z 237 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva
V
VI
Úvod
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
Slovník
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
Opravy
198
Obsah
199
Název:
Mistra Jakoubka ze Stříbra Překlad Viklefova dialogu
Autor:
Svoboda, Milan
Rok vydání:
1909
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
237
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva
- VII: Úvod
- 1: Edice
- 63: Slovník
- 198: Opravy
- 199: Obsah
upravit
Strana I
MISTRA JAKOUBKA ZE STŘÍBRA PŘEKLAD VIKLEFOVA DIALOGU. Z RUKOPISU KNIHOVNY MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO K TISKU UPRAVIL, UVOD NAPSAL A SLOVNIK SESTAVIL MILAN SVOBODA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 1909.
MISTRA JAKOUBKA ZE STŘÍBRA PŘEKLAD VIKLEFOVA DIALOGU. Z RUKOPISU KNIHOVNY MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO K TISKU UPRAVIL, UVOD NAPSAL A SLOVNIK SESTAVIL MILAN SVOBODA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 1909.
Strana II
SBÍRKA PRAMENUV KU POZNÁNÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVÉ A V SLEZSKU. VYDÁVÁ III. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE CISARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. SKUPINA PRVNÍ. PAMÁTKY REČI A LITERATURY CESKÉ. ŘADA II. — ČÍSLO 7. MISTRA JAKOUBKA ZE STŘÍBRA PŘEKLAD VIKLEFOVA DIALOGU. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1909.
SBÍRKA PRAMENUV KU POZNÁNÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVÉ A V SLEZSKU. VYDÁVÁ III. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE CISARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. SKUPINA PRVNÍ. PAMÁTKY REČI A LITERATURY CESKÉ. ŘADA II. — ČÍSLO 7. MISTRA JAKOUBKA ZE STŘÍBRA PŘEKLAD VIKLEFOVA DIALOGU. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1909.
Strana III
MISTRA JAKOUBKA ZE STŘÍBRA PŘEKLAD VIKLEFOVA DIALOGU. Z RUKOPISU KNIHOVNY MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO K TISKU UPRAVIL, UVOD NAPSAL A SLOVNIK SESTAVIL MILAN SVOBODA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNI. 1909.
MISTRA JAKOUBKA ZE STŘÍBRA PŘEKLAD VIKLEFOVA DIALOGU. Z RUKOPISU KNIHOVNY MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO K TISKU UPRAVIL, UVOD NAPSAL A SLOVNIK SESTAVIL MILAN SVOBODA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNI. 1909.
Strana IV
TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ
TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ
Strana V
PREDMLUVA České hnutí reformační na počátku XV. stol. vyrostlo ze semene obrodných nauk Viklefových, jež vzklíčilo mohutnou silou v myslích předních českých mistrů vysokého učení pražského s Husem v čele, a za- chvátilo s neobyčejnou rychlostí nejširší vrstvy lidu v době poměrně velmi krátké. Tento rychle roznícený zájem širokých mass, toto nadšení, jež vyvrcholilo válkami husitskými, ukazuje zajisté, že práce tvůrců a vůdců tohoto hnutí, kterou vykonali v lidu, byla neobyčejně intensivní. A byly to především dva prostředky, jichž mohli mužové ti užívati k získávání prostých myslí pro své snahy: živé slovo — kázání, jímž tak účinně a tak velebně působil v Betlemě Hus — a slovo psané kniha, rozumí se kniha psaná jazykem národním. A tu bylo ovšem nejpřirozenějším a prvním úkolem seznámiti lid s pramenem myšlenek, o něž se vedl boj, se spisy Viklefovými v překladu českém. I kdybychom neměli starého svědectví, že Hus a Jeronym překlá- dali Viklefův „Trialog“, i kdybychom neznali bully papeže Martina V z r. 1418, v níž se nařizuje vyhledávati Husovy a Jakoubkovy překlady z knih Viklefových a páliti je, musili bychom z povahy vývoje celého hnutí předpokládati tuto překladatelskou činnost. A přec do nedávna neznali jsme mimo uvedená dvě svědectví žádné památky po českém rouchu knih Viklefových. Tím významnější je, že konečně přece byla zjištěna taková památka, a to ne nějaký nepatrný zlomek, nýbrž téměř celý překlad jednoho z hlavních Viklefových spisů — „Dialogu“. A důležitost její zvýšena je tím, že autorem jest, jak bezpečně doloženo, M. Jakoubek ze Stříbra, věrný Husův stou- penec a později jeho nástupce v Betlemě, slavný zakladatel utraquismu. Tyto dvě okolnosti jsou, myslím, dostatečným odůvodněním, aby vzácný ten dokument české reformace byl nyní, téměř po půltisíciletí, vydán tiskem, zejména uváží-li se, že jeho jediný rukopis (v Museu
PREDMLUVA České hnutí reformační na počátku XV. stol. vyrostlo ze semene obrodných nauk Viklefových, jež vzklíčilo mohutnou silou v myslích předních českých mistrů vysokého učení pražského s Husem v čele, a za- chvátilo s neobyčejnou rychlostí nejširší vrstvy lidu v době poměrně velmi krátké. Tento rychle roznícený zájem širokých mass, toto nadšení, jež vyvrcholilo válkami husitskými, ukazuje zajisté, že práce tvůrců a vůdců tohoto hnutí, kterou vykonali v lidu, byla neobyčejně intensivní. A byly to především dva prostředky, jichž mohli mužové ti užívati k získávání prostých myslí pro své snahy: živé slovo — kázání, jímž tak účinně a tak velebně působil v Betlemě Hus — a slovo psané kniha, rozumí se kniha psaná jazykem národním. A tu bylo ovšem nejpřirozenějším a prvním úkolem seznámiti lid s pramenem myšlenek, o něž se vedl boj, se spisy Viklefovými v překladu českém. I kdybychom neměli starého svědectví, že Hus a Jeronym překlá- dali Viklefův „Trialog“, i kdybychom neznali bully papeže Martina V z r. 1418, v níž se nařizuje vyhledávati Husovy a Jakoubkovy překlady z knih Viklefových a páliti je, musili bychom z povahy vývoje celého hnutí předpokládati tuto překladatelskou činnost. A přec do nedávna neznali jsme mimo uvedená dvě svědectví žádné památky po českém rouchu knih Viklefových. Tím významnější je, že konečně přece byla zjištěna taková památka, a to ne nějaký nepatrný zlomek, nýbrž téměř celý překlad jednoho z hlavních Viklefových spisů — „Dialogu“. A důležitost její zvýšena je tím, že autorem jest, jak bezpečně doloženo, M. Jakoubek ze Stříbra, věrný Husův stou- penec a později jeho nástupce v Betlemě, slavný zakladatel utraquismu. Tyto dvě okolnosti jsou, myslím, dostatečným odůvodněním, aby vzácný ten dokument české reformace byl nyní, téměř po půltisíciletí, vydán tiskem, zejména uváží-li se, že jeho jediný rukopis (v Museu
Strana VI
VI království českého) jest již částečně poškozen a také z části ztracen, tak že je nejvyšší čas, aby bylo zachráněno alespoň to, co se z něho ještě zachovalo neporušeno. Z těchto důvodů odhodlal jsem se vykonati tuto práci, byv na její důležitost upozorněn p. prof. drem Václavem Flajšhansem, jemuž jsem zavázán vřelým díkem nejen za toto upozornění, ale i za nejednu radu a pokyn, jichž se mi od něho během práce té dostalo. Práce má byla již z velké části hotova, když slavná III. třída České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění vypsala počátkem roku 1906 několik stipendií na vydávání památek staré literatury české. Jedno z nich (v obnosu 150 K) bylo mi 4. července 1906 uděleno na dokonání této práce, i vzdávám zde za to slavné III. třídě patřičný dík. 1) Děkuji dále slavnému správnímu výboru Musea království českého, který benevolentně svolil k mé žádosti, abych směl rukopis překladu „Dialogu“ z musejního svazku sg. III B 11 opsati a dáti do tisku. Zvláštním pak díkem jsem povinen pp. prof. dru Čeňku Zíbrtovi, bibliothekáři knihovny Musea království českého, a ing. F. Kholovi, amanuensu téže knihovny, za veškerou ochotu, s jakou přicházeli během mé práce vstříc všem mým četným žádostem o publikace, jichž jsem z knihovny jim svěřené potřeboval. Předkládaje nyní svou práci veřejnosti, nemám jiného přání, leč aby byla uznána hodnou Jakoubkova díla, jež chce české literatuře zachovati. Na Královských Vinohradech, v červnu 1909. Milan Svoboda. 1) Práce byla dokončena a předložena sl. III. třídě k vytištění v prosinci r. 1906.
VI království českého) jest již částečně poškozen a také z části ztracen, tak že je nejvyšší čas, aby bylo zachráněno alespoň to, co se z něho ještě zachovalo neporušeno. Z těchto důvodů odhodlal jsem se vykonati tuto práci, byv na její důležitost upozorněn p. prof. drem Václavem Flajšhansem, jemuž jsem zavázán vřelým díkem nejen za toto upozornění, ale i za nejednu radu a pokyn, jichž se mi od něho během práce té dostalo. Práce má byla již z velké části hotova, když slavná III. třída České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění vypsala počátkem roku 1906 několik stipendií na vydávání památek staré literatury české. Jedno z nich (v obnosu 150 K) bylo mi 4. července 1906 uděleno na dokonání této práce, i vzdávám zde za to slavné III. třídě patřičný dík. 1) Děkuji dále slavnému správnímu výboru Musea království českého, který benevolentně svolil k mé žádosti, abych směl rukopis překladu „Dialogu“ z musejního svazku sg. III B 11 opsati a dáti do tisku. Zvláštním pak díkem jsem povinen pp. prof. dru Čeňku Zíbrtovi, bibliothekáři knihovny Musea království českého, a ing. F. Kholovi, amanuensu téže knihovny, za veškerou ochotu, s jakou přicházeli během mé práce vstříc všem mým četným žádostem o publikace, jichž jsem z knihovny jim svěřené potřeboval. Předkládaje nyní svou práci veřejnosti, nemám jiného přání, leč aby byla uznána hodnou Jakoubkova díla, jež chce české literatuře zachovati. Na Královských Vinohradech, v červnu 1909. Milan Svoboda. 1) Práce byla dokončena a předložena sl. III. třídě k vytištění v prosinci r. 1906.
Strana VII
UVOD. I Rukopis českého překladu Viklefova „Dialogu“, jenž tuto jest otištěn, jest částí známého husovského svazku musejního (sg. III B II), jenž patrně vznikl pozdějším svázáním dvou samostatných sborníků ruko- pisných,1) z nichž první byl mnohem starší druhého. Každý z nich obsa- huje několik samostatných částí.2) Obsah celého svazku napsán jest (patrně Hankou) na druhém ze dvou přídeštných listů. Tu uvedena jest část sborníku níže otištěná pod názvem „Pravda a lež“, pod kterýmžto jménem rukopis ten byl znám do nedávna, aniž se vědělo, že je to překlad Viklefa. Ve svazku předchází mu Husova Postilla a traktát „O boží krvi“, a následuje za ním mnohem mladší ruko- pis dílka jednoho z Husových předchůdců, Mikuláše z Rakovníka,3) nadepsaný: „Mystr Mikulass z Rakowicz Bakalarz pisma swateho arczi- biskupstwi prazskeho sepsal gest hod a slawnost nawstiewenie Panny Marie, z kterehozto sepsanie toto kratcze gest wybrano“. Pak následuje ještě 1 kázání a několik životů svatých, psaných stejnou rukou jako spisek Mikulášův. Nepočítáme-li prázdného přídeštného listu sborníku, počíná se rukopis našeho překladu na 181. listu celého fasciklu. Na předchozím 180. listě, jinak prázdném, jest na přední straně připsáno Douchou, že získal kodex ten pro Museum od Františka Javůrka, faráře v Heralci. „Pravda a lež“ počíná se bez nadpisu na fol. 181 slovy: Poniawadz gednoftayná a obyčeyna řeč... a pokračuje nepřetržitě až po fol. 205 , jež končí se slovy: 4) ... na zwlaftny nadaní mno 1) Že jsou to dvě části, o tom svědčí rozdíl v papíru i ve vodotisku. 2) Popis celého kodiku podává K. Novák ve Sborníku historickém IV 1886, str. 335/6. 3) V. o něm více ve Flajšhansově článku Předchůdcové Husovi ve Věstníku České Akademie c. F. J., roč. XIII., 1904, str. 817/8. 4) K. Novák v cit. popise omylem píše: ... na zvláštní nadání mno...
UVOD. I Rukopis českého překladu Viklefova „Dialogu“, jenž tuto jest otištěn, jest částí známého husovského svazku musejního (sg. III B II), jenž patrně vznikl pozdějším svázáním dvou samostatných sborníků ruko- pisných,1) z nichž první byl mnohem starší druhého. Každý z nich obsa- huje několik samostatných částí.2) Obsah celého svazku napsán jest (patrně Hankou) na druhém ze dvou přídeštných listů. Tu uvedena jest část sborníku níže otištěná pod názvem „Pravda a lež“, pod kterýmžto jménem rukopis ten byl znám do nedávna, aniž se vědělo, že je to překlad Viklefa. Ve svazku předchází mu Husova Postilla a traktát „O boží krvi“, a následuje za ním mnohem mladší ruko- pis dílka jednoho z Husových předchůdců, Mikuláše z Rakovníka,3) nadepsaný: „Mystr Mikulass z Rakowicz Bakalarz pisma swateho arczi- biskupstwi prazskeho sepsal gest hod a slawnost nawstiewenie Panny Marie, z kterehozto sepsanie toto kratcze gest wybrano“. Pak následuje ještě 1 kázání a několik životů svatých, psaných stejnou rukou jako spisek Mikulášův. Nepočítáme-li prázdného přídeštného listu sborníku, počíná se rukopis našeho překladu na 181. listu celého fasciklu. Na předchozím 180. listě, jinak prázdném, jest na přední straně připsáno Douchou, že získal kodex ten pro Museum od Františka Javůrka, faráře v Heralci. „Pravda a lež“ počíná se bez nadpisu na fol. 181 slovy: Poniawadz gednoftayná a obyčeyna řeč... a pokračuje nepřetržitě až po fol. 205 , jež končí se slovy: 4) ... na zwlaftny nadaní mno 1) Že jsou to dvě části, o tom svědčí rozdíl v papíru i ve vodotisku. 2) Popis celého kodiku podává K. Novák ve Sborníku historickém IV 1886, str. 335/6. 3) V. o něm více ve Flajšhansově článku Předchůdcové Husovi ve Věstníku České Akademie c. F. J., roč. XIII., 1904, str. 817/8. 4) K. Novák v cit. popise omylem píše: ... na zvláštní nadání mno...
Strana VIII
VIII Tato část obsahuje tedy beze vší mezery překlad prvních 25 kap. „Dialogu“ a začátek kap. 26. Za listem 205. následují 2 listy prázdné, vlepené (původní listy patrně vytrženy) a za nimi překlad pokračuje na jednom listě vlepeném a dvou vložených.1) První dva z těchto tří jsou souvislé a obsahují skoro celou kap. 28., mimo několik počátečních řádek, od slov: . ..rozumem, nebrz kterú nemydrostí... a bezmála celou kap. 29., až ke slovům: . . .y nadregy prawúlí Třetí list (druhý vložený), nalézal se do nedávna pod sg. I. A c 27 mezi rukopisnými fragmenty musejními; professor Flajšhans však o něm zjistil, že jest zlomek našeho rukopisu, a nyní jest list ten na žádost vy- davatelovu trvale vložen do sborníku III B I1. Počíná se slovy: . A pro nieho chudí bréchu . a končí se slovy: z toho ſwietſkeho panſtwré chce pomoci, neb Il Obsahuje tedy téměř celou kap. 35. (bez několika počátečních řádků) a začátek kap. 36., poslední. Ze zachovaných 28 listů vidíme, že „Dialog“ byl přeložen do češtiny celý. O kap. 26. a 27. a dále o kap. 30.—34. jest patrno, že se ztratily, o epilogu, z něhož nemáme zachováno ani řádky, jest to velmi pravdě- podobno. Neboť překladatel tak svědomitý, jakým se nám jeví v zacho- vaných částech, jistě nenechal díla nedokonaného. Vnější úprava rukopisu našeho jest velmi úhledná. Jest psán velkým, zřetelným písmem, ve dvou sloupcích. Výška sloupce jest 20 cm 5 mm, šířka není vždy stejná, kolísá mezi 6 cm — 6 cm 8 mm; sloupce krajní bývají širší než sloupce vnitřní. Výška řádku jest průměrně 5 mm, a počet jich v jednom sloupci ne vždy stejný, od 41 do 47. Sloupce jsou po stranách nahoře i dole ohraničeny tenkými čarami, jež sahají přes celou stranu. Každá řeč ,Pravdy“ a „Lži“ počíná se jednoduchou, ale dosti velikou červenou iniciálkou. Počáteční P první kapitoly jest větší než ostatní iniciálky. Pode všemi jsou patrny mikrogramy, které písař poznamenal pro rubrikátora. 1) Ve vydání našem jsou tyto listy označeny dalšími čísly 208—210 (před- chozí prázdné 206 a 207), neboť přes to, že nejsou bezprostřední součástí sborníku, přece jen do něho patří a zůstanou veň vloženy, tak že je lze právem do něho po- čítati.
VIII Tato část obsahuje tedy beze vší mezery překlad prvních 25 kap. „Dialogu“ a začátek kap. 26. Za listem 205. následují 2 listy prázdné, vlepené (původní listy patrně vytrženy) a za nimi překlad pokračuje na jednom listě vlepeném a dvou vložených.1) První dva z těchto tří jsou souvislé a obsahují skoro celou kap. 28., mimo několik počátečních řádek, od slov: . ..rozumem, nebrz kterú nemydrostí... a bezmála celou kap. 29., až ke slovům: . . .y nadregy prawúlí Třetí list (druhý vložený), nalézal se do nedávna pod sg. I. A c 27 mezi rukopisnými fragmenty musejními; professor Flajšhans však o něm zjistil, že jest zlomek našeho rukopisu, a nyní jest list ten na žádost vy- davatelovu trvale vložen do sborníku III B I1. Počíná se slovy: . A pro nieho chudí bréchu . a končí se slovy: z toho ſwietſkeho panſtwré chce pomoci, neb Il Obsahuje tedy téměř celou kap. 35. (bez několika počátečních řádků) a začátek kap. 36., poslední. Ze zachovaných 28 listů vidíme, že „Dialog“ byl přeložen do češtiny celý. O kap. 26. a 27. a dále o kap. 30.—34. jest patrno, že se ztratily, o epilogu, z něhož nemáme zachováno ani řádky, jest to velmi pravdě- podobno. Neboť překladatel tak svědomitý, jakým se nám jeví v zacho- vaných částech, jistě nenechal díla nedokonaného. Vnější úprava rukopisu našeho jest velmi úhledná. Jest psán velkým, zřetelným písmem, ve dvou sloupcích. Výška sloupce jest 20 cm 5 mm, šířka není vždy stejná, kolísá mezi 6 cm — 6 cm 8 mm; sloupce krajní bývají širší než sloupce vnitřní. Výška řádku jest průměrně 5 mm, a počet jich v jednom sloupci ne vždy stejný, od 41 do 47. Sloupce jsou po stranách nahoře i dole ohraničeny tenkými čarami, jež sahají přes celou stranu. Každá řeč ,Pravdy“ a „Lži“ počíná se jednoduchou, ale dosti velikou červenou iniciálkou. Počáteční P první kapitoly jest větší než ostatní iniciálky. Pode všemi jsou patrny mikrogramy, které písař poznamenal pro rubrikátora. 1) Ve vydání našem jsou tyto listy označeny dalšími čísly 208—210 (před- chozí prázdné 206 a 207), neboť přes to, že nejsou bezprostřední součástí sborníku, přece jen do něho patří a zůstanou veň vloženy, tak že je lze právem do něho po- čítati.
Strana IX
IX Nadpisy jednotlivých řečí: Pravda a Lež nejsou (až na jeden případ červeného orámování) v rukopise nikterak zvlášť vyznačeny a mnohdy jsou připsány po straně. Marginálie jsou dosti četné. Pocházejí jednak (zejména zmíněné nadpisy, pak opravy a doplňky) od písaře samého, jednak však, jak vidno z rozdílu inkoustu i ruky, připisoval si leccos po straně někdo jiný, snad některý čtenář. V tisku našem označeny jsou tyto marginálie kursivou, na rozdíl od marginálií písaře samého, tištěných stojatě. Také opravy uvnitř textu pocházejí jednak od písaře samého, jednak vykonány později; o tom v poznámkách. Citáty jsou v počátečních kapitolách (v dálejších nikoli) pravidelně podtrženy černě, což v tisku vyznačeno jest ležatým písmem; na fol. 184 a 185 jsou citáty mimo to podtrženy i červeně od rubrikátora. Velmi často písař, nechtě na konci řádku začínati nového slova, vy- plnil zbytek řádku tečkou, šikmou čárkou, obloučkem a podobně, k čemuž jest vždycky ukázáno v poznámkách. V poznámkách je také ukázáno na nečetné rasury v rukopise. Slova přeškrtnutá v rukopise jsou v našem vydání tištěna petitem, aby nemusila býti vynechána a zároveň nepřekážela smyslu. Vůbec hleděno při úpravě tiskové co nejvíce k tomu, aby představa originálu byla co nejlépe možná. Písmo rukopisu je všudy dobře zachovalé. Toliko fragmentární list poslední (fol. 210) jest hrubě poškozen, zejména na straně zadní, kde písmo je značně setřeno, zvláště na dvou místech 2. sloupce. Na přední straně jest písmo zřetelně čitelné. Okraje a rohy listu jsou pomačkány a otrhány, čímž je na dvou místech písmo úplně porušeno. Po levé straně asi uprostřed jest list až do polovice natržen a kus popsaného vytržen úplně. Rovněž pravý hořejší roh jest utržen celý, tak že scházejí konce prvních čtyř řádků pravého sloupce přední strany a začátky prvních čtyř řádků levého sloupce zadní strany. V prvém řádku vnitřního sloupce jest kulatý otvor vzniklý propíchnutím. Mimo to dole ve vnitřním sloupci jest papír prostřižen nebo proříznut, písmo však není tím porušeno; podobných protržení bez ujmy písma jest více. V celku lze shrnouti úsudek o vnější stránce rukopisu v ten rozum, že písař, který jej psal, byl velmi zběhlý v písmě, dbal všudy co nejvíce na úhlednost, pravidelnost a zřetelnost písma. Srovnáme-li rukopis jeho s předcházející ve sborníku Husovou „Postillou“, jeví se nám nápadná po- dobnost v tvaru písma, ačkoliv zde je písmo menší, zejména v přední části. Za to poslední kázání a následující „Traktát o boží krvi“ shodují se co do písma úplně s rukopisem naším, tak že není pochyby o tom, že celá první část sborníku (starší) psána jest písařem jedním.
IX Nadpisy jednotlivých řečí: Pravda a Lež nejsou (až na jeden případ červeného orámování) v rukopise nikterak zvlášť vyznačeny a mnohdy jsou připsány po straně. Marginálie jsou dosti četné. Pocházejí jednak (zejména zmíněné nadpisy, pak opravy a doplňky) od písaře samého, jednak však, jak vidno z rozdílu inkoustu i ruky, připisoval si leccos po straně někdo jiný, snad některý čtenář. V tisku našem označeny jsou tyto marginálie kursivou, na rozdíl od marginálií písaře samého, tištěných stojatě. Také opravy uvnitř textu pocházejí jednak od písaře samého, jednak vykonány později; o tom v poznámkách. Citáty jsou v počátečních kapitolách (v dálejších nikoli) pravidelně podtrženy černě, což v tisku vyznačeno jest ležatým písmem; na fol. 184 a 185 jsou citáty mimo to podtrženy i červeně od rubrikátora. Velmi často písař, nechtě na konci řádku začínati nového slova, vy- plnil zbytek řádku tečkou, šikmou čárkou, obloučkem a podobně, k čemuž jest vždycky ukázáno v poznámkách. V poznámkách je také ukázáno na nečetné rasury v rukopise. Slova přeškrtnutá v rukopise jsou v našem vydání tištěna petitem, aby nemusila býti vynechána a zároveň nepřekážela smyslu. Vůbec hleděno při úpravě tiskové co nejvíce k tomu, aby představa originálu byla co nejlépe možná. Písmo rukopisu je všudy dobře zachovalé. Toliko fragmentární list poslední (fol. 210) jest hrubě poškozen, zejména na straně zadní, kde písmo je značně setřeno, zvláště na dvou místech 2. sloupce. Na přední straně jest písmo zřetelně čitelné. Okraje a rohy listu jsou pomačkány a otrhány, čímž je na dvou místech písmo úplně porušeno. Po levé straně asi uprostřed jest list až do polovice natržen a kus popsaného vytržen úplně. Rovněž pravý hořejší roh jest utržen celý, tak že scházejí konce prvních čtyř řádků pravého sloupce přední strany a začátky prvních čtyř řádků levého sloupce zadní strany. V prvém řádku vnitřního sloupce jest kulatý otvor vzniklý propíchnutím. Mimo to dole ve vnitřním sloupci jest papír prostřižen nebo proříznut, písmo však není tím porušeno; podobných protržení bez ujmy písma jest více. V celku lze shrnouti úsudek o vnější stránce rukopisu v ten rozum, že písař, který jej psal, byl velmi zběhlý v písmě, dbal všudy co nejvíce na úhlednost, pravidelnost a zřetelnost písma. Srovnáme-li rukopis jeho s předcházející ve sborníku Husovou „Postillou“, jeví se nám nápadná po- dobnost v tvaru písma, ačkoliv zde je písmo menší, zejména v přední části. Za to poslední kázání a následující „Traktát o boží krvi“ shodují se co do písma úplně s rukopisem naším, tak že není pochyby o tom, že celá první část sborníku (starší) psána jest písařem jedním.
Strana X
X II. Pravopis našeho rukopisu ukazuje zřejmě na dobu přechodní od pravopisu spřežkového k Husovu. Písař náš byl zvyklý psáti podle starého způsobu, ale znaje dobře pravopis Husův snažil se říditi se jím. Odtud shledáváme v rukopise našem značné kolísání a mnohé nedůslednosti. Spřežky střídají se tu se znaménky diakritickými, i psáno brzy s tečkou, brzy bez ní, dlouhé samohlásky velmi zhusta, ne však všudy, označeny čárkou. Převahu má novější způsob psaní. Ba někde vedla písaře snaha po novém pravopise tak daleko, že tečky i čárky psal i na takových místech, kam nepatřily. Leckteré odchylky nutno vysvětliti ohledem čistě formálním, zejména tam, kde šlo písaři o to, aby nepatrný zbytek řádku vyplnil, nebo aby poněkud delší slovo naň vtěsnal. K onomu náleží ty případy, kde na konci řádku zdvojil konečnou hlásku, k tomuto pak ty případy, kde v posledním slově nebo slabice řádku napsal místo obvyklého v jen první jeho po- lovici. Mnoho arci musíme také přičísti na vrub přepsání nebo neporoz- umění předloze, z níž písař opisoval. Proto přesných pravidel pravopisu pro tento rukopis stanoviti nelze. O jednotlivých písmenech buďtež uvedeny jen věci význačnější: Dlouhé á a é psáno jest velmi často s čárkou, ale mnohdy i bez ní. Jen tu a tam, vždy na konci řádku pro jeho doplnění, píše se a a c zdvojené. Tak ku př.: kniezíkaá 1867 11); kardinaloweé 1907 I. Dvojhlásky ě a ie psány jsou způsobem obvyklým: i (i) + e, y † c, délka pak brzy vyznačena jest (1é, íe, yé), brzy není. Ku př.: a) č: ſhrieffiti 189° 2; namieftci 1811 2; fie 181° 1; sye 191° 1; atd. b) ie: lekarzftwie 1867 2; hriéchu 184 1; nenye 185 I; blahoflawen- ſtwyé 1871 1; atd. Psaní písmeny i jest rozmanité. Řekneme-li, že rozdíl mezi i a v jest zachován celkem správně (nikoli arci dokonale), můžeme učiniti přehled takový: I. krátké i: a) nejčastější způsob psaní jest v: protiwných 1815 1; welmi 181° 1; zewnitrních 181° 2; ginak 187 1; atd. b) i psáno jest zpravidla pro zřetelnost po m a n (nikoli arci všude), a po různu i po jiných souhláskách (ku př. dosti čast po t v koncovce infinitivu, po g, a tu a tam i jinde): 1) Číslice první značí číslo listu, přední, v zadní jeho stranu, 1 pak levý, 2 pravý sloupec strany. V tisku označen jest začátek každého listu příslušným číslem v hranaté závorce [ ]. konec levého sloupce každé strany označen jest kolmou čárkou] a konec přední strany listu dvěma takovými čárkami li-
X II. Pravopis našeho rukopisu ukazuje zřejmě na dobu přechodní od pravopisu spřežkového k Husovu. Písař náš byl zvyklý psáti podle starého způsobu, ale znaje dobře pravopis Husův snažil se říditi se jím. Odtud shledáváme v rukopise našem značné kolísání a mnohé nedůslednosti. Spřežky střídají se tu se znaménky diakritickými, i psáno brzy s tečkou, brzy bez ní, dlouhé samohlásky velmi zhusta, ne však všudy, označeny čárkou. Převahu má novější způsob psaní. Ba někde vedla písaře snaha po novém pravopise tak daleko, že tečky i čárky psal i na takových místech, kam nepatřily. Leckteré odchylky nutno vysvětliti ohledem čistě formálním, zejména tam, kde šlo písaři o to, aby nepatrný zbytek řádku vyplnil, nebo aby poněkud delší slovo naň vtěsnal. K onomu náleží ty případy, kde na konci řádku zdvojil konečnou hlásku, k tomuto pak ty případy, kde v posledním slově nebo slabice řádku napsal místo obvyklého v jen první jeho po- lovici. Mnoho arci musíme také přičísti na vrub přepsání nebo neporoz- umění předloze, z níž písař opisoval. Proto přesných pravidel pravopisu pro tento rukopis stanoviti nelze. O jednotlivých písmenech buďtež uvedeny jen věci význačnější: Dlouhé á a é psáno jest velmi často s čárkou, ale mnohdy i bez ní. Jen tu a tam, vždy na konci řádku pro jeho doplnění, píše se a a c zdvojené. Tak ku př.: kniezíkaá 1867 11); kardinaloweé 1907 I. Dvojhlásky ě a ie psány jsou způsobem obvyklým: i (i) + e, y † c, délka pak brzy vyznačena jest (1é, íe, yé), brzy není. Ku př.: a) č: ſhrieffiti 189° 2; namieftci 1811 2; fie 181° 1; sye 191° 1; atd. b) ie: lekarzftwie 1867 2; hriéchu 184 1; nenye 185 I; blahoflawen- ſtwyé 1871 1; atd. Psaní písmeny i jest rozmanité. Řekneme-li, že rozdíl mezi i a v jest zachován celkem správně (nikoli arci dokonale), můžeme učiniti přehled takový: I. krátké i: a) nejčastější způsob psaní jest v: protiwných 1815 1; welmi 181° 1; zewnitrních 181° 2; ginak 187 1; atd. b) i psáno jest zpravidla pro zřetelnost po m a n (nikoli arci všude), a po různu i po jiných souhláskách (ku př. dosti čast po t v koncovce infinitivu, po g, a tu a tam i jinde): 1) Číslice první značí číslo listu, přední, v zadní jeho stranu, 1 pak levý, 2 pravý sloupec strany. V tisku označen jest začátek každého listu příslušným číslem v hranaté závorce [ ]. konec levého sloupce každé strany označen jest kolmou čárkou] a konec přední strany listu dvěma takovými čárkami li-
Strana XI
XI my 1925 miloftí 181° 1; wſichni 1811 1; zachowati 181° 1; kazati 184 2; proti I; ginyma 1817 I; mezi 181° 1; atd. c) Spojka i psána jest vždycky v. Ale dosti často píše se y za i i jinde: yfrahelſké 1827 1; zywot 1861 2; znamenaty 187° 1; rzeczy 192° 2; = mihi) 1837 2; atd. 2. dlouhé í: a) nejčastější způsob psaní jest pravidelný: í: činí 181 1; přilezí 181° 1; čím 1811 1; bozí 181 I; atd. b) často psáno jest krátce i: přiklad 184' 1; piſmu 183° 2; libí 202° 2: atd. c) zřídka pak na konci slova píše se ý: otazaný (dat. sg. neut.) 191 1; lidý 182° 2; neftogý 208r 2; ajp. Psaní samohlásky o nevykazuje kromě nepřesného značení délky zvláštností. Samohláska u psána jest dvojím způsobem: u a v, celkem dle pra- videl obvyklých. Ale arci ani tu není dbáno přesnosti. O značení délky platí totéž, co u ostatních samohlásek. Píše se tedy a) u: dluhá 181r 1; duffi 181 1; muk 192° 2; zakonu 184 1; ftawu 1897 2; fú 1871 2; atd. ale také: z úft 189f 2. b) v za u píše se 1. vždycky v předložce; 2. na počátku slov a v slo- ženinách; 3. po m skoro pravidelně i uprostřed a na konci slova; 4. někdy na konci slova i po n: v lidí 197' 1; v pokořie 181 2; atd. vítech 188r 2; včiti 181 1; vhlawní 185 1; navčila 192° I; nevbywa 2; atd. almyznv 1887 2; vmyčenié 1861 2; myk 1921 2; wezmý 187 2; atd. almvznv 1887 2; ftranv 184 1. Samohláska y, nehledíme-li k značení délky, psána jest dosti pra- videlně a správně. Ovšem i zde se vyskytují odchylky, někdy nahodilé, jako ku př.: ti (= tu) 204 1 vedle správného: ty 1887 2; — pokritftwím 192° I vedle správného pokrytstwí 1831 2 a pod Jinde jsou to odchylky usuelní: Tak ku př. sloveso nazývati jest pravidelně psáno s :: naziwagí 184' I; naziwáſe 210° I; naziwali 190) I. Samohláskové r je v jediném případě označeno čárkou: ſmíti 190° 2. Souhláska ř psána jest pravidelně způsobem novým: ř. Ale leckde ze starého zvyku proklouzla písaři spřežka rz, ba i smíšení pravopisu sta- rého s novým: rz. Píše se tedy: řeč 181 1; přilezí 1811 1; kaciéři 1837 I; atd.; ale také lékarzſtwie 1867 2; rzeczy 192° 2: wierzmeż 195 I; mvdržie 2081 I; a t. d. 1811
XI my 1925 miloftí 181° 1; wſichni 1811 1; zachowati 181° 1; kazati 184 2; proti I; ginyma 1817 I; mezi 181° 1; atd. c) Spojka i psána jest vždycky v. Ale dosti často píše se y za i i jinde: yfrahelſké 1827 1; zywot 1861 2; znamenaty 187° 1; rzeczy 192° 2; = mihi) 1837 2; atd. 2. dlouhé í: a) nejčastější způsob psaní jest pravidelný: í: činí 181 1; přilezí 181° 1; čím 1811 1; bozí 181 I; atd. b) často psáno jest krátce i: přiklad 184' 1; piſmu 183° 2; libí 202° 2: atd. c) zřídka pak na konci slova píše se ý: otazaný (dat. sg. neut.) 191 1; lidý 182° 2; neftogý 208r 2; ajp. Psaní samohlásky o nevykazuje kromě nepřesného značení délky zvláštností. Samohláska u psána jest dvojím způsobem: u a v, celkem dle pra- videl obvyklých. Ale arci ani tu není dbáno přesnosti. O značení délky platí totéž, co u ostatních samohlásek. Píše se tedy a) u: dluhá 181r 1; duffi 181 1; muk 192° 2; zakonu 184 1; ftawu 1897 2; fú 1871 2; atd. ale také: z úft 189f 2. b) v za u píše se 1. vždycky v předložce; 2. na počátku slov a v slo- ženinách; 3. po m skoro pravidelně i uprostřed a na konci slova; 4. někdy na konci slova i po n: v lidí 197' 1; v pokořie 181 2; atd. vítech 188r 2; včiti 181 1; vhlawní 185 1; navčila 192° I; nevbywa 2; atd. almyznv 1887 2; vmyčenié 1861 2; myk 1921 2; wezmý 187 2; atd. almvznv 1887 2; ftranv 184 1. Samohláska y, nehledíme-li k značení délky, psána jest dosti pra- videlně a správně. Ovšem i zde se vyskytují odchylky, někdy nahodilé, jako ku př.: ti (= tu) 204 1 vedle správného: ty 1887 2; — pokritftwím 192° I vedle správného pokrytstwí 1831 2 a pod Jinde jsou to odchylky usuelní: Tak ku př. sloveso nazývati jest pravidelně psáno s :: naziwagí 184' I; naziwáſe 210° I; naziwali 190) I. Samohláskové r je v jediném případě označeno čárkou: ſmíti 190° 2. Souhláska ř psána jest pravidelně způsobem novým: ř. Ale leckde ze starého zvyku proklouzla písaři spřežka rz, ba i smíšení pravopisu sta- rého s novým: rz. Píše se tedy: řeč 181 1; přilezí 1811 1; kaciéři 1837 I; atd.; ale také lékarzſtwie 1867 2; rzeczy 192° 2: wierzmeż 195 I; mvdržie 2081 I; a t. d. 1811
Strana XII
XII Případy jako: kaciéry 184 1; a pod. jsou velmi řídké a dlužno je patrně vysvětliti vynecháním tečky z ne- dopatření. Tvrdého a měkkého 1 rukopis náš nerozeznává. Souhláska ň jednou jest psána n, t a ď pak psáno diakriticky jen velmi zřídka. Nejčastěji měkkost není vyznačena vůbec: přičinugeli se 1921 2; nan 1877 I; protot 1847 2; tot 187 2; bud I; neklad 205' 1 atd. Vzácné případy jsou: wen 187 2; krieftan 1921 I; żet 201f I; wed 182° 2. V slabikách ňě, dě, tě a ňe ďe, te není (dle známého pravidla o kles- nutí jotace) již rozdílu, nýbrž jsou psány vždycky nie, die tic, tak že zde i jest jen znaménko grafické, změkčovací. Tutéž funkci má i také v slabikách psaných nia, dia tia, ku př. ve slově: poniawadz 181' 1; krieftiankóm 181° 1; atd. Souhláska v psána jest pravidelně w. Odchylky od tohoto způsobu dlužno vysvětliti důvody vnějšími, t. j. snahou po úspoře místa, aby písař vystačil slabikou nebo slovem na řádek. Tu pak shledáváme dva případy: a) Písař, octnuv se na konci řádku, nechtěl slova nebo slabiky děliti a napsal buď v jednoduché nebo z w jen první polovici:1) viéry 1811 I; (kolmá čárka značí konec řádku); viečlnie 1867 2; fvajtým 187 1; panftvié 1897 1; nevel miet 1897 1 atd. b) Z téhož důvodu napsal písař někdy (ne často) u (u) místo w, a to vždy jen ve skupině sv: fuielta 189f 1; fuieltîti 189f I; fualteho 189f 1; fualte 189f 2; fuie dectwie 1897 2; fuietſkých 190° 1; fuiet 191° 2; fùatá 191° 2. Zde je zajímava okolnost, že tento způsob psaní vyskytuje se teprve na fol. 189 a 190, zde se opakuje velmi často, a v dálejším opět mizí. Souhláska f psána jest způsobem obvyklým. Výjimku činí zdvojení hlásky té v jednom případě na počátku slova: ffrantiſek 2007 1. Rovněž souhláska k psána jest obvykle, a to i v slovech cizích. Tak ku př. píše se: konftantyna 1977 2; kartufi 1987 2; atd. Jen jednou psáno jest c místo k: Conftantína 2041 1. Souhláska s psána jest trojako: a) nejčastěji obvykle/ (na počátku a uprostřed slova): nie 1811 1; kriftus 184' 1; atd.; ale také: náf 182) 1; kterúſ 187' 2. 189" 1) V tisku jsou oba ty případy tištěny v, a ukázáno na to v poznámkách.
XII Případy jako: kaciéry 184 1; a pod. jsou velmi řídké a dlužno je patrně vysvětliti vynecháním tečky z ne- dopatření. Tvrdého a měkkého 1 rukopis náš nerozeznává. Souhláska ň jednou jest psána n, t a ď pak psáno diakriticky jen velmi zřídka. Nejčastěji měkkost není vyznačena vůbec: přičinugeli se 1921 2; nan 1877 I; protot 1847 2; tot 187 2; bud I; neklad 205' 1 atd. Vzácné případy jsou: wen 187 2; krieftan 1921 I; żet 201f I; wed 182° 2. V slabikách ňě, dě, tě a ňe ďe, te není (dle známého pravidla o kles- nutí jotace) již rozdílu, nýbrž jsou psány vždycky nie, die tic, tak že zde i jest jen znaménko grafické, změkčovací. Tutéž funkci má i také v slabikách psaných nia, dia tia, ku př. ve slově: poniawadz 181' 1; krieftiankóm 181° 1; atd. Souhláska v psána jest pravidelně w. Odchylky od tohoto způsobu dlužno vysvětliti důvody vnějšími, t. j. snahou po úspoře místa, aby písař vystačil slabikou nebo slovem na řádek. Tu pak shledáváme dva případy: a) Písař, octnuv se na konci řádku, nechtěl slova nebo slabiky děliti a napsal buď v jednoduché nebo z w jen první polovici:1) viéry 1811 I; (kolmá čárka značí konec řádku); viečlnie 1867 2; fvajtým 187 1; panftvié 1897 1; nevel miet 1897 1 atd. b) Z téhož důvodu napsal písař někdy (ne často) u (u) místo w, a to vždy jen ve skupině sv: fuielta 189f 1; fuieltîti 189f I; fualteho 189f 1; fualte 189f 2; fuie dectwie 1897 2; fuietſkých 190° 1; fuiet 191° 2; fùatá 191° 2. Zde je zajímava okolnost, že tento způsob psaní vyskytuje se teprve na fol. 189 a 190, zde se opakuje velmi často, a v dálejším opět mizí. Souhláska f psána jest způsobem obvyklým. Výjimku činí zdvojení hlásky té v jednom případě na počátku slova: ffrantiſek 2007 1. Rovněž souhláska k psána jest obvykle, a to i v slovech cizích. Tak ku př. píše se: konftantyna 1977 2; kartufi 1987 2; atd. Jen jednou psáno jest c místo k: Conftantína 2041 1. Souhláska s psána jest trojako: a) nejčastěji obvykle/ (na počátku a uprostřed slova): nie 1811 1; kriftus 184' 1; atd.; ale také: náf 182) 1; kterúſ 187' 2. 189" 1) V tisku jsou oba ty případy tištěny v, a ukázáno na to v poznámkách.
Strana XIII
XIII b) na konci slova skoro vždy s: pes 1867 1; čas 195r 2 atd. c) často však podlehl písař moci zvyku a užil spřežky I/: gffem 185r 2; leczczoff 189 1; muſfí 1977 1; atd. d) několikrát psáno jest m. s — z: zčaftná 196 2 (patrně pro jasnost, aby se nečetlo šč); pak v předložce, před následující sykavkou: z ſwietem a z zbožím 1827 1; z zakonem 190' 2. e) Jednou čteme místo zdvojeného ss na počátku slova jen s: ftu- powati 203' 1; a konečně jednou s psáno zs: zírdce 203r 2. Rovněž u c setkáváme se dosti často vedle prostého způsobu psaní se spřežkou cz. Tak ku př.: wtiſknucze 184 2; leczczoff 189" 1; owocze 193° 2; atd. Souhláska š psána jest jednak diakriticky (s na konci slova), jednak spřežkou li (na konci slova /s). Onen způsob jest častější. Leckdy, spíše nedopatřením než úmyslně, psáno jen . Ku př.: a) firoce 1867 2; wiichni 181F 1; was 184' 2 atd. b) wſfecku 1821 2; duffi 181f 1; priélifs 185' 1; atd. c) rozfirugye 1841 I; ſkodu 1961 2 a pod. ž psáno jest jednak diakriticky: z, jednak, stejně často, píše se prostě z. Mimo to řidčeji vyskytuje se spřežka zz (jen na konci slova): a) že 186r 2; kterýžto 185r 1; lež 181r 1 atd. b) pomiawadz 181° 1; přilezi 181° 1; kniezſkemv 181° 1; aniz 182° I; zadam 1961 1; atd. c) v nadpisech jednotlivých řečí „Lži“ psáno jest vždycky: lezz. Leckdy užito spřežky té na konci řádku k jeho doplnění: bozzí 181F 1; protozz 185' 2; ponawadzz 2087 2 a pod. O souhlásce č platí obdobně totéž, co bylo řečeno o š. Píše se totiž: a) ć: čafów 1867 I; račí 184 1; zač 188r 1 atd. b) cz: cztenié 187 2; rzeczy 192° 2; aczt 190° I; atd. c) c: caſu 204' 1; procež 186' 2 a pod. Souhláska j píše se jednak i (v), jednak g. Tohoto způsobu užívá se zpravidla před e a i, onoho před ostatními samohláskami. Před sou- hláskami psáno jest brzy i (v), brzy g. Podobně i na konci slova. Píše se tedy: a) iakozto 181° 1; iahni 1831 I; ald.; yako 181° 1; ya 181° 1 atd.; dóftoynieiffí 185r I; naywietffye 1967 1 (toto naj psáno vždy tak) atd. Ale také: iefu 1851 1. b) gednoftayná 181° 1; gnémv 181° 1; zgewuge 181° 1; ftogi 181° I; gfem 181° 1; pogdu 195f 1; atd. c) obycey 188r 2; ey 185r 1; obyčeg 183° I. Ojedinělé jsou případy: thefus 1851 1 (a ještě několikrát), a roźfřugye 1841 I.
XIII b) na konci slova skoro vždy s: pes 1867 1; čas 195r 2 atd. c) často však podlehl písař moci zvyku a užil spřežky I/: gffem 185r 2; leczczoff 189 1; muſfí 1977 1; atd. d) několikrát psáno jest m. s — z: zčaftná 196 2 (patrně pro jasnost, aby se nečetlo šč); pak v předložce, před následující sykavkou: z ſwietem a z zbožím 1827 1; z zakonem 190' 2. e) Jednou čteme místo zdvojeného ss na počátku slova jen s: ftu- powati 203' 1; a konečně jednou s psáno zs: zírdce 203r 2. Rovněž u c setkáváme se dosti často vedle prostého způsobu psaní se spřežkou cz. Tak ku př.: wtiſknucze 184 2; leczczoff 189" 1; owocze 193° 2; atd. Souhláska š psána jest jednak diakriticky (s na konci slova), jednak spřežkou li (na konci slova /s). Onen způsob jest častější. Leckdy, spíše nedopatřením než úmyslně, psáno jen . Ku př.: a) firoce 1867 2; wiichni 181F 1; was 184' 2 atd. b) wſfecku 1821 2; duffi 181f 1; priélifs 185' 1; atd. c) rozfirugye 1841 I; ſkodu 1961 2 a pod. ž psáno jest jednak diakriticky: z, jednak, stejně často, píše se prostě z. Mimo to řidčeji vyskytuje se spřežka zz (jen na konci slova): a) že 186r 2; kterýžto 185r 1; lež 181r 1 atd. b) pomiawadz 181° 1; přilezi 181° 1; kniezſkemv 181° 1; aniz 182° I; zadam 1961 1; atd. c) v nadpisech jednotlivých řečí „Lži“ psáno jest vždycky: lezz. Leckdy užito spřežky té na konci řádku k jeho doplnění: bozzí 181F 1; protozz 185' 2; ponawadzz 2087 2 a pod. O souhlásce č platí obdobně totéž, co bylo řečeno o š. Píše se totiž: a) ć: čafów 1867 I; račí 184 1; zač 188r 1 atd. b) cz: cztenié 187 2; rzeczy 192° 2; aczt 190° I; atd. c) c: caſu 204' 1; procež 186' 2 a pod. Souhláska j píše se jednak i (v), jednak g. Tohoto způsobu užívá se zpravidla před e a i, onoho před ostatními samohláskami. Před sou- hláskami psáno jest brzy i (v), brzy g. Podobně i na konci slova. Píše se tedy: a) iakozto 181° 1; iahni 1831 I; ald.; yako 181° 1; ya 181° 1 atd.; dóftoynieiffí 185r I; naywietffye 1967 1 (toto naj psáno vždy tak) atd. Ale také: iefu 1851 1. b) gednoftayná 181° 1; gnémv 181° 1; zgewuge 181° 1; ftogi 181° I; gfem 181° 1; pogdu 195f 1; atd. c) obycey 188r 2; ey 185r 1; obyčeg 183° I. Ojedinělé jsou případy: thefus 1851 1 (a ještě několikrát), a roźfřugye 1841 I.
Strana XIV
XIV Jak z uvedených příkladů patrno, neměl písař náš ještě dosti praxe v diakritickém pravopise, často po starém zvyku přidržel se způsobu staršího, a odtud značné a nepravidelné to kolísání. Jako mnohé odchylky pravopisné, tak dlužno i nečetné zkratky, jež se v rukopise vyskytují, přičísti snaze po úspoře místa z ohledů vnějších: Téměř všudy užito jich na konci řádku. Jsou pak tyto: a = an: krieſiaſká 190r 1; ſtrakoma 1817 I; e = em: v wiećne 1931 1; w ſedme 1951 1; f zakonel 1951 I; e = en: pro te 185' 2: gez 1817 1 a 1871 1; = ým: na zwlaſtny 205' 2; = pra: Plwý 1877 1; pwda 193' 2; 194' 2; = pre: Pllatſké 1977 1; P 9 = us: krifto 184 1; gt = gest: 184' 2; 2001 1 (třikrát), 200r 2. ón = onn: zakóníe 1827 I; an = ann: zuzanv, zuzanie 189° 2. Interpunkce, do níž ovšem nelze počítati tečky a čárky připsané jen na doplnění řádků, jest velmi libovolná a nedostatečná a často kazí smysl. Za rozdělovací znamení užívá písař značky ; dělí slova zcela libo- volně a mnohdy rozdělení vůbec neoznačuje. V našem vydání, kde jinak dbáno na úplnou přesnost ve shodě s rukopisem, nahrazena jest tato špatná interpunkce správnou, vyhovující smyslu, jak nejlépe bylo to lze. Jazyk našeho překladu vyniká správností a čistotou. Ve mnohém podobá se jazyku Husovu a nemá mnohých zvláštností. Jotace vykazuje značné kolísání, a to nejen ve slabikách řě, zě, sě, cě, kde brzy správný tvar zachován jest, brzy není. Avšak i ve sla- bikách žě, šě, čě jest jotace leckde zachována, jinde nikoli. Tak čteme jednou držeti, po druhé držěti, gen. sg. falše, a jinde falšě atd. Přehled tohoto kolísání bude lépe patrny ze slovníka na konci připojeného. Se změnou ó v uo setkáváme se v rukopise našem toliko několikráte v nom. acc. slova bóh — buoh. Přehláska u v i jest arci provedena úplně. Jen ve vlastním jméně Judáš zůstává u dílem nepřehlasováno, dílem se píše Jidáš. (Srov. Hus. Post. a Koř.) Dvakráte se vyskytující adjektivum z part.: rytěřijící (fol. 181° 2) ukazuje rovněž na dobu před r. 1425. Jednou vyskýtá se novotvar gen. pl. vjo- kmene s koncovkou -ích (analogickou podle pěších): aby tiech božích přikazaních žadný nedržal (fol. 184 I); snad tu jde jen o omyl písařův.
XIV Jak z uvedených příkladů patrno, neměl písař náš ještě dosti praxe v diakritickém pravopise, často po starém zvyku přidržel se způsobu staršího, a odtud značné a nepravidelné to kolísání. Jako mnohé odchylky pravopisné, tak dlužno i nečetné zkratky, jež se v rukopise vyskytují, přičísti snaze po úspoře místa z ohledů vnějších: Téměř všudy užito jich na konci řádku. Jsou pak tyto: a = an: krieſiaſká 190r 1; ſtrakoma 1817 I; e = em: v wiećne 1931 1; w ſedme 1951 1; f zakonel 1951 I; e = en: pro te 185' 2: gez 1817 1 a 1871 1; = ým: na zwlaſtny 205' 2; = pra: Plwý 1877 1; pwda 193' 2; 194' 2; = pre: Pllatſké 1977 1; P 9 = us: krifto 184 1; gt = gest: 184' 2; 2001 1 (třikrát), 200r 2. ón = onn: zakóníe 1827 I; an = ann: zuzanv, zuzanie 189° 2. Interpunkce, do níž ovšem nelze počítati tečky a čárky připsané jen na doplnění řádků, jest velmi libovolná a nedostatečná a často kazí smysl. Za rozdělovací znamení užívá písař značky ; dělí slova zcela libo- volně a mnohdy rozdělení vůbec neoznačuje. V našem vydání, kde jinak dbáno na úplnou přesnost ve shodě s rukopisem, nahrazena jest tato špatná interpunkce správnou, vyhovující smyslu, jak nejlépe bylo to lze. Jazyk našeho překladu vyniká správností a čistotou. Ve mnohém podobá se jazyku Husovu a nemá mnohých zvláštností. Jotace vykazuje značné kolísání, a to nejen ve slabikách řě, zě, sě, cě, kde brzy správný tvar zachován jest, brzy není. Avšak i ve sla- bikách žě, šě, čě jest jotace leckde zachována, jinde nikoli. Tak čteme jednou držeti, po druhé držěti, gen. sg. falše, a jinde falšě atd. Přehled tohoto kolísání bude lépe patrny ze slovníka na konci připojeného. Se změnou ó v uo setkáváme se v rukopise našem toliko několikráte v nom. acc. slova bóh — buoh. Přehláska u v i jest arci provedena úplně. Jen ve vlastním jméně Judáš zůstává u dílem nepřehlasováno, dílem se píše Jidáš. (Srov. Hus. Post. a Koř.) Dvakráte se vyskytující adjektivum z part.: rytěřijící (fol. 181° 2) ukazuje rovněž na dobu před r. 1425. Jednou vyskýtá se novotvar gen. pl. vjo- kmene s koncovkou -ích (analogickou podle pěších): aby tiech božích přikazaních žadný nedržal (fol. 184 I); snad tu jde jen o omyl písařův.
Strana XV
XV Na fol. 1817 1 nalézáme třikráte dat. dual. fem.: ftrankoma, jejž dlužno vysvětliti přikloněním k o-kmenům. Za odchylku tvaroslovnou nemůžeme počítati tvar duši ve spojení: k dufíi ſpaſení (1817 1 a 205' 1). Tvar ten dlužno vysvětliti jako nč.: před sluncem východem atp. Ze skloňování jmen dále dlužno vytknouti gen. sg. cierkvi, jenž se vyskýtá velmi často vedle správného tvaru: cierkve. Týž odchylný tvar nalézáme také ku př. u Husa (v Postille). Ze sklonění složeného důležitý a vzácný jest doklad archaistického tvaru dat. sg. fem. slož. skl. adj. -o, -a: te ſtranie druzié dala ſem moc 1817 2. — Na fol. 1877 2 čteme: o nadawaní kmezíkemv — spíše snad omylem písařovým, než grammatickou odchylkou (anal. k dativu.) Imperfektum vyskýtá se dosti řídce. Všecky jeho doklady jsou uve- deny ve slovníku. Celkem tedy jazyk překladu našeho neliší se v ničem podstatně od ostatních památek s počátku XV. století. Čistota výrazu a bohatá zásoba slovní ukazuje, že autor byl muž velmi vzdělaný a hojně se zabýval spisovatelstvím. III. Že rukopis náš není originál překladu, nýbrž opis, o tom nelze po- chybovati. Jasným a předním důkazem toho jsou četné chyby, jichž se mohl dopustiti jen opisovač, který psal mechanicky a smyslu své před- lohy často neporozuměl a porozuměti se nesnažil. K jednotlivým takovým chybám jest ukázáno v poznámkách. Zde pak buďtež uvedeny jen některé význačnější a zajímavé. Pro lepší srovnání položen vedle příslušný text latinský: 1) Tak čteme v kap. 2., fol. 1821 I: Aniz očitiegié nebuří mé cier- Et nichil sensibilius conturbat eccle- kwe ſwate, aniz w ni neuwodí siam vel inducit in eam morbidam duchowních neduhów .. . discrasiam . . . Omyl písařův je patrný: místo a nic píše po dvakrát aniž, z ne- porozumění a nepochopení smyslu. Z nepozornosti vznikla i tato chyba v kap. 3., fol. 182° I, v citátu z 18. kap. 4. knihy Mojžíšovy: 1) Latinský text zde i všude jinde (ve slovníku na př.) jest vzat z kritického vydání Viklefova „Dialogu“, které uspořádal Alfred W. Pollard ve sbírce „Wyclif's Latin Works“, vydávané od „Wyclif society“ v Londýně. „Dialog“ vyšel jako V. svazek této sbírky r. 1886.
XV Na fol. 1817 1 nalézáme třikráte dat. dual. fem.: ftrankoma, jejž dlužno vysvětliti přikloněním k o-kmenům. Za odchylku tvaroslovnou nemůžeme počítati tvar duši ve spojení: k dufíi ſpaſení (1817 1 a 205' 1). Tvar ten dlužno vysvětliti jako nč.: před sluncem východem atp. Ze skloňování jmen dále dlužno vytknouti gen. sg. cierkvi, jenž se vyskýtá velmi často vedle správného tvaru: cierkve. Týž odchylný tvar nalézáme také ku př. u Husa (v Postille). Ze sklonění složeného důležitý a vzácný jest doklad archaistického tvaru dat. sg. fem. slož. skl. adj. -o, -a: te ſtranie druzié dala ſem moc 1817 2. — Na fol. 1877 2 čteme: o nadawaní kmezíkemv — spíše snad omylem písařovým, než grammatickou odchylkou (anal. k dativu.) Imperfektum vyskýtá se dosti řídce. Všecky jeho doklady jsou uve- deny ve slovníku. Celkem tedy jazyk překladu našeho neliší se v ničem podstatně od ostatních památek s počátku XV. století. Čistota výrazu a bohatá zásoba slovní ukazuje, že autor byl muž velmi vzdělaný a hojně se zabýval spisovatelstvím. III. Že rukopis náš není originál překladu, nýbrž opis, o tom nelze po- chybovati. Jasným a předním důkazem toho jsou četné chyby, jichž se mohl dopustiti jen opisovač, který psal mechanicky a smyslu své před- lohy často neporozuměl a porozuměti se nesnažil. K jednotlivým takovým chybám jest ukázáno v poznámkách. Zde pak buďtež uvedeny jen některé význačnější a zajímavé. Pro lepší srovnání položen vedle příslušný text latinský: 1) Tak čteme v kap. 2., fol. 1821 I: Aniz očitiegié nebuří mé cier- Et nichil sensibilius conturbat eccle- kwe ſwate, aniz w ni neuwodí siam vel inducit in eam morbidam duchowních neduhów .. . discrasiam . . . Omyl písařův je patrný: místo a nic píše po dvakrát aniž, z ne- porozumění a nepochopení smyslu. Z nepozornosti vznikla i tato chyba v kap. 3., fol. 182° I, v citátu z 18. kap. 4. knihy Mojžíšovy: 1) Latinský text zde i všude jinde (ve slovníku na př.) jest vzat z kritického vydání Viklefova „Dialogu“, které uspořádal Alfred W. Pollard ve sbírce „Wyclif's Latin Works“, vydávané od „Wyclif society“ v Londýně. „Dialog“ vyšel jako V. svazek této sbírky r. 1886.
Strana XVI
XVI Neb yá gfem caftka a diedictwié waffie wproftied Ty nów yirahel- tkych, a Tynow lewi dal glem wiecky defatky yfrahelké... Ego pars et hereditas tua im medio filiorum israel. Filiis autem levi dedi omnes decimas israchs... Zde písař vlivem prvního gen. četl i po druhé z nedbalosti m za w, a tak vznikla tato chyba, velmi porušující smysl. Zajímavé a zvlášť zřejmé omyly opisovačské vidíme na počátku kap. 18., fol. 196" 1 a 2. Zde stojí: ... Neb nizadny nepochybuge, ze ti prelati. gfá wietffí w cierkwi fwate Iwym welkym panftwím a piiezní wehkü ku panóm zemikym gich rodu y kniézaty tohoto fwieta, káže mnohe hřňéchy a zlofti a kacierzftwie mnoho ftawugi... A o několik řádek níže: ...Ale kto tak zlý a nevierny mohl by {tawiti a kazati tak dobry a fwaty vmyil? . .. ... quia nullů: dubium isti prelati majores cum suo dominio et confede- racione magnorum de suo sanguine extinguunt muita peccata et heveses . . ... Sed quis infidelis posset. dn- ficere hoc sanclum propositum? První pochybné slovo: kmiézaty, jest dosti téZko opraviti. ' Nejspís asi (podle lat. textu) má správně státi: kniežatóm. | Za to ostatní dvě chyby: kdże a kazałi jsou zřejmé omyly, vzniklé nepozorností písařovou, místo správného a jediné možného: kazie a kaziti. Velmi zajímavý jest také omyl písařův, kterého se dopustil na konci kap. 22., fol. 202" 2 tím, že předlohu špatně četl: ... Poniawadz tehdy kazdý ta- kowy duchowni prodawać má dofti vémniti w fudny den neb w kralow- {twi nebefkém tomv, gefto gemv co dobrého včinil, neb braniti toho, což ge prawda, Protoz zda mi fie... Cum ergo tenetur pro die judicü vel in patria reddere bonum, sive de- fendere quod vendebat, videtur ... Předloha písafe naéeho méla jisté správné: coż je prodal nebo pro- dával; on však v rychlosti četl špatně: pravda, což je zde tím spíše vy- světlitelné, že věta má i tak zdánlivě dobrý smysl. Nepochybný, dvakrát se opakující, omyl mechanického opisovače nalézáme také na konci kap. 35., fol. 210 I. ...y od mnoho giného duchow- mého pofluchanié k hdfkemv Ípafení... od fweho rádu a toho du- chowniého pofluchanié fpafení hdfkémv od krnífta pnkazaneho... ...Gb evangelica predicacione et quocunque alio minásterio ... ab isto ministerio vegulari ...
XVI Neb yá gfem caftka a diedictwié waffie wproftied Ty nów yirahel- tkych, a Tynow lewi dal glem wiecky defatky yfrahelké... Ego pars et hereditas tua im medio filiorum israel. Filiis autem levi dedi omnes decimas israchs... Zde písař vlivem prvního gen. četl i po druhé z nedbalosti m za w, a tak vznikla tato chyba, velmi porušující smysl. Zajímavé a zvlášť zřejmé omyly opisovačské vidíme na počátku kap. 18., fol. 196" 1 a 2. Zde stojí: ... Neb nizadny nepochybuge, ze ti prelati. gfá wietffí w cierkwi fwate Iwym welkym panftwím a piiezní wehkü ku panóm zemikym gich rodu y kniézaty tohoto fwieta, káže mnohe hřňéchy a zlofti a kacierzftwie mnoho ftawugi... A o několik řádek níže: ...Ale kto tak zlý a nevierny mohl by {tawiti a kazati tak dobry a fwaty vmyil? . .. ... quia nullů: dubium isti prelati majores cum suo dominio et confede- racione magnorum de suo sanguine extinguunt muita peccata et heveses . . ... Sed quis infidelis posset. dn- ficere hoc sanclum propositum? První pochybné slovo: kmiézaty, jest dosti téZko opraviti. ' Nejspís asi (podle lat. textu) má správně státi: kniežatóm. | Za to ostatní dvě chyby: kdże a kazałi jsou zřejmé omyly, vzniklé nepozorností písařovou, místo správného a jediné možného: kazie a kaziti. Velmi zajímavý jest také omyl písařův, kterého se dopustil na konci kap. 22., fol. 202" 2 tím, že předlohu špatně četl: ... Poniawadz tehdy kazdý ta- kowy duchowni prodawać má dofti vémniti w fudny den neb w kralow- {twi nebefkém tomv, gefto gemv co dobrého včinil, neb braniti toho, což ge prawda, Protoz zda mi fie... Cum ergo tenetur pro die judicü vel in patria reddere bonum, sive de- fendere quod vendebat, videtur ... Předloha písafe naéeho méla jisté správné: coż je prodal nebo pro- dával; on však v rychlosti četl špatně: pravda, což je zde tím spíše vy- světlitelné, že věta má i tak zdánlivě dobrý smysl. Nepochybný, dvakrát se opakující, omyl mechanického opisovače nalézáme také na konci kap. 35., fol. 210 I. ...y od mnoho giného duchow- mého pofluchanié k hdfkemv Ípafení... od fweho rádu a toho du- chowniého pofluchanié fpafení hdfkémv od krnífta pnkazaneho... ...Gb evangelica predicacione et quocunque alio minásterio ... ab isto ministerio vegulari ...
Strana XVII
XVII Tu netřeba zvláště dokazovati, že v obou případech státi má posluho- vánie, jak jistě také stálo v předloze, z níž náš rukopis je opsán. Byly-li omyly písafovy dosavad uvedené komolením jednotlivých slov, můžeme nad to uvésti další příklady, kde vynecháním jednoho nebo několika slov zkomolena jest celá věta. Tak ku př. v kap. 29., fol. 209” I čteme: ... Clowiek móz dobiie a fkrow- nie żeitlik wina pogednv wypiti — téz take móz y dwa zeitlíky y trzi, y defict y tiidceti, az by fie y opil yozra. nebt geft takowym dowodem oklamal prw- nieho élowieka, iakoz by miénil... ... Et in isla argucia videtur diabolum primwm | hominem dece- pisse, ac st inmucret . .. Máme-li po ruce latinský text, není těžké konstatovati, že náš písař přeskočil při opisování slovo d:abel, a tak věta zůstala bez podmětu, jejž zdánlivě bylo lze vyrozumívati z věty předešlé, ovšem s hrubým poru- šením smyslu. Ještě zkomolenější větu nalézáme na konci kap. 29., fol. 209” 2. Zde stoji: . a proto geft priéliš toho za- kowftwa, gefto fie k nicemvz ne- hodie, gedinó aby byl prazdny chleb, a proto fie fwietie, aby zbo- hatieh a dobre bydlo mieh a nic ne- dielahl. Niekdy w ftarem zakonie, gefto mnoho pirićliś howad obietovó- chu. neb bez pochybenié tak we- hnkv pocet mnohy zakowftwa geft wietfli... ... In quantitate quidem, quo ad numerum jroporcionalem aliis par- libus ecclesie militantis, evidens qui- dem est quod talis mundana frospe- ritas. facit clerum in numero superfluo appetere istum. statun. Nam in lege veleri ubi labor fuit onerosior in mactando bestias ei observando cere- monias, ui patet act. 15, fuit minor mumerus — sacerdotum et levitarum quam est tn anglia quo ad vesiduum populi vegní nostri, vel saliem non fuerunt tantum proporcionaliter ditałi sicut jam ditatur in anglia clerus noster. Habuerunt autem | decimas. et alias fportiunculas bestiarum, sed quid est hoc quo ad ommes decimas in anglia et alios redditus cum pri- vatis elemosinis quas precipit. clerus noster ? Ideo nulli fideli foret. evidens quin numerus cleri mostri excedit nu- merum... II
XVII Tu netřeba zvláště dokazovati, že v obou případech státi má posluho- vánie, jak jistě také stálo v předloze, z níž náš rukopis je opsán. Byly-li omyly písafovy dosavad uvedené komolením jednotlivých slov, můžeme nad to uvésti další příklady, kde vynecháním jednoho nebo několika slov zkomolena jest celá věta. Tak ku př. v kap. 29., fol. 209” I čteme: ... Clowiek móz dobiie a fkrow- nie żeitlik wina pogednv wypiti — téz take móz y dwa zeitlíky y trzi, y defict y tiidceti, az by fie y opil yozra. nebt geft takowym dowodem oklamal prw- nieho élowieka, iakoz by miénil... ... Et in isla argucia videtur diabolum primwm | hominem dece- pisse, ac st inmucret . .. Máme-li po ruce latinský text, není těžké konstatovati, že náš písař přeskočil při opisování slovo d:abel, a tak věta zůstala bez podmětu, jejž zdánlivě bylo lze vyrozumívati z věty předešlé, ovšem s hrubým poru- šením smyslu. Ještě zkomolenější větu nalézáme na konci kap. 29., fol. 209” 2. Zde stoji: . a proto geft priéliš toho za- kowftwa, gefto fie k nicemvz ne- hodie, gedinó aby byl prazdny chleb, a proto fie fwietie, aby zbo- hatieh a dobre bydlo mieh a nic ne- dielahl. Niekdy w ftarem zakonie, gefto mnoho pirićliś howad obietovó- chu. neb bez pochybenié tak we- hnkv pocet mnohy zakowftwa geft wietfli... ... In quantitate quidem, quo ad numerum jroporcionalem aliis par- libus ecclesie militantis, evidens qui- dem est quod talis mundana frospe- ritas. facit clerum in numero superfluo appetere istum. statun. Nam in lege veleri ubi labor fuit onerosior in mactando bestias ei observando cere- monias, ui patet act. 15, fuit minor mumerus — sacerdotum et levitarum quam est tn anglia quo ad vesiduum populi vegní nostri, vel saliem non fuerunt tantum proporcionaliter ditałi sicut jam ditatur in anglia clerus noster. Habuerunt autem | decimas. et alias fportiunculas bestiarum, sed quid est hoc quo ad ommes decimas in anglia et alios redditus cum pri- vatis elemosinis quas precipit. clerus noster ? Ideo nulli fideli foret. evidens quin numerus cleri mostri excedit nu- merum... II
Strana XVIII
XVIII Uvážíme-li tu, že překladatel všude vynechával ty části, které se vztahovaly toliko na Anglii a nehodily se na poměry naše, můžeme se domnívati, že i zde překlad jeho byl stručnější než originál. Avšak zko- molenou větu: Niekdy ... obetowáchu, nemůžeme si vysvětliti jinak, než že písař vynechal jistě několik řádků. A takovýchto omylů a nedopatření, kde zkomolena jsou buď jed- notlivá slova nebo i celá věta, nalezneme v překladu našem více; a vedle nich tu i tam vidíme přepsání vzniklé rychlostí psaní a pod. Z toho ze všeho vyplývá zcela nepochybně, co bylo řečeno výše, že rukopis náš jest opis, snad z originálu, ale spíše z opisu jiného,1) kterých jistě, jak na jiném místě ukazujeme, bylo dosti. IV. K srovnání překladu našeho s originálem latinským bylo užito kri- tického vydání Pollardova. Jelikož toto vydání jest velmi snadno pří- stupno, nebyl text latinský k našemu vydání připojen. Toliko scházející kapitoly českého překladu jsou částečně nahrazeny příslušnými kusy latinskými, aby byla zachována souvislost a myšlenkový postup díla. Aby však bylo patrno, jakým asi způsobem počínal si náš překladatel při práci, položme zde vedle sebe alespoň text první kapitoly latinsky i česky. Pomawadz gednoſtayná a oby- Cum idemptitas sit mater fastidie et pulcra alternacio delectat animum, čeyna řeč dluhá činí člowieku teftk- ac lingua latina plus re- noft, a řadné hadanié protiwných mezi ſebú oſob o dobré wieci činí duſfi gulariter dilatatur atque extensius, visum est quibus- kochanié, protož zda íie druhým za podobné, aby rozum vléry krieftian- dam quod sentencia catholica col- ſké, kterýžto prwe přilezí ſtawu lecta fidelibus in vul- kniezſkemv dréwe nezli grnémv, při- gari reseretur communius rozeným byl vazykem z latinſkého in latino. Veritas enim utilis de quanto diffusius dilatatur de tanto přelozen a zgewen wierným krie- mentes fidelium plus illustrat. Et ſtankóm, neb ta božté prawda o ſpa- quia multi delectantur ſení lidſkém w zakonie božtém ſkrytá, in loquela dialogi, mo- čím ſie wiéce zgewuge, trém duffie křeſtianſké zpoſobilé wiéce oſwiecugí ventur a deo duas perso- ſe. Ale že prawdie bozí protiwí lie nas adducere, scil. veri- tatem atque mendacium, kriwá lez zakozto weliká nepřietel- kynie, Protoz zda ſie tuto zpoſobne que per modum disputacionis lo- w tomto pſaní, aby prawda a lez. quuntur in ista materia alternatim. Et quia veritas est Christus, ut mluwila proti ſobie iako dwie oſobie 1) Pak ovšem bylo by možné, že některé chyby, na něž ukázáno, byly již. v tomto opisu, a že písař náš prostě je opsal.
XVIII Uvážíme-li tu, že překladatel všude vynechával ty části, které se vztahovaly toliko na Anglii a nehodily se na poměry naše, můžeme se domnívati, že i zde překlad jeho byl stručnější než originál. Avšak zko- molenou větu: Niekdy ... obetowáchu, nemůžeme si vysvětliti jinak, než že písař vynechal jistě několik řádků. A takovýchto omylů a nedopatření, kde zkomolena jsou buď jed- notlivá slova nebo i celá věta, nalezneme v překladu našem více; a vedle nich tu i tam vidíme přepsání vzniklé rychlostí psaní a pod. Z toho ze všeho vyplývá zcela nepochybně, co bylo řečeno výše, že rukopis náš jest opis, snad z originálu, ale spíše z opisu jiného,1) kterých jistě, jak na jiném místě ukazujeme, bylo dosti. IV. K srovnání překladu našeho s originálem latinským bylo užito kri- tického vydání Pollardova. Jelikož toto vydání jest velmi snadno pří- stupno, nebyl text latinský k našemu vydání připojen. Toliko scházející kapitoly českého překladu jsou částečně nahrazeny příslušnými kusy latinskými, aby byla zachována souvislost a myšlenkový postup díla. Aby však bylo patrno, jakým asi způsobem počínal si náš překladatel při práci, položme zde vedle sebe alespoň text první kapitoly latinsky i česky. Pomawadz gednoſtayná a oby- Cum idemptitas sit mater fastidie et pulcra alternacio delectat animum, čeyna řeč dluhá činí člowieku teftk- ac lingua latina plus re- noft, a řadné hadanié protiwných mezi ſebú oſob o dobré wieci činí duſfi gulariter dilatatur atque extensius, visum est quibus- kochanié, protož zda íie druhým za podobné, aby rozum vléry krieftian- dam quod sentencia catholica col- ſké, kterýžto prwe přilezí ſtawu lecta fidelibus in vul- kniezſkemv dréwe nezli grnémv, při- gari reseretur communius rozeným byl vazykem z latinſkého in latino. Veritas enim utilis de quanto diffusius dilatatur de tanto přelozen a zgewen wierným krie- mentes fidelium plus illustrat. Et ſtankóm, neb ta božté prawda o ſpa- quia multi delectantur ſení lidſkém w zakonie božtém ſkrytá, in loquela dialogi, mo- čím ſie wiéce zgewuge, trém duffie křeſtianſké zpoſobilé wiéce oſwiecugí ventur a deo duas perso- ſe. Ale že prawdie bozí protiwí lie nas adducere, scil. veri- tatem atque mendacium, kriwá lez zakozto weliká nepřietel- kynie, Protoz zda ſie tuto zpoſobne que per modum disputacionis lo- w tomto pſaní, aby prawda a lez. quuntur in ista materia alternatim. Et quia veritas est Christus, ut mluwila proti ſobie iako dwie oſobie 1) Pak ovšem bylo by možné, že některé chyby, na něž ukázáno, byly již. v tomto opisu, a že písař náš prostě je opsal.
Strana XIX
XIX patet jo r4, et diabolus ipsum mendacium, ut patet jo 8°, raciona- bile videtur veritatem proponere et sermonem istum, mediante Chri- sti gracia stabilire. Veritas: Cum ego sum deus conditor cujuslibet creature et judicabo quos- cunque homines velad beatitudinem vel ad eternum supplicium in finali judicio, racio exigit quod cuncti homines per meam legem, tam in suis conscienciis quam in operibus suis cunctis extrinsecis regulentur. Hec enim est racio quare Christus fuerat incarnatus et 30 annis et amplus cum suis fratribus conver- satus, ut sermonibus suis mansuetis veritas catholica plus lucescat, Finis autem tam digni laboris et tam assidui est ut homines qui sunt Christi ecclesia sint beati. Divi- debam autem meam militantem ecclesiam in tres partes quarum prima foret clerus meus, qui vo- cantur sacerdotes Christi; qui me instar apostolorum propinquius in moribus sequerentur. Et sic ad animandum eos in humilitate, vi- verent declemosinis instar mei. Per hoc. enim de me magis rc- colerent; cum sim deus qui vendico partem decimam Qui enim vivit de parte domini re- coleret recencius dominum partem istam tam libere largientem. tamquam meam. welmi protiwné. A poníawadz a bozw prawda geft kriftus a diabel geft lez, yako ftogí pfano we čtení fwateho Jana w ofmem rozdiele, Protoz fluffié prawdie bozzí pocéu tuto rec a gi bozí miloftí zachowati. Prawda. Poniawadz ya gfem boh f[ftwo- iitel kazdebo ftworenié a budu fu- dity wifehkaleho clowieka | anebo k blahoflawenftwií wieénémv, neb k zatraceni na pofledniém fudu, k ro- zumv podobné geft, aby wfichni lidé mým zakonem v w fwyÿch [fwiedo- mích y w fwych we wffiech fkutciéch zewnitiních byli zpraweni; Neb proto he geft krnftus wtiehl à wiéc nez tiidcet1 let f fwymi bratiími zde fie obieral, abv řečmi geho tichymi prawda bozié krieftianfká. tiém. wiéce na fwietlo byla zgewena. Neb byl geft koneény geho vmyfl tak doftoy- neho geho vfilé tak pilna práce, aby kneftankowe, genz gfíu kriftowa cierkew, bvli blahoflaweni. Ja praw- da dielhla glem dawno mu cierkew rytierigicí we ti ftranky: prwniét geft mé zakowftwo, a ftaw kniezfky kriftow geft nazwano, kteryzto iakzto apoftolowe zavbhz[[í mne aby byh A nasledowah mne w dobrých, nraw- nvch fkutcréch, w nrawiéch a w f[wa- tém zvwohre. à tak gjem v/lawila na potwrzenie gich prawé pokory, aby fie zrwilh almvznv a defatky, a tudy abv na mic pomnieh, že vá gfuci bohem beru defatü ftranu iakozto mv wlaftni écdáftkw | aneb [tranku. A ktoz geft ziw z te bozie ftrenkv, to geft z defietiny, ma pilnie pamato- wati, ze pan buoh gemv dawa g tak fwobodnie, a tudy aby gedno gré k boží chwale poziwal. II*
XIX patet jo r4, et diabolus ipsum mendacium, ut patet jo 8°, raciona- bile videtur veritatem proponere et sermonem istum, mediante Chri- sti gracia stabilire. Veritas: Cum ego sum deus conditor cujuslibet creature et judicabo quos- cunque homines velad beatitudinem vel ad eternum supplicium in finali judicio, racio exigit quod cuncti homines per meam legem, tam in suis conscienciis quam in operibus suis cunctis extrinsecis regulentur. Hec enim est racio quare Christus fuerat incarnatus et 30 annis et amplus cum suis fratribus conver- satus, ut sermonibus suis mansuetis veritas catholica plus lucescat, Finis autem tam digni laboris et tam assidui est ut homines qui sunt Christi ecclesia sint beati. Divi- debam autem meam militantem ecclesiam in tres partes quarum prima foret clerus meus, qui vo- cantur sacerdotes Christi; qui me instar apostolorum propinquius in moribus sequerentur. Et sic ad animandum eos in humilitate, vi- verent declemosinis instar mei. Per hoc. enim de me magis rc- colerent; cum sim deus qui vendico partem decimam Qui enim vivit de parte domini re- coleret recencius dominum partem istam tam libere largientem. tamquam meam. welmi protiwné. A poníawadz a bozw prawda geft kriftus a diabel geft lez, yako ftogí pfano we čtení fwateho Jana w ofmem rozdiele, Protoz fluffié prawdie bozzí pocéu tuto rec a gi bozí miloftí zachowati. Prawda. Poniawadz ya gfem boh f[ftwo- iitel kazdebo ftworenié a budu fu- dity wifehkaleho clowieka | anebo k blahoflawenftwií wieénémv, neb k zatraceni na pofledniém fudu, k ro- zumv podobné geft, aby wfichni lidé mým zakonem v w fwyÿch [fwiedo- mích y w fwych we wffiech fkutciéch zewnitiních byli zpraweni; Neb proto he geft krnftus wtiehl à wiéc nez tiidcet1 let f fwymi bratiími zde fie obieral, abv řečmi geho tichymi prawda bozié krieftianfká. tiém. wiéce na fwietlo byla zgewena. Neb byl geft koneény geho vmyfl tak doftoy- neho geho vfilé tak pilna práce, aby kneftankowe, genz gfíu kriftowa cierkew, bvli blahoflaweni. Ja praw- da dielhla glem dawno mu cierkew rytierigicí we ti ftranky: prwniét geft mé zakowftwo, a ftaw kniezfky kriftow geft nazwano, kteryzto iakzto apoftolowe zavbhz[[í mne aby byh A nasledowah mne w dobrých, nraw- nvch fkutcréch, w nrawiéch a w f[wa- tém zvwohre. à tak gjem v/lawila na potwrzenie gich prawé pokory, aby fie zrwilh almvznv a defatky, a tudy abv na mic pomnieh, že vá gfuci bohem beru defatü ftranu iakozto mv wlaftni écdáftkw | aneb [tranku. A ktoz geft ziw z te bozie ftrenkv, to geft z defietiny, ma pilnie pamato- wati, ze pan buoh gemv dawa g tak fwobodnie, a tudy aby gedno gré k boží chwale poziwal. II*
Strana XX
XX Secunda pars mee militantis ec- clesie forent domini temporales, gui debent esse vicarii deitatis. Ideo sepe meminit augusti- nus, guomodo rex est vi- carius deitatis. Sacerdos autem qui secundum humilitatem et pauperiem debet procedere est vi- carius humanitatis domini jhu Chri- sti. Et sic secundum potentiam re- gulatam racione debent hii domini virtuose defendere legem dei. Nam titulo istius servicii tenent de Christo tanquam capitali domino quicquid habent. Tercia autem pars militan- tis ecclesie sunt vulgares qui in operarios, mercantes et iconomos multipliciter sunt divisi. Ista autem tercia pars et in fima ut funda- mentum sustinet duas partes alias in corporalibus necessariis vite. Sed caritas que est tercia persona in divinis debet connectere has tres partes. Omnes enim iste tres debent sibi ipsis prodesse reciproce et juvare. Clerus autem debet esse vita aliis duabus partibus inferioribus, et vi- vere ipsis spiritualius ac quo ad mores mundius; etsic tam vita quam verbis docere eos viam ad beatitudinem promerendum. Media autem pars que estdomini temp o- rales debet quadam austeritate modesta juvare partes alterutras extremales et specialiter secundum legem dei in his gue promovent ad beatitudinem consequen- dam. Tercia vero pars vulgarium debet ex animo secundum regulam legis dei servire partibus duabus superioribus; cum omnes iste Druha ftranka me cierkwe ry- tiefigicić glu pani zemiiti, Yakozto glu kralowe, knieżata, vytie/ a pa- no[he, kterízto magi bytu namieftci bozitwié she[ukrifta. Ale kniez, gefto ma zvlaftie v pokofie a w chudobie profpiewati, geft namieftek ćlowie- Cenftwié pana gezukrMta; a tak ti pâni fwret/fià mocí od boha fpoyćcenó a rozumnie zprawenu magí zakona boziého braniti, neb gich geft to vfad od krifta, a proto magi prawym prawem to wiecko, coż mogi. Tiretie ftranka me cierkwe glû obecní hde, genz fie diele rozhénie. Neb niekteií gfü robotní dielníci, niekterí kupci a hofpodárzy; a tato thetie ftranka 1akozto zalozenié drzi na fobie dwie ftrancie prwnić, To geli y [iaw kmniez[ky y panfky, tie- leftnu potiiebü. A lafka, kterázto geft tiietie ofoba bozika, ma fpo- giti na hromadu w gednotu wiecky ty tii ftranky, Nebo wfecky ty tii magí fobie fpomocny a pohodlny býti. Za- kowftwo :akozto brwwié [tranka ma býti ziwot, neb 1akozto du[[we obzi- wugicié ginyma dwiema menffima ftrankoma, A ma gim byti to za- kowitwo ziwo duchownie a éifhe « Zrwotem y recí véit1 ge cieftie prawe zafluzením blahoflawenftwie. Ale proftrednié ftranka, genz gfu páni, ma kterakńs pomitu a hrozbń roz- umný podle zprawy zakona božiého ginyma dviema ftrakoma fohodlna byti w tom a4 pomocna, coz geft k duh [pa[ení. Tiietie ftranka. obec- nych hdíz vmyfíla má podle řeholy zakona božiého Jaké zafe fluzit ginÿma dwiema (ftrankoma, Nebo
XX Secunda pars mee militantis ec- clesie forent domini temporales, gui debent esse vicarii deitatis. Ideo sepe meminit augusti- nus, guomodo rex est vi- carius deitatis. Sacerdos autem qui secundum humilitatem et pauperiem debet procedere est vi- carius humanitatis domini jhu Chri- sti. Et sic secundum potentiam re- gulatam racione debent hii domini virtuose defendere legem dei. Nam titulo istius servicii tenent de Christo tanquam capitali domino quicquid habent. Tercia autem pars militan- tis ecclesie sunt vulgares qui in operarios, mercantes et iconomos multipliciter sunt divisi. Ista autem tercia pars et in fima ut funda- mentum sustinet duas partes alias in corporalibus necessariis vite. Sed caritas que est tercia persona in divinis debet connectere has tres partes. Omnes enim iste tres debent sibi ipsis prodesse reciproce et juvare. Clerus autem debet esse vita aliis duabus partibus inferioribus, et vi- vere ipsis spiritualius ac quo ad mores mundius; etsic tam vita quam verbis docere eos viam ad beatitudinem promerendum. Media autem pars que estdomini temp o- rales debet quadam austeritate modesta juvare partes alterutras extremales et specialiter secundum legem dei in his gue promovent ad beatitudinem consequen- dam. Tercia vero pars vulgarium debet ex animo secundum regulam legis dei servire partibus duabus superioribus; cum omnes iste Druha ftranka me cierkwe ry- tiefigicić glu pani zemiiti, Yakozto glu kralowe, knieżata, vytie/ a pa- no[he, kterízto magi bytu namieftci bozitwié she[ukrifta. Ale kniez, gefto ma zvlaftie v pokofie a w chudobie profpiewati, geft namieftek ćlowie- Cenftwié pana gezukrMta; a tak ti pâni fwret/fià mocí od boha fpoyćcenó a rozumnie zprawenu magí zakona boziého braniti, neb gich geft to vfad od krifta, a proto magi prawym prawem to wiecko, coż mogi. Tiretie ftranka me cierkwe glû obecní hde, genz fie diele rozhénie. Neb niekteií gfü robotní dielníci, niekterí kupci a hofpodárzy; a tato thetie ftranka 1akozto zalozenié drzi na fobie dwie ftrancie prwnić, To geli y [iaw kmniez[ky y panfky, tie- leftnu potiiebü. A lafka, kterázto geft tiietie ofoba bozika, ma fpo- giti na hromadu w gednotu wiecky ty tii ftranky, Nebo wfecky ty tii magí fobie fpomocny a pohodlny býti. Za- kowftwo :akozto brwwié [tranka ma býti ziwot, neb 1akozto du[[we obzi- wugicié ginyma dwiema menffima ftrankoma, A ma gim byti to za- kowitwo ziwo duchownie a éifhe « Zrwotem y recí véit1 ge cieftie prawe zafluzením blahoflawenftwie. Ale proftrednié ftranka, genz gfu páni, ma kterakńs pomitu a hrozbń roz- umný podle zprawy zakona božiého ginyma dviema ftrakoma fohodlna byti w tom a4 pomocna, coz geft k duh [pa[ení. Tiietie ftranka. obec- nych hdíz vmyfíla má podle řeholy zakona božiého Jaké zafe fluzit ginÿma dwiema (ftrankoma, Nebo
Strana XXI
XXI tres partes debent esse unum corpus ecclesie, currens hilariter in amore ad beatitudinem patrie consequen- dam. tyto wſechny tri ſtranky ſlowu gedno tielo cierkwe ſwate, gez biezí weſele v miloſti k večnemv blahoſlawen- ſtwí; tak buoh day. Toto srovnání podává nám, třeba že ne úplný, přece dosti jasný obraz toho, jak si překladatel náš vedl. Z částí tiskem vyznačených vidíme, kde překládal volně, co přidal nebo vynechal. Tak hned na začátku vynechal celou větu, která obsahuje pochvalu jazyka latinského, a o něco níže změnil a přizpůsobil smysl lat. textu tak, aby se hodil na překlad český. Kdežto v originále jest tu odůvodněno proč „Dialog“ psán jest latinsky, překladatel náš velmi obratně změnil místo to v odůvodnění, proč překládá spis ten do „jazyka přirozeného“. Kdežto originál vyjadřuje se stručně, zhuštěné a skoro úsečně, český překladatel překládá široce, nešetře slovy a nerozpakuje se přidati na vysvětlenou tu slovo, tu celou větu. Vidíme to hned v prvních řádcích, kde k latinskému ,pulora alternacio“ přidává hned, čí hádanie“ to je. Vidíme to dále tam, kde latinské ,veritas autem utilis' nestačí mu přeložiti neb ta božié prawda“, ale dodává ještě: v zakonie božlém ſkrytá“. A tento přívlastek boží“ opakuje se vždy, kdykoli mluví o pravdě v tomto smyslu, stejně jako ,cierkev“ často provázena jest přívlastkem ſwatá“, zatím co v originále stojí prostě ,ecclesia“. Na počátku 2. odstavce řeči ,Pravdy“ stojí v latině jen domini tempo- rales“, ale český překladatel vysvětluje, kdo jsou ti ,pani zemíítí“. Naproti tomu vynechává v témže odstavci celý citát z Augustina, pokládaje jej patrně za zbytečný pro české čtenáře, pro něž chystá svůj překlad. A tento způsob rozšiřovati a vysvětlovati, co je v latině řečeno příliš stručně, a naopak vynechávati nebo zkracovati, co se zdá překla- dateli příliš učené, právě jako přizpůsobovati poměrům domácím to, co se přímo vztahuje na poměry v Anglii (zejména tam, kde je Anglie přímo jmenována), tento způsob popularisovati a přiblížiti co nejvíce dílo angli- ckého myslitele prosté duši zbožného českého člověka, toužícího po nápravě naskrze zkaženého kněžstva, charakterisuje celý překlad náš. Vůbec počínal si překladatel český velmi samostatně. Přidržel se sice v celém díle věrně rozdělení originálu a postupu myšlenkového, pře- kládal, jak jsme viděli, některé partie docela přesně (ovšem nikdy otrocky doslovně), ale leckde jest překlad jeho jen parafrasí latinského textu, hustě propletenou myšlenkami vlastními, tak že se nit originálu na chvíli ztrácí, aby o několik vět, leckdy i o celou stránku, níže nenápadným obratem překladatel zase navázal tam, kde se uchýlil. Vidíme to zejména na těch místech, kde překladatel, unesen zájmem a zanícením pro dobrou věc, chápe se třeba dosti nepatrné narážky na
XXI tres partes debent esse unum corpus ecclesie, currens hilariter in amore ad beatitudinem patrie consequen- dam. tyto wſechny tri ſtranky ſlowu gedno tielo cierkwe ſwate, gez biezí weſele v miloſti k večnemv blahoſlawen- ſtwí; tak buoh day. Toto srovnání podává nám, třeba že ne úplný, přece dosti jasný obraz toho, jak si překladatel náš vedl. Z částí tiskem vyznačených vidíme, kde překládal volně, co přidal nebo vynechal. Tak hned na začátku vynechal celou větu, která obsahuje pochvalu jazyka latinského, a o něco níže změnil a přizpůsobil smysl lat. textu tak, aby se hodil na překlad český. Kdežto v originále jest tu odůvodněno proč „Dialog“ psán jest latinsky, překladatel náš velmi obratně změnil místo to v odůvodnění, proč překládá spis ten do „jazyka přirozeného“. Kdežto originál vyjadřuje se stručně, zhuštěné a skoro úsečně, český překladatel překládá široce, nešetře slovy a nerozpakuje se přidati na vysvětlenou tu slovo, tu celou větu. Vidíme to hned v prvních řádcích, kde k latinskému ,pulora alternacio“ přidává hned, čí hádanie“ to je. Vidíme to dále tam, kde latinské ,veritas autem utilis' nestačí mu přeložiti neb ta božié prawda“, ale dodává ještě: v zakonie božlém ſkrytá“. A tento přívlastek boží“ opakuje se vždy, kdykoli mluví o pravdě v tomto smyslu, stejně jako ,cierkev“ často provázena jest přívlastkem ſwatá“, zatím co v originále stojí prostě ,ecclesia“. Na počátku 2. odstavce řeči ,Pravdy“ stojí v latině jen domini tempo- rales“, ale český překladatel vysvětluje, kdo jsou ti ,pani zemíítí“. Naproti tomu vynechává v témže odstavci celý citát z Augustina, pokládaje jej patrně za zbytečný pro české čtenáře, pro něž chystá svůj překlad. A tento způsob rozšiřovati a vysvětlovati, co je v latině řečeno příliš stručně, a naopak vynechávati nebo zkracovati, co se zdá překla- dateli příliš učené, právě jako přizpůsobovati poměrům domácím to, co se přímo vztahuje na poměry v Anglii (zejména tam, kde je Anglie přímo jmenována), tento způsob popularisovati a přiblížiti co nejvíce dílo angli- ckého myslitele prosté duši zbožného českého člověka, toužícího po nápravě naskrze zkaženého kněžstva, charakterisuje celý překlad náš. Vůbec počínal si překladatel český velmi samostatně. Přidržel se sice v celém díle věrně rozdělení originálu a postupu myšlenkového, pře- kládal, jak jsme viděli, některé partie docela přesně (ovšem nikdy otrocky doslovně), ale leckde jest překlad jeho jen parafrasí latinského textu, hustě propletenou myšlenkami vlastními, tak že se nit originálu na chvíli ztrácí, aby o několik vět, leckdy i o celou stránku, níže nenápadným obratem překladatel zase navázal tam, kde se uchýlil. Vidíme to zejména na těch místech, kde překladatel, unesen zájmem a zanícením pro dobrou věc, chápe se třeba dosti nepatrné narážky na
Strana XXII
XXII zkaženost kněžskou, aby obšírně se rozhorlil proti zlořádům svatokupectví a nemravného obchodování s odpustky nebo proti zhýralosti a „zpanění“ současného kleru. Na takových místech pozorujeme zcela zřetelně, kterak tempera- mentní stoupenec Viklefův a horlitel pro snahy opravné dává se strhnouti rozhořčením v prudké a široké útoky na kleslé kněžstvo, ať světské nebo řeholní. Srevnejme jen jeden z mnoha takových případů v kap. VII. (fol. 185f 2): Nec solum dotati presbiteri ipsam deserunt, sed exproprietarii impo- nentes Christo blasfeme quod ab ipso edocti sunt taliter mendicare ... A netoliko bohatí ſwietítí kniežie opuftugí a přieftupugí to bozíe vſta- wenié, Ale take y zakonníci, zwlaſt- noſt milugíce, geſto lakomie pod ſwým pokrytſtwím chudinv lupie, we wſfiem, coż ćimié duchowniého, na ſwoy vzitek obracugí wiece nezl k lidíkemv ſpaſení a k bozí chwále; a to činié wſſichni falefſní zakonnici, žebraním lobie dobywagíce teleſtné potřieby, přiélifs o to pečugíc, lziwé odpuſtky dawagíc, a daleko od pana boha tudy lid ſwodie. A pod tem pokritſtwím připiſugí panv gezu kriftu kacieřſtwié řkúcze, by on ſ ſwými apoſtoly to zebraníe wedl, iako oni wedu, a ze by iako od kriſta tak ſie naučili zebrati ... Oč širší je překlad český než latinský originál! A tak každá skoro zmínka o zlořádech církevních jest českému pře- kladateli pohnutkou, aby rozhořčeně tepal tuto ,ohavnost zpuštění“. To však svědčí netoliko o jeho temperamentu, ale i o tom, že sám byl horlivým bojovníkem za reformy a že sám byl spisovatelem. Celkový úsudek o překladu českém jest tedy velmi příznivý. Z oné charakteristické snahy, učiniti zhuštěné a těžké dílo Viklefovo co možná srozumitelným, vidíme, že překladatel měl na mysli lidi prosté, a proto snažil se, aby překlad byl co nejzřetelnější a jasný. Dobrou volbou výrazů, pěkným slohem a obratným přizpůsobením poměrům domácím dosáhl dobře svého cíle. Není o tom pochyby, že spolu s ostatními překlady viklefskými a spolu s původními díly, především Husovými, přispěl překlad tento zdárně k roznícení myslí českých pro opravné snahy a ke zkypření púdy, z níž za nedlouho vyrostla nejslavnější doba naší historie.
XXII zkaženost kněžskou, aby obšírně se rozhorlil proti zlořádům svatokupectví a nemravného obchodování s odpustky nebo proti zhýralosti a „zpanění“ současného kleru. Na takových místech pozorujeme zcela zřetelně, kterak tempera- mentní stoupenec Viklefův a horlitel pro snahy opravné dává se strhnouti rozhořčením v prudké a široké útoky na kleslé kněžstvo, ať světské nebo řeholní. Srevnejme jen jeden z mnoha takových případů v kap. VII. (fol. 185f 2): Nec solum dotati presbiteri ipsam deserunt, sed exproprietarii impo- nentes Christo blasfeme quod ab ipso edocti sunt taliter mendicare ... A netoliko bohatí ſwietítí kniežie opuftugí a přieftupugí to bozíe vſta- wenié, Ale take y zakonníci, zwlaſt- noſt milugíce, geſto lakomie pod ſwým pokrytſtwím chudinv lupie, we wſfiem, coż ćimié duchowniého, na ſwoy vzitek obracugí wiece nezl k lidíkemv ſpaſení a k bozí chwále; a to činié wſſichni falefſní zakonnici, žebraním lobie dobywagíce teleſtné potřieby, přiélifs o to pečugíc, lziwé odpuſtky dawagíc, a daleko od pana boha tudy lid ſwodie. A pod tem pokritſtwím připiſugí panv gezu kriftu kacieřſtwié řkúcze, by on ſ ſwými apoſtoly to zebraníe wedl, iako oni wedu, a ze by iako od kriſta tak ſie naučili zebrati ... Oč širší je překlad český než latinský originál! A tak každá skoro zmínka o zlořádech církevních jest českému pře- kladateli pohnutkou, aby rozhořčeně tepal tuto ,ohavnost zpuštění“. To však svědčí netoliko o jeho temperamentu, ale i o tom, že sám byl horlivým bojovníkem za reformy a že sám byl spisovatelem. Celkový úsudek o překladu českém jest tedy velmi příznivý. Z oné charakteristické snahy, učiniti zhuštěné a těžké dílo Viklefovo co možná srozumitelným, vidíme, že překladatel měl na mysli lidi prosté, a proto snažil se, aby překlad byl co nejzřetelnější a jasný. Dobrou volbou výrazů, pěkným slohem a obratným přizpůsobením poměrům domácím dosáhl dobře svého cíle. Není o tom pochyby, že spolu s ostatními překlady viklefskými a spolu s původními díly, především Husovými, přispěl překlad tento zdárně k roznícení myslí českých pro opravné snahy a ke zkypření púdy, z níž za nedlouho vyrostla nejslavnější doba naší historie.
Strana XXIII
XXIII V Rukopis náš nejen není úplný, nýbrž nemá ani nadpisu, ani vročení, ani zmínky o svém autorovi. A tak bylo by velmi těžko jen z něho samého čerpati více než dohady a kolísavé domněnky. Bylo již svrchu pověděno, že náš text byl Hankou a po něm Novákem označen prostě názvem „Pravda a lež“, avšak kromě zmínky v Novákově popisu Douchova sborníku (v. výše) nebadalo a nevědělo se o něm více, než že existuje. Teprve dr. V. Flajšhans poznal, že toto hádání Pravdy a Lži jest překlad Viklefova „Dialogu“. I podal o tom zprávu ve „Věstníku České Akademie“ (XIII., 1904, str. 54 a 55), v níž podává stručný popis ruko- pisu a dochází k závěru, že „toto anonymní skládání jest doslovný a celkem plynný překlad největší části Viklefova Dialogu a to (s malou mezerou) prvních 29 kapitol, tedy největší části tohoto díla Viklefova. Scházejí jen kap. 30.—36.1) a epilog — nemůžeme sice zaručiti, že i ty byly přeloženy, ale je to velmi pravděpodobno. V dálejším upozorňuje mimo jiné na to, že tohoto překladu pravdě- podobně užil i Chelčický při svých citátech z „mistra Protivy Vznik překladu našeho klade dr. Flajšhans do let 1403—1408 a ne- pokládá za nemožné, že pochází od Husa nebo Jeronyma. Tak bylo sice zjištěno, co jest vlastně obsahem této zajímavé pa- mátky, ale osoba autorova byla dosud zcela temná. Avšak téměř současně s touto zprávou Flajšhansovou vyšlo v Petro- hradě vydání Chelčického traktátu: „O trojiem lidu řeč“2) upravené N. V. Jastrebovem. Tomuto vydání předchází obšírný úvod literárně-historický, ve kterém Jastrebov, probíraje otázku, proti kterému spisu Viklefovu se tu Chelčický obrací, upozorňuje na str. VII., že Chel- čický odvolává se výslovně na přeložený mistrem Jakubem spis Viklefův „O nadání kněžském“ I ukazuje Jastrebov dále, že Chelčický měl tu na mysli rozhodně ně- jaký český překlad „Dialogu“, a nikoli jiného spisu anglického reformátora: „De Christo et suo adversario Antichristo", jak soudil Goll („Quellen u. Unter- suchungen...“, I. 36), ani spisu „Supplementum Trialogi, sive De dotatione ecclesiae“, s jehož nadpisem se název citovaný u Chelčického shoduje. Na důkaz správnosti svého tvrzení klade Jastrebov vedle sebe onu zmínku Chelčického a latinský text obdobný z 1. kap. „Dialogu“, ne- věda arci, že jeho překlad máme zachován. 1) Dr. Flajšhans neznal tehdy ještě fragmentu obsahujícího části 35. a 36. kap. (fol. 210.), který zjistil později. 2) Н. В. Ястребовъ: Петра Хельчицкаго „O trogiem lidu rzec — o duchownych a o swietských“. Vyšlo v Petrohradě 1903 jako zvláštní otisk ze Сборника Отдѣленія русскаго языка и словесности Императорской Академіи Наук, T. LXXVII.
XXIII V Rukopis náš nejen není úplný, nýbrž nemá ani nadpisu, ani vročení, ani zmínky o svém autorovi. A tak bylo by velmi těžko jen z něho samého čerpati více než dohady a kolísavé domněnky. Bylo již svrchu pověděno, že náš text byl Hankou a po něm Novákem označen prostě názvem „Pravda a lež“, avšak kromě zmínky v Novákově popisu Douchova sborníku (v. výše) nebadalo a nevědělo se o něm více, než že existuje. Teprve dr. V. Flajšhans poznal, že toto hádání Pravdy a Lži jest překlad Viklefova „Dialogu“. I podal o tom zprávu ve „Věstníku České Akademie“ (XIII., 1904, str. 54 a 55), v níž podává stručný popis ruko- pisu a dochází k závěru, že „toto anonymní skládání jest doslovný a celkem plynný překlad největší části Viklefova Dialogu a to (s malou mezerou) prvních 29 kapitol, tedy největší části tohoto díla Viklefova. Scházejí jen kap. 30.—36.1) a epilog — nemůžeme sice zaručiti, že i ty byly přeloženy, ale je to velmi pravděpodobno. V dálejším upozorňuje mimo jiné na to, že tohoto překladu pravdě- podobně užil i Chelčický při svých citátech z „mistra Protivy Vznik překladu našeho klade dr. Flajšhans do let 1403—1408 a ne- pokládá za nemožné, že pochází od Husa nebo Jeronyma. Tak bylo sice zjištěno, co jest vlastně obsahem této zajímavé pa- mátky, ale osoba autorova byla dosud zcela temná. Avšak téměř současně s touto zprávou Flajšhansovou vyšlo v Petro- hradě vydání Chelčického traktátu: „O trojiem lidu řeč“2) upravené N. V. Jastrebovem. Tomuto vydání předchází obšírný úvod literárně-historický, ve kterém Jastrebov, probíraje otázku, proti kterému spisu Viklefovu se tu Chelčický obrací, upozorňuje na str. VII., že Chel- čický odvolává se výslovně na přeložený mistrem Jakubem spis Viklefův „O nadání kněžském“ I ukazuje Jastrebov dále, že Chelčický měl tu na mysli rozhodně ně- jaký český překlad „Dialogu“, a nikoli jiného spisu anglického reformátora: „De Christo et suo adversario Antichristo", jak soudil Goll („Quellen u. Unter- suchungen...“, I. 36), ani spisu „Supplementum Trialogi, sive De dotatione ecclesiae“, s jehož nadpisem se název citovaný u Chelčického shoduje. Na důkaz správnosti svého tvrzení klade Jastrebov vedle sebe onu zmínku Chelčického a latinský text obdobný z 1. kap. „Dialogu“, ne- věda arci, že jeho překlad máme zachován. 1) Dr. Flajšhans neznal tehdy ještě fragmentu obsahujícího části 35. a 36. kap. (fol. 210.), který zjistil později. 2) Н. В. Ястребовъ: Петра Хельчицкаго „O trogiem lidu rzec — o duchownych a o swietských“. Vyšlo v Petrohradě 1903 jako zvláštní otisk ze Сборника Отдѣленія русскаго языка и словесности Императорской Академіи Наук, T. LXXVII.
Strana XXIV
XXIV My však můžeme nyní jeho tvrzení nejen potvrditi, nýbrž i zcela přesně stanoviti místo českého překladu, na něž se Chelčický odvolává. Jest to začátek 3. odstavce první kap. K srovnání buďtež zde položeny vedle sebe všechny tři texty: „Diałogus”*, kap. I. (Ed. Pollard, str. 2.) Secunda pars mee mi- litantis ecclesie forent domini temporales, qui debent esse vicarii dei- tatis. Ideo sepe meminit augustinus quomodo rex est vicarius deitatis. Sa- cerdos autem qui se- cundum humihtatem et pauperiem debet pro- cedere est vicarius hu- manitatis domini jhu Christi. Et sic secundum potentiam regulatam ra- cione debent hii domini virtuose defendere le- gem dei. Chelcicky: „O i. l. řeč“ (Ed. Jastrebov, str. 15.). Ale o tiech rozumich, kterziz se nynie drzie od mnohych o mocech, gessto pod wieru Kry- stowu gsu, czetl sem pismo przieloziene mi- stra Jakuba z knih Wy- klefowych, gessto su „O nadani kniezskem.** Tu na poczatku dieli troy lid krziestansky a kazdemu geho skutky oblasstie prawi: mocz swietsku trzieti stranku cyrkwe swate nazywa a namiestka bozstwi, kteraz mocz ma zakona boziho me- czem hageti dwu ginu stranku, kniezskeho a obeczneho lidu; ale knie- zy wyklada, zie su na- miestkowe czlowiecen- stwi Krystowa a zie magi Krysta nasledo- wati w chudobie, w pra- cy a w trpieliwosti a ucziti dwie gine strance Tercia autem pars mi- litantis ecclesie sunt vul- gares qui in operarios, mercantes et iconomos (Tamtéž sty. 28.) Ale o lidu obecznem, yakozto o trzieti stranie tohoto tiela Krystowa . - . ktery lid gest w te Náš překlad, fol. 181' 2 a "I. Druha ftranka me cierkwe rytiengicié gfu pani zemfiti, Yakozto glu kralowe, kniezata, rytíen a panoffie, kte- fiżto magí býti na- mieftci bozftwić ihelu- krifta. Ale kniez, gefto ma zvlaftie v pokone a w chudobie profpiewati, geft namieftek ćlowie- cenftwié pana gezukri- fta; a tak ti pani fwiet- títí mocí od boha poy- čený a rozumnie zpra- wenu magí zakona bo- žiého braniti — — — ÜTiete {tranka me cierkwe gfá obecní hde, genz fie diele rozlicnie. Neb niekteií gfá robotní
XXIV My však můžeme nyní jeho tvrzení nejen potvrditi, nýbrž i zcela přesně stanoviti místo českého překladu, na něž se Chelčický odvolává. Jest to začátek 3. odstavce první kap. K srovnání buďtež zde položeny vedle sebe všechny tři texty: „Diałogus”*, kap. I. (Ed. Pollard, str. 2.) Secunda pars mee mi- litantis ecclesie forent domini temporales, qui debent esse vicarii dei- tatis. Ideo sepe meminit augustinus quomodo rex est vicarius deitatis. Sa- cerdos autem qui se- cundum humihtatem et pauperiem debet pro- cedere est vicarius hu- manitatis domini jhu Christi. Et sic secundum potentiam regulatam ra- cione debent hii domini virtuose defendere le- gem dei. Chelcicky: „O i. l. řeč“ (Ed. Jastrebov, str. 15.). Ale o tiech rozumich, kterziz se nynie drzie od mnohych o mocech, gessto pod wieru Kry- stowu gsu, czetl sem pismo przieloziene mi- stra Jakuba z knih Wy- klefowych, gessto su „O nadani kniezskem.** Tu na poczatku dieli troy lid krziestansky a kazdemu geho skutky oblasstie prawi: mocz swietsku trzieti stranku cyrkwe swate nazywa a namiestka bozstwi, kteraz mocz ma zakona boziho me- czem hageti dwu ginu stranku, kniezskeho a obeczneho lidu; ale knie- zy wyklada, zie su na- miestkowe czlowiecen- stwi Krystowa a zie magi Krysta nasledo- wati w chudobie, w pra- cy a w trpieliwosti a ucziti dwie gine strance Tercia autem pars mi- litantis ecclesie sunt vul- gares qui in operarios, mercantes et iconomos (Tamtéž sty. 28.) Ale o lidu obecznem, yakozto o trzieti stranie tohoto tiela Krystowa . - . ktery lid gest w te Náš překlad, fol. 181' 2 a "I. Druha ftranka me cierkwe rytiengicié gfu pani zemfiti, Yakozto glu kralowe, kniezata, rytíen a panoffie, kte- fiżto magí býti na- mieftci bozftwić ihelu- krifta. Ale kniez, gefto ma zvlaftie v pokone a w chudobie profpiewati, geft namieftek ćlowie- cenftwié pana gezukri- fta; a tak ti pani fwiet- títí mocí od boha poy- čený a rozumnie zpra- wenu magí zakona bo- žiého braniti — — — ÜTiete {tranka me cierkwe gfá obecní hde, genz fie diele rozlicnie. Neb niekteií gfá robotní
Strana XXV
XXV multipliciter sunt di- stranie robotneho, a zie dielníci, niekteří kupci a hospodárzy; a tato visi. Ista autem tercia woracy, rziemeslnicy třietie ftranka nakozto pars et infima ut funda- rozliczni, kupcy a kra- zalozenié drzí na fobie mentum sustinet duas marzi a rozliczni na- gemnicy; ti magi dielati dwie ſtrancie prwnié, To partes alias in corpora- geft y ftaw kniezíký v a tiezieti a na to tielo libus necessariis vite. chowatie tielestnu po- panſký, treleftnu potře- trziebu panstwo a kniez- bú. stwo.1) Z tohoto srovnání jde: 1. že Chelčický na uvedených místech má na mysli beze vší pochyby náš překlad „Dialogu“; 2. že výše uvedená domněnka Flajšhansova, že Chelčický překladu toho užil, byla úplně správná; 3. — a to jest nejdůležitější, dovídáme se z úst hodných víry jméno autora našeho překladu. Neboť „mistr Jakub“, jehož „písmo“ Chelčický četl, nemůže býti nikdo jiný, než slavný původce utraquismu, kollega Husův a jeho nástupce v Betlemě, upřímný a statečný ctitel a obhájce Viklefův — Jakoubek ze Stříbra.2) Že Jakoubek Viklefovy spisy do češtiny překládal, toho máme ne- klamné svědectví v bulle papeže Martina V. z r. 1418, která káže, aby Husovy a Jakoubkovy překlady z knih Viklefových byly vyhledávány a páleny spolu s jich spisy původními.3) Že Chelčický Jakoubka osobně znal a s ním později i prudké spory měl o to, jest-li dovoleno mečem hájiti víry čili nic, jest také známo. Nemůže tedy býti nejmenší pochybnosti, že překlad náš Chelčický znal, neboť v jednom spise, jak ukázáno, se naň odvolává a v jiném, jak níže ukážeme, doslovně z něho cituje — a není nejmenší pochyby, že slavné toto Viklefovo dílo převedl na jazyk český M. Jakoubek ze Stříbra. Tímto objevem jest nevelká řada českých spisů Jakoubkovi při- čítaných4) znamenitě rozmnožena, neboť zde jde o dílo bezpečně authen- tické. Může-li totiž u české „Postilly“ Jakoubkovy, zachované ve známém tisku (snad Melantrichově) z r. 1564 (s Husovou „Postillou“) vzniknouti pochybnost, není-li to vlastně někým jiným pořízený překlad Jakoubko- vých kázání latinských, může-li podobná pochybnost vzniknouti u pře- 1) Mimo to ještě na 23. str. vyd. Jastrebova čteme slova Chelčického: A zie tam prawi o tom tiele, kterak moc swietska meczem ma braniti dwu stranek, a kniezii ucziti magí dwie strance, a robotni lide magi krmiti pany a kniezi, robotnie dobywati gim gidla, piti a platuow. Toto místo je opět stručným shrnutím hořejšího. 2) To konstatoval stručně dr. Flajšhans v Časopise českého Musea 1905, str. 130. 3) V. o tom: Tomek: „Děje university Pražské“, díl I. str. 245. a Vlček: „Dějiny literatury české“, díl I., str. 128. 1) V. Jireček: „Rukověť“ I., str. 306—8 a Flajšhans v cit. ČČM.
XXV multipliciter sunt di- stranie robotneho, a zie dielníci, niekteří kupci a hospodárzy; a tato visi. Ista autem tercia woracy, rziemeslnicy třietie ftranka nakozto pars et infima ut funda- rozliczni, kupcy a kra- zalozenié drzí na fobie mentum sustinet duas marzi a rozliczni na- gemnicy; ti magi dielati dwie ſtrancie prwnié, To partes alias in corpora- geft y ftaw kniezíký v a tiezieti a na to tielo libus necessariis vite. chowatie tielestnu po- panſký, treleftnu potře- trziebu panstwo a kniez- bú. stwo.1) Z tohoto srovnání jde: 1. že Chelčický na uvedených místech má na mysli beze vší pochyby náš překlad „Dialogu“; 2. že výše uvedená domněnka Flajšhansova, že Chelčický překladu toho užil, byla úplně správná; 3. — a to jest nejdůležitější, dovídáme se z úst hodných víry jméno autora našeho překladu. Neboť „mistr Jakub“, jehož „písmo“ Chelčický četl, nemůže býti nikdo jiný, než slavný původce utraquismu, kollega Husův a jeho nástupce v Betlemě, upřímný a statečný ctitel a obhájce Viklefův — Jakoubek ze Stříbra.2) Že Jakoubek Viklefovy spisy do češtiny překládal, toho máme ne- klamné svědectví v bulle papeže Martina V. z r. 1418, která káže, aby Husovy a Jakoubkovy překlady z knih Viklefových byly vyhledávány a páleny spolu s jich spisy původními.3) Že Chelčický Jakoubka osobně znal a s ním později i prudké spory měl o to, jest-li dovoleno mečem hájiti víry čili nic, jest také známo. Nemůže tedy býti nejmenší pochybnosti, že překlad náš Chelčický znal, neboť v jednom spise, jak ukázáno, se naň odvolává a v jiném, jak níže ukážeme, doslovně z něho cituje — a není nejmenší pochyby, že slavné toto Viklefovo dílo převedl na jazyk český M. Jakoubek ze Stříbra. Tímto objevem jest nevelká řada českých spisů Jakoubkovi při- čítaných4) znamenitě rozmnožena, neboť zde jde o dílo bezpečně authen- tické. Může-li totiž u české „Postilly“ Jakoubkovy, zachované ve známém tisku (snad Melantrichově) z r. 1564 (s Husovou „Postillou“) vzniknouti pochybnost, není-li to vlastně někým jiným pořízený překlad Jakoubko- vých kázání latinských, může-li podobná pochybnost vzniknouti u pře- 1) Mimo to ještě na 23. str. vyd. Jastrebova čteme slova Chelčického: A zie tam prawi o tom tiele, kterak moc swietska meczem ma braniti dwu stranek, a kniezii ucziti magí dwie strance, a robotni lide magi krmiti pany a kniezi, robotnie dobywati gim gidla, piti a platuow. Toto místo je opět stručným shrnutím hořejšího. 2) To konstatoval stručně dr. Flajšhans v Časopise českého Musea 1905, str. 130. 3) V. o tom: Tomek: „Děje university Pražské“, díl I. str. 245. a Vlček: „Dějiny literatury české“, díl I., str. 128. 1) V. Jireček: „Rukověť“ I., str. 306—8 a Flajšhans v cit. ČČM.
Strana XXVI
XXVI kladu jeho kvestie: „Utrum ex fundamento scripturae sacrae ...“ (zacho- vaného s originálem latinským v rkp. Vídeňské dvorní knihovny, čís. 4935) — jest naproti tomu Jakoubkovo autorství u našeho překladu naprosto jisto a bezpečně doloženo. Teprve podrobným rozborem všech českých spisů Jakoubkovi připisovaných a srovnáním jich s tímto nepochybným jeho dílem bude lze zjistiti, zdali a pokud jsou Jakoubkovi právem při- čítány. * Budiž zde dále ukázáno ještě na jednu velmi zajímavou okolnost, která jest nejen novým dokladem, že Chelčický měl mezi svými knihami tento Jakoubkův překlad „Dialogu“, ale která nás vede také k za- jímavým a nikoli nepravděpodobným závěrům o věci jiné. Otázka, kdo byl Chelčického „mistr Protiva“, z něhož tento hluboký myslitel několikráte cituje v své „Sieti viery“ a jednou v „Řeči o základu zákonů lidských“, kde o něm praví, že „jesti mnoho svědom byl zákona — Kristova i mnoho doktoróv přemlel naň, a Mojžiešovu stolici také ohledal“ otázka ta má již svoji literaturu. Záhadné té postavy dotkl se již Palacký, dosti neurčitě, neboť na jednom místě stotožňuje ji s Janem Protivou z Nové Vsi, prvním ka- zatelem Betlemským (Děj. III. I., str. 54), kdežto jinde (IV. I., str. 410), má jej za osobu nám naprosto neznámou. Mínění, že Chelčického „M. Protiva“ a Jan Protiva z Nové Vsi jest osoba táž, zastávali dále Ferd. Schulz, Jos. Jireček, Jaroslav Goll a Josef Karásek, kdežto již Šafařík soudil, že u Chelčického kryje se za jménem tím osoba jiná (Příbram nebo Hilarius), že je to pře- zdívka asi taková, jako byl název „M. Pleticha“, jímž Jaffet jmenoval jesuitu Sturma. Jiného mínění byl také J. S. Annenkov, k němuž přidal se i Jar. Vlček, že totiž „M. Protivou“ míní Chelčický Viklefa, protože všecky jeho citáty pod jménem tím uváděné obsahují myšlenky Viklefovy. Ovšem nerozhodnuto zůstávalo Annenkovu, proč právě zde, na těchto několika místech, přezdíval by Chelčický Viklefovi, jehož jinde jmenuje plným jménem. Rozhodný obrat způsobil však v otázce této obšírný článek Kam. Krofty: Kněz Jan Protiva z Nové Vsi a Chelčického „mistr Protiva (ČČM., 1900, str. 190 a násl.).1) Vycházeje z pokynů daných prof. J. Gollem v jeho posledním článku o té věci: „Ještě jednou, kdo je Chelčického „mistr Protiva“ (ČČH., I., s. 47), ukázal Krofta jednak, že obsah kázání Jana Protivy z Nové Vsi, zachovaných v rkp. Vídeňské knihovny čís. 4136, nikterak se neshoduje s myšlenkami obsaženými v Chelčického citátech 1) K. Krofta podal zde také pěkný přehled celého předchozího vývoje této otázky a v poznámkách zaznamenal všecky články, které se jí dotýkají. Bylo by tedy zbytečno znovu je zde uváděti.
XXVI kladu jeho kvestie: „Utrum ex fundamento scripturae sacrae ...“ (zacho- vaného s originálem latinským v rkp. Vídeňské dvorní knihovny, čís. 4935) — jest naproti tomu Jakoubkovo autorství u našeho překladu naprosto jisto a bezpečně doloženo. Teprve podrobným rozborem všech českých spisů Jakoubkovi připisovaných a srovnáním jich s tímto nepochybným jeho dílem bude lze zjistiti, zdali a pokud jsou Jakoubkovi právem při- čítány. * Budiž zde dále ukázáno ještě na jednu velmi zajímavou okolnost, která jest nejen novým dokladem, že Chelčický měl mezi svými knihami tento Jakoubkův překlad „Dialogu“, ale která nás vede také k za- jímavým a nikoli nepravděpodobným závěrům o věci jiné. Otázka, kdo byl Chelčického „mistr Protiva“, z něhož tento hluboký myslitel několikráte cituje v své „Sieti viery“ a jednou v „Řeči o základu zákonů lidských“, kde o něm praví, že „jesti mnoho svědom byl zákona — Kristova i mnoho doktoróv přemlel naň, a Mojžiešovu stolici také ohledal“ otázka ta má již svoji literaturu. Záhadné té postavy dotkl se již Palacký, dosti neurčitě, neboť na jednom místě stotožňuje ji s Janem Protivou z Nové Vsi, prvním ka- zatelem Betlemským (Děj. III. I., str. 54), kdežto jinde (IV. I., str. 410), má jej za osobu nám naprosto neznámou. Mínění, že Chelčického „M. Protiva“ a Jan Protiva z Nové Vsi jest osoba táž, zastávali dále Ferd. Schulz, Jos. Jireček, Jaroslav Goll a Josef Karásek, kdežto již Šafařík soudil, že u Chelčického kryje se za jménem tím osoba jiná (Příbram nebo Hilarius), že je to pře- zdívka asi taková, jako byl název „M. Pleticha“, jímž Jaffet jmenoval jesuitu Sturma. Jiného mínění byl také J. S. Annenkov, k němuž přidal se i Jar. Vlček, že totiž „M. Protivou“ míní Chelčický Viklefa, protože všecky jeho citáty pod jménem tím uváděné obsahují myšlenky Viklefovy. Ovšem nerozhodnuto zůstávalo Annenkovu, proč právě zde, na těchto několika místech, přezdíval by Chelčický Viklefovi, jehož jinde jmenuje plným jménem. Rozhodný obrat způsobil však v otázce této obšírný článek Kam. Krofty: Kněz Jan Protiva z Nové Vsi a Chelčického „mistr Protiva (ČČM., 1900, str. 190 a násl.).1) Vycházeje z pokynů daných prof. J. Gollem v jeho posledním článku o té věci: „Ještě jednou, kdo je Chelčického „mistr Protiva“ (ČČH., I., s. 47), ukázal Krofta jednak, že obsah kázání Jana Protivy z Nové Vsi, zachovaných v rkp. Vídeňské knihovny čís. 4136, nikterak se neshoduje s myšlenkami obsaženými v Chelčického citátech 1) K. Krofta podal zde také pěkný přehled celého předchozího vývoje této otázky a v poznámkách zaznamenal všecky články, které se jí dotýkají. Bylo by tedy zbytečno znovu je zde uváděti.
Strana XXVII
XXVII protivovských, jednak — a to je mnohem důležitější — že všecky tyto citáty jsou skutečně skoro doslovně vzaty z Viklefových spisů. Toliko jedno místo nepodařilo se Kroftovi nalézti u Viklefa, z ostatních však šest vzato jest ze spisu „De dominio civili“ a po jednom z „Dialogu" a z „Trialogu“. Krofta tedy dospěl k výsledku: „Mistr Protiva“ = Viklef. Tím tedy bylo potvrzeno mínění J. S. Annenkova a domněnka Schulzova, Jirečkova a Gollova byla téměř vyvrácena. Celá otázka objevila se tak v novém světle, avšak definitivního rozřešení se jí tím ani tentokráte nedostalo. — Krofta sám vyslovil na samém konci článku dvě důležité pochybnosti: Bylo by jistě zvláštní, že by Chelčický přezděl Viklefovi právě jménem osoby, kterou jistě znal, a po druhé stále zůstávalo nejasné, co si už i Annenkov namítal, proč se jinde Chelčický jménu Viklef nevyhýbá, proč právě jen na těchto ně- kolika místech, kde slovně cituje, nebyl by uvedl svůj pramen plným jménem? Ale v otázce zůstaly i jiné nejasnosti. Především bylo nutno míti na paměti, že Chelčický neuměl latinsky, aspoň ne tolik, aby mohl Viklefa citovati z originálu. Tyto pochybnosti vedly asi dra. Flajšhanse k tomu, že v zmíněné své zprávě o překladu našem ve VČA. vyslovil mínění takové: „. .. je pravděpodobno, že Chelčický své delší citáty viklefské čerpal “ z nějakého českého překladu. Krofta ukazuje, že čerpal tak z „Trialogu“, „Dialogu“ a „De dominio civili“. O Trialogu víme, že byl Husem do češtiny přeložen; totéž hned uvidíme i o „Dialogu“; zdá se tedy, že bylo přeloženo i „De dominio civili“. Namítala by se pak konjektura, že všechny tyto překlady, z nichž jediných Chelčický čerpal přímo, tvořily asi jeden sborník, buď anonymní nebo pseudonymní — a takovým způsobem že Chel- čický přišel k svému názvu „mistr Protiva“. Tam, kde cituje jménem Viklefa, by ho podle této konjektury citoval z druhé ruky. K zjištění, pokud jsou tyto dohady správné, a k definitivnímu roz- řešení otázky o shodě nebo různosti kněze Jana Protivy s „Protivou Chelčického stačí nyní položiti vedle sebe onen citát Chelčického z „mistra Protivy“ v „Sieti viery“ (II. str., kap. 14.), o němž Krofta zjistil, že jest čerpán z „Dialogu“, a příslušné místo našeho překladu i jeho originálu: „Siet viery“, str. II., Viklef: „Dialogus“ kap. kap. 14.1) 20. (Ed. Pollard, str. 40.) . . . die mistr ptiwa: Ideo manifestum vi- Protož zdá fie zgew- „Wideti gt zgewnie, že ti ſu bez potwrzeni detur, quod hii qui sine nie, ze ti, geſto bez po- Jakoubkův překlad, fol. 199' 2 a I. 1) Cituji podle tisku vilémovského z r. 1521.
XXVII protivovských, jednak — a to je mnohem důležitější — že všecky tyto citáty jsou skutečně skoro doslovně vzaty z Viklefových spisů. Toliko jedno místo nepodařilo se Kroftovi nalézti u Viklefa, z ostatních však šest vzato jest ze spisu „De dominio civili“ a po jednom z „Dialogu" a z „Trialogu“. Krofta tedy dospěl k výsledku: „Mistr Protiva“ = Viklef. Tím tedy bylo potvrzeno mínění J. S. Annenkova a domněnka Schulzova, Jirečkova a Gollova byla téměř vyvrácena. Celá otázka objevila se tak v novém světle, avšak definitivního rozřešení se jí tím ani tentokráte nedostalo. — Krofta sám vyslovil na samém konci článku dvě důležité pochybnosti: Bylo by jistě zvláštní, že by Chelčický přezděl Viklefovi právě jménem osoby, kterou jistě znal, a po druhé stále zůstávalo nejasné, co si už i Annenkov namítal, proč se jinde Chelčický jménu Viklef nevyhýbá, proč právě jen na těchto ně- kolika místech, kde slovně cituje, nebyl by uvedl svůj pramen plným jménem? Ale v otázce zůstaly i jiné nejasnosti. Především bylo nutno míti na paměti, že Chelčický neuměl latinsky, aspoň ne tolik, aby mohl Viklefa citovati z originálu. Tyto pochybnosti vedly asi dra. Flajšhanse k tomu, že v zmíněné své zprávě o překladu našem ve VČA. vyslovil mínění takové: „. .. je pravděpodobno, že Chelčický své delší citáty viklefské čerpal “ z nějakého českého překladu. Krofta ukazuje, že čerpal tak z „Trialogu“, „Dialogu“ a „De dominio civili“. O Trialogu víme, že byl Husem do češtiny přeložen; totéž hned uvidíme i o „Dialogu“; zdá se tedy, že bylo přeloženo i „De dominio civili“. Namítala by se pak konjektura, že všechny tyto překlady, z nichž jediných Chelčický čerpal přímo, tvořily asi jeden sborník, buď anonymní nebo pseudonymní — a takovým způsobem že Chel- čický přišel k svému názvu „mistr Protiva“. Tam, kde cituje jménem Viklefa, by ho podle této konjektury citoval z druhé ruky. K zjištění, pokud jsou tyto dohady správné, a k definitivnímu roz- řešení otázky o shodě nebo různosti kněze Jana Protivy s „Protivou Chelčického stačí nyní položiti vedle sebe onen citát Chelčického z „mistra Protivy“ v „Sieti viery“ (II. str., kap. 14.), o němž Krofta zjistil, že jest čerpán z „Dialogu“, a příslušné místo našeho překladu i jeho originálu: „Siet viery“, str. II., Viklef: „Dialogus“ kap. kap. 14.1) 20. (Ed. Pollard, str. 40.) . . . die mistr ptiwa: Ideo manifestum vi- Protož zdá fie zgew- „Wideti gt zgewnie, že ti ſu bez potwrzeni detur, quod hii qui sine nie, ze ti, geſto bez po- Jakoubkův překlad, fol. 199' 2 a I. 1) Cituji podle tisku vilémovského z r. 1521.
Strana XXVIII
boziho ty zakony vfta- wowali, nebo ti geffto gich branij aneb gim po- wolugi v weliky hrziech fe vwodi. A protož ti geffto fu nayprwe ty zakony vwedli a za- myflil bez boziho po- twrzenie, hreffih fu. Nebo Cźlowiek vfíta- wuge zwlafftnie zakon wieczny z vmyfla po- ruba fe w tom bohu, kdežto fe w to plete, czoz na fameho Boha fluffi. A w to take potu- puge pana Gezu kryfta a na niem nechce dofti mieti.** Opiet k temuż die: Pońewadź tehdy kry- ftus zgednal geft geden Zakon prawy a plny wifemu lidu y wilem ftawo toho lidu bez gi- nych zakonuow zwlafft- nich, aby na ném dofti mieli geho lide aZ do fudneho dne, ProtoZ ne- chagice kryftowa záko- na y drZeti gine zákony gt tieżky hfiech. XXVIII autoritate domini hec autorizant, defendunt, vel eis consenciunt in gravi culpa contra do- minum se involvunt. Ideo de isto peccato introducende consuetu- dinis sine autoritate do- mini, homines et spe- cialiter majores in eccle- sia peccaverunt. Nam videtur, quod introdu- cendo a proposito talem consuetudinem tan - quam perpetuam, homo incidit in blasfemiam contra deum; quia deo est proprium autorizare talem | consuetudinem perpetuam. — — — — twrzenié boziého tiech zakonow potwrzugi a gich branić neb gim po- wolugí, v wehky he hnéch vwodie. Protoz ti, gefto gfû ty zakony nayprwe vwedh a za- mylihh bez boziého po- twrzenié, hnehh glu. Neb ćlowiek, genzto vftawuge takowy zwlaft- ni zakon wiećny z vmy- fla, poruha fie na tom panv bohu, když fie w to plete, co na fameho boha fluhé. Neb w tom potupuge pana gezukri- Ita, kdyż geho zakon po- tupuge a na niem ne- chce dofti miéti. — — Cum ergo Christus ordinavit sectam uni- cam militantem et ipsam habere tres partes sine hiis novis ritibus, tan- quam difficultans ac illi- bertans perpetuum in- troductis, manifestum videtur quod ordinaci- onem istam Christi in laxacione sue libertatis dimittere, et aliam no- vam sine autoritate ad- mittere est peccatum grave (et stulticia mani- festa). Pomawadz tehdy kri- ftus zgednal geft geden zakon prawy a plny fwemu hdu y wíem fta- wom geho, bez tiech ginych zamyflenich za- konów, aby na niem dofti mieli geho hde az do fudného dne, Pro- toz nechati kriftowa za- kona a giné zakony drzeti gel tiezky hriéch; Až sem cituje Krofta, neboť až sem shoduje se text latinský se slovy Chelčického, dále však nikoliv. Avšak citát Chelčického tu se ne- končí, neboť následuje ještě celá věta, a teprve pak obvyklou formulí přechází Chelčický k vlastním slovům, pravě: „Z těch řečí lidć rozumni** atd. Tato poslední věta citátu, jež není v originále latinském, jest však v našem prekladu, jak nasleduje:
boziho ty zakony vfta- wowali, nebo ti geffto gich branij aneb gim po- wolugi v weliky hrziech fe vwodi. A protož ti geffto fu nayprwe ty zakony vwedli a za- myflil bez boziho po- twrzenie, hreffih fu. Nebo Cźlowiek vfíta- wuge zwlafftnie zakon wieczny z vmyfla po- ruba fe w tom bohu, kdežto fe w to plete, czoz na fameho Boha fluffi. A w to take potu- puge pana Gezu kryfta a na niem nechce dofti mieti.** Opiet k temuż die: Pońewadź tehdy kry- ftus zgednal geft geden Zakon prawy a plny wifemu lidu y wilem ftawo toho lidu bez gi- nych zakonuow zwlafft- nich, aby na ném dofti mieli geho lide aZ do fudneho dne, ProtoZ ne- chagice kryftowa záko- na y drZeti gine zákony gt tieżky hfiech. XXVIII autoritate domini hec autorizant, defendunt, vel eis consenciunt in gravi culpa contra do- minum se involvunt. Ideo de isto peccato introducende consuetu- dinis sine autoritate do- mini, homines et spe- cialiter majores in eccle- sia peccaverunt. Nam videtur, quod introdu- cendo a proposito talem consuetudinem tan - quam perpetuam, homo incidit in blasfemiam contra deum; quia deo est proprium autorizare talem | consuetudinem perpetuam. — — — — twrzenié boziého tiech zakonow potwrzugi a gich branić neb gim po- wolugí, v wehky he hnéch vwodie. Protoz ti, gefto gfû ty zakony nayprwe vwedh a za- mylihh bez boziého po- twrzenié, hnehh glu. Neb ćlowiek, genzto vftawuge takowy zwlaft- ni zakon wiećny z vmy- fla, poruha fie na tom panv bohu, když fie w to plete, co na fameho boha fluhé. Neb w tom potupuge pana gezukri- Ita, kdyż geho zakon po- tupuge a na niem ne- chce dofti miéti. — — Cum ergo Christus ordinavit sectam uni- cam militantem et ipsam habere tres partes sine hiis novis ritibus, tan- quam difficultans ac illi- bertans perpetuum in- troductis, manifestum videtur quod ordinaci- onem istam Christi in laxacione sue libertatis dimittere, et aliam no- vam sine autoritate ad- mittere est peccatum grave (et stulticia mani- festa). Pomawadz tehdy kri- ftus zgednal geft geden zakon prawy a plny fwemu hdu y wíem fta- wom geho, bez tiech ginych zamyflenich za- konów, aby na niem dofti mieli geho hde az do fudného dne, Pro- toz nechati kriftowa za- kona a giné zakony drzeti gel tiezky hriéch; Až sem cituje Krofta, neboť až sem shoduje se text latinský se slovy Chelčického, dále však nikoliv. Avšak citát Chelčického tu se ne- končí, neboť následuje ještě celá věta, a teprve pak obvyklou formulí přechází Chelčický k vlastním slovům, pravě: „Z těch řečí lidć rozumni** atd. Tato poslední věta citátu, jež není v originále latinském, jest však v našem prekladu, jak nasleduje:
Strana XXIX
XXIX Též také y gi- nych vſtawenie wiece pilnu byti než zakona bo- žieho gt boha za- wrcy a nětczo gi- neho zwoliti za Boha.“ (Z těch řečí ..) nebglných víta- wenié wrece tba- ti nezli božích, geſt boha zawr- ci a nieco fobie gineho za buóh zwoliti. Tato okolnost, že se citát Chelčického shoduje s českým překladem veskrze, i tam, kde se tento liší od originálu, zejména i v poslední větě, kterou český překladatel si přidal, jest naprosto bezpečným dokladem, že Chelčický čerpal své citáty protivovské nikoli z Viklefa přímo, nýbrž z českého překladu,1) a v daném případě se vší určitostí z překladu Jakoubkova. Nepatrné odchylky, kterými se jeho citát liší od tohoto překladu, jsou rázu podružného, a lze je vysvětliti buď tím, že Chelčický vedl si při citování volně, nebo tím, že měl po ruce jiný rukopis překladu „Dialogu“, od našeho poněkud odchylný. Máme-li tak o jednom místě dokázáno zcela bezpečně, že Chelčický pod názvem „mistr Protiva“ cituje existující český překlad Viklefa, platí to jistě i o ostatních citátech protivovských. A tak ukázala by se velmi pravděpodobnou domněnka Flajšhansova o sborníku překladů oněch tří děl Viklefových, který Chelčický měl a z něhož citoval jako z „mistra Protivy“ Jde nyní o to, rozhodnouti, koho tedy vlastně se týče Chelčického přezdívka „mistr Protiva“? Míní tím Chelčický sama autora — Viklefa, či snad přezdívá tak překladateli? Je název ten pojmenováním anonymního díla (ať už jednotli- vého nebo celého sborníku), či snad je to pseudonym, pod nímž Chelčický spis ten znal? Odpověděti na tyto otázky určitě není sice dosud možno, avšak na základě předchozího rozboru lze s určitostí naznačiti cesty, jimiž musí se bráti další badání v té věci. Uvahou založenou na bedlivém zkoumání toho mála, jež o celé té věci víme bezpečně, dojdeme k výsledkům stejně zajímavým jako pravděpodobným. Především nutno si uvědomiti, že to, co dokážeme o uvedeném citátu Chelčického z Jakoubkova překladu „Dialogu“, musí v uvedených okolnostech mutatis mutandis platiti i o ostatních citátech protivovských, neboť Chelčický zcela vědomě a důsledně drží se tohoto jména jen při oněch několika citátech viklefských. Položme si tedy nyní tyto dvě otázky: 1) Pak ovšem lze si snadno vysvětliti, proč Krofta jednoho místa protivovského u Viklefa nenalezl. Mohloť býti zcela dobře přídavkem překladatele českého.
XXIX Též také y gi- nych vſtawenie wiece pilnu byti než zakona bo- žieho gt boha za- wrcy a nětczo gi- neho zwoliti za Boha.“ (Z těch řečí ..) nebglných víta- wenié wrece tba- ti nezli božích, geſt boha zawr- ci a nieco fobie gineho za buóh zwoliti. Tato okolnost, že se citát Chelčického shoduje s českým překladem veskrze, i tam, kde se tento liší od originálu, zejména i v poslední větě, kterou český překladatel si přidal, jest naprosto bezpečným dokladem, že Chelčický čerpal své citáty protivovské nikoli z Viklefa přímo, nýbrž z českého překladu,1) a v daném případě se vší určitostí z překladu Jakoubkova. Nepatrné odchylky, kterými se jeho citát liší od tohoto překladu, jsou rázu podružného, a lze je vysvětliti buď tím, že Chelčický vedl si při citování volně, nebo tím, že měl po ruce jiný rukopis překladu „Dialogu“, od našeho poněkud odchylný. Máme-li tak o jednom místě dokázáno zcela bezpečně, že Chelčický pod názvem „mistr Protiva“ cituje existující český překlad Viklefa, platí to jistě i o ostatních citátech protivovských. A tak ukázala by se velmi pravděpodobnou domněnka Flajšhansova o sborníku překladů oněch tří děl Viklefových, který Chelčický měl a z něhož citoval jako z „mistra Protivy“ Jde nyní o to, rozhodnouti, koho tedy vlastně se týče Chelčického přezdívka „mistr Protiva“? Míní tím Chelčický sama autora — Viklefa, či snad přezdívá tak překladateli? Je název ten pojmenováním anonymního díla (ať už jednotli- vého nebo celého sborníku), či snad je to pseudonym, pod nímž Chelčický spis ten znal? Odpověděti na tyto otázky určitě není sice dosud možno, avšak na základě předchozího rozboru lze s určitostí naznačiti cesty, jimiž musí se bráti další badání v té věci. Uvahou založenou na bedlivém zkoumání toho mála, jež o celé té věci víme bezpečně, dojdeme k výsledkům stejně zajímavým jako pravděpodobným. Především nutno si uvědomiti, že to, co dokážeme o uvedeném citátu Chelčického z Jakoubkova překladu „Dialogu“, musí v uvedených okolnostech mutatis mutandis platiti i o ostatních citátech protivovských, neboť Chelčický zcela vědomě a důsledně drží se tohoto jména jen při oněch několika citátech viklefských. Položme si tedy nyní tyto dvě otázky: 1) Pak ovšem lze si snadno vysvětliti, proč Krofta jednoho místa protivovského u Viklefa nenalezl. Mohloť býti zcela dobře přídavkem překladatele českého.
Strana XXX
XXX Věděl Chelčický, že to, co cituje v „Sieti viery“, II. str., kap. 14., jako výrok „mistra Protivy“, jest z překladu z Viklefa? Věděl dále, kdo jest autorem tohoto překladu? K oběma těmto otázkám musíme odpověděti kladně. Chelčický věděl, — — přeložil mistr Jakub z knih „Dialog že „písmo o nadání kněžském“ Viklefových; to dosvědčuje sám v traktátu „O trojiem lidu řeč“, jak výše ukázáno. A dále jsme viděli, že v „Sieti viery“ citoval z tohoto Jakoubkova překladu, a tedy ze spisu, jehož autor i překladatel byl mu znám. To jde nade vši pochybnost. A toto, co víme o Dialogu, musíme se vší určitostí předpokládati i o ostatních citátech protivovských, t. j. Chelčický vědomě pod jménem „mistra Protivy“ cituje překlady z Viklefa, o nichž ví, od koho pocházejí. Pak ovšem nebyl proň onen předpokládaný sborník, z něhož citoval, ani anonymní ani pseudonymní, jak myslil Flajšhans. Právě tak jako znal autora překladu „Dialogu“, znal Chelčický jistě autora překladu „Trialogu“ a „De dominio civili" Tím tedy je vyloučeno, že by „mistr Protiva“ byl název anonymního díla nebo pseudonym autora, Chelčickému jinak neznámého. Zbývají tedy jen dvě možnosti: Buďto jest „mistr Protiva“ Viklef, anebo přezdívá tak Chelčický překladateli, jehož pravé jméno zná. Proti prvnímu mluví především a nejpádněji několikráte již vzpo- menutá okolnost, které nedovedli vysvětliti ani Annenkov ani Krofta zastanci totožnosti „mistra Protivy“ s Viklefem — že totiž jinde, mimo těchto několik míst, se Chelčický nerozpakuje jmenovati Viklefa plným jménem, jako ku příkladu v „Psaní mistru Janovi“ (rkp. pařížský), kde ge se Viklefa několikráte dovolává. Podobně v traktátu „O trojiem lidu řeč praví zcela přímo: „... četl jsem písmo přeložené mistra Jakuba z knih " Viklefových, ješto jsú O nadání kněžském. Proč by byl skrýval jinde, a to právě tam, kde doslovně cituje pře- klad, jméno autora originálu, kterého znal, kdyby ho vůbec byl chtěl jmenovati? cc A dále, proč by byl nazval na několika místech právě „Protivou Viklefa, na němž přece založil podstatnou část svého učení a jehož si velice vážil, jak víme z jeho vlastních úst, třeba že se s ním nesrovnával ve všem, ku př. v nauce o povinnostech a právu pánů světských hájiti mečem zá- kona božího.1) 1) Tak v Psaní mistru Janovi ujišťuje ho, že nezavrhuje církevních doktorů a že Viklefa zejména si váží. Pravít: „Než pak Viglefa nad to viece vážím, slyše o něm, že nižádný z prvních doktoróv ani z nynějších tak věrně nemluvil a nepsal proti jedu vlitému v cierkev svatú, z něhož sě jest narodil ten najvětčí antikrist se všemi odpornostmi, kterými jest potlačil Jezu-krista s jeho zákonem; a z kořen jest pohnul Viglef rotami antikristovými i těmi doktory, jenž jsú zákony šibalské uvedli proti zákonu Kristovu. V tomť sě mi líbí nad jiné.“ (Z otisku Chelčického traktátů obsažených v rkp. pařížském, který uveřejnil K. Černý v Listech filologických 1898, str. 264.)
XXX Věděl Chelčický, že to, co cituje v „Sieti viery“, II. str., kap. 14., jako výrok „mistra Protivy“, jest z překladu z Viklefa? Věděl dále, kdo jest autorem tohoto překladu? K oběma těmto otázkám musíme odpověděti kladně. Chelčický věděl, — — přeložil mistr Jakub z knih „Dialog že „písmo o nadání kněžském“ Viklefových; to dosvědčuje sám v traktátu „O trojiem lidu řeč“, jak výše ukázáno. A dále jsme viděli, že v „Sieti viery“ citoval z tohoto Jakoubkova překladu, a tedy ze spisu, jehož autor i překladatel byl mu znám. To jde nade vši pochybnost. A toto, co víme o Dialogu, musíme se vší určitostí předpokládati i o ostatních citátech protivovských, t. j. Chelčický vědomě pod jménem „mistra Protivy“ cituje překlady z Viklefa, o nichž ví, od koho pocházejí. Pak ovšem nebyl proň onen předpokládaný sborník, z něhož citoval, ani anonymní ani pseudonymní, jak myslil Flajšhans. Právě tak jako znal autora překladu „Dialogu“, znal Chelčický jistě autora překladu „Trialogu“ a „De dominio civili" Tím tedy je vyloučeno, že by „mistr Protiva“ byl název anonymního díla nebo pseudonym autora, Chelčickému jinak neznámého. Zbývají tedy jen dvě možnosti: Buďto jest „mistr Protiva“ Viklef, anebo přezdívá tak Chelčický překladateli, jehož pravé jméno zná. Proti prvnímu mluví především a nejpádněji několikráte již vzpo- menutá okolnost, které nedovedli vysvětliti ani Annenkov ani Krofta zastanci totožnosti „mistra Protivy“ s Viklefem — že totiž jinde, mimo těchto několik míst, se Chelčický nerozpakuje jmenovati Viklefa plným jménem, jako ku příkladu v „Psaní mistru Janovi“ (rkp. pařížský), kde ge se Viklefa několikráte dovolává. Podobně v traktátu „O trojiem lidu řeč praví zcela přímo: „... četl jsem písmo přeložené mistra Jakuba z knih " Viklefových, ješto jsú O nadání kněžském. Proč by byl skrýval jinde, a to právě tam, kde doslovně cituje pře- klad, jméno autora originálu, kterého znal, kdyby ho vůbec byl chtěl jmenovati? cc A dále, proč by byl nazval na několika místech právě „Protivou Viklefa, na němž přece založil podstatnou část svého učení a jehož si velice vážil, jak víme z jeho vlastních úst, třeba že se s ním nesrovnával ve všem, ku př. v nauce o povinnostech a právu pánů světských hájiti mečem zá- kona božího.1) 1) Tak v Psaní mistru Janovi ujišťuje ho, že nezavrhuje církevních doktorů a že Viklefa zejména si váží. Pravít: „Než pak Viglefa nad to viece vážím, slyše o něm, že nižádný z prvních doktoróv ani z nynějších tak věrně nemluvil a nepsal proti jedu vlitému v cierkev svatú, z něhož sě jest narodil ten najvětčí antikrist se všemi odpornostmi, kterými jest potlačil Jezu-krista s jeho zákonem; a z kořen jest pohnul Viglef rotami antikristovými i těmi doktory, jenž jsú zákony šibalské uvedli proti zákonu Kristovu. V tomť sě mi líbí nad jiné.“ (Z otisku Chelčického traktátů obsažených v rkp. pařížském, který uveřejnil K. Černý v Listech filologických 1898, str. 264.)
Strana XXXI
XXXI Ostatně právě tam, kde s tímto jeho názorem polemisuje — v „Řeči o trojiem lidu“ — a kde by tedy ho mohl pro protivné mínění dobře na- zvati Protivou, právě tam uvádí jej jménem plným. Naproti tomu citáty v „Řeči o základu zákonů lidských“ a v „Sieti viery“, jež uvádí na do- tvrzení svých slov, souhlase s jich obsahem, klade do úst „mistru Protivovi“ Všecky tyto důvody mluví tedy proti tomu, že by za názvem „mistr Protiva“ kryl se Viklef. Zejména psychologicky dala by se právě tato přezdívka sotva vysvětliti.1) Pak ovšem zbývala by jen jediná možnost — že totiž záhadná ta přezdívka vztahuje se na překladatele spisů Viklefových. Abychom však tuto thesi mohli přijmouti, musili bychom si ujasniti a ukázati možnými (po případě jistými) dvě věci: I., že Chelčický skutečně při oněch citátech úmyslně nejmenuje autora, nýbrž překladatele, a to přezdívkou; 2., že pro tohoto překladatele měla přezdívka „mistr Protiva u Chelčického odůvodnění, jehož pro Viklefa neměla. Vzhledem k prvnímu uvažme, že Chelčický znal a citoval Viklefa jen z překladů a věděl, od koho ty překlady pocházejí. To vše bylo výše dokázáno. — Dále jest jisto, že s překladatelem „Dialogu“ — Jakoubkem se v Praze osobně stýkal. A jelikož, jak bude ukázáno níže, Jakoubek přeložil dílo Viklefovo někdy kolem roku 1410, můžeme souditi takřka s jistotou, že Chelčický již za svého pobytu v Praze a za svých styků s předním Husovým přítelem a spolubojovníkem jeho překlad poznal, a možná, že jej od něho přímo obdržel. A tak i s překlady ostatních dvou děl Viklefových, „Trialogu“ a „De dominio civili“, seznámil se Chelčický jistě již v Praze. A odcházeje někdy r. 1420, po bitvě u Vyšehradu, do chelčického zátiší, nesl asi všecky ty překlady s sebou, jako památku nad jiné důležitou. A když zde potom při hloubání a spisování filosofickém bral je do ruky, aby citoval z nich v některém svém díle, tu vedle představy autora Viklefa, vynořila se mu v mysli jistě živě i vzpomínka na doby pražské, kdy se seznamoval s učením Viklefovým, a na muže, jichž péro přetlumo- čilo myšlenky anglického reformatora na jazyk český. Představa pře- kladatele, zejména byl-li mu tak znám jako Jakoubek, jistě pojila se v mysli Chelčického tak pevně k těm žlutavým listům rukopisu překladu, že slova jeho zněla mu jakoby z úst překladatele samého, a snadno tedy mohl je 1) J. Vlček, Děj. čes. lit. I. str. 198, myslí, že „M. Protiva, mnohým protivný, dobře mohl znamenati Viklefa“. Soudím však, že by při volbě přezdívky, kdyby vůbec byl chtěl Viklefovi přezdívati, byl Chelčickému býval vodítkem jeho osobní vztah k Viklefovi. A že jemu tento anglický reformátor protivný nebyl, bylo právě ukázáno; byl by si tedy asi vybral za přezdívku Viklefovi jméno jiné.
XXXI Ostatně právě tam, kde s tímto jeho názorem polemisuje — v „Řeči o trojiem lidu“ — a kde by tedy ho mohl pro protivné mínění dobře na- zvati Protivou, právě tam uvádí jej jménem plným. Naproti tomu citáty v „Řeči o základu zákonů lidských“ a v „Sieti viery“, jež uvádí na do- tvrzení svých slov, souhlase s jich obsahem, klade do úst „mistru Protivovi“ Všecky tyto důvody mluví tedy proti tomu, že by za názvem „mistr Protiva“ kryl se Viklef. Zejména psychologicky dala by se právě tato přezdívka sotva vysvětliti.1) Pak ovšem zbývala by jen jediná možnost — že totiž záhadná ta přezdívka vztahuje se na překladatele spisů Viklefových. Abychom však tuto thesi mohli přijmouti, musili bychom si ujasniti a ukázati možnými (po případě jistými) dvě věci: I., že Chelčický skutečně při oněch citátech úmyslně nejmenuje autora, nýbrž překladatele, a to přezdívkou; 2., že pro tohoto překladatele měla přezdívka „mistr Protiva u Chelčického odůvodnění, jehož pro Viklefa neměla. Vzhledem k prvnímu uvažme, že Chelčický znal a citoval Viklefa jen z překladů a věděl, od koho ty překlady pocházejí. To vše bylo výše dokázáno. — Dále jest jisto, že s překladatelem „Dialogu“ — Jakoubkem se v Praze osobně stýkal. A jelikož, jak bude ukázáno níže, Jakoubek přeložil dílo Viklefovo někdy kolem roku 1410, můžeme souditi takřka s jistotou, že Chelčický již za svého pobytu v Praze a za svých styků s předním Husovým přítelem a spolubojovníkem jeho překlad poznal, a možná, že jej od něho přímo obdržel. A tak i s překlady ostatních dvou děl Viklefových, „Trialogu“ a „De dominio civili“, seznámil se Chelčický jistě již v Praze. A odcházeje někdy r. 1420, po bitvě u Vyšehradu, do chelčického zátiší, nesl asi všecky ty překlady s sebou, jako památku nad jiné důležitou. A když zde potom při hloubání a spisování filosofickém bral je do ruky, aby citoval z nich v některém svém díle, tu vedle představy autora Viklefa, vynořila se mu v mysli jistě živě i vzpomínka na doby pražské, kdy se seznamoval s učením Viklefovým, a na muže, jichž péro přetlumo- čilo myšlenky anglického reformatora na jazyk český. Představa pře- kladatele, zejména byl-li mu tak znám jako Jakoubek, jistě pojila se v mysli Chelčického tak pevně k těm žlutavým listům rukopisu překladu, že slova jeho zněla mu jakoby z úst překladatele samého, a snadno tedy mohl je 1) J. Vlček, Děj. čes. lit. I. str. 198, myslí, že „M. Protiva, mnohým protivný, dobře mohl znamenati Viklefa“. Soudím však, že by při volbě přezdívky, kdyby vůbec byl chtěl Viklefovi přezdívati, byl Chelčickému býval vodítkem jeho osobní vztah k Viklefovi. A že jemu tento anglický reformátor protivný nebyl, bylo právě ukázáno; byl by si tedy asi vybral za přezdívku Viklefovi jméno jiné.
Strana XXXII
XXXII při citování položiti do úst tomuto překladateli, ač dobře byl si vědom toho, že vlastně jsou to slova Viklefova. Vmyslíme-li se trochu do duševní disposice filosofa samotáře, nebude se nám to zdáti jistě příliš nepravdě- podobným. Usu tomu by ovšem odporovalo, že jinde, v „Reči o trojiem lidu" a v „Psaní M. Janovi“, jest jmenován sám autor —Viklef. Ale zde, myslím, byly to důvody zvláštní, jimiž byl Chelčický veden k tomu, aby o Viklefovi mluvil. V obou těchto spisech totiž obrací se k určitým osobám, v „Řeči o trojiem lidu“ k neznámému knězi táborskému v Písku, a v druhém díle k Rokycanovi, který (jak vidíme ze slov Chelčického) dovolával se proti němu Viklefa. V obou dílech debattoval Chelčický o určitém thematu s osobami odborně vzdělanými, a tu tedy nesměl psáti všeobecně, nýbrž musil přesně, jaksi vědecky vykládati své stanovisko. A tu ovšem nemohl jinak, než jmenovati Viklefa samého, odvolával-li se na jeho myšlenky. Tak tedy došli bychom k výsledku, že v oněch citátech v „Sieti viery“ a v „Řeči o základu zákonů lidských“, vybraných z překladu Viklefova „Trialogu“, „Dialogu“ a „De dominio civili“, jest „mistrem Protivou“ míněn překladatel těchto děl. A z toho ovšem, protože Chelčický přičítá všecka ta místa důsledně „M. Protivovi“, vyplývalo by dále, že všecka ta tři díla byla převedena do češtiny osobou jednou. To by arci nevylučovalo možnost, že tento „mistr Protiva“ měl při své překladatelské práci spolupracovníky,1) jsa sám hlavním tvůrcem překladů. A protože o „Dialogu“ víme určitě, že jej přeložil Jakoubek ze Stříbra, byl by další důsledek této kombinace, že tento hlavní tvůrce překladů všech těch tří velikých děl Viklefových byl Jakoubek ze Stříbra sám, a že tedy naň se vzta- huje ona záhadná přezdívka Chelčického: „mistr Protiva“. A tu nastává úkol, objasniti druhou z nahoře položených vět, t. ukázati, že pro tohoto překladatele měla přezdívka „Protivy“ odůvodnění. I jest jisto, že mnohem spíše lze zdůvodniti u Chelčického tuto pře- zdívku pro Jakoubka ze Stříbra, než pro Viklefa. Především padá zde na váhu, že s Jakoubkem stýkal se Chelčický osobně a že také (alespoň z části) jeho prostřednictvím Viklefa poznal. Oba, Chelčický i Jakoubek, byli horliví ctitelé M. Jana Husi a nadšení stoupenci opravného hnutí — i není pochyby, že poměr jejich byl s po- čátku jistě přátelský. Ale přišel r. 1419 a s ním pře o to, je-li dovoleno hájiti mečem víry a zákona božího, čili nic, došlo k známému rozhodnutí university, že dovolena jest defensiva, nikoli offensiva ve směru tom, 1) Mohl to býti především arci Hus, jehož účast na překladu „Trialogu“ pokládá se za jistou a jehož jmenuje zmíněná papežská bulla z r. 1418 s Jakoubkem jako překladatele spisů Viklefových.
XXXII při citování položiti do úst tomuto překladateli, ač dobře byl si vědom toho, že vlastně jsou to slova Viklefova. Vmyslíme-li se trochu do duševní disposice filosofa samotáře, nebude se nám to zdáti jistě příliš nepravdě- podobným. Usu tomu by ovšem odporovalo, že jinde, v „Reči o trojiem lidu" a v „Psaní M. Janovi“, jest jmenován sám autor —Viklef. Ale zde, myslím, byly to důvody zvláštní, jimiž byl Chelčický veden k tomu, aby o Viklefovi mluvil. V obou těchto spisech totiž obrací se k určitým osobám, v „Řeči o trojiem lidu“ k neznámému knězi táborskému v Písku, a v druhém díle k Rokycanovi, který (jak vidíme ze slov Chelčického) dovolával se proti němu Viklefa. V obou dílech debattoval Chelčický o určitém thematu s osobami odborně vzdělanými, a tu tedy nesměl psáti všeobecně, nýbrž musil přesně, jaksi vědecky vykládati své stanovisko. A tu ovšem nemohl jinak, než jmenovati Viklefa samého, odvolával-li se na jeho myšlenky. Tak tedy došli bychom k výsledku, že v oněch citátech v „Sieti viery“ a v „Řeči o základu zákonů lidských“, vybraných z překladu Viklefova „Trialogu“, „Dialogu“ a „De dominio civili“, jest „mistrem Protivou“ míněn překladatel těchto děl. A z toho ovšem, protože Chelčický přičítá všecka ta místa důsledně „M. Protivovi“, vyplývalo by dále, že všecka ta tři díla byla převedena do češtiny osobou jednou. To by arci nevylučovalo možnost, že tento „mistr Protiva“ měl při své překladatelské práci spolupracovníky,1) jsa sám hlavním tvůrcem překladů. A protože o „Dialogu“ víme určitě, že jej přeložil Jakoubek ze Stříbra, byl by další důsledek této kombinace, že tento hlavní tvůrce překladů všech těch tří velikých děl Viklefových byl Jakoubek ze Stříbra sám, a že tedy naň se vzta- huje ona záhadná přezdívka Chelčického: „mistr Protiva“. A tu nastává úkol, objasniti druhou z nahoře položených vět, t. ukázati, že pro tohoto překladatele měla přezdívka „Protivy“ odůvodnění. I jest jisto, že mnohem spíše lze zdůvodniti u Chelčického tuto pře- zdívku pro Jakoubka ze Stříbra, než pro Viklefa. Především padá zde na váhu, že s Jakoubkem stýkal se Chelčický osobně a že také (alespoň z části) jeho prostřednictvím Viklefa poznal. Oba, Chelčický i Jakoubek, byli horliví ctitelé M. Jana Husi a nadšení stoupenci opravného hnutí — i není pochyby, že poměr jejich byl s po- čátku jistě přátelský. Ale přišel r. 1419 a s ním pře o to, je-li dovoleno hájiti mečem víry a zákona božího, čili nic, došlo k známému rozhodnutí university, že dovolena jest defensiva, nikoli offensiva ve směru tom, 1) Mohl to býti především arci Hus, jehož účast na překladu „Trialogu“ pokládá se za jistou a jehož jmenuje zmíněná papežská bulla z r. 1418 s Jakoubkem jako překladatele spisů Viklefových.
Strana XXXIII
XXXIII a tu přihlásila se k slovu silná individualita Chelčického: s dobrým zdáním mistrů nesouhlasil a s Jakoubkem, tehdy kazatelem Betlemským, utkal se v jeho bytě v Betlemě o té věci dosti prudce, stoje pevně na stano- visku pátého přikázání božího. A ještě jednou došlo k prudkému sporu mezi nimi. To bylo r. 1420 uprostřed jásotu nad vítězstvím vyšehradským, kdy Chelčický naléhal na Jakoubka, aby tepal a káral ty zabíječe, kteří odrazili vojsko Zikmundovo, a Betlemský kazatel odpověděl mu, že jim nemůže svědomí činiti z těch zabití. Tenkráte byl sporu toho účasten i Martínek Húska, stoje arci na straně Jakoubkově. To bylo asi poslední setkání Chelčického s Jakoubkem; brzy potom odešel z Prahy. Jakoubek protivil se tedy Chelčickému v těchto letech v otázce o branné moci, byl mu protivníkem přímým, a tak dalo by se snadno psycho- logicky vysvětliti, že Chelčický přezdíval mu od té doby „mistr Protiva“. Jak se stalo, že přezdívky té užil při citování jeho překladu, že tu nejmenoval autora, Viklefa, nýbrž jeho, překladatele, to bylo ukázáno výše. Arci zase by se mohlo namítnouti, že v traktátu „O trojiem lidu řeč“ uvádí Chelčický Jakoubka jako překladatele Viklefa jménem plným. Ale viděli jsme již, že tam šlo mu o přesnost a jasnost. Kdyby byl řekl, že ,četl písmo „mistra Protivy“ přeložené z knih Viklefových“, byl by onen písecký kněz asi sotva rozuměl, koho tím míní. Jinak tomu bylo v „Sieti viery“ a v „Reči o základu zákonů lidských“, kde této určitosti nebylo třeba. Výsledek, k němuž bychom tedy touto cestou dospěli, byl by tedy ten: Chelčického „mistr Protiva“ = Jakoubek ze Stříbra. Ovšem rovnice tato není dosud bezpečně doložena, nýbrž jest to zatím jen hypothesa, třebaže na základě předchozí kombinace velmi pravděpodobná. K definitivnímu rozhodnutí o té věci bude arci třeba ještě zkoumání mnohem podrobnějšího, jemuž ukázalo nové cesty zjištění toho, odkud vzal Chelčický jeden z protivovských citátů. Výsledky podrobného pá- trání ve směru tom nepatří arci sem, do úvodu k Jakoubkovu překladu „Dialogu“. Zde šlo jen o to, zjistiti autora tohoto překladu z Viklefa a vztah Chelčického k němu; a positivní, bezpečné výsledky tohoto zkoumání jsou tyto: I. Náš překlad „Dialogu“ pochází od Jakoubka ze Stříbra. 2. Překlad ten Chelčický nejen znal, ale i po dvakráte ho užil ve svých vlastních spisech („Otro- jiem lidu řeč“ str. 15. a 28., a „Siet viery“, II. str., kap. 14.), plně jsa si vědom toho, že je to překlad z Viklefa a že po- chází od Jakoubka. III
XXXIII a tu přihlásila se k slovu silná individualita Chelčického: s dobrým zdáním mistrů nesouhlasil a s Jakoubkem, tehdy kazatelem Betlemským, utkal se v jeho bytě v Betlemě o té věci dosti prudce, stoje pevně na stano- visku pátého přikázání božího. A ještě jednou došlo k prudkému sporu mezi nimi. To bylo r. 1420 uprostřed jásotu nad vítězstvím vyšehradským, kdy Chelčický naléhal na Jakoubka, aby tepal a káral ty zabíječe, kteří odrazili vojsko Zikmundovo, a Betlemský kazatel odpověděl mu, že jim nemůže svědomí činiti z těch zabití. Tenkráte byl sporu toho účasten i Martínek Húska, stoje arci na straně Jakoubkově. To bylo asi poslední setkání Chelčického s Jakoubkem; brzy potom odešel z Prahy. Jakoubek protivil se tedy Chelčickému v těchto letech v otázce o branné moci, byl mu protivníkem přímým, a tak dalo by se snadno psycho- logicky vysvětliti, že Chelčický přezdíval mu od té doby „mistr Protiva“. Jak se stalo, že přezdívky té užil při citování jeho překladu, že tu nejmenoval autora, Viklefa, nýbrž jeho, překladatele, to bylo ukázáno výše. Arci zase by se mohlo namítnouti, že v traktátu „O trojiem lidu řeč“ uvádí Chelčický Jakoubka jako překladatele Viklefa jménem plným. Ale viděli jsme již, že tam šlo mu o přesnost a jasnost. Kdyby byl řekl, že ,četl písmo „mistra Protivy“ přeložené z knih Viklefových“, byl by onen písecký kněz asi sotva rozuměl, koho tím míní. Jinak tomu bylo v „Sieti viery“ a v „Reči o základu zákonů lidských“, kde této určitosti nebylo třeba. Výsledek, k němuž bychom tedy touto cestou dospěli, byl by tedy ten: Chelčického „mistr Protiva“ = Jakoubek ze Stříbra. Ovšem rovnice tato není dosud bezpečně doložena, nýbrž jest to zatím jen hypothesa, třebaže na základě předchozí kombinace velmi pravděpodobná. K definitivnímu rozhodnutí o té věci bude arci třeba ještě zkoumání mnohem podrobnějšího, jemuž ukázalo nové cesty zjištění toho, odkud vzal Chelčický jeden z protivovských citátů. Výsledky podrobného pá- trání ve směru tom nepatří arci sem, do úvodu k Jakoubkovu překladu „Dialogu“. Zde šlo jen o to, zjistiti autora tohoto překladu z Viklefa a vztah Chelčického k němu; a positivní, bezpečné výsledky tohoto zkoumání jsou tyto: I. Náš překlad „Dialogu“ pochází od Jakoubka ze Stříbra. 2. Překlad ten Chelčický nejen znal, ale i po dvakráte ho užil ve svých vlastních spisech („Otro- jiem lidu řeč“ str. 15. a 28., a „Siet viery“, II. str., kap. 14.), plně jsa si vědom toho, že je to překlad z Viklefa a že po- chází od Jakoubka. III
Strana XXXIV
XXXIV 3. Na zmíněném místě v „Sieti viery“ cituje Chelčický doslovně značnou část Jakoubkova pře- kladu, udávaje jako pramen „mistra Protivu“, kterého i jinde ve svých spisech cituje. 4. Tím je dokázáno, že tyto protivovské ci- táty bral Chelčický z českých překladů latinských děl Viklefových, věda, od koho ty překlady po- cházejí. 5. Mínění, že by Chelčického „mistr Protiva“ byl Jan Protiva z Nové Vsi, první kazatel Betlem- ský, je tím definitivně vyvráceno. * Bezpečně určiti dobu, kdy Jakoubek přeložil Viklefův „Dialog“ není možné. Uvážíme-li však veškeré okolnosti vnější i vnitřní, dojdeme k výsledku dosti příznivému. Flajšhans ve své zprávě ve VČA. klade vznik tohoto překladu do let 1403—1408. Terminus a quo jest tu jistě určen správně. Před rok 1403, kdy teprve začínalo bujněji klíčiti símě nauk anglického doktora, přinesených do Prahy Jeronymem, rozhodně nemůžeme vznik překladu toho klásti. Terminus ad quem pak udává nám v nejširším smyslu Chelčického traktát „O trojiem lidu řeč“, jehož vznik klade Jastrebov do doby okolo r. 1425. Hranici tu arci můžeme ihned snížiti k datu papežské bully (1418), která zapovídala Husovy a Jakúbkovy překlady z knih Viklefových. Mezi těmi jistě byl i překlad „Dialogu“, jednoho z nejnebezpečnějších Vikle- fových spisů. Uvážíme-li dále, jaké nepokoje zmítaly Prahou na konci života Husova a jaké bouře zachvátily celé Čechy po jeho smrti, vzpomeneme-li, jak význačné místo ve všech těch událostech zaujímal Jakoubek, zejména od listopadu r. 1414, kdy zavedl přijímání pod obojí — docházíme nutně k tomu závěru, že po r. 1414 byl Jakoubek příliš zaměstnán na veřejnosti, aby byl nalezl dosti klidných chvil, jakých vyžadovala práce tak obtížná, jako překlad „Dialogu“. Ostatně v té době nebyl by býval překlad Viklefa již dosti naléhavý, neboť bylo již postoupeno dále, než došel Viklef ve svých spisech. Není tedy myslitelno, že by Jakoubek tuto práci byl vykonal po r. 1414. — Přihlédněme nyní k tomu, co lze vyčísti z textu samotného. Ačkoliv není to dílo původní, přece, jelikož se překladatel nedržel doslovně originálu, jak bylo ukázáno, vložil do něho mnoho myšlenek svých. Z těchto míst, z vlastního přidaných nebo rozšířených, jsou pro
XXXIV 3. Na zmíněném místě v „Sieti viery“ cituje Chelčický doslovně značnou část Jakoubkova pře- kladu, udávaje jako pramen „mistra Protivu“, kterého i jinde ve svých spisech cituje. 4. Tím je dokázáno, že tyto protivovské ci- táty bral Chelčický z českých překladů latinských děl Viklefových, věda, od koho ty překlady po- cházejí. 5. Mínění, že by Chelčického „mistr Protiva“ byl Jan Protiva z Nové Vsi, první kazatel Betlem- ský, je tím definitivně vyvráceno. * Bezpečně určiti dobu, kdy Jakoubek přeložil Viklefův „Dialog“ není možné. Uvážíme-li však veškeré okolnosti vnější i vnitřní, dojdeme k výsledku dosti příznivému. Flajšhans ve své zprávě ve VČA. klade vznik tohoto překladu do let 1403—1408. Terminus a quo jest tu jistě určen správně. Před rok 1403, kdy teprve začínalo bujněji klíčiti símě nauk anglického doktora, přinesených do Prahy Jeronymem, rozhodně nemůžeme vznik překladu toho klásti. Terminus ad quem pak udává nám v nejširším smyslu Chelčického traktát „O trojiem lidu řeč“, jehož vznik klade Jastrebov do doby okolo r. 1425. Hranici tu arci můžeme ihned snížiti k datu papežské bully (1418), která zapovídala Husovy a Jakúbkovy překlady z knih Viklefových. Mezi těmi jistě byl i překlad „Dialogu“, jednoho z nejnebezpečnějších Vikle- fových spisů. Uvážíme-li dále, jaké nepokoje zmítaly Prahou na konci života Husova a jaké bouře zachvátily celé Čechy po jeho smrti, vzpomeneme-li, jak význačné místo ve všech těch událostech zaujímal Jakoubek, zejména od listopadu r. 1414, kdy zavedl přijímání pod obojí — docházíme nutně k tomu závěru, že po r. 1414 byl Jakoubek příliš zaměstnán na veřejnosti, aby byl nalezl dosti klidných chvil, jakých vyžadovala práce tak obtížná, jako překlad „Dialogu“. Ostatně v té době nebyl by býval překlad Viklefa již dosti naléhavý, neboť bylo již postoupeno dále, než došel Viklef ve svých spisech. Není tedy myslitelno, že by Jakoubek tuto práci byl vykonal po r. 1414. — Přihlédněme nyní k tomu, co lze vyčísti z textu samotného. Ačkoliv není to dílo původní, přece, jelikož se překladatel nedržel doslovně originálu, jak bylo ukázáno, vložil do něho mnoho myšlenek svých. Z těchto míst, z vlastního přidaných nebo rozšířených, jsou pro
Strana XXXV
XXXV náš účel důležita dvě, která nám usnadňují přibližné určení doby, kdy se Jakoubek touto prací zabýval. Jest to na fol 184' 1 závěrek kap. 5., kde si „Pravda“ stěžuje, že se rozmnožilo svatokupectví a že většina duchovních ničemných překáží dobrému kázání kněží pokorných. Tu Jakoubek přeložil sice doslovně konec kap. ale přidal si zajímavou větu závěrečnou: Dialogus“, kap. 5. (Ed. Pollard, str. II.) Překlad Jakoubkův. (Fol. 184' I.) ... nec sufficiunt pauperes et pauci fideles sacerdotes resistere, nisi deus per seculare brachium vel aliunde cicius manus apposuerit adjutrices. ... Aniz malo kniezí chudych móž tak welikú zloft zkaziti, gediné leč pan buóh ſkrze ſvieckú ruku neb kterakkoliwiek, yakz on račí, zgedna, aby ta zlost tak rozmnožená byla zetříena a z kořene zkažena; a gizt to ſie počiná, a dalit buóh, dokonát. Dialogus, kap. 11. (Ed. Pollard, str. 22.) Druhé pak místo pro nás zde důležité jest v kap. 11. jak následuje: Jakoubkův překlad (fol. 190' 2 a I.). . . . Sic enim possent hodie populi papam colere tanquam Christum sic quod si quicquid diffinierit (in causa terrena sive celesti illud defendant et sustineant tanquam legem) ... ... Takéž y nynié móž býti, ze by lide ctilí papeže, biſkupy y giné naywietnié preláty, g1ch fre wréce bali a gich wiéce pofluchali pro gich hrozy a neřadne kletby, a gím wiece wierili, nezh kriftowi, na wſem na tom, cozz geft proti čtení a proti apoítolóm y proti gich ſwatým ziwotóm, a tak tudy ge welebie nad kriſta we wſem w tom, coz oni vſtawié (a krifta potupugí i geho vſtawením). Onde překladatel ve zbožném povzdechu vyjadřuje uspokojení nad tím, že „již sě počíná a dáliť buóh dokonáť“ zkažení a zetření rozmnožené zlosti kněžské skrze „světskú ruku“. Tuto zase po svém způsobu široce rozvádí stručnou větu Viklefovu. Ale ráz toho, co si zde přidal, není nikterak všeobecný. Naopak jest patrno, že překladatel má zde na mysli určité, jemu blízké události. Tomu na- svědčuje nejen to, že k latinskému přidal ještě „biskupy a jiné najvětšie preláty“, nýbrž i zejména zmínka o klatbách a hrózách, ke které mu text originálu nedává přímo podnětu. III*
XXXV náš účel důležita dvě, která nám usnadňují přibližné určení doby, kdy se Jakoubek touto prací zabýval. Jest to na fol 184' 1 závěrek kap. 5., kde si „Pravda“ stěžuje, že se rozmnožilo svatokupectví a že většina duchovních ničemných překáží dobrému kázání kněží pokorných. Tu Jakoubek přeložil sice doslovně konec kap. ale přidal si zajímavou větu závěrečnou: Dialogus“, kap. 5. (Ed. Pollard, str. II.) Překlad Jakoubkův. (Fol. 184' I.) ... nec sufficiunt pauperes et pauci fideles sacerdotes resistere, nisi deus per seculare brachium vel aliunde cicius manus apposuerit adjutrices. ... Aniz malo kniezí chudych móž tak welikú zloft zkaziti, gediné leč pan buóh ſkrze ſvieckú ruku neb kterakkoliwiek, yakz on račí, zgedna, aby ta zlost tak rozmnožená byla zetříena a z kořene zkažena; a gizt to ſie počiná, a dalit buóh, dokonát. Dialogus, kap. 11. (Ed. Pollard, str. 22.) Druhé pak místo pro nás zde důležité jest v kap. 11. jak následuje: Jakoubkův překlad (fol. 190' 2 a I.). . . . Sic enim possent hodie populi papam colere tanquam Christum sic quod si quicquid diffinierit (in causa terrena sive celesti illud defendant et sustineant tanquam legem) ... ... Takéž y nynié móž býti, ze by lide ctilí papeže, biſkupy y giné naywietnié preláty, g1ch fre wréce bali a gich wiéce pofluchali pro gich hrozy a neřadne kletby, a gím wiece wierili, nezh kriftowi, na wſem na tom, cozz geft proti čtení a proti apoítolóm y proti gich ſwatým ziwotóm, a tak tudy ge welebie nad kriſta we wſem w tom, coz oni vſtawié (a krifta potupugí i geho vſtawením). Onde překladatel ve zbožném povzdechu vyjadřuje uspokojení nad tím, že „již sě počíná a dáliť buóh dokonáť“ zkažení a zetření rozmnožené zlosti kněžské skrze „světskú ruku“. Tuto zase po svém způsobu široce rozvádí stručnou větu Viklefovu. Ale ráz toho, co si zde přidal, není nikterak všeobecný. Naopak jest patrno, že překladatel má zde na mysli určité, jemu blízké události. Tomu na- svědčuje nejen to, že k latinskému přidal ještě „biskupy a jiné najvětšie preláty“, nýbrž i zejména zmínka o klatbách a hrózách, ke které mu text originálu nedává přímo podnětu. III*
Strana XXXVI
XXXVI Obě tato místa (zejména první) jsou pověděna velmi živě a rozhorleně, tak že je nepochybno, že se v nich obrážejí čerstvé ještě dojmy vnějších událostí. A ke které době, ke kterým událostem mohou se tyto reminiscence vztahovati? Přehlédněme vývoj rozepře Husovy a Viklefistů s arcibiskupem a jeho stranou a všimněme si, jak do těchto bouří zasahoval král Václav. V postě r. 1409 vydal arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka poprve klatbu na Husa, Jesenice, Marka z Hradce a jiné jich spojence. Václav v odvetu za to zatýkal duchovní a zabavoval jich statky, a zejména, když arcibiskup užil své zbraně nejostřejší — interdiktu — dostupoval král na duchovní v tom směru ještě prudčeji. Ještě bouřlivější byl pak rok 1410, kdy došlo (16. čce.) k památnému spálení knih Viklefových v domě arcibiskupově, po němž ve dvou dnech následovala nová arcibiskupská klatba nad Husem. Rozlícený Václav kázal arcibiskupovi, který uprchl do Roudnice, dáti poškozeným náhradu za spálení knih, a když se tak nestalo, znovu zabavil důchody ducho- venstva. Zbyněk však 24. května prohlásil stížení klatby, neboť nálada dvora papežského byla mu přízniva. Hus obeslán do Říma, a když se nedostavil, prohlášena nad ním v únoru 1411 klatba papežská, jež 15. března byla proklamována téměř ve všech kostelích pražských. Arci- biskup, maje takovou oporu ve stolici papežské, tím ostřeji vystupoval proti Viklefistům. A Václav, jehož všecky ty bouře nesmírně zlobily, zase stojí na straně Husově a zase sequestruje důchody arcibiskupské i kapitulní svými úředníky i konšely měst Pražských. Nepomohlo arci- biskupovi, že vynesl nad těmito vykonavateli králova rozkazu klatbu, a proto po druhé užil své zbraně nejostřejší: interdiktu. A tu ovšem kněží, kteří stáli na straně arcibiskupově, uposlechli ho a zastavili veškeré boho- služebné úkony. Ale ani této zbraně nezalekla se „světská ruka“ — král Václav a mocně dolehla na tyto věrné sluhy církve užitím tolikráte již opakova- ného prostředku — zadržením platů. Proti tomu arci zvedlo postižené kněžstvo pražské bouři odporu. A 14. června slyšíme Husa v kázání na slova 14. kap. evangelia sv. Lu- káše: „Tedy řekl pán služebníku svému: Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť vjíti“, an horlivě hájí právo královo mocí nutiti kněží k vyko- návání úřadu.1) Srovnáme-li tato historická fakta s citovanými místy Jakoubkova překladu, vidíme, že závěrek prvního z nich vztahuje se se vší pravdě- podobností na ono zakročování Václavovo, t. j. světské ruky, na zetření a zkažení zlosti duchovních; a právě tak důvodným jeví se mínění, že 1) Viz můj překlad tohoto t. zv. „synodálního“ kázání v „Sebraných spisech M. Jana Husi“, díl I., str. 218—223.
XXXVI Obě tato místa (zejména první) jsou pověděna velmi živě a rozhorleně, tak že je nepochybno, že se v nich obrážejí čerstvé ještě dojmy vnějších událostí. A ke které době, ke kterým událostem mohou se tyto reminiscence vztahovati? Přehlédněme vývoj rozepře Husovy a Viklefistů s arcibiskupem a jeho stranou a všimněme si, jak do těchto bouří zasahoval král Václav. V postě r. 1409 vydal arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasenburka poprve klatbu na Husa, Jesenice, Marka z Hradce a jiné jich spojence. Václav v odvetu za to zatýkal duchovní a zabavoval jich statky, a zejména, když arcibiskup užil své zbraně nejostřejší — interdiktu — dostupoval král na duchovní v tom směru ještě prudčeji. Ještě bouřlivější byl pak rok 1410, kdy došlo (16. čce.) k památnému spálení knih Viklefových v domě arcibiskupově, po němž ve dvou dnech následovala nová arcibiskupská klatba nad Husem. Rozlícený Václav kázal arcibiskupovi, který uprchl do Roudnice, dáti poškozeným náhradu za spálení knih, a když se tak nestalo, znovu zabavil důchody ducho- venstva. Zbyněk však 24. května prohlásil stížení klatby, neboť nálada dvora papežského byla mu přízniva. Hus obeslán do Říma, a když se nedostavil, prohlášena nad ním v únoru 1411 klatba papežská, jež 15. března byla proklamována téměř ve všech kostelích pražských. Arci- biskup, maje takovou oporu ve stolici papežské, tím ostřeji vystupoval proti Viklefistům. A Václav, jehož všecky ty bouře nesmírně zlobily, zase stojí na straně Husově a zase sequestruje důchody arcibiskupské i kapitulní svými úředníky i konšely měst Pražských. Nepomohlo arci- biskupovi, že vynesl nad těmito vykonavateli králova rozkazu klatbu, a proto po druhé užil své zbraně nejostřejší: interdiktu. A tu ovšem kněží, kteří stáli na straně arcibiskupově, uposlechli ho a zastavili veškeré boho- služebné úkony. Ale ani této zbraně nezalekla se „světská ruka“ — král Václav a mocně dolehla na tyto věrné sluhy církve užitím tolikráte již opakova- ného prostředku — zadržením platů. Proti tomu arci zvedlo postižené kněžstvo pražské bouři odporu. A 14. června slyšíme Husa v kázání na slova 14. kap. evangelia sv. Lu- káše: „Tedy řekl pán služebníku svému: Vyjdi na cesty a mezi ploty a přinuť vjíti“, an horlivě hájí právo královo mocí nutiti kněží k vyko- návání úřadu.1) Srovnáme-li tato historická fakta s citovanými místy Jakoubkova překladu, vidíme, že závěrek prvního z nich vztahuje se se vší pravdě- podobností na ono zakročování Václavovo, t. j. světské ruky, na zetření a zkažení zlosti duchovních; a právě tak důvodným jeví se mínění, že 1) Viz můj překlad tohoto t. zv. „synodálního“ kázání v „Sebraných spisech M. Jana Husi“, díl I., str. 218—223.
Strana XXXVII
XXXVII Jakoubek, mluvě v I1. kapitole o neřádných kletbách papežských a bi- skupských, má na mysli exkommunikace, vynesené nad jeho přítelem a kollegou Husem a jeho stoupenci, které tenkráte tolik zaujímaly mysli všech Pražanů. Ze všeho toho můžeme souditi, že tyto bouřlivé události zastihly Jakoubka právě při práci o tomto překladu, tak že, vida počínání královo, s uspokojením mohl připsati na konci kap. 5., že „již sě to počíná, a dá-liť buoh, dokonáť“, a naproti tomu s nevolí musil konstatovati (v kap. II.), že stále ještě jsou lidé, kteří věří papeži a biskupům a bojí se jich pro jich neřádné kletby. A tak úvahou touto dospíváme k výsledku, že Jakoubek pře- ložil „Dialog“ někdy v letech 1410 a 1411, tak že jest to jedna z nejstarších českých prací theologických. V té době Jakoubek byl sice již mezi prvními bojovníky za Viklefa víme, že 28. července 1410 v pětidenní disputaci hájil na universitě jeho „Dekalogu“, den po tom, co zastával Hus Viklefova spisu „De Trini- tate“. Ale vůdcem celého hnutí byl vždy ještě Hus. Doba Jakoubkova čelného postavení měla teprve přijíti. Tehdy tedy ještě měl Jakoubek jistě dosti volného času, aby se mohl oddati práci překladatelské. A že se jí oddal svědomitě a se zápalem, toho nejlepší svědectví — máme v díle, jež je tu otištěno. * Zbývá ještě rozhodnouti, z které doby pochází rukopis, který nám toto Jakoubkovo dílo zachoval. Při oblibě, jaké se těšily spisy Viklefovy v Čechách, při zájmu, jaký o opravné myšlenky jevili nejen učenci, ale, zaníceny slovem Husovým, i široké vrstvy lidu prostého, jest jisto, že překlad Jakoubkův, který, jak jsme viděli, byl pracován se zřetelem k lidem neučeným, nabyl záhy hojného rozšíření a koloval v mnohých opisech po Praze i po venkově. Tak bylo již ukázáno, že Chelčický měl exemplář tohoto překladu (spolu s jinými), patrně v rukopise jiném, než náš, soudíc podle malých odchylek v jeho citátech v „Sieti viery“, jež ostatně mohly také vzniknouti, jak řečeno, volným citováním. O stáří našeho rukopisu pak můžeme souditi ze značného kolísání v pravopise, a musíme si při tom všimnouti dále i shody písma s ruko- pisem Husovy „Postilly“, která v sborníku musejním předchází našemu rukopisu. A tak uvážením toho všeho jsme vedeni k úsudku, že rukopis náš, který nemohl býti napsán před r. 1411, nevznikl jistě později než v I. třetině století XV.
XXXVII Jakoubek, mluvě v I1. kapitole o neřádných kletbách papežských a bi- skupských, má na mysli exkommunikace, vynesené nad jeho přítelem a kollegou Husem a jeho stoupenci, které tenkráte tolik zaujímaly mysli všech Pražanů. Ze všeho toho můžeme souditi, že tyto bouřlivé události zastihly Jakoubka právě při práci o tomto překladu, tak že, vida počínání královo, s uspokojením mohl připsati na konci kap. 5., že „již sě to počíná, a dá-liť buoh, dokonáť“, a naproti tomu s nevolí musil konstatovati (v kap. II.), že stále ještě jsou lidé, kteří věří papeži a biskupům a bojí se jich pro jich neřádné kletby. A tak úvahou touto dospíváme k výsledku, že Jakoubek pře- ložil „Dialog“ někdy v letech 1410 a 1411, tak že jest to jedna z nejstarších českých prací theologických. V té době Jakoubek byl sice již mezi prvními bojovníky za Viklefa víme, že 28. července 1410 v pětidenní disputaci hájil na universitě jeho „Dekalogu“, den po tom, co zastával Hus Viklefova spisu „De Trini- tate“. Ale vůdcem celého hnutí byl vždy ještě Hus. Doba Jakoubkova čelného postavení měla teprve přijíti. Tehdy tedy ještě měl Jakoubek jistě dosti volného času, aby se mohl oddati práci překladatelské. A že se jí oddal svědomitě a se zápalem, toho nejlepší svědectví — máme v díle, jež je tu otištěno. * Zbývá ještě rozhodnouti, z které doby pochází rukopis, který nám toto Jakoubkovo dílo zachoval. Při oblibě, jaké se těšily spisy Viklefovy v Čechách, při zájmu, jaký o opravné myšlenky jevili nejen učenci, ale, zaníceny slovem Husovým, i široké vrstvy lidu prostého, jest jisto, že překlad Jakoubkův, který, jak jsme viděli, byl pracován se zřetelem k lidem neučeným, nabyl záhy hojného rozšíření a koloval v mnohých opisech po Praze i po venkově. Tak bylo již ukázáno, že Chelčický měl exemplář tohoto překladu (spolu s jinými), patrně v rukopise jiném, než náš, soudíc podle malých odchylek v jeho citátech v „Sieti viery“, jež ostatně mohly také vzniknouti, jak řečeno, volným citováním. O stáří našeho rukopisu pak můžeme souditi ze značného kolísání v pravopise, a musíme si při tom všimnouti dále i shody písma s ruko- pisem Husovy „Postilly“, která v sborníku musejním předchází našemu rukopisu. A tak uvážením toho všeho jsme vedeni k úsudku, že rukopis náš, který nemohl býti napsán před r. 1411, nevznikl jistě později než v I. třetině století XV.
Strana XXXVIII
XXXVIII Šířiti se mnoha slovy o ceně a významu tohoto díla Jakoubkova bylo by, myslím, zbytečné. Po stránce jazykové jest důležito pro správnost grammatickou, své- ráznost slohovou a značný materiál slovní. Ačkoliv je překlad z latiny, nenese nikde stopy latinismů, nýbrž plynností a zřetelností jest svědectvím, že autor jeho byl muž dobře znalý jazyka a zkušený v písmě. A ještě větší jest jeho důležitost literární. Jeť dílo toto jediná česká práce Jakoubkova, u níž není pochyby, že skutečně pochází od něho. Dílo to jest dále jedna z nejstarších (ne-li vůbec nejstarší) česky psaných prací theologických, neboť vzniklo někdy okolo r. 1410. A nad to jest to jediný zachovaný veliký překlad z Viklefa, jichž bylo jistě mnohem více. Neboť v době urputného boje strany arcibisku- povy proti nadšeným pražským obrancům obrodných nauk anglického reformátora, byla snadno vysvětlitelná, ba vývojově nutná snaha zpo- pularisovati Viklefovo učení v lidu českém, jehož srdce, zkypřena vláhou ohnivých slov Milíčových a Husových, byla tak neobyčejně živnou půdou pro símě opravných a očistných snah. Toho jistě dobře si byli vědomi vůdcové reformního hnutí a ne- zapomínali pečovati o to, aby slovo Viklefovo bylo otevřeno i Čechům prostším, latiny neznalým. O Husovi a Jeronymovi můžeme se tak domní- vati, o Jakoubkovi víme to nyní jistě. — Je smutně zajímavým úkazem, že z hojných jistě opisů těchto pře- kladů z Viklefa zachovala se nám toliko tato jediná památka pře- kladatelské činnosti našich reformátorů. Tím větší jest jistě její cena a tím spíše zaslouží, aby dnes, po téměř 500 letech, byla vysvobozena ze zákoutí knihovního. e
XXXVIII Šířiti se mnoha slovy o ceně a významu tohoto díla Jakoubkova bylo by, myslím, zbytečné. Po stránce jazykové jest důležito pro správnost grammatickou, své- ráznost slohovou a značný materiál slovní. Ačkoliv je překlad z latiny, nenese nikde stopy latinismů, nýbrž plynností a zřetelností jest svědectvím, že autor jeho byl muž dobře znalý jazyka a zkušený v písmě. A ještě větší jest jeho důležitost literární. Jeť dílo toto jediná česká práce Jakoubkova, u níž není pochyby, že skutečně pochází od něho. Dílo to jest dále jedna z nejstarších (ne-li vůbec nejstarší) česky psaných prací theologických, neboť vzniklo někdy okolo r. 1410. A nad to jest to jediný zachovaný veliký překlad z Viklefa, jichž bylo jistě mnohem více. Neboť v době urputného boje strany arcibisku- povy proti nadšeným pražským obrancům obrodných nauk anglického reformátora, byla snadno vysvětlitelná, ba vývojově nutná snaha zpo- pularisovati Viklefovo učení v lidu českém, jehož srdce, zkypřena vláhou ohnivých slov Milíčových a Husových, byla tak neobyčejně živnou půdou pro símě opravných a očistných snah. Toho jistě dobře si byli vědomi vůdcové reformního hnutí a ne- zapomínali pečovati o to, aby slovo Viklefovo bylo otevřeno i Čechům prostším, latiny neznalým. O Husovi a Jeronymovi můžeme se tak domní- vati, o Jakoubkovi víme to nyní jistě. — Je smutně zajímavým úkazem, že z hojných jistě opisů těchto pře- kladů z Viklefa zachovala se nám toliko tato jediná památka pře- kladatelské činnosti našich reformátorů. Tím větší jest jistě její cena a tím spíše zaslouží, aby dnes, po téměř 500 letech, byla vysvobozena ze zákoutí knihovního. e
Strana 1
[Kapitola I.] [ 18112) POniawadz gednoftayná a obyčeyna řeč ſwateho3) dluhá činí člo- T wieku4) teftknoft, a řadné hadanié protiwných mezi ſebú oſob o dobré wieci činí duffi kochanié,5) protož zda fie druhým8) za podobné, aby rozum viéry krieftianſké, kterýžto prwe přilezí stawu kniezíkemv dréwe nezli ginémy, přirozeným byl yazykem z latiníkého přelozen a zgewen wier- ným křieftiankóm, neb ta božié prawda o ſpaſení lidſkém w zakonie božiém ſkrytá, čím fie wiéce zgewuge, trém duffie křeftianſké zpoſobilé wiéce oſwie- cugí7) ſe. Ale že prawdie bozí protiwí fie křiwá lez 1akozto weliká nepřietel- kynie, Protoz zda ſie tuto zpoſobne w tomto pſaní, aby prawda a lez mluwila proti ſobie iako dwie oſobie welmi protiwné. A poniawadz ta bozie prawda geft kriſtus a diabel geft lež, yako ſtogí pſano we čtení ſwateho Jana w oſmem rozdiele, Jo s Protož fluffié prawdie bozzí počiéti tuto řeč a gi bozí miloſtí zachowati. Prawda:8) Oniawadz ya gſem boh ſtwořitel kazdeho ftwořenié a budu fudity wfſelikaleho9) člowieka anebo k blahoſlawenstwi wiečnémv, neb k zatra- cení na pofledniém fudu, k rozumy podobné geft, aby wſichni lidé mým zakonem y w ſwých ſwiedomích y w ſwých we wlfftech ſkutcréch zewnitřních byli zpraweni; Neb proto fie geft kriftus wtielil a wréc nez třidceti let ſ ſwými bratřími zde fie obieral, aby řečmi geho tichými prawda božié křieftianská trém wiéce na ſwietlo byla zgewena. Neb byl geft konečný geho vmyl tak doſtoyneho geho víilé tak pilna práce, aby krieftiankowe, genz glu kriftowa cierkew, byli blahoſlaweni. Ja prawda diella gſem dawno mu cierkew rytierigici we tři ftranky: prwniét geft mé zakowſtwo, a ſtaw zakowſtwo kniezſký kriftow geft nazwano, kteryzto iakzto apoſtolowe nayblizífí mne 1) V rukopise kapitoly nemají nadpisů. 2) Číslice v hranatých závorkách značí číslo a začátek listu, kolmá čárka značí konec levého sloupce, dvě kolmé čárky li značí konec přední strany listu. 3) Slovo ſwateho, napsané omylem, je v rkp. přeškrtnuto. 4) Klička na č připsána červeně. 5) Na doplnění konce řádku připsány dvě šikmé čárky a tečka 3. 6) Řádek doplněn tečkou. 7) Poslední písmeno radováno. Patrně původně bylo napsáno: osvěcuge. 8) Nadpis ten připsán jiným inkoustem a jinou rukou. *) Chyba písařova: místo všelikakého.
[Kapitola I.] [ 18112) POniawadz gednoftayná a obyčeyna řeč ſwateho3) dluhá činí člo- T wieku4) teftknoft, a řadné hadanié protiwných mezi ſebú oſob o dobré wieci činí duffi kochanié,5) protož zda fie druhým8) za podobné, aby rozum viéry krieftianſké, kterýžto prwe přilezí stawu kniezíkemv dréwe nezli ginémy, přirozeným byl yazykem z latiníkého přelozen a zgewen wier- ným křieftiankóm, neb ta božié prawda o ſpaſení lidſkém w zakonie božiém ſkrytá, čím fie wiéce zgewuge, trém duffie křeftianſké zpoſobilé wiéce oſwie- cugí7) ſe. Ale že prawdie bozí protiwí fie křiwá lez 1akozto weliká nepřietel- kynie, Protoz zda ſie tuto zpoſobne w tomto pſaní, aby prawda a lez mluwila proti ſobie iako dwie oſobie welmi protiwné. A poniawadz ta bozie prawda geft kriſtus a diabel geft lež, yako ſtogí pſano we čtení ſwateho Jana w oſmem rozdiele, Jo s Protož fluffié prawdie bozzí počiéti tuto řeč a gi bozí miloſtí zachowati. Prawda:8) Oniawadz ya gſem boh ſtwořitel kazdeho ftwořenié a budu fudity wfſelikaleho9) člowieka anebo k blahoſlawenstwi wiečnémv, neb k zatra- cení na pofledniém fudu, k rozumy podobné geft, aby wſichni lidé mým zakonem y w ſwých ſwiedomích y w ſwých we wlfftech ſkutcréch zewnitřních byli zpraweni; Neb proto fie geft kriftus wtielil a wréc nez třidceti let ſ ſwými bratřími zde fie obieral, aby řečmi geho tichými prawda božié křieftianská trém wiéce na ſwietlo byla zgewena. Neb byl geft konečný geho vmyl tak doſtoyneho geho víilé tak pilna práce, aby krieftiankowe, genz glu kriftowa cierkew, byli blahoſlaweni. Ja prawda diella gſem dawno mu cierkew rytierigici we tři ftranky: prwniét geft mé zakowſtwo, a ſtaw zakowſtwo kniezſký kriftow geft nazwano, kteryzto iakzto apoſtolowe nayblizífí mne 1) V rukopise kapitoly nemají nadpisů. 2) Číslice v hranatých závorkách značí číslo a začátek listu, kolmá čárka značí konec levého sloupce, dvě kolmé čárky li značí konec přední strany listu. 3) Slovo ſwateho, napsané omylem, je v rkp. přeškrtnuto. 4) Klička na č připsána červeně. 5) Na doplnění konce řádku připsány dvě šikmé čárky a tečka 3. 6) Řádek doplněn tečkou. 7) Poslední písmeno radováno. Patrně původně bylo napsáno: osvěcuge. 8) Nadpis ten připsán jiným inkoustem a jinou rukou. *) Chyba písařova: místo všelikakého.
Strana 2
Páni zemfti Obecny lid 1. ta ſtranka 3. aby byli A nafledowali mne w dobrých nrawněch10) ſkutcréch, w nrawiéch a w ſwatém ziwotie. a tak gſem vſtawila na potwrzenie gich prawé pokory, aby fie žiwili almvžný 6) a defatky, a tudy aby na mie pomnieli, že yá gluci bohem beru defatú ſtranu iakožto mý wlaſtni čáſtku aneb ſtranku. A ktoz geft ziw z te bozie ſtranky, to geſt z defietiny, ma pilnie pamatowati, ze pan buoh gemv dawa gi tak ſwobodnie, a tudy aby gedno gré k boží chwale pozíwal. Druha ſtranka me cierkwe rytierigicié gfu pani zemíítí, Yakozto gſu kralowe, kniežata, rytíeři a panoffie, kteřížto magí býti namietci bozítwré thefukriſta. Ale kniez, geſto ma zvlaſtie v pokořie a w chudobie proſpie- wati, geft namieftek člowiečenſtwié pana gezukrifta; a tak ti páni ſwietiſti mocí od boha poyčený a rozumnie zprawenu magí zakona li božlého braniti, neb gich geft to vřad od krifta, a prot 11) magí prawým prawem to wſecko, coż magí. Trietie ftrankas) me cierkwe gſú obecní lide, genz ſie diele rozličnie. Neb niekteří gfú robotní dielníci, niekteří kupci a hoſpodárzy; a tato třietie ſtranka iakozto zalozenié drzí na ſobie dwie ftrancie prwnié, To geft y ftaw kniezíký y paníký, tieleftnu potřiebú. A lafka, kterázto geft třietie oſoba bozíka, ma ſpogiti na hromadu w gednotu wſecky ty tři ſtranky, Nebo wſecky ty tři magí ſobie ſpomocny a pohodlny býti. Zakowſtwo iakozto prwnié ſtranka ma býti ziwot, neb iakozto duffie obziwugicié ginyma dwiema menííma ftrankoma, A ma gím byti to zakowſtwo ziwo du- chownie a číftie a žiwotem y řečí včiti ge cieftie prawe zaſluzením blaho- ſlawenſtwie. Ale proftrednié ftranka, genz gſu páni, 12) ma kterakús pomítu a hrozný13) rozumný podle zprawy zakona božlého ginyma dwiema ſtrakoma pohodlna býti w tom a pomocna, což geft k duhi ſpaſení. Trietie ſtranka obec- ných lidí z vmyla má podle řeholy zakona božlého také zaíie ſlužiti gnýma dwiema ſtrankoma, Nebo tyto wſechny tri ſtranky flowu gedno tielo cierkwe ſwate, gez bieží weſele v miloſti k viečnemv blahoſlawenſtwi; tak buoh day. [Kapitola 2.] Prawda. 1. žiwotóm a k rozlicným vřadóm tiech tří ſtranek zgednala gſem prawe reholy w zakonie poſlozené, aby gimi ſwoy ziwot zprawowali, aby gedna ſtranka nemieffila1) fic w uřad2) druhe ſtranky. Ale zakowſtwo, genz má býti ſwrchnieiié a k nebi nayblizífé, zposobila gſem, aby od ſwieckých wiecí a od pečowanié ſwieta bylo naydale oddieleno, a tak, aby ten ftaw veno, 10) Škrabáno; opravil písař sám. 11) Opravil písař sám. 12) Po straně připsáno: ta ftranka, kterážto slova písař omylem vynechal. 13) Patrně omyl písařův místo: hrozbů. 1) Původně bylo napsáno asi: neumenífila, ale pak radováním opra- při čemž papír na jednom místě úplně prodřen. 2) Řádek doplněn tečkou.
Páni zemfti Obecny lid 1. ta ſtranka 3. aby byli A nafledowali mne w dobrých nrawněch10) ſkutcréch, w nrawiéch a w ſwatém ziwotie. a tak gſem vſtawila na potwrzenie gich prawé pokory, aby fie žiwili almvžný 6) a defatky, a tudy aby na mie pomnieli, že yá gluci bohem beru defatú ſtranu iakožto mý wlaſtni čáſtku aneb ſtranku. A ktoz geft ziw z te bozie ſtranky, to geſt z defietiny, ma pilnie pamatowati, ze pan buoh gemv dawa gi tak ſwobodnie, a tudy aby gedno gré k boží chwale pozíwal. Druha ſtranka me cierkwe rytierigicié gfu pani zemíítí, Yakozto gſu kralowe, kniežata, rytíeři a panoffie, kteřížto magí býti namietci bozítwré thefukriſta. Ale kniez, geſto ma zvlaſtie v pokořie a w chudobie proſpie- wati, geft namieftek člowiečenſtwié pana gezukrifta; a tak ti páni ſwietiſti mocí od boha poyčený a rozumnie zprawenu magí zakona li božlého braniti, neb gich geft to vřad od krifta, a prot 11) magí prawým prawem to wſecko, coż magí. Trietie ftrankas) me cierkwe gſú obecní lide, genz ſie diele rozličnie. Neb niekteří gfú robotní dielníci, niekteří kupci a hoſpodárzy; a tato třietie ſtranka iakozto zalozenié drzí na ſobie dwie ftrancie prwnié, To geft y ftaw kniezíký y paníký, tieleftnu potřiebú. A lafka, kterázto geft třietie oſoba bozíka, ma ſpogiti na hromadu w gednotu wſecky ty tři ſtranky, Nebo wſecky ty tři magí ſobie ſpomocny a pohodlny býti. Zakowſtwo iakozto prwnié ſtranka ma býti ziwot, neb iakozto duffie obziwugicié ginyma dwiema menííma ftrankoma, A ma gím byti to zakowſtwo ziwo du- chownie a číftie a žiwotem y řečí včiti ge cieftie prawe zaſluzením blaho- ſlawenſtwie. Ale proftrednié ftranka, genz gſu páni, 12) ma kterakús pomítu a hrozný13) rozumný podle zprawy zakona božlého ginyma dwiema ſtrakoma pohodlna býti w tom a pomocna, což geft k duhi ſpaſení. Trietie ſtranka obec- ných lidí z vmyla má podle řeholy zakona božlého také zaíie ſlužiti gnýma dwiema ſtrankoma, Nebo tyto wſechny tri ſtranky flowu gedno tielo cierkwe ſwate, gez bieží weſele v miloſti k viečnemv blahoſlawenſtwi; tak buoh day. [Kapitola 2.] Prawda. 1. žiwotóm a k rozlicným vřadóm tiech tří ſtranek zgednala gſem prawe reholy w zakonie poſlozené, aby gimi ſwoy ziwot zprawowali, aby gedna ſtranka nemieffila1) fic w uřad2) druhe ſtranky. Ale zakowſtwo, genz má býti ſwrchnieiié a k nebi nayblizífé, zposobila gſem, aby od ſwieckých wiecí a od pečowanié ſwieta bylo naydale oddieleno, a tak, aby ten ftaw veno, 10) Škrabáno; opravil písař sám. 11) Opravil písař sám. 12) Po straně připsáno: ta ftranka, kterážto slova písař omylem vynechal. 13) Patrně omyl písařův místo: hrozbů. 1) Původně bylo napsáno asi: neumenífila, ale pak radováním opra- při čemž papír na jednom místě úplně prodřen. 2) Řádek doplněn tečkou.
Strana 3
nepanowal obyčegem tohoto ſwieta, iakozto druha ftrana panſká pa- nuge, ale aby byl chudý, k ftawu newinnoſti a ke mnie napodobný, a z toho aby včil giné dwie ſtrane ſkutkem y řečí ſwieta nemilowati. A ten ziwot wyſoky iakožto orlice geft podoben k ziwotu angelfkemv, w bozíkem myſlení vpokogenémv, genž geft lepíí, než ziwot pracowity giných lidí. A ktoz nenié zpoſoben k tomv žiwotu, aby tak ziw byl, ten nenié zpoſoben kniežitwi.3) Druha ſtranka cierkwe me ſwate má panowati obyčegem tohoto 2. ſwieta, obyčegem od boha poyčeným, a ma gmiéti panstwie a zbožié, nebo ginak ten ſtaw ſweho rádu nemohl 4) weſti vžitečnie k obranie mé cierkwe ſwate. Protoz te ſtranie druzié dala ſem moc zbožlé, panstwié, aby mohli tiém lepe zloſt ſtawiti a zakon boží zwelebiti. Ale chci do třietie ftrany to miéti, aby pracowitie ſwým vſilím ſie 3. žiwila y ginié dwie ftranie a u mieru nepriéliſs ſ tieleſtný prací ſie obierala, bez obmeſkanié ſwe duſie ſpaſenié. A tak chci, aby wffiechny ty tři ſtrany, 182 podle ſwých vradow ſebe poſluchagíc, ſebe hoynie vcaſtni byli y w du-[ 182] chowních y w tieleftných wiecech podle zakona meho zprawy. A rakozto w trosci5) ſwaté neſtworené geft ſwrchowana gednota a fwornoſt mezi trmi oſobami, Takéž na prawda chci, aby w trech třech ſtrankách mé cierkwe ſwaté byla gednota a ſwornoſt bozíke laſky, beze wſech ſwarów a dwogenié, podle řehol wydaných w mém zakonie, aby tak celé tielo cierkwi ſwate ode mne, to geſt od kriſta, braly jakozto od ſwe hlawy wſſecku moc a obzi- wenié. Protoż podle toho zpoſob ſe mé tielo cierkwi ſwaté, a zwlaſtie prwnié kniezſká ſtrana, genž podle řeči ſwateho Auguſtyna gſu hory, genż magu naybliz zpoſobem býti přigréti wifecku žiwo; ode mne tako od ſvé hlawy. A ginié dwie ſtranie nizíſie iako w udolí magí od tiech hor iako od ſwietloſti flunečné bráti ſwe duchownié obziwenié. Aniz5) očitiegié nebuří mé cierkwe fwate, aniz?) w ni neuwodí duchowních neduhów, tak iako kdyz gedna ſtrana plete ſie w vrad druhe ſtrany. Aniz by buóh wzdalil ſie ſwú pomocí křieftianóm, by ſie oni ſkrze ſwe hriéchy od nieho newzdalowali. Ale giné vdys) diabelíké, wſate w cierkew ſwatú iakozto kukol mezi pſenici, negſút ftranky me cierkwi ſwate, ačkoliwiek magí znamenié tieleſtna9) zewniti na ſobie krieftianſké 10) a gméno flowutné, iakozto by byli prawí vdi, ale negfút. Nebo podle ſweho vřada [ krieftiany práwie ziwu býti w dobrých ſkutciéch geft giftieifié znamenié, že geft člowiek prawý vd cierkwi ſwate, nezli které gméno neb znamenié od lidí nalezené. Protoz y die kriftus we čtení ſwateho Jana v Iſeſtem 11) rozdiele: Skutkóm wierte. by 1. 2. 3. Jo 6 3) Před začátečním k vynechána předložka k. 4) Scházející by připsáno po straně. gi vepsáno dodatečně. Patrná chyba pís. m. A nic; v lat. originále: Et nichil. Také zde chybně m. a nic, jak svědčí i následující negace u slovesa. 8) Konec řádku vyplněn tečkou. 9) Správně má asi býti tělestné. V lat.: characterem sensibilem. 10, Následuje tečka k vyplnění řádku. 11) V lat. textu udána správně kap. 10. 5) 6) 1)
nepanowal obyčegem tohoto ſwieta, iakozto druha ftrana panſká pa- nuge, ale aby byl chudý, k ftawu newinnoſti a ke mnie napodobný, a z toho aby včil giné dwie ſtrane ſkutkem y řečí ſwieta nemilowati. A ten ziwot wyſoky iakožto orlice geft podoben k ziwotu angelfkemv, w bozíkem myſlení vpokogenémv, genž geft lepíí, než ziwot pracowity giných lidí. A ktoz nenié zpoſoben k tomv žiwotu, aby tak ziw byl, ten nenié zpoſoben kniežitwi.3) Druha ſtranka cierkwe me ſwate má panowati obyčegem tohoto 2. ſwieta, obyčegem od boha poyčeným, a ma gmiéti panstwie a zbožié, nebo ginak ten ſtaw ſweho rádu nemohl 4) weſti vžitečnie k obranie mé cierkwe ſwate. Protoz te ſtranie druzié dala ſem moc zbožlé, panstwié, aby mohli tiém lepe zloſt ſtawiti a zakon boží zwelebiti. Ale chci do třietie ftrany to miéti, aby pracowitie ſwým vſilím ſie 3. žiwila y ginié dwie ftranie a u mieru nepriéliſs ſ tieleſtný prací ſie obierala, bez obmeſkanié ſwe duſie ſpaſenié. A tak chci, aby wffiechny ty tři ſtrany, 182 podle ſwých vradow ſebe poſluchagíc, ſebe hoynie vcaſtni byli y w du-[ 182] chowních y w tieleftných wiecech podle zakona meho zprawy. A rakozto w trosci5) ſwaté neſtworené geft ſwrchowana gednota a fwornoſt mezi trmi oſobami, Takéž na prawda chci, aby w trech třech ſtrankách mé cierkwe ſwaté byla gednota a ſwornoſt bozíke laſky, beze wſech ſwarów a dwogenié, podle řehol wydaných w mém zakonie, aby tak celé tielo cierkwi ſwate ode mne, to geſt od kriſta, braly jakozto od ſwe hlawy wſſecku moc a obzi- wenié. Protoż podle toho zpoſob ſe mé tielo cierkwi ſwaté, a zwlaſtie prwnié kniezſká ſtrana, genž podle řeči ſwateho Auguſtyna gſu hory, genż magu naybliz zpoſobem býti přigréti wifecku žiwo; ode mne tako od ſvé hlawy. A ginié dwie ſtranie nizíſie iako w udolí magí od tiech hor iako od ſwietloſti flunečné bráti ſwe duchownié obziwenié. Aniz5) očitiegié nebuří mé cierkwe fwate, aniz?) w ni neuwodí duchowních neduhów, tak iako kdyz gedna ſtrana plete ſie w vrad druhe ſtrany. Aniz by buóh wzdalil ſie ſwú pomocí křieftianóm, by ſie oni ſkrze ſwe hriéchy od nieho newzdalowali. Ale giné vdys) diabelíké, wſate w cierkew ſwatú iakozto kukol mezi pſenici, negſút ftranky me cierkwi ſwate, ačkoliwiek magí znamenié tieleſtna9) zewniti na ſobie krieftianſké 10) a gméno flowutné, iakozto by byli prawí vdi, ale negfút. Nebo podle ſweho vřada [ krieftiany práwie ziwu býti w dobrých ſkutciéch geft giftieifié znamenié, že geft člowiek prawý vd cierkwi ſwate, nezli které gméno neb znamenié od lidí nalezené. Protoz y die kriftus we čtení ſwateho Jana v Iſeſtem 11) rozdiele: Skutkóm wierte. by 1. 2. 3. Jo 6 3) Před začátečním k vynechána předložka k. 4) Scházející by připsáno po straně. gi vepsáno dodatečně. Patrná chyba pís. m. A nic; v lat. originále: Et nichil. Také zde chybně m. a nic, jak svědčí i následující negace u slovesa. 8) Konec řádku vyplněn tečkou. 9) Správně má asi býti tělestné. V lat.: characterem sensibilem. 10, Následuje tečka k vyplnění řádku. 11) V lat. textu udána správně kap. 10. 5) 6) 1)
Strana 4
[Kapitola 3.] 1. Nat 18 Ale ze bych chtiela, aby tento zakon zwlaſtie o zakowſtwu pilnie byl pamatowán, protoz gſem zgednala, aby byl popſan w ſtarém y w no- wém zakonie, aby ſie nemohl nizadný protiwiti neb wymluwiti z neumieloſti toho zakonu o prawem rádu me cierkwil) ſwate. Neb tudy tak ma krieftian ſluziti bohu ſwemv panv gezukriftowi, iakozto prawíe hlawie té cierkwe; a dale pohřiéchu, iakozto malé malé2) máme poznáníčko o kriftowi, y podlé geho bozſtwie y clowiecenſtwié, Takéż máme zde malé poznaničko o kriſtowi y o geho cierkwi ſwate, neb nezname prawie zakona kriſtowa. Téż malé geſt poznámé geho choti cierkwi ſwaté, geſto zde na zemi premahá ſwiet y hřiéchy; a ta o ní nevmieloft činí, že fynowe gegie i diabelſkými vdy gí fie welmi protiwié, ačkoli z prwneho přikazanié druhé díky kazdý wierný krieftian má milowati tu ſwu matku a ſtati o to, aby w ní prawy bozí řád byl. zwlaſtie tehdy o uřadu kniezſkém Nayprwe ſtogí pſano3) w ſtarém zakonie w knichach Numeri w oſmnadctém rozdielu: Rekl pan buch k kniezý Aro"wi: 4) w zemi giných lidý nic nebudete wláſti, aniž budete gmiéti čáſtky mezi ními. Neb yá il gſem čáſtka*4) diedictwié waſſie wproſtřed ſynów vſrahelſkých, a ſynow 5) lewi dal glem wſecky deſatky vſrahelské, aby to bylo gich za ſnažný práci/ lidmy, y gich vřadu, gímžto trém wzacz- niegié mnie ſlužtét w ſtanu aneb w chrámie meho ſlibu. A dale: toto zakoníe přikazanié oſtanet na wieky wajích5) pokoleních; grným nebudut wlaſti, a doſtit magí gmiéti z obreti deletín, kterúzto deſvetiný k gich potřiebie gjem oddielil. Tot die pan buoh. Z kterezto řeči wierný krieftian znamenati7) má, ze tohoto nepři- kazuge ani kral ani papez, ale ſam pan buóh die toto a weli iakozto pwú wieru. A zwlaſtie to die ku prwni ſtranie cierkwi ſwaté, točizto k ſtawu ſwemv knezíkemv. A ze nizadný nemá ſie tomv protiwiti a řka, byt tato řeč powiedlená gíž toliko fie8) fie chylila na kniezí ſtareho zakona a ne- na náſ. Neb giz w nowem zakonie chudeho a vkrizowaneho pana gezukriſta9) ti kniezié magí ſie daleko od ſwieta zdaliti a od zbozie, od chwaly y roz- koffi tohoto ſwieta, wiéc nezli kniezié ſtareho zakona. Protoz tehdy mocí tohoto přikazanie giž powiedieneho kniezlé rkú, by prawo mieli k defatkóm; a prwní ſtranku toho přikazanié, tu zamietagí, točizto, ze nic nemagí wlaſtr na zemi mezi ginými lidmi. Wieru zgewniet ſie tíem vkazuge, ze nymeiffie zakowſtwo daleko geſt pobludilo a welmie ſie neſgednawa i kmezími pana Prawda. 1) Konec řádku vyplněn tečkou. 2) Omylem napsáno dvakrát. 3) Řádek doplněn tečkou. 4) Oprava písařova. — Předcházející kniežý chybně místo kniezi. 5) Chybně m. synóm; v orig.: filiis. 6) Před začátečním v vynechána předložka v. 1) Následuje tečka na vyplnění konce řádku. s) Písař napsal ſie dvakrát a první přeškrtl. 2) Řádek doplněn tečkou.
[Kapitola 3.] 1. Nat 18 Ale ze bych chtiela, aby tento zakon zwlaſtie o zakowſtwu pilnie byl pamatowán, protoz gſem zgednala, aby byl popſan w ſtarém y w no- wém zakonie, aby ſie nemohl nizadný protiwiti neb wymluwiti z neumieloſti toho zakonu o prawem rádu me cierkwil) ſwate. Neb tudy tak ma krieftian ſluziti bohu ſwemv panv gezukriftowi, iakozto prawíe hlawie té cierkwe; a dale pohřiéchu, iakozto malé malé2) máme poznáníčko o kriftowi, y podlé geho bozſtwie y clowiecenſtwié, Takéż máme zde malé poznaničko o kriſtowi y o geho cierkwi ſwate, neb nezname prawie zakona kriſtowa. Téż malé geſt poznámé geho choti cierkwi ſwaté, geſto zde na zemi premahá ſwiet y hřiéchy; a ta o ní nevmieloft činí, že fynowe gegie i diabelſkými vdy gí fie welmi protiwié, ačkoli z prwneho přikazanié druhé díky kazdý wierný krieftian má milowati tu ſwu matku a ſtati o to, aby w ní prawy bozí řád byl. zwlaſtie tehdy o uřadu kniezſkém Nayprwe ſtogí pſano3) w ſtarém zakonie w knichach Numeri w oſmnadctém rozdielu: Rekl pan buch k kniezý Aro"wi: 4) w zemi giných lidý nic nebudete wláſti, aniž budete gmiéti čáſtky mezi ními. Neb yá il gſem čáſtka*4) diedictwié waſſie wproſtřed ſynów vſrahelſkých, a ſynow 5) lewi dal glem wſecky deſatky vſrahelské, aby to bylo gich za ſnažný práci/ lidmy, y gich vřadu, gímžto trém wzacz- niegié mnie ſlužtét w ſtanu aneb w chrámie meho ſlibu. A dale: toto zakoníe přikazanié oſtanet na wieky wajích5) pokoleních; grným nebudut wlaſti, a doſtit magí gmiéti z obreti deletín, kterúzto deſvetiný k gich potřiebie gjem oddielil. Tot die pan buoh. Z kterezto řeči wierný krieftian znamenati7) má, ze tohoto nepři- kazuge ani kral ani papez, ale ſam pan buóh die toto a weli iakozto pwú wieru. A zwlaſtie to die ku prwni ſtranie cierkwi ſwaté, točizto k ſtawu ſwemv knezíkemv. A ze nizadný nemá ſie tomv protiwiti a řka, byt tato řeč powiedlená gíž toliko fie8) fie chylila na kniezí ſtareho zakona a ne- na náſ. Neb giz w nowem zakonie chudeho a vkrizowaneho pana gezukriſta9) ti kniezié magí ſie daleko od ſwieta zdaliti a od zbozie, od chwaly y roz- koffi tohoto ſwieta, wiéc nezli kniezié ſtareho zakona. Protoz tehdy mocí tohoto přikazanie giž powiedieneho kniezlé rkú, by prawo mieli k defatkóm; a prwní ſtranku toho přikazanié, tu zamietagí, točizto, ze nic nemagí wlaſtr na zemi mezi ginými lidmi. Wieru zgewniet ſie tíem vkazuge, ze nymeiffie zakowſtwo daleko geſt pobludilo a welmie ſie neſgednawa i kmezími pana Prawda. 1) Konec řádku vyplněn tečkou. 2) Omylem napsáno dvakrát. 3) Řádek doplněn tečkou. 4) Oprava písařova. — Předcházející kniežý chybně místo kniezi. 5) Chybně m. synóm; v orig.: filiis. 6) Před začátečním v vynechána předložka v. 1) Následuje tečka na vyplnění konce řádku. s) Písař napsal ſie dvakrát a první přeškrtl. 2) Řádek doplněn tečkou.
Strana 5
gezu krifta na počátku cierkwi ſwate, Neb nynie z ſwietem a z zbožím wellmi pečliwie okolo gdú, a coz gt bożiého, to zmeſkawagí. protoz, gſuli ti zlořečení, gefto fie odchylugí od bozlého přikazanié, Wiedomá wiec geft, ze zakowftwo y kniezié nynieifié, genz tak neuftupnie panstvié tohoto fwieta drzié, protiwiét 10) fie tak welmie boziemv zakonv, gſú kacíeři zlořečení. A též ſie zda podobnie, že, ktoz gim w tom powoluge a dopuſtugí, gſú ſ ními kaciéři zlořecení. A tudy wed wieččié ftrana mezi křieftiany prawym bozím fudem gfú kacieři zlorecení. A z toho dale dowodie wierní bozí, ze, ponia- wadz ti wſichni takowi negſú zpoſobeni doweſti na žadneho kacierftwié podlé řeči ſyna božíeho we čtení ſwateho Jana w oſmem položení: ktož mezi wami geſt bez hréchu, wrz na ni kamenem — Tehdy dwor papezow římſky, aby na koho dowedl kacierſtwo, geft k tomv welmi nezpoſoben. Awfak fmiegi tak zatwrzenye držieti, že magí gmiéti panftwié ſwietſká, zbožié, po niemž stogié, geho brané, jakozto kteří ſwietítí nayzuffaleiíí; neb gſú w duchow- ném rozumv kafftel, genz geft proti apoſtolóm y geho namieftkóm, Jako o tom ſtogí pſano we čtení ſwateho Matiege w prwém mezcielmém rozdielu.11) M' 21 Jo 8 [Kapitola 4.] Prawda: Ruhe ſwiedectwié ſtareho zakona o témž pokorném a chudem zi- wotu zakowſtwa Stogý pſáno w knihách deutronomii,1) to geſt w patých 183 knihách [183] moyziefowých w oſmnadctem rozdielu: Nebudut gmiéti kniezié a tahni v wſſichni, geſto glú z toho rodu, čaſtky a diedictwié i grným lidem yzraelſkým. Neb obietí božích budú požíwati, a nic grneho wladařstwie z ſwych grných bratří budú ge prigrmati. Neb pán buoh ten gest gich die- dictwie, zakozto geſt k nim promluwil. Ay z teto řeči bozlé, přičiniéc k tomv řeč z nowého zakona pana gezu krifta a geho ſwatých o pokorném a chudem ziwotie, a k tomv wezmýc weſſken nymeifíí bieh a obyčeg římíkeho pa- pezowa dworu 12) geho nafledowníky wſemi: Tehdy wiedomo má byti, že nyniémié zakowſtwo welíce ſie protiwí boziémv zakonv. Neb tu, kde pan buoh přikazuge, aby kmezié a tahni nemeli čátky ani diedictwlé f giným lidem, Tu pak zakowſtwo y f papezem z blazniwého y z přiehiſíneho na- danié vſtawili glú fobie za giný a za wiečči3) zakon, aby knežie a yahni mieli čátku a diedictwié zbožié a panftwié f ginymi lidmi mieli,4) kterážto5) diedictwié po wſiem krieftianſtwí naywiece zprawugí a ſ nimi ſie obieragi naywiéce. A pomawadz to vſtawenié geft proti bohu y proti přirození, 10) Patrně chybně místo: protiviec. 11) Postranní poznámka valně setřena vtažením do hřbetu. 1) Písař vynechal e. 2) Před i za i je tečka (konec řádku). 3) Asi chybně m. věčný; v lat. textu: perpetua. 4) Slovo mieli, omylem napsané po druhé, je přeškrtnuto. 5) Mezi ž a t jedno písmeno bylo vyradováno.
gezu krifta na počátku cierkwi ſwate, Neb nynie z ſwietem a z zbožím wellmi pečliwie okolo gdú, a coz gt bożiého, to zmeſkawagí. protoz, gſuli ti zlořečení, gefto fie odchylugí od bozlého přikazanié, Wiedomá wiec geft, ze zakowftwo y kniezié nynieifié, genz tak neuftupnie panstvié tohoto fwieta drzié, protiwiét 10) fie tak welmie boziemv zakonv, gſú kacíeři zlořečení. A též ſie zda podobnie, že, ktoz gim w tom powoluge a dopuſtugí, gſú ſ ními kaciéři zlořecení. A tudy wed wieččié ftrana mezi křieftiany prawym bozím fudem gfú kacieři zlorecení. A z toho dale dowodie wierní bozí, ze, ponia- wadz ti wſichni takowi negſú zpoſobeni doweſti na žadneho kacierftwié podlé řeči ſyna božíeho we čtení ſwateho Jana w oſmem položení: ktož mezi wami geſt bez hréchu, wrz na ni kamenem — Tehdy dwor papezow římſky, aby na koho dowedl kacierſtwo, geft k tomv welmi nezpoſoben. Awfak fmiegi tak zatwrzenye držieti, že magí gmiéti panftwié ſwietſká, zbožié, po niemž stogié, geho brané, jakozto kteří ſwietítí nayzuffaleiíí; neb gſú w duchow- ném rozumv kafftel, genz geft proti apoſtolóm y geho namieftkóm, Jako o tom ſtogí pſano we čtení ſwateho Matiege w prwém mezcielmém rozdielu.11) M' 21 Jo 8 [Kapitola 4.] Prawda: Ruhe ſwiedectwié ſtareho zakona o témž pokorném a chudem zi- wotu zakowſtwa Stogý pſáno w knihách deutronomii,1) to geſt w patých 183 knihách [183] moyziefowých w oſmnadctem rozdielu: Nebudut gmiéti kniezié a tahni v wſſichni, geſto glú z toho rodu, čaſtky a diedictwié i grným lidem yzraelſkým. Neb obietí božích budú požíwati, a nic grneho wladařstwie z ſwych grných bratří budú ge prigrmati. Neb pán buoh ten gest gich die- dictwie, zakozto geſt k nim promluwil. Ay z teto řeči bozlé, přičiniéc k tomv řeč z nowého zakona pana gezu krifta a geho ſwatých o pokorném a chudem ziwotie, a k tomv wezmýc weſſken nymeifíí bieh a obyčeg římíkeho pa- pezowa dworu 12) geho nafledowníky wſemi: Tehdy wiedomo má byti, že nyniémié zakowſtwo welíce ſie protiwí boziémv zakonv. Neb tu, kde pan buoh přikazuge, aby kmezié a tahni nemeli čátky ani diedictwlé f giným lidem, Tu pak zakowſtwo y f papezem z blazniwého y z přiehiſíneho na- danié vſtawili glú fobie za giný a za wiečči3) zakon, aby knežie a yahni mieli čátku a diedictwié zbožié a panftwié f ginymi lidmi mieli,4) kterážto5) diedictwié po wſiem krieftianſtwí naywiece zprawugí a ſ nimi ſie obieragi naywiéce. A pomawadz to vſtawenié geft proti bohu y proti přirození, 10) Patrně chybně místo: protiviec. 11) Postranní poznámka valně setřena vtažením do hřbetu. 1) Písař vynechal e. 2) Před i za i je tečka (konec řádku). 3) Asi chybně m. věčný; v lat. textu: perpetua. 4) Slovo mieli, omylem napsané po druhé, je přeškrtnuto. 5) Mezi ž a t jedno písmeno bylo vyradováno.
Strana 6
6 nebudet wiečnie trwáti. Nebt geſt to tak zapowiedienie twrdé od boha, před bohem welmi ohawné, y pred geho ſvatými angely. Protoz neniét diw, že y obecní lide y kniezata y páni y panoffie protiwie ſie tak welmi zapowiedienemv od boha a tak ohawnemv panſtwi w zakowſtwu. Neb ſwiečtí k tomv panſtwí magí lepffie prawo,6) nezli kniežie, A kniezím geft zapowiedieno to a ſwieckým poyčeno. Ale chytroft diabelſká") v pokryt- ſtwí gnaktie to obratila. A take z toho nenié diw, ze to zakowſtwo tak zpaniené8) mufié gmiéti odientés) panoſké a bran ſwieckých panow, vkrutnie bogugice a braniéce toho panftwie zle dobyteho až negedný do krwepro- litie, vklutniegíe,8) nezli machabey Rekowé řečení. A kteří gim chtré toho na pomoc býti, tiem dawagí mnoho křiwých odpuſtkow, o nichzto mnoho9) iak ti we ſnie bagí. Jakozto pro panſtvie papezíké ſwiecké geden kletbu geſt wydawal na druheho a geden mnoho odpuſtkow dawal geſt tiem wſem, geſto gſú mv pomocni byli na krweprolitie proti druhémv, a druhy téz zaſie proti niemv. A geſtiet ſie mnoho toho diege. A tak po- hriéchu prawy vrad prwnié ftranky cierkwi ſwate, to geſt ſtawu kniezſkého, geſt vplnie zpiet priewrácen. Protoz, geſtli obyčey a vrad zleho kaciére, že y řečí v ſkutky včí a wede neuſtupnie wieci piſmu ſwatemv protiwné, a zakowftwo toto wede řečí y ziwotem neuſtupnie, ze tak magí ſwiecky panowati a diedictwié wiečná miéti proti božlémy zakonv giž napřied powiedienemv, tehdyt gfú zgewní kacierzy, ll čímž zgewniegié to wedú. Awſak ten zbor fathanow, dawno od kriſtowy wiery a od geho zakonv pobiehlý, Neftydie fie antykrifta naywietčiého, na ſwatem miéſtie apo- ftolfkém od fatana poftaweneho, zgewne za hlawu gmiéti A wſecko krie- ſtianſtwo včiti, že by to byl nayprwnieiffí a naybližífi namieſtek kriftow a geho apoſtolow. Awſak zgewnie to geft wiedomá wiec tiem, gefto chtie prawie znamenati, ze geft ziwotem ſwým kriftowi y geho apoftolóm očitie protiwný; zagifté podle proroctwié Jeremiaſſie proroka: Tielo10) prazdne z zeny pobiehle gím geſt včinieno, neb nechtieli gſu ſie ſtydleti, neb ſú diablem zatwrzeni. Aniž geft gich podobna wymluwa, toho Antykriſta ſyna y ſe- wſemi geho vdy, by nebyl kaciéři, točižto proto, ze by na ſudie zgewném geſtie toho na nie nebylo dowedeno, aniž geft na zemi který člowiek, podle gich domnienié, by miel ktere prawo neb moc o tom ſwrchowaném ſtawu cierkwe ſwate, mohl11) co nepodobneho na nie dowefti; giftie zlat geft to wymluwa. Neb ſkutkowe z gich żiwotów giftiegié a zgewniegie toho do- wodie, ze tuto co ſie o nich prawí, geſt prawa prawda, lepe, Nezli kteri ſwiedci na fudie. Protoz před parem12) naſím gezukriſtem, ſprawedliwým6) *) Řádek doplněn tečkou. 7) Konec řádku vyplněn šikmou čárkou a tečkou (/.). 8) Oprava písařova. 9) Slovo to, omylem napsané po druhé, je přeškrtnuto. 10) Chybně místo: čelo. V orig. stojí: frons“. 11) Má asi býti by mohl. Jinak věta neměla by smyslu. 12) Oprava provedena dodatečně.
6 nebudet wiečnie trwáti. Nebt geſt to tak zapowiedienie twrdé od boha, před bohem welmi ohawné, y pred geho ſvatými angely. Protoz neniét diw, že y obecní lide y kniezata y páni y panoffie protiwie ſie tak welmi zapowiedienemv od boha a tak ohawnemv panſtwi w zakowſtwu. Neb ſwiečtí k tomv panſtwí magí lepffie prawo,6) nezli kniežie, A kniezím geft zapowiedieno to a ſwieckým poyčeno. Ale chytroft diabelſká") v pokryt- ſtwí gnaktie to obratila. A take z toho nenié diw, ze to zakowſtwo tak zpaniené8) mufié gmiéti odientés) panoſké a bran ſwieckých panow, vkrutnie bogugice a braniéce toho panftwie zle dobyteho až negedný do krwepro- litie, vklutniegíe,8) nezli machabey Rekowé řečení. A kteří gim chtré toho na pomoc býti, tiem dawagí mnoho křiwých odpuſtkow, o nichzto mnoho9) iak ti we ſnie bagí. Jakozto pro panſtvie papezíké ſwiecké geden kletbu geſt wydawal na druheho a geden mnoho odpuſtkow dawal geſt tiem wſem, geſto gſú mv pomocni byli na krweprolitie proti druhémv, a druhy téz zaſie proti niemv. A geſtiet ſie mnoho toho diege. A tak po- hriéchu prawy vrad prwnié ftranky cierkwi ſwate, to geſt ſtawu kniezſkého, geſt vplnie zpiet priewrácen. Protoz, geſtli obyčey a vrad zleho kaciére, že y řečí v ſkutky včí a wede neuſtupnie wieci piſmu ſwatemv protiwné, a zakowftwo toto wede řečí y ziwotem neuſtupnie, ze tak magí ſwiecky panowati a diedictwié wiečná miéti proti božlémy zakonv giž napřied powiedienemv, tehdyt gfú zgewní kacierzy, ll čímž zgewniegié to wedú. Awſak ten zbor fathanow, dawno od kriſtowy wiery a od geho zakonv pobiehlý, Neftydie fie antykrifta naywietčiého, na ſwatem miéſtie apo- ftolfkém od fatana poftaweneho, zgewne za hlawu gmiéti A wſecko krie- ſtianſtwo včiti, že by to byl nayprwnieiffí a naybližífi namieſtek kriftow a geho apoſtolow. Awſak zgewnie to geft wiedomá wiec tiem, gefto chtie prawie znamenati, ze geft ziwotem ſwým kriftowi y geho apoftolóm očitie protiwný; zagifté podle proroctwié Jeremiaſſie proroka: Tielo10) prazdne z zeny pobiehle gím geſt včinieno, neb nechtieli gſu ſie ſtydleti, neb ſú diablem zatwrzeni. Aniž geft gich podobna wymluwa, toho Antykriſta ſyna y ſe- wſemi geho vdy, by nebyl kaciéři, točižto proto, ze by na ſudie zgewném geſtie toho na nie nebylo dowedeno, aniž geft na zemi který člowiek, podle gich domnienié, by miel ktere prawo neb moc o tom ſwrchowaném ſtawu cierkwe ſwate, mohl11) co nepodobneho na nie dowefti; giftie zlat geft to wymluwa. Neb ſkutkowe z gich żiwotów giftiegié a zgewniegie toho do- wodie, ze tuto co ſie o nich prawí, geſt prawa prawda, lepe, Nezli kteri ſwiedci na fudie. Protoz před parem12) naſím gezukriſtem, ſprawedliwým6) *) Řádek doplněn tečkou. 7) Konec řádku vyplněn šikmou čárkou a tečkou (/.). 8) Oprava písařova. 9) Slovo to, omylem napsané po druhé, je přeškrtnuto. 10) Chybně místo: čelo. V orig. stojí: frons“. 11) Má asi býti by mohl. Jinak věta neměla by smyslu. 12) Oprava provedena dodatečně.
Strana 7
fudcí, genz wſecky ſkutky widí, geft giż dawno dowedeno y dokazano; a dokazaní toho tak ſprawedliwého fudcie fluffie kazdémy dobremv wieřiti a na tom oſtati wiece, nezli ſudu pilatowu, geſto ſie nynié diege. Nebo Kriſtus řekl we čtení ſwateho Jana w dejatem polození: Nečinímlit va ſkutkow otce ſweho, nerodte my wieriti. Protoz, pomawadz kriftus buoh a člowiek oftawil geft o ſobie ſúd, aby gey po ſkutciéch ſúdili, který geft to tehdy antykrift, gefto sie činí namieítkem apotolſkým, gefto nechce z fkutkow zgewných zlých ſuzen býti od lidi. Neb tu nenié co hledieti na fud podle obyčege ſwietſkeho Créfaře nebo giných, geſto podle ſwieta fudie, ale podle ſwiedomié, a iakozto pan kriftus chce miéti, aby w tom vřadie bylo či- nieno a wiernie bez opuftienié bylo gednano. Jo X. Kapitola 5. Prawda: Rietí dowod ſtareho zakona ftogi pfan w proroctwi Ezechiele proroka Iwčty ř dcteml) a w čtwrtem rozdiele: die pan buóh: Nebud2) dano kniezí diedictwié. Neb tat glem gich diedictwié a wladarstwié3); nebudete gím da- wati wladařstwié w vſraheli. Obiet za hriéchy budút greſti, a coz geſt Prwo- rozeneho z howad obietowano, tohot budú poziwati. A wſecko, coz geſt vmrleho neb od zwieři popadené z ptačtwa neb z dobytka, nebudút toho knicze gieſti. Takowýcht geft mnoho přikazaní božích. Ale dofti by bylo kazdemy wier- nemv na tiechto třech giž powiediených, w nichzto ačkoliwiek4) ſie drahnie dotyká a o figurách a poswatnych5) wiecech ſtareho zakona, Ale tot 184 ne tieleftnie, nez toliko k rozu[ 184]my duchowniémy gſú nám oſtawena. A poniawadz krifto, iakoz máme wieřiti, geft naylepíí wykladač toho zakona, tehdy on, genz geft nepřifel rufiti zakona, ale naplniti, včí, aby ten zakon drzan byl ſkutkem y řečí. A zwlaſtie, aby byl držién od knieží noweho zakona; a nemohút fie od toho wymluwiti, Gediné leč by chtieh réci ti, gefto přeftupugí ten zakon, ze negſú kriftowi kniežié ani geho ſtranka. Protoz nic gím nenié do tiech přikazaní giz powiedlených, Ale radieiffie gfú kniežié Baal nebo Beel. Protoz magit naſledowati antikrifta. A tak ſwým zlým ziwotem nayviéce ſie protiwié panv gezu kriſtu. A tak, malit wieřieno byti božiémy zakonu, tehdyt geft to tak, ze takowí, gefto přeſtu- pugí ta prikazamé bozie, gſú kaciéry zgewní y ſe wſſemi ſ tiemi, gefſto gich ſtranv držie. I zdah geſt to podobné wieriti, by antykriſt tu moc miel, aby wſem takowým dal odpuftieme, aby tiech božích přikazaních napřied powiediených zadný nedrzal, a ge přeſtupowati aby obie hřiéchu 1) Prostředek slova byl radován a opraven. 2) Asi chyba pís. m. nebude; v orig. lat.: non erit. 3) Řádek ukončen šikmou čárkou a tečkou. Písmeno a porušeno. 5) Předložka o vepsána písařem samým. 6) Patrně chybně místo ta. 1)
fudcí, genz wſecky ſkutky widí, geft giż dawno dowedeno y dokazano; a dokazaní toho tak ſprawedliwého fudcie fluffie kazdémy dobremv wieřiti a na tom oſtati wiece, nezli ſudu pilatowu, geſto ſie nynié diege. Nebo Kriſtus řekl we čtení ſwateho Jana w dejatem polození: Nečinímlit va ſkutkow otce ſweho, nerodte my wieriti. Protoz, pomawadz kriftus buoh a člowiek oftawil geft o ſobie ſúd, aby gey po ſkutciéch ſúdili, který geft to tehdy antykrift, gefto sie činí namieítkem apotolſkým, gefto nechce z fkutkow zgewných zlých ſuzen býti od lidi. Neb tu nenié co hledieti na fud podle obyčege ſwietſkeho Créfaře nebo giných, geſto podle ſwieta fudie, ale podle ſwiedomié, a iakozto pan kriftus chce miéti, aby w tom vřadie bylo či- nieno a wiernie bez opuftienié bylo gednano. Jo X. Kapitola 5. Prawda: Rietí dowod ſtareho zakona ftogi pfan w proroctwi Ezechiele proroka Iwčty ř dcteml) a w čtwrtem rozdiele: die pan buóh: Nebud2) dano kniezí diedictwié. Neb tat glem gich diedictwié a wladarstwié3); nebudete gím da- wati wladařstwié w vſraheli. Obiet za hriéchy budút greſti, a coz geſt Prwo- rozeneho z howad obietowano, tohot budú poziwati. A wſecko, coz geſt vmrleho neb od zwieři popadené z ptačtwa neb z dobytka, nebudút toho knicze gieſti. Takowýcht geft mnoho přikazaní božích. Ale dofti by bylo kazdemy wier- nemv na tiechto třech giž powiediených, w nichzto ačkoliwiek4) ſie drahnie dotyká a o figurách a poswatnych5) wiecech ſtareho zakona, Ale tot 184 ne tieleftnie, nez toliko k rozu[ 184]my duchowniémy gſú nám oſtawena. A poniawadz krifto, iakoz máme wieřiti, geft naylepíí wykladač toho zakona, tehdy on, genz geft nepřifel rufiti zakona, ale naplniti, včí, aby ten zakon drzan byl ſkutkem y řečí. A zwlaſtie, aby byl držién od knieží noweho zakona; a nemohút fie od toho wymluwiti, Gediné leč by chtieh réci ti, gefto přeftupugí ten zakon, ze negſú kriftowi kniežié ani geho ſtranka. Protoz nic gím nenié do tiech přikazaní giz powiedlených, Ale radieiffie gfú kniežié Baal nebo Beel. Protoz magit naſledowati antikrifta. A tak ſwým zlým ziwotem nayviéce ſie protiwié panv gezu kriſtu. A tak, malit wieřieno byti božiémy zakonu, tehdyt geft to tak, ze takowí, gefto přeſtu- pugí ta prikazamé bozie, gſú kaciéry zgewní y ſe wſſemi ſ tiemi, gefſto gich ſtranv držie. I zdah geſt to podobné wieriti, by antykriſt tu moc miel, aby wſem takowým dal odpuftieme, aby tiech božích přikazaních napřied powiediených zadný nedrzal, a ge přeſtupowati aby obie hřiéchu 1) Prostředek slova byl radován a opraven. 2) Asi chyba pís. m. nebude; v orig. lat.: non erit. 3) Řádek ukončen šikmou čárkou a tečkou. Písmeno a porušeno. 5) Předložka o vepsána písařem samým. 6) Patrně chybně místo ta. 1)
Strana 8
nečinili? zdalit geft ge zawrhl, aby giž drziena nebyla, doniawadz on račí? Ale ktozt má prawú wieru, tomut geft to wiedomo, zet geft to nepodobné a bludné proti wléřie a k odſuzení hodné. Neb pomawadz nyné lakomftwié tak welíce ſie rozſirugye, Protoz, iakozto w ſtarem zalkonie proti menffiémy lakomftwí hodné geft bylo a potřebne, ze pán buóh wydal ta přikazanié kniezí za tohoto wieku pod pokutú wiečneho zatracenié, Takéž z toho hod- nieiffie a potřiebné geft, aby táž prikazanié božlé pilniegié a fnažniegie zachowawali kniežié noweho zakona pod pokutú wiečného zatracenie proti wietffiemv lakomftwí, iako lekařtwie proti wieččiémy neduhu. Protož, bylilit glú kniežlé ftareho zakona kterým7) přikazaním twrdie zawazani, owfiem kniezié noweho zakona k týmž přikazanís) gſú mnoho twrziegié zawazani držieti; ale zet toho nedržlé, mním, zet to pochazlé zwlaſtie z chytrofti diabelſké proti panv gezukriftowi, kterýžto na wyſoké hořie w trietiém pokuſení nechtiel geft tak w ſwietie panowati. Ale což geft on nepowolil, vče duchowni ſtaw buducí, w to geſt giž daleko zawedeno takmier wſecko zakowſtwo; a z tohot ſie geft welíce ſwatokupectwié rozmnożílo, ſkrownoft v miéru w gedení y w pití giž geſt potuchla A wierné a ſnazne kazanie zakona bozlého a mnohé giné poſluhowanie vřadu kmezſkeho od- krifta přikazané giz geft od diabla nynieiffím kniežím zapowiedleno, a na tom geho radieife poſluchagí, nezli pana gezukriſta w geho ſwatých při- kazaních. A z toho dale nehodny giz a přielifíné zpofobili9) w knezftwí a v welike vrady a w doftogenftwie ſie wtiſknucze, protiw bozí woli při- kazugí y branié kazati flowa božlého lidem a přiekažegí na tom welice knležím l pokorným, od boha k tomv zbuzeným, a natifky gím welike cyniece, kaciere ge naziwagí. A to tak gich welike vkrutne protiwenstwie proti vžítečnemv kazaní flowa božlého zgewnie vkazuge ſie na nich tiezke kacierſtwie. Aniz malo kniezí chudych móż tak welikú10) zloft zkaziti, gediné leč pan buóh ſkrze ſvieckú ruku neb kterakkoliwlek, yakz on račí, zgedna, aby ta zloft tak rozmnožená byla zetříena a z kořene zkažena; a gizt to ſie počiná a dalit buóh dokonát. [Kapitola 6. Mnoheho dowodu zakona noweho ma wiedieno býti, ze kriſtus, genžl) Zgeft nayprwnieiffie prawda, toho rozumy a přikazanié giž napřied powiedieneho potwrdil geft ziwotem y rečí. Protož pomawadz on geft prawý buóh a prawý člowiek, Tehdy cot on potwrzuge kterémv ſtawu, aby drzieno bylo a zachowano, Tehdy giſtie trém pilniegié má to zacho- 7) Před začátečním k vynechána předložka k. 8) Písař vynechal koncové —m; snad zde působilo i následující držěti. 3) Chyba opisovačská m.: přieliš nezpósobili. 15) Čárka na ú červeně. 1) Po straně připsané Prawda podtrženo červeně a 1 napsána červeným inkoustem.
nečinili? zdalit geft ge zawrhl, aby giž drziena nebyla, doniawadz on račí? Ale ktozt má prawú wieru, tomut geft to wiedomo, zet geft to nepodobné a bludné proti wléřie a k odſuzení hodné. Neb pomawadz nyné lakomftwié tak welíce ſie rozſirugye, Protoz, iakozto w ſtarem zalkonie proti menffiémy lakomftwí hodné geft bylo a potřebne, ze pán buóh wydal ta přikazanié kniezí za tohoto wieku pod pokutú wiečneho zatracenié, Takéž z toho hod- nieiffie a potřiebné geft, aby táž prikazanié božlé pilniegié a fnažniegie zachowawali kniežié noweho zakona pod pokutú wiečného zatracenie proti wietffiemv lakomftwí, iako lekařtwie proti wieččiémy neduhu. Protož, bylilit glú kniežlé ftareho zakona kterým7) přikazaním twrdie zawazani, owfiem kniezié noweho zakona k týmž přikazanís) gſú mnoho twrziegié zawazani držieti; ale zet toho nedržlé, mním, zet to pochazlé zwlaſtie z chytrofti diabelſké proti panv gezukriftowi, kterýžto na wyſoké hořie w trietiém pokuſení nechtiel geft tak w ſwietie panowati. Ale což geft on nepowolil, vče duchowni ſtaw buducí, w to geſt giž daleko zawedeno takmier wſecko zakowſtwo; a z tohot ſie geft welíce ſwatokupectwié rozmnożílo, ſkrownoft v miéru w gedení y w pití giž geſt potuchla A wierné a ſnazne kazanie zakona bozlého a mnohé giné poſluhowanie vřadu kmezſkeho od- krifta přikazané giz geft od diabla nynieiffím kniežím zapowiedleno, a na tom geho radieife poſluchagí, nezli pana gezukriſta w geho ſwatých při- kazaních. A z toho dale nehodny giz a přielifíné zpofobili9) w knezftwí a v welike vrady a w doftogenftwie ſie wtiſknucze, protiw bozí woli při- kazugí y branié kazati flowa božlého lidem a přiekažegí na tom welice knležím l pokorným, od boha k tomv zbuzeným, a natifky gím welike cyniece, kaciere ge naziwagí. A to tak gich welike vkrutne protiwenstwie proti vžítečnemv kazaní flowa božlého zgewnie vkazuge ſie na nich tiezke kacierſtwie. Aniz malo kniezí chudych móż tak welikú10) zloft zkaziti, gediné leč pan buóh ſkrze ſvieckú ruku neb kterakkoliwlek, yakz on račí, zgedna, aby ta zloft tak rozmnožená byla zetříena a z kořene zkažena; a gizt to ſie počiná a dalit buóh dokonát. [Kapitola 6. Mnoheho dowodu zakona noweho ma wiedieno býti, ze kriſtus, genžl) Zgeft nayprwnieiffie prawda, toho rozumy a přikazanié giž napřied powiedieneho potwrdil geft ziwotem y rečí. Protož pomawadz on geft prawý buóh a prawý člowiek, Tehdy cot on potwrzuge kterémv ſtawu, aby drzieno bylo a zachowano, Tehdy giſtie trém pilniegié má to zacho- 7) Před začátečním k vynechána předložka k. 8) Písař vynechal koncové —m; snad zde působilo i následující držěti. 3) Chyba opisovačská m.: přieliš nezpósobili. 15) Čárka na ú červeně. 1) Po straně připsané Prawda podtrženo červeně a 1 napsána červeným inkoustem.
Strana 9
wano byti a oftriehano od toho ftawu, na který ſie to hodí2) chylí. Protoz každy wierný krieftian má wieriti za fwu wieru krieſtianíkú tomuto ro- zumy a přikazaní o knieží powiedienemv, a má tuto wieru kazati neb prawiti a gié ſnažnie braniti. Neb protot geft kriftus ten žiwot včil a wedl, aby byl ten ziwot příklad prawy geho potomním a buducím kniežím, aby též žiwi byli, iakožto geft dokazáno3) na geho apofftoléch; a potom dale na přiklad wífiem wiernym křieftianóm, na zetřienié gich pýchy a na ſwiedomié očiftienié a ziwota zřiezenié. A protot geft niekdy byla tato wiéra we čtení zalozená naywiéce kazána a lidem pravena.4) Neb wſecko čtenié na to fie chýlí iakozto na ſwoy konečny vmyíl. Ale dofti bude tuto nynie přiweſti malo dowodów z noweho zakona na potwrzenié teto wiery giz napřied powiedlene. Neb we čtení ſwateho Matiegie w dwad- catem rozdiele, kdyzto Jakub a Jan ſtogrechu nad Giné o ſwe nadanie, po- wyjſenié, tehdy kriſtus řekl gim, a w nich ſtawu kniczſkemv buduciemv: Viételi, ze ti, geſto kniezetſtwie magí nad grnými, panugí gím, a kniézata ich magi nad ními moc. Ale nebudet tak mezi wami, nez ktozkoliwiek bude chtrétu byti wietlí, ten bude ſluha was. A ktozkoliwiek bude chlieti prwní býti mezi wámi, budet wjech ſluzebník. Nebo y ſyn člowiečí neprijl geſt, aby gemv ſluzeno bylo, ale aby ſlúžil a dal ſwoy ziwot za mnohe.5) Z teto wyery no- weho zakona má ſwietle wiediéno býti, že kriftus y ſkutkem y rečí včil geſt apoſtoly a gich namieſtky Nayprwe, aby doſtogenftwié ſwietſke opuſtili a po niem nikdý neſtáli. Druhe z toho máme, kterak kriftus, ten míítr naylepíí, polozil gt weliky rozdiel mezi doftogenftwím ſwieckým a duchowním. A to 185 doftogenftwie swiecké oddielil geft od ſwých knieží [185] a rka: Nebudet tak mezi wámi,5) točižto byfíte tak panowali iako ſwiečfítí páni. Třietié mame wiedleti, na čem zalezý doftogenftwié duchownié, ze ktoz geft pokormeiffí, trpiedliwieiſſí, dobrowolnie chudych ſlužebnieiſſí a ginym pohodlnieií a milo- ftiwieifí, tent geft prwnieiffí a doftoynieiffí před panem gezukriftem, iakozto on fam, točiż pan thefus kriftus, biéffe takowý před ſwým milym otcem; protoz on geft byl a geft nayprwnieiffí. Ey, by tuto wierný řeč ze čtenié znamenali prawie wſſichni prelati y ſ papezem, že prewracugice tuto reč a ginak zpiet gre wykladagíce a ſtogiéce welmi pilnie po doſtogenſtwí a po powyfſení nad mnohe giné w tomto ſwietie iakozto giní pohane, gfú naywietííí kaciéři, že to tak twrdie ſkutkem y řečí proti ſwe wiéřie wedú. Pomawadz tehdy kriftus včí, aby kmezie neſtali po doſtogenſtwi, a toho geſt dokazal ſwym žiwotem na ſobie, tehdy nizadný prelat nenye wietffí antykrift, nez ten, gefto fie teto wieřie protivís). A netoliko ti prelatowé gſú antykriftové, ale wſfickni ſwietſſtí, geſto gim te zloſti powolugí, geſto ſie nechtiegí proti ťomv poſtawiti, gſú vhlawní nepřietelé pana lefu krifta, pomahagíce tak kriwé ſtranie protiw kriftowi. 3) 4) 5) 6) 2) Rubrikator slovo hodí přeškrtl. Konec řádku vyplněn šikmou čárkou a tečkou. Písař, aby vystačil na řádek, napsal jen půl w; nikoli však v jednoduché. Tento citát jest podtržen černě i červeně. Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek.
wano byti a oftriehano od toho ftawu, na který ſie to hodí2) chylí. Protoz každy wierný krieftian má wieriti za fwu wieru krieſtianíkú tomuto ro- zumy a přikazaní o knieží powiedienemv, a má tuto wieru kazati neb prawiti a gié ſnažnie braniti. Neb protot geft kriftus ten žiwot včil a wedl, aby byl ten ziwot příklad prawy geho potomním a buducím kniežím, aby též žiwi byli, iakožto geft dokazáno3) na geho apofftoléch; a potom dale na přiklad wífiem wiernym křieftianóm, na zetřienié gich pýchy a na ſwiedomié očiftienié a ziwota zřiezenié. A protot geft niekdy byla tato wiéra we čtení zalozená naywiéce kazána a lidem pravena.4) Neb wſecko čtenié na to fie chýlí iakozto na ſwoy konečny vmyíl. Ale dofti bude tuto nynie přiweſti malo dowodów z noweho zakona na potwrzenié teto wiery giz napřied powiedlene. Neb we čtení ſwateho Matiegie w dwad- catem rozdiele, kdyzto Jakub a Jan ſtogrechu nad Giné o ſwe nadanie, po- wyjſenié, tehdy kriſtus řekl gim, a w nich ſtawu kniczſkemv buduciemv: Viételi, ze ti, geſto kniezetſtwie magí nad grnými, panugí gím, a kniézata ich magi nad ními moc. Ale nebudet tak mezi wami, nez ktozkoliwiek bude chtrétu byti wietlí, ten bude ſluha was. A ktozkoliwiek bude chlieti prwní býti mezi wámi, budet wjech ſluzebník. Nebo y ſyn člowiečí neprijl geſt, aby gemv ſluzeno bylo, ale aby ſlúžil a dal ſwoy ziwot za mnohe.5) Z teto wyery no- weho zakona má ſwietle wiediéno býti, že kriftus y ſkutkem y rečí včil geſt apoſtoly a gich namieſtky Nayprwe, aby doſtogenftwié ſwietſke opuſtili a po niem nikdý neſtáli. Druhe z toho máme, kterak kriftus, ten míítr naylepíí, polozil gt weliky rozdiel mezi doftogenftwím ſwieckým a duchowním. A to 185 doftogenftwie swiecké oddielil geft od ſwých knieží [185] a rka: Nebudet tak mezi wámi,5) točižto byfíte tak panowali iako ſwiečfítí páni. Třietié mame wiedleti, na čem zalezý doftogenftwié duchownié, ze ktoz geft pokormeiffí, trpiedliwieiſſí, dobrowolnie chudych ſlužebnieiſſí a ginym pohodlnieií a milo- ftiwieifí, tent geft prwnieiffí a doftoynieiffí před panem gezukriftem, iakozto on fam, točiż pan thefus kriftus, biéffe takowý před ſwým milym otcem; protoz on geft byl a geft nayprwnieiffí. Ey, by tuto wierný řeč ze čtenié znamenali prawie wſſichni prelati y ſ papezem, že prewracugice tuto reč a ginak zpiet gre wykladagíce a ſtogiéce welmi pilnie po doſtogenſtwí a po powyfſení nad mnohe giné w tomto ſwietie iakozto giní pohane, gfú naywietííí kaciéři, že to tak twrdie ſkutkem y řečí proti ſwe wiéřie wedú. Pomawadz tehdy kriftus včí, aby kmezie neſtali po doſtogenſtwi, a toho geſt dokazal ſwym žiwotem na ſobie, tehdy nizadný prelat nenye wietffí antykrift, nez ten, gefto fie teto wieřie protivís). A netoliko ti prelatowé gſú antykriftové, ale wſfickni ſwietſſtí, geſto gim te zloſti powolugí, geſto ſie nechtiegí proti ťomv poſtawiti, gſú vhlawní nepřietelé pana lefu krifta, pomahagíce tak kriwé ſtranie protiw kriftowi. 3) 4) 5) 6) 2) Rubrikator slovo hodí přeškrtl. Konec řádku vyplněn šikmou čárkou a tečkou. Písař, aby vystačil na řádek, napsal jen půl w; nikoli však v jednoduché. Tento citát jest podtržen černě i červeně. Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek.
Strana 10
10 [Kapitola 7.] Prawda die:1)! Mnilje nuž 1 Thimo' 6. Piet včí kriftus fwoy chudý ziwot we čtení ſwateho matiege w oſmém rozdiele,2) kdyz geſt rekl gednomv, geſto ſie byl poſtawil, yako chtiel by3) po nem giti, ale lakomſtwie gemv prekažiéſe — die kriſtus: Liſſkyt dupata magí a ptaczſtwo nebeſké ſwá hniezda, ale ſyn člowieka nema, kde by hlawu ſkryl. Jako by řekl: Nerod mne naſledowati pro nadiegi zleho pohodle, neb gſſem la naychudffí člowiek tohoto ſwieta. Jakoz die ſwaty Pawel w druhé Epiſtole k korintóm w oſmém rozdielení: wieteli, že milost pana naſveho gezu kriſta, genz pro nás chudym včinien geſt, abychme my chudobú geho4) zbohatieli. — A k tomv wzní geho ſwate čtenié, gímž nám vkazuge boleftný a pracowitý žiwot chudý a potupený, počnúc y ned) od narozenié, kteréžto ſtalo fie geft w chlew�e5) a w geſličkách, až do ohawné geho ſmrti na kříži; kdez geft tehdy wietfié newiera, gediné6) takowým prelatóm a giným kniežím tak ſlepie opuſtiti tu wieru a přikazanié, gefto zwlaſtie?) na níc fluffíe podle čtenié ſwateho. A netoliko bohatí ſwietſti kniežie opuftugí a přieftupugí to bozíe vſtawenié, Ale take y zakonníci, zwlaſtnoît milugíce, gefto6) lakomie pod ſwým pokrytſtwím chudinv lupie, we wſfiem, coż ćimié duchowniého, na ſwoy vzitek obracugí wiece nezli- k lidſkemv ſpaſení a k bozí chwále; a to ćimé wſſichni falefní zakonnici, žebraním ſobie dobywallgíce tieleftné potřieby, přiélifs o to pečugíc, lziwé odpuſtky dawagíc, a daleko od pana boha tudy lid ſwodie. A pod tiem pokritítwím připifugí pany gezu kriftu kacieřſtwié, řkúcze, by on i ſwými apoſtoly to zebraníe wedl, iako oni wedú, a ze by lako od kriſta tak ſie naučili zebrati. Ale ze geft kriftus byl naychudffí y w žádoftí y w ſkutcie, gehozto chudoba chylila ſie geft ku polepíení a rozmnození mnohých ctnoſtí; a w tey chudobie newedl geft žebranié nynieitích falefíných zakon- ników, gefto fie chylí na rozmnozenié mnohych zloftí a na zkazenié mno- heho dobrého. O kterémzto neřadném zebraní včí mudroft Salomínowa Půs xxx. w geho příſlowí w tridcatem rozdiele, kdyz dié: Zebranié a bohatstwné neday mi, pane bože, nez toliko day potřebu mém ziwotu. A tež dle swatý Pawel k Tímotcowi w prwní epiſtole w Jeſtem rozdiéle, obecný řeholu wydawago wſiem kniezí: Magice pokrm a čím bychme ſie odieli, na tom doſti miegme.2 I zda fie fie8) tuto druhým vierným krieſtiankóm, by ſmieli zgewnie prawiti, ze papez a geho žakowſtwo bohaté w panſtwí ſwietſkém gſú zatwrzení f. 1) Podtrženo červeně. 2) Citáty této kap. jsou v rukopise podtrženy červeně i černě. 3) značí, že má býti správně: jako by chtěl. 1) Následuje začátek jakéhosi slova, jest však červeně přeškrtnut. 5) Opravy provedeny dodatečně. 6) Tečka na i červená; podobně doleji ve slově geſto tečka na J. 3) Po straně připsaná poznámka: Mniše, nuž! podtržena červeně. 8) ſse omylem napsáno dvakrát.
10 [Kapitola 7.] Prawda die:1)! Mnilje nuž 1 Thimo' 6. Piet včí kriftus fwoy chudý ziwot we čtení ſwateho matiege w oſmém rozdiele,2) kdyz geſt rekl gednomv, geſto ſie byl poſtawil, yako chtiel by3) po nem giti, ale lakomſtwie gemv prekažiéſe — die kriſtus: Liſſkyt dupata magí a ptaczſtwo nebeſké ſwá hniezda, ale ſyn člowieka nema, kde by hlawu ſkryl. Jako by řekl: Nerod mne naſledowati pro nadiegi zleho pohodle, neb gſſem la naychudffí člowiek tohoto ſwieta. Jakoz die ſwaty Pawel w druhé Epiſtole k korintóm w oſmém rozdielení: wieteli, že milost pana naſveho gezu kriſta, genz pro nás chudym včinien geſt, abychme my chudobú geho4) zbohatieli. — A k tomv wzní geho ſwate čtenié, gímž nám vkazuge boleftný a pracowitý žiwot chudý a potupený, počnúc y ned) od narozenié, kteréžto ſtalo fie geft w chlew�e5) a w geſličkách, až do ohawné geho ſmrti na kříži; kdez geft tehdy wietfié newiera, gediné6) takowým prelatóm a giným kniežím tak ſlepie opuſtiti tu wieru a přikazanié, gefto zwlaſtie?) na níc fluffíe podle čtenié ſwateho. A netoliko bohatí ſwietſti kniežie opuftugí a přieftupugí to bozíe vſtawenié, Ale take y zakonníci, zwlaſtnoît milugíce, gefto6) lakomie pod ſwým pokrytſtwím chudinv lupie, we wſfiem, coż ćimié duchowniého, na ſwoy vzitek obracugí wiece nezli- k lidſkemv ſpaſení a k bozí chwále; a to ćimé wſſichni falefní zakonnici, žebraním ſobie dobywallgíce tieleftné potřieby, přiélifs o to pečugíc, lziwé odpuſtky dawagíc, a daleko od pana boha tudy lid ſwodie. A pod tiem pokritítwím připifugí pany gezu kriftu kacieřſtwié, řkúcze, by on i ſwými apoſtoly to zebraníe wedl, iako oni wedú, a ze by lako od kriſta tak ſie naučili zebrati. Ale ze geft kriftus byl naychudffí y w žádoftí y w ſkutcie, gehozto chudoba chylila ſie geft ku polepíení a rozmnození mnohých ctnoſtí; a w tey chudobie newedl geft žebranié nynieitích falefíných zakon- ników, gefto fie chylí na rozmnozenié mnohych zloftí a na zkazenié mno- heho dobrého. O kterémzto neřadném zebraní včí mudroft Salomínowa Půs xxx. w geho příſlowí w tridcatem rozdiele, kdyz dié: Zebranié a bohatstwné neday mi, pane bože, nez toliko day potřebu mém ziwotu. A tež dle swatý Pawel k Tímotcowi w prwní epiſtole w Jeſtem rozdiéle, obecný řeholu wydawago wſiem kniezí: Magice pokrm a čím bychme ſie odieli, na tom doſti miegme.2 I zda fie fie8) tuto druhým vierným krieſtiankóm, by ſmieli zgewnie prawiti, ze papez a geho žakowſtwo bohaté w panſtwí ſwietſkém gſú zatwrzení f. 1) Podtrženo červeně. 2) Citáty této kap. jsou v rukopise podtrženy červeně i černě. 3) značí, že má býti správně: jako by chtěl. 1) Následuje začátek jakéhosi slova, jest však červeně přeškrtnut. 5) Opravy provedeny dodatečně. 6) Tečka na i červená; podobně doleji ve slově geſto tečka na J. 3) Po straně připsaná poznámka: Mniše, nuž! podtržena červeně. 8) ſse omylem napsáno dvakrát.
Strana 11
11 kacíeři. Neb tomuto piſmy ſwatémy, geſto nemoze zrufieno býti, neuſtupnie fie protiwié. A kto by byl giný kaciéřem, nez takowy gediné kazdý, geſto fie tak má. Protiw kterýmžto kacieróm Swatý petr w ſwe prwnís) epiſtole w patém rozdiele die | tak kniežím: Paſte ſtado bozié, genz geſt mezi wami, opatrugice ge ne bezdieky, mytiéce ge, ale dobrowolnýe a ſwobodnie podle boha; ne pro te mrzký vžitek, ale powolnie; ne jakozto panugíce w žakowſtwu neb w boziém diedictwí, točizto w lidu božiém, Ale gſúce včinieni z umyſla při- klad ziwotem ſtadu božiému, aby, kdyz ſie vkażie knieżie wiſtech paſtyřów, aby wzeli korunv nepohynulú.10) Ale iakozto zlý ziwot papezow a geho za- kowſtwa, kteréžto tak, iakoz ſie nynié gmá, geft zdielanié a zítiepenié ciéfarowo a ginych mocných a bohatých, ale ne pana gežíííe chudeho a vkrižowaneho, I tiech giftých, rku, žiwot vſpil geft toto božlé vſtawenie, ſkrze ſwateho petra giž powiediene, Iakozto gich nalezky, dekretaly a gich epiftoly, gím welmi wazne, zatmieli gſú boží zakon, zet nan nic netbagí. Protozz zdá ſie za podobne wieřiti, ze prelati, nechtréce wieřiti, ani držeti te prawe wiéry a bozieho vſtawenié, gſú newierní antykriftowe. A pomawadz reč ſwateho petra giž powiediena geſt lepſié a vzitečnieiffie podle ftare wiery mluwiéce, nezh wſecky epiftoly a dekretaly papežowy, ani které bully f od- puſtky zamyílenými, Tehdy z toho móž wiedieno býti, kterak nymeiffié 186 zakowſtwo bláz[ 186 ]niwie a nemúdře opuſtiegí drzieti y prawiti kryſtowy y apoftolfké teto řeči, k ſpaſení welmie potřiebné, a včié feli) pilnie tiem ne- ftatečnym nalezkom lidíkým, gefto wiéce ſwodie ſ prawé cieſty. Na kteréžto žaluge pan buoh ſkrze Ieremiále proroka a řka: Opuſtili gſú mie, ſtudnici žiwú, a wykopali gſú ſobie čiſterny mrhalé, geſto w ſobie nemohú wod zachowati. † Pa' 4 [Kapitola 8. less: Riélifs zgewnie wyprawugeš obyčege prelatſké a welmi haniéš, ne- ſlyfiec druhe ſtrany. Ale flyſ druhúl) ſtranv v podobnem k tomv odpowiedaní, a flyš odpory proti twé reči, a trém opatrnieif budes w ſwe řeči, aby neupřiehfila. less:2) Y, poyčugit dobřie toho, že kriftus byl ge žiw chudýe a včil geft chudý žiwot nayprwnieiffie ſwe po fobye, Ale nechtiel geft, aby ten3) chudý žiwot wiečnie trwal w geho potomniem zakowſtwu. Nebo on fam kriftus dié ſkrze ſweho apoſtola,3) napřed od tebe priwedeneho, ze kriſtus za nás včinien 2) Tečka na vyplnění řádku. 10) Srv. pozn. č. 2. na str. 10. 11) Chybně místo ſze. 1) Konec řádku vyplněn tečkou. 2) Přidáno zbytečně. 3) Zbytek řádku vyplněn tečkou.
11 kacíeři. Neb tomuto piſmy ſwatémy, geſto nemoze zrufieno býti, neuſtupnie fie protiwié. A kto by byl giný kaciéřem, nez takowy gediné kazdý, geſto fie tak má. Protiw kterýmžto kacieróm Swatý petr w ſwe prwnís) epiſtole w patém rozdiele die | tak kniežím: Paſte ſtado bozié, genz geſt mezi wami, opatrugice ge ne bezdieky, mytiéce ge, ale dobrowolnýe a ſwobodnie podle boha; ne pro te mrzký vžitek, ale powolnie; ne jakozto panugíce w žakowſtwu neb w boziém diedictwí, točizto w lidu božiém, Ale gſúce včinieni z umyſla při- klad ziwotem ſtadu božiému, aby, kdyz ſie vkażie knieżie wiſtech paſtyřów, aby wzeli korunv nepohynulú.10) Ale iakozto zlý ziwot papezow a geho za- kowſtwa, kteréžto tak, iakoz ſie nynié gmá, geft zdielanié a zítiepenié ciéfarowo a ginych mocných a bohatých, ale ne pana gežíííe chudeho a vkrižowaneho, I tiech giftých, rku, žiwot vſpil geft toto božlé vſtawenie, ſkrze ſwateho petra giž powiediene, Iakozto gich nalezky, dekretaly a gich epiftoly, gím welmi wazne, zatmieli gſú boží zakon, zet nan nic netbagí. Protozz zdá ſie za podobne wieřiti, ze prelati, nechtréce wieřiti, ani držeti te prawe wiéry a bozieho vſtawenié, gſú newierní antykriftowe. A pomawadz reč ſwateho petra giž powiediena geſt lepſié a vzitečnieiffie podle ftare wiery mluwiéce, nezh wſecky epiftoly a dekretaly papežowy, ani které bully f od- puſtky zamyílenými, Tehdy z toho móž wiedieno býti, kterak nymeiffié 186 zakowſtwo bláz[ 186 ]niwie a nemúdře opuſtiegí drzieti y prawiti kryſtowy y apoftolfké teto řeči, k ſpaſení welmie potřiebné, a včié feli) pilnie tiem ne- ftatečnym nalezkom lidíkým, gefto wiéce ſwodie ſ prawé cieſty. Na kteréžto žaluge pan buoh ſkrze Ieremiále proroka a řka: Opuſtili gſú mie, ſtudnici žiwú, a wykopali gſú ſobie čiſterny mrhalé, geſto w ſobie nemohú wod zachowati. † Pa' 4 [Kapitola 8. less: Riélifs zgewnie wyprawugeš obyčege prelatſké a welmi haniéš, ne- ſlyfiec druhe ſtrany. Ale flyſ druhúl) ſtranv v podobnem k tomv odpowiedaní, a flyš odpory proti twé reči, a trém opatrnieif budes w ſwe řeči, aby neupřiehfila. less:2) Y, poyčugit dobřie toho, že kriftus byl ge žiw chudýe a včil geft chudý žiwot nayprwnieiffie ſwe po fobye, Ale nechtiel geft, aby ten3) chudý žiwot wiečnie trwal w geho potomniem zakowſtwu. Nebo on fam kriftus dié ſkrze ſweho apoſtola,3) napřed od tebe priwedeneho, ze kriſtus za nás včinien 2) Tečka na vyplnění řádku. 10) Srv. pozn. č. 2. na str. 10. 11) Chybně místo ſze. 1) Konec řádku vyplněn tečkou. 2) Přidáno zbytečně. 3) Zbytek řádku vyplněn tečkou.
Strana 12
12 geſt chudý, abychme my geho chudobú zbohatieli; za podobne tehdy ſie zda, aby po niekdayfí chudobie giž podle teto řeči zakowſtwo zbohatielo. Neb pro tu pychu a lakomftwie kniezlé ſtarého zakona, kteřížto dali [ gfú krifta na ſmrt, mufielo geft to býti, aby kriftus wedl w tu doby chudy a praco- witý ziwot, a tak giné včiti w tu chwíli. Ale kdyz gſú ty zlofti duchowních wyčiſtiený od ftaradawna, giž fluffié na doſtogenſtwié a ftaw kniezíký, aby byl nawracen k niekdayſſí ſwe prwní chwale a panſtwie; a tomy na znamenié diediny y platy y zbožié, kterýmžto zakowſtwo geft nadáno, flowe otcowſké diedictwié geżíſe vkřiżowaného. Nebo kriſtus mocí ſweho vmvčenié a zaſluženié dobyl geſt ſwémv zakowſtwu toho wſeho panſtwié a zbožié, gefto nynié gmagí, A tudy aby ſprawedliwoft a prawo tiém ſwobodniegié mohlo před nie gíti. A i túto řečí ſgednawa ne ſwietſkých kníežat a panów wiečné nadanié a gich liftow potwrzenié a uſtawenié mnohých papežów, a w ziwotie obyčeyném toho dokazanié zgewnie ſie i túto řečí ſgednawá. Idím, 4) lftiw'e 5) reči pravé 6) ſe lziwými ſmiéfugeš. Nebo diéš, ze ge to prawa prawda wiery křieftianſké, by kriftus ziwotem y řeči včil chudý ziwot weſti, zachowati; to ge tak; ale kdyz dale potom dieš, že by ten chudý zywot za malu chwili miel geft trwáti, A potom aby žakow- ſtwo kriſtowo zaſie ſie nawratilo w zbożié a w panſtwie tohoto ſwieta, mnoho hoyniegié, nezh biechu kniežié žiwi ſtareho zakona, Na tom klamáš a kříwie mluwíš proti zakonv božiémv ll a proti wiérie, iakozto křiwá a ltiwá lež. Neb zapowiediellt geft pán buóh buóh7) byl kniežím8) w ftarem zakonie tak twrdie a tak dluho, doniawadz by naidale trwali, aby zbožie nemieli w ſwietie, ani gím wladh mezi ginými lidmi, kterakz by pak odpúſtil ſtati po zboží a po lakomftwi knieží noweho zakona, by ten ſtaw kniezſký, niekdy w chudobie apoſtolſké potupie, aby zawrha zbožié tohoto ſwieta giz ſie miel k niemv zaſie wratiti, iakozto pes k ſwemv wywracení. Ey gizt nynieiich čaſów zakowſtwo wiéce panuge w ſwietie a zbohacugí, a wieččí hlubu9) a pychu wedú, nezli miſtrowe a zakonníci aneb kniéžata kniezíkaá ſtarého zakona. Protož, bylalit geft která příčina podobná w ſta- rem zakonie o te boží zapowiedi, aby zbožié na zemi kniežié nemieli ſ giným lidem, Takéž y podobna geft příčina o zapowledlení týmž příkazaním božím, aby kniezié noweho zakona zbožié na zemi nemieli mezi ginými ldmi, doniawadz naydele budú trwáti, točiž až do ſudneho dne, chudeho pana gezukrifta nafledugíc. A tak z toho máme, ze přikazanié božlé o na- ſledowaní bozié chudoby má nyné pilniegie zachowano býti az do ſud- Prawda. 4)značí, že sem patří že, které připsáno po straně. 5) Oprava písařova. 6) Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek. 7) Sl. buóh omylem napsáno dvakrát; druhé je přeškrtnuto. s) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 9) Patrně chybně m.: chlubu.
12 geſt chudý, abychme my geho chudobú zbohatieli; za podobne tehdy ſie zda, aby po niekdayfí chudobie giž podle teto řeči zakowſtwo zbohatielo. Neb pro tu pychu a lakomftwie kniezlé ſtarého zakona, kteřížto dali [ gfú krifta na ſmrt, mufielo geft to býti, aby kriftus wedl w tu doby chudy a praco- witý ziwot, a tak giné včiti w tu chwíli. Ale kdyz gſú ty zlofti duchowních wyčiſtiený od ftaradawna, giž fluffié na doſtogenſtwié a ftaw kniezíký, aby byl nawracen k niekdayſſí ſwe prwní chwale a panſtwie; a tomy na znamenié diediny y platy y zbožié, kterýmžto zakowſtwo geft nadáno, flowe otcowſké diedictwié geżíſe vkřiżowaného. Nebo kriſtus mocí ſweho vmvčenié a zaſluženié dobyl geſt ſwémv zakowſtwu toho wſeho panſtwié a zbožié, gefto nynié gmagí, A tudy aby ſprawedliwoft a prawo tiém ſwobodniegié mohlo před nie gíti. A i túto řečí ſgednawa ne ſwietſkých kníežat a panów wiečné nadanié a gich liftow potwrzenié a uſtawenié mnohých papežów, a w ziwotie obyčeyném toho dokazanié zgewnie ſie i túto řečí ſgednawá. Idím, 4) lftiw'e 5) reči pravé 6) ſe lziwými ſmiéfugeš. Nebo diéš, ze ge to prawa prawda wiery křieftianſké, by kriftus ziwotem y řeči včil chudý ziwot weſti, zachowati; to ge tak; ale kdyz dale potom dieš, že by ten chudý zywot za malu chwili miel geft trwáti, A potom aby žakow- ſtwo kriſtowo zaſie ſie nawratilo w zbożié a w panſtwie tohoto ſwieta, mnoho hoyniegié, nezh biechu kniežié žiwi ſtareho zakona, Na tom klamáš a kříwie mluwíš proti zakonv božiémv ll a proti wiérie, iakozto křiwá a ltiwá lež. Neb zapowiediellt geft pán buóh buóh7) byl kniežím8) w ftarem zakonie tak twrdie a tak dluho, doniawadz by naidale trwali, aby zbožie nemieli w ſwietie, ani gím wladh mezi ginými lidmi, kterakz by pak odpúſtil ſtati po zboží a po lakomftwi knieží noweho zakona, by ten ſtaw kniezſký, niekdy w chudobie apoſtolſké potupie, aby zawrha zbožié tohoto ſwieta giz ſie miel k niemv zaſie wratiti, iakozto pes k ſwemv wywracení. Ey gizt nynieiich čaſów zakowſtwo wiéce panuge w ſwietie a zbohacugí, a wieččí hlubu9) a pychu wedú, nezli miſtrowe a zakonníci aneb kniéžata kniezíkaá ſtarého zakona. Protož, bylalit geft která příčina podobná w ſta- rem zakonie o te boží zapowiedi, aby zbožié na zemi kniežié nemieli ſ giným lidem, Takéž y podobna geft příčina o zapowledlení týmž příkazaním božím, aby kniezié noweho zakona zbožié na zemi nemieli mezi ginými ldmi, doniawadz naydele budú trwáti, točiž až do ſudneho dne, chudeho pana gezukrifta nafledugíc. A tak z toho máme, ze přikazanié božlé o na- ſledowaní bozié chudoby má nyné pilniegie zachowano býti az do ſud- Prawda. 4)značí, že sem patří že, které připsáno po straně. 5) Oprava písařova. 6) Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek. 7) Sl. buóh omylem napsáno dvakrát; druhé je přeškrtnuto. s) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 9) Patrně chybně m.: chlubu.
Strana 13
13 neho dne, nezli od knieží ſtareho zakona. Neb nynié10) diabel, w ſwe moci gſa welíce rozwazán, wiéce pokuflé lidí lakomftwím, nezli w ftarem zakonie. Protoz potřiebié geft] tomv zakowſtwu, kteréž má býti iako zrcadlo ginémv lidu, aby vſtawenie božie o chudobie kriftowie a geho ſwatých iakozto naypotřiebnieiffié lekarzftwie a naylepíie zachowali. Procež tehdy nynie kniežíké lakomftwié má tak welmie panowati a chudoba kriftowa a geho ſwatých apoftolów geft na zapomenutie ſrdcí kmezſkých dana? I proč giž vkrutnoſt antykriſtowa tak ſie wyſoko a firoce powzdwihla? zdah ta ſtara wiéra kriftowa a apoftolſká a nowy zakon11) miel geft tolik12) drzien býti niekolik ſet let, a potom po tisíc letech, když geſt giz fatan rozwazan, giž táž wiéra nemá drziena býti ani nowý zakon má býti, Ale aby giž protiwny antikriftow zakon byl plnien a zachowan? Ale tot geft toliko řečeno, iakozto zwelebiti13) diabla nad kriſta, Jako by fie miénilo řéci k wiernym krie- ftiankom od faleffných prorokow pod owčím ruchem: nowy zakon kriftow niekdy za chwíli mieltie trwáti a držién býti k boží woli. Ale giz zakon antykriftow a geho mnohá vſtawenié gdú, plna trawením, aby giz viečnie držána byla; gímžto by ſie lide zbuzowali k mnohým hřiechóm. Ale který krieftian mož to tak zlé poruhanié pokornie a míle ftrpieti a také hanienié 187 pod [1871 pokritſtwím ſwého pána gezu kriſta? Giítie každý vierný14) ſluzebník ma ſie proti te chytre zloſti az do ſmrti poſtawiti. Dale flufié wiedieti proti lžiwé odpoře napřed polozené, že niektere geft zbozié ſwietſke a caſné tohoto ſwieta, a niekteré geſt bohatftwie duchow- nié a nebeſké, iakzto ctnoſti a dary ducha ſwateho15) w tomto ziwotie a potom blahoſlawenftwie buducié. Prwnié, zbožié tohoto ſwieta, gedwa a neſnadnie, ſkrownie geho pożiwagíc,16) ſvatým žiwotem wede k bohu, nebeſkémv bo- hatftwi,17) gez geft w prawdie bohatſtvié. O niemzto die ſwaty Pawel w řeči napřed powiedlené, ze kriſtus včinién gest za nás chudý, abychom my geho chudobú zbohatieli, točižto na dufi, bohatítwím, ale ne tohoto ſwieta. Protoz, o chytrá lží, včín fobie ſwiedomié z té18) kacléříke řeči, kteréžto 19) proti mnie wedeš a zle protiw mnie prawe pímo20) ſwate přiwodíš, ginak nez duch ſwaty miení. Neb mufiét pwý křieftian ſkrze vtrpenié a nátiſky a chudobú zde na ſwietie zaſlužiti ſobie wiečného blahoſlawenſtwyé. pożiwagic 10) Řádek doplněn tečkou. 11) Řádek doplněn obloučkem. Patrně chybně m. toliko. 13) Za sl. zvelebiti rasura. 14) Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek. 15) Následuje tečka na vyplnění řádku. 16) Radováno a opraveno dodatečně, a po straně připsáno správné znění. Vazbou však počátek slova zatažen do hřbetu, tak že jen poslední slabiky wagíc jsou po straně viditelné. 17) Za sl. bohatství jest rasura. 18) Opraveno dodatečně. 19) Chybně m. kterúžto. 23) Opravil písař sám. 12)
13 neho dne, nezli od knieží ſtareho zakona. Neb nynié10) diabel, w ſwe moci gſa welíce rozwazán, wiéce pokuflé lidí lakomftwím, nezli w ftarem zakonie. Protoz potřiebié geft] tomv zakowſtwu, kteréž má býti iako zrcadlo ginémv lidu, aby vſtawenie božie o chudobie kriftowie a geho ſwatých iakozto naypotřiebnieiffié lekarzftwie a naylepíie zachowali. Procež tehdy nynie kniežíké lakomftwié má tak welmie panowati a chudoba kriftowa a geho ſwatých apoftolów geft na zapomenutie ſrdcí kmezſkých dana? I proč giž vkrutnoſt antykriſtowa tak ſie wyſoko a firoce powzdwihla? zdah ta ſtara wiéra kriftowa a apoftolſká a nowy zakon11) miel geft tolik12) drzien býti niekolik ſet let, a potom po tisíc letech, když geſt giz fatan rozwazan, giž táž wiéra nemá drziena býti ani nowý zakon má býti, Ale aby giž protiwny antikriftow zakon byl plnien a zachowan? Ale tot geft toliko řečeno, iakozto zwelebiti13) diabla nad kriſta, Jako by fie miénilo řéci k wiernym krie- ftiankom od faleffných prorokow pod owčím ruchem: nowy zakon kriftow niekdy za chwíli mieltie trwáti a držién býti k boží woli. Ale giz zakon antykriftow a geho mnohá vſtawenié gdú, plna trawením, aby giz viečnie držána byla; gímžto by ſie lide zbuzowali k mnohým hřiechóm. Ale který krieftian mož to tak zlé poruhanié pokornie a míle ftrpieti a také hanienié 187 pod [1871 pokritſtwím ſwého pána gezu kriſta? Giítie každý vierný14) ſluzebník ma ſie proti te chytre zloſti az do ſmrti poſtawiti. Dale flufié wiedieti proti lžiwé odpoře napřed polozené, že niektere geft zbozié ſwietſke a caſné tohoto ſwieta, a niekteré geſt bohatftwie duchow- nié a nebeſké, iakzto ctnoſti a dary ducha ſwateho15) w tomto ziwotie a potom blahoſlawenftwie buducié. Prwnié, zbožié tohoto ſwieta, gedwa a neſnadnie, ſkrownie geho pożiwagíc,16) ſvatým žiwotem wede k bohu, nebeſkémv bo- hatftwi,17) gez geft w prawdie bohatſtvié. O niemzto die ſwaty Pawel w řeči napřed powiedlené, ze kriſtus včinién gest za nás chudý, abychom my geho chudobú zbohatieli, točižto na dufi, bohatítwím, ale ne tohoto ſwieta. Protoz, o chytrá lží, včín fobie ſwiedomié z té18) kacléříke řeči, kteréžto 19) proti mnie wedeš a zle protiw mnie prawe pímo20) ſwate přiwodíš, ginak nez duch ſwaty miení. Neb mufiét pwý křieftian ſkrze vtrpenié a nátiſky a chudobú zde na ſwietie zaſlužiti ſobie wiečného blahoſlawenſtwyé. pożiwagic 10) Řádek doplněn tečkou. 11) Řádek doplněn obloučkem. Patrně chybně m. toliko. 13) Za sl. zvelebiti rasura. 14) Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek. 15) Následuje tečka na vyplnění řádku. 16) Radováno a opraveno dodatečně, a po straně připsáno správné znění. Vazbou však počátek slova zatažen do hřbetu, tak že jen poslední slabiky wagíc jsou po straně viditelné. 17) Za sl. bohatství jest rasura. 18) Opraveno dodatečně. 19) Chybně m. kterúžto. 23) Opravil písař sám. 12)
Strana 14
14 [Kapitola 9.] Prawda:1) Johnis XI Eftie pro lepífié navčenié a poznanié dřewnié odpory lziwé fluffié znamenaty, ze, yakozto lakomí preláti], míſtři y zakonníci duchowní ſtareho zakona kriftowo člowiečenstwié gſú zahubili pro bazen ztracenié zbożié, Takéž kniézata kniezſká, točiżto papezowé, biſkupowé y giní pre- láti, míftři y giní duchowní, w nowém zakonye bozftwié y prawdu noweho zakona, coż ge na nich bylo, giž ſú dawno zawrhli. Protož nynieifi kniezié, magíc mnoho wiéc dobrodienſtwié, neż kniezyé w ſtarém zakonie, pro- wieččí newdiečnoſt mnoho wiécze hrieffié. Neb yakozto ſtogí pfano we čtení ſwateho Jana w gedenadctém rozdiele: Seſli ſie w radu biſkupowe a zakonníci proti gezíffowi a řekli gſú: y co činíme? Tento člowick mnohe zazraky činí; nechameli geho tak, wſichni vwierié wen, a prigdúc římené wezmú mieſto naliye v diedictwié. Ale kniézata kniezíká a duchowní noweho zakona magí bully pſané, geſto wzniegi k gich lakomftwí, a tudy prawdu ſwa- teho cztenié chtie vhafiti. Pakli kteří třefúce íie počný prawiti tu bozí prawdu, yhned ſie gim vklutnie2) protiwié, iakozto kacieróm. Protoz nymeií preláti a giní duchowní mnohem wiece hřieffné, pod wietíím po- krytſtwím, i wietíí newdiečnoſtí z wietíích božích darów, a mnoho ſú fil- nieiffí v wietffiém mnozſtwí proti prawdie, nezh w ſtarém zakonie; a zwlaſtie welmie tiezce potupugí kazanié prawdy bozyé we čtení božlém založené, to proto, neb wiedié z ſwé wiéry krieftianſké, že magi krifta naſledowati w žiwotie, a gich ziwot a čtenié včí a wede, ze gſu přiélli protiwni ziwotu y nauczení kriftowu. Protoz welmi nenawidié toho, aby to lidem bylo kazáno. A tak, o chytrá lzi, ze wymyſlugeś ſobie, aby żakowſtwo bylo w panſtwí a w zboží a w chwale tohoto ſwieta, nechagíc naſledowanié kriftowa3) vkrižowaneho, tot gich geft wietfié hanba y pohanenié před bohem, nez k chwále; neb ſwú chytroſtí včíš zakowſtwo, aby nechagíc kriſta y geho duchowniého proſpiechu, milowaly ſwoy zlý žiwot, ſwiet a diabla, a nad to nade wſecko křiwle2) pripiſugíc poruhanié neb kacieř- ftwié pány gezu kriftowi, ze by on nemohl, nebo moha netbal, zgednati buduciémv zakowſtwu4) mnoho zbozyé a platow. Neb diéš, ze to welmi fluffié na ten duchowní ſtaw. A kteraks5) mluwíš, že by kriftus nerozumiel k tomv, by lepe bylo knežím zbožlé a platy miéti! Ale že dléš dale proti mnie, ze na potwrzenié twé řeči platy, zbozie kniezſké flowú diedictwié pana gezu kriſta vkřizowaneho, k tomut prawím, ze tiém dale v 6) wietíſí blud zachaziéš a w poruhanié gemv a pripifugeš gemv kříwie to, což nan 1) Nadpis tento, červeně obtažený, stojí uprostřed sloupce. 2) Oprava písařova. 3) Chyba pís. m. Krista. 4) Za sl. žákovstvu jest rasura. 5) Poslední písmeno napsáno nečitelně. 6) Oprava písařova.
14 [Kapitola 9.] Prawda:1) Johnis XI Eftie pro lepífié navčenié a poznanié dřewnié odpory lziwé fluffié znamenaty, ze, yakozto lakomí preláti], míſtři y zakonníci duchowní ſtareho zakona kriftowo člowiečenstwié gſú zahubili pro bazen ztracenié zbożié, Takéž kniézata kniezſká, točiżto papezowé, biſkupowé y giní pre- láti, míftři y giní duchowní, w nowém zakonye bozftwié y prawdu noweho zakona, coż ge na nich bylo, giž ſú dawno zawrhli. Protož nynieifi kniezié, magíc mnoho wiéc dobrodienſtwié, neż kniezyé w ſtarém zakonie, pro- wieččí newdiečnoſt mnoho wiécze hrieffié. Neb yakozto ſtogí pfano we čtení ſwateho Jana w gedenadctém rozdiele: Seſli ſie w radu biſkupowe a zakonníci proti gezíffowi a řekli gſú: y co činíme? Tento člowick mnohe zazraky činí; nechameli geho tak, wſichni vwierié wen, a prigdúc římené wezmú mieſto naliye v diedictwié. Ale kniézata kniezíká a duchowní noweho zakona magí bully pſané, geſto wzniegi k gich lakomftwí, a tudy prawdu ſwa- teho cztenié chtie vhafiti. Pakli kteří třefúce íie počný prawiti tu bozí prawdu, yhned ſie gim vklutnie2) protiwié, iakozto kacieróm. Protoz nymeií preláti a giní duchowní mnohem wiece hřieffné, pod wietíím po- krytſtwím, i wietíí newdiečnoſtí z wietíích božích darów, a mnoho ſú fil- nieiffí v wietffiém mnozſtwí proti prawdie, nezh w ſtarém zakonie; a zwlaſtie welmie tiezce potupugí kazanié prawdy bozyé we čtení božlém založené, to proto, neb wiedié z ſwé wiéry krieftianſké, že magi krifta naſledowati w žiwotie, a gich ziwot a čtenié včí a wede, ze gſu přiélli protiwni ziwotu y nauczení kriftowu. Protoz welmi nenawidié toho, aby to lidem bylo kazáno. A tak, o chytrá lzi, ze wymyſlugeś ſobie, aby żakowſtwo bylo w panſtwí a w zboží a w chwale tohoto ſwieta, nechagíc naſledowanié kriftowa3) vkrižowaneho, tot gich geft wietfié hanba y pohanenié před bohem, nez k chwále; neb ſwú chytroſtí včíš zakowſtwo, aby nechagíc kriſta y geho duchowniého proſpiechu, milowaly ſwoy zlý žiwot, ſwiet a diabla, a nad to nade wſecko křiwle2) pripiſugíc poruhanié neb kacieř- ftwié pány gezu kriftowi, ze by on nemohl, nebo moha netbal, zgednati buduciémv zakowſtwu4) mnoho zbozyé a platow. Neb diéš, ze to welmi fluffié na ten duchowní ſtaw. A kteraks5) mluwíš, že by kriftus nerozumiel k tomv, by lepe bylo knežím zbožlé a platy miéti! Ale že dléš dale proti mnie, ze na potwrzenié twé řeči platy, zbozie kniezſké flowú diedictwié pana gezu kriſta vkřizowaneho, k tomut prawím, ze tiém dale v 6) wietíſí blud zachaziéš a w poruhanié gemv a pripifugeš gemv kříwie to, což nan 1) Nadpis tento, červeně obtažený, stojí uprostřed sloupce. 2) Oprava písařova. 3) Chyba pís. m. Krista. 4) Za sl. žákovstvu jest rasura. 5) Poslední písmeno napsáno nečitelně. 6) Oprava písařova.
Strana 15
nefluffié. Neb mieníš tú ſwú řečí, by kriftus potwrdil pýchy a lakomftwié kniezím potomním noweho zakona, a to gemv kříwie pripifulgeš; a tak tudy ſkrzie tie zakowſtwo Yakožto Adam ſwú winv bohu pripiſuge a na nieho cpá. Yako ge řekl adam bohu: Zena, kterúj mi dal za towarjſku, ta mi ge dala a gedl gſem. Jakozto ſtogí pſano w prwních knihach moyžieſo- wých w trietiém rozdiele. Protoz kriwiet wede žakowſtwo od tebe, by kriftus proto na kříži tak ohawnie trpiel, aby potom geho žakowftwo w ſwietie panowalo. A tak aby kriftus proto chud byl a potupen w ſwietie, aby zakowſtwo panowalo a pychu wedlo; tot geſt hrozne bohu poruhanié. Ale že geftie na potwrzenié ſwe reči protiw mnie priwodífs lifty ſ pečetmi o poručenství a nadawaní kniezſkemv, ze tiem geſt za prawo vwedeno, k tomv odpowiedam, že żakowſtwo mielo by ſie za to ſtydieti, kdyż ginde nemóž gmiéti zalozenié a potwrzenié w ſwietie panftwie, nez w tech w za- myſl nych6) liſtech. Neb na to prawí, žet geft gich to zlé a mylné zalozenié bez potwrzenié božlého zakona. Neb y ciéfář, kralowé y páni na tom gſú ſie zklamali, to nadawagíc ſkrze pyfſneho diabla ſwedenié. Protozz, kméžata a páni, giž procítte ze fna a poznayte z božlého zakona, že ni- zadné nenié waffie dobre nadanié, gediné, budelit to prwé potwrzeno od 188 naywyffieho pana. [188] Poniawadž tehdy toho nemóz doweſti, by k tomy panftwí a zboží kriftus dal potwrzenié w ſwem zakonie, tehdy ma to wie- dieno býti, že takowé wſecko nadawanié kniezſké od panow geft welmi blazniwé, Protoz ſie y ma zkaziti. Anebot kniežié tehdy mvniegí toho kříwie přieti, byt kriftus miel moc nad cléfare, zet my geft nikdéž w ſwém?) zakonie toho nadanié nepotwrdil; Anebot mufiegí poičiti, ze to gich nadanié geft neřadné a welmi ſkodliwé, a tak aby od krieftianſtwa bylo zkaženo; anebot mufiegí vkazati, kde má zalozenié a potwrzenié w kriftowie zakonie to nadanié ciefarów, kniežat a giných panow. A čím dele zakowſtwo w tom ftogí a ſwietítí netbagí ſie k tomv ſnažnie přičiniti, tem wíece w hriéchu naytiezzfiém diabelſkém fie zatwrzugí. A když geftie wiéce proti mnie přiwodíš lifty papezowy a geho dawnié potwrzenie, A netoliko gednoho, ale mnohých papezow vſtawenié a gich ziwoty, k tomut odpowiedám a rka, že ti wſichni liftowé a uſtawenié papezſká wiéce potwrzugí zlofti toho neradneho nadawanié, nežli wymluwagí. Neb co gſu platna ta vſtawenie, neb zač ftogie ti liíti, kdyz nemohú dokazáni byti z pííma ſwatého, ani mohú gmiéti zalozenié?) w zakonie božiém, ani prajwým rozumem neb piímem mohú toho dokazati. A pomawadz w kriftowých vítech nebyla geft nalezena ani geft lež neb left, točižto nedwogil's) w ſwé řeči tak pro- ete tiwnie, Protoz papezíká a giná lidíká vſtawenie o bohatém a paníkem nadaní nemóž gmiéti založenié w tom božíem zakonie, gefto welí y včí chudý a pokorny ziwot knezí wéfti a panftwié w ſwietie nemeti. A chtiela bych, aby kniežié, geſto mi ſie na tom protiwie, teto řeči odpowiedah 7) Řádek doplněn tečkou. 8) Scházející ſie dodatečně připsáno po straně.
nefluffié. Neb mieníš tú ſwú řečí, by kriftus potwrdil pýchy a lakomftwié kniezím potomním noweho zakona, a to gemv kříwie pripifulgeš; a tak tudy ſkrzie tie zakowſtwo Yakožto Adam ſwú winv bohu pripiſuge a na nieho cpá. Yako ge řekl adam bohu: Zena, kterúj mi dal za towarjſku, ta mi ge dala a gedl gſem. Jakozto ſtogí pſano w prwních knihach moyžieſo- wých w trietiém rozdiele. Protoz kriwiet wede žakowſtwo od tebe, by kriftus proto na kříži tak ohawnie trpiel, aby potom geho žakowftwo w ſwietie panowalo. A tak aby kriftus proto chud byl a potupen w ſwietie, aby zakowſtwo panowalo a pychu wedlo; tot geſt hrozne bohu poruhanié. Ale že geftie na potwrzenié ſwe reči protiw mnie priwodífs lifty ſ pečetmi o poručenství a nadawaní kniezſkemv, ze tiem geſt za prawo vwedeno, k tomv odpowiedam, že żakowſtwo mielo by ſie za to ſtydieti, kdyż ginde nemóž gmiéti zalozenié a potwrzenié w ſwietie panftwie, nez w tech w za- myſl nych6) liſtech. Neb na to prawí, žet geft gich to zlé a mylné zalozenié bez potwrzenié božlého zakona. Neb y ciéfář, kralowé y páni na tom gſú ſie zklamali, to nadawagíc ſkrze pyfſneho diabla ſwedenié. Protozz, kméžata a páni, giž procítte ze fna a poznayte z božlého zakona, že ni- zadné nenié waffie dobre nadanié, gediné, budelit to prwé potwrzeno od 188 naywyffieho pana. [188] Poniawadž tehdy toho nemóz doweſti, by k tomy panftwí a zboží kriftus dal potwrzenié w ſwem zakonie, tehdy ma to wie- dieno býti, že takowé wſecko nadawanié kniezſké od panow geft welmi blazniwé, Protoz ſie y ma zkaziti. Anebot kniežié tehdy mvniegí toho kříwie přieti, byt kriftus miel moc nad cléfare, zet my geft nikdéž w ſwém?) zakonie toho nadanié nepotwrdil; Anebot mufiegí poičiti, ze to gich nadanié geft neřadné a welmi ſkodliwé, a tak aby od krieftianſtwa bylo zkaženo; anebot mufiegí vkazati, kde má zalozenié a potwrzenié w kriftowie zakonie to nadanié ciefarów, kniežat a giných panow. A čím dele zakowſtwo w tom ftogí a ſwietítí netbagí ſie k tomv ſnažnie přičiniti, tem wíece w hriéchu naytiezzfiém diabelſkém fie zatwrzugí. A když geftie wiéce proti mnie přiwodíš lifty papezowy a geho dawnié potwrzenie, A netoliko gednoho, ale mnohých papezow vſtawenié a gich ziwoty, k tomut odpowiedám a rka, že ti wſichni liftowé a uſtawenié papezſká wiéce potwrzugí zlofti toho neradneho nadawanié, nežli wymluwagí. Neb co gſu platna ta vſtawenie, neb zač ftogie ti liíti, kdyz nemohú dokazáni byti z pííma ſwatého, ani mohú gmiéti zalozenié?) w zakonie božiém, ani prajwým rozumem neb piímem mohú toho dokazati. A pomawadz w kriftowých vítech nebyla geft nalezena ani geft lež neb left, točižto nedwogil's) w ſwé řeči tak pro- ete tiwnie, Protoz papezíká a giná lidíká vſtawenie o bohatém a paníkem nadaní nemóž gmiéti založenié w tom božíem zakonie, gefto welí y včí chudý a pokorny ziwot knezí wéfti a panftwié w ſwietie nemeti. A chtiela bych, aby kniežié, geſto mi ſie na tom protiwie, teto řeči odpowiedah 7) Řádek doplněn tečkou. 8) Scházející ſie dodatečně připsáno po straně.
Strana 16
16 y í papezem ſwým. A gifta gſem, žet mi prawie k tomv nikdý neodpo- wiedié, doniawadz prawie toho panftwié, kterezto zle a neprawie proti boží ſprawedlnoſti držie, k ſwiecké ruce nenawratie. A tehdy to pak včiniéce ſkrúffeným frdcem, ſkrze bozí miloſt nayſprawedliwieiffiemv panv mohli by ſie libiti. [Kapitola 10.] less: Da Le welmi do tebe na tom welika ſmieloſt a prieliš doufanié weliké do ſwé hlawy mimo gyné mudre a včené, ze tento rozum a ſmyl o chudem ziwotie knezíkem chceś, aby byl drzién od zakowftwa tento poſlední viek a ſkonaní ſwieta. Neb zagiſte mnohotie bylo ſwatých, geftot glú toho ne- potwrdili. A waz fſli ſobie ſwiedomié a chcefli ſwiedectwié prigréti, tehdyt mohu gmiéti tifíc wiernych praweho ſwiedomié proti welmi malo ka- cieróm; komuž tehdy wréce fluffié wieřiti? Procez dawný obyčey, od tak mnoho ſwatých potwrzeny w cierkwi ll ſwaté, wſſem weſpolek vkazuge, Aby tak drzieh kmiežié panftwié y zbożié, iako gſu dawno přiwykli bohu fie libiéce. pwda: má Ato řeč twa nepochazié z praweho rozumv ani z ducha ſwateho, ale z zlofti k ſwaróm a k haniení. Protoz ſlufié tu řeč pokornie, múdře a trpedliwie znamenagíc přiebiehnúti. Nayprwe flufié wiedeti z božiého zakona, podle řeči ſwateho Jana, že wſichni ſwietí po kriftowi rozhčne gſú hrieffily a obyčey gſú mieli hrieflity.1) A protoz neſmiérnie ſlufté viéce panv gezukriftowi, bohu y člowieku, wieriti, geho žywotu a geho řečem, nezl giným ſwatým, geſto gſú bez hriéchu nebyli. Protoz čaſtokrat ſlufié niekterá vſtawenié potomnich ſwatých druhdy zawrci a bozſké vſtawenié bezpečnieifie drzieti. Dale2) z naflieho krieftianíkeho zakona flufné wie- dieti, že nižadnémv ſwatémv, kterakkoliwiek dobreho žiwota, tak velikeho navčenié neſluffié wieriti, gedne coz by ſie f kryftem ſgednawalo, kterážto geſt prwnié prawda. Protoz, kto má od krifta rozum, wieriti‘3), zze w niektere wieci má gynak býti, nezl gſú obecnie drželi mudří flowutní y nieco4 dobří, a5) má radiegí i kriftem6) držieti a f tiemi, geſto malo geho wolených i ním drží, w gednom duchu ſgednaných, nezli i mnohými ginými, gefíto ſie w tom kriftowi protiwié, ačkoliwiek na giném gſú mvdrí. A protož, 1) Písař doplnil řádek šikmou čárkou a tečkou. 2) Řádek doplněn tečkou. 3) Scházející má dodatečně připsáno po straně. 4) Konec řádku vyradován. 5) Špatně čitelné; radováno a opravováno. 6) Konec řádku vyplněn tečkou.
16 y í papezem ſwým. A gifta gſem, žet mi prawie k tomv nikdý neodpo- wiedié, doniawadz prawie toho panftwié, kterezto zle a neprawie proti boží ſprawedlnoſti držie, k ſwiecké ruce nenawratie. A tehdy to pak včiniéce ſkrúffeným frdcem, ſkrze bozí miloſt nayſprawedliwieiffiemv panv mohli by ſie libiti. [Kapitola 10.] less: Da Le welmi do tebe na tom welika ſmieloſt a prieliš doufanié weliké do ſwé hlawy mimo gyné mudre a včené, ze tento rozum a ſmyl o chudem ziwotie knezíkem chceś, aby byl drzién od zakowftwa tento poſlední viek a ſkonaní ſwieta. Neb zagiſte mnohotie bylo ſwatých, geftot glú toho ne- potwrdili. A waz fſli ſobie ſwiedomié a chcefli ſwiedectwié prigréti, tehdyt mohu gmiéti tifíc wiernych praweho ſwiedomié proti welmi malo ka- cieróm; komuž tehdy wréce fluffié wieřiti? Procez dawný obyčey, od tak mnoho ſwatých potwrzeny w cierkwi ll ſwaté, wſſem weſpolek vkazuge, Aby tak drzieh kmiežié panftwié y zbożié, iako gſu dawno přiwykli bohu fie libiéce. pwda: má Ato řeč twa nepochazié z praweho rozumv ani z ducha ſwateho, ale z zlofti k ſwaróm a k haniení. Protoz ſlufié tu řeč pokornie, múdře a trpedliwie znamenagíc přiebiehnúti. Nayprwe flufié wiedeti z božiého zakona, podle řeči ſwateho Jana, že wſichni ſwietí po kriftowi rozhčne gſú hrieffily a obyčey gſú mieli hrieflity.1) A protoz neſmiérnie ſlufté viéce panv gezukriftowi, bohu y člowieku, wieriti, geho žywotu a geho řečem, nezl giným ſwatým, geſto gſú bez hriéchu nebyli. Protoz čaſtokrat ſlufié niekterá vſtawenié potomnich ſwatých druhdy zawrci a bozſké vſtawenié bezpečnieifie drzieti. Dale2) z naflieho krieftianíkeho zakona flufné wie- dieti, že nižadnémv ſwatémv, kterakkoliwiek dobreho žiwota, tak velikeho navčenié neſluffié wieriti, gedne coz by ſie f kryftem ſgednawalo, kterážto geſt prwnié prawda. Protoz, kto má od krifta rozum, wieriti‘3), zze w niektere wieci má gynak býti, nezl gſú obecnie drželi mudří flowutní y nieco4 dobří, a5) má radiegí i kriftem6) držieti a f tiemi, geſto malo geho wolených i ním drží, w gednom duchu ſgednaných, nezli i mnohými ginými, gefíto ſie w tom kriftowi protiwié, ačkoliwiek na giném gſú mvdrí. A protož, 1) Písař doplnil řádek šikmou čárkou a tečkou. 2) Řádek doplněn tečkou. 3) Scházející má dodatečně připsáno po straně. 4) Konec řádku vyradován. 5) Špatně čitelné; radováno a opravováno. 6) Konec řádku vyplněn tečkou.
Strana 17
cozt ya nynie wedu o pokorném a chudem ziwotu, aby kmežié tak drzieh, nenié to blazniwá fmieloft má, iakoz ty, křiwá lžy,6) mnie pripifugeš, ale geft prawe prawdy zgewenié a kriftowo naſledowanié. A iakozto na po- čátku to dawné kniezíké nadanié hrréch ge bylo, ačkoli nezdalo sie zře- tedlne?) zlé, Tak potom čím dale a dale ten ſie hriéch rozmnožil a ſtaw kniezſký dale a dale od kriſta a od geho zakona odſtupil geſt. A ten blud na počátku niekdy nečitedlny, gefto ſie zdafie almvznv, ze zlofti rozmno- żenýs) giz ſie ge zgewil; protoz, aby ta pyſſna ſmieloſt byla potupena, fluffé lakomým knežím newieřiti, ale flufié wiece zakonv božiémv wieřiti na tom. Neb die ſwaty Auguſtýn: ktož kriſtowi newieří, bleda gemv. A aby božié prawda byla ſwietleiſſié, vkazuge ſie o tom trém giſtieiffie znamenié. Neb ti, geſto teto prie branié, nehledagí vžitka tohoto ſwieta ani priézni lidſké, ale welike fíkody na tieleftných vžitciéch a welikú nepřiézen mnohých mufiegí podſtupiti. A na takowe dobré fluffré, aby w ſwém frdci wſím ſrdcem 189 naywiecze wazili ſobie čeft a chwalu boží, a ſwú wficku chwálu [189] aby zawrhli, a radiéiie ſobie9) hanbu a pohanienie od ſuieta pro knſta zwolili a zakon bozí welmie ſobie w pamiet brah a z toho welku miloſti pana boha ſie přídržieli. Dale o tiech řečech, kteréž glú fuietítí niekdy mluwili, neb ti, geſto gſú ge mieli niekdy za ſwate, prawili gſú niekteré wieci pilnie prawé a welmi vžitečné bez pochybenié o wiéře krieſtianſke, iako zakon křieftianíký nás wede. A mekteré gfú wieci mluwili ne za giſté, než že ſie gím toliko tak zdalo z kterakehos domnienié. Protoz flufié kazdémv krieftiany tak opatrnv býti, aby, kdyz flyfí řeč kterého kazatele nymeiiého neb ktereho doktora fuateho neb ſwateho žiwého10) neb mrtweho, gednoho nebo dwa nebo tři, bud gich malo nebo mnoho, aby prawie rozeznal w te gich řeči, co ma zalozenié w zakonie božiém prawie zagiíté, a to flufié akozto wieru prigréti. Ale coz fie prawí z tiech řečí, gefto toliko geft z do- mniéwanié, kterezto znamenitie nemagí založenié w zakonie boziem, gefto móž býti prawda neb křiwda, A druhdy te mekteré řeči nemóž ni- zadný dobře doweíti z zakona božlého ani z praweho rozumv, než gediné, že ſie gemv tak zdá, anebo niekoliko malo nebo mnoho gich že tak ſobie vítawie obyčey: Ey, tohot neflufré za wiéru prigréti a tak twrdie držieti Jalko ty řeči, gefto z úft bozích pochazegí, Aby točižto chtiel člowiek na tom vmřiéti, co ie druhým lidem zdá, Neb co prawié neb wedu, gefto toho z zakona bozleho doweíti nemohu. Druhdy, zdali fie člowieku ta gich?) řeč k rozumy podobná, mózz k ní přiſtupiti a nieco mniéti, ze geft tak. Ale by tak twrdie byl powinen tu řeč drziety10), aby za ni vmřiel yako za boží řeč napfaný w zakonie božlém, toho člowiek nenié powinen tak twrdie braniti, Bud ta pak papezowa nebo wſech kardinalow, neb kterak- Aug. 7) Za tímto slovem jest v rkp. rasura. 3) Patrně chyba pís. m. rozmnoženie; v lat. textu stojí: ex cremento maliciae jam patule est perceptus. 3) Řádek doplněn tečkou. 10) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou.
cozt ya nynie wedu o pokorném a chudem ziwotu, aby kmežié tak drzieh, nenié to blazniwá fmieloft má, iakoz ty, křiwá lžy,6) mnie pripifugeš, ale geft prawe prawdy zgewenié a kriftowo naſledowanié. A iakozto na po- čátku to dawné kniezíké nadanié hrréch ge bylo, ačkoli nezdalo sie zře- tedlne?) zlé, Tak potom čím dale a dale ten ſie hriéch rozmnožil a ſtaw kniezſký dale a dale od kriſta a od geho zakona odſtupil geſt. A ten blud na počátku niekdy nečitedlny, gefto ſie zdafie almvznv, ze zlofti rozmno- żenýs) giz ſie ge zgewil; protoz, aby ta pyſſna ſmieloſt byla potupena, fluffé lakomým knežím newieřiti, ale flufié wiece zakonv božiémv wieřiti na tom. Neb die ſwaty Auguſtýn: ktož kriſtowi newieří, bleda gemv. A aby božié prawda byla ſwietleiſſié, vkazuge ſie o tom trém giſtieiffie znamenié. Neb ti, geſto teto prie branié, nehledagí vžitka tohoto ſwieta ani priézni lidſké, ale welike fíkody na tieleftných vžitciéch a welikú nepřiézen mnohých mufiegí podſtupiti. A na takowe dobré fluffré, aby w ſwém frdci wſím ſrdcem 189 naywiecze wazili ſobie čeft a chwalu boží, a ſwú wficku chwálu [189] aby zawrhli, a radiéiie ſobie9) hanbu a pohanienie od ſuieta pro knſta zwolili a zakon bozí welmie ſobie w pamiet brah a z toho welku miloſti pana boha ſie přídržieli. Dale o tiech řečech, kteréž glú fuietítí niekdy mluwili, neb ti, geſto gſú ge mieli niekdy za ſwate, prawili gſú niekteré wieci pilnie prawé a welmi vžitečné bez pochybenié o wiéře krieſtianſke, iako zakon křieftianíký nás wede. A mekteré gfú wieci mluwili ne za giſté, než že ſie gím toliko tak zdalo z kterakehos domnienié. Protoz flufié kazdémv krieftiany tak opatrnv býti, aby, kdyz flyfí řeč kterého kazatele nymeiiého neb ktereho doktora fuateho neb ſwateho žiwého10) neb mrtweho, gednoho nebo dwa nebo tři, bud gich malo nebo mnoho, aby prawie rozeznal w te gich řeči, co ma zalozenié w zakonie božiém prawie zagiíté, a to flufié akozto wieru prigréti. Ale coz fie prawí z tiech řečí, gefto toliko geft z do- mniéwanié, kterezto znamenitie nemagí založenié w zakonie boziem, gefto móž býti prawda neb křiwda, A druhdy te mekteré řeči nemóž ni- zadný dobře doweíti z zakona božlého ani z praweho rozumv, než gediné, že ſie gemv tak zdá, anebo niekoliko malo nebo mnoho gich že tak ſobie vítawie obyčey: Ey, tohot neflufré za wiéru prigréti a tak twrdie držieti Jalko ty řeči, gefto z úft bozích pochazegí, Aby točižto chtiel člowiek na tom vmřiéti, co ie druhým lidem zdá, Neb co prawié neb wedu, gefto toho z zakona bozleho doweíti nemohu. Druhdy, zdali fie člowieku ta gich?) řeč k rozumy podobná, mózz k ní přiſtupiti a nieco mniéti, ze geft tak. Ale by tak twrdie byl powinen tu řeč drziety10), aby za ni vmřiel yako za boží řeč napfaný w zakonie božlém, toho člowiek nenié powinen tak twrdie braniti, Bud ta pak papezowa nebo wſech kardinalow, neb kterak- Aug. 7) Za tímto slovem jest v rkp. rasura. 3) Patrně chyba pís. m. rozmnoženie; v lat. textu stojí: ex cremento maliciae jam patule est perceptus. 3) Řádek doplněn tečkou. 10) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou.
Strana 18
18 koli znamenitých miftrow a flowutných ſwatých. Protoż pozdwihanié ſwatých a kterakkoliwiek znamenití ſkutkowe mnohých papežów neb gich mnoha vſtawenié neb obyčege nemagí tak twrdie drzieny býti nakozto boží zakon. Neb geftre ti wſichni na niečem w tom mohú pobluditi a ſhrie- ffiti. Ale pan buóh w ſwých řečech nemóž pobluditi. Neb wléme to, že ſwatý petr y ſwaty pawel negedný gſú trezce ſhřieffili. A ty, které zakon boží má za fuate, tot nam má giftieifie býti, nezli potom giní ſwietí, gichzto ſwatofti ne zakon boží, ale papezowe potwrzugí. Oniem ſwatým w zakonie vgiftieným máme welmi wieřiti a za wieru držieti, že glu ſwietí9) byli a ſpafeni gfu. Ale giných ſwatoſtí ne z zakona, ale toliko od papežów, toho tak krieftian nenié powinen držieti, než toliko móž o nich11) miét 12), že fú ii byli dobří a ſwatí, ač glú kolíwiek mnohokrat hřieffili. Protoz zle proti mnie wedeš rzkucz: Tito ſwietí mieli gſú panſtvié weliké a zbožié, a tyto obyčege neb giné wedl, Protoz nam též včiniti hriéch nenie. Ale nemóž dokazati, by ti ſwietí, též wedúc, nehřeffili, iakozto ſwaty petr a ſwaty pawel byli ſú ſwietí, awſak gſú hrieffily, a w tom gſú zle činili; nemame gich nafledowati. A owſem pak mentích ſwatých potomních neſlufié na wſem naſledowati. Jakozto gfu ſwietí papezowe zbožié, panftwie drzeli, hřiefilit glú na tom, A nevelmiet gfú dobřie číníh, a ne tiech na tom mame naſledowati, ale bezpečniegie geſt kniezi naſledowati pana gezu kriſta a geho apoftolów w chudem a w pracowitém ziwotie, nezh bohatých papezów; neb knieží miéti panſtwye a zbozie podle ſwieta geſt proti zakonv božiémy, Ale kriſta a geho ſwatých naſledowati w chudobie a w pracowitém ziwotie o ſpaſenie lidíke kniežím geſt zakon boží; protozz hledme, coz nam prawý rozum neb zakon boží za wléru vkazuge drzieti, A na tom oftanme konečnie, giných vſtawení a nalezkow ne tak tbagíc. Nebt nenie podobné, abychme, nechagíc božlého zakona, leczczofí gineho od lidí zamyíleneho, nalezeneho, gefto nemá zakladu w zakonie boziém, prigiéti13) za wieru. [Kapitola I1.] Prawda. NEb gednv člowiek padna od wiéry, wezma ſobie nieco iakozto za wiéru, geſto nenié wiera, zachazié potom v wieččié bludy. Též pád ftawu kniezſkého od naſledowane kriſta a geho apoftolów w chudem ziwotie, zwedſe ſobie panſtwié a zbozie drzieti iakozto prawú wiéru, giż gſu daleko v wietſfié a w �namenitieiffié1) bludy zaſíli. A ktoz obci ſwedené wieří a za wiéru křieftianſku má to, což wede ta obec a z dawneho obyčege, ten ſie 11) Za slovem nich jest rasura. 12) Má asi býti: mniéti. 13) Patrně chyba pís. m. přijěli. 1) Opraveno písařem.
18 koli znamenitých miftrow a flowutných ſwatých. Protoż pozdwihanié ſwatých a kterakkoliwiek znamenití ſkutkowe mnohých papežów neb gich mnoha vſtawenié neb obyčege nemagí tak twrdie drzieny býti nakozto boží zakon. Neb geftre ti wſichni na niečem w tom mohú pobluditi a ſhrie- ffiti. Ale pan buóh w ſwých řečech nemóž pobluditi. Neb wléme to, že ſwatý petr y ſwaty pawel negedný gſú trezce ſhřieffili. A ty, které zakon boží má za fuate, tot nam má giftieifie býti, nezli potom giní ſwietí, gichzto ſwatofti ne zakon boží, ale papezowe potwrzugí. Oniem ſwatým w zakonie vgiftieným máme welmi wieřiti a za wieru držieti, že glu ſwietí9) byli a ſpafeni gfu. Ale giných ſwatoſtí ne z zakona, ale toliko od papežów, toho tak krieftian nenié powinen držieti, než toliko móž o nich11) miét 12), že fú ii byli dobří a ſwatí, ač glú kolíwiek mnohokrat hřieffili. Protoz zle proti mnie wedeš rzkucz: Tito ſwietí mieli gſú panſtvié weliké a zbožié, a tyto obyčege neb giné wedl, Protoz nam též včiniti hriéch nenie. Ale nemóž dokazati, by ti ſwietí, též wedúc, nehřeffili, iakozto ſwaty petr a ſwaty pawel byli ſú ſwietí, awſak gſú hrieffily, a w tom gſú zle činili; nemame gich nafledowati. A owſem pak mentích ſwatých potomních neſlufié na wſem naſledowati. Jakozto gfu ſwietí papezowe zbožié, panftwie drzeli, hřiefilit glú na tom, A nevelmiet gfú dobřie číníh, a ne tiech na tom mame naſledowati, ale bezpečniegie geſt kniezi naſledowati pana gezu kriſta a geho apoftolów w chudem a w pracowitém ziwotie, nezh bohatých papezów; neb knieží miéti panſtwye a zbozie podle ſwieta geſt proti zakonv božiémy, Ale kriſta a geho ſwatých naſledowati w chudobie a w pracowitém ziwotie o ſpaſenie lidíke kniežím geſt zakon boží; protozz hledme, coz nam prawý rozum neb zakon boží za wléru vkazuge drzieti, A na tom oftanme konečnie, giných vſtawení a nalezkow ne tak tbagíc. Nebt nenie podobné, abychme, nechagíc božlého zakona, leczczofí gineho od lidí zamyíleneho, nalezeneho, gefto nemá zakladu w zakonie boziém, prigiéti13) za wieru. [Kapitola I1.] Prawda. NEb gednv člowiek padna od wiéry, wezma ſobie nieco iakozto za wiéru, geſto nenié wiera, zachazié potom v wieččié bludy. Též pád ftawu kniezſkého od naſledowane kriſta a geho apoftolów w chudem ziwotie, zwedſe ſobie panſtwié a zbozie drzieti iakozto prawú wiéru, giż gſu daleko v wietſfié a w �namenitieiffié1) bludy zaſíli. A ktoz obci ſwedené wieří a za wiéru křieftianſku má to, což wede ta obec a z dawneho obyčege, ten ſie 11) Za slovem nich jest rasura. 12) Má asi býti: mniéti. 13) Patrně chyba pís. m. přijěli. 1) Opraveno písařem.
Strana 19
19 welmi blazniwie ſwodí. Neb die Ekleſtaſtes w ſwem prwém rozdiele, ze blaznow Ecd' 1° gest poczet neſmierný. A mydrý Daniel, kdyz obecný lid byl ge odfudil zuzanv z kriweho ſuiedectwie kniezſkeho, proti nim geft ſam prawdu wyznal. Protoz mielli by fie potom člowiek wzdy zprawowati a ke wſfemv tomv přiftupiti, což wieté ftrana drží z lidí ſwietſkých neb duchowních, A což meníié ftrana drží, aby to bylo potupeno za blud a nedrzieno, Tehdy ſlufielo by, aby kazdý byl přiſtúpil k kriwým ſwiedkóm ftarým zlym kne- žím, a k obecnemv ſwedenémv od nich lidu proti zuzanie. A w ta doby flufielo by poſtupiti od prawdy, kterúzto geſt daniel wedl. Ale zet geft to nepodobne, protož neſluffie nam na to hledieti, ze menie gich drzí f kriftem a f apoftoly, ze by kniezie mieli gich nafledowati w ziwotie w chudem, 190 netbagíc panftwie a zbozie tohoto ſwieta. [ 190] Ani proto flufié k wietfí ſtranie přiſtupiti, kterážto drží, ze kmežié magí mieti panftwié a zbozie iakozto kniezata tohoto ſwieta; zagiſté ne yhned ſlufié k tomv přiſtupiti, ze gich ge wiéce f té ftrany. Nebo aczt geft mnoho powolaných k prawdie boží, ale welmiet geft málo wywolených, kteříž boží cieftu a prawdu řkú a na te by zoítali konečnie. A mielali by před bohem wždy wietſie ftrana odb 2) obdrzieti, tehdy by niekdy čtyři ſta te modly Baal byli by o drzieli 1) proti ſprawedliwemv heliaffowi prorokowi, kterýžto w ta doby ſám zgewnie při boží wediéffe, iakozto ftogi o tom pfano w třietích knihách kralowých. Ale že ge tu heháš ſám obdrziel i boží pomocí w boží při, Protož y nymeiié čaſy nefluffye za wieru křieftianíkú toho yhned přigréti, coz wietíé ftrana duchownich a fuíetſkých wede a včí za wiéru. Neb wietlié ſtrana krieftiaſká takowých gfú lakomí, pyſní, pokrytí, bez ducha fuateho zatmielí na ſwe myſli; ale ſlufié priſtupiti k kriſtowi a k geho apoſtolóm, geſto gſu ſwiet potupili a zbozie opuſtili a vzkú ſú cieftu ſli, geſto wede do zywota wieč- ného, ač gich ge nynié welmi malo, gefto by po te cieítie ſli. Protož mvdří tento obyčey do ſebe magí, že když w niekteré viejci magí neſnázi, newiedúc, kterak magí držieti, tehdy ſie nayprwe ptagí, kde w božiém zakonie o tom kuſu pſáno ſtogi, a což gim tu píímo vkazuge a ge zprawí, to twrdie držié za wieru. Pakli píſmo w boziém zakonie o tom neſnadnem kuſfu nic zgewnie ani giftie neprawí, kterak by miel držién byti, tehdy netbagí toho kuffu, ani ſye chtié i ním mnoho obierati, iakozto i nepotřebným k ſpaſení, Ani fie o to chtie ſwariti, která ſtrana byla by prawa w tom kuffu, a tot geft welika opatrnoſt na tom mudrých lidí. A k tomv, ze tu boží cieítu apoítolíkú a kniezíku giz haniegí a kacierugí, wierne krieftianstwo, té ciefty braniéce, magí ſebe pofilniti3) welikú pokorú a trpiedliwoſtí a příklady pana gezu kryſta. Nebt glu gemvl) čaftokrat kacieřftwie připifowali welmi weliké křiwie, A biſkupowé, míſtři y giní duchowní wzdy gfu ſie gemv protiwili, chtiece geho kamenowati iakozto kaciéře, iako ſie to dokazuge we čtení ſwateho Jana w oſmem nadítem 4) rozdiele. A naywietfié příčina, kterúž Johnis 8 2) Písař napsal omylem odb a přeškrtl to. 3) Na doplnění řádku připsána šikmá čárka. 4) Omylem napsáno a přeškrtnuto.
19 welmi blazniwie ſwodí. Neb die Ekleſtaſtes w ſwem prwém rozdiele, ze blaznow Ecd' 1° gest poczet neſmierný. A mydrý Daniel, kdyz obecný lid byl ge odfudil zuzanv z kriweho ſuiedectwie kniezſkeho, proti nim geft ſam prawdu wyznal. Protoz mielli by fie potom člowiek wzdy zprawowati a ke wſfemv tomv přiftupiti, což wieté ftrana drží z lidí ſwietſkých neb duchowních, A což meníié ftrana drží, aby to bylo potupeno za blud a nedrzieno, Tehdy ſlufielo by, aby kazdý byl přiſtúpil k kriwým ſwiedkóm ftarým zlym kne- žím, a k obecnemv ſwedenémv od nich lidu proti zuzanie. A w ta doby flufielo by poſtupiti od prawdy, kterúzto geſt daniel wedl. Ale zet geft to nepodobne, protož neſluffie nam na to hledieti, ze menie gich drzí f kriftem a f apoftoly, ze by kniezie mieli gich nafledowati w ziwotie w chudem, 190 netbagíc panftwie a zbozie tohoto ſwieta. [ 190] Ani proto flufié k wietfí ſtranie přiſtupiti, kterážto drží, ze kmežié magí mieti panftwié a zbozie iakozto kniezata tohoto ſwieta; zagiſté ne yhned ſlufié k tomv přiſtupiti, ze gich ge wiéce f té ftrany. Nebo aczt geft mnoho powolaných k prawdie boží, ale welmiet geft málo wywolených, kteříž boží cieftu a prawdu řkú a na te by zoítali konečnie. A mielali by před bohem wždy wietſie ftrana odb 2) obdrzieti, tehdy by niekdy čtyři ſta te modly Baal byli by o drzieli 1) proti ſprawedliwemv heliaffowi prorokowi, kterýžto w ta doby ſám zgewnie při boží wediéffe, iakozto ftogi o tom pfano w třietích knihách kralowých. Ale že ge tu heháš ſám obdrziel i boží pomocí w boží při, Protož y nymeiié čaſy nefluffye za wieru křieftianíkú toho yhned přigréti, coz wietíé ftrana duchownich a fuíetſkých wede a včí za wiéru. Neb wietlié ſtrana krieftiaſká takowých gfú lakomí, pyſní, pokrytí, bez ducha fuateho zatmielí na ſwe myſli; ale ſlufié priſtupiti k kriſtowi a k geho apoſtolóm, geſto gſu ſwiet potupili a zbozie opuſtili a vzkú ſú cieftu ſli, geſto wede do zywota wieč- ného, ač gich ge nynié welmi malo, gefto by po te cieítie ſli. Protož mvdří tento obyčey do ſebe magí, že když w niekteré viejci magí neſnázi, newiedúc, kterak magí držieti, tehdy ſie nayprwe ptagí, kde w božiém zakonie o tom kuſu pſáno ſtogi, a což gim tu píímo vkazuge a ge zprawí, to twrdie držié za wieru. Pakli píſmo w boziém zakonie o tom neſnadnem kuſfu nic zgewnie ani giftie neprawí, kterak by miel držién byti, tehdy netbagí toho kuffu, ani ſye chtié i ním mnoho obierati, iakozto i nepotřebným k ſpaſení, Ani fie o to chtie ſwariti, která ſtrana byla by prawa w tom kuffu, a tot geft welika opatrnoſt na tom mudrých lidí. A k tomv, ze tu boží cieítu apoítolíkú a kniezíku giz haniegí a kacierugí, wierne krieftianstwo, té ciefty braniéce, magí ſebe pofilniti3) welikú pokorú a trpiedliwoſtí a příklady pana gezu kryſta. Nebt glu gemvl) čaftokrat kacieřftwie připifowali welmi weliké křiwie, A biſkupowé, míſtři y giní duchowní wzdy gfu ſie gemv protiwili, chtiece geho kamenowati iakozto kaciéře, iako ſie to dokazuge we čtení ſwateho Jana w oſmem nadítem 4) rozdiele. A naywietfié příčina, kterúž Johnis 8 2) Písař napsal omylem odb a přeškrtl to. 3) Na doplnění řádku připsána šikmá čárka. 4) Omylem napsáno a přeškrtnuto.
Strana 20
20 gſú ſobye ſložili, kříwie kriſta odſuzugíc a potupugíc, bylo geſt kříwie počteno na nieho kacierſtwié, yako ſtogí pſano we čtení ſwateho Jana w devatem nadſtém rozdvele: Řekli glú duchowní mydří, mocní, iakozto dobří a flo- wutní: My zakon mame a podle zakona ma vmrtéti. Takéž y nynié móž býti, ze by lide ctilí papeže, biſkupy y ginéli naywietné preláty, gich sie wiéce bali a gich wiéce poſluchali pro gich hrozy a neradne kletby a gím wiece wierili, nezh kriftowi, na wſem na tom, cozz geft proti čtení a proti apoſtolóm y proti gich ſwatým3) ziwotóm, a tak tudy ge welebie nad kriſta we wſem w tom, coz oni vſtawié, a kriſta potupugí f geho vſtawením. Též kdy bywa ta dwa papeze wolená, protiwná ſobie, tehdy rozdielní lide oni onoho a oni onoho potwrzugí, a kazdy lid wolenye ſwého papeze ma za prawého5) iakozto za wiéru, awſak gedna ſtrana druhú kacieruge, a též gi zaſie druhá. A to ſie ge dalo giž a mnohos) zleho wyfílo z toho. Protoz ktera wietfié newiera, než když wſeho toho potwrzugeme,6) coz ti nay- wietſfí prelati vítanowie. Neb kardinaloweé mohú býti diablowi vdowé6) a od diabla ſobie mohu zwoliti hlawu proti kriſtowi, aby miel moc kazati?) boží zakon a ſwá vítawené welebiti. A yhned toho giteho woleneho aby naziwali wſichni otce nayſwietieifeho, toho, gefto geft naymocnierffi proti kriftowu řadu. Ey, toho miéti za prwniého za praweho namieſtka po kriftowi a to iako za wiéru držieti, geft weliké kacierſtwié od diabla w cierkew ſwatú vwedeno. Ne taktie byl ſwatý Matús wolen za dwanadſteho apoftola, neb giných gedenadcte apoftolów i ginými w ta doba ſwatými modlili gſu ſie pokornie ku pánv bohu, abys) I gím zgewil, koho ge ſobie zwolil z8) dwanadſteho; nechtieli ſe pleſti w wolenié, nez bohu to poručili a proſihi, aby gim gedne zgewil to pán buóh, koho ge9) zwolil zas) dwa- nadíteho. Ale toto 10) nynié kardinalowe w pokritſtwí bez ducha ſwateho ſami wole ſobie gednoho antykriſta za hlawu, aby w ſwietie naywléc pa- nowal, pokoru a chudobu kriftowu aby potupil y geho naſledowanié, a tudy aby fie zloft trém hoyniegie rozmnožila a cieîta božlé aby nie zapletla. Protož dobre krieftianítwie bylo by kazdemy křieftianku, aby netbal na ta neřadná wolenié, budto papezitwié, neb biſkupſtwie, neb farařftwie, neb kterékoliwiek giné prelatſtwié, w kterýchz vradech wolení diabelíky wiéce ſwodié, nezh nawodié; trech neſluſié poſluchati, ale ſlufié ſie gich warowati a wyſtréhati nakozto falefných prorokow. A tak gedno krieftian ſgednay ſie z zakonem bozím a vtwrd ſie w trpiedliwoſti prawe, w lafcie Johnis 19. 5) Patrně chyba pís. m. za prawé; v lat. textu zní tato věta: populi diversi elecciones illas approbant tanquam fidem. 6) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 7) Druhé a jest z části vymazáno; patrně má zde státi: kaziti. K lat. textu překlad tohoto místa nepřiléhá, jelikož překladatel vedl si volně. 8) Má býti správně za. Bylo opraveno, avšak omylem o několik řádek níže, kde bylo původně napsáno správně za. Tím vzniklo chybné za. 3) Písař napsal původně omylem gežíš, ale postřeh chybu, slabiku žís vy- škrabal. 10) Asi omyl písařův, m. tito.
20 gſú ſobye ſložili, kříwie kriſta odſuzugíc a potupugíc, bylo geſt kříwie počteno na nieho kacierſtwié, yako ſtogí pſano we čtení ſwateho Jana w devatem nadſtém rozdvele: Řekli glú duchowní mydří, mocní, iakozto dobří a flo- wutní: My zakon mame a podle zakona ma vmrtéti. Takéž y nynié móž býti, ze by lide ctilí papeže, biſkupy y ginéli naywietné preláty, gich sie wiéce bali a gich wiéce poſluchali pro gich hrozy a neradne kletby a gím wiece wierili, nezh kriftowi, na wſem na tom, cozz geft proti čtení a proti apoſtolóm y proti gich ſwatým3) ziwotóm, a tak tudy ge welebie nad kriſta we wſem w tom, coz oni vſtawié, a kriſta potupugí f geho vſtawením. Též kdy bywa ta dwa papeze wolená, protiwná ſobie, tehdy rozdielní lide oni onoho a oni onoho potwrzugí, a kazdy lid wolenye ſwého papeze ma za prawého5) iakozto za wiéru, awſak gedna ſtrana druhú kacieruge, a též gi zaſie druhá. A to ſie ge dalo giž a mnohos) zleho wyfílo z toho. Protoz ktera wietfié newiera, než když wſeho toho potwrzugeme,6) coz ti nay- wietſfí prelati vítanowie. Neb kardinaloweé mohú býti diablowi vdowé6) a od diabla ſobie mohu zwoliti hlawu proti kriſtowi, aby miel moc kazati?) boží zakon a ſwá vítawené welebiti. A yhned toho giteho woleneho aby naziwali wſichni otce nayſwietieifeho, toho, gefto geft naymocnierffi proti kriftowu řadu. Ey, toho miéti za prwniého za praweho namieſtka po kriftowi a to iako za wiéru držieti, geft weliké kacierſtwié od diabla w cierkew ſwatú vwedeno. Ne taktie byl ſwatý Matús wolen za dwanadſteho apoftola, neb giných gedenadcte apoftolów i ginými w ta doba ſwatými modlili gſu ſie pokornie ku pánv bohu, abys) I gím zgewil, koho ge ſobie zwolil z8) dwanadſteho; nechtieli ſe pleſti w wolenié, nez bohu to poručili a proſihi, aby gim gedne zgewil to pán buóh, koho ge9) zwolil zas) dwa- nadíteho. Ale toto 10) nynié kardinalowe w pokritſtwí bez ducha ſwateho ſami wole ſobie gednoho antykriſta za hlawu, aby w ſwietie naywléc pa- nowal, pokoru a chudobu kriftowu aby potupil y geho naſledowanié, a tudy aby fie zloft trém hoyniegie rozmnožila a cieîta božlé aby nie zapletla. Protož dobre krieftianítwie bylo by kazdemy křieftianku, aby netbal na ta neřadná wolenié, budto papezitwié, neb biſkupſtwie, neb farařftwie, neb kterékoliwiek giné prelatſtwié, w kterýchz vradech wolení diabelíky wiéce ſwodié, nezh nawodié; trech neſluſié poſluchati, ale ſlufié ſie gich warowati a wyſtréhati nakozto falefných prorokow. A tak gedno krieftian ſgednay ſie z zakonem bozím a vtwrd ſie w trpiedliwoſti prawe, w lafcie Johnis 19. 5) Patrně chyba pís. m. za prawé; v lat. textu zní tato věta: populi diversi elecciones illas approbant tanquam fidem. 6) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 7) Druhé a jest z části vymazáno; patrně má zde státi: kaziti. K lat. textu překlad tohoto místa nepřiléhá, jelikož překladatel vedl si volně. 8) Má býti správně za. Bylo opraveno, avšak omylem o několik řádek níže, kde bylo původně napsáno správně za. Tím vzniklo chybné za. 3) Písař napsal původně omylem gežíš, ale postřeh chybu, slabiku žís vy- škrabal. 10) Asi omyl písařův, m. tito.
Strana 21
21 boží, a ſwoy ziwot giż pokornie poruč w ruce boží, odwáže ſe ſmrti. Neb mnohé rozdwogenié w krieftianstwu nynié giž pochazié od lítiwých a po- krytých knieží. [Kapitola 12.] less: JIdím, ze z toho, co ty1) wedeš, mnoho nepodobneho móž pogiti 2). Neb malit toliko wieřenol) [191] býti ſamémv zakonv božiémy w tom, co flufié k duſi ſpaſení, tehdy neflufielo by wieřiti bullam papezowým, neb což římíký dwor vloží drzieti. A tak ani by fluffielo podle twe řeči ſwým wierným towarifóm wieřiti w potřebných wiecech, a tak mezi lidmi wiera by zahynula, A owſſem pak neſlufielo wieřiti odpuftkom a liftom biſkupſkým, ani liftóm bratřſkým o profbie za mrtve; ktoz by tehdy tak obecným blehem gfa ziw nezúfal o ſwé ſpaſenié, neb y liftowe, gímižto lide ſobie fie zapifugí, ti by za nic neſtali. A ačkoliwiek plné ſwiedectwie tu a ſlibowe fie diegí, tehdy wſfemy tomv neſlufielo by wieriti, a prawo ſwietſke od diedictwie to by take zahynulo, neb by geden druhemv ne- chtiel wieřiti, by tento mladenec byl tohoto otce, a tudy obecne dobre zemſké bylo by daleko zawedeno. prawda: Idím, ze od otce wíe lzi navčila ſi ſie zametati rozličnoſtí rozumów Vw též gednoſtayne řeči, aby nie gediné gím zdalo, lakoby co nepodob- neho wyfílo z me řeči. Nez flufié tuto nayprwe wiedleti, ze3) wieřiti niekdy flowe přidržeti ſie myſli niektereho rozumy neb nektereho ſmyſla ſ pochy- bowaním, Neb nieco m réti,4) by to tak bylo, A niekdy wieriti ſlowe twrdie ſie myſlí prdrzieti5) niektereho ſmyſla neb navčenié bez pochybowanié, a to iakozto za wiéru gmiéti, a iakoz by to bylo powiedléno od prwnié prawdy, genz ſklamati nemóž, tocizto od pana gezukriſta, genž die o ſobie: Ia gjem cieſta, prawda y žiwot. A tak tuto berú wieřenié, kdezkoliwiek zmiénka ſie o niem činí w teto reči, a to flowe wiéra krieſtianſká, geſto gi máme gmiéti k božím řečem nade wſecko zdanié odmniewanié6) f nie- kakým pochybowaním do giných řečí nynieifích papezíkých a prelatíkých; a ta wiera ma dáti každemv tak welikú giftotu o trech wiecech, kteréž gfu w božiém zakonie, aby člowiek proto podſtupil nebezpečenſtwié ſmrti, dřéwe než by od toho odftúpil. Ale bullam papezowym, znamenali krie- 1) Konec řádku vyplněn tečkou. 2) Mezi po a giti jest vyradováno jedno písmeno. 3) Konec řádku vyplněn obloučkem 4) Oprava písařova. 5) Písař vynechal í. 6) Patrně má býti: a domniewanié.
21 boží, a ſwoy ziwot giż pokornie poruč w ruce boží, odwáže ſe ſmrti. Neb mnohé rozdwogenié w krieftianstwu nynié giž pochazié od lítiwých a po- krytých knieží. [Kapitola 12.] less: JIdím, ze z toho, co ty1) wedeš, mnoho nepodobneho móž pogiti 2). Neb malit toliko wieřenol) [191] býti ſamémv zakonv božiémy w tom, co flufié k duſi ſpaſení, tehdy neflufielo by wieřiti bullam papezowým, neb což římíký dwor vloží drzieti. A tak ani by fluffielo podle twe řeči ſwým wierným towarifóm wieřiti w potřebných wiecech, a tak mezi lidmi wiera by zahynula, A owſſem pak neſlufielo wieřiti odpuftkom a liftom biſkupſkým, ani liftóm bratřſkým o profbie za mrtve; ktoz by tehdy tak obecným blehem gfa ziw nezúfal o ſwé ſpaſenié, neb y liftowe, gímižto lide ſobie fie zapifugí, ti by za nic neſtali. A ačkoliwiek plné ſwiedectwie tu a ſlibowe fie diegí, tehdy wſfemy tomv neſlufielo by wieriti, a prawo ſwietſke od diedictwie to by take zahynulo, neb by geden druhemv ne- chtiel wieřiti, by tento mladenec byl tohoto otce, a tudy obecne dobre zemſké bylo by daleko zawedeno. prawda: Idím, ze od otce wíe lzi navčila ſi ſie zametati rozličnoſtí rozumów Vw též gednoſtayne řeči, aby nie gediné gím zdalo, lakoby co nepodob- neho wyfílo z me řeči. Nez flufié tuto nayprwe wiedleti, ze3) wieřiti niekdy flowe přidržeti ſie myſli niektereho rozumy neb nektereho ſmyſla ſ pochy- bowaním, Neb nieco m réti,4) by to tak bylo, A niekdy wieriti ſlowe twrdie ſie myſlí prdrzieti5) niektereho ſmyſla neb navčenié bez pochybowanié, a to iakozto za wiéru gmiéti, a iakoz by to bylo powiedléno od prwnié prawdy, genz ſklamati nemóž, tocizto od pana gezukriſta, genž die o ſobie: Ia gjem cieſta, prawda y žiwot. A tak tuto berú wieřenié, kdezkoliwiek zmiénka ſie o niem činí w teto reči, a to flowe wiéra krieſtianſká, geſto gi máme gmiéti k božím řečem nade wſecko zdanié odmniewanié6) f nie- kakým pochybowaním do giných řečí nynieifích papezíkých a prelatíkých; a ta wiera ma dáti každemv tak welikú giftotu o trech wiecech, kteréž gfu w božiém zakonie, aby člowiek proto podſtupil nebezpečenſtwié ſmrti, dřéwe než by od toho odftúpil. Ale bullam papezowym, znamenali krie- 1) Konec řádku vyplněn tečkou. 2) Mezi po a giti jest vyradováno jedno písmeno. 3) Konec řádku vyplněn obloučkem 4) Oprava písařova. 5) Písař vynechal í. 6) Patrně má býti: a domniewanié.
Strana 22
22 ftian ſkutky dobre a žiwot a w tom řád boží, tehdy móž wieriti trem liftóm, tak točizto ty 4) mnieti a domniewati ſie že glu prawé, f mekterakym do- mniewaním od niekteré podobné wieci, gefſto nenié proti zakonv božiémv ani proti rozumv. Ale aby to miel hde držieti iakozto wiéru, cożkoliwiek papež a kardinalowe vložié, tomut negſú ani zawazani. Neb ten dwór papežów móž pobludti?) a i ſwietem přiéliš okolo gíti, a tudy móž zmef- kati pravés) poznanié o mnohých wiecech k ſpaſení w zakonie božiém. A tudy móž giné mnohé zaweſti w gich ſwiedomí pro ſwé lakomftwié a pro- nevptanié prawé prawdy. A tak k otazaní wieci niekteré ma odpowiediéti, ze tak drzí za wiéru w tom neb v giném kuffu, k niekterémv otazaní má9) odpowiediéti, ze vpriémo toho nedrží za wiéru, geſtliže geft proti wiéře a zakonu boziemv, k nekteremv otazaný má odpowiedléti, ze za giíté w tom kuffu newié, kterak ma držeti, kdyz gednak na gednv ſtranv" gednak na druhú rozumem fu1o) dowodí a giſteho píſma w zakonie božiém o tom kuffu zgewnie nenié, kterak ma držiéno býti; k niekteré wieci, gefte nenié, ani geft z zakona božlého ani z ktereho rozumneho dowodu, má odpowiediéti, že mní a domniewa fie, ze ge tak neb neníe tak o té wieci pro niekteré příčiny a mekterá znamenie; ale wſak proto ne za gifté ani za wiéru yhned člowiek má drzieti. Jakozto člowiek přebywage dlúho f niekterým knezem, ſpatře geho obyčege a ſkutky, a ze ge ziw kniezíky, z toho gemv ſye móž zdati a mnieti, ze ge ten kmez prawy vd cierkwe ſwate, awfak nemá tomv zagifté wieriti ani za wiéru drziety. Neb newlé zagiſté, padneli ten konečnie od boha, čili nepadne, ani wié, geſtli od wieč- noſti napſán w ziwé kniéhy k wiečnémv ziwotu, čili nenié. Též tréžeh mne, buduli ſpaſen, ani odpowlém, že to wieřím za wiéru, ani mám řéci ,nevlém“ ani ,newierím' neb,pochybugi', Ale,nadiegi fie, ač buoh dá, ze budu ſpaſen" a takéž o mnohých giných wiecech. Téz take vptage ſie člowiek o rimſkém dwoře a ſhledage do nieho zle obyčege a fkutky neſlechetné, pychu, lakom- ſtwié a ſwatokulpectwié, móž miéti za to, ze ſú vdowe dlabelití ti kardi- nalowé y papezem. A móž z laſky proti ním mluwiti mudrze, aby ſie gím nedali klamati, a tot by nebylo mluwiti proti kriſtowi ani proti geho cierkwi ſwate. Neb nenié powinen krieftian za wiéru drzeti, by ten dwor papeżów byl9) prawá cierkew ſwatá. Než, kdyby papez ſ kardynaly y ſ gi- nými prelaty prawie krifta nafledowali a ſwiet a zbožié prawie opuſtili a w zakonie božiém we dne y w noci fie rozmyíleli a tudy zakon boží prawie lidem wykladali, tehdy by člowlek mohl do nich mniéti, že gſú vdowe cierkwe ſwaté. Neb tak geſt nam kriftowa rehola dana, abychme ge po gich ſkutciéch poznawali. Paklit9) nedržié božiého zakona, fuiet a zbożié a doſtogenftwié welmie milugí, božiého zakona netbagíc, ſwa vſtawenié welebréc, po trech ge ſkutciéch ſudréce, móžt člowiek za to miéti, 7) Opraveno dodatečně. 8) Napsáno jen půl w, poněvadž se končí řádek. 9) Řádek zakončen tečkou. 10) Opraveno po rasuře.
22 ftian ſkutky dobre a žiwot a w tom řád boží, tehdy móž wieriti trem liftóm, tak točizto ty 4) mnieti a domniewati ſie že glu prawé, f mekterakym do- mniewaním od niekteré podobné wieci, gefſto nenié proti zakonv božiémv ani proti rozumv. Ale aby to miel hde držieti iakozto wiéru, cożkoliwiek papež a kardinalowe vložié, tomut negſú ani zawazani. Neb ten dwór papežów móž pobludti?) a i ſwietem přiéliš okolo gíti, a tudy móž zmef- kati pravés) poznanié o mnohých wiecech k ſpaſení w zakonie božiém. A tudy móž giné mnohé zaweſti w gich ſwiedomí pro ſwé lakomftwié a pro- nevptanié prawé prawdy. A tak k otazaní wieci niekteré ma odpowiediéti, ze tak drzí za wiéru w tom neb v giném kuffu, k niekterémv otazaní má9) odpowiediéti, ze vpriémo toho nedrží za wiéru, geſtliže geft proti wiéře a zakonu boziemv, k nekteremv otazaný má odpowiedléti, ze za giíté w tom kuffu newié, kterak ma držeti, kdyz gednak na gednv ſtranv" gednak na druhú rozumem fu1o) dowodí a giſteho píſma w zakonie božiém o tom kuffu zgewnie nenié, kterak ma držiéno býti; k niekteré wieci, gefte nenié, ani geft z zakona božlého ani z ktereho rozumneho dowodu, má odpowiediéti, že mní a domniewa fie, ze ge tak neb neníe tak o té wieci pro niekteré příčiny a mekterá znamenie; ale wſak proto ne za gifté ani za wiéru yhned člowiek má drzieti. Jakozto člowiek přebywage dlúho f niekterým knezem, ſpatře geho obyčege a ſkutky, a ze ge ziw kniezíky, z toho gemv ſye móž zdati a mnieti, ze ge ten kmez prawy vd cierkwe ſwate, awfak nemá tomv zagifté wieriti ani za wiéru drziety. Neb newlé zagiſté, padneli ten konečnie od boha, čili nepadne, ani wié, geſtli od wieč- noſti napſán w ziwé kniéhy k wiečnémv ziwotu, čili nenié. Též tréžeh mne, buduli ſpaſen, ani odpowlém, že to wieřím za wiéru, ani mám řéci ,nevlém“ ani ,newierím' neb,pochybugi', Ale,nadiegi fie, ač buoh dá, ze budu ſpaſen" a takéž o mnohých giných wiecech. Téz take vptage ſie člowiek o rimſkém dwoře a ſhledage do nieho zle obyčege a fkutky neſlechetné, pychu, lakom- ſtwié a ſwatokulpectwié, móž miéti za to, ze ſú vdowe dlabelití ti kardi- nalowé y papezem. A móž z laſky proti ním mluwiti mudrze, aby ſie gím nedali klamati, a tot by nebylo mluwiti proti kriſtowi ani proti geho cierkwi ſwate. Neb nenié powinen krieftian za wiéru drzeti, by ten dwor papeżów byl9) prawá cierkew ſwatá. Než, kdyby papez ſ kardynaly y ſ gi- nými prelaty prawie krifta nafledowali a ſwiet a zbožié prawie opuſtili a w zakonie božiém we dne y w noci fie rozmyíleli a tudy zakon boží prawie lidem wykladali, tehdy by člowlek mohl do nich mniéti, že gſú vdowe cierkwe ſwaté. Neb tak geſt nam kriftowa rehola dana, abychme ge po gich ſkutciéch poznawali. Paklit9) nedržié božiého zakona, fuiet a zbożié a doſtogenftwié welmie milugí, božiého zakona netbagíc, ſwa vſtawenié welebréc, po trech ge ſkutciéch ſudréce, móžt člowiek za to miéti, 7) Opraveno dodatečně. 8) Napsáno jen půl w, poněvadž se končí řádek. 9) Řádek zakončen tečkou. 10) Opraveno po rasuře.
Strana 23
23 zet negſú cierkew fuatá, ale zbor ffatanów, geſto mnoho zleho w cierkwi fuaté činí, a wiece íkodié, nezl profpiewagí, a bylo by lepe, by gich nebylo w cierkwi ſwaté. Jako die ſwaty Ján zlatouſtý, że lepe by bylo, aby lid bożí od vizadneho ucbyl zbrawowán nežli by od tech bludných ſwodcí nayhorijích byli by tak daleko9) ſwedeni. [Kapitola 13.] Prawda: 1a [ 192] A Z trechto řečí giž powiedlených móž krieftan wiedleti, že bullám1) A papezowým1) a obecné vſtawenié toho papezowa dworu nemame přigímati iakozto za potwrzený wiéru, iakozto čtení ſwatemy máme wieriti Neb ti takowí papez i kardinály2) y f ginými vietíími prelaty w tiech ſwých vřadech mohú ſhřiefiti a bez ducha ſwateho býti a proti zakonv božlémy býti a pod pokritítwím od krifta a od geho wiéry poſtupiti. Protožt ſie- ſhledawá, že ne wlecko, cot vſtawugí, geft z wdechnutié ducha ſwatého, a očitiet to móž znamenati do nich, ze na mnohých kufréch bludié proti řehole o prawdie boží. A tak také mame wieřiti ſwým towařifóm y přa- telóm na mnohých wiecech tieleftných, ale ne iakozto za wiéru. Neb ne- máme kazdemv duchu vieřiti, iakozto za wiéru potwrzený, cožkohwiek flyfíme od prelatów, Aniž take mame wieriti odpuftkóm papezova dwora. Neb papez newré, padneh ten konečnie od boha, čili nepadne, gemvzto odpuítky dawá. Jakozto newlé, geftli to wole bożié, aby gemv to nawrátil ſkrze ſwe bully, co geſt dobreho na duſi potratil. Protož neſhledawa ſe welika mýdroft w tiech odpuftciéch, zwlaſtie kdyz nemagí zalozenié w ſkut- ciech a w flowiech kriftowých. Aniž ſlufié mnoho zpolehati na papezowu mydroft nynié, kdyzto geft Šatan tak welmie rozwazán. Což tehdy hyba tak nemýdre3) a ſlepé prelaty, papeže neb biſkupy, tak ſe woli bozí pro- tiwiti, ze tak, co geft negiftého, giftie, že tak podle gich muloſti4) y muk y hřiechów člowieka zbawugi bez geho promienienié a polepíſenié života: a to welé člowieku za wieru držieti, newiedúc níc, přičinugeli ſie k tomv pan buóh. Protoz podobne geſt, ze na tom wedú ſmielú lezz, a žet ge k tomv nutí gich welike lakomftwié, aby tak píali o tech ve ſnie zamy- flených odpuftciéch. A na potwrzenié pečeti přikladagi. Protozt mnozí za tot magí, ze ge gím to za weliký hřiéch. Neb z tehoz zleho zalozenié, 1) Patrně chyba pís. m.: bully papezowy; v lat. originále zní tato věta následovně: Non enim debemus accipere bullas papales vel generaliter dicta illius curie tanquam fidem. 2) V tomto slově jest mezi a a r jedno písmeno vyškrabáno. 3) Patrně chybně m. nemúdré. 4) Tak bylo původně napsáno, omylem místo milofti; dodatečně však omylem opraveno slovo to nesprávně v mylloſti. Original lat. nemůže zde býti vodítkem, jelikož překladatel mluví zde samostatně, mnohem šíře.
23 zet negſú cierkew fuatá, ale zbor ffatanów, geſto mnoho zleho w cierkwi fuaté činí, a wiece íkodié, nezl profpiewagí, a bylo by lepe, by gich nebylo w cierkwi ſwaté. Jako die ſwaty Ján zlatouſtý, że lepe by bylo, aby lid bożí od vizadneho ucbyl zbrawowán nežli by od tech bludných ſwodcí nayhorijích byli by tak daleko9) ſwedeni. [Kapitola 13.] Prawda: 1a [ 192] A Z trechto řečí giž powiedlených móž krieftan wiedleti, že bullám1) A papezowým1) a obecné vſtawenié toho papezowa dworu nemame přigímati iakozto za potwrzený wiéru, iakozto čtení ſwatemy máme wieriti Neb ti takowí papez i kardinály2) y f ginými vietíími prelaty w tiech ſwých vřadech mohú ſhřiefiti a bez ducha ſwateho býti a proti zakonv božlémy býti a pod pokritítwím od krifta a od geho wiéry poſtupiti. Protožt ſie- ſhledawá, že ne wlecko, cot vſtawugí, geft z wdechnutié ducha ſwatého, a očitiet to móž znamenati do nich, ze na mnohých kufréch bludié proti řehole o prawdie boží. A tak také mame wieřiti ſwým towařifóm y přa- telóm na mnohých wiecech tieleftných, ale ne iakozto za wiéru. Neb ne- máme kazdemv duchu vieřiti, iakozto za wiéru potwrzený, cožkohwiek flyfíme od prelatów, Aniž take mame wieriti odpuftkóm papezova dwora. Neb papez newré, padneh ten konečnie od boha, čili nepadne, gemvzto odpuítky dawá. Jakozto newlé, geftli to wole bożié, aby gemv to nawrátil ſkrze ſwe bully, co geſt dobreho na duſi potratil. Protož neſhledawa ſe welika mýdroft w tiech odpuftciéch, zwlaſtie kdyz nemagí zalozenié w ſkut- ciech a w flowiech kriftowých. Aniž ſlufié mnoho zpolehati na papezowu mydroft nynié, kdyzto geft Šatan tak welmie rozwazán. Což tehdy hyba tak nemýdre3) a ſlepé prelaty, papeže neb biſkupy, tak ſe woli bozí pro- tiwiti, ze tak, co geft negiftého, giftie, že tak podle gich muloſti4) y muk y hřiechów člowieka zbawugi bez geho promienienié a polepíſenié života: a to welé člowieku za wieru držieti, newiedúc níc, přičinugeli ſie k tomv pan buóh. Protoz podobne geſt, ze na tom wedú ſmielú lezz, a žet ge k tomv nutí gich welike lakomftwié, aby tak píali o tech ve ſnie zamy- flených odpuftciéch. A na potwrzenié pečeti přikladagi. Protozt mnozí za tot magí, ze ge gím to za weliký hřiéch. Neb z tehoz zleho zalozenié, 1) Patrně chyba pís. m.: bully papezowy; v lat. originále zní tato věta následovně: Non enim debemus accipere bullas papales vel generaliter dicta illius curie tanquam fidem. 2) V tomto slově jest mezi a a r jedno písmeno vyškrabáno. 3) Patrně chybně m. nemúdré. 4) Tak bylo původně napsáno, omylem místo milofti; dodatečně však omylem opraveno slovo to nesprávně v mylloſti. Original lat. nemůže zde býti vodítkem, jelikož překladatel mluví zde samostatně, mnohem šíře.
Strana 24
24 byloli by tak, tehdy by mohli člowieka od wiečnoſti přiedwiedieneho k wiečnémv žiwotu (do pekla)5) poſlati. Protoz negedni prawie k tomv, že pro ten ſud gich neb pro gich wydanie liftow neb pro gich požehnanié nicz ménie ani wiece člowieku neodpuſtít ne hřiechow ani myk, iakozto pokornemv a trpiedliwemv člowieku pro gich zlořečenſtwié nebo pro- gich neradne kletby nic gemv miloſti nevbywa, ani pred bohem wzacnoſti, nez wiec gemv dobreho prígde, a podle geho zaſluzenie a želenié a polep- ffenié wietſnieho neb menſieho wiece nebo ménie fie hriechow y myk od- puftuge před panem bohem. a Jakozto o liítech papezowých, též o liftech biſkupowých rozumiey, geftol třidceti dní odpuftkow dawagí gím, a uſta- nowiéc ſami ſobie w ſwém bratřſtwí za ſe modlitby činiti, ale ne za giné, newiedie, gfuli zbor diablów čili kriftow. Pročez tehdy prodawagí modlitby ſwe za peniéze, kdyz gifteho za gifte nedawagí, neb newiedié, buduli vſly- fſáni čili nebudú? Protoz wſem tiem, geſto kupugí, nenié bezpečno dawati giíte peniéze za negiſte modlenié. Nez podobne by bylo, aby vierným kniežím, po gich dobrých ſkutcréch ge poznagíc, že viernie pracugí o lydíké ſpaſenié, kdyz nedoſtatky trplé, aby gím pomohli tieleítný potřebú a da- wall lide, ſ nimizto wiernie pracugí, a oftatek almvzny flufielo by obratiti na chude, pracné, nemocné, gefto ſobie nemohú zaſlužiti. Pakli proti teto řeči mé křiwá ležz dié, ze by z toho člowiek mohl zúfati, A nát odpowiedam k tomv: z této mé řeči nema zufati, ale nema doufati w lidíké nalezky ani w papezowa vſtawenié, nez aby wicku ſwú nadiegi w bozí miloſt polozili.“ a aby vžitek z te welikee nadiege v boh podle navčenié božiého zakona přifel, má člowiek pracowati w dobrem ziwotie y ſobie y giným k ſpafení, a to by člowieka konečnie odwedlo od zufalftwie Spieſſe, nez toho, geſto geft zklamán tiemi kupowanymi modlitbami. Tež rozumiey, ze w poru- čenstwí, w poſtupaní platów neb zbožié po ſmrti neb před ſmrtí duchowním lidem a w zawazowaní mífí "diege"7) mnohých ſe mnoho neradu a hriechów a pokrytftwié a mnoho mylného a ſlepeho8) nabozenſtwié. Protož flufié nemieti za zlé tomv člowieku, kteryzto w ta nebezpečenſtwié nechce ſie- zawazaty.9) A o tom, geſto proti mnie kriwá odpora bréle, ze by geden druhemv nemiel wierzyti liſtóm neb ſlibóm neb prodawamé zbožié neb diedictvié od otce ſpadnúti na ſyna: Neb newie nizadný, potwrzugeli toho pan buóh, čili nycz.8) Jakoz toho nefmiegí řéci o nizadnem dedici, by to diedictwié gemv nepofílo od geho otcow, gediné leč od ducha ſwateho byl by hnvt doweſti, že to nenié geho prawe dieditftwie. Protoz to ge 5) Připsáno později, chybně dle smyslu, ale slovně podle lat. originálu, kde však mluví se o člověku předzřízeném (t. předurčeném pro spasení), ne před- věděném (t. předurčeném pro zatracení): ... . . posset filium dei predestinatum dampnare ad tartarum — nikoliv praescitum. 6) Za slovem položili jest rasura. 7) značí, že pořádek slov má býti takový: v zavazování mší mno- hých děje se mnoho neřádu... 8) Řádek doplněn tečkou. 2) Řádek doplněn šikmou čárkou.
24 byloli by tak, tehdy by mohli člowieka od wiečnoſti přiedwiedieneho k wiečnémv žiwotu (do pekla)5) poſlati. Protoz negedni prawie k tomv, že pro ten ſud gich neb pro gich wydanie liftow neb pro gich požehnanié nicz ménie ani wiece člowieku neodpuſtít ne hřiechow ani myk, iakozto pokornemv a trpiedliwemv člowieku pro gich zlořečenſtwié nebo pro- gich neradne kletby nic gemv miloſti nevbywa, ani pred bohem wzacnoſti, nez wiec gemv dobreho prígde, a podle geho zaſluzenie a želenié a polep- ffenié wietſnieho neb menſieho wiece nebo ménie fie hriechow y myk od- puftuge před panem bohem. a Jakozto o liítech papezowých, též o liftech biſkupowých rozumiey, geftol třidceti dní odpuftkow dawagí gím, a uſta- nowiéc ſami ſobie w ſwém bratřſtwí za ſe modlitby činiti, ale ne za giné, newiedie, gfuli zbor diablów čili kriftow. Pročez tehdy prodawagí modlitby ſwe za peniéze, kdyz gifteho za gifte nedawagí, neb newiedié, buduli vſly- fſáni čili nebudú? Protoz wſem tiem, geſto kupugí, nenié bezpečno dawati giíte peniéze za negiſte modlenié. Nez podobne by bylo, aby vierným kniežím, po gich dobrých ſkutcréch ge poznagíc, že viernie pracugí o lydíké ſpaſenié, kdyz nedoſtatky trplé, aby gím pomohli tieleítný potřebú a da- wall lide, ſ nimizto wiernie pracugí, a oftatek almvzny flufielo by obratiti na chude, pracné, nemocné, gefto ſobie nemohú zaſlužiti. Pakli proti teto řeči mé křiwá ležz dié, ze by z toho člowiek mohl zúfati, A nát odpowiedam k tomv: z této mé řeči nema zufati, ale nema doufati w lidíké nalezky ani w papezowa vſtawenié, nez aby wicku ſwú nadiegi w bozí miloſt polozili.“ a aby vžitek z te welikee nadiege v boh podle navčenié božiého zakona přifel, má člowiek pracowati w dobrem ziwotie y ſobie y giným k ſpafení, a to by člowieka konečnie odwedlo od zufalftwie Spieſſe, nez toho, geſto geft zklamán tiemi kupowanymi modlitbami. Tež rozumiey, ze w poru- čenstwí, w poſtupaní platów neb zbožié po ſmrti neb před ſmrtí duchowním lidem a w zawazowaní mífí "diege"7) mnohých ſe mnoho neradu a hriechów a pokrytftwié a mnoho mylného a ſlepeho8) nabozenſtwié. Protož flufié nemieti za zlé tomv člowieku, kteryzto w ta nebezpečenſtwié nechce ſie- zawazaty.9) A o tom, geſto proti mnie kriwá odpora bréle, ze by geden druhemv nemiel wierzyti liſtóm neb ſlibóm neb prodawamé zbožié neb diedictvié od otce ſpadnúti na ſyna: Neb newie nizadný, potwrzugeli toho pan buóh, čili nycz.8) Jakoz toho nefmiegí řéci o nizadnem dedici, by to diedictwié gemv nepofílo od geho otcow, gediné leč od ducha ſwateho byl by hnvt doweſti, že to nenié geho prawe dieditftwie. Protoz to ge 5) Připsáno později, chybně dle smyslu, ale slovně podle lat. originálu, kde však mluví se o člověku předzřízeném (t. předurčeném pro spasení), ne před- věděném (t. předurčeném pro zatracení): ... . . posset filium dei predestinatum dampnare ad tartarum — nikoliv praescitum. 6) Za slovem položili jest rasura. 7) značí, že pořádek slov má býti takový: v zavazování mší mno- hých děje se mnoho neřádu... 8) Řádek doplněn tečkou. 2) Řádek doplněn šikmou čárkou.
Strana 25
25 prawda, že mnoho mezi lidmi diege ſie praweho, geſto toho nevplme móžem poznati, a protoz nemáme o tom pečowati, když znamenitie a giftie kriwdy newiéme. Protož o trech wiecech, iakozto nepotřebných k ſpaſení, netřieba fie nám ptáti. Než wſak ge to wiedomá wiec, ze ° 10) to diediitwié10) a zbožié mnozí fudiéce fie hřieffié a neřadnie ty wleci milugít wiécz, nezly boha. [Kapitola 14.] less: 103 Piet zgewnie mieníš w ſwé rzeczy, aby za wieru neprigeli trech ſwatých, geftol) [193] na míni zegména polozeni2) neb v počtie giných ſwatých cierkwi ſwate; čemy bychme tehdy profili gich, aby ie za nás přimluwali před bohem, kdybychme wiery nemieli o nich, že glú v wiečne ziwotie? Neb nadiege nafieho zaſluženié na wíeře zalezí, protoz kto tobie wierzý? prawda: Tomvt gfem negednv prawil3), ze o tiech ſwatých, kterýchzto ge K cierkew ſwatá pozdwihla, mním a mam za to, že ſú v wiečném ziwotie, ale nemam toho za wiéru,4) abych tomv tak twrdie wieřil, iako čtení, abych chtiel na tom vmřiéti. Protoz cierkew ſwatá zgednala geft, že která- koliwiek modlitba diege fie kterémvkoliwiek ſwatémv, aby wiéc ta modlitba k bohu ſie chýhila nezli k tomv2) ſwatemv, a ta kazda modlitba o takowém ſwatém miení w ſobie tu príčinv, točižto: ač ſie panv bohu libí, ſkrze za- ſluzenié toho ſwateho, boze, pomahay nam. A mnohym nie zda, ze nižadná modlitba, kterémvžkoliwiek po kriſtowi ſwatémv podana, geſt chwaly hodna, gedine tak daleko, yakozto zbuzuge k naboženſtwí pana gežíſſe a k geho milowaný,2) tak, by wíſecky myſli a modlitby w gednotu nie fgednaly na kriſtowi vpriémo, Tehdy5) vzitečniegie geſt krieſtianv wſech modliteb zwlajſtie kriftowi podati. Ani ſluffié wieriti, by pan gežíš pro- welebnoft ſweho panftwié nemohl od nás hřiefíných vílyſán býti, točizto, by potřieblé bylo miéti niekteré ofſoby, gímizto by dofahl božlé příezni. Neb kriftus, ten dobry biſkup, člowieku dawa ſie wnitř na duſi a k tomv geft ſpogen bozítwím. Protoz na žadneho neſluſié hotowiegie a milo- frdniegié ſlitowati ſie nad nvzným, nezli kriſtowi. Aniž gſu modlitby platny k gným ſwatým, gediné tak daleko, iako ge kriſtus k ſwé miloſti wzacnie ho no te pro fide ewn 10) Opravil písař. 1) Zde patrně písař, začínaje nový list, vynechal slovo jsú. 2) Řádek zakončen tečkou. 3) Původně bylo napsáno správně: pravila, koncové a však bylo vyškrabáno. 4) Po straně (mezi sloupci) připsána rukou jinou, značně později, lat. margi- nalie: Hoc non tenetur pro fide sicud evangelium. Nad tím pak jest týmž inkoustem načrtnuta ruka, ukazující k obdobnému místu textu českého. 5) e opraveno červeně od rubrikatora.
25 prawda, že mnoho mezi lidmi diege ſie praweho, geſto toho nevplme móžem poznati, a protoz nemáme o tom pečowati, když znamenitie a giftie kriwdy newiéme. Protož o trech wiecech, iakozto nepotřebných k ſpaſení, netřieba fie nám ptáti. Než wſak ge to wiedomá wiec, ze ° 10) to diediitwié10) a zbožié mnozí fudiéce fie hřieffié a neřadnie ty wleci milugít wiécz, nezly boha. [Kapitola 14.] less: 103 Piet zgewnie mieníš w ſwé rzeczy, aby za wieru neprigeli trech ſwatých, geftol) [193] na míni zegména polozeni2) neb v počtie giných ſwatých cierkwi ſwate; čemy bychme tehdy profili gich, aby ie za nás přimluwali před bohem, kdybychme wiery nemieli o nich, že glú v wiečne ziwotie? Neb nadiege nafieho zaſluženié na wíeře zalezí, protoz kto tobie wierzý? prawda: Tomvt gfem negednv prawil3), ze o tiech ſwatých, kterýchzto ge K cierkew ſwatá pozdwihla, mním a mam za to, že ſú v wiečném ziwotie, ale nemam toho za wiéru,4) abych tomv tak twrdie wieřil, iako čtení, abych chtiel na tom vmřiéti. Protoz cierkew ſwatá zgednala geft, že která- koliwiek modlitba diege fie kterémvkoliwiek ſwatémv, aby wiéc ta modlitba k bohu ſie chýhila nezli k tomv2) ſwatemv, a ta kazda modlitba o takowém ſwatém miení w ſobie tu príčinv, točižto: ač ſie panv bohu libí, ſkrze za- ſluzenié toho ſwateho, boze, pomahay nam. A mnohym nie zda, ze nižadná modlitba, kterémvžkoliwiek po kriſtowi ſwatémv podana, geſt chwaly hodna, gedine tak daleko, yakozto zbuzuge k naboženſtwí pana gežíſſe a k geho milowaný,2) tak, by wíſecky myſli a modlitby w gednotu nie fgednaly na kriſtowi vpriémo, Tehdy5) vzitečniegie geſt krieſtianv wſech modliteb zwlajſtie kriftowi podati. Ani ſluffié wieriti, by pan gežíš pro- welebnoft ſweho panftwié nemohl od nás hřiefíných vílyſán býti, točizto, by potřieblé bylo miéti niekteré ofſoby, gímizto by dofahl božlé příezni. Neb kriftus, ten dobry biſkup, člowieku dawa ſie wnitř na duſi a k tomv geft ſpogen bozítwím. Protoz na žadneho neſluſié hotowiegie a milo- frdniegié ſlitowati ſie nad nvzným, nezli kriſtowi. Aniž gſu modlitby platny k gným ſwatým, gediné tak daleko, iako ge kriſtus k ſwé miloſti wzacnie ho no te pro fide ewn 10) Opravil písař. 1) Zde patrně písař, začínaje nový list, vynechal slovo jsú. 2) Řádek zakončen tečkou. 3) Původně bylo napsáno správně: pravila, koncové a však bylo vyškrabáno. 4) Po straně (mezi sloupci) připsána rukou jinou, značně později, lat. margi- nalie: Hoc non tenetur pro fide sicud evangelium. Nad tím pak jest týmž inkoustem načrtnuta ruka, ukazující k obdobnému místu textu českého. 5) e opraveno červeně od rubrikatora.
Strana 26
26 přigimá. Protož řkú druzí, že podawanié tiech modliteb k tem ſwatým čaſtokrat geft daremnié a ſkodliwe. Protož toho poyčugi, že to neſlufié za wiéru drzieti o každém ſwatém, by ſpaſen byl, ale dobrie máme za to a zda ſie nám za to, ze gſú ſpaſeni, a boh toho neday, by wſecko, co ſie od ſwatých čte w gich ziwotech, by to wſecko mielo za wieru2) držiéno býti. Protoz die ſwaty Auguſtyn w knihach o reči ſva6) božié, geſto geſt gi na horie2) mluwil: Mnoho geſt pſáno w legendách, geſto tomv neſlufie wieriti; akozto dawá příklad na onom ſluzebníku, iako na hodech dal ſwatemv Tomaffowi políček, yakozto ſie čte, by potom wztekly pes ramie toho ſlužebníka giž odtržené přineſl mezi hoſti k ſtolu. Protož doſti ge k tomv modlení ſwatých, aby miel za to, že gſú ſwietí, ale ne yakozto za ji wiéru. Než niekterí k tomv ginak prawié, ze niekterá geſt wiera ſkryta, geſto člowiek ma wieriti wobec wſfemv tomv, coz geſt w zakonie boziem pſano, ze geft wſecko prawa prawda, ačkoliwiek zwlaſtie o mnohých kuſech newie, kterak má držiéno býti neb wieřeno. O te wiéře die ſwaty Pawel w prwnié epiſtole k koryntóm w trietiém nadſtem rozdiele. Niekterá geft wiéra zgewna neb otewřená, gefto křieftian má zwlaftie wieřiti o niekterých kuſech, kterak má držiéno byti a wieřeno. Jakozto o ſwate trogici a o božlém narození a o ſudném dni a o giných kufiéch w kredie položených, kterúžto magí vmieti a gí rozumieti7) wſichni křieſtiané. Ale giných rozumow hlubokých w zakonie božlém obecní lide negſu tak powinni držeti tu druhú vieru za wléru iako otewřený. Než toliko prwní wierú magí vieriti, ze ge tu prawa prawda, co geſt tu pſano, Ačkoliwiek newle, kterak tu rozum w té neb w giné reči, aniž wie, kterak ma tu drziéno byti neb wiereno býti. A ačkoliwiek nemá toho zgewenié o tom niekterem kuſu, geftie proto2) móž ſpaſen býti, budeli konečnie dobřie činiti. [Kapitola 15.] less: Eftie wſecken zbor krieſtianstwa w cierkvi ſwate geſt proti cieftie, kteru ty wedeš. Neb wſecko křieftianſtwo přigíma dwór římíký pape- zów y ſwaté biſkupy y opaty ſ gich ſwatoſtí žiſwota, kterí gſú wedli gich mnohé a vžitečne modlitby, y kniezí obecné nad obecný lid doftoynieiffié, a toho potwrzugí mnohe diwi a zazraky nowe y dawne, zgewne w kroni- kach popſane; ktoz by tehdy wieril tobie, a kto by po tey cieſtie poſtúpil, kterú ty wedeš, gediné ten, gefto by wíery nemiel 1), byt buóh hriéch kterak- koliwiek tiezký odpuſtil, kdyzt ſie geho človiek zpowieda. 6) Písař omylem začal psáti svaté, napsal však jen první slabiku a přeškrtl ji. 7) Zbytek řádku vyplněn šikmou čárkou. 1) Konec řádku vyplněn tečkou.
26 přigimá. Protož řkú druzí, že podawanié tiech modliteb k tem ſwatým čaſtokrat geft daremnié a ſkodliwe. Protož toho poyčugi, že to neſlufié za wiéru drzieti o každém ſwatém, by ſpaſen byl, ale dobrie máme za to a zda ſie nám za to, ze gſú ſpaſeni, a boh toho neday, by wſecko, co ſie od ſwatých čte w gich ziwotech, by to wſecko mielo za wieru2) držiéno býti. Protoz die ſwaty Auguſtyn w knihach o reči ſva6) božié, geſto geſt gi na horie2) mluwil: Mnoho geſt pſáno w legendách, geſto tomv neſlufie wieriti; akozto dawá příklad na onom ſluzebníku, iako na hodech dal ſwatemv Tomaffowi políček, yakozto ſie čte, by potom wztekly pes ramie toho ſlužebníka giž odtržené přineſl mezi hoſti k ſtolu. Protož doſti ge k tomv modlení ſwatých, aby miel za to, že gſú ſwietí, ale ne yakozto za ji wiéru. Než niekterí k tomv ginak prawié, ze niekterá geſt wiera ſkryta, geſto člowiek ma wieriti wobec wſfemv tomv, coz geſt w zakonie boziem pſano, ze geft wſecko prawa prawda, ačkoliwiek zwlaſtie o mnohých kuſech newie, kterak má držiéno býti neb wieřeno. O te wiéře die ſwaty Pawel w prwnié epiſtole k koryntóm w trietiém nadſtem rozdiele. Niekterá geft wiéra zgewna neb otewřená, gefto křieftian má zwlaftie wieřiti o niekterých kuſech, kterak má držiéno byti a wieřeno. Jakozto o ſwate trogici a o božlém narození a o ſudném dni a o giných kufiéch w kredie položených, kterúžto magí vmieti a gí rozumieti7) wſichni křieſtiané. Ale giných rozumow hlubokých w zakonie božlém obecní lide negſu tak powinni držeti tu druhú vieru za wléru iako otewřený. Než toliko prwní wierú magí vieriti, ze ge tu prawa prawda, co geſt tu pſano, Ačkoliwiek newle, kterak tu rozum w té neb w giné reči, aniž wie, kterak ma tu drziéno byti neb wiereno býti. A ačkoliwiek nemá toho zgewenié o tom niekterem kuſu, geftie proto2) móž ſpaſen býti, budeli konečnie dobřie činiti. [Kapitola 15.] less: Eftie wſecken zbor krieſtianstwa w cierkvi ſwate geſt proti cieftie, kteru ty wedeš. Neb wſecko křieftianſtwo přigíma dwór římíký pape- zów y ſwaté biſkupy y opaty ſ gich ſwatoſtí žiſwota, kterí gſú wedli gich mnohé a vžitečne modlitby, y kniezí obecné nad obecný lid doftoynieiffié, a toho potwrzugí mnohe diwi a zazraky nowe y dawne, zgewne w kroni- kach popſane; ktoz by tehdy wieril tobie, a kto by po tey cieſtie poſtúpil, kterú ty wedeš, gediné ten, gefto by wíery nemiel 1), byt buóh hriéch kterak- koliwiek tiezký odpuſtil, kdyzt ſie geho človiek zpowieda. 6) Písař omylem začal psáti svaté, napsal však jen první slabiku a přeškrtl ji. 7) Zbytek řádku vyplněn šikmou čárkou. 1) Konec řádku vyplněn tečkou.
Strana 27
27 Pwda: 194 Namenám do tebe,2) ze ſwe přirozené chytrofti a líti máš to do ſebe, ze nayprwé nieco prawdy powiéš, aby potom mnoho lzí lítiwie při- miéfila. Tak tiech diabel zloftnych3) pokufié: protoz3) pan buoh zapowiediel geft wám toho owocze požíwati? a znamenaw, ze ewa te wfié řeči ſkrze to flowce ,ſnad‘ gala fie geft nieco pochybowati, yhned diabel primiéfil geft tuto lež a řka: Nikoli nezemřete. Ey, křieftian ma z toho miéti, že negedni papezowe a biſkupowe y opatowe ſkrze miloſt pana gezukriſta a ſkrze ſkruſené ſrdce konečnie gſu ſie pokali z toho, že gſú zbožié ſwietſké drzeli. Ale to za wieru drzeti nakozto giné artykuly obecné nenié podobné. Ale to dobre domnienié o niekdaylích dobrych papežích, biſkupléch y opa- tech nymeiích papezów, kardinalow, biſkupow y giných prelatow a knieží a miftrów včených, od ſweho a bozleho zakona pobiehlých, lakomých, pokrytých, [194] marnochlubných newymluwie ani fprawedliwy včeny4). Neb co ſie niekdy dřewe dobreho widielo do dobrých duchowních, to fie giz male nebo nic dobreho ſhledawá, než pokrytſtwie a wſecko zlé; neb to má za wiéru, ze ſwatý petr a fuata maria magdaléna, tak ſe kagíce přiſli do nebeſkeho kralowſtwie. Ani proto kazdy, geſto ſie činí namyeſt- kem,5) ſuateho petra 6) ani proto geſt ſuatým. Aniž take wſickni, gefſto naſleduge ſie zdagi lidem ſwietí a blahoſlaweni, ſpaſeni, glu před bohem takowí. Neb mnohé wieci lide magí ginak, nez gſú pred bohem. Též negedni lide magí za bludne a zlořečené, awſak před bohem glu prawí a blahoſlawení. Protož druhdy flufie wieřiti niekterým, a to ne každémv, ani za wieru to miéti, jako řeči božié. Protoz niekteří fuietí gfu byli papezowe w pa- pezítwí nadaném a bohatém, awſak ne proto gſu ſwietí, že gſú w to bohat- ſtwié a doſtogenſtwié podle ſwieta wnikli, ale ze gſú dobře žiwi byli; A co gfu w přiehiffnéml) bohattwi a doftogenstwí podle ſwieta hriechow ſie dopuftili, ale že glu fie toho ftatečnie a konečnie pokali. protož tiech dřew- ních ſwatých dobrota, ſwatoſt, iako giz ge řečena, zlofti nynieiich knieží nic nemóż wymluwiti. A ti niekdayflí ſwietí, o nichzto móžeme za to miéti, ze fu ſwieti papezítwí?) neb w ginem doftogenftwí a v welikém zboží, ne proto gſú ſpaſeni, ze gſú ſie zdalowali zewniti od chudeho žiwota pana gezus) kriſta, ani pro to nadanie welikeho zbožié, nez proto, ze ne tak prawie naſledugíce pana gezukriſta w chudobie, 2) Písař vynechal cj. že, patrně vlivem následující předložky. 3) V latinském textu: Sic enim diabolus maliciose temptando evam cur deus etc. V našem překladu jest jednak odchylka smyslová zlostných (s vynecháním Evy), jednak čekali bychom pročež m. protož; toto jest asi chyba písařova. 4) Patrně chyba pís. místo: učiní. 5) Opraveno po rasuře. 6) Tato marginalie jest na levé straně listu, takže 3 první písmeny jsou zavá- zány do hřbetu. 7) Asi chybně místo v papežství. 8) Zbytek řádku vyplněn tečkou.
27 Pwda: 194 Namenám do tebe,2) ze ſwe přirozené chytrofti a líti máš to do ſebe, ze nayprwé nieco prawdy powiéš, aby potom mnoho lzí lítiwie při- miéfila. Tak tiech diabel zloftnych3) pokufié: protoz3) pan buoh zapowiediel geft wám toho owocze požíwati? a znamenaw, ze ewa te wfié řeči ſkrze to flowce ,ſnad‘ gala fie geft nieco pochybowati, yhned diabel primiéfil geft tuto lež a řka: Nikoli nezemřete. Ey, křieftian ma z toho miéti, že negedni papezowe a biſkupowe y opatowe ſkrze miloſt pana gezukriſta a ſkrze ſkruſené ſrdce konečnie gſu ſie pokali z toho, že gſú zbožié ſwietſké drzeli. Ale to za wieru drzeti nakozto giné artykuly obecné nenié podobné. Ale to dobre domnienié o niekdaylích dobrych papežích, biſkupléch y opa- tech nymeiích papezów, kardinalow, biſkupow y giných prelatow a knieží a miftrów včených, od ſweho a bozleho zakona pobiehlých, lakomých, pokrytých, [194] marnochlubných newymluwie ani fprawedliwy včeny4). Neb co ſie niekdy dřewe dobreho widielo do dobrých duchowních, to fie giz male nebo nic dobreho ſhledawá, než pokrytſtwie a wſecko zlé; neb to má za wiéru, ze ſwatý petr a fuata maria magdaléna, tak ſe kagíce přiſli do nebeſkeho kralowſtwie. Ani proto kazdy, geſto ſie činí namyeſt- kem,5) ſuateho petra 6) ani proto geſt ſuatým. Aniž take wſickni, gefſto naſleduge ſie zdagi lidem ſwietí a blahoſlaweni, ſpaſeni, glu před bohem takowí. Neb mnohé wieci lide magí ginak, nez gſú pred bohem. Též negedni lide magí za bludne a zlořečené, awſak před bohem glu prawí a blahoſlawení. Protož druhdy flufie wieřiti niekterým, a to ne každémv, ani za wieru to miéti, jako řeči božié. Protoz niekteří fuietí gfu byli papezowe w pa- pezítwí nadaném a bohatém, awſak ne proto gſu ſwietí, že gſú w to bohat- ſtwié a doſtogenſtwié podle ſwieta wnikli, ale ze gſú dobře žiwi byli; A co gfu w přiehiffnéml) bohattwi a doftogenstwí podle ſwieta hriechow ſie dopuftili, ale že glu fie toho ftatečnie a konečnie pokali. protož tiech dřew- ních ſwatých dobrota, ſwatoſt, iako giz ge řečena, zlofti nynieiich knieží nic nemóż wymluwiti. A ti niekdayflí ſwietí, o nichzto móžeme za to miéti, ze fu ſwieti papezítwí?) neb w ginem doftogenftwí a v welikém zboží, ne proto gſú ſpaſeni, ze gſú ſie zdalowali zewniti od chudeho žiwota pana gezus) kriſta, ani pro to nadanie welikeho zbožié, nez proto, ze ne tak prawie naſledugíce pana gezukriſta w chudobie, 2) Písař vynechal cj. že, patrně vlivem následující předložky. 3) V latinském textu: Sic enim diabolus maliciose temptando evam cur deus etc. V našem překladu jest jednak odchylka smyslová zlostných (s vynecháním Evy), jednak čekali bychom pročež m. protož; toto jest asi chyba písařova. 4) Patrně chyba pís. místo: učiní. 5) Opraveno po rasuře. 6) Tato marginalie jest na levé straně listu, takže 3 první písmeny jsou zavá- zány do hřbetu. 7) Asi chybně místo v papežství. 8) Zbytek řádku vyplněn tečkou.
Strana 28
28 Octaua de c° Si ſolus kriſtus nedrzieli ſú prawie kriſtowa zakona, Než že gſú ſie toho konečnie vzitečnie pokali. Protoz z toho nic nynié nemohú papezi dokazati, kardmali, biíkupi, y giní welicí preláti, mnoho wiece hriefé,9) nezli ti niekdayfi ſwietí, by nynié prawie ſwoy ſtaw wedli. Protoz zachowayme ſami ſobie žiwot kriftów za reholu, gímžto nemóžem zklamáni býti, a ziwot gmých ſwatých take tak daleko, iakozto ſú naſledowali prawie pana gezukriſta. Jakozto ačkoliwiek petr naſledowal geſt pana gežífſe, awſak ne proto mame pana kriſta zapřiéti ani přiſahati, že geho neznáme, ačkoliwiek we čtení čteme, ze ge to ſwatý petr včinil. Naſledugme tehdy papežów, opatów, biſkupów tak daleko toliko na tom, w čem gſú oni naſledowali pana ge- žíſſe. A na cem gſú geho nenaſledowahi, na tom my gich nenaſledugme. A V10) tom rozumy die ſwatý Cyprian w oſmem rozdielel1) ,Ač ſam kriftus" že ſwatych apoftolow y giných toliko mame nafledowati 12) poſluchati, w ćem gſú naſledowali pana gezukriſta, Protoz że13) kriſtus w nich mluwil geft a mluwí, když oni vedú prawie prawdu zakona krieftianíkeho; tézz take gich paſtyrów a kazatelow toliko ſluſſie tak daleko poſluchati na tom, coż kriftus w nich Il prawí a weli, a wiéc negſú powynny. Protož mvſſili11) toho doveſti, by papezowe, biſkupowe neb opatowé z toho gſu ſie oſwietili, a že gſu w tom nehreſili, ze gſú mieli podle ſuieta welike zbožié a doſto- genſtwié; ale toho nemóžeś doweſti, aniž take mozeš dokazati, by toliko ti byli vdowe cierkwi ſwate, kterižto welebié tak welmie papeže, kardynaly, biſkupy y giné welike prelaty w gich panſtwý a zboží, a že proto nehriefié, ze tak dobrie ſtogie, a ze tak ſluſié na gich ſtaw bydliti; kterak ſie tehdy neſtydie ti zlí kniežié, genž opuftiegí dobrý ziwot, založený w zakonie božiém, a zwolugí fobie žiwoty hřiefſných negiſtych, aby gich na tom naſledowali, a zwlaſtie opuftugycz to dokonanié kriftowo a geho ſwatých, to geft dobrowolnv pokoru a trpedliwú chudobu, w kteréžto gſú ſwieti kriſta naſledowali. iakozto die ſwatý poſſydonius o ſwatem Auguſtýnv, ze chtiel rad, aby mieſtieniné yponenſti wzeli zaſie od nieho wſecko to zbožlé, což gſú geho byli nadali. A ſwaty Jeroným nikoli nechtiel toho zbožié miéti ani wiečných platów. Ani chtiel geft fobie i ſwými bratřími gineho zakonv vſtawiti znowa nad zakon kriſtóv, Jakozto nynié mnozí zakony gſu ſobie vſtawili proti zakonv božiémv. Anitie chtiel ſwaty Jeronym potwrdity15) kniezíkých diedín neb platów. Též ſwatý Benedikt a ſwatý Rehor malo gſú zbožié mieli, nez w chudobie gſú ſtáli, Awſak iako ſie- niegedniem zdá, ze ſú y z toho drženié zbozie, zelegíc, konecznye ſye pokali. 2) Patrně písař opsal chybně místo hrieftéc; v orig.: peccantes. 10) Původně napsáno o tom, pak opraveno v poloviční w. 11) Po straně připsané: Octava distinctione, capitulo: „Si solus kristus“ jest odkaz k dílu Cyprianovu: ,Ad Caecilium'. 12) Slovo následovati napsáno omylem a slabě přeškrtnuto. 13) Patrně chyba pís. m.: Protože. 14) Patrně omyl písařův m. umíšli (v orig. si sciveris); ale ani po této opravě ne- nabude věta dobrého smyslu. Písař patrně vynechal slovo nebo jiné zkomolil; v. úvod. 15) Řádek doplněn tečkou.
28 Octaua de c° Si ſolus kriſtus nedrzieli ſú prawie kriſtowa zakona, Než že gſú ſie toho konečnie vzitečnie pokali. Protoz z toho nic nynié nemohú papezi dokazati, kardmali, biíkupi, y giní welicí preláti, mnoho wiece hriefé,9) nezli ti niekdayfi ſwietí, by nynié prawie ſwoy ſtaw wedli. Protoz zachowayme ſami ſobie žiwot kriftów za reholu, gímžto nemóžem zklamáni býti, a ziwot gmých ſwatých take tak daleko, iakozto ſú naſledowali prawie pana gezukriſta. Jakozto ačkoliwiek petr naſledowal geſt pana gežífſe, awſak ne proto mame pana kriſta zapřiéti ani přiſahati, že geho neznáme, ačkoliwiek we čtení čteme, ze ge to ſwatý petr včinil. Naſledugme tehdy papežów, opatów, biſkupów tak daleko toliko na tom, w čem gſú oni naſledowali pana ge- žíſſe. A na cem gſú geho nenaſledowahi, na tom my gich nenaſledugme. A V10) tom rozumy die ſwatý Cyprian w oſmem rozdielel1) ,Ač ſam kriftus" že ſwatych apoftolow y giných toliko mame nafledowati 12) poſluchati, w ćem gſú naſledowali pana gezukriſta, Protoz że13) kriſtus w nich mluwil geft a mluwí, když oni vedú prawie prawdu zakona krieftianíkeho; tézz take gich paſtyrów a kazatelow toliko ſluſſie tak daleko poſluchati na tom, coż kriftus w nich Il prawí a weli, a wiéc negſú powynny. Protož mvſſili11) toho doveſti, by papezowe, biſkupowe neb opatowé z toho gſu ſie oſwietili, a že gſu w tom nehreſili, ze gſú mieli podle ſuieta welike zbožié a doſto- genſtwié; ale toho nemóžeś doweſti, aniž take mozeš dokazati, by toliko ti byli vdowe cierkwi ſwate, kterižto welebié tak welmie papeže, kardynaly, biſkupy y giné welike prelaty w gich panſtwý a zboží, a že proto nehriefié, ze tak dobrie ſtogie, a ze tak ſluſié na gich ſtaw bydliti; kterak ſie tehdy neſtydie ti zlí kniežié, genž opuftiegí dobrý ziwot, založený w zakonie božiém, a zwolugí fobie žiwoty hřiefſných negiſtych, aby gich na tom naſledowali, a zwlaſtie opuftugycz to dokonanié kriftowo a geho ſwatých, to geft dobrowolnv pokoru a trpedliwú chudobu, w kteréžto gſú ſwieti kriſta naſledowali. iakozto die ſwatý poſſydonius o ſwatem Auguſtýnv, ze chtiel rad, aby mieſtieniné yponenſti wzeli zaſie od nieho wſecko to zbožlé, což gſú geho byli nadali. A ſwaty Jeroným nikoli nechtiel toho zbožié miéti ani wiečných platów. Ani chtiel geft fobie i ſwými bratřími gineho zakonv vſtawiti znowa nad zakon kriſtóv, Jakozto nynié mnozí zakony gſu ſobie vſtawili proti zakonv božiémv. Anitie chtiel ſwaty Jeronym potwrdity15) kniezíkých diedín neb platów. Též ſwatý Benedikt a ſwatý Rehor malo gſú zbožié mieli, nez w chudobie gſú ſtáli, Awſak iako ſie- niegedniem zdá, ze ſú y z toho drženié zbozie, zelegíc, konecznye ſye pokali. 2) Patrně písař opsal chybně místo hrieftéc; v orig.: peccantes. 10) Původně napsáno o tom, pak opraveno v poloviční w. 11) Po straně připsané: Octava distinctione, capitulo: „Si solus kristus“ jest odkaz k dílu Cyprianovu: ,Ad Caecilium'. 12) Slovo následovati napsáno omylem a slabě přeškrtnuto. 13) Patrně chyba pís. m.: Protože. 14) Patrně omyl písařův m. umíšli (v orig. si sciveris); ale ani po této opravě ne- nabude věta dobrého smyslu. Písař patrně vynechal slovo nebo jiné zkomolil; v. úvod. 15) Řádek doplněn tečkou.
Strana 29
29 [Kapitola 16.] pwda: 195 DAkli hledíš na ſwatoſt a bezpečnoſt tiech ſwatých žiwota, geſto gſú v welikém bobatſtwí a doftogenſtwí podle ſwieta byli, y kterú ſmie- loftí radiegí hledíš na žiwoty trech negiſtých, nežli na žiwot kriſtów, genz geſt neſmiernie ſwietieifí a bezpečnieifſí? kazdy takowý, geſto giftieiffiél) a lepfſie zamieta, a což geſt negiſtieiſſiého, to radiegí zwoluge ſobie, ne- ftriedmie hrieffí a w propaſt diablowu daleko ſie topí. Pakli proti mnie diéš, ze gediné ſobie zamyſlém, by ti ſwietí, geſto gſú byli v welikém pan- ſtwí podle ſuieta, že glú w tom hřiefili, a že gfu na tom od božlého zakona poſtupili, a ze gſú ſie toho konečnie pokali, odpowied k tomv: dokazi toho, ze gſú byli ſwieti a geſtie gſú, a yat dokáži, zet gſu ſie toho konečnie pokali. Neb ſwaty Jan ewangelifta, gefto geft byl mnoho swietieiffí nezli ſwatý řehoř neb giní, gefto gfu panftwie drzieli, Ten dié: „Diemeli, ze hřiéchu nemame, fami ſie klamame." kterakž tehdy nehrieſili gſú ti ſwatí, geſto gſú mieli panſtwié? Pročež bych nerekl, že gſu ſie toho konečnie pokali? Neb ge to ſwiedomo, ze nechawfſe bezpečné ciefty kralowy [195] a geho chudoby a zwolugícze ſobie negiftú cieftu, lidem newiedomv, nezřédnie gſú hrieſili. A gefto diéš proti mnye ze z toha2) nadanié mnoho ſie z toho diege modliteb, mnoho míſí, a tomv na potwrzenié mnoho ſie ge diwow ſtalo, k tomvt diem, že omylenié diabelſká ſnad gſú ſie we fnie zdala nie- kterým lidem lakomým pokrytým a pak mniegí, by ſie gim to od boha zgewilo, a pak to lidem zgewugí o mnohych tieléch mrtwých, řkúce, ze by diwy činili, aby lide blezeli k nim iako ſlepí, aby tudy ſobie mieſce prázdnili a kniezíké wačky naplnili; a mnohotie lidí temi diwy anty- kriftowými zklamano. Protož wierzmeż ziwým ſkutkóm, geſto ſie ſgedna- wagí f zakone božím, a nechayme tech negiſtých a mylných diwow. Neb carodieiníci faraonowi ćmnili gfú wiece diwów a zazrakow, nezli moyżiéſs. Jako ſtogí pſano w knihách Exody, to geft w druhých knihách moyziefo- wých, w ſedme a w ofmém rozdiélu. A podle prawdy we čtení polozeneé negedni, geſto pogdu na zatracenié, rkú w fudný den: 3) „Pane, zdali gſme we gméno twé neprorokowali a dlably gſme k tomv wyhánieli a mnoho gſme wiecí vkazowali a diwy cinili?“ Jakozto ſtogí o tom pſáno we čtení fwateho Matiege w ſedmém rozdiélu. A kriftus dié opiet we ] čtení ſwa- teho Matiege w dwanadftém4) a w čtwrtem rozdiele,5) mluwie o anty- kriftowi, y die, že mnozí falefſní proroci budu znamenié wydawati a za- zraky. Protož styd se potom býti z toho pokolenié cizoložného, geſto znamenié hleda, gediné leč by mohlo od tebe dowedeno býti, ze ti diwi 1) Na vyplnění řádku přičiněna tečka. Chyba pís. m.: toho. Na doplnění řádku připsána šikmá čárka. 4) Omylem místo: dvadcátém. 5) Řádek doplněn tečkou. 2) 3)
29 [Kapitola 16.] pwda: 195 DAkli hledíš na ſwatoſt a bezpečnoſt tiech ſwatých žiwota, geſto gſú v welikém bobatſtwí a doftogenſtwí podle ſwieta byli, y kterú ſmie- loftí radiegí hledíš na žiwoty trech negiſtých, nežli na žiwot kriſtów, genz geſt neſmiernie ſwietieifí a bezpečnieifſí? kazdy takowý, geſto giftieiffiél) a lepfſie zamieta, a což geſt negiſtieiſſiého, to radiegí zwoluge ſobie, ne- ftriedmie hrieffí a w propaſt diablowu daleko ſie topí. Pakli proti mnie diéš, ze gediné ſobie zamyſlém, by ti ſwietí, geſto gſú byli v welikém pan- ſtwí podle ſuieta, že glú w tom hřiefili, a že gfu na tom od božlého zakona poſtupili, a ze gſú ſie toho konečnie pokali, odpowied k tomv: dokazi toho, ze gſú byli ſwieti a geſtie gſú, a yat dokáži, zet gſu ſie toho konečnie pokali. Neb ſwaty Jan ewangelifta, gefto geft byl mnoho swietieiffí nezli ſwatý řehoř neb giní, gefto gfu panftwie drzieli, Ten dié: „Diemeli, ze hřiéchu nemame, fami ſie klamame." kterakž tehdy nehrieſili gſú ti ſwatí, geſto gſú mieli panſtwié? Pročež bych nerekl, že gſu ſie toho konečnie pokali? Neb ge to ſwiedomo, ze nechawfſe bezpečné ciefty kralowy [195] a geho chudoby a zwolugícze ſobie negiftú cieftu, lidem newiedomv, nezřédnie gſú hrieſili. A gefto diéš proti mnye ze z toha2) nadanié mnoho ſie z toho diege modliteb, mnoho míſí, a tomv na potwrzenié mnoho ſie ge diwow ſtalo, k tomvt diem, že omylenié diabelſká ſnad gſú ſie we fnie zdala nie- kterým lidem lakomým pokrytým a pak mniegí, by ſie gim to od boha zgewilo, a pak to lidem zgewugí o mnohych tieléch mrtwých, řkúce, ze by diwy činili, aby lide blezeli k nim iako ſlepí, aby tudy ſobie mieſce prázdnili a kniezíké wačky naplnili; a mnohotie lidí temi diwy anty- kriftowými zklamano. Protož wierzmeż ziwým ſkutkóm, geſto ſie ſgedna- wagí f zakone božím, a nechayme tech negiſtých a mylných diwow. Neb carodieiníci faraonowi ćmnili gfú wiece diwów a zazrakow, nezli moyżiéſs. Jako ſtogí pſano w knihách Exody, to geft w druhých knihách moyziefo- wých, w ſedme a w ofmém rozdiélu. A podle prawdy we čtení polozeneé negedni, geſto pogdu na zatracenié, rkú w fudný den: 3) „Pane, zdali gſme we gméno twé neprorokowali a dlably gſme k tomv wyhánieli a mnoho gſme wiecí vkazowali a diwy cinili?“ Jakozto ſtogí o tom pſáno we čtení fwateho Matiege w ſedmém rozdiélu. A kriftus dié opiet we ] čtení ſwa- teho Matiege w dwanadftém4) a w čtwrtem rozdiele,5) mluwie o anty- kriftowi, y die, že mnozí falefſní proroci budu znamenié wydawati a za- zraky. Protož styd se potom býti z toho pokolenié cizoložného, geſto znamenié hleda, gediné leč by mohlo od tebe dowedeno býti, ze ti diwi 1) Na vyplnění řádku přičiněna tečka. Chyba pís. m.: toho. Na doplnění řádku připsána šikmá čárka. 4) Omylem místo: dvadcátém. 5) Řádek doplněn tečkou. 2) 3)
Strana 30
30 gfú mrtwí od toho člowieka, gehoz ty diéš, ze by byl ſwatý. Neb nymeiffí cas geft ſkonanie fuieta antykriftow, geſto sie ge diwow dalo mnoho. A tak wſecko píſmo kromie zakona božlého o tiech diwiéch a zazraciech geſt negifté a nebezpečné, a zwlaſtie, neb móž to ſnad býti, že falefſní proroci mnoho gſu lží přimiéfili w to negiíte píímo, chtiéce nie bohatým a mocným tohoto ſwieta ſlibiti toliko, chtiécz prawy bozí zakon zawrci, A to negiſte piímo o diwiech a zazraciéch niekterych lidí negiſtých prigieti a nad božlé vſtawenié ge welebiti a toho dawného od wiečných dnow nam odpuſtiti a nowe bohy nynieiffie newiernie přigímati. A o rozhřielení nynieiffiém kniezſkem od hřicchów ſlufié wiedieti, že člowiek nema to za wieru mieti a tak za giíte, ze by člowieku hřiéchy byli odpuſtieni. Než dobře má fie nadleti, že my pan buóh odpuſtí hrléchy ſkrze geho namieſtka, kdyz ma dobrý vmyl a prawie miení včiniti, co ge na niem, wſeczko to, co fie bohu libí, vptage ſye pílnie geho wole, A co ſie bohu nelibí, toho ſie pílnie wyſtréhati. Ale by to miel za wiéru takowú, ze to tak bude a nic ginak, toho nenié powínen wieřiti, než dobřie prawda geft, ze má byti vléra f příčiný, točizto, pokageli ſye člowiek vžitečnie a konečnie tehdy wſech hriechow, co gich geſt kdy včinil, bude gich zprawen a zpoſtien.6) [Kapitola 17.] lesz pliſká: Da ſie geſtie, že hrozíš taynie a ſkrytie wſemv žakowſtwu*1) po1) Z tak pod podobentwím zakonnié dobroty zkaziti1) kniezíkél) we- ſken ſtaw y giných doſtogenſtwie, a tak darmo ſie o to pokufiéſs proti kriſtowi, genż geft byl naywietíi kniez tohoto žakowſtwa, gemvz ty fie protiwís a geho hledaſs zkaženié. Neb podle wiéry prawe krieſtianſke, poniawadž naywietfí a naydoſtoynieifi ftrana a naydokonaleyffie geft a má býti ſtaw kniezíký, a ten ſtaw welice ſie rozmnozuge ſkrzye nadanié zbozie a platow, Tehdy geſt to zgewna wiec a obecznie magí za to, že kdyz by ſwietiſtí odyali to dawne dřewnié nadanié od ſtawu kniezſkeho ani gich wiéc nadawali, Tehdy by fie žakowſtwo welmi zkazilo a bylo by knieží welmi malo, tak že by gich bylo potřiebyé a nemohli by gich miéti, a tudy naywietfí ftaw a naydoſtoynieiffí cierkwi ſwate, na niemzto čierkew ſwatá naywiéc zalezí, welice by ſie zkazil, A tak cierkew ſwata na ſwe wietlí ftrancie daleko by zahynula, kterakzto tehdy milugeš podle přikazanié a miénie 6) Chyba pís. m.: zproštěn. 1) V originále lat. zní věta tato následovně: Videtur adhuc quod minaris tacite ruinam cleri, et per consequens more peccancium redarguis teipsum, et niteris, sed super- flue, agere contra Christum qui est clericus clericorum. — Písař, vynechav patrně něco, zkomolil větu a ani doplňkem (partic. praes.) připsaným po straně není smysl upraven docela.
30 gfú mrtwí od toho člowieka, gehoz ty diéš, ze by byl ſwatý. Neb nymeiffí cas geft ſkonanie fuieta antykriftow, geſto sie ge diwow dalo mnoho. A tak wſecko píſmo kromie zakona božlého o tiech diwiéch a zazraciech geſt negifté a nebezpečné, a zwlaſtie, neb móž to ſnad býti, že falefſní proroci mnoho gſu lží přimiéfili w to negiíte píímo, chtiéce nie bohatým a mocným tohoto ſwieta ſlibiti toliko, chtiécz prawy bozí zakon zawrci, A to negiſte piímo o diwiech a zazraciéch niekterych lidí negiſtých prigieti a nad božlé vſtawenié ge welebiti a toho dawného od wiečných dnow nam odpuſtiti a nowe bohy nynieiffie newiernie přigímati. A o rozhřielení nynieiffiém kniezſkem od hřicchów ſlufié wiedieti, že člowiek nema to za wieru mieti a tak za giíte, ze by člowieku hřiéchy byli odpuſtieni. Než dobře má fie nadleti, že my pan buóh odpuſtí hrléchy ſkrze geho namieſtka, kdyz ma dobrý vmyl a prawie miení včiniti, co ge na niem, wſeczko to, co fie bohu libí, vptage ſye pílnie geho wole, A co ſie bohu nelibí, toho ſie pílnie wyſtréhati. Ale by to miel za wiéru takowú, ze to tak bude a nic ginak, toho nenié powínen wieřiti, než dobřie prawda geft, ze má byti vléra f příčiný, točizto, pokageli ſye člowiek vžitečnie a konečnie tehdy wſech hriechow, co gich geſt kdy včinil, bude gich zprawen a zpoſtien.6) [Kapitola 17.] lesz pliſká: Da ſie geſtie, že hrozíš taynie a ſkrytie wſemv žakowſtwu*1) po1) Z tak pod podobentwím zakonnié dobroty zkaziti1) kniezíkél) we- ſken ſtaw y giných doſtogenſtwie, a tak darmo ſie o to pokufiéſs proti kriſtowi, genż geft byl naywietíi kniez tohoto žakowſtwa, gemvz ty fie protiwís a geho hledaſs zkaženié. Neb podle wiéry prawe krieſtianſke, poniawadž naywietfí a naydoſtoynieifi ftrana a naydokonaleyffie geft a má býti ſtaw kniezíký, a ten ſtaw welice ſie rozmnozuge ſkrzye nadanié zbozie a platow, Tehdy geſt to zgewna wiec a obecznie magí za to, že kdyz by ſwietiſtí odyali to dawne dřewnié nadanié od ſtawu kniezſkeho ani gich wiéc nadawali, Tehdy by fie žakowſtwo welmi zkazilo a bylo by knieží welmi malo, tak že by gich bylo potřiebyé a nemohli by gich miéti, a tudy naywietfí ftaw a naydoſtoynieiffí cierkwi ſwate, na niemzto čierkew ſwatá naywiéc zalezí, welice by ſie zkazil, A tak cierkew ſwata na ſwe wietlí ftrancie daleko by zahynula, kterakzto tehdy milugeš podle přikazanié a miénie 6) Chyba pís. m.: zproštěn. 1) V originále lat. zní věta tato následovně: Videtur adhuc quod minaris tacite ruinam cleri, et per consequens more peccancium redarguis teipsum, et niteris, sed super- flue, agere contra Christum qui est clericus clericorum. — Písař, vynechav patrně něco, zkomolil větu a ani doplňkem (partic. praes.) připsaným po straně není smysl upraven docela.
Strana 31
31 božlého a ctíš ſwú matku cierkew ſwatú, gednage gi] tak welike zkazenié? ktoz tehdy dobrý fmiel by fie o to pokufiti, zwlaſtie proti tomv, že přika- zuge pan buóh kazdemv, aby ctil otce duchowniého pana gezukriſta a matku duchowní, točižto cierkew ſwatú? Prawda: 196 Czkoliwiek diabel a geho vdy rozmnozili gſú mnoho lží proti božím A krieftianóm, Awfak byl by to doſti neſtatečny ſluha boží, ktery by proti lží opuftil2) braniti prawdy. Neb ſwatý Petr y ſwatý Jan y giní mnozí proti twrdífí wieci protiwné nerozpačili gfu ſie obranienié prawdy. Neb ač buoh da, nemluwíme trechto řečí pro přiézen lidíkú ani pro uzítek který tieleftný. Ale mluwíme z té prawe horliwofti bozíké, z kteréžto milugem prawdu čtenié a zakona božlého. Pakli kdy z pokuſené diabelíkeho po- držíme fie pychy a marné chluby, želeyme toho.3) Protoz w této řeči y w tomto pfaní nemiením giného, gediné naywiéce wyčiftienié a nawedenié ftawu kniezíkého k geho prawemv řadu,4) kterýzto řád pan buóh wy- pifuge tomv ftawu, kteryzto řád wieme, že nezaleží na rozmnození mno- hých bez čifla oſob kniezíkých hřieffných welmi a neſtatečných, ale zalezí wiece na zachovaní prawém toho ſtawu, yakož gey kriſtus vſtawil. Neb [ 196] iakozto kdyby celé tielo obratilo ſie w oči, bylo by mnoho zpoſobi- leifré,5) nezli dřéwe ſe dwiema očima, Takéž mnoho lidí krieftianíkých, kdiž fie tiehný w ſtaw kniezíký pro weliké a mnohe nadanié, neygſúc k tomv ftawu zpoſobeni ani od boha powolani, tehdy takowým řádem rozmno- zeným mnohých nehodných k tomy oſob wléce kazí nie ten ftaw kniezíký, nezh polepfuge, a tiém wiéce ſkodí w cierkwi ſwate. a tak, když lež kriwa od diabla die, bych ya tuto ſwú řečí byl proti cierkwi ſwaté a miel zka- ziti řád ſtawu kniezíkeho, nenié to prawda, ale chtiel bych ya rad tuto řeči, aby wſechno zakowſtwo w ſwém ftawu radnie ſtalo, yakozto y o ſobie toho zadam. Neb to z wiery krieftianſke wiém, ze kriftus z prawe ſwe láſky zřédil geft, aby tak żakowſtwo kriftowým naſledowaním ziwo bylo; wiém take z téż wiéry, ze kriſtus zgednal geft ſwé zakowſtwo, aby nemieli panftwié ſwietſkeho; a wiem trietié, že ačkoliwiek zakowſtwo móž trpieti nedoſtatek na tieleſtné potriebie, awſak geſt to3) bezpečniegié, nezli gmiéti welike nadanié neb mnoho zbožié nad ſwú ſkrowný potřiebu. Neb ge kriftus tak zřiédil ſwe apofítoly, aby radieiſſe tak negedný trpieli nedo- ſtatky, nežli mnoho zbožié mieli, neb gſú tudy tiém wiéce na buóh zpoleſhali, proſpiewagíc w ſpaſení ſwém y w giných. Neb geſt ge kriſtus tak zgednal, aby geho w tom reholy naſledowali. A tak, ačkoliwiek z této reči pripiſugís) my welike blaznowſtwié a ſmieloft neradný, ač y na mý ſkodu geft tieleſtný, 2) Za tímto slovem jest cosi vyškrabáno. 3) Konec řádku vyplněn tečkou. 4) Písař původně napsal vradu a v pak vyškrabal. 5) Chybně m. nezpósobilejšie; v orig. foret indisposicius. 6) Mezi ia I jest radováno.
31 božlého a ctíš ſwú matku cierkew ſwatú, gednage gi] tak welike zkazenié? ktoz tehdy dobrý fmiel by fie o to pokufiti, zwlaſtie proti tomv, že přika- zuge pan buóh kazdemv, aby ctil otce duchowniého pana gezukriſta a matku duchowní, točižto cierkew ſwatú? Prawda: 196 Czkoliwiek diabel a geho vdy rozmnozili gſú mnoho lží proti božím A krieftianóm, Awfak byl by to doſti neſtatečny ſluha boží, ktery by proti lží opuftil2) braniti prawdy. Neb ſwatý Petr y ſwatý Jan y giní mnozí proti twrdífí wieci protiwné nerozpačili gfu ſie obranienié prawdy. Neb ač buoh da, nemluwíme trechto řečí pro přiézen lidíkú ani pro uzítek který tieleftný. Ale mluwíme z té prawe horliwofti bozíké, z kteréžto milugem prawdu čtenié a zakona božlého. Pakli kdy z pokuſené diabelíkeho po- držíme fie pychy a marné chluby, želeyme toho.3) Protoz w této řeči y w tomto pfaní nemiením giného, gediné naywiéce wyčiftienié a nawedenié ftawu kniezíkého k geho prawemv řadu,4) kterýzto řád pan buóh wy- pifuge tomv ftawu, kteryzto řád wieme, že nezaleží na rozmnození mno- hých bez čifla oſob kniezíkých hřieffných welmi a neſtatečných, ale zalezí wiece na zachovaní prawém toho ſtawu, yakož gey kriſtus vſtawil. Neb [ 196] iakozto kdyby celé tielo obratilo ſie w oči, bylo by mnoho zpoſobi- leifré,5) nezli dřéwe ſe dwiema očima, Takéž mnoho lidí krieftianíkých, kdiž fie tiehný w ſtaw kniezíký pro weliké a mnohe nadanié, neygſúc k tomv ftawu zpoſobeni ani od boha powolani, tehdy takowým řádem rozmno- zeným mnohých nehodných k tomy oſob wléce kazí nie ten ftaw kniezíký, nezh polepfuge, a tiém wiéce ſkodí w cierkwi ſwate. a tak, když lež kriwa od diabla die, bych ya tuto ſwú řečí byl proti cierkwi ſwaté a miel zka- ziti řád ſtawu kniezíkeho, nenié to prawda, ale chtiel bych ya rad tuto řeči, aby wſechno zakowſtwo w ſwém ftawu radnie ſtalo, yakozto y o ſobie toho zadam. Neb to z wiery krieftianſke wiém, ze kriftus z prawe ſwe láſky zřédil geft, aby tak żakowſtwo kriftowým naſledowaním ziwo bylo; wiém take z téż wiéry, ze kriſtus zgednal geft ſwé zakowſtwo, aby nemieli panftwié ſwietſkeho; a wiem trietié, že ačkoliwiek zakowſtwo móž trpieti nedoſtatek na tieleſtné potriebie, awſak geſt to3) bezpečniegié, nezli gmiéti welike nadanié neb mnoho zbožié nad ſwú ſkrowný potřiebu. Neb ge kriftus tak zřiédil ſwe apofítoly, aby radieiſſe tak negedný trpieli nedo- ſtatky, nežli mnoho zbožié mieli, neb gſú tudy tiém wiéce na buóh zpoleſhali, proſpiewagíc w ſpaſení ſwém y w giných. Neb geſt ge kriſtus tak zgednal, aby geho w tom reholy naſledowali. A tak, ačkoliwiek z této reči pripiſugís) my welike blaznowſtwié a ſmieloft neradný, ač y na mý ſkodu geft tieleſtný, 2) Za tímto slovem jest cosi vyškrabáno. 3) Konec řádku vyplněn tečkou. 4) Písař původně napsal vradu a v pak vyškrabal. 5) Chybně m. nezpósobilejšie; v orig. foret indisposicius. 6) Mezi ia I jest radováno.
Strana 32
32 Awſak wiem, ze mvdroſt božié k tomv mie napomina, a wieřím, ze to proſpiege k wiečnémv ſpaſení, ſetrwamh w tom vmyſle až do konce. A tak, kdyby toho mnozſtwié zakowíkeho ſie vmenſfilo a ctnot ſie gich rozmno- žila, Anebo kdyby wſecko to zakowſtwo bohaté a lakomé obratilo ſie- w niekdayfié zakowſtwo chude a pokorne, apoſtolſké a kriftowo, tehdy by cierkew ſwata mnoheho zleho pozbyla a ftranky gegié nemocné podlé řeholy a podle přikladu ſpaſenié kriftowa ſ boží pomocí byli by potwrzeni. Ale zčaſtná by to byla promiena,7) neb w pokrytſwís) nenié, geſto ſie vkazuge, iakozto by v weliké ſwatoſti bylo, gſú prawe hlízy zbytečné w tom duchowniém tiele cierkwe ſwate a welmi ſkodliwe. Nebtie to wiedomá wiec w zakonie bożiém, ze ktoż w pokrytſtwi přigima ſtaw9) kniezſký pro- čeſt tohoto ſwieta a pro doſtogenſtwie ſwietſké9) aneb pro rozkoſs tiela, ten yakozto boží zradce a ſwatokupec a kaciér w hlubokoft ſie hriechów potupuge;10) a tak, počnúce od papeže az do naymeníieho zakonníka, glut kaciéri ſroce w cierkew ſwatú wſieti neb wſtiépeni. A tuto w ſwe lżi lżíwie prawíš, by yhned z toho, ktož ma podle ſwieta gmeno knieftianſké neb zakowſké, byl před bohem kniezem z naywietffye ſtranky cierkwe ſwate. Ale knéžata kniezíka a zakonníci a ſkarioth tomv nie protiwié. A takožto niekdy ty ſtranky antykriftowy mnoho gſú gednaly proti kriſtowi, takez y dnes gich plémie welmi ſie ge rozſiélo, genž ſtogí welmie proti kriſtowi, gènz gſú iakozto cizoložné ženy prazdne dawno pobiehly od ſweho chotie, pana gezukriſta, toliko zewnitřnié znamenié vkazugíc, iakozto by wierní byli. A tudy, což ge na nich, potupugí nebeſké manzelſtwié a kazie ge- mezi ginými duſſemi krieſtianſkymi, což ge na nich, a mezi chotem gich, panem gežíffem. [Kapitola 18.] leż: Terak fie móžes wyſtriéhati toho, by w tom, coz wedeš negednal zkaženié naffie matky cierkwe fuaté, Neb nizadný nepochybuge, ze ti prelati gfú wietífí w cierkwi ſwate ſwým welikým panſtwím a přiezní we- likú ku panóm zemíkym gich rodu y kniézaty1) tohoto ſwieta, káže2) mnohe hréchy a zloſti a kacierzſtwie mnoho ſtawugí, a k tomv činié welike almvżny a mnohé, magí krafne a podobné y počeítné domy a welikú čeled, mnoho panofí a rytierów, geſto ſie hodie ke wffemv dobrémv a počeſtnémv a k obranie a polepſení ſwé wlaſti domacié; ktoz by tehdy k tomv chtiel 7) V originále lat.: imitatio. Překladatel český měl buďto před sebou rukopis, kde místo imitatio stálo: mutatio, anebo špatně četl. s) Oprava písařova. 2) Konec řádku vyplněn tečkou. 10) Patrně chyba pís. m. správného potopuge, jež lépe odpovídá lat.: se involvit. Omyl písařův; v. úvod III. 2) Chybně místo kazié; v. úvod III. 1)
32 Awſak wiem, ze mvdroſt božié k tomv mie napomina, a wieřím, ze to proſpiege k wiečnémv ſpaſení, ſetrwamh w tom vmyſle až do konce. A tak, kdyby toho mnozſtwié zakowíkeho ſie vmenſfilo a ctnot ſie gich rozmno- žila, Anebo kdyby wſecko to zakowſtwo bohaté a lakomé obratilo ſie- w niekdayfié zakowſtwo chude a pokorne, apoſtolſké a kriftowo, tehdy by cierkew ſwata mnoheho zleho pozbyla a ftranky gegié nemocné podlé řeholy a podle přikladu ſpaſenié kriftowa ſ boží pomocí byli by potwrzeni. Ale zčaſtná by to byla promiena,7) neb w pokrytſwís) nenié, geſto ſie vkazuge, iakozto by v weliké ſwatoſti bylo, gſú prawe hlízy zbytečné w tom duchowniém tiele cierkwe ſwate a welmi ſkodliwe. Nebtie to wiedomá wiec w zakonie bożiém, ze ktoż w pokrytſtwi přigima ſtaw9) kniezſký pro- čeſt tohoto ſwieta a pro doſtogenſtwie ſwietſké9) aneb pro rozkoſs tiela, ten yakozto boží zradce a ſwatokupec a kaciér w hlubokoft ſie hriechów potupuge;10) a tak, počnúce od papeže az do naymeníieho zakonníka, glut kaciéri ſroce w cierkew ſwatú wſieti neb wſtiépeni. A tuto w ſwe lżi lżíwie prawíš, by yhned z toho, ktož ma podle ſwieta gmeno knieftianſké neb zakowſké, byl před bohem kniezem z naywietffye ſtranky cierkwe ſwate. Ale knéžata kniezíka a zakonníci a ſkarioth tomv nie protiwié. A takožto niekdy ty ſtranky antykriftowy mnoho gſú gednaly proti kriſtowi, takez y dnes gich plémie welmi ſie ge rozſiélo, genž ſtogí welmie proti kriſtowi, gènz gſú iakozto cizoložné ženy prazdne dawno pobiehly od ſweho chotie, pana gezukriſta, toliko zewnitřnié znamenié vkazugíc, iakozto by wierní byli. A tudy, což ge na nich, potupugí nebeſké manzelſtwié a kazie ge- mezi ginými duſſemi krieſtianſkymi, což ge na nich, a mezi chotem gich, panem gežíffem. [Kapitola 18.] leż: Terak fie móžes wyſtriéhati toho, by w tom, coz wedeš negednal zkaženié naffie matky cierkwe fuaté, Neb nizadný nepochybuge, ze ti prelati gfú wietífí w cierkwi ſwate ſwým welikým panſtwím a přiezní we- likú ku panóm zemíkym gich rodu y kniézaty1) tohoto ſwieta, káže2) mnohe hréchy a zloſti a kacierzſtwie mnoho ſtawugí, a k tomv činié welike almvżny a mnohé, magí krafne a podobné y počeítné domy a welikú čeled, mnoho panofí a rytierów, geſto ſie hodie ke wffemv dobrémv a počeſtnémv a k obranie a polepſení ſwé wlaſti domacié; ktoz by tehdy k tomv chtiel 7) V originále lat.: imitatio. Překladatel český měl buďto před sebou rukopis, kde místo imitatio stálo: mutatio, anebo špatně četl. s) Oprava písařova. 2) Konec řádku vyplněn tečkou. 10) Patrně chyba pís. m. správného potopuge, jež lépe odpovídá lat.: se involvit. Omyl písařův; v. úvod III. 2) Chybně místo kazié; v. úvod III. 1)
Strana 33
33 přiftupiti, aby tak vrození prelati opuftiéc wlecko y íli zebrat? Nezdat fie, ze toto weda negednaſs ] zemſkeho dobreho, ale tudy gednáš ſwobodu lidem k hřiéchu? Neb koho by fie bali, by prelati moci nemieli zleho ſtawiti mezi lidmi a pomítiti? A kdyby byli chudí prelati, kto by sie na nie obrátil? a tak by lidé hřeſih obecnie. prawda: 197 leme to, ač buoh dá, ze náš vmyl geft dobrý a křieftianíký, Nebt geft prawá wiera w zakonie bożiém založena. Nebt w tom, ač boh dá, mie- níme weliký profplech wſem třem ftrankám cierkwi ſwaté3) na počatku powiedieným podle toho řádu a navčenié, kteréžto geft pan gežíš wydal. Ale kto tak zlý a nevierný mohl by ftawiti a kazati4) tak dobrý a ſwatý vmyíl? Ey, kriftus byl geft člowiek welmi doftoyný a welebný y welmi vrozený nade wſecky lidi ſwieta wſeho. Awſak, kdyztie prigal ten ſtaw kmezíký, y fám na fie y na ſwe niekteré přátely, zachowalt geft prawie y f ginými ſwymi apoftoly tu prawu řeholu, kterú ge wydal o chudobie a pokoře, a řeholy, z nichzto niekteří biéchu geho přátelé welmie vrození.5) Protoz tehdy, neſtydiel by ſie ten, geſto prigimá ſtaw kniezſký, geſto ge tak daleko pobludil od te prawé reholy, geſto na ten ſtaw ſluſſie? Neb na tom takowý činí fie fluzebníkem diablowým a hriécha, a tot geſt ſlužba přiéliš hanebná [197] a přieohawná. Protoz welicí pani a kniéžata chtie ſwé prátely w doſtogenſtwie welika vweſti pro čeſt a chwálu ſwietſku a pro- uzitek tohoto ſwieta; ti takowí w ſobie welmi bludié a daleko gſú od prawé cieſty pana gezukriſta. Protoz, když proti mnie wedeš, ze bohati a mocní prelati mohú mnoho“) dobreho včiniti, Odpowied k tomv: Znám to, že kazde zlé niekterak příčiný fwú niekterú činé mnohe dobré. Awfak to zlé wzdy ge w ſobie zle, a nikoli nemá včinieno býti Proto nizadné dobré z toho poílé. Protozz toto poyčugi, že bohattvié, panftwie, moc, vrozené platíké móž negedniém včiniti a příčina býti mnoho dobreho k ſpaſení, iakozto zrazenié gidáłowo a prodawanié, a biſkupow a prelatów ſtareho zakona gednanié neradné a zloſtné o ſmrti pana gezukriſta včinilo geſt mnoho dobrého k lidíkémv ſpaſení. Awſak ačkoliwiek gidáłowo zrazenié y duchowních zloftné gednanie činilo geft a byla příčina k mnohemv dob- rémv, awſak to w ſobie bylo welmi zlé a ſkodliwé. Neb nemóž tak zle- býti, by sie k vieččiémy dobrémy nehodilo, Aniž pan buóh móž co zlého přepuftiti na ſwietie, byt ne miel7) z toho neb nechtiel nieco dobreho 3) Na vyplnění řádku připsána tečka. 4) Rovněž chybně m. kaziti; v. úvod III. 5) V této větě jest patrně něco vynecháno, neboť smysl její nebyl by dosti jasný. V orig. zní toto místo: . . . servavit ad regulam paupertatem humilitatem et dei obedienciam. Et fecit alios quos elegerat in apostolos, quorum quidam erant sui cognati virtute nobiles, istam regulam observare. 6) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 7) Oprava písařova.
33 přiftupiti, aby tak vrození prelati opuftiéc wlecko y íli zebrat? Nezdat fie, ze toto weda negednaſs ] zemſkeho dobreho, ale tudy gednáš ſwobodu lidem k hřiéchu? Neb koho by fie bali, by prelati moci nemieli zleho ſtawiti mezi lidmi a pomítiti? A kdyby byli chudí prelati, kto by sie na nie obrátil? a tak by lidé hřeſih obecnie. prawda: 197 leme to, ač buoh dá, ze náš vmyl geft dobrý a křieftianíký, Nebt geft prawá wiera w zakonie bożiém založena. Nebt w tom, ač boh dá, mie- níme weliký profplech wſem třem ftrankám cierkwi ſwaté3) na počatku powiedieným podle toho řádu a navčenié, kteréžto geft pan gežíš wydal. Ale kto tak zlý a nevierný mohl by ftawiti a kazati4) tak dobrý a ſwatý vmyíl? Ey, kriftus byl geft člowiek welmi doftoyný a welebný y welmi vrozený nade wſecky lidi ſwieta wſeho. Awſak, kdyztie prigal ten ſtaw kmezíký, y fám na fie y na ſwe niekteré přátely, zachowalt geft prawie y f ginými ſwymi apoftoly tu prawu řeholu, kterú ge wydal o chudobie a pokoře, a řeholy, z nichzto niekteří biéchu geho přátelé welmie vrození.5) Protoz tehdy, neſtydiel by ſie ten, geſto prigimá ſtaw kniezſký, geſto ge tak daleko pobludil od te prawé reholy, geſto na ten ſtaw ſluſſie? Neb na tom takowý činí fie fluzebníkem diablowým a hriécha, a tot geſt ſlužba přiéliš hanebná [197] a přieohawná. Protoz welicí pani a kniéžata chtie ſwé prátely w doſtogenſtwie welika vweſti pro čeſt a chwálu ſwietſku a pro- uzitek tohoto ſwieta; ti takowí w ſobie welmi bludié a daleko gſú od prawé cieſty pana gezukriſta. Protoz, když proti mnie wedeš, ze bohati a mocní prelati mohú mnoho“) dobreho včiniti, Odpowied k tomv: Znám to, že kazde zlé niekterak příčiný fwú niekterú činé mnohe dobré. Awfak to zlé wzdy ge w ſobie zle, a nikoli nemá včinieno býti Proto nizadné dobré z toho poílé. Protozz toto poyčugi, že bohattvié, panftwie, moc, vrozené platíké móž negedniém včiniti a příčina býti mnoho dobreho k ſpaſení, iakozto zrazenié gidáłowo a prodawanié, a biſkupow a prelatów ſtareho zakona gednanié neradné a zloſtné o ſmrti pana gezukriſta včinilo geſt mnoho dobrého k lidíkémv ſpaſení. Awſak ačkoliwiek gidáłowo zrazenié y duchowních zloftné gednanie činilo geft a byla příčina k mnohemv dob- rémv, awſak to w ſobie bylo welmi zlé a ſkodliwé. Neb nemóž tak zle- býti, by sie k vieččiémy dobrémy nehodilo, Aniž pan buóh móž co zlého přepuftiti na ſwietie, byt ne miel7) z toho neb nechtiel nieco dobreho 3) Na vyplnění řádku připsána tečka. 4) Rovněž chybně m. kaziti; v. úvod III. 5) V této větě jest patrně něco vynecháno, neboť smysl její nebyl by dosti jasný. V orig. zní toto místo: . . . servavit ad regulam paupertatem humilitatem et dei obedienciam. Et fecit alios quos elegerat in apostolos, quorum quidam erant sui cognati virtute nobiles, istam regulam observare. 6) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 7) Oprava písařova.
Strana 34
34 wyweſti. Téz móż panſtwié kniezſkeho, ačkoliwiek niekdy negedniém činí příčiny k ſpaſení, takozto Judáš. Awfakt proto, že proti přikazaní božiémy panugí, w tom we3) trežce hneffié a giným na tom weliké pohorſenié dawagí, zle činiéce a proti ſobie prawdy newyznawagíce. A tak zle do- wodíš proti mnie, že proto, kdyz prelati ſwým panſtwím gſú příčma mnoho dobreho negniem9) k ſpaſení, by yhned z toho, magíc to ſwietſké panftwie, proti božiémy přikazaní nehřiefili. Neb ne wſecko, což ge vžitečno a pří- čina k dobrémv, geſt w ſobie dobre a počeſtne; iakozto ſelhati wzdy geſt hřiéch w ſobie, awſak negedný bywá vžitečna10) a příčma k mnohémv dobrémv, awſak pro to dobré nemá člowiek hriefiti ani ſelhati. Neb podle reči ſwateho pawla11) zle neſluſié činiti, aby z toho6) dobré wyſlo. Protož kriftus, mvdrý lekar, zwolil ſwé apoſtoly w ftaw apoſtolſký, fúžili2) ge a za- wazal od ſwietſké pychy, od rozkoſneho žiwota y od lakomſtwie, a tu řeholu zachowal geft a oſtawil potomním gich namieſtkóm a giným dobrým krieftiankóm. Neb on die we čtení ſwateho Jana w třinadítém rozdiele: Prikazanié nowe dawam wam, abyſte ſie ſpolu milowahi; iakoż yá gſem wás milowal, a wy ſie ſpolu milugte. A tak z toho móż każdý rozumieti, že ſkutkowé nynieifích lakomých a bohatých prelatiéch,13) iakozto ſkutkowe diabelſtí, ačkoliwiek gſú w ſobieI zlí, awſak w cierkwi ſwaté gſú přičíny mnoho hřiechow zkaziti; yakozto lupenié chudých, a to, co ſluſié na chude, bezprawné zadrženié, a proti bohu ſwietíkté14) cti a chwaly dofahnúti, móž nazwáno býti almvzny z pokritstwié. O, ſtrach mnohým krieftianóm, točižto ſkrze oblupenié podobenſtwím almyžny kniezíké. Protož to na- danié paníke ſtawu kniezíkemv nenié z toho chwála panóm před bohem, ale diabelſké nawedenié. protož, iakzto prelatíké nawedenié 15) zbožlé a vrozenié móž býti tiem prelatom y mnohým giným welika příčina k mno- hým hřiechóm, ku pyſe a k lakomftwí. Takéž tíž prelati ſwým zbožím a lakomſtwím mohu býti příčina mnohým w cierkwi ſwate k welké od- platie a k ſpaſení pro mnohé neſnáze, kteréžto od nich trpié, a gedine, ne- budeli božié miloſti, tehdy wiec gich geft, gefto fie horfné zlým navčením a zlými příklady tech zlých prelatów, nezli geſto by ſie od nich lepſihi. Protoz ohledayme řád, kterýmzto kriftus dofahl miloſti a ctnoſti, a tudy 16) nebo muſíí člowiek poyčiti, ze by kriſtus byl blazen, anebo že chudoba, kterú ge on wedl, zgednawala geft preláty k ctnoſtem a k ſwatemv žiwotu k kriſtowi podobnémv. Aniž proto, kdyby kniez'é 16) tak byli žiwi, kriſta nafledugíc a geho apoftolów, yhned by z toho žebrali v lidí, chodiéce dom s) Písař počal psáti snad ,velmi“, ale přeškrtl první dvě písmena, jež napsal. 9) Omylem místo: negednem. 10) Rovněž omyl písařův m.: užitečno. 11) Zbytek řádku vyplněn obloučkem a tečkou: 12) Počáteční i opraveno po předchozí rasuře. 13) Omyl pís. místo: prelátóv. 14) Zřetelné přepsání. 15) Slovo to, napsané omylem, jest přeškrtnuto. 16) Oprava písařova.
34 wyweſti. Téz móż panſtwié kniezſkeho, ačkoliwiek niekdy negedniém činí příčiny k ſpaſení, takozto Judáš. Awfakt proto, že proti přikazaní božiémy panugí, w tom we3) trežce hneffié a giným na tom weliké pohorſenié dawagí, zle činiéce a proti ſobie prawdy newyznawagíce. A tak zle do- wodíš proti mnie, že proto, kdyz prelati ſwým panſtwím gſú příčma mnoho dobreho negniem9) k ſpaſení, by yhned z toho, magíc to ſwietſké panftwie, proti božiémy přikazaní nehřiefili. Neb ne wſecko, což ge vžitečno a pří- čina k dobrémv, geſt w ſobie dobre a počeſtne; iakozto ſelhati wzdy geſt hřiéch w ſobie, awſak negedný bywá vžitečna10) a příčma k mnohémv dobrémv, awſak pro to dobré nemá člowiek hriefiti ani ſelhati. Neb podle reči ſwateho pawla11) zle neſluſié činiti, aby z toho6) dobré wyſlo. Protož kriftus, mvdrý lekar, zwolil ſwé apoſtoly w ftaw apoſtolſký, fúžili2) ge a za- wazal od ſwietſké pychy, od rozkoſneho žiwota y od lakomſtwie, a tu řeholu zachowal geft a oſtawil potomním gich namieſtkóm a giným dobrým krieftiankóm. Neb on die we čtení ſwateho Jana w třinadítém rozdiele: Prikazanié nowe dawam wam, abyſte ſie ſpolu milowahi; iakoż yá gſem wás milowal, a wy ſie ſpolu milugte. A tak z toho móż każdý rozumieti, že ſkutkowé nynieifích lakomých a bohatých prelatiéch,13) iakozto ſkutkowe diabelſtí, ačkoliwiek gſú w ſobieI zlí, awſak w cierkwi ſwaté gſú přičíny mnoho hřiechow zkaziti; yakozto lupenié chudých, a to, co ſluſié na chude, bezprawné zadrženié, a proti bohu ſwietíkté14) cti a chwaly dofahnúti, móž nazwáno býti almvzny z pokritstwié. O, ſtrach mnohým krieftianóm, točižto ſkrze oblupenié podobenſtwím almyžny kniezíké. Protož to na- danié paníke ſtawu kniezíkemv nenié z toho chwála panóm před bohem, ale diabelſké nawedenié. protož, iakzto prelatíké nawedenié 15) zbožlé a vrozenié móž býti tiem prelatom y mnohým giným welika příčina k mno- hým hřiechóm, ku pyſe a k lakomftwí. Takéž tíž prelati ſwým zbožím a lakomſtwím mohu býti příčina mnohým w cierkwi ſwate k welké od- platie a k ſpaſení pro mnohé neſnáze, kteréžto od nich trpié, a gedine, ne- budeli božié miloſti, tehdy wiec gich geft, gefto fie horfné zlým navčením a zlými příklady tech zlých prelatów, nezli geſto by ſie od nich lepſihi. Protoz ohledayme řád, kterýmzto kriftus dofahl miloſti a ctnoſti, a tudy 16) nebo muſíí člowiek poyčiti, ze by kriſtus byl blazen, anebo že chudoba, kterú ge on wedl, zgednawala geft preláty k ctnoſtem a k ſwatemv žiwotu k kriſtowi podobnémv. Aniž proto, kdyby kniez'é 16) tak byli žiwi, kriſta nafledugíc a geho apoftolów, yhned by z toho žebrali v lidí, chodiéce dom s) Písař počal psáti snad ,velmi“, ale přeškrtl první dvě písmena, jež napsal. 9) Omylem místo: negednem. 10) Rovněž omyl písařův m.: užitečno. 11) Zbytek řádku vyplněn obloučkem a tečkou: 12) Počáteční i opraveno po předchozí rasuře. 13) Omyl pís. místo: prelátóv. 14) Zřetelné přepsání. 15) Slovo to, napsané omylem, jest přeškrtnuto. 16) Oprava písařova.
Strana 35
35 od domv. Nebo kriſtus, náš príklad, ten ſe gel7) v proſtredce, ani mage bohattwie, ani to ſkodliwe žebranié, iakozto nynieifí zakonníci trém fobie zaſluzením18) žebraním fie neradnie obieragí; obetie to kriftus potupil, též kniežé magí geho w tom nafledowati. Protož tak weíti a včiti, aby knieżié tak žiwi byli, nenié zkaziti cierkew ſwatu, ani geſt dati w tom fwobodu hřiechóm, gediné fnad niekteří mohli by réci: „newieříme“, f oniemi niekdayfími kniežími zlými, gefto na krifta žalowachu — též y nynié proti mnie mohú řéči19) —: on prewracié wſecka kralowftwie y cléfařſtwié zarmvcvge. Protoz ti tak, geſto tieleſtnie podle zewniti ſudié, neznagice toho, což geft božié, gfú obecnie flowy y ſkutky newierní. [Kapitola 19.] less: 198 Da nie z twé reči, ze ſkrytie potupugeſs čtwéro fibalſtwo w cierkwi ſwate, tocizto nayprwnié ſwietſké zakowstwo Ciefařſké, točižto od ciefaře konftantyna a od ginych kralów a kniéžat nadanié. Druhe bohatí za- konníci, nadáni i ſwými opaty neb probofty. Třietié predykáře, gefto diegí, že by mieli vrad kazatelſký1) a to gſú zebráci. Cztwti2) koſáci3), take zebráci, a giní mnozí. i tiemito wſecky potupugeſs a zamietáš z cierkwi fſwate; ale kto by to ſmiel připſati dworu římſkémv? Neb negeden z tiech ftawow potwrdili. Neb podle twé řeči ty wlechny, a zwlafftie [ 198] ti otči- kowé a bratříkowé, zprawugíc kniéžata y pany, kniezny y panié, gim radiéc a ge zpowiedagic, kdyz na to obecnie wedu, aby nadawali koftely, klafftery, tehdy by byli zradce y kaciéři, a ſwietití k tomv powolugíc byli by take zrádce obecneho dobrého. Ale kto fmié nad mvdroſt zakowíkú takú za- lobu wydati? neb by 4) tak zakon boží welel žiwu býti kniezy, tehdy by byl mnozí ſwietí z tiechto zakonnow5) pofíh 5) nikoli nemlčel, by bylit6) to take giným prawili, aby tak ziwi byli chudie kniežlé, iako ty včíš a wedeš, bylit by to wzdy zgewili biſkupóm a opatóm bohatým. Ale 17) Vynecháno: držel; v orig.: tenebat se in medio. 18) Patrně omyl písařův m. zasluženým. 19) Chybně místo řéci. 1) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. 2) Písař zapomněl r: čtvrtí. 3) Slovo to nezdá se mi správné. Mám za to, že je to omyl opisovačský m.: bosáci. 4) Opraveno dodatečně. 5) Původně bylo napsáno: světí z těchto zákonníkóv pošlí, což odpovídá lat. znění: sancti de fratribus. — Pak však, patrně z neporozumění, bylo vyškrabáno k ve slově ,zákonníkóv a ,pošlí přeškrtnuto celé. Opravu prvního slova vykonal písař hned, druhé slovo přeškrtnuto patrně dodatečně. 6) Původně: byt byli; později u byt vyškrabáno t a připsáno k byli, a naznačeno znaménky , že se má čísti: byliť by.
35 od domv. Nebo kriſtus, náš príklad, ten ſe gel7) v proſtredce, ani mage bohattwie, ani to ſkodliwe žebranié, iakozto nynieifí zakonníci trém fobie zaſluzením18) žebraním fie neradnie obieragí; obetie to kriftus potupil, též kniežé magí geho w tom nafledowati. Protož tak weíti a včiti, aby knieżié tak žiwi byli, nenié zkaziti cierkew ſwatu, ani geſt dati w tom fwobodu hřiechóm, gediné fnad niekteří mohli by réci: „newieříme“, f oniemi niekdayfími kniežími zlými, gefto na krifta žalowachu — též y nynié proti mnie mohú řéči19) —: on prewracié wſecka kralowftwie y cléfařſtwié zarmvcvge. Protoz ti tak, geſto tieleſtnie podle zewniti ſudié, neznagice toho, což geft božié, gfú obecnie flowy y ſkutky newierní. [Kapitola 19.] less: 198 Da nie z twé reči, ze ſkrytie potupugeſs čtwéro fibalſtwo w cierkwi ſwate, tocizto nayprwnié ſwietſké zakowstwo Ciefařſké, točižto od ciefaře konftantyna a od ginych kralów a kniéžat nadanié. Druhe bohatí za- konníci, nadáni i ſwými opaty neb probofty. Třietié predykáře, gefto diegí, že by mieli vrad kazatelſký1) a to gſú zebráci. Cztwti2) koſáci3), take zebráci, a giní mnozí. i tiemito wſecky potupugeſs a zamietáš z cierkwi fſwate; ale kto by to ſmiel připſati dworu římſkémv? Neb negeden z tiech ftawow potwrdili. Neb podle twé řeči ty wlechny, a zwlafftie [ 198] ti otči- kowé a bratříkowé, zprawugíc kniéžata y pany, kniezny y panié, gim radiéc a ge zpowiedagic, kdyz na to obecnie wedu, aby nadawali koftely, klafftery, tehdy by byli zradce y kaciéři, a ſwietití k tomv powolugíc byli by take zrádce obecneho dobrého. Ale kto fmié nad mvdroſt zakowíkú takú za- lobu wydati? neb by 4) tak zakon boží welel žiwu býti kniezy, tehdy by byl mnozí ſwietí z tiechto zakonnow5) pofíh 5) nikoli nemlčel, by bylit6) to take giným prawili, aby tak ziwi byli chudie kniežlé, iako ty včíš a wedeš, bylit by to wzdy zgewili biſkupóm a opatóm bohatým. Ale 17) Vynecháno: držel; v orig.: tenebat se in medio. 18) Patrně omyl písařův m. zasluženým. 19) Chybně místo řéci. 1) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. 2) Písař zapomněl r: čtvrtí. 3) Slovo to nezdá se mi správné. Mám za to, že je to omyl opisovačský m.: bosáci. 4) Opraveno dodatečně. 5) Původně bylo napsáno: světí z těchto zákonníkóv pošlí, což odpovídá lat. znění: sancti de fratribus. — Pak však, patrně z neporozumění, bylo vyškrabáno k ve slově ,zákonníkóv a ,pošlí přeškrtnuto celé. Opravu prvního slova vykonal písař hned, druhé slovo přeškrtnuto patrně dodatečně. 6) Původně: byt byli; později u byt vyškrabáno t a připsáno k byli, a naznačeno znaménky , že se má čísti: byliť by.
Strana 36
36 žet gſú o tom mlčeli a to, co ty wedeš, za blud gſú a za kaciertwié mieli a tomv gſu ſie protiwili a geſtie protiwie. A byloli by to tak, iako ty wedeš, tehdy giní wſickni duchowní flowutní a včení tehož newedúc,7) ne tomv fie protiviéc8) by byli9) kaciéř a zrádce boží y lidí y wſech kralówſtwí křeftianſkých. Prawda: Teto odpory, kterú ty wedeš, geftit vléce proti tiem žakóm a proti tomv Zfibalftwí w pokrytſtwí ſpolu ſwazanemv, o nichž ty zmiénku činíš. Nechayzt tehdy onil) fami za ſie odpowiedagí. Neb geftit to, řku, proti ním, létat magí, nechzt fami za fie odpowiedagí. Nebt yá na tom římſkého dwora nemiením wymluwiti, ani tiech duchowních bratří, ani zamyſlených zakonnikow. Ale geftie ſem žiw v wiéře pana gezu kriſta a wlém, ze tak on chce w ſwém zakonie, aby geho zakowftwo tak żiwo bylo, iako giž geſt powiediéno. Awfak, gehoz mi ſie nezdá, buduli kdy navčen od koho ginak a 2) zprawen, nezli tuto prawím, a proti tomy, co tuto wedu, chcit yá rád w prawdie krieftianſké w teto wieci pokornie powoliti, A owſem, buduh proti tomv3) od papeze neb od giných wietíích prelatów cierkwe fwaté. ale wlém, že obyčegowé a fkutkowé gich zlí nemagíl) prigeti býti od křieftianftwa za wléru. Neb welmi ſnadnie lakomftwím mohú nakaženi býti, iakozto žádoft ku powylení niekdy diabla na nebi nakazila geft, a potom ſkrze toho pokolenié lidíké. Aniž které zakonníky mohú4) wy- mluwati, Neb zwoliwfle fobie ziwot1) obecny, aby bez hréchu ziwi byli a zwlaftnoſtí nemieli, než aby wſecko wobec mieli. A ačkoliwiek druzí gſú w zakoniéch žebráci, wſak powolugí na ſwé myſli k tomv welikémv nadaní kniezíkémv, kdyz mlčié a proti tomv zgewnie nekaží, ani proti tomv na zpowiedech radié, ani w kterém mezi lidmi obecenſtwí proti tomv ftatečnie fie poftawugí, nefmiegíc prawdy powiediéti. Ale zlořečené geft kazdé ta- kowe fibalſtvo, li gefto potwrzuge giných a pochlebuge gím a zle za dobre z 5) chwalí. Protoz, iako druzí rzkú wierní křieftiankowé, neflufé obecenftwré miéti ſ ními, ani gím pozdrawenié dati, geliž by prawú prawdu wyznah o tom neřadném nadaní itawu kniezſkého. Paklit ti giſtí zebráci wyzna- wagí a potwrzugí, že to ma býti kmezíké nadanié a že nenié proti zakonv 8) 9) 7) Původně napsáno: newiedúc, i pak vyškrabáno. Původně bylo napsáno: neprotiviec, ne pak vyškrabáno. » znamená, že se má čísti: byli by; připsáno dodatečně. Řádek doplněn tečkou. 2) Doplněno dodatečně. 3) Zde patrně písař vynechal slovo: naučen; v originále: et omnino si doctus fuero a papa... 4) Zdá se, že písař tuto větu zkomolil, vynechav něco. V originále zní: „... quia in hoc ipsos nescio excusare, et specialiter cum eligunt ex autoritati Christi vitam exproprietariam ut ceteris plus perfectam. 5) Omylem napsané z přeškrtnuto. 1)
36 žet gſú o tom mlčeli a to, co ty wedeš, za blud gſú a za kaciertwié mieli a tomv gſu ſie protiwili a geſtie protiwie. A byloli by to tak, iako ty wedeš, tehdy giní wſickni duchowní flowutní a včení tehož newedúc,7) ne tomv fie protiviéc8) by byli9) kaciéř a zrádce boží y lidí y wſech kralówſtwí křeftianſkých. Prawda: Teto odpory, kterú ty wedeš, geftit vléce proti tiem žakóm a proti tomv Zfibalftwí w pokrytſtwí ſpolu ſwazanemv, o nichž ty zmiénku činíš. Nechayzt tehdy onil) fami za ſie odpowiedagí. Neb geftit to, řku, proti ním, létat magí, nechzt fami za fie odpowiedagí. Nebt yá na tom římſkého dwora nemiením wymluwiti, ani tiech duchowních bratří, ani zamyſlených zakonnikow. Ale geftie ſem žiw v wiéře pana gezu kriſta a wlém, ze tak on chce w ſwém zakonie, aby geho zakowftwo tak żiwo bylo, iako giž geſt powiediéno. Awfak, gehoz mi ſie nezdá, buduli kdy navčen od koho ginak a 2) zprawen, nezli tuto prawím, a proti tomy, co tuto wedu, chcit yá rád w prawdie krieftianſké w teto wieci pokornie powoliti, A owſem, buduh proti tomv3) od papeze neb od giných wietíích prelatów cierkwe fwaté. ale wlém, že obyčegowé a fkutkowé gich zlí nemagíl) prigeti býti od křieftianftwa za wléru. Neb welmi ſnadnie lakomftwím mohú nakaženi býti, iakozto žádoft ku powylení niekdy diabla na nebi nakazila geft, a potom ſkrze toho pokolenié lidíké. Aniž které zakonníky mohú4) wy- mluwati, Neb zwoliwfle fobie ziwot1) obecny, aby bez hréchu ziwi byli a zwlaftnoſtí nemieli, než aby wſecko wobec mieli. A ačkoliwiek druzí gſú w zakoniéch žebráci, wſak powolugí na ſwé myſli k tomv welikémv nadaní kniezíkémv, kdyz mlčié a proti tomv zgewnie nekaží, ani proti tomv na zpowiedech radié, ani w kterém mezi lidmi obecenſtwí proti tomv ftatečnie fie poftawugí, nefmiegíc prawdy powiediéti. Ale zlořečené geft kazdé ta- kowe fibalſtvo, li gefto potwrzuge giných a pochlebuge gím a zle za dobre z 5) chwalí. Protoz, iako druzí rzkú wierní křieftiankowé, neflufé obecenftwré miéti ſ ními, ani gím pozdrawenié dati, geliž by prawú prawdu wyznah o tom neřadném nadaní itawu kniezſkého. Paklit ti giſtí zebráci wyzna- wagí a potwrzugí, že to ma býti kmezíké nadanié a že nenié proti zakonv 8) 9) 7) Původně napsáno: newiedúc, i pak vyškrabáno. Původně bylo napsáno: neprotiviec, ne pak vyškrabáno. » znamená, že se má čísti: byli by; připsáno dodatečně. Řádek doplněn tečkou. 2) Doplněno dodatečně. 3) Zde patrně písař vynechal slovo: naučen; v originále: et omnino si doctus fuero a papa... 4) Zdá se, že písař tuto větu zkomolil, vynechav něco. V originále zní: „... quia in hoc ipsos nescio excusare, et specialiter cum eligunt ex autoritati Christi vitam exproprietariam ut ceteris plus perfectam. 5) Omylem napsané z přeškrtnuto. 1)
Strana 37
37 božiémv, tehdyt gſú ſami blazni6) prawí, že ſami negſú radieiſe nadáni, než tak wiec lakomie zebrí po ſwietie, nemagíc nikdéž w zakonie potwrzenié. paklit nepotwrzugí toho panftwié kniezíkého,"7) ze ge to wiedúc proti zakonu božiémy, a mlčié o tom, tehdyt gfú welmie lekawí a prawé zradce božié prawdy a lidſkeho ſpaſenié. Poniawadž tehdy ſwým žebrackým zakonem a zawazaním wyznawagí, žet lepe geft a bezpečniegié w chu- dobie krifta a geho apoſtolów nafledowati, a nebezpečno geft duchowním welike panftwie miéti, Protož toho zgewnie před lidmi newyznawagí a píímem potwrzeným toho nedowodlé, aby íe to nadanié kniezíké trém ſpréš zkazilo, ale že mlčié, ačkoliwiek bylo by to welmi potřebné prawiti ldem, Tehdyt boha malo neb nic nemilugí, neſmiegíc prawdy prawiti pro- nepřlézen trech mocných prelatów, a pomahagí gím w gich kriwdie a zlofti, a gſú nevſtawiční iakozto treſt. Awſak to, že gſú ſobie chudý6) zakon zwolili, trém vkazugí, ze panftwié a nadanié kniezíké ma potupeno a zka- ženo býti, w kteréžto ſie lakomie wkupugí. Ale gedno wlém, že pro gich pochybowanié a laſky vſtydloft píímo ſvaté nemóž pobluditi, ani který zakon zwlaſtie móž co dobreho miéti, geſto by nemielo založenié w zakonie krieftianſkém. Paklit geft co takoweho w kterém zakonie zwlaſtniém, geſto nemá založenié w obecném zakonie krieftianſkém, tehdyt geft to zbytečna wiec a daremná, a kdyz by toho zbytečného byli zbaweni za- konníci a z toho byli wyfwobozeni, tehdy by gím nicz neoſtalo, gediné fami a ſwatý zakon boží k ſpaſení welmi vzitečný, gehozto nedržiéc, ne- mohú ſpaſeni6) byti, kterak by koliwiek giní,8) zachowagíc giná vſtawenié, geſto w božiém zakonie nemagí zalozenié. [Kapitola 20.] Eftie zda ſie z twé řeči, že wſichni kanowníci reholní, neb geſto ſlowú less: latínie kanonici regulares, čierní neb bielí, y wfichni zakonníci po nich mýdře w cierkew ſwatú vwedení, iakozto bratré hoſpodarní w ſpitaléch a mnifié kartufi, bratré dobří lide, geptiſky a duchownié feftry y f tiemi, geſto famotný ziwot wedú, [199] y f ginými zawrzenými neb zazdienymi, gednáš, aby til) wſichni zahynuli, aby ſye znowa oblekli w gediný a famy kriftów zakon, nechagíc wſech giných zakonów. Ale co wiece kacierſtwié, než to, ač ° 2) by wiéce cerkew ſvatú3) zbúrilo, než to, co ty wedeš a prawíš. 6) Řádek doplněn tečkou. 7) značí, že vědúc patří za kněžského; opravil písař sám. 8) Písař vynechal patrně verbum; snad: byli spaseni“. 1) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 2) Opravil písař sám: má zde státi: a co by ... 3) Zde ve slabice ſva a níže ve slabice ſvo písař napsal jen půl w, poněvadž slabiky ty připadly na konec řádku.
37 božiémv, tehdyt gſú ſami blazni6) prawí, že ſami negſú radieiſe nadáni, než tak wiec lakomie zebrí po ſwietie, nemagíc nikdéž w zakonie potwrzenié. paklit nepotwrzugí toho panftwié kniezíkého,"7) ze ge to wiedúc proti zakonu božiémy, a mlčié o tom, tehdyt gfú welmie lekawí a prawé zradce božié prawdy a lidſkeho ſpaſenié. Poniawadž tehdy ſwým žebrackým zakonem a zawazaním wyznawagí, žet lepe geft a bezpečniegié w chu- dobie krifta a geho apoſtolów nafledowati, a nebezpečno geft duchowním welike panftwie miéti, Protož toho zgewnie před lidmi newyznawagí a píímem potwrzeným toho nedowodlé, aby íe to nadanié kniezíké trém ſpréš zkazilo, ale že mlčié, ačkoliwiek bylo by to welmi potřebné prawiti ldem, Tehdyt boha malo neb nic nemilugí, neſmiegíc prawdy prawiti pro- nepřlézen trech mocných prelatów, a pomahagí gím w gich kriwdie a zlofti, a gſú nevſtawiční iakozto treſt. Awſak to, že gſú ſobie chudý6) zakon zwolili, trém vkazugí, ze panftwié a nadanié kniezíké ma potupeno a zka- ženo býti, w kteréžto ſie lakomie wkupugí. Ale gedno wlém, že pro gich pochybowanié a laſky vſtydloft píímo ſvaté nemóž pobluditi, ani který zakon zwlaſtie móž co dobreho miéti, geſto by nemielo založenié w zakonie krieftianſkém. Paklit geft co takoweho w kterém zakonie zwlaſtniém, geſto nemá založenié w obecném zakonie krieftianſkém, tehdyt geft to zbytečna wiec a daremná, a kdyz by toho zbytečného byli zbaweni za- konníci a z toho byli wyfwobozeni, tehdy by gím nicz neoſtalo, gediné fami a ſwatý zakon boží k ſpaſení welmi vzitečný, gehozto nedržiéc, ne- mohú ſpaſeni6) byti, kterak by koliwiek giní,8) zachowagíc giná vſtawenié, geſto w božiém zakonie nemagí zalozenié. [Kapitola 20.] Eftie zda ſie z twé řeči, že wſichni kanowníci reholní, neb geſto ſlowú less: latínie kanonici regulares, čierní neb bielí, y wfichni zakonníci po nich mýdře w cierkew ſwatú vwedení, iakozto bratré hoſpodarní w ſpitaléch a mnifié kartufi, bratré dobří lide, geptiſky a duchownié feftry y f tiemi, geſto famotný ziwot wedú, [199] y f ginými zawrzenými neb zazdienymi, gednáš, aby til) wſichni zahynuli, aby ſye znowa oblekli w gediný a famy kriftów zakon, nechagíc wſech giných zakonów. Ale co wiece kacierſtwié, než to, ač ° 2) by wiéce cerkew ſvatú3) zbúrilo, než to, co ty wedeš a prawíš. 6) Řádek doplněn tečkou. 7) značí, že vědúc patří za kněžského; opravil písař sám. 8) Písař vynechal patrně verbum; snad: byli spaseni“. 1) Zbytek řádku vyplněn tečkou. 2) Opravil písař sám: má zde státi: a co by ... 3) Zde ve slabice ſva a níže ve slabice ſvo písař napsal jen půl w, poněvadž slabiky ty připadly na konec řádku.
Strana 38
38 Prawda: Ieco prawdu diéš a prawie z mé reczi wynimaſs, že wſechni ti zwlaſtní zakonové, giž napřed od tebe gmenowaní, dobřie by bylo, by zahynul, aby ſie zkazili, A kriſtow fami zakon čiſtý a ſvatí prawié wedli a trém ſvo- bodniegié3) aby drzeli. Nebl) nenié toho rozumného vtrpenié w zwlaſtniém zakonie, by toho vtrpenié4) člowiek nemohl wéſty5) ſwobodniegié w kri- ftowie zakonie z hnytié ducha ſwateho. A to by bylo bohu milegie trpieti w geho zakonie, nezli w giném w kterém zakonie od lidí nalezeném. Nebtie to zle rozdielené w zakoniech, gímiž ſie lide tak rozličnie dielé od ſebe y od kriftowa1) zakona y od božlé laſky, a tak to rozličné rozdielenié w hrréch fie gím obracuge a zbytečné gfú to a daremne nalezky, a mnoha nerozumna zawazanié nic člowieku neproſpiewagí k ſpaſení, neb ty dobré ſkutky, kteréž člowiek činí w tiech zakoniéch, též móž činilti lépe a bohu wzacniegié kromie tiech zakonów w kriftowie zakonie; ktož toho tehdy newie, ze od otce cizoložneho pokolenié gſú ti daremní zakonowe vwedeni? a to lepe ſhleda každý, ktož zwlaſtie ſpatří mezi zakonníky gich biehy, kterak mnoho taynie hrefié y zgewnie, a kterak welike pokrytſtvié panuge w nich. Protož zdá fie zgewnie, ze ti, geſto bez potwrzenié božlého tiech zakonow potwrzugi a gich branié neb gim powolugí, v weliký ſie hriéch vwodie. Protož ti, geſto gſú ty zakony nayprwe vwedl a zamyſlili bez bożiého potwrzenié, hřiefili gfú. Neb člowiek, genzto vſtawuge takowý zwlaſtní zakon wiečný z vmyſla, poruha ſie na tom panv bohu, když ſie w to plete, co na ſameho boha ſluſié. Neb w tom potupuge pana gezukriſta, když geho zakon potu- puge a na niem nechce doſti miéti. A na potwrzenié teto reči geſt tento rozum, a na tomto zaleží, že zakon a řadné ſgednanié kriftowo nám víta- wené geft naylepfié, bez nedoſtatku, iakoz on ſam die kriftus o ſobie we čtení ſwateho Jána w oſmém rozdiélu: „kto z wás móž mie z hriéchu treſ- ktati?“ — točižto nizadný. Poniawadz tehdy kriftus zgednal geft geden zakon prawy a plný ſwemu lidu y wſem ſtawom geho, bez tiech gmých zamyſleních zakonów, aby na niem doſti mieh geho li hde až do ſudného dne, Protoz nechati kriftowa zakona a giné zakony držeti geft tiezky hréch; neb giných vſtawenié wiece tbagís) nezl božích, geſt boha zawrer a nieco ſobie gineho za buóh zwoliti. Neb zakon a řád kriſtów giná vſta- wenié priewýfuge lidíká. Nayprwe na tom, ze kriftow zakon geft potwrze- nieifí, neb ge on buóh y člowiek, ne'li 7) giní zakonowé giných lidi hrieffných, geſtol) mohú pobluditi. Druhé na tom, že kriſtów zakon geſt ſnadnieiſſi, neb nema w ſobie tak mnoho tieleſtneho obieranié, yakozto giní zakonowé 4) Za tímto slovem jest cosi vyškrabáno. 5) Původně bylo napsáno fwefty, počáteční i však vyškrabáno. Má asi býti správně snésti (v orig.: subire). — Za slovem tím připsána šikmá čárka a tečka. na vyplnění řádku. 6) Omyl pís. místo: tbáti. 7) Opravil písař sám.
38 Prawda: Ieco prawdu diéš a prawie z mé reczi wynimaſs, že wſechni ti zwlaſtní zakonové, giž napřed od tebe gmenowaní, dobřie by bylo, by zahynul, aby ſie zkazili, A kriſtow fami zakon čiſtý a ſvatí prawié wedli a trém ſvo- bodniegié3) aby drzeli. Nebl) nenié toho rozumného vtrpenié w zwlaſtniém zakonie, by toho vtrpenié4) člowiek nemohl wéſty5) ſwobodniegié w kri- ftowie zakonie z hnytié ducha ſwateho. A to by bylo bohu milegie trpieti w geho zakonie, nezli w giném w kterém zakonie od lidí nalezeném. Nebtie to zle rozdielené w zakoniech, gímiž ſie lide tak rozličnie dielé od ſebe y od kriftowa1) zakona y od božlé laſky, a tak to rozličné rozdielenié w hrréch fie gím obracuge a zbytečné gfú to a daremne nalezky, a mnoha nerozumna zawazanié nic člowieku neproſpiewagí k ſpaſení, neb ty dobré ſkutky, kteréž člowiek činí w tiech zakoniéch, též móž činilti lépe a bohu wzacniegié kromie tiech zakonów w kriftowie zakonie; ktož toho tehdy newie, ze od otce cizoložneho pokolenié gſú ti daremní zakonowe vwedeni? a to lepe ſhleda každý, ktož zwlaſtie ſpatří mezi zakonníky gich biehy, kterak mnoho taynie hrefié y zgewnie, a kterak welike pokrytſtvié panuge w nich. Protož zdá fie zgewnie, ze ti, geſto bez potwrzenié božlého tiech zakonow potwrzugi a gich branié neb gim powolugí, v weliký ſie hriéch vwodie. Protož ti, geſto gſú ty zakony nayprwe vwedl a zamyſlili bez bożiého potwrzenié, hřiefili gfú. Neb člowiek, genzto vſtawuge takowý zwlaſtní zakon wiečný z vmyſla, poruha ſie na tom panv bohu, když ſie w to plete, co na ſameho boha ſluſié. Neb w tom potupuge pana gezukriſta, když geho zakon potu- puge a na niem nechce doſti miéti. A na potwrzenié teto reči geſt tento rozum, a na tomto zaleží, že zakon a řadné ſgednanié kriftowo nám víta- wené geft naylepfié, bez nedoſtatku, iakoz on ſam die kriftus o ſobie we čtení ſwateho Jána w oſmém rozdiélu: „kto z wás móž mie z hriéchu treſ- ktati?“ — točižto nizadný. Poniawadz tehdy kriftus zgednal geft geden zakon prawy a plný ſwemu lidu y wſem ſtawom geho, bez tiech gmých zamyſleních zakonów, aby na niem doſti mieh geho li hde až do ſudného dne, Protoz nechati kriftowa zakona a giné zakony držeti geft tiezky hréch; neb giných vſtawenié wiece tbagís) nezl božích, geſt boha zawrer a nieco ſobie gineho za buóh zwoliti. Neb zakon a řád kriſtów giná vſta- wenié priewýfuge lidíká. Nayprwe na tom, ze kriftow zakon geft potwrze- nieifí, neb ge on buóh y člowiek, ne'li 7) giní zakonowé giných lidi hrieffných, geſtol) mohú pobluditi. Druhé na tom, že kriſtów zakon geſt ſnadnieiſſi, neb nema w ſobie tak mnoho tieleſtneho obieranié, yakozto giní zakonowé 4) Za tímto slovem jest cosi vyškrabáno. 5) Původně bylo napsáno fwefty, počáteční i však vyškrabáno. Má asi býti správně snésti (v orig.: subire). — Za slovem tím připsána šikmá čárka a tečka. na vyplnění řádku. 6) Omyl pís. místo: tbáti. 7) Opravil písař sám.
Strana 39
39 zawazugí mnohe zbytečnie. Neb zaleží toliko na duchowný8) miloſti, bez niéžto tieleítní ſkutkowe dobří nemohli by dokonalí býti. Trietié kriftow zakon priewyfuge giná lidíká vſtawenié giftotu a bezpečentwím. Neb čmie člowiek podle kriftowa vſtawenié, by pak kterýkoliwiek gný zakon bez rozhriéfenié papezowa porufil, bezpečniegí geft ſwým ſpaſením, nezli kto drze giný zakon bez kriftowa zakona. A tak z teto řeči móž wiedieno býti, ze blazniwie a nemýdre nad kriftow zakon ti giní zakonowé gſú za- myſleni diabelſkým nawodem, aby tudy zle roty a fibalftwie duchownie w cierkwi ſwate ſie rozmnožilo, A tudy aby mezy krieftiany rozdielenié a rozdwogenié bylo. A tak, což tuto wedú, nenié kacieřſtwié, ale prawe navčenie wiery krieftianſké, Ačkoliwiek zbor fatanów a antykriftow proti tomv ſie welmi buří. [Kapitola 21.] Less: twé řeči zgewnie mienífs, že wſecka opactwié černých y bielých mni- chow, nechagíc wſech ſwých zamyíleních a zwlaſtních zakonów a na- lezkow, weſſli prawie do ſameho a naylepſého kriſtowa zakona. A tak by zahynula řehola ſwatého Rehoře papeže a wiečné mífie a proſby wiečnym nadaným wiečnie by zahynuly. ale wſichni ſwietí y duchowní tomv twemy blaznowſtwí ſie poſmiewagí a to zamietagi. Prawda: 200 Iera a zakon kriftów má zgewnie prawen býti. Neb acz buóh dá, budeli pan buóh chtieti, ačkoliwiekl) tohoto nafeho wieku, ale potom bude ſie to předíie konati ſkutečnie, co yá tuto nynié wedu w tomto pſaní. A pomalu dale a dele2) bludowé a pokrytftwie bude fie zgewowati, A kazde zle zîtiepenié cierkwi ſwate, gefto neſtiepil otec nebeſký, bude wypleno. A tak toho poyčugi, ze duchownié zakowftwo ziwo má býti toliko ziwotem kriftowým, A nadanié a vſtawenié lidíká3) zbytečna, gefto přiekazegí bozleho zakona plniti, ze magí zkaženi4) býti, zawrženi4) y opuftieni4). Neb kriſtus, [200] chtie na nebeſa wſtupiti, nezgednal geft ani zpoſobil gt, aby takovými zwlaftnoftiemi5) zakony ziwi byli a zbohatieli mnohým nadaním. Ey, kriftus včedlników toho geſt gich nenavčil, Nez to gt ge navčil, aby nowy zakon, točizto čtenie ſwate drzeli a giným kazali; byt 8) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. 1) Písař patrně vynechal ne, které má následovati; latinsky zní tato věta: licet non in temporibus nostris. 2) Patrně omylem místo: dale. 3) Na doplnění řádku připsána tečka. 4) Písař, zapomenuv, že podmět je neutrum, dopustil se této chyby. 5) Za tímto slovem schází snad i.
39 zawazugí mnohe zbytečnie. Neb zaleží toliko na duchowný8) miloſti, bez niéžto tieleítní ſkutkowe dobří nemohli by dokonalí býti. Trietié kriftow zakon priewyfuge giná lidíká vſtawenié giftotu a bezpečentwím. Neb čmie člowiek podle kriftowa vſtawenié, by pak kterýkoliwiek gný zakon bez rozhriéfenié papezowa porufil, bezpečniegí geft ſwým ſpaſením, nezli kto drze giný zakon bez kriftowa zakona. A tak z teto řeči móž wiedieno býti, ze blazniwie a nemýdre nad kriftow zakon ti giní zakonowé gſú za- myſleni diabelſkým nawodem, aby tudy zle roty a fibalftwie duchownie w cierkwi ſwate ſie rozmnožilo, A tudy aby mezy krieftiany rozdielenié a rozdwogenié bylo. A tak, což tuto wedú, nenié kacieřſtwié, ale prawe navčenie wiery krieftianſké, Ačkoliwiek zbor fatanów a antykriftow proti tomv ſie welmi buří. [Kapitola 21.] Less: twé řeči zgewnie mienífs, že wſecka opactwié černých y bielých mni- chow, nechagíc wſech ſwých zamyíleních a zwlaſtních zakonów a na- lezkow, weſſli prawie do ſameho a naylepſého kriſtowa zakona. A tak by zahynula řehola ſwatého Rehoře papeže a wiečné mífie a proſby wiečnym nadaným wiečnie by zahynuly. ale wſichni ſwietí y duchowní tomv twemy blaznowſtwí ſie poſmiewagí a to zamietagi. Prawda: 200 Iera a zakon kriftów má zgewnie prawen býti. Neb acz buóh dá, budeli pan buóh chtieti, ačkoliwiekl) tohoto nafeho wieku, ale potom bude ſie to předíie konati ſkutečnie, co yá tuto nynié wedu w tomto pſaní. A pomalu dale a dele2) bludowé a pokrytftwie bude fie zgewowati, A kazde zle zîtiepenié cierkwi ſwate, gefto neſtiepil otec nebeſký, bude wypleno. A tak toho poyčugi, ze duchownié zakowftwo ziwo má býti toliko ziwotem kriftowým, A nadanié a vſtawenié lidíká3) zbytečna, gefto přiekazegí bozleho zakona plniti, ze magí zkaženi4) býti, zawrženi4) y opuftieni4). Neb kriſtus, [200] chtie na nebeſa wſtupiti, nezgednal geft ani zpoſobil gt, aby takovými zwlaftnoftiemi5) zakony ziwi byli a zbohatieli mnohým nadaním. Ey, kriftus včedlników toho geſt gich nenavčil, Nez to gt ge navčil, aby nowy zakon, točizto čtenie ſwate drzeli a giným kazali; byt 8) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. 1) Písař patrně vynechal ne, které má následovati; latinsky zní tato věta: licet non in temporibus nostris. 2) Patrně omylem místo: dale. 3) Na doplnění řádku připsána tečka. 4) Písař, zapomenuv, že podmět je neutrum, dopustil se této chyby. 5) Za tímto slovem schází snad i.
Strana 40
40 bylo lepe ſwatý6) apoſtolóm tak ziwu býti, iakozto nynieiſtí kniežié gſú žiwi a zakonníci, byl by mohl gím to dobre zgednati kriſtus, pan gich a míftr, ſ tak bohatými kláftery nadanými. Ale toliko chtiel, aby oni gich namieftci podle čtemé ziwi byli a giné na to wedli. Neb nižadný nezayže lucerny, a polozí gi pod kád, ale na ſwiecen gi postawí, aby každý, ktoz wchazié, ſwietlo widiel. Protoz kriſtus, gla mvdroſt otce nebeſkeho, chtiel geſt a vſtanowil geſt, aby wſichni, geſto ſie ſtkwiegi ſwietloſti ducha ſwa- tého, aby zgewnie ſwietili w cierkwi ſwate giným krieſtiankóm. Nebtie tak riédil flunce, miefiéc y hwiezdy,7) aby nám wſem zde na zemi ſwietily. Ale zet geſt gich malo pohréchu, protož mezi wſſemi kniežími y mezi za- konníky malot gt laſky božié prawé, malo*) pokory, malo trpiedliwoſti, než plnoſt geſt falle a newiery. Protož, poniawadż wſecka znamenié nabo- żen|ſtwié gſú na nich falefſná, a to wſiecko pławe8) dobré, czo ſie ſkrze to nabozenſtwié znamenavá, geft daleko od nich zdaleno, Protoz znamenay člowiek vmyl diabelíký y tech nalezených zakonow, že, ač geft kdy co dobreho bylo, ale wſakt geſt w to mnoho falfſie primiéſſeno; y zdali wieríme, by takowí zakonníci w nynieiích tak welikých klaſteriéch wiéce ſie bohu libili ſkrze ty wyſoké a kamenné zdi a to welike ſ welikým nakladem zdie- lanié, z kterehozto nakladu chudina geft oblúpena a ſkrze pokrititwié mylné o tieleftných ftatciéch zklamána, iakozto ſkrze antykriftowy od- puſtky, kteréžto mniegí ſproſtní, by byli kriſtowi; a tak z toho přieliš a zbytečnie gſú nadáni a zbohatieh.7) zdali tehdy z toho lepe ſie bohu libié, nezli ſtaří otcowé ſwietí ſtareho a noweho zakona, yakozto pán gežíš a ſwietí proroci a ſwietí apoſtolowé, gelíto gſú tomv nadaní a zbohacení nikdý nechtieli powoliti? Nebo kriftus obecnie přebywal gt bez ftrechy pod nebem radiegí, nezli w chrámy tieleítném, rukú lidíkú dielaném. Neb moha dobre na kazdú noc w chrámie geruzalemie na modlitbách oſtati, kdyby byl ráčil, ale radiegí geft přebywal na modlitbách pod nebem na hořie oliwetſké. A o tom welikem diele klaſterſkém, geſto mnoho nakladow cinié, mnoho pokogów a wyſoké zdi a weliké, Také I iakozto na twrdých hradiéch fie zawieragí na tiech klafteréch y opat i gmými mnichy, zda mi ſie welmi, ze tiem gſu příčina weliká a napominanié giným ſwietſkým lidem, aby ſobie zde wierný9) přiébytek dielali a po nebeſkém přiébytku aby netúzili, proti řeči ſwateho pawla, kterúžto píſe k židóm w trietiém nadſtem rozdiele, když die takto: „Nemame zde mieſta konečnie oſtaleho, ale po buduciém pilnie ſtoyme“. Protoz iakozto pod nebem bez giného lidíkeho přikrytié zemie od nebe bére pomoc, aby plod ſwoy wydala, Takéž duchowní bez tiech twrdých klafterów iako hradow10) nevmieli by 6) Chybně m.: svatým. 7) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. 8) Oprava písařova. 9) Chyba pís. m.: věčný; v lat. originále: ... ad habitationem in terris perpetuam affectandum. 10) Řádek doplněn obloučkem a tečkou 7.
40 bylo lepe ſwatý6) apoſtolóm tak ziwu býti, iakozto nynieiſtí kniežié gſú žiwi a zakonníci, byl by mohl gím to dobre zgednati kriſtus, pan gich a míftr, ſ tak bohatými kláftery nadanými. Ale toliko chtiel, aby oni gich namieftci podle čtemé ziwi byli a giné na to wedli. Neb nižadný nezayže lucerny, a polozí gi pod kád, ale na ſwiecen gi postawí, aby každý, ktoz wchazié, ſwietlo widiel. Protoz kriſtus, gla mvdroſt otce nebeſkeho, chtiel geſt a vſtanowil geſt, aby wſichni, geſto ſie ſtkwiegi ſwietloſti ducha ſwa- tého, aby zgewnie ſwietili w cierkwi ſwate giným krieſtiankóm. Nebtie tak riédil flunce, miefiéc y hwiezdy,7) aby nám wſem zde na zemi ſwietily. Ale zet geſt gich malo pohréchu, protož mezi wſſemi kniežími y mezi za- konníky malot gt laſky božié prawé, malo*) pokory, malo trpiedliwoſti, než plnoſt geſt falle a newiery. Protož, poniawadż wſecka znamenié nabo- żen|ſtwié gſú na nich falefſná, a to wſiecko pławe8) dobré, czo ſie ſkrze to nabozenſtwié znamenavá, geft daleko od nich zdaleno, Protoz znamenay člowiek vmyl diabelíký y tech nalezených zakonow, že, ač geft kdy co dobreho bylo, ale wſakt geſt w to mnoho falfſie primiéſſeno; y zdali wieríme, by takowí zakonníci w nynieiích tak welikých klaſteriéch wiéce ſie bohu libili ſkrze ty wyſoké a kamenné zdi a to welike ſ welikým nakladem zdie- lanié, z kterehozto nakladu chudina geft oblúpena a ſkrze pokrititwié mylné o tieleftných ftatciéch zklamána, iakozto ſkrze antykriftowy od- puſtky, kteréžto mniegí ſproſtní, by byli kriſtowi; a tak z toho přieliš a zbytečnie gſú nadáni a zbohatieh.7) zdali tehdy z toho lepe ſie bohu libié, nezli ſtaří otcowé ſwietí ſtareho a noweho zakona, yakozto pán gežíš a ſwietí proroci a ſwietí apoſtolowé, gelíto gſú tomv nadaní a zbohacení nikdý nechtieli powoliti? Nebo kriftus obecnie přebywal gt bez ftrechy pod nebem radiegí, nezli w chrámy tieleítném, rukú lidíkú dielaném. Neb moha dobre na kazdú noc w chrámie geruzalemie na modlitbách oſtati, kdyby byl ráčil, ale radiegí geft přebywal na modlitbách pod nebem na hořie oliwetſké. A o tom welikem diele klaſterſkém, geſto mnoho nakladow cinié, mnoho pokogów a wyſoké zdi a weliké, Také I iakozto na twrdých hradiéch fie zawieragí na tiech klafteréch y opat i gmými mnichy, zda mi ſie welmi, ze tiem gſu příčina weliká a napominanié giným ſwietſkým lidem, aby ſobie zde wierný9) přiébytek dielali a po nebeſkém přiébytku aby netúzili, proti řeči ſwateho pawla, kterúžto píſe k židóm w trietiém nadſtem rozdiele, když die takto: „Nemame zde mieſta konečnie oſtaleho, ale po buduciém pilnie ſtoyme“. Protoz iakozto pod nebem bez giného lidíkeho přikrytié zemie od nebe bére pomoc, aby plod ſwoy wydala, Takéž duchowní bez tiech twrdých klafterów iako hradow10) nevmieli by 6) Chybně m.: svatým. 7) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. 8) Oprava písařova. 9) Chyba pís. m.: věčný; v lat. originále: ... ad habitationem in terris perpetuam affectandum. 10) Řádek doplněn obloučkem a tečkou 7.
Strana 41
41 kazati a lidſkeho9) ſpaſenié wiernie, iako ſluſié, hledati, aby chudie iako ſwatý Jan na púfti přebywali pod nebem, a trem by gich modlitba byla wzacneifnié a ſpléš by nebe proftupila. A tak má viedleno býti, ze ta rehola, kterú ge zamyílil ſwatý ffrantiek, neb ſwatý dominík, neb ſwatý rehoř, rozumnie a podobnie3) ma poſtupiti lepfié řehole pana gezukriſta a geho čtení. A kdyby to bylo, tehdy bludowé o tiech mylných a potwrzených almyžnách wiečných tak by přeſtahi, yakoz geftie bohda před fudným dnem magí ſie zkaziti. A tak o ziwotie kriftowie čteme, zet geft ſwe ſkutky obecnie pod nebem chtiel činiti,11) yakozto dwakrat lid na púfti mnohý ráčil ge nakrmiti,10) A čaftokrat kromie ftřiechy pod nebem na púfti kazal geft a] modlil ſie geſt za ſwe wierné pod nebem w zahradie, na kríži ſwe tielo geft obietowal bohu a otci pod nebem za hřiefíne. Protoz koftelowé mezi krieftiany magí ſproftnie a welmi ſkrownie a v miéru a w počet magí dielani býti, nepřiéliš mnoho na to nakladów gednagíce, aniž gich take přiéliš bez potřieby zbytečnie ftawiegíce. A co fie tuto w tom diege po- krititwié a lakomftwie a ſproftných lidí o peniéze zklamané w tom žebraní na ta diéla nepotřebná a zbytečná koftelnié neb klafterná, magi zkazena3) býti; a tak hled wierný krieftian, na čem gfú přewýfili ta nalezenié; pře- wyfenié tiech zakonow zaleží na zlé zadofti k knezíkým wiecem, kterážto žadoft newede k wiečnémv žiwotu, ale k ſwietu wiece tiéhne a wnadí. Ale ktot toho newié, że to wſecko nalezenié, geſto ſie zewniti zda, by ſie chýlylo k naboženſtwí, a pod tem daleko od boha k ſwietu wede A k držení zakona božrého welmi překažié. Neb zakon3) náš a wiéra naſe včí nás, abychme y žádofti y pečowanié opuſtili ſwietſké wieci y wladařtwím12), Abychme trém ſwobodniegié po nebeſkých wiecech ftali, A tak mylné zklamanié diabelſké w tiech duchowních zaduffí zgewyly13) ſie, aby ſie 2or potom giní nedali [201] klamati. Ačkoliwiek obogi, duchowní y ſwietití zboru ſtanowa11) za chwili proti tomvto, co nynié wedu, repcí. Awſak, ač boh da, když cierkew ſwata geftie bude nawedena, tehdy prawda této prawe wiéry iakozto ſwietlo ſie zgewi. [Kapitola 22.] less: Eftie widím, že ſkrze newiernv twú hlupoſtí1) gſi oſlepen, neb nechceš Uznamenati, že cierkew fwatá tiech ziwých, geſto gſú zde na zemi, y tiech mrtwych, gefto gfú w očiſci, ſkrze modlitby zakonničié w klaſteréch y íkrze zadufié na wiečnofti založené má welikú pomoc; ktoz by tehdy 11) Konec řádku vyplněn šikmou čárkou. 12) Chyba písařova místo: vladařstvie. 13) Patrně chybně místo: zjevilo. 14) Opravil písař. 1) Omyl pís.; má správně býti: hlúpost.
41 kazati a lidſkeho9) ſpaſenié wiernie, iako ſluſié, hledati, aby chudie iako ſwatý Jan na púfti přebywali pod nebem, a trem by gich modlitba byla wzacneifnié a ſpléš by nebe proftupila. A tak má viedleno býti, ze ta rehola, kterú ge zamyílil ſwatý ffrantiek, neb ſwatý dominík, neb ſwatý rehoř, rozumnie a podobnie3) ma poſtupiti lepfié řehole pana gezukriſta a geho čtení. A kdyby to bylo, tehdy bludowé o tiech mylných a potwrzených almyžnách wiečných tak by přeſtahi, yakoz geftie bohda před fudným dnem magí ſie zkaziti. A tak o ziwotie kriftowie čteme, zet geft ſwe ſkutky obecnie pod nebem chtiel činiti,11) yakozto dwakrat lid na púfti mnohý ráčil ge nakrmiti,10) A čaftokrat kromie ftřiechy pod nebem na púfti kazal geft a] modlil ſie geſt za ſwe wierné pod nebem w zahradie, na kríži ſwe tielo geft obietowal bohu a otci pod nebem za hřiefíne. Protoz koftelowé mezi krieftiany magí ſproftnie a welmi ſkrownie a v miéru a w počet magí dielani býti, nepřiéliš mnoho na to nakladów gednagíce, aniž gich take přiéliš bez potřieby zbytečnie ftawiegíce. A co fie tuto w tom diege po- krititwié a lakomftwie a ſproftných lidí o peniéze zklamané w tom žebraní na ta diéla nepotřebná a zbytečná koftelnié neb klafterná, magi zkazena3) býti; a tak hled wierný krieftian, na čem gfú přewýfili ta nalezenié; pře- wyfenié tiech zakonow zaleží na zlé zadofti k knezíkým wiecem, kterážto žadoft newede k wiečnémv žiwotu, ale k ſwietu wiece tiéhne a wnadí. Ale ktot toho newié, że to wſecko nalezenié, geſto ſie zewniti zda, by ſie chýlylo k naboženſtwí, a pod tem daleko od boha k ſwietu wede A k držení zakona božrého welmi překažié. Neb zakon3) náš a wiéra naſe včí nás, abychme y žádofti y pečowanié opuſtili ſwietſké wieci y wladařtwím12), Abychme trém ſwobodniegié po nebeſkých wiecech ftali, A tak mylné zklamanié diabelſké w tiech duchowních zaduffí zgewyly13) ſie, aby ſie 2or potom giní nedali [201] klamati. Ačkoliwiek obogi, duchowní y ſwietití zboru ſtanowa11) za chwili proti tomvto, co nynié wedu, repcí. Awſak, ač boh da, když cierkew ſwata geftie bude nawedena, tehdy prawda této prawe wiéry iakozto ſwietlo ſie zgewi. [Kapitola 22.] less: Eftie widím, že ſkrze newiernv twú hlupoſtí1) gſi oſlepen, neb nechceš Uznamenati, že cierkew fwatá tiech ziwých, geſto gſú zde na zemi, y tiech mrtwych, gefto gfú w očiſci, ſkrze modlitby zakonničié w klaſteréch y íkrze zadufié na wiečnofti založené má welikú pomoc; ktoz by tehdy 11) Konec řádku vyplněn šikmou čárkou. 12) Chyba písařova místo: vladařstvie. 13) Patrně chybně místo: zjevilo. 14) Opravil písař. 1) Omyl pís.; má správně býti: hlúpost.
Strana 42
42 gný, než diabelíký člowiek, tu pomoc duchowních na gich modlitbách chtiel zkaziti a zruſſiti, iakozto ten, geſto prawe wiery nemá, gemvzto neſlufié wieriti ani geho hlawie. Prawda: De pticipãcone WVidím, že w tom omylení, kteréžto ſwietſtí milugí, kocháſs ſie. Protoz, abych w tomto, co tuto wedu o prawe wiére krieftianſké2), zet ziw gſem w prawe wiéře kriftowie. Neb bud to, žet glú niekdayſfi zakonníci du- chowní w klafteréch byli lepíí, nezli nynieifſí, a že pomocni gſú byli ſwými modlitbami ziwým y mrtwým, Awſak ne toliko ſú byli ti pomocní iakozto ſwietí apoſtolowé a gich prawí naſledowníci,I genż gſú byli ziwi kromie takowých klaſterów. A iakož ſye niekterým zda, ze ti niekdaifſí ne tak gſú byli tako ti pracowití hide, geſto gſú ſ ními pracowali pro buoh o tie- leſtný potřiebu. nebo mezi wſemi chytrofſtiemi diabelſkými, gímiž to diabel wede, aby duchowní pokrytí w tech marných zakoniéch ſwietſké kla- mali, Gedna chytroft geft, že zakonničé modlitby y giných pokritých kniezzi zdagi ſie welmi vžitečné, nalit před bohem gſú welmi ohawné; zda ſie obecnie lidem, by tu bylo prawé nabozenſtwié, nalit chytré omy- lenié a lſtiwe pokrytſtwié. A geſto ſobie yakozto za wiéru počítagí, wzawſe w obycey ſobie, a newiedie, że pod podobenſtwím nabożenſtwié, awſak gefítie přieſ to take fmiegí réci, ze by modlitba takowých falefíných du- chowních byla dražífié, neżh zbożié wſieho ſwieta, chlubie ſie ſami, ne- wiedúc čím.3) Nechtie wiedieti, ze ty neſtatečné modlitby, geſto toliko z uft, ale ne z frdce pochazegí, obracegí ſie w hriéch. A protož, že modlitby tiech wſech duchowních zakonników y giných wſech knieżí zdaly gſu ſie welmie vzitečné a priedrahe k lidíkemv ſpaſení wſem ſwietſkým panóm y kniezatóm y bohatým mieſtieninóm, protože gſú mnoho zbożié a platow dali na kláftery y giným ſwietſkým kniežím. Ani ſie zda, by modlitba klaſterních mnichów ll byla tak welmie bohu wzácna, než gediné ſnad leč by kto rekl, pro gich črwené líce neb pro gich tučné rty buoh by ge ſpéſe vílyſal, nezli giné. Ale yá mním, ze wierný řemeſlník neb dielník, ſwyma ſie rukama obierage a hriechow fie wyſtriéhage a z toho malo, což geho buóh nadielí, nvzným vdieluge pro buóh, lepe a vzitečniegié ſie modli panv bohu frdcem, víty y lepíím ziwotem, nežli ti fití, prazdní a pokrytí w zakoméch almyžníci přiéliš nadaní4). A neniét na woli nizadneho du- chowného, byt mohl pro ſwoy vžitek tieleſtný koho včiniti včaſtnu které modlitby, gednoho, a druhého nic, gen pan buoh ſám má to w ſwé moci, komvž dá včaſtnu býti které modlitby podle geho zaſluzenié menínieho orom. 2) Schází verbum věty finalní, písaři asi nedopatřením uklouzlo: „nebyl oslepen“; v originále: ... ne in materia huius fidei sim cecatus... 3) V této větě je patrně něco vynecháno. 4) Později připsána značka asi takovéto podoby: I a stejná značka při- psána na okraji s onou poznámkou (De participatione orationum).
42 gný, než diabelíký člowiek, tu pomoc duchowních na gich modlitbách chtiel zkaziti a zruſſiti, iakozto ten, geſto prawe wiery nemá, gemvzto neſlufié wieriti ani geho hlawie. Prawda: De pticipãcone WVidím, že w tom omylení, kteréžto ſwietſtí milugí, kocháſs ſie. Protoz, abych w tomto, co tuto wedu o prawe wiére krieftianſké2), zet ziw gſem w prawe wiéře kriftowie. Neb bud to, žet glú niekdayſfi zakonníci du- chowní w klafteréch byli lepíí, nezli nynieifſí, a že pomocni gſú byli ſwými modlitbami ziwým y mrtwým, Awſak ne toliko ſú byli ti pomocní iakozto ſwietí apoſtolowé a gich prawí naſledowníci,I genż gſú byli ziwi kromie takowých klaſterów. A iakož ſye niekterým zda, ze ti niekdaifſí ne tak gſú byli tako ti pracowití hide, geſto gſú ſ ními pracowali pro buoh o tie- leſtný potřiebu. nebo mezi wſemi chytrofſtiemi diabelſkými, gímiž to diabel wede, aby duchowní pokrytí w tech marných zakoniéch ſwietſké kla- mali, Gedna chytroft geft, že zakonničé modlitby y giných pokritých kniezzi zdagi ſie welmi vžitečné, nalit před bohem gſú welmi ohawné; zda ſie obecnie lidem, by tu bylo prawé nabozenſtwié, nalit chytré omy- lenié a lſtiwe pokrytſtwié. A geſto ſobie yakozto za wiéru počítagí, wzawſe w obycey ſobie, a newiedie, że pod podobenſtwím nabożenſtwié, awſak gefítie přieſ to take fmiegí réci, ze by modlitba takowých falefíných du- chowních byla dražífié, neżh zbożié wſieho ſwieta, chlubie ſie ſami, ne- wiedúc čím.3) Nechtie wiedieti, ze ty neſtatečné modlitby, geſto toliko z uft, ale ne z frdce pochazegí, obracegí ſie w hriéch. A protož, že modlitby tiech wſech duchowních zakonników y giných wſech knieżí zdaly gſu ſie welmie vzitečné a priedrahe k lidíkemv ſpaſení wſem ſwietſkým panóm y kniezatóm y bohatým mieſtieninóm, protože gſú mnoho zbożié a platow dali na kláftery y giným ſwietſkým kniežím. Ani ſie zda, by modlitba klaſterních mnichów ll byla tak welmie bohu wzácna, než gediné ſnad leč by kto rekl, pro gich črwené líce neb pro gich tučné rty buoh by ge ſpéſe vílyſal, nezli giné. Ale yá mním, ze wierný řemeſlník neb dielník, ſwyma ſie rukama obierage a hriechow fie wyſtriéhage a z toho malo, což geho buóh nadielí, nvzným vdieluge pro buóh, lepe a vzitečniegié ſie modli panv bohu frdcem, víty y lepíím ziwotem, nežli ti fití, prazdní a pokrytí w zakoméch almyžníci přiéliš nadaní4). A neniét na woli nizadneho du- chowného, byt mohl pro ſwoy vžitek tieleſtný koho včiniti včaſtnu které modlitby, gednoho, a druhého nic, gen pan buoh ſám má to w ſwé moci, komvž dá včaſtnu býti které modlitby podle geho zaſluzenié menínieho orom. 2) Schází verbum věty finalní, písaři asi nedopatřením uklouzlo: „nebyl oslepen“; v originále: ... ne in materia huius fidei sim cecatus... 3) V této větě je patrně něco vynecháno. 4) Později připsána značka asi takovéto podoby: I a stejná značka při- psána na okraji s onou poznámkou (De participatione orationum).
Strana 43
43 nebo wietſiého, A komvz neda včaſtnu býti pro geho nezpoſobný žiwot. A tak na tom zakonníci bludié neb kteříkoliwiek giní, když ſproftné lidi pití w ſwé bratřſtwo, klamagíce ge o gich tieleſtný ſtatek, iakozto by toho mocni byli dáty5) včaſtnv býti, a to gedno trém, gefto gím dawagí, a giným nic. Ale ne yhned proto a pro ſwe lakomſtwié mohú boha prinutiti k ſwe woli, iakož oni chtié, ani mohú bozlé moci a dobroty vmenfiti, by gedno*) tiém hotowiegí byl miloſt dáti, gefto tiem duchowním ten ftatek dawagí, a giným nic. Neb pán buóh nepotwrzuge takowých duchowních pro- dawanié modliteb, a tomv by ſie mieli navčiti wſichni kniežié, geſto ſie tržié ſ layky a ſ ſproftnými lidmi obecnie o ſwe modlitby, wiéc gich dawagíc tiem, geſto gím za to wiéc zaplacugí, A tiem ménie, geſto gím za to ménie dawagí, A tiem nic, gefſto gim nic nechtié dáti. Neb ten kupec, geſto tak prodawá kterú wiec ſwémv blizniémv, má wiedleti, ſtogili to, co prodawá, za to, co bérie. Tez to má wiedleti ten, geſto kupuge, gnak móž lehce geden neb druhý w tom kupectwí klamán býti, a druhý na tom geho kla- magie, mielli6) by fobie z toho ſwiedomié včiniti. kterakz tehdy duchowní lakomí, newiedúc ſwé modlitby do nich, kterak gſú vžitečné, neb kterak bohu wzacné?), neb gſú-li bohu wzácni8) neb ohawne, gſúli pozehnané neb zlorečené, ze ſmiegí ge prodawati za toliko a toliko platu, neb9) za toto a to zbožié wiećné, neb za toliko a toliko peniez, a tak negiſte dawa10) za gifte; kterakz tehdy w tom duchowní každý nečiní ſobie ſwiedomié a welmi fie neleka, aby, za ſwú negiftú modlitbu bera giſtý vžitek, nezklamal o duſſi ſweho blizniého, kdyż ſnad pro geho pokrytſtwié geho modlitba geſt pred bohem zlorecena; a kterak by ſie nemiel báti, geſto kupuge v du- 202 chowních ſobie [202] modlitbu, že to, co gím dawá, ze to ztratí, a zafie od nich nic dobreho newezme pro gich pokryftwié11) zlořečené před bohem. Protoz ti włickni takoví, geſto tak nerádnie duchownié wieci prodawagí, a giní ſwietítí, gefto ge neřádnie kupugí, gſú ſwatokupci zgewní nebo tayní, pod podobenſtwím naboženſtwié ſkryti. A wſichni takowí gfút v welike kletbie od pana gezukriſta, toho biſkupa neb9) papeze naywietſiého, geſto geft to zlořečené kupectwié w poſwatních a w duchownich wiecech po- tupil a odſudil. Neb to kazdý ma wiedleti, ze prawie toliko geſt gemv neb ginémv geho12) modlitba geft13) vzitečna, kterak mnoho geſt bohu wzacna k ſpaſení člowieka. Ale že žadný zde modlitebník na zemi nenié tak tayný9) boží radce, by wiediel, kterak bohu geho modlitba geſt wzacna, protoz, newieda toho, nemát tak nerádnie ſwé modlitby prodawati, neb taynie, 5) Řádek doplněn tečkou. 6) Patrně přepsání místo pouhého miel. 7) Zněn původně správné chybně opraveno. 8) I zde má státi správně: vzácné. 3) Řádek doplněn tečkou. 10) Patrně má státi: „dawati“, písař omylem -ti vynechal. 11) Písař nedopatřením vynechal t. 12) Konec řádku vyplněn tečkou a obloučkem. 13) Písař nedopatřením opakoval gejt.
43 nebo wietſiého, A komvz neda včaſtnu býti pro geho nezpoſobný žiwot. A tak na tom zakonníci bludié neb kteříkoliwiek giní, když ſproftné lidi pití w ſwé bratřſtwo, klamagíce ge o gich tieleſtný ſtatek, iakozto by toho mocni byli dáty5) včaſtnv býti, a to gedno trém, gefto gím dawagí, a giným nic. Ale ne yhned proto a pro ſwe lakomſtwié mohú boha prinutiti k ſwe woli, iakož oni chtié, ani mohú bozlé moci a dobroty vmenfiti, by gedno*) tiém hotowiegí byl miloſt dáti, gefto tiem duchowním ten ftatek dawagí, a giným nic. Neb pán buóh nepotwrzuge takowých duchowních pro- dawanié modliteb, a tomv by ſie mieli navčiti wſichni kniežié, geſto ſie tržié ſ layky a ſ ſproftnými lidmi obecnie o ſwe modlitby, wiéc gich dawagíc tiem, geſto gím za to wiéc zaplacugí, A tiem ménie, geſto gím za to ménie dawagí, A tiem nic, gefſto gim nic nechtié dáti. Neb ten kupec, geſto tak prodawá kterú wiec ſwémv blizniémv, má wiedleti, ſtogili to, co prodawá, za to, co bérie. Tez to má wiedleti ten, geſto kupuge, gnak móž lehce geden neb druhý w tom kupectwí klamán býti, a druhý na tom geho kla- magie, mielli6) by fobie z toho ſwiedomié včiniti. kterakz tehdy duchowní lakomí, newiedúc ſwé modlitby do nich, kterak gſú vžitečné, neb kterak bohu wzacné?), neb gſú-li bohu wzácni8) neb ohawne, gſúli pozehnané neb zlorečené, ze ſmiegí ge prodawati za toliko a toliko platu, neb9) za toto a to zbožié wiećné, neb za toliko a toliko peniez, a tak negiſte dawa10) za gifte; kterakz tehdy w tom duchowní každý nečiní ſobie ſwiedomié a welmi fie neleka, aby, za ſwú negiftú modlitbu bera giſtý vžitek, nezklamal o duſſi ſweho blizniého, kdyż ſnad pro geho pokrytſtwié geho modlitba geſt pred bohem zlorecena; a kterak by ſie nemiel báti, geſto kupuge v du- 202 chowních ſobie [202] modlitbu, že to, co gím dawá, ze to ztratí, a zafie od nich nic dobreho newezme pro gich pokryftwié11) zlořečené před bohem. Protoz ti włickni takoví, geſto tak nerádnie duchownié wieci prodawagí, a giní ſwietítí, gefto ge neřádnie kupugí, gſú ſwatokupci zgewní nebo tayní, pod podobenſtwím naboženſtwié ſkryti. A wſichni takowí gfút v welike kletbie od pana gezukriſta, toho biſkupa neb9) papeze naywietſiého, geſto geft to zlořečené kupectwié w poſwatních a w duchownich wiecech po- tupil a odſudil. Neb to kazdý ma wiedleti, ze prawie toliko geſt gemv neb ginémv geho12) modlitba geft13) vzitečna, kterak mnoho geſt bohu wzacna k ſpaſení člowieka. Ale že žadný zde modlitebník na zemi nenié tak tayný9) boží radce, by wiediel, kterak bohu geho modlitba geſt wzacna, protoz, newieda toho, nemát tak nerádnie ſwé modlitby prodawati, neb taynie, 5) Řádek doplněn tečkou. 6) Patrně přepsání místo pouhého miel. 7) Zněn původně správné chybně opraveno. 8) I zde má státi správně: vzácné. 3) Řádek doplněn tečkou. 10) Patrně má státi: „dawati“, písař omylem -ti vynechal. 11) Písař nedopatřením vynechal t. 12) Konec řádku vyplněn tečkou a obloučkem. 13) Písař nedopatřením opakoval gejt.
Strana 44
44 neb ſkrytie. Též nizadný zde newié, geftl od wiečnofti zwolen9) k wiečnemv ziwotu, čili nenié; neniéh zwolen človiek, tehdy gemv nizadná modlitba nenié platna, ani geho, ani čié, kterúž tehdy fmieloftó 14) neb ſwiedomím duchowní tak nerádnie prodawagí ſwé modlitby negiſté?15) Též giſtie ten, geſto prodawa modlitbu, newie zaſluženie [ pred bohem toho, geſto kupuge, y ſwé wzácnoſti před bohem. Poniawadz tehdy kazdý takowy duchowní prodawac má doſti vemiti w ſudny den neb w kralowſtwi nebeſkém tomv, geſto gemv co dobrého včinil, neb braniti toho, což ge prawda16), Protož zda mi ſie, že to na ſameho boha ſluſié, aby rozeznal prawie každého člowieka zaſluženié, kterak ſie bohu libí. a toto by mieli wſichni pokryti a bohatí znamenati, geſto mezi ſebú tak cafto zlořečené kupectwié gednagí. [Kapitola 23.] lesz: da mi ſie, że welmi rychle w ſwoy hluboký blud kacierſký ſam ſie Zhlube a hlúbe zawodíš, neb mieníš, by modlitba nebyla platná za žiwé neb za mrtwe. Neb podle dawnieho tweho bludu wſecko, co ſe ſtawa neb ftane, myífí ne tak ftáti, a ginak nemóže býti, gediné iako ne ftane, neb iako ſie giž ſtalo. Ale co zgewniegie geſt proti wléře piſma ſwateho? Neb kriftus we čtení ſwateho Matiege w ſeftém rozdiele vczí krieſtiany modliti fie, neb negedný modlitbú řadny bywa vprofiena pomíta nad zlými. Jako dle ſwatý Jakub w ſwé kanonice, ze heháš biéſe člowiek k nam po- dobný, k utrpení zpoſobený tako y giný. A modlitbú ſwú vprofil geft, aby na zemi déft neſel; a neſel geſt déſt za tri léta a feſt mieſieców. A opiet potom modlil fie geft heliáš, a nebe geſt dalo déît, a zemie geſt wydala ſwoy plod. A ginak, kdybyl) I nebylo modlenié, wietné částka pííma ſwatého by zahynula a prawe by nebylo, a křieftiané tudy tak neřádnie mohli by z toho zúfati. prawda. Eprawie z me řeči, w nížto rá dlém, ze pokrytých lidí modlitby gfú nevžitečné, a ze také diém, ze wſecko, co ſie ſtane, má ſie ſtati a nemóze nie nechati, nemozeš z toho wyniéti a doweſti, by yhned z toho nizadná modlitba nebyla platná. Nebt vá dobře poyčugi tobie toho, že wſecko, co fie kdy ſtane, mvífí neb má ſe tak ſtáti2). Protoz take potrieblé geft, 16) 1) 14) Přepsání, místo: smělostí. 15) Řádek doplněn obloučkem a tečkou. Chybně m.: prodal; v. úvod III. Na doplnění řádku připsána tečka. 2) Na doplnění řádku připsán oblouček a tečka: . .
44 neb ſkrytie. Též nizadný zde newié, geftl od wiečnofti zwolen9) k wiečnemv ziwotu, čili nenié; neniéh zwolen človiek, tehdy gemv nizadná modlitba nenié platna, ani geho, ani čié, kterúž tehdy fmieloftó 14) neb ſwiedomím duchowní tak nerádnie prodawagí ſwé modlitby negiſté?15) Též giſtie ten, geſto prodawa modlitbu, newie zaſluženie [ pred bohem toho, geſto kupuge, y ſwé wzácnoſti před bohem. Poniawadz tehdy kazdý takowy duchowní prodawac má doſti vemiti w ſudny den neb w kralowſtwi nebeſkém tomv, geſto gemv co dobrého včinil, neb braniti toho, což ge prawda16), Protož zda mi ſie, že to na ſameho boha ſluſié, aby rozeznal prawie každého člowieka zaſluženié, kterak ſie bohu libí. a toto by mieli wſichni pokryti a bohatí znamenati, geſto mezi ſebú tak cafto zlořečené kupectwié gednagí. [Kapitola 23.] lesz: da mi ſie, że welmi rychle w ſwoy hluboký blud kacierſký ſam ſie Zhlube a hlúbe zawodíš, neb mieníš, by modlitba nebyla platná za žiwé neb za mrtwe. Neb podle dawnieho tweho bludu wſecko, co ſe ſtawa neb ftane, myífí ne tak ftáti, a ginak nemóže býti, gediné iako ne ftane, neb iako ſie giž ſtalo. Ale co zgewniegie geſt proti wléře piſma ſwateho? Neb kriftus we čtení ſwateho Matiege w ſeftém rozdiele vczí krieſtiany modliti fie, neb negedný modlitbú řadny bywa vprofiena pomíta nad zlými. Jako dle ſwatý Jakub w ſwé kanonice, ze heháš biéſe člowiek k nam po- dobný, k utrpení zpoſobený tako y giný. A modlitbú ſwú vprofil geft, aby na zemi déft neſel; a neſel geſt déſt za tri léta a feſt mieſieców. A opiet potom modlil fie geft heliáš, a nebe geſt dalo déît, a zemie geſt wydala ſwoy plod. A ginak, kdybyl) I nebylo modlenié, wietné částka pííma ſwatého by zahynula a prawe by nebylo, a křieftiané tudy tak neřádnie mohli by z toho zúfati. prawda. Eprawie z me řeči, w nížto rá dlém, ze pokrytých lidí modlitby gfú nevžitečné, a ze také diém, ze wſecko, co ſie ſtane, má ſie ſtati a nemóze nie nechati, nemozeš z toho wyniéti a doweſti, by yhned z toho nizadná modlitba nebyla platná. Nebt vá dobře poyčugi tobie toho, že wſecko, co fie kdy ſtane, mvífí neb má ſe tak ſtáti2). Protoz take potrieblé geft, 16) 1) 14) Přepsání, místo: smělostí. 15) Řádek doplněn obloučkem a tečkou. Chybně m.: prodal; v. úvod III. Na doplnění řádku připsána tečka. 2) Na doplnění řádku připsán oblouček a tečka: . .
Strana 45
45 a magi ſie lide modliti a dobrými a hodnými modlitbamy fobie y giným pomahati, a taktie každá čáſka píma3) ſwateho prawa a ne křiwá; y ten kus w patéri, w ſeſtém rozdielu ſvateho Matiege, geſto nás včí kriſtus w niem hodnie ſie modliti, y to píſmo ſwateho Jakuba w geho kanonice o modlení heháfowu, y kazde píímo ſwate, geſto nie chylí na vžitečné a hodné mod- lenié — wſecko to geft prawe píímo a dobré. Nez wſak, o chytra a lftiwá lži, wiém, že nikdéž gſ14) ſe z praweho píſma nenavčila, by modlitba člo- wieka tak neřádnie miela prodawana býti, Neb aby duchowní modlitebník welebil tak welmie ſwú modlitbu, neb hledie na tieleítný wzatek, takoby wiediel, ze buóh přigimá geho modlitbu za dobrú. Ale chtielt geft pán buóh, abý vžitek moldlitby před námi byl ſkryt a tagen, abychme modlitbú ſwu chlubíece fie neztratili, A take, abychme ſie netržili ani kupčih. Neb iakozto člowieku geft tayno, kterak geho buóh miluge, mnoholi, malohi, čili nic, neb kromie zwlaſtniého zgewenié zagiíte žadný newlé, geítli hoden božié miloſti čili nemilofti, Též kazdý člowiek newlé, libili ſie geho modlitba bohu čili nelbí, a geíth komy wzacná, čili nic. Protož ítyd sie kazdý du- chowní zakonník neb kterýkoliwiek kniez welebiti a chwaliti ſwe modlitby. Neb na tomto kufu duchowní zakonníci y giní knežié lakomí welmie klamagí pany ſwietíké bohaté y giné mnohé chudé ſproítne, když ſwé modlitby a ſwe zaſluženié blazniwie welebie před lidmi; Né niekteří riekagí, že modlitba toho, geſto poyde na zatracenié, geſt gím velmie vži- tečná k ſpaſení. Ale dobry každý ma to wiedieti, ze modlitba pokorného, gefto prawie nafleduge pana gezukryfta, geft mnoho lepfié a vžitečnieifé, nezh modlenié tiech wſech pokrytców. Neb wſichni takowí negſú prawí vdowé cierkwe ſwaté, budte kterakkoliwiek bohatí, než glút vdowé prawí zboru antykriftowa, iako gich zlý žiwot a gich zlí ſkutkowe na nie to zgewnie 2o3 ſwiedčié, leč by fie toho konečnie před ſmrtí [203] pokali; a welmi překa- zegý ſwým modlením omylným a chytroftí wierným a ſproftnym křie- îtiankóm, gefſto by chtieli prawie po kriſtowi gíti. Poniawadž tehdy4) tak welmie ſkodlé, což ge na nich, giným dobrým, kterakz tehdy gich modhtby giným gfú ſpomocny? zdali buoh ſkrze nie mvífí přinucen4) býti, aby ſkrze modlitby gich pokryté whl co člowieku ducha ſwatého ? Než nenié tak, ale poniawadz kazdy takowý duchowní pokrytý5) daleko geft od božlého zakona poſtupil, tehdyt geft welmi nemíl panv bohu, a geft v welikem hniewu božiém, a tak geſt welmi pred bohohem6) nezpoſoben k hodnémv modlení. Neb ſtogí plano w knihách příſlowí mvdrého ſalomvna w dwanadſtem a w druhem7) rozdiélu: ktoż odchyluge vcho ſwe, aby neſlyſel božtého zakona, geho modlitba geſt prokleta. Take, že ſprawed- pů 28 3) Oprava písařova. 4) Řádek doplněn tečkou. 5) Konec řádku vyplněn šikmou čárkou. 6) Zřejmé přepsání. 7) Udání kapitoly později přeškrtnuto a po straně opraveno přidanou po- známkou: proverbiorum 28, která však je zatažena do hřbetu a jen slabě čitelná.
45 a magi ſie lide modliti a dobrými a hodnými modlitbamy fobie y giným pomahati, a taktie každá čáſka píma3) ſwateho prawa a ne křiwá; y ten kus w patéri, w ſeſtém rozdielu ſvateho Matiege, geſto nás včí kriſtus w niem hodnie ſie modliti, y to píſmo ſwateho Jakuba w geho kanonice o modlení heháfowu, y kazde píímo ſwate, geſto nie chylí na vžitečné a hodné mod- lenié — wſecko to geft prawe píímo a dobré. Nez wſak, o chytra a lftiwá lži, wiém, že nikdéž gſ14) ſe z praweho píſma nenavčila, by modlitba člo- wieka tak neřádnie miela prodawana býti, Neb aby duchowní modlitebník welebil tak welmie ſwú modlitbu, neb hledie na tieleítný wzatek, takoby wiediel, ze buóh přigimá geho modlitbu za dobrú. Ale chtielt geft pán buóh, abý vžitek moldlitby před námi byl ſkryt a tagen, abychme modlitbú ſwu chlubíece fie neztratili, A take, abychme ſie netržili ani kupčih. Neb iakozto člowieku geft tayno, kterak geho buóh miluge, mnoholi, malohi, čili nic, neb kromie zwlaſtniého zgewenié zagiíte žadný newlé, geítli hoden božié miloſti čili nemilofti, Též kazdý člowiek newlé, libili ſie geho modlitba bohu čili nelbí, a geíth komy wzacná, čili nic. Protož ítyd sie kazdý du- chowní zakonník neb kterýkoliwiek kniez welebiti a chwaliti ſwe modlitby. Neb na tomto kufu duchowní zakonníci y giní knežié lakomí welmie klamagí pany ſwietíké bohaté y giné mnohé chudé ſproítne, když ſwé modlitby a ſwe zaſluženié blazniwie welebie před lidmi; Né niekteří riekagí, že modlitba toho, geſto poyde na zatracenié, geſt gím velmie vži- tečná k ſpaſení. Ale dobry každý ma to wiedieti, ze modlitba pokorného, gefto prawie nafleduge pana gezukryfta, geft mnoho lepfié a vžitečnieifé, nezh modlenié tiech wſech pokrytców. Neb wſichni takowí negſú prawí vdowé cierkwe ſwaté, budte kterakkoliwiek bohatí, než glút vdowé prawí zboru antykriftowa, iako gich zlý žiwot a gich zlí ſkutkowe na nie to zgewnie 2o3 ſwiedčié, leč by fie toho konečnie před ſmrtí [203] pokali; a welmi překa- zegý ſwým modlením omylným a chytroftí wierným a ſproftnym křie- îtiankóm, gefſto by chtieli prawie po kriſtowi gíti. Poniawadž tehdy4) tak welmie ſkodlé, což ge na nich, giným dobrým, kterakz tehdy gich modhtby giným gfú ſpomocny? zdali buoh ſkrze nie mvífí přinucen4) býti, aby ſkrze modlitby gich pokryté whl co člowieku ducha ſwatého ? Než nenié tak, ale poniawadz kazdy takowý duchowní pokrytý5) daleko geft od božlého zakona poſtupil, tehdyt geft welmi nemíl panv bohu, a geft v welikem hniewu božiém, a tak geſt welmi pred bohohem6) nezpoſoben k hodnémv modlení. Neb ſtogí plano w knihách příſlowí mvdrého ſalomvna w dwanadſtem a w druhem7) rozdiélu: ktoż odchyluge vcho ſwe, aby neſlyſel božtého zakona, geho modlitba geſt prokleta. Take, že ſprawed- pů 28 3) Oprava písařova. 4) Řádek doplněn tečkou. 5) Konec řádku vyplněn šikmou čárkou. 6) Zřejmé přepsání. 7) Udání kapitoly později přeškrtnuto a po straně opraveno přidanou po- známkou: proverbiorum 28, která však je zatažena do hřbetu a jen slabě čitelná.
Strana 46
46 liwých, pokorných a chudých duchem kterakz duchowním wladařſtwím gſú gich wſſecky wieci, kdyż ſie gím kazdá viec obracuge konečnie w dobré. Ale že duchowní kniezie bohatí a zakonníci, před bohem glúce w mnohých hřiefnéch, negſú ſprawedliwi k tomv zboží, kteréž držié, než bezprawnie držié to, což geft chudých a nvznych, a lſtiwie klamagí chude o gich ſtatek, protož pro to] bezprawié buóh gich neſlyſíí na gich modlitbach a ge od lebe zamietá, leč by kto řekl, bohu ſie porúhage, ze ti lakomí bohu ſie liblé w gich modltbách, ze gſú k ſwietu bohatieifí a welebmeiffí, tiém aby byl ſpléš na ſwýchs) vílyſáni. Ale klamtie to. Neb na potwrzenié teto mé řeči ftogí pſáno w knihách mvdrofti Eklefiaftici w třidcatém a w čtwrtém rozdielu, že ktož obietuge ſwú obiet bohu z ftatečku chudych, ten fie má tak, iakozto ten, geſto zahubuge ſyna y obietuge geho pred oblíčegem otce geho, k temvž dle ſwatý Rehoř w knihách o paſtyřích: „wlickni to diegí:9) zgewnie wiéme, ze kdyz ten, gefto ſie nelibí, bude poſlán k orudo- waní, aby gemv miloſt vproſil, Tehdy toho pana, geſto ſie hniewá, zírdce wiéce fie rozdráždí k wietíí pomítie“, k temvz die fwatý Auguſtýn, zze zachowage člowiek prawie bożié přikazanié, cokoliwiek činí neb mluwí, wzdy chwalí boha. Též zafie zpiet, ktož prieſtupuge bożié prikazanié, czokoliwiek činí neb mluwí neb rieká, ten ſám ſobie ſkodí y celé cierkwi ſwaté. Neb podle reči ſwateho Auguſtyna, ktož ſie opoguge, prazdnoſt a ſytoft wede w rozkofném ziwotye, ten cokoliwiek yazykem boha chwalí, nenié platno, kdyz ziwotem zlým bohu ſie poruhá. Pro to y giné píímo mnohé zda ſie mnohým, že wſfichni takowí modlitebníci pokrytí ll gfú připſáni k gidálowi Skaryoth, O niemž stogí pſano w žaltáři: Modltba geho bud gemv w hriéch, a ſkrze Malachiále proroka w druhem rozdiélu Diét pan buóh takowým: „Jat dam zlořečenftwie na waſie d 10) žehnanié“. Protož od modliteb takowých zachoway nás pane bože. [Kapitola 24.] less: ali ten, gefto fie fáml) powyfuge, ponížen býti, zda mi ſie, že ty tak zgewnie protiwie fie papežowi a haniege prelaty cierkwe ſwaté, miel byf práwem zetřén a ponízen býti. Neb kdyby papež a giní preláti welicí nemieli panftwié a zbožié tohoto ſwieta, tehdy ftaw gich a doſtogenstwié zkazilo by fie a zahynulo by; ktož by tehdy odpuftky dawal a bully na potwrzenié mnohých vřadow duchowních a božié ſlužby, a ktoz byl) ſwietil 8) Písař asi vynechal zde nedopatřením slovo: prosbách n. modlitbách; v ori- ginale stojí: . . . est pocius in precibus exauditus. 3) Zbytek řádku vyplněn šikmou čárkou. 10) Písař omylem napsal d a přeškrtl je. 1) Konec řádku vyplněn tečkou.
46 liwých, pokorných a chudých duchem kterakz duchowním wladařſtwím gſú gich wſſecky wieci, kdyż ſie gím kazdá viec obracuge konečnie w dobré. Ale že duchowní kniezie bohatí a zakonníci, před bohem glúce w mnohých hřiefnéch, negſú ſprawedliwi k tomv zboží, kteréž držié, než bezprawnie držié to, což geft chudých a nvznych, a lſtiwie klamagí chude o gich ſtatek, protož pro to] bezprawié buóh gich neſlyſíí na gich modlitbach a ge od lebe zamietá, leč by kto řekl, bohu ſie porúhage, ze ti lakomí bohu ſie liblé w gich modltbách, ze gſú k ſwietu bohatieifí a welebmeiffí, tiém aby byl ſpléš na ſwýchs) vílyſáni. Ale klamtie to. Neb na potwrzenié teto mé řeči ftogí pſáno w knihách mvdrofti Eklefiaftici w třidcatém a w čtwrtém rozdielu, že ktož obietuge ſwú obiet bohu z ftatečku chudych, ten fie má tak, iakozto ten, geſto zahubuge ſyna y obietuge geho pred oblíčegem otce geho, k temvž dle ſwatý Rehoř w knihách o paſtyřích: „wlickni to diegí:9) zgewnie wiéme, ze kdyz ten, gefto ſie nelibí, bude poſlán k orudo- waní, aby gemv miloſt vproſil, Tehdy toho pana, geſto ſie hniewá, zírdce wiéce fie rozdráždí k wietíí pomítie“, k temvz die fwatý Auguſtýn, zze zachowage člowiek prawie bożié přikazanié, cokoliwiek činí neb mluwí, wzdy chwalí boha. Též zafie zpiet, ktož prieſtupuge bożié prikazanié, czokoliwiek činí neb mluwí neb rieká, ten ſám ſobie ſkodí y celé cierkwi ſwaté. Neb podle reči ſwateho Auguſtyna, ktož ſie opoguge, prazdnoſt a ſytoft wede w rozkofném ziwotye, ten cokoliwiek yazykem boha chwalí, nenié platno, kdyz ziwotem zlým bohu ſie poruhá. Pro to y giné píímo mnohé zda ſie mnohým, že wſfichni takowí modlitebníci pokrytí ll gfú připſáni k gidálowi Skaryoth, O niemž stogí pſano w žaltáři: Modltba geho bud gemv w hriéch, a ſkrze Malachiále proroka w druhem rozdiélu Diét pan buóh takowým: „Jat dam zlořečenftwie na waſie d 10) žehnanié“. Protož od modliteb takowých zachoway nás pane bože. [Kapitola 24.] less: ali ten, gefto fie fáml) powyfuge, ponížen býti, zda mi ſie, že ty tak zgewnie protiwie fie papežowi a haniege prelaty cierkwe ſwaté, miel byf práwem zetřén a ponízen býti. Neb kdyby papež a giní preláti welicí nemieli panftwié a zbožié tohoto ſwieta, tehdy ftaw gich a doſtogenstwié zkazilo by fie a zahynulo by; ktož by tehdy odpuftky dawal a bully na potwrzenié mnohých vřadow duchowních a božié ſlužby, a ktoz byl) ſwietil 8) Písař asi vynechal zde nedopatřením slovo: prosbách n. modlitbách; v ori- ginale stojí: . . . est pocius in precibus exauditus. 3) Zbytek řádku vyplněn šikmou čárkou. 10) Písař omylem napsal d a přeškrtl je. 1) Konec řádku vyplněn tečkou.
Strana 47
47 biſkupy a knieží giné? a mnohe prawo koftelnié, to by zahynulo. Zdali mníme, že by kriftus wzdy muffiel znowa z nebe k nam ſtupowati, abychme na wſſem ſie geho dotazowali? A kterakkoliwiek tutol) pokutnie mluwíš, awffak mním, ze by toho neſmiel braniti nebo mluwiti przed papežem. prawda: 204 Oufage prawe wiéře kriftowie, kterúžto držím, ſmiém tyto wieci prawiti před bohem; a bogímli fie geftie ſmrti caſné iako petr, Awſak mním, ze bych této ciefty miel braniti y před papezem. A k tomv, gefto příwodíš ze čtenié: ktoz fie powyfuge, bude ponížen, prawit, zet mám w duchu pokorném tuto cieftu wéfti a prawiti, a nadleti ſye mám, ze ſie z toho geftie wiéce ponižím, ale nepozdwihny ſe w pýchu, kdyz mie wiéce proti- wenftwie ſkrze to potykati bude. Protozt budu tuto boží cieftu wéfti pro- dobré y vžitečne papezowo y cierkwe ſwate. Pakli mie proto zahublé neb co giného včimé, profím pana boha mého, aby mi dal pomoc a filu, abych mohl pokornie trpieti wſecky potky a w dobrem fetrwaní2) až do konce. A o tom, že proti mnie dléš, bych iá ſtawil a kazil doſtogenftwié a ſtaw papežów a tiech giných welikých prelatów, w tom na nie wiéce zaluges a na tom wiéce ge pohanugeš, když w tom mieníš, že ze3) proti teto cieſtie, kteruž ya wedu, prelati drzie panſtwié, zbožié a doſtogenftvié4) Ale, pane boże, day, aby ſie daleko zdalilo to panftwié a doſtogenſtwié a zbožlé tohoto ſwieta od twých wierných kmeží, pokorných naſledownikow ſweho5) mileho ſyna, pana gezukryfta, y geho ſvatých4) apoſtolów. Neb ta doftogenſtwié od ſwieta zgednaná kmežím a prelatom nezpoſobugí gich k ſpaſení, ale k zatracení, neb založenié ſwé kladú ne pokorném6) a7) ne w chudém ziwotie pana gezukriſta, ale we cti a w rozkoffi, w zboží a w doſto- genftwí tohoto ſwieta. Neb [204] by to bylo proti božiémv zakonv y proti prawe wiéře krieftianíke, byt takowá giž ceſta bludná tohoto ſwieta při- wedla ge k wiečnémv ziwotu. Protoz, iakozto hřiefný ſwým hrréchem geſt fám proti fobie, Takéž y ti, když toho zlého ziwota prelatíkeho a gich podle ſwieta neradného powyſenié braniž, ſie ſama ſobie protiwíš a chceš na gich ſtranv býti — Tu gſi proti ním. A tak, poniawadz to gméno papež nikdéž w zakonie božiém nenié položeno, mním, ze z toho poſlo geſt na- danié ciefaříkého neřadného, když od ciefaře Conftantína papez byl geft welikým zbožím nadán, gefto nikdy dřéwe nizadný námieítek apoftolſký nebyl geft tak nadán, než iakozto w úřadie, též y w žiwotie před trém 2) Patrná chyba pís. místo: setrvati. 3) Omylem napsal že dvakrát, po prvé na konci, po druhé na počátku řádku. 4) Písař, aby vystačil na řádek, napsal jen půl w. 5) Chybně místo: tweho. 6) Původně bylo napsáno — arci nesprávně: w nepokorném, ale pak w napřed vyškrabáno a správně vepsáno za ne. 7) Před a vyradováno: aw, čímž opravena podobná chyba, jaká vytčena v poznámce předchozí.
47 biſkupy a knieží giné? a mnohe prawo koftelnié, to by zahynulo. Zdali mníme, že by kriftus wzdy muffiel znowa z nebe k nam ſtupowati, abychme na wſſem ſie geho dotazowali? A kterakkoliwiek tutol) pokutnie mluwíš, awffak mním, ze by toho neſmiel braniti nebo mluwiti przed papežem. prawda: 204 Oufage prawe wiéře kriftowie, kterúžto držím, ſmiém tyto wieci prawiti před bohem; a bogímli fie geftie ſmrti caſné iako petr, Awſak mním, ze bych této ciefty miel braniti y před papezem. A k tomv, gefto příwodíš ze čtenié: ktoz fie powyfuge, bude ponížen, prawit, zet mám w duchu pokorném tuto cieftu wéfti a prawiti, a nadleti ſye mám, ze ſie z toho geftie wiéce ponižím, ale nepozdwihny ſe w pýchu, kdyz mie wiéce proti- wenftwie ſkrze to potykati bude. Protozt budu tuto boží cieftu wéfti pro- dobré y vžitečne papezowo y cierkwe ſwate. Pakli mie proto zahublé neb co giného včimé, profím pana boha mého, aby mi dal pomoc a filu, abych mohl pokornie trpieti wſecky potky a w dobrem fetrwaní2) až do konce. A o tom, že proti mnie dléš, bych iá ſtawil a kazil doſtogenftwié a ſtaw papežów a tiech giných welikých prelatów, w tom na nie wiéce zaluges a na tom wiéce ge pohanugeš, když w tom mieníš, že ze3) proti teto cieſtie, kteruž ya wedu, prelati drzie panſtwié, zbožié a doſtogenftvié4) Ale, pane boże, day, aby ſie daleko zdalilo to panftwié a doſtogenſtwié a zbožlé tohoto ſwieta od twých wierných kmeží, pokorných naſledownikow ſweho5) mileho ſyna, pana gezukryfta, y geho ſvatých4) apoſtolów. Neb ta doftogenſtwié od ſwieta zgednaná kmežím a prelatom nezpoſobugí gich k ſpaſení, ale k zatracení, neb založenié ſwé kladú ne pokorném6) a7) ne w chudém ziwotie pana gezukriſta, ale we cti a w rozkoffi, w zboží a w doſto- genftwí tohoto ſwieta. Neb [204] by to bylo proti božiémv zakonv y proti prawe wiéře krieftianíke, byt takowá giž ceſta bludná tohoto ſwieta při- wedla ge k wiečnémv ziwotu. Protoz, iakozto hřiefný ſwým hrréchem geſt fám proti fobie, Takéž y ti, když toho zlého ziwota prelatíkeho a gich podle ſwieta neradného powyſenié braniž, ſie ſama ſobie protiwíš a chceš na gich ſtranv býti — Tu gſi proti ním. A tak, poniawadz to gméno papež nikdéž w zakonie božiém nenié položeno, mním, ze z toho poſlo geſt na- danié ciefaříkého neřadného, když od ciefaře Conftantína papez byl geft welikým zbožím nadán, gefto nikdy dřéwe nizadný námieítek apoftolſký nebyl geft tak nadán, než iakozto w úřadie, též y w žiwotie před trém 2) Patrná chyba pís. místo: setrvati. 3) Omylem napsal že dvakrát, po prvé na konci, po druhé na počátku řádku. 4) Písař, aby vystačil na řádek, napsal jen půl w. 5) Chybně místo: tweho. 6) Původně bylo napsáno — arci nesprávně: w nepokorném, ale pak w napřed vyškrabáno a správně vepsáno za ne. 7) Před a vyradováno: aw, čímž opravena podobná chyba, jaká vytčena v poznámce předchozí.
Strana 48
48 biechu dobří nafledowníci apoftolítí8). Y mním, že tu w ta doby to gméno papež bylo geſt od cieſaře dano biſkupu tomv w ta doby římſkemv a zged- nano od ciefáře, aby tomv biſkupu římíkemv gmní biſkupowé wſech zemí po křieftianstwí byli poddáni. Ale to gmeno papež w zakonie bozlém nikde ſie nenalezá, y lepe by bylo cierkwi ſwate, aby takoweho papeze ani ta- kowých kardinalów, biſkupów y gných prelatów podle ſwieta powyſených a nadaných nebylo. Nebo ſwaty biſkup naywietſí dufí wiernych, pan gežíš,9)| ſkrze ſwé wierné a pokorné a chude kniežié mnoho lepe zprawil by ſwú cierkew bez tiech papezow, kardinalów y giných pyfíných pre- latów. Neb tak gſú činili po božiém wſtupení ſwaty petr a giní chudí kniežié, dréwe nežli zakowſtwo geft tak zbohatielo a zbožím tohoto ſwieta na- dáno. Pročež by tehdy tak dnes nečmili? Pomawadz ta prelatíká dofto- genſtwié w ſwietré a prieliffné gich nadanié geft prawe rozfiewanié bogow a ſwarów a mnoho rozdwogenié w cierkwi ſwate, A o ta panſtwie a doſto- genftwié fwietſká. Protož želefíh, zet ya i boží pomocí o to ftogím, aby to tak zle ſkodliwe bylo zkaženo, tehdyt ge naywlece proto, že želéš poní- zenié a zkaženié antykriſtowa. Neb ta poyčenié odpuſtkow gich gſú poru- hanié a poſmiewanié bohu, a tiech prelatów vſtawené mnoha gſú bremena težká wierným krieftiankóm, nad boží zakon gich welike obtieženié geft to trezke vkrutenſtwié antykriftowo, a mnohe neřadné křiwé kletby plátſké proti tiem wſſem, geſto boží prawdu wedu. a ti by wlickni1o) neſnáze pomi- nul, kdyz by ta gich doſtogenftwié a nadanié byla zkažena. A pak potom mladý a nerozumní a milowníci tohoto ſwieta netahli by fie w ſtaw kmezíký chudý, nez toliko pokorny, rozumný k lidíkemv ſpaſení wchazeli by w ten ſtaw. A tak by proſpiéwala cierkew ſwatá po takowém dobrém duchow- niém, gefto by byl před bohem wietíí a doſtoynieiffí, gefto by prawie naſle- dowal kriſta y ſwatého petra; a tak by ſwietſky nepanowal papež ani biſkupowé ani kteří giní prelati. Nebtie tak včil kriftus bez toho panftwié ſwietſkého ſwe apoftoly y gich namieítky ziwu býti. A o tom, geſto proti mnie wedeš, kto by tocizto odpuſtky dawal, lifty na potwrzenié mnoheho vſtawenié, k tomvt prawi, žet by mnoho lépe bylo a vžitečniegié cierkwi ſwate, aby ti wſſichni nalezky po kriftowi a geho apoſtoléch byli zkaženi, a aby zahynuli. Neb gſú tak ziwi byhi krieſtrané za caſu pana gezukriſta a geho ſwatých apoftolów A po nich niekoliko fet let, awfak geft kriftus tak ſwietſky nepanowal, ani geho včedlníci; a geſtie bude po ſudném dni na nebi tak mezi ſwatými bez toho ſwieckeho panowanié, Neb ſnad geſtie niekdy před ſudným dnem. Neb to wſecko zamyſlenié, od pokritých du- chowních a pod chytroftí diabelſkú w cierkew ſwatú vwedené, nemá za- lozenié ani rozumy ani pííma; a takoz wlecko to nalozeniél1) lidíké nemá s) Konec řádku vyplněn dvěma šikmými čárkami a tečkou (4.), jež je zde na místě. 2) Řádek doplněn tečkou. 12) Patrně omyl pís. místo: ty by všeckny. 11) Chybně m.: nalezenie. Kdosi chybu tu podtrhl a opravil po straně tužkou.
48 biechu dobří nafledowníci apoftolítí8). Y mním, že tu w ta doby to gméno papež bylo geſt od cieſaře dano biſkupu tomv w ta doby římſkemv a zged- nano od ciefáře, aby tomv biſkupu římíkemv gmní biſkupowé wſech zemí po křieftianstwí byli poddáni. Ale to gmeno papež w zakonie bozlém nikde ſie nenalezá, y lepe by bylo cierkwi ſwate, aby takoweho papeze ani ta- kowých kardinalów, biſkupów y gných prelatów podle ſwieta powyſených a nadaných nebylo. Nebo ſwaty biſkup naywietſí dufí wiernych, pan gežíš,9)| ſkrze ſwé wierné a pokorné a chude kniežié mnoho lepe zprawil by ſwú cierkew bez tiech papezow, kardinalów y giných pyfíných pre- latów. Neb tak gſú činili po božiém wſtupení ſwaty petr a giní chudí kniežié, dréwe nežli zakowſtwo geft tak zbohatielo a zbožím tohoto ſwieta na- dáno. Pročež by tehdy tak dnes nečmili? Pomawadz ta prelatíká dofto- genſtwié w ſwietré a prieliffné gich nadanié geft prawe rozfiewanié bogow a ſwarów a mnoho rozdwogenié w cierkwi ſwate, A o ta panſtwie a doſto- genftwié fwietſká. Protož želefíh, zet ya i boží pomocí o to ftogím, aby to tak zle ſkodliwe bylo zkaženo, tehdyt ge naywlece proto, že želéš poní- zenié a zkaženié antykriſtowa. Neb ta poyčenié odpuſtkow gich gſú poru- hanié a poſmiewanié bohu, a tiech prelatów vſtawené mnoha gſú bremena težká wierným krieftiankóm, nad boží zakon gich welike obtieženié geft to trezke vkrutenſtwié antykriftowo, a mnohe neřadné křiwé kletby plátſké proti tiem wſſem, geſto boží prawdu wedu. a ti by wlickni1o) neſnáze pomi- nul, kdyz by ta gich doſtogenftwié a nadanié byla zkažena. A pak potom mladý a nerozumní a milowníci tohoto ſwieta netahli by fie w ſtaw kmezíký chudý, nez toliko pokorny, rozumný k lidíkemv ſpaſení wchazeli by w ten ſtaw. A tak by proſpiéwala cierkew ſwatá po takowém dobrém duchow- niém, gefto by byl před bohem wietíí a doſtoynieiffí, gefto by prawie naſle- dowal kriſta y ſwatého petra; a tak by ſwietſky nepanowal papež ani biſkupowé ani kteří giní prelati. Nebtie tak včil kriftus bez toho panftwié ſwietſkého ſwe apoftoly y gich namieítky ziwu býti. A o tom, geſto proti mnie wedeš, kto by tocizto odpuſtky dawal, lifty na potwrzenié mnoheho vſtawenié, k tomvt prawi, žet by mnoho lépe bylo a vžitečniegié cierkwi ſwate, aby ti wſſichni nalezky po kriftowi a geho apoſtoléch byli zkaženi, a aby zahynuli. Neb gſú tak ziwi byhi krieſtrané za caſu pana gezukriſta a geho ſwatých apoftolów A po nich niekoliko fet let, awfak geft kriftus tak ſwietſky nepanowal, ani geho včedlníci; a geſtie bude po ſudném dni na nebi tak mezi ſwatými bez toho ſwieckeho panowanié, Neb ſnad geſtie niekdy před ſudným dnem. Neb to wſecko zamyſlenié, od pokritých du- chowních a pod chytroftí diabelſkú w cierkew ſwatú vwedené, nemá za- lozenié ani rozumy ani pííma; a takoz wlecko to nalozeniél1) lidíké nemá s) Konec řádku vyplněn dvěma šikmými čárkami a tečkou (4.), jež je zde na místě. 2) Řádek doplněn tečkou. 12) Patrně omyl pís. místo: ty by všeckny. 11) Chybně m.: nalezenie. Kdosi chybu tu podtrhl a opravil po straně tužkou.
Strana 49
49 založené, takéž nemá profpiechu k ſpaſení lidíkemv. Též take wſichni bohatí a nadaní kniežré malo nebo nic negſú proſpiefſni lidíkemv ſpaſení w cierkwi ſwaté. Ne wiéce gſú ſkodni ſwú zlú radú a zlymi příklady proti hdíkemv ſpaſení, nežli proſpieſſni, Neb welmi giným prekaželgí na gich ſpaſení. A poniawadž bohatých tiech ſwatokupców požehnanié obracuge fie w zlorecenſtwyé, Protoż y ſwiecenié od tiech biſkupów na kniezſtwye, neb koftelow neb oltařów, neb mladých robenczów birmowanié nemnoho proſpiewagí kreſtianóm k ſpaſení. Neb tiemi wffemi poſwatnými wiecmi ſweho vžitka hledie, a že tu mnoho vžitków bywa, ſwé moci gſú to za- chowali a giným toho chudfíím nepřiegi, a tak aby v wietíí cti byli, a tak ne yhned z toho, co oni zewnitř gednagí, w tiech wiečech poſwatných boha prinutié darowati ſwe dary ducha ſwatého, a tak dobře by mohla ciérkew ſwatá bez trech býti, a lepe by profpiewal12) ſkrze chude a pokorné kmezié, apoftolſké naſledowníky. Protož, ačkoliwiek zda ſie, že by anty- krift nynié za chwili panowal13) nad wiernými krieftiany vkrutnie, Awſak wierní křieftiané magí za to, zze před ſudným dnem ftrana kriftowa bude zafie zwedena a ſwitiezí. A giná ſtrana druha protiwná antykriſtowa bude potlačena. Nebtie to giſte, že blaznowftwié mocných a bohatých w ſwietie a bazen neřadná potek antykritowých činí, že ftrana diabelíká w geho 205 zlém zboru pokrytém tak [205] velmie wladne a panuge w cierkwi ſwaté. [Kapitola 25.] less: Jidím, že welmi ſtogíš proti zakowſtwu a kmezí, akozto y proti wſem V zakonnikóm, y proti papezowi, y proti celé cierkwi ſwate, y proti potwrzení od papeže kniezíkemv. Neb ty by chtiel, aby kniežé nepro- dawali ſwe modlitby, y kterakz by tehdy žiwi byli, neb kterým by ſie řemeſlem mieli obierati? zdali chceš, aby byli koželuzi nebo mafáři? tak fie magíc, z toho poſwiecugíc božié tielo, poſkwrnili by ſwé ſwaté ruce temi nečiſtými ſkutky řemeſlnicími. prawda: viedek mi ge bóh, žet welmi zadám duchowniého proſpiechu a vžitku ſtawu kniezſkémv. Než nechtiel bych také, by prodawali ſwe modlitby, ani aby kupčili w duchowních wiecech, ani aby lichwili, ani kterymi wiecmi ſwietſkými nerádnie, geſto na nie neſlufié, fie obierati1). Ale chtiel bych, aby naypilnieifůi byli božlého zakona a niekdy take treleftnýma rukama 12) Chyba pís. místo: prospievala. 13) Řádek doplněn šikmou čárkou. 1) Patrně omyl pís. m.: obierali.
49 založené, takéž nemá profpiechu k ſpaſení lidíkemv. Též take wſichni bohatí a nadaní kniežré malo nebo nic negſú proſpiefſni lidíkemv ſpaſení w cierkwi ſwaté. Ne wiéce gſú ſkodni ſwú zlú radú a zlymi příklady proti hdíkemv ſpaſení, nežli proſpieſſni, Neb welmi giným prekaželgí na gich ſpaſení. A poniawadž bohatých tiech ſwatokupców požehnanié obracuge fie w zlorecenſtwyé, Protoż y ſwiecenié od tiech biſkupów na kniezſtwye, neb koftelow neb oltařów, neb mladých robenczów birmowanié nemnoho proſpiewagí kreſtianóm k ſpaſení. Neb tiemi wffemi poſwatnými wiecmi ſweho vžitka hledie, a že tu mnoho vžitków bywa, ſwé moci gſú to za- chowali a giným toho chudfíím nepřiegi, a tak aby v wietíí cti byli, a tak ne yhned z toho, co oni zewnitř gednagí, w tiech wiečech poſwatných boha prinutié darowati ſwe dary ducha ſwatého, a tak dobře by mohla ciérkew ſwatá bez trech býti, a lepe by profpiewal12) ſkrze chude a pokorné kmezié, apoftolſké naſledowníky. Protož, ačkoliwiek zda ſie, že by anty- krift nynié za chwili panowal13) nad wiernými krieftiany vkrutnie, Awſak wierní křieftiané magí za to, zze před ſudným dnem ftrana kriftowa bude zafie zwedena a ſwitiezí. A giná ſtrana druha protiwná antykriſtowa bude potlačena. Nebtie to giſte, že blaznowftwié mocných a bohatých w ſwietie a bazen neřadná potek antykritowých činí, že ftrana diabelíká w geho 205 zlém zboru pokrytém tak [205] velmie wladne a panuge w cierkwi ſwaté. [Kapitola 25.] less: Jidím, že welmi ſtogíš proti zakowſtwu a kmezí, akozto y proti wſem V zakonnikóm, y proti papezowi, y proti celé cierkwi ſwate, y proti potwrzení od papeže kniezíkemv. Neb ty by chtiel, aby kniežé nepro- dawali ſwe modlitby, y kterakz by tehdy žiwi byli, neb kterým by ſie řemeſlem mieli obierati? zdali chceš, aby byli koželuzi nebo mafáři? tak fie magíc, z toho poſwiecugíc božié tielo, poſkwrnili by ſwé ſwaté ruce temi nečiſtými ſkutky řemeſlnicími. prawda: viedek mi ge bóh, žet welmi zadám duchowniého proſpiechu a vžitku ſtawu kniezſkémv. Než nechtiel bych také, by prodawali ſwe modlitby, ani aby kupčili w duchowních wiecech, ani aby lichwili, ani kterymi wiecmi ſwietſkými nerádnie, geſto na nie neſlufié, fie obierati1). Ale chtiel bych, aby naypilnieifůi byli božlého zakona a niekdy take treleftnýma rukama 12) Chyba pís. místo: prospievala. 13) Řádek doplněn šikmou čárkou. 1) Patrně omyl pís. m.: obierali.
Strana 50
50 podielawali, aby neprázdnili, a tudy aby w núzi niekdy potřiebyčky do- bywali, iako ſwaty Pawel, rádnie a ſkrownie a nelakomie, hrréchu fie w tom ſnażnie wyſtréhagíc, držiéce fie oné reholy ſwateho pawla,2) kterúžto piſe k týmoteowi] w feítém rozdiéle, genz die: „Magíce pokrm, a čím bychme fie odich, na tom mieyme doſti,“3) a nawiéc4) aby hřiechow fie ſmrtedlných warowali a prazdnoſtí, a kniezíkú prací o hdſkém ſpaſení w ſwém vradie ſnażnie wedl a k boží chwále, a zwlaſtie, aby lidí neobtiezowali, pro ſwe lakomftwié lakomie na nich tieleftných pożitków dobywagíc, aby ſie w ſwietſké rady nepletli a giným zleho příkladu nedawali. A poniawadz ſe ge ſwaty Pawel, tak doftoyný apoftol, niekdy čaſem ſwým ticleſtným remeſlem fie obieral a ſwyma geſt rukama podielawal, y kto z nás nynieiích knieží geft doftoynieiffí, nezl ſwaty pawel, aby ſie chtiel ſtydieti chudie po ſwú rukú obierati. Neb takowy ſkutek tieleſtneho remeſla, kdyz ſie ſ wiedomím duſſe nepoſkwrnuge, neb ſkodí5) knezi na geho míſi, když poſwiecuge ſwatoſt bozieho tiela, ami toho z geho rukú poſkwrnuge. Nez prazdnoft a pýcha welka, lakomftwré, a w ſwietſke wieci neřadné za- pletenié, tot welmi ſkodí kniežím a gich ſwiedomié poſkwrnuge, že nedo- stoynye6) mífie ſlužié. Protož kazdý dobrý kniez doufay welmi w pana boha ſweho a zmvžile boguy proti diablu, ſwietu a tielu, a nezufay nikdý, a pán buôh obmylít geho tieleftný potřiebú. Mát pamatowati na ony řeč we čtení ſwatého ll Matiege w feftém rozdiéle, kdež die kriftus: „Nerodte pečowati rkúce: co budeme gréſti, neb čim ſie odiewati? Nebt lide zpo- hanilý tak činié; hledte na ptactwo nebeſké, kterak ge krmí, a na hha políká, kterakt fie?) odiewa. A owſem pak nad too) ſwých ſlužebnikow wierných nenechát bez potřieby te, kterážto gím geft k duſfi ſpaſení. Protož polož fie kniez wierný w ruce boží a w tom neklad ſobie hřléchu ſwého na přiékažku, a bez pochybenié, cozkoliwiek ſie i ním ſtane, přígdet gemv k welikemv vžitku geho duſe. Protož, kdyzt náns) pan buoh přiepuſti, trp rad pokornie a míle, budto hlad, neb žiézen, neb nahotu, ale geſtie ne takowú nakožto ſwatý pawel, a we wſem tom diekuy pany panv9) bohu a ftoy twrdie w té wiéře, že pan boh nemóž opuſtiti ſwých wierných ſlu- zebników, geſto w prawe wiéře a w dobrém ziwotie wiernie fetrwagi. neb gſú6) kniežié toliko gmenowaní, ale neſkuteční, iakozto pokrytí zakonníc nadaní, aneb žebráci, gefíto hřieffréce činié fobie překažku, že nemagí od boha proſpiechu w dobrem. Neb opuftugic dobrý boží zakon, oblekagí ſie w giné zakony, geſto gich kriſtus nevſtawil, wiéc, nezh ge buóh radu 2) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. Řádek doplněn šikmou čárkou. Oprava písařova. 5) Chyba pís. m. nejkodí. 6) Řádek doplněn tečkou. 7) Patrně omyl písařův m. ge. 8) Původně bylo napsáno nám, potom poslední nožička u m vyškrabána, ale čárka na a zůstala. *) Omylem písaře dvakrát. 3) 4)
50 podielawali, aby neprázdnili, a tudy aby w núzi niekdy potřiebyčky do- bywali, iako ſwaty Pawel, rádnie a ſkrownie a nelakomie, hrréchu fie w tom ſnażnie wyſtréhagíc, držiéce fie oné reholy ſwateho pawla,2) kterúžto piſe k týmoteowi] w feítém rozdiéle, genz die: „Magíce pokrm, a čím bychme fie odich, na tom mieyme doſti,“3) a nawiéc4) aby hřiechow fie ſmrtedlných warowali a prazdnoſtí, a kniezíkú prací o hdſkém ſpaſení w ſwém vradie ſnażnie wedl a k boží chwále, a zwlaſtie, aby lidí neobtiezowali, pro ſwe lakomftwié lakomie na nich tieleftných pożitków dobywagíc, aby ſie w ſwietſké rady nepletli a giným zleho příkladu nedawali. A poniawadz ſe ge ſwaty Pawel, tak doftoyný apoftol, niekdy čaſem ſwým ticleſtným remeſlem fie obieral a ſwyma geſt rukama podielawal, y kto z nás nynieiích knieží geft doftoynieiffí, nezl ſwaty pawel, aby ſie chtiel ſtydieti chudie po ſwú rukú obierati. Neb takowy ſkutek tieleſtneho remeſla, kdyz ſie ſ wiedomím duſſe nepoſkwrnuge, neb ſkodí5) knezi na geho míſi, když poſwiecuge ſwatoſt bozieho tiela, ami toho z geho rukú poſkwrnuge. Nez prazdnoft a pýcha welka, lakomftwré, a w ſwietſke wieci neřadné za- pletenié, tot welmi ſkodí kniežím a gich ſwiedomié poſkwrnuge, že nedo- stoynye6) mífie ſlužié. Protož kazdý dobrý kniez doufay welmi w pana boha ſweho a zmvžile boguy proti diablu, ſwietu a tielu, a nezufay nikdý, a pán buôh obmylít geho tieleftný potřiebú. Mát pamatowati na ony řeč we čtení ſwatého ll Matiege w feftém rozdiéle, kdež die kriftus: „Nerodte pečowati rkúce: co budeme gréſti, neb čim ſie odiewati? Nebt lide zpo- hanilý tak činié; hledte na ptactwo nebeſké, kterak ge krmí, a na hha políká, kterakt fie?) odiewa. A owſem pak nad too) ſwých ſlužebnikow wierných nenechát bez potřieby te, kterážto gím geft k duſfi ſpaſení. Protož polož fie kniez wierný w ruce boží a w tom neklad ſobie hřléchu ſwého na přiékažku, a bez pochybenié, cozkoliwiek ſie i ním ſtane, přígdet gemv k welikemv vžitku geho duſe. Protož, kdyzt náns) pan buoh přiepuſti, trp rad pokornie a míle, budto hlad, neb žiézen, neb nahotu, ale geſtie ne takowú nakožto ſwatý pawel, a we wſem tom diekuy pany panv9) bohu a ftoy twrdie w té wiéře, že pan boh nemóž opuſtiti ſwých wierných ſlu- zebników, geſto w prawe wiéře a w dobrém ziwotie wiernie fetrwagi. neb gſú6) kniežié toliko gmenowaní, ale neſkuteční, iakozto pokrytí zakonníc nadaní, aneb žebráci, gefíto hřieffréce činié fobie překažku, že nemagí od boha proſpiechu w dobrem. Neb opuftugic dobrý boží zakon, oblekagí ſie w giné zakony, geſto gich kriſtus nevſtawil, wiéc, nezh ge buóh radu 2) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou. Řádek doplněn šikmou čárkou. Oprava písařova. 5) Chyba pís. m. nejkodí. 6) Řádek doplněn tečkou. 7) Patrně omyl písařův m. ge. 8) Původně bylo napsáno nám, potom poslední nožička u m vyškrabána, ale čárka na a zůstala. *) Omylem písaře dvakrát. 3) 4)
Strana 51
51 wydal, činiécz5) mnohá zbytečnié fibalftwa, mezi ſebú prazdnoſt wedúce, na chudinv ſie rozkoffnie krmiéce, A z toho obci k ſpaſení nic neproſpie- wagíce, nébrž obci ſwým pokryttwím welmi ſkodiéce, welika a pyſíná dielanié ſobie na chudinv dielagíc, aby mieli kraſné pokoge, aby iako na hradie ſedieli. A ti takowí pro ſwoy hrréch caſtokrat bywagí zpleteni na ſwém ſwiedomí, žet newiedie ſie kterak wyprawiti. Neb blazniwie opuftugi ſwobodu božlého zakona; a ti magí obyčey druzí, nakozto nabožní modli- tebníci, že do roka berú peniéze za ſwe modlitby. A tudy lidi y ſami ſie- klamagí a giné obtiezugí, a tak geden hriéch wede ge w giný hrréch. Protož dobrý a pokorný kniez waruy se prazdnoſti a neobtiezuy giných lidí la- komie a z nedoufanié k bohu dobywage na nich tieleſtných požitkow. Než zda mi ſie také, že když kniez wierný, pracowitý o lidſké ſpafenié rožnemóž ſie tak, ze by wléce giž i lidmi nemohl pracowati, a nedoſtatky které mali, magí gemv pomahati lide, ſ nimiž ge pracowal, w tom, co by bylo gemv potřieblé. [Kapitola 26.] lezs: Eftie mi fie zda, ze miéníš zkažené zakowíké a kniezíké, a tak chylí fie twe gednanié na zkaženié božlého zakona. Neb který včený mohl by braniti zakona cierkwi ſwate proti kacieróm, by w obecných kolegích, neb w zboriéch na panstwí a na zwlaſtny nadaní mno j *) [(Quis, rogo, secularis sciret defendere fidem ecclesie contra here- ticos si non essent in universitatibus collegia super temporalibus dominiis et appropriatis ecclesiis) stabilita, ut patet de heresi in eucaristia et aliis similibus que in fine temporum diabolus spissius seminavit? Veritas: Quondam movebat me ista sentencia, sed qui me segregavit ex utero affeccionis proprietarie dixit mihi, quod oportet omnes istas affecciones relinquere, et in ordinacione Christi et dei fidem ponere. Cum ergo Christus non ordinavit istas universitates sive collegia, manifestum videtur quod ista, sicut graduaciones in illis, sunt vana gentilitas introducta; in cujus signum tam collegiati quam alii graduati in universitatibus querunt que sua sunt, caritatis regulas deserentes; ex quo pullulant invidie, compa- raciones personarum et patrie, et multa alia seminaria patris mendacii, sicut noverunt qui particulariter considerant istam scolam. Ideo objectus contra secularia dominia clericorum et appropriaciones ecclesiarum stant *) Ostatek kap. 26., kap. 27. a začátek kap. 28., jichž český překlad se ztratil, jsou doplněny textem originálu dle vydání Pollardova. Na počátku a na konci tohoto doplňku jsou v závorkách ( ) přibrána pro lepší souvislost ještě i ta slova originálu, jichž český překlad jest obsažen na konci fol. 2057 2 a na zač. fol. 208r 1.
51 wydal, činiécz5) mnohá zbytečnié fibalftwa, mezi ſebú prazdnoſt wedúce, na chudinv ſie rozkoffnie krmiéce, A z toho obci k ſpaſení nic neproſpie- wagíce, nébrž obci ſwým pokryttwím welmi ſkodiéce, welika a pyſíná dielanié ſobie na chudinv dielagíc, aby mieli kraſné pokoge, aby iako na hradie ſedieli. A ti takowí pro ſwoy hrréch caſtokrat bywagí zpleteni na ſwém ſwiedomí, žet newiedie ſie kterak wyprawiti. Neb blazniwie opuftugi ſwobodu božlého zakona; a ti magí obyčey druzí, nakozto nabožní modli- tebníci, že do roka berú peniéze za ſwe modlitby. A tudy lidi y ſami ſie- klamagí a giné obtiezugí, a tak geden hriéch wede ge w giný hrréch. Protož dobrý a pokorný kniez waruy se prazdnoſti a neobtiezuy giných lidí la- komie a z nedoufanié k bohu dobywage na nich tieleſtných požitkow. Než zda mi ſie také, že když kniez wierný, pracowitý o lidſké ſpafenié rožnemóž ſie tak, ze by wléce giž i lidmi nemohl pracowati, a nedoſtatky které mali, magí gemv pomahati lide, ſ nimiž ge pracowal, w tom, co by bylo gemv potřieblé. [Kapitola 26.] lezs: Eftie mi fie zda, ze miéníš zkažené zakowíké a kniezíké, a tak chylí fie twe gednanié na zkaženié božlého zakona. Neb který včený mohl by braniti zakona cierkwi ſwate proti kacieróm, by w obecných kolegích, neb w zboriéch na panstwí a na zwlaſtny nadaní mno j *) [(Quis, rogo, secularis sciret defendere fidem ecclesie contra here- ticos si non essent in universitatibus collegia super temporalibus dominiis et appropriatis ecclesiis) stabilita, ut patet de heresi in eucaristia et aliis similibus que in fine temporum diabolus spissius seminavit? Veritas: Quondam movebat me ista sentencia, sed qui me segregavit ex utero affeccionis proprietarie dixit mihi, quod oportet omnes istas affecciones relinquere, et in ordinacione Christi et dei fidem ponere. Cum ergo Christus non ordinavit istas universitates sive collegia, manifestum videtur quod ista, sicut graduaciones in illis, sunt vana gentilitas introducta; in cujus signum tam collegiati quam alii graduati in universitatibus querunt que sua sunt, caritatis regulas deserentes; ex quo pullulant invidie, compa- raciones personarum et patrie, et multa alia seminaria patris mendacii, sicut noverunt qui particulariter considerant istam scolam. Ideo objectus contra secularia dominia clericorum et appropriaciones ecclesiarum stant *) Ostatek kap. 26., kap. 27. a začátek kap. 28., jichž český překlad se ztratil, jsou doplněny textem originálu dle vydání Pollardova. Na počátku a na konci tohoto doplňku jsou v závorkách ( ) přibrána pro lepší souvislost ještě i ta slova originálu, jichž český překlad jest obsažen na konci fol. 2057 2 a na zač. fol. 208r 1.
Strana 52
52 vivaciter contra istos. Et quantum ad fructum certum videtur quod unus idiota, mediante dei gracia, plus proficit ad edificandum Christi ecclesiam quam multi graduati in scolis sive collegiis, quia seminat humilius et co- piosius legem Christi tam opere quam sermone. Ideo si omnes solicitudines superflue quantum ad edificacionem ecclesie forent abscise ab istis scola- sticis, vel totum vel major pars ocupacionis hujus ab ecclesia raderetur. Conceditur tamen quod omnia ista tam studia quam collegia, sicut diaboli proposita, profuerunt, sed non directe, ymmo mediante dei gracia; et pure secundum legem et ordinacionem suam plus ecclesie profuissent. Et quantum ad destrucciones heresum, videtur multis quod talia studia sunt nidus heresis et fomentum, vel si quandoque prosunt per accidens, sicut sciencie que domini theologie graduacionem et confirmacionem suam aliquociens obsecuntur, hoc rarenter evenit, et peccata sua vel omis- sionis vel commisionis sepius eveniunt in hiis locis. Ut que securitas est in istis defendendo quod hostia consecrata non sit corpus domini sed accidens incognitum sine subjecto, ut reserant nove secte? Et sic est de aliis heresibus noviter pullulantibus contra fidem, nam inspiracio sacerdotum simpli- cium, tam in noticia quam in operacione voluntaria, plus proderit capa- citati fidelium laicorum quam omnes dicte universitates cum studiis suis adjacentibus, vel privilegiis laycos deprimentibus ipocritice intro- ductis. Nec ista asserimus propter invidiam sed propter amorem profectus ecclesie et cursum liberum legis Christi. Et idem dicimus de domibus fratrum et aliorum ordinum qui sunt in talibus universitatibus stabiliti. Paulus enim quondam phariseus, ut patet philip 3°, propter meliorem sectam Christi ex ejus licencia sectam istam tanquam providus dereliquit; quare ergo non debent sacerdotes hodie conformiter operari? Et hec racio quare claustrales, cujuscunque secte fuerint vel obligacionis aut juramenti stulti astricti, debent libere ex mandato Christi exire ista vincula et induere libere sectam Christi. Nam ex fide capimus quod secta illa in sua libertate est melior, facilior et undequaque utilior. Sed quis fidelis hesitat quin deus bonus dat servis suis licenciam ad istam partem libere eligendum et aliam condicionis contrarie dimittendum? Nam constitutiones papae vel regule alie private non possunt infringere istam legem. Que, rogo, racio duceret fidelem ad habendum conscienciam super isto quod cligit melius, ordina- cioni dei conformius, et ecclesie militanti utilius? Et cum super omissione istius voluntatis domini non habet conscienciam, sicut super peccatis multis gravibus que perpetrat tam patule quam occulte, numquid credimus sic prediligendo tradiciones humanas tanquam idolatria sibi constituit deos falsos, cum quicquid homo preponderanter diligit constituit deum suum, sed tales tradiciones humanas preponderanter diligendo ultra ordinacionem domini prediligit ordinantem. Et idem videtur de temporalibus dominis qui propter affeccionem proprietariam et mundani nominis constituunt vel consenciunt hujusmodi novitati. Omnes enim videntur ex quadam stulticia quodammodo blasfemare.
52 vivaciter contra istos. Et quantum ad fructum certum videtur quod unus idiota, mediante dei gracia, plus proficit ad edificandum Christi ecclesiam quam multi graduati in scolis sive collegiis, quia seminat humilius et co- piosius legem Christi tam opere quam sermone. Ideo si omnes solicitudines superflue quantum ad edificacionem ecclesie forent abscise ab istis scola- sticis, vel totum vel major pars ocupacionis hujus ab ecclesia raderetur. Conceditur tamen quod omnia ista tam studia quam collegia, sicut diaboli proposita, profuerunt, sed non directe, ymmo mediante dei gracia; et pure secundum legem et ordinacionem suam plus ecclesie profuissent. Et quantum ad destrucciones heresum, videtur multis quod talia studia sunt nidus heresis et fomentum, vel si quandoque prosunt per accidens, sicut sciencie que domini theologie graduacionem et confirmacionem suam aliquociens obsecuntur, hoc rarenter evenit, et peccata sua vel omis- sionis vel commisionis sepius eveniunt in hiis locis. Ut que securitas est in istis defendendo quod hostia consecrata non sit corpus domini sed accidens incognitum sine subjecto, ut reserant nove secte? Et sic est de aliis heresibus noviter pullulantibus contra fidem, nam inspiracio sacerdotum simpli- cium, tam in noticia quam in operacione voluntaria, plus proderit capa- citati fidelium laicorum quam omnes dicte universitates cum studiis suis adjacentibus, vel privilegiis laycos deprimentibus ipocritice intro- ductis. Nec ista asserimus propter invidiam sed propter amorem profectus ecclesie et cursum liberum legis Christi. Et idem dicimus de domibus fratrum et aliorum ordinum qui sunt in talibus universitatibus stabiliti. Paulus enim quondam phariseus, ut patet philip 3°, propter meliorem sectam Christi ex ejus licencia sectam istam tanquam providus dereliquit; quare ergo non debent sacerdotes hodie conformiter operari? Et hec racio quare claustrales, cujuscunque secte fuerint vel obligacionis aut juramenti stulti astricti, debent libere ex mandato Christi exire ista vincula et induere libere sectam Christi. Nam ex fide capimus quod secta illa in sua libertate est melior, facilior et undequaque utilior. Sed quis fidelis hesitat quin deus bonus dat servis suis licenciam ad istam partem libere eligendum et aliam condicionis contrarie dimittendum? Nam constitutiones papae vel regule alie private non possunt infringere istam legem. Que, rogo, racio duceret fidelem ad habendum conscienciam super isto quod cligit melius, ordina- cioni dei conformius, et ecclesie militanti utilius? Et cum super omissione istius voluntatis domini non habet conscienciam, sicut super peccatis multis gravibus que perpetrat tam patule quam occulte, numquid credimus sic prediligendo tradiciones humanas tanquam idolatria sibi constituit deos falsos, cum quicquid homo preponderanter diligit constituit deum suum, sed tales tradiciones humanas preponderanter diligendo ultra ordinacionem domini prediligit ordinantem. Et idem videtur de temporalibus dominis qui propter affeccionem proprietariam et mundani nominis constituunt vel consenciunt hujusmodi novitati. Omnes enim videntur ex quadam stulticia quodammodo blasfemare.
Strana 53
53 Capitulum 27m Mendacium: Video quod errore stulto cecaris non timens tanquam lapis insen- sibilis censuras ecclesie contra tuam sentenciam fulminandas. Nam ista defendens citaberis, excommunicaberis, et ab omni fructu in ecclesia utili suspenderis. Et hoc videtur racionabile quia pertinaciter ad detrimentum ecclesie defendis heresim manifestam. Nec dubium quin ad ista conse- quetur incarceracio et atrocissima pena mortis. Veritas: Scio quod contenciosa et terrifica verba seminas non fundata. Ideo consolatus de Christo et lege sua non timeo verba tua. Christus enim tolle- ravit humiliter ac pacienter tam improperia quam finaliter penam acerbam et mortem maxime exprobrosam. Quis ergo fidelis servus domini propter talia timeret prudenter dicere veritatem? Omnes enim censure antichristi non sunt nisi false umbre, a via domini timidos exterrentes. Si enim anti- christus citat hominem ad locum quem non intelligit nec scit si pro tem- pore citationis erit in tartaris cum diabolo stabilitus, et Christus citat per legem suam, per instinctum et casus quos immittit ad partem contra- riam; quis dubitat quin citacioni domini est parendum? Ideo non foret signum evidencius ad ostendendum quod talis citans sit antichristus et filius patris mendacii quam talis falsa citacio contra Christum. Et quantum ad excommunicacionem, dictum est diffuse alibi quod sonat probabiliter in dei benediccionem cum psalmo 108° scribitur Maledicent illi et tamen benedices. Et malachie 2° Maledicam benediccionibus vestris. Et Mt. 5" dicit Christus beati eritis cum maledixerint vobis homines et persecuti vos fuerint et dixerint omne malum adversus vos mencientes propter me. Christus autem non dimisit dicere veritatem evangelicam propter tales minas a diabolo fulminatas; quare ergo debet Christianus, securus de fide sua timere vivere vel dicere veritatem legis domini quam cognoscit, cum perse- cucio corporia sit malum maximum inferendum? Sed Mat. 5° scribitur beati qui persecucionem paciuntur propter justiciam, quoniam ipsorum est regnum celorum. Ecce felix premium propter penam momentaneam commu- tatum: ideo nullus nisi in fide trepidans vel infidelis stacionem istam in fide domini formidaret. Et quantum ad suspencionem patet quod summi episcopi jerusalem et sui complices Christum in crucis patibulo suspen- derunt, quare ergo non possunt eorum vicarii suspendere veritatem evange- licam et servos fideles domini jhu Christi? Cum antichristus et sui vicarii post tantam gratitudinem a redemptore perceptam videntur esse plus istis summis sacerdotibus et phariseis ingrati, et per consequens in suspen- cione frivola et infundabili plus scelesti. Unum ergo solacium est fideli quod omnes iste censure mendaciter ficte non sunt fundande in Christo
53 Capitulum 27m Mendacium: Video quod errore stulto cecaris non timens tanquam lapis insen- sibilis censuras ecclesie contra tuam sentenciam fulminandas. Nam ista defendens citaberis, excommunicaberis, et ab omni fructu in ecclesia utili suspenderis. Et hoc videtur racionabile quia pertinaciter ad detrimentum ecclesie defendis heresim manifestam. Nec dubium quin ad ista conse- quetur incarceracio et atrocissima pena mortis. Veritas: Scio quod contenciosa et terrifica verba seminas non fundata. Ideo consolatus de Christo et lege sua non timeo verba tua. Christus enim tolle- ravit humiliter ac pacienter tam improperia quam finaliter penam acerbam et mortem maxime exprobrosam. Quis ergo fidelis servus domini propter talia timeret prudenter dicere veritatem? Omnes enim censure antichristi non sunt nisi false umbre, a via domini timidos exterrentes. Si enim anti- christus citat hominem ad locum quem non intelligit nec scit si pro tem- pore citationis erit in tartaris cum diabolo stabilitus, et Christus citat per legem suam, per instinctum et casus quos immittit ad partem contra- riam; quis dubitat quin citacioni domini est parendum? Ideo non foret signum evidencius ad ostendendum quod talis citans sit antichristus et filius patris mendacii quam talis falsa citacio contra Christum. Et quantum ad excommunicacionem, dictum est diffuse alibi quod sonat probabiliter in dei benediccionem cum psalmo 108° scribitur Maledicent illi et tamen benedices. Et malachie 2° Maledicam benediccionibus vestris. Et Mt. 5" dicit Christus beati eritis cum maledixerint vobis homines et persecuti vos fuerint et dixerint omne malum adversus vos mencientes propter me. Christus autem non dimisit dicere veritatem evangelicam propter tales minas a diabolo fulminatas; quare ergo debet Christianus, securus de fide sua timere vivere vel dicere veritatem legis domini quam cognoscit, cum perse- cucio corporia sit malum maximum inferendum? Sed Mat. 5° scribitur beati qui persecucionem paciuntur propter justiciam, quoniam ipsorum est regnum celorum. Ecce felix premium propter penam momentaneam commu- tatum: ideo nullus nisi in fide trepidans vel infidelis stacionem istam in fide domini formidaret. Et quantum ad suspencionem patet quod summi episcopi jerusalem et sui complices Christum in crucis patibulo suspen- derunt, quare ergo non possunt eorum vicarii suspendere veritatem evange- licam et servos fideles domini jhu Christi? Cum antichristus et sui vicarii post tantam gratitudinem a redemptore perceptam videntur esse plus istis summis sacerdotibus et phariseis ingrati, et per consequens in suspen- cione frivola et infundabili plus scelesti. Unum ergo solacium est fideli quod omnes iste censure mendaciter ficte non sunt fundande in Christo
Strana 54
54 vel lege sua, sed ab antichristo minatorie machinate. Et quantum ad fructus ecclesie certum est quod meritum insensibile est fructus pocior quam fructus sensibilis; ideo juxta proverbium salomonis Maledictus qui propter buccellam panis deserit veritatem. Nec sum mihi conscius quod defendo vel dico heresim aut contra papam vel aliquem cardinalem, sed dico Christi sentenciam licet videatur penalis ad tempus, tamen est quoad salutem anime utilis et salubris. Et celans istam sentenciam nullam partem ecclesie Christi diligeret, cum ipse ex summo amore dileccionem istam suis fidelibus exemplavit. Et fideles ecclesie possunt ad similitudinem jeremie strenuitatem suorum militum lamentare. Milites quidem antichristi audent in causa sua vel causa mundana sapientem lucrum proprium usque ad mortem contendere. Sed milites Christi non audent, sicut et ipsi audent in causa diaboli vel leviter se exponere periculo imminenti, causa immensi- tatis mercedis perpetue sic certantibus infallibiliter repromisse; ubi non occurrit causa patula nisi infidelitas germinans supra fidem ecclesie utro- bique. Capitulum 28m. Mendacium: Moveres per tuam stulticiam consciencias multarum generacionum quarum principia fundarunt elemosinas multas perpetuas. Numquid ergo scis probare quod fundaverant illas stulte? Si autem ille elemosine possunt ad tempus expendi ad honorem dei et utilitatem sue ecclesie, quare non possunt amplius usque ad diem judicii, cum deus sit eque omnipotens et eque graciosus in uno tempore sicut in alio? Et specialiter cum ille elemosine sint per multa juramenta regum et dominorum secularium et cum legibus papalibus confirmate, nec audebant scioli usque hodie istam elemosinam improbare: qua ergo lege vel (racione, quin pocius imprudencia, hoc at- temptas?)] ...[208] rozumem, nebrz kterú nemvdroftí pokufiéš fie, aby ty 208 wiečné almyžny nadale byly zkaženy? zdahs ty naymvdreyfí? prawda: Iém to z prawé wiéry ſwe krieftianſké, že kriftus geft pán tak y každeho čaſſu, a take že ge wſemohucí, a že wſecky wieci wié a vmié wſecko mvdržie gednati. Ale wiém, zet geſt nezaložil takowých almvžen, než wiece we čtení protiwil fie gim, nebtre chtiel, aby geho zakowſtwo a ftaw duchowní aby byli zde žiwi rakoztol) putníci a chudí, proſpiewagíc a při- blizugíc ſie k nebeſke wlaſti, rakozto deditſtwié blahoſlawenſtwré wiečného, ale ne zemſkeho panftwré, aby tudy trém ſwobodmegie k wiećnémy ziwotu 1) Řádek doplněn tečkou.
54 vel lege sua, sed ab antichristo minatorie machinate. Et quantum ad fructus ecclesie certum est quod meritum insensibile est fructus pocior quam fructus sensibilis; ideo juxta proverbium salomonis Maledictus qui propter buccellam panis deserit veritatem. Nec sum mihi conscius quod defendo vel dico heresim aut contra papam vel aliquem cardinalem, sed dico Christi sentenciam licet videatur penalis ad tempus, tamen est quoad salutem anime utilis et salubris. Et celans istam sentenciam nullam partem ecclesie Christi diligeret, cum ipse ex summo amore dileccionem istam suis fidelibus exemplavit. Et fideles ecclesie possunt ad similitudinem jeremie strenuitatem suorum militum lamentare. Milites quidem antichristi audent in causa sua vel causa mundana sapientem lucrum proprium usque ad mortem contendere. Sed milites Christi non audent, sicut et ipsi audent in causa diaboli vel leviter se exponere periculo imminenti, causa immensi- tatis mercedis perpetue sic certantibus infallibiliter repromisse; ubi non occurrit causa patula nisi infidelitas germinans supra fidem ecclesie utro- bique. Capitulum 28m. Mendacium: Moveres per tuam stulticiam consciencias multarum generacionum quarum principia fundarunt elemosinas multas perpetuas. Numquid ergo scis probare quod fundaverant illas stulte? Si autem ille elemosine possunt ad tempus expendi ad honorem dei et utilitatem sue ecclesie, quare non possunt amplius usque ad diem judicii, cum deus sit eque omnipotens et eque graciosus in uno tempore sicut in alio? Et specialiter cum ille elemosine sint per multa juramenta regum et dominorum secularium et cum legibus papalibus confirmate, nec audebant scioli usque hodie istam elemosinam improbare: qua ergo lege vel (racione, quin pocius imprudencia, hoc at- temptas?)] ...[208] rozumem, nebrz kterú nemvdroftí pokufiéš fie, aby ty 208 wiečné almyžny nadale byly zkaženy? zdahs ty naymvdreyfí? prawda: Iém to z prawé wiéry ſwe krieftianſké, že kriftus geft pán tak y každeho čaſſu, a take že ge wſemohucí, a že wſecky wieci wié a vmié wſecko mvdržie gednati. Ale wiém, zet geſt nezaložil takowých almvžen, než wiece we čtení protiwil fie gim, nebtre chtiel, aby geho zakowſtwo a ftaw duchowní aby byli zde žiwi rakoztol) putníci a chudí, proſpiewagíc a při- blizugíc ſie k nebeſke wlaſti, rakozto deditſtwié blahoſlawenſtwré wiečného, ale ne zemſkeho panftwré, aby tudy trém ſwobodmegie k wiećnémy ziwotu 1) Řádek doplněn tečkou.
Strana 55
55 tahli. Protož prikazuge pán gežíš we čtení ſwateho Matiege w ſeſtém roz- diele a rzka: „Nerodte pečowati o zaytřeifiém dni, neb zaytřeifí den budet ſám o ſobie pečliw. Neb doſtit geſt tomv dni geho zle“. Ale gizt ge zpiet proti navčení kriftowu o wiečných almyžnách, a gizz to magí za mvdroft ſwietítí y duchowní ty wiečnoſti gednati. Ale wſak wréme z zakona božrého, že kriftus oftane na wieky, a ti ſwietſtí páni dnes ſtkwiegí ſie yako kwiétek za chwili, a zaytra, neb po malé chwili, budú do peci vwržen. Protozzl) nezdá mi ſie, by to byla mvdroſt bozlé, gegich2) tak mnoho w gednom klaſtere diwnie ſie ſwieží diwy3) ſliby ſwými a proti bohu ſie tak diwnie po- ſtawugí, a wſichni ſprwu, gefto w ty zamyſlené zakony wchodie, hriefié, a čím dele w nich trwagí, trém wiéce w tiezífie hriéchy zachazegí. A k tomv, že dréš proti mnie, ze točižto ty almyžny mohú obraceny za chwíli býti dobře, protož y wiečné almyzny mohú dobře wiečnie obraceny býti pro bóh — ten dowod neſtatečný tak malo dawa mi wiéru o tiech wieczných almyžnách; a iakozto toliko dowod: ryby wytaženié4) z wody mohú byti žiwy za chwíli v powietří, protozto y wiečnie mohú žiwy býti bez wody, Též tento dowod za nic neftogý5): lide mohú za malú chwili žiwi býti bez dychanié, mohú dlúho žiwi býti. neb za chwilku1) mohú tak ziwi býti bez dychanié, ale dluho bez toho dychanié nemohú žiwi býti. Tézz almyžny čafne, čafem ſwým dawané, a niekdy rozumniel) zadržené, mohu dobře obraceny býti pro buóh a k lidíkemv ſpaſení, gefto wiečne nadaniés) almvžny tak ſwobodnie nemohu čaſem ſwým obraceny býti a niekdy rozumnie zadržiény býti. Neb zlí duchowníci a almyžníci lakomí gimi wladný a ne- dadié fie dobře gím obratiti, neb gich zle proti bohu požiwagí ſobie na zatracenié. Protož welmitie to dobrý dowod proti mnie: čaſne za chwili al myžny dawanié móž dobrie byti k boží chwale, k požitku cierkwi ſwate, Protoz také y danié wiečné almyžny móž tak dobřie profpieti, zet tu lež dowodí. Nebt dobřie muſie zde na ſwietie mnoho trpieti, nekdy chudobu, niekdy potřiebu magíc k bohu tahnýti, newzdy za gedno bez nedoſtatków gfúc bohati. A taktie kriftus byl žiwl) chudie, obecnie ne pod ftřiechú, ale pod nebem. Protoz duchownich zakonnkow blazniwé geft gich to ſwa- zanié wieczne nadanié, a blazniwe tak gich geft proti bohu dobyté,7) aby gimi ctil myže drabelſké. Protoz nižadnemv bohatemv ſwietſkémv nenié zadufré nadawati ty duchowné zamyílené zakonníky. Nebt ge pan buóh w ſwém zakonie vſtavil,8) aby takowých nebylo w geho cierkwi ſwate. Protož wſecky narody lidſké a krieftianíkeé1) micli by želeti toho hrréchu9) ſwych 2) Písař omylem četl gegich místo ,že gich. 3) Slovo diwy, omylem napsané, přeškrtnuto. 4) Patrný omyl písařův m.: wytažené. 5) Řádek doplněn šikmou čárkou. 6) Slovo to jest patrně nadbytečné. Snad bylo v předloze písařově připsáno jako glossa nad almužny a náš písař opsal pak slova obě. 7) Asi chyba pís. místo dobytie. — Za slovem tím jest tečka k vyplnění řádku. 8) Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek. 3) Řádek doplněn obloučkem.
55 tahli. Protož prikazuge pán gežíš we čtení ſwateho Matiege w ſeſtém roz- diele a rzka: „Nerodte pečowati o zaytřeifiém dni, neb zaytřeifí den budet ſám o ſobie pečliw. Neb doſtit geſt tomv dni geho zle“. Ale gizt ge zpiet proti navčení kriftowu o wiečných almyžnách, a gizz to magí za mvdroft ſwietítí y duchowní ty wiečnoſti gednati. Ale wſak wréme z zakona božrého, že kriftus oftane na wieky, a ti ſwietſtí páni dnes ſtkwiegí ſie yako kwiétek za chwili, a zaytra, neb po malé chwili, budú do peci vwržen. Protozzl) nezdá mi ſie, by to byla mvdroſt bozlé, gegich2) tak mnoho w gednom klaſtere diwnie ſie ſwieží diwy3) ſliby ſwými a proti bohu ſie tak diwnie po- ſtawugí, a wſichni ſprwu, gefto w ty zamyſlené zakony wchodie, hriefié, a čím dele w nich trwagí, trém wiéce w tiezífie hriéchy zachazegí. A k tomv, že dréš proti mnie, ze točižto ty almyžny mohú obraceny za chwíli býti dobře, protož y wiečné almyzny mohú dobře wiečnie obraceny býti pro bóh — ten dowod neſtatečný tak malo dawa mi wiéru o tiech wieczných almyžnách; a iakozto toliko dowod: ryby wytaženié4) z wody mohú byti žiwy za chwíli v powietří, protozto y wiečnie mohú žiwy býti bez wody, Též tento dowod za nic neftogý5): lide mohú za malú chwili žiwi býti bez dychanié, mohú dlúho žiwi býti. neb za chwilku1) mohú tak ziwi býti bez dychanié, ale dluho bez toho dychanié nemohú žiwi býti. Tézz almyžny čafne, čafem ſwým dawané, a niekdy rozumniel) zadržené, mohu dobře obraceny býti pro buóh a k lidíkemv ſpaſení, gefto wiečne nadaniés) almvžny tak ſwobodnie nemohu čaſem ſwým obraceny býti a niekdy rozumnie zadržiény býti. Neb zlí duchowníci a almyžníci lakomí gimi wladný a ne- dadié fie dobře gím obratiti, neb gich zle proti bohu požiwagí ſobie na zatracenié. Protož welmitie to dobrý dowod proti mnie: čaſne za chwili al myžny dawanié móž dobrie byti k boží chwale, k požitku cierkwi ſwate, Protoz také y danié wiečné almyžny móž tak dobřie profpieti, zet tu lež dowodí. Nebt dobřie muſie zde na ſwietie mnoho trpieti, nekdy chudobu, niekdy potřiebu magíc k bohu tahnýti, newzdy za gedno bez nedoſtatków gfúc bohati. A taktie kriftus byl žiwl) chudie, obecnie ne pod ftřiechú, ale pod nebem. Protoz duchownich zakonnkow blazniwé geft gich to ſwa- zanié wieczne nadanié, a blazniwe tak gich geft proti bohu dobyté,7) aby gimi ctil myže drabelſké. Protoz nižadnemv bohatemv ſwietſkémv nenié zadufré nadawati ty duchowné zamyílené zakonníky. Nebt ge pan buóh w ſwém zakonie vſtavil,8) aby takowých nebylo w geho cierkwi ſwate. Protož wſecky narody lidſké a krieftianíkeé1) micli by želeti toho hrréchu9) ſwych 2) Písař omylem četl gegich místo ,že gich. 3) Slovo diwy, omylem napsané, přeškrtnuto. 4) Patrný omyl písařův m.: wytažené. 5) Řádek doplněn šikmou čárkou. 6) Slovo to jest patrně nadbytečné. Snad bylo v předloze písařově připsáno jako glossa nad almužny a náš písař opsal pak slova obě. 7) Asi chyba pís. místo dobytie. — Za slovem tím jest tečka k vyplnění řádku. 8) Písař napsal jen půl w, aby vystačil na řádek. 3) Řádek doplněn obloučkem.
Strana 56
56 ftarfích otcow, že gſúl) tak diablem byli welíce oſlepeni, že gſu tak mnohé duchowné proti bohu nadawali10) tremi wiečnými almvžnami, a giž by wiéc gich nemieli nadawati a otcowſkeho hřréchu na tom nepotwrditi, a z laſky a ne z lakomftwié duchowním tiem nevžitečným toho nadanié vgimagíc, trém gím k ſpaſení pomahagíc, a tudy ſwým otcóm na onom ſwietie z toho hréchu pomahagíc, aby ſie ten hriéch wiéce neobtiezowal gich otcóm na onom ſwietie. A tak ſie to zgewnie vkazuge mnohými dowody, žet gſú blazniwie ty wiečné almyžny zakladali, nebo proti vſtawení a řádu božlémy poruhagíce ſie, pozdwihli gſú ſie nad kriſta. A o tom, geſto proti mnie diéš, ze ty wſichny nadane almvžny gſú potwrzeny mnohými ſhby a lifty10) papezowými neb panſkými, prawit k tomv, že nic nenié a za nic neſtogí kazdý ſlib y kazdy papezów liſt, neb panſký proti bohu a proti geho vſta- wení. Ne wſickni ti takowí ſlbowé neradní neb liftowé budto papezowi,11 neb bikupowi12), neb ſwietſkých kterých panow magí opatrnie a mudře rúče, což móž býti nayſpieš, zboření a zkazeni býti, pomawadzz gſú proti božiémv vſtaweni. Téż wſecka papezowa vſtawenié, gelikozto gſú proti božlémy vſtawení, magí zkažena býti. Neb na tom proti božlémv přika- zaní činié opuftugeme ſweho duchowniého otce, pana gezukriſta, a ſwú milú matku, cierkew ſwatú; a totie chytře diabel vwedl, aby to, což ge neřadn'é12) wedeno w lakomftwí, w pýſſe a w pokrytſtwí, aby to bylo dobrú almyžný nazwano, a po tom gſú chytrem zklamáni wſſchni temieř gfúi3) poſtupili, mniegíc, by to tak bylo. [Kapitola 29.] less die wiécz dole w kapitule tayto: [209] A Le geftie proti tobie tuto včiním odporu, že to móž dobře býti, 209 aby kmežié byli zbožím nadaní. Neb nižadný na tom nepochybuge, že pani ſwietſti z ſweho panſtwié mohú dati almvžny, cozkoliwiek chtie, do roka duchowním zakonníkóm za mrtwé a ti duchowní mohú tu almyznv dobrie wziéti za ten rok. A pomawadž do roka mohú bráti, tehdy take mohú brati za dwie létie, y za tři, y za čtyři mohú dobře bez hřléchu ty giſte almvzny brati, a tak též mohú y wiečnie prigléti na wiečnoſt takowe almyżny od takowých paníkých1) otców z božlého zgednanié, neb tak geftie kniezié panftwié magíce mohút geftie chudí býti, wiernie rozda- wagíc, co gím zoftane, chudým. Pročez by tehdy pani nemohli dati wiečné almyžny, a oni dale aby chudým rozdawahi, iakozto gſú apoſtolé činili, Jako ſtogí o tom pſáno w knihách o ſkutciéch apoſtolſkých w ſeſtém roz- 10) Řádek doplněn čárkou. 11) Řádek doplněn obloučkem a tečkou 12) Opravil písař sám. 13) Opakováno zbytečně. 1) Řádek doplněn tečkou.
56 ftarfích otcow, že gſúl) tak diablem byli welíce oſlepeni, že gſu tak mnohé duchowné proti bohu nadawali10) tremi wiečnými almvžnami, a giž by wiéc gich nemieli nadawati a otcowſkeho hřréchu na tom nepotwrditi, a z laſky a ne z lakomftwié duchowním tiem nevžitečným toho nadanié vgimagíc, trém gím k ſpaſení pomahagíc, a tudy ſwým otcóm na onom ſwietie z toho hréchu pomahagíc, aby ſie ten hriéch wiéce neobtiezowal gich otcóm na onom ſwietie. A tak ſie to zgewnie vkazuge mnohými dowody, žet gſú blazniwie ty wiečné almyžny zakladali, nebo proti vſtawení a řádu božlémy poruhagíce ſie, pozdwihli gſú ſie nad kriſta. A o tom, geſto proti mnie diéš, ze ty wſichny nadane almvžny gſú potwrzeny mnohými ſhby a lifty10) papezowými neb panſkými, prawit k tomv, že nic nenié a za nic neſtogí kazdý ſlib y kazdy papezów liſt, neb panſký proti bohu a proti geho vſta- wení. Ne wſickni ti takowí ſlbowé neradní neb liftowé budto papezowi,11 neb bikupowi12), neb ſwietſkých kterých panow magí opatrnie a mudře rúče, což móž býti nayſpieš, zboření a zkazeni býti, pomawadzz gſú proti božiémv vſtaweni. Téż wſecka papezowa vſtawenié, gelikozto gſú proti božlémy vſtawení, magí zkažena býti. Neb na tom proti božlémv přika- zaní činié opuftugeme ſweho duchowniého otce, pana gezukriſta, a ſwú milú matku, cierkew ſwatú; a totie chytře diabel vwedl, aby to, což ge neřadn'é12) wedeno w lakomftwí, w pýſſe a w pokrytſtwí, aby to bylo dobrú almyžný nazwano, a po tom gſú chytrem zklamáni wſſchni temieř gfúi3) poſtupili, mniegíc, by to tak bylo. [Kapitola 29.] less die wiécz dole w kapitule tayto: [209] A Le geftie proti tobie tuto včiním odporu, že to móž dobře býti, 209 aby kmežié byli zbožím nadaní. Neb nižadný na tom nepochybuge, že pani ſwietſti z ſweho panſtwié mohú dati almvžny, cozkoliwiek chtie, do roka duchowním zakonníkóm za mrtwé a ti duchowní mohú tu almyznv dobrie wziéti za ten rok. A pomawadž do roka mohú bráti, tehdy take mohú brati za dwie létie, y za tři, y za čtyři mohú dobře bez hřléchu ty giſte almvzny brati, a tak též mohú y wiečnie prigléti na wiečnoſt takowe almyżny od takowých paníkých1) otców z božlého zgednanié, neb tak geftie kniezié panftwié magíce mohút geftie chudí býti, wiernie rozda- wagíc, co gím zoftane, chudým. Pročez by tehdy pani nemohli dati wiečné almyžny, a oni dale aby chudým rozdawahi, iakozto gſú apoſtolé činili, Jako ſtogí o tom pſáno w knihách o ſkutciéch apoſtolſkých w ſeſtém roz- 10) Řádek doplněn čárkou. 11) Řádek doplněn obloučkem a tečkou 12) Opravil písař sám. 13) Opakováno zbytečně. 1) Řádek doplněn tečkou.
Strana 57
57 diele; a tako ſtogí we čtení pſano, apoſtolowe ſebrali gſú drobty, aby neza- hynul; a procz to, gediné aby chudým bylo rozdáno. Protož činte kniežié ſ tiemi almyznami podle čtenié, iako gfú ſlibili a přiſahli, a nizadný ani ctením ani rozumem bude ge moczy pohanieti. Prawda: Dá mi ſie, že zgewnieiffié ftřiela newyffla geft geftie z tweho túla proti mne, iakozto tato nynieifié. Awſak proti twe lftiwe reči odpowiedage prawit, že neſlufié nižadnym ſwietſkým panóm nakozto ani angelóm z nebes dawati čaſné almvžny komvkoliwiek z cierkwi ſwaté, gedine prwe ſgedna- gíce fie ſ boží wolí k proſpiechu cele cierkwi ſwate podle potwrzenié a zprawy bozieho zakona. Neb panl) buoh toho zbožié geft nayvietíí2) pán a naywiéce gím wladne a naywietfié prawo k nemyl) ma, wiéc nezl který pan tohoto ſwieta. Protož wſickni giní pani iakozto poručníci magí almyžny rozda- wati k boží wol a podle zřiezenié zakona božlého. A z toho má wiedieno býti, ze zbožié mrtweho člowieka wiečnym nadaním nemá dano býti zadným duchowním3) ani tiem zmateným zakonnikóm, geſto nechawſe kriftowal) zakona, giných gſú ſie zakonów chopili. Než kdyby ſie prawie po kriftowi obratili a w geho ſie prawie zakon oblekli, wſecky giné zakony opuſtiéc, tehdy mohla by gím dana býti almyžna ſkrownie a v miéru, negednagíc tu zadné wiecznofti. Ale dale proti mnie odporu činíš, ze téz mohú du- chowní bez hřechu bráti almvzny za dwie letie y za defiet, až y na wiecz- noft; práwit, žet to twá welmi mdlá ftřela neopeřená. I tak zráči lakotní, wymluwagíce fie w hriefiéch, mohú tento dowod činiti k tomv podobny: Clowiek móž dobřie a ſkrownie žeitlík wína pogedný wypiti — též take móž y dwa zeitlíky y trzi, y defiet y třidceti, az by fe y opil y ožral. nebt geft takowým dowodem4) oklamal prwnieho člowieka, iakoz by miénil, ze by flowo božié bylo klamowne a lehké, a přieſtupiti ge že by nebyl weliký hriéch: A pomiawadz tocizto nezapowiediel geft geftie buóh tohoto owoce ani tohoto, protož také možte okufiti dobře y toho owoce zapo- wiedieneho w rágí; kterakytie to1) hřiéch? nenie to welika wiecz. — Protoz y tentotie zly dowod: móž dana býti na chwili ſkrownie almyžna duchowním dobrým, protoz móž neb mohu wiecznoft gmiéti a přiéhffnost tiech almvzen; neb móž tak dana byti k boží woli v miéru ſkrownie, protoz móž dana byti almvzna přiéliffnie. A tak, kterakkoliwiek proti boží woli zlt glu to dowodowe a lžiwí, ale nemóžeš toho dokazaty, by ty přiehfné almvzny wiečné libily fie panv gežíffowi, aby byli i geho powolením,5) aneb aby to wiečne nadanié nebylo příčina ku pýſe kniezíke a mnohých gich giných hřiechow a k welike prazdnoſti a přiékažka mnoho dobrého. Protoz lepfiet by byla almvzna, rozdawati to chudým a nvznym podle čtenié, nechagíc 2) Písař, aby druhou slabikou vystačil na řádek, napsal jen půl w. 3) Řádek doplněn čárkou. 4) Zde písař vynechal slovo drabel, jak patrno ze srovnání s textem latinským. 5) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou.
57 diele; a tako ſtogí we čtení pſano, apoſtolowe ſebrali gſú drobty, aby neza- hynul; a procz to, gediné aby chudým bylo rozdáno. Protož činte kniežié ſ tiemi almyznami podle čtenié, iako gfú ſlibili a přiſahli, a nizadný ani ctením ani rozumem bude ge moczy pohanieti. Prawda: Dá mi ſie, že zgewnieiffié ftřiela newyffla geft geftie z tweho túla proti mne, iakozto tato nynieifié. Awſak proti twe lftiwe reči odpowiedage prawit, že neſlufié nižadnym ſwietſkým panóm nakozto ani angelóm z nebes dawati čaſné almvžny komvkoliwiek z cierkwi ſwaté, gedine prwe ſgedna- gíce fie ſ boží wolí k proſpiechu cele cierkwi ſwate podle potwrzenié a zprawy bozieho zakona. Neb panl) buoh toho zbožié geft nayvietíí2) pán a naywiéce gím wladne a naywietfié prawo k nemyl) ma, wiéc nezl který pan tohoto ſwieta. Protož wſickni giní pani iakozto poručníci magí almyžny rozda- wati k boží wol a podle zřiezenié zakona božlého. A z toho má wiedieno býti, ze zbožié mrtweho člowieka wiečnym nadaním nemá dano býti zadným duchowním3) ani tiem zmateným zakonnikóm, geſto nechawſe kriftowal) zakona, giných gſú ſie zakonów chopili. Než kdyby ſie prawie po kriftowi obratili a w geho ſie prawie zakon oblekli, wſecky giné zakony opuſtiéc, tehdy mohla by gím dana býti almyžna ſkrownie a v miéru, negednagíc tu zadné wiecznofti. Ale dale proti mnie odporu činíš, ze téz mohú du- chowní bez hřechu bráti almvzny za dwie letie y za defiet, až y na wiecz- noft; práwit, žet to twá welmi mdlá ftřela neopeřená. I tak zráči lakotní, wymluwagíce fie w hriefiéch, mohú tento dowod činiti k tomv podobny: Clowiek móž dobřie a ſkrownie žeitlík wína pogedný wypiti — též take móž y dwa zeitlíky y trzi, y defiet y třidceti, az by fe y opil y ožral. nebt geft takowým dowodem4) oklamal prwnieho člowieka, iakoz by miénil, ze by flowo božié bylo klamowne a lehké, a přieſtupiti ge že by nebyl weliký hriéch: A pomiawadz tocizto nezapowiediel geft geftie buóh tohoto owoce ani tohoto, protož také možte okufiti dobře y toho owoce zapo- wiedieneho w rágí; kterakytie to1) hřiéch? nenie to welika wiecz. — Protoz y tentotie zly dowod: móž dana býti na chwili ſkrownie almyžna duchowním dobrým, protoz móž neb mohu wiecznoft gmiéti a přiéhffnost tiech almvzen; neb móž tak dana byti k boží woli v miéru ſkrownie, protoz móž dana byti almvzna přiéliffnie. A tak, kterakkoliwiek proti boží woli zlt glu to dowodowe a lžiwí, ale nemóžeš toho dokazaty, by ty přiehfné almvzny wiečné libily fie panv gežíffowi, aby byli i geho powolením,5) aneb aby to wiečne nadanié nebylo příčina ku pýſe kniezíke a mnohých gich giných hřiechow a k welike prazdnoſti a přiékažka mnoho dobrého. Protoz lepfiet by byla almvzna, rozdawati to chudým a nvznym podle čtenié, nechagíc 2) Písař, aby druhou slabikou vystačil na řádek, napsal jen půl w. 3) Řádek doplněn čárkou. 4) Zde písař vynechal slovo drabel, jak patrno ze srovnání s textem latinským. 5) Řádek doplněn šikmou čárkou a tečkou.
Strana 58
58 te wiečnoſti. Protož na tom máme oſtati, ze wlecky ty1) obyčege neb na- danié, geſto ſie neſgednawagí ſ rieholú pana gezukryſta a geho wolí, gſú zlí a neřadní. Protoz ſwietſtí nemagí toho wiéce činiti. Pakli gſú činili, magí ſobie z toho ſwiedomié činiti, a ty wiečnoſti, kdož mohú, magí radnie kaziti, nebt te to wiedoma wiec, že ftaw duchowní pro to wiečne nadanié priehfſné welmi ſie wóli pana gezukriſta protiwle. a proto geſt priéliš toho zakowſtwa, geſto ſie k ničemvż nehodie, gediné aby byli prazdny chleb, a proto fie ſwietie, aby zbohatieli a dobre bydlo miehi a nic nedielahi. Niekdy6) w ſtarem zakonie, geſto mnoho priéliš howad obietováchu.7) neb bez po- chybenié tak wehký počet mnohý zakowstwa geft wietlí, než od krifta y od geho zakona vlozený, a tak gedno že gich ge priéliſs mnoho bez po- třieby obce poziwagíc, malo neb ničím dobrým lidu zaſie ne neoplacugíc, a tiém welmi lid obtiezugíc. Druhy gich nedoſtatek geft, že přielš du- chowní ſtaw kniezſký obierá ſie f zbożím a ſwieckými wiecmi, nechagíc zakonné chudoby a prawe pokory. A tudy gſú wlečky temierz ctnoſti potratihi, y wiéru, y láſku, y nadiegy prawú ji *) [(Et quo ad qualitatem patet quod cleri ocupacio circa temporalia et dimissio evangelizacionis paupertatis et humilitatis que a domino sunt precepta tollit qualitatem, quia virtutem) cleri secundum limites a domino nominatos. Quis ergo prudens daret istas elemosinas tali forma? Capitulum 30——34. (Další výklady o nepřístojnosti kněžského nadání, o právu a povin- nosti všech tří stránek církve staviti zlořády kněžské. Majíť tak činiti kněží dokazováním z písma, páni světští odnímáním almužen nepřátelům církve a lid má oběma předchozím stránkám v tom napomáhati. Vůbec celá Kristova strana, t. j. všichni jeho věrní zde na zemi, mají se postaviti proti celé straně antikristově. Bojovníci Kristovi budouť zajisté spaseni, vojíni antikristovi však nutně budou zatraceni.) Capitulum 35 Veritas: Ista cleri dominacio fuit paulative ex cautela diaboli per mille annos et amplius introducta, et per processum temporis fuit continue plus et plus in secularitate hominum confirmata, in tantum quod hodie censetur na- turalitas a domino consecrata. Olym enim fuit notum ut fides quod Christus 6) V. úvod, III. 7) Písař, aby slabikou vá vystačil na řádek, napsal jen půl w. *) Překlad konce kap. 29., kap. 30.—34. a začátku kap. 35. se ztratil. Konec kap. 29. a začátek 35. jest doplněn dle vydání Pollardova. Slova uzavřená okrouhlou závor- kou shodují se s konečnými a počátečními slovy zachovaných částí českého překladu.
58 te wiečnoſti. Protož na tom máme oſtati, ze wlecky ty1) obyčege neb na- danié, geſto ſie neſgednawagí ſ rieholú pana gezukryſta a geho wolí, gſú zlí a neřadní. Protoz ſwietſtí nemagí toho wiéce činiti. Pakli gſú činili, magí ſobie z toho ſwiedomié činiti, a ty wiečnoſti, kdož mohú, magí radnie kaziti, nebt te to wiedoma wiec, že ftaw duchowní pro to wiečne nadanié priehfſné welmi ſie wóli pana gezukriſta protiwle. a proto geſt priéliš toho zakowſtwa, geſto ſie k ničemvż nehodie, gediné aby byli prazdny chleb, a proto fie ſwietie, aby zbohatieli a dobre bydlo miehi a nic nedielahi. Niekdy6) w ſtarem zakonie, geſto mnoho priéliš howad obietováchu.7) neb bez po- chybenié tak wehký počet mnohý zakowstwa geft wietlí, než od krifta y od geho zakona vlozený, a tak gedno že gich ge priéliſs mnoho bez po- třieby obce poziwagíc, malo neb ničím dobrým lidu zaſie ne neoplacugíc, a tiém welmi lid obtiezugíc. Druhy gich nedoſtatek geft, že přielš du- chowní ſtaw kniezſký obierá ſie f zbożím a ſwieckými wiecmi, nechagíc zakonné chudoby a prawe pokory. A tudy gſú wlečky temierz ctnoſti potratihi, y wiéru, y láſku, y nadiegy prawú ji *) [(Et quo ad qualitatem patet quod cleri ocupacio circa temporalia et dimissio evangelizacionis paupertatis et humilitatis que a domino sunt precepta tollit qualitatem, quia virtutem) cleri secundum limites a domino nominatos. Quis ergo prudens daret istas elemosinas tali forma? Capitulum 30——34. (Další výklady o nepřístojnosti kněžského nadání, o právu a povin- nosti všech tří stránek církve staviti zlořády kněžské. Majíť tak činiti kněží dokazováním z písma, páni světští odnímáním almužen nepřátelům církve a lid má oběma předchozím stránkám v tom napomáhati. Vůbec celá Kristova strana, t. j. všichni jeho věrní zde na zemi, mají se postaviti proti celé straně antikristově. Bojovníci Kristovi budouť zajisté spaseni, vojíni antikristovi však nutně budou zatraceni.) Capitulum 35 Veritas: Ista cleri dominacio fuit paulative ex cautela diaboli per mille annos et amplius introducta, et per processum temporis fuit continue plus et plus in secularitate hominum confirmata, in tantum quod hodie censetur na- turalitas a domino consecrata. Olym enim fuit notum ut fides quod Christus 6) V. úvod, III. 7) Písař, aby slabikou vá vystačil na řádek, napsal jen půl w. *) Překlad konce kap. 29., kap. 30.—34. a začátku kap. 35. se ztratil. Konec kap. 29. a začátek 35. jest doplněn dle vydání Pollardova. Slova uzavřená okrouhlou závor- kou shodují se s konečnými a počátečními slovy zachovaných částí českého překladu.
Strana 59
59 210 fuit homo pauperrimus, et virtute sui mandati apostoli et discipuli (con- sequentes, qui omnes seculare dominium tanquam magis periculosum fuerant detestati.)] [210] A pro nieho chudí bléchu. A ti wſichni panftwie a zbožié tohoto ſwieta gſú opuſtili, ani gſú toho prigímah, než dale po čaſu po tom čas ſwedenié a zklamanié diabel hnvl ciefařem konftantynem, Aby, 1akozto on ſam prewyfowáſe wſecka panſtvié, takéž chtiel geſt, aby geho kniez iakozto kaplan geho, gehozto biſkupem římíkym naziwáſe, wſecky giné knieží prewýfil w panſtvíl) a w zboží tohoto ſwieta, a tu geft nazwan papežem a otcem nayſwietieifíím; a ten hřiéch ſkrytý a tayny muóž miéti ſwe do- wody, ze by točizto nebyl hřiéch, ale ze by bylo zadufíie. A k tomv mohl glest2) od dlabla tento dowod byti w frdcích kniezíkých: Ciesař a giní ſwietſtí pani ſkrze ſwietſke panſtwie gfu welmi obtiéženi na ſwe myſli, ze proto nemohú ſie k bohu miéti, yakozto ſlufié. Ale že duchownié geft milo- frdenftwýé, tak na duſi obtiezenym pomoci z toho břemene težkého, Protož papež z toho miloſrdenſtwie duchowniého gſa hnut ma ſwemv panv Ciéfa- rowi z toho zemſkého obtiezenié, tocizto panſtwié tohoto ſwieta, pomoci a drahnú čaftku toho na fie priegiéti a na tom créfařowi oblehčiti, neb tak apoſtolowé ſedm [iah now*) zwolili ſobie, kteríž to byl3) ge od poſluho- wanié ſto low]3) zbawili, aby tiem ſwob odnie gié3) boží zakon kázali a na modlitbách fie k bohu4) powzdwihali a fwoy vrad aby tiem lepe wedli k lidſkemv ſpaſení. Protož papež, genž ma vmienié od pana boha a moc od petra, vmiét naylepe zprawiti řím a polowici ciefařftwié, aby to my bylo poſtupeno a od neho zprawowano podle zakona kriftowa; a potom giné zwlaſtnié nadanié gínde giným nazwano geft almvzný wiečný, ačkoli- wiek papezowo panftwie flowe diedictwié kriftowo. A po tom míftr toho pokrytftwié navčil geft ſwú ffkolu a ſwe žáky, aby ti naywlecze naydoſtoy- nieiſí preláti zachowali ſobie moc a vrad, gefſto nie chylí na panſtwié a vžitek, aby niekteré zwlatnie wieci poſwatné fami wzdawali, A nižífí aby te moci nemieli, iakozto glú plná rozhřiéfenié obecnie z welikých hřiechów, neb kletby, neb koftelow a oltařów ſwiecenié, knieží ſwietiti a mnoho giného. A take aby ginak prelati chodili a ginak ſproftnieiftí kniezié, aby tudy wietfí čeft gmieli a wietfné vzitky brahi. a taktie to w dawní obycey vwedeno od diabla, žet giž to5) magí za zakon ſobie vſtawený, aby ſie tak w ſwietie ſtkwieh . . . 6) moci a w doſtogenſtwý. [falefjné 7) pokrytſtwie ale wſfie 1) Písař napsal půl w, aby vystačil na řádek. 2) Kus listu vytržen, tak že est schází. 3) Pravý hořejší roh listu utržen; konce řádků jsou doplněny na základě textu latinského. 4) Opravil písař sám. 5) Řádek doplněn tečkou. 6) Jako na předchozí straně scházejí konce, tak zase zde začátky prvních čtyř řádků. První pak slovo této strany nelze doplniti s jistotou ani podle smyslu, ani podle originálu lat., neboť překladatel český si zde přidal. 7) Ze zachovaného: —né pokrytítwie, kterážto slova jsou přeškrtnuta, lze
59 210 fuit homo pauperrimus, et virtute sui mandati apostoli et discipuli (con- sequentes, qui omnes seculare dominium tanquam magis periculosum fuerant detestati.)] [210] A pro nieho chudí bléchu. A ti wſichni panftwie a zbožié tohoto ſwieta gſú opuſtili, ani gſú toho prigímah, než dale po čaſu po tom čas ſwedenié a zklamanié diabel hnvl ciefařem konftantynem, Aby, 1akozto on ſam prewyfowáſe wſecka panſtvié, takéž chtiel geſt, aby geho kniez iakozto kaplan geho, gehozto biſkupem římíkym naziwáſe, wſecky giné knieží prewýfil w panſtvíl) a w zboží tohoto ſwieta, a tu geft nazwan papežem a otcem nayſwietieifíím; a ten hřiéch ſkrytý a tayny muóž miéti ſwe do- wody, ze by točizto nebyl hřiéch, ale ze by bylo zadufíie. A k tomv mohl glest2) od dlabla tento dowod byti w frdcích kniezíkých: Ciesař a giní ſwietſtí pani ſkrze ſwietſke panſtwie gfu welmi obtiéženi na ſwe myſli, ze proto nemohú ſie k bohu miéti, yakozto ſlufié. Ale že duchownié geft milo- frdenftwýé, tak na duſi obtiezenym pomoci z toho břemene težkého, Protož papež z toho miloſrdenſtwie duchowniého gſa hnut ma ſwemv panv Ciéfa- rowi z toho zemſkého obtiezenié, tocizto panſtwié tohoto ſwieta, pomoci a drahnú čaftku toho na fie priegiéti a na tom créfařowi oblehčiti, neb tak apoſtolowé ſedm [iah now*) zwolili ſobie, kteríž to byl3) ge od poſluho- wanié ſto low]3) zbawili, aby tiem ſwob odnie gié3) boží zakon kázali a na modlitbách fie k bohu4) powzdwihali a fwoy vrad aby tiem lepe wedli k lidſkemv ſpaſení. Protož papež, genž ma vmienié od pana boha a moc od petra, vmiét naylepe zprawiti řím a polowici ciefařftwié, aby to my bylo poſtupeno a od neho zprawowano podle zakona kriftowa; a potom giné zwlaſtnié nadanié gínde giným nazwano geft almvzný wiečný, ačkoli- wiek papezowo panftwie flowe diedictwié kriftowo. A po tom míftr toho pokrytftwié navčil geft ſwú ffkolu a ſwe žáky, aby ti naywlecze naydoſtoy- nieiſí preláti zachowali ſobie moc a vrad, gefſto nie chylí na panſtwié a vžitek, aby niekteré zwlatnie wieci poſwatné fami wzdawali, A nižífí aby te moci nemieli, iakozto glú plná rozhřiéfenié obecnie z welikých hřiechów, neb kletby, neb koftelow a oltařów ſwiecenié, knieží ſwietiti a mnoho giného. A take aby ginak prelati chodili a ginak ſproftnieiftí kniezié, aby tudy wietfí čeft gmieli a wietfné vzitky brahi. a taktie to w dawní obycey vwedeno od diabla, žet giž to5) magí za zakon ſobie vſtawený, aby ſie tak w ſwietie ſtkwieh . . . 6) moci a w doſtogenſtwý. [falefjné 7) pokrytſtwie ale wſfie 1) Písař napsal půl w, aby vystačil na řádek. 2) Kus listu vytržen, tak že est schází. 3) Pravý hořejší roh listu utržen; konce řádků jsou doplněny na základě textu latinského. 4) Opravil písař sám. 5) Řádek doplněn tečkou. 6) Jako na předchozí straně scházejí konce, tak zase zde začátky prvních čtyř řádků. První pak slovo této strany nelze doplniti s jistotou ani podle smyslu, ani podle originálu lat., neboť překladatel český si zde přidal. 7) Ze zachovaného: —né pokrytítwie, kterážto slova jsou přeškrtnuta, lze
Strana 60
60 [to gejtjs) faleſné pokritſtwie, na [kriſto]w18) nezaložené a geho zakonv protiwne, ſkrze kterežto krieftianstwo geft daleko zawedeno. A znamenay pilnie wſechny dowody tiech falefnych a pokrytých kneží, žet anebo nemagí praweho zalozenié w ſwých dowodléch pokrytſkých, anebo wezmýc ſobie prawdu za dowod, z té chtie lftiwie faleſs wywefti, geftot to nenié podobne, protoz nemagít, čím by fe wiece bránili w ſwém pokrytftwí, gedno zaſtaralý a dawný obyčey w gich bludech, tiem fie naywiéce branié. a tak, iakzto dlabel přewraczié ſwú knieżí od kriftowy chudoby k ſwiet- ſkemv panowaní, takež ge odwracuge od kriftowy zakonné pokory y od vžitečneho kazanié zakona božleho y od mnoho giného duchowniého poſluchanié9) k lidſkemv ſpaſení, geſto ſlufié na ten10) ſtaw a geſto gey kriftus vſtanowil k tomv rádu kniezſkemv. A kdyż geft ten ftaw naywietfí11) od ſwého řádu a toho duchowniého poſluchanié9) ſpaſení lidſkémv od kriſta přikazaneho, tehdy take mufiela geft welika ſtrana krieftianſká od boha odpadnýti tak daleko a tak hanebnie f 12) zpohanieti, a w diabelftwié gſú ſie zvrátili.13) [Kapitola 36.] prawda dié dále: Oniawadz tehdy tato cieſta kriftova tak rozhčnie geſt potwrzena, aby I duchowní ftaw kniezíký zachowal ſkutecznie chudobu [nowjeho1) za- kona iakozto kriftus a geho apoftolé, nakozto dowodí ſe z noweho y z ſtarého zakona, a nebudeli tak držiéno od knieží, ze geſt welike nebezpečenſtwie gim y ginym y zde na tomto ſwietie y na duſi po tomto žiwotie, Protoz whiecky tři ſtrany cierkwi ſwate, točižto kmežié, chudina, y ſwietítí paní a zwlaſtie kniéžata magí ſie toho welikeho nebezpečenſtwie wyſtriehati a nayprwe na obec ném]2) ſwjém2) ſwolaní magí řſéc]i3) prelatom tiem bohatým, ze nechtie pro gich priézen neb pro gich nenawiſt ſwe duſe za- tratiti, a ze gſú toho zpraweni z piſma ſwateho, ze nechagili zakowſtwa předſe tak w tom bohatftwí ftáti proti kriftowie řehole, a nebuduhi ſie toho kati, co gfú blazniwie nadahi, pogdú na zatracenié. A proti cieîtie bezpečně souditi, že písař omylem napsal faleíné pokrytstwíc“ dříve, než měl, ale zpozorovav chybu, přeškrtl to, a začal větu znovu správně. 8) Doplněno dle lat. textu. 2) Chybně místo: posluhovánic; v. úvod III. 19) Řádek doplněn obloukem a tečkou. 11) Zde písař vynechal verbum, asi odpadl. V lat. zní toto místo: Et deci- dentibus superioribus partibus ecclesie ab isto ministerio... 12) Písař počal psáti následující slovo s í, ale přeškrtl je. 13) Písař napsal v slově tom jen půl w, ačkoliv není to na konci řádku. 1) Počátek slova toho jest úplně smazán. 2) List je zde protržen. Viz pozn. 2. předchozí kap. 3) Písmo smazáno a list roztržen.
60 [to gejtjs) faleſné pokritſtwie, na [kriſto]w18) nezaložené a geho zakonv protiwne, ſkrze kterežto krieftianstwo geft daleko zawedeno. A znamenay pilnie wſechny dowody tiech falefnych a pokrytých kneží, žet anebo nemagí praweho zalozenié w ſwých dowodléch pokrytſkých, anebo wezmýc ſobie prawdu za dowod, z té chtie lftiwie faleſs wywefti, geftot to nenié podobne, protoz nemagít, čím by fe wiece bránili w ſwém pokrytftwí, gedno zaſtaralý a dawný obyčey w gich bludech, tiem fie naywiéce branié. a tak, iakzto dlabel přewraczié ſwú knieżí od kriftowy chudoby k ſwiet- ſkemv panowaní, takež ge odwracuge od kriftowy zakonné pokory y od vžitečneho kazanié zakona božleho y od mnoho giného duchowniého poſluchanié9) k lidſkemv ſpaſení, geſto ſlufié na ten10) ſtaw a geſto gey kriftus vſtanowil k tomv rádu kniezſkemv. A kdyż geft ten ftaw naywietfí11) od ſwého řádu a toho duchowniého poſluchanié9) ſpaſení lidſkémv od kriſta přikazaneho, tehdy take mufiela geft welika ſtrana krieftianſká od boha odpadnýti tak daleko a tak hanebnie f 12) zpohanieti, a w diabelftwié gſú ſie zvrátili.13) [Kapitola 36.] prawda dié dále: Oniawadz tehdy tato cieſta kriftova tak rozhčnie geſt potwrzena, aby I duchowní ftaw kniezíký zachowal ſkutecznie chudobu [nowjeho1) za- kona iakozto kriftus a geho apoftolé, nakozto dowodí ſe z noweho y z ſtarého zakona, a nebudeli tak držiéno od knieží, ze geſt welike nebezpečenſtwie gim y ginym y zde na tomto ſwietie y na duſi po tomto žiwotie, Protoz whiecky tři ſtrany cierkwi ſwate, točižto kmežié, chudina, y ſwietítí paní a zwlaſtie kniéžata magí ſie toho welikeho nebezpečenſtwie wyſtriehati a nayprwe na obec ném]2) ſwjém2) ſwolaní magí řſéc]i3) prelatom tiem bohatým, ze nechtie pro gich priézen neb pro gich nenawiſt ſwe duſe za- tratiti, a ze gſú toho zpraweni z piſma ſwateho, ze nechagili zakowſtwa předſe tak w tom bohatftwí ftáti proti kriftowie řehole, a nebuduhi ſie toho kati, co gfú blazniwie nadahi, pogdú na zatracenié. A proti cieîtie bezpečně souditi, že písař omylem napsal faleíné pokrytstwíc“ dříve, než měl, ale zpozorovav chybu, přeškrtl to, a začal větu znovu správně. 8) Doplněno dle lat. textu. 2) Chybně místo: posluhovánic; v. úvod III. 19) Řádek doplněn obloukem a tečkou. 11) Zde písař vynechal verbum, asi odpadl. V lat. zní toto místo: Et deci- dentibus superioribus partibus ecclesie ab isto ministerio... 12) Písař počal psáti následující slovo s í, ale přeškrtl je. 13) Písař napsal v slově tom jen půl w, ačkoliv není to na konci řádku. 1) Počátek slova toho jest úplně smazán. 2) List je zde protržen. Viz pozn. 2. předchozí kap. 3) Písmo smazáno a list roztržen.
Strana 61
61 bożí té negſú nizadní dowodowé. Protož gim ma zgewno býti, že paníký ſwietſký ſtaw zakowſtwu z toho ſwietſkeho panftwié chce pomoci, neb jii *) [(...ideo volunt exonerare clerum de istis dominiis,) sicut clerici fingunt se exonerasse per tempus brachium seculare: non dicunt quod per mille annos sed per septem vel tantum temporis in quanto clare doceant quod ista vita cleri sit fundata ex lege Christi et non cedat seculari brachio in periculum animarum. Et videtur quod istud sit racionabile cum tam clerus quam brachium seculare debet memorare solicite illud quod tantum concernit salutem sue anime; et tam opera Christi quam sua doctrina vi- dentur illis expresse sonare in istam sentenciam. Clerus autem contra ipsam remurmurans in hoc innuit ipsum reum. Quomodo, rogo, domini temporales continuarent hoc opus misericordie per mille annos et clerici ipsum per tantum temporis acceptarunt, et tamen clerici remurmurarent quod per septem annos domini temporales exonerarent eos in quo tempore vivere possent facilius et conformius legi Christi! Numquid plus consonat racioni et fidei scripture quod domini temporales subeant istud onus quam quod clerus Christi sit per ipsum a Christi ministerio impeditus? Fratres volunt in isto puncto saltem ex sua professione et regula pro racio- nabilitate dictorum dominorum temporalium attestari. Et ista commutacio videtur posse prodesse cuilibet trium parcium ecclesie militantis. Prodesset enim clero cum ipsum poneret in numero et mensura quem deus disposuit, et excussis aliis secularibus officiis et vitis pompaticis, clerum ad officium assignatum a Christo pure et integre limitaret. Prodesset 2° brachio seculari. Dimitto autem profectum sensibilem mundialem et considero profectum alium spiritalem, scilicet quod domini temporales non tunc necessitarentur indebitare se tercie parti ecclesie, nec esse suis tenentibus, ut dicitur modo, dotatos claustrales et alios onerosi. Quando enim innaturale dominium diabolice introducitur plus vexat subditos quam dominium a domino limi- tatum. Ideo creditur quod domini temporales forent plus misericordes et plus suis tenentibus graciosi quam clerici, qui contra Christi monita sunt dotati. Et sic prosperaretur tercia pars ecclesie tam in corporalibus quam in spiritualibus. Et totum corpus ecclesie foret secundum legem domini temperatum. Unde videtur quibusdam quod ille est infidelis domino, et cuicunque parti ecclesie tanquam proditor atque hereticus, qui iste sentencie contradicit. Rogo deum quod moveat cunctas tres partes ecclesie ut veritati fructuose consenciant in hac parte. Explicit speculum ecclesie militantis. *) Ostatek kap. 36. a „Epilog se v českém překladu ztratily. Pro úplnost jest zde otištěn zbytek poslední kap. Dialogu (36.) dle vyd. Pollardova a podán obsah „Epilogu“ ve formě co nejstručnější. Okrouhlá závorka na počátku latin- ského textu má týž význam jako při kusech výše doplněných (str. 51. a 58.).
61 bożí té negſú nizadní dowodowé. Protož gim ma zgewno býti, že paníký ſwietſký ſtaw zakowſtwu z toho ſwietſkeho panftwié chce pomoci, neb jii *) [(...ideo volunt exonerare clerum de istis dominiis,) sicut clerici fingunt se exonerasse per tempus brachium seculare: non dicunt quod per mille annos sed per septem vel tantum temporis in quanto clare doceant quod ista vita cleri sit fundata ex lege Christi et non cedat seculari brachio in periculum animarum. Et videtur quod istud sit racionabile cum tam clerus quam brachium seculare debet memorare solicite illud quod tantum concernit salutem sue anime; et tam opera Christi quam sua doctrina vi- dentur illis expresse sonare in istam sentenciam. Clerus autem contra ipsam remurmurans in hoc innuit ipsum reum. Quomodo, rogo, domini temporales continuarent hoc opus misericordie per mille annos et clerici ipsum per tantum temporis acceptarunt, et tamen clerici remurmurarent quod per septem annos domini temporales exonerarent eos in quo tempore vivere possent facilius et conformius legi Christi! Numquid plus consonat racioni et fidei scripture quod domini temporales subeant istud onus quam quod clerus Christi sit per ipsum a Christi ministerio impeditus? Fratres volunt in isto puncto saltem ex sua professione et regula pro racio- nabilitate dictorum dominorum temporalium attestari. Et ista commutacio videtur posse prodesse cuilibet trium parcium ecclesie militantis. Prodesset enim clero cum ipsum poneret in numero et mensura quem deus disposuit, et excussis aliis secularibus officiis et vitis pompaticis, clerum ad officium assignatum a Christo pure et integre limitaret. Prodesset 2° brachio seculari. Dimitto autem profectum sensibilem mundialem et considero profectum alium spiritalem, scilicet quod domini temporales non tunc necessitarentur indebitare se tercie parti ecclesie, nec esse suis tenentibus, ut dicitur modo, dotatos claustrales et alios onerosi. Quando enim innaturale dominium diabolice introducitur plus vexat subditos quam dominium a domino limi- tatum. Ideo creditur quod domini temporales forent plus misericordes et plus suis tenentibus graciosi quam clerici, qui contra Christi monita sunt dotati. Et sic prosperaretur tercia pars ecclesie tam in corporalibus quam in spiritualibus. Et totum corpus ecclesie foret secundum legem domini temperatum. Unde videtur quibusdam quod ille est infidelis domino, et cuicunque parti ecclesie tanquam proditor atque hereticus, qui iste sentencie contradicit. Rogo deum quod moveat cunctas tres partes ecclesie ut veritati fructuose consenciant in hac parte. Explicit speculum ecclesie militantis. *) Ostatek kap. 36. a „Epilog se v českém překladu ztratily. Pro úplnost jest zde otištěn zbytek poslední kap. Dialogu (36.) dle vyd. Pollardova a podán obsah „Epilogu“ ve formě co nejstručnější. Okrouhlá závorka na počátku latin- ského textu má týž význam jako při kusech výše doplněných (str. 51. a 58.).
Strana 62
Epilogus. (Shrnutí celé látky: Církev a zvláště kněžstvo má žíti v chudobě, zříci se panství světského, jak toho žádá zákon a příklad Kristův. Opakování a vyvrácení důkazů, které protivníci vedou proti tomu. Jsou to zejména tři: I. Páni světští postoupili kněžstvu, aby konalo modlitby za ně a jejich předky, mnohé důchody, a toto drží je již ode dávna. Bráti mu je znamená tedy poškozovati spásu duší živých i mrtvých a překážeti prospěchu a pokoji krá- lovství. 2. To, co se jednou stalo minulým, nelze v přítomnosti odčiniti, neboť podle filosofů ani Bůh nemůže minulého učiniti neminulým. A tak tomu je i s nadáním církve, které přešlo již dávno v minulé. 3. Nesprávné jest tvrditi, že kněží, kteří jsou zákonem božím ustanovení k tomu, aby konali modlitby za živé i za mrtvé, vázáni jsou žebrati nebo vésti jinak nedokonalý život; neboť tím by se počet nejvyšší stránky církve svaté zmenšil. — Všecky tyto námitky, jakož i některé jiné, menší důležitosti, vyvracejí se důvody, většinou již známými, zejména z Písma svatého, jež se prohlašuje za nejpravdivější, nejobsažnější a nejužitečnější pramen všelikého vědění; je pak falešně vykládati jest zjevné kacířství.)] **
Epilogus. (Shrnutí celé látky: Církev a zvláště kněžstvo má žíti v chudobě, zříci se panství světského, jak toho žádá zákon a příklad Kristův. Opakování a vyvrácení důkazů, které protivníci vedou proti tomu. Jsou to zejména tři: I. Páni světští postoupili kněžstvu, aby konalo modlitby za ně a jejich předky, mnohé důchody, a toto drží je již ode dávna. Bráti mu je znamená tedy poškozovati spásu duší živých i mrtvých a překážeti prospěchu a pokoji krá- lovství. 2. To, co se jednou stalo minulým, nelze v přítomnosti odčiniti, neboť podle filosofů ani Bůh nemůže minulého učiniti neminulým. A tak tomu je i s nadáním církve, které přešlo již dávno v minulé. 3. Nesprávné jest tvrditi, že kněží, kteří jsou zákonem božím ustanovení k tomu, aby konali modlitby za živé i za mrtvé, vázáni jsou žebrati nebo vésti jinak nedokonalý život; neboť tím by se počet nejvyšší stránky církve svaté zmenšil. — Všecky tyto námitky, jakož i některé jiné, menší důležitosti, vyvracejí se důvody, většinou již známými, zejména z Písma svatého, jež se prohlašuje za nejpravdivější, nejobsažnější a nejužitečnější pramen všelikého vědění; je pak falešně vykládati jest zjevné kacířství.)] **
Strana 63
SLOVNÍK.
SLOVNÍK.
Strana 64
Strana 65
Následující slovník obsahuje veškera slova Jakoubkova překladu, ne však všecky doklady. U každého výrazu jest uvedeno jen několik do- kladů, charakterisujících jej. Doklady vzácné nebo jinak důležité, ať gram- maticky nebo významem, jsou arci uvedeny všechny. Proto čím méně běžné slovo, tím více (poměrně) dokladů. Slovo, o něž jde, psáno jest v dokladech diplomaticky dle rukopisu, ostatní vše jest v transkripci. U každého výrazu uveden i jeho latinský překlad, pokud ovšem bylo jej lze z předlohy doložiti. Tam, kde Jakoubek výrazem jedním pře- kládá latinských několik, uveden je v záhlaví nejbližší nebo nejčastější z nich, ostatní pak přidány jsou v závorce k jednotlivým dokladům. Kde jest překládáno chybně, volně nebo nedosti přesně, jest to naznačeno hvězdičkou * u výrazu latinského. Tu a tam pro větší jasnost přidán [v hranaté závorce] latinský výraz, ač není doložen z Viklefa. Zkratky, jichž užito, jsou dílem všeobecně obvyklé, dílem lehko vysvětlitelné (ku př.: vč. = velmi často), tak že jich netřeba zvláště uváděti. a, conj. = I. autem, sed; II. et, enim atd.: I. a tato třetie stránka jakožto založenie drží ... (= ista autem); 181° 1; jiným nebudúť vlásti, a dostiť mají jmieti z obětí desetín 182' I; A láska, kterážto jest třetie osoba božská, má .. . (= sed) 181° 1; ajp. jednostajná a obyčejná řeč .. . testknost a řádné hádanie ... po- čieti tuto řeč a ji zachovati ... 181 1; atd. vč. aby sě živili almužnú a desátky, a tudy aby na mě pomněli 181 2; A ktož jest živ z té božie stránky .. ., má .. . (= enim) 181 2; v to jest již daleko zavedeno takměř všecko žákovstvo; a z tohoť sě jest velice svato- kupectvie rozmnožílo (= enim) 184 2; atd. — Při přechodníku: nemá sě tomu protiviti a řka ... 182) 1; atd. vč. Viz také: ač, ale, ani, avšak, až, nebo. aby, abych, v. bych. II.
Následující slovník obsahuje veškera slova Jakoubkova překladu, ne však všecky doklady. U každého výrazu jest uvedeno jen několik do- kladů, charakterisujících jej. Doklady vzácné nebo jinak důležité, ať gram- maticky nebo významem, jsou arci uvedeny všechny. Proto čím méně běžné slovo, tím více (poměrně) dokladů. Slovo, o něž jde, psáno jest v dokladech diplomaticky dle rukopisu, ostatní vše jest v transkripci. U každého výrazu uveden i jeho latinský překlad, pokud ovšem bylo jej lze z předlohy doložiti. Tam, kde Jakoubek výrazem jedním pře- kládá latinských několik, uveden je v záhlaví nejbližší nebo nejčastější z nich, ostatní pak přidány jsou v závorce k jednotlivým dokladům. Kde jest překládáno chybně, volně nebo nedosti přesně, jest to naznačeno hvězdičkou * u výrazu latinského. Tu a tam pro větší jasnost přidán [v hranaté závorce] latinský výraz, ač není doložen z Viklefa. Zkratky, jichž užito, jsou dílem všeobecně obvyklé, dílem lehko vysvětlitelné (ku př.: vč. = velmi často), tak že jich netřeba zvláště uváděti. a, conj. = I. autem, sed; II. et, enim atd.: I. a tato třetie stránka jakožto založenie drží ... (= ista autem); 181° 1; jiným nebudúť vlásti, a dostiť mají jmieti z obětí desetín 182' I; A láska, kterážto jest třetie osoba božská, má .. . (= sed) 181° 1; ajp. jednostajná a obyčejná řeč .. . testknost a řádné hádanie ... po- čieti tuto řeč a ji zachovati ... 181 1; atd. vč. aby sě živili almužnú a desátky, a tudy aby na mě pomněli 181 2; A ktož jest živ z té božie stránky .. ., má .. . (= enim) 181 2; v to jest již daleko zavedeno takměř všecko žákovstvo; a z tohoť sě jest velice svato- kupectvie rozmnožílo (= enim) 184 2; atd. — Při přechodníku: nemá sě tomu protiviti a řka ... 182) 1; atd. vč. Viz také: ač, ale, ani, avšak, až, nebo. aby, abych, v. bych. II.
Strana 66
66 ač, conj. = I. si; II. [quamquam]: I. ač sě Pánu Bohu líbí (= si) 193 1; ,ač sám Kristus' (= si) 194 2; vložená věta: ač Buoh dá; atd. II. aczt jest mnoho povolaných ... ač jich je nynie velmi málo 190 1. Viz také: ačkoli, ačkolivěk. ačkoli, conj. = cum: ačkoli z prvnieho přikázanie druhé dsky každý věrný křesťan má mi- lovati . . . (= cum) 182' 2 ačkolivěk, conj. = licet: ačkoliwick mají znamenie tělestná (= licet) 182 1; ačkoliwiek na jiném jsú múdří 1887 2; rozděleně: ač jsú kolíwiek mnohokrát hřěšili 189° 1; atd. Adam, m., jm. os. = id.: žákovstvo jakožto Adam svú vinu Bohu připisuje (= Adam) 187) 2. aj, interj.: ay, z této řeči božie ... 183 1. ale, conj. = autem, sed: Ale kněz, ješto má ..., jest náměstek člověčenstvie (— autem) 181° 2; Ale prostřednie stránka . . . má . . . (= autem) 181 I; toho nepřikazuje ani král ani papež, ale sám Pán Buoh (= sed) 182) I; atd. vč. almužna, f. = eleemosyna: aby se živili almyzný (= de elemosinis) 181°2: ostatek almvzny 192° I; činie veliké almyžny (= elemosinas) 196 1; o těch mylných a potvr- zených almyžnách věčných (= elemosinis) 200 1; atd. almužník, m.: . .. sytí, prázdní a pokrytí v zákoniech almyžníci přieliš nadaní 201 I; neb zlí duchovníci a almyžníci lakomí jimi vládnú ... 208r 2. aneb, anebo, v. nebo. ani, aniž, conj. = nec, neque: Aniz by Buoh vzdálil sě (= nec) 182 1; nebudete vlásti, aniž budete jmieti (= nec) 182 2; Ani proto slušie ... přistúpiti 190 1; ne za jisté ani za vieru ihned člověk má držěti 191 I. ani — ani: ani král ani papež (= imperator vel papa) 182° 1; ani odpoviem, že to věřím ... ani mám řéci neviem, ani nevěřím 191 I. anjel, m. = angelus: neslušie ... ani angelóm z nebes (= angelis) 209° 2; před jeho sva- tými angely (= angelis) 183° 1. anjelský, adj. = angelicus: k životu angelſkemv (= angelicae) 181° 2. antikrist, m.: = [antichristus]: antykriſta najvětšieho ... za hlavu jmieti 183 1; netoliko ti prelátové jsú antykriftové (= *antichristiani) 185 1; ajč.
66 ač, conj. = I. si; II. [quamquam]: I. ač sě Pánu Bohu líbí (= si) 193 1; ,ač sám Kristus' (= si) 194 2; vložená věta: ač Buoh dá; atd. II. aczt jest mnoho povolaných ... ač jich je nynie velmi málo 190 1. Viz také: ačkoli, ačkolivěk. ačkoli, conj. = cum: ačkoli z prvnieho přikázanie druhé dsky každý věrný křesťan má mi- lovati . . . (= cum) 182' 2 ačkolivěk, conj. = licet: ačkoliwick mají znamenie tělestná (= licet) 182 1; ačkoliwiek na jiném jsú múdří 1887 2; rozděleně: ač jsú kolíwiek mnohokrát hřěšili 189° 1; atd. Adam, m., jm. os. = id.: žákovstvo jakožto Adam svú vinu Bohu připisuje (= Adam) 187) 2. aj, interj.: ay, z této řeči božie ... 183 1. ale, conj. = autem, sed: Ale kněz, ješto má ..., jest náměstek člověčenstvie (— autem) 181° 2; Ale prostřednie stránka . . . má . . . (= autem) 181 I; toho nepřikazuje ani král ani papež, ale sám Pán Buoh (= sed) 182) I; atd. vč. almužna, f. = eleemosyna: aby se živili almyzný (= de elemosinis) 181°2: ostatek almvzny 192° I; činie veliké almyžny (= elemosinas) 196 1; o těch mylných a potvr- zených almyžnách věčných (= elemosinis) 200 1; atd. almužník, m.: . .. sytí, prázdní a pokrytí v zákoniech almyžníci přieliš nadaní 201 I; neb zlí duchovníci a almyžníci lakomí jimi vládnú ... 208r 2. aneb, anebo, v. nebo. ani, aniž, conj. = nec, neque: Aniz by Buoh vzdálil sě (= nec) 182 1; nebudete vlásti, aniž budete jmieti (= nec) 182 2; Ani proto slušie ... přistúpiti 190 1; ne za jisté ani za vieru ihned člověk má držěti 191 I. ani — ani: ani král ani papež (= imperator vel papa) 182° 1; ani odpoviem, že to věřím ... ani mám řéci neviem, ani nevěřím 191 I. anjel, m. = angelus: neslušie ... ani angelóm z nebes (= angelis) 209° 2; před jeho sva- tými angely (= angelis) 183° 1. anjelský, adj. = angelicus: k životu angelſkemv (= angelicae) 181° 2. antikrist, m.: = [antichristus]: antykriſta najvětšieho ... za hlavu jmieti 183 1; netoliko ti prelátové jsú antykriftové (= *antichristiani) 185 1; ajč.
Strana 67
67 antikristóv, adj. possess. = antichristianus: ukrutnost antykriftowa (= antichristi) 186 2; protivný antikriftow zákon (= antichristiana) 186' 2; těmi divy antykriftowými 1951 1; atd. apoštol, m. = apostolus: jakžto apoſtolowe (= instar apostolorum) 181° 2; Krista a jeho apoſtolów následovati 198 1; proti apoftolóm (= apostolos) 182 2; s Kristem a s apoſtoly 189 2; atd. apoštolský, adj.: v někdajšie žákovstvo chudé a pokorné, apoftolské 1961 2; na svatém miestě apoftolském 183 1; cěstú apoftolíkú 190 2. Aron, m., jm. os. = id.: k knězi Aronowi (= Aaron) 182f 2. artikul, m.: jakžto jiné artykuly obecné 193° 2. Augustin, m., jm. os. = Augustinus: die svatý Auguftýn 1887 2; podle řeči svatého Auguftyna (= secundum Augustinum) 182 1; o svatém Auguſtýnv (= Augustino) 194 1; aj. avšak, conj. = tamen: byli sú světí, awſak jsú hřěšili 189 1; Awfak smějí tak zatvrzeně držěti (= tamen) 182° 2. až, adv. = usque: až nejednú do krveprolitie 183° 2; až do ohavné jeho smrti (= usque ad) 185f 2; atd. Baal m., jm. os. = id.: radějše jsú kněžie Baal (= Baal) 184 1; čtyři sta té modly Baal 190f I. báti, v. impf.: odpustkóv, o nichžto, jak ti ve sně, bagí 183 2. báti sě, v. impf. = timere: a bogímli ſie ještě smrti časné (= timeo) 203 1; že by lidé ... íie viece bali 190° 1; neb koho by fie bali, 196' 2; kterak by ſie neměl báti, ješto kupuje . . . 201° 2. bázen, f. = timor: pro bazen ztracenie zbožie (= timorem) 187 2. běda, interj. = vae: ktož Kristovi nevěří, bleda jemu (= ve) 188 2. Beel, m. = *Belial: radějše jsú kněžie Baal nebo Beel (= Belial) 184 I. běh, m.: vešken nynější bleh a obyčej 183 1; obecným blehem jsa živ (= com- munem vitam vivens) 191° 1; ktož zvláště spatří mezi zákonníky jich biehy 199 2. Benedikt, m., jm. os. = Benedictus: svatý Benedikt (= Benedicto) 194 1.
67 antikristóv, adj. possess. = antichristianus: ukrutnost antykriftowa (= antichristi) 186 2; protivný antikriftow zákon (= antichristiana) 186' 2; těmi divy antykriftowými 1951 1; atd. apoštol, m. = apostolus: jakžto apoſtolowe (= instar apostolorum) 181° 2; Krista a jeho apoſtolów následovati 198 1; proti apoftolóm (= apostolos) 182 2; s Kristem a s apoſtoly 189 2; atd. apoštolský, adj.: v někdajšie žákovstvo chudé a pokorné, apoftolské 1961 2; na svatém miestě apoftolském 183 1; cěstú apoftolíkú 190 2. Aron, m., jm. os. = id.: k knězi Aronowi (= Aaron) 182f 2. artikul, m.: jakžto jiné artykuly obecné 193° 2. Augustin, m., jm. os. = Augustinus: die svatý Auguftýn 1887 2; podle řeči svatého Auguftyna (= secundum Augustinum) 182 1; o svatém Auguſtýnv (= Augustino) 194 1; aj. avšak, conj. = tamen: byli sú světí, awſak jsú hřěšili 189 1; Awfak smějí tak zatvrzeně držěti (= tamen) 182° 2. až, adv. = usque: až nejednú do krveprolitie 183° 2; až do ohavné jeho smrti (= usque ad) 185f 2; atd. Baal m., jm. os. = id.: radějše jsú kněžie Baal (= Baal) 184 1; čtyři sta té modly Baal 190f I. báti, v. impf.: odpustkóv, o nichžto, jak ti ve sně, bagí 183 2. báti sě, v. impf. = timere: a bogímli ſie ještě smrti časné (= timeo) 203 1; že by lidé ... íie viece bali 190° 1; neb koho by fie bali, 196' 2; kterak by ſie neměl báti, ješto kupuje . . . 201° 2. bázen, f. = timor: pro bazen ztracenie zbožie (= timorem) 187 2. běda, interj. = vae: ktož Kristovi nevěří, bleda jemu (= ve) 188 2. Beel, m. = *Belial: radějše jsú kněžie Baal nebo Beel (= Belial) 184 I. běh, m.: vešken nynější bleh a obyčej 183 1; obecným blehem jsa živ (= com- munem vitam vivens) 191° 1; ktož zvláště spatří mezi zákonníky jich biehy 199 2. Benedikt, m., jm. os. = Benedictus: svatý Benedikt (= Benedicto) 194 1.
Strana 68
68 bez, beze, praep. = sine; (před slabikou jerovou: beze): bez obmeškánie 181 2; beze všech sváróv (= controversia expulsa) 1821 1; ktož mezi vámi jest bez hřiechu (= sine) 182° 1; bez ducha svatého 190° 1; atd. bezděky, adv. = coacte. — Vzniklo z výrazu: bez dieky, zkrác.: opatrujíce je ne bezdieky (= non coacte) 185° 2. bezpečenstvie, n. = securitas: Kristóv zákon převyšuje jiná lidská ustavenie jistotú a bezpečenstwím = securitate) 199° 1. bezpečně, adv.: bezpečniegie jest knězi následovati Pána Jezu-krista 189 1. bezpečnost, f. = securitas: pakli hledíš na svatost a bezpečnoft těch svatých života (= securi- tatem) 194° 2. bezpečný, adj. = securus: nenie bezpečno dávati jisté penieze ... 192 I; jenž jest nesmierně světější a bezpečnieiffí (= securiorem) 194 2; atd. bezprávie, n. = iniuria: pro to bezprawié Buoh jich neslyší (= iniuriam) 2031 2. bezprávně, adv.: bezprawnie držie to, což jest chudých 203 1. bezprávný, adj.: bezprawné zadrženie 1977 1. běžeti, v. impf. = currere: jenž biezi vesele (= currens) 181° 1;... aby lidé biezeli k nim 195f 1. bielý, adj. = albus: kanovníci řeholní ... černí neb bielí (= albi) 198 2; všecka opactvie černých i bielých mnichóv (= albis) 199° 2. biřmovánie, n. = confirmatio: mladých robencóv birmowanié (= confirmacio) 204' 2. biskup, m. = pontifex: Kristus, ten dobrý biſkup (= pontifex) 193 2; kardináli, biſkupi i jiní . . . 194 2; papežové, biſkupowé i jiní preláti 187 2; biſkupowe a zákonníci = pontifices) 187 2. biskupový, adj. = episcopalis: o listech biſkupowých (= episcopalibus) 192° 2. biskupský, adj. = episcopalis: listóm biſkupſkým (= episcopalibus) 1911 1. biskupstvie, n.: buďto papežstvie, neb biſkupſtwie 190° 2. blahoslavenstvie, n. = beatitudo: zaslúžením blahoflawenftwie (= ad beatitudinem promerendam) 181' I; k blahoſlawenstwí věčnému (= ad beatitudinem) 1811 1.
68 bez, beze, praep. = sine; (před slabikou jerovou: beze): bez obmeškánie 181 2; beze všech sváróv (= controversia expulsa) 1821 1; ktož mezi vámi jest bez hřiechu (= sine) 182° 1; bez ducha svatého 190° 1; atd. bezděky, adv. = coacte. — Vzniklo z výrazu: bez dieky, zkrác.: opatrujíce je ne bezdieky (= non coacte) 185° 2. bezpečenstvie, n. = securitas: Kristóv zákon převyšuje jiná lidská ustavenie jistotú a bezpečenstwím = securitate) 199° 1. bezpečně, adv.: bezpečniegie jest knězi následovati Pána Jezu-krista 189 1. bezpečnost, f. = securitas: pakli hledíš na svatost a bezpečnoft těch svatých života (= securi- tatem) 194° 2. bezpečný, adj. = securus: nenie bezpečno dávati jisté penieze ... 192 I; jenž jest nesmierně světější a bezpečnieiffí (= securiorem) 194 2; atd. bezprávie, n. = iniuria: pro to bezprawié Buoh jich neslyší (= iniuriam) 2031 2. bezprávně, adv.: bezprawnie držie to, což jest chudých 203 1. bezprávný, adj.: bezprawné zadrženie 1977 1. běžeti, v. impf. = currere: jenž biezi vesele (= currens) 181° 1;... aby lidé biezeli k nim 195f 1. bielý, adj. = albus: kanovníci řeholní ... černí neb bielí (= albi) 198 2; všecka opactvie černých i bielých mnichóv (= albis) 199° 2. biřmovánie, n. = confirmatio: mladých robencóv birmowanié (= confirmacio) 204' 2. biskup, m. = pontifex: Kristus, ten dobrý biſkup (= pontifex) 193 2; kardináli, biſkupi i jiní . . . 194 2; papežové, biſkupowé i jiní preláti 187 2; biſkupowe a zákonníci = pontifices) 187 2. biskupový, adj. = episcopalis: o listech biſkupowých (= episcopalibus) 192° 2. biskupský, adj. = episcopalis: listóm biſkupſkým (= episcopalibus) 1911 1. biskupstvie, n.: buďto papežstvie, neb biſkupſtwie 190° 2. blahoslavenstvie, n. = beatitudo: zaslúžením blahoflawenftwie (= ad beatitudinem promerendam) 181' I; k blahoſlawenstwí věčnému (= ad beatitudinem) 1811 1.
Strana 69
69 blahoslavený, adj. z part. = beatus: aby byli blahoflaweni (= beati) 181 2; všickni, ješto sě zdají ... blahoſlaweni (= beati) 194 1. blázen, m. = stultus: že by Kristus byl blazen (= fatuus) 197 1; blaznow jest počet ne- smierný (= stultorum) 189 2. bláznivě, adv. = stulte: blázniwie a nemúdře (= stulte) 185 2; své zaslúženie blazniwie velebie (= stolide) 202° 2; atd. bláznivý, adj. = stultus: nadávanie kněžské od pánóv jest velmi blazniwe (= stulta) 188 I; z blazniwého i z přielišného nadánie (= stulta) 183 1. bláznovstvie, n. = stultitia: připisují mi veliké blaznowftwié (= videar stultus) 196 2; tomu tvému blaznowſtwí sě posmievají (= stulticiam) 199 2. blízko, adv.: mají naybliz zpósobeny býti 1821 1. blízký, adj. = propinquus: naybližífí náměstek (= proximus) 183 1; žákovstvo, jenž má býti ... k nebi nayblizíné (= propinquissimus) 181 2; nayblizííí mne aby byl = *propinquius) 181° 2. bližní, m. (substantivis. adj.) = proximus: svého blizniého 201 2; svému blizniémv (= proximo) 201 2. blud, m. = error: ten blud na počátku někdy nečitedlný (= error) 188 2; u větší blud zacházieš 187 1; zacházie potom u věččie bludy (= errores) 189 2; atd. blúditi, v. impf. = errare: bludié proti řehole (= errant) 192° 1; ti takoví v sobě velmi bludié 197 1. bludný, adj.: jest to nepodobné a bludné 184 1; od těch bludných svódcí 191° 2. Bóh, Buoh, m. = Deus: já jsem boh (= Deus) 181 1; Pán buoh jemu dává 181 2; tak buoh daj 1817 1; od pána boha 185 1; slúžiti bohu svému (= Deo) 182r 2; naděje v bóh 192° 1; za buóh zvoliti 199° 1; pane bože 185° I; boze, pomáhaj nám 193r 1; před bohem velmi ohavné (= Deo) 183 1; nové bohy . . . přijímati (= deos) 195f 2; atd. vč. bohatstvie, n. = divitiae: bohatftwie duchovnie a nebeské (= divicie) 187 I; bohatſtwié nedaj mi, pane bože (= divicias) 185° 1; v to bohatſtwié ... vnikli 194 1. bohatý, adj. = dives: žákovstvo bohaté v panství světském (= dotatus) 185 1; v papežství nadaném a bohatém 194 1; bohatí světští kněžie (= dotati) 185f 2; bohatym a mocným tohoto světa 195 2; klamají pány světské bo- haté (= divites) 202° 2; že jsú k světu bohatieifí (= *dicior) 203 2.
69 blahoslavený, adj. z part. = beatus: aby byli blahoflaweni (= beati) 181 2; všickni, ješto sě zdají ... blahoſlaweni (= beati) 194 1. blázen, m. = stultus: že by Kristus byl blazen (= fatuus) 197 1; blaznow jest počet ne- smierný (= stultorum) 189 2. bláznivě, adv. = stulte: blázniwie a nemúdře (= stulte) 185 2; své zaslúženie blazniwie velebie (= stolide) 202° 2; atd. bláznivý, adj. = stultus: nadávanie kněžské od pánóv jest velmi blazniwe (= stulta) 188 I; z blazniwého i z přielišného nadánie (= stulta) 183 1. bláznovstvie, n. = stultitia: připisují mi veliké blaznowftwié (= videar stultus) 196 2; tomu tvému blaznowſtwí sě posmievají (= stulticiam) 199 2. blízko, adv.: mají naybliz zpósobeny býti 1821 1. blízký, adj. = propinquus: naybližífí náměstek (= proximus) 183 1; žákovstvo, jenž má býti ... k nebi nayblizíné (= propinquissimus) 181 2; nayblizííí mne aby byl = *propinquius) 181° 2. bližní, m. (substantivis. adj.) = proximus: svého blizniého 201 2; svému blizniémv (= proximo) 201 2. blud, m. = error: ten blud na počátku někdy nečitedlný (= error) 188 2; u větší blud zacházieš 187 1; zacházie potom u věččie bludy (= errores) 189 2; atd. blúditi, v. impf. = errare: bludié proti řehole (= errant) 192° 1; ti takoví v sobě velmi bludié 197 1. bludný, adj.: jest to nepodobné a bludné 184 1; od těch bludných svódcí 191° 2. Bóh, Buoh, m. = Deus: já jsem boh (= Deus) 181 1; Pán buoh jemu dává 181 2; tak buoh daj 1817 1; od pána boha 185 1; slúžiti bohu svému (= Deo) 182r 2; naděje v bóh 192° 1; za buóh zvoliti 199° 1; pane bože 185° I; boze, pomáhaj nám 193r 1; před bohem velmi ohavné (= Deo) 183 1; nové bohy . . . přijímati (= deos) 195f 2; atd. vč. bohatstvie, n. = divitiae: bohatftwie duchovnie a nebeské (= divicie) 187 I; bohatſtwié nedaj mi, pane bože (= divicias) 185° 1; v to bohatſtwié ... vnikli 194 1. bohatý, adj. = dives: žákovstvo bohaté v panství světském (= dotatus) 185 1; v papežství nadaném a bohatém 194 1; bohatí světští kněžie (= dotati) 185f 2; bohatym a mocným tohoto světa 195 2; klamají pány světské bo- haté (= divites) 202° 2; že jsú k světu bohatieifí (= *dicior) 203 2.
Strana 70
70 bohdá, adv.: jakož ještě bohda před súdným dnem mají sě zkaziti 200' I. boj, m. = pugna: rozsievanie bogow a sváróv (= pugnae) 204 2. bojovati, v. impf. [= pugnare]: dobrý kněz ... zmužile boguy proti diablu (= certet) 205 2; ukrutně bogugice 183° 2. bolestný, adj.: boleftný a pracovitý život 185 2. bosák, v. košák. boží, adj. = divinus, Dei: ta bozie pravda 181 1; z té bozie stránky (= Domini) 181 2; slova božlého (= Dei) 184 2; pravdě bozi protiví sě 181 1; protiv bozí vóli 184 2; v zákoně boziem 181 1; pravým bozím súdem (= divino) 182° 1. božský, adj. = divinus: třetie osoba bozíka (= in divinis) 181 1; z té pravé horlivosti bozſké 195° 2. božstvie, n. = deitas, divinitas: mají býti náměstci bozftwié (= deitatis) 181 2; podle jeho bozítwie (= secundum divinitatem) 182° 2; jest spojen s bozftwím (= deitati) 193 2. bran, f. = arma: bran svěckých pánóv (= arma) 183r 2. brániti, v. impf. = I. defendere; II. impedire: I. ti, ješto této přě branié (= *promulgantes istam sententiam) 188° 2; braniéce toho panstvie 183r 2; zákona božieho braniti (= defendere) 181° 2; atd. II. branie kázati slova božieho (= impediunt) 184 2. bráti, v. impf. = I. recipere; II. supponere: I. že já jsúci Bohem beru desátú stranu (= *vendico) 181 2; země od nebe béře pomoc (= *est recepta) 200' 1; aby ... zákon boží velmě sobě v pamět brali 189 1; bráti své duchovní obživení = *recipit) 182° 1. II. a tak tuto berú věřenie (= *supponimus) 200 I. bratr, m. = frater: s svými bratřími (= fratribus) 181 2, 194 1; těch duchovních bratří 198 2; bratré hospodářní (= fratres) . . . bratré dobří lidé (= fratres) 198 2. Vlastně tvary s. fem. bratřie, dílem s anal. koncovkami plurálu. bratřie, f. v. bratr. bratřík, m. = frater: ti otčíkové a bratříkowé (= fratrum) 198 1. bratřský, adj.: neslušelo věřiti ... listóm bratřſkým (= litteris fraternitatum) 1911 1.
70 bohdá, adv.: jakož ještě bohda před súdným dnem mají sě zkaziti 200' I. boj, m. = pugna: rozsievanie bogow a sváróv (= pugnae) 204 2. bojovati, v. impf. [= pugnare]: dobrý kněz ... zmužile boguy proti diablu (= certet) 205 2; ukrutně bogugice 183° 2. bolestný, adj.: boleftný a pracovitý život 185 2. bosák, v. košák. boží, adj. = divinus, Dei: ta bozie pravda 181 1; z té bozie stránky (= Domini) 181 2; slova božlého (= Dei) 184 2; pravdě bozi protiví sě 181 1; protiv bozí vóli 184 2; v zákoně boziem 181 1; pravým bozím súdem (= divino) 182° 1. božský, adj. = divinus: třetie osoba bozíka (= in divinis) 181 1; z té pravé horlivosti bozſké 195° 2. božstvie, n. = deitas, divinitas: mají býti náměstci bozftwié (= deitatis) 181 2; podle jeho bozítwie (= secundum divinitatem) 182° 2; jest spojen s bozftwím (= deitati) 193 2. bran, f. = arma: bran svěckých pánóv (= arma) 183r 2. brániti, v. impf. = I. defendere; II. impedire: I. ti, ješto této přě branié (= *promulgantes istam sententiam) 188° 2; braniéce toho panstvie 183r 2; zákona božieho braniti (= defendere) 181° 2; atd. II. branie kázati slova božieho (= impediunt) 184 2. bráti, v. impf. = I. recipere; II. supponere: I. že já jsúci Bohem beru desátú stranu (= *vendico) 181 2; země od nebe béře pomoc (= *est recepta) 200' 1; aby ... zákon boží velmě sobě v pamět brali 189 1; bráti své duchovní obživení = *recipit) 182° 1. II. a tak tuto berú věřenie (= *supponimus) 200 I. bratr, m. = frater: s svými bratřími (= fratribus) 181 2, 194 1; těch duchovních bratří 198 2; bratré hospodářní (= fratres) . . . bratré dobří lidé (= fratres) 198 2. Vlastně tvary s. fem. bratřie, dílem s anal. koncovkami plurálu. bratřie, f. v. bratr. bratřík, m. = frater: ti otčíkové a bratříkowé (= fratrum) 198 1. bratřský, adj.: neslušelo věřiti ... listóm bratřſkým (= litteris fraternitatum) 1911 1.
Strana 71
71 bratřstvie, n. = fraternitas: v svém bratřftwí (= fraternitatum) 192 1. bratřstvo, n.: když sprostné lidi píší v své bratřftwo 201 I. břiemě, n. = oneratio: těch prelátóv ustavenie mnohá jsú břemena (= oneraciones) 204 2; z toho břemene těžkého 210 I. buďto, adv.: budto papežstvie neb biskupstvie 190° 2; atd. budúcí, adj. = futurus: uče duchovní stav buducí 184 2; po buduciém [městě] pilně stojme (= futuram) 200° 1; buducím kněžím 184' 1. bulla, f. = id.: ani které bully s odpustky 185° 2; mají bully psané (= bullas) 187 2; bullam papežovým (= bullis) 191° 1; atd. Buoh, v. Bóh. búřiti, v. impf. = conturbare: nebuří mé cierkve svaté (= conturbat) 182° 1; ačkolivěk zbor satanóv ... proti tomu fie velmi buří (= sit turbativa) 199° 2. by, v. bych. bydliti, v. impf.: že tak slušie na jich stav bydliti 194 1. bydlo, n.: aby zbohatěli a dobré bydlo měli 209 2. bych, Pův. aor. slovesa býti. Ve smyslu tom se však v našem textu ne- vyskytuje, nýbrž objevuje se zde I. v kondicionále prostém, II. v plat- nosti spojkové: I. . .. nebo jinak ten stav svého řádu nemohl by vésti užitečně... 181 2; majíce, čím bychme sě oděli 185 1; aniž by Buoh vzdálil sě 182° 1; atd. II. a) = quod: držeti, by ten dvór papežóv byl... ( = quod) 191° 2; řka, byt tato řeč sě chýlila ... (= quod) 182° I; b) = ut; obyčejně sesíleno v aby: opatrnějši budeš v své řeči, aby neupřielišila 186r 1; neb proto sě jest Kristus vtělil... aby řečmi jeho tichými pravda ... na světlo byla zjevena (= ut) 181° 2; chudým učiněn jest, abychme my chudobú jeho zbohatěli (= ut) 185 2; atd. vč. — zdá sě tuto zpósobné, aby pravda a lež mlu- vila 181° 1; k rozumu podobné jest, aby všichni lidé . . . byli zpra- veni (= quod) 181 1; atd. — Výsled.: aniž jest na světě který člověk ..., by měl které právo ... 183° I. c) = si; často bývá sesíleno v kdyby: Aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí křesťanóm, by sě oni skrze své hřiechy od něho nevzda- lovali (= nisi) 1821 1; kdyby papež s kardinály Krista následovali
71 bratřstvie, n. = fraternitas: v svém bratřftwí (= fraternitatum) 192 1. bratřstvo, n.: když sprostné lidi píší v své bratřftwo 201 I. břiemě, n. = oneratio: těch prelátóv ustavenie mnohá jsú břemena (= oneraciones) 204 2; z toho břemene těžkého 210 I. buďto, adv.: budto papežstvie neb biskupstvie 190° 2; atd. budúcí, adj. = futurus: uče duchovní stav buducí 184 2; po buduciém [městě] pilně stojme (= futuram) 200° 1; buducím kněžím 184' 1. bulla, f. = id.: ani které bully s odpustky 185° 2; mají bully psané (= bullas) 187 2; bullam papežovým (= bullis) 191° 1; atd. Buoh, v. Bóh. búřiti, v. impf. = conturbare: nebuří mé cierkve svaté (= conturbat) 182° 1; ačkolivěk zbor satanóv ... proti tomu fie velmi buří (= sit turbativa) 199° 2. by, v. bych. bydliti, v. impf.: že tak slušie na jich stav bydliti 194 1. bydlo, n.: aby zbohatěli a dobré bydlo měli 209 2. bych, Pův. aor. slovesa býti. Ve smyslu tom se však v našem textu ne- vyskytuje, nýbrž objevuje se zde I. v kondicionále prostém, II. v plat- nosti spojkové: I. . .. nebo jinak ten stav svého řádu nemohl by vésti užitečně... 181 2; majíce, čím bychme sě oděli 185 1; aniž by Buoh vzdálil sě 182° 1; atd. II. a) = quod: držeti, by ten dvór papežóv byl... ( = quod) 191° 2; řka, byt tato řeč sě chýlila ... (= quod) 182° I; b) = ut; obyčejně sesíleno v aby: opatrnějši budeš v své řeči, aby neupřielišila 186r 1; neb proto sě jest Kristus vtělil... aby řečmi jeho tichými pravda ... na světlo byla zjevena (= ut) 181° 2; chudým učiněn jest, abychme my chudobú jeho zbohatěli (= ut) 185 2; atd. vč. — zdá sě tuto zpósobné, aby pravda a lež mlu- vila 181° 1; k rozumu podobné jest, aby všichni lidé . . . byli zpra- veni (= quod) 181 1; atd. — Výsled.: aniž jest na světě který člověk ..., by měl které právo ... 183° I. c) = si; často bývá sesíleno v kdyby: Aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí křesťanóm, by sě oni skrze své hřiechy od něho nevzda- lovali (= nisi) 1821 1; kdyby papež s kardinály Krista následovali
Strana 72
72 1931 I; kdybychme viery neměli (= nisi) 193 1; kdyby toho množ- stvie žákovského sě umenšilo (= diminuta) 196r 2; atd. vč. Srovnej býti. býti, v. impf. = I. [existere]; II. esse; III. sloveso pomocné; IV. zvláštní užití: II. III. I. aniž geft na zemi který člověk (= non superest) 183 I; nebudet tak mezi vámi (= non est) 184' 2; že to tak bude a nic jinak 195° 1; atp.; v. budúcí. Zvl. imperativ: bud jich málo nebo mnoho 189f 1; neb bud to, že jsú ... (= licet) 201° 1; atd.; odtud i adv.: buďto, v. toto. a) kmen jes-: já gſem Bóh (= sum) 181 1; zdalis ty najmúdřejší? 208r I; ta boží pravda geft Kristus (= est) 181° 1; prvniet geft mé žákovstvo (= foret) 181° 2; ktož nenié zpósoben (= est indispositus) 181° 2; protož neniét div ... (= non mirum) 1831 1; ješto nenie proti zákonu božiemu 191° 2; jenž gfu Kristova cierkev (= sunt) 1811 2; mnoho fú silnější ... 187 2; negſú Kristovi kněžie 1841 I; neglú údové cierkve svaté 202° 2; obecným během gla živ (= vi- vens) 191° 1; gfa múdroft otce nebeského 200° 1; já, gluci Bohem (= cum sim Deus) 181 2; atd. vč. b) kmen bě-: ješto proti mně křivá odpora bieſe 192° 2; Kristus bléfle takový (= fuit) 1851 1; Heliáš bieſe člověk k nám podobný (= erat) 202 2; nežli blechu kněžie živi (= vixerunt) 186f 2; někteří biéchu jeho přátelé (= erant) 196° 2; blechu dobří násle- dovníci apoštolští 204 1; pro něho chudí biechu 210 1; c) kmen by-: v infinitivu: mají sobě spomocny a pohodlny býti (= prodesse et iuvare) 181° 1; atd.; v part. -lъ: byl geft konečný jeho úmysl, aby ... 181 2; hodné geft bylo a potřebné, že Pán Buoh vydal ... 184 2; a) kmen jes-: 1. perfectum act.: zpósobila gſem (= ordinavi) 181° 2: kterús mi dal (= dedisti) 187 2; proto sě geft Kristus vtělil (= fuerat incarnatus) 181° 2; byl geft konečný jeho úmysl 181° 2; hodné geft bylo a potřebné 184 2; a to sě ge dálo 190' 1; v 3. os. sg. může jest býti vynecháno: Kristus dosáhl milosti 197 I; ajp.; fú byli dobří 189 2; a nedržěli fú právě Kristova zákona 194 2; i v 3. os. pl. může jsú býti vynecháno: . . . ješto je měli někdy za svaté 189 1; atd. vč. — 2. při pass. praes.: toho, ješto ge zklaman 192° 2; atd. b) kmen by-: 1. v kondicionále bych, viz toto; 2. v infinitivu pass.: kterak by měl držién byti 190r 2; obyčeje nemají tak tvrdě drzeny býti 189 2; zač stojie ti listi, kdyz nemohú dokazáni byti z Písma svatého 188r 1; atd. — 3. v perf. pass.: v Kristových ústech ne- byla geft nalezena, ani jest lež 188 2; bylilit gfú kněžie starého zákona zawazani ... 184 2.
72 1931 I; kdybychme viery neměli (= nisi) 193 1; kdyby toho množ- stvie žákovského sě umenšilo (= diminuta) 196r 2; atd. vč. Srovnej býti. býti, v. impf. = I. [existere]; II. esse; III. sloveso pomocné; IV. zvláštní užití: II. III. I. aniž geft na zemi který člověk (= non superest) 183 I; nebudet tak mezi vámi (= non est) 184' 2; že to tak bude a nic jinak 195° 1; atp.; v. budúcí. Zvl. imperativ: bud jich málo nebo mnoho 189f 1; neb bud to, že jsú ... (= licet) 201° 1; atd.; odtud i adv.: buďto, v. toto. a) kmen jes-: já gſem Bóh (= sum) 181 1; zdalis ty najmúdřejší? 208r I; ta boží pravda geft Kristus (= est) 181° 1; prvniet geft mé žákovstvo (= foret) 181° 2; ktož nenié zpósoben (= est indispositus) 181° 2; protož neniét div ... (= non mirum) 1831 1; ješto nenie proti zákonu božiemu 191° 2; jenž gfu Kristova cierkev (= sunt) 1811 2; mnoho fú silnější ... 187 2; negſú Kristovi kněžie 1841 I; neglú údové cierkve svaté 202° 2; obecným během gla živ (= vi- vens) 191° 1; gfa múdroft otce nebeského 200° 1; já, gluci Bohem (= cum sim Deus) 181 2; atd. vč. b) kmen bě-: ješto proti mně křivá odpora bieſe 192° 2; Kristus bléfle takový (= fuit) 1851 1; Heliáš bieſe člověk k nám podobný (= erat) 202 2; nežli blechu kněžie živi (= vixerunt) 186f 2; někteří biéchu jeho přátelé (= erant) 196° 2; blechu dobří násle- dovníci apoštolští 204 1; pro něho chudí biechu 210 1; c) kmen by-: v infinitivu: mají sobě spomocny a pohodlny býti (= prodesse et iuvare) 181° 1; atd.; v part. -lъ: byl geft konečný jeho úmysl, aby ... 181 2; hodné geft bylo a potřebné, že Pán Buoh vydal ... 184 2; a) kmen jes-: 1. perfectum act.: zpósobila gſem (= ordinavi) 181° 2: kterús mi dal (= dedisti) 187 2; proto sě geft Kristus vtělil (= fuerat incarnatus) 181° 2; byl geft konečný jeho úmysl 181° 2; hodné geft bylo a potřebné 184 2; a to sě ge dálo 190' 1; v 3. os. sg. může jest býti vynecháno: Kristus dosáhl milosti 197 I; ajp.; fú byli dobří 189 2; a nedržěli fú právě Kristova zákona 194 2; i v 3. os. pl. může jsú býti vynecháno: . . . ješto je měli někdy za svaté 189 1; atd. vč. — 2. při pass. praes.: toho, ješto ge zklaman 192° 2; atd. b) kmen by-: 1. v kondicionále bych, viz toto; 2. v infinitivu pass.: kterak by měl držién byti 190r 2; obyčeje nemají tak tvrdě drzeny býti 189 2; zač stojie ti listi, kdyz nemohú dokazáni byti z Písma svatého 188r 1; atd. — 3. v perf. pass.: v Kristových ústech ne- byla geft nalezena, ani jest lež 188 2; bylilit gfú kněžie starého zákona zawazani ... 184 2.
Strana 73
73 c) kmen bud-: I. ve fut. act.: budu súditi (= iudicabo) 181° 1; nebudete vlásti (= possidebitis) 182 2; nebudut jmieti (= non habebunt) 1831 1; atd. vč. — 2. ve fut. pass.: buduli kdy naučen 198r 2; buduli spasen 191° 1; atd. IV. neb tu nenié co hleděti na súd (= non requiritur) 183 2; nic jim nenié do těch přikázaní (= non attinent ipsis istae leges) 184 I; což ge na nich bylo (= quantum suffecerant) 187° 2; miení učiniti, co ge na něm, všecko to ... 195 2. Viz také: buďto, budúcí, bych, bývati. bývati, v. impf.: I. [= esse]: selhati ... nejednú bywá užitečna [asi chyb. m.: uži- tečno] 197 2; II. [sloveso pomocné]: neb nejednú modlitbú řádnú bywa uprošena pomsta nad zlými 202 2. canonici, (lat.) viz kanovník. celý, adj. = totus: celé tělo cierkve svaté 1821 1; kdyby celé tělo obrátilo sě v oči (= toto) 195 2; ten sám sobě škodí i celé cierkvi svaté 203 2. cěsta, f. = via: já jsem ciefta ... 191° 2; svodie s pravé ciefty 1861 1; učiti je cieftie pravé (= viam) 1817 1; proti cieftie, kterú ... 193° 1; boží cieftu 190f I; úzkú sú cieftu šli 190f 1. cierkev, f. = ecclesia: Kristova cierkev (= ecclesia) 181° 2; o tom svrchovaném stavu cierkwe svaté 183 1; atd. vč.; ku první straně mé cierkwi svaté (= eccle- sie) 182° 1. Tento gen. podle i-kmenů vyskytuje se velmi často. ciesař, m. = imperator: i ciéfař, králové i páni (= imperator) 187 2; podle obyčeje světského Ciéfare (= cesario) 183° 2; ciéfarowi oblehčiti 2101 1; nadánie ciefarów, kniežat ... 1885 1. ciesařóv, adj. poss. = caesarius: zdělánie a zštiepenie cléfařowo (= cesarii) 185) 2. ciesařský, adj.: světské žákovstvo Ciefařſké 197 2; z toho pošlo jest nadánie ciefar- ſkého .. . (= per cesarem) 204 1. ciesařstvie, n. = imperium: on převracie všecka královstvie i créfarftwié zarmucuje (= imperium) 197° 2; polovici ciefařſtwié (= imperii) 210f 2. cizoložný, adj. = adulter: z toho pokolenie cizoložného (= de generacione adulterii) 195 2; od otce cizoložneho pokolenie (= adultere) 199 2; jenž jsú jakožto cizo- ložné ženy ... poběhly 1967 1.
73 c) kmen bud-: I. ve fut. act.: budu súditi (= iudicabo) 181° 1; nebudete vlásti (= possidebitis) 182 2; nebudut jmieti (= non habebunt) 1831 1; atd. vč. — 2. ve fut. pass.: buduli kdy naučen 198r 2; buduli spasen 191° 1; atd. IV. neb tu nenié co hleděti na súd (= non requiritur) 183 2; nic jim nenié do těch přikázaní (= non attinent ipsis istae leges) 184 I; což ge na nich bylo (= quantum suffecerant) 187° 2; miení učiniti, co ge na něm, všecko to ... 195 2. Viz také: buďto, budúcí, bych, bývati. bývati, v. impf.: I. [= esse]: selhati ... nejednú bywá užitečna [asi chyb. m.: uži- tečno] 197 2; II. [sloveso pomocné]: neb nejednú modlitbú řádnú bywa uprošena pomsta nad zlými 202 2. canonici, (lat.) viz kanovník. celý, adj. = totus: celé tělo cierkve svaté 1821 1; kdyby celé tělo obrátilo sě v oči (= toto) 195 2; ten sám sobě škodí i celé cierkvi svaté 203 2. cěsta, f. = via: já jsem ciefta ... 191° 2; svodie s pravé ciefty 1861 1; učiti je cieftie pravé (= viam) 1817 1; proti cieftie, kterú ... 193° 1; boží cieftu 190f I; úzkú sú cieftu šli 190f 1. cierkev, f. = ecclesia: Kristova cierkev (= ecclesia) 181° 2; o tom svrchovaném stavu cierkwe svaté 183 1; atd. vč.; ku první straně mé cierkwi svaté (= eccle- sie) 182° 1. Tento gen. podle i-kmenů vyskytuje se velmi často. ciesař, m. = imperator: i ciéfař, králové i páni (= imperator) 187 2; podle obyčeje světského Ciéfare (= cesario) 183° 2; ciéfarowi oblehčiti 2101 1; nadánie ciefarów, kniežat ... 1885 1. ciesařóv, adj. poss. = caesarius: zdělánie a zštiepenie cléfařowo (= cesarii) 185) 2. ciesařský, adj.: světské žákovstvo Ciefařſké 197 2; z toho pošlo jest nadánie ciefar- ſkého .. . (= per cesarem) 204 1. ciesařstvie, n. = imperium: on převracie všecka královstvie i créfarftwié zarmucuje (= imperium) 197° 2; polovici ciefařſtwié (= imperii) 210f 2. cizoložný, adj. = adulter: z toho pokolenie cizoložného (= de generacione adulterii) 195 2; od otce cizoložneho pokolenie (= adultere) 199 2; jenž jsú jakožto cizo- ložné ženy ... poběhly 1967 1.
Strana 74
74 co, pron. = quid. Původní tvar: č zachován jen v acc. po předložkách: zač stojie ti listi 1881 I; proč, pročež v. toto; všude jinde nahra zen nom. a acc. tvarem pův. gen.: čso, a to ve formě: co, což (cokolivěk, cožkolivěk, leccos, něco, nic: v. toto). I. interrog.: co jsú platna ta ustavenie neb zač stojie ti listi (= quid) 188 1; co budeme jiesti neb čím sě odievati 205 1; čemy bychme tedy prosili jich ... (= ad quid) 193° 1; II. indef.: by mohl co nepodobného na ně dovésti 183° 1; móž co dobrého mieti 1987 2; neb tu nenie co hleděti na súd (= non requi- ritur) 183° 2; III. relativní: to všecko, což mají (= quicquid) 181 I; v tom, což jest . . . (= que) 181 1; a což gt božieho, to zmeškávají 182 2; co sč o nich pravie, jest pravá pravda 183 1; majíce, čím bychme sě oděli (= quibus) 185 1; atd. vč. Absolut.: všech hřiechów, co jich jest kdy učinil 195 I. Korrelativ.: čím sě viece zjevuje, tím ... (= de quanto) 181° 1. cokolivěk, cožkolivěk, pron. = quicquid: cokoliwiek činí neb mluví (= quicquid) 203 2; ten, cokoliwiek ja- zykem Boha chválí (= quantaslibet laudes) 203 2; cožkoliwiek papež a kardinálové uložie 191° 2; cožkoliwiek slyšíme od prelátóv 192° 1. což, v. co. cpáti, v. impf.: vinu Bohu připisuje a na něho cpá (= *nititur retorquere) 187 2. ctíti, v. impf. = colere: kterakžkoli tehdy miluješ ... a ctíš svú matku 195 1; ... aby ctil otce duchovnieho 195° 2; že by lidé ctili papeže (= colere) 190f 2. ctnost, f. = virtus: kdyby ... ctnoft sě jich rozmnožila (= virtute) 196 2; ku polepšení a rozmnožení mnohých ctnoſtí (= virtutum) 185f 1; atd. Cyprian, m., jm. os. = Ciprianus: die svatý Cyprian (= Ciprianus) 194 2. čarodějník, m. = magus: čarodieiníci faraonovi (= magi) 195 1. čas, m. = tempus: nynější čas ... 195 2; za caſu Pána Jezu-krista (= tempore) 204 I; nynějších čaſów 186° 1; i nynějšie čaſy neslušie ... 190° 1. časný, adj. = temporalis: zbožie světské a čaſné tohoto světa (= divicie temporales) 187 I; bojímli sě ještě smrti caſné (= temporalem) 203 1. částka, f. = pars: jakožto mú vlastní čáftku 1811 2; aniž budete jmieti čáſtky mezi nimi = partem) 182° 2; aj.
74 co, pron. = quid. Původní tvar: č zachován jen v acc. po předložkách: zač stojie ti listi 1881 I; proč, pročež v. toto; všude jinde nahra zen nom. a acc. tvarem pův. gen.: čso, a to ve formě: co, což (cokolivěk, cožkolivěk, leccos, něco, nic: v. toto). I. interrog.: co jsú platna ta ustavenie neb zač stojie ti listi (= quid) 188 1; co budeme jiesti neb čím sě odievati 205 1; čemy bychme tedy prosili jich ... (= ad quid) 193° 1; II. indef.: by mohl co nepodobného na ně dovésti 183° 1; móž co dobrého mieti 1987 2; neb tu nenie co hleděti na súd (= non requi- ritur) 183° 2; III. relativní: to všecko, což mají (= quicquid) 181 I; v tom, což jest . . . (= que) 181 1; a což gt božieho, to zmeškávají 182 2; co sč o nich pravie, jest pravá pravda 183 1; majíce, čím bychme sě oděli (= quibus) 185 1; atd. vč. Absolut.: všech hřiechów, co jich jest kdy učinil 195 I. Korrelativ.: čím sě viece zjevuje, tím ... (= de quanto) 181° 1. cokolivěk, cožkolivěk, pron. = quicquid: cokoliwiek činí neb mluví (= quicquid) 203 2; ten, cokoliwiek ja- zykem Boha chválí (= quantaslibet laudes) 203 2; cožkoliwiek papež a kardinálové uložie 191° 2; cožkoliwiek slyšíme od prelátóv 192° 1. což, v. co. cpáti, v. impf.: vinu Bohu připisuje a na něho cpá (= *nititur retorquere) 187 2. ctíti, v. impf. = colere: kterakžkoli tehdy miluješ ... a ctíš svú matku 195 1; ... aby ctil otce duchovnieho 195° 2; že by lidé ctili papeže (= colere) 190f 2. ctnost, f. = virtus: kdyby ... ctnoft sě jich rozmnožila (= virtute) 196 2; ku polepšení a rozmnožení mnohých ctnoſtí (= virtutum) 185f 1; atd. Cyprian, m., jm. os. = Ciprianus: die svatý Cyprian (= Ciprianus) 194 2. čarodějník, m. = magus: čarodieiníci faraonovi (= magi) 195 1. čas, m. = tempus: nynější čas ... 195 2; za caſu Pána Jezu-krista (= tempore) 204 I; nynějších čaſów 186° 1; i nynějšie čaſy neslušie ... 190° 1. časný, adj. = temporalis: zbožie světské a čaſné tohoto světa (= divicie temporales) 187 I; bojímli sě ještě smrti caſné (= temporalem) 203 1. částka, f. = pars: jakožto mú vlastní čáftku 1811 2; aniž budete jmieti čáſtky mezi nimi = partem) 182° 2; aj.
Strana 75
75 častokrát, adv. = saepe: protož čaftokrat slušie ... 188 1; i jemu čaſtokrat kacieřstvie při- pisovali (= sepe) 190° 2; atd. čeled, f. = familia: majíť ... počestné domy a velikú čeled (= familiam) 1967 1. čelo, n. = frons: Tielo (chybně m. čelo) prázdné z ženy poběhlé . . (= frons) 183 I. černý, adj. = niger: kanovníci řeholní ... čierní neb bielí (= nigri) 1987 2; všecka opactvie černých i bielých mnichóv (= nigris) 199° 2. čest, f. = honos: čeft a chválu boží (= honore) 188° 2; pro čeít tohoto světa (= honorem) 196r 2; ve cti a v rozkoši (= in honoribus) 203) 2; aj. čí, pron.: tehdy jemu nižádná modlitba nenie platna, ani jeho ani čié 2021 1. čili, part. interr.: Neb nevie zajisté, padneli ten konečně od Boha, čili nepadne, ani vie, jestli od věčnosti napsán ... čili nenie 1917 1. činiti, v. impf. = [facere]: řeč dlúhá činí člověku testknost hádanie ... činí duši kochánie čynéce 184' 1. číslo, n.: na rozmnožení mnohých bez čiſla osob 195 2. čístě, adv. = munde: má jim býti to žákovstvo živo duchovně a číſtie (=*mundius) 1817 I. čisterna, f.: vykopali jsú sobě čifterny 186 1. čísti, v. impf. = legere: co sě od svatých čte v jich životech (= omnes legendae sanctorum) 1931 2; jakožto sě čte, by ... 193 2; ačkolivěk ve čtení čteme (= le- gimus) 194 2; aj. čistý, adj.: Kristóv samý zákon čiftý a svatý 199 I. člověčenstvie, n. = humanitas: náměstek clowiečenftwie (= humanitatis) 181° 2. člověčí, adj. = hominis: syn člowiečí (= hominis) 184 2. člověk, m. = homo: aby člowiek proto podstúpil nebezpečenstvie (= *fidelis) 191° 2; budu súditi všelikalého [asi chyb. místo: -kého] člowieka (= quoscunque homines) 181 1; řeč dlúhá činí clowieku testknost 1815 1; atd. vč. Za plurál užívá se pl. subst. lid, v. toto. (= *est mater fastidiae) 181° 1; řádné (= *delectat) 181° 1; nátisky veliké
75 častokrát, adv. = saepe: protož čaftokrat slušie ... 188 1; i jemu čaſtokrat kacieřstvie při- pisovali (= sepe) 190° 2; atd. čeled, f. = familia: majíť ... počestné domy a velikú čeled (= familiam) 1967 1. čelo, n. = frons: Tielo (chybně m. čelo) prázdné z ženy poběhlé . . (= frons) 183 I. černý, adj. = niger: kanovníci řeholní ... čierní neb bielí (= nigri) 1987 2; všecka opactvie černých i bielých mnichóv (= nigris) 199° 2. čest, f. = honos: čeft a chválu boží (= honore) 188° 2; pro čeít tohoto světa (= honorem) 196r 2; ve cti a v rozkoši (= in honoribus) 203) 2; aj. čí, pron.: tehdy jemu nižádná modlitba nenie platna, ani jeho ani čié 2021 1. čili, part. interr.: Neb nevie zajisté, padneli ten konečně od Boha, čili nepadne, ani vie, jestli od věčnosti napsán ... čili nenie 1917 1. činiti, v. impf. = [facere]: řeč dlúhá činí člověku testknost hádanie ... činí duši kochánie čynéce 184' 1. číslo, n.: na rozmnožení mnohých bez čiſla osob 195 2. čístě, adv. = munde: má jim býti to žákovstvo živo duchovně a číſtie (=*mundius) 1817 I. čisterna, f.: vykopali jsú sobě čifterny 186 1. čísti, v. impf. = legere: co sě od svatých čte v jich životech (= omnes legendae sanctorum) 1931 2; jakožto sě čte, by ... 193 2; ačkolivěk ve čtení čteme (= le- gimus) 194 2; aj. čistý, adj.: Kristóv samý zákon čiftý a svatý 199 I. člověčenstvie, n. = humanitas: náměstek clowiečenftwie (= humanitatis) 181° 2. člověčí, adj. = hominis: syn člowiečí (= hominis) 184 2. člověk, m. = homo: aby člowiek proto podstúpil nebezpečenstvie (= *fidelis) 191° 2; budu súditi všelikalého [asi chyb. místo: -kého] člowieka (= quoscunque homines) 181 1; řeč dlúhá činí clowieku testknost 1815 1; atd. vč. Za plurál užívá se pl. subst. lid, v. toto. (= *est mater fastidiae) 181° 1; řádné (= *delectat) 181° 1; nátisky veliké
Strana 76
76 črvený, adj. = rubeus: pro jich črwené líce (= rubeas) 2017 I. čtenie, n. = evangelium: všecko čtenié na to sě chýlí (= evangelium) 184 2; pravdu svatého cztenié (= evangelicam) 187 2; abych tomu tak tvrdě věřil jako čtení 1931 1; stojí psáno ve čtení svatého Jana 181° 1; pravdy božie ve čtení božiem založené (= evangelice) 187 2; atd. čtver, num. = quattuor: potupuješ čtwéro šibalstvo (= quattuor) 197° 2. čtvrtý, num. = quartus: cztwti [chyba pís.] košáci ... 197 2; v čtyřidcátém a čtwrtem rozdiele (= 44°) 183° 2. čtyřidcátý, num. = quadragesimus: v čtyřdcátem [v rkp. radováno] a čtvrtém rozdiele 183 2. čtyřie, num. [= quattuor]: čtyri fta té modly Baal (= quadringenti) 190f 1. daleko, adv. = [longe]: daleko od světa 1827 1; dobré zemské bylo by daleko zavedeno (= *nimis) 191° I; kazatelóv slušie toliko tak daleko poslúchati (= *de tanto) 194 2; atd.; a dale pohřiechu... 182° 2; dale potom dieš (= *conse- quenter) 186r 2; z toho dale dovodie (= ulterius) 182° 2; atd.; aby od pečovánie světa bylo naydale odděleno (= *maxime) 181 2; atd. dánie, n.: i danié věčné almužny móž tak dobřě prospěti 208 I. Daniel, m., jm. os. = id.: múdrý Daniel 189° 2. dar, m.: dary ducha svatého 187 1. daremní, ný adj. = superfluus: podávánie těch modliteb ... častokrát jest daremnié a škodlivé (= su- perflue) 193 2; zbytečná věc a daremná 1987 2; zbytečné jsú to a da- remne nálezky 199 1; ti daremní zákonové (= superflue) 199 2. darmo, adv. = superflue: darmo sě o to pokúšieš (= superflue) 195) 1. darovati, v. impf.: a tak ne ihned ...Boha přinutie darowati své dary Ducha svatého 204' 2. dáti, v. pf. = dare: nedadré sě dobře jim obrátiti 208 2; dalit Buoh 184 1; tak Buoh day 181 1; daj potřebu mému životu (= *tribue) 185° 1; dal jsem všecky desátky (= dedi) 182° 1; té straně druzie dala jsem moc 181° 2; dali gfú Krista na smrt (= *occiderant) 186 1; aby všem takovým dal odpuštěnie 184 1; aby dal svój život za mnohé (= daret) 184' 2; aby sě potom jiní nedali klamati 200° 2; tak geft nám Kristova řehola dana 191° 2; atd.
76 črvený, adj. = rubeus: pro jich črwené líce (= rubeas) 2017 I. čtenie, n. = evangelium: všecko čtenié na to sě chýlí (= evangelium) 184 2; pravdu svatého cztenié (= evangelicam) 187 2; abych tomu tak tvrdě věřil jako čtení 1931 1; stojí psáno ve čtení svatého Jana 181° 1; pravdy božie ve čtení božiem založené (= evangelice) 187 2; atd. čtver, num. = quattuor: potupuješ čtwéro šibalstvo (= quattuor) 197° 2. čtvrtý, num. = quartus: cztwti [chyba pís.] košáci ... 197 2; v čtyřidcátém a čtwrtem rozdiele (= 44°) 183° 2. čtyřidcátý, num. = quadragesimus: v čtyřdcátem [v rkp. radováno] a čtvrtém rozdiele 183 2. čtyřie, num. [= quattuor]: čtyri fta té modly Baal (= quadringenti) 190f 1. daleko, adv. = [longe]: daleko od světa 1827 1; dobré zemské bylo by daleko zavedeno (= *nimis) 191° I; kazatelóv slušie toliko tak daleko poslúchati (= *de tanto) 194 2; atd.; a dale pohřiechu... 182° 2; dale potom dieš (= *conse- quenter) 186r 2; z toho dale dovodie (= ulterius) 182° 2; atd.; aby od pečovánie světa bylo naydale odděleno (= *maxime) 181 2; atd. dánie, n.: i danié věčné almužny móž tak dobřě prospěti 208 I. Daniel, m., jm. os. = id.: múdrý Daniel 189° 2. dar, m.: dary ducha svatého 187 1. daremní, ný adj. = superfluus: podávánie těch modliteb ... častokrát jest daremnié a škodlivé (= su- perflue) 193 2; zbytečná věc a daremná 1987 2; zbytečné jsú to a da- remne nálezky 199 1; ti daremní zákonové (= superflue) 199 2. darmo, adv. = superflue: darmo sě o to pokúšieš (= superflue) 195) 1. darovati, v. impf.: a tak ne ihned ...Boha přinutie darowati své dary Ducha svatého 204' 2. dáti, v. pf. = dare: nedadré sě dobře jim obrátiti 208 2; dalit Buoh 184 1; tak Buoh day 181 1; daj potřebu mému životu (= *tribue) 185° 1; dal jsem všecky desátky (= dedi) 182° 1; té straně druzie dala jsem moc 181° 2; dali gfú Krista na smrt (= *occiderant) 186 1; aby všem takovým dal odpuštěnie 184 1; aby dal svój život za mnohé (= daret) 184' 2; aby sě potom jiní nedali klamati 200° 2; tak geft nám Kristova řehola dana 191° 2; atd.
Strana 77
77 dávanie, n.: časné za chvíli almužny dawanié móž ... 208 1. dávati, v. impf. = [dare]: že Pán Buoh jemu dawa ji tak (= *largientem) 181 2; jemužto od- pustky dawá (= *concedit) 1921 1; Kristus . .. člověku dawa ſe vnitř na duši (= *illabitur) 193 2. dávní, v. dávný. dávno, adv., (pův. jm. tv. adj. dávný, v. toto): dělila jsem dawno mú cierkev 181° 2; jest již dawno dovedeno 183° 1; atd. Odtud též: od stara dawna 1861 2. dávný, dávní adj. = antiquus: dawny obyčej 188 2; dawné kněžské nadánie 1887 2; dawnié potvrzenie 188r 1; podle dawneho tvého bludu (= antiquum) 202 2; v dawní obyčej 210 2; zázraky nové i dawne 193 2; aj. Srovnej: dávno. dědic, m. = heres: o nižádném diedici (= heredi) 192) 2. dědictvie, n. = hereditas: já jsem částka a dedictwié vaše (= hereditas) 182° 1; otcovské die- dictwié (= patrimonium) 186r 2; právo světské od diedictwie (= here- ditates) 197° 1; aj. dědina, f. = praedium: dediny i platy i zbožie (= predia) 186 2; kněžských dedin neb platóv (= predia) 194' 1. děkovati, v. impf. = gratias agere: ve všem tom diekuy. Pánu Bohu (= gracias agat) 205' I. dekretál, m. = id.: jich nálezky, dekretaly a jich epištoly ... zatměly jsú boží zákon 185 2; řeč svatého Petra . .. jest lepšie .. . nežli všecky epištoly a dekretaly papežovy 185 2. dělánie, n.: veliká a pyšná dielanié sobě na chudinu dělajíc ... 205 2. dělaný, adj. z part.: v chrámu tělestném, rukú lidskú delaném 200f 2. dělati, v. impf.: aby sobě zde věčný přiebytek delali 200 1; kostelové mezi křesťany mají sprostně ... dielani býti (= *affectanda) 200' 2. déle, adv. komp. = diutius: čím dele žákovstvo v tom stojí (= diucius) 188 1; doňavadž naydele budú trváti 1867 1. děliti, v. impf. = dividere: obecní lidé, jenž ne diele rozličně (= sunt divisi) 1817 1; Já pravda dielila gſem dávno mú cierkev rytěřijící ve tři stránky (= dividebam) 181° 2.
77 dávanie, n.: časné za chvíli almužny dawanié móž ... 208 1. dávati, v. impf. = [dare]: že Pán Buoh jemu dawa ji tak (= *largientem) 181 2; jemužto od- pustky dawá (= *concedit) 1921 1; Kristus . .. člověku dawa ſe vnitř na duši (= *illabitur) 193 2. dávní, v. dávný. dávno, adv., (pův. jm. tv. adj. dávný, v. toto): dělila jsem dawno mú cierkev 181° 2; jest již dawno dovedeno 183° 1; atd. Odtud též: od stara dawna 1861 2. dávný, dávní adj. = antiquus: dawny obyčej 188 2; dawné kněžské nadánie 1887 2; dawnié potvrzenie 188r 1; podle dawneho tvého bludu (= antiquum) 202 2; v dawní obyčej 210 2; zázraky nové i dawne 193 2; aj. Srovnej: dávno. dědic, m. = heres: o nižádném diedici (= heredi) 192) 2. dědictvie, n. = hereditas: já jsem částka a dedictwié vaše (= hereditas) 182° 1; otcovské die- dictwié (= patrimonium) 186r 2; právo světské od diedictwie (= here- ditates) 197° 1; aj. dědina, f. = praedium: dediny i platy i zbožie (= predia) 186 2; kněžských dedin neb platóv (= predia) 194' 1. děkovati, v. impf. = gratias agere: ve všem tom diekuy. Pánu Bohu (= gracias agat) 205' I. dekretál, m. = id.: jich nálezky, dekretaly a jich epištoly ... zatměly jsú boží zákon 185 2; řeč svatého Petra . .. jest lepšie .. . nežli všecky epištoly a dekretaly papežovy 185 2. dělánie, n.: veliká a pyšná dielanié sobě na chudinu dělajíc ... 205 2. dělaný, adj. z part.: v chrámu tělestném, rukú lidskú delaném 200f 2. dělati, v. impf.: aby sobě zde věčný přiebytek delali 200 1; kostelové mezi křesťany mají sprostně ... dielani býti (= *affectanda) 200' 2. déle, adv. komp. = diutius: čím dele žákovstvo v tom stojí (= diucius) 188 1; doňavadž naydele budú trváti 1867 1. děliti, v. impf. = dividere: obecní lidé, jenž ne diele rozličně (= sunt divisi) 1817 1; Já pravda dielila gſem dávno mú cierkev rytěřijící ve tři stránky (= dividebam) 181° 2.
Strana 78
78 dělník, m. = operarius: věrný řemeslník neb dielník ... užitečnějie sě modlí (= operarius) 201 I; robotní dielníci (= operarii) 1817 1. den, m. = dies: až do súdného dne (= *in novissimis temporibus) 186' 1; ve dne i v noci 191 2; třidceti dní odpuftkóv dávají (= dies) 192 1; od věčných dnów (= dierum) 1951 2; atd. desátek, m. = decima: všecky defatky israhelské (= decimas) 182° 1; almužnú a defatky 181° 2. desátý, num. = decimus: defatú stranu (= decimam partem) 181° 2; v defatem položení (= 10°) 183° 2. desět, num.: za dvě létě i za defiet 209 2. desětina, f. = decima: z defietiny 181 2; dostit mají jmieti z oběti deletín, kterúžto deletiný k jich potřěbě jsem oddělil 1827 I. déšť, m. = pluvia: aby na zemi déſt nešel (= non plueret); a nešel jest déſt za tři léta (= non pluit) ... a nebe jest dalo deſt (= pluviam) 2021 2. Deuteronomium, n. = id.: stojí psáno v knihách deutronomii 182) 2. devátý, num. [= nonus]: v devatem nadſtém rozdiele (= 19°) 190 2. diabel, m. = diabolus: a diabel jest lež (= diabolus) 181F 1; již jest od diabla nynějším kněžím zapověděno (= a diabolo) 184 2; drably jsme k tomu vyháněli (= de- monia) 1951 1; atd. č. diabelský, adj. = diabolicus: chytrost diabelſká 183r 2; v hřiechu najtěžšiem diabelſkém (= diabo- lice) 1881 1; sú údové diabelítí 191 2; omýlenie diabelſká (= diaboli) 1951 I; aby jimi ctili muže diabelſké (= diabolicos) 208 1; aj. diabelstvie, n.: v diabelftwré jsú sě zvrátili (= *in membra diaboli) 210° 1. diablóv, adj. possess. = diaboli: zbor diablów 192° 1; v propast diablowu (= diaboli) 194 2; diablowi údové (= diaboli) 1907 1. dielo, n. [= opus]: a o tom welikém diele klášteřském (= *quantum ad edificia) 200 2; v tom žebrání na ta diéla nepotřebná 200' 2. dieti, v. impf. = dicere: nebo dieš, že .. . (= *concipis) 186 2; když dále potom dieš (= *con- sequenter addis) 1861 2; protož i die Kristus (= dicit) 1821 2; die Pán
78 dělník, m. = operarius: věrný řemeslník neb dielník ... užitečnějie sě modlí (= operarius) 201 I; robotní dielníci (= operarii) 1817 1. den, m. = dies: až do súdného dne (= *in novissimis temporibus) 186' 1; ve dne i v noci 191 2; třidceti dní odpuftkóv dávají (= dies) 192 1; od věčných dnów (= dierum) 1951 2; atd. desátek, m. = decima: všecky defatky israhelské (= decimas) 182° 1; almužnú a defatky 181° 2. desátý, num. = decimus: defatú stranu (= decimam partem) 181° 2; v defatem položení (= 10°) 183° 2. desět, num.: za dvě létě i za defiet 209 2. desětina, f. = decima: z defietiny 181 2; dostit mají jmieti z oběti deletín, kterúžto deletiný k jich potřěbě jsem oddělil 1827 I. déšť, m. = pluvia: aby na zemi déſt nešel (= non plueret); a nešel jest déſt za tři léta (= non pluit) ... a nebe jest dalo deſt (= pluviam) 2021 2. Deuteronomium, n. = id.: stojí psáno v knihách deutronomii 182) 2. devátý, num. [= nonus]: v devatem nadſtém rozdiele (= 19°) 190 2. diabel, m. = diabolus: a diabel jest lež (= diabolus) 181F 1; již jest od diabla nynějším kněžím zapověděno (= a diabolo) 184 2; drably jsme k tomu vyháněli (= de- monia) 1951 1; atd. č. diabelský, adj. = diabolicus: chytrost diabelſká 183r 2; v hřiechu najtěžšiem diabelſkém (= diabo- lice) 1881 1; sú údové diabelítí 191 2; omýlenie diabelſká (= diaboli) 1951 I; aby jimi ctili muže diabelſké (= diabolicos) 208 1; aj. diabelstvie, n.: v diabelftwré jsú sě zvrátili (= *in membra diaboli) 210° 1. diablóv, adj. possess. = diaboli: zbor diablów 192° 1; v propast diablowu (= diaboli) 194 2; diablowi údové (= diaboli) 1907 1. dielo, n. [= opus]: a o tom welikém diele klášteřském (= *quantum ad edificia) 200 2; v tom žebrání na ta diéla nepotřebná 200' 2. dieti, v. impf. = dicere: nebo dieš, že .. . (= *concipis) 186 2; když dále potom dieš (= *con- sequenter addis) 1861 2; protož i die Kristus (= dicit) 1821 2; die Pán
Strana 79
79 Buoh (= ait) 183 2; ... ten dié: Diemeli, že ... (= dicit, quod si dixerimus) 194 2; ješto diegí, že by měli ... 197 2; ajč. dieti sě, v. impf. = fieri: ještěť ne mnoho toho diege 183° 2; a to ſie ge dalo již 190° 1; slibové fie diegí (= fiunt) 191° 1; modlitba diege fie kterémukolivěk svatému = *porrecta) 193° 1; atd. div, m. = signum: protož nenieť diw, že ... (= non mirum) 183 2; a toho potvrzují mnohé diwi 193 2; mnoho sě jest diwow stalo ... těmi diwy antikristo- vými (= signis) ... nechajme těch nejistých diwow (= signa) 195 I. divně, adv.: proti Bohu sě tak diwnie postavují 208 2. dlůho, adv. = diu: tak tvrdě a tak dluho (= diu) 186) 1. Srov.: déle. dlúhý, adj.: jednostajná a obyčejná řeč dluhá 181° 1. dnes, adv. = hodie: takéž i dnes jich plémě velmi sě je rozsielo (= hodie) 196° 1; aj. do, praep. = ad: do třetie strany 1817 2; zvl. č. až do: až nejednú do krveprolitie 183 2; až do smrti 187 1; až do ohavné jeho smrti 185f 2; atd. vč. doba, f. Vyskýtá se zvláště v adverbialných ustrnulých výrazech: v ta doby 189 2; v ta doba 190° 1; v tu doby 1861 2; ajp. dobřě, dobře, adv. [= bene]: dobřie máme za to ...193 2; pójčujiť dobřie toho, že ... 186 1; některé řeči nemóž nižádný dobře dovésti; atd. Srov.: lépe. dobrodienstvie, n. = *gratitudo: nynější kněžie, majíc mnoho viec dobrodienfwie než kněžie v starém zákoně (= gratitudinem) 187 2. dobrota, f.: dřevních svatých dobrota, svatost 194 1; pod podobenstvím zákonnie dobroty 1957 1. dobrovolně, adv. = spontanee: ktož jest ... dobrowolnie chudých služebnější 185 1; dobrowolnye a svobodně (= spontanee) 185 2. dobrovolný, adj.: dobrowolny chudobu 1947 1. dobrý, adj. = bonus: hádanie o dobré věci 1811; v dobrých . . . skutciech 181 2; dobre křesťanstvie 190 2; bratřie dobří lidé (= boni) 198 2; nebť dobřie (ch. m. dobří) musie zde na světě mnoho trpěti 2087 1; atd. vč. Srv.: lepší.
79 Buoh (= ait) 183 2; ... ten dié: Diemeli, že ... (= dicit, quod si dixerimus) 194 2; ješto diegí, že by měli ... 197 2; ajč. dieti sě, v. impf. = fieri: ještěť ne mnoho toho diege 183° 2; a to ſie ge dalo již 190° 1; slibové fie diegí (= fiunt) 191° 1; modlitba diege fie kterémukolivěk svatému = *porrecta) 193° 1; atd. div, m. = signum: protož nenieť diw, že ... (= non mirum) 183 2; a toho potvrzují mnohé diwi 193 2; mnoho sě jest diwow stalo ... těmi diwy antikristo- vými (= signis) ... nechajme těch nejistých diwow (= signa) 195 I. divně, adv.: proti Bohu sě tak diwnie postavují 208 2. dlůho, adv. = diu: tak tvrdě a tak dluho (= diu) 186) 1. Srov.: déle. dlúhý, adj.: jednostajná a obyčejná řeč dluhá 181° 1. dnes, adv. = hodie: takéž i dnes jich plémě velmi sě je rozsielo (= hodie) 196° 1; aj. do, praep. = ad: do třetie strany 1817 2; zvl. č. až do: až nejednú do krveprolitie 183 2; až do smrti 187 1; až do ohavné jeho smrti 185f 2; atd. vč. doba, f. Vyskýtá se zvláště v adverbialných ustrnulých výrazech: v ta doby 189 2; v ta doba 190° 1; v tu doby 1861 2; ajp. dobřě, dobře, adv. [= bene]: dobřie máme za to ...193 2; pójčujiť dobřie toho, že ... 186 1; některé řeči nemóž nižádný dobře dovésti; atd. Srov.: lépe. dobrodienstvie, n. = *gratitudo: nynější kněžie, majíc mnoho viec dobrodienfwie než kněžie v starém zákoně (= gratitudinem) 187 2. dobrota, f.: dřevních svatých dobrota, svatost 194 1; pod podobenstvím zákonnie dobroty 1957 1. dobrovolně, adv. = spontanee: ktož jest ... dobrowolnie chudých služebnější 185 1; dobrowolnye a svobodně (= spontanee) 185 2. dobrovolný, adj.: dobrowolny chudobu 1947 1. dobrý, adj. = bonus: hádanie o dobré věci 1811; v dobrých . . . skutciech 181 2; dobre křesťanstvie 190 2; bratřie dobří lidé (= boni) 198 2; nebť dobřie (ch. m. dobří) musie zde na světě mnoho trpěti 2087 1; atd. vč. Srv.: lepší.
Strana 80
80 dobré, n.: obecné dobre zemské... (= *rem publicam) 191° 1; pro dobré i užitečné papežovo i cierkve svaté 203° 2; aj. dobytek, m. = pecus: z ptactva neb z dobytka (= de pecoribus) 183° 2. dobyti, v. pf. = acquirere: dobyl geſt svému žákovstvu toho všeho panſtvie (= adquisivit) 1861 2. dobytie, n: blaznivé tak jich jest proti Bohu dobyte (ch. m. dobytie) 208 1. dobytý, adj. z part.: toho panstvie zle dobyteho 1831 2. dobývati, v. impf.: žebráním sobě dobywagíce tělestné potřěby 185 2; a tudy aby v núzi někdy potřěbičky dobywali 205 1. dokázanie, n. = probatio: a dokazaní toho .. . súdcě slušie věřiti [= probacioni) 183 1. dokázati, v. pf. = probare: dokazi toho, že . . . a jáť dokázi, žeť ... (= doce . . . docebo) 194' 2; aniž také móžeš dokazati, by ... 194 I; toho gest dokazal svým ži- votem na sobě (= exemplat) 185 1; jest již dávno dovedeno i do- kazano (= probatum est) 185° 1; jakožto geſt dokazáno na jeho apošto- léch (= ut patet) 184' 1. dokazovati, v. impf.: jako ſie to dokazuge (= ut patet) 190f 2. dokonalý, adj. = perfectus: skutkové dobří nemohli by dokonalí býti 199 I; najdóstojnější strana a naydokonaleyffie jest ... (= perfectissima) 195 1. dokonánie, n. [= perfectio]: opušťujíc to dokonanié Kristovo ... (= *perfectum) 194 1. dokonati, v. pf.: a jižť to sě počíná a dáliť Buoh dokonát 184 I. doktor, m.: řeč ... kterého doktora svatého . . . 189 I. dole, adv.: lež die viec dole v kapitule tajto 208' 2. dóm, m. = domus: chodiece dom od domv 197° 1; mají krásné ... i počestné domy (= do- mum) 196° 1. domácí, adj.: k obraně ... své vlasti domacié 1967 1. Dominik, m., jm. os.: svatý dominík 2007 1. domněnie, n. = opinio: to dobré domnienié o někdajších dobrých papežích ... (= opinio) 193 2; podle jich domnienié 183 I; z kterakéhos domnienié 189 I.
80 dobré, n.: obecné dobre zemské... (= *rem publicam) 191° 1; pro dobré i užitečné papežovo i cierkve svaté 203° 2; aj. dobytek, m. = pecus: z ptactva neb z dobytka (= de pecoribus) 183° 2. dobyti, v. pf. = acquirere: dobyl geſt svému žákovstvu toho všeho panſtvie (= adquisivit) 1861 2. dobytie, n: blaznivé tak jich jest proti Bohu dobyte (ch. m. dobytie) 208 1. dobytý, adj. z part.: toho panstvie zle dobyteho 1831 2. dobývati, v. impf.: žebráním sobě dobywagíce tělestné potřěby 185 2; a tudy aby v núzi někdy potřěbičky dobywali 205 1. dokázanie, n. = probatio: a dokazaní toho .. . súdcě slušie věřiti [= probacioni) 183 1. dokázati, v. pf. = probare: dokazi toho, že . . . a jáť dokázi, žeť ... (= doce . . . docebo) 194' 2; aniž také móžeš dokazati, by ... 194 I; toho gest dokazal svým ži- votem na sobě (= exemplat) 185 1; jest již dávno dovedeno i do- kazano (= probatum est) 185° 1; jakožto geſt dokazáno na jeho apošto- léch (= ut patet) 184' 1. dokazovati, v. impf.: jako ſie to dokazuge (= ut patet) 190f 2. dokonalý, adj. = perfectus: skutkové dobří nemohli by dokonalí býti 199 I; najdóstojnější strana a naydokonaleyffie jest ... (= perfectissima) 195 1. dokonánie, n. [= perfectio]: opušťujíc to dokonanié Kristovo ... (= *perfectum) 194 1. dokonati, v. pf.: a jižť to sě počíná a dáliť Buoh dokonát 184 I. doktor, m.: řeč ... kterého doktora svatého . . . 189 I. dole, adv.: lež die viec dole v kapitule tajto 208' 2. dóm, m. = domus: chodiece dom od domv 197° 1; mají krásné ... i počestné domy (= do- mum) 196° 1. domácí, adj.: k obraně ... své vlasti domacié 1967 1. Dominik, m., jm. os.: svatý dominík 2007 1. domněnie, n. = opinio: to dobré domnienié o někdajších dobrých papežích ... (= opinio) 193 2; podle jich domnienié 183 I; z kterakéhos domnienié 189 I.
Strana 81
81 domnievanie, n. = opinio: . . . ješto toliko jest z domniéwanié (= opinio) 189 1; s některakým domniewaním 191° 2. domnievati sě, v. impf.: mnieti a domnewati fie, že ... 191° 2; mní a domniewa nie 1917 I. doňavadž, conj. = quamdiu: doniawadz on ráčí (= quamdiu) 184 1; doniawadz najdále budú trváti 1867 1. dopustiti sě, v. pf.: co gfú . .. hřiechóv íie dopuftili ... 194 1. dopušťovati, v. impf. = consentire: ktož jim v tom povoluje a dopuftugí (= consencientes) 182° 2. dosáhnúti, v. pf. = consequi: světské cti a chvály dofahnúti 197 1; osoby, jimižto by dofahl božie příezni 193 2; řád, kterýmžto Kristus dofahl milosti (= ad conse- quendum) 197° 1. dosti, adv.: doftit mají (= *contenti) 182 1; ale dofti by bylo každému věrnému = *quietari) 183 2; dofti bude tuto nynie (= *sufficit) 184' 2; atd. dóstojenstvie, n. = dignitas: slušie na doftogenftwié a stav kněžský (= dignitas) 186 2; aby dofto- genftvré světské opustili (= prioritatem) 184 2; mezi doftogenftwím svěckým a duchovním (= inter prioritates) 184 2; u veliké úřady a v doſtogenftwie sě vtisknúce (= gradus) 184 2; aj. dóstojný, adj. = dignus: Kristus byl jest člověk velmi doftoyný 196 2; tak doftoyneho úsilé (= digni) 181 2; tenť jest prvnější a doſtoynieiffí (= major) 185 1; najvětší a naydoftoynieifí strana 195 1; atd. dotazovati sě, v. impf. = consulere: . . . abychme na všem ſie jeho dotazowali (= est sua ecclesia consulenda) 203° 1. dotýkati sě, v. impf. = tangere: ačkolivěk ſie drahně dotyká a o figurách a o posvátných věcech starého zákona (= tanguntur) 183 2. doufánie, n.: přieliš doufanié veliké do své hlavy 188 2. doufati, v. impf. = confidere: nemá doufati v lidské nálezky ... 192° I; doufage pravé vieře Kri- stově ... (= confisus) 203 I; protož každý dobrý kněz doufay velmi v Pána Boha (= confidat) 205r 2. dovésti, v. pf. = convincere, probare: nejsú zpósobeni dowefti na žádného kacieřstvie (= ad convincendum) 182° 2; aby na koho dowedl kacieřstvo (= ad convincendum) 182 2; 6
81 domnievanie, n. = opinio: . . . ješto toliko jest z domniéwanié (= opinio) 189 1; s některakým domniewaním 191° 2. domnievati sě, v. impf.: mnieti a domnewati fie, že ... 191° 2; mní a domniewa nie 1917 I. doňavadž, conj. = quamdiu: doniawadz on ráčí (= quamdiu) 184 1; doniawadz najdále budú trváti 1867 1. dopustiti sě, v. pf.: co gfú . .. hřiechóv íie dopuftili ... 194 1. dopušťovati, v. impf. = consentire: ktož jim v tom povoluje a dopuftugí (= consencientes) 182° 2. dosáhnúti, v. pf. = consequi: světské cti a chvály dofahnúti 197 1; osoby, jimižto by dofahl božie příezni 193 2; řád, kterýmžto Kristus dofahl milosti (= ad conse- quendum) 197° 1. dosti, adv.: doftit mají (= *contenti) 182 1; ale dofti by bylo každému věrnému = *quietari) 183 2; dofti bude tuto nynie (= *sufficit) 184' 2; atd. dóstojenstvie, n. = dignitas: slušie na doftogenftwié a stav kněžský (= dignitas) 186 2; aby dofto- genftvré světské opustili (= prioritatem) 184 2; mezi doftogenftwím svěckým a duchovním (= inter prioritates) 184 2; u veliké úřady a v doſtogenftwie sě vtisknúce (= gradus) 184 2; aj. dóstojný, adj. = dignus: Kristus byl jest člověk velmi doftoyný 196 2; tak doftoyneho úsilé (= digni) 181 2; tenť jest prvnější a doſtoynieiffí (= major) 185 1; najvětší a naydoftoynieifí strana 195 1; atd. dotazovati sě, v. impf. = consulere: . . . abychme na všem ſie jeho dotazowali (= est sua ecclesia consulenda) 203° 1. dotýkati sě, v. impf. = tangere: ačkolivěk ſie drahně dotyká a o figurách a o posvátných věcech starého zákona (= tanguntur) 183 2. doufánie, n.: přieliš doufanié veliké do své hlavy 188 2. doufati, v. impf. = confidere: nemá doufati v lidské nálezky ... 192° I; doufage pravé vieře Kri- stově ... (= confisus) 203 I; protož každý dobrý kněz doufay velmi v Pána Boha (= confidat) 205r 2. dovésti, v. pf. = convincere, probare: nejsú zpósobeni dowefti na žádného kacieřstvie (= ad convincendum) 182° 2; aby na koho dowedl kacieřstvo (= ad convincendum) 182 2; 6
Strana 82
82 toho nemóž doweſti (= *docere) 188 1; že by na súdě zjevném ještě toho na ně nebylo dowedeno (= probatum fuerit) 183 1; ajč. dóvod, m. = *testimonium: třetí dowod starého zákona (= *lex) 183 2; z mnohého dowodu zakona nového (= testimonio) 184 1; přivésti málo dowodów (= testimonia) 184' 2; nebť jest takovým dowodem oklamal... (= in ista argucia) 2097 I. dovoditi, v. impf. = convincere: a z toho dále dowodie věrní (= convincunt) 182 2; jistějie a zjevnějie toho dowodie (= innuunt) 183 1; jakožto dowodí ſe z nového i z sta- rého zákona (= sicut patet) 210' 2. drahně, adv.: ačkolivěk sě drahnie dotýká ... 183 2. drahný, adj.: drahnú částku 210f 1. drahý, adj.: .. . že by modlitba takových falešných duchovních byla dražífé, nežli .. . 201 2. dřéve, adv.; jen ve význ. komp.: příleží stavu kněžskému dřéwe nežli jinému 181 1; bylo by zpósobi- lejšie nežli dréwe (= *quam modo) 1961 1. dřevní, adj.: to dávné dřewnié nadánie 195 1; pro. .. poznánie dřewnié odpory lživé 187 1; těch dřewních svatých dobrota ... 194 1. drobet, m. = fragmentum: apoštolové sebrali jsú drobty (= fragmenta) 209 1. druhdy, adv.: slušic některá ustavenie ... druhdy zavrci 188 1; druhdy té některé řeči nemóž nižádný dobře dovésti 189 1; aj. druhé, adv. (vl. acc. sg. neutr.) = secundo: druhe z toho mame (= secundo) 184 2; druhé na tom, že Kristóv zákon ... 199° 1. druhý, I. = alter; II. = secundus; III. = quidam: I. jedna strana plete sě v úřad druhe strany (= alterius) 182° 1; atd. II. druha stránka mé cierkve (= secunda) 181 2; té straně druzié dala sem moc 181 2; atd. III. zdá sě druhym za podobné (= quibusdam) 181 1; protož řkú druzi ... (= quidam) 193 2; atd. č. drženie, n. = possessio: z toho držemé zbožie (= de illa possessione) 194° 2. držěti, držeti, v. impf. = tenere: třetie stránka jakožto založenie drzí na sobě dvě stráncě prvnie (= sus- tinet) 181° 1; méně jich drzí s Kristem 189 2; s těmi, ješto jich stranu
82 toho nemóž doweſti (= *docere) 188 1; že by na súdě zjevném ještě toho na ně nebylo dowedeno (= probatum fuerit) 183 1; ajč. dóvod, m. = *testimonium: třetí dowod starého zákona (= *lex) 183 2; z mnohého dowodu zakona nového (= testimonio) 184 1; přivésti málo dowodów (= testimonia) 184' 2; nebť jest takovým dowodem oklamal... (= in ista argucia) 2097 I. dovoditi, v. impf. = convincere: a z toho dále dowodie věrní (= convincunt) 182 2; jistějie a zjevnějie toho dowodie (= innuunt) 183 1; jakožto dowodí ſe z nového i z sta- rého zákona (= sicut patet) 210' 2. drahně, adv.: ačkolivěk sě drahnie dotýká ... 183 2. drahný, adj.: drahnú částku 210f 1. drahý, adj.: .. . že by modlitba takových falešných duchovních byla dražífé, nežli .. . 201 2. dřéve, adv.; jen ve význ. komp.: příleží stavu kněžskému dřéwe nežli jinému 181 1; bylo by zpósobi- lejšie nežli dréwe (= *quam modo) 1961 1. dřevní, adj.: to dávné dřewnié nadánie 195 1; pro. .. poznánie dřewnié odpory lživé 187 1; těch dřewních svatých dobrota ... 194 1. drobet, m. = fragmentum: apoštolové sebrali jsú drobty (= fragmenta) 209 1. druhdy, adv.: slušic některá ustavenie ... druhdy zavrci 188 1; druhdy té některé řeči nemóž nižádný dobře dovésti 189 1; aj. druhé, adv. (vl. acc. sg. neutr.) = secundo: druhe z toho mame (= secundo) 184 2; druhé na tom, že Kristóv zákon ... 199° 1. druhý, I. = alter; II. = secundus; III. = quidam: I. jedna strana plete sě v úřad druhe strany (= alterius) 182° 1; atd. II. druha stránka mé cierkve (= secunda) 181 2; té straně druzié dala sem moc 181 2; atd. III. zdá sě druhym za podobné (= quibusdam) 181 1; protož řkú druzi ... (= quidam) 193 2; atd. č. drženie, n. = possessio: z toho držemé zbožie (= de illa possessione) 194° 2. držěti, držeti, v. impf. = tenere: třetie stránka jakožto založenie drzí na sobě dvě stráncě prvnie (= sus- tinet) 181° 1; méně jich drzí s Kristem 189 2; s těmi, ješto jich stranu
Strana 83
83 držie (= cum suis fautoribus) 184 1; kteréžto [t. panstvie] zle a ne právě ... držie (= detente) 188 2; jehožto [t. zákona] nedržiéc, ne- mohú spaseni býti 198 2; smějí tak zatvrzeně držieti 182° 2; za vieru držieti 189 2; nenie povinen křesťan za vieru drzeti 191 2; nedržieli fú právě Kristova zákona (= tenentes) 194 2; aby těch božích při- kázaní ... žádný nedrzal 184 1; aby ten zákon drzan byl (= servari) 184 1; a zvláště, aby byl držién (= servanda est) 184 1; atd. vč. dska, f. = tabula: z prvnieho přikázanie druhé díky (= tabule) 182° 2. duch, m. = spiritus: dary ducha svatého 187 1; řeč tvá nepocházie ... z ducha svatého 188 1; v jednom duchu sjednaných 1887 1; mohú ... bez ducha sva- tého býti (= non inspirati) 192 1; .. . chudých duchem (= spiritu) 203° 1; aj. duchovně, adv. = spiritualiter: má jím žákovstvo živo býti duchownie (= *spiritualius) 1817 1. duchovní, adj. = spiritualis, *mysticus: aby ctil otce duchowniého... a matku duchowní 195 2; neb jsú v duchowném rozumu kaštel (= ad sensum misticum) 1827 2; jep- tišky a duchownié sestry (= sororisse) 198 2; v duchovních i v tě- lesných věcech (= in spirituali) 181 2; atd. vč. Substantivně: ty zlosti duchowních 186 2; mistři i jiní duchowní 187 2; většie strana duchownich 190° 1; aj. duchovník, m. zlí duchowníci a almužníci lakomí jimi vládnú 208 2. dúpě, n. = fovea: liškyť dupata mají (= foveas) 185r 2. dušě, fem. = anima: co slušie k duſi spasení 191° 1; činí duſſi kochanie (= animum) 181° I; duffie křesťanské zpósobilé viéce osvěcují se (= mentes) 181 1; svatý biskup najvětší dufí věrných ... (= animarum) 204 1. dva, num. = duo: ta dwa papeže volená protivná sobě 190 I; dwie osobě 181 I; dwie stránce (= duas partes) . . . jinýma dwiema menšíma stránkoma 1817 I; jednoho nebo dwa nebo tři 189f 1; atd. dvadcátý, num. = vicesimus: v dwadcatem rozdiele (= 20°) 184' 2. dvakrát, adv.: ... jakožto dwakrat lid na půšti mnohý ráčil je nakrmiti (= *in dupplici convivio) 200° 1. dvanádstý, num.: za dwanadíteho apoštola 190° I; za dwanadíteho 190° 2. dvojenie, n.: beze všech sváróv a dwogenié 1821 I. 63
83 držie (= cum suis fautoribus) 184 1; kteréžto [t. panstvie] zle a ne právě ... držie (= detente) 188 2; jehožto [t. zákona] nedržiéc, ne- mohú spaseni býti 198 2; smějí tak zatvrzeně držieti 182° 2; za vieru držieti 189 2; nenie povinen křesťan za vieru drzeti 191 2; nedržieli fú právě Kristova zákona (= tenentes) 194 2; aby těch božích při- kázaní ... žádný nedrzal 184 1; aby ten zákon drzan byl (= servari) 184 1; a zvláště, aby byl držién (= servanda est) 184 1; atd. vč. dska, f. = tabula: z prvnieho přikázanie druhé díky (= tabule) 182° 2. duch, m. = spiritus: dary ducha svatého 187 1; řeč tvá nepocházie ... z ducha svatého 188 1; v jednom duchu sjednaných 1887 1; mohú ... bez ducha sva- tého býti (= non inspirati) 192 1; .. . chudých duchem (= spiritu) 203° 1; aj. duchovně, adv. = spiritualiter: má jím žákovstvo živo býti duchownie (= *spiritualius) 1817 1. duchovní, adj. = spiritualis, *mysticus: aby ctil otce duchowniého... a matku duchowní 195 2; neb jsú v duchowném rozumu kaštel (= ad sensum misticum) 1827 2; jep- tišky a duchownié sestry (= sororisse) 198 2; v duchovních i v tě- lesných věcech (= in spirituali) 181 2; atd. vč. Substantivně: ty zlosti duchowních 186 2; mistři i jiní duchowní 187 2; většie strana duchownich 190° 1; aj. duchovník, m. zlí duchowníci a almužníci lakomí jimi vládnú 208 2. dúpě, n. = fovea: liškyť dupata mají (= foveas) 185r 2. dušě, fem. = anima: co slušie k duſi spasení 191° 1; činí duſſi kochanie (= animum) 181° I; duffie křesťanské zpósobilé viéce osvěcují se (= mentes) 181 1; svatý biskup najvětší dufí věrných ... (= animarum) 204 1. dva, num. = duo: ta dwa papeže volená protivná sobě 190 I; dwie osobě 181 I; dwie stránce (= duas partes) . . . jinýma dwiema menšíma stránkoma 1817 I; jednoho nebo dwa nebo tři 189f 1; atd. dvadcátý, num. = vicesimus: v dwadcatem rozdiele (= 20°) 184' 2. dvakrát, adv.: ... jakožto dwakrat lid na půšti mnohý ráčil je nakrmiti (= *in dupplici convivio) 200° 1. dvanádstý, num.: za dwanadíteho apoštola 190° I; za dwanadíteho 190° 2. dvojenie, n.: beze všech sváróv a dwogenié 1821 I. 63
Strana 84
84 dvojiti sě, v. impf.: nedwogil sie v své řeči 188 2. dvór, m.: = curia (o dvoře papežském): dwor papežóv římský (= curia romana) 182 2; obyčej římského pa- pežova dworu 1831 1; atd. č. dýchanie, n. = inspiratio: lidé mohú za malú chvíli živi býti bez dychanié (= sine inspiracione aeris) 208r 2. ej, interj., psáno ey: ey, by tuto věrnú řeč ... znamenali 185 I; ey, pójčujiť dobřě toho 186° 1; aj. Eklesiastes, m. = id.: die Eklefiaftes v svém prvém rozdiele (= ecclesiaste) 189° 2. Eklesiastikus, m. = id.: stojí psáno v knihách múdrosti Eklefiaftici (= ecclesiastici) 203 2. epištola, f. [= epistola]: v druhé Epiftole k Korintóm 185 2; k Tímoteovi v první epiítole 185° 1; v lat. orig. obyčejně slovo epistola vynecháno. Eva, f., jm. os. = id.: znamenav, že ewa . . . (= Eva) 193f 2. evangelista, m. = id.: svatý Jan ewangeliſta (= Evangelista) 194° 2. Exodus, m. = id.: v knihách Exody, to jest v druhých knihách Mojžiešových (= Exodi) 195° 1. Ezechiel, m., jm. os. = id.: v proroctví Ezechiele proroka 183° 2. faleš, m. = fraudulentia: . .. plnost jest falfe a nevěry 200f 1; .. . ale všakt jest v tom mnoho falffie přimiešeno (= fraudulencia) 200r 2. falešný, adj. = falsus: falefíní zákonníci 185 2; od falefínych prorokóv 186' 2; mnozí fa- leffní proroci (= pseudoprophete) 195r 2; všecka znamenie nábo- ženstvie jsú na nich falefíná (= falsa) 200f 2; atd. faraonóv, adj. possess. = pharaonis: čarodějníci faraonowi (= pharaonis) 195 1. farářstvie, n.: . .. biskupstvie neb fararftwie ... 190f 2. figura, f.: o figurách a o posvátných věcech 183 2. František, m., jm. os.: svatý ffrantiek 200 I. hádanie, n. = *alternatio: řádné hadanié protivných mezi sebú osob (= alternacio) 181° 1.
84 dvojiti sě, v. impf.: nedwogil sie v své řeči 188 2. dvór, m.: = curia (o dvoře papežském): dwor papežóv římský (= curia romana) 182 2; obyčej římského pa- pežova dworu 1831 1; atd. č. dýchanie, n. = inspiratio: lidé mohú za malú chvíli živi býti bez dychanié (= sine inspiracione aeris) 208r 2. ej, interj., psáno ey: ey, by tuto věrnú řeč ... znamenali 185 I; ey, pójčujiť dobřě toho 186° 1; aj. Eklesiastes, m. = id.: die Eklefiaftes v svém prvém rozdiele (= ecclesiaste) 189° 2. Eklesiastikus, m. = id.: stojí psáno v knihách múdrosti Eklefiaftici (= ecclesiastici) 203 2. epištola, f. [= epistola]: v druhé Epiftole k Korintóm 185 2; k Tímoteovi v první epiítole 185° 1; v lat. orig. obyčejně slovo epistola vynecháno. Eva, f., jm. os. = id.: znamenav, že ewa . . . (= Eva) 193f 2. evangelista, m. = id.: svatý Jan ewangeliſta (= Evangelista) 194° 2. Exodus, m. = id.: v knihách Exody, to jest v druhých knihách Mojžiešových (= Exodi) 195° 1. Ezechiel, m., jm. os. = id.: v proroctví Ezechiele proroka 183° 2. faleš, m. = fraudulentia: . .. plnost jest falfe a nevěry 200f 1; .. . ale všakt jest v tom mnoho falffie přimiešeno (= fraudulencia) 200r 2. falešný, adj. = falsus: falefíní zákonníci 185 2; od falefínych prorokóv 186' 2; mnozí fa- leffní proroci (= pseudoprophete) 195r 2; všecka znamenie nábo- ženstvie jsú na nich falefíná (= falsa) 200f 2; atd. faraonóv, adj. possess. = pharaonis: čarodějníci faraonowi (= pharaonis) 195 1. farářstvie, n.: . .. biskupstvie neb fararftwie ... 190f 2. figura, f.: o figurách a o posvátných věcech 183 2. František, m., jm. os.: svatý ffrantiek 200 I. hádanie, n. = *alternatio: řádné hadanié protivných mezi sebú osob (= alternacio) 181° 1.
Strana 85
85 hanba, f. = ignominia: toť jich jest většie hanba i pohaněnie (= ignominiam) 187° 1; hanbu a pohaněnie od světa 189 I. hanebně, adv.: hanebnie zpohaněti 210° I. hanebný, adj.: služba přieliš hanebná 196' 2. haněnie, n. = exprobratio: také hanienié 1867 2; k sváróm a k haniení (= exprobracionis) 1887 I. haněti, v. impf. = increpare: vypravuješ obyčeje prelátské a velmi haniéš (= increpas) 1861 1; tu boží cěstu ... haniegí 190f 2; .. . protivě sě papežovi a haniege preláty cierkve svaté . . . 203° 1. Heliáš, m., jm. os. = Helias: heháš bieše člověk k nám podobný (= Helias) 202° 2; proti spravedli- vému heliaffowi prorokovi ... heliáš sám 190 I. Heliášóv, adj. possess.: o modlení heliáfowu 202° I. hlad, m. = fames: trp rád pokorně a míle buďto hlad neb žiezen (= famen) 205 1. hlava, f. = caput.: jakožto od své hlawy (= capitis) 182° 1; doufánie veliké do své hlawy 188 2; za hlawu jmieti 183° 1; mohú sobě zvoliti hlawu .. . 190 1. hledati, v. impf. = quaerere: jeho hledaſs zkaženie 195° 1; z toho pokolenie cizoložného, ješto zna- menie hleda 195 2; nehledagí užitka tohoto světa (= non querunt) 188 2; . . . lidského spasenie věrně, jako slušie, hledati 2007 I. hleděti, v. impf. = respicere: pakli hledíš na svatost ... (= *preponderas) . . . raději hledíš na životy těch nejistých (= *acceptas) 194 2; těmi všemi posvátnými věcmi svého užitka hledie 204 2; a tak hled věrný křesťan, na čem ... (= respiciat) 200' 2; tu nenie co hledieti na súd ... (= *non requiritur) 183° 2; hledme, což nám pravý rozum ... ukazuje (= videamus) 189° 1; neslušie nám na to hledieti 1897 2. hlíza, f. = apostema: v pokrytství ... jsú pravé hlízy zbytečné (= apostemata) 196 2. hluboko, adv.: . . . v svój hluboký blud kacieřský sám sě hlube a hlúbe zavodíš (= *te profundas) 202° 2. hlubokost, f. = vorago: . . . v hlubokoft sě hřiechóv potopuje (= in voraginem) 196r 2. hluboký, adj.: jiných rozumóv hlubokých v zákoně božiem ... 193 1; v svój hlu- boký blud kacieřský (= *in voraginem heresis) 202 2.
85 hanba, f. = ignominia: toť jich jest většie hanba i pohaněnie (= ignominiam) 187° 1; hanbu a pohaněnie od světa 189 I. hanebně, adv.: hanebnie zpohaněti 210° I. hanebný, adj.: služba přieliš hanebná 196' 2. haněnie, n. = exprobratio: také hanienié 1867 2; k sváróm a k haniení (= exprobracionis) 1887 I. haněti, v. impf. = increpare: vypravuješ obyčeje prelátské a velmi haniéš (= increpas) 1861 1; tu boží cěstu ... haniegí 190f 2; .. . protivě sě papežovi a haniege preláty cierkve svaté . . . 203° 1. Heliáš, m., jm. os. = Helias: heháš bieše člověk k nám podobný (= Helias) 202° 2; proti spravedli- vému heliaffowi prorokovi ... heliáš sám 190 I. Heliášóv, adj. possess.: o modlení heliáfowu 202° I. hlad, m. = fames: trp rád pokorně a míle buďto hlad neb žiezen (= famen) 205 1. hlava, f. = caput.: jakožto od své hlawy (= capitis) 182° 1; doufánie veliké do své hlawy 188 2; za hlawu jmieti 183° 1; mohú sobě zvoliti hlawu .. . 190 1. hledati, v. impf. = quaerere: jeho hledaſs zkaženie 195° 1; z toho pokolenie cizoložného, ješto zna- menie hleda 195 2; nehledagí užitka tohoto světa (= non querunt) 188 2; . . . lidského spasenie věrně, jako slušie, hledati 2007 I. hleděti, v. impf. = respicere: pakli hledíš na svatost ... (= *preponderas) . . . raději hledíš na životy těch nejistých (= *acceptas) 194 2; těmi všemi posvátnými věcmi svého užitka hledie 204 2; a tak hled věrný křesťan, na čem ... (= respiciat) 200' 2; tu nenie co hledieti na súd ... (= *non requiritur) 183° 2; hledme, což nám pravý rozum ... ukazuje (= videamus) 189° 1; neslušie nám na to hledieti 1897 2. hlíza, f. = apostema: v pokrytství ... jsú pravé hlízy zbytečné (= apostemata) 196 2. hluboko, adv.: . . . v svój hluboký blud kacieřský sám sě hlube a hlúbe zavodíš (= *te profundas) 202° 2. hlubokost, f. = vorago: . . . v hlubokoft sě hřiechóv potopuje (= in voraginem) 196r 2. hluboký, adj.: jiných rozumóv hlubokých v zákoně božiem ... 193 1; v svój hlu- boký blud kacieřský (= *in voraginem heresis) 202 2.
Strana 86
86 hlúpost, f. = *ignorantia: skrze nevěrnú tvú hlupoftí jsi oslepen (= ignoranciam) 201 1. hněv, m.: jest u velikém hniewu božiem 2031 1. hněvati sě = irasci: tehdy toho pána, ješto fe hniewá, srdce .. . (= irati) 203 2. hniezdo, n. = nidus: ptačstvo nebeské [má] svá hnezda (= nidos) 185f 2. hnúti, v. pf. = movere: diabel hnvl ciesařem Konstantinem (= movebat) 210f 1; jediné leč od Ducha svatého byl by hnvt (= motus fuerit) 1927 2. hnutie, n.: z hnytié Ducha svatého (= instigante) 199f I. hod, m., zde v pl. hody = convivium: na hodech dal svatému Tomášovi políček (= convivii) 193 2. hoditi sě, v. impf.: mnoho panoší a rytieřóv, ješto fie hodie ke všemu dobrému (= est ad ...) 196° 1; . . . by fie k věččiemu dobrému nehodilo 197° I. hodně, adv.: . . . ješto nás učí Kristus v něm hodnie sě modliti 2027 I. hodný, adj. = dignus: k odsúzení hodné (= condempnanda) 184 1; [modlitba] jest chvály hodna (= laudabilis) 193 1; ... dobrými a hodnými modlitbami (= dignis) ... na užitečné a hodné modlenie 202' 1; toho hodnieiffie jest, aby . . . 184 2. hojně, adv. = ample: mnoho hoyniegié (= amplius) 1861 2; tiem hoyniegie 190 2. hora, f. = mons: na vysoké hořie 184 2; . . . ješto jest ji (řeč) na hořie mluvil (= in monte) 193 2; jenž podle řeči svatého Augustina jsú hory (= montes) 1821 I. horlivost, f. = zelus: mluvíme z té pravé horliwoſti (= propter zelum) 195° 2. horšiti, v. impf.: viec jich jest, ješto sě horfie zlým naučením 1977 I. hospodář, m. = oeconomus: kupci a hoſpodárzy (= iconomos) 1817 1. hospodářný, adj.: bratřie hofpodarní v špitáléch (= fratres hospitales) 198 2. host, m.: mezi hoſti k stolu 193 2. hotově, adv. = facile: na žádného neslušie hotowiegie a milosrdnějie slitovati sě (= facilius) 193° 2.
86 hlúpost, f. = *ignorantia: skrze nevěrnú tvú hlupoftí jsi oslepen (= ignoranciam) 201 1. hněv, m.: jest u velikém hniewu božiem 2031 1. hněvati sě = irasci: tehdy toho pána, ješto fe hniewá, srdce .. . (= irati) 203 2. hniezdo, n. = nidus: ptačstvo nebeské [má] svá hnezda (= nidos) 185f 2. hnúti, v. pf. = movere: diabel hnvl ciesařem Konstantinem (= movebat) 210f 1; jediné leč od Ducha svatého byl by hnvt (= motus fuerit) 1927 2. hnutie, n.: z hnytié Ducha svatého (= instigante) 199f I. hod, m., zde v pl. hody = convivium: na hodech dal svatému Tomášovi políček (= convivii) 193 2. hoditi sě, v. impf.: mnoho panoší a rytieřóv, ješto fie hodie ke všemu dobrému (= est ad ...) 196° 1; . . . by fie k věččiemu dobrému nehodilo 197° I. hodně, adv.: . . . ješto nás učí Kristus v něm hodnie sě modliti 2027 I. hodný, adj. = dignus: k odsúzení hodné (= condempnanda) 184 1; [modlitba] jest chvály hodna (= laudabilis) 193 1; ... dobrými a hodnými modlitbami (= dignis) ... na užitečné a hodné modlenie 202' 1; toho hodnieiffie jest, aby . . . 184 2. hojně, adv. = ample: mnoho hoyniegié (= amplius) 1861 2; tiem hoyniegie 190 2. hora, f. = mons: na vysoké hořie 184 2; . . . ješto jest ji (řeč) na hořie mluvil (= in monte) 193 2; jenž podle řeči svatého Augustina jsú hory (= montes) 1821 I. horlivost, f. = zelus: mluvíme z té pravé horliwoſti (= propter zelum) 195° 2. horšiti, v. impf.: viec jich jest, ješto sě horfie zlým naučením 1977 I. hospodář, m. = oeconomus: kupci a hoſpodárzy (= iconomos) 1817 1. hospodářný, adj.: bratřie hofpodarní v špitáléch (= fratres hospitales) 198 2. host, m.: mezi hoſti k stolu 193 2. hotově, adv. = facile: na žádného neslušie hotowiegie a milosrdnějie slitovati sě (= facilius) 193° 2.
Strana 87
87 hotový, adj.: by jedno tiem hotowiegí byl milost dáti 201 I. hovado, n. = pecus: což jest prvorozeného z howad obětováno (= omnium pecorum) 183° 2; mnoho přieliš howad obětováchu (= bestias) 209 2. hrad, m.: aby jako na hradie seděli 205 2; jakožto na tvrdých hradéch sě za- vierají ... bez těch tvrdých klášteróv jako hradow ... 200) I. hřěšiti, v. impf. = peccare: mnohem viece hrieffié (= peccant) 187 2; světí rozličně gfú hřieffily a obyčej jsú měli hřieffity (= peccaverunt ... ad peccandum) 1887 1; ajč. hřiech, m. = peccatum: aby sobě hriéchu nečinili 184 1; modlitba jeho bud jemu v hriéch (= in peccatum) 203 1; skrze své hrréchy (= ex peccato) 182° 1; o rozhřěšení ... od hriechów (= a peccato) 195 2; ajč. hřiešný, adj. [= peccatorius]: od nás hřiefíných (= a nobis miseris) 193 2; zvolují sobě životy hřeff- ných nejistých (= vitas peccatrices) 194 1; osob kněžských, hřiefných velmi ... 195° 2. hromada, f.: spojiti na hromadu (= connectere) 181 I. hróza, f.: pro jich hrozy a neřadné kletby 190° I. hrozba, f.: kterakús pomstú a hrozný [patrně chyba pís. m.: hrozbú] rozumnú (= austeritate modesta) 181° 1. hroziti, v. impf. = minari: zdá sě ještě, že hrozíš tajně ... všemu žákovstvu (= minari) 195 I. hrozný, adj. = *summus: tot jest hrozne Bohu porúhanie (= summa) 187° 2. hvězda. f. = astrum: tak řiedil slunce, měsiec i hwiezdy (= astra) 200° I. hýbati, v. impf. = movere: což tehdy hyba tak nemúdré a slepé preláty ... (= movet) 1921 2. chlév, m. = *diversorium: od narozeme, kteréžto stalo sě jest v chlewye (= in diversorio) 185r 2. chlůba, f.: věčí hlubu a pýchu vedú (= gloriabantur) 1867 1; podržíme sě pýchy a marné chluby 195 2. chlubiti sě, v. impf.: chlubie fie sami, nevědúc čím 201 2; .. . abychme modlitbú svú chlu- bréce fie neztratili ... 202° 2.
87 hotový, adj.: by jedno tiem hotowiegí byl milost dáti 201 I. hovado, n. = pecus: což jest prvorozeného z howad obětováno (= omnium pecorum) 183° 2; mnoho přieliš howad obětováchu (= bestias) 209 2. hrad, m.: aby jako na hradie seděli 205 2; jakožto na tvrdých hradéch sě za- vierají ... bez těch tvrdých klášteróv jako hradow ... 200) I. hřěšiti, v. impf. = peccare: mnohem viece hrieffié (= peccant) 187 2; světí rozličně gfú hřieffily a obyčej jsú měli hřieffity (= peccaverunt ... ad peccandum) 1887 1; ajč. hřiech, m. = peccatum: aby sobě hriéchu nečinili 184 1; modlitba jeho bud jemu v hriéch (= in peccatum) 203 1; skrze své hrréchy (= ex peccato) 182° 1; o rozhřěšení ... od hriechów (= a peccato) 195 2; ajč. hřiešný, adj. [= peccatorius]: od nás hřiefíných (= a nobis miseris) 193 2; zvolují sobě životy hřeff- ných nejistých (= vitas peccatrices) 194 1; osob kněžských, hřiefných velmi ... 195° 2. hromada, f.: spojiti na hromadu (= connectere) 181 I. hróza, f.: pro jich hrozy a neřadné kletby 190° I. hrozba, f.: kterakús pomstú a hrozný [patrně chyba pís. m.: hrozbú] rozumnú (= austeritate modesta) 181° 1. hroziti, v. impf. = minari: zdá sě ještě, že hrozíš tajně ... všemu žákovstvu (= minari) 195 I. hrozný, adj. = *summus: tot jest hrozne Bohu porúhanie (= summa) 187° 2. hvězda. f. = astrum: tak řiedil slunce, měsiec i hwiezdy (= astra) 200° I. hýbati, v. impf. = movere: což tehdy hyba tak nemúdré a slepé preláty ... (= movet) 1921 2. chlév, m. = *diversorium: od narozeme, kteréžto stalo sě jest v chlewye (= in diversorio) 185r 2. chlůba, f.: věčí hlubu a pýchu vedú (= gloriabantur) 1867 1; podržíme sě pýchy a marné chluby 195 2. chlubiti sě, v. impf.: chlubie fie sami, nevědúc čím 201 2; .. . abychme modlitbú svú chlu- bréce fie neztratili ... 202° 2.
Strana 88
88 choditi, v. impf. = *incedere: ihned by z toho žebrali chodiéce dóm od domu 197' I; ... aby jinak preláti chodili (= incedant) 210f 2. chopiti sě, v. pf.: jiných gfú nie zákonóv chopili 209 2. chot, I. m. a II. f.: I. od svého chotie, Pána Jezu-krista .. . mezi jinými dušemi křesťan- skými a mezi chotem jich ... 196 I; II. malé jest poznánie jeho choti 182 2. chrám, m. = templum: v stanu neb v chrámie 182 1; v chrámy tělestném (= templi edi- ficium) 200° 2. chtieti, v. impf. = velle: ale chci do třetie strany to mieti (= volo) 181° 2; jakožto Pán Kristus chce mieti (= exigit) 183 2; kteří jim chtlé toho na pomoc býti ... 183r 2; chtiéce sě — slíbiti ... chtrécz pravý boží zákon zavrci 195 2; nechtiel geft tak v světě panovati (= *renuit) 184 2; ale že bych chtiela .. . (= vellem) 182° 2; jediné leč by chtieli 1841 1; atd. vč. chudě, adv.: Kristus byl je živ chudýe 186 1; aby tak živi byli chudie kněžie ... 198 1. chudina, f. = pauperes: z kteréhožto nákladu chudina jest oblúpena (= pauperum) 200 2; chudinv lúpie 185 2. chudoba, f. = pauperies: opušťujíc ... trpedlivú chudobu 194 I; u pokořě a v chudobie (= se- cundum pauperiem) 181 2; abychme my chudobú jeho zbohatěli = inopia) 185 2; atd. chudý, adj. = pauper: aby byl chudý (= pauper) 181 2; v novém zákoně chudeho Jezu-krista 182° I; učí Kristus svój chudý život (= pauperiem) 185 2; chudým učiněn jest (= egenus) 185r 2; málo kněží chudych (= pauperes) 184 1; neb jsem já naychudífi člověk (= pauperrimus) 185 2; atd. chvála, f. = [laus], gloria: od chwaly i rozkoši tohoto světa 182° 1; [modlitba] jest chwaly hodna = laudabilis) 1931 1; k boží chwale 181° 2; k někdajsí své první chwale = gloriam) 186 2. chváliti, v. impf. = laudare: ješto ... zlé za dobré chwalí 198 1; . . . vždy chwalí Boha (= laudat) 203 2; ... velebiti a chwaliti své modlitby 202° 2. chvíle, f. = tempus: a tak jiné učiti v tu chwili 186 2; za malú chwili (= ad tempus mo- dicum) 186 2; za chwili měltě trváti (= ad horam) 186 2; ačkolivěk
88 choditi, v. impf. = *incedere: ihned by z toho žebrali chodiéce dóm od domu 197' I; ... aby jinak preláti chodili (= incedant) 210f 2. chopiti sě, v. pf.: jiných gfú nie zákonóv chopili 209 2. chot, I. m. a II. f.: I. od svého chotie, Pána Jezu-krista .. . mezi jinými dušemi křesťan- skými a mezi chotem jich ... 196 I; II. malé jest poznánie jeho choti 182 2. chrám, m. = templum: v stanu neb v chrámie 182 1; v chrámy tělestném (= templi edi- ficium) 200° 2. chtieti, v. impf. = velle: ale chci do třetie strany to mieti (= volo) 181° 2; jakožto Pán Kristus chce mieti (= exigit) 183 2; kteří jim chtlé toho na pomoc býti ... 183r 2; chtiéce sě — slíbiti ... chtrécz pravý boží zákon zavrci 195 2; nechtiel geft tak v světě panovati (= *renuit) 184 2; ale že bych chtiela .. . (= vellem) 182° 2; jediné leč by chtieli 1841 1; atd. vč. chudě, adv.: Kristus byl je živ chudýe 186 1; aby tak živi byli chudie kněžie ... 198 1. chudina, f. = pauperes: z kteréhožto nákladu chudina jest oblúpena (= pauperum) 200 2; chudinv lúpie 185 2. chudoba, f. = pauperies: opušťujíc ... trpedlivú chudobu 194 I; u pokořě a v chudobie (= se- cundum pauperiem) 181 2; abychme my chudobú jeho zbohatěli = inopia) 185 2; atd. chudý, adj. = pauper: aby byl chudý (= pauper) 181 2; v novém zákoně chudeho Jezu-krista 182° I; učí Kristus svój chudý život (= pauperiem) 185 2; chudým učiněn jest (= egenus) 185r 2; málo kněží chudych (= pauperes) 184 1; neb jsem já naychudífi člověk (= pauperrimus) 185 2; atd. chvála, f. = [laus], gloria: od chwaly i rozkoši tohoto světa 182° 1; [modlitba] jest chwaly hodna = laudabilis) 1931 1; k boží chwale 181° 2; k někdajsí své první chwale = gloriam) 186 2. chváliti, v. impf. = laudare: ješto ... zlé za dobré chwalí 198 1; . . . vždy chwalí Boha (= laudat) 203 2; ... velebiti a chwaliti své modlitby 202° 2. chvíle, f. = tempus: a tak jiné učiti v tu chwili 186 2; za malú chwili (= ad tempus mo- dicum) 186 2; za chwili měltě trváti (= ad horam) 186 2; ačkolivěk
Strana 89
89 obojí .. . za chwili proti tomuto, co nynie vedú, repcí (= ad tempus) 201 1. chvilka, f. = tempus: za chwilku mohú tak živi býti (= ad tempus) 208r 2. chýliti sě, v. impf. = dirigi: od toho stavu, na který ſie to chylí 184 1; všecko čtenie na to nie chýlí (= redundat) 184 2; jehožto chudoba chylila fie jest ku polepšení a rozmnožení mnohých ctností (= sonuit in...) 185 1; byt tato řeč. fie chylila na kněží (= hec verba directa fuerunt) 182) 1; atd. chytřě, adv. = subdole: a totě chytřie diabel uvedl (= subdole) 2087 2. chytrost, f. = calliditas: ale chytroft diábelská v pokrytství jinaktě to obrátila 183 2; zvláště z chytrofti diabelské (= ex cautela) 184 2; ze své přirozené chytroîti a lsti (= calliditatem) 193' 2. chytroště, f. pl. = *cataractae: mezi všemi chytrofftiemi diabelskými (= *cataractas) 201 2. chytrý, adj.: proti té chytre zlosti 187 1; chytré omýlenie 201 2. i, conj. psáno y: I. životem v řečí (= tam —quam) 181 1; žákovstvo v s papežem 183f 1; atd.; opakováno: y v svých svědomích y v svých ve všěch skutciech (= tam — quam) 181° 1; dědiny y platy y zbožie 186f 2; atd. Na poč. věty: I zdali jest to podobné ... 184 1; y kterú smě- lostí raději hledíš ... 194' 2; atd. II. vytýkavé: jsú y jemu kacieřstvié připisovali 190 2; atd. Srovnej ihned. ihned, adv.: počnúc yhned od narozenie 185 2; ne yhned slušie ... 190 1; atd. iponenský, adj. = iponensis: měštěníné yponenítí (= iponenses) 194 1. Israhel, m., jm. os. = Israel: nebudete jim dávati vladařstvie v yſraheli (= in Israel) 183 2. israhelský, izrahelský, adj. = Israel, Israelis: uprostřed synóv yfrahelíkých (= filiorum Israel) . .. všecky desátky yfrahelíké (= Israelis) 182 1; s jiným lidem yzrahelſkým (= populus Israel) 1831 1. pron. = ego: Ja pravda dělila jsem ... najbližší mne aby byli a následovali mne ... na mie pomněli (= de me) 181 2; poňavadž ya jsem Bóh (= ego) 182 1; neroďte my věřiti (= mihi) 183 2; nerod mne následovati (= me) 185r 2; pl. my = nos: na náſ (= nobis) 182 1; abychme my chu- dobú jeho zbohatěli (zde odchylkou tak přeloženo vos) 185 2; neslušie nam na to hleděti 189 2; atd. č. já,
89 obojí .. . za chwili proti tomuto, co nynie vedú, repcí (= ad tempus) 201 1. chvilka, f. = tempus: za chwilku mohú tak živi býti (= ad tempus) 208r 2. chýliti sě, v. impf. = dirigi: od toho stavu, na který ſie to chylí 184 1; všecko čtenie na to nie chýlí (= redundat) 184 2; jehožto chudoba chylila fie jest ku polepšení a rozmnožení mnohých ctností (= sonuit in...) 185 1; byt tato řeč. fie chylila na kněží (= hec verba directa fuerunt) 182) 1; atd. chytřě, adv. = subdole: a totě chytřie diabel uvedl (= subdole) 2087 2. chytrost, f. = calliditas: ale chytroft diábelská v pokrytství jinaktě to obrátila 183 2; zvláště z chytrofti diabelské (= ex cautela) 184 2; ze své přirozené chytroîti a lsti (= calliditatem) 193' 2. chytroště, f. pl. = *cataractae: mezi všemi chytrofftiemi diabelskými (= *cataractas) 201 2. chytrý, adj.: proti té chytre zlosti 187 1; chytré omýlenie 201 2. i, conj. psáno y: I. životem v řečí (= tam —quam) 181 1; žákovstvo v s papežem 183f 1; atd.; opakováno: y v svých svědomích y v svých ve všěch skutciech (= tam — quam) 181° 1; dědiny y platy y zbožie 186f 2; atd. Na poč. věty: I zdali jest to podobné ... 184 1; y kterú smě- lostí raději hledíš ... 194' 2; atd. II. vytýkavé: jsú y jemu kacieřstvié připisovali 190 2; atd. Srovnej ihned. ihned, adv.: počnúc yhned od narozenie 185 2; ne yhned slušie ... 190 1; atd. iponenský, adj. = iponensis: měštěníné yponenítí (= iponenses) 194 1. Israhel, m., jm. os. = Israel: nebudete jim dávati vladařstvie v yſraheli (= in Israel) 183 2. israhelský, izrahelský, adj. = Israel, Israelis: uprostřed synóv yfrahelíkých (= filiorum Israel) . .. všecky desátky yfrahelíké (= Israelis) 182 1; s jiným lidem yzrahelſkým (= populus Israel) 1831 1. pron. = ego: Ja pravda dělila jsem ... najbližší mne aby byli a následovali mne ... na mie pomněli (= de me) 181 2; poňavadž ya jsem Bóh (= ego) 182 1; neroďte my věřiti (= mihi) 183 2; nerod mne následovati (= me) 185r 2; pl. my = nos: na náſ (= nobis) 182 1; abychme my chu- dobú jeho zbohatěli (zde odchylkou tak přeloženo vos) 185 2; neslušie nam na to hleděti 189 2; atd. č. já,
Strana 90
90 jáhen, m. = diaconus: kniežie a tahni (= levite) 183 1; apoštolové sedm [iahjnów zvolili sobě (= diaconos) 210r 2. I ako, conj. = ut: lako dvě osobě ... yako stojí psáno (= ut patet) 181 1; atd. vč.; zvláště často jako by: Jako by řekl (= quasi) 185f 2; Jako by se mienilo řéci . . . (= ac si) 186 2; atd. vč. jakož, conj.: iakoz by to bylo povědieno ... 191° 2. jakožto, conj. = tamquam: desátú stranu rakozto mú vlastní (= tamquam) 181 2; třetie stránka akozto založenie drží (= ut) 181 1; a akozto v Trojici svaté (= et sicut) 1821 1; akožto jest dokázáno (= ut patet) 184 1; akozto jiní pohané (= more gencium) 1851 1; atd. Jakub, m., jm. os. = Jacobus: kdyžto Jakub a Jan stojicchu ... (= Jacobus) 184 2; jako die svatý Jakub... (= Jacobus) 202° 2; aj. jakž, conj.: kterakkolivěk, yakz on ráčí 184 I. jakžto, conj. = instar: iakzto apoštolové (= instar apostolorum) 1811 2; aj. Jan, Ján, m., jm. os. = Joannes: kdyžto Jakub a Jan stojiechu 184 2; svatý Ján Zlatoústý 191° 2; zvl. č.: ve čtení svatého Jana 181 1; atd. jazyk, m. = lingua: aby ... přirozeným byl vazykem z latinského přeložen (= in vulgari) 181° I; ten, cokolivěk yazykem Boha chválí (= lingua) 203' 2. jeden = I. unus; II. quidam: I. gedno tělo cierkve (= unum) 181° I; gedna stránka 181° 2; jako když gedna strana plete se (= una) 182° 1; atd. vč. II. když jest řekl gednomv (= cuidam) 185 2; jedno, n.: = unum: ale gedno viem, že . . . (= unum scio) 198 2. Srovnej adv. jedno. jedenádcte, num.: gedenadcte apoštolóv 190° 1. jedenádctý, num. = undecimus: v genenadctém rozdiele (= undecimo) 187 2. jedenie, n.: skrovnost v gedení i v pití 184 2. jediné, adv., conj. = nisi; často ve spojení s leč: jest chvály hodna gedíne tak daleko, jakožto ... (= nisi de quanto) 193 I; než gediné, že sě jemu tak zdá 189 1; kdež jest tedy většie
90 jáhen, m. = diaconus: kniežie a tahni (= levite) 183 1; apoštolové sedm [iahjnów zvolili sobě (= diaconos) 210r 2. I ako, conj. = ut: lako dvě osobě ... yako stojí psáno (= ut patet) 181 1; atd. vč.; zvláště často jako by: Jako by řekl (= quasi) 185f 2; Jako by se mienilo řéci . . . (= ac si) 186 2; atd. vč. jakož, conj.: iakoz by to bylo povědieno ... 191° 2. jakožto, conj. = tamquam: desátú stranu rakozto mú vlastní (= tamquam) 181 2; třetie stránka akozto založenie drží (= ut) 181 1; a akozto v Trojici svaté (= et sicut) 1821 1; akožto jest dokázáno (= ut patet) 184 1; akozto jiní pohané (= more gencium) 1851 1; atd. Jakub, m., jm. os. = Jacobus: kdyžto Jakub a Jan stojicchu ... (= Jacobus) 184 2; jako die svatý Jakub... (= Jacobus) 202° 2; aj. jakž, conj.: kterakkolivěk, yakz on ráčí 184 I. jakžto, conj. = instar: iakzto apoštolové (= instar apostolorum) 1811 2; aj. Jan, Ján, m., jm. os. = Joannes: kdyžto Jakub a Jan stojiechu 184 2; svatý Ján Zlatoústý 191° 2; zvl. č.: ve čtení svatého Jana 181 1; atd. jazyk, m. = lingua: aby ... přirozeným byl vazykem z latinského přeložen (= in vulgari) 181° I; ten, cokolivěk yazykem Boha chválí (= lingua) 203' 2. jeden = I. unus; II. quidam: I. gedno tělo cierkve (= unum) 181° I; gedna stránka 181° 2; jako když gedna strana plete se (= una) 182° 1; atd. vč. II. když jest řekl gednomv (= cuidam) 185 2; jedno, n.: = unum: ale gedno viem, že . . . (= unum scio) 198 2. Srovnej adv. jedno. jedenádcte, num.: gedenadcte apoštolóv 190° 1. jedenádctý, num. = undecimus: v genenadctém rozdiele (= undecimo) 187 2. jedenie, n.: skrovnost v gedení i v pití 184 2. jediné, adv., conj. = nisi; často ve spojení s leč: jest chvály hodna gedíne tak daleko, jakožto ... (= nisi de quanto) 193 I; než gediné, že sě jemu tak zdá 189 1; kdež jest tedy většie
Strana 91
91 nevěra, gediné . . . opustiti (= quam) 185 2; gediné leč by chtěl řéci . . . (= nisi) 184 1; gediné leč Pán Buoh ... zjedná (= nisi) 1897 1; gediné budeliť to prvé potvrzeno (= nisi) 187 2. jediný, adj.: . . . v gediný a samý Kristóv zákon 199 1. jednak, adv.: gednak na jednu stranu, gednak na druhú ... 191° 1. jednáne, n.: prelátóv starého zákona gednanié neřádné ... o smrti Pana Jezu- krista 197 1; a tak chýlí sě tvé gednanié na zkaženie božieho zákona 205 2. jednati, v. impf. = operari: kterakžto tehdy miluješ ... cierkev svatú, gednage jí tak veliké zka- ženie 195° 1; ty stránky antikristovy mnoho gfú gednaly proti Kristovi = practizaverant) 196 1; aby věrně bez opuštěnie bylo gednano operandum) 183° 2; aj. = jedno, jedne, adv. = nisi: gedne což by sě s Kristem sjednávalo (= nisi de quanto illud consonat) 188° 1; ... aby jim gedne zjevil to .. . 190° 2; . .. aby gedno jie k boží chvále požíval 181° 2; atd. Srovnej jeden. jednostajný, adj.: gednoftayna a obyčejná řeč (= *idemptitas) 1811 1; v též gednoſtayne řeči (= *equivocaciones) 191° 1. jednota, f.: svrchovaná gednota a svornost 1821 1; spojiti na hromadu v gednotu 181 1; by všecky mysli a modlitby v gednotu sě sjednaly (= uniri possent) 1931 1. jednú, adv.: neb gednv člověk padna od viery (= *lapsus autem a fide) 189 1. Srovnej jeden. jedva, adv. = vix: gedwa a nesnadně skrovně jeho požívajíc (= vix) 187 1. jeho, jemu, atd. v. on. jejle, pron. = eius (fem.): synové gegie 182 2; stránky gegié nemocné (= eius) 196' 2. jelikožto, conj.: též všecka papežova ustavenie, gelikozto jsú proti božiemu usta- vení ... 2087 2. jeliž, conj. = antequam: neslušie ... jim pozdravenie dáti, geliž by pravú pravdu vyznali ... (= antequam) 1987 1.
91 nevěra, gediné . . . opustiti (= quam) 185 2; gediné leč by chtěl řéci . . . (= nisi) 184 1; gediné leč Pán Buoh ... zjedná (= nisi) 1897 1; gediné budeliť to prvé potvrzeno (= nisi) 187 2. jediný, adj.: . . . v gediný a samý Kristóv zákon 199 1. jednak, adv.: gednak na jednu stranu, gednak na druhú ... 191° 1. jednáne, n.: prelátóv starého zákona gednanié neřádné ... o smrti Pana Jezu- krista 197 1; a tak chýlí sě tvé gednanié na zkaženie božieho zákona 205 2. jednati, v. impf. = operari: kterakžto tehdy miluješ ... cierkev svatú, gednage jí tak veliké zka- ženie 195° 1; ty stránky antikristovy mnoho gfú gednaly proti Kristovi = practizaverant) 196 1; aby věrně bez opuštěnie bylo gednano operandum) 183° 2; aj. = jedno, jedne, adv. = nisi: gedne což by sě s Kristem sjednávalo (= nisi de quanto illud consonat) 188° 1; ... aby jim gedne zjevil to .. . 190° 2; . .. aby gedno jie k boží chvále požíval 181° 2; atd. Srovnej jeden. jednostajný, adj.: gednoftayna a obyčejná řeč (= *idemptitas) 1811 1; v též gednoſtayne řeči (= *equivocaciones) 191° 1. jednota, f.: svrchovaná gednota a svornost 1821 1; spojiti na hromadu v gednotu 181 1; by všecky mysli a modlitby v gednotu sě sjednaly (= uniri possent) 1931 1. jednú, adv.: neb gednv člověk padna od viery (= *lapsus autem a fide) 189 1. Srovnej jeden. jedva, adv. = vix: gedwa a nesnadně skrovně jeho požívajíc (= vix) 187 1. jeho, jemu, atd. v. on. jejle, pron. = eius (fem.): synové gegie 182 2; stránky gegié nemocné (= eius) 196' 2. jelikožto, conj.: též všecka papežova ustavenie, gelikozto jsú proti božiemu usta- vení ... 2087 2. jeliž, conj. = antequam: neslušie ... jim pozdravenie dáti, geliž by pravú pravdu vyznali ... (= antequam) 1987 1.
Strana 92
92 jenž, pron. = qui: I. shodné, II. absolutivní: I. a ten život vysoký ... genz jest lepší 181 2; zbožie, po niemž stojie 182 2; svaté čtenie, gímž nám ukazuje ... 185 2; atd. vč. II. křesťánkové, genz jsú Kristova cierkev (= qui sunt) 181 2; pro- střednie stránka, genz jsú ... (= que) 181 1; a pravdy, genz sklamati nemóž 191° 2; atd. vč. jenžto, pron. = qui: úřadu, gímžto . . . mně slúžieť (= quo) 182) 1; odpustkóv, o nichzto ... 183 2; atd. ten ... gemvzto odpustky dává (= cui) 1921 1; ... osoby, gímizto by dosáhl božie přiezni (= personas mediantes) 193 2; atd. jeptiška, f.: geptiſky a duchovnie sestry 198 2. Jeremiáš, m., jm. os.: podle proroctvie Jeremiaſſie proroka 183' 1. Jeroným, m., jm. os. = Jeronimus: svatý Jeroným (= Jeronimus) 194° 1. Jeruzalém, m., jm. m.: v chrámě geruzalemie na modlitbách ostati 200 2. jesličky, f. pl.: v chlévě a v geſličkách 185f 2. jestliže, conj.: . . . geſtliže jest proti vieře ... 191° I. Jesu-krist, Jezu-krist, m., jm. os. = Jesus Christus: božstvie hefukriſta 1812; náměstek člověčenstvie Pána gezukrista 181 2; před Pánem gezukristem 185f 1; atd. vč. Jesus, m., jm. os. = id. Pán ihefus Kristus bieše takový 185 1. ještě, adv. = adhuc: a geſtiet sě mnoho toho děje 183 2; geſtie pro lepšie naučenie... (= adhuc) 187° 1; atd. ješto, pron. relat. absol. = qui: ale kněz, geſto má ... (= qui) 181 2; cierkvi svaté, geſto zde na zemi přemáhá ... 182r 2; jsú-li ti zlořečení, gefto sě odchylují (= qui) 182) 2; s těmi, gefto málo jeho volených ... 1887 1; viera křesťanská, gefto ji máme ... 191° 2; co prawie neb vedú, geſto toho z zákona božieho dovésti nemohú 189 2; atd. vč. Jezu-krist v. Jesu-krist. Ježíš, m., jm. os. = Jesus: dědictvie gežíle ukřižovaného 1861 2; proti gežíffowi (= adversus Jesum) 187° 2; . .. kteréžto jest Pan gežíš vydal (= Jesus) 196° 2; ajč. Jidáš, v. Judáš. Jidášóv, adj. = possess: zrazenie gidaſowo 197° 1.
92 jenž, pron. = qui: I. shodné, II. absolutivní: I. a ten život vysoký ... genz jest lepší 181 2; zbožie, po niemž stojie 182 2; svaté čtenie, gímž nám ukazuje ... 185 2; atd. vč. II. křesťánkové, genz jsú Kristova cierkev (= qui sunt) 181 2; pro- střednie stránka, genz jsú ... (= que) 181 1; a pravdy, genz sklamati nemóž 191° 2; atd. vč. jenžto, pron. = qui: úřadu, gímžto . . . mně slúžieť (= quo) 182) 1; odpustkóv, o nichzto ... 183 2; atd. ten ... gemvzto odpustky dává (= cui) 1921 1; ... osoby, gímizto by dosáhl božie přiezni (= personas mediantes) 193 2; atd. jeptiška, f.: geptiſky a duchovnie sestry 198 2. Jeremiáš, m., jm. os.: podle proroctvie Jeremiaſſie proroka 183' 1. Jeroným, m., jm. os. = Jeronimus: svatý Jeroným (= Jeronimus) 194° 1. Jeruzalém, m., jm. m.: v chrámě geruzalemie na modlitbách ostati 200 2. jesličky, f. pl.: v chlévě a v geſličkách 185f 2. jestliže, conj.: . . . geſtliže jest proti vieře ... 191° I. Jesu-krist, Jezu-krist, m., jm. os. = Jesus Christus: božstvie hefukriſta 1812; náměstek člověčenstvie Pána gezukrista 181 2; před Pánem gezukristem 185f 1; atd. vč. Jesus, m., jm. os. = id. Pán ihefus Kristus bieše takový 185 1. ještě, adv. = adhuc: a geſtiet sě mnoho toho děje 183 2; geſtie pro lepšie naučenie... (= adhuc) 187° 1; atd. ješto, pron. relat. absol. = qui: ale kněz, geſto má ... (= qui) 181 2; cierkvi svaté, geſto zde na zemi přemáhá ... 182r 2; jsú-li ti zlořečení, gefto sě odchylují (= qui) 182) 2; s těmi, gefto málo jeho volených ... 1887 1; viera křesťanská, gefto ji máme ... 191° 2; co prawie neb vedú, geſto toho z zákona božieho dovésti nemohú 189 2; atd. vč. Jezu-krist v. Jesu-krist. Ježíš, m., jm. os. = Jesus: dědictvie gežíle ukřižovaného 1861 2; proti gežíffowi (= adversus Jesum) 187° 2; . .. kteréžto jest Pan gežíš vydal (= Jesus) 196° 2; ajč. Jidáš, v. Judáš. Jidášóv, adj. = possess: zrazenie gidaſowo 197° 1.
Strana 93
93 jiesti, v. impf. = comedere: obět za hřiechy budút giefti (= comedent) 183° 2; ta mi je dala a gedl gſem (= comedi) 187 2. jieti sě, v. pf.: . . . že Eva ... gala fie geft něco pochybovati 193° 2. jinak, adv. = aliter: nebo ginak ten stav nemohl by ... 181 2; ginak než duch svatý miení 187 I; ginak móž lehce jeden neb druhý .. . klamán býti (= aliter) 201° 2. jinde, adv.: ginde nemóž jmieti založenie 1877 2. jiný, adj. = alius: dřéve nežli ginemy 181 1; ginie dvě straně (= duas partes alias) 181' 2; ginyma dvěma menšíma stránkoma (= aliis) 181 I; mistři i giní du- chovní 190r 2; s giným lidem izrahelským (= reliquo) 183 1; giných jedenádote apoštolóv 190 1 (zde ve významu: ostatních). jistě, adv.: giftie zláť jest to výmluva 183 1; giftiegié a zjevnějie toho dovodie = *satis) 183° 1; nic zjevně ani giſtie nepraví 190 2. jistiti, v. impf.: co jest nejistého giftie 1921 2. jistota, f. = certitudo: ta viera má dáti každému ... tak velikú giftotu o těch věcech (= certi- tudo) 191° 2; Kristóv zákon převyšuje lidská ustavenie giftotú a bez- pečenstvím 199° 1. jistý, adj. = certus: a gifta jsem ... (= certum est) 188 2; toho gifteho voleného 190° I; za gifté v tom kusu nevie 191° 1; gifteho za giſte nedávají 192° 1; ti giftí žebráci 198 1; i těch giſtých ... 185 2; giftieifié znamenie (= evi- dencius) 182° 2; toť nám má giftieifie býti 189f 2; atd. jíti, v. impf.: velmi pečlivě okolo gdú 182° 2; jako by chtěl po něm gíti (= sequi 185 2; aby spravedlivost a právo mohlo tiem svobodnějie před sě gíti (= procedere) 186 2; úzkú fú cěstú fli ... ješto by po té cěstě fl 190° I; aby na zemi déšt neſel; a neſel geft déšt... (= plueret... pluit) 202° 2; atd. již, adv. = I. nunc, II. iam: I. giž v novém zákoně (= nunc) 182° 1; atd. II. tato řeč pověděná gíz 1827 1; a gizt to sě počíná... 184 I; ej, gizt nynějších časóv (= iam enim) 1867 1; blud... giz sě jest zjevil (= iam) 188 2; a to sě je dálo giž 190' 1; atd. jméno, n. = nomen: gméno slovutné (= nomen) 182° 1; .. . zdali jsme ve gméno tvé nepro- rokovali (= in nomine) 195 1.
93 jiesti, v. impf. = comedere: obět za hřiechy budút giefti (= comedent) 183° 2; ta mi je dala a gedl gſem (= comedi) 187 2. jieti sě, v. pf.: . . . že Eva ... gala fie geft něco pochybovati 193° 2. jinak, adv. = aliter: nebo ginak ten stav nemohl by ... 181 2; ginak než duch svatý miení 187 I; ginak móž lehce jeden neb druhý .. . klamán býti (= aliter) 201° 2. jinde, adv.: ginde nemóž jmieti založenie 1877 2. jiný, adj. = alius: dřéve nežli ginemy 181 1; ginie dvě straně (= duas partes alias) 181' 2; ginyma dvěma menšíma stránkoma (= aliis) 181 I; mistři i giní du- chovní 190r 2; s giným lidem izrahelským (= reliquo) 183 1; giných jedenádote apoštolóv 190 1 (zde ve významu: ostatních). jistě, adv.: giftie zláť jest to výmluva 183 1; giftiegié a zjevnějie toho dovodie = *satis) 183° 1; nic zjevně ani giſtie nepraví 190 2. jistiti, v. impf.: co jest nejistého giftie 1921 2. jistota, f. = certitudo: ta viera má dáti každému ... tak velikú giftotu o těch věcech (= certi- tudo) 191° 2; Kristóv zákon převyšuje lidská ustavenie giftotú a bez- pečenstvím 199° 1. jistý, adj. = certus: a gifta jsem ... (= certum est) 188 2; toho gifteho voleného 190° I; za gifté v tom kusu nevie 191° 1; gifteho za giſte nedávají 192° 1; ti giftí žebráci 198 1; i těch giſtých ... 185 2; giftieifié znamenie (= evi- dencius) 182° 2; toť nám má giftieifie býti 189f 2; atd. jíti, v. impf.: velmi pečlivě okolo gdú 182° 2; jako by chtěl po něm gíti (= sequi 185 2; aby spravedlivost a právo mohlo tiem svobodnějie před sě gíti (= procedere) 186 2; úzkú fú cěstú fli ... ješto by po té cěstě fl 190° I; aby na zemi déšt neſel; a neſel geft déšt... (= plueret... pluit) 202° 2; atd. již, adv. = I. nunc, II. iam: I. giž v novém zákoně (= nunc) 182° 1; atd. II. tato řeč pověděná gíz 1827 1; a gizt to sě počíná... 184 I; ej, gizt nynějších časóv (= iam enim) 1867 1; blud... giz sě jest zjevil (= iam) 188 2; a to sě je dálo giž 190' 1; atd. jméno, n. = nomen: gméno slovutné (= nomen) 182° 1; .. . zdali jsme ve gméno tvé nepro- rokovali (= in nomine) 195 1.
Strana 94
94 jmenovaný, adj. z part. = vocatus: zákonové již napřed od tebe gmenowaní 199° 1; neb jsú kněžie toliko gmenowaní (= vocati) 205 I. jmieti, mieti, v. impf. = I. habere; II. ſputare]; III. debere IV. Zvláštní vazby: I. má gmiéti panstvie 181 2; magí znamenie tělestná (= habent) 182° I; mají pravým právem to všecko, což magí (= habent) 181° I; magice pokrm (= habentes) 185° 1; atd. vč. II. které zákon boží má za svaté (= canonizat) 189 2; obecně magí za to, že ... 195 1; mnozí za tot magí (= est multis evidens) 192° 2; ti, ješto je mieli někdy za svaté 189 1; atd. ma pilně pamatowati 181° 2; ma spojiti (— debet) 181° 1; tak ma křesťan slúžiti (= oportet) 182 2; kteřížto magí býti náměstci (= debent) 181f 2; atd. vč. každý, ješto sě tak ma (= talis) 185 1; na tom dosti miegme (= contenti simus) 185° 1; druhé z toho mame (= patet) 184 2; chci do třetie strany to mieti, aby ... (= volo s acc. c. inf.) 181° 2; aj. Judáš, Jidáš, m., jm. os.: ... jakožto Judáš 197 2; všichni takoví modlitebníci pokrytí jsú připsáni k gidáfowi Škarioth 203 I. k, ke, ku, praep. = ad: k blahoslavenství (= ad beatitudinem) ... k zatracení (= ad suppli- cium) 181 1; k odsúzení hodné (= condempnanda) 184 1; atd. ke všemu tomu 189 2; ke mně nápodobný (= instar mei) 182) 2; atd. ku první straně (= ad) 182° 1; atd. před p. k před začátečním k vynecháno: byliliť jsú kněžie starého zákona kterým přikázaním tvrdě vázáni 184 2; nenie zpósoben kniezftwí 181 2. kacěřovati, v. impf.: kacierugí věrné křesťanstvo 190° 2; jedna strana druhú kacieřuge 190) 1. kacieř, m. = haereticus: kaciéři zlořečení 182 2; by nebyli kaciéři (= heretici) 183 1; ajč. kacieřský, adj. = haeretious: z té kaciéřſke řeči (= heretica) 187 1; aj. kacieřstvie, n. = haeresis: nejsú zpósobeni dovésti na žádného kacierſtwié (= *super heretica pravitate) 182) 2; těžké kacieřftwie (= heresis) 184 I; i jemu často- krát kacieřftwie připisovali (= heresis) 190f 2. kacieřstvo, n. [= hacresis]: aby na koho dovedl kacierftwo (= *super heretica pravitate) 182° 2. kád, f. = modius: nižádný nezajže lucerny a položí ji pod kád (= modio) 200 I. kámen, m. = lapis: vrz na ni kamenem (= lapidem) 182' 2. III. IV.
94 jmenovaný, adj. z part. = vocatus: zákonové již napřed od tebe gmenowaní 199° 1; neb jsú kněžie toliko gmenowaní (= vocati) 205 I. jmieti, mieti, v. impf. = I. habere; II. ſputare]; III. debere IV. Zvláštní vazby: I. má gmiéti panstvie 181 2; magí znamenie tělestná (= habent) 182° I; mají pravým právem to všecko, což magí (= habent) 181° I; magice pokrm (= habentes) 185° 1; atd. vč. II. které zákon boží má za svaté (= canonizat) 189 2; obecně magí za to, že ... 195 1; mnozí za tot magí (= est multis evidens) 192° 2; ti, ješto je mieli někdy za svaté 189 1; atd. ma pilně pamatowati 181° 2; ma spojiti (— debet) 181° 1; tak ma křesťan slúžiti (= oportet) 182 2; kteřížto magí býti náměstci (= debent) 181f 2; atd. vč. každý, ješto sě tak ma (= talis) 185 1; na tom dosti miegme (= contenti simus) 185° 1; druhé z toho mame (= patet) 184 2; chci do třetie strany to mieti, aby ... (= volo s acc. c. inf.) 181° 2; aj. Judáš, Jidáš, m., jm. os.: ... jakožto Judáš 197 2; všichni takoví modlitebníci pokrytí jsú připsáni k gidáfowi Škarioth 203 I. k, ke, ku, praep. = ad: k blahoslavenství (= ad beatitudinem) ... k zatracení (= ad suppli- cium) 181 1; k odsúzení hodné (= condempnanda) 184 1; atd. ke všemu tomu 189 2; ke mně nápodobný (= instar mei) 182) 2; atd. ku první straně (= ad) 182° 1; atd. před p. k před začátečním k vynecháno: byliliť jsú kněžie starého zákona kterým přikázaním tvrdě vázáni 184 2; nenie zpósoben kniezftwí 181 2. kacěřovati, v. impf.: kacierugí věrné křesťanstvo 190° 2; jedna strana druhú kacieřuge 190) 1. kacieř, m. = haereticus: kaciéři zlořečení 182 2; by nebyli kaciéři (= heretici) 183 1; ajč. kacieřský, adj. = haeretious: z té kaciéřſke řeči (= heretica) 187 1; aj. kacieřstvie, n. = haeresis: nejsú zpósobeni dovésti na žádného kacierſtwié (= *super heretica pravitate) 182) 2; těžké kacieřftwie (= heresis) 184 I; i jemu často- krát kacieřftwie připisovali (= heresis) 190f 2. kacieřstvo, n. [= hacresis]: aby na koho dovedl kacierftwo (= *super heretica pravitate) 182° 2. kád, f. = modius: nižádný nezajže lucerny a položí ji pod kád (= modio) 200 I. kámen, m. = lapis: vrz na ni kamenem (= lapidem) 182' 2. III. IV.
Strana 95
95 kamenný, adj.: skrze ty vysoké a kamenné zdi 200 2. kamenovati, v. impf. = lapidare: chtiece jeho kamenowati jakožto kacieře (= lapidandus) 190f 2. kanonika, f.: jako die svatý Jakub v své kanonice 202 2. kanovník, m. = canonicus: všichni kanowníci řeholní neb ješto slovú latíně kanonici regulares 198° 2. kapitula, f. = capitulum: lež die viec dole v kapitule tajto 208° 2. kaplan, m.: . . . aby jeho kněz, jakožto kaplan jeho . . . 210 I. kardinál, m. = cardinalis: kardinali, biskupi i jiní velicí preláti 194 2; kardinaloweé mohú býti (= cardinalium) 190° 1; všech kardinalów 189f 2; atd. Kartúsi, m. pl. = Cartusienses: mnišie kartufi (= Cartusienses) 1987 2. kaštel, m. = castellum: neb jsú v duchovniem rozumu kafítel (= castellum) 182 2. káti sě, v. impf. = poenitere: tak ſe kagíce přišli do nebeského královstvie 194 1; nebuduli ſe toho kati (= penitendo) 210° 2. kázanie, n. = praedicatio: věrné a snažné kazanie zákona božieho (= evangelisacio) 184 2; proti užitečnému kazaní slova božieho 184 1; potupují kazanié pravdy božie (= predicacionem) 187° 2. kazatel, m.: řeč kterého kazatele nynějšieho 189 1; pastýřóv a kazatelow . . . slušie.... poslúchati 194 2. kazatelský, adj.: . . že by měli úřad kazatelſký 197 2. kázati, v. impf. = praedicare: bránie kazati slova božieho (= predicari) 184 2; aj.; aby to lidem bylo kazáno (= *declaretur) 187 1; když ... proti tomu zjevně nekazí 198 2; a častokrát kromě střěchy pod nebem na púšti kazal geft ... (= predicavit) 200° 1. kaziti, v. impf. = imperficere: viece kazí ſie ten stav kněžský (= imperficitur) 196 1; kazie je (man- želstvie) mezi jinými dušemi ... 1967 1. každý, pronom. = omnis, quilibet: kazdý věrný křesťan (= omnis) 182° 2; ta kazda modlitba (= quelibet) 193r I; stvořitel kazdeho stvořenie (= cuiuslibet) 181F 1; slušie kazdémy dobrému věřiti (= omni) 192 1; atd.
95 kamenný, adj.: skrze ty vysoké a kamenné zdi 200 2. kamenovati, v. impf. = lapidare: chtiece jeho kamenowati jakožto kacieře (= lapidandus) 190f 2. kanonika, f.: jako die svatý Jakub v své kanonice 202 2. kanovník, m. = canonicus: všichni kanowníci řeholní neb ješto slovú latíně kanonici regulares 198° 2. kapitula, f. = capitulum: lež die viec dole v kapitule tajto 208° 2. kaplan, m.: . . . aby jeho kněz, jakožto kaplan jeho . . . 210 I. kardinál, m. = cardinalis: kardinali, biskupi i jiní velicí preláti 194 2; kardinaloweé mohú býti (= cardinalium) 190° 1; všech kardinalów 189f 2; atd. Kartúsi, m. pl. = Cartusienses: mnišie kartufi (= Cartusienses) 1987 2. kaštel, m. = castellum: neb jsú v duchovniem rozumu kafítel (= castellum) 182 2. káti sě, v. impf. = poenitere: tak ſe kagíce přišli do nebeského královstvie 194 1; nebuduli ſe toho kati (= penitendo) 210° 2. kázanie, n. = praedicatio: věrné a snažné kazanie zákona božieho (= evangelisacio) 184 2; proti užitečnému kazaní slova božieho 184 1; potupují kazanié pravdy božie (= predicacionem) 187° 2. kazatel, m.: řeč kterého kazatele nynějšieho 189 1; pastýřóv a kazatelow . . . slušie.... poslúchati 194 2. kazatelský, adj.: . . že by měli úřad kazatelſký 197 2. kázati, v. impf. = praedicare: bránie kazati slova božieho (= predicari) 184 2; aj.; aby to lidem bylo kazáno (= *declaretur) 187 1; když ... proti tomu zjevně nekazí 198 2; a častokrát kromě střěchy pod nebem na púšti kazal geft ... (= predicavit) 200° 1. kaziti, v. impf. = imperficere: viece kazí ſie ten stav kněžský (= imperficitur) 196 1; kazie je (man- želstvie) mezi jinými dušemi ... 1967 1. každý, pronom. = omnis, quilibet: kazdý věrný křesťan (= omnis) 182° 2; ta kazda modlitba (= quelibet) 193r I; stvořitel kazdeho stvořenie (= cuiuslibet) 181F 1; slušie kazdémy dobrému věřiti (= omni) 192 1; atd.
Strana 96
96 kde, adv. = ubi: neb tu, kde Pán Buoh přikazuje ... (= ubi) 183 1; aj. Srovnej nikde. kdež, adv. = ubi: kdez jest tehdy většie nevěra .. . (= ubi) 185 2. kdežkolivěk, adv.: kdezkoliwiek zmienka sě o něm činí ... 191° 2. kdy, adv. [= quando]: I. indef.: všech hřiechóv, co jich jest kdy učinil 195° 1; pakli kdy . . . podržíme sě pýchy (= quandoque); II. rel.: též kdy bývá ta dva papeže ..., tehdy . .. (= si) 190° I. kdybych, v. bych. když, conj. = postquam; si: tak jako kdyz jedna strana plete se .. . (= *quam quod) 182° 1; kdyz jsú ty zlosti duchovních vyčištěny (= postquam) 186 2; atd.; zvláště kdyz nemají ... (= si) 192f I. kdyžto, conj. = postquam: kdyzto Jakub a Jan stojiechu (= postquam) 184 2; nynie kdyzto jest Satan tak velmě rozvázán (= *antequam) 192° 2. klam, m.: ale klamtie to 203f 2. klamati, v. impf. = decipere: na tom klamáš a křívě mluvíš 186r 2; aby sě jim nedali klamati 191° 2; sami sě klamame (= seducimus) 194 2; .. . klamagíce je o jich tě- lestný statek 201 1; jinak móž lehce jeden neb druhý v tom kupectví klamán býti (= defraudaret) 201 2; na tomto kusu duchovní zákonníci . . . velmě klamagí pány světské ... (= decipiunt) 202° 2. klamovný, adj. = *iocosus: že by slovo božie bylo klamowne (= iocosum) 209° I. klásti, v. impf. = ponere: neb založenie své kladú ne v pokorném a ne v chudém životě (= fun- datur) 203 2 ... a v tom neklad sobě [t. kněz] hřiechu svého na přě- kážku (= non ponat) 205 I. klášter, m. = claustrum: aby nadávali kostely, klafftery .. . . 198 1; s tak bohatými klaſtery nadanými (= claustris) 200 1; v nynějších tak velikých klafteřiéch 200f 2. klášterní, klášterný, adj. = claustralis: modlitba klaſterních mnichóv (= claustralium) 201 2; . . . v tom že- brání na ta diela . . . kostelnie neb klaſterná 200° 2. klášteřský, adj.: a o tom velikém diele klaſterſkém 200f 2.
96 kde, adv. = ubi: neb tu, kde Pán Buoh přikazuje ... (= ubi) 183 1; aj. Srovnej nikde. kdež, adv. = ubi: kdez jest tehdy většie nevěra .. . (= ubi) 185 2. kdežkolivěk, adv.: kdezkoliwiek zmienka sě o něm činí ... 191° 2. kdy, adv. [= quando]: I. indef.: všech hřiechóv, co jich jest kdy učinil 195° 1; pakli kdy . . . podržíme sě pýchy (= quandoque); II. rel.: též kdy bývá ta dva papeže ..., tehdy . .. (= si) 190° I. kdybych, v. bych. když, conj. = postquam; si: tak jako kdyz jedna strana plete se .. . (= *quam quod) 182° 1; kdyz jsú ty zlosti duchovních vyčištěny (= postquam) 186 2; atd.; zvláště kdyz nemají ... (= si) 192f I. kdyžto, conj. = postquam: kdyzto Jakub a Jan stojiechu (= postquam) 184 2; nynie kdyzto jest Satan tak velmě rozvázán (= *antequam) 192° 2. klam, m.: ale klamtie to 203f 2. klamati, v. impf. = decipere: na tom klamáš a křívě mluvíš 186r 2; aby sě jim nedali klamati 191° 2; sami sě klamame (= seducimus) 194 2; .. . klamagíce je o jich tě- lestný statek 201 1; jinak móž lehce jeden neb druhý v tom kupectví klamán býti (= defraudaret) 201 2; na tomto kusu duchovní zákonníci . . . velmě klamagí pány světské ... (= decipiunt) 202° 2. klamovný, adj. = *iocosus: že by slovo božie bylo klamowne (= iocosum) 209° I. klásti, v. impf. = ponere: neb založenie své kladú ne v pokorném a ne v chudém životě (= fun- datur) 203 2 ... a v tom neklad sobě [t. kněz] hřiechu svého na přě- kážku (= non ponat) 205 I. klášter, m. = claustrum: aby nadávali kostely, klafftery .. . . 198 1; s tak bohatými klaſtery nadanými (= claustris) 200 1; v nynějších tak velikých klafteřiéch 200f 2. klášterní, klášterný, adj. = claustralis: modlitba klaſterních mnichóv (= claustralium) 201 2; . . . v tom že- brání na ta diela . . . kostelnie neb klaſterná 200° 2. klášteřský, adj.: a o tom velikém diele klaſterſkém 200f 2.
Strana 97
97 kletba, f. = excommunicatio: jeden kletbu jest vydával na druhého 183r 2; pro . . . neřádné kletby 190° 1; všickni takoví jsúť u veliké kletbie (= excommunicatus) 202 I; kletby, neb kostelóv a oltářóv svěcenie (= excommunicaciones) 210f 2. kněz, m. = sacerdos: kniez, ješto má... 181 2; největší kniez tohoto žákovstva (= clericus clericorum) 1957 1; k kniežý Aronovi (= ad aaron) 182° 2; atd. za plural slouží kněžie, původně sg. fem.: doklady pro sklonění původní i pro tvary s koncovkami množnými: ti kniezié mají sě ... 182 1; nebud dáno kniezí 184 2; jakožto diabel převracie svu knieží (= sacerdotes suos) 210 1; na kniezí starého zákona (= clero) 182° 1; přikázaní o kniezí pověděnému 184 1; vedle toho: knezím jest zapověděno to 183 2; nesjednává sě s knezími 182° 1; atd. kněžie, f., v. kněz. kněžna, f.: zpravujiec ... kniezny i panie ... 1981 1. kněžsky, adv. = *catholice: . . . že je živ kniezſky (= catholice) 191° I. kněžský, adj. = sacerdotum: prvnie kniezíká strana 182 I; kniežata kniezíkaá (= principes sacer- dotum) 186' 1; stavu kniezíkemv 181° 1; slušie na dóstojenstvie a stav kniezſký (= sacerdotum) 186r 2; cěstu apoštolskú a kniezſkú 190 2; atd. vč. kněžství, n. = sacerdotium: nenie zpósoben kniežſtwi (= est indispositus clericari) 181° 2; v kniezſtwi a u veliké úřady ... (= ad superiores gradus sacerdocii) 184 2. kniehy, v. knihy. kniežě, n. = princeps: když sě ukáže knežie všěch pastýřóv ... (= princeps) 185 2; jakožto jsú králové, kniežata .. . 181 2; kniézata jich (= principes) 184' 2; kniézata kněžská (= principes sacerdotum) 1867 1 (několik dokladů). kniežetstvie, n. [= principatus]: ti, ješto kmezetſtwie mají (= qui videntur principari) 184 2; knihy, kniehy, f. pl. [= liber]: v kniehach ,Numeri“ 182F 2; v knihách ,Deuteronomii' 182' 2; v prvních knihach Mojžiešových (= Genesis) 187 2; v třetích knihách králo- vých (= 3 Regum) 190° 1; v živé kniéhy života 191° 1; atd. kochánie, n. [= delectatio]: činí duši kochanié (= delectat animum) 1817 1. kochati sě, v. impf. = delectari: . . . že v tom omýlení ... kochafs fie (= delectaris) 201 1.
97 kletba, f. = excommunicatio: jeden kletbu jest vydával na druhého 183r 2; pro . . . neřádné kletby 190° 1; všickni takoví jsúť u veliké kletbie (= excommunicatus) 202 I; kletby, neb kostelóv a oltářóv svěcenie (= excommunicaciones) 210f 2. kněz, m. = sacerdos: kniez, ješto má... 181 2; největší kniez tohoto žákovstva (= clericus clericorum) 1957 1; k kniežý Aronovi (= ad aaron) 182° 2; atd. za plural slouží kněžie, původně sg. fem.: doklady pro sklonění původní i pro tvary s koncovkami množnými: ti kniezié mají sě ... 182 1; nebud dáno kniezí 184 2; jakožto diabel převracie svu knieží (= sacerdotes suos) 210 1; na kniezí starého zákona (= clero) 182° 1; přikázaní o kniezí pověděnému 184 1; vedle toho: knezím jest zapověděno to 183 2; nesjednává sě s knezími 182° 1; atd. kněžie, f., v. kněz. kněžna, f.: zpravujiec ... kniezny i panie ... 1981 1. kněžsky, adv. = *catholice: . . . že je živ kniezſky (= catholice) 191° I. kněžský, adj. = sacerdotum: prvnie kniezíká strana 182 I; kniežata kniezíkaá (= principes sacer- dotum) 186' 1; stavu kniezíkemv 181° 1; slušie na dóstojenstvie a stav kniezſký (= sacerdotum) 186r 2; cěstu apoštolskú a kniezſkú 190 2; atd. vč. kněžství, n. = sacerdotium: nenie zpósoben kniežſtwi (= est indispositus clericari) 181° 2; v kniezſtwi a u veliké úřady ... (= ad superiores gradus sacerdocii) 184 2. kniehy, v. knihy. kniežě, n. = princeps: když sě ukáže knežie všěch pastýřóv ... (= princeps) 185 2; jakožto jsú králové, kniežata .. . 181 2; kniézata jich (= principes) 184' 2; kniézata kněžská (= principes sacerdotum) 1867 1 (několik dokladů). kniežetstvie, n. [= principatus]: ti, ješto kmezetſtwie mají (= qui videntur principari) 184 2; knihy, kniehy, f. pl. [= liber]: v kniehach ,Numeri“ 182F 2; v knihách ,Deuteronomii' 182' 2; v prvních knihach Mojžiešových (= Genesis) 187 2; v třetích knihách králo- vých (= 3 Regum) 190° 1; v živé kniéhy života 191° 1; atd. kochánie, n. [= delectatio]: činí duši kochanié (= delectat animum) 1817 1. kochati sě, v. impf. = delectari: . . . že v tom omýlení ... kochafs fie (= delectaris) 201 1.
Strana 98
98 koleje, f. = collegium: v obecných kolegích neb zbořiech ... (= collegia) 205 2. -koli, -kolivěk, v. ačkoli, kterýžkoli, cožkolivěk, kterakkolivěk atd. konati, v. impf. = practizare: potom bude ſie to předsě konati skutečně (= practizabitur) 199 2. konec, m.: setrvámli v tom úmysle až do konce 1961 2. konečně, adv. = finaliter: na té by zóstali konečnie 190f 1; padneli ten konečnie od Boha .. . 191° I; pokajeli sě člověk užitečně a konečnie (= finaliter) 195 I. konečný, adj. [= finalis]: konečný jeho úmysl 181 2; jakožto na svój konečny úmysl (= tam- quam finem) 184 2. Konstantin, m., jm. os.: od ciesaře konftantyna 197 2; aj. kořen, m.: aby ta zlost ... byla z kořene zkazena 184 I. Korintové, m., jm. os. = Corinthii: v prvnie epištole k koryntóm 193° I. koruna, f. = corona: aby vzeli korunu nepohynulú (= coronam) 185 2. kostel, m. = templum: . . . aby nadávali koftely, kláštery ... 198 1; protož koftelowé mezi křesťany mají sprostně ... děláni býti (= templa) 200' 2. kostelní, adj.: . . . v tom žebrání na ta diela nepotřebná a zbytečná, koftelnié neb klášterná ... 200 2; mnohé právo koftelnié, to by zahynulo 203' I. košák, m. [?]: čtv[r]tí kofaci, také žebráci .. . 1977 2. (Pokládám za chybu opisovačskou, m. bosáci.) koželuh, m. = *carrucarius: zdali chceš, aby byli koželuzi neb masáři? (= carucarii) 205r I. král, m. [= rex]: jakožto jsú kralowe, kniežata ... 181° 2; ani kral ani papež (= impe- rator) 182 I; ciesař, kralowé i páni 187 2; od jiných kralów a knie- žat .. . 197° 2. králóv, -ový, adj. = regius: v třetích knihách kralowých (= 3 Regum) 190f I; nechavše bezpečné cěsty kralowy (= regiam) 194° 2. královstvie, n. = regnum: přišli do nebeského kralowſtwie (= in celestibus sunt beati) 194 I; on převracie všecka kralowftwie (= regnum) 1977 2; .. . všech kralów- ftwí křesťanských 1981 1; v kralowſtwi nebeském (= in patria) 202 2.
98 koleje, f. = collegium: v obecných kolegích neb zbořiech ... (= collegia) 205 2. -koli, -kolivěk, v. ačkoli, kterýžkoli, cožkolivěk, kterakkolivěk atd. konati, v. impf. = practizare: potom bude ſie to předsě konati skutečně (= practizabitur) 199 2. konec, m.: setrvámli v tom úmysle až do konce 1961 2. konečně, adv. = finaliter: na té by zóstali konečnie 190f 1; padneli ten konečnie od Boha .. . 191° I; pokajeli sě člověk užitečně a konečnie (= finaliter) 195 I. konečný, adj. [= finalis]: konečný jeho úmysl 181 2; jakožto na svój konečny úmysl (= tam- quam finem) 184 2. Konstantin, m., jm. os.: od ciesaře konftantyna 197 2; aj. kořen, m.: aby ta zlost ... byla z kořene zkazena 184 I. Korintové, m., jm. os. = Corinthii: v prvnie epištole k koryntóm 193° I. koruna, f. = corona: aby vzeli korunu nepohynulú (= coronam) 185 2. kostel, m. = templum: . . . aby nadávali koftely, kláštery ... 198 1; protož koftelowé mezi křesťany mají sprostně ... děláni býti (= templa) 200' 2. kostelní, adj.: . . . v tom žebrání na ta diela nepotřebná a zbytečná, koftelnié neb klášterná ... 200 2; mnohé právo koftelnié, to by zahynulo 203' I. košák, m. [?]: čtv[r]tí kofaci, také žebráci .. . 1977 2. (Pokládám za chybu opisovačskou, m. bosáci.) koželuh, m. = *carrucarius: zdali chceš, aby byli koželuzi neb masáři? (= carucarii) 205r I. král, m. [= rex]: jakožto jsú kralowe, kniežata ... 181° 2; ani kral ani papež (= impe- rator) 182 I; ciesař, kralowé i páni 187 2; od jiných kralów a knie- žat .. . 197° 2. králóv, -ový, adj. = regius: v třetích knihách kralowých (= 3 Regum) 190f I; nechavše bezpečné cěsty kralowy (= regiam) 194° 2. královstvie, n. = regnum: přišli do nebeského kralowſtwie (= in celestibus sunt beati) 194 I; on převracie všecka kralowftwie (= regnum) 1977 2; .. . všech kralów- ftwí křesťanských 1981 1; v kralowſtwi nebeském (= in patria) 202 2.
Strana 99
00 krásný, adj.: mají kraſne a podobné i počestné domy 196 1; .. . aby měli krafné pokoje 205° 2. kreda, f.: o jiných kusiech v kredie položených 193° I. křesťan m. = christianus: aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí křieftianóm 182F 1; neb tudy tak má krieftian slúžiti 182 2; znamenáli krieftian skutky dobré 191 2. křesťánek, m. [= christianus]: věrným křieftiankom 1811 1; aby krieftiankowe (= ut homines) 181° 2; každému krieftianku 190° 2; aj. křesťanský, adj. = *catholicus: pravda božie křieftianſká (= veritas catholica) 181 2; rozum viery křieftianſké 181 1; za svú vieru křieftianíkú 184 1; dušě křeftianſké (= *mentes fidelium) 181° 1; atd. křesťanstvie, n. = Christianismus: po všem krieftianstwí (= per totum Christianismum) 183 1; biskupové všech zemí po krieftianstwí 204 1. křesťanstvo, n. = *catholici: zbor křieftianftwa 193° 1; aby od krieftianstwa bylo zkaženo (= a catho- licis), 188r 1; všecko křieftianftwo učiti 183 1; kacěřují věrné krieftian- ſtwo 190f 2. Kristóv, adj. possess. = Christi: jenž jsú kriftowa cierkev (= Christi ecclesia) 181° 2; stav kněžský kriftow (= sacerdotes Christi) 1812; proti kriftowu řádu 190° I; v skutciech a sloviech kriftowých (= Christi) 1921 1; opušťujíc to doko- nánie kriftowo ... 194 1; atd. vč. Kristus, m., jm. os. = Christus: ta božie pravda jest kriftus 1811 1; Pán Jesus kriftus bieše takový 185° I; protož i die kriftus (= Christus) 182° 2; protiv kriſtowi (= Chris- tum) 185f 1; aj. vč. Srovnej: Jesu-krist. křivda, f.: móž býti prawda neb křiwda 189 1; když znamenitě a jistě křiwdy nevieme 192° 2; pomáhají jim v jich křiwdie a zlosti 1987 I. křívě, adv. = false: kříwie mluvíš proti zákonu božiemu (= garrulas) 186r 2; křiwiet vede žákovstvo od tebe (= mentitur) 187 2; musějí toho kříwie přieti (= blasfeme) 188r 1; příčina, kterú jsú sobě složili kříwie ... (= false) 190f 2. křivý, adj. = falsus: křiwa lež 181° 1; z křiweho svědectvie (= falso) 189° 2; pomáhajíce tak křiwé straně (= perfidam) 185r 1; mnoho kriwých odpustkóv 183 2.
00 krásný, adj.: mají kraſne a podobné i počestné domy 196 1; .. . aby měli krafné pokoje 205° 2. kreda, f.: o jiných kusiech v kredie položených 193° I. křesťan m. = christianus: aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí křieftianóm 182F 1; neb tudy tak má krieftian slúžiti 182 2; znamenáli krieftian skutky dobré 191 2. křesťánek, m. [= christianus]: věrným křieftiankom 1811 1; aby krieftiankowe (= ut homines) 181° 2; každému krieftianku 190° 2; aj. křesťanský, adj. = *catholicus: pravda božie křieftianſká (= veritas catholica) 181 2; rozum viery křieftianſké 181 1; za svú vieru křieftianíkú 184 1; dušě křeftianſké (= *mentes fidelium) 181° 1; atd. křesťanstvie, n. = Christianismus: po všem krieftianstwí (= per totum Christianismum) 183 1; biskupové všech zemí po krieftianstwí 204 1. křesťanstvo, n. = *catholici: zbor křieftianftwa 193° 1; aby od krieftianstwa bylo zkaženo (= a catho- licis), 188r 1; všecko křieftianftwo učiti 183 1; kacěřují věrné krieftian- ſtwo 190f 2. Kristóv, adj. possess. = Christi: jenž jsú kriftowa cierkev (= Christi ecclesia) 181° 2; stav kněžský kriftow (= sacerdotes Christi) 1812; proti kriftowu řádu 190° I; v skutciech a sloviech kriftowých (= Christi) 1921 1; opušťujíc to doko- nánie kriftowo ... 194 1; atd. vč. Kristus, m., jm. os. = Christus: ta božie pravda jest kriftus 1811 1; Pán Jesus kriftus bieše takový 185° I; protož i die kriftus (= Christus) 182° 2; protiv kriſtowi (= Chris- tum) 185f 1; aj. vč. Srovnej: Jesu-krist. křivda, f.: móž býti prawda neb křiwda 189 1; když znamenitě a jistě křiwdy nevieme 192° 2; pomáhají jim v jich křiwdie a zlosti 1987 I. křívě, adv. = false: kříwie mluvíš proti zákonu božiemu (= garrulas) 186r 2; křiwiet vede žákovstvo od tebe (= mentitur) 187 2; musějí toho kříwie přieti (= blasfeme) 188r 1; příčina, kterú jsú sobě složili kříwie ... (= false) 190f 2. křivý, adj. = falsus: křiwa lež 181° 1; z křiweho svědectvie (= falso) 189° 2; pomáhajíce tak křiwé straně (= perfidam) 185r 1; mnoho kriwých odpustkóv 183 2.
Strana 100
100 kříž, m. = crux: do ohavné jeho smrti na kříži (= in cruce) 185 2; by Kristus proto na křiži tak ohavně trpěl (= in ligno fuerat crucifixus) 187 2. krmiti, v. pf.: hleďte na ptactvo nebeské, kterak je krmí; .. . na chudinu fie rozkošně krmiéce 2057 1. kromě, praep. = extra: všecko písmo kromie zákona božieho 195 2; kromie těch zákonóv 199f 2; . . . jenž jsú byli živi kromie takových klášteróv (= extra) 201° 2. kronika, f. = chronica: zázraky .. . v kronikach popsané (= cronicis) 193' 2. krveprolitie, n.: bojujíce až nejednú do krveprolitie 183 2. kterak, adv. = quomodo: z toho máme, kterak Kristus ... položil jest ... (= quomodo) 184' 2; kterak nynějšie žákovstvo ... opúštějí (= quod) 185 2; nevědúc, kterak mají držěti ... 190f 2. atd. kterakkoli, adv.: kterakkoli znamenitých mistróv ... 189 2. kterakkolivěk, adv. = qualitercunque: skrze svěckú ruku neb kterakkoliwiek ... (= *aliunde) 184' 1; svatému kterakkoliwiek dobrého života (= *quantacunque sanctitate) 188 I; (= *quecunque) 189 2; a kterak- kterakkoliwiek znamenití skutkové koliwiek tuto pokútně mluvíš... (= qualitercunque) 203' 1; rozděl.: kterak by koliwiek jiní ... 1987 2. kteraks, adv., psáno omylem kterakz: . . . chudých duchem kterakz duchovním vladařstvím jsú jich všecky věci 203 1. kteraký, pron.: kterakytie to hřiech 209 1. kterakýs, pron. = quidam: kterakús pomstú (= quadam) 181 I; z kterakehos domněnie 189 1. kterakž, adv. = quomodo: kterakz by pak odpustil (= quomodo) 1867 I; kterakž tehdy nehřěšili jsú ... (quomodo) 194 2. kterakžto, adv.: kterakzto tehdy miluješ ... svú matku ... 195 I. který, pron. = qui: I. interrog.: který jest to tehdy Antikrist ... (= quis) 183° 2; ktera většie nevěra, než ... (= que) 190° 1; atd. II. indef.: nežli které jméno 182 2; když slyší řeč kterého kazatele 189 1; jakožto kteří světští 182 2; atd. III. relat.: a kteří jim chtie toho na pomoc býti, těm ... 183 2; od toho stavu, na který sě to chýlí 184 1; atd.
100 kříž, m. = crux: do ohavné jeho smrti na kříži (= in cruce) 185 2; by Kristus proto na křiži tak ohavně trpěl (= in ligno fuerat crucifixus) 187 2. krmiti, v. pf.: hleďte na ptactvo nebeské, kterak je krmí; .. . na chudinu fie rozkošně krmiéce 2057 1. kromě, praep. = extra: všecko písmo kromie zákona božieho 195 2; kromie těch zákonóv 199f 2; . . . jenž jsú byli živi kromie takových klášteróv (= extra) 201° 2. kronika, f. = chronica: zázraky .. . v kronikach popsané (= cronicis) 193' 2. krveprolitie, n.: bojujíce až nejednú do krveprolitie 183 2. kterak, adv. = quomodo: z toho máme, kterak Kristus ... položil jest ... (= quomodo) 184' 2; kterak nynějšie žákovstvo ... opúštějí (= quod) 185 2; nevědúc, kterak mají držěti ... 190f 2. atd. kterakkoli, adv.: kterakkoli znamenitých mistróv ... 189 2. kterakkolivěk, adv. = qualitercunque: skrze svěckú ruku neb kterakkoliwiek ... (= *aliunde) 184' 1; svatému kterakkoliwiek dobrého života (= *quantacunque sanctitate) 188 I; (= *quecunque) 189 2; a kterak- kterakkoliwiek znamenití skutkové koliwiek tuto pokútně mluvíš... (= qualitercunque) 203' 1; rozděl.: kterak by koliwiek jiní ... 1987 2. kteraks, adv., psáno omylem kterakz: . . . chudých duchem kterakz duchovním vladařstvím jsú jich všecky věci 203 1. kteraký, pron.: kterakytie to hřiech 209 1. kterakýs, pron. = quidam: kterakús pomstú (= quadam) 181 I; z kterakehos domněnie 189 1. kterakž, adv. = quomodo: kterakz by pak odpustil (= quomodo) 1867 I; kterakž tehdy nehřěšili jsú ... (quomodo) 194 2. kterakžto, adv.: kterakzto tehdy miluješ ... svú matku ... 195 I. který, pron. = qui: I. interrog.: který jest to tehdy Antikrist ... (= quis) 183° 2; ktera většie nevěra, než ... (= que) 190° 1; atd. II. indef.: nežli které jméno 182 2; když slyší řeč kterého kazatele 189 1; jakožto kteří světští 182 2; atd. III. relat.: a kteří jim chtie toho na pomoc býti, těm ... 183 2; od toho stavu, na který sě to chýlí 184 1; atd.
Strana 101
101 kterýkolivěk, pron. = quicunque: kterékoliwiek jiné prelátstvie 190 2; kterákoliwiek modlitba děje sě kterémvkoliwiek svatému (= quecunque) 193 I; kteříkoliwiek jiní 2017 I. kterýž, pron. = qui: příčina, kterúž jsú sobě složili (= quam) 190f 2. kterýžkolivěk, pron.: kterémvžkoliwiek po Kristovi svatému 193 1. kterýžto, pron. = qui: rozum viery křesťanské, kterýžto prvé ... 181r 1; stav kněžský Kristóv jest nazváno, kteryzto ... (= qui) 181 2; rytieři a panošě, kteřížto mají (= qui) 181 2; láska, kterázto jest ... (= que) 1817 1; kterážto dědictvie .. . (= que) 1831 1; atd. kto, pron. = quis: I. interrog.: aby jim zjevil, koho je sobě zvolil 190 2; kto by po tej cěstě postúpil ... jediné ten ... (= quis) 193 2; atd. II. indef.: aby na koho dovedl kacieřstvie (= ad convincendum alios) 182° 2; atd. III. relativ.: kto má od Krista rozum, věřiti má ... 1887 1; atd. ktokolivěk, pron. = quicunque: komvkoliwiek z cierkve svaté (= cuicunque) 209f 2. ktož, pron. = quis, qui: I. interrog.: ktoz by tehdy věřil... (= quis) 193 2; ktoz by světil biskupy a kněží jiné (= quis) 203 1; komuz tehdy viece slušie věřiti? (= cui parti) 188r 2. II. relativ.: ktoz jest živ z té božie stránky ... má ... (= qui) 181° 2; a ktoz nenie zpósoben k tomu životy ... ten ... (= qui) 181° 2; ale ktozt má pravú vieru, tomut ... 1841 1; atd. ktožkolivěk, pron. = quicunque: ktozkoliwiek bude chtieti (= quicunque) 184 2. ku, v. k. kúkol, m.: vsaté jakožto kukol mezi pšenici 182 I. kupčiti, v. impf. = mercari: . . . abychme sě netržili ani kupčili 202 2; nechtěl bych také ... aby kupčili v duchovních věcech (= forent mercantes) 205 1. kupec, m.: = mercator: někteří kupci (= mercantes) 1817 1; neb ten kupec, ješto tak pro- dává .. . (= mercator) 201° 2. kupectvie, n. = commercium: jinak móž lehce jeden neb druhý v tom kupectwí klamán býti (= com- mercio) 201° 2. kupovaný, adj. z part.: těmi kupowanymi modlitbami 1927 I.
101 kterýkolivěk, pron. = quicunque: kterékoliwiek jiné prelátstvie 190 2; kterákoliwiek modlitba děje sě kterémvkoliwiek svatému (= quecunque) 193 I; kteříkoliwiek jiní 2017 I. kterýž, pron. = qui: příčina, kterúž jsú sobě složili (= quam) 190f 2. kterýžkolivěk, pron.: kterémvžkoliwiek po Kristovi svatému 193 1. kterýžto, pron. = qui: rozum viery křesťanské, kterýžto prvé ... 181r 1; stav kněžský Kristóv jest nazváno, kteryzto ... (= qui) 181 2; rytieři a panošě, kteřížto mají (= qui) 181 2; láska, kterázto jest ... (= que) 1817 1; kterážto dědictvie .. . (= que) 1831 1; atd. kto, pron. = quis: I. interrog.: aby jim zjevil, koho je sobě zvolil 190 2; kto by po tej cěstě postúpil ... jediné ten ... (= quis) 193 2; atd. II. indef.: aby na koho dovedl kacieřstvie (= ad convincendum alios) 182° 2; atd. III. relativ.: kto má od Krista rozum, věřiti má ... 1887 1; atd. ktokolivěk, pron. = quicunque: komvkoliwiek z cierkve svaté (= cuicunque) 209f 2. ktož, pron. = quis, qui: I. interrog.: ktoz by tehdy věřil... (= quis) 193 2; ktoz by světil biskupy a kněží jiné (= quis) 203 1; komuz tehdy viece slušie věřiti? (= cui parti) 188r 2. II. relativ.: ktoz jest živ z té božie stránky ... má ... (= qui) 181° 2; a ktoz nenie zpósoben k tomu životy ... ten ... (= qui) 181° 2; ale ktozt má pravú vieru, tomut ... 1841 1; atd. ktožkolivěk, pron. = quicunque: ktozkoliwiek bude chtieti (= quicunque) 184 2. ku, v. k. kúkol, m.: vsaté jakožto kukol mezi pšenici 182 I. kupčiti, v. impf. = mercari: . . . abychme sě netržili ani kupčili 202 2; nechtěl bych také ... aby kupčili v duchovních věcech (= forent mercantes) 205 1. kupec, m.: = mercator: někteří kupci (= mercantes) 1817 1; neb ten kupec, ješto tak pro- dává .. . (= mercator) 201° 2. kupectvie, n. = commercium: jinak móž lehce jeden neb druhý v tom kupectwí klamán býti (= com- mercio) 201° 2. kupovaný, adj. z part.: těmi kupowanymi modlitbami 1927 I.
Strana 102
102 kupovati, v. impf.: všem těm, gefto kupují... 192° 1; též to má věděti ten, ješto kupuge .. . 201° 2. kus, m.: o tom kuſu psáno stojí (= in hoc puncto) ,.. o tom nesnadném kuffu 190 2; v tom neb v jiném kuſfu 191 2; na mnohých kufréch blúdie.. 192° 1; na tomto kuſu (= in isto) 202° 2. kvietek, m. = *herba: a ti světští páni dnes stkvějí sě jako kwiétek (= ut herba) 208 I. laik, m. = laicus: kněžie, ješto sě tržie s layky (= laicis) 201° 2. lakomě, adv.: lakomie ... chudinu lúpie 185 2; lakomie žebří 198 1. lakomstvie, n. = avaritia: nynie lakomftwié tak velíce sě rozšiřuje (= *modo invalescente cupi- dine) 184 1; pro tu pýchu a lakomftwie (= cupiditas) 1861 1; proti menšiemu lakomftwí (= avariciam) 184 2; proti většiemu lakomftwí (= avariciam) 184 2; atd. lakomý, adj. = avarus: lakomí preláti (= avari) 187 1; lakomým kněžím 188 2; atd. — Neb většie strana křesťaská takových jsú lakomí, pyšní, pokrytí ... 190f I. lakotný, adj.: žráči lakotní 209° 1. láska, f. = caritas, amor: a laſka, kterážto jest ... (= sed caritas) 181 1; svornost božské laſky (= amoris) 182° 1; z pravé své laſky (= ex dileccione) 1961 1; v lafcie boží (= caritate) 190° 2. latíně, adv.: kanovníci řeholní, neb ješto slovú latínie kanonici regulares 1987 2. latinský, adj. = latinus: aby rozum viery křesťanské přirozeným byl jazykem z latiníkého přeložen (= latina) 1811 1. leccos, pron.: leczczofí jiného od lidí zamyšleného 189' 1. leč, conj. = nisi: jediné leč by chtěli řéci (= nisi) 184 1; aj. legenda, f. = id.: mnoho jest psáno v legendách (= legendis) 1931 2. lehce, adv.: móž lehce jeden neb druhý . .. klamán býti 201° 2. lehký, adj.: že by slovo božie bylo klamovné a lehke 209' I. lékař, m. = medicus: Kristus, múdrý lekař (= medicus) 197° 2.
102 kupovati, v. impf.: všem těm, gefto kupují... 192° 1; též to má věděti ten, ješto kupuge .. . 201° 2. kus, m.: o tom kuſu psáno stojí (= in hoc puncto) ,.. o tom nesnadném kuffu 190 2; v tom neb v jiném kuſfu 191 2; na mnohých kufréch blúdie.. 192° 1; na tomto kuſu (= in isto) 202° 2. kvietek, m. = *herba: a ti světští páni dnes stkvějí sě jako kwiétek (= ut herba) 208 I. laik, m. = laicus: kněžie, ješto sě tržie s layky (= laicis) 201° 2. lakomě, adv.: lakomie ... chudinu lúpie 185 2; lakomie žebří 198 1. lakomstvie, n. = avaritia: nynie lakomftwié tak velíce sě rozšiřuje (= *modo invalescente cupi- dine) 184 1; pro tu pýchu a lakomftwie (= cupiditas) 1861 1; proti menšiemu lakomftwí (= avariciam) 184 2; proti většiemu lakomftwí (= avariciam) 184 2; atd. lakomý, adj. = avarus: lakomí preláti (= avari) 187 1; lakomým kněžím 188 2; atd. — Neb většie strana křesťaská takových jsú lakomí, pyšní, pokrytí ... 190f I. lakotný, adj.: žráči lakotní 209° 1. láska, f. = caritas, amor: a laſka, kterážto jest ... (= sed caritas) 181 1; svornost božské laſky (= amoris) 182° 1; z pravé své laſky (= ex dileccione) 1961 1; v lafcie boží (= caritate) 190° 2. latíně, adv.: kanovníci řeholní, neb ješto slovú latínie kanonici regulares 1987 2. latinský, adj. = latinus: aby rozum viery křesťanské přirozeným byl jazykem z latiníkého přeložen (= latina) 1811 1. leccos, pron.: leczczofí jiného od lidí zamyšleného 189' 1. leč, conj. = nisi: jediné leč by chtěli řéci (= nisi) 184 1; aj. legenda, f. = id.: mnoho jest psáno v legendách (= legendis) 1931 2. lehce, adv.: móž lehce jeden neb druhý . .. klamán býti 201° 2. lehký, adj.: že by slovo božie bylo klamovné a lehke 209' I. lékař, m. = medicus: Kristus, múdrý lekař (= medicus) 197° 2.
Strana 103
103 lékařstvie, n. = medicina: lekařftwie [acc.] proti veččiemu neduhu 184 2; aby ustavenie božie . . . jakožto najpotřěbnějšie lekarzftwie a najlepšie zachovali (= medi- cinam) 1867 2. lekati sě, v. impf.: kterakž tehdy duchovní každý ... velmi fie neleka, aby . . . 201 2. lekavý, adj.: tehdyť jsú velmě lekawí 1987 1. lépe, adv. komp. (od adj. lepý; slouží však za komp. k dobřě): bylo by lepe, by jich nebylo 191° 2; lepe nežli kteří svědci 183 1; aby mohli tiem lepe zlost staviti 181 2; aj. Srov.: dobřě. lepší, adj. komp. (od adj. lepý, slouží za komp. k dobrý) = melior: mají lepffie právo 183 2; jenž jest lepítí (= perfeccior) 181 2; nay- lepítí vykladač (= optimus) 184 1; ajč. Srovnej: dobrý. lepšiti, v. impf.: viec jich jest, ješto sě horšie ... nežli ješto by sě od nich lepfili 1977 I. lest, f. = *falsitas: v Kristových ústech nebyla jest nalezena ani jest lež neb left 188 2; ze své přirozené chytrosti a líti (= falsitatem) 193 2. léto, n. = annus: viec než třidceti let (= 30 annis) 181 2; několik set let a potom po tisíc letech (= annos) 186° 2; nešel jest déšť za tři léta (= annis) 202' 2; za dvie létie 209 1. Levi, m., jm. os. = id. synóv [ch. m. synóm] lewi (= Levi) 1827 I. lež, f. = mendacium: křivá lež 181F1; [často s tímto přívlastkem]; diabel jest lež (= menda- cium) 181° 1; jako nadpis odstavců, kde mluví Lež, psáno vždy: lezz (= men- dacium) 186f 1 atd.; na tom vedú smělú lezz (= mendacium) 192° 2; aby potom mnoho lzí lstivě přimiesila (= falsitatem) 193 2; atd. -li, conj., vždy postpos. = si: protož gful ti zlořečení ... 182° 2; protož geftli obyčej a úřad ... 183r 2; nečinímlit já skutkóv ... (= si) 183 2; a tak, malit věřeno býti (= si) 184 1; atd. vč. Srovnej: čili, pakli. líbiti sě, v. impf. = (com)placere: ač fie Pánu Bohu libí (= placet) 1931 1; Bohu fie libréce 188 1; naj- spravedlivějšiemu Pánu mohli by fie libiti (= complacere) 188 2; aj. líce, n. = bucca: pro jich črvené líce (= buccas) 201 1.
103 lékařstvie, n. = medicina: lekařftwie [acc.] proti veččiemu neduhu 184 2; aby ustavenie božie . . . jakožto najpotřěbnějšie lekarzftwie a najlepšie zachovali (= medi- cinam) 1867 2. lekati sě, v. impf.: kterakž tehdy duchovní každý ... velmi fie neleka, aby . . . 201 2. lekavý, adj.: tehdyť jsú velmě lekawí 1987 1. lépe, adv. komp. (od adj. lepý; slouží však za komp. k dobřě): bylo by lepe, by jich nebylo 191° 2; lepe nežli kteří svědci 183 1; aby mohli tiem lepe zlost staviti 181 2; aj. Srov.: dobřě. lepší, adj. komp. (od adj. lepý, slouží za komp. k dobrý) = melior: mají lepffie právo 183 2; jenž jest lepítí (= perfeccior) 181 2; nay- lepítí vykladač (= optimus) 184 1; ajč. Srovnej: dobrý. lepšiti, v. impf.: viec jich jest, ješto sě horšie ... nežli ješto by sě od nich lepfili 1977 I. lest, f. = *falsitas: v Kristových ústech nebyla jest nalezena ani jest lež neb left 188 2; ze své přirozené chytrosti a líti (= falsitatem) 193 2. léto, n. = annus: viec než třidceti let (= 30 annis) 181 2; několik set let a potom po tisíc letech (= annos) 186° 2; nešel jest déšť za tři léta (= annis) 202' 2; za dvie létie 209 1. Levi, m., jm. os. = id. synóv [ch. m. synóm] lewi (= Levi) 1827 I. lež, f. = mendacium: křivá lež 181F1; [často s tímto přívlastkem]; diabel jest lež (= menda- cium) 181° 1; jako nadpis odstavců, kde mluví Lež, psáno vždy: lezz (= men- dacium) 186f 1 atd.; na tom vedú smělú lezz (= mendacium) 192° 2; aby potom mnoho lzí lstivě přimiesila (= falsitatem) 193 2; atd. -li, conj., vždy postpos. = si: protož gful ti zlořečení ... 182° 2; protož geftli obyčej a úřad ... 183r 2; nečinímlit já skutkóv ... (= si) 183 2; a tak, malit věřeno býti (= si) 184 1; atd. vč. Srovnej: čili, pakli. líbiti sě, v. impf. = (com)placere: ač fie Pánu Bohu libí (= placet) 1931 1; Bohu fie libréce 188 1; naj- spravedlivějšiemu Pánu mohli by fie libiti (= complacere) 188 2; aj. líce, n. = bucca: pro jich črvené líce (= buccas) 201 1.
Strana 104
104 lid, m. = I. populus; II. pl. lidé = homines: I. v lidu božiem 185° 2; s jiným lidem izrahelským (= populo) 183 I; rozdielní lide (= populi) 190f 1. II. všichni lidé (= cuncti homines) 181 1; obecní lide (= vulgares) 1817 1; znamenie od lidí nalezené (= humanitus) 182 2; mezi ji- nými lidmi 1827 1; atd. lidský, adj. = humanus: nehledají přiezni lidſké (= humanam) 188 2; k lidíkemv spasení 185r 2; věrně pracují o lydíké spasenie 192° 1; pro přiezen lidíkú 195 2; o spa- sení lidíkem 181 1; lidíká ustavenie (= hominum) 188 2. lichviti, v. impf. = fenerationibus occupari: nechtěl bych také ... aby lichwili (= forent feneracionibus occupati) 205f 1. lilium, n. = id.: hleďte ... na hla polská 205' I. list, m. = charta: ti všichni liftowé 1881 1; zač stojie ti liſti 1881 1; jich liftow potvrzenie 186 2; neslušelo věřiti liftom biskupským ani liftóm bratřským (= lit- teris) 191° 1; lifty s pečetmi (= cartas) 187° 2. liška, f. = vulpes: liffkyt dúpata mají (= vulpes) 185 2. Istivě, adv. = fraudulenter: lftiwie řeči pravé se lživými směšuješ (= fraudulenter) 186° 2; aby potom mnoho lží lftiwie přimiesila 193 2. lstivý, adj.: křivá a lftiwá lež 1867 1; od lftiwých a pokrytých kněží 190 2. lucerna, f. = id.: nižádný nezajže lucerny (= lucernam) 200 1. lúpenie, n. = spoliatio: jakožto lupenié chudých (= spoliacio) 197 1. lúpiti, v. impf.: lakomě pod svým pokrytstvím chudinu lupic 185 2. Ižívě, adv. = mendaciter: tuto v své lži lžíwie pravíš (= mendaciter) 196° 2. lživý, adj.: proti lžiwé odpořě 187 1; lziwé odpuftky dávajíc 185° 1; řeči pravé se lziwými směšuješ (= falsis) 1861 2. Magdaléna, f., jm. os. = id.: svatá Maria magdaléna (= Magdalena) 1941 1. Machabej, m., jm. os., indekl. = Machabaeus: ukrutnějie nežli machabey rekové (= macabeis) 183 2. Malachiáš, m., jm. os. = Malachias: skrze Malachiále proroka (= Malachie) 203 1.
104 lid, m. = I. populus; II. pl. lidé = homines: I. v lidu božiem 185° 2; s jiným lidem izrahelským (= populo) 183 I; rozdielní lide (= populi) 190f 1. II. všichni lidé (= cuncti homines) 181 1; obecní lide (= vulgares) 1817 1; znamenie od lidí nalezené (= humanitus) 182 2; mezi ji- nými lidmi 1827 1; atd. lidský, adj. = humanus: nehledají přiezni lidſké (= humanam) 188 2; k lidíkemv spasení 185r 2; věrně pracují o lydíké spasenie 192° 1; pro přiezen lidíkú 195 2; o spa- sení lidíkem 181 1; lidíká ustavenie (= hominum) 188 2. lichviti, v. impf. = fenerationibus occupari: nechtěl bych také ... aby lichwili (= forent feneracionibus occupati) 205f 1. lilium, n. = id.: hleďte ... na hla polská 205' I. list, m. = charta: ti všichni liftowé 1881 1; zač stojie ti liſti 1881 1; jich liftow potvrzenie 186 2; neslušelo věřiti liftom biskupským ani liftóm bratřským (= lit- teris) 191° 1; lifty s pečetmi (= cartas) 187° 2. liška, f. = vulpes: liffkyt dúpata mají (= vulpes) 185 2. Istivě, adv. = fraudulenter: lftiwie řeči pravé se lživými směšuješ (= fraudulenter) 186° 2; aby potom mnoho lží lftiwie přimiesila 193 2. lstivý, adj.: křivá a lftiwá lež 1867 1; od lftiwých a pokrytých kněží 190 2. lucerna, f. = id.: nižádný nezajže lucerny (= lucernam) 200 1. lúpenie, n. = spoliatio: jakožto lupenié chudých (= spoliacio) 197 1. lúpiti, v. impf.: lakomě pod svým pokrytstvím chudinu lupic 185 2. Ižívě, adv. = mendaciter: tuto v své lži lžíwie pravíš (= mendaciter) 196° 2. lživý, adj.: proti lžiwé odpořě 187 1; lziwé odpuftky dávajíc 185° 1; řeči pravé se lziwými směšuješ (= falsis) 1861 2. Magdaléna, f., jm. os. = id.: svatá Maria magdaléna (= Magdalena) 1941 1. Machabej, m., jm. os., indekl. = Machabaeus: ukrutnějie nežli machabey rekové (= macabeis) 183 2. Malachiáš, m., jm. os. = Malachias: skrze Malachiále proroka (= Malachie) 203 1.
Strana 105
105 málo, adv. = pauci: malo kněží chudých (= pauci) 184) 1; přivésti malo dóvodóv (= pauca) 184' 2; proti velmi malo kacieřóm (= paucos) 188 2; z toho malo, což jeho Buoh nadělí, nuzným uděluje 201 I; menie jich drží s Kristem 189 2; atd. malý, adj. = parvus: male máme poznáníčko o Kristovi (= parvam) 1821 2; za malu chvíli (= modicum) 186 2; žákovstvo ... má býti život ... jinýma dvěma menífíma stránkoma (= inferioribus) 182 2; podle polepšenie většieho nebo mennieho 192 2; až do naymenííieho zákonníka (= infimum) 196° 2. manželstvie, n. = coniugium: potupují nebeské manzelftwié (= coniugium) 196° 1. Maria, f., jm. os. = id.: svatá maria Magdaléna 194 1. marnochlubný, adj.: to dobré domněnie . .. mistróv učených od svého a božieho zákona poběhlých, lakomých, pokrytých, marnochlubných nevymluvie 194 1. marný, adj.: marné chlúby 195 2; v těch marných zákoniech 201 2. masář, m.: zdali chceš, aby byli koželuzi neb mafáři? 205 I. Matěj, m., jm. os. = Matthaeus: ve čtení svatého Matiege 182° 2; aj. matka, f. = mater: zkaženie našie matky cierkve (= matrem) 196' 1; tu svú matku (= ma- tris) 1827 2. Matúš, m., jm. os. = Mathias: svatý Matúš (= Mathiam) 190° I. mdlý, adj.: velmi mdlá střela 209 2. měslec, m. = I. luna; II. mensis: I. tak řiedil slunce, miefréc i hvězdy (= lunam) 200 I. II. za tři léta a šest miefieców (= mensibus) 202° 2. město, n. = civitas: nemáme zde miefta konečně ostalého (= civitatem) 200° 1. měšec, m.: aby tudy sobě mieſce prázdnili 195 1. měštěnín, m. = civis: aby mieftieniné Iponenští vzeli ... (= cives) 194 1; bohatým mieftie- ninóm 201 1. mezcietmý, num., v.: prvý.
105 málo, adv. = pauci: malo kněží chudých (= pauci) 184) 1; přivésti malo dóvodóv (= pauca) 184' 2; proti velmi malo kacieřóm (= paucos) 188 2; z toho malo, což jeho Buoh nadělí, nuzným uděluje 201 I; menie jich drží s Kristem 189 2; atd. malý, adj. = parvus: male máme poznáníčko o Kristovi (= parvam) 1821 2; za malu chvíli (= modicum) 186 2; žákovstvo ... má býti život ... jinýma dvěma menífíma stránkoma (= inferioribus) 182 2; podle polepšenie většieho nebo mennieho 192 2; až do naymenííieho zákonníka (= infimum) 196° 2. manželstvie, n. = coniugium: potupují nebeské manzelftwié (= coniugium) 196° 1. Maria, f., jm. os. = id.: svatá maria Magdaléna 194 1. marnochlubný, adj.: to dobré domněnie . .. mistróv učených od svého a božieho zákona poběhlých, lakomých, pokrytých, marnochlubných nevymluvie 194 1. marný, adj.: marné chlúby 195 2; v těch marných zákoniech 201 2. masář, m.: zdali chceš, aby byli koželuzi neb mafáři? 205 I. Matěj, m., jm. os. = Matthaeus: ve čtení svatého Matiege 182° 2; aj. matka, f. = mater: zkaženie našie matky cierkve (= matrem) 196' 1; tu svú matku (= ma- tris) 1827 2. Matúš, m., jm. os. = Mathias: svatý Matúš (= Mathiam) 190° I. mdlý, adj.: velmi mdlá střela 209 2. měslec, m. = I. luna; II. mensis: I. tak řiedil slunce, miefréc i hvězdy (= lunam) 200 I. II. za tři léta a šest miefieców (= mensibus) 202° 2. město, n. = civitas: nemáme zde miefta konečně ostalého (= civitatem) 200° 1. měšec, m.: aby tudy sobě mieſce prázdnili 195 1. měštěnín, m. = civis: aby mieftieniné Iponenští vzeli ... (= cives) 194 1; bohatým mieftie- ninóm 201 1. mezcietmý, num., v.: prvý.
Strana 106
106 mezi, praep. = inter.: I. S acc.: vsaté jakožto kúkol mezi pšenici 182° 1; mezi hosti k stolu 193° 2. II. S instr.: protivných mezi sebú osob 181 1; mezi třmi osobami 182° 1; aniž budete jmieti částky mezi nimi (= inter) 182f 2; ne- budeť tak mezi vámi (= in vobis) 184 2; mezi lidmi 1911 1; atd. mieniti, v. impf. = intendere, innuere: mieníš tú svú řečí, by ... 187 1; opět zjevně mieníš (= innuis) 192° 2; každá modlitba ... miení v sobě tu příčinu (= *implicat) 193 I; v tom ... mieníme veliký prospěch (= intendimus) 196 2; jakož by miénil, že by ... (= innueret) 209° 1; jako by fie miénilo řéci (= an- nueret) 186' 2; atd. miera, f. = moderamen: aby u miéru nepřieliš s tělestnú prací sě obierala (= cum moderamine) 181 2; velmi skrovně a u miéru (= cum moderamine) 200 2. miesiti, v. impf. = confundere: aby jedna stránka nemieffila sě v úřad druhé (= ne ... confundantur) 181° 2. miesto, n. = locus: Rímené vezmú mieſto našě (= locum) 187 2; na svatém miéftie apo- štolském 183° 1. mieti, v. jmieti. míle, adv.: pokorně a míle strpěti 186 2; aj. milosrdenstvie, n. = misericordia: ale že duchovnie jest milofrdenftwýé tak na duši obtieženým pomoci (= opus misericordie) 210f 1. milosrdně, adv. = misericorditer: neslušie hotovějie a milofrdniegié slitovati sě (= misericordius) 193 2. milost, f. = I. gratia; II. amor: I. . . . a ji boží miloſtí zachovati (= gracia) 181 1; miloft Pána na- šeho... (= graciam) 185 2; skrze boží milost (= graciam) 188 2; atd. II. jenž běží vesele v miloſti (= in amore) 181 1; aby ... velikú miloſti Pána Boha sě přídrželi 189 1. milostivý, adj.: ktož jest pokornější ... jiným pohodlnější a miloftiwiefí 185 1. milovánie, n.: zbuzuje ... k geho [Ježíše] milowaný 193 I. milovati, v. impf. = diligere: kterakžto tehdy milugeš ... svú matku 195 I; milugeme pravdu čtenie (= *afficimur) 195 2; dostojenstvie velmě milugí 191 2; světa nemilovati (= *deserere) 181 2; zákonníci, zvláštnost milugíce.. 185 2; . . . abyſte ſie spolu milowali (= diligatis); jakož já gſem vás milowal, a vy fie spolu milugte (= dilexi . .. diligatis) 197 2.
106 mezi, praep. = inter.: I. S acc.: vsaté jakožto kúkol mezi pšenici 182° 1; mezi hosti k stolu 193° 2. II. S instr.: protivných mezi sebú osob 181 1; mezi třmi osobami 182° 1; aniž budete jmieti částky mezi nimi (= inter) 182f 2; ne- budeť tak mezi vámi (= in vobis) 184 2; mezi lidmi 1911 1; atd. mieniti, v. impf. = intendere, innuere: mieníš tú svú řečí, by ... 187 1; opět zjevně mieníš (= innuis) 192° 2; každá modlitba ... miení v sobě tu příčinu (= *implicat) 193 I; v tom ... mieníme veliký prospěch (= intendimus) 196 2; jakož by miénil, že by ... (= innueret) 209° 1; jako by fie miénilo řéci (= an- nueret) 186' 2; atd. miera, f. = moderamen: aby u miéru nepřieliš s tělestnú prací sě obierala (= cum moderamine) 181 2; velmi skrovně a u miéru (= cum moderamine) 200 2. miesiti, v. impf. = confundere: aby jedna stránka nemieffila sě v úřad druhé (= ne ... confundantur) 181° 2. miesto, n. = locus: Rímené vezmú mieſto našě (= locum) 187 2; na svatém miéftie apo- štolském 183° 1. mieti, v. jmieti. míle, adv.: pokorně a míle strpěti 186 2; aj. milosrdenstvie, n. = misericordia: ale že duchovnie jest milofrdenftwýé tak na duši obtieženým pomoci (= opus misericordie) 210f 1. milosrdně, adv. = misericorditer: neslušie hotovějie a milofrdniegié slitovati sě (= misericordius) 193 2. milost, f. = I. gratia; II. amor: I. . . . a ji boží miloſtí zachovati (= gracia) 181 1; miloft Pána na- šeho... (= graciam) 185 2; skrze boží milost (= graciam) 188 2; atd. II. jenž běží vesele v miloſti (= in amore) 181 1; aby ... velikú miloſti Pána Boha sě přídrželi 189 1. milostivý, adj.: ktož jest pokornější ... jiným pohodlnější a miloftiwiefí 185 1. milovánie, n.: zbuzuje ... k geho [Ježíše] milowaný 193 I. milovati, v. impf. = diligere: kterakžto tehdy milugeš ... svú matku 195 I; milugeme pravdu čtenie (= *afficimur) 195 2; dostojenstvie velmě milugí 191 2; světa nemilovati (= *deserere) 181 2; zákonníci, zvláštnost milugíce.. 185 2; . . . abyſte ſie spolu milowali (= diligatis); jakož já gſem vás milowal, a vy fie spolu milugte (= dilexi . .. diligatis) 197 2.
Strana 107
107 milovník, m.: milowníci tohoto světa 204 2. milý, adj.: před svým milym otcem 185 1. mimo, praep.: mimo jiné múdré a učené 188 2. místr, m. = magister: Kristus, ten míftr najlepší (= magister) 184 2; miftrowe a zákonníci 186 1; míftři i jiní duchovní 190 2; kterakkoli znamenitých miftrow 189f 2. mládenec, m. = iuvenis: by tento mladenec byl tohoto otce (= iuvenis) 191° 1. mladý, adj.: mladých robencóv biřmovánie 204 2; samostatně: a pak potom mladý a nerozumní a milovníci tohoto světa netáhli by sě .. . 204 2. mlčeti, v. impf. = tacere: když mlčié a proti tomu ... nekáží (= tacent) 198r 2; ale žet gfú o tom mlčeh (= tacent) 198 1; tehdy by byli mnozí světí ... nikoli ne- mlčeli 198 1. mluviti, v. impf. = loqui: křívě mluwíš proti zákonu božiemu (= garrulas) 186 2; Kristus v nich mluwil geft a mluwí (= loquitur) 194 2; móž z lásky proti nim mlu- witi... mluwiti proti Kristovi 191 2; podle staré viery mluwiéce 185 2; aby prawda a lež mluwila 181° 1. mnieti, v. impf.: mním, žeť to pocházie ... (= videtur) 184 2; má odpověděti, že mní a domnievá sě 191° 1; a pak mniegí, by ... 1951 1; móž .. . něco mnéti, že jest tak 189 2; tehdy by člověk mohl do nich mniéti 191° 2. mnich, m. = monachus: mnifié Kartúsi (= monachi) 198 2; všecka opactvie černých i bielých mnichow (= monachis) 199 2; opat s jinými mnichy 200 1. mnoho, v. mrohý. mnohokrát, adv.: ač jsú kolivěk mnohokrat hřěšili 189 I. mnohý, adj. = multus: I. mnohé jiné posluhovánie 184 2; z mnohého dóvodu (= multi- plici) 184' 1; aby dal svój život za mnohe (= multis) 184 2; móž jiné mnohe zavésti 191° 2; kazie mnohé hřiechy 196' 1; atd. vč. mnoho: mnoho křivých odpustkóv 183 2; mnohotie bylo svatých ... od tak mnoho svatých (= tot) 188 2; kacieřstvie mnoho stavují (= multa) 1967 1; ani sě chtie s ním mnoho obierati 190 2; atd. č.; stupňuje: mnoho hojnějie 1861 2; mnoho viec dobro- dienstvie (= maiorem) 187 2; mnohem viece hřěšie (= multipli- citer magis) 187 2; aj. II.
107 milovník, m.: milowníci tohoto světa 204 2. milý, adj.: před svým milym otcem 185 1. mimo, praep.: mimo jiné múdré a učené 188 2. místr, m. = magister: Kristus, ten míftr najlepší (= magister) 184 2; miftrowe a zákonníci 186 1; míftři i jiní duchovní 190 2; kterakkoli znamenitých miftrow 189f 2. mládenec, m. = iuvenis: by tento mladenec byl tohoto otce (= iuvenis) 191° 1. mladý, adj.: mladých robencóv biřmovánie 204 2; samostatně: a pak potom mladý a nerozumní a milovníci tohoto světa netáhli by sě .. . 204 2. mlčeti, v. impf. = tacere: když mlčié a proti tomu ... nekáží (= tacent) 198r 2; ale žet gfú o tom mlčeh (= tacent) 198 1; tehdy by byli mnozí světí ... nikoli ne- mlčeli 198 1. mluviti, v. impf. = loqui: křívě mluwíš proti zákonu božiemu (= garrulas) 186 2; Kristus v nich mluwil geft a mluwí (= loquitur) 194 2; móž z lásky proti nim mlu- witi... mluwiti proti Kristovi 191 2; podle staré viery mluwiéce 185 2; aby prawda a lež mluwila 181° 1. mnieti, v. impf.: mním, žeť to pocházie ... (= videtur) 184 2; má odpověděti, že mní a domnievá sě 191° 1; a pak mniegí, by ... 1951 1; móž .. . něco mnéti, že jest tak 189 2; tehdy by člověk mohl do nich mniéti 191° 2. mnich, m. = monachus: mnifié Kartúsi (= monachi) 198 2; všecka opactvie černých i bielých mnichow (= monachis) 199 2; opat s jinými mnichy 200 1. mnoho, v. mrohý. mnohokrát, adv.: ač jsú kolivěk mnohokrat hřěšili 189 I. mnohý, adj. = multus: I. mnohé jiné posluhovánie 184 2; z mnohého dóvodu (= multi- plici) 184' 1; aby dal svój život za mnohe (= multis) 184 2; móž jiné mnohe zavésti 191° 2; kazie mnohé hřiechy 196' 1; atd. vč. mnoho: mnoho křivých odpustkóv 183 2; mnohotie bylo svatých ... od tak mnoho svatých (= tot) 188 2; kacieřstvie mnoho stavují (= multa) 1967 1; ani sě chtie s ním mnoho obierati 190 2; atd. č.; stupňuje: mnoho hojnějie 1861 2; mnoho viec dobro- dienstvie (= maiorem) 187 2; mnohem viece hřěšie (= multipli- citer magis) 187 2; aj. II.
Strana 108
108 množstvie, n. = multitudo: toho mnozftwié žákovského (= multitudine) 196r 2; sú silnější u většiem mnozítwí proti pravdě (= multitudine) 187 2. moc, f. = potentia, potestas: mají nad nimi moc (= potestatem) 184 1; mocí od Boha pójčenú (= potenciam) 181 2; mocí tohoto přikázanie (= virtute) 182) 1; atd. moci, v. impf. = posse: aniž málo kněží chudých móž tak velikú zlost zkaziti 184 1; i nynie móž býti (= possent) 190f 2; ješto toho neúplně móžem poznati 192° 2; a nemohút sě od toho vymluviti 184 1; že by on nemohl, nebo moha netbal 187 1; by mohl co nepodobného na ně dovésti (= poterit) 183 1; ten stav svého řádu nemohl by vésti užitečně 181 2; aby mohli tiem lépe zlost staviti 181° 2; atd. vč. mocný, adj. = potens: mocní prelati 197 1; jakožto by toho mocni byli dáti účastnu býti... 201 I; duchovní múdří, mocní ... 190f 2; zštiepenie ciesařovo a jiných mocných 1852; bláznovstvie mocných a bohatých (= potencium) 204 2; bohatým a mocným tohoto světa (v orig. lat. jen: satrapis) 195 2; toho, ješto jest naymocnieiſſí proti Kristovu řádu 190 I. modla, f.: čtyři sta té modly Baal 190f I. modlenie, n. = oratio: dosti je k tomu modlení svatých (= oraciones) 193 2; za nejisté mod- lenié 1927 1. modlitba, f. = oratio: kterákolivěk modlitba děje sě (= oracio) . . . každá modlitba (= oracio) . . . nižádná modlitba... všecky mysli a modlitby (= oraciones)... všech modliteb ... 193 1; za sě modlitby činiti ... prodávají modlitby své ... kupovanými modlitbami 192° 1. modlitebník, m. = orator: ale že žádný zde modlitebník na zemi nenie ... (= orator) 202 I. modliti sě, v. impf. = exorare: modlil fie geft za své věrné (= exoravit) 200 2; modlil gfu fie po- korně 190° I. mój, pron. = meus: mé žákovstvo (= meus) 181 2; druhá stránka me cierkve (= mee) 181° 2; mu cierkev (= meam) 181 2; mý vlastní částku (= meam) 181 2; mým zákonem (= meam) 181 1; ajč. Mojžieš, m., jm. os.: . . . nežli moyžiefs 1951 1. Mojžiešóv, adj. possess.: v pátých knihách moyzieffowých 183 1; v prvních knihách moyžle- fowých 187° 2; v druhých knihách moyzlefowých 195 I.
108 množstvie, n. = multitudo: toho mnozftwié žákovského (= multitudine) 196r 2; sú silnější u většiem mnozítwí proti pravdě (= multitudine) 187 2. moc, f. = potentia, potestas: mají nad nimi moc (= potestatem) 184 1; mocí od Boha pójčenú (= potenciam) 181 2; mocí tohoto přikázanie (= virtute) 182) 1; atd. moci, v. impf. = posse: aniž málo kněží chudých móž tak velikú zlost zkaziti 184 1; i nynie móž býti (= possent) 190f 2; ješto toho neúplně móžem poznati 192° 2; a nemohút sě od toho vymluviti 184 1; že by on nemohl, nebo moha netbal 187 1; by mohl co nepodobného na ně dovésti (= poterit) 183 1; ten stav svého řádu nemohl by vésti užitečně 181 2; aby mohli tiem lépe zlost staviti 181° 2; atd. vč. mocný, adj. = potens: mocní prelati 197 1; jakožto by toho mocni byli dáti účastnu býti... 201 I; duchovní múdří, mocní ... 190f 2; zštiepenie ciesařovo a jiných mocných 1852; bláznovstvie mocných a bohatých (= potencium) 204 2; bohatým a mocným tohoto světa (v orig. lat. jen: satrapis) 195 2; toho, ješto jest naymocnieiſſí proti Kristovu řádu 190 I. modla, f.: čtyři sta té modly Baal 190f I. modlenie, n. = oratio: dosti je k tomu modlení svatých (= oraciones) 193 2; za nejisté mod- lenié 1927 1. modlitba, f. = oratio: kterákolivěk modlitba děje sě (= oracio) . . . každá modlitba (= oracio) . . . nižádná modlitba... všecky mysli a modlitby (= oraciones)... všech modliteb ... 193 1; za sě modlitby činiti ... prodávají modlitby své ... kupovanými modlitbami 192° 1. modlitebník, m. = orator: ale že žádný zde modlitebník na zemi nenie ... (= orator) 202 I. modliti sě, v. impf. = exorare: modlil fie geft za své věrné (= exoravit) 200 2; modlil gfu fie po- korně 190° I. mój, pron. = meus: mé žákovstvo (= meus) 181 2; druhá stránka me cierkve (= mee) 181° 2; mu cierkev (= meam) 181 2; mý vlastní částku (= meam) 181 2; mým zákonem (= meam) 181 1; ajč. Mojžieš, m., jm. os.: . . . nežli moyžiefs 1951 1. Mojžiešóv, adj. possess.: v pátých knihách moyzieffowých 183 1; v prvních knihách moyžle- fowých 187° 2; v druhých knihách moyzlefowých 195 I.
Strana 109
109 mrhalý, adj. = [dissipatus]: vykopali jsú sobě čisterny mrhalé 186 I. mrtvý, adj. = mortuus: svatého živého nebo mrtweho 189 1; že ti divi jsú mrtwí (= mortua) 195f 2; o prosbě za mrtve (= *de suffragio spirituali) 191F 1; o mnohých těléch mrtwých (= mortui) 195f 1. mrzký, adj. = turpis: pro to mrzký užitek (= turpis) 185° 2. mšě, f. = missa: svatých, ješto [jsú] na míni zejména položeni (= in missis) 193 1; ne- dóstojně míne slúžie 205 2; v zavazování mífí děje sě ... mnoho ne- řádu 192° 2; aj. múdře, adv. = sapienter, prudenter: pokorně, múdře a trpedlivě (= sapienter) 188 1; móž z lásky proti nim mluviti mudrze (= cum prudencia) 191 2; .. . mýdře v cierkev svatú uvedení (= prudenter) 198 2; atd. Srovnej múdrý. múdrost, f. = sapientia: mudroft Šalomúnova (= sapiencia) 185) 1; neshledává se veliká mýdrost (= sapiencia) 192° 1; aj. múdrý, adj. = sapiens, prudens: mvdrý Daniel (= sapiens) 189° 2; v knihách přísloví mvdrého Šalomúna 203 I; nežli jsú obecně drželi mudří slovutní 188 1; mvdří tento obyčej do sebe mají (= prudentes) 190f 1; mimo jiné mudre a učené 188 2; atd. Srovnej múdře. muka, f.: i muk i hřiechóv člověka zbavují .. . nic méně ani viece člověku ne- odpustíť sě hřiechóv ani myk... viece nebo méně sě hřiechóv i myk odpušťuje 192° 2. musěti, v. impf.: žákovstvo ... mufié jmieti oděnie panošské (= necessitantur) 183 2; kněžie mufiegí toho křívě přieti (= oportet) .. . aneboť mufiegí pójčiti, že . . . 1881 1; mufielo geft to býti ... 186 2; atd. Srovn.: musiti. musiti, v. impf.: muffí člověk pójčiti (= oportet) 1977 1; myífí sě tak státi (= est necessa- rium) 202 2; dobřie (ch. m. dobří) muſie zde na světě mnoho trpěti (= oportet) 2087 1. Srovn.: musěti. můtiti, v. impf.: ne bezděky mytléce je 185 2. muž, m. = vir: aby jimi ctili myže diabelské (= viros) 208 I.
109 mrhalý, adj. = [dissipatus]: vykopali jsú sobě čisterny mrhalé 186 I. mrtvý, adj. = mortuus: svatého živého nebo mrtweho 189 1; že ti divi jsú mrtwí (= mortua) 195f 2; o prosbě za mrtve (= *de suffragio spirituali) 191F 1; o mnohých těléch mrtwých (= mortui) 195f 1. mrzký, adj. = turpis: pro to mrzký užitek (= turpis) 185° 2. mšě, f. = missa: svatých, ješto [jsú] na míni zejména položeni (= in missis) 193 1; ne- dóstojně míne slúžie 205 2; v zavazování mífí děje sě ... mnoho ne- řádu 192° 2; aj. múdře, adv. = sapienter, prudenter: pokorně, múdře a trpedlivě (= sapienter) 188 1; móž z lásky proti nim mluviti mudrze (= cum prudencia) 191 2; .. . mýdře v cierkev svatú uvedení (= prudenter) 198 2; atd. Srovnej múdrý. múdrost, f. = sapientia: mudroft Šalomúnova (= sapiencia) 185) 1; neshledává se veliká mýdrost (= sapiencia) 192° 1; aj. múdrý, adj. = sapiens, prudens: mvdrý Daniel (= sapiens) 189° 2; v knihách přísloví mvdrého Šalomúna 203 I; nežli jsú obecně drželi mudří slovutní 188 1; mvdří tento obyčej do sebe mají (= prudentes) 190f 1; mimo jiné mudre a učené 188 2; atd. Srovnej múdře. muka, f.: i muk i hřiechóv člověka zbavují .. . nic méně ani viece člověku ne- odpustíť sě hřiechóv ani myk... viece nebo méně sě hřiechóv i myk odpušťuje 192° 2. musěti, v. impf.: žákovstvo ... mufié jmieti oděnie panošské (= necessitantur) 183 2; kněžie mufiegí toho křívě přieti (= oportet) .. . aneboť mufiegí pójčiti, že . . . 1881 1; mufielo geft to býti ... 186 2; atd. Srovn.: musiti. musiti, v. impf.: muffí člověk pójčiti (= oportet) 1977 1; myífí sě tak státi (= est necessa- rium) 202 2; dobřie (ch. m. dobří) muſie zde na světě mnoho trpěti (= oportet) 2087 1. Srovn.: musěti. můtiti, v. impf.: ne bezděky mytléce je 185 2. muž, m. = vir: aby jimi ctili myže diabelské (= viros) 208 I.
Strana 110
11O mylný, adj. = *frivolus: zlé a mylné založenie 187 2; mnoho mylneho a slepého náboženstvie 192° 2; nechajme těch nejistých a mylnych divóv (= *frivola) 195 1. mysl, f. = animus: jsú velmi obtieženi na své myli (= in animo) 210 1; zatmělí na své myſli 190 1; přídržeti sě myslí některého rozumu 191 1; by všecky myſl a modlitby v jednotu sě sjednaly (= intenciones) 193 1; atd. myšlenie, n.: k životu anjelskému, v božském myllení upokojenému (= *contem- plativa) 1817 2. na, praep. = in: I. S acc.: spojiti na hromadu (= *connectere) 181° 1; (aby) na světlo byla zjevena (= lucescat) . . . na potvrzenie (= ad animandum) .. . aby na mě pomněli (= de me) 181 2; na pomoc býti 183 2; dali jsú Krista na smrt (= *occiderant) 1861 1; jeden kletbu jest vydával na druhého 1831 2; atd. vč. S loc.: na posledniem súdu (= in) 181° 1; na tom ostati 183 1; na tom jeho .. . poslúchají 184 2; jest dokázáno na jeho apo- štoléch 184' 1; drží na sobě (= sustinet) 1817 1; na tom klamáš ... 186r 2; veliká opatrnost na tom múdrých lidí 190 2; atd. vč. náboženstvie, n. = devotio: mnoho mylného a slepého nábozenftwié 192° 2; zbuzuje k naboženstwí Pána Ježíše (= devocionem) 193 1; všecka znamenie naboženftwlé jsú na nich falešná 200 1. nad, nade (před slab. jerovou) = super: I. S acc.: Stojiechu nad jiné o své nadánie (= super) 184 2; zvele- biti diabla nad Krista (= supra) 186° 2; nad to nade vše (= *preter hec) 187 1; nad múdrost žákovskú 198 1; atd. vč. II. S instr.: kniežetstvie mají nad jinými 184 2; atd. nadále, adv.: aby ty věčné almužny nadale byly zkaženy 206 1. nadánie, n. = dotatio: to jich nadané jest neřádné (= donacio) 188 1; dávné kněžské nadanié (= dotacio) 188 2; z přielišného nadanié (= *ex concessione) 183 1; stojiechu .. . o své nadanié 184 2; atd. vč. nadaný, adj. z part.: v papežství nadaném a bohatém 194 1. nadati, v. pf. = dotare: všecko to zbožie, což gſú jeho byli nadali (= dederant) 194 1; zbožie, kterýmžto žákovstvo geft nadano (= dotatur) 186 2. nadávanie, n. = donatio: všecko nadawanié kněžské (= donacio) 188 1; listy s pečetmi o po- ručenství a nadawaní (= concessiones) 187 2; aj. II.
11O mylný, adj. = *frivolus: zlé a mylné založenie 187 2; mnoho mylneho a slepého náboženstvie 192° 2; nechajme těch nejistých a mylnych divóv (= *frivola) 195 1. mysl, f. = animus: jsú velmi obtieženi na své myli (= in animo) 210 1; zatmělí na své myſli 190 1; přídržeti sě myslí některého rozumu 191 1; by všecky myſl a modlitby v jednotu sě sjednaly (= intenciones) 193 1; atd. myšlenie, n.: k životu anjelskému, v božském myllení upokojenému (= *contem- plativa) 1817 2. na, praep. = in: I. S acc.: spojiti na hromadu (= *connectere) 181° 1; (aby) na světlo byla zjevena (= lucescat) . . . na potvrzenie (= ad animandum) .. . aby na mě pomněli (= de me) 181 2; na pomoc býti 183 2; dali jsú Krista na smrt (= *occiderant) 1861 1; jeden kletbu jest vydával na druhého 1831 2; atd. vč. S loc.: na posledniem súdu (= in) 181° 1; na tom ostati 183 1; na tom jeho .. . poslúchají 184 2; jest dokázáno na jeho apo- štoléch 184' 1; drží na sobě (= sustinet) 1817 1; na tom klamáš ... 186r 2; veliká opatrnost na tom múdrých lidí 190 2; atd. vč. náboženstvie, n. = devotio: mnoho mylného a slepého nábozenftwié 192° 2; zbuzuje k naboženstwí Pána Ježíše (= devocionem) 193 1; všecka znamenie naboženftwlé jsú na nich falešná 200 1. nad, nade (před slab. jerovou) = super: I. S acc.: Stojiechu nad jiné o své nadánie (= super) 184 2; zvele- biti diabla nad Krista (= supra) 186° 2; nad to nade vše (= *preter hec) 187 1; nad múdrost žákovskú 198 1; atd. vč. II. S instr.: kniežetstvie mají nad jinými 184 2; atd. nadále, adv.: aby ty věčné almužny nadale byly zkaženy 206 1. nadánie, n. = dotatio: to jich nadané jest neřádné (= donacio) 188 1; dávné kněžské nadanié (= dotacio) 188 2; z přielišného nadanié (= *ex concessione) 183 1; stojiechu .. . o své nadanié 184 2; atd. vč. nadaný, adj. z part.: v papežství nadaném a bohatém 194 1. nadati, v. pf. = dotare: všecko to zbožie, což gſú jeho byli nadali (= dederant) 194 1; zbožie, kterýmžto žákovstvo geft nadano (= dotatur) 186 2. nadávanie, n. = donatio: všecko nadawanié kněžské (= donacio) 188 1; listy s pečetmi o po- ručenství a nadawaní (= concessiones) 187 2; aj. II.
Strana 111
III nadávati, v. impf.: na tom jsú sě zklamali, to nadawagíc ... 187 2; když by světští odjali to ... nadánie ... ani jich viec nadawali 195° 1. naděje, f. = spes: nadiege našeho zaslúženie (= spes) 193° 1; aby všicku svú nadlegi v boží milost položili (= spem) 192° 1; pro nadiegi zlého pohodlé (= spem) 1851 2. naděliti, v. pf.: z toho málo, což jeho Buoh nadielí, nuzným uděluje 201 I. nadieti sě, v. pf. = sperare: ale nadiegi fie, . . . že budu spasen (= spero) 191 1; dobřě má íie na- dieti (= sperare) 195f 2. nahota, f. = nuditas: trp rád... buďto hlad, neb žiezeň, neb nahotu (= nuditatem) 205 1. nakaziti, v. pf. = inficere: neb velmě snadně lakomstvím mohú nakaženi býti (= infici) ... žádost ku povýšení někdy diabla ... nakazila geft (= infecit) 198 2. náklad, m.: skrze ... to veliké s velikým nakladem zdělánie, z kteréhožto nakladu chudina jest oblúpena; . . . mnoho nakladuow 200 2. nakrmiti, v. pf. = pascere: lid na púšti mnohý ráčil je nakrmiti (= pavit) 200' I. nalézati, v. impf.: to jméno papež v zákoně božiem nikde íie nenalezá 204 1. nálezek, m. = *novitas: aby ti všichni nalezky po Kriftovi a jeho apoštoléch byli zkaženi (= no- vitates) 204 1; jich nalezky, dekretaly a jich epištoly ... zatměly jsú boží zákon 185 2; učie še [chybně místo sě] pilně těm nestatečným nalezkom lidským (= apocrifa) 1861 1; doufati v lidské nalezky 192° I. nalezenie, n.: na čem jsú převýšili ta nalezenié 200° 2. nalezený, adj. z part. = *introductus: znamenie od lidí nalezené (= introductum) 182 2; leccos jiného od lidí zamyšleného, nalezeneho 1897 1. nalézti, v. pf.: v Kristových ústech nebyla geft nalezena ani jest lež 188 2. naliť, adv.: zákonničie modlitby ... zdají sě velmi užitečné, nalit před Bohem jsú velmi ohavné; zdá sě lidem, by tu bylo pravé náboženstvie, nalit chytré omýlenie 201 2. náměstek, m. = vicarius: toho mieti za pravého namieſtka po Kristovi (= vicarius) 190° 1; mají býti namieftci božstvie (= vicarii) 181 2; proti apoštolóm i jeho na- mieſtkóm 182° 2.
III nadávati, v. impf.: na tom jsú sě zklamali, to nadawagíc ... 187 2; když by světští odjali to ... nadánie ... ani jich viec nadawali 195° 1. naděje, f. = spes: nadiege našeho zaslúženie (= spes) 193° 1; aby všicku svú nadlegi v boží milost položili (= spem) 192° 1; pro nadiegi zlého pohodlé (= spem) 1851 2. naděliti, v. pf.: z toho málo, což jeho Buoh nadielí, nuzným uděluje 201 I. nadieti sě, v. pf. = sperare: ale nadiegi fie, . . . že budu spasen (= spero) 191 1; dobřě má íie na- dieti (= sperare) 195f 2. nahota, f. = nuditas: trp rád... buďto hlad, neb žiezeň, neb nahotu (= nuditatem) 205 1. nakaziti, v. pf. = inficere: neb velmě snadně lakomstvím mohú nakaženi býti (= infici) ... žádost ku povýšení někdy diabla ... nakazila geft (= infecit) 198 2. náklad, m.: skrze ... to veliké s velikým nakladem zdělánie, z kteréhožto nakladu chudina jest oblúpena; . . . mnoho nakladuow 200 2. nakrmiti, v. pf. = pascere: lid na púšti mnohý ráčil je nakrmiti (= pavit) 200' I. nalézati, v. impf.: to jméno papež v zákoně božiem nikde íie nenalezá 204 1. nálezek, m. = *novitas: aby ti všichni nalezky po Kriftovi a jeho apoštoléch byli zkaženi (= no- vitates) 204 1; jich nalezky, dekretaly a jich epištoly ... zatměly jsú boží zákon 185 2; učie še [chybně místo sě] pilně těm nestatečným nalezkom lidským (= apocrifa) 1861 1; doufati v lidské nalezky 192° I. nalezenie, n.: na čem jsú převýšili ta nalezenié 200° 2. nalezený, adj. z part. = *introductus: znamenie od lidí nalezené (= introductum) 182 2; leccos jiného od lidí zamyšleného, nalezeneho 1897 1. nalézti, v. pf.: v Kristových ústech nebyla geft nalezena ani jest lež 188 2. naliť, adv.: zákonničie modlitby ... zdají sě velmi užitečné, nalit před Bohem jsú velmi ohavné; zdá sě lidem, by tu bylo pravé náboženstvie, nalit chytré omýlenie 201 2. náměstek, m. = vicarius: toho mieti za pravého namieſtka po Kristovi (= vicarius) 190° 1; mají býti namieftci božstvie (= vicarii) 181 2; proti apoštolóm i jeho na- mieſtkóm 182° 2.
Strana 112
112 naplniti, v. pf. = implere: nepřišel rušiti zákona, ale naplniti (= implere) 184 1; aby . . . kněžské váčky naplnili 195 I. nápodobný, adj. = similis: aby byl chudý, k stavu nevinnosti a ke mně napodobný (= similis) 181 2. napomínanie, n. = stimulus: že tiem jsú příčina veliká a napominanié jiným (= stimuli) 200' I. napomínati, v. impf. = *movere: múdrost božie k tomu mě napomina (= movere) 196 2. napřěd, napřed, adv.: proti božiemu zákonu již napřied pověděnému 183 2; zákonové již napřed od tebe jmenovaní 199 1; atd. napsaný, adj. z part.: za boží řeč, napfaný v zákoně božiem 189 2. napsati, v. Pf.: nevie .. . geftli od věčnosti napíán v živé kniehy k věčnému životu, čili nenie (= *si sit predestinatus aut prescitus) 191° 1. národ, m. = generatio: všecky národy lidské a křesťanské měly by . .. (= generationes) 2087 1. narozenie, n. = nativitas: ihned od narozenié (= a nativitate) 185 2; o božiem narození 193° 1. následovánie, n.: jest pravé . . . Kristovo nafledowanie 188 2; přikázanie božic o nafle- dowaní božie chudoby 1867 1; aj. následovati, v. impf. = sequi: nafledugme tedy papežóv (= sequamur) 194 2; majíť nafledowati antikrista (= sequi) 1841 1; chudého Pána Jezu-krista naſledugíc 186' 1; ačkolivěk Petr nafledowal geſt Pána Ježíše (= secutus fuerat) 194 2; aby ... nafledowali mne (= sequerentur) 181 2. následovník, m.: skrze chudé a pokorné knězě [?], apoštolské nafledowníky 204 2; řím- ského papežova dvoru s jeho nafledowníky všemi 183 1. náš, pron. = noster: Pána nafieho Jezu-krista (= nostri) 185 2; zkaženie nafíie matky cierkve (= nostram) 196 1; vezmú miesto naffye (= nostrum) 187 2; před Pánem nafím Jezu-kristem (= nostrum) 183 1; atd. nátisk, m.: natiſky jim veliké činiece 184 1. naučenie, n. = doctrina: podle navčenié božieho zákona (= doctrinam) 192 1; jsú přieliš pro- tivni životu i nauczení Kristovu (= doctrinc) 187 1; pro lepšie na- včenié a poznánie (= *declaratione) 187 1; aj.
112 naplniti, v. pf. = implere: nepřišel rušiti zákona, ale naplniti (= implere) 184 1; aby . . . kněžské váčky naplnili 195 I. nápodobný, adj. = similis: aby byl chudý, k stavu nevinnosti a ke mně napodobný (= similis) 181 2. napomínanie, n. = stimulus: že tiem jsú příčina veliká a napominanié jiným (= stimuli) 200' I. napomínati, v. impf. = *movere: múdrost božie k tomu mě napomina (= movere) 196 2. napřěd, napřed, adv.: proti božiemu zákonu již napřied pověděnému 183 2; zákonové již napřed od tebe jmenovaní 199 1; atd. napsaný, adj. z part.: za boží řeč, napfaný v zákoně božiem 189 2. napsati, v. Pf.: nevie .. . geftli od věčnosti napíán v živé kniehy k věčnému životu, čili nenie (= *si sit predestinatus aut prescitus) 191° 1. národ, m. = generatio: všecky národy lidské a křesťanské měly by . .. (= generationes) 2087 1. narozenie, n. = nativitas: ihned od narozenié (= a nativitate) 185 2; o božiem narození 193° 1. následovánie, n.: jest pravé . . . Kristovo nafledowanie 188 2; přikázanie božic o nafle- dowaní božie chudoby 1867 1; aj. následovati, v. impf. = sequi: nafledugme tedy papežóv (= sequamur) 194 2; majíť nafledowati antikrista (= sequi) 1841 1; chudého Pána Jezu-krista naſledugíc 186' 1; ačkolivěk Petr nafledowal geſt Pána Ježíše (= secutus fuerat) 194 2; aby ... nafledowali mne (= sequerentur) 181 2. následovník, m.: skrze chudé a pokorné knězě [?], apoštolské nafledowníky 204 2; řím- ského papežova dvoru s jeho nafledowníky všemi 183 1. náš, pron. = noster: Pána nafieho Jezu-krista (= nostri) 185 2; zkaženie nafíie matky cierkve (= nostram) 196 1; vezmú miesto naffye (= nostrum) 187 2; před Pánem nafím Jezu-kristem (= nostrum) 183 1; atd. nátisk, m.: natiſky jim veliké činiece 184 1. naučenie, n. = doctrina: podle navčenié božieho zákona (= doctrinam) 192 1; jsú přieliš pro- tivni životu i nauczení Kristovu (= doctrinc) 187 1; pro lepšie na- včenié a poznánie (= *declaratione) 187 1; aj.
Strana 113
113 naučiti, v. impf. = docere: Kristus učedlníkóv toho geft jich nenavčil, než to gt je navčil, aby .. . 200° 1; buduli kdy navčen od koho jinak (= fuero doctus) 1981 2. naučiti sě, v. pf. = discere: navčila ſi ſie zamietati (= didicisti) 191° 1; že by jako od Krista tak fe navčili žebrati (= edocti sunt) 185 1. navedenie, n.: diabelské nawedenié (= *machinacio introducta) 197 1; nawedenié stavu kněžského k jeho pravému řádu (= *perfeccionem cleri) 195 2. navésti, v. pf.: když cierkev svatá ještě bude nawedena (= *carebit affeccione mun- dana) 201 1. návod, m.: ti jiní zákonové jsú zamyšleni diabelským nawodem 199 I. navoditi, v. impf.: . . . v kterýchž úřadech volení viece svodie nežli nawodlé 190° 2. navrátiti, v. pf. = *concedere: aby jemu to nawrátil skrze své bully (= concedere) 192° 1; aby byl nawracen k někdajší své chvále (= revertatur) 186 2; navrátiti sě: aby žákovstvo Kristovo zasě ne nawratilo v zbožie (= redire) 1861 2. nazvati, v. pf. = vocare: prvnieť jest mé žákovstvo, a stav kněžský Kristóv geft nazwano (= vo- cantur) 181 2; . . . móž nazwáno býti almužnú (= vocari) 197 1. nazývati, v. impf. = vocare: kacieře je naziwagí 184 1; jehožto biskupem římským naziwále (= vo- cat) 210° 1; toho ... aby naziwali všichni otce 190 I. ne, adv. I. part. neg. = non; I1. [= immo]: I. ne na nás (= non) 182 1; ne zákon boží, ale papežové 189 2; máme věřiti ..., ale ne jakožto za vieru (= non) 192f 1; zajisté ne ihned slušie k tomu přistúpiti 190° 1; atd. II. Né někteří řiekají, že .. . 202 2; Ne viece jsú škodni svú zlú radú .. . 204 I; Ne všickni ti takoví slibové neřádní ... mají ... zkaženi býti 2087 2. Srov. ne- u subst., adj., sloves a adv. neb, nebo, aneb, anebo, conj. = I. vel; II. enim, nam: I. a) podle obyčeje svého ciesaře nebo jiných 183 2; z ptactva neb z dobytka (= *et) 183 2; částku aneb stránku 181r 2; atd. b) opakováno: anebo k blahoslavenství věčnému, neb k zatracení (= vel — vel) 181° 1; anebot kněžie tehdy musějí toho křívě přieti .. . anebot musějí pójčiti ... anebot musějí ukázati (= vel — vel — vel) 1881 1; atd. 8
113 naučiti, v. impf. = docere: Kristus učedlníkóv toho geft jich nenavčil, než to gt je navčil, aby .. . 200° 1; buduli kdy navčen od koho jinak (= fuero doctus) 1981 2. naučiti sě, v. pf. = discere: navčila ſi ſie zamietati (= didicisti) 191° 1; že by jako od Krista tak fe navčili žebrati (= edocti sunt) 185 1. navedenie, n.: diabelské nawedenié (= *machinacio introducta) 197 1; nawedenié stavu kněžského k jeho pravému řádu (= *perfeccionem cleri) 195 2. navésti, v. pf.: když cierkev svatá ještě bude nawedena (= *carebit affeccione mun- dana) 201 1. návod, m.: ti jiní zákonové jsú zamyšleni diabelským nawodem 199 I. navoditi, v. impf.: . . . v kterýchž úřadech volení viece svodie nežli nawodlé 190° 2. navrátiti, v. pf. = *concedere: aby jemu to nawrátil skrze své bully (= concedere) 192° 1; aby byl nawracen k někdajší své chvále (= revertatur) 186 2; navrátiti sě: aby žákovstvo Kristovo zasě ne nawratilo v zbožie (= redire) 1861 2. nazvati, v. pf. = vocare: prvnieť jest mé žákovstvo, a stav kněžský Kristóv geft nazwano (= vo- cantur) 181 2; . . . móž nazwáno býti almužnú (= vocari) 197 1. nazývati, v. impf. = vocare: kacieře je naziwagí 184 1; jehožto biskupem římským naziwále (= vo- cat) 210° 1; toho ... aby naziwali všichni otce 190 I. ne, adv. I. part. neg. = non; I1. [= immo]: I. ne na nás (= non) 182 1; ne zákon boží, ale papežové 189 2; máme věřiti ..., ale ne jakožto za vieru (= non) 192f 1; zajisté ne ihned slušie k tomu přistúpiti 190° 1; atd. II. Né někteří řiekají, že .. . 202 2; Ne viece jsú škodni svú zlú radú .. . 204 I; Ne všickni ti takoví slibové neřádní ... mají ... zkaženi býti 2087 2. Srov. ne- u subst., adj., sloves a adv. neb, nebo, aneb, anebo, conj. = I. vel; II. enim, nam: I. a) podle obyčeje svého ciesaře nebo jiných 183 2; z ptactva neb z dobytka (= *et) 183 2; částku aneb stránku 181r 2; atd. b) opakováno: anebo k blahoslavenství věčnému, neb k zatracení (= vel — vel) 181° 1; anebot kněžie tehdy musějí toho křívě přieti .. . anebot musějí pójčiti ... anebot musějí ukázati (= vel — vel — vel) 1881 1; atd. 8
Strana 114
114 II. neb proto sě jest Kristus vtělil (= enim) 181° 2; neb jich jest to úřad (= nam) 181 1; Nebo tyto všechny tři stránky slovú .. . (= cum) 181 1; Neb jednú člověk padna od viery ... zacházie (= autem) 189° I; nebo dieš (= quidem) atd.; zvláště: neb po- ňavadž: Neb ponawadz nynie lakomstvie tak velíce sě rozšiřuje (= cum enim) 184 1; ajč. nebe, n. = caelum: k nebi najbližšie (= celo) 181'2; pod nebem (= sub divo) 200 2; chtě na nebeſa vstúpiti (= in celum) 200° 1; aj. nebeský, adj. = caelestis: Otec nebeſký 19972; ptačstvo nebeské (= celi) 185r 2; bohatstvie duchovnie a nebeſké (= celestes) 187 1; do nebeſkeho královstvie = in celestibus) 194 1; atd. nebezpečenstvie, n. = periculum: aby ... podstúpil nebezpečenstwie smrti (= periculo) 191° 2; v ta ne- bezpečenſtwié (= periculum) 192° 2. nebezpečný, adj.: nebezpečno jest duchovním veliké panstvie mieti 198 1; všecko písmo .. jest nejisté a nebezpečné 195 2. nébrž, conj. = quin potius: . . . rozumem, nebrz kterú nemúdrostí pokúšieš sě, aby ... (= quin pocius) 208r 1; obci k spasení nic neprospievajíc, nébrž obci svým po- krytstvím velmi škodiece 205' I. něco, pron.: móž ... nieco mnieti, že jest tak 189 2; najprvé nieco pravdy povieš ... 193° 2; byt .. . nechtěl nieco dobrého vyvésti 197 1; na niečem v tom mohú poblúditi 189 2. nečistý, adj. = turpis: Knečiſtými skutky řemeslničími (= turpi) 205 1. nečitedlný, adj. = insensibilis: blud na počátku někdy nečitedlný (= insensibilis) 1887 2. nedostatek, m. = I. penuria; II. defectus: I. žákovstvo móž trpěti nedoſtatek na tělestné potřěbě (= penuriam) .. . aby . . . trpěli nedoſtatky 1961 1; když nedoſtatky trpic 1927 I. II. sjednánie Kristovo ... jest najlepšie bez nedoſtatku (= sine de- fectu) 199 2. nedóstojně, adv.: že nedoſtoynye mšě slúžie 205 2. nedoufánie, n.: lakomě a z nedoufanié k Bohu dobývaje na nich tělestných požitkóv 205 2. neduh, m. = *discrasia: lékařstvie proti věččiemu neduhu 184 2; a nic v ni neuvodí duchovních neduhów (= morbidam discrasiam) 182° 1.
114 II. neb proto sě jest Kristus vtělil (= enim) 181° 2; neb jich jest to úřad (= nam) 181 1; Nebo tyto všechny tři stránky slovú .. . (= cum) 181 1; Neb jednú člověk padna od viery ... zacházie (= autem) 189° I; nebo dieš (= quidem) atd.; zvláště: neb po- ňavadž: Neb ponawadz nynie lakomstvie tak velíce sě rozšiřuje (= cum enim) 184 1; ajč. nebe, n. = caelum: k nebi najbližšie (= celo) 181'2; pod nebem (= sub divo) 200 2; chtě na nebeſa vstúpiti (= in celum) 200° 1; aj. nebeský, adj. = caelestis: Otec nebeſký 19972; ptačstvo nebeské (= celi) 185r 2; bohatstvie duchovnie a nebeſké (= celestes) 187 1; do nebeſkeho královstvie = in celestibus) 194 1; atd. nebezpečenstvie, n. = periculum: aby ... podstúpil nebezpečenstwie smrti (= periculo) 191° 2; v ta ne- bezpečenſtwié (= periculum) 192° 2. nebezpečný, adj.: nebezpečno jest duchovním veliké panstvie mieti 198 1; všecko písmo .. jest nejisté a nebezpečné 195 2. nébrž, conj. = quin potius: . . . rozumem, nebrz kterú nemúdrostí pokúšieš sě, aby ... (= quin pocius) 208r 1; obci k spasení nic neprospievajíc, nébrž obci svým po- krytstvím velmi škodiece 205' I. něco, pron.: móž ... nieco mnieti, že jest tak 189 2; najprvé nieco pravdy povieš ... 193° 2; byt .. . nechtěl nieco dobrého vyvésti 197 1; na niečem v tom mohú poblúditi 189 2. nečistý, adj. = turpis: Knečiſtými skutky řemeslničími (= turpi) 205 1. nečitedlný, adj. = insensibilis: blud na počátku někdy nečitedlný (= insensibilis) 1887 2. nedostatek, m. = I. penuria; II. defectus: I. žákovstvo móž trpěti nedoſtatek na tělestné potřěbě (= penuriam) .. . aby . . . trpěli nedoſtatky 1961 1; když nedoſtatky trpic 1927 I. II. sjednánie Kristovo ... jest najlepšie bez nedoſtatku (= sine de- fectu) 199 2. nedóstojně, adv.: že nedoſtoynye mšě slúžie 205 2. nedoufánie, n.: lakomě a z nedoufanié k Bohu dobývaje na nich tělestných požitkóv 205 2. neduh, m. = *discrasia: lékařstvie proti věččiemu neduhu 184 2; a nic v ni neuvodí duchovních neduhów (= morbidam discrasiam) 182° 1.
Strana 115
115 nehodný, adj.: mnohých nehodných k tomu osob 196 1; bez subst.: a z toho dále ne- hodny již a přieliš nezpósobilí v kněžství ... sě vtisknúce ... 184 2. nechajžt, conj.: nechayzt tehdy oni sami za sě odpoviedají 198 I. nechati, v. pf. = dimittere, relinquere: nechameli jeho tak ... (= si dimittimus) 187 2; nechayme těch ne- jistých divóv (= dimittamus) 195f I; učíš žákovstvo, aby nechagíc Krista . .. (= relinquat) 187' 2; . . . nechawffe bezpečné cěsty královy . . . (= dimittentes) 194' 2. Srovnej: nechajžť. nejeden, num. = quidam, multus: negedni pravie k tomu (= quidam) 192° 2; negedni papežové (= multi) 193' 2; aj. nejednů, adv. = multoties: až negedný do krveprolitie 183 2; svatý Petr i svatý Pavel negednú jsú těžce shřěšili (= multocies) 189 2; k tomut jsem negedny pravil = sepius) 193° 1; aj. nejistý, adj.: negifte modlenie 192' 1; co jeft negiftého jistie 192° 2; bez subst.: zvolují sobě životy hřiešných negiftych (= *vitas peccatrices apocrifas) 194 I; hledíš na životy těch negiftych 194 2; každý takový, ješto gitieifné a lepffie zamietá, a což jest negiftieifnného, to raději zvoluje sobě ... 194 2; atd. někaký, pron. adj.: s niekakým pochybováním 191° 2. někdajší, adj.: v niekdayné žákovstvo chudé 196 2; po niekdayíí chudobě 186 2; ti niekdayíí světí 194 2; o niekdayíích dobrých papežích 193 2; aj. někdy, adv.: a protoť jest nekdy byla tato viera . . . najviece kázána 184 2; aj. několiko, několik, num.: niekolik set let 186 2; že sě jemu tak zdá anebo nekoliko málo neb mnoho jich 189 1; niekoliko set let 204 1. některak, adv.: každé zlé niekterak ... činie mnohé dobré 197 I. některaký, pron. adj.: s niekterakym domnievaním 191° 2. některý, pron. adj.: mektereho rozumu (= *date) 191 1; v niektere věci 1887 1; niekteří jsú robotní dělníci a niekteří kupci 181 I; niekterá ustavenie 188 I; pro niekteré příčiny a niektera znamenie 191 I; .. . mieti niektere osoby (= *alias) 1931 2. 8 *)
115 nehodný, adj.: mnohých nehodných k tomu osob 196 1; bez subst.: a z toho dále ne- hodny již a přieliš nezpósobilí v kněžství ... sě vtisknúce ... 184 2. nechajžt, conj.: nechayzt tehdy oni sami za sě odpoviedají 198 I. nechati, v. pf. = dimittere, relinquere: nechameli jeho tak ... (= si dimittimus) 187 2; nechayme těch ne- jistých divóv (= dimittamus) 195f I; učíš žákovstvo, aby nechagíc Krista . .. (= relinquat) 187' 2; . . . nechawffe bezpečné cěsty královy . . . (= dimittentes) 194' 2. Srovnej: nechajžť. nejeden, num. = quidam, multus: negedni pravie k tomu (= quidam) 192° 2; negedni papežové (= multi) 193' 2; aj. nejednů, adv. = multoties: až negedný do krveprolitie 183 2; svatý Petr i svatý Pavel negednú jsú těžce shřěšili (= multocies) 189 2; k tomut jsem negedny pravil = sepius) 193° 1; aj. nejistý, adj.: negifte modlenie 192' 1; co jeft negiftého jistie 192° 2; bez subst.: zvolují sobě životy hřiešných negiftych (= *vitas peccatrices apocrifas) 194 I; hledíš na životy těch negiftych 194 2; každý takový, ješto gitieifné a lepffie zamietá, a což jest negiftieifnného, to raději zvoluje sobě ... 194 2; atd. někaký, pron. adj.: s niekakým pochybováním 191° 2. někdajší, adj.: v niekdayné žákovstvo chudé 196 2; po niekdayíí chudobě 186 2; ti niekdayíí světí 194 2; o niekdayíích dobrých papežích 193 2; aj. někdy, adv.: a protoť jest nekdy byla tato viera . . . najviece kázána 184 2; aj. několiko, několik, num.: niekolik set let 186 2; že sě jemu tak zdá anebo nekoliko málo neb mnoho jich 189 1; niekoliko set let 204 1. některak, adv.: každé zlé niekterak ... činie mnohé dobré 197 I. některaký, pron. adj.: s niekterakym domnievaním 191° 2. některý, pron. adj.: mektereho rozumu (= *date) 191 1; v niektere věci 1887 1; niekteří jsú robotní dělníci a niekteří kupci 181 I; niekterá ustavenie 188 I; pro niekteré příčiny a niektera znamenie 191 I; .. . mieti niektere osoby (= *alias) 1931 2. 8 *)
Strana 116
116 nelakomě, adv.: aby v núzi potřěbičky dobývali jako svatý Pavel řádně, skrovně a ne- lakomie 205r 1. nemilost, f.: žádný nevie, jestli hoden božie milosti čili nemiloſti 202° 2. nemilý, adj. = ingratus: tehdyť jest velmi nemíl Pánu Bohu (= ingratus) 2031 I. nemnoho, adv.: protož i svěcenie od těch biskupóv na kněžstvie .. . . neb mladých robencóv biřmovánie nemnoho prospievají křesťanóm 204 2. nemocný, adj. = infirmus: stránky jejie nemocné (= infirme) 196 2; bez subst.: na chudé, pracné, nemocné . . . 192° 1. nemúdře, adv.: nynějšie žákovstvo bláznivě a nemúdře opúštějí ... (v lat. textu jen: stulte) 1861 1. nemúdrost, 1. = imprudentia: kterú nemvdroftí pokúšieš sě, aby ... (= imprudencia) 208 1. nemúdrý, adj.: což tehdy hýbá tak nemýdře [chybně m.: nemúdré] a slepé preláty 192° 2. nenáviděti, v. impf. = odire: velmi nenawidié toho, aby ... (= odiunt) 187 1. nenávist, f. = odium: pro jich nenawiſt (= odium) 210 2. nenie, adv.: v pokrytství nenié, ješto sě ukazuje 196 2. Srovnej nynie. neopeřený, adj. z part.: velmi mdlá střela neopeřená (= caret pennis) 209 2. nepodobný, adj. = inconveniens: ale žeť jest to nepodobne 189° 2; by mohl co nepodobneho na ně dovésti 183° I; mnoho nepodobneho (= inconveniencia) 190 2; aj. nepohynulý, adj. = immarcescibilis: korunu nepohynulú (= immarcessibilem) 185 2. nepotřebný, adj. = *impertinens: ani sě chtie s ním mnoho obierati, jakožto s nepotřebným k spasení (= impertinens) 190f 2; o těch věcech, jakožto nepotřebných k spa- sení .. . 192° 2. neprávě, adv. = iniuste: zle a neprawie proti boží spravedlnosti držie (= iniuste) 188 2. nepřieliš, adv.: aby . . . nepřiélis s tělestnú prací sě obierala 181 2; nepřiéliš mnoho na to nákladóv jednajíce 200 2.
116 nelakomě, adv.: aby v núzi potřěbičky dobývali jako svatý Pavel řádně, skrovně a ne- lakomie 205r 1. nemilost, f.: žádný nevie, jestli hoden božie milosti čili nemiloſti 202° 2. nemilý, adj. = ingratus: tehdyť jest velmi nemíl Pánu Bohu (= ingratus) 2031 I. nemnoho, adv.: protož i svěcenie od těch biskupóv na kněžstvie .. . . neb mladých robencóv biřmovánie nemnoho prospievají křesťanóm 204 2. nemocný, adj. = infirmus: stránky jejie nemocné (= infirme) 196 2; bez subst.: na chudé, pracné, nemocné . . . 192° 1. nemúdře, adv.: nynějšie žákovstvo bláznivě a nemúdře opúštějí ... (v lat. textu jen: stulte) 1861 1. nemúdrost, 1. = imprudentia: kterú nemvdroftí pokúšieš sě, aby ... (= imprudencia) 208 1. nemúdrý, adj.: což tehdy hýbá tak nemýdře [chybně m.: nemúdré] a slepé preláty 192° 2. nenáviděti, v. impf. = odire: velmi nenawidié toho, aby ... (= odiunt) 187 1. nenávist, f. = odium: pro jich nenawiſt (= odium) 210 2. nenie, adv.: v pokrytství nenié, ješto sě ukazuje 196 2. Srovnej nynie. neopeřený, adj. z part.: velmi mdlá střela neopeřená (= caret pennis) 209 2. nepodobný, adj. = inconveniens: ale žeť jest to nepodobne 189° 2; by mohl co nepodobneho na ně dovésti 183° I; mnoho nepodobneho (= inconveniencia) 190 2; aj. nepohynulý, adj. = immarcescibilis: korunu nepohynulú (= immarcessibilem) 185 2. nepotřebný, adj. = *impertinens: ani sě chtie s ním mnoho obierati, jakožto s nepotřebným k spasení (= impertinens) 190f 2; o těch věcech, jakožto nepotřebných k spa- sení .. . 192° 2. neprávě, adv. = iniuste: zle a neprawie proti boží spravedlnosti držie (= iniuste) 188 2. nepřieliš, adv.: aby . . . nepřiélis s tělestnú prací sě obierala 181 2; nepřiéliš mnoho na to nákladóv jednajíce 200 2.
Strana 117
117 nepřietel, m. = inimicus: úhlavní nepřietelé (= inimici) 1851 1. nepřietelkyně, f.: veliká nepřetelkynie 181° 1. nepřiezen, f.: velikú nepřiézen mnohých musějí podstúpiti 188 2; pro nepřiézen těch mocných prelátóv 1987 1. neřád, m.: děje se mnoho neřadu 192 2. neřádně, adv.: neřadnie ty věci milujíť 192 2; žebráním sě neřadnie obierají 197 2. neřádný, adj. = *illicitus: to jich nadánie jest neřadné (= illicita) 188 1; o kterémžto neřadném žebrání 185 1; pro . . . neřadne kletby 190 1; na ta neřadná volenie 190f 2; aj. neroditi, v. impf. = nolle: nerod mne následovati (= noli) 185 2; nerodte mi věřiti (= nolite) 183 2; atd. Jen při imperativu. nerozumný, adj.: mnohá nerozvmna zavázanie 199 1; bez subst.: nerozumní a milovníci tohoto světa netáhli by sě .. . 204 2. neskutečný, adj.: neb jsú kněžie toliko jmenovaní, ale neſkuteční 2057 I. nesmierně, adv. = infinitum: nefmiérnie slušie viece .. . věřiti (= infinitum) 1887 1; jenž jest neſmier- nie světější (= infinitum) 194' 2. nesmierný, adj. = infinitus: bláznóv jest počet nefmierný (= infinitus) 1897 2. nesnadně, adv.: jedva a neſnadnie, skrovně jeho požívajíc 187 1. nesnadný, adj.: o tom neſnadnem kusu 190f 2. nesnáze, f. = difficultas: když v některé věci mají neſnázi (= difficultas) 190 2; pro mnohé neſnáze 1977 1. nestatečný, adj.: neſtatečny sluha boží ... osob kněžských, hřiešných velmi a neſta- tečnych 195 2; neſtatečnym nálezkóm lidským 186 1. nestřiedmě, adv. = non mediocriter: každý takový . . . neftřiedmie hřěší (= non mediocriter) 194 2. nestvořený, adj. z part. = increatus: v Trojici svaté neſtwořené (= increata) 182f I. nešlechetný, adj.: shledaje do něho . . . skutky neílechetné 1917 I.
117 nepřietel, m. = inimicus: úhlavní nepřietelé (= inimici) 1851 1. nepřietelkyně, f.: veliká nepřetelkynie 181° 1. nepřiezen, f.: velikú nepřiézen mnohých musějí podstúpiti 188 2; pro nepřiézen těch mocných prelátóv 1987 1. neřád, m.: děje se mnoho neřadu 192 2. neřádně, adv.: neřadnie ty věci milujíť 192 2; žebráním sě neřadnie obierají 197 2. neřádný, adj. = *illicitus: to jich nadánie jest neřadné (= illicita) 188 1; o kterémžto neřadném žebrání 185 1; pro . . . neřadne kletby 190 1; na ta neřadná volenie 190f 2; aj. neroditi, v. impf. = nolle: nerod mne následovati (= noli) 185 2; nerodte mi věřiti (= nolite) 183 2; atd. Jen při imperativu. nerozumný, adj.: mnohá nerozvmna zavázanie 199 1; bez subst.: nerozumní a milovníci tohoto světa netáhli by sě .. . 204 2. neskutečný, adj.: neb jsú kněžie toliko jmenovaní, ale neſkuteční 2057 I. nesmierně, adv. = infinitum: nefmiérnie slušie viece .. . věřiti (= infinitum) 1887 1; jenž jest neſmier- nie světější (= infinitum) 194' 2. nesmierný, adj. = infinitus: bláznóv jest počet nefmierný (= infinitus) 1897 2. nesnadně, adv.: jedva a neſnadnie, skrovně jeho požívajíc 187 1. nesnadný, adj.: o tom neſnadnem kusu 190f 2. nesnáze, f. = difficultas: když v některé věci mají neſnázi (= difficultas) 190 2; pro mnohé neſnáze 1977 1. nestatečný, adj.: neſtatečny sluha boží ... osob kněžských, hřiešných velmi a neſta- tečnych 195 2; neſtatečnym nálezkóm lidským 186 1. nestřiedmě, adv. = non mediocriter: každý takový . . . neftřiedmie hřěší (= non mediocriter) 194 2. nestvořený, adj. z part. = increatus: v Trojici svaté neſtwořené (= increata) 182f I. nešlechetný, adj.: shledaje do něho . . . skutky neílechetné 1917 I.
Strana 118
118 netoliko, adv. = non solum: a netoliko ti prelátové (= nec solum) 1851 1; a netoliko bohatí světští kněžie (= nec solum) 185 2. netřěba, adv.: o těch věcech ... netřeba sě nám ptáti 1927 2. neumělost, f. = ignorantia: a ta o ní nevmieloft činí ... (= ignorancia) 182 2; aby sě nemohl ni- žádný . . . vymluviti z nevmielofti toho zákona (= *quin noscat) 1821 2. neuplně, adv.: ješto toho nevplnie móžem poznati 192° 2. neuptánie, n. = ignorantia: pro nevptanié pravé pravdy (= ignoranciam) 1911 2. neustavičný, adj. [= inconstans]: jsú nevítawiční jakožto trest (= *inconstanter) 1987 I. neústupně, adv. = pertinaciter: jenž tak neuftupnie panstvie tohoto světa držie (= pertinaciter) 182° 2. neužitečný, adj.: pokrytých lidí modlitby jsú nevžitečné 202° 1. nevděčnost, f. [= ingratitudo]: pro věččí newdiečnoft (= *tanquam plus ingrati)... s větší newdiečnoſtí = *plus ingrati) 187° 2. nevědomý, adj. = incognitus: nejistú cěstu, lidem newiedomý (= incognitam) 1951 1. Srovnef svědomý. nevelmě, adv.: a nevelmiet jsú dobřě činíli 1897 1. nevěra, f. = infidelitas: kdež jest tehdy většie newiera (= infidelitas) 185r 2; kteráž většie newiera .. . (= infidelitas) 190° 1; plnost jest falše a newiery 200 I. nevěrně, adv. = infideliter: nové bohy . . . newiernie přijímati (= infideliter) 195 2. nevěrný, adj. = infidelis: kto tak zlý a nevíerný mohl by ... (= infidelis) 196 2; jsú obecně slovy i skutky newierní (= infideles) 197 2; jsú newierní antikristové (= perfidi) 185 2; atd. nevinnost, f. = innocentia: k stavu newinnoſti nápodobný (= innocencie) 181 2. nevždy, adv.: newzdy za jedno bez nedostatkóv jsúc bohati 208 I. nezpósobilý, adj. = inhabilis: nehodní již a přieliš nezpofobili ... v kněžství sě vtisknúce (= inha- biles) 1841 2.
118 netoliko, adv. = non solum: a netoliko ti prelátové (= nec solum) 1851 1; a netoliko bohatí světští kněžie (= nec solum) 185 2. netřěba, adv.: o těch věcech ... netřeba sě nám ptáti 1927 2. neumělost, f. = ignorantia: a ta o ní nevmieloft činí ... (= ignorancia) 182 2; aby sě nemohl ni- žádný . . . vymluviti z nevmielofti toho zákona (= *quin noscat) 1821 2. neuplně, adv.: ješto toho nevplnie móžem poznati 192° 2. neuptánie, n. = ignorantia: pro nevptanié pravé pravdy (= ignoranciam) 1911 2. neustavičný, adj. [= inconstans]: jsú nevítawiční jakožto trest (= *inconstanter) 1987 I. neústupně, adv. = pertinaciter: jenž tak neuftupnie panstvie tohoto světa držie (= pertinaciter) 182° 2. neužitečný, adj.: pokrytých lidí modlitby jsú nevžitečné 202° 1. nevděčnost, f. [= ingratitudo]: pro věččí newdiečnoft (= *tanquam plus ingrati)... s větší newdiečnoſtí = *plus ingrati) 187° 2. nevědomý, adj. = incognitus: nejistú cěstu, lidem newiedomý (= incognitam) 1951 1. Srovnef svědomý. nevelmě, adv.: a nevelmiet jsú dobřě činíli 1897 1. nevěra, f. = infidelitas: kdež jest tehdy většie newiera (= infidelitas) 185r 2; kteráž většie newiera .. . (= infidelitas) 190° 1; plnost jest falše a newiery 200 I. nevěrně, adv. = infideliter: nové bohy . . . newiernie přijímati (= infideliter) 195 2. nevěrný, adj. = infidelis: kto tak zlý a nevíerný mohl by ... (= infidelis) 196 2; jsú obecně slovy i skutky newierní (= infideles) 197 2; jsú newierní antikristové (= perfidi) 185 2; atd. nevinnost, f. = innocentia: k stavu newinnoſti nápodobný (= innocencie) 181 2. nevždy, adv.: newzdy za jedno bez nedostatkóv jsúc bohati 208 I. nezpósobilý, adj. = inhabilis: nehodní již a přieliš nezpofobili ... v kněžství sě vtisknúce (= inha- biles) 1841 2.
Strana 119
119 nezpósobný, adj. = indispositus: jest velmi . .. nezpoſoben k hodnému modlení (= indispositus) 203r I; pro jeho nezpoſobný život 201 I. nezřědlně, adv. = non mediocriter: nezřiédnie jsú hřěšili (= non mediocriter) 195f 1. než, conj. = I. quam; II. sed: I. Při komparativu: jest lepší, než život pracovitý (= quam) 181° 2; viec, nez třidceti let (= 30 annis et amplius) 181° 2; aj. II. ne tělestně, nez toliko k rozumu 183 2; nebudet tak mezi vámi, nez, ktožkolivěk bude chtieti býti větší, ten bude sluha váš (= sed) 184 2; atd. nežli, conj. = quam: Při komparativu: stavu kněžskému dřieve, nezli jinému 181 1; jest jistějšie znamenie ... nezli které jméno (= quam) 1821 2; aj. nic, pron. = nihil: aniz (chybně m.: a nic) očitějie nebúří mé cierkve (= et nichil) 1821 I; nic zjevně ani jistě nepraví 190 2; ti [listové] by za nic nestáli (= *de- perirent) 191f I; ničím dobrým lidu sě neoplacujíc 209 2; atd. nikde, adv.: to jméno papež v zákoně božím nikde sě nenalézá 204 I. nikdéž, adv. [= nusquam]: žeť mu jest nikdéž v svém zákoně toho nadánie nepotvrdil 188 I; nikdéž jsi sě z pravého písma nenaučila (= *numquam) 202 I. nikdý, adv.: aby ... po něm nikdý nestáli 184 2; právě k tomu nikdý neodpovědie 1881 2; atd. nikoli, adv. = nequaquam, nullo modo: nikoli nezemřete (= nequaquam) 193 2; svatý Jeroným nikoli nechtěl (= nullo modo) 1947 1. nízký, adj.: a nižífí aby té moci neměli 210 2; a jinie dvě straně nizífie (= inferior) 182° I. nižádný, adj. = nullus: nížadný prelát (= nullus) 185r 1; nížadná modlitba (= nulla) 193 1; nižadné nenie vaše dobré nadánie (= nullo) 187 2; aj.; bez subst.: aby sě nemohl nížadný protiviti 182 2; aby lid boží od nizadneho nebyl zpravován 191° 2. noc, f.: moha dobře na každú noc v chrámě ... ostati 200r 2; ve dne i v noci 191° 2. nový, adj. = novus, recens: z mnohého dóvodu zákona noweho (= *legis gracie) 184 1; přiká- zanie nowe dávám vám (= novum) 197 2; v starém i v nowém zá-
119 nezpósobný, adj. = indispositus: jest velmi . .. nezpoſoben k hodnému modlení (= indispositus) 203r I; pro jeho nezpoſobný život 201 I. nezřědlně, adv. = non mediocriter: nezřiédnie jsú hřěšili (= non mediocriter) 195f 1. než, conj. = I. quam; II. sed: I. Při komparativu: jest lepší, než život pracovitý (= quam) 181° 2; viec, nez třidceti let (= 30 annis et amplius) 181° 2; aj. II. ne tělestně, nez toliko k rozumu 183 2; nebudet tak mezi vámi, nez, ktožkolivěk bude chtieti býti větší, ten bude sluha váš (= sed) 184 2; atd. nežli, conj. = quam: Při komparativu: stavu kněžskému dřieve, nezli jinému 181 1; jest jistějšie znamenie ... nezli které jméno (= quam) 1821 2; aj. nic, pron. = nihil: aniz (chybně m.: a nic) očitějie nebúří mé cierkve (= et nichil) 1821 I; nic zjevně ani jistě nepraví 190 2; ti [listové] by za nic nestáli (= *de- perirent) 191f I; ničím dobrým lidu sě neoplacujíc 209 2; atd. nikde, adv.: to jméno papež v zákoně božím nikde sě nenalézá 204 I. nikdéž, adv. [= nusquam]: žeť mu jest nikdéž v svém zákoně toho nadánie nepotvrdil 188 I; nikdéž jsi sě z pravého písma nenaučila (= *numquam) 202 I. nikdý, adv.: aby ... po něm nikdý nestáli 184 2; právě k tomu nikdý neodpovědie 1881 2; atd. nikoli, adv. = nequaquam, nullo modo: nikoli nezemřete (= nequaquam) 193 2; svatý Jeroným nikoli nechtěl (= nullo modo) 1947 1. nízký, adj.: a nižífí aby té moci neměli 210 2; a jinie dvě straně nizífie (= inferior) 182° I. nižádný, adj. = nullus: nížadný prelát (= nullus) 185r 1; nížadná modlitba (= nulla) 193 1; nižadné nenie vaše dobré nadánie (= nullo) 187 2; aj.; bez subst.: aby sě nemohl nížadný protiviti 182 2; aby lid boží od nizadneho nebyl zpravován 191° 2. noc, f.: moha dobře na každú noc v chrámě ... ostati 200r 2; ve dne i v noci 191° 2. nový, adj. = novus, recens: z mnohého dóvodu zákona noweho (= *legis gracie) 184 1; přiká- zanie nowe dávám vám (= novum) 197 2; v starém i v nowém zá-
Strana 120
120 koně 182 2; zázraky nowe i dávné (= recentia) 193 2; nowe bohy přijímati (= recentes) 195 2; atd. nrav, m. = mos: v nrawiéch a v svatém životě (= in moribus) 181° 2. nravný, adj.: v dobrých, nrawnych skutciech 181 2. Numeri, m. pl. = IV. kniha Mojžíšova; id.: v kniehách Numeri v osmnádotém rozdiele (= Numerorum) 182° 2. nutiti, v. impf.: žeť je k tomu nutí jich veliké lakomstvie 192° 2. nůzě, f.: aby v núzi někdy potřěbičky dobývali 205 I. nuzný, adj. = miser: Nejčastěji bez substantiva: slitovati sě nad nvzným (= miseri) 193° 2; bezprávně držie to, což jest chudých a nyznych 203F 1; nyzným udě- luje pro Buoh 201° 1. nuž, adv.: mniše, nuž 185 2 (marg.). nynější, adj.: nymeiffie žákovstvo 182° 1; vešken nymeiííí běh 183 1; řeč kterého kazatele nymeieho 189 1; nymeifie časy 190 1; do jiných řečí ny- nieifích papežských 191 2; nynieiffím kněžím (= *istis) 184 2; atd. nynie, adv. = modo: Neb nynie s světem a s zbožím ... okolo jdú 182 1; neb poňavadž nynie lakomstvie tak velíce sě rozšiřuje (= modo) 184 1; neb nynié diabel v své moci jsa velíce rozvázán ... (= *tunc enim) 186' 1; ač jich je nynié velmi málo 1901 1; takéž i nynié móž býti (= hodie) 190f 2. Srovnej nenie. o, praep. = de: I. S acc.: věrný křesťan má státi o to, aby ... 182 2; stojiechu o své nadánie (= aspiraverant ad) 184 2; v pracovitém životě o spa- senie lidské 189' 1; sprostných lidí o penieze zklamánie 200) 2; atd. II. S loc.: o dobré věci 181° 1; ostavil jest o sobě súd 183 2; přikázaní o kněží pověděnému 184 1; o prosbě za mrtvé (= de) 191° 1; atd. vč. o, interj.: o chytrá lži 1871 1; ajp. obcě, f. = communitas: když obci svedené věří (= communitati) 189 2; z toho obci k spasení nic neprospievajíce, nébrž obci svým pokrytstvím velmi škodiece 205 1. obdržěti, v. Pf.: mělali by před Bohem vždy většie strana obdrzeti ... byli by obdrzieli proti spravedlivému Heliášovi (= *Helias foret superatus) ... že ge tu Heliáš sám obdrziel... 190 I.
120 koně 182 2; zázraky nowe i dávné (= recentia) 193 2; nowe bohy přijímati (= recentes) 195 2; atd. nrav, m. = mos: v nrawiéch a v svatém životě (= in moribus) 181° 2. nravný, adj.: v dobrých, nrawnych skutciech 181 2. Numeri, m. pl. = IV. kniha Mojžíšova; id.: v kniehách Numeri v osmnádotém rozdiele (= Numerorum) 182° 2. nutiti, v. impf.: žeť je k tomu nutí jich veliké lakomstvie 192° 2. nůzě, f.: aby v núzi někdy potřěbičky dobývali 205 I. nuzný, adj. = miser: Nejčastěji bez substantiva: slitovati sě nad nvzným (= miseri) 193° 2; bezprávně držie to, což jest chudých a nyznych 203F 1; nyzným udě- luje pro Buoh 201° 1. nuž, adv.: mniše, nuž 185 2 (marg.). nynější, adj.: nymeiffie žákovstvo 182° 1; vešken nymeiííí běh 183 1; řeč kterého kazatele nymeieho 189 1; nymeifie časy 190 1; do jiných řečí ny- nieifích papežských 191 2; nynieiffím kněžím (= *istis) 184 2; atd. nynie, adv. = modo: Neb nynie s světem a s zbožím ... okolo jdú 182 1; neb poňavadž nynie lakomstvie tak velíce sě rozšiřuje (= modo) 184 1; neb nynié diabel v své moci jsa velíce rozvázán ... (= *tunc enim) 186' 1; ač jich je nynié velmi málo 1901 1; takéž i nynié móž býti (= hodie) 190f 2. Srovnej nenie. o, praep. = de: I. S acc.: věrný křesťan má státi o to, aby ... 182 2; stojiechu o své nadánie (= aspiraverant ad) 184 2; v pracovitém životě o spa- senie lidské 189' 1; sprostných lidí o penieze zklamánie 200) 2; atd. II. S loc.: o dobré věci 181° 1; ostavil jest o sobě súd 183 2; přikázaní o kněží pověděnému 184 1; o prosbě za mrtvé (= de) 191° 1; atd. vč. o, interj.: o chytrá lži 1871 1; ajp. obcě, f. = communitas: když obci svedené věří (= communitati) 189 2; z toho obci k spasení nic neprospievajíce, nébrž obci svým pokrytstvím velmi škodiece 205 1. obdržěti, v. Pf.: mělali by před Bohem vždy většie strana obdrzeti ... byli by obdrzieli proti spravedlivému Heliášovi (= *Helias foret superatus) ... že ge tu Heliáš sám obdrziel... 190 I.
Strana 121
121 obecenstvie, n. = communicatio: ani v kterém mezi lidmi obecenſtwí (= in communicacionibus) 198 2; neslušie obecenſtwié mieti s nimi (= communicarent) 198 1. obecně, adv. = communiter: jsú obecnie slovy i skutky nevěrní (= communiter) 197 2; jsú obecnie drželi múdří slovutní 1887 1; obecznie mají za to 1957 1; a tak by lidé hřěšili obecnie 1967 2. obecný, adj. = communis, vulgaris: obecný lid 189 2; obecnú řeholu vydávaje (= *generaliter) 185 I; obecne dobré zemské (= *rempublicam) 191° 1; obecnym během živ jsa (= communem) 191° 1; obecní lidé (= vulgares) 181 1. obět, f. = oblatio: z obieti desetín (= oblacione) 182 1; obiet za hřiechy budú jiesti (= victimam) 183 2; obietí božích budú požívati (= sacrificia et oblaciones) 183 1. obětovati, v. impf. = offerre: mnoho přieliš hovad obietováchu (= *in mactando) 209 2; na kříži své tělo geft obietowal (= immolavit) 200 2; což jest prvorozeného z hovad obietowano (= offeruntur) 183° 2. obieranie, n. = occupatio: neb nemá [zákon Kristóv] v sobě tak mnoho tělestného obieranié (= occu- paciones) 199° 1. obierati sě, v. impf. = occupari: dědictvie zpravují a s nimi fie obieragí (= occupari) 1831 1; ani fye chtie s ním mnoho obierati 190 2; aby fe chtěl styděti chudě po svú rukú obierati 205 2; s svými bratřími zde se obieral (= fuerat conversatus) 181f 2; aby . . . . s tělestnú prací fie obierala (= se occu- pare) 181° 2. obléci, v. pf.: kdyby ... v jeho nie právě zákon oblekli 209 2. oblehčiti, v. pf.: papež .. . má ... na tom ciesařovi oblehčiti 210 I. oblékati, v. impf. = induere: neb opušťujíc dobrý boží zákon, oblekagí ſie v jiné zákony (= induunt) 205 1. oblíčej, m.: před oblíčegem otce jeho (= in conspectu) 203 2. oblúpenie, n.: skrze oblupenié podobenstvím almužny 197 1. oblúpiti, v. pf.: z kteréhožto nákladu chudina geft oblúpena 200 2. obmeškánie, n.: bez obmeſkanié své duše spasenie 181 2.
121 obecenstvie, n. = communicatio: ani v kterém mezi lidmi obecenſtwí (= in communicacionibus) 198 2; neslušie obecenſtwié mieti s nimi (= communicarent) 198 1. obecně, adv. = communiter: jsú obecnie slovy i skutky nevěrní (= communiter) 197 2; jsú obecnie drželi múdří slovutní 1887 1; obecznie mají za to 1957 1; a tak by lidé hřěšili obecnie 1967 2. obecný, adj. = communis, vulgaris: obecný lid 189 2; obecnú řeholu vydávaje (= *generaliter) 185 I; obecne dobré zemské (= *rempublicam) 191° 1; obecnym během živ jsa (= communem) 191° 1; obecní lidé (= vulgares) 181 1. obět, f. = oblatio: z obieti desetín (= oblacione) 182 1; obiet za hřiechy budú jiesti (= victimam) 183 2; obietí božích budú požívati (= sacrificia et oblaciones) 183 1. obětovati, v. impf. = offerre: mnoho přieliš hovad obietováchu (= *in mactando) 209 2; na kříži své tělo geft obietowal (= immolavit) 200 2; což jest prvorozeného z hovad obietowano (= offeruntur) 183° 2. obieranie, n. = occupatio: neb nemá [zákon Kristóv] v sobě tak mnoho tělestného obieranié (= occu- paciones) 199° 1. obierati sě, v. impf. = occupari: dědictvie zpravují a s nimi fie obieragí (= occupari) 1831 1; ani fye chtie s ním mnoho obierati 190 2; aby fe chtěl styděti chudě po svú rukú obierati 205 2; s svými bratřími zde se obieral (= fuerat conversatus) 181f 2; aby . . . . s tělestnú prací fie obierala (= se occu- pare) 181° 2. obléci, v. pf.: kdyby ... v jeho nie právě zákon oblekli 209 2. oblehčiti, v. pf.: papež .. . má ... na tom ciesařovi oblehčiti 210 I. oblékati, v. impf. = induere: neb opušťujíc dobrý boží zákon, oblekagí ſie v jiné zákony (= induunt) 205 1. oblíčej, m.: před oblíčegem otce jeho (= in conspectu) 203 2. oblúpenie, n.: skrze oblupenié podobenstvím almužny 197 1. oblúpiti, v. pf.: z kteréhožto nákladu chudina geft oblúpena 200 2. obmeškánie, n.: bez obmeſkanié své duše spasenie 181 2.
Strana 122
122 obmysliti, v. pf. = providere: Pán Buoh obmyſlít jeho tělestnú potřebú (= providebit) 205 2. obój, num. = uterque: obetie to Kristus potupil (= utrumque) 197 2; ačkolivěk obogí, du- chovní i světští... (= utrumque) 201 1. obraceti, v. impf.: ty nestatečné modlitby ... obracegí sě v hřiech 201 2; že točižto ty almužny mohú obraceny za chvíli býti dobře 208 2. obracovati, v. impf.: to rozličné rozdělenie v hřiech fie jim obracuge (= *fiunt in peccatum) 199f I; na svój užitek obracugí 185f 2. obrana, f.: k obranie mé cierkve svaté 181 2; k obranie a polepšení své vlasti 196° I. obráněnie, n. = nerozpáčili jsú sě obranienié pravdy 195 2. obrátiti, v. pf. = vertere: ostatek almužny slušělo by obratiti na chudé 192 1; chytrost dia- belská . .. jinaktě to obratila 183 2; kdyby celé tělo obrátilo ſie v oči (= verso) 196f 1; atd. obtěžovati, v. impf. = onerosum esse: lidi i samy sě klamají a jiné obtiezugí (= esse onerosi) 205 2; aby lidí neobtiezowali pro své lakomstvie (= non sint onerosi) 205 2; obtěžovati sě: aby ie ten hřiech viece neobtiezowal jich otcóm na onom světě (= *ne amplius fiat) 205 1. obtieženie, n. = onus: nad boží zákon jich veliké obtiezenié jest to těžké ukrutenstvie 204 2; z toho zemského obtiezenié (= onus) 210f 1. obtiežiti, v. pf. = *opprimere: ciesař a jiní světští páni skrze světské panstvie gfú velmi obtiéženi na své mysli (= sunt oppressi) ... tak na duši obtiezenym pomoci (= oppressos) 210f 1. obyčej, m. = consuetudo: dávný obyčey (= consuetudo) 188 2; nynější běh a obyčeg 183 1; tento obyčey do sebe mají (= consuetudinem) 190f 1; obyčegem tohoto světa (= seculariter) 181 2; obyčegowé a skutkové jich zlí (= con- versacio) 198r 2; zjevně výpravuješ obyčege (= conversacionem) 188r 2. obyčejný, adj.: jednostajná a obyčeyna řeč 181 I; v živote obyčeyném 186 2. obživenie, n. = influentia: aby tak ode mne brali... všecku moc a obziwenié (= influencias) . . . bráti své duchovnie obziwenié (= influenciam) 182° 1.
122 obmysliti, v. pf. = providere: Pán Buoh obmyſlít jeho tělestnú potřebú (= providebit) 205 2. obój, num. = uterque: obetie to Kristus potupil (= utrumque) 197 2; ačkolivěk obogí, du- chovní i světští... (= utrumque) 201 1. obraceti, v. impf.: ty nestatečné modlitby ... obracegí sě v hřiech 201 2; že točižto ty almužny mohú obraceny za chvíli býti dobře 208 2. obracovati, v. impf.: to rozličné rozdělenie v hřiech fie jim obracuge (= *fiunt in peccatum) 199f I; na svój užitek obracugí 185f 2. obrana, f.: k obranie mé cierkve svaté 181 2; k obranie a polepšení své vlasti 196° I. obráněnie, n. = nerozpáčili jsú sě obranienié pravdy 195 2. obrátiti, v. pf. = vertere: ostatek almužny slušělo by obratiti na chudé 192 1; chytrost dia- belská . .. jinaktě to obratila 183 2; kdyby celé tělo obrátilo ſie v oči (= verso) 196f 1; atd. obtěžovati, v. impf. = onerosum esse: lidi i samy sě klamají a jiné obtiezugí (= esse onerosi) 205 2; aby lidí neobtiezowali pro své lakomstvie (= non sint onerosi) 205 2; obtěžovati sě: aby ie ten hřiech viece neobtiezowal jich otcóm na onom světě (= *ne amplius fiat) 205 1. obtieženie, n. = onus: nad boží zákon jich veliké obtiezenié jest to těžké ukrutenstvie 204 2; z toho zemského obtiezenié (= onus) 210f 1. obtiežiti, v. pf. = *opprimere: ciesař a jiní světští páni skrze světské panstvie gfú velmi obtiéženi na své mysli (= sunt oppressi) ... tak na duši obtiezenym pomoci (= oppressos) 210f 1. obyčej, m. = consuetudo: dávný obyčey (= consuetudo) 188 2; nynější běh a obyčeg 183 1; tento obyčey do sebe mají (= consuetudinem) 190f 1; obyčegem tohoto světa (= seculariter) 181 2; obyčegowé a skutkové jich zlí (= con- versacio) 198r 2; zjevně výpravuješ obyčege (= conversacionem) 188r 2. obyčejný, adj.: jednostajná a obyčeyna řeč 181 I; v živote obyčeyném 186 2. obživenie, n. = influentia: aby tak ode mne brali... všecku moc a obziwenié (= influencias) . . . bráti své duchovnie obziwenié (= influenciam) 182° 1.
Strana 123
123 obživující, adj. z part.: žákovstvo ... má býti život neb jakožto dušě obziwugicié jinýma dvěma .. . stránkoma 1817 I. očistec, m.: těch mrtvých, ješto jsú v očiíci (= dormiencium) 201 I. očištěnie, n.: na svědomie očiftienié 1847 I. očitě, adv. = *notorie: Kristovi a jeho apoštolóm očitie protivný (= notorie) 183 I; očitiet to móž znamenati (= *ocularis experiencia) 1921 1; nic očitiegié nebúří mé svaté cierkve (= sensibilius) 1821 1. od, praep. = a: od světských věcí (= a) 181 2; znamenie od lidí nalezené (= huma- nitus) 182r 2; mocí od Boha pójčenú 181° a; jich jest to úřad od Krista (= de) 181° 1. odděliti, v. pf. = separare: kterúžto desětinu k jich potřěbě gſem oddielil (= separavi) 182° 1; to dóstojenstvie svěcké oddiehl geſt (= separavit) 184' 2; aby od pečo- vánie světa bylo najdále oddieleno (= sequestratum) 1817 2. oděnie, n.: to žákovstvo ... musie jmieti odienié 183 2. odchylovati, v. impf. = declinare: ktož odchyluge ucho své (= declinat) 203 1; ti zlořečení, ješto nie odchylugí od božieho přikázanie (= qui declinant) 182° 2. odieti, v. pf. = tegere: čím bychme ſie odieli (= tegamur) 185 1 a 205r 2. odievati, v. impf.: co budeme jiesti, neb čím ſie odiewati? 205' 1. odjieti, v. pf. = subtrahere: když by světští odyali to dávné ... nadánie (= subtracta) 195° I. odpadnúti, v. pf. = decidere: když geft ten stav najvětší odpadl od svého řádu (= decidentibus) .. . od Boha odpadnýti 210° I. odplata, f.: mohú býti příčina mnohým k veliké odplatie (= *promerendum) 197 1. odpora, f. = repplicatio: křivá odpora 192° 2; z té odpory, kterú ... (= *materia) 198r 1; slyš odpory proti tvé řeči (= repplicacionibus) 1861 I. odpověd, f.: odpowied k tomu 194' 2 a 197 1. odpověděti, v. pf. [= respondere]: ani odpowlém, že ... 191F 1; žeť mi právě k tomu nikdý neodpowiedlé (= *non superest fructuosa responsio) 188r 2; k otázaní věci některé má odpowiediéti (= *est ...responsio adaptanda) 191° 2.
123 obživující, adj. z part.: žákovstvo ... má býti život neb jakožto dušě obziwugicié jinýma dvěma .. . stránkoma 1817 I. očistec, m.: těch mrtvých, ješto jsú v očiíci (= dormiencium) 201 I. očištěnie, n.: na svědomie očiftienié 1847 I. očitě, adv. = *notorie: Kristovi a jeho apoštolóm očitie protivný (= notorie) 183 I; očitiet to móž znamenati (= *ocularis experiencia) 1921 1; nic očitiegié nebúří mé svaté cierkve (= sensibilius) 1821 1. od, praep. = a: od světských věcí (= a) 181 2; znamenie od lidí nalezené (= huma- nitus) 182r 2; mocí od Boha pójčenú 181° a; jich jest to úřad od Krista (= de) 181° 1. odděliti, v. pf. = separare: kterúžto desětinu k jich potřěbě gſem oddielil (= separavi) 182° 1; to dóstojenstvie svěcké oddiehl geſt (= separavit) 184' 2; aby od pečo- vánie světa bylo najdále oddieleno (= sequestratum) 1817 2. oděnie, n.: to žákovstvo ... musie jmieti odienié 183 2. odchylovati, v. impf. = declinare: ktož odchyluge ucho své (= declinat) 203 1; ti zlořečení, ješto nie odchylugí od božieho přikázanie (= qui declinant) 182° 2. odieti, v. pf. = tegere: čím bychme ſie odieli (= tegamur) 185 1 a 205r 2. odievati, v. impf.: co budeme jiesti, neb čím ſie odiewati? 205' 1. odjieti, v. pf. = subtrahere: když by světští odyali to dávné ... nadánie (= subtracta) 195° I. odpadnúti, v. pf. = decidere: když geft ten stav najvětší odpadl od svého řádu (= decidentibus) .. . od Boha odpadnýti 210° I. odplata, f.: mohú býti příčina mnohým k veliké odplatie (= *promerendum) 197 1. odpora, f. = repplicatio: křivá odpora 192° 2; z té odpory, kterú ... (= *materia) 198r 1; slyš odpory proti tvé řeči (= repplicacionibus) 1861 I. odpověd, f.: odpowied k tomu 194' 2 a 197 1. odpověděti, v. pf. [= respondere]: ani odpowlém, že ... 191F 1; žeť mi právě k tomu nikdý neodpowiedlé (= *non superest fructuosa responsio) 188r 2; k otázaní věci některé má odpowiediéti (= *est ...responsio adaptanda) 191° 2.
Strana 124
124 odpoviedanie, n. = responsio: v podobném k tomu odpowiedaní (= in responsionibus) 186 1. odpoviedati, v. impf. = respondere: k tomu odpowiedam 187 2, 1881 1; aby kněžie . . . této řeči odpowledali (= responderet) 188 2; atd. odpustek, m., jen v pl.: odpustci = indulgentiae: dávají mnoho křivých odpuftkow 183 2; věřiti odputkom a listóm (= indulgenciis) 191 1; věřiti odpuftkóm papežova dvora (= indul- genciis) ... v těch odpuftcréch 1921 1; bully s odpuftky zamyšlenými 185° 2. odpustiti, v. Pf.: nic méně ani viece člověku neodpustít sě hřiechov 192° 2; kterakž by pak odpúftil státi po zboží (= *movet) 1867 1; byt Buoh hřiech kterak- kolivěk těžký odpuftil 193° 2; aj. Srv. též opustiti. odpuštěnie, n.: aby všem takovým dal odpuſtienie (= dispensavit) 184 1. odpušťovati, v. impf.: méně sě hřiechov i muk odpuftuge před Pánem Bohem 192° 2. odstúpiti, v. pf. = declinare: stav kněžský dále a dále od Krista ... odftupil geft (= declinavit) 188 2; dřieve než by od toho odſtúpil 191° 2. odsúditi, v. impf. = damnare: když obecný lid byl ge odfudil Zuzânu (= dampnasset) 189° 2. odsúzenie, n.: žeť jest to nepodobné . .. a k odluzení hodné (= condempnanda) 184 1. odsuzovati, v. impf. = damnare: příčina, kterúž jsú sobě složili, křívě Krista odsuzugíc (= in dam- pnando) 190° 2. odtrhnúti, v. pf. = abstrahere: . . . pes rámě toho služebníka již odtržené přinesl ... (= est abstractum) 193f 2. odvážiti sě, v. pf.: svój život ... poruč v ruce boží, odwáže ſie smrti 190° 2. odvésti, v. Pf.: to by člověka konečně odwedlo od zúfalstvie 192° I. odvracovati, v. impf.: takéž je odwracuge [diabel] od Kristovy zákonné pokory 210° 1. ohavně, adv.: by Kristus proto na kříži tak ohawnie trpěl 187 2. ohavný, adj. = abominabilis: zapověděnie tvrdé od Boha, před Bohem velmi ohawné (= abomina- bile) 183r 1; až do ohawné jeho smrti 185 2.
124 odpoviedanie, n. = responsio: v podobném k tomu odpowiedaní (= in responsionibus) 186 1. odpoviedati, v. impf. = respondere: k tomu odpowiedam 187 2, 1881 1; aby kněžie . . . této řeči odpowledali (= responderet) 188 2; atd. odpustek, m., jen v pl.: odpustci = indulgentiae: dávají mnoho křivých odpuftkow 183 2; věřiti odputkom a listóm (= indulgenciis) 191 1; věřiti odpuftkóm papežova dvora (= indul- genciis) ... v těch odpuftcréch 1921 1; bully s odpuftky zamyšlenými 185° 2. odpustiti, v. Pf.: nic méně ani viece člověku neodpustít sě hřiechov 192° 2; kterakž by pak odpúftil státi po zboží (= *movet) 1867 1; byt Buoh hřiech kterak- kolivěk těžký odpuftil 193° 2; aj. Srv. též opustiti. odpuštěnie, n.: aby všem takovým dal odpuſtienie (= dispensavit) 184 1. odpušťovati, v. impf.: méně sě hřiechov i muk odpuftuge před Pánem Bohem 192° 2. odstúpiti, v. pf. = declinare: stav kněžský dále a dále od Krista ... odftupil geft (= declinavit) 188 2; dřieve než by od toho odſtúpil 191° 2. odsúditi, v. impf. = damnare: když obecný lid byl ge odfudil Zuzânu (= dampnasset) 189° 2. odsúzenie, n.: žeť jest to nepodobné . .. a k odluzení hodné (= condempnanda) 184 1. odsuzovati, v. impf. = damnare: příčina, kterúž jsú sobě složili, křívě Krista odsuzugíc (= in dam- pnando) 190° 2. odtrhnúti, v. pf. = abstrahere: . . . pes rámě toho služebníka již odtržené přinesl ... (= est abstractum) 193f 2. odvážiti sě, v. pf.: svój život ... poruč v ruce boží, odwáže ſie smrti 190° 2. odvésti, v. Pf.: to by člověka konečně odwedlo od zúfalstvie 192° I. odvracovati, v. impf.: takéž je odwracuge [diabel] od Kristovy zákonné pokory 210° 1. ohavně, adv.: by Kristus proto na kříži tak ohawnie trpěl 187 2. ohavný, adj. = abominabilis: zapověděnie tvrdé od Boha, před Bohem velmi ohawné (= abomina- bile) 183r 1; až do ohawné jeho smrti 185 2.
Strana 125
125 ohledati, v. pf. = videre: ohledayme řád, kterýmžto ... (= videamus) 197° 1. oklamati, v. pf. = decipere: nebť geft takovým dóvodem oklamal prvnieho člověka (= decepisse) 209° I. oko, n. = oculus: kdyby celé tělo obrátilo sě v oči (= in oculos), bylo by mnohem [ne zpósobilejšie, nežli dřéve se dvěma očima 196 1. okolo, adv.: s světem a s zbožím velmi pečlivě okolo jdú 182 2; s světem přieliš okolo jíti 191° 2. okusiti, v. pf.: móžte okufiti dobře i toho ovoce ... 209 I. Olivetský, adj.: na hořě oliwetſké 200r 2. oltář, m.: svěcenie . . . kostelóv neb oltarów 204 2. omýlenie, n. = fallacia, illusio: v tom omylení ... kocháš sě (= in falaciis) 201 I; omylenié diabelská snad jsú sě ve sně zdála (= illusiones) 195f I. omylný, adj.: svým modlením omylným 2031 1. on, pron. = is. Pův. význam.: ille; avšak nomin. tento béře se za nom. k zájm. kmene jo-, ja-, jehož vlastní nom. vyšel z obyčeje. Pův. tvar nom. acc. jb nalézáme v našem rkp. toliko ve formě -ň po předložkách. — Doklady pro význ. ille v. u onen: on, jenž jest nepřišel (= ipse) 184 1; doňavadž on ráčí (= sibi) 1841 1; jakožto on sám 185r 1; aby jedno gré k boží chvále požíval 181 2; gié snažně brániti 184 1; aby gemy slúženo bylo (= ei) 184 2; ješto jsú my pomocni byli 183r 2; aby gey po skutciech súdili 183 2; bylo jest křívě počteno na nieho kacieřstvie 190° 2; nan nic netbagí 185° 2 (= na-ň); kdyžť nán Pán Buoh přěpustí 205 1; všichni uvěřie wen (= ve-ň; in eum) 187 2; gi boží milosti zachovati 181 I; zmienka sě o niem činí 191° 2; jako oni vedú 185° 1; aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí kře- sťanóm, by sě oni ... nevzdalovali 182° 1; na potvrzenie gich pravé (= eos) 181 2; ktož gím v tom povoluje 182 2; nátisky gím veliké činiece 184 1; má gím býti to žákovstvo živo (= ipsis) 181 I; nic gím nenie do těch přikázaní (= ipsis) 184 1; kacieře ge nazývají 184 I; toho na nie nebylo dovedeno 183 1; co sě o nich praví 183 1; jsú s ními kacieři 182 2; atd. vč. Gen. jeho, jich, ve význ. possessivním: řečmi geho tichými (= suis) . . . konečný geho úmysl 181° 2; podle geho božstvie 1821 2; ani geho stránka 184 1; k geho apoštolóm 190° 1; atd.; v gich životech 193° 2; a to tak gich veliké protivenstvie 184 1; neb gich jest to úřad 181 I;
125 ohledati, v. pf. = videre: ohledayme řád, kterýmžto ... (= videamus) 197° 1. oklamati, v. pf. = decipere: nebť geft takovým dóvodem oklamal prvnieho člověka (= decepisse) 209° I. oko, n. = oculus: kdyby celé tělo obrátilo sě v oči (= in oculos), bylo by mnohem [ne zpósobilejšie, nežli dřéve se dvěma očima 196 1. okolo, adv.: s světem a s zbožím velmi pečlivě okolo jdú 182 2; s světem přieliš okolo jíti 191° 2. okusiti, v. pf.: móžte okufiti dobře i toho ovoce ... 209 I. Olivetský, adj.: na hořě oliwetſké 200r 2. oltář, m.: svěcenie . . . kostelóv neb oltarów 204 2. omýlenie, n. = fallacia, illusio: v tom omylení ... kocháš sě (= in falaciis) 201 I; omylenié diabelská snad jsú sě ve sně zdála (= illusiones) 195f I. omylný, adj.: svým modlením omylným 2031 1. on, pron. = is. Pův. význam.: ille; avšak nomin. tento béře se za nom. k zájm. kmene jo-, ja-, jehož vlastní nom. vyšel z obyčeje. Pův. tvar nom. acc. jb nalézáme v našem rkp. toliko ve formě -ň po předložkách. — Doklady pro význ. ille v. u onen: on, jenž jest nepřišel (= ipse) 184 1; doňavadž on ráčí (= sibi) 1841 1; jakožto on sám 185r 1; aby jedno gré k boží chvále požíval 181 2; gié snažně brániti 184 1; aby gemy slúženo bylo (= ei) 184 2; ješto jsú my pomocni byli 183r 2; aby gey po skutciech súdili 183 2; bylo jest křívě počteno na nieho kacieřstvie 190° 2; nan nic netbagí 185° 2 (= na-ň); kdyžť nán Pán Buoh přěpustí 205 1; všichni uvěřie wen (= ve-ň; in eum) 187 2; gi boží milosti zachovati 181 I; zmienka sě o niem činí 191° 2; jako oni vedú 185° 1; aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí kře- sťanóm, by sě oni ... nevzdalovali 182° 1; na potvrzenie gich pravé (= eos) 181 2; ktož gím v tom povoluje 182 2; nátisky gím veliké činiece 184 1; má gím býti to žákovstvo živo (= ipsis) 181 I; nic gím nenie do těch přikázaní (= ipsis) 184 1; kacieře ge nazývají 184 I; toho na nie nebylo dovedeno 183 1; co sě o nich praví 183 1; jsú s ními kacieři 182 2; atd. vč. Gen. jeho, jich, ve význ. possessivním: řečmi geho tichými (= suis) . . . konečný geho úmysl 181° 2; podle geho božstvie 1821 2; ani geho stránka 184 1; k geho apoštolóm 190° 1; atd.; v gich životech 193° 2; a to tak gich veliké protivenstvie 184 1; neb gich jest to úřad 181 I;
Strana 126
126 aby to bylo gich (= in possessionem) 182 1; ješto gich stranu držie = cum suis fautoribus) 1841 1; atd.; její v. toto. onen, pron. = ille. Pův. nom.: on, ona, ono přešel k zájm. 3. os. (v. on), ostatní pády podržely však význam původní, demonstr.: držiece sě oné řeholy svatého Pavla 205 1; na onom služebníku 193 2; rozdielní lidé oni onoho a oni onoho potvrzují 190 I; oniem svatým 189f 2; atd. opat, m. = abbas: biskupové i opatowe (= abbates) 193° 2; svaté biskupy i opaty 193 I. opatrně, adv. = cum prudentia: takoví slibové ... mají opatrně a múdře ... zkaženi býti (= cum prudencia) 208 1. opatrnost, f. = prudentia: toť jest veliká opatrnoft (= prudencia) 190 2. opatrný, adj. [= discretus]: slušie každému křesťanu tak opatrnv býti (= *discrete distinguat) 189f I; tiem opatrnieifi budeš v své řeči (= *magis evidenter) 1861 1. opatrovati, v. impf. = providere: paste stádo božie ... opatrugice je (= providentes) 185° 2. opatstvie, opactvie, n. = abbatia: všecka opactwié černých i bielých (= abbacie) 199° 2. opět, adv. = iterum: opiet učí Kristus (= iterum) 185 2; opiet zjevně mieníš (= iterum) 192° 2; atd. opiti, v. pf. = debriare: až by fie opil i ožral (= fuerit debriatus) 209° 1. oplacovati sě, v. impf.: ničím dobrým lidu zasě nie neoplacugíc 209' 2. opojovati, v. impf. = ingurgitare: ktoz ſie opoguge ... (= te ingurgites) 203f 2. opustiti, v. pf. = relinquere, deserere: slepě opuſtiti tu vieru (= deserere) 185 2; a toho dávného od věčných dnóv nám odpuftiti (= relinquere; ch. m. opustiti) 195 2; aby tak urození preláti opuftiec všecko . . . 1967 1; . . . . ješto gfu... . zbožie opuftili 190° 1; aby dóstojenstvie světské opuftili (= relinquere) 184 2; mají zkaženi býti, zavrženi i opuſtieni (= dimittere) 199° 2; aj. opuštěnie, n.: aby .. . věrně bez opuftienié bylo jednáno 183 2. opúštěti, v. impf. = deserere: opuftiegí držěti i praviti Kristovy i apoštolské této řeči (= deserunt) 1861 1; . . . jenž opuftiegí dobrý život (= deserendo) 1947 1. opušťovati, v. impf. = deserere: kněžie opuftugí a přestupují to božie ustavenie (= deserunt) 185 2; zvláště opuftugycz to dokonánie Kristovo (= dimittendo) 194 I.
126 aby to bylo gich (= in possessionem) 182 1; ješto gich stranu držie = cum suis fautoribus) 1841 1; atd.; její v. toto. onen, pron. = ille. Pův. nom.: on, ona, ono přešel k zájm. 3. os. (v. on), ostatní pády podržely však význam původní, demonstr.: držiece sě oné řeholy svatého Pavla 205 1; na onom služebníku 193 2; rozdielní lidé oni onoho a oni onoho potvrzují 190 I; oniem svatým 189f 2; atd. opat, m. = abbas: biskupové i opatowe (= abbates) 193° 2; svaté biskupy i opaty 193 I. opatrně, adv. = cum prudentia: takoví slibové ... mají opatrně a múdře ... zkaženi býti (= cum prudencia) 208 1. opatrnost, f. = prudentia: toť jest veliká opatrnoft (= prudencia) 190 2. opatrný, adj. [= discretus]: slušie každému křesťanu tak opatrnv býti (= *discrete distinguat) 189f I; tiem opatrnieifi budeš v své řeči (= *magis evidenter) 1861 1. opatrovati, v. impf. = providere: paste stádo božie ... opatrugice je (= providentes) 185° 2. opatstvie, opactvie, n. = abbatia: všecka opactwié černých i bielých (= abbacie) 199° 2. opět, adv. = iterum: opiet učí Kristus (= iterum) 185 2; opiet zjevně mieníš (= iterum) 192° 2; atd. opiti, v. pf. = debriare: až by fie opil i ožral (= fuerit debriatus) 209° 1. oplacovati sě, v. impf.: ničím dobrým lidu zasě nie neoplacugíc 209' 2. opojovati, v. impf. = ingurgitare: ktoz ſie opoguge ... (= te ingurgites) 203f 2. opustiti, v. pf. = relinquere, deserere: slepě opuſtiti tu vieru (= deserere) 185 2; a toho dávného od věčných dnóv nám odpuftiti (= relinquere; ch. m. opustiti) 195 2; aby tak urození preláti opuftiec všecko . . . 1967 1; . . . . ješto gfu... . zbožie opuftili 190° 1; aby dóstojenstvie světské opuftili (= relinquere) 184 2; mají zkaženi býti, zavrženi i opuſtieni (= dimittere) 199° 2; aj. opuštěnie, n.: aby .. . věrně bez opuftienié bylo jednáno 183 2. opúštěti, v. impf. = deserere: opuftiegí držěti i praviti Kristovy i apoštolské této řeči (= deserunt) 1861 1; . . . jenž opuftiegí dobrý život (= deserendo) 1947 1. opušťovati, v. impf. = deserere: kněžie opuftugí a přestupují to božie ustavenie (= deserunt) 185 2; zvláště opuftugycz to dokonánie Kristovo (= dimittendo) 194 I.
Strana 127
127 orlice, f. = aquilina: ten život vysoký jakožto orlice (= aquilina) 181 2. orudovánie, n. [ = intercessio]: bude poslán k orudowaní [= ad intercedendum] 203r 2. oslepiti, v. pf. = caecare: že skrze nevěrnú tvú hlúpostí [!) gfi oſlepen (= es cecatus) 201 I; že gfú tak diablem byli velíce oſlepeni 208 1. osmnádctý, num. = duodevicesimus: v pátých knihách Mojžiešových v ofmnadctem rozdielu 183 1; aj. osmý, num. = octavus: v oſmem rozdiele (= 8°) 1811 1; aj. osoba, f. = persona: třetie oſoba božská (= persona) 181 1; jako dvě oſobie 181° 1; na rozmnožení mnohých bez čísla oſob (= personarum) 195 2; mieti některé ofſoby (= personas) 193r 2; aj. ostalý, adj. z part. = manens: nemáme zde města konečně oftaleho (= manentem) 200 I. ostatek, m.: oſtatek almužny slušělo by obrátiti na chudé 192 I. ostati, v. pf. = remanere: toto zákonie přikázanie ostanet na věky (= sempiternum erit) 182° I; na tom oſtanme konečně (= *in animum imprimamus) 189° 1; na tom oſtati (= stare s dat.) 183° I; tehdy by jim nic neoſtalo (= non remaneret) 1987 2. ostaviti, v. pf. = relinquere: Kristus, Buoh a člověk, oftawil geſt o sobě súd (= reliquit) 183° 2. ostřiehati, v. impf.: má to zachováno byti a oftřiehano 184 1. osvěcovati, v. impf. = illustrare: dušě křesťanské zpósobilé viece ofwiecugí ſe (= illustrat) 181° 1. osvietiti v. pf.: by papežové .. . z toho gfu fie oſwietili 194° 1. otázanie, n.: k otazaní věci některé (= *ad quesita) . . . k některému otazaní 191° 2. otcovský, adj.: otcowſké dědictvie (= patrimonium) 186 2; otcowſkeho hřiechu ne- potvrditi (= *preterita) 2087 1. otčik, m.: zvláště ti otčíkowé a bratříkové 198 1. otec, m. = pater: otec nebeský 199° 2; nečinímliť já skutkóv otce svého (= patris) 183° 2; před svým milým otcem 185 1; staří otcowé světí (= patres) 200 2; od jeho otcow (= *parentibus) 1927 2.
127 orlice, f. = aquilina: ten život vysoký jakožto orlice (= aquilina) 181 2. orudovánie, n. [ = intercessio]: bude poslán k orudowaní [= ad intercedendum] 203r 2. oslepiti, v. pf. = caecare: že skrze nevěrnú tvú hlúpostí [!) gfi oſlepen (= es cecatus) 201 I; že gfú tak diablem byli velíce oſlepeni 208 1. osmnádctý, num. = duodevicesimus: v pátých knihách Mojžiešových v ofmnadctem rozdielu 183 1; aj. osmý, num. = octavus: v oſmem rozdiele (= 8°) 1811 1; aj. osoba, f. = persona: třetie oſoba božská (= persona) 181 1; jako dvě oſobie 181° 1; na rozmnožení mnohých bez čísla oſob (= personarum) 195 2; mieti některé ofſoby (= personas) 193r 2; aj. ostalý, adj. z part. = manens: nemáme zde města konečně oftaleho (= manentem) 200 I. ostatek, m.: oſtatek almužny slušělo by obrátiti na chudé 192 I. ostati, v. pf. = remanere: toto zákonie přikázanie ostanet na věky (= sempiternum erit) 182° I; na tom oſtanme konečně (= *in animum imprimamus) 189° 1; na tom oſtati (= stare s dat.) 183° I; tehdy by jim nic neoſtalo (= non remaneret) 1987 2. ostaviti, v. pf. = relinquere: Kristus, Buoh a člověk, oftawil geſt o sobě súd (= reliquit) 183° 2. ostřiehati, v. impf.: má to zachováno byti a oftřiehano 184 1. osvěcovati, v. impf. = illustrare: dušě křesťanské zpósobilé viece ofwiecugí ſe (= illustrat) 181° 1. osvietiti v. pf.: by papežové .. . z toho gfu fie oſwietili 194° 1. otázanie, n.: k otazaní věci některé (= *ad quesita) . . . k některému otazaní 191° 2. otcovský, adj.: otcowſké dědictvie (= patrimonium) 186 2; otcowſkeho hřiechu ne- potvrditi (= *preterita) 2087 1. otčik, m.: zvláště ti otčíkowé a bratříkové 198 1. otec, m. = pater: otec nebeský 199° 2; nečinímliť já skutkóv otce svého (= patris) 183° 2; před svým milým otcem 185 1; staří otcowé světí (= patres) 200 2; od jeho otcow (= *parentibus) 1927 2.
Strana 128
128 otevřený, adj. z part. = *expressus: viera zjevná neb otewřená (= expressa) . . . za vieru jako otewřený 193° 1. ovčí, adj.: pod owčím rúchem 1867 2. ovoce, n. = fructus: Pán Buoh zapověděl jest vám toho owocze požívati (= fructum) 193 2. ovšem, adv. = omnino: owfem kněžie nového zákona k týmž přikázaní m] jsú mnoho tvrzějie zavázáni 184 2; a owſem pak ... neslušie 189° 1; a owfſem pak ne- slušelo (= *multo magis) 191 1; a owſem buduli proti tomu . . . . (= omnino) 1985 2. ožrati sě, v. pf.: až by fie i opil i ožral 209° I. pád, m.: pád stavu kněžského od následovánie Krista 189° 2. padnúti, v. pf. = labi: padnel ten konečně od Boha, čili nepadne 191° 1; jednú člověk padna od viery (= lapsus) 189° 1. pak, adv.: tu pak žákovstvo i s papežem ... ustavili jsú sobě ... 183 I; kterakž by pak odpustil 1867 1; atd. pakli, conj. = si autem: pakli kteří třesúce sě počnú praviti... 187 2; pakl písmo ... ne- praví (= si autem) 190 2; paklt nedržie božieho zákona 191 2; pakl hledíš na svatost (= si autem) 194 2; atd. pamatovati, v. impf. = memorari: má pilně pamatowati, že . . . (= recoleret) 181° 2; máť pamatowati na onu řeč (= *considerans) 205r 2; aby tento zákon ... pilně byl pama- towán (= esset memorata) 182f 2. pamět, f.: aby ... zákon boží velmě sobě v pamiet brali 189 1. pán, m. = dominus: pan buoh (= dominum) 181r 2; ukřižovaného pana Jezu-krista 182° I; protivie sě panv Jezu-kristu (= Domino) 184 1; pane Bože 185 I; atd. vč.; pani zemští (= domini) 181° 2. paní, f. = domina: zpravujiec .. . kněžny i panié (= dominas) 1981 I. panošě, m.: rytieři a panofnie 181 2; mnoho panofí 196' 1. panošský, adj.: oděnie panoſké 183r 2. panovánie, n. = dominium: k světskému panowaní (= dominium) 210 I.
128 otevřený, adj. z part. = *expressus: viera zjevná neb otewřená (= expressa) . . . za vieru jako otewřený 193° 1. ovčí, adj.: pod owčím rúchem 1867 2. ovoce, n. = fructus: Pán Buoh zapověděl jest vám toho owocze požívati (= fructum) 193 2. ovšem, adv. = omnino: owfem kněžie nového zákona k týmž přikázaní m] jsú mnoho tvrzějie zavázáni 184 2; a owſem pak ... neslušie 189° 1; a owfſem pak ne- slušelo (= *multo magis) 191 1; a owſem buduli proti tomu . . . . (= omnino) 1985 2. ožrati sě, v. pf.: až by fie i opil i ožral 209° I. pád, m.: pád stavu kněžského od následovánie Krista 189° 2. padnúti, v. pf. = labi: padnel ten konečně od Boha, čili nepadne 191° 1; jednú člověk padna od viery (= lapsus) 189° 1. pak, adv.: tu pak žákovstvo i s papežem ... ustavili jsú sobě ... 183 I; kterakž by pak odpustil 1867 1; atd. pakli, conj. = si autem: pakli kteří třesúce sě počnú praviti... 187 2; pakl písmo ... ne- praví (= si autem) 190 2; paklt nedržie božieho zákona 191 2; pakl hledíš na svatost (= si autem) 194 2; atd. pamatovati, v. impf. = memorari: má pilně pamatowati, že . . . (= recoleret) 181° 2; máť pamatowati na onu řeč (= *considerans) 205r 2; aby tento zákon ... pilně byl pama- towán (= esset memorata) 182f 2. pamět, f.: aby ... zákon boží velmě sobě v pamiet brali 189 1. pán, m. = dominus: pan buoh (= dominum) 181r 2; ukřižovaného pana Jezu-krista 182° I; protivie sě panv Jezu-kristu (= Domino) 184 1; pane Bože 185 I; atd. vč.; pani zemští (= domini) 181° 2. paní, f. = domina: zpravujiec .. . kněžny i panié (= dominas) 1981 I. panošě, m.: rytieři a panofnie 181 2; mnoho panofí 196' 1. panošský, adj.: oděnie panoſké 183r 2. panovánie, n. = dominium: k světskému panowaní (= dominium) 210 I.
Strana 129
129 panovati, v. impf. = dominari: veliké pokrytstvie panuge v nich 199 2; proti přikázaní božiemu pa- nugí 197r 2; nechtělť jest tak v světě panowati (= dominari) 184 2; aby ten stav nepanowal (= non dominaretur) 181° 2. panský, adj.: stav paníký 1817 1; strana paníka 181° 2; to nadanie panſke 197° I; o bohatém a paníkem nadání 188 2. panstvie, n. = dominium: panftvré tohoto světa držie (= dominio) 182 2; kněžie mají mieti panftwié a zbožie 190f 1; o jich panſtwý a zboží 194° 1; o ta panftwie 204 2; aj. papež, m. = papa: ani král ani papez (= papa) 182 1; by lidé ctili papeže (= papam) 190° 2; žákovstvo i s papezem (= cum papa) 183° 1; ta dva papeže volená 190° 1; z toho nic nynie nemohú papezi dokázati 194 2; jichžto svatosti ... papezowe potvrzují... toliko od papežów ... 189f 2; o někdajších dobrých papežích 193° 2. papežóv, adj. possess. = papalis: dvór papezow římský (= *curia romana) 182 2; obyčej římského pa- pezowa dvoru 183° 1; listy papezowy (= papales) 188r 1; bullám pa- pezowým (= papalibus) 191° 1; atd. papežský, adj. = papalis: pro panstvie papezíké svěcké 183 2; ustavenie papezíká 188 1; pa- pezíká a jiná lidská ustavenie (= papales) 188r 2; aj. papežstvie, n.: papezſtwié neb biskupstvie 190 2; v papezftwí nadaném 194 1. pásti, v. impf. = pascere: paſte stádo božie (= pascite) 185 2. pastýř, m. = pastor: kniežě všech paftyřów (= pastorum) 185 2; v knihách o paftyřích (= in pastorali) 203f 2; aj. páteř, m. = oratio dominica: i ten kus v patéri (= de oracione dominica) 202' I. pátý, num. = quintus: v patém rozdiele (= quinto) 185 1; v patých knihách Mojžiešových 182° 2. Pavel, m., jm. os. V originále obyčejně stoji při citátech jen Apostolus: die svatý Pawel v druhé epištole 185 2; proti řeči svatého pawla 200° 1; atd. pec, f. = clibanus: po malé chvíli budú do peci uvrženi (= in clibanum) 208 1. pečet, m. i f.: na potvrzenie pečeti přikládají (=*sigillare) 192° 2; listy s pečetmi 187° 2. 9
129 panovati, v. impf. = dominari: veliké pokrytstvie panuge v nich 199 2; proti přikázaní božiemu pa- nugí 197r 2; nechtělť jest tak v světě panowati (= dominari) 184 2; aby ten stav nepanowal (= non dominaretur) 181° 2. panský, adj.: stav paníký 1817 1; strana paníka 181° 2; to nadanie panſke 197° I; o bohatém a paníkem nadání 188 2. panstvie, n. = dominium: panftvré tohoto světa držie (= dominio) 182 2; kněžie mají mieti panftwié a zbožie 190f 1; o jich panſtwý a zboží 194° 1; o ta panftwie 204 2; aj. papež, m. = papa: ani král ani papez (= papa) 182 1; by lidé ctili papeže (= papam) 190° 2; žákovstvo i s papezem (= cum papa) 183° 1; ta dva papeže volená 190° 1; z toho nic nynie nemohú papezi dokázati 194 2; jichžto svatosti ... papezowe potvrzují... toliko od papežów ... 189f 2; o někdajších dobrých papežích 193° 2. papežóv, adj. possess. = papalis: dvór papezow římský (= *curia romana) 182 2; obyčej římského pa- pezowa dvoru 183° 1; listy papezowy (= papales) 188r 1; bullám pa- pezowým (= papalibus) 191° 1; atd. papežský, adj. = papalis: pro panstvie papezíké svěcké 183 2; ustavenie papezíká 188 1; pa- pezíká a jiná lidská ustavenie (= papales) 188r 2; aj. papežstvie, n.: papezſtwié neb biskupstvie 190 2; v papezftwí nadaném 194 1. pásti, v. impf. = pascere: paſte stádo božie (= pascite) 185 2. pastýř, m. = pastor: kniežě všech paftyřów (= pastorum) 185 2; v knihách o paftyřích (= in pastorali) 203f 2; aj. páteř, m. = oratio dominica: i ten kus v patéri (= de oracione dominica) 202' I. pátý, num. = quintus: v patém rozdiele (= quinto) 185 1; v patých knihách Mojžiešových 182° 2. Pavel, m., jm. os. V originále obyčejně stoji při citátech jen Apostolus: die svatý Pawel v druhé epištole 185 2; proti řeči svatého pawla 200° 1; atd. pec, f. = clibanus: po malé chvíli budú do peci uvrženi (= in clibanum) 208 1. pečet, m. i f.: na potvrzenie pečeti přikládají (=*sigillare) 192° 2; listy s pečetmi 187° 2. 9
Strana 130
130 pečlivě, adv.: velmi pečhiwie okolo jdú 182° 2. pečlivý, adj. = sollicitus: zajtřejší den budeť sám o sobě pečlíw (= sollicitus) 208 1. pečovánie, n. = sollicitudo: od pečowanié světa (= sollicitudinibus) 181 2; abychme i žádosti i pečowanié opustili světské věci 200° 2. pečovati, v. impf. = sollicitum esse: nemáme o tom pečowati 192° 2; neroďte pečowati řkúce ... (= non sint solliciti) 205 1; přieliš o to pečugíc 185 1. peklo, n. = tartarus: do pekla poslati (= ad tartarum) 1921 2. peniez, m.: za toliko a toliko peniez 201° 2; prodávají modlitby své za peniéze ... dávati jisté peniéze 192 1; sprostných lidí o peniéze zklamánie 200° 2. pes, m. = canis: aby zavrha zbožie tohoto světa, již sě měl k němu zasě vrátiti jakožto pes k svému vyvracení (= canis) 186 1; vzteklý pes (= cane) 193 2. Petr, m., jm. os. = Petrus: svatý petr 185° 1; svatý petr (= Petrus) ... svatého petra . .. 1941 1; aj. Pilátóv, adj. possess.: = pilativus: súdu pilatowu (= iudicio pilativo) 183° 1. pilně, adv. = *recentius: má pilnie pamatovati (= recencius) 181° 2; aby tento zákon ... pilnie byl pamatován (= recencius) 182F 2; učie sě pilme (= student) 1861 1; aby táž přikázanie božie pilniegié a snažnějie zachovávali 184 2; tiem pilniegié má to zachováno býti 184 1; atd. pilný, adj. = assiduus: tak pilna práce (= assidui) 181 2; chtěl bych, aby naypilnieifi byli božieho zákona 205f I. písmo, n. = scriptura: což jim tu píímo ukazuje 190 2; jistého pííma v zákoně božiem o tomto kusu zjevně nenie 191 I; věci plímy svatému protivné (= scripture) 183° 2. pitie, n.: skrovnost v jedení i v pití 184 2. plat, m.: dědiny i platy i zbožie 1861 2; v postúpaní platów neb zbožie 192° I; nechtěl toho zbožie mieti ani věčných platów 194 1; aj. platný, adj.: tehdy jemu nižádná modlitba nenie platna (= nichil valet) 202° 1; aniž jsú modlitby platny k jiným svatým (= nec valent) 193 2; co jsú platna ta ustavenie (= valent) 1881 1.
130 pečlivě, adv.: velmi pečhiwie okolo jdú 182° 2. pečlivý, adj. = sollicitus: zajtřejší den budeť sám o sobě pečlíw (= sollicitus) 208 1. pečovánie, n. = sollicitudo: od pečowanié světa (= sollicitudinibus) 181 2; abychme i žádosti i pečowanié opustili světské věci 200° 2. pečovati, v. impf. = sollicitum esse: nemáme o tom pečowati 192° 2; neroďte pečowati řkúce ... (= non sint solliciti) 205 1; přieliš o to pečugíc 185 1. peklo, n. = tartarus: do pekla poslati (= ad tartarum) 1921 2. peniez, m.: za toliko a toliko peniez 201° 2; prodávají modlitby své za peniéze ... dávati jisté peniéze 192 1; sprostných lidí o peniéze zklamánie 200° 2. pes, m. = canis: aby zavrha zbožie tohoto světa, již sě měl k němu zasě vrátiti jakožto pes k svému vyvracení (= canis) 186 1; vzteklý pes (= cane) 193 2. Petr, m., jm. os. = Petrus: svatý petr 185° 1; svatý petr (= Petrus) ... svatého petra . .. 1941 1; aj. Pilátóv, adj. possess.: = pilativus: súdu pilatowu (= iudicio pilativo) 183° 1. pilně, adv. = *recentius: má pilnie pamatovati (= recencius) 181° 2; aby tento zákon ... pilnie byl pamatován (= recencius) 182F 2; učie sě pilme (= student) 1861 1; aby táž přikázanie božie pilniegié a snažnějie zachovávali 184 2; tiem pilniegié má to zachováno býti 184 1; atd. pilný, adj. = assiduus: tak pilna práce (= assidui) 181 2; chtěl bych, aby naypilnieifi byli božieho zákona 205f I. písmo, n. = scriptura: což jim tu píímo ukazuje 190 2; jistého pííma v zákoně božiem o tomto kusu zjevně nenie 191 I; věci plímy svatému protivné (= scripture) 183° 2. pitie, n.: skrovnost v jedení i v pití 184 2. plat, m.: dědiny i platy i zbožie 1861 2; v postúpaní platów neb zbožie 192° I; nechtěl toho zbožie mieti ani věčných platów 194 1; aj. platný, adj.: tehdy jemu nižádná modlitba nenie platna (= nichil valet) 202° 1; aniž jsú modlitby platny k jiným svatým (= nec valent) 193 2; co jsú platna ta ustavenie (= valent) 1881 1.
Strana 131
131 plémě, n. = *semina: jich plémie velmi sě rozsielo (= *semina) 196 I. plésti sě, v. impf. = *occupari: jedna strana plete sie v úřad druhé (= *accipiat) 182 1; když ſie v to plete, co na samého Boha slušie 199 2; nechtěli ſe pleſti u vo- lenie 190° 2; aby fie v světské úřady nepletli (= non sint ... occupati) 205 2. plískati, v. impf.: lež pliſká 195 I. plniti, v. impf.: ustavenie ... ješto překážejí božieho zákona plniti 199° 2; aby .. antikristóv zákon byl plnien 1867 2. plnost, f.: plnoft jest falše a nevěry 200 I. plný, adj. = plenus: plné svědectvie tu a slibové sě dějí 191 1; Kristus zjednal jest jeden zákon pravý a plný 199 2; jeho mnohá ustavenie jdú plna trávením (= plena) 186' 2. plod, m. = fructus: aby plod svój vydala 200 1; země jest vydala svój plod (= fructum) 202° 2. po, praep. = post: po nich múdře v cierkev uvedení (= post) 198 2; najprvnější své po sobě 186 1; všichni světí po Kristovi (= citra) 1887 1; atd. vč.; po Kristovi jíti 203F 1; mělli by sě po tom člověk vždy zpravovati 189 2; aby je po skutciech súdili (= ex) 183 2; zboží, po němž stojie 182° 2; lakomě žebří po světě 198 1; atd. poběhlý, adj. z part. = *qui declinat: od Kristovy viery a od jeho zákonu pobiehlý 183 1; z ženy pobiehle (= *meretricis) 1837 I; mistróv učených, od svého a božieho zákona pobiehlých (= qui declinant) 193 2. poběhnúti, v. pf.: jenž gfú jakožto cizoložné ženy ... pobiehly od svého chotě 196 I. poblúditi, v. pf. = *falli: na něčem v tom mohú pobluditi 189 2; dvór papežóv móž pobluditi (= falli) 191° 2; písmo svaté nemóž pobluditi (= *non titubat) 198° 2; žákovstvo daleko geft pobludilo 1827 1; atd. počátek, m. = principium: na počátku cierkvi svaté 182° 1; na počatku (= in principio), blud na počátku někdy nečitedlný (= imprimis) 1887 2; aj. počestný, adj. = venerabilis: ke všemu dobrému a počeſtnémv (= *ad honorem) 196° 1; mají... počeſtné domy (= venerabilem) 196 1. 9*
131 plémě, n. = *semina: jich plémie velmi sě rozsielo (= *semina) 196 I. plésti sě, v. impf. = *occupari: jedna strana plete sie v úřad druhé (= *accipiat) 182 1; když ſie v to plete, co na samého Boha slušie 199 2; nechtěli ſe pleſti u vo- lenie 190° 2; aby fie v světské úřady nepletli (= non sint ... occupati) 205 2. plískati, v. impf.: lež pliſká 195 I. plniti, v. impf.: ustavenie ... ješto překážejí božieho zákona plniti 199° 2; aby .. antikristóv zákon byl plnien 1867 2. plnost, f.: plnoft jest falše a nevěry 200 I. plný, adj. = plenus: plné svědectvie tu a slibové sě dějí 191 1; Kristus zjednal jest jeden zákon pravý a plný 199 2; jeho mnohá ustavenie jdú plna trávením (= plena) 186' 2. plod, m. = fructus: aby plod svój vydala 200 1; země jest vydala svój plod (= fructum) 202° 2. po, praep. = post: po nich múdře v cierkev uvedení (= post) 198 2; najprvnější své po sobě 186 1; všichni světí po Kristovi (= citra) 1887 1; atd. vč.; po Kristovi jíti 203F 1; mělli by sě po tom člověk vždy zpravovati 189 2; aby je po skutciech súdili (= ex) 183 2; zboží, po němž stojie 182° 2; lakomě žebří po světě 198 1; atd. poběhlý, adj. z part. = *qui declinat: od Kristovy viery a od jeho zákonu pobiehlý 183 1; z ženy pobiehle (= *meretricis) 1837 I; mistróv učených, od svého a božieho zákona pobiehlých (= qui declinant) 193 2. poběhnúti, v. pf.: jenž gfú jakožto cizoložné ženy ... pobiehly od svého chotě 196 I. poblúditi, v. pf. = *falli: na něčem v tom mohú pobluditi 189 2; dvór papežóv móž pobluditi (= falli) 191° 2; písmo svaté nemóž pobluditi (= *non titubat) 198° 2; žákovstvo daleko geft pobludilo 1827 1; atd. počátek, m. = principium: na počátku cierkvi svaté 182° 1; na počatku (= in principio), blud na počátku někdy nečitedlný (= imprimis) 1887 2; aj. počestný, adj. = venerabilis: ke všemu dobrému a počeſtnémv (= *ad honorem) 196° 1; mají... počeſtné domy (= venerabilem) 196 1. 9*
Strana 132
132 počet, m. = numerus: bláznóv jest poczet nesmierný (= numerus) 189 2; u počtie jiných svatých 193 1; kostelové .. . u mieru a v počet mají děláni býti 200° 2. počieti, v. pf. = incipere: počný praviti... 187 2; počiéti tuto řeč (= *proponere) 181F 1; počnýc ihned od narozenie 185r 2; počnúce od papeže až do najmenšieho zá- konníka jsú ... (= incipiendo) 196f 2. počínati v. impf.: a jižť to fie počiná 184 1. počísti, v. Pf.: bylo geft křívě počteno na něho kacieřstvie (= *falsa imposicio) 190 2. počítati, v. impf.: a ješto sobě jakožto za vieru počítagí 201 2. pod, praep. = sub: pod pokutú věčného zatracenie 184 2; pod owčím rúchem 186° 2; pod větším pokrytstvím (= sub) 187 2; atd. podati, v. pf. = porrigere: všech modliteb zvláště Kristovi podati (= porrigere) 193 2; nižádná modlitba, kterémužkolivěk po Kristovi svatému podana ... (= por- recta) 1931 1. podávanie, n. = porrectio: podawanié těch modliteb (= porrecciones) 1931 2. poddaný, adj. z part.: aby tomu biskupu římskému jiní biskupové ... byli poddáni 204 I. podělávati, v. impf.: aby . .. někdy také tělestnýma rukama podielawali 205 I. podle, praep. = secundum, iuxta: podle zprávy zákona (= secundum legem) 181 1; podle zákona má umřieti (= secundum) 190° 2; podle řeči syna božieho (= iuxta) 182° 2; podle svých úřadóv (= ad) 181 2; atd. podobenstvie, n.: pod podobenstvím zákonnie dobroty 195 1; skrze oblúpenie podo- benstwím almužny 1977 1. podobně, adv.: a též sě zdá podobnie 182 2; rozumně a podobnie má postúpiti 200 I. podobný, adj. = similis: Heliáš bieše člověk k nám podobný (= similis) 202 2; ten život vy- soký . . . jest podoben k životu andělskému (= *est ad similitudinem) 181 2; k rozumu podobné jest (= racio exigit) 181F 1; zdá sě druhým za podobné 181 1; zdá sě za podobne věřiti (= *videtur evidens) 185 2; aniž jest jich podobna výmluva... (= *nec valet) 183 I; mají krásné a podobne ... domy 1967 1. podržěti sě, v. pf.: pakli kdy podržíme nie pýchy (= *surrepit superbia) 195 2.
132 počet, m. = numerus: bláznóv jest poczet nesmierný (= numerus) 189 2; u počtie jiných svatých 193 1; kostelové .. . u mieru a v počet mají děláni býti 200° 2. počieti, v. pf. = incipere: počný praviti... 187 2; počiéti tuto řeč (= *proponere) 181F 1; počnýc ihned od narozenie 185r 2; počnúce od papeže až do najmenšieho zá- konníka jsú ... (= incipiendo) 196f 2. počínati v. impf.: a jižť to fie počiná 184 1. počísti, v. Pf.: bylo geft křívě počteno na něho kacieřstvie (= *falsa imposicio) 190 2. počítati, v. impf.: a ješto sobě jakožto za vieru počítagí 201 2. pod, praep. = sub: pod pokutú věčného zatracenie 184 2; pod owčím rúchem 186° 2; pod větším pokrytstvím (= sub) 187 2; atd. podati, v. pf. = porrigere: všech modliteb zvláště Kristovi podati (= porrigere) 193 2; nižádná modlitba, kterémužkolivěk po Kristovi svatému podana ... (= por- recta) 1931 1. podávanie, n. = porrectio: podawanié těch modliteb (= porrecciones) 1931 2. poddaný, adj. z part.: aby tomu biskupu římskému jiní biskupové ... byli poddáni 204 I. podělávati, v. impf.: aby . .. někdy také tělestnýma rukama podielawali 205 I. podle, praep. = secundum, iuxta: podle zprávy zákona (= secundum legem) 181 1; podle zákona má umřieti (= secundum) 190° 2; podle řeči syna božieho (= iuxta) 182° 2; podle svých úřadóv (= ad) 181 2; atd. podobenstvie, n.: pod podobenstvím zákonnie dobroty 195 1; skrze oblúpenie podo- benstwím almužny 1977 1. podobně, adv.: a též sě zdá podobnie 182 2; rozumně a podobnie má postúpiti 200 I. podobný, adj. = similis: Heliáš bieše člověk k nám podobný (= similis) 202 2; ten život vy- soký . . . jest podoben k životu andělskému (= *est ad similitudinem) 181 2; k rozumu podobné jest (= racio exigit) 181F 1; zdá sě druhým za podobné 181 1; zdá sě za podobne věřiti (= *videtur evidens) 185 2; aniž jest jich podobna výmluva... (= *nec valet) 183 I; mají krásné a podobne ... domy 1967 1. podržěti sě, v. pf.: pakli kdy podržíme nie pýchy (= *surrepit superbia) 195 2.
Strana 133
133 podstúpiti, v. Pf.: velikú nepřiezen mnohých musějí podítupiti 1887 2; aby člověk proto podſtupil nebezpečenstvie smrti (= *exponere vitam suam) 191° 2. pohan, m. — Jen pl. = gentes: jakožto jdú pohane (= more gentium) 1851 1. pohaněnie, n.: většie hanba i pohamenié 187 1; hanbu a pohanienie od světa 189f 1. pohaněti, v. pf. = impugnare: nižádný ... bude je moci pohanieti (= impugnare) 209 1. pohaňovati, v. impf.: na tom viece je pohanugeš 203' 2. pohodlé, n. = lucrum: pro naději zlého pohodlé (= lucri) 185 2. pohodlný, adj.: mají sobě pohodlny býti (= *sibi prodesse) 181 1; ktož jest . .. jiným pohodlnieií 185 1. pohoršenie, n.: jiným na tom veliké pohorlené dávají 197 2. pohřiechu, adv.: a dále pohřléchu . . . 1821 2; ale žeť jest jich málo pohřléchu ... 200° 1; aj. pocházeti, v. impf. = *invalescere: to pochazié zvláště z chytrosti diabelské (= *invalescere) 184 2; tato řeč tvá nepochazlé z pravého rozumu (= *ista non sunt verba racionis) 188 1; řeči, ješto z úst božích pochazegí 189 2. pochlebovati, v. impf.: šibalstvo, ješto ... pochlebuge jim 1987 1. pochybenie, n. = dubium: pravili jsú některé věci ... bez pochybenié o vieře křesťanské 189 1; a bez pochybenié, cožkolivěk sě s ním stane, ... (= et non dubium) 205 1. pochybovánie, n. = haesitatio: bez pochybowanié (= hesitacione) 191° 2; pro jich pochybowanié (= duplicitatem) 198 2; přídržěti sě myslí některého rozumu... s pochybowaním (= hesitacione) 191° 1. pochybovati, v. impf. = dubitare: ani mám řéci »neviem“, ani ,nevěřím' neb ,pochybugi“ (= nec dubito) 191 1; nižádný nepochybuge, že ... (= nulli dubium) 196° 1; Eva .. . jala sě jest něco pochybowati (= trepidavit) 193° 2. pójčenie, n. = concessio: ta poyčenié odpuſtkóv jich jsú porúhanie ... (= concessiones) 204 2. pójčiti, v. pf. = concedere: musějí poičiti (= concedere) 188 1; kněžím geft zapověděno to a světským poyčeno 183 2; mocí od Boha poyčený 181 2; obyčejem od Boha poyčeným 181 2; aj.
133 podstúpiti, v. Pf.: velikú nepřiezen mnohých musějí podítupiti 1887 2; aby člověk proto podſtupil nebezpečenstvie smrti (= *exponere vitam suam) 191° 2. pohan, m. — Jen pl. = gentes: jakožto jdú pohane (= more gentium) 1851 1. pohaněnie, n.: většie hanba i pohamenié 187 1; hanbu a pohanienie od světa 189f 1. pohaněti, v. pf. = impugnare: nižádný ... bude je moci pohanieti (= impugnare) 209 1. pohaňovati, v. impf.: na tom viece je pohanugeš 203' 2. pohodlé, n. = lucrum: pro naději zlého pohodlé (= lucri) 185 2. pohodlný, adj.: mají sobě pohodlny býti (= *sibi prodesse) 181 1; ktož jest . .. jiným pohodlnieií 185 1. pohoršenie, n.: jiným na tom veliké pohorlené dávají 197 2. pohřiechu, adv.: a dále pohřléchu . . . 1821 2; ale žeť jest jich málo pohřléchu ... 200° 1; aj. pocházeti, v. impf. = *invalescere: to pochazié zvláště z chytrosti diabelské (= *invalescere) 184 2; tato řeč tvá nepochazlé z pravého rozumu (= *ista non sunt verba racionis) 188 1; řeči, ješto z úst božích pochazegí 189 2. pochlebovati, v. impf.: šibalstvo, ješto ... pochlebuge jim 1987 1. pochybenie, n. = dubium: pravili jsú některé věci ... bez pochybenié o vieře křesťanské 189 1; a bez pochybenié, cožkolivěk sě s ním stane, ... (= et non dubium) 205 1. pochybovánie, n. = haesitatio: bez pochybowanié (= hesitacione) 191° 2; pro jich pochybowanié (= duplicitatem) 198 2; přídržěti sě myslí některého rozumu... s pochybowaním (= hesitacione) 191° 1. pochybovati, v. impf. = dubitare: ani mám řéci »neviem“, ani ,nevěřím' neb ,pochybugi“ (= nec dubito) 191 1; nižádný nepochybuge, že ... (= nulli dubium) 196° 1; Eva .. . jala sě jest něco pochybowati (= trepidavit) 193° 2. pójčenie, n. = concessio: ta poyčenié odpuſtkóv jich jsú porúhanie ... (= concessiones) 204 2. pójčiti, v. pf. = concedere: musějí poičiti (= concedere) 188 1; kněžím geft zapověděno to a světským poyčeno 183 2; mocí od Boha poyčený 181 2; obyčejem od Boha poyčeným 181 2; aj.
Strana 134
134 pójčovati, v. impf. = concedere: ej, poyčugit dobřě toho, že ... (= concedo) 186 1; protož toho poy- čugi, že .. . (= conceditur) 193° 2; aj. pojednú, adv.: žejtlík vína pogedný vypiti 209 I. pojíti, v. pf.: . . . ješto pogdu na zatracenie (= *presciti) 1951 1; mnoho nepodobného móž pogiti 190° 2; jméno papež... z toho poſlo geſt nadánie ciesař- ského (= *inventum est) 204 1; ... by to dědictvie jemu nepoſílo od jeho otcóv (= *descendit) 192° 2. pokáti sě, v. pf. = poenitere: otcové . . . gſu ſie pokali z toho 193° 2; že gſú ſie toho ... pokali (= peni- tebant) 194 2. pokoj, m.: mnoho pokogów 200° 2; aby měli krásné pokoge 205 2. pokolenie, n. = generatio: pokolenié lidíké (= genus) 198 2; z toho pokolenié cizoložného (= de generacione) 195r 2; (v) vašich pokoleních (= in generacionibus) 182° 1. pokora, f. = humilitas: jich pravé pokory (= in humilitate) 181 2; dobrovolnú pokoru 194 1; u pokořie .. . prospievati (= humilitatem) 181° 2; dobrovolnú pokoru 194 1; pokorú a trpědlivostí 190f 2. pokorně, adv. = humiliter: pokornie a míle strpěti 186° 2; pokornie, múdře a trpedlivě (= humi- liter) 1887 1; aj. pokorný, adj. = humilis: pokornemv a trpědlivému člověku 192 2; v někdajšie žákovstvo chudé a pokorne 196 2; o témž pokorném a chudém životu 182° 2; kněžím pokorným 184 1; ktož jest pokornieifíí (= humilior) 185 I. pokrm, m. = alimentum: majíce pokrm (= alimenta) 185 1 a 205f 2. pokrytec, m.: modlitba těch všech pokrytców 202° 2. pokrytský, adj. = simulatus: v svých dóvodiech pokrytíkých (= simulatis) 210' I. pokrytstvie, n. = hypocrisis: chytrost diabelská u pokryttwí jinaktě to obrátila 183 2; pod svým pokrytstvím chudinu lúpie 185r 2; pod větším pokrytstwím (= hypo- crisi) 187 2; pod pokritſtwím od Krista... postúpiti 192° 1; aj. pokrytý, adj. = hypocrita: duchovní pokrytí (= hypocritas) 201 2; od lstivých a pokrytých kněží 190 2; některým lidem lakomým, pokrytým ... 195 I; bez subst.: jsú lakomí, pyšní, pokrytí ... 190 I.
134 pójčovati, v. impf. = concedere: ej, poyčugit dobřě toho, že ... (= concedo) 186 1; protož toho poy- čugi, že .. . (= conceditur) 193° 2; aj. pojednú, adv.: žejtlík vína pogedný vypiti 209 I. pojíti, v. pf.: . . . ješto pogdu na zatracenie (= *presciti) 1951 1; mnoho nepodobného móž pogiti 190° 2; jméno papež... z toho poſlo geſt nadánie ciesař- ského (= *inventum est) 204 1; ... by to dědictvie jemu nepoſílo od jeho otcóv (= *descendit) 192° 2. pokáti sě, v. pf. = poenitere: otcové . . . gſu ſie pokali z toho 193° 2; že gſú ſie toho ... pokali (= peni- tebant) 194 2. pokoj, m.: mnoho pokogów 200° 2; aby měli krásné pokoge 205 2. pokolenie, n. = generatio: pokolenié lidíké (= genus) 198 2; z toho pokolenié cizoložného (= de generacione) 195r 2; (v) vašich pokoleních (= in generacionibus) 182° 1. pokora, f. = humilitas: jich pravé pokory (= in humilitate) 181 2; dobrovolnú pokoru 194 1; u pokořie .. . prospievati (= humilitatem) 181° 2; dobrovolnú pokoru 194 1; pokorú a trpědlivostí 190f 2. pokorně, adv. = humiliter: pokornie a míle strpěti 186° 2; pokornie, múdře a trpedlivě (= humi- liter) 1887 1; aj. pokorný, adj. = humilis: pokornemv a trpědlivému člověku 192 2; v někdajšie žákovstvo chudé a pokorne 196 2; o témž pokorném a chudém životu 182° 2; kněžím pokorným 184 1; ktož jest pokornieifíí (= humilior) 185 I. pokrm, m. = alimentum: majíce pokrm (= alimenta) 185 1 a 205f 2. pokrytec, m.: modlitba těch všech pokrytców 202° 2. pokrytský, adj. = simulatus: v svých dóvodiech pokrytíkých (= simulatis) 210' I. pokrytstvie, n. = hypocrisis: chytrost diabelská u pokryttwí jinaktě to obrátila 183 2; pod svým pokrytstvím chudinu lúpie 185r 2; pod větším pokrytstwím (= hypo- crisi) 187 2; pod pokritſtwím od Krista... postúpiti 192° 1; aj. pokrytý, adj. = hypocrita: duchovní pokrytí (= hypocritas) 201 2; od lstivých a pokrytých kněží 190 2; některým lidem lakomým, pokrytým ... 195 I; bez subst.: jsú lakomí, pyšní, pokrytí ... 190 I.
Strana 135
135 pokusiti sě, v. pf.: ktož tehdy dobrý směl by se o to pokufiti 195 2. pokušenie, n. = tentatio: z pokufemé diabelského (= temptacione) 195 2; v třetiem pokuſení = in temptacione) 184° 2. pokůšěti, v. impf. = temptare: viece pokufré lidí lakomstvím (= temptat) 186 1; tak těch diabel zlostných pokufré (= temptando) 193 2. pokúšěti sě, v. impf. = niti: darmo fie o to pokufiéfs (= niteris) 195' I; kterú nemúdrostí pokufiés fie, aby .. . (= attemptas) 2081 1. pokuta, f.: pod pokutú věčného zatracenie 184 2. pokútně, adv. = in angulis: kterakkolivěk tuto pokutnie mluvíš (= in angulis) 2037 1. polepšenie, n. = perfectio: bez polepíſenié života ... podle polepíſenie 192 2; ku polepíſení a roz- množení mnohých ctností (= ad perfeccionem) 185 1. polepšovati, v. impf.: viece kazí ſe ten stav kněžský nežli polepfuge 1961 1. políček, m.: dal svatému Tomášovi políček 193° 2. polovice, f. = medietas: umieť najlépe zpraviti Řím a polowici ciesařstvie (= medietatem) 210f 2. položenie, n.: ve čtení svatého Jana v osmém položení 182° 2; ajp. položiti, v. pf. = ponere: nižádný nezajže lucerny a polozí ji pod kád (= ponit) 200 1; aby naději v boží milost polozili (= *colligeret) 192 1; polozil gt veliký rozdiel (= distinxit) 184 2; řeholy v zákoně polozené 181 1; o jiných kusiech v kredě položených 193 1; atd. polský, adj.: hleďte na lilia políká ... 205 1. pomáhati, v. impf. = iuvare: pomahagí jim v jich křivdě 1987 1; Bože, pomahay nám (=*suffragari) 193° I; tiem jim k spasení pomahagíc (= ad iuvandum) 2087 1; poma- hagíce tak křivé straně (= *faciunt) 185f 1. pomalu, adv. = paulative: pomalu dále a déle bludové a pokrytstvie bude sě zjevovati (= paula- tive) 199° 2. pominúti, v. pf. = cessare: a ti by všickni nesnáze pominuli (= cessarent) 204 2. pomnieti, v. pf. = recolere: aby na mě pomnieli (= de me recolerent) 181 2.
135 pokusiti sě, v. pf.: ktož tehdy dobrý směl by se o to pokufiti 195 2. pokušenie, n. = tentatio: z pokufemé diabelského (= temptacione) 195 2; v třetiem pokuſení = in temptacione) 184° 2. pokůšěti, v. impf. = temptare: viece pokufré lidí lakomstvím (= temptat) 186 1; tak těch diabel zlostných pokufré (= temptando) 193 2. pokúšěti sě, v. impf. = niti: darmo fie o to pokufiéfs (= niteris) 195' I; kterú nemúdrostí pokufiés fie, aby .. . (= attemptas) 2081 1. pokuta, f.: pod pokutú věčného zatracenie 184 2. pokútně, adv. = in angulis: kterakkolivěk tuto pokutnie mluvíš (= in angulis) 2037 1. polepšenie, n. = perfectio: bez polepíſenié života ... podle polepíſenie 192 2; ku polepíſení a roz- množení mnohých ctností (= ad perfeccionem) 185 1. polepšovati, v. impf.: viece kazí ſe ten stav kněžský nežli polepfuge 1961 1. políček, m.: dal svatému Tomášovi políček 193° 2. polovice, f. = medietas: umieť najlépe zpraviti Řím a polowici ciesařstvie (= medietatem) 210f 2. položenie, n.: ve čtení svatého Jana v osmém položení 182° 2; ajp. položiti, v. pf. = ponere: nižádný nezajže lucerny a polozí ji pod kád (= ponit) 200 1; aby naději v boží milost polozili (= *colligeret) 192 1; polozil gt veliký rozdiel (= distinxit) 184 2; řeholy v zákoně polozené 181 1; o jiných kusiech v kredě položených 193 1; atd. polský, adj.: hleďte na lilia políká ... 205 1. pomáhati, v. impf. = iuvare: pomahagí jim v jich křivdě 1987 1; Bože, pomahay nám (=*suffragari) 193° I; tiem jim k spasení pomahagíc (= ad iuvandum) 2087 1; poma- hagíce tak křivé straně (= *faciunt) 185f 1. pomalu, adv. = paulative: pomalu dále a déle bludové a pokrytstvie bude sě zjevovati (= paula- tive) 199° 2. pominúti, v. pf. = cessare: a ti by všickni nesnáze pominuli (= cessarent) 204 2. pomnieti, v. pf. = recolere: aby na mě pomnieli (= de me recolerent) 181 2.
Strana 136
136 pomoc, f. = suffragium: ktož by tehdy ... tu pomoc duchovních na jich modlitbách chtěl zkaziti (= suffragium) 201 1; země od nebe béře pomoc, aby .. . (= *influencia) 200 1; kteří jim chtie toho na pomoc býti 183 2; s boží pomocí 190 1; aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí (= *offi- cium) 182° 1. pomoci, v. pf. = iuvare: tak na duši obtieženým pomoci z toho břemene (= *relevare) . . . z toho zemského obtieženie pomoci (= iuvare) 210 1; aby jim pomohli tě- lestnú potřěbú 1927 1. pomocný, adj.: ta stránka má ... jinýma dvěma strakoma pohodlna býti a pomocna (= debet iuvare) 1817 1; všem, ješto jsú mu pomocni byli na krve- prolitie 1831 2; pomocni jsú byli svými modlitbami živým i mrtvým (= iuverint) 201° 1. pomsta, f. = vindicta: . . . bývá uprošena pomíta nad zlými (= vindictam) 202 2; kterakús pomftu (= *austeritate) 181° 1. pomstiti, v. pf.: by preláti moci neměli zlého staviti ... a pomftiti 196° 2. poňavadž, conj. = cum, quia: poniawadz jednostajná a obyčejná řeč dlúhá činí ... (= cum) ... po- niawadz já jsem Bóh (= cum) ... a poníawadz ta boží pravda jest Kristus (= quia) 1811 1; ajč. poníženie, n. = humiliatio: želéš ponízenié a zkaženie antikristova (= humiliacio) 204 2. poníziti, v. pf. = humiliare: že sě z toho ještě viece ponižím (= humiliabor) 203 2; měl bys právem zetřien a ponízen býti 203 1; máli ten, ješto sě sám povyšuje, ponížen býti (= humiliabitur) 203° 1. popsati, v. pf. = scribere: aby byl popſan (= scribi) 182° 2; zázraky v knihách popſane (= *me- morata) 193° 2. poručenstvie, n.: listy s pečetmi o poručenftwí a nadávaní 187 2; v poručenstwí, v po- stúpaní platóv neb zbožie ... 192° I. poručiti, v. pf. = ponere: . . . Bohu to poručili ... svój život poruč v ruce boží (= ponat) 190° 2. poručník, m.: jakožto poručníci mají almužny rozdávati 209 2. porúhanie, n. = blasfemia: to tak zlé poruhanié pokorně a míle strpěti (= *blasfemam responsiun- culam) 1867 2; připisujíc poruhanie neb kacieřstvie Pánu Jezu-kristovi (= blasfemiam) 187° 1.
136 pomoc, f. = suffragium: ktož by tehdy ... tu pomoc duchovních na jich modlitbách chtěl zkaziti (= suffragium) 201 1; země od nebe béře pomoc, aby .. . (= *influencia) 200 1; kteří jim chtie toho na pomoc býti 183 2; s boží pomocí 190 1; aniž by Buoh vzdálil sě svú pomocí (= *offi- cium) 182° 1. pomoci, v. pf. = iuvare: tak na duši obtieženým pomoci z toho břemene (= *relevare) . . . z toho zemského obtieženie pomoci (= iuvare) 210 1; aby jim pomohli tě- lestnú potřěbú 1927 1. pomocný, adj.: ta stránka má ... jinýma dvěma strakoma pohodlna býti a pomocna (= debet iuvare) 1817 1; všem, ješto jsú mu pomocni byli na krve- prolitie 1831 2; pomocni jsú byli svými modlitbami živým i mrtvým (= iuverint) 201° 1. pomsta, f. = vindicta: . . . bývá uprošena pomíta nad zlými (= vindictam) 202 2; kterakús pomftu (= *austeritate) 181° 1. pomstiti, v. pf.: by preláti moci neměli zlého staviti ... a pomftiti 196° 2. poňavadž, conj. = cum, quia: poniawadz jednostajná a obyčejná řeč dlúhá činí ... (= cum) ... po- niawadz já jsem Bóh (= cum) ... a poníawadz ta boží pravda jest Kristus (= quia) 1811 1; ajč. poníženie, n. = humiliatio: želéš ponízenié a zkaženie antikristova (= humiliacio) 204 2. poníziti, v. pf. = humiliare: že sě z toho ještě viece ponižím (= humiliabor) 203 2; měl bys právem zetřien a ponízen býti 203 1; máli ten, ješto sě sám povyšuje, ponížen býti (= humiliabitur) 203° 1. popsati, v. pf. = scribere: aby byl popſan (= scribi) 182° 2; zázraky v knihách popſane (= *me- morata) 193° 2. poručenstvie, n.: listy s pečetmi o poručenftwí a nadávaní 187 2; v poručenstwí, v po- stúpaní platóv neb zbožie ... 192° I. poručiti, v. pf. = ponere: . . . Bohu to poručili ... svój život poruč v ruce boží (= ponat) 190° 2. poručník, m.: jakožto poručníci mají almužny rozdávati 209 2. porúhanie, n. = blasfemia: to tak zlé poruhanié pokorně a míle strpěti (= *blasfemam responsiun- culam) 1867 2; připisujíc poruhanie neb kacieřstvie Pánu Jezu-kristovi (= blasfemiam) 187° 1.
Strana 137
137 porúhati sě, v. impf. = blasfemare: poruha fie na tom Pánu Bohu (= *incidit in blasfemiam) 199 2; leč by kto řekl, Bohu fie porúhage (= blasfemet) 203r 2. posilniti, v. pf. = *armare: mají sebe pofilniti (= armarent se) 190f 2. poskvrniti, v. pf. = polluere: pofkwrnili by své svaté ruce těmi nečistými skutky (= polluerent) 205f 1. poskvrňovati, poškvrňovati, v. impf. = inficere: když sě s vědomím duše nepofkwrnuge ... ani toho z jeho rukú po- ſkwrnuge ... tot ... jich svědomie poſkwrnuge (= inficiens) 205r 2. poslati, v. pf. = mittere: do pekla poſlati (= *dampnare) 192 2; když ten... bude poſlan k orudování (= mittitur) 203r 2. poslední, adj. = novissimus, finalis: tento poſlední věk (= in novissimis temporibus) 188r 2; na poſledniém súdu (= finali) 181 1. posluhovánie, n. = ministerium: jiné poſluhowanie úřadu kněžského (= ministeriis) 184 2; od mnoha jiného poſluchanié k lidskému spasení ... od duchovního poſluchanié spasení lidskému (= ministerio) 210 1: po obakrát chybně m. posluho- vánie. poslúchanie, v. posluhovánie. poslúchati, v. impf. = audire (ve smyslu: oboedire): na tom jeho radějše poſluchagí 184 2; svatých apoštolóv i jiných toliko máme poſluchati... (= audire) 194 2; podle svých úřadóv sebe posluchagíc 181 2; že by líde ... jich viece poſluchali 190 I. posmievanie, n.: ta pójčenie odpustkóv jich jsú ... pofmewanié Bohu 204 2. posmievati sě, v. impf. = deridere: všichni světí i duchovní tomu tvému bláznovství ne pofmiewagí (= de- rideret) 199° 2. Posidonius, m., jm. os. = id.: svatý pofſydonius (= Possidonius) 1947 1. postaviti, v. pf. = ponere: na sviecen ji poftawí (= ponit) 200r 1; antikrista ... na svatém miestě apoštolském od satana poſtaweneho 1837 1; postaviti sě: ješto ne nechtějí proti tomu poſtawiti (= *consen- cientes) 185f 1; ješto nie byl poſtawil, jako by chtěl (= fingenti) 185r 2. postavovati sě, v. impf.: ani . .. proti tomu statečně lie postawugí 1981 2. postúpanie, n.: v poftupaní platóv neb zbožie 192° I.
137 porúhati sě, v. impf. = blasfemare: poruha fie na tom Pánu Bohu (= *incidit in blasfemiam) 199 2; leč by kto řekl, Bohu fie porúhage (= blasfemet) 203r 2. posilniti, v. pf. = *armare: mají sebe pofilniti (= armarent se) 190f 2. poskvrniti, v. pf. = polluere: pofkwrnili by své svaté ruce těmi nečistými skutky (= polluerent) 205f 1. poskvrňovati, poškvrňovati, v. impf. = inficere: když sě s vědomím duše nepofkwrnuge ... ani toho z jeho rukú po- ſkwrnuge ... tot ... jich svědomie poſkwrnuge (= inficiens) 205r 2. poslati, v. pf. = mittere: do pekla poſlati (= *dampnare) 192 2; když ten... bude poſlan k orudování (= mittitur) 203r 2. poslední, adj. = novissimus, finalis: tento poſlední věk (= in novissimis temporibus) 188r 2; na poſledniém súdu (= finali) 181 1. posluhovánie, n. = ministerium: jiné poſluhowanie úřadu kněžského (= ministeriis) 184 2; od mnoha jiného poſluchanié k lidskému spasení ... od duchovního poſluchanié spasení lidskému (= ministerio) 210 1: po obakrát chybně m. posluho- vánie. poslúchanie, v. posluhovánie. poslúchati, v. impf. = audire (ve smyslu: oboedire): na tom jeho radějše poſluchagí 184 2; svatých apoštolóv i jiných toliko máme poſluchati... (= audire) 194 2; podle svých úřadóv sebe posluchagíc 181 2; že by líde ... jich viece poſluchali 190 I. posmievanie, n.: ta pójčenie odpustkóv jich jsú ... pofmewanié Bohu 204 2. posmievati sě, v. impf. = deridere: všichni světí i duchovní tomu tvému bláznovství ne pofmiewagí (= de- rideret) 199° 2. Posidonius, m., jm. os. = id.: svatý pofſydonius (= Possidonius) 1947 1. postaviti, v. pf. = ponere: na sviecen ji poftawí (= ponit) 200r 1; antikrista ... na svatém miestě apoštolském od satana poſtaweneho 1837 1; postaviti sě: ješto ne nechtějí proti tomu poſtawiti (= *consen- cientes) 185f 1; ješto nie byl poſtawil, jako by chtěl (= fingenti) 185r 2. postavovati sě, v. impf.: ani . .. proti tomu statečně lie postawugí 1981 2. postúpanie, n.: v poftupaní platóv neb zbožie 192° I.
Strana 138
138 postúpiti, v. pf. = cedere: že ta řehola .. . má poftupiti lepšie řehole (= cedere) 200 I; slušělo by poftupiti od pravdy 189° 2; mohú ... od Krista a od jeho viery poſtupiti 192° 1. posvátní, -ný, adj. = sacramentalis: aby některé zvlaštnie věci poſwatné sami vzdávali (= sacramentalia) 210 2; o figurách a o poswatnych věcech (= *ceremonie) 183 2; těmi všemi poſwatnými věcmi svého užitka hledie 204 2; zlořečené kupectvie v poſwatních a v duchovních věcech 202° I. posvěcovati, v. impf. = consecrare: pofwiecugíc božie tělo, poskvrnili by své svaté ruce těmi nečistými skutky (= consecrantes) 205r 1. poškvrňovati, v. poskvrňovati. pošlý, adj. z part.: dobré z toho poſlé 197° 1. pótka, f.: bázen neřádná potek antikristových 204 2; abych mohl pokorně trpěti všecky potky 203 2. potlačiti, v. pf. = deprimere: strana druhá... bude potlačena (= deprimetur) 204 2. potom, adv. = postea: a potom dále na příklad všem věrným 184 1; když dále potom dieš 186 2; a potom aby žákovstvo Kristovo ... (= postea) 186r 2; aby potom jeho žákovstvo (= postmodum) 187 2; styď sě potom býti z toho pokolenie (= *de cetero) 195f 2; atd. potomní, adj. = posterus: v jeho potomniem žákovstvu 1861 1; potomním jich náměstkóm (= po- steris) 197 2; potomním a budúcím kněžím 184 I. potopovati, v. impf. = *involvere: ten... v hlubokost nie hřiechóv potupuge [patrně chybně m.: potopuge. = se involvit) 1961 2. potratiti, v. pf.: co geft dobrého na duši potratil 1921 1; tudy gfú všecky téměř ctnosti potratili 209° 2. potřěba, potřeba, f. = necessarium: jich také přieliš bez potřieby zbytečně stavějíce 200 2; k jich potřiebie (= in usus) 182° 1; daj potřebu mému životu (= necessaria) 185° I; nedostatek na tělestné potřiebie (= in temporalibus) 1961 1; tělestnú potriebú (= necessariis) 181 1; aj. potřěbička, f.: aby v núzi někdy potřiebyčky dobývali 205f I. potřěbie, adv. = necesse: potřiebré jeft tomu žákovstvu (= necessarium est) 1867 1; by potřieblé bylo mieti (= necessarium est) 193r 2; tak že bych jich bylo potřiebyé
138 postúpiti, v. pf. = cedere: že ta řehola .. . má poftupiti lepšie řehole (= cedere) 200 I; slušělo by poftupiti od pravdy 189° 2; mohú ... od Krista a od jeho viery poſtupiti 192° 1. posvátní, -ný, adj. = sacramentalis: aby některé zvlaštnie věci poſwatné sami vzdávali (= sacramentalia) 210 2; o figurách a o poswatnych věcech (= *ceremonie) 183 2; těmi všemi poſwatnými věcmi svého užitka hledie 204 2; zlořečené kupectvie v poſwatních a v duchovních věcech 202° I. posvěcovati, v. impf. = consecrare: pofwiecugíc božie tělo, poskvrnili by své svaté ruce těmi nečistými skutky (= consecrantes) 205r 1. poškvrňovati, v. poskvrňovati. pošlý, adj. z part.: dobré z toho poſlé 197° 1. pótka, f.: bázen neřádná potek antikristových 204 2; abych mohl pokorně trpěti všecky potky 203 2. potlačiti, v. pf. = deprimere: strana druhá... bude potlačena (= deprimetur) 204 2. potom, adv. = postea: a potom dále na příklad všem věrným 184 1; když dále potom dieš 186 2; a potom aby žákovstvo Kristovo ... (= postea) 186r 2; aby potom jeho žákovstvo (= postmodum) 187 2; styď sě potom býti z toho pokolenie (= *de cetero) 195f 2; atd. potomní, adj. = posterus: v jeho potomniem žákovstvu 1861 1; potomním jich náměstkóm (= po- steris) 197 2; potomním a budúcím kněžím 184 I. potopovati, v. impf. = *involvere: ten... v hlubokost nie hřiechóv potupuge [patrně chybně m.: potopuge. = se involvit) 1961 2. potratiti, v. pf.: co geft dobrého na duši potratil 1921 1; tudy gfú všecky téměř ctnosti potratili 209° 2. potřěba, potřeba, f. = necessarium: jich také přieliš bez potřieby zbytečně stavějíce 200 2; k jich potřiebie (= in usus) 182° 1; daj potřebu mému životu (= necessaria) 185° I; nedostatek na tělestné potřiebie (= in temporalibus) 1961 1; tělestnú potriebú (= necessariis) 181 1; aj. potřěbička, f.: aby v núzi někdy potřiebyčky dobývali 205f I. potřěbie, adv. = necesse: potřiebré jeft tomu žákovstvu (= necessarium est) 1867 1; by potřieblé bylo mieti (= necessarium est) 193r 2; tak že bych jich bylo potřiebyé
Strana 139
139 195 I; protož také potřieblé jest a mají sě lidé modliti (= necesse est) 202' I; v tom, co by bylo jemu potřieblé 205 2. potřebný, potřebný, adj.: hodné jest bylo a potřebne ... takéž toho hodnějšie a potřiebné jest, aby ... (= necesse) 184 2 atd.; této řeči k spasení velmě potřiebné (= *salubrem) 186r 1; v potřebných věcech 1911 1; naypotriebnieiffié lékařstvie 186° 2. potuchnúti, v. pf. = suspendi: skrovnost v jedení i v pití již geft potuchla (= est suspensa) 184 2. potupa, f.: v chudobě apoštolské, potupie 1867 1. potupený, adj. z part.: život chudý a potupený 185r 2; aby Kristus proto chud byl a potupen 1877 2. potupiti, v. pf. = reprobare: obétě to Kristus potupil (= reprobavit) 197 2; . . . ješto gfu svět po- tupili 190f 1; aby to bylo potupeno za blud 1897 2; aby ta pyšná smělost byla potupena (= *ad reprimendum) 1887 2. potupovati, v. impf. = deturpare: skrytě potupugefs čtvero šibalstvo (= *accusas) 197 2; potupugí ne- beské manželstvie (= deturpare) 196° 1; těžce potupugí kázonie pravdy (= *contemnunt) 187 2; příčina, kterúž jsú sobě složili, křívě Krista odsuzujíc a potupugíc 190r 2. Srovnej: potopovati. potvrditi, v. pf. = autorisare, approbare: toho rozumu a přikázanie ... potwrdil geft životem i řečí (= autori- zavit) 184 1; by Kristus potwrdil pýchy (= approbat) 187 1; jediné budelit to prvé potwrzeno (= *nisi prehabita licencia) 1877 2. potvrzenie, n. = confirmatio, auctoritas: nemajíc nikdéž v zákoně potwrzenié (= sine auctoritate) 198 1; na potwrzenié této mé řeči (= in confirmacione) 203 2; na potwrzenie jich pravé pokory (= *ad animandum eos) 181r 2; na potwrzenie této viery (= *ad memorandum) 184 2; by k tomu panství a zboží Kristus dal potwrzenié (= *licenciam) 188 1; atd. potvrzený, adj. z part.: obyčej, od tak mnoho svatých potwrzeny (= approbata) 188r 2; za potwrzený vieru 192° 1; Kristóv zákon jest potwrzenieifí 199° I. potvrzovati, v. impf. = approbare, confirmare: coť on potwrzuge kterému stavu 184' 1; když všeho toho potwrzugeme (= approbare) 190° 1; a toho potwrzugí mnohé divy (= confirmant) 193° 2; ustavenie papežská viece potwrzugí zlosti (= *est confirmacio) 188r I; světí, jichžto svatosti ... papežové potwrzugí (= canonizati) 189° 2; oni onoho potwrzugi (= approbant) 190° 1; atd.
139 195 I; protož také potřieblé jest a mají sě lidé modliti (= necesse est) 202' I; v tom, co by bylo jemu potřieblé 205 2. potřebný, potřebný, adj.: hodné jest bylo a potřebne ... takéž toho hodnějšie a potřiebné jest, aby ... (= necesse) 184 2 atd.; této řeči k spasení velmě potřiebné (= *salubrem) 186r 1; v potřebných věcech 1911 1; naypotriebnieiffié lékařstvie 186° 2. potuchnúti, v. pf. = suspendi: skrovnost v jedení i v pití již geft potuchla (= est suspensa) 184 2. potupa, f.: v chudobě apoštolské, potupie 1867 1. potupený, adj. z part.: život chudý a potupený 185r 2; aby Kristus proto chud byl a potupen 1877 2. potupiti, v. pf. = reprobare: obétě to Kristus potupil (= reprobavit) 197 2; . . . ješto gfu svět po- tupili 190f 1; aby to bylo potupeno za blud 1897 2; aby ta pyšná smělost byla potupena (= *ad reprimendum) 1887 2. potupovati, v. impf. = deturpare: skrytě potupugefs čtvero šibalstvo (= *accusas) 197 2; potupugí ne- beské manželstvie (= deturpare) 196° 1; těžce potupugí kázonie pravdy (= *contemnunt) 187 2; příčina, kterúž jsú sobě složili, křívě Krista odsuzujíc a potupugíc 190r 2. Srovnej: potopovati. potvrditi, v. pf. = autorisare, approbare: toho rozumu a přikázanie ... potwrdil geft životem i řečí (= autori- zavit) 184 1; by Kristus potwrdil pýchy (= approbat) 187 1; jediné budelit to prvé potwrzeno (= *nisi prehabita licencia) 1877 2. potvrzenie, n. = confirmatio, auctoritas: nemajíc nikdéž v zákoně potwrzenié (= sine auctoritate) 198 1; na potwrzenié této mé řeči (= in confirmacione) 203 2; na potwrzenie jich pravé pokory (= *ad animandum eos) 181r 2; na potwrzenie této viery (= *ad memorandum) 184 2; by k tomu panství a zboží Kristus dal potwrzenié (= *licenciam) 188 1; atd. potvrzený, adj. z part.: obyčej, od tak mnoho svatých potwrzeny (= approbata) 188r 2; za potwrzený vieru 192° 1; Kristóv zákon jest potwrzenieifí 199° I. potvrzovati, v. impf. = approbare, confirmare: coť on potwrzuge kterému stavu 184' 1; když všeho toho potwrzugeme (= approbare) 190° 1; a toho potwrzugí mnohé divy (= confirmant) 193° 2; ustavenie papežská viece potwrzugí zlosti (= *est confirmacio) 188r I; světí, jichžto svatosti ... papežové potwrzugí (= canonizati) 189° 2; oni onoho potwrzugi (= approbant) 190° 1; atd.
Strana 140
140 potýkati, v. impf.: když mě viece protivenstvie skrze to potykati bude 203° 2. pověděný, adj. z part.: tato řeč powiediená 182 1; do těch přikázaní již powiedlených 184 1. pověděti, v. pf. = dicere: najprvé něco pravdy powléš (= reseres) 193 2; jakož by to bylo po- wiediéno od prvnie pravdy (= dicatur) 191° 2; povětřie, n. = aër: ryby vytaženie [chyb. m.: vytažené] z vody mohú býti živy za chvíli u powietří (= in aere) 208r 2. povinný, adj.: by tak tvrdě byl powinen tu řeč držěti 189 2; toho člověk nenie po- winen tak tvrdě brániti 189 2; nenie powinen křesťan za vieru držeti (= *non est fides) 191 2; obecní lidé nejsú tak powinní držeti (= non opportet) 193° 1; atd. povolati, v. pf.: negfúc .... od Boha powolani 196 1; ačť jest mnoho powolaných k pravdě 190f 1. povolenie, n.: s jeho powolením 209° 1. povoliti, v. pf. = consentire: chciť já rád... v této věci pokorně powoliti (= consentire) 1981 1; ale cožt geft on nepowolil 184f 2. povolně, adv. = voluntarie: ne pro te mrzký užitek, ale powolnie (= voluntarie) 185° 2. povolovati, v. impf. = consentire: powolugí na své mysli k tomu velikému nadání kněžskému (= con- senciunt) 198r 2; těch zákonóv bránie, neb jim powolugí (= eis consen- ciunt) 199 2; světští, k tomu powolugíc, byli by 198r 1. povýšenie, n. = excellentia: žádost ku powyſení 198r 2; stojiechu o své nadánie, powyſfenié (= excel- lenciam) 184' 2. povýšený, adj. z part.: biskupóv i jiných prelátóv podle světa powyſenych 204 1. povyšovati, v. impf. = exaltare: máli ten, ješto fie sám powyfuge ... (= se exaltat) 203° 1. povzdvíhati, v. impf.: aby . . . na modlitbách sě k Bohu powzdwihali (= *ad oracionem) 210° 2. Srovnej pozdvíhánie. povzdvihnúti, pozdvihnúti, v. pf. = extollere: svatých, kterýchžto ge cierkev svatá pozdwihla (= canonizat) 193 I; povzdvihnúti sě: že sě ponížím ... ale nepozdwihny ſe v pýchu 203' 2; ukrutnost antikristova tak ſie powzdwihla (= extollitur) 1867 2; pozdwihli gſú ſie nad Krista (= se extulerant) 208 2.
140 potýkati, v. impf.: když mě viece protivenstvie skrze to potykati bude 203° 2. pověděný, adj. z part.: tato řeč powiediená 182 1; do těch přikázaní již powiedlených 184 1. pověděti, v. pf. = dicere: najprvé něco pravdy powléš (= reseres) 193 2; jakož by to bylo po- wiediéno od prvnie pravdy (= dicatur) 191° 2; povětřie, n. = aër: ryby vytaženie [chyb. m.: vytažené] z vody mohú býti živy za chvíli u powietří (= in aere) 208r 2. povinný, adj.: by tak tvrdě byl powinen tu řeč držěti 189 2; toho člověk nenie po- winen tak tvrdě brániti 189 2; nenie powinen křesťan za vieru držeti (= *non est fides) 191 2; obecní lidé nejsú tak powinní držeti (= non opportet) 193° 1; atd. povolati, v. pf.: negfúc .... od Boha powolani 196 1; ačť jest mnoho powolaných k pravdě 190f 1. povolenie, n.: s jeho powolením 209° 1. povoliti, v. pf. = consentire: chciť já rád... v této věci pokorně powoliti (= consentire) 1981 1; ale cožt geft on nepowolil 184f 2. povolně, adv. = voluntarie: ne pro te mrzký užitek, ale powolnie (= voluntarie) 185° 2. povolovati, v. impf. = consentire: powolugí na své mysli k tomu velikému nadání kněžskému (= con- senciunt) 198r 2; těch zákonóv bránie, neb jim powolugí (= eis consen- ciunt) 199 2; světští, k tomu powolugíc, byli by 198r 1. povýšenie, n. = excellentia: žádost ku powyſení 198r 2; stojiechu o své nadánie, powyſfenié (= excel- lenciam) 184' 2. povýšený, adj. z part.: biskupóv i jiných prelátóv podle světa powyſenych 204 1. povyšovati, v. impf. = exaltare: máli ten, ješto fie sám powyfuge ... (= se exaltat) 203° 1. povzdvíhati, v. impf.: aby . . . na modlitbách sě k Bohu powzdwihali (= *ad oracionem) 210° 2. Srovnej pozdvíhánie. povzdvihnúti, pozdvihnúti, v. pf. = extollere: svatých, kterýchžto ge cierkev svatá pozdwihla (= canonizat) 193 I; povzdvihnúti sě: že sě ponížím ... ale nepozdwihny ſe v pýchu 203' 2; ukrutnost antikristova tak ſie powzdwihla (= extollitur) 1867 2; pozdwihli gſú ſie nad Krista (= se extulerant) 208 2.
Strana 141
141 pozbýti, v. pf.: tehdy by cierkev svatá mnohého zlého pozbyla 1961 2. pozdravenie, n.: neslušie ... ani jim pozdrawenié dáti (= ave! eis dicere) 1987 1. pozdvíhánie, n.: pozdwihanié svatých (= canonizaciones) 189 2. Srovnej povzdvíhati. pozdvihnúti viz povzdvihnúti. poznáníčko, n. = notitia: malé máme poznan čko o Kristovi (= noticiam) 182° 2. poznánie, n.: malé jest poznámé jeho choti 1821 2; zmeškati pravé poznanié o mno- hých věcech 191° 2. poznati, v. pf. = cognoscere: poznayte z božieho zákona, že ... (= cognoscant) 187 2; po jich dobrých skutciech je poznagíc 192 I; ješto toho neuplně móžem po- znati 192° 2. poznávati, v. impf.: abychom je po jich skutciech poznawali 191° 2. požehnánie, n.: těch svatokupcóv požehnanié obracuje sě v zlořečenstvie 204 2; pro jich požehnanié 192° 2. požehnaný, adj. z part.: jsúli [modlitby] pozehnané neb zlořečené 201° 2. požitek, m.:. lakomě na nich tělestných požitków dobývajíc 205r 2. požívati, v. impf. = comedere: obětí božích budú požíwati (= comedent) 1831 1; zapověděl jest vám toho ovoce požíwati 193 2; aby jie k boží chvále pozíwal 181° 2; aj. práce, f.: tak pilná práce 181 2; nepřieliš s tělestnú prací sě obierala 181 2; aj. pracný, adj. (zde ve funkci subst.): ostatek almužny slušělo by obrátiti na chudé, pracné, nemocné .. . 192° 1. pracovati, v. impf. = laborare: věrně pracugí o lidské spasenie 192° 1; má člověk pracowati v dobrém životě (= laboraret) 192° 1; ješto gfú s nimi pracowali pro Buoh o tě- lestnú potřěbu 201 2. pracovitě, adv.: aby pracowitie svým úsilím sě živila 181° 2. pracovitý, adj. = activus: život pracowity (= activa) 181 2; v pracowitém životě o spasenie lidské 189 1; pracowití lidé (= laboratores) 201 2.
141 pozbýti, v. pf.: tehdy by cierkev svatá mnohého zlého pozbyla 1961 2. pozdravenie, n.: neslušie ... ani jim pozdrawenié dáti (= ave! eis dicere) 1987 1. pozdvíhánie, n.: pozdwihanié svatých (= canonizaciones) 189 2. Srovnej povzdvíhati. pozdvihnúti viz povzdvihnúti. poznáníčko, n. = notitia: malé máme poznan čko o Kristovi (= noticiam) 182° 2. poznánie, n.: malé jest poznámé jeho choti 1821 2; zmeškati pravé poznanié o mno- hých věcech 191° 2. poznati, v. pf. = cognoscere: poznayte z božieho zákona, že ... (= cognoscant) 187 2; po jich dobrých skutciech je poznagíc 192 I; ješto toho neuplně móžem po- znati 192° 2. poznávati, v. impf.: abychom je po jich skutciech poznawali 191° 2. požehnánie, n.: těch svatokupcóv požehnanié obracuje sě v zlořečenstvie 204 2; pro jich požehnanié 192° 2. požehnaný, adj. z part.: jsúli [modlitby] pozehnané neb zlořečené 201° 2. požitek, m.:. lakomě na nich tělestných požitków dobývajíc 205r 2. požívati, v. impf. = comedere: obětí božích budú požíwati (= comedent) 1831 1; zapověděl jest vám toho ovoce požíwati 193 2; aby jie k boží chvále pozíwal 181° 2; aj. práce, f.: tak pilná práce 181 2; nepřieliš s tělestnú prací sě obierala 181 2; aj. pracný, adj. (zde ve funkci subst.): ostatek almužny slušělo by obrátiti na chudé, pracné, nemocné .. . 192° 1. pracovati, v. impf. = laborare: věrně pracugí o lidské spasenie 192° 1; má člověk pracowati v dobrém životě (= laboraret) 192° 1; ješto gfú s nimi pracowali pro Buoh o tě- lestnú potřěbu 201 2. pracovitě, adv.: aby pracowitie svým úsilím sě živila 181° 2. pracovitý, adj. = activus: život pracowity (= activa) 181 2; v pracowitém životě o spasenie lidské 189 1; pracowití lidé (= laboratores) 201 2.
Strana 142
142 pravda, f. = veritas: ta božie prawda .. . slušie prawdie boží (= veritatem) 1811 1; pravá prawda (= verum) 183° 1; jež jest v prawdie bohatstvie 1871 1; atd. vč. právě, adv.: práwie živu býti 182 2; neb neznáme prawie zákona Kristova 182° 2; ne tak prawie následujíc Pána (= *defective) 194 2; chtie prawie zna- menati 183° 1; žeť mi prawie k tomu nikdý neodpovědie (= *non su- perest fructuosa responsio) 188r 2; atd.; prawie toliko (= precise tantum) 202° 1. právem, adv. = *necessario: měl bys práwem zetřien a ponížen býti (= necessario) 203 I. V.: právo. praviti, v. impf. = dicere: neb já to prawi, žeť ... 187° 2; prawit, žeť mám ... 203 2; co sě o nich prawí 183 1; nic zjevně ani jistě neprawí (= expresserit) 190f 2; nejedni prawie k tomu (= dicunt) 192° 2; pakli kteří třesúce sě počnú prawiti tu boží pravdu (= *promulgantes) 187 2; prawili gfú některé věci 1891 1; atd. právo, n.: prawo světské od dědictvie (= hereditates) 191f 1; řkú, by prawo měli 182 I; tiem jest za prawo uvedeno 187° 2; mají pravým prawem to všecko 181° 1. Srovnej: právem. pravý, adj. = rectus: prawý rozum (= infallibilis) 189° 1; co sě o nich praví jest prawa pravda 183 I; která strana byla by prawa v tom kusu (= *habeat veritatem) 190 2; tisíc věrných praweho svědomie (= recte) 188r 2; na potvrzenie jich prawe pokory 181° 2; mají prawým právem to všecko 1817 1; před Bohem jsú prawí a blahoslavení 194 1; atd. prázdniti, v. impf.: I. aby tudy sobě měšce prázdnili 195f 1; II. aby .. . tělestnýma rukama podělávali, aby neprázdnili 205 I. prázdnost, f. = otium: prazdnoft a pýcha veliká (= ocium) 205r 2; ktož sě opojuje, prazdnoſt a sytost vede 203r 2; aby sě hřiechóv smrtedlných varovali a prazdnoſtí 205f 2. prázdný, adj.: aby byli prazdny chléb 209 2; čelo prazdne z ženy poběhlé 183 I; prazdní a pokrytí v zákoniech almužníci 201 1; cizoložné ženy prazdne (= meretrices) 1967 1. pře, f.: ti, ješto této prie bránie (= *promulgantes istam sententiam) 1887 2; sám zjevně při boží vedieše ... v boží při 190f I.
142 pravda, f. = veritas: ta božie prawda .. . slušie prawdie boží (= veritatem) 1811 1; pravá prawda (= verum) 183° 1; jež jest v prawdie bohatstvie 1871 1; atd. vč. právě, adv.: práwie živu býti 182 2; neb neznáme prawie zákona Kristova 182° 2; ne tak prawie následujíc Pána (= *defective) 194 2; chtie prawie zna- menati 183° 1; žeť mi prawie k tomu nikdý neodpovědie (= *non su- perest fructuosa responsio) 188r 2; atd.; prawie toliko (= precise tantum) 202° 1. právem, adv. = *necessario: měl bys práwem zetřien a ponížen býti (= necessario) 203 I. V.: právo. praviti, v. impf. = dicere: neb já to prawi, žeť ... 187° 2; prawit, žeť mám ... 203 2; co sě o nich prawí 183 1; nic zjevně ani jistě neprawí (= expresserit) 190f 2; nejedni prawie k tomu (= dicunt) 192° 2; pakli kteří třesúce sě počnú prawiti tu boží pravdu (= *promulgantes) 187 2; prawili gfú některé věci 1891 1; atd. právo, n.: prawo světské od dědictvie (= hereditates) 191f 1; řkú, by prawo měli 182 I; tiem jest za prawo uvedeno 187° 2; mají pravým prawem to všecko 181° 1. Srovnej: právem. pravý, adj. = rectus: prawý rozum (= infallibilis) 189° 1; co sě o nich praví jest prawa pravda 183 I; která strana byla by prawa v tom kusu (= *habeat veritatem) 190 2; tisíc věrných praweho svědomie (= recte) 188r 2; na potvrzenie jich prawe pokory 181° 2; mají prawým právem to všecko 1817 1; před Bohem jsú prawí a blahoslavení 194 1; atd. prázdniti, v. impf.: I. aby tudy sobě měšce prázdnili 195f 1; II. aby .. . tělestnýma rukama podělávali, aby neprázdnili 205 I. prázdnost, f. = otium: prazdnoft a pýcha veliká (= ocium) 205r 2; ktož sě opojuje, prazdnoſt a sytost vede 203r 2; aby sě hřiechóv smrtedlných varovali a prazdnoſtí 205f 2. prázdný, adj.: aby byli prazdny chléb 209 2; čelo prazdne z ženy poběhlé 183 I; prazdní a pokrytí v zákoniech almužníci 201 1; cizoložné ženy prazdne (= meretrices) 1967 1. pře, f.: ti, ješto této prie bránie (= *promulgantes istam sententiam) 1887 2; sám zjevně při boží vedieše ... v boží při 190f I.
Strana 143
143 přeběhnúti, v. pf. = transcurrere: slušie tuto řeč ... přiebiehnúti (= sunt transcurrenda) 1887 1. přebývati, v. impf. = manere: člověk přebywage dlúho s některým knězem (= *habita experiencia de conversacione) 191 1; Kristus obecně přebywal gt bez střěchy (= mansit) 200r 2; aby chudě jako svatý Jan na púšti přebywali 200 I. před, praep.: I. S acc.: před sě jíti (= procedere) 1861 2; ajp.; II. S instr.: před Pánem Jezu-kristem (= coram) 185f 1; před Pánem naším (= apud) 183 1; před Bohem velmi ohavné (= Deo abomi- nabile) 1831 1; atd. předrahý, adj. modlitby ... zdály jsú sě velmě užitečné a přiedrahe 201 2. předsě, předse, adv. = tamen: potom bude sě to předíie konati (= tamen) 199° 2; nechají-li žákovstva předfe tak v tom bohatství 210 2. předvěděný, adj. [= praescitus]: člověka od věčnosti přiedwiedieneho (= *predestinatum) 1921 2. predykář, m.: predykáře, ješto dějí, že by měli úřad kazatelský 1977 2. přejieti, v. pf.: drahnú částku toho na sě priegléti 210f I. přěkážeti, překážeti, v. impf. = impedire: jiným prekažegí na jich spasení (= impediunt) 204 1; přiekažegí na tom velíce kněžím pokorným 184r 2; lakomstvie jemu prekažiéſe 185r 2. přěkážka, překážka, f. = obex: neklaď sobě hřiechu svého na přiekažku (= obicem) ... hřěšiece činie sobě překažku (= obicem) 205 I. prelát, m., = praelatus: všichni prelati (= prelati) . . . nižádný prelat ... ti prelatowé (= pre- lati) 185r 1; jiných prelatow 193 2; chudoba . . . zjednávala jest preláty k ctnostem (= *episcopos) 197° 1; atd. vč. prelátský, adj. = praelatorum: urozenie platſke 197° I; obyčeje prelatſké (= prelatorum) 1861 1; do jiných řečí ... prelátíkých 191 2. prelátstvie, n.: kterékolivěk jiné prelattwié 190° 2. přeložiti, v. pf. = *reserare: aby rozum viery křesťanské ... přirozeným byl jazykem z latinského prelozen (= reseretur) 181° 1. přemáhati, v. impf.: . . . ješto zde na zemi přemahá svět i hřiechy 182 2. přěohavný, adj.: služba přieliš hanebná a přieohawná 1971 I.
143 přeběhnúti, v. pf. = transcurrere: slušie tuto řeč ... přiebiehnúti (= sunt transcurrenda) 1887 1. přebývati, v. impf. = manere: člověk přebywage dlúho s některým knězem (= *habita experiencia de conversacione) 191 1; Kristus obecně přebywal gt bez střěchy (= mansit) 200r 2; aby chudě jako svatý Jan na púšti přebywali 200 I. před, praep.: I. S acc.: před sě jíti (= procedere) 1861 2; ajp.; II. S instr.: před Pánem Jezu-kristem (= coram) 185f 1; před Pánem naším (= apud) 183 1; před Bohem velmi ohavné (= Deo abomi- nabile) 1831 1; atd. předrahý, adj. modlitby ... zdály jsú sě velmě užitečné a přiedrahe 201 2. předsě, předse, adv. = tamen: potom bude sě to předíie konati (= tamen) 199° 2; nechají-li žákovstva předfe tak v tom bohatství 210 2. předvěděný, adj. [= praescitus]: člověka od věčnosti přiedwiedieneho (= *predestinatum) 1921 2. predykář, m.: predykáře, ješto dějí, že by měli úřad kazatelský 1977 2. přejieti, v. pf.: drahnú částku toho na sě priegléti 210f I. přěkážeti, překážeti, v. impf. = impedire: jiným prekažegí na jich spasení (= impediunt) 204 1; přiekažegí na tom velíce kněžím pokorným 184r 2; lakomstvie jemu prekažiéſe 185r 2. přěkážka, překážka, f. = obex: neklaď sobě hřiechu svého na přiekažku (= obicem) ... hřěšiece činie sobě překažku (= obicem) 205 I. prelát, m., = praelatus: všichni prelati (= prelati) . . . nižádný prelat ... ti prelatowé (= pre- lati) 185r 1; jiných prelatow 193 2; chudoba . . . zjednávala jest preláty k ctnostem (= *episcopos) 197° 1; atd. vč. prelátský, adj. = praelatorum: urozenie platſke 197° I; obyčeje prelatſké (= prelatorum) 1861 1; do jiných řečí ... prelátíkých 191 2. prelátstvie, n.: kterékolivěk jiné prelattwié 190° 2. přeložiti, v. pf. = *reserare: aby rozum viery křesťanské ... přirozeným byl jazykem z latinského prelozen (= reseretur) 181° 1. přemáhati, v. impf.: . . . ješto zde na zemi přemahá svět i hřiechy 182 2. přěohavný, adj.: služba přieliš hanebná a přieohawná 1971 I.
Strana 144
144 přepustiti, přepustiti, v. pf.: kdyžť naň Pán Buoh přiepufti, trp 205 1; aniž Pán Buoh móž co zlého přepuſtiti na světě 197° 1. přěs, praep.: avšak ještě přief to také smějí řéci 201 2. přestati, v. pf. = cessare: tehdy bludové .. . by přeſtali (= cessarent) 2007 I. přestúpiti, v. pf.: přieſtupiti je [slovo božie] že by nebyl veliký hřiech 209° I. přestupovati, v. impf. [= praevaricari]: ti, ješto přeſtupugí ten zákon 184 1; takoví, ješto přeftupugí ta při- kázanie (= prevaricatores) 1841 1; aj. převracěti, v. impf. = subvertere: on prewracié všecka královstvie (= subvertit) 197° 2. převracovati, v. impf. = pervertere: přewracugíce tuto řeč (= pervertentes) 185f 1. převrátiti, v. pf. = subvertere: pravý úřad ... geft úplně zpět přiewrácen (= est subversum) 183 2. převýšenie, n. = excessus: přewyfenié těch zákonóv záleží na zlé žádosti (= excessus) 200 2. převýšiti, v. pf. = antecellere: na čem gfú přewýfili ta nalezenie (= antecellunt) 200' 2. přěvyšovati, převyšovati, v. impf. = excellere: řád Kristóv jiná ustavenie přiewýfuge lidská (= excellit) 199° 1; jakožto on sám prewyfowaſe všecka panstvie (= excellebat) 210f 1. přibližovati sě, v. impf. = *tendere: . . . přiblizugíc nie [žákovstvo a stav duchovní] k nebeské vlasti (= ten- dendo) 2081 1. příčina, f. = I. causa, ratio; II. conditio: I. najvětšie příčina (= causa) 190 2; bylaliť jest která příčina po- dobná (= racio) 1867 1; II. miení v sobě tu příčiny (= condicionem) 193 1; má býti viera s příčiný (= condicionata) 195° 1. přičiniti, v. pf.: z této řeči božie, přičiniéc k tomu řeč z nového zákona ... (= *cum interpretacione) 1831 1; přičiniti sě: světští netbají nie k tomu snažně přičiniti 188 1. přičiňovati sě, v. impf.: nevědúc, přičinugeli íie k tomu Pán Buoh 192 2. přídržěti sě, přídržeti sě, v. impf. = adhaerere: věřiti někdy slove přidržeti fie myslí některého rozumu ... a někdy věřiti slove tvrdě sie myslí prí drzieti některého smysla (= adherere) 1911 1; aby ... velikú milostí Pána Boha fie přídržieli 189 1.
144 přepustiti, přepustiti, v. pf.: kdyžť naň Pán Buoh přiepufti, trp 205 1; aniž Pán Buoh móž co zlého přepuſtiti na světě 197° 1. přěs, praep.: avšak ještě přief to také smějí řéci 201 2. přestati, v. pf. = cessare: tehdy bludové .. . by přeſtali (= cessarent) 2007 I. přestúpiti, v. pf.: přieſtupiti je [slovo božie] že by nebyl veliký hřiech 209° I. přestupovati, v. impf. [= praevaricari]: ti, ješto přeſtupugí ten zákon 184 1; takoví, ješto přeftupugí ta při- kázanie (= prevaricatores) 1841 1; aj. převracěti, v. impf. = subvertere: on prewracié všecka královstvie (= subvertit) 197° 2. převracovati, v. impf. = pervertere: přewracugíce tuto řeč (= pervertentes) 185f 1. převrátiti, v. pf. = subvertere: pravý úřad ... geft úplně zpět přiewrácen (= est subversum) 183 2. převýšenie, n. = excessus: přewyfenié těch zákonóv záleží na zlé žádosti (= excessus) 200 2. převýšiti, v. pf. = antecellere: na čem gfú přewýfili ta nalezenie (= antecellunt) 200' 2. přěvyšovati, převyšovati, v. impf. = excellere: řád Kristóv jiná ustavenie přiewýfuge lidská (= excellit) 199° 1; jakožto on sám prewyfowaſe všecka panstvie (= excellebat) 210f 1. přibližovati sě, v. impf. = *tendere: . . . přiblizugíc nie [žákovstvo a stav duchovní] k nebeské vlasti (= ten- dendo) 2081 1. příčina, f. = I. causa, ratio; II. conditio: I. najvětšie příčina (= causa) 190 2; bylaliť jest která příčina po- dobná (= racio) 1867 1; II. miení v sobě tu příčiny (= condicionem) 193 1; má býti viera s příčiný (= condicionata) 195° 1. přičiniti, v. pf.: z této řeči božie, přičiniéc k tomu řeč z nového zákona ... (= *cum interpretacione) 1831 1; přičiniti sě: světští netbají nie k tomu snažně přičiniti 188 1. přičiňovati sě, v. impf.: nevědúc, přičinugeli íie k tomu Pán Buoh 192 2. přídržěti sě, přídržeti sě, v. impf. = adhaerere: věřiti někdy slove přidržeti fie myslí některého rozumu ... a někdy věřiti slove tvrdě sie myslí prí drzieti některého smysla (= adherere) 1911 1; aby ... velikú milostí Pána Boha fie přídržieli 189 1.
Strana 145
145 přiebytek, m. = habitatio: aby sobě zde .. . přiébytek dělali a po nebeském přiébytku aby netúžili (= habitacionem) 200° 1. přieliš, adv. = nimis: přiéliís zjevně vypravuješ (= nimis) 1861 1; přielifí nezpósobilí 184 2; ajč. přielišně, adv.: móž dána býti almužna přiéliffnie 209' I. přielišnost, f.: mohú věčnost mieti a přiéliffnoft těch almužen 209 1. přielišný, adj.: z přiehfíneho nadánie 183 1; v přiehifíném bohatství 194 1. přietel, m. = I. [amicus]; II. cognatus: I. máme věřiti svým tovařišóm i přatelóm 1921 1; II. jeho přátelé velmě urození (= cognati) 196 2; na své některé přátely (= cognatis) 196° 1. I. přieti, v. impf. = negare: musějí toho křívě přiéti (= negare) 188 1. 2. přieti, v. impf. své moci jsú to zachovali a jiným toho chudším nepřiegi 204 2. přiezeň, f. = amicitia: nehledají ... přiézni lidské (= amiciciam) 188 2; jimižto by dosáhl božie přiézni 193 2; pro přiézen lidskú 195 2; přiezní velikú ku pánóm zemským (= *confederacione) 1967 1. přijieti, v. pf. = accipere: chcešli svědectvie prigiéti 188r 2; to slušie jakožto vieru prigréti (= acci- piant) 189 1; kdyžtě přigal ten stav kněžský (= acceperat) 196° 2; aby za vieru nepřigeli těch svatých (= *non esse credendum) 192' 2; atd. přijímati, v. impf. = acceptare, accipere: křesťanstvo přigíma dvór římský papežóv i svaté biskupy (= acceptat) 193° 1; jako je Kristus k své milosti vzácně přigimá 193 2; budú je prigimati (= accipient) 1831 1. přijíti, v. pf. = venire: viec jemu dobrého přígde 1921 2; prigdúc Římené vezmú miesto naše (= venient) 187 2; on, jenž geft nepriſel (= non venit) 184° 1; priſli do nebeského královstvie 194 I. přikázanie, n. = mandatum: z prvnieho přikazanié (= mandato) 182 2; od božieho přikazanié (= a mandatis) 182) 2; do těch přikazaní (= *leges) 184 1; atd. přikázati, v. pf. = iniungere: posluhovánie úřadu kněžského, od Krista přikazané (= iniunctis) 184 2. přikazovati, v. impf. = mandare: kde Pán Buoh přikazuge (= mandat) 183 1; tohoto nepřikazuge ani král ani papež (= *non dicit) 182) 1. 10
145 přiebytek, m. = habitatio: aby sobě zde .. . přiébytek dělali a po nebeském přiébytku aby netúžili (= habitacionem) 200° 1. přieliš, adv. = nimis: přiéliís zjevně vypravuješ (= nimis) 1861 1; přielifí nezpósobilí 184 2; ajč. přielišně, adv.: móž dána býti almužna přiéliffnie 209' I. přielišnost, f.: mohú věčnost mieti a přiéliffnoft těch almužen 209 1. přielišný, adj.: z přiehfíneho nadánie 183 1; v přiehifíném bohatství 194 1. přietel, m. = I. [amicus]; II. cognatus: I. máme věřiti svým tovařišóm i přatelóm 1921 1; II. jeho přátelé velmě urození (= cognati) 196 2; na své některé přátely (= cognatis) 196° 1. I. přieti, v. impf. = negare: musějí toho křívě přiéti (= negare) 188 1. 2. přieti, v. impf. své moci jsú to zachovali a jiným toho chudším nepřiegi 204 2. přiezeň, f. = amicitia: nehledají ... přiézni lidské (= amiciciam) 188 2; jimižto by dosáhl božie přiézni 193 2; pro přiézen lidskú 195 2; přiezní velikú ku pánóm zemským (= *confederacione) 1967 1. přijieti, v. pf. = accipere: chcešli svědectvie prigiéti 188r 2; to slušie jakožto vieru prigréti (= acci- piant) 189 1; kdyžtě přigal ten stav kněžský (= acceperat) 196° 2; aby za vieru nepřigeli těch svatých (= *non esse credendum) 192' 2; atd. přijímati, v. impf. = acceptare, accipere: křesťanstvo přigíma dvór římský papežóv i svaté biskupy (= acceptat) 193° 1; jako je Kristus k své milosti vzácně přigimá 193 2; budú je prigimati (= accipient) 1831 1. přijíti, v. pf. = venire: viec jemu dobrého přígde 1921 2; prigdúc Římené vezmú miesto naše (= venient) 187 2; on, jenž geft nepriſel (= non venit) 184° 1; priſli do nebeského královstvie 194 I. přikázanie, n. = mandatum: z prvnieho přikazanié (= mandato) 182 2; od božieho přikazanié (= a mandatis) 182) 2; do těch přikazaní (= *leges) 184 1; atd. přikázati, v. pf. = iniungere: posluhovánie úřadu kněžského, od Krista přikazané (= iniunctis) 184 2. přikazovati, v. impf. = mandare: kde Pán Buoh přikazuge (= mandat) 183 1; tohoto nepřikazuge ani král ani papež (= *non dicit) 182) 1. 10
Strana 146
146 příklad, m. = exemplar, forma: aby byl ten život příklad pravý (= exemplar) 184 1; podle příkladu spasenie Kristova (= formam) 196r 2; jakožto dává přiklad na onom služebníku (= exemplificat) 193 2; jsúce učiněni zúmysla příklad životem stádu (= forma) 185 2; na příklad všěm věrným 184 1; mají sebe posilniti ... příklady Pána Jezu-krista 190 2. přikládati, v. impf.: na potvrzenie pečeti přikladagi 192° 2. přikrytie, n.: bez jiného lidského přikrytié 200' I. příležeti, v. impf.: kterýžto prve přilezí stavu kněžskému 181° I. přimiesiti, v. pf. = commiscere: diabel primiéfil geft tuto lež ... (= miscebat) 193 2; falešní proroci mnoho gfu lží přimiéfili 195 2; aby potom mnoho lží lstivě přimiéfila (= commisceas) 193 2; geft v tom mnoho falšč primiéffeno (= est commixta) 200° 2. přimlúvati sě, v. impf.: aby fie za nás přimluwali před Bohem 1931 1. přinésti, v. pf.: pes rámě toho služebníka ... přinefl mezi hosti k stolu 193 2. přinutiti, v. pf. = necessitare: ale ne ihned proto .. . mohú Boha prinutiti k své vóli 201 1; zdali Buoh skrze ně musí přinucen býti, aby ... (= necessitatur) 203 1. připisovati, v. impf. = imponere: připifugeš jemu křívě to ..., a to gemu křívě pripifugeš 187 1; svú vinu Bohu připifuge 187 2; pripiſugí Pánu Jezu-kristu kacieřstvie (= imponentes) 185 1; křívě připiugíc porúhanie ... Pánu Jezu- kristovi (= imponis) 1877 1; i jemu častokrát kacieřstvie pripiſowali (= imposita est) 190° 2; atd. připsati, v. pf. = imponere: kto by to směl připfati dvoru římskému (= imponere) 197 2; že všichni takoví modlitebníci pokrytí gſú připſáni k Jidášovi (= *sunt in ca- pitulo) 2037 1. přirozenie, n.: to ustavenie je proti Bohu i proti přirození (= innaturale) 183 1. přirozený, adj.: z své přirozené chytrosti 193 2; aby rozum viery ... přirozeným byl jazykem z latinského přeložen (= in vulgari) 181° 1. přísahati, v. impf. = iurare: ne proto máme ... přifahati, že (= iurare) 194 2. přisieci, v. pf.: jako gfu slíbili a přiſahli 209 1.
146 příklad, m. = exemplar, forma: aby byl ten život příklad pravý (= exemplar) 184 1; podle příkladu spasenie Kristova (= formam) 196r 2; jakožto dává přiklad na onom služebníku (= exemplificat) 193 2; jsúce učiněni zúmysla příklad životem stádu (= forma) 185 2; na příklad všěm věrným 184 1; mají sebe posilniti ... příklady Pána Jezu-krista 190 2. přikládati, v. impf.: na potvrzenie pečeti přikladagi 192° 2. přikrytie, n.: bez jiného lidského přikrytié 200' I. příležeti, v. impf.: kterýžto prve přilezí stavu kněžskému 181° I. přimiesiti, v. pf. = commiscere: diabel primiéfil geft tuto lež ... (= miscebat) 193 2; falešní proroci mnoho gfu lží přimiéfili 195 2; aby potom mnoho lží lstivě přimiéfila (= commisceas) 193 2; geft v tom mnoho falšč primiéffeno (= est commixta) 200° 2. přimlúvati sě, v. impf.: aby fie za nás přimluwali před Bohem 1931 1. přinésti, v. pf.: pes rámě toho služebníka ... přinefl mezi hosti k stolu 193 2. přinutiti, v. pf. = necessitare: ale ne ihned proto .. . mohú Boha prinutiti k své vóli 201 1; zdali Buoh skrze ně musí přinucen býti, aby ... (= necessitatur) 203 1. připisovati, v. impf. = imponere: připifugeš jemu křívě to ..., a to gemu křívě pripifugeš 187 1; svú vinu Bohu připifuge 187 2; pripiſugí Pánu Jezu-kristu kacieřstvie (= imponentes) 185 1; křívě připiugíc porúhanie ... Pánu Jezu- kristovi (= imponis) 1877 1; i jemu častokrát kacieřstvie pripiſowali (= imposita est) 190° 2; atd. připsati, v. pf. = imponere: kto by to směl připfati dvoru římskému (= imponere) 197 2; že všichni takoví modlitebníci pokrytí gſú připſáni k Jidášovi (= *sunt in ca- pitulo) 2037 1. přirozenie, n.: to ustavenie je proti Bohu i proti přirození (= innaturale) 183 1. přirozený, adj.: z své přirozené chytrosti 193 2; aby rozum viery ... přirozeným byl jazykem z latinského přeložen (= in vulgari) 181° 1. přísahati, v. impf. = iurare: ne proto máme ... přifahati, že (= iurare) 194 2. přisieci, v. pf.: jako gfu slíbili a přiſahli 209 1.
Strana 147
147 příslovie, n. = proverbium: moudrost Šalomúnova v jeho příflowí (= proverbiorum) 185 1; v kni- hách přiflowí múdrého Šalomúna 203° 1. přistúpiti, v. pf.: móž k ní přiftupiti 189 2; k větší straně přiftupiti 190 1; ke všemu tomu přiſtupiti 189 2; aby každý byl přiſtúpil 189° 2. přivésti, v. pf. = adducere: přiweſti málo dóvodóv (= adducere) 184 2; byť taková již cěsta bludná tohoto světa přiwedla je k věčnému životu (= *exaltaret) 204 1; skrze svého apoštola, napřed od tebe přiwedeneho (= allegato) 1861 1. přivoditi, v. impf.: zle protiv mně písmo svaté přiwodiš 187 1; aj. přivyknúti, v. pf.: jako gſú dávno přiwykli 1887 1. pro, praep. = propter: pro panstvie papežské svěcké 183r 2; pro naději zlého pohodlé (= propter) 185f 2; pro té mrzký užitek (= gracia) 185 2; atd. probošt, m.: s svými opaty neb probofty 197° 2. procítiti, v. pf. = expergiscere: kniežata a páni již procítte ze sna (= expergiscant) 187 2. proč, conj. = quare: proč již ukrutnost Antikristova tak sě ... povzdvihla? (= quare) 186° 2; proč to, jediné aby ... (= ad quid) 209° 1. pročež, conj. = I. [cur]; II. ergo: I. procež tehdy nynie kněžské lakomstvie má...? (= que ergo racio) 1867 2; pročez tehdy prodávají modlitby své (= quid ergo) 192° 1; atd. II. procez dávný obyčej ... ukazuje (= ergo) 188 2. prodavač, m.: každý takový duchovní prodawač má ... 202° 2. prodávanie, n.: zrazenie Jidášovo a prodawanié 197° I; věřiti ... prodawanié zbožie 192° 2. prodávati, v. impf. = vendere: kupec, ješto tak prodawá kterú věc svému bližniemu (= vendens) 201° 2; prodawagí modlitby své za penieze (= vendere) 192° I. prokléti, v. pf.: jeho modlitba geſt prokleta (= fiet execrabilis) 2031 1. proměna, f. = *imitatio: sčastná by to byla promiena (= imitacio) 1961 2. proměněnie, n.: bez jeho promienienié 192° 2. 10*
147 příslovie, n. = proverbium: moudrost Šalomúnova v jeho příflowí (= proverbiorum) 185 1; v kni- hách přiflowí múdrého Šalomúna 203° 1. přistúpiti, v. pf.: móž k ní přiftupiti 189 2; k větší straně přiftupiti 190 1; ke všemu tomu přiſtupiti 189 2; aby každý byl přiſtúpil 189° 2. přivésti, v. pf. = adducere: přiweſti málo dóvodóv (= adducere) 184 2; byť taková již cěsta bludná tohoto světa přiwedla je k věčnému životu (= *exaltaret) 204 1; skrze svého apoštola, napřed od tebe přiwedeneho (= allegato) 1861 1. přivoditi, v. impf.: zle protiv mně písmo svaté přiwodiš 187 1; aj. přivyknúti, v. pf.: jako gſú dávno přiwykli 1887 1. pro, praep. = propter: pro panstvie papežské svěcké 183r 2; pro naději zlého pohodlé (= propter) 185f 2; pro té mrzký užitek (= gracia) 185 2; atd. probošt, m.: s svými opaty neb probofty 197° 2. procítiti, v. pf. = expergiscere: kniežata a páni již procítte ze sna (= expergiscant) 187 2. proč, conj. = quare: proč již ukrutnost Antikristova tak sě ... povzdvihla? (= quare) 186° 2; proč to, jediné aby ... (= ad quid) 209° 1. pročež, conj. = I. [cur]; II. ergo: I. procež tehdy nynie kněžské lakomstvie má...? (= que ergo racio) 1867 2; pročez tehdy prodávají modlitby své (= quid ergo) 192° 1; atd. II. procez dávný obyčej ... ukazuje (= ergo) 188 2. prodavač, m.: každý takový duchovní prodawač má ... 202° 2. prodávanie, n.: zrazenie Jidášovo a prodawanié 197° I; věřiti ... prodawanié zbožie 192° 2. prodávati, v. impf. = vendere: kupec, ješto tak prodawá kterú věc svému bližniemu (= vendens) 201° 2; prodawagí modlitby své za penieze (= vendere) 192° I. prokléti, v. pf.: jeho modlitba geſt prokleta (= fiet execrabilis) 2031 1. proměna, f. = *imitatio: sčastná by to byla promiena (= imitacio) 1961 2. proměněnie, n.: bez jeho promienienié 192° 2. 10*
Strana 148
148 promluviti, v. pf. = loqui: jakožto geſt k nim promluwil (= locutus est) 1831 1. propast, f. = volutabrum: v propaſt diablovu (= in volutabro) 194' 2. proroctvie, n.: podle proroctwié Jeremiášě proroka 183 1; v proroctwí Ezechiele proroka 183° 2. prorok, m.: podle proroctvie Jeremiášě proroka 183 1; proti spravedlivému He- liášovi prorokowi 190 1; světí proroci 200 2; aj. prorokovati, v. impf. = prophetare: zdali gſme ve jméno tvé neprorokowali (= prophetavimus) 195 1. prosba, f. = *suffragium: o prosbie za mrtvé (= de suffragio) 1911 1; věčné mšě a profby věčným nadáním věčně by zahynuly 199 2. prositi, v. impf. = rogare: profím Pána Boha mého, aby (= rogo) 203' 2; profila, aby jim zjevil 190 2; čemu bychme tehdy profili jich (= *diceremus) 1931 1. prospěch, m. = profectus: nechajíc Krista i jeho duchowniého prospěchu 1877 1; v tom .. . mieníme veliký prospěch všem třem stránkám (= profectum) 196' 2. prospěšný, adj.: kněžie málo neb nic nejsú profpieffni lidskému spasení (= proficiunt) 204° I. prospěti, v. pf. = proficere: věřím, že to profpiege k věčnému spasení (= proficere) 1961 2. prospřevati, v. impf. = I. [prodesse]; II. procedere: I. viece škodie nežli proſpiewagí 191° 2; z toho obci k spasenie nic neproſpiewagíce 205° 1; II. . . . ješto má zvláště v chudobě profpiewati (= procedere) 181° 2; na Buoh zpoléhali, proſpiewagíc v spasení svém 1961 2. prostředek, m. = medium: Kristus, náš příklad, ten se je [držel] v proftředce (= in medio) 1977 1. prostřední, adj. = medius: proftřednié stránka (= media) 181 1. prostúpiti, v. pf. = penetrare: tiem by jich modlitba byla vzácnějšie a spieš by nebe proftupila (= pe- netrat) 200° 1. proti, protiv, praep. = contra: aby pravda a lež mluvila proti sobě 1811 1; proti apoštolóm (= contra) 182° 2; proti Ježíšovi (= adversus) 187 2; protiw boží vóli 184 2; protiw Kristovi (= contra) 1851 1.
148 promluviti, v. pf. = loqui: jakožto geſt k nim promluwil (= locutus est) 1831 1. propast, f. = volutabrum: v propaſt diablovu (= in volutabro) 194' 2. proroctvie, n.: podle proroctwié Jeremiášě proroka 183 1; v proroctwí Ezechiele proroka 183° 2. prorok, m.: podle proroctvie Jeremiášě proroka 183 1; proti spravedlivému He- liášovi prorokowi 190 1; světí proroci 200 2; aj. prorokovati, v. impf. = prophetare: zdali gſme ve jméno tvé neprorokowali (= prophetavimus) 195 1. prosba, f. = *suffragium: o prosbie za mrtvé (= de suffragio) 1911 1; věčné mšě a profby věčným nadáním věčně by zahynuly 199 2. prositi, v. impf. = rogare: profím Pána Boha mého, aby (= rogo) 203' 2; profila, aby jim zjevil 190 2; čemu bychme tehdy profili jich (= *diceremus) 1931 1. prospěch, m. = profectus: nechajíc Krista i jeho duchowniého prospěchu 1877 1; v tom .. . mieníme veliký prospěch všem třem stránkám (= profectum) 196' 2. prospěšný, adj.: kněžie málo neb nic nejsú profpieffni lidskému spasení (= proficiunt) 204° I. prospěti, v. pf. = proficere: věřím, že to profpiege k věčnému spasení (= proficere) 1961 2. prospřevati, v. impf. = I. [prodesse]; II. procedere: I. viece škodie nežli proſpiewagí 191° 2; z toho obci k spasenie nic neproſpiewagíce 205° 1; II. . . . ješto má zvláště v chudobě profpiewati (= procedere) 181° 2; na Buoh zpoléhali, proſpiewagíc v spasení svém 1961 2. prostředek, m. = medium: Kristus, náš příklad, ten se je [držel] v proftředce (= in medio) 1977 1. prostřední, adj. = medius: proftřednié stránka (= media) 181 1. prostúpiti, v. pf. = penetrare: tiem by jich modlitba byla vzácnějšie a spieš by nebe proftupila (= pe- netrat) 200° 1. proti, protiv, praep. = contra: aby pravda a lež mluvila proti sobě 1811 1; proti apoštolóm (= contra) 182° 2; proti Ježíšovi (= adversus) 187 2; protiw boží vóli 184 2; protiw Kristovi (= contra) 1851 1.
Strana 149
149 protivenstvie, n. = persecutio: ukrutné protiwenftwie (= persecucio) 184 1; když mě viece proti- wenſtwié skrze to potýkati bude 203° 2. protiviti sě, v. impf. = adversari, contradicere: pravdě boží protiwi ſie křivá lež 1811; žákovstvo velíce ſe protiwí božiemu zákonu (= sunt contrarii) 183 1; zlým životem najviece fie protiwié Pánu Jezu-kristu (= adversari) 184 1; synové jejie . . . jí fie velmi protiwlé (= rebellare) 182 2; kněžie, ješto ſie mi na tom pro- tiwie (= remurmurans) 188r 2; panošě protiwie fie tak ... ohavnému panství (= *dedignatur) 1831 2; tak ſe vóli boží protiwiti (= adversari) 192° 2;. .. ty tak zjevně protiwie fie papežovi (= impugnans) 203° 1; atd. protivně, adv.: nedvojil sě v své řeči tak protiwnie 188r 2. protivný, adj. = contrarius: protiwny Antikristóv zákon (= contraria) 186 2; proti tvrdší věci protiwné 195 2; ta dva papeže volená protiwná sobě 190 1; dvě osobě velmi protiwné 181 1; hádanie protiwných mezi sebú osob 18111. proto, protoť, protož, protožť, adv. = propterea: neb proto sě jest Kristus vtělil (= *hoc enim est racio) 1811 2; atd.; neb protot jest Kristus ten život učil (= ex hoc enim) 184 1; protož zdá sě druhým za podobné 181 1; protozz hleďme (= ergo) 189° I; protoz i die Kristus (= ideo) 182° 2; protoz on jest byl a jest najprvnější (= propterea) 185r 1; Protožt sě shledává, že . . . 192° 1; atd. vč.; zvláště: protož poňavadž... (= et cum) 1847 1; aj. protožto, adv. = ergo: protozto i věčně mohú živy býti (= ergo) 208r 2. prvé, adv.: kterýžto prwe příleží stavu kněžskému 181 1; jediné budeliť to prwé potvrzeno (= *prehabita licencia) 187 2; o úřadu kněžském nayprwe stojí psáno 182° 2; tehdy sě nayprwe ptají 190 2. Srovnej prvý. první, num. = primus: prwniét jest mé žákovstvo (= prima) 181 2; zvláště prwnié kněžská strana (= *suprema) 182F 1; dvě stráncě prwnié (= *alias) 181 1; tenť jest prwnieiííí a dóstojnější (= prior) 185 1; nayprwneifíí a najbližší náměstek (= *immediatus) 183 1; nayprwneiffie pravda (= prima) 184 1; nayprwnie světské žákovstvo ciesařské 197 2. prvorozený, adj. = primitivus: a což jest prworozeneho z hovad obětováno (= primitiva) 183 2. prvý, num. = primus: v svém prwem rozdiele (= primo) 189° 2; v prwém mezcietmém rozdielu (= 21°) 1887 2. Srovnej prvé.
149 protivenstvie, n. = persecutio: ukrutné protiwenftwie (= persecucio) 184 1; když mě viece proti- wenſtwié skrze to potýkati bude 203° 2. protiviti sě, v. impf. = adversari, contradicere: pravdě boží protiwi ſie křivá lež 1811; žákovstvo velíce ſe protiwí božiemu zákonu (= sunt contrarii) 183 1; zlým životem najviece fie protiwié Pánu Jezu-kristu (= adversari) 184 1; synové jejie . . . jí fie velmi protiwlé (= rebellare) 182 2; kněžie, ješto ſie mi na tom pro- tiwie (= remurmurans) 188r 2; panošě protiwie fie tak ... ohavnému panství (= *dedignatur) 1831 2; tak ſe vóli boží protiwiti (= adversari) 192° 2;. .. ty tak zjevně protiwie fie papežovi (= impugnans) 203° 1; atd. protivně, adv.: nedvojil sě v své řeči tak protiwnie 188r 2. protivný, adj. = contrarius: protiwny Antikristóv zákon (= contraria) 186 2; proti tvrdší věci protiwné 195 2; ta dva papeže volená protiwná sobě 190 1; dvě osobě velmi protiwné 181 1; hádanie protiwných mezi sebú osob 18111. proto, protoť, protož, protožť, adv. = propterea: neb proto sě jest Kristus vtělil (= *hoc enim est racio) 1811 2; atd.; neb protot jest Kristus ten život učil (= ex hoc enim) 184 1; protož zdá sě druhým za podobné 181 1; protozz hleďme (= ergo) 189° I; protoz i die Kristus (= ideo) 182° 2; protoz on jest byl a jest najprvnější (= propterea) 185r 1; Protožt sě shledává, že . . . 192° 1; atd. vč.; zvláště: protož poňavadž... (= et cum) 1847 1; aj. protožto, adv. = ergo: protozto i věčně mohú živy býti (= ergo) 208r 2. prvé, adv.: kterýžto prwe příleží stavu kněžskému 181 1; jediné budeliť to prwé potvrzeno (= *prehabita licencia) 187 2; o úřadu kněžském nayprwe stojí psáno 182° 2; tehdy sě nayprwe ptají 190 2. Srovnej prvý. první, num. = primus: prwniét jest mé žákovstvo (= prima) 181 2; zvláště prwnié kněžská strana (= *suprema) 182F 1; dvě stráncě prwnié (= *alias) 181 1; tenť jest prwnieiííí a dóstojnější (= prior) 185 1; nayprwneifíí a najbližší náměstek (= *immediatus) 183 1; nayprwneiffie pravda (= prima) 184 1; nayprwnie světské žákovstvo ciesařské 197 2. prvorozený, adj. = primitivus: a což jest prworozeneho z hovad obětováno (= primitiva) 183 2. prvý, num. = primus: v svém prwem rozdiele (= primo) 189° 2; v prwém mezcietmém rozdielu (= 21°) 1887 2. Srovnej prvé.
Strana 150
150 psánie, n.: v tomto píaní 181 1 a 195° 2. psáti, v. impf. = scribere: kterúžto [řěč] píſe k Židóm 200 I; sprostné lidi pifí v své bratřstvo 2017 I; aby tak pſali o těch ... odpustciech 192° 2; atd.; zvláště často: stojí pfano (= *patet) 181 1; najprvé stojí pſano v starém zákoně (= scribitur) 1821 2; jako o tom stojí pſano (= *di- citur) 182° 2; ajč. psaný: mají bully pfané (= scriptas) 187 2. pšenice, f.: vsaté jakožto kúkol mezi pſenici 1821 I. ptačstvo, ptactvo, n. = aves, volucres: ptaczſtwo nebeské (= volucres) 185° 2; z ptactwa neb z dobytka (= de avibus) 183 2; hleďte na ptactwo nebeské 205' 1. ptáti sě, v. impf. = *considerare: netřěba sie nám ptáti 192 2; tehdy ne najprvé ptagí, kde . . . (= consi- derant) 192° 2. půště, f.: aby ... na púfti přebývali 200' 1. pútník, m. = peregrinus: aby byli zde živi jakožto putníci a chudí (= peregrinos) 2081 I. pýcha, f. = superbia: na zetřěnie jich pýchy (= superbiam) 184) 1; pro tu pychu (= superbia) 1861 1; atd. vč. pyšný, adj. = superbus: ta pyfína smělost (= superbam) 188 2; skrze pyfíneho diabla svedenie (= *per regem superbie) 187 2; bez subst.: většie strana ... jsú la- komí, pyfíní, pokrytí ... 190° 1; aj. ráčiti, v. impf.: doňavadž on račí (= quamdiu sibi libuerat) 184f 1; jakž on račí 184' 1; ráčil ge nakrmiti 200 1; kdyby byl ráčil 200r 2. rád, adj.: chtěl rád, aby 194 1; komp.: má radiegí s Kristem držěti [vztahuje se k masc.: kto] 188 1; kterú smělostí radiegí hledíš na životy ... [vztahuje se k masc.] . .. každý takový, ješto ... to radiegí zvoluje sobě 194 2; radieifie jsú kněžie Baal (= pocius) 184 1; na tom jeho radieiſe poslúchají 184 2; aj. řád, m. = ordinatio: řád Kristóv (= ordinacio) 199 1; ten stav svého řádu nemohl by vésti 181° 2; podle toho řádu a naučenie (= harmoniam) 196' 2; proti Kristovu řadu 1901; ohledajme řad, kterýmžto... (= disposicio) 197° I; o pravém řádu mé cierkvi 182° 2.
150 psánie, n.: v tomto píaní 181 1 a 195° 2. psáti, v. impf. = scribere: kterúžto [řěč] píſe k Židóm 200 I; sprostné lidi pifí v své bratřstvo 2017 I; aby tak pſali o těch ... odpustciech 192° 2; atd.; zvláště často: stojí pfano (= *patet) 181 1; najprvé stojí pſano v starém zákoně (= scribitur) 1821 2; jako o tom stojí pſano (= *di- citur) 182° 2; ajč. psaný: mají bully pfané (= scriptas) 187 2. pšenice, f.: vsaté jakožto kúkol mezi pſenici 1821 I. ptačstvo, ptactvo, n. = aves, volucres: ptaczſtwo nebeské (= volucres) 185° 2; z ptactwa neb z dobytka (= de avibus) 183 2; hleďte na ptactwo nebeské 205' 1. ptáti sě, v. impf. = *considerare: netřěba sie nám ptáti 192 2; tehdy ne najprvé ptagí, kde . . . (= consi- derant) 192° 2. půště, f.: aby ... na púfti přebývali 200' 1. pútník, m. = peregrinus: aby byli zde živi jakožto putníci a chudí (= peregrinos) 2081 I. pýcha, f. = superbia: na zetřěnie jich pýchy (= superbiam) 184) 1; pro tu pychu (= superbia) 1861 1; atd. vč. pyšný, adj. = superbus: ta pyfína smělost (= superbam) 188 2; skrze pyfíneho diabla svedenie (= *per regem superbie) 187 2; bez subst.: většie strana ... jsú la- komí, pyfíní, pokrytí ... 190° 1; aj. ráčiti, v. impf.: doňavadž on račí (= quamdiu sibi libuerat) 184f 1; jakž on račí 184' 1; ráčil ge nakrmiti 200 1; kdyby byl ráčil 200r 2. rád, adj.: chtěl rád, aby 194 1; komp.: má radiegí s Kristem držěti [vztahuje se k masc.: kto] 188 1; kterú smělostí radiegí hledíš na životy ... [vztahuje se k masc.] . .. každý takový, ješto ... to radiegí zvoluje sobě 194 2; radieifie jsú kněžie Baal (= pocius) 184 1; na tom jeho radieiſe poslúchají 184 2; aj. řád, m. = ordinatio: řád Kristóv (= ordinacio) 199 1; ten stav svého řádu nemohl by vésti 181° 2; podle toho řádu a naučenie (= harmoniam) 196' 2; proti Kristovu řadu 1901; ohledajme řad, kterýmžto... (= disposicio) 197° I; o pravém řádu mé cierkvi 182° 2.
Strana 151
151 rada, f. = consilium: sešli sě v radu biskupové (= collegerunt consilium) 187 2; viece jsú škodni svú zlú radú 204 I. rádce, m. = consiliarius: nenie tak tajný boží radce (= conciliarius) 202° 1. raditi, v. impf.: ani proti tomu na zpovědech radié 1981 2; zpravují kniežata i pány ... jim radiéc a je zpoviedajíc 1981 1. řádně, adv.: aby všechno žákovstvo v svém stavu řadnie stálo 1961 1. řádný, adj. = *pulcher: řadné hádanie (= pulcra) 181 1; řadné sjednánie (= ordinacio) 199 2; modlitbú řadný 202° 2. ráj, m.: móžte okusiti ovoce zapověděného v rágí 209 I. rámě, n. = brachium: pes ramie toho služebníka již odtržené přinesl (= brachium) 193 2. řéci, v. pf. = dicere: boží cěstu a pravdu řkú 190 1; jakoby sě mienilo réci (= *annueret) 186' 2; nemá tomu sě protiviti a řka ... 182° 1; řekl Pán Buoh (= dixit) 182 2; řekl gfú duchovní 190 2; tot geft toliko řečeno, jakožto. . . (= idem est sic dicere, et ...) 1867 2; atd. vč. řečený, adj. z part.: Machabej rekové řečení 183 2. řeč, f. = sermo: jednostajná a obyčejná řeč (= *idemptitas) 1811 1; podle řeči svatého Augustina (= *secundum Augustinum) 182° 1; počieti tuto řeč (= ser- monem) 181 2; tuto věrnú řeč (= *istam fidem) 185 1; v této řeči (= in colloquio) 191° 2; v též jednostajné reči (= *equivocaciones) 1911 1; životem i řečí (= verbis) 1817 1; s túto řečí (= sentencia) 1861 2; z těchto řečí 192° 1; řečmi jeho tichými (= sermonibus) 181 2; atd. vč. regulares, (lat.), v. řeholní. řehola, f. = regula: Kristova řehola 191 2; řehola svatého Rehoře (= regula) 199 2; podle řeholy zákona (= *secundum legem) 181 1; zjednala jsem pravé řeholy (= regulas) 1817 1; atd. č. řeholní, adj. = regularis: kanovníci řeholní, neb ješto slovú latíně kanonici regulares 1987 2. Řehoř, m., jm. os. = Gregorius: svatý Rehoř (= Gregorio) 194 1; řehola svatého Rehoře papeže (= Gre- gorius) 199° 2. rek, m.: ukrutnějie nežli Machabej Rekové řečení 183 2. řemeslničí, adj. = manualis: nečistými skutky řemeſlničími (= opere manuali) 205 I.
151 rada, f. = consilium: sešli sě v radu biskupové (= collegerunt consilium) 187 2; viece jsú škodni svú zlú radú 204 I. rádce, m. = consiliarius: nenie tak tajný boží radce (= conciliarius) 202° 1. raditi, v. impf.: ani proti tomu na zpovědech radié 1981 2; zpravují kniežata i pány ... jim radiéc a je zpoviedajíc 1981 1. řádně, adv.: aby všechno žákovstvo v svém stavu řadnie stálo 1961 1. řádný, adj. = *pulcher: řadné hádanie (= pulcra) 181 1; řadné sjednánie (= ordinacio) 199 2; modlitbú řadný 202° 2. ráj, m.: móžte okusiti ovoce zapověděného v rágí 209 I. rámě, n. = brachium: pes ramie toho služebníka již odtržené přinesl (= brachium) 193 2. řéci, v. pf. = dicere: boží cěstu a pravdu řkú 190 1; jakoby sě mienilo réci (= *annueret) 186' 2; nemá tomu sě protiviti a řka ... 182° 1; řekl Pán Buoh (= dixit) 182 2; řekl gfú duchovní 190 2; tot geft toliko řečeno, jakožto. . . (= idem est sic dicere, et ...) 1867 2; atd. vč. řečený, adj. z part.: Machabej rekové řečení 183 2. řeč, f. = sermo: jednostajná a obyčejná řeč (= *idemptitas) 1811 1; podle řeči svatého Augustina (= *secundum Augustinum) 182° 1; počieti tuto řeč (= ser- monem) 181 2; tuto věrnú řeč (= *istam fidem) 185 1; v této řeči (= in colloquio) 191° 2; v též jednostajné reči (= *equivocaciones) 1911 1; životem i řečí (= verbis) 1817 1; s túto řečí (= sentencia) 1861 2; z těchto řečí 192° 1; řečmi jeho tichými (= sermonibus) 181 2; atd. vč. regulares, (lat.), v. řeholní. řehola, f. = regula: Kristova řehola 191 2; řehola svatého Rehoře (= regula) 199 2; podle řeholy zákona (= *secundum legem) 181 1; zjednala jsem pravé řeholy (= regulas) 1817 1; atd. č. řeholní, adj. = regularis: kanovníci řeholní, neb ješto slovú latíně kanonici regulares 1987 2. Řehoř, m., jm. os. = Gregorius: svatý Rehoř (= Gregorio) 194 1; řehola svatého Rehoře papeže (= Gre- gorius) 199° 2. rek, m.: ukrutnějie nežli Machabej Rekové řečení 183 2. řemeslničí, adj. = manualis: nečistými skutky řemeſlničími (= opere manuali) 205 I.
Strana 152
152 řemeslník, m.: věrný řemeſlník ... užitečnějie sě modlí 201 I. řemeslo, n. = opus manuale: kterým by sě řemeſlem měli obierati (= operi manuali) 205 1. reptati, v. impf. = remurmurare: duchovní i světští ... proti tomuto, co nynie vedu, repcí (= remurmu- rent) 201° 1. ret, m. = labium: pro jich tučné rty (= labia) 201 1. řiediti, v. impf. = ordinare: nebtě tak řédil slunce, měsiec i hvězdy, aby ... (= ordinat) 200 I. řiekati, v. impf.: cokolivěk činí neb mluví neb řieká 203 2; někteří riekagí, že .. . 202) 2. Řím, m., jm. m. = Roma: umieť najlépe zpraviti řím (= Romam) 210' 2. Říměnín, m., jm. os. = Romanus: přijdúc římené vezmú miesto naše (= Romani) 187 2. římský, adj. = romanus: dvór papežóv římíky (= curia romana) 182 2; římíký dvór (= romane) 191 1; o rimſkém dvoře 1917 1; aj. robenec, m. = iuvenis: mladých robenczów biřmovánie (= iuvenum) 204 2. robotný, adj.: robotní dělníci 181° 1. rod, m. = tribus: ješto jsú z toho rodu (= tribu) 183 1; ku pánóm zemským jich rodu (= de suo sanguine) 1967 1. rok, m. = annus: do roka berú penieze (= *annuam) 205 2; do roka (= per annum) . . . za ten rok 209 1. rota, f.: aby tudy zlé roty a šibalstvie duchovnie ... sě rozmnožilo 199° I. rozdati, v. pf. = distribuere: aby chudým bylo rozdáno (= ad distribuendum) 209f 1. rozdávati, v. impf. = distribuere: věrně rozdawagíc, co jim zůstane, chudým (= distribuere) ... aby chudým rozdawali (= distribuere) 209 1. rozdělenie, n. = I. divisio; II. [capitulum]: I. zlé rozdielené v zákoniech (= divisio) .. . to rozličné rozdielenié (= divisiones) 199f 1; aby mezi křesťany rozdielenie a rozdvojenie bylo 199° 1. II. v druhé epištole ... v osmém rozdielení 185 2.
152 řemeslník, m.: věrný řemeſlník ... užitečnějie sě modlí 201 I. řemeslo, n. = opus manuale: kterým by sě řemeſlem měli obierati (= operi manuali) 205 1. reptati, v. impf. = remurmurare: duchovní i světští ... proti tomuto, co nynie vedu, repcí (= remurmu- rent) 201° 1. ret, m. = labium: pro jich tučné rty (= labia) 201 1. řiediti, v. impf. = ordinare: nebtě tak řédil slunce, měsiec i hvězdy, aby ... (= ordinat) 200 I. řiekati, v. impf.: cokolivěk činí neb mluví neb řieká 203 2; někteří riekagí, že .. . 202) 2. Řím, m., jm. m. = Roma: umieť najlépe zpraviti řím (= Romam) 210' 2. Říměnín, m., jm. os. = Romanus: přijdúc římené vezmú miesto naše (= Romani) 187 2. římský, adj. = romanus: dvór papežóv římíky (= curia romana) 182 2; římíký dvór (= romane) 191 1; o rimſkém dvoře 1917 1; aj. robenec, m. = iuvenis: mladých robenczów biřmovánie (= iuvenum) 204 2. robotný, adj.: robotní dělníci 181° 1. rod, m. = tribus: ješto jsú z toho rodu (= tribu) 183 1; ku pánóm zemským jich rodu (= de suo sanguine) 1967 1. rok, m. = annus: do roka berú penieze (= *annuam) 205 2; do roka (= per annum) . . . za ten rok 209 1. rota, f.: aby tudy zlé roty a šibalstvie duchovnie ... sě rozmnožilo 199° I. rozdati, v. pf. = distribuere: aby chudým bylo rozdáno (= ad distribuendum) 209f 1. rozdávati, v. impf. = distribuere: věrně rozdawagíc, co jim zůstane, chudým (= distribuere) ... aby chudým rozdawali (= distribuere) 209 1. rozdělenie, n. = I. divisio; II. [capitulum]: I. zlé rozdielené v zákoniech (= divisio) .. . to rozličné rozdielenié (= divisiones) 199f 1; aby mezi křesťany rozdielenie a rozdvojenie bylo 199° 1. II. v druhé epištole ... v osmém rozdielení 185 2.
Strana 153
153 rozdiel, m. = I. [distinctio]; II. [capitulum]: I. položil gt veliký rozdíel mezi dóstojenstvím svěckým a duchovním (= *distinxit) 184' 2. II. ve čtení svatého Jana v osmém rozdíele 181° 1; v tomto smyslu vč.; rozdielný, adj. = diversus: rozdielní lidé (= diversi) 190° 1. rozdrážditi, v. pf. = provocare: srdce viece fie rozdráždí k větší pomstě (= provocatur) 203 2. rozdvojenie, n. = dissensio: mnohé rozdwogenié v křesťanstvu (= dissensiones) 190 2; aby mezi křesťany rozdělenie a rozdwogenié bylo 199° 1. rozeznati, v. pf. = distinguere: aby právě rozeznal v té jich řeči právě každého člověka zaslúženie rozhřěšenie, n. = absolutio: bez rozhřiéſenié papežova (= *dispensacione) 199° 1; o rozhřelení ny- nějšiem kněžském od hřiechóv 195r 2; jakožto jsú plná rozhriéfenié (= absoluciones) 210 2. rozkoš, f. = voluptas: od chvály i rozkoffi tohoto světa 182) 1; pro rozkofs těla (= voluptatem) 1961 2. rozkošně, adv.: na chudinu sě rozkoffnie krmiece 205 I. rozkošný, adj. = voluptuosus: od rozkofneho života (= voluptuosa) 197 2; v rozkofném životě 203r 2. rozličně, adv. = multipliciter: jenž sě dělé rozličnie (= multipliciter) 181 I; světí po Kristovi roz- ličnie jsú hřěšili (= multipliciter) 188 1; aj. rozličnost, f. = distinetio: naučila si sě zamietati rozličnoftí rozumóv (= distincciones) 191° I. rozličný, adj.: to rozličné rozdělenie 199 1; k rozličným úřadóm 181 I. rozmnoženie, n.: ku polepšení a rozmnození mnohých ctností 185 1; nezáleží na roz- mnození mnohých bez čísla osob (= in multitudine) 195 2. rozmnožiti, v. pf. = multiplicare, augmentare: diabel a jeho údy rozmnozili gſú mnoho lží (= multiplicaverunt) 195 2; aj.; ten fie hřiech rozmnožil 1887 2; z tohoť fie geft velíce svatokupectvie rozmnožílo (= est intrata) 184 2; aby sie zlost tiem hojnějie rozmno- žila 190 2; kdyby ... ctnost ſie jich rozmnožila (= augmentata) 196° 2; aj. rozmnožovati, v. impf. = augmentare: ten stav velíce ſie rozmnozuge skrze nadánie (= augmentatur) 195 1. (= distinguat) 189 1; aby rozeznal (= distribuere) 202' 2.
153 rozdiel, m. = I. [distinctio]; II. [capitulum]: I. položil gt veliký rozdíel mezi dóstojenstvím svěckým a duchovním (= *distinxit) 184' 2. II. ve čtení svatého Jana v osmém rozdíele 181° 1; v tomto smyslu vč.; rozdielný, adj. = diversus: rozdielní lidé (= diversi) 190° 1. rozdrážditi, v. pf. = provocare: srdce viece fie rozdráždí k větší pomstě (= provocatur) 203 2. rozdvojenie, n. = dissensio: mnohé rozdwogenié v křesťanstvu (= dissensiones) 190 2; aby mezi křesťany rozdělenie a rozdwogenié bylo 199° 1. rozeznati, v. pf. = distinguere: aby právě rozeznal v té jich řeči právě každého člověka zaslúženie rozhřěšenie, n. = absolutio: bez rozhřiéſenié papežova (= *dispensacione) 199° 1; o rozhřelení ny- nějšiem kněžském od hřiechóv 195r 2; jakožto jsú plná rozhriéfenié (= absoluciones) 210 2. rozkoš, f. = voluptas: od chvály i rozkoffi tohoto světa 182) 1; pro rozkofs těla (= voluptatem) 1961 2. rozkošně, adv.: na chudinu sě rozkoffnie krmiece 205 I. rozkošný, adj. = voluptuosus: od rozkofneho života (= voluptuosa) 197 2; v rozkofném životě 203r 2. rozličně, adv. = multipliciter: jenž sě dělé rozličnie (= multipliciter) 181 I; světí po Kristovi roz- ličnie jsú hřěšili (= multipliciter) 188 1; aj. rozličnost, f. = distinetio: naučila si sě zamietati rozličnoftí rozumóv (= distincciones) 191° I. rozličný, adj.: to rozličné rozdělenie 199 1; k rozličným úřadóm 181 I. rozmnoženie, n.: ku polepšení a rozmnození mnohých ctností 185 1; nezáleží na roz- mnození mnohých bez čísla osob (= in multitudine) 195 2. rozmnožiti, v. pf. = multiplicare, augmentare: diabel a jeho údy rozmnozili gſú mnoho lží (= multiplicaverunt) 195 2; aj.; ten fie hřiech rozmnožil 1887 2; z tohoť fie geft velíce svatokupectvie rozmnožílo (= est intrata) 184 2; aby sie zlost tiem hojnějie rozmno- žila 190 2; kdyby ... ctnost ſie jich rozmnožila (= augmentata) 196° 2; aj. rozmnožovati, v. impf. = augmentare: ten stav velíce ſie rozmnozuge skrze nadánie (= augmentatur) 195 1. (= distinguat) 189 1; aby rozeznal (= distribuere) 202' 2.
Strana 154
154 rozmýšleti sě, v. pf.: kdyby papež s kardinály .. . fie rozmýíleli 191 2. roznemoci sě, v. impf. = infirmitate occupari: když kněz .. . rožnemóž fie tak, že . . . (= occupatus infirmitate) 205 2. rozpáčiti sě, v. impf.: nerozpačili gfu fie obráněnie pravdy (= *persteterunt) 195 2. rozsieti, v. pf. = *derelinquere: jich plémě velmi fie geft rozfiélo (= *sunt derelicta) 196° 1; rozsievanie, n. = seminarium: pravé rozfiewanié bojóv (= seminarium) 204 2. rozšiřovati, v. impf. = invalescere: poněvadž nynie lakomstvie tak velíce fie rozfiřugye (= invalescente) 184 1; rozum, m. = I. ratio; II. sensus; III. sententia: I. k rozumu podobné jest (= racio exigit) 181 1; ani pravým roz- umem neb písmem mohú toho dokázati (= racionibus) 188 2; atd. II. v duchovniem rozumu (= ad sensum) 182' 2; atd. III. rozum viery křesťanské (= sentencia) 181° 1; toho rozumu ... po- tvrdil jest životem i řečí (= sentenciam) 184 1; některého rozumu (= sentencie) 191° 1. rozuměti, v. impf. = sentire: o listech biskupových rozumiey (= sentiendum est) 192 2; z toho móž každý rozumieti (= *patet) 197 2; že by Kristus nerozumiel... (= *tanquam ignarus) 187' 1. rozumně, adv. = rationaliter: ta řehola . . . rozumnie a podobně má postúpiti (= racionaliter) 200° 1; mocí rozumnie zpravenú (= racione) 181 2. rozumný, adj.: rozumného utrpenie 199 I; z kterého rozumneho dóvodu 191° I. rozvázati, v. pf. = solvere: v své moci gfa velíce rozwazán 186 1; kdyžto geft Šatan tak velmě rozwazan (= est solutus) 192° 2. růče, adv.: mají opatrně a múdře, rúče, což móž býti najspieš, zbořeni a zkaženi býti 208 2. růcho, n.: pod ovčím ruchem 186° 2. ruka, f. = manus: v chrámu tělestném, rukú lidskú dělaném 200r 2; svój život již pokorně poruč v ruce boží (= in manu domini) 190 2; poskvrnili by své svaté ruce (= manus) ... aby ... také tělestnýma rukama podělávali 205r I; svýma sě rukama obieraje 201 I; svěcká ruka: doňavadž panstvie ... k svěcké ruce nenavrátie 188r 2; skrze svěckú ruku (= per brachium seculare) 184) I.
154 rozmýšleti sě, v. pf.: kdyby papež s kardinály .. . fie rozmýíleli 191 2. roznemoci sě, v. impf. = infirmitate occupari: když kněz .. . rožnemóž fie tak, že . . . (= occupatus infirmitate) 205 2. rozpáčiti sě, v. impf.: nerozpačili gfu fie obráněnie pravdy (= *persteterunt) 195 2. rozsieti, v. pf. = *derelinquere: jich plémě velmi fie geft rozfiélo (= *sunt derelicta) 196° 1; rozsievanie, n. = seminarium: pravé rozfiewanié bojóv (= seminarium) 204 2. rozšiřovati, v. impf. = invalescere: poněvadž nynie lakomstvie tak velíce fie rozfiřugye (= invalescente) 184 1; rozum, m. = I. ratio; II. sensus; III. sententia: I. k rozumu podobné jest (= racio exigit) 181 1; ani pravým roz- umem neb písmem mohú toho dokázati (= racionibus) 188 2; atd. II. v duchovniem rozumu (= ad sensum) 182' 2; atd. III. rozum viery křesťanské (= sentencia) 181° 1; toho rozumu ... po- tvrdil jest životem i řečí (= sentenciam) 184 1; některého rozumu (= sentencie) 191° 1. rozuměti, v. impf. = sentire: o listech biskupových rozumiey (= sentiendum est) 192 2; z toho móž každý rozumieti (= *patet) 197 2; že by Kristus nerozumiel... (= *tanquam ignarus) 187' 1. rozumně, adv. = rationaliter: ta řehola . . . rozumnie a podobně má postúpiti (= racionaliter) 200° 1; mocí rozumnie zpravenú (= racione) 181 2. rozumný, adj.: rozumného utrpenie 199 I; z kterého rozumneho dóvodu 191° I. rozvázati, v. pf. = solvere: v své moci gfa velíce rozwazán 186 1; kdyžto geft Šatan tak velmě rozwazan (= est solutus) 192° 2. růče, adv.: mají opatrně a múdře, rúče, což móž býti najspieš, zbořeni a zkaženi býti 208 2. růcho, n.: pod ovčím ruchem 186° 2. ruka, f. = manus: v chrámu tělestném, rukú lidskú dělaném 200r 2; svój život již pokorně poruč v ruce boží (= in manu domini) 190 2; poskvrnili by své svaté ruce (= manus) ... aby ... také tělestnýma rukama podělávali 205r I; svýma sě rukama obieraje 201 I; svěcká ruka: doňavadž panstvie ... k svěcké ruce nenavrátie 188r 2; skrze svěckú ruku (= per brachium seculare) 184) I.
Strana 155
155 rušiti, v. impf. = solvere: nepřišel rufiti zákona (= solvere) 184 1. ryba, f. = piscis: ryby .. . mohú býti živy za chvíli u povětří (= pisces) 208 2. rychle, adv. = *praecipitanter: velmi rychle v svój hluboký blud kacieřský sám sě ... zavodíš (= preci- pitanter) 202° 2. rytěřijící, adj. z part. = militans: mú cierkev rytierigicí (= militantem) . . . mé cierkve rytierigicié (= mi- litantis) 1811 2. rytieř, m.: králové, kniežata, rytieři ... 181 2; mnoho panoší a rytierów 1967 1. s, se (před slabikou jerovou), praep. = I. [de]; II. cum: I. S gen.: svodie ſ pravé cesty 1861 1; II. S instr.: ſ svými bratřími (= cum) 181 2; ſe všemi jeho údy 183° 1; atd. vč.; před z a s psáno někdy z: z světem a z zbožím 182° I; z zákonem božím 190° 2. sám, pron. = I. ipse; II. solus: I. ſam Pán Buoh 182° I; jakožto on ſam (= ipse) 1851 1; fami volé sobě jednoho antikrista 190' 2; atd. ač fam Kristus... (= solus) 194 2; kterýžto v ta doby ſám zjevně II. při boží vedieše 1901 1; aby sě znova oblékli v jediný a famy Kristóv zákon ... Kristóv fami zákon čistý 199 1; na fameho Boha slušie (= solius Dei est) 202° 2. samotný, adj.: i s těmi, ješto famotný život vedú (= cum anacoritis) 1987 2. sčastný, adj. = felix: zčaſtná by to byla proměna (= felix) 1961 2. sě, pron. = se: I. múdří obyčej do ſebe mají 190° 1; aby pravda a lež mluvila proti fobie 181° 1; mají fobie spomocny býti (= sibi ipsis) 1817 1; mají ſebe posilniti (= se) 190f 2; před ſie jíti (= procedere) 1861 2; ostavil jest o ſobie súd 183° 2; jenž die o fobie 191° 1; protivných mezi ſebú osob 181° 1; atd. II. U reflexivních sloves: zdá ſie druhým za podobné (= visum est) 181 1; atd. vč. V. také: předsě, zasě. sebrati, v. pf. = colligere: apoštolé ſebrali gfú drobty (= collegerunt) 209 1. seděti, v. impf.: aby jako na hradě ſedieli 205 2. sedm, num. = septem: ſedm jáhnóv (= septem) 210 2.
155 rušiti, v. impf. = solvere: nepřišel rufiti zákona (= solvere) 184 1. ryba, f. = piscis: ryby .. . mohú býti živy za chvíli u povětří (= pisces) 208 2. rychle, adv. = *praecipitanter: velmi rychle v svój hluboký blud kacieřský sám sě ... zavodíš (= preci- pitanter) 202° 2. rytěřijící, adj. z part. = militans: mú cierkev rytierigicí (= militantem) . . . mé cierkve rytierigicié (= mi- litantis) 1811 2. rytieř, m.: králové, kniežata, rytieři ... 181 2; mnoho panoší a rytierów 1967 1. s, se (před slabikou jerovou), praep. = I. [de]; II. cum: I. S gen.: svodie ſ pravé cesty 1861 1; II. S instr.: ſ svými bratřími (= cum) 181 2; ſe všemi jeho údy 183° 1; atd. vč.; před z a s psáno někdy z: z světem a z zbožím 182° I; z zákonem božím 190° 2. sám, pron. = I. ipse; II. solus: I. ſam Pán Buoh 182° I; jakožto on ſam (= ipse) 1851 1; fami volé sobě jednoho antikrista 190' 2; atd. ač fam Kristus... (= solus) 194 2; kterýžto v ta doby ſám zjevně II. při boží vedieše 1901 1; aby sě znova oblékli v jediný a famy Kristóv zákon ... Kristóv fami zákon čistý 199 1; na fameho Boha slušie (= solius Dei est) 202° 2. samotný, adj.: i s těmi, ješto famotný život vedú (= cum anacoritis) 1987 2. sčastný, adj. = felix: zčaſtná by to byla proměna (= felix) 1961 2. sě, pron. = se: I. múdří obyčej do ſebe mají 190° 1; aby pravda a lež mluvila proti fobie 181° 1; mají fobie spomocny býti (= sibi ipsis) 1817 1; mají ſebe posilniti (= se) 190f 2; před ſie jíti (= procedere) 1861 2; ostavil jest o ſobie súd 183° 2; jenž die o fobie 191° 1; protivných mezi ſebú osob 181° 1; atd. II. U reflexivních sloves: zdá ſie druhým za podobné (= visum est) 181 1; atd. vč. V. také: předsě, zasě. sebrati, v. pf. = colligere: apoštolé ſebrali gfú drobty (= collegerunt) 209 1. seděti, v. impf.: aby jako na hradě ſedieli 205 2. sedm, num. = septem: ſedm jáhnóv (= septem) 210 2.
Strana 156
156 sedmý, num. = septimus: v ſedme a osmém rozdielu (= 7°) 1951 1; aj. selhati, v. pf.: selhati vždy jest hřiech v sobě .. . nemá člověk hřěšiti ani felhati 1971 2. sen, m. = somnus: procíťte ze ſna (= sompno soporati) 187° 2; jak ti ve ſnie bají 183° 2; o těch ve fnie zamyšlených odpustciech 192 2; omýlenie diabelská snad jsú sě ve fnie zdála některým (= *illusiones diaboli sompniate) 195 1. sestra, f. = *sororissa: jeptišky a duchovnie feftry (= sororisse) 198° 2. setrvati, v. pf. = perseverare: (= perseverem) 196° 2; služebníkóv, ješto fetrwamli v tom úmysle v pravé vieře a v dobrém životě fetrwagí (= perseverant) 205) 1. shledati, v. pf.: a to lépe ſhleda každý (= *pateret) 199 2; ſhledage do něho zlé oby- čeje 191° 1. shledávati, v. impf.: neſhledawa ſe veliká múdrost v těch odpustciech (= *non relucet) 1921 I; protožť fie ſhledawá, že . . . 192° 1; aj. shřěšiti, v. pf. = peccare: mohú poblúditi a ſhřieffiti 189 2; takoví v těch svých úřadech mohú ſhriefiti (= sunt peccabiles) 192° 1; nejednú gfú těžce ſhřieffili (= pecca- verunt) 189f 2; aj. síla, f. = virtus: aby mi dal pomoc a filu (= virtutem) 203 2. silný, adj.: nynější preláti ... mnoho sú filnieiffí 187 2. sjednánie, n. = ordinatio: zákon a řádné fgednanié Kristovo (= ordinacio) 199 2. sjednati, v. pf.: málo jeho volených ... s ním v jednom duchu fgednaných 188 1. sjednati sě: křesťan ſgednay fie s zákonem (= concordat) 190 2; fgednagíce fie s boží vólí (= conformiter) 209 1; by všecky mysli... ſie ſgednaly na Kristovi (= uniri possent) 193° 1; aj. sjednávati sě, v. impf. = concordare: s túto řečí ſgednawa fie (= concordant) 186 2; velmě fie neſgednawa s kněžími 182° 1; ješto ſie ſgednawagí s zákone božím (= *conformiter) 195 1. sjíti sě, v. pf.: Seſli ſie v radu biskupové a zákonníci (= collegerunt concilium) 187 2. sklamati, v. pf.: od prvnie pravdy, jenž ſklamati nemóž 191° 2.
156 sedmý, num. = septimus: v ſedme a osmém rozdielu (= 7°) 1951 1; aj. selhati, v. pf.: selhati vždy jest hřiech v sobě .. . nemá člověk hřěšiti ani felhati 1971 2. sen, m. = somnus: procíťte ze ſna (= sompno soporati) 187° 2; jak ti ve ſnie bají 183° 2; o těch ve fnie zamyšlených odpustciech 192 2; omýlenie diabelská snad jsú sě ve fnie zdála některým (= *illusiones diaboli sompniate) 195 1. sestra, f. = *sororissa: jeptišky a duchovnie feftry (= sororisse) 198° 2. setrvati, v. pf. = perseverare: (= perseverem) 196° 2; služebníkóv, ješto fetrwamli v tom úmysle v pravé vieře a v dobrém životě fetrwagí (= perseverant) 205) 1. shledati, v. pf.: a to lépe ſhleda každý (= *pateret) 199 2; ſhledage do něho zlé oby- čeje 191° 1. shledávati, v. impf.: neſhledawa ſe veliká múdrost v těch odpustciech (= *non relucet) 1921 I; protožť fie ſhledawá, že . . . 192° 1; aj. shřěšiti, v. pf. = peccare: mohú poblúditi a ſhřieffiti 189 2; takoví v těch svých úřadech mohú ſhriefiti (= sunt peccabiles) 192° 1; nejednú gfú těžce ſhřieffili (= pecca- verunt) 189f 2; aj. síla, f. = virtus: aby mi dal pomoc a filu (= virtutem) 203 2. silný, adj.: nynější preláti ... mnoho sú filnieiffí 187 2. sjednánie, n. = ordinatio: zákon a řádné fgednanié Kristovo (= ordinacio) 199 2. sjednati, v. pf.: málo jeho volených ... s ním v jednom duchu fgednaných 188 1. sjednati sě: křesťan ſgednay fie s zákonem (= concordat) 190 2; fgednagíce fie s boží vólí (= conformiter) 209 1; by všecky mysli... ſie ſgednaly na Kristovi (= uniri possent) 193° 1; aj. sjednávati sě, v. impf. = concordare: s túto řečí ſgednawa fie (= concordant) 186 2; velmě fie neſgednawa s kněžími 182° 1; ješto ſie ſgednawagí s zákone božím (= *conformiter) 195 1. sjíti sě, v. pf.: Seſli ſie v radu biskupové a zákonníci (= collegerunt concilium) 187 2. sklamati, v. pf.: od prvnie pravdy, jenž ſklamati nemóž 191° 2.
Strana 157
157 skonánie, n.: nynější čas je ſkonaníe světa 195 2. skrovně, adv. = moderate: ſkrownie jeho požívajíc (= moderate) 187 1; mají sprostně a velmi ſkrownie ... děláni býti 200° 2; aj. skrovnost, f. = parsimonia: ſkrownost ... v jedení i v pití (= parsimonia) 1841 2. skrovný, adj.: nad svú ſkrowný potřěbu 1961 1. skrúšený, adj. [= contritus]: skrze ſkruſené srdce (= *ex contricione) 193 2; ſkrúſleným srdcem = *cum contricione) 188 2. skrytě, adv. = *innuitive: hrozíš tajně a ſkrytie 195° 1; ſkrýtie potupuješ čtvero šibalstvo (= innui- tive) 197° 2. skrýti, v. pf.: nemá kde by hlavu ſkryl (= *reclinet) 185 2; pravda v zákoně božiem ſkryta 1811 1; některá jest viera ſkryta (= implicita) 193° I. skrze, praep. = per: ſkrze svěckú ruku (= per) 184 1; ſkrze své hřiechy (= ex) 182° 1; die ſkrze svého apoštola (= in) 1861 1; atd. skutečně, adv.: potom bude sě to předsě konati ſkutečnie 199° 2. skutek, m. = opus: fkutkem i řečí (= opere) 181 2; znamenití ſkutkowe (= operaciones) 189f 2; neb ſkutkowe z jich životóv ... (= facta) 183 1; obyčeje a fkutky nešlechetné 191° 1; věřmež živým ſkutkóm (= operibus) 195r I; ve všech ſkutciéch (= in operibus cunctis) 181 2; po těch je ſkutciéch súdiece 191 2. slepě, adv. = caece: tak ſlepie opustiti tu vieru (= cece) 185 2. slepý, adj.: mnoho mylného a ſlepeho náboženstvie 192 2; aby lidé běželi k nim jako ſlepí 1951 1; ſlepé preláty 192 2. slib, m. = foedus: v stanu ... mého ſlibu (= federis) 182 1; flibowe sě dějí (= *iura- mentis) 1911; věřiti listóm neb ſlibóm ... 192° 2. slíbiti, v. pf. = promittere: jako gſú ſlbili a přisáhli (= promittunt) 209f 1. slíbiti sě = placere: chtiece ne bohatým ... flbiti toliko (= ad placendum) 195 2. slitovati sě, v. pf.: na žádného neslušie hotovějie ... flitowati ſie nad nuzným (= *nullus est ... auditivus) 193° 2.
157 skonánie, n.: nynější čas je ſkonaníe světa 195 2. skrovně, adv. = moderate: ſkrownie jeho požívajíc (= moderate) 187 1; mají sprostně a velmi ſkrownie ... děláni býti 200° 2; aj. skrovnost, f. = parsimonia: ſkrownost ... v jedení i v pití (= parsimonia) 1841 2. skrovný, adj.: nad svú ſkrowný potřěbu 1961 1. skrúšený, adj. [= contritus]: skrze ſkruſené srdce (= *ex contricione) 193 2; ſkrúſleným srdcem = *cum contricione) 188 2. skrytě, adv. = *innuitive: hrozíš tajně a ſkrytie 195° 1; ſkrýtie potupuješ čtvero šibalstvo (= innui- tive) 197° 2. skrýti, v. pf.: nemá kde by hlavu ſkryl (= *reclinet) 185 2; pravda v zákoně božiem ſkryta 1811 1; některá jest viera ſkryta (= implicita) 193° I. skrze, praep. = per: ſkrze svěckú ruku (= per) 184 1; ſkrze své hřiechy (= ex) 182° 1; die ſkrze svého apoštola (= in) 1861 1; atd. skutečně, adv.: potom bude sě to předsě konati ſkutečnie 199° 2. skutek, m. = opus: fkutkem i řečí (= opere) 181 2; znamenití ſkutkowe (= operaciones) 189f 2; neb ſkutkowe z jich životóv ... (= facta) 183 1; obyčeje a fkutky nešlechetné 191° 1; věřmež živým ſkutkóm (= operibus) 195r I; ve všech ſkutciéch (= in operibus cunctis) 181 2; po těch je ſkutciéch súdiece 191 2. slepě, adv. = caece: tak ſlepie opustiti tu vieru (= cece) 185 2. slepý, adj.: mnoho mylného a ſlepeho náboženstvie 192 2; aby lidé běželi k nim jako ſlepí 1951 1; ſlepé preláty 192 2. slib, m. = foedus: v stanu ... mého ſlibu (= federis) 182 1; flibowe sě dějí (= *iura- mentis) 1911; věřiti listóm neb ſlibóm ... 192° 2. slíbiti, v. pf. = promittere: jako gſú ſlbili a přisáhli (= promittunt) 209f 1. slíbiti sě = placere: chtiece ne bohatým ... flbiti toliko (= ad placendum) 195 2. slitovati sě, v. pf.: na žádného neslušie hotovějie ... flitowati ſie nad nuzným (= *nullus est ... auditivus) 193° 2.
Strana 158
158 slovce, n. = adverbium: skrze to ſlowce ,snad' (= adverbium) 193 2. slovo, n. = verbum: bránie kázati flowa božieho (= verbum) 184 2; proti užitečnému ká- zaní flowa božieho 184) 1; v skutciech a v flowiech Kristových (= verbis) 192° 1; jsú obecně flowy i skutky nevěrní (= verbis) 197 2; atd. slovutný, adj.: jméno flowutné 182 1; múdří flowutní 188 1; flowutných svatých 189f 2; aj. složiti, v. pf. = fingere: příčina, kterúž gfú sobě fložili (= finxerant) 190° 2. sluha, m. = minister: ten bude fluha váš (= minister) 184 2; byl by to dosti nestatečný ſluha boží 195 2. slunce, n. = sol: tak řiedil flunce, měsiec i hvězdy (= solem) 200 I. slunečný, adj. = solaris: jako od světlosti ſlunečné (= solari) 182° 1. slušěti, v. impf. = oportet (neos.): fluffié každému dobrému věřiti (= oportet) 183 1; fluffié na dósto- jenstvie a stav kněžský (= *exigit) 186 2; flufie tu řeč přěběhnúti = sunt transcurrenda) 1887 I; flufielo by, aby ... 189 2; atd. vč. slúti, v. impf. = vocari: zbožie, kterýmžto žákovstvo jest nadáno, flowe otcovské dědictvie (= vocantur) 186 2; všechny tři stránky flowu jedno tělo cierkve svaté (= *debent esse) 181 1; atd. služba, f. = servitus: toť jest ſlužba přieliš hanebná (= servitus) 196° 2; na potvrzenie ... božie ſlužby 203 I. služebník, m. = servus, minister: budeť všech ſluzebník (= servus) 184 2; každý věrný fluzebník 187° I; na onom fluzebníku (= ministro) . . . rámě toho flužebníka 193 2. služebný, adj. = servitivus: ktož jest ... dobrovolně chudých flužebnieifíí (= servitivior) 185 1. slúžiti, v. impf. = servire, ministrare: nedóstojně mše flužlé 205r 2; flužiti jinýma dvěma stránkoma (= servire) 1817 I; nepřišel jest, aby jemu fluzeno bylo, ale aby flúžil (= ministra- retur — ministraret) 184' 2. slyšěti, v. impf. = audire: kdy ſlyfí řeč kterého kazatele 189 1; cožkolivěk ſlyfíme od prelátóv (= audimus) 192 I; .. . neflyfiec druhé strany. Ale flyš druhú stranu = audi) 1861 1.
158 slovce, n. = adverbium: skrze to ſlowce ,snad' (= adverbium) 193 2. slovo, n. = verbum: bránie kázati flowa božieho (= verbum) 184 2; proti užitečnému ká- zaní flowa božieho 184) 1; v skutciech a v flowiech Kristových (= verbis) 192° 1; jsú obecně flowy i skutky nevěrní (= verbis) 197 2; atd. slovutný, adj.: jméno flowutné 182 1; múdří flowutní 188 1; flowutných svatých 189f 2; aj. složiti, v. pf. = fingere: příčina, kterúž gfú sobě fložili (= finxerant) 190° 2. sluha, m. = minister: ten bude fluha váš (= minister) 184 2; byl by to dosti nestatečný ſluha boží 195 2. slunce, n. = sol: tak řiedil flunce, měsiec i hvězdy (= solem) 200 I. slunečný, adj. = solaris: jako od světlosti ſlunečné (= solari) 182° 1. slušěti, v. impf. = oportet (neos.): fluffié každému dobrému věřiti (= oportet) 183 1; fluffié na dósto- jenstvie a stav kněžský (= *exigit) 186 2; flufie tu řeč přěběhnúti = sunt transcurrenda) 1887 I; flufielo by, aby ... 189 2; atd. vč. slúti, v. impf. = vocari: zbožie, kterýmžto žákovstvo jest nadáno, flowe otcovské dědictvie (= vocantur) 186 2; všechny tři stránky flowu jedno tělo cierkve svaté (= *debent esse) 181 1; atd. služba, f. = servitus: toť jest ſlužba přieliš hanebná (= servitus) 196° 2; na potvrzenie ... božie ſlužby 203 I. služebník, m. = servus, minister: budeť všech ſluzebník (= servus) 184 2; každý věrný fluzebník 187° I; na onom fluzebníku (= ministro) . . . rámě toho flužebníka 193 2. služebný, adj. = servitivus: ktož jest ... dobrovolně chudých flužebnieifíí (= servitivior) 185 1. slúžiti, v. impf. = servire, ministrare: nedóstojně mše flužlé 205r 2; flužiti jinýma dvěma stránkoma (= servire) 1817 I; nepřišel jest, aby jemu fluzeno bylo, ale aby flúžil (= ministra- retur — ministraret) 184' 2. slyšěti, v. impf. = audire: kdy ſlyfí řeč kterého kazatele 189 1; cožkolivěk ſlyfíme od prelátóv (= audimus) 192 I; .. . neflyfiec druhé strany. Ale flyš druhú stranu = audi) 1861 1.
Strana 159
159 smělost, f. = praesumptio: veliká ſmieloft (= presumpcio) 188 2; připisují mi ... fmieloft ne- řádnú 196r 2; kterú ſmieloſtí (= qua fronte) 194 2; aj. smělý, adj. = praesumptivus: na tom vedú fmielú lež (= presumptivum) 192 2. směšovati, v. impf. = miscere: řeči pravé se lživými fmiéfuges (= misceas) 186r 2. smieti, v. impf. = praesumere: fmiegí tak zatvrzeně držěti (= presumit) 182 2; toho nefmiegí řéci o nižádném dědici (= presumeret) 192' 2; . . . nemilují, nefmiegíc pravdy praviti 1987 1; ktož tehdy dobrý ſmiel by sě o to pokusiti (presumeret) 195 2; by fmieli zjevně praviti (= auderet) 185 I. smrt, f. = mors: až do ohavné jeho fmrti na kříži (= mortem) 185 2; odváže sě ſmrti 190° 2; dali jsú Krista na fmrt (= occiderant) 186 2; po ſmrti neb před ſmrtí 192° 1/2. smrtedlný, adj.: aby sě hřiechóv fmrtedlnych varovali (= *maioribus) 205 2. smysl, m.: tento rozum a ſmyfl 188 2; některého rozumu neb některého ſmyſla 191° I. snad, adv. = forte : skrze to slovce ,ſnad' (= forte) 193 2; ſnad jsú sě ve sně zdála .. . 195 1. snadně, adv.: fnadnie lakomstvím mohu nakaženi býti 198 2. snadný, adj. [= facilis]: Kristóv zákon jest fnadnieiffí (= in facilitate excellit) 199 1. snažně, adv.: ſnažnie brániti 184 1; aby táž přikázanie božie pilnějie a fnažniegie zachovávali 184 2. snažný, adj.: ſnazne kázanie zákona božieho 184 2; za fnažný práci 1821 I. spadnutie, n.: věřiti listóm neb slibóm neb prodávanie zbožie neb dědictvie od otce ſpadnúti na syna 192° 2. spasenie, n. = salus: věřím, že to prospěje k věčnému ſpaſení (= salutem) 196 2; jakožto s nepotřebným k ſpaſení 190 2; o ſpaſeni lidském 1811 1; aj. spásti, v. pf. = salvare: tieželi mne, buduli ſpaſen (= salvabor) 191 1; že jsú světští byli a ſpa- ſeni gſu 189f 2. spatřiti, v. pf.: ktož zvláště ſpatří mezi zákonníky jich běhy (= *discurrendo particu- larius) 199 2; ſpatře jeho obyčeje a skutky 191 1.
159 smělost, f. = praesumptio: veliká ſmieloft (= presumpcio) 188 2; připisují mi ... fmieloft ne- řádnú 196r 2; kterú ſmieloſtí (= qua fronte) 194 2; aj. smělý, adj. = praesumptivus: na tom vedú fmielú lež (= presumptivum) 192 2. směšovati, v. impf. = miscere: řeči pravé se lživými fmiéfuges (= misceas) 186r 2. smieti, v. impf. = praesumere: fmiegí tak zatvrzeně držěti (= presumit) 182 2; toho nefmiegí řéci o nižádném dědici (= presumeret) 192' 2; . . . nemilují, nefmiegíc pravdy praviti 1987 1; ktož tehdy dobrý ſmiel by sě o to pokusiti (presumeret) 195 2; by fmieli zjevně praviti (= auderet) 185 I. smrt, f. = mors: až do ohavné jeho fmrti na kříži (= mortem) 185 2; odváže sě ſmrti 190° 2; dali jsú Krista na fmrt (= occiderant) 186 2; po ſmrti neb před ſmrtí 192° 1/2. smrtedlný, adj.: aby sě hřiechóv fmrtedlnych varovali (= *maioribus) 205 2. smysl, m.: tento rozum a ſmyfl 188 2; některého rozumu neb některého ſmyſla 191° I. snad, adv. = forte : skrze to slovce ,ſnad' (= forte) 193 2; ſnad jsú sě ve sně zdála .. . 195 1. snadně, adv.: fnadnie lakomstvím mohu nakaženi býti 198 2. snadný, adj. [= facilis]: Kristóv zákon jest fnadnieiffí (= in facilitate excellit) 199 1. snažně, adv.: ſnažnie brániti 184 1; aby táž přikázanie božie pilnějie a fnažniegie zachovávali 184 2. snažný, adj.: ſnazne kázanie zákona božieho 184 2; za fnažný práci 1821 I. spadnutie, n.: věřiti listóm neb slibóm neb prodávanie zbožie neb dědictvie od otce ſpadnúti na syna 192° 2. spasenie, n. = salus: věřím, že to prospěje k věčnému ſpaſení (= salutem) 196 2; jakožto s nepotřebným k ſpaſení 190 2; o ſpaſeni lidském 1811 1; aj. spásti, v. pf. = salvare: tieželi mne, buduli ſpaſen (= salvabor) 191 1; že jsú světští byli a ſpa- ſeni gſu 189f 2. spatřiti, v. pf.: ktož zvláště ſpatří mezi zákonníky jich běhy (= *discurrendo particu- larius) 199 2; ſpatře jeho obyčeje a skutky 191 1.
Strana 160
160 spieše, spieš, adv. = potius: to by člověka odvedlo od zúfalstvie Spieffe, než toho ... 192° I; Buoh by je ſpréſe uslyšal (= libencius) 201 1; tiem aby byli ſpréš na svých uslyšáni (= pocius) 203r 2; aby sě to nadánie kněžské tiem ſpléš zkazilo 198 1; mají ... což móž býti nayſpleš, zbořeni a zkaženi býti (= festi- nancius) 208° 2. spojiti, v. pf. = coniungere: ſpogiti na hromadu (= connectere) 181 1; k tomu geſt ſpogen s bož- stvím (= coniungitur) 193f 2. spolu, adv. = invicem: abyste se ſpolu milovali ... a vy sě ſpolu milujte (= invicem) 197 2; atd. spomocný, adj.: mají sobě fpomocny býti (= iuvare) 181 I; kterakž tehdy jich modlitby jiným jsú ſpomocny? (= prodessent) 203 1. spravedlivost, f. = iustitia: ſprawedliwoft a právo (= iusticia) 1861 2. spravedlivý, adj. = iustus: proti ſprawedliwemu Heliášovi 190° 1; před Pánem naším Jezu-kriftem, ſpravedliwým súdcí 183° 1; papežóv .. . nevymluvie ani ſprawedliwy učení [chyb. m.: učiní] (= iustificat) 194 1; bez subst.: ſprawedliwých, pokorných a chudých duchem (= iustorum) 203 1; superl.: nayſpra- wedhwieiffimv Pánu (= *capitali) 188 2. spravedlnost, f.: neprávě proti boží ſprawedlnoſti držie 188r 2. sprostně, adv.: kostelové mezi křesťany mají ſproftme ... děláni býti 200 2. sprostný, adj.: ſproſtných lidí o penieze zklamánie 200° 2; ſproftné lidi 201 1; s ſproft- nými lidmi 201 2; ſproftmeifií kněžie 210f 2. sprvu, adv.: všichni ſprwu ... hřěšie 208 2. srdce, n. = [cor], *animus: tehdy toho pána ... zírdce viece sě rozdráždí (= animus) 203 2; modlitby, ješto .. . ne z frdce pocházejí 201 2; skrze skrúšené frdce 193 2; aby v svém ſrdci vším ſrdcem najviece vážili sobě čest 188 2; skrúšeným frdcem (= *cum contricione) 188 2; na zapomenutie frdcí kněžských 186° 2. sstupovati, v. impf. = descendere: že by Kristus vždy musěl z nebe k nám ſtupowati (= descendere) 203 I. stádo, n. = grex: paste ſtado božie (= gregem) 185 2; aj. stan, m. = tabernaculum: slúžieť v ſtanv (= in tabernaculo) 182° 1.
160 spieše, spieš, adv. = potius: to by člověka odvedlo od zúfalstvie Spieffe, než toho ... 192° I; Buoh by je ſpréſe uslyšal (= libencius) 201 1; tiem aby byli ſpréš na svých uslyšáni (= pocius) 203r 2; aby sě to nadánie kněžské tiem ſpléš zkazilo 198 1; mají ... což móž býti nayſpleš, zbořeni a zkaženi býti (= festi- nancius) 208° 2. spojiti, v. pf. = coniungere: ſpogiti na hromadu (= connectere) 181 1; k tomu geſt ſpogen s bož- stvím (= coniungitur) 193f 2. spolu, adv. = invicem: abyste se ſpolu milovali ... a vy sě ſpolu milujte (= invicem) 197 2; atd. spomocný, adj.: mají sobě fpomocny býti (= iuvare) 181 I; kterakž tehdy jich modlitby jiným jsú ſpomocny? (= prodessent) 203 1. spravedlivost, f. = iustitia: ſprawedliwoft a právo (= iusticia) 1861 2. spravedlivý, adj. = iustus: proti ſprawedliwemu Heliášovi 190° 1; před Pánem naším Jezu-kriftem, ſpravedliwým súdcí 183° 1; papežóv .. . nevymluvie ani ſprawedliwy učení [chyb. m.: učiní] (= iustificat) 194 1; bez subst.: ſprawedliwých, pokorných a chudých duchem (= iustorum) 203 1; superl.: nayſpra- wedhwieiffimv Pánu (= *capitali) 188 2. spravedlnost, f.: neprávě proti boží ſprawedlnoſti držie 188r 2. sprostně, adv.: kostelové mezi křesťany mají ſproftme ... děláni býti 200 2. sprostný, adj.: ſproſtných lidí o penieze zklamánie 200° 2; ſproftné lidi 201 1; s ſproft- nými lidmi 201 2; ſproftmeifií kněžie 210f 2. sprvu, adv.: všichni ſprwu ... hřěšie 208 2. srdce, n. = [cor], *animus: tehdy toho pána ... zírdce viece sě rozdráždí (= animus) 203 2; modlitby, ješto .. . ne z frdce pocházejí 201 2; skrze skrúšené frdce 193 2; aby v svém ſrdci vším ſrdcem najviece vážili sobě čest 188 2; skrúšeným frdcem (= *cum contricione) 188 2; na zapomenutie frdcí kněžských 186° 2. sstupovati, v. impf. = descendere: že by Kristus vždy musěl z nebe k nám ſtupowati (= descendere) 203 I. stádo, n. = grex: paste ſtado božie (= gregem) 185 2; aj. stan, m. = tabernaculum: slúžieť v ſtanv (= in tabernaculo) 182° 1.
Strana 161
161 starý, adj. = vetus: Jmenný tvar: od ſtara dávna 1861 2; jinak jen tvary složeného sklonění: ftaří otcové světí ftareho a nového zákona (= veteris) 200r 2; na kněží ſtarého zákona 182° 1; v tomto spojení velmi často; podle ftare viery 185 2; ſtarým zlým kněžím; komp.: svých ftaríích otcóv (= *sue generacionis preterite) 208 1; atd. statček, m. = substantia: z ftatečku chudých (= de substancia) 203ƒ 2. statečně, adv. = *vecorditer: proti tomu ftatečnie sě postavují (= vecorditer) 198 2; jsú sě toho ftatečnie a konečně pokáli 194 1. statek, m. = bona: klamajíce je o jich tělestný ftatek 201 1; o tělestných ftatciech (= bonis) 200° 2. I. státi, v. impf. = I. [stare]; II. zvláštní rčení: I. v chudobě gfú ſtali 194' 2; aj. II. státi oč: ftogiechu o své nadánie (= aspiraverant) 184 2; křesťan má ítati o to, aby ... (= laborare) 182 2; státi zač: zač ftogie ti listi 188r 1; ti by za nic neſtali (= deperirent) 191° 1; tento dóvod za nic neſtogý 208 2; ftogili to, co prodává za to co béře 201 2; státi po čem: zbožie po němž ftogié 182° 2; po budúciem pilně ftoyme (= inquirimus) 200' 1; stogiece velmi pilně po dóstojenství (= affectantes) 185f 1; abychme tiem svobodnějie po nebeských věcech ſtali (= aspirare) 200° 2; atd.; stojí psáno: ftogí píano (= patet) 181° 1; o úřadu kněžském nejprvé ſtogí pfano (= scribitur) 1821 2; atd. 2. státi sě, v. pf. = fieri, evenire: všecko, co ſie stává neb ftane (= evenient) musí fie tak ſtáti (= evenire) 202° 2; mnoho ſie ge divóv ſtalo 195 1; od narozenie, kteréžto ſtalo fie geft v chlévě (= facta est) 185f 2. stav, m. = status: ftaw kněžský (= sacerdotes) 181 2; k ftawu nevinnosti nápodobný (= statui) 181 2; příleží ftawu kněžskému 181 1; by nynie právě svój stav vedli (= statum) 194 2; o tom svrchovaném ftawu cierkve (= *de his summis partibus) 183 1; svému lidu i všem ſtawom jeho 199° 2. stávati sě, v. impf.: všecko, co ſie ſtawa neb stane 2021 2. stavěti v. impf.: aniž jich také přieliš bez potřěby zbytečně ftawiegíce 200° 2. staviti, v. impf.: aby mohli tiem lépe zlost ftawiti 181° 2; bych já ſtawil a kazil dósto- jenstvie 203 2; aj. 11
161 starý, adj. = vetus: Jmenný tvar: od ſtara dávna 1861 2; jinak jen tvary složeného sklonění: ftaří otcové světí ftareho a nového zákona (= veteris) 200r 2; na kněží ſtarého zákona 182° 1; v tomto spojení velmi často; podle ftare viery 185 2; ſtarým zlým kněžím; komp.: svých ftaríích otcóv (= *sue generacionis preterite) 208 1; atd. statček, m. = substantia: z ftatečku chudých (= de substancia) 203ƒ 2. statečně, adv. = *vecorditer: proti tomu ftatečnie sě postavují (= vecorditer) 198 2; jsú sě toho ftatečnie a konečně pokáli 194 1. statek, m. = bona: klamajíce je o jich tělestný ftatek 201 1; o tělestných ftatciech (= bonis) 200° 2. I. státi, v. impf. = I. [stare]; II. zvláštní rčení: I. v chudobě gfú ſtali 194' 2; aj. II. státi oč: ftogiechu o své nadánie (= aspiraverant) 184 2; křesťan má ítati o to, aby ... (= laborare) 182 2; státi zač: zač ftogie ti listi 188r 1; ti by za nic neſtali (= deperirent) 191° 1; tento dóvod za nic neſtogý 208 2; ftogili to, co prodává za to co béře 201 2; státi po čem: zbožie po němž ftogié 182° 2; po budúciem pilně ftoyme (= inquirimus) 200' 1; stogiece velmi pilně po dóstojenství (= affectantes) 185f 1; abychme tiem svobodnějie po nebeských věcech ſtali (= aspirare) 200° 2; atd.; stojí psáno: ftogí píano (= patet) 181° 1; o úřadu kněžském nejprvé ſtogí pfano (= scribitur) 1821 2; atd. 2. státi sě, v. pf. = fieri, evenire: všecko, co ſie stává neb ftane (= evenient) musí fie tak ſtáti (= evenire) 202° 2; mnoho ſie ge divóv ſtalo 195 1; od narozenie, kteréžto ſtalo fie geft v chlévě (= facta est) 185f 2. stav, m. = status: ftaw kněžský (= sacerdotes) 181 2; k ftawu nevinnosti nápodobný (= statui) 181 2; příleží ftawu kněžskému 181 1; by nynie právě svój stav vedli (= statum) 194 2; o tom svrchovaném ftawu cierkve (= *de his summis partibus) 183 1; svému lidu i všem ſtawom jeho 199° 2. stávati sě, v. impf.: všecko, co ſie ſtawa neb stane 2021 2. stavěti v. impf.: aniž jich také přieliš bez potřěby zbytečně ftawiegíce 200° 2. staviti, v. impf.: aby mohli tiem lépe zlost ftawiti 181° 2; bych já ſtawil a kazil dósto- jenstvie 203 2; aj. 11
Strana 162
162 stavovati, v. impf.: kacieřstvie mnoho ſtawugí 1967 1. stkvieti sě, v. impf. = splendere: aby všichni, ješto fe ftkwiegí světlostí Ducha svatého (= splendentes) 200° 1; ti světští páni dnes ſtkwiegí ſie jako kvietek (= florent) 208r 1; aby fie tak v světě ftkwiel (= prepollere) 210f 2. sto, num.: čtyři fta té modly Baal (= quadringenti) 1901 1; několik ſet let (= *per trecentos annos) 186° 2. stól, m. = mensa: mezi hosti k ſtolu 1931 2; od posluhovánie ſto[lów] (= mensarum) 210f 2. strana, f. = pars: zvláště prvnie kněžská ftrana (= pars) 182° 1; té ftranie druzie dala jsem moc 181 2; desátú ftranu (= partem) 181 2: atd. vč.; s těmi, ješto jich ſtranv držie (= *cum suis fautoribus) 184 1. stránka, J. = pars: druhá ftranka (= pars) . . . z té božie ftranky (= parte) . . . částku aneb ftranku ... ve tři ftranky (= partes) 181 2; dvě ftrancie prvnie (= partes) 181 1; ftranky jejie nemocné (= partes) 196 2; v těch třech ftrankach 1821 1; ajč. střěcha, f.: Kristus obecně přebýval gt bez ftřiechy 200f 2. střěla, f. = sagitta: zjevnějšie ftřiela nevyšla jest (= sagitta) 209 2. strpěti, v. pf. = tollerare: který křesťan móž to tak zlé porúhanie pokorně a míle ftrpieti (= tolle- raret) 186° 2. studnice, f.: opustili jsú mě ſtudnici živú 1861 1. stvořenie, n. = creatura: stvořitel každého ſtwořenié (= creature) 181° 1. stvořitel, m. = conditor: já jsem Bóh ſtwořitel (= conditor) 181° 1. styděti sě, v. impf. = erubescere, verecundari: neſtydie ſie antikrista... za hlavu jmieti (= non verecundaretur) 183° I; kterak ſie tehdy neſtydie ti zli kněžie (= non erubesceret) 194° I; protož ſtyd ſie . . . (= erubesce) 195 2; nechtěli jsú nie ſtydieti 183° 1; žákovstvo mělo by fie za to ftydieti (= erubesceret) 1877 2. súd, m. = iudicium: pro ten fud jich (= iudicium) 192° 2; na posledniem fudu (= iudicio) 1811 1; na fudie zjevném (= *iudicialiter) 183' 1; pravým božím fudem (= divino iudicio) 182° 2.
162 stavovati, v. impf.: kacieřstvie mnoho ſtawugí 1967 1. stkvieti sě, v. impf. = splendere: aby všichni, ješto fe ftkwiegí světlostí Ducha svatého (= splendentes) 200° 1; ti světští páni dnes ſtkwiegí ſie jako kvietek (= florent) 208r 1; aby fie tak v světě ftkwiel (= prepollere) 210f 2. sto, num.: čtyři fta té modly Baal (= quadringenti) 1901 1; několik ſet let (= *per trecentos annos) 186° 2. stól, m. = mensa: mezi hosti k ſtolu 1931 2; od posluhovánie ſto[lów] (= mensarum) 210f 2. strana, f. = pars: zvláště prvnie kněžská ftrana (= pars) 182° 1; té ftranie druzie dala jsem moc 181 2; desátú ftranu (= partem) 181 2: atd. vč.; s těmi, ješto jich ſtranv držie (= *cum suis fautoribus) 184 1. stránka, J. = pars: druhá ftranka (= pars) . . . z té božie ftranky (= parte) . . . částku aneb ftranku ... ve tři ftranky (= partes) 181 2; dvě ftrancie prvnie (= partes) 181 1; ftranky jejie nemocné (= partes) 196 2; v těch třech ftrankach 1821 1; ajč. střěcha, f.: Kristus obecně přebýval gt bez ftřiechy 200f 2. střěla, f. = sagitta: zjevnějšie ftřiela nevyšla jest (= sagitta) 209 2. strpěti, v. pf. = tollerare: který křesťan móž to tak zlé porúhanie pokorně a míle ftrpieti (= tolle- raret) 186° 2. studnice, f.: opustili jsú mě ſtudnici živú 1861 1. stvořenie, n. = creatura: stvořitel každého ſtwořenié (= creature) 181° 1. stvořitel, m. = conditor: já jsem Bóh ſtwořitel (= conditor) 181° 1. styděti sě, v. impf. = erubescere, verecundari: neſtydie ſie antikrista... za hlavu jmieti (= non verecundaretur) 183° I; kterak ſie tehdy neſtydie ti zli kněžie (= non erubesceret) 194° I; protož ſtyd ſie . . . (= erubesce) 195 2; nechtěli jsú nie ſtydieti 183° 1; žákovstvo mělo by fie za to ftydieti (= erubesceret) 1877 2. súd, m. = iudicium: pro ten fud jich (= iudicium) 192° 2; na posledniem fudu (= iudicio) 1811 1; na fudie zjevném (= *iudicialiter) 183' 1; pravým božím fudem (= divino iudicio) 182° 2.
Strana 163
163 súdcě, m. = iudex: dokázání toho ... fudcie slušie věřiti 183 1; před Pánem naším Jezu- kristem, spravedlivým fudcí (= iudicem) 183 I. súditi, v. impf. = iudicare: budu fudity (= iudicabo) 181° 1; po těch je skutciech fudiéce 191° 2; mnozí fudléce fie hřěšie 192° 2; aby jej po skutciech ſudili 183 2; nechce z skutkóv zjevných zlých fuzen býti (= iudicari) 183° 2. súdný, adj. = iudicii: až do ſudneho dne (= *in novissimis temporibus) 186° 1; v fudný den (= in die iudicii) 195f 1; o ſudném dni 193° 1. súžiti, v. pf. = coartare: fúžil je a zavázal od světské pýchy (= coartavit) 197 2. svár, m. = controversia, contentio: beze všech ſwarów (= controversia expulsa) 182° 1; k ſwaróm a k ha- nění (= contencionis) 1887 1. svářiti sě, v. impf. = contendere: ani fie o to chtie ſwariti (= contendunt) 190f 2. svatokupec, m. = simoniacus: boží zrádce a ſwatokupec (= simoniacus) 196 2; všickni takoví . . . jsú ſwatokupci zjevní (= simoniacus) 202° I. svatokupectvie, n. = simonia: z tohoť sě jest velíce ſwatokupectwié rozmnožilo (= simonia) 184 2; pýchu, lakomstvie, ſwatokupectwie 191° I. svatost, f. = sanctitas: svatých dobrota a fwatost 194 1; jichžto ſwatoſti ... papežové po- tvrzují (= sanctitatem) . .. jiných ſwatoftí... 189 2; pakli hledíš na ſwatoft (= sanctitatem) 194° 2; opaty s jich ſwatoſtí života (= sancti- tate) 193° 1. svátost, f.: když posvěcuje ſwatoft božieho těla 205 2. svatý, adj. = sanctus: ve čtení ſwateho Jana 181° 1; tělo cierkve ſwate 181° 1; bez Ducha fwateho 190f 1; písmu ſwatemv protivné (= sacre) 183 2; v ſwatem životě 1811 2; na život Kristóv . . . jenž jest nesmierně ſwietieiffí (= sancciorem) 194r 2; aby nazývali všichni otce nayſwietieineho (= sanctissimus) 190° I; atd. vč.; substantivně: všichni ſwietí po Kristovi (= sancti) 188 I; mnohotě bylo ſwatých (= sancti) 188r 2; atd. č. svázanie, n.: bláznivé jest jich to ſwazanié 2087 1. svázati, v. pf.: že jich tak mnoho v jednom klášteře divně fe ſwieží sliby svými (= *tales globos claustralium ... stabilire) 208 2; proti tomu šibalství a po- krytství spolu ſwazanemv 1981 1. 11*
163 súdcě, m. = iudex: dokázání toho ... fudcie slušie věřiti 183 1; před Pánem naším Jezu- kristem, spravedlivým fudcí (= iudicem) 183 I. súditi, v. impf. = iudicare: budu fudity (= iudicabo) 181° 1; po těch je skutciech fudiéce 191° 2; mnozí fudléce fie hřěšie 192° 2; aby jej po skutciech ſudili 183 2; nechce z skutkóv zjevných zlých fuzen býti (= iudicari) 183° 2. súdný, adj. = iudicii: až do ſudneho dne (= *in novissimis temporibus) 186° 1; v fudný den (= in die iudicii) 195f 1; o ſudném dni 193° 1. súžiti, v. pf. = coartare: fúžil je a zavázal od světské pýchy (= coartavit) 197 2. svár, m. = controversia, contentio: beze všech ſwarów (= controversia expulsa) 182° 1; k ſwaróm a k ha- nění (= contencionis) 1887 1. svářiti sě, v. impf. = contendere: ani fie o to chtie ſwariti (= contendunt) 190f 2. svatokupec, m. = simoniacus: boží zrádce a ſwatokupec (= simoniacus) 196 2; všickni takoví . . . jsú ſwatokupci zjevní (= simoniacus) 202° I. svatokupectvie, n. = simonia: z tohoť sě jest velíce ſwatokupectwié rozmnožilo (= simonia) 184 2; pýchu, lakomstvie, ſwatokupectwie 191° I. svatost, f. = sanctitas: svatých dobrota a fwatost 194 1; jichžto ſwatoſti ... papežové po- tvrzují (= sanctitatem) . .. jiných ſwatoftí... 189 2; pakli hledíš na ſwatoft (= sanctitatem) 194° 2; opaty s jich ſwatoſtí života (= sancti- tate) 193° 1. svátost, f.: když posvěcuje ſwatoft božieho těla 205 2. svatý, adj. = sanctus: ve čtení ſwateho Jana 181° 1; tělo cierkve ſwate 181° 1; bez Ducha fwateho 190f 1; písmu ſwatemv protivné (= sacre) 183 2; v ſwatem životě 1811 2; na život Kristóv . . . jenž jest nesmierně ſwietieiffí (= sancciorem) 194r 2; aby nazývali všichni otce nayſwietieineho (= sanctissimus) 190° I; atd. vč.; substantivně: všichni ſwietí po Kristovi (= sancti) 188 I; mnohotě bylo ſwatých (= sancti) 188r 2; atd. č. svázanie, n.: bláznivé jest jich to ſwazanié 2087 1. svázati, v. pf.: že jich tak mnoho v jednom klášteře divně fe ſwieží sliby svými (= *tales globos claustralium ... stabilire) 208 2; proti tomu šibalství a po- krytství spolu ſwazanemv 1981 1. 11*
Strana 164
164 svěcenie, n. = consecratio: ſwiecenié od těch biskupóv na kněžstvie ... nemnoho prospievají = consecracio) 204 2. svěcký, v. světský. svědčiti, v. impf.: jako jich zlý život a jich zlí skutkové na ně to zjevně ſwiedčié 202° 2. svědectvie, n. = testimonium: druhé ſwiedectwié starého zákona (= testimonium) 182 2; plné ſwie- dectwie (= testificaciones) 191f 1. svědek, m. = testis: ſviedek mi je Bóh, žeť ... (= testis) 205r I; lépe, nežli kteří ſwiedci 183 1; křivým ſwiedkóm starým 189 2. svedenie, n. = seductio: čas ſwedenie a zklamánie (= seduccionis) 210° I; skrze pyšného diabla ſwedenié (= *sunt seducti) 187 2. svedený, adj. z part.: k obecnému ſwedenémy od nich lidu 189 2; ktož obci ſwedené věří 189° 2. svědomie, n. = conscientia: vážíšli sobě ſwiedomié (= consciencia) 188 2; na ſwiedomié očištěnie 184 1; mělli by sobě z toho ſwiedomié učiniti 201 2; v svých ſwiedomích (= in suis conscienciis) 1811 1. svědomý, adj. je to ſwiedomo, že . . . (= patet) 194 2. svět, m. = mundus, saeculum: od pečovánie ſwieta (= mundi) 181 2; v zbožie a panstvie tohoto ſwieta (= ad seculum) 1861 2; obyčejem tohoto ſwieta (= seculariter) 181° 2; nehledají užitka tohoto ſwieta (= mundanum) 188 2; zde na ſwietie (= hic in via) 187' 1. světiti, v. impf. = consecrare: proto fie ſwietie, aby zbohatěli 209 1; ktož by ſwietil biskupy a kněží jiné (= consecraret) 203 1. světle, adv. = clare: má ſwietle věděno býti (= luce clarius) 184 2. světlo, n. = lumen: aby každý, ktož vcházie ſwietlo viděl (= lumen) 200° 1; aby pravda ... na ſwietlo byla zjevena (= *lucescat) 181° 2. světlost, f. = lumen: jako od ſwietlofti slunečné (= a lumine) 1821 1; .. . ješto sě stkvějí ſwietloftí Ducha svatého (= in lumine) 200f 1. světlý, adj. = clarus: aby božie pravda byla ſwietleiffié (= clarior) 188° 2.
164 svěcenie, n. = consecratio: ſwiecenié od těch biskupóv na kněžstvie ... nemnoho prospievají = consecracio) 204 2. svěcký, v. světský. svědčiti, v. impf.: jako jich zlý život a jich zlí skutkové na ně to zjevně ſwiedčié 202° 2. svědectvie, n. = testimonium: druhé ſwiedectwié starého zákona (= testimonium) 182 2; plné ſwie- dectwie (= testificaciones) 191f 1. svědek, m. = testis: ſviedek mi je Bóh, žeť ... (= testis) 205r I; lépe, nežli kteří ſwiedci 183 1; křivým ſwiedkóm starým 189 2. svedenie, n. = seductio: čas ſwedenie a zklamánie (= seduccionis) 210° I; skrze pyšného diabla ſwedenié (= *sunt seducti) 187 2. svedený, adj. z part.: k obecnému ſwedenémy od nich lidu 189 2; ktož obci ſwedené věří 189° 2. svědomie, n. = conscientia: vážíšli sobě ſwiedomié (= consciencia) 188 2; na ſwiedomié očištěnie 184 1; mělli by sobě z toho ſwiedomié učiniti 201 2; v svých ſwiedomích (= in suis conscienciis) 1811 1. svědomý, adj. je to ſwiedomo, že . . . (= patet) 194 2. svět, m. = mundus, saeculum: od pečovánie ſwieta (= mundi) 181 2; v zbožie a panstvie tohoto ſwieta (= ad seculum) 1861 2; obyčejem tohoto ſwieta (= seculariter) 181° 2; nehledají užitka tohoto ſwieta (= mundanum) 188 2; zde na ſwietie (= hic in via) 187' 1. světiti, v. impf. = consecrare: proto fie ſwietie, aby zbohatěli 209 1; ktož by ſwietil biskupy a kněží jiné (= consecraret) 203 1. světle, adv. = clare: má ſwietle věděno býti (= luce clarius) 184 2. světlo, n. = lumen: aby každý, ktož vcházie ſwietlo viděl (= lumen) 200° 1; aby pravda ... na ſwietlo byla zjevena (= *lucescat) 181° 2. světlost, f. = lumen: jako od ſwietlofti slunečné (= a lumine) 1821 1; .. . ješto sě stkvějí ſwietloftí Ducha svatého (= in lumine) 200f 1. světlý, adj. = clarus: aby božie pravda byla ſwietleiffié (= clarior) 188° 2.
Strana 165
165 světsky, svěcky, adv. = saeculariter: tak by ſwietíky nepanoval (= seculariter) 204° 1; mají ſwiecky pano- vati 183° 2. světský, svěcký, adj. = mundanus, saecularis: skrze ſwieckú ruku (= seculare) 184° 1; dóstojenstvie ſvietíke (= mun- danam) 184 2; v panství ſwietſkém (= temporali) 185' 1; ti páni ſwietiſtí 181° 2; od ſwieckých věcí (= mundialibus) 181 2; atd. vč.; substantivně: ſwlečtí k tomu panství mají lepšie právo 183° 2. sviecen, m. = candelabrum: ale na ſwiecen ji postaví (= candelabrum) 200f 1. svietiti, v. impf. = elucere, lucescere: aby zjevně ſwietili v cierkvi svaté (= lucescerent) ... aby nám všem zde na zemi ſwietily (= elucere) 200f 1. svítěziti, v. pf.: že před súdným dnem strana Kristova bude zase zvedena a ſwitiezí 204' 2. svoboda, f. = libertas: bláznivě opušťují ſwobodu božieho zákona (= libertatem) 205 2; aj. svobodně, adv. = libere: Pán Buoh jemu dává ji tak ſwobodnie (= libere) 181°2; aby . . . právo tiem ſwobodniegié mohlo před sě jíti 1861 2. svódcě, m.: od těch bludných fwodcí najhorších 191° 2. svoditi, v. impf. = seducere: ten ſie velmi bláznivě ſwodí (= seducatur) 189' 2; daleko od Pána Boha tudy lid ſwodie 185 2; nálezkóm lidským, ješto viece ſwodie s pravé cesty (= seducunt) 1861 1. svój, pron. = suus: stojiechu o ſwe nadánie 184 2; za fwu vieru křesťanskú 184 1; ſwým zlým životem 184 1; skrze ſwe hřiechy (= *proprio) 182 1; i v ſwých svědomích i v ſwých skutciech (= suis) 181 1; s ſwými bratřími (= suis) 181° 2; atd. vč. svolánie, n. = *interloquium: na obecném svém fwolaní (= interloquio) 210 2. svornost, f. = concordia: svrchovaná jednota a fwornoft (= concordia) 1821 1. svrchni, adj. = supetior (komp.): žákovstvo, jenž má býti ſwrchnieiffié (= supremus) 181 2. svrchovaný, adj. = summus: ſwrchowana jednota a svornost (= summa) 1821 1; o tom swrchowanem stavu (= summis) 183° 1. syn, m. = filius: syn člověčí (= filius) 184 2; na ſyna 192' 2; ſynowe jejie (= filios) 182 2; uprostřed fynów israhelských (= filiorum) 182° 1; atd.
165 světsky, svěcky, adv. = saeculariter: tak by ſwietíky nepanoval (= seculariter) 204° 1; mají ſwiecky pano- vati 183° 2. světský, svěcký, adj. = mundanus, saecularis: skrze ſwieckú ruku (= seculare) 184° 1; dóstojenstvie ſvietíke (= mun- danam) 184 2; v panství ſwietſkém (= temporali) 185' 1; ti páni ſwietiſtí 181° 2; od ſwieckých věcí (= mundialibus) 181 2; atd. vč.; substantivně: ſwlečtí k tomu panství mají lepšie právo 183° 2. sviecen, m. = candelabrum: ale na ſwiecen ji postaví (= candelabrum) 200f 1. svietiti, v. impf. = elucere, lucescere: aby zjevně ſwietili v cierkvi svaté (= lucescerent) ... aby nám všem zde na zemi ſwietily (= elucere) 200f 1. svítěziti, v. pf.: že před súdným dnem strana Kristova bude zase zvedena a ſwitiezí 204' 2. svoboda, f. = libertas: bláznivě opušťují ſwobodu božieho zákona (= libertatem) 205 2; aj. svobodně, adv. = libere: Pán Buoh jemu dává ji tak ſwobodnie (= libere) 181°2; aby . . . právo tiem ſwobodniegié mohlo před sě jíti 1861 2. svódcě, m.: od těch bludných fwodcí najhorších 191° 2. svoditi, v. impf. = seducere: ten ſie velmi bláznivě ſwodí (= seducatur) 189' 2; daleko od Pána Boha tudy lid ſwodie 185 2; nálezkóm lidským, ješto viece ſwodie s pravé cesty (= seducunt) 1861 1. svój, pron. = suus: stojiechu o ſwe nadánie 184 2; za fwu vieru křesťanskú 184 1; ſwým zlým životem 184 1; skrze ſwe hřiechy (= *proprio) 182 1; i v ſwých svědomích i v ſwých skutciech (= suis) 181 1; s ſwými bratřími (= suis) 181° 2; atd. vč. svolánie, n. = *interloquium: na obecném svém fwolaní (= interloquio) 210 2. svornost, f. = concordia: svrchovaná jednota a fwornoft (= concordia) 1821 1. svrchni, adj. = supetior (komp.): žákovstvo, jenž má býti ſwrchnieiffié (= supremus) 181 2. svrchovaný, adj. = summus: ſwrchowana jednota a svornost (= summa) 1821 1; o tom swrchowanem stavu (= summis) 183° 1. syn, m. = filius: syn člověčí (= filius) 184 2; na ſyna 192' 2; ſynowe jejie (= filios) 182 2; uprostřed fynów israhelských (= filiorum) 182° 1; atd.
Strana 166
166 sytost, f.: ktož sě opojuje, prázdnost a ſytoft vede v rozkošném životě 203 2. sytý, adj.: . . . nežli ti fití, prázdní a pokrytí v zákoniech almužníci 201 I. Šalomún, m., jm. os.: v knihách přísloví múdrého falomvna 203 1. Šalomúnóv, adj. possess. = Salomonis: múdrost Salomýnowa (= Salomonis) 185° I. Šatan, m. = Sathanas: kdyžto jest Satan tak velmě rozvázán (= sathanas) 192° 2; na svatém miestě apoštolském od fatana postaveného 183 1. Šatanóv, adj. possess. = Sathanae: zbor fathanów (= sathane) 183° 1; zbor ffatanów 191° 2. šest, num. = sex: nešel jest déšť za tři léta a feft měsiecóv (= sex) 202° 2. šestý, num. = sextus: v ſfieftem rozdiele (= 6°) 182° 2; ajp. šibalstvie, n. = *secta: aby tudy ... fibalftwie duchovnie v cierkvi svaté sě rozmnožilo 199 I; proti tomu ... fibalftwí (= *sectis) 1981 1. šibalstvo, n. = *secta: zlořečené jest každé takové fibalftwo (= secta) 198 2; potupuješ čtvero fibalſtwo v cierkvi (= sectas) 197° 2. široce, adv. = *spissim: tak sě vysoko a firoce povzdvihla 1867 2; kacieři firoce v cierkev svatú vsatí (= spissim) 1961 2. Škarioth, m., jm. os. (neskloňuje se) = Scarioth: zákonníci a ſkarioth tomu sě protivie (= Scarioth) 196 1; takoví modlitebníci pokrytí jsú připsáni k Jidášovi Skaryoth (= Scarioth) 203° 1. škoda, f.: ač i na mú ſkodu jest tělestnú (= *contra profectum) 196 2; veliké fíkody na tělestných užitciech .. . musějí podstúpiti 1887 2. škoditi, v. impf. = nocere: tiem viece ſkodí v cierkvi svaté (= nocet) 1961 1; viece ſkodié, nežli prospievají 191 2. škodlivý, adj. [= nocivus]: to jich nadánie jest neřádné a velmi íkodliwé 188 1; prodávanie těch modliteb... jest ... ſkodliwe (= *nocive) 193° 2; aj. škodný, adj.: viece jsú ſkodni svú zlú radú ... nežli prospěšni 204 I. škola, f. = schola: naučil jest svú fíkolu (= scholam) 210 2.
166 sytost, f.: ktož sě opojuje, prázdnost a ſytoft vede v rozkošném životě 203 2. sytý, adj.: . . . nežli ti fití, prázdní a pokrytí v zákoniech almužníci 201 I. Šalomún, m., jm. os.: v knihách přísloví múdrého falomvna 203 1. Šalomúnóv, adj. possess. = Salomonis: múdrost Salomýnowa (= Salomonis) 185° I. Šatan, m. = Sathanas: kdyžto jest Satan tak velmě rozvázán (= sathanas) 192° 2; na svatém miestě apoštolském od fatana postaveného 183 1. Šatanóv, adj. possess. = Sathanae: zbor fathanów (= sathane) 183° 1; zbor ffatanów 191° 2. šest, num. = sex: nešel jest déšť za tři léta a feft měsiecóv (= sex) 202° 2. šestý, num. = sextus: v ſfieftem rozdiele (= 6°) 182° 2; ajp. šibalstvie, n. = *secta: aby tudy ... fibalftwie duchovnie v cierkvi svaté sě rozmnožilo 199 I; proti tomu ... fibalftwí (= *sectis) 1981 1. šibalstvo, n. = *secta: zlořečené jest každé takové fibalftwo (= secta) 198 2; potupuješ čtvero fibalſtwo v cierkvi (= sectas) 197° 2. široce, adv. = *spissim: tak sě vysoko a firoce povzdvihla 1867 2; kacieři firoce v cierkev svatú vsatí (= spissim) 1961 2. Škarioth, m., jm. os. (neskloňuje se) = Scarioth: zákonníci a ſkarioth tomu sě protivie (= Scarioth) 196 1; takoví modlitebníci pokrytí jsú připsáni k Jidášovi Skaryoth (= Scarioth) 203° 1. škoda, f.: ač i na mú ſkodu jest tělestnú (= *contra profectum) 196 2; veliké fíkody na tělestných užitciech .. . musějí podstúpiti 1887 2. škoditi, v. impf. = nocere: tiem viece ſkodí v cierkvi svaté (= nocet) 1961 1; viece ſkodié, nežli prospievají 191 2. škodlivý, adj. [= nocivus]: to jich nadánie jest neřádné a velmi íkodliwé 188 1; prodávanie těch modliteb... jest ... ſkodliwe (= *nocive) 193° 2; aj. škodný, adj.: viece jsú ſkodni svú zlú radú ... nežli prospěšni 204 I. škola, f. = schola: naučil jest svú fíkolu (= scholam) 210 2.
Strana 167
167 špitál, m.: bratřie hospodářní v ſpitaléch (= fratres hospitales) 198 2. štiepiti, v. impf.: každé zlé zštiepenie cierkvi svaté, ješto neſtiepil otec nebeský 199° 2. f-, part. enkl.: prwniét jest mé žákovstvo 181r 2; zlat jest to výmluva 183° 1; ale ktozt má pravú vieru, tomut jest to vědomo, zet ... 184 1; ale zet toho nedržie 184 2; nebt jest to tak zapověděnie tvrdé 183r 1; zdalit jest je zavrhl 184r 1; a gizt to sě počíná 184 1; tot nám má jistějšie býti 189 2; nebudet věčně trváti 183r 1; tem vzácnějie mně slúžiet 182° I; atd. vč. V. také: protoť, protožť a pod. táhnúti, v. impf.: kterážto žádost .. . k světu viece tiehne a vnadí 200' 2; instrans: aby tudy tiem svobodnějie k věčnému životu tahli (= aspirare) 208 1; táhnúti sě: když ſe tiehný v stav kněžský 1961 1; milovníci tohoto světa netahli by fie v stav kněžský 204 2. tajně, adv.: hrozíš taynie a skrytě 195 I; kterak mnoho taynie hřěšie 199 2. tajný, adj. = incognitus: aby užitek modlitby před námi byl skryt a tagen (= incognitam) . . . jako člověku jest tayno (= incognitus) 200 2; nenie tak tayný boží rádce (= *tantus) 202° 1; jsú svatokupci zjevní nebo tayní (= in- sinuativus) 202° 1. tak, adv. = taliter, ita, sic, tam: I. nechtěl jest tak v světě panovati (= taliter) 184 2; a tak jsem ustavila (= sic) 181° 2; nebudeť tak mezi vámi (= ita) 184 2; tak má křesťan slúžiti (= *sicut) 182 2; tak Buoh daj 1817 1; a tak svým životem sě protivie (= *et per consequens) 184 1; a tak aby od křesťanstva bylo zkaženo (= *et per consequens) 188 1; tehdy jest to tak, že takoví. .. . 184 1; atd. vč. II. stupňuje: tak dóstojného úsilé ... tak svobodně (= tam libere) 181° 2; od tak mnoho svatých (= tot) 188r 2; tak daleko poslúchati = de tanto) 194 2; atd. vč. také, adv.: má ... také zasě slúžiti 181 1; a také z toho nenie div (= et ideo) 183r 2; též take uptaje sě člověk . . . 191° 1; aniž také všickni ... 194 1. viem take z též viery (= *insuper) 1961 1; atd.; netoliko ... ale také 185 2; aj. takéž, adv. = sic: takež já pravda (= sic) 182° 1; takéž máme zde malé poznáníčko (= sic) 182° 2; takéž i nynie móž býti (= sic enim) 190r 2; a takéž o mnohých jiných věcech 191° 1; ajč.
167 špitál, m.: bratřie hospodářní v ſpitaléch (= fratres hospitales) 198 2. štiepiti, v. impf.: každé zlé zštiepenie cierkvi svaté, ješto neſtiepil otec nebeský 199° 2. f-, part. enkl.: prwniét jest mé žákovstvo 181r 2; zlat jest to výmluva 183° 1; ale ktozt má pravú vieru, tomut jest to vědomo, zet ... 184 1; ale zet toho nedržie 184 2; nebt jest to tak zapověděnie tvrdé 183r 1; zdalit jest je zavrhl 184r 1; a gizt to sě počíná 184 1; tot nám má jistějšie býti 189 2; nebudet věčně trváti 183r 1; tem vzácnějie mně slúžiet 182° I; atd. vč. V. také: protoť, protožť a pod. táhnúti, v. impf.: kterážto žádost .. . k světu viece tiehne a vnadí 200' 2; instrans: aby tudy tiem svobodnějie k věčnému životu tahli (= aspirare) 208 1; táhnúti sě: když ſe tiehný v stav kněžský 1961 1; milovníci tohoto světa netahli by fie v stav kněžský 204 2. tajně, adv.: hrozíš taynie a skrytě 195 I; kterak mnoho taynie hřěšie 199 2. tajný, adj. = incognitus: aby užitek modlitby před námi byl skryt a tagen (= incognitam) . . . jako člověku jest tayno (= incognitus) 200 2; nenie tak tayný boží rádce (= *tantus) 202° 1; jsú svatokupci zjevní nebo tayní (= in- sinuativus) 202° 1. tak, adv. = taliter, ita, sic, tam: I. nechtěl jest tak v světě panovati (= taliter) 184 2; a tak jsem ustavila (= sic) 181° 2; nebudeť tak mezi vámi (= ita) 184 2; tak má křesťan slúžiti (= *sicut) 182 2; tak Buoh daj 1817 1; a tak svým životem sě protivie (= *et per consequens) 184 1; a tak aby od křesťanstva bylo zkaženo (= *et per consequens) 188 1; tehdy jest to tak, že takoví. .. . 184 1; atd. vč. II. stupňuje: tak dóstojného úsilé ... tak svobodně (= tam libere) 181° 2; od tak mnoho svatých (= tot) 188r 2; tak daleko poslúchati = de tanto) 194 2; atd. vč. také, adv.: má ... také zasě slúžiti 181 1; a také z toho nenie div (= et ideo) 183r 2; též take uptaje sě člověk . . . 191° 1; aniž také všickni ... 194 1. viem take z též viery (= *insuper) 1961 1; atd.; netoliko ... ale také 185 2; aj. takéž, adv. = sic: takež já pravda (= sic) 182° 1; takéž máme zde malé poznáníčko (= sic) 182° 2; takéž i nynie móž býti (= sic enim) 190r 2; a takéž o mnohých jiných věcech 191° 1; ajč.
Strana 168
168 takměř, adv.: takmieř všecko žákovstvo 184 2. takový, pron. adj. = talis: by to měl za vieru takowú, že .. . 195 1; poňavadž ti všichni takowí (= talis) 182 2; takowýcht jest mnoho přikázaní (= talia) 183 2; většie strana křesťanská takowých jsú lakomí 1901 1; atd. taký, pron. adj.: take haněnie 186' 2; takú žalobu vydati (= *sic accusare) 1981 I. tázati, v. impf.: tréželi mne, buduli spasen 1917 1. tbáti, v. impf.: naň nic netbagí 185 2; netbagí toho kusu (= dimittunt) 190 2; že by kněžie měli jich následovati ... netbagíc panstvie a zbožie 189 2; že by on nemohl nebo moha netbal (= negligens) 187° 1. -tě, part. enkl. [stažením z -ť (*ti) + je (= est)]: nebte to vědomá věc 1961 2; ale klamtie to 203 2; anitie chtěl svatý Jeronym 194 1; ne taktie byl svatý Matúš volen 190° 1; mieltie trváti a držien býti (=*durabit) 186' 2; mnohotie bylo svatých 188 2; mnohotie lidí . . . zklamáno 195f I. tehdy, tehdyť, adv. = ergo: protož tehdy mocí ... (= quare ergo) 182 1; máliť věřeno býti... tehdyt jest to tak, že ... (= *patet, quod); atd. vč. tělesně, tělestně, adv.: ale to ne tieleſtnie 183 2; ješto tieleſtnie ... súdie 197° 2. tělesný, tělestný, adj. = corporalis: tieleftnú potřebú (= in corporalibus necessariis) 181 1; s tieleftný prací (= corporali) 181 2; mají znamenie tieleftna (= *sensibilem) 182° 1; v tieleſtných věcech (= *in temporalibus) 182° 1; atd. tělo, n. = corpus: tielo cierkve svaté (= corpus) 181 1; o mnohých tieléch mrtvých 195 1; atd. vč. V. také čelo. téměř, adv.: všichni temieř jsú postúpili 208 2; všecky temierz ctnosti 209 2. ten, pron. = hic: ten mistr najlepší 184 2; ta božie pravda 181 1; z té božie stránky 181° 2; v tey chudobě 185° 1; ta dva papeže 190° 1; jak ti ve sně bají 183° 2; do trech přikázaní (= iste) 184 1; všěchny ty tři strany (= has) 1817 2; atd. vč.; i se všemi s tiemi, ješto 184 1; to všecko, což mají (= quicquid) 1817 1; tot die Pán Buoh 182° 1; má to býti zachováno 184° 1; vieme to, že ... (= *fides est) 189 2; atd.; který jest to tedy antikrist (= iste) 183° 2; jich jest to úřad 1817 1; i zdali jest to podobné věřiti, že .. . 184 1; atd.; ode mne, to jest od Krista 1821 1; ajp.; tiem
168 takměř, adv.: takmieř všecko žákovstvo 184 2. takový, pron. adj. = talis: by to měl za vieru takowú, že .. . 195 1; poňavadž ti všichni takowí (= talis) 182 2; takowýcht jest mnoho přikázaní (= talia) 183 2; většie strana křesťanská takowých jsú lakomí 1901 1; atd. taký, pron. adj.: take haněnie 186' 2; takú žalobu vydati (= *sic accusare) 1981 I. tázati, v. impf.: tréželi mne, buduli spasen 1917 1. tbáti, v. impf.: naň nic netbagí 185 2; netbagí toho kusu (= dimittunt) 190 2; že by kněžie měli jich následovati ... netbagíc panstvie a zbožie 189 2; že by on nemohl nebo moha netbal (= negligens) 187° 1. -tě, part. enkl. [stažením z -ť (*ti) + je (= est)]: nebte to vědomá věc 1961 2; ale klamtie to 203 2; anitie chtěl svatý Jeronym 194 1; ne taktie byl svatý Matúš volen 190° 1; mieltie trváti a držien býti (=*durabit) 186' 2; mnohotie bylo svatých 188 2; mnohotie lidí . . . zklamáno 195f I. tehdy, tehdyť, adv. = ergo: protož tehdy mocí ... (= quare ergo) 182 1; máliť věřeno býti... tehdyt jest to tak, že ... (= *patet, quod); atd. vč. tělesně, tělestně, adv.: ale to ne tieleſtnie 183 2; ješto tieleſtnie ... súdie 197° 2. tělesný, tělestný, adj. = corporalis: tieleftnú potřebú (= in corporalibus necessariis) 181 1; s tieleftný prací (= corporali) 181 2; mají znamenie tieleftna (= *sensibilem) 182° 1; v tieleſtných věcech (= *in temporalibus) 182° 1; atd. tělo, n. = corpus: tielo cierkve svaté (= corpus) 181 1; o mnohých tieléch mrtvých 195 1; atd. vč. V. také čelo. téměř, adv.: všichni temieř jsú postúpili 208 2; všecky temierz ctnosti 209 2. ten, pron. = hic: ten mistr najlepší 184 2; ta božie pravda 181 1; z té božie stránky 181° 2; v tey chudobě 185° 1; ta dva papeže 190° 1; jak ti ve sně bají 183° 2; do trech přikázaní (= iste) 184 1; všěchny ty tři strany (= has) 1817 2; atd. vč.; i se všemi s tiemi, ješto 184 1; to všecko, což mají (= quicquid) 1817 1; tot die Pán Buoh 182° 1; má to býti zachováno 184° 1; vieme to, že ... (= *fides est) 189 2; atd.; který jest to tedy antikrist (= iste) 183° 2; jich jest to úřad 1817 1; i zdali jest to podobné věřiti, že .. . 184 1; atd.; ode mne, to jest od Krista 1821 1; ajp.; tiem
Strana 169
169 pilnějie má ... 184 1; čím sě viece zjevuje, trem ... viece .. . (= de tanto) 181° 1; atd. Srovnej: potom, proto, -to, točíž; tento, týž. tento, pron. = iste: tato třetie stránka (= ista) 181 1; počieti tuto řeč (= istum) 1811 1; v tomto psaní 181F 1; v této řeči (= isto) 191r 2; v kapitule tayto 2087 2; s túto řečí (= ista) 186r 2; tyto všechny tři stránky (= iste) 181 I; atd.; tohoto nepřikazuje ani král... (= hec) 182° 1; atd. tesknost, testknost, f. = fastidia: řeč dlúhá činí člověku teftknoft (= *sit mater fastidie) 181 I. též, adv. = I. etiam; II. sic: I. a tak též mohú ... (= etiam) 209f 1; téz malé jest poznánie 1821 2; II. a též se zdá podobně (= et sic) 182 2; aby též živi byli 184 1. těžce, adv.: tezce potupují kázanie pravdy 187° 2; jsú tezce shřěšili 189 2; v tom težce hřěšie 197 2. těžký, adj.: težke kacieřstvie 184 1; byť Buoh hřiech kterakkolivěk tiezky od- pustil 193 2; v hřiechu naytiezífrém (= *maximo) 1881 1. tichý, adj. = mansuetus: řečmi jeho tichými ... (= mansuetis) 181 2. Timoteus, m., jm. os. = id.: die svatý Pavel k Tímoteowi v první epištole 185° 1; aj. tisíc, num. = mille: po tiſíc letech 186' 2; mohu jmieti titíc věrných (= mille) 188 2. to, part. enkl., v. jakožto, jenžto, kterýžto, točižto atp. točíž, adv.: on sám, točiž Pan Jesus Kristus 185 I. točížto, adv. = scilicet: točizto k stavu svémv kněžskému (= scilicet) 182 I; tocizto od Pána Jezu-krista 191° 2; ajč. toliko, adv. = tantum: I. toť jest toliko řečeno, jakožto ... (= *idem est sic dicere) 186° 2; za toliko a toliko platu ... za toliko a toliko peněz 201° 2; že právě toliko jest ..., kterak mnoho (= tantum — quantum) 2021 1; ne toliko sú byli pomocni (= non tamen tantum) 201f 1; ald.; II. byť tato řeč ... toliko sě chýlila na kněží 182) 1; toliko k rozumu duchovniemu 183° 2; neb toliko daj potřěbu (= tantum) 185 1.; atd. Tomáš, m., jm. os.: dal svatému Tomaffowi políček 1931 2. topiti, v. impf. = immergere: v propast diablovu daleko ſie topí (= *te immergis) 194 2. tovařiš, m. = socius: věrným towarifóm (= sociis) 191° 1; svým towarióm (= sociis) 1921 1.
169 pilnějie má ... 184 1; čím sě viece zjevuje, trem ... viece .. . (= de tanto) 181° 1; atd. Srovnej: potom, proto, -to, točíž; tento, týž. tento, pron. = iste: tato třetie stránka (= ista) 181 1; počieti tuto řeč (= istum) 1811 1; v tomto psaní 181F 1; v této řeči (= isto) 191r 2; v kapitule tayto 2087 2; s túto řečí (= ista) 186r 2; tyto všechny tři stránky (= iste) 181 I; atd.; tohoto nepřikazuje ani král... (= hec) 182° 1; atd. tesknost, testknost, f. = fastidia: řeč dlúhá činí člověku teftknoft (= *sit mater fastidie) 181 I. též, adv. = I. etiam; II. sic: I. a tak též mohú ... (= etiam) 209f 1; téz malé jest poznánie 1821 2; II. a též se zdá podobně (= et sic) 182 2; aby též živi byli 184 1. těžce, adv.: tezce potupují kázanie pravdy 187° 2; jsú tezce shřěšili 189 2; v tom težce hřěšie 197 2. těžký, adj.: težke kacieřstvie 184 1; byť Buoh hřiech kterakkolivěk tiezky od- pustil 193 2; v hřiechu naytiezífrém (= *maximo) 1881 1. tichý, adj. = mansuetus: řečmi jeho tichými ... (= mansuetis) 181 2. Timoteus, m., jm. os. = id.: die svatý Pavel k Tímoteowi v první epištole 185° 1; aj. tisíc, num. = mille: po tiſíc letech 186' 2; mohu jmieti titíc věrných (= mille) 188 2. to, part. enkl., v. jakožto, jenžto, kterýžto, točižto atp. točíž, adv.: on sám, točiž Pan Jesus Kristus 185 I. točížto, adv. = scilicet: točizto k stavu svémv kněžskému (= scilicet) 182 I; tocizto od Pána Jezu-krista 191° 2; ajč. toliko, adv. = tantum: I. toť jest toliko řečeno, jakožto ... (= *idem est sic dicere) 186° 2; za toliko a toliko platu ... za toliko a toliko peněz 201° 2; že právě toliko jest ..., kterak mnoho (= tantum — quantum) 2021 1; ne toliko sú byli pomocni (= non tamen tantum) 201f 1; ald.; II. byť tato řeč ... toliko sě chýlila na kněží 182) 1; toliko k rozumu duchovniemu 183° 2; neb toliko daj potřěbu (= tantum) 185 1.; atd. Tomáš, m., jm. os.: dal svatému Tomaffowi políček 1931 2. topiti, v. impf. = immergere: v propast diablovu daleko ſie topí (= *te immergis) 194 2. tovařiš, m. = socius: věrným towarifóm (= sociis) 191° 1; svým towarióm (= sociis) 1921 1.
Strana 170
170 tovařiška, f. = socia: žena, kterús mi dal za towařifíku (= sociam) 187 2. trávenie, n. = venenum: plna trawením (= plena veneno) 186 2. tresktati, v. impf. = arguere: kto z vás móž mě z hřiechu trefktati? (= arguere) 199f 2. trest, f. = arundo: jsú neustaviční jakožto treft (= arundo) 1987 1. třetí, num. = tertius: třietie stránka mé cierkve (= tercia) 181 1; chci do třietie strany to mieti (= terciam) 181 2; v třietích knihách králových (= tercio) 190f I. třetie, adv. (pův. acc. sg. neutr.) = tertio: třietié máme věděti (= tercio) 185r 1; a viem třietié, že (= tercio) 1961 1. třidcátý, num. = tricesimus: v třidcatem rozdiele (= 30°) 185 1; v třidcatém a v čtvrtém rozdielu (= 34°) 203° 2. třidceti, num. = triginta: viec než tridceti let (= triginta) 181 2; ješto třidceti dní odpustkóv dávají 192° I. třie, num. = tres: ve tři stránky (= tres) 181 2; jednoho nebo dva nebo tři 189 1; za tři léta (= tribus) 202 2; mezi trmi osobami 1821 1. třiesti, v. impf.: pakli kteří třefúce fie počnú praviti (= *licet trepide) 187 2. třinádstý, num. = tertius decimus: v třinadítém rozdiele (= 13°) 197 2. trojice, f. = trinitas: jakožto v trogici svaté (= in trinitate) 182° 1; o svaté trogici 193' 1. trpedlivě, adv. = patienter: pokorně, múdře a trpedliwie (= pacienter) 188 1. trpědlivost, f.: velikú pokorú a trpiedliwoſtí 190f 2. trpědlivý, trpedlivý, adj. = patiens: pokornému a trpiedliwemy člověku 192° 2; trpedliwú chudobu 194 I; ktož jest pokornější, trpiedliwieifíí (= paciencior) 185 1. trpěti, v. impf. = pati: když nedostatky trplé, aby jim pomohli 192° 1; ačkolivěk žákovstvo móž trpieti nedostatek (= pati) 196r 1; by Kristus proto na kříži tak ohavně trpiel (= *in ligno fuerat crucifixus) 187 2. trváti, v. impf. = durare: čím dále v nich trwagí, tiem ... 208r 2; za malú chvíli měl jest trwáti (= durare) 186 2; nebudet věčně trwáti 183 1; aby ten chudý život věčně trwal (= *esse perpetuam) 1861 1.
170 tovařiška, f. = socia: žena, kterús mi dal za towařifíku (= sociam) 187 2. trávenie, n. = venenum: plna trawením (= plena veneno) 186 2. tresktati, v. impf. = arguere: kto z vás móž mě z hřiechu trefktati? (= arguere) 199f 2. trest, f. = arundo: jsú neustaviční jakožto treft (= arundo) 1987 1. třetí, num. = tertius: třietie stránka mé cierkve (= tercia) 181 1; chci do třietie strany to mieti (= terciam) 181 2; v třietích knihách králových (= tercio) 190f I. třetie, adv. (pův. acc. sg. neutr.) = tertio: třietié máme věděti (= tercio) 185r 1; a viem třietié, že (= tercio) 1961 1. třidcátý, num. = tricesimus: v třidcatem rozdiele (= 30°) 185 1; v třidcatém a v čtvrtém rozdielu (= 34°) 203° 2. třidceti, num. = triginta: viec než tridceti let (= triginta) 181 2; ješto třidceti dní odpustkóv dávají 192° I. třie, num. = tres: ve tři stránky (= tres) 181 2; jednoho nebo dva nebo tři 189 1; za tři léta (= tribus) 202 2; mezi trmi osobami 1821 1. třiesti, v. impf.: pakli kteří třefúce fie počnú praviti (= *licet trepide) 187 2. třinádstý, num. = tertius decimus: v třinadítém rozdiele (= 13°) 197 2. trojice, f. = trinitas: jakožto v trogici svaté (= in trinitate) 182° 1; o svaté trogici 193' 1. trpedlivě, adv. = patienter: pokorně, múdře a trpedliwie (= pacienter) 188 1. trpědlivost, f.: velikú pokorú a trpiedliwoſtí 190f 2. trpědlivý, trpedlivý, adj. = patiens: pokornému a trpiedliwemy člověku 192° 2; trpedliwú chudobu 194 I; ktož jest pokornější, trpiedliwieifíí (= paciencior) 185 1. trpěti, v. impf. = pati: když nedostatky trplé, aby jim pomohli 192° 1; ačkolivěk žákovstvo móž trpieti nedostatek (= pati) 196r 1; by Kristus proto na kříži tak ohavně trpiel (= *in ligno fuerat crucifixus) 187 2. trváti, v. impf. = durare: čím dále v nich trwagí, tiem ... 208r 2; za malú chvíli měl jest trwáti (= durare) 186 2; nebudet věčně trwáti 183 1; aby ten chudý život věčně trwal (= *esse perpetuam) 1861 1.
Strana 171
171 tržiti sě, v. impf. = (com)mercari: kněžie, ješto fie tržlé s laiky ... o své modlitby (= commercantes) 201 2; abychme fie netržili (= mercaremur) 2027 1. tu, adv.: neb tu, kde Pán Buoh přikazuje... (= *nam ubi) 183° 1; že je tu Heliáš sám obdržěl 190 I. tučný, adj. = pinguis: (= pinguia) 201° 1. pro jich tučné rty tudy, adv. = per hoc: a tudy aby na mě pomněli (= per hoc) 181 2; neb tudy tak má křesťan slúžiti (= *sicut enim) 182° 2; a daleko od Pána Boha tudy lid svodie 185) I; a tak tudy (= sic enim) 187 2; atd. túl, m. = pharaetra: z tvého túla (= pharetra) 209 2. tuto, adv. = hic: zdá sě tuto zpósobné 181° 1; dosti bude tuto nynie (= hic) 184 2; aj. túžiti, v. impf. = affectare: a po nebeském přiebytku aby netúzili (= affectandum) 2007 1. tvój, pron. = tuus: podle twe řeči 191° I; slyš odpory proti twé řeči 186r 1; ve jméno twé (= in nomine tuo) 195 1; atd. tvrdě, adv. = dure: zapověděl-liť jest Pán Buoh byl... tak twrdie (= dure) 186 1; twrdie sě myslí přídržěti 191°1; byliliť jsú kněžie (k) kterým přikázaním twrdie zavázáni... k týmž přikázaním] jsú mnoho twrziegié zavá- záni ... 184 2. tvrdý, adj. = *asper: nebť jest to tak zapověděnie twrdé od Boha 183 1; na twrdých hra- diech . .. bez těch twrdých klášteróv 200° 1; proti twrdífí věci protivné (= asperioribus) 195° 2. ty, pron. = tu: ty, křivá lži 188 2; co ty vedeš 190' 2; ... od tebe přivedeného 186° 1; ktož by tehdy věřil tobie (= *tue sentencie) 193 2; skrze tie 187 2; ktož mezi wami... (= qui vestrum) 182° 2; atd. týž, pron. = idem: z tehoz zlého založenie (= pari) 191° 2; o témž pokorném a chudém životu 182° 2; v též jednostajné řeči (= *equivocaciones) 191° I; týmž přikázaním božím 186 1; aby táž přikázanie božie ... zachovávali (= *has) . . . k týmž přikázaní m] 184 2; atd.; nám též učiniti hřiech nenie 189° 1; též o listech biskupových rozuměj (= idem) 192 2; atd. u, praep. = *ab: ihned by z toho žebrali v lidí (= ab homine) 197 1. V. také v.
171 tržiti sě, v. impf. = (com)mercari: kněžie, ješto fie tržlé s laiky ... o své modlitby (= commercantes) 201 2; abychme fie netržili (= mercaremur) 2027 1. tu, adv.: neb tu, kde Pán Buoh přikazuje... (= *nam ubi) 183° 1; že je tu Heliáš sám obdržěl 190 I. tučný, adj. = pinguis: (= pinguia) 201° 1. pro jich tučné rty tudy, adv. = per hoc: a tudy aby na mě pomněli (= per hoc) 181 2; neb tudy tak má křesťan slúžiti (= *sicut enim) 182° 2; a daleko od Pána Boha tudy lid svodie 185) I; a tak tudy (= sic enim) 187 2; atd. túl, m. = pharaetra: z tvého túla (= pharetra) 209 2. tuto, adv. = hic: zdá sě tuto zpósobné 181° 1; dosti bude tuto nynie (= hic) 184 2; aj. túžiti, v. impf. = affectare: a po nebeském přiebytku aby netúzili (= affectandum) 2007 1. tvój, pron. = tuus: podle twe řeči 191° I; slyš odpory proti twé řeči 186r 1; ve jméno twé (= in nomine tuo) 195 1; atd. tvrdě, adv. = dure: zapověděl-liť jest Pán Buoh byl... tak twrdie (= dure) 186 1; twrdie sě myslí přídržěti 191°1; byliliť jsú kněžie (k) kterým přikázaním twrdie zavázáni... k týmž přikázaním] jsú mnoho twrziegié zavá- záni ... 184 2. tvrdý, adj. = *asper: nebť jest to tak zapověděnie twrdé od Boha 183 1; na twrdých hra- diech . .. bez těch twrdých klášteróv 200° 1; proti twrdífí věci protivné (= asperioribus) 195° 2. ty, pron. = tu: ty, křivá lži 188 2; co ty vedeš 190' 2; ... od tebe přivedeného 186° 1; ktož by tehdy věřil tobie (= *tue sentencie) 193 2; skrze tie 187 2; ktož mezi wami... (= qui vestrum) 182° 2; atd. týž, pron. = idem: z tehoz zlého založenie (= pari) 191° 2; o témž pokorném a chudém životu 182° 2; v též jednostajné řeči (= *equivocaciones) 191° I; týmž přikázaním božím 186 1; aby táž přikázanie božie ... zachovávali (= *has) . . . k týmž přikázaní m] 184 2; atd.; nám též učiniti hřiech nenie 189° 1; též o listech biskupových rozuměj (= idem) 192 2; atd. u, praep. = *ab: ihned by z toho žebrali v lidí (= ab homine) 197 1. V. také v.
Strana 172
172 účastný, adj.: by mohl pro svój užitek tělestný koho učiniti včaſtnu které modlitby ... komuž dá včastnu býti které modlitby 201 I; aby ... sebe hojně včaſtni byli (= habundare) 181° 2. učedlník, m. = discipulus: Kristus tak světsky nepanoval, ani jeho včedlníci 204 1; Kristus včedlników toho jest jich nenaučil (= discipulos) 200° 1. učený, adj. z part.: duchovní slovutní a včení 1981 1; mistróv včených 193 2; substantivně: mimo jiné múdré a včené 188 2; atd. V.: učiti. učiniti, v. pf. = facere: včín sobě svědomie (= *haberes conscienciam) 187 1; preláti mohú mnoho dobrého včiniti 197 1; že ge to svatý Petr včinil (= fecisse) 195r 2; chudým včinien geft (= factus est) 185r 2; tělo prázdné z ženy poběhlé jim geft včineno (= facta est) 183 1; gfúce včinieni z úmysla příklad (= facti) 185 2; atd. učiti, v. impf. = docere, dogmatizare: svú chytrostí včíš žákovstvo, aby .. . (= *hortaris) 187 1; i řečí i skutky včí a vede (= dogmatizat) 183 2; životem i řečí včiti je (= docere) 1817 1; vče duchovní stav 184 2; aby včil jiné (= docere) 1817 2; atd. V.: učený. učiti sě, v. impf.: včie ſe [chyb. m. fie] pilně těm nálezkóm (= student) 1861 1; atd. úd, m. = membrum: pravý vd cierkve svaté (= membrum) 191 1; jiné vdy diabelské (= membra) 1821 1; diablovi vdowé (= *diaboli incarnati) 190° 1; aj. udělovati, v. impf.: z toho málo, což jeho Buoh nadělí, nuzným vdieluge pro Buoh 201 I. údolé, n.: dvě straně nižšie jako v údolí 1821 I. uhasiti, v. pf. = extinguere: pravdu svatého čtenie chtie vhafiti (= extinguere) 1871 2. úhlavní, adj. = capitalis: vhlawní nepřietelé (= capitales) 185° 1. ucho, n. = auris: ktož odchyluje vcho své (= aurem) 203 I. ujímati, v. impf.: duchovním těm neužitečným toho nadánie vgimagíc 208 I. ujistiti, v. pf.: svatým v zákoně vgiſtieným máme věřiti 189 2. ukázati, v. pf. = ostendere: musějí vkazati (= ostendere) 1881 I; ukázati sě: když ſie vkazie kniežč (= apparuerit) 185° 2.
172 účastný, adj.: by mohl pro svój užitek tělestný koho učiniti včaſtnu které modlitby ... komuž dá včastnu býti které modlitby 201 I; aby ... sebe hojně včaſtni byli (= habundare) 181° 2. učedlník, m. = discipulus: Kristus tak světsky nepanoval, ani jeho včedlníci 204 1; Kristus včedlników toho jest jich nenaučil (= discipulos) 200° 1. učený, adj. z part.: duchovní slovutní a včení 1981 1; mistróv včených 193 2; substantivně: mimo jiné múdré a včené 188 2; atd. V.: učiti. učiniti, v. pf. = facere: včín sobě svědomie (= *haberes conscienciam) 187 1; preláti mohú mnoho dobrého včiniti 197 1; že ge to svatý Petr včinil (= fecisse) 195r 2; chudým včinien geft (= factus est) 185r 2; tělo prázdné z ženy poběhlé jim geft včineno (= facta est) 183 1; gfúce včinieni z úmysla příklad (= facti) 185 2; atd. učiti, v. impf. = docere, dogmatizare: svú chytrostí včíš žákovstvo, aby .. . (= *hortaris) 187 1; i řečí i skutky včí a vede (= dogmatizat) 183 2; životem i řečí včiti je (= docere) 1817 1; vče duchovní stav 184 2; aby včil jiné (= docere) 1817 2; atd. V.: učený. učiti sě, v. impf.: včie ſe [chyb. m. fie] pilně těm nálezkóm (= student) 1861 1; atd. úd, m. = membrum: pravý vd cierkve svaté (= membrum) 191 1; jiné vdy diabelské (= membra) 1821 1; diablovi vdowé (= *diaboli incarnati) 190° 1; aj. udělovati, v. impf.: z toho málo, což jeho Buoh nadělí, nuzným vdieluge pro Buoh 201 I. údolé, n.: dvě straně nižšie jako v údolí 1821 I. uhasiti, v. pf. = extinguere: pravdu svatého čtenie chtie vhafiti (= extinguere) 1871 2. úhlavní, adj. = capitalis: vhlawní nepřietelé (= capitales) 185° 1. ucho, n. = auris: ktož odchyluje vcho své (= aurem) 203 I. ujímati, v. impf.: duchovním těm neužitečným toho nadánie vgimagíc 208 I. ujistiti, v. pf.: svatým v zákoně vgiſtieným máme věřiti 189 2. ukázati, v. pf. = ostendere: musějí vkazati (= ostendere) 1881 I; ukázati sě: když ſie vkazie kniežč (= apparuerit) 185° 2.
Strana 173
173 ukazovati, v. impf. což jim tu písmo vkazuge (= *diffinierit) 190 2; dávný obyčej ... všem vespolek vkazuge (= *daret fidem) 1887 1; zjevněť ſie tiem vka- zuge (= *testatur) 182° 1; jenž jsú .. . dávno poběhly ... toliko ze- vnitřnie znamenie vkazugíc 196' 1; mnoho gſme věcí vkazowali 195 1. ukřižovaný, adj. z part. = crucifixus: v novém zákoně chudého u vkřizowaneho Pána Jezu-krista 182) I; dědictvie Ježíše vkřižowaného (= crucifixi) 186r 2. ukrutenstvie, n.: těžké vkrutenftwié antikristovo 204 2. ukrutně, adv. = crudeliter, tyrannice: vkrutnie bojujíce 183r 2; že by antikrist za chvíli panoval nad věrnými křesťany vkrutnie (= tyrannice) 204 2; vkrutniegré nežli Machabej rekové (= crudelius) 183° 2. ukrutnost, f. = rabies: vkrutnoft antikristova (= rabies) 1867 2. ukrutný, adj.: vkrutne protivenstvie 184 1. uložiti, v. pf.: což římský dvór vloží držěti (= *diffinicioni) 191° 1; cožkolivěk papež a kardinálové vložié 191° 2; počet mnohý žákovstva jest větší, než od Krista . . . vlozený 209' 2. uměnie, n. = scientia: jenž má vmienié od Pána Boha (= scienciam) 2101 2. umenšiti, v. pf. = diminuere: ani mohú božie moci a dobroty vmenfiti 201 1; kdyby toho množstvie žákovského ſie vmenííilo (= diminuta) 196r 2. uměti, v. impf. = scire: papež vmiét najlépe zpraviti Řím (= scit) 210f 2; kterúžto mají vmieti a jí rozuměti všichni křesťané 193 1; byť nevmiel z toho . .. něco dobrého vyvésti 197 1. umřieti, v. pf. = mori: aby točižto chtěl člověk na tom vmřiéti, co ... 189 2; podle zákona má vmřéti (= mori) 190 2; aby za ni vmřiel 189 2; aj. umrlý, adj. = morticinus: a všecko, což jest vmrleho (= morticinum) 183 2. umučenie, n. = passio: mocí svého vmvčenié (= passionis) 186r 2. úmysl, m. = propositum: konečný jeho vmyl 181r 2; z vmyla (= *ex animo) 181 1; jsúce uči- něni z umyíla příklad (= *ex animo) 185 2; když má dobrý vmyl 195 2; jakožto na svój konečný vmyl (= *tamquam finem) 184 2; setrvámli v tom vmyſle až do konce (= proposito) 1961 2; aj.
173 ukazovati, v. impf. což jim tu písmo vkazuge (= *diffinierit) 190 2; dávný obyčej ... všem vespolek vkazuge (= *daret fidem) 1887 1; zjevněť ſie tiem vka- zuge (= *testatur) 182° 1; jenž jsú .. . dávno poběhly ... toliko ze- vnitřnie znamenie vkazugíc 196' 1; mnoho gſme věcí vkazowali 195 1. ukřižovaný, adj. z part. = crucifixus: v novém zákoně chudého u vkřizowaneho Pána Jezu-krista 182) I; dědictvie Ježíše vkřižowaného (= crucifixi) 186r 2. ukrutenstvie, n.: těžké vkrutenftwié antikristovo 204 2. ukrutně, adv. = crudeliter, tyrannice: vkrutnie bojujíce 183r 2; že by antikrist za chvíli panoval nad věrnými křesťany vkrutnie (= tyrannice) 204 2; vkrutniegré nežli Machabej rekové (= crudelius) 183° 2. ukrutnost, f. = rabies: vkrutnoft antikristova (= rabies) 1867 2. ukrutný, adj.: vkrutne protivenstvie 184 1. uložiti, v. pf.: což římský dvór vloží držěti (= *diffinicioni) 191° 1; cožkolivěk papež a kardinálové vložié 191° 2; počet mnohý žákovstva jest větší, než od Krista . . . vlozený 209' 2. uměnie, n. = scientia: jenž má vmienié od Pána Boha (= scienciam) 2101 2. umenšiti, v. pf. = diminuere: ani mohú božie moci a dobroty vmenfiti 201 1; kdyby toho množstvie žákovského ſie vmenííilo (= diminuta) 196r 2. uměti, v. impf. = scire: papež vmiét najlépe zpraviti Řím (= scit) 210f 2; kterúžto mají vmieti a jí rozuměti všichni křesťané 193 1; byť nevmiel z toho . .. něco dobrého vyvésti 197 1. umřieti, v. pf. = mori: aby točižto chtěl člověk na tom vmřiéti, co ... 189 2; podle zákona má vmřéti (= mori) 190 2; aby za ni vmřiel 189 2; aj. umrlý, adj. = morticinus: a všecko, což jest vmrleho (= morticinum) 183 2. umučenie, n. = passio: mocí svého vmvčenié (= passionis) 186r 2. úmysl, m. = propositum: konečný jeho vmyl 181r 2; z vmyla (= *ex animo) 181 1; jsúce uči- něni z umyíla příklad (= *ex animo) 185 2; když má dobrý vmyl 195 2; jakožto na svój konečný vmyl (= *tamquam finem) 184 2; setrvámli v tom vmyſle až do konce (= proposito) 1961 2; aj.
Strana 174
174 uplně, adv. = *simpliciter: pravý úřad .. . jest vplnie zpět převrácen (= simpliciter) 183 2. upokojený, adj. z part.: k životu anjelskému, v božském myšlení vpokogenémv 181 2. upřielišiti, v. pf.: opatrnějši budeš v své řeči, aby neupřiehifila 1861 1. upřiemo, adv. = directe: by všecky mysli ... v jednotu sě sjednaly na Kristovi vprlémo (= di- recte) 1931 1; vprlémo toho nedrží za vieru 191° 1. uprositi, v. pf. = impetrare: neb nejednú modlitbú řádnú bývá uprofiena pomsta nad zlými (= im- petrandam) ... a modlitbú svú vprofil geft, aby (= oravit) 2021 2. uptati sě, v. pf.: vptage ſie člověk o římském dvoře (= expertus) 191° 1; vptage ſye pilně jeho vóle 195r 2. úřad, m. = officium: jedna strana plete se v vrad druhé (= ministeria) 182° 1; podle svých vřadow (= officium) 181° 2; k rozličným vradóm (= ad officia) 181) I; atd. urozenie, n. = nobilitas: vrozenié platské (= nobilitas) 197 1. urozený, adj. = nobilis: Kristus byl jest člověk . . . velmi vrozený nade všecky (= nobilissimus) 196' 2; tak vrození preláti (= nobiles) 1967 I. úsilé, n. = labor: tak dóstojného víilé (= laboris) 181° 2; aby .. . svým víilím sě ži- vila 181° 2. uslyšeti, v. pf. = exaudire: Buoh by je spieše vſlyfal (= exaudit) 201 I; nemohl od nás hřiešných vſlyſán býti (= exorari) 193 2; nevědie, buduli vſlyfſáni čili nebudú 192° 1. uspiti, v. pf. = soporare: těch jistých řku život vſpil geſt toto božie ustavenie (= soporavit) 185 1. usta, n.: z úft božích 189 2; v Kristových vítech (= *in Christo) 188 2. ustanoviti, v. pf. = *iniungere: což ti najvětší preláti vítanowie 190 1; uſtanowléc sami sobě ... modlitby činiti 192° 1; Kristus ... vîtanowil geft, aby 200° 1; ješto jej Kristus vítanowil k tomu řádu (= iniunxerat) 210° 1. ustavenie, n. = traditio: přestupují to božie vſtawenié 185r 2; s jeho vſtawením 190 1; co jsú platna ta vſtawenie (= *evidencie) 188r 1; papežská a jiná lidská vſtawenie (= tradiciones) 188 2; atd. vč.
174 uplně, adv. = *simpliciter: pravý úřad .. . jest vplnie zpět převrácen (= simpliciter) 183 2. upokojený, adj. z part.: k životu anjelskému, v božském myšlení vpokogenémv 181 2. upřielišiti, v. pf.: opatrnějši budeš v své řeči, aby neupřiehifila 1861 1. upřiemo, adv. = directe: by všecky mysli ... v jednotu sě sjednaly na Kristovi vprlémo (= di- recte) 1931 1; vprlémo toho nedrží za vieru 191° 1. uprositi, v. pf. = impetrare: neb nejednú modlitbú řádnú bývá uprofiena pomsta nad zlými (= im- petrandam) ... a modlitbú svú vprofil geft, aby (= oravit) 2021 2. uptati sě, v. pf.: vptage ſie člověk o římském dvoře (= expertus) 191° 1; vptage ſye pilně jeho vóle 195r 2. úřad, m. = officium: jedna strana plete se v vrad druhé (= ministeria) 182° 1; podle svých vřadow (= officium) 181° 2; k rozličným vradóm (= ad officia) 181) I; atd. urozenie, n. = nobilitas: vrozenié platské (= nobilitas) 197 1. urozený, adj. = nobilis: Kristus byl jest člověk . . . velmi vrozený nade všecky (= nobilissimus) 196' 2; tak vrození preláti (= nobiles) 1967 I. úsilé, n. = labor: tak dóstojného víilé (= laboris) 181° 2; aby .. . svým víilím sě ži- vila 181° 2. uslyšeti, v. pf. = exaudire: Buoh by je spieše vſlyfal (= exaudit) 201 I; nemohl od nás hřiešných vſlyſán býti (= exorari) 193 2; nevědie, buduli vſlyfſáni čili nebudú 192° 1. uspiti, v. pf. = soporare: těch jistých řku život vſpil geſt toto božie ustavenie (= soporavit) 185 1. usta, n.: z úft božích 189 2; v Kristových vítech (= *in Christo) 188 2. ustanoviti, v. pf. = *iniungere: což ti najvětší preláti vítanowie 190 1; uſtanowléc sami sobě ... modlitby činiti 192° 1; Kristus ... vîtanowil geft, aby 200° 1; ješto jej Kristus vítanowil k tomu řádu (= iniunxerat) 210° 1. ustavenie, n. = traditio: přestupují to božie vſtawenié 185r 2; s jeho vſtawením 190 1; co jsú platna ta vſtawenie (= *evidencie) 188r 1; papežská a jiná lidská vſtawenie (= tradiciones) 188 2; atd. vč.
Strana 175
175 ustaviti, v. bf. = instituere, diffinire: tak sobě vſtawie obyčej 189° 1; což oni vſtawié (= diffinierint) 190° I; tak gſem vſtawila 181° 2; toho stavu, jakož jej Kristus vſtawil (= insti- tuit) 195° 2; vſtawili gfú sobě za zákon (= stabilit) 183 1. ustavovati, v. impf. = introducere: člověk, jenžto vſtawuge takový zvláštní zákon (= introducendo) 199f 2; ne všecko, coť vſtawugí, jest 1921 I. ustydlost, f.: pro jich pochybovánie a lásky vſtydloft 198 2. utrpenie, n. = *poenalitas: nenie toho rozumného vtrpenié v zvláštniem zákoně, by toho vtrpenié člověk nemohl vésti (= penalitatem) 199 1; k utrpení zpósobilý (= passibilis) 202° 2; skrze vtrpenié a nátisky (= per penalitatem) 187° 1. utvrditi, v. pf. = *armare: vtwrd ſie v trpědlivosti (= armet se) 190° 2. uvěřiti, v. pf. = credere: všichni vwierié ven (= credent) 187° 2. uvésti, v. pf. = introducere: kniežata chtie své přátely v dóstojenstvie veliká vweſti (= *preficere) 197 1; tiem geft za právo vwedeno 187 2; zakonníci po nich múdře v cierkev svatú vwedení (= introducti) 1987 2. uvoditi, v. impf. = inducere: aniž [ch. m. a nic] v ni neuwodí duchovních neduhóv (= inducit) 1821 I; u veliký fie hřiech vwodie (= involvuntur) 199 2. uvrci, v. pf. = *convertere: po malé chvíli budú do peci vwrženi (= convertuntur) 208 1. úzký, adj.: vzkú sú cěstú šli 190 I. užitečně, adv. = utiliter: vésti užitečnie k obraně mé cierkve 181 2; jsú sě toho konečně vzi- tečnie pokáli (= fructuose) 194' 2; vzitečniegie jest křesťanu (= utilius) 193° 1; aj. užitečný, adj. = saluber. ne všecko, což je vžitečno 197 2; proti vžitečnemy kázaní slova božieho 184 I; ne všecko, což je vžitečno 197 2; řeč svatého Petra ... jest lepšie a vžitečnieife (= salubrior) 185 2. užitečné, n.: pro dobré i vžitečne papežovo i cierkve svaté 203° 2. užitek, m. = lucrum, fructus: vžitek z té veliké naděje v Bóh (= fructum) 192° 1; nehledají vžitka tohoto světa (= lucrum) 1887 2; pro uzítek tohoto světa (= lucrum) 197 1; pro ten mrzký vžitek (= lucri) 185 2; na svój vžitek obracují 1851 2; atd.
175 ustaviti, v. bf. = instituere, diffinire: tak sobě vſtawie obyčej 189° 1; což oni vſtawié (= diffinierint) 190° I; tak gſem vſtawila 181° 2; toho stavu, jakož jej Kristus vſtawil (= insti- tuit) 195° 2; vſtawili gfú sobě za zákon (= stabilit) 183 1. ustavovati, v. impf. = introducere: člověk, jenžto vſtawuge takový zvláštní zákon (= introducendo) 199f 2; ne všecko, coť vſtawugí, jest 1921 I. ustydlost, f.: pro jich pochybovánie a lásky vſtydloft 198 2. utrpenie, n. = *poenalitas: nenie toho rozumného vtrpenié v zvláštniem zákoně, by toho vtrpenié člověk nemohl vésti (= penalitatem) 199 1; k utrpení zpósobilý (= passibilis) 202° 2; skrze vtrpenié a nátisky (= per penalitatem) 187° 1. utvrditi, v. pf. = *armare: vtwrd ſie v trpědlivosti (= armet se) 190° 2. uvěřiti, v. pf. = credere: všichni vwierié ven (= credent) 187° 2. uvésti, v. pf. = introducere: kniežata chtie své přátely v dóstojenstvie veliká vweſti (= *preficere) 197 1; tiem geft za právo vwedeno 187 2; zakonníci po nich múdře v cierkev svatú vwedení (= introducti) 1987 2. uvoditi, v. impf. = inducere: aniž [ch. m. a nic] v ni neuwodí duchovních neduhóv (= inducit) 1821 I; u veliký fie hřiech vwodie (= involvuntur) 199 2. uvrci, v. pf. = *convertere: po malé chvíli budú do peci vwrženi (= convertuntur) 208 1. úzký, adj.: vzkú sú cěstú šli 190 I. užitečně, adv. = utiliter: vésti užitečnie k obraně mé cierkve 181 2; jsú sě toho konečně vzi- tečnie pokáli (= fructuose) 194' 2; vzitečniegie jest křesťanu (= utilius) 193° 1; aj. užitečný, adj. = saluber. ne všecko, což je vžitečno 197 2; proti vžitečnemy kázaní slova božieho 184 I; ne všecko, což je vžitečno 197 2; řeč svatého Petra ... jest lepšie a vžitečnieife (= salubrior) 185 2. užitečné, n.: pro dobré i vžitečne papežovo i cierkve svaté 203° 2. užitek, m. = lucrum, fructus: vžitek z té veliké naděje v Bóh (= fructum) 192° 1; nehledají vžitka tohoto světa (= lucrum) 1887 2; pro uzítek tohoto světa (= lucrum) 197 1; pro ten mrzký vžitek (= lucri) 185 2; na svój vžitek obracují 1851 2; atd.
Strana 176
176 v, ve, u, praep. in; ve před slabikou jerovou, u před retnicemi; před násl. v bývá někdy předložka vynechána: I. S acc.: we tři stránky (= in) 181 2; w jednotu 181) 1; w ni neuvodí (= in) 1821 1; vsaté w cierkev svatú (= in) 182° 1; w oči (= in) 196r I; w kněžství a v weliké úřady (= ad) 184 2; atd.; w sudný den (= in) 1951 1; S loc.: w zákoně božiem ... w tomto psaní ... we čtení . . . we všech w skutciech (= in) 181° 1; v pokořě prospievati (= secundum) 181° 2; v věčném životě (= in) 193 I; ostaneť na věky waſích poko- leních 182' 1; atd. vč. váček, m.: aby .. . kněžské wačky naplnili 195 I. varovati sě, v. impf. = cavere: slušie fie jich warowati 190 2; najviec aby hřiechóv fie smrtedlných warowali a prázdností (= caveant) 205f 2. váš, pron. = vester: ten bude sluha was (= vester) 184 2; já jsem částka a dědictvie waſfie (= tua) 182 1; [v) waſích pokoleních (= vestris) 182° I. vážiti, v. impf. = ponderare: waziſſh ſobie svědomie (= ponderatur) 188r 2; aby ... najviece wazih ſobie čest a chválu boží (= preponderari debet) 188° 2. vážný, adj.: jich epištoly, jim velmi wazne, zatměly jsú ... 185 2. vdechnutie, na: ne všecko . . . jest z wdechnutié Ducha svatého 192° 1. věc, f. [= res]: vědomá wiec jest (= *manifestum videtur) 182 2; od světských wiecí (= *a causis mundialibus) 181 2; v duchovních i v tělestných wiecech (= in spirituali quam in corporali) 182° 1; o posvátných wiecech sta- rého zákona (= *ceremonie) 183 2; o potřebných wiecech 191° I; atd. věčně, adv. = perpetuo: aby již vlečnie držána byla (= perpetuo) 186 2; wiečnie přijieti na věčnost takové almužny (= perpetue) 209 1; aby ten chudý život wiečnie trval (= *esse perpetuam) 186° 1; atd. věčnost, f.: jestli od wiečnoſti napsán 191° 1; člověka od wiečnofti předvěděného 192° 2; skrze zádušie na wiečnoſti založené (= *in perpetuis elemo- sinis) 201 1; ty wiečnoſti jednati 2081 I. věčný, adj. = perpetuus: wiečné nadánie 186r 2; do života wiečného 190° 1; pod pokutú wiečneho zatracenie 184 2; k blahoslavenství wiečnémv 181 1; k wiečnémy spasení (= perpetuam) 196 2; že jsú u wiečné životě (= in patria) 1931 1; dědictvie wiečná mieti 1831 2; atd. II.
176 v, ve, u, praep. in; ve před slabikou jerovou, u před retnicemi; před násl. v bývá někdy předložka vynechána: I. S acc.: we tři stránky (= in) 181 2; w jednotu 181) 1; w ni neuvodí (= in) 1821 1; vsaté w cierkev svatú (= in) 182° 1; w oči (= in) 196r I; w kněžství a v weliké úřady (= ad) 184 2; atd.; w sudný den (= in) 1951 1; S loc.: w zákoně božiem ... w tomto psaní ... we čtení . . . we všech w skutciech (= in) 181° 1; v pokořě prospievati (= secundum) 181° 2; v věčném životě (= in) 193 I; ostaneť na věky waſích poko- leních 182' 1; atd. vč. váček, m.: aby .. . kněžské wačky naplnili 195 I. varovati sě, v. impf. = cavere: slušie fie jich warowati 190 2; najviec aby hřiechóv fie smrtedlných warowali a prázdností (= caveant) 205f 2. váš, pron. = vester: ten bude sluha was (= vester) 184 2; já jsem částka a dědictvie waſfie (= tua) 182 1; [v) waſích pokoleních (= vestris) 182° I. vážiti, v. impf. = ponderare: waziſſh ſobie svědomie (= ponderatur) 188r 2; aby ... najviece wazih ſobie čest a chválu boží (= preponderari debet) 188° 2. vážný, adj.: jich epištoly, jim velmi wazne, zatměly jsú ... 185 2. vdechnutie, na: ne všecko . . . jest z wdechnutié Ducha svatého 192° 1. věc, f. [= res]: vědomá wiec jest (= *manifestum videtur) 182 2; od světských wiecí (= *a causis mundialibus) 181 2; v duchovních i v tělestných wiecech (= in spirituali quam in corporali) 182° 1; o posvátných wiecech sta- rého zákona (= *ceremonie) 183 2; o potřebných wiecech 191° I; atd. věčně, adv. = perpetuo: aby již vlečnie držána byla (= perpetuo) 186 2; wiečnie přijieti na věčnost takové almužny (= perpetue) 209 1; aby ten chudý život wiečnie trval (= *esse perpetuam) 186° 1; atd. věčnost, f.: jestli od wiečnoſti napsán 191° 1; člověka od wiečnofti předvěděného 192° 2; skrze zádušie na wiečnoſti založené (= *in perpetuis elemo- sinis) 201 1; ty wiečnoſti jednati 2081 I. věčný, adj. = perpetuus: wiečné nadánie 186r 2; do života wiečného 190° 1; pod pokutú wiečneho zatracenie 184 2; k blahoslavenství wiečnémv 181 1; k wiečnémy spasení (= perpetuam) 196 2; že jsú u wiečné životě (= in patria) 1931 1; dědictvie wiečná mieti 1831 2; atd. II.
Strana 177
177 veď, adv. (klesnutím z pův. I. sg. praes. vědě; v. věděti): a tudy wed věččie strana .. . jsú kacieři zlořečení 1827 2. věděti, v. impj. = scire: za jisté v tom kusu newlé ... ani mám řéci, „nevlém ... 191 1; vlételi, že ti . . . (= scitis) 184' 2; wieteli, že milost pána našeho Jezu-krista... (chybně; lat. scitis enim graciam domini nostri = znáte milost) 185f 2; newiedie, jsúli... (= nesciunt) 192° 2; slušie wiedieti (= *novit) 187° 1; newiedúc, kterak mají ... 190° 2; z toho móž wiedieno býti (= patet); atd. Srv.: ved. vědomie, n.: když sě s wiedomím duše nepoškvrňuje 205 2. vědomý, adj. z part. = manifestus: wiedomo má býti, že ... (= patet) 183 1; wiedomá věc jest (= mani- festum) 182° 2; nebtě to wiedomá věc (= evidens) 1961 2. věk, m.: za tohoto wieku 184 2; tento poslední viek (= *in novissimis tempo- ribus) 188r 2; zvl.: ostane na wieky (= manet in eternum) 2081 1; aj. velebiti, v. impf. = magnificare, extollere: kteřížto welebie papeže (= extollunt) 194 1; tudy je welebie nad Krista ... svá ustavenie welebiti 190° 1; nad božie ustavenie je we- lebiti 195r 2; svá ustavenie welebréc 191° 2; aby duchovní modlitebník welebil tak velmě svú modlitbu (= magnificet) 202° 1. velebnost, f. = celsitudo: pro welebnost svého panstvie (= celsitudinem) 193° 2. velebný, adj. = *excellens: Kristus byl jest člověk velmi dóstojný a welebný 1967 2; že jsú k světu bohatější a welebnieiffí (= excellencior) 203r 2. veleti, v. impf.: die toto a welí 182 1; ješto welí i učí chudý a pokorný život vésti 188r 2; a to velé člověku za vieru držěti 192° 2; aj. velice, adv. = *fortius: nynějšie žákovstvo welíce sě protiví 183 1; z tohoť sě jest welíce svato- kupectvie rozmnožilo (= forcius) 184 2. veliký, adj. = magnus: welika nepřietelkyně 181 1; jiní welicí preláti 194 2; u welike úřady (= superiores) 184 2; ktožkolivěk bude chtieti býti wietííí (= maior) 184 2; nižádný prelát nenie wietffí antikrist (= *pocior) 185r 1; wieččie strana (=* magna) 182' 2; proti wietffiemv lakomství 184f 2; za wiečči zákon 1831 1; naywietfé příčina (= potissima) 190 2; antikrista nay- wietčiého 183° 1; atd. vč. velmě, velmi, adv. = valde: jest welmi nemíl Pánu Bohu (= valde) 203r 1; dvě osobě welmi pro- tivné 181 1; k spasení welmie potřěbné 186 1; jí sě welmi protivie (= *culpabiliter) 182° 2; welmie sě nesjednává s kněžími 1827 I; atd. vč. 12
177 veď, adv. (klesnutím z pův. I. sg. praes. vědě; v. věděti): a tudy wed věččie strana .. . jsú kacieři zlořečení 1827 2. věděti, v. impj. = scire: za jisté v tom kusu newlé ... ani mám řéci, „nevlém ... 191 1; vlételi, že ti . . . (= scitis) 184' 2; wieteli, že milost pána našeho Jezu-krista... (chybně; lat. scitis enim graciam domini nostri = znáte milost) 185f 2; newiedie, jsúli... (= nesciunt) 192° 2; slušie wiedieti (= *novit) 187° 1; newiedúc, kterak mají ... 190° 2; z toho móž wiedieno býti (= patet); atd. Srv.: ved. vědomie, n.: když sě s wiedomím duše nepoškvrňuje 205 2. vědomý, adj. z part. = manifestus: wiedomo má býti, že ... (= patet) 183 1; wiedomá věc jest (= mani- festum) 182° 2; nebtě to wiedomá věc (= evidens) 1961 2. věk, m.: za tohoto wieku 184 2; tento poslední viek (= *in novissimis tempo- ribus) 188r 2; zvl.: ostane na wieky (= manet in eternum) 2081 1; aj. velebiti, v. impf. = magnificare, extollere: kteřížto welebie papeže (= extollunt) 194 1; tudy je welebie nad Krista ... svá ustavenie welebiti 190° 1; nad božie ustavenie je we- lebiti 195r 2; svá ustavenie welebréc 191° 2; aby duchovní modlitebník welebil tak velmě svú modlitbu (= magnificet) 202° 1. velebnost, f. = celsitudo: pro welebnost svého panstvie (= celsitudinem) 193° 2. velebný, adj. = *excellens: Kristus byl jest člověk velmi dóstojný a welebný 1967 2; že jsú k světu bohatější a welebnieiffí (= excellencior) 203r 2. veleti, v. impf.: die toto a welí 182 1; ješto welí i učí chudý a pokorný život vésti 188r 2; a to velé člověku za vieru držěti 192° 2; aj. velice, adv. = *fortius: nynějšie žákovstvo welíce sě protiví 183 1; z tohoť sě jest welíce svato- kupectvie rozmnožilo (= forcius) 184 2. veliký, adj. = magnus: welika nepřietelkyně 181 1; jiní welicí preláti 194 2; u welike úřady (= superiores) 184 2; ktožkolivěk bude chtieti býti wietííí (= maior) 184 2; nižádný prelát nenie wietffí antikrist (= *pocior) 185r 1; wieččie strana (=* magna) 182' 2; proti wietffiemv lakomství 184f 2; za wiečči zákon 1831 1; naywietfé příčina (= potissima) 190 2; antikrista nay- wietčiého 183° 1; atd. vč. velmě, velmi, adv. = valde: jest welmi nemíl Pánu Bohu (= valde) 203r 1; dvě osobě welmi pro- tivné 181 1; k spasení welmie potřěbné 186 1; jí sě welmi protivie (= *culpabiliter) 182° 2; welmie sě nesjednává s kněžími 1827 I; atd. vč. 12
Strana 178
178 věřenie, n. = *credere: tak tuto berú wieřenié (= credere) 191° 2. věřiti, v. impf. = credere: wierzmež živým skutkóm (= credamus) 195r 1; skutkóm wierte (= cre- dite) 182° 2; wieriti za svú vieru (= credere) 184 1; máme wieriti svým tovařišóm ... na mnohých věcech 192 1; ktož by tehdy wieřil tobě 193 2; máliť wieřeno byti božiemu zákonu (= credi) 184 1. věrně, adv. = fideliter: aby . . . wiernie bez opuštěnie bylo jednáno 183 2; wiernie rozdávajíc (= fideliter) 209 1. věrný, adj. = fidelis: každý wierný křesťan (= fidelis) 182 2; tuto wierný řeč (= *istam fidem) 1851 1; wierným křesťánkóm (= fidelibus) 181 I. věru, adv. = revera: wieru zjevnět sě tiem ukazuje (= revera) 182) I. vesele, adv. = hilariter: jenž běží weſele (= hilariter) 1817 I. vespolek, adv. = *concorditer: všem weſpolek ukazuje (= concorditer) 1887 1. vésti, v. impf.: jako zákon křesťanský nás wede 189 1; ješto wede do života věčného 190f 1; ajp.; ten stav svého řádu nemohl by westi užitečně 1812; by on ... to žebránie wedl, jako oni wedú 185 1; Kristus ten život učil a wedl 184 1; aj.; sám zjevně při boží wediefe 190f 1; — životem i skutky učí a wede 183r 2; křívěť wede žákovstvo od tebe (= *mentitur innuitive) 187 2; tak tvrdě skutkem i řečí proti své vieře wedú 185f 1; atd. vč. veš, num. = omnis, totus. Obyčejně (v nom. acc.) sesíleno přívěsky: -chen, -cek, -ken, -cken ap.: wſecken zbor křesťanstva (= tota) 193° 1; wſecko křesťanstvo 183° I; ke wſſemu tomu přistúpiti 189 2; k tomu vezmúc weſſken nynější běh 1831 1; wficku svú naději (= totam) 192° 1; po wſiem křesťanství (= per totum) 1831 1; aby wſichni lidé (= cuncti) 181° I; nebo wſecky ty tři stránky mají ... (= omnes) . . . tyto wlechny tři stránky slovú (= omnes) 1817 1; wífiem věrným křesťanóm (= cunctis) 184 1; s jeho následovníky wſemi 1831 1; atd. vč. Srovnej všelikaký, všemohúcí. vcházeti, v. impf. = ingredi: aby každý, ktož wchazé, světlo viděl (= ingrediuntur) 200 I. vchoditi, v. impf. = ingredi: všichni sprvu, ješto v ty zamyšlené zákony wchodie (= ingressi) 208r 2. viděti, v. impf. = videre: widím, že lstivě řeči pravé se lživými směšuješ (= video) 186r 2; jenž všecky skutky widí (= intuetur) 183 1; co sě někdy dřéve widielo
178 věřenie, n. = *credere: tak tuto berú wieřenié (= credere) 191° 2. věřiti, v. impf. = credere: wierzmež živým skutkóm (= credamus) 195r 1; skutkóm wierte (= cre- dite) 182° 2; wieriti za svú vieru (= credere) 184 1; máme wieriti svým tovařišóm ... na mnohých věcech 192 1; ktož by tehdy wieřil tobě 193 2; máliť wieřeno byti božiemu zákonu (= credi) 184 1. věrně, adv. = fideliter: aby . . . wiernie bez opuštěnie bylo jednáno 183 2; wiernie rozdávajíc (= fideliter) 209 1. věrný, adj. = fidelis: každý wierný křesťan (= fidelis) 182 2; tuto wierný řeč (= *istam fidem) 1851 1; wierným křesťánkóm (= fidelibus) 181 I. věru, adv. = revera: wieru zjevnět sě tiem ukazuje (= revera) 182) I. vesele, adv. = hilariter: jenž běží weſele (= hilariter) 1817 I. vespolek, adv. = *concorditer: všem weſpolek ukazuje (= concorditer) 1887 1. vésti, v. impf.: jako zákon křesťanský nás wede 189 1; ješto wede do života věčného 190f 1; ajp.; ten stav svého řádu nemohl by westi užitečně 1812; by on ... to žebránie wedl, jako oni wedú 185 1; Kristus ten život učil a wedl 184 1; aj.; sám zjevně při boží wediefe 190f 1; — životem i skutky učí a wede 183r 2; křívěť wede žákovstvo od tebe (= *mentitur innuitive) 187 2; tak tvrdě skutkem i řečí proti své vieře wedú 185f 1; atd. vč. veš, num. = omnis, totus. Obyčejně (v nom. acc.) sesíleno přívěsky: -chen, -cek, -ken, -cken ap.: wſecken zbor křesťanstva (= tota) 193° 1; wſecko křesťanstvo 183° I; ke wſſemu tomu přistúpiti 189 2; k tomu vezmúc weſſken nynější běh 1831 1; wficku svú naději (= totam) 192° 1; po wſiem křesťanství (= per totum) 1831 1; aby wſichni lidé (= cuncti) 181° I; nebo wſecky ty tři stránky mají ... (= omnes) . . . tyto wlechny tři stránky slovú (= omnes) 1817 1; wífiem věrným křesťanóm (= cunctis) 184 1; s jeho následovníky wſemi 1831 1; atd. vč. Srovnej všelikaký, všemohúcí. vcházeti, v. impf. = ingredi: aby každý, ktož wchazé, světlo viděl (= ingrediuntur) 200 I. vchoditi, v. impf. = ingredi: všichni sprvu, ješto v ty zamyšlené zákony wchodie (= ingressi) 208r 2. viděti, v. impf. = videre: widím, že lstivě řeči pravé se lživými směšuješ (= video) 186r 2; jenž všecky skutky widí (= intuetur) 183 1; co sě někdy dřéve widielo
Strana 179
179 do dobrých duchovních ... 194 1; aby každý . . . světlo widiel (= vi- deant) 200° 1; atd. viece, viec, adv. = plus: wiece osvěcují sě (= plus) 181 1; čím sě wiece zjevuje (= diffusius) 1811 1; wiéc než třidceti let (= 30 annis et amplius) 1811 2; mnohem wiece hřěšie (= multipliciter magis) 187 2; tiem wiece v hřiechu... sě zatvrzují (= *de tanto) 188r 1; po všem křesťanství naywiece zpra- vují ... 183° 1; aby v světě naywiec panoval 190° 2. viera, f. = fides: rozum viéry křesťanské 181° 1; jakožto pwú wieru (= fidem) 1827 I; má tuto wieru kázati (= fidem) 181 1; atd. vč. vina, f. = culpa: svú winu Bohu připisuje (= culpam) 187 2. víno, n. = vinum: žejtlík wína (= vini) 209° 1. vkupovati sě, v. impf.: nadánie .. . v kteréžto fie lakomě wkupugí 1987 2. vladařstvie, n. = possessio: a nic jiného wladarftwie ... (= possessione) 183F 1; duchovním wla- dařítwím jsú jich všecky věci 203° 1. vládnůti, v. impf.: strana diabelská ... wladne a panuje 205 1; zlí duchovní almužníci lakomí jimi wladný 208 2. Srv.: vlásti. vlast, f. = patria: k obraně a polepšení své wlasti domácie 1967 1; přibližujíc sě k nebeské wlaſti (= ad patriam) 208r 1. vlásti, v. impf. = possidere: nic nebudete wláſti (= possidebitis) 182 2; aby zbožie neměli v světě, ani jím wladli 1867 1; atd. Srv.: vládnúti. vlíti, v. pf. = infundere: aby ... wlil co člověku Ducha svatého (= infundere) 2031 1. vnaditi, v. impf. [= allicere]: kterážto žádost ... k světu viece tiehne a wnadí (= est allectiva) 200° 2. vniknúti, v. pf.: že gfú v to bohatstvie... wnikli 194 I. vnitř, adv.: Kristus ... člověku dává sě wnitř na duši 193f 2. vóbec, adv.: věřiti wobec všemu tomu 193 1; aby všecko wobec měli 198r 2. 12*
179 do dobrých duchovních ... 194 1; aby každý . . . světlo widiel (= vi- deant) 200° 1; atd. viece, viec, adv. = plus: wiece osvěcují sě (= plus) 181 1; čím sě wiece zjevuje (= diffusius) 1811 1; wiéc než třidceti let (= 30 annis et amplius) 1811 2; mnohem wiece hřěšie (= multipliciter magis) 187 2; tiem wiece v hřiechu... sě zatvrzují (= *de tanto) 188r 1; po všem křesťanství naywiece zpra- vují ... 183° 1; aby v světě naywiec panoval 190° 2. viera, f. = fides: rozum viéry křesťanské 181° 1; jakožto pwú wieru (= fidem) 1827 I; má tuto wieru kázati (= fidem) 181 1; atd. vč. vina, f. = culpa: svú winu Bohu připisuje (= culpam) 187 2. víno, n. = vinum: žejtlík wína (= vini) 209° 1. vkupovati sě, v. impf.: nadánie .. . v kteréžto fie lakomě wkupugí 1987 2. vladařstvie, n. = possessio: a nic jiného wladarftwie ... (= possessione) 183F 1; duchovním wla- dařítwím jsú jich všecky věci 203° 1. vládnůti, v. impf.: strana diabelská ... wladne a panuje 205 1; zlí duchovní almužníci lakomí jimi wladný 208 2. Srv.: vlásti. vlast, f. = patria: k obraně a polepšení své wlasti domácie 1967 1; přibližujíc sě k nebeské wlaſti (= ad patriam) 208r 1. vlásti, v. impf. = possidere: nic nebudete wláſti (= possidebitis) 182 2; aby zbožie neměli v světě, ani jím wladli 1867 1; atd. Srv.: vládnúti. vlíti, v. pf. = infundere: aby ... wlil co člověku Ducha svatého (= infundere) 2031 1. vnaditi, v. impf. [= allicere]: kterážto žádost ... k světu viece tiehne a wnadí (= est allectiva) 200° 2. vniknúti, v. pf.: že gfú v to bohatstvie... wnikli 194 I. vnitř, adv.: Kristus ... člověku dává sě wnitř na duši 193f 2. vóbec, adv.: věřiti wobec všemu tomu 193 1; aby všecko wobec měli 198r 2. 12*
Strana 180
180 voda, f. = aqua: ryby vytaženie [chyb. m. vytažené] z wody (= deaqua) . . . mohú živy býti bez wody 208r 2. vóle, f. = voluntas: nevie, jestli to wole božie (= voluntatis) 1921 1; tak sě woli boží pro- tiviti (= voluntati) 192° 2; protiv boží woli 184 2; k boží woli (= *sub colore divini beneplaciti) 186' 2; nenieť na woli nižádného duchovnieho, by . . . 201° 1. volenie, n. = electio: wolenye svého papeže má za pravé(ho) (= elecciones) 190° 1; nechtěli sě plésti v wolenié 190° 2. volený, m. (z part.): málo jeho wolených s ním drží 188 1. Srovnej vyvolený. voliti, v. impf. = eligere: wole sobě jednoho 190° 2; taktě byl svatý Matúš wolen (= *eligerunt) . . . kdy bywa ta dva papeže wolená protivná sobě (= electi fuerint) . . . toho jistého woleneho 190° 1; vprostřed, adv. = in medio: wproftřed synóv izrahelských (= in medio) 182° I. vrátiti sě, v. pf. = redire: aby ... fie měl k němu zasě wratiti (= redire) 1867 I. vrci, v. pf. = mittere: wrz na ni kamenem (= mittat) 182° 2. vsieti, v. pf. = seminare: jiné údy diabelské wfaté v cierkev (= que seminantur) 1821 1; jsúť kacieři široce v cierkev svatú wfieti (= sunt seminati) 1961 2. vstúpenie, n. = ascensio: po božiem witupení (= post ascensionem) 204 2. vstúpiti, v. pf. [= ascendere]: Kristus, chtě na nebesa wſtupiti (= *in ascensu) 200 I. však, adv. = tamen: ale wſak proto ne za jisté .. . má držěti 191° 1; ale wſak vieme ze zá- kona božieho .. . (= tamen) 208 1. všecek, všechen, atp. v. veš. všelikaký, pron. = quicunque: budu súditi wſſelikaleho [chyb. m.: -keho] člověka (= quoscunque) 1811 1. všemohúcí, adj. = omnipotens: že Kristus jest Pán ... a také že je wſemohúcí (= omnipotens) 2081 1. vštřepiti, v. pf.: jsúť kacieři široce v cierkev svatú ... wſtiepeni 1961 2. Atěliti sě, v. pf. = incarnari: proto fie geft Kristus wtielil (= incarnatus est) 181° 2.
180 voda, f. = aqua: ryby vytaženie [chyb. m. vytažené] z wody (= deaqua) . . . mohú živy býti bez wody 208r 2. vóle, f. = voluntas: nevie, jestli to wole božie (= voluntatis) 1921 1; tak sě woli boží pro- tiviti (= voluntati) 192° 2; protiv boží woli 184 2; k boží woli (= *sub colore divini beneplaciti) 186' 2; nenieť na woli nižádného duchovnieho, by . . . 201° 1. volenie, n. = electio: wolenye svého papeže má za pravé(ho) (= elecciones) 190° 1; nechtěli sě plésti v wolenié 190° 2. volený, m. (z part.): málo jeho wolených s ním drží 188 1. Srovnej vyvolený. voliti, v. impf. = eligere: wole sobě jednoho 190° 2; taktě byl svatý Matúš wolen (= *eligerunt) . . . kdy bywa ta dva papeže wolená protivná sobě (= electi fuerint) . . . toho jistého woleneho 190° 1; vprostřed, adv. = in medio: wproftřed synóv izrahelských (= in medio) 182° I. vrátiti sě, v. pf. = redire: aby ... fie měl k němu zasě wratiti (= redire) 1867 I. vrci, v. pf. = mittere: wrz na ni kamenem (= mittat) 182° 2. vsieti, v. pf. = seminare: jiné údy diabelské wfaté v cierkev (= que seminantur) 1821 1; jsúť kacieři široce v cierkev svatú wfieti (= sunt seminati) 1961 2. vstúpenie, n. = ascensio: po božiem witupení (= post ascensionem) 204 2. vstúpiti, v. pf. [= ascendere]: Kristus, chtě na nebesa wſtupiti (= *in ascensu) 200 I. však, adv. = tamen: ale wſak proto ne za jisté .. . má držěti 191° 1; ale wſak vieme ze zá- kona božieho .. . (= tamen) 208 1. všecek, všechen, atp. v. veš. všelikaký, pron. = quicunque: budu súditi wſſelikaleho [chyb. m.: -keho] člověka (= quoscunque) 1811 1. všemohúcí, adj. = omnipotens: že Kristus jest Pán ... a také že je wſemohúcí (= omnipotens) 2081 1. vštřepiti, v. pf.: jsúť kacieři široce v cierkev svatú ... wſtiepeni 1961 2. Atěliti sě, v. pf. = incarnari: proto fie geft Kristus wtielil (= incarnatus est) 181° 2.
Strana 181
181 vtisknúti, v. pf.: u veliké úřady a dóstojenstvie fie wtifknucze (= aspirant) 184 2. vyčistiti, v. pf. = *reprimere: když gfú ty zlosti duchovních wyčiftieny (= *repressa sunt) 186r 2. vyčištěnie, n. = purgatio: nemiením jiného, jediné najviece wyčiftienié a navedenie stavu kněž- ského (= purgacionem) 195° 2. vydánie, n.: pro jich wydanie listóv 192° 2. vydati, v. pf. = dare: Pán Buoh wydal ta přikázanie 184 2; naučenie, kteréžto geſt Pán Ježíš wydal (= dederat) 196 2; země od nebe béře pomoc, aby plod svój wydala 200° 1; podle řehol wydaných v mém zákoně 182° I. vydávati, v. impf. = dare: obecnú řeholu wydawage 185° I; jeden kletbu geft wydawal na dru- hého 183° 2; falešní proroci budu znamenie wydawati (= dabunt) 195f 2. vyháněti, v. impf. = ejicere: a diably gfme k tomu wyhánieli (= ejecimus) 1951 1. vykladač, m. = interpres: najlepší wykladač toho zákona (= interpres) 184 1. vykládati, v. impf.: jinak zpět ji wykladagíce 185r 1; kdyby ... zákon boží právě lidem wykladali 191° 2. vykopati, v. pf.: wykopali gfú sobě čisterny 186r 1. výmluva, f. = excusatio: aniž jest jich podobná wymluwa (= excusacio) 183° I. vymlůvati, v. impf.: viece potvrzují zlosti... nežli wymluwagi 188r I; wymluwagice fie v hřiešiech 209' 1. vymluviti, v. pf. = excusare: to dobré domněnie ... papežóv . . . newymluwie 1941 1; a nemohút fie od toho wymluwiti (= *nec capit dictum istud excusacionem) 1841 I; aby fe nemohl nižádný protiviti neb wymluwiti z neumělosti (= excu- sari) 182° 2. vymyšlovati, v. impf. = fingere: že wymyflugeš sobě, aby žákovstvo bylo ... (= fingis) 187 I. vynieti, v. pf.: nemóžeš z toho wyniéti a dovésti 202 I. vynímati, v. impf.: právě z mé řeči wynimafs 199 I. vyníti, v. pf. = procedere, oriri: mnoho zlého wyfílo z toho (= oriri possent) 190° I; zjevnějšie střěla newyffla geft ještě z tvého túla (= non processit) 209 2.
181 vtisknúti, v. pf.: u veliké úřady a dóstojenstvie fie wtifknucze (= aspirant) 184 2. vyčistiti, v. pf. = *reprimere: když gfú ty zlosti duchovních wyčiftieny (= *repressa sunt) 186r 2. vyčištěnie, n. = purgatio: nemiením jiného, jediné najviece wyčiftienié a navedenie stavu kněž- ského (= purgacionem) 195° 2. vydánie, n.: pro jich wydanie listóv 192° 2. vydati, v. pf. = dare: Pán Buoh wydal ta přikázanie 184 2; naučenie, kteréžto geſt Pán Ježíš wydal (= dederat) 196 2; země od nebe béře pomoc, aby plod svój wydala 200° 1; podle řehol wydaných v mém zákoně 182° I. vydávati, v. impf. = dare: obecnú řeholu wydawage 185° I; jeden kletbu geft wydawal na dru- hého 183° 2; falešní proroci budu znamenie wydawati (= dabunt) 195f 2. vyháněti, v. impf. = ejicere: a diably gfme k tomu wyhánieli (= ejecimus) 1951 1. vykladač, m. = interpres: najlepší wykladač toho zákona (= interpres) 184 1. vykládati, v. impf.: jinak zpět ji wykladagíce 185r 1; kdyby ... zákon boží právě lidem wykladali 191° 2. vykopati, v. pf.: wykopali gfú sobě čisterny 186r 1. výmluva, f. = excusatio: aniž jest jich podobná wymluwa (= excusacio) 183° I. vymlůvati, v. impf.: viece potvrzují zlosti... nežli wymluwagi 188r I; wymluwagice fie v hřiešiech 209' 1. vymluviti, v. pf. = excusare: to dobré domněnie ... papežóv . . . newymluwie 1941 1; a nemohút fie od toho wymluwiti (= *nec capit dictum istud excusacionem) 1841 I; aby fe nemohl nižádný protiviti neb wymluwiti z neumělosti (= excu- sari) 182° 2. vymyšlovati, v. impf. = fingere: že wymyflugeš sobě, aby žákovstvo bylo ... (= fingis) 187 I. vynieti, v. pf.: nemóžeš z toho wyniéti a dovésti 202 I. vynímati, v. impf.: právě z mé řeči wynimafs 199 I. vyníti, v. pf. = procedere, oriri: mnoho zlého wyfílo z toho (= oriri possent) 190° I; zjevnějšie střěla newyffla geft ještě z tvého túla (= non processit) 209 2.
Strana 182
182 vypisovati, v. impf.: kterýžto řád Pán Buoh wypifuge tomu stavu 195 2. vypiti, v. pf. = potare: člověk móž dobřě ... žejtlík vína pojednú wypiti (= potare) 209° 1. vypleti, v. pf.: každé zlé zštiepenie cierkvi svaté ... bude wypleno (= evacuabitur) 199° 2. vypraviti sě, v. pf.: častokráte bývají zapleteni na svém svědomí, že nevědie fe kterak wyprawiti 205° 2. vypravovati, v. impf. = *reserare: přieliš zjevně wyprawugeš obyčeje (= reseras) 186f I. vysoko, adv.: tak sě wyfoko a široce povzdvihla 186° 2. vysoký, adj.: ten život wyfoky 181 2; na wyfoké hoře 184 2; skrze ty wyſoké a ka- menné zdi 200° 2; od naywyffieho Pána (= capitali) 187 2. vystřiehati sě, v. impf. = evitare: mají ſie toho velikého nebezpečenstvie wyſtriéhati (= evitare) 210' 2; slušie ſie jich varovati a wyſtriéhati 190° 2; kterak ſie móžeš wyſtriéhati toho, by . . . (= subterfugere) 196° I; hřiechóv fie wyſtriéhage 201° 1; aj. vysvoboditi, v. pf.: když by ... z toho byli wyſwobozeni 1987 z. vytáhnúti, v. pf. = extrahere: ryby wytaženié [chyb. m. wytažené] z vody mohú býti živy za chvíli = extracti) 208r 2. vyvésti, v. pf. = concludere: byť neuměl z toho ... něco dobrého wywefti 197 1; z té chtie lstivě faleš wywefti (= concludendo) 210° I. vyvolený, m. (z part.): velmět jest málo wywolenych 190f 1. Srovnej volený. vyvracenie, n. = vomitus: jakožto pes k svému wywracení (= vomitum) 1867 1. vyznati, v. pf.: proti nim geft sám pravdu wyznal 189 2; jeliž by pravú prawdu wy- znali (= proderint) 198° 1. vyznávati, v. impf.: protož toho zjevně před lidmi newyznawagí 1987 1; proti sobě pravdy newyznawagice 197° 2. v zácně, adv.: jako je Kristus k své milosti wzacnie přijímá 193 2; ty dobré skutky .. . móž činiti lépe a Bohu wzacniegié kromě těch zákonóv (= *plus Deo placencia) 199 2.
182 vypisovati, v. impf.: kterýžto řád Pán Buoh wypifuge tomu stavu 195 2. vypiti, v. pf. = potare: člověk móž dobřě ... žejtlík vína pojednú wypiti (= potare) 209° 1. vypleti, v. pf.: každé zlé zštiepenie cierkvi svaté ... bude wypleno (= evacuabitur) 199° 2. vypraviti sě, v. pf.: častokráte bývají zapleteni na svém svědomí, že nevědie fe kterak wyprawiti 205° 2. vypravovati, v. impf. = *reserare: přieliš zjevně wyprawugeš obyčeje (= reseras) 186f I. vysoko, adv.: tak sě wyfoko a široce povzdvihla 186° 2. vysoký, adj.: ten život wyfoky 181 2; na wyfoké hoře 184 2; skrze ty wyſoké a ka- menné zdi 200° 2; od naywyffieho Pána (= capitali) 187 2. vystřiehati sě, v. impf. = evitare: mají ſie toho velikého nebezpečenstvie wyſtriéhati (= evitare) 210' 2; slušie ſie jich varovati a wyſtriéhati 190° 2; kterak ſie móžeš wyſtriéhati toho, by . . . (= subterfugere) 196° I; hřiechóv fie wyſtriéhage 201° 1; aj. vysvoboditi, v. pf.: když by ... z toho byli wyſwobozeni 1987 z. vytáhnúti, v. pf. = extrahere: ryby wytaženié [chyb. m. wytažené] z vody mohú býti živy za chvíli = extracti) 208r 2. vyvésti, v. pf. = concludere: byť neuměl z toho ... něco dobrého wywefti 197 1; z té chtie lstivě faleš wywefti (= concludendo) 210° I. vyvolený, m. (z part.): velmět jest málo wywolenych 190f 1. Srovnej volený. vyvracenie, n. = vomitus: jakožto pes k svému wywracení (= vomitum) 1867 1. vyznati, v. pf.: proti nim geft sám pravdu wyznal 189 2; jeliž by pravú prawdu wy- znali (= proderint) 198° 1. vyznávati, v. impf.: protož toho zjevně před lidmi newyznawagí 1987 1; proti sobě pravdy newyznawagice 197° 2. v zácně, adv.: jako je Kristus k své milosti wzacnie přijímá 193 2; ty dobré skutky .. . móž činiti lépe a Bohu wzacniegié kromě těch zákonóv (= *plus Deo placencia) 199 2.
Strana 183
183 vzácnost, f. = dignitas: nic jemu milosti neubývá ani před Bohem wzacnoſti 1921 2; nevie ... své wzácnofti před Bohem (= dignitatem) 202 2. vzácný, adj.: kterak mnoho jest Bohu wzacna (t. modlitba) k spasení člověka (= quan- tum Deus ipsam acceptaverit) 202° 1. vzatek, m.: hledě na tělestný wzatek 202° I. vzdáliti sě, v. pf. = *deficere: aniž by Buoh wzdalil ſie (= deficere) 182° I. Srv.: zdáliti. vzdalovati sě, v. impf. = *deficere: by fie oni skrze své hřiechy od něho newzdalowali (= deficiat) 1821 1. Srv.: zdalovati sě. vzdávati, v. impf. = ministrare: aby některé zvláštnie věci posvátné sami wzdawali (= ministrandi) 210 2. vzieti, v. pf. = capere: Rímené wezmý miesto naše (= tollent) 187 2; wezma sobě něco jakožto za vieru (= capitur) 189 1; k tomu wezmýc vešken nynější běh 183 I; aby wzeli korunu nepohynulú (= *percipiatis) 185 2; atd. vznieti, v. impf. = sonare: k tomu wzní jeho svaté čtenie (= sonat) 185 2; bully psané, ješto wzniegí k jich lakomství (= sonant) 187 2. vzteklý, adj. = rapidus: wztekly pes (= rapido) 1931 2. vždy, adv. = semper: že by Kristus wzdy musěl znova z nebe k nám sstupovati (= semper) 203 1; mělli by sě po tom člověk wzdy zpravovati 189 2; mělali by před Bohem wždy většie strana obdržěti 190f I. praep. = ex, de: z té božie stránky (= de) 181 2; z prvnieho přikázanie (= ex) 1821 2; z ptactva neb z dobytka (= de) 183 2; z statečku chudých (= de) 203 2; atd. vč.; z úmysla (= ex animo) 181° 1; z toho aby učil (= et sic) 181° 2; aby ta zlost byla .. . z kořene zkažena 184' 1; atd. za, praep.: I. S gt.: za tohoto věku 184 2; II. S acc.: zdá sě druhým za podobné 181° 1; za hlavu jmieti 183 I; obět za hřiechy (= pro) 183 2; věřiti za svú vieru 184 1; věřiti... ale ne jakožto za vieru (= non ex fide) 192° I; aby... dal svój život za mnohé (= pro) 184 2; atd.; za malú chvíli (= ad) 186 2; nešel jest déšť za tři léta (= tribus annis) 202 2. zadrženie, n.: bezprávné zadrženié 1977 1. z,
183 vzácnost, f. = dignitas: nic jemu milosti neubývá ani před Bohem wzacnoſti 1921 2; nevie ... své wzácnofti před Bohem (= dignitatem) 202 2. vzácný, adj.: kterak mnoho jest Bohu wzacna (t. modlitba) k spasení člověka (= quan- tum Deus ipsam acceptaverit) 202° 1. vzatek, m.: hledě na tělestný wzatek 202° I. vzdáliti sě, v. pf. = *deficere: aniž by Buoh wzdalil ſie (= deficere) 182° I. Srv.: zdáliti. vzdalovati sě, v. impf. = *deficere: by fie oni skrze své hřiechy od něho newzdalowali (= deficiat) 1821 1. Srv.: zdalovati sě. vzdávati, v. impf. = ministrare: aby některé zvláštnie věci posvátné sami wzdawali (= ministrandi) 210 2. vzieti, v. pf. = capere: Rímené wezmý miesto naše (= tollent) 187 2; wezma sobě něco jakožto za vieru (= capitur) 189 1; k tomu wezmýc vešken nynější běh 183 I; aby wzeli korunu nepohynulú (= *percipiatis) 185 2; atd. vznieti, v. impf. = sonare: k tomu wzní jeho svaté čtenie (= sonat) 185 2; bully psané, ješto wzniegí k jich lakomství (= sonant) 187 2. vzteklý, adj. = rapidus: wztekly pes (= rapido) 1931 2. vždy, adv. = semper: že by Kristus wzdy musěl znova z nebe k nám sstupovati (= semper) 203 1; mělli by sě po tom člověk wzdy zpravovati 189 2; mělali by před Bohem wždy většie strana obdržěti 190f I. praep. = ex, de: z té božie stránky (= de) 181 2; z prvnieho přikázanie (= ex) 1821 2; z ptactva neb z dobytka (= de) 183 2; z statečku chudých (= de) 203 2; atd. vč.; z úmysla (= ex animo) 181° 1; z toho aby učil (= et sic) 181° 2; aby ta zlost byla .. . z kořene zkažena 184' 1; atd. za, praep.: I. S gt.: za tohoto věku 184 2; II. S acc.: zdá sě druhým za podobné 181° 1; za hlavu jmieti 183 I; obět za hřiechy (= pro) 183 2; věřiti za svú vieru 184 1; věřiti... ale ne jakožto za vieru (= non ex fide) 192° I; aby... dal svój život za mnohé (= pro) 184 2; atd.; za malú chvíli (= ad) 186 2; nešel jest déšť za tři léta (= tribus annis) 202 2. zadrženie, n.: bezprávné zadrženié 1977 1. z,
Strana 184
184 zadržěti, v. pf.: almužny časné, časem svým dávané, a někdy rozumně zadržené ... nemohú někdy rozumně zadržiény býti 208 2. zádušie, n. = spirituale suffragium: ale že by to bylo zaduffie 210 1; skrze zadufié na věčnosti založené (= spiritualia suffragia) 201 1; v těch duchovních zadufíí (= spiritua- libus suffragiis) 200° 2. zahrada, f. = hortus: modlil se jest za své věrné pod nebem i v zahradie (= in horto) 200° 2. zahubiti, v. pf. = occidere: pakli mě proto zahubié (= *si occisio eveniat) 203 2; Kristovo člově- čenstvie gſú zahubili (= occiderant) 187° 2. zahubovati, v. impf.: jakožto ten, kto zahubuge syna i obětuje jeho 203 2. zahynúti, v. pf. = deperire: mezi lidmi viera by zahynula (= deperiret) .. . právo světské . .. to by také zahynulo (= deperirent) 191° 1; aj. zacházeti, v. impf.: u větší blud zachazléš 1877 1; zachazlé potom u věččie bludy (= *facit errores) 189' 2; tiem viece v těžšie hřiechy zachazegí 208r 2. zachovánie, n. = observantia: záleží viece na zachowaní pravém toho stavu (= in observancia) 195 2. zachovati, v. pf. = observare: od modliteb takowých zachoway nás Pane Bože (= *libera) 203 I; zachowayme sobě život Kristóv (= observemus) 194 2; chudý život .. . zachowati (= observari) 186r 2; zachowalt geft právě... tu pravú řeholu (= servavit) 196' 2; aby ... preláti zachovali fobie moc a úřad (= reservent) 210r 2; coť on potvrzuje ... aby drženo bylo a zacho- wano 184' 1; atd. zachovávati, v. impf. = servare: aby táž přikázanie ... zachowawali kněžie (= servare) 184 2; aj. zajisté, adv. = quidem: zagiſté podle proroctvie ... 183 1; neb zagiíte mnohotě bylo svatých (= quidem) 188r 2; atd. zajíti, v. pf.: v znamenitějšie bludy zafíli 189° 2. zajtra, adv. = cras: zaytra neb po malé chvíli (= cras) 2081 1. zajtřejší, adj. = crastinus: neroďte pečovati o zaytřeifrém dni, neb zaytřeifí den budeť .. . (= crasti- num — crastinus) 2081 1. základ, m. [= fundamentum]: ješto nemá zakladu v zákoně božiem (= fundatam) 189 I.
184 zadržěti, v. pf.: almužny časné, časem svým dávané, a někdy rozumně zadržené ... nemohú někdy rozumně zadržiény býti 208 2. zádušie, n. = spirituale suffragium: ale že by to bylo zaduffie 210 1; skrze zadufié na věčnosti založené (= spiritualia suffragia) 201 1; v těch duchovních zadufíí (= spiritua- libus suffragiis) 200° 2. zahrada, f. = hortus: modlil se jest za své věrné pod nebem i v zahradie (= in horto) 200° 2. zahubiti, v. pf. = occidere: pakli mě proto zahubié (= *si occisio eveniat) 203 2; Kristovo člově- čenstvie gſú zahubili (= occiderant) 187° 2. zahubovati, v. impf.: jakožto ten, kto zahubuge syna i obětuje jeho 203 2. zahynúti, v. pf. = deperire: mezi lidmi viera by zahynula (= deperiret) .. . právo světské . .. to by také zahynulo (= deperirent) 191° 1; aj. zacházeti, v. impf.: u větší blud zachazléš 1877 1; zachazlé potom u věččie bludy (= *facit errores) 189' 2; tiem viece v těžšie hřiechy zachazegí 208r 2. zachovánie, n. = observantia: záleží viece na zachowaní pravém toho stavu (= in observancia) 195 2. zachovati, v. pf. = observare: od modliteb takowých zachoway nás Pane Bože (= *libera) 203 I; zachowayme sobě život Kristóv (= observemus) 194 2; chudý život .. . zachowati (= observari) 186r 2; zachowalt geft právě... tu pravú řeholu (= servavit) 196' 2; aby ... preláti zachovali fobie moc a úřad (= reservent) 210r 2; coť on potvrzuje ... aby drženo bylo a zacho- wano 184' 1; atd. zachovávati, v. impf. = servare: aby táž přikázanie ... zachowawali kněžie (= servare) 184 2; aj. zajisté, adv. = quidem: zagiſté podle proroctvie ... 183 1; neb zagiíte mnohotě bylo svatých (= quidem) 188r 2; atd. zajíti, v. pf.: v znamenitějšie bludy zafíli 189° 2. zajtra, adv. = cras: zaytra neb po malé chvíli (= cras) 2081 1. zajtřejší, adj. = crastinus: neroďte pečovati o zaytřeifrém dni, neb zaytřeifí den budeť .. . (= crasti- num — crastinus) 2081 1. základ, m. [= fundamentum]: ješto nemá zakladu v zákoně božiem (= fundatam) 189 I.
Strana 185
185 zakládati, v. impf. = fundare: žeť gfú bláznivě ty věčné almužny zakladali (= fundaverant) 208 2. zákon, m. = lex, testamentum: I. zakon křesťanský nás vede 189° 1; antikristóv zakon (= lex) 186° 2; v božiem zakonie (= *fides scripture) 190 2; mým zakonem (= per meam legem) 181° 1; atd. II. na kněží starého zakona (= legis) 182° 1; třetí dóvod starého za- kona (= testamenti) 183 2; v starém i v novém zakonie 182° 2; atd. vč. zákonní, adj. = legitimus: toto zakónié přikázanie (= legitimum) 182° 1; pod podobenstvím za- konnié dobroty 1957 I. zákonničí, adj.: zakonničie modlitby 201 2; skrze modlitby zakonničlé v klášteřiech 201 1. zákonník, m. = pharisaeus, religiosus: také i zakonníci, zvláštnost milujíce ... 185r 2; mistrové a zakonníci (= pharisei) 186° 1; biskupové a zakonníci (= pharisei) 187 2; až do najmenšieho zakonníka (= religiosum) 196r 2. zákonný, adj.: nechajíc zakonné chudoby 209° 2. záležeti, v. impf. = fundatum esse: naděje našeho zaslúženie na vieře zalezí (= est fundata) 1931 1; kte- rýžto řád vieme, že nezaleží na rozmnožení ... (= non stare in multi- tudine) 195' 2; na němžto cierkev svatá najviec zalezí 195 1; na čem zalezý dóstojenstvie duchovnie 1851 I. založenie, n. = fundamentum: . . . jakožto zalozenié drží ... (= fundamentum) 181° 1; jinde nemóž jmieti zalozenié (= fundamento) 187 2; nemají zalozenié v skutciech (= fundantur) 1921 1; z téhož zlého zalozenié (= *pari evidencia) 1921 2 založiti, v. pf. = fundare: viem, žeť geft nezaložil takových almužen (= non fundavit) 208r 1. založený: dobrý život, založený v zákoně božiem (= *fundacionem) 194° 1; viera ve čtení zalozená (= evangelica) 184 2; pravdy božie ve čtení božiem založené (= evangelice) 187 2. zamietati, v. impf. = repellere: Buoh ... je od sebe zamietá (= repellere) 203r 2; . . . ješto jistějšic a lepšie zamieta 194 2; první stránku toho přikázanie tu zamietagí (= *deserimus) 182 1; naučila si sě zamietati rozličností rozumóv (= *subterfugere) 191° 1. zamysliti, v. pf. = *introducere: řehola, kterú ge zamylil svatý František (= *condebat) 200° 1; ti, ješto gfú ty zákony najprvé uvedli a zamylili 199 2; jiní zákonové gfú zamyſleni diabelským návodem (= introducte) 199° I;
185 zakládati, v. impf. = fundare: žeť gfú bláznivě ty věčné almužny zakladali (= fundaverant) 208 2. zákon, m. = lex, testamentum: I. zakon křesťanský nás vede 189° 1; antikristóv zakon (= lex) 186° 2; v božiem zakonie (= *fides scripture) 190 2; mým zakonem (= per meam legem) 181° 1; atd. II. na kněží starého zakona (= legis) 182° 1; třetí dóvod starého za- kona (= testamenti) 183 2; v starém i v novém zakonie 182° 2; atd. vč. zákonní, adj. = legitimus: toto zakónié přikázanie (= legitimum) 182° 1; pod podobenstvím za- konnié dobroty 1957 I. zákonničí, adj.: zakonničie modlitby 201 2; skrze modlitby zakonničlé v klášteřiech 201 1. zákonník, m. = pharisaeus, religiosus: také i zakonníci, zvláštnost milujíce ... 185r 2; mistrové a zakonníci (= pharisei) 186° 1; biskupové a zakonníci (= pharisei) 187 2; až do najmenšieho zakonníka (= religiosum) 196r 2. zákonný, adj.: nechajíc zakonné chudoby 209° 2. záležeti, v. impf. = fundatum esse: naděje našeho zaslúženie na vieře zalezí (= est fundata) 1931 1; kte- rýžto řád vieme, že nezaleží na rozmnožení ... (= non stare in multi- tudine) 195' 2; na němžto cierkev svatá najviec zalezí 195 1; na čem zalezý dóstojenstvie duchovnie 1851 I. založenie, n. = fundamentum: . . . jakožto zalozenié drží ... (= fundamentum) 181° 1; jinde nemóž jmieti zalozenié (= fundamento) 187 2; nemají zalozenié v skutciech (= fundantur) 1921 1; z téhož zlého zalozenié (= *pari evidencia) 1921 2 založiti, v. pf. = fundare: viem, žeť geft nezaložil takových almužen (= non fundavit) 208r 1. založený: dobrý život, založený v zákoně božiem (= *fundacionem) 194° 1; viera ve čtení zalozená (= evangelica) 184 2; pravdy božie ve čtení božiem založené (= evangelice) 187 2. zamietati, v. impf. = repellere: Buoh ... je od sebe zamietá (= repellere) 203r 2; . . . ješto jistějšic a lepšie zamieta 194 2; první stránku toho přikázanie tu zamietagí (= *deserimus) 182 1; naučila si sě zamietati rozličností rozumóv (= *subterfugere) 191° 1. zamysliti, v. pf. = *introducere: řehola, kterú ge zamylil svatý František (= *condebat) 200° 1; ti, ješto gfú ty zákony najprvé uvedli a zamylili 199 2; jiní zákonové gfú zamyſleni diabelským návodem (= introducte) 199° I;
Strana 186
186 zamyšlený: leccos jiného, od lidí zamyíleného 189 1; v těch za- mylenych listech 187 2; bully s odpustky zamylenými 185 2. Srv.: zamýšleti. zamyšlenie, n. = fantasma: neb to všecko zamyſlenié tasmata) 204' 1. zamýšleti, v. impf.: dieš, že sobě zamylém, by ... (= fingo) 194 2. zapisovati, v. impf.: listové, jimižto lidé sobě fie zapifugí (= *que fiunt) 191° 1. zaplacovati, v. impf.: těm, ješto jim za to viece zaplacugí 201° 2. zaplésti, v. pf.: cěsta božie aby fie zapletla 190° 2. zapletenie, n.: v světské věci neřádné zapletenié 205r 2. zapomenutie, n.: chudoba Kristova . . . jest na zapomenutie srdcí kněžských dána 186° 2. zápověd, f.: o té boží zapowiedi 1867 1. zapověděnie, n.: neb jest to tak zapowiedlenie tvrdé od Boha (= prohibitum) 183° I; podobná jest příčina o zapowiediení ... 186 1. zapověděti, v. pf. = prohibere: zapowiediellit geft Pán Buoh byl... (= reprobavit) 1867 1; a kněžím jest zapowiedieno to 1831 2; protivie se tak velmi zapowiedienemv od Boha . . . panství 183 2; aj. zapřieti, v. pf. = negare: ne proto máme Pána Krista zapřiéti (= negare) 194 2. zarmucovati, v. impf. = perturbare: on převracie všecka královstvie i ciesařstvie zarmvcuge (= pertur- bavit) 197° 2. zasě, adv.: také zafie slúžiti 181 1; druhý též zafie proti němu 183 2; aby žá- kovstvo Kristovo zafie sč navrátilo 186r 2; aby měštěníné ponenští vzeli zaſie ... (= rehabere) 1947 1. zaslúženie, n. = meritum: mocí svého umučenie a zaſluženié (= meriti) 186r 2; podle jeho zaſlu- zenie a želenie (= meritum) 192 2; učiti je cěstě pravé zaſluzením blahoslavenstvié (= ad promerendum) 181° 1; aj. zaslúžiti, v. pf. = mereri: zaſlužiti fobie věčného blahoslavenstvie (= mereri) 187 1. zastaralý, adj. z part.: zaftaralý a dávný obyčej 210 I. . . . v cierkev svatú uvedené, nemá ... (= fan-
186 zamyšlený: leccos jiného, od lidí zamyíleného 189 1; v těch za- mylenych listech 187 2; bully s odpustky zamylenými 185 2. Srv.: zamýšleti. zamyšlenie, n. = fantasma: neb to všecko zamyſlenié tasmata) 204' 1. zamýšleti, v. impf.: dieš, že sobě zamylém, by ... (= fingo) 194 2. zapisovati, v. impf.: listové, jimižto lidé sobě fie zapifugí (= *que fiunt) 191° 1. zaplacovati, v. impf.: těm, ješto jim za to viece zaplacugí 201° 2. zaplésti, v. pf.: cěsta božie aby fie zapletla 190° 2. zapletenie, n.: v světské věci neřádné zapletenié 205r 2. zapomenutie, n.: chudoba Kristova . . . jest na zapomenutie srdcí kněžských dána 186° 2. zápověd, f.: o té boží zapowiedi 1867 1. zapověděnie, n.: neb jest to tak zapowiedlenie tvrdé od Boha (= prohibitum) 183° I; podobná jest příčina o zapowiediení ... 186 1. zapověděti, v. pf. = prohibere: zapowiediellit geft Pán Buoh byl... (= reprobavit) 1867 1; a kněžím jest zapowiedieno to 1831 2; protivie se tak velmi zapowiedienemv od Boha . . . panství 183 2; aj. zapřieti, v. pf. = negare: ne proto máme Pána Krista zapřiéti (= negare) 194 2. zarmucovati, v. impf. = perturbare: on převracie všecka královstvie i ciesařstvie zarmvcuge (= pertur- bavit) 197° 2. zasě, adv.: také zafie slúžiti 181 1; druhý též zafie proti němu 183 2; aby žá- kovstvo Kristovo zafie sč navrátilo 186r 2; aby měštěníné ponenští vzeli zaſie ... (= rehabere) 1947 1. zaslúženie, n. = meritum: mocí svého umučenie a zaſluženié (= meriti) 186r 2; podle jeho zaſlu- zenie a želenie (= meritum) 192 2; učiti je cěstě pravé zaſluzením blahoslavenstvié (= ad promerendum) 181° 1; aj. zaslúžiti, v. pf. = mereri: zaſlužiti fobie věčného blahoslavenstvie (= mereri) 187 1. zastaralý, adj. z part.: zaftaralý a dávný obyčej 210 I. . . . v cierkev svatú uvedené, nemá ... (= fan-
Strana 187
187 zatmělý, adj. z part.: jsú lakomí ... bez Ducha svatého zatmielí na své mysli 190° I. zatměti, v. pf. = *soporare: jich epištoly ... zatmieli gfú boží zákon (= soporaverant) 185 2. zatracenie, n. [= condemnatio]: pod pokutú věčného zatracenié 184 2; k zatracení (= ad eternum supplicium) 181° 1; ... ješto pójdú na zatracenié (= presciti) 195 I; pójdú na zatracenié (= *sunt condempnandi) 2101 2. zatratiti, v. pf. = condemnare: že nechtie své duše zatratiti (= condempnari) 210° 2. zatvrditi, v. pf. = indurare: neb gfu diablem zatwrzeni (= induratus) 183 1; jsú zatwrzení kacieři = induratus) 1857 1. zatvrzeně, adv.: smějí tak zatwrzenye držěti 182° 2. zatvrzený v. zatvrditi. zatvrzovati sě, v. impf. = se indurare: v hřicchu ... fie zatwrzugí (= se indurant) 188r 1. zavázanie, n.: mnohá nerozumná zawazanié 199 1; svým žebráckým zákonem a za- wazaním vyznávají ... 198 1. zavázati, v. pf.: v ta nebezpečenstvie nechce sě zawazaty 192° 2; súžil je a zawazal od světské pýchy 197 2; tomuť negfú ani zawazani 1911 2; bylilit gfú kněžie starého zákona (k) kterým přikázaním tvrdě zawazani 184 2. zavazovánie, n.: v zawazowaní mší děje ... sě mnoho neřádu 192) 2. zavazovati, v. impf.: jakožto jiní zákonové zawazugí mnohé zbytečně 199° 1. zavésti, v. pf.: móž jiné mnohé zaweſti v jich svědomí 191° 2; v to geſt již daleko zawedeno takměř všecko žákovstvo 184 2; dobré zemské bylo by daleko zawedeno 191° 1. zavierati, v. impf.: jakožto na tvrdých hradiech sě zawieragí na těch klášteřiech 2007 1. zavoditi, v. impf. = *profundare: v svój hluboký blud kacieřský sám sě hlúbe a hlúbe zawodíš (= te profundas) 202° 2. zavrci, v. pf. = postponere: chtiec pravý boží zákon zawrci (= postponere) 195 2; zawrha zbožie tohoto světa 1867 1; zdaliť geft je zawrhl 1841 1; pravdu zákona no- vého .. . již gſú dávno zawrhli (= *extinxerunt) 187 2; že mají zkaženi býti, zawrženi i opuštěni 199° 2.
187 zatmělý, adj. z part.: jsú lakomí ... bez Ducha svatého zatmielí na své mysli 190° I. zatměti, v. pf. = *soporare: jich epištoly ... zatmieli gfú boží zákon (= soporaverant) 185 2. zatracenie, n. [= condemnatio]: pod pokutú věčného zatracenié 184 2; k zatracení (= ad eternum supplicium) 181° 1; ... ješto pójdú na zatracenié (= presciti) 195 I; pójdú na zatracenié (= *sunt condempnandi) 2101 2. zatratiti, v. pf. = condemnare: že nechtie své duše zatratiti (= condempnari) 210° 2. zatvrditi, v. pf. = indurare: neb gfu diablem zatwrzeni (= induratus) 183 1; jsú zatwrzení kacieři = induratus) 1857 1. zatvrzeně, adv.: smějí tak zatwrzenye držěti 182° 2. zatvrzený v. zatvrditi. zatvrzovati sě, v. impf. = se indurare: v hřicchu ... fie zatwrzugí (= se indurant) 188r 1. zavázanie, n.: mnohá nerozumná zawazanié 199 1; svým žebráckým zákonem a za- wazaním vyznávají ... 198 1. zavázati, v. pf.: v ta nebezpečenstvie nechce sě zawazaty 192° 2; súžil je a zawazal od světské pýchy 197 2; tomuť negfú ani zawazani 1911 2; bylilit gfú kněžie starého zákona (k) kterým přikázaním tvrdě zawazani 184 2. zavazovánie, n.: v zawazowaní mší děje ... sě mnoho neřádu 192) 2. zavazovati, v. impf.: jakožto jiní zákonové zawazugí mnohé zbytečně 199° 1. zavésti, v. pf.: móž jiné mnohé zaweſti v jich svědomí 191° 2; v to geſt již daleko zawedeno takměř všecko žákovstvo 184 2; dobré zemské bylo by daleko zawedeno 191° 1. zavierati, v. impf.: jakožto na tvrdých hradiech sě zawieragí na těch klášteřiech 2007 1. zavoditi, v. impf. = *profundare: v svój hluboký blud kacieřský sám sě hlúbe a hlúbe zawodíš (= te profundas) 202° 2. zavrci, v. pf. = postponere: chtiec pravý boží zákon zawrci (= postponere) 195 2; zawrha zbožie tohoto světa 1867 1; zdaliť geft je zawrhl 1841 1; pravdu zákona no- vého .. . již gſú dávno zawrhli (= *extinxerunt) 187 2; že mají zkaženi býti, zawrženi i opuštěni 199° 2.
Strana 188
188 zavřieti, v. pf. = includere: i s jinými zawrzenými neb zažděnými (= inclusis) 199f I. zazditi, v. pf.: s jinými zavřenými neb zazdienymi 199 1. zázrak, m. = miraculum: toho potvrzují mnohé divy a zazraky (= miracula) 193° 2; viece divóv a zazrakow 195 I; tento člověk mnohé zazraky činí (= signa) 187 2. zažéci, v. pf. = accendere: nižádný nezayze lucerny (= accendit) 200 1. zbaviti, v. pf. = excusare, expurgare: kteřížto je od posluhovánie stolóv zbawili (= excusarunt) 210f 2; když by toho zbytečného byli zbaweni zákonníci (= expurgate) 198° 2. zbavovati, v. impt.: že tak co jest nejistého jistie ... i muk i hřiechóv člověka zbawugi 192° 2. zbohacenie, n.: . . . ješto jsú tomu nadání a zbohacení nikdy nechtěli povoliti 200 2. zbohacovati, v. impf. = ditari: zbohacugí a věččí chlúbu a pýchu vedú (= ditabantur) 1867 1. zbohatěti, v. pf. = *divitem esse: abychme my chudobú jeho zbohatieli (= *ut vos divites esse tis) 1851 2; aby ... zbohatieli mnohým nadáním 200 1. zbor, m. = synagoga: ten zbor Šathanóv . . . nestydie sě (= synagoga) 183 1; nejsú cierkev svatá, ale zbor Šatanóv 191° 2; nevědie jsúli zbor diablóv čili Kristóv (= globus) 192° 1; všecken zbor křesťanstva (= multitudo) 193° 1. zbořiti, v. pf.: ti takoví slibové neřádní ... mají opatrně, což móž býti najspieš, zbo- ření a zkaženi býti 208 2. zbožie, n. = possessio: zbozie světské a časné 187 1; svatý Jeroným nikoli nechtěl toho zbožié miéti (= possessiones) 194 1; má jmieti panstvie a zbožié (= debet esse in temporalibus opulenta) 181° 2; v jich panství a zboží 194' 1; ajč. zbuditi, v. pf.: kněžím pokorným, od Boha k tomu zbuzeným 184 I. zbúřiti, v. pf. [= turbare]: a co by viece cierkev svatú zbúřilo, než to ... (= *turbativa) 199 1. zbuzovati, v. impf. = excitare: zbuzuge k náboženství Pána Ježíše (= *acuit devocionem) 193 1; jímžto by fie lidé zbuzovali k mnohým hřiechóm (= excitet) 186 2. zbytečně, adv.: jakožto jiní zákonové zavazují mnohé zbytečnie 199° I.
188 zavřieti, v. pf. = includere: i s jinými zawrzenými neb zažděnými (= inclusis) 199f I. zazditi, v. pf.: s jinými zavřenými neb zazdienymi 199 1. zázrak, m. = miraculum: toho potvrzují mnohé divy a zazraky (= miracula) 193° 2; viece divóv a zazrakow 195 I; tento člověk mnohé zazraky činí (= signa) 187 2. zažéci, v. pf. = accendere: nižádný nezayze lucerny (= accendit) 200 1. zbaviti, v. pf. = excusare, expurgare: kteřížto je od posluhovánie stolóv zbawili (= excusarunt) 210f 2; když by toho zbytečného byli zbaweni zákonníci (= expurgate) 198° 2. zbavovati, v. impt.: že tak co jest nejistého jistie ... i muk i hřiechóv člověka zbawugi 192° 2. zbohacenie, n.: . . . ješto jsú tomu nadání a zbohacení nikdy nechtěli povoliti 200 2. zbohacovati, v. impf. = ditari: zbohacugí a věččí chlúbu a pýchu vedú (= ditabantur) 1867 1. zbohatěti, v. pf. = *divitem esse: abychme my chudobú jeho zbohatieli (= *ut vos divites esse tis) 1851 2; aby ... zbohatieli mnohým nadáním 200 1. zbor, m. = synagoga: ten zbor Šathanóv . . . nestydie sě (= synagoga) 183 1; nejsú cierkev svatá, ale zbor Šatanóv 191° 2; nevědie jsúli zbor diablóv čili Kristóv (= globus) 192° 1; všecken zbor křesťanstva (= multitudo) 193° 1. zbořiti, v. pf.: ti takoví slibové neřádní ... mají opatrně, což móž býti najspieš, zbo- ření a zkaženi býti 208 2. zbožie, n. = possessio: zbozie světské a časné 187 1; svatý Jeroným nikoli nechtěl toho zbožié miéti (= possessiones) 194 1; má jmieti panstvie a zbožié (= debet esse in temporalibus opulenta) 181° 2; v jich panství a zboží 194' 1; ajč. zbuditi, v. pf.: kněžím pokorným, od Boha k tomu zbuzeným 184 I. zbúřiti, v. pf. [= turbare]: a co by viece cierkev svatú zbúřilo, než to ... (= *turbativa) 199 1. zbuzovati, v. impf. = excitare: zbuzuge k náboženství Pána Ježíše (= *acuit devocionem) 193 1; jímžto by fie lidé zbuzovali k mnohým hřiechóm (= excitet) 186 2. zbytečně, adv.: jakožto jiní zákonové zavazují mnohé zbytečnie 199° I.
Strana 189
189 zbytečný, adj. = superfluus: jest to zbytečna věc . . . když by toho zbytečného byli zbaveni zákonníci (= superfluis) 198° 2; hlízy zbytečné (= superflua) 1961 2. zdali, conj. = numquid, nonne: zdali ta stará viera ... a nový zákon měl jest toliko držěn býti... (= numquid) 186' 2; Pane, zdali jsme ... neprorokovali (= nonne) 195° 1. zdáliti, v. pf. = *retardare: to všecko pravé dobré ... geſt daleko od nich zdaleno (= retardata) 200 2. zdáliti sě: mají ſie daleko od světa zdaliti 182° 1; Pane Bože, daj, aby ſie daleko zdalilo to panstvie (= procul sit) 203 2. Srv.: vzdáliti sě. zdalovati sě, v. impf. = declinare: že gfú fie zdalowali zevnitř od chudého života (= declinarunt) 194 2. Srv.: vzdalovati sě. zdáti sě v. zdieti sě. zde, adv. = hic: zde na zemi (= hic) 182 2; takéž máme zde (= hic) 182 2; zde sě obieral 181° 2; atd. zdělánie, n.: zdielanié a zštiepenie ciesařovo 185 2; skrze ty vysoké ... zdi a to veliké s velikým nákladem zdielanié 200r 2. zdieti sě, v. impf. = videri. Doklady jen pro tvary s da-, dá. zda ſie druhým za podobné (= visum est) 181 1; zda ſie tuto (= vi- detur) 1811 1; též fie zda podobně (= creditur) 182° 2; zda ne velmi do tebe na tom veliká smělost (= videtur) 188r 2; zda sie nám za to 193r 2; z toho jemu ſye móž zdati (= *supponi potest) 191° 1; ješto ſie zdaſe almužnú (= videbatur) 188° 2; aby sie .. . zdalo 191° 1; atd.; omýlenie diabelská snad gfú ſie ve sně zdala některým (= illusiones sompniate) 195° 1. zed, f.: skrze ty vysoké a kamenné zdi ... vysoké zdi a veliké 200f 2. zejména, adv.: svatých, ješto [jsú] na mši zegména položeni... 193 1. země, f. = terra: zde na zemi (= *hic) 182 2; v zemi jiných lidí (= in terra) 182° 2; biskupové všech zemí po křesťanství 204 1. zemřieti, v. pf. = mori: nikoli nezemrete (= moriemini) 193° 2. zemský, adj. = terrenus: obecné dobré zemíké bylo by ... 191 I; z toho zemſkeho obtieženie (= terreni) 210 1; páni zemfítí (= temporales) 181 2; ku pánóm zemíkym 1967 I.
189 zbytečný, adj. = superfluus: jest to zbytečna věc . . . když by toho zbytečného byli zbaveni zákonníci (= superfluis) 198° 2; hlízy zbytečné (= superflua) 1961 2. zdali, conj. = numquid, nonne: zdali ta stará viera ... a nový zákon měl jest toliko držěn býti... (= numquid) 186' 2; Pane, zdali jsme ... neprorokovali (= nonne) 195° 1. zdáliti, v. pf. = *retardare: to všecko pravé dobré ... geſt daleko od nich zdaleno (= retardata) 200 2. zdáliti sě: mají ſie daleko od světa zdaliti 182° 1; Pane Bože, daj, aby ſie daleko zdalilo to panstvie (= procul sit) 203 2. Srv.: vzdáliti sě. zdalovati sě, v. impf. = declinare: že gfú fie zdalowali zevnitř od chudého života (= declinarunt) 194 2. Srv.: vzdalovati sě. zdáti sě v. zdieti sě. zde, adv. = hic: zde na zemi (= hic) 182 2; takéž máme zde (= hic) 182 2; zde sě obieral 181° 2; atd. zdělánie, n.: zdielanié a zštiepenie ciesařovo 185 2; skrze ty vysoké ... zdi a to veliké s velikým nákladem zdielanié 200r 2. zdieti sě, v. impf. = videri. Doklady jen pro tvary s da-, dá. zda ſie druhým za podobné (= visum est) 181 1; zda ſie tuto (= vi- detur) 1811 1; též fie zda podobně (= creditur) 182° 2; zda ne velmi do tebe na tom veliká smělost (= videtur) 188r 2; zda sie nám za to 193r 2; z toho jemu ſye móž zdati (= *supponi potest) 191° 1; ješto ſie zdaſe almužnú (= videbatur) 188° 2; aby sie .. . zdalo 191° 1; atd.; omýlenie diabelská snad gfú ſie ve sně zdala některým (= illusiones sompniate) 195° 1. zed, f.: skrze ty vysoké a kamenné zdi ... vysoké zdi a veliké 200f 2. zejména, adv.: svatých, ješto [jsú] na mši zegména položeni... 193 1. země, f. = terra: zde na zemi (= *hic) 182 2; v zemi jiných lidí (= in terra) 182° 2; biskupové všech zemí po křesťanství 204 1. zemřieti, v. pf. = mori: nikoli nezemrete (= moriemini) 193° 2. zemský, adj. = terrenus: obecné dobré zemíké bylo by ... 191 I; z toho zemſkeho obtieženie (= terreni) 210 1; páni zemfítí (= temporales) 181 2; ku pánóm zemíkym 1967 I.
Strana 190
190 zetřěnie, n.: na zetřienié jich pýchy (= *ad deserendum) 184 1. zetřieti, v. pf. = supprimere: měl bys právem zetrién a ponížen býti (= sit supprimendus) 203 I; aby ta zlost tak rozmnožená byla zetřiéna 184 I. zevnitř, adv.: mají znamenie tělestná zewnitř 1821 1; jsú sě zdalovali zewnitř chu- dého života 194 2; atd.; ješto tělestně podle zewnitř súdie (= secundum faciem) 197° 2. zevnitřní, adj. = extrinsecus: zewnitřnié znamenie ukazujíc 196 1; ve všěch skutciech zewnitřních (= extrinsecis) 181° 2. zjednánie, n. = ordinantia: z božieho zgednanié (= ordinancia) 209 1. zjednati, v. pf. = ordinare: zgednal geſt své žákovstvo, aby... (= ordinavit) 1961 1; zgednala gſem pravé řeholy (= ordinavi) 181° 1; protož gſem zgednala (= *feci) 182° 1; cierkev svatá zgednala geſt, že ... (= ordinavit) 1931 1; ta dóstojenstvie od světa zgednaná kněžím a prelátóm nezpósobují jich 203° 2. zjednávati, v. impf. = disponere: že chudoba ... zgednawala geft preláty k ctnostem (= disponit) 197° 1. zjevenie, n.: pravé pravdy zgewenié (= *instigacio) 188 2; člověk nemá zgewenié o tom některém kusu 193 1; kromě zvláštního zgewenié 202° 2. zjeviti, v. pf. = *reserare: a pak to lidem zgewugí 195f 1; aby jim zgewil 190° 2; bylit by to vždy zgewili biskupóm (= intimarent) 198 11; aby rozum viery křesťanské .. . přirozeným byl jazykem ... zgewen (= reseretur) 181° 1; aby na světlo byla zgewena (= lucescat) 181° 2; atd. zjevně, adv. = patenter, manifeste: zgewniet sě tiem ukazuje 182° 1; přieliš zgewnie vypravuješ (= pa- tenter) 1861 1; opět zgewnie mieníš (= manifeste) 192° 2; co zgewniegie jest proti vieře (= expressius) 202'/2; zgewniegié to vedú (= patencius) 183° 1; ajč. zjevný, adj. = patens: viera zgewna neb otevřená (= explicita) 193 1; jest to zgewna věc (= manifestum) 195 1; na súdě zgewném (= iudicialiter) 183 1; jsú zgewní kacieři 183r 2; z skutkóv zgewných zlých (= patentibus) 183 2; zgewnieiffié střěla (= evidencior) 209 2. zjevovati, v. impf. = *dilatare: ta božie pravda ... čím fie viece zgewuge, tiem . .. (= dilatatur) 181° I; pokrytstvie bude ne zgewowati 199° 2.
190 zetřěnie, n.: na zetřienié jich pýchy (= *ad deserendum) 184 1. zetřieti, v. pf. = supprimere: měl bys právem zetrién a ponížen býti (= sit supprimendus) 203 I; aby ta zlost tak rozmnožená byla zetřiéna 184 I. zevnitř, adv.: mají znamenie tělestná zewnitř 1821 1; jsú sě zdalovali zewnitř chu- dého života 194 2; atd.; ješto tělestně podle zewnitř súdie (= secundum faciem) 197° 2. zevnitřní, adj. = extrinsecus: zewnitřnié znamenie ukazujíc 196 1; ve všěch skutciech zewnitřních (= extrinsecis) 181° 2. zjednánie, n. = ordinantia: z božieho zgednanié (= ordinancia) 209 1. zjednati, v. pf. = ordinare: zgednal geſt své žákovstvo, aby... (= ordinavit) 1961 1; zgednala gſem pravé řeholy (= ordinavi) 181° 1; protož gſem zgednala (= *feci) 182° 1; cierkev svatá zgednala geſt, že ... (= ordinavit) 1931 1; ta dóstojenstvie od světa zgednaná kněžím a prelátóm nezpósobují jich 203° 2. zjednávati, v. impf. = disponere: že chudoba ... zgednawala geft preláty k ctnostem (= disponit) 197° 1. zjevenie, n.: pravé pravdy zgewenié (= *instigacio) 188 2; člověk nemá zgewenié o tom některém kusu 193 1; kromě zvláštního zgewenié 202° 2. zjeviti, v. pf. = *reserare: a pak to lidem zgewugí 195f 1; aby jim zgewil 190° 2; bylit by to vždy zgewili biskupóm (= intimarent) 198 11; aby rozum viery křesťanské .. . přirozeným byl jazykem ... zgewen (= reseretur) 181° 1; aby na světlo byla zgewena (= lucescat) 181° 2; atd. zjevně, adv. = patenter, manifeste: zgewniet sě tiem ukazuje 182° 1; přieliš zgewnie vypravuješ (= pa- tenter) 1861 1; opět zgewnie mieníš (= manifeste) 192° 2; co zgewniegie jest proti vieře (= expressius) 202'/2; zgewniegié to vedú (= patencius) 183° 1; ajč. zjevný, adj. = patens: viera zgewna neb otevřená (= explicita) 193 1; jest to zgewna věc (= manifestum) 195 1; na súdě zgewném (= iudicialiter) 183 1; jsú zgewní kacieři 183r 2; z skutkóv zgewných zlých (= patentibus) 183 2; zgewnieiffié střěla (= evidencior) 209 2. zjevovati, v. impf. = *dilatare: ta božie pravda ... čím fie viece zgewuge, tiem . .. (= dilatatur) 181° I; pokrytstvie bude ne zgewowati 199° 2.
Strana 191
191 zkaziti, v. impf. = extinguere: mnoho hřiechóv zkaziti (= extinguere) 197 1; protož sě i má zkaziti (= *est irritanda) 188r 1; tehdy by ſie žákovstvo velmi zkazilo 195° 1; aby ta zlost . . . byla z kořene zkažena 184) 1; aby od křesťanstva bylo zkaženo (= *respuendam) 188r 1; atd. zkaženie, n. = destructio: by ... nejednal zkaženié našie matky cierkve (= destruere) 196° I; jednaje jí tak veliké zkazenié 195 2; na zkazenié mnohého dobrého 185 I; mieníš zkazenié žákovská (= destruccionem) 205° 2. zklamánie, n. = *sophisticatio: sprostných lidí o penieze zklamané ... mylné zklamanié diabelské (= sophisticaciones) 200° 2. zklamati, v. pf. = decipere: na tom gſu fie zklamali (= sunt decepti) 187° 2; aby ... nezklamal o duši svého bližnieho 201 2; toho ješto geft zklaman... (= sunt decepti) 192 I; mnohotě lidí ... zklamano (= *decepcio) 195 I; jímžto ne- móžem zklamáni byti (= *infallibili) 194 2; atd. zlatoústý, adj. — Jen ve spojení: svatý Ján zlatouftý 191° 2. zle, adv.: brániece toho panstvie zle dobytého 183 2; toho panstvie, kteréžto zle a neprávě ... držie 188 2. zlořečenstvie, n. [= maledictio]: jáť dám zlořečenftwie na vaše žehnánie (= maledicam) 203° 1; pro jich zlořečentwié neb pro jich neřádné kletby 192° 2. zlořečený, adj. z part. = maledictus: zlořečené jest každé takové šibalstvo (= maledicta) 198 2; protož jsú-li ti zlořečení ... (= maledicti) 1827 2. zlost, f. = malitia: aby ta zloft tak rozmnožená byla zetřiena 184 1; aby mohli tiem lépe zloft staviti 181° 2; ze zlofti rozmnoženú [chyb. m.: rozmnoženie; = ex cremento malicie) 188 2; ty zlofti duchovních (= *peccata) 1861 2; na rozmnoženie mnohých zloftí 185 1; viece potvrzují zlofti (= *cri- minis) 188° 1; aj. zlostný, adj. [= malitiosus]: jednánie neřádné a zloftné 197 1; tak těch diabel zloftnych pokúšie (= *maliciose temptando) 193° 1. zlý, adj.: zlat jest to výmluva 183° 1; obyčej a úřad zleho kacieře 183° 2; ti zlí kněžie (= *infidelis) 194 1; zle obyčege 191 1; zlym kněžím 189° 2; od těch bludných svódcí nayhorfíích 191 2; atd.; zlé, n.: to zlé vždy je v sobě zle 197 1; mnoho zleho vyšlo z toho (= *inconveniencia) 190 1.
191 zkaziti, v. impf. = extinguere: mnoho hřiechóv zkaziti (= extinguere) 197 1; protož sě i má zkaziti (= *est irritanda) 188r 1; tehdy by ſie žákovstvo velmi zkazilo 195° 1; aby ta zlost . . . byla z kořene zkažena 184) 1; aby od křesťanstva bylo zkaženo (= *respuendam) 188r 1; atd. zkaženie, n. = destructio: by ... nejednal zkaženié našie matky cierkve (= destruere) 196° I; jednaje jí tak veliké zkazenié 195 2; na zkazenié mnohého dobrého 185 I; mieníš zkazenié žákovská (= destruccionem) 205° 2. zklamánie, n. = *sophisticatio: sprostných lidí o penieze zklamané ... mylné zklamanié diabelské (= sophisticaciones) 200° 2. zklamati, v. pf. = decipere: na tom gſu fie zklamali (= sunt decepti) 187° 2; aby ... nezklamal o duši svého bližnieho 201 2; toho ješto geft zklaman... (= sunt decepti) 192 I; mnohotě lidí ... zklamano (= *decepcio) 195 I; jímžto ne- móžem zklamáni byti (= *infallibili) 194 2; atd. zlatoústý, adj. — Jen ve spojení: svatý Ján zlatouftý 191° 2. zle, adv.: brániece toho panstvie zle dobytého 183 2; toho panstvie, kteréžto zle a neprávě ... držie 188 2. zlořečenstvie, n. [= maledictio]: jáť dám zlořečenftwie na vaše žehnánie (= maledicam) 203° 1; pro jich zlořečentwié neb pro jich neřádné kletby 192° 2. zlořečený, adj. z part. = maledictus: zlořečené jest každé takové šibalstvo (= maledicta) 198 2; protož jsú-li ti zlořečení ... (= maledicti) 1827 2. zlost, f. = malitia: aby ta zloft tak rozmnožená byla zetřiena 184 1; aby mohli tiem lépe zloft staviti 181° 2; ze zlofti rozmnoženú [chyb. m.: rozmnoženie; = ex cremento malicie) 188 2; ty zlofti duchovních (= *peccata) 1861 2; na rozmnoženie mnohých zloftí 185 1; viece potvrzují zlofti (= *cri- minis) 188° 1; aj. zlostný, adj. [= malitiosus]: jednánie neřádné a zloftné 197 1; tak těch diabel zloftnych pokúšie (= *maliciose temptando) 193° 1. zlý, adj.: zlat jest to výmluva 183° 1; obyčej a úřad zleho kacieře 183° 2; ti zlí kněžie (= *infidelis) 194 1; zle obyčege 191 1; zlym kněžím 189° 2; od těch bludných svódcí nayhorfíích 191 2; atd.; zlé, n.: to zlé vždy je v sobě zle 197 1; mnoho zleho vyšlo z toho (= *inconveniencia) 190 1.
Strana 192
192 zmatený, adj. z part.: zmatenym zákonníkóm 209 2. zmeškati, v. pf.: móž zmeſkati pravé poznánie 191° 2. zmeškávati, v. impf.: cožt gt božieho, to zmeſkawagí 182° 2. zmienka, f.: kdežkolivěk zmiénka sě o něm činie 1912; o nichž ty zmiénku činíš 198r 1. zmužile, adv. = viriliter: protož každý dobrý kněz ... zmužile bojuj proti diablu (= viriliter) 205r 2. znamenati, v. impf. = notare: znamenám do tebe, že ... (= percipio) 193 2; znamenali křesťan skutky dobré 191r 2; křesťan znamenati má (= notaret) 182) 1; očitěť to móž znamenati do nich, že .. . (= *experiencia docet) 1921 1; slušie tu řeč ... trpedlivě znamenagíc přěběhnúti 1887 1; by tuto věrnú řeč ... znamenali (= notarent) 1851 1; atd. znamenávati, v. impf. = signare: to všecko pravé dobré, co sě skrze to náboženstvie znamenawá (=signata) 200f 2. znamenie, n. = signum: jistějšie znamenié (= signum) 1821 2; tomu na znamenié (= signum) 186r 2; ačkolivěk mají znamenie tělestná (= characterem) 182° 1; pro . . . některá znamenie 191 1; atd. znamenitě, adv.: kteréžto znamenitie nemají založenie v zákoně 189 1; když znamenitie a jistě křivdy nevieme 192° 2. znamenitý, adj.: kterakkolivěk znamenití skutkové (= *quecunque) 189 2; kterakkoli znamenitých mistróv 189 2; v znamenitieifné bludy zašli 189 2. znáti, v. impf. = novisse: znám to, že . . . 197° I; že jeho neznáme (= non novimus) 194 2; ne- zname právě zákona Kristova 1821 2. znova, adv. = noviter: ustaviti znowa nad zákon Kristóv 194 1; že by Kristus vždy musěl znowa k nám sstupovati (= noviter) 203' 1; aby sě znowa oblékli v je- diný a samý Kristóv zákon 199 I. zóstati, v. pf. = superesse: věrně rozdávajíc, co jim zoſtane (= superest) 209 1; na té by zoítali konečně 1901 I. zpaniti, v. pf.: to žákovstvo tak zpaniené 183 2.
192 zmatený, adj. z part.: zmatenym zákonníkóm 209 2. zmeškati, v. pf.: móž zmeſkati pravé poznánie 191° 2. zmeškávati, v. impf.: cožt gt božieho, to zmeſkawagí 182° 2. zmienka, f.: kdežkolivěk zmiénka sě o něm činie 1912; o nichž ty zmiénku činíš 198r 1. zmužile, adv. = viriliter: protož každý dobrý kněz ... zmužile bojuj proti diablu (= viriliter) 205r 2. znamenati, v. impf. = notare: znamenám do tebe, že ... (= percipio) 193 2; znamenali křesťan skutky dobré 191r 2; křesťan znamenati má (= notaret) 182) 1; očitěť to móž znamenati do nich, že .. . (= *experiencia docet) 1921 1; slušie tu řeč ... trpedlivě znamenagíc přěběhnúti 1887 1; by tuto věrnú řeč ... znamenali (= notarent) 1851 1; atd. znamenávati, v. impf. = signare: to všecko pravé dobré, co sě skrze to náboženstvie znamenawá (=signata) 200f 2. znamenie, n. = signum: jistějšie znamenié (= signum) 1821 2; tomu na znamenié (= signum) 186r 2; ačkolivěk mají znamenie tělestná (= characterem) 182° 1; pro . . . některá znamenie 191 1; atd. znamenitě, adv.: kteréžto znamenitie nemají založenie v zákoně 189 1; když znamenitie a jistě křivdy nevieme 192° 2. znamenitý, adj.: kterakkolivěk znamenití skutkové (= *quecunque) 189 2; kterakkoli znamenitých mistróv 189 2; v znamenitieifné bludy zašli 189 2. znáti, v. impf. = novisse: znám to, že . . . 197° I; že jeho neznáme (= non novimus) 194 2; ne- zname právě zákona Kristova 1821 2. znova, adv. = noviter: ustaviti znowa nad zákon Kristóv 194 1; že by Kristus vždy musěl znowa k nám sstupovati (= noviter) 203' 1; aby sě znowa oblékli v je- diný a samý Kristóv zákon 199 I. zóstati, v. pf. = superesse: věrně rozdávajíc, co jim zoſtane (= superest) 209 1; na té by zoítali konečně 1901 I. zpaniti, v. pf.: to žákovstvo tak zpaniené 183 2.
Strana 193
193 zpět, adv. = *e contrario: též zasě zplet, ktož ... (= e contrario) 203r 2; jest úplně zpiet převrácen = est subversum) 183 2. zplésti, v. pf. = perplectere: a ti takoví pro svój hřiech častokrát bywagí zpleteni na svém svědomí = perplexos esse) 205' 2. zpohaněti, v. pf.: od Boha odpadnúti a tak hanebně zpohanieti 210° I. zpohanilý, adj.: nebť lidé zpohanilý tak činie 205 I. zpoléhati, v. impf.: aniž slušie mnoho zpolehati na papežovu múdrost 1921 I; neb gſú tiem viece na Buoh zpolehali 1961 1. zpósobilý, adj. = dispositus: dušě křesťanské zpofobilé 181 1; tělo ... bylo by mnoho zpoſobileifné schybně m. nezpósobilejšie] (= indisposicius) 1961 1. zpósobiti, v. pf. = disponere, ordinare: podle toho zpoſob sě mé tělo (= disponat se) 182° 1; zpoſobila gſem (= ordinavi) 181" 2; ktož nenie zpoſoben ... (= est indispositus) 181° 2; ti všichni takoví neglú zpoſobeni (= sit indispositus) 182 2; člověk k nám podobný, k utrpení zpoſobený (= passibilis) 202° 2; atd. zpósobný, adj. = rationabilis: zdá sě tuto zpoſobne (= racionabile) 1815 1. zpósobovati, v. impf.: ta dóstojenstvie ... nezpoſobugí jich k spasení 203 2. zpověd, f. = confessio: ani proti tomu na zpowiedech radie (= in confessionibus) 198 2. zpoviedati sě, v. impf. = confiteri: kdyžť ſie jeho (t. hřiechu) člověk zpowieda (= confessum) 193 2; ti otčíkové a bratříkové zpravujíc kniežata, jim radiec a je zpowiedagíc . .. 198r 1. zpráva, f.: podle zprawy zákona (= *secundum legem) 181 1. zpraviti, v. pf. = I. regulare; II. [certiorem facere]: I. Pán Ježíš ... mnoho lépe zpravil by svú cierkev (= regeret) 204 2; aby byli zpraweni (= regulentur) ... mocí rozumně zprawenu (= regulatam) 1811 2; atd. II. což jim tu písmo ukazuje a je zprawí 190° 2; že gſú toho zpraweni z písma 210° 2. zpravovati, v. impf. = regulare: kterážto dědictvie ... najviece zprawugí 183 1; měl-li by sie po tom člověk vždy zprawowati 189° 2; bratříkové zprawugíc kniežata a pány ... (= regulando) 198r 1; aby jimi svój život zprawowali 181 2; lid boží od nižádného nebyl zprawowán 191° 2. 13
193 zpět, adv. = *e contrario: též zasě zplet, ktož ... (= e contrario) 203r 2; jest úplně zpiet převrácen = est subversum) 183 2. zplésti, v. pf. = perplectere: a ti takoví pro svój hřiech častokrát bywagí zpleteni na svém svědomí = perplexos esse) 205' 2. zpohaněti, v. pf.: od Boha odpadnúti a tak hanebně zpohanieti 210° I. zpohanilý, adj.: nebť lidé zpohanilý tak činie 205 I. zpoléhati, v. impf.: aniž slušie mnoho zpolehati na papežovu múdrost 1921 I; neb gſú tiem viece na Buoh zpolehali 1961 1. zpósobilý, adj. = dispositus: dušě křesťanské zpofobilé 181 1; tělo ... bylo by mnoho zpoſobileifné schybně m. nezpósobilejšie] (= indisposicius) 1961 1. zpósobiti, v. pf. = disponere, ordinare: podle toho zpoſob sě mé tělo (= disponat se) 182° 1; zpoſobila gſem (= ordinavi) 181" 2; ktož nenie zpoſoben ... (= est indispositus) 181° 2; ti všichni takoví neglú zpoſobeni (= sit indispositus) 182 2; člověk k nám podobný, k utrpení zpoſobený (= passibilis) 202° 2; atd. zpósobný, adj. = rationabilis: zdá sě tuto zpoſobne (= racionabile) 1815 1. zpósobovati, v. impf.: ta dóstojenstvie ... nezpoſobugí jich k spasení 203 2. zpověd, f. = confessio: ani proti tomu na zpowiedech radie (= in confessionibus) 198 2. zpoviedati sě, v. impf. = confiteri: kdyžť ſie jeho (t. hřiechu) člověk zpowieda (= confessum) 193 2; ti otčíkové a bratříkové zpravujíc kniežata, jim radiec a je zpowiedagíc . .. 198r 1. zpráva, f.: podle zprawy zákona (= *secundum legem) 181 1. zpraviti, v. pf. = I. regulare; II. [certiorem facere]: I. Pán Ježíš ... mnoho lépe zpravil by svú cierkev (= regeret) 204 2; aby byli zpraweni (= regulentur) ... mocí rozumně zprawenu (= regulatam) 1811 2; atd. II. což jim tu písmo ukazuje a je zprawí 190° 2; že gſú toho zpraweni z písma 210° 2. zpravovati, v. impf. = regulare: kterážto dědictvie ... najviece zprawugí 183 1; měl-li by sie po tom člověk vždy zprawowati 189° 2; bratříkové zprawugíc kniežata a pány ... (= regulando) 198r 1; aby jimi svój život zprawowali 181 2; lid boží od nižádného nebyl zprawowán 191° 2. 13
Strana 194
194 zprostiti, v. pf. = absolvere: bude jich (t. hřiechóv) zpoſtien [chyb. m. zproštěn] (= absolutus) 195 1. zrádce, m. = proditor: boží zradce a svatokupec (= proditor) 196 2; tehdy by byli zradce i kacieři (= proditores) 198r I. zrazenie, n.: zrazenié Jidášovo 197° 1. zrcadlo, n. = speculum: má býti jako zrcadlo jinému lidu (= speculum) 1867 2. zřětedlný, adj.: nezdálo sě zřetedlne zle 188 2. zřiediti, v. pf. = ordinare: že Kristus z pravé své lásky zriédil geft, aby ... (= ordinavit) 196 I. zřiezenie, n.: podle zřiezenié zákona božieho 209 2; na svědomie očištěnie a života zřiezenié 184 2. zrušiti, v. pf. = solvere: ktož by tehdy ... tu pomoc duchovních na jich modlitbách chtěl zkaziti a zrufiti 201 1. zštiepenie, n.: zdělánie a zítiepenié ciesařovo 185 2; každé zlé zítiepenié cierkvi svaté ... bude vypleno 199° 2. ztracenie, n. = amissio: pro bázen ztracenié zbožie (= amissionis) 187 2. ztratiti, v. pf.: kterak by sě neměl báti ... že to, co jim dává, že to ztratí 202° I. zúfalstvie, n. = desperatio: to by člověka konečně odvedlo od zufalftwie (= desperacionem) 192 I. zúfalý, adj.: jakožto kteří světští nayzuffaleiffí 182° 2. zúfati, v. impf. = desperare: každý dobrý kněz ... nezufay nikdy (= nec desperet) 205 2; že by z toho člověk mohl zúfati (= desperaret) 192 I; ktož by ... nezúfal o své spasenie (= non desperaret) 191° 1. Zuzanna, f., jm. os. = Susanna: když obecný lid byl je odsúdil zuzánu (= Susannam) ... proti zuzánie 189° 2. zvelebiti, v. pf. = extollere: zwelebiti diabla nad Krista (= extollere) 186° 2; aby mohli tiem lépe zákon boží zwelebiti 181° 2. zvěř, f. = bestia: A všecko, což jest umrlého, neb od zwieři popadené (= captum a bestia) 183° 2.
194 zprostiti, v. pf. = absolvere: bude jich (t. hřiechóv) zpoſtien [chyb. m. zproštěn] (= absolutus) 195 1. zrádce, m. = proditor: boží zradce a svatokupec (= proditor) 196 2; tehdy by byli zradce i kacieři (= proditores) 198r I. zrazenie, n.: zrazenié Jidášovo 197° 1. zrcadlo, n. = speculum: má býti jako zrcadlo jinému lidu (= speculum) 1867 2. zřětedlný, adj.: nezdálo sě zřetedlne zle 188 2. zřiediti, v. pf. = ordinare: že Kristus z pravé své lásky zriédil geft, aby ... (= ordinavit) 196 I. zřiezenie, n.: podle zřiezenié zákona božieho 209 2; na svědomie očištěnie a života zřiezenié 184 2. zrušiti, v. pf. = solvere: ktož by tehdy ... tu pomoc duchovních na jich modlitbách chtěl zkaziti a zrufiti 201 1. zštiepenie, n.: zdělánie a zítiepenié ciesařovo 185 2; každé zlé zítiepenié cierkvi svaté ... bude vypleno 199° 2. ztracenie, n. = amissio: pro bázen ztracenié zbožie (= amissionis) 187 2. ztratiti, v. pf.: kterak by sě neměl báti ... že to, co jim dává, že to ztratí 202° I. zúfalstvie, n. = desperatio: to by člověka konečně odvedlo od zufalftwie (= desperacionem) 192 I. zúfalý, adj.: jakožto kteří světští nayzuffaleiffí 182° 2. zúfati, v. impf. = desperare: každý dobrý kněz ... nezufay nikdy (= nec desperet) 205 2; že by z toho člověk mohl zúfati (= desperaret) 192 I; ktož by ... nezúfal o své spasenie (= non desperaret) 191° 1. Zuzanna, f., jm. os. = Susanna: když obecný lid byl je odsúdil zuzánu (= Susannam) ... proti zuzánie 189° 2. zvelebiti, v. pf. = extollere: zwelebiti diabla nad Krista (= extollere) 186° 2; aby mohli tiem lépe zákon boží zwelebiti 181° 2. zvěř, f. = bestia: A všecko, což jest umrlého, neb od zwieři popadené (= captum a bestia) 183° 2.
Strana 195
195 zvésti, v. pf. = exaltare: zwedle sobě panstvie a zbožie držěti 189° 2; strana Kristova bude zasě zwedena (= exaltabitur) 204° 2. zvláště, adv. = specialiter: . . . ješto má zvlaſtie prospievati 181 2; a zwlaſtie prvnie kněžská strana (= et specialiter) 182° 1; atd. vč. zvláštní, adj. = privatus: takowý zwlaſtní zákon 199 2; v kterém zákoně zwlaſtniém 198 2; na zwlaſtny nadání 205 2; všechni ti zwlattní zákonové (= private) 199f I. zvláštnost, f.: zakonníci, zwlaftnoft milujíce ... 185 2; aby zwlaſtnoſtí neměli 198r 2. zvláštnoště, f. pl.: aby takovými zwlaſtnoſtiemi [i] zákony živi byli (= *sic vivere claustraliter) 200° 1. zvoliti, v. pf. = eligere: od diabla sobě mohú zwoliti hlavu (= elegerint) 190° 1; aby .. . sobě hanbu a pohaněnie světa pro Krista zwolili 189 1; zwoliwffe sobě život obecný (= eligunt) 198r 2; atd.; geftli od věčnosti zwolen k věčnému životu čili nenie (= si est predestinatus) ... neniéli zwolen (= si sit prescitus) 2021 1; atd. zvolovati, v. impf. = eligere: a což jest nejistějšieho, to raději zwoluge sobě 194 2; zwolugí sobě životy hřiešných (= preeligendo) 194 I; zwolugícze sobě nejistú cěstu (= eligentes) 1951 1. zvrátiti, v. pf. = transformare: v diabelstvie gfú sě zwrátili (= transformari) 210° I. žádati, v. impf. = affectare: . . . žeť velmi zadám duchovnieho prospěchu (= affecto) 2051 1; jakožto i o sobě toho zadam 1961 1. žádný, m. = nullus: aby těch božích přikázaní zadný nedržal 184 1; na žadneho neslušie (= nullus) 193 2; nejsú zpósobeni dovésti na žadneho kacieřstvie 182 2; atd. vč. žádost, f. = affectio: žádoft ku povýšení 198 2; na zlé zadoíti k kněžským věcem (= in af- feccione) 200 2; najchudší i v žádoítí i v skutcě 185 1. žák, m.: proti těm žakóm 198 I. žákovský, adj. = cleri: toho množstvie zakowíkeho (= cleri) . . . jméno křesťanské neb za- kowſké (= cleri) 196° I; že mieníš zkaženie zakowſká (= cleri) 205 2. 13*
195 zvésti, v. pf. = exaltare: zwedle sobě panstvie a zbožie držěti 189° 2; strana Kristova bude zasě zwedena (= exaltabitur) 204° 2. zvláště, adv. = specialiter: . . . ješto má zvlaſtie prospievati 181 2; a zwlaſtie prvnie kněžská strana (= et specialiter) 182° 1; atd. vč. zvláštní, adj. = privatus: takowý zwlaſtní zákon 199 2; v kterém zákoně zwlaſtniém 198 2; na zwlaſtny nadání 205 2; všechni ti zwlattní zákonové (= private) 199f I. zvláštnost, f.: zakonníci, zwlaftnoft milujíce ... 185 2; aby zwlaſtnoſtí neměli 198r 2. zvláštnoště, f. pl.: aby takovými zwlaſtnoſtiemi [i] zákony živi byli (= *sic vivere claustraliter) 200° 1. zvoliti, v. pf. = eligere: od diabla sobě mohú zwoliti hlavu (= elegerint) 190° 1; aby .. . sobě hanbu a pohaněnie světa pro Krista zwolili 189 1; zwoliwffe sobě život obecný (= eligunt) 198r 2; atd.; geftli od věčnosti zwolen k věčnému životu čili nenie (= si est predestinatus) ... neniéli zwolen (= si sit prescitus) 2021 1; atd. zvolovati, v. impf. = eligere: a což jest nejistějšieho, to raději zwoluge sobě 194 2; zwolugí sobě životy hřiešných (= preeligendo) 194 I; zwolugícze sobě nejistú cěstu (= eligentes) 1951 1. zvrátiti, v. pf. = transformare: v diabelstvie gfú sě zwrátili (= transformari) 210° I. žádati, v. impf. = affectare: . . . žeť velmi zadám duchovnieho prospěchu (= affecto) 2051 1; jakožto i o sobě toho zadam 1961 1. žádný, m. = nullus: aby těch božích přikázaní zadný nedržal 184 1; na žadneho neslušie (= nullus) 193 2; nejsú zpósobeni dovésti na žadneho kacieřstvie 182 2; atd. vč. žádost, f. = affectio: žádoft ku povýšení 198 2; na zlé zadoíti k kněžským věcem (= in af- feccione) 200 2; najchudší i v žádoítí i v skutcě 185 1. žák, m.: proti těm žakóm 198 I. žákovský, adj. = cleri: toho množstvie zakowíkeho (= cleri) . . . jméno křesťanské neb za- kowſké (= cleri) 196° I; že mieníš zkaženie zakowſká (= cleri) 205 2. 13*
Strana 196
196 žákovstvo, n. = clerus: prvniet jest mé zakowſtwo (= clerus) 181° 2; takměř všecko zakowſtwo 184° 2; papež a jeho žakowſtwo bohaté (= *secta) 1857 1; zbožie, kte- rýmžto zakowftwo jest nadáno (= *ecclesia) 186r 2; hrozíš ... všemu žakowftwu (= cleri) . . . najvětší kněz tohoto žakowftwa (= clericorum) 195° I; atd. vč. žaloba, f. [= accusatio]: kto smie nad múdrost žákovskú takú zalobu vydati (= sic accusare) 1981 1. žalovati, v. impf. = accusare: v tom na ně viece zaluges (= accusare) 203° 2; na kteréžto žaluge Pán Buoh 186r 1; . . . ješto na Krista žalowachu (= accusantibus) 197 2. žaltář, m.: o němž stojí psáno v žaltáři (= *ps° 10°) 203 I. že, conj.: I. zdá sě z tvé řeči, ze skrytě potupuješ čtvero šibalstvo 197 2; činí, ze synové jejie sě velmi protivie ... (= facit filios rebellare) 182 2; aby pomněli, ze já, jsúci Bohem, beru... 181 1; atd. vč. II. příč.: ale ze bych chtěla ... (= quia) 182 2; ale ze pravdě boží protiví sě křivá lež 181r 1; ale zet toho nedržie, mniem ... 184 2; ne ihned slušie k tomu přistúpiti, ze jich jest viece ... 190° I; atd. vč.; III. výsl.: roznemóž sě tak, ze by viece ... nemohl pracovati 205 2. žebrácký, adj.: svým žebrackým zákonem 1987 I. žebrák, m.: a to jsú zebráci 197° 2. žebránie, n. = mendicatio: nevedl jest žebranié (= mendicacionem) ... zebranié a bohatstvie nedaj mi .. . (= mendicitatem) 185 1; žebraním sobě dobývajíce tě- lestné potřěby 185r 2. žebrati, v. impf. = mendicare: viec lakomě zebří po světě (= mendicantes) 1987 1; že by od Krista tak sě naučili zebrati (= mendicare) 185 1; aby tak urození preláti .. . šli zebrat (= mendicare) 1967 1; ihned by z toho žebrali u lidí (= mendi- care) 197° 1. žehnánie, n. = benedictio: jáť dám zlořečenstvie na vaše žehnanié (= benediccionibus) 203 1. žejtlík, m. = quarta: žeitlík vína pojednú vypiti (= quartam vini) ... i dva zertlíky i tři 209° I. želenie, n.: podle jeho zaslúženie a želenié 1921 2.
196 žákovstvo, n. = clerus: prvniet jest mé zakowſtwo (= clerus) 181° 2; takměř všecko zakowſtwo 184° 2; papež a jeho žakowſtwo bohaté (= *secta) 1857 1; zbožie, kte- rýmžto zakowftwo jest nadáno (= *ecclesia) 186r 2; hrozíš ... všemu žakowftwu (= cleri) . . . najvětší kněz tohoto žakowftwa (= clericorum) 195° I; atd. vč. žaloba, f. [= accusatio]: kto smie nad múdrost žákovskú takú zalobu vydati (= sic accusare) 1981 1. žalovati, v. impf. = accusare: v tom na ně viece zaluges (= accusare) 203° 2; na kteréžto žaluge Pán Buoh 186r 1; . . . ješto na Krista žalowachu (= accusantibus) 197 2. žaltář, m.: o němž stojí psáno v žaltáři (= *ps° 10°) 203 I. že, conj.: I. zdá sě z tvé řeči, ze skrytě potupuješ čtvero šibalstvo 197 2; činí, ze synové jejie sě velmi protivie ... (= facit filios rebellare) 182 2; aby pomněli, ze já, jsúci Bohem, beru... 181 1; atd. vč. II. příč.: ale ze bych chtěla ... (= quia) 182 2; ale ze pravdě boží protiví sě křivá lež 181r 1; ale zet toho nedržie, mniem ... 184 2; ne ihned slušie k tomu přistúpiti, ze jich jest viece ... 190° I; atd. vč.; III. výsl.: roznemóž sě tak, ze by viece ... nemohl pracovati 205 2. žebrácký, adj.: svým žebrackým zákonem 1987 I. žebrák, m.: a to jsú zebráci 197° 2. žebránie, n. = mendicatio: nevedl jest žebranié (= mendicacionem) ... zebranié a bohatstvie nedaj mi .. . (= mendicitatem) 185 1; žebraním sobě dobývajíce tě- lestné potřěby 185r 2. žebrati, v. impf. = mendicare: viec lakomě zebří po světě (= mendicantes) 1987 1; že by od Krista tak sě naučili zebrati (= mendicare) 185 1; aby tak urození preláti .. . šli zebrat (= mendicare) 1967 1; ihned by z toho žebrali u lidí (= mendi- care) 197° 1. žehnánie, n. = benedictio: jáť dám zlořečenstvie na vaše žehnanié (= benediccionibus) 203 1. žejtlík, m. = quarta: žeitlík vína pojednú vypiti (= quartam vini) ... i dva zertlíky i tři 209° I. želenie, n.: podle jeho zaslúženie a želenié 1921 2.
Strana 197
197 želeti, v. impf. = (con)dolere: protož želefíli, žet já... (= doleres) . . . želéš poníženie a zkaženie antikristova 204 2; želeyme toho (= condolemus) 195° 2; že sú i z toho drženie zbožie zelegíc konečně sě pokáli 194 2. žena, f. = mulier: zena, kterús mi dal za tovařišku (= mulier) 187 2; čelo prázdné z zeny poběhlé (= meretricis) 183 1; jenž jsú jakožto cizoložné ženy prázdné dávno poběhly 196 1. Žid, m., jm. os. — Jen v pl. = Hebraei: v řeči svatého Pavla, kterúžto píše k židóm v třetiem nadstém rozdiele = ad Hebreos) 200° 1. žiezeň, f. = sitis: trp rád pokorně a míle budto hlad neb žlezen (= sitim) 205) I. živiti sě, v. impf. = *vivere: aby pracovitě svým úsilím fie žiwila (= vivere) 181° 2; aby fie žiwili almužnú (= viverent de) 181r 2. živost, f. = *influentia: přijieti všecku ziwoft (= influencie) 1821 I. život, m. = vita: prvnie stránka má býti ziwot... (= vita) 181° 1; daj potřěbu mému ziwotu (= victui) 185° 1; aby ... dal svój ziwot za mnohé (= *animam) 184 2; učí Kristus svój chudý ziwot (= *pauperiem) 185r 2; v svatém ziwotie 1811 2; mají Krista následovati v žiwotie (= *in moribus) 1877 1; o pokorném a chudém ziwotu 182° 2; ziwotem i řečí (= *opere) 184/ I; atd. vč.; všecko, co sě od svatých čte v jich ziwotech (= *omnes legende sanctorum) 1931 2. živý, adj. = vivus: svatého ziwého nebo mrtvého 189 1; opustili jsú mne studnici žiwú 186r 1; věřmež ziwým skutkóm (= vivis) 195r 1; v ziwé kniehy života 191° 1; atd.; živu býti = vivere: a ktož geft ziw (= vivit) 181° 2; byť bylo lépe svatým apoštolóm tak ziwu býti (= vegetare) 200r 1; má jím býti to žákovstvo ziwo (= vivere) 181° 1; aby tak ziw byl (= vivere) 181° 2; aby též žiwi byli (= ad vivendum) 184' 1; atd. žráč, m. = gulosus: zráči lakotní (= gulosorum) 209 I. 7
197 želeti, v. impf. = (con)dolere: protož želefíli, žet já... (= doleres) . . . želéš poníženie a zkaženie antikristova 204 2; želeyme toho (= condolemus) 195° 2; že sú i z toho drženie zbožie zelegíc konečně sě pokáli 194 2. žena, f. = mulier: zena, kterús mi dal za tovařišku (= mulier) 187 2; čelo prázdné z zeny poběhlé (= meretricis) 183 1; jenž jsú jakožto cizoložné ženy prázdné dávno poběhly 196 1. Žid, m., jm. os. — Jen v pl. = Hebraei: v řeči svatého Pavla, kterúžto píše k židóm v třetiem nadstém rozdiele = ad Hebreos) 200° 1. žiezeň, f. = sitis: trp rád pokorně a míle budto hlad neb žlezen (= sitim) 205) I. živiti sě, v. impf. = *vivere: aby pracovitě svým úsilím fie žiwila (= vivere) 181° 2; aby fie žiwili almužnú (= viverent de) 181r 2. živost, f. = *influentia: přijieti všecku ziwoft (= influencie) 1821 I. život, m. = vita: prvnie stránka má býti ziwot... (= vita) 181° 1; daj potřěbu mému ziwotu (= victui) 185° 1; aby ... dal svój ziwot za mnohé (= *animam) 184 2; učí Kristus svój chudý ziwot (= *pauperiem) 185r 2; v svatém ziwotie 1811 2; mají Krista následovati v žiwotie (= *in moribus) 1877 1; o pokorném a chudém ziwotu 182° 2; ziwotem i řečí (= *opere) 184/ I; atd. vč.; všecko, co sě od svatých čte v jich ziwotech (= *omnes legende sanctorum) 1931 2. živý, adj. = vivus: svatého ziwého nebo mrtvého 189 1; opustili jsú mne studnici žiwú 186r 1; věřmež ziwým skutkóm (= vivis) 195r 1; v ziwé kniehy života 191° 1; atd.; živu býti = vivere: a ktož geft ziw (= vivit) 181° 2; byť bylo lépe svatým apoštolóm tak ziwu býti (= vegetare) 200r 1; má jím býti to žákovstvo ziwo (= vivere) 181° 1; aby tak ziw byl (= vivere) 181° 2; aby též žiwi byli (= ad vivendum) 184' 1; atd. žráč, m. = gulosus: zráči lakotní (= gulosorum) 209 I. 7
Strana 198
Opravy hrubších chyb tiskových. Str. 3. ř. 24. m. zposobem čti zpoſobeni. „ 4. „ 15. „ Aro"wi čti Aro"owi. „ 9. „ 15. „ uh čti gich. „ 12. „ 27. „ apoſtolſké potupie čti apoſtolſké, potupie. „ 17. „ 38. „ reč napſanú čti reč, napſaní. „ 32. „ 17. „ naywietfive čti naywietfive. „ 46. „ 27. „ nás pane bože. čti nás, pane bože! „ 59. „ 26. „ po tom čti potom.
Opravy hrubších chyb tiskových. Str. 3. ř. 24. m. zposobem čti zpoſobeni. „ 4. „ 15. „ Aro"wi čti Aro"owi. „ 9. „ 15. „ uh čti gich. „ 12. „ 27. „ apoſtolſké potupie čti apoſtolſké, potupie. „ 17. „ 38. „ reč napſanú čti reč, napſaní. „ 32. „ 17. „ naywietfive čti naywietfive. „ 46. „ 27. „ nás pane bože. čti nás, pane bože! „ 59. „ 26. „ po tom čti potom.
Strana 199
OBSAH. Strana V Uvod ................. ... ...... .. .. ... .. ... . .. . .. .. . . .. . . ..... .. . . . . . . . . . ..VII Text ................ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I SloViík ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O5 Předmluva .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
OBSAH. Strana V Uvod ................. ... ...... .. .. ... .. ... . .. . .. .. . . .. . . ..... .. . . . . . . . . . ..VII Text ................ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I SloViík ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O5 Předmluva .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
- I: Array
- V: Array
- VII: Array
- 1: Array
- 63: Array
- 198: Array
- 199: Array