z 164 stránek
Titul
I
II
III
IV
Úvod
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
Index
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
Opravy
145
146
Název:
Staročeské zpracování Postily studentů svaté university pražské Konráda Waldhausera
Autor:
Šimek, František
Rok vydání:
1947
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
164
Obsah:
- I: Titul
- V: Úvod
- 1: Edice
- 123: Index
- 145: Opravy
upravit
Strana I
STAROČESKÉ ZPRÁCOVÁNÍ POSTILY STUDENTŮ SVÁTÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ KONRÁDA WALDHAUSERA. K VYDÁNÍ UPRAVIL FRANTIŠEK ŠIMEK. SBÍRKY PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV. SVAZEK 20. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1947.
STAROČESKÉ ZPRÁCOVÁNÍ POSTILY STUDENTŮ SVÁTÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ KONRÁDA WALDHAUSERA. K VYDÁNÍ UPRAVIL FRANTIŠEK ŠIMEK. SBÍRKY PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV. SVAZEK 20. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1947.
Strana II
SBÍRKA PRAMENU ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE XIV. A XV. STOLETI. ČÍSLO SBÍRKY XX. STAROČESKÉ ZPRACOVÁNÍ POSTILY STUDENTŮ SVATÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ KONRÁDA WALDHAUSERA. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHC VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1947.
SBÍRKA PRAMENU ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE XIV. A XV. STOLETI. ČÍSLO SBÍRKY XX. STAROČESKÉ ZPRACOVÁNÍ POSTILY STUDENTŮ SVATÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ KONRÁDA WALDHAUSERA. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHC VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1947.
Strana III
STAROČESKÉ ZPRÁCOVÁNÍ POSTILY STUDENTŮ SVÁTÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ KONRÁDA WALDHAUSERA. K VYDÁNÍ UPRAVIL FRANTIŠEK ŠIMEK. SBÍRKY PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV. SVAZEK 20. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1947.
STAROČESKÉ ZPRÁCOVÁNÍ POSTILY STUDENTŮ SVÁTÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ KONRÁDA WALDHAUSERA. K VYDÁNÍ UPRAVIL FRANTIŠEK ŠIMEK. SBÍRKY PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV. SVAZEK 20. V PRAZE. NÁKLADEM KOMISE PRO VYDÁVÁNÍ PRAMENŮ ČESKÉHO HNUTÍ NÁBOŽENSKÉHO VE STOL. XIV. A XV., ZŘÍZENÉ PŘI ČESKÉ AKADEMII VĚD A UMĚNÍ V PRAZE. 1947.
Strana IV
Strana V
V ÚVOD. Za těch několik málo let, jež bylo popřáno Konrádu Waldhauserovi1) kázati v Praze (byla to léta 1363—1369), zprvu u Sv. Havla, později v Týně, kde byl farářem od r. 1365, splnil Bohem nadaný kazatel v nejvyšší míře na- děje a tužby svých vysokých přímluvců a ochránců, které k němu upínali, povolávajíce ho do Čech. Byl to sám Karel IV., který ho sem pozval na přání arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Zvučnou pověst kazatelskou si získal Waldhauser ne tak theologickou učeností, jako svou výmluvností a snahou o nápravu současného života, jenž po stránce mravní byl na stálém sestupu. Dotýkal se v kázáních neohroženě pohoršlivého života laiků i duchovních, kněží světských a ještě více klášter- ních. Sám mnich — byl členem řádu kanovníků sv. Augustina — neváhal do- konce na kázání varovati rodiče, aby nedávali děti do klášterů, aby z nich byli mniši nebo jeptišky, protože jim to může býti spíše překážkou než prostřed- kem k spasení. Ostře vystupoval proti simonii a kupčení s ostatky svatých, jež tehdy kvetlo v pražských klášterech. To bylo příčinou četných jeho konfliktů s mnichy, kteří mu způsobili mnoho trpkých chvil. Zato s uspokojením mohl vzhlížeti k výsledkům, jichž dosáhl svými kázáními především u bohatých měšťanů a inteligentů německé národnosti v Praze. Tyto vrstvy tvořily jádro jeho posluchačů, protože kázal jen německy (česky se nenaučil) a k studentům latinsky. Chodívali na jeho kázání i Češi2), ale patrně jen ti, kteří uměli německy nebo latinsky; ale právě z těchto českých posluchačů vyrostli někteří jeho následovníci, kteří působili později v obrodném duchu na české obyvatelstvo jako kdysi Konrád na ně- mecké, ba, tito čeští posluchači uchovali mnohem déle památku jeho požehnané činnosti než vlastní jeho soukmenovci3). Nejrychlejšího úspěchu v horlení proti zkáze mravní dosáhl však Wald- hauser právě mezi těmi, k nimž mohl mluviti jejich mateřskou řečí, mezi Němci. Máme zprávy o tom, že následkem jeho kázání vraceli lichváři vy- 1) Ve starých nápišech rukopisů jeho Postil (na př. univ. V B 18)se nazývá také Conradus de Austrid. O Wald- hauserovi kromě Klicmanova článku v OSN XXVII (s. v. Waldhauser) nejpodrobnější poučení najdeme ve spisku Fran- fiška Loskofa. Konrad Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. Jana Husa. (Velicí mužové refor- mace sv. I. Praha 1909). V závěru své práce (str. 118—125) podává Loskot ve zvláštní kapitole pod názvem » Konrad Waldhauser v historii« přehledně soupis všech zpráv o něm. Stručně, ale výstížně vykreslil postavu Waldhauserovu Várlav Novotný. Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol., str. 57—65. Sr. i Hynka Hrubého, České postilly (v Praze 1901) str. 2—6. 2) Vidíme to i z toho, že na konci prothematu kázání o Božím hodě velikonočním vyzývá posluchače, aby zpívali vedle německé písně i českou »Buoh všemohůcí« (sr. zde dále v otisku str. 57b2). 3) Otom F. M. Bartoš, Konrad Waldhauser a ohlas jeho díla u nás (Kostnické Jískry 22. 10. 1942). — Stítný v Řečech nedělních a svátečních v řeči O mládencích (Strakovo vyd. str. 73) o něm píše: »Tak za mé paměti bieše vzbudil proti Kunrátovi, šlechetnému pravdy božie kazateli, řkůč, by byl apostota, ež falešného duchovenstvie lest uka- zoval a učil, co j pravda«. K českým ctitelům Waldhauserovým náležel i Rokycana, třeba ho osobně neznal (sr. mé Učení M. Jana Rokycany str. 52 pozn. 1): Rokycana praví: »Vizte, Pražané, vyvrhlí-li ste mistra Milíče, opět Kondráta, Matěje Pařížského v nenávisti měli, mistra Husi na smrt vydali ... Vymítali Pražané z sebe dobré zprávce!
V ÚVOD. Za těch několik málo let, jež bylo popřáno Konrádu Waldhauserovi1) kázati v Praze (byla to léta 1363—1369), zprvu u Sv. Havla, později v Týně, kde byl farářem od r. 1365, splnil Bohem nadaný kazatel v nejvyšší míře na- děje a tužby svých vysokých přímluvců a ochránců, které k němu upínali, povolávajíce ho do Čech. Byl to sám Karel IV., který ho sem pozval na přání arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Zvučnou pověst kazatelskou si získal Waldhauser ne tak theologickou učeností, jako svou výmluvností a snahou o nápravu současného života, jenž po stránce mravní byl na stálém sestupu. Dotýkal se v kázáních neohroženě pohoršlivého života laiků i duchovních, kněží světských a ještě více klášter- ních. Sám mnich — byl členem řádu kanovníků sv. Augustina — neváhal do- konce na kázání varovati rodiče, aby nedávali děti do klášterů, aby z nich byli mniši nebo jeptišky, protože jim to může býti spíše překážkou než prostřed- kem k spasení. Ostře vystupoval proti simonii a kupčení s ostatky svatých, jež tehdy kvetlo v pražských klášterech. To bylo příčinou četných jeho konfliktů s mnichy, kteří mu způsobili mnoho trpkých chvil. Zato s uspokojením mohl vzhlížeti k výsledkům, jichž dosáhl svými kázáními především u bohatých měšťanů a inteligentů německé národnosti v Praze. Tyto vrstvy tvořily jádro jeho posluchačů, protože kázal jen německy (česky se nenaučil) a k studentům latinsky. Chodívali na jeho kázání i Češi2), ale patrně jen ti, kteří uměli německy nebo latinsky; ale právě z těchto českých posluchačů vyrostli někteří jeho následovníci, kteří působili později v obrodném duchu na české obyvatelstvo jako kdysi Konrád na ně- mecké, ba, tito čeští posluchači uchovali mnohem déle památku jeho požehnané činnosti než vlastní jeho soukmenovci3). Nejrychlejšího úspěchu v horlení proti zkáze mravní dosáhl však Wald- hauser právě mezi těmi, k nimž mohl mluviti jejich mateřskou řečí, mezi Němci. Máme zprávy o tom, že následkem jeho kázání vraceli lichváři vy- 1) Ve starých nápišech rukopisů jeho Postil (na př. univ. V B 18)se nazývá také Conradus de Austrid. O Wald- hauserovi kromě Klicmanova článku v OSN XXVII (s. v. Waldhauser) nejpodrobnější poučení najdeme ve spisku Fran- fiška Loskofa. Konrad Waldhauser, řeholní kanovník sv. Augustina, předchůdce M. Jana Husa. (Velicí mužové refor- mace sv. I. Praha 1909). V závěru své práce (str. 118—125) podává Loskot ve zvláštní kapitole pod názvem » Konrad Waldhauser v historii« přehledně soupis všech zpráv o něm. Stručně, ale výstížně vykreslil postavu Waldhauserovu Várlav Novotný. Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol., str. 57—65. Sr. i Hynka Hrubého, České postilly (v Praze 1901) str. 2—6. 2) Vidíme to i z toho, že na konci prothematu kázání o Božím hodě velikonočním vyzývá posluchače, aby zpívali vedle německé písně i českou »Buoh všemohůcí« (sr. zde dále v otisku str. 57b2). 3) Otom F. M. Bartoš, Konrad Waldhauser a ohlas jeho díla u nás (Kostnické Jískry 22. 10. 1942). — Stítný v Řečech nedělních a svátečních v řeči O mládencích (Strakovo vyd. str. 73) o něm píše: »Tak za mé paměti bieše vzbudil proti Kunrátovi, šlechetnému pravdy božie kazateli, řkůč, by byl apostota, ež falešného duchovenstvie lest uka- zoval a učil, co j pravda«. K českým ctitelům Waldhauserovým náležel i Rokycana, třeba ho osobně neznal (sr. mé Učení M. Jana Rokycany str. 52 pozn. 1): Rokycana praví: »Vizte, Pražané, vyvrhlí-li ste mistra Milíče, opět Kondráta, Matěje Pařížského v nenávisti měli, mistra Husi na smrt vydali ... Vymítali Pražané z sebe dobré zprávce!
Strana VI
VI lichvené peníze, bohaté měštky odkládaly nádherná roucha, smilní hejskové, kteří zprvu chodili i na jeho kázání jen z touhy po kratochvíli, zanechávali pohoršlivého života. A jako strhoval Konrád svou výmluvností měšťanské i šlechtické Pražany, tak k němu přilnulo i studentstvo obojí národnosti, ně- mecké i české. Na přání studentů pražské university, z nichž se stávali často příští kazatelé, napsal i své největší dílo, Postilla studentium sanctae Pragensis universitatis, dílo, jež se rozšířilo v takovém množství rukopisů, jakého ne- dosáhl spis žádného z ostatních předchůdců Husových. Toto hlavní dílo Waldhauserovo bylo přeloženo i do češtiny ještě v XIV. století, ale nepřízní osudu je dochováno toto zpracování jen v jediném ruko- pise, a to v opise, psaném bohužel hodně ledabylým písařem; kromě toho není dochován překlad celý, nýbrž jen zpracování 22 kázání Konrádových. Tento rukopis se chová v rukopise studijní knihovny olomoucké4) pod sign. II. 135. Rukopis je formátu 215 X 143 mm, polokožená vazba je z doby nové; na hřbetě je vyzlaceno: Collectaneum selectarum sententiarum (označení toto se však vztahuje jen k první části rukopisu). Psán je na papíře, a to jednou rukou kromě posledních dvou listů5). Rukopis obsahuje: 1. Listy 1—56a2 citáty ze spisovatelů církevních (něco i ze světských), vždy napřed latinsky, ale hned následuje český překlad. 2. Hned potom — po mezeře tří řádků — začíná bez nadpisu zpracování Waldhauserovy Postilly (slovy 56a2. Item sequitur sermo in die pasche. Et dicit etc. — psáno červeně); explicit — uprostřed sloupce 126b2: však jich viece uzdraveno. Ale mezi (zde, uprostřed věty, text končí). Ostatek sloupce je prázd- ný, rovněž 3 následující listy (ale jsou linkovány pro písaře stejným způsobem jako listy předcházející i následující). 3. Na 1. 131a1—154a1 je traktát o Panně Marii a P. Kristu. 4. L. 154a1—155a1 obsahují výklad na páteř. Pod tím, na sl. 155a1, je psáno, zřejmě pův. rukou: Iste liber fratrum carth. de Dolano“). 5. Na 1. 155b1—156a2 je napsán mladší rukou seznam zlých (černých) dnů v každém měsíci celého roku. (Otištěn Al. Müllerem pod názvem »Dies nefasti« v Jagičově Arch. f. slav. Phil. II. 1877). 6. Na 1. 156b1 jinou rukou, podle obsahu ženskou, je napsáno: »Kdež ji hledám, tu jí nemám, a kdež ji mám, tu jí nedbám. Víra, věrné myšlení, toť mě oklamalo. Mnělať sem vieru, gdežť jí není. Porúčím to Pánu Bohu, ten sám vládne sirobú, smutkem i útěchú«. Dole pod tím jsou, zdá se, že původní rukou, bezvýznamné latinské a české přípisky. Foltynovský7) se domnívá po Klicmanovi (viz níže), opíraje se o tento přípisek, psaný ženou, že rukopis náležel v XV. stol. »nějaké dámě, která ve své důvěře byla zklamána, a přešel pak v majetek kartusie Dolanské«. To je však omyl, pravda je opak: rukopis náležel od svého vzniku kartusiánskému klášteru v Dolanech (vlastně v blízkém údolí zv. Josafat) u Olomouce, a někdy v XV. stol. — nejspíše za válek husitských, kdy byl klášter pobořen (r. 1423) — dostal se do rukou nebo do majetku nějaké ženy, která tam svůj povzdech vepsala. A nejen to: rukopis byl beze vší pochyby psán některým mnichem 4) Jungmann jej registruje v Hist. lit. čes. v odd. II. pod č 129 (str. 39). 5) Také část českého překladu z úryvků církevních Otců na listech 49b2—56 je psána asi jinou rukou. 6) Pod. 151b pod sloupci, asi též pův. rukou, je napsáno: Liber est Carthusiensium de Dolan prope Olomuc. 7) V článku dále uvedeném na str. 393.
VI lichvené peníze, bohaté měštky odkládaly nádherná roucha, smilní hejskové, kteří zprvu chodili i na jeho kázání jen z touhy po kratochvíli, zanechávali pohoršlivého života. A jako strhoval Konrád svou výmluvností měšťanské i šlechtické Pražany, tak k němu přilnulo i studentstvo obojí národnosti, ně- mecké i české. Na přání studentů pražské university, z nichž se stávali často příští kazatelé, napsal i své největší dílo, Postilla studentium sanctae Pragensis universitatis, dílo, jež se rozšířilo v takovém množství rukopisů, jakého ne- dosáhl spis žádného z ostatních předchůdců Husových. Toto hlavní dílo Waldhauserovo bylo přeloženo i do češtiny ještě v XIV. století, ale nepřízní osudu je dochováno toto zpracování jen v jediném ruko- pise, a to v opise, psaném bohužel hodně ledabylým písařem; kromě toho není dochován překlad celý, nýbrž jen zpracování 22 kázání Konrádových. Tento rukopis se chová v rukopise studijní knihovny olomoucké4) pod sign. II. 135. Rukopis je formátu 215 X 143 mm, polokožená vazba je z doby nové; na hřbetě je vyzlaceno: Collectaneum selectarum sententiarum (označení toto se však vztahuje jen k první části rukopisu). Psán je na papíře, a to jednou rukou kromě posledních dvou listů5). Rukopis obsahuje: 1. Listy 1—56a2 citáty ze spisovatelů církevních (něco i ze světských), vždy napřed latinsky, ale hned následuje český překlad. 2. Hned potom — po mezeře tří řádků — začíná bez nadpisu zpracování Waldhauserovy Postilly (slovy 56a2. Item sequitur sermo in die pasche. Et dicit etc. — psáno červeně); explicit — uprostřed sloupce 126b2: však jich viece uzdraveno. Ale mezi (zde, uprostřed věty, text končí). Ostatek sloupce je prázd- ný, rovněž 3 následující listy (ale jsou linkovány pro písaře stejným způsobem jako listy předcházející i následující). 3. Na 1. 131a1—154a1 je traktát o Panně Marii a P. Kristu. 4. L. 154a1—155a1 obsahují výklad na páteř. Pod tím, na sl. 155a1, je psáno, zřejmě pův. rukou: Iste liber fratrum carth. de Dolano“). 5. Na 1. 155b1—156a2 je napsán mladší rukou seznam zlých (černých) dnů v každém měsíci celého roku. (Otištěn Al. Müllerem pod názvem »Dies nefasti« v Jagičově Arch. f. slav. Phil. II. 1877). 6. Na 1. 156b1 jinou rukou, podle obsahu ženskou, je napsáno: »Kdež ji hledám, tu jí nemám, a kdež ji mám, tu jí nedbám. Víra, věrné myšlení, toť mě oklamalo. Mnělať sem vieru, gdežť jí není. Porúčím to Pánu Bohu, ten sám vládne sirobú, smutkem i útěchú«. Dole pod tím jsou, zdá se, že původní rukou, bezvýznamné latinské a české přípisky. Foltynovský7) se domnívá po Klicmanovi (viz níže), opíraje se o tento přípisek, psaný ženou, že rukopis náležel v XV. stol. »nějaké dámě, která ve své důvěře byla zklamána, a přešel pak v majetek kartusie Dolanské«. To je však omyl, pravda je opak: rukopis náležel od svého vzniku kartusiánskému klášteru v Dolanech (vlastně v blízkém údolí zv. Josafat) u Olomouce, a někdy v XV. stol. — nejspíše za válek husitských, kdy byl klášter pobořen (r. 1423) — dostal se do rukou nebo do majetku nějaké ženy, která tam svůj povzdech vepsala. A nejen to: rukopis byl beze vší pochyby psán některým mnichem 4) Jungmann jej registruje v Hist. lit. čes. v odd. II. pod č 129 (str. 39). 5) Také část českého překladu z úryvků církevních Otců na listech 49b2—56 je psána asi jinou rukou. 6) Pod. 151b pod sloupci, asi též pův. rukou, je napsáno: Liber est Carthusiensium de Dolan prope Olomuc. 7) V článku dále uvedeném na str. 393.
Strana VII
VII kláštera v Dolanech; tak si vysvětlíme i dialektické zvláštnosti, ukazující na původ moravský (o nich v. dále)8). Je pochopitelné, že z celého rukopisu zajímala badatele nejvíce anonymně dochovaná kázání Waldhauserova; trvalo však delší dobu, než byl jejich au- tor zjištěn. První jim věnoval pozornost Josef Jireček v ČČM 1861 str. 270—272 (Nejstarší sbírka českých kázání). Už on poznal z jejich obsahu, že autorem byl světský kněz a kazatel, prý vrstevník Waldhauserův a Milíčův. Rukopis podle něho byl psán asi na zač. XV. století, ale vznik kázání klade do poloviny XIV. století. V Anthologii liter. české (2. vyd. r. 1869, díl II. str. 2) píše Jireček: »Ze- vrubným prohlédnutím shledali jsme, že kázání ta nejsou ničí než Milíčova«. (Totéž v 3. vyd. 1876, díl I. str. 142). Toto apodiktické tvrzení zmírnil sám Jireček v své Rukověti k dějinám lit. čes. sv. II. (1876) str. 33, kde pod heslem »Milič Jan« čteme: »V olom. bibl. studijní nachází se sbírka českých výkladův na nedělní evangelia, psaná asi počátkem XV. věku, o níž není nepodstatná domněnka, že to část díla Miličova«. Domněnku Jirečkovu, že autorem těchto kázání byl Milíč, vyvrátil Ladi- slav Klicman v článku »Studie o Milíčovi z Kroměříže«, Lfil. 17 (1890), str. 33 nn. (pod čarou). Ve Věstníku Čes. ak. II. (1893) ve »Zprávě o cestě po knihovnách v Ra- kousku a Německu« na str. 66 n. vrátil se Klicman k otázce autorství uvede- ných kázání; popírá znovu důrazně, že by byl původcem jejich Milíč, a pro- hlašuje rukopis za překlad postily Waldhauserovy. Kdy překlad vznikl, ne- snadno říci; rukopis je z poč. XV. stol., ale písmo ukazuje ještě některé ele- menty ze XIV. stol. Prvním majetníkem, kterého lze vystopovat, byla ve stol. XV. nějaká v své důvěře zklamaná dáma. Ke konci toho století (!) přešel rukopis do knihovny karth. Dolanské u Olomouce9). Překlad není zcela věrný ani zcela volný a čte se — ač Jireček tvrdí opak — prý dosti pěkně a plynně. Popis rukopisu podává dále V. Tille, Seznam českých rukopisů c. k. stu- dijní knihovny v Olomouci (Věstník Čes. ak. IV., 1895, str. 444). Hynek Hrubý v díle České postilly (1901) uznal po vývodech Klicmano- vých za autora Waldhausera (str. 4), ale omylem se o témž rukopise rozepisuje i na str. 9 jako o sbírce starých kázání českých neznámého původu. V. Flajšhans (Paběrky rukopisné 4. Nová Štítniana) ve Věstníku Čes. ak. XIII. (1904) napsal, že je to překlad Waldhausera »volný, místy krácený — a nepochybně Štítenský«. Jeho mínění bylo odmítnuto v referátě CČH X. (1904) str. 349 a Josefem Strakou, jedním z nejlepších znalců štítenského ja- zyka, v Lfil. 35 (1908) na str. 350 n. (v poznámce). V nové době podrobil rukopis zevrubnějšímu prozkoumání Dr. Josef Foltynovský ve studii »Sbírka českých kázání v rukopise studijní knihovny olomoucké« (Hlídka 43, 1926 str. 393—399). Srovnává se s Klicmanem, ale (právem) tvrdí, že to není pouhý překlad z Waldhausera, nýbrž spíše zpraco- vání jeho postily. Kdo toto zpracování pořídil, nevíme; jen tolik lze říci, že to byl kněz (světský), že byl kazatelem v Praze a že zpracování se stalo někdy 8) Podrobněji o tom všem viz mou přednášku v III. tř. České akademie dne 6. února 1916 (O nejstarším staro- českém překladu výboru církevních Otců); bude otištěna ve Věstníku Ces. ak. 1946. 9) Pravda je opak, jak pověděno výše.
VII kláštera v Dolanech; tak si vysvětlíme i dialektické zvláštnosti, ukazující na původ moravský (o nich v. dále)8). Je pochopitelné, že z celého rukopisu zajímala badatele nejvíce anonymně dochovaná kázání Waldhauserova; trvalo však delší dobu, než byl jejich au- tor zjištěn. První jim věnoval pozornost Josef Jireček v ČČM 1861 str. 270—272 (Nejstarší sbírka českých kázání). Už on poznal z jejich obsahu, že autorem byl světský kněz a kazatel, prý vrstevník Waldhauserův a Milíčův. Rukopis podle něho byl psán asi na zač. XV. století, ale vznik kázání klade do poloviny XIV. století. V Anthologii liter. české (2. vyd. r. 1869, díl II. str. 2) píše Jireček: »Ze- vrubným prohlédnutím shledali jsme, že kázání ta nejsou ničí než Milíčova«. (Totéž v 3. vyd. 1876, díl I. str. 142). Toto apodiktické tvrzení zmírnil sám Jireček v své Rukověti k dějinám lit. čes. sv. II. (1876) str. 33, kde pod heslem »Milič Jan« čteme: »V olom. bibl. studijní nachází se sbírka českých výkladův na nedělní evangelia, psaná asi počátkem XV. věku, o níž není nepodstatná domněnka, že to část díla Miličova«. Domněnku Jirečkovu, že autorem těchto kázání byl Milíč, vyvrátil Ladi- slav Klicman v článku »Studie o Milíčovi z Kroměříže«, Lfil. 17 (1890), str. 33 nn. (pod čarou). Ve Věstníku Čes. ak. II. (1893) ve »Zprávě o cestě po knihovnách v Ra- kousku a Německu« na str. 66 n. vrátil se Klicman k otázce autorství uvede- ných kázání; popírá znovu důrazně, že by byl původcem jejich Milíč, a pro- hlašuje rukopis za překlad postily Waldhauserovy. Kdy překlad vznikl, ne- snadno říci; rukopis je z poč. XV. stol., ale písmo ukazuje ještě některé ele- menty ze XIV. stol. Prvním majetníkem, kterého lze vystopovat, byla ve stol. XV. nějaká v své důvěře zklamaná dáma. Ke konci toho století (!) přešel rukopis do knihovny karth. Dolanské u Olomouce9). Překlad není zcela věrný ani zcela volný a čte se — ač Jireček tvrdí opak — prý dosti pěkně a plynně. Popis rukopisu podává dále V. Tille, Seznam českých rukopisů c. k. stu- dijní knihovny v Olomouci (Věstník Čes. ak. IV., 1895, str. 444). Hynek Hrubý v díle České postilly (1901) uznal po vývodech Klicmano- vých za autora Waldhausera (str. 4), ale omylem se o témž rukopise rozepisuje i na str. 9 jako o sbírce starých kázání českých neznámého původu. V. Flajšhans (Paběrky rukopisné 4. Nová Štítniana) ve Věstníku Čes. ak. XIII. (1904) napsal, že je to překlad Waldhausera »volný, místy krácený — a nepochybně Štítenský«. Jeho mínění bylo odmítnuto v referátě CČH X. (1904) str. 349 a Josefem Strakou, jedním z nejlepších znalců štítenského ja- zyka, v Lfil. 35 (1908) na str. 350 n. (v poznámce). V nové době podrobil rukopis zevrubnějšímu prozkoumání Dr. Josef Foltynovský ve studii »Sbírka českých kázání v rukopise studijní knihovny olomoucké« (Hlídka 43, 1926 str. 393—399). Srovnává se s Klicmanem, ale (právem) tvrdí, že to není pouhý překlad z Waldhausera, nýbrž spíše zpraco- vání jeho postily. Kdo toto zpracování pořídil, nevíme; jen tolik lze říci, že to byl kněz (světský), že byl kazatelem v Praze a že zpracování se stalo někdy 8) Podrobněji o tom všem viz mou přednášku v III. tř. České akademie dne 6. února 1916 (O nejstarším staro- českém překladu výboru církevních Otců); bude otištěna ve Věstníku Ces. ak. 1946. 9) Pravda je opak, jak pověděno výše.
Strana VIII
VIII brzo po r. 1378. Foltynovský tvrdí dále, že autor českého zpracování často chybně cituje Písmo sv. (zapomíná, že to může býti vinou opisovače) a stručně charakterisuje obsah i jazyk. Konečně se zde můžeme zmíniti i o práci F. M. Bartoše (Konrad Wald- hauser a ohlas jeho díla u nás, Kostnické Jiskry 22. října 1942), který zjistil, že Hus v své lat. postile z let asi 1407—8 přejímá z Waldhauserovy postily celé odstavce a výklady. Rukopis je opis. Je to zřejmé z četných chyb, jichž se mohl do- pustit jen mechanický opisovatel, nikoli autor. Tak na str. 61a2 čteme: »měl býti knieže jiných a knyeze a hlava všie viery«; slova »a knyeze« sem nenáleží, písař také postřehl svůj omyl a podtečkoval je. Na str. 62a2 napsal sobě m. osobě; ib. Právě m. Prvnie; 64a1 omylem opakuje: Najprvé; 64a" vyn. z; 65b2 napsal: všem (m. svém); 67a2 ovce (m. ovci); 67b2 mnozí (m. muži); 68a1 proseni (m. proneseni); 68b1 budne (m. bludné); 71a1 vyn. chtě; 72a2 nemohl patrně v předloze přečísti jméno Tobiáš (psané asi zkratkou), vynechal je prostě a nechal pro ně prázdné místo; 74a2 napsal totud (m. dotud); 75b1 emitis (m. eritis); 77a2 napsal: Malym byty (asi m. Malí mají); 81b2 napsal: když jest slovo tělo slovo učiněno (ale poznal svůj omyl a první »slovo« podtečkoval a škrtl); 82a2 omylem opakuje: Ne toliko hospody; 83b2 čteme: totíž rozumně (omylem; o málo dále je: totíž rozumie — písař se zmý- lil a napsal zkomoleně to, co je o něco dále správně); 90a2 napsal omylem snažně (m. snadně); 91a1 vyn. Otci; 92b2 napsal: zastúpiv (m. zástupóv): 95b2 porny m. pokorný; 98a1 milosrdenstvie m. nemilosrdenstvie; 99a1 ješto m. jeho; 105a2 omylem opak.: má; 105b2 čteme: nekrczenec m. nekrščenec 106a2 napsal: sudym (m. súdným stolcem); 108a1 »se skládá« (m. je sladká); 110b1 m. dobrých napsal jen: brych atd. Omyly, pokud si je písař uvědomil, opravil podtečkováním, někdy i škrt- nutím chybného slova. Rasur v rkp. není. Pro iniciály je ponecháno místo, ale vyplněny nejsou. Pravopis je spřežkový; zkratky jsou jen v latinských citátech. Písmo rukopisu ukazuje na dobu okolo r. 1400, spíše na začátek stol. XV. než na konec XIV. Jazyk však svědčí spíše pro století XIV. (pro jeho sklonek); rukopis je ovšem opis, mladší jistě o několik desetiletí než jeho předloha, proto v něm najdeme na př. i: není (73b1) (tak nejednou bývá -í- za stč. -ie-) nebo dokonce i gen. noh m. nohú (Doněvadž neuzřím rukú a noh jeho probodenú 66a1). Při stanovení stáří je nutno míti na paměti, že písař rukopisu byl Moravan, jak svědčí o tom dialektické zvláštnosti (o nich bude řeč dále). Proto nelze se v tom směru mnoho opírati o nepřehlasované a v dokladech: k přijatí Ducha svatého 65b1, aby byl duostojen jeho přijatie 90b2, jeho slúhy vzatí na nebesa bylo radostné 81b1, ba snad ani ne o doklady: zapomane 90a1, 96a2, zpomane 91b2, zpomanúti ib., zpomanutí ib., zpomanutie ib. Podobně jest tomu s ne- přehlasovaným u (ú) v dokladech: cuzieho 106a1, cuzého 119b1, cuzoložníkóm 89a1, cuzoložníka 106b1, učuje 101a2, počují 124a1, razu (1. sg.) 101b1, tisúcóv 58a1, nerepcúce 107b2, treskoúce 109a1. Naproti tomu přehlasované u -i v pří- ponových slabikách VI. třídy ukazuje spíše na 2. pol. století XIV. než na století XV.: bojijem 62b2, 110b2, bojijíce 95b2, naplnijí 68a1, naplnije 73b1, shromaždije 123a1, umdlije 110b1, vzdalijí se 90a2. — Často se vyskytuje krá- levstvie, na př. 59b2, 62b1, 68a2, 68b2 a j. č. (vedle královstvie). Cteme tu dále ještě črn 57a2, črven ib., črvóv 58a1, inhed 59a2, 6la1, 72b2
VIII brzo po r. 1378. Foltynovský tvrdí dále, že autor českého zpracování často chybně cituje Písmo sv. (zapomíná, že to může býti vinou opisovače) a stručně charakterisuje obsah i jazyk. Konečně se zde můžeme zmíniti i o práci F. M. Bartoše (Konrad Wald- hauser a ohlas jeho díla u nás, Kostnické Jiskry 22. října 1942), který zjistil, že Hus v své lat. postile z let asi 1407—8 přejímá z Waldhauserovy postily celé odstavce a výklady. Rukopis je opis. Je to zřejmé z četných chyb, jichž se mohl do- pustit jen mechanický opisovatel, nikoli autor. Tak na str. 61a2 čteme: »měl býti knieže jiných a knyeze a hlava všie viery«; slova »a knyeze« sem nenáleží, písař také postřehl svůj omyl a podtečkoval je. Na str. 62a2 napsal sobě m. osobě; ib. Právě m. Prvnie; 64a1 omylem opakuje: Najprvé; 64a" vyn. z; 65b2 napsal: všem (m. svém); 67a2 ovce (m. ovci); 67b2 mnozí (m. muži); 68a1 proseni (m. proneseni); 68b1 budne (m. bludné); 71a1 vyn. chtě; 72a2 nemohl patrně v předloze přečísti jméno Tobiáš (psané asi zkratkou), vynechal je prostě a nechal pro ně prázdné místo; 74a2 napsal totud (m. dotud); 75b1 emitis (m. eritis); 77a2 napsal: Malym byty (asi m. Malí mají); 81b2 napsal: když jest slovo tělo slovo učiněno (ale poznal svůj omyl a první »slovo« podtečkoval a škrtl); 82a2 omylem opakuje: Ne toliko hospody; 83b2 čteme: totíž rozumně (omylem; o málo dále je: totíž rozumie — písař se zmý- lil a napsal zkomoleně to, co je o něco dále správně); 90a2 napsal omylem snažně (m. snadně); 91a1 vyn. Otci; 92b2 napsal: zastúpiv (m. zástupóv): 95b2 porny m. pokorný; 98a1 milosrdenstvie m. nemilosrdenstvie; 99a1 ješto m. jeho; 105a2 omylem opak.: má; 105b2 čteme: nekrczenec m. nekrščenec 106a2 napsal: sudym (m. súdným stolcem); 108a1 »se skládá« (m. je sladká); 110b1 m. dobrých napsal jen: brych atd. Omyly, pokud si je písař uvědomil, opravil podtečkováním, někdy i škrt- nutím chybného slova. Rasur v rkp. není. Pro iniciály je ponecháno místo, ale vyplněny nejsou. Pravopis je spřežkový; zkratky jsou jen v latinských citátech. Písmo rukopisu ukazuje na dobu okolo r. 1400, spíše na začátek stol. XV. než na konec XIV. Jazyk však svědčí spíše pro století XIV. (pro jeho sklonek); rukopis je ovšem opis, mladší jistě o několik desetiletí než jeho předloha, proto v něm najdeme na př. i: není (73b1) (tak nejednou bývá -í- za stč. -ie-) nebo dokonce i gen. noh m. nohú (Doněvadž neuzřím rukú a noh jeho probodenú 66a1). Při stanovení stáří je nutno míti na paměti, že písař rukopisu byl Moravan, jak svědčí o tom dialektické zvláštnosti (o nich bude řeč dále). Proto nelze se v tom směru mnoho opírati o nepřehlasované a v dokladech: k přijatí Ducha svatého 65b1, aby byl duostojen jeho přijatie 90b2, jeho slúhy vzatí na nebesa bylo radostné 81b1, ba snad ani ne o doklady: zapomane 90a1, 96a2, zpomane 91b2, zpomanúti ib., zpomanutí ib., zpomanutie ib. Podobně jest tomu s ne- přehlasovaným u (ú) v dokladech: cuzieho 106a1, cuzého 119b1, cuzoložníkóm 89a1, cuzoložníka 106b1, učuje 101a2, počují 124a1, razu (1. sg.) 101b1, tisúcóv 58a1, nerepcúce 107b2, treskoúce 109a1. Naproti tomu přehlasované u -i v pří- ponových slabikách VI. třídy ukazuje spíše na 2. pol. století XIV. než na století XV.: bojijem 62b2, 110b2, bojijíce 95b2, naplnijí 68a1, naplnije 73b1, shromaždije 123a1, umdlije 110b1, vzdalijí se 90a2. — Často se vyskytuje krá- levstvie, na př. 59b2, 62b1, 68a2, 68b2 a j. č. (vedle královstvie). Cteme tu dále ještě črn 57a2, črven ib., črvóv 58a1, inhed 59a2, 6la1, 72b2
Strana IX
IX (vždy tak!), kak 59a1, 61a1, 69b2, 74b1; důsledně se zachovává šč (ješče 75b1 77a1, odpuščenie 59a1, nepuščenie 59b2), zato místo ot- bývá nejednou od- vedle modlitva 125b2 a modlitvami 72bi čteme i: modlitbě 85b2. Nikoliv oje- diněle vyskytuje se tu zájmeno sen: v siž neděli 74a2, 102a2, 107b2, 113a2, 115a2, v siež neděli 104b2, 121b2, 124a2 (dvakrát). Pl. ak. ny a vy je téměř pravidlem Hojné jsou ve IV. tř. ještě tvary v 1. sg. -i (jednou dokonce-u: razu 101b1): razi 68a2, 100a1; pravi 76a2, 78a1, 93a2, 96b2, 112b1, 117a1, 123a2; proši 92b2, 99b2, 101a1, 101a2; posazi 105a1, — dva doklady jsou i od slovesa slyšěti: neslyši 79a2, slyši 119b2. Tři doklady jsou i pro 1. sg. praes. vědě (60a2, 117a1, 120b1). Duál se vyskytuje dosti často, na př.: Sv. Matěj a sv. Marek, ta duostojná kancléře, vypravujeta 57b2; jsta byla dva anděly 59b1; jeho oči tělestně ne- mohle nikoli viděti 64b1; oči moji 125a1; mezi oněma dvěma lotroma 66b1; pokleknúce na svú kolenú 69a2; Pilát, Herodes, ješto byla svá nepřietele, ale . . . smieřila se 71b2; dva člověky 124b2; pod křídle 123a1; tato dva starce tajně byla se skryla pode křem 87a2; dva tato starci (!) pochytíta Zuzannu a budeta řéci 87a2/b1 a j. Hojné jsou i jmenné tvary v doplňku u adjektiv, kde bychom se v XV. století setkali už asi spíše s tvary složenými, na př.: Pán jest hrozen hřiešným 60a1; má býti ... nábožen a ustavičen 87a1; odchod bude jim velmi úžitečen 90b1; spravedlivý jest sám v sobe pokojen 92a1; budeš múdr 105a1; má býti opatren 119a2. Starobylost, místy ještě neumělost při překladu z latiny jest svědectvím, že předloha rukopisu vznikla spíše ke konci XIV. století než v XV. Tak ecclesia bývá přeloženo ještě výrazem kostel (59a2) nebo viera (na počátce viery 62b1, in primitiva ecclesia; svatá máti, viera křesťanská 92a2, mater ecclesia; sr. i: tato lodíčka znamenává kostel neb vieru křesťanskú 109a2). Prosba z Otčenáše je přeložena: Otče náš, odpusť nám naše dluhy (debita) 118b1. Adj. desidera- bilis je přeloženo žádající 56b1. Zřejmě latinismus je dativ při slovese hněvati sě: když se hněváš komu 112b1; když se hněváš hřiechu ib.; Nehřeším, když se hněvám pohanu neb židu ib.10) Ve slovníku se shledáme s nejedním slovem starobylým, vzácným nebo dokonce od překladatele asi teprve vytvořeným. V téže asi době, kdy zápasí Štítný o vytvoření vhodné české terminologie v oboru filosoficko-náboženském, utvořil i náš překladatel několik nových slov na témž poli. Sem čítám zejména slovo bytedelstvie: pro jednotu byte džeklistvie 92b2 (propter unitatem essen- cie); rukopis ná — omylem písařovým — byteledtwye. Podobně utvořil asi i slovo čit (cit?): (člověk) má byt s kamením, má život s dřievím, má čit (ps.: czzyt) s duší, že též čije jako duše, má rozum s anděly 83b2 (v lat.: habet nam- que commune esse cum lapidibus, vivere cum arboribus, sentire cum anima- libus, intelligere cum angelis). — Z jiných slov, archaistických, vzácných nebo jinde vůbec nedoložených, uvádím ještě: dopomocný: Jehožto nebeského krá- lovstvie mně i vám rač dopomocen býti Otec, Syn i svatý Duch 124a1; chvíle f. (povětří): A řečeno jest (moře) Genezaret, protože z sebe rodilo povětřie neb chvíli11), ješto vychodieše z vody hýbanie, kdyžto se moře velmi povětřím hýbe 108a1; met m.: (byl dlužen) sto mtóv pšenice 121a1 (centum choros tritici); 10) Neumělostí překladatelovou a patrně otrockým napodobením latiny čteme: Sedmí chlebové jsú duchovnic kázanie 114b. 11) Sr. u Geb., Slovník stě., s. v. chvile doklad: Žabky zelené, kteráž na dřieví bývá a ráda proti chvíli škřechce Apat. Fr. 66a, Ob k tomu připojuje: proti chvtli (= oznamujíc nastávající počasí?).
IX (vždy tak!), kak 59a1, 61a1, 69b2, 74b1; důsledně se zachovává šč (ješče 75b1 77a1, odpuščenie 59a1, nepuščenie 59b2), zato místo ot- bývá nejednou od- vedle modlitva 125b2 a modlitvami 72bi čteme i: modlitbě 85b2. Nikoliv oje- diněle vyskytuje se tu zájmeno sen: v siž neděli 74a2, 102a2, 107b2, 113a2, 115a2, v siež neděli 104b2, 121b2, 124a2 (dvakrát). Pl. ak. ny a vy je téměř pravidlem Hojné jsou ve IV. tř. ještě tvary v 1. sg. -i (jednou dokonce-u: razu 101b1): razi 68a2, 100a1; pravi 76a2, 78a1, 93a2, 96b2, 112b1, 117a1, 123a2; proši 92b2, 99b2, 101a1, 101a2; posazi 105a1, — dva doklady jsou i od slovesa slyšěti: neslyši 79a2, slyši 119b2. Tři doklady jsou i pro 1. sg. praes. vědě (60a2, 117a1, 120b1). Duál se vyskytuje dosti často, na př.: Sv. Matěj a sv. Marek, ta duostojná kancléře, vypravujeta 57b2; jsta byla dva anděly 59b1; jeho oči tělestně ne- mohle nikoli viděti 64b1; oči moji 125a1; mezi oněma dvěma lotroma 66b1; pokleknúce na svú kolenú 69a2; Pilát, Herodes, ješto byla svá nepřietele, ale . . . smieřila se 71b2; dva člověky 124b2; pod křídle 123a1; tato dva starce tajně byla se skryla pode křem 87a2; dva tato starci (!) pochytíta Zuzannu a budeta řéci 87a2/b1 a j. Hojné jsou i jmenné tvary v doplňku u adjektiv, kde bychom se v XV. století setkali už asi spíše s tvary složenými, na př.: Pán jest hrozen hřiešným 60a1; má býti ... nábožen a ustavičen 87a1; odchod bude jim velmi úžitečen 90b1; spravedlivý jest sám v sobe pokojen 92a1; budeš múdr 105a1; má býti opatren 119a2. Starobylost, místy ještě neumělost při překladu z latiny jest svědectvím, že předloha rukopisu vznikla spíše ke konci XIV. století než v XV. Tak ecclesia bývá přeloženo ještě výrazem kostel (59a2) nebo viera (na počátce viery 62b1, in primitiva ecclesia; svatá máti, viera křesťanská 92a2, mater ecclesia; sr. i: tato lodíčka znamenává kostel neb vieru křesťanskú 109a2). Prosba z Otčenáše je přeložena: Otče náš, odpusť nám naše dluhy (debita) 118b1. Adj. desidera- bilis je přeloženo žádající 56b1. Zřejmě latinismus je dativ při slovese hněvati sě: když se hněváš komu 112b1; když se hněváš hřiechu ib.; Nehřeším, když se hněvám pohanu neb židu ib.10) Ve slovníku se shledáme s nejedním slovem starobylým, vzácným nebo dokonce od překladatele asi teprve vytvořeným. V téže asi době, kdy zápasí Štítný o vytvoření vhodné české terminologie v oboru filosoficko-náboženském, utvořil i náš překladatel několik nových slov na témž poli. Sem čítám zejména slovo bytedelstvie: pro jednotu byte džeklistvie 92b2 (propter unitatem essen- cie); rukopis ná — omylem písařovým — byteledtwye. Podobně utvořil asi i slovo čit (cit?): (člověk) má byt s kamením, má život s dřievím, má čit (ps.: czzyt) s duší, že též čije jako duše, má rozum s anděly 83b2 (v lat.: habet nam- que commune esse cum lapidibus, vivere cum arboribus, sentire cum anima- libus, intelligere cum angelis). — Z jiných slov, archaistických, vzácných nebo jinde vůbec nedoložených, uvádím ještě: dopomocný: Jehožto nebeského krá- lovstvie mně i vám rač dopomocen býti Otec, Syn i svatý Duch 124a1; chvíle f. (povětří): A řečeno jest (moře) Genezaret, protože z sebe rodilo povětřie neb chvíli11), ješto vychodieše z vody hýbanie, kdyžto se moře velmi povětřím hýbe 108a1; met m.: (byl dlužen) sto mtóv pšenice 121a1 (centum choros tritici); 10) Neumělostí překladatelovou a patrně otrockým napodobením latiny čteme: Sedmí chlebové jsú duchovnic kázanie 114b. 11) Sr. u Geb., Slovník stě., s. v. chvile doklad: Žabky zelené, kteráž na dřieví bývá a ráda proti chvíli škřechce Apat. Fr. 66a, Ob k tomu připojuje: proti chvtli (= oznamujíc nastávající počasí?).
Strana X
X mládenek m.: Na znamenie mládenkóv na krstu dávámy na jich hlavy bielé vienky 85a2; pásnicě f. (zástěra): (sv. Petr) pro veliký pláč nosil jest pásnici, aby oči utieral 61a1; plýtva f.: že ť jest nalezl střiebrný peniez v plýtvách ryby 109b2; podnožitel m.: Skrze Jakuba, jenž řečen jest podnožitel2) 108b1; po- vzléci dok.: I kázal (Kristus) zástupu povzléci a odpočinúti a rozhostiti se na zemi 114a1 (precepit turbis discumbere super terram); přiebytník (přěbytník?) m.: měščany neb přiebytníky, ješto v tobě přebývají, ztepú a ukamenují 122b2; přípasie13) m.: Přípasie a kto nenie pastýř 67b1 (Mercennarius autem et qui non est pastor); Těch tě mnoho přípasí a nájemníkóv těch ovčiček 68a1; Tu ť nás bude otázáno, kterak sme ostřiehali svého stáda, jako-li věrní pastýři či přípasí, totíž nájemníci 120a2; roskop14) m.: majíce sukně po šestnásti kopách anebo dražšie, roskopy nynějšieho času 96b1; sběrna f. (pl. sběrny = collecta; tak vykládá Foltynovský 1. c. p. 399): Jakož na dnešnie sběrny prosí kněz 78b2; spalivý (ospalý): těchto svatých dní nemámy býti léni ani spalivi 57a1 stek m. (není-li písařská chyba m. stok): všeliký stek vod nazýváchu moře 108a1 (omnis aquarum congregatio ... mare nuncupatur); svor m. (spřežení): Kúpil sem pět svoróv volóv 10la2 (iuga boum emi quinque); pakli ostanú v téj žádosti, žádajíce vsi kupovati a svoróv volóv 101b1; zátupa f. (záhuba): Smilstvo a opilstvo zatracují duši. Viztež, že ť jest veliká zátupa duši 102a1 Kdyžto Spasitel ukázal, že hněv jest zátupa duše, ukazuje, že smieřenie jest úžitečno k spasení 112b1; zpaněti dok.: Pro ny pro hřiešné učinil se chud, abychom jeho chudobú zpaněli 119a2; zpopeleti dok.: Neb bieše (tělo Kristovo) božstvím balšamováno, že za sto tisúcóv let neshnilo by ani od črvóv, ani by zpopeleti mohlo 58a2. Naproti tomu třeba vymýtiti ze slovníku heslo vacha, jež Jireček (CČM 1861) a po něm Foltynovský v svých pracích o tomto rukopisu uvádějí jako vzácné slovo (Jireček 1. c. str. 270 je spojuje s »vášeň«). Doklad, o nějž tu jde, zní (80a2): mnozí lidé jsú jako hlúpé hovado, a ješče horší; neb ti sobě nižádné miery neberú ani na pití ani na jedení. Nebo hlúpé hovado, to svú wachu (sic) pie a jie a svój běh činí. Gebauer sice má v svých materiáliích heslo vácha s tímto dokladem i s poznámkou z Jir. vácha = vášeň, ale tužkou sám na lístku připsal: = váhú? Není pochyby, že se má opravdu čísti: svú vahú; sr. Jungmannův Slovník s. v. váha: vahau, svau vahau t. nespěšně, váhavě; a ib. o něco dále: váha = míra, střídmost. Znamená zde tedy „svú vahú“ střídmě, nespěšně (jísti). Písař rukopisu byl hodně nedbalý a není to jediný případ, kde místo -h- napsal -ch15 Rovněž je omyl písařův slovo žantovník v dokladu: mnozí nalezeni sú lichevníci nebo žantovníci (ps.: zantownyczy), totíž svatokupci 116a2. Gebauer v materiáliích má tento doklad pod heslem žantovníci bez poznámky; mám však za to, že je to písařský omyl m. šantročníci. Poznamenali jsme už, že v rukopise jsou dialektické zvláštnosti. Písař byl zřejmě Moravan a prozradil mimoděk svůj původ na několika místech. Sem asi náleží záměna t v c, na př. nezatracil 67a2 (= nezatratil), zatracíš 87a1 (= zatratíš), ztraciv 99b1 (= ztrativ), nakládaci 69a2 (= nakládati), chce 105a1 12) Cf. Hieronymi Liber de nominibus Hebraicis (ML 23 c. 825): Iacob, supplantator. 13) Sr. Klareta (ed. Flajšhans) s. v. přípasie. 14) V Gebauerových materiálech k Stč. slovníku jsou ještě dva doklady tohoto slova; Gb k nim poznamenal: asi ross-kopf, nějaká kukla na hlavu. Sr. i Gebauerův Slovník stčeský s. v. hunškop. 15) Na př. 125b1 čteme v úlechli m. v úlehli.
X mládenek m.: Na znamenie mládenkóv na krstu dávámy na jich hlavy bielé vienky 85a2; pásnicě f. (zástěra): (sv. Petr) pro veliký pláč nosil jest pásnici, aby oči utieral 61a1; plýtva f.: že ť jest nalezl střiebrný peniez v plýtvách ryby 109b2; podnožitel m.: Skrze Jakuba, jenž řečen jest podnožitel2) 108b1; po- vzléci dok.: I kázal (Kristus) zástupu povzléci a odpočinúti a rozhostiti se na zemi 114a1 (precepit turbis discumbere super terram); přiebytník (přěbytník?) m.: měščany neb přiebytníky, ješto v tobě přebývají, ztepú a ukamenují 122b2; přípasie13) m.: Přípasie a kto nenie pastýř 67b1 (Mercennarius autem et qui non est pastor); Těch tě mnoho přípasí a nájemníkóv těch ovčiček 68a1; Tu ť nás bude otázáno, kterak sme ostřiehali svého stáda, jako-li věrní pastýři či přípasí, totíž nájemníci 120a2; roskop14) m.: majíce sukně po šestnásti kopách anebo dražšie, roskopy nynějšieho času 96b1; sběrna f. (pl. sběrny = collecta; tak vykládá Foltynovský 1. c. p. 399): Jakož na dnešnie sběrny prosí kněz 78b2; spalivý (ospalý): těchto svatých dní nemámy býti léni ani spalivi 57a1 stek m. (není-li písařská chyba m. stok): všeliký stek vod nazýváchu moře 108a1 (omnis aquarum congregatio ... mare nuncupatur); svor m. (spřežení): Kúpil sem pět svoróv volóv 10la2 (iuga boum emi quinque); pakli ostanú v téj žádosti, žádajíce vsi kupovati a svoróv volóv 101b1; zátupa f. (záhuba): Smilstvo a opilstvo zatracují duši. Viztež, že ť jest veliká zátupa duši 102a1 Kdyžto Spasitel ukázal, že hněv jest zátupa duše, ukazuje, že smieřenie jest úžitečno k spasení 112b1; zpaněti dok.: Pro ny pro hřiešné učinil se chud, abychom jeho chudobú zpaněli 119a2; zpopeleti dok.: Neb bieše (tělo Kristovo) božstvím balšamováno, že za sto tisúcóv let neshnilo by ani od črvóv, ani by zpopeleti mohlo 58a2. Naproti tomu třeba vymýtiti ze slovníku heslo vacha, jež Jireček (CČM 1861) a po něm Foltynovský v svých pracích o tomto rukopisu uvádějí jako vzácné slovo (Jireček 1. c. str. 270 je spojuje s »vášeň«). Doklad, o nějž tu jde, zní (80a2): mnozí lidé jsú jako hlúpé hovado, a ješče horší; neb ti sobě nižádné miery neberú ani na pití ani na jedení. Nebo hlúpé hovado, to svú wachu (sic) pie a jie a svój běh činí. Gebauer sice má v svých materiáliích heslo vácha s tímto dokladem i s poznámkou z Jir. vácha = vášeň, ale tužkou sám na lístku připsal: = váhú? Není pochyby, že se má opravdu čísti: svú vahú; sr. Jungmannův Slovník s. v. váha: vahau, svau vahau t. nespěšně, váhavě; a ib. o něco dále: váha = míra, střídmost. Znamená zde tedy „svú vahú“ střídmě, nespěšně (jísti). Písař rukopisu byl hodně nedbalý a není to jediný případ, kde místo -h- napsal -ch15 Rovněž je omyl písařův slovo žantovník v dokladu: mnozí nalezeni sú lichevníci nebo žantovníci (ps.: zantownyczy), totíž svatokupci 116a2. Gebauer v materiáliích má tento doklad pod heslem žantovníci bez poznámky; mám však za to, že je to písařský omyl m. šantročníci. Poznamenali jsme už, že v rukopise jsou dialektické zvláštnosti. Písař byl zřejmě Moravan a prozradil mimoděk svůj původ na několika místech. Sem asi náleží záměna t v c, na př. nezatracil 67a2 (= nezatratil), zatracíš 87a1 (= zatratíš), ztraciv 99b1 (= ztrativ), nakládaci 69a2 (= nakládati), chce 105a1 12) Cf. Hieronymi Liber de nominibus Hebraicis (ML 23 c. 825): Iacob, supplantator. 13) Sr. Klareta (ed. Flajšhans) s. v. přípasie. 14) V Gebauerových materiálech k Stč. slovníku jsou ještě dva doklady tohoto slova; Gb k nim poznamenal: asi ross-kopf, nějaká kukla na hlavu. Sr. i Gebauerův Slovník stčeský s. v. hunškop. 15) Na př. 125b1 čteme v úlechli m. v úlehli.
Strana XI
XI (= chtě) — a změna opačná, č v f: tiesařem 124b2 (= ciesařem). Na Moravu ukazují i doklady: v snihu 57a2 (= v sněhu) a kavčencóm 123b2. Opírajíce se o tyto doklady, budeme pokládati rovněž spíše za dialektické zvláštnosti než za archaismy: malženové 57a1 (= manželové), malženstvo 101b2. K tomu lze přičísti i: sluzy 71b1 (= slzy), gen. čtř (naučením čtř evangelist 115a1) a snad i: o onem pyšném licoměrníku 125b2. Rovněž dialektický je asi dativ lidom16) (Jakož píše k těm lidom sv. Pavel 91a1). Za dialektickou lze téměř bezpečně pokládati koncovku -ie (é) v nom. pl. u substantiv vzoru chlap, končících na -ř, na př. lékařie 100a2, farářé (všickni farářé aby je vedli 69a1), pastýřé (nejsú pastýřé, ale nájemníci 67b1, pastýřé dobří a zlí 69a2), rybářé (rybářé tito .. . mohú býti zprávce kostela 108a2). Zajímavý je po této stránce i doklad na str. 112a2: bez muzíku (sic), t. j. bez muzku (= bez mozku). Ludvík Novák v LF 1946 str. 72 uvádí z opavského nářečí podnes užívané muzg (= mozek), s ge- nitivem sice mozgu, ale nepochybíme asi, přiřadíme-li i tento doklad spíše k dialektickým zvláštnostem, než abychom jej pokládali za písařský omyl. — O nepřehlasovaném a a u (ú) je zmínka výše. Ceské zpracování Waldhauserovy Postily, které máme v tomto rukopise zachováno, obsahuje jen část objemného díla. Je tu zdánlivě 23 kázání17), ve skutečnosti je jich jen 22: první na Boží hod velikonoční, druhé až šesté na 1.—5. neděli po velikonocích, sedmé (s dvěma nadpisy: Dominica sexta a Do- minica septima, rozuměj post Pascha) je kázání na den Nanebevstoupení Páně18), osmé je na neděli mezi oktávem Nanebevstoupení, deváté je kázání na Boží hod svatodušní (Sermo de Spiritu sancto), desáté je na den sv. Trojice, jedenácté až dvaadvacáté jsou výklady na 1.—12. neděli po sv. Trojici (po- slední není ukončeno). Tato kázání, srovnáme-li je s latinskými rukopisy, nejsou opravdu prosté překlady z Waldhauserovy Postily, nýbrž jejich zpracování, jak zjistil i Fol- tynovský. Místy, zejména na začátku kázání, bývá to překlad doslovný, jinde je text značně zkrácen anebo zase naopak rozšířen českým překladatelem. Provésti zevrubné srovnání českého zpracování s latinským originálem není možné, protože se i latinské rukopisy dochované hodně od sebe liší; Loskot (str. 99) píše dokonce, že »je patrno, jak přeobtížná, ač-li docela nemožná práce by byla vyšetřiti authentický text postilly Waldhauserovy«. Aspoň na některých místech podáváme pod tiskem českého znění i text latinský podle rukopisu Národní a univ. knih. pražské I D 11 nebo upozorňujeme na rozdíly proti latinskému originálu. Rozbor latinské postily provedl Loskot ve spise výše uvedeném na str. 94—109, opíraje se o dva rukopisy dv. knih. vídeňské, o jeden musejní (v Praze) a o rkp. V B 18 Národní a univ. knih. pražské. České zpracování podává jen zlomek práce Waldhauserovy, některé věci pak jsou přidány od českého vzdě- lavatele spisu. To je třeba míti na mysli při rozboru českého vzdělání, že se tu nemůže vystihnouti duch Waldhauserovy Postily v celém jejím rozsahu a že snad leccos je přídavkem českého kazatele. Foltynovský se pokusil v své práci zjistiti některé z těchto přídavků, ale měl patrně při srovnávání po ruce 16) Sr. Bartošovu Dialektologii moravskou II. díl (1895) str. 22. 17) Jireček a Tille 1. c. i Klicman (L fil. 1. c. p. 33) mluví dokonce o 24 kázáních zde dochovaných! 18) Dvojí nadpis téhož kázání zmýlil i Foltynovského, který je pokládá za dvojí kázání na den Nanebevstoupení (Hlídka str. 393). Ve skutečnosti (sr. lat. text univ. 1D11, str. 184b a 185b) pod prvním nadpisem je prothema, pod druhým vlastní thema jediného kázání. Foltynovský se zmýlil i v tom, že poslední (nedokončené) kázání pokládá za výklad na 11. neděli po sv. Duchu (spr. je to na nedělí 12.).
XI (= chtě) — a změna opačná, č v f: tiesařem 124b2 (= ciesařem). Na Moravu ukazují i doklady: v snihu 57a2 (= v sněhu) a kavčencóm 123b2. Opírajíce se o tyto doklady, budeme pokládati rovněž spíše za dialektické zvláštnosti než za archaismy: malženové 57a1 (= manželové), malženstvo 101b2. K tomu lze přičísti i: sluzy 71b1 (= slzy), gen. čtř (naučením čtř evangelist 115a1) a snad i: o onem pyšném licoměrníku 125b2. Rovněž dialektický je asi dativ lidom16) (Jakož píše k těm lidom sv. Pavel 91a1). Za dialektickou lze téměř bezpečně pokládati koncovku -ie (é) v nom. pl. u substantiv vzoru chlap, končících na -ř, na př. lékařie 100a2, farářé (všickni farářé aby je vedli 69a1), pastýřé (nejsú pastýřé, ale nájemníci 67b1, pastýřé dobří a zlí 69a2), rybářé (rybářé tito .. . mohú býti zprávce kostela 108a2). Zajímavý je po této stránce i doklad na str. 112a2: bez muzíku (sic), t. j. bez muzku (= bez mozku). Ludvík Novák v LF 1946 str. 72 uvádí z opavského nářečí podnes užívané muzg (= mozek), s ge- nitivem sice mozgu, ale nepochybíme asi, přiřadíme-li i tento doklad spíše k dialektickým zvláštnostem, než abychom jej pokládali za písařský omyl. — O nepřehlasovaném a a u (ú) je zmínka výše. Ceské zpracování Waldhauserovy Postily, které máme v tomto rukopise zachováno, obsahuje jen část objemného díla. Je tu zdánlivě 23 kázání17), ve skutečnosti je jich jen 22: první na Boží hod velikonoční, druhé až šesté na 1.—5. neděli po velikonocích, sedmé (s dvěma nadpisy: Dominica sexta a Do- minica septima, rozuměj post Pascha) je kázání na den Nanebevstoupení Páně18), osmé je na neděli mezi oktávem Nanebevstoupení, deváté je kázání na Boží hod svatodušní (Sermo de Spiritu sancto), desáté je na den sv. Trojice, jedenácté až dvaadvacáté jsou výklady na 1.—12. neděli po sv. Trojici (po- slední není ukončeno). Tato kázání, srovnáme-li je s latinskými rukopisy, nejsou opravdu prosté překlady z Waldhauserovy Postily, nýbrž jejich zpracování, jak zjistil i Fol- tynovský. Místy, zejména na začátku kázání, bývá to překlad doslovný, jinde je text značně zkrácen anebo zase naopak rozšířen českým překladatelem. Provésti zevrubné srovnání českého zpracování s latinským originálem není možné, protože se i latinské rukopisy dochované hodně od sebe liší; Loskot (str. 99) píše dokonce, že »je patrno, jak přeobtížná, ač-li docela nemožná práce by byla vyšetřiti authentický text postilly Waldhauserovy«. Aspoň na některých místech podáváme pod tiskem českého znění i text latinský podle rukopisu Národní a univ. knih. pražské I D 11 nebo upozorňujeme na rozdíly proti latinskému originálu. Rozbor latinské postily provedl Loskot ve spise výše uvedeném na str. 94—109, opíraje se o dva rukopisy dv. knih. vídeňské, o jeden musejní (v Praze) a o rkp. V B 18 Národní a univ. knih. pražské. České zpracování podává jen zlomek práce Waldhauserovy, některé věci pak jsou přidány od českého vzdě- lavatele spisu. To je třeba míti na mysli při rozboru českého vzdělání, že se tu nemůže vystihnouti duch Waldhauserovy Postily v celém jejím rozsahu a že snad leccos je přídavkem českého kazatele. Foltynovský se pokusil v své práci zjistiti některé z těchto přídavků, ale měl patrně při srovnávání po ruce 16) Sr. Bartošovu Dialektologii moravskou II. díl (1895) str. 22. 17) Jireček a Tille 1. c. i Klicman (L fil. 1. c. p. 33) mluví dokonce o 24 kázáních zde dochovaných! 18) Dvojí nadpis téhož kázání zmýlil i Foltynovského, který je pokládá za dvojí kázání na den Nanebevstoupení (Hlídka str. 393). Ve skutečnosti (sr. lat. text univ. 1D11, str. 184b a 185b) pod prvním nadpisem je prothema, pod druhým vlastní thema jediného kázání. Foltynovský se zmýlil i v tom, že poslední (nedokončené) kázání pokládá za výklad na 11. neděli po sv. Duchu (spr. je to na nedělí 12.).
Strana XII
XII jen jediný latinský rukopis (sám neuvádí, který), a po tom, co napsal Loskot o dochovaných textech Postily, je těžko říci, že má ve všem pravdu. Jednotlivá kázání začínají téměř zpravidla úvodem (prothema), po němž teprve následuje výklad vlastní (thema). Prothema tvoří jakýsi přechod od předcházejícího kázání k novému; Waldhauser tu rekapituluje stručně obsah nebo hlavní ideu minulého kázání, vytýká význam dne, na nějž chce kázati, mluví o modlitbách nebo písních při bohoslužebních obřadech toho dne, při- pomíná některé zvyky a pod. Prothema končí v českém zpracování téměř vždy modlitbou k Panně Marii. Ve výkladu vlastním se vykládá perikopa verš za veršem s četnými citáty z Písma i z církevních Otců nebo i jiných autorů. Zjistiti poměr Waldhauserův k jeho předlohám bude úkolem vydavatele úplné latinské předlohy Konrádovy, ale i z přeložené části jeho díla lze o tom hodně pověděti. Nejčastěji jsou tu citáty z Augustina, Rehoře Velikého a Jana Zlatoústého. Kromě toho se uvádějí z latinských Alcuinus, Beda (Venerabilis), Bernard, Cassiodorus, Gilbertus, Haymo, Jeronym, Remigius, glossa (ordinaria i inter- linearis), z řeckých Basilius, Didymus (Alexandrinus), Origenes, Severianus, Theophilus (spr. Theophylactus), Josefus Flavius. Kromě toho ojediněle je cito- ván Sedulius a Boecius, několikrát Vegecius, dále Seneka, »philosophus« (= Aristoteles) a »Kroniky římské«. Z několika zmínek se zdá vyplývati, že znal i Legendu aureu (nebo Sanctorale). Už Loskot (str. 97 n.) pronesl mínění, že Waldhauser sestavil v celek kázání četné citáty, které »jsou vlastním výkladem, takže je pravda, že Kon- rád ze svého přidal pramalounko«. S tím bude jistě souhlasiti každý, kdo pro- hlédne poznámky pod čarou, jež jsme připojili k českému překladu. Některá kázání se zdají ovšem samostatnější, ale není vyloučeno, že i pro ně by se našly prameny, protože Waldhauser leckdy je neuvádí. Ale Konrád si ulehčil práci ještě více, než by se zdálo z toho, co tu pověděno: nečerpá totiž většinou přímo ze spisovatelů, jež uvádí, ale z díla Tomáše Akvinského, zvaného Catena aurea — můžeme dokonce říci, že některá kázání (na př. hned první v českém překladu) jsou téměř celá utkána z citátů, jež uvádí Tomáš. Pozoruhodné při tom je, že jméno Tomáše Akvinského ani název jeho díla (Catena aurea) se v celém díle (aspoň v českém zpracování) vůbec neobjeví!9) Je tedy velice pravděpodobné, že Waldhauser znal přímo ze svých pra- menů jen Bernarda, Cassiodora a Gilberta20), ale ani to není tak jisté, mohl znáti jen výbory (Florilegia) z nich, na př. z Bernarda, kromě nich pak Boethia, Sedulia a Vegecia. Z Boethia cituje jeho dílo De consolatione philosophiae; to byl spis tehdy obecně známý a čítaný. Z »mistra« Sedulia21) uvádí (str. 6la/b) dva verše z jeho »Carmen paschale«. V českém zpracování je citován třikrát (v lat. originále častěji) Vegecius. Flavius Vegetius Renatus napsal mezi l. 383—450 spis Epitoma rei militaris o 4 knihách. Dílo jeho je zachováno v četných rukopisech ze středověku, což 19) Díla Tomáše Akvinského, jež kolovalo nejen pod názvem Catena aurea, ale i pod jménem glossa continuata, užívali hojně kazatelé. Jos. Straka (v Lfil. 54 a 55. Studie o stč. Evangeliu sv. Matouše s homiličmi, zjistil, jak na čet- ných místech čerpal k svým homiliím na ev. sv. Matouše jejich staročeský autor. Stejně vydatnou pomůckou byla Ca- tena aurea i Rokycanovi při jeho výkladech na evangelia; vysvitne to po vydání jeho českých Výkladů na evangelium Lukášovo a Janovo, jež obě jsem připravil k tisku. Sr. mou práci: O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evang. sv. Lukáše (Sborník filol. XII.) str. 116, 139 a j. Catenu aureu zde citujemne podle vydání z r. 1896 (Augustae Tauri- norum). 20) A na některých místech i Augustina, kterého cituje proti Cateně častěji. 21) Caelius Sedulius, latinský básník křestanský z pol. 5. stol.
XII jen jediný latinský rukopis (sám neuvádí, který), a po tom, co napsal Loskot o dochovaných textech Postily, je těžko říci, že má ve všem pravdu. Jednotlivá kázání začínají téměř zpravidla úvodem (prothema), po němž teprve následuje výklad vlastní (thema). Prothema tvoří jakýsi přechod od předcházejícího kázání k novému; Waldhauser tu rekapituluje stručně obsah nebo hlavní ideu minulého kázání, vytýká význam dne, na nějž chce kázati, mluví o modlitbách nebo písních při bohoslužebních obřadech toho dne, při- pomíná některé zvyky a pod. Prothema končí v českém zpracování téměř vždy modlitbou k Panně Marii. Ve výkladu vlastním se vykládá perikopa verš za veršem s četnými citáty z Písma i z církevních Otců nebo i jiných autorů. Zjistiti poměr Waldhauserův k jeho předlohám bude úkolem vydavatele úplné latinské předlohy Konrádovy, ale i z přeložené části jeho díla lze o tom hodně pověděti. Nejčastěji jsou tu citáty z Augustina, Rehoře Velikého a Jana Zlatoústého. Kromě toho se uvádějí z latinských Alcuinus, Beda (Venerabilis), Bernard, Cassiodorus, Gilbertus, Haymo, Jeronym, Remigius, glossa (ordinaria i inter- linearis), z řeckých Basilius, Didymus (Alexandrinus), Origenes, Severianus, Theophilus (spr. Theophylactus), Josefus Flavius. Kromě toho ojediněle je cito- ván Sedulius a Boecius, několikrát Vegecius, dále Seneka, »philosophus« (= Aristoteles) a »Kroniky římské«. Z několika zmínek se zdá vyplývati, že znal i Legendu aureu (nebo Sanctorale). Už Loskot (str. 97 n.) pronesl mínění, že Waldhauser sestavil v celek kázání četné citáty, které »jsou vlastním výkladem, takže je pravda, že Kon- rád ze svého přidal pramalounko«. S tím bude jistě souhlasiti každý, kdo pro- hlédne poznámky pod čarou, jež jsme připojili k českému překladu. Některá kázání se zdají ovšem samostatnější, ale není vyloučeno, že i pro ně by se našly prameny, protože Waldhauser leckdy je neuvádí. Ale Konrád si ulehčil práci ještě více, než by se zdálo z toho, co tu pověděno: nečerpá totiž většinou přímo ze spisovatelů, jež uvádí, ale z díla Tomáše Akvinského, zvaného Catena aurea — můžeme dokonce říci, že některá kázání (na př. hned první v českém překladu) jsou téměř celá utkána z citátů, jež uvádí Tomáš. Pozoruhodné při tom je, že jméno Tomáše Akvinského ani název jeho díla (Catena aurea) se v celém díle (aspoň v českém zpracování) vůbec neobjeví!9) Je tedy velice pravděpodobné, že Waldhauser znal přímo ze svých pra- menů jen Bernarda, Cassiodora a Gilberta20), ale ani to není tak jisté, mohl znáti jen výbory (Florilegia) z nich, na př. z Bernarda, kromě nich pak Boethia, Sedulia a Vegecia. Z Boethia cituje jeho dílo De consolatione philosophiae; to byl spis tehdy obecně známý a čítaný. Z »mistra« Sedulia21) uvádí (str. 6la/b) dva verše z jeho »Carmen paschale«. V českém zpracování je citován třikrát (v lat. originále častěji) Vegecius. Flavius Vegetius Renatus napsal mezi l. 383—450 spis Epitoma rei militaris o 4 knihách. Dílo jeho je zachováno v četných rukopisech ze středověku, což 19) Díla Tomáše Akvinského, jež kolovalo nejen pod názvem Catena aurea, ale i pod jménem glossa continuata, užívali hojně kazatelé. Jos. Straka (v Lfil. 54 a 55. Studie o stč. Evangeliu sv. Matouše s homiličmi, zjistil, jak na čet- ných místech čerpal k svým homiliím na ev. sv. Matouše jejich staročeský autor. Stejně vydatnou pomůckou byla Ca- tena aurea i Rokycanovi při jeho výkladech na evangelia; vysvitne to po vydání jeho českých Výkladů na evangelium Lukášovo a Janovo, jež obě jsem připravil k tisku. Sr. mou práci: O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evang. sv. Lukáše (Sborník filol. XII.) str. 116, 139 a j. Catenu aureu zde citujemne podle vydání z r. 1896 (Augustae Tauri- norum). 20) A na některých místech i Augustina, kterého cituje proti Cateně častěji. 21) Caelius Sedulius, latinský básník křestanský z pol. 5. stol.
Strana XIII
XIII dokazuje jeho oblibu v té době (už v XIII. stol. bylo přeloženo do italštiny). Ceskému vzdělavateli asi nebyl znám, protože na dvou místech je jeho jméno zkomoleno (95b1 čteme mistr Boec, 110b1 dokonce v Genesis místo Vegecius); není ovšem vyloučeno, že obě chyby zavinil písař našeho rukopisu. Zdá se paradoxní, že se kazatel — Waldhauser — dokládá dílem rázu čistě vojen- ského; ale můžeme potvrditi, že docela vhodně tu aplikuje zásady, platné pro boj tělesný, na bojovníka duchovního. Tak (95b) vykládá, že Vegetius radí, aby byli za bojovníky vybíráni raději lidé sprostní, venkovští, nevychovaní v rozkoši (tak prý činili Římané, proto téměř vždy vítězili); proto i Kristus si vyvolil k boji s dáblem lid sprostný, dvanáct apoštolů. A na str. 110b čteme, že Vegetius důtklivě radí, aby bylo vojsko opatřováno náležitě stravou, pro- tože hlad umdlí i oděnce silného. Podobně — dokládá Konrád — potřebuje i křesťan k boji se svými úhlavními nepřáteli, světem a dáblem, stravy du- chovní, t. j. poslouchání slova božího, jež zahání duchovní hlad. Na str. 113a se vykládá podle Vegetia, že je lepší k boji malé množství, ale vycvičené, než mnoho lidí hloupých; tak (dokládá Waldhauser) je tomu i v boji du- chovním. Všechny tyto doklady z Vegetia jsou v prothematech ke kázáním, která jsou vůbec samostatnější než výklad vlastní. V kázáních samých se Konrád utápí ve množství citátů, jak bylo už řečeno, a jen řídké výpady proti zne- mravnělosti laiků i kněží a mnichů jsou jeho majetkem. Celá forma výkladů ukazuje, že kázání, jak jsou napsána (máme na mysli ovšem text latinský), tak Waldhauserem pronesena nebyla; Postilla studentium měla býti jen po- můckou kazatelům, jak upozornil už Loskot (str. 98). Lze však s Loskotem (ib.) přisvědčiti tomu, že aspoň prothemata a mravní aplikace byly předneseny asi tak, jak je máme dochovány. V nich máme však jen záblesk, jiskru z pů- vabu a životnosti, jimiž oplývala mluvená jeho kázání, jak se o tom zmiňují jeho čeští následovníci i cizí posluchači22) a jak dokazuje jejich veliký úspěch a mravní náprava jimi vzbuzená23). Celkem kázání jeho v té podobě, jak jsou dochována, jsou suchá a střízlivá a jistě by nebyla mohla působiti na poslu- chače tak strhujícím dojmem, jakým kázání jím pronesená skutečně působila. O náboženských názorech Waldhauserových pojednal Loskot (str. 108 n.); zjišťuje, že jeho dogmatika je současná orthodoxní dogmatika církevní. K jeho rozboru připojujeme několik poznámek a dodatků, čerpaných z českého zpra- cování. O tajemstvích víry nemáme hloubati, ale prostě věřiti. K tomu je při- pojen (95a) známý příběh o sv. Augustinovi, který chtěl vyzpytovati tajem- ství o sv. Trojici a uviděl na břehu moře dítě, jež chtělo přelíti celé moře lžičkou do jamky. Jen ten právě věří, kdo svými dobrými skutky toho dovodí, co věří (66b2). Proto doporučuje modlitby, almužny a posty (87a2, 120b1); ale při udělování almužny máme býti opatrní, máme ji dávati »dobrým chudým, ne zúfalým a falešným, jakožto lotróm a těm, ješto sobě mohú zaslúžiti (= vydělati prací)« (106b1). Ještě více však než postem, almužnou nebo čistotou přemá- háme dábla láskou a milostí (milováním Boha a bližního) (86b2). 22) Sr. V. Novotného, Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol. str. 65 (Vojtěch Raňkův ho nazývá druhým Eliášem, aě ho sám asi neslyšel, velebí ho štítný, Milič); z cízích posluchačů (str. 62) jeden píše, že jemu podobného kazatele nevidel ani neslyšel... 23) Novotný ib. str. 59.
XIII dokazuje jeho oblibu v té době (už v XIII. stol. bylo přeloženo do italštiny). Ceskému vzdělavateli asi nebyl znám, protože na dvou místech je jeho jméno zkomoleno (95b1 čteme mistr Boec, 110b1 dokonce v Genesis místo Vegecius); není ovšem vyloučeno, že obě chyby zavinil písař našeho rukopisu. Zdá se paradoxní, že se kazatel — Waldhauser — dokládá dílem rázu čistě vojen- ského; ale můžeme potvrditi, že docela vhodně tu aplikuje zásady, platné pro boj tělesný, na bojovníka duchovního. Tak (95b) vykládá, že Vegetius radí, aby byli za bojovníky vybíráni raději lidé sprostní, venkovští, nevychovaní v rozkoši (tak prý činili Římané, proto téměř vždy vítězili); proto i Kristus si vyvolil k boji s dáblem lid sprostný, dvanáct apoštolů. A na str. 110b čteme, že Vegetius důtklivě radí, aby bylo vojsko opatřováno náležitě stravou, pro- tože hlad umdlí i oděnce silného. Podobně — dokládá Konrád — potřebuje i křesťan k boji se svými úhlavními nepřáteli, světem a dáblem, stravy du- chovní, t. j. poslouchání slova božího, jež zahání duchovní hlad. Na str. 113a se vykládá podle Vegetia, že je lepší k boji malé množství, ale vycvičené, než mnoho lidí hloupých; tak (dokládá Waldhauser) je tomu i v boji du- chovním. Všechny tyto doklady z Vegetia jsou v prothematech ke kázáním, která jsou vůbec samostatnější než výklad vlastní. V kázáních samých se Konrád utápí ve množství citátů, jak bylo už řečeno, a jen řídké výpady proti zne- mravnělosti laiků i kněží a mnichů jsou jeho majetkem. Celá forma výkladů ukazuje, že kázání, jak jsou napsána (máme na mysli ovšem text latinský), tak Waldhauserem pronesena nebyla; Postilla studentium měla býti jen po- můckou kazatelům, jak upozornil už Loskot (str. 98). Lze však s Loskotem (ib.) přisvědčiti tomu, že aspoň prothemata a mravní aplikace byly předneseny asi tak, jak je máme dochovány. V nich máme však jen záblesk, jiskru z pů- vabu a životnosti, jimiž oplývala mluvená jeho kázání, jak se o tom zmiňují jeho čeští následovníci i cizí posluchači22) a jak dokazuje jejich veliký úspěch a mravní náprava jimi vzbuzená23). Celkem kázání jeho v té podobě, jak jsou dochována, jsou suchá a střízlivá a jistě by nebyla mohla působiti na poslu- chače tak strhujícím dojmem, jakým kázání jím pronesená skutečně působila. O náboženských názorech Waldhauserových pojednal Loskot (str. 108 n.); zjišťuje, že jeho dogmatika je současná orthodoxní dogmatika církevní. K jeho rozboru připojujeme několik poznámek a dodatků, čerpaných z českého zpra- cování. O tajemstvích víry nemáme hloubati, ale prostě věřiti. K tomu je při- pojen (95a) známý příběh o sv. Augustinovi, který chtěl vyzpytovati tajem- ství o sv. Trojici a uviděl na břehu moře dítě, jež chtělo přelíti celé moře lžičkou do jamky. Jen ten právě věří, kdo svými dobrými skutky toho dovodí, co věří (66b2). Proto doporučuje modlitby, almužny a posty (87a2, 120b1); ale při udělování almužny máme býti opatrní, máme ji dávati »dobrým chudým, ne zúfalým a falešným, jakožto lotróm a těm, ješto sobě mohú zaslúžiti (= vydělati prací)« (106b1). Ještě více však než postem, almužnou nebo čistotou přemá- háme dábla láskou a milostí (milováním Boha a bližního) (86b2). 22) Sr. V. Novotného, Náboženské hnutí české ve 14. a 15. stol. str. 65 (Vojtěch Raňkův ho nazývá druhým Eliášem, aě ho sám asi neslyšel, velebí ho štítný, Milič); z cízích posluchačů (str. 62) jeden píše, že jemu podobného kazatele nevidel ani neslyšel... 23) Novotný ib. str. 59.
Strana XIV
XIV Mnozí lidé jsou nábožní více ze strachu z pekla než pro radost nebo milost. »By ť pekla nebylo, nikdy ť by páteříka nespěli. A mnozíť jsú, ješto ť by na tomto světě volili sobě přiebytek radějši než v nebeském království, řkúce: Kto je vie, kterak tam na onom světě bude« (126a2). Mnozí myslí jen na to, aby se hodně najedli. »Jako tento lakomec lakomý (čteme 97a1), jemužto nestatčily ryby u vodě a ptáci v povětří, zvěř v lese — však to všeckno diera hrdla jeho na dva prsty neb na tři všecko požřela... Varujtež se toho, abyšte nebyli s tiem bohatcem hladoviti v pekle! Neb pohřiechu mnohoť jest těch lakotných, ješto ani pátka ani kterého dne se postie, žerúce bez přestánie«. Nádherná roucha Waldhauser zavrhuje, protože jsou znamením pýchy nebo příčinou svodu k hříchu, zvláště u žen (96a2 n.). »Neb nižádný člověk po dra- hém rúchu nestál by ani by sobě jeho kupoval, jedno aby lidem vzácen byl a ččen od nich. Protož tento bohatý byl tresktán pro to rúcho drahé, nebo v drahém rúchu jest veliký náklad; a to neslušie na smrtedlnú hlínu, by tak drahým rúchem byla odiena, ješto má od črvóv býti snědena... Ano prvnie rúcho bylo z kóže, neb Syn boží byl oděl Adama a Evu v sukně kožichové neb z kóže učiněné; odtud pošlo k vlně, potom k hedvábí, zlatohlavóm a dra- hým postavcóm. Tiem již své ženy odievají, aby mohly tiem lépe mnohé k hřiechu přivésti«. Je zajímavé, že hned o něco dále (96b2) autor dovoluje drahé roucho, jednak prý pro slušný obyčej (jako papeži, králům, biskupům) jednak pro důstojný řád (jako mistrovi nebo knížeti). »Tehdy řekl by někto: Tehdy jedno biskupové a kněžie mají užívati drahého rúcha, ani žádný jiný?« K tomu odpovídá: Každý může míti drahé roucho, ale jen potud, pokud mu neslouží k pýše, k rozkoši, k marnosti, k smilstvu atp. Pýcha mnohých boháčů jde s nimi až do hrobu (98b): vymiňují si nád- herný pohřeb, mramorové a alabastrové náhrobky. Takové lidi mají zpověd- níci napomínati, aby si žádali jen skromný pohřeb a aby raději vrátili chudým to, co na nich vydřeli. K tomu napomíná kazatel i jinde, na př. 121a1: »Daj to Buoh, bychom dnes též učinili, bychom to vše navrátili, co sme kdy koho odřeli z jeho těžké roboty svým oklamáním a dráním«. Patrně proti ženskému pohlaví se obrací autor, horle proti krášlení pleti rozličnými mastmi (61b2). Proti smilstvu káže (101b2): »Neb mnozí pojímají ženy ne pro plod, ale pro žádost tělestnú... Nebo žádost tělestná silně vieže. To mámy ukázáno na Samsonu, na králi Davidu, ješto žena všichny zklamala a zvázala. Jakožto nynějšího času zjevno jest na helbrechtiech nebo frejieřích, ješto celý den a celú noc pro své milé túlají se s svázanými řetiezky na hrdle, na znamenie, že mají svázáni býti diáblem«. Proti přikázání »Nezabiješ!« nehřeší ti, kdo zabíjejí ve válce (111b2): Řekl by někto: »Kterak bude o těch, ješto na vojnách mnozí bývají zabiti?« K tomu odpovídá: »To bývá někdy božím přepuščením, aby podlé zaslúženie odplatu vzali; a ten súd sám Buoh sobě zachoval, toho nemóžem súditi24)«. Waldhauser tu zřejmě nezapřel svou německou krev. Na několika místech se zmiňuje kazatel o tom, že v městech jsou mravní poměry mnohem horší než na vsi, na př. 10la1: »Nebo většie chytrost a nevěra 24) Tak upravil autor slova sv. Augustina, jež čteme ve spise Catena aurea od Tomáše Akv. na Mat. ev. c. 5: Nequaquam autem contra hoc praeceptum fecerunt, qui auctore Deo bella gesserunt ac personam gerentes publicae po- testatis iustissimae rationis imperio scelerates morte punierunt.
XIV Mnozí lidé jsou nábožní více ze strachu z pekla než pro radost nebo milost. »By ť pekla nebylo, nikdy ť by páteříka nespěli. A mnozíť jsú, ješto ť by na tomto světě volili sobě přiebytek radějši než v nebeském království, řkúce: Kto je vie, kterak tam na onom světě bude« (126a2). Mnozí myslí jen na to, aby se hodně najedli. »Jako tento lakomec lakomý (čteme 97a1), jemužto nestatčily ryby u vodě a ptáci v povětří, zvěř v lese — však to všeckno diera hrdla jeho na dva prsty neb na tři všecko požřela... Varujtež se toho, abyšte nebyli s tiem bohatcem hladoviti v pekle! Neb pohřiechu mnohoť jest těch lakotných, ješto ani pátka ani kterého dne se postie, žerúce bez přestánie«. Nádherná roucha Waldhauser zavrhuje, protože jsou znamením pýchy nebo příčinou svodu k hříchu, zvláště u žen (96a2 n.). »Neb nižádný člověk po dra- hém rúchu nestál by ani by sobě jeho kupoval, jedno aby lidem vzácen byl a ččen od nich. Protož tento bohatý byl tresktán pro to rúcho drahé, nebo v drahém rúchu jest veliký náklad; a to neslušie na smrtedlnú hlínu, by tak drahým rúchem byla odiena, ješto má od črvóv býti snědena... Ano prvnie rúcho bylo z kóže, neb Syn boží byl oděl Adama a Evu v sukně kožichové neb z kóže učiněné; odtud pošlo k vlně, potom k hedvábí, zlatohlavóm a dra- hým postavcóm. Tiem již své ženy odievají, aby mohly tiem lépe mnohé k hřiechu přivésti«. Je zajímavé, že hned o něco dále (96b2) autor dovoluje drahé roucho, jednak prý pro slušný obyčej (jako papeži, králům, biskupům) jednak pro důstojný řád (jako mistrovi nebo knížeti). »Tehdy řekl by někto: Tehdy jedno biskupové a kněžie mají užívati drahého rúcha, ani žádný jiný?« K tomu odpovídá: Každý může míti drahé roucho, ale jen potud, pokud mu neslouží k pýše, k rozkoši, k marnosti, k smilstvu atp. Pýcha mnohých boháčů jde s nimi až do hrobu (98b): vymiňují si nád- herný pohřeb, mramorové a alabastrové náhrobky. Takové lidi mají zpověd- níci napomínati, aby si žádali jen skromný pohřeb a aby raději vrátili chudým to, co na nich vydřeli. K tomu napomíná kazatel i jinde, na př. 121a1: »Daj to Buoh, bychom dnes též učinili, bychom to vše navrátili, co sme kdy koho odřeli z jeho těžké roboty svým oklamáním a dráním«. Patrně proti ženskému pohlaví se obrací autor, horle proti krášlení pleti rozličnými mastmi (61b2). Proti smilstvu káže (101b2): »Neb mnozí pojímají ženy ne pro plod, ale pro žádost tělestnú... Nebo žádost tělestná silně vieže. To mámy ukázáno na Samsonu, na králi Davidu, ješto žena všichny zklamala a zvázala. Jakožto nynějšího času zjevno jest na helbrechtiech nebo frejieřích, ješto celý den a celú noc pro své milé túlají se s svázanými řetiezky na hrdle, na znamenie, že mají svázáni býti diáblem«. Proti přikázání »Nezabiješ!« nehřeší ti, kdo zabíjejí ve válce (111b2): Řekl by někto: »Kterak bude o těch, ješto na vojnách mnozí bývají zabiti?« K tomu odpovídá: »To bývá někdy božím přepuščením, aby podlé zaslúženie odplatu vzali; a ten súd sám Buoh sobě zachoval, toho nemóžem súditi24)«. Waldhauser tu zřejmě nezapřel svou německou krev. Na několika místech se zmiňuje kazatel o tom, že v městech jsou mravní poměry mnohem horší než na vsi, na př. 10la1: »Nebo většie chytrost a nevěra 24) Tak upravil autor slova sv. Augustina, jež čteme ve spise Catena aurea od Tomáše Akv. na Mat. ev. c. 5: Nequaquam autem contra hoc praeceptum fecerunt, qui auctore Deo bella gesserunt ac personam gerentes publicae po- testatis iustissimae rationis imperio scelerates morte punierunt.
Strana XV
XV vycházie z měst nežli ze vsí«; pod. 122a1: »Viece jest zlostí v městě nežli ve vsi«. To se ozývá potom častěji u reformních kazatelů; tak Rokycana tvrdí, že se vesničané stěhují do měst, aby se lépe najedli a napili, aby měli vůbec lehčí živobytí a byli chráněni před pomstou za své nepravosti. Kněží mají býti hotovi položiti i život za své ovečky, jim svěřené. Ale mnohdy toho nezasluhují, protože neposlouchají svých farářů a nenávidí je, tvrdí, že kazatelé kárají posluchače jen proto, aby dostávali ofěru a desátky, a chodí raději jinam na mši a ke zpovědi (68a2). Mnohem více než proti osadníkům horlí kazatel proti špatným kněžím. Kárá je především proto, že nedbají své povinnosti z malicherných dů- vodů (124a1): »A to jest proti mnohým, jakž málo na sobě počují nezdravie neb jakú starost, inhed se obrátí ku prážďnění, ku pokoji, činiece sobě rozkoš, a mohúce ješče dobře pracovati o spasenie duší věrných křesťánkóv. Ti kteříž sú, jenž to činie a netbají pracovati a nehledají spasenie hřiešných, činie ť proti Bohu«. Skoro pravidelně začínají stesky na nehodné kněze adverbiálním »po- hřiechu«. Proti jejich lakomství a chamtivosti volá (67b1): »Ale pohřiechu pastýřové nynější tohoto světa viece milují zbožie a statek jich (ovcí, t. j. osadníků) nežli spasenie, po desátcích a po ofěře jich stojie, ale jejich duší spasenie netbají, ale pastvy hledají; nejsú pastýřé, ale nájemníci ..., ješto na mzdě pasú a pro zisk«. Nebo (83b): »Ale pohřiechu mnozí sú kněží, ješto káží pro svój úžitek, ale ne pro spasenie duší, a kážíce v svých kosteléch a řkúce: Dajte nám, a budem prositi Boha za vás! Tuť nechtie jinak Boha prositi, jedno z peněz. Ti ť nekáží pravdy, a s tú pravdú mohli by zahynúti, neb neučie podlé přikázanie božieho«. A s malou obměnou totéž čteme i 123b2: »Znamenajte to všichni lakomci duchovní, jenž pro penieze slúžíte, kážete a řkúce: Dajte nám, a budem Boha prositi za vás, — neúfajíce ve ň, jenžto dává pokrm všemu ptactvu a synóm nebo kavčencóm, havranóm, ješto k němu vzkřičie«. Ještě prudší výpad proti kněžím — zřejmě světským — je na str. 69a: »Ale pohřiechu bojím se, by mnohé nebylo na mnohých farářéch zameš- kánie ... Strážní neb pastýři mnozí jsú slepí a němí psi, nemohúce ščekati, vidúce marnost — tance, pěkné ženy milujíce, s chrty a s krahujci honiece, pýchu tiem plodiece, dlúho spiece a v lenosti se kochajíce s mladými ženami a na svaté hodiny ráno nevstávajíce, do poledne spiece, a v noci do puolnoci na víně, na pivě, vrchcáby hrajíce a žen nepočestných se nádržujíce, a vědúce to dobře, že, co jim mimo jejich potřebu ostane, že to jest dědictvie samého Ihesu Christa, a to má na chudé obráceno býti, na kostel, na knihy neb na zádušie, ale ne na kurvy nakládaci a s nimi marně a nečistě svój život ztráviti a svú mladost«. Mnozí kazatelé (čteme 117a2 n.), aby neztratili na příjmech, neodvažují se volati ani proti kacířům. Z týchž sobeckých důvodů páni, ač vědí, že mají na svých statcích kacíře, tváří se, jako by o tom nevěděli, protože se bojí zmenšení svých platů, kdyby je vyhnali nebo upálili, nebo veřejně říkají: »Učiníme-li to a upálíme-li kacíře, ztratíme své panství, neboť, když sedláci uvidí, co se děje, uprchnou z dědiny, takže bude pusta«. To je hřích; a naopak páni by spíše zbohatli, kdyby všecky kacíře spálili... A i kdyby měli zchud- nouti, mají tak učiniti. Proto mají býti všichni takoví stiženi klatbou. Kazatel naříká, že mnozí kněží se domohou svých míst neprávem (120a1): »Těch pohřiechu mnoho jest vládařóv, totíž zlých a neřádných kněžie a zlých
XV vycházie z měst nežli ze vsí«; pod. 122a1: »Viece jest zlostí v městě nežli ve vsi«. To se ozývá potom častěji u reformních kazatelů; tak Rokycana tvrdí, že se vesničané stěhují do měst, aby se lépe najedli a napili, aby měli vůbec lehčí živobytí a byli chráněni před pomstou za své nepravosti. Kněží mají býti hotovi položiti i život za své ovečky, jim svěřené. Ale mnohdy toho nezasluhují, protože neposlouchají svých farářů a nenávidí je, tvrdí, že kazatelé kárají posluchače jen proto, aby dostávali ofěru a desátky, a chodí raději jinam na mši a ke zpovědi (68a2). Mnohem více než proti osadníkům horlí kazatel proti špatným kněžím. Kárá je především proto, že nedbají své povinnosti z malicherných dů- vodů (124a1): »A to jest proti mnohým, jakž málo na sobě počují nezdravie neb jakú starost, inhed se obrátí ku prážďnění, ku pokoji, činiece sobě rozkoš, a mohúce ješče dobře pracovati o spasenie duší věrných křesťánkóv. Ti kteříž sú, jenž to činie a netbají pracovati a nehledají spasenie hřiešných, činie ť proti Bohu«. Skoro pravidelně začínají stesky na nehodné kněze adverbiálním »po- hřiechu«. Proti jejich lakomství a chamtivosti volá (67b1): »Ale pohřiechu pastýřové nynější tohoto světa viece milují zbožie a statek jich (ovcí, t. j. osadníků) nežli spasenie, po desátcích a po ofěře jich stojie, ale jejich duší spasenie netbají, ale pastvy hledají; nejsú pastýřé, ale nájemníci ..., ješto na mzdě pasú a pro zisk«. Nebo (83b): »Ale pohřiechu mnozí sú kněží, ješto káží pro svój úžitek, ale ne pro spasenie duší, a kážíce v svých kosteléch a řkúce: Dajte nám, a budem prositi Boha za vás! Tuť nechtie jinak Boha prositi, jedno z peněz. Ti ť nekáží pravdy, a s tú pravdú mohli by zahynúti, neb neučie podlé přikázanie božieho«. A s malou obměnou totéž čteme i 123b2: »Znamenajte to všichni lakomci duchovní, jenž pro penieze slúžíte, kážete a řkúce: Dajte nám, a budem Boha prositi za vás, — neúfajíce ve ň, jenžto dává pokrm všemu ptactvu a synóm nebo kavčencóm, havranóm, ješto k němu vzkřičie«. Ještě prudší výpad proti kněžím — zřejmě světským — je na str. 69a: »Ale pohřiechu bojím se, by mnohé nebylo na mnohých farářéch zameš- kánie ... Strážní neb pastýři mnozí jsú slepí a němí psi, nemohúce ščekati, vidúce marnost — tance, pěkné ženy milujíce, s chrty a s krahujci honiece, pýchu tiem plodiece, dlúho spiece a v lenosti se kochajíce s mladými ženami a na svaté hodiny ráno nevstávajíce, do poledne spiece, a v noci do puolnoci na víně, na pivě, vrchcáby hrajíce a žen nepočestných se nádržujíce, a vědúce to dobře, že, co jim mimo jejich potřebu ostane, že to jest dědictvie samého Ihesu Christa, a to má na chudé obráceno býti, na kostel, na knihy neb na zádušie, ale ne na kurvy nakládaci a s nimi marně a nečistě svój život ztráviti a svú mladost«. Mnozí kazatelé (čteme 117a2 n.), aby neztratili na příjmech, neodvažují se volati ani proti kacířům. Z týchž sobeckých důvodů páni, ač vědí, že mají na svých statcích kacíře, tváří se, jako by o tom nevěděli, protože se bojí zmenšení svých platů, kdyby je vyhnali nebo upálili, nebo veřejně říkají: »Učiníme-li to a upálíme-li kacíře, ztratíme své panství, neboť, když sedláci uvidí, co se děje, uprchnou z dědiny, takže bude pusta«. To je hřích; a naopak páni by spíše zbohatli, kdyby všecky kacíře spálili... A i kdyby měli zchud- nouti, mají tak učiniti. Proto mají býti všichni takoví stiženi klatbou. Kazatel naříká, že mnozí kněží se domohou svých míst neprávem (120a1): »Těch pohřiechu mnoho jest vládařóv, totíž zlých a neřádných kněžie a zlých
Strana XVI
XVI farářóv, ješto neduostojně vejdú k kostelóm, jehož Buoh nedal, neb pro přiezen neb pro dary. Neb již pohřiechu málo dávají páni pro Buoh kostelóv, by některé přiezni k tomu nebylo a některých daróv«. Kdo chce přijmouti úřad kněžský a kazatelský, »má se k každému hřieš- nému pokorně a tíše mieti« (109a2) a byti naprosto nestranný, »aby sobě tak chudého jako bohatého zajedno vážil, nebo, jakožto Syn boží nebéře jednoho mimo (= nad) druhého — též chudého jako bohatého, též krásného jako škaředého — všechny milostivě béře«. A je pochopitelné, že ještě s větším důrazem vystupuje proti mnichům — než proti kněžím světským. Je známo, že Waldhauser — sám kněz řádový prudce se střetl několikrát s pražskými mnichy, takže by mohl býti stejně jako jeho vrstevník Vojtěch Raňkův nazýván »druhým Armachanem25)«. Ohlas bojů Konrádových s mnichy zaznívá i v českém zpracování jeho Postily (67-68): »Jakžto pohřiechu činie někteří falešní zákonníci, nejsúce vydáni ani zvoleni biskupem toho kraje,.. . mezi sprostné lidi a sedláky přídúc, tu budú réci a mluviti obecně mezi lidmi: Mámy moc papežovu a biskupovy moci — a nemajíce nižádné moci. Tu nerozdielně všickny spolkem budú zpoviedati a tu lichevníky, cizoložníky, vražedlníky, ktož kolvěk k nim příde a jediný groš dá, všechny rozhřešie a je tu zklamají, že i s nimi puojdú do horúcího pekla .. . Ti všichni falešní a křiví zpovědlníci, když budú nalezeni od pastý- řóv (totížto od farářóv věrných osady), mají býti před biskupem od těch pastýřóv obžalováni a prozneseni, aby se lidé nezpoviedali, mají jim to po- věděti, že ť nemohú rozhřešiti«. Ba, Konrád jde tak daleko, že varuje rodiče, aby nedávali své děti do klášterů, chtějí-li, aby nedošly zatracení (111b): »Jakžto činie ti, ješto mnoho pracují o někom, chtiece jej objíti některú věcí, aby se k zákonu (= řeholi) zamluvil, a když přijme zákon, svými zlými příklady učinie, že často navrátí se v svět a horší bude než dřéve, a bude jeho skonánie horší než počátek. Nebo pohřiechu mnohé duše tiem oklamáním bývají zatraceny, tak, aby vy- kúpenie a prolitie božie krve na nich zatraceno bylo, jehožto každému věr- nému křesťanu má se sželiti. A každý se toho varuj, aby svého syna nebo dietěte nedával do zákona, kdežto nenie náboženstvie (= nábožnosti), ale žebrota a roztrženie«. Reformní hnutí od samých začátků se vrací k ideálu Kristovu, staletími opuštěnému oficiální církví, k soucitu s nižšími vrstvami společenskými. U Waldhausera lze zjistiti už zájem o poměr pána k sedláku, jak ukázal už Loskot (str. 102). Tento soucit se sedlákem, který vyjádř il někdy v téže době jako Konrád i Štítný v svých spisech, je patrný zejména ze slov na str. 108b- 109a: »V tom dal naučenie prelátóm (Waldhauser má na mysli zřejmě nejen duchovní nadřízené, ale i světské), aby raděj (!) prosili a napomínali než při- kazovali, viec žádali od svých menších ( = poddaných) milosti než bázni. Ale blázni činie protiv tomu, treskcúce s ukrutenstvím, z hrdosti spielajíce nebo- žátkóm, chudým sedlákóm, chlapi, trúpi — a žerúce jich těžký a nuzný pot a krev pijíce, a nevědúce toho, že těm die Hospodin takto: . . . Krev jich z tvú rukú vyhledám«. Waldhauser nám zachoval v Postile také některé současné zvyky a obyčeje. Tak v kázání na Boží hod velikonoční (57a1) čteme: »Také těchto svatých dní 25) Armachanus, vl. jm. Fitz Ralph, proslul svými ostrými útoky na žebravé mnichy.
XVI farářóv, ješto neduostojně vejdú k kostelóm, jehož Buoh nedal, neb pro přiezen neb pro dary. Neb již pohřiechu málo dávají páni pro Buoh kostelóv, by některé přiezni k tomu nebylo a některých daróv«. Kdo chce přijmouti úřad kněžský a kazatelský, »má se k každému hřieš- nému pokorně a tíše mieti« (109a2) a byti naprosto nestranný, »aby sobě tak chudého jako bohatého zajedno vážil, nebo, jakožto Syn boží nebéře jednoho mimo (= nad) druhého — též chudého jako bohatého, též krásného jako škaředého — všechny milostivě béře«. A je pochopitelné, že ještě s větším důrazem vystupuje proti mnichům — než proti kněžím světským. Je známo, že Waldhauser — sám kněz řádový prudce se střetl několikrát s pražskými mnichy, takže by mohl býti stejně jako jeho vrstevník Vojtěch Raňkův nazýván »druhým Armachanem25)«. Ohlas bojů Konrádových s mnichy zaznívá i v českém zpracování jeho Postily (67-68): »Jakžto pohřiechu činie někteří falešní zákonníci, nejsúce vydáni ani zvoleni biskupem toho kraje,.. . mezi sprostné lidi a sedláky přídúc, tu budú réci a mluviti obecně mezi lidmi: Mámy moc papežovu a biskupovy moci — a nemajíce nižádné moci. Tu nerozdielně všickny spolkem budú zpoviedati a tu lichevníky, cizoložníky, vražedlníky, ktož kolvěk k nim příde a jediný groš dá, všechny rozhřešie a je tu zklamají, že i s nimi puojdú do horúcího pekla .. . Ti všichni falešní a křiví zpovědlníci, když budú nalezeni od pastý- řóv (totížto od farářóv věrných osady), mají býti před biskupem od těch pastýřóv obžalováni a prozneseni, aby se lidé nezpoviedali, mají jim to po- věděti, že ť nemohú rozhřešiti«. Ba, Konrád jde tak daleko, že varuje rodiče, aby nedávali své děti do klášterů, chtějí-li, aby nedošly zatracení (111b): »Jakžto činie ti, ješto mnoho pracují o někom, chtiece jej objíti některú věcí, aby se k zákonu (= řeholi) zamluvil, a když přijme zákon, svými zlými příklady učinie, že často navrátí se v svět a horší bude než dřéve, a bude jeho skonánie horší než počátek. Nebo pohřiechu mnohé duše tiem oklamáním bývají zatraceny, tak, aby vy- kúpenie a prolitie božie krve na nich zatraceno bylo, jehožto každému věr- nému křesťanu má se sželiti. A každý se toho varuj, aby svého syna nebo dietěte nedával do zákona, kdežto nenie náboženstvie (= nábožnosti), ale žebrota a roztrženie«. Reformní hnutí od samých začátků se vrací k ideálu Kristovu, staletími opuštěnému oficiální církví, k soucitu s nižšími vrstvami společenskými. U Waldhausera lze zjistiti už zájem o poměr pána k sedláku, jak ukázal už Loskot (str. 102). Tento soucit se sedlákem, který vyjádř il někdy v téže době jako Konrád i Štítný v svých spisech, je patrný zejména ze slov na str. 108b- 109a: »V tom dal naučenie prelátóm (Waldhauser má na mysli zřejmě nejen duchovní nadřízené, ale i světské), aby raděj (!) prosili a napomínali než při- kazovali, viec žádali od svých menších ( = poddaných) milosti než bázni. Ale blázni činie protiv tomu, treskcúce s ukrutenstvím, z hrdosti spielajíce nebo- žátkóm, chudým sedlákóm, chlapi, trúpi — a žerúce jich těžký a nuzný pot a krev pijíce, a nevědúce toho, že těm die Hospodin takto: . . . Krev jich z tvú rukú vyhledám«. Waldhauser nám zachoval v Postile také některé současné zvyky a obyčeje. Tak v kázání na Boží hod velikonoční (57a1) čteme: »Také těchto svatých dní 25) Armachanus, vl. jm. Fitz Ralph, proslul svými ostrými útoky na žebravé mnichy.
Strana XVII
XVII nemámy býti léni ani spalivi, neb sme byli tuž puostě bedlivi na modlitbách; jakož jest obyčej v některých zemích, že jinochy, kteřiž zaspie jitřni, kúpí je (v vodě«. A hned za tím jiná podobná zmínka: »Mají také těchto dní mal- ženové bý i v čistotě; neb jest obyčej v některých krajinách neb zemiech, že druhý den po velice noci tepú se a řkúce: »Pomni hody na provody«, že ť sú svatí dni, aby malžen od malženky nežádali dotknutí«. Několik přísloví, dochovaných v české versi, pochází patrně od českého vzdělavatele, na př. 97b2: »Ano jest v přísloví: Ač žebrák syt, ale mošna ne- syta«; 112a1: »Ano jest v přísloví, že přielišná se dobrota nehodí«. Kázání oživují také některá přirovnání, na př. posluchačů slova božího ke včelám (56b1): »Neb se mámy radovati: jakžto včely, kdyžto stredu nanesú sobě a kdyžto roj doroste vešken, tehda rády vlecují na zelené pole a tu se brojie, kvietie sbierajíce a hrajíce, že jim dorostla že haždla jich, jimiž by od sebe ščípaly, takéž i my, ač bóhdá, jenž smy mnoho strdi snesli božího slova srdečným poslúchaním v tento svatý čas, s právem se mámy veseliti dnešní den v Boze, neb skrze zpověd a svaté pokánie očiščeni sme, ješto má nám to sládnúti našim dušiem nade všecko«. Nebo (101a2): (Lakomci) »po sboží stojie jako žába po hlíně: kdež dobrú učuje, nemóž se jie najésti; takéž lakomec rád by všeckno pohltnul26)«. (101b1): »Jakžto voli, když zemi oří, převracují a ryjí, takéž lakomci pracují, aby bohati byli«. Dosti hrubé, ale jistě účinné je i přirovnání 123a1: »Jako člověk činí, když uzří dieru v svéj obuvi, ne inhed jie zavrže, ale má ješče naději v nie, že ji opraví: takéž náš milý Syn boží ne inhed vzhrzel Jeruzalemem...«. O tom, že český překladatel leckde měnil, vynechával a přidával, bylo už pověděno. Zajímavý je po té stránce závěr prothematu k prvnímu kázání (na Boží hod velikonoční, 57b1/b2); v českém vzdělání čteme: »Neb jest duostojno, aby každý smrtedlný dnes chválil a zpieval tomu, jenž jest ráčil z mrtvých vstáti, aby všeliký jazyk chválil, že Pán Ihesus Kristus jest v chvále Boha Otce všemohúcieho; protože nemámy viece jazykóv v Praze, zpievajtež: Buoh všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí«. Rozumí se, že Waldhauser, jenž kázal jen německy a latinsky, protože česky neuměl (ale míval i hojnost českých posluchačů), pronesl tuto výzvu jinak, patrně tak, jak ji čteme v univ. rkpise lat. 1D 11 str. 145b/146a: Unde steu tonice et boemice cantate, sicut et nos cantamus latine: Crist ist erstandn, boemice (Buoh všemoh úcí27), quia plures linguas in Praga nescimus. (V lat. rkpise, který měl Foltynovský — sr. str. 395 — končí text slovy: Christ ist erstanden). — V lat. (252a1) čteme: Tyrus autem erat civitas opulentissima ..., Sidon autem civitas minor Tyro, . .. et pertinebat ad Tyrum, sicud Moravia ad Bohemiam. Český vzdělavatel upravil závěr: »příslušalo k tomu městu Tyrus, jako příslušejí jiná města ku Praze«. Kdo vzdělal česky Waldhauserova kázání, nevíme. Byl to však jistě světský kněz, jak ukázal Foltynovský28). Byl-li kazatelem v Praze, jak tvrdí Foltynovský ib., není už tak zcela jisté; Foltynovský tak soudí z výše uvedené výzvy k posluchačům, jež končí: »protože nemámy viece jazykóv v Praze ...«. Lat. rkpis Foltynovského ovšem tuto zmínku o Praze nemá, ale jak jsme výše 26) Tato paralela pochází asi od českého vzdělavatele, v lat. rkp. není. 27) V rkpise: Swuczi mechuci (!); písař (nebo snad už písař jeho předlohy) neuměl patrně česky a zkomolil za- čátek naší starobylé písně; v rukopise univ. V B 18 čteme: Unde bohemice et theotunice cantate, sicud nos cantamus- latine: Buoh všemohúci, item, quia plures linguas in Praga nescimus. 28) Str. 395; vyplývá to zejména ze str. 116a: »Já sem kněz a kazatel«, kdežto Konrád praví: Ego sum cano- nicus regularis. 2 — Postila studentská
XVII nemámy býti léni ani spalivi, neb sme byli tuž puostě bedlivi na modlitbách; jakož jest obyčej v některých zemích, že jinochy, kteřiž zaspie jitřni, kúpí je (v vodě«. A hned za tím jiná podobná zmínka: »Mají také těchto dní mal- ženové bý i v čistotě; neb jest obyčej v některých krajinách neb zemiech, že druhý den po velice noci tepú se a řkúce: »Pomni hody na provody«, že ť sú svatí dni, aby malžen od malženky nežádali dotknutí«. Několik přísloví, dochovaných v české versi, pochází patrně od českého vzdělavatele, na př. 97b2: »Ano jest v přísloví: Ač žebrák syt, ale mošna ne- syta«; 112a1: »Ano jest v přísloví, že přielišná se dobrota nehodí«. Kázání oživují také některá přirovnání, na př. posluchačů slova božího ke včelám (56b1): »Neb se mámy radovati: jakžto včely, kdyžto stredu nanesú sobě a kdyžto roj doroste vešken, tehda rády vlecují na zelené pole a tu se brojie, kvietie sbierajíce a hrajíce, že jim dorostla že haždla jich, jimiž by od sebe ščípaly, takéž i my, ač bóhdá, jenž smy mnoho strdi snesli božího slova srdečným poslúchaním v tento svatý čas, s právem se mámy veseliti dnešní den v Boze, neb skrze zpověd a svaté pokánie očiščeni sme, ješto má nám to sládnúti našim dušiem nade všecko«. Nebo (101a2): (Lakomci) »po sboží stojie jako žába po hlíně: kdež dobrú učuje, nemóž se jie najésti; takéž lakomec rád by všeckno pohltnul26)«. (101b1): »Jakžto voli, když zemi oří, převracují a ryjí, takéž lakomci pracují, aby bohati byli«. Dosti hrubé, ale jistě účinné je i přirovnání 123a1: »Jako člověk činí, když uzří dieru v svéj obuvi, ne inhed jie zavrže, ale má ješče naději v nie, že ji opraví: takéž náš milý Syn boží ne inhed vzhrzel Jeruzalemem...«. O tom, že český překladatel leckde měnil, vynechával a přidával, bylo už pověděno. Zajímavý je po té stránce závěr prothematu k prvnímu kázání (na Boží hod velikonoční, 57b1/b2); v českém vzdělání čteme: »Neb jest duostojno, aby každý smrtedlný dnes chválil a zpieval tomu, jenž jest ráčil z mrtvých vstáti, aby všeliký jazyk chválil, že Pán Ihesus Kristus jest v chvále Boha Otce všemohúcieho; protože nemámy viece jazykóv v Praze, zpievajtež: Buoh všemohúcí vstal z mrtvých žádúcí«. Rozumí se, že Waldhauser, jenž kázal jen německy a latinsky, protože česky neuměl (ale míval i hojnost českých posluchačů), pronesl tuto výzvu jinak, patrně tak, jak ji čteme v univ. rkpise lat. 1D 11 str. 145b/146a: Unde steu tonice et boemice cantate, sicut et nos cantamus latine: Crist ist erstandn, boemice (Buoh všemoh úcí27), quia plures linguas in Praga nescimus. (V lat. rkpise, který měl Foltynovský — sr. str. 395 — končí text slovy: Christ ist erstanden). — V lat. (252a1) čteme: Tyrus autem erat civitas opulentissima ..., Sidon autem civitas minor Tyro, . .. et pertinebat ad Tyrum, sicud Moravia ad Bohemiam. Český vzdělavatel upravil závěr: »příslušalo k tomu městu Tyrus, jako příslušejí jiná města ku Praze«. Kdo vzdělal česky Waldhauserova kázání, nevíme. Byl to však jistě světský kněz, jak ukázal Foltynovský28). Byl-li kazatelem v Praze, jak tvrdí Foltynovský ib., není už tak zcela jisté; Foltynovský tak soudí z výše uvedené výzvy k posluchačům, jež končí: »protože nemámy viece jazykóv v Praze ...«. Lat. rkpis Foltynovského ovšem tuto zmínku o Praze nemá, ale jak jsme výše 26) Tato paralela pochází asi od českého vzdělavatele, v lat. rkp. není. 27) V rkpise: Swuczi mechuci (!); písař (nebo snad už písař jeho předlohy) neuměl patrně česky a zkomolil za- čátek naší starobylé písně; v rukopise univ. V B 18 čteme: Unde bohemice et theotunice cantate, sicud nos cantamus- latine: Buoh všemohúci, item, quia plures linguas in Praga nescimus. 28) Str. 395; vyplývá to zejména ze str. 116a: »Já sem kněz a kazatel«, kdežto Konrád praví: Ego sum cano- nicus regularis. 2 — Postila studentská
Strana XVIII
XVIII ukázali, v jiných latinských rukopisech jest, nelze proto uzavírati, že překla- datel byl pražský kazatel. Za to právem upozornil Foltynovský (str. 395 n.), že zpracování české spadá do doby brzo po r. 1378, kdy vzniklo dvojpapežství v západní církvi. Čteme tu totiž na str. 110b1: »Duchovně lodíčka tato znamenává zbor křes- ťanský, že, pohřiechu, čím viece na tomto světě plavámy, tiem viece smy spasením nebezpečni. Ano pohřiechu náměstkové svatého Petra již sami mezi sebú jsúce rozdielni, chtie potopiti a rozdřieti lodíčku; a již jest pohřiechu rozdělena našich těchto časóv běžiecích. A když jest rozdělena, strach, bychom mnozí nevypadnúci (!) i nepotonuli«. Nemůžeme také s jistotou říci, bylo-li provedeno české vzdělání až do konce letní části Postily Konrádovy; beze vší pochyby však písař neopsal celou svou předlohu, skončil uprostřed věty a uprostřed kázání. Prázdné listy, které následují, naznačují, že chtěl asi později pokračovati v nedokončeném díle, ale co mu v tom zabránilo, nevíme. O tom, byla-li převedena do češtiny i zimní část Waldhauserovy Postily, nemáme vůbec zprávy. Děkuji srdečně všem, kdož mi přispěli při této práci: Dr. B. Vybíralovi, řediteli studijní knihovny v Olomouci, prof. Dr. F. M. Bartošovi, který dal podnět k této edici a pomohl mi nejednou při čtení latinských citátů; docentu Dr. Rudolfu Holinkovi, s nímž jsem se nejednou radil při čtení obtížnějších míst v rukopisech a jenž mi půjčil i své knihy, stejně jako ochotně mi vycházel vstříc při půjčování knih v rukopisném oddělení Národní a univ. knihovny; pod. díky jsem zavázán i Dr. Emmě Urbánkové. Kanceláři Slovníku jaz. čes. a jejímu řediteli Dr. Al. Získalovi děkuji za laskavost, s jakou mi bylo dovo- leno používati materiálií Gebauerových k stč. Slovníku. Konečně uvádím i univ. prof. Emila Smetánku, který i při této práci jako při všech dřívějších byl mi ochotným rádcem, a univ. prof. Bohumila Rybu, který s přátelskou ochotou přispěl leckde k zlepšení mého díla. František Šimek
XVIII ukázali, v jiných latinských rukopisech jest, nelze proto uzavírati, že překla- datel byl pražský kazatel. Za to právem upozornil Foltynovský (str. 395 n.), že zpracování české spadá do doby brzo po r. 1378, kdy vzniklo dvojpapežství v západní církvi. Čteme tu totiž na str. 110b1: »Duchovně lodíčka tato znamenává zbor křes- ťanský, že, pohřiechu, čím viece na tomto světě plavámy, tiem viece smy spasením nebezpečni. Ano pohřiechu náměstkové svatého Petra již sami mezi sebú jsúce rozdielni, chtie potopiti a rozdřieti lodíčku; a již jest pohřiechu rozdělena našich těchto časóv běžiecích. A když jest rozdělena, strach, bychom mnozí nevypadnúci (!) i nepotonuli«. Nemůžeme také s jistotou říci, bylo-li provedeno české vzdělání až do konce letní části Postily Konrádovy; beze vší pochyby však písař neopsal celou svou předlohu, skončil uprostřed věty a uprostřed kázání. Prázdné listy, které následují, naznačují, že chtěl asi později pokračovati v nedokončeném díle, ale co mu v tom zabránilo, nevíme. O tom, byla-li převedena do češtiny i zimní část Waldhauserovy Postily, nemáme vůbec zprávy. Děkuji srdečně všem, kdož mi přispěli při této práci: Dr. B. Vybíralovi, řediteli studijní knihovny v Olomouci, prof. Dr. F. M. Bartošovi, který dal podnět k této edici a pomohl mi nejednou při čtení latinských citátů; docentu Dr. Rudolfu Holinkovi, s nímž jsem se nejednou radil při čtení obtížnějších míst v rukopisech a jenž mi půjčil i své knihy, stejně jako ochotně mi vycházel vstříc při půjčování knih v rukopisném oddělení Národní a univ. knihovny; pod. díky jsem zavázán i Dr. Emmě Urbánkové. Kanceláři Slovníku jaz. čes. a jejímu řediteli Dr. Al. Získalovi děkuji za laskavost, s jakou mi bylo dovo- leno používati materiálií Gebauerových k stč. Slovníku. Konečně uvádím i univ. prof. Emila Smetánku, který i při této práci jako při všech dřívějších byl mi ochotným rádcem, a univ. prof. Bohumila Rybu, který s přátelskou ochotou přispěl leckde k zlepšení mého díla. František Šimek
Strana 1
156 a2] ITEM SEQUITUR SERMO IN DIE PASCHE. Et dicit etc. etc. MYaria Magdalena et Maria Jaccobi et Salomee emerunt aromata, ut ve- nientes ungerent Ihesum. Marci XVI°. Dnes jest den, jenž jest učinil Buoh nade všeckny jiné, jakožto cérkev svatá, 56b1] jenž jest naše duchovnie máti, zpievá. Neb se mámy radovati: jakžto včely, kdyžto stredu nanesú sobě a kdyžto roj doroste vešken, tehda rády vlecují na zelené pole a tu se brojie, kvietie sbierajíce a hrajíce, že jim dorostla že hazdla jich, jimiž by od sebe ščípaly, takéž i my, ač Bóh dá, jenž smy mnoho strdi snesli božího slova srdečným poslúchaním v tento svatý čas, s právem se mámy veseliti dnešní den v Boze, neb skrze zpověd a svaté pokánie očiščeni sme, ješto má nám to sládnúti našim dušiem nade všecko. Jakož to praví David v žaltáři: »Iudicia Domini vera, iustificata in semet- ipsa. Desiderabilia super aurum et lapidem preciosum multum et dulciora super mel et favum«. (»Súdové boží praví a žádající nad zlato a drahý kámen a nad plástovú stred«.) To jest Hospodin nynie naplnil, ješto dávno slíbil, kdyžto řekl: »Cornua peccatorum con-fringam et exaltabo cornua iusti«. (»Rohy hřiešných setru a slomím, a povýším rohuov spravedlivých«). Jímžto každý z nás mohl by se brániti[ 56b2] všemu diábelskému pokušení, abychom sobě setřeli rohy zlých obyčejóv, jimižto častokrát sme milého Boha hněvali. A nade všeckno mámy toho radost mieti, že náš milý bratr — Kristus — umřel byl a ožil, zahynul byl a nalezen jest. Jeho smy viděli u Veliký pátek jako malomocného, nemajíce tvárnosti ani krásy, dnes vizmy jeho chválu a duostojenstvie, zkřiešenie nesmrtedlného korunována, jakož dnes zpievámy na mši: »Resurgor et adhuc sum tecum«, »Vstal sem z mrtvých a jsem s tebú«; jako by řekl: »Nenie tak, jakož Židé mněli, by mne Otec nebeský zapoma- nul«, neb sú (v Veliký pátek řekli: »Jsi-li Syn boží, stup dolóv s kříže a po- moz sobě!« Chtěli jsú rádi zahladiti jeho jméno, když sú řekli: »Pustímy-li jeho, všichni uvěřie ve ň«. 10 15 20 25 5 I Item... etc.] červeně — 2 Iniciálka M není vyplněna — 8 Rkp.: zvedla; snad by bylo možná čísti i: žiedla (sr. chodské žádlo m. žahadlo, Gb. Hist. ml. I. str. 564 a 592), ale Jungmann s. v. žahadlo uvádí staré doklady pro žehadlo) 17 Rkp.: constringam — 27 (v) přidává vydavatel — 2 Marek 16, 1 n. — 4 Podle Ž. 118, 24 (podnes Graduale na Boží hod velikonoční; sr. Schaller, Římský misáli, v Praze 1935, str. 518) — 12 Ž. 19, 10 a 11 — 16 Pod e Ž. 75, 11— 25 Podle Ž. 139 18 (podnes Introitus při mši na Boží hod velikonoční; sr. Schaller l. c. p. 517) — 27 Podle Mat. 27, 40 — 28 Jan 11, 48 — 1
156 a2] ITEM SEQUITUR SERMO IN DIE PASCHE. Et dicit etc. etc. MYaria Magdalena et Maria Jaccobi et Salomee emerunt aromata, ut ve- nientes ungerent Ihesum. Marci XVI°. Dnes jest den, jenž jest učinil Buoh nade všeckny jiné, jakožto cérkev svatá, 56b1] jenž jest naše duchovnie máti, zpievá. Neb se mámy radovati: jakžto včely, kdyžto stredu nanesú sobě a kdyžto roj doroste vešken, tehda rády vlecují na zelené pole a tu se brojie, kvietie sbierajíce a hrajíce, že jim dorostla že hazdla jich, jimiž by od sebe ščípaly, takéž i my, ač Bóh dá, jenž smy mnoho strdi snesli božího slova srdečným poslúchaním v tento svatý čas, s právem se mámy veseliti dnešní den v Boze, neb skrze zpověd a svaté pokánie očiščeni sme, ješto má nám to sládnúti našim dušiem nade všecko. Jakož to praví David v žaltáři: »Iudicia Domini vera, iustificata in semet- ipsa. Desiderabilia super aurum et lapidem preciosum multum et dulciora super mel et favum«. (»Súdové boží praví a žádající nad zlato a drahý kámen a nad plástovú stred«.) To jest Hospodin nynie naplnil, ješto dávno slíbil, kdyžto řekl: »Cornua peccatorum con-fringam et exaltabo cornua iusti«. (»Rohy hřiešných setru a slomím, a povýším rohuov spravedlivých«). Jímžto každý z nás mohl by se brániti[ 56b2] všemu diábelskému pokušení, abychom sobě setřeli rohy zlých obyčejóv, jimižto častokrát sme milého Boha hněvali. A nade všeckno mámy toho radost mieti, že náš milý bratr — Kristus — umřel byl a ožil, zahynul byl a nalezen jest. Jeho smy viděli u Veliký pátek jako malomocného, nemajíce tvárnosti ani krásy, dnes vizmy jeho chválu a duostojenstvie, zkřiešenie nesmrtedlného korunována, jakož dnes zpievámy na mši: »Resurgor et adhuc sum tecum«, »Vstal sem z mrtvých a jsem s tebú«; jako by řekl: »Nenie tak, jakož Židé mněli, by mne Otec nebeský zapoma- nul«, neb sú (v Veliký pátek řekli: »Jsi-li Syn boží, stup dolóv s kříže a po- moz sobě!« Chtěli jsú rádi zahladiti jeho jméno, když sú řekli: »Pustímy-li jeho, všichni uvěřie ve ň«. 10 15 20 25 5 I Item... etc.] červeně — 2 Iniciálka M není vyplněna — 8 Rkp.: zvedla; snad by bylo možná čísti i: žiedla (sr. chodské žádlo m. žahadlo, Gb. Hist. ml. I. str. 564 a 592), ale Jungmann s. v. žahadlo uvádí staré doklady pro žehadlo) 17 Rkp.: constringam — 27 (v) přidává vydavatel — 2 Marek 16, 1 n. — 4 Podle Ž. 118, 24 (podnes Graduale na Boží hod velikonoční; sr. Schaller, Římský misáli, v Praze 1935, str. 518) — 12 Ž. 19, 10 a 11 — 16 Pod e Ž. 75, 11— 25 Podle Ž. 139 18 (podnes Introitus při mši na Boží hod velikonoční; sr. Schaller l. c. p. 517) — 27 Podle Mat. 27, 40 — 28 Jan 11, 48 — 1
Strana 2
SERMO IN DIE PASCHE Vizmyž dnes krále mocného, jenžto, slámav pekelná vrata, vyvedl duše v nebeský přiebytek. Neb jest dnes božieho vzkřiešenie, narozenie, svatého Ducha seslánie; v tento také den dána jest manna z nebes, jakož 57 a1 1 jest přikázáno v knihách Exodi XVI., aby šestý den připravili potřebu tělestnú na neděli židovskú, to jest u pátek připravili na sobotu, kterýžto ješče obyčej 35 chovají Židé. Takéž v neděli dána jest manna, a zvlášče dnes ustaveno jest všem věrným přijímati tu drahú mannu, božie tělo; a tu mámy požívati všeho požehnaného knězem, co mámy jésti, aby nás diábel neoklamal lakotú. Jakžto svatý Rehoř (!) praví, že se [mezi] diábli mezi krmě, vóně a bxar�vy rozličné kaší, chtiece oklamati. Také těchto svatých dní nemámy býti léni 40 ani spalivi, neb sme byli (u) puostě bedlivi na modlitbách; jakož jest obyčej v některých zemích, že jinochy, kteříž zaspie jitřni, kúpí je (v vodě. Mají také těchto dní malženové býti v čistotě; neb jest obyčej v někte- rých krajinách neb zemiech, že druhý den po velice noci tepú se a řkúce: »Pomni hody na provody!«, že ť sú svatí dni, aby malžen od malženky ne- žádali dotknutí. Takéž i vy 157a2 ] učiňte! Budú-li kteří, ješto by hody chtěli přestúpiti, vezmúce metlu, zmrskajž ho! Čstětež tyto svaté hody v čistotě zachované! Neb jest hod veliký, protož se mámy veseliti a radovati se všiem stvořením, (s) anděly, když sú viděni, ani sedie v hrobě v bielém rúše jako v snihu(!) a zvěstujíce dobré a veselé noviny těm ženám smutným, ješto če- 50 kaly jeho vzkřiešenie; tu jsú obradovány, kdyžto jim andělé svatí zvěsto- vali, že jest z mrtvých vstal. Radovala se země, neb se jest třásla, želejíci jeho nevinné smrti. Radovali se jeho zamúcením učedlníci, a zvlášče jeho milá matka, Panna Maria, kdyžto zvěděla, an z mrtvých vstal. Na znamenie veliké milosti jest obraz jeden matky božie v Římě u Svatého Petra(!), kte- rýžto svatý Lukáš maloval (jakož jej mnozí vídají a vídali, ktož bývali tam) že od jitra jeho umučenie až do veliky noci bývá bled a črn jako stěna, ale jako dnes bude róženú krású biel, črven a krásen. 57b1 A kdyžto Římané za svatého Rehoře papeže po velice noci jali se hřešiti a v hřiech se navra- covati, tehda mor veliký byl se stal na ně, že sú neměli ve cti toho obrazu. Mnohem viece dnes, navrátili«-li) my se v hřiech, stane se nám snad huoře. Ale prosím vás a slibuji vám to, budete-li dnes nábožně putovati do Jeru- zalema k jeho hrobu přes moře hořkosti a pokánie, zpomínajíce a v tom pře- bývajíce ustavičně bez navrácenie, že vás dovedu do dalekého Iheruzalema — nebeského královstvie: tu uzřímy krásné panice nebeským rúchem oděné, 45 55 60 30 38 Jmezi] patrně omyl, vynech — barvy] rkp.: brawy (!) — 40 (u) v rkpise není — 41 (v) v rkpise není napsáno 46 Čstětež] tak navrhuji čísti m. rukopisného: a tehez(!) 48 (s) rkp. vyn. — 55 Před »tam« je napsáno: »v tom«, ale je to podtečkováno jako omyl — 60 (li) rkp. vyn. — 33 2. M. 16, 5 — 38 Rehoř; omyl m. Augustinus, jak čteme spr. v lat. 145a2. Cf. Augustini De diversis quaestionibus LXXXIII liber unEs XII (Sententia cuinsdam sapientis) dat se figuris, accommodat coloribus..., odoribus se subjicit, infundit saporibus (ML 40 c. 14) — 40 n. V lat. (145a3J. Ideo in aliquibus terris est consuetudo, quia invenes obdormientes matutinum de mane proiciun- tur in aquam... Mulieres secunda die post pascha verberant maritos suos, die vero tercia mariti cconverso factunt verberando uxores... Dicunt dentunice: Smekostrn — 44 »Pomní hody na provody« je začátek písně ze XIV. stol., sr. Jireček v ČČM 1879 str. 53 — 54 u Svatého Petraj v lat. (145b2): ad sanckum Sixtum — 55 Ib.: quam et ego vidi; Waldhauser, jak známo, pobýval nějaký čas v Římě — 2
SERMO IN DIE PASCHE Vizmyž dnes krále mocného, jenžto, slámav pekelná vrata, vyvedl duše v nebeský přiebytek. Neb jest dnes božieho vzkřiešenie, narozenie, svatého Ducha seslánie; v tento také den dána jest manna z nebes, jakož 57 a1 1 jest přikázáno v knihách Exodi XVI., aby šestý den připravili potřebu tělestnú na neděli židovskú, to jest u pátek připravili na sobotu, kterýžto ješče obyčej 35 chovají Židé. Takéž v neděli dána jest manna, a zvlášče dnes ustaveno jest všem věrným přijímati tu drahú mannu, božie tělo; a tu mámy požívati všeho požehnaného knězem, co mámy jésti, aby nás diábel neoklamal lakotú. Jakžto svatý Rehoř (!) praví, že se [mezi] diábli mezi krmě, vóně a bxar�vy rozličné kaší, chtiece oklamati. Také těchto svatých dní nemámy býti léni 40 ani spalivi, neb sme byli (u) puostě bedlivi na modlitbách; jakož jest obyčej v některých zemích, že jinochy, kteříž zaspie jitřni, kúpí je (v vodě. Mají také těchto dní malženové býti v čistotě; neb jest obyčej v někte- rých krajinách neb zemiech, že druhý den po velice noci tepú se a řkúce: »Pomni hody na provody!«, že ť sú svatí dni, aby malžen od malženky ne- žádali dotknutí. Takéž i vy 157a2 ] učiňte! Budú-li kteří, ješto by hody chtěli přestúpiti, vezmúce metlu, zmrskajž ho! Čstětež tyto svaté hody v čistotě zachované! Neb jest hod veliký, protož se mámy veseliti a radovati se všiem stvořením, (s) anděly, když sú viděni, ani sedie v hrobě v bielém rúše jako v snihu(!) a zvěstujíce dobré a veselé noviny těm ženám smutným, ješto če- 50 kaly jeho vzkřiešenie; tu jsú obradovány, kdyžto jim andělé svatí zvěsto- vali, že jest z mrtvých vstal. Radovala se země, neb se jest třásla, želejíci jeho nevinné smrti. Radovali se jeho zamúcením učedlníci, a zvlášče jeho milá matka, Panna Maria, kdyžto zvěděla, an z mrtvých vstal. Na znamenie veliké milosti jest obraz jeden matky božie v Římě u Svatého Petra(!), kte- rýžto svatý Lukáš maloval (jakož jej mnozí vídají a vídali, ktož bývali tam) že od jitra jeho umučenie až do veliky noci bývá bled a črn jako stěna, ale jako dnes bude róženú krású biel, črven a krásen. 57b1 A kdyžto Římané za svatého Rehoře papeže po velice noci jali se hřešiti a v hřiech se navra- covati, tehda mor veliký byl se stal na ně, že sú neměli ve cti toho obrazu. Mnohem viece dnes, navrátili«-li) my se v hřiech, stane se nám snad huoře. Ale prosím vás a slibuji vám to, budete-li dnes nábožně putovati do Jeru- zalema k jeho hrobu přes moře hořkosti a pokánie, zpomínajíce a v tom pře- bývajíce ustavičně bez navrácenie, že vás dovedu do dalekého Iheruzalema — nebeského královstvie: tu uzřímy krásné panice nebeským rúchem oděné, 45 55 60 30 38 Jmezi] patrně omyl, vynech — barvy] rkp.: brawy (!) — 40 (u) v rkpise není — 41 (v) v rkpise není napsáno 46 Čstětež] tak navrhuji čísti m. rukopisného: a tehez(!) 48 (s) rkp. vyn. — 55 Před »tam« je napsáno: »v tom«, ale je to podtečkováno jako omyl — 60 (li) rkp. vyn. — 33 2. M. 16, 5 — 38 Rehoř; omyl m. Augustinus, jak čteme spr. v lat. 145a2. Cf. Augustini De diversis quaestionibus LXXXIII liber unEs XII (Sententia cuinsdam sapientis) dat se figuris, accommodat coloribus..., odoribus se subjicit, infundit saporibus (ML 40 c. 14) — 40 n. V lat. (145a3J. Ideo in aliquibus terris est consuetudo, quia invenes obdormientes matutinum de mane proiciun- tur in aquam... Mulieres secunda die post pascha verberant maritos suos, die vero tercia mariti cconverso factunt verberando uxores... Dicunt dentunice: Smekostrn — 44 »Pomní hody na provody« je začátek písně ze XIV. stol., sr. Jireček v ČČM 1879 str. 53 — 54 u Svatého Petraj v lat. (145b2): ad sanckum Sixtum — 55 Ib.: quam et ego vidi; Waldhauser, jak známo, pobýval nějaký čas v Římě — 2
Strana 3
SERMO IN DIE PASCHE krásné panie a čisté panny výborné, any zpievají nebeské zpievanie o božém 65 vzkřiešení. Neb jest duostojno, aby každý smrtedlný dnes chválil a zpieval tomu, jenž jest ráčil z mrtvých vstáti, aby všelikaký jazyk chválil, že Pán Ihesus Kristus jest v chvále Boha Otce všemohúcieho; protože nemámy viece ja- zykóv v Praze, zpievajtež: »Buoh vše 57 be mohúcí vstal z mrtvých žádúcí« 70 etc. Sequitur thema. Pamatovali sme jeho umučenie nevinné za dvě neděli, a zvlášče u Veliký pátek, že jest nevinně na kříži zabit a umřel za ny. Dnes vesele slyšímy je o vzkřiešenie, abychom s ním vstanúce spolu mohli bychom(!) snažnějé hledati svrchních přiebytkóv. Jakož svatý Augustin praví v kázaní o velice noci a řka: »Post illusiones et verbera, post aceti et fellis pocula mixta, post sup- plicia crucis et vulnera«, »Po posmievaní a bití, po nápoji žluči s octem smie- šeným, pro rozpětí na kříži a po ranách mnohých a potom po smrti stúpil do pekla, vstalo nové tělo z mrtvých, ukázal se kraší než dřéve«. Svatej Matěj a svatý Marek, ta duostojná kancléře, vypravujeta jeho svaté vzkřiešenie v dnešním svatém čtení řkúce: Když Kristus v tento pátek byl umučen a pohřeben a ty ženy svaté, jenž jeho následovaly, znamenaly, kde by byl pohřeben, vrátivše se domóv, 58a1] i dělaly masti podlé obyčeje židovského, aby mazaly tělo mrtvé. Udělavše drahé masti, jakožto praví svatý Matúš a řka: »Dum transisset sabbatum, Maria Magdalena et Maria Iacobi et Salomee«, když minula sobota, tehdy tyto svaté ženy, Maria, Sa- lomé a Maria, jenž biechu tři sestry matky božie, »emerunt aromata«, při- kúpily jiných mastí k těm, ješto biechu nadělaly u večer sabbati na neděli, »ut venientes ungerent Ihesum«, aby přídúce nazajtřie k hrobu, pomazaly Ježíše. Neb bieše obyčej židovský mazati těla mrtvá, aby nesmrděla a ne- hnila. Protož tyto svaté ženy ješče plně nepoznaly Boha: tělo jeho chtěly zmazati drahými mastmi, aby smradu nečily, aby dlúho jej mohly viděti; ale svaté tělo nemohlo ani shníti ani smrděti, neb jest s božstvím bylo sjed- náno podlé řečenie Davida: »Non dabis sanctum tuum in(!) corupcionem« (»Nedáš svého svatého těla na smrti nebo na zrušenie«). Neb bieše božstvím balšamováno, že za sto tisúcóv let neshnilo by ani od črvóv, ani by 58a2 zpopeleti mohlo. Ale chtěly jemu mrtvému slúžiti, jako živému slúžily. Mněly sú, by mrtvý ležal v hrobě, an s mrtvých vstal svú mocí. 75 80 85 90 95 72 Sequitur thema] červeně — 74 Nad »y- ve slově »ny« je pozd. drobný připísek: as (měnící »ny« v »nás«! — 79 pro rkp.: pro(!) — 80 Nad »dřéve« je drobněji napsáno: prvé — 95 in; spr.: videre — 69 n. V lat. (11552/116a1): Unde dootunice et boemice cantate, sicut el nos cantamus latine: Crist ist ſer)standn, boe- wice Swuczi mechuci (1), quia plures linguas in Praga nescimus; v rkp. univ. V B 18. Unde bohemice et theotmice cantate. sicud nos cantamus latine: Buoh všemohůci, item, quia plures linguas in Praga nescimus. (Píseń »Bnoh vžemohach« je jedna r nejstarších řeských duchovních písní; o ni sr. Zd. Nejedlého Dějiny předhusttského spěvu v Čechách str. 249 uN.) — 77 Cituje z Augustina (in serm. De resurr.) Catena aurea na XXVIII. kap. Mat. ſp. 458 s.) — 81 Mat. 28, 1 un., Marek 16, I nn. — 26 Spr. Marek 16. 1 — 95 Podle Ž. 16. 10 — 3
SERMO IN DIE PASCHE krásné panie a čisté panny výborné, any zpievají nebeské zpievanie o božém 65 vzkřiešení. Neb jest duostojno, aby každý smrtedlný dnes chválil a zpieval tomu, jenž jest ráčil z mrtvých vstáti, aby všelikaký jazyk chválil, že Pán Ihesus Kristus jest v chvále Boha Otce všemohúcieho; protože nemámy viece ja- zykóv v Praze, zpievajtež: »Buoh vše 57 be mohúcí vstal z mrtvých žádúcí« 70 etc. Sequitur thema. Pamatovali sme jeho umučenie nevinné za dvě neděli, a zvlášče u Veliký pátek, že jest nevinně na kříži zabit a umřel za ny. Dnes vesele slyšímy je o vzkřiešenie, abychom s ním vstanúce spolu mohli bychom(!) snažnějé hledati svrchních přiebytkóv. Jakož svatý Augustin praví v kázaní o velice noci a řka: »Post illusiones et verbera, post aceti et fellis pocula mixta, post sup- plicia crucis et vulnera«, »Po posmievaní a bití, po nápoji žluči s octem smie- šeným, pro rozpětí na kříži a po ranách mnohých a potom po smrti stúpil do pekla, vstalo nové tělo z mrtvých, ukázal se kraší než dřéve«. Svatej Matěj a svatý Marek, ta duostojná kancléře, vypravujeta jeho svaté vzkřiešenie v dnešním svatém čtení řkúce: Když Kristus v tento pátek byl umučen a pohřeben a ty ženy svaté, jenž jeho následovaly, znamenaly, kde by byl pohřeben, vrátivše se domóv, 58a1] i dělaly masti podlé obyčeje židovského, aby mazaly tělo mrtvé. Udělavše drahé masti, jakožto praví svatý Matúš a řka: »Dum transisset sabbatum, Maria Magdalena et Maria Iacobi et Salomee«, když minula sobota, tehdy tyto svaté ženy, Maria, Sa- lomé a Maria, jenž biechu tři sestry matky božie, »emerunt aromata«, při- kúpily jiných mastí k těm, ješto biechu nadělaly u večer sabbati na neděli, »ut venientes ungerent Ihesum«, aby přídúce nazajtřie k hrobu, pomazaly Ježíše. Neb bieše obyčej židovský mazati těla mrtvá, aby nesmrděla a ne- hnila. Protož tyto svaté ženy ješče plně nepoznaly Boha: tělo jeho chtěly zmazati drahými mastmi, aby smradu nečily, aby dlúho jej mohly viděti; ale svaté tělo nemohlo ani shníti ani smrděti, neb jest s božstvím bylo sjed- náno podlé řečenie Davida: »Non dabis sanctum tuum in(!) corupcionem« (»Nedáš svého svatého těla na smrti nebo na zrušenie«). Neb bieše božstvím balšamováno, že za sto tisúcóv let neshnilo by ani od črvóv, ani by 58a2 zpopeleti mohlo. Ale chtěly jemu mrtvému slúžiti, jako živému slúžily. Mněly sú, by mrtvý ležal v hrobě, an s mrtvých vstal svú mocí. 75 80 85 90 95 72 Sequitur thema] červeně — 74 Nad »y- ve slově »ny« je pozd. drobný připísek: as (měnící »ny« v »nás«! — 79 pro rkp.: pro(!) — 80 Nad »dřéve« je drobněji napsáno: prvé — 95 in; spr.: videre — 69 n. V lat. (11552/116a1): Unde dootunice et boemice cantate, sicut el nos cantamus latine: Crist ist ſer)standn, boe- wice Swuczi mechuci (1), quia plures linguas in Praga nescimus; v rkp. univ. V B 18. Unde bohemice et theotmice cantate. sicud nos cantamus latine: Buoh všemohůci, item, quia plures linguas in Praga nescimus. (Píseń »Bnoh vžemohach« je jedna r nejstarších řeských duchovních písní; o ni sr. Zd. Nejedlého Dějiny předhusttského spěvu v Čechách str. 249 uN.) — 77 Cituje z Augustina (in serm. De resurr.) Catena aurea na XXVIII. kap. Mat. ſp. 458 s.) — 81 Mat. 28, 1 un., Marek 16, I nn. — 26 Spr. Marek 16. 1 — 95 Podle Ž. 16. 10 — 3
Strana 4
SERMO IN DIE PASCHE 105 110 115 120 130 »Et valde mane una sabbatorum«, »A když bylo velmi ráno jednéj so- boty«, totížto prvý den po sobotě na neděli, »veniunt ad monumentum orto iam sole«, přišly sú k hrobu, když slunce vyšlo. Ubi sciendum, quod sabba- tum accipitur tripliciter: aut pro tota septimana. Mámy znamenati, že sobota znamenává někdy celý den, to jest týden; jako ve čtení svatého Lukáše po- kládá: »Ieiuno bis in sabbato« (»Postím se dvakrát v sobotu«, totížto v tý- den). Někdy jeden den znamenává; jako jest přikázáno, aby světili sobotu, totížto sedmý den nedělní. Někdy také znamenává každý den celého tého- dne, pondělí, úterý, středa etc., totížto toho téhodne přišly jsú, když slunce vzešlo. Znamenajmy veliký rozdiel mezi evangelisty, že on jinak a on jinak po- kládá, kterého času ty ženy přišly sú k hrobu. Najprvé svatý Matěj pokládá, že sú přišly v sobotu na večer; svatý Marcus (58b1 pokládá, že ráno velmi jednéj soboty; svatý Lucas též praví —; avšak se smlúvají v jeden rozum: že, kdy ty svaté ženy vyšly, bylo jest tma a ráno, a dřieve, než při- šly, až slunce vyšlo, že se od záře slunečné, již bieše zašlo(!). Ale svatý Jero- nym vypravuje, že podlé rozličných časóv evangelist vypravuje rozličný pří- chod těchto žen k hrobu. Neb svatý Augustin praví, že Maria Magdalena dvakrát jest byla v hrobě: dřieve, než povolala učedlníkóv (a tehda jest byla tma), a potom se vrátivši k jiným, ušla s jinými ženami, i přišla po světlu. Jakož praví svatý Matěj: »Venit Maria Magdalena et altera Maria videre sepulcrum«. Neřekl: »Přišlo jich viece«, ale řekl: »Přišla Maria Magdalena a jiná Maria«. Pod jedním jménem dvój lid znamenává, pohanský a židov- ský, že na konci světa na jednu vieru mají přijíti. »Et ecce, terre motus factus est magnus«. Vizte, že, jako u Veliký pátek 125 stalo se třesenie země na žalost smrti božie, ta 58b2 kéž i dnes na znamenie božieho vzkřiešenie a radosti veliké. Svatý Jeronym vypravuje třesenie země, že Syn boží podlé přirozenie dvojeho, božstvie a tělesenstvie, ukázal svú moc jakžto Syn boží. Nebo země třesenie jest moc božská, kterážto jest zlá- mala pekelná vrata. Troje země třesenie nalézámy, že se stalo. Najprvé, když přikázanie zákona dáno Mojžíšovi; jakožto praví David a řka: »Terra mota est, etenim celi distillaverunt«. Země se toho času stalo třesenie, když Moj- žíšovi dáno přikázanie. Druhé třesenie u Veliký pátek na žalost jeho nevinné smrti, třetie na jeho vzkřiešenie a na znamenie jeho vítěžstvie a veliké ra- dosti. Ctvrté mají příklad mistři na svatého Pavla na vieru obrácenie; ale to 100 103 In marg. (pův. rukou): Nota — 107 Před »celého« napsal písař omylem: czeh (a neškrtl) — 100 Marek 16, 2 . 105 Luk. 18, 12 — 106 2. M. 20, 8 — 112 n. Mat. 28, 1; Marek 16, 2; Luk. 24, 1 — 115 n. Eusebii Hieronymi Commentar, in evang. Matthaci l. IV. c. XXVIII (ML 26 c. 224); cituje i Catena na Mat. (p. 459) — 117 Augustinus De cons. evang. l. 3 c. 25 (cituje Catena na Mat. p. 613) — 120 Mat. 28, 1 — 122 Cf. Catena p. 460: Unum nomen in duas geminatur feminas: quia haec Ecclesia ex duobus populis veniens, idest ex Gentibus et Iudacis, una esse figuratur — 124 Mat. 28, 2 — 126 Eus. Hier. Comm. in evang. Matthaei I. c. (cituje i Catena p. 460 ) — 130 Ž. 68, 9 — 132 Mat. 27, 51 — 134 Skutk. 16, 26 — 4
SERMO IN DIE PASCHE 105 110 115 120 130 »Et valde mane una sabbatorum«, »A když bylo velmi ráno jednéj so- boty«, totížto prvý den po sobotě na neděli, »veniunt ad monumentum orto iam sole«, přišly sú k hrobu, když slunce vyšlo. Ubi sciendum, quod sabba- tum accipitur tripliciter: aut pro tota septimana. Mámy znamenati, že sobota znamenává někdy celý den, to jest týden; jako ve čtení svatého Lukáše po- kládá: »Ieiuno bis in sabbato« (»Postím se dvakrát v sobotu«, totížto v tý- den). Někdy jeden den znamenává; jako jest přikázáno, aby světili sobotu, totížto sedmý den nedělní. Někdy také znamenává každý den celého tého- dne, pondělí, úterý, středa etc., totížto toho téhodne přišly jsú, když slunce vzešlo. Znamenajmy veliký rozdiel mezi evangelisty, že on jinak a on jinak po- kládá, kterého času ty ženy přišly sú k hrobu. Najprvé svatý Matěj pokládá, že sú přišly v sobotu na večer; svatý Marcus (58b1 pokládá, že ráno velmi jednéj soboty; svatý Lucas též praví —; avšak se smlúvají v jeden rozum: že, kdy ty svaté ženy vyšly, bylo jest tma a ráno, a dřieve, než při- šly, až slunce vyšlo, že se od záře slunečné, již bieše zašlo(!). Ale svatý Jero- nym vypravuje, že podlé rozličných časóv evangelist vypravuje rozličný pří- chod těchto žen k hrobu. Neb svatý Augustin praví, že Maria Magdalena dvakrát jest byla v hrobě: dřieve, než povolala učedlníkóv (a tehda jest byla tma), a potom se vrátivši k jiným, ušla s jinými ženami, i přišla po světlu. Jakož praví svatý Matěj: »Venit Maria Magdalena et altera Maria videre sepulcrum«. Neřekl: »Přišlo jich viece«, ale řekl: »Přišla Maria Magdalena a jiná Maria«. Pod jedním jménem dvój lid znamenává, pohanský a židov- ský, že na konci světa na jednu vieru mají přijíti. »Et ecce, terre motus factus est magnus«. Vizte, že, jako u Veliký pátek 125 stalo se třesenie země na žalost smrti božie, ta 58b2 kéž i dnes na znamenie božieho vzkřiešenie a radosti veliké. Svatý Jeronym vypravuje třesenie země, že Syn boží podlé přirozenie dvojeho, božstvie a tělesenstvie, ukázal svú moc jakžto Syn boží. Nebo země třesenie jest moc božská, kterážto jest zlá- mala pekelná vrata. Troje země třesenie nalézámy, že se stalo. Najprvé, když přikázanie zákona dáno Mojžíšovi; jakožto praví David a řka: »Terra mota est, etenim celi distillaverunt«. Země se toho času stalo třesenie, když Moj- žíšovi dáno přikázanie. Druhé třesenie u Veliký pátek na žalost jeho nevinné smrti, třetie na jeho vzkřiešenie a na znamenie jeho vítěžstvie a veliké ra- dosti. Ctvrté mají příklad mistři na svatého Pavla na vieru obrácenie; ale to 100 103 In marg. (pův. rukou): Nota — 107 Před »celého« napsal písař omylem: czeh (a neškrtl) — 100 Marek 16, 2 . 105 Luk. 18, 12 — 106 2. M. 20, 8 — 112 n. Mat. 28, 1; Marek 16, 2; Luk. 24, 1 — 115 n. Eusebii Hieronymi Commentar, in evang. Matthaci l. IV. c. XXVIII (ML 26 c. 224); cituje i Catena na Mat. (p. 459) — 117 Augustinus De cons. evang. l. 3 c. 25 (cituje Catena na Mat. p. 613) — 120 Mat. 28, 1 — 122 Cf. Catena p. 460: Unum nomen in duas geminatur feminas: quia haec Ecclesia ex duobus populis veniens, idest ex Gentibus et Iudacis, una esse figuratur — 124 Mat. 28, 2 — 126 Eus. Hier. Comm. in evang. Matthaei I. c. (cituje i Catena p. 460 ) — 130 Ž. 68, 9 — 132 Mat. 27, 51 — 134 Skutk. 16, 26 — 4
Strana 5
SERMO IN DIE PASCHE jest nebylo tak známo po všem světu jako prvnie troje. Takéž se má hnúti a třiesti země našich srdec: najprvé přikázaním bo- žím, abychom je plnili; druhé umučenie a smrt na mysli 59a1] majíce; třetie múky pekelné a věčného zatracenie hrózy pamatujíce. To ť má hnúti našimi srdci na tomto světě. Kak to bylo hrozné, že se země třásla, když Buoh z mrt- vých vstal na odpuščenie všech hřiechóv, čím viece bude se třásti, kdyžto bude súditi všichny hřiešné! A když anděla nemohly pro blesk veliký viděti, kterak uzřie krále andělského? Subditur: »Cum mulieres essent ad monumentum, dicebant ad invicem: Quis revolvet nobis lapidem ab hostio monumenti?« A když přišly, mysléchu a řkúce: »Kto nám odloží kámen, jímžto jest znamenán hrob boží? Samy od sebe nemóžem učiniti!« »Erat quippe magnus«. Neb velmi veliký bieše a k tomu byl znamenaný pečetí a stráží rytieřskú. »Et respicientes viderunt lapidem revolutum«, »A prohlédše, viděly kámen odložený«. Neb anděl boží stúpil s nebe a svú mocí odložil kámen, ne proto, aby Bohu cestu učinil ven z hrobu, ale aby svým zkřiešením dal věděti, že všichni z mrtvých mámy vstáti. Neb jakož jest byl 59a2 mocen na svět se naroditi zavřeným a ne- poškvrněným panenstvím, takéž byl mocen z hrobu vyníti a z mrtvých vstáti, hrobu neruše an i pečeti lámaje. Ale proto anděl svatý odložil kámen, aby ženy mohly viděti hrob prázdný a tak aby mohly uvěřiti vzkřiešenie božiemu. »Et sedebat super eum«. A když jej odložil, tehda seděl na něm. Tu mistr Sentenciarum činí otázanie a řka: »É, kterak jest to, že anděl seděl na kameni? A zdali nemohl státi?« K tomu odpoviedá inhed: »Seděl jest jako učedlník viery, mistr vzkřiešenie; seděl na kameni a na skále, aby tvr- dost kamene toho a toho anděla seděnie dalo viery potvrzenie, že jest Hos- podin z mrtvých vstal. Proto seděl anděl, aby položil krumfešt viery potvr- zenie na skále tak pevnéj, na niežto král nebeský postavil kostel svój, totížto vieru křesťanskú«. Ale svatý Bernart jinak odpoviedá k tomu sedění, proč jest anděl seděl na kameni, a řka: »Jakož jest právě anděl stoje zvěstoval božie příštie 59b1 na tento svět, aby stoje znamenal, že Syn boží pobojoval knieže tohoto světa, to jest diábla, takéž seděnie anděla znamenává plné již vítěžstvie a přemoženie diábelské a vyvedenie duší z zavřenie pekelného«. »Et introeuntes in monumentum viderunt iuvenem sedentem in dextris, coopertum stola candida. Et obstupuerunt«. »A všedše v hrob, viděly mlá- dence oděného štolú bielú. I podivily se«. A s právem se měly diviti, jakožto praví svatý Jeronym, že nižádné oko nevídalo ani ucho slýchalo ani v které 170 140 145 150 155 160 165 135 153 Rkpis: anye(!) — 156 In marg. (pův. rukou): Nota — 139 nm. Cf. Catena p. 460 (Severianus in serm. Paschae): Si autem sic terra tremuit, cum Dominus ad veniam sancto- rum (český prekladatel četl: peccatorum) resurgeret, quomodo contremiscet, cum noxiorum omnium surget ad poenam?... Et quomodo Domini praesentiam sustinchit, quae angeli praesentiam sustinere non valuit? — 143 Podle Marka 16, 3 — 146 Ib. 16, 4 — 147 Ib. — 149 nn. Cf. Catena p. 460 ſje podle Bedy) — 155 Podle Marka 16, 5 — 156 Mistr Sentenciarum (Lombardus]; omyl, spr.: Severianus (cituje ho Catena na Mat. 28, str. 460j: Sedebat in- quam... ut fides doctor, ut resurrectionis magister; sedebal supra petram, ut soliditas sedentis daret credentibus firmitatem: ponehat angelus super petram fundamenta fidei, super quam Christus erat Ecclesiam fundaturus — 162 Bernard (?) — 167 Marek 16, 5 — 170 Hieronymus (super: Erat quippe magnus); tak cituje Catena p. 611 — Sr. Iz. 64, 4 a 1. Kor. 2, 9 — 5
SERMO IN DIE PASCHE jest nebylo tak známo po všem světu jako prvnie troje. Takéž se má hnúti a třiesti země našich srdec: najprvé přikázaním bo- žím, abychom je plnili; druhé umučenie a smrt na mysli 59a1] majíce; třetie múky pekelné a věčného zatracenie hrózy pamatujíce. To ť má hnúti našimi srdci na tomto světě. Kak to bylo hrozné, že se země třásla, když Buoh z mrt- vých vstal na odpuščenie všech hřiechóv, čím viece bude se třásti, kdyžto bude súditi všichny hřiešné! A když anděla nemohly pro blesk veliký viděti, kterak uzřie krále andělského? Subditur: »Cum mulieres essent ad monumentum, dicebant ad invicem: Quis revolvet nobis lapidem ab hostio monumenti?« A když přišly, mysléchu a řkúce: »Kto nám odloží kámen, jímžto jest znamenán hrob boží? Samy od sebe nemóžem učiniti!« »Erat quippe magnus«. Neb velmi veliký bieše a k tomu byl znamenaný pečetí a stráží rytieřskú. »Et respicientes viderunt lapidem revolutum«, »A prohlédše, viděly kámen odložený«. Neb anděl boží stúpil s nebe a svú mocí odložil kámen, ne proto, aby Bohu cestu učinil ven z hrobu, ale aby svým zkřiešením dal věděti, že všichni z mrtvých mámy vstáti. Neb jakož jest byl 59a2 mocen na svět se naroditi zavřeným a ne- poškvrněným panenstvím, takéž byl mocen z hrobu vyníti a z mrtvých vstáti, hrobu neruše an i pečeti lámaje. Ale proto anděl svatý odložil kámen, aby ženy mohly viděti hrob prázdný a tak aby mohly uvěřiti vzkřiešenie božiemu. »Et sedebat super eum«. A když jej odložil, tehda seděl na něm. Tu mistr Sentenciarum činí otázanie a řka: »É, kterak jest to, že anděl seděl na kameni? A zdali nemohl státi?« K tomu odpoviedá inhed: »Seděl jest jako učedlník viery, mistr vzkřiešenie; seděl na kameni a na skále, aby tvr- dost kamene toho a toho anděla seděnie dalo viery potvrzenie, že jest Hos- podin z mrtvých vstal. Proto seděl anděl, aby položil krumfešt viery potvr- zenie na skále tak pevnéj, na niežto král nebeský postavil kostel svój, totížto vieru křesťanskú«. Ale svatý Bernart jinak odpoviedá k tomu sedění, proč jest anděl seděl na kameni, a řka: »Jakož jest právě anděl stoje zvěstoval božie příštie 59b1 na tento svět, aby stoje znamenal, že Syn boží pobojoval knieže tohoto světa, to jest diábla, takéž seděnie anděla znamenává plné již vítěžstvie a přemoženie diábelské a vyvedenie duší z zavřenie pekelného«. »Et introeuntes in monumentum viderunt iuvenem sedentem in dextris, coopertum stola candida. Et obstupuerunt«. »A všedše v hrob, viděly mlá- dence oděného štolú bielú. I podivily se«. A s právem se měly diviti, jakožto praví svatý Jeronym, že nižádné oko nevídalo ani ucho slýchalo ani v které 170 140 145 150 155 160 165 135 153 Rkpis: anye(!) — 156 In marg. (pův. rukou): Nota — 139 nm. Cf. Catena p. 460 (Severianus in serm. Paschae): Si autem sic terra tremuit, cum Dominus ad veniam sancto- rum (český prekladatel četl: peccatorum) resurgeret, quomodo contremiscet, cum noxiorum omnium surget ad poenam?... Et quomodo Domini praesentiam sustinchit, quae angeli praesentiam sustinere non valuit? — 143 Podle Marka 16, 3 — 146 Ib. 16, 4 — 147 Ib. — 149 nn. Cf. Catena p. 460 ſje podle Bedy) — 155 Podle Marka 16, 5 — 156 Mistr Sentenciarum (Lombardus]; omyl, spr.: Severianus (cituje ho Catena na Mat. 28, str. 460j: Sedebat in- quam... ut fides doctor, ut resurrectionis magister; sedebal supra petram, ut soliditas sedentis daret credentibus firmitatem: ponehat angelus super petram fundamenta fidei, super quam Christus erat Ecclesiam fundaturus — 162 Bernard (?) — 167 Marek 16, 5 — 170 Hieronymus (super: Erat quippe magnus); tak cituje Catena p. 611 — Sr. Iz. 64, 4 a 1. Kor. 2, 9 — 5
Strana 6
SERMO IN DIE PASCHE 175 180 185 190 195 200 205 srdce vstúpilo, co jest přihotoval Buoh těm, ješto jej milují. Viděly sú ne- slýchanú věc, anděla stvúcího; když hledaly Boha mrtvého v hrobu bledého, nalezly anděla světlého. Jakožto svatý Augustin praví, že jsta byla dva an- děly, jeden vnitř a druhý zevnitř. Anebo móž to býti, že týž anděl byl tak světlý a stkvúcí, že pro veliký blesk mohl býti světlý. Protož praví: »Erat aspectus eius sicut fulgur«, »Jeho vzez 59b2 řenie (totížto anděla) bylo jest světlé jako oheň a rúcho jeho bielé jako snieh«. Abyšte věděli, že to rúcho, v němžto anděl byl, nebylo tělestné, ale nebeské, nebylo děláno z vlny z smrtedlnéj, ale mocí andělskú, světlejší nade všecky barvy zemské. Neb to rúcho bielé znamenává přemoženie nepřietele a krá- levstvie osazenie, pokoje nalezenie a na věky toho nepuščenie. A když sú viděly anděla tak světlého, tehda se tak ženy jakož strážní ti, ješto hrobu střežéchu, všickni se lekli, alevšak velikým rozdielem, jakožto uslyšíte: »Pre timore autem eius exterriti sunt custodes«. Bázní anděla lekly sú se stráže, na duši a na těle, jako mrtví. A s právem se měli leknúti, neb vstal lev z národa Iudy z mrtvých. Báli se, neb viděli anděla, an snadně ve- liký kámen od hrobu odložil. A když kámen odložen byl, tehdy sú ženy směle vešly v hrob; ale tito strážní nesměli, neb toho anděla viděnie bylo jest zlým hrozné, ale dobrým (!). Jakož svatý Rehoř praví: »In [60 a1] fulgore terror timoris est, in nive autem blandimentum candoris. Quia vero omnipotens Deus et terribilis est peccatoribus et blandus iustis«, že viděnie blesku zna- menává hrózu a bázen, ale bielé rúcho znamenává radost. Protož tento anděl zjevil se jest těmto strážiem velmi hrozný; nebo všemohúcí Pán jest hrozen hřiešným, ale milostiv dobrým a spravedlivým. Protož strach a hrózu těch strážných vypravuje Augustinus a řka: »Timoris anxietate sunt exterriti, qui amoris fiduciam non habebant; et facti sunt velud mortui, qui resurrec- cionis veritatem credere noluerunt«. Proto sú se báli, že sú viery milosti nejměli; a byli sú jako mrtvi, neb sú nevěřili v pravdu zkřiešenie. Neb sú střehli božieho hrobu ne pro milost, ale pro ukrutnost, chtiece, aby falešně vieru mluvili v lidu a řkúce: »Uče- dlníci ukradli jeho z hrobu«. Neb sú na penězích a na nájmu z přikázanie Piláta tu stráž drželi. Protož je s právem anděl měl přestrašiti, a věrné ženy utěšiti, jakož řekl: »Respondens autem angelus dixit mulieribus: Nolite 60 a2 timere vos«. (»Odpověděl jim anděl a řka takto k nim: Nebojte se vy!«). Ale ti se bojte, kteříž v svéj nevěře jsú zatvrzeni jako Pilát s svú stráží; a ti se bojte Boha a jeho andělóv, jenž ho rozhněvali svú nevěrú a svými hřiechy. A ti se mají s právem báti. Ale vy, ženy svaté, jenž hledáte s milosrdenstvím, nebojte se. »Scio enim, quod Ihesum queritis crucifixum«. (»Vědě, že hledáte Ježíše ukřižo- lumine 173 Angustinus De cons. evang. l. 3 c. 21; citováno tak v Cateně l. c. — 176 Mat. 28. 3 — 179 Cf. Severianum (v lat. rkp. je citován; Calena p. 611): Stola ista non est ex mortali vellere..., splendens coelesti , non colore terreno — 184 Mat. 28, 4 — 186 Ohlas Zj. 5, 5 — 189 Gregori i Magni XL Homiliarum in evangelia l. II. homil. XXI 3 (ML 76 c. 1171); cituje i Catena p. 461 — 195 Augustinus; spr. Rabanus (cituje ho Calena ib.) — 200 Sr. Mat. 27, 64 — 203 Mat. 28. 5 — 208 n. Ib. 6
SERMO IN DIE PASCHE 175 180 185 190 195 200 205 srdce vstúpilo, co jest přihotoval Buoh těm, ješto jej milují. Viděly sú ne- slýchanú věc, anděla stvúcího; když hledaly Boha mrtvého v hrobu bledého, nalezly anděla světlého. Jakožto svatý Augustin praví, že jsta byla dva an- děly, jeden vnitř a druhý zevnitř. Anebo móž to býti, že týž anděl byl tak světlý a stkvúcí, že pro veliký blesk mohl býti světlý. Protož praví: »Erat aspectus eius sicut fulgur«, »Jeho vzez 59b2 řenie (totížto anděla) bylo jest světlé jako oheň a rúcho jeho bielé jako snieh«. Abyšte věděli, že to rúcho, v němžto anděl byl, nebylo tělestné, ale nebeské, nebylo děláno z vlny z smrtedlnéj, ale mocí andělskú, světlejší nade všecky barvy zemské. Neb to rúcho bielé znamenává přemoženie nepřietele a krá- levstvie osazenie, pokoje nalezenie a na věky toho nepuščenie. A když sú viděly anděla tak světlého, tehda se tak ženy jakož strážní ti, ješto hrobu střežéchu, všickni se lekli, alevšak velikým rozdielem, jakožto uslyšíte: »Pre timore autem eius exterriti sunt custodes«. Bázní anděla lekly sú se stráže, na duši a na těle, jako mrtví. A s právem se měli leknúti, neb vstal lev z národa Iudy z mrtvých. Báli se, neb viděli anděla, an snadně ve- liký kámen od hrobu odložil. A když kámen odložen byl, tehdy sú ženy směle vešly v hrob; ale tito strážní nesměli, neb toho anděla viděnie bylo jest zlým hrozné, ale dobrým (!). Jakož svatý Rehoř praví: »In [60 a1] fulgore terror timoris est, in nive autem blandimentum candoris. Quia vero omnipotens Deus et terribilis est peccatoribus et blandus iustis«, že viděnie blesku zna- menává hrózu a bázen, ale bielé rúcho znamenává radost. Protož tento anděl zjevil se jest těmto strážiem velmi hrozný; nebo všemohúcí Pán jest hrozen hřiešným, ale milostiv dobrým a spravedlivým. Protož strach a hrózu těch strážných vypravuje Augustinus a řka: »Timoris anxietate sunt exterriti, qui amoris fiduciam non habebant; et facti sunt velud mortui, qui resurrec- cionis veritatem credere noluerunt«. Proto sú se báli, že sú viery milosti nejměli; a byli sú jako mrtvi, neb sú nevěřili v pravdu zkřiešenie. Neb sú střehli božieho hrobu ne pro milost, ale pro ukrutnost, chtiece, aby falešně vieru mluvili v lidu a řkúce: »Uče- dlníci ukradli jeho z hrobu«. Neb sú na penězích a na nájmu z přikázanie Piláta tu stráž drželi. Protož je s právem anděl měl přestrašiti, a věrné ženy utěšiti, jakož řekl: »Respondens autem angelus dixit mulieribus: Nolite 60 a2 timere vos«. (»Odpověděl jim anděl a řka takto k nim: Nebojte se vy!«). Ale ti se bojte, kteříž v svéj nevěře jsú zatvrzeni jako Pilát s svú stráží; a ti se bojte Boha a jeho andělóv, jenž ho rozhněvali svú nevěrú a svými hřiechy. A ti se mají s právem báti. Ale vy, ženy svaté, jenž hledáte s milosrdenstvím, nebojte se. »Scio enim, quod Ihesum queritis crucifixum«. (»Vědě, že hledáte Ježíše ukřižo- lumine 173 Angustinus De cons. evang. l. 3 c. 21; citováno tak v Cateně l. c. — 176 Mat. 28. 3 — 179 Cf. Severianum (v lat. rkp. je citován; Calena p. 611): Stola ista non est ex mortali vellere..., splendens coelesti , non colore terreno — 184 Mat. 28, 4 — 186 Ohlas Zj. 5, 5 — 189 Gregori i Magni XL Homiliarum in evangelia l. II. homil. XXI 3 (ML 76 c. 1171); cituje i Catena p. 461 — 195 Augustinus; spr. Rabanus (cituje ho Calena ib.) — 200 Sr. Mat. 27, 64 — 203 Mat. 28. 5 — 208 n. Ib. 6
Strana 7
SERMO IN DIE PASCHE vaného a mrtvého«). Mnozí v Židovstvu byli nazváni tiem jménem Ježíš; 210 protož anděl řekl: »Hledáte Ježíše ukřižovaného«. Multi enim Ihesum que- runt, sed non crucifixum. Mnozí hledají Ježíše, ale ne ukřižovaného, totíž nepamatují na jeho umučenie, nehlédají na jeho na kříži pokánie; hledají svého, co je jich, ale ne Ihesu Kristova. Protož nezdálo se andělu, by byl řekl: »Ježíše hledáte«, ale přiřekl: »ukřižovaného«, abychom vždycky na pa- 215 měti měli jeho umučenie, že smy tiem spaseni. Protož cérkev svatá vždy činí památku umučenie mezi každým, neb je Kristus chtěl ostaviti vždy pamět svého [60b1] umučenie před našima očima. A k tomu božie pamět ostavil nám: Prvá, že ostavil mši svatú, ješto ničs jiného nenie než pamět jeho smrti. Druhá pamět znamenie svatého kříže, ješto má vždy býti postaveno prostřed kostela, aby, ktož vendú do něho, pamatovali, že jsú jeho smrtí vykúpeni, a z toho daru Bohu děkovali. Třetie jest pamět svatého pokánie; v tom mámy až do smrti ostati a vždy pomnieti na umučenie božie. Jakož svatý Paulus praví: »Ego stigmata Domini mei in corpore meo porto« (»Já vždy jézvy Pána svého Ihesu Krista na paměti v srdci svém nesu«). Protož jest řekl anděl: »ukřižovaného«, abychom pama- tovali jeho smrt, jakož ste slyšeli. »Surrexit enim, sicut dixit«. Řekl anděl k těm ženám: »Vstal ť jest«. Jako by řekl: »Věřte mi! Pakli mi nechcete veřiti, ale věřte prázdnému hrobu a zpomínajte na jeho slova, když ť jest řekl: Scriptum est enim: Percuciam pastorem«. »Psáno jest: Budu bíti pastýře a rozběhnú se ovce stáda. Ale když z mrtvých 60b2 vstanu, tu vy předejdu do Galilé«, tu mě uzříte. Pomněte na ta slova, že ť jest z mrtvých vstal, a poďte, uzříte miesto, kde jest byl položen Pán. »Protož věřte, že ť jest vstal, a jděte spieše«. »Cito euntes«, »bez mešká- 235 nie, a povězte učedlníkóm a Petrovi«. »Nuncia tèe discipulis suis«. Mohl by někto otázati a řka: »Proč se stalo poslánie těchto žen po an- dělu k apoštolóm a zdali ony sú neduostojny byly svědčiti božieho vzkřieše- nie?« Nic; ale proto, aby k většiemu roznesenie byly (!) zachovány jeho slova, aby po všech zemiech jich slovo vyšlo. Nebo tyto ženy přisluhovaly Pánu mastí a tyto pak umučením ženy vešly v hrob a tito v žalář. Protož řekl anděl: »Zvěstujte jeho učedlníkóm«, ne světa tohoto milovníkóm. Nebo jeho učedlníci nejsú, ktož s ním velikonočnieho beránka, totížto těla Krále nebeského, nepožívají. Protož pak zvlášče posielá anděl ku Petrovi, pro dvoji věc. Prvá: Proto, aby nezúfal pro troje zapřenie [61 a1] božie a řka: 220 225 230 240 245 214 Nad ne« v »nc« je nadepsáno: io(2) — 233 Rkp.: byn(!) — 236 Rkp.: Nuncciare(!) — 210 Cf. Catena p. 611 — 213 n. Sr. Filip. 2, 21 — 224 Gal. 6, 17 — 228 Mat. 28, 6 — 229 Cf. Hieronyinum (Catena 161): Ut si meis verbis non creditis, vacuo credatis sepulchro. Ib. (Calena l. c.J: (Chry- sostomus in homil. 90): Quasi dicat: Et si wihi non creditis, illius mementote verborum — 230 (Zach. 13, 7), Mat. 26, 31 n., Marek 14, 27 n. — 235 Podle Mat. 28, 6 n. a Marka 16, 6 n. — 244 n. Cf. Catena p. 612: (Gregorius in homil. 21): Vocatur ergo ex nomine, ne desperaret er negatione. (Hieronymus): Et Petro, quia se indigunm indicavit discipulatu, cum ter negavit magistrum; sed peccata practerita non nocent, quando non placent —
SERMO IN DIE PASCHE vaného a mrtvého«). Mnozí v Židovstvu byli nazváni tiem jménem Ježíš; 210 protož anděl řekl: »Hledáte Ježíše ukřižovaného«. Multi enim Ihesum que- runt, sed non crucifixum. Mnozí hledají Ježíše, ale ne ukřižovaného, totíž nepamatují na jeho umučenie, nehlédají na jeho na kříži pokánie; hledají svého, co je jich, ale ne Ihesu Kristova. Protož nezdálo se andělu, by byl řekl: »Ježíše hledáte«, ale přiřekl: »ukřižovaného«, abychom vždycky na pa- 215 měti měli jeho umučenie, že smy tiem spaseni. Protož cérkev svatá vždy činí památku umučenie mezi každým, neb je Kristus chtěl ostaviti vždy pamět svého [60b1] umučenie před našima očima. A k tomu božie pamět ostavil nám: Prvá, že ostavil mši svatú, ješto ničs jiného nenie než pamět jeho smrti. Druhá pamět znamenie svatého kříže, ješto má vždy býti postaveno prostřed kostela, aby, ktož vendú do něho, pamatovali, že jsú jeho smrtí vykúpeni, a z toho daru Bohu děkovali. Třetie jest pamět svatého pokánie; v tom mámy až do smrti ostati a vždy pomnieti na umučenie božie. Jakož svatý Paulus praví: »Ego stigmata Domini mei in corpore meo porto« (»Já vždy jézvy Pána svého Ihesu Krista na paměti v srdci svém nesu«). Protož jest řekl anděl: »ukřižovaného«, abychom pama- tovali jeho smrt, jakož ste slyšeli. »Surrexit enim, sicut dixit«. Řekl anděl k těm ženám: »Vstal ť jest«. Jako by řekl: »Věřte mi! Pakli mi nechcete veřiti, ale věřte prázdnému hrobu a zpomínajte na jeho slova, když ť jest řekl: Scriptum est enim: Percuciam pastorem«. »Psáno jest: Budu bíti pastýře a rozběhnú se ovce stáda. Ale když z mrtvých 60b2 vstanu, tu vy předejdu do Galilé«, tu mě uzříte. Pomněte na ta slova, že ť jest z mrtvých vstal, a poďte, uzříte miesto, kde jest byl položen Pán. »Protož věřte, že ť jest vstal, a jděte spieše«. »Cito euntes«, »bez mešká- 235 nie, a povězte učedlníkóm a Petrovi«. »Nuncia tèe discipulis suis«. Mohl by někto otázati a řka: »Proč se stalo poslánie těchto žen po an- dělu k apoštolóm a zdali ony sú neduostojny byly svědčiti božieho vzkřieše- nie?« Nic; ale proto, aby k většiemu roznesenie byly (!) zachovány jeho slova, aby po všech zemiech jich slovo vyšlo. Nebo tyto ženy přisluhovaly Pánu mastí a tyto pak umučením ženy vešly v hrob a tito v žalář. Protož řekl anděl: »Zvěstujte jeho učedlníkóm«, ne světa tohoto milovníkóm. Nebo jeho učedlníci nejsú, ktož s ním velikonočnieho beránka, totížto těla Krále nebeského, nepožívají. Protož pak zvlášče posielá anděl ku Petrovi, pro dvoji věc. Prvá: Proto, aby nezúfal pro troje zapřenie [61 a1] božie a řka: 220 225 230 240 245 214 Nad ne« v »nc« je nadepsáno: io(2) — 233 Rkp.: byn(!) — 236 Rkp.: Nuncciare(!) — 210 Cf. Catena p. 611 — 213 n. Sr. Filip. 2, 21 — 224 Gal. 6, 17 — 228 Mat. 28, 6 — 229 Cf. Hieronyinum (Catena 161): Ut si meis verbis non creditis, vacuo credatis sepulchro. Ib. (Calena l. c.J: (Chry- sostomus in homil. 90): Quasi dicat: Et si wihi non creditis, illius mementote verborum — 230 (Zach. 13, 7), Mat. 26, 31 n., Marek 14, 27 n. — 235 Podle Mat. 28, 6 n. a Marka 16, 6 n. — 244 n. Cf. Catena p. 612: (Gregorius in homil. 21): Vocatur ergo ex nomine, ne desperaret er negatione. (Hieronymus): Et Petro, quia se indigunm indicavit discipulatu, cum ter negavit magistrum; sed peccata practerita non nocent, quando non placent —
Strana 8
SERMO IN DIE PASCHE 250 255 260 275 »Nejsem duostojen býti jeho učedlník pro své shřešenie«. Ale hřieši neškodie, když se nelíbie a jich želé a viec nečiní. Nebo by byl ho anděl nemenoval, by byl se toho slíbenie styděl, ješto řekl: »Hotov sem s tebú i na smrt jíti«. Proto jeho zvlášče menoval. Druhé, aby jemu jako najvyššiemu kniežeti a učedlníku božiemu bylo zvěstováno, že, jakžkolvěk zapřel božieho Syna, však nade všecky Boha miloval. A to se jest stalo božím zjednáním, ano mu to Buoh řekl: »Petře, dřéve, než kokot zapěje, třikrát mne zapříš«. A to zapřenie stalo se je nám na příklad a úžitečno jest. Nebo on tři- krát zapřev jeho, točíšto Syna božieho, inhed jest hořce plakal a želel; když jest kolvěk slyšal kterého kokota, inhed jest zaplakal, že pro veliký pláč nosil jest pásnici, aby oči utieral. Viziž jeho pokánie a stud, kak ť se je toho styděl a želel až do smrti! Ale vy se nestydíte ani pláčete, tisí 61 a2 cekrát zapříte jeho, poželejíc jeho smrti v pátek za puol dne. Strach mě jest, byšte jeho zajtra nezapřeli svým v hřiechy navrácením, svými tanci, svými hrami, rozličnými hřiechy, celý rok v tom zapieratní stojiece. Tu nebude troje za- přenie, ale bez počta, ale nebude nižádné tak hořké zaplakánie jako svatého Petra. Hleďtež, že ť jeho zvlášče anděl menoval nad jiné učedlníky, že ť jest měl býti knieže jiných a hlava všie viery. Protož řekl: »I Petrovi«. »Ecce, precedet vos in Galileam, ibi eum videbitis, sicut dixit vobis«. 265 Dobré naučenie toho anděla, když řekl: »Předejde vás do Galilé a tu jeho uzříte«. Dobré naučenie a s právem umělé, neb se jest učil v škole božskéj pět tisícóv let a dvě stě let a třidseti a dvě létě. Protož to mohl dobře odpo- věděti a řéci: »Tu ho uzříte«. Jest otázanie: Komu se je ráčil najprvé zjeviti po svém vzkřiešení? 270 K tomu otázaní odpoviedá mistr Sedulius, starý mistr a veliký, mluvě o bo- žiem zjevení, takto řka: »Semper virgo manens huius sensibus astans luce palam Dominus [61b1] omnibus (!) obtulit, ut idem resurgens primo mane apparuit«. (»Vždycky panna jsúci, těmi smysly (!) zaslúžila toho, aby se jie Syn najprvé po vzkřiešení zjevil«). Druhé dovedenie, že se svéj matce naj- prvé zjevil, tiemto dovedením, že jest obyčej v Římě, že papež najprvé svú procesí neb své stavenie činí u svaté Mařie v kostele a tu svú mši slúží, skrze to znamenávaje, že se najprvé zjevil svéj matce. Třetie skrze mravné dove- denie a příkladné, neb jest přikázal ctíti otce a máteř. By byl některý syn za mořem v dalekých krajinách a že by máti slyšala o něm, že by umřel již, a tiem by velmi smutna byla, a po některém času vrátil se zase v kraj svój 280 254 Před »jehok je napsáno, zřejmě omylem: je — 255 Po »zaplakal« omylem písař opakuje: a želel... zaplakal — 260 Rkp.: zapierámy; opravuje vydavatel — 271 V lat. rkpise (148b2): huius se usibus (!) astans (český překladatel četl m. »se usibus«: sensibus) — 272 omnibus] v lat. rkpise (ib.) spr.: prius — 248 Luk. 22, 33 — 252 Mal. 26, 34; Marek 14, 30; Luk. 22, 34 — 255 Cf. Graesse, Iacobi a Voragine Legenda aurea (ed. 3., Vratislaviae 1890) p. 369. V sič. Passionále (1495 fol. F 5) a protož vždy pásnici nosteše, že jí slzy utieráše — 264 Marek 16, 7 — 271 n. Coelii Sedulii Carmen paschale I. V v. 361 ss. (ML 19 c. 743): Semper virgo manet; huius se visibus astans luce palam Dominus prius obtulit, ut bona mater, grandia divulgans miracula, quae fuit olim advenienlis iter, haec sit redeuntis et inder. 1— 278 2. M. 20, 12; Mat. 15, 8
SERMO IN DIE PASCHE 250 255 260 275 »Nejsem duostojen býti jeho učedlník pro své shřešenie«. Ale hřieši neškodie, když se nelíbie a jich želé a viec nečiní. Nebo by byl ho anděl nemenoval, by byl se toho slíbenie styděl, ješto řekl: »Hotov sem s tebú i na smrt jíti«. Proto jeho zvlášče menoval. Druhé, aby jemu jako najvyššiemu kniežeti a učedlníku božiemu bylo zvěstováno, že, jakžkolvěk zapřel božieho Syna, však nade všecky Boha miloval. A to se jest stalo božím zjednáním, ano mu to Buoh řekl: »Petře, dřéve, než kokot zapěje, třikrát mne zapříš«. A to zapřenie stalo se je nám na příklad a úžitečno jest. Nebo on tři- krát zapřev jeho, točíšto Syna božieho, inhed jest hořce plakal a želel; když jest kolvěk slyšal kterého kokota, inhed jest zaplakal, že pro veliký pláč nosil jest pásnici, aby oči utieral. Viziž jeho pokánie a stud, kak ť se je toho styděl a želel až do smrti! Ale vy se nestydíte ani pláčete, tisí 61 a2 cekrát zapříte jeho, poželejíc jeho smrti v pátek za puol dne. Strach mě jest, byšte jeho zajtra nezapřeli svým v hřiechy navrácením, svými tanci, svými hrami, rozličnými hřiechy, celý rok v tom zapieratní stojiece. Tu nebude troje za- přenie, ale bez počta, ale nebude nižádné tak hořké zaplakánie jako svatého Petra. Hleďtež, že ť jeho zvlášče anděl menoval nad jiné učedlníky, že ť jest měl býti knieže jiných a hlava všie viery. Protož řekl: »I Petrovi«. »Ecce, precedet vos in Galileam, ibi eum videbitis, sicut dixit vobis«. 265 Dobré naučenie toho anděla, když řekl: »Předejde vás do Galilé a tu jeho uzříte«. Dobré naučenie a s právem umělé, neb se jest učil v škole božskéj pět tisícóv let a dvě stě let a třidseti a dvě létě. Protož to mohl dobře odpo- věděti a řéci: »Tu ho uzříte«. Jest otázanie: Komu se je ráčil najprvé zjeviti po svém vzkřiešení? 270 K tomu otázaní odpoviedá mistr Sedulius, starý mistr a veliký, mluvě o bo- žiem zjevení, takto řka: »Semper virgo manens huius sensibus astans luce palam Dominus [61b1] omnibus (!) obtulit, ut idem resurgens primo mane apparuit«. (»Vždycky panna jsúci, těmi smysly (!) zaslúžila toho, aby se jie Syn najprvé po vzkřiešení zjevil«). Druhé dovedenie, že se svéj matce naj- prvé zjevil, tiemto dovedením, že jest obyčej v Římě, že papež najprvé svú procesí neb své stavenie činí u svaté Mařie v kostele a tu svú mši slúží, skrze to znamenávaje, že se najprvé zjevil svéj matce. Třetie skrze mravné dove- denie a příkladné, neb jest přikázal ctíti otce a máteř. By byl některý syn za mořem v dalekých krajinách a že by máti slyšala o něm, že by umřel již, a tiem by velmi smutna byla, a po některém času vrátil se zase v kraj svój 280 254 Před »jehok je napsáno, zřejmě omylem: je — 255 Po »zaplakal« omylem písař opakuje: a želel... zaplakal — 260 Rkp.: zapierámy; opravuje vydavatel — 271 V lat. rkpise (148b2): huius se usibus (!) astans (český překladatel četl m. »se usibus«: sensibus) — 272 omnibus] v lat. rkpise (ib.) spr.: prius — 248 Luk. 22, 33 — 252 Mal. 26, 34; Marek 14, 30; Luk. 22, 34 — 255 Cf. Graesse, Iacobi a Voragine Legenda aurea (ed. 3., Vratislaviae 1890) p. 369. V sič. Passionále (1495 fol. F 5) a protož vždy pásnici nosteše, že jí slzy utieráše — 264 Marek 16, 7 — 271 n. Coelii Sedulii Carmen paschale I. V v. 361 ss. (ML 19 c. 743): Semper virgo manet; huius se visibus astans luce palam Dominus prius obtulit, ut bona mater, grandia divulgans miracula, quae fuit olim advenienlis iter, haec sit redeuntis et inder. 1— 278 2. M. 20, 12; Mat. 15, 8
Strana 9
SERMO IN DIE PASCHE a tu najprvé by se jiným ukázal nežli svéj mateři — zajisté ten syn nebyl by dobrý, že by své matky neutěšil ani jéj na tom libosti učinil. Takéž milý Syn nebeský nevelmi by své matky uctil ani jie utěšil, by se jiným po svém vzkřiešení zjevil. Ale věřte tomu, žeť se jest naj 61 b2 prvé svéj matce zjevil. Protož se má s právem jeho milá matka veseliti, že jí ráčil po tak velikém 285 smutku utěšiti jako dnešní den. Sequitur: »Ibi eum videbitis, sicut dixit vobis«. (»Tu jeho uzříte, jako sem (!) vám pověděl«). O přeščastné ženy, že sú zaslúžily viděti Syna božího a zvěstovati jeho vzkřiešenie všemu světu skrze svaté apoštoly, kdyžto po božém vstúpení byli rozesláni po všech krajinách, aby kázali vzkřiešenie a slovo božie a hřiechóm odpuščenie, a řkúce: »Ktož uvěří a pokrščen bude, ten bude spasen«. Protož my příkladem těchto svatých žen mámy s nimi masti dělati drahé, abychom mohli pomazati těla Syna božieho svými dobrými činy. Ale pohřiechu nynějších časóv dělají masti k okrášení svého těla a tudy zkažují 295 svú tvář, zbuzujíce se k hřiechu, aby se slíbili svú tváří, nejsúce toho vděčni, že je Král nebeský podobné učinil k svému podobenství. Mohl by někto otázati: »Proč najprvé tyto 62a1 ženy před jinými že- nami prvnie přišly k hrobu? «Proto, že viece Bohu byly dlužny, že jim Buoh nad jiné mnoho dobrého učinil a veliké s nimi milosti činil: Maria Magda- lena byla mnoho Kristu dlužna, neb z nie sedm diáblóv vyhnal a bratra jejie z mrtvých vzkiiesil a z velikých vin a žalob, ješto na nie (!) praviechu před Ježíšem, ze všeho ji vymlúval a očistil; Maria Iacobi mnoho byla dlužna Kristu, že jejie tři syny — Jakuba Alphei a Simona a Judy — apoštoly byl zčinil; Maria Salomé mnoho Kristu byla dlužna proto, že vnuk její, proto, že syny jejie — svatého Jakuba většieho a svatého Jana — apoštoly byl zčinil. Ale mohl by někto řéci: Byla-li je matka svatá s nimi? Troje odpově- děnie jest k tomu, že jest doma ostala a s ním (!) nešla. Prvé proto, že jest nemohla viděti hrobu Syna svého pro velikú bolest a žalost; neb, by byla šla a viděla, byla by měla bolest, jako by ostrý meč jejie srdce proklal; tak, by byla chtěla jíti, stráž jejie, svatý Jan, byl by jie nedal jíti. Druhé, že v pá- tek a v sobotu [62a2] byla tak mnoho plakala, že byla jako mrtvá, že od kříže nemohla jíti a svatí apoštolé ji mezi rukama do domu vnesli. Třetie proto nešla, neb jest to dobře věděla, že jest z mrtvých vstal; ale tyto ženy mněly sú, by ješče v hrobě ležal. Protož móžem věřiti tomu, že přede všemi zjevil se jie najprvé jejie milý Syn, jakož ste to napřed slyšali. Severica)nus: »In persona angeli dicit ad mulierem: Revertere ad Do- 290 300 305 310 315 309 In marg. (pův. rukou): 10.— 312 In marg. (puv. rukon): 2° — 314 In marg. (zase pův. rukou): 3° — 318 Rkp.: Severinus — 287 Marek 16, 7 — 291 Marek 16, 16 — 301 Marek 16, 9; Luk. 8, 2; — Jan 11, 1 nn.; — Luk. 7, 47 nn. — 304 Mat. 10, 2 nn.; Marek 3, 17 nn.; Luk. 6, 15 n. — 312 Sr. Jan 19, 26 n. — 318 Severianus (ciluje ho Catena p. 162 na 28. kap. Mat.): Revertere ad virum, mulier iam sanata, el suade fidem, quae perfidiam anle suasisti, refer homini resurrectionis indicium (překladatel český četl: iudicium), cus ante consilium ruinde dedisti — 9
SERMO IN DIE PASCHE a tu najprvé by se jiným ukázal nežli svéj mateři — zajisté ten syn nebyl by dobrý, že by své matky neutěšil ani jéj na tom libosti učinil. Takéž milý Syn nebeský nevelmi by své matky uctil ani jie utěšil, by se jiným po svém vzkřiešení zjevil. Ale věřte tomu, žeť se jest naj 61 b2 prvé svéj matce zjevil. Protož se má s právem jeho milá matka veseliti, že jí ráčil po tak velikém 285 smutku utěšiti jako dnešní den. Sequitur: »Ibi eum videbitis, sicut dixit vobis«. (»Tu jeho uzříte, jako sem (!) vám pověděl«). O přeščastné ženy, že sú zaslúžily viděti Syna božího a zvěstovati jeho vzkřiešenie všemu světu skrze svaté apoštoly, kdyžto po božém vstúpení byli rozesláni po všech krajinách, aby kázali vzkřiešenie a slovo božie a hřiechóm odpuščenie, a řkúce: »Ktož uvěří a pokrščen bude, ten bude spasen«. Protož my příkladem těchto svatých žen mámy s nimi masti dělati drahé, abychom mohli pomazati těla Syna božieho svými dobrými činy. Ale pohřiechu nynějších časóv dělají masti k okrášení svého těla a tudy zkažují 295 svú tvář, zbuzujíce se k hřiechu, aby se slíbili svú tváří, nejsúce toho vděčni, že je Král nebeský podobné učinil k svému podobenství. Mohl by někto otázati: »Proč najprvé tyto 62a1 ženy před jinými že- nami prvnie přišly k hrobu? «Proto, že viece Bohu byly dlužny, že jim Buoh nad jiné mnoho dobrého učinil a veliké s nimi milosti činil: Maria Magda- lena byla mnoho Kristu dlužna, neb z nie sedm diáblóv vyhnal a bratra jejie z mrtvých vzkiiesil a z velikých vin a žalob, ješto na nie (!) praviechu před Ježíšem, ze všeho ji vymlúval a očistil; Maria Iacobi mnoho byla dlužna Kristu, že jejie tři syny — Jakuba Alphei a Simona a Judy — apoštoly byl zčinil; Maria Salomé mnoho Kristu byla dlužna proto, že vnuk její, proto, že syny jejie — svatého Jakuba většieho a svatého Jana — apoštoly byl zčinil. Ale mohl by někto řéci: Byla-li je matka svatá s nimi? Troje odpově- děnie jest k tomu, že jest doma ostala a s ním (!) nešla. Prvé proto, že jest nemohla viděti hrobu Syna svého pro velikú bolest a žalost; neb, by byla šla a viděla, byla by měla bolest, jako by ostrý meč jejie srdce proklal; tak, by byla chtěla jíti, stráž jejie, svatý Jan, byl by jie nedal jíti. Druhé, že v pá- tek a v sobotu [62a2] byla tak mnoho plakala, že byla jako mrtvá, že od kříže nemohla jíti a svatí apoštolé ji mezi rukama do domu vnesli. Třetie proto nešla, neb jest to dobře věděla, že jest z mrtvých vstal; ale tyto ženy mněly sú, by ješče v hrobě ležal. Protož móžem věřiti tomu, že přede všemi zjevil se jie najprvé jejie milý Syn, jakož ste to napřed slyšali. Severica)nus: »In persona angeli dicit ad mulierem: Revertere ad Do- 290 300 305 310 315 309 In marg. (pův. rukou): 10.— 312 In marg. (puv. rukon): 2° — 314 In marg. (zase pův. rukou): 3° — 318 Rkp.: Severinus — 287 Marek 16, 7 — 291 Marek 16, 16 — 301 Marek 16, 9; Luk. 8, 2; — Jan 11, 1 nn.; — Luk. 7, 47 nn. — 304 Mat. 10, 2 nn.; Marek 3, 17 nn.; Luk. 6, 15 n. — 312 Sr. Jan 19, 26 n. — 318 Severianus (ciluje ho Catena p. 162 na 28. kap. Mat.): Revertere ad virum, mulier iam sanata, el suade fidem, quae perfidiam anle suasisti, refer homini resurrectionis indicium (překladatel český četl: iudicium), cus ante consilium ruinde dedisti — 9
Strana 10
SERMO IN DIE PASCHE 320 325 330 335 minum, ad virum sancta (!), et suade fidem, que perfidiam ante suasisti«. Severianus: »V kosobě andělský mluvě, k ženě takto die: Vrať se k muži, již si uzdravena, a kaž vieru, neb s' dřieve nevěru kázala. A pověz člověku súd (!) vzkřiešenie, jemuž si radila shřešenie«. Jako by řekl: Pravnie) žena byla jest počátek zatracenie, dávajíci zlú radu člověku, jiežto člověk povolil a sveden byl a oklamán hadem; ale druhá žena uzdravila a smieřila člověka s Bohem. Prvá byla počátek smrti, druhá počátek věčného života; ač prvnie byla ztratila, ale druhá spasila a zvěstovala nám všem vzkřiešenie věčného života, [62b1 to ť jest králevstvie nebeského. Protož my příkladem těchto svatých žen hledajmy ráno Ježíše, z mla- dosti; pakli jeho nemóžem z mladosti naleznúti, ale hledajmy jeho na sta- rost. Ale nenie ť to bezpečné hledánie na starost — strach jest, bychom ne- zameškali. Ač nemóžem sami od sebe odložiti kamene od hrobu našich srdec, jenž sú zavřena a zapeklena kamenem těžkého svědomie, ale poprosmy dnešní den jeho svaté milosti, aby s pomocí tvéj (!) svatéj milosti a s pomocí an- dělskú a s prosbú těchto svatých žen abychom jej mohli viděti s těmito že- nami v Galilé nebeského králevstvie. Jehož mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch etc. 319 V lat. rkpise spr. m. sancta čte se: sanata — 320 osobe] rkpis jen: ſſobie — 322 Prvnie] rkpis: Právě (!) — 10
SERMO IN DIE PASCHE 320 325 330 335 minum, ad virum sancta (!), et suade fidem, que perfidiam ante suasisti«. Severianus: »V kosobě andělský mluvě, k ženě takto die: Vrať se k muži, již si uzdravena, a kaž vieru, neb s' dřieve nevěru kázala. A pověz člověku súd (!) vzkřiešenie, jemuž si radila shřešenie«. Jako by řekl: Pravnie) žena byla jest počátek zatracenie, dávajíci zlú radu člověku, jiežto člověk povolil a sveden byl a oklamán hadem; ale druhá žena uzdravila a smieřila člověka s Bohem. Prvá byla počátek smrti, druhá počátek věčného života; ač prvnie byla ztratila, ale druhá spasila a zvěstovala nám všem vzkřiešenie věčného života, [62b1 to ť jest králevstvie nebeského. Protož my příkladem těchto svatých žen hledajmy ráno Ježíše, z mla- dosti; pakli jeho nemóžem z mladosti naleznúti, ale hledajmy jeho na sta- rost. Ale nenie ť to bezpečné hledánie na starost — strach jest, bychom ne- zameškali. Ač nemóžem sami od sebe odložiti kamene od hrobu našich srdec, jenž sú zavřena a zapeklena kamenem těžkého svědomie, ale poprosmy dnešní den jeho svaté milosti, aby s pomocí tvéj (!) svatéj milosti a s pomocí an- dělskú a s prosbú těchto svatých žen abychom jej mohli viděti s těmito že- nami v Galilé nebeského králevstvie. Jehož mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch etc. 319 V lat. rkpise spr. m. sancta čte se: sanata — 320 osobe] rkpis jen: ſſobie — 322 Prvnie] rkpis: Právě (!) — 10
Strana 11
IN OCTAVA PASCHE SERMO. CYum esset sero die illa (sicut scribitur Iohannis XX. et legitur per octa- vam in evangelio). Dnešnie neděle slove neděle Bielá, protože na počátce viery — brzo po božím vzkřiešenie — kteří křest brali, ukazovali se v bielém rúše. Neb jest prſajvá neděle tohoto času, jenž cérkev svatá pamatuje stav a čas smieřenie všeho pokolenie lidské 62b2 ho, jenž jie počíná v cérkvi svatéj času našeho rytierstvie. Neb, když již po tomto rytieřství tohoto světa, jímž bojijem proti žádoštiem těla našeho, duojdem vítěžstvie věčného, tu nebude nižádné viny, psoty ani chudoby ani kterého pláče, než bude věčná světlost, sčestie, veselé svrchované. Protož svatý Petr počíná dnes na počátce dnešnie mše a řka: »Quasi modo geniti infantes«. Chcemy-li toho věčného pokolenie skrze božie vzkřie- šenie, jenž nynie na každý den pamatujem, jímž smy vykúpeni, dojíti, tehda musímy býti jako mládenci čistí po svém krstu, beze lsti, žádajíce mléka ne- beské sladkosti a naučenie božího slova, skrze něž bychom mohli vzruosti k mužství. Protož přede všemi jinými proroky a apoštoly, co oni o božiem vzkřiešení psali, nynějšího času počínámy knihy svatého Jana evangelisty k chvále božiej, i na jitřni i na mši i na všech hodinách, a to proto, aby o naj- slavnějšiem času, božím vzkřiešení, a o súdném dni bylo) svědečstvie naj- 20 většího evangelisty. Neb toho času netoliko svatého Jana [63a1/ čtenie pa- matujem, ale jeho Tajné knihy, ješto jemu Král nebeský dal a zjevil, v kte- rýchžto knihách vypravuje stav všech spravedlivých od prvu počátka až do skonánie světa a stav všech zlých, ješto mají zatraceni býti věčně. A ty knihy slovú proročstvie Nového zákona; jakožto zákon a proročstvie v Starém se zákonu stalo až do příštie svatého Jana a ovšem Krista, takéž svatý Jan počíná v svých knihách Tajných v Novém zákoně od božieho umučenie a praví své pravenie až do dne súdného, co v těch knihách má se co(!) státi k spasení dobrým a k zatracení zlým. Protož jeho knihy čtem nynějšího času, jenž sú knihy poslednie No- 30 vého zákona, v nichžto vypravuje svatý Jan o vzkřiešení božiem a o radosti 10 15 25 5 1 In... sermo] červeně — 2 Iniciálka C není vyplněna, ale je pro ni vynecháno místo — 6 pravá] omyl m. prvá — 20 by(lo) rkp. jen: by — 2 Jan 20, 19 un. — 12 l. Petr 2, 2 (těmito slovy se počiná Introitus o prvni neděli velikonočni, zvané proto i nedèle Quasi modo, dodnes. Sr. Římský misál, Schaller' str. 546) — 22 Rozuměj Zjeveni sv. Jana — 11
IN OCTAVA PASCHE SERMO. CYum esset sero die illa (sicut scribitur Iohannis XX. et legitur per octa- vam in evangelio). Dnešnie neděle slove neděle Bielá, protože na počátce viery — brzo po božím vzkřiešenie — kteří křest brali, ukazovali se v bielém rúše. Neb jest prſajvá neděle tohoto času, jenž cérkev svatá pamatuje stav a čas smieřenie všeho pokolenie lidské 62b2 ho, jenž jie počíná v cérkvi svatéj času našeho rytierstvie. Neb, když již po tomto rytieřství tohoto světa, jímž bojijem proti žádoštiem těla našeho, duojdem vítěžstvie věčného, tu nebude nižádné viny, psoty ani chudoby ani kterého pláče, než bude věčná světlost, sčestie, veselé svrchované. Protož svatý Petr počíná dnes na počátce dnešnie mše a řka: »Quasi modo geniti infantes«. Chcemy-li toho věčného pokolenie skrze božie vzkřie- šenie, jenž nynie na každý den pamatujem, jímž smy vykúpeni, dojíti, tehda musímy býti jako mládenci čistí po svém krstu, beze lsti, žádajíce mléka ne- beské sladkosti a naučenie božího slova, skrze něž bychom mohli vzruosti k mužství. Protož přede všemi jinými proroky a apoštoly, co oni o božiem vzkřiešení psali, nynějšího času počínámy knihy svatého Jana evangelisty k chvále božiej, i na jitřni i na mši i na všech hodinách, a to proto, aby o naj- slavnějšiem času, božím vzkřiešení, a o súdném dni bylo) svědečstvie naj- 20 většího evangelisty. Neb toho času netoliko svatého Jana [63a1/ čtenie pa- matujem, ale jeho Tajné knihy, ješto jemu Král nebeský dal a zjevil, v kte- rýchžto knihách vypravuje stav všech spravedlivých od prvu počátka až do skonánie světa a stav všech zlých, ješto mají zatraceni býti věčně. A ty knihy slovú proročstvie Nového zákona; jakožto zákon a proročstvie v Starém se zákonu stalo až do příštie svatého Jana a ovšem Krista, takéž svatý Jan počíná v svých knihách Tajných v Novém zákoně od božieho umučenie a praví své pravenie až do dne súdného, co v těch knihách má se co(!) státi k spasení dobrým a k zatracení zlým. Protož jeho knihy čtem nynějšího času, jenž sú knihy poslednie No- 30 vého zákona, v nichžto vypravuje svatý Jan o vzkřiešení božiem a o radosti 10 15 25 5 1 In... sermo] červeně — 2 Iniciálka C není vyplněna, ale je pro ni vynecháno místo — 6 pravá] omyl m. prvá — 20 by(lo) rkp. jen: by — 2 Jan 20, 19 un. — 12 l. Petr 2, 2 (těmito slovy se počiná Introitus o prvni neděli velikonočni, zvané proto i nedèle Quasi modo, dodnes. Sr. Římský misál, Schaller' str. 546) — 22 Rozuměj Zjeveni sv. Jana — 11
Strana 12
IN OCTAVA PASCHE SERMO 35 40 svatých, kterak velikú radost mají v nebesiech, a o vítěžství toho věčného lva, jenž jest zabit a obětován na kříži za všeckerny věrné [na počátce jeho knich(!)]. Jakžto píše se v Kronikách římských, že některého času, když král Augustus seděl s svým rytieřstvem v zahradě, letěla [63a2 v povětří orlice, i upustila slepici črvené barvy, ana nese v ustech větev bobkovú. Tehdy hvězdářie kázali vsaditi tu větev, a z nie vyrostlo dřevo, jemužto jmě laurus, jímžto Augustus a jiní králé korunováni bývali. Skrze tuto orlici znamenává se svatý Jan evangelista, jenž jest vysoko létal i upustil nám slepici, totížto knihy z nebes. Jakožto svatý Matěj praví: »Quociens volui congregare filios tuos, quemadmodum congregat gallina pullos suos ...«, »Kolikokrát sem chtěl shromazditi děti tvé, jakožto shromažďuje slepice pod křídla kuřence své, a nechtěli sú« pod křídla naučenie svatého Písma. Jakožto praví David, že slova božie jsú jako křídla nebo listy: »Et folium eius non defluet«, quia 45 Christus manet in eternum, že božie slova neminú, ale na věky ostanú. Poslúchajmyž rady božieho slova, abychom mohli to obdržeti! Utec- myž se k orodovnici, matce božiej, pozdravmyž jie tiem slavným andělským pozdravením a řkúce: »Zdráva, Maria, milosti s' .. .« Sequitur thema etc. 63b1 55 60 (Sylyšeli sme v neděli od svatého Marka. Učí nás, kterak milý Kristus vítězně a slavně vstal z mrtvých. Dnes uslyšímy na počátce dnešnie mše od svatého Petra apoštola, kterak náš milý Spasitel skrze své vzkřiešenie do- vedl nás k duchovnéj čistotě, a řka: »Quasi modo geniti infantes, raciona- biles, sine dolo«, »Učiščeni smy jako mládenci vnově urození, rozumní, beze lsti«. A slyšeli sme od svatého Luky, kterak se jest zjevil svatéj Maří a svatéj Maří Magdaleně, když jest přišla zvěstujíci učedlníkóm a řkúci: »Viděla sem Boha«. Protož učedlníci jeho snad by mohli to na mysl vzieti řkúce: »Nebo nejsmy dóstojni býti jeho učedlníci, abychom my zvěstovali jeho vzkřie- šenie«. Ale stalo se je to božím zjednáním, že se najprvé zjevil ženám, aby po- tom apoštolé byli pevnější a jistí svědci jeho vzkřiešenie, jakož pokládá čte- nie svaté: »Cum sero esset illa una sabbatorum«, »Když bieše u večer na ve 63 b2 liku noc«, že bieše židovská velika noc, neb Židé světiechu podlé oby- čeje, jakož my nynie světímy. »Et fores essent clause, ubi erant discipuli 65 congregati propter metum Iudeorum«, »A když byly dveři zavřieny, ješto 50 33 n. V českém zpracování zřejmě zkomoleno. Sr. lat. text (155b1): capitulo 5., ubi de leonis tribu de Iuda et agni quasi occisi lacius narrat. De hac igitur Apokalypsi non inconvenienter nobis in hoc tempore sermonum exordia sunt sumenda;... quorum in inicio est notandum, quod sicut legitur in cronicis Romanorum...— 49 Sequitur... etc.] červeně — 50 Iniciálka S není vyplněna — 33 Zj 5, 5 — Kroniky římské (?) — 40 Mat. 23, 37 — Ž. 1, 3 — Mat. 24, 35; Marek 13, 31; Luk. 21, 33 — 1, Petr 2, 2 — Jan 20, 18 — 62 Jan 20, 19 — 64 Ib. — 34 44 45 53 56 12
IN OCTAVA PASCHE SERMO 35 40 svatých, kterak velikú radost mají v nebesiech, a o vítěžství toho věčného lva, jenž jest zabit a obětován na kříži za všeckerny věrné [na počátce jeho knich(!)]. Jakžto píše se v Kronikách římských, že některého času, když král Augustus seděl s svým rytieřstvem v zahradě, letěla [63a2 v povětří orlice, i upustila slepici črvené barvy, ana nese v ustech větev bobkovú. Tehdy hvězdářie kázali vsaditi tu větev, a z nie vyrostlo dřevo, jemužto jmě laurus, jímžto Augustus a jiní králé korunováni bývali. Skrze tuto orlici znamenává se svatý Jan evangelista, jenž jest vysoko létal i upustil nám slepici, totížto knihy z nebes. Jakožto svatý Matěj praví: »Quociens volui congregare filios tuos, quemadmodum congregat gallina pullos suos ...«, »Kolikokrát sem chtěl shromazditi děti tvé, jakožto shromažďuje slepice pod křídla kuřence své, a nechtěli sú« pod křídla naučenie svatého Písma. Jakožto praví David, že slova božie jsú jako křídla nebo listy: »Et folium eius non defluet«, quia 45 Christus manet in eternum, že božie slova neminú, ale na věky ostanú. Poslúchajmyž rady božieho slova, abychom mohli to obdržeti! Utec- myž se k orodovnici, matce božiej, pozdravmyž jie tiem slavným andělským pozdravením a řkúce: »Zdráva, Maria, milosti s' .. .« Sequitur thema etc. 63b1 55 60 (Sylyšeli sme v neděli od svatého Marka. Učí nás, kterak milý Kristus vítězně a slavně vstal z mrtvých. Dnes uslyšímy na počátce dnešnie mše od svatého Petra apoštola, kterak náš milý Spasitel skrze své vzkřiešenie do- vedl nás k duchovnéj čistotě, a řka: »Quasi modo geniti infantes, raciona- biles, sine dolo«, »Učiščeni smy jako mládenci vnově urození, rozumní, beze lsti«. A slyšeli sme od svatého Luky, kterak se jest zjevil svatéj Maří a svatéj Maří Magdaleně, když jest přišla zvěstujíci učedlníkóm a řkúci: »Viděla sem Boha«. Protož učedlníci jeho snad by mohli to na mysl vzieti řkúce: »Nebo nejsmy dóstojni býti jeho učedlníci, abychom my zvěstovali jeho vzkřie- šenie«. Ale stalo se je to božím zjednáním, že se najprvé zjevil ženám, aby po- tom apoštolé byli pevnější a jistí svědci jeho vzkřiešenie, jakož pokládá čte- nie svaté: »Cum sero esset illa una sabbatorum«, »Když bieše u večer na ve 63 b2 liku noc«, že bieše židovská velika noc, neb Židé světiechu podlé oby- čeje, jakož my nynie světímy. »Et fores essent clause, ubi erant discipuli 65 congregati propter metum Iudeorum«, »A když byly dveři zavřieny, ješto 50 33 n. V českém zpracování zřejmě zkomoleno. Sr. lat. text (155b1): capitulo 5., ubi de leonis tribu de Iuda et agni quasi occisi lacius narrat. De hac igitur Apokalypsi non inconvenienter nobis in hoc tempore sermonum exordia sunt sumenda;... quorum in inicio est notandum, quod sicut legitur in cronicis Romanorum...— 49 Sequitur... etc.] červeně — 50 Iniciálka S není vyplněna — 33 Zj 5, 5 — Kroniky římské (?) — 40 Mat. 23, 37 — Ž. 1, 3 — Mat. 24, 35; Marek 13, 31; Luk. 21, 33 — 1, Petr 2, 2 — Jan 20, 18 — 62 Jan 20, 19 — 64 Ib. — 34 44 45 53 56 12
Strana 13
IN OCTAVA PASCHE SERMO byli spolu učedlníci pro strach židovský«, zjevil se jim Ježíš u večer pro dvoji věc: prvé, že večer všichni spolu byli (neb ve dne rozlúčeni biechu), druhé, neb téj hodiny viece se báli než jinéj. Jakžto svatý Beda praví, že v tomto poznávám y strach a bázen apoštolskú, že sú spolu zavřevše se seděli, bo- jiece se Židóv, nebo sú se byli rozběhli u Veliký pátek, bojiece se jich. Protož 70 přišel Ježíš a stal mezi učedlníky. »Stetit Ihesus in medio discipulorum«, aby ode všech poznán mohl býti, aby ukázal k nim ochotenstvie a vieru, stal mezi učedlníky jako slúha jich. Neb jest na tento svět přišel tak pokorně, že jest nechtěl, aby jemu slúženo bylo, ale aby on jiným slúžil. Jakož svatý Lukáš o něm píše, že on, milý Syn boží, sám o sobě řekl: »Ego sum in 64a1] in (!) medio vestrum, sicut qui ministrat« (»Já mezi vámi sem jako kto posluhuje«). A když jest stal mezi nimi, tehdy jim řekl: »Pax vobis!« »Pokoj buď vám!« V kterémžto slově »Pokoj buď vám« vzpomíná, to slovo jest před svým umučením řekl jim: »Pacem meam do vobis« et rursum: »Pacem in me habetis«. (»Pokoj mój dám vám«, a opět: »Skrze mě pokoj budete mieti«). Neb trojeho pokoje potřebovali apoštolé: Najprvé, že dalece byli od Boha odstúpili v čas jeho umučenie, protož potřebováchu pokoje a smieře- nie, neb byli sú vieru a svój slib proměnili, když na večeři s ním seděli, když- to řekli: »Hotovi smy s tebú v žalář i na smrt jíti« — to sú proměnili, to nám hřiešným všecko na příklad. A, kolikokrát my slíbímy knězi, ješto miesto Boha na zpovědi sedí, že jeho nechcemy ostati — netáhnem den jediný neb dva toho slibu předržeti, až inhed jeho zapřímy, v hřiech upadnúc! A tu netoliko jedním rozhněváním a zapřením, ale tisíce jich učinímy, avšak ješče milý Syn boží vždy 64aa čeká, abychom toho želeli a toho ostali, jako tito milí učedlníci toho želeli, že po tom zapření (z) žaláře na rozličné múky i na smrt hotovi byli jíti. Protož potřebovali pokoje. Druhé potřebovali pokoje proto: sami pro se, neb sú byli velmi smutni a na vieře nejisti o jeho vzkřiešení. Protož jich posílil a řka: »Pokoj vám!« Třetie pro lidi; neb řekl jim: »Ačkolvěk od Židóv budete mieti protivenstvie a od světu tohoto rozličné pótky nebo núze, však vždyckny pokoj mój s vámi bude«. Jako by řekl: »Ač ste vy se mnú nechtěli při smrti méj ostati, ale já vás neostanu při vašiej smrti«. Protož jim řekl: »Pokoj mój buď vám!« A když jim řekl to, »ostendit eis manus et latus«, ukázal jim ruce a bok, aby skrze své jézvy a rány dal potvrzenie viery svým učedlníkóm. Neb ty rány byly ostaly v jeho svatém těle, ne pro nemoc ani pro kterú bolest těla, by jich nemohl uléčiti, ale ostavil je na znamenie svého vítěžstvie, a proto, aby je ukázal v skúdný den) všem 75 80 85 90 95 100 69 Rkp.: poznawany — 82 »Najprvé« omylem opak. — 91 (z) rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 103 Litery v závorkách O doplňuje vydavatel, list je proděravělý — 68 Beda; cituje ko Catena II. (in Ioannis evang. 20) p. 638 — 72 Jan 20, 19 — 76 Luk. 22, 27 — 78 Jan 20, 19 — 80 Jan 14, 27 — Sr. Jan 16, 33 a Řím. 5, 1.— 85 Podle Luk. 22, 33 — 95 Sr. Mat. 5, 11; Luh. 6, 22; Jan 14, 27; Jan 20, 19 a 21 — 99 Jan 20, 20 — 13
IN OCTAVA PASCHE SERMO byli spolu učedlníci pro strach židovský«, zjevil se jim Ježíš u večer pro dvoji věc: prvé, že večer všichni spolu byli (neb ve dne rozlúčeni biechu), druhé, neb téj hodiny viece se báli než jinéj. Jakžto svatý Beda praví, že v tomto poznávám y strach a bázen apoštolskú, že sú spolu zavřevše se seděli, bo- jiece se Židóv, nebo sú se byli rozběhli u Veliký pátek, bojiece se jich. Protož 70 přišel Ježíš a stal mezi učedlníky. »Stetit Ihesus in medio discipulorum«, aby ode všech poznán mohl býti, aby ukázal k nim ochotenstvie a vieru, stal mezi učedlníky jako slúha jich. Neb jest na tento svět přišel tak pokorně, že jest nechtěl, aby jemu slúženo bylo, ale aby on jiným slúžil. Jakož svatý Lukáš o něm píše, že on, milý Syn boží, sám o sobě řekl: »Ego sum in 64a1] in (!) medio vestrum, sicut qui ministrat« (»Já mezi vámi sem jako kto posluhuje«). A když jest stal mezi nimi, tehdy jim řekl: »Pax vobis!« »Pokoj buď vám!« V kterémžto slově »Pokoj buď vám« vzpomíná, to slovo jest před svým umučením řekl jim: »Pacem meam do vobis« et rursum: »Pacem in me habetis«. (»Pokoj mój dám vám«, a opět: »Skrze mě pokoj budete mieti«). Neb trojeho pokoje potřebovali apoštolé: Najprvé, že dalece byli od Boha odstúpili v čas jeho umučenie, protož potřebováchu pokoje a smieře- nie, neb byli sú vieru a svój slib proměnili, když na večeři s ním seděli, když- to řekli: »Hotovi smy s tebú v žalář i na smrt jíti« — to sú proměnili, to nám hřiešným všecko na příklad. A, kolikokrát my slíbímy knězi, ješto miesto Boha na zpovědi sedí, že jeho nechcemy ostati — netáhnem den jediný neb dva toho slibu předržeti, až inhed jeho zapřímy, v hřiech upadnúc! A tu netoliko jedním rozhněváním a zapřením, ale tisíce jich učinímy, avšak ješče milý Syn boží vždy 64aa čeká, abychom toho želeli a toho ostali, jako tito milí učedlníci toho želeli, že po tom zapření (z) žaláře na rozličné múky i na smrt hotovi byli jíti. Protož potřebovali pokoje. Druhé potřebovali pokoje proto: sami pro se, neb sú byli velmi smutni a na vieře nejisti o jeho vzkřiešení. Protož jich posílil a řka: »Pokoj vám!« Třetie pro lidi; neb řekl jim: »Ačkolvěk od Židóv budete mieti protivenstvie a od světu tohoto rozličné pótky nebo núze, však vždyckny pokoj mój s vámi bude«. Jako by řekl: »Ač ste vy se mnú nechtěli při smrti méj ostati, ale já vás neostanu při vašiej smrti«. Protož jim řekl: »Pokoj mój buď vám!« A když jim řekl to, »ostendit eis manus et latus«, ukázal jim ruce a bok, aby skrze své jézvy a rány dal potvrzenie viery svým učedlníkóm. Neb ty rány byly ostaly v jeho svatém těle, ne pro nemoc ani pro kterú bolest těla, by jich nemohl uléčiti, ale ostavil je na znamenie svého vítěžstvie, a proto, aby je ukázal v skúdný den) všem 75 80 85 90 95 100 69 Rkp.: poznawany — 82 »Najprvé« omylem opak. — 91 (z) rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 103 Litery v závorkách O doplňuje vydavatel, list je proděravělý — 68 Beda; cituje ko Catena II. (in Ioannis evang. 20) p. 638 — 72 Jan 20, 19 — 76 Luk. 22, 27 — 78 Jan 20, 19 — 80 Jan 14, 27 — Sr. Jan 16, 33 a Řím. 5, 1.— 85 Podle Luk. 22, 33 — 95 Sr. Mat. 5, 11; Luh. 6, 22; Jan 14, 27; Jan 20, 19 a 21 — 99 Jan 20, 20 — 13
Strana 14
IN OCTAVA PASCHE SERMO 110 115 125 130 135 svým protivníkóm, ješto sú řekli 64b1] jemu: »Jsi-li Syn boží, stup s kříže«. 105 A ukáže je všem hřiešným, ješto sú nevděčni byli jeho svatého umučenie a jeho vzkřiešenie. Proto ť ráčil je ukázati svým učedlníkóm, aby jich po- tvrdil v jich vieře. A když jeho uzřeli svaté tělo, »gavisi sunt discipuli viso Domino«. Ra- dovali se sú učedlníci, uzřevše Pána a poznavše, jehožto smrti velmi želéchu. Ale mohl by někto se otázati: »Kterak sú jeho mohli viděti učedlníci v tělu oslavném, ano tak bylo světlo a krásno, že jeho oči tělestnie nemohle nikoli viděti?« K tomu odpoviedá svatý Augustin (XII. De civitate Dei), takto řka: »Claritas, qua iusti fulgebunt in regno Patris sui, in Christi corpore, cum surrexerit, ab oculis discipulorum pocius abscondita fuisse quam de- fuisse credenda est«. (»Slavnost, jížto se budú skvíti spravedliví v králevství nebeském na vzkřiešenie těla svého, byl ji před učedlníky skryl, nebo ne- mohli tělestnýma očima jeho viděti, neb ješče byli nepoznali jeho božstvie«). Protož, jako tuto praví svatý Augustin, nzeviděli sú jeho v oslavném těle. K tomu 64b2] se přimlúvá svatý Crysostomus a řka: »Divné jest, že 120 učedlníci, když sú viděli Boha, že sú nemněli přeluda«. K tomu ť odpoviedá týž mistr, že jest to proto bylo, že žena svým zvěstováním, ješto vzkřiešenie byla zvěstovala, jich mnoho k vieře byla potvrdila. Neb, by ho byli viděli, neslyšavše jeho vzkřiešenie, snad by byli mněli přeluda, jako by se to mohlo dnes státi. Protož, slyšavše najprvé od žen, mohli tomu snadně uvěřiti. A protož, chtě od nich pochybenie odehnati, ukázal se jim a svým slovem jich bludné mysli potvrdil. A s právem se měli radovati, nebo sú viděli jeho bok otevřený jako dveři nebeské; neb by nižádný nemohl vníti do nebes, doňovadž on boku svého svatého neotevřel. Podoben byl bok Syna božího k onéj bárce nebo k ko- rábu, ješto dělal Noe čtyřidceti let. Ta bárka měla dveři na boce; ktož kol- věk v ten koráb těmi dveřmi všel v tu velikú potopu, každý se nebál potopy, a ktož kolvěk nevšel, každý utonul. Skrze dveři toho korábu znamenává se bok otevřenie 65 a1/ boží: poněvadž Kristus jest dvojeho přirozenie — bož- ské, to je bylo svrchnie, ale přirozenie neb nátura člověčstvie, to jest nižšie rána v boku učiněná, ale v božství, jenž podobna jest k onomu korábu, jenž dveři má na boce — ktož kolvěk nevende těmi dveřmi v ten koráb, totížto nebude zpomínati na ten bok otevřenie, pamatuje jeho svaté umučenie, strach mě, by neutonul u vodách potopy věčného zatracenie, o nichžto praví David v žaltáři: »In diluvio aquarum multarum ad eum non appropinqua- bunt« (»V povodeň mnohých vod k Bohu(!) se nepřibližujé«). Protož, uká- zav se jim po svém vzkřiešení, ukázal jim bok a ruce proklané a řekl k nim: »Sicut misit me Pater«, »Jakož poslal mě Otec«, abych pravdu viery kázal 140 c. 470 118 Rovněž list proděravělý — 132 n. V lat.: significatur volnus Christi laterale — 104 Mat. 27, 40 — 108 Jan 20, 20 — 112 Augustinus 22 De civit. Dei c. 19 (tak cituje Catena II. p. 638 toto misto s nepatrnou obměnou) 119 Chrysostomi In Ioannem komilia LXXXVI al. LXXXV 2 (Cur in vespera Christus discipulis apparuerit, MG 59 : cituje i Calena l. c. — 129 n. Sr. 1. M. 6, 14 un. a 7, 1 un. — 139 Podle Ž. 32, 6 — 142 Jan 20, 21 — 14
IN OCTAVA PASCHE SERMO 110 115 125 130 135 svým protivníkóm, ješto sú řekli 64b1] jemu: »Jsi-li Syn boží, stup s kříže«. 105 A ukáže je všem hřiešným, ješto sú nevděčni byli jeho svatého umučenie a jeho vzkřiešenie. Proto ť ráčil je ukázati svým učedlníkóm, aby jich po- tvrdil v jich vieře. A když jeho uzřeli svaté tělo, »gavisi sunt discipuli viso Domino«. Ra- dovali se sú učedlníci, uzřevše Pána a poznavše, jehožto smrti velmi želéchu. Ale mohl by někto se otázati: »Kterak sú jeho mohli viděti učedlníci v tělu oslavném, ano tak bylo světlo a krásno, že jeho oči tělestnie nemohle nikoli viděti?« K tomu odpoviedá svatý Augustin (XII. De civitate Dei), takto řka: »Claritas, qua iusti fulgebunt in regno Patris sui, in Christi corpore, cum surrexerit, ab oculis discipulorum pocius abscondita fuisse quam de- fuisse credenda est«. (»Slavnost, jížto se budú skvíti spravedliví v králevství nebeském na vzkřiešenie těla svého, byl ji před učedlníky skryl, nebo ne- mohli tělestnýma očima jeho viděti, neb ješče byli nepoznali jeho božstvie«). Protož, jako tuto praví svatý Augustin, nzeviděli sú jeho v oslavném těle. K tomu 64b2] se přimlúvá svatý Crysostomus a řka: »Divné jest, že 120 učedlníci, když sú viděli Boha, že sú nemněli přeluda«. K tomu ť odpoviedá týž mistr, že jest to proto bylo, že žena svým zvěstováním, ješto vzkřiešenie byla zvěstovala, jich mnoho k vieře byla potvrdila. Neb, by ho byli viděli, neslyšavše jeho vzkřiešenie, snad by byli mněli přeluda, jako by se to mohlo dnes státi. Protož, slyšavše najprvé od žen, mohli tomu snadně uvěřiti. A protož, chtě od nich pochybenie odehnati, ukázal se jim a svým slovem jich bludné mysli potvrdil. A s právem se měli radovati, nebo sú viděli jeho bok otevřený jako dveři nebeské; neb by nižádný nemohl vníti do nebes, doňovadž on boku svého svatého neotevřel. Podoben byl bok Syna božího k onéj bárce nebo k ko- rábu, ješto dělal Noe čtyřidceti let. Ta bárka měla dveři na boce; ktož kol- věk v ten koráb těmi dveřmi všel v tu velikú potopu, každý se nebál potopy, a ktož kolvěk nevšel, každý utonul. Skrze dveři toho korábu znamenává se bok otevřenie 65 a1/ boží: poněvadž Kristus jest dvojeho přirozenie — bož- ské, to je bylo svrchnie, ale přirozenie neb nátura člověčstvie, to jest nižšie rána v boku učiněná, ale v božství, jenž podobna jest k onomu korábu, jenž dveři má na boce — ktož kolvěk nevende těmi dveřmi v ten koráb, totížto nebude zpomínati na ten bok otevřenie, pamatuje jeho svaté umučenie, strach mě, by neutonul u vodách potopy věčného zatracenie, o nichžto praví David v žaltáři: »In diluvio aquarum multarum ad eum non appropinqua- bunt« (»V povodeň mnohých vod k Bohu(!) se nepřibližujé«). Protož, uká- zav se jim po svém vzkřiešení, ukázal jim bok a ruce proklané a řekl k nim: »Sicut misit me Pater«, »Jakož poslal mě Otec«, abych pravdu viery kázal 140 c. 470 118 Rovněž list proděravělý — 132 n. V lat.: significatur volnus Christi laterale — 104 Mat. 27, 40 — 108 Jan 20, 20 — 112 Augustinus 22 De civit. Dei c. 19 (tak cituje Catena II. p. 638 toto misto s nepatrnou obměnou) 119 Chrysostomi In Ioannem komilia LXXXVI al. LXXXV 2 (Cur in vespera Christus discipulis apparuerit, MG 59 : cituje i Calena l. c. — 129 n. Sr. 1. M. 6, 14 un. a 7, 1 un. — 139 Podle Ž. 32, 6 — 142 Jan 20, 21 — 14
Strana 15
IN OCTAVA PASCHE SERMO v Židovstvu, »et ego mitto vos«, »takéž já vás posielám, abyšte tu pravdu po všem světě pronesli a zjevili«, dávaje jim moc kázati slovo božie po všem světě a řka jim: »Jako sem já sám od sebe nepřišel svú mocí, ale mocí Otce 145 svého, takúž 65 a2] moc vám dávám«. Téj moci prosieše Izaiáš, kdyžto řekl: »Ecce ego, mitto (!) me«, »Zřiž, jáť sem, pošli mě«. Toto poselstvie nemóž býti bez dobrého próvodu napl- něno; protož jim dal dobrého vuodci, svatého Ducha, a řka: »Accipite Spi- ritum sanctum. Quorum remiseritis peccata, remittuntur eis«, »Komuž hřiechy odpustíte, budú jim odpuščeni«. Ačkolvěk Buoh sám má tu moc hřiechy od- pustiti, však tu moc dal svým apoštolóm a potom papežóm a biskupóm, a biskupové dali svú moc kněžiem na svěcení jich, když jim biskup die: »Ja- kožto Buoh apoštolóm řekl: Accipite Spiritum sanctum, Přijměte Ducha sva- tého. Komuž hřiechy odpustíte, budú jim odpuščeni«. Abyšte věděli, že každý kněz, kterýž jest slúha boží, má všecku biskopovu (!) moc hřiechy odpustiti, ktož se jich budú zpoviedati, a duostojni budú přijieti svátost kostelní; ale těm zadrží a neodpustí, kteříž nechtie se zpoviedati, také ne- budú duostojni přijieti svátosti kostelnie, ale budú odlúčeni na věčné zatra- cenie skrze 65b1] tu moc, kterúžto Buoh dal knězi, odpustiti hřiechy. A svázati a rozvázati hřiešného, veliké jich duostojenstvie jest, a veliké také břiemě, jakžto svatý Rehoř praví: »Grandis honor, sed grande pondus istius honoris« (»Veliká čest, ale veliké břémě a těžké téj cti«). K témuž se přimlúvá Crysostomus a řka: »Sacerdos, etsi propriam disposuerit vitam, aliorum vero non cum diligencia habuerit curam, cum per niciosis in ge- hennam vadit«. (»Kněz, zpósobí-li svój život podobně a kněžsky, a smešká jiných tresktati a péče o nich nemá snažně, s falešnými a s křivými v oheň pekelní vchodí«). Mohl by ješče někto otázati na to slovo, ješto řečeno apoštolóm: »Při- jměte Ducha svatého«: »Zdali sú jeho dřieve neměli?« »K tomu otázaní od- poviedají někteří«, jakožto praví svatý Crysostomus, »že nedal jim v tu dobu, když na ně vzdechl, Ducha svatého, ale připravoval je k přijatí Ducha sva- tého«. Ješče jinak odpoviedá tejž učedlník a řka: »Dal jim Ducha svatého, ale ne ke všem účinkóm, aby všecko mohli u 65b2 činiti, ale dal jim hřiechóm odpuščenie. Když pakk vstúpil na nebesa, tehda uplně dal jim moc nade všeckno stvořenie«. Nalézámy v Písmě, že pětkrát přijali apoštolé Ducha svatého: Najprvé, 150 155 160 165 170 175 149 In marg. neumělá ručka — 156 In marg. (pův. rukou): Nota — 165 Rkp.: perviciosis (!) (psáno zkratkou) — 175 Rkp.: pal (!) — 177 In marg.: Nota — 145 Sr. Jan 7. 28 — 147 1z. 6, 8 — 149 Jan 20. 22 n. — 162 Gregorii Magni l. c. l. II homilia XXVI ſML 76c. 1200; cituje i Catena p. 639): Grandis honor, sed grare pondus istius est honoris— 164 Cf. Chrysostomum 1. c. 4 (Sacerdotum diguitas et onus, MG 59 c. 471]: Sacerdos autem st recte suam ordinaveri! vitam, tuam vero aliorumque omnium sibi commissorum non diligenter curaverit, cum scelestis in gekennam abibił ſcituje i Catena p. 639; Waldhauser čerpal zřejmě odtud, ne přímo z Chrysostoma) — 171 Chrysostomus l. c. 3 (MG 59 c. 471; citál je i v Cateně p. 639) — 173 Cf. Chrysostomum ib. — 3 — Postilla studentská. 15
IN OCTAVA PASCHE SERMO v Židovstvu, »et ego mitto vos«, »takéž já vás posielám, abyšte tu pravdu po všem světě pronesli a zjevili«, dávaje jim moc kázati slovo božie po všem světě a řka jim: »Jako sem já sám od sebe nepřišel svú mocí, ale mocí Otce 145 svého, takúž 65 a2] moc vám dávám«. Téj moci prosieše Izaiáš, kdyžto řekl: »Ecce ego, mitto (!) me«, »Zřiž, jáť sem, pošli mě«. Toto poselstvie nemóž býti bez dobrého próvodu napl- něno; protož jim dal dobrého vuodci, svatého Ducha, a řka: »Accipite Spi- ritum sanctum. Quorum remiseritis peccata, remittuntur eis«, »Komuž hřiechy odpustíte, budú jim odpuščeni«. Ačkolvěk Buoh sám má tu moc hřiechy od- pustiti, však tu moc dal svým apoštolóm a potom papežóm a biskupóm, a biskupové dali svú moc kněžiem na svěcení jich, když jim biskup die: »Ja- kožto Buoh apoštolóm řekl: Accipite Spiritum sanctum, Přijměte Ducha sva- tého. Komuž hřiechy odpustíte, budú jim odpuščeni«. Abyšte věděli, že každý kněz, kterýž jest slúha boží, má všecku biskopovu (!) moc hřiechy odpustiti, ktož se jich budú zpoviedati, a duostojni budú přijieti svátost kostelní; ale těm zadrží a neodpustí, kteříž nechtie se zpoviedati, také ne- budú duostojni přijieti svátosti kostelnie, ale budú odlúčeni na věčné zatra- cenie skrze 65b1] tu moc, kterúžto Buoh dal knězi, odpustiti hřiechy. A svázati a rozvázati hřiešného, veliké jich duostojenstvie jest, a veliké také břiemě, jakžto svatý Rehoř praví: »Grandis honor, sed grande pondus istius honoris« (»Veliká čest, ale veliké břémě a těžké téj cti«). K témuž se přimlúvá Crysostomus a řka: »Sacerdos, etsi propriam disposuerit vitam, aliorum vero non cum diligencia habuerit curam, cum per niciosis in ge- hennam vadit«. (»Kněz, zpósobí-li svój život podobně a kněžsky, a smešká jiných tresktati a péče o nich nemá snažně, s falešnými a s křivými v oheň pekelní vchodí«). Mohl by ješče někto otázati na to slovo, ješto řečeno apoštolóm: »Při- jměte Ducha svatého«: »Zdali sú jeho dřieve neměli?« »K tomu otázaní od- poviedají někteří«, jakožto praví svatý Crysostomus, »že nedal jim v tu dobu, když na ně vzdechl, Ducha svatého, ale připravoval je k přijatí Ducha sva- tého«. Ješče jinak odpoviedá tejž učedlník a řka: »Dal jim Ducha svatého, ale ne ke všem účinkóm, aby všecko mohli u 65b2 činiti, ale dal jim hřiechóm odpuščenie. Když pakk vstúpil na nebesa, tehda uplně dal jim moc nade všeckno stvořenie«. Nalézámy v Písmě, že pětkrát přijali apoštolé Ducha svatého: Najprvé, 150 155 160 165 170 175 149 In marg. neumělá ručka — 156 In marg. (pův. rukou): Nota — 165 Rkp.: perviciosis (!) (psáno zkratkou) — 175 Rkp.: pal (!) — 177 In marg.: Nota — 145 Sr. Jan 7. 28 — 147 1z. 6, 8 — 149 Jan 20. 22 n. — 162 Gregorii Magni l. c. l. II homilia XXVI ſML 76c. 1200; cituje i Catena p. 639): Grandis honor, sed grare pondus istius est honoris— 164 Cf. Chrysostomum 1. c. 4 (Sacerdotum diguitas et onus, MG 59 c. 471]: Sacerdos autem st recte suam ordinaveri! vitam, tuam vero aliorumque omnium sibi commissorum non diligenter curaverit, cum scelestis in gekennam abibił ſcituje i Catena p. 639; Waldhauser čerpal zřejmě odtud, ne přímo z Chrysostoma) — 171 Chrysostomus l. c. 3 (MG 59 c. 471; citál je i v Cateně p. 639) — 173 Cf. Chrysostomum ib. — 3 — Postilla studentská. 15
Strana 16
IN OCTAVA PASCHE SERMO 185 190 195 200 205 když jich povolal a řka: »Poďte po mně, učiním vás rybářmi lidskými« (»Venite post me, faciam« etc.). »A oni, opustivše sieti, i šli po něm«. To za- volánie nebylo bez vzdešenie vnitřního. Jakož praví svatý Jan: »Spiritus, ubi vult, spirat« (»Svatý Duch, kdež chce, tu přebývá«). Druhé na krstu. Třetie, aby divy činili; jakož svatý Lukáš píše: »Dal jim moc bieše vyho- niti...«. Čtvrté k hřiechóm odpuščenie. Páté po svém stúpení dal jim ku potvrzení jich srdec, aby mohli bez strachu kázati a mluviti slovo božie, ja- kož jim řečeno: »Dum steteritis ante reges et presides«, »Když stanete před králi a kniežaty neb vládaři, nemyslte, co budete mluviti. Bude ť vám dáno darem Ducha svatého, co budete mluviti«. Protož pětkrát dán jest apošto- lóm Duch svatý. Sequitur: »Thomas autem, qui dicitur Didymus, non erat cum eis, quum venit Ihesus«. [66a1/ Když Král nebeský ukázzal se apoštolóm, tehdy Tho- mas nebyl s nimi. A protož jest Král nebeský chtěl ukázati jim, aby svatý Thomas nebyl při tom, proto, aby jeho pochybenie našie viery bylo potvr- zenie. Nebo, kdyžto svatý Thomas pomakal jeho svatého boku, plné nauče- nie dal nám věřiti v jeho svaté vzkřiešenie. Dixerunt ergo alii discipuli: »Vidimus Dominum«. Ille autem dixit eis: »Nisi autem videro in manibus fixuram clavorum set mittam manum meam in latus eius, non credam«. »Rekli jiní učedlníci Tomášovi: Viděli smy Boha. Tomáš odpověděl k nim: Doněvadž neuzřím rukú a noh(!) jeho probodenú a vpustím ruku svú v jeho bok, neuvěřím«. Móž býti otázanie na to slovo: »Thomas autem, unus de duodecim«: Kterak je to mohlo býti, by jich bylo dvanácte, když se jim Ježíš zjevil? Však se již byl Jidáš oběsil! K tomu od- poviedá Crysostomus, že, když se Jidáš oběsil, inhed miesto jeho byl zvolen svatký Matěj k apoštolóm, aby plný byl počet a celý. »A když bylo po osmi dnech, opět biechu 66 a2 učedlníci spolu a Tomáš s nimi. Tehdy přišel Ježíš zavřenými dveřmi mezi ně, aby jej všichni mohli poznati, i řekl opět: Pokoj vám!« Nebo toho bylo potřebie pro Tomáše, neb jest najprvé nebyl mezi nimi, když jim řekl: »Buď pokoj vám!« Neb, kdyžto jiní apoštolé řekli Tomáši: »Viděli sme Pána«, by se inhed zjevil svatému Tómě? Ale po osmi dnech, aby potom věrnější byl, ráčil se všem zjeviti a pro 210 jediného všem chtěl rány své ukázati. Na tom svú velikú milost ukázal, že 180 178 Rkp.: vczym (!) — 181 Mezi sloupci: 20. — 183 svém] rkp.: všem (!) (psáno zkratkou) — 190 Rkp.: vkal (!) — 196 (et) rkp. vyn. — 203 Rkp. jen: swat (!) — 178 Mat. 4, 19; Marek I. 17 — 179 Mat. 4, 20; Marek 1, 18 — 180 Jan 3, 8 — 182 Sr. Luk. 9, 1; 10, 19 — 183 Jan 20, 23 — 185 Podle Luk. 12, 11 n. — 189 Jan 20, 24 — 190 nn. Sr. Calenu p. 640 (autor citován Gregorius) — 193 Jan 20, 28 — 195 Jan 20, 25 — 200 Jan 20, 24 — 202 Cf. Chrysostomi In Acta apostol. homil. III (MG 60 c. 36) — 204 Jan 20, 26 — 16
IN OCTAVA PASCHE SERMO 185 190 195 200 205 když jich povolal a řka: »Poďte po mně, učiním vás rybářmi lidskými« (»Venite post me, faciam« etc.). »A oni, opustivše sieti, i šli po něm«. To za- volánie nebylo bez vzdešenie vnitřního. Jakož praví svatý Jan: »Spiritus, ubi vult, spirat« (»Svatý Duch, kdež chce, tu přebývá«). Druhé na krstu. Třetie, aby divy činili; jakož svatý Lukáš píše: »Dal jim moc bieše vyho- niti...«. Čtvrté k hřiechóm odpuščenie. Páté po svém stúpení dal jim ku potvrzení jich srdec, aby mohli bez strachu kázati a mluviti slovo božie, ja- kož jim řečeno: »Dum steteritis ante reges et presides«, »Když stanete před králi a kniežaty neb vládaři, nemyslte, co budete mluviti. Bude ť vám dáno darem Ducha svatého, co budete mluviti«. Protož pětkrát dán jest apošto- lóm Duch svatý. Sequitur: »Thomas autem, qui dicitur Didymus, non erat cum eis, quum venit Ihesus«. [66a1/ Když Král nebeský ukázzal se apoštolóm, tehdy Tho- mas nebyl s nimi. A protož jest Král nebeský chtěl ukázati jim, aby svatý Thomas nebyl při tom, proto, aby jeho pochybenie našie viery bylo potvr- zenie. Nebo, kdyžto svatý Thomas pomakal jeho svatého boku, plné nauče- nie dal nám věřiti v jeho svaté vzkřiešenie. Dixerunt ergo alii discipuli: »Vidimus Dominum«. Ille autem dixit eis: »Nisi autem videro in manibus fixuram clavorum set mittam manum meam in latus eius, non credam«. »Rekli jiní učedlníci Tomášovi: Viděli smy Boha. Tomáš odpověděl k nim: Doněvadž neuzřím rukú a noh(!) jeho probodenú a vpustím ruku svú v jeho bok, neuvěřím«. Móž býti otázanie na to slovo: »Thomas autem, unus de duodecim«: Kterak je to mohlo býti, by jich bylo dvanácte, když se jim Ježíš zjevil? Však se již byl Jidáš oběsil! K tomu od- poviedá Crysostomus, že, když se Jidáš oběsil, inhed miesto jeho byl zvolen svatký Matěj k apoštolóm, aby plný byl počet a celý. »A když bylo po osmi dnech, opět biechu 66 a2 učedlníci spolu a Tomáš s nimi. Tehdy přišel Ježíš zavřenými dveřmi mezi ně, aby jej všichni mohli poznati, i řekl opět: Pokoj vám!« Nebo toho bylo potřebie pro Tomáše, neb jest najprvé nebyl mezi nimi, když jim řekl: »Buď pokoj vám!« Neb, kdyžto jiní apoštolé řekli Tomáši: »Viděli sme Pána«, by se inhed zjevil svatému Tómě? Ale po osmi dnech, aby potom věrnější byl, ráčil se všem zjeviti a pro 210 jediného všem chtěl rány své ukázati. Na tom svú velikú milost ukázal, že 180 178 Rkp.: vczym (!) — 181 Mezi sloupci: 20. — 183 svém] rkp.: všem (!) (psáno zkratkou) — 190 Rkp.: vkal (!) — 196 (et) rkp. vyn. — 203 Rkp. jen: swat (!) — 178 Mat. 4, 19; Marek I. 17 — 179 Mat. 4, 20; Marek 1, 18 — 180 Jan 3, 8 — 182 Sr. Luk. 9, 1; 10, 19 — 183 Jan 20, 23 — 185 Podle Luk. 12, 11 n. — 189 Jan 20, 24 — 190 nn. Sr. Calenu p. 640 (autor citován Gregorius) — 193 Jan 20, 28 — 195 Jan 20, 25 — 200 Jan 20, 24 — 202 Cf. Chrysostomi In Acta apostol. homil. III (MG 60 c. 36) — 204 Jan 20, 26 — 16
Strana 17
IN OCTAVA PASCHE SERMO pro jedinú duši vždyckny jest hotov své rány ukázati. Kterak jest boží Syn mohl vníti mezi učedlníky zavřenými dveřmi? Svatý Augustin k tomu odpoviedá: »Kterak jest mohl na moři choditi na vodu nohama suchýma, túž mocí božskú mohl vníti zavřenými dveřmi mezi učedlníky«. A když všel mezi ně, stal mezi nimi, aby ukázal svú velikú pokoru a své ochotenstvie k nim, jako ukázal najprvé při svém narození svú pokoru, kdyžto ležal mezi volkem [66b1] a oslíkem. Druhé stal mezi nimi, jako svatý Lukáš praví: »Ego autem in medio vestrum sum, sicut qui ministrat«, »Já mezi vámi sem, jako ktož přisluhuje«. Třetie stal, jako mezi oněma dvěma lotro- 220 ma pokorně stal v hodinu svého umučenie. A když mezi nimi stal, tehdy řekl Tomášovi: »Infer digitum tuum huc« (»Vpusť prst svój sem a viz ruce mé a bok mój a nebuď nevěřící«). Jako by řekl: »Již ť se stalo po tvéj vuoli, že s' makal ruce a nohy a bok mój, protož si uvěřil«. Odpověděl Tomáš a řka: »Dominus meus et Deus meus«, »Pán mój a Buoh mój«. Pán mój, že mě svú smrtí vykúpil, a Buoh mój, že mě svým božstvím stvořil. Jenž dřéve nevěrný byl, potom byl věrný učedlník a kazatel viery křesťanské. I řekl mu Ježíš: »Quia vidisti me, Thoma, et credidisti. Beati, qui non viderunt et crediderunt«. »Protož, že s' mě viděl, Tomáši, proto si uvěřil. Ale blahoslavení sú ti, kteříž neviděli a uvěrili«. Jako by řekl: »Kto viece zaslúží, blahoslavenější jest, takéž ktož neviděli a uvěřili«. To zvlášče smy my a to se na ny 66b2] miení, neb smy jeho tělestně neviděli, ale již jeho svú věrú vidímy. Ten právě věří, ktož svými dobrými skutky toho dovodí, co věří. Protož my toho dochodímy dobrými skutky a věřímy tomu, že jest on pravý Syn boží, jenž jest přišel na tento svět a ráčil se dáti umučiti za ny hřiešné, abychom skrze něho vykúpenie svatéj krve mohli dojíti přiebytka nebeského královstvie. Jehož mně i vám rač dopomoci Otec etc. 215 225 230 235 213 Cf. Augustini Sermo CCALVII 2 (MI. 38 c. 1157). Cilováno i v Cateně p. 640: Augustinus in serm. pass. — Mal. 14, 25; Marek 6, 48; Jan 6, 19 — 219 Luk. 22, 27 — 220 Marek 15, 27; Luk. 23, 33; Jan 19, 18 — — 27 222 Jan 20, 225 Jan 20, 28 — 229 Jan 20, 29 — 17
IN OCTAVA PASCHE SERMO pro jedinú duši vždyckny jest hotov své rány ukázati. Kterak jest boží Syn mohl vníti mezi učedlníky zavřenými dveřmi? Svatý Augustin k tomu odpoviedá: »Kterak jest mohl na moři choditi na vodu nohama suchýma, túž mocí božskú mohl vníti zavřenými dveřmi mezi učedlníky«. A když všel mezi ně, stal mezi nimi, aby ukázal svú velikú pokoru a své ochotenstvie k nim, jako ukázal najprvé při svém narození svú pokoru, kdyžto ležal mezi volkem [66b1] a oslíkem. Druhé stal mezi nimi, jako svatý Lukáš praví: »Ego autem in medio vestrum sum, sicut qui ministrat«, »Já mezi vámi sem, jako ktož přisluhuje«. Třetie stal, jako mezi oněma dvěma lotro- 220 ma pokorně stal v hodinu svého umučenie. A když mezi nimi stal, tehdy řekl Tomášovi: »Infer digitum tuum huc« (»Vpusť prst svój sem a viz ruce mé a bok mój a nebuď nevěřící«). Jako by řekl: »Již ť se stalo po tvéj vuoli, že s' makal ruce a nohy a bok mój, protož si uvěřil«. Odpověděl Tomáš a řka: »Dominus meus et Deus meus«, »Pán mój a Buoh mój«. Pán mój, že mě svú smrtí vykúpil, a Buoh mój, že mě svým božstvím stvořil. Jenž dřéve nevěrný byl, potom byl věrný učedlník a kazatel viery křesťanské. I řekl mu Ježíš: »Quia vidisti me, Thoma, et credidisti. Beati, qui non viderunt et crediderunt«. »Protož, že s' mě viděl, Tomáši, proto si uvěřil. Ale blahoslavení sú ti, kteříž neviděli a uvěrili«. Jako by řekl: »Kto viece zaslúží, blahoslavenější jest, takéž ktož neviděli a uvěřili«. To zvlášče smy my a to se na ny 66b2] miení, neb smy jeho tělestně neviděli, ale již jeho svú věrú vidímy. Ten právě věří, ktož svými dobrými skutky toho dovodí, co věří. Protož my toho dochodímy dobrými skutky a věřímy tomu, že jest on pravý Syn boží, jenž jest přišel na tento svět a ráčil se dáti umučiti za ny hřiešné, abychom skrze něho vykúpenie svatéj krve mohli dojíti přiebytka nebeského královstvie. Jehož mně i vám rač dopomoci Otec etc. 215 225 230 235 213 Cf. Augustini Sermo CCALVII 2 (MI. 38 c. 1157). Cilováno i v Cateně p. 640: Augustinus in serm. pass. — Mal. 14, 25; Marek 6, 48; Jan 6, 19 — 219 Luk. 22, 27 — 220 Marek 15, 27; Luk. 23, 33; Jan 19, 18 — — 27 222 Jan 20, 225 Jan 20, 28 — 229 Jan 20, 29 — 17
Strana 18
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCICHY. Exgo sum pastor bonus. (Iohannis X°). 5 10 15 20 25 V dřevniej neděli slyšeli sme, kterak svatý Jan vypravuje radost ne- beskú, kterúžto mají v nebesiech svatí, a tak sme jako mládenci čistí učiněni jeho vykúpením. Dnes uslyšímy, kterak týž milý pastýř, jakož jest prolil svú svatú krev u Veliký pátek, ostřiehá a chce stráž mieti o těch dušiech, aby nižádná ne- zahynula. Neb to se stalo jeho milosrdenstvím, ale ne naším zaslúžením; jakož na počátce dnešnie mše počínají zpievati a řkúce: »Misericordia Do- mini plena est terra«, »Milosrdenstvie božieho 67 a1] plna jest země«. Protož dnešnie čtenie pokládá rozdiel mezi dobrým pastýřem a zlým, totížto mezi Kristem, jenž jest dobrý pastýř, a mezi diáblem, jenž jest zlý pastýř, chvátí jako hladovitý vlk. Jakož praví svatý Jakub a řka: »Fratres, vigilate et sobrii estote, quia adversarius vester diabolus tamquam leo rugiens circumit querens, que m) devoret. Cui resistite fortes in fide«. (»Bratřiece, bděte a střiezvi buďte, nebo protivník váš diábel jako lev řeva obcházie hledaje, koho by požřel. Jemužto silni u vieře braňte se«). Varujtež se toho zlého pastýře, ješto vás tak nevěrně a falešně pase a radkí vám zlú pastvu násle- dovati, ješto jest ztracenie vaše. Protož pokládá je rozdielně a přirozeně, dobrého a zlého pastýře, evan- gelista a die takto: »Bonus pastor animam suam dat pro ovibus suis«, »Dobrý pastýř dává svú duši za své ovce«. Tuto mámy rozuměti o duchovních ov- ciech, o všech věrných dušiech křesťanských, ješto sú mnohem dráže než tyto ovce, nebo jedna duše hřiešného křesťana jest dražši než všecken svět 67 a2] se všemi ovcemi. Jakož toho dovodí svatý Jan ve čtení, takto řka: »Quid prodest homini, si universum mundum lucretur, anime vero sue de- trimentum paciatur?«. Co by prospěšno bylo člověku na tomto světě veliké zbožie? Nebo, by vešken svět měl, a věda, že jemu s sebú nic nevzieti, jedno dobré činy, anebo dáti duši na zatracenie, protož jest mnohem lepšie i úži- I Nadpis v rkpise není, doplňuje vydavatel — 2 Iniciálka není vkreslena — 6 kterak] připsáno až pozd. rukou in marg. — 15 Rkpis jen: que — 18 radí; tak navrhuje vydavatel m. rkpisného: radyeg — 2 Jan 10, 11 — 4 Sr. 1. Petr 2, 2 — 9 Ž. 33, 5 (dodnes Introitus o druhé neděli po velikonocích, sr. Schaller l. c. p. 551) — 13 Spr. 1. Petr 5, 8 n. — 21 Jan 10, 11 — 25 Spr. Mat. 16, 26 — 18
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCICHY. Exgo sum pastor bonus. (Iohannis X°). 5 10 15 20 25 V dřevniej neděli slyšeli sme, kterak svatý Jan vypravuje radost ne- beskú, kterúžto mají v nebesiech svatí, a tak sme jako mládenci čistí učiněni jeho vykúpením. Dnes uslyšímy, kterak týž milý pastýř, jakož jest prolil svú svatú krev u Veliký pátek, ostřiehá a chce stráž mieti o těch dušiech, aby nižádná ne- zahynula. Neb to se stalo jeho milosrdenstvím, ale ne naším zaslúžením; jakož na počátce dnešnie mše počínají zpievati a řkúce: »Misericordia Do- mini plena est terra«, »Milosrdenstvie božieho 67 a1] plna jest země«. Protož dnešnie čtenie pokládá rozdiel mezi dobrým pastýřem a zlým, totížto mezi Kristem, jenž jest dobrý pastýř, a mezi diáblem, jenž jest zlý pastýř, chvátí jako hladovitý vlk. Jakož praví svatý Jakub a řka: »Fratres, vigilate et sobrii estote, quia adversarius vester diabolus tamquam leo rugiens circumit querens, que m) devoret. Cui resistite fortes in fide«. (»Bratřiece, bděte a střiezvi buďte, nebo protivník váš diábel jako lev řeva obcházie hledaje, koho by požřel. Jemužto silni u vieře braňte se«). Varujtež se toho zlého pastýře, ješto vás tak nevěrně a falešně pase a radkí vám zlú pastvu násle- dovati, ješto jest ztracenie vaše. Protož pokládá je rozdielně a přirozeně, dobrého a zlého pastýře, evan- gelista a die takto: »Bonus pastor animam suam dat pro ovibus suis«, »Dobrý pastýř dává svú duši za své ovce«. Tuto mámy rozuměti o duchovních ov- ciech, o všech věrných dušiech křesťanských, ješto sú mnohem dráže než tyto ovce, nebo jedna duše hřiešného křesťana jest dražši než všecken svět 67 a2] se všemi ovcemi. Jakož toho dovodí svatý Jan ve čtení, takto řka: »Quid prodest homini, si universum mundum lucretur, anime vero sue de- trimentum paciatur?«. Co by prospěšno bylo člověku na tomto světě veliké zbožie? Nebo, by vešken svět měl, a věda, že jemu s sebú nic nevzieti, jedno dobré činy, anebo dáti duši na zatracenie, protož jest mnohem lepšie i úži- I Nadpis v rkpise není, doplňuje vydavatel — 2 Iniciálka není vkreslena — 6 kterak] připsáno až pozd. rukou in marg. — 15 Rkpis jen: que — 18 radí; tak navrhuje vydavatel m. rkpisného: radyeg — 2 Jan 10, 11 — 4 Sr. 1. Petr 2, 2 — 9 Ž. 33, 5 (dodnes Introitus o druhé neděli po velikonocích, sr. Schaller l. c. p. 551) — 13 Spr. 1. Petr 5, 8 n. — 21 Jan 10, 11 — 25 Spr. Mat. 16, 26 — 18
Strana 19
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCÍCH tečnější i většie věc duše ostřiehati. Nebo, ačkolvěk pastýř, aby své ovce 30 neb dobytečka nezatratil, hledá snažně a práci má, aby vlk nepřída i ne- vzal, pakli by ješče zatratil které dobytče, však proto smrti netrpí, ale škodu. Ale náš milý pastýř, Kristus, chtě, aby žádná nezahynula ovce, ráčil smrt za všechny přijieti. Tiemž sledem pastýřové a poručníci prvnieho pastýře — Ihesu Christa 35 — mají jíti a následovati jeho, aby nižádné ovcki) nedali zahynúti, aby pro ni smrt trpěliv. Jakožto svatý Pavel dobře následoval a jakožto píše Ko- rintóm tak řka: »Ego autem libentissime inpendam et superinpendam pro animabus vestris«. (»Já velmi rád pracovati budu a naložím život 67b1/ za spasenie všech duší«). Ten dobře následoval toho pastýře, že ť chtěl i vešken statek i duši naložiti. Ale pohřiechu pastýřové nynější tohoto světa viece milují zbožie a statek jich nežli spasenie, po desátcích a po ofěře jich stojie, ale jejich duší spasenie netbají, ale pásti hledají; nejsú pastýřé, ale nájem- níci, nebo při pastvě, ješto na mzdě pasú a pro zisk, jako dále praví ve čtení: »Mercennarius autem et qui non est pastor et cuius oves non sunt proprie, vidit (!) lupum venientem et dimittit oves et fugit, et lupus rapit et male trahendo dispergit« etc. »Přípasie a kto nenie pastýř, jehož nejsú vlastnie ovce, často vida vlka, a pustí ovce, a vlk přída i popadne ovce i roztrhá«. Abyšte věděli, že skrze tohoto vlka, ješto hledá popadenie ovce, znamenává se diábel, ješto hledá popadnúti a oklamati každého hřiešného duši. Druhé vlk znamenává každého kacíře, ješto se zdá, by byl svatý a dobrých činóv, ješto hledá oklamati sprostného člověka. Neb znamenává křivého zpově- dlníka. 67b2] Jakžto pohřiechu činie někteří falešní zákonníci, nejsúce vy- dáni ani zvoleni biskupem toho kraje, vidúce nezabránie, mezi sprostné lidi a sedláky přídúc, tu budú řéci a mluviti obecně mezi lidmi: »Mámy moc papežovu a biskupovy moci«, a nemajíce nižádné moci. Tu nerozdielně všickny spolkem budú zpoviedati a tu lichevníky, cizoložníky, vražedlníky, ktož kol- věk k nim příde a jediný groš dá, všechny rozhřešie a je tu zklamají, že i s nimi puojdú do horúcího pekla, a tak že se bojím, by nebylo naplněno to, jakož se píše v Knihách apoštolských, jakož řekl Hospodin po svém vstú- pení: »Ego scio, quoniam intrabunt post discessionem meam lupi rapaces in vos, non parcentes gregi« (»Vědě já to, že po mém odchodu vendú mezi vy chvátaví vlcí, neodpůščejíce stádu. A vstanú mnozí (!), mluviece křivdu, aby obrátili po sobě učedlníky«). Ti všichni falešní a křiví zpovědlníci, když budú nalezeni od pastýřóv — totížto od farářóv věrných osady —, mají býti před biskupem 68a1 od těch pastýřóv obžalováni a prozne seni, aby se lidé nezpoviedali, mají jim to pověděti, že ť nemohú rozhřešiti. To ť znamenává se skrze vlka toho. Těch tě mnoho přípasí a nájemní- kóv těch ovčiček věrných duší pohřiecl u na světě. Ale daj to Buoh, by byli 40 45 50 55 60 65 36 Rkp.: owcze (!) — 37 Rkp.: trpyel (!) — 43 pásti; asi omyl m. pastvy — 55 Mezi sloupci »ručička« — 63 mnozí] spr.: muží — 66 proneseni] v rkpise jen: proſjeny — 38 2. Kor. 12, 15 — 45 Jan 10, 12 — 61 Skutk. 20, 29 — 19
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCÍCH tečnější i většie věc duše ostřiehati. Nebo, ačkolvěk pastýř, aby své ovce 30 neb dobytečka nezatratil, hledá snažně a práci má, aby vlk nepřída i ne- vzal, pakli by ješče zatratil které dobytče, však proto smrti netrpí, ale škodu. Ale náš milý pastýř, Kristus, chtě, aby žádná nezahynula ovce, ráčil smrt za všechny přijieti. Tiemž sledem pastýřové a poručníci prvnieho pastýře — Ihesu Christa 35 — mají jíti a následovati jeho, aby nižádné ovcki) nedali zahynúti, aby pro ni smrt trpěliv. Jakožto svatý Pavel dobře následoval a jakožto píše Ko- rintóm tak řka: »Ego autem libentissime inpendam et superinpendam pro animabus vestris«. (»Já velmi rád pracovati budu a naložím život 67b1/ za spasenie všech duší«). Ten dobře následoval toho pastýře, že ť chtěl i vešken statek i duši naložiti. Ale pohřiechu pastýřové nynější tohoto světa viece milují zbožie a statek jich nežli spasenie, po desátcích a po ofěře jich stojie, ale jejich duší spasenie netbají, ale pásti hledají; nejsú pastýřé, ale nájem- níci, nebo při pastvě, ješto na mzdě pasú a pro zisk, jako dále praví ve čtení: »Mercennarius autem et qui non est pastor et cuius oves non sunt proprie, vidit (!) lupum venientem et dimittit oves et fugit, et lupus rapit et male trahendo dispergit« etc. »Přípasie a kto nenie pastýř, jehož nejsú vlastnie ovce, často vida vlka, a pustí ovce, a vlk přída i popadne ovce i roztrhá«. Abyšte věděli, že skrze tohoto vlka, ješto hledá popadenie ovce, znamenává se diábel, ješto hledá popadnúti a oklamati každého hřiešného duši. Druhé vlk znamenává každého kacíře, ješto se zdá, by byl svatý a dobrých činóv, ješto hledá oklamati sprostného člověka. Neb znamenává křivého zpově- dlníka. 67b2] Jakžto pohřiechu činie někteří falešní zákonníci, nejsúce vy- dáni ani zvoleni biskupem toho kraje, vidúce nezabránie, mezi sprostné lidi a sedláky přídúc, tu budú řéci a mluviti obecně mezi lidmi: »Mámy moc papežovu a biskupovy moci«, a nemajíce nižádné moci. Tu nerozdielně všickny spolkem budú zpoviedati a tu lichevníky, cizoložníky, vražedlníky, ktož kol- věk k nim příde a jediný groš dá, všechny rozhřešie a je tu zklamají, že i s nimi puojdú do horúcího pekla, a tak že se bojím, by nebylo naplněno to, jakož se píše v Knihách apoštolských, jakož řekl Hospodin po svém vstú- pení: »Ego scio, quoniam intrabunt post discessionem meam lupi rapaces in vos, non parcentes gregi« (»Vědě já to, že po mém odchodu vendú mezi vy chvátaví vlcí, neodpůščejíce stádu. A vstanú mnozí (!), mluviece křivdu, aby obrátili po sobě učedlníky«). Ti všichni falešní a křiví zpovědlníci, když budú nalezeni od pastýřóv — totížto od farářóv věrných osady —, mají býti před biskupem 68a1 od těch pastýřóv obžalováni a prozne seni, aby se lidé nezpoviedali, mají jim to pověděti, že ť nemohú rozhřešiti. To ť znamenává se skrze vlka toho. Těch tě mnoho přípasí a nájemní- kóv těch ovčiček věrných duší pohřiecl u na světě. Ale daj to Buoh, by byli 40 45 50 55 60 65 36 Rkp.: owcze (!) — 37 Rkp.: trpyel (!) — 43 pásti; asi omyl m. pastvy — 55 Mezi sloupci »ručička« — 63 mnozí] spr.: muží — 66 proneseni] v rkpise jen: proſjeny — 38 2. Kor. 12, 15 — 45 Jan 10, 12 — 61 Skutk. 20, 29 — 19
Strana 20
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCÍCH 75 80 85 95 100 105 70 všichni pastýři dobří, aby snažně hlédali svých ovec, aby byl jeden pastýř a jeden ovčinec, aby mohl řéci ten dobrý pastýř: »Cognosco oves meas et cognoscunt me mee. Sicut novit Pater me, et ego cognosco Patrem« (»Znám své ovce a mě také znají mé ovce. I pozná mě Otec a já poznám Otce«). Jako by řekl: »Miluji ovce své a ony také milujíce mě vóli mú naplnijí«. Kto pravdy nemilují, nemohú Boha milovati. Ezechiel pokládá rozeznánie dobrého pas- týře a zlého, a die tak: »Zlý pastýř netbá svých ovec, nepřikládá k nim, ne- dává jim obroka jich. Ale dobrý pastýř často přihlédá k svým ovciem a jest jich snažen, a když jest potřebie obrany, že svú duši pokládá za své ovce, totížto smrt trpí, když jest potřebie«. Ale [68a2 ne všeckerny ovce jsú čisté a dobré, ješto by slušalo pastýři svú duši za ně dáti neb smrt trpěti. Nebo mnozí sú, ješto svých pastýřóv — totížto svých farářóv — neposlúchatjyí a nenávidie, mluviece o nich nepravú řeč, zpósobujíce je v jich činech, v jich ofěrách, a řkúc: »Ani pro ofěru mlu- vie a lají, pro desátky zpósobujíce«, jehožto neslušie mluviti, jinam ke mši chodiece, jiným se zpoviedajíce. Ti ť svých pastýřóv nemilují a neposlúchají, a vědúce to, že v súdný den každý pastýř — totížto každý farář — za každú duši má odpoviedati. Protož vám razi, ač ste kteří takoví, opuste (sic) to a poslúchajte svých pastýřóv, těch, kteříž sú věrni a dobři a šlechet,ni, ješto vám dobré naučenie dávají, abyšte jich poslúchali, abyšte nebyli od- 90 lúčeni a vyvrženi z ovčince nebeského králevstvie. Již ste slyšali dobré pastýře a zlé také a o ovciech dobrých. Ješče sú některé ovce, ješto nejsú z toho ovčince. Jakož praví svatý Jan ve čtení: »Et alias oves habeo, que non sunt ex hoc ovili«, scilitet de synagoga Iude- orum, sed de populo 68b1/ gentili. Které sú to ovce? Židovské a pohanské, jakož praví Crysostomus, že obkój lid byl zablúzený a rozběhlý a bez pas- týře byli. Když jemu řekli: »Recede a nobis, scienciam viarum tuarum no- lumus« (»Jdi od nás, naučenie tvého a kázanie nechcem«), tu ť Židovstvo zavrhli jeho a nechtěli jeho za věrného pastýře jmieti, nebyli sú duostojni v ten ovčinec vníti. Ale jsú jiné ovce, ješto je musie v ovčinec uvésti: jest lid pohanský, ješto smy my pohanského pokolenie a z pohanstva smy pošli, když sme, křest při- jemše, v jeho svaté jmě uvěřili a po jeho cestách, totížto po jeho přikázaní, chodili a je plnili. Jakožto svatý Petr praví v svéj prvniej epištole: »Eratis sicut oves errantes, sed conversi estis nunc ad pastorem et episcopum ani- marum vestrarum«. K nám to mluví svatý Petr a na nás to miení a řka: »Byli ste jako ovce bludné, a obrátili ste se po pastýři a po biskupu vašich duší«, totížto po kázaní apoštolském, ješto sú vám kázali a učili vás a před vámi 68b2 divy činili, nemocné uzdravujíce, slepé, chromé, nuzné, hluché 76 nepřikládá] zřejmě omyl m.: nepřihlédá — 82 Psáno: nepoſſluchay — 88 Psáno: fflechetyny — 95 Rkpis: oby — 106 Psáno jen: budne (!) — 71 Jan 10, 14 a 15 — 76 Sr. Exech. 34, 2 nn. (ale je hodně odlišné) — Jan 10, 16 — 93 95 Chrysoslomus In Ioannem homil. LX al. LIX 2 (MG 59 c. 329); ciluje i Catsna na ev. Janovo p. 521 — 96 Job. 21, 14 — 103 1 Petr 2, 25 — 20
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCÍCH 75 80 85 95 100 105 70 všichni pastýři dobří, aby snažně hlédali svých ovec, aby byl jeden pastýř a jeden ovčinec, aby mohl řéci ten dobrý pastýř: »Cognosco oves meas et cognoscunt me mee. Sicut novit Pater me, et ego cognosco Patrem« (»Znám své ovce a mě také znají mé ovce. I pozná mě Otec a já poznám Otce«). Jako by řekl: »Miluji ovce své a ony také milujíce mě vóli mú naplnijí«. Kto pravdy nemilují, nemohú Boha milovati. Ezechiel pokládá rozeznánie dobrého pas- týře a zlého, a die tak: »Zlý pastýř netbá svých ovec, nepřikládá k nim, ne- dává jim obroka jich. Ale dobrý pastýř často přihlédá k svým ovciem a jest jich snažen, a když jest potřebie obrany, že svú duši pokládá za své ovce, totížto smrt trpí, když jest potřebie«. Ale [68a2 ne všeckerny ovce jsú čisté a dobré, ješto by slušalo pastýři svú duši za ně dáti neb smrt trpěti. Nebo mnozí sú, ješto svých pastýřóv — totížto svých farářóv — neposlúchatjyí a nenávidie, mluviece o nich nepravú řeč, zpósobujíce je v jich činech, v jich ofěrách, a řkúc: »Ani pro ofěru mlu- vie a lají, pro desátky zpósobujíce«, jehožto neslušie mluviti, jinam ke mši chodiece, jiným se zpoviedajíce. Ti ť svých pastýřóv nemilují a neposlúchají, a vědúce to, že v súdný den každý pastýř — totížto každý farář — za každú duši má odpoviedati. Protož vám razi, ač ste kteří takoví, opuste (sic) to a poslúchajte svých pastýřóv, těch, kteříž sú věrni a dobři a šlechet,ni, ješto vám dobré naučenie dávají, abyšte jich poslúchali, abyšte nebyli od- 90 lúčeni a vyvrženi z ovčince nebeského králevstvie. Již ste slyšali dobré pastýře a zlé také a o ovciech dobrých. Ješče sú některé ovce, ješto nejsú z toho ovčince. Jakož praví svatý Jan ve čtení: »Et alias oves habeo, que non sunt ex hoc ovili«, scilitet de synagoga Iude- orum, sed de populo 68b1/ gentili. Které sú to ovce? Židovské a pohanské, jakož praví Crysostomus, že obkój lid byl zablúzený a rozběhlý a bez pas- týře byli. Když jemu řekli: »Recede a nobis, scienciam viarum tuarum no- lumus« (»Jdi od nás, naučenie tvého a kázanie nechcem«), tu ť Židovstvo zavrhli jeho a nechtěli jeho za věrného pastýře jmieti, nebyli sú duostojni v ten ovčinec vníti. Ale jsú jiné ovce, ješto je musie v ovčinec uvésti: jest lid pohanský, ješto smy my pohanského pokolenie a z pohanstva smy pošli, když sme, křest při- jemše, v jeho svaté jmě uvěřili a po jeho cestách, totížto po jeho přikázaní, chodili a je plnili. Jakožto svatý Petr praví v svéj prvniej epištole: »Eratis sicut oves errantes, sed conversi estis nunc ad pastorem et episcopum ani- marum vestrarum«. K nám to mluví svatý Petr a na nás to miení a řka: »Byli ste jako ovce bludné, a obrátili ste se po pastýři a po biskupu vašich duší«, totížto po kázaní apoštolském, ješto sú vám kázali a učili vás a před vámi 68b2 divy činili, nemocné uzdravujíce, slepé, chromé, nuzné, hluché 76 nepřikládá] zřejmě omyl m.: nepřihlédá — 82 Psáno: nepoſſluchay — 88 Psáno: fflechetyny — 95 Rkpis: oby — 106 Psáno jen: budne (!) — 71 Jan 10, 14 a 15 — 76 Sr. Exech. 34, 2 nn. (ale je hodně odlišné) — Jan 10, 16 — 93 95 Chrysoslomus In Ioannem homil. LX al. LIX 2 (MG 59 c. 329); ciluje i Catsna na ev. Janovo p. 521 — 96 Job. 21, 14 — 103 1 Petr 2, 25 — 20
Strana 21
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCÍCH k svému zdraví navracujíce, protož to vidúce vzali ste vieru a obrátili ste se a poslúcháte jeho slova. Proto ť vám die: »Jiné ovce, ty mušiem do ovčince 110 dovésti«; to smy my, ty ovce. Ale k Židovstvu jest řečeno, jakož se píše v Knihách apoštolských, že svatý Pavel a svatý Barnabáš řekli k Židóm takto: »Vobis oportebat loqui verbum Dei, sed quia repelli[s tis illud et indignos vos iudica[s tis vite eterne, ecce, convertimur ad gentes, sicfut] enim precepit nobis Dominus«. »Vám najprvé apoštolé měli mluviti slovo božie, ale nechtěli ste slyšeti jeho a za- honili ste a nebyli ste duostojni věčného života. Aj, zřete, teď se obracujem ku pohanstvu, jakož nám přikázal náš Pán«. »Uslyšavše to pohané, i ra- dovali se a chválili slovo božie«. To smy my ty ovce, ješto má nás dovésti do ovčince. »I bude jeden ovčinec«, totížto jedno králevstvie nebeské, »a jeden pastýř«, Syn boží. Protož v dnešniem čtení učí nás svatý Jan i vešken úmysl jest, aby snažni byli pastýři svých 69a1] ovec, totížto všichni poručníci jeho, všickni farářé aby je vedli ku pastvám nebeského králevstvie božím slovem, dobrými příklady, milostivým naučením na zpovědi. Také svatí praví, velí a radí všem ovčičkám, totížto všem věrným křesťanóm, ješto chtie svého spasenie, a žádají, aby svých věrných pastýřóv poslúchali a jich následovali v dobrých příkladech a v skutciech dobrých. Ale pohřiechu bojím se, by mnohé nebylo na mnohých farářéch zameš- kánie; jakžto svatý Jan die: »Speculatores eius omnes ceci, universi canes muti, non valentes latrare, videntes vana« »Strážní neb pastýři mnozí jsú slepí a němí psi, nemohúce ščekati, vidúce marnost«, tance, pěkné ženy mi- lujíce, s chrty a s krahujci honiece, pýchu tiem plodiece, dlúho spiece a v le- nosti se kochajíce s mladými ženami a na svaté hodiny ráno nevstávajíce, do poledne spiece, a v noci do puolnoci na víně, na pivě, v rchcáby 69 a2 hrajíce a žen nepočestných se nádržujíce, a vědúce to dobře, že, co jim (m)imo jejich potřebu ostane, že to jest dědictvie samého Ihesu Christa, a to má na chudé obráceno býti, na kostel, na knihy neb na zádušie, ale ne na kurvy nakládaci (sic) a s nimi marně a nečistě svój život ztráviti a svú mladost. A tak mají poznáni býti pastýřé dobří a zlí, aby dobří byli milováni, a zlí s jich zlostí k vlku zahnáni, abychom s dobrými pastýři došli toho ov- čince, to jest nebeského králevstvie, vstanúce, pokleknúce na svú kolenú, tak řkúce s prorokem: »Venite, adoremus et procidamus ante Deum, plore- mus coram Domino, qui fecit nos, quia« etc. »Chvalmy Hospodina a plačmy děkujíce jemu, že on jest náš Pán a náš Buoh a my jeho lid a ovčičky jeho pastvy«. A každý věrný rci: »Erravi sicut ovis, que periit«, »Zablúdil sem, jako ovce zablúdila od tvéj svatéj milosti. Navrať na pravú cestu, již bych mohl najíti ku poznání věčného přiebytka nebeského královstvie«. Jehož... 115 120 125 130 135 140 145 135 Rkp.: wzrchczaby (1) — 136 Psáno: nymo (!) — 137 Rkp.: dyedytczwye — 113 Skutk. 13, 46 n. — 118 Skutk. 13, 48 — 121 Jan 10, 16 — 130 Spr. podle Iz. 56, 10 — 143 Ž. 95, 6 a 7 — 146 2. 119, 176 — 21
NEDĚLE DRUHÁ PO VELIKONOCÍCH k svému zdraví navracujíce, protož to vidúce vzali ste vieru a obrátili ste se a poslúcháte jeho slova. Proto ť vám die: »Jiné ovce, ty mušiem do ovčince 110 dovésti«; to smy my, ty ovce. Ale k Židovstvu jest řečeno, jakož se píše v Knihách apoštolských, že svatý Pavel a svatý Barnabáš řekli k Židóm takto: »Vobis oportebat loqui verbum Dei, sed quia repelli[s tis illud et indignos vos iudica[s tis vite eterne, ecce, convertimur ad gentes, sicfut] enim precepit nobis Dominus«. »Vám najprvé apoštolé měli mluviti slovo božie, ale nechtěli ste slyšeti jeho a za- honili ste a nebyli ste duostojni věčného života. Aj, zřete, teď se obracujem ku pohanstvu, jakož nám přikázal náš Pán«. »Uslyšavše to pohané, i ra- dovali se a chválili slovo božie«. To smy my ty ovce, ješto má nás dovésti do ovčince. »I bude jeden ovčinec«, totížto jedno králevstvie nebeské, »a jeden pastýř«, Syn boží. Protož v dnešniem čtení učí nás svatý Jan i vešken úmysl jest, aby snažni byli pastýři svých 69a1] ovec, totížto všichni poručníci jeho, všickni farářé aby je vedli ku pastvám nebeského králevstvie božím slovem, dobrými příklady, milostivým naučením na zpovědi. Také svatí praví, velí a radí všem ovčičkám, totížto všem věrným křesťanóm, ješto chtie svého spasenie, a žádají, aby svých věrných pastýřóv poslúchali a jich následovali v dobrých příkladech a v skutciech dobrých. Ale pohřiechu bojím se, by mnohé nebylo na mnohých farářéch zameš- kánie; jakžto svatý Jan die: »Speculatores eius omnes ceci, universi canes muti, non valentes latrare, videntes vana« »Strážní neb pastýři mnozí jsú slepí a němí psi, nemohúce ščekati, vidúce marnost«, tance, pěkné ženy mi- lujíce, s chrty a s krahujci honiece, pýchu tiem plodiece, dlúho spiece a v le- nosti se kochajíce s mladými ženami a na svaté hodiny ráno nevstávajíce, do poledne spiece, a v noci do puolnoci na víně, na pivě, v rchcáby 69 a2 hrajíce a žen nepočestných se nádržujíce, a vědúce to dobře, že, co jim (m)imo jejich potřebu ostane, že to jest dědictvie samého Ihesu Christa, a to má na chudé obráceno býti, na kostel, na knihy neb na zádušie, ale ne na kurvy nakládaci (sic) a s nimi marně a nečistě svój život ztráviti a svú mladost. A tak mají poznáni býti pastýřé dobří a zlí, aby dobří byli milováni, a zlí s jich zlostí k vlku zahnáni, abychom s dobrými pastýři došli toho ov- čince, to jest nebeského králevstvie, vstanúce, pokleknúce na svú kolenú, tak řkúce s prorokem: »Venite, adoremus et procidamus ante Deum, plore- mus coram Domino, qui fecit nos, quia« etc. »Chvalmy Hospodina a plačmy děkujíce jemu, že on jest náš Pán a náš Buoh a my jeho lid a ovčičky jeho pastvy«. A každý věrný rci: »Erravi sicut ovis, que periit«, »Zablúdil sem, jako ovce zablúdila od tvéj svatéj milosti. Navrať na pravú cestu, již bych mohl najíti ku poznání věčného přiebytka nebeského královstvie«. Jehož... 115 120 125 130 135 140 145 135 Rkp.: wzrchczaby (1) — 136 Psáno: nymo (!) — 137 Rkp.: dyedytczwye — 113 Skutk. 13, 46 n. — 118 Skutk. 13, 48 — 121 Jan 10, 16 — 130 Spr. podle Iz. 56, 10 — 143 Ž. 95, 6 a 7 — 146 2. 119, 176 — 21
Strana 22
69 b1/ SEQUITUR DOMINICA TERCIA Modicum, et non videbitis me. Iol annis XVI°. 5 10 15 20 25 V dnešnie neděli svatý Jan zóve nás k radosti nebeskéj, k niež sme při- psáni skrze umučenie a jeho svaté vzkřiešenie; jakož v svých knihách po- kládá, takto řka: »Audivi vocem angelorum multorum in celo, dicencium Alleluja«. (»Slyšal sem hlas mnohých andělóv takto zpievajíce: Alleluja«). Radujmy se a veselmy se a dajmy chválu Bohu, jehožto Syna nedávno zle byli uctili, kdyžto jeho nevinně na smrt odsúdili. Kterúžto radost cérkev svatá pamatuje na dnešnie mši takto řkúci: »Iubilate Deo omnis terra«, »Chval a pleš Bohu všechna země«. Nebo chválenie a radost jest utěšenie mysli, ješto pozdvihuje mysl k věčnému veselí, abychom na paměti měli bázen boží a jeho divné skutky, ješto u Veliký pátek učinil, když se slunce proměnilo, skalé se pukalo. Praví na to David a řka tak, jako jest verš na mši: »Dicite Deo, quam terribi 69b2 lia sunt opera tua, Domine«. (»Bože milý, kak sú divní a hrozní tvoji skutci, až se jich bojím«). S právem se mám«y) báti, ano radí a velí David a řka: »Servite Domino in timore et exultate ei cum tremore« (»Služte Bohu v bázni a radujte se s hrozú«), bychom mohli toho veselé, jako svatý Jan pověděl (!). Na počátku kázanie mámy učiniti podlé rady a naučenie svatého Petra, ješto nás v svéj epištole učí takto řka: »Obsecro vos tamquam advenas et peregrinos abstinere a carnalibus desideriis« (»Prosím vás jako milých Lostí a pútníkóv, abyšte svým tělóm utrhali žádost a neplnili vóle tělestné«), ale abychom měli utrpenie na tomto světě, jakož nám zaslibuje Syn boží v tomto čtení smutek a pláč, a to na mále abychom kvielili a plakali, a potom u věčnú radost ten pláč obrátili. Jakož vypravuje svatý Jan, když v poslednie ká- zanie, ješto činil svým apoštolóm po večeři u Veliký čtvrtek, řekl k nim: »Vado ad eum, qui me misit« (»Jdu k tomu, ktož mě jest poslal«). Jakož byl řekl: »Na mále [70 a1] ješče s vámi přebudu. Ale že sem to vám pověděl, smu- 1 Sequitur... tercia] červeně — 2 Iniciálka není vyplněna, místo ní je drobně napsáno: M — 15 Rkp. jen: mam — 2 Jan 16, 16 — 5 Zj. 19, 1 — 9 Ž. 66, I (podnes Introitus o 3. neděli po velikonocich; sr. Schaller I. c. p. 554) — 14 Z. 66, 3 (rovněž v Introštu téhož dnej sr. Schaller ib.) — 16 Ž. 2, 11 — 20 1. Petr 2, 11 (epištola dodnes čítaná při mši o 3. neděli po velikonocich; sr. Schaller str. 554) — 23 Sr. Jan 16, 20 — 27 Jan 16, 5 — 28 Podle Jana 16, 6 — 22
69 b1/ SEQUITUR DOMINICA TERCIA Modicum, et non videbitis me. Iol annis XVI°. 5 10 15 20 25 V dnešnie neděli svatý Jan zóve nás k radosti nebeskéj, k niež sme při- psáni skrze umučenie a jeho svaté vzkřiešenie; jakož v svých knihách po- kládá, takto řka: »Audivi vocem angelorum multorum in celo, dicencium Alleluja«. (»Slyšal sem hlas mnohých andělóv takto zpievajíce: Alleluja«). Radujmy se a veselmy se a dajmy chválu Bohu, jehožto Syna nedávno zle byli uctili, kdyžto jeho nevinně na smrt odsúdili. Kterúžto radost cérkev svatá pamatuje na dnešnie mši takto řkúci: »Iubilate Deo omnis terra«, »Chval a pleš Bohu všechna země«. Nebo chválenie a radost jest utěšenie mysli, ješto pozdvihuje mysl k věčnému veselí, abychom na paměti měli bázen boží a jeho divné skutky, ješto u Veliký pátek učinil, když se slunce proměnilo, skalé se pukalo. Praví na to David a řka tak, jako jest verš na mši: »Dicite Deo, quam terribi 69b2 lia sunt opera tua, Domine«. (»Bože milý, kak sú divní a hrozní tvoji skutci, až se jich bojím«). S právem se mám«y) báti, ano radí a velí David a řka: »Servite Domino in timore et exultate ei cum tremore« (»Služte Bohu v bázni a radujte se s hrozú«), bychom mohli toho veselé, jako svatý Jan pověděl (!). Na počátku kázanie mámy učiniti podlé rady a naučenie svatého Petra, ješto nás v svéj epištole učí takto řka: »Obsecro vos tamquam advenas et peregrinos abstinere a carnalibus desideriis« (»Prosím vás jako milých Lostí a pútníkóv, abyšte svým tělóm utrhali žádost a neplnili vóle tělestné«), ale abychom měli utrpenie na tomto světě, jakož nám zaslibuje Syn boží v tomto čtení smutek a pláč, a to na mále abychom kvielili a plakali, a potom u věčnú radost ten pláč obrátili. Jakož vypravuje svatý Jan, když v poslednie ká- zanie, ješto činil svým apoštolóm po večeři u Veliký čtvrtek, řekl k nim: »Vado ad eum, qui me misit« (»Jdu k tomu, ktož mě jest poslal«). Jakož byl řekl: »Na mále [70 a1] ješče s vámi přebudu. Ale že sem to vám pověděl, smu- 1 Sequitur... tercia] červeně — 2 Iniciálka není vyplněna, místo ní je drobně napsáno: M — 15 Rkp. jen: mam — 2 Jan 16, 16 — 5 Zj. 19, 1 — 9 Ž. 66, I (podnes Introitus o 3. neděli po velikonocich; sr. Schaller I. c. p. 554) — 14 Z. 66, 3 (rovněž v Introštu téhož dnej sr. Schaller ib.) — 16 Ž. 2, 11 — 20 1. Petr 2, 11 (epištola dodnes čítaná při mši o 3. neděli po velikonocich; sr. Schaller str. 554) — 23 Sr. Jan 16, 20 — 27 Jan 16, 5 — 28 Podle Jana 16, 6 — 22
Strana 23
DOMINICA TERCIA tek vstúpil u vaše srdce«. Chtě, abyšte] se přieliš nemútili, slíbil jim poslati miesto sebe jiného Utěšitele, Ducha svatého. Nebo jeho odchodem, ješto 30 jim řekl: »Vado ad eum, qui me misit« (»Jdu k tomu, ješto mě poslal«), biechu velmi smutni z toho pověděnie. Protož, je také chtě utěšiti před svým umu- čením a před svú smrtí, troji věc jim zvěstoval: svú smrt, své vzkřiešenie a své na nebe vstúpenie k Otci. Protož jim řekl, jako na počátku čtenie ste slyšali, kdyžto řekl: »Mo- 35 dicum, et non videbitis me«, »V malém času neuzříte mě«. Jako by řekl: »Ten čas, ješto od vás odejdu, bude krátký, jedno za tři dni když v hrobě lehnu«. Neb jest mluvil k apoštolóm v podobenství a řka: »Sicut fuit Ionas in ventre ceti tribus diebus et tribus noctibus, ita erit Filius hominis in corde terre«. (»Jakožto Jonáš byl v břiše velryba tři dni a tři noci, takéž bude Syn boží [70a2] v břiše země«). Protož jim řekl: »Málo, a neuzříte mne«, neb téj noci byl jat od Židuov a nazajtřie byl ukřižován a pohřeben, od viděnie lid- ského vzdálen. To jest mienil: »Malý čas mne neuzříte«, kdyžto bude od Židóv popaden a pohřeben. »Et iterum modicum, videbitis me«, »A opět po malém času uzříte mě«, po třech dnech, kdyžto z mrtvých vstanu a s vámi před svým vstúpením za čtyřidceti dní budu. A po čtyřidceti dnech před nimi vstúpil jest na ne- besa, jakož v Knihách apoštolských pokládá a řka: »Videntibus illis elevatus est et nubes suscepit eum ab oculis eorum in celum«, »Zdvižen jest na ne- besa přede všemi, ani na to svýma očima hledie«. Sequitur: »Et nubes susce- pit eum, quia vado ad Patrem«, »A nebe jej přijalo, nebo jdu k Otci svému«. »Iterum modicum, et videbitis me«, »A opět na mále, uzříte mě«. Malý čas do mého vstúpenie, a neuzříte mne, jedno čtyřidceti dní, nebo jdu k Otci od vás, tělestně na nebe vstupuje. 70b1 A opět malý čas — od mého vstú- penie až do súdného dne —, tu mě opět uzříte, když ť přídu súdit živých a mrtvých; tu ť mě všichni uzříte, netoliko vy. Mohl by někto řéci: »A zdali je to malý čas a krátký od božieho vstúpenie až do súdného dne?« K tomu svatý Augustin odpoviedá a die: »Omne enim, quod finitur, est modicum respectu illius, quod non finitur« (»Všeliká věc, ješto skonává se a konec béře, jest malá chvíle protiv téj chvíli, ješto se nikdy neskonává«). Ačkolvěk čas a chvíle od božieho vstúpenie až do súdného dne zdá se dlúhý, však proti věčnosti a tomu času, ješto bude po súdném dni, jest krátký, neb se tato chvíle skoná před súdným dnem, jenž nižádný svatý nevie ani komu zjevil, jedno sám Buoh vie. Ale po súdném dni, kdyžto vstanem všichni, každý v svém těle, a stane se ten súd, že pójdú dobří a blahoslavení do králevstvie nebeského i s tělem i s duší, a zlí do pekla, tu ť bude chvíle věčnost, ješto nikdy 70b2 na věky nemine. Protož sú řekli učedlníci: »Quid est hoc, quod dicit nobis: Modicum, 40 45 50 55 60 65 29 abyšte] zřejmý omyl m.: aby — 35 Jan 16. 16 — 38 Mat. 12, 10 — 45 Jan 16, 16 — 48 Skutk. 1, 9 — 50 Skutk. 1, 9 a Jan 16, 16 — 58 Augustinus; citován v Cateně na Jana p. 594 s.: Augustinus tract. cod. ( = tract. 101) — 63 Mat. 24, 36; Marek 13, 32 — 68 Jan 16, 17 — 23
DOMINICA TERCIA tek vstúpil u vaše srdce«. Chtě, abyšte] se přieliš nemútili, slíbil jim poslati miesto sebe jiného Utěšitele, Ducha svatého. Nebo jeho odchodem, ješto 30 jim řekl: »Vado ad eum, qui me misit« (»Jdu k tomu, ješto mě poslal«), biechu velmi smutni z toho pověděnie. Protož, je také chtě utěšiti před svým umu- čením a před svú smrtí, troji věc jim zvěstoval: svú smrt, své vzkřiešenie a své na nebe vstúpenie k Otci. Protož jim řekl, jako na počátku čtenie ste slyšali, kdyžto řekl: »Mo- 35 dicum, et non videbitis me«, »V malém času neuzříte mě«. Jako by řekl: »Ten čas, ješto od vás odejdu, bude krátký, jedno za tři dni když v hrobě lehnu«. Neb jest mluvil k apoštolóm v podobenství a řka: »Sicut fuit Ionas in ventre ceti tribus diebus et tribus noctibus, ita erit Filius hominis in corde terre«. (»Jakožto Jonáš byl v břiše velryba tři dni a tři noci, takéž bude Syn boží [70a2] v břiše země«). Protož jim řekl: »Málo, a neuzříte mne«, neb téj noci byl jat od Židuov a nazajtřie byl ukřižován a pohřeben, od viděnie lid- ského vzdálen. To jest mienil: »Malý čas mne neuzříte«, kdyžto bude od Židóv popaden a pohřeben. »Et iterum modicum, videbitis me«, »A opět po malém času uzříte mě«, po třech dnech, kdyžto z mrtvých vstanu a s vámi před svým vstúpením za čtyřidceti dní budu. A po čtyřidceti dnech před nimi vstúpil jest na ne- besa, jakož v Knihách apoštolských pokládá a řka: »Videntibus illis elevatus est et nubes suscepit eum ab oculis eorum in celum«, »Zdvižen jest na ne- besa přede všemi, ani na to svýma očima hledie«. Sequitur: »Et nubes susce- pit eum, quia vado ad Patrem«, »A nebe jej přijalo, nebo jdu k Otci svému«. »Iterum modicum, et videbitis me«, »A opět na mále, uzříte mě«. Malý čas do mého vstúpenie, a neuzříte mne, jedno čtyřidceti dní, nebo jdu k Otci od vás, tělestně na nebe vstupuje. 70b1 A opět malý čas — od mého vstú- penie až do súdného dne —, tu mě opět uzříte, když ť přídu súdit živých a mrtvých; tu ť mě všichni uzříte, netoliko vy. Mohl by někto řéci: »A zdali je to malý čas a krátký od božieho vstúpenie až do súdného dne?« K tomu svatý Augustin odpoviedá a die: »Omne enim, quod finitur, est modicum respectu illius, quod non finitur« (»Všeliká věc, ješto skonává se a konec béře, jest malá chvíle protiv téj chvíli, ješto se nikdy neskonává«). Ačkolvěk čas a chvíle od božieho vstúpenie až do súdného dne zdá se dlúhý, však proti věčnosti a tomu času, ješto bude po súdném dni, jest krátký, neb se tato chvíle skoná před súdným dnem, jenž nižádný svatý nevie ani komu zjevil, jedno sám Buoh vie. Ale po súdném dni, kdyžto vstanem všichni, každý v svém těle, a stane se ten súd, že pójdú dobří a blahoslavení do králevstvie nebeského i s tělem i s duší, a zlí do pekla, tu ť bude chvíle věčnost, ješto nikdy 70b2 na věky nemine. Protož sú řekli učedlníci: »Quid est hoc, quod dicit nobis: Modicum, 40 45 50 55 60 65 29 abyšte] zřejmý omyl m.: aby — 35 Jan 16. 16 — 38 Mat. 12, 10 — 45 Jan 16, 16 — 48 Skutk. 1, 9 — 50 Skutk. 1, 9 a Jan 16, 16 — 58 Augustinus; citován v Cateně na Jana p. 594 s.: Augustinus tract. cod. ( = tract. 101) — 63 Mat. 24, 36; Marek 13, 32 — 68 Jan 16, 17 — 23
Strana 24
DOMINICA TERCIA 75 80 85 90 95 100 et non videbitis me, et iterum modicum, et videbitis me, quia vado ad Pat- rem?«. (»Co jest to, ješto nám řekl: Malý čas mne neuzříte, a opět po ma- lém čase uzříte mě, nebo jdu k Otci?«). Často lidé v svéj řeči tak tvrdě a hlu- boce mezi sebú mluvie, slyšiece řeč, nerozumějí jiej, a to bývá pro mnohé věci; ten obyčej ješče i dnes múdří lidé chovají. Takéž Syn boží mluvil k apo- štolóm, že sú někdy jemu nerozuměli; jako tuto praví: »Malý čas mine, že mne neuzříte«. Neb sú tomu nerozuměli, by po malém času, jako jim řekl před svým umučením: »Na mále s vámi sem«; nerozuměli sú, by tak brzo z mrtvých vstal, aby jej opět viděli po třech dnech. Opět tomu nerozuměli, by to byl krátký čas od božieho vstúpenie až do súdného dne; mněli sú oni, by to brzo bylo, súdný den, aby jej opět viděli. Poznav Ježíš svú božskú mocí [71a1 — neb sám Buoh móž poznati všeckna srdce tajná — jich pochybenie, zjevil jim své brzké vzkřiešenie a řekl jim, schtěr obrátiti jich smutek v radost: »Amen, amen, dico vobis, quia plorabitis et flebitis, mundus autem gaudebit; vos autem tristabimini, sed tristicia vestra vertetur in gaudium«. »Zajisté a zavěrné pravím vám, že budete kvieliti a plakati, vy moji věrní učedlníci, želejíce mé smrti, ale svět se bude radovati«, totíž všichni milovníci tohoto světa, Židé a licoměrníci, že mě umučie a umučiece i pohřebú; tiem budú veseli. »Ale váš pláč« — totíž mých učedlníkóv a oněch svatých žen, ješto jeho smrti želéchu, a všech těch, ktož ješče dnešní den želejí a pamatují —, »všech těch pláč a smutek obrátí se u věčnú radost«. To slovo, ješto jest řečeno: »Tristicia vestra vertetur in gaudium«,potest referri ad statum apostolorum et (a)liorum sanctorum. »Smutek váš obrátí se v radost« muož se to znamenati stav všech spravedlivých, ješto na tomto svě 71 a2 tě mají které zamúcenie, které smutky, které žalosti a protiven- stvie pro jméno božie, varujíce se rozkoší tohoto světa, majíce utrpenie na svém těle, rozličné putovánie, modlitby, posty a jiné dobré činy, co pro Buoh činie, že ta práce a ten smutek po smrti se jim obrátí u věčnú radost. Neb proto zde svatí pláčí a žalost mají, aby na věky se radovali. Jakožto svatý Matěj píše a řka: »Beati, qui lugent, quoniam ipsi consolabuntur« (»Blaho- slavení ti všichni, jenž pláčí, neb na věky budú obradováni«). K témuž svatý Petr praví: »Nynie na tomto světě mámy smutek mieti rozličným pokušením, nebo, ktož rosievá v žalosti a v slzách, v radosti a u veselí bude žieti«. »Qui seminat in lacrimis, in exultacione metet«. »Šli dúce a pláčíce, posielajíce své sémě«. To ť stav jest spravedlivých, ješto ť smutek mají a pláč, jichžto smutek obrátí se u věčnú radost; ale stav zlých na tomto světě počíná se v radosti a v veselí, a skonává se v smutce. [71 b1 Jakož svatý Job praví: »Ducunt in bonis dies suos et in puncto ad inferna descendunt«. (»Bohatci tohoto 70 105 82 (chtě) v rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 92 aliorum; začáteční a - není v rkp. napsáno — 76 Jan 13, 33 — 82 Jan 16, 20 — 99 Mat. 5, 4 — 101 Podle 1. Petr 1, 6 a Ž. 126, 5 — 103 Ž. 126, 6 — 107 Job 21, 13 — 24
DOMINICA TERCIA 75 80 85 90 95 100 et non videbitis me, et iterum modicum, et videbitis me, quia vado ad Pat- rem?«. (»Co jest to, ješto nám řekl: Malý čas mne neuzříte, a opět po ma- lém čase uzříte mě, nebo jdu k Otci?«). Často lidé v svéj řeči tak tvrdě a hlu- boce mezi sebú mluvie, slyšiece řeč, nerozumějí jiej, a to bývá pro mnohé věci; ten obyčej ješče i dnes múdří lidé chovají. Takéž Syn boží mluvil k apo- štolóm, že sú někdy jemu nerozuměli; jako tuto praví: »Malý čas mine, že mne neuzříte«. Neb sú tomu nerozuměli, by po malém času, jako jim řekl před svým umučením: »Na mále s vámi sem«; nerozuměli sú, by tak brzo z mrtvých vstal, aby jej opět viděli po třech dnech. Opět tomu nerozuměli, by to byl krátký čas od božieho vstúpenie až do súdného dne; mněli sú oni, by to brzo bylo, súdný den, aby jej opět viděli. Poznav Ježíš svú božskú mocí [71a1 — neb sám Buoh móž poznati všeckna srdce tajná — jich pochybenie, zjevil jim své brzké vzkřiešenie a řekl jim, schtěr obrátiti jich smutek v radost: »Amen, amen, dico vobis, quia plorabitis et flebitis, mundus autem gaudebit; vos autem tristabimini, sed tristicia vestra vertetur in gaudium«. »Zajisté a zavěrné pravím vám, že budete kvieliti a plakati, vy moji věrní učedlníci, želejíce mé smrti, ale svět se bude radovati«, totíž všichni milovníci tohoto světa, Židé a licoměrníci, že mě umučie a umučiece i pohřebú; tiem budú veseli. »Ale váš pláč« — totíž mých učedlníkóv a oněch svatých žen, ješto jeho smrti želéchu, a všech těch, ktož ješče dnešní den želejí a pamatují —, »všech těch pláč a smutek obrátí se u věčnú radost«. To slovo, ješto jest řečeno: »Tristicia vestra vertetur in gaudium«,potest referri ad statum apostolorum et (a)liorum sanctorum. »Smutek váš obrátí se v radost« muož se to znamenati stav všech spravedlivých, ješto na tomto svě 71 a2 tě mají které zamúcenie, které smutky, které žalosti a protiven- stvie pro jméno božie, varujíce se rozkoší tohoto světa, majíce utrpenie na svém těle, rozličné putovánie, modlitby, posty a jiné dobré činy, co pro Buoh činie, že ta práce a ten smutek po smrti se jim obrátí u věčnú radost. Neb proto zde svatí pláčí a žalost mají, aby na věky se radovali. Jakožto svatý Matěj píše a řka: »Beati, qui lugent, quoniam ipsi consolabuntur« (»Blaho- slavení ti všichni, jenž pláčí, neb na věky budú obradováni«). K témuž svatý Petr praví: »Nynie na tomto světě mámy smutek mieti rozličným pokušením, nebo, ktož rosievá v žalosti a v slzách, v radosti a u veselí bude žieti«. »Qui seminat in lacrimis, in exultacione metet«. »Šli dúce a pláčíce, posielajíce své sémě«. To ť stav jest spravedlivých, ješto ť smutek mají a pláč, jichžto smutek obrátí se u věčnú radost; ale stav zlých na tomto světě počíná se v radosti a v veselí, a skonává se v smutce. [71 b1 Jakož svatý Job praví: »Ducunt in bonis dies suos et in puncto ad inferna descendunt«. (»Bohatci tohoto 70 105 82 (chtě) v rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 92 aliorum; začáteční a - není v rkp. napsáno — 76 Jan 13, 33 — 82 Jan 16, 20 — 99 Mat. 5, 4 — 101 Podle 1. Petr 1, 6 a Ž. 126, 5 — 103 Ž. 126, 6 — 107 Job 21, 13 — 24
Strana 25
DOMINICA TERCIA světa a zlí vedú své dni v rozkoši a u veselí a v dobrém pití a jedení rozkoš- ném, a po smrti v oce mžení do pekla vstúpie«). Salomon: »Risus dolore miscebitur et extrema gaudii luctus occupat«. (»Smiech se s bolestí smiesí a radost konečná v pláč se obrátí«). K tomuž Alquinus: »Všem věrným tato řeč se móž přijednati, ješto skrze sluzy (!) a smutek chvátají přijíti u věčnú radost«. Protož jest lépe na tomto světě mieti utrpenie některé a smutek, a po smrti věčnú radost, nežli na tomto světě mieti utěšenie a veselé krátké, a po smrti věčný smutek. Protož sú se apoštolé s právem měli smútiti, aby se jejich smutek obrátil u věčnú radost; ale oni zlí, ješto sú se radovali božiej smrti, těch radost obrátí se v smutek. Protož jest řekl: »Et gaudium vestrum nemo tollet a vobis«, »A radosti vašie nižádný vám neodejme«, než na věky s [71b2 vámi ostane, to- tížto se všemi těmi věčně ostane, ktož sú smutek zde na tomto světě měli. Ale od těch radost bude odjata, kto sú se radovali božiej smrti: Pilát, He- rodes, ješto byla svá nepřietele, ale boží smrtí, že měl smrt trpěti, smieřila se — od těch radost bude odjata a jest již odjata, neb sú nechtěli býti účastni božieho umučenie, i jsú odsúzeni na věčné zatracenie, ale ne na tu radost, již mají dobří v nebeském králevství po smutku tohoto světa. A protož o řečených bolestech přivodí příklad jeden tohoto světa, jakož jest ve čtení, takto řka: »Mulier, cum parit, tristiciam habet, quia venit hora eius; cum autem peperit puerum, iam non meminit pressure, quia natus est homo in mundum«. (»Žena, kdyžto porozuje, smutek má, nebo přišla hodina jejie; a kdyžto porodí dietě, již nepomní núze, neb narodil se člověk na svět«). Abyšte to věděli, kdyžto žena která porodí syna, tehdy viece raduje se, nežli když porodí 72a1/ dceru, podlé onoho svědectvie a pověděnie svatého Lu- káše: »Elizabet impletum est tempus pariendi, et peperit filium. Et audi- verunt cognati et vicini eius«. »Alžběto, naplněn jest čas porodu tvého; i porodila syna. Uslyšavše to sústeždé a přietelé jejie, radovali sú se velmi, že své milosrdenstvie s nimi Hospodin učinil«. Druhé se raduje proto, že ť jest ušla velikého nebezpečenstvie, neb jest velmi nebezpečna byla svým ži- votem. Neb, jakož vy to dobře viete, že na každú těhotnú ženu vždy jest hrob otevřen a vždy na se smrti čeká. Protož se raduje, že toho nebezpečen- stvie ušla. To ť jest ten příklad a podobenstvie, že, jako žena má bolest časem svým, takéž apoštolé měli smutek a žalost jeho nevinného umučenie, a když jest z mrtvých vstal, tehdy sú měli radost. Nebo, doněvadž kolvěk s nimi přebýval, tehda nemohli žádného smutka mieti na tomto světě; ale když vstúpil na nebesa, tehda mnoho žalosti měli. Jako svatý Matěj [72 a2 praví: »Numquid possunt filii sponsi lugere, quamdiu cum illis esset sponsus?«. »A zdali mohú synové s chotem (totížto s otcem) plakati, doňovadž s nimi 115 120 125 130 135 140 110 145 136 Kkp.: ſuſſude (!) — 110 Přísl. 14, 13 — 113 Alcuinus ſcilován v Cateně II. p. 594): Sed et cunctis fidelibus conuens! hac sermo Domini, qui per lacrymas pres- urasque Praesentes ad gandia aeterna contendunt — 119 Jan 16, 22 — 123 Sr. Luk. 22, 12 — 128 Jan 16, 21— 134 Luk. 1, 57 n. — 146 Mal. 9, 15 — 25
DOMINICA TERCIA světa a zlí vedú své dni v rozkoši a u veselí a v dobrém pití a jedení rozkoš- ném, a po smrti v oce mžení do pekla vstúpie«). Salomon: »Risus dolore miscebitur et extrema gaudii luctus occupat«. (»Smiech se s bolestí smiesí a radost konečná v pláč se obrátí«). K tomuž Alquinus: »Všem věrným tato řeč se móž přijednati, ješto skrze sluzy (!) a smutek chvátají přijíti u věčnú radost«. Protož jest lépe na tomto světě mieti utrpenie některé a smutek, a po smrti věčnú radost, nežli na tomto světě mieti utěšenie a veselé krátké, a po smrti věčný smutek. Protož sú se apoštolé s právem měli smútiti, aby se jejich smutek obrátil u věčnú radost; ale oni zlí, ješto sú se radovali božiej smrti, těch radost obrátí se v smutek. Protož jest řekl: »Et gaudium vestrum nemo tollet a vobis«, »A radosti vašie nižádný vám neodejme«, než na věky s [71b2 vámi ostane, to- tížto se všemi těmi věčně ostane, ktož sú smutek zde na tomto světě měli. Ale od těch radost bude odjata, kto sú se radovali božiej smrti: Pilát, He- rodes, ješto byla svá nepřietele, ale boží smrtí, že měl smrt trpěti, smieřila se — od těch radost bude odjata a jest již odjata, neb sú nechtěli býti účastni božieho umučenie, i jsú odsúzeni na věčné zatracenie, ale ne na tu radost, již mají dobří v nebeském králevství po smutku tohoto světa. A protož o řečených bolestech přivodí příklad jeden tohoto světa, jakož jest ve čtení, takto řka: »Mulier, cum parit, tristiciam habet, quia venit hora eius; cum autem peperit puerum, iam non meminit pressure, quia natus est homo in mundum«. (»Žena, kdyžto porozuje, smutek má, nebo přišla hodina jejie; a kdyžto porodí dietě, již nepomní núze, neb narodil se člověk na svět«). Abyšte to věděli, kdyžto žena která porodí syna, tehdy viece raduje se, nežli když porodí 72a1/ dceru, podlé onoho svědectvie a pověděnie svatého Lu- káše: »Elizabet impletum est tempus pariendi, et peperit filium. Et audi- verunt cognati et vicini eius«. »Alžběto, naplněn jest čas porodu tvého; i porodila syna. Uslyšavše to sústeždé a přietelé jejie, radovali sú se velmi, že své milosrdenstvie s nimi Hospodin učinil«. Druhé se raduje proto, že ť jest ušla velikého nebezpečenstvie, neb jest velmi nebezpečna byla svým ži- votem. Neb, jakož vy to dobře viete, že na každú těhotnú ženu vždy jest hrob otevřen a vždy na se smrti čeká. Protož se raduje, že toho nebezpečen- stvie ušla. To ť jest ten příklad a podobenstvie, že, jako žena má bolest časem svým, takéž apoštolé měli smutek a žalost jeho nevinného umučenie, a když jest z mrtvých vstal, tehdy sú měli radost. Nebo, doněvadž kolvěk s nimi přebýval, tehda nemohli žádného smutka mieti na tomto světě; ale když vstúpil na nebesa, tehda mnoho žalosti měli. Jako svatý Matěj [72 a2 praví: »Numquid possunt filii sponsi lugere, quamdiu cum illis esset sponsus?«. »A zdali mohú synové s chotem (totížto s otcem) plakati, doňovadž s nimi 115 120 125 130 135 140 110 145 136 Kkp.: ſuſſude (!) — 110 Přísl. 14, 13 — 113 Alcuinus ſcilován v Cateně II. p. 594): Sed et cunctis fidelibus conuens! hac sermo Domini, qui per lacrymas pres- urasque Praesentes ad gandia aeterna contendunt — 119 Jan 16, 22 — 123 Sr. Luk. 22, 12 — 128 Jan 16, 21— 134 Luk. 1, 57 n. — 146 Mal. 9, 15 — 25
Strana 26
DOMINICA TERCIA 155 160 165 170 175 180 jest chot (totížto otec)? Ale přídú dnové, kdyžto chot bude zdvižen; tehda budú smutni«. Chot — milý Kristus —, doněvadž s svými byl apoštoly, do- tud smutka neměli, a když byl zdvižen od nich na kříž, tehda smutni byli, jeho smrti želejíce. Abyšte věděli, duchovním rozumem že skrze tuto těhotnú ženu mámy znamenati každú věrnú duši, kterážto má počét«i) dobré skutky svú myslí a poroditi skrze naplněnie těch dobrých skutkóv, což jest svú myslí počala, aby to plnieci porodila a po naplnění těch dobrých skutkóv skrze božie obra- dovánie se radovala. Jakož k téj věrnéj duši píše svatý (Tobiáš), takto řka: »Gaudeas in omnia saecula saeculorum«. Raduj se, věrná dušičko, kteráž si kolvěk, že jsi obradována tiem da- rem, že, kdyžto na svéj mysli počneš, to svú dobrú volí naplníš! Též my mámy 72b1 učiniti, když co počnem dobrého, abychom v tom ustavični byli — leč posty, leč modlitbami neb almužny — abychom to dokonali až do smrti. Jakož praví svatý David a řka: »Qui autem perseveraverit usque in finem, hic salvus erit«. (»Ktož v těch dobrých činech ustavičen jest, ten spasen bude«). To ť skrze tu ženu znamenává se věrná duše. Nebo jakožto každá žena, kdyžto počíná, raduje se a kochá, když porozuje, smutek má a bolest, a po svém porození velmi se veselí, takéž duše věrná raduje se, když počne mysliti dobré skutky; ale v svém skutku má utrpenie mieti rozličnými posty, mod- litvami, mysléci o radosti nebeskéj. Nebo jest veliká rozkoš každéj duši bla- hoslavenéj mysliti o nebeském přiebytce; ale hřiešnéj duši, ješto jest obtie- žena hřiechy, jest jie těžko na pam ti mieti přiebytek nebeského králevstvíe. Znamenaj to každý do sebe, když se plně chce dáti na modlitby a mysliti o spasení, [72b2] inhed mu na mysl příde některé pomyšlenie neb roztrženie, že pohřiechu inhed nemóž tak pilen býti toho náboženstvie. Viztež, kak duše věrná má utrpenie v svých skutciech, ješto se znamenává skrze tu ženu tě- hotnú, ješto má utrpenie v svém porození. Protož jest svatý Jan podobně přijednal smutek a bolest tu k bolesti božieho umučenie. Jakož se píše v knihách Trenorum: »O vos omnes, qui transitis per viam, attendite et videte, si est dolor similis sicut dolor meus«. »Vy všechni, ješto jdete po cestě (totíž všichni na světě), znamenajte a vizte, jest-li ť na všem světě která bolest, ješto by mohla rovna býti méj bolesti a mému umučení«. Protož my všichni s svatými apoštoly a se všemi těhotnými ženami vez- měmyž utrpenie na svá srdce, pamatujíce hořké a bolestné umučenie božie; 185 mohli bychom po tom smutku a téj bolesti jmieti odpočinutie v nebeském království. Jehožto královstvie . . . 150 148 dnové; rkp.: dnyowe (!) — 153 Psáno: poczetye (!) — 156 (Tobiáš) doplňuje vydavatel (v rkpise je ponecháno pro toto jméno prázdné místo) — 156 Tobiáš 13, 12 — 162 Spr. Mat. 10, 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 178 Pláč 26
DOMINICA TERCIA 155 160 165 170 175 180 jest chot (totížto otec)? Ale přídú dnové, kdyžto chot bude zdvižen; tehda budú smutni«. Chot — milý Kristus —, doněvadž s svými byl apoštoly, do- tud smutka neměli, a když byl zdvižen od nich na kříž, tehda smutni byli, jeho smrti želejíce. Abyšte věděli, duchovním rozumem že skrze tuto těhotnú ženu mámy znamenati každú věrnú duši, kterážto má počét«i) dobré skutky svú myslí a poroditi skrze naplněnie těch dobrých skutkóv, což jest svú myslí počala, aby to plnieci porodila a po naplnění těch dobrých skutkóv skrze božie obra- dovánie se radovala. Jakož k téj věrnéj duši píše svatý (Tobiáš), takto řka: »Gaudeas in omnia saecula saeculorum«. Raduj se, věrná dušičko, kteráž si kolvěk, že jsi obradována tiem da- rem, že, kdyžto na svéj mysli počneš, to svú dobrú volí naplníš! Též my mámy 72b1 učiniti, když co počnem dobrého, abychom v tom ustavični byli — leč posty, leč modlitbami neb almužny — abychom to dokonali až do smrti. Jakož praví svatý David a řka: »Qui autem perseveraverit usque in finem, hic salvus erit«. (»Ktož v těch dobrých činech ustavičen jest, ten spasen bude«). To ť skrze tu ženu znamenává se věrná duše. Nebo jakožto každá žena, kdyžto počíná, raduje se a kochá, když porozuje, smutek má a bolest, a po svém porození velmi se veselí, takéž duše věrná raduje se, když počne mysliti dobré skutky; ale v svém skutku má utrpenie mieti rozličnými posty, mod- litvami, mysléci o radosti nebeskéj. Nebo jest veliká rozkoš každéj duši bla- hoslavenéj mysliti o nebeském přiebytce; ale hřiešnéj duši, ješto jest obtie- žena hřiechy, jest jie těžko na pam ti mieti přiebytek nebeského králevstvíe. Znamenaj to každý do sebe, když se plně chce dáti na modlitby a mysliti o spasení, [72b2] inhed mu na mysl příde některé pomyšlenie neb roztrženie, že pohřiechu inhed nemóž tak pilen býti toho náboženstvie. Viztež, kak duše věrná má utrpenie v svých skutciech, ješto se znamenává skrze tu ženu tě- hotnú, ješto má utrpenie v svém porození. Protož jest svatý Jan podobně přijednal smutek a bolest tu k bolesti božieho umučenie. Jakož se píše v knihách Trenorum: »O vos omnes, qui transitis per viam, attendite et videte, si est dolor similis sicut dolor meus«. »Vy všechni, ješto jdete po cestě (totíž všichni na světě), znamenajte a vizte, jest-li ť na všem světě která bolest, ješto by mohla rovna býti méj bolesti a mému umučení«. Protož my všichni s svatými apoštoly a se všemi těhotnými ženami vez- měmyž utrpenie na svá srdce, pamatujíce hořké a bolestné umučenie božie; 185 mohli bychom po tom smutku a téj bolesti jmieti odpočinutie v nebeském království. Jehožto královstvie . . . 150 148 dnové; rkp.: dnyowe (!) — 153 Psáno: poczetye (!) — 156 (Tobiáš) doplňuje vydavatel (v rkpise je ponecháno pro toto jméno prázdné místo) — 156 Tobiáš 13, 12 — 162 Spr. Mat. 10, 22; 24, 13; Marek 13, 13 — 178 Pláč 26
Strana 27
[73 a1/ DOMINICA QUARTA. «Vrado ad eum, qui me misit, et nemo ex vobis interrogat me. »Quo vadis? Iohannis XVI°. V dřevniej neděli slyšeli ste smutek veliký apoštolský, který jsú měli, když sú slyšeli, an chce od nich odjíti svým tělesenstvím, ješto jim řekl: »Po malém času mne neuzříte, a opět mě po malém času uzříte«. A jako svatý Jan slyšal radost andělskú v nebesiech, ani chválé Syna božieho, řkúce: »Al- leluja«, totížto: »Radujmy se, veselmy se a vzdajmy chválu Bohu«. V dnešní pak neděli cérkev svatá ponučuje nás k téjž chvále, abychom chválili Boha pro jeho svaté divy, co jest tohoto svatého času učinil: že jest za naše hřiechy umřel a vstal z mrtvých pro naše vykúpenie a vstúpil na nebesa, aby nám přihotoval věčné bydlo. Protož napomíná nás a řka na po- čátku dnešnie svaté mše: »Cantate Domino canticum novum, quia mira- bilia fecit« (»Zpievajte Bohu neb Pál73 a2 nu zpievanie nové, neb tě divy s vámi učinil«), zvlášče, že všechny věrné, jenž se biechu rozběhli v pohan- stvu, jako jiné ovce do ovčince ovec israhelských přivedl. Sequitur: »Ante conspectum gencium revelavit iusticiam suam«. »Nebo jest zjevil přede všiem lidem spravedlnost svú«, totížto svého Syna. Neb na dnešnie mši chválímy Boha o sjednání dvojeho lidu, takto řkúce: »Deus, qui fidelium mentes unius efficis voluntatis«, »Bože, jenž mysli svých věr- ných jedné činíš vuole, daj svému lidu to milovati, co přikazuješ, a to žá- dati, co slibuješ, aby mezi světa tohoto proměny naše srdce tam byly vbo- deny a vdovedeny, kdežto sú pravé radosti«. Tu prosbu učinil jeden svatý na smrtedlnéj posteli, a když jeho prosili, aby něco k utěšení složil na sko- nání těla svého, tehda, zved oči do nebes, i hleděl na nebesa; a když jeho otázali, co by tiem mienil, i ukázal vzhuoru a řekl jim, 73b1/ aby tu vždycsk ny měli své srdce, kdež jest věčná radost. Ale pohřiechu obecně móž někto řéci, každý s prorokem svatým: »In- fixus sum in limo profundi et non est substancia«, »Pohrúžen sem v hlubo- kosti země, neb není podstaty«, totížto krunfešta, jedno ten jest, Kristus 30 10 15 20 25 5 1 Dominica quarta] červeně — 2 Iniciálka není vyplněna — 26 kkp.: wzdychny — 2 Jaм 16, 5 MM. — 5 Jan 16, 16 — 7 Zl. 19, 1; 19, 3 n.; 19. 6 — 13 Ž. 93, 1 (dodnes Introitus při mši o 4. neděli po velikonocích, sr. Schallerův Řimský misál' str. 558) — 17 Ž. 98, 2 (rovněž dodnes v Introitu, sr. 1b.) — 19n. Dodnes modliſha po Introitu o 4. neděli po velikonocich (sr. ib.) — 23 n. Ž. 69, 3 — 27
[73 a1/ DOMINICA QUARTA. «Vrado ad eum, qui me misit, et nemo ex vobis interrogat me. »Quo vadis? Iohannis XVI°. V dřevniej neděli slyšeli ste smutek veliký apoštolský, který jsú měli, když sú slyšeli, an chce od nich odjíti svým tělesenstvím, ješto jim řekl: »Po malém času mne neuzříte, a opět mě po malém času uzříte«. A jako svatý Jan slyšal radost andělskú v nebesiech, ani chválé Syna božieho, řkúce: »Al- leluja«, totížto: »Radujmy se, veselmy se a vzdajmy chválu Bohu«. V dnešní pak neděli cérkev svatá ponučuje nás k téjž chvále, abychom chválili Boha pro jeho svaté divy, co jest tohoto svatého času učinil: že jest za naše hřiechy umřel a vstal z mrtvých pro naše vykúpenie a vstúpil na nebesa, aby nám přihotoval věčné bydlo. Protož napomíná nás a řka na po- čátku dnešnie svaté mše: »Cantate Domino canticum novum, quia mira- bilia fecit« (»Zpievajte Bohu neb Pál73 a2 nu zpievanie nové, neb tě divy s vámi učinil«), zvlášče, že všechny věrné, jenž se biechu rozběhli v pohan- stvu, jako jiné ovce do ovčince ovec israhelských přivedl. Sequitur: »Ante conspectum gencium revelavit iusticiam suam«. »Nebo jest zjevil přede všiem lidem spravedlnost svú«, totížto svého Syna. Neb na dnešnie mši chválímy Boha o sjednání dvojeho lidu, takto řkúce: »Deus, qui fidelium mentes unius efficis voluntatis«, »Bože, jenž mysli svých věr- ných jedné činíš vuole, daj svému lidu to milovati, co přikazuješ, a to žá- dati, co slibuješ, aby mezi světa tohoto proměny naše srdce tam byly vbo- deny a vdovedeny, kdežto sú pravé radosti«. Tu prosbu učinil jeden svatý na smrtedlnéj posteli, a když jeho prosili, aby něco k utěšení složil na sko- nání těla svého, tehda, zved oči do nebes, i hleděl na nebesa; a když jeho otázali, co by tiem mienil, i ukázal vzhuoru a řekl jim, 73b1/ aby tu vždycsk ny měli své srdce, kdež jest věčná radost. Ale pohřiechu obecně móž někto řéci, každý s prorokem svatým: »In- fixus sum in limo profundi et non est substancia«, »Pohrúžen sem v hlubo- kosti země, neb není podstaty«, totížto krunfešta, jedno ten jest, Kristus 30 10 15 20 25 5 1 Dominica quarta] červeně — 2 Iniciálka není vyplněna — 26 kkp.: wzdychny — 2 Jaм 16, 5 MM. — 5 Jan 16, 16 — 7 Zl. 19, 1; 19, 3 n.; 19. 6 — 13 Ž. 93, 1 (dodnes Introitus při mši o 4. neděli po velikonocích, sr. Schallerův Řimský misál' str. 558) — 17 Ž. 98, 2 (rovněž dodnes v Introitu, sr. 1b.) — 19n. Dodnes modliſha po Introitu o 4. neděli po velikonocich (sr. ib.) — 23 n. Ž. 69, 3 — 27
Strana 28
DOMINICA QUARTA pravý; jakžto praví svatý David: »Na něhožto položí svój pravý základ, své srdce«, jeho slovu poslúchanie, nábožným srdcem jeho poslúchaje a pevně je naplnije. Abychom to mohli naplniti, utecmy se k jeho miléj matce, ať nám tu milost uprosí u svého milého Syna, pozdravmyž jejie svaté milosti 35 tiem slavným andělským pozdravením a řkúce: »Zdráva, Maria, milosti plná«. Sequitur thema. »Vado ad eum, qui me misit, et nemo interrogat me: Quo vadis?« »Jdu k němu, který mě poslal, a nižádný netieže mne, kam jdu«. Svatý Crysostomus vypravuje jeho odchod brzký k Otci a řka: »Ne- 40 otazujete mne, kam chci jíti, ano jest o73b2 byčej, že přietel, ješto má kte- rého druhého přietele věrného, kdy kam chce jíti na dalekú cestu, tu nejde bez otázanie a rozmluvenie milostivého. Ale náš milý Kristus, chtě na dalekú cestu do nebeského královstvie jíti, milostivé rozmluvenie učinil s) svými přátely apoštoly a řka jim: »Nižádný z vás netieže mě, kam já chci jíti«. Na tom svú velikú přiezen ukazuje, jakož svatý Jan svědčí a řka: »Vado parare vobis locum. Et si abiero et preparavero vobis locum, iterum venio et accipio vos ad me ipsum«. (»Jdu od vás hotovat vám miesta. Pójdu-li a učiním vám přiebytek, opět přídu a pojmu vás s sebú«). Neb jest řekl Niko- demovi skrze svatého Jana: »Nemo ascendit in celum (scilicet propria volun- tate), nisi qui descendit de celo, Filius hominis, qui est in celo«. (»Nižádný nemóž na nebe vstúpiti svú mocí, jedno Syn boží, jenž jest s nebe sstúpil«). Protož jsú jeho apoštolé netázali o jeho vstúpení, neb jest bylo z 74 a1 jevno, když jim byl Kristus řekl ve čtení, jakož svatý Jan pověděl a řka: »Quo ego vado, vos non potestis venire«. (»Kam já jdu, vy tam nemóžete přijíti«). Tu jim nemluví o svém vstúpení, ješto měli očima viděti, ale o cestě, ješto měl na smrt jíti. Inhed ho svatý Petr otázal: »Pane, kam jdeš?« Tam sú jeho tázali: »Kam chceš jíti?«, že sú věděli, že po něm nemohú jíti na smrt. Ale jako dnes ve čtení pokládá, že ho netázali usty, ale očima jeho chtěli viděti a provoditi do nebes. Neb jest Hospodin věděl, že ješče nemají Utě- šitele vnitřnieho a rozumu duchovnieho. Protož sú netázali jeho, kam by chtěl jíti. Sequitur: »Sed quia hec locutus sum vobis, tristicia implebit (!) cor vest- rum«. »Protož ste mne netázali a mluvil sem s vámi, smutek naplní vaše srdce«, abyšte v bázni velikéj byli jako němí, nemohúce mne tázati, kam jdu. Skrze to mluvenie nebo řeč, že [74a2] s nimi mluvil, a řka k nim: »Ni- žádný mne netieže, kam chci jíti«, ukazuje Syn boží apoštolóm svú velikú 45 50 55 60 65 36 Sequitur thema] červeně — 37 Iniciálka V není vyplněna — 43 (s) není v rkpise napsáno — 31 Spr. podle Tobiáše 4, 2 — 35 Luk. 1, 28 — 37 Jan 16, 5 — 39 Chrysostomus; ast omyl (ulat, autor neni jmenováh) — 45 Jan 14, 3 — 49 Jan 3, 13 — 53 Jan 13, 33 — 56 Jan 13, 36 — 62 Jan 16, 6 n. — 28
DOMINICA QUARTA pravý; jakžto praví svatý David: »Na něhožto položí svój pravý základ, své srdce«, jeho slovu poslúchanie, nábožným srdcem jeho poslúchaje a pevně je naplnije. Abychom to mohli naplniti, utecmy se k jeho miléj matce, ať nám tu milost uprosí u svého milého Syna, pozdravmyž jejie svaté milosti 35 tiem slavným andělským pozdravením a řkúce: »Zdráva, Maria, milosti plná«. Sequitur thema. »Vado ad eum, qui me misit, et nemo interrogat me: Quo vadis?« »Jdu k němu, který mě poslal, a nižádný netieže mne, kam jdu«. Svatý Crysostomus vypravuje jeho odchod brzký k Otci a řka: »Ne- 40 otazujete mne, kam chci jíti, ano jest o73b2 byčej, že přietel, ješto má kte- rého druhého přietele věrného, kdy kam chce jíti na dalekú cestu, tu nejde bez otázanie a rozmluvenie milostivého. Ale náš milý Kristus, chtě na dalekú cestu do nebeského královstvie jíti, milostivé rozmluvenie učinil s) svými přátely apoštoly a řka jim: »Nižádný z vás netieže mě, kam já chci jíti«. Na tom svú velikú přiezen ukazuje, jakož svatý Jan svědčí a řka: »Vado parare vobis locum. Et si abiero et preparavero vobis locum, iterum venio et accipio vos ad me ipsum«. (»Jdu od vás hotovat vám miesta. Pójdu-li a učiním vám přiebytek, opět přídu a pojmu vás s sebú«). Neb jest řekl Niko- demovi skrze svatého Jana: »Nemo ascendit in celum (scilicet propria volun- tate), nisi qui descendit de celo, Filius hominis, qui est in celo«. (»Nižádný nemóž na nebe vstúpiti svú mocí, jedno Syn boží, jenž jest s nebe sstúpil«). Protož jsú jeho apoštolé netázali o jeho vstúpení, neb jest bylo z 74 a1 jevno, když jim byl Kristus řekl ve čtení, jakož svatý Jan pověděl a řka: »Quo ego vado, vos non potestis venire«. (»Kam já jdu, vy tam nemóžete přijíti«). Tu jim nemluví o svém vstúpení, ješto měli očima viděti, ale o cestě, ješto měl na smrt jíti. Inhed ho svatý Petr otázal: »Pane, kam jdeš?« Tam sú jeho tázali: »Kam chceš jíti?«, že sú věděli, že po něm nemohú jíti na smrt. Ale jako dnes ve čtení pokládá, že ho netázali usty, ale očima jeho chtěli viděti a provoditi do nebes. Neb jest Hospodin věděl, že ješče nemají Utě- šitele vnitřnieho a rozumu duchovnieho. Protož sú netázali jeho, kam by chtěl jíti. Sequitur: »Sed quia hec locutus sum vobis, tristicia implebit (!) cor vest- rum«. »Protož ste mne netázali a mluvil sem s vámi, smutek naplní vaše srdce«, abyšte v bázni velikéj byli jako němí, nemohúce mne tázati, kam jdu. Skrze to mluvenie nebo řeč, že [74a2] s nimi mluvil, a řka k nim: »Ni- žádný mne netieže, kam chci jíti«, ukazuje Syn boží apoštolóm svú velikú 45 50 55 60 65 36 Sequitur thema] červeně — 37 Iniciálka V není vyplněna — 43 (s) není v rkpise napsáno — 31 Spr. podle Tobiáše 4, 2 — 35 Luk. 1, 28 — 37 Jan 16, 5 — 39 Chrysostomus; ast omyl (ulat, autor neni jmenováh) — 45 Jan 14, 3 — 49 Jan 3, 13 — 53 Jan 13, 33 — 56 Jan 13, 36 — 62 Jan 16, 6 n. — 28
Strana 29
DOMINICA QUARTA dobrotu, jakožto ukazuje přietel přieteli svému, když chce na dalekú cestu jíti. Prvú dobrotu ukazuje, že svého přietele poručí, komuž najlépe doufá, aby o něm práci měl. Druhé slibuje jim dobré noviny a dobrý koláč, neb ně- který dar chtě jim poslati. Takéž milý Syn boží učinil svým apoštolóm: Naj- prvé poručil je věrnému přieteli, Bohu všemohúciemu, a řka: »Pater iuste et sancte, serva eos in nomine tuo«, »Otče svatý a spravedlivý, chovaj je v tvé jmě. Dokud sem s nimi byl, dotud sem jich choval«. Druhé slíbil jim svój brzký příchod, jakož ste slyšali v siž neděli: »Modicum, et non vide- bitis me, et iterum etc. Vos quidem nunc tristiciam habetis«, »Zajisté vy smutek budete mieti, a smutek váš obrátí se v radost«. To ť jest brzké obrá- cenie, jedno třetí den, kdyžto z mrtvých vstal, 74b' z dalekéj cesty! Nebo byl na dalekéj cestě, na svatém kříži, a tu, pustiv duši svú, božskú mocí vstú- pil do pekla i vyvedl všechny duše a třetí den z mrtvých vstal. Vidíš, kak se je brzo vrátil z dalekéj cesty! Třetie slíbil jim dobré noviny poslati, aby tiem veseli byli jeho přietelé. Zajisté dobré jim noviny poslal a dobré koláče. Které? Ducha svatého — to ť jest dobrý host a dobrý koláč! K komu ť ten zavítá, nikdy ť nemóž býti smuten. To ť jest milý Syn boží učinil svým apoštolóm, když jim řekl: »Expedit vobis, ut ego vadam«, »Potřebie jest, abych šel«. Jako by řekl: »Smutni ste mým odchodem, ale s právem máte býti veseli, a byšte pak tisícekrát se smútili, musiece slyšeti to, že ť musie (!) od vás jíti!«. Proto sú apoštolé byli smutni, že slyšeli jeho odchod; ale by byli věděli, že po jeho vstúpení budú mieti Ducha svatého za utěšitele, byli by tiem radostni. Protož 74b2] jim řekl Syn boží: »Si non abiero, Paraclitus non veniet ad vos«, »Neodejdu-li, Utěšitel nepříde k vám«. Jako by řekl: »Nevyvržete-li všie radosti tohoto světa z svých srdec a budete živi podlé žádosti tělestnéj, nebudete moci pri- jíti k rozumu duchovniemu, kterýžto rozum duchovní dáván bývá Duchem svatým«. V tomto slovu mámy znamenati, kteří chtie od Boha utěšenie a obra- dovánie svatého Ducha jmieti, tohoto světa veselé nemají hledati, ale shře- šenie viece mají plakati, jakož svatý Matěj praví: »Beati, qui lugent, quo- niam ipsi consolabuntur«. (»Blahoslavení všechni, kteříž pláčí na tomto světě, nebo oni budú utěšenie božie neb božské mieti«), že ť nebude dáno, ktož má jiné utěšenie, totížto tohoto světa. Tuto móž otázanie býti na to slovo: »Expedit vobis, ut ego vadam. Si enim non abiero...«, »Potřebie jest, abych šel. Pakli nepuojdu (totížto ne- vstúpím na nebesa), svatého Ducha vám nepošli«. Mohl by [75a1 někto řéci: »Když Buoh všemohúcí, mohl jest dáti Ducha svatého před svým umuče- ním!« K tomu odpoviedám, že jest mohl z své plné moci dáti, ale nebylo jest podobno; to proto, že sú ješče apoštolé nebyli zpósobeni k tomu daru, jako svatý Jan praví v svém čtení: »Spiritus nondum erat datus, quia nondum 75 80 85 90 95 100 70 105 73 Psáno: totud — 71 Jan 17. 11 n. 74 Jan 16, 16 a 22 — 84 Jan 16, 7 — 90 Jan 16, 7 — 97 Mat. 5, 4 — 107 Jan 7, 39 — 29
DOMINICA QUARTA dobrotu, jakožto ukazuje přietel přieteli svému, když chce na dalekú cestu jíti. Prvú dobrotu ukazuje, že svého přietele poručí, komuž najlépe doufá, aby o něm práci měl. Druhé slibuje jim dobré noviny a dobrý koláč, neb ně- který dar chtě jim poslati. Takéž milý Syn boží učinil svým apoštolóm: Naj- prvé poručil je věrnému přieteli, Bohu všemohúciemu, a řka: »Pater iuste et sancte, serva eos in nomine tuo«, »Otče svatý a spravedlivý, chovaj je v tvé jmě. Dokud sem s nimi byl, dotud sem jich choval«. Druhé slíbil jim svój brzký příchod, jakož ste slyšali v siž neděli: »Modicum, et non vide- bitis me, et iterum etc. Vos quidem nunc tristiciam habetis«, »Zajisté vy smutek budete mieti, a smutek váš obrátí se v radost«. To ť jest brzké obrá- cenie, jedno třetí den, kdyžto z mrtvých vstal, 74b' z dalekéj cesty! Nebo byl na dalekéj cestě, na svatém kříži, a tu, pustiv duši svú, božskú mocí vstú- pil do pekla i vyvedl všechny duše a třetí den z mrtvých vstal. Vidíš, kak se je brzo vrátil z dalekéj cesty! Třetie slíbil jim dobré noviny poslati, aby tiem veseli byli jeho přietelé. Zajisté dobré jim noviny poslal a dobré koláče. Které? Ducha svatého — to ť jest dobrý host a dobrý koláč! K komu ť ten zavítá, nikdy ť nemóž býti smuten. To ť jest milý Syn boží učinil svým apoštolóm, když jim řekl: »Expedit vobis, ut ego vadam«, »Potřebie jest, abych šel«. Jako by řekl: »Smutni ste mým odchodem, ale s právem máte býti veseli, a byšte pak tisícekrát se smútili, musiece slyšeti to, že ť musie (!) od vás jíti!«. Proto sú apoštolé byli smutni, že slyšeli jeho odchod; ale by byli věděli, že po jeho vstúpení budú mieti Ducha svatého za utěšitele, byli by tiem radostni. Protož 74b2] jim řekl Syn boží: »Si non abiero, Paraclitus non veniet ad vos«, »Neodejdu-li, Utěšitel nepříde k vám«. Jako by řekl: »Nevyvržete-li všie radosti tohoto světa z svých srdec a budete živi podlé žádosti tělestnéj, nebudete moci pri- jíti k rozumu duchovniemu, kterýžto rozum duchovní dáván bývá Duchem svatým«. V tomto slovu mámy znamenati, kteří chtie od Boha utěšenie a obra- dovánie svatého Ducha jmieti, tohoto světa veselé nemají hledati, ale shře- šenie viece mají plakati, jakož svatý Matěj praví: »Beati, qui lugent, quo- niam ipsi consolabuntur«. (»Blahoslavení všechni, kteříž pláčí na tomto světě, nebo oni budú utěšenie božie neb božské mieti«), že ť nebude dáno, ktož má jiné utěšenie, totížto tohoto světa. Tuto móž otázanie býti na to slovo: »Expedit vobis, ut ego vadam. Si enim non abiero...«, »Potřebie jest, abych šel. Pakli nepuojdu (totížto ne- vstúpím na nebesa), svatého Ducha vám nepošli«. Mohl by [75a1 někto řéci: »Když Buoh všemohúcí, mohl jest dáti Ducha svatého před svým umuče- ním!« K tomu odpoviedám, že jest mohl z své plné moci dáti, ale nebylo jest podobno; to proto, že sú ješče apoštolé nebyli zpósobeni k tomu daru, jako svatý Jan praví v svém čtení: »Spiritus nondum erat datus, quia nondum 75 80 85 90 95 100 70 105 73 Psáno: totud — 71 Jan 17. 11 n. 74 Jan 16, 16 a 22 — 84 Jan 16, 7 — 90 Jan 16, 7 — 97 Mat. 5, 4 — 107 Jan 7, 39 — 29
Strana 30
DOMINICA QUARTA 120 125 130 135 140 erat Christus glorificatus«, že svatý Duch ješče nebyl dán, nebo ješče Kristus nebyl oslaven. Mohl by dáti v člověčenství před umučením jelikož člověk, ale muselo božstvie býti ukázáno jeho vstúpením na nebesa a slaveno, aby byl jeden Buoh s Otcem v jednotě, a tak by mohl dáti Ducha svatého. Druhé nebylo podobno dáti před božím umučením proto, že učedlníci, ješto měli býti schrána Ducha svatého, nebyli smieřeni s Bohem před božím umučením (— nemni toho smieřenie v hněvu, ale že ješče nebyli poznali pravé jeho 115 božstvie —). Protož ť jest nebylo podobno dáti svatého Ducha před bo 75 a2 žím umu- čením, neb učedlníci, s Bohem tělestně přebývajíce, nemohli duchovním roz- umem mysli svéj zvésti k nebeskému králevství, že ješče podlé tělesenstvie byli živi. Protož nebylo podobno jim přijieti Ducha svatého před jeho umu- čením, nebo Duch svatý jest duchovnie láska a milost. Protož apoštolé měli se připravovati duchovní láskú a milostí ku přijetí svatého Ducha. Ale ta příprava, to zpósobenie stalo se jest tehda, kdyžto Syn boží svým tělem tě- lestně vstúpil jest na nebesa; tehda srdce jich tepruv byla zažžena duchovní milostí, majíce radost k nebeskému přiebytku. Protož jest nebylo podobno dáti Ducha svatého před svým umučením, ale po vstúpení, nebo sú podlé tělesenstvie byli živi; ale když duchovně — totížto nebeským přiebytkem — byli zažženi, inhed svatý Duch sobě přiebytek připravuje. Jakož praví svatý Augustin: »Si alimenta terrena(!), quibus vos alui, non subtraxero, solidum [75b1 cibum non esurietis, capaces spiritus non exritis«, »Neutrhnu-li vám zemských krmí, jimižto sem vy krmil, nebudete žádati nebeské krmě, a ne- budete-li lačni tělestně, nebudete moci přijieti krmě duchovnie«. Rozum jest tento všie řeči téjto, že před božím umučením nebyl dán apoštolóm svatý Duch, neb ješče podlé tělesenstvie přebývali sú s Bohem, ale po jeho umu- čení a po jeho vstúpení. Sequitur: »Cum autem venerit ille, arguet mundum de iusticia et iudicio«. (»Když příde ten, bude tresktati svět z hřiechu, z spravedlnosti a z súdu«). Spravedlnosti, ješto nemají, a z súdu, jehož se nebojie. Quereret aliquis de isto verbo Christi: »Et cum venerit ille, arguet mundum«; ibi videretur, quod Christus non argueret mundum. Quod est falsum. Mohl by někto otázati tuto a řka: »Když příde ten, bude tresktati svět, tehda jest Kristus netresk- tal, jedno svatý Duch«. To jest křivda; tresktal jest Kristus, tresktal jest i svatý Duch. To prvé 75b2] dovodím, že jest tresktal Kristus svět z hřiechu, když jest řekl: »Si non venissem et locutus eis non fuissem, peccatum non haberent« (»Bych byl nepřišel a nemluvil jim, hřiechu by neměli«). Druhé Kristus svět tresktal z spravedlnosti, kdyžto řekl: »Pater iuste, mundus te non cognovit, ego te cognovi« (»Otče, právě (!) svět tebe nepoznal, ale já sem tě poznal«). Třetie tresktal z súdu, kdyžto řekl: »Ite in ignem eternum«, 110 145 129 Rkpis: emitis (!) — 137 Spravedlnosti] čti: Z spravedlnosti — 128 Augustinus. In Ioannis evang. tract. &CIV. 4. (ML 35 c. 1869): Si alimenta tenera... — 135 Jan 16. 8 — 142 nn. Podle Augustina, In Ioannis evang. tract. XCV. 1. (ML 35 c. 1870) — 143 Jan 15, 22 — 145 Jan 17, 25 — 147 Mat. 25, 41 — 30
DOMINICA QUARTA 120 125 130 135 140 erat Christus glorificatus«, že svatý Duch ješče nebyl dán, nebo ješče Kristus nebyl oslaven. Mohl by dáti v člověčenství před umučením jelikož člověk, ale muselo božstvie býti ukázáno jeho vstúpením na nebesa a slaveno, aby byl jeden Buoh s Otcem v jednotě, a tak by mohl dáti Ducha svatého. Druhé nebylo podobno dáti před božím umučením proto, že učedlníci, ješto měli býti schrána Ducha svatého, nebyli smieřeni s Bohem před božím umučením (— nemni toho smieřenie v hněvu, ale že ješče nebyli poznali pravé jeho 115 božstvie —). Protož ť jest nebylo podobno dáti svatého Ducha před bo 75 a2 žím umu- čením, neb učedlníci, s Bohem tělestně přebývajíce, nemohli duchovním roz- umem mysli svéj zvésti k nebeskému králevství, že ješče podlé tělesenstvie byli živi. Protož nebylo podobno jim přijieti Ducha svatého před jeho umu- čením, nebo Duch svatý jest duchovnie láska a milost. Protož apoštolé měli se připravovati duchovní láskú a milostí ku přijetí svatého Ducha. Ale ta příprava, to zpósobenie stalo se jest tehda, kdyžto Syn boží svým tělem tě- lestně vstúpil jest na nebesa; tehda srdce jich tepruv byla zažžena duchovní milostí, majíce radost k nebeskému přiebytku. Protož jest nebylo podobno dáti Ducha svatého před svým umučením, ale po vstúpení, nebo sú podlé tělesenstvie byli živi; ale když duchovně — totížto nebeským přiebytkem — byli zažženi, inhed svatý Duch sobě přiebytek připravuje. Jakož praví svatý Augustin: »Si alimenta terrena(!), quibus vos alui, non subtraxero, solidum [75b1 cibum non esurietis, capaces spiritus non exritis«, »Neutrhnu-li vám zemských krmí, jimižto sem vy krmil, nebudete žádati nebeské krmě, a ne- budete-li lačni tělestně, nebudete moci přijieti krmě duchovnie«. Rozum jest tento všie řeči téjto, že před božím umučením nebyl dán apoštolóm svatý Duch, neb ješče podlé tělesenstvie přebývali sú s Bohem, ale po jeho umu- čení a po jeho vstúpení. Sequitur: »Cum autem venerit ille, arguet mundum de iusticia et iudicio«. (»Když příde ten, bude tresktati svět z hřiechu, z spravedlnosti a z súdu«). Spravedlnosti, ješto nemají, a z súdu, jehož se nebojie. Quereret aliquis de isto verbo Christi: »Et cum venerit ille, arguet mundum«; ibi videretur, quod Christus non argueret mundum. Quod est falsum. Mohl by někto otázati tuto a řka: »Když příde ten, bude tresktati svět, tehda jest Kristus netresk- tal, jedno svatý Duch«. To jest křivda; tresktal jest Kristus, tresktal jest i svatý Duch. To prvé 75b2] dovodím, že jest tresktal Kristus svět z hřiechu, když jest řekl: »Si non venissem et locutus eis non fuissem, peccatum non haberent« (»Bych byl nepřišel a nemluvil jim, hřiechu by neměli«). Druhé Kristus svět tresktal z spravedlnosti, kdyžto řekl: »Pater iuste, mundus te non cognovit, ego te cognovi« (»Otče, právě (!) svět tebe nepoznal, ale já sem tě poznal«). Třetie tresktal z súdu, kdyžto řekl: »Ite in ignem eternum«, 110 145 129 Rkpis: emitis (!) — 137 Spravedlnosti] čti: Z spravedlnosti — 128 Augustinus. In Ioannis evang. tract. &CIV. 4. (ML 35 c. 1869): Si alimenta tenera... — 135 Jan 16. 8 — 142 nn. Podle Augustina, In Ioannis evang. tract. XCV. 1. (ML 35 c. 1870) — 143 Jan 15, 22 — 145 Jan 17, 25 — 147 Mat. 25, 41 — 30
Strana 31
DOMINICA QUARTA »Jděte na věčný súd u věčný oheň!« Svatý Augustin k tomu se přimlúvá, že svatý Duch také treskce, takto vykládaje, že jsú nerozdielní skutkové neb činy svaté Trojice: Treskce-li Kristus, treskce i svatý Duch; ale svatý Duch treskce tiem účinkem, že dává naučenie a moc apoštolóm a svatým lidem, aby mohli tresktati a nebáli se tresktati. Svatý Crysostomus (!) vypravuje dále to otázanie, takto řka: »Zdali Kristus jedno židovský lid tresktal? tehdy jest netresktal [76a1] všeho světa!« Ale svatý Duch, jenž byl rozeslán mezi učedlníky, tresktal jest všecken svět. Protož, kohož treskce Kristus, treskce i svatý Duch, jako svatý Pavel die: An experimentum eius queritis, qui loquitur et in me, Christus? (Zdali jeho dolíčenie hledáte na mně?). Ale řekl: Tento (totíž svatý Duch) zažže milost svú v jich srdciech, aby, složiece všichnu bázen, jměli svobodenstvie tresktati lidi«. To ť jest na apoštoly mienil a na všecky kazatele, aby mohli a směli tresktati hřiešné lidi všechny spolkem, i nemocné, chudé, aby všem pravdu mluvili, ničs neostavujíce po sobě, i králóm i kniežatóm, pká nóm i rytie- řóm, měščanóm, sedlákóm i všemu světu příkladem a přikázaním božím a jeho Utěšitelem, svatým Duchem; jako jest řekl apoštolóm: »Euntes in mundum universum, predicate evangelium omni creature«, »Jděte po všem světu a kažte pravdu všemu stvoření a treskcete je z jich nevěry«. Neb, když Král nebeský byl zde na tomto světě, 176a2 tu jest kázal slovo Otce všemo- húcího, aby vóli Otce svého nebeského v tom naplnil. Tu Židé sú — protiv- níci jeho — nechtěli jemu věřiti, dokovadž by jim některých činóv neukázal, ač jim již které divy ukázal jako milostivý jejich otec; ale inhed sú tomu věřili řkúce: »Ale Belzebubovú mocí, ale toho světa kniežetem (točížto diáblem) to činí!« Protož svatý Duch mohl dobře tresktati je z nevěry, že sú nevěřili. Mohl by někto z vás řéci: »Milý kněže, já věřím, že jest Syn boží umu- čený«. Dobře s' řekl; ač té viery dobrými skutky potvrzuješ, tehdy dobře věříš. Pravi tobě, že črté věřie, avšak pro to v pekle jsú. Ale daj to milý Syn boží, abychom všichni měli jednostajnú vieru s dobrými skutky, abychom z nevěry nebyli súzeni! Sequitur: »Quia princeps mundi huius iam iudicatus est« »Nebo knieže 180 tohoto světa již jest súzen«, totížto diábel kraluje nad sv tskými i nad du- chovními, jichžto jest knieže ne po stvoření, 176b1] ale po přelščení, neb hledá přelstiti a oklamati; ten jest již odsúzen se všemi těmi, ktož jemu slúžie, ti všichni budú s ním súzeni. Protož jest již velmi mdlý, neb jest již odsúzen. Chceš-li, móžeš jeho snadně přemoci; a jistě nemóž nižádný vymluviti se 185 z pokušenie, by ho nemohl přemoci. Z toho súdu svět tento, totížto lid svět- 155 160 165 170 175 150 163 In marg. (pův. písařem) namalována »ručka« — Rkpis: ponom (!) — 172 Rkp.: berzebubowu — 176 In marg. (pův. rukou): Nota — 149 Angustinus ib. ( m fract. 95); lak cituje Catena na Jana (p. 589 s.) — 154 Crysostomus; spr. Augustin I. c. (ML 35 c. 1870 s.) (citováno i u Catena ib.) — 158 2. Kor. 13, 3 — 165 Marek 16, 15 — 172 Mat. 12, 24; Marek 3, 22; Luk. 11, 15 — 177 Sr. Jakub 2, 19 — 180 Jan 16, 11 — 4 — Postilla studentská. 31
DOMINICA QUARTA »Jděte na věčný súd u věčný oheň!« Svatý Augustin k tomu se přimlúvá, že svatý Duch také treskce, takto vykládaje, že jsú nerozdielní skutkové neb činy svaté Trojice: Treskce-li Kristus, treskce i svatý Duch; ale svatý Duch treskce tiem účinkem, že dává naučenie a moc apoštolóm a svatým lidem, aby mohli tresktati a nebáli se tresktati. Svatý Crysostomus (!) vypravuje dále to otázanie, takto řka: »Zdali Kristus jedno židovský lid tresktal? tehdy jest netresktal [76a1] všeho světa!« Ale svatý Duch, jenž byl rozeslán mezi učedlníky, tresktal jest všecken svět. Protož, kohož treskce Kristus, treskce i svatý Duch, jako svatý Pavel die: An experimentum eius queritis, qui loquitur et in me, Christus? (Zdali jeho dolíčenie hledáte na mně?). Ale řekl: Tento (totíž svatý Duch) zažže milost svú v jich srdciech, aby, složiece všichnu bázen, jměli svobodenstvie tresktati lidi«. To ť jest na apoštoly mienil a na všecky kazatele, aby mohli a směli tresktati hřiešné lidi všechny spolkem, i nemocné, chudé, aby všem pravdu mluvili, ničs neostavujíce po sobě, i králóm i kniežatóm, pká nóm i rytie- řóm, měščanóm, sedlákóm i všemu světu příkladem a přikázaním božím a jeho Utěšitelem, svatým Duchem; jako jest řekl apoštolóm: »Euntes in mundum universum, predicate evangelium omni creature«, »Jděte po všem světu a kažte pravdu všemu stvoření a treskcete je z jich nevěry«. Neb, když Král nebeský byl zde na tomto světě, 176a2 tu jest kázal slovo Otce všemo- húcího, aby vóli Otce svého nebeského v tom naplnil. Tu Židé sú — protiv- níci jeho — nechtěli jemu věřiti, dokovadž by jim některých činóv neukázal, ač jim již které divy ukázal jako milostivý jejich otec; ale inhed sú tomu věřili řkúce: »Ale Belzebubovú mocí, ale toho světa kniežetem (točížto diáblem) to činí!« Protož svatý Duch mohl dobře tresktati je z nevěry, že sú nevěřili. Mohl by někto z vás řéci: »Milý kněže, já věřím, že jest Syn boží umu- čený«. Dobře s' řekl; ač té viery dobrými skutky potvrzuješ, tehdy dobře věříš. Pravi tobě, že črté věřie, avšak pro to v pekle jsú. Ale daj to milý Syn boží, abychom všichni měli jednostajnú vieru s dobrými skutky, abychom z nevěry nebyli súzeni! Sequitur: »Quia princeps mundi huius iam iudicatus est« »Nebo knieže 180 tohoto světa již jest súzen«, totížto diábel kraluje nad sv tskými i nad du- chovními, jichžto jest knieže ne po stvoření, 176b1] ale po přelščení, neb hledá přelstiti a oklamati; ten jest již odsúzen se všemi těmi, ktož jemu slúžie, ti všichni budú s ním súzeni. Protož jest již velmi mdlý, neb jest již odsúzen. Chceš-li, móžeš jeho snadně přemoci; a jistě nemóž nižádný vymluviti se 185 z pokušenie, by ho nemohl přemoci. Z toho súdu svět tento, totížto lid svět- 155 160 165 170 175 150 163 In marg. (pův. písařem) namalována »ručka« — Rkpis: ponom (!) — 172 Rkp.: berzebubowu — 176 In marg. (pův. rukou): Nota — 149 Angustinus ib. ( m fract. 95); lak cituje Catena na Jana (p. 589 s.) — 154 Crysostomus; spr. Augustin I. c. (ML 35 c. 1870 s.) (citováno i u Catena ib.) — 158 2. Kor. 13, 3 — 165 Marek 16, 15 — 172 Mat. 12, 24; Marek 3, 22; Luk. 11, 15 — 177 Sr. Jakub 2, 19 — 180 Jan 16, 11 — 4 — Postilla studentská. 31
Strana 32
DOMINICA QUARTA 190 195 200 205 210 215 220 ský, bude súzen, že následuje pyšné kněze a zlé tohoto světa. Hic querit de illo verbo de iudicio. Tuto móž býti otázanie na to slovo, že má svět tresktán býti z súdu: »Proto-li pak má svět tento tresktán býti z súdu, že již dávno knieže tohoto světa, točížto diábel, ješto jest knieže všech pyšných, ješto jest súzen pro pýchu, když jest s nebe strčen na věčný súd v peklo, také-li svět má súzen býti? Však když pro svú vinu má odsúzen býti, a jeden pro druhého má súzen býti?« K tomu odpoviedám takto podlé svatého Augustina řeči: »Tanto magis est arguendus, si non facit bonum, quando (!) adversarius in 76 b2 pediens bonum est debilior«, »Tiem viece má tresktán býti každý, kto nečiní dobře, čím protivník překážeje dobré jest mdlý«. Ale diábel jest umdlen boží mocí; protož nebude svět pro diábla sú- zen, než sám pro se, totíž každý pro svú vinu na světě bude súzen. Puojde-li po pokorném Kristu, nebude súzen k zatracení; pakli puojde po pyšném kniežeti tohoto světa (točíž po diáblu), bude súzen na věčné zatracenie. Pro- tož máte všechni pokorni býti, abyšte nebyli súzeni s světem tiemto pyšným, ješto jest velmi krátký. Jakož praví svatý Pavel: »Nostra conversacio est in celis«, »Náš přiebytek jest v nebesích«. Nečiňmyž sobě na tomto světě věčných přiebytkóv, pyšných, rozkošných, abychom nebyli súzeni s ním, jakož ste slyšali, že bude súditi svatý Duch z spravedlnosti, z hřiechu a z súdu. Sequitur: »Adhuc multa habeo vobis dicere, sed non potestis modo por- tare«, »Ješče bych vám měl mnoho pověděti, 77a1/ ale nemóžete nynie snésti« pro vaše nedokonánie nebo pro vaši sprostnost a toho pověděnie tvrdost, nebo nemóžete popásti toho. Abyšte věděli, že ten, kto chce učiti jiné, má opatřiti snažnost poslúchajících a podlé té snažnosti má je učiti nebo sám od sebe anebo po jiném. Nebo učedlníci nebyli snažni chvátiti božích slov, nebo ješče nebyli osvieceni světlem, svatého Ducha posláním. Proto slibuje jim svatého Ducha poslati, aby je naučil; nebo ne všem móž býti zjevno tajemstvie, neb malým jest jiné pověděti, a velikým jiné. Tuto jest otázanie :» Co jest) to, ješto by apoštolé nemohli snésti, a co jest jim Kristus nepověděl?« Praví svatý Augustin, quod stultum est querere, que fuerunt i(s ta, que non dixit, že jest bláznivá věc tázati, která by to věc byla, ješto by Kristus nechtěl pověděti (mámy rozuměti, co ť by Buoh pověděl co skrzy tě, ale zjevně). Ale že jiného učenie a jiného [77 a2] krmenie potřebují malí, a jiného učenie velicí a dokonalí. Malí majír menším učením učeni býti, aby spieše mohli dojíti k většiemu rozumu. Jako by řekl: »Slušie dobrým menšie divy činiti než zlým, neb se dobří snadně obrátie k Bohu malým ká- zaním a malým tresktáním«. Jako ona pohanka dobrá a ustavičná, koliko- krát byla uhaněna — an ji nazývá pohankú, Samaritánkú a psem — však jest nikdiež neostala prositi za svú dcerku, takto řkúci: »Nam et catelli edunt 225 215 (Co jest) rkp. vyn., doplňuje vydavatel; v lat, rkpise (172a): Hic posset queri, que essent ista, que discipuli non possent portare et que Christus non dixit — 217 ista] rkp.: ita — 219 Rkp.: ſkrtye (!) — 220 (Malí mají) tak opravuje text vydavatel m. rukopisného: Malym byty — 194 Augustin (?) — 202 Filip. 3, 20 — 206 Jan 16, 12 — 216 Augustinus (tract. 97]; tak cituje Catena na Jana p. 591 (spr. tract. XCVI in Ioannis evang., ML 35 c. 1874 s.)— 225 Mat. 15, 27.— 32
DOMINICA QUARTA 190 195 200 205 210 215 220 ský, bude súzen, že následuje pyšné kněze a zlé tohoto světa. Hic querit de illo verbo de iudicio. Tuto móž býti otázanie na to slovo, že má svět tresktán býti z súdu: »Proto-li pak má svět tento tresktán býti z súdu, že již dávno knieže tohoto světa, točížto diábel, ješto jest knieže všech pyšných, ješto jest súzen pro pýchu, když jest s nebe strčen na věčný súd v peklo, také-li svět má súzen býti? Však když pro svú vinu má odsúzen býti, a jeden pro druhého má súzen býti?« K tomu odpoviedám takto podlé svatého Augustina řeči: »Tanto magis est arguendus, si non facit bonum, quando (!) adversarius in 76 b2 pediens bonum est debilior«, »Tiem viece má tresktán býti každý, kto nečiní dobře, čím protivník překážeje dobré jest mdlý«. Ale diábel jest umdlen boží mocí; protož nebude svět pro diábla sú- zen, než sám pro se, totíž každý pro svú vinu na světě bude súzen. Puojde-li po pokorném Kristu, nebude súzen k zatracení; pakli puojde po pyšném kniežeti tohoto světa (točíž po diáblu), bude súzen na věčné zatracenie. Pro- tož máte všechni pokorni býti, abyšte nebyli súzeni s světem tiemto pyšným, ješto jest velmi krátký. Jakož praví svatý Pavel: »Nostra conversacio est in celis«, »Náš přiebytek jest v nebesích«. Nečiňmyž sobě na tomto světě věčných přiebytkóv, pyšných, rozkošných, abychom nebyli súzeni s ním, jakož ste slyšali, že bude súditi svatý Duch z spravedlnosti, z hřiechu a z súdu. Sequitur: »Adhuc multa habeo vobis dicere, sed non potestis modo por- tare«, »Ješče bych vám měl mnoho pověděti, 77a1/ ale nemóžete nynie snésti« pro vaše nedokonánie nebo pro vaši sprostnost a toho pověděnie tvrdost, nebo nemóžete popásti toho. Abyšte věděli, že ten, kto chce učiti jiné, má opatřiti snažnost poslúchajících a podlé té snažnosti má je učiti nebo sám od sebe anebo po jiném. Nebo učedlníci nebyli snažni chvátiti božích slov, nebo ješče nebyli osvieceni světlem, svatého Ducha posláním. Proto slibuje jim svatého Ducha poslati, aby je naučil; nebo ne všem móž býti zjevno tajemstvie, neb malým jest jiné pověděti, a velikým jiné. Tuto jest otázanie :» Co jest) to, ješto by apoštolé nemohli snésti, a co jest jim Kristus nepověděl?« Praví svatý Augustin, quod stultum est querere, que fuerunt i(s ta, que non dixit, že jest bláznivá věc tázati, která by to věc byla, ješto by Kristus nechtěl pověděti (mámy rozuměti, co ť by Buoh pověděl co skrzy tě, ale zjevně). Ale že jiného učenie a jiného [77 a2] krmenie potřebují malí, a jiného učenie velicí a dokonalí. Malí majír menším učením učeni býti, aby spieše mohli dojíti k většiemu rozumu. Jako by řekl: »Slušie dobrým menšie divy činiti než zlým, neb se dobří snadně obrátie k Bohu malým ká- zaním a malým tresktáním«. Jako ona pohanka dobrá a ustavičná, koliko- krát byla uhaněna — an ji nazývá pohankú, Samaritánkú a psem — však jest nikdiež neostala prositi za svú dcerku, takto řkúci: »Nam et catelli edunt 225 215 (Co jest) rkp. vyn., doplňuje vydavatel; v lat, rkpise (172a): Hic posset queri, que essent ista, que discipuli non possent portare et que Christus non dixit — 217 ista] rkp.: ita — 219 Rkp.: ſkrtye (!) — 220 (Malí mají) tak opravuje text vydavatel m. rukopisného: Malym byty — 194 Augustin (?) — 202 Filip. 3, 20 — 206 Jan 16, 12 — 216 Augustinus (tract. 97]; tak cituje Catena na Jana p. 591 (spr. tract. XCVI in Ioannis evang., ML 35 c. 1874 s.)— 225 Mat. 15, 27.— 32
Strana 33
DOMINICA QUARTA de micis, que cadunt de mensa dominorum suorum«, »Milý pane, ono psí- kové jedie a požívají střed, ješto padají s stolóv panských«. Jako by řekla: »Netoliko žádám velikých chlebóv neb pecnóv (totížto velikých divóv), ale malých střiedek (totížto malých divóv), ješto padají s stolóv panských (to- tížto ješto z tvých úst vycházejí divsovré, z těch učiň najmenší div, řci jediné slovo a uzdrav dcerku 77b1] mú!)« Téj jest malé krmě bylo třeba, totíž ma- lého divu. Nebo jiným učinil veliké divy, avšak nevěřili; ale toto učinil malú krmi, totíž malý div, a inhed uvěřila. Sequitur: »Cum autem venerit iste Spiritus veritatis«, »Když příde Duch pravdy«, jenž od pravdy pocházie, jenž jest podlé řeči svatého Jana: »Cum 235 autem venerit ille Paraclitus, quem ego mittam vobis a patre, Spiritum veri- tatis, qui a Patre procedit, ille testimonium perhibebit de me«. (»Když příde Utěšitel, jehož vám pošli já od Otce, Ducha pravdy, jenž od Otce pocházie, ten svědečstvie vydá o mně«). Nebo v tom slovu, ješto jest řekl: »Pošli vám Ducha«, rozuměti v tom mámy, že má některú moc nad svatým Duchem, kterýž přicházie od některé prvosti počátka, že svatý Duch pocházie od Otce a od Syna; které jeho naučenie móž býti, ukazuje a řka: »Když příde Duch pravdy brzce a pospěšně a úžitečně, nebo všichnu pravdu naučí«. Jakož praví svatý Rehoř v omelí svéj: »Audi, qualis est [77b2] iste artifex Spiritus, mora (!) ad docendum agitur«, »Slyš, kteraký jest řemeslník a mistr, že nižádné ho- diny k naučení činí, jedno svým dotčením; netáhne vdechnúti, až inhed mysl naučí; neb jeho dotčení nebo vdešenie jest naučenie«. Protož praví: »Svú pravdu všichnu naučí svatý Duch«, potřebnú k duši a k spasení. Slyšte, kterak ť jest to dobrá pravda svá toho Ducha! Mohli byšte se jiej rádi učiti, radějé nežli všiej pravdě všeho světa. Nebo jako nynie člověka Buoh jasně 250 a světle vidí, v tomž také vidění člověk uzří Boha světle a jasně. Protož jest dobrá pravda svatého Ducha; jakož o niej svatý Matěj píše a řka: »Magister, scimus, quia verax es et viam Dei in veritate doces« (»Mistře, viemy, že s' spravedlivý a cesty božie v pravdě učíš«). Učil jest pravdu ži- vota, když jest učil, co má člověk činiti k duši spasenie. O niežto pravdě řekl král Ezechiel, ja 78a1 kož praví svatý Izaiáš: »Memento, Domine, quo- niam (!) ambulaverunt coram te in corde perfecto, et quod bonum est in ocu- lis tuis, fecerunt«, »Pomni, Pane, že ť jsú chodili před tebú pravým srdcem a všichno dobré před tvýma očima činili«. Bóhdajž bychom takú pravdu činili, aby bylo též o nás řečeno! Sequitur: »Non enim loquitur a se ipso, sed qu'e cunque audierit, lo- quitur«, »Nemluví sám od sebe, ale což kolvěk uslyší, to mluví«. Mohl by někto řéci: »Když svatý Duch nemluví sám od sebe, tehdy jest božie stvo- 230 240 245 255 260 230 divově] tak třeba zřejmě čísti m. rukopisného: divné — 261 Rkp.: quemcunque — 234 Jan 16, 13 — 235 Jan 15, 26 — 242 Podle Jana 16. 13 — 244 Gregorius Magnus l. c. l. II. homilia XXX (ML 76 c. 1226): O qualis est artifex iste Spiritus! Nulla ad discen- dum mora agitur in omne, quod voluerit. Mox ut letigeril mentem, docet, solumque tetigisse docuisse est — 248 Jan 16, 13 — 253 Mat. 22. 16 — 256 Iz. 38, 3 — 261 Jan 16, 13 — 33
DOMINICA QUARTA de micis, que cadunt de mensa dominorum suorum«, »Milý pane, ono psí- kové jedie a požívají střed, ješto padají s stolóv panských«. Jako by řekla: »Netoliko žádám velikých chlebóv neb pecnóv (totížto velikých divóv), ale malých střiedek (totížto malých divóv), ješto padají s stolóv panských (to- tížto ješto z tvých úst vycházejí divsovré, z těch učiň najmenší div, řci jediné slovo a uzdrav dcerku 77b1] mú!)« Téj jest malé krmě bylo třeba, totíž ma- lého divu. Nebo jiným učinil veliké divy, avšak nevěřili; ale toto učinil malú krmi, totíž malý div, a inhed uvěřila. Sequitur: »Cum autem venerit iste Spiritus veritatis«, »Když příde Duch pravdy«, jenž od pravdy pocházie, jenž jest podlé řeči svatého Jana: »Cum 235 autem venerit ille Paraclitus, quem ego mittam vobis a patre, Spiritum veri- tatis, qui a Patre procedit, ille testimonium perhibebit de me«. (»Když příde Utěšitel, jehož vám pošli já od Otce, Ducha pravdy, jenž od Otce pocházie, ten svědečstvie vydá o mně«). Nebo v tom slovu, ješto jest řekl: »Pošli vám Ducha«, rozuměti v tom mámy, že má některú moc nad svatým Duchem, kterýž přicházie od některé prvosti počátka, že svatý Duch pocházie od Otce a od Syna; které jeho naučenie móž býti, ukazuje a řka: »Když příde Duch pravdy brzce a pospěšně a úžitečně, nebo všichnu pravdu naučí«. Jakož praví svatý Rehoř v omelí svéj: »Audi, qualis est [77b2] iste artifex Spiritus, mora (!) ad docendum agitur«, »Slyš, kteraký jest řemeslník a mistr, že nižádné ho- diny k naučení činí, jedno svým dotčením; netáhne vdechnúti, až inhed mysl naučí; neb jeho dotčení nebo vdešenie jest naučenie«. Protož praví: »Svú pravdu všichnu naučí svatý Duch«, potřebnú k duši a k spasení. Slyšte, kterak ť jest to dobrá pravda svá toho Ducha! Mohli byšte se jiej rádi učiti, radějé nežli všiej pravdě všeho světa. Nebo jako nynie člověka Buoh jasně 250 a světle vidí, v tomž také vidění člověk uzří Boha světle a jasně. Protož jest dobrá pravda svatého Ducha; jakož o niej svatý Matěj píše a řka: »Magister, scimus, quia verax es et viam Dei in veritate doces« (»Mistře, viemy, že s' spravedlivý a cesty božie v pravdě učíš«). Učil jest pravdu ži- vota, když jest učil, co má člověk činiti k duši spasenie. O niežto pravdě řekl král Ezechiel, ja 78a1 kož praví svatý Izaiáš: »Memento, Domine, quo- niam (!) ambulaverunt coram te in corde perfecto, et quod bonum est in ocu- lis tuis, fecerunt«, »Pomni, Pane, že ť jsú chodili před tebú pravým srdcem a všichno dobré před tvýma očima činili«. Bóhdajž bychom takú pravdu činili, aby bylo též o nás řečeno! Sequitur: »Non enim loquitur a se ipso, sed qu'e cunque audierit, lo- quitur«, »Nemluví sám od sebe, ale což kolvěk uslyší, to mluví«. Mohl by někto řéci: »Když svatý Duch nemluví sám od sebe, tehdy jest božie stvo- 230 240 245 255 260 230 divově] tak třeba zřejmě čísti m. rukopisného: divné — 261 Rkp.: quemcunque — 234 Jan 16, 13 — 235 Jan 15, 26 — 242 Podle Jana 16. 13 — 244 Gregorius Magnus l. c. l. II. homilia XXX (ML 76 c. 1226): O qualis est artifex iste Spiritus! Nulla ad discen- dum mora agitur in omne, quod voluerit. Mox ut letigeril mentem, docet, solumque tetigisse docuisse est — 248 Jan 16, 13 — 253 Mat. 22. 16 — 256 Iz. 38, 3 — 261 Jan 16, 13 — 33
Strana 34
DOMINICA QUARTA 270 275 280 285 290 řenie a nenie Buoh; neb mluví jiného mocí, Otce a Syna, tehdy mluví jako stvořenie jiného mocí, ješto slušie na stvořenie«. Pravi, že mluví jako Buoh ani stvořenie; a toho dovodím takto: Ten, ktož vie hluboké tajemstvie božie, jest Buoh; ale zpýtati a poznati tajemstvie božie jest vnitřnie, bezčíslné a ne- skonané a božské. Ale svatý Duch prorážie a zpytuje hlubokosti božie, protož jest Buoh jeden s Otcem a Synem v Tro 78 a2]jici. Jakožto svatý Pavel praví: »Spiritus omnia scrutatur, eciam profunda Dei«, »Svatý Duch všeckno zpy- tuje, i hlubokosti božie«. Jakož právě má se duše k člověku, takéž se má Duch boží k Bohu: jakož právě duch člověčí nenie jinéj nátury neb jiného přirozenie od člověka, takéž Duch boží nenie jiného přirozenie od Boha. In- telligite melius in Latino: Sicut dum i abet spiritus se hominis ad hominem, ita se habet Spiritus ad Deum. Spiritus autem hominis non est extranee na- ture a Deo. A jakož duch člověčí zná a vie všecko pomyšlenie a to, co je v člo- věku, takéž Duch boží zná to, což jest božie; protož Duch svatý zná a vie všeckna tajemstvie božie a zpytuje. Protož nenie stvořenie, ale jest jeden Buoh s Otcem a s Synem v jednotě. Protož ť mluvie a zvěstuje budúcie věci: »Et que ventura sunt, anunciabit«, »Svatý Duch zvěstuje budúcie věci«; to se miení na apoštoly a na jich náměstky. Řekl by někto: »Ano mnozí 78b1 jsú byli naplněni milostí svatého Ducha a rozličnými divy se skvěli, avšak budúcích věcí nepoznali«. Abyšte věděli, že svatí apoštolé nebo svatí proroci zvěstovali zpósobem svatého Ducha a naučením, komuž ráčil Duch svatý zjeviti, jakžto apoštolóm, aby mohli zvěs ovati a lid obracovali nevěřící. Sequitur: »Ille me clarificat(!)«, »Ten mě oslaví«. Na to oslavenie neb očiščenie mluví svatý Augustin, že chvála nebo oslavenie ot Otce všemo- húcieho jest učiněno skrze jeho milého Syna, kdyžto jest jeho slovo kázal po všem Židovstvu, uče v škole Židovstvo, že jest nebeský Otec poslal svého Syna na vykúpenie lidské. Tu jest milý Král nebeský oslaven jeho svaté krvě (!) prolitím. Jakož jest řekl: »Pater, clarifica me, ut et Filius tuus cla- rificet te«, »Otče, oslav mě, aby Syn tvój oslavil tě«, točížto tvé méno kázal po všem světu, aby skrze tvé méno byli všechni [78b2] spaseni a dostali se v přiebytek nebeský. Jehožto přiebytka rač nám dopomoci Otec, Syn i svatý Duch. Řekněmy všechni: »Amen«. 265 295 270 1. Kor. 2, 10 — 280 Jan 16, 13 — 287 Jan 16, 14— 288 Augustinus tract. 100; tak cituje Catena na Jana p. 593 — 292 Jan 17, 1 — 34
DOMINICA QUARTA 270 275 280 285 290 řenie a nenie Buoh; neb mluví jiného mocí, Otce a Syna, tehdy mluví jako stvořenie jiného mocí, ješto slušie na stvořenie«. Pravi, že mluví jako Buoh ani stvořenie; a toho dovodím takto: Ten, ktož vie hluboké tajemstvie božie, jest Buoh; ale zpýtati a poznati tajemstvie božie jest vnitřnie, bezčíslné a ne- skonané a božské. Ale svatý Duch prorážie a zpytuje hlubokosti božie, protož jest Buoh jeden s Otcem a Synem v Tro 78 a2]jici. Jakožto svatý Pavel praví: »Spiritus omnia scrutatur, eciam profunda Dei«, »Svatý Duch všeckno zpy- tuje, i hlubokosti božie«. Jakož právě má se duše k člověku, takéž se má Duch boží k Bohu: jakož právě duch člověčí nenie jinéj nátury neb jiného přirozenie od člověka, takéž Duch boží nenie jiného přirozenie od Boha. In- telligite melius in Latino: Sicut dum i abet spiritus se hominis ad hominem, ita se habet Spiritus ad Deum. Spiritus autem hominis non est extranee na- ture a Deo. A jakož duch člověčí zná a vie všecko pomyšlenie a to, co je v člo- věku, takéž Duch boží zná to, což jest božie; protož Duch svatý zná a vie všeckna tajemstvie božie a zpytuje. Protož nenie stvořenie, ale jest jeden Buoh s Otcem a s Synem v jednotě. Protož ť mluvie a zvěstuje budúcie věci: »Et que ventura sunt, anunciabit«, »Svatý Duch zvěstuje budúcie věci«; to se miení na apoštoly a na jich náměstky. Řekl by někto: »Ano mnozí 78b1 jsú byli naplněni milostí svatého Ducha a rozličnými divy se skvěli, avšak budúcích věcí nepoznali«. Abyšte věděli, že svatí apoštolé nebo svatí proroci zvěstovali zpósobem svatého Ducha a naučením, komuž ráčil Duch svatý zjeviti, jakžto apoštolóm, aby mohli zvěs ovati a lid obracovali nevěřící. Sequitur: »Ille me clarificat(!)«, »Ten mě oslaví«. Na to oslavenie neb očiščenie mluví svatý Augustin, že chvála nebo oslavenie ot Otce všemo- húcieho jest učiněno skrze jeho milého Syna, kdyžto jest jeho slovo kázal po všem Židovstvu, uče v škole Židovstvo, že jest nebeský Otec poslal svého Syna na vykúpenie lidské. Tu jest milý Král nebeský oslaven jeho svaté krvě (!) prolitím. Jakož jest řekl: »Pater, clarifica me, ut et Filius tuus cla- rificet te«, »Otče, oslav mě, aby Syn tvój oslavil tě«, točížto tvé méno kázal po všem světu, aby skrze tvé méno byli všechni [78b2] spaseni a dostali se v přiebytek nebeský. Jehožto přiebytka rač nám dopomoci Otec, Syn i svatý Duch. Řekněmy všechni: »Amen«. 265 295 270 1. Kor. 2, 10 — 280 Jan 16, 13 — 287 Jan 16, 14— 288 Augustinus tract. 100; tak cituje Catena na Jana p. 593 — 292 Jan 17, 1 — 34
Strana 35
DOMINICA QUINTA ETC. Amen, dico vobis, si quid pecieritis Patrem in nomine meo, dabit vobis. Io- hannis XVI°. V dnešnie neděli ponúceje (!) nás svatý Jan, abychom chválili Hospo- dina pro jeho svaté vzkřiešenie a prosili na něm daróv před jeho svatým vstú- pením, že, což kolvěk na něm budem prositi, všeckno nám chce dáti. A učí nás svatý Rehoř prositi, abychom podobných věcí prosili na něm. Jakož na dnešnie sběrny prosí kněz a řka: »Deus, a quo bona cuncta procedunt, largire supplicibus tuis, ut cogitemus te inspirante, que recta sunt, et te gu- bernante eadem faciamus«, »Bože, od něhožto všicko dobré pocházie, daj sluhám svým, abychom tvým vdešením myslili a prosili, co jest pravé, aby- chom to tvú pomocí naplnili«. Protož radí nám svatý Jan ve čtení, 79a1 abychom prosili nebeských věcí, ale ne tohoto světa; a ktož jich prosí, ten neobdrží, neb v nich nenie odpočinutie. Kdyžto Syn boží po svéj večeři posledniej svým učedlníkóm zvěstoval 15 smutek a pláč a že se svět bude radovati jeho smrti, mezi tiem, mluvě s apo- štoly o radosti svého vzkřiešenie a o vstúpení, chtě je po svém vstúpení obve- seliti, slibuje jim poslati svého Utěšitele, aby skrze něn mohli uprositi, což. žádají, na nebeském Otci, řka k nim: »V ten den, kdyžto vstúpím na nebesa od vás, a když vám nebude potřebie na mně ničehož prositi, totíž nebudete potřebovati mého tělesenst v ie, abyšte mě otazovali a řkúce: Ukaž nám Otce, a kam ty jdeš?, nebo všeckno budete věděti skrze svatého Ducha a ne- budete potřebovati řečníka a orodovníka, aby za vás prosil, ale budete dosti mieti na mém jménu: když je budete nazývati, všeckno obdržíte. Protož zavěrné a zajisté, budete-li co prositi na mém Otci ve jmě mé, dá vám«. Kris- tus v tom uka 79a2 zuje moc svého jména, že, neviděn ani prošen, jedno menován, činí v Otce divy. Jako by řekl: »Ač s vámi tělestně nebudu, pro to vás neopustím, jméno mé dávám vám věčné bezpečenstvie«. Ale mohl by někto řéci: »Ano mnozí prosili v jeho jmě, a nejsú uslyšáni! 10 20 25 I Dominica... ctc.] červeně — 2 Iniciálka není vkreslena, místo ní je jen drobně vepsána litera a — 21 (v) v slově »tělesenstvic« je v rkpise vyn. — 2 Jan 16, 23 n. — 7 Cf. Gregorium Magnum l. c. l. II homilia XXVII. 6 ss. (ML 76 c. 1208 s.) 8 Dodnes modlitha po Introitu o 5. neděli po velikonocich (sr. Schaller 1. c. p. 562) — 16 Jan 16, 20 — 18 Jan 16, 7 nn. — 19 Podle Jana 16, 23 — 20 nn. Podle Chrysostoma (citováno v Cateně na Jana 16, p. 595) — 35
DOMINICA QUINTA ETC. Amen, dico vobis, si quid pecieritis Patrem in nomine meo, dabit vobis. Io- hannis XVI°. V dnešnie neděli ponúceje (!) nás svatý Jan, abychom chválili Hospo- dina pro jeho svaté vzkřiešenie a prosili na něm daróv před jeho svatým vstú- pením, že, což kolvěk na něm budem prositi, všeckno nám chce dáti. A učí nás svatý Rehoř prositi, abychom podobných věcí prosili na něm. Jakož na dnešnie sběrny prosí kněz a řka: »Deus, a quo bona cuncta procedunt, largire supplicibus tuis, ut cogitemus te inspirante, que recta sunt, et te gu- bernante eadem faciamus«, »Bože, od něhožto všicko dobré pocházie, daj sluhám svým, abychom tvým vdešením myslili a prosili, co jest pravé, aby- chom to tvú pomocí naplnili«. Protož radí nám svatý Jan ve čtení, 79a1 abychom prosili nebeských věcí, ale ne tohoto světa; a ktož jich prosí, ten neobdrží, neb v nich nenie odpočinutie. Kdyžto Syn boží po svéj večeři posledniej svým učedlníkóm zvěstoval 15 smutek a pláč a že se svět bude radovati jeho smrti, mezi tiem, mluvě s apo- štoly o radosti svého vzkřiešenie a o vstúpení, chtě je po svém vstúpení obve- seliti, slibuje jim poslati svého Utěšitele, aby skrze něn mohli uprositi, což. žádají, na nebeském Otci, řka k nim: »V ten den, kdyžto vstúpím na nebesa od vás, a když vám nebude potřebie na mně ničehož prositi, totíž nebudete potřebovati mého tělesenst v ie, abyšte mě otazovali a řkúce: Ukaž nám Otce, a kam ty jdeš?, nebo všeckno budete věděti skrze svatého Ducha a ne- budete potřebovati řečníka a orodovníka, aby za vás prosil, ale budete dosti mieti na mém jménu: když je budete nazývati, všeckno obdržíte. Protož zavěrné a zajisté, budete-li co prositi na mém Otci ve jmě mé, dá vám«. Kris- tus v tom uka 79a2 zuje moc svého jména, že, neviděn ani prošen, jedno menován, činí v Otce divy. Jako by řekl: »Ač s vámi tělestně nebudu, pro to vás neopustím, jméno mé dávám vám věčné bezpečenstvie«. Ale mohl by někto řéci: »Ano mnozí prosili v jeho jmě, a nejsú uslyšáni! 10 20 25 I Dominica... ctc.] červeně — 2 Iniciálka není vkreslena, místo ní je jen drobně vepsána litera a — 21 (v) v slově »tělesenstvic« je v rkpise vyn. — 2 Jan 16, 23 n. — 7 Cf. Gregorium Magnum l. c. l. II homilia XXVII. 6 ss. (ML 76 c. 1208 s.) 8 Dodnes modlitha po Introitu o 5. neděli po velikonocich (sr. Schaller 1. c. p. 562) — 16 Jan 16, 20 — 18 Jan 16, 7 nn. — 19 Podle Jana 16, 23 — 20 nn. Podle Chrysostoma (citováno v Cateně na Jana 16, p. 595) — 35
Strana 36
DOMINICA QUINTA 30 Ano svatý Pavel třikrát prosil za to, aby byl zbaven žádosti tělestnéj a ostnu těla«. Ale proto, aby tiem větší odplatu vzal. Nebo svatí bývají uslyšáni, když prosie Boha za se, ale ne vždy za jiné. Jakožto praví Jeremiáš: »Noli orare pro populo hoc nec pro eo assummas laudem et oracionem, et non obsistas michi, quoniam non exaudio te«, »Neroď prositi za tento lid a nepřijímaj za ň chvály, aby mi obětoval, a nenastój na to, neb tebe neslyši«. Neb dvoje věc jest, ješto překážie člověku v jeho prosbě: Prvé jest ne- podobná prosba, když co člověk nepodobného prosí. Crysostomus super Mattheum: »Illud petere a Deo, quod tibi expediat accipere, et illud dare«. Protož praví Krysostomus a řka: »Člověče, [79b1/ pros toho daru od Boha, kterýž tobě slušie přijieti a jemu dáti«. Druhé jest srdce zúfalé, ješto v pokání nestojí. Jako vykládá Gloza, že často prosba svatých stavuje hněv boží. To mámy dovedeno v tom, když řekl Hospodin k Mojžiešovi (jakož se píše Exodi XXX.): »Dimitte me, ut irascatur furor meus super eos« (»Pusť mě, ať hněv mój vynde na ně«). To ť mámy ukázanie, že často člověk bývá uslyšán k úžitku, ale ne k svéj vuoli. Jako svatý Pavel byl uslyšán k svému úžitku, ale ne k vóli svéj. A diá- bel byl uslyšán, když se (!) prosil, aby jej vpustili v vepře, jakož se píše ve čtení svatého Matěje; tu jest jemu odpuščeno vstúpiti u vepře k jeho vóli, ale ne k úžitku. Abyšte věděli, že ten, kdož chce prositi, má netoliko zvěděti ščedrotu toho, ale také čas podobný ku prosbě, aby nebyl smúcen, ale vesel příkladem onéj královny, o niež se čte, že, když viděla krále Asvera vese- [79b2 lého a ščedrého, vešla k němu, aby ona s jinými nezahynula a zabita nebyla: prosila, i uslyšána od něho. »Co chceš, králevno Ester, a která jest prosba tvá? Budeš-li polovici králevstvie mého prositi, ve všem budeš usly- 55 šána«. Jakož Izaiáš praví: »In tempore beneplacito exaudivi te«, »Uslyšal sem tě v čas dobrovolný a pokojný«. Má také prositi dobré prosby, nuzné a spravedlivé, jinak nenie duostojen uslyšánie. Učtež se prositi dobrých proseb, podobných a spravedlivých; jako onen učil svého syna Tobiáš a řka: »Omni tempore benedic Deum et pete ab eo, ut vias tuas dirigat et omnia consilia tua in ipso permaneant«. (»Vše- likým časem vždy chval Boha a pros jeho, by tvé cesty a tvé činy zpravil a zpósobil, a všechny rady tvé v něm ostaví«, totíž jemu poruč). Protož die: »Usque modo non petistis quitquam in nomine meo; petite et accipietis. Alleluja«. (»Do toho času neprosili ste ničehož ve jmě mé. Proste a vezmete«). Jakož jest řečeno, že prosba apoštolská [80a1 měla býti ve jmě božie; neb apoštolé před božím vzkřiešením neznali moci jména Krista, by tak bylo veliké moci, jako potom, a proto nevěděli toho, že jich prosba jest 35 40 45 50 60 65 32 In marg. (pův. rukou!: Jeremie — 67 In marg. neumělá »ručka« — 30 2. Kor. 12, 7 n. — 32 Jer. 7, 16 — 38 Chrysostomi In Matthacum homilia XXIII (al. XXIV) 4 (MG 57 c. 313) — 39 Ib. — 41 Gloza; cf. Walafridi Strabi Glossa ordinaria, evang. Ioannis c. 16, v. 23 (ML I14 c. 414) — M. 32, 10 — 43 Spr. 2. 8, 31 nn. — 46 n. Mat. 53 Ester 7, 2 — 55 1z. 49, 8 — 59 Тob. 4, 20 — 63 Jan 16, 24 — 36
DOMINICA QUINTA 30 Ano svatý Pavel třikrát prosil za to, aby byl zbaven žádosti tělestnéj a ostnu těla«. Ale proto, aby tiem větší odplatu vzal. Nebo svatí bývají uslyšáni, když prosie Boha za se, ale ne vždy za jiné. Jakožto praví Jeremiáš: »Noli orare pro populo hoc nec pro eo assummas laudem et oracionem, et non obsistas michi, quoniam non exaudio te«, »Neroď prositi za tento lid a nepřijímaj za ň chvály, aby mi obětoval, a nenastój na to, neb tebe neslyši«. Neb dvoje věc jest, ješto překážie člověku v jeho prosbě: Prvé jest ne- podobná prosba, když co člověk nepodobného prosí. Crysostomus super Mattheum: »Illud petere a Deo, quod tibi expediat accipere, et illud dare«. Protož praví Krysostomus a řka: »Člověče, [79b1/ pros toho daru od Boha, kterýž tobě slušie přijieti a jemu dáti«. Druhé jest srdce zúfalé, ješto v pokání nestojí. Jako vykládá Gloza, že často prosba svatých stavuje hněv boží. To mámy dovedeno v tom, když řekl Hospodin k Mojžiešovi (jakož se píše Exodi XXX.): »Dimitte me, ut irascatur furor meus super eos« (»Pusť mě, ať hněv mój vynde na ně«). To ť mámy ukázanie, že často člověk bývá uslyšán k úžitku, ale ne k svéj vuoli. Jako svatý Pavel byl uslyšán k svému úžitku, ale ne k vóli svéj. A diá- bel byl uslyšán, když se (!) prosil, aby jej vpustili v vepře, jakož se píše ve čtení svatého Matěje; tu jest jemu odpuščeno vstúpiti u vepře k jeho vóli, ale ne k úžitku. Abyšte věděli, že ten, kdož chce prositi, má netoliko zvěděti ščedrotu toho, ale také čas podobný ku prosbě, aby nebyl smúcen, ale vesel příkladem onéj královny, o niež se čte, že, když viděla krále Asvera vese- [79b2 lého a ščedrého, vešla k němu, aby ona s jinými nezahynula a zabita nebyla: prosila, i uslyšána od něho. »Co chceš, králevno Ester, a která jest prosba tvá? Budeš-li polovici králevstvie mého prositi, ve všem budeš usly- 55 šána«. Jakož Izaiáš praví: »In tempore beneplacito exaudivi te«, »Uslyšal sem tě v čas dobrovolný a pokojný«. Má také prositi dobré prosby, nuzné a spravedlivé, jinak nenie duostojen uslyšánie. Učtež se prositi dobrých proseb, podobných a spravedlivých; jako onen učil svého syna Tobiáš a řka: »Omni tempore benedic Deum et pete ab eo, ut vias tuas dirigat et omnia consilia tua in ipso permaneant«. (»Vše- likým časem vždy chval Boha a pros jeho, by tvé cesty a tvé činy zpravil a zpósobil, a všechny rady tvé v něm ostaví«, totíž jemu poruč). Protož die: »Usque modo non petistis quitquam in nomine meo; petite et accipietis. Alleluja«. (»Do toho času neprosili ste ničehož ve jmě mé. Proste a vezmete«). Jakož jest řečeno, že prosba apoštolská [80a1 měla býti ve jmě božie; neb apoštolé před božím vzkřiešením neznali moci jména Krista, by tak bylo veliké moci, jako potom, a proto nevěděli toho, že jich prosba jest 35 40 45 50 60 65 32 In marg. (pův. rukou!: Jeremie — 67 In marg. neumělá »ručka« — 30 2. Kor. 12, 7 n. — 32 Jer. 7, 16 — 38 Chrysostomi In Matthacum homilia XXIII (al. XXIV) 4 (MG 57 c. 313) — 39 Ib. — 41 Gloza; cf. Walafridi Strabi Glossa ordinaria, evang. Ioannis c. 16, v. 23 (ML I14 c. 414) — M. 32, 10 — 43 Spr. 2. 8, 31 nn. — 46 n. Mat. 53 Ester 7, 2 — 55 1z. 49, 8 — 59 Тob. 4, 20 — 63 Jan 16, 24 — 36
Strana 37
DOMINICA QUINTA podobna k uslyšení. Tehda ten čas byl jest podobný a slušný k prosbám, když jest jméno božie bylo prošeno a zjevno; ale to jest nebylo před božím umu- čením, ale po jeho vzkřiešení a vstúpení a svatého Ducha seslánie, jenž posílil apoštolóv, aby mužsky jméno božie kázali. Protož jim podobně řekl: »Usque modo« etc. »Až do tohoto času (totíž mého umučenie, kteréhož času byl sem s vámi) neprosili ste«, nebo ste neznali moci mého jména před umučením, jako již znáte po mém vzkřiešení. Protož proste Otce s nádějí obdrženie, a vezmete milost na tomto světě, ješto jest veliký «dar) a radost budúcie, »aby radost vaše plná byla« v budúciem blahoslavenství. Protož každý člověk najprvé má toho prositi, k čemuž jest stvořen. Nenie stvořen, aby 80 a2 hřešil a byl jako hovado na světě hlúpé, ješto nemá rozumu ani zná svého Stvořitele. Takéž mnozí lidé jsú jako hlúpé hovado, a ješče horší; neb ti sobě nižádné miery neberú ani na pití ani na jedení. Neb hlúpé hovado, to svú va clhú pie a jie a svój běh činí, ale zlý a hřiešný člověk, neznaje sám sebe ani znaje svého Stvořitele ani vida toho, že jest stvořen k nebeskému království a královstvo nebeské jest stvořeno pro člověka a že jest přirozený přiebytek člověčí, avšak jím zhrzie a nehledá jeho ani prosí za ně. Protož každý má najprvé prositi hřiechóm odpuščenie a potom přiebytka nebeského, jako velí a radí nám svatý Matěj a řka: »Primum querite regnum Dei et iusticiam eius, et hec omnia addicientur vobis«, »Najprvé hledajte králevstvie nebeského a spravedlnosti jeho, a všeckno jiné potřebie bude vám pójčeno«, ale ne dáno. Neb na tomto světě naše bydlo nenie věčné, ale po- žičené. Protož také potřebie 80b1/ tohoto světa jsú nám požičeny, ale ne dány; protož svatý Matěj řekl: »Addicientur«, sed non dabuntur, »Požičeny budú«, ale ne dány uplně. Protož Syn boží jest řekl: »Petite, et accipietis et gaudium vestrum ple- num sit«, »Proste, abyšte vzali, aby vaše radost byla plná«. Učí nás, abychom se měli k Synu božiemu, jakžto má se syn na tomto světě k svému otci, ješto slúží svému otci ne pro bázen, by se jeho bál bázní tú, jakžto slúha se bojí pána svého, ale milostí a láskú poslušného syna. Takéž my se mámy mieti k Spasiteli, našemu milému Otci, slúžiece jemu z milosti, ale ne z bázni, a bojíce se zatracenie a pekla. Neb to viem cele, že ť jsú mnozí na světě, ješto ť viece slúžie jemu pro hrózu a bázen zatracenie než pro milost jeho vykúpenie. Protož služmy jemu a uprosmy na něm jako na milostivém otci, aby naše radost plná byla. Neb zde nenie plné radosti, než jest radost prázdná a smiešená s pláčem a s hubenstvím. Jakož praví svatý Job: »Risus 80b2 dolore miscebitur« et »Ducunt in bonis dies suos, et in puncto ad inferna descendunt«, »Smiech náš jest s pláčem smiešen; ačkolvěk na tomto světě mámy veselé dni a je s veselím vedem a v rozkoši, však po smrti v malém času do pekla vstupují«. Ale radost plná, ta ť má býti u věčném blahosla- venství. Protož jest tu plná radost, neb v nie člověk bude mieti, co bude 75 80 85 90 95 100 70 105 75 Rkpis: vezměte (!) — (dar) v rkpise vyn., doplňuje vydavatel (v lat. rkpise 176a2: magnum donum)— 81 Psáno: wachu, zřejmě omylem m. wahu — 76 Ib. — 77 nn. Cf. Chrysostomi In Matth. homil. LVII, al. LVIII (MG 58 c. 565) — 86 Mat. 6, 33 — 93 Podle Jana 16, 24 — 103 Spr. Přísl. 14, 13 a Job 21, 13 — 37
DOMINICA QUINTA podobna k uslyšení. Tehda ten čas byl jest podobný a slušný k prosbám, když jest jméno božie bylo prošeno a zjevno; ale to jest nebylo před božím umu- čením, ale po jeho vzkřiešení a vstúpení a svatého Ducha seslánie, jenž posílil apoštolóv, aby mužsky jméno božie kázali. Protož jim podobně řekl: »Usque modo« etc. »Až do tohoto času (totíž mého umučenie, kteréhož času byl sem s vámi) neprosili ste«, nebo ste neznali moci mého jména před umučením, jako již znáte po mém vzkřiešení. Protož proste Otce s nádějí obdrženie, a vezmete milost na tomto světě, ješto jest veliký «dar) a radost budúcie, »aby radost vaše plná byla« v budúciem blahoslavenství. Protož každý člověk najprvé má toho prositi, k čemuž jest stvořen. Nenie stvořen, aby 80 a2 hřešil a byl jako hovado na světě hlúpé, ješto nemá rozumu ani zná svého Stvořitele. Takéž mnozí lidé jsú jako hlúpé hovado, a ješče horší; neb ti sobě nižádné miery neberú ani na pití ani na jedení. Neb hlúpé hovado, to svú va clhú pie a jie a svój běh činí, ale zlý a hřiešný člověk, neznaje sám sebe ani znaje svého Stvořitele ani vida toho, že jest stvořen k nebeskému království a královstvo nebeské jest stvořeno pro člověka a že jest přirozený přiebytek člověčí, avšak jím zhrzie a nehledá jeho ani prosí za ně. Protož každý má najprvé prositi hřiechóm odpuščenie a potom přiebytka nebeského, jako velí a radí nám svatý Matěj a řka: »Primum querite regnum Dei et iusticiam eius, et hec omnia addicientur vobis«, »Najprvé hledajte králevstvie nebeského a spravedlnosti jeho, a všeckno jiné potřebie bude vám pójčeno«, ale ne dáno. Neb na tomto světě naše bydlo nenie věčné, ale po- žičené. Protož také potřebie 80b1/ tohoto světa jsú nám požičeny, ale ne dány; protož svatý Matěj řekl: »Addicientur«, sed non dabuntur, »Požičeny budú«, ale ne dány uplně. Protož Syn boží jest řekl: »Petite, et accipietis et gaudium vestrum ple- num sit«, »Proste, abyšte vzali, aby vaše radost byla plná«. Učí nás, abychom se měli k Synu božiemu, jakžto má se syn na tomto světě k svému otci, ješto slúží svému otci ne pro bázen, by se jeho bál bázní tú, jakžto slúha se bojí pána svého, ale milostí a láskú poslušného syna. Takéž my se mámy mieti k Spasiteli, našemu milému Otci, slúžiece jemu z milosti, ale ne z bázni, a bojíce se zatracenie a pekla. Neb to viem cele, že ť jsú mnozí na světě, ješto ť viece slúžie jemu pro hrózu a bázen zatracenie než pro milost jeho vykúpenie. Protož služmy jemu a uprosmy na něm jako na milostivém otci, aby naše radost plná byla. Neb zde nenie plné radosti, než jest radost prázdná a smiešená s pláčem a s hubenstvím. Jakož praví svatý Job: »Risus 80b2 dolore miscebitur« et »Ducunt in bonis dies suos, et in puncto ad inferna descendunt«, »Smiech náš jest s pláčem smiešen; ačkolvěk na tomto světě mámy veselé dni a je s veselím vedem a v rozkoši, však po smrti v malém času do pekla vstupují«. Ale radost plná, ta ť má býti u věčném blahosla- venství. Protož jest tu plná radost, neb v nie člověk bude mieti, co bude 75 80 85 90 95 100 70 105 75 Rkpis: vezměte (!) — (dar) v rkpise vyn., doplňuje vydavatel (v lat. rkpise 176a2: magnum donum)— 81 Psáno: wachu, zřejmě omylem m. wahu — 76 Ib. — 77 nn. Cf. Chrysostomi In Matth. homil. LVII, al. LVIII (MG 58 c. 565) — 86 Mat. 6, 33 — 93 Podle Jana 16, 24 — 103 Spr. Přísl. 14, 13 a Job 21, 13 — 37
Strana 38
DOMINICA QUINTA 110 115 žádati. Jakož praví svatý David: »Adimplebis me leticia cum vultu tuo«, »Naplníš mě všie radosti a všeho veselé svú tváří«. Nebo v jeho svaté tváři, v nižto andělé a všichni blahoslavení žádají hleděti, tu bude plná radost a nemiešená a věčná, ani žádný jie nebude moci odjieti ani jé zatratiti. Jakož die: »Gaudium vestrum nemo tollet a vobis«, »Radosti vašie nižádný ne- odejme«, nebo již Syn boží setře od očí každú slzu svých svatých. Unde: »Absterget Deus omnem lacrimam ab oculis sanctorum«. Jakož svatý Izaiáš rekl: »Gaudens gaudebo in Domino, exultabit anima mea in Deo, Jesu meo«, »Vesel [81 a1/] jsa veseliti se budu v Bohu a veseliti se bude duše má v Pánu mém, neb mě jest oděl rúchem spasenie a oděvem spravedlnosti obklíčil mne«. To ť jest radost plná. O niežto praví svatý Pavel ad Cor. II°.: »Quod 120 oculus non vidit nec auris audivit nec in cor hominis ascendit, que preparavit Deus diligent ibus se«, že nižádné [hjucho sly š alo ani oko vidělo ani v které člověčie srdce vst úpilo, ješto Hospodin přihotoval všem, ktož jej milují a jemu snažně slúžie. Protož mámy najprvé prositi za odpuštěnie hřiechóv; a když to obdržímy, tehdy duojdem radosti nebeskéj; jiežto radosti dopomáhaj nám 125 Otec i Syn etc. 121 Psáno: flyzalo — 109 Ž. 16, 11— 113 Jan 16, 22 — 115 Zj. 7, 17 — 116 Iz. 61, 10 — 119 1. Kor. 2, 9 — 38
DOMINICA QUINTA 110 115 žádati. Jakož praví svatý David: »Adimplebis me leticia cum vultu tuo«, »Naplníš mě všie radosti a všeho veselé svú tváří«. Nebo v jeho svaté tváři, v nižto andělé a všichni blahoslavení žádají hleděti, tu bude plná radost a nemiešená a věčná, ani žádný jie nebude moci odjieti ani jé zatratiti. Jakož die: »Gaudium vestrum nemo tollet a vobis«, »Radosti vašie nižádný ne- odejme«, nebo již Syn boží setře od očí každú slzu svých svatých. Unde: »Absterget Deus omnem lacrimam ab oculis sanctorum«. Jakož svatý Izaiáš rekl: »Gaudens gaudebo in Domino, exultabit anima mea in Deo, Jesu meo«, »Vesel [81 a1/] jsa veseliti se budu v Bohu a veseliti se bude duše má v Pánu mém, neb mě jest oděl rúchem spasenie a oděvem spravedlnosti obklíčil mne«. To ť jest radost plná. O niežto praví svatý Pavel ad Cor. II°.: »Quod 120 oculus non vidit nec auris audivit nec in cor hominis ascendit, que preparavit Deus diligent ibus se«, že nižádné [hjucho sly š alo ani oko vidělo ani v které člověčie srdce vst úpilo, ješto Hospodin přihotoval všem, ktož jej milují a jemu snažně slúžie. Protož mámy najprvé prositi za odpuštěnie hřiechóv; a když to obdržímy, tehdy duojdem radosti nebeskéj; jiežto radosti dopomáhaj nám 125 Otec i Syn etc. 121 Psáno: flyzalo — 109 Ž. 16, 11— 113 Jan 16, 22 — 115 Zj. 7, 17 — 116 Iz. 61, 10 — 119 1. Kor. 2, 9 — 38
Strana 39
DOMINICA SEXTA (!) Recumbentibus undecim discipulis apparuit illis Ihesus. (Marci ul imo). Dietky milé! Těchto čty idceti dní slavili smy svrchovaný hod všech hodóv, v nichžto Král nebeský po svém vzkřiešení již svým svatým tělem blahoslaveným a oslaveným ráčil přebývati s námi pro velikú [81 a2 milost, jížto ny miloval a omyl a očistil nás od našich hřiechóv přirozených i uči- něných. Křest svatý, ten smývá hřiech přirozený a pokánie smývá řiechy učiněné a odpuščené. A to všeckno očiščenie a obmytie našich křiechóv stalo se jest, kdyžto náš milý Syn boží vypustil z svého svatého boku krev a vodu: krev na vykúpenie našim dušiem od věčného zatracenie, a vodu na obmytie 10 všem našim hřiechóm. Chtěl jest na tomto světě býti čtyřidceti dní s námi, proto, aby ukázal své svaté vzkřiešenie pravé, neb těch čtyřidceti dní ukazoval své svaté bož- stvie před apoštoly; druhé chtěl jest bý i čtyřidce i dní s námi, aby ukázal, že nebeskéj radosti přemáhají a převyšují všechny naše radosti tohoto svě a. Nebo Král nebeský za jediný smutný den, ješto na tomto světě člověk bude mieti, dá rok veselí, a ješče tisícekrát viece. Protož dnešní den čtyřidcátý slavímy jeho svatého vstúpení pamě, či- niece veselú [81b1] a rados nú, s právem radostnú. Nebo, když jeho slúhy vzatí na nebesa bylo radostné, ješto se stalo jedno k duši svatého Martina, radovali se a plakali, mnohem viece vstúpením Spasitele našeho s tohoto světa, ješto je se stalo s tělem i s duší, mámy se radovati a plakati pro velikú radost příkladem tohoto světa. Vídámy to, že kdy která chudá máti, majíci jediného syna, slyšala by o něm, an povýšen k biskups ví neb k některému duostojenství, že přietelé jeho velikú radostí i s tú mateří pláčí, radujíce se jeho duostojenství: takéž i my, chudá nebožátka, slyšiece a vidúce povýšenie našeho milého Pána Ihesu Christa, mámy se radovati a plakati po takém pokladu našel o srdce, abychom, zdvihnúce své srdce po něm, mohli by- chom(!) se radovati a plakati, a řkúce k němu saž po něm túžiece takto: 15 20 25 1 Dominica sexta] červeně; srata omylem ópakováno. Potom je mladší rukou a drobněji napsáno: Ascensio. Spr. je to kázání Na den Nanebevstoupení (prothema) — 2 Iniciálka není vepsána; na místě pro-ni ponechaném je drobně napsáno: v (!) — 29 (a) rkpis o (1) — 2 Marek 16, 14 — JrN. V Iat. ( 1840 ). Pueri dilecii! 10. dicbus tam Preferitis recolamus lefissamam beatissame resurreccionis solempni- tatum solempnitaten, in quibus anquam diehus salvator ef redempfor Dominus noster Thesus Christus ef corpore ef tam per re- surreccionem glorificalo... commanere per nimiam dileccionem, qua dilerit nos...- 20 Sr. stč. Passionál (1495) M 6 (o sv. Martinu). Waldhauser čerpal patrně r Leg. aurea — 39
DOMINICA SEXTA (!) Recumbentibus undecim discipulis apparuit illis Ihesus. (Marci ul imo). Dietky milé! Těchto čty idceti dní slavili smy svrchovaný hod všech hodóv, v nichžto Král nebeský po svém vzkřiešení již svým svatým tělem blahoslaveným a oslaveným ráčil přebývati s námi pro velikú [81 a2 milost, jížto ny miloval a omyl a očistil nás od našich hřiechóv přirozených i uči- něných. Křest svatý, ten smývá hřiech přirozený a pokánie smývá řiechy učiněné a odpuščené. A to všeckno očiščenie a obmytie našich křiechóv stalo se jest, kdyžto náš milý Syn boží vypustil z svého svatého boku krev a vodu: krev na vykúpenie našim dušiem od věčného zatracenie, a vodu na obmytie 10 všem našim hřiechóm. Chtěl jest na tomto světě býti čtyřidceti dní s námi, proto, aby ukázal své svaté vzkřiešenie pravé, neb těch čtyřidceti dní ukazoval své svaté bož- stvie před apoštoly; druhé chtěl jest bý i čtyřidce i dní s námi, aby ukázal, že nebeskéj radosti přemáhají a převyšují všechny naše radosti tohoto svě a. Nebo Král nebeský za jediný smutný den, ješto na tomto světě člověk bude mieti, dá rok veselí, a ješče tisícekrát viece. Protož dnešní den čtyřidcátý slavímy jeho svatého vstúpení pamě, či- niece veselú [81b1] a rados nú, s právem radostnú. Nebo, když jeho slúhy vzatí na nebesa bylo radostné, ješto se stalo jedno k duši svatého Martina, radovali se a plakali, mnohem viece vstúpením Spasitele našeho s tohoto světa, ješto je se stalo s tělem i s duší, mámy se radovati a plakati pro velikú radost příkladem tohoto světa. Vídámy to, že kdy která chudá máti, majíci jediného syna, slyšala by o něm, an povýšen k biskups ví neb k některému duostojenství, že přietelé jeho velikú radostí i s tú mateří pláčí, radujíce se jeho duostojenství: takéž i my, chudá nebožátka, slyšiece a vidúce povýšenie našeho milého Pána Ihesu Christa, mámy se radovati a plakati po takém pokladu našel o srdce, abychom, zdvihnúce své srdce po něm, mohli by- chom(!) se radovati a plakati, a řkúce k němu saž po něm túžiece takto: 15 20 25 1 Dominica sexta] červeně; srata omylem ópakováno. Potom je mladší rukou a drobněji napsáno: Ascensio. Spr. je to kázání Na den Nanebevstoupení (prothema) — 2 Iniciálka není vepsána; na místě pro-ni ponechaném je drobně napsáno: v (!) — 29 (a) rkpis o (1) — 2 Marek 16, 14 — JrN. V Iat. ( 1840 ). Pueri dilecii! 10. dicbus tam Preferitis recolamus lefissamam beatissame resurreccionis solempni- tatum solempnitaten, in quibus anquam diehus salvator ef redempfor Dominus noster Thesus Christus ef corpore ef tam per re- surreccionem glorificalo... commanere per nimiam dileccionem, qua dilerit nos...- 20 Sr. stč. Passionál (1495) M 6 (o sv. Martinu). Waldhauser čerpal patrně r Leg. aurea — 39
Strana 40
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 35 40 30 »Trahe me post te, curremus in odorem ungentorum tuorum«, »Vtrhni nás po sobě u vóni tvých drahých mastí«. Protož d/81 b2 nešní den jeho svatého vstúpenie jest dokonánie všeho našeho spasenie, jakožto hod matky božie zvěstovánie jest počátek našeho vykúpenie; když jest jiej anděl zvěstoval a řka: »Zdráva, Maria, milosti plná!«, inhed se jest počalo naše vykúpenie, když jest tělo Slovo učiněno, tu jest počátek našeho spasenie; a dnes se dokonalo, kdyžto vstúpil na nebesa k Otci všemohúciemu, a odtad příde súditi živých i mrtvých. Jakož my včera na mešpoře zpievali řkúce: »Ut cum fla«m)mivoma nube reverteris, occulta hominum pandere iudicans, ne des supplicia horrida noxiis, sed iustis bona premia«. »Když přídeš zase v ohněvém oblace súdit živých a mrtvých, zjevuje tajemstvie všech srdec, milý Pane, všemohúcí Hospodine, nedaj hrozných 45 muk vinným, ale odpusť pro tvé milosrdenstvie a daj spravedlivým věčnú odplatu v nebeském králevství«. Chcemy-li to obdržeti na něm, vezměmyž sobě na pomoc 82 a1 tu mi- lostivú orodovnici, matku boží, ať za ny oroduje, a vzdajmy jiej toto anděl- ské pozdravenie, ješto ste slyšali, kdyžto se jím stalo naše spasenie, řkúce 50 všichni: »Zdráva, Maria, milosti plná!« [Sequitur dominica septima sermo. Obyčej jest světských, že kdy který král má přijíti do kterého města znovu, v němžto nikdy nebýval, neb do některé země, že nepřichodí do něho bez pyšného opověděnie a ohlášenie, aby se jeho lidé mohli připraviti slušně a počestně k jeho přijetí, aby tudy mohl poznati ochotenstvie a milé při- vítanie svých měščan; a když pak chce vyjeti z toho města neb z té země, do něhož byl přijel svými posly ohlášením, těm jedno, ješto sú jej míle přijali a přivítali, zjeví svój odchod, věrným a milým; jest-li co škodného v tom městě neb v téj zemi neb nepokojného, tu zjedná a smieří. Takéž náš milý Kristus, král všemohúcí, jedinú chtě na tento s 82 a2vět přijíti, mnohé posly poslal: Jeremiáše, svatého Davida, svatého Izaiáše, ješto jsú zvěstovali jeho příštie. Ale mnozí sú jeho přijali zle, neb první den jeho příštie byl jest velmi zle přijat: an byl v svú krajinu přišel a v svú zemi a v své město Betlém, a tu ho nižádný nepřijal, neměl své hospody, až jeho milá matka chudá v je- 65 sličkách položila, jakož ste slyšali jeho svaté narozenie. O niežto chudobě již 55 60 thema 51 Sequitur... sermo] červeně. Spr. je to pokračování předcházejícího textu (Na den Nanebevstoupení Páně, vlastní) — 52 Iniciálka není vkreslena, jen drobně je vepsáno o — 30 Pís. 1, 3 — 34 Luk. 1, 28 — 35 Sr. Jan 1, 14 — 39 nn. Autorem je Rabanus Maurus (HyMMuS 1 Ascenistone Domini, ML 1I2 c. 1657) — 50 Luk. 1, 28 — 52 nn. V lat. (18551). Consuetudo est humana, quod, cum aliquis rex venturus est de novo in aliquam suam terram vel civitatem, quod non venit in ipsam, n1s1 prius bene nurcietur adventus esus, 141 homares se prepararent... — 66 Mat. 8, 20 — 4
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 35 40 30 »Trahe me post te, curremus in odorem ungentorum tuorum«, »Vtrhni nás po sobě u vóni tvých drahých mastí«. Protož d/81 b2 nešní den jeho svatého vstúpenie jest dokonánie všeho našeho spasenie, jakožto hod matky božie zvěstovánie jest počátek našeho vykúpenie; když jest jiej anděl zvěstoval a řka: »Zdráva, Maria, milosti plná!«, inhed se jest počalo naše vykúpenie, když jest tělo Slovo učiněno, tu jest počátek našeho spasenie; a dnes se dokonalo, kdyžto vstúpil na nebesa k Otci všemohúciemu, a odtad příde súditi živých i mrtvých. Jakož my včera na mešpoře zpievali řkúce: »Ut cum fla«m)mivoma nube reverteris, occulta hominum pandere iudicans, ne des supplicia horrida noxiis, sed iustis bona premia«. »Když přídeš zase v ohněvém oblace súdit živých a mrtvých, zjevuje tajemstvie všech srdec, milý Pane, všemohúcí Hospodine, nedaj hrozných 45 muk vinným, ale odpusť pro tvé milosrdenstvie a daj spravedlivým věčnú odplatu v nebeském králevství«. Chcemy-li to obdržeti na něm, vezměmyž sobě na pomoc 82 a1 tu mi- lostivú orodovnici, matku boží, ať za ny oroduje, a vzdajmy jiej toto anděl- ské pozdravenie, ješto ste slyšali, kdyžto se jím stalo naše spasenie, řkúce 50 všichni: »Zdráva, Maria, milosti plná!« [Sequitur dominica septima sermo. Obyčej jest světských, že kdy který král má přijíti do kterého města znovu, v němžto nikdy nebýval, neb do některé země, že nepřichodí do něho bez pyšného opověděnie a ohlášenie, aby se jeho lidé mohli připraviti slušně a počestně k jeho přijetí, aby tudy mohl poznati ochotenstvie a milé při- vítanie svých měščan; a když pak chce vyjeti z toho města neb z té země, do něhož byl přijel svými posly ohlášením, těm jedno, ješto sú jej míle přijali a přivítali, zjeví svój odchod, věrným a milým; jest-li co škodného v tom městě neb v téj zemi neb nepokojného, tu zjedná a smieří. Takéž náš milý Kristus, král všemohúcí, jedinú chtě na tento s 82 a2vět přijíti, mnohé posly poslal: Jeremiáše, svatého Davida, svatého Izaiáše, ješto jsú zvěstovali jeho příštie. Ale mnozí sú jeho přijali zle, neb první den jeho příštie byl jest velmi zle přijat: an byl v svú krajinu přišel a v svú zemi a v své město Betlém, a tu ho nižádný nepřijal, neměl své hospody, až jeho milá matka chudá v je- 65 sličkách položila, jakož ste slyšali jeho svaté narozenie. O niežto chudobě již 55 60 thema 51 Sequitur... sermo] červeně. Spr. je to pokračování předcházejícího textu (Na den Nanebevstoupení Páně, vlastní) — 52 Iniciálka není vkreslena, jen drobně je vepsáno o — 30 Pís. 1, 3 — 34 Luk. 1, 28 — 35 Sr. Jan 1, 14 — 39 nn. Autorem je Rabanus Maurus (HyMMuS 1 Ascenistone Domini, ML 1I2 c. 1657) — 50 Luk. 1, 28 — 52 nn. V lat. (18551). Consuetudo est humana, quod, cum aliquis rex venturus est de novo in aliquam suam terram vel civitatem, quod non venit in ipsam, n1s1 prius bene nurcietur adventus esus, 141 homares se prepararent... — 66 Mat. 8, 20 — 4
Strana 41
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ po třidceti letech žalováše skrze svatého Matěje a řka: »Vulpes foveas habent, volucres celi nidos, Filius autem hominis non habet, ubi caput suum recli- net«. (»Lišky mají jámy a své peleše a ptáci svá hniezda, a Syn boží nemá, kde by svú hlavu sklonil«). Ne toliko hospody, než měl svú milú matku, ale inhed protivenstvie veliké od svých měščan trpěl až do smrti. A kdyžto vstal z mrtvých, chtě se vrátiti do svého královstvie nebeského, z něhožto byl přišel k svým věrným učedlníkóm k chudým, ješto se věrně jeho přídržiechu, 182b1] jenž přebývali v tom domu, ješto sobě David ustavil na téj hoře, ješto slove Sion, kdyžto chtěl Syn boží s apoštoly jmieti veliku noc a své hody, a jiní učedlníci bydléchu v okolí v tom a zemi v rozličných městech, a když v těch čtyřidceti dnech svým ukázaním a zjevením, ješto se mnohokrát zjevoval svým učedlníkóm, apoštolóm své vzkříšenie ukázal, dnes na jeho vstúpení dvakrát se jim ukázal a zjevil, chtě nám tiem zjevením na- učenie dáti, co s nimi jako dnešní den rozmlúval a co s nimi dnes činil, aby nám to bylo na příklad a na památku, neb boží skutkové sú naši duovodové k přiebytku nebeskému a jest naše naučenie. Jakož praví svatý Lukáš v dneš- niej epištole: »Cepit Ihesus facere et docere«, »Ježíš počal činiti a plniti«, v tom dávaje naučenie všem kazatelóm, aby to plnili svými skutky, což svými usty mluvie a káží. Kdyžto apoštolé byli v obědnú hodinu spolu v tom městu, ješto byl David [82b2] učinil jeden pokoj, ješto činil sobě utěšenie, na obědě neb na večeři když spolu seděli, zavřenými dveřmi zjevil se jim Ježíš. »Et expro- bravit incredulitatem eorum et duriciam cordis, quia his, qui viderant eum resurrexisse, non crediderunt «, »A vyčistil nevěru jich a tvrdost z srdce, nebo ti, ješto viděli jeho vzkřiešeného, nevěřili«. Zři, kterak svatý Marcus drží mezi evangelistami miesto své v tváři lvovéj; přivodí Krista jako lva z národa toho pokolenie, an hněvivý, jako by řval, neb byl k hněvu zbuzen, protože sú apoštolé měli některé pochybenie. Svatý Augustin činí otázanie, na to mezi evangelistami tieže, dnes-li je se stalo zjevenie to apoštolóm a očiščenie; an se mnohokrát zjevil po svém vzkřiešení, mnoho s nimi divóv a pohádek čině a jich pochybenie z jich srdec vypuzuje, že již plně věřili v jeho vzkřiešenie; ale tuto se jest stalo poslednie ukázanie a zje 83a /venie. Jako ono stalo se, když se ukázal dvěma učedlníkoma, ana jdeta s toho města Emaus a mluvíta o božiem vzkřiešení, tu jest učil a potvrdil jich srdce k vieře. Ale dnes zjevil se jim, kdyžto spolu byli všichni sebrali se v jeden duom hodujíce a spolu jedúce; přikázal jim, aby neodešli, ale čekali slibu Otce, totížto příštie Ducha svatého, »ješto slyšali ste z mých úst«, jako svatý Jan svědčí a řka: »Paraclitus, Spi- ritus sanctus, quem mittet Pater in nomine meo, ille vos docebit omnia«, 70 75 80 85 90 95 100 69 Ne toliko hospody] omylem opak. rkpis — 4. c. p. 81 n. Spr. Skutk. 1, I (za epištolu na den Nancbevstoupení se četlo a dodnes čte ze Skutk. 1, 1 až 11). Sr. Schallera 572 ss. — 86 Sr. Ž. 122, 6 — 87 Jan 20, 19 a 26 — 91 Sr. Zj. 5, 5 — 94 Augustinus, De cons. evang. (l. 3. c. 25); tak čituje Catena na Marka p. 614 — 99 Luk. 24, 13 nn. — 102 Skutk. 1, 4— 103 Jan 14, 26 — 41
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ po třidceti letech žalováše skrze svatého Matěje a řka: »Vulpes foveas habent, volucres celi nidos, Filius autem hominis non habet, ubi caput suum recli- net«. (»Lišky mají jámy a své peleše a ptáci svá hniezda, a Syn boží nemá, kde by svú hlavu sklonil«). Ne toliko hospody, než měl svú milú matku, ale inhed protivenstvie veliké od svých měščan trpěl až do smrti. A kdyžto vstal z mrtvých, chtě se vrátiti do svého královstvie nebeského, z něhožto byl přišel k svým věrným učedlníkóm k chudým, ješto se věrně jeho přídržiechu, 182b1] jenž přebývali v tom domu, ješto sobě David ustavil na téj hoře, ješto slove Sion, kdyžto chtěl Syn boží s apoštoly jmieti veliku noc a své hody, a jiní učedlníci bydléchu v okolí v tom a zemi v rozličných městech, a když v těch čtyřidceti dnech svým ukázaním a zjevením, ješto se mnohokrát zjevoval svým učedlníkóm, apoštolóm své vzkříšenie ukázal, dnes na jeho vstúpení dvakrát se jim ukázal a zjevil, chtě nám tiem zjevením na- učenie dáti, co s nimi jako dnešní den rozmlúval a co s nimi dnes činil, aby nám to bylo na příklad a na památku, neb boží skutkové sú naši duovodové k přiebytku nebeskému a jest naše naučenie. Jakož praví svatý Lukáš v dneš- niej epištole: »Cepit Ihesus facere et docere«, »Ježíš počal činiti a plniti«, v tom dávaje naučenie všem kazatelóm, aby to plnili svými skutky, což svými usty mluvie a káží. Kdyžto apoštolé byli v obědnú hodinu spolu v tom městu, ješto byl David [82b2] učinil jeden pokoj, ješto činil sobě utěšenie, na obědě neb na večeři když spolu seděli, zavřenými dveřmi zjevil se jim Ježíš. »Et expro- bravit incredulitatem eorum et duriciam cordis, quia his, qui viderant eum resurrexisse, non crediderunt «, »A vyčistil nevěru jich a tvrdost z srdce, nebo ti, ješto viděli jeho vzkřiešeného, nevěřili«. Zři, kterak svatý Marcus drží mezi evangelistami miesto své v tváři lvovéj; přivodí Krista jako lva z národa toho pokolenie, an hněvivý, jako by řval, neb byl k hněvu zbuzen, protože sú apoštolé měli některé pochybenie. Svatý Augustin činí otázanie, na to mezi evangelistami tieže, dnes-li je se stalo zjevenie to apoštolóm a očiščenie; an se mnohokrát zjevil po svém vzkřiešení, mnoho s nimi divóv a pohádek čině a jich pochybenie z jich srdec vypuzuje, že již plně věřili v jeho vzkřiešenie; ale tuto se jest stalo poslednie ukázanie a zje 83a /venie. Jako ono stalo se, když se ukázal dvěma učedlníkoma, ana jdeta s toho města Emaus a mluvíta o božiem vzkřiešení, tu jest učil a potvrdil jich srdce k vieře. Ale dnes zjevil se jim, kdyžto spolu byli všichni sebrali se v jeden duom hodujíce a spolu jedúce; přikázal jim, aby neodešli, ale čekali slibu Otce, totížto příštie Ducha svatého, »ješto slyšali ste z mých úst«, jako svatý Jan svědčí a řka: »Paraclitus, Spi- ritus sanctus, quem mittet Pater in nomine meo, ille vos docebit omnia«, 70 75 80 85 90 95 100 69 Ne toliko hospody] omylem opak. rkpis — 4. c. p. 81 n. Spr. Skutk. 1, I (za epištolu na den Nancbevstoupení se četlo a dodnes čte ze Skutk. 1, 1 až 11). Sr. Schallera 572 ss. — 86 Sr. Ž. 122, 6 — 87 Jan 20, 19 a 26 — 91 Sr. Zj. 5, 5 — 94 Augustinus, De cons. evang. (l. 3. c. 25); tak čituje Catena na Marka p. 614 — 99 Luk. 24, 13 nn. — 102 Skutk. 1, 4— 103 Jan 14, 26 — 41
Strana 42
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 110 115 120 125 130 135 105 »Utěšitel, svatý Duch, jehož pošle vám Otec ve jmě mé, ten vás naučí všeho«. »Quia Iohannes quidem baptizavit aqua, vos autem baptizabimini Spiritu sancto non post multos hos dies«, »Nebo svatý Jan Krstitel krstil jest (v) vodě, ale vy budete krstíti (!) Duchem svatým«. Proto jim řekl: »Neodchoďte, ale čekajte Ducha svatého«. Nepověděl jim jistého dne, aby byli vždy hotovi a nábožni k přijetí Ducha svatého. Tu sú někteří řekli, že [83 a2 apoštolé nejsú krščeni krstem božím; protiv tomu sám Kristus řekl skrze svatého Jana: »Nisi quis renatus fuerit ex aqua et Spiritu sancto«, »Ktož nebude, totíž krščen vodú a Duchem svatým, ne- bude moci vníti v králevstvie nebeské, jedno skrze křest«. Protož svatý Augustin die, že učedlníci byli sú krstem božím krščeni, aby jiné krstili a (k) království nebeskému přivodili. Ale, jakož tuto praví: »Vos autem bapti- zabimini Spiritu sancto« (»Vy budete krščeni Duchem svatým«), totíž vez- mete Ducha svatého v znamení vidomém, ve krstu, neb milost svatého Ducha jest mazánie svátostí. Jakož některé knihy pravie: »Vos autem ungemini Spi- ritu sancto«, »Vy budete mazáni Duchem svatým a budete mi svědčiti ve všem Židovstvu a v pohanstvu až do posledních krajin zemských, kážíce v Jeruzalemě a po jiných krajinách, a potom puojdete k Samaritánóm, aby bylo to řečenie naplněno: »In omnem terram exivit sonus eorum et in fines orbis terre verba eorum«, »Po všech zemiech vyšel zvuk jich a po všech krajinách«, 83b1/ totížto slova jich. Neb, když ješče byl živ svatý Petr, kázal se dvěma a sedmdesáti učedlníky, jakožto jim přikázal a řka: »Euntes in mundum universum«, »Jděte po všem světě, neb ste již přijali Ducha svatého a jste již jako ohniví, abyšte šli a úžitek přinesli po všem světu; neb sem vešken svět stvořil a všecken svět vykúpil«. A protož chtěl, aby vešken svět byl učen, neb jest vešken oslepen a ve tmě byl. Sequitui: »Predicate evangelium omni creature«, »Kažte všemu stvo- ření«, ne básní ani kterých nálezóv nových pro lakomstvo, pro pýchu, pro dary neb pro světskú chválu, ale pravdu boží. Jakož praví sám Pán Bóh v knihách svatého Ezechiele proroka: »Audiens ex ore meo verba, et annun- ciabis eis«, »Slyš slova má, což ť rozkáži, a budeš je zvěstovati lidu«. Viziž, kterak velí pravdu kázati! Ale pohřiechu mnozí sú kněžé, ješto káží pro svój úžitek, ale ne pro spasenie duší, a kážíce v svých kosteléch 83b2] a řkúce: »Dajte nám, a budem prositi Boha za vás!« Tu ť nechtie jinak Boha prositi, jedno z peněz. Ti ť nekáží pravdy, a s tú pravdú mohli by zahynúti, neb ne- 140 učie podlé přikázanie božieho. Jakož píše v knihách Deutronomii: »Non fe- 107 (v) není v rkpise napsáno — 116 (k) rkp. vyn. — 131 In marg. »ručka« —. ML 33 106 Skutk 1, 5.— 108 Podle Skutk. 1, 4 — 112 Jan 3, 5 — 115 Augustinus, Epistolarum classis IV, epistola CCLXV (Augustinus Seleucianae, de baptismo et poenitentia Petri. č. 1087 s.) — 3 116 Skutk. 1, 5— 119 »některé knihy«; snad apokryfní, v Písmu su. tato slova nejsou — 123 Ž. 19, 5; Řím. 10, 18 — 126 Marek 16, 15 — 131 Ib.— 134 Exech. 3, 17; 33, 7 — 42
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 110 115 120 125 130 135 105 »Utěšitel, svatý Duch, jehož pošle vám Otec ve jmě mé, ten vás naučí všeho«. »Quia Iohannes quidem baptizavit aqua, vos autem baptizabimini Spiritu sancto non post multos hos dies«, »Nebo svatý Jan Krstitel krstil jest (v) vodě, ale vy budete krstíti (!) Duchem svatým«. Proto jim řekl: »Neodchoďte, ale čekajte Ducha svatého«. Nepověděl jim jistého dne, aby byli vždy hotovi a nábožni k přijetí Ducha svatého. Tu sú někteří řekli, že [83 a2 apoštolé nejsú krščeni krstem božím; protiv tomu sám Kristus řekl skrze svatého Jana: »Nisi quis renatus fuerit ex aqua et Spiritu sancto«, »Ktož nebude, totíž krščen vodú a Duchem svatým, ne- bude moci vníti v králevstvie nebeské, jedno skrze křest«. Protož svatý Augustin die, že učedlníci byli sú krstem božím krščeni, aby jiné krstili a (k) království nebeskému přivodili. Ale, jakož tuto praví: »Vos autem bapti- zabimini Spiritu sancto« (»Vy budete krščeni Duchem svatým«), totíž vez- mete Ducha svatého v znamení vidomém, ve krstu, neb milost svatého Ducha jest mazánie svátostí. Jakož některé knihy pravie: »Vos autem ungemini Spi- ritu sancto«, »Vy budete mazáni Duchem svatým a budete mi svědčiti ve všem Židovstvu a v pohanstvu až do posledních krajin zemských, kážíce v Jeruzalemě a po jiných krajinách, a potom puojdete k Samaritánóm, aby bylo to řečenie naplněno: »In omnem terram exivit sonus eorum et in fines orbis terre verba eorum«, »Po všech zemiech vyšel zvuk jich a po všech krajinách«, 83b1/ totížto slova jich. Neb, když ješče byl živ svatý Petr, kázal se dvěma a sedmdesáti učedlníky, jakožto jim přikázal a řka: »Euntes in mundum universum«, »Jděte po všem světě, neb ste již přijali Ducha svatého a jste již jako ohniví, abyšte šli a úžitek přinesli po všem světu; neb sem vešken svět stvořil a všecken svět vykúpil«. A protož chtěl, aby vešken svět byl učen, neb jest vešken oslepen a ve tmě byl. Sequitui: »Predicate evangelium omni creature«, »Kažte všemu stvo- ření«, ne básní ani kterých nálezóv nových pro lakomstvo, pro pýchu, pro dary neb pro světskú chválu, ale pravdu boží. Jakož praví sám Pán Bóh v knihách svatého Ezechiele proroka: »Audiens ex ore meo verba, et annun- ciabis eis«, »Slyš slova má, což ť rozkáži, a budeš je zvěstovati lidu«. Viziž, kterak velí pravdu kázati! Ale pohřiechu mnozí sú kněžé, ješto káží pro svój úžitek, ale ne pro spasenie duší, a kážíce v svých kosteléch 83b2] a řkúce: »Dajte nám, a budem prositi Boha za vás!« Tu ť nechtie jinak Boha prositi, jedno z peněz. Ti ť nekáží pravdy, a s tú pravdú mohli by zahynúti, neb ne- 140 učie podlé přikázanie božieho. Jakož píše v knihách Deutronomii: »Non fe- 107 (v) není v rkpise napsáno — 116 (k) rkp. vyn. — 131 In marg. »ručka« —. ML 33 106 Skutk 1, 5.— 108 Podle Skutk. 1, 4 — 112 Jan 3, 5 — 115 Augustinus, Epistolarum classis IV, epistola CCLXV (Augustinus Seleucianae, de baptismo et poenitentia Petri. č. 1087 s.) — 3 116 Skutk. 1, 5— 119 »některé knihy«; snad apokryfní, v Písmu su. tato slova nejsou — 123 Ž. 19, 5; Řím. 10, 18 — 126 Marek 16, 15 — 131 Ib.— 134 Exech. 3, 17; 33, 7 — 42
Strana 43
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ neraris (!) fratri tuo ad usuram pecuniam, non fruges, non quamlibet alienam rem«, »Nedávaj bratru svému na roky a na lichvu peněz ani obilé ani koní ani které věci«, pro niž by to bral na něm které zisky neb úžitek. Ale chceš-li jemu pójčiti, tehda jemu požič pro pravú vieru a pro bratrstvo od něho ni- žádného daru ani zisku«(!). To ť velí Buoh kázati tu pravdu a učiti všemu stvoření skrze slovo to, ješto die »všemu stvoření«. Tehdy by také mělo kázáno býti božie slovo ně- mému stvoření? Ničs; ale v tom slovu, ješto die: »všemu stvoření«, zname- nává se člověk, ješto má některý spolek se vším stvořením: má byt s kame- ním, má život s dřievím, má čit s duší, [totíž rozumně,] že též čije 84a1 jako duše, má rozum s anděly, a totíž rozumie, co jest dobré a co zlé. Protož všemu stvoření káže se pravda, když člověku jedinému se káže; neb ten naučen bývá, pro něhožto všeckno jest stvořeno na zemi. »Qui crediderit et baptizatus fuerit, salvus erit«, »Kto uvěří a pokrščen bude, spasen bude«, »Qui vero non crediderit, condempnabitur«, »A kto ne- uvěří, bude potupen na věčné zatracenie«. Ale mámy to věděti, že ť viera bez dobrých skutkóv jest mrtva. Jako tělo právě jest mrtvo bez duše, takkréž viera bez dobrých skutkóv mrtva jest. Mohl by někto řéci: »Já věřím, a spa- sen budu«. Pravdu jest řekl, ač to ukáže skutky, co věrú drží. Neb to jest pravá viera, že to, což větí, že to skutky miluje. Řekl by opět někto: »Co dieš o mládencích, ješto ani věrú ani skutky ukazují ani plnie?« Pravím tobě, že mládenci věřie skrze ty, ješto je krstie; ti jiné mají k vieře a k dobrým skutkóm přivésti. Ale každý starý 84a2 sám od sebe móž věřiti a dobré činy činiti. Protož nynie těchto časóv nenie tak mnoho divóv jako dřieve na počátku světa, protože nebyla tak viera roz- šířena po všem světě, jako nynie jest rozšířena; nebo skrze rozličné divy, ješto se stávali, na počátku viera se rozšířila a rozmnožila. Jakož i my, když které ščepy ščepujem a staviemy, tolik jim vody za kořen lejem, až se i přijmú i rozmnožie se, takéž i to bylo na počátku světa; ano nynějších časóv mno- hem viece se divóv stává skrze dobré a svaté kazatele a jich svaté kázanie, neb, úfaj v Buoh, toho kázanie nestane se, ač bóhdá by mnozí sebe nepo- lepšili a svého života neopravili. Ačkolvěk nekřiesie mrtvých těl zřetedlně, však duchovně mnohé křiesie hřiešné k spasení učiece a přivodiece. A kdyžto náš milý Spasitel ráčil vstúpiti na nebesa, tehda zdvih ruce 145 150 155 160 165 170 147 In marg. (pův. rukou): Obieccio — 150 čit] psáno: czzyt (sotva lze čísti: cit) — [totíž rozumně] zřejmě omyl, vynech! — 157 Rkp.: talez (:) — 158 In marg. (pův. rukou): Objeccio — 171 úfaj] spr. asi má býti: útaji — 140 5. M. 23, 19 n. — 148 nn. CJ. Gregoriun Magnum I. c. J. II komilia AXIA fin Ascensione Domini) 2. (ML 76 C. 1214): Omnis au- tem creaturae aliquid habet homto. Habel namque commune esse cum lapidibus, vivere cum arboribus, sentire cum animalibus, intelligere cum angelis... Omni ergo creaturac praedicatur Evangelium, cum soli homini praedicatur, quia ille videlicet do- cetur, propter quem in terra cuncta creała sunt (cituje i Catena na Marka p. 615) — 154 Marek 16, 16 — 156 n. Sr. Jakub 2, 17 a 26 — 158 n. Cf. Gregorium I. c.: Forfasse unusquisque apud semetipsum dical: Ego tam credidi, salvus ero. Verum dicti, si fidem operibus tenel (cituje i Catena p. 615) — 161 Ct. Catena 1. p.615 (autor Beda): Quid antem hicdicemus de parvulis, qui per aetatem adhue credere non valent? — 164 nn. Cf. Catena ib. (autor citován: Gregorius in komilia 29 in evang.): Sed haec (signa) necessaria in exordio Ecclesiae fuerunt; ut enim fides cresceret credentium, miraculis fuit nutriendar quia et nos, cum arbusta plantamus, tamdiu eis aquam fundimus, quousque ca ax ferra convaluisse videamus... (podoba je ai do konce odstavce) — 43
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ neraris (!) fratri tuo ad usuram pecuniam, non fruges, non quamlibet alienam rem«, »Nedávaj bratru svému na roky a na lichvu peněz ani obilé ani koní ani které věci«, pro niž by to bral na něm které zisky neb úžitek. Ale chceš-li jemu pójčiti, tehda jemu požič pro pravú vieru a pro bratrstvo od něho ni- žádného daru ani zisku«(!). To ť velí Buoh kázati tu pravdu a učiti všemu stvoření skrze slovo to, ješto die »všemu stvoření«. Tehdy by také mělo kázáno býti božie slovo ně- mému stvoření? Ničs; ale v tom slovu, ješto die: »všemu stvoření«, zname- nává se člověk, ješto má některý spolek se vším stvořením: má byt s kame- ním, má život s dřievím, má čit s duší, [totíž rozumně,] že též čije 84a1 jako duše, má rozum s anděly, a totíž rozumie, co jest dobré a co zlé. Protož všemu stvoření káže se pravda, když člověku jedinému se káže; neb ten naučen bývá, pro něhožto všeckno jest stvořeno na zemi. »Qui crediderit et baptizatus fuerit, salvus erit«, »Kto uvěří a pokrščen bude, spasen bude«, »Qui vero non crediderit, condempnabitur«, »A kto ne- uvěří, bude potupen na věčné zatracenie«. Ale mámy to věděti, že ť viera bez dobrých skutkóv jest mrtva. Jako tělo právě jest mrtvo bez duše, takkréž viera bez dobrých skutkóv mrtva jest. Mohl by někto řéci: »Já věřím, a spa- sen budu«. Pravdu jest řekl, ač to ukáže skutky, co věrú drží. Neb to jest pravá viera, že to, což větí, že to skutky miluje. Řekl by opět někto: »Co dieš o mládencích, ješto ani věrú ani skutky ukazují ani plnie?« Pravím tobě, že mládenci věřie skrze ty, ješto je krstie; ti jiné mají k vieře a k dobrým skutkóm přivésti. Ale každý starý 84a2 sám od sebe móž věřiti a dobré činy činiti. Protož nynie těchto časóv nenie tak mnoho divóv jako dřieve na počátku světa, protože nebyla tak viera roz- šířena po všem světě, jako nynie jest rozšířena; nebo skrze rozličné divy, ješto se stávali, na počátku viera se rozšířila a rozmnožila. Jakož i my, když které ščepy ščepujem a staviemy, tolik jim vody za kořen lejem, až se i přijmú i rozmnožie se, takéž i to bylo na počátku světa; ano nynějších časóv mno- hem viece se divóv stává skrze dobré a svaté kazatele a jich svaté kázanie, neb, úfaj v Buoh, toho kázanie nestane se, ač bóhdá by mnozí sebe nepo- lepšili a svého života neopravili. Ačkolvěk nekřiesie mrtvých těl zřetedlně, však duchovně mnohé křiesie hřiešné k spasení učiece a přivodiece. A kdyžto náš milý Spasitel ráčil vstúpiti na nebesa, tehda zdvih ruce 145 150 155 160 165 170 147 In marg. (pův. rukou): Obieccio — 150 čit] psáno: czzyt (sotva lze čísti: cit) — [totíž rozumně] zřejmě omyl, vynech! — 157 Rkp.: talez (:) — 158 In marg. (pův. rukou): Objeccio — 171 úfaj] spr. asi má býti: útaji — 140 5. M. 23, 19 n. — 148 nn. CJ. Gregoriun Magnum I. c. J. II komilia AXIA fin Ascensione Domini) 2. (ML 76 C. 1214): Omnis au- tem creaturae aliquid habet homto. Habel namque commune esse cum lapidibus, vivere cum arboribus, sentire cum animalibus, intelligere cum angelis... Omni ergo creaturac praedicatur Evangelium, cum soli homini praedicatur, quia ille videlicet do- cetur, propter quem in terra cuncta creała sunt (cituje i Catena na Marka p. 615) — 154 Marek 16, 16 — 156 n. Sr. Jakub 2, 17 a 26 — 158 n. Cf. Gregorium I. c.: Forfasse unusquisque apud semetipsum dical: Ego tam credidi, salvus ero. Verum dicti, si fidem operibus tenel (cituje i Catena p. 615) — 161 Ct. Catena 1. p.615 (autor Beda): Quid antem hicdicemus de parvulis, qui per aetatem adhue credere non valent? — 164 nn. Cf. Catena ib. (autor citován: Gregorius in komilia 29 in evang.): Sed haec (signa) necessaria in exordio Ecclesiae fuerunt; ut enim fides cresceret credentium, miraculis fuit nutriendar quia et nos, cum arbusta plantamus, tamdiu eis aquam fundimus, quousque ca ax ferra convaluisse videamus... (podoba je ai do konce odstavce) — 43
Strana 44
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 180 185 190 195 200 205 175 i požehnal apoštolóv, a požehnav i vstúpil před nimi a nebesa jej přijala od 84b1] jich oči. »Elevatis manibus benedixit eis et nubes suscepit eum ab oculis eorum«. Dvoji milost jim ukázal: Prvú milost k nim ukázal, když jich požehnal; dal jim požehnánie, kohož oni požehnají, že nebude odlúčen božie milosti, kohož svú svat ú rukú požehnají a na ně vložie. A to jest požehnánie ostalo všem kněžiem, aby túž mocí mohli hřiechy odpustiti; kdyžto po pravéj zpovědi vloží na ň kněz ruku svú a dá jemu pokánie, tu inhed tiem vložením smieří jej s Hospodinem. O němžto požehnání praví svatý David a řka: »Be- nediccionem legislator dabit, ibunt de virtute in virtutem«, »Dá požehnánie zákona dárce, puojdú z jednéj cti v druhú«, totíž z hřiechóv v blahoslaven- stvie. A od toho požehnánie, ješto se jest stalo jako dnes, vzalo jest počátek, že i dnes kněz po svéj mši požehná všech věrných, takto řka: »Jděte, poslána jest mše«, totíž požehnáni ste, jakož požehnal Jakub svým synóm a Mojžéš synóm israhels 84b2kým a Kristus učedlníkóm svým, a tak že požehnánie nás došo. A když jich požehnal a s nimi mluvil, přijat jest a sedí na pravici Otce všemohúcího, jakož čtenie pokládá: »Dominus quidem Ihesus, postquam locutus est eis, assumptus est et sedet ad dexteram Dei«. Přijat jest s země na nebe tělestně; ale podlé božstvie, ješto všady jest, i na zemi i na nebi, ne- jměl potřebie vstúpiti, neb jest vstúpil na nebesa svú mocí božskú, ani žád- ného pomocí (jakžto Heliáš byl vstúpil v ohňovém vozu s volí a s pomocí boží), ale Spasitel náš, milý Kristus, všemohúcí Pán, jakož jest svú božskú mocí ráčil z mrtvých vstáti a k oněm učedlníkóm zavřenými dveřmi jíti, takéž ani na voze ani s pomocí andělskú, né uplně svú mocí božskú ráčil vstúpiti na nebesa. Neb ten, ktož všechno mohl stvořiti, anděly i všechno stvořenie, mohl dobře svú mocí vstúpiti a seděti na pravici Otce všemohú- cího; jest s ním 85a1] v rovenství seděti a v božství. Nebo v svatém Písmě se čte: Seděti na pravici božiej jest rozdielné; někdy se znamenává seděti (jako v dnešniem čtení praví), někdy znamenává se státi na pravici. Nebo, kdyžto svatého Ščepána kamenováchu, tehda v svém kamenování viděl jest Ježíše, an stojí na pravici moci božie. K tomu odpoviedá svatý Rehoř a řka: »Seděti na pravici jest znamenie súdu, nebo on má súditi živé i mrtvé; ale státi na pravici znamenává se pomoc dáti nebeskú. Neb svatý Ščepán v svém kamenování viděl jest jeho stojsí ce a jměl jeho pomocna«. Jako praví Gloza: »Sedí, všeckno súdě na skonání světa«, to zjevuje všem zlé i dobré skutky. Znamenajtež, kdyžto jako dnešní den byl vzat od očí všech apoštolóv a jiných, a když se sú divili tak slavnému vstúpení jeho, »Ecce, duo viri asti- terunt iuxta illos in vestibus albis«, »Tehda dva anděly při nich v rúchu 210 208 Rkpis: stoycze — 2. (4. 176 Podle Skutk. 1, 9 — 182 Ž. 83, 8 (Vulg.) — 186 Dodnes součást mešního kanonu (sr. Schaller p. 27) — 191 Marek 16, 19 — 195 nn. Cf. Catena p. 616 (je to podle Rehoře; of. Gregorium Magnum l. c. homilia XXIX. 5, ML 76 c. 1216) — Král. 2, 11 — 204 Sr. Skutk. 7, 55— 206 Cf. Catena l. c. (Gregorius Magnus 1. c. homil. XXIX. 7 (ML 76 c. 1217) — 208 Gloza m Walafridi Strabi Glossa ord.. evang. Marci c. 16 v. 19 (ML 114 c. 244) — 211 Skutk. 1, 10 — 44
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ 180 185 190 195 200 205 175 i požehnal apoštolóv, a požehnav i vstúpil před nimi a nebesa jej přijala od 84b1] jich oči. »Elevatis manibus benedixit eis et nubes suscepit eum ab oculis eorum«. Dvoji milost jim ukázal: Prvú milost k nim ukázal, když jich požehnal; dal jim požehnánie, kohož oni požehnají, že nebude odlúčen božie milosti, kohož svú svat ú rukú požehnají a na ně vložie. A to jest požehnánie ostalo všem kněžiem, aby túž mocí mohli hřiechy odpustiti; kdyžto po pravéj zpovědi vloží na ň kněz ruku svú a dá jemu pokánie, tu inhed tiem vložením smieří jej s Hospodinem. O němžto požehnání praví svatý David a řka: »Be- nediccionem legislator dabit, ibunt de virtute in virtutem«, »Dá požehnánie zákona dárce, puojdú z jednéj cti v druhú«, totíž z hřiechóv v blahoslaven- stvie. A od toho požehnánie, ješto se jest stalo jako dnes, vzalo jest počátek, že i dnes kněz po svéj mši požehná všech věrných, takto řka: »Jděte, poslána jest mše«, totíž požehnáni ste, jakož požehnal Jakub svým synóm a Mojžéš synóm israhels 84b2kým a Kristus učedlníkóm svým, a tak že požehnánie nás došo. A když jich požehnal a s nimi mluvil, přijat jest a sedí na pravici Otce všemohúcího, jakož čtenie pokládá: »Dominus quidem Ihesus, postquam locutus est eis, assumptus est et sedet ad dexteram Dei«. Přijat jest s země na nebe tělestně; ale podlé božstvie, ješto všady jest, i na zemi i na nebi, ne- jměl potřebie vstúpiti, neb jest vstúpil na nebesa svú mocí božskú, ani žád- ného pomocí (jakžto Heliáš byl vstúpil v ohňovém vozu s volí a s pomocí boží), ale Spasitel náš, milý Kristus, všemohúcí Pán, jakož jest svú božskú mocí ráčil z mrtvých vstáti a k oněm učedlníkóm zavřenými dveřmi jíti, takéž ani na voze ani s pomocí andělskú, né uplně svú mocí božskú ráčil vstúpiti na nebesa. Neb ten, ktož všechno mohl stvořiti, anděly i všechno stvořenie, mohl dobře svú mocí vstúpiti a seděti na pravici Otce všemohú- cího; jest s ním 85a1] v rovenství seděti a v božství. Nebo v svatém Písmě se čte: Seděti na pravici božiej jest rozdielné; někdy se znamenává seděti (jako v dnešniem čtení praví), někdy znamenává se státi na pravici. Nebo, kdyžto svatého Ščepána kamenováchu, tehda v svém kamenování viděl jest Ježíše, an stojí na pravici moci božie. K tomu odpoviedá svatý Rehoř a řka: »Seděti na pravici jest znamenie súdu, nebo on má súditi živé i mrtvé; ale státi na pravici znamenává se pomoc dáti nebeskú. Neb svatý Ščepán v svém kamenování viděl jest jeho stojsí ce a jměl jeho pomocna«. Jako praví Gloza: »Sedí, všeckno súdě na skonání světa«, to zjevuje všem zlé i dobré skutky. Znamenajtež, kdyžto jako dnešní den byl vzat od očí všech apoštolóv a jiných, a když se sú divili tak slavnému vstúpení jeho, »Ecce, duo viri asti- terunt iuxta illos in vestibus albis«, »Tehda dva anděly při nich v rúchu 210 208 Rkpis: stoycze — 2. (4. 176 Podle Skutk. 1, 9 — 182 Ž. 83, 8 (Vulg.) — 186 Dodnes součást mešního kanonu (sr. Schaller p. 27) — 191 Marek 16, 19 — 195 nn. Cf. Catena p. 616 (je to podle Rehoře; of. Gregorium Magnum l. c. homilia XXIX. 5, ML 76 c. 1216) — Král. 2, 11 — 204 Sr. Skutk. 7, 55— 206 Cf. Catena l. c. (Gregorius Magnus 1. c. homil. XXIX. 7 (ML 76 c. 1217) — 208 Gloza m Walafridi Strabi Glossa ord.. evang. Marci c. 16 v. 19 (ML 114 c. 244) — 211 Skutk. 1, 10 — 44
Strana 45
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNÉ bielém(!)«, 85a2] na znamenie hodu velikému, že všichni, ktož chtějí po něm vstúpiti, mají býti bielí v dobrých činech, jakožto píše svatý Jan v Knihách apoštolských: »Qui non inquinaverunt vestimenta sua, ambulabunt mecum in albis, quia digni sunt habitare mecum«, »Kto sú nepoškvrnili svého rúcha, budú se mnú choditi v rúchu bielém«. Na znamenie mládenkóv na krstu dávámy na jich hlavy bielé vienky, aby se mohli ukázati svému Otci nebli choti, když příde jich smrt. Sequitur: »Viri Galilei, quid statis, aspicientes in celum? Hic Ihesus, qui assumptus est a vobis in celum, sic veniet, et quemadmodum vidistis eum euntem in celum«. Andělé ti, jenž ste slyšali, řekli k těm, ješto se divíchu tomu slavnému vstúpení: »Mužé galilejščí, co stojíte, hlediece v nebe? Ježíš, jenž jest přijat od vás na nebe, takéž příde, jakož ste jej viděli v tělesenství vstupujíce, takéž příde v oblaciech«. Abyšte věděli, že pro dvoji věc ta dva anděly zjevila 85b1] se: Prvé proto, aby smutné apoštoly utěšili pro odchod Syna božieho. Nebo, komu by milý přietel odšel na dalekú cestu, byl by tiem velmi smuten. Druhé proto, aby ukázali plné svědečstvie, že vstupuje v králevstvie nebeské, ne jako Heliáš vstúpil na ohnivém vozu v najvyššie oblaky a tu nemohl ostati, ale vnesen v ráj zemský a tu má čekati súdného dne. Potom se všichni vrátili do Jeruzalema od miesta olivetského, z něhožto Hospodin vstúpil na nebesa, od Jeruzalema jedinkú míli; všechny apoštoly provodil do hospod jich. »Et cum introissent in cenaculum, ascenderunt in superiora, ubi manebant«, »A když vešli v své bydlišče, vstúpili na svrchnost, kdež přebýváchu, vstúpili sú v své večerišče«, kdežto jiedáchu, pro dvoji věc: prvé, aby byli bezpečnějši, neb se ješče báli Židóv a nebyli ješče potvrzeni svatým Duchem, druhé proto, aby tu bezpečnějé Bohu slúžili, čekajíce slibu toho, jakož jim řečeno: 85b21 »Sedete, donec induamini virtute ex alto«, »Seďte a čekajte, doněvadž byšte nebyli oděni mocí z vysokosti«, totížto Duchem svatým. Protož tito apoštolé byli ustavični na modlitbě s těmi nábožnými ženami, ješto po Ježíši chodily sú u Veliký pátek; tu ť sú přebývali, chváléce Hospo- dina, až do svého skončenie. Protož my příkladem těchto svatých apoštolóv buďmy nábožni dnešní den pro jeho vstúpenie svaté, čekajíce s nimi toho drahého Utěšitele slíbeného, a připravmy se ku přijetí svatého Ducha zpovědí, postem, svatými modlitbami, abychom jej mohli míle přivítati řkúce: »Přiď, svatý Duše, naplň srdce svých věrných a tvéj milosti oheň v nich zažzi, aby, tě v svém srdci majíce, mohli tě milovati a s tebú na věky ostati v nebeském království«. Jehožto nebeského královstvie mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch, vše jeden Hospodin. Rcemy: »Amen«. 220 225 230 235 240 245 215 250 214n. Spr. 2j. 3, 4— 220 Skutk. 1, 11— 229 2. (4.) Král. 2, 11 — 231 Skutk. 1, 12 — 233 Skutk. 1. 13 — 238 Podle Luk. 24, 49 — 246 Podnes se modli kněz při mši su. na Boží hod svatodušní (Schaller 1. č. p. 588) — 45
NA DEN NANEBEVSTOUPENÍ PÁNÉ bielém(!)«, 85a2] na znamenie hodu velikému, že všichni, ktož chtějí po něm vstúpiti, mají býti bielí v dobrých činech, jakožto píše svatý Jan v Knihách apoštolských: »Qui non inquinaverunt vestimenta sua, ambulabunt mecum in albis, quia digni sunt habitare mecum«, »Kto sú nepoškvrnili svého rúcha, budú se mnú choditi v rúchu bielém«. Na znamenie mládenkóv na krstu dávámy na jich hlavy bielé vienky, aby se mohli ukázati svému Otci nebli choti, když příde jich smrt. Sequitur: »Viri Galilei, quid statis, aspicientes in celum? Hic Ihesus, qui assumptus est a vobis in celum, sic veniet, et quemadmodum vidistis eum euntem in celum«. Andělé ti, jenž ste slyšali, řekli k těm, ješto se divíchu tomu slavnému vstúpení: »Mužé galilejščí, co stojíte, hlediece v nebe? Ježíš, jenž jest přijat od vás na nebe, takéž příde, jakož ste jej viděli v tělesenství vstupujíce, takéž příde v oblaciech«. Abyšte věděli, že pro dvoji věc ta dva anděly zjevila 85b1] se: Prvé proto, aby smutné apoštoly utěšili pro odchod Syna božieho. Nebo, komu by milý přietel odšel na dalekú cestu, byl by tiem velmi smuten. Druhé proto, aby ukázali plné svědečstvie, že vstupuje v králevstvie nebeské, ne jako Heliáš vstúpil na ohnivém vozu v najvyššie oblaky a tu nemohl ostati, ale vnesen v ráj zemský a tu má čekati súdného dne. Potom se všichni vrátili do Jeruzalema od miesta olivetského, z něhožto Hospodin vstúpil na nebesa, od Jeruzalema jedinkú míli; všechny apoštoly provodil do hospod jich. »Et cum introissent in cenaculum, ascenderunt in superiora, ubi manebant«, »A když vešli v své bydlišče, vstúpili na svrchnost, kdež přebýváchu, vstúpili sú v své večerišče«, kdežto jiedáchu, pro dvoji věc: prvé, aby byli bezpečnějši, neb se ješče báli Židóv a nebyli ješče potvrzeni svatým Duchem, druhé proto, aby tu bezpečnějé Bohu slúžili, čekajíce slibu toho, jakož jim řečeno: 85b21 »Sedete, donec induamini virtute ex alto«, »Seďte a čekajte, doněvadž byšte nebyli oděni mocí z vysokosti«, totížto Duchem svatým. Protož tito apoštolé byli ustavični na modlitbě s těmi nábožnými ženami, ješto po Ježíši chodily sú u Veliký pátek; tu ť sú přebývali, chváléce Hospo- dina, až do svého skončenie. Protož my příkladem těchto svatých apoštolóv buďmy nábožni dnešní den pro jeho vstúpenie svaté, čekajíce s nimi toho drahého Utěšitele slíbeného, a připravmy se ku přijetí svatého Ducha zpovědí, postem, svatými modlitbami, abychom jej mohli míle přivítati řkúce: »Přiď, svatý Duše, naplň srdce svých věrných a tvéj milosti oheň v nich zažzi, aby, tě v svém srdci majíce, mohli tě milovati a s tebú na věky ostati v nebeském království«. Jehožto nebeského královstvie mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch, vše jeden Hospodin. Rcemy: »Amen«. 220 225 230 235 240 245 215 250 214n. Spr. 2j. 3, 4— 220 Skutk. 1, 11— 229 2. (4.) Král. 2, 11 — 231 Skutk. 1, 12 — 233 Skutk. 1. 13 — 238 Podle Luk. 24, 49 — 246 Podnes se modli kněz při mši su. na Boží hod svatodušní (Schaller 1. č. p. 588) — 45
Strana 46
SERMO DE SPIRITU SANCTO. 86 a1/ Cum venerit Paraclitus, quem ego miltam vobis a Patre etc. 5 10 15 20 25 V dnešnie neděli cérkev svatá pamatuje seslánie Ducha svatého v apo- štoly. A jakož jest tehdy přišel Duch svatý v ně, takéž cérkev svatá má věřiti, že týž den příščí jest o všech těch, ješto sú se připravili a přihotovali ku přijetí jeho, to jest Ducha svatého. Protož v dnešniem svatém čtení čte se, v němžto Kristus slibuje dar Ducha svatého seslati, aby k jeho úžitkóm, které dává Duch svatý, všichni se připravovali jeho nábožně přijieti, neb nám jest velmi potřeben k našemu spasení. Protož mámy znamenati, že troje věc potřebna jest k duší spasenie: Najprvé milost daru Ducha svatého, jenž každého hřiešného ostřiehá od hřiechu, dobrý a svatý život schovává, odplatí. Neb dobré činy rozmnožuje a ustavičnú pokoru dává, aby mohl všechno protivenstvie míle a pokorně trpěti, a od srdce všichny zlosti, nenávisti a zlé 86 a2 pokušenie odpúzie. Protož pokora nám jest velmi potřebna; jakož svatý Lukáš svědčí a řka: »In paciencia vestra possidebitis animas vestras«, »Skrze pokoru spasíte své duše«. Abyšte věděli, když Kristus (s) svými apoštoly seděl na posledniej večeři, pověděl jim svú smrt, své vzkřiešenie, své vstúpenie. A to jim pověděl jako věrný utkěršitel, nechtě jich v takém smutku a v takém zamúcení osta- viti jakžto sirotky, aby po něm netúžili, slibuje jim poslati Utěšitele, aby je utěšil v jich sirobě, takto řka: »Cum venerit Paraclitus, quem ego mittam vobis a Patre, Spiritum veritatis, qui a Patre procedit, ille testimonium per- hibebit de me«, »Když příde Duch svatý, jenž jest nazván Utěšitel, jehož Otec pošle vám, jenž od Otce pocházie, ten svědečstvie vydá o mně«. V těchto sloviech mámy znamenati dvoji věc: najprvé svatého Ducha úžitek a chválenie jeho daróv, jenž pocházejí od Ducha svatého; druhé jest svědomie každého člověka učiščenie; kdyžto zavítá Duch svatý, inhed má utěšenie 86b1 duchovnie a náději k nebeskému králevství. Protož prosí viera křesťanská po všech kosteléch dnes na mši takto: »Deus, qui corda fidelium I Sermo... sancto] červeně. Je to kázání na neděli mezi oktávem Nanebevstoupení (v lat. rkpise: Dominica infra octavam Ascensionis) — 2 Iniciálka není vyplněna, jen drobně vepsáno C — 17 (s) v rkpise není — 19 Rkp.: vtysfytel — 2 Jan 15, 26 n. (perikopa, která se čitala a čitá dodnes v neděli mezi oktávem Nanebevstoupení Páně; sr Schallera 1. c. p. 578)— 16 Luk. 21, 19 — 21 Jan 15, 26 — 29 Dodnes modlitba při mši sv. na svatodušní hod Boží (Schaller I. c. p. 587) — 46
SERMO DE SPIRITU SANCTO. 86 a1/ Cum venerit Paraclitus, quem ego miltam vobis a Patre etc. 5 10 15 20 25 V dnešnie neděli cérkev svatá pamatuje seslánie Ducha svatého v apo- štoly. A jakož jest tehdy přišel Duch svatý v ně, takéž cérkev svatá má věřiti, že týž den příščí jest o všech těch, ješto sú se připravili a přihotovali ku přijetí jeho, to jest Ducha svatého. Protož v dnešniem svatém čtení čte se, v němžto Kristus slibuje dar Ducha svatého seslati, aby k jeho úžitkóm, které dává Duch svatý, všichni se připravovali jeho nábožně přijieti, neb nám jest velmi potřeben k našemu spasení. Protož mámy znamenati, že troje věc potřebna jest k duší spasenie: Najprvé milost daru Ducha svatého, jenž každého hřiešného ostřiehá od hřiechu, dobrý a svatý život schovává, odplatí. Neb dobré činy rozmnožuje a ustavičnú pokoru dává, aby mohl všechno protivenstvie míle a pokorně trpěti, a od srdce všichny zlosti, nenávisti a zlé 86 a2 pokušenie odpúzie. Protož pokora nám jest velmi potřebna; jakož svatý Lukáš svědčí a řka: »In paciencia vestra possidebitis animas vestras«, »Skrze pokoru spasíte své duše«. Abyšte věděli, když Kristus (s) svými apoštoly seděl na posledniej večeři, pověděl jim svú smrt, své vzkřiešenie, své vstúpenie. A to jim pověděl jako věrný utkěršitel, nechtě jich v takém smutku a v takém zamúcení osta- viti jakžto sirotky, aby po něm netúžili, slibuje jim poslati Utěšitele, aby je utěšil v jich sirobě, takto řka: »Cum venerit Paraclitus, quem ego mittam vobis a Patre, Spiritum veritatis, qui a Patre procedit, ille testimonium per- hibebit de me«, »Když příde Duch svatý, jenž jest nazván Utěšitel, jehož Otec pošle vám, jenž od Otce pocházie, ten svědečstvie vydá o mně«. V těchto sloviech mámy znamenati dvoji věc: najprvé svatého Ducha úžitek a chválenie jeho daróv, jenž pocházejí od Ducha svatého; druhé jest svědomie každého člověka učiščenie; kdyžto zavítá Duch svatý, inhed má utěšenie 86b1 duchovnie a náději k nebeskému králevství. Protož prosí viera křesťanská po všech kosteléch dnes na mši takto: »Deus, qui corda fidelium I Sermo... sancto] červeně. Je to kázání na neděli mezi oktávem Nanebevstoupení (v lat. rkpise: Dominica infra octavam Ascensionis) — 2 Iniciálka není vyplněna, jen drobně vepsáno C — 17 (s) v rkpise není — 19 Rkp.: vtysfytel — 2 Jan 15, 26 n. (perikopa, která se čitala a čitá dodnes v neděli mezi oktávem Nanebevstoupení Páně; sr Schallera 1. c. p. 578)— 16 Luk. 21, 19 — 21 Jan 15, 26 — 29 Dodnes modlitba při mši sv. na svatodušní hod Boží (Schaller I. c. p. 587) — 46
Strana 47
SERMO DE SPIRITU SANCTO sancti Spiritus illustracione docuisti« etc. ,»Bože, jenž srdce všech věrných 30 osviecením Ducha svatého naučíš, daj nám tiemž darem Ducha právě roz- uměti a jeho utěšením se radovati«. Neb, ktož tiem darem obdarován jest, nemóže smutku nižádného jmieti. Chcemy-liž tiem darem obradováni býti, tehda čtverú věcí mámy se připraviti: Najprvé mámy mieti milost pravú na tomto světě, aby každý svého bližnieho miloval jako sám se. Nebo Duch svatý jest milost a láska a nevstupuje jinde, jedno ktož jej milují, kto také miluje svého bližniého, nebo druhá milost jest po božiej milosti: najprvé mámy milovati Boha, potom svého bližnieho. A má býti ustavičen v téj milosti, neb milost božie jest svazek, kterýmžto býváš svázán s Bohem. Nebo všichni skutci bez božie milosti a svého bližnieho, což by jich kol/86b-věk mohl člověk učiniti, všechno jest darmo, jako svědčí svatý Pavel: »Si distribuero omnes facultates meas in cibos pauperum, et si angelorum li«n gvis loquar, et hominum caritatem autem non habuero, nichil michi prodest«, »Bych rozdal všechno zbožie své mezi chudé a bych andělskými a lidskými jazyky mluvil treskce a káže, nic by mi platno nebylo bez milosti božie a bez milosti svého bližnieho«. Protož diábla ničímž viece nepřemáhámy než láskú a milostí, ani postem ani almužnú ani čistotú. Protož, ktož chce toho daru dojíti, musie mieti milost boží a svého bližnieho. Druhé, ktož chtějí toho daru dojíti, mámy býti skrovni v svých mar- ných a zlých sloviech; jakožto svědčí Salomon a řka: »Homo, qui non custo- dit os suum, est quasi civitas absque muro«, »Člověk, ješto neostřiehá úst svých od zlých slov a zlé řeči, křivé, lstivé, falešné, jest jako město neohra- zené, bez zdí«, jest nebezpečen od svých nepřátel. Takéž, ktož kolvěk jest 87 a1] ten, ješto má tyto zlé věci do sebe, jest nebezpečen od svých nepřátel, zlých duchóv. Ale ktož svéj duši chce býti dobrý stráže, má ostřiehati svých úst od zlých slov a srdce od zlého pomyšlenie. Jakožto radí svatý David, aby se každý zlé řeči choval: »Prohibe lingvam tuam a malo et labia tua ne loquantur dolum« etc. (»Střez a braň jazyku svému od zlého, a rtové tvojki aby nemluvili lsti, nebo zatracíš všechny, ktož lež mluvie«). »Perdes omnes, qui locuntur mendacium et qui manducaverunt lisnquas pre dolore et blas- phemaverunt Deum celi«, »Zatratíš všechny, ktož křivdu mluvie, a budú své jazyky jésti velikú bolestí«. Viztež, že ť jest veliký hřiech křivdu a daremní řeč mluviti. Protož ustavičně varujte se jie, abyšte přijali dar Ducha svatého. Třetie, ktož chce hotov býti k tomu daru, ku přijetí svatého Ducha, má býti v svých modlitbách nábožen a ustavičen, neb jest svatý Duch byl dán apoštolóm, když sú se Bohu modlili. Neb kto na kom chce veliké věci 87a2 dobyti a vyprositi, musie ť ustavičně prositi a jemu také některé dary posielati. Takéž i my, chcemy-li veliké dary vzieti a vyprositi, musiemy po- 35 40 45 50 55 60 65 42 Rkp.: ligwis — 58 Rkp.: twoy — 60 Rkp.: ligwas — 35 Sr. 3. M. 19, 18 — 41 Podle 1. Kor. 13. 3; 13, 1 a 13, 3 — 50 Podle Přisl. 25, 28 — 57 Ž. 34, 14 — 59 Podle ž. 5, 8 a Zj. 16, 10 n. — 66 Skutk. 1, 14— 5 — Postilla studentská. 47
SERMO DE SPIRITU SANCTO sancti Spiritus illustracione docuisti« etc. ,»Bože, jenž srdce všech věrných 30 osviecením Ducha svatého naučíš, daj nám tiemž darem Ducha právě roz- uměti a jeho utěšením se radovati«. Neb, ktož tiem darem obdarován jest, nemóže smutku nižádného jmieti. Chcemy-liž tiem darem obradováni býti, tehda čtverú věcí mámy se připraviti: Najprvé mámy mieti milost pravú na tomto světě, aby každý svého bližnieho miloval jako sám se. Nebo Duch svatý jest milost a láska a nevstupuje jinde, jedno ktož jej milují, kto také miluje svého bližniého, nebo druhá milost jest po božiej milosti: najprvé mámy milovati Boha, potom svého bližnieho. A má býti ustavičen v téj milosti, neb milost božie jest svazek, kterýmžto býváš svázán s Bohem. Nebo všichni skutci bez božie milosti a svého bližnieho, což by jich kol/86b-věk mohl člověk učiniti, všechno jest darmo, jako svědčí svatý Pavel: »Si distribuero omnes facultates meas in cibos pauperum, et si angelorum li«n gvis loquar, et hominum caritatem autem non habuero, nichil michi prodest«, »Bych rozdal všechno zbožie své mezi chudé a bych andělskými a lidskými jazyky mluvil treskce a káže, nic by mi platno nebylo bez milosti božie a bez milosti svého bližnieho«. Protož diábla ničímž viece nepřemáhámy než láskú a milostí, ani postem ani almužnú ani čistotú. Protož, ktož chce toho daru dojíti, musie mieti milost boží a svého bližnieho. Druhé, ktož chtějí toho daru dojíti, mámy býti skrovni v svých mar- ných a zlých sloviech; jakožto svědčí Salomon a řka: »Homo, qui non custo- dit os suum, est quasi civitas absque muro«, »Člověk, ješto neostřiehá úst svých od zlých slov a zlé řeči, křivé, lstivé, falešné, jest jako město neohra- zené, bez zdí«, jest nebezpečen od svých nepřátel. Takéž, ktož kolvěk jest 87 a1] ten, ješto má tyto zlé věci do sebe, jest nebezpečen od svých nepřátel, zlých duchóv. Ale ktož svéj duši chce býti dobrý stráže, má ostřiehati svých úst od zlých slov a srdce od zlého pomyšlenie. Jakožto radí svatý David, aby se každý zlé řeči choval: »Prohibe lingvam tuam a malo et labia tua ne loquantur dolum« etc. (»Střez a braň jazyku svému od zlého, a rtové tvojki aby nemluvili lsti, nebo zatracíš všechny, ktož lež mluvie«). »Perdes omnes, qui locuntur mendacium et qui manducaverunt lisnquas pre dolore et blas- phemaverunt Deum celi«, »Zatratíš všechny, ktož křivdu mluvie, a budú své jazyky jésti velikú bolestí«. Viztež, že ť jest veliký hřiech křivdu a daremní řeč mluviti. Protož ustavičně varujte se jie, abyšte přijali dar Ducha svatého. Třetie, ktož chce hotov býti k tomu daru, ku přijetí svatého Ducha, má býti v svých modlitbách nábožen a ustavičen, neb jest svatý Duch byl dán apoštolóm, když sú se Bohu modlili. Neb kto na kom chce veliké věci 87a2 dobyti a vyprositi, musie ť ustavičně prositi a jemu také některé dary posielati. Takéž i my, chcemy-li veliké dary vzieti a vyprositi, musiemy po- 35 40 45 50 55 60 65 42 Rkp.: ligwis — 58 Rkp.: twoy — 60 Rkp.: ligwas — 35 Sr. 3. M. 19, 18 — 41 Podle 1. Kor. 13. 3; 13, 1 a 13, 3 — 50 Podle Přisl. 25, 28 — 57 Ž. 34, 14 — 59 Podle ž. 5, 8 a Zj. 16, 10 n. — 66 Skutk. 1, 14— 5 — Postilla studentská. 47
Strana 48
SERMO DE SPIRITU SANCTO 75 80 85 90 95 100 105 sielati své dary — modlitby a almužny, posty; jakož skrze svatého Jero- nyma (!) mluví k nám a řka: »Si in toto corde vestro quesieritis me, inve- nietis me«, »Budete-li mne ze všeho srdce svého hledati, naleznete mě«. Nebť modlitba zproščuje člověka od smrti i tohoto světa i věčnéj smrti. Neb to mámy dovedeno a ukázáno na onéj přešlechetnéj manželce Zuzanně: Když dva starci byla zažžena jejie milostí, že ji velmi milovášta, a byla najpočest- nější toho města, že hlédášta vždy ji oklamati v jejie cti, tehda jeden den stalo se, když vešla (s) svými dievkami do zahrady, jakož na každý den měla ten obyčej, tehda tato dva starce tajně byla se skryla pode křem, že jich ne- viděla ani Zuzanna ani jejie dievky; a kdyžto se chtěla mýti, poslala po ty potřeby, v nichžto se omýváše. Tehda dva tato 87b1/ starci pochytíta Zu- zannu a budeta řéci: »Teďť nás nižádný nevidí a zažženi smy tvú milostí. Protož učiň naši vóli s námi a povol nám, nebť diemy křivé svědečstvie proti tobě, že s' proto od sebe dívky vyslala a s mládencem s jedním se smluvila«. Tehda tato přesmutná, vzhlédnúci v nebe, i die: »Truchlo mě jest na vše strany; učiním-li to, smrt mi jest, pakli toho neučiním, tehda neujdu vašich rukú. Avšak mi jest lépe smrt trpěti, než shřešiti proti milému Bohu«. Vzkřiče Zuzanna, vzkřičechu i starci; i přiběhnú slúhy a pacholci, i budú se diviti toho účinku na ni, neb nikdy nebylo slyšáno zlé slovo na ni. Co učinili? Uvě- řili tomu všichni i s čeledí, co tato mluvila a svědčila. A když byla na smrt odsúzena od obce, že měla kamenována býti, a všem byla žalost veliká. A když na smrt vyvedena byla, tehdy milostivý Syn boží, pravý súdce, skrze Ducha svatého Daniele zbudil, aby nevinnú [87b24 krev uchoval a s životem ostavil. Tehda svatý Daniel die ke všem: »Nevinnú ste krev odsúdili!« Tehda se po- divie tomu vešken lid. I rozdělí tato dva a káže všem slyšeti. Odveda jednoho, i die k němu: »Zapeklený a zatvrzený v svých hřiešiech, tak-li s' činil diev- kám israhelským, nesúdě pravdy? Nynieť sú přišli všeckni hřieši tvojí co s' jich činil. Pověz, pod kterým s' křem je viděl spolu mluviece?« Ten od- pověděl a řka: »Pod trnem«. Odpověděl svatý Daniel a řka: »Právě s' selhal v tvú hlavu!« Tehdy vezme druhého i die: »Plémě zlé a nepravé, krása tě zklamala! Pověz, pod kterým s' je dřevem viděl spolu mluviece?« Ten od- pověděl a řka: »Pod šípkem«. Odpověděl svatý Daniel: »Klamáš i ty! Anděl boží, vezma súd od Boha, rozetne tě napoly!« Uzřiece to, pochválé všichni míle Hospodina, že nevinnú krev uchoval, a tu bude chvála všemu lidu. Viz- tež, kak jest modlitba míla Bohu a čistota! Ktož 88a1] to dvoje mievá, sva- tého Ducha přitahuje v své srdce Čtvrté jest, ktož chce přijieti Ducha s vatého, ten má mieti utrpenie na svém těle, jakožto apoštolé měli; jakožto někteří mistři pravie, že apoštolé od božího vzkřiešenie až do svatého Ducha byli v utrpení postiece se (ačkol- věk toho nepokládá svaté čtenie o postu, jedno o modlitbě); ale nemněte toho, byli ť sú u velikém utrpení a měli f sú veliký zákon, v chudobě přebý- 110 vajíce, kážíce božie slovo po všem světě až do smrti, jakož ve čtení pokládá 70 73 In marg. (pův. rukou): Exm (= Exemplum) — 76 (5) v rkpise není — 95 Rkp.: twoy — 105 (s) ve slově »svatého« rkp. vyn. — 69 n. Spr. Jeremiás 29, 13 — 73 n. Dantel 13, 7 nn. — 48
SERMO DE SPIRITU SANCTO 75 80 85 90 95 100 105 sielati své dary — modlitby a almužny, posty; jakož skrze svatého Jero- nyma (!) mluví k nám a řka: »Si in toto corde vestro quesieritis me, inve- nietis me«, »Budete-li mne ze všeho srdce svého hledati, naleznete mě«. Nebť modlitba zproščuje člověka od smrti i tohoto světa i věčnéj smrti. Neb to mámy dovedeno a ukázáno na onéj přešlechetnéj manželce Zuzanně: Když dva starci byla zažžena jejie milostí, že ji velmi milovášta, a byla najpočest- nější toho města, že hlédášta vždy ji oklamati v jejie cti, tehda jeden den stalo se, když vešla (s) svými dievkami do zahrady, jakož na každý den měla ten obyčej, tehda tato dva starce tajně byla se skryla pode křem, že jich ne- viděla ani Zuzanna ani jejie dievky; a kdyžto se chtěla mýti, poslala po ty potřeby, v nichžto se omýváše. Tehda dva tato 87b1/ starci pochytíta Zu- zannu a budeta řéci: »Teďť nás nižádný nevidí a zažženi smy tvú milostí. Protož učiň naši vóli s námi a povol nám, nebť diemy křivé svědečstvie proti tobě, že s' proto od sebe dívky vyslala a s mládencem s jedním se smluvila«. Tehda tato přesmutná, vzhlédnúci v nebe, i die: »Truchlo mě jest na vše strany; učiním-li to, smrt mi jest, pakli toho neučiním, tehda neujdu vašich rukú. Avšak mi jest lépe smrt trpěti, než shřešiti proti milému Bohu«. Vzkřiče Zuzanna, vzkřičechu i starci; i přiběhnú slúhy a pacholci, i budú se diviti toho účinku na ni, neb nikdy nebylo slyšáno zlé slovo na ni. Co učinili? Uvě- řili tomu všichni i s čeledí, co tato mluvila a svědčila. A když byla na smrt odsúzena od obce, že měla kamenována býti, a všem byla žalost veliká. A když na smrt vyvedena byla, tehdy milostivý Syn boží, pravý súdce, skrze Ducha svatého Daniele zbudil, aby nevinnú [87b24 krev uchoval a s životem ostavil. Tehda svatý Daniel die ke všem: »Nevinnú ste krev odsúdili!« Tehda se po- divie tomu vešken lid. I rozdělí tato dva a káže všem slyšeti. Odveda jednoho, i die k němu: »Zapeklený a zatvrzený v svých hřiešiech, tak-li s' činil diev- kám israhelským, nesúdě pravdy? Nynieť sú přišli všeckni hřieši tvojí co s' jich činil. Pověz, pod kterým s' křem je viděl spolu mluviece?« Ten od- pověděl a řka: »Pod trnem«. Odpověděl svatý Daniel a řka: »Právě s' selhal v tvú hlavu!« Tehdy vezme druhého i die: »Plémě zlé a nepravé, krása tě zklamala! Pověz, pod kterým s' je dřevem viděl spolu mluviece?« Ten od- pověděl a řka: »Pod šípkem«. Odpověděl svatý Daniel: »Klamáš i ty! Anděl boží, vezma súd od Boha, rozetne tě napoly!« Uzřiece to, pochválé všichni míle Hospodina, že nevinnú krev uchoval, a tu bude chvála všemu lidu. Viz- tež, kak jest modlitba míla Bohu a čistota! Ktož 88a1] to dvoje mievá, sva- tého Ducha přitahuje v své srdce Čtvrté jest, ktož chce přijieti Ducha s vatého, ten má mieti utrpenie na svém těle, jakožto apoštolé měli; jakožto někteří mistři pravie, že apoštolé od božího vzkřiešenie až do svatého Ducha byli v utrpení postiece se (ačkol- věk toho nepokládá svaté čtenie o postu, jedno o modlitbě); ale nemněte toho, byli ť sú u velikém utrpení a měli f sú veliký zákon, v chudobě přebý- 110 vajíce, kážíce božie slovo po všem světě až do smrti, jakož ve čtení pokládá 70 73 In marg. (pův. rukou): Exm (= Exemplum) — 76 (5) v rkpise není — 95 Rkp.: twoy — 105 (s) ve slově »svatého« rkp. vyn. — 69 n. Spr. Jeremiás 29, 13 — 73 n. Dantel 13, 7 nn. — 48
Strana 49
SERMO DE SPIRITU SANCTO Hospodin a řka k nim: »Hec locutus sum vobis, ut non scandalizamini«, »Tuto sem řeč k vám mluvil, abyšte se nepohrJošili, abyšte v protivenství byli pokorní a světí, ne stupilí. Nebo mezi všiem zlým Židé, nepřietelé vaši, troje zlé vám učinie: prvé zlé, že vás budú kléti, druhé haněti, třetie zabíjeti«. K najprvniemu totíž kletbě, řečeno jim: »Absque 88a2 synagogis facient vos«, »Bez sboru vás učinie«, vás, totíž ze všeho sboru vás vyženú, že ani v kosteléch ani v chrámiech ani ve všem kraji budete moci ostati, kde byšte mohli na božicj modlitbě ostati. Neb kletba jest některaká múka duchovnie, kteráž má býti velmi báznivá. Nebo, ačkolvěk ta múka nebolí tělestně, však duchovně velmi bolí, neb zavazuje duši k věčnému zatracení. Nebo jako kletý člověk, ktož jest v kletbě, nemá býti při božie službě ani při svaté mši ani božího těla přijímati ani zpovědi ani pokánie, a umře-li v tom, nemá býti pohřeben u svatých a nebude za se mieti prosby. Toť jest prvé zlé od Židóv k apoštolóm, že sú je honili a kleli z města do města, že božie slovo kázali a mluvili a poslušni byli božicho přikázanie Jakožto i nynie my ne- poslušné, kto potupují vieru křesťanskú, klnemy. Druhé zlé Židé apoštolóm činie, že je haněli řkúce: »Diábelskú 88b1 mocí divy činie!« Kteréžto haněnie často mezi námi se stává; a móž trojí zlostí ukázáno býti proti svému bližniemu: Najprvé, když dobrých skutkóv co činí, že to ve zlé činy obracují, jakžto Židé řekli, by diábelskú mocí jiné diábly vyhonili. Druhé, když z pravé zlosti budú zlost mluviti miesto dobroty, ano člověk jest dobrý. Ctvrté (!), když tajnú věc pronošuje kto na koho, to ť jest zlé. Túto trojí věcí haněli sú apoštoly, avšak to míle trpěli pro jméno Krále nebeského. Viztež jich velikého utrpenie, kteréžto sú měli, čekajíce přijetie Ducha 135 svatého! Protož my bóhdá téjto neděle, nemohli-li sme neb nemóžem-li viece, ale připravmy se túto čtverú věcí, jakož ste čtenie slyšali: modlitbú, utrpením a boží milostí, potom milostí svého bližnieho. Tú čtverú věcí zaslúžímy sobě přijetie Ducha svatého; a když budem mieti ten dar, budem bezpečni krá- lovstvím nebeským. Jehožto přiebytka — královstvie nebeského — dopo- 140 máhaj 188b2] nám Otec i Syn i svatý Duch. Rcemyž: »Amen«. 115 120 125 130 111 Jan 16, 1 n. — 115 Jan 16, 2 — 127 Sr. Skutk. 4, 7 — 49
SERMO DE SPIRITU SANCTO Hospodin a řka k nim: »Hec locutus sum vobis, ut non scandalizamini«, »Tuto sem řeč k vám mluvil, abyšte se nepohrJošili, abyšte v protivenství byli pokorní a světí, ne stupilí. Nebo mezi všiem zlým Židé, nepřietelé vaši, troje zlé vám učinie: prvé zlé, že vás budú kléti, druhé haněti, třetie zabíjeti«. K najprvniemu totíž kletbě, řečeno jim: »Absque 88a2 synagogis facient vos«, »Bez sboru vás učinie«, vás, totíž ze všeho sboru vás vyženú, že ani v kosteléch ani v chrámiech ani ve všem kraji budete moci ostati, kde byšte mohli na božicj modlitbě ostati. Neb kletba jest některaká múka duchovnie, kteráž má býti velmi báznivá. Nebo, ačkolvěk ta múka nebolí tělestně, však duchovně velmi bolí, neb zavazuje duši k věčnému zatracení. Nebo jako kletý člověk, ktož jest v kletbě, nemá býti při božie službě ani při svaté mši ani božího těla přijímati ani zpovědi ani pokánie, a umře-li v tom, nemá býti pohřeben u svatých a nebude za se mieti prosby. Toť jest prvé zlé od Židóv k apoštolóm, že sú je honili a kleli z města do města, že božie slovo kázali a mluvili a poslušni byli božicho přikázanie Jakožto i nynie my ne- poslušné, kto potupují vieru křesťanskú, klnemy. Druhé zlé Židé apoštolóm činie, že je haněli řkúce: »Diábelskú 88b1 mocí divy činie!« Kteréžto haněnie často mezi námi se stává; a móž trojí zlostí ukázáno býti proti svému bližniemu: Najprvé, když dobrých skutkóv co činí, že to ve zlé činy obracují, jakžto Židé řekli, by diábelskú mocí jiné diábly vyhonili. Druhé, když z pravé zlosti budú zlost mluviti miesto dobroty, ano člověk jest dobrý. Ctvrté (!), když tajnú věc pronošuje kto na koho, to ť jest zlé. Túto trojí věcí haněli sú apoštoly, avšak to míle trpěli pro jméno Krále nebeského. Viztež jich velikého utrpenie, kteréžto sú měli, čekajíce přijetie Ducha 135 svatého! Protož my bóhdá téjto neděle, nemohli-li sme neb nemóžem-li viece, ale připravmy se túto čtverú věcí, jakož ste čtenie slyšali: modlitbú, utrpením a boží milostí, potom milostí svého bližnieho. Tú čtverú věcí zaslúžímy sobě přijetie Ducha svatého; a když budem mieti ten dar, budem bezpečni krá- lovstvím nebeským. Jehožto přiebytka — královstvie nebeského — dopo- 140 máhaj 188b2] nám Otec i Syn i svatý Duch. Rcemyž: »Amen«. 115 120 125 130 111 Jan 16, 1 n. — 115 Jan 16, 2 — 127 Sr. Skutk. 4, 7 — 49
Strana 50
DE SANCTO SPIRITU SERMO. Si quis diligit me, sermonem meum servabit. Iohannis XIIII°. 5 10 15 20 25 Dnešní den jest padesátý den od Božieho vzkřiešenie a nazván jest hod letniční neb letnice. Nebo jakžto Židé od veliky noci patdesátý den měli své letnice, takéž i my nynie mámy; a jakož lid israhelský patdesátý den od obětovánie velikonočnieho beránka, ješto světili v Římě (!), odtud chodili až do Božie hory, tak řečené Oreb ne(b) k hoře Sinaj, a tu sú vzali zákon, takéž patdesátý den od veliky noci dán jest Duch svatý učedlníkóm v svrchniem pokoji jich, ješto přebývali, ješto byl David učinil. Bylo dáno přikázanie na letnice, jakož se píše v knihách Levitici XXX', aby nový chléb byl) obě- tován skrze znamenie, že nový zákon ten den nám měl dán býti skrze Ducha svatého. A jakožto patdesáté léto bývá léto milostivé, v němžto bývá všem hřiechóm odpuščenie, všem 89a ] cuzoložníkóm neb psancóm k milosti na- vrácenie, aby se v své děditctvie mohl každý svobodně uvázati, takéž pat- desátý den po božiem vzkřiešení dán jest Duch svatý apoštolóm i každému věrnému, ktož jest od veliky noci až do dnešnieho dne jeho v náboženství čakal, bude dán. Protož, jako svatý Jan praví, kdyžto po svém vstúpení chtěl také znamenie a div zjevný učiniti, desátý den, již sedě na pravici božie, aby svú moc na nebi i na zemi ukázal, kázal znamenitě a zjevně sstú- piti Duchu svatému na apoštoly v ohnivém poprslku, že přede všemi mluvili sú ohňovými jazyky. Protož toho divu a znamenie nemohli snadně Židé po- tupiti a haněti, neb tu se bieše sebralo mnoho hostí a veliké množstvie všech jazykóv a všeho národu, jenž bieše pod nebem, k slavnému dni, jenž slyšéchu apoštoly mluviece jich jazyky; a divili se tomu velmi, že bieše v třetí hodinu, neb vieru svaté Trojice kázáchu, jakož smy na jitřni zpievali tři antifony a tři žalmy, že svatý Duch troje učinil s apoštoly: vetché obnovil, obnovené potvrdil, potvrzené poslal, aby jiné obra 89 a2 covali. V prvém začetí takto die: »Et factus est repente de celo sonus«, »Učiněn jest brzký zvuk z nebes; v druhém začetí takto die: »Confirma hoc Deus, 1 De ... sermo] červeně; v lat, rkpise (200a2 je nadpis: In dis sancto Pentecostes 2 Iniciálka není vyplněna, jen litera s je drobné vepsána na místě, ponechančm pro iniciálku — 6 v Římě] chybně; v lat. rkpise 1. c.: in Romatha — 7 neb] rkp.: ne — 10 byl] rkp.: byn (1) — 2 Jan 14, 23 nn. — 9 Sr. Skutk. 1, 13 — 10 Spr. 3. M. 23, 17 — 17 Spr. Skutk. 2, 1 nn. — 22 Skutk. 2, 5 nn. — 28 Skutk. 2. 2 (čte se dodnes o Božim hodu svatodušnim; Schaller p. 587) — 50
DE SANCTO SPIRITU SERMO. Si quis diligit me, sermonem meum servabit. Iohannis XIIII°. 5 10 15 20 25 Dnešní den jest padesátý den od Božieho vzkřiešenie a nazván jest hod letniční neb letnice. Nebo jakžto Židé od veliky noci patdesátý den měli své letnice, takéž i my nynie mámy; a jakož lid israhelský patdesátý den od obětovánie velikonočnieho beránka, ješto světili v Římě (!), odtud chodili až do Božie hory, tak řečené Oreb ne(b) k hoře Sinaj, a tu sú vzali zákon, takéž patdesátý den od veliky noci dán jest Duch svatý učedlníkóm v svrchniem pokoji jich, ješto přebývali, ješto byl David učinil. Bylo dáno přikázanie na letnice, jakož se píše v knihách Levitici XXX', aby nový chléb byl) obě- tován skrze znamenie, že nový zákon ten den nám měl dán býti skrze Ducha svatého. A jakožto patdesáté léto bývá léto milostivé, v němžto bývá všem hřiechóm odpuščenie, všem 89a ] cuzoložníkóm neb psancóm k milosti na- vrácenie, aby se v své děditctvie mohl každý svobodně uvázati, takéž pat- desátý den po božiem vzkřiešení dán jest Duch svatý apoštolóm i každému věrnému, ktož jest od veliky noci až do dnešnieho dne jeho v náboženství čakal, bude dán. Protož, jako svatý Jan praví, kdyžto po svém vstúpení chtěl také znamenie a div zjevný učiniti, desátý den, již sedě na pravici božie, aby svú moc na nebi i na zemi ukázal, kázal znamenitě a zjevně sstú- piti Duchu svatému na apoštoly v ohnivém poprslku, že přede všemi mluvili sú ohňovými jazyky. Protož toho divu a znamenie nemohli snadně Židé po- tupiti a haněti, neb tu se bieše sebralo mnoho hostí a veliké množstvie všech jazykóv a všeho národu, jenž bieše pod nebem, k slavnému dni, jenž slyšéchu apoštoly mluviece jich jazyky; a divili se tomu velmi, že bieše v třetí hodinu, neb vieru svaté Trojice kázáchu, jakož smy na jitřni zpievali tři antifony a tři žalmy, že svatý Duch troje učinil s apoštoly: vetché obnovil, obnovené potvrdil, potvrzené poslal, aby jiné obra 89 a2 covali. V prvém začetí takto die: »Et factus est repente de celo sonus«, »Učiněn jest brzký zvuk z nebes; v druhém začetí takto die: »Confirma hoc Deus, 1 De ... sermo] červeně; v lat, rkpise (200a2 je nadpis: In dis sancto Pentecostes 2 Iniciálka není vyplněna, jen litera s je drobné vepsána na místě, ponechančm pro iniciálku — 6 v Římě] chybně; v lat. rkpise 1. c.: in Romatha — 7 neb] rkp.: ne — 10 byl] rkp.: byn (1) — 2 Jan 14, 23 nn. — 9 Sr. Skutk. 1, 13 — 10 Spr. 3. M. 23, 17 — 17 Spr. Skutk. 2, 1 nn. — 22 Skutk. 2, 5 nn. — 28 Skutk. 2. 2 (čte se dodnes o Božim hodu svatodušnim; Schaller p. 587) — 50
Strana 51
DE SANCTO SPIRITU SERMO quod operatus es in nobis«, »Potvrd, Bože, toho, jenž si nám učinil«, aby 30 byl vděčen počieti; neb v antitoně prosie svatého Ducha: »Emitte Spiritum tuum« etc., »Vypust sv ho Ducha, obnoví tvář země«. To ť v těch třech antifonách prosí cérkev svatá, aby vetché obnovil svú milostí a obnovených (totíž učiščených od hřiechu) potvrdil a potvrzeným aby dal Ducha svatého, aby mohli jiné obracovati. Nebo Duch svatý dvoji věc učinil: odpuščenie .5 hřiechóv a divóv znamenie; mohli hřiechy odpustiti lidem a divy činiti. Protož ty tři antifony skonávají se dvěma chváloma neb dvěma alleluja. A jsú vschodu podobného a téhož skonánie osmého, že osmero blahoslaven- stvie pocházie svatým Duchem. Protož dnešnie svatá mše počíná se nízce a pokorně vzchodí vysoko takto: »Spiritus Domini replevit orbem terrarum«, »Duch svatý naplnil zemi«, totíž [89b1] kostel, jenž jest svět všech zemí. Jakožto ničs nemóž býti kromě světa, než vždy musie býti v světu buď živo neb mrtvo což kolvěk, takéž všeliká duše bez daru Ducha svatého. »Et hoc, quod continet«, »A to což drží svět, všeckno má uměnie jeho hlasu«, totíž zná všickny jazyky, kterú myslí neb kterým uměním mluvil by, nebo jest mistr nade všeckny mistry, a od něhožto všeckno mistrovstvo pošlo jest. Protož svatý Jan počíná své čtenie a řka: »Si quis diligit me, sermonem meum servabit«, »Ač kto mě miluje, řeč mú schová«, aby netoliko mě jazy- kem miloval, ale i skutkem. V tom mnohým porokuje a řka: »Co mě nazý- váte pánem, a nečiníte mého přikázanie?« Nebo poslušenstvie v skutku po- káže z milosti srdce — ktož plní přikázanie božie, ten Boha miluje; a to jest znamenie toho, ktož miluje koho, poslúchá slov jeho, protož, ktož miluje boha, poslúchá slov jeho podlé pověděnie Šalomúnova: »Qui Dominum ti- ment, inquirunt, que beneplacita sunt ei, et qui diligunt eum, replebuntur lege ipsius«, 89b2] »Kto se bojie Hospodina, budú ztazovati libosti jeho, a ktož jej milují, budú naplněni zákonem jeho«. Druhé, ktož milují Boha, mají jej ze všie vuole a ze všeho svého srdce milovati; jakož svatý Jan radí a řka: »Filioli mei, non diligamus verbo neque lingua, sed opere et veritate«, »Dietky milé, nemilujme Boha slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdú«. Nebo, »ktož die, by znal Boha, a přikázanie jeho nešetře, lhář jest a pravdy 60 v něm nenie«. Protož milujmy Boha milého, neb on dřéve nás miloval, totíž prvé. Která odplata jeho milosti muož býti, svatý Jan ukazuje ve čtení, takto řka: »Et Pater meus diliget eum et ad eum veniemus et aput eum mansionem faciemus«, »A Otec mój bude milovati jej a k němu přídemy a přebývanie u něho uči- 65 nímy«. Budem-li Boha milovati, netoliko k nám příde, ale vždy s námi ostane, 40 45 50 55 32 obnoví; rkp.: abnowy, ale nad na« je pův. rukou nadepsáno: o — 41 totíž] omylem opak. — 58 Rkp.: ligwa — 29 Ž. 63, 29 (dodnes Offertorium v týž den; Schaller p. 590) — 31 Podle 2. 104, 30 (dodnes se čte téhož dne při mšij Schaller p. 588) — 40 Moudr. 1, 7 (dodnes Introitus při mši téhož dne; Schaller p. 587) — 43 Ib. — 47 Jan 14. 23 — 49 Jan 13, 13 — 53 Eccli 2, 19 — 58 1. Jan 3, 18 — 60 1. Jan 2, 4 — 63 Jan 14, 23 — 51
DE SANCTO SPIRITU SERMO quod operatus es in nobis«, »Potvrd, Bože, toho, jenž si nám učinil«, aby 30 byl vděčen počieti; neb v antitoně prosie svatého Ducha: »Emitte Spiritum tuum« etc., »Vypust sv ho Ducha, obnoví tvář země«. To ť v těch třech antifonách prosí cérkev svatá, aby vetché obnovil svú milostí a obnovených (totíž učiščených od hřiechu) potvrdil a potvrzeným aby dal Ducha svatého, aby mohli jiné obracovati. Nebo Duch svatý dvoji věc učinil: odpuščenie .5 hřiechóv a divóv znamenie; mohli hřiechy odpustiti lidem a divy činiti. Protož ty tři antifony skonávají se dvěma chváloma neb dvěma alleluja. A jsú vschodu podobného a téhož skonánie osmého, že osmero blahoslaven- stvie pocházie svatým Duchem. Protož dnešnie svatá mše počíná se nízce a pokorně vzchodí vysoko takto: »Spiritus Domini replevit orbem terrarum«, »Duch svatý naplnil zemi«, totíž [89b1] kostel, jenž jest svět všech zemí. Jakožto ničs nemóž býti kromě světa, než vždy musie býti v světu buď živo neb mrtvo což kolvěk, takéž všeliká duše bez daru Ducha svatého. »Et hoc, quod continet«, »A to což drží svět, všeckno má uměnie jeho hlasu«, totíž zná všickny jazyky, kterú myslí neb kterým uměním mluvil by, nebo jest mistr nade všeckny mistry, a od něhožto všeckno mistrovstvo pošlo jest. Protož svatý Jan počíná své čtenie a řka: »Si quis diligit me, sermonem meum servabit«, »Ač kto mě miluje, řeč mú schová«, aby netoliko mě jazy- kem miloval, ale i skutkem. V tom mnohým porokuje a řka: »Co mě nazý- váte pánem, a nečiníte mého přikázanie?« Nebo poslušenstvie v skutku po- káže z milosti srdce — ktož plní přikázanie božie, ten Boha miluje; a to jest znamenie toho, ktož miluje koho, poslúchá slov jeho, protož, ktož miluje boha, poslúchá slov jeho podlé pověděnie Šalomúnova: »Qui Dominum ti- ment, inquirunt, que beneplacita sunt ei, et qui diligunt eum, replebuntur lege ipsius«, 89b2] »Kto se bojie Hospodina, budú ztazovati libosti jeho, a ktož jej milují, budú naplněni zákonem jeho«. Druhé, ktož milují Boha, mají jej ze všie vuole a ze všeho svého srdce milovati; jakož svatý Jan radí a řka: »Filioli mei, non diligamus verbo neque lingua, sed opere et veritate«, »Dietky milé, nemilujme Boha slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdú«. Nebo, »ktož die, by znal Boha, a přikázanie jeho nešetře, lhář jest a pravdy 60 v něm nenie«. Protož milujmy Boha milého, neb on dřéve nás miloval, totíž prvé. Která odplata jeho milosti muož býti, svatý Jan ukazuje ve čtení, takto řka: »Et Pater meus diliget eum et ad eum veniemus et aput eum mansionem faciemus«, »A Otec mój bude milovati jej a k němu přídemy a přebývanie u něho uči- 65 nímy«. Budem-li Boha milovati, netoliko k nám příde, ale vždy s námi ostane, 40 45 50 55 32 obnoví; rkp.: abnowy, ale nad na« je pův. rukou nadepsáno: o — 41 totíž] omylem opak. — 58 Rkp.: ligwa — 29 Ž. 63, 29 (dodnes Offertorium v týž den; Schaller p. 590) — 31 Podle 2. 104, 30 (dodnes se čte téhož dne při mšij Schaller p. 588) — 40 Moudr. 1, 7 (dodnes Introitus při mši téhož dne; Schaller p. 587) — 43 Ib. — 47 Jan 14. 23 — 49 Jan 13, 13 — 53 Eccli 2, 19 — 58 1. Jan 3, 18 — 60 1. Jan 2, 4 — 63 Jan 14, 23 — 51
Strana 52
DE SANCTO SPIRITU SERMO 70 75 80 85 90 95 jedno ač bychom jej hřiechem od sebe zahnali. Protož sám Hospodin nás napomíná a řka: »Manete in me, et ego in vobis«, »Přebývajte ve mně, a já u vás«, nebo ktož ve mně přebývá, já také v něm budu přebývati, a po- nesete úžitek veliký, [90a1] budete-li ve mně přebývati a má slova s vámi ostanú; což kolvěk budete mluviti prosiece, vše se vám stane. Prosmyž dnes daru Ducha svatého, ať s námi ostane na věky! Ale po- hřiechu často odcházie od nás; jakož praví svatý Rehoř: »In quorumdam etenim corda venit, et mansionem non facit, quia per compunccionem qui- dem respectum Dei percipiunt, sed temptacionis tempore hoc ipsum, quod compuncti fuerant, obliviscuntur, sicque ad perpetranda peccata redeunt, acsi hec minime planxissent«. Hec Gregorius in omelia hodierna. (»V ně- kterých srdciech svatý Duch přída sobě v nich přiebytka nečiní. Nebo skrú- šením některým budú žádati Ducha svatého, že bude mieti některé náboženstvie, vzdychaje a želeje svých hřiechóv na kázaní nebo na svých modlitbách za chvíli, a netáhne jemu přijíti některé pokušenie na srdce, že zapomane, v hřiech upadne a tudiež z svého srdce jej vyžene«). »Ale ktož právě Boha miluje, v jeho srdce svatý Duch příde a přiebytek učiní. Neb božská milost tak jej prorazí, že velikú milostí, by mu najvětšie pokušenie na mysl přišlo, však [90 a2 vždy má ustavičnost v svých dobrých skutciech«. Ale ktož nemiluje Boha, snažně (!) v hřiech upadne a v zúfalstvie. Proto praví svaté čtenie: »Qui non diligit me, sermones meos non servat«, »Ktož nemiluje mne, kázanie mého nechová«. Ovšem mají zahynúti věčnú smrtí a vzdalijí se od milosti božie; jakžto svatý Rehoř praví: »A superno amore quisque disiungitur, quanto magis inferius delectatur«. (»Tiem viece každý od božie milosti se vzdaluje, kteříž větší žádost mají k tomuto světu a kochajíce se v těchto světských věcech«). Nebo ku pravéj milosti božie netoliko potřebna jest milost našich slov, bychmy usty Boha milovali, ale vší myslí i všiem srdcem; nebo die: »Kořen milosti božie jest chovati při- kázanie jeho a plniti skutkem«. »Et sermonem, quem audistis, non est meus«. Jako by řekl: »Netoliko mne miluje, ale i Otce mého, ktož slova má miluje«. »Hec locutus sum vobis, aput vos manens« (»Neb sem to mluvil, s vámi bydle«). Jako by řekl: »Ne- máte se mútiti, nerozumiete-li příchodu svatého Ducha«. Mohl by někto otázati a řka: »C o tuto die Kristus: Aput vos [90b1] manens, et iam supra dixit: Ad eum veniemus«? »Tuto řekl: S vámi bydlím, an řek«l): K němu přídem. Když má přijíti k učedlníkóm, kterak příde, s nimi bydle?« K tomu 100 86 snažně] omyl m. snadně — 100 Co] rkp.: To — 101 Rkp.: rzeklem — 68 Jan 15, 4 — 73 Gregorii Magni l. c. homilia XXX. 2 (ML 76 c. 1221); cituje i Catena na Jana p. 574 — 82 nu. Volně podle Rehoře l. č. (Catena ib.) — 87 Jan 14, 24 — 89 Gregorius Magnus l. c. (iv Calene ib.) — 94 Sr. Moudr. 6, 19 — 96 Jan 14, 24— 97 Jan 14, 25 — 101 Jan 14, 23 — 52
DE SANCTO SPIRITU SERMO 70 75 80 85 90 95 jedno ač bychom jej hřiechem od sebe zahnali. Protož sám Hospodin nás napomíná a řka: »Manete in me, et ego in vobis«, »Přebývajte ve mně, a já u vás«, nebo ktož ve mně přebývá, já také v něm budu přebývati, a po- nesete úžitek veliký, [90a1] budete-li ve mně přebývati a má slova s vámi ostanú; což kolvěk budete mluviti prosiece, vše se vám stane. Prosmyž dnes daru Ducha svatého, ať s námi ostane na věky! Ale po- hřiechu často odcházie od nás; jakož praví svatý Rehoř: »In quorumdam etenim corda venit, et mansionem non facit, quia per compunccionem qui- dem respectum Dei percipiunt, sed temptacionis tempore hoc ipsum, quod compuncti fuerant, obliviscuntur, sicque ad perpetranda peccata redeunt, acsi hec minime planxissent«. Hec Gregorius in omelia hodierna. (»V ně- kterých srdciech svatý Duch přída sobě v nich přiebytka nečiní. Nebo skrú- šením některým budú žádati Ducha svatého, že bude mieti některé náboženstvie, vzdychaje a želeje svých hřiechóv na kázaní nebo na svých modlitbách za chvíli, a netáhne jemu přijíti některé pokušenie na srdce, že zapomane, v hřiech upadne a tudiež z svého srdce jej vyžene«). »Ale ktož právě Boha miluje, v jeho srdce svatý Duch příde a přiebytek učiní. Neb božská milost tak jej prorazí, že velikú milostí, by mu najvětšie pokušenie na mysl přišlo, však [90 a2 vždy má ustavičnost v svých dobrých skutciech«. Ale ktož nemiluje Boha, snažně (!) v hřiech upadne a v zúfalstvie. Proto praví svaté čtenie: »Qui non diligit me, sermones meos non servat«, »Ktož nemiluje mne, kázanie mého nechová«. Ovšem mají zahynúti věčnú smrtí a vzdalijí se od milosti božie; jakžto svatý Rehoř praví: »A superno amore quisque disiungitur, quanto magis inferius delectatur«. (»Tiem viece každý od božie milosti se vzdaluje, kteříž větší žádost mají k tomuto světu a kochajíce se v těchto světských věcech«). Nebo ku pravéj milosti božie netoliko potřebna jest milost našich slov, bychmy usty Boha milovali, ale vší myslí i všiem srdcem; nebo die: »Kořen milosti božie jest chovati při- kázanie jeho a plniti skutkem«. »Et sermonem, quem audistis, non est meus«. Jako by řekl: »Netoliko mne miluje, ale i Otce mého, ktož slova má miluje«. »Hec locutus sum vobis, aput vos manens« (»Neb sem to mluvil, s vámi bydle«). Jako by řekl: »Ne- máte se mútiti, nerozumiete-li příchodu svatého Ducha«. Mohl by někto otázati a řka: »C o tuto die Kristus: Aput vos [90b1] manens, et iam supra dixit: Ad eum veniemus«? »Tuto řekl: S vámi bydlím, an řek«l): K němu přídem. Když má přijíti k učedlníkóm, kterak příde, s nimi bydle?« K tomu 100 86 snažně] omyl m. snadně — 100 Co] rkp.: To — 101 Rkp.: rzeklem — 68 Jan 15, 4 — 73 Gregorii Magni l. c. homilia XXX. 2 (ML 76 c. 1221); cituje i Catena na Jana p. 574 — 82 nu. Volně podle Rehoře l. č. (Catena ib.) — 87 Jan 14, 24 — 89 Gregorius Magnus l. c. (iv Calene ib.) — 94 Sr. Moudr. 6, 19 — 96 Jan 14, 24— 97 Jan 14, 25 — 101 Jan 14, 23 — 52
Strana 53
DE SANCTO SPIRITU SERMO otázaní odpoviedá svatý Jeronym a řka: »Jest jiné bydlo, ješto slíbil budúcie, jiné, když s nimi v tělesenství bydlil a přebýval. Jedno jest duchovnie, ješto bývá vnitřnie, s kýmž ráčí Kristus přebývati svú svatú milostí, jakož s svými svatými přebývá. Ale tut o mienil bydlo tělestné, ješto před jich očima pře- býval«. Neb jim jest byl některé věci pověděl, ješto nemohli rozuměti tomu povědění. Když jim byl řekl svój odchod tělestný řka: »Modicum, et non videbitis me« (»Málo, a neuzříte mne«), (řekli: »Neviemy, co mluví«. Pro- tož — jako die Crysostomus —, aby jeho tělestný odchod snáze mohli trpěti, neb jim byl velmi smutný, protož slibuje jim, že jeho odchod bude jim velmi úžitečen. Neb, doněvadž s nimi v tělesenství přebýval a dokudž svatého Ducha neměli, nemohli ničs divného ani velikého divu učiniti ani věděti. Protož jim řekl: [90b2 Paraclitus autem, Spiritus sanctus, quem mittet Pater in nomine meo«, »Utěšitel, svatý Duch, jehož pošle Otec ve jmě mé«, totíž u vieře ména mého. Neb svatý Duch dán bývá jedno těm, ješto věřé v Krista. Jakož jest slíbil skrze svatého Jana: »Qui crediderit in me, sicut dicit Scrip- tura, flumina de ventre eius fluent aque vive« etc., »Kto věří v mě, jakož Písmo praví, potokové živé vody potekú z jeho břicha«. Toť jest řekl o sva- tém Duchu, ješto měli přijieti, věřiece ve ň. Tenž zajisté svatý Duch »do- cebit vos omnia«, »naučí vás všemu«. »Quecunque dixero vobis«, »Což kol- věk vám poviem a řku, abyšte nezapomínali«. Neb jest Duch svatý ten ře- meslník, že ť v oku mžení naučí, aby byl duostojen jeho přijatie. Tázal by někto na ono slovo, ješto ste slyšali, kdežto řekl: »Paraclitus autem, Spiritus sanctus, quem mittet Pater in nomine meo«, »Utěšitel, svatý Duch, jehož pošle Otec ve jmě mé«: »Bývá-li posielán Duch svatý ve jmě Synovo, tehda jest Syn«. K tomu móž býti odpověděno, že svatý Duch při- cházie ve jmě Syna, kdyžto přicházie v naše mysli, [91 a aby nás přihotoval a učistil k přiebytku. Jakžto Didymus die o svatém Duše: »Duch svatý jest Bóh, Duch Synóv, skrze své usnúbenie nebo přihotovánie«. »Per adopcionem suam faciens filios eos«, »Čině z nich syny, ktož jeho chce přijieti«. Neb jakžto Syn svým příštím všichny věrné poddal (Otci, takéž Duch svatý Synu. Druhé mámy rozuměti, že Duch svatý přicházie ve jmě Syna. Právě diemy, že Syn přišel ve jmě Otce, ne jako Otec a ne proto, by byl Otec, ale přicházie jakžto jednorozený Otcóv; takéž Duch svatý přicházie ve jmě Syna ne proto, by byl Syn, ale že jest Duch Synóv. Jakož píše k těm lidom svatý 110 115 120 125 130 105 135 106 Rkp.: tute — 109 (řekli) rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 132 (Otci) v rkp. vyn. (v lat. rkp.: Patri) — 103 Jeronyn, spr. Angustinus (tract. 17). jejž fi cituje Calena p. 571: Alia est illa mansio, quam promist! futkran, alia vero kacc, quam pracsentem esse ſestatur: illa spiriſualis est atque intrinsecus mentibus redditur; kaee corporalis forin- secus oculis atque auribus adhibetur— 108 Jan 16, 16 — 109 Jan 16, 18 — IIo Chrysostomus (hom. 14/. tak cituje Cſtena p. 574; Ut auteni cius corporalem recessum Jacilvus sustanerent, Prac- parat cos promitiens, quod etus recessus magnorum cis essel futura causa bonorum: quia donec ipse apud eos corporaliter ma- nehat et Spiritus non venerat, nihil magnum poterant scire, unde sequitur. Paraclitus... (Cf. Chrysostomi In loannem komil. LAAV. MG 59 c. 407; ale znění je tu hodně odlišné, Waldhauser převzal zřejmě citát z Cateny) — 114 Jan 14, 26 — 117 Jan 7, 38 — 120 Jan 14, 26 — 121 Ib. — 124 Ib. — 129 Didymi Alerandrini Liber de Spiritu sancto 31 (MG 39 c. 1061): Unde et Filii dictus est Spiritus, per adop. tionem faciens filios eos, qui se recipere voluassent (cituje i Catena p. 575) — 53
DE SANCTO SPIRITU SERMO otázaní odpoviedá svatý Jeronym a řka: »Jest jiné bydlo, ješto slíbil budúcie, jiné, když s nimi v tělesenství bydlil a přebýval. Jedno jest duchovnie, ješto bývá vnitřnie, s kýmž ráčí Kristus přebývati svú svatú milostí, jakož s svými svatými přebývá. Ale tut o mienil bydlo tělestné, ješto před jich očima pře- býval«. Neb jim jest byl některé věci pověděl, ješto nemohli rozuměti tomu povědění. Když jim byl řekl svój odchod tělestný řka: »Modicum, et non videbitis me« (»Málo, a neuzříte mne«), (řekli: »Neviemy, co mluví«. Pro- tož — jako die Crysostomus —, aby jeho tělestný odchod snáze mohli trpěti, neb jim byl velmi smutný, protož slibuje jim, že jeho odchod bude jim velmi úžitečen. Neb, doněvadž s nimi v tělesenství přebýval a dokudž svatého Ducha neměli, nemohli ničs divného ani velikého divu učiniti ani věděti. Protož jim řekl: [90b2 Paraclitus autem, Spiritus sanctus, quem mittet Pater in nomine meo«, »Utěšitel, svatý Duch, jehož pošle Otec ve jmě mé«, totíž u vieře ména mého. Neb svatý Duch dán bývá jedno těm, ješto věřé v Krista. Jakož jest slíbil skrze svatého Jana: »Qui crediderit in me, sicut dicit Scrip- tura, flumina de ventre eius fluent aque vive« etc., »Kto věří v mě, jakož Písmo praví, potokové živé vody potekú z jeho břicha«. Toť jest řekl o sva- tém Duchu, ješto měli přijieti, věřiece ve ň. Tenž zajisté svatý Duch »do- cebit vos omnia«, »naučí vás všemu«. »Quecunque dixero vobis«, »Což kol- věk vám poviem a řku, abyšte nezapomínali«. Neb jest Duch svatý ten ře- meslník, že ť v oku mžení naučí, aby byl duostojen jeho přijatie. Tázal by někto na ono slovo, ješto ste slyšali, kdežto řekl: »Paraclitus autem, Spiritus sanctus, quem mittet Pater in nomine meo«, »Utěšitel, svatý Duch, jehož pošle Otec ve jmě mé«: »Bývá-li posielán Duch svatý ve jmě Synovo, tehda jest Syn«. K tomu móž býti odpověděno, že svatý Duch při- cházie ve jmě Syna, kdyžto přicházie v naše mysli, [91 a aby nás přihotoval a učistil k přiebytku. Jakžto Didymus die o svatém Duše: »Duch svatý jest Bóh, Duch Synóv, skrze své usnúbenie nebo přihotovánie«. »Per adopcionem suam faciens filios eos«, »Čině z nich syny, ktož jeho chce přijieti«. Neb jakžto Syn svým příštím všichny věrné poddal (Otci, takéž Duch svatý Synu. Druhé mámy rozuměti, že Duch svatý přicházie ve jmě Syna. Právě diemy, že Syn přišel ve jmě Otce, ne jako Otec a ne proto, by byl Otec, ale přicházie jakžto jednorozený Otcóv; takéž Duch svatý přicházie ve jmě Syna ne proto, by byl Syn, ale že jest Duch Synóv. Jakož píše k těm lidom svatý 110 115 120 125 130 105 135 106 Rkp.: tute — 109 (řekli) rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 132 (Otci) v rkp. vyn. (v lat. rkp.: Patri) — 103 Jeronyn, spr. Angustinus (tract. 17). jejž fi cituje Calena p. 571: Alia est illa mansio, quam promist! futkran, alia vero kacc, quam pracsentem esse ſestatur: illa spiriſualis est atque intrinsecus mentibus redditur; kaee corporalis forin- secus oculis atque auribus adhibetur— 108 Jan 16, 16 — 109 Jan 16, 18 — IIo Chrysostomus (hom. 14/. tak cituje Cſtena p. 574; Ut auteni cius corporalem recessum Jacilvus sustanerent, Prac- parat cos promitiens, quod etus recessus magnorum cis essel futura causa bonorum: quia donec ipse apud eos corporaliter ma- nehat et Spiritus non venerat, nihil magnum poterant scire, unde sequitur. Paraclitus... (Cf. Chrysostomi In loannem komil. LAAV. MG 59 c. 407; ale znění je tu hodně odlišné, Waldhauser převzal zřejmě citát z Cateny) — 114 Jan 14, 26 — 117 Jan 7, 38 — 120 Jan 14, 26 — 121 Ib. — 124 Ib. — 129 Didymi Alerandrini Liber de Spiritu sancto 31 (MG 39 c. 1061): Unde et Filii dictus est Spiritus, per adop. tionem faciens filios eos, qui se recipere voluassent (cituje i Catena p. 575) — 53
Strana 54
DE SANCTO SPIRITU SERMO Pavel (ad Gallatas): »Misit Deus Spiritum Filii sui in corda vestra«, »Poslal Buoh Ducha Syna svého v srdce vaše«. Protož Didymus učedlník, pokládaje téjto řeči příklad, takto die: »Jako slúhy přicházejí jménem pána svého, tiem ukazujíce, že sú poddáni pánu svému a slúžie jemu a jsú slúhy pána svého, takéž Syn, jenž přicházie ve jmě Otce, nese jeho jméno a tiem ukazuje, že jest jeho jednorozený Syn. Nebo proto Duch svatý posielán [91 a2 bývá od Otce ve jmě Syna, ukazuje, že jednotú sú sjednáni. Protož Duch svatý bývá posielán od Otce ve jmě Syna, ukazuje, že Otec, Syn, Duch svatý že sú ne- 145 rozdielni v jednom božství«. Sequitur: »Suggeret vobis omnia«, »Svatý Duch naučí nebo tajně učenie dá«. Sed quereret aliquis de isto verbo: Suggereret (!) vobis omnia. Hoc enim videtur falsum, quia sugere (!) est minoris, sed Spiritus non est minor. Sug- gerere est idem, quod commemorare vel ad memoriam reducere, quia apostoli non potuissent habere memoriam omnium verborum Ihesu Christi. Mohl by někto otázati a řka: »Kterak svatý Duch móž učiniti nebo v tom některé přisluhovánie svým naučením činiti neb dávati? Nebo, když by svatý Duch přisluhoval, to by bylo menšieho úřadu; ale Duch svatý nenie menší, ale rovný«. K tomu móž býti takto odpověděno, že svatý Duch má čtver účinek neb úřad: Rečňovati nebo orodovati, neb Utěšitel, Paraclitus dicitur advo- catus, jest řečen řečník. Jakož svatý Rehoř praví, že svatý Duch za ny prosí, kdyžto shřeš[njímy, že spravedlnost Otcovu obměkčuje, že, bychom byli po spravedlnosti súzeni, kolikokrát smrtedlně shřešímy, často bychom věčné smrti zaslúžili, ale milosrdenstvie se častokrát s námi stává. [91b1 Protož svatý Duch, náš řečník před Hospodinem podlé dokonánie svatého Jana, kterýžto die a řka: »Advocatum habemus aput Deum, Ihesum Christum«, »Dietky milé, řečníka svého mámy před Hospodinem, Ihesu Krista nebo Ducha svatého«. Druhý účinek nebo úřad svatého Ducha jest, že obveseluje, obtěšuje ny, 165 když pláčem a želémy svého shřešenie, že nám dává dobrú náději, z nížto náděje nebeského královstvie naše mysl béře utěšenie. Třetí účinek svatého Ducha jest naučenie neb rozum dáti. Nebo, když svatého Ducha v srdci nemáš, darmo slova božieho poslúcháš a daremna ť jest řeč kazatele. Tehda by mohl někto řéci: »Já snad svatého Ducha nemám, čemuž pak na kázni sedám?« Ač by který mezi námi byl nebo která, ješto by to na mysli jměli — jehož Buoh nedaj! — tehdy já je naučím k tomu, že žádné vzdešenie věrné když učiníš s pravým srdcem, želeje svých hřiechóv, a nechceš se jich viece dopustiti, že svým hřiechóm obdržíš odpuščenie a sva- tého Ducha seslánie; neb to sám Kristus slíbil každému hřiešnému a řka: »Peccator, quacunque hora ingemuerit, salvus erit«, »Hřiešný, v kterúž 91 b2 140 150 155 160 170 175 137 Gal. 4. 6 — 139 Didymus l. c. (cituje : Catena p. 575) — 146 Jan 14, 26 — 156 Cf. Gregorium Magnum l. c. homilia XXX. 3 (ML76 c. 1221). Nostis plurimi, fratres mei, quod Gracca locu- tione paraclitus, Latina advocatus dicitur, quia pro errore delinquentium apud tustitiam Patris intervenil ſcttuje poněkud pozměněné Catena p. 574) — 161 Podle 1. Jan 2, 1 — 164 nn. Sr. Catenu p. 574 s. (z Rehoře Velikého) — 167 nn. Sr. Catenu p. 575 (Gregorius, hom. 30 in evang.): Nisi autem idem Spiritus cordi adsit audientis, otiosus est sermo doctoris— 54
DE SANCTO SPIRITU SERMO Pavel (ad Gallatas): »Misit Deus Spiritum Filii sui in corda vestra«, »Poslal Buoh Ducha Syna svého v srdce vaše«. Protož Didymus učedlník, pokládaje téjto řeči příklad, takto die: »Jako slúhy přicházejí jménem pána svého, tiem ukazujíce, že sú poddáni pánu svému a slúžie jemu a jsú slúhy pána svého, takéž Syn, jenž přicházie ve jmě Otce, nese jeho jméno a tiem ukazuje, že jest jeho jednorozený Syn. Nebo proto Duch svatý posielán [91 a2 bývá od Otce ve jmě Syna, ukazuje, že jednotú sú sjednáni. Protož Duch svatý bývá posielán od Otce ve jmě Syna, ukazuje, že Otec, Syn, Duch svatý že sú ne- 145 rozdielni v jednom božství«. Sequitur: »Suggeret vobis omnia«, »Svatý Duch naučí nebo tajně učenie dá«. Sed quereret aliquis de isto verbo: Suggereret (!) vobis omnia. Hoc enim videtur falsum, quia sugere (!) est minoris, sed Spiritus non est minor. Sug- gerere est idem, quod commemorare vel ad memoriam reducere, quia apostoli non potuissent habere memoriam omnium verborum Ihesu Christi. Mohl by někto otázati a řka: »Kterak svatý Duch móž učiniti nebo v tom některé přisluhovánie svým naučením činiti neb dávati? Nebo, když by svatý Duch přisluhoval, to by bylo menšieho úřadu; ale Duch svatý nenie menší, ale rovný«. K tomu móž býti takto odpověděno, že svatý Duch má čtver účinek neb úřad: Rečňovati nebo orodovati, neb Utěšitel, Paraclitus dicitur advo- catus, jest řečen řečník. Jakož svatý Rehoř praví, že svatý Duch za ny prosí, kdyžto shřeš[njímy, že spravedlnost Otcovu obměkčuje, že, bychom byli po spravedlnosti súzeni, kolikokrát smrtedlně shřešímy, často bychom věčné smrti zaslúžili, ale milosrdenstvie se častokrát s námi stává. [91b1 Protož svatý Duch, náš řečník před Hospodinem podlé dokonánie svatého Jana, kterýžto die a řka: »Advocatum habemus aput Deum, Ihesum Christum«, »Dietky milé, řečníka svého mámy před Hospodinem, Ihesu Krista nebo Ducha svatého«. Druhý účinek nebo úřad svatého Ducha jest, že obveseluje, obtěšuje ny, 165 když pláčem a želémy svého shřešenie, že nám dává dobrú náději, z nížto náděje nebeského královstvie naše mysl béře utěšenie. Třetí účinek svatého Ducha jest naučenie neb rozum dáti. Nebo, když svatého Ducha v srdci nemáš, darmo slova božieho poslúcháš a daremna ť jest řeč kazatele. Tehda by mohl někto řéci: »Já snad svatého Ducha nemám, čemuž pak na kázni sedám?« Ač by který mezi námi byl nebo která, ješto by to na mysli jměli — jehož Buoh nedaj! — tehdy já je naučím k tomu, že žádné vzdešenie věrné když učiníš s pravým srdcem, želeje svých hřiechóv, a nechceš se jich viece dopustiti, že svým hřiechóm obdržíš odpuščenie a sva- tého Ducha seslánie; neb to sám Kristus slíbil každému hřiešnému a řka: »Peccator, quacunque hora ingemuerit, salvus erit«, »Hřiešný, v kterúž 91 b2 140 150 155 160 170 175 137 Gal. 4. 6 — 139 Didymus l. c. (cituje : Catena p. 575) — 146 Jan 14, 26 — 156 Cf. Gregorium Magnum l. c. homilia XXX. 3 (ML76 c. 1221). Nostis plurimi, fratres mei, quod Gracca locu- tione paraclitus, Latina advocatus dicitur, quia pro errore delinquentium apud tustitiam Patris intervenil ſcttuje poněkud pozměněné Catena p. 574) — 161 Podle 1. Jan 2, 1 — 164 nn. Sr. Catenu p. 574 s. (z Rehoře Velikého) — 167 nn. Sr. Catenu p. 575 (Gregorius, hom. 30 in evang.): Nisi autem idem Spiritus cordi adsit audientis, otiosus est sermo doctoris— 54
Strana 55
DE SANCTO SPIRITU SERMO kolvěk hodinu na své hřiechy zapláče, všem svým hřiechóm odpuščenie vezme a spasen bude«. Čtvrtý účinek Ducha svatého jest sugere re), totíž naučenie neb zpoma- nutí dáti. Neb apoštolé nemohli zpomanúti slov mnohých, jedno skrze sva- tého Ducha zpomanutie a mocí jeho, že svatý Duch zpomane nám, abychom o nebeském přiebytku myslili, abychom věčného přiebytka došli. Jakož řekl Kristus, ve čtení dnešniem pokládaje: »Pacem relinquo vobis, pacem meam do vobis; non quomodo mundus dat, sed quomodo ego do vobis«, »Pokoj osta- vuji vám, pokoj mój dávám vám; ne jakožto svět dává«. Dvakrát řekl: »Pokoj vám ostavuji«, pro dvój pokoj, totíž světa a pokoj nebeský. Ale po- koj tohoto světa jest velmi nebezpečný a nevěčný; jakož praví svatý Jan a řka: »Transibit mundus et concupiscencie eius«, »Mine svět a žádosti jeho«. Ale pokoj, ješto jest věčný, má býti v nebeském přiebytku; ten nikdy nemine. Svatý Augustin tieže: »Proč Christus nemenoval pokoje, ješto ostavil světu, ale sprostně řekl: Pokoj ostavuji vám, ale pokoj nebeský menoval svým po- kojem?« 92 a1 K tomu otázaní odpoviedá, že trój jest pokoj: Najprvní hřieš- ných, nebo žádost zemská odpočívá v světu. O tom pokoji David die: »Zelavi super iniquos, pacem peccatorum videns«, »Hněval sem se hněvem na zlé, vida pokoj hřiešných«, ano pokoj často hřiešní mají, a ten jim ničs platen nenie. O němžto pokoji Kristus řekl: »Et quidem in hac die, que ad pacem tibi«, kdyžto k Jerusalemu šel. »Zajisté tobě pravím, by věděl svój smutek, nebyl by tak vesel«. Druhý pokoj jest spravedlivých; neb spravedlivý jest sám v sobě pokojen, jest svým bližním a jest pokojen s Bohem. O pokojki) ješto jest spravedlivý a pokojen sám v sobě, dovodí David řka:, »Pax multa diligentibus legem tuam«, »Pokoj mnohým(!)těm, ješto milují zákon tvój«. A o pokojki) s bližním svatý Pavel (ad Ephesios III°): »Soliciti sitis servare unitatem Spiritus in vinculo pacis«, »Pilni buďte chovati jednotu Ducha v svazku pokoje«. Pokoj s Bohem: K Rímanóm píše svatý Pavel: »Iustifi- cati igitur ex fide pacem habemus ad Deum«, »Spravedlivi jsúce věrú, pokoj mějmy s Bohem«. O tom trojem pokojki) svatý Augustin 92 a2] píše: »Jest pokoj zdravé mysli, tichost srdce, hnutie vóle. Ktož chce v děditctvie božie přijíti, musie s svým bližním pokoj mieti«. Nebo kterak móžem Boha milovati a s ním 180 185 190 195 200 205 178 Rkp.: sugere (psáno zkratkou) — 191 In marg. (pův. rukou): Triplex pax — 198 Rkp.: pokoy — 201 Rkp.: pokoy — 206 Psáno: pokoy — 175 Snad podle Skutk. 2, 21 — 182 Jan 14, 27 — 187 I. Jan 2, 17 — 189 Augustinus, In Ioannis evang. tract. 77. 4 (tak cituje Catena na Jana p. 575 s.) — 192 Ž. 73, 3 — 195 Luk. 19, 42 — 197 Sr. Luk. 19, 43 n. — 199 Ž. 119, 165 — 201 Spr. Efez. 4, 3 — 203 Řim. 5, 1 — 206 Augustinus de verb. Dom. sermo 59 (tak cituje Catena p. 576). Est autem pax serenitas mentis, franquillilas animi, simplicitas cordis, amoris vinculum, consortium caritalis. Nec poterit ad hereditatem Domini pervenire, qui testamen- tum pacis nolueril observare; nec potest concordiam habere cum Caristo, qui discors volncrit esse cum Christiano (CJ. August. Sermo XCVIT, ML 39 c. 1931 s.) — 55
DE SANCTO SPIRITU SERMO kolvěk hodinu na své hřiechy zapláče, všem svým hřiechóm odpuščenie vezme a spasen bude«. Čtvrtý účinek Ducha svatého jest sugere re), totíž naučenie neb zpoma- nutí dáti. Neb apoštolé nemohli zpomanúti slov mnohých, jedno skrze sva- tého Ducha zpomanutie a mocí jeho, že svatý Duch zpomane nám, abychom o nebeském přiebytku myslili, abychom věčného přiebytka došli. Jakož řekl Kristus, ve čtení dnešniem pokládaje: »Pacem relinquo vobis, pacem meam do vobis; non quomodo mundus dat, sed quomodo ego do vobis«, »Pokoj osta- vuji vám, pokoj mój dávám vám; ne jakožto svět dává«. Dvakrát řekl: »Pokoj vám ostavuji«, pro dvój pokoj, totíž světa a pokoj nebeský. Ale po- koj tohoto světa jest velmi nebezpečný a nevěčný; jakož praví svatý Jan a řka: »Transibit mundus et concupiscencie eius«, »Mine svět a žádosti jeho«. Ale pokoj, ješto jest věčný, má býti v nebeském přiebytku; ten nikdy nemine. Svatý Augustin tieže: »Proč Christus nemenoval pokoje, ješto ostavil světu, ale sprostně řekl: Pokoj ostavuji vám, ale pokoj nebeský menoval svým po- kojem?« 92 a1 K tomu otázaní odpoviedá, že trój jest pokoj: Najprvní hřieš- ných, nebo žádost zemská odpočívá v světu. O tom pokoji David die: »Zelavi super iniquos, pacem peccatorum videns«, »Hněval sem se hněvem na zlé, vida pokoj hřiešných«, ano pokoj často hřiešní mají, a ten jim ničs platen nenie. O němžto pokoji Kristus řekl: »Et quidem in hac die, que ad pacem tibi«, kdyžto k Jerusalemu šel. »Zajisté tobě pravím, by věděl svój smutek, nebyl by tak vesel«. Druhý pokoj jest spravedlivých; neb spravedlivý jest sám v sobě pokojen, jest svým bližním a jest pokojen s Bohem. O pokojki) ješto jest spravedlivý a pokojen sám v sobě, dovodí David řka:, »Pax multa diligentibus legem tuam«, »Pokoj mnohým(!)těm, ješto milují zákon tvój«. A o pokojki) s bližním svatý Pavel (ad Ephesios III°): »Soliciti sitis servare unitatem Spiritus in vinculo pacis«, »Pilni buďte chovati jednotu Ducha v svazku pokoje«. Pokoj s Bohem: K Rímanóm píše svatý Pavel: »Iustifi- cati igitur ex fide pacem habemus ad Deum«, »Spravedlivi jsúce věrú, pokoj mějmy s Bohem«. O tom trojem pokojki) svatý Augustin 92 a2] píše: »Jest pokoj zdravé mysli, tichost srdce, hnutie vóle. Ktož chce v děditctvie božie přijíti, musie s svým bližním pokoj mieti«. Nebo kterak móžem Boha milovati a s ním 180 185 190 195 200 205 178 Rkp.: sugere (psáno zkratkou) — 191 In marg. (pův. rukou): Triplex pax — 198 Rkp.: pokoy — 201 Rkp.: pokoy — 206 Psáno: pokoy — 175 Snad podle Skutk. 2, 21 — 182 Jan 14, 27 — 187 I. Jan 2, 17 — 189 Augustinus, In Ioannis evang. tract. 77. 4 (tak cituje Catena na Jana p. 575 s.) — 192 Ž. 73, 3 — 195 Luk. 19, 42 — 197 Sr. Luk. 19, 43 n. — 199 Ž. 119, 165 — 201 Spr. Efez. 4, 3 — 203 Řim. 5, 1 — 206 Augustinus de verb. Dom. sermo 59 (tak cituje Catena p. 576). Est autem pax serenitas mentis, franquillilas animi, simplicitas cordis, amoris vinculum, consortium caritalis. Nec poterit ad hereditatem Domini pervenire, qui testamen- tum pacis nolueril observare; nec potest concordiam habere cum Caristo, qui discors volncrit esse cum Christiano (CJ. August. Sermo XCVIT, ML 39 c. 1931 s.) — 55
Strana 56
DE SANCTO SPIRITU SERMO 210 215 v pokojki býti, a hněvajíce jeho svými hřiechy? Neb když hřešímy, tehda jej hněvámy svými hřiechy. A my, svého bližnieho vidúce, však jeho ne- milujem. Ale milujme Boha najprvé nade všeckno stvořenie a jeho přiká- zanie, jakož ste slyšali na počátku čtenie, a svého bližnieho jako sám se. Bu- dem-li to plniti a činiti, tehda budem duostojni přijetie Ducha svatého, ovšem když budem toho mieti dobrého vuodci; o němžto mluví David v žaltáři: »Spiritus tuus bonus deducet me in terram rectam«, »Svatý Duch, dobrý vuodce, dovede mě pravéj země nebeského králevstvie«. Jehož mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch, vše jeden Hospodin. Amen. 209 V rkpise zase psáno: pokoy — 210 Sr. 1. Jan 4, 20 — 215 Ž. 143, 10 — 56
DE SANCTO SPIRITU SERMO 210 215 v pokojki býti, a hněvajíce jeho svými hřiechy? Neb když hřešímy, tehda jej hněvámy svými hřiechy. A my, svého bližnieho vidúce, však jeho ne- milujem. Ale milujme Boha najprvé nade všeckno stvořenie a jeho přiká- zanie, jakož ste slyšali na počátku čtenie, a svého bližnieho jako sám se. Bu- dem-li to plniti a činiti, tehda budem duostojni přijetie Ducha svatého, ovšem když budem toho mieti dobrého vuodci; o němžto mluví David v žaltáři: »Spiritus tuus bonus deducet me in terram rectam«, »Svatý Duch, dobrý vuodce, dovede mě pravéj země nebeského králevstvie«. Jehož mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch, vše jeden Hospodin. Amen. 209 V rkpise zase psáno: pokoy — 210 Sr. 1. Jan 4, 20 — 215 Ž. 143, 10 — 56
Strana 57
SEQUITUR DE SANCTA TRINITATE. «Exrat homo ex pharizeis, nomine Nicodemus. Johannis III°. Dnes svatá máti, viera křesťanská, pamatuje hod svaté Trojice na zpie- vaní denniem i nočním, často opakujíc chválu svatéj Trojice, takto řkúci: 192b1/ »Benedicamus Patrem et Filium et Spiritum sanctum«, »Pochvalmy Otce i Syna i (s) svatým Duchem«. Již smy skonali hody buožie a pamatovali, kterak jest na světě byl pokoren na svém narození, obcování mezi Židov- stvem, na svéj smrti, kterak jest byl pohřeben a třetí den z mrtvých vstal, kterak slavně na nebesa vstúpil, kterak svým učedlníkóm svatého Ducha poslal. Dnes pak svrchovaný den slavímy svaté Trojice, najposlední hod, v němžto chválímy Otce, Syna i svatého Ducha, jednoho Hospodina, zpievajíce dnes na mši: »Benedictus sit Deus Pater«, »Pochválen buď Buoh Otec, jedno- rozený jeho Syn, svatý Duch, že učinil s námi své milosrdenstvie«: Otec Syna svého seslánie (!) na tento svět v narození i na smrt dobrovolně obětoval, Duch svatý — jakož ste slyšali — k učedlníkóm od Otce i Skyna v ohnivých jazyciech stúpil, studená jejich srdce svú milostí zažehl. Správně v dnešnie neděli mámy slaviti hod svaté Trojice, neb jest hlava a počátek všech nedělí, a také proto, 92b2 že svatá Trojice jest jeden Buoh s Synem i s svatým Du- chem, od něhožto všeckno stvořenie stvořeno jest, nebe i země i andělé, kte- řížto vždycky bez přestánie chválé řkúce: »Svatý, svatý, svatý«, Trojici osobú (!), Pán Buoh zástupkóv pro jednotu byte de l)stvie. Takéž i my hřiešní ješče na zemi z našie moci, což móžemy, mámy chváliti, abychom mohli v nebesiech s nimi chválu vzdáti, že s námi tak velikú milost učinil 5 10 15 20 1 Sequitur... Trinitate] červeně — 2 Iniciálka není vyplněna — 6 (s) v rkpise není — 16 Syna] rkp.: ſna (!) — 22 zástupóv] rkp.: zastúpiv (!) — Rkp.: byteledstvie; vydavatel opravuje v: bytedelstvie (v lat. rkpise: essencia) — dikrHO, 2 Jan 3, 1 — 3 V lat. (208a2) začálek: Hodie sancta mater, ecclesta, recolit festum sancte Trinitatis rugiter tn officio nocturno e! frequentans laudes sancte Trinitatis— 13 Sr. Tob. 12, 6 (dodnes Offertorium při mši na den sv. Trojice; sr. Schaller p. 618) — 14 nn. Lat. rkp. (208a2): Pater de celo Filium suum incarnacione et nativitate Christi mittendo, Filius se in passione Patri in morte voluntarie pro nobis offerendo, Spiritus sanctus missus a Patre et Filio in festo Pentecosten in liguis igneis descendens, frigida corda nostra inflammando. Agitur autem congrne festum sancte Trinitatis dominica hodterna, que est prin- Ctpikm dominicarum sequenttumi — 20 nn. Ibidem: qui non cessant (sicud legitur 1s. 60.) clamare cottidie: Sanctus... propter trinitatem personarum. Dominus Deus exercituum propler unitatem essencie. Et nos peccatores in terris positos pro modulo nostro benedicere et col- kaudare et cum upsis quandoque in celo misericordias Domini... sine merilis nostris exhibilas in eternum decantemus. Sed quia hec faciendum, debeo vos provocare... f V lat. rkpise 203a251 dále hodně obširněji než v českém zpracování) — 21 1z. 6, 3 — 57
SEQUITUR DE SANCTA TRINITATE. «Exrat homo ex pharizeis, nomine Nicodemus. Johannis III°. Dnes svatá máti, viera křesťanská, pamatuje hod svaté Trojice na zpie- vaní denniem i nočním, často opakujíc chválu svatéj Trojice, takto řkúci: 192b1/ »Benedicamus Patrem et Filium et Spiritum sanctum«, »Pochvalmy Otce i Syna i (s) svatým Duchem«. Již smy skonali hody buožie a pamatovali, kterak jest na světě byl pokoren na svém narození, obcování mezi Židov- stvem, na svéj smrti, kterak jest byl pohřeben a třetí den z mrtvých vstal, kterak slavně na nebesa vstúpil, kterak svým učedlníkóm svatého Ducha poslal. Dnes pak svrchovaný den slavímy svaté Trojice, najposlední hod, v němžto chválímy Otce, Syna i svatého Ducha, jednoho Hospodina, zpievajíce dnes na mši: »Benedictus sit Deus Pater«, »Pochválen buď Buoh Otec, jedno- rozený jeho Syn, svatý Duch, že učinil s námi své milosrdenstvie«: Otec Syna svého seslánie (!) na tento svět v narození i na smrt dobrovolně obětoval, Duch svatý — jakož ste slyšali — k učedlníkóm od Otce i Skyna v ohnivých jazyciech stúpil, studená jejich srdce svú milostí zažehl. Správně v dnešnie neděli mámy slaviti hod svaté Trojice, neb jest hlava a počátek všech nedělí, a také proto, 92b2 že svatá Trojice jest jeden Buoh s Synem i s svatým Du- chem, od něhožto všeckno stvořenie stvořeno jest, nebe i země i andělé, kte- řížto vždycky bez přestánie chválé řkúce: »Svatý, svatý, svatý«, Trojici osobú (!), Pán Buoh zástupkóv pro jednotu byte de l)stvie. Takéž i my hřiešní ješče na zemi z našie moci, což móžemy, mámy chváliti, abychom mohli v nebesiech s nimi chválu vzdáti, že s námi tak velikú milost učinil 5 10 15 20 1 Sequitur... Trinitate] červeně — 2 Iniciálka není vyplněna — 6 (s) v rkpise není — 16 Syna] rkp.: ſna (!) — 22 zástupóv] rkp.: zastúpiv (!) — Rkp.: byteledstvie; vydavatel opravuje v: bytedelstvie (v lat. rkpise: essencia) — dikrHO, 2 Jan 3, 1 — 3 V lat. (208a2) začálek: Hodie sancta mater, ecclesta, recolit festum sancte Trinitatis rugiter tn officio nocturno e! frequentans laudes sancte Trinitatis— 13 Sr. Tob. 12, 6 (dodnes Offertorium při mši na den sv. Trojice; sr. Schaller p. 618) — 14 nn. Lat. rkp. (208a2): Pater de celo Filium suum incarnacione et nativitate Christi mittendo, Filius se in passione Patri in morte voluntarie pro nobis offerendo, Spiritus sanctus missus a Patre et Filio in festo Pentecosten in liguis igneis descendens, frigida corda nostra inflammando. Agitur autem congrne festum sancte Trinitatis dominica hodterna, que est prin- Ctpikm dominicarum sequenttumi — 20 nn. Ibidem: qui non cessant (sicud legitur 1s. 60.) clamare cottidie: Sanctus... propter trinitatem personarum. Dominus Deus exercituum propler unitatem essencie. Et nos peccatores in terris positos pro modulo nostro benedicere et col- kaudare et cum upsis quandoque in celo misericordias Domini... sine merilis nostris exhibilas in eternum decantemus. Sed quia hec faciendum, debeo vos provocare... f V lat. rkpise 203a251 dále hodně obširněji než v českém zpracování) — 21 1z. 6, 3 — 57
Strana 58
DE SANCTA TRINITATE 25 Ale abychom to mohli učiniti, k tomu vás přinucuji a proši, abychom se utekli k téj milostivéj Panně Mariji, matce božie, vzdadúce jiej andělské pozdra- venie, aby nám toho dopomohla, řkúce: »Zdráva, Maria, milosti...«. Ctenie dnešnie, ješto se čte o svrchovaném hodu svaté Trojice, v němžto znamenaně svatý Jan vypravuje, když Kristus po svém krestu (!) přišel do Je- ruzalema a tu mnoho divóv učinil mezi Židy po svém vzkřiešení, chtěl se obecně ukázati, že jest obnovitel, ješto jest duchovně obnoven svatým krstem. Neb mnozí byli uvěřili v jeho jmě svaté skrze jeho svaté divy; mezi 93a kterýmižto jeden veliký mistr a knieže jich uvěřil, o němžto na počátku čtenie praví svatý Jan: »Erat homo ex phariseis, nomine Nicodemus«, »Byl člověk z licoměrníkóv, jménem Nicodemus«, ješto tajný bieše učedlník boží a věřil jest v jeho umučenie, a proto bieše zpósoben ku poslúchaní jeho umučenie a přikázánie, k němužto jiní nebyli zpósobeni z židovského sboru, ješto ne- věřiechu božiemu vzkřiešení ani umučení. »Hic venit ad eum nocte«, »Ten přišel k Bohu v noci«, žádaje s ním tajně mluviti, aby se mohl uplně viery naučiti, neb již bieše se skrze jeho divy naučil vieře, ale ne plně. Svatý Jan (!) pokládá ve čtení, že v noci přišel proto, že nesměl ve dne přijíti, aby nebyl z školy židovské vyhnán. Svatý Crysostomus praví, že ješče židovskú věrú byl oslepen; protož v noci přišel boje se ve dne přijíti. K němuž se přimlúvá mistr Haymo a řka: »V noci přišel nebo židovskú nevěrú byl oslepen a obmračen, k takéj světlosti ješče byl nepřišel, aby mohl Boha poznati. [93a2] V tom, ješto přišel k Bohu, jest zna- menie náboženstvie; ale ješto přišel v noci, jest znamenie bázni a neplnéj viery«. »Et dixit: Rabi, scimus, quia a Deo venisti magister«, »I řekl k němu: Mistře, viemy, že s' od Boha přišel mistr«. Haymo učedlník vypravuje, že tento Nikodemus nazývá Syna božieho mistrem, ale ne Bohem, protože ješče plně Boha neznal, ale věřieše, že od Boha pošel a učenie jeho bylo pravé. I řekl k němu: »Nemo enim potest hec signa facere, que tu facis, nisi fuerit Deus cum eo«, »Nemóž nižádný téhož znamenie činiti, jako ty činíš, jedno by byl Buoh s ním«. Odpověděl Ježíš a řka: »Zajisté a zavěrné pravi tobě: Ač kto nebude znovu narozen neb obnoven, nemóž viděti královstvie ne- beského«. Jako by řekl: »Také potřebie má obnovenie duchovnie, jímžto na- rozuje se, aby byl syn boží; bez něhožto obnovenie — totížto beze křstu — nemóž nižádný vníti v královstvie nebeské«. Mohl by někto otázati: »Kterak Otcové staří Zákona Starého viděli krá- 60 lovstvie nebeské, nejsúce křesťané?« 93b1 K tomu otpoviedám, že tehdy nebylo v přikázaní krstíti se, ale skrze milost viery budúcie došli života du- chovnieho, a tak měli některú věc krstu v některéj osobě, jímž hřiech při- rozený byl sňat. 30 35 40 45 50 55 27 Luk. 1, 28 — 39 nn. Cf. Catena na Jana (p. 403): (Beda in hom. Inventionis sanctae crucis): Cupiens scilicet secreta cius allo- cuttone Plentus discere mysteria fidei, cuius aperta osfensione signorum tam rudimenta percepera! — 41 Svatý Janí zřejmě omyl — 43 Chrysostomus. In Ioannem homil, XXIV. al. XXIII I (MG 59 c. 144]; citováno i u Cateně p. 403 — 44 Cf. Haymonis Homiline de tempore, hom il. CVIII. In octava Pentecostes (ML 118 c. 578 s.]; cituje i Catena P. 403. quia tenebris ignorantiae obnubilatus ad tantam lucem nondum pervenerat, ut perfecte Deum verum-crederet nox enim in sacro eloquio pro ignorantia ponitur — 48 Jan 3, 2 — 49 Haymo 1. c. c. 579 (rovnět u Cateně) — 52 Jan 3, 2 — 54 Podle Jana 3, 3 — 58
DE SANCTA TRINITATE 25 Ale abychom to mohli učiniti, k tomu vás přinucuji a proši, abychom se utekli k téj milostivéj Panně Mariji, matce božie, vzdadúce jiej andělské pozdra- venie, aby nám toho dopomohla, řkúce: »Zdráva, Maria, milosti...«. Ctenie dnešnie, ješto se čte o svrchovaném hodu svaté Trojice, v němžto znamenaně svatý Jan vypravuje, když Kristus po svém krestu (!) přišel do Je- ruzalema a tu mnoho divóv učinil mezi Židy po svém vzkřiešení, chtěl se obecně ukázati, že jest obnovitel, ješto jest duchovně obnoven svatým krstem. Neb mnozí byli uvěřili v jeho jmě svaté skrze jeho svaté divy; mezi 93a kterýmižto jeden veliký mistr a knieže jich uvěřil, o němžto na počátku čtenie praví svatý Jan: »Erat homo ex phariseis, nomine Nicodemus«, »Byl člověk z licoměrníkóv, jménem Nicodemus«, ješto tajný bieše učedlník boží a věřil jest v jeho umučenie, a proto bieše zpósoben ku poslúchaní jeho umučenie a přikázánie, k němužto jiní nebyli zpósobeni z židovského sboru, ješto ne- věřiechu božiemu vzkřiešení ani umučení. »Hic venit ad eum nocte«, »Ten přišel k Bohu v noci«, žádaje s ním tajně mluviti, aby se mohl uplně viery naučiti, neb již bieše se skrze jeho divy naučil vieře, ale ne plně. Svatý Jan (!) pokládá ve čtení, že v noci přišel proto, že nesměl ve dne přijíti, aby nebyl z školy židovské vyhnán. Svatý Crysostomus praví, že ješče židovskú věrú byl oslepen; protož v noci přišel boje se ve dne přijíti. K němuž se přimlúvá mistr Haymo a řka: »V noci přišel nebo židovskú nevěrú byl oslepen a obmračen, k takéj světlosti ješče byl nepřišel, aby mohl Boha poznati. [93a2] V tom, ješto přišel k Bohu, jest zna- menie náboženstvie; ale ješto přišel v noci, jest znamenie bázni a neplnéj viery«. »Et dixit: Rabi, scimus, quia a Deo venisti magister«, »I řekl k němu: Mistře, viemy, že s' od Boha přišel mistr«. Haymo učedlník vypravuje, že tento Nikodemus nazývá Syna božieho mistrem, ale ne Bohem, protože ješče plně Boha neznal, ale věřieše, že od Boha pošel a učenie jeho bylo pravé. I řekl k němu: »Nemo enim potest hec signa facere, que tu facis, nisi fuerit Deus cum eo«, »Nemóž nižádný téhož znamenie činiti, jako ty činíš, jedno by byl Buoh s ním«. Odpověděl Ježíš a řka: »Zajisté a zavěrné pravi tobě: Ač kto nebude znovu narozen neb obnoven, nemóž viděti královstvie ne- beského«. Jako by řekl: »Také potřebie má obnovenie duchovnie, jímžto na- rozuje se, aby byl syn boží; bez něhožto obnovenie — totížto beze křstu — nemóž nižádný vníti v královstvie nebeské«. Mohl by někto otázati: »Kterak Otcové staří Zákona Starého viděli krá- 60 lovstvie nebeské, nejsúce křesťané?« 93b1 K tomu otpoviedám, že tehdy nebylo v přikázaní krstíti se, ale skrze milost viery budúcie došli života du- chovnieho, a tak měli některú věc krstu v některéj osobě, jímž hřiech při- rozený byl sňat. 30 35 40 45 50 55 27 Luk. 1, 28 — 39 nn. Cf. Catena na Jana (p. 403): (Beda in hom. Inventionis sanctae crucis): Cupiens scilicet secreta cius allo- cuttone Plentus discere mysteria fidei, cuius aperta osfensione signorum tam rudimenta percepera! — 41 Svatý Janí zřejmě omyl — 43 Chrysostomus. In Ioannem homil, XXIV. al. XXIII I (MG 59 c. 144]; citováno i u Cateně p. 403 — 44 Cf. Haymonis Homiline de tempore, hom il. CVIII. In octava Pentecostes (ML 118 c. 578 s.]; cituje i Catena P. 403. quia tenebris ignorantiae obnubilatus ad tantam lucem nondum pervenerat, ut perfecte Deum verum-crederet nox enim in sacro eloquio pro ignorantia ponitur — 48 Jan 3, 2 — 49 Haymo 1. c. c. 579 (rovnět u Cateně) — 52 Jan 3, 2 — 54 Podle Jana 3, 3 — 58
Strana 59
DE SANCTA TRINITATE Tehda pověděl Nicodemus k Ježíšovi a ka: »Quomodo homo potest nasci, cum sit senex? Numquid potest in ventrem matris sue iterato introire et renasci?«, »Kterak člověk móž se znovu naroditi stár jsa? A zdali opět móž vníti v život mateře své i naroditi se?« Jako by řekl: »Já jsem starý člo- věk, milý Bože, a hledám svého spasenie. Kterak mohu vníti v břich mateře své a naroditi se?« »Respondit Ihesus: Amen, amen, dico tibi: Nisi quis renatus fuerit ex aqua et Spiritu sancto, non potest introire in regnum Dei«, »Odpověděl Ježíš Nikodemovi a řka: Věrně a zajisté pravím tobě: Ktož se znovu nenarodí z vody a z duchu, nemóž vníti v královstvie v nebeské«. Jako by řekl: »To narozenie znovu má býti z vody a z svatého Ducha; neb voda omývá zevnitř, Duch svatý, křest, že člověk bude podoben Slovu narozenému, jenž jest Syn boží, skrze 93b2] přijetie Ducha svatého v nevidomém znamení«. Svatý Au- gustin, mluvě k Nikodemovi v osobě božie, i die takto: »Tělestné narozenie rozumieš, ale z vody a z Ducha svatého móže se člověk naroditi pro králov- stvo nebeské. Právě jakožto se narodil Syn boží Otcovi, aby dědictvo zemské zpravoval a zpósoboval, takéž duchovně se narozuje svatým křstem z břicha viery křesťanské k dědictví, nebeskému království. A když člověk jest stvo- řen ze dvojé věci — z duše a z těla —, takéž dvoji má zpósobu svatého křstu: má vodu, ješto jest vidomé znamenie k obmytí těla, a svatého Ducha, ješto nevidomě omývá od hřiechu přirozeného«. Tuto tieže Crysostomus: »Byl-li by kto, že by otázal, kterak móž se člověk naroditi od vody, tieži také já, kterak se mohl naroditi Adam od země. Jakžto na počátku podložena byla země i všeckno stvořenie Stvořiteli, též i nynie zpósobil všemohúcí Pán, že skrze vodu a Ducha svatého se du- chovně narodil«. Protož řekl Ježíš Nikodemovi: Quod natum est ex carne, caro est, et quod natum est ex Spiritu, spiritus est«, »To, což se narodí z těla, tělo [94a1/ jest, a což se narodí z Ducha, duch jest«. Jako by řekl: »Já tobě mluvím o duchovniem narození, ale ne o tělestném. Protož nediv se tomu, že se máš druhé naroditi duchovním narozením, jehož ty nerozumieš«. Jakož toho mámy příklad o větru, jehožto počátku ani skonánie viemy, ale jeho zvuk čijemy, takéž v duchovniem narození, že Duch svatý — jenž jest počátek, obnovenie a také blahoslavenstvie věčné, jenž jest bez skonánie — takéž i sva- tého Ducha vdešenie nemóžem viděti. Protož pokládá a řka: »Spiritus, ubi vult, spirat et vocem eius audis, et nescis, unde veniat aut quo vadat«, »Duch, kdež chce, vdýchá a hlas jeho slyšíš, a nevieš, odkud přichodí a kam pójde«. Jako by řekl: »Když tohoto větra světa, jehož čiješ hlasem (a) dotčením, nevieš počátku ani skonánie, kterak pak chceš svatého Ducha zvěděti, kterak přichodí nebo odchodí, kterak věrné duše po skonání tohoto světa u věčný přiebytek uvodí?« 70 75 80 85 90 95 100 65 100 (a) rkp.: o — 64 Jan 3, 4 — 70 Jan 3, 5 — 76 Augustinus tract. 11 (tak cituje Catena p. 405]) — 85 Cf. Chrysostomi In Ioannem homil. XXV al. XXIV I. 2. (MG 59 c. 149 s.); cituje i Catena II. p. 405 obměněné tak, jako čteme u Waldhausera — 89 Jan 3, 6 — 93 Jan 3, 7 nn. — 97 Jan 3, 8 — 59
DE SANCTA TRINITATE Tehda pověděl Nicodemus k Ježíšovi a ka: »Quomodo homo potest nasci, cum sit senex? Numquid potest in ventrem matris sue iterato introire et renasci?«, »Kterak člověk móž se znovu naroditi stár jsa? A zdali opět móž vníti v život mateře své i naroditi se?« Jako by řekl: »Já jsem starý člo- věk, milý Bože, a hledám svého spasenie. Kterak mohu vníti v břich mateře své a naroditi se?« »Respondit Ihesus: Amen, amen, dico tibi: Nisi quis renatus fuerit ex aqua et Spiritu sancto, non potest introire in regnum Dei«, »Odpověděl Ježíš Nikodemovi a řka: Věrně a zajisté pravím tobě: Ktož se znovu nenarodí z vody a z duchu, nemóž vníti v královstvie v nebeské«. Jako by řekl: »To narozenie znovu má býti z vody a z svatého Ducha; neb voda omývá zevnitř, Duch svatý, křest, že člověk bude podoben Slovu narozenému, jenž jest Syn boží, skrze 93b2] přijetie Ducha svatého v nevidomém znamení«. Svatý Au- gustin, mluvě k Nikodemovi v osobě božie, i die takto: »Tělestné narozenie rozumieš, ale z vody a z Ducha svatého móže se člověk naroditi pro králov- stvo nebeské. Právě jakožto se narodil Syn boží Otcovi, aby dědictvo zemské zpravoval a zpósoboval, takéž duchovně se narozuje svatým křstem z břicha viery křesťanské k dědictví, nebeskému království. A když člověk jest stvo- řen ze dvojé věci — z duše a z těla —, takéž dvoji má zpósobu svatého křstu: má vodu, ješto jest vidomé znamenie k obmytí těla, a svatého Ducha, ješto nevidomě omývá od hřiechu přirozeného«. Tuto tieže Crysostomus: »Byl-li by kto, že by otázal, kterak móž se člověk naroditi od vody, tieži také já, kterak se mohl naroditi Adam od země. Jakžto na počátku podložena byla země i všeckno stvořenie Stvořiteli, též i nynie zpósobil všemohúcí Pán, že skrze vodu a Ducha svatého se du- chovně narodil«. Protož řekl Ježíš Nikodemovi: Quod natum est ex carne, caro est, et quod natum est ex Spiritu, spiritus est«, »To, což se narodí z těla, tělo [94a1/ jest, a což se narodí z Ducha, duch jest«. Jako by řekl: »Já tobě mluvím o duchovniem narození, ale ne o tělestném. Protož nediv se tomu, že se máš druhé naroditi duchovním narozením, jehož ty nerozumieš«. Jakož toho mámy příklad o větru, jehožto počátku ani skonánie viemy, ale jeho zvuk čijemy, takéž v duchovniem narození, že Duch svatý — jenž jest počátek, obnovenie a také blahoslavenstvie věčné, jenž jest bez skonánie — takéž i sva- tého Ducha vdešenie nemóžem viděti. Protož pokládá a řka: »Spiritus, ubi vult, spirat et vocem eius audis, et nescis, unde veniat aut quo vadat«, »Duch, kdež chce, vdýchá a hlas jeho slyšíš, a nevieš, odkud přichodí a kam pójde«. Jako by řekl: »Když tohoto větra světa, jehož čiješ hlasem (a) dotčením, nevieš počátku ani skonánie, kterak pak chceš svatého Ducha zvěděti, kterak přichodí nebo odchodí, kterak věrné duše po skonání tohoto světa u věčný přiebytek uvodí?« 70 75 80 85 90 95 100 65 100 (a) rkp.: o — 64 Jan 3, 4 — 70 Jan 3, 5 — 76 Augustinus tract. 11 (tak cituje Catena p. 405]) — 85 Cf. Chrysostomi In Ioannem homil. XXV al. XXIV I. 2. (MG 59 c. 149 s.); cituje i Catena II. p. 405 obměněné tak, jako čteme u Waldhausera — 89 Jan 3, 6 — 93 Jan 3, 7 nn. — 97 Jan 3, 8 — 59
Strana 60
DE SANCTA TRINITATE 110 115 120 125 130 135 Odpověděl Ježíš a řka: »Tu es magister in Israhel, et hec ignoras?«, 105 »Ty si mistr israhelský, a tohoto nevieš [94a2] ani rozumieš?« Nebo ješče Nikodemus v židovskéj nevěře přebýváše, protož tomu nemohl rozuměti; a byl obvykl zákonu Mojžiešovu, ješto slibováše tělestné věci, protož duchov- ním rozumem nemohl rozuměti. A protož otázal od Ježíše naučenie ne- vzhrzeje, ale žádaje naučenie; Kristus treskce hlúpost Nikodemovu a řka: »Jsa mistr israhelský, a toho nevieš ani rozumieš křtu duchovniemu?« To div nenie, že je toho neuměl ani rozuměl, neb jest nepříslušalo k Starému Zákonu, v němž by byl naučen. K tomu jest odpověděl, že v zákonu Mojžéše křest v podobenství a v osobě podlé toho dovedenie, ješto jest psáno k Ko- rintským lidem: »Omnes in nube baptizati sunt et mari«, »Všichni sú krščeni v oblaku a v moři«, neb v obém byl jest křest v podobenství. Ale mistři a učedlníci zákona měli sú věděti a rozuměti v podobenství křstu, ač by kolvěk ješče obecný lid k tomu nebyl zavolán ani zavázán pro hlúpost, jako tento Nicodemus byl mistr zákona a četl všechny knihy proročské. Jakož se píše v 94b1/ knihách proroka Ezechiele: »Effundam super vos aquam mun- dam et mundabimini«, »Vylém na vy vodu čistú a budete čísti«. Opět četl knihy Zacharie proroka takto: »In die illa erit fons patens Domini David et habitantibus Ierusalem in ablucionem peccatorum«, »Na ten den bude zjevna studnice domu Davidovu a přebývajícím v Jerusalemě na obmytie hřiechóv« však Elizeus z vody železo vyvedl, ano Židé Črvené moře suchú nohú přešli, ano Náman Syrus v Jordáně omyt — a to všechno znamenává du- chovnie narozenie a obmytie. Protož Kristus tresktáše Nikodema, že tomu nerozuměl; ale věděl Kris- tus, že brzo tomu povolí, že již byl naučen jeho divy, co viděl od Krista. Protož chtěl uvěřiti podobnému svědku, jakžto svaté čtenie pokládá, když Kristus řekl: »Amen, amen, dico tibi, quia, quod scimus, loquimur, et quod videmus, testamur, et testimonium nostrum non accipitis«, »Zajisté a věrně pravím tobě, nebo, což viemy, to mluvímy, a co vidímy, to svědčímy, a svě- dečstvie našeho nepřijímáte«. Nebo málo Židovstva jeho svědečstvie uvěřili. Ano tento 94b2] Nicodemus byl hlúp popadnúti, co mluvil k němu Kristus. Znamenajte — jako svatý Crysostomus praví —, že zrak u nás čiščí jest než jiný rozum; a protož, když chcemy, aby snadně uveřil tomu, řie- kajmy: »Viděli sme svýma očima«. Protož Kristus, kdyžto řekl: »Viděli sme«, nerozumie zraku tělestnému, jako by to vídal [zá zrakem tělestným; ale skrze zrak mámy rozuměti své božské poznánie. Řekl by někto: »Proč Kristus řekl: Co viemy a vidímy, to svědčímy, a neřekl: Co viem a vidím, to mluvím?« K tomu jest dvoje odpověděnie: Najprvé, že to řekl, aby ukázal jednotu Otce a svatého Ducha. Haymo mistr 140 104 Jan 3, 10 — 114 Podle 1. Kor. 10, 2 — 119 Ezech. 36, 25 — 121 Zach. 13, 1 — 124 Sr. 2. (4.) Král. 6, 5 nn. — 125 2. (4.) Král. 5, 14 — 130 Jan 3, 11 — 135 CArysostomus, IH Ioannem homl. AAVI al. XAr 3 (MO 59c. IóGN Quta cur vists plus quam alui 5cusus nobis fidem faciat, el cum persuadere voluemus, ita loquamur: Non auditu percepimus, sed ipsis oculis vidimus ſcituje i Catena p. 107 a vidime, že Waldhauser čerpal z ni, nikoli přimo z Chrysostoma: Apud nos visus aliis sensibus certior est; et si volumus aliquem facere credere, ita dicimus, quoniam oculis nostris vidimus) — 142 Haymo 1. c. (ML 118 c. 582); cituje i Catena p. 407 — 60
DE SANCTA TRINITATE 110 115 120 125 130 135 Odpověděl Ježíš a řka: »Tu es magister in Israhel, et hec ignoras?«, 105 »Ty si mistr israhelský, a tohoto nevieš [94a2] ani rozumieš?« Nebo ješče Nikodemus v židovskéj nevěře přebýváše, protož tomu nemohl rozuměti; a byl obvykl zákonu Mojžiešovu, ješto slibováše tělestné věci, protož duchov- ním rozumem nemohl rozuměti. A protož otázal od Ježíše naučenie ne- vzhrzeje, ale žádaje naučenie; Kristus treskce hlúpost Nikodemovu a řka: »Jsa mistr israhelský, a toho nevieš ani rozumieš křtu duchovniemu?« To div nenie, že je toho neuměl ani rozuměl, neb jest nepříslušalo k Starému Zákonu, v němž by byl naučen. K tomu jest odpověděl, že v zákonu Mojžéše křest v podobenství a v osobě podlé toho dovedenie, ješto jest psáno k Ko- rintským lidem: »Omnes in nube baptizati sunt et mari«, »Všichni sú krščeni v oblaku a v moři«, neb v obém byl jest křest v podobenství. Ale mistři a učedlníci zákona měli sú věděti a rozuměti v podobenství křstu, ač by kolvěk ješče obecný lid k tomu nebyl zavolán ani zavázán pro hlúpost, jako tento Nicodemus byl mistr zákona a četl všechny knihy proročské. Jakož se píše v 94b1/ knihách proroka Ezechiele: »Effundam super vos aquam mun- dam et mundabimini«, »Vylém na vy vodu čistú a budete čísti«. Opět četl knihy Zacharie proroka takto: »In die illa erit fons patens Domini David et habitantibus Ierusalem in ablucionem peccatorum«, »Na ten den bude zjevna studnice domu Davidovu a přebývajícím v Jerusalemě na obmytie hřiechóv« však Elizeus z vody železo vyvedl, ano Židé Črvené moře suchú nohú přešli, ano Náman Syrus v Jordáně omyt — a to všechno znamenává du- chovnie narozenie a obmytie. Protož Kristus tresktáše Nikodema, že tomu nerozuměl; ale věděl Kris- tus, že brzo tomu povolí, že již byl naučen jeho divy, co viděl od Krista. Protož chtěl uvěřiti podobnému svědku, jakžto svaté čtenie pokládá, když Kristus řekl: »Amen, amen, dico tibi, quia, quod scimus, loquimur, et quod videmus, testamur, et testimonium nostrum non accipitis«, »Zajisté a věrně pravím tobě, nebo, což viemy, to mluvímy, a co vidímy, to svědčímy, a svě- dečstvie našeho nepřijímáte«. Nebo málo Židovstva jeho svědečstvie uvěřili. Ano tento 94b2] Nicodemus byl hlúp popadnúti, co mluvil k němu Kristus. Znamenajte — jako svatý Crysostomus praví —, že zrak u nás čiščí jest než jiný rozum; a protož, když chcemy, aby snadně uveřil tomu, řie- kajmy: »Viděli sme svýma očima«. Protož Kristus, kdyžto řekl: »Viděli sme«, nerozumie zraku tělestnému, jako by to vídal [zá zrakem tělestným; ale skrze zrak mámy rozuměti své božské poznánie. Řekl by někto: »Proč Kristus řekl: Co viemy a vidímy, to svědčímy, a neřekl: Co viem a vidím, to mluvím?« K tomu jest dvoje odpověděnie: Najprvé, že to řekl, aby ukázal jednotu Otce a svatého Ducha. Haymo mistr 140 104 Jan 3, 10 — 114 Podle 1. Kor. 10, 2 — 119 Ezech. 36, 25 — 121 Zach. 13, 1 — 124 Sr. 2. (4.) Král. 6, 5 nn. — 125 2. (4.) Král. 5, 14 — 130 Jan 3, 11 — 135 CArysostomus, IH Ioannem homl. AAVI al. XAr 3 (MO 59c. IóGN Quta cur vists plus quam alui 5cusus nobis fidem faciat, el cum persuadere voluemus, ita loquamur: Non auditu percepimus, sed ipsis oculis vidimus ſcituje i Catena p. 107 a vidime, že Waldhauser čerpal z ni, nikoli přimo z Chrysostoma: Apud nos visus aliis sensibus certior est; et si volumus aliquem facere credere, ita dicimus, quoniam oculis nostris vidimus) — 142 Haymo 1. c. (ML 118 c. 582); cituje i Catena p. 407 — 60
Strana 61
DE SANCTA TRINITATE praví, že Syn boží jeho jednorozený byl, ješto to mluvil, ukazuje, kterak Otec jest (s) Synem a Syn s Otcem a Duch svatý od obú nerozdielný a ne- rozeznaně vycházie. A proto vědomě jest to, že pro to pověděnie dnešnie 145 čtenie jest položeno. Druhé odpověděnie — jakž praví mistr Alquuinus učedlník —: »Quod scimus, loquitur pluraliter. Co viemy, mluvímy. Mluví Kristus rozmnoženě, jako by jich viece mluvilo. Jako by řekl: Já, Syn boží, a ti všeckerni, ješto sú mým Duchem kreščeni a ob/ 95 a noveni, rozumiemy, co mluviemy, a co vidímy v skrzytě, to svědčímy zjevně světu. Ale vy, ješto ste tělestní a pyšní, nepřijímáte našeho svědečstvie«. Theofilus: »Netoliko řekl so) Nikodemovi, ale o národu židovském, ješto do skonánie světa v svéj nevěře ostali. Protož jest řekl Kristus: Si terrena dixi vobis, non credidistis, quomodo, si dixero vobis celestia, credetis?« (»Když sem vám zemské věci pravil a nevěřili ste, kterak, ač vám poviem nebeské věci, uvěříte?«) Skrze to rozumie sjednánie osob v božství, kterak Otec, Syn, svatý Duch jest jeden Buoh v jednotě; a skrze zemskú věc rozumie křest, nebo křest na zemi se dokonává. Protož, když krstu zemskému, kteraké jest moci, nerozumiete, nebeskému povědění ovšem neuvěříte. Nebo, když kto nemóž čemu rozuměti, často v nepodobné myšlenie upadne. Protož, nechajíce hlubokého rozumu nebeských věcí, sprostným úmyslem držmy vieru křstem svatým a dobrými činy, poslúchajíce svatého Pavla, kdežto die: »Non plus sapere, quam oportet«, »Neroďte viece rozuměti, než což jest podobno«. To mámy ukázánko) na svatém Au 95 a2gustinu: Když se byl dal v veliké a hlu- boké myšlenie o nebeském tajemství, chtě zvěděti, co jest svatá Trojice, i myslil na to velmi pilně, chodě podlé moře, tehda uzřel jedno děťátko velmi pěkné, ano dělá šlépějku nebo jamku patkú svú, jakožto dietky obyčej mají, a drží lžičku v rukú. Tehda otieže jeho svatý Augustin a řka: »Milé děťátko, co to myslíš učiniti?« »Zajistéť tobě pravím, že ť chci toto moře všeckno uvésti a vlíti v tuto šlépějku túto lžičkú«. Svatý Augustin die: »Toho ty ne- snadně učiníš, aniž jest lze toho učiniti«. Odpovědě děťátko svatému Au- gustinovi: »Snáze já to učiním, nežli ty zvieš to, o čemž ty myslíš«. A s tiem to děťátko inhed pominulo. A tu svatý Augustin inhed počne silně věřiti, že dříve před tím bydléše v bludu kacieřském, že mnoho svatý Augustin učinil knih o svatéj Trojici a uvěřil tomu, že Otec, Syn, svatý Duch vše jeden Buoh jest v Trojici. Též i my všickni věřímy, křesťánkové věrní, řkúce takto, jako zpievámy na mši: »Benedicamus Patrem et Filium cum sancto Spiritu«, »Chvalmy Otce i Syna i svatého Ducha« 95b1] a povyšmy jeho svatého jména na věky, 180 ať nám dá nebeské králevstvie! Amen. 150 155 160 165 170 175 144 (s) v rkpise není — 150 Rkp.: krezeny (!) — 151 kkp.: ſkrtve (!) — 153 (0) rkp. vyn. — 165 Rkp.: vkazana (!) — 147 Alcuinus; cituje ho Catena p. 407 — 153 Spr. Theophylactus, Enarratio in evang. Ioannis, c. III vv. 9—12 (MG 123 c. 1207); ale zase je větši shoda s Catenon, kde tato slova Theophylaktova jsou citována na str. 407 — 154 Jan 3, 12 — 163 Řim. 12, 3 — 165 Tato pozdní legenda o sv. Augustinovi v lat. rkpisech není. Sr. o ni Acta sanctorum k 28. srpnu, kdy se světi svatek sv. Augustina (Augusti fonns VI., Antverpiae 1743 p. 357 s.), kde je i otištěna — 61
DE SANCTA TRINITATE praví, že Syn boží jeho jednorozený byl, ješto to mluvil, ukazuje, kterak Otec jest (s) Synem a Syn s Otcem a Duch svatý od obú nerozdielný a ne- rozeznaně vycházie. A proto vědomě jest to, že pro to pověděnie dnešnie 145 čtenie jest položeno. Druhé odpověděnie — jakž praví mistr Alquuinus učedlník —: »Quod scimus, loquitur pluraliter. Co viemy, mluvímy. Mluví Kristus rozmnoženě, jako by jich viece mluvilo. Jako by řekl: Já, Syn boží, a ti všeckerni, ješto sú mým Duchem kreščeni a ob/ 95 a noveni, rozumiemy, co mluviemy, a co vidímy v skrzytě, to svědčímy zjevně světu. Ale vy, ješto ste tělestní a pyšní, nepřijímáte našeho svědečstvie«. Theofilus: »Netoliko řekl so) Nikodemovi, ale o národu židovském, ješto do skonánie světa v svéj nevěře ostali. Protož jest řekl Kristus: Si terrena dixi vobis, non credidistis, quomodo, si dixero vobis celestia, credetis?« (»Když sem vám zemské věci pravil a nevěřili ste, kterak, ač vám poviem nebeské věci, uvěříte?«) Skrze to rozumie sjednánie osob v božství, kterak Otec, Syn, svatý Duch jest jeden Buoh v jednotě; a skrze zemskú věc rozumie křest, nebo křest na zemi se dokonává. Protož, když krstu zemskému, kteraké jest moci, nerozumiete, nebeskému povědění ovšem neuvěříte. Nebo, když kto nemóž čemu rozuměti, často v nepodobné myšlenie upadne. Protož, nechajíce hlubokého rozumu nebeských věcí, sprostným úmyslem držmy vieru křstem svatým a dobrými činy, poslúchajíce svatého Pavla, kdežto die: »Non plus sapere, quam oportet«, »Neroďte viece rozuměti, než což jest podobno«. To mámy ukázánko) na svatém Au 95 a2gustinu: Když se byl dal v veliké a hlu- boké myšlenie o nebeském tajemství, chtě zvěděti, co jest svatá Trojice, i myslil na to velmi pilně, chodě podlé moře, tehda uzřel jedno děťátko velmi pěkné, ano dělá šlépějku nebo jamku patkú svú, jakožto dietky obyčej mají, a drží lžičku v rukú. Tehda otieže jeho svatý Augustin a řka: »Milé děťátko, co to myslíš učiniti?« »Zajistéť tobě pravím, že ť chci toto moře všeckno uvésti a vlíti v tuto šlépějku túto lžičkú«. Svatý Augustin die: »Toho ty ne- snadně učiníš, aniž jest lze toho učiniti«. Odpovědě děťátko svatému Au- gustinovi: »Snáze já to učiním, nežli ty zvieš to, o čemž ty myslíš«. A s tiem to děťátko inhed pominulo. A tu svatý Augustin inhed počne silně věřiti, že dříve před tím bydléše v bludu kacieřském, že mnoho svatý Augustin učinil knih o svatéj Trojici a uvěřil tomu, že Otec, Syn, svatý Duch vše jeden Buoh jest v Trojici. Též i my všickni věřímy, křesťánkové věrní, řkúce takto, jako zpievámy na mši: »Benedicamus Patrem et Filium cum sancto Spiritu«, »Chvalmy Otce i Syna i svatého Ducha« 95b1] a povyšmy jeho svatého jména na věky, 180 ať nám dá nebeské králevstvie! Amen. 150 155 160 165 170 175 144 (s) v rkpise není — 150 Rkp.: krezeny (!) — 151 kkp.: ſkrtve (!) — 153 (0) rkp. vyn. — 165 Rkp.: vkazana (!) — 147 Alcuinus; cituje ho Catena p. 407 — 153 Spr. Theophylactus, Enarratio in evang. Ioannis, c. III vv. 9—12 (MG 123 c. 1207); ale zase je větši shoda s Catenon, kde tato slova Theophylaktova jsou citována na str. 407 — 154 Jan 3, 12 — 163 Řim. 12, 3 — 165 Tato pozdní legenda o sv. Augustinovi v lat. rkpisech není. Sr. o ni Acta sanctorum k 28. srpnu, kdy se světi svatek sv. Augustina (Augusti fonns VI., Antverpiae 1743 p. 357 s.), kde je i otištěna — 61
Strana 62
DOMINICA I. POST TRINITATEMY. 5 10 15 20 25 Homo quidam erat dives et induebatur purpura et bysso. (Luce XVI°). Mistr Boec (!) praví o rytieřéch, v svých knihách pokládá otázanie, kte- rého řádu lidé měli by k boji zvoleni býti: ti-li, ješto jsú v rozkoši zchováni a v dobrém bydlu, čili ti, ješto sprostně a v robotě vzchováni sú hrubými krměmi. Odpoviedá, že ti lidé, ješto sú chováni v úsilí a v robotě a přivykli dielu, ješto mají silné údy a hrubé, aby mohli železo nésti a také, ješto by v čas okolo sebe mohli přiekopy a jámy okopati, aby bezpečnějé mohli bo- jovati, mají býti zvoleni. Ano Rímané tiem byli nad jiné povýšeni, že zvolili sobě lid silný a hrubý, že jím mnoho bojóv obdržali. A toho posvědčuje mistr Vegecius, takto řka: »Nescio enim, quomodo mortem minus timet, qui minus deliciarum novit in vita«, »Ničs neviem, čím lechčejí (!) umierá ten, ješ o nižádné rozkoši na světě neměl, rytieře v rozkoši vychovaného«. Ničímť méně sedlák šlechtice neb krále umierá. 95b2 Ano Syn boží na tento svět přišed bojovat s diáblem, aby krá- lovstvo jeho, ješto neprávě držal, jemu odjal a přemohl, zvolil sobě lid sprostný a pokkovrný, dvanácte apoštolóv, z nichžto kniežata učinil, aby po všem světu slova jich vyšla; an z rybáře učinil klíčníka královstvie nebeského. Pro- tož pán náš a vuodce rytieřstva, Král nebeský, jenž jest král všemohúcí, chce nás naučiti, jací bychom měli býti rytieři, abychom rytieřsky svítězili nad nepřátely svými, jenž sú velicí naši nepřietelé, bojijíce proti nám i ve dne i v noci. I přivodí a pokládá nám na příklad v dnešniem čtení dva rytieře: Jed- noho rozkošného, ješto na tomto světě v dobrém bydle se choval, a protož jest duchovními bojovníky přemožen, totíž svatými apoštoly a svatými evan- gelisty, a odsúzen jest na věčné zatracenie. Druhého rytieře pokládá pokor- ného a pracovitého, ješto trpí na tomto světě rozličné práce; přemohl, aby potom mohl odpočinúti v dobrém bydle. I pokládá dvoje podobenstvie o bohatém rytieři a o chudém: bohatému 30 slibuje hroznú múku, a chudému věčnú 96 a1] radost. Praví tomu bohatému, 1 Nadpis kázání nemá, jen in marg, čteme neuměle napsáno: Dominica (?) post Trinitatem — 2 Iniciálka není vkreslena, jen drobně vepsáno H — 3 Boec] první slabika je pomazána, ale je dobře čitelná; spr. má býti ovšem Vegecius (v lat. rkpise 215a': Vegecius libro primo De re militari capitulo 3°.) — 17 Rkpis: porny (!) — 2 Luk. 16, 19 nn. — 3 Flavi Vegeti Renati Epitoma rei militaris l. I. c. III. (začátek) — 11 Ib. (závěr III. kapitoly I. knihy) — 62
DOMINICA I. POST TRINITATEMY. 5 10 15 20 25 Homo quidam erat dives et induebatur purpura et bysso. (Luce XVI°). Mistr Boec (!) praví o rytieřéch, v svých knihách pokládá otázanie, kte- rého řádu lidé měli by k boji zvoleni býti: ti-li, ješto jsú v rozkoši zchováni a v dobrém bydlu, čili ti, ješto sprostně a v robotě vzchováni sú hrubými krměmi. Odpoviedá, že ti lidé, ješto sú chováni v úsilí a v robotě a přivykli dielu, ješto mají silné údy a hrubé, aby mohli železo nésti a také, ješto by v čas okolo sebe mohli přiekopy a jámy okopati, aby bezpečnějé mohli bo- jovati, mají býti zvoleni. Ano Rímané tiem byli nad jiné povýšeni, že zvolili sobě lid silný a hrubý, že jím mnoho bojóv obdržali. A toho posvědčuje mistr Vegecius, takto řka: »Nescio enim, quomodo mortem minus timet, qui minus deliciarum novit in vita«, »Ničs neviem, čím lechčejí (!) umierá ten, ješ o nižádné rozkoši na světě neměl, rytieře v rozkoši vychovaného«. Ničímť méně sedlák šlechtice neb krále umierá. 95b2 Ano Syn boží na tento svět přišed bojovat s diáblem, aby krá- lovstvo jeho, ješto neprávě držal, jemu odjal a přemohl, zvolil sobě lid sprostný a pokkovrný, dvanácte apoštolóv, z nichžto kniežata učinil, aby po všem světu slova jich vyšla; an z rybáře učinil klíčníka královstvie nebeského. Pro- tož pán náš a vuodce rytieřstva, Král nebeský, jenž jest král všemohúcí, chce nás naučiti, jací bychom měli býti rytieři, abychom rytieřsky svítězili nad nepřátely svými, jenž sú velicí naši nepřietelé, bojijíce proti nám i ve dne i v noci. I přivodí a pokládá nám na příklad v dnešniem čtení dva rytieře: Jed- noho rozkošného, ješto na tomto světě v dobrém bydle se choval, a protož jest duchovními bojovníky přemožen, totíž svatými apoštoly a svatými evan- gelisty, a odsúzen jest na věčné zatracenie. Druhého rytieře pokládá pokor- ného a pracovitého, ješto trpí na tomto světě rozličné práce; přemohl, aby potom mohl odpočinúti v dobrém bydle. I pokládá dvoje podobenstvie o bohatém rytieři a o chudém: bohatému 30 slibuje hroznú múku, a chudému věčnú 96 a1] radost. Praví tomu bohatému, 1 Nadpis kázání nemá, jen in marg, čteme neuměle napsáno: Dominica (?) post Trinitatem — 2 Iniciálka není vkreslena, jen drobně vepsáno H — 3 Boec] první slabika je pomazána, ale je dobře čitelná; spr. má býti ovšem Vegecius (v lat. rkpise 215a': Vegecius libro primo De re militari capitulo 3°.) — 17 Rkpis: porny (!) — 2 Luk. 16, 19 nn. — 3 Flavi Vegeti Renati Epitoma rei militaris l. I. c. III. (začátek) — 11 Ib. (závěr III. kapitoly I. knihy) — 62
Strana 63
DOMINICA I. POST TRINITATEM ješto se pyšně a hrdě odievá a krmí a nenie milostiv k chudému a svým ja- zykem pravdu potupuje (!). Protož se takto počíná čtenie o tú dvú, o bohatém a chudém: »Homo quidam erat dives et induebatur purpura et bysso«, »Člověk některaký byl bohatý a oděv jeho byl zlatohlavový a pavlač a drahé rúcho, a krmil se pyšně a rozkošně«. »Et erat quidam mendicus, nomine Lazarus, qui iacebat ad ianuam eius, cupiens saturari de micis, que cadebant de mensa divitis, et nemo illi dabat. Sed canes veniebant et lingebant ulcera eius«, »I bieše jeden žebrák, jménem Lazař, jenž ležieše před vraty toho bohatce, žádaje se najés i střed, ješto padáchu (s) stola toho bohatce, ale nižádný jemu nedáváše. Ale psi přídúce lízali vředy jeho«. Znamenajtež, že ť jest byl řekl »jeden bohatý«. V tom mámy znamenati, žeť na tomto světě bohatstvie ničs nenie, jedno jako stien, ješto brzo mine; jako by řekl: »Byl, a nenie«. Protož jest nemenoval slovem bohatého, jako chudého jmenoval Lazarem, protože jméno bohatých lakomcóv jest nez 96 a2- námo před Bohem. Jakož svatý Matěj praví: »Numquam novi vos«, »Nikdy sem znal vás«, a protože Buoh neváží sobě bohatého, ješto jest zlý. Druhé proto chtěl zamlčeti jméno bohatého před Bohem, neb sú oni na tomto světě bohatí jměli chválu a chlúbu svým jménem, ano je chudí ctie. Jakož praví svatý David: »Vocaverunt nomina sua in terris«, »Nazvali svá jména na zemi«. Protož Buoh jich jména zapomane v nebesiech. Nebo, což ť jest lidem vzácno, Bohu ť jest velmi ohyzdno. A toho bohatého rúcho bylo zlatohlavové, pyšné. Svatý Rehoř praví: »Si cultus vestium preciosorum culpa non esset, iugiter ita sermo Dei non exprimeret, quia dives, qui purpura et bysso induebatur, aput inferos tor- quetur«. (»By okrasa rúcha krásného hřiech nebyl, nikdy by Syn boží z něho netresktal, ani by mluvil, by bohatý, kteřížto (!) v zlatohlavě a v drahém rúše chodil, proto v pekle byl«). Neb nižádný člověk po drahém rúchu nestál by, ani by sobě jeho kupoval, jedno aby lidem vzácen byl a ččen od nich. Protož tento bohatý byl tresktán pro to rúcho drahé, nebo v drahém rúchu jest veliký náklad; a to neslušie [96b1 na smrtedlnú hlínu, by tak drahým rúchem byla odiena, ješto má od črvóv býti snědena. Druhé v rúchu drahém jest pýcha a měna rozličná, ano jednak modré, jednak blankytné — podlé proměny dníyjóv, aby se na každý den vždy v jiné rúcho proměnili, majíce sukně po šestnásti kopách anebo dražšie, roskopy nynějšieho časlu, a ne- tbajíce na chudé, ani nahým tělem puojdú, avšak staré šaty jemu nepřivrhú. Strach mě jest, by ť s tiemto bohatcem nebyli odieni ohnivým oděvem v pekle; jakžto praví svatý David a řka: »Abyssi operuerunt eos; descenderunt in 35 40 45 50 55 60 65 40 (s) v rkp. není — 42 In marg. »ručka« — 64 Rkp.: ab (!) — 33 Luk. 16, 19 — 36 Luk. 16, 20 n. — 42 n. Sr. Chrysostoma (homil. De divite); citát v Cateně na Luk. p. 248 — 46 Mat. 7, 23 — 50 Ž. 49, 12 — 54 Cf. Gregorium Magnum l. c. l. II. homilia XL. 3. (ML 76 c. 1305]; i následujici věta: »Neb... od nich« je podle Rehoře ib. Citováno i v Cateně p. 248 — 68 Spr. 2. M. 15, 5 — 6 — Postilla studentská. 63
DOMINICA I. POST TRINITATEM ješto se pyšně a hrdě odievá a krmí a nenie milostiv k chudému a svým ja- zykem pravdu potupuje (!). Protož se takto počíná čtenie o tú dvú, o bohatém a chudém: »Homo quidam erat dives et induebatur purpura et bysso«, »Člověk některaký byl bohatý a oděv jeho byl zlatohlavový a pavlač a drahé rúcho, a krmil se pyšně a rozkošně«. »Et erat quidam mendicus, nomine Lazarus, qui iacebat ad ianuam eius, cupiens saturari de micis, que cadebant de mensa divitis, et nemo illi dabat. Sed canes veniebant et lingebant ulcera eius«, »I bieše jeden žebrák, jménem Lazař, jenž ležieše před vraty toho bohatce, žádaje se najés i střed, ješto padáchu (s) stola toho bohatce, ale nižádný jemu nedáváše. Ale psi přídúce lízali vředy jeho«. Znamenajtež, že ť jest byl řekl »jeden bohatý«. V tom mámy znamenati, žeť na tomto světě bohatstvie ničs nenie, jedno jako stien, ješto brzo mine; jako by řekl: »Byl, a nenie«. Protož jest nemenoval slovem bohatého, jako chudého jmenoval Lazarem, protože jméno bohatých lakomcóv jest nez 96 a2- námo před Bohem. Jakož svatý Matěj praví: »Numquam novi vos«, »Nikdy sem znal vás«, a protože Buoh neváží sobě bohatého, ješto jest zlý. Druhé proto chtěl zamlčeti jméno bohatého před Bohem, neb sú oni na tomto světě bohatí jměli chválu a chlúbu svým jménem, ano je chudí ctie. Jakož praví svatý David: »Vocaverunt nomina sua in terris«, »Nazvali svá jména na zemi«. Protož Buoh jich jména zapomane v nebesiech. Nebo, což ť jest lidem vzácno, Bohu ť jest velmi ohyzdno. A toho bohatého rúcho bylo zlatohlavové, pyšné. Svatý Rehoř praví: »Si cultus vestium preciosorum culpa non esset, iugiter ita sermo Dei non exprimeret, quia dives, qui purpura et bysso induebatur, aput inferos tor- quetur«. (»By okrasa rúcha krásného hřiech nebyl, nikdy by Syn boží z něho netresktal, ani by mluvil, by bohatý, kteřížto (!) v zlatohlavě a v drahém rúše chodil, proto v pekle byl«). Neb nižádný člověk po drahém rúchu nestál by, ani by sobě jeho kupoval, jedno aby lidem vzácen byl a ččen od nich. Protož tento bohatý byl tresktán pro to rúcho drahé, nebo v drahém rúchu jest veliký náklad; a to neslušie [96b1 na smrtedlnú hlínu, by tak drahým rúchem byla odiena, ješto má od črvóv býti snědena. Druhé v rúchu drahém jest pýcha a měna rozličná, ano jednak modré, jednak blankytné — podlé proměny dníyjóv, aby se na každý den vždy v jiné rúcho proměnili, majíce sukně po šestnásti kopách anebo dražšie, roskopy nynějšieho časlu, a ne- tbajíce na chudé, ani nahým tělem puojdú, avšak staré šaty jemu nepřivrhú. Strach mě jest, by ť s tiemto bohatcem nebyli odieni ohnivým oděvem v pekle; jakžto praví svatý David a řka: »Abyssi operuerunt eos; descenderunt in 35 40 45 50 55 60 65 40 (s) v rkp. není — 42 In marg. »ručka« — 64 Rkp.: ab (!) — 33 Luk. 16, 19 — 36 Luk. 16, 20 n. — 42 n. Sr. Chrysostoma (homil. De divite); citát v Cateně na Luk. p. 248 — 46 Mat. 7, 23 — 50 Ž. 49, 12 — 54 Cf. Gregorium Magnum l. c. l. II. homilia XL. 3. (ML 76 c. 1305]; i následujici věta: »Neb... od nich« je podle Rehoře ib. Citováno i v Cateně p. 248 — 68 Spr. 2. M. 15, 5 — 6 — Postilla studentská. 63
Strana 64
DOMINICA I. POST TRINITATEM profundum quasi lapis«, »Propasti je oděly: vstúpili v hlubokost jakžto ká- 70 men«. Ano prvnie rúcho bylo z kóže, nebo Syn boží byl oděl Adama a Evu v sukně kožichové neb z kóže učiněné; odtud pošlo k vlně, potom k hedvábí, zlatohlavóm a drahým postavcóm. Tiem již své ženy odievají, aby mohly tiem lépe mnohé k hřiechu přivésti. Ale svatý Augustin těm porokuje a řka: »Non affectetis vestibus placere, sed moribus« (»Nežádajte se rúchem líbiti, ale dobrými mravy a skutky«). A Spasitel náš skrze svatého Matěje die takto: »Considerate lilia agri« »Zna 96b2 menajte kvietie polské, že ť je Hospodin svú mocí odievá a zplozuje«. Již ste slyšali rúcho toho bohatce a všech, ješto jeho požívají pro pýchu, že ť jeho s hřiechem užívají. Víztež již, že ť móž rúcho drahé neseno býti bez 80 hřiechu; také najprvé pro slušný obyčej, jakožto slušie na papeže, na krále a na biskupy, druhé pro potřebu lidí, by který duostojný mistr neb knieže pro duostojný řád nosili. Tehdy řekl by někto: »Tehdy jedno biskupové a kněžie mají užívati drahého rúcha, ani žádný jiný?« Pravi tobě, že každý móž užívati, ale to má na svéj mysli dobře rozvrci, aby nižádné pýchy ani rozkoši ani marnosti (jakžto smilstva) neb jiných věcí hledal. Jakžto múdrý Salomon radí a řka: »In vestitu ne glorieris umquam«, »Oděvem svým se nechlub ani pýchaj«. Ale tento bohatec tohoť jest nečinil, neb jest pyšně své tělo odieval a pyšně se krmil na každý den rozličnými krměmi a mnohými ne pro posílení života, ale pro obžerstvie časté. Jakož jiným bohatcóm porokuje svatý Ja- kub a řka: »Epulati estis super terram et in luxuriis enutristis corda vestra«, »Krmili ste se pyšně na zemi a v smilstvu ste pásli svá srdce«. Svatý Izaiáš též praví a řka: [97 a1/ »Sumamus vinum et impleamur ebrietate«, »Požívajmy vína a naplňmy se opilstvem«. Jako onen bohatec, ješto sobě kázal přinésti sudy zlaté, řepice střiebrné a tu hodoval s ženami svými, a téj noci zabit byl a synové jeho obžerliví a zpilí v domu svého otce téj noci od šatana zdáveni byli. Jako tento lakomec lakomý, jemužto nestatčily ryby u vodě a ptáci v povětří, zvěř v lese — avšak to všeckno diera hrdla jeho na dva prsty neb na tři všecko požřela; s právem ť jest měl hlad v pekle trpěti. Varujtež se toho, abyšte nebyli s tiem bohatcem hladoviti v pekle! Neb pohřiechu mnohoť jest těch lakotných, ješto ani pátka ani kterého dnye se postie, žerúce bez přestánie, činiece sobě nové posty a pátek rušiece, v němž- to náš milý Spasitel byl hladovit a žiezniv. Již ste slyšeli rozkoš toho bohatce v oděvu a v krmiech rozličných a 105 rozkošných; slyštež psotu a nehodu toho chudého Lazaře, ješto bieše u vrat toho bohatce. Protož praví: »Erat quidam Lazarus, qui iacebat ad ianuam divitis«, »Byl jeden chudý, jménem Lazař, jenž ležieše u vrat bohatého«. Přikládá toho chudého k bohatému, že všeliký 97a2 chudý viece dává bo- 75 85 90 95 100 97 lakomec] patrně omyl m. bohatec — 70 I. M. 3. 21 — 74 Augustinus (?) — 76 Mat. 6, 28 — 86 Eccli 11, 4 — 91 Jakub 5. 5 — 93 Iz. 56, 12 — 94 Sr. Daniel 5, I až 31 — 106 Luk. 16, 20 — 64
DOMINICA I. POST TRINITATEM profundum quasi lapis«, »Propasti je oděly: vstúpili v hlubokost jakžto ká- 70 men«. Ano prvnie rúcho bylo z kóže, nebo Syn boží byl oděl Adama a Evu v sukně kožichové neb z kóže učiněné; odtud pošlo k vlně, potom k hedvábí, zlatohlavóm a drahým postavcóm. Tiem již své ženy odievají, aby mohly tiem lépe mnohé k hřiechu přivésti. Ale svatý Augustin těm porokuje a řka: »Non affectetis vestibus placere, sed moribus« (»Nežádajte se rúchem líbiti, ale dobrými mravy a skutky«). A Spasitel náš skrze svatého Matěje die takto: »Considerate lilia agri« »Zna 96b2 menajte kvietie polské, že ť je Hospodin svú mocí odievá a zplozuje«. Již ste slyšali rúcho toho bohatce a všech, ješto jeho požívají pro pýchu, že ť jeho s hřiechem užívají. Víztež již, že ť móž rúcho drahé neseno býti bez 80 hřiechu; také najprvé pro slušný obyčej, jakožto slušie na papeže, na krále a na biskupy, druhé pro potřebu lidí, by který duostojný mistr neb knieže pro duostojný řád nosili. Tehdy řekl by někto: »Tehdy jedno biskupové a kněžie mají užívati drahého rúcha, ani žádný jiný?« Pravi tobě, že každý móž užívati, ale to má na svéj mysli dobře rozvrci, aby nižádné pýchy ani rozkoši ani marnosti (jakžto smilstva) neb jiných věcí hledal. Jakžto múdrý Salomon radí a řka: »In vestitu ne glorieris umquam«, »Oděvem svým se nechlub ani pýchaj«. Ale tento bohatec tohoť jest nečinil, neb jest pyšně své tělo odieval a pyšně se krmil na každý den rozličnými krměmi a mnohými ne pro posílení života, ale pro obžerstvie časté. Jakož jiným bohatcóm porokuje svatý Ja- kub a řka: »Epulati estis super terram et in luxuriis enutristis corda vestra«, »Krmili ste se pyšně na zemi a v smilstvu ste pásli svá srdce«. Svatý Izaiáš též praví a řka: [97 a1/ »Sumamus vinum et impleamur ebrietate«, »Požívajmy vína a naplňmy se opilstvem«. Jako onen bohatec, ješto sobě kázal přinésti sudy zlaté, řepice střiebrné a tu hodoval s ženami svými, a téj noci zabit byl a synové jeho obžerliví a zpilí v domu svého otce téj noci od šatana zdáveni byli. Jako tento lakomec lakomý, jemužto nestatčily ryby u vodě a ptáci v povětří, zvěř v lese — avšak to všeckno diera hrdla jeho na dva prsty neb na tři všecko požřela; s právem ť jest měl hlad v pekle trpěti. Varujtež se toho, abyšte nebyli s tiem bohatcem hladoviti v pekle! Neb pohřiechu mnohoť jest těch lakotných, ješto ani pátka ani kterého dnye se postie, žerúce bez přestánie, činiece sobě nové posty a pátek rušiece, v němž- to náš milý Spasitel byl hladovit a žiezniv. Již ste slyšeli rozkoš toho bohatce v oděvu a v krmiech rozličných a 105 rozkošných; slyštež psotu a nehodu toho chudého Lazaře, ješto bieše u vrat toho bohatce. Protož praví: »Erat quidam Lazarus, qui iacebat ad ianuam divitis«, »Byl jeden chudý, jménem Lazař, jenž ležieše u vrat bohatého«. Přikládá toho chudého k bohatému, že všeliký 97a2 chudý viece dává bo- 75 85 90 95 100 97 lakomec] patrně omyl m. bohatec — 70 I. M. 3. 21 — 74 Augustinus (?) — 76 Mat. 6, 28 — 86 Eccli 11, 4 — 91 Jakub 5. 5 — 93 Iz. 56, 12 — 94 Sr. Daniel 5, I až 31 — 106 Luk. 16, 20 — 64
Strana 65
DOMINICA I. POST TRINITATEM hatému, nežli chudý od bohatého béře. Neb bohatý dává zemskú almužnu chudému, a chudý dává bohatému duchovní a nebeskú, když bohatý pomáhá 110 chudému. Chudý také pomáhá bohatému; neb jest Hospodin učinil chudého pro bohatého. A vězte, žeť pokládá čtenie nemilost toho bohatce proti chudému, aby se nemohl omluviti před Bohem. Neb ť by mohl řéci bohatec: »Tolik bylo chudých, že sem všem nemohl dáti«; proti tomu inhed die: »Byl jeden«, ale nemocný, v němžto svědomo, že jednomu mohl pomoci. Mohl by někto řéci: »Nevěděl sem nedostatku a chudoby jeho«. Proti tomu die: »Byl žeb- rák«. Mohl by někto řéci, že nebyl pravý chudý, ale falešný; proti tomu řekl: »Jménem Lazař«, známý lidem jménem a Bohu zaslúžením. Nebo jména chudých shlazena jsú na zemi, a s právem mají psána býti v nebesiech; jakož píše svatý Lukáš a řka: »Gaudete et exultate, quoniam nomina vestra scripta sunt in celis«, »Radujte se a veselte, nebo vaše jména psána jsú v nebesiech«. Neb jest obyčej, že jména bohatých jsú známa lidu; ale Hospodinu sú známa ména chudých. To svědčí svatý David a řka: [97b1 »Nomen eorum delesti in eternum«, »Jména bohatých shladil si na věky«. Ale pokorné a tiché zná Hospodin, ale pyšných nežná. Jako k Mojžiešovi řekl: »Novi te ex nomine«, »Znal sem tě ze jména«. Abyšte věděli, že tento Lazař nebyl bratr svatéj Mařie Magdaleny. Mohl by bohatec řéci, že ten chudý byl silný; proti tomu inhed odpo- viedá: »Iacebat«, »Ležieše«. Mohl by ješče výmluvu neb vymluvenie mieti 130 a řéci, že jest ležal v kútě; proti tomu inhed die, že je ležal před vraty, kudy sú chodili i vychodili, že jeho vždy mohli viděti sobě na zatracenie, a tomu k většie odplatě. Svatý Rehoř v svéj omelí pokládá, že by tento bohatý mohl by (!) mieti výmluvu, by tento chudý před vraty byl neležal, by jeho chu- doby nevídal, by mu před očima neležal. Mohl by ješče řéci: »Byl jest ten 135 chudý zdravý, nebylo jemu třeba almužny«; proti tomu svaté čtenie po- kládá, že byl pln neduhóv neb vředóv jako svatý Job, ješto své tělo a hnis z nežitóv třepem vytieráše. Viz, proč bohatý nechtěl často těmi vraty vychoditi a vchoditi: aby, v takéj rozkoši jsa a v takých krmiech, na svéj mysli ne 97b- jměl zamú- cenie. Proto ležal pln nežitóv, aby ukrutnost nemilosrdenstvie bohatého ukázal, že netoliko usty k němu volal, ale všiem tělem, před ním leže. Ješče bohatý mohl omluvu vzieti a řka: »Nebyl lačný«; proti tomu die: »Cupiens saturari«, »Žádaje syt býti«. By tento chudý byl syt a prosil almužny u bo- hatého, ač mu byl nedal, mohl by výmluvu mieti. A toť jest proti mnohým chudým, ješto prosie almužny, plni súce. Ano jest v přísloví: »Ač žebrák syt, ale mošna nesyta«. Mohl by ješče řéci: »Tento chudý chtěl jedno krmě roz- košné a pyšné«; proti tomu inhed die: »De micis, que cadebant de mensa divitis«, »Žádal střiedek neb kusóv, ješto padáchu s stola bohatého«. Pro- 115 120 125 140 145 135 neležal] opravu z pův.: ležal — 121 Luk. 6, 23 — 124 Ž. 9, 6 — 126 2. M. 33, 12 ſcituje : Rehoř na uv. m.) 133 Cf. Gregorium I. c. homil. XL. 4 (ML 76 c. 1305 s.); citál je i v Cateně p. 249 — 137 Job 2, 8 — 146 Sr. Flajšhans, Česká přísloví s. v. Žebrák I. — 65
DOMINICA I. POST TRINITATEM hatému, nežli chudý od bohatého béře. Neb bohatý dává zemskú almužnu chudému, a chudý dává bohatému duchovní a nebeskú, když bohatý pomáhá 110 chudému. Chudý také pomáhá bohatému; neb jest Hospodin učinil chudého pro bohatého. A vězte, žeť pokládá čtenie nemilost toho bohatce proti chudému, aby se nemohl omluviti před Bohem. Neb ť by mohl řéci bohatec: »Tolik bylo chudých, že sem všem nemohl dáti«; proti tomu inhed die: »Byl jeden«, ale nemocný, v němžto svědomo, že jednomu mohl pomoci. Mohl by někto řéci: »Nevěděl sem nedostatku a chudoby jeho«. Proti tomu die: »Byl žeb- rák«. Mohl by někto řéci, že nebyl pravý chudý, ale falešný; proti tomu řekl: »Jménem Lazař«, známý lidem jménem a Bohu zaslúžením. Nebo jména chudých shlazena jsú na zemi, a s právem mají psána býti v nebesiech; jakož píše svatý Lukáš a řka: »Gaudete et exultate, quoniam nomina vestra scripta sunt in celis«, »Radujte se a veselte, nebo vaše jména psána jsú v nebesiech«. Neb jest obyčej, že jména bohatých jsú známa lidu; ale Hospodinu sú známa ména chudých. To svědčí svatý David a řka: [97b1 »Nomen eorum delesti in eternum«, »Jména bohatých shladil si na věky«. Ale pokorné a tiché zná Hospodin, ale pyšných nežná. Jako k Mojžiešovi řekl: »Novi te ex nomine«, »Znal sem tě ze jména«. Abyšte věděli, že tento Lazař nebyl bratr svatéj Mařie Magdaleny. Mohl by bohatec řéci, že ten chudý byl silný; proti tomu inhed odpo- viedá: »Iacebat«, »Ležieše«. Mohl by ješče výmluvu neb vymluvenie mieti 130 a řéci, že jest ležal v kútě; proti tomu inhed die, že je ležal před vraty, kudy sú chodili i vychodili, že jeho vždy mohli viděti sobě na zatracenie, a tomu k většie odplatě. Svatý Rehoř v svéj omelí pokládá, že by tento bohatý mohl by (!) mieti výmluvu, by tento chudý před vraty byl neležal, by jeho chu- doby nevídal, by mu před očima neležal. Mohl by ješče řéci: »Byl jest ten 135 chudý zdravý, nebylo jemu třeba almužny«; proti tomu svaté čtenie po- kládá, že byl pln neduhóv neb vředóv jako svatý Job, ješto své tělo a hnis z nežitóv třepem vytieráše. Viz, proč bohatý nechtěl často těmi vraty vychoditi a vchoditi: aby, v takéj rozkoši jsa a v takých krmiech, na svéj mysli ne 97b- jměl zamú- cenie. Proto ležal pln nežitóv, aby ukrutnost nemilosrdenstvie bohatého ukázal, že netoliko usty k němu volal, ale všiem tělem, před ním leže. Ješče bohatý mohl omluvu vzieti a řka: »Nebyl lačný«; proti tomu die: »Cupiens saturari«, »Žádaje syt býti«. By tento chudý byl syt a prosil almužny u bo- hatého, ač mu byl nedal, mohl by výmluvu mieti. A toť jest proti mnohým chudým, ješto prosie almužny, plni súce. Ano jest v přísloví: »Ač žebrák syt, ale mošna nesyta«. Mohl by ješče řéci: »Tento chudý chtěl jedno krmě roz- košné a pyšné«; proti tomu inhed die: »De micis, que cadebant de mensa divitis«, »Žádal střiedek neb kusóv, ješto padáchu s stola bohatého«. Pro- 115 120 125 140 145 135 neležal] opravu z pův.: ležal — 121 Luk. 6, 23 — 124 Ž. 9, 6 — 126 2. M. 33, 12 ſcituje : Rehoř na uv. m.) 133 Cf. Gregorium I. c. homil. XL. 4 (ML 76 c. 1305 s.); citál je i v Cateně p. 249 — 137 Job 2, 8 — 146 Sr. Flajšhans, Česká přísloví s. v. Žebrák I. — 65
Strana 66
DOMINICA I. POST TRINITATEM 150 sieše malé věci, jako na chudé slušie, střiedky zbytečnie, ale ne rozkoši. Mohl by ješče řéci ten bohatý: »Má čeled dávala jemu«. Proti tomu inhed die: »Et nemo ei dabat«, »Ani žádný mu dáváše«, nižádný, ani pacholek, ani pán; nebo nemilosrdný pán nemilosrdné měl slúhy. Viz veliké viny toho bohatého, že svú almužnú nechtěl svých hřiechóv vykúpiti podlé rady Daniele proroka, ješto die: »Peccata tua redime eleemo- synis«, [98a1] »Hřiechy své almužnú vykup«. V tom mámy znamenati veliké zbožie toho bohatého a veliké nemilosrdenstvie k tomu chudému, že mu za- hynúti da malú věcí. A to jest na mnohých bohatých, ješto netbají na chudé. Kam se dějí zbytkové jeho stola? Nechtiece dáti chudým, ani svým sluhám přikáží to, co ostává po stole, nechtie sobě učiniti (z) ztráty zisku, aby sobě učinili z malé věci veliký poklad. Ješče ukazuje veliké milosrdenstvie (!) toho bohatého a jeho čeledi, že se nechtěli smilovati nad tím chudým, ano psi pří- dúce i lízali jeho nežity; neb k němu nižádný nepřišel, aby jeho utěšil a na- vščievil, jedno psi. A v tom svatý Rehoř ukazuje, že tento bohaty horší byl než jeho psi, neb tito svým milosrdenstvím léčili sú jeho neduhy, ješto ten netbal; druhé, že jeho psi často požíváchu tučných věcí, ale tento chudý ne- měl jednéj střiedky. »Factum est autem, ut moreretur mendicus et portaretur ab angelis in sinum Abrahe«, »Stalo se jest, když umřel chudý, byl nesen od andělóv v lóno Abrahamovo«. Otázal by někto: »Co jest to lóno Abrahamovo?« Miení a znamenává mie 98 a2 sto toho odpočinutie, ješto Abraham s jinými svatými čakal vyvedení; že ť jest to bylo miesto, v ně mjž před božím narozením každý musel svatý stúpiti a tu býti až do božieho umučenie. Když Syn boží z mrt- vých vstal, stúpil do pekel, i pobojoval a vyvedl všichny svaté. To ť miesto slove lóno Abrahamovo; ale nynie — po božém vzkřiešení — lóno Abraha- movo slove a jest odpočinutie v nebeském království; jakož na zádušních mšéch zpievámy, prosiec za duše takto: »Perducat eas in sinum Abrahe«, »Milý Hospodine, doveď je v lóno Abrahama«, totíž v nebeské královstvie. Protož jest nesen od andělóv, neb v svém přiebytku měl je za slúhy. 180 Neb andělé slúžie svatým dušiem ne pro núzi, ale pro duostojenstvie; neb sú toho duostojny svaté duše, aby byly obětovány před obličej boží. »Mortuus est autem et dives et sepultus est in inferno«, »Umřel jest bo- hatec a pohřeben jest v pekle«. Nerovný rozdiel: onoho chudého duši andělé nesli v odpočinutie, aby po téjto psotě a usilování odpočinul, a tento bohatý pohřeben v pekle po velikéj rozkoši tohoto [98b11 světa v hlubokosti hroz- ných muk! Nebo jako z hrobu nenie náděje, aby mohl vstáti, takéž z pekla nenie náděje vyníti. A s právem jest pohřeben v pekle, nebo jest byl diáblóv osadní. Mnohú věcí móž poznati svého osadnieho: prvé přijímá-li od něho křest, druhé dává-li mu desátek, třetie bývá-li na mši. Takéž tento bohatý 190 za svatú mši poslúchal marných věcí a piesní; za desátek, ješto měl Bohu 155 160 165 170 175 185 160 (z) v rkpise není, doplňuje vydavatel — 161 milosrdenstvie] zřejmě omyl n. nemilosrdenstvie — 155 Dan. 4, 24 — 164 Cf. Gregorium Magnum l. c. c. 1306 — 168 Luk. 16, 22 — 182 Ib. — 66
DOMINICA I. POST TRINITATEM 150 sieše malé věci, jako na chudé slušie, střiedky zbytečnie, ale ne rozkoši. Mohl by ješče řéci ten bohatý: »Má čeled dávala jemu«. Proti tomu inhed die: »Et nemo ei dabat«, »Ani žádný mu dáváše«, nižádný, ani pacholek, ani pán; nebo nemilosrdný pán nemilosrdné měl slúhy. Viz veliké viny toho bohatého, že svú almužnú nechtěl svých hřiechóv vykúpiti podlé rady Daniele proroka, ješto die: »Peccata tua redime eleemo- synis«, [98a1] »Hřiechy své almužnú vykup«. V tom mámy znamenati veliké zbožie toho bohatého a veliké nemilosrdenstvie k tomu chudému, že mu za- hynúti da malú věcí. A to jest na mnohých bohatých, ješto netbají na chudé. Kam se dějí zbytkové jeho stola? Nechtiece dáti chudým, ani svým sluhám přikáží to, co ostává po stole, nechtie sobě učiniti (z) ztráty zisku, aby sobě učinili z malé věci veliký poklad. Ješče ukazuje veliké milosrdenstvie (!) toho bohatého a jeho čeledi, že se nechtěli smilovati nad tím chudým, ano psi pří- dúce i lízali jeho nežity; neb k němu nižádný nepřišel, aby jeho utěšil a na- vščievil, jedno psi. A v tom svatý Rehoř ukazuje, že tento bohaty horší byl než jeho psi, neb tito svým milosrdenstvím léčili sú jeho neduhy, ješto ten netbal; druhé, že jeho psi často požíváchu tučných věcí, ale tento chudý ne- měl jednéj střiedky. »Factum est autem, ut moreretur mendicus et portaretur ab angelis in sinum Abrahe«, »Stalo se jest, když umřel chudý, byl nesen od andělóv v lóno Abrahamovo«. Otázal by někto: »Co jest to lóno Abrahamovo?« Miení a znamenává mie 98 a2 sto toho odpočinutie, ješto Abraham s jinými svatými čakal vyvedení; že ť jest to bylo miesto, v ně mjž před božím narozením každý musel svatý stúpiti a tu býti až do božieho umučenie. Když Syn boží z mrt- vých vstal, stúpil do pekel, i pobojoval a vyvedl všichny svaté. To ť miesto slove lóno Abrahamovo; ale nynie — po božém vzkřiešení — lóno Abraha- movo slove a jest odpočinutie v nebeském království; jakož na zádušních mšéch zpievámy, prosiec za duše takto: »Perducat eas in sinum Abrahe«, »Milý Hospodine, doveď je v lóno Abrahama«, totíž v nebeské královstvie. Protož jest nesen od andělóv, neb v svém přiebytku měl je za slúhy. 180 Neb andělé slúžie svatým dušiem ne pro núzi, ale pro duostojenstvie; neb sú toho duostojny svaté duše, aby byly obětovány před obličej boží. »Mortuus est autem et dives et sepultus est in inferno«, »Umřel jest bo- hatec a pohřeben jest v pekle«. Nerovný rozdiel: onoho chudého duši andělé nesli v odpočinutie, aby po téjto psotě a usilování odpočinul, a tento bohatý pohřeben v pekle po velikéj rozkoši tohoto [98b11 světa v hlubokosti hroz- ných muk! Nebo jako z hrobu nenie náděje, aby mohl vstáti, takéž z pekla nenie náděje vyníti. A s právem jest pohřeben v pekle, nebo jest byl diáblóv osadní. Mnohú věcí móž poznati svého osadnieho: prvé přijímá-li od něho křest, druhé dává-li mu desátek, třetie bývá-li na mši. Takéž tento bohatý 190 za svatú mši poslúchal marných věcí a piesní; za desátek, ješto měl Bohu 155 160 165 170 175 185 160 (z) v rkpise není, doplňuje vydavatel — 161 milosrdenstvie] zřejmě omyl n. nemilosrdenstvie — 155 Dan. 4, 24 — 164 Cf. Gregorium Magnum l. c. c. 1306 — 168 Luk. 16, 22 — 182 Ib. — 66
Strana 67
DOMINICA I. POST TRINITATEM dáti a tomuto chudému, dal svým psóm. S právem ť jest měl pohřeben býti v břítově neb v kirkově diábla v horúciem pekle. »Elevatis autem oculis, cum esset in tormentis, vidit Abraham a longe et Lazarum in sinu eius« »Pozdvih bohatec očí svú, ješto bieše v mukách, viděl Abrahama a Lazaře v jeho lóně«. I die: »Pozdvih očí« neb jest hlu- boko pohřeben v pekle. Neb na tomto světě chtěl najvyšší býti, protoť jest najníže pohřeben. Toť jest na mnohé bohatce, ještoť stojie po pyšném po- hřebu, činiece sobě mramorové a alabastrové hroby, z peněz lité v nich oltáře vstavují, ješto by měli navrátiti to, což sú na chudých neprávě vy 98b2 dřeli. Zpovědlníci těch, ješto je zpoviedají, mají je navésti k navrácení, aby na- vrátili a pokánie přijali, aby sobě pokorného pohřebu dobývali, ne v zlato- hlavu ani v eksamitu s tiemto bohatcem, aby nebyli pohřebeni v hlubokosti pekla, ale s tiemto Lazařem v přiebytku nebeském. Protož tento bohatec viděl jest Lazara v lóně Abrahamově, aby tiem větší múku měl, čím jest Lazara na tomto světě měl větší rozkoš. Abyšte věděli, že do súdného dne zlí, súce v pekle, vidie radost svatých v nebesiech, aby netoliko svú mukú, ješto ji trpie, měli žalost, ale tiem, ješto viděli svaté duše, any mají radost; jako tento bohatec viděl Lazara, an sedí a má radost s Abrahamem, aby tiem větší múku trpěl. A když jest viděl jeho, tehda zvolal a řekl: »Pater Abraham, miserere 210 mei!«, »Otče Abrahame, smiluj se nade mnú!« Bláznivá prosba! Prosí za smilovánie, ješto se tam nad sebú nechtěl smilovati ani nad chudým, nevěda, že jest psáno a řečeno skrze svatého Jana takto: »Iudicium sine misericordia fiet illi, qui non fecit misericordiam«, »Súd bez milosrdenstvie stane se jemu, 99a ktož nečiní milosrdenstvie k chudému«. Volá k Otci na smilovánie, ale nechtěl jeho následovati v milosrdenství. Jakož oni Židé, ješto se chlubili otcem Abrahamem, by byli jeho synové a tak dobři jako Abraham, k nimžto řekl Hospodin: »Si filii Abrahe estis, opera Abrahe facite«, »Jste-li synové Abrahama, jeho skutky následujte«. Volal k Abrahamovi a řka: »Smiluj se a pošli Lazara, ať omočí posledek konce prsta u vodě, ať svuoj jazyk obvlažím« Znamenajtež, že ť toho bohatého ješče jeho zlost v pekle ostati nechtěla, že prosí, aby Lazara k němu poslal, a neprosí, aby vyšel k Lazarovi ven; ale prosil za Lazara, aby k němu poslán byl do pekla, z lóna Otce v hlubokú temnost, (s) slunečnéj světlosti do velikých muk, z svatého odpočinutie do věčného zatracenie. Protož pravým súdem božím zvlášče Lazara prosí k sobě poslati, neb zvlášče jeho vzhrzel na světě. Svatý Jeronymus (!) praví: »Když živ byl bohatec, vzhrzel Lazarem, a již nynie je h o prsta žádá. Věztež, že ť bohatí chudých potřebují«. A, kterak nenie bezpečno 99a2 v zbožie úfati! Bohatý žebře u chudého, u kohožto chudý žebráše: již jest z chudého bohatý 195 200 205 215 220 225 224 (s) doplňuje vydavatel, v rkp. vyn. - 226 Jeronymus] spr. Chrysostomus, jak čteme v lat. rkpise (220b1) — 227 jeho] rkp.: gefíto (!) — 193 Luk. 16, 23 — 210 Luk. 16, 24 — 213 Spr. Jakub 2, 13 — 218 Jan 8. 39 — 219 Luk. 16, 24 — 226 Jeronymus; spr. Chrysostomus. Cituje ho Catena p. 251 bez bližšího určeni: Lazarum videre nou dignabaris, et HunC digitum cius desideras... Instruamur autem, quam stl uiile in diuilus non confidere. Ecce, dives andtget Paupere.. 67
DOMINICA I. POST TRINITATEM dáti a tomuto chudému, dal svým psóm. S právem ť jest měl pohřeben býti v břítově neb v kirkově diábla v horúciem pekle. »Elevatis autem oculis, cum esset in tormentis, vidit Abraham a longe et Lazarum in sinu eius« »Pozdvih bohatec očí svú, ješto bieše v mukách, viděl Abrahama a Lazaře v jeho lóně«. I die: »Pozdvih očí« neb jest hlu- boko pohřeben v pekle. Neb na tomto světě chtěl najvyšší býti, protoť jest najníže pohřeben. Toť jest na mnohé bohatce, ještoť stojie po pyšném po- hřebu, činiece sobě mramorové a alabastrové hroby, z peněz lité v nich oltáře vstavují, ješto by měli navrátiti to, což sú na chudých neprávě vy 98b2 dřeli. Zpovědlníci těch, ješto je zpoviedají, mají je navésti k navrácení, aby na- vrátili a pokánie přijali, aby sobě pokorného pohřebu dobývali, ne v zlato- hlavu ani v eksamitu s tiemto bohatcem, aby nebyli pohřebeni v hlubokosti pekla, ale s tiemto Lazařem v přiebytku nebeském. Protož tento bohatec viděl jest Lazara v lóně Abrahamově, aby tiem větší múku měl, čím jest Lazara na tomto světě měl větší rozkoš. Abyšte věděli, že do súdného dne zlí, súce v pekle, vidie radost svatých v nebesiech, aby netoliko svú mukú, ješto ji trpie, měli žalost, ale tiem, ješto viděli svaté duše, any mají radost; jako tento bohatec viděl Lazara, an sedí a má radost s Abrahamem, aby tiem větší múku trpěl. A když jest viděl jeho, tehda zvolal a řekl: »Pater Abraham, miserere 210 mei!«, »Otče Abrahame, smiluj se nade mnú!« Bláznivá prosba! Prosí za smilovánie, ješto se tam nad sebú nechtěl smilovati ani nad chudým, nevěda, že jest psáno a řečeno skrze svatého Jana takto: »Iudicium sine misericordia fiet illi, qui non fecit misericordiam«, »Súd bez milosrdenstvie stane se jemu, 99a ktož nečiní milosrdenstvie k chudému«. Volá k Otci na smilovánie, ale nechtěl jeho následovati v milosrdenství. Jakož oni Židé, ješto se chlubili otcem Abrahamem, by byli jeho synové a tak dobři jako Abraham, k nimžto řekl Hospodin: »Si filii Abrahe estis, opera Abrahe facite«, »Jste-li synové Abrahama, jeho skutky následujte«. Volal k Abrahamovi a řka: »Smiluj se a pošli Lazara, ať omočí posledek konce prsta u vodě, ať svuoj jazyk obvlažím« Znamenajtež, že ť toho bohatého ješče jeho zlost v pekle ostati nechtěla, že prosí, aby Lazara k němu poslal, a neprosí, aby vyšel k Lazarovi ven; ale prosil za Lazara, aby k němu poslán byl do pekla, z lóna Otce v hlubokú temnost, (s) slunečnéj světlosti do velikých muk, z svatého odpočinutie do věčného zatracenie. Protož pravým súdem božím zvlášče Lazara prosí k sobě poslati, neb zvlášče jeho vzhrzel na světě. Svatý Jeronymus (!) praví: »Když živ byl bohatec, vzhrzel Lazarem, a již nynie je h o prsta žádá. Věztež, že ť bohatí chudých potřebují«. A, kterak nenie bezpečno 99a2 v zbožie úfati! Bohatý žebře u chudého, u kohožto chudý žebráše: již jest z chudého bohatý 195 200 205 215 220 225 224 (s) doplňuje vydavatel, v rkp. vyn. - 226 Jeronymus] spr. Chrysostomus, jak čteme v lat. rkpise (220b1) — 227 jeho] rkp.: gefíto (!) — 193 Luk. 16, 23 — 210 Luk. 16, 24 — 213 Spr. Jakub 2, 13 — 218 Jan 8. 39 — 219 Luk. 16, 24 — 226 Jeronymus; spr. Chrysostomus. Cituje ho Catena p. 251 bez bližšího určeni: Lazarum videre nou dignabaris, et HunC digitum cius desideras... Instruamur autem, quam stl uiile in diuilus non confidere. Ecce, dives andtget Paupere.. 67
Strana 68
DOMINICA I. POST TRINITATEM 235 240 245 250 255 260 230 učiněn a z bohatého učiněn chudý v pekle. Ó, kterak to bude hrozná múka tomu přivyknúti, ješto nikdy neměl psoty, jedno vždy v rozkoši byl! Zname- najtež to bohatci, ješto máte rozkoš v zboží, abyšte se nedostali v tuto múku pekelnú jako tento bohatec, abyšte byli milostivi chudým, ať by se s vámi stala milost v súdný den! »Dixit illi Abraham: Fili, recordare, quia accepisti bona in vita tua, et Lazarus similiter mala«. »Rekl jemu Abraham: Synu, pomni, že s' vzal dobré za svého života, a Lazař takéž zlé«. Žalostné nazvánie, že jeho nazývá sy- nem, aby tiem větší žalost a múku měl, ztraciv dědicstvie tak dobré. Jako by řekl: »Ty nazýváš mě otcem a já tě synem, aby to řekl, že s' zatratil to, k čemuž si stvořen«. Protož die Abraham: »Zpomeň, synu, že s' měl dobré bydlo za svého života«. Zpomíná m«u) dobré bydlo, aby tiem vždy viec byl smuten, podlé pověděnie mistra Boecie, ješto takto die: »Infelicissimum 99b1 genus, infortunium est fuisse felicem et esse infelicem«, »Ne«s)častné poko- lenie jest, ktož sprvu bývá sčasten, a potom nesčasten«. Jako by řekl: »Mno- hem lépe jest na tomto světě mieti některé utrpenie svému životu, nežli po smrti mieti věčné nesčestie v horúciem pekle jakžto tento bohatý«. Protož pokládá čtenie o Lazarovi, že má radost, a o bohatci, že má ža- lost, a řka: »Nunc autem consolatur, tu vero cruciaris«. Lazař se nynie raduje, neb jest na tomto světě měl utrpenie, ale bohatec má múku, neb jest na tomto světě měl rozkoš. Mohl by někto řéci: »Ano mnozí měli zbožie, jakožto svatý Job a svatý tento Abraham, o němžto se píše v knihách Genesis, že ť jest byl velmi bohatý; proto-li by měl zatracen býti jako tento bohatec? Ničs, neb zbožie neškodí, když jeho užíváš podobně, jakžto Buoh kázal, aby jeho udělil chudým, na kostely rozličně, almužny. Protož ť Buoh nezamítá bohatých ani mocných, an sám bohatý a mocný byl; ale tento bohatý toho nečinil, jakož ste slyšali. Protož ť prosí otce Abrahama a řka: »Rogo ergo te, pater, ut mit 99b2 tas eum in domum patris mei. Habeo enim quinque fratres, ut testetur, ne et ipsi veniant in hunc locum tormentorum«, »Proši tebe, Otče, pošli jej v duom otce mého. Mám ť pět bratróv, ať by jim svědčil, aby nepřišli v toto miesto muk«. V tom mámy znamenati ukrutnost tohoto bohatého; nebo, když jest nemohl uprositi, aby k němu přišel do pekla, prosí, aby k jeho bratróm šel na svět, aby ješče navrátil se na tento svět, ješto jest miesto všie psoty a všeho hubenstvie; chce jeho ješče na svět vypraviti mně, by ješče se v túž psotu navrátil, aby vždy svú [psotu,] závist a nemilosrdenstvie i v pekle ukázal. Neb jest proto prosil, aby jeho bratróm Lazara poslal, aby se v túž múku nedostali; neb on jest byl příklad jich ve vší zlosti na tomto světě, a také věděl to, že ješče tiem větší múku bude mieti, když se k němu jeho bratřie 265 237 nazvánie] opravou z pův.: naznanye — 241 Zpomíná mu] rkp.: Zpominamy (!) — 243 Rkp.: Neczaſtne — 265 [psotu] omyl, vynech! — 235 Luk. 16, 25 — 242 Cf. Boctit De consolatione philosophiat l. II prosa IV (ML 63 c. 677): Nam in omni adversitate fortunae infe- licissimum genus est infortunit, fuisse felicem — 248 Luk. 16, 25 — 251 1. M. 13, 2 — 257 Luk. 16, 27 n. — 68
DOMINICA I. POST TRINITATEM 235 240 245 250 255 260 230 učiněn a z bohatého učiněn chudý v pekle. Ó, kterak to bude hrozná múka tomu přivyknúti, ješto nikdy neměl psoty, jedno vždy v rozkoši byl! Zname- najtež to bohatci, ješto máte rozkoš v zboží, abyšte se nedostali v tuto múku pekelnú jako tento bohatec, abyšte byli milostivi chudým, ať by se s vámi stala milost v súdný den! »Dixit illi Abraham: Fili, recordare, quia accepisti bona in vita tua, et Lazarus similiter mala«. »Rekl jemu Abraham: Synu, pomni, že s' vzal dobré za svého života, a Lazař takéž zlé«. Žalostné nazvánie, že jeho nazývá sy- nem, aby tiem větší žalost a múku měl, ztraciv dědicstvie tak dobré. Jako by řekl: »Ty nazýváš mě otcem a já tě synem, aby to řekl, že s' zatratil to, k čemuž si stvořen«. Protož die Abraham: »Zpomeň, synu, že s' měl dobré bydlo za svého života«. Zpomíná m«u) dobré bydlo, aby tiem vždy viec byl smuten, podlé pověděnie mistra Boecie, ješto takto die: »Infelicissimum 99b1 genus, infortunium est fuisse felicem et esse infelicem«, »Ne«s)častné poko- lenie jest, ktož sprvu bývá sčasten, a potom nesčasten«. Jako by řekl: »Mno- hem lépe jest na tomto světě mieti některé utrpenie svému životu, nežli po smrti mieti věčné nesčestie v horúciem pekle jakžto tento bohatý«. Protož pokládá čtenie o Lazarovi, že má radost, a o bohatci, že má ža- lost, a řka: »Nunc autem consolatur, tu vero cruciaris«. Lazař se nynie raduje, neb jest na tomto světě měl utrpenie, ale bohatec má múku, neb jest na tomto světě měl rozkoš. Mohl by někto řéci: »Ano mnozí měli zbožie, jakožto svatý Job a svatý tento Abraham, o němžto se píše v knihách Genesis, že ť jest byl velmi bohatý; proto-li by měl zatracen býti jako tento bohatec? Ničs, neb zbožie neškodí, když jeho užíváš podobně, jakžto Buoh kázal, aby jeho udělil chudým, na kostely rozličně, almužny. Protož ť Buoh nezamítá bohatých ani mocných, an sám bohatý a mocný byl; ale tento bohatý toho nečinil, jakož ste slyšali. Protož ť prosí otce Abrahama a řka: »Rogo ergo te, pater, ut mit 99b2 tas eum in domum patris mei. Habeo enim quinque fratres, ut testetur, ne et ipsi veniant in hunc locum tormentorum«, »Proši tebe, Otče, pošli jej v duom otce mého. Mám ť pět bratróv, ať by jim svědčil, aby nepřišli v toto miesto muk«. V tom mámy znamenati ukrutnost tohoto bohatého; nebo, když jest nemohl uprositi, aby k němu přišel do pekla, prosí, aby k jeho bratróm šel na svět, aby ješče navrátil se na tento svět, ješto jest miesto všie psoty a všeho hubenstvie; chce jeho ješče na svět vypraviti mně, by ješče se v túž psotu navrátil, aby vždy svú [psotu,] závist a nemilosrdenstvie i v pekle ukázal. Neb jest proto prosil, aby jeho bratróm Lazara poslal, aby se v túž múku nedostali; neb on jest byl příklad jich ve vší zlosti na tomto světě, a také věděl to, že ješče tiem větší múku bude mieti, když se k němu jeho bratřie 265 237 nazvánie] opravou z pův.: naznanye — 241 Zpomíná mu] rkp.: Zpominamy (!) — 243 Rkp.: Neczaſtne — 265 [psotu] omyl, vynech! — 235 Luk. 16, 25 — 242 Cf. Boctit De consolatione philosophiat l. II prosa IV (ML 63 c. 677): Nam in omni adversitate fortunae infe- licissimum genus est infortunit, fuisse felicem — 248 Luk. 16, 25 — 251 1. M. 13, 2 — 257 Luk. 16, 27 n. — 68
Strana 69
DOMINICA I. POST TRINITATEM dostanú, neb zatraceným viece múky přibývá, když viece do pekla přibývá. Ale vy někteří, nebožátka, řiekáte: »Kdež budu, tu sám nebudu, vždyť budu 270 mieti tovařiše k sobě, však jest pro mě [100a1] samého neučinil!« Ale vězte to, že tiem větší múku mají, čím jich jest viece v pekle, jako svaté duše, ješto sú v nebesích, tiem větší radost mají, čím jich viece. Odpověděl Abraham tomu bohatému a řka: »Habent Moysen et pro- phetas«, »Netřeba Lazara poslati k tvým bratróm, neb mají Mojžíše a jiné 275 proroky, nechať jich poslúchají!« Znamenajtež vy to, zřejmě na vy chýlí se, ješto řiekáte: »By někto přišel s onoho světa, by nám pověděl, kterak se tam vede!« Slýcháte od kazatelóv na kázaní o radosti nebeskéj, na to se ničs ne- obracujete; slýcháte o pekelních mukách, to se vám zdá právě jako básen, — že ť ani radost nebeská ani múka pekelná móž vás od vašich hřiechóv a od 280 marností tohoto světa odvésti; jelikož právě núze veliká připudí, nemoc, starost, když již dušička z těla bude chtieti, tepruv se budete chtieti zpo- viedati, ano již pozdě bude: ti ť zvědie, pohřiechu, po svéj smrti, kterak bude s tiemto bohatým v pekle. Ale razi vám, abyšte zdravým životem pokánie činili a utrpenie s tiemto Lazarem jměli, abyšte po smrti měli radost [100a2 a utěšenie v nebeském králevství. Jehožto králevstvie mně i vám rač dopo- moci Otec etc. 285 270 budu (druhé); v rkpise, zdá se, je spíše: buda, ale poslední litera je korigována (nedosti zřetelně) — 274 Luk. 16, 29 — 69
DOMINICA I. POST TRINITATEM dostanú, neb zatraceným viece múky přibývá, když viece do pekla přibývá. Ale vy někteří, nebožátka, řiekáte: »Kdež budu, tu sám nebudu, vždyť budu 270 mieti tovařiše k sobě, však jest pro mě [100a1] samého neučinil!« Ale vězte to, že tiem větší múku mají, čím jich jest viece v pekle, jako svaté duše, ješto sú v nebesích, tiem větší radost mají, čím jich viece. Odpověděl Abraham tomu bohatému a řka: »Habent Moysen et pro- phetas«, »Netřeba Lazara poslati k tvým bratróm, neb mají Mojžíše a jiné 275 proroky, nechať jich poslúchají!« Znamenajtež vy to, zřejmě na vy chýlí se, ješto řiekáte: »By někto přišel s onoho světa, by nám pověděl, kterak se tam vede!« Slýcháte od kazatelóv na kázaní o radosti nebeskéj, na to se ničs ne- obracujete; slýcháte o pekelních mukách, to se vám zdá právě jako básen, — že ť ani radost nebeská ani múka pekelná móž vás od vašich hřiechóv a od 280 marností tohoto světa odvésti; jelikož právě núze veliká připudí, nemoc, starost, když již dušička z těla bude chtieti, tepruv se budete chtieti zpo- viedati, ano již pozdě bude: ti ť zvědie, pohřiechu, po svéj smrti, kterak bude s tiemto bohatým v pekle. Ale razi vám, abyšte zdravým životem pokánie činili a utrpenie s tiemto Lazarem jměli, abyšte po smrti měli radost [100a2 a utěšenie v nebeském králevství. Jehožto králevstvie mně i vám rač dopo- moci Otec etc. 285 270 budu (druhé); v rkpise, zdá se, je spíše: buda, ale poslední litera je korigována (nedosti zřetelně) — 274 Luk. 16, 29 — 69
Strana 70
DOMINICA II. Homo quidam fecit cenam magnam etc. (Luce XIIII°) 5 15 20 25 Svatý Augustin mluví o Synu božiem, takto die: »Přišel veliký lékař, nebo veliký lid všady ležieše nemocný«. Jakož sám o sobě mluvě Spasitel i řekl: »Non egent sani medico, sed qui male habent«, »Zdraví nejsú potřebni lékaře, ale nemocní«. Protož příkladem lékaře, aby naše rány našich hřiechóv uzdravil, velí nám někdy užívati hořkých věcí (jakožto lékařie pravie, že hořké věci sú zdravější žaludku nežli sladké). Protož v dřevnie neděli Spasitel skrze svatého Lukáše mluvil o bohatci, ješto na tomto světě měl mnoho 10 sladkostí a rozkoší; pronižto jest pohřeben v pekle. V dnešniem pak čtení Syn boží slibuje nám radost nebeskú, zova a volaje nás v podobenstvie večeře, jenž na své nebe (!) vstúpenie slíbil učiniti svým věrným. I pověděl jedno podobenstvie o téj slavnéj večeři, takto řka: »Homo quidam fecit cenam magnam« etc., »Člověk jeden učinil večeři velikú«. Řekl: »Člověk«, [100b1 rozumně a rozdielně Kristus, jenž jest rozeznán a rozdielen od jiných lidí: Prvé pro čistotu, neb hřiechu neměl; jakožto svědčí Eccle- siastes: »Unum enim de mille reperi«, scilicet sine originali peccato, »Z tisíce mužóv jediný nalezen« bez přirozeného hřiechu. Druhé jest Kristus rozdielen od jiných lidí pro plnost přirozené milosti; o niežto svatý Jan die: »De ple- nitudine eius omnes accepimus«, »Z milosti (!) jeho všichni sme milost vzali«. Třetie pro jednotu nebo sjednánie člověčenstvie s božstvím, nebo Buoh a člověk jest jeden Kristus; jakož svatý Jan praví: »Verbum caro factum est«, »Slovo učiněno jest tělo«, totíž tělesenstvie s božstvím sjednáno. Čtvrté pro jeho slavné dóstojenstvie; neb jest duostojnější všech lidí, všech andělóv. Ad Philippenses: »Dedit illi nomen, quod est super omne nomen«, »Dal mu jméno nad jiná jména, jemužto jménu klanějí se všechna kolena nebeská i zemská«. Páté jest nad jiné lidi pro jeho velikú moc, neb mu jest dána moc i na nebi i na zemi. I (Dominica II.) je napsáno jen in marg., drobněji. — Prothema, které je v lat. rkpise (223b2), je tu vypuštěno — 2 Iniciálka H není vyplněna, jen drobné naznačena — 2 Luk. 14, 16 un. — 3 Augustini sermo LAXXVII c. XI (ML 38 c. 537). Tacet toto orbe terrarum ab oriente usque in occidentem grandis degrotus. Ad sanandum grandem aegrotum descendit omnipotens medicus — Mat. 9, 12; Marek 2, 17; Luk. 5, 31 — 5 13 Luk. 14, 16 — 17 Eccl. 7, 28 — 19 Jan 1, 16 — 22 Jan 1, 14— 25 Filip. 2, 9 n. — 70
DOMINICA II. Homo quidam fecit cenam magnam etc. (Luce XIIII°) 5 15 20 25 Svatý Augustin mluví o Synu božiem, takto die: »Přišel veliký lékař, nebo veliký lid všady ležieše nemocný«. Jakož sám o sobě mluvě Spasitel i řekl: »Non egent sani medico, sed qui male habent«, »Zdraví nejsú potřebni lékaře, ale nemocní«. Protož příkladem lékaře, aby naše rány našich hřiechóv uzdravil, velí nám někdy užívati hořkých věcí (jakožto lékařie pravie, že hořké věci sú zdravější žaludku nežli sladké). Protož v dřevnie neděli Spasitel skrze svatého Lukáše mluvil o bohatci, ješto na tomto světě měl mnoho 10 sladkostí a rozkoší; pronižto jest pohřeben v pekle. V dnešniem pak čtení Syn boží slibuje nám radost nebeskú, zova a volaje nás v podobenstvie večeře, jenž na své nebe (!) vstúpenie slíbil učiniti svým věrným. I pověděl jedno podobenstvie o téj slavnéj večeři, takto řka: »Homo quidam fecit cenam magnam« etc., »Člověk jeden učinil večeři velikú«. Řekl: »Člověk«, [100b1 rozumně a rozdielně Kristus, jenž jest rozeznán a rozdielen od jiných lidí: Prvé pro čistotu, neb hřiechu neměl; jakožto svědčí Eccle- siastes: »Unum enim de mille reperi«, scilicet sine originali peccato, »Z tisíce mužóv jediný nalezen« bez přirozeného hřiechu. Druhé jest Kristus rozdielen od jiných lidí pro plnost přirozené milosti; o niežto svatý Jan die: »De ple- nitudine eius omnes accepimus«, »Z milosti (!) jeho všichni sme milost vzali«. Třetie pro jednotu nebo sjednánie člověčenstvie s božstvím, nebo Buoh a člověk jest jeden Kristus; jakož svatý Jan praví: »Verbum caro factum est«, »Slovo učiněno jest tělo«, totíž tělesenstvie s božstvím sjednáno. Čtvrté pro jeho slavné dóstojenstvie; neb jest duostojnější všech lidí, všech andělóv. Ad Philippenses: »Dedit illi nomen, quod est super omne nomen«, »Dal mu jméno nad jiná jména, jemužto jménu klanějí se všechna kolena nebeská i zemská«. Páté jest nad jiné lidi pro jeho velikú moc, neb mu jest dána moc i na nebi i na zemi. I (Dominica II.) je napsáno jen in marg., drobněji. — Prothema, které je v lat. rkpise (223b2), je tu vypuštěno — 2 Iniciálka H není vyplněna, jen drobné naznačena — 2 Luk. 14, 16 un. — 3 Augustini sermo LAXXVII c. XI (ML 38 c. 537). Tacet toto orbe terrarum ab oriente usque in occidentem grandis degrotus. Ad sanandum grandem aegrotum descendit omnipotens medicus — Mat. 9, 12; Marek 2, 17; Luk. 5, 31 — 5 13 Luk. 14, 16 — 17 Eccl. 7, 28 — 19 Jan 1, 16 — 22 Jan 1, 14— 25 Filip. 2, 9 n. — 70
Strana 71
DOMINICA II. POST TRINITATEM Svatý Rehoř pokládá a ukazuje, proč milý Syn boží nazývá se člověkem, řka: »Když chce Syn boží ukázati svój hněv a pomsty své pravdy, te 100b2- hdy se nazývá lvem a medvědem, a když své milosrdenstvie chce ukázati, tehdy se člověkem nazývá«. Protož tento milostivý člověk nad jiné lidi »fecit cenam magnam et misit servum suum«, »učinil večeři velikú a poslal slúhy své«. Připravil večeři, totížto odpočinutie u věčnéj radosti; jenž jest nazvána večeře pro mnohú věc: Prvé pro podobenstvie času; neb po večeři slušie odpočinúti. Druhé pro rozkoš krmí; neb na obědě bývají krmě hrubé, ale na večeři lehčejšie a rozkošnějšie. Třetie pro řiedkost kvasu; nebo mnozí sú po- zváni k obědu viery nynějšíeho světa, že na tomto světě podlé jiných vieru držie, ale málo zvolených k věčnému přiebytku. Tato večeře ničs jiného nenie nežli radost nebeská, jenžto jest viděnie Pána Boha v jeho božství, radost andělská a svatých. Protož die: »Quia parata sunt omnia«, »Nebo jest všechno hotovo«. Nebo již ta večeře jest naplněna a hotova, totíž otevřeno jest již králevstvo nebeské, ješto bylo dřéve zavřeno před božím narozením a jeho umučením. Protož ta [101 a1 večeře jest vždy hotova, ktož sám k nie chce přijíti. Ale pohřiechu mnozí nechvátají, jako tito, o nichžto pokládá dnešnie čtenie: »Et ceperunt se omnes simul excusare«, »A počeli se všichni vymlúvati«. Jeden řekl: »Villam emi, necesse habeo exire videre illam; rogo te, habe me excusatum«, »Kúpil sem ves a potřebie mám vyjíti a viděti ji; proši tebe, měj mne výmluvna«. Zlá to výmluva, že pro hubenú ves chce zmeškati rozkošné město, jehožto brány z drahého kamenie, zdi zlaté, v němžto radost a veselé, ješto nižádné oko vídalo většího! Tak se vymlúvají všichni pyšní řkúce: »Kúpil sem ves«, panujíce nad těmi sedláky, ješto v téj vsi, totížto nad chudinú sprostnú, ješto sú sprostni jako sedláčkové. Nebo většie chytrost a nevěra vycházie z měst nežli ze vsí; ano svědčí svatý David a řka: »Vidi iniquitatem et contradiccionem in civitate«, »Viděl sem zlořečenstvie v městě«, a nedie: »ve vsi«. Protož svatý Bernhart o těch pyšných praví, ješto se nad jiné nesú svým zbožím a svými vsemi: »Quociens hominibus [101 a2] preesse desideras, tociens Deum tuum preire contendis«, »Kolikokrát se nad jiné lidi svú pýchú vznésti žádáš, tolikokrát svého Boha předjíti chvátáš«. Jako onen prvý anděl, Luciper, chtěl sobě kúpiti ves — totíž pýchu —, i ztratil město nebeského královstvie. Ti pyšní nechtie k téj večeři, neb se vymlúvají, že pro zbožie nemohú přijíti. Tehdy řekl jiný: »Iuga boum emi quinque et eo probare illa; rogo te, 35 40 45 50 55 60 30 59 tuum] pův.: meum; ale nad tím, nejspíše pův. rukou, je nadepsáno: tuum - 29 Rekoř; nejspiše omyl. Citat je v Cateně na Luk. p. 226 a jako autor je uveden Chrysostomus (bez podrobnějšího označeni): Ouoties enin punitivam skam virtutem andicare vial! Deus, ursa, pardus, leo... nuncupatur, quando vero mistri- cordiam exprimere vult, dicitur komo — 32 Luk. 14, 16 n. — 41 Luk. 14, 17 — 46 Luk. 14, 18 — 48 Ib. — 52 nn. Cf. Augustinus de verb. Domini (serm. 33); tak cituje Catena II. p. 227: In villa empta dominatio notatur: ergo superbia castigatur— 55 Ž. 55, 10 — 57 Bernhart; v lat. (224b1): Gregorius. Verkpise lat. univ. 5 B 18 (248b2): Bernhardus, tractans illud Luce 2°. Et erat subditus illis— 61 1z. 14, 12 — 64 Luk. 14, 19 — 71
DOMINICA II. POST TRINITATEM Svatý Rehoř pokládá a ukazuje, proč milý Syn boží nazývá se člověkem, řka: »Když chce Syn boží ukázati svój hněv a pomsty své pravdy, te 100b2- hdy se nazývá lvem a medvědem, a když své milosrdenstvie chce ukázati, tehdy se člověkem nazývá«. Protož tento milostivý člověk nad jiné lidi »fecit cenam magnam et misit servum suum«, »učinil večeři velikú a poslal slúhy své«. Připravil večeři, totížto odpočinutie u věčnéj radosti; jenž jest nazvána večeře pro mnohú věc: Prvé pro podobenstvie času; neb po večeři slušie odpočinúti. Druhé pro rozkoš krmí; neb na obědě bývají krmě hrubé, ale na večeři lehčejšie a rozkošnějšie. Třetie pro řiedkost kvasu; nebo mnozí sú po- zváni k obědu viery nynějšíeho světa, že na tomto světě podlé jiných vieru držie, ale málo zvolených k věčnému přiebytku. Tato večeře ničs jiného nenie nežli radost nebeská, jenžto jest viděnie Pána Boha v jeho božství, radost andělská a svatých. Protož die: »Quia parata sunt omnia«, »Nebo jest všechno hotovo«. Nebo již ta večeře jest naplněna a hotova, totíž otevřeno jest již králevstvo nebeské, ješto bylo dřéve zavřeno před božím narozením a jeho umučením. Protož ta [101 a1 večeře jest vždy hotova, ktož sám k nie chce přijíti. Ale pohřiechu mnozí nechvátají, jako tito, o nichžto pokládá dnešnie čtenie: »Et ceperunt se omnes simul excusare«, »A počeli se všichni vymlúvati«. Jeden řekl: »Villam emi, necesse habeo exire videre illam; rogo te, habe me excusatum«, »Kúpil sem ves a potřebie mám vyjíti a viděti ji; proši tebe, měj mne výmluvna«. Zlá to výmluva, že pro hubenú ves chce zmeškati rozkošné město, jehožto brány z drahého kamenie, zdi zlaté, v němžto radost a veselé, ješto nižádné oko vídalo většího! Tak se vymlúvají všichni pyšní řkúce: »Kúpil sem ves«, panujíce nad těmi sedláky, ješto v téj vsi, totížto nad chudinú sprostnú, ješto sú sprostni jako sedláčkové. Nebo většie chytrost a nevěra vycházie z měst nežli ze vsí; ano svědčí svatý David a řka: »Vidi iniquitatem et contradiccionem in civitate«, »Viděl sem zlořečenstvie v městě«, a nedie: »ve vsi«. Protož svatý Bernhart o těch pyšných praví, ješto se nad jiné nesú svým zbožím a svými vsemi: »Quociens hominibus [101 a2] preesse desideras, tociens Deum tuum preire contendis«, »Kolikokrát se nad jiné lidi svú pýchú vznésti žádáš, tolikokrát svého Boha předjíti chvátáš«. Jako onen prvý anděl, Luciper, chtěl sobě kúpiti ves — totíž pýchu —, i ztratil město nebeského královstvie. Ti pyšní nechtie k téj večeři, neb se vymlúvají, že pro zbožie nemohú přijíti. Tehdy řekl jiný: »Iuga boum emi quinque et eo probare illa; rogo te, 35 40 45 50 55 60 30 59 tuum] pův.: meum; ale nad tím, nejspíše pův. rukou, je nadepsáno: tuum - 29 Rekoř; nejspiše omyl. Citat je v Cateně na Luk. p. 226 a jako autor je uveden Chrysostomus (bez podrobnějšího označeni): Ouoties enin punitivam skam virtutem andicare vial! Deus, ursa, pardus, leo... nuncupatur, quando vero mistri- cordiam exprimere vult, dicitur komo — 32 Luk. 14, 16 n. — 41 Luk. 14, 17 — 46 Luk. 14, 18 — 48 Ib. — 52 nn. Cf. Augustinus de verb. Domini (serm. 33); tak cituje Catena II. p. 227: In villa empta dominatio notatur: ergo superbia castigatur— 55 Ž. 55, 10 — 57 Bernhart; v lat. (224b1): Gregorius. Verkpise lat. univ. 5 B 18 (248b2): Bernhardus, tractans illud Luce 2°. Et erat subditus illis— 61 1z. 14, 12 — 64 Luk. 14, 19 — 71
Strana 72
DOMINICA II. POST TRINITATEM 65 habe me excusatum«, »Kúpil sem pět svoróv volóv, i jdu ohlédati jich; proši tebe, vymluv mne«. Skrze to znamenávají) se lakomci neb lakomí, ješto po sboží stojie jako žába po hlíně: kdež dobrú učuje, nemóž se jie najésti; takéž lakomec rád by všeckno pohltnul. Neb lakomý ničs nerozumie, co by mohl žádati viece, jedno co by mohl pěti smysly dojíti, jenž se znamenává skrze těchto pět spřeženie volóv; nebo jako dva voly v jednom jhu svázána býváta, takéž dvoje naučenie (k) každému smyslu sjednají se: dvě uši k slyšení, dvě oči k vidění, dva rty k mluvení, dvě chřiepi ku povonění. Protož lakomci 101b1/ těmi všemi smysly stojie po zboží. Jakožto voli, když zemi oří, pře- vracují a ryjí, takéž lakomci pracují, aby bohati byli. Ale razu všem těm lakomcóm, aby, složiece tu náramnú a přielišnú péči sbožie, i přijali ščedrotu, složiece břémě volové pracné, i přijali břémě Kristovo snadné a chutné, ješto pod ním těžko nenie ani která robota, ale věčné odpočinutie. Přijmú-li to břémě na se, dostanú se k téj večeři; pak-li ostanú v téj žádosti, žádajíí ce vsi kupovati a svoróv volóv, totíž zbožie tohoto světa, strach mě jest, by s oním 80 bohatcem nebyli pohřebeni v pekle. »A jiný se vymlúvá z téj večeře a řka«, »Et dixit alius: Duxi uxorem, et ideo non possum venire«, »A ten řekl: Pojal sem ženu, nemohu ť proto při- jíti«. Těmito slovy vymlúvají se smilníci. Skrze ženu znamenává se radost a rozkoš těla. Jakož praví philosophus, že radost tělestná jest múka, sjednaná k našemu tělu, ješto nerozdielně následuje nás, když sme živi na tomto světě. Neb ta žena — totíž žádost tělestná — pohřiechu mnohé od večeře božie, totížto od nebeského [101b2] králevstvie, odtrhuje. Neb mnozí pojímají ženy ne pro plod, ale pro žádost tělestnú. Ačkolvěk malženstvo jest potvrzeno, však ť jest velmi nebezpečno; jakož ť praví svatý Pavel: »Qui cum uxore est, solicitus est, que sunt mundi, quomodo placeat uxori«, »Kto s ženú jest, péči má a snažen jest, kterak by se slíbil ženě«. Znamenajtež, že tento třetí zjevně řekl: »Nemohu přijíti«, nebo žádost tělestná silně vieže. To mámy ukázáno na Samsonu, na králi Davidu, ješto žena všichny zklamala a zvázala. Jakožto nynějšího času zjevno jest na hel- brechtiech nebo frejieřích, ješto celý den a celú noc pro své milé túlají se (s) svázanými řetiezky na hrdle, na znamenie, «že) mají svázáni býti diáblem. Jakožto Jeremiáš přikázaním božím dlúho nosil řetěz na svém hrdle, tiem prorokuje netoliko slovem, ale viece skutkem, že Židé, nechtěvše uvěřiti jeho slovóm, skrze krále Nabochonodozor[ovla byli svázáni a vedeni do Babylona. Znamenajtež, že ť tento třetí byl velmi hlúpý, že neprosil výmluvy jako prvý a druhý; aniž jest to div, neb jest svého 1102 a1/ srdce s sebú neměl. Jakož se píše (Ose): »Fornicacio et ebrietas aufferunt cor«, »Smilstvo a opil- 70 75 85 90 95 100 66 Psáno: znamenaway — 71 (k) v rkpise není — 78 Psáno jen: zadaycze — 96 (s) není v rkpise napsáno — (že) doplňuje vydavatel, v rkpise není — 69 un. Podle Augustina, de verbis Domini serm. 33 (tak cituje Catena p. 227) — 81 Luk. 14, 20 — 84 philosophus = Aristoteles; sr. Eth. Nik. X 1, 1172 a 19: uákoóra yàg (sc. 1jdovi) Joxsi OUVOXEt- dova vd yávat ňuďv — 87 n. Cf. Gregorium Magnum in hom. 36 in evang. (citováno tak v Cateně p. 228) — 89 I. Kor. 7, 33 — 97 Jer. 27, 2 — 102 Oz. 4, 11 — 72
DOMINICA II. POST TRINITATEM 65 habe me excusatum«, »Kúpil sem pět svoróv volóv, i jdu ohlédati jich; proši tebe, vymluv mne«. Skrze to znamenávají) se lakomci neb lakomí, ješto po sboží stojie jako žába po hlíně: kdež dobrú učuje, nemóž se jie najésti; takéž lakomec rád by všeckno pohltnul. Neb lakomý ničs nerozumie, co by mohl žádati viece, jedno co by mohl pěti smysly dojíti, jenž se znamenává skrze těchto pět spřeženie volóv; nebo jako dva voly v jednom jhu svázána býváta, takéž dvoje naučenie (k) každému smyslu sjednají se: dvě uši k slyšení, dvě oči k vidění, dva rty k mluvení, dvě chřiepi ku povonění. Protož lakomci 101b1/ těmi všemi smysly stojie po zboží. Jakožto voli, když zemi oří, pře- vracují a ryjí, takéž lakomci pracují, aby bohati byli. Ale razu všem těm lakomcóm, aby, složiece tu náramnú a přielišnú péči sbožie, i přijali ščedrotu, složiece břémě volové pracné, i přijali břémě Kristovo snadné a chutné, ješto pod ním těžko nenie ani která robota, ale věčné odpočinutie. Přijmú-li to břémě na se, dostanú se k téj večeři; pak-li ostanú v téj žádosti, žádajíí ce vsi kupovati a svoróv volóv, totíž zbožie tohoto světa, strach mě jest, by s oním 80 bohatcem nebyli pohřebeni v pekle. »A jiný se vymlúvá z téj večeře a řka«, »Et dixit alius: Duxi uxorem, et ideo non possum venire«, »A ten řekl: Pojal sem ženu, nemohu ť proto při- jíti«. Těmito slovy vymlúvají se smilníci. Skrze ženu znamenává se radost a rozkoš těla. Jakož praví philosophus, že radost tělestná jest múka, sjednaná k našemu tělu, ješto nerozdielně následuje nás, když sme živi na tomto světě. Neb ta žena — totíž žádost tělestná — pohřiechu mnohé od večeře božie, totížto od nebeského [101b2] králevstvie, odtrhuje. Neb mnozí pojímají ženy ne pro plod, ale pro žádost tělestnú. Ačkolvěk malženstvo jest potvrzeno, však ť jest velmi nebezpečno; jakož ť praví svatý Pavel: »Qui cum uxore est, solicitus est, que sunt mundi, quomodo placeat uxori«, »Kto s ženú jest, péči má a snažen jest, kterak by se slíbil ženě«. Znamenajtež, že tento třetí zjevně řekl: »Nemohu přijíti«, nebo žádost tělestná silně vieže. To mámy ukázáno na Samsonu, na králi Davidu, ješto žena všichny zklamala a zvázala. Jakožto nynějšího času zjevno jest na hel- brechtiech nebo frejieřích, ješto celý den a celú noc pro své milé túlají se (s) svázanými řetiezky na hrdle, na znamenie, «že) mají svázáni býti diáblem. Jakožto Jeremiáš přikázaním božím dlúho nosil řetěz na svém hrdle, tiem prorokuje netoliko slovem, ale viece skutkem, že Židé, nechtěvše uvěřiti jeho slovóm, skrze krále Nabochonodozor[ovla byli svázáni a vedeni do Babylona. Znamenajtež, že ť tento třetí byl velmi hlúpý, že neprosil výmluvy jako prvý a druhý; aniž jest to div, neb jest svého 1102 a1/ srdce s sebú neměl. Jakož se píše (Ose): »Fornicacio et ebrietas aufferunt cor«, »Smilstvo a opil- 70 75 85 90 95 100 66 Psáno: znamenaway — 71 (k) v rkpise není — 78 Psáno jen: zadaycze — 96 (s) není v rkpise napsáno — (že) doplňuje vydavatel, v rkpise není — 69 un. Podle Augustina, de verbis Domini serm. 33 (tak cituje Catena p. 227) — 81 Luk. 14, 20 — 84 philosophus = Aristoteles; sr. Eth. Nik. X 1, 1172 a 19: uákoóra yàg (sc. 1jdovi) Joxsi OUVOXEt- dova vd yávat ňuďv — 87 n. Cf. Gregorium Magnum in hom. 36 in evang. (citováno tak v Cateně p. 228) — 89 I. Kor. 7, 33 — 97 Jer. 27, 2 — 102 Oz. 4, 11 — 72
Strana 73
DOMINICA II. POST TRINITATEM stvo zatracují duši«. Viztež, že ť jest veliká zátupa duši! O tomto lakomství a smilství píše svatý Jan a řka: »Omne, quod est in mundo, aut est concu- piscencia carnis aut oculorum aut vite«, »Všeckno, což jest na světě, jest žá- dost neb očí nebo žádost života«. Pro tuto troji věc mnozí nechtie přijíti k téjto večeři. »Et reversus nun- ciavit hec domino suo«, »Vrátiv se slúha, i pověděl to pánu svému«. Tito slúhy jsú kazatelové, ješto zovú svým kázaním, učiece svatú zpověd, jako byl přikázal apoštolóm a řka: »Euntes in mundum universum«, »Jděte po všem světu a kažte pravdu všemu stvoření«. »Tunc iratus paterfamilias dixit servo suo«, »Tehdy rozhněvav se otec čelední, i řekl pacholku svému: Vynda na ryňk a na ulice, a uveď chudé, chromé, slepé a mdlé«. Milostivý Pán, že ť nevzhrzie těmito, chtě je mieti při svéj večeři! Svatý Rehoř vypravuje, že pyšní vzhrzeli, a chudí zvolili. A s prá- vem pyšní jsú zavrženi, neb na tomto světě [102a2 měli sú své utěšenie, ja- kožto praví svatý Augustin. (Luce): »Ve vobis divitibus, qui habetis conso- lacionem vestram«. »Běda vám bohatým, ješto na tomto světě máte utě- šenie«. Ale chudým když jest řečeno: »Beati pauperes spiritu, quoniam ipso- rum est regnum celorum«, »Blahoslavení chudí, neb jest jich královstvie 120 nebeské«. »Et ait servus: Domine, factum est, ut imperasti«, »Odpověděl slúha pánu svému a řka: »Stalo se jest, jakož s' přikázal, že ť sú uvedeni chudí, slepí, a ješče miesto jest«. Jako by řekl: »Velikéť jest tvé milosrdenstvie; zda ráčíš všechny k svéj svatéj milosti povolati?« Ktož jediné sám chce; neb ť sám Hospodin to mluví k nám a řka: »Venite ad me omnes, qui laboratis et honerati estis, et ego reficiam vos«, »Poďte ke mně všichni, jenž pracujete a robotujete, a jáť vás obživím« věčnú večeří sebú v nebeském králevství. Jehožto králevstvie rač nám dopomáhati Otec i Syn i s. (!) etc. 105 110 115 125 104 1. Jan 2, 16 — 107 Luk. 14, 21— 110 Marek 16, 15 — 112 Luk. 14, 21 — 115 Gregorius Magnus l. c. homilia XXXVI. 6 (ML 76 c. 1269); cituje i Catena p. 228 — 117 Augustin (?) — Luk. 6, 24 — 119 Luk. 6, 20; Mat. 5, 3 — 122 Luk. 14, 22 — 126 Mat. 11, 28 — Ve srovnání s lat, textem je tu závěr značně zkrácen — 73
DOMINICA II. POST TRINITATEM stvo zatracují duši«. Viztež, že ť jest veliká zátupa duši! O tomto lakomství a smilství píše svatý Jan a řka: »Omne, quod est in mundo, aut est concu- piscencia carnis aut oculorum aut vite«, »Všeckno, což jest na světě, jest žá- dost neb očí nebo žádost života«. Pro tuto troji věc mnozí nechtie přijíti k téjto večeři. »Et reversus nun- ciavit hec domino suo«, »Vrátiv se slúha, i pověděl to pánu svému«. Tito slúhy jsú kazatelové, ješto zovú svým kázaním, učiece svatú zpověd, jako byl přikázal apoštolóm a řka: »Euntes in mundum universum«, »Jděte po všem světu a kažte pravdu všemu stvoření«. »Tunc iratus paterfamilias dixit servo suo«, »Tehdy rozhněvav se otec čelední, i řekl pacholku svému: Vynda na ryňk a na ulice, a uveď chudé, chromé, slepé a mdlé«. Milostivý Pán, že ť nevzhrzie těmito, chtě je mieti při svéj večeři! Svatý Rehoř vypravuje, že pyšní vzhrzeli, a chudí zvolili. A s prá- vem pyšní jsú zavrženi, neb na tomto světě [102a2 měli sú své utěšenie, ja- kožto praví svatý Augustin. (Luce): »Ve vobis divitibus, qui habetis conso- lacionem vestram«. »Běda vám bohatým, ješto na tomto světě máte utě- šenie«. Ale chudým když jest řečeno: »Beati pauperes spiritu, quoniam ipso- rum est regnum celorum«, »Blahoslavení chudí, neb jest jich královstvie 120 nebeské«. »Et ait servus: Domine, factum est, ut imperasti«, »Odpověděl slúha pánu svému a řka: »Stalo se jest, jakož s' přikázal, že ť sú uvedeni chudí, slepí, a ješče miesto jest«. Jako by řekl: »Velikéť jest tvé milosrdenstvie; zda ráčíš všechny k svéj svatéj milosti povolati?« Ktož jediné sám chce; neb ť sám Hospodin to mluví k nám a řka: »Venite ad me omnes, qui laboratis et honerati estis, et ego reficiam vos«, »Poďte ke mně všichni, jenž pracujete a robotujete, a jáť vás obživím« věčnú večeří sebú v nebeském králevství. Jehožto králevstvie rač nám dopomáhati Otec i Syn i s. (!) etc. 105 110 115 125 104 1. Jan 2, 16 — 107 Luk. 14, 21— 110 Marek 16, 15 — 112 Luk. 14, 21 — 115 Gregorius Magnus l. c. homilia XXXVI. 6 (ML 76 c. 1269); cituje i Catena p. 228 — 117 Augustin (?) — Luk. 6, 24 — 119 Luk. 6, 20; Mat. 5, 3 — 122 Luk. 14, 22 — 126 Mat. 11, 28 — Ve srovnání s lat, textem je tu závěr značně zkrácen — 73
Strana 74
DOMINICA III.) 5 10 15 20 25 Erant appropinquantes ad Ihesum publicani et peccatores. (Luce XII.) Dietky milé! V siž neděli slyšeli ste, kterak náš milý Spasitel 102b1 hrozně mluvi! na ty, ješto nechtěli k jeho večeři přijíti, ješto nám připravil svú svatú smrtí. V dnešniem pak čtení čte se o jeho milosrdenství, kterak mi- losrdně přijímá hřiešné ku poslúchaní svého slova, k spolu mluvení, (k) kva- šenie, aby s nimi obecenstvie měl, zova je k sobě, že ješče chce je k sobě při- jieti, ač chtie se k němu navrátiti neb obrátiti, aby hřiešní nezúfali. Neb vše- liký hřiešný poslúchá Boha, když jeho kázanie přijímá; s ním mluví, když se jemu modlí; s ním kvasí, když o něm myslí. Jako se čte v knihách Regum XXIIII°.: »Confugierunt (!) ad eum omnes, qui erant in angustia constituti et oppressi saerre alieno«, »Utekli se k němu všichni, kteří biechu v smutku«. Takéž se mají utéci hřiešní k Hospodinu, jakož se počíná čtenie takto: »Erant appropinquantes ad Ihesum publicani et peccatores, ut audirent illum«, »Přiblížili se k Ježíšovi zjevní hřieš níci, aby poslúchali jeho«. Hřieš- níci, ješto hřešie kterýmž kolvěk hřešením, mohú býti nazváni zjevní hřieš- níci; ti 102b2] se přibližujé k Ježíšovi pro jeho svaté činy, pro jeho divy, že veliké divy činieše. Svatým Jeronymem(!) vypravuje, že blesk a krása jeho tváři a božstvie, ješto v jeho tváři tajně se stkvěla, ta jest mohla při- trhnúti hřiešníky k svému zraku; jako akštajn moc má tu, že přitrhne k sobě železo nebo kterúž kolvěk věc, mnohem viece Pán všeho stvořenie móž při- trhnúti k sobě, kohož ráčí. Protož hřiešníci přibližujte se k Bohu srdcem, tělem, milostí, prosiece a žádajíce hřiechóv odpuščenie, a Kristus jim svú milost dávaje(!). Jako svatý Jakub die: »Appropinquate Deo, et appropin- quabit vobis et audietis verbum eius«, »Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám«. Protož reptáchu hřiešníci a licoměrníci řkúce: »quia hic peccatores re- cipit et manducat cum eis«, »že tento hřiešníky přijímá a jie s nimi«, jakžto zkazitel nebo přestupník zákona, ješto to zapoviedáše, jakžto píše se v knihách I (Dominica III.) je připsáno, nejspíše pozd. rukou, in marg. V textu je ponecháno pro nadpis jen prázdné místo — 2 Iniciálka není vkreslena, jen slabě vepsáno: « — 6 (k) v rkpise není — 12 aere] rkp.: ore (!) — 15 (š) ve slově »hřiešníci« je v rkpise vyn. — 2 Spr. Luk. 15, 1 — 11 Podle 1. Sam. (1. Král. ) 22, 2 — 14 Luk. 15, 1 — 18 Jeronym (?) — 24 Podle Jakuba 4, 8 — 26 Luk. 15, 2 — 74
DOMINICA III.) 5 10 15 20 25 Erant appropinquantes ad Ihesum publicani et peccatores. (Luce XII.) Dietky milé! V siž neděli slyšeli ste, kterak náš milý Spasitel 102b1 hrozně mluvi! na ty, ješto nechtěli k jeho večeři přijíti, ješto nám připravil svú svatú smrtí. V dnešniem pak čtení čte se o jeho milosrdenství, kterak mi- losrdně přijímá hřiešné ku poslúchaní svého slova, k spolu mluvení, (k) kva- šenie, aby s nimi obecenstvie měl, zova je k sobě, že ješče chce je k sobě při- jieti, ač chtie se k němu navrátiti neb obrátiti, aby hřiešní nezúfali. Neb vše- liký hřiešný poslúchá Boha, když jeho kázanie přijímá; s ním mluví, když se jemu modlí; s ním kvasí, když o něm myslí. Jako se čte v knihách Regum XXIIII°.: »Confugierunt (!) ad eum omnes, qui erant in angustia constituti et oppressi saerre alieno«, »Utekli se k němu všichni, kteří biechu v smutku«. Takéž se mají utéci hřiešní k Hospodinu, jakož se počíná čtenie takto: »Erant appropinquantes ad Ihesum publicani et peccatores, ut audirent illum«, »Přiblížili se k Ježíšovi zjevní hřieš níci, aby poslúchali jeho«. Hřieš- níci, ješto hřešie kterýmž kolvěk hřešením, mohú býti nazváni zjevní hřieš- níci; ti 102b2] se přibližujé k Ježíšovi pro jeho svaté činy, pro jeho divy, že veliké divy činieše. Svatým Jeronymem(!) vypravuje, že blesk a krása jeho tváři a božstvie, ješto v jeho tváři tajně se stkvěla, ta jest mohla při- trhnúti hřiešníky k svému zraku; jako akštajn moc má tu, že přitrhne k sobě železo nebo kterúž kolvěk věc, mnohem viece Pán všeho stvořenie móž při- trhnúti k sobě, kohož ráčí. Protož hřiešníci přibližujte se k Bohu srdcem, tělem, milostí, prosiece a žádajíce hřiechóv odpuščenie, a Kristus jim svú milost dávaje(!). Jako svatý Jakub die: »Appropinquate Deo, et appropin- quabit vobis et audietis verbum eius«, »Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám«. Protož reptáchu hřiešníci a licoměrníci řkúce: »quia hic peccatores re- cipit et manducat cum eis«, »že tento hřiešníky přijímá a jie s nimi«, jakžto zkazitel nebo přestupník zákona, ješto to zapoviedáše, jakžto píše se v knihách I (Dominica III.) je připsáno, nejspíše pozd. rukou, in marg. V textu je ponecháno pro nadpis jen prázdné místo — 2 Iniciálka není vkreslena, jen slabě vepsáno: « — 6 (k) v rkpise není — 12 aere] rkp.: ore (!) — 15 (š) ve slově »hřiešníci« je v rkpise vyn. — 2 Spr. Luk. 15, 1 — 11 Podle 1. Sam. (1. Král. ) 22, 2 — 14 Luk. 15, 1 — 18 Jeronym (?) — 24 Podle Jakuba 4, 8 — 26 Luk. 15, 2 — 74
Strana 75
DOMINICA III. POST TRINITATEM Deutronomi: »Non inibis fedus cum his nec facies cum his convivia«, »Ne- vchoď s nimi v slib a nečiň [103a] s nimi sobě kvasóv«. Znamenajtež, ač náš 30 milý Spasitel tělestně s hřiešnými přebýváše, však duchovně k sobě je navra- cováše. O přielišná dobrota našeho Spasitele, že, jsa Král nebeský, chtěl býti přietel hřiešných, a chléb andělský chtěl býti v kvasu neduostojných! Protož chce Syn boží ukázati, že nezhrdá hřiešným a že jej sobě velmi váží, že jeho nechce zatratiti, i pokládá jedno podobenstvie k tomu podobné ařka: »Quis ex vobis homo...«, »Který člověk z vás měl by sto ovec, a z těch ovec jednu by ztratil, nechaje všech těchto devatdesáti a devieti, šel hledaje téj zahynuléj, a tak by dlúho hledal, doněvadž by jie nenalezl?«. To jest ten člověk, Christus, ješto přišel na tento svět hledati ovce — totíž zatraceného člověka —, nechav devieti kóróv andělských, i přišel sem svým narozením a umučením, aby hřiešnú ovci a bludnú nalezl a navrátil k nebeskému krá- lovství. Jakožto svědčí Ezechiel a řka: »Ego visitabo oves meas, sicut pastor visitat 103a2] gregem suum« (»Já navščievím ovce své, jako pastucha navšče- vuje stádo své«). Tomu navščievení diví se David a řka: »Quid est homo, quod memor es eius?« (»Co jest člověk, že na ň pomníš?«). Nebť on velikú péči má o nás, ale tak, ač chcemy dobři býti a ne bludni. Jakož svatý Petr praví: »Erratis (!) sicut oves errantes, et conversi estis nunc ad Christum et ad pastorem animarum vestrarum«, »Blúdíte (!) jako bludné ovce, ale obrátili ste se po svém pastuše, po Kristu, ješto jest stráž vašich duší«. Tehdy jest nalezl tu bludnú ovci, když jest svú svatú krev prolil; a když 50 ji nalezl, tehda ji vložil na ramena — totíž na svatý kříž, jímžto jest naše všecky hřiechy sňal, když nás k nebeskému království navrátil. »Et hoc fecit gaudens«, »A to učinil radostně«. Neb se radoval Syn boží z přemoženie pyšného nepřietele, z vykúpenie lidského pokolenie, andělského navščievenie a z naplněnie Otce svého přikázanie. A když nalezl ovci, tehda »veniens domum convocat amicos et vicinos suos«, »Přišed domóv, svolal přátely a súsedy své, i řekl k nim: Radujte se se mnú, neb sem 103b1 nalezl ovci« i přišel sem domóv v královstvo nebeské. Na své vstúpenie přišel do svého města Jeruzalema, o němžto David die: »Letatus sum in his, que dicta sunt mihi«, »Radoval sem se tiem, co mi po- vědieno o tom domu«. Tu jest byla veliká radost v nebesiech, že Syn boží, svítěziv a nalez ovci svú, vrátil se v svój přiebytek, v své královstvie. Ra- doval se s svými přátely — anděly —, jenž sú jeho přátelé, činiec jeho vóli a vědúc jeho tajemstvie, sjednávajíce svú vóli k jeho, vidúce jeho svat ú tvář, jsúce jeho súsedé při svatém jeho božství, nemohúce se nasytiti jeho svatého obličeje. Ty jest svolal a s nimi se radoval, nazývaje je svými přátely; jakož svědčí svatý Jan a řka: »Vos autem dixi amicos meos, quia omnia, quecumque audivi a Patre meo, nota feci vobis«, »Vy sem nazval svými přátely, neb, 35 40 45 55 60 65 29 Podle 5. M. 7, 2 n. — 36 Luk. 15, 4 — Ezech. 34, 11 n. — 42 44 Ž. 8, 5 — 47 Podle I. Petr 2, 25 — 52 Luk. 15, 5 — 56 Luk. 15, 6 — 60 Podle Ž. 119, 162 — 67 Jan 15, 15 — 75
DOMINICA III. POST TRINITATEM Deutronomi: »Non inibis fedus cum his nec facies cum his convivia«, »Ne- vchoď s nimi v slib a nečiň [103a] s nimi sobě kvasóv«. Znamenajtež, ač náš 30 milý Spasitel tělestně s hřiešnými přebýváše, však duchovně k sobě je navra- cováše. O přielišná dobrota našeho Spasitele, že, jsa Král nebeský, chtěl býti přietel hřiešných, a chléb andělský chtěl býti v kvasu neduostojných! Protož chce Syn boží ukázati, že nezhrdá hřiešným a že jej sobě velmi váží, že jeho nechce zatratiti, i pokládá jedno podobenstvie k tomu podobné ařka: »Quis ex vobis homo...«, »Který člověk z vás měl by sto ovec, a z těch ovec jednu by ztratil, nechaje všech těchto devatdesáti a devieti, šel hledaje téj zahynuléj, a tak by dlúho hledal, doněvadž by jie nenalezl?«. To jest ten člověk, Christus, ješto přišel na tento svět hledati ovce — totíž zatraceného člověka —, nechav devieti kóróv andělských, i přišel sem svým narozením a umučením, aby hřiešnú ovci a bludnú nalezl a navrátil k nebeskému krá- lovství. Jakožto svědčí Ezechiel a řka: »Ego visitabo oves meas, sicut pastor visitat 103a2] gregem suum« (»Já navščievím ovce své, jako pastucha navšče- vuje stádo své«). Tomu navščievení diví se David a řka: »Quid est homo, quod memor es eius?« (»Co jest člověk, že na ň pomníš?«). Nebť on velikú péči má o nás, ale tak, ač chcemy dobři býti a ne bludni. Jakož svatý Petr praví: »Erratis (!) sicut oves errantes, et conversi estis nunc ad Christum et ad pastorem animarum vestrarum«, »Blúdíte (!) jako bludné ovce, ale obrátili ste se po svém pastuše, po Kristu, ješto jest stráž vašich duší«. Tehdy jest nalezl tu bludnú ovci, když jest svú svatú krev prolil; a když 50 ji nalezl, tehda ji vložil na ramena — totíž na svatý kříž, jímžto jest naše všecky hřiechy sňal, když nás k nebeskému království navrátil. »Et hoc fecit gaudens«, »A to učinil radostně«. Neb se radoval Syn boží z přemoženie pyšného nepřietele, z vykúpenie lidského pokolenie, andělského navščievenie a z naplněnie Otce svého přikázanie. A když nalezl ovci, tehda »veniens domum convocat amicos et vicinos suos«, »Přišed domóv, svolal přátely a súsedy své, i řekl k nim: Radujte se se mnú, neb sem 103b1 nalezl ovci« i přišel sem domóv v královstvo nebeské. Na své vstúpenie přišel do svého města Jeruzalema, o němžto David die: »Letatus sum in his, que dicta sunt mihi«, »Radoval sem se tiem, co mi po- vědieno o tom domu«. Tu jest byla veliká radost v nebesiech, že Syn boží, svítěziv a nalez ovci svú, vrátil se v svój přiebytek, v své královstvie. Ra- doval se s svými přátely — anděly —, jenž sú jeho přátelé, činiec jeho vóli a vědúc jeho tajemstvie, sjednávajíce svú vóli k jeho, vidúce jeho svat ú tvář, jsúce jeho súsedé při svatém jeho božství, nemohúce se nasytiti jeho svatého obličeje. Ty jest svolal a s nimi se radoval, nazývaje je svými přátely; jakož svědčí svatý Jan a řka: »Vos autem dixi amicos meos, quia omnia, quecumque audivi a Patre meo, nota feci vobis«, »Vy sem nazval svými přátely, neb, 35 40 45 55 60 65 29 Podle 5. M. 7, 2 n. — 36 Luk. 15, 4 — Ezech. 34, 11 n. — 42 44 Ž. 8, 5 — 47 Podle I. Petr 2, 25 — 52 Luk. 15, 5 — 56 Luk. 15, 6 — 60 Podle Ž. 119, 162 — 67 Jan 15, 15 — 75
Strana 76
DOMINICA III. POST TRINITATEM 75 80 90 100 cožkolvěk slyšal sem od svého Otce, vše sem vám zjevil«. »Protož radujte 70 se, neb sem nalezl ovci«, totíž všechno pokolenie hřiešné, jenž jest bylo bludné. To nalezenie jest jeho vykúpenie. Jakžto obyčej mají lidé řéci někomu, 103b2] kto dobrý trh učiní a kúpí dobře, totíž: »Nalezl«, ale ne: »Kúpil« takéž náš milý Spasitel, proliv svú svatú krev, tak jest sobe to lechce (!) vážil pro velikú milost, ješto jest měl k nám, jako by nalezl naše vykúpenie; chtěl jest všichnu krev vytočiti, a moha jedinú krópí, ješto jest dražši nežli vešken svět, nás vykúpiti. Viztež, kterak ť jest tuto ovci miloval! A s právem měl milovati; nebť jest ovce od svého přirozenie zvěřátko velmi úžitečné a tiché — ne jako jiná zvieřata, ješto kúsají zuby (jako psi nebo vlci) neb rohy trkají (jako beran) neb nohama tepú (jako kuoň) nebo nehty derú (jako lev neb medvěd); ale ovce ničs toho nečiní. Každý věz, žeť jest ovce Kristova, ktož nekúsá zuby — utrhaje svému bli«ž niemu —, netepa nohú — uražuje jeho —, ani nehty dera — cizie zbožie a statek jiných chvátaje: tenť jest každý ovce božie, ktož toho nečinie. A jakožto se raduje pastucha z nalezenie ovce, takéž se radují andělé 85 v nebesiech z obrácenie hřiešného člověka, když se k Hospodinu obrátí. Tuto jest dvój rozum [104a1 o obrácení hřiešného člověka, jakožto svatého Pavla a svaté Mařie Magdaleny neb o všem vykúpení a obrácení v jeho pokolení hřiešného obecného. Nebo do božieho umučenie, doněvadž všechny věrné duše vstupovaly v múky, dotud sú andělé neměli tak veliké radosti — viděli mnoho duší, any jdú do temnice. Ale kdyžto náš milý Spasitel svítězil nad tiem pyšným kniežetem, diáblem, pojem ty svaté duše s sebú, i vstúpil v svój dóm k svým přátelóm — andělóm v nebeském královstvie — tuť sú měli větší radost nežli kdy před tím. Ješče náš milý Spasitel chce ukázati, že jest radost andělóm z nalezenie 95 ovce bludnéj učinil, druhým podobenstvím pokládaje, kdyby která žena měla deset peněz králového rázu a ztratila jeden peniez, zažhla by lucernu a hledala by do vývrata domu, že by dóm vyvrátila. Skrze tuto ženu znamenajte a roz- umějte múdrost Syna božieho: Prvé pro výtečnost a rozkoš a utěšenie; jakož píše Salomon a řka: »Gracia mulieris sedule delectabit virum suum«, »Milost ustavičné ženy utěšu 104a2 je muže svého«. Druhé pro plozenie duchovnie; jakožto žena porozuje tělestně, takéž múdrost Syna božieho zplodí svú múd- rostí k nebeskému království. Jakož píše svatý Jan a řka: »Mulier, cum parit, tristiciam habet, quia venit hora eius«, »Žena, kdyžto porozuje, smutek má, neb jejie hodina přišla, ale když porodí, radost má toho plodu«. Tomuto peniezi desátému, ješto tato žena ztratila, přijednává se člověk. Nebo jako peniez králóv má býti znamenán královým obrazem, též ť jest člověk byl v prvém stvoření stvořen k stavu nevinnosti a čistoty, bez falše duostojného stvořenie; byl okrúhlý — že byl stvořen nesmrtedlný; byl zna- 105 81 Rkp.: blynyemu (!) — 90 (jdú); tak navrhuji čísti za rukopisné: ongy — 69 Luk. 15, 6 — 84 n. Sr. Luk. 15, 7 — 95 n. Luk. 15, 8 n. — 99 Eccli 26, 16 — 102 Jan 16, 21 — 106 n. Cf. Gregorium Magnum l. c. homil. XXXIV. 6 (MI 76 c. 1249) — 76
DOMINICA III. POST TRINITATEM 75 80 90 100 cožkolvěk slyšal sem od svého Otce, vše sem vám zjevil«. »Protož radujte 70 se, neb sem nalezl ovci«, totíž všechno pokolenie hřiešné, jenž jest bylo bludné. To nalezenie jest jeho vykúpenie. Jakžto obyčej mají lidé řéci někomu, 103b2] kto dobrý trh učiní a kúpí dobře, totíž: »Nalezl«, ale ne: »Kúpil« takéž náš milý Spasitel, proliv svú svatú krev, tak jest sobe to lechce (!) vážil pro velikú milost, ješto jest měl k nám, jako by nalezl naše vykúpenie; chtěl jest všichnu krev vytočiti, a moha jedinú krópí, ješto jest dražši nežli vešken svět, nás vykúpiti. Viztež, kterak ť jest tuto ovci miloval! A s právem měl milovati; nebť jest ovce od svého přirozenie zvěřátko velmi úžitečné a tiché — ne jako jiná zvieřata, ješto kúsají zuby (jako psi nebo vlci) neb rohy trkají (jako beran) neb nohama tepú (jako kuoň) nebo nehty derú (jako lev neb medvěd); ale ovce ničs toho nečiní. Každý věz, žeť jest ovce Kristova, ktož nekúsá zuby — utrhaje svému bli«ž niemu —, netepa nohú — uražuje jeho —, ani nehty dera — cizie zbožie a statek jiných chvátaje: tenť jest každý ovce božie, ktož toho nečinie. A jakožto se raduje pastucha z nalezenie ovce, takéž se radují andělé 85 v nebesiech z obrácenie hřiešného člověka, když se k Hospodinu obrátí. Tuto jest dvój rozum [104a1 o obrácení hřiešného člověka, jakožto svatého Pavla a svaté Mařie Magdaleny neb o všem vykúpení a obrácení v jeho pokolení hřiešného obecného. Nebo do božieho umučenie, doněvadž všechny věrné duše vstupovaly v múky, dotud sú andělé neměli tak veliké radosti — viděli mnoho duší, any jdú do temnice. Ale kdyžto náš milý Spasitel svítězil nad tiem pyšným kniežetem, diáblem, pojem ty svaté duše s sebú, i vstúpil v svój dóm k svým přátelóm — andělóm v nebeském královstvie — tuť sú měli větší radost nežli kdy před tím. Ješče náš milý Spasitel chce ukázati, že jest radost andělóm z nalezenie 95 ovce bludnéj učinil, druhým podobenstvím pokládaje, kdyby která žena měla deset peněz králového rázu a ztratila jeden peniez, zažhla by lucernu a hledala by do vývrata domu, že by dóm vyvrátila. Skrze tuto ženu znamenajte a roz- umějte múdrost Syna božieho: Prvé pro výtečnost a rozkoš a utěšenie; jakož píše Salomon a řka: »Gracia mulieris sedule delectabit virum suum«, »Milost ustavičné ženy utěšu 104a2 je muže svého«. Druhé pro plozenie duchovnie; jakožto žena porozuje tělestně, takéž múdrost Syna božieho zplodí svú múd- rostí k nebeskému království. Jakož píše svatý Jan a řka: »Mulier, cum parit, tristiciam habet, quia venit hora eius«, »Žena, kdyžto porozuje, smutek má, neb jejie hodina přišla, ale když porodí, radost má toho plodu«. Tomuto peniezi desátému, ješto tato žena ztratila, přijednává se člověk. Nebo jako peniez králóv má býti znamenán královým obrazem, též ť jest člověk byl v prvém stvoření stvořen k stavu nevinnosti a čistoty, bez falše duostojného stvořenie; byl okrúhlý — že byl stvořen nesmrtedlný; byl zna- 105 81 Rkp.: blynyemu (!) — 90 (jdú); tak navrhuji čísti za rukopisné: ongy — 69 Luk. 15, 6 — 84 n. Sr. Luk. 15, 7 — 95 n. Luk. 15, 8 n. — 99 Eccli 26, 16 — 102 Jan 16, 21 — 106 n. Cf. Gregorium Magnum l. c. homil. XXXIV. 6 (MI 76 c. 1249) — 76
Strana 77
DOMINICA III. POST TRINITATEM menán královým obrazem — podobenstvím Syna božieho. Lucerna tato jest Syn boží v člověčenství, jenž na tento svět přišed osvietil vešken svět svým 110 svatým kázaním, svědomie všech hřiešných od hriechu učiščuje. O niežto lu- cerně David praví: »Lucerna pedibus meis verbum tuum«. Každému slepému a hřiešnému božie slovo kázanie jest lucerna — ta ť móž osvietiti duši k věč- nému 104b1/ spasení. Vyvrácenie domu jest zamúcenie Židóv. Jakož svatý Lukáš die: »Commovit populum, docens per universam Iudeam«, »Zamútil a převrátil lid, uče po všem Židovstvu«. Neb převrátil dóm, totíž vešken svět, podlé podobenstvie svatého Davida, ješto die: »Illuxerunt choruscaciones tue orbi terre: vidit et comota est terra«, »Tvé divy nebo učenie osvietilo svět, potřiesla a hnuta jest země«, totíž tvým kázaním; ktož je chtěli přijieti, osvieceni sú a spaseni, ale zlí a zúfalí jsú zamúceni. Jakož i dnes ti všechni, ješto jeho slova rádi poslúchají, ti sú duchovně osvieceni, že jeho přikázanie plnie posty, almužnami, dobrými skutky. Ti se znamenávají skrze ten desátý peniez nalezený. Nebo jakožto byla by radost některému králi, ješto syna má, by jeho syn byl povýšen na ciesař- stvie, nebo jako se radují lúpežníci nebo zběhové, když jim se nahodí drahá kořist, nebo jakož jest radost otci a mateři z narozenie syna krásného, takéž se andělé radují z obrácenie hřiešného, když se k Bohu obrátí a pokánie přijme. Toho dosvědčuje svatý Lukáš: »Gaudium 1104b2] est angelis Dei super uno peccatore penitenciam agente«, »Radost jest andělóm božím nad jedním hřiešným člověkem, jenž se jest k Bohu obrátil a pokánie přijal«. Protož, chcemy-li jim radosti přičiniti a přimnožiti, ano tuto, ač bóhdá mezi námi má každý anděla svého dobrého, na svatém křstu daného, tehda, nechajíc hřiechóv a marností tohoto světa, obraťmy se k Hospodinu, nebť jest veliký čas; jakož svatý Jan die: »Filioli mei, novissima hora est, rever- tamur ad Deum, quoniam misericors est«, »Moji milí synové, obraťmy se k Hospodinu, nebť poslednie hodina jest již, neb jest nám velmi milostivý«. A když to učinímy, tehda bude jim radost v nebeském království a my, do- stanúc se k nim, budem se s nimi radovati na věky. 115 120 125 130 135. 112 ž. 119, 105 — 115 Luk. 23, 5 — 117 Podle Ž. 77, 19 — 128 Luk. 15, 7 — 134 Podle 1. Jan 2, 18 aJoel 2, 13 — 77
DOMINICA III. POST TRINITATEM menán královým obrazem — podobenstvím Syna božieho. Lucerna tato jest Syn boží v člověčenství, jenž na tento svět přišed osvietil vešken svět svým 110 svatým kázaním, svědomie všech hřiešných od hriechu učiščuje. O niežto lu- cerně David praví: »Lucerna pedibus meis verbum tuum«. Každému slepému a hřiešnému božie slovo kázanie jest lucerna — ta ť móž osvietiti duši k věč- nému 104b1/ spasení. Vyvrácenie domu jest zamúcenie Židóv. Jakož svatý Lukáš die: »Commovit populum, docens per universam Iudeam«, »Zamútil a převrátil lid, uče po všem Židovstvu«. Neb převrátil dóm, totíž vešken svět, podlé podobenstvie svatého Davida, ješto die: »Illuxerunt choruscaciones tue orbi terre: vidit et comota est terra«, »Tvé divy nebo učenie osvietilo svět, potřiesla a hnuta jest země«, totíž tvým kázaním; ktož je chtěli přijieti, osvieceni sú a spaseni, ale zlí a zúfalí jsú zamúceni. Jakož i dnes ti všechni, ješto jeho slova rádi poslúchají, ti sú duchovně osvieceni, že jeho přikázanie plnie posty, almužnami, dobrými skutky. Ti se znamenávají skrze ten desátý peniez nalezený. Nebo jakožto byla by radost některému králi, ješto syna má, by jeho syn byl povýšen na ciesař- stvie, nebo jako se radují lúpežníci nebo zběhové, když jim se nahodí drahá kořist, nebo jakož jest radost otci a mateři z narozenie syna krásného, takéž se andělé radují z obrácenie hřiešného, když se k Bohu obrátí a pokánie přijme. Toho dosvědčuje svatý Lukáš: »Gaudium 1104b2] est angelis Dei super uno peccatore penitenciam agente«, »Radost jest andělóm božím nad jedním hřiešným člověkem, jenž se jest k Bohu obrátil a pokánie přijal«. Protož, chcemy-li jim radosti přičiniti a přimnožiti, ano tuto, ač bóhdá mezi námi má každý anděla svého dobrého, na svatém křstu daného, tehda, nechajíc hřiechóv a marností tohoto světa, obraťmy se k Hospodinu, nebť jest veliký čas; jakož svatý Jan die: »Filioli mei, novissima hora est, rever- tamur ad Deum, quoniam misericors est«, »Moji milí synové, obraťmy se k Hospodinu, nebť poslednie hodina jest již, neb jest nám velmi milostivý«. A když to učinímy, tehda bude jim radost v nebeském království a my, do- stanúc se k nim, budem se s nimi radovati na věky. 115 120 125 130 135. 112 ž. 119, 105 — 115 Luk. 23, 5 — 117 Podle Ž. 77, 19 — 128 Luk. 15, 7 — 134 Podle 1. Jan 2, 18 aJoel 2, 13 — 77
Strana 78
DOMINICAY IIII. Exstote misericordes, sicut et Pater vester misericors est. Luce VI°. 5 10 15 20 25 Dietky milé! V siež neděli slyšali sme, kterak náš milý Spasitel byl mi- lostivý k hřiešníkóm, k sobě je milostivě přijímaje, s nimi mluvě a kvase. Dnešnie pak neděle svaté čtenie učí nás témuž milosrdenstvie, aby 105a ] chom měli milosrdenství, neb jest naše navrácenie k nebeskému králevství. A pokládá se milý Syn boží v příklad a řka: »Estote misericordes«, »Buďte milostivi«. A nedie: »Buďte mocni jako Otec nebeský«, nedie: »Buďte múdři jakožto Syn boží«, neb k moci jsmy velmi bláznoví, ale k milosrdenství sme velmi a dobře došlí. Protož nenutí nás k moci ani k múdrosti. Neb, chce (!) tu moc a tak mocen býti onen prvý anděl, ztratil ji, kdyžto s nebe strčen; neb byl řekl: »Posazi svú stolici tak vysoko a budu roven Najvyššiemu«. Protož nenutí nás k múdrosti, neb pro tu první člověk vystrčen a vyhnán z ráje, když jemu řečeno: »Okus tohoto ovoce, budeš múdr, že budeš věděti dobré i zlé«. Ale velí ť nám milosrdenstvie, z něhožto pocházie mnohý úžitek; jakož svatý Matěj die: »Beati misericordes, quoniam ipsi misericordiam con- sequentur«, »Blahoslavení milosrdní, neb oni milosrdenstvie nalezují«. Znamenati mámy, že člověk má se smilovati najprvé nad sebú sám a nad svú duší, hledajíce (!) cesty, aby se najprvé nad sebú smiloval. Neb, by tak nebyl milostivý Hospodin, netáhl by člověk s/105 a hřešiti anebo v hřiech upásti, až inhed měl člověk býti zatracen. Jakžto svatý Augustin o jeho milo- srdenství takto praví: »Si Deus misericors non esset, diu humani generis origo defuisset nec de peccatoribus iustos haberemus«, »By tak nebyl mi- lostivý Hospodin, dávno by počátek pokolenie lidského zahynul a neměli by- chom z hřiešných spravedlivých«, aby nám na příklad byli. Protož smilovati se má každý [má] sám nad sebú a nad svú duší, aby jie nedal do zatracenie. Neb neposlúchajší) Šalomúna ani chtie poslúchati, an dobrú radu dává a řka: »Memor esto anime tue, placens Deo, et contine cor tuum in sanctitate«, »Najprvé pomni na svú duši, potom aby Bohu slúžil, a vždy srdce své v sva- 30 tosti (totížto v dobrých činech) chovaj«. 1 Nadpis v rkpise není; (Dominica) doplňuje vydavatel, IIII. je slabě, ale snad pův. rukou napsáno mezi sloupci — Iniciálka není vyplněna — 2 27 Psáno: nepoſluchay — 2 Luk. 6, 36 — 12 Podle Iz. 14, 13 n. — 14 Podle 1. M. 3, 5 — 16 Mat. 5, 7 — 21 Augustin (?) — 28 Podle Eccli 30, 24 — 78
DOMINICAY IIII. Exstote misericordes, sicut et Pater vester misericors est. Luce VI°. 5 10 15 20 25 Dietky milé! V siež neděli slyšali sme, kterak náš milý Spasitel byl mi- lostivý k hřiešníkóm, k sobě je milostivě přijímaje, s nimi mluvě a kvase. Dnešnie pak neděle svaté čtenie učí nás témuž milosrdenstvie, aby 105a ] chom měli milosrdenství, neb jest naše navrácenie k nebeskému králevství. A pokládá se milý Syn boží v příklad a řka: »Estote misericordes«, »Buďte milostivi«. A nedie: »Buďte mocni jako Otec nebeský«, nedie: »Buďte múdři jakožto Syn boží«, neb k moci jsmy velmi bláznoví, ale k milosrdenství sme velmi a dobře došlí. Protož nenutí nás k moci ani k múdrosti. Neb, chce (!) tu moc a tak mocen býti onen prvý anděl, ztratil ji, kdyžto s nebe strčen; neb byl řekl: »Posazi svú stolici tak vysoko a budu roven Najvyššiemu«. Protož nenutí nás k múdrosti, neb pro tu první člověk vystrčen a vyhnán z ráje, když jemu řečeno: »Okus tohoto ovoce, budeš múdr, že budeš věděti dobré i zlé«. Ale velí ť nám milosrdenstvie, z něhožto pocházie mnohý úžitek; jakož svatý Matěj die: »Beati misericordes, quoniam ipsi misericordiam con- sequentur«, »Blahoslavení milosrdní, neb oni milosrdenstvie nalezují«. Znamenati mámy, že člověk má se smilovati najprvé nad sebú sám a nad svú duší, hledajíce (!) cesty, aby se najprvé nad sebú smiloval. Neb, by tak nebyl milostivý Hospodin, netáhl by člověk s/105 a hřešiti anebo v hřiech upásti, až inhed měl člověk býti zatracen. Jakžto svatý Augustin o jeho milo- srdenství takto praví: »Si Deus misericors non esset, diu humani generis origo defuisset nec de peccatoribus iustos haberemus«, »By tak nebyl mi- lostivý Hospodin, dávno by počátek pokolenie lidského zahynul a neměli by- chom z hřiešných spravedlivých«, aby nám na příklad byli. Protož smilovati se má každý [má] sám nad sebú a nad svú duší, aby jie nedal do zatracenie. Neb neposlúchajší) Šalomúna ani chtie poslúchati, an dobrú radu dává a řka: »Memor esto anime tue, placens Deo, et contine cor tuum in sanctitate«, »Najprvé pomni na svú duši, potom aby Bohu slúžil, a vždy srdce své v sva- 30 tosti (totížto v dobrých činech) chovaj«. 1 Nadpis v rkpise není; (Dominica) doplňuje vydavatel, IIII. je slabě, ale snad pův. rukou napsáno mezi sloupci — Iniciálka není vyplněna — 2 27 Psáno: nepoſluchay — 2 Luk. 6, 36 — 12 Podle Iz. 14, 13 n. — 14 Podle 1. M. 3, 5 — 16 Mat. 5, 7 — 21 Augustin (?) — 28 Podle Eccli 30, 24 — 78
Strana 79
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM Ale mnozí pohřiechu netbají na svú duši; mnohem viece tbají a snažni sú svého těla, aby je v rozkoši měli: jest-li nemocno kterým neduhem, inhed lékařstvie hledají; jest-li lačno, inhed hledají je nakrmiti; jest-li žieznivo, inhed hledají je napojiti. Ale na duši netbají, jest-li neduživa velikými hřiechy, aby ji uléčili svatú zpovědí a svatým pokáním. 105b1/ Toť jest prvé milosrdenstvie. Druhé milosrdenstvie jest, aby měl k svému bližniemu, ač ť jest co proti tobě učinil, aby jemu milostivě odpustil. A netoliko velí svého bližnieho milovati, ale i nepřietele; jako praví svatý Matěj: »Diligite inimicos vestros et bene facite his, qui vos oderunt«, »Mi- lujte své nepřátely a čiňte dobře těm, ktož vás nenávidie«. A toť jest veliké 40 milosrdenstvie. Třetie milosrdenstvie jest každému hřiešnému, aby želel s ním, že ť jest rozhněval svého Spasitele. Jakož velí sám Spasitel a řka: »Estote amatores fraternitatis«, »Buďte milovníci svých bratřie«, aby jeden druhého miloval a tresktal, dávaje dobrú radu k dobrému. Jakož svatý Pavel radí a řka: »Alter alterius honera portate, et sic adimplebitis legem Christi«, »Jeden druhým se staraj a péči nes, a tak naplníte zákon boží«. Čtvrté milosrdenstvie jest, aby měl milosrdenstvie k chudému, jemu svú almužnu dávaje; jakožto Tobiáš praví a řka: »Ex substancia tua fac eleemo- synam«, »Ze všeho statku, což jmáš, čiň almužnu«. »Si multum tibi fuerit, tribue habundanter«, »Čím viece máš, 105b2 tím viece pro Buoh dávaj chu- dému«. Neboť jest to zlořečená ovce (totíž křesťan), ješto vlny nechce dáti pro Buoh, totíž maléj věci, snad kusa chleba, ano on, totíž milý Spasitel, chtěl dáti tělo i duši pro chudého. Neb to jest dobrý sud a škříně dobrá, v kte- réjžto bývá schován tak drahý poklad, to jest duše chudého lačného; když ji nakrmíš a napojíš, učiníš sobě poklad věčný v nebesiech. Zdělujmy se s chu- dými, rádi jim svú almužnú pomáhajmy a svým oděvem příkladem svatého Martina, ješto udal svého plášče chudému; protož řekl Hospodin k andělóm: »Martinus adhuc cathecuminus hac me veste contexit«, »Svatý Martin ne- kr šrčenec tiemto mě rúchem oděl«. Neb praví svatý Augustin: »Iudicium fiet ei sine misericordia, qui non facit misericordiam«, »Stane se jemu súd bez milosti, ktož neučiní milosrdenstvie chudému«. Nuže, učil nás milosrdný Spasitel svým příkladem, abychom byli milosrdni. Dále v dnešniem čtení učí nás, abychom nesúdili svého bližnieho. I die takto: »Nolite iudicare, et non iudicemini (!)« 106a1 »Neroďte súditi, abyšte 65 nebyli súzeni«. Otázal by někto a řka: »Tehda nemá nižádného súd býti na světě?« Protiv tomu die a vykládá (!) a řka, že jsú mnozí súdové na světě: Prvý súd jest rozeznánie každého zvlášče, aby každý své svědomie ohlédal 35 45 50 55 60 59/60 Rkp.: nekrezenecz (!) — 39 Podle Mal. 5, 44 — 43 Spr. 1. Petr 3, 8 — 46 Gal. 6, 2 — 49 Tobiáš 4, 7 — 50 Tobiáš 4. 9 — 59 Sr. stč. Passionál (1495) M 4 fo sv. Martinovi): Aj. tof Martin, ješte nekřtěn jsa, však mě v toto rácho oděl — 60 Cf. Augustini Enarratio in psalmum CXI. 4 (ML 37 c. 1469]: Ita enim tustus est Dominus Deus, ut iudicium illi sine misericordia factat, qui non fecit misericordiam (je to vlastně Jakub 2, 13; u Augustina často citováno] — 65 Luk. 6, 37 — 67 V lat.: Dicendum, quod multiplex est iudicium — 7 — Postilla studentská. 79
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM Ale mnozí pohřiechu netbají na svú duši; mnohem viece tbají a snažni sú svého těla, aby je v rozkoši měli: jest-li nemocno kterým neduhem, inhed lékařstvie hledají; jest-li lačno, inhed hledají je nakrmiti; jest-li žieznivo, inhed hledají je napojiti. Ale na duši netbají, jest-li neduživa velikými hřiechy, aby ji uléčili svatú zpovědí a svatým pokáním. 105b1/ Toť jest prvé milosrdenstvie. Druhé milosrdenstvie jest, aby měl k svému bližniemu, ač ť jest co proti tobě učinil, aby jemu milostivě odpustil. A netoliko velí svého bližnieho milovati, ale i nepřietele; jako praví svatý Matěj: »Diligite inimicos vestros et bene facite his, qui vos oderunt«, »Mi- lujte své nepřátely a čiňte dobře těm, ktož vás nenávidie«. A toť jest veliké 40 milosrdenstvie. Třetie milosrdenstvie jest každému hřiešnému, aby želel s ním, že ť jest rozhněval svého Spasitele. Jakož velí sám Spasitel a řka: »Estote amatores fraternitatis«, »Buďte milovníci svých bratřie«, aby jeden druhého miloval a tresktal, dávaje dobrú radu k dobrému. Jakož svatý Pavel radí a řka: »Alter alterius honera portate, et sic adimplebitis legem Christi«, »Jeden druhým se staraj a péči nes, a tak naplníte zákon boží«. Čtvrté milosrdenstvie jest, aby měl milosrdenstvie k chudému, jemu svú almužnu dávaje; jakožto Tobiáš praví a řka: »Ex substancia tua fac eleemo- synam«, »Ze všeho statku, což jmáš, čiň almužnu«. »Si multum tibi fuerit, tribue habundanter«, »Čím viece máš, 105b2 tím viece pro Buoh dávaj chu- dému«. Neboť jest to zlořečená ovce (totíž křesťan), ješto vlny nechce dáti pro Buoh, totíž maléj věci, snad kusa chleba, ano on, totíž milý Spasitel, chtěl dáti tělo i duši pro chudého. Neb to jest dobrý sud a škříně dobrá, v kte- réjžto bývá schován tak drahý poklad, to jest duše chudého lačného; když ji nakrmíš a napojíš, učiníš sobě poklad věčný v nebesiech. Zdělujmy se s chu- dými, rádi jim svú almužnú pomáhajmy a svým oděvem příkladem svatého Martina, ješto udal svého plášče chudému; protož řekl Hospodin k andělóm: »Martinus adhuc cathecuminus hac me veste contexit«, »Svatý Martin ne- kr šrčenec tiemto mě rúchem oděl«. Neb praví svatý Augustin: »Iudicium fiet ei sine misericordia, qui non facit misericordiam«, »Stane se jemu súd bez milosti, ktož neučiní milosrdenstvie chudému«. Nuže, učil nás milosrdný Spasitel svým příkladem, abychom byli milosrdni. Dále v dnešniem čtení učí nás, abychom nesúdili svého bližnieho. I die takto: »Nolite iudicare, et non iudicemini (!)« 106a1 »Neroďte súditi, abyšte 65 nebyli súzeni«. Otázal by někto a řka: »Tehda nemá nižádného súd býti na světě?« Protiv tomu die a vykládá (!) a řka, že jsú mnozí súdové na světě: Prvý súd jest rozeznánie každého zvlášče, aby každý své svědomie ohlédal 35 45 50 55 60 59/60 Rkp.: nekrezenecz (!) — 39 Podle Mal. 5, 44 — 43 Spr. 1. Petr 3, 8 — 46 Gal. 6, 2 — 49 Tobiáš 4, 7 — 50 Tobiáš 4. 9 — 59 Sr. stč. Passionál (1495) M 4 fo sv. Martinovi): Aj. tof Martin, ješte nekřtěn jsa, však mě v toto rácho oděl — 60 Cf. Augustini Enarratio in psalmum CXI. 4 (ML 37 c. 1469]: Ita enim tustus est Dominus Deus, ut iudicium illi sine misericordia factat, qui non fecit misericordiam (je to vlastně Jakub 2, 13; u Augustina často citováno] — 65 Luk. 6, 37 — 67 V lat.: Dicendum, quod multiplex est iudicium — 7 — Postilla studentská. 79
Strana 80
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM 75 80 90 100 a súdil. »Si nosmet ipsos iudicaremus, non utique iudicaremur«, »Bychom 70 my se sami súdili, nižádný by nás nesúdil«. Druhý súd jest rozeznání, ješto jest zjevný o zlých věcech, ješto nemóž býti úmyslem dobrým, kdyžto lidé dobře vědúc súdie, ačkolvěk neměli by súditi, však toho povolují (Výklad). Třetí súd jest úžitečný a spravedlivý, ješto jest poručen konšelóm a rychtá- řóm; o němžto David praví: »Iuste iudicate, filii hominum«, »Právě suďte, synové člověčí«. Čtvrtý súd jest neúžitečný, když kto koho súdí ve zlém domnění, naděje se horšieho do člověka, an tiem ničs nevinen. O němžto svatý Jakub praví: »Tu, qui iudicas alienum servum«, »Ty, ješto súdíš cutzrieho slúhu, varuj se, by sám nebyl súzen«. Protož svatý Rehoř die: »Nechvá 106 a2 l- tajte ukrutně súditi, abyšte téhož netrpěli«. »Nolite condempnare, ne condempnabimini«. »Nerodte potupovati, abyšte nebyli potupeni«. Jako by řekl: »Ačkolvěk již přihodí se vám súditi v domnění, domníce se zlosti na někoho, však proto neroďte (na zatracení potupiti; nebo někto móž býti velmi zlým dnes, a zajtra móž býti velmi dobrým«. Mámy příklad svatého Pavla, svatéj Mařie Magdaleny. Proto neroďte súditi 85 ani potupiti na zatracení. A zda mníš, když ty to súdíš, by sám nebyl od Boha súzen? Však všichni mušiemy súzeni býti, jakož svatý Pavel svědčí a řka: »Omnes nos manifestari oportet ante tribunal Christi«, »Všichni stanem a zjevímy se před sudím (!) božím«. Znamenajte, že někto móž súditi svého bližnieho mnohú věcí, ješto móž býti bez hřiechu: Prvé (z) zjevejného skutku; když by kto súdil vražedlníka, že jeho viděl, an to učinil, mohl by jeho súditi za vražedníka, a to móž bý- ti bez hřiechu. Druhé móž súditi (z) znamenie jistého a vědomého; když by viděl zřejmě koho nahého s nahú samého s samú, mohl by ho súditi [106b1 95 za cuzoložníka bez hřiechu. Již smy slyšeli o milosrdenství, abychom byli milosrdní; také sme slyšeli o súdu, abychom nesúdili žádného na zatracenie. Ješče nám radí svatý Lukáš, abychom protivenstvie odpúščeli svému bližniemu, takto řka: »Dimittite, et dimittetur vobis«, »Odpuste(!), a bude vám odpuščeno«. Odpuste (!) málo, a bude vám mnoho odpuščeno. To se na ty miení, ješto pro jediné slovo rok neb dvě létě (s) svým bližním nemluviti bude a Boha nepřijímati, a věda, že darmo prosí a řka: »Otče náš...«. Za odpuščenie prosí, a sám nechce odpustiti! 77 Psáno: czufíveho — 82 (na) rkp. vyn. — 88 Rkp.: judym; patrně omyl m. »súdemk nebo »súdným stolcem« — 91 (z) v rkpise není — 93 (z) není v rkpise napsáno — 101 (s) v rkpise není — 69 1. Kor. 11, 31 — 72 Výklad m Glossa; cf. Biblia sacra (1634) tomus V. c. 777: De apertis, quae bono animo fieri non possunt, per- mittiiur nohis indicare — 74 Podle Ž. 58. 2 — 77 Jakub; spr. Řim. 14, 4 — 78 Gregorius Nyssenus ſcituje ho Całena na Luk., p. 100j. Non igitur cum acrimonta praccipitetis in servos senten- tiam, ne similia patiamini — 80 Luk. 6, 37 — 87 2. Kor. 5, 10 — 90 nn. Podle Postilly Mikuláše Lyry (cf. Biblia sacra tomus V., Antverpiae 1634 p 143 s.) — 98 Luk. 6, 37 — 80
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM 75 80 90 100 a súdil. »Si nosmet ipsos iudicaremus, non utique iudicaremur«, »Bychom 70 my se sami súdili, nižádný by nás nesúdil«. Druhý súd jest rozeznání, ješto jest zjevný o zlých věcech, ješto nemóž býti úmyslem dobrým, kdyžto lidé dobře vědúc súdie, ačkolvěk neměli by súditi, však toho povolují (Výklad). Třetí súd jest úžitečný a spravedlivý, ješto jest poručen konšelóm a rychtá- řóm; o němžto David praví: »Iuste iudicate, filii hominum«, »Právě suďte, synové člověčí«. Čtvrtý súd jest neúžitečný, když kto koho súdí ve zlém domnění, naděje se horšieho do člověka, an tiem ničs nevinen. O němžto svatý Jakub praví: »Tu, qui iudicas alienum servum«, »Ty, ješto súdíš cutzrieho slúhu, varuj se, by sám nebyl súzen«. Protož svatý Rehoř die: »Nechvá 106 a2 l- tajte ukrutně súditi, abyšte téhož netrpěli«. »Nolite condempnare, ne condempnabimini«. »Nerodte potupovati, abyšte nebyli potupeni«. Jako by řekl: »Ačkolvěk již přihodí se vám súditi v domnění, domníce se zlosti na někoho, však proto neroďte (na zatracení potupiti; nebo někto móž býti velmi zlým dnes, a zajtra móž býti velmi dobrým«. Mámy příklad svatého Pavla, svatéj Mařie Magdaleny. Proto neroďte súditi 85 ani potupiti na zatracení. A zda mníš, když ty to súdíš, by sám nebyl od Boha súzen? Však všichni mušiemy súzeni býti, jakož svatý Pavel svědčí a řka: »Omnes nos manifestari oportet ante tribunal Christi«, »Všichni stanem a zjevímy se před sudím (!) božím«. Znamenajte, že někto móž súditi svého bližnieho mnohú věcí, ješto móž býti bez hřiechu: Prvé (z) zjevejného skutku; když by kto súdil vražedlníka, že jeho viděl, an to učinil, mohl by jeho súditi za vražedníka, a to móž bý- ti bez hřiechu. Druhé móž súditi (z) znamenie jistého a vědomého; když by viděl zřejmě koho nahého s nahú samého s samú, mohl by ho súditi [106b1 95 za cuzoložníka bez hřiechu. Již smy slyšeli o milosrdenství, abychom byli milosrdní; také sme slyšeli o súdu, abychom nesúdili žádného na zatracenie. Ješče nám radí svatý Lukáš, abychom protivenstvie odpúščeli svému bližniemu, takto řka: »Dimittite, et dimittetur vobis«, »Odpuste(!), a bude vám odpuščeno«. Odpuste (!) málo, a bude vám mnoho odpuščeno. To se na ty miení, ješto pro jediné slovo rok neb dvě létě (s) svým bližním nemluviti bude a Boha nepřijímati, a věda, že darmo prosí a řka: »Otče náš...«. Za odpuščenie prosí, a sám nechce odpustiti! 77 Psáno: czufíveho — 82 (na) rkp. vyn. — 88 Rkp.: judym; patrně omyl m. »súdemk nebo »súdným stolcem« — 91 (z) v rkpise není — 93 (z) není v rkpise napsáno — 101 (s) v rkpise není — 69 1. Kor. 11, 31 — 72 Výklad m Glossa; cf. Biblia sacra (1634) tomus V. c. 777: De apertis, quae bono animo fieri non possunt, per- mittiiur nohis indicare — 74 Podle Ž. 58. 2 — 77 Jakub; spr. Řim. 14, 4 — 78 Gregorius Nyssenus ſcituje ho Całena na Luk., p. 100j. Non igitur cum acrimonta praccipitetis in servos senten- tiam, ne similia patiamini — 80 Luk. 6, 37 — 87 2. Kor. 5, 10 — 90 nn. Podle Postilly Mikuláše Lyry (cf. Biblia sacra tomus V., Antverpiae 1634 p 143 s.) — 98 Luk. 6, 37 — 80
Strana 81
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM »Date et dabitur vobis«, »Dajte a bude vám dáno«, dobré, přirozené sčestie tohoto světa a v budúciej chvále odpočinutie podlé Šalomúnovy řeči, coť radí a řka: »De primiciis frugum tuarum da pauperibus, et implebuntur orrea tua«, »Daj (z) svého obilé almužnu chudým, a naplníť Hospodin sto- doly tvé«. A dávajž almužny dobrým chudým, ne zúfalým a falešným, jakožto lotróm a těm, ješto sobě mohú zaslúžiti. Jakožto týž praví: »Benefac iusto et ne decipieris (!) 1106b2] peccatorem«, »Učiň dobře spravedlivému a nebeř hřiešného«. Mohl by někto řéci: »Proč tuto praví Salomon: Nepřijímaj hřiešníka, ano Christus přijímal hřiešníky?« Pravím tobě ty hřiešníky, ješto sú zapekleni v svéj zlosti, nechtiece přijieti nižádného křesťana tresktánie ani rady dobré k spasení — těch neslušie přijieti ani s nimi obcovánie kterého mieti, neb jedna ovce neduživá často jiné zkažuje. Již Spasitel slibuje nám odplatu věčnú, budem-li to plniti, pod podoben- stvím miery dobré a řka: »Mensuram bonam«, »Mieru dobrú a velikú«. Toť jest protiv těm, ješto mají malú mieru a falešnú. »Et confertam«, totíž plnú, »coagitatam«, totíž hnutú, aby skrze hnutie viece v se vzala, »et superefflu- entem«, totíž neštrichovanú, aby všechny kraje přeběhla, »dabunt«, dadie chudí, »in sinum vestrum«, v vaše lóno. Jako by řekl, když by chtěl komu měrú kterú měřiti právě a bez skúposti, aby ji stlačil a přesul ščedře; takéž nám Hospodin odměří velikú a ščedrú měrú. Protož die: »Dabunt in sinum vestrum«, »Dadie v lóno vaše«, totíž zde [107a1 v dobréj náději [zde], čakaje budúcie odplaty. O niežto náději die svatý Job: »Reposita est hec spes mea in sinu meo«, »Položena a schována jest má náděje v mém lónu«, totíž v bez- pečenství. To ť jest bezpečno a tajno, co jest v lóně schováno, a to jest pravda, ač je tajně držíš; pakli je zjevně učiníš, tehdy nemóž býti tajno. Takéž jedno, abyšte svých skutkóv, co jich činíte, tajně ostřiehali, že ne pro chlúbu svět- skú činíte; darmo byšte nebeské odplaty čekali, strach, by vám nebylo ře- čeno, jako ono praví čtenie: »Amen, dico vobis, receperunt mercedem suam«, »Zajisté, pravím vám, vzaliť sú odplatu na zemi«. Protož, jako praví svatý Basilius, kterú měrú každý hřiešný bude měřiti, neb dobře čině (!) anebo zlú odplatu nebo múku vezme; jakož píše v knihách Múdrosti: »Per que quis peccat, per hec et torquetur«, »Kterým hřiechem kto hřeší, tiem múku trpěti bude«. Jako by řekl: »Kterým údem svého těla hřešíš, tiem budeš múku mieti: hlédáš-li svýma očima smilnýma, diábel na tě vzhlédne horšíma; položíš-li svoji ruce v lóno zléj ženy, diá 107 a2 bel položí tě v oheň horúcí; objímáš-li ženu svýma rukama, diábel tě ponese do pekla na nich«. Na ty túží svatý Job, takto řka: »Circa gyrum dencium eius formido«. Oscu- 140 110 115 120 125 130 135 105 107 (z) není v rkpise — 110 decipieris] m. spr.: receperis — 104 Luk. 6, 38 — 106 Přísl. 3, 9 n. — 109 Podle Eccli 12, 2 a 5— 117 Luk. 6, 38 — 123 1b. — 125 Job 19, 27 — 131 Mat. 6, 16 — 133 Cf. Basilii Magni (dub.) Homilia de poenitentia 2 ſMG 31c. 1479); cituje ho Catena p. 101: Qua enim men- sura unusquisque vestrum mensural in bene operando, cadem vel praemia vel poenas feret — 135 Moudr. 11, 17 — 140 Podle Joha 41. 5 (Překladatel patrně pokládal za slova Jobova i to, co k nim přidává Waldhauser: Osculabitur... punieris ) — 81
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM »Date et dabitur vobis«, »Dajte a bude vám dáno«, dobré, přirozené sčestie tohoto světa a v budúciej chvále odpočinutie podlé Šalomúnovy řeči, coť radí a řka: »De primiciis frugum tuarum da pauperibus, et implebuntur orrea tua«, »Daj (z) svého obilé almužnu chudým, a naplníť Hospodin sto- doly tvé«. A dávajž almužny dobrým chudým, ne zúfalým a falešným, jakožto lotróm a těm, ješto sobě mohú zaslúžiti. Jakožto týž praví: »Benefac iusto et ne decipieris (!) 1106b2] peccatorem«, »Učiň dobře spravedlivému a nebeř hřiešného«. Mohl by někto řéci: »Proč tuto praví Salomon: Nepřijímaj hřiešníka, ano Christus přijímal hřiešníky?« Pravím tobě ty hřiešníky, ješto sú zapekleni v svéj zlosti, nechtiece přijieti nižádného křesťana tresktánie ani rady dobré k spasení — těch neslušie přijieti ani s nimi obcovánie kterého mieti, neb jedna ovce neduživá často jiné zkažuje. Již Spasitel slibuje nám odplatu věčnú, budem-li to plniti, pod podoben- stvím miery dobré a řka: »Mensuram bonam«, »Mieru dobrú a velikú«. Toť jest protiv těm, ješto mají malú mieru a falešnú. »Et confertam«, totíž plnú, »coagitatam«, totíž hnutú, aby skrze hnutie viece v se vzala, »et superefflu- entem«, totíž neštrichovanú, aby všechny kraje přeběhla, »dabunt«, dadie chudí, »in sinum vestrum«, v vaše lóno. Jako by řekl, když by chtěl komu měrú kterú měřiti právě a bez skúposti, aby ji stlačil a přesul ščedře; takéž nám Hospodin odměří velikú a ščedrú měrú. Protož die: »Dabunt in sinum vestrum«, »Dadie v lóno vaše«, totíž zde [107a1 v dobréj náději [zde], čakaje budúcie odplaty. O niežto náději die svatý Job: »Reposita est hec spes mea in sinu meo«, »Položena a schována jest má náděje v mém lónu«, totíž v bez- pečenství. To ť jest bezpečno a tajno, co jest v lóně schováno, a to jest pravda, ač je tajně držíš; pakli je zjevně učiníš, tehdy nemóž býti tajno. Takéž jedno, abyšte svých skutkóv, co jich činíte, tajně ostřiehali, že ne pro chlúbu svět- skú činíte; darmo byšte nebeské odplaty čekali, strach, by vám nebylo ře- čeno, jako ono praví čtenie: »Amen, dico vobis, receperunt mercedem suam«, »Zajisté, pravím vám, vzaliť sú odplatu na zemi«. Protož, jako praví svatý Basilius, kterú měrú každý hřiešný bude měřiti, neb dobře čině (!) anebo zlú odplatu nebo múku vezme; jakož píše v knihách Múdrosti: »Per que quis peccat, per hec et torquetur«, »Kterým hřiechem kto hřeší, tiem múku trpěti bude«. Jako by řekl: »Kterým údem svého těla hřešíš, tiem budeš múku mieti: hlédáš-li svýma očima smilnýma, diábel na tě vzhlédne horšíma; položíš-li svoji ruce v lóno zléj ženy, diá 107 a2 bel položí tě v oheň horúcí; objímáš-li ženu svýma rukama, diábel tě ponese do pekla na nich«. Na ty túží svatý Job, takto řka: »Circa gyrum dencium eius formido«. Oscu- 140 110 115 120 125 130 135 105 107 (z) není v rkpise — 110 decipieris] m. spr.: receperis — 104 Luk. 6, 38 — 106 Přísl. 3, 9 n. — 109 Podle Eccli 12, 2 a 5— 117 Luk. 6, 38 — 123 1b. — 125 Job 19, 27 — 131 Mat. 6, 16 — 133 Cf. Basilii Magni (dub.) Homilia de poenitentia 2 ſMG 31c. 1479); cituje ho Catena p. 101: Qua enim men- sura unusquisque vestrum mensural in bene operando, cadem vel praemia vel poenas feret — 135 Moudr. 11, 17 — 140 Podle Joha 41. 5 (Překladatel patrně pokládal za slova Jobova i to, co k nim přidává Waldhauser: Osculabitur... punieris ) — 81
Strana 82
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM 145 150 155 160 165 labitur te et cum dentibus accutis lacerabit te, labiis ardentibus cremabit, pro consorcio meretricis perdes societatem beate virginis, pro modica delecta- cione carnis perdis gaudia in celis et in membris, quibus magis peccasti, magis punieris, »Při zubiech ženy smilnéj jest hrozná bázen«, že tě bude kúsati hroz- nými zuby, hořécími (!) bude tě páliti, že pro spolek smilnéj ženy zatratíš spolek andělský a matky božie, pro hubenú libost těla ztratíš nebeskú radost a údy, kterýmižs'to hřešil, budeš viec mučen. Viz též, »kterú měrú budete měřiti, túž vám odměřeno bude«. Již tomu móžete dobře rozuměti, kteráť to jest miera, již pokládá, kteří sú to, ješto pravú mieru mohú naučiti, kteří ničs, totíž ktetří mohú býti vódce k dobrým skutkóm a jsú vidomí, a kteří slepí utěšie, ařka: »Numquid potest cecus cecum ducere? Nonne ambo in foveam cadunt?« (»A zdali móž slepý slepého vésti? Snad oba v jámu upadneta«). Jako by řekl: »Poslúchajte těch kazatelóv a beřte 107b1/ od nich příklad, ješto ť sú dobrého svědomie a svatého života, od nich byšte mohli vzieti duchovné osviecenie a naučenie. Ale slepých vuodce nenásledujte«. O nichžto mistr Gilbertus takto praví: »Ridiculosa res, imo magis periculosa, speculator cecus, lector nescius, precurskor) claudus, prelatus negli gens, spreco) mutus«. (»Směšná věc, viece nebezpečná, stráže slepý, vuodce nerozumný, příchoze (! chromýſch] (!), ještoť nechodí po cestách božích a spravedlivých«). Těch neposlúchajte, tiť nevedú k pravéj vieře, totíž k dobrým skutkóm. Protož, ktož chce koho tresktati a vésti druhého po cestě božiej, má prvé vyvrci z svého oka břevno, aby bylo čísto, aby mohl právě viděti, jakož po- kládá svaté čtenie dnešnie. Daj to Buoh! Bóhdaj bychom všichni osvieceni byli božím přikázaním, je plniece, abychom se dostali v radost věčnú nebes- kého královstvie! Jehožto královstvie nebeského rač mně i vám dopomoci Otec i Syn i svatý Duch. Amen. 150 Rkp.: kteru (!) — 157 lector] v lat. rkpise (230a1): doctor — nescius] v lat. rkp.: inscius — precursor] rkp.: precursus (!). v lat. rkp. 1. c. spr. 158 Rkp.: negliens (!) — (preco) vyn., v lat. rkpise 1. c. jest — 148 Luk. 6. 38 — 151 Luk. 6, 39 — 156 Cilát Gilbertův uvádi i Hus (?) v kázáni posvicenském (kapit. knih. rkp. N 7 str. 455—49/. Za Husovo kázání prohlašuje je Flajšhans v Podlahových Doplňcích a opravách k Soupisu rukopisů knihovny metrop. kap. praž. č. 1531; F. M. Bartoš v chystané publikaci Liter, činnost M. J. Husi o jeho původství pochybuje. V kázání Ci bellemském (u Flajšhanse V KČSN, tř. fil.-hist.-fil. r. 1940 str. 122) rovněž uvádí Hus tento citát (málo pozměněný), ale přičítá jej Ambrostovi. Au- torem citátu je snad Gillebertus de Hoilandia, v jehož spisech se vyskytují častěji pod. výroky o nedbalých prelátech (sr. ML 184c. 1I ss.) nebo Gerbertus ſpozd. papes Stlvestr II.), jehož spis De dignitate sacerdotali (Sermo de informatione episcoporum) (MT 139 c. 169 ss.) býval přičitán Ambrostovi — 82
DOMINICA IIII. POST TRINITATEM 145 150 155 160 165 labitur te et cum dentibus accutis lacerabit te, labiis ardentibus cremabit, pro consorcio meretricis perdes societatem beate virginis, pro modica delecta- cione carnis perdis gaudia in celis et in membris, quibus magis peccasti, magis punieris, »Při zubiech ženy smilnéj jest hrozná bázen«, že tě bude kúsati hroz- nými zuby, hořécími (!) bude tě páliti, že pro spolek smilnéj ženy zatratíš spolek andělský a matky božie, pro hubenú libost těla ztratíš nebeskú radost a údy, kterýmižs'to hřešil, budeš viec mučen. Viz též, »kterú měrú budete měřiti, túž vám odměřeno bude«. Již tomu móžete dobře rozuměti, kteráť to jest miera, již pokládá, kteří sú to, ješto pravú mieru mohú naučiti, kteří ničs, totíž ktetří mohú býti vódce k dobrým skutkóm a jsú vidomí, a kteří slepí utěšie, ařka: »Numquid potest cecus cecum ducere? Nonne ambo in foveam cadunt?« (»A zdali móž slepý slepého vésti? Snad oba v jámu upadneta«). Jako by řekl: »Poslúchajte těch kazatelóv a beřte 107b1/ od nich příklad, ješto ť sú dobrého svědomie a svatého života, od nich byšte mohli vzieti duchovné osviecenie a naučenie. Ale slepých vuodce nenásledujte«. O nichžto mistr Gilbertus takto praví: »Ridiculosa res, imo magis periculosa, speculator cecus, lector nescius, precurskor) claudus, prelatus negli gens, spreco) mutus«. (»Směšná věc, viece nebezpečná, stráže slepý, vuodce nerozumný, příchoze (! chromýſch] (!), ještoť nechodí po cestách božích a spravedlivých«). Těch neposlúchajte, tiť nevedú k pravéj vieře, totíž k dobrým skutkóm. Protož, ktož chce koho tresktati a vésti druhého po cestě božiej, má prvé vyvrci z svého oka břevno, aby bylo čísto, aby mohl právě viděti, jakož po- kládá svaté čtenie dnešnie. Daj to Buoh! Bóhdaj bychom všichni osvieceni byli božím přikázaním, je plniece, abychom se dostali v radost věčnú nebes- kého královstvie! Jehožto královstvie nebeského rač mně i vám dopomoci Otec i Syn i svatý Duch. Amen. 150 Rkp.: kteru (!) — 157 lector] v lat. rkpise (230a1): doctor — nescius] v lat. rkp.: inscius — precursor] rkp.: precursus (!). v lat. rkp. 1. c. spr. 158 Rkp.: negliens (!) — (preco) vyn., v lat. rkpise 1. c. jest — 148 Luk. 6. 38 — 151 Luk. 6, 39 — 156 Cilát Gilbertův uvádi i Hus (?) v kázáni posvicenském (kapit. knih. rkp. N 7 str. 455—49/. Za Husovo kázání prohlašuje je Flajšhans v Podlahových Doplňcích a opravách k Soupisu rukopisů knihovny metrop. kap. praž. č. 1531; F. M. Bartoš v chystané publikaci Liter, činnost M. J. Husi o jeho původství pochybuje. V kázání Ci bellemském (u Flajšhanse V KČSN, tř. fil.-hist.-fil. r. 1940 str. 122) rovněž uvádí Hus tento citát (málo pozměněný), ale přičítá jej Ambrostovi. Au- torem citátu je snad Gillebertus de Hoilandia, v jehož spisech se vyskytují častěji pod. výroky o nedbalých prelátech (sr. ML 184c. 1I ss.) nebo Gerbertus ſpozd. papes Stlvestr II.), jehož spis De dignitate sacerdotali (Sermo de informatione episcoporum) (MT 139 c. 169 ss.) býval přičitán Ambrostovi — 82
Strana 83
(DOMINICAY V. Fractum est autem, cum turbe irruerent in eum... [107b2J. Luce decimo. V siž neděli slyšali sme o milosrdenství a učeni jsmy byli milosrdenství, aby jeden druhému pomáhal. V dnešnie pak neděli učí nás svatý Lukáš, aby- chom míle trpěli protivenstvie a robotovali, jakžto apoštolé svým rybářstvem se na tomto světě v chudobě obchodiece. I praví evangelista: »Factum est autem, cum turbe irruerent in eum«, »Stalo se toho času, kdyžto zástupové přiblížili se k Hospodinu«. Ambrosius vykládá: »Když Hospodin chodil s apoštoly, obořili se nebo razili se k němu zástupové, kdyžto Hospodin mnohým ukázal rozličné dobrodienie, některým zdravie dávaje, některým rozličné divy ukazuje. Protož ani čas ani miesto mohlo odehnati zástupy od Hospodina. Večer se blíží, následují ho k Gena- zaret(!)«. Crysostomus: »Byli k němu mysl a žádost přiložili, neb vidiechu v jeho tváři veliké utěšenie, a tak jeho snažně poslúchali, že veliký řád v svém poslúchaní drželi a vedli, tak rádi slyšiece jeho jmě, (ničs) nerepcúce ani jemu na jeho kázaní překážejíce«. A toť jest na mnohé, ješto ť o 108a1] kázaní mluvie a zpósobujíce kázanie a řkúce: »Káže pro lakomstvo!« Ano tito lico- měrníci jeho poslúchali, neb ť jest svú múdrost skryl před mudrci a chytrci a zjevil ji mládencóm, ješto sú téj dobroty a čistoty jako dietky mladé. Ano pohřiechu již většie náboženstvie jest v sprostných sedláciech ne rozumných nežli v učených, činiece mnohem smělejí zlosti nežli sprostní lidé. Proto tito zástupové připadli sú k Ježíšovi, »ut audirent verbum Dei«, »aby slyšali slovo božie«. Blahoslavený zástup kterýž poslúchá slova božieho! »Et ipse stabat secus stagnum Genazaret (!)«; »A on stáše podlé jezera, je- mužto jmě bieše Genezaret«. Jakož praví Béda, že moře Tiberiadis a moře 10 15 20 25 IV- 1 (Dominica) doplňuje vydavatel, v rkpise není; in marg. je napsáno, snad pův. rukou: V., tužkou (z doby pozd.): 2 Iniciálka není vkreslena — 15 ničs] v rkp. psáno: gych, nad -y-je (pův. rukou) nadepsánove; spr. zřejmě má býti: ničs, jak upravuje vydavatel— 20 Rkp.: norozumnych (!) — 2 Spr. Luk. 5. 1 — 8 Ambrostus (lib. 4. 1n Luc. de ascensu lesu in navim): tak cituje Catena in Luc. p. 78. (ML I3 c. 1717)— 13 Catena 1b.. Chrysostomus: Erant enim et conneri, diligentes eum el mirantes et tenere cuptentes..., visus etus abun- dabat plurima gratia; unde el loquentem eum audi unt in silentio, scriem locutionis non trrumpentes— 18 Sr. Mat. 11, 25. Luk. 10, 21 — 22 Luk. 5, 1 — 24 1b. — 25 Beda Venerabilis (cituje i Catena II.p.78). In Lucae evangelrum expositio, 1. 1I. (ML92 c. 381s.): Stagnum Ge- nesareth idem dicunt esse quod mare Galilacae, vel mare Taberiadis... Aqua... haustu dulcis... Sed Hebraeae consueludine omnas aquarui congregatto, stve dulcis, stve saisd, mare nuncupatur. Qui lacus, inferfluente Tordano... extenditur an latiru- dinem — 83
(DOMINICAY V. Fractum est autem, cum turbe irruerent in eum... [107b2J. Luce decimo. V siž neděli slyšali sme o milosrdenství a učeni jsmy byli milosrdenství, aby jeden druhému pomáhal. V dnešnie pak neděli učí nás svatý Lukáš, aby- chom míle trpěli protivenstvie a robotovali, jakžto apoštolé svým rybářstvem se na tomto světě v chudobě obchodiece. I praví evangelista: »Factum est autem, cum turbe irruerent in eum«, »Stalo se toho času, kdyžto zástupové přiblížili se k Hospodinu«. Ambrosius vykládá: »Když Hospodin chodil s apoštoly, obořili se nebo razili se k němu zástupové, kdyžto Hospodin mnohým ukázal rozličné dobrodienie, některým zdravie dávaje, některým rozličné divy ukazuje. Protož ani čas ani miesto mohlo odehnati zástupy od Hospodina. Večer se blíží, následují ho k Gena- zaret(!)«. Crysostomus: »Byli k němu mysl a žádost přiložili, neb vidiechu v jeho tváři veliké utěšenie, a tak jeho snažně poslúchali, že veliký řád v svém poslúchaní drželi a vedli, tak rádi slyšiece jeho jmě, (ničs) nerepcúce ani jemu na jeho kázaní překážejíce«. A toť jest na mnohé, ješto ť o 108a1] kázaní mluvie a zpósobujíce kázanie a řkúce: »Káže pro lakomstvo!« Ano tito lico- měrníci jeho poslúchali, neb ť jest svú múdrost skryl před mudrci a chytrci a zjevil ji mládencóm, ješto sú téj dobroty a čistoty jako dietky mladé. Ano pohřiechu již většie náboženstvie jest v sprostných sedláciech ne rozumných nežli v učených, činiece mnohem smělejí zlosti nežli sprostní lidé. Proto tito zástupové připadli sú k Ježíšovi, »ut audirent verbum Dei«, »aby slyšali slovo božie«. Blahoslavený zástup kterýž poslúchá slova božieho! »Et ipse stabat secus stagnum Genazaret (!)«; »A on stáše podlé jezera, je- mužto jmě bieše Genezaret«. Jakož praví Béda, že moře Tiberiadis a moře 10 15 20 25 IV- 1 (Dominica) doplňuje vydavatel, v rkpise není; in marg. je napsáno, snad pův. rukou: V., tužkou (z doby pozd.): 2 Iniciálka není vkreslena — 15 ničs] v rkp. psáno: gych, nad -y-je (pův. rukou) nadepsánove; spr. zřejmě má býti: ničs, jak upravuje vydavatel— 20 Rkp.: norozumnych (!) — 2 Spr. Luk. 5. 1 — 8 Ambrostus (lib. 4. 1n Luc. de ascensu lesu in navim): tak cituje Catena in Luc. p. 78. (ML I3 c. 1717)— 13 Catena 1b.. Chrysostomus: Erant enim et conneri, diligentes eum el mirantes et tenere cuptentes..., visus etus abun- dabat plurima gratia; unde el loquentem eum audi unt in silentio, scriem locutionis non trrumpentes— 18 Sr. Mat. 11, 25. Luk. 10, 21 — 22 Luk. 5, 1 — 24 1b. — 25 Beda Venerabilis (cituje i Catena II.p.78). In Lucae evangelrum expositio, 1. 1I. (ML92 c. 381s.): Stagnum Ge- nesareth idem dicunt esse quod mare Galilacae, vel mare Taberiadis... Aqua... haustu dulcis... Sed Hebraeae consueludine omnas aquarui congregatto, stve dulcis, stve saisd, mare nuncupatur. Qui lacus, inferfluente Tordano... extenditur an latiru- dinem — 83
Strana 84
DOMINICA V. POST TRINITATEM 30 35 40 45 50 55 Galilé a Genazaret též jest nazváno, ač je sladká voda, podlé obyčeje ži- dovského, neb všeliký stek vod nazýváchu moře. A řečeno jest Genezaret, protože z sebe rodilo povětřie neb chvíli, ješto vychodieše z vody hýbanie, kdyžto se moře velmi povětřím hýbe. A jest miesto veliké, skrze něžto jde veliký potok, jenž slove Jordán; neb se tu vody rozcháziechu u ve 108 a2- likéj širokosti. »Et vidit duas naves«, »I uzřel dvě lodí« u břehu jezera. »Piscatores autem descenderant de navibus in litus, ut lavarent recia«, »Tehdy rybářé vystúpili z lodie na břeh, aby omyli sieti« a sebrali, neb biechu žádné ryby nepopadli. Jakož praví Crysostomus, v tom, ješto omýváchu sieti, bylo zna- menie, že sieti byly zedrané. A jakožto svatý Matěj pokládá, že je nalezl Ježíš, ani sieti opravují; neb taký nedostatek jich chudoby bieše, že ť sú ne- mohli nových sietí mieti. Tito jistí rybáři biechu svatý Petr a synové Zebedea, svatý Jakub a svatý Jan. Znamenajtež! Těto dvě lodí duchovně se znamenávají zbor židovský a pohanský; rybářé tito, ješto omýváchu své sieti, mohú býti zprávce kostela nynějšího času, ješto, což slovem mluvie, aby to skutkem naplnili. Actuum primo: »Cepit Ihesus facere et docere«, »Počal Ježíš činiti a učiti«. O těchto rybářéch praví Jeremie XVI°.: »Ecce, ego mitto pastores multos et pisca- buntur eos«, »Zři a viď (!), a já posielám mnohé pastýře a budú je loviti«. V těchto rybářiech, Petrovi, Jakubovi a Janovi, troje [108b1] věc se zname- nává a potřebna jest každému rybáři, totíž kazateli: Prvé uměnie, jenž se znamenává skrze Petra, řečen jest poznávající, neb umělý přemóže je hřiechóv. Skrze Jakuba, jenž řečen jest podnožitel, milost k dobrému učinění, točíž aby skutkem naplnil, což slovem přikazuje, jenž se znamenává skrze Jana, »v němž jest milost«. Tito darové oněm králóm, zlato múdrosti, mky rra umrt- venie těla pro přemoženie tělestných rozkoší a kadidlo bylo milosti božie. Tito rybáři mají stúpiti s vysokosti svého kázanie k opatření svéj křehkosti pří- kladem toho, ješto učieše a řka: »Já jsem najmenší z apoštolóv«; a mají omyti sieti své, totíž slova kázanie svého mají omyti, to od trojé zlosti: od žádosti zemských věcí, od světské daremné chvály, od falešného poceh)le- bovánie příkladem svatého Pavla, ješto praví (ad Colocenses II°.): »Ne ali- quando simus in sermone adulacionis, sicut scitis, neque in occasione avaricie. Deus testis est, nec querentes gloriam ab hominibus«, »Zdalujte se, abyste 26 (je sladká) rkp.: se skládá (!); v lat.: licet dulcis sit — 51 Rkp.: myerra — 56/7 Rkp.: poclebowanye — dictum 27 n. Cf. Haymonis Homiltae de tempore, homil. CAPIT (ML 113 c. 624]. Stagnum Oenezareth a draeco vocabulo est, quast auram generans, co, quod flantibus ventis, crispantibus undis auram er se generare videatur — 32 Luk. 5. 2 — 34 Sr. Luk. 5, 5 — 35 Chrysostomus, In Matthaeum homil. XIV. 2 (MG 57 c. 219); cituie ho i Catena p. 78 — 36 Mat. 4, 21 — 38 Sr. Mat. 4, 18 a 21— 43 Skutk. 1, 1- 44 Podle Jer. 16, 16 (Ecce, ego mittam piscatores...) 48 Cf. Hieronymi Liber de nominibus Hebraicis (ML 23 c. 889]: Petrus, agnoscens — 49 Cf. Hieronymum 1. c. c. 88516: Iacob, supplantator sive supplantans — 50 n. Cf. Hieronymum, Fragmenta libri nominum Hebraicorum (ML 23 c. 1206): Ioannes, in quo est gratia — 51 Mat. 2, 11 — 54 1. Kor. 15, 9 — 57 Spr. 1. Tes. 2, 5 n. — 84
DOMINICA V. POST TRINITATEM 30 35 40 45 50 55 Galilé a Genazaret též jest nazváno, ač je sladká voda, podlé obyčeje ži- dovského, neb všeliký stek vod nazýváchu moře. A řečeno jest Genezaret, protože z sebe rodilo povětřie neb chvíli, ješto vychodieše z vody hýbanie, kdyžto se moře velmi povětřím hýbe. A jest miesto veliké, skrze něžto jde veliký potok, jenž slove Jordán; neb se tu vody rozcháziechu u ve 108 a2- likéj širokosti. »Et vidit duas naves«, »I uzřel dvě lodí« u břehu jezera. »Piscatores autem descenderant de navibus in litus, ut lavarent recia«, »Tehdy rybářé vystúpili z lodie na břeh, aby omyli sieti« a sebrali, neb biechu žádné ryby nepopadli. Jakož praví Crysostomus, v tom, ješto omýváchu sieti, bylo zna- menie, že sieti byly zedrané. A jakožto svatý Matěj pokládá, že je nalezl Ježíš, ani sieti opravují; neb taký nedostatek jich chudoby bieše, že ť sú ne- mohli nových sietí mieti. Tito jistí rybáři biechu svatý Petr a synové Zebedea, svatý Jakub a svatý Jan. Znamenajtež! Těto dvě lodí duchovně se znamenávají zbor židovský a pohanský; rybářé tito, ješto omýváchu své sieti, mohú býti zprávce kostela nynějšího času, ješto, což slovem mluvie, aby to skutkem naplnili. Actuum primo: »Cepit Ihesus facere et docere«, »Počal Ježíš činiti a učiti«. O těchto rybářéch praví Jeremie XVI°.: »Ecce, ego mitto pastores multos et pisca- buntur eos«, »Zři a viď (!), a já posielám mnohé pastýře a budú je loviti«. V těchto rybářiech, Petrovi, Jakubovi a Janovi, troje [108b1] věc se zname- nává a potřebna jest každému rybáři, totíž kazateli: Prvé uměnie, jenž se znamenává skrze Petra, řečen jest poznávající, neb umělý přemóže je hřiechóv. Skrze Jakuba, jenž řečen jest podnožitel, milost k dobrému učinění, točíž aby skutkem naplnil, což slovem přikazuje, jenž se znamenává skrze Jana, »v němž jest milost«. Tito darové oněm králóm, zlato múdrosti, mky rra umrt- venie těla pro přemoženie tělestných rozkoší a kadidlo bylo milosti božie. Tito rybáři mají stúpiti s vysokosti svého kázanie k opatření svéj křehkosti pří- kladem toho, ješto učieše a řka: »Já jsem najmenší z apoštolóv«; a mají omyti sieti své, totíž slova kázanie svého mají omyti, to od trojé zlosti: od žádosti zemských věcí, od světské daremné chvály, od falešného poceh)le- bovánie příkladem svatého Pavla, ješto praví (ad Colocenses II°.): »Ne ali- quando simus in sermone adulacionis, sicut scitis, neque in occasione avaricie. Deus testis est, nec querentes gloriam ab hominibus«, »Zdalujte se, abyste 26 (je sladká) rkp.: se skládá (!); v lat.: licet dulcis sit — 51 Rkp.: myerra — 56/7 Rkp.: poclebowanye — dictum 27 n. Cf. Haymonis Homiltae de tempore, homil. CAPIT (ML 113 c. 624]. Stagnum Oenezareth a draeco vocabulo est, quast auram generans, co, quod flantibus ventis, crispantibus undis auram er se generare videatur — 32 Luk. 5. 2 — 34 Sr. Luk. 5, 5 — 35 Chrysostomus, In Matthaeum homil. XIV. 2 (MG 57 c. 219); cituie ho i Catena p. 78 — 36 Mat. 4, 21 — 38 Sr. Mat. 4, 18 a 21— 43 Skutk. 1, 1- 44 Podle Jer. 16, 16 (Ecce, ego mittam piscatores...) 48 Cf. Hieronymi Liber de nominibus Hebraicis (ML 23 c. 889]: Petrus, agnoscens — 49 Cf. Hieronymum 1. c. c. 88516: Iacob, supplantator sive supplantans — 50 n. Cf. Hieronymum, Fragmenta libri nominum Hebraicorum (ML 23 c. 1206): Ioannes, in quo est gratia — 51 Mat. 2, 11 — 54 1. Kor. 15, 9 — 57 Spr. 1. Tes. 2, 5 n. — 84
Strana 85
DOMINICA V. POST TRINITATEM nebyli na kázaní pochlebném, jakož 108b2 viete, nebo v žádosti lakomstvie, 60 nebo hledajíce chvály od lidí«. To ť slušie na všecky kazatele, ješto chtie pro spasenie lidí kázati, abyšte se nehleděli slíbiti pochlebnú řečí, aby nehledali zemského zisku, ale nebeského, aby nehledali chlúby daremné. Protož, vida Christus núzi, aby jeho zástupové nesúžili, jakožto pán všech vstúpi v jednu lodí, ješto nebieše jeho, ale Petrova, jenž slúl Šimon; prosil 65 jeho a řka: »Duc in altum«, »Vzveď lodí výše«. Divná pokora Spasitele našeho! Prosí svatého Petra, aby lodí vedl výše, an mohl přikázati; neb jest rozkošný úmysl lidský, snáz jej prosbu přemóž než přikázaním. Běží Spasitel před chvalú světskú, mnohem viece ona po něm, chtě Spasitel nás naučiti, abychom utie- kali a nehledali chvály světské. Theophilus tak die: »Viz boží pokoru! Prosí svatého Petra, aby lodí vzvedl výše. Viz svatého Petra poslušenstvie, že jest na všem poslušen«. V tom také dal naučenie prelátóm, aby raděj (!) prosili a napomínali než přikazovali, viec žádali od svých menších milosti než bázni. Ale blázni [109a1/ činie [protivenstvie] protiv tomu, treskoúce s ukrutenstvím, z hrdosti spielajíce nebožátkóm, chudým sedlákóm, chlapi, trúpi — a žerúce jich těžký a nuzný pot a krev pijíce, a nevědúce toho, že těm die Hospodin takto: »Šanguinem eorum de manu tua requiram«, »Krev jich z tvú rukú vyhledám«! Ano sám Spasitel svého mladšieho prosil a řka: »Petře, odveď lodí od země« na znamenie duchovním rozumem, že na zemi viec se mámy báti potopy našie lodíčky. Isaias XXIIII°.: »Formido et fovea et laqueus super te, quia es habitator in terra«, »Bázen a jáma a osídlo buď na tě, že jsi přebyvatel na zemi«. Prosil málo odvésti od země, neb naše srdce nemóž ovšem odvedeno býti od země, by někdy některú stranú nedotklo země; nebo prosil, aby odvedl málo od země. Nebo Christus chtěl se vzdáliti od břehu, aby mohl slyšán býti, ale neoklíčen. V tom, ješto prosí svatého Petra, aby od země od- vedl, znamenává a učí skrovně přikázati lidem těm, ješto sú hlúpi, aby ovšem jim nebylo přikázáno zemské věci, a také ovšem hlu 109 a-boké nebeské, ale aby najprvé malými krměmi byli rozchováni, potom silnějšími, totíž najprvé lehkým kázaním, potom rozumnějším. Protož řekl: »Vzveď výše«, k dalšiemu 90 pohanstvu. »Et sedens docebat turbas«, »A sedě učil zástupy« jakožto mistr nebeský. Crysostomus: »Kdyžto náš milý Spasitel ukázal své divy, opět vykládá na- učenie, že, jsa na moři, učí a loví na zemi«. Máte věděti, že tato lodíčka zna- menává kostel neb vieru křesťanskú; ktož na lodíčce — totíž víře křesťan- 95 skéj — nesedí sjednáním pokory a lásky hřiešného, kázanie přijíti nemá. Jako by řekl takto: »Kto chce přijieti úřad kazatele, má se (k) každému hřiešnému 70 75 80 85 70 In marg. pův. rukou: Nota — 74 [protivenstvie] asi omyl, vynech! — 84 (býti) rkp. vyn. — 97 (k) v rkpise není — 66 Luk. 5, 4 — 70 Spr. Theophylactus, Enarratio in evang. Lucae c. V vv. 1—11 (MG 123 c. 758) — 77 Podle Ezech. 3. 18 a 20; 33, 8 — 80 Podle Iz. 24, 17 — 92 Luk. 5, 3 — 93 Chrysostomus; cituje ho (bez udáni mista) Catena p. 78. Postquam vero mulla peregerat miracula, iterum doctri- nam proponil, el cxistens tn mari, Piscalur eristenles an lerra 85
DOMINICA V. POST TRINITATEM nebyli na kázaní pochlebném, jakož 108b2 viete, nebo v žádosti lakomstvie, 60 nebo hledajíce chvály od lidí«. To ť slušie na všecky kazatele, ješto chtie pro spasenie lidí kázati, abyšte se nehleděli slíbiti pochlebnú řečí, aby nehledali zemského zisku, ale nebeského, aby nehledali chlúby daremné. Protož, vida Christus núzi, aby jeho zástupové nesúžili, jakožto pán všech vstúpi v jednu lodí, ješto nebieše jeho, ale Petrova, jenž slúl Šimon; prosil 65 jeho a řka: »Duc in altum«, »Vzveď lodí výše«. Divná pokora Spasitele našeho! Prosí svatého Petra, aby lodí vedl výše, an mohl přikázati; neb jest rozkošný úmysl lidský, snáz jej prosbu přemóž než přikázaním. Běží Spasitel před chvalú světskú, mnohem viece ona po něm, chtě Spasitel nás naučiti, abychom utie- kali a nehledali chvály světské. Theophilus tak die: »Viz boží pokoru! Prosí svatého Petra, aby lodí vzvedl výše. Viz svatého Petra poslušenstvie, že jest na všem poslušen«. V tom také dal naučenie prelátóm, aby raděj (!) prosili a napomínali než přikazovali, viec žádali od svých menších milosti než bázni. Ale blázni [109a1/ činie [protivenstvie] protiv tomu, treskoúce s ukrutenstvím, z hrdosti spielajíce nebožátkóm, chudým sedlákóm, chlapi, trúpi — a žerúce jich těžký a nuzný pot a krev pijíce, a nevědúce toho, že těm die Hospodin takto: »Šanguinem eorum de manu tua requiram«, »Krev jich z tvú rukú vyhledám«! Ano sám Spasitel svého mladšieho prosil a řka: »Petře, odveď lodí od země« na znamenie duchovním rozumem, že na zemi viec se mámy báti potopy našie lodíčky. Isaias XXIIII°.: »Formido et fovea et laqueus super te, quia es habitator in terra«, »Bázen a jáma a osídlo buď na tě, že jsi přebyvatel na zemi«. Prosil málo odvésti od země, neb naše srdce nemóž ovšem odvedeno býti od země, by někdy některú stranú nedotklo země; nebo prosil, aby odvedl málo od země. Nebo Christus chtěl se vzdáliti od břehu, aby mohl slyšán býti, ale neoklíčen. V tom, ješto prosí svatého Petra, aby od země od- vedl, znamenává a učí skrovně přikázati lidem těm, ješto sú hlúpi, aby ovšem jim nebylo přikázáno zemské věci, a také ovšem hlu 109 a-boké nebeské, ale aby najprvé malými krměmi byli rozchováni, potom silnějšími, totíž najprvé lehkým kázaním, potom rozumnějším. Protož řekl: »Vzveď výše«, k dalšiemu 90 pohanstvu. »Et sedens docebat turbas«, »A sedě učil zástupy« jakožto mistr nebeský. Crysostomus: »Kdyžto náš milý Spasitel ukázal své divy, opět vykládá na- učenie, že, jsa na moři, učí a loví na zemi«. Máte věděti, že tato lodíčka zna- menává kostel neb vieru křesťanskú; ktož na lodíčce — totíž víře křesťan- 95 skéj — nesedí sjednáním pokory a lásky hřiešného, kázanie přijíti nemá. Jako by řekl takto: »Kto chce přijieti úřad kazatele, má se (k) každému hřiešnému 70 75 80 85 70 In marg. pův. rukou: Nota — 74 [protivenstvie] asi omyl, vynech! — 84 (býti) rkp. vyn. — 97 (k) v rkpise není — 66 Luk. 5, 4 — 70 Spr. Theophylactus, Enarratio in evang. Lucae c. V vv. 1—11 (MG 123 c. 758) — 77 Podle Ezech. 3. 18 a 20; 33, 8 — 80 Podle Iz. 24, 17 — 92 Luk. 5, 3 — 93 Chrysostomus; cituje ho (bez udáni mista) Catena p. 78. Postquam vero mulla peregerat miracula, iterum doctri- nam proponil, el cxistens tn mari, Piscalur eristenles an lerra 85
Strana 86
DOMINICA V. POST TRINITATEM 105 110 115 120 125 130 pokorně a tíše mieti, aby sobě tak chudého jako bohatého zajedno vážil, nebo jakož Syn boží nebéře jednoho mimo druhého — též chudého jako bohatého, též krásného jako škaředého — všechny milostivě béře«. »Et respondens Simon dixit illi: Preceptor, totam noctem laborantes nichil cepimus, in verbo autem tuo laxabo rete«, »I odpověděl svatý Petr a řka: Celú noc pracovavše, ničs smy nepopadli, avšak 109b1 v náději tvého slova oslabím sieti«. Mohl by někto otázati: Proč zvlášče svatému Petru řekl: »Vzveď lodí a oslab své sieti«? Proto, že Hospodin viďal jeho silnější vieru mieti a tvrdší. O němžto svatý Matěj praví: »Et super hanc petram edificabo ecclesiam meam«, »A na tuto skálu (totíž na vieru svatého Petra) ustavím kostel svój«, totíž vieru křesťanskú. Neb svatý Petr byl svú věrú Hospodinu velmi tvrdý; nebo, kdyžto Syna božieho Židé chtěli jieti, svatý Petr, ješče nejsa svatým Duchem tak tvrdě potvrzen, však tak velikú smělost a vieru jměl k Hospodinu. A zdržal poslušenstvie, neb jest inhed řekl: »In verbo autem tuo laxabo rete«, totíž v moci slova božieho nebo »v slovu tvém«, nečekaje přikázanie. V tom dává rozuměti, aby poslušen byl svého otce du- chovnieho, svého zpovědlníka, svého kazatele, aby o něm mohlo povědieno býti, jakož praví svatý David: »In auditu auris obedivit michi«, »Snažným sluchem poslúchal mne« podlé onoho pověděnie matky božie: »Quodcunque dixerit vobis, hoc facite«, »Což kolvěk 10952] vám káže, to učiňte«. Viziž, že ť jest svatý Petr nedlil ani meškal ani řekl: »Nechci«, ale inhed řekl: »In verbo autem tuo laxabo rete«, »V slovu tvém rozvrhu sieti.« Du- chovním rozumem a] rozumějte, že celú noc — totíž vešken čas tohoto světa, ješto jest tak krátký a temný jako noc — pracujíce o sbožie, ničs nepopadli podlé dovedenie onoho, jakož pokládá svatý David v žaltáři: »Nichil inve- nerunt viri diviciarum in manibus suis«, »Ti, ješto pracují o zbožie tohoto světa, ti ničs nenaleznú v svú rukú« po smrti, jedno dobré skutky. Ale ktož kolvěk rozprostře své sieti v slovu božieho kázanie, popadne ť velikú rybu — nebeského královstvie; a když umře, móž o něm dobře řečeno býti, že ť jest byl dobrý rybář a že ť jest nalezl střiebrný peniez v plýtvách ryby, totíž Krista. Svatý Petr, ten ť jest vždy lovil ve jmě božie, jakož dnešnie čtenie svědčí, i mohl dobře řéci: »V tvém slovu«, ne »v mém«. Proti němužto činie všechni ti, ješto mnie, by to sami od sebe měli, co káží. Proto dise): »V tvém slovu« ne básnivém, [110a1/] básni kážíce. Psalmus: »Narraverunt michi iniqui fabu- laciones«, »Zlí poviedají a káží mi básni«. Opět »v tvém slovu«, ne v slovu tohoto světa mudrcóv, kážíce hluboce, neúžitečně, pro chlúbu světskú, ne- kážíce rozumně a čístě, v pravdě. Jakož praví Jeremiáš: »Qui habet sermo- nem meum, loquitur in veritate«, »Kto má řeč mú (točíž naučenie mé), bude mluviti řeč mú v pravdě«. 100 135 120 [a] omyl, vynech! — 130 die] v rkpise je jen: dy, ale za tím je papír proděravělý a zdá se, že následovalo e — 101 Luk. 5, 5 — 106 Mat. 16, 18 — 109 n. Jan 18, 10 — 115 Ž. 18. 45 — 116 Jan 2, 5 — 122 Ž. 76, 6 — 131 Ž. 119, 85 — 134 Jer. 23, 28 — 86
DOMINICA V. POST TRINITATEM 105 110 115 120 125 130 pokorně a tíše mieti, aby sobě tak chudého jako bohatého zajedno vážil, nebo jakož Syn boží nebéře jednoho mimo druhého — též chudého jako bohatého, též krásného jako škaředého — všechny milostivě béře«. »Et respondens Simon dixit illi: Preceptor, totam noctem laborantes nichil cepimus, in verbo autem tuo laxabo rete«, »I odpověděl svatý Petr a řka: Celú noc pracovavše, ničs smy nepopadli, avšak 109b1 v náději tvého slova oslabím sieti«. Mohl by někto otázati: Proč zvlášče svatému Petru řekl: »Vzveď lodí a oslab své sieti«? Proto, že Hospodin viďal jeho silnější vieru mieti a tvrdší. O němžto svatý Matěj praví: »Et super hanc petram edificabo ecclesiam meam«, »A na tuto skálu (totíž na vieru svatého Petra) ustavím kostel svój«, totíž vieru křesťanskú. Neb svatý Petr byl svú věrú Hospodinu velmi tvrdý; nebo, kdyžto Syna božieho Židé chtěli jieti, svatý Petr, ješče nejsa svatým Duchem tak tvrdě potvrzen, však tak velikú smělost a vieru jměl k Hospodinu. A zdržal poslušenstvie, neb jest inhed řekl: »In verbo autem tuo laxabo rete«, totíž v moci slova božieho nebo »v slovu tvém«, nečekaje přikázanie. V tom dává rozuměti, aby poslušen byl svého otce du- chovnieho, svého zpovědlníka, svého kazatele, aby o něm mohlo povědieno býti, jakož praví svatý David: »In auditu auris obedivit michi«, »Snažným sluchem poslúchal mne« podlé onoho pověděnie matky božie: »Quodcunque dixerit vobis, hoc facite«, »Což kolvěk 10952] vám káže, to učiňte«. Viziž, že ť jest svatý Petr nedlil ani meškal ani řekl: »Nechci«, ale inhed řekl: »In verbo autem tuo laxabo rete«, »V slovu tvém rozvrhu sieti.« Du- chovním rozumem a] rozumějte, že celú noc — totíž vešken čas tohoto světa, ješto jest tak krátký a temný jako noc — pracujíce o sbožie, ničs nepopadli podlé dovedenie onoho, jakož pokládá svatý David v žaltáři: »Nichil inve- nerunt viri diviciarum in manibus suis«, »Ti, ješto pracují o zbožie tohoto světa, ti ničs nenaleznú v svú rukú« po smrti, jedno dobré skutky. Ale ktož kolvěk rozprostře své sieti v slovu božieho kázanie, popadne ť velikú rybu — nebeského královstvie; a když umře, móž o něm dobře řečeno býti, že ť jest byl dobrý rybář a že ť jest nalezl střiebrný peniez v plýtvách ryby, totíž Krista. Svatý Petr, ten ť jest vždy lovil ve jmě božie, jakož dnešnie čtenie svědčí, i mohl dobře řéci: »V tvém slovu«, ne »v mém«. Proti němužto činie všechni ti, ješto mnie, by to sami od sebe měli, co káží. Proto dise): »V tvém slovu« ne básnivém, [110a1/] básni kážíce. Psalmus: »Narraverunt michi iniqui fabu- laciones«, »Zlí poviedají a káží mi básni«. Opět »v tvém slovu«, ne v slovu tohoto světa mudrcóv, kážíce hluboce, neúžitečně, pro chlúbu světskú, ne- kážíce rozumně a čístě, v pravdě. Jakož praví Jeremiáš: »Qui habet sermo- nem meum, loquitur in veritate«, »Kto má řeč mú (točíž naučenie mé), bude mluviti řeč mú v pravdě«. 100 135 120 [a] omyl, vynech! — 130 die] v rkpise je jen: dy, ale za tím je papír proděravělý a zdá se, že následovalo e — 101 Luk. 5, 5 — 106 Mat. 16, 18 — 109 n. Jan 18, 10 — 115 Ž. 18. 45 — 116 Jan 2, 5 — 122 Ž. 76, 6 — 131 Ž. 119, 85 — 134 Jer. 23, 28 — 86
Strana 87
DOMINICA V. POST TRINITATEM Když nechceš vníti v sieti božie, varuj se sietí diábelských, aby v nich neuvázl, nebo pohřiechu viece svými sietmi již diábel lapá hřiešné nežli ka- zatelé sietmi božími. Co jsú sieti diáblovy? Ničs jiného, jedno jeho ponučenie a zažženie k hřiechu, jimižto hřiešníci bývají zklamáni; an ť polékne se ť tvář ženy krásné, ano ť die k tobě pochlebně, jakož pokládá Salomon v knihách Proverbiorum VII°.: »Veni, et inebriemur uberibus, donec illucescat dies, et fruamur cupidis amplexibus«, »Poď. nasytímy se milostí, ješto mámy k sobě, a mějmy dobré bydlo«. To ť tak jest velmi nebezpečná siet — žádost tělestná —, že pohřiechu mnozí se jí oklamávají, tak duchovní jako světščí, a 110a2 po- hřiechu, mnohem viece majíce naučenie a rozum, zřejmě v osídlo diábelské chvátají, bláznivější súce nežli ptáci, ješto, uzřiece sieti rozvlečené, prvč letie, nechtiece padnúti. Protož varujte se sietí diábelských! »Et cum hoc fecissent, concluserunt piscium multitudinem«, »A když to učinili, popadli množstvie ryb«. A s právem měli mnoho popadnúti, nebo sú byli poslušni toho, jemuž sú poddány všeckny ryby, všeckno ptačstvo, všeckna zvieřata. Duchovní kazatelé svými sietmi popadli mnohé, obracujíc je k ne- beskému králevství; ano svatý Petr jednoho dne obrátil tři tisíce a jiní svatí množstvie obrátili na vieru křesťanskú. »Rumpebatur autem rete eorum pre multitudine piscium«, »A když množstvie ryb popadli, že pro veliké množstvie ryb siet se roztrhla«. Divná věc, že se siet roztrhla, a ryby nevypadaly z sieti! Skrze to znamenává se: Spasitel milostivý schovává své, aby nevypadli z sieti viery křesťanské, že mnozí tu siet roztrhují svými zlými činy, neb mnozí jsú pozváni, ale řsiedycí vy- bráni. Protož množstvie 110b] veliké popadli, až se lodíčka chtieše potopiti. Duchovně lodíčka tato znamenává zbor křesťanský, že, pohřiechu, čím viece na tomto světě plavámy, tiem viece smy spasením nebezpečni. Ano po- hřiechu náměstkové svatého Petra již sami mezi sebú jsúce rozdielni, chtie potopiti a rozdřieti lodíčku; a již jest pohřiechu rozdělena našich těchto časóv běžiecích. A když jest rozdělena, strach, bychom mnozí nevypadnúci (!) i ne- potonuli. Toho nás rač stráž býti ten, jenž všecko stvořil. Amen. 140 145 150 155 160 165 138 svými] opravou z pův.: ſmy — 159 řiedcí] tak opravuje vydavatel rkpisné: rzeczy — 142 Přísl. 7, 18 — 149 Luk. 5, 6 — 153 Skutk. 2. 41 — 155 Luk. 5, 6 — 159 Sr. Mat. 20, 16; 22, 14 — 87
DOMINICA V. POST TRINITATEM Když nechceš vníti v sieti božie, varuj se sietí diábelských, aby v nich neuvázl, nebo pohřiechu viece svými sietmi již diábel lapá hřiešné nežli ka- zatelé sietmi božími. Co jsú sieti diáblovy? Ničs jiného, jedno jeho ponučenie a zažženie k hřiechu, jimižto hřiešníci bývají zklamáni; an ť polékne se ť tvář ženy krásné, ano ť die k tobě pochlebně, jakož pokládá Salomon v knihách Proverbiorum VII°.: »Veni, et inebriemur uberibus, donec illucescat dies, et fruamur cupidis amplexibus«, »Poď. nasytímy se milostí, ješto mámy k sobě, a mějmy dobré bydlo«. To ť tak jest velmi nebezpečná siet — žádost tělestná —, že pohřiechu mnozí se jí oklamávají, tak duchovní jako světščí, a 110a2 po- hřiechu, mnohem viece majíce naučenie a rozum, zřejmě v osídlo diábelské chvátají, bláznivější súce nežli ptáci, ješto, uzřiece sieti rozvlečené, prvč letie, nechtiece padnúti. Protož varujte se sietí diábelských! »Et cum hoc fecissent, concluserunt piscium multitudinem«, »A když to učinili, popadli množstvie ryb«. A s právem měli mnoho popadnúti, nebo sú byli poslušni toho, jemuž sú poddány všeckny ryby, všeckno ptačstvo, všeckna zvieřata. Duchovní kazatelé svými sietmi popadli mnohé, obracujíc je k ne- beskému králevství; ano svatý Petr jednoho dne obrátil tři tisíce a jiní svatí množstvie obrátili na vieru křesťanskú. »Rumpebatur autem rete eorum pre multitudine piscium«, »A když množstvie ryb popadli, že pro veliké množstvie ryb siet se roztrhla«. Divná věc, že se siet roztrhla, a ryby nevypadaly z sieti! Skrze to znamenává se: Spasitel milostivý schovává své, aby nevypadli z sieti viery křesťanské, že mnozí tu siet roztrhují svými zlými činy, neb mnozí jsú pozváni, ale řsiedycí vy- bráni. Protož množstvie 110b] veliké popadli, až se lodíčka chtieše potopiti. Duchovně lodíčka tato znamenává zbor křesťanský, že, pohřiechu, čím viece na tomto světě plavámy, tiem viece smy spasením nebezpečni. Ano po- hřiechu náměstkové svatého Petra již sami mezi sebú jsúce rozdielni, chtie potopiti a rozdřieti lodíčku; a již jest pohřiechu rozdělena našich těchto časóv běžiecích. A když jest rozdělena, strach, bychom mnozí nevypadnúci (!) i ne- potonuli. Toho nás rač stráž býti ten, jenž všecko stvořil. Amen. 140 145 150 155 160 165 138 svými] opravou z pův.: ſmy — 159 řiedcí] tak opravuje vydavatel rkpisné: rzeczy — 142 Přísl. 7, 18 — 149 Luk. 5, 6 — 153 Skutk. 2. 41 — 155 Luk. 5, 6 — 159 Sr. Mat. 20, 16; 22, 14 — 87
Strana 88
DOMINICA. VI.) Amen, dico vobis: Nisi habundaverit iusticia vestra plus quam pharizeorum etc. Mat. V°. 10 15 20 25 Dietky milé! Slyšeli sme v těch neděléch, že jsmy na boji velikém; a pro- tož mámy se učiti a připravovati k boji oděním ctností a dorbrých činóv. Ale, jakož die v Genesis (!) v knihách o rytieřství, že k dlúhému boji potřebna jest ztrava — a často hlad zhoní od boje a jest ukrutnější než železo, neb umdlije hlad oděnce silného —, a protož nám bojovní 1 10b2 kóm, ješto na tomto silném světě a lstivém bojijem, abychom jej přemohli s jeho pyšným kniežetem, diáblem, jenž jest knieže tohoto světa těm, ješto jemu slúžie — potřebna jest ztrava duchovnie a silnější ztrava celá poslúchaní (slova) bo- žieho, jenž zahoní duchovní hlad; ale neposlúchaní slova božieho jest hlad duchovní. Toho dosvědčuje tiemto, ješto jest psáno v knihách Amos VIII°, kdyžto Hospodin hrozí a řka: »Mittam famem in terram, non famem panis aut sitim aque, sed audiendi verbum Dei«, »Pošli hlad na zemi, ne hlad chleba ani žízen vody, ale poslúchanie božieho slova«. Prosmyž našeho milostivého Otce, ať nám dá chléb duchovní, to jest žádost k poslúchaní slova božieho. Chcem-li to obdržeti, prosmyž jeho milé matky, vzdadúce jí chválu a řkúce: »Zdráva, Maria« etc. V dřevnie neděli Spasitel učil nás žádostí zemskú zhrzeti a žádati nebes- kých věcí, když jest řekl svatému Petru: »Duc in altum«, »Zveď lodí«, totíž polož úmysl svój a žádost k nebeským věcem a rozvěž siet svú k lapání [krá] 111 a1/ královstvie nebeského, jenž si ztratil skrze hřiech. V dnešniem čtení pak učí nás plniti spravedlnost, jížto móžem dosáhnúti přiebytka věčného. I učí a die takto: »Audistis, quia dictum est antiquis«, »Slyšeli ste, že ť jest řečeno starým: Nepovýšíte-li pravdy své nad cizoložníky, nevendete v krá- lovstvie nebeské«, totíž, abyšte lépe svú pravdu vedli nežli licoměrníci, ješto se zdáchu nábožní zevnitř, a vnitř byli plni zlosti, ješto mluviechu, a neči- 5 I (Dominica VI.) v rkpise není, jen (zkratkou) in marg.; tužkou z doby pozd. je pod tím: Vb — 2 Iniciálka není vyplněna, jen slabě vepsáno: a — 5 do - v slově »dobrých« je v rkp. vyn. — 11 (slova) v rkpise není, doplňuje vydavatel — I. III. 2 Mat. 5, 20 — 6 v Genesis] spr. Vegecius libro 30. De re militari (tak čteme spr. v lat. rkp. 234a1J. Sr. Vegeli Epitoma rei militaris c. III. (začátek) — 10 Sr. Jan 12, 31; 14, 30; 16, 11 — 14 Amos 8, 11— 21 Luk. 5, 4 — 25 Podle Mat. 5, 27 n. — 88
DOMINICA. VI.) Amen, dico vobis: Nisi habundaverit iusticia vestra plus quam pharizeorum etc. Mat. V°. 10 15 20 25 Dietky milé! Slyšeli sme v těch neděléch, že jsmy na boji velikém; a pro- tož mámy se učiti a připravovati k boji oděním ctností a dorbrých činóv. Ale, jakož die v Genesis (!) v knihách o rytieřství, že k dlúhému boji potřebna jest ztrava — a často hlad zhoní od boje a jest ukrutnější než železo, neb umdlije hlad oděnce silného —, a protož nám bojovní 1 10b2 kóm, ješto na tomto silném světě a lstivém bojijem, abychom jej přemohli s jeho pyšným kniežetem, diáblem, jenž jest knieže tohoto světa těm, ješto jemu slúžie — potřebna jest ztrava duchovnie a silnější ztrava celá poslúchaní (slova) bo- žieho, jenž zahoní duchovní hlad; ale neposlúchaní slova božieho jest hlad duchovní. Toho dosvědčuje tiemto, ješto jest psáno v knihách Amos VIII°, kdyžto Hospodin hrozí a řka: »Mittam famem in terram, non famem panis aut sitim aque, sed audiendi verbum Dei«, »Pošli hlad na zemi, ne hlad chleba ani žízen vody, ale poslúchanie božieho slova«. Prosmyž našeho milostivého Otce, ať nám dá chléb duchovní, to jest žádost k poslúchaní slova božieho. Chcem-li to obdržeti, prosmyž jeho milé matky, vzdadúce jí chválu a řkúce: »Zdráva, Maria« etc. V dřevnie neděli Spasitel učil nás žádostí zemskú zhrzeti a žádati nebes- kých věcí, když jest řekl svatému Petru: »Duc in altum«, »Zveď lodí«, totíž polož úmysl svój a žádost k nebeským věcem a rozvěž siet svú k lapání [krá] 111 a1/ královstvie nebeského, jenž si ztratil skrze hřiech. V dnešniem čtení pak učí nás plniti spravedlnost, jížto móžem dosáhnúti přiebytka věčného. I učí a die takto: »Audistis, quia dictum est antiquis«, »Slyšeli ste, že ť jest řečeno starým: Nepovýšíte-li pravdy své nad cizoložníky, nevendete v krá- lovstvie nebeské«, totíž, abyšte lépe svú pravdu vedli nežli licoměrníci, ješto se zdáchu nábožní zevnitř, a vnitř byli plni zlosti, ješto mluviechu, a neči- 5 I (Dominica VI.) v rkpise není, jen (zkratkou) in marg.; tužkou z doby pozd. je pod tím: Vb — 2 Iniciálka není vyplněna, jen slabě vepsáno: a — 5 do - v slově »dobrých« je v rkp. vyn. — 11 (slova) v rkpise není, doplňuje vydavatel — I. III. 2 Mat. 5, 20 — 6 v Genesis] spr. Vegecius libro 30. De re militari (tak čteme spr. v lat. rkp. 234a1J. Sr. Vegeli Epitoma rei militaris c. III. (začátek) — 10 Sr. Jan 12, 31; 14, 30; 16, 11 — 14 Amos 8, 11— 21 Luk. 5, 4 — 25 Podle Mat. 5, 27 n. — 88
Strana 89
DOMINICA VI. POST TRINITATEM niechu. Cassiodorus: »Ten, ktož najmenší věc zameškaje naplniti smie uči- [nilti, slušno jest, aby netoliko najmenší v nebesiech byl, ale najvětší (!). 30 A veliký má býti na tomto světě i na onom, kto to plní a činí skutkem, což i jazykem mluvie«. Znamenati mámy, že ť spravedlnost mudrcóv a licoměrníkóv nestatečna bieše v pěti věcech, ješto naše spravedlnost měla plnějšie býti a lépe ukázána: Prvé v srdci; neb, ač jich skutkové byli plni a dobři, alevšak nebyli právi. To svatý Matěj svědčí a řka: »Omnia opera faciunt, ut videantur ab homi- nibus«, »Všichny vaše skutky činíte, [111 a2 abyšte byli od lidí viděni a chvá- leni«. Proti tomu inhed svatý Pavel: »Omnia in gloria Dei facite«, »Všechny skutky čiňte k chvále božie«. Druhé bývá neplna v ustech; neb, ač jich řeč byla pravá, alevšak nedovedená. To svatý Matěj svědčí a řka: »Dicunt enim, et non faciunt. Alligant enim onera gravia«, »Káží a pravie, ale toho sami nečinie, přikazují nésti těžká břemena, a sami jich prstem nechtie hnúti«. Proti tomu psáno jest o Kristu v Knihách apoštolských: »Cepit Ihesus facere et docere«, »Počal Ježíš činiti a učiti«. Třetie jich pravda nebyla v skutku; nebo některé menšie věci plniechu, a většie o[d]púščiechu. To opět svatý Matěj svědčí a řka: »Ve vobis, scribe et pharizei et yppocrite, qui decimatis mentam et anetum, et relinquitis ea, que regaliora (!) sunt legis«, »Běda vám, mudrci a licoměrníci a pokrytci, ješto desetinu dáváte nalichviece, jakožto mátu a anýz, a opúštíte, většie což jest, zákona«. Proti nim píše Salomon v knihách Příslovie: »In omni opere bono erit habundancia«, »Ve všem dob- rém skutku má býti hojnost«. Čtvrté, že zevnitř byli 111b1] čísti, ale vnitř nečísti; jakož jim přimlúvá svatý Matěj: »Ve vobis, scribe et pharizei, qui mundatis, quod foris est«, »Běda vám, licoměrníci, ješto obmýváte zevnitřnie věci, ale vnitř netbáte a jste plni zlosti«. Neb oni řekli Hospodinu: »Tvoji učedlníci jedie chléb, neumývajíce rukú«. Proti nim die David v žaltáři: »Omnis gloria eius filie regis ab intus«, »Všeliká chvála jejie dcery králové zevnitř«. Páté jejich spravedlnost nebyla dostatečna v úžitku; nebo práce a běh veliký, a úžitek nižádný. K nimžto mluví a řka: »Ve vobis, qui circuitis mare«, »Běda vám, ješto obchodíte moře, abyšte učinili zkažení a pohoršení lidu svými mravy«. Jakžto činie ti, ješto mnoho pracují o někom, chtiece jej objíti některú věcí, aby se k zákonu zamluvil, a když přijme zákon, svými zlými příklady učinie, že často navrátí se v svět a horší bude než dřéve, a bude jeho skonánie horší než počátek. Nebo pohřiechu mnohé duše tiem oklamáním bývají zatraceny, tak, aby vykúpenie a prolitie božie krve na [111b2] nich 35 40 45 50 55 60 29-30 učiniti] omyl m. učiti (v lat. 234a : docere) — 47 regaliora] omyl m. graviora — 29 V lat. (234a1): Cassiodorus: Oni minima negligens docere presumpsit, consequers esl, ui nec minimus in Caelo, sed nl maxinus in supplicio gehenne habeatur. Magnus enim reputatur in hac vila et in presenti, qui facit, ut docet — 36 Mat. 23, 5 — 38 1. Kor. 10, 31 — 40 Mat. 23. 3 n. — 43 Skutk. 1, 1 — 46 Mat. 23, 23 — 50 Podle Přísl. 14, 23 — 52 Mat. 23, 25 — 54 Mat. 15, 2 — 56 Ž. 45, 14 — 58 Mat. 23, 15 — 89
DOMINICA VI. POST TRINITATEM niechu. Cassiodorus: »Ten, ktož najmenší věc zameškaje naplniti smie uči- [nilti, slušno jest, aby netoliko najmenší v nebesiech byl, ale najvětší (!). 30 A veliký má býti na tomto světě i na onom, kto to plní a činí skutkem, což i jazykem mluvie«. Znamenati mámy, že ť spravedlnost mudrcóv a licoměrníkóv nestatečna bieše v pěti věcech, ješto naše spravedlnost měla plnějšie býti a lépe ukázána: Prvé v srdci; neb, ač jich skutkové byli plni a dobři, alevšak nebyli právi. To svatý Matěj svědčí a řka: »Omnia opera faciunt, ut videantur ab homi- nibus«, »Všichny vaše skutky činíte, [111 a2 abyšte byli od lidí viděni a chvá- leni«. Proti tomu inhed svatý Pavel: »Omnia in gloria Dei facite«, »Všechny skutky čiňte k chvále božie«. Druhé bývá neplna v ustech; neb, ač jich řeč byla pravá, alevšak nedovedená. To svatý Matěj svědčí a řka: »Dicunt enim, et non faciunt. Alligant enim onera gravia«, »Káží a pravie, ale toho sami nečinie, přikazují nésti těžká břemena, a sami jich prstem nechtie hnúti«. Proti tomu psáno jest o Kristu v Knihách apoštolských: »Cepit Ihesus facere et docere«, »Počal Ježíš činiti a učiti«. Třetie jich pravda nebyla v skutku; nebo některé menšie věci plniechu, a většie o[d]púščiechu. To opět svatý Matěj svědčí a řka: »Ve vobis, scribe et pharizei et yppocrite, qui decimatis mentam et anetum, et relinquitis ea, que regaliora (!) sunt legis«, »Běda vám, mudrci a licoměrníci a pokrytci, ješto desetinu dáváte nalichviece, jakožto mátu a anýz, a opúštíte, většie což jest, zákona«. Proti nim píše Salomon v knihách Příslovie: »In omni opere bono erit habundancia«, »Ve všem dob- rém skutku má býti hojnost«. Čtvrté, že zevnitř byli 111b1] čísti, ale vnitř nečísti; jakož jim přimlúvá svatý Matěj: »Ve vobis, scribe et pharizei, qui mundatis, quod foris est«, »Běda vám, licoměrníci, ješto obmýváte zevnitřnie věci, ale vnitř netbáte a jste plni zlosti«. Neb oni řekli Hospodinu: »Tvoji učedlníci jedie chléb, neumývajíce rukú«. Proti nim die David v žaltáři: »Omnis gloria eius filie regis ab intus«, »Všeliká chvála jejie dcery králové zevnitř«. Páté jejich spravedlnost nebyla dostatečna v úžitku; nebo práce a běh veliký, a úžitek nižádný. K nimžto mluví a řka: »Ve vobis, qui circuitis mare«, »Běda vám, ješto obchodíte moře, abyšte učinili zkažení a pohoršení lidu svými mravy«. Jakžto činie ti, ješto mnoho pracují o někom, chtiece jej objíti některú věcí, aby se k zákonu zamluvil, a když přijme zákon, svými zlými příklady učinie, že často navrátí se v svět a horší bude než dřéve, a bude jeho skonánie horší než počátek. Nebo pohřiechu mnohé duše tiem oklamáním bývají zatraceny, tak, aby vykúpenie a prolitie božie krve na [111b2] nich 35 40 45 50 55 60 29-30 učiniti] omyl m. učiti (v lat. 234a : docere) — 47 regaliora] omyl m. graviora — 29 V lat. (234a1): Cassiodorus: Oni minima negligens docere presumpsit, consequers esl, ui nec minimus in Caelo, sed nl maxinus in supplicio gehenne habeatur. Magnus enim reputatur in hac vila et in presenti, qui facit, ut docet — 36 Mat. 23, 5 — 38 1. Kor. 10, 31 — 40 Mat. 23. 3 n. — 43 Skutk. 1, 1 — 46 Mat. 23, 23 — 50 Podle Přísl. 14, 23 — 52 Mat. 23, 25 — 54 Mat. 15, 2 — 56 Ž. 45, 14 — 58 Mat. 23, 15 — 89
Strana 90
DOMINICA VI. POST TRINITATEM 65 zatraceno bylo, jehožto každému věrnému křesťanu má se sželiti. A každý se toho varuj, aby svého syna nebo dietěte nedával do zákona, kdežto nenie náboženstvie, ale žebrota a roztrženie. Již ste slyšali, že naše spravedlnost jest plnější nežli licoměrníkóv. Slyš- tež vy! Abychom ji uplně držali a byli dokonalejší, dává nám přikázanie. Jedno: »Jest starým řečeno« — jako ve čtení pokládá dále a řka: »Non occi- detis«, »Nezabijete člověka«. »Qui autem occiderit, reus erit iudicio«, »Ale kto zabije, bude vinen súdem«. Crysostomus vykládá, že Syn boží, chtě uká- zati, že někdy mluvil v zákonu, dávaje přikázanie, jenžto i nynie přikazuje v milosti, aby nezabíjel. Řekl by někto: »Kterak bude o těch, ješto na vojnách mnozí bývají zabiti?« To bývá někdy božím přepuščením, aby podlé zaslúženie odplatu vzali; a ten súd sám Buoh sobě zachoval, toho nemóžem súditi. Abra- ham netoliko jest (!) vinovat hřiechem v ukrutnosti, ale viece jest chválen jménem milosrdenstvie, že poslušně chtěl syna zabiti. Sampson nemóž 112 a1 výmluvy vzieti, že se je sám (s) svými nepřátely zabil, jedne že tajně to byl jemu Duch přikázal, neb skrze něho divy činíše. Crysostomus praví: »V tom, ješto jest přikázáno starým, ukazuje mnohý čas, v němžto dáno to přikázanie, aby nezabil«. Protož praví: »Omnis, qui irascitur, reus erit iudicio« (»Všeliký, ktož hněv drží proti bratru svému, vinen bude súdem«, totíž obžalováním před Bohem). Crysostomus: »Radix accusacio (!) est ira, que radicem abscidit et destruit ramos« (»Kořen obžalování jest hněv; ktož kořen utíná a uřezuje, ratolesti shlazuje«). Tohoť brání Christus hněvu a řka: »Sol non occidat super iracundiam vestram«, »Slunce nezachoď na váš hněv«. Crysostomus praví: »Kto se bez viny hněvá, vinen bude. Nebo nebude-li hněvu učiněnie, nebude súdu. Nesta- nú-li hřieši, nebudú moci ukroceni býti. Protož, ktož se nehněvá pro vinu, hřeší. Pokora nerozumné rosievá hřiechy, zameškánie krmie, a netoliko zlé, ale dobré k zlému zóve«. Ano jest v přísloví, že přielišná se dobrota nehodí. Tutoť miení: hněv bez hřiechu móž býti, když 112a2] pro polepšenie svého bratra hněváš se. Crysostomus: »Mním to, že Christus nemluví o hněvu těla, 95 ale o hněvu duše. Tělo nemóže poslúchati zamúcenie (!). Protož, když se člověk hněvá a nechce učiniti toho, co jeho hněvivo jest (!), ale úmysl se jeho nehněvá«. 70 75 80 85 90 79 (s) není v rkpise napsáno — 70 Mat. 5, 21— 72 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matthacuni homilia XI (MU 56 č. 690); cituje 1 Catena na Mat., p. 84 — 75 n. Podle Augustina 1 De civil. Det (c. 20), cituje Catena p 84. Nequaquam autem contra hoc pracceptum fecerunt, qui auctore Deo bella gesserunt ac personam gerentes publicae potestatis iustissimae rationis imperio sceleratos morte punie- runt. Et Abraham non solum non est culpatus crudelitatis crimine, verum etiam laudatus est nomine pietatis, quod voluit filium obedienter occidere... nec Sampson aliter excusatur, quod setpsum čem hostabus ruina domus oppressit, nisi quod latenter SPiritus hoc tusserat, qui per illum maracula factebat — 76 n. 1. M. 22, 9 n. — 78 n. Soudc. 15. 14— 80 Chrysostomus l. c. 5 (ML 57 c. 245); cikuje i Catena p. 85 — 82 Mat. 5, 22 — 84 Je to nejspíše zkomolený výrok Chrysostomův I. c. (ML 57 c. 246): Radix enim caedis, ira. Qui ergo radicem er- scandtl, multo magis ramos auferet — 87 Spr. Efez. 4, 26 — 88 Cf. Chrysostomi (dub.) Opus imperfectum in Matth., homilia XI (MG 56 c. 690); cituje i Catena p. 85 — 92 Sr. Flajšhansova Česká přísloví s. v. Dobrota 2. 94 Chrysostomus 1. c.: Puto autem, quod non de tracundia carnis loquitur Christus, sed de spirtru... Scif enim Do- minus, quia etsi mandaverit carni, caro ei non obaudiet. Nec enim est possibile, ut caro non conturbetur. Qnando ergo homo trascitur, et non vult facere, quod tra compellit, caro cius trata est, animus autem cius non est iratus. (Citováno i v Cateně P. 85. Waldhauser zřejmě cituje odtud, nakoli přímo z Chrysostoma, jak vidíme na př. z toho, že misto nde spirituk se ?u čte. nde tracundia animacc) — 90
DOMINICA VI. POST TRINITATEM 65 zatraceno bylo, jehožto každému věrnému křesťanu má se sželiti. A každý se toho varuj, aby svého syna nebo dietěte nedával do zákona, kdežto nenie náboženstvie, ale žebrota a roztrženie. Již ste slyšali, že naše spravedlnost jest plnější nežli licoměrníkóv. Slyš- tež vy! Abychom ji uplně držali a byli dokonalejší, dává nám přikázanie. Jedno: »Jest starým řečeno« — jako ve čtení pokládá dále a řka: »Non occi- detis«, »Nezabijete člověka«. »Qui autem occiderit, reus erit iudicio«, »Ale kto zabije, bude vinen súdem«. Crysostomus vykládá, že Syn boží, chtě uká- zati, že někdy mluvil v zákonu, dávaje přikázanie, jenžto i nynie přikazuje v milosti, aby nezabíjel. Řekl by někto: »Kterak bude o těch, ješto na vojnách mnozí bývají zabiti?« To bývá někdy božím přepuščením, aby podlé zaslúženie odplatu vzali; a ten súd sám Buoh sobě zachoval, toho nemóžem súditi. Abra- ham netoliko jest (!) vinovat hřiechem v ukrutnosti, ale viece jest chválen jménem milosrdenstvie, že poslušně chtěl syna zabiti. Sampson nemóž 112 a1 výmluvy vzieti, že se je sám (s) svými nepřátely zabil, jedne že tajně to byl jemu Duch přikázal, neb skrze něho divy činíše. Crysostomus praví: »V tom, ješto jest přikázáno starým, ukazuje mnohý čas, v němžto dáno to přikázanie, aby nezabil«. Protož praví: »Omnis, qui irascitur, reus erit iudicio« (»Všeliký, ktož hněv drží proti bratru svému, vinen bude súdem«, totíž obžalováním před Bohem). Crysostomus: »Radix accusacio (!) est ira, que radicem abscidit et destruit ramos« (»Kořen obžalování jest hněv; ktož kořen utíná a uřezuje, ratolesti shlazuje«). Tohoť brání Christus hněvu a řka: »Sol non occidat super iracundiam vestram«, »Slunce nezachoď na váš hněv«. Crysostomus praví: »Kto se bez viny hněvá, vinen bude. Nebo nebude-li hněvu učiněnie, nebude súdu. Nesta- nú-li hřieši, nebudú moci ukroceni býti. Protož, ktož se nehněvá pro vinu, hřeší. Pokora nerozumné rosievá hřiechy, zameškánie krmie, a netoliko zlé, ale dobré k zlému zóve«. Ano jest v přísloví, že přielišná se dobrota nehodí. Tutoť miení: hněv bez hřiechu móž býti, když 112a2] pro polepšenie svého bratra hněváš se. Crysostomus: »Mním to, že Christus nemluví o hněvu těla, 95 ale o hněvu duše. Tělo nemóže poslúchati zamúcenie (!). Protož, když se člověk hněvá a nechce učiniti toho, co jeho hněvivo jest (!), ale úmysl se jeho nehněvá«. 70 75 80 85 90 79 (s) není v rkpise napsáno — 70 Mat. 5, 21— 72 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matthacuni homilia XI (MU 56 č. 690); cituje 1 Catena na Mat., p. 84 — 75 n. Podle Augustina 1 De civil. Det (c. 20), cituje Catena p 84. Nequaquam autem contra hoc pracceptum fecerunt, qui auctore Deo bella gesserunt ac personam gerentes publicae potestatis iustissimae rationis imperio sceleratos morte punie- runt. Et Abraham non solum non est culpatus crudelitatis crimine, verum etiam laudatus est nomine pietatis, quod voluit filium obedienter occidere... nec Sampson aliter excusatur, quod setpsum čem hostabus ruina domus oppressit, nisi quod latenter SPiritus hoc tusserat, qui per illum maracula factebat — 76 n. 1. M. 22, 9 n. — 78 n. Soudc. 15. 14— 80 Chrysostomus l. c. 5 (ML 57 c. 245); cikuje i Catena p. 85 — 82 Mat. 5, 22 — 84 Je to nejspíše zkomolený výrok Chrysostomův I. c. (ML 57 c. 246): Radix enim caedis, ira. Qui ergo radicem er- scandtl, multo magis ramos auferet — 87 Spr. Efez. 4, 26 — 88 Cf. Chrysostomi (dub.) Opus imperfectum in Matth., homilia XI (MG 56 c. 690); cituje i Catena p. 85 — 92 Sr. Flajšhansova Česká přísloví s. v. Dobrota 2. 94 Chrysostomus 1. c.: Puto autem, quod non de tracundia carnis loquitur Christus, sed de spirtru... Scif enim Do- minus, quia etsi mandaverit carni, caro ei non obaudiet. Nec enim est possibile, ut caro non conturbetur. Qnando ergo homo trascitur, et non vult facere, quod tra compellit, caro cius trata est, animus autem cius non est iratus. (Citováno i v Cateně P. 85. Waldhauser zřejmě cituje odtud, nakoli přímo z Chrysostoma, jak vidíme na př. z toho, že misto nde spirituk se ?u čte. nde tracundia animacc) — 90
Strana 91
DOMINICA VI. POST TRINITATEM »Qui autem dixerit fratri suo: Racha«, »Ale kto die bratru svému: Racha«, totíž kto se postaví proti bratru svému hněvivým oškřečením. Svatý Crysosto- mus vykládá, že to slovo »Racha« bylo jest židovským rozumem řečeno jakožto »bezsmyslný« nebo »bez mkorzku«. »Protož, kto die bratru svému: Blázne (jehožto Buoh znamenal svým znamením, svú múdrostí), bude vinen ohněm pekelným«. Mohl by někto otázati a řka: »Kto se hněvá na bratra, vinen jest súdem. Tehda každý, kto se hněvá, hřeší smrtedlně«. Proti tomu stojí David a řka: »Irascimini et nolite peccare«, »Hněvajte se a neroďte hřešiti«. Buoh se někdy hněvá, však nehřeší. Jakož die svatý Jeronym, že hněv jest všeliké hnutie zlé k uškození, ješto brzo přichodí a vnáhle, a tak nenie smrtedlný hřiech. Ale když hněv 112b1 příde v rozmyslu, s povolením svého úmysla, že chce dlúho na mysli mieti a nésti, tehda jest smrtedlný hřiech. Nebo jiný hněv jest hněvati se v skutku, a jiný hřiech, když se hněváš komu, chtě od- platiti jemu skutkem; tehdy smrtedlně hřešíš a jsi vinen. Ale když se hněváš hřiechu, totíž chtě věděti spasenie svého bližnieho, tehda ten hněv jest ctnost, z spravedlnosti pocházie. Tehda řekl by někto: »Nehřeším, když se hněvám pohanu neb Židu«. Pravi, že ť jest Žid bratr tvój po stvoření, neb jest stvoření božie od Boha pošlé. Protož ostaveni jsú na pamět, nemají býti vzhrzeni, alevšak ochoten- 115 stvie ani spolku s nimi nemějte. Kdyžto Spasitel ukázal, že hněv jest zátupa duše, ukazuje, že smieřenie jest úžitečno k spasení; jakož praví ve čtení takto: »Si offers munus tuum ad altare et ibi recordatus fueris, quod frater tuus aliquid habet adversum te«, »Když chceš obětovati svój dar na oltář a tu zpomeneš, že bratr tvój má něčso protiv tobě protivného: opustě 112b2 svój dar, jdiž dřéve a pokoř se bratru svému, a pak přída obětuj svój dar neb svú obět«. Svatý Crysostomus die, že Hospodin našich obětí nechce přijieti, až prvé hněv s mysli bude puščen, neb viece Hospodin miluje jednotu věrných neb sjednánie nežli naše dary. Kte- rak dlúho lidé hněv mezi sebú nesú, tak dlúho Hospodin jich obětí ani modli- teb nepřijímá. Protož, které rozhněvánie se stalo, též má býti smieřenie. Roz- hněváš-li koho řečí neb slovem, odlož jemu pokornú řečí; rozhněváš-li koho skutkem, odlož mu skutkem. A když to učiníš, tehda ť Hospodin přijme obět tvú, modlitby tvé, a tak sobě zíščeš odpuščenie svým hřiechóm a tak dojdeš věčnéj radosti nebeského královstvie. Jehož mně i vám rač dopomáhati etc. 100 105 110 120 125 130 99 In marg. (pův. rukou): Racha— 100 bez mozku] v rkp.: bezmuzſku (snad — bez muzku, sr. v Úvodě o dialektických zvláštnostech) — 97 Mat. 5, 22 — 93 Chrysostomus, omyl m. Hieronymus (cf. Comment in evang. Matthaei I. Ic. V. MI 26 c. 37 ): Hoc verbum proprie Hebracorum est: Raca enim diciturxevog, id est inanisau vacuus; quem nos possumus vulgara iniuria absque cerebro nuncupare ſciłuje i Catena I. p. 85) — 100 Podle Mat. 5, 22 — 104 Ž. 4, 5 — 105 Jeronym (?) — 118 Mat. 5, 23 n. — 122 Chrysostomus (apokr.), Opus imperfectum in Matth. homil. XI (MG 56 c. 692); cituje i Catena p. 87 — 91
DOMINICA VI. POST TRINITATEM »Qui autem dixerit fratri suo: Racha«, »Ale kto die bratru svému: Racha«, totíž kto se postaví proti bratru svému hněvivým oškřečením. Svatý Crysosto- mus vykládá, že to slovo »Racha« bylo jest židovským rozumem řečeno jakožto »bezsmyslný« nebo »bez mkorzku«. »Protož, kto die bratru svému: Blázne (jehožto Buoh znamenal svým znamením, svú múdrostí), bude vinen ohněm pekelným«. Mohl by někto otázati a řka: »Kto se hněvá na bratra, vinen jest súdem. Tehda každý, kto se hněvá, hřeší smrtedlně«. Proti tomu stojí David a řka: »Irascimini et nolite peccare«, »Hněvajte se a neroďte hřešiti«. Buoh se někdy hněvá, však nehřeší. Jakož die svatý Jeronym, že hněv jest všeliké hnutie zlé k uškození, ješto brzo přichodí a vnáhle, a tak nenie smrtedlný hřiech. Ale když hněv 112b1 příde v rozmyslu, s povolením svého úmysla, že chce dlúho na mysli mieti a nésti, tehda jest smrtedlný hřiech. Nebo jiný hněv jest hněvati se v skutku, a jiný hřiech, když se hněváš komu, chtě od- platiti jemu skutkem; tehdy smrtedlně hřešíš a jsi vinen. Ale když se hněváš hřiechu, totíž chtě věděti spasenie svého bližnieho, tehda ten hněv jest ctnost, z spravedlnosti pocházie. Tehda řekl by někto: »Nehřeším, když se hněvám pohanu neb Židu«. Pravi, že ť jest Žid bratr tvój po stvoření, neb jest stvoření božie od Boha pošlé. Protož ostaveni jsú na pamět, nemají býti vzhrzeni, alevšak ochoten- 115 stvie ani spolku s nimi nemějte. Kdyžto Spasitel ukázal, že hněv jest zátupa duše, ukazuje, že smieřenie jest úžitečno k spasení; jakož praví ve čtení takto: »Si offers munus tuum ad altare et ibi recordatus fueris, quod frater tuus aliquid habet adversum te«, »Když chceš obětovati svój dar na oltář a tu zpomeneš, že bratr tvój má něčso protiv tobě protivného: opustě 112b2 svój dar, jdiž dřéve a pokoř se bratru svému, a pak přída obětuj svój dar neb svú obět«. Svatý Crysostomus die, že Hospodin našich obětí nechce přijieti, až prvé hněv s mysli bude puščen, neb viece Hospodin miluje jednotu věrných neb sjednánie nežli naše dary. Kte- rak dlúho lidé hněv mezi sebú nesú, tak dlúho Hospodin jich obětí ani modli- teb nepřijímá. Protož, které rozhněvánie se stalo, též má býti smieřenie. Roz- hněváš-li koho řečí neb slovem, odlož jemu pokornú řečí; rozhněváš-li koho skutkem, odlož mu skutkem. A když to učiníš, tehda ť Hospodin přijme obět tvú, modlitby tvé, a tak sobě zíščeš odpuščenie svým hřiechóm a tak dojdeš věčnéj radosti nebeského královstvie. Jehož mně i vám rač dopomáhati etc. 100 105 110 120 125 130 99 In marg. (pův. rukou): Racha— 100 bez mozku] v rkp.: bezmuzſku (snad — bez muzku, sr. v Úvodě o dialektických zvláštnostech) — 97 Mat. 5, 22 — 93 Chrysostomus, omyl m. Hieronymus (cf. Comment in evang. Matthaei I. Ic. V. MI 26 c. 37 ): Hoc verbum proprie Hebracorum est: Raca enim diciturxevog, id est inanisau vacuus; quem nos possumus vulgara iniuria absque cerebro nuncupare ſciłuje i Catena I. p. 85) — 100 Podle Mat. 5, 22 — 104 Ž. 4, 5 — 105 Jeronym (?) — 118 Mat. 5, 23 n. — 122 Chrysostomus (apokr.), Opus imperfectum in Matth. homil. XI (MG 56 c. 692); cituje i Catena p. 87 — 91
Strana 92
DOMINICA VII.) Cum turba multa esset cum Ihesu nec haberent, quod manducarent ... (Marci VIII°.). 10 15 20 25 V těchto neděléch řečeno a kázáno jest o přípravě vojenskéj a o ztravě, kterak bychom měli bojovati duchovně. Proto již jest potřebie, abychom koně [113a1 sobě dobyli a jej naučili; neb jest velmi potřeben k boji ten kóň, totíž duch náš, aby byl naučen a na uzdě držen, aby v žádost tělestnú neupadl. Mistr Vegecius tak die, že skrovnost, totíž skrovný lid a naučený jest hoto- vější k boji než hlúpý, abychom se učili duchovniemu boji skrze naučenie tohoto času. Čte se v knihách Šalomúnových, že se připisuje k božiej múd- rosti. Ale tuto múdrost Šalomúnovu jedno múdří, ale ne blázni přijímají, jakož sám svědčí a řka: »Sapienciam atque doctrinam«, »Múdrostí, také uče- niem blázni zhrzejí«. Jakožto licoměrníci božieho učenie nepřijímáchu jako blázni, ješto jim ani střiebro ani zlato jest k mysli. Jakož praví Salomon a řka: »Execracio, id est obieccio, est peccatoribus sapiencia«. Múdrostí božie blázni a hřiešní zhrzejí a jest jim hořka; a protož jí zhrzejí, protože božie múdrost učí vzhrzeti to, což oni milují, to jest zbožie a rozkoš a světskú chválu, a učí milovati to, což nenávidí, totíž chudobu a čistotu a pokoru. A to radí svatý Jan a řka: »Fratres, nolite diligere mundum neque ea, quae in mundo sunt«, »Bratřie milí, [113a2] neroďte milovati světa ani toho, což na světě jest«. Anebo proto vzhrzejí, že mnie, by jedno k světu se měla, a ne k nebeskému úžitku. Protož, odvrhúce múdrost světskú, požádajmyž nebeskéj, s níž by nám přišlo všechno dobré. Poprosmyž za to téj milostivéj orodovnice, matky božie, vzdadúce jie andělské pozdravenie a řkúce: »Zdráva, Maria« etc. Slyšeli sme v siž neděli, kterak náš milý Spasitel učí nás skrze svatého Matěje, abychom (s) svými bojovníky pokoj měli a spravedlnost, abychom tiem lépe mohli bojovati protiv žádostem tělestným, ješto sú nám velmi pro- tivny k spasení. V dnešnie pak neděli a čtení slibuje nakrmiti své rytieřstvo, totíž zástup, ješto jeho následováchu. Protož počínaje takto die: »Cum turba 5 1 Nadpis v rkpise není, jen po straně pův. rukou je napsáno: VII. — 2 Iniciálka není vyplněna, jen pův. písařem naznačena drobným písmenem litera c — 26 (s) v rkpise není — 2 Marek 8. I — 8 Waldhauser má na mysli (jak vidíme z citátu v lat. rkp. 23651] závěr 1. kapitoly I. knihy spisu Vegetiova Epitoma re1 Micilari5. Efenim in Cerlamine betloriii exercitata pancitas ad rtctortam prompttor est, rudis et tndocta muliktudo etpostlaa semper ad caedem— 12 Přísl. 1, 7- 15 Eccli 1, 26 — 19 1. Jan 2. 15 — 29 Marek 8, 1 — 92
DOMINICA VII.) Cum turba multa esset cum Ihesu nec haberent, quod manducarent ... (Marci VIII°.). 10 15 20 25 V těchto neděléch řečeno a kázáno jest o přípravě vojenskéj a o ztravě, kterak bychom měli bojovati duchovně. Proto již jest potřebie, abychom koně [113a1 sobě dobyli a jej naučili; neb jest velmi potřeben k boji ten kóň, totíž duch náš, aby byl naučen a na uzdě držen, aby v žádost tělestnú neupadl. Mistr Vegecius tak die, že skrovnost, totíž skrovný lid a naučený jest hoto- vější k boji než hlúpý, abychom se učili duchovniemu boji skrze naučenie tohoto času. Čte se v knihách Šalomúnových, že se připisuje k božiej múd- rosti. Ale tuto múdrost Šalomúnovu jedno múdří, ale ne blázni přijímají, jakož sám svědčí a řka: »Sapienciam atque doctrinam«, »Múdrostí, také uče- niem blázni zhrzejí«. Jakožto licoměrníci božieho učenie nepřijímáchu jako blázni, ješto jim ani střiebro ani zlato jest k mysli. Jakož praví Salomon a řka: »Execracio, id est obieccio, est peccatoribus sapiencia«. Múdrostí božie blázni a hřiešní zhrzejí a jest jim hořka; a protož jí zhrzejí, protože božie múdrost učí vzhrzeti to, což oni milují, to jest zbožie a rozkoš a světskú chválu, a učí milovati to, což nenávidí, totíž chudobu a čistotu a pokoru. A to radí svatý Jan a řka: »Fratres, nolite diligere mundum neque ea, quae in mundo sunt«, »Bratřie milí, [113a2] neroďte milovati světa ani toho, což na světě jest«. Anebo proto vzhrzejí, že mnie, by jedno k světu se měla, a ne k nebeskému úžitku. Protož, odvrhúce múdrost světskú, požádajmyž nebeskéj, s níž by nám přišlo všechno dobré. Poprosmyž za to téj milostivéj orodovnice, matky božie, vzdadúce jie andělské pozdravenie a řkúce: »Zdráva, Maria« etc. Slyšeli sme v siž neděli, kterak náš milý Spasitel učí nás skrze svatého Matěje, abychom (s) svými bojovníky pokoj měli a spravedlnost, abychom tiem lépe mohli bojovati protiv žádostem tělestným, ješto sú nám velmi pro- tivny k spasení. V dnešnie pak neděli a čtení slibuje nakrmiti své rytieřstvo, totíž zástup, ješto jeho následováchu. Protož počínaje takto die: »Cum turba 5 1 Nadpis v rkpise není, jen po straně pův. rukou je napsáno: VII. — 2 Iniciálka není vyplněna, jen pův. písařem naznačena drobným písmenem litera c — 26 (s) v rkpise není — 2 Marek 8. I — 8 Waldhauser má na mysli (jak vidíme z citátu v lat. rkp. 23651] závěr 1. kapitoly I. knihy spisu Vegetiova Epitoma re1 Micilari5. Efenim in Cerlamine betloriii exercitata pancitas ad rtctortam prompttor est, rudis et tndocta muliktudo etpostlaa semper ad caedem— 12 Přísl. 1, 7- 15 Eccli 1, 26 — 19 1. Jan 2. 15 — 29 Marek 8, 1 — 92
Strana 93
DOMINICA VII. POST TRINITATEM multa esset cum Ihesu«, »Když zástup veliký bieše s Ježíšem«, následuje 30 jeho pro sladkost jeho slov a pro uzdravenie nemocných, »nec haberent, quod manducarent«, »a neměli sú, co by jedli«, neb z dalekých měst a vsí a kašttelóv k němu byli přišli, »svolav své učedlníky, i řekl k nim: Misereor super turbam«, »Milostiv sem k zástupu«. 113b1 To jest řekl k apoštolóm, aby je přivedl k milosrdenství. »Quia, ecce, 35 iam triduo sustinent me«, »Nebo již na třetí den mě držie«, že takú žádost měli k poslúchaní božieho slova a pro jeho divy a také, že (s) svými učedlníky sedieše na hoře, na niž bieše všel, a tak za tři dni s ním byli a k domu se ne- navrátili, bydléce s Kristem na púšči. Gregorius: »Zástup Boha vzdržuje, když [v] věrní skrze své pokánie hřiech mučie a (k Bohu) srdcem, mluvením, skutky se obracují«. Gloza: »Zástup za tři dni Buoh držieše pro uzdravenie svých nemocných, když všichni zbožní, věrú svaté Trojice osviecení, za své hřiechy a za uzdravenie svéj duše ustavičně prosie«. V tom, ješto tento zástup za tři dni se k svému domu nevrátil, znamenánie jest velikého náboženstvie k Bohu. »A neměli co jésti«, nebo krmě, ješto s sebú byli přinesli, již byli ztrávili. A protož prvého ani druhého dnze) toho divu neučinil, protože ješče pokrm jmiechu, a také proto, že znamenitější a větší div byl, že již 113b2 všie věci pokrmu nejmiechu. » Et si dimisero eos ieiunos in domos suas, deficient in vía«, »A pustím-li je lačny, ustanú na cestě«, nebo těch dní málo jedli. Gloza (výklad), že hřiešní, 50 obrácení ku pokání, snadně by ustali na tomto světě, by nebyli nakrmeni kázaním slova božieho, totíž snadně by se v hřiech navrátili, by jich svatým kázaním nevzdržal a neuzdravil. Ne vždyť jest Syn boží při krmiech byl nebo ztravě divy činil, proto, aby pro nasycenie jeho následovali, ani by toho divu neučinil, jedno že to viděl, ano veliká potřeba jest zástupu. »Quidam ex eis a longe venerunt«, »Někteří z toho zástupu zdaleka biechu přišli«, aby vyprosili uzdravenie nemocných, ješto byli s sebú přivedli, němé, chromé a rozličnými neduhy jaté, a zvlášče ty, ješto jmiechu neduhy neuléčené přirozením, ani mohli býti uléčeni kterým lékařstvím. Ale Bohuť jest všeckno snadno uléčiti. Theofilus vykládá, že jeho učedlníci ješče neroz- uměli jeho moci pro divy, ješto dřéve činieše. Protož odpovědě 114a1/li Ježí- 40 45 55 60 33 Rkp.: kafſtalow — 37 (s) v rkpise není — 40 (k Bohu); rkp.: bychom (v lat. orig. 237al: ad Deum) — 47 Rkp.: dnye — 54 Slovosled správně má býti: Ne vždy ť jest byl Syn boží při krmiech nebo... 33 Marek 8, I n. — 35 Marek 8, 2 — 39 Gregorius; kontaminováno s Glosson (cf. Strabi Glossa ord, in evang. Marci c. VIII v. 2, ML II c. 208): Turba multa friduo Dominum susfinet, cum multitudo fidelium peccała sua per poenilentiam declinans ad Dominumi se in opere, in locurione el cogitattone convertif fje to upravený citát z Brdy, sr. Catenu na Marka p. 531). — Gregori: Magni Moraltum I. T C. AI (ML 75 c. 65I). In ſenebras diem verfimuss, cum... ipsa delectationis pravae blandimenta per districta pocni- tentiae lamenta cruciamus— 41 Gloza; viz před. pozn. — 46 Marek 8, I n. — 50 Marek 8, 3 — 51 Walafridi Strabi Glossa ord, in evang. Marci c. VIII v. 3 (ML 114 c. 209) — 54 nn. Ne vždy... zástupu] je přejato z Cateny p. 531 (autor: Theophylactus) — 57 Marek 8, 3 — 61 Spr. Theophylactus, Enarratio in evang. Marci c. VIII vv. 1 až 9 (MG 123 c. 570); rovněž u Cateně p. 531 — 93
DOMINICA VII. POST TRINITATEM multa esset cum Ihesu«, »Když zástup veliký bieše s Ježíšem«, následuje 30 jeho pro sladkost jeho slov a pro uzdravenie nemocných, »nec haberent, quod manducarent«, »a neměli sú, co by jedli«, neb z dalekých měst a vsí a kašttelóv k němu byli přišli, »svolav své učedlníky, i řekl k nim: Misereor super turbam«, »Milostiv sem k zástupu«. 113b1 To jest řekl k apoštolóm, aby je přivedl k milosrdenství. »Quia, ecce, 35 iam triduo sustinent me«, »Nebo již na třetí den mě držie«, že takú žádost měli k poslúchaní božieho slova a pro jeho divy a také, že (s) svými učedlníky sedieše na hoře, na niž bieše všel, a tak za tři dni s ním byli a k domu se ne- navrátili, bydléce s Kristem na púšči. Gregorius: »Zástup Boha vzdržuje, když [v] věrní skrze své pokánie hřiech mučie a (k Bohu) srdcem, mluvením, skutky se obracují«. Gloza: »Zástup za tři dni Buoh držieše pro uzdravenie svých nemocných, když všichni zbožní, věrú svaté Trojice osviecení, za své hřiechy a za uzdravenie svéj duše ustavičně prosie«. V tom, ješto tento zástup za tři dni se k svému domu nevrátil, znamenánie jest velikého náboženstvie k Bohu. »A neměli co jésti«, nebo krmě, ješto s sebú byli přinesli, již byli ztrávili. A protož prvého ani druhého dnze) toho divu neučinil, protože ješče pokrm jmiechu, a také proto, že znamenitější a větší div byl, že již 113b2 všie věci pokrmu nejmiechu. » Et si dimisero eos ieiunos in domos suas, deficient in vía«, »A pustím-li je lačny, ustanú na cestě«, nebo těch dní málo jedli. Gloza (výklad), že hřiešní, 50 obrácení ku pokání, snadně by ustali na tomto světě, by nebyli nakrmeni kázaním slova božieho, totíž snadně by se v hřiech navrátili, by jich svatým kázaním nevzdržal a neuzdravil. Ne vždyť jest Syn boží při krmiech byl nebo ztravě divy činil, proto, aby pro nasycenie jeho následovali, ani by toho divu neučinil, jedno že to viděl, ano veliká potřeba jest zástupu. »Quidam ex eis a longe venerunt«, »Někteří z toho zástupu zdaleka biechu přišli«, aby vyprosili uzdravenie nemocných, ješto byli s sebú přivedli, němé, chromé a rozličnými neduhy jaté, a zvlášče ty, ješto jmiechu neduhy neuléčené přirozením, ani mohli býti uléčeni kterým lékařstvím. Ale Bohuť jest všeckno snadno uléčiti. Theofilus vykládá, že jeho učedlníci ješče neroz- uměli jeho moci pro divy, ješto dřéve činieše. Protož odpovědě 114a1/li Ježí- 40 45 55 60 33 Rkp.: kafſtalow — 37 (s) v rkpise není — 40 (k Bohu); rkp.: bychom (v lat. orig. 237al: ad Deum) — 47 Rkp.: dnye — 54 Slovosled správně má býti: Ne vždy ť jest byl Syn boží při krmiech nebo... 33 Marek 8, I n. — 35 Marek 8, 2 — 39 Gregorius; kontaminováno s Glosson (cf. Strabi Glossa ord, in evang. Marci c. VIII v. 2, ML II c. 208): Turba multa friduo Dominum susfinet, cum multitudo fidelium peccała sua per poenilentiam declinans ad Dominumi se in opere, in locurione el cogitattone convertif fje to upravený citát z Brdy, sr. Catenu na Marka p. 531). — Gregori: Magni Moraltum I. T C. AI (ML 75 c. 65I). In ſenebras diem verfimuss, cum... ipsa delectationis pravae blandimenta per districta pocni- tentiae lamenta cruciamus— 41 Gloza; viz před. pozn. — 46 Marek 8, I n. — 50 Marek 8, 3 — 51 Walafridi Strabi Glossa ord, in evang. Marci c. VIII v. 3 (ML 114 c. 209) — 54 nn. Ne vždy... zástupu] je přejato z Cateny p. 531 (autor: Theophylactus) — 57 Marek 8, 3 — 61 Spr. Theophylactus, Enarratio in evang. Marci c. VIII vv. 1 až 9 (MG 123 c. 570); rovněž u Cateně p. 531 — 93
Strana 94
DOMINICA VII. POST TRINITATEM 70 75 80 85 90 šovi a řkúce: »Unde illos quis (poterit hic) saciare panibus?", »Kto bude moci je nakrmiti chleba na púšči?« Jako by řekl: »Miesto jest pusté a cesty daleké, a proto (nemóžemy svým zpósobem potřeby dobyti«. Theofilus: »Syn boží na učedlníky proto nežehře, tiem nás uče, abychom se na hlúpé a neroz- umné nehněvali, ale jich hlúposti želeli«. »Et interrogavit eos: Quot panes habetis?« »I otázal jich a řka: Kolik chlebóv máte?« Netieže, by toho nevěděl, ale aby z jich odpověděnie jměl péči o pokrmu. Mistr Remigius: »Ne proto otázal, jako by nevěděl, co by jměli, ale aby oni, odpovědúce a řkúce: Sedm, čím by méně chlebuov bylo, tiem by viece byl znamenitější a větší div«. »Odpověděli řkúce: Sedm«. Ničs nebylo proti tomu množství. »Et precepit turbis discumbere super terram«, »I kázal zástupu povzléci a odpočinúti a rozhostiti se na zemi«. Vykládanie mistra Bédy: »Na krmenie pěti chlebuov zástupové na senu odpočívali; ale zástup, ješto má z sedmi chlebuov nakrmen býti, na zemi se posadil, nebo 114a2 skrze přikázanie a poslušenstvie žádosti tělestné mámy přemoci, ješto jako seno jest. Neb hora, na níž zástup odpočíval a kámen byl, znamenává vysokost boží«. »Et accipiens septem panes, gracias agens«, »Vezma sedm czhèlebóv, chválu vzdav«. Gloza: »Ukazuje, kterak se raduje z našeho spasenie, učí nás děkovati z tělestné a duchovnie krmě«. Remigius: »V tom, že dieky vzdával Bohu Otci, ostavil nám na příklad, abychom se všech daróv nám daných z nebes děkovali Bohu«. »Et fregit«, »Zlámal«, totíž svátost zjevil, neb du- chovnie naučenie dal jim. »Ut apponerent. Et apposuerunt turbis«, »Aby přiložili. I přiložili zástupu«. Sedmť chlebuov jest svátost nového zákonu, v němžto svátost sedmera daru Ducha svatého bývá dána. Ani jsú ječní, jako oněch pět tisícóv nakrmil. »Et habebant pisciculos paucos. Et ipsos benedixit et iussit apponi. Et manducaverunt et saturati sunt«, »A jmiechu málo rybek. A těch požehnav, kázal, aby (!) jedli, a syti byli«. Požehnal svými usty požehnanými, rozmnožil chleby a dal jésti. Znamenává 114b1] se božská moc v tajnosti přijatého člověčenstvie. Proto požehnal, aby dosti bylo k nasycení zástupóv, přičinil, aby zbylo k naplnění sedm košóv. »A syti sú«; bez nižádného móž býti ne- 95 dostatku Pána. 65 63 (poterit hic) rkp. vyn. — 65 (ne) v »nemóžemy« rkp. vyn. — 80 Rkp.: clebow (!) — 94 n. bez nižádného...; v lat. rkpise (237b5): quia nullus defectus ex parte largientis misericordie — 63 Marek 8, 4 — 65 Spr. Theophylactus l. c., rovněz u Cateně uv. B. - 68 Marek 8, 5 — 70 Rewigius (citován v Cateně p. 531: super Mafih.): Non ideo interrogavst, quta ignoraret, quot haberent, sed ust, dum illi respondent: Seplem, quo panciores essent, co magis miraculum diffamaretur el notius fieret — 72 Marek 8, 5 — 74 Marek 8, 6 — 75 Beda, In Marci evangelium expositio, l. II (super c. VIII Marci), ML 92 c. 206 s. 76 Mat. 14, 19— 80 Marek 8, 6 — 81 Gloza (roz. interlineárni, jak čteme v lat. rkp. 237a3); je olištěna v Biblia satra 1634, tomus V. c. 563 s. B2 Remigius (citován v Catene n. 531): In co, quod grattas egit, nobis reliquil eremplum, ut de omnibus donis n0bis caclilus collatis illi gratias referamus — 84 Marek 8, 6 — 88 Mat. 14, 21 — 89 Marek 8, 7 n. — 94
DOMINICA VII. POST TRINITATEM 70 75 80 85 90 šovi a řkúce: »Unde illos quis (poterit hic) saciare panibus?", »Kto bude moci je nakrmiti chleba na púšči?« Jako by řekl: »Miesto jest pusté a cesty daleké, a proto (nemóžemy svým zpósobem potřeby dobyti«. Theofilus: »Syn boží na učedlníky proto nežehře, tiem nás uče, abychom se na hlúpé a neroz- umné nehněvali, ale jich hlúposti želeli«. »Et interrogavit eos: Quot panes habetis?« »I otázal jich a řka: Kolik chlebóv máte?« Netieže, by toho nevěděl, ale aby z jich odpověděnie jměl péči o pokrmu. Mistr Remigius: »Ne proto otázal, jako by nevěděl, co by jměli, ale aby oni, odpovědúce a řkúce: Sedm, čím by méně chlebuov bylo, tiem by viece byl znamenitější a větší div«. »Odpověděli řkúce: Sedm«. Ničs nebylo proti tomu množství. »Et precepit turbis discumbere super terram«, »I kázal zástupu povzléci a odpočinúti a rozhostiti se na zemi«. Vykládanie mistra Bédy: »Na krmenie pěti chlebuov zástupové na senu odpočívali; ale zástup, ješto má z sedmi chlebuov nakrmen býti, na zemi se posadil, nebo 114a2 skrze přikázanie a poslušenstvie žádosti tělestné mámy přemoci, ješto jako seno jest. Neb hora, na níž zástup odpočíval a kámen byl, znamenává vysokost boží«. »Et accipiens septem panes, gracias agens«, »Vezma sedm czhèlebóv, chválu vzdav«. Gloza: »Ukazuje, kterak se raduje z našeho spasenie, učí nás děkovati z tělestné a duchovnie krmě«. Remigius: »V tom, že dieky vzdával Bohu Otci, ostavil nám na příklad, abychom se všech daróv nám daných z nebes děkovali Bohu«. »Et fregit«, »Zlámal«, totíž svátost zjevil, neb du- chovnie naučenie dal jim. »Ut apponerent. Et apposuerunt turbis«, »Aby přiložili. I přiložili zástupu«. Sedmť chlebuov jest svátost nového zákonu, v němžto svátost sedmera daru Ducha svatého bývá dána. Ani jsú ječní, jako oněch pět tisícóv nakrmil. »Et habebant pisciculos paucos. Et ipsos benedixit et iussit apponi. Et manducaverunt et saturati sunt«, »A jmiechu málo rybek. A těch požehnav, kázal, aby (!) jedli, a syti byli«. Požehnal svými usty požehnanými, rozmnožil chleby a dal jésti. Znamenává 114b1] se božská moc v tajnosti přijatého člověčenstvie. Proto požehnal, aby dosti bylo k nasycení zástupóv, přičinil, aby zbylo k naplnění sedm košóv. »A syti sú«; bez nižádného móž býti ne- 95 dostatku Pána. 65 63 (poterit hic) rkp. vyn. — 65 (ne) v »nemóžemy« rkp. vyn. — 80 Rkp.: clebow (!) — 94 n. bez nižádného...; v lat. rkpise (237b5): quia nullus defectus ex parte largientis misericordie — 63 Marek 8, 4 — 65 Spr. Theophylactus l. c., rovněz u Cateně uv. B. - 68 Marek 8, 5 — 70 Rewigius (citován v Cateně p. 531: super Mafih.): Non ideo interrogavst, quta ignoraret, quot haberent, sed ust, dum illi respondent: Seplem, quo panciores essent, co magis miraculum diffamaretur el notius fieret — 72 Marek 8, 5 — 74 Marek 8, 6 — 75 Beda, In Marci evangelium expositio, l. II (super c. VIII Marci), ML 92 c. 206 s. 76 Mat. 14, 19— 80 Marek 8, 6 — 81 Gloza (roz. interlineárni, jak čteme v lat. rkp. 237a3); je olištěna v Biblia satra 1634, tomus V. c. 563 s. B2 Remigius (citován v Catene n. 531): In co, quod grattas egit, nobis reliquil eremplum, ut de omnibus donis n0bis caclilus collatis illi gratias referamus — 84 Marek 8, 6 — 88 Mat. 14, 21 — 89 Marek 8, 7 n. — 94
Strana 95
DOMINICA VII. POST TRINITATEM Znamenajte, že třikrát čtemy v Písmě, že Hospodin chléb rozmnožil, druhé divně v své svaté tělo obrátil, v třetiem divně se zjevil. Luce ultimo: »Cognoverunt Dominum in fraccione panis«, »Poznali Pána v rozlomení chle- ba«. V tom, že z sedmi chlebuov a z mála ryb nakrmil tři tisíce lidu, jest účinek božské moci. »Et sustulerunt, quod superaverat de fragmentis«, »A pozdvihli ostavkóv, což bylo zbylo« z těch chlebóv a rybiček, sedm košóv, aby chudé krmili a dali. Tohoto ť jest on bohatec neučinil, jehožto zbytky ne chudí, ale psi je- diechu. A dobře die: »Zbytkóv«, nebo nebyli ostali celí chlebové, aby domně- nie nebylo, by odjinovad byli přineseni. Duchovním rozumem vykládají mistři toto čtenie: Najprvé Béda: »Kteří po shřešení těla, po zlodějstvu, po násilí, po vraždě skrze pokánie obrátie se k Hospodinu, z daleké jsú vlasti k němu přišli. 114b2 Čím viece kto v zlém skutku blúdě shřešil, tiem viece se od svého Spasitele vzdáli. A věz, že ti z pohanstva zdaleka přišli, umějíce pro rovky, zblízka nechtěli přijíti. V tom, ješto zástup byl nasycen z pěti chlebóv a ješto kázáno mu na senu odpočinúti, to jest, abychom tělestnú žádost svého těla přemáhali; neb všeliké tělo jest jako seno«. «Theophilus:) »Sedmi chlebové jsú duchovnie kázanie. Nebo sed- mer počet svatého Ducha znamenává se, v němžto všechno jest dokonáno. Nebo v sedmerniem počtu — sedmý den — dokona se náš svět«. Neb opět sedm chlebóv sú darové, sedmera svátost Ducha svatého. Skrze ty zbytky znamenává se rozum téj sedmery svátosti, totíž těch daróv. V tom lámaní těch chlebóv znamenává se zjevtenie neb otevřenie svátostí; v tom, že dě- koval, ukazuje, že se raduje v našem spasení; v tom, že apoštolóm ty chleby dal, aby zástupóm dali, znamenává duchovnie uměnie, ješto apoštolóm dal aby svým učením dali pokrm všemu světu, aby po všem světu jich [115a1 slova vyšla. Požehnánie rybiček jsú knihy Nového zákona; nebo, kdyžto po svém vzkřiešení Hospodin požádal částky ryby pečené, v tom znamenávaje Nový zákon. Béda: »V tom, ješto po nakrmení zástupóv to, což zbylo, apoštolé zdvihli, znamenává hlubší rozum, přikázanie, že toho, čehož množstvie nemóž rozuměti svým smyslem, že to má na ty příslušeti, ješto převyšují jiné svým dobrým životem, dóstojným«. »Erant autem, qui manducaverunt, quasi quatuor milia. Et dimisit eos 100 105 110 115 120 125 110 Rkp.: proky — 118 Rkp.: zgewnyc (v lat. rkp. 237b°: apercionem designat sacramentorum) — 96 Mat. 14, 18 un.; 15, 32 nm.; Marek 8, 2 nn. — 97 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 — 98 Luk. 24, 35 — 101 Marek 8, 8 — 103 Luk. 16, 19 nn. — 106 Beda, In Marci evangelium (c. VIII) expositio, l. 11 (MI. 92 c. 206); čteme i v Cateně p. 532 — 108 Mat. 14, 19 nn. — 112 Sr. 1. Petr 1, 24 — 113 STheophilus? dopluěno podle lat rkpisu; spr. Theophylacrus 1. c.: Accepit septem panes, spirituales inquam sermo- nes. Numerus eniin septenarius Spiritus saucti symbolum est, qui perficitomnia. Septenario enim numero perſicitnr vita hace et hoc sacculum. (Čteme pozměněno i v Cateně p. 532) — 115 n. Cf. Hicronymus (in princip. Comm. in 8 cap. Marc., jak cituje Catena ib.]: Vel septem panes dona sunt Spi- ritus sancti, fragmenta panum mystici intellectus sunt huius septimanae — 117 V tom lámani.... je z Bedy l. c. (ML 92 c. 207): citát i v Cateně p. 532 — 122 n. je z Jeronyma, jak čteme v Cateně ib.: Hicronymus (Marc. 8, paulo a princ. Comment.) — 123 Luk. 24, 42 — 124 Beda l. c. (ML. 92 c. 208): je i v Cateně na uv. m. - 128 Podle Marka 8, 9 — 8 — Postilla studentská. 95
DOMINICA VII. POST TRINITATEM Znamenajte, že třikrát čtemy v Písmě, že Hospodin chléb rozmnožil, druhé divně v své svaté tělo obrátil, v třetiem divně se zjevil. Luce ultimo: »Cognoverunt Dominum in fraccione panis«, »Poznali Pána v rozlomení chle- ba«. V tom, že z sedmi chlebuov a z mála ryb nakrmil tři tisíce lidu, jest účinek božské moci. »Et sustulerunt, quod superaverat de fragmentis«, »A pozdvihli ostavkóv, což bylo zbylo« z těch chlebóv a rybiček, sedm košóv, aby chudé krmili a dali. Tohoto ť jest on bohatec neučinil, jehožto zbytky ne chudí, ale psi je- diechu. A dobře die: »Zbytkóv«, nebo nebyli ostali celí chlebové, aby domně- nie nebylo, by odjinovad byli přineseni. Duchovním rozumem vykládají mistři toto čtenie: Najprvé Béda: »Kteří po shřešení těla, po zlodějstvu, po násilí, po vraždě skrze pokánie obrátie se k Hospodinu, z daleké jsú vlasti k němu přišli. 114b2 Čím viece kto v zlém skutku blúdě shřešil, tiem viece se od svého Spasitele vzdáli. A věz, že ti z pohanstva zdaleka přišli, umějíce pro rovky, zblízka nechtěli přijíti. V tom, ješto zástup byl nasycen z pěti chlebóv a ješto kázáno mu na senu odpočinúti, to jest, abychom tělestnú žádost svého těla přemáhali; neb všeliké tělo jest jako seno«. «Theophilus:) »Sedmi chlebové jsú duchovnie kázanie. Nebo sed- mer počet svatého Ducha znamenává se, v němžto všechno jest dokonáno. Nebo v sedmerniem počtu — sedmý den — dokona se náš svět«. Neb opět sedm chlebóv sú darové, sedmera svátost Ducha svatého. Skrze ty zbytky znamenává se rozum téj sedmery svátosti, totíž těch daróv. V tom lámaní těch chlebóv znamenává se zjevtenie neb otevřenie svátostí; v tom, že dě- koval, ukazuje, že se raduje v našem spasení; v tom, že apoštolóm ty chleby dal, aby zástupóm dali, znamenává duchovnie uměnie, ješto apoštolóm dal aby svým učením dali pokrm všemu světu, aby po všem světu jich [115a1 slova vyšla. Požehnánie rybiček jsú knihy Nového zákona; nebo, kdyžto po svém vzkřiešení Hospodin požádal částky ryby pečené, v tom znamenávaje Nový zákon. Béda: »V tom, ješto po nakrmení zástupóv to, což zbylo, apoštolé zdvihli, znamenává hlubší rozum, přikázanie, že toho, čehož množstvie nemóž rozuměti svým smyslem, že to má na ty příslušeti, ješto převyšují jiné svým dobrým životem, dóstojným«. »Erant autem, qui manducaverunt, quasi quatuor milia. Et dimisit eos 100 105 110 115 120 125 110 Rkp.: proky — 118 Rkp.: zgewnyc (v lat. rkp. 237b°: apercionem designat sacramentorum) — 96 Mat. 14, 18 un.; 15, 32 nm.; Marek 8, 2 nn. — 97 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19 — 98 Luk. 24, 35 — 101 Marek 8, 8 — 103 Luk. 16, 19 nn. — 106 Beda, In Marci evangelium (c. VIII) expositio, l. 11 (MI. 92 c. 206); čteme i v Cateně p. 532 — 108 Mat. 14, 19 nn. — 112 Sr. 1. Petr 1, 24 — 113 STheophilus? dopluěno podle lat rkpisu; spr. Theophylacrus 1. c.: Accepit septem panes, spirituales inquam sermo- nes. Numerus eniin septenarius Spiritus saucti symbolum est, qui perficitomnia. Septenario enim numero perſicitnr vita hace et hoc sacculum. (Čteme pozměněno i v Cateně p. 532) — 115 n. Cf. Hicronymus (in princip. Comm. in 8 cap. Marc., jak cituje Catena ib.]: Vel septem panes dona sunt Spi- ritus sancti, fragmenta panum mystici intellectus sunt huius septimanae — 117 V tom lámani.... je z Bedy l. c. (ML 92 c. 207): citát i v Cateně p. 532 — 122 n. je z Jeronyma, jak čteme v Cateně ib.: Hicronymus (Marc. 8, paulo a princ. Comment.) — 123 Luk. 24, 42 — 124 Beda l. c. (ML. 92 c. 208): je i v Cateně na uv. m. - 128 Podle Marka 8, 9 — 8 — Postilla studentská. 95
Strana 96
DOMINICA VII. POST TRINITATEM post miraculum«. »Ti, ješto jediechu, bylo jich čtyři tisíce«. Toto všeckno 130 řečeno k většiemu zjevení divóv a roznesenie, že tak z malé krmě mohl na- sycen býti tak veliký zástup lidí. Neb proto také čtyři tisíce byly v počtu, aby viděly, že naučením čtř evangelist jsú nakrmeny; neb čtyři tisíc(!) byly v po- čtu, totíž čtyři ctnosti dokonalejší, a protož některak silnější viece jedúce méně ostavili. Při tomto divu sedm košóv ostalo, ale při divu pěti 115a2 chlebóv ostalo dvanácte košóv; nebo pět tisícóv lidu biechu pěti smyslóm slúžiece, a proto nemohli mnoho jésti, ale při menšiem mnoho zbytkóv ostalo. »Et dimisit eos post miraclum«, »I pustil je po tom divu« ukázaném a vstúpil na lodíčku, utiekaje zástupóm pro ochotenstvie, s právem dávaje v tom příklad kazatelóm božieho slova, aby též učinili a pochlebenstvie utie- 140 kali. Duchovní věrný lid bezpečně v dóm svědomie bývá vpuščen, kdyžto obrokem slova božieho bude nakrmen. Poprosmyž dnes všichni, ať náš milý Pán Christus obnoví svój div nad námi a ráčí nás nakrmiti a posíliti svým svatým slovem, abychom k odplatě věčného života neustali nebeského králevstvie. Jehožto královstvie nebeského rač nám dopomoci Otec, Syn i svatý Duch, vše jeden Hospodin. Rcemyž všechni spolu jedním a nerozdielným hlasem: Amen. 135 145 131 nn. Sr. Catena p. 532. Theophylactus (aliq. a princip. Comment. 1n 3. cap. Marc.): Vel quatuor milia sunt, idest quatuor uirtutibus perfecti; et propter hoc veluts fortsores plura comedentes, pauciora reliquerunt. In isto enim miraculo septem sportae remanent, in maraculo autem quinque panum dhodetam copkini: quid quinque milia trant, idest quinque sensibus Servicifes, ai propier hoc non pofutrant comedere, sed pandis contenti fueruní, inide multae saperabundaní reliqnide frag- mentor um — 134 Marek 8, 8 — 135 Mat. 14, 20 — 137 Marek 8, 9 n. — 96
DOMINICA VII. POST TRINITATEM post miraculum«. »Ti, ješto jediechu, bylo jich čtyři tisíce«. Toto všeckno 130 řečeno k většiemu zjevení divóv a roznesenie, že tak z malé krmě mohl na- sycen býti tak veliký zástup lidí. Neb proto také čtyři tisíce byly v počtu, aby viděly, že naučením čtř evangelist jsú nakrmeny; neb čtyři tisíc(!) byly v po- čtu, totíž čtyři ctnosti dokonalejší, a protož některak silnější viece jedúce méně ostavili. Při tomto divu sedm košóv ostalo, ale při divu pěti 115a2 chlebóv ostalo dvanácte košóv; nebo pět tisícóv lidu biechu pěti smyslóm slúžiece, a proto nemohli mnoho jésti, ale při menšiem mnoho zbytkóv ostalo. »Et dimisit eos post miraclum«, »I pustil je po tom divu« ukázaném a vstúpil na lodíčku, utiekaje zástupóm pro ochotenstvie, s právem dávaje v tom příklad kazatelóm božieho slova, aby též učinili a pochlebenstvie utie- 140 kali. Duchovní věrný lid bezpečně v dóm svědomie bývá vpuščen, kdyžto obrokem slova božieho bude nakrmen. Poprosmyž dnes všichni, ať náš milý Pán Christus obnoví svój div nad námi a ráčí nás nakrmiti a posíliti svým svatým slovem, abychom k odplatě věčného života neustali nebeského králevstvie. Jehožto královstvie nebeského rač nám dopomoci Otec, Syn i svatý Duch, vše jeden Hospodin. Rcemyž všechni spolu jedním a nerozdielným hlasem: Amen. 135 145 131 nn. Sr. Catena p. 532. Theophylactus (aliq. a princip. Comment. 1n 3. cap. Marc.): Vel quatuor milia sunt, idest quatuor uirtutibus perfecti; et propter hoc veluts fortsores plura comedentes, pauciora reliquerunt. In isto enim miraculo septem sportae remanent, in maraculo autem quinque panum dhodetam copkini: quid quinque milia trant, idest quinque sensibus Servicifes, ai propier hoc non pofutrant comedere, sed pandis contenti fueruní, inide multae saperabundaní reliqnide frag- mentor um — 134 Marek 8, 8 — 135 Mat. 14, 20 — 137 Marek 8, 9 n. — 96
Strana 97
DOMINICA VIII.) «Arttendite a falsis prophetis, qui veniunt ad vos in vestimentis albis (!) etc. (Mathei VII°.) V siž neděli slyšali ste o múdrosti Šalomúna. Ale blázni 115b'/ jsú, jichžto počet jest bezčíslný, ješto nepřijímají naučenie nebeského inhed. Šalomún, přimlúvaje se k zástupu múdrých, jichžto počet jest velmi malý, mluví jakožto k jednéj osobě a řka: »Audi, fili mi!«, »Slyš, mój synu!« Člověka nazývá sy- nem, jehož jako otec chce naučiti. Jako by řekl: »Toť činie blázni, že ť za- mietají múdrú radu, jížto člověk přichodí k spasení«. »Sed tu, fili mi, non cura«, »Ale ty, milý synu, netbaj, ale poslúchaj múdrosti«, totíž tresktánie slov božích. [A vzhrzejí.] Jakož svatý Pavel praví a řka: »Si extra discipli- nam estis«, »Nejste-li pod kázní boží, učiněni ste synové neposlušní, ale ne otce svého«, totíž věrného kazatele, jenž každého hřiešného, komuž káže, jest duchovní otec podlé pověděnie apoštola: »Ego per evangelium genui vos«, »Já skrze pravdu a skrze svaté naučenie porodil sem vás«. »Et ne di- mittas«, »A neopúščej, zameškávaje nebo zhrzeje«, »legem matris tue«, »zá- kona matky«, totíž kazatele svého. Jakož die: »Filioli mei, quos iterum par- turio«, »Synáčkové mojki), jež opět porozuji«. »Ut addatur gracia capiti 115b2] tuo«, »A budeť přidána milost hlavě tvé«. Nebo tomu, ješto ť dobře užívá svých smyslóv přirozených, přidáni bývají vzácní darové a halže zlatá, totíž nebeský život hrdlu tvému, totíž kázaní skrze tě poslúchanému, jež po- cházie z hrdla kazatele, skrze něžto připravena bývá krmě slova božieho, jenž zjednávají hlavu, totíž Christa, údóm svým, a zase hlavě údy. Ač tuto radu Šalomúna budem chovati, tehda na boj nynějšího světa budem rytieři duchovní k nebeskému rytieřství připsáni. Času boje zem- 25 skéhor, kterémuž kolvěk mládenci král dá zášije(k) mečem, kdyžto se na 10 15 20 5 1 Titul je napsán jen slabě (pův. rukou) in marg. — 2 Iniciálka není vyplněna — albis] omyl m.: ovium — 11 [A vzhrzejí] nějaký omyl, vynech! 18 Rkp.: moy — 25/6 Rkp.: zemske — 26 Rkp.: zaffygel (!) — 2 Mat. 7, 15 — 7 Přísl. 1, 8 — 9 Podle Přísl. 1, 8 — 11 Žid. 12, 8 — 14 1. Kor. 4, 15 — 15 n. Přísl. 1, 8— 17 Gal. 4, 19 — 18 Přísl. 1,9 — 20 Sr. ib. — 97
DOMINICA VIII.) «Arttendite a falsis prophetis, qui veniunt ad vos in vestimentis albis (!) etc. (Mathei VII°.) V siž neděli slyšali ste o múdrosti Šalomúna. Ale blázni 115b'/ jsú, jichžto počet jest bezčíslný, ješto nepřijímají naučenie nebeského inhed. Šalomún, přimlúvaje se k zástupu múdrých, jichžto počet jest velmi malý, mluví jakožto k jednéj osobě a řka: »Audi, fili mi!«, »Slyš, mój synu!« Člověka nazývá sy- nem, jehož jako otec chce naučiti. Jako by řekl: »Toť činie blázni, že ť za- mietají múdrú radu, jížto člověk přichodí k spasení«. »Sed tu, fili mi, non cura«, »Ale ty, milý synu, netbaj, ale poslúchaj múdrosti«, totíž tresktánie slov božích. [A vzhrzejí.] Jakož svatý Pavel praví a řka: »Si extra discipli- nam estis«, »Nejste-li pod kázní boží, učiněni ste synové neposlušní, ale ne otce svého«, totíž věrného kazatele, jenž každého hřiešného, komuž káže, jest duchovní otec podlé pověděnie apoštola: »Ego per evangelium genui vos«, »Já skrze pravdu a skrze svaté naučenie porodil sem vás«. »Et ne di- mittas«, »A neopúščej, zameškávaje nebo zhrzeje«, »legem matris tue«, »zá- kona matky«, totíž kazatele svého. Jakož die: »Filioli mei, quos iterum par- turio«, »Synáčkové mojki), jež opět porozuji«. »Ut addatur gracia capiti 115b2] tuo«, »A budeť přidána milost hlavě tvé«. Nebo tomu, ješto ť dobře užívá svých smyslóv přirozených, přidáni bývají vzácní darové a halže zlatá, totíž nebeský život hrdlu tvému, totíž kázaní skrze tě poslúchanému, jež po- cházie z hrdla kazatele, skrze něžto připravena bývá krmě slova božieho, jenž zjednávají hlavu, totíž Christa, údóm svým, a zase hlavě údy. Ač tuto radu Šalomúna budem chovati, tehda na boj nynějšího světa budem rytieři duchovní k nebeskému rytieřství připsáni. Času boje zem- 25 skéhor, kterémuž kolvěk mládenci král dá zášije(k) mečem, kdyžto se na 10 15 20 5 1 Titul je napsán jen slabě (pův. rukou) in marg. — 2 Iniciálka není vyplněna — albis] omyl m.: ovium — 11 [A vzhrzejí] nějaký omyl, vynech! 18 Rkp.: moy — 25/6 Rkp.: zemske — 26 Rkp.: zaffygel (!) — 2 Mat. 7, 15 — 7 Přísl. 1, 8 — 9 Podle Přísl. 1, 8 — 11 Žid. 12, 8 — 14 1. Kor. 4, 15 — 15 n. Přísl. 1, 8— 17 Gal. 4, 19 — 18 Přísl. 1,9 — 20 Sr. ib. — 97
Strana 98
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM 30 35 40 45 50 55 nepřátely zbierají, řka: »Lépe jest rytieř než slúha«, to na každý den se du- chovně stává tomu, ktož poslúchá božieho slova. Nebo slova božie — Krále našeho — jsú tresktánie, rytieře nebeské činiece. Poprosmyž dnes všichni za to, ať by nás naučil téj múdrosti nebeskéj. Chcem-li to obdržeti, utecmyž se k téj milostivéj orodovnici řkúce: »Zdráva, Maria« etc. Když náš milý Spasitel 116a1/ v prvém svém kázaní, ješto učinil k lidu, ukázal, že jest úzká cesta, ješto vede k věčnému životu, a řiedcí sú, ješto po niej jdú, a široká jest brána a rozchodná cesta, ješto vede k zatracení pekla kdežto jest zatracenie milosti a chvály, jakožto též úd jest zatracený, kte- rýmžto člověk nemóže hýbati k dielu. A to jest divné, že mnozí jdú po nie. A jest rozum, že bláznóv jest bezčíslný počet — jako sem řekl na počátku kázanie —, a to proto jest, že viece hledie k tomuto světu nežli k budúciemu. Proti nimžto Crysostomus die: »Nehleďte, že ť jest úzká cesta, ale kam vede, ani znamena«j) te, žeť jest široká, ale (kde skonává«. Podobně v dnešniem čtení ukazuje jednu najprvnější věc, proč mnozí spaseni bývajíí), a mnozí zatraceni. Nebo falešnost jest jedna z najhorších věcí světa a bývá, když uká- zanie (ze vnitřnie neodpoviedá bytedlnosti a pravdě vnitřniej. Tiem příkla- dem, byšte tomu rozuměli: Já sem kněz a kazatel, že řád mój kněžský a rúcho mé kněžské ukazuje zevnitřnie, že jsem člověk duchov 116 a2 ní a mám býti přietel boží; a nejsem-li ten na svědomí a pravdě, tehda sem já falešný a hřieš- ný. A pohřiechu toho falše pln jest svět. Nebo, ač budem mluviti o duchov- ních, mnozí nalezeni sú lichevníci nebo žantovníci (!), totíž svatokupci, majíce zvláščnost zbožie, a neposlušní a křiví. Budem-li mluviti o světských, těch jest přieliš mnoho, ješto se zdají právě dobří, a jsú lichevníci a cizoložníci a jinými mnohými hřiechy obklíčeni. Mnohé ženy, nábožné a počestné se zdajíce, a jsú cizoložnice a plné zlosti. Nebo jest toho mnoho na světě. A ne- budete-li se varovati těch hřiechóv svým obecenstvím, strach, byšte se s nimi nepohoršili! Protož Christus, náš mistr, učí nás opatrnu býti, abychom nebyli okla- máni tiem falešstvím, ale mějmy chytrost hadovú u varování zlého, jenž velmi oklamává pod podobenstvím milosti a dobroty, a řka: »Attendite«, »Opatrně se varujte« od oklamánie těch, ješto křivě pravie, by nalezli tu cestu, ještoť vede do nebes, ať by vás neoklamali a vám nepřekáželi, 116b1 »a falsis prophetis«, »od falešných prorokóv«, oklamcóv, kacieřóv, pokrytcóv a falešných učedlníkóv. O nichžto Jeremiáš takto die: »Visionem mendacem 60 38 A jest rozum] omylem opakováno — 41 Rkp.: znamenate — (kde) rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 42 Rkp.: byway — 44 zevnitřnie] rkp.: ne vnitřnie — 49 žantovníci] psáno: zantownyczy; asi omyl m. šantročníci — 50 (v) v slově »světských« je v rkpise vyn. — 58 dobroty] opravou z pův.: dobrzybroty — 34 Mat. 7, 13 n. — 40 Chrysostomi In Matthaeum homilia XXIIT. al. XXIV. 6 (ML67c. 315): Sed ne illud consideres, inquit, quod sil aspera el arcta, sed quo desinal perpende; neque quod contraria via sit lata et spatiosa, sed quem finem habeat — 45 V lat. rkp. (238b1): Ego sum canonicus regularis et habitus meus exterior ostendit, quod debeo esse religtosus homo... 49 Ib.: Multi sunt simoniaci et simoniace, et habentes proprietatem, et inobedientes et alias criminosi. Si vero loqui- mur de laycis.... 59 n. Mat. 7, 15 — 62 Podle Jer. 14, 14 — 98
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM 30 35 40 45 50 55 nepřátely zbierají, řka: »Lépe jest rytieř než slúha«, to na každý den se du- chovně stává tomu, ktož poslúchá božieho slova. Nebo slova božie — Krále našeho — jsú tresktánie, rytieře nebeské činiece. Poprosmyž dnes všichni za to, ať by nás naučil téj múdrosti nebeskéj. Chcem-li to obdržeti, utecmyž se k téj milostivéj orodovnici řkúce: »Zdráva, Maria« etc. Když náš milý Spasitel 116a1/ v prvém svém kázaní, ješto učinil k lidu, ukázal, že jest úzká cesta, ješto vede k věčnému životu, a řiedcí sú, ješto po niej jdú, a široká jest brána a rozchodná cesta, ješto vede k zatracení pekla kdežto jest zatracenie milosti a chvály, jakožto též úd jest zatracený, kte- rýmžto člověk nemóže hýbati k dielu. A to jest divné, že mnozí jdú po nie. A jest rozum, že bláznóv jest bezčíslný počet — jako sem řekl na počátku kázanie —, a to proto jest, že viece hledie k tomuto světu nežli k budúciemu. Proti nimžto Crysostomus die: »Nehleďte, že ť jest úzká cesta, ale kam vede, ani znamena«j) te, žeť jest široká, ale (kde skonává«. Podobně v dnešniem čtení ukazuje jednu najprvnější věc, proč mnozí spaseni bývajíí), a mnozí zatraceni. Nebo falešnost jest jedna z najhorších věcí světa a bývá, když uká- zanie (ze vnitřnie neodpoviedá bytedlnosti a pravdě vnitřniej. Tiem příkla- dem, byšte tomu rozuměli: Já sem kněz a kazatel, že řád mój kněžský a rúcho mé kněžské ukazuje zevnitřnie, že jsem člověk duchov 116 a2 ní a mám býti přietel boží; a nejsem-li ten na svědomí a pravdě, tehda sem já falešný a hřieš- ný. A pohřiechu toho falše pln jest svět. Nebo, ač budem mluviti o duchov- ních, mnozí nalezeni sú lichevníci nebo žantovníci (!), totíž svatokupci, majíce zvláščnost zbožie, a neposlušní a křiví. Budem-li mluviti o světských, těch jest přieliš mnoho, ješto se zdají právě dobří, a jsú lichevníci a cizoložníci a jinými mnohými hřiechy obklíčeni. Mnohé ženy, nábožné a počestné se zdajíce, a jsú cizoložnice a plné zlosti. Nebo jest toho mnoho na světě. A ne- budete-li se varovati těch hřiechóv svým obecenstvím, strach, byšte se s nimi nepohoršili! Protož Christus, náš mistr, učí nás opatrnu býti, abychom nebyli okla- máni tiem falešstvím, ale mějmy chytrost hadovú u varování zlého, jenž velmi oklamává pod podobenstvím milosti a dobroty, a řka: »Attendite«, »Opatrně se varujte« od oklamánie těch, ješto křivě pravie, by nalezli tu cestu, ještoť vede do nebes, ať by vás neoklamali a vám nepřekáželi, 116b1 »a falsis prophetis«, »od falešných prorokóv«, oklamcóv, kacieřóv, pokrytcóv a falešných učedlníkóv. O nichžto Jeremiáš takto die: »Visionem mendacem 60 38 A jest rozum] omylem opakováno — 41 Rkp.: znamenate — (kde) rkp. vyn., doplňuje vydavatel — 42 Rkp.: byway — 44 zevnitřnie] rkp.: ne vnitřnie — 49 žantovníci] psáno: zantownyczy; asi omyl m. šantročníci — 50 (v) v slově »světských« je v rkpise vyn. — 58 dobroty] opravou z pův.: dobrzybroty — 34 Mat. 7, 13 n. — 40 Chrysostomi In Matthaeum homilia XXIIT. al. XXIV. 6 (ML67c. 315): Sed ne illud consideres, inquit, quod sil aspera el arcta, sed quo desinal perpende; neque quod contraria via sit lata et spatiosa, sed quem finem habeat — 45 V lat. rkp. (238b1): Ego sum canonicus regularis et habitus meus exterior ostendit, quod debeo esse religtosus homo... 49 Ib.: Multi sunt simoniaci et simoniace, et habentes proprietatem, et inobedientes et alias criminosi. Si vero loqui- mur de laycis.... 59 n. Mat. 7, 15 — 62 Podle Jer. 14, 14 — 98
Strana 99
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM et divinacionem fraudulentam et seduccionem cordis sui prophetabunt vobis«, »Viděnie lživé a proročstvie falešné a svzeden ie srdce svého budú vám proro- kovati«. Crysostomus: »Tuto Hospodin znamenává ty křivé proroky a nazývá je vlky, jenž sú života zlého, zdajíce se plní ctností«. Svatý Matěj (!) vykládá a řka: »Kto podlé Boha hlas pokory své vypustí až do poznánie pravdy, ovce jest. Ale kto protiv pravdě porúhaním vyje, totíž proti Bohu, vlk jest«. Duchovně tito třie falešní prorokové jsú tělo, svět a diábel: Prvý falešný prorok jest žádost tělestná; ta slibuje rozkoš, a oplacuje hořkost věčnú. Druhý falešný prorok jest skúpost světa; ta slibuje statek, a odplacuje chudobu konečnú. (Příklad na onom bohatci, ješto řekl: »Anima mea«, »Duše má, máš vše dobré«, jehožto slib byl bláznivý). Třetí falešný prorok jest diábel nebo pýcha světská; ta [116b2] slibuje povýšenie a vznesenie, a odplacuje věčné poníženie, nebo, ktož sebe ponižuje, ten bude povýšen. To se znamenává skrze onoho Sedechiáše, o němž jest psáno v Králových knihách, jenž sobě bieše učinil železné rohy a prorokoval Achab, aby vstúpil na vysokost. A také jest ukázáno na) onkorm andělu pyšném, ješto jest s vysokosti strčen. Ale že jedu nedávají píti, jedno stred smiesiece. Protož praví Hospodin: »Qui veniunt«, »Kterýž falešný prorok prorokuje«, »veniunt ad vos«, »při- chodie k vám oklamávati«, »in vestimentis ovium«, »v rúchu ovčiem«, totíž pod podobenstvím tichosti. Augustinus: »Rúcho ovčie sú ochotná slova a lstivá falešných zákonníkóv. Ač ti zdají se pokorni jako ovce, »intrinsecus autem sunt lupi rapaces, vnitř sú chvátaví vlci«. Jakožto píše svatý Pavel k biskupóm Asie, chtě od nich odjíti, řka k nim: »Attendite vobis et univer- S"O) gregi, in quo posuit vos Spiritus sanctus«, »Chovajte se a ostriehajte se i stáda vašeho, neboť jest vás na to ustavil Duch [117 a1] svatý biskupy, věrú boží zpravovati [a] sbor křesťanský, (jejž jest Hospodin vykúpil svú svatú kr- ví. Já vědě, že po mém odchodu vendú vlci chvátaví, neodpúščejsí ce s závdu«. Přirovnávají se vlkóm pokrytci pro nesmiernú nenávist [a] ovczí) (a) pro nena sy cenú žádost uškozenie, druhé pro brzké zkradenie. Neb jakožto vlci brzo velmi zkradú ovce a na ně udeřie, též tito pokrytci, kacieři, tajně sboru křesťanskému uškozují, kdež mohú. Ale tuto jest otázanie, proč jich má se viece varováno býti nežli psóv a vepřóv. Pravi, že toto tázanie jsesty zlké). Pro- 70 75 80 85 90 65 ovium 64 svedenie] rkpis: swyedomye (!) — 66 Matěj] spr. Chrysostomos super Mat. (v lat. 238b': Idem super Mat.) — 78 na onom] rkp.: no (!) onem (možná, že »onem« je dialekt. zvláštnost) — 85 6 Rkp.: universi — 88 jejž] rkpis: ze — 89 Rkp.: neodpuſſczeyte ſtudu (!); v lat.: non parcentes gregi — 90/91 Rkp.: a oweze pro nenawyfſczenu...; v lat. (117a1): Lupis comparantur ypocrite proter inplacabile odium et propter insaciabile desiderium nocendi — 94 jest zle] tak asi třeba čísti m. rukopisného: jsú zlí — 65 CArysosiomus In Matthacum 1. c. (ML 57 c. 315 s.). Psendoprophetas autem hic non haereticos mihi subindicare uidetur, sed cos, qui cum corrupti moribus el vita siuf, virtutis larvam circuriferunt, quos seduectores vocart multi solent (cituje poněkud porměněné i Calena I. p. 135) — 66 Chrysostomus super Matth. (hom. 19. op. imperf.]; tak cituje Catena I. p. 135. Qut enim secundum Deum vocem hu nilitatis et verae confessionis emittit, ovis est; qui autem contra veritatem blasphemiis ululat contra Deum, lupus est — 72 Luk. 12, 19 n. — 75 Sr. Mat. 23. 12; Luk. 14, 11; 18, 14 — 76 1. (3.) Král. 22, I1— 78 Iz. 14, 12 n. — 80 Mat. 7, 15 — 82 Augustinus (?) — 83 Mat. 7, 15 — 35 Skutk. 20, 28 n. — 99
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM et divinacionem fraudulentam et seduccionem cordis sui prophetabunt vobis«, »Viděnie lživé a proročstvie falešné a svzeden ie srdce svého budú vám proro- kovati«. Crysostomus: »Tuto Hospodin znamenává ty křivé proroky a nazývá je vlky, jenž sú života zlého, zdajíce se plní ctností«. Svatý Matěj (!) vykládá a řka: »Kto podlé Boha hlas pokory své vypustí až do poznánie pravdy, ovce jest. Ale kto protiv pravdě porúhaním vyje, totíž proti Bohu, vlk jest«. Duchovně tito třie falešní prorokové jsú tělo, svět a diábel: Prvý falešný prorok jest žádost tělestná; ta slibuje rozkoš, a oplacuje hořkost věčnú. Druhý falešný prorok jest skúpost světa; ta slibuje statek, a odplacuje chudobu konečnú. (Příklad na onom bohatci, ješto řekl: »Anima mea«, »Duše má, máš vše dobré«, jehožto slib byl bláznivý). Třetí falešný prorok jest diábel nebo pýcha světská; ta [116b2] slibuje povýšenie a vznesenie, a odplacuje věčné poníženie, nebo, ktož sebe ponižuje, ten bude povýšen. To se znamenává skrze onoho Sedechiáše, o němž jest psáno v Králových knihách, jenž sobě bieše učinil železné rohy a prorokoval Achab, aby vstúpil na vysokost. A také jest ukázáno na) onkorm andělu pyšném, ješto jest s vysokosti strčen. Ale že jedu nedávají píti, jedno stred smiesiece. Protož praví Hospodin: »Qui veniunt«, »Kterýž falešný prorok prorokuje«, »veniunt ad vos«, »při- chodie k vám oklamávati«, »in vestimentis ovium«, »v rúchu ovčiem«, totíž pod podobenstvím tichosti. Augustinus: »Rúcho ovčie sú ochotná slova a lstivá falešných zákonníkóv. Ač ti zdají se pokorni jako ovce, »intrinsecus autem sunt lupi rapaces, vnitř sú chvátaví vlci«. Jakožto píše svatý Pavel k biskupóm Asie, chtě od nich odjíti, řka k nim: »Attendite vobis et univer- S"O) gregi, in quo posuit vos Spiritus sanctus«, »Chovajte se a ostriehajte se i stáda vašeho, neboť jest vás na to ustavil Duch [117 a1] svatý biskupy, věrú boží zpravovati [a] sbor křesťanský, (jejž jest Hospodin vykúpil svú svatú kr- ví. Já vědě, že po mém odchodu vendú vlci chvátaví, neodpúščejsí ce s závdu«. Přirovnávají se vlkóm pokrytci pro nesmiernú nenávist [a] ovczí) (a) pro nena sy cenú žádost uškozenie, druhé pro brzké zkradenie. Neb jakožto vlci brzo velmi zkradú ovce a na ně udeřie, též tito pokrytci, kacieři, tajně sboru křesťanskému uškozují, kdež mohú. Ale tuto jest otázanie, proč jich má se viece varováno býti nežli psóv a vepřóv. Pravi, že toto tázanie jsesty zlké). Pro- 70 75 80 85 90 65 ovium 64 svedenie] rkpis: swyedomye (!) — 66 Matěj] spr. Chrysostomos super Mat. (v lat. 238b': Idem super Mat.) — 78 na onom] rkp.: no (!) onem (možná, že »onem« je dialekt. zvláštnost) — 85 6 Rkp.: universi — 88 jejž] rkpis: ze — 89 Rkp.: neodpuſſczeyte ſtudu (!); v lat.: non parcentes gregi — 90/91 Rkp.: a oweze pro nenawyfſczenu...; v lat. (117a1): Lupis comparantur ypocrite proter inplacabile odium et propter insaciabile desiderium nocendi — 94 jest zle] tak asi třeba čísti m. rukopisného: jsú zlí — 65 CArysosiomus In Matthacum 1. c. (ML 57 c. 315 s.). Psendoprophetas autem hic non haereticos mihi subindicare uidetur, sed cos, qui cum corrupti moribus el vita siuf, virtutis larvam circuriferunt, quos seduectores vocart multi solent (cituje poněkud porměněné i Calena I. p. 135) — 66 Chrysostomus super Matth. (hom. 19. op. imperf.]; tak cituje Catena I. p. 135. Qut enim secundum Deum vocem hu nilitatis et verae confessionis emittit, ovis est; qui autem contra veritatem blasphemiis ululat contra Deum, lupus est — 72 Luk. 12, 19 n. — 75 Sr. Mat. 23. 12; Luk. 14, 11; 18, 14 — 76 1. (3.) Král. 22, I1— 78 Iz. 14, 12 n. — 80 Mat. 7, 15 — 82 Augustinus (?) — 83 Mat. 7, 15 — 35 Skutk. 20, 28 n. — 99
Strana 100
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM 100 105 110 115 120 125 95 tož potřebno jest varovánie: jiní jsú zjevní nebo kacieři, a tajní pokrytci tajně proti vieře stojiece. Protož, jako domovití nepřietelé škodlivější sú (!) tajní, jenž se skrze psy znamenávají. Ačkolvěk viera křesťanská již od zjevných pohromóv kacieřóv a pokrytcóv má pokoj, že jsú přemoženi v svéj zlosti, však v tom pokoji má hořkú hořkost, že pohřiechu mnohé duše skr 117 a2 ze ně bývají zklamány. Proti kterýmžto vlkóm pekelným měli bychom věrní kazatelé, duchovní i světščí, křičeti a pokorné a sprostné ovčičky Krista ostřieci. Ale pohřiechu mnozí kazateli (!) zmlkli sú a němi, nemohúce ani smějíce volati, bojíce se, by snad sobě tiem nepohoršili na svých úžitciech, nesmějíce pravdy mluviti. Ano pohřiechu mnoho pánóv a knížat, ješto dobře vědie i slyšie, že mají kacieře na svém zboží, avšak se činie nevědúce, aby na svém zboží neměli umenšenie, by jim na platu nesešlo. Ti všechni před Bohem i anděly jeho i věrú křesťanskú jsú kleti, jakožto se píše v knihách o kacieřéch, ačkolvěk od nižádného kazatele jsú kleti, neb jeden i druhý hledají svých věcí, ale ne Ihesu Christa. Tehda kniežata nechtějí poslúchati prorokóv Kristových — věrných kazatelóv —, ale zlých svých rádcí, s kterýmižto, jakož se čte v kni- hách Králových v posledniej kapitole, jako Sedechiáš prorok někdy věřieše zlým rádciem, u věčnú babylonskú (!) dovedenki) budú, řkúce 117bi] svým pánóm a svým kniežatóm: »Nakázžete-li všechny, na něžto kacieřstvo pra- vie«(!). Páni dějí: »Učinímy-li to, opustímy své panstvo. Nebo, když sedlák který, vida to, poběhne pryč s dědiny, žeť pusta bude«. Ano jest křivda, nebo spieše[-li] by byli bohati, by to činili, když by všechny ty zlé kacieře spálili. Ač by pak měli ochudnúti, však pro tohor, je nyž, když jest byl bohatý, náš milý Spasitel, chtěl jest za všecky býti velmi chudý. Ale řekl by někto: »Kterak móžemy se varovati, když jich neznámy?« »K tomu odpoviedá Christus a řka: »A fructibus eorum cognoscetis eos«, »Od plodu úžitka jich poznáte je«. Jako by řekl: »Když jinak zevnitř pokorné a svaté postavy, a vnitř plni zlosti, a tak jich nesnadně móž poznati, však od jich skutkóv poznáte je. Nebo, když v sobě sú zlír, nemohúť dobrých skutkóv činiti«. Seneka praví, že falešník nebo jiný tajný hřiešník mezi jinými dobrými lidmi snadně bývá poznán, neb vždy po svéj váš ni táhne a svého přirozenie. Chtě Spasitel toho dovésti lépe, pokládá 117b2 příklad zřejmý a řka: »Trnové a šípky rozdielně poznáni bývají svým úžitkem, takéž i lidé«. Protož 130 die: »Numquid colligunt de spinis uvas?«, »A zdali sbierají s trnóv jahody?« mine, 96 Text-je tu zřejmě porušen; patrně po »5úc něco chybí — II2 n. V lat. (239b1): sicud sedechias quondam credens in Babylonem eterne confusionis deducere dicentes: Do- si omnes illos, qui de heresi vocuntur, cremare fecerit, vos anichilabitis bona vestra. Et quibis rusticus fugiet... - 113 Rkp.: dowedenye — 114 Rkp.: nakazatele (!) — 118 pro toho] rkp.: proto — Rkp.: gez — 124 Rkp.: zle — 126 Psáno: wazny — 109 Sr. Filip. 2. 21 — 112 1. (3.) Král. 22, II a 24 — 118 n. Sr. 2. Kor. 8, 9 — 121 Mat. 7, 16 — 125 Seneca. De clem. 1. 1, 6. Nemo enim potest personam diu ferre. Ficta cito in naturam suam recidunt — 130 Mat. 7, 16 — 100
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM 100 105 110 115 120 125 95 tož potřebno jest varovánie: jiní jsú zjevní nebo kacieři, a tajní pokrytci tajně proti vieře stojiece. Protož, jako domovití nepřietelé škodlivější sú (!) tajní, jenž se skrze psy znamenávají. Ačkolvěk viera křesťanská již od zjevných pohromóv kacieřóv a pokrytcóv má pokoj, že jsú přemoženi v svéj zlosti, však v tom pokoji má hořkú hořkost, že pohřiechu mnohé duše skr 117 a2 ze ně bývají zklamány. Proti kterýmžto vlkóm pekelným měli bychom věrní kazatelé, duchovní i světščí, křičeti a pokorné a sprostné ovčičky Krista ostřieci. Ale pohřiechu mnozí kazateli (!) zmlkli sú a němi, nemohúce ani smějíce volati, bojíce se, by snad sobě tiem nepohoršili na svých úžitciech, nesmějíce pravdy mluviti. Ano pohřiechu mnoho pánóv a knížat, ješto dobře vědie i slyšie, že mají kacieře na svém zboží, avšak se činie nevědúce, aby na svém zboží neměli umenšenie, by jim na platu nesešlo. Ti všechni před Bohem i anděly jeho i věrú křesťanskú jsú kleti, jakožto se píše v knihách o kacieřéch, ačkolvěk od nižádného kazatele jsú kleti, neb jeden i druhý hledají svých věcí, ale ne Ihesu Christa. Tehda kniežata nechtějí poslúchati prorokóv Kristových — věrných kazatelóv —, ale zlých svých rádcí, s kterýmižto, jakož se čte v kni- hách Králových v posledniej kapitole, jako Sedechiáš prorok někdy věřieše zlým rádciem, u věčnú babylonskú (!) dovedenki) budú, řkúce 117bi] svým pánóm a svým kniežatóm: »Nakázžete-li všechny, na něžto kacieřstvo pra- vie«(!). Páni dějí: »Učinímy-li to, opustímy své panstvo. Nebo, když sedlák který, vida to, poběhne pryč s dědiny, žeť pusta bude«. Ano jest křivda, nebo spieše[-li] by byli bohati, by to činili, když by všechny ty zlé kacieře spálili. Ač by pak měli ochudnúti, však pro tohor, je nyž, když jest byl bohatý, náš milý Spasitel, chtěl jest za všecky býti velmi chudý. Ale řekl by někto: »Kterak móžemy se varovati, když jich neznámy?« »K tomu odpoviedá Christus a řka: »A fructibus eorum cognoscetis eos«, »Od plodu úžitka jich poznáte je«. Jako by řekl: »Když jinak zevnitř pokorné a svaté postavy, a vnitř plni zlosti, a tak jich nesnadně móž poznati, však od jich skutkóv poznáte je. Nebo, když v sobě sú zlír, nemohúť dobrých skutkóv činiti«. Seneka praví, že falešník nebo jiný tajný hřiešník mezi jinými dobrými lidmi snadně bývá poznán, neb vždy po svéj váš ni táhne a svého přirozenie. Chtě Spasitel toho dovésti lépe, pokládá 117b2 příklad zřejmý a řka: »Trnové a šípky rozdielně poznáni bývají svým úžitkem, takéž i lidé«. Protož 130 die: »Numquid colligunt de spinis uvas?«, »A zdali sbierají s trnóv jahody?« mine, 96 Text-je tu zřejmě porušen; patrně po »5úc něco chybí — II2 n. V lat. (239b1): sicud sedechias quondam credens in Babylonem eterne confusionis deducere dicentes: Do- si omnes illos, qui de heresi vocuntur, cremare fecerit, vos anichilabitis bona vestra. Et quibis rusticus fugiet... - 113 Rkp.: dowedenye — 114 Rkp.: nakazatele (!) — 118 pro toho] rkp.: proto — Rkp.: gez — 124 Rkp.: zle — 126 Psáno: wazny — 109 Sr. Filip. 2. 21 — 112 1. (3.) Král. 22, II a 24 — 118 n. Sr. 2. Kor. 8, 9 — 121 Mat. 7, 16 — 125 Seneca. De clem. 1. 1, 6. Nemo enim potest personam diu ferre. Ficta cito in naturam suam recidunt — 130 Mat. 7, 16 — 100
Strana 101
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM Jako by řekl: »Nemóž to býti, by dřevo zlé neslo ovoce dobré; jakož z dobrého ščepu dobré ovoce bývá a z zlého zlé«. Duchovním rozumem chce obecně řéci, že dobré dřevo dobrý člověk a zlé dřevo zlý člověk. Kořenie toho dřeva sú pomyšlenie, listie slova, ovoce skutky, vody obvlaženie milost božie. Dobré dřevo — totíž dobrá vóle — dobré skutky činie, a zlá vóle zlé skutky činí. Protož mnohem lépe jest tobě býti dobrým dřevem, aby mohl dobré ovoce nésti, dobré skutky činiti, nežli zlým dřevem. Neb všeliké dřevo, ješto nenese ovoce, zlé, bude porubeno a spáleno. A, běda tomu dřevu, totíž tomu člověku, kterýžto bude vyvržen z obce všech věrných, blahoslavených duší, jehožto — jakož praví svatý Matěj — »ligatis manibus et pedibus mittite eum in te- nebras exteriores, ibi erit [118a1] fletus et stridor dencium«, »To dřevo (totíž neúžitečného člověka) (s) svázanýma rukama a nohami(!) vpustež (!) jej u věčnú temnost, tu bude pláč a skřehot zubóv«. Ale mnozí se bojie múky pekelné, ale já to pravím, žeť jest mnohem většie múka neviděti obličeje svého Spasitele. Protož čiňte dobré skutky, a budete dobré ovoce, abyšte nebyli porubeni z nebeského přiebytka a uvrženi v oheň věčný. »Neb ne všeliký, kto mi die: Pane! Pane!, vende v královstvie nebeské, ale kto činie vóli Otce mého«, ten vende v králevstvie nebeské. V tom slovu, ješto die: »Pane! Pane!«, znamenává srdce rozdvojenké), ješto neprávě Boha miluje, usty jeho nazývajíce. Jakož praví Isaias: »Populus hic labiis me honorat, cor autem eorum longe est a me«, »Lid tento jedno mě svými rty ctí, ale srdce jich daleko jest ode mne«. Nebo, kteříž Boha usty chválé, ale ne srdcem, nazváni sú pokrytci; nebo jich skutci byli sú k chvále světskéj, ale ne k božie. Neb oni svými skutky byli od nich rozdielni, neb sprostné lidi podtlačováchu, lepším, než 118a2] sami sú, utrhováchu, z ma- lých věcí tresktáchu, a sami větších přikázanie neplníchu. Protož od nich byli rozdielni svými skutky; ti ť nevendú v královstvo nebeské. »Ale ktož činie vóli Otce mého«, totíž kto usty a dobrými skutky a srd- cem Boha nazývají. Svatý Augustin vypravuje a řka: »Ille enim proprie dicit: Domine, qui voluntatem ac mentem sono vocis concordat«, »Ten právě móž řéci: Pane! Pane!, ktož vóli srdce svého a svéj mysli k hlasu svému, což usty řieká, přijednává«. Ten právě zná Boha a nazývá. A kto by Pánu, našemu Hospodinu, řekl: »Pane! Pane!«, proto-li by se zdál dobré dřevo? Ale ti úžit- kové sú toho činiti vóli Boha Otce. Ale všeliký, ktož vidí Syna a věří, dobré skutky čině, měl by věčný život mieti. Znamenaj, že pokládá čtenie a řka: »Non omnis, qui dicit mihi: Domine! Domine!, intrabit in regnum celorum«, »Ne všeliký, kto mě nazývá a řka: Pane! Pane!, vende v králevstvie nebeské«. Proti tomu die a vykládá, jako se píše v knihách Ezechielis: »Omnis, quicunque invocaverit nomen Domini, 135 140 145 150 155 160 165 142 (s) v rkpise není — 149 Rkp. rozdwogenye — 131 n. Sr. Mat. 7, 17 n. — 137 Podle Mat. 7, 19 — 140 Mat. 22. 13 — 144 Cf. Chrysostomum (in homil. 24); cituje tak Catena p. 137 — 147 Mat. 7, 21 — 150 Iz. 29, 13 — 158 Mat. 7, 21 — 159 Augustinus; cituje ho Catena p. 137. Augustinus De serm. Domini lib. 2. c. 39 — 101
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM Jako by řekl: »Nemóž to býti, by dřevo zlé neslo ovoce dobré; jakož z dobrého ščepu dobré ovoce bývá a z zlého zlé«. Duchovním rozumem chce obecně řéci, že dobré dřevo dobrý člověk a zlé dřevo zlý člověk. Kořenie toho dřeva sú pomyšlenie, listie slova, ovoce skutky, vody obvlaženie milost božie. Dobré dřevo — totíž dobrá vóle — dobré skutky činie, a zlá vóle zlé skutky činí. Protož mnohem lépe jest tobě býti dobrým dřevem, aby mohl dobré ovoce nésti, dobré skutky činiti, nežli zlým dřevem. Neb všeliké dřevo, ješto nenese ovoce, zlé, bude porubeno a spáleno. A, běda tomu dřevu, totíž tomu člověku, kterýžto bude vyvržen z obce všech věrných, blahoslavených duší, jehožto — jakož praví svatý Matěj — »ligatis manibus et pedibus mittite eum in te- nebras exteriores, ibi erit [118a1] fletus et stridor dencium«, »To dřevo (totíž neúžitečného člověka) (s) svázanýma rukama a nohami(!) vpustež (!) jej u věčnú temnost, tu bude pláč a skřehot zubóv«. Ale mnozí se bojie múky pekelné, ale já to pravím, žeť jest mnohem většie múka neviděti obličeje svého Spasitele. Protož čiňte dobré skutky, a budete dobré ovoce, abyšte nebyli porubeni z nebeského přiebytka a uvrženi v oheň věčný. »Neb ne všeliký, kto mi die: Pane! Pane!, vende v královstvie nebeské, ale kto činie vóli Otce mého«, ten vende v králevstvie nebeské. V tom slovu, ješto die: »Pane! Pane!«, znamenává srdce rozdvojenké), ješto neprávě Boha miluje, usty jeho nazývajíce. Jakož praví Isaias: »Populus hic labiis me honorat, cor autem eorum longe est a me«, »Lid tento jedno mě svými rty ctí, ale srdce jich daleko jest ode mne«. Nebo, kteříž Boha usty chválé, ale ne srdcem, nazváni sú pokrytci; nebo jich skutci byli sú k chvále světskéj, ale ne k božie. Neb oni svými skutky byli od nich rozdielni, neb sprostné lidi podtlačováchu, lepším, než 118a2] sami sú, utrhováchu, z ma- lých věcí tresktáchu, a sami větších přikázanie neplníchu. Protož od nich byli rozdielni svými skutky; ti ť nevendú v královstvo nebeské. »Ale ktož činie vóli Otce mého«, totíž kto usty a dobrými skutky a srd- cem Boha nazývají. Svatý Augustin vypravuje a řka: »Ille enim proprie dicit: Domine, qui voluntatem ac mentem sono vocis concordat«, »Ten právě móž řéci: Pane! Pane!, ktož vóli srdce svého a svéj mysli k hlasu svému, což usty řieká, přijednává«. Ten právě zná Boha a nazývá. A kto by Pánu, našemu Hospodinu, řekl: »Pane! Pane!«, proto-li by se zdál dobré dřevo? Ale ti úžit- kové sú toho činiti vóli Boha Otce. Ale všeliký, ktož vidí Syna a věří, dobré skutky čině, měl by věčný život mieti. Znamenaj, že pokládá čtenie a řka: »Non omnis, qui dicit mihi: Domine! Domine!, intrabit in regnum celorum«, »Ne všeliký, kto mě nazývá a řka: Pane! Pane!, vende v králevstvie nebeské«. Proti tomu die a vykládá, jako se píše v knihách Ezechielis: »Omnis, quicunque invocaverit nomen Domini, 135 140 145 150 155 160 165 142 (s) v rkpise není — 149 Rkp. rozdwogenye — 131 n. Sr. Mat. 7, 17 n. — 137 Podle Mat. 7, 19 — 140 Mat. 22. 13 — 144 Cf. Chrysostomum (in homil. 24); cituje tak Catena p. 137 — 147 Mat. 7, 21 — 150 Iz. 29, 13 — 158 Mat. 7, 21 — 159 Augustinus; cituje ho Catena p. 137. Augustinus De serm. Domini lib. 2. c. 39 — 101
Strana 102
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM 175 180 170 salvus erit«, »Všeliký, ktož nazývá jmě božie, spasen bude«. Opět ono, jakož 118b1 [jakož] praví: »Omnis, qui petit, accipit«, »Všeliký, ktož prosí, ten vezme«. Odpověd proti tomu jest tato, že všichni ti, ješto prosie o pilném dokonání, totíž usty, srdcem, myslí a skutkem; ale to jest nepilné dokonánie, kdež jest rozzdielné srdce od úst. Neb všechni pějem a řiekámy: »Otče náš, odpust nám naše dluhy«, ale ne všechni toho obdržujem, jakož prosímy, neb ne pravým srdcem prosímy. Nebo usty hýbámy, a srdce naše jest u pokladóv anebo v forberciech. Protož, chcemy-li v plnosti prositi, prosmyž srdcem, usty a skutky dob- rými, a tak budem uslyšáni. Poprosmyž dnešní den, ať nás ráčí ostřieci těch kacieřóv vidomých i nevidomých zlých duchóv a dovésti nebeského králev- stvie. Jehožto královstvie rač nám dopomoci ... 174 Rkp.: rodyelne — 169 Spr. Skutk. 2, 21; Řím. 10, 13; sr. Joel 2, 32 — 171 Podle Mat. 21, 22 — 174 Mat. 6, 12; Luk. 11, 4 — 102
DOMINICA VIII. POST TRINITATEM 175 180 170 salvus erit«, »Všeliký, ktož nazývá jmě božie, spasen bude«. Opět ono, jakož 118b1 [jakož] praví: »Omnis, qui petit, accipit«, »Všeliký, ktož prosí, ten vezme«. Odpověd proti tomu jest tato, že všichni ti, ješto prosie o pilném dokonání, totíž usty, srdcem, myslí a skutkem; ale to jest nepilné dokonánie, kdež jest rozzdielné srdce od úst. Neb všechni pějem a řiekámy: »Otče náš, odpust nám naše dluhy«, ale ne všechni toho obdržujem, jakož prosímy, neb ne pravým srdcem prosímy. Nebo usty hýbámy, a srdce naše jest u pokladóv anebo v forberciech. Protož, chcemy-li v plnosti prositi, prosmyž srdcem, usty a skutky dob- rými, a tak budem uslyšáni. Poprosmyž dnešní den, ať nás ráčí ostřieci těch kacieřóv vidomých i nevidomých zlých duchóv a dovésti nebeského králev- stvie. Jehožto královstvie rač nám dopomoci ... 174 Rkp.: rodyelne — 169 Spr. Skutk. 2, 21; Řím. 10, 13; sr. Joel 2, 32 — 171 Podle Mat. 21, 22 — 174 Mat. 6, 12; Luk. 11, 4 — 102
Strana 103
DOMINICA IX.X. «HYomo quidam erat dives, qui habebat villicum. (Luce XVI°.). Řečeno jest v dřevních neděléch, kterak Šalomún ukázal, že blázni ne- tbají múdrosti božskéj; učil také syna svého v tom varovati se, aby nebyl z počtu bláznóv. Podobně pak dnes v téj kapitole těch [118b2] knih Šalomún diví se, proč múdří nenávidie múdrosti duchovnie a nebeskéj, a řka: »Usque- quo, parvuli, diligitis infanciam?«, »Až dokovad, mládenci malí, milujete mla- dost? Blázni milují to, co jim jest škodlivé«. Jako by řekl: »Velmi se tomu divím, že múdří lidé, majíce dobrý smysl, vidúce marnost tohoto světa, že nehledají uměnie nebeského, z něhož pravé zbožie pocházie; jakož pokládá Izaiáš: »Zbožie spasenie jest múdrost (a) uměnie, bázen božie jest poklad jeho«. Ale mnozí je nenávidie, nebo jsú jako sova, a uměnie jest světlo; a kteří zlé činie, nenávidie světla. Opět proto nenávidie múdrosti nebeskéj neb du- chovnie, totíž slova božieho, neb bojí se, by jí nebyli svázáni jakožto pútem. «Ecci): »Compedes in pedibus stulti«, »Púta na nohách blázna«. Nebo múd- rost nebeská, ta ť člověkka) vede po úzkéj cestě do nebes, ale blázni po širo- kéj běžie do pekla. Tací ť sú jako mládenci, milujíce mladost dětinskú, totíž obyčeje. Proto ť jsú zlořečenki) podlé pověděnie Izaiáše: 119a1 »Puer centum annorum morietur et peccator centum annorum maledictus erit«, »Dietě sta let, to umře, a hřiešný sta let zlořečený bude«. Nic nenie rozdiel mezi tiem, kto by byl mladých činóv v starých letech, kto by mladě sobě činil v svých hřiešiech. Ale daj to Buoh, abychom byli s živými smysly s jedinými, aby- chom božiemu slovu mohli rozuměti! Poprosmyž za to matky božie, ať nám to uprosí na svém Synu! V dřevniej neděli učil nás Spasitel, kterak bychom v našem duchovniem 25 boji byli snažni v skutciech milosrdenstvie, abychom také mohli se varovati falešných prorokóv a všech jiných zlých rádcí. V dnešnie bóhdá neděli napo- míná nás, nemóžemy-li sami od sebe svítěziti a tak královstvie nebeského 5 10 15 20 1Nadpis kázání v rkpise není — 2 Iniciálka není vyplněna — 11 (a) rkp. vyn. — 15 (Ecci); tak v lat. (241a1); v čes. rkpise je nejasná zkratka — 16 Rkp.: czlowyek — 18 kkp.: zlorzeczenye — 2 Luk. 16, 1 — 6 n. Přísl. 1, 22 — 11 Iz. 33, 6 — 15 Eccli 21, 22 — 16 Sr. Mat. 7, 13 n. — 18 Iz. 65, 20 — 103
DOMINICA IX.X. «HYomo quidam erat dives, qui habebat villicum. (Luce XVI°.). Řečeno jest v dřevních neděléch, kterak Šalomún ukázal, že blázni ne- tbají múdrosti božskéj; učil také syna svého v tom varovati se, aby nebyl z počtu bláznóv. Podobně pak dnes v téj kapitole těch [118b2] knih Šalomún diví se, proč múdří nenávidie múdrosti duchovnie a nebeskéj, a řka: »Usque- quo, parvuli, diligitis infanciam?«, »Až dokovad, mládenci malí, milujete mla- dost? Blázni milují to, co jim jest škodlivé«. Jako by řekl: »Velmi se tomu divím, že múdří lidé, majíce dobrý smysl, vidúce marnost tohoto světa, že nehledají uměnie nebeského, z něhož pravé zbožie pocházie; jakož pokládá Izaiáš: »Zbožie spasenie jest múdrost (a) uměnie, bázen božie jest poklad jeho«. Ale mnozí je nenávidie, nebo jsú jako sova, a uměnie jest světlo; a kteří zlé činie, nenávidie světla. Opět proto nenávidie múdrosti nebeskéj neb du- chovnie, totíž slova božieho, neb bojí se, by jí nebyli svázáni jakožto pútem. «Ecci): »Compedes in pedibus stulti«, »Púta na nohách blázna«. Nebo múd- rost nebeská, ta ť člověkka) vede po úzkéj cestě do nebes, ale blázni po širo- kéj běžie do pekla. Tací ť sú jako mládenci, milujíce mladost dětinskú, totíž obyčeje. Proto ť jsú zlořečenki) podlé pověděnie Izaiáše: 119a1 »Puer centum annorum morietur et peccator centum annorum maledictus erit«, »Dietě sta let, to umře, a hřiešný sta let zlořečený bude«. Nic nenie rozdiel mezi tiem, kto by byl mladých činóv v starých letech, kto by mladě sobě činil v svých hřiešiech. Ale daj to Buoh, abychom byli s živými smysly s jedinými, aby- chom božiemu slovu mohli rozuměti! Poprosmyž za to matky božie, ať nám to uprosí na svém Synu! V dřevniej neděli učil nás Spasitel, kterak bychom v našem duchovniem 25 boji byli snažni v skutciech milosrdenstvie, abychom také mohli se varovati falešných prorokóv a všech jiných zlých rádcí. V dnešnie bóhdá neděli napo- míná nás, nemóžemy-li sami od sebe svítěziti a tak královstvie nebeského 5 10 15 20 1Nadpis kázání v rkpise není — 2 Iniciálka není vyplněna — 11 (a) rkp. vyn. — 15 (Ecci); tak v lat. (241a1); v čes. rkpise je nejasná zkratka — 16 Rkp.: czlowyek — 18 kkp.: zlorzeczenye — 2 Luk. 16, 1 — 6 n. Přísl. 1, 22 — 11 Iz. 33, 6 — 15 Eccli 21, 22 — 16 Sr. Mat. 7, 13 n. — 18 Iz. 65, 20 — 103
Strana 104
DOMINICA IX. POST TRINITATEM 35 40 45 50 55 dojíti, abychom asponě učinili sobě přátely a žoldnéře, s kterýchžto pomocí došli bychom vítěžstvie věčného pokoje, a to skrze sbožie zle dobyté, také přivodě podobenstvie: »Homo quidam erat dives«, »Člověk jeden byl bohatý«. Ten člověk jest Christus, jenž jest pravý Buoh a pravý člověk. »Homo natus est 119a2] in ea«, »Člověk se narodil z nie«, totíž z Panny Marie. Jenž rozdielně jest člověk od jiných, nebo sobě rovně nemá. Ale ne v bohatých pokladech zemských; Cor. VIII°.: »Pro nobis factus est egenus, cum esset dives«, »Pro ny pro- hřiešné učinil se chud, abychom jeho chudobú zpaněli«. Ale o pokladech du- chovních psalmus: »Gloria et divicie in domo eius«, »Chvála a zbožie v do- mu jeho«. Ten člověk bohatý bieše. »Qui habebat villicum«, »Jenž mějieše šafáře nebo starostu. Gloza: »Ten starosta, jenž byl poručil některé penieze, aby chudým rozdal. Ten tak myslí o tom starostě, aby po skonání života viece přátel dobyl než peněz shromazdil«. A toho jistého pána — totíž Ihesu Chris- ta — troje jest stráže: v duchovenstvu prelát neb stráže duchovní kostela; druhá stráže, v zemských věcech, jest knieže zemské; třetie stráže jest každý křesťan, a ten má býti opatren velmi i v duchovních i v světských věcích (!). Luce XII°.: »Quis putas est fidelis dispensator et prudens?«. Každý má býti věrný starosta a rozšafný, múdrý v světu a věrný v duchovenství; a tak toho Buoh povýší 119b1/ a ustaví nade všecko své dobré budúcie bydlo v nebeském králevství. Ambrosius: »V tom se máme poznati, že nejsmy pány, ale sta- rosty jiných sbožie«, točíž, když nečinímy rozšafenstvie dobrých skutkóv ku Páně vóli, vinní a zlí budem šafáři. Protož buďmy starosty múdré a věrné na tomto světě, abychom dobrý počet vydali z toho; neb to všeckno, což na světě držímy ku potřebě svého života, ku Pántě) vóli držímy. Neb na tomto světě nejsmy za pány ustaveni (v vlastniem domu, ale jako hosté a cizo- zemci, kam sami nechcem, musiemy jíti, a když se najméně nadějem. Kto dnes bohat jest, zajtra móž chud býti, a kto dnes chud, zajtra móž bohat býti. U Boha ť jest všeho dosti. Protož, ktož kolvěk jsi, znaj se, že jsi vládař cuzého zbožie, totíž Krista, od něhož ť to jest požičeno. »Et hic est diffamatus aput illum«, »A ten jest omluven pre d tiem pánem«, totíž Kristem, že neučinil milosrdenstvie proti těm, ješto jměl, »quasi dissipasset bona illius«, »jako by rozmrhal neb rozptýlel zbožie jeho«, totíž 30 60 46 Rkp.: welem — 54 Rkp.: pany (v lat.: ad libitum Domini) — 55 (V) rkp. vyn. — 60 Rkp.: przetyem — 32 Luk. 16, 1 — 33 Mat. I, 16 — 36 2. Kor. 8, 9 — 33 Ž. 112. 3 — 40 Luk. 16, 1 — 4I Cf. glossu na I. cap. Lucae (Biblia sacra, Antverpide 1634, tomus V. c. 905 — 47 Luk. 12, 42 — 50 Ambrosius, Expositionis in Luc. 1. VII 245 (ML 15 c. 1851j. In quo discimus non ipsi esse domini, sed potius alienarum villici facultatum (ve formě poněkud změněné cituje i Calena na Luk. P. 244) — 54 nn. Cf. Catena p. 243 (autor jmenován Chrysostomus): Non enim nos ul domini in vita praesenti collocati sumus inl proprid domo, sed tamquam hospires ef aduenat quo nolimus ducimur, et quo tempore non putamus; qui nunc locuples est, 11 brevt fal mendicus. Ergo quicumique sis, noueris te esse dispensaforem alioram et quod transttorii u5 us cf breuis t1hi 1ra concessa suni — 60 Luk. 16, 1 — 104
DOMINICA IX. POST TRINITATEM 35 40 45 50 55 dojíti, abychom asponě učinili sobě přátely a žoldnéře, s kterýchžto pomocí došli bychom vítěžstvie věčného pokoje, a to skrze sbožie zle dobyté, také přivodě podobenstvie: »Homo quidam erat dives«, »Člověk jeden byl bohatý«. Ten člověk jest Christus, jenž jest pravý Buoh a pravý člověk. »Homo natus est 119a2] in ea«, »Člověk se narodil z nie«, totíž z Panny Marie. Jenž rozdielně jest člověk od jiných, nebo sobě rovně nemá. Ale ne v bohatých pokladech zemských; Cor. VIII°.: »Pro nobis factus est egenus, cum esset dives«, »Pro ny pro- hřiešné učinil se chud, abychom jeho chudobú zpaněli«. Ale o pokladech du- chovních psalmus: »Gloria et divicie in domo eius«, »Chvála a zbožie v do- mu jeho«. Ten člověk bohatý bieše. »Qui habebat villicum«, »Jenž mějieše šafáře nebo starostu. Gloza: »Ten starosta, jenž byl poručil některé penieze, aby chudým rozdal. Ten tak myslí o tom starostě, aby po skonání života viece přátel dobyl než peněz shromazdil«. A toho jistého pána — totíž Ihesu Chris- ta — troje jest stráže: v duchovenstvu prelát neb stráže duchovní kostela; druhá stráže, v zemských věcech, jest knieže zemské; třetie stráže jest každý křesťan, a ten má býti opatren velmi i v duchovních i v světských věcích (!). Luce XII°.: »Quis putas est fidelis dispensator et prudens?«. Každý má býti věrný starosta a rozšafný, múdrý v světu a věrný v duchovenství; a tak toho Buoh povýší 119b1/ a ustaví nade všecko své dobré budúcie bydlo v nebeském králevství. Ambrosius: »V tom se máme poznati, že nejsmy pány, ale sta- rosty jiných sbožie«, točíž, když nečinímy rozšafenstvie dobrých skutkóv ku Páně vóli, vinní a zlí budem šafáři. Protož buďmy starosty múdré a věrné na tomto světě, abychom dobrý počet vydali z toho; neb to všeckno, což na světě držímy ku potřebě svého života, ku Pántě) vóli držímy. Neb na tomto světě nejsmy za pány ustaveni (v vlastniem domu, ale jako hosté a cizo- zemci, kam sami nechcem, musiemy jíti, a když se najméně nadějem. Kto dnes bohat jest, zajtra móž chud býti, a kto dnes chud, zajtra móž bohat býti. U Boha ť jest všeho dosti. Protož, ktož kolvěk jsi, znaj se, že jsi vládař cuzého zbožie, totíž Krista, od něhož ť to jest požičeno. »Et hic est diffamatus aput illum«, »A ten jest omluven pre d tiem pánem«, totíž Kristem, že neučinil milosrdenstvie proti těm, ješto jměl, »quasi dissipasset bona illius«, »jako by rozmrhal neb rozptýlel zbožie jeho«, totíž 30 60 46 Rkp.: welem — 54 Rkp.: pany (v lat.: ad libitum Domini) — 55 (V) rkp. vyn. — 60 Rkp.: przetyem — 32 Luk. 16, 1 — 33 Mat. I, 16 — 36 2. Kor. 8, 9 — 33 Ž. 112. 3 — 40 Luk. 16, 1 — 4I Cf. glossu na I. cap. Lucae (Biblia sacra, Antverpide 1634, tomus V. c. 905 — 47 Luk. 12, 42 — 50 Ambrosius, Expositionis in Luc. 1. VII 245 (ML 15 c. 1851j. In quo discimus non ipsi esse domini, sed potius alienarum villici facultatum (ve formě poněkud změněné cituje i Calena na Luk. P. 244) — 54 nn. Cf. Catena p. 243 (autor jmenován Chrysostomus): Non enim nos ul domini in vita praesenti collocati sumus inl proprid domo, sed tamquam hospires ef aduenat quo nolimus ducimur, et quo tempore non putamus; qui nunc locuples est, 11 brevt fal mendicus. Ergo quicumique sis, noueris te esse dispensaforem alioram et quod transttorii u5 us cf breuis t1hi 1ra concessa suni — 60 Luk. 16, 1 — 104
Strana 105
DOMINICA IX. POST TRINITATEM Krista. Ovšem ť rozptýlé a zatratí 119b2 zbožie, ktož jeho chudým nedává. Šalomún túží v svých knihách a řka: »Qui abscondit frumenta tempore ne- cessitatis, maledicetur in populis propter clamorem pauperum in fame mo- riencium«, »Kto skrývá obilé v času potřeby (totíž když jest draho), bude zlořečený od lidu pro chudinu, ješto hlad trpie a hladem umierají«. »Et vocavit eum et ait illi: Quid hoc audio de te?«, »I zavolal jeho i řekl k němu: Co slyším o tobě«, kterak šafuješ, že dáš chudině hladem umřieti? Duchovně ť se to miení na preláty, na šafáře, kazatele, ješto lidu svého nevedú dobrým příkladem, ale pohoršují. Tiť sú jako onen Heli, ješto svých synóv nechtěl tresktati; těm ť Hospodin die — a každému z nás, netoliko těm strá- žém —: »Co slyši o tobě? Redde racionem villicacionis tue«, »Vydaj počet vládařstvie tvého!« Dokad si živ, mysl, kterak máš čeho se přídržeti a čeho se varovati. Neb na tomto světě musieš toho dobyti svými dobrými skutky, aby po smrti mohl pravý počet svého vládařstvie vydati v súdný den, ješto est budúcí počet. [120a Ale pozdě hodě bude súdného dne čekati, netáhne ť duše z těla vystúpiti, až inhed počneš prvý počet vydávati, že okem mženie budeš, kdež zaslúžíš — inhed zvieš, dobrý-li s' byl vládař. Tu bude najprvní počet na tohoto vládaře, ješto mu bylo poručeno vlá- 80 dařstvie duchovnie, kterak jest; jakož die svatý Matěj a řka: »Amice, quo- modo huc intrasti?«, »Přieteli, kterak si sem přišel?«, kto tě uvedl, pravda-li či lest, Buoh-li či diábel, milost-li či peniez, tělo-li či duch? Vydaj počet, všel si falešně v miesto svaté, nebo skrze dary, skrze přiezen, skrze penieze. Těch pohřiechu mnoho jest vládařóv, totíž zlých a neřádných kněžie a zlých fa- rářóv, ješto neduostojně vejdú k kostelóm, jehož Buch nedal, neb pro přiezen neb pro dary. Neb již pohřiechu málo dávají páni pro Buoh kostelóv, by některé přiezni k tomu nebylo a některých daróv. Těm ť bude řečeno, jakož píše Izaiáš k onomu proboštu v chrámu, ješto slove Sabona (!): »Quis es tu aut quis hic?«, »Kto jsi ty neb který s' ty?« Jako by řekl: »Kterak si byl živ? Jako [120a2-li kněz či sedlák, čili člověk či hovado, či pán či slúha?« Tuť nás bude otázáno, kterak sme ostřiehali svého stáda, jako-li věrní pastýři či přípasí, totíž nájemníci. To ť bude zlý počet na ny i na vše hřiešné, když nám Hospodin die kaž- dému zvlášče: »Iam enim non poteris villicare«, »Již nebudeš moci vládařem 95 býti«, totíž po smrti. Tehda vládař ssazen bude (s) svého úřadu a bude mu řečeno, jakož Hospodin řekl k onomu proboštu, jakož ste slyšali, ad Sobo- nam(!), prepositum templi (Is. XXII°.): »Expellam te de stacione tua et de ministerio deponam te«, »Vyženu tě z stavu neb z bydla tvého a (s) služby tvé 70 75 85 90 65 66 když] omylem opak. — 73 Rkp.. toby — 87 dávají] asi omyl m. nadávají — 89 Spr. Sobna — 96 (s) v rkpise není — 99 (s) není v rkpise napsáno — 64 Podle Přisl. 11. 26 — 68 Luk. 16. 2 — 71 I. Sam. (I. Král.) 2, 12 nn. a 4, 11 — 73 Luk. 16, 2 — 81 Mat. 22, 12 — 89 Podle Iz. 22, 16 (Quid tu hic, aut quasi quis hic?) — 95 Luk. 16, 2 — 105
DOMINICA IX. POST TRINITATEM Krista. Ovšem ť rozptýlé a zatratí 119b2 zbožie, ktož jeho chudým nedává. Šalomún túží v svých knihách a řka: »Qui abscondit frumenta tempore ne- cessitatis, maledicetur in populis propter clamorem pauperum in fame mo- riencium«, »Kto skrývá obilé v času potřeby (totíž když jest draho), bude zlořečený od lidu pro chudinu, ješto hlad trpie a hladem umierají«. »Et vocavit eum et ait illi: Quid hoc audio de te?«, »I zavolal jeho i řekl k němu: Co slyším o tobě«, kterak šafuješ, že dáš chudině hladem umřieti? Duchovně ť se to miení na preláty, na šafáře, kazatele, ješto lidu svého nevedú dobrým příkladem, ale pohoršují. Tiť sú jako onen Heli, ješto svých synóv nechtěl tresktati; těm ť Hospodin die — a každému z nás, netoliko těm strá- žém —: »Co slyši o tobě? Redde racionem villicacionis tue«, »Vydaj počet vládařstvie tvého!« Dokad si živ, mysl, kterak máš čeho se přídržeti a čeho se varovati. Neb na tomto světě musieš toho dobyti svými dobrými skutky, aby po smrti mohl pravý počet svého vládařstvie vydati v súdný den, ješto est budúcí počet. [120a Ale pozdě hodě bude súdného dne čekati, netáhne ť duše z těla vystúpiti, až inhed počneš prvý počet vydávati, že okem mženie budeš, kdež zaslúžíš — inhed zvieš, dobrý-li s' byl vládař. Tu bude najprvní počet na tohoto vládaře, ješto mu bylo poručeno vlá- 80 dařstvie duchovnie, kterak jest; jakož die svatý Matěj a řka: »Amice, quo- modo huc intrasti?«, »Přieteli, kterak si sem přišel?«, kto tě uvedl, pravda-li či lest, Buoh-li či diábel, milost-li či peniez, tělo-li či duch? Vydaj počet, všel si falešně v miesto svaté, nebo skrze dary, skrze přiezen, skrze penieze. Těch pohřiechu mnoho jest vládařóv, totíž zlých a neřádných kněžie a zlých fa- rářóv, ješto neduostojně vejdú k kostelóm, jehož Buch nedal, neb pro přiezen neb pro dary. Neb již pohřiechu málo dávají páni pro Buoh kostelóv, by některé přiezni k tomu nebylo a některých daróv. Těm ť bude řečeno, jakož píše Izaiáš k onomu proboštu v chrámu, ješto slove Sabona (!): »Quis es tu aut quis hic?«, »Kto jsi ty neb který s' ty?« Jako by řekl: »Kterak si byl živ? Jako [120a2-li kněz či sedlák, čili člověk či hovado, či pán či slúha?« Tuť nás bude otázáno, kterak sme ostřiehali svého stáda, jako-li věrní pastýři či přípasí, totíž nájemníci. To ť bude zlý počet na ny i na vše hřiešné, když nám Hospodin die kaž- dému zvlášče: »Iam enim non poteris villicare«, »Již nebudeš moci vládařem 95 býti«, totíž po smrti. Tehda vládař ssazen bude (s) svého úřadu a bude mu řečeno, jakož Hospodin řekl k onomu proboštu, jakož ste slyšali, ad Sobo- nam(!), prepositum templi (Is. XXII°.): »Expellam te de stacione tua et de ministerio deponam te«, »Vyženu tě z stavu neb z bydla tvého a (s) služby tvé 70 75 85 90 65 66 když] omylem opak. — 73 Rkp.. toby — 87 dávají] asi omyl m. nadávají — 89 Spr. Sobna — 96 (s) v rkpise není — 99 (s) není v rkpise napsáno — 64 Podle Přisl. 11. 26 — 68 Luk. 16. 2 — 71 I. Sam. (I. Král.) 2, 12 nn. a 4, 11 — 73 Luk. 16, 2 — 81 Mat. 22, 12 — 89 Podle Iz. 22, 16 (Quid tu hic, aut quasi quis hic?) — 95 Luk. 16, 2 — 105
Strana 106
DOMINICA IX. POST TRINITATEM 100 ssadím tě«. Znamenajtež, že to podobenstvie na ny na všichny se miení, že ť každého Buoh ssadí s vládařstvie, kdy mu sdravie odejme, již viece nebude moci vlád- núti svú volí, by se mohl vymluviti z muk, ač se tam dostane. Protož dobře radí Salomon a řka: »Quidquid potest manus tua, instanter operare«, »Což kolvěk móžeš, vždy ustavičně dobře čiň«. A tak budeš dobrý vládař. »Ait autem villicus intra se«, »Tehda ten vládař řekl sám v sobě«. Neb se tiem byl lekl, že měl 120b1/ ssazen býti s vládařstvie. V tom jest múdře učinil a řka: »Co učiním, abych mohl věčných muk prázden býti? Co odpoviem před tiem mocným Pánem, kdežto nespomohú výmluvná slova, ale dobrá zásluha?« »Quod dominus auffert a me villicacionem, quia fodere non valeo, men- dicare erubesco«, »že pán chce mi vládařstvie odjieti, a já nemohu dělati a stydím se žebrati«. Již ť bude nebezpečné žebránie po smrti, neb každý na svém zaslúžení bude dosti mieti. Jakož pokládá Písmo, že neponese syn otco- vých hřiechóv ani otec synových. Protož každý dělaj a čiň dobré skutky na tomto světě — posty, almužny, modlitby —, ještoť jest výplata našie chu- doby, tiem se mámy vyplatiti od věčného žebránie. Protož ten vládař učinil múdře a řka: »Scio, quid faciam, ut, cum amotus fuero a villicacione, recipiant me in domos suas«, »Vědě, co učiním, když ssazen budu s vládařstvie: budu prositi svých přátel, aby mě vzali v své domy a v své přiebytky«. Výklad na to: »Královstvie nebeské jest dóm 120b2 hubených a chudých«. Jakož svatý Matěj die: »Beati pauperes spiritu, quo- niam ipsorum est regnum celorum«, »Blahoslavení chudí v duchu, jichžto jest králevstvie nebeské«. Die: »V domě« pro rozličnost odplaty a zaslúženie; neb v tom domu, totíž v království nebeském, jest mnoho přiebytkóv, jakož praví svatý Jan: »In domo Patris mei multe mansiones sunt«, »V domu Otce mého mnozí přiebytkové jsú«. V ty domy nemóž nižádný přijíti, jedno skrze dveři, nebo duchovnie nebo tělestnie. Na znamenie toho Šalomún byl učinil dvoje dveři z dřeva olivy, kudyž měl vchod býti do chrámu božieho. Nebť jest nelze do královstvie nebeského vjíti, jedno skrze milosrdenstvie. Protož jest tento dobře učinil, že jest učinil milosrdenstvie nad dlužníkem svého pána, a řka jemu: »Quantum debes domino meo? At ille dixit: Centum cados olei«, »Co s' dlužen pánu mému? A ten řekl: Sto čbánóv oleje«. Cadus enim Grece est amphora [Latine] continens in se tres urnas. »Dixitque illi: Accipe caucionem tuam«, »Odpověděl jemu vládař a řka: Vezmi svój list a napiš 121 a1] pat- 105 110 115 120 125 130 135 98 Iz. 22, 19 — 104 Podle Eccl. 9, 10 — 106 Luk. 16, 3 — 111 Ib. — 114 Sr. 5. M. 24, 16 a Ezech. 18, 20 — 118 Luk. 16, 1 — 121 Výklad; snad Lyra (Biblia sacra, Antverp. 1634, tom.1. p. 905). Recipiant me in domos stas. Id est, per corum suffragta et merita recspiar in vita beata — 122 Mat. 5, 3 — 127 Jan 14, 2 — 129 Sr. Ezech. 41, 23 n. — 133 Luk. 16, 5 n. — 134 Cf. Catena na Luk. p. 244 (Beda c. 64 in Luc.): Cados gracce est amphora continens urnas tres — 135 Luk. 16, 6 — 106
DOMINICA IX. POST TRINITATEM 100 ssadím tě«. Znamenajtež, že to podobenstvie na ny na všichny se miení, že ť každého Buoh ssadí s vládařstvie, kdy mu sdravie odejme, již viece nebude moci vlád- núti svú volí, by se mohl vymluviti z muk, ač se tam dostane. Protož dobře radí Salomon a řka: »Quidquid potest manus tua, instanter operare«, »Což kolvěk móžeš, vždy ustavičně dobře čiň«. A tak budeš dobrý vládař. »Ait autem villicus intra se«, »Tehda ten vládař řekl sám v sobě«. Neb se tiem byl lekl, že měl 120b1/ ssazen býti s vládařstvie. V tom jest múdře učinil a řka: »Co učiním, abych mohl věčných muk prázden býti? Co odpoviem před tiem mocným Pánem, kdežto nespomohú výmluvná slova, ale dobrá zásluha?« »Quod dominus auffert a me villicacionem, quia fodere non valeo, men- dicare erubesco«, »že pán chce mi vládařstvie odjieti, a já nemohu dělati a stydím se žebrati«. Již ť bude nebezpečné žebránie po smrti, neb každý na svém zaslúžení bude dosti mieti. Jakož pokládá Písmo, že neponese syn otco- vých hřiechóv ani otec synových. Protož každý dělaj a čiň dobré skutky na tomto světě — posty, almužny, modlitby —, ještoť jest výplata našie chu- doby, tiem se mámy vyplatiti od věčného žebránie. Protož ten vládař učinil múdře a řka: »Scio, quid faciam, ut, cum amotus fuero a villicacione, recipiant me in domos suas«, »Vědě, co učiním, když ssazen budu s vládařstvie: budu prositi svých přátel, aby mě vzali v své domy a v své přiebytky«. Výklad na to: »Královstvie nebeské jest dóm 120b2 hubených a chudých«. Jakož svatý Matěj die: »Beati pauperes spiritu, quo- niam ipsorum est regnum celorum«, »Blahoslavení chudí v duchu, jichžto jest králevstvie nebeské«. Die: »V domě« pro rozličnost odplaty a zaslúženie; neb v tom domu, totíž v království nebeském, jest mnoho přiebytkóv, jakož praví svatý Jan: »In domo Patris mei multe mansiones sunt«, »V domu Otce mého mnozí přiebytkové jsú«. V ty domy nemóž nižádný přijíti, jedno skrze dveři, nebo duchovnie nebo tělestnie. Na znamenie toho Šalomún byl učinil dvoje dveři z dřeva olivy, kudyž měl vchod býti do chrámu božieho. Nebť jest nelze do královstvie nebeského vjíti, jedno skrze milosrdenstvie. Protož jest tento dobře učinil, že jest učinil milosrdenstvie nad dlužníkem svého pána, a řka jemu: »Quantum debes domino meo? At ille dixit: Centum cados olei«, »Co s' dlužen pánu mému? A ten řekl: Sto čbánóv oleje«. Cadus enim Grece est amphora [Latine] continens in se tres urnas. »Dixitque illi: Accipe caucionem tuam«, »Odpověděl jemu vládař a řka: Vezmi svój list a napiš 121 a1] pat- 105 110 115 120 125 130 135 98 Iz. 22, 19 — 104 Podle Eccl. 9, 10 — 106 Luk. 16, 3 — 111 Ib. — 114 Sr. 5. M. 24, 16 a Ezech. 18, 20 — 118 Luk. 16, 1 — 121 Výklad; snad Lyra (Biblia sacra, Antverp. 1634, tom.1. p. 905). Recipiant me in domos stas. Id est, per corum suffragta et merita recspiar in vita beata — 122 Mat. 5, 3 — 127 Jan 14, 2 — 129 Sr. Ezech. 41, 23 n. — 133 Luk. 16, 5 n. — 134 Cf. Catena na Luk. p. 244 (Beda c. 64 in Luc.): Cados gracce est amphora continens urnas tres — 135 Luk. 16, 6 — 106
Strana 107
DOMINICA IX. POST TRINITATEM desát«. Polovici jemu odpustil příkladem Zachea, onoho dobrého muže, ješto řekl: »Oklamal-li sem koho v šartu, vracuji čtyři zase«. Daj to Buoh, bychom dnes též učinili, bychom to vše navrátili, co sme kdy koho odreli z jeho těžké roboty svým oklamáním a dráním! Neb svatý 140 Augustin takto pravi: »Peccatum non dimittitur, nisi ablatum restituatur«, »Hřiech nebude odpuščen, aliž to bude navráceno zase, což jest komu vzato«. Běda dráčóm a válečníkóm bude! etc. »Deinde dixit alio: Tu vero quantum debes? Et ait: Centum choros tri- tici«, »Potom řekl jinému: Co s' ty dlužen? A ten řekl: Sto mtóv pšenice«. 145 Chorus XXX modiis completur. Miera ta móž býti tak veliká ve třidceti chorcóv. »Et ait: Accipe litteras tuas et scribe octoginta«, »I řekl k němu: Vezmi list svój a napiš osmdesát«. Tomu pátú čést odpustil. »Et laudavit dominus villicum«, »I pochválil pán vládaře«. Ne pro lest, ješto bieše učinil, ale pro múdrost, že jest byl múdře učinil. A, bychom my takéž učinili a odpustili [121a2] svým dlužníkóm a to milosrdenstvie činili a činili sobě přátely anděly a apoštoly svaté a dobré lidi a věčné přiebytky nebeského královstvie! Jehož mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch. 150 138 Luk. 19, 8 — 141 Augustinus, Epistolarum classis III., epist. CLIII. 20 (ML 33 c. 662) — 144 Luk. 16, 7 — 146 Catena p. 244 (Beda c. 64 in Luc.): Corus modiis triginta completur — 147 Luk. 16, 7 — 149 Luk. 16, 8 — 107
DOMINICA IX. POST TRINITATEM desát«. Polovici jemu odpustil příkladem Zachea, onoho dobrého muže, ješto řekl: »Oklamal-li sem koho v šartu, vracuji čtyři zase«. Daj to Buoh, bychom dnes též učinili, bychom to vše navrátili, co sme kdy koho odreli z jeho těžké roboty svým oklamáním a dráním! Neb svatý 140 Augustin takto pravi: »Peccatum non dimittitur, nisi ablatum restituatur«, »Hřiech nebude odpuščen, aliž to bude navráceno zase, což jest komu vzato«. Běda dráčóm a válečníkóm bude! etc. »Deinde dixit alio: Tu vero quantum debes? Et ait: Centum choros tri- tici«, »Potom řekl jinému: Co s' ty dlužen? A ten řekl: Sto mtóv pšenice«. 145 Chorus XXX modiis completur. Miera ta móž býti tak veliká ve třidceti chorcóv. »Et ait: Accipe litteras tuas et scribe octoginta«, »I řekl k němu: Vezmi list svój a napiš osmdesát«. Tomu pátú čést odpustil. »Et laudavit dominus villicum«, »I pochválil pán vládaře«. Ne pro lest, ješto bieše učinil, ale pro múdrost, že jest byl múdře učinil. A, bychom my takéž učinili a odpustili [121a2] svým dlužníkóm a to milosrdenstvie činili a činili sobě přátely anděly a apoštoly svaté a dobré lidi a věčné přiebytky nebeského královstvie! Jehož mně i vám rač dopomoci Otec i Syn i svatý Duch. 150 138 Luk. 19, 8 — 141 Augustinus, Epistolarum classis III., epist. CLIII. 20 (ML 33 c. 662) — 144 Luk. 16, 7 — 146 Catena p. 244 (Beda c. 64 in Luc.): Corus modiis triginta completur — 147 Luk. 16, 7 — 149 Luk. 16, 8 — 107
Strana 108
DOMINICA X.X. Cyum appropinquaret Ihesus Ierusalem. Luce XI°. 5 10 15 20 V dřevnie neděli Salomon, ač velmi múdrý zdál se, jakož ste slyšali na počátku kázanie, proč nemúdří nenávidie božie múdrosti, podobně v těch knihách obracuje svú řeč k týmž lidem nemúdrým, dávaje jim hrózu, ne- obrátie-li se k [milosti] múdrosti božie, že se jim proto nětco přihodí, a řka: »Convertimini«, »Obraťte se« jeden k druhému od mladosti dětinstvie svého a bludu, »ad correccionem meam«, »k tresktání mému« jako k mieře plné všeho plodu duchovních krmí. »En pároferam vobis Spiritum meum«, »A ukáži vám Ducha svatého«, totíž pomstu svú, ač se neobrátíte. Exodi XII°. »Misisti correccionem iram tuam, que devoravit eos«, »Poslal s' hněv svój, an je pohltil«. K tomu svatý Job 121 b1/2 die: »Vidi impios flante Deo perisse et spiritu ire eius consumptos«, »Viděl sem (nemilostivé «brožím povětřím zhynulé a duchem hněvem (!) jeho ztrávené«. »Et ostendam vobis omnia verba«. K těm múdrým mluví, ješto jeho rady chtie poslúchati: »A ukážu vám všeckna slova svá pravá«. »Vocavi, et renuistis«, »Volal sem vy, a zhrzeli ste«, když sem vám řekl: »Penitenciam agite, appropinquabit enim vobis regnum celorum«, »Pokánie čiňte, a přiblíží ť se vám královstvie nebeské« Netoliko sem vás volal, ale »svojki ruce rozprostřel sem za vy«. »Despe- xisti (!) omne consilium meum«, »A vy ste zhrzeli všichnú radú mú«. »Et increpaciones meas«, »A tresktánie mé i hrózu zameškali ste« nerozumějíce, že tresktánie mé jest úžitečno k spasení. Pakli nebudete poslúchati, »ego autem in interitu vestro ridebo«, »já se z vašeho zahynutie budu smieti«. Ale ostřez Buoh nás toho zahynutie! Nebo to všechno pro naše hřiechy 25 přicházie nám a pro neposlúchanie božieho slova. Protož poslúchajmy rady 1 Nadpis v rkpise chybí — 2 Iniciálka není vkreslena — 6 [milosti] patrně omyl, vynech — 9 Rkp.: perferam — 13 Rkp.: emylostywe (!) — Rkp.: pozym (!) — 19 Rkp.: ſwoy — 25 Rkp.: ne pro poſluchanye — 2 Spr. Luk. 19, 37 — 7 Přísl. 1, 23 — 9 Ib. — 10 Spr. podle 2. M. 15, 7 — 12 Podle Joba 4, 8 n. — 14 Přísl. 1, 23 — 16 Přísl. 1, 24 — 17 Podle Mat. 3, 2; 4, 17 — 19 Přísl. 1, 24 — Přísl. 1, 25 — 20 Ib. — 22 Přísl. 1, 26 — 108
DOMINICA X.X. Cyum appropinquaret Ihesus Ierusalem. Luce XI°. 5 10 15 20 V dřevnie neděli Salomon, ač velmi múdrý zdál se, jakož ste slyšali na počátku kázanie, proč nemúdří nenávidie božie múdrosti, podobně v těch knihách obracuje svú řeč k týmž lidem nemúdrým, dávaje jim hrózu, ne- obrátie-li se k [milosti] múdrosti božie, že se jim proto nětco přihodí, a řka: »Convertimini«, »Obraťte se« jeden k druhému od mladosti dětinstvie svého a bludu, »ad correccionem meam«, »k tresktání mému« jako k mieře plné všeho plodu duchovních krmí. »En pároferam vobis Spiritum meum«, »A ukáži vám Ducha svatého«, totíž pomstu svú, ač se neobrátíte. Exodi XII°. »Misisti correccionem iram tuam, que devoravit eos«, »Poslal s' hněv svój, an je pohltil«. K tomu svatý Job 121 b1/2 die: »Vidi impios flante Deo perisse et spiritu ire eius consumptos«, »Viděl sem (nemilostivé «brožím povětřím zhynulé a duchem hněvem (!) jeho ztrávené«. »Et ostendam vobis omnia verba«. K těm múdrým mluví, ješto jeho rady chtie poslúchati: »A ukážu vám všeckna slova svá pravá«. »Vocavi, et renuistis«, »Volal sem vy, a zhrzeli ste«, když sem vám řekl: »Penitenciam agite, appropinquabit enim vobis regnum celorum«, »Pokánie čiňte, a přiblíží ť se vám královstvie nebeské« Netoliko sem vás volal, ale »svojki ruce rozprostřel sem za vy«. »Despe- xisti (!) omne consilium meum«, »A vy ste zhrzeli všichnú radú mú«. »Et increpaciones meas«, »A tresktánie mé i hrózu zameškali ste« nerozumějíce, že tresktánie mé jest úžitečno k spasení. Pakli nebudete poslúchati, »ego autem in interitu vestro ridebo«, »já se z vašeho zahynutie budu smieti«. Ale ostřez Buoh nás toho zahynutie! Nebo to všechno pro naše hřiechy 25 přicházie nám a pro neposlúchanie božieho slova. Protož poslúchajmy rady 1 Nadpis v rkpise chybí — 2 Iniciálka není vkreslena — 6 [milosti] patrně omyl, vynech — 9 Rkp.: perferam — 13 Rkp.: emylostywe (!) — Rkp.: pozym (!) — 19 Rkp.: ſwoy — 25 Rkp.: ne pro poſluchanye — 2 Spr. Luk. 19, 37 — 7 Přísl. 1, 23 — 9 Ib. — 10 Spr. podle 2. M. 15, 7 — 12 Podle Joba 4, 8 n. — 14 Přísl. 1, 23 — 16 Přísl. 1, 24 — 17 Podle Mat. 3, 2; 4, 17 — 19 Přísl. 1, 24 — Přísl. 1, 25 — 20 Ib. — 22 Přísl. 1, 26 — 108
Strana 109
DOMINICA X. POST TRINITATEM božieho slova; a za to poprosmy matky jeho, ať nám to obdrží na 121b2 svém milém Synu, pozdraviece a vzdadúce jie andělské pozdravenie, řkúce: »Zdráva, Maria!« Vykupitel učil nás v siež neděli chovati ščedrost chudým bratróm svým, ješto sú naši bratřie, abychom po tomto boji vítěžstvie tohoto světa mohli bychom (!) s jich pomocí dojíti nebeského královstvie a přiebytka věčného pokoje, dá-li Buoh. V dnešniem pak čtení učí nás netoliko k přátelóm, ale k nepřátelóm, když je vidímy blúdíce, do pekla jdúce, ač nám se protivie v duchovniem boji, abychom k nim měli srdečné poželenie. Jakož praví svatý Lukáš, když Christus v Květnú neděli, sedě na oslíku, ano jemu zástupové v cestu jdú s nábožnými chvalami a pěním dóstojným, nazývajíce jej králem; jiežto chvály dřéve utiekáše. A když sstúpil s hory Olivetské a přiblížil se k městu Jeruzalem — ne- toliko chodem svého těla, ale také srdečným žádaním, žádaje přiblíženie těch měščan k spasení; ale radějši se chtěli přiblížiti k vratóm pekelným, jenž jeho po šesti dnech měli ukrutně ukřižovati a zabiti. 1122a1 Ani jeho tak u velikéj chvále byli přijali — mezi takú chválú v takú žalost a v také slzy žalostivé se udeřil, že slzy z svú svatú očí pustil, nám na příklad, že, když kolvěk na tomto světě jsmy v najvětšie chvále a v radosti, mámy svých nepřátel želeti, jich zatracenie. Protož, jakož se čtenie počíná, že náš milý Spasitel, »Videns civitatem, flevit super illam«, »Uzřev město, plakal nad ním«; netoliko pláčem očí jako člověk, ale vnitřním jakožto Buoh: jako člověk viděl očima tělestnýma jeho krásu zevnitřnie, jakožto Buoh okem božstvie viděl jeho budúcie zbořenie. A die »město« pro jednotu měsckú, ale ne duchovní. To ť jest město, o němžto praví David: »Vidi contradiccionem in civitate«, »Viděl sem zlořečenstvie a žalost v městě«. A nedie: »ve vsi«, neb viece jest zlostí v městě nežli ve vsi. Protož plakal nad ním pláčem žalostivým. Origenes: »Všeckno blaho- slavenstvie, což 122 a2 Hospodin mluvil, toho všeho příkladem potvrdil. Jakož řekl: Blahoslavení pokorní, inhed toho potvrdil a řka: Discite a me, quia ego mitis sum (»Učte se ode mne, nebť sem já pokorný«). Neb byl řekl: Blaho- slavení, jenž pláčí. Chtěl sám plakati města«. Mámy věděli, že Christus čtyr- krát plakal: Prvé při svém narození; toto mámy psáno v knihách Múdrosti: »Primam vocem similem hominibus emisit plorans«, »První hlas rovný a po- dobný k jiným lidem vypustil pláče«. Druhé plakal, když Lazara z mrtvých vzkřiesil; to svědčí svatý Jan: »Et lacrimatus est Ihesus«, »A plakal Ježíš«. Třetie plakal jakožto dnešní den nebo v onu neděli Květnú. Ale to dnes pama- 30 35 40 45 50 55 60 62 Rkp.: pamatuje — 35 Luk. 19, 37 n. — 42 Luk. 19, 41 — 46 Ib. — 51 Ž. 55, 10 — 53 Origenes ſhom. 38); tak cituje Catena na Luk. P. 285 5.� Omnes beatitudines, quas locutus est Iesus in Evangelio, ro firmat exemplo; sicut quod dixerat Matth 5.: »Beati mites«, probat dicens ibid. 11: »Discite a me, quia mitis sume; et quia dixerat: »Beati flentes«, ipse quoque flevit super civitatem. Cf. Origenis In Lucam homil. XXXIA (MG 13 c. 1897); poněkud odlišně — 55 Mat. 5, 5 — Mat. 11, 29 — 56 Mat. 5. 4 — 59 Podle Moudr. 7, 3 — 61 Jan 11, 35 — 62 Luk. 19, 41 — 109
DOMINICA X. POST TRINITATEM božieho slova; a za to poprosmy matky jeho, ať nám to obdrží na 121b2 svém milém Synu, pozdraviece a vzdadúce jie andělské pozdravenie, řkúce: »Zdráva, Maria!« Vykupitel učil nás v siež neděli chovati ščedrost chudým bratróm svým, ješto sú naši bratřie, abychom po tomto boji vítěžstvie tohoto světa mohli bychom (!) s jich pomocí dojíti nebeského královstvie a přiebytka věčného pokoje, dá-li Buoh. V dnešniem pak čtení učí nás netoliko k přátelóm, ale k nepřátelóm, když je vidímy blúdíce, do pekla jdúce, ač nám se protivie v duchovniem boji, abychom k nim měli srdečné poželenie. Jakož praví svatý Lukáš, když Christus v Květnú neděli, sedě na oslíku, ano jemu zástupové v cestu jdú s nábožnými chvalami a pěním dóstojným, nazývajíce jej králem; jiežto chvály dřéve utiekáše. A když sstúpil s hory Olivetské a přiblížil se k městu Jeruzalem — ne- toliko chodem svého těla, ale také srdečným žádaním, žádaje přiblíženie těch měščan k spasení; ale radějši se chtěli přiblížiti k vratóm pekelným, jenž jeho po šesti dnech měli ukrutně ukřižovati a zabiti. 1122a1 Ani jeho tak u velikéj chvále byli přijali — mezi takú chválú v takú žalost a v také slzy žalostivé se udeřil, že slzy z svú svatú očí pustil, nám na příklad, že, když kolvěk na tomto světě jsmy v najvětšie chvále a v radosti, mámy svých nepřátel želeti, jich zatracenie. Protož, jakož se čtenie počíná, že náš milý Spasitel, »Videns civitatem, flevit super illam«, »Uzřev město, plakal nad ním«; netoliko pláčem očí jako člověk, ale vnitřním jakožto Buoh: jako člověk viděl očima tělestnýma jeho krásu zevnitřnie, jakožto Buoh okem božstvie viděl jeho budúcie zbořenie. A die »město« pro jednotu měsckú, ale ne duchovní. To ť jest město, o němžto praví David: »Vidi contradiccionem in civitate«, »Viděl sem zlořečenstvie a žalost v městě«. A nedie: »ve vsi«, neb viece jest zlostí v městě nežli ve vsi. Protož plakal nad ním pláčem žalostivým. Origenes: »Všeckno blaho- slavenstvie, což 122 a2 Hospodin mluvil, toho všeho příkladem potvrdil. Jakož řekl: Blahoslavení pokorní, inhed toho potvrdil a řka: Discite a me, quia ego mitis sum (»Učte se ode mne, nebť sem já pokorný«). Neb byl řekl: Blaho- slavení, jenž pláčí. Chtěl sám plakati města«. Mámy věděli, že Christus čtyr- krát plakal: Prvé při svém narození; toto mámy psáno v knihách Múdrosti: »Primam vocem similem hominibus emisit plorans«, »První hlas rovný a po- dobný k jiným lidem vypustil pláče«. Druhé plakal, když Lazara z mrtvých vzkřiesil; to svědčí svatý Jan: »Et lacrimatus est Ihesus«, »A plakal Ježíš«. Třetie plakal jakožto dnešní den nebo v onu neděli Květnú. Ale to dnes pama- 30 35 40 45 50 55 60 62 Rkp.: pamatuje — 35 Luk. 19, 37 n. — 42 Luk. 19, 41 — 46 Ib. — 51 Ž. 55, 10 — 53 Origenes ſhom. 38); tak cituje Catena na Luk. P. 285 5.� Omnes beatitudines, quas locutus est Iesus in Evangelio, ro firmat exemplo; sicut quod dixerat Matth 5.: »Beati mites«, probat dicens ibid. 11: »Discite a me, quia mitis sume; et quia dixerat: »Beati flentes«, ipse quoque flevit super civitatem. Cf. Origenis In Lucam homil. XXXIA (MG 13 c. 1897); poněkud odlišně — 55 Mat. 5, 5 — Mat. 11, 29 — 56 Mat. 5. 4 — 59 Podle Moudr. 7, 3 — 61 Jan 11, 35 — 62 Luk. 19, 41 — 109
Strana 110
DOMINICA X. POST TRINITATEM 70 75 80 85 90 95 tuje(m'. Čtvrté plakal na své umučenie; ad Hebreos V°.: »Cum clamore valido et lacrimis exauditus est«, »S křikem hrozným a slzami uslyšán jest«. Ten čtver pláč učinil Syn boží. Tito čtyří potokové jsú, ješto z ráje pošli k obmytí všeho světa, obživení, rozplození a napojení. A když pak tak řekl: »Quia si cognovisses«, »By ty, město, poznalo« rozbořenie a zkaženie tvé budúcie, »i ty by plakalo«, 122b1] jenž se nynie raduješ. Deutronomi: »Utinam saperent et intelligerent ac novissima pro- viderent«, »Bóhdaj by smysleli a rozuměli a budúcie věci na paměti měli«. To se nám tak dobře miení jako na to město, abychom o budúcích věcech péči měli; ačkolvěk nynie radujem se a mámy veselé a utěšenie své v tancích, v rozkošech tohoto světa, však ť jest strach, by se nám to nerozrušilo, když se naše duše s tělem bude děliti. Protož die: »Et quidam in hac nocte venit ad pacem«, »A zajistéf téj noci příde ť ku pokoji, obrátíš-li se, spasí tě, a neobrátíš-li se, zatratíť tě«. O tom dvojem pokojki) svatý Jan pokládá: »Pacem meam do vobis«, »Pokoj svój dávám vám, pokoj svój opúščiem vám«. Dvakrát řekl: »Pokoj vám«, jeden boží, druhý tohoto světa. Ale mnohem ť jest lépe v božiem pokojki ostati nežli v světském, nebť jest velmi vrtký. Sequitur: »Nunc autem abscondita sunt ab oculis tuis«, »Protož t jest nynie skryto od tvých očí« zlé, ješto má přijíti [122b2] na tě a na každého, ktož v pokojki, božiem nebydlí ani v dobrých skutciech, než po žádosti těla chodí. Těm přimlúvá a řka: »Via impiorum tenebrosa, nesciunt, ubi vel quando corruant«, »Cesta nepravých jest temná a nevědie, kdy neb kterak padnú« když se najméně nadějí, tehdy jim příde zahynutie a padenie. »Qua hora non putatis, Filius hominis veniet«, »Které se hodiny nenadějete, Syn boží příde«. Protož, by bylo poznalo své zlé, co má jemu — tomu městu Jeruza- lemu — přijíti, mělo by s právem plakati. »Quia venient dies et circumdabunt te inimici tui vallo«, »Neb přídú dnové proti tobě tvým zaslúžením, žeť tě oblehnú nepřietelé tvojsi), Římané, obležením«, že tě ssúžie, obložili (!), že nebudeš moci jmieti východu a příchodu a kady by měl potřebu nésti, a tak tě hladem vyležie a s prstí a z zemí tě smiesie a syny tvé, totíž měščany neb přiebytníky, ješto v tobě přebývají, ztepú a ukamenují, zjímají, že kámen na kameni neostane, protože s' [123a1] nechtělo poznati času navščievenie mého«. Netáhl náš milý Syn boží navščieviti tento svět, inhed jest měl protivníky mnohé: Eroda, Piláta, Kaifáše, Annáše a mnohé jiné měščany toho města; ale náš milý Pán, když se narodil, inhed s lidmi obcoval a s hřiešníky, a ústavně 65 77 Psáno: pokoy — 79 Rkpis: pokoy — 81 autem] omylem opak. — 83 Psáno: pokoy — 91 Rkpis: twoy — 63 Žid. 5, 7 — 67 Podle Luk. 19, 42 — 69 5. M. 32, 29 — 75 Chybný citál, zřejmě podle Luk. 19, 42. Et quidem in hac die tua, quae ad pacem tibi — 77 Jan 14, 27 — 81 Luk. 19, 42 — 84 Plisl. 4, 19 — 86 Mat. 24, 44; Luk. 12, 40 — 89 Podle Luk. 19, 43 n. — 92 Cf. Catena p. 287. Gregorius, komil. 39 in ev. — 110
DOMINICA X. POST TRINITATEM 70 75 80 85 90 95 tuje(m'. Čtvrté plakal na své umučenie; ad Hebreos V°.: »Cum clamore valido et lacrimis exauditus est«, »S křikem hrozným a slzami uslyšán jest«. Ten čtver pláč učinil Syn boží. Tito čtyří potokové jsú, ješto z ráje pošli k obmytí všeho světa, obživení, rozplození a napojení. A když pak tak řekl: »Quia si cognovisses«, »By ty, město, poznalo« rozbořenie a zkaženie tvé budúcie, »i ty by plakalo«, 122b1] jenž se nynie raduješ. Deutronomi: »Utinam saperent et intelligerent ac novissima pro- viderent«, »Bóhdaj by smysleli a rozuměli a budúcie věci na paměti měli«. To se nám tak dobře miení jako na to město, abychom o budúcích věcech péči měli; ačkolvěk nynie radujem se a mámy veselé a utěšenie své v tancích, v rozkošech tohoto světa, však ť jest strach, by se nám to nerozrušilo, když se naše duše s tělem bude děliti. Protož die: »Et quidam in hac nocte venit ad pacem«, »A zajistéf téj noci příde ť ku pokoji, obrátíš-li se, spasí tě, a neobrátíš-li se, zatratíť tě«. O tom dvojem pokojki) svatý Jan pokládá: »Pacem meam do vobis«, »Pokoj svój dávám vám, pokoj svój opúščiem vám«. Dvakrát řekl: »Pokoj vám«, jeden boží, druhý tohoto světa. Ale mnohem ť jest lépe v božiem pokojki ostati nežli v světském, nebť jest velmi vrtký. Sequitur: »Nunc autem abscondita sunt ab oculis tuis«, »Protož t jest nynie skryto od tvých očí« zlé, ješto má přijíti [122b2] na tě a na každého, ktož v pokojki, božiem nebydlí ani v dobrých skutciech, než po žádosti těla chodí. Těm přimlúvá a řka: »Via impiorum tenebrosa, nesciunt, ubi vel quando corruant«, »Cesta nepravých jest temná a nevědie, kdy neb kterak padnú« když se najméně nadějí, tehdy jim příde zahynutie a padenie. »Qua hora non putatis, Filius hominis veniet«, »Které se hodiny nenadějete, Syn boží příde«. Protož, by bylo poznalo své zlé, co má jemu — tomu městu Jeruza- lemu — přijíti, mělo by s právem plakati. »Quia venient dies et circumdabunt te inimici tui vallo«, »Neb přídú dnové proti tobě tvým zaslúžením, žeť tě oblehnú nepřietelé tvojsi), Římané, obležením«, že tě ssúžie, obložili (!), že nebudeš moci jmieti východu a příchodu a kady by měl potřebu nésti, a tak tě hladem vyležie a s prstí a z zemí tě smiesie a syny tvé, totíž měščany neb přiebytníky, ješto v tobě přebývají, ztepú a ukamenují, zjímají, že kámen na kameni neostane, protože s' [123a1] nechtělo poznati času navščievenie mého«. Netáhl náš milý Syn boží navščieviti tento svět, inhed jest měl protivníky mnohé: Eroda, Piláta, Kaifáše, Annáše a mnohé jiné měščany toho města; ale náš milý Pán, když se narodil, inhed s lidmi obcoval a s hřiešníky, a ústavně 65 77 Psáno: pokoy — 79 Rkpis: pokoy — 81 autem] omylem opak. — 83 Psáno: pokoy — 91 Rkpis: twoy — 63 Žid. 5, 7 — 67 Podle Luk. 19, 42 — 69 5. M. 32, 29 — 75 Chybný citál, zřejmě podle Luk. 19, 42. Et quidem in hac die tua, quae ad pacem tibi — 77 Jan 14, 27 — 81 Luk. 19, 42 — 84 Plisl. 4, 19 — 86 Mat. 24, 44; Luk. 12, 40 — 89 Podle Luk. 19, 43 n. — 92 Cf. Catena p. 287. Gregorius, komil. 39 in ev. — 110
Strana 111
DOMINICA X. POST TRINITATEM pokúšeje jich obrátiti, jakož svatý Matěj svědčí a řka: »Quocies volui con- gregare te, quemadmodum gallina congregat pullos suos, et noluistis«. Viz, 100 kterak ťjest jim milostiv byl, a řka k nim: »Kolikrát chtěl sem vás shromazditi, jakožto slepice shromaždije kuřence své pod křídle, a nechtěli ste«. Jako člověk činí, když uzří dieru v svéj obuvi, ne inhed jie zavrže, ale má ješče náději v nie, že ji opraví: takéž náš milý Syn boží ne inhed vzhrzel Jeruzalemem, ale často jej navščevoval svými posly, potom sám sebú jej navščievil, a když jej nalezl v tom, že se nikoli obrátiti ani opraviti chtěl, přepustil jej Římanóm rozbořiti, Titovi a Vespezianovi (jakož praví Iozephus, ješto tehdy žid byl, ale po rozboření města obrátil se). Jest otáza 123 a nie, inhed-li jest tak veliké zbořenie bylo toho města, že kámen na kameni neostal? Však potom ješče dlúho stálo město a ješče jest až do dnešního dne! Pravi, že nenie též město; neb Židé, ješto biechu v ten čas toho pohromu utekli, přebývali v jeskyniech a v ložiech; vrátivše se do Jeruzalema, i jali se zase města stavěti, chodiec po svých modlách. A když to uslyšala kniežata římská, i poslali Adriana Helia tak řečeného, že opět zbořeno to město a převráceno, že kámen na kameni neostal, a na jiném miestě (tu, kdežto Syn boží byl ukřižován), jedno malé městečko a malú částku toho ustavil a je svým jménem Heliam nazval; to jméno dlúho při tom měs- tečku bylo ostalo. Slyšali sme zbořenie toho Jeruzalema města, jenž se jest stalo pro ne- tbánie a zatvrzenie svéj nevěry a své zlosti. Móž se to duchovně dnes při- 120 hoditi [toj na každém hřiešném, najprvé po (sh řešení pro vinu, že jest vinen zbořením, druhé pro múku — již po hřešenie vinen jest věčnú mukú zbořen býti. Prvé hřiešný bývá 123b1 obložen svými nepřátely skrze ponučenie zevnitřnie; neb, kudyž kolvěk se obrátí, má s sebú vždy své nepřátely, ano mu radie, ponučujíce jeho k smilstvu, k lichvě, vraždě a k nešlechetnosti jinéj. Druhé obklíčen bývá skrze zažženie vnitřnie. Třetie súžen bývá skrze povolenie vnitřnie, když již své povolenie k tomu přidá, že se bude v těch hřiešiech kochati. Tehdy jej obklíčie nepřátelé, totíž diáblové, a zamútie jej všichni hřieši jeho, před jeho očima položiece: tehdy jej s zemí smiesie a zbořie, když tělo v popel se obrátí a duše do pekla bude strčena; tehda neostane kámen na kameni, když najmenšího pomyšlenie, marného promluvenie ne- ostavie, než všeckno k tvému zatracení ostavie. Toť bude hrozné zbořenie. Jakož praví svatý Rehoř: »Quomodo tunc anguste erunt vie undique reprobis, superius erit iudex iratus«, »Ó, kterak tehdy budú úzké cesty každému hřieš- nému a hrozné! Tehdy nebudu moci utéci, neb bude nahoře hněvivý súdce, 105 110 115 125 130 135 121 Rkpis: wzkrzyesſeny (!) — 133 In marg. (pův. rukou): Gregorius — 99 Mat. 23, 37 — 107 Roz. Josephus Plavius; v Cateněſp. 236, uueden autor Eusebins]. Quomodo autem haet completa sint, er his, quae fradita sunt a Iosepho, colligere possumus, qui cini esset Iudaeus, singula quoque gesta narravif consona his, quac sunt a Christo praedicta — 111 Cf. Catena ib. (Gregorius, hom. 39 in evang.): Hoc quoque, quod additur: Etnon relinquentin tela- pidem super lapidem, et ipsa iam ciusdem civitatis transmigratio testatur: quia dum nunc in co loco constructa est, ubi extra portam Dominus fuerat crucifixus, prior illa, ut dicitur, Ierusalem funditus est eversa — 117 Jmenovalo se Aelia Capitolina. Založení nového města se stalo r. 130 po Kr. — 123 nn. Cf. Catena in Luc. p. 286 s. (Gregorius, hom. 39 in evang.) — 133 Rehoř; rovněž v lat. rkp. (246b1) se uvádi Gregorius (in Moralibus) jako autor cirátu. Ale je to asi omyl m. An- selmus, Meditatio II. (De terrore andicis...). ML 158 c. 724: O angustiac: hinc crunt accusantia peccata..., subtus patens horridum chaos inferni, desuper iratus iudex... Constrictus uhi latebo? — 9 — Postilla studentská. 111
DOMINICA X. POST TRINITATEM pokúšeje jich obrátiti, jakož svatý Matěj svědčí a řka: »Quocies volui con- gregare te, quemadmodum gallina congregat pullos suos, et noluistis«. Viz, 100 kterak ťjest jim milostiv byl, a řka k nim: »Kolikrát chtěl sem vás shromazditi, jakožto slepice shromaždije kuřence své pod křídle, a nechtěli ste«. Jako člověk činí, když uzří dieru v svéj obuvi, ne inhed jie zavrže, ale má ješče náději v nie, že ji opraví: takéž náš milý Syn boží ne inhed vzhrzel Jeruzalemem, ale často jej navščevoval svými posly, potom sám sebú jej navščievil, a když jej nalezl v tom, že se nikoli obrátiti ani opraviti chtěl, přepustil jej Římanóm rozbořiti, Titovi a Vespezianovi (jakož praví Iozephus, ješto tehdy žid byl, ale po rozboření města obrátil se). Jest otáza 123 a nie, inhed-li jest tak veliké zbořenie bylo toho města, že kámen na kameni neostal? Však potom ješče dlúho stálo město a ješče jest až do dnešního dne! Pravi, že nenie též město; neb Židé, ješto biechu v ten čas toho pohromu utekli, přebývali v jeskyniech a v ložiech; vrátivše se do Jeruzalema, i jali se zase města stavěti, chodiec po svých modlách. A když to uslyšala kniežata římská, i poslali Adriana Helia tak řečeného, že opět zbořeno to město a převráceno, že kámen na kameni neostal, a na jiném miestě (tu, kdežto Syn boží byl ukřižován), jedno malé městečko a malú částku toho ustavil a je svým jménem Heliam nazval; to jméno dlúho při tom měs- tečku bylo ostalo. Slyšali sme zbořenie toho Jeruzalema města, jenž se jest stalo pro ne- tbánie a zatvrzenie svéj nevěry a své zlosti. Móž se to duchovně dnes při- 120 hoditi [toj na každém hřiešném, najprvé po (sh řešení pro vinu, že jest vinen zbořením, druhé pro múku — již po hřešenie vinen jest věčnú mukú zbořen býti. Prvé hřiešný bývá 123b1 obložen svými nepřátely skrze ponučenie zevnitřnie; neb, kudyž kolvěk se obrátí, má s sebú vždy své nepřátely, ano mu radie, ponučujíce jeho k smilstvu, k lichvě, vraždě a k nešlechetnosti jinéj. Druhé obklíčen bývá skrze zažženie vnitřnie. Třetie súžen bývá skrze povolenie vnitřnie, když již své povolenie k tomu přidá, že se bude v těch hřiešiech kochati. Tehdy jej obklíčie nepřátelé, totíž diáblové, a zamútie jej všichni hřieši jeho, před jeho očima položiece: tehdy jej s zemí smiesie a zbořie, když tělo v popel se obrátí a duše do pekla bude strčena; tehda neostane kámen na kameni, když najmenšího pomyšlenie, marného promluvenie ne- ostavie, než všeckno k tvému zatracení ostavie. Toť bude hrozné zbořenie. Jakož praví svatý Rehoř: »Quomodo tunc anguste erunt vie undique reprobis, superius erit iudex iratus«, »Ó, kterak tehdy budú úzké cesty každému hřieš- nému a hrozné! Tehdy nebudu moci utéci, neb bude nahoře hněvivý súdce, 105 110 115 125 130 135 121 Rkpis: wzkrzyesſeny (!) — 133 In marg. (pův. rukou): Gregorius — 99 Mat. 23, 37 — 107 Roz. Josephus Plavius; v Cateněſp. 236, uueden autor Eusebins]. Quomodo autem haet completa sint, er his, quae fradita sunt a Iosepho, colligere possumus, qui cini esset Iudaeus, singula quoque gesta narravif consona his, quac sunt a Christo praedicta — 111 Cf. Catena ib. (Gregorius, hom. 39 in evang.): Hoc quoque, quod additur: Etnon relinquentin tela- pidem super lapidem, et ipsa iam ciusdem civitatis transmigratio testatur: quia dum nunc in co loco constructa est, ubi extra portam Dominus fuerat crucifixus, prior illa, ut dicitur, Ierusalem funditus est eversa — 117 Jmenovalo se Aelia Capitolina. Založení nového města se stalo r. 130 po Kr. — 123 nn. Cf. Catena in Luc. p. 286 s. (Gregorius, hom. 39 in evang.) — 133 Rehoř; rovněž v lat. rkp. (246b1) se uvádi Gregorius (in Moralibus) jako autor cirátu. Ale je to asi omyl m. An- selmus, Meditatio II. (De terrore andicis...). ML 158 c. 724: O angustiac: hinc crunt accusantia peccata..., subtus patens horridum chaos inferni, desuper iratus iudex... Constrictus uhi latebo? — 9 — Postilla studentská. 111
Strana 112
DOMINICA X. POST TRINITATEM vezpod bude horúcie peklo«, na levici stanú hřiechové, žalujíce a řkúce: »Tu nos egisti«, »Ty s' ny činil, tvá jsmy diela, tvoji smy 123b2] skutci, tebe ne- ostanemy na věky!« Tu bude hrozné zbořenie toho hřiešného člověka. Ten hřiešný má viece od nás plakán býti a želen nežli zbořenie Jeruza- 140 lema; neb jedna duše věrného křesťana, jižto jest vykúpil svú svatú krví, ješto jest dražši nežli vešken svět (!). Toť jest duchovnie zbořenie každého hřiešného, kto se nechtie obrátiti k Hospodinu pokáním a svatú zpovědí. Sequitur (Ieronymus): »Latro est, qui domum Dei in speluncam con- vertit latronum, qui de religione lucrum sectatur«, »Lotr jest, jenž z božieho domu jeskyni činí, kto z duchovenstvie zisku hledá«. Znamenajte to všichni lakomci duchovní, jenž pro penieze slúžíte, kážete, a řkúce: »Dajte nám, a budem Boha prositi za vás«, neúfajíce veň, jenžto dává pokrm všemu ptactvu a synóm nebo kavčencóm, havranóm, ješto k němu vzkřičie. Ale milý Syn boží, ten jest byl vešdy a ustavičně v chrámě božiem; jakož praví čtenie: »Et erat cottidie in templo docens«, že na všaký den bieše v chrámě, uče proroky všeckny, chtě všichny spaseny býti a viděti a žádaje až do smrti. A jest to velmi divné, že před svú smrtí, 124a1/ kdyžto již dobře věděl brzkú svú smrt, najviece kázáše. A to jest proti mnohým, jakž málo na sobě počují nezdravie neb jakú starost, inhed se obrátí ku prážďnění, ku pokojki), činiece sobě rozkoš, a mohúce ješče dobře pracovati o spasenie duší věrných křesťánkóv. Ti kteříž sú, jenž to činie a netbají pracovati a nehledají spasenie hřiešných, činie ť proti Bohu. Jakož na ty mluví a žaluje svatý Bern- hard a řka: »O bone Ihesu, totus mundus videtur contra te irasci, et hi in per- secucione tua primi sunt, qui videntur regere populum«, »Ó milý Ježíši, veš- ken svět proti tobě se vzdvihl a protiví se tobě, jsú prví v tvém protivenství, jenž, majíce lid vésti a zpravovati, ti sú poslední a zmeškalí«. Ale mají ť silně státi proti nepřátelóm a řéci: »Dominus michi adiutor«, »Pán mi pomocník buď«, abych mohl i s vámi přemoci žádosti světské, abychom po tomto světu nestáli, ale po přiebytku nebeského králevstvie. Jehožto nebeského králov- 165 stvie mně i vám rač dopomocen býti Otec, Syn i svatý Duch. 145 150 155 160 145 In marg. (pův. rukou): Nota — 155 Psáno: pokoy — 157 In marg. (pův. rukoul: Bernhardus — 143 Hieronymi Commentar, in evang. Matthaci I.III c. XXI v. 12, 13 (ML 26 c. 156). Latro enim est et templum latronum converlil specum, qui lucra de religione sectalur — 147 n. Sr. Luk. 12, 24 a Ž. 147, 9 — 150 Luk. 19. 47 — 158 Cf. Bernhardi Sermones de sanctis, In converstone s. Pauli sermo f. 3 (ML 183 c. 361 s.J. Coninrasse videtur contra te universitas populi Christiani... Heu, heu. Domine Deus, quia ipsi sunt in persecutione tua primi, qui videntur in Ecciesia ſua brinatum diligert, gertre principatum! — 162 Z. 118, 6 n. — Dei in 112
DOMINICA X. POST TRINITATEM vezpod bude horúcie peklo«, na levici stanú hřiechové, žalujíce a řkúce: »Tu nos egisti«, »Ty s' ny činil, tvá jsmy diela, tvoji smy 123b2] skutci, tebe ne- ostanemy na věky!« Tu bude hrozné zbořenie toho hřiešného člověka. Ten hřiešný má viece od nás plakán býti a želen nežli zbořenie Jeruza- 140 lema; neb jedna duše věrného křesťana, jižto jest vykúpil svú svatú krví, ješto jest dražši nežli vešken svět (!). Toť jest duchovnie zbořenie každého hřiešného, kto se nechtie obrátiti k Hospodinu pokáním a svatú zpovědí. Sequitur (Ieronymus): »Latro est, qui domum Dei in speluncam con- vertit latronum, qui de religione lucrum sectatur«, »Lotr jest, jenž z božieho domu jeskyni činí, kto z duchovenstvie zisku hledá«. Znamenajte to všichni lakomci duchovní, jenž pro penieze slúžíte, kážete, a řkúce: »Dajte nám, a budem Boha prositi za vás«, neúfajíce veň, jenžto dává pokrm všemu ptactvu a synóm nebo kavčencóm, havranóm, ješto k němu vzkřičie. Ale milý Syn boží, ten jest byl vešdy a ustavičně v chrámě božiem; jakož praví čtenie: »Et erat cottidie in templo docens«, že na všaký den bieše v chrámě, uče proroky všeckny, chtě všichny spaseny býti a viděti a žádaje až do smrti. A jest to velmi divné, že před svú smrtí, 124a1/ kdyžto již dobře věděl brzkú svú smrt, najviece kázáše. A to jest proti mnohým, jakž málo na sobě počují nezdravie neb jakú starost, inhed se obrátí ku prážďnění, ku pokojki), činiece sobě rozkoš, a mohúce ješče dobře pracovati o spasenie duší věrných křesťánkóv. Ti kteříž sú, jenž to činie a netbají pracovati a nehledají spasenie hřiešných, činie ť proti Bohu. Jakož na ty mluví a žaluje svatý Bern- hard a řka: »O bone Ihesu, totus mundus videtur contra te irasci, et hi in per- secucione tua primi sunt, qui videntur regere populum«, »Ó milý Ježíši, veš- ken svět proti tobě se vzdvihl a protiví se tobě, jsú prví v tvém protivenství, jenž, majíce lid vésti a zpravovati, ti sú poslední a zmeškalí«. Ale mají ť silně státi proti nepřátelóm a řéci: »Dominus michi adiutor«, »Pán mi pomocník buď«, abych mohl i s vámi přemoci žádosti světské, abychom po tomto světu nestáli, ale po přiebytku nebeského králevstvie. Jehožto nebeského králov- 165 stvie mně i vám rač dopomocen býti Otec, Syn i svatý Duch. 145 150 155 160 145 In marg. (pův. rukou): Nota — 155 Psáno: pokoy — 157 In marg. (pův. rukoul: Bernhardus — 143 Hieronymi Commentar, in evang. Matthaci I.III c. XXI v. 12, 13 (ML 26 c. 156). Latro enim est et templum latronum converlil specum, qui lucra de religione sectalur — 147 n. Sr. Luk. 12, 24 a Ž. 147, 9 — 150 Luk. 19. 47 — 158 Cf. Bernhardi Sermones de sanctis, In converstone s. Pauli sermo f. 3 (ML 183 c. 361 s.J. Coninrasse videtur contra te universitas populi Christiani... Heu, heu. Domine Deus, quia ipsi sunt in persecutione tua primi, qui videntur in Ecciesia ſua brinatum diligert, gertre principatum! — 162 Z. 118, 6 n. — Dei in 112
Strana 113
[124 a2] «DOMINICA XI.) Dixit autem Ihesus ad quosdam, qui in se confidebant. (Luce XV°.). Kdyžto Salomon — jakož ste slyšali v siež neděli — slovem božím nám dal hrózu, hroze nám, nebudem-li želeti zatracenie svých nepřátel a plakati s Ježíšem, jakož on jest plakal o obořenie Jeruzalema, a nebudem-li poslú- chati božieho slova, snad se nám též pohřiechu přihodí. Ale v dnešním čtení prosí nás Šalomún v těch knihách, abychom snažně poslúchali božieho slova, a řka: »Audiat auris tua«, »Poslúchaj ucho tvé«, vnitřnie, totíž duše tvá, múdrosti z nebes, ret inclina cor tuum«, »a skloň srdce tvé« ku poznání múd- rosti, ne toliko tělo aby bylo pochopno k múdrosti. Neb »se pyšným protiví Buoh, ale pokorným svú milost dává«. Nebo, kdež jest pokora, tu jest múd- rost. Poprosmyž Hospodina, ať nám dá pokoru a múdrost, abychom rádi po- slúchali božieho slova. Vzdajmyž chválu matce božie řkúce: »Zdráva, Maria, milosti« etc. V siež neděli Spasitel nás učil, abychom tiší byli a k svým bližním milost jměli. V dnešniem — dá-li Buoh — čtení učí nás, abychom byli pokorni 12461 v svých modlitbách, a řka: »Discite a me, quia ego mitis sum et humilis corde«, »Učte se ode mne, nebť sem já tichý a pokorného srdce«. Protoť nám na příklad pokládá jedno podobenstvie proti pyšným licoměrníkóm a řka: »Dixit Ihesus ad quosdam«, »Řekl Ježíš k některým a řka«. V zlú vieru [ne úfali, neb viera bez dobrých skutkóv jest mrtva. »Qui in se confidebant«; k těm jest to pověděno, ješto sobě úfali, ješto mněli, by byli spravedlivi, avšak ne- byli, neb pokory neměli, bez niežto nižádný spasen nemóž býti. »Et aspernabantur ceteros«, »A ti jinými vzhrzeli«, neposlúchajíce, co praví Isaias, a řka: »Běda tomu, ktož svú pýchú vzhrzie jinými, ten také 25 bude vzhrzen«. Čtvera spravedlnost jest nepravá: Prvá spravedlnost jest, když člověk opustí boží a chce ustaviti svú. To svatý Pavel svědčí a řka: Ignorantes Dei iusticiam, suam statuere querentes«, »Nechtějíce božie spra- vedlnosti, svú ustavují«. Druhá křivá, o kteréjžto svatý Rehoř die: »Vera iusticia compassionem habet, falsa dedignacionem«, »Pravá spravedlnost má milosrdenstvie, ale falešná spravedlnost hněv 124b2 a závist má«. Třetie 10 15 20 30 1 Nadpis v rkpise není, jen drobně in marg. — 2 Iniciálka vkreslena není, ale na jejím místě je slabě napsáno: d— 2 Spr. Luk. 18, 9 — 8 Přísl. 2, 2 — 11 Jakub 4, 6: 1. Petr 5, 5.— 17 Mat. 11, 29 — 19 Luk. 18, 9 — 21 Jakub 2, 26 — Luk. 18. 9 — 24 Luk. 18, 9 — 25 lz. 33, 1 — 28 Řím. 10, 3 — 29 Gregorius Magnus l. t. homilia XXXIV. 2 (MI. 76 c. 1216) — 113
[124 a2] «DOMINICA XI.) Dixit autem Ihesus ad quosdam, qui in se confidebant. (Luce XV°.). Kdyžto Salomon — jakož ste slyšali v siež neděli — slovem božím nám dal hrózu, hroze nám, nebudem-li želeti zatracenie svých nepřátel a plakati s Ježíšem, jakož on jest plakal o obořenie Jeruzalema, a nebudem-li poslú- chati božieho slova, snad se nám též pohřiechu přihodí. Ale v dnešním čtení prosí nás Šalomún v těch knihách, abychom snažně poslúchali božieho slova, a řka: »Audiat auris tua«, »Poslúchaj ucho tvé«, vnitřnie, totíž duše tvá, múdrosti z nebes, ret inclina cor tuum«, »a skloň srdce tvé« ku poznání múd- rosti, ne toliko tělo aby bylo pochopno k múdrosti. Neb »se pyšným protiví Buoh, ale pokorným svú milost dává«. Nebo, kdež jest pokora, tu jest múd- rost. Poprosmyž Hospodina, ať nám dá pokoru a múdrost, abychom rádi po- slúchali božieho slova. Vzdajmyž chválu matce božie řkúce: »Zdráva, Maria, milosti« etc. V siež neděli Spasitel nás učil, abychom tiší byli a k svým bližním milost jměli. V dnešniem — dá-li Buoh — čtení učí nás, abychom byli pokorni 12461 v svých modlitbách, a řka: »Discite a me, quia ego mitis sum et humilis corde«, »Učte se ode mne, nebť sem já tichý a pokorného srdce«. Protoť nám na příklad pokládá jedno podobenstvie proti pyšným licoměrníkóm a řka: »Dixit Ihesus ad quosdam«, »Řekl Ježíš k některým a řka«. V zlú vieru [ne úfali, neb viera bez dobrých skutkóv jest mrtva. »Qui in se confidebant«; k těm jest to pověděno, ješto sobě úfali, ješto mněli, by byli spravedlivi, avšak ne- byli, neb pokory neměli, bez niežto nižádný spasen nemóž býti. »Et aspernabantur ceteros«, »A ti jinými vzhrzeli«, neposlúchajíce, co praví Isaias, a řka: »Běda tomu, ktož svú pýchú vzhrzie jinými, ten také 25 bude vzhrzen«. Čtvera spravedlnost jest nepravá: Prvá spravedlnost jest, když člověk opustí boží a chce ustaviti svú. To svatý Pavel svědčí a řka: Ignorantes Dei iusticiam, suam statuere querentes«, »Nechtějíce božie spra- vedlnosti, svú ustavují«. Druhá křivá, o kteréjžto svatý Rehoř die: »Vera iusticia compassionem habet, falsa dedignacionem«, »Pravá spravedlnost má milosrdenstvie, ale falešná spravedlnost hněv 124b2 a závist má«. Třetie 10 15 20 30 1 Nadpis v rkpise není, jen drobně in marg. — 2 Iniciálka vkreslena není, ale na jejím místě je slabě napsáno: d— 2 Spr. Luk. 18, 9 — 8 Přísl. 2, 2 — 11 Jakub 4, 6: 1. Petr 5, 5.— 17 Mat. 11, 29 — 19 Luk. 18, 9 — 21 Jakub 2, 26 — Luk. 18. 9 — 24 Luk. 18, 9 — 25 lz. 33, 1 — 28 Řím. 10, 3 — 29 Gregorius Magnus l. t. homilia XXXIV. 2 (MI. 76 c. 1216) — 113
Strana 114
DOMINICA XI. POST TRINITATEM 35 40 45 50 55 60 skrytá; o niežto svatý Augustin die: »Simulata equitas non est equitas, sed duplex iniquitas«, »Pokrytá a falešná pravda nenie pravda, ale dvoje křivda«. Ctvrtá [a] přielišná, ješto člověk přieliš chce býti spravedlivý. O niežto Sa- lomon praví takto: »Noli esse iustus multum et nimis neque plus sapias, quam necesse est«, »Nebuď přieliš spravedliv ani dosahuj svým smyslem viece, nexž) potřebie jest«. Protož dnešnie čtenie pokládá takto, že to podobenstvie pověděl Ježíš, a řka: »Duo homines«, »Dva člověky«, »ascenderunt in templum«, »vstúpili do chrámu«. Nebo ten chrám byl na hoře ustaven, protož die: »Vstúpili do chrámu«, nebo po osmi vstupních vzchodiechu do toho chrámu. A jakož svatý Ambrož vyvedl to a řka: »Purpura te non fecit sacerdotem, sed impera- torem«, »Zlatohlav tě nečiní knězem, než tiesařem«. Protož nemáte tak blízko stávati před kněze pro duostojenstvie veliké, neb tu vždy andělé sú slúhy pomáhajíce. Znamenaj, že ť čtenie praví, že tento zjevný hřiešník nechtěl očí svých k nebesóm zvésti, 125a1] an s právem měl oči své k nebesóm vzvésti. Nebo to velí svatý David a řka: »Ad te levavi oculos meos, qui habitas in celis«, »K tobě, milý Pane, zvedl sem oči své, jenž přebýváš v nebi«. Opět o to pověděnie svatého Davida: »Item oculi mei semper ad Dominum«, »Oči moji vždy ku Pánu mému«. Tyto oči sú duchovní, vnitřní, ješto člověk žádá svým srdcem tak mnoho viděti jako očima tělestnýma, totíž nábožnú myslí. A pro- tož řečeno mu takto: »Amen, amen, dico vobis, descendit hic iustificatus in domum suam«, »Zajisté, pravím vám, že tento stúpil v svój dóm spravedliv«. Znamenajtež! To ť by každý z nás s boží pomocí mohl vyníti z kostela, aby jemu bylo též řečeno, že spravedliv jest učiněn skrze svú prosbu pokornú; nebo, jakož dále pokládá a řka: »Qui se humiliat, exaltabitur, et qui se exaltat, humiliabitur«, »Všeliký, ktož se povyšuje, bude ponížen, a kto se ponižuje, bude povýšen«. Protož, nechajní ce všie hrdosti, všie pýchy, přijměm pokoru; neb pokora pozdvihuje až do nebes, a pýcha snkržuje až do pekla příkladem 125 a2] onoho pyšného anděla, jenž jest strčen až do pekla. Protož, poslúcha- jíce rady Šalomúnovy, ješto praví a řka: »Quanto maior es, humilia te in omnibus«, »Čím větší a duostojnější si, tiem viece buď pokoren«, a ono sva- tého Lukáše, ješto praví: »Deposuit potentes de sede« etc., »Mocné ssazuje (s) stolice, a pokorných povyšuje«, poprosmyž Krále nebeského, ať nás po- výší v nebeské královstvo. Jehožto králevstvie mně i vám rač etc. 65 37 než] rkp.: net (!) — 42 In marg. (pův. rukou): Nota — 59 Psáno: nechaycze — 60 Rkp.: ſnzuge (ſuzuge?) — 65 (s) není v rkpise napsáno — 32 Augustinus, Enarratio in psalmum LXIII. II (MI 36 c. 765) — 35 Eccl. 7. 17 — 38 Luk. 18. 10 — 42 Ambrosiues (?] 46 Luk. 18. 13 — 48 Ž. 123. I — 50 Podle Ž. 123, 2 — 53 Luk. 18, 14— 57 Ib. — 61 Iz. I. 12 n. — 62 Eccli 3. 20 — 64 Luk. 1, 52 — 114
DOMINICA XI. POST TRINITATEM 35 40 45 50 55 60 skrytá; o niežto svatý Augustin die: »Simulata equitas non est equitas, sed duplex iniquitas«, »Pokrytá a falešná pravda nenie pravda, ale dvoje křivda«. Ctvrtá [a] přielišná, ješto člověk přieliš chce býti spravedlivý. O niežto Sa- lomon praví takto: »Noli esse iustus multum et nimis neque plus sapias, quam necesse est«, »Nebuď přieliš spravedliv ani dosahuj svým smyslem viece, nexž) potřebie jest«. Protož dnešnie čtenie pokládá takto, že to podobenstvie pověděl Ježíš, a řka: »Duo homines«, »Dva člověky«, »ascenderunt in templum«, »vstúpili do chrámu«. Nebo ten chrám byl na hoře ustaven, protož die: »Vstúpili do chrámu«, nebo po osmi vstupních vzchodiechu do toho chrámu. A jakož svatý Ambrož vyvedl to a řka: »Purpura te non fecit sacerdotem, sed impera- torem«, »Zlatohlav tě nečiní knězem, než tiesařem«. Protož nemáte tak blízko stávati před kněze pro duostojenstvie veliké, neb tu vždy andělé sú slúhy pomáhajíce. Znamenaj, že ť čtenie praví, že tento zjevný hřiešník nechtěl očí svých k nebesóm zvésti, 125a1] an s právem měl oči své k nebesóm vzvésti. Nebo to velí svatý David a řka: »Ad te levavi oculos meos, qui habitas in celis«, »K tobě, milý Pane, zvedl sem oči své, jenž přebýváš v nebi«. Opět o to pověděnie svatého Davida: »Item oculi mei semper ad Dominum«, »Oči moji vždy ku Pánu mému«. Tyto oči sú duchovní, vnitřní, ješto člověk žádá svým srdcem tak mnoho viděti jako očima tělestnýma, totíž nábožnú myslí. A pro- tož řečeno mu takto: »Amen, amen, dico vobis, descendit hic iustificatus in domum suam«, »Zajisté, pravím vám, že tento stúpil v svój dóm spravedliv«. Znamenajtež! To ť by každý z nás s boží pomocí mohl vyníti z kostela, aby jemu bylo též řečeno, že spravedliv jest učiněn skrze svú prosbu pokornú; nebo, jakož dále pokládá a řka: »Qui se humiliat, exaltabitur, et qui se exaltat, humiliabitur«, »Všeliký, ktož se povyšuje, bude ponížen, a kto se ponižuje, bude povýšen«. Protož, nechajní ce všie hrdosti, všie pýchy, přijměm pokoru; neb pokora pozdvihuje až do nebes, a pýcha snkržuje až do pekla příkladem 125 a2] onoho pyšného anděla, jenž jest strčen až do pekla. Protož, poslúcha- jíce rady Šalomúnovy, ješto praví a řka: »Quanto maior es, humilia te in omnibus«, »Čím větší a duostojnější si, tiem viece buď pokoren«, a ono sva- tého Lukáše, ješto praví: »Deposuit potentes de sede« etc., »Mocné ssazuje (s) stolice, a pokorných povyšuje«, poprosmyž Krále nebeského, ať nás po- výší v nebeské královstvo. Jehožto králevstvie mně i vám rač etc. 65 37 než] rkp.: net (!) — 42 In marg. (pův. rukou): Nota — 59 Psáno: nechaycze — 60 Rkp.: ſnzuge (ſuzuge?) — 65 (s) není v rkpise napsáno — 32 Augustinus, Enarratio in psalmum LXIII. II (MI 36 c. 765) — 35 Eccl. 7. 17 — 38 Luk. 18. 10 — 42 Ambrosiues (?] 46 Luk. 18. 13 — 48 Ž. 123. I — 50 Podle Ž. 123, 2 — 53 Luk. 18, 14— 57 Ib. — 61 Iz. I. 12 n. — 62 Eccli 3. 20 — 64 Luk. 1, 52 — 114
Strana 115
DOMINICA XII.) Exiens Ihesus a finibus Tyri, venit per Sidonem ad mare Galilee inter medios «fines) Decapuleos. (Marci VII°.). Kdyžto Salomon — jakož ste slyšali — připravoval naše srdce ku přijetí múdrosti, dává nám radu, abychom rádi poslúchali božieho slova s pokorú. V dnešniem — dá-li Buoh — čtení učí nás pravé múdrosti dosáhnúti a řka: »Si quesieris eam (scilicet sapienciam)«, »Milý synu, budeš-li hledati múdrosti«, »quasi pecuniam«, »jakožto penieze a budeš tak státi po múdrosti jako skupec po peněziech«, »et sicut thesaurum effodiens illam«, »a po téj múdrosti staneš jako po pokladu, aby ji vykopal«, a pokopaje takým dielem 125b1/ takú snažností. Neb těm, ktož hledají pokladu (!), vymietá z země, jámu velikú vykopává, v tom ustavičně přebývá, aby to nalezl, co hledá, a zvlášče vodu vytahuje; pakli málo zapustil vodu obmeškaje, daremný byl by náklad jeho, jakož to dobře vsvděti, ješto na horách dělají. Takéž, ktož chce nalézti múd- rost, musieť poslúchati slova božieho a musieť opustiti všechnu zemskú žádost a vykopati jámu velikú — pokoru v svém srdci nesa —, a téj snažně hledati dobrými skutky bráně, aby vody nezapustil, totíž hřiechóv se varoval častú zpovědí, častým skrúšením, aby mu nepřekáželi v nalezení múdrosti. Jichžto vod, totíž hřiechóv, žádal svatý David zbaven býti a řka: »Salvum me fac, Deus, quoniam intraverunt aque usque ad animam meam«, »Uzdrav mě a spas mě, Bože, neb jsú vešly vody až k duši méj«, totíž hřieši. Nižádný dobrý skutek móž býti v hřieších, jako právě zlý ščep nemóž dobrého ovoce nésti. A protož hledajmyž my múdrosti a pokladu v úlechli (!) svatého Písma, jenž se přirovnává království nebeskému. To svatý Matěj svědčí a řka: »Si- mile est 125 b2] regnum celorum thezauro abscondito in agro«, »Podobno jest královstvo nebeské pokladu, skrytému v rolí«, to jest múdrost. Abychom tu múdrost svatého Písma nalézti mohli, poslúchajmyž rádi slova božieho. Utecmyž se k milostivéj Panně Marii, ať nám to obdrží, vzdadúce jie anděl- ské pozdravenie a řkúce: »Zdráva, Maria« etc. 5 10 15 20 25 1Nadpis zase jen drobně in marg.— 2 Iniciálka není vkreslena, ale slabě na jejím místě je napsáno: ( — 3 (fines) rkp. vyn. — 11 těm... hledaji] spr. se má patrně čísti: ten, ktož hledá — 14 Rkp.: wyedyety — 2 Marek 7, 31 — 7 Přísl. 2. 4 — 19 Ž. 69. 2 — 22 Sr. Mat. 7. 18; Luk. 6. 13 — 24 Mat. 13, 44 — 115
DOMINICA XII.) Exiens Ihesus a finibus Tyri, venit per Sidonem ad mare Galilee inter medios «fines) Decapuleos. (Marci VII°.). Kdyžto Salomon — jakož ste slyšali — připravoval naše srdce ku přijetí múdrosti, dává nám radu, abychom rádi poslúchali božieho slova s pokorú. V dnešniem — dá-li Buoh — čtení učí nás pravé múdrosti dosáhnúti a řka: »Si quesieris eam (scilicet sapienciam)«, »Milý synu, budeš-li hledati múdrosti«, »quasi pecuniam«, »jakožto penieze a budeš tak státi po múdrosti jako skupec po peněziech«, »et sicut thesaurum effodiens illam«, »a po téj múdrosti staneš jako po pokladu, aby ji vykopal«, a pokopaje takým dielem 125b1/ takú snažností. Neb těm, ktož hledají pokladu (!), vymietá z země, jámu velikú vykopává, v tom ustavičně přebývá, aby to nalezl, co hledá, a zvlášče vodu vytahuje; pakli málo zapustil vodu obmeškaje, daremný byl by náklad jeho, jakož to dobře vsvděti, ješto na horách dělají. Takéž, ktož chce nalézti múd- rost, musieť poslúchati slova božieho a musieť opustiti všechnu zemskú žádost a vykopati jámu velikú — pokoru v svém srdci nesa —, a téj snažně hledati dobrými skutky bráně, aby vody nezapustil, totíž hřiechóv se varoval častú zpovědí, častým skrúšením, aby mu nepřekáželi v nalezení múdrosti. Jichžto vod, totíž hřiechóv, žádal svatý David zbaven býti a řka: »Salvum me fac, Deus, quoniam intraverunt aque usque ad animam meam«, »Uzdrav mě a spas mě, Bože, neb jsú vešly vody až k duši méj«, totíž hřieši. Nižádný dobrý skutek móž býti v hřieších, jako právě zlý ščep nemóž dobrého ovoce nésti. A protož hledajmyž my múdrosti a pokladu v úlechli (!) svatého Písma, jenž se přirovnává království nebeskému. To svatý Matěj svědčí a řka: »Si- mile est 125 b2] regnum celorum thezauro abscondito in agro«, »Podobno jest královstvo nebeské pokladu, skrytému v rolí«, to jest múdrost. Abychom tu múdrost svatého Písma nalézti mohli, poslúchajmyž rádi slova božieho. Utecmyž se k milostivéj Panně Marii, ať nám to obdrží, vzdadúce jie anděl- ské pozdravenie a řkúce: »Zdráva, Maria« etc. 5 10 15 20 25 1Nadpis zase jen drobně in marg.— 2 Iniciálka není vkreslena, ale slabě na jejím místě je napsáno: ( — 3 (fines) rkp. vyn. — 11 těm... hledaji] spr. se má patrně čísti: ten, ktož hledá — 14 Rkp.: wyedyety — 2 Marek 7, 31 — 7 Přísl. 2. 4 — 19 Ž. 69. 2 — 22 Sr. Mat. 7. 18; Luk. 6. 13 — 24 Mat. 13, 44 — 115
Strana 116
DOMINICA XII. POST TRINITATEM 35 45 50 55 60 Slyšeli ste, jakož náš milý Spasitel o onem pyšném licoměrníku, ješto se tak pyšně modlil, a nebyl uslyšán a všickni, ješto se takéž modlé. V dnešním pak čtení ukazuje svatý Marek, kterak jest úžitečna modlitva duchovnie aneb kněžská. I pokládá čtenie, že, když Ježíš kázáše, chodě podlé krajiny, ješto slove Tyrus a Sidon. Tyrus — jakož praví Theophilus — bieše město velmi veliké, od něhožto slove tiemž miestem krajina a jménem (!). Sidon, to bieše menšie a příslušalo k tomu městu Tyrus, jako příslušejí jiná města ku Praze. Dekapoleos jest jedna krajina, ješto pod sebú má jiných deset měst. A téj krajiny jedna strana jest byla za Jordánem a druhá podlé moře Galilé. A kdyžto chodieše 126a1] milý Syn boží. Sequitur: »Et solutum est vin- 40 culum lingue eius et loquebatur recte«, A když se ho dotekl Syn boží, »inhed jest rozvázán svazek jeho jazyku, i mluvil jest právě«, děkuje a chvále Boha a Spasitele svého, velebě jeho svaté jméno přede všiem zástupem, že je on mocen spasiti, uzdraviti, kohož ráčí. Nebo nikdy nižádného Syn boží neuzdra- vil, než vždy prvé jemu hřiechy odpustil. A protoť s právem měl chváliti Syna božieho. Znamenajmyž duchovním rozumem, co se znamenává skrze to město Tyrus. Ničs jiného, jedno truchlost tohoto světa, že ť hřiešný má z téj krajiny jíti, ješto ť má v nie smutek, a má se přiblížiti k moři, totíž ku pokání, nebo pokánie na tomto světě činiti. Nebo, jakož mistři pravie, že za jediný smrte- dlný hřiech měl by sedm let (v vodě a v chlebu a v holéj slámě svým těle- senstvím trpěti — a pak repcete a mluvíte z pokánie, hřešiece bez přestánie! Ač by nikdy neshřešil (jako svatý Jan), však by pro to měl u po 126 a2 kánie a v dobrých skutcích až do smrti státi, Bohu slúžiti, ne bezděčně, ale dobro- volně, ne pro zatracenie, boje se. Neb jsú mnozí nábožní přieliš, ješto viece Bohu slúžie, bojiece se pekla a zatracenie, než pro radost ani milost. Byť pekla nebylo, nikdyť by páteříka nespěli. A mnozí ť jsú, ještoť by na tomto světě volili [byl sobě přiebytek radějši než v nebeském království, řkúce »Kto je vie, kterak tam na onom světě bude!« Ti ť sú nemúdří a němí a hlúpí i hluší — měli by přivedeni býti před milost Syna božieho, ať by jim v uši své prsty vložil neb pustil, ať by jich jazyka dotekl, ať by mohli chváliti Syna božieho. Tehdať milý Syn boží dotýká a vpúščie v uši každého hřiešného, když jemu dar Ducha svatého dá a otevře je ku poslúchaní přikázanie svého. »Et suspiciens in celum, ingemuit«, »Vzhléd na nebse) milý Syn boží, i vzdechl a vzkvielil«. A proč jest to učinil? Béda, taký mistr, odpoviedá 65 k tomu: »Vzhlédl na nebe na příklad, aby i němí i slepí i hluší, nemocní i všickni 30 34 n. V lat. rkpise (252a1): Tyrus autem erat civitas opulentissima, a qua dominatur totum confinium. Sidon autem civitas minor Tyro, a qua denominatur et confinium; et pertinebat ad Tyrum, sicud Moravia ad Bohemiam — 39 nn. Tento odstavec náleží zřejmě až dále. Text kázání je zde hodně zkrácen v přirovnání k latinskému originálu — 50 (v) neni v rkpise napsáno — contra 30 Luk. 18. II un. — 33 Marek 7, 31 — 34 Theophilus ſpatrně m. Theophylactus), asi omyl; nic podobuého u něho neni 37 Cf. Beda (c. 31), citován v Cazeně na Marka p. 528: Decapolis est regio decem urbium trans lordanem ad orientem Galilacam — 39 Marek 7, 35 — 47 Cf. Catena ſna Marka 7) p. 529 s. ſz Jeronyma]: Mystice autem Tyrus interpretatur angustia — 52 Sr. 1. Jan 1. 8 — 61 Cf. Catena na Marka p. 530 (autor Hieronymus ): Digili autem, qui in aures mittuntur, verba vel dona Spiritus sunt 63 Marek 7. 34 — 64 n. Beda In Marci evangelium (c. VII) expositio l. II. (MIL 92 c. 204); cilováno i v Cateně na Marka p. 529 — 116
DOMINICA XII. POST TRINITATEM 35 45 50 55 60 Slyšeli ste, jakož náš milý Spasitel o onem pyšném licoměrníku, ješto se tak pyšně modlil, a nebyl uslyšán a všickni, ješto se takéž modlé. V dnešním pak čtení ukazuje svatý Marek, kterak jest úžitečna modlitva duchovnie aneb kněžská. I pokládá čtenie, že, když Ježíš kázáše, chodě podlé krajiny, ješto slove Tyrus a Sidon. Tyrus — jakož praví Theophilus — bieše město velmi veliké, od něhožto slove tiemž miestem krajina a jménem (!). Sidon, to bieše menšie a příslušalo k tomu městu Tyrus, jako příslušejí jiná města ku Praze. Dekapoleos jest jedna krajina, ješto pod sebú má jiných deset měst. A téj krajiny jedna strana jest byla za Jordánem a druhá podlé moře Galilé. A kdyžto chodieše 126a1] milý Syn boží. Sequitur: »Et solutum est vin- 40 culum lingue eius et loquebatur recte«, A když se ho dotekl Syn boží, »inhed jest rozvázán svazek jeho jazyku, i mluvil jest právě«, děkuje a chvále Boha a Spasitele svého, velebě jeho svaté jméno přede všiem zástupem, že je on mocen spasiti, uzdraviti, kohož ráčí. Nebo nikdy nižádného Syn boží neuzdra- vil, než vždy prvé jemu hřiechy odpustil. A protoť s právem měl chváliti Syna božieho. Znamenajmyž duchovním rozumem, co se znamenává skrze to město Tyrus. Ničs jiného, jedno truchlost tohoto světa, že ť hřiešný má z téj krajiny jíti, ješto ť má v nie smutek, a má se přiblížiti k moři, totíž ku pokání, nebo pokánie na tomto světě činiti. Nebo, jakož mistři pravie, že za jediný smrte- dlný hřiech měl by sedm let (v vodě a v chlebu a v holéj slámě svým těle- senstvím trpěti — a pak repcete a mluvíte z pokánie, hřešiece bez přestánie! Ač by nikdy neshřešil (jako svatý Jan), však by pro to měl u po 126 a2 kánie a v dobrých skutcích až do smrti státi, Bohu slúžiti, ne bezděčně, ale dobro- volně, ne pro zatracenie, boje se. Neb jsú mnozí nábožní přieliš, ješto viece Bohu slúžie, bojiece se pekla a zatracenie, než pro radost ani milost. Byť pekla nebylo, nikdyť by páteříka nespěli. A mnozí ť jsú, ještoť by na tomto světě volili [byl sobě přiebytek radějši než v nebeském království, řkúce »Kto je vie, kterak tam na onom světě bude!« Ti ť sú nemúdří a němí a hlúpí i hluší — měli by přivedeni býti před milost Syna božieho, ať by jim v uši své prsty vložil neb pustil, ať by jich jazyka dotekl, ať by mohli chváliti Syna božieho. Tehdať milý Syn boží dotýká a vpúščie v uši každého hřiešného, když jemu dar Ducha svatého dá a otevře je ku poslúchaní přikázanie svého. »Et suspiciens in celum, ingemuit«, »Vzhléd na nebse) milý Syn boží, i vzdechl a vzkvielil«. A proč jest to učinil? Béda, taký mistr, odpoviedá 65 k tomu: »Vzhlédl na nebe na příklad, aby i němí i slepí i hluší, nemocní i všickni 30 34 n. V lat. rkpise (252a1): Tyrus autem erat civitas opulentissima, a qua dominatur totum confinium. Sidon autem civitas minor Tyro, a qua denominatur et confinium; et pertinebat ad Tyrum, sicud Moravia ad Bohemiam — 39 nn. Tento odstavec náleží zřejmě až dále. Text kázání je zde hodně zkrácen v přirovnání k latinskému originálu — 50 (v) neni v rkpise napsáno — contra 30 Luk. 18. II un. — 33 Marek 7, 31 — 34 Theophilus ſpatrně m. Theophylactus), asi omyl; nic podobuého u něho neni 37 Cf. Beda (c. 31), citován v Cazeně na Marka p. 528: Decapolis est regio decem urbium trans lordanem ad orientem Galilacam — 39 Marek 7, 35 — 47 Cf. Catena ſna Marka 7) p. 529 s. ſz Jeronyma]: Mystice autem Tyrus interpretatur angustia — 52 Sr. 1. Jan 1. 8 — 61 Cf. Catena na Marka p. 530 (autor Hieronymus ): Digili autem, qui in aures mittuntur, verba vel dona Spiritus sunt 63 Marek 7. 34 — 64 n. Beda In Marci evangelium (c. VII) expositio l. II. (MIL 92 c. 204); cilováno i v Cateně na Marka p. 529 — 116
Strana 117
DOMINICA XII. POST TRINITATEM hřiešní, žádajíce zdravie, k Otci nebeskému vzdvihli 126b1 oči svoji. A protož jest vzdechl a zamútil se Syn boží, ano jemu toho třeba nebylo, aby nás na- učil svým příkladem, že mámy želeti a vzdechnúti za naše hřiechy a za naše bližnie, když je vidímy, ani nemocni na svých dušiech«. A svatý Crysosto- mus praví, že milý Syn boží proto vzdechl a zamútil své tělesenstvie, na sobě opatřuje, že v také hubenstvie má podobno býti lidské pokolenie. Svatý Jeronym odpoviedá: »Proč na nebesa vzhlédl? Učí nás vzdychati po takém pokladu a přiebytku; jakož svatý David praví: Domine, ante te omne desiderium meum et gemitus meus a te non est absconditus (Pane milý, má žádost vždy před tebú, vzdešenie mé nenie před tebú skryto)«. »Et precepit illis, ne cui dicerent«. A když uzdravil toho němého, při- kázal tak zástupu jako tomu uzdravenému, aby nižádnému nepoviedali, v tom nás uče, že pro naše dobré skutky, což jich činímy, nemámy hledati v tom našie chvály. [A] jakož praví svatý Jeronym. [že Město na hoře usta- vené nemóž býti skryto, protož praví: »Quanto eis plus precipiebat, et eo amplius a d)mira 126b2 bantur dicentes: Bene omnia fecit, surdos fecit au- dire et mutos loqui«. »Čím viece Syn boží jim přikázal, aby toho tajili, tiem viece kázáchu. A diviechu se řkúce: Dobře všeckno milý Syn boží učinil, hlu- chým kázal slyšeti a němým mluviti«. Ačkolvěk to čtenie jest o jednom němém, však jich viece uzdraveno. 85 Ale mezi.. 70 75 80 63 Rkp.: nebye — 79 Spr. asi má býti: chvály, jakož praví svatý Jeronym, a že město... — 81 Rkpis: ammirabantur (zkratkou) — 86 Slovem »mezic končí text uprostřed věty a uprostřed sloupce — 69 n. CArysosionus (čifonan bez podrobnějšího oznateni v Cateně 1b.). Sinil ctiam 1ngenIMET, nOSTrAJH CARSRIM SMSCI- Piens in seipso. el naturae misertus Rumande, videns Miscriam, in qkam humanum genus inciderat — 72 V lat. rkp. Hieronymus in glossa. Cf. Walafridi Strabi Glossa ord. in evang. Marci 7. 34 (MI 111J. (Hieron.) Ingemuir. Geiere nos docuitet in coelum thesaurum nostri cordis erigere..., ut dicitur.... Domine, ante te... — 73 Ž. 35. 10 — 76 Marek 7, 36 — 79 Jeronyn; sv. Calenu na Marka (p. 529). Per quod non in virfutibus gloriandum esse doouit, sed in Crnce et hu- uiiliafione... Cirilas anten 1n Monte postfa... f Hicronymus, Marc. 7, circa fanem Conment. — cituje Caiena) — 79 Mat. 5, 14 — 80 Marek 7. 36 n. — 117
DOMINICA XII. POST TRINITATEM hřiešní, žádajíce zdravie, k Otci nebeskému vzdvihli 126b1 oči svoji. A protož jest vzdechl a zamútil se Syn boží, ano jemu toho třeba nebylo, aby nás na- učil svým příkladem, že mámy želeti a vzdechnúti za naše hřiechy a za naše bližnie, když je vidímy, ani nemocni na svých dušiech«. A svatý Crysosto- mus praví, že milý Syn boží proto vzdechl a zamútil své tělesenstvie, na sobě opatřuje, že v také hubenstvie má podobno býti lidské pokolenie. Svatý Jeronym odpoviedá: »Proč na nebesa vzhlédl? Učí nás vzdychati po takém pokladu a přiebytku; jakož svatý David praví: Domine, ante te omne desiderium meum et gemitus meus a te non est absconditus (Pane milý, má žádost vždy před tebú, vzdešenie mé nenie před tebú skryto)«. »Et precepit illis, ne cui dicerent«. A když uzdravil toho němého, při- kázal tak zástupu jako tomu uzdravenému, aby nižádnému nepoviedali, v tom nás uče, že pro naše dobré skutky, což jich činímy, nemámy hledati v tom našie chvály. [A] jakož praví svatý Jeronym. [že Město na hoře usta- vené nemóž býti skryto, protož praví: »Quanto eis plus precipiebat, et eo amplius a d)mira 126b2 bantur dicentes: Bene omnia fecit, surdos fecit au- dire et mutos loqui«. »Čím viece Syn boží jim přikázal, aby toho tajili, tiem viece kázáchu. A diviechu se řkúce: Dobře všeckno milý Syn boží učinil, hlu- chým kázal slyšeti a němým mluviti«. Ačkolvěk to čtenie jest o jednom němém, však jich viece uzdraveno. 85 Ale mezi.. 70 75 80 63 Rkp.: nebye — 79 Spr. asi má býti: chvály, jakož praví svatý Jeronym, a že město... — 81 Rkpis: ammirabantur (zkratkou) — 86 Slovem »mezic končí text uprostřed věty a uprostřed sloupce — 69 n. CArysosionus (čifonan bez podrobnějšího oznateni v Cateně 1b.). Sinil ctiam 1ngenIMET, nOSTrAJH CARSRIM SMSCI- Piens in seipso. el naturae misertus Rumande, videns Miscriam, in qkam humanum genus inciderat — 72 V lat. rkp. Hieronymus in glossa. Cf. Walafridi Strabi Glossa ord. in evang. Marci 7. 34 (MI 111J. (Hieron.) Ingemuir. Geiere nos docuitet in coelum thesaurum nostri cordis erigere..., ut dicitur.... Domine, ante te... — 73 Ž. 35. 10 — 76 Marek 7, 36 — 79 Jeronyn; sv. Calenu na Marka (p. 529). Per quod non in virfutibus gloriandum esse doouit, sed in Crnce et hu- uiiliafione... Cirilas anten 1n Monte postfa... f Hicronymus, Marc. 7, circa fanem Conment. — cituje Caiena) — 79 Mat. 5, 14 — 80 Marek 7. 36 n. — 117
Strana 118
A) Seznam citátů biblických. (Cifry v závorkách označují stránku.) I. Mojžíšova 3, 5 (78), 3, 21 (64), 6, 14 (14), 7, 1 nn. (14), 13, 2 (68), 22, 9 n. (90). II. Mojžíšova 15, 5 (63), 15, 7 (108), 16, 5 (2), 20, 8 (4), 20, 12 (8), 32, 10 (36), 33, 12 (65). III. Mojžíšova 19, 18 (47), 23, 17 (50). V. Mojžíšova 7, 2 n. (75), 23, 19 n. (43), 24, 16 (106), 32, 29 (110). Soudc. 15, 14 (90). I. Samuel (1. Král.) 2, 12 nn. (105), 4, 11 (105), 22, 2 (74). I. (3.) Královská 22, 11 (99) (100), 22, 24 (100). 2. (4.) Královská 2, 11 (44) (45), 5, 14 (60), 6, 5 nn. (60). Tobiáš 4, 2 (28), 4, 7 (79), 4, 9 (79), 4, 20 (36), 12, 6 (57), 13, 12 (26). Esther 7, 2 (36). Job 2, 8 (65), 4, 8 n. (108), 19, 27 (81), 21, 13 (24) (37), 21, 14 (20), 41, 5 (81). Zalmy 1, 3 (12), 2, 11 (22), 4, 5 (91), 5, 8 (47), 8, 5 (75), 9, 6 (65), 16, 10 (3), 16, 11 (38), 18, 45 (86), 19, 5 (42), 19, 10 a 11 (1), 32, 6 (14), 33, 5 (18), 34, 14 (47), 38, 10 (117), 45, 14 (89), 49, 12 (63), 55, 10 (71) (109), 58, 2 (80), 66, 1 (22), 66, 3 (22), 68, 9 (4), 68, 29 (51), 69, 2 (115), 69, 3 (27), 73, 3 (55), 75, 11 (1), 76, 6 (86), 77, 19 (77), 83, 8 (Vulg.) (44), 95, 6 a 7 (21), 98, 1 (27), 98, 2 (27), 104, 30 (51), 112, 3 (104), 118, 6 n. (112), 118, 24 (1), 119, 85 (86), 119, 105 (77), 119, 162 (75), 119, 165 (55), 119, 176 (21), 122, 6 (41), 123, 1 (114), 123, 2 (114), 126, 5 (24), 126, 6 (24), 139, 18 (1), 143, 10 (56), 147, 9 (112). Přísloví 1, 7 (92), 1, 8 (97), 1, 9 (97), 1, 22 (103), 1, 23 (108), 1, 24 (108), 1, 25 (108), 1, 26 (108), 2, 2 (113), 2, 4 (115), 3, 9 n. (81), 4, 19 (110), 7, 18 (87), 11, 26 (105), 14, 13 (25) (37), 14, 23 (89), 25, 28 (47). Ecclesiastes 7, 17 (114), 7, 28 (70), 9, 10 (106). Píseň Šalom. 1, 3 (40). Moudr. 1, 7 (51), 6, 19 (52), 7, 3 (109), 11, 17 (81). Ecclesiasticus 1, 26 (92), 2, 19 (51), 3, 20 (114), 11, 4 (64), 12, 2 a 5 (81), 21, 22 (103), 26, 16 (76), 30, 24 (78). Izaiáš 6, 3 (57), 6, 8 (15), 14, 12 (71), 14, 12 n. (99) (114), 14, 13 n. (78), 22, 16 (105), 22, 19 (106), 24, 17 (85), 29, 13 (101), 33, 1 (113), 33, 6 (103), 38, 3 (33), 49, 8 (36), 56, 10 (21), 56, 12 (64), 61, 10 (38), 64, 4 (5), 65, 20 (103). (20), Jeremiáš 7, 16 (36), 14, 14 (98), 16, 16 (84), 23, 28 (86), 27, 2 (72), 29, 13 (48). Pláč Jeremiášův 1, 12 (26). Ezechiel 3, 17 (42), 3, 18 (85), 3, 20 (85), 18, 20 (106), 33, 7 (42), 33, 8 (85), 34, 2 nn. 34, 11 n. (75), 36, 25 (60), 41, 23 n. (106). Daniel 4, 24 (66), 5, 1 až 31 (64), 13, 7 nn. (48). 118
A) Seznam citátů biblických. (Cifry v závorkách označují stránku.) I. Mojžíšova 3, 5 (78), 3, 21 (64), 6, 14 (14), 7, 1 nn. (14), 13, 2 (68), 22, 9 n. (90). II. Mojžíšova 15, 5 (63), 15, 7 (108), 16, 5 (2), 20, 8 (4), 20, 12 (8), 32, 10 (36), 33, 12 (65). III. Mojžíšova 19, 18 (47), 23, 17 (50). V. Mojžíšova 7, 2 n. (75), 23, 19 n. (43), 24, 16 (106), 32, 29 (110). Soudc. 15, 14 (90). I. Samuel (1. Král.) 2, 12 nn. (105), 4, 11 (105), 22, 2 (74). I. (3.) Královská 22, 11 (99) (100), 22, 24 (100). 2. (4.) Královská 2, 11 (44) (45), 5, 14 (60), 6, 5 nn. (60). Tobiáš 4, 2 (28), 4, 7 (79), 4, 9 (79), 4, 20 (36), 12, 6 (57), 13, 12 (26). Esther 7, 2 (36). Job 2, 8 (65), 4, 8 n. (108), 19, 27 (81), 21, 13 (24) (37), 21, 14 (20), 41, 5 (81). Zalmy 1, 3 (12), 2, 11 (22), 4, 5 (91), 5, 8 (47), 8, 5 (75), 9, 6 (65), 16, 10 (3), 16, 11 (38), 18, 45 (86), 19, 5 (42), 19, 10 a 11 (1), 32, 6 (14), 33, 5 (18), 34, 14 (47), 38, 10 (117), 45, 14 (89), 49, 12 (63), 55, 10 (71) (109), 58, 2 (80), 66, 1 (22), 66, 3 (22), 68, 9 (4), 68, 29 (51), 69, 2 (115), 69, 3 (27), 73, 3 (55), 75, 11 (1), 76, 6 (86), 77, 19 (77), 83, 8 (Vulg.) (44), 95, 6 a 7 (21), 98, 1 (27), 98, 2 (27), 104, 30 (51), 112, 3 (104), 118, 6 n. (112), 118, 24 (1), 119, 85 (86), 119, 105 (77), 119, 162 (75), 119, 165 (55), 119, 176 (21), 122, 6 (41), 123, 1 (114), 123, 2 (114), 126, 5 (24), 126, 6 (24), 139, 18 (1), 143, 10 (56), 147, 9 (112). Přísloví 1, 7 (92), 1, 8 (97), 1, 9 (97), 1, 22 (103), 1, 23 (108), 1, 24 (108), 1, 25 (108), 1, 26 (108), 2, 2 (113), 2, 4 (115), 3, 9 n. (81), 4, 19 (110), 7, 18 (87), 11, 26 (105), 14, 13 (25) (37), 14, 23 (89), 25, 28 (47). Ecclesiastes 7, 17 (114), 7, 28 (70), 9, 10 (106). Píseň Šalom. 1, 3 (40). Moudr. 1, 7 (51), 6, 19 (52), 7, 3 (109), 11, 17 (81). Ecclesiasticus 1, 26 (92), 2, 19 (51), 3, 20 (114), 11, 4 (64), 12, 2 a 5 (81), 21, 22 (103), 26, 16 (76), 30, 24 (78). Izaiáš 6, 3 (57), 6, 8 (15), 14, 12 (71), 14, 12 n. (99) (114), 14, 13 n. (78), 22, 16 (105), 22, 19 (106), 24, 17 (85), 29, 13 (101), 33, 1 (113), 33, 6 (103), 38, 3 (33), 49, 8 (36), 56, 10 (21), 56, 12 (64), 61, 10 (38), 64, 4 (5), 65, 20 (103). (20), Jeremiáš 7, 16 (36), 14, 14 (98), 16, 16 (84), 23, 28 (86), 27, 2 (72), 29, 13 (48). Pláč Jeremiášův 1, 12 (26). Ezechiel 3, 17 (42), 3, 18 (85), 3, 20 (85), 18, 20 (106), 33, 7 (42), 33, 8 (85), 34, 2 nn. 34, 11 n. (75), 36, 25 (60), 41, 23 n. (106). Daniel 4, 24 (66), 5, 1 až 31 (64), 13, 7 nn. (48). 118
Strana 119
Ozeáš 4, 11 (72). Joel 2, 13 (77), 2, 32 (102). Amos 8, 11 (88). Zachariáš 13, 1 (60), 13, 7 (7). Matouš 1, 16 (104), 2, 11 (84), 3, 2 (108), 4, 17 (108), 4, 18 (84), 4, 19 (16), 4, 20 (16), 4, 21 (84), 5, 3 (73) (106), 5, 4 (24) (29) (109), 5, 5 (109), 5, 7 (78), 5, 11 (13), 5, 14 (117), 5, 20 (88), 5, 21 (90), 5, 22 (90) (91), 5, 23 n. (91), 5, 27 n. (88), 5, 44 (79), 6, 12 (102), 6, 16 (81), 6, 28 (64), 6, 30 (37), 6, 33 (37), 7, 13 n. (98) (103), 7, 15 (97) (98) (99), 7, 16 (100), 7, 17 n. (101), 7, 18 (115), 7, 19 (101), 7, 21 (101), 7, 23 (63), 8, 20 (40), 8, 31 nn. (36), 9, 12 (70), 9, 15 (25), 10, 2 nn. (9), 10, 22 (26), 11, 25 (83), 11, 28 (73), 11, 29 (109) (113), 12, 24 (31), 12, 40 (23), 13, 44 (115), 14, 18 nn. (95), 14, 19 (94), 14, 19 nn. (95), 14, 20 (96), 14, 21 (94), 14, 25 (17), 15, 2 (89), 15, 4 (8), 15, 27 (32), 15, 32 nn. (95), 16, 18 (86), 16, 26 (18), 20, 16 (87), 21, 22 (102), 22, 12 (105), 22, 13 (101), 22, 14 (87), 22, 16 (33), 23, 3 n. (89), 23, 5 (89), 23, 12 (99), 23, 15 (89), 23, 23 (89), 23, 25 (89), 23, 37 (12) (111), 24, 13 (26), 24, 35 (12), 24, 36 (23), 24, 44 (110), 25, 41 (30), 26, 26 (95), 26, 31 n. (7), 26, 34 (8), 27, 40 (1) (14), 27, 51 (4), 27, 64 (6), 28, 1 (4), 28, 1 nn. (3), 28, 2 (4), 28, 3 (6), 28, 4 (6), 28, 5 (6), 28, 6 (7), 28, 6 n. (7). Marek 1, 17 (16), 1, 18 (16), 2, 17 (70), 3, 17 nn. (9), 3, 22 (31), 6, 48 (17), 7, 31 (115) (116), 7, 34 (116), 7, 35 (116), 7, 36 (117), 7, 36 n. (117), 8, 1 (92), 8, 1 n. (93), 8, 2 (93), 8, 2 nn. (95), 8, 3 (93), 8, 4 (94), 8, 5 (94), 8, 6 (94), 8, 7 n. (94), 8, 8 (95) (96), 8, 9 (95), 8, 9 n. (96), 13, 13 (26), 13, 31 (12), 13, 32 (23), 14, 22 (95), 14, 27 n. (7), 14, 30 (8), 15, 27 (17), 16, 1 n. (1) (3), 16, 2 (4), 16, 3 (5), 16, 4 (5), 16, 5 (5), 16, 6 n. (7), 16, 7 (8) (9), 16, 9 (9), 16, 14 (39), 16, 15 (31) (42) (73), 16, 16 (9) (43), 16, 19 (44). Lukáš 1, 28 (28) (40) (58), 1, 52 (114), 1, 57 n. (25), 5, 1 (83), 5, 2 (84), 5, 3 (85), 5, 4 (85) (88), 5, 5 (84) (86), 5, 6 (87), 5, 31 (70), 6, 15 n. (9), 6, 20 (73), 6, 22 (13), 6, 23 (65), 6, 24 (73), 6, 36 (78), 6, 37 (79) (80), 6, 38 (81) (82), 6, 39 (82), 6, 43 (115), 7, 47 nn. (9), 8, 2 (9), 9, 1 (16), 10, 19 (16), 10, 21 (83), 11, 4 (102), 11, 15 (31), 12, 11 n. (16), 12, 19 n. (99), 12, 40 (110), 12, 42 (104), 14, 11 (99), 14, 16 nn. (70) (71), 14, 16 (70), 14, 17 (71), 14, 18 (71), 14, 19 (71), 14, 20 (72), 14, 21 (73), 14, 22 (73), 15, 1 (74), 15, 2 (74), 15, 4 (75), 15, 5 (75), 15, 6 (75) (76), 15, 7 (76) (77), 15, 8 n. (76), 15, 15 (75), 16, 1 (103) (104), 16, 2 (105), 16, 3 (106), 16, 4 (106), 16, 5 n. (106), 16, 6 (106), 16, 7 (107), 16, 8 (107 ), 16, 19 (63), 16, (67), 16, 25 (68), 19 nn. (62) (95), 16, 20 n. (63), 16, 20 (64), 16, 22 (66), 16, 23 (67), 16, 24 16, 27 n. (68), 16, 29 (69), 18, 9 (113), 18, 10 (114), 18, 11 nn. (116), 18, 12 (4), 18, 13 (114), 18, 14 (99) (114), 19, 8 (107), 19, 37 (108), 19, 37 n. (109), 19, 41 (109), 19, 42 (110), 19, 43 n. (110), 19, 47 (112), 21, 19 (46), 21, 33 (12), 22, 19 (95), 22, 27 (13) (17), 22, 33 (8) (13), 22, 34 (8), 23, 5 (77), 23, 12 (25), 23, 33 (17), 24, 1 (4), 24, 13 nn. (41), 24, 35 (95), 24, 42 (95), 24, 49 (45). Jan 1, 14 (40) (70), 1, 16 (70), 2, 5 (86), 3, 1 (57), 3, 2 (58), 3, 3 (58), 3, 4 (59), 3, 5 (42) (59), 3, 6 (59), 3, 7 nn. (59), 3, 8 (16) (59), 3, 10 (60), 3, 11 (60), 3, 12 (61), 3, 13 (28), 6, 19 (17), 7, 28 (15), 7, 38 (53), 7, 39 (29), 8, 39 (67), 10, 11 (18), 10, 12 (19), 10, 14 a 15 ), 11, 1 nn. (9), 11, 35 (109), 11, 48 (1), 12, 31 (88), 13, 13 (51), 13, 33 (20), 10, 16 (20) (21 (24, 28), 13, 36 (28), 14, 2 (106), 14, 3 (28), 14, 23 nn. (50), 14, 23 (51) (52), 14, 24 (52), 28 ), 14, 23 nn. (50), 14, 23 (51) (52), 14, 24 (52), (24, 28), 13, 36 (28), 14, 2 (106), 14, 3 14, 25 (52), 14, 26 (41) (53) (54), 14, 27 (13) (55) (110), 14, 30 (88), 15, 4 (52), 15, 22 (30), 15, 26 n. (46), 15, 26 (33) (46), 16, 1 n. (49), 16, 2 (49), 16, 5 (22) (28), 16, 5 nn. (27), 16, 6 (22), 16, 6 n. (28), 16, 7 (29), 16, 7 nn. (35), 16, 8 (30), 16, 11 (31) (88), 16, 12 (32), 16, 13 (33) (34), 16, 14 (34), 16, 16 (22) (23) (27) (29) (53), 16, 17 (23), 16, 18 (53), 16, 20 (22) (24) (35), 16, 21 (25) (76), 16, 22 (25) (29) (38), 16, 23 n. (35), 16, 23 (35), 16, 24 (36) (37), 16, 33 (13), 17, 1 (34), 17, 11 n. (29), 17, 25 (30), 18, 10 (86), 19, 18 (17), 19, 26 n. (9), 20, 18 (12), 20, 19 (12) (13) (41), 20, 19 nn. (11), 20, 20 (13) (14), 20, 21 (13) (14), 20, 22 n. (15), 20, 23 (16), 20, 24 (16), 20, 25 (16), 20, 26 (16), (41), 20, 27 (17), 20, 28 (16) (17), 20, 29 (17). Skutkové sv. apoštolů 1, 1 (41) (84) (89), 1, 4 (41) (42), 1, 5 (42), 1, 9 (23) (44), 1,10 (44), 1, 11 (45), 1, 12 (45), 1, 13 (45) (50), 1, 14 (47), 2, 1 nn. (50), 2, 2 (50), 2, 5 nn. (50), 2, 21 (55) (102), 2, 41 (87), 4, 7 (49), 7, 55 (44), 13, 46 n. (21), 13, 48 (21), 16, 26 (4), 20, 28 n. (99), 20, 29 (19). 119
Ozeáš 4, 11 (72). Joel 2, 13 (77), 2, 32 (102). Amos 8, 11 (88). Zachariáš 13, 1 (60), 13, 7 (7). Matouš 1, 16 (104), 2, 11 (84), 3, 2 (108), 4, 17 (108), 4, 18 (84), 4, 19 (16), 4, 20 (16), 4, 21 (84), 5, 3 (73) (106), 5, 4 (24) (29) (109), 5, 5 (109), 5, 7 (78), 5, 11 (13), 5, 14 (117), 5, 20 (88), 5, 21 (90), 5, 22 (90) (91), 5, 23 n. (91), 5, 27 n. (88), 5, 44 (79), 6, 12 (102), 6, 16 (81), 6, 28 (64), 6, 30 (37), 6, 33 (37), 7, 13 n. (98) (103), 7, 15 (97) (98) (99), 7, 16 (100), 7, 17 n. (101), 7, 18 (115), 7, 19 (101), 7, 21 (101), 7, 23 (63), 8, 20 (40), 8, 31 nn. (36), 9, 12 (70), 9, 15 (25), 10, 2 nn. (9), 10, 22 (26), 11, 25 (83), 11, 28 (73), 11, 29 (109) (113), 12, 24 (31), 12, 40 (23), 13, 44 (115), 14, 18 nn. (95), 14, 19 (94), 14, 19 nn. (95), 14, 20 (96), 14, 21 (94), 14, 25 (17), 15, 2 (89), 15, 4 (8), 15, 27 (32), 15, 32 nn. (95), 16, 18 (86), 16, 26 (18), 20, 16 (87), 21, 22 (102), 22, 12 (105), 22, 13 (101), 22, 14 (87), 22, 16 (33), 23, 3 n. (89), 23, 5 (89), 23, 12 (99), 23, 15 (89), 23, 23 (89), 23, 25 (89), 23, 37 (12) (111), 24, 13 (26), 24, 35 (12), 24, 36 (23), 24, 44 (110), 25, 41 (30), 26, 26 (95), 26, 31 n. (7), 26, 34 (8), 27, 40 (1) (14), 27, 51 (4), 27, 64 (6), 28, 1 (4), 28, 1 nn. (3), 28, 2 (4), 28, 3 (6), 28, 4 (6), 28, 5 (6), 28, 6 (7), 28, 6 n. (7). Marek 1, 17 (16), 1, 18 (16), 2, 17 (70), 3, 17 nn. (9), 3, 22 (31), 6, 48 (17), 7, 31 (115) (116), 7, 34 (116), 7, 35 (116), 7, 36 (117), 7, 36 n. (117), 8, 1 (92), 8, 1 n. (93), 8, 2 (93), 8, 2 nn. (95), 8, 3 (93), 8, 4 (94), 8, 5 (94), 8, 6 (94), 8, 7 n. (94), 8, 8 (95) (96), 8, 9 (95), 8, 9 n. (96), 13, 13 (26), 13, 31 (12), 13, 32 (23), 14, 22 (95), 14, 27 n. (7), 14, 30 (8), 15, 27 (17), 16, 1 n. (1) (3), 16, 2 (4), 16, 3 (5), 16, 4 (5), 16, 5 (5), 16, 6 n. (7), 16, 7 (8) (9), 16, 9 (9), 16, 14 (39), 16, 15 (31) (42) (73), 16, 16 (9) (43), 16, 19 (44). Lukáš 1, 28 (28) (40) (58), 1, 52 (114), 1, 57 n. (25), 5, 1 (83), 5, 2 (84), 5, 3 (85), 5, 4 (85) (88), 5, 5 (84) (86), 5, 6 (87), 5, 31 (70), 6, 15 n. (9), 6, 20 (73), 6, 22 (13), 6, 23 (65), 6, 24 (73), 6, 36 (78), 6, 37 (79) (80), 6, 38 (81) (82), 6, 39 (82), 6, 43 (115), 7, 47 nn. (9), 8, 2 (9), 9, 1 (16), 10, 19 (16), 10, 21 (83), 11, 4 (102), 11, 15 (31), 12, 11 n. (16), 12, 19 n. (99), 12, 40 (110), 12, 42 (104), 14, 11 (99), 14, 16 nn. (70) (71), 14, 16 (70), 14, 17 (71), 14, 18 (71), 14, 19 (71), 14, 20 (72), 14, 21 (73), 14, 22 (73), 15, 1 (74), 15, 2 (74), 15, 4 (75), 15, 5 (75), 15, 6 (75) (76), 15, 7 (76) (77), 15, 8 n. (76), 15, 15 (75), 16, 1 (103) (104), 16, 2 (105), 16, 3 (106), 16, 4 (106), 16, 5 n. (106), 16, 6 (106), 16, 7 (107), 16, 8 (107 ), 16, 19 (63), 16, (67), 16, 25 (68), 19 nn. (62) (95), 16, 20 n. (63), 16, 20 (64), 16, 22 (66), 16, 23 (67), 16, 24 16, 27 n. (68), 16, 29 (69), 18, 9 (113), 18, 10 (114), 18, 11 nn. (116), 18, 12 (4), 18, 13 (114), 18, 14 (99) (114), 19, 8 (107), 19, 37 (108), 19, 37 n. (109), 19, 41 (109), 19, 42 (110), 19, 43 n. (110), 19, 47 (112), 21, 19 (46), 21, 33 (12), 22, 19 (95), 22, 27 (13) (17), 22, 33 (8) (13), 22, 34 (8), 23, 5 (77), 23, 12 (25), 23, 33 (17), 24, 1 (4), 24, 13 nn. (41), 24, 35 (95), 24, 42 (95), 24, 49 (45). Jan 1, 14 (40) (70), 1, 16 (70), 2, 5 (86), 3, 1 (57), 3, 2 (58), 3, 3 (58), 3, 4 (59), 3, 5 (42) (59), 3, 6 (59), 3, 7 nn. (59), 3, 8 (16) (59), 3, 10 (60), 3, 11 (60), 3, 12 (61), 3, 13 (28), 6, 19 (17), 7, 28 (15), 7, 38 (53), 7, 39 (29), 8, 39 (67), 10, 11 (18), 10, 12 (19), 10, 14 a 15 ), 11, 1 nn. (9), 11, 35 (109), 11, 48 (1), 12, 31 (88), 13, 13 (51), 13, 33 (20), 10, 16 (20) (21 (24, 28), 13, 36 (28), 14, 2 (106), 14, 3 (28), 14, 23 nn. (50), 14, 23 (51) (52), 14, 24 (52), 28 ), 14, 23 nn. (50), 14, 23 (51) (52), 14, 24 (52), (24, 28), 13, 36 (28), 14, 2 (106), 14, 3 14, 25 (52), 14, 26 (41) (53) (54), 14, 27 (13) (55) (110), 14, 30 (88), 15, 4 (52), 15, 22 (30), 15, 26 n. (46), 15, 26 (33) (46), 16, 1 n. (49), 16, 2 (49), 16, 5 (22) (28), 16, 5 nn. (27), 16, 6 (22), 16, 6 n. (28), 16, 7 (29), 16, 7 nn. (35), 16, 8 (30), 16, 11 (31) (88), 16, 12 (32), 16, 13 (33) (34), 16, 14 (34), 16, 16 (22) (23) (27) (29) (53), 16, 17 (23), 16, 18 (53), 16, 20 (22) (24) (35), 16, 21 (25) (76), 16, 22 (25) (29) (38), 16, 23 n. (35), 16, 23 (35), 16, 24 (36) (37), 16, 33 (13), 17, 1 (34), 17, 11 n. (29), 17, 25 (30), 18, 10 (86), 19, 18 (17), 19, 26 n. (9), 20, 18 (12), 20, 19 (12) (13) (41), 20, 19 nn. (11), 20, 20 (13) (14), 20, 21 (13) (14), 20, 22 n. (15), 20, 23 (16), 20, 24 (16), 20, 25 (16), 20, 26 (16), (41), 20, 27 (17), 20, 28 (16) (17), 20, 29 (17). Skutkové sv. apoštolů 1, 1 (41) (84) (89), 1, 4 (41) (42), 1, 5 (42), 1, 9 (23) (44), 1,10 (44), 1, 11 (45), 1, 12 (45), 1, 13 (45) (50), 1, 14 (47), 2, 1 nn. (50), 2, 2 (50), 2, 5 nn. (50), 2, 21 (55) (102), 2, 41 (87), 4, 7 (49), 7, 55 (44), 13, 46 n. (21), 13, 48 (21), 16, 26 (4), 20, 28 n. (99), 20, 29 (19). 119
Strana 120
Římanům 5, 1 (13) (55), 10, 3 (113), 10, 13 (102), 10, 18 (42), 12, 3 (61), 14, 4 (80). I. Korintským 2, 9 (5), 2, 10 (34) (38), 4, 15 (97), 7, 33 (72), 10, 2 (60), 10, 31 (89), 11, 31 (80), 13, 1 (47), 13, 3 (47), 15, 9 (84). 2. Korintským 5, 10 (80), 8, 9 (100) (104), 12, 7 n. (36), 12, 15 (19), 13, 3 (31). Galatům 4, 6 (54), 4, 19 (97), 6, 2 (79), 6, 17 (7). Efezským 4, 3 (55), 4, 26 (90). Filipenským 2, 9 n. (70), 2, 21 (7) (100), 3, 20 (32). I. Thessalonitským 2, 5 n. (84). Židům 5, 7 (110), 12, 8 (97). Jakub 2, 13 (67) (79), 2, 17 (43), 2, 19 (31), 2, 26 (43) (113), 4, 6 (113), 4, 8 (74), 5, 5 (64); (80) omyl. 1. Petr 1, 6 (24), 1, 24 (95), 2, 2 (11) (12) (18), 2, 11 (22), 2, 25 (20) (75), 3, 8 (79), 5, 5 (113), 5, 8 n. (18). 1. Jan 1, 8 (116), 2, 1 (54), 2, 4 (51), 2, 15 (92), 2, 16 (73), 2, 17 (55), 2, 18 (77), 3, 18 (51), 4, 20 (56). Zjevení sv. Jana (11) (všeobecně), 3, 4 (45), 5, 5 (6) (12) (41), 7, 17 (38), 16, 10 n. (47), 19, 1 (22) (27), 19, 3 (27), 19, 6 (27). B) Otcové církevní a ostatní prameny. Acta sanctorum, Augusti tomus VI, Antverpiae 1743 p. 357 s. (61). Alcuinus v. Thomas Aquinas, Catena aurea. Ambrosius (42) (?); In Luc. l. IV, ML 15 c. 1717 (83); ib. 1. VII, ML 15 c. 1854 (104). V. i str. 82 pozn. Anselmus Meditatio II, ML 158 c. 724 (111). Aristoteles, Eth. Nik. X 1, 1172 a 19 (72). Augustinus, De cons. evang. 1. 3 c. 21 (6), c. 25 (4) (41); In Ioannis evang. tract. XCIV 4, ML 35 c. 1869 (30); ib. tract. XCV 1, 1. c. c. 1870 (30) (31); ib. tract. XCVI, 1. c. c. 1874 s. (32); Enarratio in psalmum LXIII 11, ML 36 c. 765 (114); Enarratio in psalmum CXI 4, ML 37 c. 1469 (79); Epistolarum classis III epist. CLIII 20, ML 33 c. 662 (107); Augustinus Seleucianae, Epistolarum classis IV epist. CCLXV, ML 33 c. 1087 s. (42); Sermo LXXXVII c. 11, ML 38 c. 537 (70); Sermo CCXLVII 2, ML 38 c. 1157 (17); Sermo XCVII, ML 39 c. 1931 s. (55); De diversis quaestionibus LXXXIII liber unus XII, ML 40 c. 14 (2); — (32), (64) (73) (78) (99). V. i Thomas Aquinas, Catena aurea. Basilius Magnus, Homilia de poenitentia (dub.) 2, MG 31 c. 1479 (81). Beda Venerabilis, In Marci evang. expositio l. II, ML 92, c 206 s. (94) (95); ib. ML 92 c. 207 (95); ib. c. 208 (95); In Lucae evang. expositio l. II, ML 92 c. 381 s. (83). V. i Tho- mas Aquinas, Catena aurea. Bernhardus (5); (71); Sermones de sanctis, In conversione s. Pauli sermo I. 3, ML 183 c. 361 s. (112). Boetius, De consolatione philosophiac l. II prosa IV, ML 63 c. 677 (68). Cassiodorus (89). Chrysostomus v. Zlatoústý Jan. Didymus Alexandrinus, Liber de Spiritu sancto 31, MG 39 c. 1061 (53) (54). 120
Římanům 5, 1 (13) (55), 10, 3 (113), 10, 13 (102), 10, 18 (42), 12, 3 (61), 14, 4 (80). I. Korintským 2, 9 (5), 2, 10 (34) (38), 4, 15 (97), 7, 33 (72), 10, 2 (60), 10, 31 (89), 11, 31 (80), 13, 1 (47), 13, 3 (47), 15, 9 (84). 2. Korintským 5, 10 (80), 8, 9 (100) (104), 12, 7 n. (36), 12, 15 (19), 13, 3 (31). Galatům 4, 6 (54), 4, 19 (97), 6, 2 (79), 6, 17 (7). Efezským 4, 3 (55), 4, 26 (90). Filipenským 2, 9 n. (70), 2, 21 (7) (100), 3, 20 (32). I. Thessalonitským 2, 5 n. (84). Židům 5, 7 (110), 12, 8 (97). Jakub 2, 13 (67) (79), 2, 17 (43), 2, 19 (31), 2, 26 (43) (113), 4, 6 (113), 4, 8 (74), 5, 5 (64); (80) omyl. 1. Petr 1, 6 (24), 1, 24 (95), 2, 2 (11) (12) (18), 2, 11 (22), 2, 25 (20) (75), 3, 8 (79), 5, 5 (113), 5, 8 n. (18). 1. Jan 1, 8 (116), 2, 1 (54), 2, 4 (51), 2, 15 (92), 2, 16 (73), 2, 17 (55), 2, 18 (77), 3, 18 (51), 4, 20 (56). Zjevení sv. Jana (11) (všeobecně), 3, 4 (45), 5, 5 (6) (12) (41), 7, 17 (38), 16, 10 n. (47), 19, 1 (22) (27), 19, 3 (27), 19, 6 (27). B) Otcové církevní a ostatní prameny. Acta sanctorum, Augusti tomus VI, Antverpiae 1743 p. 357 s. (61). Alcuinus v. Thomas Aquinas, Catena aurea. Ambrosius (42) (?); In Luc. l. IV, ML 15 c. 1717 (83); ib. 1. VII, ML 15 c. 1854 (104). V. i str. 82 pozn. Anselmus Meditatio II, ML 158 c. 724 (111). Aristoteles, Eth. Nik. X 1, 1172 a 19 (72). Augustinus, De cons. evang. 1. 3 c. 21 (6), c. 25 (4) (41); In Ioannis evang. tract. XCIV 4, ML 35 c. 1869 (30); ib. tract. XCV 1, 1. c. c. 1870 (30) (31); ib. tract. XCVI, 1. c. c. 1874 s. (32); Enarratio in psalmum LXIII 11, ML 36 c. 765 (114); Enarratio in psalmum CXI 4, ML 37 c. 1469 (79); Epistolarum classis III epist. CLIII 20, ML 33 c. 662 (107); Augustinus Seleucianae, Epistolarum classis IV epist. CCLXV, ML 33 c. 1087 s. (42); Sermo LXXXVII c. 11, ML 38 c. 537 (70); Sermo CCXLVII 2, ML 38 c. 1157 (17); Sermo XCVII, ML 39 c. 1931 s. (55); De diversis quaestionibus LXXXIII liber unus XII, ML 40 c. 14 (2); — (32), (64) (73) (78) (99). V. i Thomas Aquinas, Catena aurea. Basilius Magnus, Homilia de poenitentia (dub.) 2, MG 31 c. 1479 (81). Beda Venerabilis, In Marci evang. expositio l. II, ML 92, c 206 s. (94) (95); ib. ML 92 c. 207 (95); ib. c. 208 (95); In Lucae evang. expositio l. II, ML 92 c. 381 s. (83). V. i Tho- mas Aquinas, Catena aurea. Bernhardus (5); (71); Sermones de sanctis, In conversione s. Pauli sermo I. 3, ML 183 c. 361 s. (112). Boetius, De consolatione philosophiac l. II prosa IV, ML 63 c. 677 (68). Cassiodorus (89). Chrysostomus v. Zlatoústý Jan. Didymus Alexandrinus, Liber de Spiritu sancto 31, MG 39 c. 1061 (53) (54). 120
Strana 121
Gilbertus sr. ML 184 c. 11 ss. a ML 139 c. 169 ss. (82). Glossa; Biblia sacra, Antverpiae 1634, tomus V c. 777 (80); ib. c. 563 s. (94); ib. c. 905 (104) (106). Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia l. II. homil. XXI 3, ML 76 c. 1171 (6); ib. hom. XXVI, 1. c. c. 1200 (15); ib. hom. XXVII 6 ss., 1. c. c. 1208 s. (35); ib. hom. XXIX 2, 1. c. c. 1214 (43); ib. 5, 1. c. c. 1216 (44); ib. 7, 1. c. c. 1217 (44); ib. hom. XXX 2, 1. c. c. 1221 (52); ib. 3, 1. c. c. 1221 (54); ib. 1. c. c. 1226 (33); ib. hom. XXXIV 2, 1. c. c. 1246 (113); ib. 6, 1. c. c. 1249 (76); ib. hom. XXXVI 6, 1. c. c. 1269 (73); ib. hom. XL 3, 1. c. c. 1305 (63) (65); ib. 4, 1. c. c. 1305 s. (65); ib. c. 1306 (66); — Moralium 1. IV c. XIV, ML 75 c. 651 (93); — (71) (omyl). V. i Thomas Aquinas, Catena aurea. Gregorius Nyssenus v. Thomas Aqu., Catena aurea. Haymo, Homiliae de tempore, homil. CVIII, In octava Pentecostes, ML 118 c. 578 s. (58); ib. c. 582 (60); ib. homil. CXVII, ML 118 c. 624 (84). Hieronymus, Commentar. in evang. Matthaei l. I c. V, ML 26 c. 37 (91); ib. l. III c. XXI, ML 26 c. 156 (112); ib. 1. IV c. XXVIII, ML 26 c. 224 (4); Liber de nominibus Hebraicis, ML 23 c. 885 s., 889 (84); Fragmenta libri nom. Hebr. ib. c. 1206 (84); — (53) (omyl), (67) (rovněž), (74). V. i Thomas Aquinas, Catena aurea. Aqu., Iosephus Flavius v. Thomas Aqu., Catena aurea. Kroniky římské (12). Lombardus (mistr Sententiarum) (5). Lyra, cf. Biblia sacra (Antverpiae 1634) tomus V p. 143 s. (80). Origenes, In Lucam homil. XXXIX, MG 13 c. 1897 (109). Rabanus Maurus, Hymnus in Ascensione Domini, ML 112 c. 1657 (40). V. i Thomas Catena aurea. Remigius v. Thomas Aqu., Catena aurea. Sedulius Coelius, Carmen paschale 1. V vv. 361 ss., ML 19 c. 743 (8). Seneca, De clem. I. 1. 6 (100). Severianus v. Thomas Aqu., Catena aurea. Strabi Walaſridi Glossa ordinaria in evang. Marci c. 7, 34, ML 114 (117), c. 8 v. 2, ML 114 c. 208 (93), c. 8 v. 3, ML 114 c. 209 (93), c. 16, ML 114 c. 244 (44); in evang. Ioan- nis c. 16 v. 23, ML 114 c. 414 (36). Theofilus (spr. Theophylactus), Enarratio in evang. Marci c. VIII vv. 1—9, MG 123 c. 570 (93) (94); Enarratio in evang. Lucae c. V vv. 1—11, MG 123 c. 758 (85); Enarratio in evang. Ioannis c. III vv. 9—12, MG 123 c. 1207 (61); — (116) omyl. V. i násl. Thomas Aquinas, Catena aurea (ed. Augustae Taurinorum 1896; autory uvedené za citátem uvádí Catena): Díl I. (Na evang. Matoušovo) p. 84 Chrysostomus (90), ib. Augustin (90); p. 85 Chrysostomus (90), Hieronymus (91); p. 87 Chrysostomus (91); p. 135 Chrysosto- mus (99); p. 137 Chrysostomus (101); ib. Augustinus (101); p. 458 ss. Augustinus (3); p. 459 Hieronymus (4); p. 460 (4), ib. Severianus (5) a Beda (5); p. 461 Gregorius Magnus (6) a Rabanus (6), ib. Hieronymus (7) a Chrysostomus (7); p. 462 Severianus (9). — (Na evang. Markovo) p. 528 Beda (116); p. 529 Hieronymus (116), Chrysostomus (117), Hieronymus (117); p. 530 Hieronymus (116); p. 531 Beda (93); ib. Theophylactus (93) (94) a Remigius (94); p. 532 Beda (95); ib. Theophylactus (95), Hieronymus (95) a Theophylactus (96); p. 611 Hieronymus (5), Augustinus (6), Severianus (6); (7); p. 612 Gregorius Magnus a Hie- ronymus (7); p. 613 Augustinus (4); p. 614 Augustinus (41); p. 615 Gregorius Magnus (43), ib. Beda (43); p. 616 Gregorius Magnus (44). — Díl II. (Na evang. Lukášovo) p. 78 Ambro- sius (83); ib. Chrysostomus (83), Beda (83) a Chrysostomus (84) (85); p. 100 Gregorius Nys- senus (80); p. 101 Basilius Magnus (81); p. 226 Chrysostomus (71); p. 227 Augustinus (71) (72); p. 228 Gregorius Magnus (72) (73); p. 243 Chrysostomus (104); p. 244 Ambrosius (104); ib. Beda (106) (107); p. 248 Chrysostomus (63); ib. Gregorius Magnus (63); p. 249 121
Gilbertus sr. ML 184 c. 11 ss. a ML 139 c. 169 ss. (82). Glossa; Biblia sacra, Antverpiae 1634, tomus V c. 777 (80); ib. c. 563 s. (94); ib. c. 905 (104) (106). Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia l. II. homil. XXI 3, ML 76 c. 1171 (6); ib. hom. XXVI, 1. c. c. 1200 (15); ib. hom. XXVII 6 ss., 1. c. c. 1208 s. (35); ib. hom. XXIX 2, 1. c. c. 1214 (43); ib. 5, 1. c. c. 1216 (44); ib. 7, 1. c. c. 1217 (44); ib. hom. XXX 2, 1. c. c. 1221 (52); ib. 3, 1. c. c. 1221 (54); ib. 1. c. c. 1226 (33); ib. hom. XXXIV 2, 1. c. c. 1246 (113); ib. 6, 1. c. c. 1249 (76); ib. hom. XXXVI 6, 1. c. c. 1269 (73); ib. hom. XL 3, 1. c. c. 1305 (63) (65); ib. 4, 1. c. c. 1305 s. (65); ib. c. 1306 (66); — Moralium 1. IV c. XIV, ML 75 c. 651 (93); — (71) (omyl). V. i Thomas Aquinas, Catena aurea. Gregorius Nyssenus v. Thomas Aqu., Catena aurea. Haymo, Homiliae de tempore, homil. CVIII, In octava Pentecostes, ML 118 c. 578 s. (58); ib. c. 582 (60); ib. homil. CXVII, ML 118 c. 624 (84). Hieronymus, Commentar. in evang. Matthaei l. I c. V, ML 26 c. 37 (91); ib. l. III c. XXI, ML 26 c. 156 (112); ib. 1. IV c. XXVIII, ML 26 c. 224 (4); Liber de nominibus Hebraicis, ML 23 c. 885 s., 889 (84); Fragmenta libri nom. Hebr. ib. c. 1206 (84); — (53) (omyl), (67) (rovněž), (74). V. i Thomas Aquinas, Catena aurea. Aqu., Iosephus Flavius v. Thomas Aqu., Catena aurea. Kroniky římské (12). Lombardus (mistr Sententiarum) (5). Lyra, cf. Biblia sacra (Antverpiae 1634) tomus V p. 143 s. (80). Origenes, In Lucam homil. XXXIX, MG 13 c. 1897 (109). Rabanus Maurus, Hymnus in Ascensione Domini, ML 112 c. 1657 (40). V. i Thomas Catena aurea. Remigius v. Thomas Aqu., Catena aurea. Sedulius Coelius, Carmen paschale 1. V vv. 361 ss., ML 19 c. 743 (8). Seneca, De clem. I. 1. 6 (100). Severianus v. Thomas Aqu., Catena aurea. Strabi Walaſridi Glossa ordinaria in evang. Marci c. 7, 34, ML 114 (117), c. 8 v. 2, ML 114 c. 208 (93), c. 8 v. 3, ML 114 c. 209 (93), c. 16, ML 114 c. 244 (44); in evang. Ioan- nis c. 16 v. 23, ML 114 c. 414 (36). Theofilus (spr. Theophylactus), Enarratio in evang. Marci c. VIII vv. 1—9, MG 123 c. 570 (93) (94); Enarratio in evang. Lucae c. V vv. 1—11, MG 123 c. 758 (85); Enarratio in evang. Ioannis c. III vv. 9—12, MG 123 c. 1207 (61); — (116) omyl. V. i násl. Thomas Aquinas, Catena aurea (ed. Augustae Taurinorum 1896; autory uvedené za citátem uvádí Catena): Díl I. (Na evang. Matoušovo) p. 84 Chrysostomus (90), ib. Augustin (90); p. 85 Chrysostomus (90), Hieronymus (91); p. 87 Chrysostomus (91); p. 135 Chrysosto- mus (99); p. 137 Chrysostomus (101); ib. Augustinus (101); p. 458 ss. Augustinus (3); p. 459 Hieronymus (4); p. 460 (4), ib. Severianus (5) a Beda (5); p. 461 Gregorius Magnus (6) a Rabanus (6), ib. Hieronymus (7) a Chrysostomus (7); p. 462 Severianus (9). — (Na evang. Markovo) p. 528 Beda (116); p. 529 Hieronymus (116), Chrysostomus (117), Hieronymus (117); p. 530 Hieronymus (116); p. 531 Beda (93); ib. Theophylactus (93) (94) a Remigius (94); p. 532 Beda (95); ib. Theophylactus (95), Hieronymus (95) a Theophylactus (96); p. 611 Hieronymus (5), Augustinus (6), Severianus (6); (7); p. 612 Gregorius Magnus a Hie- ronymus (7); p. 613 Augustinus (4); p. 614 Augustinus (41); p. 615 Gregorius Magnus (43), ib. Beda (43); p. 616 Gregorius Magnus (44). — Díl II. (Na evang. Lukášovo) p. 78 Ambro- sius (83); ib. Chrysostomus (83), Beda (83) a Chrysostomus (84) (85); p. 100 Gregorius Nys- senus (80); p. 101 Basilius Magnus (81); p. 226 Chrysostomus (71); p. 227 Augustinus (71) (72); p. 228 Gregorius Magnus (72) (73); p. 243 Chrysostomus (104); p. 244 Ambrosius (104); ib. Beda (106) (107); p. 248 Chrysostomus (63); ib. Gregorius Magnus (63); p. 249 121
Strana 122
Gregorius Magnus (65); p. 251 Chrysostomus (67); p. 285 s. Origenes (109); p. 286 Iosephus Flavius (Eusebius) (111); ib. Gregorius Magnus (111); p. 287 Gregorius Magnus (110). — (Na evang. Janovo): p. 403 Beda (58) ; ib. Chrysostomus (58) a Haymo (58); p. 405 Augusti- nus (59) a Chrysostomus (59); p. 407 Chrysostomus (60), ib. Haymo (60), Alcuinus (61) a Theophylactus (60); p. 521 Chrysostomus (20); p. 574 Gregorius Magnus (52) (54); ib. Augustinus (53) a Chrysostomus (53); p. 575 Didymus Alexandrinus (53) (54); ib. Gregorius Magnus (54); p. 575 s. Augustinus (55); p. 576 Augustinus (55); p. 589 s. Augustinus (31); p. 591 Augustinus (32); p. 593 Augustinus (34); p. 594 Alcuinus (25); p. 594 s. Augustinus (23), p. 595 Chrysostomus (35); p. 638 Beda (13); ib. Augustinus (14) a Chrysostomus (14); p. 639 Gregorius Magnus (15) a Chrysostomus (15); p. 640 Gregorius Magnus (16) a Au- gustinus (17). Vegetius, Epitoma rei militaris l. I c. I (92); 1. I c. III (62); 1. III c. III (88). Výklad v. Glossa. Zlatoústý Jan (Chrysostomus), In Matth. homil. XIV 2, MG 57 c. 219 (84); ib. hom. XVI 5, 1. c. c. 245 (90); ib. c. 246 (90); ib. hom. XXIII 4 1. c. c. 313 (36); ib. 6 1. c. c. 315 (98) (99); ib. hom. LVII, MG 58 c. 565 (37); Opus imperfectum in Matth. (apokr.) hom. XI, MG 56 c. 690 (90), ib. c. 692 (91); In Ioannem hom. XXIV 1, MG 59 c. 144 (58); ib. hom. XXV 1. 2., MG 59 c. 149 s. (59); ib. hom. XXVI 3, MG 59 c. 156 (60); ib. hom. LX 2, MG 59 c. 329 (20); ib. hom. LXXV, MG 59 c. 407 (53); ib. hom. LXXXVI 2, MG 59 c. 470 (14); ib. 3. 4., 1. c. c. 471 (15); In Acta apostol. hom. III, MG 60 c. 36 (16). —V. i Thomas. C) Ostatní autoři a literatura, citovaná v poznámkách. Bartoš F. M. (82). Flajšhans V., Česká přísloví (65) (90). — (82). Graesse, Iacobi a Voragine Legenda aurea (8). Hus (82). Jireček J. (2). Nejedlý Zd. Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách (3). Passionál staročeský (8) (39) (79). Schaller, Římský misál 2. vyd. (Praha 1935) str. 27 (44), 517 (1), 518 (1), 546 (11), 551 (18), 554 (22), 558 (27), 562 (35), 572 s. (41), 578 (46), 587 (46) (50) (51), 588 (45)(51), 590 (51), 618 (57). 122
Gregorius Magnus (65); p. 251 Chrysostomus (67); p. 285 s. Origenes (109); p. 286 Iosephus Flavius (Eusebius) (111); ib. Gregorius Magnus (111); p. 287 Gregorius Magnus (110). — (Na evang. Janovo): p. 403 Beda (58) ; ib. Chrysostomus (58) a Haymo (58); p. 405 Augusti- nus (59) a Chrysostomus (59); p. 407 Chrysostomus (60), ib. Haymo (60), Alcuinus (61) a Theophylactus (60); p. 521 Chrysostomus (20); p. 574 Gregorius Magnus (52) (54); ib. Augustinus (53) a Chrysostomus (53); p. 575 Didymus Alexandrinus (53) (54); ib. Gregorius Magnus (54); p. 575 s. Augustinus (55); p. 576 Augustinus (55); p. 589 s. Augustinus (31); p. 591 Augustinus (32); p. 593 Augustinus (34); p. 594 Alcuinus (25); p. 594 s. Augustinus (23), p. 595 Chrysostomus (35); p. 638 Beda (13); ib. Augustinus (14) a Chrysostomus (14); p. 639 Gregorius Magnus (15) a Chrysostomus (15); p. 640 Gregorius Magnus (16) a Au- gustinus (17). Vegetius, Epitoma rei militaris l. I c. I (92); 1. I c. III (62); 1. III c. III (88). Výklad v. Glossa. Zlatoústý Jan (Chrysostomus), In Matth. homil. XIV 2, MG 57 c. 219 (84); ib. hom. XVI 5, 1. c. c. 245 (90); ib. c. 246 (90); ib. hom. XXIII 4 1. c. c. 313 (36); ib. 6 1. c. c. 315 (98) (99); ib. hom. LVII, MG 58 c. 565 (37); Opus imperfectum in Matth. (apokr.) hom. XI, MG 56 c. 690 (90), ib. c. 692 (91); In Ioannem hom. XXIV 1, MG 59 c. 144 (58); ib. hom. XXV 1. 2., MG 59 c. 149 s. (59); ib. hom. XXVI 3, MG 59 c. 156 (60); ib. hom. LX 2, MG 59 c. 329 (20); ib. hom. LXXV, MG 59 c. 407 (53); ib. hom. LXXXVI 2, MG 59 c. 470 (14); ib. 3. 4., 1. c. c. 471 (15); In Acta apostol. hom. III, MG 60 c. 36 (16). —V. i Thomas. C) Ostatní autoři a literatura, citovaná v poznámkách. Bartoš F. M. (82). Flajšhans V., Česká přísloví (65) (90). — (82). Graesse, Iacobi a Voragine Legenda aurea (8). Hus (82). Jireček J. (2). Nejedlý Zd. Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách (3). Passionál staročeský (8) (39) (79). Schaller, Římský misál 2. vyd. (Praha 1935) str. 27 (44), 517 (1), 518 (1), 546 (11), 551 (18), 554 (22), 558 (27), 562 (35), 572 s. (41), 578 (46), 587 (46) (50) (51), 588 (45)(51), 590 (51), 618 (57). 122
Strana 123
INDEX. Obsahuje všecka slova, u slov vzácných a archaistických je výčet všech míst, kde se vyskytují. Cifry označují sloupec rukopisv, Casto je uveden v závorce překlad hesla, pokud je možná opříti se o latinský originál. Hesla s hvěz- dičkou nejsou v Gebauerově (a Smetánkově) Slovníku stč. a conj. — Slučuje: 56b!, 56b*, 57a*, 68b', 80b!, 100b! a j. 6. — Pripojuje Bła*, 84b!, 101a! a j. 6. — Ale 56b*, 57b!, 60a!, 68b! (sed) a j. €. — Při výraze vysvżtlovacim 57a', 5Ta*, 64a? a j. 6. — Ii pie- chodniku 57 a*, 57b*, 67b! a j, 6. —84a!, 87bl, B8b!, 07a?, 67b*, 68a? á inter. 04a!, 99a!, 117b? a j. Abraham m. 98a?, 98D', 08b* a j. — Ady. , oss. Abrahamóv 98a!, 9822, 98b? a j. abych v. bych a č conj. 56b!, 62a?, 62b!, 64a?, 76a? a j, č.— Ač-kolvěk G4až, 65a?, 67a* a j. Adam m. 93b*, 96b! Adrian m. 123a? Achab m. 116b? aj interj. 68b? (ecce) ak3tajn m. 102b? alabastrovy adj. 98b! Alcuinus (Alquinus) m. 71b!, 94b? ale conj. 57b!, 58a', 58a*, 58b!, 02b! a j. c. ale však conj. 59b?, 111a, 111a?, 119b! a j. ali? conj. 121a! alleluja 60b, 89a? almuzna f. 72b!, 8603, 87a? a j. Alquuinus v. Alcuintis Alžběta f. 72a! (Elisabeth) Ambrosius, Ambrož m. 107b*, 124b? a j. amen 78b*,85b?aj. an pron. 57a?, 57b!, 59b*, 61a!, 63a*, 61b! a j. c. andel m, 57a?, 59a!, 59a? a. j. č. andéelsky adj. 59a!, 59b*, 62a? (angeli) a j. aneb(o) conj. 50b! a j. ani conj. 56b?, 57a!, 61a, 61b!, 78a! a j. c. — Ant — ani 58a!, 59b!, 80a?. 86b? a j. č. *antifona f. 89a!, 89a* anvz m. 1lla* (anchion) apośstol m. 61b?, 62a!, 62a* a j. č. apostolsky adj. 63b*, 68bi, 79b* a j.— Kniky apoštolské (— Skutkové ap.) 67b?, 68b* a j . Asi, Asie f. 116b? asponé adv. 119a! Asver m. 70b! af conj. 73b!, 79b! (ul), 82a! a j. č. Augustin(us) m. 57b*, 58b!, 59b!, 60a! a j. Augustus m. 03u!, 63a? aviak conj. 58b!, 64a!, 76a? a j. č. až conj. 57a”, GOb!, 61a!, 63a!, 69b*, 72b! a j. č. — az dokavad 118b* (usquequo) — dréve nci..., a£ 8b! — Netdhnu co utiniti, aZ... 04a! a j. (v. fáhnüti) Babylon m. 101b? babylonsky adj. 117a? *balsamovati nedok. 58a! bárka f. 04b* Barnabás m. 68b? barva f. 57a! (color), 59b?*, 63a? a j. Basilius m. 107a! bás(e)n f. 83b!, 100a!, 110a! básniv* adj. 109b? báti sé nedok. 59bf, 60a!, 60a*, 63b? a j. č. báz(e)n,t. 59b*, 60a', 63b*, 69L', 107a? (formido) aj. €. báznivy adj. 88a* bdieti nedok. 672a! (vigilare) Beda rm. 63b?, 108a!, 114a! a j. béda interj. 102a? (vac), 111a*, 111b! a j. bedlivy adj. 57a! běh m. 80a?, 111b! Belzebub m, — Adi. pos. Belzebubóv 76a? beran m. 103b* beránek m. 60bž, 88b* Bernart, Bernhard m. 59až, 101a!, 124a! Betlém m. 82a? bez praep. s g. 57b!, 60b", 61a?, 62b*, 86b* (absque) aj. č. bezéísln y adj. 78a!, 115b!, 116a! bezděčně adv. 126a? Lezpetenstvie n. 79a*, 107a! bezpečné adv. 85b!, 95b1, 115a? bezpečný adj. 62b!, 85b!, 88b!, 99a!, 107a! a j. bezsmyslny adj. 102a® bézéti nedok, 108b?, 118b? bézücí, -ící adj. 110b! biely adj. 57a*, 59b!, 59b*, 85a!, 85a* a j. — Biclá neděle 62b) biskup m. 63a?, 67b*, 68b! (episcopus) a j. — Adj.poss. biskupóv, biskopó v 65a*,07b* biskupstvie n. 81b! bíti nedok. 60b! (^ercutere) bitie n.57b? blahoslavenstvie n. 80a!, 80b", 81b!, 89a*, 122a! (beatitudo) aj. blahoslavený adj. 66b! (beatus), 70b!, 71a? a j. blankytny adj. 96b! bláz(e)n m. 108b?, 112a?. 113a! a j. & bláznivy adj. 77a! (stultus), 98b?, 110a*, 116b! bláznovy adj. 105a! bledy adj. 57a*, 59b! blesk m. 59a!, 59b!, 50b*, 102b? a j. blízko adv. 124b? blížiti sě nedok. 107b* bližní m. z adj. 80b!, 86b?, 88b! a j. blud m. 95a*, 121a? blúditi nedok. 103a? (omyl), 114b?, 121b* bludny adj. 64b?, 68b! (errans), 103a!, 103a? a j. bobkovy adj. 63a* Boec,-ius m. 95b! (omyl); 99a? (Boetius) Bóh m. 506a*, 56b!, 56b? a j. C. — Pro Bóh 120a! a j. bohatec m. 71b!, 96a! (dives), 96b! a j. bohatstvie n. 96a! bohaty adj. a m. z adj. 95b*, 96a!, 99b!, 101b! aj € bóhdá interj. 56b!, 84a*, 88b! a j. bóhdaj(Z) interj. 78a!, 107b!, 129b! (utinam) boj m. 95b, 110b, 113a!, 115b* a j. bojovati nedok. 62b*, 95b!, 95b*, 110b? a j. bojovnlík m. 95b?, 110b!/b?, 113a? bok т. 64а? (latus), 64b?, 65a}, 66a! a j. 123
INDEX. Obsahuje všecka slova, u slov vzácných a archaistických je výčet všech míst, kde se vyskytují. Cifry označují sloupec rukopisv, Casto je uveden v závorce překlad hesla, pokud je možná opříti se o latinský originál. Hesla s hvěz- dičkou nejsou v Gebauerově (a Smetánkově) Slovníku stč. a conj. — Slučuje: 56b!, 56b*, 57a*, 68b', 80b!, 100b! a j. 6. — Pripojuje Bła*, 84b!, 101a! a j. 6. — Ale 56b*, 57b!, 60a!, 68b! (sed) a j. €. — Při výraze vysvżtlovacim 57a', 5Ta*, 64a? a j. 6. — Ii pie- chodniku 57 a*, 57b*, 67b! a j, 6. —84a!, 87bl, B8b!, 07a?, 67b*, 68a? á inter. 04a!, 99a!, 117b? a j. Abraham m. 98a?, 98D', 08b* a j. — Ady. , oss. Abrahamóv 98a!, 9822, 98b? a j. abych v. bych a č conj. 56b!, 62a?, 62b!, 64a?, 76a? a j, č.— Ač-kolvěk G4až, 65a?, 67a* a j. Adam m. 93b*, 96b! Adrian m. 123a? Achab m. 116b? aj interj. 68b? (ecce) ak3tajn m. 102b? alabastrovy adj. 98b! Alcuinus (Alquinus) m. 71b!, 94b? ale conj. 57b!, 58a', 58a*, 58b!, 02b! a j. c. ale však conj. 59b?, 111a, 111a?, 119b! a j. ali? conj. 121a! alleluja 60b, 89a? almuzna f. 72b!, 8603, 87a? a j. Alquuinus v. Alcuintis Alžběta f. 72a! (Elisabeth) Ambrosius, Ambrož m. 107b*, 124b? a j. amen 78b*,85b?aj. an pron. 57a?, 57b!, 59b*, 61a!, 63a*, 61b! a j. c. andel m, 57a?, 59a!, 59a? a. j. č. andéelsky adj. 59a!, 59b*, 62a? (angeli) a j. aneb(o) conj. 50b! a j. ani conj. 56b?, 57a!, 61a, 61b!, 78a! a j. c. — Ant — ani 58a!, 59b!, 80a?. 86b? a j. č. *antifona f. 89a!, 89a* anvz m. 1lla* (anchion) apośstol m. 61b?, 62a!, 62a* a j. č. apostolsky adj. 63b*, 68bi, 79b* a j.— Kniky apoštolské (— Skutkové ap.) 67b?, 68b* a j . Asi, Asie f. 116b? asponé adv. 119a! Asver m. 70b! af conj. 73b!, 79b! (ul), 82a! a j. č. Augustin(us) m. 57b*, 58b!, 59b!, 60a! a j. Augustus m. 03u!, 63a? aviak conj. 58b!, 64a!, 76a? a j. č. až conj. 57a”, GOb!, 61a!, 63a!, 69b*, 72b! a j. č. — az dokavad 118b* (usquequo) — dréve nci..., a£ 8b! — Netdhnu co utiniti, aZ... 04a! a j. (v. fáhnüti) Babylon m. 101b? babylonsky adj. 117a? *balsamovati nedok. 58a! bárka f. 04b* Barnabás m. 68b? barva f. 57a! (color), 59b?*, 63a? a j. Basilius m. 107a! bás(e)n f. 83b!, 100a!, 110a! básniv* adj. 109b? báti sé nedok. 59bf, 60a!, 60a*, 63b? a j. č. báz(e)n,t. 59b*, 60a', 63b*, 69L', 107a? (formido) aj. €. báznivy adj. 88a* bdieti nedok. 672a! (vigilare) Beda rm. 63b?, 108a!, 114a! a j. béda interj. 102a? (vac), 111a*, 111b! a j. bedlivy adj. 57a! běh m. 80a?, 111b! Belzebub m, — Adi. pos. Belzebubóv 76a? beran m. 103b* beránek m. 60bž, 88b* Bernart, Bernhard m. 59až, 101a!, 124a! Betlém m. 82a? bez praep. s g. 57b!, 60b", 61a?, 62b*, 86b* (absque) aj. č. bezéísln y adj. 78a!, 115b!, 116a! bezděčně adv. 126a? Lezpetenstvie n. 79a*, 107a! bezpečné adv. 85b!, 95b1, 115a? bezpečný adj. 62b!, 85b!, 88b!, 99a!, 107a! a j. bezsmyslny adj. 102a® bézéti nedok, 108b?, 118b? bézücí, -ící adj. 110b! biely adj. 57a*, 59b!, 59b*, 85a!, 85a* a j. — Biclá neděle 62b) biskup m. 63a?, 67b*, 68b! (episcopus) a j. — Adj.poss. biskupóv, biskopó v 65a*,07b* biskupstvie n. 81b! bíti nedok. 60b! (^ercutere) bitie n.57b? blahoslavenstvie n. 80a!, 80b", 81b!, 89a*, 122a! (beatitudo) aj. blahoslavený adj. 66b! (beatus), 70b!, 71a? a j. blankytny adj. 96b! bláz(e)n m. 108b?, 112a?. 113a! a j. & bláznivy adj. 77a! (stultus), 98b?, 110a*, 116b! bláznovy adj. 105a! bledy adj. 57a*, 59b! blesk m. 59a!, 59b!, 50b*, 102b? a j. blízko adv. 124b? blížiti sě nedok. 107b* bližní m. z adj. 80b!, 86b?, 88b! a j. blud m. 95a*, 121a? blúditi nedok. 103a? (omyl), 114b?, 121b* bludny adj. 64b?, 68b! (errans), 103a!, 103a? a j. bobkovy adj. 63a* Boec,-ius m. 95b! (omyl); 99a? (Boetius) Bóh m. 506a*, 56b!, 56b? a j. C. — Pro Bóh 120a! a j. bohatec m. 71b!, 96a! (dives), 96b! a j. bohatstvie n. 96a! bohaty adj. a m. z adj. 95b*, 96a!, 99b!, 101b! aj € bóhdá interj. 56b!, 84a*, 88b! a j. bóhdaj(Z) interj. 78a!, 107b!, 129b! (utinam) boj m. 95b, 110b, 113a!, 115b* a j. bojovati nedok. 62b*, 95b!, 95b*, 110b? a j. bojovnlík m. 95b?, 110b!/b?, 113a? bok т. 64а? (latus), 64b?, 65a}, 66a! a j. 123
Strana 124
bolest f. 62a!, 04a*, 71b! (dolor), 71b? a j. č. bolestný adj. 72b* boleti nedok. 88a! bo21 adj. 56b!, 56b*, 57a!, 57a! a j. č. — Bo£ic hora 88b* božský adj. 58b?, 61a*, 65a! a j. bozstvie n. 58a!, 58b, 04b!, 65a! a j. č. brána f. 101a!, 116a! brániti nedok. 87a! (prohibere), 112a!, 126b! — Bránili sé 56b!, 67a! (resistere) bráti nedok. 62b!, 70b!, 83E^, 91b!, 97a?, 106b* — B. sobr 80a* bratr m. 56b*, 62a!, 83b?, 97b), 99b* (frater), 112a? a j. bratfie f. 99b?*, 105b! (fraternitas), 113a! (fratres). 121b? bratříců, bratřiecě f. 67a! (fratres) bratrstvo n. 83b? bréh m. 108a?, 109a! brevno n. 107b! brieme n. 65b! (pondus), 101b!, 111a? a j. břítov v. hřbitov brojiti s¢ nedok. 56b! břuch, břich m., bfucho, bticho n. 70a! (venter). 70a*, 90b*, Y8b!, 93b* a j. brzcě adv. 77b! brzký adj. 71a+*, 73b!, 74a* a j. brzo adv. 02b!, 70b?, 74b! a j. č. budůúcí adj. 78a?, 78b!, 80a! a j. č. bydlišče n. 85b! bydliti, bydleti nedok. 82b', 90a?, 90b! (manere), 95a?, 113b! a j. bydlo n. 78a!, 80a? 90b' (mansio), 95b',' 95b*, 99a?, 1102! a j. bych aor., conj. 56b!, 57a?, 57b* a j. č. — abych 56b*, 57a!, 57b!, 59b*, 05a*, 07b!, 71b* a j. &. byt m. 83b? (»esse«) *bytedelstvie n. (rkp.: byłeledstrie) 99b* (essentia) byte(d)lnost f.116a! býti nedok. 5622, 56b!, 56b*, 57a!, 57a*, 58a!, 59b! a j. &. bývatí nedok. 57a?, 63a*, 79a, 82a!, 88b*, 100b? a j. č. céle adv. 80b! сё) у ад). 58а*, 66a!, 109a? (totus), 110b?*, 114b! a j. césta f. 59a!, 68b!, 72b? (via), 73b* a j. €. cierkev f. 56a?, 60a*, 62b!, 62b! a j. ciesaft, tiesat m. 124b? (imperator) ciesaftstvie n. 104b! Crysostomus m. 04b?, 65b!, 00a! a j. cuzí, cizí adj. 103b?, 106a! (alienus), 119b! cuzoloznicé, cizo- f. 116a* . cuzoloZník, cizo- m. 67b?, 89a!, 106b!, Ula'a j. cuzozemec, cizo - m. 119b (advena) Cas m. 56b!, 58a*, 58b!, 58b* a j. č. částka f. 115a!, 123a? často, -krát adv. 50b?, 07b!, 08a! a j. tasty adj. 96b?, 195b! čbán m. 120b? (cadus) tekati, éakati nedok. 57a*, 04a?, 72a!, 83a', 89a!. 107a! a j. č. čele d f. 87b', 97b?, 98a! ćeledni adj. — Otec éelednt 102a! (paterfamilias) Gest f. 57b!, 65b! (honor), 81b! (virtus), 87a* a j. či, - li part. 95b!, 120a!, 120a? a j. 6jest f. 121a! Cin m, 61b*, 67a?, 67b!, (82, 71a* a j. èiniti nedok, 59a?, 60a^, 61a!, 61b', 62, 65b", 73a? (efficere) a j. à. — C. sobé 70b*, 119a! Gisté adv. 110a! Císti nedok. 63a!, 79b!, 80a!, 102b! a j. ©. Gistota f. 57a!, 57a*, 63b!, 100b! a j. Cist y adj. 57b!, 62b*, 66b*, 68a%, 94b' (mundus), 94b? (cerlus). a j. 124 Clovééenstvie n. 75a!, 100b!, 104a* a j. člověčí adi. 78a*, 80a*, 81a! (hominis), 106a! (hominum) a j. lovééstvie n. 65a! Jovék m. 62a* (homo), 67a3, 67b!, 71b?, 124b* aj. č. črný adj. 57a* ćrt m. 70a? ćrv m. 58a!, 96h! Crveny adj. 57a!, 03a! — Črvené moře 94b! - ćso, co pron. 57a!, 59a!, 59b!, 62b*, 63a! a j. c. — Cso-E-kolvèk 89b! — Proč 5922, 60b?, 61b? a j. €. — Tem — im (cim — tiem) 76b*, 105b! /b?, 120b* a j. ćstiti, ctiti nedok. 57a* (konjcktura), 61h}, 96a?, 118a! (honorare) čstnost, ctnost f. 1IOb!, 112b, 115a! a j. Ctenie n. 57b?, 58a?, 02b* a j. č. €étver num. 86b!, 88b!, 91a?, 122a*, 124b! čtvrtek m. — Veliký čtvrtek 69b? čtvrtý num. 58b?, 91b?, 124b* — Čtvrté (ve výčtu) 65b?, 88a!, 100b' a j. &tyiidsäty, -dcâty num, 81a? ćtyfidsóti -dcóti num. 64b?, 70a?, 8la! à j. Ctytie num. 115a!, 121a!, 122a? čtyřikrát, čtyrkrát num. 12212 cut, cit (cut, cit?) m. 83b! (»senire«) čúti nedok. 58a!, 83b?, 94a! č č dalecč adv. 61a! daleko adv. 118a! (longe) — Kompar, dále 67b), 125a! dalekw adj. 57b!, GIb', 73b*, 74a*, 109a? a ). ©. Daniel m. 87b!, 87b?, 97b* a j. dany adj. 104b?, 114a? dar m. 60b!, 65b*, 72a*, 74a? a j. & dárcé m. 81b! (zdkona d., legislator) daremn(í, -ny adj. 87a!, 91b!, 108b, 108b? a j. darmo adv. 86b*, 91b', 106b!, 107a! a j dati dok. 50b*, 57a!, 58a!, 58b*, 59a!, 03a!, 04a! (dare) a j. €. — 62a!, 66b?, 67a, dávati nedok. 62a?, 65a!, 65a*, 67a} (darr), 68a’, 68a* a j. €. David m. 56b!, 58a!, 58b* a j. — Adj. poss. Davidóv 94b! dávno adv. 56b!, 76b!, 105a? (diu) a j. dcera f. 72a!, 111b! dcerka f, 77a? dédiéstvie n. 69a*, 89a!, 92a? aj. — dédiéstvo 93b? dédina f. 117b! Dekapoleos f. 125b* (Decapolis) dékovati nedok. 60b!, 69a?, 114a? a j. č. délati nedok. 58a!, 50b?, 61b?, 64b?, 95a?, 120b!, 125b! a j. déliti nedok. — D. sé 122b! den m. 56a?, 56b!, 56b?, 57a!, 58a?, 6la? a j. č. denni adj. 92a? (diurnus) desátek m. 07b!, 68a?, 98b! desáty num. 89a!, 101a?, 104b! a j. desét num. 104a!, 125b? desétina f.111a* détátko n. 95a? détinsky adj. 118b* détinstvie n. 121a? devatdesát num. 103a! devet num. 93a! diábel m. 57a!, 59b, 62a! a j. & — Adj, poss, diáblóv 98b!, 110a! a j. diábelsk y adj. 56b?, 59b!, 88a? a j. Didymus m. 91a! diek m, dieka f.114a* dielo n. 95b', 116a!, 123b!, 125a? dicra f. 97a!, 123a! dieté n. 03a, 71b? (pucr), 111b*, 119a! a j. dieti nedok. 62a? (dicere), 65a*, 07a!, 87b! a j. €.
bolest f. 62a!, 04a*, 71b! (dolor), 71b? a j. č. bolestný adj. 72b* boleti nedok. 88a! bo21 adj. 56b!, 56b*, 57a!, 57a! a j. č. — Bo£ic hora 88b* božský adj. 58b?, 61a*, 65a! a j. bozstvie n. 58a!, 58b, 04b!, 65a! a j. č. brána f. 101a!, 116a! brániti nedok. 87a! (prohibere), 112a!, 126b! — Bránili sé 56b!, 67a! (resistere) bráti nedok. 62b!, 70b!, 83E^, 91b!, 97a?, 106b* — B. sobr 80a* bratr m. 56b*, 62a!, 83b?, 97b), 99b* (frater), 112a? a j. bratfie f. 99b?*, 105b! (fraternitas), 113a! (fratres). 121b? bratříců, bratřiecě f. 67a! (fratres) bratrstvo n. 83b? bréh m. 108a?, 109a! brevno n. 107b! brieme n. 65b! (pondus), 101b!, 111a? a j. břítov v. hřbitov brojiti s¢ nedok. 56b! břuch, břich m., bfucho, bticho n. 70a! (venter). 70a*, 90b*, Y8b!, 93b* a j. brzcě adv. 77b! brzký adj. 71a+*, 73b!, 74a* a j. brzo adv. 02b!, 70b?, 74b! a j. č. budůúcí adj. 78a?, 78b!, 80a! a j. č. bydlišče n. 85b! bydliti, bydleti nedok. 82b', 90a?, 90b! (manere), 95a?, 113b! a j. bydlo n. 78a!, 80a? 90b' (mansio), 95b',' 95b*, 99a?, 1102! a j. bych aor., conj. 56b!, 57a?, 57b* a j. č. — abych 56b*, 57a!, 57b!, 59b*, 05a*, 07b!, 71b* a j. &. byt m. 83b? (»esse«) *bytedelstvie n. (rkp.: byłeledstrie) 99b* (essentia) byte(d)lnost f.116a! býti nedok. 5622, 56b!, 56b*, 57a!, 57a*, 58a!, 59b! a j. &. bývatí nedok. 57a?, 63a*, 79a, 82a!, 88b*, 100b? a j. č. céle adv. 80b! сё) у ад). 58а*, 66a!, 109a? (totus), 110b?*, 114b! a j. césta f. 59a!, 68b!, 72b? (via), 73b* a j. €. cierkev f. 56a?, 60a*, 62b!, 62b! a j. ciesaft, tiesat m. 124b? (imperator) ciesaftstvie n. 104b! Crysostomus m. 04b?, 65b!, 00a! a j. cuzí, cizí adj. 103b?, 106a! (alienus), 119b! cuzoloznicé, cizo- f. 116a* . cuzoloZník, cizo- m. 67b?, 89a!, 106b!, Ula'a j. cuzozemec, cizo - m. 119b (advena) Cas m. 56b!, 58a*, 58b!, 58b* a j. č. částka f. 115a!, 123a? často, -krát adv. 50b?, 07b!, 08a! a j. tasty adj. 96b?, 195b! čbán m. 120b? (cadus) tekati, éakati nedok. 57a*, 04a?, 72a!, 83a', 89a!. 107a! a j. č. čele d f. 87b', 97b?, 98a! ćeledni adj. — Otec éelednt 102a! (paterfamilias) Gest f. 57b!, 65b! (honor), 81b! (virtus), 87a* a j. či, - li part. 95b!, 120a!, 120a? a j. 6jest f. 121a! Cin m, 61b*, 67a?, 67b!, (82, 71a* a j. èiniti nedok, 59a?, 60a^, 61a!, 61b', 62, 65b", 73a? (efficere) a j. à. — C. sobé 70b*, 119a! Gisté adv. 110a! Císti nedok. 63a!, 79b!, 80a!, 102b! a j. ©. Gistota f. 57a!, 57a*, 63b!, 100b! a j. Cist y adj. 57b!, 62b*, 66b*, 68a%, 94b' (mundus), 94b? (cerlus). a j. 124 Clovééenstvie n. 75a!, 100b!, 104a* a j. člověčí adi. 78a*, 80a*, 81a! (hominis), 106a! (hominum) a j. lovééstvie n. 65a! Jovék m. 62a* (homo), 67a3, 67b!, 71b?, 124b* aj. č. črný adj. 57a* ćrt m. 70a? ćrv m. 58a!, 96h! Crveny adj. 57a!, 03a! — Črvené moře 94b! - ćso, co pron. 57a!, 59a!, 59b!, 62b*, 63a! a j. c. — Cso-E-kolvèk 89b! — Proč 5922, 60b?, 61b? a j. €. — Tem — im (cim — tiem) 76b*, 105b! /b?, 120b* a j. ćstiti, ctiti nedok. 57a* (konjcktura), 61h}, 96a?, 118a! (honorare) čstnost, ctnost f. 1IOb!, 112b, 115a! a j. Ctenie n. 57b?, 58a?, 02b* a j. č. €étver num. 86b!, 88b!, 91a?, 122a*, 124b! čtvrtek m. — Veliký čtvrtek 69b? čtvrtý num. 58b?, 91b?, 124b* — Čtvrté (ve výčtu) 65b?, 88a!, 100b' a j. &tyiidsäty, -dcâty num, 81a? ćtyfidsóti -dcóti num. 64b?, 70a?, 8la! à j. Ctytie num. 115a!, 121a!, 122a? čtyřikrát, čtyrkrát num. 12212 cut, cit (cut, cit?) m. 83b! (»senire«) čúti nedok. 58a!, 83b?, 94a! č č dalecč adv. 61a! daleko adv. 118a! (longe) — Kompar, dále 67b), 125a! dalekw adj. 57b!, GIb', 73b*, 74a*, 109a? a ). ©. Daniel m. 87b!, 87b?, 97b* a j. dany adj. 104b?, 114a? dar m. 60b!, 65b*, 72a*, 74a? a j. & dárcé m. 81b! (zdkona d., legislator) daremn(í, -ny adj. 87a!, 91b!, 108b, 108b? a j. darmo adv. 86b*, 91b', 106b!, 107a! a j dati dok. 50b*, 57a!, 58a!, 58b*, 59a!, 03a!, 04a! (dare) a j. €. — 62a!, 66b?, 67a, dávati nedok. 62a?, 65a!, 65a*, 67a} (darr), 68a’, 68a* a j. €. David m. 56b!, 58a!, 58b* a j. — Adj. poss. Davidóv 94b! dávno adv. 56b!, 76b!, 105a? (diu) a j. dcera f. 72a!, 111b! dcerka f, 77a? dédiéstvie n. 69a*, 89a!, 92a? aj. — dédiéstvo 93b? dédina f. 117b! Dekapoleos f. 125b* (Decapolis) dékovati nedok. 60b!, 69a?, 114a? a j. č. délati nedok. 58a!, 50b?, 61b?, 64b?, 95a?, 120b!, 125b! a j. déliti nedok. — D. sé 122b! den m. 56a?, 56b!, 56b?, 57a!, 58a?, 6la? a j. č. denni adj. 92a? (diurnus) desátek m. 07b!, 68a?, 98b! desáty num. 89a!, 101a?, 104b! a j. desét num. 104a!, 125b? desétina f.111a* détátko n. 95a? détinsky adj. 118b* détinstvie n. 121a? devatdesát num. 103a! devet num. 93a! diábel m. 57a!, 59b, 62a! a j. & — Adj, poss, diáblóv 98b!, 110a! a j. diábelsk y adj. 56b?, 59b!, 88a? a j. Didymus m. 91a! diek m, dieka f.114a* dielo n. 95b', 116a!, 123b!, 125a? dicra f. 97a!, 123a! dieté n. 03a, 71b? (pucr), 111b*, 119a! a j. dieti nedok. 62a? (dicere), 65a*, 07a!, 87b! a j. €.
Strana 125
dieti sé nedok. 98a! dietko n.—Pl dicthy Bla! (pueri), 89b? (filioli), 91b! a j. dievka f. 87a?, 87b!, 87b? div m. 65b, 68b*, 73a!, 76a*, 101b? a j. č. diviti sć nedok. 59b!, 85a!, 85a*, 87b', 103a? a j. divné adv. 114b! divny adj. 64b?, 69b!, 69b*, 90b! a j. dlíti nedok. 109b! dluh m. 118b! dlüho adv. 58a, 69a!, 101b! a j. dlühy adj. 70b!, 110b* dlužník m. 120b?, 121a* dlužný adj. 62a!, 120b?, 121a! dnes adv. 56a*, 56b?*, 57a!, 57a* a j. č. dneśni adj. 56b!, 57b*, 61b* a j. do praep. s g. 57a*, 57b!, 57b*, 60b!, 104a! a j. č. doba f. 65b! dobté adv. 01a?, 02a*, 69a*, 103b! a j. dobrodienie n. 107b? dobrota f. 74a?, 88b!, 103a! a j. dobrovolně adv. 99b! (voluntarie), 126a? dobrovolný adi. 79b? dobry adj. 57a?, 61a?, 61b!, 65a*, 103b? a j. č. — M. z adj. 59b*, 60a!, 63a! a j. č. — N. z adj. 02a, 78a! a j. & dobytéé n. 67a* dobytéek m. 67a* dobyti dok. 87a?, 114a!, 119a* a j. — D. sobé 113a! dobyvty adj. 119a! dobyvati nedok. — D. sobč 98b? dochoditi nedok. 60b? dojíti dok. 62b*, 66b*, 69a?, 77a*, 81a!, 81b* a j. dokad adv. 119b* . dokonalv adj. 77a*, 111b?, 115a! dokonánie n. 81b*, 9]b!, 118b! dokonati dok. 72b!, 81b*, 114b? *dokonávati nedok. 95a! dokovad, -Zz conj. 70a! — ai dokovad 118b* (usquequo) dokud, -2 adv. 74a?, 90b! dolicenic n. 76a! (experimentum) dolóv adv. 53b! dóm m. 62a*, 32b!, 83a, 113b!, 115a? a j. €. doma adv. 62a! domneénie n. 1006a!, 100a?*, 114b! domnieti sé nedok. i dok. 100a? domów adv. 57b*, 103a* (domum), 103b! domovity adj. 117a! dofńiovad, donćvad, -2 conj. 64b*, 72a? (quamdiu) ; 66a!, 72a!, 72a, 85b? (donec), 90b!, 103a!, 104a! dopomáhati nedok, 81a!, 88b!, 102a*, 112b* a j. dopomoci dok. 62b!, 60b*, 78b*, 85b? a j. č. *dopomocny adj. 124a! dopustiti dok. — D. sé 91b! *dorósti dok. 56b! (dvakrát) dosáhnúti dok. 111a!, 125a? *dosahovati nedok. 124b? (d. smyslem = sapere) dostatečný adj. 111b! dostati dok — D. sé 78b?*, 99a*, 99b*, 101b' a j. dosti adv. 79a!, 114b', 119b', 120b' a j. dôstojenstvie n.56b*,65b!, 81b!, 98a*, 100b', 124b? dóstojny adj. 57b!, 57b, 61a!, 63b!, 96b*, 100b! a j. €. *dosvédéovati nedok. 104b!, 110b* dośly adj. 105a! dotéenie n. 77b?, 94a! dotkniti dok. 109a!, 126a? — D. sé 126a! dotknutie n. 57a! dotud adv. 72a*, 74a*, 104 a j. dotykati nedok. 126a? doufati nedok. 74a? dovedenie n. 61b! (doklad, dükaz), 94a*, 109b! aj. do vésti dok. 57b!, 63b!, 68b?, 79b!, 92a* (dedu- cere), 98a? (perducere) a j. dóvod m. 82b! dovoditi nedok. 66b*, 67a*, 75b?*, 78a! a j. dráé m. 121a! draho adv. 67a!, 119b* drahý adj. 50b! (Preciosus), 57a!, 58a!, O1b?, 67a! a j. & dránie n. 121a* drâti nedok. 103b* diéve adv. 57b!, 58b!, 61a!, 95a* a j. drevni adj. 66b*, 73a!, 100a*, 110b*, 118b', 119a!, 121a? drevo n.63a?, 87b*, 117b*, 118a' a j. drievie n. 83b? (arbores) drukyÿ num. 57a!, 58b?, 59b! a j. — Druhé (ve vy6tu) 58b?, 61a!, 62a! a j. dftvi, dvefi, dveré pl. f. 63b? (fores), 64b?, 65a! aS. drzéti nedok. 60a!, 82b*, 89b! (continere), 95a!, 95a*, 95b?, 100b?, 113a! a j. €. duch m. 78a*, R7a!, 93b!, 113a! a j. — Svaty Duch 56b*, 62b', 65a* a j. č. duchovenstvie n. 119a?, 123b? (religio) *duchovenstvo n. 119a* duchovné adv. 75a? 84a? 88ata j. duchovní adj. 56b!, 67a!, 72a*, 74a! a j. — M. 2 adi. 76033, 116a? — duchovny 63b!, 107b! dusè f. 56b', 56b*, 59b', 59b*, 60a*, 84a! a j. č. dušička f. 72a?, 100a! dva num. 57b?, 59b', 61a*a j. ć. dvakrát num. 58a?, 58b!, 82b! a j dvanádste, -cte num. 606a!, 95b?*, 115a? a j. dveri, dvetó v. dfvi dvój num. 58b!, 58b*, 60b*, 124b? (duplea) a j € interj. 59a? eksamit m. 98b* Elizeus m. 94b! Emaus(y) 83a! epistola f. 68b!, 09b, 82b! a j. Erodes v. Herodes Ester f. 70b? Eva f. 96b! evangelista m. 58a*, 58b!, 62b* a j. Ezechiel m. 68a!, 77b?*, 83b! a j. fale$ m. 101a*, 116a? fale$né adv. 60a!, 67a!, 120a! fales$ník m. 117b! *faleśnost f. 116a! faleśny adj. 65b', 67b*, 86b?, 97a?, 106b!, 116b! (fraudulentus) a j. fale$stvie n. 116a? farát m. 67b?, 08a?, 69a! a j. forberk m. 118b! Írejier m. 101b! Galilé f. 60b?, 0la*, 02b! a j. galilejsky adj. 85a? (Galilacus) Genezaret, Genazaret m. 107b?, 108a! Gilbertus m. 107b! Gloza f. 79b!, 85a!, 113b! a j. EgroS3 m. 07b? had m. 62a? hadový adj. 116a? halžč f. 115b" hančnie n. 88b! hančti nedok. 88a!, 88.4, 88b!, 890a! a j. havran m. 123b? Haymo m. 93a!, 93a", 94b* a j. hedvábie n. 96b! hel(m)brecht m. 101b? Heli m. 119b? Heliás m. 84b*, 85b!
dieti sé nedok. 98a! dietko n.—Pl dicthy Bla! (pueri), 89b? (filioli), 91b! a j. dievka f. 87a?, 87b!, 87b? div m. 65b, 68b*, 73a!, 76a*, 101b? a j. č. diviti sć nedok. 59b!, 85a!, 85a*, 87b', 103a? a j. divné adv. 114b! divny adj. 64b?, 69b!, 69b*, 90b! a j. dlíti nedok. 109b! dluh m. 118b! dlüho adv. 58a, 69a!, 101b! a j. dlühy adj. 70b!, 110b* dlužník m. 120b?, 121a* dlužný adj. 62a!, 120b?, 121a! dnes adv. 56a*, 56b?*, 57a!, 57a* a j. č. dneśni adj. 56b!, 57b*, 61b* a j. do praep. s g. 57a*, 57b!, 57b*, 60b!, 104a! a j. č. doba f. 65b! dobté adv. 01a?, 02a*, 69a*, 103b! a j. dobrodienie n. 107b? dobrota f. 74a?, 88b!, 103a! a j. dobrovolně adv. 99b! (voluntarie), 126a? dobrovolný adi. 79b? dobry adj. 57a?, 61a?, 61b!, 65a*, 103b? a j. č. — M. z adj. 59b*, 60a!, 63a! a j. č. — N. z adj. 02a, 78a! a j. & dobytéé n. 67a* dobytéek m. 67a* dobyti dok. 87a?, 114a!, 119a* a j. — D. sobé 113a! dobyvty adj. 119a! dobyvati nedok. — D. sobč 98b? dochoditi nedok. 60b? dojíti dok. 62b*, 66b*, 69a?, 77a*, 81a!, 81b* a j. dokad adv. 119b* . dokonalv adj. 77a*, 111b?, 115a! dokonánie n. 81b*, 9]b!, 118b! dokonati dok. 72b!, 81b*, 114b? *dokonávati nedok. 95a! dokovad, -Zz conj. 70a! — ai dokovad 118b* (usquequo) dokud, -2 adv. 74a?, 90b! dolicenic n. 76a! (experimentum) dolóv adv. 53b! dóm m. 62a*, 32b!, 83a, 113b!, 115a? a j. €. doma adv. 62a! domneénie n. 1006a!, 100a?*, 114b! domnieti sé nedok. i dok. 100a? domów adv. 57b*, 103a* (domum), 103b! domovity adj. 117a! dofńiovad, donćvad, -2 conj. 64b*, 72a? (quamdiu) ; 66a!, 72a!, 72a, 85b? (donec), 90b!, 103a!, 104a! dopomáhati nedok, 81a!, 88b!, 102a*, 112b* a j. dopomoci dok. 62b!, 60b*, 78b*, 85b? a j. č. *dopomocny adj. 124a! dopustiti dok. — D. sé 91b! *dorósti dok. 56b! (dvakrát) dosáhnúti dok. 111a!, 125a? *dosahovati nedok. 124b? (d. smyslem = sapere) dostatečný adj. 111b! dostati dok — D. sé 78b?*, 99a*, 99b*, 101b' a j. dosti adv. 79a!, 114b', 119b', 120b' a j. dôstojenstvie n.56b*,65b!, 81b!, 98a*, 100b', 124b? dóstojny adj. 57b!, 57b, 61a!, 63b!, 96b*, 100b! a j. €. *dosvédéovati nedok. 104b!, 110b* dośly adj. 105a! dotéenie n. 77b?, 94a! dotkniti dok. 109a!, 126a? — D. sé 126a! dotknutie n. 57a! dotud adv. 72a*, 74a*, 104 a j. dotykati nedok. 126a? doufati nedok. 74a? dovedenie n. 61b! (doklad, dükaz), 94a*, 109b! aj. do vésti dok. 57b!, 63b!, 68b?, 79b!, 92a* (dedu- cere), 98a? (perducere) a j. dóvod m. 82b! dovoditi nedok. 66b*, 67a*, 75b?*, 78a! a j. dráé m. 121a! draho adv. 67a!, 119b* drahý adj. 50b! (Preciosus), 57a!, 58a!, O1b?, 67a! a j. & dránie n. 121a* drâti nedok. 103b* diéve adv. 57b!, 58b!, 61a!, 95a* a j. drevni adj. 66b*, 73a!, 100a*, 110b*, 118b', 119a!, 121a? drevo n.63a?, 87b*, 117b*, 118a' a j. drievie n. 83b? (arbores) drukyÿ num. 57a!, 58b?, 59b! a j. — Druhé (ve vy6tu) 58b?, 61a!, 62a! a j. dftvi, dvefi, dveré pl. f. 63b? (fores), 64b?, 65a! aS. drzéti nedok. 60a!, 82b*, 89b! (continere), 95a!, 95a*, 95b?, 100b?, 113a! a j. €. duch m. 78a*, R7a!, 93b!, 113a! a j. — Svaty Duch 56b*, 62b', 65a* a j. č. duchovenstvie n. 119a?, 123b? (religio) *duchovenstvo n. 119a* duchovné adv. 75a? 84a? 88ata j. duchovní adj. 56b!, 67a!, 72a*, 74a! a j. — M. 2 adi. 76033, 116a? — duchovny 63b!, 107b! dusè f. 56b', 56b*, 59b', 59b*, 60a*, 84a! a j. č. dušička f. 72a?, 100a! dva num. 57b?, 59b', 61a*a j. ć. dvakrát num. 58a?, 58b!, 82b! a j dvanádste, -cte num. 606a!, 95b?*, 115a? a j. dveri, dvetó v. dfvi dvój num. 58b!, 58b*, 60b*, 124b? (duplea) a j € interj. 59a? eksamit m. 98b* Elizeus m. 94b! Emaus(y) 83a! epistola f. 68b!, 09b, 82b! a j. Erodes v. Herodes Ester f. 70b? Eva f. 96b! evangelista m. 58a*, 58b!, 62b* a j. Ezechiel m. 68a!, 77b?*, 83b! a j. fale$ m. 101a*, 116a? fale$né adv. 60a!, 67a!, 120a! fales$ník m. 117b! *faleśnost f. 116a! faleśny adj. 65b', 67b*, 86b?, 97a?, 106b!, 116b! (fraudulentus) a j. fale$stvie n. 116a? farát m. 67b?, 08a?, 69a! a j. forberk m. 118b! Írejier m. 101b! Galilé f. 60b?, 0la*, 02b! a j. galilejsky adj. 85a? (Galilacus) Genezaret, Genazaret m. 107b?, 108a! Gilbertus m. 107b! Gloza f. 79b!, 85a!, 113b! a j. EgroS3 m. 07b? had m. 62a? hadový adj. 116a? halžč f. 115b" hančnie n. 88b! hančti nedok. 88a!, 88.4, 88b!, 890a! a j. havran m. 123b? Haymo m. 93a!, 93a", 94b* a j. hedvábie n. 96b! hel(m)brecht m. 101b? Heli m. 119b? Heliás m. 84b*, 85b!
Strana 126
Helius m. 123a? (Aclius) Herodes, Erodes m. 71b?, 193a! hlad m. 97a!, 110b!, 110b?, 119b? a j. hladovity adj. 67al, 97a! hlas m. 69b! (vox), 89b!, 94a!, 115a* a j hlava f. 82a* (caput), 85a*, 115b* — 61a?, 87b?, 92b' a j hledánie n. 62b! hledati nedok. 57b*, 59b!, 60a*, 02b!, 87a? (quaerere) a j. hlódati nedok. 60a*, 681!, 87a?, 107a! hledéti nedok. 61a?, 70a?, 73a?, 80b?, 85a? (aspicere), 108b? a j. č. hlína f. 96b!, 101a* hlubocé adv. 70b?, 110a! hluboko adv. 98b! hlubokost f. 73b!, 78a!, 78a?, 96b! (profundum), 98b!, 98b* hlubok$y adj. 78a!, 95a!, 05a?, 09a!, 109a!/a? a j. hluchý adj. 190a? — M. z adj. 68b?, 120b? (surdus) hlüpost f. 94a?, 114a! hlüpy adj. 80a*, 94b?, 101b*, 109a! a j. hněv m. 75a!, 79b!, 82b?, 121a? (ira) a j. & hnévati nedok. 50b*, 92a? — H. sé 92a! (zelarc), 112a!, 1122?, 112b! a j. hnévivyY adj. 82b?, 112a?, 123b! (iratus) hniezdo n 82a? (nidus) hníti nedok. 58a!, 59a! hnus, hňus, hnis m. 97b! hnüti dok. 104b' (commovere), 111a? — H. se 58b? hnutie n. 92a?, 106b?, 112a? hnuty adj. 106b? (coaeitatus) ho d m. 57a, 57a*, 81a! (solemnitas), 81b*, 82b! a j. — Pozdé hodé 120a! hodina f, 63b?, 60b!, 82b! a j. &; 62b, 09a!, 101a? hoditi sč nedok. 112a! hodovati nedok, 83a!, 97a! hojnost f. 111a* (abundantia) holy adj. 126a! honiti nedok. 69a!, 88a? hora f. 82b!, 88b?, 113b!, 125b! a j. — Bofic h. 88b? hofcé adv. 61a! hóře komp. adv. 57b! hoří, horší komp. adj. 80a?, 98a!, 106a! a j. — Superl. najhorśi 116a! hořkost f.57b!, 116b', 117a! hofky adj. Gla*, 72b*, 100a?, 113a!, 117a! horücí adj. 67b*, 98b!, 99b! a j. hortüci, hotécí adj. 107a* (ardens) hospoda f. 82a?, 85b! Hospodin m. 56b!, 59a*, 67b* a j. host m. 09b? (advena), 74b!, 89a!, 119b! (hospes) a j. hotovati nedok. 73b? (parare) hotov y adj. 61a!, 64a!, 04a?, 60a*, 100b?, 113a! (promptus) a i. hovado n. 80a?, 120a? hráti v. jhráti hřbitov m. — břítov 98b! hrdě adv, 96a! hrdlo n 97a} 101b% 115b%a j. hrdost f, 109a!, 125a! H: ehoî, Řehoř m. 57a!, 57b, 59b* a j. hfé3enie n, 102b!, 123a? hfésiti nedok. 57b!, 80a?, 92a*, 107a! a j. č. htiech m. 57b!, 59a!, 60a? a j. €. htieàník m. 102b' (peccator), 102b*, 110a! a j. htieiny adj. 72b, 76a!, 120a! a j. — M. z «dj. 56b' (Peccator), 59a!, 60a! a j. €. hrob m. 57a?, 57b, 58a!, 72a! a j. hróza f. 50a!, 60a!, 69b? (tremor), 80b! a j. hroziti redok, 110b*, 124a* hrozné adv. 102b! hrozny adj. 59a!, 59b*, 60a!, 69b? (terribilis), 81b* (horridus), 122a* (validus) a j. 126 hruby adj. 95b!, 100b? hubenstvie n. S0b!, 99b?, 120b! (vriseria) hubenv adj. 10la!, 107a* (modicus), 190b? hvězdář m. 63a° hybanie n. 108a! hybati nedok. 110a!, 118b! — H. sé 108a! chlap m. 109a! chléb m. 88b*, 103a!, 105b?, 114a!, 120a! a J. & chlüba f. 96a?, 107a!, 108b?, 110a! a j. chlubiti sé nedok. 96b? (eloriari), 99a! chod m. 12]b? choditi nedok. 06a?, 68b), 78a* (ambulare), 85a?, 95a?, 97b! a j. chotec v. hofcc chot m. 72a* (sponsus), 85a? chovati nedok. 574!, 70b?, 14a? (serrarc), 90a?, 92a!, 95b! a j. — Ch. sé 87a!, 95b?, 116b? chrám m. 88a?, 120a!, 120b?, 123b? a j. chriepe f.101a? chromy adj. 107b! (ciaudus) — M. z adj. 68b2, 102a), 113b? chrt m. 60a! chtieti ncdok. 56b*, 57a!, 57a?, 58a!, 58a?, 60a!, 100a! a j. €. chudina f. 101a', 119b? (pauperes) chudoba f. 02b?, 82a?, 88a! a j. chudy adj. 81b!, 82a*, 95b?, 96a!, 07a! a j. €. — M. z adj. 69a?, T0al, 86b* (pauper) a j. ©. chutný adj. 101b! chvála f. 56b?, 57b!, 62b?, 60b), 121b? a j. č. chválenie n. 69b!, 86a? chváliti nedok. 57b!, 68b?, 60a? (adorarc), 69b! aj. č. ch v átati nedok. 71b! (contender:), 101a!, 101a?, 103b*, 106a'fa?, 110a% a j. chvátavy adj. 67b? (rapax), 116b?, 117a! chvátiti dok. 67a!, 77a! chvíle t, 70b!, 90a! — 108a! ( 5 porét/ ie, aura) chvliti sé nedok. 100a! chytrec m. 103a! chytrost 1. 10la!, 116a? i conj. — Slu£uje: 76a? a j. Č. — Piipojuje: 56b!, 57a!, 59b!, 87b* a j. €. — 1 — i 62b*, 95b? a j. — $58a!, 58b!, 6la!, 65b*, 81a*, 89b! . — PH prechodniku, 67a*, 87b?, 101b! a j. €. Iheruzalem v. Jeruzalem Ihesus v. Jezus inhed adv. 5925, 61a!, 64a! a j. č. . israhelskv,izrah -adj. 7325, 81b!/b?, 87b*a j. Izaiás m. 65a*, 78a!, 70b? a j. jahoda f. 117b? (uva) . o ca jak (0), -Z, -to adv. 56a? — conj. 56b!, 50b*, 57a', 57a*, 57b?, 58a', 58a? a j. è. — Jakžto - takéž 56b! — Jaki - kolvék Gla! Jakub m. 62a, 67a, 84b' a j. jaký pron. 95b* . jama f. 82a? (fovea), 95b!, 107a*, 109a! a j. jamka f. 95a* Jan m. 62a!, 62b?, 63a! a j. jasne v. jósné jaty adj. 113b? já (z) pron. 56b?, 60b!, 60b? a j. č. . jazyk m.957b!, 80b? (Lingua), 87a!, 89a*, 99a! a j. C. jéény adj, 114a* jed m. 116b* . jeden num. 57a?, 58a*, 58b!, 59b!, 73a* (unus! a j. jédenie n. 71b!, 80a* jediné adv. 102a? jedinky adi. 85b! jedinú adv. 82a! . jedin y adj. 64a!, 60a*, 07b?, 81b!, 119a! a j. €. jednak adv. — Jednak — jednak 90b! . jedno, jedne adv. 67a*, 70a!, 70a*, 112a* aj.č. jednorozeny adj. 91a!, 92b!, 94b* a j.
Helius m. 123a? (Aclius) Herodes, Erodes m. 71b?, 193a! hlad m. 97a!, 110b!, 110b?, 119b? a j. hladovity adj. 67al, 97a! hlas m. 69b! (vox), 89b!, 94a!, 115a* a j hlava f. 82a* (caput), 85a*, 115b* — 61a?, 87b?, 92b' a j hledánie n. 62b! hledati nedok. 57b*, 59b!, 60a*, 02b!, 87a? (quaerere) a j. hlódati nedok. 60a*, 681!, 87a?, 107a! hledéti nedok. 61a?, 70a?, 73a?, 80b?, 85a? (aspicere), 108b? a j. č. hlína f. 96b!, 101a* hlubocé adv. 70b?, 110a! hluboko adv. 98b! hlubokost f. 73b!, 78a!, 78a?, 96b! (profundum), 98b!, 98b* hlubok$y adj. 78a!, 95a!, 05a?, 09a!, 109a!/a? a j. hluchý adj. 190a? — M. z adj. 68b?, 120b? (surdus) hlüpost f. 94a?, 114a! hlüpy adj. 80a*, 94b?, 101b*, 109a! a j. hněv m. 75a!, 79b!, 82b?, 121a? (ira) a j. & hnévati nedok. 50b*, 92a? — H. sé 92a! (zelarc), 112a!, 1122?, 112b! a j. hnévivyY adj. 82b?, 112a?, 123b! (iratus) hniezdo n 82a? (nidus) hníti nedok. 58a!, 59a! hnus, hňus, hnis m. 97b! hnüti dok. 104b' (commovere), 111a? — H. se 58b? hnutie n. 92a?, 106b?, 112a? hnuty adj. 106b? (coaeitatus) ho d m. 57a, 57a*, 81a! (solemnitas), 81b*, 82b! a j. — Pozdé hodé 120a! hodina f, 63b?, 60b!, 82b! a j. &; 62b, 09a!, 101a? hoditi sč nedok. 112a! hodovati nedok, 83a!, 97a! hojnost f. 111a* (abundantia) holy adj. 126a! honiti nedok. 69a!, 88a? hora f. 82b!, 88b?, 113b!, 125b! a j. — Bofic h. 88b? hofcé adv. 61a! hóře komp. adv. 57b! hoří, horší komp. adj. 80a?, 98a!, 106a! a j. — Superl. najhorśi 116a! hořkost f.57b!, 116b', 117a! hofky adj. Gla*, 72b*, 100a?, 113a!, 117a! horücí adj. 67b*, 98b!, 99b! a j. hortüci, hotécí adj. 107a* (ardens) hospoda f. 82a?, 85b! Hospodin m. 56b!, 59a*, 67b* a j. host m. 09b? (advena), 74b!, 89a!, 119b! (hospes) a j. hotovati nedok. 73b? (parare) hotov y adj. 61a!, 64a!, 04a?, 60a*, 100b?, 113a! (promptus) a i. hovado n. 80a?, 120a? hráti v. jhráti hřbitov m. — břítov 98b! hrdě adv, 96a! hrdlo n 97a} 101b% 115b%a j. hrdost f, 109a!, 125a! H: ehoî, Řehoř m. 57a!, 57b, 59b* a j. hfé3enie n, 102b!, 123a? hfésiti nedok. 57b!, 80a?, 92a*, 107a! a j. č. htiech m. 57b!, 59a!, 60a? a j. €. htieàník m. 102b' (peccator), 102b*, 110a! a j. htieiny adj. 72b, 76a!, 120a! a j. — M. z «dj. 56b' (Peccator), 59a!, 60a! a j. €. hrob m. 57a?, 57b, 58a!, 72a! a j. hróza f. 50a!, 60a!, 69b? (tremor), 80b! a j. hroziti redok, 110b*, 124a* hrozné adv. 102b! hrozny adj. 59a!, 59b*, 60a!, 69b? (terribilis), 81b* (horridus), 122a* (validus) a j. 126 hruby adj. 95b!, 100b? hubenstvie n. S0b!, 99b?, 120b! (vriseria) hubenv adj. 10la!, 107a* (modicus), 190b? hvězdář m. 63a° hybanie n. 108a! hybati nedok. 110a!, 118b! — H. sé 108a! chlap m. 109a! chléb m. 88b*, 103a!, 105b?, 114a!, 120a! a J. & chlüba f. 96a?, 107a!, 108b?, 110a! a j. chlubiti sé nedok. 96b? (eloriari), 99a! chod m. 12]b? choditi nedok. 06a?, 68b), 78a* (ambulare), 85a?, 95a?, 97b! a j. chotec v. hofcc chot m. 72a* (sponsus), 85a? chovati nedok. 574!, 70b?, 14a? (serrarc), 90a?, 92a!, 95b! a j. — Ch. sé 87a!, 95b?, 116b? chrám m. 88a?, 120a!, 120b?, 123b? a j. chriepe f.101a? chromy adj. 107b! (ciaudus) — M. z adj. 68b2, 102a), 113b? chrt m. 60a! chtieti ncdok. 56b*, 57a!, 57a?, 58a!, 58a?, 60a!, 100a! a j. €. chudina f. 101a', 119b? (pauperes) chudoba f. 02b?, 82a?, 88a! a j. chudy adj. 81b!, 82a*, 95b?, 96a!, 07a! a j. €. — M. z adj. 69a?, T0al, 86b* (pauper) a j. ©. chutný adj. 101b! chvála f. 56b?, 57b!, 62b?, 60b), 121b? a j. č. chválenie n. 69b!, 86a? chváliti nedok. 57b!, 68b?, 60a? (adorarc), 69b! aj. č. ch v átati nedok. 71b! (contender:), 101a!, 101a?, 103b*, 106a'fa?, 110a% a j. chvátavy adj. 67b? (rapax), 116b?, 117a! chvátiti dok. 67a!, 77a! chvíle t, 70b!, 90a! — 108a! ( 5 porét/ ie, aura) chvliti sé nedok. 100a! chytrec m. 103a! chytrost 1. 10la!, 116a? i conj. — Slu£uje: 76a? a j. Č. — Piipojuje: 56b!, 57a!, 59b!, 87b* a j. €. — 1 — i 62b*, 95b? a j. — $58a!, 58b!, 6la!, 65b*, 81a*, 89b! . — PH prechodniku, 67a*, 87b?, 101b! a j. €. Iheruzalem v. Jeruzalem Ihesus v. Jezus inhed adv. 5925, 61a!, 64a! a j. č. . israhelskv,izrah -adj. 7325, 81b!/b?, 87b*a j. Izaiás m. 65a*, 78a!, 70b? a j. jahoda f. 117b? (uva) . o ca jak (0), -Z, -to adv. 56a? — conj. 56b!, 50b*, 57a', 57a*, 57b?, 58a', 58a? a j. è. — Jakžto - takéž 56b! — Jaki - kolvék Gla! Jakub m. 62a, 67a, 84b' a j. jaký pron. 95b* . jama f. 82a? (fovea), 95b!, 107a*, 109a! a j. jamka f. 95a* Jan m. 62a!, 62b?, 63a! a j. jasne v. jósné jaty adj. 113b? já (z) pron. 56b?, 60b!, 60b? a j. č. . jazyk m.957b!, 80b? (Lingua), 87a!, 89a*, 99a! a j. C. jéény adj, 114a* jed m. 116b* . jeden num. 57a?, 58a*, 58b!, 59b!, 73a* (unus! a j. jédenie n. 71b!, 80a* jediné adv. 102a? jedinky adi. 85b! jedinú adv. 82a! . jedin y adj. 64a!, 60a*, 07b?, 81b!, 119a! a j. €. jednak adv. — Jednak — jednak 90b! . jedno, jedne adv. 67a*, 70a!, 70a*, 112a* aj.č. jednorozeny adj. 91a!, 92b!, 94b* a j.
Strana 127
jednostajny adj. 76a® jednota f. 75a!, 78a*, 91a?*. 92a! (unitas) a j. jejie pron. 62a!, 62a?, 71b? a j. ©. jeliko, -Z adv. a conj. 75a!, 100a! jen, -to pron. 56a?, 50b*, 57b!, 59a! a j. €. — Absol. 56b, 57b* — 56b!, 62b!, 62b* a j. č. Jeremiás m. 79a*, 82a?, 101b? a j. Jeronym m. 58b!, 58b*, 59b! a j. Jeruzalem Iheruzalem m. 57b!, 83a?, 85b! a j. jeskyn®e f. 123a?, 123b* (spelunca) jéslicky pl. fí. 82a? jčsnč, jasné adv. 77L? jeśce adv. 57a!, 58a!, 62a? a j. č. ješto pron. 56b), 57a?, 58a!, 59b!, 63a! a j. č. jezero n. 108a* (stagnum), 108a* Jezus, Ihesus, Jezüs, -iś m. 57b', 58a!, 60a?, 62a! a j. č. jho n.101a* (j) hráti nedok. 56b!, 60a* jiedati nedok. 85b! Jiesti nedok. 57a!, 77a? (edere), 80a*, 83a!, 874! (manducare) a j. jieti dok. 70a?, 109b! — J. sé 57b!, 123a* jiezva i. 60b!, Gia? jinak(o) adv. 58a*, 59a*, 05b! a j. jinam(o) adv. 08a* iinde adv. 86b! jin v adj. 56a*, 58a!, 58b!, 60b! a j. é. jisté adv. 76b! Jisty adj. 63b!, 106a*, 108a?. 119a? jiti nedok, 60b?, 61a!, 62a!, 64a!, 65b*, 60b? (va- dere) a j. à. jmč, jméno n. 50b, 58b!, 60a®, 63a?, 68b! a j. č. jméno n. v. jmě (j)jmmenovati nedok. 6la!, 0la*, 791%, 91b®, 9a! a j. (j) mieti nedok. 57b!, 60a!, 64a!, 68b! a j. č. — 50b!, 56b, 57a!, 57a*. 58a? — J. s£ 78a*, 80b!, 109a? a j. (j) mievati nedok, 880! Job m. 71b!, 80b!, 97b! a j. Jonáš m. 70a! Jordán m. 94b!, 108a!, 125b" a j. Juda m. 59b?, (2a* Judás, Jidás m. 06a! junoch, jinoch m. 57a! (iuvenis) jut*né, jiténe f. 57a* (matutinum), 62b*, 80a! jutro, jitro n. 57a? juž, již adv. 58b!, 59b!, 61b! a j. k, ke, ku praep. s d. 57h", 53а!, 605%, 61b*, 65b*, 101a?, 113b? a j. č. kaciet m. 07b!, 116b!, 117a! a j. kacietsk v adj. 95a? kacieirstvo n. 117! kadidlo n. 108b! kady adv. 122b? Kaifás m, 123a! kak(o) adv. a conj. 59a!, 61a!, 69b? (gram), 72b* aj. è. kámen m. 56b! (lapis), 59a!, 59a*, 122b? a j. č. kamenie n. 83b? (lapides), 101a! kamcenovánie n. 85a! kamenovati nedok. 85a!, 87b! kam(o) adv. 73b! (quo), 73b?*, 74a! a j. kanclét m.57b* kapitola f. 117a*, 118b! kasati sé nedok, 57a! kaśtel m. 118a? kavéé n, pl. (dial. m. kavcenci 123b* kázanie n. 57b, 68b!, 69b?*, 102a! a j. €. kazatel m. 66b!, 76a!, 82b! a j. €. kázati nedok. 61b*, 62a* (suadere), 63a!, 05a!, 65b?, 126b* a j. č. kázn f, 910b!, 115b! (disciplina) ka£dy pron.50b!, 57b!, 58a*, 60a, 62b*, 64b" a j. č. kde, -2, -to adv. 57b*, 60b*, 65b*, 73a* a j. è. 10 — Postilla studentska. kdy(Z), -to adv. a conj. 50b!, 50b, 574*, 57b, 58b!, 104a! a j. €. — Kdy£ hcloik 122a! kef m.874*, 87b* kirkov m. 98b! (krchov, hibitov) klamati nedok. 87b? klanèti sè nedok. 100b! (klatva), klatba, kletba #88a!, 8812 klatý, kletý adj. 88a? kleti nedok, 88a’, 88a?, 117a? kl'üé&niík, klíféník m. 95b? kněz m. 57a!, 64a!, 65a?, 65b!, 70b! a j. č. kněžsky adv. 65b! knézskyv adj. 116a!, 125b? knicZé n. a m. 59b!, 01a, 61a*, 65b* a j. kniha f. 572!, 62b?, 63a? a j. è. — Tajné knihy (= Zjevení sv. Jana) 03a! — Knihy apostolské (= Skutkové ap) 67b?, 68b? kochati sé nedok. 60a!, 72b!, 00a* (delectari), 123b! kokot m. 61al koláč m. 74a?, 74b! koleno n. 69a*, 100b* ko l (i), -vek part. 61a!, 0Jb?, 67b* a J. C koliko, -krát adv. 63a*, 64a!, 77a*, 91a?, 101a* (quot iens) a j. kón m. 83b*, 103b*, 112b*, 113a! konec m. 58b', 70L!, 99a! konećn$ adj. 71b', 116b* kons$el m. 106a! kopa f. 96b! kór m. 103a! koráb m. 64b?, 65a! kotec, chotec m, 121a! (modius) koften m. 84a*, 90a, 112a! (radí:) kofenie n. 117b? Korint m. 67a? (— Korintský) korintský adi. 91a? korist f. 104b! korunovati nedok. 56b? 63.2 kostel m. 59a* (cec/esš4) ; 60b!, 61b!, 60a?, LOxa?, 120a! a j. kostelní adj. 65a? koš m. 114b!, 115a? kózé f. 96b! kožuchový, kožich- adj. 96b! krahujec т. 69а! kraj m. 61b!, 67b?, 882! — 106b? krajina £.57a!,61b!, 61b? a j. král m. 50b?, 593!, 59a?, 63a! a j. — Král nebeský 60b?, 61b? a j. č. — Adj. poss. kralov 104a° — Krdlovy kniliv 116b? (Reguni), 117a? kraiovati nedok, 7a? královna f. 790 70b? královstvic, králevstvic n. 57b!, 59b?, 02b!, 79b? a j. — královstro 801%, 93b? z j. králový adj. 104a!, 104a*, 1111! krása f. 5Gb*, 57a*, 87b?, 102b? a j. krásný adj. 57a", 57b!, 57b*, 64b!, 96a?, 109a? a j. krótk adj. 70a!, 70b!, 71b', 76b*, 109b* a j. křehkost f. 108b! křest m. 62b!, G2b?, 65b?, 68b!, 92b? a j. krtestan m. 67a!, 60a), 93a? a j. krtesfánek m. 95a?, 124a! křesťanský adj. 59a*, 06b!, 67a! a j. krev f, 66b*, 78b!, 81a?, 87b® a j. k*iécéti nedok. 117a? kridlo n 03a?, 123a! ktiesiti nedok. 84a? ktik m. 122a? (clamor) Kristus m. 56b, 57b!, 57b* a j. č. — Adj.poss. Kristów 00a*, lOIb! a i. ktivda f. 07b, 75b! (falsum), 87a!, 117b!, 194b? (iniquitas) ktjvé adv, 116at ktivy adj. 65b!, 67b!, 67b^, 87b!, 110a! (crinrino- sus) a j. 127
jednostajny adj. 76a® jednota f. 75a!, 78a*, 91a?*. 92a! (unitas) a j. jejie pron. 62a!, 62a?, 71b? a j. ©. jeliko, -Z adv. a conj. 75a!, 100a! jen, -to pron. 56a?, 50b*, 57b!, 59a! a j. €. — Absol. 56b, 57b* — 56b!, 62b!, 62b* a j. č. Jeremiás m. 79a*, 82a?, 101b? a j. Jeronym m. 58b!, 58b*, 59b! a j. Jeruzalem Iheruzalem m. 57b!, 83a?, 85b! a j. jeskyn®e f. 123a?, 123b* (spelunca) jéslicky pl. fí. 82a? jčsnč, jasné adv. 77L? jeśce adv. 57a!, 58a!, 62a? a j. č. ješto pron. 56b), 57a?, 58a!, 59b!, 63a! a j. č. jezero n. 108a* (stagnum), 108a* Jezus, Ihesus, Jezüs, -iś m. 57b', 58a!, 60a?, 62a! a j. č. jho n.101a* (j) hráti nedok. 56b!, 60a* jiedati nedok. 85b! Jiesti nedok. 57a!, 77a? (edere), 80a*, 83a!, 874! (manducare) a j. jieti dok. 70a?, 109b! — J. sé 57b!, 123a* jiezva i. 60b!, Gia? jinak(o) adv. 58a*, 59a*, 05b! a j. jinam(o) adv. 08a* iinde adv. 86b! jin v adj. 56a*, 58a!, 58b!, 60b! a j. é. jisté adv. 76b! Jisty adj. 63b!, 106a*, 108a?. 119a? jiti nedok, 60b?, 61a!, 62a!, 64a!, 65b*, 60b? (va- dere) a j. à. jmč, jméno n. 50b, 58b!, 60a®, 63a?, 68b! a j. č. jméno n. v. jmě (j)jmmenovati nedok. 6la!, 0la*, 791%, 91b®, 9a! a j. (j) mieti nedok. 57b!, 60a!, 64a!, 68b! a j. č. — 50b!, 56b, 57a!, 57a*. 58a? — J. s£ 78a*, 80b!, 109a? a j. (j) mievati nedok, 880! Job m. 71b!, 80b!, 97b! a j. Jonáš m. 70a! Jordán m. 94b!, 108a!, 125b" a j. Juda m. 59b?, (2a* Judás, Jidás m. 06a! junoch, jinoch m. 57a! (iuvenis) jut*né, jiténe f. 57a* (matutinum), 62b*, 80a! jutro, jitro n. 57a? juž, již adv. 58b!, 59b!, 61b! a j. k, ke, ku praep. s d. 57h", 53а!, 605%, 61b*, 65b*, 101a?, 113b? a j. č. kaciet m. 07b!, 116b!, 117a! a j. kacietsk v adj. 95a? kacieirstvo n. 117! kadidlo n. 108b! kady adv. 122b? Kaifás m, 123a! kak(o) adv. a conj. 59a!, 61a!, 69b? (gram), 72b* aj. è. kámen m. 56b! (lapis), 59a!, 59a*, 122b? a j. č. kamenie n. 83b? (lapides), 101a! kamcenovánie n. 85a! kamenovati nedok. 85a!, 87b! kam(o) adv. 73b! (quo), 73b?*, 74a! a j. kanclét m.57b* kapitola f. 117a*, 118b! kasati sé nedok, 57a! kaśtel m. 118a? kavéé n, pl. (dial. m. kavcenci 123b* kázanie n. 57b, 68b!, 69b?*, 102a! a j. €. kazatel m. 66b!, 76a!, 82b! a j. €. kázati nedok. 61b*, 62a* (suadere), 63a!, 05a!, 65b?, 126b* a j. č. kázn f, 910b!, 115b! (disciplina) ka£dy pron.50b!, 57b!, 58a*, 60a, 62b*, 64b" a j. č. kde, -2, -to adv. 57b*, 60b*, 65b*, 73a* a j. è. 10 — Postilla studentska. kdy(Z), -to adv. a conj. 50b!, 50b, 574*, 57b, 58b!, 104a! a j. €. — Kdy£ hcloik 122a! kef m.874*, 87b* kirkov m. 98b! (krchov, hibitov) klamati nedok. 87b? klanèti sè nedok. 100b! (klatva), klatba, kletba #88a!, 8812 klatý, kletý adj. 88a? kleti nedok, 88a’, 88a?, 117a? kl'üé&niík, klíféník m. 95b? kněz m. 57a!, 64a!, 65a?, 65b!, 70b! a j. č. kněžsky adv. 65b! knézskyv adj. 116a!, 125b? knicZé n. a m. 59b!, 01a, 61a*, 65b* a j. kniha f. 572!, 62b?, 63a? a j. è. — Tajné knihy (= Zjevení sv. Jana) 03a! — Knihy apostolské (= Skutkové ap) 67b?, 68b? kochati sé nedok. 60a!, 72b!, 00a* (delectari), 123b! kokot m. 61al koláč m. 74a?, 74b! koleno n. 69a*, 100b* ko l (i), -vek part. 61a!, 0Jb?, 67b* a J. C koliko, -krát adv. 63a*, 64a!, 77a*, 91a?, 101a* (quot iens) a j. kón m. 83b*, 103b*, 112b*, 113a! konec m. 58b', 70L!, 99a! konećn$ adj. 71b', 116b* kons$el m. 106a! kopa f. 96b! kór m. 103a! koráb m. 64b?, 65a! kotec, chotec m, 121a! (modius) koften m. 84a*, 90a, 112a! (radí:) kofenie n. 117b? Korint m. 67a? (— Korintský) korintský adi. 91a? korist f. 104b! korunovati nedok. 56b? 63.2 kostel m. 59a* (cec/esš4) ; 60b!, 61b!, 60a?, LOxa?, 120a! a j. kostelní adj. 65a? koš m. 114b!, 115a? kózé f. 96b! kožuchový, kožich- adj. 96b! krahujec т. 69а! kraj m. 61b!, 67b?, 882! — 106b? krajina £.57a!,61b!, 61b? a j. král m. 50b?, 593!, 59a?, 63a! a j. — Král nebeský 60b?, 61b? a j. č. — Adj. poss. kralov 104a° — Krdlovy kniliv 116b? (Reguni), 117a? kraiovati nedok, 7a? královna f. 790 70b? královstvic, králevstvic n. 57b!, 59b?, 02b!, 79b? a j. — královstro 801%, 93b? z j. králový adj. 104a!, 104a*, 1111! krása f. 5Gb*, 57a*, 87b?, 102b? a j. krásný adj. 57a", 57b!, 57b*, 64b!, 96a?, 109a? a j. krótk adj. 70a!, 70b!, 71b', 76b*, 109b* a j. křehkost f. 108b! křest m. 62b!, G2b?, 65b?, 68b!, 92b? a j. krtestan m. 67a!, 60a), 93a? a j. krtesfánek m. 95a?, 124a! křesťanský adj. 59a*, 06b!, 67a! a j. krev f, 66b*, 78b!, 81a?, 87b® a j. k*iécéti nedok. 117a? kridlo n 03a?, 123a! ktiesiti nedok. 84a? ktik m. 122a? (clamor) Kristus m. 56b, 57b!, 57b* a j. č. — Adj.poss. Kristów 00a*, lOIb! a i. ktivda f. 07b, 75b! (falsum), 87a!, 117b!, 194b? (iniquitas) ktjvé adv, 116at ktivy adj. 65b!, 67b!, 67b^, 87b!, 110a! (crinrino- sus) a j. 127
Strana 128
kříž m.56b% 57h? 60b a j. è. krmé f, 57a!, 75b! (alimentum), 77b! a j. krmenie n. 77a?, 114a! krmit: nedok. 75b! (alere), 112a!, 114b! a j. — K. sé 96a!, 06b? krome praep. s 2. 89b! kronika f. 63a! krópe f. 103b? krstitel m.— Jan K. 83a! krstíti nedok. 83a!, 83a?, 84a!, 93a*, 91a? a j. č. krumfest, krunfest m. 59a? (fundamentum), 73b! kterak(o) adv. 59a! (quomodo), 59a*, 63a!, 63b!, 66a* a j. kteraky pron. 77b? (qualis), 95a! ktery, -z, -to pron. 57a!, 58a? — 57a?, 58b, 59b!, 60a*, 61a!, 62b*, 68a? a i. č. kto, -2, -to pron. 59a!, 61a* — 57a*, 60b!, 60b?, 61a!, 66b!, 88b!, 99a* a j. & — Ktoż - kolużk 61b*, 65a!, 119b! (quicunque) a j. kudy, -Z adv. 97b!, 120b* — K. kolvek 123b! küpati nedok. 57a! küpiti dok. 101a!, 101a*, 103b! — K. sobé 101a* kupovati nedok. 96a*, 101b! kufenec m. 63a*, 123a! (pullus) kurva f. 69a? kus m. 97b?, 105b* küsati nedok, 103b?, 107a? (lacerare) küt m. 97b! kvas m. 100b?, 103a! (convivium) kvasiti nedok. 102b!, 101b? kva$enie n. 102b! kvétny adi, — Květná neděle 121b*, 122a? kvieliti nedok. 69b?, 71a! kvietie n. 50b!, 96b? laény adj. 75b!, 97b*, 105a*, 105b? a j. lakomec m. 96a, 97a!, 101a?, 101b! a j. lakomstvie, lakomstvo n. 83b!, 1083, 108b? lakom y adj. 97a!, 101a* lakota f. 57a! lakotny adj. 97a! lámanie n. 114b? láma ti nedok. 59a? lapánie n. 110b? la pati nedok. 110a! láska f. 75a*, 80b!, 86b!, 80b* a j. láti nedok. 68a? laurus m. 63a? Lazař, Lazar m. 90a!, 97a!, 97a? a i. leć conj. — Let — let 72b! leciti nedok. 98a! lehko, lehcč adv. 95b!, 103b? lehký adj. 100b?, 109a! lehnüti dok. 70a! lékar m.100a* (medicus) lékaïstvie n. 105a*, 113b* leknüti sé dok. 59b?, 120a? leni adj. 57a! lenost f. 69a! lépe komp. adv. 71b, 90b!, 99b!, 111a! a j. — Superl. najlépe 74a? lepy adj. — Kompar. lepí. lepší 67a?, 1184! les m. 97a! lest f. 62b*, 63b!', 87a! (dolus), 120a!, 121a! létati nedok. 63a* letéti nedok. 63a!, 110a* léti nedok. 84a? (jundcre) Jetnicé pl. f. 88b letniéní adj. 88b? léto n. 58a!, 61a?, 64b?, 82a? a j. — L. »rilostivé 88b! lev m. 59b, 63a!, 67a! (leo) a j. levicè f. 123! leż f.87a! ležětí nedok. 58a*, 62a*, 66a*, 96a! (iacere), 97a!, 100až a j. 128 lhář m. 89b? -li conj. 56b*, 57a*, 62b*a j. č. licomèrnfk m. 7la!, 93a* (pharisaeus), 102b*,. 1082! a j. Jichevník m. 67b*, 116a? lichva f. 83b?, 123b! list m. 63a? (folium) ; 190b?, 121a! listie n. 117b* liika f.82a* (vulpes) lit y adj. 98b! lízati v. lzáti lodí f. 108a* (navis), 108b*, 109a!, 109b! a j. lodíéka f. 109a!, 109a?, 110b!, 115a! a j. lóno n. 98a! (sinus), 98a*, 98b!, 98b*, 106b* a j.. lotr m. 66b!, 106b!, 123b* (latro) loviti nedok. 108a* (piscar:), 109a*, 109b* a j. lo£e n.123a* ]stiv y adj. 86b, 110b*, 116b? lábiti,lfbiti sé nedok. 61a! (lacere), 96b! lubost, libost f. 61b', 89b? (beneplactlum), 1072? (delectatio) lucerna f. 104a!, 104a? Luciper m. 10la* lud, lid m. 58b!, 60a!, Gta", 67b?, 68b! a j. č. l'udsky, lidsky adj. 62b!/b?, 65b?, 70a*, 105a* (humanus) a |j. €. Lukäs m. 57a*, 58a*, 63b? a j — Luka 63b! lüpezník m. 104b! lvovy adj. 82b? lzáti,lízati nedok. 90a! (lingere), 98a! 1z¢& adv. 95a* lziéka f. 95a? lživý adj. 116b! (ntendax) Magdalena f. 58b!, 62a!, 63b! a j. makati nedok. 66b! milo adv. 70a?*, 90b! (modicum), 04b!, 106b! a j. č. — Na mále 69b?, 70b* malomocny adj. 56b? malovati nedok. 57a? ma]y adj. 70a!, 70a?, 70b!, 70b, 77a!, 77a* a j. è.. malzen, manzel m. 57a! malzenka, manzelka f.57a!, 87a* mal2enstvo n. 101Ib? manna f. 56b? 57a! Marek m. 57b?, 63b!, 125b? Mari f. 61b!, 63b!, 97b! a j. Maria f. 57a!, 58a!, 58b! a j. maruć adv. 69a? marnost f. 69a! (vana), 96b*, 104b*, 1J8b* marnv adj. 86b*, 98b!, 123b! Martin m. 81b!, 105b* mast f. 58a!, 60b*, 61b*a j. máta f. 111a! (menta) Matěj m. 57b, 58a*, 55b! a j. máti f. 56b!, 01b!, 81b!, 92a* (matcr), 03b! a j.. matka f. 57a*, 56a!, 61b!, 73b! a j. č. Matúš m. 58a! mazánie n. 83a? mazati nedok. 58a!, 83a? (wigere) mdly adi. 76b', 70b* — M. z aj. 102a! meč m. 62a', 115b? medvěd m. 100b? (ursa), 103b! měna f. 96b! méňe komp. adv. 95b! — Superl. najmćńe 119b!, 122b? mení, menší, komp. adj. 77a*, 91a?, 10Sb' a j. — Superl. najmenší 77a®, 108b!, 111a! (mins- mus) a j. mériti nedok. 106b?, 107a!, 107a* a j. městečko n. 123a* mésto n, 82a!, 82a*, 82b!, 80b? (cí:$lus), 101a! a j. městský, měscký adj. 122a! méséénin m. 76a’, 82a!, B2a*, 121b*,122b*,123a* meškánie n. 60b? med kati nedok. 109b? mešpor m 81b! met m. 121a! (corus)
kříž m.56b% 57h? 60b a j. è. krmé f, 57a!, 75b! (alimentum), 77b! a j. krmenie n. 77a?, 114a! krmit: nedok. 75b! (alere), 112a!, 114b! a j. — K. sé 96a!, 06b? krome praep. s 2. 89b! kronika f. 63a! krópe f. 103b? krstitel m.— Jan K. 83a! krstíti nedok. 83a!, 83a?, 84a!, 93a*, 91a? a j. č. krumfest, krunfest m. 59a? (fundamentum), 73b! kterak(o) adv. 59a! (quomodo), 59a*, 63a!, 63b!, 66a* a j. kteraky pron. 77b? (qualis), 95a! ktery, -z, -to pron. 57a!, 58a? — 57a?, 58b, 59b!, 60a*, 61a!, 62b*, 68a? a i. č. kto, -2, -to pron. 59a!, 61a* — 57a*, 60b!, 60b?, 61a!, 66b!, 88b!, 99a* a j. & — Ktoż - kolużk 61b*, 65a!, 119b! (quicunque) a j. kudy, -Z adv. 97b!, 120b* — K. kolvek 123b! küpati nedok. 57a! küpiti dok. 101a!, 101a*, 103b! — K. sobé 101a* kupovati nedok. 96a*, 101b! kufenec m. 63a*, 123a! (pullus) kurva f. 69a? kus m. 97b?, 105b* küsati nedok, 103b?, 107a? (lacerare) küt m. 97b! kvas m. 100b?, 103a! (convivium) kvasiti nedok. 102b!, 101b? kva$enie n. 102b! kvétny adi, — Květná neděle 121b*, 122a? kvieliti nedok. 69b?, 71a! kvietie n. 50b!, 96b? laény adj. 75b!, 97b*, 105a*, 105b? a j. lakomec m. 96a, 97a!, 101a?, 101b! a j. lakomstvie, lakomstvo n. 83b!, 1083, 108b? lakom y adj. 97a!, 101a* lakota f. 57a! lakotny adj. 97a! lámanie n. 114b? láma ti nedok. 59a? lapánie n. 110b? la pati nedok. 110a! láska f. 75a*, 80b!, 86b!, 80b* a j. láti nedok. 68a? laurus m. 63a? Lazař, Lazar m. 90a!, 97a!, 97a? a i. leć conj. — Let — let 72b! leciti nedok. 98a! lehko, lehcč adv. 95b!, 103b? lehký adj. 100b?, 109a! lehnüti dok. 70a! lékar m.100a* (medicus) lékaïstvie n. 105a*, 113b* leknüti sé dok. 59b?, 120a? leni adj. 57a! lenost f. 69a! lépe komp. adv. 71b, 90b!, 99b!, 111a! a j. — Superl. najlépe 74a? lepy adj. — Kompar. lepí. lepší 67a?, 1184! les m. 97a! lest f. 62b*, 63b!', 87a! (dolus), 120a!, 121a! létati nedok. 63a* letéti nedok. 63a!, 110a* léti nedok. 84a? (jundcre) Jetnicé pl. f. 88b letniéní adj. 88b? léto n. 58a!, 61a?, 64b?, 82a? a j. — L. »rilostivé 88b! lev m. 59b, 63a!, 67a! (leo) a j. levicè f. 123! leż f.87a! ležětí nedok. 58a*, 62a*, 66a*, 96a! (iacere), 97a!, 100až a j. 128 lhář m. 89b? -li conj. 56b*, 57a*, 62b*a j. č. licomèrnfk m. 7la!, 93a* (pharisaeus), 102b*,. 1082! a j. Jichevník m. 67b*, 116a? lichva f. 83b?, 123b! list m. 63a? (folium) ; 190b?, 121a! listie n. 117b* liika f.82a* (vulpes) lit y adj. 98b! lízati v. lzáti lodí f. 108a* (navis), 108b*, 109a!, 109b! a j. lodíéka f. 109a!, 109a?, 110b!, 115a! a j. lóno n. 98a! (sinus), 98a*, 98b!, 98b*, 106b* a j.. lotr m. 66b!, 106b!, 123b* (latro) loviti nedok. 108a* (piscar:), 109a*, 109b* a j. lo£e n.123a* ]stiv y adj. 86b, 110b*, 116b? lábiti,lfbiti sé nedok. 61a! (lacere), 96b! lubost, libost f. 61b', 89b? (beneplactlum), 1072? (delectatio) lucerna f. 104a!, 104a? Luciper m. 10la* lud, lid m. 58b!, 60a!, Gta", 67b?, 68b! a j. č. l'udsky, lidsky adj. 62b!/b?, 65b?, 70a*, 105a* (humanus) a |j. €. Lukäs m. 57a*, 58a*, 63b? a j — Luka 63b! lüpezník m. 104b! lvovy adj. 82b? lzáti,lízati nedok. 90a! (lingere), 98a! 1z¢& adv. 95a* lziéka f. 95a? lživý adj. 116b! (ntendax) Magdalena f. 58b!, 62a!, 63b! a j. makati nedok. 66b! milo adv. 70a?*, 90b! (modicum), 04b!, 106b! a j. č. — Na mále 69b?, 70b* malomocny adj. 56b? malovati nedok. 57a? ma]y adj. 70a!, 70a?, 70b!, 70b, 77a!, 77a* a j. è.. malzen, manzel m. 57a! malzenka, manzelka f.57a!, 87a* mal2enstvo n. 101Ib? manna f. 56b? 57a! Marek m. 57b?, 63b!, 125b? Mari f. 61b!, 63b!, 97b! a j. Maria f. 57a!, 58a!, 58b! a j. maruć adv. 69a? marnost f. 69a! (vana), 96b*, 104b*, 1J8b* marnv adj. 86b*, 98b!, 123b! Martin m. 81b!, 105b* mast f. 58a!, 60b*, 61b*a j. máta f. 111a! (menta) Matěj m. 57b, 58a*, 55b! a j. máti f. 56b!, 01b!, 81b!, 92a* (matcr), 03b! a j.. matka f. 57a*, 56a!, 61b!, 73b! a j. č. Matúš m. 58a! mazánie n. 83a? mazati nedok. 58a!, 83a? (wigere) mdly adi. 76b', 70b* — M. z aj. 102a! meč m. 62a', 115b? medvěd m. 100b? (ursa), 103b! měna f. 96b! méňe komp. adv. 95b! — Superl. najmćńe 119b!, 122b? mení, menší, komp. adj. 77a*, 91a?, 10Sb' a j. — Superl. najmenší 77a®, 108b!, 111a! (mins- mus) a j. mériti nedok. 106b?, 107a!, 107a* a j. městečko n. 123a* mésto n, 82a!, 82a*, 82b!, 80b? (cí:$lus), 101a! a j. městský, měscký adj. 122a! méséénin m. 76a’, 82a!, B2a*, 121b*,122b*,123a* meškánie n. 60b? med kati nedok. 109b? mešpor m 81b! met m. 121a! (corus)
Strana 129
metla f. 57a* mezi praej. — S 4!, 57a!, 60a*, 67b?, 73a* a j. &. — S instr. 58a*, 600a?, 62a?, 63b?, 64a!, 60a? a j. € mieniti nedok. 66b". 6G8b!, 70a?, 73a* a j. €. miera f. 80a*, 1060b* (mensura), lO7a!, 107a, 121a! a j. miesto n. 00b?, 73b? (Iocus:, 82b*, 85b!, 102a? aj.C. — Pracp. s g. 04a, 60a!, 70a! a j. mili f. z adj. 101b? míle adv. 82a!, 85b?, 86a! a j. míle f. 85b! milosrdenstvie n. 60a*, 60b?, 72a!, 81b?, 100b? (misericordia) a. milosrdné adv. 102b! milosrdny adj. 105a! (misericors) milost t. 57a*, 60a! (amor), 62a!, 62b!, 63a? a j. milostivé adv. 104b?, 105b!, 1095? a j. milostivy adi. 60а', 69a!, 73b*, 76a*, 105a! (misericors) — M. byli 113a? (misereri) aj. — Léto milostivé R8b* milovati nedok. 59U!, 61a', 67b!, GBa!, 69a! a j. č. milovník m. 00b?, 71a, 105b! (amator) mily adj. 50b*,57a?, 62a*, 69b*, 81a! (dilectus) a j. C. mimo praep.s ak. 69a*, 100a? minńti dok. 58a!, 63a*, 70b?, 01b? (frans:re) a j. mistr m. 58b?, 59a?, 61a?, 8tb! a j. mistrovstvo n. 89b! mladè adv, 119a* mládenec m. 59b! (iuvenis), 62b*, 63b! (infans). 66b?, 84a! (parvulus), 87b!, 108a', 115b*, 118b! (mládenci malt — filiolt) mládenek m. 85a? mladost f. 62h", 69a*, 118b? (infantia), 121a* mlady adj. 69a', 108a!, 111a! a j. — Komfar. mlazší, mladší m. z adj. 109a! mléko n. 62b mluvenie n. 74a!, 101a*, 102b! a j. mluviti nedok. 60a!, 61a?*, 62a?, 65b?, 67b*, 93a!, 106b! a j. c. mnieti nedok. 50b*, 58a*, 62a*, 64b*, 70b* a j. č. mnoho n. a adv. 56b!, 62a%, 64b? a j. — Mnohem viece 57b!, 84a? mnohokrát adv. 82b!, 82b? mnoh y ад). 57a*, 57b*, 60a?, 100b? a j. č. množstvie n. 89a!, 110a% (multitudo), 114a! a j. moc f. 58a?, 58b*, 50a', 50b* a j. à. moci nedok. 56b!, 57b?, 58a!, 59a! (valere), 59a? a jé. mocn y adj. 56b? . 90b!, 105a!, 126a! a j. €. — M. z adj. 99b'. 125a? (potens) modla f. 123a? modliti sé nedok. 87a!, 102b', 125b? modlitva, modlitba £f. 57a!, 71a?, 72b', 85b? a j. č. modrý adj. 96b! mói pron. 64a! (meus), 64a*, 66b) a j. ©. Mojżieś m. 58b*, 70b!, R4b! a j. — Adj. poss. Mojzicióv u? mor m. 57b! mote n 57b), 61b', 66a? a j. — Črvené m. 94b! mośna f.97b? moz(e)k m. 112a? (koniektura) mramorcvy adj. 98b! mrav- v. nrav- mrtvv adj. 58a!, 58a?, 59b!, 84a!, B9b? a Jj. č. — Vslátí z mrtvých 56b?, 57a?, 57b!, 57b* a j. m šč f. 56b?, 60b', 61b!, 62b? a j. č. muéiti nedok. 107a? (pwnire), 113b* (cruciare) müdte adv. 120b!, 121a! mudfec m. 108a, 110a!, 111a! a j. müdrost f. 104a!, 104a*, 105a! a j. — Knihy Múdrosti 107a), 122a? müdrsv adj. 70b*, 105a! — M. z adj. 113a! mika f. 59a!, 64a?, 81b* (supplicium), 88a? a. j. musiti, muséti, mutéti nedok. 62b?, 68b!, 68b?, 74b', 75a!, R6b*, 106a? a. j. mütiti sé nedok. 70a!, 00a? muž m. 62a? (vir), 85a%, 100b!, 104a?, 121a! a j. mużsky adv. 80a! 10* muźstvie n. 62b? m y pron. 56b!, 57a!, 57b!, 57b* a j. & myrra f. 108b! m ysl f. 58b?, 63b!, 64b*, 69b!, 73a? (mens) a j. €. mysliti nedok. 50a!, 65b", 72b!, 78b? (cogitare), 91b?, 95a?, 102b! a j. myélenie n. 95a!, 95a? myti nedok. — M. se 87a*- mzda f. 67b! mženie n. — V ocě (oku) mžení 71b' (in puncto), 90b* — Okem mženie 120a! na praep. — S ak. 56b!, 57a!, 57a?, 57b!, 58a!, 58a?, 58b!, 60b! a j. č. — S I. 56b*, 57a'. 57b?, 58b!, 58b?, 50a?, 59b*, 60a!, 64a!, 67b! a j. č. Nabochonodozor m. 101b°* nábozenstvie n. 72b?, 89a', 90a!, 93a? a j. à. "nábozné adv. 57b!, 86a! nábozn v adj. 73b!, 85b*, 87a!, 121b? a j. nad(e) praep. — S ak. 56a?, 50b! (super), 56b*, 59b*, 61a!, 05b?, 100b! a j. é. — S instr, 76a?, 77b!, 95b?, 101a! a j. €. nádéjé г. 80а’, 86b!, 91b!, 123a! a j. č. nadieti sé nedok. 106a!, 119b!, 122b* nddrzovati sé nedok. (9a? nahoditi dok. — N. sé 104b* nahofté adv. 123b! (desuper) nahý adj. 96b*, 106a? nájem m. 60a! nájemník m. 67b!, 68a!, 120a* najiesti sé dok, 90a! (saturari), 101a? najíti dok. 09a? najposlední v. poslednt najprvé v, prvé najprvní v. První nakázati dok. 117b! (konicktura) náklad m. 96a?, 125b! nakládati nedok. 69a? nakrmenie n, 115a! nakrmiti dok. 105a*, 105b?, 113a?, 113b?, 114a! (satiare) a j. nález m. 83b! nalézati nedok. 58b?, 65b? nalezenie n. 59b?, 103b', 103b?, 104a! a i. nalezeny adj. 104b! naleznüti dok,. 02b!, 87a* (invenire), 109b* a. j. nalezovati nedok. 105a! (consequi) nalćztai dok. 56b?, 59b'. 67b*, 100b', 103a! a j. 6. nalichviti dok. 11la? nalożiti dok. 67a? (superimpendcre), 67b! Náman m. 94b! náméstek m, 783*, 110b! nanésti dok. — N. sobě 56b! naplüenie n. 72a?, 103a?, 114b! napłniti dok. 56b! (= splniti), 65a*, 67b*, 72a! (implere), 72a? , 80b? (adimplere), 89a*, 106b! a j. č. — №. $ё 97а! (impleri) naplñovati nedok. 68a!, 73b! nápoj m. 57b? napojenie n. 122a? napojiti dok. 105a?, 105b? napoly adv. 87b? napomínati nedok. 73a', 80b*, 108b", 119a! napiéd adv, 62a? napsati dok. 120b?, 121a! näramny adj. 101b! národ m. 59b?, 82b?, 89a!, 95a! a j. naroditisé dok. 59a, 71b? (nasci), 93a*, 03b! a j. narozenie n. 56b?, 660a?, 82a? a j. narozený adj. 93b! narozovati & © nedok. 93a!, 93b? násilé n. 114b! následovati nedok. 57b?, 67a!, 07a*, 07b!, 76b!, 101b!, 113a? a j. ©. nastáti nedok. 79a* (obsistere) 129
metla f. 57a* mezi praej. — S 4!, 57a!, 60a*, 67b?, 73a* a j. &. — S instr. 58a*, 600a?, 62a?, 63b?, 64a!, 60a? a j. € mieniti nedok. 66b". 6G8b!, 70a?, 73a* a j. €. miera f. 80a*, 1060b* (mensura), lO7a!, 107a, 121a! a j. miesto n. 00b?, 73b? (Iocus:, 82b*, 85b!, 102a? aj.C. — Pracp. s g. 04a, 60a!, 70a! a j. mili f. z adj. 101b? míle adv. 82a!, 85b?, 86a! a j. míle f. 85b! milosrdenstvie n. 60a*, 60b?, 72a!, 81b?, 100b? (misericordia) a. milosrdné adv. 102b! milosrdny adj. 105a! (misericors) milost t. 57a*, 60a! (amor), 62a!, 62b!, 63a? a j. milostivé adv. 104b?, 105b!, 1095? a j. milostivy adi. 60а', 69a!, 73b*, 76a*, 105a! (misericors) — M. byli 113a? (misereri) aj. — Léto milostivé R8b* milovati nedok. 59U!, 61a', 67b!, GBa!, 69a! a j. č. milovník m. 00b?, 71a, 105b! (amator) mily adj. 50b*,57a?, 62a*, 69b*, 81a! (dilectus) a j. C. mimo praep.s ak. 69a*, 100a? minńti dok. 58a!, 63a*, 70b?, 01b? (frans:re) a j. mistr m. 58b?, 59a?, 61a?, 8tb! a j. mistrovstvo n. 89b! mladè adv, 119a* mládenec m. 59b! (iuvenis), 62b*, 63b! (infans). 66b?, 84a! (parvulus), 87b!, 108a', 115b*, 118b! (mládenci malt — filiolt) mládenek m. 85a? mladost f. 62h", 69a*, 118b? (infantia), 121a* mlady adj. 69a', 108a!, 111a! a j. — Komfar. mlazší, mladší m. z adj. 109a! mléko n. 62b mluvenie n. 74a!, 101a*, 102b! a j. mluviti nedok. 60a!, 61a?*, 62a?, 65b?, 67b*, 93a!, 106b! a j. c. mnieti nedok. 50b*, 58a*, 62a*, 64b*, 70b* a j. č. mnoho n. a adv. 56b!, 62a%, 64b? a j. — Mnohem viece 57b!, 84a? mnohokrát adv. 82b!, 82b? mnoh y ад). 57a*, 57b*, 60a?, 100b? a j. č. množstvie n. 89a!, 110a% (multitudo), 114a! a j. moc f. 58a?, 58b*, 50a', 50b* a j. à. moci nedok. 56b!, 57b?, 58a!, 59a! (valere), 59a? a jé. mocn y adj. 56b? . 90b!, 105a!, 126a! a j. €. — M. z adj. 99b'. 125a? (potens) modla f. 123a? modliti sé nedok. 87a!, 102b', 125b? modlitva, modlitba £f. 57a!, 71a?, 72b', 85b? a j. č. modrý adj. 96b! mói pron. 64a! (meus), 64a*, 66b) a j. ©. Mojżieś m. 58b*, 70b!, R4b! a j. — Adj. poss. Mojzicióv u? mor m. 57b! mote n 57b), 61b', 66a? a j. — Črvené m. 94b! mośna f.97b? moz(e)k m. 112a? (koniektura) mramorcvy adj. 98b! mrav- v. nrav- mrtvv adj. 58a!, 58a?, 59b!, 84a!, B9b? a Jj. č. — Vslátí z mrtvých 56b?, 57a?, 57b!, 57b* a j. m šč f. 56b?, 60b', 61b!, 62b? a j. č. muéiti nedok. 107a? (pwnire), 113b* (cruciare) müdte adv. 120b!, 121a! mudfec m. 108a, 110a!, 111a! a j. müdrost f. 104a!, 104a*, 105a! a j. — Knihy Múdrosti 107a), 122a? müdrsv adj. 70b*, 105a! — M. z adj. 113a! mika f. 59a!, 64a?, 81b* (supplicium), 88a? a. j. musiti, muséti, mutéti nedok. 62b?, 68b!, 68b?, 74b', 75a!, R6b*, 106a? a. j. mütiti sé nedok. 70a!, 00a? muž m. 62a? (vir), 85a%, 100b!, 104a?, 121a! a j. mużsky adv. 80a! 10* muźstvie n. 62b? m y pron. 56b!, 57a!, 57b!, 57b* a j. & myrra f. 108b! m ysl f. 58b?, 63b!, 64b*, 69b!, 73a? (mens) a j. €. mysliti nedok. 50a!, 65b", 72b!, 78b? (cogitare), 91b?, 95a?, 102b! a j. myélenie n. 95a!, 95a? myti nedok. — M. se 87a*- mzda f. 67b! mženie n. — V ocě (oku) mžení 71b' (in puncto), 90b* — Okem mženie 120a! na praep. — S ak. 56b!, 57a!, 57a?, 57b!, 58a!, 58a?, 58b!, 60b! a j. č. — S I. 56b*, 57a'. 57b?, 58b!, 58b?, 50a?, 59b*, 60a!, 64a!, 67b! a j. č. Nabochonodozor m. 101b°* nábozenstvie n. 72b?, 89a', 90a!, 93a? a j. à. "nábozné adv. 57b!, 86a! nábozn v adj. 73b!, 85b*, 87a!, 121b? a j. nad(e) praep. — S ak. 56a?, 50b! (super), 56b*, 59b*, 61a!, 05b?, 100b! a j. é. — S instr, 76a?, 77b!, 95b?, 101a! a j. €. nádéjé г. 80а’, 86b!, 91b!, 123a! a j. č. nadieti sé nedok. 106a!, 119b!, 122b* nddrzovati sé nedok. (9a? nahoditi dok. — N. sé 104b* nahofté adv. 123b! (desuper) nahý adj. 96b*, 106a? nájem m. 60a! nájemník m. 67b!, 68a!, 120a* najiesti sé dok, 90a! (saturari), 101a? najíti dok. 09a? najposlední v. poslednt najprvé v, prvé najprvní v. První nakázati dok. 117b! (konicktura) náklad m. 96a?, 125b! nakládati nedok. 69a? nakrmenie n, 115a! nakrmiti dok. 105a*, 105b?, 113a?, 113b?, 114a! (satiare) a j. nález m. 83b! nalézati nedok. 58b?, 65b? nalezenie n. 59b?, 103b', 103b?, 104a! a i. nalezeny adj. 104b! naleznüti dok,. 02b!, 87a* (invenire), 109b* a. j. nalezovati nedok. 105a! (consequi) nalćztai dok. 56b?, 59b'. 67b*, 100b', 103a! a j. 6. nalichviti dok. 11la? nalożiti dok. 67a? (superimpendcre), 67b! Náman m. 94b! náméstek m, 783*, 110b! nanésti dok. — N. sobě 56b! naplüenie n. 72a?, 103a?, 114b! napłniti dok. 56b! (= splniti), 65a*, 67b*, 72a! (implere), 72a? , 80b? (adimplere), 89a*, 106b! a j. č. — №. $ё 97а! (impleri) naplñovati nedok. 68a!, 73b! nápoj m. 57b? napojenie n. 122a? napojiti dok. 105a?, 105b? napoly adv. 87b? napomínati nedok. 73a', 80b*, 108b", 119a! napiéd adv, 62a? napsati dok. 120b?, 121a! näramny adj. 101b! národ m. 59b?, 82b?, 89a!, 95a! a j. naroditisé dok. 59a, 71b? (nasci), 93a*, 03b! a j. narozenie n. 56b?, 660a?, 82a? a j. narozený adj. 93b! narozovati & © nedok. 93a!, 93b? násilé n. 114b! následovati nedok. 57b?, 67a!, 07a*, 07b!, 76b!, 101b!, 113a? a j. ©. nastáti nedok. 79a* (obsistere) 129
Strana 130
nasycenie n. 113b*, 114b! nasytiti dok. 114b?, 115a! — N. sć 103b', 110a! (śnebriari) nás pron. 56b!, 56b?, 58b? a j. č. natura f. 65a!, 78a? naućenie n. 6la*, 62b*, 63a*, 66a! a j. č. naučený adj. 113a! naučiti dok. 77a!, 77b!, 77b , 83a! (docere), 91b! aj. — N. sè 98a! navésti dok. 98b* navrácenie n. 57b!, 61a*, 89a!, 98b?, 105a! a j. navracovati nedok. 68b?, 103a! — N. sé 57b! navrátiti dok. 69a?, 98b!, 98b*, 103a!. 113b! a j. — N. sé 57b, 99b?, 102b! a j. nav&éévovati nedok. 103a? (visitare), 193a! navééievenie n. 103a?, 123a! navśGieviti dok.98a!, 103a? (visi/are), 123a! nazajttie adv. 58a!, 70a* nazvánie n. 99a? nazvati dok. 60a*, 80a?, 88b?, 96a? (vocare), 100b? a j. nazyvati nedok. 77a?, 79a!, 89b!, 93a?, 108a! (nuncupare), 118a? (invocare) a j. ne adv. 59a!, 60a!, 60a?, 60b?, 60b? a j. č. — 56b?, 57a!, 58a* — né 81b? neb v. nebo nebe n. 59a!, 892! a j. — Pl. nebesa 56b?*. 63a!, 63a? a j. č. nebesk y adj. 56b?, 57b!, 59a?, 59b? (coclestis) a. j. nebezpeécenstvic n. 72a! nebezpeény adj. 72a!, 86b?, 87a, 01b? a j. ne b (o), -li conj. 56b!, 56b?, 57a!, 57a?, 5'7b!, 63a*, 85a? a j. &. nebozátko n. 8lb!, 99b?, 109a! neéistéó adv. 69a? nečistý adj. 111b! nééso, néco pron. 73a*, 112b! (aliquid), 121a? nedávno adv. 69b! nedéle f. 57a!, 57b*, 58a! a j. &.— N. Bicld 62b! — Květná n. 121b* nedělní adj. 58a? nedokonänie n. 77a! nedostatek m. 97a?, 108a?, 114b! nedóstojně adv. 120a! nedóstojny adj. 60b? — M. s adj, 103a! nedovedeny adj 111a* neduh m. 97b!, 98a!, 105a?. 113b* a j. nedużiv$ adj. 105a*, 100b? nehet m. 103b? nehoda f. 97a! nechati dok. 95a', 103a!, 104b?, 125a! — Necha! adv. 100a! nejisty adj. 04b? nékdy adv. 58a?, 70b?*, 85a! a j. nekr&écenec m. 105b? (catechtnenus? nékterak(o) adv. 115a* nékteraky pron. 88a*. 96a! (quidam néktery pron. 57a! (aliquis), 61b!, 63a!, 65b! a j. nékto pron. 60b?, 61b?, 64b!, 65b', 106a* a j. nelzč adv. 120b? nemiešený adj. 80b? *nemilosrdenstvie n. 97b*, 98a!, 99b? “nemilosrdný adj. 97b? nemilost f.97a? nemilostivy adj. 121b' (inpiws) nemoc f. 61a?, 1002! nemocn y adj. 97a*, 100a?, 105a* a j. — M. z ad;. 68b?, 76a!, 100a? a j. nemudry adj. a m. z adj. 121a?, 120a* němý adj. a m. z adj. 69a! (mutus), 74a!, 83b*, 113b*, 117a*a j. nenasvceny adj. 117a! (koniektura) nenávidcti nedok. 08a?*, 105b! (odisse), 113a! a j. nenávist f. 86a!, 117a! neohrazen y adj. 80b* nepiln$ adj. 118b' 130 neplny adj. 933?*, 111a? nepoéestny adj. 09a? nepodobn y adj. 79a?, 95a! nepokojn v adj. 82a! neposkvriüeny, nepoikvrien y adj.59a! *"*neposlücbanie n. I10b?, 121b! neposlušný adj. 88a*, 115b!, 116a? (inoboe: dirns) neprávé adv. 95b*, 93b!, 118a! nepravy adj. 08a?, R7b?, 122b? (impius) nepftietcl m. 59b?, 71b*, s0b?, 87a!. 105b! (tnimicus) a j. nepuščenie n. 59b? neřádný adj. 120a! neroditi ncdok. 79a? (nerod brosż.$ =noli orare), 95a!, 106a!, 106a, 119a?, 113a? nerovn$ adj. 98a* nerozdielne adv, 67b?, 101b! nerozdielny adj. 75b?, 9la®, 94b?, 115a? *"ncrozeznan* adv. 91b* nerozumn y adj. 107b! (nescius, spr. inscius), 108a!, 1122! a j. nescastny adj. 99b! (Znfclix) nescéstie n. 99b! neskonan adj. 78a! neslychany adj. 59b! nesmierny adi. 117a! nesinrte(dilny adj. 506b?, 101a? nesnadne adv. 95a2, 117b! nestateénYyY adj. 111a! nesti nedok. 60b!, 03a*, 95b!, 96b?, 98a! (portarc), 93a%a j. €, — N. sć (nad jinć) 101a! nesyty adj. 97b° nesłechetnost f.123b! *nestrichovan$* adj. 100b? netbánic n. 123a? neloliko adv. 62b*, 64a!, 70b! a j. netftéba adv. 100a! neulééeny adj.113b* neüziteócné adv. 110a! neüZiteény adj. 106a!, 118a! nevdéény adj. 64b! nevéényY adj. 91b? nevelmi adv. 61b* nevera f. 60a?, 62a? (perfidia), 70a!, 76a?, 82b* (incrediditas) a j. nevèrné adv, 67at nevěrný adj. 66b! nevěřůúcí, -cf adj. 60b!, 78b! nevidomě ady. 93b? nevidom$ adj. 93b^, 118b! nevinné adv. 57b?, 09b! nevinnost f. 104a* nevinny adj. 57a?, 57b*, 58b“ a j. neznámý adj. 96alja? neż. -li conj. 57b?, 58b!, 01a), 61b!, 63b* a j. č. — 62b?, 76b? nezit m. 97b!, 97b*, 98a! nics, nic pron, 60b!, 60b*, 76a!, 83b* a j. è. nikdież adv. 77a? nikdy adv. 70b!, 74b!, 82a! a j. č. Nikodem(us) m. 73b?, 93a*, 93b! a j. — Adi. poss. Nikodemó v 94a? nikoli adv. 64b!, 123a! nízcé,nízko adv. 89a*?, 08b! nizky adj. 65a! niZzAdn adj. 59b!, 01a*, 62b?, 73b! (nemo), 77b? (nullus) a. j. noc f. 69a!, 70a! (nov), 93a! a j. — velika noc 57a!, 57a*, 57b! a j. noční adj. 92a? (nocturnus) Noe m.64b? noha f. 66a!, 66a*, 66b!, 94b!, 103b? a j. nositi nedok. 61a!, 96b?, 101b? novina f. 57a?, 71a?, 74b! nov y adj. 57b?, 73a? (novus), 83b, 88b? a j. — N. Zákon 63a! nrav, mra v m. 960b! (vios), 111b!
nasycenie n. 113b*, 114b! nasytiti dok. 114b?, 115a! — N. sć 103b', 110a! (śnebriari) nás pron. 56b!, 56b?, 58b? a j. č. natura f. 65a!, 78a? naućenie n. 6la*, 62b*, 63a*, 66a! a j. č. naučený adj. 113a! naučiti dok. 77a!, 77b!, 77b , 83a! (docere), 91b! aj. — N. sè 98a! navésti dok. 98b* navrácenie n. 57b!, 61a*, 89a!, 98b?, 105a! a j. navracovati nedok. 68b?, 103a! — N. sé 57b! navrátiti dok. 69a?, 98b!, 98b*, 103a!. 113b! a j. — N. sé 57b, 99b?, 102b! a j. nav&éévovati nedok. 103a? (visitare), 193a! navééievenie n. 103a?, 123a! navśGieviti dok.98a!, 103a? (visi/are), 123a! nazajttie adv. 58a!, 70a* nazvánie n. 99a? nazvati dok. 60a*, 80a?, 88b?, 96a? (vocare), 100b? a j. nazyvati nedok. 77a?, 79a!, 89b!, 93a?, 108a! (nuncupare), 118a? (invocare) a j. ne adv. 59a!, 60a!, 60a?, 60b?, 60b? a j. č. — 56b?, 57a!, 58a* — né 81b? neb v. nebo nebe n. 59a!, 892! a j. — Pl. nebesa 56b?*. 63a!, 63a? a j. č. nebesk y adj. 56b?, 57b!, 59a?, 59b? (coclestis) a. j. nebezpeécenstvic n. 72a! nebezpeény adj. 72a!, 86b?, 87a, 01b? a j. ne b (o), -li conj. 56b!, 56b?, 57a!, 57a?, 5'7b!, 63a*, 85a? a j. &. nebozátko n. 8lb!, 99b?, 109a! neéistéó adv. 69a? nečistý adj. 111b! nééso, néco pron. 73a*, 112b! (aliquid), 121a? nedávno adv. 69b! nedéle f. 57a!, 57b*, 58a! a j. &.— N. Bicld 62b! — Květná n. 121b* nedělní adj. 58a? nedokonänie n. 77a! nedostatek m. 97a?, 108a?, 114b! nedóstojně adv. 120a! nedóstojny adj. 60b? — M. s adj, 103a! nedovedeny adj 111a* neduh m. 97b!, 98a!, 105a?. 113b* a j. nedużiv$ adj. 105a*, 100b? nehet m. 103b? nehoda f. 97a! nechati dok. 95a', 103a!, 104b?, 125a! — Necha! adv. 100a! nejisty adj. 04b? nékdy adv. 58a?, 70b?*, 85a! a j. nekr&écenec m. 105b? (catechtnenus? nékterak(o) adv. 115a* nékteraky pron. 88a*. 96a! (quidam néktery pron. 57a! (aliquis), 61b!, 63a!, 65b! a j. nékto pron. 60b?, 61b?, 64b!, 65b', 106a* a j. nelzč adv. 120b? nemiešený adj. 80b? *nemilosrdenstvie n. 97b*, 98a!, 99b? “nemilosrdný adj. 97b? nemilost f.97a? nemilostivy adj. 121b' (inpiws) nemoc f. 61a?, 1002! nemocn y adj. 97a*, 100a?, 105a* a j. — M. z ad;. 68b?, 76a!, 100a? a j. nemudry adj. a m. z adj. 121a?, 120a* němý adj. a m. z adj. 69a! (mutus), 74a!, 83b*, 113b*, 117a*a j. nenasvceny adj. 117a! (koniektura) nenávidcti nedok. 08a?*, 105b! (odisse), 113a! a j. nenávist f. 86a!, 117a! neohrazen y adj. 80b* nepiln$ adj. 118b' 130 neplny adj. 933?*, 111a? nepoéestny adj. 09a? nepodobn y adj. 79a?, 95a! nepokojn v adj. 82a! neposkvriüeny, nepoikvrien y adj.59a! *"*neposlücbanie n. I10b?, 121b! neposlušný adj. 88a*, 115b!, 116a? (inoboe: dirns) neprávé adv. 95b*, 93b!, 118a! nepravy adj. 08a?, R7b?, 122b? (impius) nepftietcl m. 59b?, 71b*, s0b?, 87a!. 105b! (tnimicus) a j. nepuščenie n. 59b? neřádný adj. 120a! neroditi ncdok. 79a? (nerod brosż.$ =noli orare), 95a!, 106a!, 106a, 119a?, 113a? nerovn$ adj. 98a* nerozdielne adv, 67b?, 101b! nerozdielny adj. 75b?, 9la®, 94b?, 115a? *"ncrozeznan* adv. 91b* nerozumn y adj. 107b! (nescius, spr. inscius), 108a!, 1122! a j. nescastny adj. 99b! (Znfclix) nescéstie n. 99b! neskonan adj. 78a! neslychany adj. 59b! nesmierny adi. 117a! nesinrte(dilny adj. 506b?, 101a? nesnadne adv. 95a2, 117b! nestateénYyY adj. 111a! nesti nedok. 60b!, 03a*, 95b!, 96b?, 98a! (portarc), 93a%a j. €, — N. sć (nad jinć) 101a! nesyty adj. 97b° nesłechetnost f.123b! *nestrichovan$* adj. 100b? netbánic n. 123a? neloliko adv. 62b*, 64a!, 70b! a j. netftéba adv. 100a! neulééeny adj.113b* neüziteócné adv. 110a! neüZiteény adj. 106a!, 118a! nevdéény adj. 64b! nevéényY adj. 91b? nevelmi adv. 61b* nevera f. 60a?, 62a? (perfidia), 70a!, 76a?, 82b* (incrediditas) a j. nevèrné adv, 67at nevěrný adj. 66b! nevěřůúcí, -cf adj. 60b!, 78b! nevidomě ady. 93b? nevidom$ adj. 93b^, 118b! nevinné adv. 57b?, 09b! nevinnost f. 104a* nevinny adj. 57a?, 57b*, 58b“ a j. neznámý adj. 96alja? neż. -li conj. 57b?, 58b!, 01a), 61b!, 63b* a j. č. — 62b?, 76b? nezit m. 97b!, 97b*, 98a! nics, nic pron, 60b!, 60b*, 76a!, 83b* a j. è. nikdież adv. 77a? nikdy adv. 70b!, 74b!, 82a! a j. č. Nikodem(us) m. 73b?, 93a*, 93b! a j. — Adi. poss. Nikodemó v 94a? nikoli adv. 64b!, 123a! nízcé,nízko adv. 89a*?, 08b! nizky adj. 65a! niZzAdn adj. 59b!, 01a*, 62b?, 73b! (nemo), 77b? (nullus) a. j. noc f. 69a!, 70a! (nov), 93a! a j. — velika noc 57a!, 57a*, 57b! a j. noční adj. 92a? (nocturnus) Noe m.64b? noha f. 66a!, 66a*, 66b!, 94b!, 103b? a j. nositi nedok. 61a!, 96b?, 101b? novina f. 57a?, 71a?, 74b! nov y adj. 57b?, 73a? (novus), 83b, 88b? a j. — N. Zákon 63a! nrav, mra v m. 960b! (vios), 111b!
Strana 131
nravný, mravný adj. 61b! nutiti nedok. 105a! nüzcó f. 64a?, 7Ib? (pressura), 98a?, 100a! a j. nuzny adj. 79b?, 109a! — M. z adj. 68b* nuże interj. 105b? nynëjai adj. 61b?, 62b?, 634* a j. nynic adv. 56b!, 62b?, 03b? a j. O praep. — S ak. 124a*, 125a! a j. — SI. 57b', 57b*, 61b' a j. č. 6 interj. 61b?, 99a?, 103a! a j. oba num. 94b*, 107a*? (ambo) obcé 1 87b), 117b? obcovánie n. 92b!, 106b? obcovati nedok. 1234! obdarovati dok. 86b! obdržčnie n. 80a! obdržčti dok. 63a?, 79a!, 81a), 81b?, 121L' a j. obdržovati nedok. 118b! obecenstvie n. 102b), 116a* obecné adv. 73b!, 92b*, 117b? obecny adj. 94a?, 104a! obéd m. 82b?, 100b? obédny adj. 82b! obésiti sé dok. 06a! obót f. 112b? obétovánie n. 88b* obétovati nedok. 63a!, 79a?, 88b*, 02b! (offerre), 9842, 119b! a j. obcházéti ncdok. 67a! (circumire) obchoditi nedok. 111b! (circuire) — O. sé 107b? obilé n. 83b?, 106b!, 119b* (frumentum) objímati nedok. 107a? objíti dok. 111b! obklüéiti, -klféiti dok. 8la!, 116a*, 123b! aj. oblak m. 81b? (nubes), 85a*, 85b! a j. oblehnüti dok. 122b? (circumdare) obleZzenie n. 122b? obliééj m. 98a*, 103b!, 118a! a j. oblożiti dok. 122b?, J23b! obmčkčovati nedok. 91a? obmeškati dok. 125b! obmratiti dok. 93a! (obnubilare) obmvtie n. 81a?, 93b?*, 94b! (ablutio), 122a* obmyvati nedok. 111b! (mundare) obnovenie n. 93a*, 9Ja! obnovený adj. 89a!, 89a? obnovitcl m. 92b? obnoviti dok. 89a!, 89a*, 92b", 983a", 115a? a j. obój num. 68b!, 91a* obotcnic n. 124a? oboriti dok. — O. sé 107b? obrácenic n. 58b?, 7Ja?, 103b?, 101a! a j. obrácen*Yv adj. 113b? obracovati nedok. 78b!, 88b!, 89a'/a?, 121a? a j. — O. sć 08b? (converti), 100a, 113b! obradovánie n. 72a?, 74b? obradovati dok, 57a?, 71a? (consolare), 72a? a j. obrana f. 88a! obrátiti dok. 67b?, 69a*, 69b*, 71a!, 110a? a j. — O. s? 68b! (converti). 68b*, 71a! (verti), 193b! a j. €. obraz m.57a*, 57b!, 104u* obrok m. 08a!, 115a? obtéSovati nedok. 91b! obtieziti dok. 72b! obuv f. 123a! obveseliti dok. 79a! obveselovati nedok. 91b! obvlazenic n. 117b? obvlaziti dok. 99a! obvyknüti dok. 94a? obyččj m. 56b°, 574), 58a!, 82a! (consuetudo) a j. Jovänie n. J12a! obzalovati dok. 08a! obźerlivx adj. 97a! obżerstvic n. 96b* obzivcenie n. 122a? obźżiviti dok. 102a? (reficere) ocet m. 57b* oCistiti dok. 56b!, 62a!, 81a? oCi$éenie n. 78b!, 81a?, 82b? od- v. iot- odénec m. 110b! odénie n. 110b! odény adj. 57b!, 59b! odév m. 81a!, 96a!, 96b!, 96b? (vestitus), 97a! a j. odieti dok. 81a!, 85b* (induere), 96b! (operire), 105b? (contegere) a j. odicvati nedok. 96b', 96b* — O. sż 96a! odfieti dok. 121a! oféra f. 07b!', 68a? oheň m. 59b?, 65b", 75b*, 85b* a j. ohlátienie n. 82a! ohlédati dok. 101a? (probare), 100a! ohnivy adj. 83b!, 85b', 89a’, 92b! (igneus) a j. ohñovy, ohñevy adj. 81b? (flammivomus), 84b?, 89a! ohyzdny adj. 96a? ochotenstvie n. 63b?, 66a*, 82a', 112b', 115a? ochotný adj. 116b* ochudniüti dok. 117b! oklamánie n. 111b!, 110a?, 121a! oklamati dok. 57a!, 62a*, 67b!, 121a! a j. oklamávati nedok. 110a!, 11622, 110b? oklamcé m. 116b! oklńciti,okliGiti dok. 109a' oko n. 59b!, 60b!, 61a!, 64b!, 70a? (oculus). 73a? a j.6. — V océ (oku) mieni 71b (in puncto). 90b? — Okom mženie 120a! okolé n. 82b! okolo pracp. s g. 95b! okopati dok. 95b! okrasa f. 96a? okráscnic n. 61b? okrńhlv adj. 104o* okusiti dok. 105a' olej m.120b? oliva f.120b? olivetský adj. 85b!, 121b? oltát m. 98b!, 112b' (altarc) omelí f. 77b!, 97b! omluva f.97b? omluviti dok. 119b* (di/famare) — O. sč 97a? omočiti dok. 99a! omyti dok. 8la*, 94b!, 1081? (lavarc), 108b! om*vYvati nedok. 93b!, 93b?, 108a? — O. sć Bra? on pron. 56b!, 56b?, 57a*, 57b*, 58a*, 60b? a j. č. — On — on 58a* — Ono 77a? onen pron. 64b?, 65a’, 60b!, 79b! a j. c. — O. svét 100a! opakovati nedok. 92a? (často o. = frequentare) opattenie n. 108b! opatriti dok. 77a! opatrné adv. 116a? opatrn*Y adj. 116a?, 119a? opatrovati nedok. 126b! (vidcre) opét adv. 61a!, 66a!, 66a^ a j. opilstvo n. 97a! (ebrietas), 102a! oplacovati nedok. 116b! opovčdčnie n. 82a! opraviti dok. 84a%, 123a! — O. sč 1239! opravovati nedok. 108a? opustiti dok. 65b?, 68a*?, 79a?, 112b?, 117b! a i. opü&ééti nedok. 111a? (reliquere), 1150! (di- mittere), 122b! orati nedok, 101b! Oreb m. 88b? Origenes m. 1224! orlicé f. 63a? orodovati nedok. 82a!, 91a* orodovnicé f. 03a?, 82a!, 113a*, 115b? a j. orodovnik m. 79a! 181
nravný, mravný adj. 61b! nutiti nedok. 105a! nüzcó f. 64a?, 7Ib? (pressura), 98a?, 100a! a j. nuzny adj. 79b?, 109a! — M. z adj. 68b* nuże interj. 105b? nynëjai adj. 61b?, 62b?, 634* a j. nynic adv. 56b!, 62b?, 03b? a j. O praep. — S ak. 124a*, 125a! a j. — SI. 57b', 57b*, 61b' a j. č. 6 interj. 61b?, 99a?, 103a! a j. oba num. 94b*, 107a*? (ambo) obcé 1 87b), 117b? obcovánie n. 92b!, 106b? obcovati nedok. 1234! obdarovati dok. 86b! obdržčnie n. 80a! obdržčti dok. 63a?, 79a!, 81a), 81b?, 121L' a j. obdržovati nedok. 118b! obecenstvie n. 102b), 116a* obecné adv. 73b!, 92b*, 117b? obecny adj. 94a?, 104a! obéd m. 82b?, 100b? obédny adj. 82b! obésiti sé dok. 06a! obót f. 112b? obétovánie n. 88b* obétovati nedok. 63a!, 79a?, 88b*, 02b! (offerre), 9842, 119b! a j. obcházéti ncdok. 67a! (circumire) obchoditi nedok. 111b! (circuire) — O. sé 107b? obilé n. 83b?, 106b!, 119b* (frumentum) objímati nedok. 107a? objíti dok. 111b! obklüéiti, -klféiti dok. 8la!, 116a*, 123b! aj. oblak m. 81b? (nubes), 85a*, 85b! a j. oblehnüti dok. 122b? (circumdare) obleZzenie n. 122b? obliééj m. 98a*, 103b!, 118a! a j. oblożiti dok. 122b?, J23b! obmčkčovati nedok. 91a? obmeškati dok. 125b! obmratiti dok. 93a! (obnubilare) obmvtie n. 81a?, 93b?*, 94b! (ablutio), 122a* obmyvati nedok. 111b! (mundare) obnovenie n. 93a*, 9Ja! obnovený adj. 89a!, 89a? obnovitcl m. 92b? obnoviti dok. 89a!, 89a*, 92b", 983a", 115a? a j. obój num. 68b!, 91a* obotcnic n. 124a? oboriti dok. — O. sé 107b? obrácenic n. 58b?, 7Ja?, 103b?, 101a! a j. obrácen*Yv adj. 113b? obracovati nedok. 78b!, 88b!, 89a'/a?, 121a? a j. — O. sć 08b? (converti), 100a, 113b! obradovánie n. 72a?, 74b? obradovati dok, 57a?, 71a? (consolare), 72a? a j. obrana f. 88a! obrátiti dok. 67b?, 69a*, 69b*, 71a!, 110a? a j. — O. s? 68b! (converti). 68b*, 71a! (verti), 193b! a j. €. obraz m.57a*, 57b!, 104u* obrok m. 08a!, 115a? obtéSovati nedok. 91b! obtieziti dok. 72b! obuv f. 123a! obveseliti dok. 79a! obveselovati nedok. 91b! obvlazenic n. 117b? obvlaziti dok. 99a! obvyknüti dok. 94a? obyččj m. 56b°, 574), 58a!, 82a! (consuetudo) a j. Jovänie n. J12a! obzalovati dok. 08a! obźerlivx adj. 97a! obżerstvic n. 96b* obzivcenie n. 122a? obźżiviti dok. 102a? (reficere) ocet m. 57b* oCistiti dok. 56b!, 62a!, 81a? oCi$éenie n. 78b!, 81a?, 82b? od- v. iot- odénec m. 110b! odénie n. 110b! odény adj. 57b!, 59b! odév m. 81a!, 96a!, 96b!, 96b? (vestitus), 97a! a j. odieti dok. 81a!, 85b* (induere), 96b! (operire), 105b? (contegere) a j. odicvati nedok. 96b', 96b* — O. sż 96a! odfieti dok. 121a! oféra f. 07b!', 68a? oheň m. 59b?, 65b", 75b*, 85b* a j. ohlátienie n. 82a! ohlédati dok. 101a? (probare), 100a! ohnivy adj. 83b!, 85b', 89a’, 92b! (igneus) a j. ohñovy, ohñevy adj. 81b? (flammivomus), 84b?, 89a! ohyzdny adj. 96a? ochotenstvie n. 63b?, 66a*, 82a', 112b', 115a? ochotný adj. 116b* ochudniüti dok. 117b! oklamánie n. 111b!, 110a?, 121a! oklamati dok. 57a!, 62a*, 67b!, 121a! a j. oklamávati nedok. 110a!, 11622, 110b? oklamcé m. 116b! oklńciti,okliGiti dok. 109a' oko n. 59b!, 60b!, 61a!, 64b!, 70a? (oculus). 73a? a j.6. — V océ (oku) mieni 71b (in puncto). 90b? — Okom mženie 120a! okolé n. 82b! okolo pracp. s g. 95b! okopati dok. 95b! okrasa f. 96a? okráscnic n. 61b? okrńhlv adj. 104o* okusiti dok. 105a' olej m.120b? oliva f.120b? olivetský adj. 85b!, 121b? oltát m. 98b!, 112b' (altarc) omelí f. 77b!, 97b! omluva f.97b? omluviti dok. 119b* (di/famare) — O. sč 97a? omočiti dok. 99a! omyti dok. 8la*, 94b!, 1081? (lavarc), 108b! om*vYvati nedok. 93b!, 93b?, 108a? — O. sć Bra? on pron. 56b!, 56b?, 57a*, 57b*, 58a*, 60b? a j. č. — On — on 58a* — Ono 77a? onen pron. 64b?, 65a’, 60b!, 79b! a j. c. — O. svét 100a! opakovati nedok. 92a? (často o. = frequentare) opattenie n. 108b! opatriti dok. 77a! opatrné adv. 116a? opatrn*Y adj. 116a?, 119a? opatrovati nedok. 126b! (vidcre) opét adv. 61a!, 66a!, 66a^ a j. opilstvo n. 97a! (ebrietas), 102a! oplacovati nedok. 116b! opovčdčnie n. 82a! opraviti dok. 84a%, 123a! — O. sč 1239! opravovati nedok. 108a? opustiti dok. 65b?, 68a*?, 79a?, 112b?, 117b! a i. opü&ééti nedok. 111a? (reliquere), 1150! (di- mittere), 122b! orati nedok, 101b! Oreb m. 88b? Origenes m. 1224! orlicé f. 63a? orodovati nedok. 82a!, 91a* orodovnicé f. 03a?, 82a!, 113a*, 115b? a j. orodovnik m. 79a! 181
Strana 132
osada f. 67b? osadní m. z adj. 08b! osazenie n. 59b? osídlo n. 109a! (lagueus), 110a? oskréécenie, o£ki- n. 112a? oslabiti dok. 109b! (Jaxarc) oslavenie n. 78b! oslaveny adj. 81a! (glorificatus) oslaviti dok, 75a!, 78b* (clarificare) oslavny adj. 64b! oslepiti dok. 83b!, 93a! oslík m. 66a?, 121b? osm num. 66a!, 06a?, 124b? osmdesát num. 121a! (octoginta) osmery num. — Osmero n. 89a? osmy num. 89a? osoba f.62a* (persona), 92b?, 93b!, 93b?, 95a! a j. è. ostati dok. 60bi, 62a!, 63a*, Gla!, 64a*, 69a*, 115a!, 123b', a j. č. ostávati nedok. 98a! ostavek m. 114b! ostaviti dok. 60a?, 6O0b!, 61a*, 79b* (permanere), 86а*, 87b?, 112b!, 115a! a j. è. ostavovati nedok. 76a!, 91b? (relinquere) osten m. 79a* ostriicci dok. 117a?, 118b!, 121b! osttiehati nedok. 66b°, 67a*, 86a!, Rb? (custo- dire) a j. — O. sč 116b? ostry adj. 62a! osviecenie n. 86b! (rllustracio), 107b! osviecen$ adj. 113b! osvietiti dok. 77a), 104a?, 101b!, 107b! a j. ot. od praep. s g. 56b!, 57a!, 57a?*, 5Ba!, 58b!, 59a!, 59b? a j. €. otázanie n. 59a?, 61a?, 65b!, 73b*a j. o. otázati dok. 60b?, 61b?, (5b! a j. č. — 0. sč 64b! otazovati nedok. 73b!, 79a! otec m. 61b!, 80b! a j. — Otec écledni 102a! (paterfamitias) — Otcové (staří) 93a* — Otec (nebeský) — Bôh 56b?, 57b!, 62b! a i. — Adj. boss. Otcóv 91a?; otcóv 120b! otehnati dok. 64b?, 107b? otevtónie n. 04b?, 05a!, 114b? otevřčný adj. 64b? otevtieti dok. 64b?, 72a!, 126a' otcházéti nedok. 90a! otchod, od- m. 07b- (discessio), 70a!, 73b!, 74b! aj. otchoditi nedok. 83a!, 94a! otjieti dok. 71b' (tollere), 71b?, 80b?, 95b?, 120a? aj. otjinovad, od- 114b! otjiti dok. 704!, 73a!, 7Jb* (a^zre), 89a!, 85b! a j. otkud adv. 9Ja! (unde) otloZeny adj. 50a! otloZiti dok. 59a!. 509a*, 59b?, 62b', 112b? otlüéciti dok. 605a?, 68a?, 84b! otmétiti dok. 106b?, 107a? otplacovati nedok. 116b, 116b? . otplata t. 79a?, 81b? (pracmium), 89b? a j. č. otplatiti dok. 86a!, 112b! otpočinúti dok. 95b?, 98a?, 100b*. 114a! a j. otpocinutie n. 72b?, 79a!, 98a?, 99a!, 100b? a j. otpotivati nedok. 92a*, 114a!, 114a? otpovédénie n. 62a!, 94b2, 114a! otpověděti dok. 60a?, 61a*, 66a!. 66b' a j. è. otpoviedati nedok. 59a?, 01a?, 64b!, 64b*, 68a*, 116a* a j. à. otpustiti dok. 63a? (remilfcre), 65b!, 79b!, 81b*, 106b* (dimittere), 121a* a j. č. otpusiéenie n.59a! (venia), 61b*, 65b*, 102b?a j. otpusceny adj. 81a? otpůúšččěti, od- nedok. 67b? (Parcere), 106b', 11 7а* otpúzčti nedok. 86a? otstúpiti dok. 64a! otsńditi dok. 60b', 71b?, 76b!, 87b!, 87b? a j. 152 ottad, odtad adv, 81b? ottrhovati nedok. 101b? ottud, odtud adv. 88b?, 96b! otvésti dok. 87b*, 100a!, 109a! otvrci dok. 113a? оусё f. 60b!, 67a! (ovis), 67a* a j. è. ovčí adj. 110b? (ovium) ovéiécka f. 68a, 09a!, 69a*, 117a° ovéinec m. 68a!, 682*, 68b! a j. ovoce n. 105a', 117b*, 118a! a j. ovšem adv. 63a!, 90a*, 92a? a j. oŻiti dok. 56b? padati nedok. 77a? (cadere), 9641, 97b* padenie n. 122b? padnńti dok. 110a?, 122b* (corruere) pacholek m. 87b!, 97b?, 102a! (servus) a j. pak adv. 60b?, 65b?, 74b!, 76b' a j. č. ра К, - 11 conj. 60b!, 62b!, 74b*, 87b' a j. páliti nedok. 107a? (cremare) pamitka f. 60a*, 82b* pamatovati nedok. 57b, 50a!, 60a?*, 60b! a j. €. pamet f, 6037, 60b!, 69b!, 72b!, 81a?, 122b! (na pamèti jmicti = providere) a j. č. pin m. 76a!, 80b!, 97b*, 117a* a j. — Pán(- Bàh) 60a!, 60b!, 60b®a j. pan adj. 119b* panenstvie n. 50a* paní f. 57b! panic m. 57b! panna f. 57b!, 61b! (všrgo) — P. Maria 57a?, 119a? panovati nedok. 1014! panský adj. 77a? (dominorum) panstvo u. 117b! (bona) papeż m. 57b!, 6Ib!, 65a?, 96b? a j. — Adj. poss. рарейбу 67? pa prs(l)ek, poprslek m. 89a! pásnice f. 61a! pisti nedok. 67a!, 67b!, 06b? pastucha m. 103a? (pastor). 103b? pastva f. 67a!, 07b!, 69a! a j. pastyt m. 60b! (pastor), 60b*, 67a! a j. č. patdesát num. I21a! pa(t)desáty num. S3b?*, 89a! a j. pátek m. 57a!, 57b?, Gla?a j. — Veliky p. 56b3, 57b?, 58b! a j. páteřík m. 1264% patka f. 95a? pátý num. 121a! — lité (ve vyètu) 65b?, 100b!, 111b! Pa vel m. 58b?, 76a!, 76b? à j. č. pavlaé f. 96a! pééé f, 05b, 101b!, 101b*, 103a% a j. pečený adj. 115a! pečet f.59a!. 50a? pekelny, pekelni adj. 56b?, 53b?, 50a!, 59b!, 65b' a j. peklo n. 57b?, 67b?, 70b*, 98a? a j. pěkný adj. 60a!, 95a? peleść f.82a? pónie n.121b? peniez m. 60a!, 83b*, 98b', 104a', 104b', 125a* aj. è pes m. 69a! (canis), 77a?, 96a', 98a!, 103b* a j. pét num. 6la?, 09b* (quinque), 101a? aj. péti nedok. 118b! pětkrát num. 65b? Petr m. 57a, 60b2. 6la* a j. — Adj. poss. Petróv 108b? pevné adv. 73b! pevny adj. 59a?, 63b! piesn f. 98b! Pilát m. 60a, 60a*, 71b* a j. pilne adv. 95a? pilny adj. 72b?, 93a! (sollścitus), 1081! pismo n — P. (svaté) 6312, 65b?, 85a! a j. píti nedok. 80a?, 109%, 1 16b?
osada f. 67b? osadní m. z adj. 08b! osazenie n. 59b? osídlo n. 109a! (lagueus), 110a? oskréécenie, o£ki- n. 112a? oslabiti dok. 109b! (Jaxarc) oslavenie n. 78b! oslaveny adj. 81a! (glorificatus) oslaviti dok, 75a!, 78b* (clarificare) oslavny adj. 64b! oslepiti dok. 83b!, 93a! oslík m. 66a?, 121b? osm num. 66a!, 06a?, 124b? osmdesát num. 121a! (octoginta) osmery num. — Osmero n. 89a? osmy num. 89a? osoba f.62a* (persona), 92b?, 93b!, 93b?, 95a! a j. è. ostati dok. 60bi, 62a!, 63a*, Gla!, 64a*, 69a*, 115a!, 123b', a j. č. ostávati nedok. 98a! ostavek m. 114b! ostaviti dok. 60a?, 6O0b!, 61a*, 79b* (permanere), 86а*, 87b?, 112b!, 115a! a j. è. ostavovati nedok. 76a!, 91b? (relinquere) osten m. 79a* ostriicci dok. 117a?, 118b!, 121b! osttiehati nedok. 66b°, 67a*, 86a!, Rb? (custo- dire) a j. — O. sč 116b? ostry adj. 62a! osviecenie n. 86b! (rllustracio), 107b! osviecen$ adj. 113b! osvietiti dok. 77a), 104a?, 101b!, 107b! a j. ot. od praep. s g. 56b!, 57a!, 57a?*, 5Ba!, 58b!, 59a!, 59b? a j. €. otázanie n. 59a?, 61a?, 65b!, 73b*a j. o. otázati dok. 60b?, 61b?, (5b! a j. č. — 0. sč 64b! otazovati nedok. 73b!, 79a! otec m. 61b!, 80b! a j. — Otec écledni 102a! (paterfamitias) — Otcové (staří) 93a* — Otec (nebeský) — Bôh 56b?, 57b!, 62b! a i. — Adj. boss. Otcóv 91a?; otcóv 120b! otehnati dok. 64b?, 107b? otevtónie n. 04b?, 05a!, 114b? otevřčný adj. 64b? otevtieti dok. 64b?, 72a!, 126a' otcházéti nedok. 90a! otchod, od- m. 07b- (discessio), 70a!, 73b!, 74b! aj. otchoditi nedok. 83a!, 94a! otjieti dok. 71b' (tollere), 71b?, 80b?, 95b?, 120a? aj. otjinovad, od- 114b! otjiti dok. 704!, 73a!, 7Jb* (a^zre), 89a!, 85b! a j. otkud adv. 9Ja! (unde) otloZeny adj. 50a! otloZiti dok. 59a!. 509a*, 59b?, 62b', 112b? otlüéciti dok. 605a?, 68a?, 84b! otmétiti dok. 106b?, 107a? otplacovati nedok. 116b, 116b? . otplata t. 79a?, 81b? (pracmium), 89b? a j. č. otplatiti dok. 86a!, 112b! otpočinúti dok. 95b?, 98a?, 100b*. 114a! a j. otpocinutie n. 72b?, 79a!, 98a?, 99a!, 100b? a j. otpotivati nedok. 92a*, 114a!, 114a? otpovédénie n. 62a!, 94b2, 114a! otpověděti dok. 60a?, 61a*, 66a!. 66b' a j. è. otpoviedati nedok. 59a?, 01a?, 64b!, 64b*, 68a*, 116a* a j. à. otpustiti dok. 63a? (remilfcre), 65b!, 79b!, 81b*, 106b* (dimittere), 121a* a j. č. otpusiéenie n.59a! (venia), 61b*, 65b*, 102b?a j. otpusceny adj. 81a? otpůúšččěti, od- nedok. 67b? (Parcere), 106b', 11 7а* otpúzčti nedok. 86a? otstúpiti dok. 64a! otsńditi dok. 60b', 71b?, 76b!, 87b!, 87b? a j. 152 ottad, odtad adv, 81b? ottrhovati nedok. 101b? ottud, odtud adv. 88b?, 96b! otvésti dok. 87b*, 100a!, 109a! otvrci dok. 113a? оусё f. 60b!, 67a! (ovis), 67a* a j. è. ovčí adj. 110b? (ovium) ovéiécka f. 68a, 09a!, 69a*, 117a° ovéinec m. 68a!, 682*, 68b! a j. ovoce n. 105a', 117b*, 118a! a j. ovšem adv. 63a!, 90a*, 92a? a j. oŻiti dok. 56b? padati nedok. 77a? (cadere), 9641, 97b* padenie n. 122b? padnńti dok. 110a?, 122b* (corruere) pacholek m. 87b!, 97b?, 102a! (servus) a j. pak adv. 60b?, 65b?, 74b!, 76b' a j. č. ра К, - 11 conj. 60b!, 62b!, 74b*, 87b' a j. páliti nedok. 107a? (cremare) pamitka f. 60a*, 82b* pamatovati nedok. 57b, 50a!, 60a?*, 60b! a j. €. pamet f, 6037, 60b!, 69b!, 72b!, 81a?, 122b! (na pamèti jmicti = providere) a j. č. pin m. 76a!, 80b!, 97b*, 117a* a j. — Pán(- Bàh) 60a!, 60b!, 60b®a j. pan adj. 119b* panenstvie n. 50a* paní f. 57b! panic m. 57b! panna f. 57b!, 61b! (všrgo) — P. Maria 57a?, 119a? panovati nedok. 1014! panský adj. 77a? (dominorum) panstvo u. 117b! (bona) papeż m. 57b!, 6Ib!, 65a?, 96b? a j. — Adj. poss. рарейбу 67? pa prs(l)ek, poprslek m. 89a! pásnice f. 61a! pisti nedok. 67a!, 67b!, 06b? pastucha m. 103a? (pastor). 103b? pastva f. 67a!, 07b!, 69a! a j. pastyt m. 60b! (pastor), 60b*, 67a! a j. č. patdesát num. I21a! pa(t)desáty num. S3b?*, 89a! a j. pátek m. 57a!, 57b?, Gla?a j. — Veliky p. 56b3, 57b?, 58b! a j. páteřík m. 1264% patka f. 95a? pátý num. 121a! — lité (ve vyètu) 65b?, 100b!, 111b! Pa vel m. 58b?, 76a!, 76b? à j. č. pavlaé f. 96a! pééé f, 05b, 101b!, 101b*, 103a% a j. pečený adj. 115a! pečet f.59a!. 50a? pekelny, pekelni adj. 56b?, 53b?, 50a!, 59b!, 65b' a j. peklo n. 57b?, 67b?, 70b*, 98a? a j. pěkný adj. 60a!, 95a? peleść f.82a? pónie n.121b? peniez m. 60a!, 83b*, 98b', 104a', 104b', 125a* aj. è pes m. 69a! (canis), 77a?, 96a', 98a!, 103b* a j. pét num. 6la?, 09b* (quinque), 101a? aj. péti nedok. 118b! pětkrát num. 65b? Petr m. 57a, 60b2. 6la* a j. — Adj. poss. Petróv 108b? pevné adv. 73b! pevny adj. 59a?, 63b! piesn f. 98b! Pilát m. 60a, 60a*, 71b* a j. pilne adv. 95a? pilny adj. 72b?, 93a! (sollścitus), 1081! pismo n — P. (svaté) 6312, 65b?, 85a! a j. píti nedok. 80a?, 109%, 1 16b?
Strana 133
pitie n 71b!, 80a* pivo n. 69a! pláé m. 6la!, 02b*, 69b% a j. plakati nedok. 61a!, 62a*, 69a* (plorare), 69b?, 74b*, 122a! (flere), 122a* (lacrimari), 123b? aj. €. plástovv adj. 56b! pláié m. 105b? plat m. 117a? platný adj. 80b*, 92a! plavati nedok, 110b! plémé n. 87b? plesati nedok. 69b! plné adv. 58a!, 72b!, 82b* a j. plniti nedok. 58b?, 68b!, 69b?, 72a?, 82b! a j. €. plnost f. 100b' (plenitulo), 118b' plný adj. 59b', 66a!, 67a! (plenus), 75a!, 80a!, 97b'a i. plod m. 101b?, 104a?, 117b! (fructus), 121a? ploditi nedok. 69a! plozenie n. 104a? plytva f. 109b* po praep. — S ak. 87a? — S l. 57a!, 57b!, 57b*, 58a*, 58b!, 58b*, 60b*, 61a*, 65b?, 66a!, 66b!, 67b!, 76a?, 96b!, 101a*, 112b! a j. 6. pobéhniüti dok, 117b! pobojovati dok. 59b!, 98a? poécátck m. 62a?, 6?b!, 62b*, 8Ja* (exordium), 105a? (origo) a j. č. — prvo - potdtek 63a! — prvost Počátka 71b! potestnè adv. 82a! počestný adj. 87a?, 116a* počet m. 6laž, 06a!, 114b?, 115a!, 115b! a j. potieti dok. 72a?, 72b!, 82b!', 89a*, 95a?, 101a! aj. č. — P.sé 8Ib? poćinati nedok. 69b?, 63a!, 60b*, — 720, 89b' aj. — P. s? 7la*, B0a?, 96a! a j. poécüti dok. 124a! pod praep. — S ak. 63a*, 87a? a j. — S instr. 58b', 87b*, 89a!, 101b', 116a* a j. poddati dok. 91a!, 110a? podiviti sé dok. 59b!, 87b? podle praep. s g. 95a*, 58a!, 58b!, 58b*, 63b*, 77a! aj. podložiti dok. 93b? podno»itel m. 108b! (supplantator) podobenstvien.61b?, 70a!,72a!, 94a?*, 95b? a j. podobné adv. 65b! (recte), 72b*, 80a! a j. podobný adj. 61b?, 64b*, 65a!, 75a!, 75a*, 78b?, 89a?, 94b!, 122a? (similis) a j. è. podstata f. 73b! podtlačovati nedok. 118a! pohádka t. 82b? pohan m. 68b?, 112b! pohanka f. 77a* pohanský adj. 58b', 68b', 108a* a j pohanstvo n. G8b!, 68b* (gentes), 73a*, 83a* a j. pohltiti dok. 121a? (devorare) pohltnüti dok. 101a? pohorścnie n.11Ib' pohoriitidok. — I’. sé 88a! (scandalizari), 116% — P. sobě 117a* pohortovati nedok. 119b? pohřeb m. 98b!, 98b? pohtésti dok. 57b?, 70a?, 71a!, 8842, 92b! a j. č. pohiiechu interj. 61b?, 67b!, 67b? a j. e. pohrom m. 117a*, 123a? pohrüziti dok. 73b! pocházéti ncdok. 77b!, 78b? (procedere), 86a?, 8üa , 105a! a j. €. pochlebenstvic n. 11I5a* pochlebné adv. 110a! pochlebný adj. 105b!, 108b* pochl!ebovánie n. 108b! pochopny adj. 1214a* pochwviliti dok. 87b*, 92b! (benedicere), 121a! (laudare) pochybenie n. 64b? (pochybnosť), 66a! (pochy- bování), 71a!, 82b? a j. pochvtiti dok. 87b! pójéiti v. poziteiti pojieti dok. 73b? (accipere), 101b!, 104a! a j. pojimati nedok. 101b? pojiti dok. 60b?, 65b?, 67b*, 68b!, 70b!, 73b? (abire), 84b! (src), 93a?, 94a! (vadere), 102a* (venire) aj. è. pokánie n. 56b!, 57b!, 60a*, 60b!, 104b? (poeni- tentia) a j. è. pokázati dok. 89b! poklad m. 81b!, 98a*, 105b?, 118b}, 125a? (the saurus) a j. €. pokládati nedok. 58a-, 58b!, 63b!, 67a!, 68a' a j. pokleknüti dok. 69a? pokoj m. 59b, 64a! (Pav), 64a*, 88b«^ 117a! a j. pokojný adj. 79b?, 92a! pokolenie n.62b', 62b*, 68b!, 82b?, 99b! (genus) aj. pokopati dok. 125a* pokora f. 66a?, 86a!, 86a* (palicntia) a j. pokofiti sć dok. 112b? pokornie adv. 63b*, 66b!, 86a* a j. pokorny adj. 76b?, 88a!, 92b! a j. pokrm m. 113b!, 113b?, 114a! a j. pokrstiti dok. 61b?, 84a! (baptizare) pokrytec m. 111a? (Ahvpocrita), 116b!, 117a! a j pokryty adj. 124b? (simulatus) pokušenie n. 56b*, 71a?, 76b! a j. pokúščti nedok. 123a! pól m. 6la? pole n. 56b! poledne n. 69a! poléknüti dok. 110a! polep$Senie n. 112a? polepśsiti dok. — P. sche 84a? pólnoc f. 69a! polovicé f. 79b?, 121a! poloziti dok. 59a*(ponere), 60b*, 73b!, 82a?, 1072! (reponere) a j. polský adj. 96b? (agri) pomáhati nedok. 97a*, 105bs, 107b?, 124b* pomakati dok. 66a! pomazati dok. 58a!, 61b? pominüti dok. 95a? pomnieti dok. i nedok. 57a!, 60b!, 60b?, 71b* (meminisse), 78a!, 99a* (recordari), 103a* (memor esse) a j. ©. pomoc f.62b!, 81b*, B4b* aj. pomoci dok. 56b", 07a? pomocník m. 124a! (adiutor) pomocný adj. 85a! pomsta f, 100b!, 121a? pomyilenie n. 72b?, 78a?, 87a!, 117b?, 123b! pondělí m. 581? ponésti dok. 89b*. 107a?, 120b! ponévadz conj. 65a* poníZenie n, 116b? poniżiti dok. 125a! (kumiliare) ponizovati nedok. — P. s? (sehe) 116b*, 125a* (humiliare se) ponüceéti nedok. 78b? ponucenie n. 110a!, 123b! ponucovati nedok. 73a!, 123b! popadenie n. 67b! popásti popadnüti dok. 67b! (rapere), 70a?, 77a, 94b?, 108a?, 109a? (capere) a j. popel m. 123b! poprositi dok. 62b!, 113a?, 115a?, 115b? a j. porod m. 72a! poroditi dok. 71b? (parere), 72a!, 72a*, 104a*, 115b! (eignere) a j. porokovati nedok. 89b!, 96b!, 96b* porozenie n. 72b!, 72b? porozovati nedok. 71b? (parerc), 72b!, 101a?, 115b! (parturire) porubiti dok. 117b?, 118a! 133
pitie n 71b!, 80a* pivo n. 69a! pláé m. 6la!, 02b*, 69b% a j. plakati nedok. 61a!, 62a*, 69a* (plorare), 69b?, 74b*, 122a! (flere), 122a* (lacrimari), 123b? aj. €. plástovv adj. 56b! pláié m. 105b? plat m. 117a? platný adj. 80b*, 92a! plavati nedok, 110b! plémé n. 87b? plesati nedok. 69b! plné adv. 58a!, 72b!, 82b* a j. plniti nedok. 58b?, 68b!, 69b?, 72a?, 82b! a j. €. plnost f. 100b' (plenitulo), 118b' plný adj. 59b', 66a!, 67a! (plenus), 75a!, 80a!, 97b'a i. plod m. 101b?, 104a?, 117b! (fructus), 121a? ploditi nedok. 69a! plozenie n. 104a? plytva f. 109b* po praep. — S ak. 87a? — S l. 57a!, 57b!, 57b*, 58a*, 58b!, 58b*, 60b*, 61a*, 65b?, 66a!, 66b!, 67b!, 76a?, 96b!, 101a*, 112b! a j. 6. pobéhniüti dok, 117b! pobojovati dok. 59b!, 98a? poécátck m. 62a?, 6?b!, 62b*, 8Ja* (exordium), 105a? (origo) a j. č. — prvo - potdtek 63a! — prvost Počátka 71b! potestnè adv. 82a! počestný adj. 87a?, 116a* počet m. 6laž, 06a!, 114b?, 115a!, 115b! a j. potieti dok. 72a?, 72b!, 82b!', 89a*, 95a?, 101a! aj. č. — P.sé 8Ib? poćinati nedok. 69b?, 63a!, 60b*, — 720, 89b' aj. — P. s? 7la*, B0a?, 96a! a j. poécüti dok. 124a! pod praep. — S ak. 63a*, 87a? a j. — S instr. 58b', 87b*, 89a!, 101b', 116a* a j. poddati dok. 91a!, 110a? podiviti sé dok. 59b!, 87b? podle praep. s g. 95a*, 58a!, 58b!, 58b*, 63b*, 77a! aj. podložiti dok. 93b? podno»itel m. 108b! (supplantator) podobenstvien.61b?, 70a!,72a!, 94a?*, 95b? a j. podobné adv. 65b! (recte), 72b*, 80a! a j. podobný adj. 61b?, 64b*, 65a!, 75a!, 75a*, 78b?, 89a?, 94b!, 122a? (similis) a j. è. podstata f. 73b! podtlačovati nedok. 118a! pohádka t. 82b? pohan m. 68b?, 112b! pohanka f. 77a* pohanský adj. 58b', 68b', 108a* a j pohanstvo n. G8b!, 68b* (gentes), 73a*, 83a* a j. pohltiti dok. 121a? (devorare) pohltnüti dok. 101a? pohorścnie n.11Ib' pohoriitidok. — I’. sé 88a! (scandalizari), 116% — P. sobě 117a* pohortovati nedok. 119b? pohřeb m. 98b!, 98b? pohtésti dok. 57b?, 70a?, 71a!, 8842, 92b! a j. č. pohiiechu interj. 61b?, 67b!, 67b? a j. e. pohrom m. 117a*, 123a? pohrüziti dok. 73b! pocházéti ncdok. 77b!, 78b? (procedere), 86a?, 8üa , 105a! a j. €. pochlebenstvic n. 11I5a* pochlebné adv. 110a! pochlebný adj. 105b!, 108b* pochl!ebovánie n. 108b! pochopny adj. 1214a* pochwviliti dok. 87b*, 92b! (benedicere), 121a! (laudare) pochybenie n. 64b? (pochybnosť), 66a! (pochy- bování), 71a!, 82b? a j. pochvtiti dok. 87b! pójéiti v. poziteiti pojieti dok. 73b? (accipere), 101b!, 104a! a j. pojimati nedok. 101b? pojiti dok. 60b?, 65b?, 67b*, 68b!, 70b!, 73b? (abire), 84b! (src), 93a?, 94a! (vadere), 102a* (venire) aj. è. pokánie n. 56b!, 57b!, 60a*, 60b!, 104b? (poeni- tentia) a j. è. pokázati dok. 89b! poklad m. 81b!, 98a*, 105b?, 118b}, 125a? (the saurus) a j. €. pokládati nedok. 58a-, 58b!, 63b!, 67a!, 68a' a j. pokleknüti dok. 69a? pokoj m. 59b, 64a! (Pav), 64a*, 88b«^ 117a! a j. pokojný adj. 79b?, 92a! pokolenie n.62b', 62b*, 68b!, 82b?, 99b! (genus) aj. pokopati dok. 125a* pokora f. 66a?, 86a!, 86a* (palicntia) a j. pokofiti sć dok. 112b? pokornie adv. 63b*, 66b!, 86a* a j. pokorny adj. 76b?, 88a!, 92b! a j. pokrm m. 113b!, 113b?, 114a! a j. pokrstiti dok. 61b?, 84a! (baptizare) pokrytec m. 111a? (Ahvpocrita), 116b!, 117a! a j pokryty adj. 124b? (simulatus) pokušenie n. 56b*, 71a?, 76b! a j. pokúščti nedok. 123a! pól m. 6la? pole n. 56b! poledne n. 69a! poléknüti dok. 110a! polep$Senie n. 112a? polepśsiti dok. — P. sche 84a? pólnoc f. 69a! polovicé f. 79b?, 121a! poloziti dok. 59a*(ponere), 60b*, 73b!, 82a?, 1072! (reponere) a j. polský adj. 96b? (agri) pomáhati nedok. 97a*, 105bs, 107b?, 124b* pomakati dok. 66a! pomazati dok. 58a!, 61b? pominüti dok. 95a? pomnieti dok. i nedok. 57a!, 60b!, 60b?, 71b* (meminisse), 78a!, 99a* (recordari), 103a* (memor esse) a j. ©. pomoc f.62b!, 81b*, B4b* aj. pomoci dok. 56b", 07a? pomocník m. 124a! (adiutor) pomocný adj. 85a! pomsta f, 100b!, 121a? pomyilenie n. 72b?, 78a?, 87a!, 117b?, 123b! pondělí m. 581? ponésti dok. 89b*. 107a?, 120b! ponévadz conj. 65a* poníZenie n, 116b? poniżiti dok. 125a! (kumiliare) ponizovati nedok. — P. s? (sehe) 116b*, 125a* (humiliare se) ponüceéti nedok. 78b? ponucenie n. 110a!, 123b! ponucovati nedok. 73a!, 123b! popadenie n. 67b! popásti popadnüti dok. 67b! (rapere), 70a?, 77a, 94b?, 108a?, 109a? (capere) a j. popel m. 123b! poprositi dok. 62b!, 113a?, 115a?, 115b? a j. porod m. 72a! poroditi dok. 71b? (parere), 72a!, 72a*, 104a*, 115b! (eignere) a j. porokovati nedok. 89b!, 96b!, 96b* porozenie n. 72b!, 72b? porozovati nedok. 71b? (parerc), 72b!, 101a?, 115b! (parturire) porubiti dok. 117b?, 118a! 133
Strana 134
poručiti dok. 74a*, 79b?, 106a!, 119a?, 120a! poruéník m. 67a?, 69a! porühanie n. llI6b! (blasphemia) posaditi dok. 105a! — P. sé 114a! posdravenie, pozdr- n. 63a?, 73b!, 82a! a j. posdraviti, pozdr- dok. 63a?, 73b', 121b? posel m. 82a), 82a?, 123a! poselstvie n. 65a? posielati mnedok. 60b?, 65a! (mittere), 71la?, 87a*a i. posílenie n. 90b* posiliti dok. 04a?, 80a!, 115a? poskvrniti, poskvr- dok. 85a? (inquinarc) poslánie n. 60b?, 77a! poslati dok. 65al (mittere), 65a*, 600b?, 84b! aj. C. posledek m. 99a! poslední adj. 63a!, 069b?, 79a!, 82b?, 117a? a j. — Superl. najposledni 92b! posluhovati nedok. 64a! (ministrare) posláchajücí, -icí adj. 77a! poslüchanie n.50b!, 73b!, 93a!, 102b!, 107b?a j. poslüchany adj. 115b? poslüchati nedok. 63a?, 68a?, 68b?, 69a!, 80b!, 109b! (oboedire) a j. č. poslusenstvie n. 89b!, 108b?, 109b!, 11Ja?a j. poslu$né adv. 111b? (oboedienter) poslušný adj. 80b!, 88a?*, 10sb?, 109b! a j. posmievanie n. 57b? pospěšně adv. 77b! póst m. 57a), 72b!, 85b? a j. postava f. 117b! postavec m, 96b! postaviti dok. 50a?, 60b! — P. sé 112a? postele f. 73a? postiti sé ncdok. 58a*, 88a!, 97a! posvédéovati uedok. 95b! poSl* adj. 112b! pot m. 109a* potéci dok, 90b? (fluere) pótka f. 61a? potok m. 90b? (/Inen), 108a!, 1224? potom adv. 57b?, 58b!', 63b! a j. potonüti dok. 110b! potopa f. 64b?, 65a!, 109a! potopiti dok. 110b! — P, sé 110b! potřčba f, 57a', 69a?, S7a?, 06b?, 113b?, 119L? (necessitas) a j. potrtébie n. G6a?, 68a!, 74b!, 74b? (p. jes! = expodit), 80a?, 124b* (nccessc) à j. pottébnyÿ adj. 77b?*, 86a!, 80a?, 90a? a j. — P. bYti 100a? (cgcre) potiebovati nedok. 64a!, 64a”, 77a?, 79a! a j. potriiesti dok, — P. sé 104b! (commoveri) potupiti dok. 8Ja!, 89a', 106a* (condemnar«). 106a? potupovati nedok. 88a*, 96a!, 106a* (con- demnare) potvrditi dol, 0Jb', 64b?, 83a!, 85b!, 894? (confirmare), 101b?, 122a* (firmare) a j. €. potvrzcenie n. 59a?*, 64a?, 65b? a j. potvrzcny adj. 89a!, 89a? potvrzovati nedok. 70a? povedenie n. 70ał, 72ał, 77a!, 89b* a j. povédéti dok. 60b*, 61b*, 62a* (refcrre), 68a', 69b?, 76b* (diccre), 102a! (nwntiare) a j. €. povétfie n. 63a?, 97a!, 108a! (aura), 121b! poviedati nedok. 110a! (narrare), 126b! (diccre) povodeiü m. 65a! (diluvium) povolati dok. 58b', 65b?, 102a* povolenie n. 112b!, 123b! povoliti dok. 62a*, 87b!, 94b! povolovati nedok. 106a! povonénie n. 101a? povýšenie n.8)b!, 116b? povýšiti dok. 56b! (exaltare), 81b!, 95b, 104b! a j. povysovati nedok. 125a* — P. se 129a! (exaltare se) 134 po(v)zdvihnüti dok. 98b! (elevare), 114b! (tollere) po(v)izdvihovati ncedok. 60b!, 125a! povzléci dok. 114a! (discumbere) pozdé adv. 100a!, 120a! poznánie n. 69a*, 91b?, 110b!, 124a? poznati dok. 58a!, 63b*, 64b!, 06a?, 68a! a j. poznavajńci, -ici adj. 108b! (agnoscens) poznávati nedok. 63b? po7vati dok. 100b?, 110a? po£zádati dok. 113a?, 115a! pozehnánie n. 84b! (benedictio), 84b?, 115a! pozehnany adj. 57a!, 11Ja? pozelknati dok. 84a?, 81b! (benedicire), 81b* a j. pozüólenie n. 121b? pozZéleti dok. 61a? pożi(t)keny adj. 80a? pożi(t)kiti, pójciti dok. 80a*, 80b!, 83b!, 83b?, 119b! (concedere) po£íivati nedok. 57a!, 60b*, 77a*, 06b?, 97a!, 08a! poztieti dok. 67a! (devorare), 97a! práce f. 67a? 7la*, 74a?, 95b?, 111b! a j. pracny adj. 101b! pracovati nedok, 67a?, 101b', 102a? (laborare), 109b*a j. &. pracovitý adj. 95b? Praha f.57b!, 125b? pravda f. 60a!, 65a!, 68a!, 77b, 87b? a j. č. práveé adv. 59a?, 66b?, 78a?, 84a!, 87b?, 118a* (propric) a j. pravenie n. 63a! pravice f, 81b? (dextera), 85a!, 89a! a j. praviti nedok. 50b!, 57a, 57b?, 58a!, 62a!, 63a! aj. č. právo n.— S právom 56b!, 59b!, 59b? a j. č. pravý adj. 56b' (verns), 66b?®, 69a?, 73a*, 78a! (perfectus), 18b? (rectus) a j. G. prázdny adj. 59a*, 60b! (vacuus), 80b', 120b! prázdüenie n. 124a! prebthnnti dok. 106b? přěbyti dok. 70a! prebyvajńici, -ici adj. 94b! (rabitans) prébyvanie n. 89b? (uaisio) prebyvatel m. 109a' (hahitator) prèbyvati nedok. 57b!, 05b?, 72a!, 75a*, 80b (manere) a j. pied pracp. — S ak. 9847, 124b?, 126a? aj. — S instr. 60b!, 62a', 02a*, 62b?, 61a!, 65b* (e) aj. č. piedjiti dok. 60b", 6la?, 101a* (pracire) predrżeti dok. 64! préjiti dok. 94b! prékázcti nedok. 70b*, 70a?, 107b?, 110a?, 125b! prelit m. 108b'*.119a*, 119b? pielstiti dok. 76b! pirelscenie n. 76b! prélud m. 64b? prémáhati nedok. 81a?. 86b?, 114b? prémoci dok. 76b!, 95b?, 108b, 108b? a j. přčmoženic n. 59b!, 59b?, 103a?, 108b! a j. prépustiti dok. 123a! pfopuścenie n. 111b? pfés pracp.s ak, 57b! piéscastny, Stastny adi 61b* présmutny adi. 87b! préstánic n, 92b, 97a!, 126a! préstrasiti dok. 60x! ptestüupiti dok, 57a? préstupník m. 102b* úti dok. 106b? lechietný adj. 87a? racovati nedok. 101b! ptévrátiti dok. 104b' (commovere), 1234? prévyiovati nedok. 8la?, 115a! pri praep. s l. 64a*, 67b!, 107a* (circa) ptibéhniüti dok. 87b! priblíženie n. I21b* II
poručiti dok. 74a*, 79b?, 106a!, 119a?, 120a! poruéník m. 67a?, 69a! porühanie n. llI6b! (blasphemia) posaditi dok. 105a! — P. sé 114a! posdravenie, pozdr- n. 63a?, 73b!, 82a! a j. posdraviti, pozdr- dok. 63a?, 73b', 121b? posel m. 82a), 82a?, 123a! poselstvie n. 65a? posielati mnedok. 60b?, 65a! (mittere), 71la?, 87a*a i. posílenie n. 90b* posiliti dok. 04a?, 80a!, 115a? poskvrniti, poskvr- dok. 85a? (inquinarc) poslánie n. 60b?, 77a! poslati dok. 65al (mittere), 65a*, 600b?, 84b! aj. C. posledek m. 99a! poslední adj. 63a!, 069b?, 79a!, 82b?, 117a? a j. — Superl. najposledni 92b! posluhovati nedok. 64a! (ministrare) posláchajücí, -icí adj. 77a! poslüchanie n.50b!, 73b!, 93a!, 102b!, 107b?a j. poslüchany adj. 115b? poslüchati nedok. 63a?, 68a?, 68b?, 69a!, 80b!, 109b! (oboedire) a j. č. poslusenstvie n. 89b!, 108b?, 109b!, 11Ja?a j. poslu$né adv. 111b? (oboedienter) poslušný adj. 80b!, 88a?*, 10sb?, 109b! a j. posmievanie n. 57b? pospěšně adv. 77b! póst m. 57a), 72b!, 85b? a j. postava f. 117b! postavec m, 96b! postaviti dok. 50a?, 60b! — P. sé 112a? postele f. 73a? postiti sé ncdok. 58a*, 88a!, 97a! posvédéovati uedok. 95b! poSl* adj. 112b! pot m. 109a* potéci dok, 90b? (fluere) pótka f. 61a? potok m. 90b? (/Inen), 108a!, 1224? potom adv. 57b?, 58b!', 63b! a j. potonüti dok. 110b! potopa f. 64b?, 65a!, 109a! potopiti dok. 110b! — P, sé 110b! potřčba f, 57a', 69a?, S7a?, 06b?, 113b?, 119L? (necessitas) a j. potrtébie n. G6a?, 68a!, 74b!, 74b? (p. jes! = expodit), 80a?, 124b* (nccessc) à j. pottébnyÿ adj. 77b?*, 86a!, 80a?, 90a? a j. — P. bYti 100a? (cgcre) potiebovati nedok. 64a!, 64a”, 77a?, 79a! a j. potriiesti dok, — P. sé 104b! (commoveri) potupiti dok. 8Ja!, 89a', 106a* (condemnar«). 106a? potupovati nedok. 88a*, 96a!, 106a* (con- demnare) potvrditi dol, 0Jb', 64b?, 83a!, 85b!, 894? (confirmare), 101b?, 122a* (firmare) a j. €. potvrzcenie n. 59a?*, 64a?, 65b? a j. potvrzcny adj. 89a!, 89a? potvrzovati nedok. 70a? povedenie n. 70ał, 72ał, 77a!, 89b* a j. povédéti dok. 60b*, 61b*, 62a* (refcrre), 68a', 69b?, 76b* (diccre), 102a! (nwntiare) a j. €. povétfie n. 63a?, 97a!, 108a! (aura), 121b! poviedati nedok. 110a! (narrare), 126b! (diccre) povodeiü m. 65a! (diluvium) povolati dok. 58b', 65b?, 102a* povolenie n. 112b!, 123b! povoliti dok. 62a*, 87b!, 94b! povolovati nedok. 106a! povonénie n. 101a? povýšenie n.8)b!, 116b? povýšiti dok. 56b! (exaltare), 81b!, 95b, 104b! a j. povysovati nedok. 125a* — P. se 129a! (exaltare se) 134 po(v)zdvihnüti dok. 98b! (elevare), 114b! (tollere) po(v)izdvihovati ncedok. 60b!, 125a! povzléci dok. 114a! (discumbere) pozdé adv. 100a!, 120a! poznánie n. 69a*, 91b?, 110b!, 124a? poznati dok. 58a!, 63b*, 64b!, 06a?, 68a! a j. poznavajńci, -ici adj. 108b! (agnoscens) poznávati nedok. 63b? po7vati dok. 100b?, 110a? po£zádati dok. 113a?, 115a! pozehnánie n. 84b! (benedictio), 84b?, 115a! pozehnany adj. 57a!, 11Ja? pozelknati dok. 84a?, 81b! (benedicire), 81b* a j. pozüólenie n. 121b? pozZéleti dok. 61a? pożi(t)keny adj. 80a? pożi(t)kiti, pójciti dok. 80a*, 80b!, 83b!, 83b?, 119b! (concedere) po£íivati nedok. 57a!, 60b*, 77a*, 06b?, 97a!, 08a! poztieti dok. 67a! (devorare), 97a! práce f. 67a? 7la*, 74a?, 95b?, 111b! a j. pracny adj. 101b! pracovati nedok, 67a?, 101b', 102a? (laborare), 109b*a j. &. pracovitý adj. 95b? Praha f.57b!, 125b? pravda f. 60a!, 65a!, 68a!, 77b, 87b? a j. č. práveé adv. 59a?, 66b?, 78a?, 84a!, 87b?, 118a* (propric) a j. pravenie n. 63a! pravice f, 81b? (dextera), 85a!, 89a! a j. praviti nedok. 50b!, 57a, 57b?, 58a!, 62a!, 63a! aj. č. právo n.— S právom 56b!, 59b!, 59b? a j. č. pravý adj. 56b' (verns), 66b?®, 69a?, 73a*, 78a! (perfectus), 18b? (rectus) a j. G. prázdny adj. 59a*, 60b! (vacuus), 80b', 120b! prázdüenie n. 124a! prebthnnti dok. 106b? přěbyti dok. 70a! prebyvajńici, -ici adj. 94b! (rabitans) prébyvanie n. 89b? (uaisio) prebyvatel m. 109a' (hahitator) prèbyvati nedok. 57b!, 05b?, 72a!, 75a*, 80b (manere) a j. pied pracp. — S ak. 9847, 124b?, 126a? aj. — S instr. 60b!, 62a', 02a*, 62b?, 61a!, 65b* (e) aj. č. piedjiti dok. 60b", 6la?, 101a* (pracire) predrżeti dok. 64! préjiti dok. 94b! prékázcti nedok. 70b*, 70a?, 107b?, 110a?, 125b! prelit m. 108b'*.119a*, 119b? pielstiti dok. 76b! pirelscenie n. 76b! prélud m. 64b? prémáhati nedok. 81a?. 86b?, 114b? prémoci dok. 76b!, 95b?, 108b, 108b? a j. přčmoženic n. 59b!, 59b?, 103a?, 108b! a j. prépustiti dok. 123a! pfopuścenie n. 111b? pfés pracp.s ak, 57b! piéscastny, Stastny adi 61b* présmutny adi. 87b! préstánic n, 92b, 97a!, 126a! préstrasiti dok. 60x! ptestüupiti dok, 57a? préstupník m. 102b* úti dok. 106b? lechietný adj. 87a? racovati nedok. 101b! ptévrátiti dok. 104b' (commovere), 1234? prévyiovati nedok. 8la?, 115a! pri praep. s l. 64a*, 67b!, 107a* (circa) ptibéhniüti dok. 87b! priblíženie n. I21b* II
Strana 135
pfiblíziti sé dok. 102b! (appropinquare), 102b*, 107b2 a j. pFibliżovati sć nedok. 65a! (appropinquare), 102b? pribyvati nedok. 99b? pričinitidok. 104b?, 114b! ptidati dok. 115b? (addere), 123b* prídrzéti sé nedok. 82a*, 119b? ptiebytek m. 56b?, 57b*, 60b?, 09a?, T6b* (conversatio), 90a* (mansio) a j. č. píiebytník m. 122b? pfiekop m. 05b! pfielis$ adv. 70a!, 116a?, 124b* a j. piieliiny adj. IO1b!, J03a!, 112a!, 124b* ptietel m. 72a! (cognatus), 73b*, 74a*, 74b!, 103a* (amicus) a j. ©. phiezn, zen f.73b*,120a! ptihledati nedok. 08a! priboditi sć dok. 106a?, 121a?, 123a?*, 124a? pfihotovánie n. 9la! ptihotovati dok. 59b!, 73a, 81a!, 90b? — P. sć 86a! pticházéti nedok. 77b*, 90b*, 91a!, 121b! ptíchod m, 53b!, 74a*, 90a?, 122b? ptichoditi nedok. 82a! (venirc), 94a!, 112a%, 115b', 110b? piíichoze m. 107b! (Praecursor) ptijaty adj. 114b! ptijednati dok. 71b! (p. sé — convenire), 72b* ptijednaávati nedok. 104a?, 118a? (corcordarc) prijčti dok. 82a! pfijótie, prijatic n. 05b!, 75a?, 82a!, 85b*, 90b*a j. ptijicti dok. 65a*, O05b!, 65b*, 67a?, 68b!, 75a*, 78b! (accipere) a jJ. — — P. sé Bla* (convalescere) piijimati nedok. 57a!, 79a? (assumere), 38a?, 94b! (accipere), 95a!, 98b!, 102b! a j. €. ptijíti dok, 58a!, 58a?, bRb!, 59a!, 67b*, 87b*a j. €. ptikázanie n. 58b*, 60a!. 68b!, 101b? a i. č. prikizati dok. 57a!, 58a?, 61b! a j. — 98a! ptikazovati nedok. 73a?, 108b!, 108b?, 111a?a j, príklad m. 58b*, 61a!, G2b!, 105a! a j. ©. prikládati nedok. 68a! (omyl), 97a! príkladný adj. 61b! ptiküpiti dok. 58a! piiloziti dok. 107b?, 114a? (apponere) ptimlüvati nedok, 111b!, 122b" — P. sč 64b?, 65b', 75b*, 93a* a j. pfimnożiti dok. 104b* ptinésti dok. 83b!, 113b!, 114b! — l. sobě 97a! ptinucovati nedok. 92b* ptípasic m. 07b! (mercennarius), 68a!, 120a? pripasti (prtipadnüti?) dok. 108z! pripisovati nedok. 113a! рЁ!рга ма f. 75a?, | I2b* pfipraviti dok. 57a!, 100b", 102b!, 115b? a j. — D, sé 82a! (se pracparare), 85b?, 86a!, 86b! a j. ptipravovati nedok. 65b!, 75a?, 125a? — P. s? 75a*, B6a!, 110b! a j. ptipsati dok. 69b!, 115b* ptipuditi dok. 100a! piitéci dok. 60a? přirovnávati nedok, 117a!, 125b! přirozeně adv. 67a! pfirozenie n. 58b?, 65a), 78a?, 102b?, 113b?, 117b! (natura) a j. prirozeny adj. 80a*, 8la? 03b!, 92b*, 100b! a j. ptíslovie n. 97b?, 112a! prisluhovánie п. 91а* piisluhovati nedok. 60b?, 66b!, 91a? pifislu<èti nedok, 94a?, 115a!, 125b° (perlincre) příščí adj. 86a! přišlý adj. 114b? piíitie n. 50a? 63a!, 82a*, 83a! a j. ptitahovati ncdok. 88a! pfitrhnuti dok. 102b? piivésti dok. 73a% 84a', 96b!, 113b!, 113b?, 126a*a j. privítanie n. 82a! pfivitati dok. 82a!, 85b? ptivoditi nedok. 71b?, 32b?, 83a*, 81a* a j. piivrci dok. 96b! ptivyvknüti dok. 95b!, 09a? pro praep. s ak. 59a!, 59b!, 60a!, 61a!, 63b* (propter) a j. €. — pro Buoh 71a! probodenv adj. 66a! probosét m. 120a!, 120a* (praepositus) procesí f. 61b! proé v.éso problédnüti dok. 59а? proklansy adj. 65a! proklati dok. 62a! proliti dok. 66b*, 103a?, 103b? prolitie n. 78b', ]11b! proměna f.73a?, 96b! proméniti dok. 64a! — P. sé 69b!, 960b! promluvenie n. 123b'* pronésti dok. 65a!. 6Ra' (konjcktura) pronośowati nedok. 86b! propast I. 96b! (abyssus) proraziti dok. 902! prorazéti nedok. 78a! proroësky adj. 94a? prorotstvie n. 63a!, 116b! (divinalio) prorok m. 62b?, 69a*, 73b' a j. č. prorokovati nedok. 101b?, 116b! (Prophetarc), 116b* prosba f. 62b!, 73a*, 79a*, 88a*, 98b* a j. prositi nedok. 57b!, 65a*, 69b* (obsecrare), 73a 78b*, 83b* a j. 6. prospěšný adj. 67a? prostféd adv. 60b! proti praep. s d. 62b*, 70b!, 87b! a j. protiv praep. s d. 70b!, 53a?, 106a!, 106b* a j. protivenstvie n. 64a?, 7la?, 822?, 80a! a j. protiviti sé nedok. 121b?, 124a!, 124a? protivník m. 04a?, 67a! (adversarius), 70a?, 10b? a j. protivny adj. 112b!, 113a? proto, -Z(e) conj. 57a?, 57b!, 58a!, 59a', 59h' a j.č. provod m. 57a! próvod m. 65a? provoditi nedok. 74a!, 85b! prst f. 122b? prst m. 66b!, 97a!, 90a!, 111a?, 126a? prvé adv. 62a!, 63b?, 89b?, 126a! a j. — Superl. najprvé 58а?, 58b*, 61a*?, GIb!, 61b* a j. €. první num. 58b?, 62a!, 02a* a j. — Supcr!, najprvní 88a! 92a!, 12023! — Najprv- néjii 110a! prvost t.; p. poëdtka 77b! prvy num. 58a*, 60b', 60b?, 124a! (primus) a j. — fyrvo-politek 63a! pryé adv. 110a?, 117b! psanec m. 80a! psáti nedok. 60b! (scribere), 02b*, 03a!, 63b* a |. psík m. 77a? (catcllus) psota f. 62b-, 97a!, 98a?, 09a*, 960b* pseniceé f, 121a! ptoćstwvo n. 110a?, 123b? pták m, 82a? (volucris), 97a!, 110a? pukati se nedok. 69b! pustiti dok. 56b*, 07b! (dimitlcre), ЗЫ, тЫ, 112b?, 192a!, 1202? a j. pust$ adj. 114a!, 117b! püze(e) f. 113b!, 114a! pútnik m. 69b? (Perepinus) púto n. 118b* putovánie n. 71a* putovati nedok. 57b'* pýcha f.69a!, 76b!, 83L! a j. pýchati nedok, 96b? , 185
pfiblíziti sé dok. 102b! (appropinquare), 102b*, 107b2 a j. pFibliżovati sć nedok. 65a! (appropinquare), 102b? pribyvati nedok. 99b? pričinitidok. 104b?, 114b! ptidati dok. 115b? (addere), 123b* prídrzéti sé nedok. 82a*, 119b? ptiebytek m. 56b?, 57b*, 60b?, 09a?, T6b* (conversatio), 90a* (mansio) a j. č. píiebytník m. 122b? pfiekop m. 05b! pfielis$ adv. 70a!, 116a?, 124b* a j. piieliiny adj. IO1b!, J03a!, 112a!, 124b* ptietel m. 72a! (cognatus), 73b*, 74a*, 74b!, 103a* (amicus) a j. ©. phiezn, zen f.73b*,120a! ptihledati nedok. 08a! priboditi sć dok. 106a?, 121a?, 123a?*, 124a? pfihotovánie n. 9la! ptihotovati dok. 59b!, 73a, 81a!, 90b? — P. sć 86a! pticházéti nedok. 77b*, 90b*, 91a!, 121b! ptíchod m, 53b!, 74a*, 90a?, 122b? ptichoditi nedok. 82a! (venirc), 94a!, 112a%, 115b', 110b? piíichoze m. 107b! (Praecursor) ptijaty adj. 114b! ptijednati dok. 71b! (p. sé — convenire), 72b* ptijednaávati nedok. 104a?, 118a? (corcordarc) prijčti dok. 82a! pfijótie, prijatic n. 05b!, 75a?, 82a!, 85b*, 90b*a j. ptijicti dok. 65a*, O05b!, 65b*, 67a?, 68b!, 75a*, 78b! (accipere) a jJ. — — P. sé Bla* (convalescere) piijimati nedok. 57a!, 79a? (assumere), 38a?, 94b! (accipere), 95a!, 98b!, 102b! a j. €. ptijíti dok, 58a!, 58a?, bRb!, 59a!, 67b*, 87b*a j. €. ptikázanie n. 58b*, 60a!. 68b!, 101b? a i. č. prikizati dok. 57a!, 58a?, 61b! a j. — 98a! ptikazovati nedok. 73a?, 108b!, 108b?, 111a?a j, príklad m. 58b*, 61a!, G2b!, 105a! a j. ©. prikládati nedok. 68a! (omyl), 97a! príkladný adj. 61b! ptiküpiti dok. 58a! piiloziti dok. 107b?, 114a? (apponere) ptimlüvati nedok, 111b!, 122b" — P. sč 64b?, 65b', 75b*, 93a* a j. pfimnożiti dok. 104b* ptinésti dok. 83b!, 113b!, 114b! — l. sobě 97a! ptinucovati nedok. 92b* ptípasic m. 07b! (mercennarius), 68a!, 120a? pripasti (prtipadnüti?) dok. 108z! pripisovati nedok. 113a! рЁ!рга ма f. 75a?, | I2b* pfipraviti dok. 57a!, 100b", 102b!, 115b? a j. — D, sé 82a! (se pracparare), 85b?, 86a!, 86b! a j. ptipravovati nedok. 65b!, 75a?, 125a? — P. s? 75a*, B6a!, 110b! a j. ptipsati dok. 69b!, 115b* ptipuditi dok. 100a! piitéci dok. 60a? přirovnávati nedok, 117a!, 125b! přirozeně adv. 67a! pfirozenie n. 58b?, 65a), 78a?, 102b?, 113b?, 117b! (natura) a j. prirozeny adj. 80a*, 8la? 03b!, 92b*, 100b! a j. ptíslovie n. 97b?, 112a! prisluhovánie п. 91а* piisluhovati nedok. 60b?, 66b!, 91a? pifislu<èti nedok, 94a?, 115a!, 125b° (perlincre) příščí adj. 86a! přišlý adj. 114b? piíitie n. 50a? 63a!, 82a*, 83a! a j. ptitahovati ncdok. 88a! pfitrhnuti dok. 102b? piivésti dok. 73a% 84a', 96b!, 113b!, 113b?, 126a*a j. privítanie n. 82a! pfivitati dok. 82a!, 85b? ptivoditi nedok. 71b?, 32b?, 83a*, 81a* a j. piivrci dok. 96b! ptivyvknüti dok. 95b!, 09a? pro praep. s ak. 59a!, 59b!, 60a!, 61a!, 63b* (propter) a j. €. — pro Buoh 71a! probodenv adj. 66a! probosét m. 120a!, 120a* (praepositus) procesí f. 61b! proé v.éso problédnüti dok. 59а? proklansy adj. 65a! proklati dok. 62a! proliti dok. 66b*, 103a?, 103b? prolitie n. 78b', ]11b! proměna f.73a?, 96b! proméniti dok. 64a! — P. sé 69b!, 960b! promluvenie n. 123b'* pronésti dok. 65a!. 6Ra' (konjcktura) pronośowati nedok. 86b! propast I. 96b! (abyssus) proraziti dok. 902! prorazéti nedok. 78a! proroësky adj. 94a? prorotstvie n. 63a!, 116b! (divinalio) prorok m. 62b?, 69a*, 73b' a j. č. prorokovati nedok. 101b?, 116b! (Prophetarc), 116b* prosba f. 62b!, 73a*, 79a*, 88a*, 98b* a j. prositi nedok. 57b!, 65a*, 69b* (obsecrare), 73a 78b*, 83b* a j. 6. prospěšný adj. 67a? prostféd adv. 60b! proti praep. s d. 62b*, 70b!, 87b! a j. protiv praep. s d. 70b!, 53a?, 106a!, 106b* a j. protivenstvie n. 64a?, 7la?, 822?, 80a! a j. protiviti sé nedok. 121b?, 124a!, 124a? protivník m. 04a?, 67a! (adversarius), 70a?, 10b? a j. protivny adj. 112b!, 113a? proto, -Z(e) conj. 57a?, 57b!, 58a!, 59a', 59h' a j.č. provod m. 57a! próvod m. 65a? provoditi nedok. 74a!, 85b! prst f. 122b? prst m. 66b!, 97a!, 90a!, 111a?, 126a? prvé adv. 62a!, 63b?, 89b?, 126a! a j. — Superl. najprvé 58а?, 58b*, 61a*?, GIb!, 61b* a j. €. první num. 58b?, 62a!, 02a* a j. — Supcr!, najprvní 88a! 92a!, 12023! — Najprv- néjii 110a! prvost t.; p. poëdtka 77b! prvy num. 58a*, 60b', 60b?, 124a! (primus) a j. — fyrvo-politek 63a! pryé adv. 110a?, 117b! psanec m. 80a! psáti nedok. 60b! (scribere), 02b*, 03a!, 63b* a |. psík m. 77a? (catcllus) psota f. 62b-, 97a!, 98a?, 09a*, 960b* pseniceé f, 121a! ptoćstwvo n. 110a?, 123b? pták m, 82a? (volucris), 97a!, 110a? pukati se nedok. 69b! pustiti dok. 56b*, 07b! (dimitlcre), ЗЫ, тЫ, 112b?, 192a!, 1202? a j. pust$ adj. 114a!, 117b! püze(e) f. 113b!, 114a! pútnik m. 69b? (Perepinus) púto n. 118b* putovánie n. 71a* putovati nedok. 57b'* pýcha f.69a!, 76b!, 83L! a j. pýchati nedok, 96b? , 185
Strana 136
pyšně adv.96a!, 96b*, 125b? pyšný adj. a m. z adj. 76b!, 76b?, 82a!, 95a! a j ráciti nedok. 57b!, 61a*, 61b* a j. č. ród adj. 50b!, 50b?, 67a?, 77b?, 120a? a j. è. řád m. 95a', 96b?, 107b?, 116a! rada f. 02a*, 63a*, 69b*, 70b? (consilium) a j. rádcé m. 117a?, 119a! raditi nedok. 62a? (consilium darc), 68a*, 69a!, 69b*, 100a!, 101b! a j. è. radost f. 50b7, 58b?, 60a! a j. č. radostné adv. 103a? (gaudens) radostný adj. 74b!, 81b! radovati sě nedok. 56b!, 57a?, G1b!, 64b?, 68b? aj.č. . ráj m. 85b!, 105a!, 122a? rámé n. 103a* rána t. 57b-, 64až, 65a!, 66a? a j. rano n. (a adv.) 58a?, 58b!, 62b!, 69a! a j. ratolest f. 112a! (ramus) ráz m, 104a! raziti nedok. — R. sé 107b? Féci nedok. i dok. 50b!, 56b*, 57a!, 57b?, 58b!, 67b?, 87b!, 91až a j. č. è f. 70b?, 74a!, 75b!, 76b!, 86b* a j. č. 2 cny adj. 71b?. 88b?, 123a* зп ЕК m; 79a, Ola (advocatus), 91b* ñovati nedok. 914? Rehoi v. Híchor řemeslník m. 73b (artzfex), 90b? Remigius m. 114a*, 114a? Fépicé f. 97a! reptati nedok. 102b?, 107b?, 1264! ret m. 87a! (labiwn), 101a?, 1182! a j. řetěz m. 101b? teticzek m, 101h? ' fiedkost f.100b? Fiedky adj. 110a?, 116a! tiekati nedok. 94b? (dicere), 99b?, 100a!, 118b! Rim m. 57až, 61b! Ríménin m. 57b!, 92a!, 95b! a j. Pímsky adj. 03a!, 123a? robota f. 95b!, 101b!, 121a! robotovati nedok. 102a?, 107b? roditi nedok. 108a! (generare) roh m. 56b! (cornu), 56b*, 103b?, 110b? roj m, 56b! rok m. 61a?, 81a?, 106b! — Na roky dávati 83b? rolí f. 125b? roskop m. 96b! rovenstvie n. 85a! rovné m. (f.) 119a? rovny adj. 72b?. 91a?, 105a!, 192a? (similis) a j. rozbéhly adj. 68b! rozbéhniüti sé dok. 60b!, 63b?, 73a? rozbofenie n. 192a?, 123a! rozbotiti dok. 123a! rozdati dok. 86b? (distribuere), 119a? rozdéeliti dok. 87b?. 110b! rozdiel m. 58a?, 50b?, 67a!, 9Sa?, 119a! a j. rozdielne? adv. 67a!, 100b!, 117b?, 119a? rozdieln*Y* adj. 85a!, 100b!, 110b!, 118a! a j. rozdrieti dok. 110b! rozdvojenv adj. 118a! (rkp.: rozdvojenie) rozeslati dok. 61b?, 76a! rozeznánie n. 68a!, 106a* rozeznati dok. 100b! rozhnévánie n. 6Ja!, 112b? rozhnévati dok. 60a?, 105b!, 112b? — R.sé 102a! rozhostiti sé dok. 114a! rozhrésiti dok. 67b?, 68a! rozcházéti sé nedok. 108a! (extendi) rozchodnv adj. 116a! rozchovati dok. 109a? rozkázati dok. 83b! pa ge ryc re re 136 rozkoS f. 71a*, 71b!, 72b!, 80b? a j. & rozkošné adv. 96a! rozkošný adj. 71b!, 76b, 95b?, 97a!, 100b* a j. rozliéné adv. 99b! rozliénost f. 120b? rozlién y adi. 57a!, 58b!, 64a?a j. rozlomenie n. 114b! (fractio) rozlúčiti dok. 63b? rozmlúvati nedok. 82b! rozmluvenie n. 73b? rozmnozendé adv. 94b! (pluraliter) rozmnoziti dok. 114a , 114b! — R.sé 84a? rozmnozovati nedok. 86a! rozmrhati dok. 119b! (dissipare) rozmysl m. 112b! rozncesenie n. 00b?*, 115a! rozpótie n.57b? rozplozenie n. 122? rozprosttieti dok. 109b?, 121b! rozptyleti nedok. 119b! (dissipare) rozruśsiti dok. 122b! ro(zjsievati nedok. 7la? (seminare), 112%! roz$afenstvie n. 119b! roz$aíny adj. 119a? rozšířiti dok. 84a? — R. sé 84a* roztieti dok. 87b? roztrhati dok. 67b! roztrhnüti dok. — R. sé 110a? roztrhovati nedok. J10a? roztrzenie n. 72b?, 111b? rozum m.658b!, 72a?, 74a!, 74b?, 75b!, 94b* (sensus) aj. rozumčti nedok. 67a!, 70b?, 77a!, 77b!, 90a, 122b! (intelligere) a j. rozumne adv. 100b', 110a? rozumn$ adj. 63b! (rationabilis), 109a? rozvázati dok. 65b!, 110b?, 126a! (solvere) rozvleéeny adj. 110a* rozvrci dok. 96b?, 100b? (laxare) r6özeny adj. 57a? rücho n. 57a?,57b-, 59b*, 116b?(zestimentum) a j.&. ruka f. 64a- (manus), 65a!, 66a!, 62a?, 66b!, 87b!, 95a? a j. è. ru*iti nedok. 59a^, 97a! řváti nedok. 67a! (rugire), 82b- ryba f. 97a!, 108a?, 109b* a j. rybář m. 65b*, 95b?, 108a? (piscator), 108b! a j. rybárstvo n.107b* rvbiéka f. 114b!, 115a! rybka f. 114a? (pisciculus) rychtář m. 106a! ryňk m. 102a! rýti nedok. 101b! rytief m. 76a!, 95b!, 95b?, 115b? rytiersky adv.95b? rytiersky adj. 59a! rytiertstvie n. 62b?, 110b!, 115b? rytierstvo n. 63a!, 95b?, 113a* S praep. — S g. 56b?, 59a!, 64b!, 77a? (de), 100a! a j. — S instr. 56b!, 56b*, 57a*, 57b?, 65b! (cum) a j. č. Sabona f. (spr. Sobna) 120a! Salome f. 58a! Salomon m. 86b?, 96b?. 104a! a j. sám pron. 59a!, 62b!, 64a*, 69a*, 76b*, 99b?, 106a? a j. à. Samaritán m. 83a? Samaritánka f. 77a* Sam(p)son m. 10/b?, 111b? sběrna (f. 78b? (collecta) sbierati nedok. 56b!, 117b? (colligere) — S. sé 115b? Sbor m. 88a? (svnagoga), 93a!, 108a?, 110b! a j. sbozZie, zbozie n. 67a% 67b!, 86b? (fagultates), 98a!, 99a?, 99b!, 101a!, 117a? a j. Sboznv, zboZnv adj. a m. z adj. 113b! stastn y adj. 99b! (felix)
pyšně adv.96a!, 96b*, 125b? pyšný adj. a m. z adj. 76b!, 76b?, 82a!, 95a! a j ráciti nedok. 57b!, 61a*, 61b* a j. č. ród adj. 50b!, 50b?, 67a?, 77b?, 120a? a j. è. řád m. 95a', 96b?, 107b?, 116a! rada f. 02a*, 63a*, 69b*, 70b? (consilium) a j. rádcé m. 117a?, 119a! raditi nedok. 62a? (consilium darc), 68a*, 69a!, 69b*, 100a!, 101b! a j. è. radost f. 50b7, 58b?, 60a! a j. č. radostné adv. 103a? (gaudens) radostný adj. 74b!, 81b! radovati sě nedok. 56b!, 57a?, G1b!, 64b?, 68b? aj.č. . ráj m. 85b!, 105a!, 122a? rámé n. 103a* rána t. 57b-, 64až, 65a!, 66a? a j. rano n. (a adv.) 58a?, 58b!, 62b!, 69a! a j. ratolest f. 112a! (ramus) ráz m, 104a! raziti nedok. — R. sé 107b? Féci nedok. i dok. 50b!, 56b*, 57a!, 57b?, 58b!, 67b?, 87b!, 91až a j. č. è f. 70b?, 74a!, 75b!, 76b!, 86b* a j. č. 2 cny adj. 71b?. 88b?, 123a* зп ЕК m; 79a, Ola (advocatus), 91b* ñovati nedok. 914? Rehoi v. Híchor řemeslník m. 73b (artzfex), 90b? Remigius m. 114a*, 114a? Fépicé f. 97a! reptati nedok. 102b?, 107b?, 1264! ret m. 87a! (labiwn), 101a?, 1182! a j. řetěz m. 101b? teticzek m, 101h? ' fiedkost f.100b? Fiedky adj. 110a?, 116a! tiekati nedok. 94b? (dicere), 99b?, 100a!, 118b! Rim m. 57až, 61b! Ríménin m. 57b!, 92a!, 95b! a j. Pímsky adj. 03a!, 123a? robota f. 95b!, 101b!, 121a! robotovati nedok. 102a?, 107b? roditi nedok. 108a! (generare) roh m. 56b! (cornu), 56b*, 103b?, 110b? roj m, 56b! rok m. 61a?, 81a?, 106b! — Na roky dávati 83b? rolí f. 125b? roskop m. 96b! rovenstvie n. 85a! rovné m. (f.) 119a? rovny adj. 72b?. 91a?, 105a!, 192a? (similis) a j. rozbéhly adj. 68b! rozbéhniüti sé dok. 60b!, 63b?, 73a? rozbofenie n. 192a?, 123a! rozbotiti dok. 123a! rozdati dok. 86b? (distribuere), 119a? rozdéeliti dok. 87b?. 110b! rozdiel m. 58a?, 50b?, 67a!, 9Sa?, 119a! a j. rozdielne? adv. 67a!, 100b!, 117b?, 119a? rozdieln*Y* adj. 85a!, 100b!, 110b!, 118a! a j. rozdrieti dok. 110b! rozdvojenv adj. 118a! (rkp.: rozdvojenie) rozeslati dok. 61b?, 76a! rozeznánie n. 68a!, 106a* rozeznati dok. 100b! rozhnévánie n. 6Ja!, 112b? rozhnévati dok. 60a?, 105b!, 112b? — R.sé 102a! rozhostiti sé dok. 114a! rozhrésiti dok. 67b?, 68a! rozcházéti sé nedok. 108a! (extendi) rozchodnv adj. 116a! rozchovati dok. 109a? rozkázati dok. 83b! pa ge ryc re re 136 rozkoS f. 71a*, 71b!, 72b!, 80b? a j. & rozkošné adv. 96a! rozkošný adj. 71b!, 76b, 95b?, 97a!, 100b* a j. rozliéné adv. 99b! rozliénost f. 120b? rozlién y adi. 57a!, 58b!, 64a?a j. rozlomenie n. 114b! (fractio) rozlúčiti dok. 63b? rozmlúvati nedok. 82b! rozmluvenie n. 73b? rozmnozendé adv. 94b! (pluraliter) rozmnoziti dok. 114a , 114b! — R.sé 84a? rozmnozovati nedok. 86a! rozmrhati dok. 119b! (dissipare) rozmysl m. 112b! rozncesenie n. 00b?*, 115a! rozpótie n.57b? rozplozenie n. 122? rozprosttieti dok. 109b?, 121b! rozptyleti nedok. 119b! (dissipare) rozruśsiti dok. 122b! ro(zjsievati nedok. 7la? (seminare), 112%! roz$afenstvie n. 119b! roz$aíny adj. 119a? rozšířiti dok. 84a? — R. sé 84a* roztieti dok. 87b? roztrhati dok. 67b! roztrhnüti dok. — R. sé 110a? roztrhovati nedok. J10a? roztrzenie n. 72b?, 111b? rozum m.658b!, 72a?, 74a!, 74b?, 75b!, 94b* (sensus) aj. rozumčti nedok. 67a!, 70b?, 77a!, 77b!, 90a, 122b! (intelligere) a j. rozumne adv. 100b', 110a? rozumn$ adj. 63b! (rationabilis), 109a? rozvázati dok. 65b!, 110b?, 126a! (solvere) rozvleéeny adj. 110a* rozvrci dok. 96b?, 100b? (laxare) r6özeny adj. 57a? rücho n. 57a?,57b-, 59b*, 116b?(zestimentum) a j.&. ruka f. 64a- (manus), 65a!, 66a!, 62a?, 66b!, 87b!, 95a? a j. è. ru*iti nedok. 59a^, 97a! řváti nedok. 67a! (rugire), 82b- ryba f. 97a!, 108a?, 109b* a j. rybář m. 65b*, 95b?, 108a? (piscator), 108b! a j. rybárstvo n.107b* rvbiéka f. 114b!, 115a! rybka f. 114a? (pisciculus) rychtář m. 106a! ryňk m. 102a! rýti nedok. 101b! rytief m. 76a!, 95b!, 95b?, 115b? rytiersky adv.95b? rytiersky adj. 59a! rytiertstvie n. 62b?, 110b!, 115b? rytierstvo n. 63a!, 95b?, 113a* S praep. — S g. 56b?, 59a!, 64b!, 77a? (de), 100a! a j. — S instr. 56b!, 56b*, 57a*, 57b?, 65b! (cum) a j. č. Sabona f. (spr. Sobna) 120a! Salome f. 58a! Salomon m. 86b?, 96b?. 104a! a j. sám pron. 59a!, 62b!, 64a*, 69a*, 76b*, 99b?, 106a? a j. à. Samaritán m. 83a? Samaritánka f. 77a* Sam(p)son m. 10/b?, 111b? sběrna (f. 78b? (collecta) sbierati nedok. 56b!, 117b? (colligere) — S. sé 115b? Sbor m. 88a? (svnagoga), 93a!, 108a?, 110b! a j. sbozZie, zbozie n. 67a% 67b!, 86b? (fagultates), 98a!, 99a?, 99b!, 101a!, 117a? a j. Sboznv, zboZnv adj. a m. z adj. 113b! stastn y adj. 99b! (felix)
Strana 137
sččstie n. 62b?, 106b! sde, zde adv. 71b?, 76a!, 80b! a j. sdělovati (zdělovati) sč nedok. 105b* sdravie, zdr- n. 08b?, 107b?, 120a?, 124a!, 126a? a j. sdravy, zdravy adj. 63a?, 73b!, 92a*, 97b!, 100a!, 100a? a j. — M. z adj. 100a* sè pron. 56b!, 56b?, 57a!, 59a!, 70a!, 105a! a j. č. sebrati dok. 108a? — S. se 83a!, 89a! sédati nedok. 91b! Sedechiás m. 110b*, 117a* sedénie n. 59a?, 59b! sedéti nedok. 57a?, 59a* (sedere), 63a!, 63b?*, 64a!, 85b?àa j. sedlácek m. 101a! sedlák m. 67b?, 76a!, 95b!, 101a! a j. sedm num. 02a!, 114a!, 114a*, 114b? a j. sedmdesát num. 83b! sedmerní num. 114b? sedmery num, 114a*,114b? sedmy num. 58a?, 114b? Sedulius m. 61a? selhati dok. 87b* sem adv. 66b! sen, -Z(e) pron. 74a*, 102a?, 104b?, 107b?, 113a*, 115a?, 121b*?, 124a? Seneka m. 117b! séno n. 114a!, 114a*, 114b? seslánie n. 56b?, 80a!, 86a! a j. seslati dok. 86a! sestra f. 58a! setřicti dok. 56b!, 56b*, 80b? (abstergere) Severi(a)nus m, 62a? shladiti dok. 97a*, 97b! (delere) shlazovati nedok. 112a! (auferre) shníti dok. 58а! shrésenie n.6la!, 62a*, 74b? a j. shresiti dok. 87b!, 91a*, 126a! a j. shromazditi dok. 63a*, 119а*, 123a! shromażdovati' nedok. 63a*, 123a! schovati dok. 89b! (servare), 105b*, 107a! a j. schovávati nedok. 86a!, 110a? schrána f, 75a! Sidon m, 125bt siemé n. 71a* Siet f. 65b*, 108a? (rete), 108b!, 109b! a j. silné adv. 95a*, 101 b?, 124a! silny adj. 07a! (fortis), 95b!, 97b!, 109a? a j. Simon m. 62a! Sinaj f. 88b? Sion m. 82b! siroba f. 86a? Sirotek m, 86a! sjednánie n. 73a?, 95a!, 100b!, 109a*, 112b? a j. sjednany adj. 101b! sjednati, zj- ЧоК. 58a!, 82a!, 91a?, 100b! — S. sé 101a? sjednávati nedok. 103b! Skála f. 59a? (petra), 109b! skalé n. 69b! skloniti dok. 82a? (reclinare), 124a? (inclinare) Skonánie n. 63a!, 73a?, 85a!, 89a*, 94a! a j. Skonati dok. 70b!, 92b! Skonávati nedok. 116a! — S. sé 70b! (finiri), 71a*, 89a* skončenie n. 85b? sktehot m. 118a! (stridor) skříně, skfine f. 105b? skrovné adv, 109a! Skrovnost f. 113a! (paucitas) skrovny adj. 80b?, 113a! skrüs$enie n. 90a! (compunctio), 125b! skryt m. 95a! Skryté adv, 77a! skryti dok. 64b! (abscondere), 108a! — S. sč 87a? skryty adj. 122b! (absconditus), 124b?, 125b?a j. skryvati nedok. 119b? (abscondere) Skrzé praep. s ak. 50b!, 61b!, 61b?, 63b! a j. č. skupec m. 125a* sküpost f. 106b?, 116b! skutek m. 66b?, 60a!, 69b!, 69b* (opus), 84a! a j. č. skvieti v.stvieti sladkost f.62b*,100a?,113a? sladký adj. 100a? slädnüti nedok. 56b! sláma f. 120a! slaviti nedok, 75a!, 81a! (recolere), 81a*, 92b! a j. slavné adv, 63b!, 92b! slavnost f. 64b! (claritas) slavny adj. 602b?, 63a?*, 73b!, 85a! a j. sled m. 67a? slepicé f. 63a*, 123a! (gallina) sle p-y adj. 69a! (caecus) — M. z adj. 68b*, 102a!, 102a?a j. slo vo n. 56b', 60b' (verbium), 60b*, 61b*, 96a! a j. č. — Slovo (= Kristus) 81b? sloŻiti dok. 73a?, 76a!, 101b! slub, slib m. 64a!, 83a!, 85b!, 102b? (foedus) aj. sl'ûbenic, slíbenie n. 61a! slübeny, slíbeny adj. 85b? slübiti, slíbiti dok. 50b!, 64a!, 70a!, 74a? a j. 6. — S. sé 61b?, 101b?, 108b? a j. slubovati, slib- nedok. 57b', 73a*, 74a*, 77a! a j. ©. slüha m. 63b*, 65a, 78b*, 80b! a j. sluch m. 109b! (auditus) slunce n. 58a*, 58b!, 69b!, 112a! (so) a j. sluneén y adj. 58b!, 99a! sluśćti nedok. 68a*, 77a*, 78a!, 79b! (expedire), 96a*, 96b?, 97b?, 100b? a j. &. slušné adv. 82a! slušný adj. 80a!, 96b?, 111a! slüti nedok. 63a!, 82b!, 98a*, 108a!, 108b* a j. služba f.88a?,120a? (ministerium) slüziti nedok. 58a?*, 61b!, 03b?, G9b* (servire) a j. slychati nedok. 59b!, 100a! sly$énie n. 101a? slySéti nedok. 57b?*, 60b!, 61b!, 62a?, 79a* (exaudire), 87b! a j. č. slza, sluza f. 71a?, 71b! (lacrima), 80b?, 122a!, 122a? a j. sméle adv. 59b?, 108a! smélost f. 109b! sméény adi. 107b! (ridiculosus) smiech m. 71b! (risus), 80b? smiert- v. smif- smiesiti dok. 71b! (miscere), 80b?, 110b?, 122b?, 123b! smiesen Y adj. 57b?, 80b! smieti nedok. 59b?, 70a!, 93a!, 111a!, 117a? smieti sé nedok. 121b! (ridere) smilník m. 101b! smilny adj. 107a! 107a* smilovánie n. 98b?*, 99a! smilovatisé dok. 98a!, 98b?, 105a!, 105a*?a j. C. smilstvie n. 102a! smilstvo n. 96b?, 102a! (fornicatzo), 193b! smifenie, smiefenie n. 62b!, 64a!, 75a! a j. smífiti, smiet- dok. 62a?, 75a!, 82a! — S. sé 71b? smlüvati sé nedok. 58b! smluviti sé dok, 87b! smrad m. 58a! smrdeti nedok. 58a! smrt f.57a^, 57b*, 58a!, 100a! a j. smrtedineé adv. 91la?, 112a?, 112b! smrtedinv adj. 59b? (mortalis), 73a*, 90b!, 112a?. 112b! a j. — M.z adj. 51b! smutek m. 61b?, 69b?, 70a!, 71a!, 104a? (tristi- tia) aj. č. smútiti dok. 79b! — Smilifi sć 71b!, 74b! smutny adj. 57a*, 61b!, 64a?, 70a! a j. smysl m. 61b!, 101a?, 101b!, 115a! a j. — Dosahovati smyslem 124b? (sapere)
sččstie n. 62b?, 106b! sde, zde adv. 71b?, 76a!, 80b! a j. sdělovati (zdělovati) sč nedok. 105b* sdravie, zdr- n. 08b?, 107b?, 120a?, 124a!, 126a? a j. sdravy, zdravy adj. 63a?, 73b!, 92a*, 97b!, 100a!, 100a? a j. — M. z adj. 100a* sè pron. 56b!, 56b?, 57a!, 59a!, 70a!, 105a! a j. č. sebrati dok. 108a? — S. se 83a!, 89a! sédati nedok. 91b! Sedechiás m. 110b*, 117a* sedénie n. 59a?, 59b! sedéti nedok. 57a?, 59a* (sedere), 63a!, 63b?*, 64a!, 85b?àa j. sedlácek m. 101a! sedlák m. 67b?, 76a!, 95b!, 101a! a j. sedm num. 02a!, 114a!, 114a*, 114b? a j. sedmdesát num. 83b! sedmerní num. 114b? sedmery num, 114a*,114b? sedmy num. 58a?, 114b? Sedulius m. 61a? selhati dok. 87b* sem adv. 66b! sen, -Z(e) pron. 74a*, 102a?, 104b?, 107b?, 113a*, 115a?, 121b*?, 124a? Seneka m. 117b! séno n. 114a!, 114a*, 114b? seslánie n. 56b?, 80a!, 86a! a j. seslati dok. 86a! sestra f. 58a! setřicti dok. 56b!, 56b*, 80b? (abstergere) Severi(a)nus m, 62a? shladiti dok. 97a*, 97b! (delere) shlazovati nedok. 112a! (auferre) shníti dok. 58а! shrésenie n.6la!, 62a*, 74b? a j. shresiti dok. 87b!, 91a*, 126a! a j. shromazditi dok. 63a*, 119а*, 123a! shromażdovati' nedok. 63a*, 123a! schovati dok. 89b! (servare), 105b*, 107a! a j. schovávati nedok. 86a!, 110a? schrána f, 75a! Sidon m, 125bt siemé n. 71a* Siet f. 65b*, 108a? (rete), 108b!, 109b! a j. silné adv. 95a*, 101 b?, 124a! silny adj. 07a! (fortis), 95b!, 97b!, 109a? a j. Simon m. 62a! Sinaj f. 88b? Sion m. 82b! siroba f. 86a? Sirotek m, 86a! sjednánie n. 73a?, 95a!, 100b!, 109a*, 112b? a j. sjednany adj. 101b! sjednati, zj- ЧоК. 58a!, 82a!, 91a?, 100b! — S. sé 101a? sjednávati nedok. 103b! Skála f. 59a? (petra), 109b! skalé n. 69b! skloniti dok. 82a? (reclinare), 124a? (inclinare) Skonánie n. 63a!, 73a?, 85a!, 89a*, 94a! a j. Skonati dok. 70b!, 92b! Skonávati nedok. 116a! — S. sé 70b! (finiri), 71a*, 89a* skončenie n. 85b? sktehot m. 118a! (stridor) skříně, skfine f. 105b? skrovné adv, 109a! Skrovnost f. 113a! (paucitas) skrovny adj. 80b?, 113a! skrüs$enie n. 90a! (compunctio), 125b! skryt m. 95a! Skryté adv, 77a! skryti dok. 64b! (abscondere), 108a! — S. sč 87a? skryty adj. 122b! (absconditus), 124b?, 125b?a j. skryvati nedok. 119b? (abscondere) Skrzé praep. s ak. 50b!, 61b!, 61b?, 63b! a j. č. skupec m. 125a* sküpost f. 106b?, 116b! skutek m. 66b?, 60a!, 69b!, 69b* (opus), 84a! a j. č. skvieti v.stvieti sladkost f.62b*,100a?,113a? sladký adj. 100a? slädnüti nedok. 56b! sláma f. 120a! slaviti nedok, 75a!, 81a! (recolere), 81a*, 92b! a j. slavné adv, 63b!, 92b! slavnost f. 64b! (claritas) slavny adj. 602b?, 63a?*, 73b!, 85a! a j. sled m. 67a? slepicé f. 63a*, 123a! (gallina) sle p-y adj. 69a! (caecus) — M. z adj. 68b*, 102a!, 102a?a j. slo vo n. 56b', 60b' (verbium), 60b*, 61b*, 96a! a j. č. — Slovo (= Kristus) 81b? sloŻiti dok. 73a?, 76a!, 101b! slub, slib m. 64a!, 83a!, 85b!, 102b? (foedus) aj. sl'ûbenic, slíbenie n. 61a! slübeny, slíbeny adj. 85b? slübiti, slíbiti dok. 50b!, 64a!, 70a!, 74a? a j. 6. — S. sé 61b?, 101b?, 108b? a j. slubovati, slib- nedok. 57b', 73a*, 74a*, 77a! a j. ©. slüha m. 63b*, 65a, 78b*, 80b! a j. sluch m. 109b! (auditus) slunce n. 58a*, 58b!, 69b!, 112a! (so) a j. sluneén y adj. 58b!, 99a! sluśćti nedok. 68a*, 77a*, 78a!, 79b! (expedire), 96a*, 96b?, 97b?, 100b? a j. &. slušné adv. 82a! slušný adj. 80a!, 96b?, 111a! slüti nedok. 63a!, 82b!, 98a*, 108a!, 108b* a j. služba f.88a?,120a? (ministerium) slüziti nedok. 58a?*, 61b!, 03b?, G9b* (servire) a j. slychati nedok. 59b!, 100a! sly$énie n. 101a? slySéti nedok. 57b?*, 60b!, 61b!, 62a?, 79a* (exaudire), 87b! a j. č. slza, sluza f. 71a?, 71b! (lacrima), 80b?, 122a!, 122a? a j. sméle adv. 59b?, 108a! smélost f. 109b! sméény adi. 107b! (ridiculosus) smiech m. 71b! (risus), 80b? smiert- v. smif- smiesiti dok. 71b! (miscere), 80b?, 110b?, 122b?, 123b! smiesen Y adj. 57b?, 80b! smieti nedok. 59b?, 70a!, 93a!, 111a!, 117a? smieti sé nedok. 121b! (ridere) smilník m. 101b! smilny adj. 107a! 107a* smilovánie n. 98b?*, 99a! smilovatisé dok. 98a!, 98b?, 105a!, 105a*?a j. C. smilstvie n. 102a! smilstvo n. 96b?, 102a! (fornicatzo), 193b! smifenie, smiefenie n. 62b!, 64a!, 75a! a j. smífiti, smiet- dok. 62a?, 75a!, 82a! — S. sé 71b? smlüvati sé nedok. 58b! smluviti sé dok, 87b! smrad m. 58a! smrdeti nedok. 58a! smrt f.57a^, 57b*, 58a!, 100a! a j. smrtedineé adv. 91la?, 112a?, 112b! smrtedinv adj. 59b? (mortalis), 73a*, 90b!, 112a?. 112b! a j. — M.z adj. 51b! smutek m. 61b?, 69b?, 70a!, 71a!, 104a? (tristi- tia) aj. č. smútiti dok. 79b! — Smilifi sć 71b!, 74b! smutny adj. 57a*, 61b!, 64a?, 70a! a j. smysl m. 61b!, 101a?, 101b!, 115a! a j. — Dosahovati smyslem 124b? (sapere)
Strana 138
smysleti dok. 122b! (sapere) smývati nedok. 81a4 snad adv. 57b!, 63b!, 04b?, 91b! a j. snadně, snadno adv. 59b?, 61b?, 76b! a j. — Komfpar. snáz (e), 90b!, 95a?, 108b? a j. snadny adj. 101b snazné adv. 57b3, 65b!, 07a? a j. snaznost f. 77a!, 125b! sna Zn yÿ adj. 68a!, 68b?, 77a!, 101b?, 105a? a j. č. snésti dok. 50b!, 77a! (portare) snieh m. 57a?, 59b? sniesti dok. 96b! snieti dok. 93b!, 103a? sníti, sjíti dok. 117a* sniZovati nedok. 125a! (koniektura) sobota f. 57a!, 58a!, 58a* a j. sova f. 118b? spáliti dol. 117b! (cremare), 117b? spaliv* adj. 57 spasenie n. 63a!, 07b!, 69a! a j. č. spasitel m. — Spasitel (Kristus) 63b!, 80b!, 81b! a j. spasiti dok. 60a*, 61b?, 62%až, 78b? a j. č. spáti nedok. 69a! spóti dok. 126a? spielati nedok. 109a! s pieše komp. adv, 60b?, 77a*, 117b* a j. spolek m.83b", 107a? (consortium, societas), 112b! spolkem adv. 67b?, 76a! spolu adv. 57b", 63b?, 66a?, 102b! a j. spomoci dok. 120b! spravedliv$ adj. 56b!, 60a!, 63a!, 77b? (verax) à j. — M. z adj. 04b! (iustus), 71a! aj. spravedlnost f. 73a?, 75b!, 75b?, 76b?, 81a! aj č. správně adv. 92b! (congrue) sprtézenie n. 101a? sprostné adv. 91b?, 95b! sprostnost f, 77a! sprostny adj. 67b, 67b?, 95a!, 95b?, 101a! a j. sprvu adv. 99b! srdce n. 58b*, 59a!, 59b! a j. srdečný adj. 56b!, 121b? ssaditi dok. 120a? (deponere), 120b! ssazovati nedok. 125a* (deponere) (s)str&iti dok. 76b!', 105a!, 116b?, 123b!, 125a? ()stüpiti dok. 56b?, 57b?, 50a), 04b!, 92b! (descendere) a. j. č. ssüziti dok. 122b? stádo n. 60b!, 67b? (grex), 11Gb?, 117a! a j. starati sé nedok. 105b! stařec m. 87a?, 87b! starost f. 02b!, 100a!, 124a* starosta f. (m.) 119a? (villicus), 119b! stary adj. 61a?, 84a!, 93a?*, 93b!, 90b!, 119a! a j. — M.z adj. 111a! (antiquus) — S. Zákon 63a! statéiti nedok. 97a! statek m, 67b!, 103b?, 105b! (substantia), 116b! státi nedok. 59a", 59b!, 01a?, 70b, 85a!, 108a!, 117a' a j. €. — (po żem) 67b!, 90a*, 101a* a j. stati «dok. 63b?, 6ła!, 65b?, 66a*, 06b', 106a?. 112a!, 125a? a j. státi sé dok. 57b!, 58b!, 58b?, 60b?, 61a!, 84a? a j, stav m. 02b!, 63a!, 71a!, 71a*, 120a? (statio) a j. stávati nedok. 124b* — Stávati sé nedok. 81a?, 88b!, 91a? a j. stavenie n. 61b" (zastavení) stavéti ncdok. 84a?, 123a? stavovati nedok. 79b! stek m. 1082! (congregatio) sténa f. 57a* stien m. 00a! stlaéiti dok. 106b? sto num. 58a!, 61a?, 103a! a j. stodola f. 106b! (ltorreum) stól m. 77a* (mensa), 96a!, 97b?, 98a! stolicé f, 105a!, 125a* (sedes) strach m. 60a!, 62b!, 63b? (metus), 65b? a j. 188 — Sirach mà (jest) 61a*, 65a!, 96b! a j. strana f, 87b!, 109a!, 125b? stráz(é) f. 59a!, 59b?, 60a!, 60a*, 02a! a j. — M. 87a!, 103a?, 107b! (speculator), 110b! a j. strážný adj —M. z adj. 59b?, 60a!', 69a! (speculator) stréiti v.ssirciti stred f. 56b', 116b? — M. 56b! stióda f.58a* (s)ttép m. 97b! sttiebrny adj. 97a!, 109b* sttiebro n. 113a! stftieci nedok. 59b?, 60a!, 87a! stiieda f.77a® (mica), 96a’ sttiedka f. 97b* (mica), 08a! stiiezvy adj. 07a! (sobrius) stud m. 61a! studeny adj. 92b! (frigidus) studnicé f, 94b! (fons) stupily v.ztupily stvieti (skvieti) sé ncdok. 64b! (fulgere), 78b!, 102b? stvorenie n. 574%, 05b*, 76a! (creatura), 76a?, 78a!, 112b! a j. 6. Stvořitel m. 80a?, 93b? stvofiti dok. 66b!, 80a!, 80a?, 83b!, 81b? a j. stvücí, stkvuücí adj. 59b! stvdéti se nedok. 6la!, 120b! (erubescere) sud m. 97a!, 105b? süd m. 56b! (iudicium), 15b!, 75b*, 70b! a j. südcé m. 87b!, 123b! (iudex) sudi m. 106a? (asi omył) suditi nedok. 59a!, 70b!, 764?, 76L!, 87b? a j. č. südnv adj. 62b?, 63a!, 68a? a j. suchy adj. 66a?, 94b! sukně f. 96b! süséd m. 72a! (vicinus), 103a?, 103b! súžiti nedok. 108b?, 123b! svatokupec m. 116a? svatost f. 105a? (sanclitas) svátost f.65a*,83a*, 114a? a j. svaty adj. 56a?, 56b!, 56b* a j. č. — M. z adj. 63a! a j. svázany adj. 101b?, 118a! (Higatus) svázati zvázati dok. 65b', 86b', 101a*, 101b?, 118b? svazck m. 86b!, 92a! (všnenlum), 126a! svěcenie n. 65a? svědčití nedok. 60b?, 73b?, 83a!, 83a*, 87b!, 94b! (testari) aj. 6. svédeéstvie n. 62b?, 72a!, 77b! (Lestimonium), 85b! a j. svédck m. 63b!, 94b! svedenie n. 116b! (seductio) (konjektura) svédomie n. 62b!, 86a?, 104a?, 106a! a j. svédomy adj. 97a* svésti dok. 02a? svèt m. 68b!, 58b?, 59a! a j. c. svétiti nedok. 58a?, 63b", 88b? svétle adv. 77b* svétlo n. 58b!, 77a!, 118b? světlost f. 62b*, 93a!, 99a! světlý adj. 50b!, 59b?, 64b! světský adj. 76b*, 83b!, 90a* a j. — M. z adj. 76a?, 82a* (Rumanus), 110a* a j. svitéziti dok. 95b?, I03b!, 104a!, 119a! svobodenstvie n. 76a* svobodné adv. 89a! s vój pron. 58a?, 58b*, 59a!, 60a?, 71b?, 77b? a j. č. svolati dok. 103a? (convocare), 103b!, 113a* svor m. 101a? (iugum), 101b* svrchni adj. 57b?, 65a!, 88b? svrchnost f. 85b! (superiora) svrchovaný adj. 62b2, R1a!, 92b!, 92b? a j. syn m.ó61b', 62a!, 71b2, 104b' a j. č. — Syn boží 50b?, 58b? a j. č. — Adj. poss. Sv nó v 91a! ; svióv 120b! synáéccek m. 115b' (filiolus)
smysleti dok. 122b! (sapere) smývati nedok. 81a4 snad adv. 57b!, 63b!, 04b?, 91b! a j. snadně, snadno adv. 59b?, 61b?, 76b! a j. — Komfpar. snáz (e), 90b!, 95a?, 108b? a j. snadny adj. 101b snazné adv. 57b3, 65b!, 07a? a j. snaznost f. 77a!, 125b! sna Zn yÿ adj. 68a!, 68b?, 77a!, 101b?, 105a? a j. č. snésti dok. 50b!, 77a! (portare) snieh m. 57a?, 59b? sniesti dok. 96b! snieti dok. 93b!, 103a? sníti, sjíti dok. 117a* sniZovati nedok. 125a! (koniektura) sobota f. 57a!, 58a!, 58a* a j. sova f. 118b? spáliti dol. 117b! (cremare), 117b? spaliv* adj. 57 spasenie n. 63a!, 07b!, 69a! a j. č. spasitel m. — Spasitel (Kristus) 63b!, 80b!, 81b! a j. spasiti dok. 60a*, 61b?, 62%až, 78b? a j. č. spáti nedok. 69a! spóti dok. 126a? spielati nedok. 109a! s pieše komp. adv, 60b?, 77a*, 117b* a j. spolek m.83b", 107a? (consortium, societas), 112b! spolkem adv. 67b?, 76a! spolu adv. 57b", 63b?, 66a?, 102b! a j. spomoci dok. 120b! spravedliv$ adj. 56b!, 60a!, 63a!, 77b? (verax) à j. — M. z adj. 04b! (iustus), 71a! aj. spravedlnost f. 73a?, 75b!, 75b?, 76b?, 81a! aj č. správně adv. 92b! (congrue) sprtézenie n. 101a? sprostné adv. 91b?, 95b! sprostnost f, 77a! sprostny adj. 67b, 67b?, 95a!, 95b?, 101a! a j. sprvu adv. 99b! srdce n. 58b*, 59a!, 59b! a j. srdečný adj. 56b!, 121b? ssaditi dok. 120a? (deponere), 120b! ssazovati nedok. 125a* (deponere) (s)str&iti dok. 76b!', 105a!, 116b?, 123b!, 125a? ()stüpiti dok. 56b?, 57b?, 50a), 04b!, 92b! (descendere) a. j. č. ssüziti dok. 122b? stádo n. 60b!, 67b? (grex), 11Gb?, 117a! a j. starati sé nedok. 105b! stařec m. 87a?, 87b! starost f. 02b!, 100a!, 124a* starosta f. (m.) 119a? (villicus), 119b! stary adj. 61a?, 84a!, 93a?*, 93b!, 90b!, 119a! a j. — M.z adj. 111a! (antiquus) — S. Zákon 63a! statéiti nedok. 97a! statek m, 67b!, 103b?, 105b! (substantia), 116b! státi nedok. 59a", 59b!, 01a?, 70b, 85a!, 108a!, 117a' a j. €. — (po żem) 67b!, 90a*, 101a* a j. stati «dok. 63b?, 6ła!, 65b?, 66a*, 06b', 106a?. 112a!, 125a? a j. státi sé dok. 57b!, 58b!, 58b?, 60b?, 61a!, 84a? a j, stav m. 02b!, 63a!, 71a!, 71a*, 120a? (statio) a j. stávati nedok. 124b* — Stávati sé nedok. 81a?, 88b!, 91a? a j. stavenie n. 61b" (zastavení) stavéti ncdok. 84a?, 123a? stavovati nedok. 79b! stek m. 1082! (congregatio) sténa f. 57a* stien m. 00a! stlaéiti dok. 106b? sto num. 58a!, 61a?, 103a! a j. stodola f. 106b! (ltorreum) stól m. 77a* (mensa), 96a!, 97b?, 98a! stolicé f, 105a!, 125a* (sedes) strach m. 60a!, 62b!, 63b? (metus), 65b? a j. 188 — Sirach mà (jest) 61a*, 65a!, 96b! a j. strana f, 87b!, 109a!, 125b? stráz(é) f. 59a!, 59b?, 60a!, 60a*, 02a! a j. — M. 87a!, 103a?, 107b! (speculator), 110b! a j. strážný adj —M. z adj. 59b?, 60a!', 69a! (speculator) stréiti v.ssirciti stred f. 56b', 116b? — M. 56b! stióda f.58a* (s)ttép m. 97b! sttiebrny adj. 97a!, 109b* sttiebro n. 113a! stftieci nedok. 59b?, 60a!, 87a! stiieda f.77a® (mica), 96a’ sttiedka f. 97b* (mica), 08a! stiiezvy adj. 07a! (sobrius) stud m. 61a! studeny adj. 92b! (frigidus) studnicé f, 94b! (fons) stupily v.ztupily stvieti (skvieti) sé ncdok. 64b! (fulgere), 78b!, 102b? stvorenie n. 574%, 05b*, 76a! (creatura), 76a?, 78a!, 112b! a j. 6. Stvořitel m. 80a?, 93b? stvofiti dok. 66b!, 80a!, 80a?, 83b!, 81b? a j. stvücí, stkvuücí adj. 59b! stvdéti se nedok. 6la!, 120b! (erubescere) sud m. 97a!, 105b? süd m. 56b! (iudicium), 15b!, 75b*, 70b! a j. südcé m. 87b!, 123b! (iudex) sudi m. 106a? (asi omył) suditi nedok. 59a!, 70b!, 764?, 76L!, 87b? a j. č. südnv adj. 62b?, 63a!, 68a? a j. suchy adj. 66a?, 94b! sukně f. 96b! süséd m. 72a! (vicinus), 103a?, 103b! súžiti nedok. 108b?, 123b! svatokupec m. 116a? svatost f. 105a? (sanclitas) svátost f.65a*,83a*, 114a? a j. svaty adj. 56a?, 56b!, 56b* a j. č. — M. z adj. 63a! a j. svázany adj. 101b?, 118a! (Higatus) svázati zvázati dok. 65b', 86b', 101a*, 101b?, 118b? svazck m. 86b!, 92a! (všnenlum), 126a! svěcenie n. 65a? svědčití nedok. 60b?, 73b?, 83a!, 83a*, 87b!, 94b! (testari) aj. 6. svédeéstvie n. 62b?, 72a!, 77b! (Lestimonium), 85b! a j. svédck m. 63b!, 94b! svedenie n. 116b! (seductio) (konjektura) svédomie n. 62b!, 86a?, 104a?, 106a! a j. svédomy adj. 97a* svésti dok. 02a? svèt m. 68b!, 58b?, 59a! a j. c. svétiti nedok. 58a?, 63b", 88b? svétle adv. 77b* svétlo n. 58b!, 77a!, 118b? světlost f. 62b*, 93a!, 99a! světlý adj. 50b!, 59b?, 64b! světský adj. 76b*, 83b!, 90a* a j. — M. z adj. 76a?, 82a* (Rumanus), 110a* a j. svitéziti dok. 95b?, I03b!, 104a!, 119a! svobodenstvie n. 76a* svobodné adv. 89a! s vój pron. 58a?, 58b*, 59a!, 60a?, 71b?, 77b? a j. č. svolati dok. 103a? (convocare), 103b!, 113a* svor m. 101a? (iugum), 101b* svrchni adj. 57b?, 65a!, 88b? svrchnost f. 85b! (superiora) svrchovaný adj. 62b2, R1a!, 92b!, 92b? a j. syn m.ó61b', 62a!, 71b2, 104b' a j. č. — Syn boží 50b?, 58b? a j. č. — Adj. poss. Sv nó v 91a! ; svióv 120b! synáéccek m. 115b' (filiolus)
Strana 139
syty adj. 97b*, 114a*, 114b! a j. sžčliti sč dok. 111b? Safát m. 119a* (villicus), 119b!, 119b* a j. Safovati nedok. 119b? Šalomún m. 105a?, 115a?, 115b! a j. — Adj. poss. Salomünó v 89b!, 106b!, 112a! a J. Загё ш. 1212! Sat m. 96b! Satan m. 97a! $6edté adv. 106b? śćedrost f. 121b? $éedrota f. 79b!, 101b! ščedrý adj. 79b, 106b? Seekati nedok. 69a! (latrare) $66p m. Sla? (arbustum), 117b?, 125b! Séepáu m. 85a! $é6épovati nedok. 81a? (plantare) $Cípati nedok. 56b! šest num. 121b? Sestná(d)ste num. 96b! Sesty num. 57a! “etfiti nedok. 89b Simon m. 108b* &ípek m. 87b?, 117b? tirokost f. 108a? (latitudo) široký adj. 116a", 118b? šŠkatčdý adi. 109a? oda f. 67a* oditi nedok. 61a! (nocere), 99b! odliv$ adj. 117a!, 118b? kodny adj. 82a! ola f. 61a?, 78b!, 93a! škříně v. skříně šlechetný adj. 68a? šlechtic m. 95b! šlépějka f. 95a? štola f.59b' (stola) t part. 57a!, 59a!, 60b! a j. č. táhnüti nedok. 117b! — Netáhnu co uciniti. az (że)... atp. 64a!, 77b*, 90a!, 105a!, 120a!, 123a! tajemstvie n. 772), 78a!, 78a", 81b? (occulta) a j. tajiti nedok. 126b? tajné adv. 87a?, 91a?, 93a!, 107a! a j. tajnost t. 114b! tajn adj. 71a!, 88b', 93a!, 107a' a j. — Tajne knikhy (= Zjeveni sv. Jana) 63a! tak^,-Z adv. 56b!, 56b?*, 57a!, 53a?*, 5Bb'/b? a j. &. tak(o) adv. 50b?, 58b*, 59a*, 59b!, 62a! a j. č. — Takto 61a?, 62a? a j. takovy pron, 68a? taky, -Z pron. 65a!, 86a?, 93a!, 97b', 108a? a j. tam adv. 57a?, 74a!, 98b*, 100a! a j. tanec m. 6la?, 69a!, 122b! tázanie n. 117a* tázati nedok. 73b! (znferrogare), 13b?, 14a! a j. č. tbáti nedok. 67b!, 68a!, 96b!, 98a!, 105a* a j. č. tě (= je) 68a! a j. ted adv. 87b! tehda, tehd y adv. 56b', 57b!, 58a!, 58b! a j. téhotny adj. 72a!, 72a*, 72b? télesenstvie n. 58b?, 73a!, 75a?*, 75b!, 126b! a j. téles(t) né adv. 64b!, 66b*, 70a? a j. téles(t)ny adj. 57a', 59b*, 64b!, 69b? a j. č. — Télestni 120b? tělo n. 57a!, 57b*, 58a!, 59b*, 60b?*, 61b? a j. temnicé f. 104a! temnost f. 99a', 118a! (Lenebrae) temny adj. 109b?, 122b? (fenebrosus) ten pron. 56b!, 56b?, 57a!, 57b', 60a? a j. è. — Ten - ž(e) 90b? a j. — Tiem - čím (čím —lticm) 76b*, 105b'/b*, 126b* a j. tento pron. 56b', 50b?, 57a!, 57a*, 60b? a j. é. tepati nedok. 57a!, 103b? tepr(u)v adv. 75a*, 100a! téZ adv. 58b!, 104a? a j. téZzko adv, 72b!', 101b! w těžký adj. 62b!, 65b!, 109a!, 111a*, 121a! a j. Theofilus m. (spr. Theophylactus), 95a!, 108b*, 113b? a j. Thomas m. 66a! tiesat v.ciesar tichost f. 92a*, 116b* tichy adj. 97b!, 103b?, 124a*, 124b* tisüc, tisíc num. 582!, 61a?*, 64a!, 100b! a j. tisücekrát, tisíce- num, 62a!/a?, 74b), 81a? tí$é adv. 109a* Titus m. 123a! tma f. 58b!, 83b! Tobiáš m. 79b?, 105b! toćństotiż-to adv. 58a?, 59a*, 59b*, 60a* a j. tolik(o) adv. 82a*, 84a*, 97a? a j. — Toliko - krát 101a? (totiens) Tóma m. 60a? Tomáš m. 601!, 60a?, 66b! a j. tovatis$ m. 99b* ttéba adv. 77b!, 97b!, 126b! tftép v.sitép tresenie n. 58b!, 58b* tresktánie n. 77a*, 106b?, 115b!, 115b*?, 121a? (correctio), 121b! (increpatio) a j. tresktati nedok. 65b!, 75b! (arguere), 75b?, 76a! a j. &. třetí num. 58b?, 60b!, 74a* a j. — Tietie (ve vyCtu) 59a’, 61b', 62a%a j. trh m. 103b? tfidséti, -dceti num. 61a*, 82a*, 121a! tFie num. 58a!, 02a!, 70a! a j. tfiesti sé nedok. 57a*, 58b*?, 59a! (fremere) třikrát num. 61a!, 792*, 114b! trkati nedok. 103b? trn m,ST7b?, 117b? trój num. 58b*,60b*,6la'a j. Trojicé f. 75b?, 78a!/a*, 89a! a j. è. trpéti nedok, 67a*, 68a!, 68a*, 71b? a j. ¢. truchlost f. 126a! truchly adj. 87b! trup m. 109a* tu adv. 56b!, 57a*, 57b!, 60b? a j. tuény adj. 98a! tudież adv. 90a! tudy adv. 61b?, 82a! tülati sé nedok. 101b? tuto adv. 61b!, 67a!, 70b? n j. tûziti nedok. 81b!, 86a?, 107a", 119b? tvät f.61b*, 80b° (vul/us), 82b*, B9a* a j. tvárnost f, 56b? tvój pron. 63a?, 66b!, 68b! a j. tvrdé adv. 70b?, 109b! tvrdost f. 59a* (soliditas), 77a!, 82b? (duritia) a j. tvrdy adj. 109b! ty pron. 56b?, 61a!, 64a! a j. €. týden m. 58a* Tyrus m. 125b?, 126a! týž pron. 59b!, 64b?, 65b!, 66a* a j. č. u praep. s g. 57a*, 61b!, 97b*, 09a*, 108a? a j. — Pied retnicemś m. v, v. t. účastný adj. 71b? učedlník m. 57a?, 58b!, 60a! a j. — 59a? (doctor), 65b', 03a* a j. uéenie n. 77a!, 77a?*, 9la*, 104b! a j. učený adj. — M. z adi, 108a! účinek m. 65b', 75b*, 87b', 91a”, 91b!, 91b? a j. ulińenie n. 108b!, 112a! uciüenv adj. 65a!, Bla? učiniti dok. 56a*, 57a*, 59a!, 61b', 61b*, 62a!, 65b* a j, & — U. sobě 98a!, 119a! ucistiti dok. 63b*, 91a! učiščenie n. 86a? učiščený adj. 894" učíščovatí nedok. 101a! uciti nedok. 63b!, 68b!, 68b?, 77b? a j. č. — сит sć bla*, 77b?, 110b' a j. udstiti dok. 61b!, 69b! 139
syty adj. 97b*, 114a*, 114b! a j. sžčliti sč dok. 111b? Safát m. 119a* (villicus), 119b!, 119b* a j. Safovati nedok. 119b? Šalomún m. 105a?, 115a?, 115b! a j. — Adj. poss. Salomünó v 89b!, 106b!, 112a! a J. Загё ш. 1212! Sat m. 96b! Satan m. 97a! $6edté adv. 106b? śćedrost f. 121b? $éedrota f. 79b!, 101b! ščedrý adj. 79b, 106b? Seekati nedok. 69a! (latrare) $66p m. Sla? (arbustum), 117b?, 125b! Séepáu m. 85a! $é6épovati nedok. 81a? (plantare) $Cípati nedok. 56b! šest num. 121b? Sestná(d)ste num. 96b! Sesty num. 57a! “etfiti nedok. 89b Simon m. 108b* &ípek m. 87b?, 117b? tirokost f. 108a? (latitudo) široký adj. 116a", 118b? šŠkatčdý adi. 109a? oda f. 67a* oditi nedok. 61a! (nocere), 99b! odliv$ adj. 117a!, 118b? kodny adj. 82a! ola f. 61a?, 78b!, 93a! škříně v. skříně šlechetný adj. 68a? šlechtic m. 95b! šlépějka f. 95a? štola f.59b' (stola) t part. 57a!, 59a!, 60b! a j. č. táhnüti nedok. 117b! — Netáhnu co uciniti. az (że)... atp. 64a!, 77b*, 90a!, 105a!, 120a!, 123a! tajemstvie n. 772), 78a!, 78a", 81b? (occulta) a j. tajiti nedok. 126b? tajné adv. 87a?, 91a?, 93a!, 107a! a j. tajnost t. 114b! tajn adj. 71a!, 88b', 93a!, 107a' a j. — Tajne knikhy (= Zjeveni sv. Jana) 63a! tak^,-Z adv. 56b!, 56b?*, 57a!, 53a?*, 5Bb'/b? a j. &. tak(o) adv. 50b?, 58b*, 59a*, 59b!, 62a! a j. č. — Takto 61a?, 62a? a j. takovy pron, 68a? taky, -Z pron. 65a!, 86a?, 93a!, 97b', 108a? a j. tam adv. 57a?, 74a!, 98b*, 100a! a j. tanec m. 6la?, 69a!, 122b! tázanie n. 117a* tázati nedok. 73b! (znferrogare), 13b?, 14a! a j. č. tbáti nedok. 67b!, 68a!, 96b!, 98a!, 105a* a j. č. tě (= je) 68a! a j. ted adv. 87b! tehda, tehd y adv. 56b', 57b!, 58a!, 58b! a j. téhotny adj. 72a!, 72a*, 72b? télesenstvie n. 58b?, 73a!, 75a?*, 75b!, 126b! a j. téles(t) né adv. 64b!, 66b*, 70a? a j. téles(t)ny adj. 57a', 59b*, 64b!, 69b? a j. č. — Télestni 120b? tělo n. 57a!, 57b*, 58a!, 59b*, 60b?*, 61b? a j. temnicé f. 104a! temnost f. 99a', 118a! (Lenebrae) temny adj. 109b?, 122b? (fenebrosus) ten pron. 56b!, 56b?, 57a!, 57b', 60a? a j. è. — Ten - ž(e) 90b? a j. — Tiem - čím (čím —lticm) 76b*, 105b'/b*, 126b* a j. tento pron. 56b', 50b?, 57a!, 57a*, 60b? a j. é. tepati nedok. 57a!, 103b? tepr(u)v adv. 75a*, 100a! téZ adv. 58b!, 104a? a j. téZzko adv, 72b!', 101b! w těžký adj. 62b!, 65b!, 109a!, 111a*, 121a! a j. Theofilus m. (spr. Theophylactus), 95a!, 108b*, 113b? a j. Thomas m. 66a! tiesat v.ciesar tichost f. 92a*, 116b* tichy adj. 97b!, 103b?, 124a*, 124b* tisüc, tisíc num. 582!, 61a?*, 64a!, 100b! a j. tisücekrát, tisíce- num, 62a!/a?, 74b), 81a? tí$é adv. 109a* Titus m. 123a! tma f. 58b!, 83b! Tobiáš m. 79b?, 105b! toćństotiż-to adv. 58a?, 59a*, 59b*, 60a* a j. tolik(o) adv. 82a*, 84a*, 97a? a j. — Toliko - krát 101a? (totiens) Tóma m. 60a? Tomáš m. 601!, 60a?, 66b! a j. tovatis$ m. 99b* ttéba adv. 77b!, 97b!, 126b! tftép v.sitép tresenie n. 58b!, 58b* tresktánie n. 77a*, 106b?, 115b!, 115b*?, 121a? (correctio), 121b! (increpatio) a j. tresktati nedok. 65b!, 75b! (arguere), 75b?, 76a! a j. &. třetí num. 58b?, 60b!, 74a* a j. — Tietie (ve vyCtu) 59a’, 61b', 62a%a j. trh m. 103b? tfidséti, -dceti num. 61a*, 82a*, 121a! tFie num. 58a!, 02a!, 70a! a j. tfiesti sé nedok. 57a*, 58b*?, 59a! (fremere) třikrát num. 61a!, 792*, 114b! trkati nedok. 103b? trn m,ST7b?, 117b? trój num. 58b*,60b*,6la'a j. Trojicé f. 75b?, 78a!/a*, 89a! a j. è. trpéti nedok, 67a*, 68a!, 68a*, 71b? a j. ¢. truchlost f. 126a! truchly adj. 87b! trup m. 109a* tu adv. 56b!, 57a*, 57b!, 60b? a j. tuény adj. 98a! tudież adv. 90a! tudy adv. 61b?, 82a! tülati sé nedok. 101b? tuto adv. 61b!, 67a!, 70b? n j. tûziti nedok. 81b!, 86a?, 107a", 119b? tvät f.61b*, 80b° (vul/us), 82b*, B9a* a j. tvárnost f, 56b? tvój pron. 63a?, 66b!, 68b! a j. tvrdé adv. 70b?, 109b! tvrdost f. 59a* (soliditas), 77a!, 82b? (duritia) a j. tvrdy adj. 109b! ty pron. 56b?, 61a!, 64a! a j. €. týden m. 58a* Tyrus m. 125b?, 126a! týž pron. 59b!, 64b?, 65b!, 66a* a j. č. u praep. s g. 57a*, 61b!, 97b*, 09a*, 108a? a j. — Pied retnicemś m. v, v. t. účastný adj. 71b? učedlník m. 57a?, 58b!, 60a! a j. — 59a? (doctor), 65b', 03a* a j. uéenie n. 77a!, 77a?*, 9la*, 104b! a j. učený adj. — M. z adi, 108a! účinek m. 65b', 75b*, 87b', 91a”, 91b!, 91b? a j. ulińenie n. 108b!, 112a! uciüenv adj. 65a!, Bla? učiniti dok. 56a*, 57a*, 59a!, 61b', 61b*, 62a!, 65b* a j, & — U. sobě 98a!, 119a! ucistiti dok. 63b*, 91a! učiščenie n. 86a? učiščený adj. 894" učíščovatí nedok. 101a! uciti nedok. 63b!, 68b!, 68b?, 77b? a j. č. — сит sć bla*, 77b?, 110b' a j. udstiti dok. 61b!, 69b! 139
Strana 140
utûti dok. 101a* ud m. 95b!, 107a!, 107a? (membrum), 115b? a j. udati dok. 105b? udélati dok, 582! udéliti dok. 99b! udefiti dok, 117a! — U. sé 1222! üfati nedok. 84a?*, 09a, 23b?, 124b! uhančti dok. 77a? ucho n. 59b!, 81a! (auris), 101a?, 124a*, 126a* uchovati dok. 87b* ujiti dok. 58b!, 72a!, 87b! ukamenovati dok. 122b? ukázanie n. 70bl, 82b!, 82b? a j. ukázaný adj, 115a* ukázati dok. 58b?, 63b?, 64a? (ostenderc), 64b! 73a*,100b! (indicare) 100b* (exprimere) a j. č. — U. sě 57b?, 61b!, 64b*a j. ukazovati nedok. 73b?, 74a%, 77b!, 79a!/a? a j. — U. sč 62b! ukrásti dok. 60a" ukrižovaný adj. 60a?, 60b! . ukrizovati dok. 70a?, 121b?, 123a? ukrotiti dok. 112a! ukrutenstvie n. 1092! ukrutně adv. 1062*, 121b? ukrutnost f. 60a!, 97b?, 99b?, 111b? a i. ukrutný adj. 110b! uléciti dok. 64a*, 105a*, 113b* ülehle f. 125b! ulicé f. 102a! umdliti dok. 760b? umdlovati nedok. 110b! umčlý adj. 61a%, 108b! umenie n. 89b!, 108b!, 118b? umenéenie n. 117a? umeéti nedok. 94a?, 114b? umierati nedok. 95b!, 119b? (mor?) umrtieti dok. 56b*, 57b?, 61b! a j. umrtvenie n. 108b! umuéenie n. 57a?, 57b*, 58b? a j. č. umuceny adj. 76a? umu?iti dok. 57b?, 66b*, 71a' a j. ümvsl m. 68b?, 95a!, 106a!, 108b?, 112a? a j. umyvati nedok. 111b! upadnüti dok. G+a!, 90a!, 90a*, 95a', 107a* (cadere) a j. upásti dok. 105a?, 113a! upIné adv. 605b?, 80b!, 81b?a j. uprositi dok. 73b!, 79a!, 80b!, 99b?, 119a! upustiti dok. 63a? úřad m. 91a?, 91b*, 109a*, 120a* uražovati nedok. 103b? ufčzovati nedok. 112a! urozeny adj. 63b! (genitus) usdravenie, uzdr- n. 113a?, 113b!, 113b? usdraveny,uzdr- m.zadj. 120b! usdraviti, uzdraviti dok. 62a? (sanare), 77a?, 100a*, 113b?, 125b! (salvum facerc) a. j. usdravovati,uzdr- nedok. 68b? üsilé n. 95b! usilovánie n. 98a? uslyśćnie, uslyśinie n. 79b?, 80a! uslyśćti dok. 59b?, 63b!, 66b*, 72a! (audire), 78a!, 79a?, 122a? (exaudire) a j. ć. usnübenie n. 91a! (adoptio) usta pl. n. 63a*. 74a!, 77a?, 82b!, 86b* (os) a j. ustati dok. 113b*, 115a? ustaveny adj. 126b! ustaviéné adv. 57b!, 87a!, 87a? a j. ustaviénost f, 90a* ustavićn$ adj. 72b!, 77a*, 85b*, 86b', 104a! (sedulus) a j. ustaviti dok. 57a!, 109b! (aedzficare), 116b2, 119b! a j. — U. sobé 82b! istavné adv. 123a! ustavovati nedok. 124b! (statuere) uSkozenie n. 112a?, 117a! uškozovati nedok. 117a! 140 utóci dok. 123a*, 123b! — U. sč 63a", 73b!, 92b , 102b! (confugere) a j. úterý m. 58a? utéSenie n. 69b!, 71b!, 73a?, 74b*, 82b? a j. utéSitel m. 74b!, 86a* — Ultétitel (Duch sv.) 70a!, 74a!, 74b* a j. uté$iti dok. 60a!, 61b!, 70a!, 85b! a j. utéiovati nedok. 104a!/a* (deleclarc| utiekati nedok. 108b*, 115a?, 121b* utierati nedok. 61a! utínati ncedok. 112a! (exscindere) utonüti dok. 6£b?, 65a! utrhati nedok. 69b? (abstinerc), 103b? utrhniüti dok, 75b! (subtrahere) utrhovati nedok. 118a? utrpenie n. 69b?, 71a?, 71b! a j. uvdzati dok. — U. sć 89a! uvdzniti dok. J10a! uvériti dok. 56b*,59a2,61b*,64b*,60a!, 87b! a j.c. uvésti dok. 68b!, 95a*, 102a!, 103a*, 120a' a j. uvoditi nedok. 94a! uvrci dok. 118a! uzda f.113a! üzky adj. 116a!, 118b*, 123b! (angustus) uzfieti dok. 57b!, 59a!, 60b*, 01a*, 61b?, 61b!, 108a* (videre) a j. č. ’ úžitečné adv. 77b! úžitečný adj. 61a, 6742, 90b! a j. úžitek m. 79b!, 83b', 83b", 86a!, 117a* a j. užívati nedok. 96b*, 99b!, 100a", 115b? a ). v, ve, před retnicemi častu w, praep. — S ak. 56b!, 56b*, 57a', 57b!, 57b*, 58a!, 58b!, 63b!, 86a! a j. à. — $5 I. 50b!, 57a!, 57a?, 57b, 57b* a j. č. váha f. 80a* (rkp.: vacha!) válečník m. 121a! varovánie n. 116a?, 117a! varovati sé nedok. 67a', 7la?, 87a', 97a!, 100a!, 117a! a j. vás pron. 61a?, 67al, 68b! (veste) a j. č. vášne f. 117b! vázati nedok. 101b? vážiti nedok. — V. sobě 96až, 103a', 103b?, 109a? a j. vbósti dok. 73a* včela f. 56b! vCera adv. 81b? vděčný adj. 61b?, 89a! vdechnńti dok. 77b* vde*enie n. 77b*, 78b! (tvvm vdesentm = te inspirante), 94a! vdovésti dok. 73a? vdychati nedok. 91a! (spirare) véc f. 59b!, 60b?, 63b*, 1i3b* a j. č. меёег m, 582!, 58a?, 63b!, 107b? a j. veéeré f. 64a!, 69b?, 79a!, 82b*, 100b*, 101a! a j. č. vecetiióe n.85b!, (cenaculun) věčně adv. 63a!, 71b? véénost f. 70b! véény adj. 59a!, 02a?*, 62b? a j. vëdéti nedok. 59a!, 59b?, 60a?, 62a?, 65a?*, 67b* (scire), 126a? a j. 6. védomé adv. 94b? védomy adj. 106a* Vegecius m. 95b! (Vezetits), 113a! ve6k m, 59b*, 63a*, 70b? a j. C, velebiti ncdok. 126a! veleti nedok. 69a!, 09b*, 80a*, S3b!, 105a! a j. velikonoéní adj. 60b?, 88b* veliký adj. 57a*, 57b', 58a*, £9a!, GOb?, Gla?, 77a!, 100a* a j. č. — V. čtvrtek 69b? — V. potek 56b?, 57b?, 58b! a j. — velika noc 57a!, 57a?, 57b* a j. velmi adv. 58a?, 58b!, 59a! a j. č. velryb m, 70a! ven adv. 59a!, 99a!
utûti dok. 101a* ud m. 95b!, 107a!, 107a? (membrum), 115b? a j. udati dok. 105b? udélati dok, 582! udéliti dok. 99b! udefiti dok, 117a! — U. sé 1222! üfati nedok. 84a?*, 09a, 23b?, 124b! uhančti dok. 77a? ucho n. 59b!, 81a! (auris), 101a?, 124a*, 126a* uchovati dok. 87b* ujiti dok. 58b!, 72a!, 87b! ukamenovati dok. 122b? ukázanie n. 70bl, 82b!, 82b? a j. ukázaný adj, 115a* ukázati dok. 58b?, 63b?, 64a? (ostenderc), 64b! 73a*,100b! (indicare) 100b* (exprimere) a j. č. — U. sě 57b?, 61b!, 64b*a j. ukazovati nedok. 73b?, 74a%, 77b!, 79a!/a? a j. — U. sč 62b! ukrásti dok. 60a" ukrižovaný adj. 60a?, 60b! . ukrizovati dok. 70a?, 121b?, 123a? ukrotiti dok. 112a! ukrutenstvie n. 1092! ukrutně adv. 1062*, 121b? ukrutnost f. 60a!, 97b?, 99b?, 111b? a i. ukrutný adj. 110b! uléciti dok. 64a*, 105a*, 113b* ülehle f. 125b! ulicé f. 102a! umdliti dok. 760b? umdlovati nedok. 110b! umčlý adj. 61a%, 108b! umenie n. 89b!, 108b!, 118b? umenéenie n. 117a? umeéti nedok. 94a?, 114b? umierati nedok. 95b!, 119b? (mor?) umrtieti dok. 56b*, 57b?, 61b! a j. umrtvenie n. 108b! umuéenie n. 57a?, 57b*, 58b? a j. č. umuceny adj. 76a? umu?iti dok. 57b?, 66b*, 71a' a j. ümvsl m. 68b?, 95a!, 106a!, 108b?, 112a? a j. umyvati nedok. 111b! upadnüti dok. G+a!, 90a!, 90a*, 95a', 107a* (cadere) a j. upásti dok. 105a?, 113a! upIné adv. 605b?, 80b!, 81b?a j. uprositi dok. 73b!, 79a!, 80b!, 99b?, 119a! upustiti dok. 63a? úřad m. 91a?, 91b*, 109a*, 120a* uražovati nedok. 103b? ufčzovati nedok. 112a! urozeny adj. 63b! (genitus) usdravenie, uzdr- n. 113a?, 113b!, 113b? usdraveny,uzdr- m.zadj. 120b! usdraviti, uzdraviti dok. 62a? (sanare), 77a?, 100a*, 113b?, 125b! (salvum facerc) a. j. usdravovati,uzdr- nedok. 68b? üsilé n. 95b! usilovánie n. 98a? uslyśćnie, uslyśinie n. 79b?, 80a! uslyśćti dok. 59b?, 63b!, 66b*, 72a! (audire), 78a!, 79a?, 122a? (exaudire) a j. ć. usnübenie n. 91a! (adoptio) usta pl. n. 63a*. 74a!, 77a?, 82b!, 86b* (os) a j. ustati dok. 113b*, 115a? ustaveny adj. 126b! ustaviéné adv. 57b!, 87a!, 87a? a j. ustaviénost f, 90a* ustavićn$ adj. 72b!, 77a*, 85b*, 86b', 104a! (sedulus) a j. ustaviti dok. 57a!, 109b! (aedzficare), 116b2, 119b! a j. — U. sobé 82b! istavné adv. 123a! ustavovati nedok. 124b! (statuere) uSkozenie n. 112a?, 117a! uškozovati nedok. 117a! 140 utóci dok. 123a*, 123b! — U. sč 63a", 73b!, 92b , 102b! (confugere) a j. úterý m. 58a? utéSenie n. 69b!, 71b!, 73a?, 74b*, 82b? a j. utéSitel m. 74b!, 86a* — Ultétitel (Duch sv.) 70a!, 74a!, 74b* a j. uté$iti dok. 60a!, 61b!, 70a!, 85b! a j. utéiovati nedok. 104a!/a* (deleclarc| utiekati nedok. 108b*, 115a?, 121b* utierati nedok. 61a! utínati ncedok. 112a! (exscindere) utonüti dok. 6£b?, 65a! utrhati nedok. 69b? (abstinerc), 103b? utrhniüti dok, 75b! (subtrahere) utrhovati nedok. 118a? utrpenie n. 69b?, 71a?, 71b! a j. uvdzati dok. — U. sć 89a! uvdzniti dok. J10a! uvériti dok. 56b*,59a2,61b*,64b*,60a!, 87b! a j.c. uvésti dok. 68b!, 95a*, 102a!, 103a*, 120a' a j. uvoditi nedok. 94a! uvrci dok. 118a! uzda f.113a! üzky adj. 116a!, 118b*, 123b! (angustus) uzfieti dok. 57b!, 59a!, 60b*, 01a*, 61b?, 61b!, 108a* (videre) a j. č. ’ úžitečné adv. 77b! úžitečný adj. 61a, 6742, 90b! a j. úžitek m. 79b!, 83b', 83b", 86a!, 117a* a j. užívati nedok. 96b*, 99b!, 100a", 115b? a ). v, ve, před retnicemi častu w, praep. — S ak. 56b!, 56b*, 57a', 57b!, 57b*, 58a!, 58b!, 63b!, 86a! a j. à. — $5 I. 50b!, 57a!, 57a?, 57b, 57b* a j. č. váha f. 80a* (rkp.: vacha!) válečník m. 121a! varovánie n. 116a?, 117a! varovati sé nedok. 67a', 7la?, 87a', 97a!, 100a!, 117a! a j. vás pron. 61a?, 67al, 68b! (veste) a j. č. vášne f. 117b! vázati nedok. 101b? vážiti nedok. — V. sobě 96až, 103a', 103b?, 109a? a j. vbósti dok. 73a* včela f. 56b! vCera adv. 81b? vděčný adj. 61b?, 89a! vdechnńti dok. 77b* vde*enie n. 77b*, 78b! (tvvm vdesentm = te inspirante), 94a! vdovésti dok. 73a? vdychati nedok. 91a! (spirare) véc f. 59b!, 60b?, 63b*, 1i3b* a j. č. меёег m, 582!, 58a?, 63b!, 107b? a j. veéeré f. 64a!, 69b?, 79a!, 82b*, 100b*, 101a! a j. č. vecetiióe n.85b!, (cenaculun) věčně adv. 63a!, 71b? véénost f. 70b! véény adj. 59a!, 02a?*, 62b? a j. vëdéti nedok. 59a!, 59b?, 60a?, 62a?, 65a?*, 67b* (scire), 126a? a j. 6. védomé adv. 94b? védomy adj. 106a* Vegecius m. 95b! (Vezetits), 113a! ve6k m, 59b*, 63a*, 70b? a j. C, velebiti ncdok. 126a! veleti nedok. 69a!, 09b*, 80a*, S3b!, 105a! a j. velikonoéní adj. 60b?, 88b* veliký adj. 57a*, 57b', 58a*, £9a!, GOb?, Gla?, 77a!, 100a* a j. č. — V. čtvrtek 69b? — V. potek 56b?, 57b?, 58b! a j. — velika noc 57a!, 57a?, 57b* a j. velmi adv. 58a?, 58b!, 59a! a j. č. velryb m, 70a! ven adv. 59a!, 99a!
Strana 141
vept m, 79b!, 117a! vériti nedok. 00a!, 60b! (credere), 60b* a j. €. vérné adv. 82a*, 03b! (a»en), 94b! a. j. vérny adj. 60a!, 66a*, 67a!, 73a? (fidelis) a j. č. — (= věřící) 57a!, 68a?, 66b! a j. ver$ m. 69b! ves f. 101a! (villa), 101a*, 101b!, 122a! a j. vesele adv. 57b? veselé n. 02b*, 69b!, 69b*, 71a3 a j. veseliti sé nedok. 56b!, 57a*, 61b*, 69b! a j. vesely adj. 57a*, 71a!, 74b!, 70b! a j. Vespezian m. 123a! vésti nedok. 69a', 71b! (ducere), S0b*, 101b*, 107a*a j. — V. sé 100a! ves num. 56b?, 57a!, 57a*, 58b* — ves-cken 56a, 56b? — veš-ken 56b!, 67b!, 83b! — veš-cek 56b! — ves-chen 50b* — vet-ckeren 63a!, 68a*, 94b* a j. C. vétev f. 03a! vetchx adj. 80a!, 89a* vezpod adv. 123b! v(e)£dy, -cky, -ckny adv. 60a?*, 60b', 61b! (semper), 64a!, 64a* a j. €. vchod m. 120b? vchoditi nedok. 05b! (vadere), 97b!, 102b? (inire) vídati nedok. 57a*, 59b!, 81b!, 91b? a j. vidénic n. 59b*, 60a!, 70a*, 77b*, 101a? a j. č, vidéti nedok. 56b?, 57a?, 58a, 581", 59a’, 59-2, aj. è vidom y adj. 83a*, 93b?, 107a?, 118b! a j. viec(e) komp. adv. 57b!, 58b!, 59a!, 61a!, 100a! 107b! (imo) a j. €. vienek m. 85a? viera f. 58b!, 58b?, 59a? (fides), 00a!, 61a*, 92a? (ecclesia) a j. vietr m. 94a! vina f. 62a!, 62b!, 76b!, 70b?, 97b?, 112a! a i. vinny adj.a m. z adj. 81b* (noxius), 111b? freus), 112a!, 119b! a j. víno n. 69a!, 97a! (vinum) vinovatv adj, 111b- (culpatus) vitézné adv. 63b! vitézstvie n. 58b*, 59b!, 62b* a j. vládat m. 65b?, 119b! (dispensator), 120a!, 120a? aj. vládatstvic n. 119b? (villicatio), 120a!, 120a*, 120b! a j. vládnúti nedok. 120a?! vlast f. 114b! vlastní adj. 67b! (proprius), 119b! vlecovati nedok. 56b* vllti dok. 95a vlk m. 07a!, 67a?, 67b!, 103b? a j. vlIna f. 59b* (vellus), 96b!, 105b? a j. vloženie n. 84b! vlożiti dok. S4b!, 103a?, 126a* vnáhle adv. 112a? vnésti dok. 62a*, 85b! vniti, vjiti dok, 59b!, 59b*, 60b!, 60L*, 64b*, 65a!, 113b' a j. vnově adv. 63b! (modo) vňutř, vnitř adv. 59b', 111a!, 111b' a j. vńutrni.vnitini adj. 65b”,74a!. 78a!, 90b' aj. voda t. 57a! (aqua), G5a!, 66a?. Bla?, 126a' a j. è. vódcé m. 65a*, 92a*, 95b?, 107a?, 107b! a j. vojenský adj. 112b? vojna f. 111b? (bellum) vól m. 101a? (^os), 101b* volati nedok. 97bž, 99a!, 100a*. 117a?, 121b' (vocare) a j. vóle f. G6b!, 68a!, G9b?, 72a*, 73a? (rolas) a. ). è. volek m. 66a? voliti nedok. — V. sobi 126a? volov* adj. 101b! vóné f. 57a!, 81b! (odor) vóz m.81Ib?, 85b! vpustiti dok. 66a!, 06b!, 79b', 115a?, 118a! (mittere) vpúščeti nedok. 126a? vracovati nedok. 121a! vrata pl.n.56b*,58b*, 96a! (fanua), 97a!, 121b?a j. vrátiti sě dok. 57b?, 58b!, 61b!, 62a* (reverti), 74b! a j. €. vrazda f.114b!, 123b! vrażedlnik m. 67b?, 106a? vred m. 96a! (ulcus), 97b! vrhcáb m. 69a! vrtky adj. 122b! vsaditi dok. 63a? vstáti dok. 57b*, 59b*, 60b!, 67b*, 69a? a j. č. — V. mrivych 56b?, 57a*, 57b! a j. vstávati nedok. 69a! vstavovati nedok. 98b! vstupeiń m.124b* vstüpenie n. 61b*, 65b*, 67b*a j. vstipiti dok. 59b!, 65b*, 70a!, 70a?, 71b! (descendere), 72a!, 79b', 124b? (ascendere) a j. č. vstupovati nedok. 70a*,80b? (de'cendcre), 85a?, 85b! a j. vsady adv. 84b?, 100a* však adv. 61a!, 64až, 66a!, 70b! a j. č. vsak pron. 123b? (na v. de = cotidie) Selikal iy pron. 57b! lik y pron. 70b! (omnis), 79b?, 89b! a j. vSemohücí adj. 57b!, 57b!/b*, 60a!, 74a* a j. vtrhnńiti dok. 81b! (/akcre) vv pron. 57a!, 57b!, 60a?, 60b?a j. 5. výborný adj. 57b! vybrati dok. 110a? vytistiti dok. 82b? (erprobrare) vydati dok. 67b?, 77b! (perhiberc), 86a*?, 119b!, 119b? (reddere) a j. vydávati nedok. 1202! vydrieti dok. 98b!/b? vyhledati dok. 109a! (crquirere) vyhnati dok. 62a!, 881%, 90»!, 93a!, 120a? (expellere) a. i. vvhoniti nedok. 65b?, 88b! vvcházéti nedok. 77a?, 94a*, 101a! vychod m. 122b? vychoditi nedok. 97b', 108a! vychovaný ad. 95b! vyjèti dok. 82a! vyjiti, vyniti dok. 58a*, 58b!, 59a% 60b?, 79b', 83a* (exire), 95b!, 98b!, 99a!, 101a! a j. ©. výklad m. 106a!, 113b?, 120b! vykládanie n. 114a! vykládati ncdok. ?. TOb!, 106a!, 107b? a j. vykopati dok. 125a* (rf/odere), 125b! vykopávati nedok. 125b! vykúpenie n. 66bé, 73a!, 78b! a j. Vykupitel m. 121b? vyküpiti dok. 60b!, 62b*, 66b!, 83b', 97b*, 98a! (redimere) aj. vyléti dok. 91b! (effundere) vyleżćti dok. 122b? vymietati nedok. 125b! vymluva f. 97b!, 97b?, 101a!, 101b*a j. vymlüvati nedok. 62a! — V. sé 101a!, 101a?, 101b! a j. vymluvenie n. 97b! vymluviti dol. 101a? — V. sé 76b!, 120a* vymluvny adj. 101a! (excusatus), 120b! vypadati dok. 1J0a* vypadniti dok. 110a?, 110b! výplata f. 120b! vyplatiti sé dok. 120b! vypraviti dok. 99b? vypravovati nedok. 57b?,58b!, 5802, 60a! aj.C. vyprositi dok. 87a?, 113b? vypustiti dok. 81a?, 89a?, 116b!, 122a? (emit- terc) vypuzovati nedok. 82b? vyrósti dok. 63a? vyslati dok. 87b! vysoko adv. 63a?, 89a?, 105a!, 108b" a j. vysokost f. 85b? (altum), 10&b!, 114a?, 110b* 141
vept m, 79b!, 117a! vériti nedok. 00a!, 60b! (credere), 60b* a j. €. vérné adv. 82a*, 03b! (a»en), 94b! a. j. vérny adj. 60a!, 66a*, 67a!, 73a? (fidelis) a j. č. — (= věřící) 57a!, 68a?, 66b! a j. ver$ m. 69b! ves f. 101a! (villa), 101a*, 101b!, 122a! a j. vesele adv. 57b? veselé n. 02b*, 69b!, 69b*, 71a3 a j. veseliti sé nedok. 56b!, 57a*, 61b*, 69b! a j. vesely adj. 57a*, 71a!, 74b!, 70b! a j. Vespezian m. 123a! vésti nedok. 69a', 71b! (ducere), S0b*, 101b*, 107a*a j. — V. sé 100a! ves num. 56b?, 57a!, 57a*, 58b* — ves-cken 56a, 56b? — veš-ken 56b!, 67b!, 83b! — veš-cek 56b! — ves-chen 50b* — vet-ckeren 63a!, 68a*, 94b* a j. C. vétev f. 03a! vetchx adj. 80a!, 89a* vezpod adv. 123b! v(e)£dy, -cky, -ckny adv. 60a?*, 60b', 61b! (semper), 64a!, 64a* a j. €. vchod m. 120b? vchoditi nedok. 05b! (vadere), 97b!, 102b? (inire) vídati nedok. 57a*, 59b!, 81b!, 91b? a j. vidénic n. 59b*, 60a!, 70a*, 77b*, 101a? a j. č, vidéti nedok. 56b?, 57a?, 58a, 581", 59a’, 59-2, aj. è vidom y adj. 83a*, 93b?, 107a?, 118b! a j. viec(e) komp. adv. 57b!, 58b!, 59a!, 61a!, 100a! 107b! (imo) a j. €. vienek m. 85a? viera f. 58b!, 58b?, 59a? (fides), 00a!, 61a*, 92a? (ecclesia) a j. vietr m. 94a! vina f. 62a!, 62b!, 76b!, 70b?, 97b?, 112a! a i. vinny adj.a m. z adj. 81b* (noxius), 111b? freus), 112a!, 119b! a j. víno n. 69a!, 97a! (vinum) vinovatv adj, 111b- (culpatus) vitézné adv. 63b! vitézstvie n. 58b*, 59b!, 62b* a j. vládat m. 65b?, 119b! (dispensator), 120a!, 120a? aj. vládatstvic n. 119b? (villicatio), 120a!, 120a*, 120b! a j. vládnúti nedok. 120a?! vlast f. 114b! vlastní adj. 67b! (proprius), 119b! vlecovati nedok. 56b* vllti dok. 95a vlk m. 07a!, 67a?, 67b!, 103b? a j. vlIna f. 59b* (vellus), 96b!, 105b? a j. vloženie n. 84b! vlożiti dok. S4b!, 103a?, 126a* vnáhle adv. 112a? vnésti dok. 62a*, 85b! vniti, vjiti dok, 59b!, 59b*, 60b!, 60L*, 64b*, 65a!, 113b' a j. vnově adv. 63b! (modo) vňutř, vnitř adv. 59b', 111a!, 111b' a j. vńutrni.vnitini adj. 65b”,74a!. 78a!, 90b' aj. voda t. 57a! (aqua), G5a!, 66a?. Bla?, 126a' a j. è. vódcé m. 65a*, 92a*, 95b?, 107a?, 107b! a j. vojenský adj. 112b? vojna f. 111b? (bellum) vól m. 101a? (^os), 101b* volati nedok. 97bž, 99a!, 100a*. 117a?, 121b' (vocare) a j. vóle f. G6b!, 68a!, G9b?, 72a*, 73a? (rolas) a. ). è. volek m. 66a? voliti nedok. — V. sobi 126a? volov* adj. 101b! vóné f. 57a!, 81b! (odor) vóz m.81Ib?, 85b! vpustiti dok. 66a!, 06b!, 79b', 115a?, 118a! (mittere) vpúščeti nedok. 126a? vracovati nedok. 121a! vrata pl.n.56b*,58b*, 96a! (fanua), 97a!, 121b?a j. vrátiti sě dok. 57b?, 58b!, 61b!, 62a* (reverti), 74b! a j. €. vrazda f.114b!, 123b! vrażedlnik m. 67b?, 106a? vred m. 96a! (ulcus), 97b! vrhcáb m. 69a! vrtky adj. 122b! vsaditi dok. 63a? vstáti dok. 57b*, 59b*, 60b!, 67b*, 69a? a j. č. — V. mrivych 56b?, 57a*, 57b! a j. vstávati nedok. 69a! vstavovati nedok. 98b! vstupeiń m.124b* vstüpenie n. 61b*, 65b*, 67b*a j. vstipiti dok. 59b!, 65b*, 70a!, 70a?, 71b! (descendere), 72a!, 79b', 124b? (ascendere) a j. č. vstupovati nedok. 70a*,80b? (de'cendcre), 85a?, 85b! a j. vsady adv. 84b?, 100a* však adv. 61a!, 64až, 66a!, 70b! a j. č. vsak pron. 123b? (na v. de = cotidie) Selikal iy pron. 57b! lik y pron. 70b! (omnis), 79b?, 89b! a j. vSemohücí adj. 57b!, 57b!/b*, 60a!, 74a* a j. vtrhnńiti dok. 81b! (/akcre) vv pron. 57a!, 57b!, 60a?, 60b?a j. 5. výborný adj. 57b! vybrati dok. 110a? vytistiti dok. 82b? (erprobrare) vydati dok. 67b?, 77b! (perhiberc), 86a*?, 119b!, 119b? (reddere) a j. vydávati nedok. 1202! vydrieti dok. 98b!/b? vyhledati dok. 109a! (crquirere) vyhnati dok. 62a!, 881%, 90»!, 93a!, 120a? (expellere) a. i. vvhoniti nedok. 65b?, 88b! vvcházéti nedok. 77a?, 94a*, 101a! vychod m. 122b? vychoditi nedok. 97b', 108a! vychovaný ad. 95b! vyjèti dok. 82a! vyjiti, vyniti dok. 58a*, 58b!, 59a% 60b?, 79b', 83a* (exire), 95b!, 98b!, 99a!, 101a! a j. ©. výklad m. 106a!, 113b?, 120b! vykládanie n. 114a! vykládati ncdok. ?. TOb!, 106a!, 107b? a j. vykopati dok. 125a* (rf/odere), 125b! vykopávati nedok. 125b! vykúpenie n. 66bé, 73a!, 78b! a j. Vykupitel m. 121b? vyküpiti dok. 60b!, 62b*, 66b!, 83b', 97b*, 98a! (redimere) aj. vyléti dok. 91b! (effundere) vyleżćti dok. 122b? vymietati nedok. 125b! vymluva f. 97b!, 97b?, 101a!, 101b*a j. vymlüvati nedok. 62a! — V. sé 101a!, 101a?, 101b! a j. vymluvenie n. 97b! vymluviti dol. 101a? — V. sé 76b!, 120a* vymluvny adj. 101a! (excusatus), 120b! vypadati dok. 1J0a* vypadniti dok. 110a?, 110b! výplata f. 120b! vyplatiti sé dok. 120b! vypraviti dok. 99b? vypravovati nedok. 57b?,58b!, 5802, 60a! aj.C. vyprositi dok. 87a?, 113b? vypustiti dok. 81a?, 89a?, 116b!, 122a? (emit- terc) vypuzovati nedok. 82b? vyrósti dok. 63a? vyslati dok. 87b! vysoko adv. 63a?, 89a?, 105a!, 108b" a j. vysokost f. 85b? (altum), 10&b!, 114a?, 110b* 141
Strana 142
vysoký adj. 85b!, 61a!, 98b! a j. — Najvyśśl m. (= Bih) 105a! vystrčiti dok. 105a! vystüpiti dok. 108a? (descendere). 190a* vytahovati nedok. 125b! vyteénost i. 104a! výti nedok. 116b! (ululare) vytierats nedok. 97b! vytočiti dok. 103b? vyvedenie n.59b', 98a? vyvésti dok. 56b?, 74b!, 87b!, 98a? a j. — VAL), 124b? vyvrácenie n. 1045! vYvrat m. 104a! vyvrátiti dok. 104a! vyvrci dok. 68a*, 74b?, 107b!, 117b* vzácný adj. 96a?, 115b? (v) z buditi dok. 82b*, 87b! (v)zbuzovati nedok. 61b? vzdáliti dok. 70a* — И. sà J09a!, 114b? vzdalovati nedok. — V. sé 90a? (disiungi), 108b! vzdáti dok. 73a!, 82a!, 92b?, 110b? a j. vzdávati nedok. 111a* vzdechnéüti dok. 65b!, 126a*, 126b! vzdesenie n. 65b*, 91b!, 126b! (v!zdrzéti dok. 109b!, 113b? vzdrzovati ncdok. 113b! '/suslinere) (v)zdvihnuti dok, 70a? (elerare), 72a*, 81b!, 84a?, 115a! a j. — V. sé 194a! vzdychati ncdok. 90a!, 126b! vzétie, vzatí n. 81b! vzeziénie n. 50b!/b? vzhlédnüti dok. 87b!, 107a!, 126a* (susPicere), 126b! vzhóru adv. 73a? (v)zhrdati nedok. 103a! (vy)zhrzéti nedok. 80a?, 91a?, 99a!, 102a!, 110b?, 112b!, 113a! a j, & vzchod, vschod m. 89a? vzchoditi nedok. 89a?, 124b? (v)zchovati dok. 95b! vzieti dok. 57a*, 63bi, 67a*, 68b?, 72b*, 79a*, 70b? (accipere), 84b!, 87b*, 121a! a i. č. (v)z jednánie n. 61a!, 63b! (v)zjednávati nedok. 115b? vzjiti dok. 58a? vzkriééti dok. 123b? vzkfriesiti dok, 62a!, 192a? (v)zkrie3enie n. 56b?, 57a?, 57b! a j. vzkrieSenv adj. 82b? vzktiknüti dok. 87b! vzkvieliti dok. 126a? (iugemescere) vznesenie n. 116b? vznésti dok. — V. sé 101a? (5raecsse) (vy)zploditi dok. 101a? (v)zplozovati nedok. 96b? ()zpomaniütizpomendüti dok. 91b?, 9912, 112b' (recordari) (v)zpomanutie n.91b? (v)zpomlnati nedok. 57b!, 60b!. 61a!, 65a!,09a? vzrósti dok. 62b? (v)ztazovati nedok. 89b? (inguirerc) (v)zvédéti dok. 57a*, 79b!, 91a!, 95a?, 120a! (v)zvésti, (vy) zvednüti dok. 73a*, 75a?, 108b? (ducere), 109a?, 121b?, 125a! (levare) a j. (vy)zvéstovánie n. 04b?, 81b? (vy)zvéstovati nedok. i dok. 57a2, 59a?, 60b?, Glalaj. (v)zvolati dok. 98b? (v)z volený adj. 100b* (v)z voliti dok. 66a!, 67b?, 95b!, 102a! a j. — V. sobě 95b!, 95b* z pracp. s g. 56b!, 56b*, 59a!, 59b!, 59b? (ex), 62a!, 75b!, 126a! a j. & — Vstäti z nirlvÿch 56b?, 57b!, 57b? a j. ©. za praep. — Sg. 57b! 142 — S ak. 57b*, 58a!, Gla*, 00b?, 07b, 8:a*, 902', 120b! aj... — S inslr, 61b!, 125b? a j. zabijèti nedok. 88a!, 111b? zabiti dok. 57b*, 63a!, 79b?, 07a! 111b? а |, — Z.sè 112a* . zablńditi dok. 69a? (errare) zablózeny adj. 68b! zabrániti dok. 67b? zacétie n. 89a? zadrzeti dok. 65a? zädusie n. 69a? zádušní adj. 98a? zahladiti dok. 56b* zahnati dok. 69a?, 89b? zahoniti nedok. 08b? (repellere), 110b* zahiada f.63a!, 87a? zahynulv adj. 103a! zahvnuüti dok. 56b?, 60b?, 67a* a j. zahynutie n. 121b! (i»neritus), 122b? Zacheus m. 121a* zachoditi nedok. 112a! (oczidere) zachovany adj. 57a? zachovati dok. 60b? — Z. sojé 111b? zajedno adv. 109a? za jisté adv. 61bl, 71a!, 74a? a j. €. zajiti dok. 58b! zajtra adv. 6la®, 106a?, 119b! zakon m. 58b?, 63a!, 11] b! a j. ©. — Могу Z. 63a1 — Slary Z. 63a* zákonník m. (feholník) 67b?, 116b? zameskánie n. 69a!, 112a! zameŚkati dok. 69b', J11a!, 121b' zameŚkówati nedok. 115b! zamictati nedok. 99b), 115b! zamléčti dok. 96a zamluviti Jok. — Z, s# 1110 zamúcenie n. 57a?, 71a?, 80a*, 97b% a j. zamútiti dok. 104b!, 123b! — Z. sč 126b! zapeklený adj. 87b2, 106b? zapekliti dok. 62b! zapcti dok. 6lat zapicranic n, 6la? (konjektura) zaplakánie n. 61a? zaplakati dok. 61a!, 91b* (ingcmescere) zapomandüti dok. 56b?, 90a! (ohitvisct;, 964? zapomínati nedok. 90b? zapoviedati nedok. 102b? zapiénie n. 60b? (neeatio), Gla!, 61a? a j. zapricti dok. 61a!, 6la?, 64a! zapustiti dok. 125b! лаве f. 58b! zasé adv. 61b!, 121a! zaslubovati, -slibovati nedok. 69b? zásluha f. 120b! zaslü£Zenie n. 66b?, 97a?, 111b?, 120b! a j. zaslńżiti dok. G1b!, 61b?, 66b!, 91a? a j. — Z. sobě 88b!, 106b* zaspati dok. 57a! (obdormirc) zástup m. 92b? (ererciius), 107b? (turba), 1084! aj. č. záSijek m. 115b? zatracenie n. 59a!, 62a-, 63a!, 106a? a j. č. zatracený adj. a m. z adi. 99b?, 103a', 116a! zatracovati noedok. 102a! (auferre) zatratiti dok. 03a!, 07a?, 80b*, 87a! (perdere), 99a?, 99b!, 108a!, 119b! a j. c. zátupa f. 102a!, 119b! zatvrditi dok. 60a* zatvrzenie n. 123a* zatvrzeny adj. 87h? zavüzati dok. 91a* zavazovati nedok. 88a* züveérné adv. 71a!, 79a!, 03a? závist f. 99b?, 124b? za vitati dok. 74b!, 86a? zavolánie n. 65b?
vysoký adj. 85b!, 61a!, 98b! a j. — Najvyśśl m. (= Bih) 105a! vystrčiti dok. 105a! vystüpiti dok. 108a? (descendere). 190a* vytahovati nedok. 125b! vyteénost i. 104a! výti nedok. 116b! (ululare) vytierats nedok. 97b! vytočiti dok. 103b? vyvedenie n.59b', 98a? vyvésti dok. 56b?, 74b!, 87b!, 98a? a j. — VAL), 124b? vyvrácenie n. 1045! vYvrat m. 104a! vyvrátiti dok. 104a! vyvrci dok. 68a*, 74b?, 107b!, 117b* vzácný adj. 96a?, 115b? (v) z buditi dok. 82b*, 87b! (v)zbuzovati nedok. 61b? vzdáliti dok. 70a* — И. sà J09a!, 114b? vzdalovati nedok. — V. sé 90a? (disiungi), 108b! vzdáti dok. 73a!, 82a!, 92b?, 110b? a j. vzdávati nedok. 111a* vzdechnéüti dok. 65b!, 126a*, 126b! vzdesenie n. 65b*, 91b!, 126b! (v!zdrzéti dok. 109b!, 113b? vzdrzovati ncdok. 113b! '/suslinere) (v)zdvihnuti dok, 70a? (elerare), 72a*, 81b!, 84a?, 115a! a j. — V. sé 194a! vzdychati ncdok. 90a!, 126b! vzétie, vzatí n. 81b! vzeziénie n. 50b!/b? vzhlédnüti dok. 87b!, 107a!, 126a* (susPicere), 126b! vzhóru adv. 73a? (v)zhrdati nedok. 103a! (vy)zhrzéti nedok. 80a?, 91a?, 99a!, 102a!, 110b?, 112b!, 113a! a j, & vzchod, vschod m. 89a? vzchoditi nedok. 89a?, 124b? (v)zchovati dok. 95b! vzieti dok. 57a*, 63bi, 67a*, 68b?, 72b*, 79a*, 70b? (accipere), 84b!, 87b*, 121a! a i. č. (v)z jednánie n. 61a!, 63b! (v)zjednávati nedok. 115b? vzjiti dok. 58a? vzkriééti dok. 123b? vzkfriesiti dok, 62a!, 192a? (v)zkrie3enie n. 56b?, 57a?, 57b! a j. vzkrieSenv adj. 82b? vzktiknüti dok. 87b! vzkvieliti dok. 126a? (iugemescere) vznesenie n. 116b? vznésti dok. — V. sé 101a? (5raecsse) (vy)zploditi dok. 101a? (v)zplozovati nedok. 96b? ()zpomaniütizpomendüti dok. 91b?, 9912, 112b' (recordari) (v)zpomanutie n.91b? (v)zpomlnati nedok. 57b!, 60b!. 61a!, 65a!,09a? vzrósti dok. 62b? (v)ztazovati nedok. 89b? (inguirerc) (v)zvédéti dok. 57a*, 79b!, 91a!, 95a?, 120a! (v)zvésti, (vy) zvednüti dok. 73a*, 75a?, 108b? (ducere), 109a?, 121b?, 125a! (levare) a j. (vy)zvéstovánie n. 04b?, 81b? (vy)zvéstovati nedok. i dok. 57a2, 59a?, 60b?, Glalaj. (v)zvolati dok. 98b? (v)z volený adj. 100b* (v)z voliti dok. 66a!, 67b?, 95b!, 102a! a j. — V. sobě 95b!, 95b* z pracp. s g. 56b!, 56b*, 59a!, 59b!, 59b? (ex), 62a!, 75b!, 126a! a j. & — Vstäti z nirlvÿch 56b?, 57b!, 57b? a j. ©. za praep. — Sg. 57b! 142 — S ak. 57b*, 58a!, Gla*, 00b?, 07b, 8:a*, 902', 120b! aj... — S inslr, 61b!, 125b? a j. zabijèti nedok. 88a!, 111b? zabiti dok. 57b*, 63a!, 79b?, 07a! 111b? а |, — Z.sè 112a* . zablńditi dok. 69a? (errare) zablózeny adj. 68b! zabrániti dok. 67b? zacétie n. 89a? zadrzeti dok. 65a? zädusie n. 69a? zádušní adj. 98a? zahladiti dok. 56b* zahnati dok. 69a?, 89b? zahoniti nedok. 08b? (repellere), 110b* zahiada f.63a!, 87a? zahynulv adj. 103a! zahvnuüti dok. 56b?, 60b?, 67a* a j. zahynutie n. 121b! (i»neritus), 122b? Zacheus m. 121a* zachoditi nedok. 112a! (oczidere) zachovany adj. 57a? zachovati dok. 60b? — Z. sojé 111b? zajedno adv. 109a? za jisté adv. 61bl, 71a!, 74a? a j. €. zajiti dok. 58b! zajtra adv. 6la®, 106a?, 119b! zakon m. 58b?, 63a!, 11] b! a j. ©. — Могу Z. 63a1 — Slary Z. 63a* zákonník m. (feholník) 67b?, 116b? zameskánie n. 69a!, 112a! zameŚkati dok. 69b', J11a!, 121b' zameŚkówati nedok. 115b! zamictati nedok. 99b), 115b! zamléčti dok. 96a zamluviti Jok. — Z, s# 1110 zamúcenie n. 57a?, 71a?, 80a*, 97b% a j. zamútiti dok. 104b!, 123b! — Z. sč 126b! zapeklený adj. 87b2, 106b? zapekliti dok. 62b! zapcti dok. 6lat zapicranic n, 6la? (konjektura) zaplakánie n. 61a? zaplakati dok. 61a!, 91b* (ingcmescere) zapomandüti dok. 56b?, 90a! (ohitvisct;, 964? zapomínati nedok. 90b? zapoviedati nedok. 102b? zapiénie n. 60b? (neeatio), Gla!, 61a? a j. zapricti dok. 61a!, 6la?, 64a! zapustiti dok. 125b! лаве f. 58b! zasé adv. 61b!, 121a! zaslubovati, -slibovati nedok. 69b? zásluha f. 120b! zaslü£Zenie n. 66b?, 97a?, 111b?, 120b! a j. zaslńżiti dok. G1b!, 61b?, 66b!, 91a? a j. — Z. sobě 88b!, 106b* zaspati dok. 57a! (obdormirc) zástup m. 92b? (ererciius), 107b? (turba), 1084! aj. č. záSijek m. 115b? zatracenie n. 59a!, 62a-, 63a!, 106a? a j. č. zatracený adj. a m. z adi. 99b?, 103a', 116a! zatracovati noedok. 102a! (auferre) zatratiti dok. 03a!, 07a?, 80b*, 87a! (perdere), 99a?, 99b!, 108a!, 119b! a j. c. zátupa f. 102a!, 119b! zatvrditi dok. 60a* zatvrzenie n. 123a* zatvrzeny adj. 87h? zavüzati dok. 91a* zavazovati nedok. 88a* züveérné adv. 71a!, 79a!, 03a? závist f. 99b?, 124b? za vitati dok. 74b!, 86a? zavolánie n. 65b?
Strana 143
zavolati dok. 94a? 119b? (rocarc) zav1ci dok. 68b!, 102a!, 123a! zavténie n. 59b! zavtény adj. 59a*, 60a*, 82b* a j. zavfkieti dok. 62b!, 63b* (claudere) — Z. sé 63b* zażćci dok. 75a?, 76a!, 85b*, 87a!, 87b', 92b! (inflammare), 104a! a. j. zaZzenie n.110a!, 123b! zbaviti dok. 79a*, 125b! zbél m. 104b! zblízka adv. 114b? zbotenie n. 122a!, 123a?, 123b!, 123b? zbofiti dok, 123a*, 123b! zboż- v. sbož- zbyteční adj. 97b? zbytek m. 980, 114b!, 114b?, 115a* a j. zbýti dok. 114b", 115a! zčiniti dok. 620! zda, -li conj. 59a*, 60b*, 65b! a j. zdaleka adv. 113b?, 114b? zdáti s€ nedok. 60a*, 67b!, 70b!, 100a!, 111a! a j. zdáviti dok, 97a! zde v.sde zdelovati v. sdil- zdra v - v. sdrav- Zebedeus m. 108a* zed f. 80b? (murus), 101a* zedrany adj. 108a! zelený adj. 56b! zemé f. 57a! (lerra), 57a*, 58b!, 58b*, 101b! a j. zemský adj. 59b? (terrenus), 75b!, 83a*, 85b!, 119a* a j. €. z2évenie, zjév- n. 61a*, 82b!, 82b", 1152! a j. zéviti (z’éviti) ЧоК. 65a!, 70b!, 71a! a j. — Zkéviti (zj2viti; sé 60a!, 61a?, 6)b!, 62a? a j. zévné,zjévné adv. 77a!, 80a!, 95a! a j. zevüuti,zevnitt adv. 59b!, 93b!, 111a! a j. zevńutini adj. 111b!, 116a!, 122a!, 123b! zévny,zjéeév- adj. 73b*/74a!, 77a!, 89a! a j. zévovati, zjév- nedok. 81b? (pandere), 85a! — Z. st 82b! zhoniti nedok. 110b! zhrdati, zhrzéti v. vzlrdati, vzhrzéli zhynuly adj. 121b! zisk m. 67b', 83b*, 98a!, 108b*, 123b* (iurrum) a j. ziskati dok. — Z. sobč 112b? 2] бу- У. $ё0- zjímati dok. 122b? zkazitel m, 102b? zkazenie n. 111b!, 122a? zkazovati nedok. 61b*, 106b? zklamati dok. 07b?, 87b?*, 101b*, 1102! a j. zkradenie n. 117a! zkrásti dok. 117a! zlámati dok. 56b*, 58b?, 114a* (frangere) zlato n. 56b! (aurum), 108b!, 113a! a j. zlatohlav m, 96b!, 98b*, 124b? (purpura) zlatohlavovy adj. 96a!, 96a? zlat* adj. 97a!, 101a!, 115b? a j. zle adv. 69b!, 82a?, 119a! zlod£jstvo n. 114b! zlomiti, slomiti dok. 56b! (confringerc) zlořečenstvie n. 101a! (iniquitas ct contra- dsctio). 192a! (contradictio) zlofteéeny adj. 105b?, 118b?, 119a! (maledictus) aj. zlost f. 69a*, 86a!. 88b* a j. è. z1y adj. 56b*, 62a?, 67a! a j. č. — M.zadi. 59b*, 63a! a j. — N.z adi, ;,lé 88à* zmazati dok. 58a! zmeSkaly adj, 124a! zmeikati, sme*kati dok. 65b!, 101a! zmlknüti dok, 117a? zmcskati dok. 57a? znamenane adv. 92b* znamenánie n. 113b! (asi omyl m. znamenie) znamenany adj. 59a! znamenati nedok. 57b*, 58a? (scire), D9b!, 71a!, 72b!, 96b!/b* (considerare) — 59a!, 104a* a j. č. znamenávati nedok, 58a*, 58b!, 59b!, 59b?, 61b' aj. znamenie n. 57a*, 58b*, 60b!, 64a? a j. č. znamenitě adv, 89a! znamenity adj. 113b!, 114a! známy adj. 97a- znáti nedok. 68a! (cognoscere), 89b?, 93a?, 96a? (novisse), 117b! a j. — Z. sé 119b! (se novisse) znovu adv, 82a! (dc novo), 93a*, 93b! a j. zpanćti dok. 1191? zpievanie n. 57b!, 73a* (canticum), 92a* (ojfi- cium) a j. zpievati nedok. 56b!, 56b*, 57b!, 73a! (cantar) aj. €. zpily adi. 97a? zplod-, zploz- v. vzplod-, vzploz- 7pom- v. vzpon- zpopeleti dok, 58a? zpósob m. 78b!. 114a! zpósoba f. 93b* zpósobenie n, 75»? zpósobiti dok. 65b! (disponere), 75a!, 79b?, 93b* a j. zpósobny adj. 93a! zpósobovati nedok. 68a*, 93b?, 108a! zpovód f. 56b!, 64a!, 69a' a j. zpovćd(l)nik m. 67b!, 67b?, 98b?, 109b! a j. zpoviedati nedok. 67b?, 98h? — 4. s? 05a*, 68a!, 68a? a j. zprávcé m. 108a? zpraviti dok. 79b? (dirigere) zpravovati nedok. 93b?, 117a!, 124a! zproščovati nedok. 87a? zpýtati nedok. 78a! zpytovati nedok. 78a!, 78a* zrak m. 94b? (visus), 102b? ziéjmé adv. 100a!, 106a*, 1102? a j. zréjmv adj. 117b? ztétedIné adv. 84a* ztieti nedok. 65a*, 68b*, 82b?, 108a? zrušenie n. 58a! ztazovati v. vztaz- ztepati dok. 122b? ztracenie n. 67a! ztráta f. 98a! ztratiti dok. 62a*, 992?, 101a*, 103a!, 101a! a j. ztrava f, 110b!, 110b?, 112b?, 113b? a j. ztráveny adj. 121b! (consumptus) Ztráviti dok. 69a?, 113b! ztupily,stupily adj. 88a! zub m. 103b?, 107a* (dcus), 118a! züfalstvie n. 90a? zńfaly adj. a m. z adj. 79b!, 104b', 106b! zńfati nedok. 60b* (decpcrare), 102b! Zuzanna f.87a*, 87b! zváti nedok. 69b!, 100a?, 102a!, 102b! a j. zvěř f.97a! zvérâtko n.103b° zvicfé n. 103b?, 110a* zvlá£&éé adv, 57a!, 57a?, 57b?, 100b! a j. zvlásénost f. 110a? (proprietas) zvolati v. vzvolati zvuk m. 83a? (sonus), 89a?, 91a! Ába f.101a* ádajücí, -ící adj, 56b! (desiderahilis) ádanie n. 121b* Zádati nedok, 57a!, 62b?, 69a!, 73a?, 96b! (affec- lare) a j. €. ny adj. 108a? ost f. 69b* (desiderium), 74b*, 79a* a i. č. ośceę pl. f. 62b? uci adi. 57b* № Ne Ne Ne KOP ESOS EAS rana 143
zavolati dok. 94a? 119b? (rocarc) zav1ci dok. 68b!, 102a!, 123a! zavténie n. 59b! zavtény adj. 59a*, 60a*, 82b* a j. zavfkieti dok. 62b!, 63b* (claudere) — Z. sé 63b* zażćci dok. 75a?, 76a!, 85b*, 87a!, 87b', 92b! (inflammare), 104a! a. j. zaZzenie n.110a!, 123b! zbaviti dok. 79a*, 125b! zbél m. 104b! zblízka adv. 114b? zbotenie n. 122a!, 123a?, 123b!, 123b? zbofiti dok, 123a*, 123b! zboż- v. sbož- zbyteční adj. 97b? zbytek m. 980, 114b!, 114b?, 115a* a j. zbýti dok. 114b", 115a! zčiniti dok. 620! zda, -li conj. 59a*, 60b*, 65b! a j. zdaleka adv. 113b?, 114b? zdáti s€ nedok. 60a*, 67b!, 70b!, 100a!, 111a! a j. zdáviti dok, 97a! zde v.sde zdelovati v. sdil- zdra v - v. sdrav- Zebedeus m. 108a* zed f. 80b? (murus), 101a* zedrany adj. 108a! zelený adj. 56b! zemé f. 57a! (lerra), 57a*, 58b!, 58b*, 101b! a j. zemský adj. 59b? (terrenus), 75b!, 83a*, 85b!, 119a* a j. €. z2évenie, zjév- n. 61a*, 82b!, 82b", 1152! a j. zéviti (z’éviti) ЧоК. 65a!, 70b!, 71a! a j. — Zkéviti (zj2viti; sé 60a!, 61a?, 6)b!, 62a? a j. zévné,zjévné adv. 77a!, 80a!, 95a! a j. zevüuti,zevnitt adv. 59b!, 93b!, 111a! a j. zevńutini adj. 111b!, 116a!, 122a!, 123b! zévny,zjéeév- adj. 73b*/74a!, 77a!, 89a! a j. zévovati, zjév- nedok. 81b? (pandere), 85a! — Z. st 82b! zhoniti nedok. 110b! zhrdati, zhrzéti v. vzlrdati, vzhrzéli zhynuly adj. 121b! zisk m. 67b', 83b*, 98a!, 108b*, 123b* (iurrum) a j. ziskati dok. — Z. sobč 112b? 2] бу- У. $ё0- zjímati dok. 122b? zkazitel m, 102b? zkazenie n. 111b!, 122a? zkazovati nedok. 61b*, 106b? zklamati dok. 07b?, 87b?*, 101b*, 1102! a j. zkradenie n. 117a! zkrásti dok. 117a! zlámati dok. 56b*, 58b?, 114a* (frangere) zlato n. 56b! (aurum), 108b!, 113a! a j. zlatohlav m, 96b!, 98b*, 124b? (purpura) zlatohlavovy adj. 96a!, 96a? zlat* adj. 97a!, 101a!, 115b? a j. zle adv. 69b!, 82a?, 119a! zlod£jstvo n. 114b! zlomiti, slomiti dok. 56b! (confringerc) zlořečenstvie n. 101a! (iniquitas ct contra- dsctio). 192a! (contradictio) zlofteéeny adj. 105b?, 118b?, 119a! (maledictus) aj. zlost f. 69a*, 86a!. 88b* a j. è. z1y adj. 56b*, 62a?, 67a! a j. č. — M.zadi. 59b*, 63a! a j. — N.z adi, ;,lé 88à* zmazati dok. 58a! zmeSkaly adj, 124a! zmeikati, sme*kati dok. 65b!, 101a! zmlknüti dok, 117a? zmcskati dok. 57a? znamenane adv. 92b* znamenánie n. 113b! (asi omyl m. znamenie) znamenany adj. 59a! znamenati nedok. 57b*, 58a? (scire), D9b!, 71a!, 72b!, 96b!/b* (considerare) — 59a!, 104a* a j. č. znamenávati nedok, 58a*, 58b!, 59b!, 59b?, 61b' aj. znamenie n. 57a*, 58b*, 60b!, 64a? a j. č. znamenitě adv, 89a! znamenity adj. 113b!, 114a! známy adj. 97a- znáti nedok. 68a! (cognoscere), 89b?, 93a?, 96a? (novisse), 117b! a j. — Z. sé 119b! (se novisse) znovu adv, 82a! (dc novo), 93a*, 93b! a j. zpanćti dok. 1191? zpievanie n. 57b!, 73a* (canticum), 92a* (ojfi- cium) a j. zpievati nedok. 56b!, 56b*, 57b!, 73a! (cantar) aj. €. zpily adi. 97a? zplod-, zploz- v. vzplod-, vzploz- 7pom- v. vzpon- zpopeleti dok, 58a? zpósob m. 78b!. 114a! zpósoba f. 93b* zpósobenie n, 75»? zpósobiti dok. 65b! (disponere), 75a!, 79b?, 93b* a j. zpósobny adj. 93a! zpósobovati nedok. 68a*, 93b?, 108a! zpovód f. 56b!, 64a!, 69a' a j. zpovćd(l)nik m. 67b!, 67b?, 98b?, 109b! a j. zpoviedati nedok. 67b?, 98h? — 4. s? 05a*, 68a!, 68a? a j. zprávcé m. 108a? zpraviti dok. 79b? (dirigere) zpravovati nedok. 93b?, 117a!, 124a! zproščovati nedok. 87a? zpýtati nedok. 78a! zpytovati nedok. 78a!, 78a* zrak m. 94b? (visus), 102b? ziéjmé adv. 100a!, 106a*, 1102? a j. zréjmv adj. 117b? ztétedIné adv. 84a* ztieti nedok. 65a*, 68b*, 82b?, 108a? zrušenie n. 58a! ztazovati v. vztaz- ztepati dok. 122b? ztracenie n. 67a! ztráta f. 98a! ztratiti dok. 62a*, 992?, 101a*, 103a!, 101a! a j. ztrava f, 110b!, 110b?, 112b?, 113b? a j. ztráveny adj. 121b! (consumptus) Ztráviti dok. 69a?, 113b! ztupily,stupily adj. 88a! zub m. 103b?, 107a* (dcus), 118a! züfalstvie n. 90a? zńfaly adj. a m. z adj. 79b!, 104b', 106b! zńfati nedok. 60b* (decpcrare), 102b! Zuzanna f.87a*, 87b! zváti nedok. 69b!, 100a?, 102a!, 102b! a j. zvěř f.97a! zvérâtko n.103b° zvicfé n. 103b?, 110a* zvlá£&éé adv, 57a!, 57a?, 57b?, 100b! a j. zvlásénost f. 110a? (proprietas) zvolati v. vzvolati zvuk m. 83a? (sonus), 89a?, 91a! Ába f.101a* ádajücí, -ící adj, 56b! (desiderahilis) ádanie n. 121b* Zádati nedok, 57a!, 62b?, 69a!, 73a?, 96b! (affec- lare) a j. €. ny adj. 108a? ost f. 69b* (desiderium), 74b*, 79a* a i. č. ośceę pl. f. 62b? uci adi. 57b* № Ne Ne Ne KOP ESOS EAS rana 143
Strana 144
žalář m. 60b2, 64a1. 64a2 a j. žalm m. 89a1 žaloba f. 62a1 žalost f. 58b1, 58b2, 62a1 a j. žalostivý adj. 122a1 žalostný adj. 99a" žalovati nedok. 82a2, 123b1, 124a3 žaltář m. 56b1. 65a1, 92a a j. žaludek m. 100a žantovník m. 116a2 (asi omyl m. šantroč- ník) že konj. 56b1, 56b2, 57a' (quia), 57a3, 57b1, 57b2, 58a2 (quod), 68a1 a j. č. žebrák m. 96a1 (mendicus), 97a°, 97b2 žebránie n. 120b1 žebrati nedok. 99a3, 120b1 (mendicarc) žebrota f. 111b2 žehadlo v. žahadlo žehrati nedok. 114a žěleti nedok. 57a2, 6la1, 64a2, 64b1, 123b2 a j. č. železný adj. 116b2 železo n. 94b1, 95b1, 102b2 a j. žena f. 57a2, 57b2, 58a1, 69a1, 101b a j. č. Žid, žid m. 56b3, 57a1, 63b2, 123a1 a j. č. židovský adj. 57a1, 58a1, 58b1, 63b2 (Iudaco- rum) a j. Židovstvo n. 60a2, 65a1, 68b1, 78b1 a j. žiedlo, asi omyl m. žehadlo, v. žahadlo žieti nedok. 72a1 (metere) žiezn, žízen f. 110b2 žieznivý adj. 97a1, 105a? život m. 62a2, 65b1 (vita), 67a2, 68b2, 87b2, 119b1 a j. č. živý adj. 58a2,70b1, 71b2,81b2,89b1, 90b2,119a1 a j. žluč 1.57b2 žoldnéř m. 119a" žráti nedok. 97a1. 109a1 144
žalář m. 60b2, 64a1. 64a2 a j. žalm m. 89a1 žaloba f. 62a1 žalost f. 58b1, 58b2, 62a1 a j. žalostivý adj. 122a1 žalostný adj. 99a" žalovati nedok. 82a2, 123b1, 124a3 žaltář m. 56b1. 65a1, 92a a j. žaludek m. 100a žantovník m. 116a2 (asi omyl m. šantroč- ník) že konj. 56b1, 56b2, 57a' (quia), 57a3, 57b1, 57b2, 58a2 (quod), 68a1 a j. č. žebrák m. 96a1 (mendicus), 97a°, 97b2 žebránie n. 120b1 žebrati nedok. 99a3, 120b1 (mendicarc) žebrota f. 111b2 žehadlo v. žahadlo žehrati nedok. 114a žěleti nedok. 57a2, 6la1, 64a2, 64b1, 123b2 a j. č. železný adj. 116b2 železo n. 94b1, 95b1, 102b2 a j. žena f. 57a2, 57b2, 58a1, 69a1, 101b a j. č. Žid, žid m. 56b3, 57a1, 63b2, 123a1 a j. č. židovský adj. 57a1, 58a1, 58b1, 63b2 (Iudaco- rum) a j. Židovstvo n. 60a2, 65a1, 68b1, 78b1 a j. žiedlo, asi omyl m. žehadlo, v. žahadlo žieti nedok. 72a1 (metere) žiezn, žízen f. 110b2 žieznivý adj. 97a1, 105a? život m. 62a2, 65b1 (vita), 67a2, 68b2, 87b2, 119b1 a j. č. živý adj. 58a2,70b1, 71b2,81b2,89b1, 90b2,119a1 a j. žluč 1.57b2 žoldnéř m. 119a" žráti nedok. 97a1. 109a1 144
Strana 145
Opravy tiskových omylů. Uvod str. XVII ř. 2 čti: kteříž; — str. 1 v poznámce k ř. 16 čti: Podle; str. 26 ř. 171 čti: paměti; str. 45 v ř. 236 koncové —i v slově „bezpečnější“ je nejasné; str. 47 ř. 60 čti linguas m. linquas; str. 51 ř. 32 čti „Vypusť“; tamtéž vypadlo —é— ze slova „svého“; str. 59 ř. 64 je nejasné ř ve slově „řka“; str. 62 ř. 12 vypadlo t ze slova „ješto“; tak i na str. 63 ř. 39 ze slova „najésti“; str. 76 ř. 73 čti sobě m. sobe; na str. 93 má býti cifra 50 (označující řádku) o jednu řádku výše; str. 102 ř. 175 čti odpusť m. odpust; str. 105 ř. 77 čti jest m. est; str. 107 ř. 140 čti odřeli m. odreli. — Na str. 49 ř. 115 před „totíž“ vypadla čárka; tak i na str. 51 ř. 44 před „což“, na str. 67 ř. 195 před „neb“; na str. 87 ř. 143 po „Poď“ polož čárku místo tečky. 145
Opravy tiskových omylů. Uvod str. XVII ř. 2 čti: kteříž; — str. 1 v poznámce k ř. 16 čti: Podle; str. 26 ř. 171 čti: paměti; str. 45 v ř. 236 koncové —i v slově „bezpečnější“ je nejasné; str. 47 ř. 60 čti linguas m. linquas; str. 51 ř. 32 čti „Vypusť“; tamtéž vypadlo —é— ze slova „svého“; str. 59 ř. 64 je nejasné ř ve slově „řka“; str. 62 ř. 12 vypadlo t ze slova „ješto“; tak i na str. 63 ř. 39 ze slova „najésti“; str. 76 ř. 73 čti sobě m. sobe; na str. 93 má býti cifra 50 (označující řádku) o jednu řádku výše; str. 102 ř. 175 čti odpusť m. odpust; str. 105 ř. 77 čti jest m. est; str. 107 ř. 140 čti odřeli m. odreli. — Na str. 49 ř. 115 před „totíž“ vypadla čárka; tak i na str. 51 ř. 44 před „což“, na str. 67 ř. 195 před „neb“; na str. 87 ř. 143 po „Poď“ polož čárku místo tečky. 145
Strana 146
STAROČESKÉ ZPRACOVÁNÍ POSTILY STUDENTU SVATÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ OD KONRÁDA WALDHAUSERA. Vydal František Šimek roku 1947 nákladem Komise pro vydávání Pramenů českého hnutí náboženského ve stol. XIV. a X zřízené při České akademii věd a umění v Praze. Vytiskla knihtiskárna E. Beaufort a. s., v národní správě. Počet výtisků: 1000. Cena Kčs 180.—
STAROČESKÉ ZPRACOVÁNÍ POSTILY STUDENTU SVATÉ UNIVERSITY PRAŽSKÉ OD KONRÁDA WALDHAUSERA. Vydal František Šimek roku 1947 nákladem Komise pro vydávání Pramenů českého hnutí náboženského ve stol. XIV. a X zřízené při České akademii věd a umění v Praze. Vytiskla knihtiskárna E. Beaufort a. s., v národní správě. Počet výtisků: 1000. Cena Kčs 180.—
- I: Array
- V: Array
- 1: Array
- 123: Array
- 145: Array