Strana Ia
LISTÁŘ A LISTINÁŘ OLDŘICHA Z ROŽMBERKA SVAZEK IV. 1449—1462 VYDALI BLAŽENA RYNEŠOVÁ A JOSEF PELIKÁN 1954 STÁTNÍ PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVI PRAHA

Strana Ib

Strana I
V PREDMLUVA. Vydáním čtvrtého dílu Listáře a listináře Oldřicha z Rožmberka (1449—1462) bylo ukončeno rozsáhlé ediční dílo započaté v roce 1929 Státním ústavem historic- kým v Praze. Bl. Rynešová a po ní Jos. Pelikán dali naší historiografii velmi cenný souhrn důležitých pramenů. Bude čestným úkolem historiků-marxistů vytěžit z to- hoto cenného materiálu takové poznatky, jež by umožnily podat skutečně vědecký obraz tohoto dějinného úseku a umožnit našemu lidu budujícímu socialismus poznat ty stránky našich národních dějin, jež jej nejspíše mohou nadchnout k práci pro blaho pracujícího lidu a rozkvět vlasti. Listář a listinář totiž zahrnuje časově jedno z nejdůležitějších období našich dějin. Prvé dokumenty jsou datovány rokem 1418 a poslední rokem 1462 — snášejí nám tedy zprávy především o výbuchu a průběhu husitského revolučního hnutí. Osobnost Oldřicha z Rožmberka, nekorunovaného „krále jihočeského“, je v ohnisku celé korespondence i kancelářské agendy. Protože však zároveň je Oldřich i ohnis- kem české vnitřní i zahraniční politiky, je jeho Listář a listinář jedním z nejdůleži- tějších pramenných souhrnů pro tato léta. Materiál v edici Listáře a listináře uložený pomůže nám nahlédnout ke koře- nům krise feudalismu, z níž husitské revoluční hnutí klíčilo, a proti níž Oldřich celý život marně bojoval. Bohaté množství dlužních úpisů, výpůjček, kvitancí, obligací, zá- stavních listů je přesvědčivou dokumentací vlivu peněz na pevnost feudálního spole- čenského řádu. Celých padesát let Oldřich — jeden z největších českých feudálů — bojoval s nedostatkem peněz. Honba za penězi žene jej hned do náručí husitů, hned zase k císaři Zikmundovi, kde by jedině mělo být jeho místo. Cinkot svůdných zla- ťáků dohání „bohabojného“ Oldřicha i ke krádežím a loupežím majetku nejen svých světských sousedů (nejcyničtější je Oldřichova loupež majetku Jana Smilka z Křemže), nýbrž i církevních feudálů (na př. panství kláštera zlatokorunského). Věru — v zá- plavě listů a listin finanční povahy je možno na osudech Oldřicha z Rožmberka přímo vzorně dokumentovat Engelsova slova o zhoubném vlivu peněz na feudální privile- gia, na panské hrady a zámky: „Daleko dříve, než byly rytířské hrady prolomeny novými děly, byly již podminovány penězi; ve skutečnosti byl střelný prach jen ja- kýmsi soudním vykonavatelem ve službách peněz.“ (B. Engels, O rozkladu feudalismu a rozvoji buržoasie, 1946, str. 8.) V listáři a listináři je rovněž soustředěno mnoho cenného materiálu k poznání husitského revolučního hnutí. Především ovšem poznáme z něho tvář panstva — lač-

Strana II
VI nou po majetku, úskočnou a zrádnou, neštítící se žádné podlosti. I tu je Oldřich z Rožmberka přímo typem pána koketujícího s husitstvím a přecházejícího bez roz- paků do náručí reakce. V řadě soukromých dopisů (hlavně mezi Zikmundem a Oldři- chem) podaří se nám nahlédnout pod škrabošku frází a ztrnulých slovních obratů páně Oldřichových a obnaží se nám v plné nahotě sobecká a kořistnická politika, o níž J. Pekař a jiní představitelé reakční historiografie tvrdili, že byla nesena dalekosáhlými politickými ideály. Oldřich z Rožmberka a král Zikmund si rovněž v soukromé korespondenci od plic řekli, proti komu je třeba bojovat v husitském revolučním hnutí. Ani na jednom místě z četných dopisů mezi nimi není slovo o náboženských otázkách a věroučné problematice. Naopak — všude jsou husité chápáni jako revoluční bojovníci proti feudálnímu útisku. Tak na př. po Oldřichově porážce před nově založeným Táborem v létě 1420, napsal Zikmund Oldřichovi: „A ty — sě doma nad svými ukaž jako pán, ať vědie, že si svých pán a jich mocen, a také aby věděli, že tebe mají poslušni býti.“ (Listář I. str. 19). Třídní povaha husitského revolučního hnutí je z mnoha dokumentů Listáře a listináře naprosto jasně potvrzována navzdory všem lžím a výmyslům Pe- kařovy „školy“. Listář a listinář dává rovněž mnoho podnětů k vylíčení reakčního svazku do- mácích feudálů s pilířem feudalismu, církví a zahraničními feudály (hlavně rakous- kými). Dokument za dokumentem ukazuje cestu panské zrady velkého a hrdinného boje našeho lidu za odstranění útisku sociálního i zabezpečení šťastného rozvoje naší vlasti. Čeští páni — a mezi nimi na prvém místě pan Oldřich — byli vlastně výzvěd- nou službou mezinárodní reakce. Císaři a papeži posílají zprávy o situaci v Čechách a o pohybech husitských vojsk, špehují, pomlouvají a zostouzejí husity — to vše za jidášský groš, který vymámí z lakotných svých chlebodárců. A dík tomuto tmář- skému svazku roste v Čechách síla reakce, jež na Lipanech rozdrtí předvoj revoluč- ního lidu, polní vojska. Přitom všem Listář znovu rýsuje temný profil Oldřichův v četných, rok za rokem se opakujících smlouvách o příměří mezi polními vojsky a panem z Rožmberka. Znovu odporná, dvojaká „politika“ feudálů — do očí husitům pokorně a přátelsky, za zády však zlobně a zrádně — plasticky vyvstane jenom ze samotného srovnání materiálu. A Listář provází množstvím dokumentů i další kroky feudální politiky po Li- panech. Země byla zbavena revolučních polních vojsk, avšak feudálové nenašli klid. Města stanula jim v cestě jako pevné, stále mohutnící balvany, po cestách se do měst valily bohaté obchodní karavany a na blízkém Táboře dokonce byli v bezpečí ti, kdož ještě před nedávnem vedli revoluční houfy do útoku proti feudálnímu útisku. Jaký div, že Oldřichovi žoldnéři každodenními boji touží vyvrátit nenáviděný Tábor z ko- řene! Jaký div, že Oldřich šikuje na všech stranách své přátele do útoku proti měs- tům! K normálním feudálním rozbrojům, jež „plnily svým hlukem středověk“ (B. Engels 1. c. str. 5.), přistupují i prvé příznaky nové fáze — rozhodné boje feudálů s městy. Listář je nevyčerpatelnou studnicí pramenů ke všem těmto srážkám kompli- kovaným bezkrálovím a později nástupem Jiřího Poděbradského.

Strana III
VII Jaký pak mohl být život prostého poddaného, z jehož mozolů vyrůstaly strmé zdi rožmberských hradů, když ještě navíc ke všem formám vykořisťování byl jeho život kořeněn neustálými válkami, přepady a žhářstvím? Stačí sestavit jen výpočty o všech „zádavách“ a přestupcích, jež Oldřich vy- týká svým protivníkům, abychom si uvědomili tíživý a dusný příkrov, jenž ležel plnou vahou na českých vesnicích v období po Lipanech, kdy feudální rozbroje dostoupily vrcholu. Oldřich z Rožmberka nevyšel z nich vítězně. Vleklé zadlužení otupuje jeho zbraně, staří spojenci nestačí už na nové nepřátele. Je konec starých panských jed- not, vítězství musí spadnout do klína tomu, kdo zakotví svou politickou linií nejen v panských hradech, nýbrž i na rytířských tvrzích a ve městech. Oldřich z Rožmberka couvá ze slávy a na jeviště českých dějin nastupuje feudál s touto novou orientací — Jiří Poděbradský. V Listáři můžeme velmi podrobně sledovat Jiříkovu cestu za královskou korunou, můžeme si však i správně zhodnotit jeho postoj a význam. Ni- koliv lidu nakloněný „husitský král“, jak idealisticky líčili Jiříka buržoasní histori- kové, nýbrž obratný feudál, opřený především o nižší šlechtu a města — takový je profil Jiřího z Poděbrad. K lidu se staví jako ostatní vykořisťovatelé (v tom se ne- liší od Oldřicha z Rožmberka), avšak jeho královská vláda hraje objektivně pokro- kovou úlohu, protože čelí bezuzdné zvůli feudálních rozbrojů. V tom smyslu podává Listář množství pramenů potvrzujících Engelsovo hodnocení královské vlády v období zostřených feudálních rozbrojů. B. Engels upozornil, „že v tomto všeobecném zmatku bylo království pokrokovým činitelem ... Zastupovalo pořádek v nepořádku, tvořící se národ proti roztříštění v odbojné vasalské státy. Všechny revoluční složky, které se vytvářely pod feudálním povrchem byly právě tak odkázány na království jako království na ně.“ Proto také cesta Jiříkova z panského hradu musela vésti na krá- lovský stolec, zatím co Oldřichovy pokusy musely končit v ústraní krumlovského zátiší. Bylo by možno dotknout se ještě závažných problémů z dějin 15. st., k nimž edice Listáře podává hojné zdroje pramenů (na př. k hospodářskému životu feudál- ního panství rožmberského, k objasnění problému feudální koncentrace atd.). Po do- plnění vydáním obligačních knih Oldřichových, jakož i edicí rožmberských urbářů, (obě edice připravuje Státní historický ústav) význam Listáře a listináře ještě stoupne a souhrn všech těchto pramenů dodá naší marxistické historiografii nové, dů- ležité zbraně k probojování vědeckého výkladu našich národních dějin. V Praze, dne 17. září 1951. Docent Dr Josef Macek.

Strana IV

Strana V
IX ÚVOD KE IV. SVAZKU. Situace, která nastala po 3. září 1448, kdy Jiří z Poděbrad se zmocnil Prahy, osla- bila stranu Oldřicha z Rožmberka, třebas počet jejích stoupenců vzrostl o Bedřicha ze Strážnice na Kolíně a Jana Koldu ze Žampachu na Náchodě; strana rožmberská, především Oldřich z Hradce, snažili se dostati Menharta z Hradce z poděbradského vězení na svobodu. Straníci rožmberští se sjeli v Čes. Budějovicích 5. listopadu,1) aby se dohodli na společném postupu proti straně poděbradské. Hrozila nová válka. Tře- nice a pleny měl zameziti sjezd Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Rožmberka v So- běslavi. Sjezdem v Soběslavi2) (asi 11. ledna 1449) začíná se IV. díl korespondence Oldři- chovy. Jestliže r. 1445 stál Oldřich na vrcholu své moci, od pádu Prahy 1448 vystu- puje do popředí stále více vůdce strany poděbradské, a naproti tomu moc a vážnost Oldřicha z Rožmberka je na ústupu. Proto bylo možno také korespondenci z let 1449 až 1462 zařaditi do jednoho svazku, neboť ústupem Oldřicha z Rožmberka ze slávy ubývá i písemných dokladů. Iniciativa a vedení strany spočívaly na Oldřichovi z Rožmberka, i když ve sporu o osvobození Menharta do popředí vystoupil Oldřich z Hradce. Tento stál Oldřichovi z Rožmberka velmi blízko a podléhal jeho vlivu tak, že těžko rozeznati, co činil z vlastní iniciativy a co jako vykonavatel vůle Rožmberkovy. Oba počítali na pomoc z ciziny: Rožmberk jednal u krále Fridricha o větší půjčku.3) Z těchto důvodů ani sjezd předních osob z obou stran, svolaný do Pelhřimova, nevedl k cíli, zvláště, když k urovnání sporu mezi Oldřichem z Hradce a Jiřím z Poděbrad zvolen do počtu tří ubrmanů Oldřich z Rožmberka. Tento také o nezdaru jednání psal známým,4) dávaje však vinu z nezdaru Jiřímu z Poděbrad. Hned po smrti Menharta z Hradce (4. února 1449) založena jednota Strakonická, jejíž zápis, datovaný 8. února 14495) představuje nám Oldřicha z Rožmberka jako vůdce jednoty. Události tyto i další jsou známy z literatury6) a není třeba je opa- kovati. Obrátíme proto zřetel k otázce, do jaké míry korespondence Oldřicha z Rožm- berka přispívá k poznání těchto událostí. Na nabídku Jiřího z Poděbrad jednotě Strakonické, aby se jednalo o obecný sněm, kde by se všechny spory vyřešily, odpověděli Strakoničtí sněmem svolaným do Plzně 1) Seznam účastníků v Listáři a listináři III. 366, pozn.1). 3) Č. 3 a 5. 4) Č. 5, 8, 9. a Urbánek Čes. dějiny III, 2, 345. České dějiny III., 2, Palacký, Dějiny národu českého IV. 2) Srv. č. 1 z 9. ledna 1449 6) Urbánek, 5) Č. 10.

Strana VI
X na počátek března7) a nepoddá-li se Jiří z Poděbrad, hrozili vytáhnout k 5. březnu do pole. Zatím Kolda ze Žampachu působil neklid v hradeckém kraji a jeho počínání vyložil Oldřich z Rožmberka tak, že stoupenci Jiřího z Poděbrad „nechtiece pokoji, hubí Koldu“.8) O nepřátelství s Koldou ze Žampachu přináší Listář 6 dopisů,9) z nich dva dosud neznámé. S touto politikou Oldřicha z Rožmberka veřejnost nesouhlasila. Důrazně své mí- nění napsal Oldřichovi jeho starý přítel Aleš ze Šternberka a vytkl mu jeho jednání „o přirozeného krále“, jeho činy proti přijetí syna Albrechtova a napomenul, aby za- nechal již těch průtahů a překážek, aby se sešel raději sněm celé země; do Plzně Aleš nepojede, neboť se tu bude jednati o věcech stranických a ne k užitku země. Odmítl Oldřichovo hanění Jiřího z Poděbrad, jako by tento byl vinen smrtí Menharta z Hradce a upozornil jej, jak se o něm mluví a že Kolínští jeho návodem pálí Podě- bradským.10) Oldřich z Rožmberka odmítl výtky Aleše ze Šternberka dopisem až z 15. března 1449.11) Ani mezi stoupenci Strakonickými nebylo jednoty. Především Jan z Hradce, který je sice uveden v Strakonickém zápisu, nechtěl připojit k zápisu svou pečeť, i když jej o to žádal Oldřich z Rožmberka;12) zdá se, že mezi oběma byly i jiné spory. Konečně náladu doby Oldřichovi nepříznivou vyjadřuje list nejmenova- ného pisatele z konce února 1449.13) Sněmu v Plzni se Jiří z Poděbrad neúčastnil. Své výtky proti Oldřichovi z Rožm- berka a Oldřichovi z Hradce vyložil listem z 1. března 1449, zaslaným obci Nov. Plzně a poslům jiných měst;14) vida to Oldřich z Rožmberka nechtěl ani sám do Plzně jeti a se sněmu sešlo.15) Zajímavý v tom směru je dosud neznámý list Václava z Micha- lovic na Strakonicích16) Oldřichovi z Rožmberka, aby se snažil ty kraje, které si přejí sněm v Plzni, odtrhnouti od Jiřího z Poděbrad, nedostaví-li se tento do Plzně. Oldřich z Rožmberka organisoval po nezdaru s Plzní rychle další postup. Z neuve- řejněných dosud listů vidíme, jak se snažil pomoci Koldovi ze Žampachu17) a hned dne 16. března 1449 svolával důvěrnou poradu na 20. března do Třeboně, kde se měl sjeti s Oldřichem a Janem z Hradce a Bedřichem ze Strážnice; zprávu o tom známe z listů, zaslaných Václavovi z Michalovic na Strakonicích,18) Bedřichovi ze Strážnice,19) Budějovickým20) a pánům z Hradce.21) Strakoničtí nesplnili svou hrozbu vytrhnouti do pole, nepřijde-li Jiří z Poděbrad do Plzně. V Třeboni dali přednost novému jednání, při němž prostředníkem byl Mikuláš Trčka z Lípy22) a 25. března 1449 vydává Oldřich z Rožmberka jednotníkům Podě- bradským glejt na sněm do Pelhřimova23) a 29. března glejt stejného znění vydává Jiří z Poděbrad Strakonickým.24) Sporné strany zasedaly odděleně: strana Poděbrad- ská jednala v Pelhřimově, Strakoničtí v Jindřichově Hradci; prostředníkem byl Aleš ze Šternberka, jehož poselstvu vydali Strakoničtí glejt 6. dubna, aby mohl dojížděti do Jindřichova Hradce.25) Výsledkem jednání byla smlouva z 10. dubna mezi Jiřím 8) 16. února 1449, č. 13. 7) Srv. list Oldřicha z Rožmberka Janovi z Hradce, č. 12. 9) Č. 18, 22, 24, 30, 31, 32, z nich dva dosud neznámé. 10) 20. února 1449, č. 14. 11) Č. 25. 12) 12. února 1449, č. 12, a odpověď Janova 24. února 1449, č. 16. 13) Č. 19. 14) Č. 20. 15) Urbánek, České dějiny III, 362. 16) Z 14. března 1449, č. 23. 17) Č. 24, 31, 32. 18) Č. 26. 22) Viz Urbánek, České dějiny III, 2,366. 19) Č. 27. 20) Č. 29. 21) Č. 30. 24) Č. 35. 23) Č. 34. 25) Č. 41.

Strana VII
XI z Poděbrad a Oldřichem z Hradce. Smlouvu tuto, uveřejněnou již Palackým,26) za- řazujeme v plném znění i do Listáře jako důležitý pramen, na němž měl Oldřich z Rožmberka nemalý podíl, dnes těžko vyjádřitelný.27) Oldřich z Rožmberka byl zvo- len opět mezi rozhodčí sporu, na němž měl sám tak značnou účast! Smlouva hradecká stanovila, aby obě strany podaly soupis svých členů a pomoc- níků do 4. května, vzájemné žaloby měly být podány do 21. května na Vlašim k Oldři- chovi z Kralovic a do 8. června dodány obrany proti žalobám, tak, aby v témdni po 25. červenci mohl se sejíti obecný sněm, který rozhodne o sporu stran, pojedná o krá- lovské otázce a zemské správě.28) Smlouva hradecká poskytla Oldřichovi z Rožmberka novou možnost uplatnit se v oddalování konečné dohody stran; patrně jeho vlivem prodlouženo bylo příměří až do 23. dubna 1450. Dne 17. dubna poslal Oldřich z Rožmberka přepis smlouvy29) Alšovi ze Šternberka. Ale odpověď Alšova z 24. dubna30) ukázala, že v podrobnos- tech přepis nebyl správný; k tomu Aleš připomněl, že členové Strakonické jednoty nezachovávají příměří. Situaci osvětluje dotaz Oldřicha z Hradce Oldřichovi z Rožm- berka, které pány by si měl vzíti za jistce a rukojmí a které by měl obeslati na příští sněm,31) načež Oldřich z Rožmberka obratně přesunul zodpovědnost na hradeckého spojence, tvrdě, aby sám byl jistcem a poradil mu, aby na sněm obeslal ty, kteří se neúčastnili vpádu do Prahy.32) Oldřich z Hradce žádal pak znovu 22. dubna,33) aby mezi jistci byli také Oldřich nebo Jindřich z Rožmberka. K bližšímu poznání situace přináší Listář nepublikované listy Jana z Rýznberka,34) přiznávací list Plzeňských ke straně Strakonické (22. dubna 1449) a odpověď Oldřicha z Rožmberka,35) spor o Božejovice,36) spor s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína,37) stížnosti Poděbradských na Koldu ze Žampachu a Soběslava Mrzáka z Miletínka,38) spor Racka z Riesenberka s Burjanem z Gutštejna,39) doklady to, že smlouva nebyla dodržena a příměří rušeno. Teprve 12. května 144940) posílá Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka seznam svých pomocníků; tento dosud nepublikovaný list je doplněn stejně po prvé uveřejně- nou tu odpovědí Oldřicha z Rožmberka41) s dotazem, proč Oldřich z Hradce mezi po- mocníky vynechal Jindřicha z Kolovrat. Ani přepis listu na příměří, který měl být dodán Jiřímu z Poděbrad, nebyl patrně dodán včas, neboť v poslední chvíli poslal jej Oldřich z Rožmberka (asi úmyslně) místo Jiřímu z Poděbrad Alšovi ze Šternberka a k tomu u listu chyběly ještě pečeti.42) Oldřich z Rožmberka spoléhal stále na pomoc z ciziny, zvláště od krále Fridricha a Fridricha Saského. Pomocníkem v tomto směru byl mu Hynek Krušina ze Švam- berka, hejtman kraje chebského, o jehož důvěrné schůzce s Oldřichem z Rožmberka v Prachaticích svědčí neznámý list Oldřichův,43) dále list z 2. VII.,44) že prý v Ně- 26) AČ II, 250-54. 27) Č. 45. 30) Č. 58. 31) 17. dubna 1449, č. 52. 35) Č. 63. dubna 1449, č. 54. 39) Č. 70 a 80. 40) Č. 43) Z 14. května, č. 72. T 44) Č. 86. 28) Urbánek, České dějiny III, 2, 368. 29) Č. 51. 32) 19. dubna 1449, č. 53. 33) Č. 55. 34) 20. 36) Č. 57 a 66. 37) Č. 55. 38) Č. 60, 64, 65. 41) 18. května 1449, č. 74. 42) 18. května 1449, č. 75.

Strana VIII
XII mecku sbírají a chtějí uvést do Čech krále;45) dále list Prokopa z Rabštejna46) a do jisté míry i dosud nepublikovaný list Oldřicha Eizingera.47) K 6. červenci měli se sjeti rozhodčí do Vlašimi, aby projednali sporné věci. Kdo od- píral, byl Oldřich z Rožmberka, který na pozvání Alše ze Šternberka a Oldřicha Močihuba z Kralovic stavěl se uraženým, že mu rozkazují. Aleš ze Šternberka vy- týkal proto 3. července Oldřichovi z Rožmberka, proč se tedy uvazoval v ubrman- ství.48) Oldřich z Rožmberka listem z 6. července49) zamítl Vlašim a navrhl Soběslav za místo sjezdu, což opět strana Poděbradská nepřijala a navrhla Něm. Brod.50) Na to Oldřich z Rožmberka 11. července 1449 listem, po prvé tu uveřejněným, zamítl i Něm. Brod a odkázal druhou stranu na sněm v Jihlavě.51) Jihlavský sněm měl začíti v týden po sv. Jakubě, jak svědčí glejt Oldřicha z Rožm- berka a jiných pánů jednoty Strakonické pro Jiřího z Poděbrad a jeho straníky.52) Ale teprve 20. července poslán glejt Oldřichovi z Hradce, aby jej opatřil pečetí a 25. července doručil Arnoštovi Leskovcovi.53) Souhlas s konáním sněmu jihlavského byl u Oldřicha z Rožmberka patrně ústup- kem před značnou nevolí, šířící se v řadách straníků Poděbradských nad stálým od- kládáním sjezdu a řešení veřejných otázek. Proto také, aby si příliš nezadal, krotil Oldřich z Rožmberka spor, který vedl s Rackem Chlévcem z Malšína Hynek Krušina z Švamberka, ale tak, aby vyřízení sporu se přesunulo, až co bude na sněmu v Jihlavě. Zprávu o tom máme ze tří dopisů (z nich dva dosud neznámé), zaslaných Oldřichem z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka, Přibíkovi z Klenového a Rackovi z Janovic i samému Rackovi Chlévci.54) Za to nepříjemně do plánů Oldřicha z Rožm- berka zasahoval spor Ješka Svojanovského z Boskovic s některými moravskými pány, a byl tak příčinou, že řada moravských pánů se na sněm nedostavila.55) Oldřich z Rožmberka počítal totiž na velkou účast sněmovníků z vedlejších zemí, hledaje v tom příznivější situaci pro sebe. Neznámý dosud dopis Oldřicha z Rožmberka z 27. července zaslaný Vratislavským ukazuje, jak o účast tu stál; v témže listu žádal, aby Vratislavští obeslali také na sněm Lehnické a Goldberské.56) Jihlavský sněm skončil po přání Oldřicha z Rožmberka: vyřízeny tu jen některé spory, ale ne spor hlavní. Tento přesunut opět na nový sjezd, určený do Pelhřimova na 12. dubna 1450.57) Také v královské otázce se nic nevyjednalo. Král Fridrich nej- dříve žádal Oldřicha z Rožmberka, aby na sněmu hájil zájmy domu rakouského,58) pak přece poslal posly, ale neudělil jim k jednání plné moci.59) O jihlavském sněmu a událostech s ním souvisejících sepsal Oldřich z Rožmberka jakési „noviny“, zprávy to upravené s jeho hlediska, které patrně Oldřich sám roze- sílal na obhajobu svého stanoviska; máme zachovaný jejich český koncept60) i latin- ský překlad; původní text opravován právě v místě, kde se mluví o přijímání pod obojí, o něž Jiřík usiloval. Text psal sám Oldřich z Rožmberka. 45) Srv. i odpověď Oldřicha z Rožmberka, č. 95. 46) Č. 79. 47) 14. května 1449, č. 73. 50) List Alše ze Šternberka a Oldřicha z Kralovic z 7. července 49) Č. 90. 48) Č. 87. 51) Č. 96. 54) Č. 100, 101, 104. 52) Z 10. července 1449, č. 94. 53) Č. 99. 1449, č. 91. 55) Č. 103, 106-110, 113, 114, 122, 123, 125, 159, 161,169 (po prvé). 56) Č. 85. 57) Urbánek, 59) Urbánek, České dějiny III, 2. 393. 58) 5. července, č. 89. České dějiny, III, 2, 392. 60) Č. 126.

Strana IX
XIII V době sněmu jihlavského podařilo se Oldřichovi z Rožmberka, že Mikuláš z Lob- kovic, Jindřich st. z Vejdova, Fridrich a Aleš ze Šumburka přistoupili do Strakonické jednoty. Jejich společný přiznávací list z 31. srpna 144961) nebyl dosud publikován. Zvláště Mikuláš z Lobkovic překvapil veřejnost, neboť dosud byl členem strany Po- děbradské. Mikuláš také hned 3. září v dalším listě, dosud neuveřejněném,62) Oldři- chovi z Rožmberka stěžuje si na příkoří, jež mu činí Poděbradští straníci Aleš a Petr ze Šternberka. Poděbradští v bývalém svém členu pochopitelně viděli nepříjemného nepřítele, tím více, jestliže jim nezůstaly tajny jeho styky se Saskem. Skutečně 13. října píše Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka63) o svém jednání s Fri- drichem Saským, který je ochoten uzavříti se Strakonickými spolek; přitom si Mi- kuláš znovu stěžuje na Poděbradské, a krátce na to opět žádá Oldřicha z Rožmberka o pomoc proti nim.64) Oldřich z Rožmberka s pomocí nespěchal. Sdělil65) Mikulášovi, že pro zaneprázdnění se svatbou své dcery Perchty nemůže nyní jednati s Fridrichem Saským a slíbil spor Mikulášův se stranou Poděbradskou dáti na rozhodčí. Mikuláš z Lobkovic své stížnosti na Šternberky opakoval znovu 27. října66) a opět 2. listo- padu,67) kdy Oldřich z Rožmberka měl poskytnouti pomoc také Mikulášovu bratru Janovi Popelovi z Lobkovic. Rožmberk opět poradil, aby se dali na výrok rozhod- čích.68) Skutečně spor ten řešen byl v Chomutově v době, kdy Petr ze Šternberka s Burjanem z Gutštejna a Janem Caltou pokusili se o dobytí Mostu.69) Poděbradští tlak na Mikuláše z Lobkovic zesilovali a neznámý dosud jeho list z 29. prosince7o) ukazuje opět na horlivou činnost Mikulášovu ve vyjednávání s Fridrichem Saským. O jednání Oldřicha z Rožmberka s Fridrichem Saským máme zprávy také z dosud neuveřejněného listu Hynka Krušiny ze Švamberka z 23. října 144971) a 27. října.72) Oldřich očekával, že Fridrich mu poskytne peněžní pomoc.73) Vzájemná nedůvěra stran působila na zvýšenou politickou činnost na obou stra- nách. Co najdeme v různých náznacích v korespondenci, vyjadřují plně již zmíněné „noviny“, v nichž Oldřich z Rožmberka ukazoval, že Poděbradští se chystají do pole a zmíněný již spor Poděbradských s Mikulášem z Lobkovic. Nejinak je tomu také v listech mezi Oldřichem z Rožmberka a Oldřichem z Hradce, ať se jedná o jejich akce vlastní či o zprávy, co se děje v zemi, zvláště na východě Čech.74) K tomu vy- vstal nově spor Oldřicha z Hradce ze Zdeňkem Konopištským ze Šternberka o pod- dané purkrabství karlštejnského. Zprávy o tom obsahují listy, z nichž je uveřejněno několik po prvé v plném znění.75) Nově se dovídáme také o sporu Budějovických s Václavem Zmrzlíkem ze Svojšína.76) Na sněmu jihlavském zůstala nevyřízena otázka královská. Oldřich z Rožmberka dostal od sněmu plnou moc jednati s králem Fridrichem o Ladislava,77) aby zjistil Fridrichovy úmysly; Oldřich, jak vidíme z nově uveřejněného listu,78) chtěl získati zprávy o králi od Apfentalera. Na cestu se chystal v prosinci a žádal Aleše ze Štern- berka o seznam osob, které by měly jeti k řím. králi. Tento Oldřichův úskok odmítl 62) Č. 118 63) Č. 132. 64) Č. 133. 61) Č. 117. 65) 20. října, č. 136. 67) Č. 144. 68) Č. 149. 69) Č. 155. 70) Č. 176. 71) Č. 137. po 73) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 396. 74) Srv. na př. list z 2. října 1449, č. 128. 76) Č. 152. 77) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 393. 134, 135, 145 a 157 66) Č. 140. 72) Č. 140, 75) Č. 130 78) Č. 151.

Strana X
XIV Aleš ze Šternberka listem z 27. listopadu79) a odkázal Oldřicha z Rožmberka na sněm, až se vrátí od krále. Před sjezdem se pak Oldřich z Rožmberka chtěl ještě informo- vati u Jana ze Šaumburka.80) Datum nastoupení cesty nebylo dlouho jisté; ještě na 15. prosince uložil Oldřich z Rožmberka rok lidem opata drkolenského na Krum- lově;81) s toho však sešlo a rok ten uložen nově na 30. ledna 1450.82) O jednání Oldřicha z Rožmberka s králem Fridrichem není bližších zpráv. Z ne- uveřejněných listů krále Fridricha a Oldřicha z Rožmberka z 10. ledna83) se doví- dáme jen, že Oldřich přijal rozsouzení sporu mezi hrab. Michalem z Hardeka a Mar- tinem Sulišovským v Táboře. Z 19. ledna 1450 přináší Listář neznámé dosud listy Oldřichovy Hanušovi z Kolovrat a Mikulášovi z Lobkovic,84) v nichž Oldřich ozna- muje, že se vrátil od krále s dobrými novinami a sešel se přitom také se zástupci Fridricha Saského. Částečně úmysly Oldřicha z Rožmberka prozrazuje dosud nepub- likovaný list Fridricha Saského, zaslaný mu v době jeho vídeňského pobytu, kde saský přítel přijímá nabídku na sjezd s Oldřichem z Rožmberka v Plzni, až se Ol- dřich vrátí od krále.85) Víme-li odjinud, že Oldřich chtěl pohnouti krále k otevře- nému boji proti Jiřímu z Poděbrad,86) pak byl plán Oldřicha z Rožmberka pomocí krále a Saska zvrátit situaci v Čechách, jasný. Za to se o vlastním účelu cesty Oldři- chovy nedovídáme; to odkládal Oldřich z Rožmberka na jednání na zemském sněmu. Netrpělivost Poděbradské strany rostla. Jindřich z Kolovrat žádal 25. ledna 1450 Oldřicha z Rožmberka, aby urychlil sjezd obou stran, neboť Poděbradští již měli sjezd v Praze a rozhodli se vytrhnouti do pole den před sv. Jiřím.87) Oldřich se brá- nil listem z 28. ledna, zaslaným stavům na sněmu v Praze,88) že není vinen odkla- dem jednání, neboť hned po svém návratu od krále obeslal Alše ze Šternberka o sjezdu.89) Stejně tak psal Oldřich z Rožmberka také Janovi Zajímačovi z Kun- štátu (8. února 1450). K jednání s Alšem ze Šternberka došlo na Zvíkově. 8. února 1450 vydal Oldřich z Rožmberka Alšovi glejt.90) Z neuveřejněných dosud listů se dovídáme, že Oldřich zval na Zvíkov také Hanuše z Kolovrat,91) Jana z Hradce92) a Jindřicha z Kolo- vrat.93) Jednání na Zvíkově měla předcházeti důvěrná schůzka Oldřichova s Janem a Oldřichem z Hradce, na niž oba pány zval94) a ještě 21. února urgoval pány Hra- decké, aby přijeli.95) Jan z Hradce odpověděl, že za Oldřichem přijede do Čes. Budě- jovic.96) 25. února žádal Oldřich z Rožmberka také Chebské, aby mu ještě na Zví- kov podali zprávu, zda Fridrich Saský učinil příměří s mladším bratrem.97) Oldřich zřejmě počítal stále se saskou pomocí a podle toho chtěl také zaříditi své jednání na Zvíkově. Páni Hradečtí, Oldřich i Jan, měli asi nějaké pochybnosti o jednání Oldřicha z Rožmberka. Vyplývá to z urgencí na schůzku krumlovskou a z urgencí, aby Oldřich od svých straníků dostal glejty pro Alše ze Šternberka.98) A přece Aleš ze Štern- berka dostal glejt pozdě. Stěžoval si na to, když oznamoval Oldřichovi, že na Zvíkov 79) Č. 163. 83) Č. 179 a 180. 82) Č. 185. 81) Č. 173. 80) Č. 172, uveřejněn po prvé. p 87) Č. 186 a Urbánek, 85) Č. 174. 84) Č. 182 a 183. 86) Urbánek, České dějiny III, 2, 404. 90) Č. 191. 91) 17. února, č. 199. 89) Srv. č. 190. 88) Č. 189. České děj. III, 2, 405-408. 95) Č. 205, 207. 93) 18. února, č. 201. 96) Nově 92) Č. 200. 94) Č. 200, 203 a 204. 98) Č. 190, 201, 202, 204, 206. 97) Č. 210. 23. února č. 209.

Strana XI
XV přijede až 3. března99) a trpce vytýkal, že ani v glejtu Jindřicha z Kolovrat není „bez utrhánie“. Po sjezdu na Zvíkově, na němž se nic nevyřídilo, chystali se Strakoničtí k 15. březnu na sjezd do Plzně. Oldřich z Rožmberka zval na sjezd nejen všechny straníky, ale i mnohé jiné, na př. Vaňka z Pecky,100) Zbyňka Zajíce, Smiřického, Jakoubka101) a zvláště Chebské, s nimiž chtěl zvláště pojednati102) o věcech, „o nichž není dobře psáti“. Chebský hejtman Hynek Krušina ze Švamberka měl mimo to schůzku s Při- bíkem z Klenového, Klatovskými a j. v Nepomuku, o níž psal 1. března103) a zval je do Plzně. K těmto jednáním na Zvíkově a v Plzni přináší Listář materiál dosud většinou ne- uveřejněný. Sem patří také pověřující listy různých osob, vysílaných k Oldřichovi z Rožmberka od jeho přátel k důvěrným poradám.104) Zvýšená činnost se projevovala také přirozeně na straně Poděbradské. V korespon- denci Oldřicha z Rožmberka nacházíme zprávy o tom v listě Hynka Krušiny ze Švam- berka,105) že Poděbradští mají míti v Chebu sjezd s Fridrichem Saským a markra- bími braniborskými; 10. března a 13. března oznamuje Aleš ze Šternberka zprávy o příměří strany Poděbradské s Fridrichem Saským.106) Ve vztazích Oldřicha z Rožmberka ke králi řím. Fridrichovi po smrti Kašpara Šlika107) nastalo jakési oslabení. Biskup Tridentský Eneas Silvius nebyl ochoten pře- vzíti úlohu Šlikovu a omezoval se jen na menší služby108) a celé jednání tedy zů- stalo na Prokopovi z Rabštejna. 9. února oznámil král Fridrich listem (dosud neuve- řejněným) Oldřichovi z Rožmberka,109) že po skončení roku v Řezně chce položiti také rok čes. stavům, jak s ním o to jednal v poselství Oldřich z Rožmberka. 12. února se dovídáme z neznámého dosud listu Jana hr. ze Šaumburka,110) že říš- ská knížata a města dosud králi poselství neposlala. Také se tu po prvé uveřejňuje list Oldřicha z Rožmberka, jímž tento oznámil 10. března 1450111) králi výsledek jednání o Zvíkově a podal zprávu o nově chystaném sjezdu v Pelhřimově, a žádal krále, aby mu odpověděl na jeho poselství a sdělil, kdy by k němu mohl přijeti. Za tohoto stavu nepřátelství mezi stranami opět nabývalo na příkrosti. K tomu opět Listář přináší nové doklady ve stížnostech Oldřicha z Hradce na služebníka pana Václava Zmrzlíka112) a snad sám Oldřich dal podnět k jakýmsi pomluvám o Alšovi ze Šternberka, jak vidíme z listu Alšova; stěžuje si, že na Oldřichův pod- nět jeho služebníci o Alšovi mluví křivé věci.113) Odpověď Oldřichova zněla ovšem, že o tom nic neví114) a Aleš ze Šternberka chce zjistiti, kdo jej pomlouvá115) (oba listy uveřejněny po prvé). Situace zatím rychle zrála. Tajná dosud jednání Oldřicha z Rožmberka s Fridri- chem Saským skončila spolkem Strakonických s Fridrichem, uzavřeným 22. března 1450.116) Poděbradská strana uzavřela podobný spolek ve Wunsiedlu s Fridrichem Braniborským a Vilémem Saským proti Fridrichu Saskému.117) Strakoničtí svůj spolek zavázali 13. dubna podmínkou branné pomoci do 14 dní, bude-li někdo z nich 101) Č. 201. 100) Č. 216. 102) Č. 210. 105) 7. března, č. 217. 106) Č. 220 a 227. 108) Č. 193. 109) Č. 194. 110) Č. 195. 114) Č. 226. 113) Č. 221. 115) Č. 230. 99) Č. 213. 223, 224, 228. III, 2, 404. 225, 229. 104) Na př. č. 214, 103) Č. 215. 107) Srv. Urbánek, Čes. děj. 111) Č. 219. 112) Č. 218, 116) Č. 232. 117) Č. 232.

Strana XII
XVI napaden.118) Také doma se otevírala nová záští. Z dosud neuveřejněných listů se dovídáme o útiscích Racka z Malšína na Bezděkově, které mu činili Strakoničtí,119) o znepokojení Vodňanských se strany rožmberské120) a o žalobě Mikuláše z Lobko- vic na Zdeňka Holického ze Šternberka.121) V náladě málo příznivé scházel se sněm v Pelhřimově. Z dochovaných zpráv známe glejt Jiříka z Poděbrad Strakonickým122) a z téhož dne je i list šlechty knížectví Svídnického a Javorského ke sněmu, aby jim pomohli chrániti mír.123) Ale jednání na sněmu nevedlo k cíli. Oldřich z Rožmberka sice přijel 14. března, leč jeho zamítavé stanovisko zmařilo všechno úsilí. Jen příměří bylo prodlouženo do 13. června 1451; radost nad příměřím netrvala dlouho. Když Oldřich trval na tom, aby do příměří byl zahrnut také Fridrich Saský, bylo tím jednání zmařeno.124) Vinu z nezdaru dával Oldřich Poděbradským, jak se vyjádřil dosud v neuveřejněném listu Děprantovi Reibnicovi, podhejtmanu svídnickému a javorskému.125) Obě strany se chystaly k válce. Neuveřejněný dosud list Oldřicha z Hradce126) vybízí Oldřicha z Rožmberka, aby, když se král dohodl s Pankrácem, najal rychle ra- kouské žoldnéře do svých služeb a zamezil jejich přechod na stranu Poděbradských, a 11. května žádal znovu Oldřich z Hradce o závdavek 300 zl. na najímání jízdních lidí.127) Hanušovi z Kolovrat působilo starost, že Zdeněk ze Šternberka opevňoval Ostromeč128) a 29. dubna Jindřich z Kolovrat hlásil, že Poděbradští mu již odpově- děli a táhnou k Buštěvsi a žádá pomoc.129) Do dusného prostředí zazněl útočně manifest Jiřího z Poděbrad proti jednotě Stra- konické a jejímu vůdci Oldřichu z Rožmberka. Manifest, známý z vydání Palac- kého,130) uveřejňujeme tu znovu v plném znění; podává přehled sporů obou stran a vykresluje dobře situaci, třebas s hlediska jedné strany. Oldřich z Rožmberka psal také a rozesílal podobné „osvědčování“, tu po prvé uveřejněné; ve srovnání s mani- festem je to slabá obhajoba proti důraznému a jasnému manifestu.131) K válečné dohodě přináší Listář opět řadu zpráv, mnoho z nich uveřejněných po prvé. Vidíme, že Oldřich z Rožmberka vyzval své jednotníky k válečné pohotovosti a sám na svém panství poručil úředníkům, aby s lidmi ochotně a pěkně jednali, a oznámili jim, že jeho syn Jindřich s nimi osobně potáhne do pole.132) Také chebský hejtman Hynek Krušina ze Švamberka doporučil obeslati Fridricha Saského;133) to učinil již dříve Oldřich z Rožmberka prostřednictvím Jindřicha z Kolovrat.134) Nechybělo současně ani rozvážných hlasů, které napomínaly k vyřešení sporu smír- nou cestou. 8. května poslal Jan z Hradce za tímto účelem svého služebníka Artleba k Oldřichovi z Rožmberka,135) patrně v souvislosti s jednáním Jana z Hradce s Alšem ze Šternberka, k němuž 10. května vydali Oldřich z Rožmberka se synem Jindřichem glejt do Benešova, Vlašimě nebo do Pelhřimova.136) Oldřich z Rožmberka si přál válku. Napomínal proto několikráte Jana a Oldřicha z Hradce, aby již vytrhli do pole.137) Jan z Hradce svolil 12. května poslati své lidi do pole138) a hned druhý den 119) Č. 233. 121) Č. 236. 118) Č. 240. 120) Č. 235. 122) Z 10. dubna 1450, č. 238. 126) 26. 125) 24. dubna 1450, č. 243. 124) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 420 d. 123) Č. 239. 129) Č. 247. 127) Č. 264. 130) AČ II, 270, č. 40. 128) Č. 245 a 251. dubna č. 244. 131) Č. 252 a 258. 133) Č. 255. 131) Č. 254 z 2. května 1450. 132) Č. 253. 135) Č. 257. 138) t. 267. 136) Č. 260. 137) Č. 259, 261, 263. 265.

Strana XIII
XVII žádal Oldřicha z Rožmberka, aby nemeškal zaslati glejty, neboť má se sejíti s Miku- lášem Trčkou z Lípy.139) To bylo Oldřichovi proti mysli a proto trval na tom, aby Jan z Hradce vytrhl osobně do pole, a teprve pak, bude-li třeba, že je možno vyjed- návati. 140) Ani Oldřich z Hradce do pole nespěchal! Ještě 14. května vyzývá ho Jin- dřich z Rožmberka od Božejovic, aby neotálel se k němu přidati.141) Když Oldřicha z Rožmberka docházely první odpovědné listy od Poděbradských,142) psal ještě Jan z Hradce 15. května, že se sejde s Alšem ze Šternberka v Benešově a žádal za glejt pro Alše i pro Trčku. Oldřich z Rožmberka současně téhož dne žádal Jana z Hradce, aby již vytrhl do pole, neboť Trčka již odpověděl Oldřichovi z Hradce a jeho pomoc- níkům.143) Dne 16. května urguje Jan z Hradce znovu glejty,144) které mu konečně 17. května Oldřich z Rožmberka zaslal,145) ale napomenul jej, aby nic bez vědomí spolujednotníků nevyjednával. 18. května odpověděl Mikuláš Trčka také Oldřichu z Rožmberka, a ne bez váhání: „A pak jakžkoli veliké zlé vzchodí a k horšiemu zlému pohřiechu nastrojeno jest, aby nejhoršie zlé jakožto mord a krveprolitie zminúti mezi předepsanými jednotami mohlo, tomu bych nejraději!“146) 20. května sděluje Jan z Hradce Oldřichovi z Rožm- berka, že se sjezdu s Alšem ze Šternberka sešlo, neboť Poděbradským se dostal do rukou list, prozrazující spojení Oldřicha z Rožmberka s Fridrichem Saským.147) Přes to, když Jan z Hradce dostal od Poděbradských glejt na 10 dní, psal hned 21. května148) Oldřichovi z Rožmberka, že k nim pojede, aby platnost glejtu byla prodloužena. I z toho konečně sešlo a Oldřich byl rád, že úsilí Jana z Hradce ztros- kotalo.149) Zmíněný list Oldřicha z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka,150) který zachytili Poděbradští a jehož přepis se dostal do rukou Jiřího z Poděbrad, usvědčil Oldřicha z jeho pravých úmyslů: aby Fridrich Saský vytrhl na Poděbradské, „mezi jich města a pomocníky, a je hubil“; přitom si Oldřich nepřál, aby se Fridrich spojil s voj- skem strakonické jednoty, „že by se někteří lidé mohli nad nimi rozpačiti, řkúc, že Němce sem vedeme“. Fridrich Saský skutečně pomoc poslal k Mostu151) a o jeho po- četnosti měl Oldřichovi napsati Mikuláš z Lobkovic.152) Oldřich z Rožmberka vsadil vše na válečnou kartu. S pomocí saskou si byl jist a počítal s pomocí krále Fridricha. Nedbal proto na př. na protesty Vodňanských, že jim jeho vojsko způsobilo škody na osení,153) a nepřekvapovalo jej ani množství odpověd- ných listů, které mu docházely.154) Na list Jana z Lažan a na Bechyni,155) že Jiřík z Poděbrad a jeho strana rozepisují o Oldřichovi z Rožmberka, že pozval Fridricha Saského k vojenskému tažení do Čech, odpověděl, že by rád ten list viděl, a posílá mu opis listu, zaslaného Hynkovi Krušinovi ze Švamberka;156) nevíme, zda to byl skutečně přepis téhož listu. Poděbradští ohrozili Jindřicha z Kolovrat, který se marně domáhal157) pomoci jed- 140) Č. 270. 141) Č. 273. 143) Č. 279. 142) Č. 271, 274, 275, 276. 139) Č. 269. . 145) Č. 286. 146) Č. 288. 147) Č. 293. 144) Č. 283. 149) Č. 303 a 304. 148) Č. 296. r 150) Z 9. května, č. 259. 151) 153) Č. 280. 152) 12. května č. 266. Č. 262 z 11. května. 154) Č. 289, 291-92, 295, 299-302, 306-10, 312-14, 316, 322-29, 333 až 334, srv. k tomu dosud neu- 156) Č. 290. 157) 21. 155) 18. května č. 287. veřejněný seznam odpovědníků č. 335. května č. 298.

Strana XIV
XVIII notníků. 23. května zaslal Jiří z Poděbrad nepublikovaný list výstražný Jindřichovi z Rožmberka (na místě otce Oldřicha), který zbořil Božejovice. V téže asi době před- ložil Jiří z Poděbrad ubrmanům stížnost na Oldřicha z Rožmberka, že nedodržuje jihlavské smlouvy. Oldřich z Rožmberka podal proti tomu odpor, zachovaný ve dvou různých konceptech.158) I tento důležitý doklad je v Listáři po prvé uveřejněn.159) K tomu se druží další dva odpovědné listy Jiříka z Poděbrad, zaslané Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka.160) Spojení Oldřicha z Rožmberka s Fridrichem Saským působilo na veřejnost velmi nepříznivě. Vidíme to i na dosud neuveřejněném odpovědném listě měst Pražských.161) Pomoc Saska nebyla včas tak vydatná, jak Oldřich z Rožmberka očekával. Fridrich sice poslal vojsko k Mostu, sám se však pro jiné potíže tažení neúčastnil.162) K tomu neuveřejněný dosud list163) zástupců Fridricha Saského Oldřichovi z Rožmberka uka- zuje, že byl s této strany nabádán, aby se zatím pevně držel a slibována pomoc další. Když ale došla zpráva od krále Fridricha,164) že pomoc poskytnouti nemůže, octl se Oldřich v trapné situaci. Ani nálada mezi strakonickými spojenci nebyla valně příz- nivá, jak nám snad prozrazuje neznámý formulář z 1. června,165) podle něhož Stra- koničtí vyzývali do pole své spojence. Za to jim odpovědný list zaslali Vodňanští, kteří se pro blízkost rožmberské državy zdržovali dlouho všeho nepřátelství.166) V takové situaci stačil malý vojenský nezdar, který se Strakonickým přihodil blíže Rokycan, a celá věc se obrátila.167) Ti již 5. nebo 6. června smluvili sjezd s Jiřím z Poděbrad na 7. června168) a 8. června dává Jiří z Poděbrad glejt Jindřichovi z Rožmberka k jednání na Vildštejně.169) Bylo to ve chvíli, jak nepublikovaný list svědčí, kdy Fridrich Saský oznamoval Oldřichovi z Rožmberka novou pomoc a slibo- val ještě pomoc další;170) současně Oldřich z Rožmberka s Jiřím z Poděbrad uzaví- rají známou smlouvu vildštejnskou s datem 11. června,171) hotovou patrně již 10. června.172) Smlouva vildštejnská má sice na prvním místě jméno Oldřicha z Rožmberka, ve skutečnosti ji uzavírá syn Jindřich jeho jménem. Strakonická jed- nota slibuje vyříditi všechny své spory s Poděbradskými jednáním před ubrmany na sjezdu pelhřimovském. Oldřich z Rožmberka ustoupil z místa náčelníka Strakonické jednoty a také mezi ubrmany jej nahradil syn Jindřich. Ústup Oldřicha z Rožmberka z politického života byl do jisté míry formální, nebo aspoň jím měl býti. Oldřich pokračoval dále v jednáních s Fridrichem Saským, jak poučuje dosud neuveřejněný list Jiřího Babenburka a Hildebranda z Einsiedlu173) a Oldřichova odpověď.174) Také zprávy o Oldřichovi Celském175) a styky s Leonardem, biskupem pasovským, nejsou bez pozadí.176) Jinak korespondence této doby poskytuje pohled do sporů mezi soupeřícími stra- nami. Neuveřejněný dosud list Oldřicha z Hradce o sporu s Alšem ze Šternberka177) a pak hlavně dosud nepublikované žaloby Oldřicha z Rožmberka na Vodňanské,178) 159) Č. 317. 162) Č. 282. 158) Č. 332. 160) Č. 318 a 319. 161) 27. května č. 321. 163) Z 16. května, č. 284. 164) 31. května, č. 330, srv. k tomu i dosud neznámý list z 1. července 165) Č. 337. 166) Č. 341. 168) Urbánek, 167) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 443-44. č. 336. 169) Č. 342. 170) 10. června, č. 344. 172) Urbánek, Čes. děj. III, 171) Č. 345. tamže. 173) Č. 348. 174) Č. 358. 177) 24. června 175) Č. 352. 176) Č. 361. 2, 447 1). 178) Č. 354 až 56. č. 353 a 28. června 353.

Strana XV
XIX odpor proti žalobám vzneseným naň od Jiřího z Poděbrad to ukazují.179) Zajímavé dva doklady, z nichž jeden dosud neuveřejněný, přinášejí listy Oldřicha z Hradce o potřebě sjezdu s Táborskými180) a odpověď Oldřichova, že k němu v této věci pošle syna Jind- řicha na 12. červenec, aby sám obeslal také Táborské.181) List Bedřicha ze Strážnice z 10. července se přimlouvá též za sjezd s Táborskými.182) Do jaké míry se sblížila stanoviska někdejších urputných nepřátel, Oldřicha z Rožmberka a Táborských, z ko- respondence nevysvítá. Na 13. červenec byl svolán sjezd do Pelhřimova, aby rozhodl vleklý spor Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Hradce a řadu sporů dalších. Oldřich z Rožmberka do Pel- hřimova nepřijel, proto některé věci musely být ponechány na příští sněm do Prahy. Ale snad již zde se vynořila řada otázek dalších, o nichž můžeme souditi z dotazu Jindřicha z Rožmberka otci Oldřichovi, jak má odpověděti na rozmanité otázky Po- děbradských. List tento je tu uveřejněn po prvé. Z této doby je zachován i seznam straníků Strakonických a Poděbradských, známý již z vydání Palackého,183) uveřej- něný v Listáři pod č. 373. Pokračováním sjezdu v Pelhřimově byla osobní schůzka Jiřího z Poděbrad s Jin- dřichem z Rožmberka na Kamenici. O výsledku jednání není zpráv. Snad byly tady projednávány otázky, na něž se ptal Jindřich z Rožmberka svého otce. Známe jen opravený glejt pro Jiřího z Poděbrad, v němž jméno Oldřicha z Rožmberka bylo škrtnuto.184) Po smlouvě vildštejnské obrátil Oldřich z Rožmberka větší zřetel k poměrům sas- kým. Vlekoucí se spor mezi bratry Vilémem a Fridrichem Saským poskytl Oldři- chovi možnost podpory Fridricha Saského. K tomu přináší Listář neuveřejněné do- sud doklady, jednak v listě Viléma Saského z 8. srpna 1450,185) jímž tento žádá Fri- dricha, aby Fridrichovi nepomáhal, list Hynka Krušiny ze Švamberka mluví o sbírání lidu v Čechách,186) Jan z Sobětic si stěžuje na škody, které Češi v Míšni trpí187) a konečně dokladem je sám Oldřich z Rožmberka svým listem Janovi Sepekovskému, svému zástupci na saském dvoře.188) Sasko poutalo pochopitelně i zájem Jiřího z Poděbrad, který podnikl 4. září do Sas výpravu, aby odstranil nebezpečí nového vpádu s této strany do Čech.189) O bojích se tu dovídáme opět z listů Mikuláše z Lobkovic190) a z neuveřejněné zprávy nezná- mého účastníka výpravy,191) jejíž opis se dostal do rukou Oldřicha z Rožmberka. Zprávy o situaci v Míšni zasílal až do listopadu Mikuláš z Lobkovic.192) Mikuláš z Lobkovic měl na situaci v Sasku mimořádný zájem. Starší jeho nepřá- telství se stranou Poděbradskou bylo ještě otevřené, a proto měl Mikuláš obavy, aby vojsko Jiřího z Poděbrad na zpáteční cestě ze Saska nepoplenilo jeho statky. V Lis- táři jsou o tom zachovány dosti podrobné zprávy v 11 listech (které uveřejněny po prvé) mezi Mikulášem a Oldřichem z Rožmberka. Podobně i Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, byl také zpra- 181) Č. 363. 180) 6. července č. 362. 179) 9. června č. 364. 182) Č. 365. 186) Č. 384. 185) Č. 376. 184) Č. 374. 187) Č. 385. II, 282, č. 45. 190) Č. 408 a 409. 191) Č. 410. 189) Srv. Urbánek, Čes. děj. III, 2, 462, d. 193) Č. 383, 387, 400, 401, 405, 408,409, 412, 414, 415, 418. 414, 418. 183) AČ 188) Č. 404. 192) Č. 415,

Strana XVI
XX vodajem Oldřicha z Rožmberka, jak vidíme z šesti lisů po prvé uveřejněných,194) a sdílel stejné obavy před nepřáteli. Ale týž pan Hynek Krušina sám utiskoval Racka Chlévce z Malína.195) Pochopitelně, že Oldřich z Rožmberka sledoval vývoj událostí v Uhrách (sr. ne- známý list měšťana bratislavského Štěpána Renneise)196) a v Rakousích (listy Ol- dřicha hr. Celského197) nebo listy Oldřicha Eizingera, oba neznámé].198) Také styky Oldřicha z Rožmberka s králem Fridrichem prozrazují jednak neuskutečněná dů- věrná schůzka Oldřichova s Janem ze Šaumburka, jednak dosud neuveřejněné tři listy.199) K nepříjemným funkcím patřil patrně spor Oldřicha z Hradce s Bedřichem ze Strážnice, který měl Oldřich z Rožmberka souditi. Zprávy o tom čteme v neuveřej- něném listě Oldřicha z Hradce z 16. září200) a podstatu sporu poznáváme opět z ne- uveřejněných žalob Oldřichovi z Rožmberka předložených, o zlatý kříž se svátostí pa- třící do pokladu karlštejnského,201) z doby tedy po smrti Menharta z Hradce, kdy si Oldřich z Hradce činil nárok na purkrabství karlštejnské. V neuveřejněném listě Jana z Hradce se dovídáme, že strana Strakonická se chys- tala na sjezd do Horažďovic. Zprávy o sjezdu jsou také v neznámých listech Miku- láše z Lobkovic a Jana Koldy ze Žampachu.202) O čem se tu jednalo, z korespon- dence nevysvítá. Zatím se přiblížila doba sněmu svatokateřinského v Praze, zahájeného 25. listopadu 1450. Oldřich z Rožmberka na sjezd nepřijel, třebas byl jemu i jeho synu Jindři- chovi vydán glejt od Poděbradských,203) a měla se tu vyjednávat Oldřichova pře s Jiřím z Poděbrad. Jiří z Poděbrad předložil ubrmanům své stížnosti proti Oldři- chovi, jichž opis je v Listáři po prvé uveřejněn a Oldřich položil k nim svůj odpor, jehož text známe z konceptu,204) ale současně sdělil ubrmanům, že tato rozepře jim k posouzení nepřísluší. Přesto, že na sněmu byla vyřízena řada jiných sporů (mezi nimi spor s Vodňanskými, č. 436—37, 439, po prvé uveřejněný), zůstal spor Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Rožmberka nakonec vůbec nevyřízen. Přes to svatokateřinský sněm znamenal důležitý krok na cestě k uklidnění celé země. Sice i později čteme v korespondenci Oldřicha z Rožmberka o různých sporech (na př. spor Jindřicha z Kolovrat se Šternberky),205) nebo Macka Malšína na Bezdě- kově s Krušinou ze Švamberka,206) ale i tak se otevírala cesta k řešení jiných nalé- havých otázek, především otázky královské a otázky církevní. Od počátku roku 1451 korespondence Oldřicha z Rožmberka se nám dochovala jen zlomkovitě a uniká nám účast Oldřichova na veřejných otázkách. Nutno si všim- nouti, že vystupování Oldřichova syna Jindřicha z Rožmberka, kterého jsme poznali již jako otcova zástupce, klade badateli otázku, do jaké míry v té či oné věci byl veden vlastní iniciativou anebo pokud byl vykonavatelem vůle otcovy. V dochované korespondenci, adresované přímo Jindřichovi z Rožmberka, tušíme spoluúčast otce Oldřicha, ale při naší edici jsme vázáni jejím programem a nutno si všimnouti jen 194) Č. 384, 388, 390, 393, 395, 397. 195) Č. 402 po prvé. 198) Č. 381, 386. 199) Č. 394, 403 a 416. 406-407. 203) Č. 423. 202) Č. 414. 205) Č. 448. 204) Č. 428. 197) Č. 399“ 196) Č. 379. 201) Č. 434. 200) Č. 398. 206) Uveřejněno po prvé č. 450.

Strana XVII
XXI těch listů, kde vliv otce, Oldřicha z Rožmberka, je jasně prokazatelný, a v ostatním odkázati badatele na korespondenci Jindřicha z Rožmberka a později Jana z Rožm- berka, uveřejněnou částečně v Českém archivu (díl I—V, VII, XIV, XXI) a pak hlavně na fondy archivu rožmberského. Zlomkovitá korespondence prozrazuje stálý zájem Oldřichův o situaci v Sasku,207) spojení s králem Fridrichem,208) i když tento odmítl zaplatiti dlužný žold Jindři- chovi z Rožmberka209) a vedle toho poznáváme styky Oldřicha z Rožmberka s pape- žem210) a knížaty bavorskými Ludvíkem a Albrechtem,211) jejichž posly přijal Ol- dřich z Rožmberka před 19. červencem 1451. Vše to naznačuje, že Oldřich pokračo- val v ústraní ve své práci. Také doporučující listy k papeži Mikulášovi V. a králi francouzskému Karlu VII.,212) které poč. r. 1452 dostal Oldřich od gener. vikáře řádu sv. Františka, kazatele Jana Kapistrána, prozražují, do jaké míry si připravoval si- tuaci pro řešení otázek církevní a královské. Zaměstnán těmito plány, neúčastnil se Oldřich z Rožmberka nového sněmu, zaháje- ného 8. července 1451 v Benešově; z jednoty Strakonické se sněmu zúčastnil jen Jindřich z Rožmberka, který provázel pak králova zástupce biskupa Eneáše Silvia.213) Neutuchající soupeřství Oldřichovo s Jiřím z Poděbrad projevil zřetelně list Alše Ho- lického ze Šternberka, oznamující Oldřichovi, že prý Jiří kupuje Kladsko.214) Nové posily mělo se dostati Oldřichovi z Rožmberka příchodem kazatele Jana Ka- pistrána, který na pozvání Oldřichovo oznamoval 12. října 1451, že čeká ve Světlé na jeho posly, aby jej převezli na Krumlov.215) Kapistrán 28. října přijal Oldřicha z Rožmberka i jeho rodinu do bratrství řádu sv. Františka216) a byl svědkem, když 13. listopadu 1451 Oldřich se vzdal řízení rodových statků a správu jich postoupil synům Jindřichovi, Janovi a Joštovi.217) Listy o tom, většinou ještě neuveřejněné nebo jen v regestech, otiskujeme pro jejich důležitost v plném znění. Odevzdání správy statků do rukou synů vykládají historikové různě,218) ač z pra- menů v Listáři uveřejněných vychází na jevo, že Oldřich z Rožmberka cítil dobře, že jeho soupeřství s Jiřím z Poděbrad vstupuje do rozhodujícího stadia a že s vyřeše- ním otázky královské nutno si u krále zabezpečiti náležitý vliv. Proto chtěl se zba- viti starostí o správu statků. O poselství kateřinského sněmu ke králi Fridrichovi o vydání Ladislava za krále českého a potvrzení Rokycany za arcibiskupa,219) jehož se účastnil Oldřich z Rožm- berka se synem Jindřichem, se z korespondence nic nedovídáme. Za to víme ze zlomku listu, zachovaného v opisu z doby kolem 5. března 1452,220) že Oldřich s Jin- dřichem ujednali ve Vídni spolek proti císaři Fridrichovi se stavy rakouskými za vy- dání Ladislava. Z března 1452 je zachován dosud neuveřejněný list Oldřicha z Rožm- berka221) kardinálovi Mikulášovi Kusovi o téže věci. Jak si přitom Oldřich vedl, po- znáváme z konceptu jeho zprávy, zaslané Fridrichovi, co má na žádost Čechů 209) Uveřejněno po prvé č. 452. 210) Uveřejněno též po 208) Č. 445 a 451. 207) Č. 445. 212) Č. 470 a 471. 211) Po prvé č. 457. v 213) Glejt strany Poděbradské Oldřichovi prvé č. 454. a jeho straníkům, č. 456, k tomu list Oldřicha z Rožmberka z 19. července č. 457; srv. Urbánek Čes. 214) 29. září 1451, č. 460. 215) Č. 461. 216) Č. 462. děj. III, 2, 505 d. 217) Č. 463. 219) Srv. Urbánek, Čes. děj. III, 2, 483 d. 218) Literaturu srv. u Urbánka, Čes. děj. III, 2, 572 d. 221) Č. 474. 220) Č. 473.

Strana XVIII
XXII v otázce královské a církevní odpověděti.222) Obojetné stanovisko Oldřicha z Rožm- berka a silnější posice Jiřího z Poděbrad v zemi byly důvodem, že i král Fridrich uznal před nastoupením cesty do Italie Jiřího z Poděbrad za zemského správce v Čechách a tím se přiblížil k přání sv. jiřského sněmu pražského, který zvolil 23. dubna 1452 Jiřího zemským správcem;223) u zápisu sněmovního chyběly však pečeti Oldřicha z Rožmberka a jeho straníků. Snad sblížení, které tu nastalo mezi králem Fridrichem a Jiřím z Poděbrad, bylo jednou z příčin, proč Oldřich z Rožmberka stanul nyní na straně rakouských stavů, žádajících důrazně vydání krále Ladislava. Pramenem jsou nám tu také listy, vyměněné mezi Oldřichem a Janem Kapistránem, který sledoval celý zápas s hlediska církevního a střežil, aby nedošlo k uznání Rokycanovu za arcibis- kupa,224) zvláště Oldřichův list Kapistránovi z 24. května 1452, kde slibuje, že od započaté práce neustoupí.225) Na 4. června 1452 svolán sněm českých zástupců se zá- stupci papežskými do Řezna, aby se pojednalo o otázce církevní. Zprávu o jednání známe z listu a zprávy Dr Václava z Krumlova, zaslaném Oldřichovi z Rožmberka;226) k tomu patří i dosud neuveřejněný list Kapistránův z 9. července.227) Zatím situace mezi stavy rakouskými, vedenými Oldřichem Eizingerem a císařem Fridrichem se přiostřila natolik, že počátkem srpna přešla ve zjevnou válku.228) Ol- dřichovi a Jindřichovi z Rožmberka, kteří stáli při Eizingerovi, docházely odpovědné listy od straníků Jiřího Puchoměře, rakouského truksasa.229) Celkový poměr obou stran vyznačuje dosud neuveřejněný seznam těch, kteří vypověděli válku císaři Fri- drichovi.230) Rožmberkové se války zúčastnili. Jindřich z Rožmberka vytáhl s bran- ným lidem do Rakous, zatím co Oldřich vedl doma jednání, nedbaje, že 15. srpna skončila lhůta, do níž se měl přiznati k sněmovnímu usnesení a uznati Jiřího z Po- děbrad za zemského správce. Jak se doma vytvářely poměry, vylíčil sám Oldřich v dopise, zaslaném koncem srpna 1452 za synem Jindřichem do Rakous,231) doufaje pevně ve zdar svého plánu, který se měl rozhodnouti v Rakousích. Tam skutečně Fridrich byl donucen vydati 4. září 1452 krále Ladislava.232) Ale ve chvíli, kdy se Oldřich domníval, že vztáhne ruku po rozhodujícím vítězství, nastal zvrat a pád ce- lého jeho díla. Jiří z Poděbrad dal přednost tomu, aby se jeho zápas s Oldřichem z Rožmberka vyřešil na domácí půdě.233) O tom známe jediný doklad; glejt Jiřího z Poděbrad z 7. září 1452234) pro Oldřicha z Rožmberka k jednání v Českých Budě- jovicích, kde, jak nedatovaný koncept Oldřichův svědčí,235) byl Oldřich tíhou si- tuace donucen přiznati se k sněmovnímu usnesení a uznati Jiřího z Poděbrad za zem- ského správce a zavázati se, že se dostaví se synem Jindřichem k 18. říjnu na sněm do Prahy a přivěsí k zápisu sněmu sv. jiřského své pečeti vedle Budějovických a ji- ných straníků Strakonických. 12. října 1452 vydávají města Pražská glejt Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka na sněm sv. havelský.236) Překvapení z tohoto obratu v Čechách zbudilo pochopitelný zájem ciziny; zvláště byl překvapen Jan Kapistrán, který sice ještě 15. října nabádal Oldřicha, aby měl krále Ladislava k tomu, aby se 223) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 432 d. 222) Č. 475. 227) 226) Č. 482. uveřejněno v plném znění po prvé. 230) Č. 487. 229) Č. 485. 231) Č. 486. III, 2, 651. 233) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 661-670. 234) Č. 488. 225) Č. 480, 224) Č. 469, 476, 481. 228) Urbánek, Čes. děj. Č. 483. 232) Urbánek, Čes. děj. III, 2, 658. 235) Č. 490. 236) Č. 491.

Strana XIX
XXIII Čechům nezavazoval k ochraně kompaktát,237) ale již v listu 21. října238) trpce vy- týká Oldřichovi, že se podrobil Jiřímu z Poděbrad a nabádal ho, aby sliby a závazky. dané českým kacířům, zrušil; novou pobídku, aby Oldřich z Rožmberka dbal svého jména, najdeme také v dalším dopisu Kapistránově z 5. listopadu.239) O sněmu vídeňském ani svatohavelském v Praze se v korespondenci nic nedoví- dáme. Mimo běžné věci, spojené se správou panství nebo listy přátelské, je to až list Pavla Dětřicha z Prahy o nařčení Jana ze Smiřic240) a list Eneáše Silvia.241) Oldřich z Rožmberka připjal svůj zřetel ke králi Ladislavovi, který mu vděčil za své osvobození. Nový král se skutečně snažil odměniti Rožmberkům jejich služby, stejně jako to činil i jiným rodům;242) Jiřímu z Poděbrad a úředníkům zemského soudu dal pří- kaz, aby šetřili starého rožmberského privilegia,243) Oldřichovi z Rožmberka postou- pil své právo na zboží Pořešín,244) potvrdil převod na Cerhonice,245) zapsal vsi úřadu Hlubockého, které byly drženy ke Zvíkovu,246) po smrti Jana Smilka z Křemže daroval hrad Hus s panstvím,247) potvrdil staré privilegium, jímž se Rožmberkové osvobozují od placení královské berně248) a pak potvrdil všechna privilegia rožm- berská,249) daroval dům ve Vídni250) a vzdal se ve prospěch Oldřichův svého ná- padu na Vildštejn.251) Vedle tohoto se država rožmberská rozšiřovala koupí o Dobro- nice,252) zboží křemžské253 a vsi a dvory kláštera Milevského.254) Konečně 24. dubna 1456 vyplatil Oldřich z Rožmberka dva zámky, město Rožmberk a opatství vyšebrod- ské a vyrovnal starší dluh u Volfganga a Reinprechta z Walsee.255) Nápadná neúčast Oldřicha z Rožmberka na veřejných záležitostech měla mimo jiné také příčinu hospodářskou. Oldřich z Rožmberka dlouhým sporem s Jiřím z Podě- brad a válečnými podniky překročil hospodářskou schopnost svého panství. Ukazují na to různé prodeje a dluhopisy sem tam zachované. Tak za Oldřicha z Rožmberka se zaručil u hraběte Fridricha Celského Jan ze Šaumburka;256) Oldřich nevyplatil věno dcery Perchty, provdané za Hanuše z Lichtenštejna,257) ani věno dcery Lidmily provdané za Bohuslava ze Švamberka.258) Velký dluh měl Oldřich u císaře Fridricha, 16.000 dukátů, a když nebyl schopen je včas zaplatiti, Fridrich postoupil 29. listo- padu 1454 dluhopisy Jiřímu z Poděbrad. Pomoc měla přijít od poddaných, kteří měli podle dobového názoru přispěti pánovi na dluhy.259) Ale o svůj majetek Oldřichem zabraný se hlásily také kláštery: klášter zlatokorunský260) a 22. května 1457 žádal král Ladislav Jana z Rožmberka, aby přiměl otce k navrácení statků klášterů zlato- korunského a milevského.261) Snad do této doby můžeme položiti falsátorskou činnost Oldřicha z Rožmberka.262) Opati klášterů zlatokorunského a vyšebrodského na příkaz Oldřichův společně s rožm- berskými úředníky vidimují pravé i padělané listiny, jimiž se prokazuje právní ná- 241) Z 11. října 238) Č. 495. 240) 18. září 1453, č. 510. 239) Č. 496. 237) Č. 493. 242) Srv. Urbánek, Čes. děj. III, 2, 770 d. 244) Č. 516 a 545. 243) Č. 498. č. 512. 248) Č. 552. 245) Č. 517. 247) Č. 543 a 544. 246) Č. 525. 249) C. 553. 250) 570. 252) Č. 538. 251) Č. 572. 254) Č. 542. 253) Č. 539, 541 a 551. 255) Č. 554. 256) Č. 504 a 550. 258) Č. 563. 257) Srv. č. 513, 524, 535, 534, 548, 559, 625, 636. 259) List z 24. prosince 1455, č. 546. 262) Srv. 261) Č. 611 a 626. 260) Č. 530. Fr. Mareš, Padělané diplomy Rožmberské, Český časopis historický I, (1895), 371, d. a Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, č. 351-381.

Strana XX
XXIV rok rožmberského rodu na majetek. První skupina vidimovaných listin je z 21. srpna 1454,263) druhá z roku 1456.264) Bližší poznání doby, v níž falsa vznikala, umož- ňuje materiál tu teprve uveřejněný. Poměry ty také měly vliv na samu rodinu Oldřicha z Rožmberka. Synové Jind- řich, Jošt a Jan se více než dosud přibližovali k Jiřímu z Poděbrad. Jindřich, který byl otcem vychováván v soupeřství s Jiřím z Poděbrad a činně se tohoto, jak již víme, účastnil na místě otcově, přijal proti vůli otcově nabídku Jiřího z Poděbrad a stal se hejtmanem ve Slezsku265) a sám 26. prosince psal otci, že byl přijat za hejtmana Šesti měst a Svídnice.266) Také král Ladislav si vyžádal 21. ledna 1456 Jindřicha do svých služeb.267) Ale již 12. ledna 1457 se dovídáme z dopisu Jindři- chova, zaslaného otci Oldřichovi, o těžké nemoci268) a krátce na to 25. ledna 1457 Jindřich zemřel. Poněvadž se Jošt věnoval stavu duchovnímu a stal se vratislavským biskupem, zůstal jediný syn Jan, který se mohl ujmouti správy majetku. Zatím hospodářská tíseň pronikala dále. 9. dubna 1457 prodány Prachatice a Vo- lary Prokopovi a Janovi bratřím z Rabštejna,269) kteří mimo to půjčili Rožmber- kům ještě 1500 zl. uh.270) a krátce na to řada dlužních listů zaplavovala rožmber- ské písaře, kteří si pro evidenci dluhů založili „Libri obligationum“, knihy, do nichž opisovali texty dluhopisů nebo alespoň zaznamenávali, co komu je pán dlužen. Pů- vodně bylo takových knih několik, zachovány máme dvě z let 1457—1483. Možno si z nich udělati jakousi představu o finanční situaci, ovšem s výhradou, že tu přece jen nemáme zachován veškerý materiál. Hrozící situaci měl domněle zachrániti bis- kup Jošt půjčkou 200.000 kop gr. čes.; ale půjčka ta uskutečněna nebyla.271) Dlu- hopisy pro dobu od 12. března do 30. dubna 1457 uveřejňujeme pod číslem 574 až 607.272) Také další, dosud neuveřejněné listy ukazují na spory mezi Oldřichem z Rožm- berka a synem Janem.273) Nebudeme daleko pravdy s domněnkou, že právě zadluže- nost byla příčinou domácích neshod, které vedly nakonec k tomu, že Oldřich z Rožm- berka, který po smrti Jindřichově se ujal vedení statků, vzdal se toho opět 14. května ve prospěch syna Jana, vymíniv si dosti těžké podmínky, jimiž samostatné jednání Janovo velmi omezil. Je jistě zajímavé, že Oldřich, zřeknuv se 27. července 1457 i vladařství rodu rožmberského, vybral si k tomu Vídeň, kam přišli jako svědci jeho přátelé Oldřich, biskup pasovský, Bernard hr. z Šaumburka, Rudiger Štorkenberger a Hynek z Lichtenburku a Bítova.274) Ve Vídni také dohodli se otec a syn 30. čer- vence o podmínkách bydlení Oldřichova na Majdštejně.275) Dohoda mezi otcem a synem nebyla pevná. Již 6. listopadu 1457 Oldřich z Rožm- berka píše Janovi, aby zařídil některé věci a nedal jej upomínati276) a brzy na to vzplanul mezi oběma velký spor o různé hospodářské potřeby a nezaplacené drobné dluhy, k jehož uklidnění byli povoláni na Krumlov na 13. ledna 1458 rožmberští úřed- níci.277) Přes to 25. listopadu 1459 zastavil Oldřich z Rožmberka stříbrné klenoty 265) Srv. list Jaroslava z Úsuší z 4. prosince 1458 270) Č. 573 268) Č. 571. 269) Č. 577. 4a. O tom viz Josef Pelikán, Rožmberské dluhopisy 273) Č. 608-610. 272) Viz tamže. 274) Č. 616. 263) Č. 521-523. 264) Č. 557, 560, 565-568. 266) Č. 528. 267) Č. 549. č. 513. 271) Třeboň. archiv: p. z. Rožmberka 24, č. z let 1457—1841. Praha 1953, str. IX. 275) Č. 620. 277) Č. 629. 276) Č. 624.

Strana XXI
XXV pasovskému biskupovi Oldřichovi.278) Neshody se stále přiostřovaly: když Jiří z Po- děbrad sbíral vojsko, na popud Jana z Rožmberka dal také příkaz Oldřichovi z Rožm- berka, aby vojsko své spojil s vojskem synovým.279) Na příkaz krále Jiřího měl se odebrati biskup Jošt k Oldřichovi, aby zprostředkoval mezi otcem a bratrem, aby otec vydal synovi listy potřebné pro správu panství a na soudech.280) Na konec spor mezi otcem a synem měl vyřešiti král Jiří z Poděbrad. Jistě těžce skládal Oldřich z Rožm- berka list,281) jímž poníženě žádal krále za odročení roku se synem; hrdý magnát pokořen vlastním synem před svým někdejším největším nepřítelem — nyní králem. Jiří z Poděbrad nechtěl býti rozhodčím mezi otcem a synem. Jistě jeho návodem měl spor vyřešiti jejich syn a bratr, biskup Jošt, jak se pak stalo 17. srpna 1461.282) Jošt býval i později na Krumlově a na Majdštejně,283) ale účel návštěvy neznáme; snad to byla návštěva nemocného otce. Tak končí životní dráha jedné z nejvýznačnějších osob českého života 15. století. Od pádu Prahy r. 1458 a hlavně od pokoření se Oldřicha z Rožmberka v Budějovi- cích před úhlavním nepřítelem Jiřím z Poděbrad byl to nejen ústup ze slávy, ale spory v samé rodině hnětly nemocného a unaveného jihočeského pána, jemuž poslední radostí bylo snad breve papeže Pia II. z 9. dubna 1462 o odvolání kompaktát v kole- giu kardinálů; ale breve bylo adresováno již Janovi z Rožmberka a ne Oldřichovi. V tom tedy Oldřich dosáhl svého cíle. Na to 28. dubna 1462 Oldřich z Rožmberka zemřel. Syn Jan 30. prosince 1462 vrátil klášteru vyšebrodskému a kostelu krumlovskému jejich klenoty, které Oldřich zastavil, a Jan nyní za peníze, klášterem obstarané, vyplácel.284) Z přehledu tohoto vidíme, že korespondence uveřejněná ve IV. dílu Listáře, přináší materiál k poznání 1. otázky královské a s ní související zemské správy v Čechách, 2. otázky církevní (uznání kompaktát), kdežto 3. vztah Oldřicha Rožmberka k Tá- boru se po vystoupení Jiřího z Poděbrad změnil natolik, že Tábor i Oldřich z Rožm- berka stanuli na společné linii proti Jiřímu z Poděbrad; nově vystupuje v popředí 4. otázka hospodářská jako důsledek hospodářského vyčerpání z minulých let a s ní související spory rodinné a změny ve správě rodového majetku. Ke všem těmto otázkám přináší Listář materiál z velké části dosud neuveřejněný a přispívá podstatně k poznání českých dějin v letech 1449—1462. Při známém plánu Oldřicha z Rožmberka, pomocí ciziny zvrátit domácí poměry ve prospěch strany vlastní, je pochopitelné, že to bude hlavně korespondence s vliv- nými osobami v cizině. Z listů vyměněných mezi římským králem Fridrichem a Ol- dřichem z Rožmberka, jichž se nám zachovalo jedenáct kusů, jsou dosud uveřejněny jen tři. Stejně tak z listů s Fridrichem, vé vodou Saským, a se zástupci Oldřichovými na dvoře saském je 8 nových vedle 6 uveřejněných dříve; bratr Fridrichův Vilém Saský má též 2 listy (1 nový). Kancléř králův Prokop z Rabštejna obstarával Ol- dřichovi z Rožmberka u krále jeho záležitosti (hlavně finanční) a zasílal zprávy o si- tuaci politické a církevní; z jeho listů, kterých bylo jistě více, máme zachovány čtyři 278) Č. 638. 279) Č. 632 a 640. 280) Č. 641. 281) Po 7. dubnu 1461, č. 643. 282) Č. 645 a 646. 283) Srv. č. 648. 284) Srv. Pangerl,Urkundenbuch des ehem. Stiftes zu Hohenfurt, (FRA XXIII, 300 a 303, a archiv prelatury v Čes. Krumlově, sig. C 71, 3. O vrácení klenotů kláštera Třeboňského srv. AČ VII, 238, č. 239.

Strana XXII
XXVI (jeden dosud neznámý). Zato Matěj Šlik z Lažan, který konal Oldřichovi z Rožm- berka velmi platné služby, vystupuje tu jen s jedním nově uveřejněným dopisem. Z okolí králova máme také dva listy od Apfentalera, po prvé uveřejněné, a dva listy Eneáše Silvia, pozdějšího papeže Pia II. K papežskému dvoru známe též další dva listy (jeden uveřejněn nově) a pouze jeden list, zaslaný kardinálovi Mikulášovi z Kusy (dosud neznámý). Styky s bavorskými činiteli ukazují jednak dosud neznámý list, poslaný Jindřichovi, vévodovi bavorskému, list města Pasova a hlavně 11 listů, vy- měněných s Leonardem, biskupem pasovským (z nich dosud uveřejněn byl pouze jediný) a jeden list s jeho nástupcem biskupem Oldřichem (dosud neuveřejněný). O různých jednáních v cizině podával zprávy též Jan Kapistrán, z jehož 12 listů jsou 2 nově uveřejněné. Neznámý dosud je list převora řádu maltézského, jímž přijal Ol- dřicha z Rožmberka do řádu. Velmi čilé byly styky s rakouskými předáky. Vedle poznání, že se nám nezacho- valy všechny listy, musíme pro sousedství obou zemí předpokládati také poselství důvěrná, zprostředkovaná služebníky. I tak přináší Listář dosud neuveřejněné 3 listy s Oldřichem Eizingerem a z 6 listů s Oldřichem Celským 5 dosud uveřejněno nebylo. Také s příbuznou rodinou pánů z Walsee z 3 listů jsou dva nové a zvláště s Janem ze Šaumburka, nejv. maršálkem štýrským a jeho rodinou ze 14 listů je 7 uveřejněno po prvé. Dosud nebyly uveřejněny: list zaslaný králi francouzskému a list bratislav- ského měšťana Štěpána Renneise, zaslaný Oldřichovi z Rožmberka. Spojení se zahraničními přáteli a spojenci Oldřicha z Rožmberka obstarávali také někteří z domácích členů jednoty Strakonické. Jsou to zejména Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, o jehož četných stycích svědčí 21 list (16 uve- řejněných nově), který obstarával jednak spojení s královským dvorem, jednak po- dával informace o situaci v Sasku. Stejně tak činil i Mikuláš z Lobkovic, jak vidíme z jeho 19 listů (7 po prvé uveřejněných). Korespondence s Jiřím z Poděbrad (srv. II. a III. díl Listáře) se vyměnila nyní spíše za úřední doklady, v nichž vystupuje Jiří z Poděbrad buď jako vůdce strany Poděbradské nebo jako zemský správce. Z 25 listů přináší Listář 8 dosud neuveřej- něných; jediný list mezi nimi tvoří výjimku, totiž list Oldřicha z Rožmberka, když prosí krále o odročení sporu se synem Janem. Prostředníkem mezi Jiřím z Poděbrad a Oldřichem z Rožmberka zůstal také v těchto letech Aleš ze Šternberka; 17 zná- mých listů, vyměněných s Oldřichem, je nově doplněno devíti novými. Také Mikuláš Trčka z Lípy má 3 nově nalezené listy. Král Ladislav vydal Oldřichu z Rožmberka 15 listin (z nich 5 uveřejněno po prvé a jeden v plném znění), jimiž většinou odmě- ňoval služby Oldřicha z Rožmberka. Z přátel Oldřicha z Rožmberka stáli mu nejblíže páni z Hradce; společný boj proti Jiřímu z Poděbrad má mnoho osvětlení v 43 listech Oldřicha z Hradce (27 z nich nově uveřejněných). Také se strýcem Oldřichovým, Janem z Hradce a na Telči vy- měnil si Oldřich z Rožmberka 31 listů (24 po prvé uveřejněných). Z ostatních členů jednoty Strakonické jsou to dopisy mezi Oldřichem z Rožmberka a Václavem z Mi- chalovic a na Strakonicích (11, z nich 7 nových), Janem ze Švamberka (3 nové), Ja- nem a Vilémem z Risenberka (2, 1 nový), s Janem z Kolovrat (2), Hanušem z Ko-

Strana XXIII
XXVII lovrat (16, 7 nových) a Jindřichem z Kolovrat (12, 4 nové), Janem z Lobkovic (1), Bedřichem ze Strážnice (2, 1 nový), Janem Koldou ze Žampachu (4, 2 nové); sem můžeme přidati list Jana ze Smiřic (nový) a Jana ze Sobětic a na Týně (nový), Burjana z Gutštejna (3, 1 nový), s Janem Zajímačem z Kunštátu (2, 1 nový), Vaň- kem z Pecky (2, 1 nový). Z důvěrníků Oldřicha z Rožmberka byl to dr Václav z Krumlova (1), Pavel Dětřichů z Prahy (1), Václav z Třeboně (1). Poměrně početná byla korespondence Oldřicha z Rožmberka také s městy. Zacho- valy se listy s městem Čes. Budějovicemi (12, z nich 6 nových), Táborem (7, 3 nové), Chebem (1), Plzní (3 nové), Kašperskými Horami (1 nový), Vodňany (3 nové a 7 kusů žalob po prvé uveřejněných), Vratislaví (2 nové) a glejt města Prahy. Z moravských dopisů nejvíce se nahromadilo těch, které vyvolala nevázanost Ješka Svojanovského z Boskovic (14, 4 nové), spor Zdeňka z Valdštejna s pány z Hradce (3) a 1 list dosud neuveřejněný ze Slezska. Víme již, že od počátku roku 1451 korespondence Oldřicha z Rožmberka s jeho přáteli nápadně ubývá a že stoupající starosti hospodářské nabyly nakonec převahu; ale i tak léta 1451—56 a pak 1659—62 jsou na korespondenci dosti chudá. Jistě tomu pomáhal pobyt Oldřicha z Rožmberka na Majdštejně a leccos se nám nezachovalo. Nově přináší Listář listiny o změně ve vedení a správě rožmberských panství (10 listin, z nichž 3 dosud byly uveřejněny v regestech) a stejně listiny o koupích a prodejích majetku (6, z toho 4 nové), dluhopisy nebo prodeje úroků k věnné zástavě (31 nových), potvrzení privilegií, rozhodčí výroky mezi sousedy a pod., vedle 11 vi- dimátů, listy, jimiž Oldřich z Rožmberka zasílal úředníkům různé příkazy. Korespondence Oldřicha z Rožmberka se členy jeho rodiny řadí se do skupiny správy panství nebo hospodářských záležitostí. Listy Perchty z Rožmberka, provdané za Hanuše z Lichtenštejna, uvedeny jsou jen v regestech, protože byly uveřejněny v Archivu Českém (XI, str. 240—281) Aug. Sedláčkem. Ve způsobu edice proti předchozím třem svazkům není změn. Vydavatelka prvních svazků dr. Blažena Rynešová připravovala materiál také pro tento IV. svazek Listáře a polovina listů byla jí připravena nebo aspoň přepsána, když těžká nemoc a smrt nedovolily již práci dokončiti. Dokončení a doplnění výzkumu ujal se z pověření Stát- ního historického ústavu podepsaný, který zachoval, po stránce vnější i obsahové, dosavadní způsob edice, provedl korektury, sestavil úvod a rejstřík. Podíl obou vyda- vatelů je vyznačen tím, že u každého listu nebo listiny u provenienčního záznamu přidána je značka R(ynešová) nebo P(elikán). Listy nebo listiny uveřejněné již dříve v I.—VI. dílu Archivu Českého nebo v ji- ných publikacích, dnes těžko přístupných (na př. ve Fontes rerum Austriacarum, sv. XX) jsou uvedeny v plném znění; ostatní listy, uvedené ve sbírkách, které jsou badatelům snáze přístupny, uvedeny jsou pouze v regestech. K textům tu uveřejněným byly pořízeny velkou většinou fotografické snímky originálů, které jsou uloženy v histo- rickém ústavu ČAV a přístupny badatelům. Odpovědné listy, psané podle běžného for- muláře, pokud nepřinášejí nic zvláštního, jsou shrnuty dohromady podle data, místa, pří- padně odpovídající skupiny. Aby rozsah tohoto svazku se omezil na nutnou potřebu, vy-

Strana XXIV
XXVIII nechán byl proti předchozím svazkům chronologický seznam listin, když Listář sám je uspořádán chronologicky. Název „býv. Schwarzenberský archiv“ byl ponechán, protože dosud nebylo stano- veno jeho definitivní označení v rámci nově chystané archivní organisace. Přiložená mapa ukazuje v přehledu rožmberský majetek v Čechách k r. 1462. Proti „Urbáři zboží rožmberského z r. 1379“ (vydaného Truhlářem 1880) jsou tu podstatné změny jak v organisaci panství, tak zejména v jejich rozsahu. Ubyla vzdá- lená panství žiželické a strašické, vypáleny hrady Poděhúsy, Příbenice a Příbeničky. Za to chamtivost Oldřichova rozmnožila rodové jmění, mimo menší zisky, zvláště o majetek klášterů zlatokorunského a milevského, majetek Smilka z Kremže a zá- pisné zboží zvíkovské. I když právně majetek ten nepatřil Oldřichovi jako vlastnictví, byl přece v jeho držení a časem se stal majetkem rožmberským. Proto je zakreslen v mapě. Pro 15. stol. nejsou zachovány urbáře. Urbariální rejstříky z této doby jsou ne- úplné; vynechávají vše, co dočasně Rožmberkové zastavili, a někdy zase uvádějí i vsi cizí, na př. kláštera třeboňského nebo fary krumlovské, takže přesné určení, co komu patřilo, je často velmi svízelné. Zboží zlatokorunské (jeho rozsah známe z práce J. Kadlece), zboží křemžské, podobně jako majdštejnské nebo Vít. Hrádku, spravo- vány byly z Krumlova. Při neklidné a převratné době, jaká byla za života Oldřichova, se neustále měnily nejen hranice rychet, ale není jistý ani rozsah panství. Přesné vymezení rozsahu panství vyžádá si ještě podrobné archivní studium. Přiložená mapa podává přehled podle materiálu v Listáři, urbariálních rejstřících, a Rožmberských dluhopisech, které jsem vydal 1953, vykazuje osm set měst, vsí a domů. Majetek rožmberský na území rakouském zpracoval Julius Strnad (Das Land im Norden der Donau, Vídeň 1905). Materiál prohlédl akademik, univ. prof. Dr Rudolf Urbánek, který mi poskytl mnohé cenné rady a upozornění. Poslední revisi provedl doc. Dr Fr. Roubík. Archiváři Vác- lav Hadač, Dr Vladimír Hašek a Frant. Navrátil ochotně mi pomáhali při provádění archivního výzkumu a Dr Zdeněk Strein mi zapůjčil rukopis své práce o rožmber- ském urbáři z r. 1379. Děkuji všem srdečně. Za pomoc při korektuře děkuji Dr Věře Jenšovské a své ženě Dr Stanislavě Pelikánové. Josef Pelikán.

Strana 1
1. V Krumlově 9. ledna 1449. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce: trvá na svém úmyslu sjeti se s Jiří- kem z Poděbrad v Soběslavi; aby k němu poslal posla k rozmluvě o těch věcech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (10), koncept. (R.) Palacký v ČČM I, 1827, 31. — AČ IV, 18 č. 31. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem nynie Jarohněva, služebníka svého, k tobě poslal, že se mám se panem Jiříkem sjeti v Soběslavi, aby další příměří udělal, jakož sme ústně o to spolu i se panem Děpoltem rozmluvili, i rozumím tomu, že se toho nezdá učiniti. Toť se mi nelíbí, vedle toho namluvení, jakož sme spolu učinili: a již jinák neproměním, než že k tomu sjezdu pojedu, tak jakož sem řekl. I prosímť tebe, aby zajtra na večer někoho svého do Třeboni ke mně poslal, abych věděl, kterak ty věci chcete před se bráti, a také o potřebné věci s tiem, kohož pošlete, rozmluvil, abych také věděl, kterak ty věci dále mám před se vzieti. Datum Krumlow fer. V. post Epiphaniam Domini, annorum etc. XLVIIII. Ol. Oldřichovi z Hradce. 2. V Soběslavi, 13. ledna 1449. Oldřich z Rožmberka Milotovi z Chřenovic: aby se optal, zda by mohly býti vrá- ceny věci ukradené jeho služebníku Václavu Vláškovi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1083, koncept. (R.) 1. 1) Ke sjezdu došlo asi 11. ledna; srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 345.

Strana 2
Č. 1—3: 13.—24. ledna 1449. Miloto milý! Spravili nás lidé naši z Sedlčan, kterak by Václavovi Vláškovi, služebníku našěmu, v tento minulý čtvrtek něco vzato bylo proti Hrádku a ty koně, na kterýchž ten statek nosil, odvedli dobře odtud puol druhé míle a tu je pustili; a sedláci nóž ostrý popadce ty koně pacholkóm Vláškovým je zasě vrátili. I zdá se nám vedle toho běhu, že by to neměli dalecí lidé býti, než tu krajené. I protož pro- símeť tebe, aby to nám k libosti učinil a s pilností se na to ptal, zdali by ty vzaté věci zasě vráceny mohly býti. V tom nám zvláštní libost okážeš. A tohoť prosíme odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Sobieslaw fer. II. in octava Trium regum annorum XLVIIII°. Ol. Famoso Milote residenti in ...", nobis dilecto. Kobiane milý mój! Famosis Jeronymo et Johanni fratribus dictis Kobian de Czeczelicz, nobis dilectis. Na rubu: Milota z Chřenovic, pan Pavel [z Dětřichovic?] 3. V Novém Městě Víd. 24. ledna 1449. Prokop z Rabštejna Oldřichovi z Rožmberka: o svém a Baumgartnerově jednání na dvoře královském v příčině peněžitých požadavků Oldřichových; o poselství stavů uherských králi římskému; posílá mu opis listu kard. Jana Karvajala. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv.: Historica 1085a, or. pap. (R.) AČ III, 50 č. 76. Srov. Urbánek, Čes děj. III. 2, 3431 a) or. poškozen, slovo asi o 6 hláskách, na konci.. ssan nebo ... ssau asi „Lessau“. 1) Hrádek n Sáz. (Komorní). a) v or. násl. moz. 3) ze Schaumburka 1) Baumgartner Jan, rožmb. služebník. 2) z Wallssee Reinhard. Jan 4) Jan Karvajal. 5) 12. března. 6) List ze 14. pros. 1448 tohoto znění: Spectabili et generoso militi d. Procopio de Rabenstein, serenis. d. Romanorum regis consiliario, amico nostro carissimo. Spectabilis et generose domine! Satis cognoscimus in presenciarum nostrum ab Austria recessum quam pluribus fuisse gratum. De nobis namque parum curantes suis nos non visitant Urozený pane milý! Buch vie, byl bych rád k velmi dobré odpovědi přivedl, ale nemohl sem tomu nic učiniti: a bojím se, že od toho člověka s těžkem“ bude moci který peniez vymožen býti. Samému to nevonie, a jiní ještě dále vdy odrazují; pak coť na tom nadléch ziští, toť potom shledají. A druzí řekli: Najprv žádal Ros[en- berk] 1500 zlatých, a již na tu věc etc 4 tisíc. Uměj se v tom TMť zpravovati; ját sem při tom nebyl, kdyžs najprv mluvil, i neumiem co v to řéci. Pawmgartner bylt jest pilen i u p. Walsowského? i jinde, ale nepomohli nic. I sám sem přijel k Wal- 2. 3.

Strana 3
Č. 3—4: 24.—31. ledna 1449. 3 sowskému, jediné ješt přijel, a mluvil sem s ním mnoho, prose, aby pilnost svú při- činil, aby TMti pomoc se stala. Pěkně mluvil, a když svú věc vyjednal, ano i já i jiní prosili, aby se přičinil, vstav i jel preč i s Šaumburským' a nic neučinil. Pak slíbilit jest co TM“, jakož od Pawmgartnera slyším, to TMt vie. Pan Kašpar bylť by rád pomohl, což by mohl, sed non capit noster sermo in illis hominibus. Pravilt sem vaši povolnost i službu i vóli dobrú, kterú činíte vždy v jeho věcech. Jistě pane, potomť mne nevypraví v poselství k TM“, lečt jiná proměna bude. To máš zavřenie: já i p. Cašpar všudyť rádi poslúžíme, kdeť by jediné platno bylo, nebylať by nám žádná práce pro tě těžká. Dnes Ladslav Fargas ode pánóv uherských a prelátóv, maje 15 koní, přijel a poselstvie dal toto: post recommendacionem ode všech prelátóv a pánóv žádal,aby ty věci opraveny byly, což se stalo v tom příměří od těch úřed- níkóv z těch hradóv, kteréž královi držie; ačkoli preláti a páni uherští úplně tomu věřie, že bez JM“ vóle se to stalo, a že oni pravě a úplně z své strany sdrželi jsú to příměřie. Dále jakož kardinál o přiměřie s nimi jednal, odpověď na ty věci JM dána nenie, prosie, aby v tom JMť stýskánie neměl, neb se to pro hodné příčiny dlílo, ale že preláti a páni o s. Rehoři“ v Budíně pohromadě budú. A tu TMť bude mieti bohdá dobrú odpověď a konec, kteráž se TMti nebude zle líbiti, jakož se naději. Car- dinál, ten jest z Mohuče do Kolína jel a tu pobuda chvíli nedlúhú, i miení upřiemo k otce svatému do Říma ztěží; a tak králově Mti píše. Svój list, kterýž mi cardinál píše, přepis TMt posielám.“ Budešli chtieti, dobře žoldu svého syna dobudeš, ano Peršteinskému' ihned dali 800 fl. O Viedenských a Novoměstských Pawmgartner vám povie. Datum in Noua civitate, fer. sexta ante Conversionem s. Pauli, anno etc 49. Procop. Pawmgartner žádal jest psané odpovědi, ale nechtěli sú jie dáti. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi v Rosenberga, pánu mému milému. Pečeť odpadla. 4. V Pasově, 31. ledna 1449. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: po Jiřím Reschovi, který prý ublížil služebníku Oldřicha z Hradce na jeho cestě do Norimberka, dal pátrati ve svých zemích, avšak neví se o něm; postará se, aby příště služebníci Oldřicha z Hradce přešli přes jeho území bezpečni. litteris velud ante solebant. Optaremus summe inter cetera prospera intelligere de inclito regno Bohemie et de hiis, que in dieta ss. Symonis et Jude Prage acta fuere, eciam de optata liberacione magnifici d. Menhardi de Noua Domo. Hoc mane contra tamen documenta astronomorum navem ingredimur navigaturi ad partes inferiores; existens equidem luna in leone prohibet aquas intrare; verum si eciam esset in drachone, nolumus ulterius protrahere. Habuimus hic multis diebus immo- rari pro tollendis certis inter rev. d. archiepiscopum Maguntinum et capitulum suum differenciis, quod feliciter deo propicio actum est. Valete. Ex Maguncia celeriter XIIII. die Decembris. Johan- nes cardinalis s. Angeli, apostolice sedis legatus. Třeboň, archiv: Historica 1085c, opis Rabštejnův. 7) Asi Jan z Pernštejna; v. Urbánek na uv. m. 3431. Sr. Urbánek Čes. děj. III, 2, 3382.

Strana 4
Č. 4—6: 31. ledna 1449. Třeboň, býv. Schwarzenberg. archiv: Hist. 1086, or. pap. (R.) Unser freuntschaft bevor. Wolgeborner lieber freund! Euer schreiben uns iez getan, wie unser lieber freund Ulrich vom Newnhause ainen seiner diener genant Wratislaw€ in treffenlicher und merklicher botschaft gen Nuremberg geschikt hab, darauf aber Jorg Resch, Girziken von Podiebrad diener, der unser landsess sein sull, sich herausgefugt hab, dem benanten des vom Newnhause diener smah und schaden zu zeziehen, und begert solhs, so wir zimlichsten und funglichsten mugen zu under- steen etc.," haben wir vernomen. Lassen wir euer freuntschaft wissen, daz der be- nant Resch unser landsess nicht ist. Wir haben aber dannoch von stundan nach sol- hem eurem schreiben und des iezgenannten Ulrichen vom Newnhause brief, der uns auch geschrieben hat, nach dem benanten Reschen hie fragen haben lassen, der hie gewesen ist und sich aber eilund von dann gefugt hat, darnach wir gestellt haben und zu unsern landen nemen wolden haben lassen und wissen nicht, wo sich er nu hingefugt hat. Doch so an uns gelangen wurde, wann des benanten vom Newnhause diener oder sein gut in unser land und gebiet komen, wolden wir wol darob sein, da- mit sy sicher und on smâch dadurch komen mochten. Wann waz wir eu und dem oftgemelten vom Newnhause zu gevallen und willen tun sullen, sein wir zemal villig und tun das gern. Geben zu Passau an freitag vor unser lieben Fraun tag ze liechtmess anno etc. quadragesimo nono. Leonardt von gots gnaden bischove zu Passaw. Na rubu: Dem wolgebornen unserm lieben freund, Ulrichen von Rosemberg. Pečet odpadla. 5. V Krumlově 31. ledna 1449. [Oldřich z Rožmberka] Prokopovi z Rabštejna: děkuje za zprávy; o jednání své strany s Jiříkem z Poděbrad v Pelhřimově; prosí, aby se u krále přičinil o jeho věc. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1085 b, koncept. (R.) AČ. III, 51, č. 77. Služba má tobě, pane Procope milý! Velmiť sem vděčen z těchto novin, kteréž si mi široce psali al takét velmi děkuji, že si pracoval o mé dobré, a že by se rád k mému dobrému přičinil,“ což by věděl. I dávámť věděti, že sem v té mieře, jakož Pawmgartner vdole byl u královy Mti, se panem Jiříkem v Pelhřímovi rokoval; a tu 1) Asi Vratislav z Mitrovic.—2) Oldřichův list se nezachoval. 4. a) Koncept „přičil“, b) „sněm“ v konc., c) „novy“ v konc. 5. 1) 24. ledna, v. č. 3. 2) Oldřich z Hradce. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 345.— 5) Sr. tamže 3481. 4) Kašpar Šlik.

Strana 5
Č. 5—6: 31. ledna 1449. 5 byl také pan Oldřich, pan Zbyněk Zajiec, pan Smiřický, i bratr tvój. A tu sme se beze všeho konce rozjeli: neb pan Oldřich žádal, aby pan Meinhart, otec jeho, ko- nečně propuščěn byl, Praha navrácena, a každý k svému úřadu a k svému statku zasě připuščen; a toho se panu Jiříkovi nezdálo učiniti, než aby ty věci před obecným sněmemb byly jednány v Praze, když by oni jej uložili. A tohoť se také panu Oldři- chovi nezdálo učiniti, neb je tu žádnému konci nesrozuměl, jediné že sú na prótah šli, aby se s lidmi protrávil aneb lidí s sebe pustil a potom k věčím škodám přišel. Jakož pak šíře od pana Kašpara těm věcem porozumieš, neb královi Mti to široce vypisuji. A protož, milý pane Rabštajne, prosímť tebe, přičiň se, což budeš moci, zdali by mi JMť jakú milostivú odpověd dal; neb sám móžeš rozuměti, že je toho veliké potřebí: tohoť chci rád zaslúžiti.“ A prosímť tebe, vieš-li jaké noviny, piš mi je po tomto poslu. Datum Crumblow fer. VIa ante Purificacionis Marie, an- norum XLVIIII°. Na rubu: Prokop Rabstain. 6. 31. ledna 1449. Budějovičtí Oldřichovi z Rožmberka: nepojede-li na sjezd ve Strakonicích přes jejich město, rádi pošlou své lidi k němu, aby s ním bezpečně dojeli. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1087, or. pap. (R.) Srv. Urbánek, České děj. III. 2, 3501. Urozený pane, VMti službu naši napřed vzkazujeme! Jakož nám VMť píše, že VMť s jinými pány v Strakonicích budete, žádaje naše tak poslati, aby rozmluvenie bylo a cesty pohledány, zdali by věci tyto a nesnáze ještě bez dalších záhub chu- dých etc mohlo v dobré uvedeno býti; milý pane, by tomu Buoh chtěl a v takém mohli někaký prospěch jmieti, rádi tomu pracovati a své k také žádosti vašie po- slati a rádi, ač by VMť na naše město nejela, mohli naše k VMt poslati, aby mohli bezpečněje tam dojeti. Datum f. VI. ante Purificacionem virg. Marie, anno etc XLIX°. Purgermistr a radda v Budějovicích Českých. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozembergka etc, pánu nám přieznivému. Přitištěna krytá pečeť.

Strana 6
6 Č. 7—9: konec ledna 1449. 7. 31. ledna 1449. Pešík a Jan z Kunvaldu a z Dražic Oldřichovi z Rožmberka: omlouvají se, že ne- budou moci přijeti osobně k němu na sněm. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1088, or. pap. poškozený. (P.) AČ. III, 589 č. 521 (reg.). — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3501. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberka, já Pešík a Jan z Cunwaldu* a s Dra[žic]. Služba naše TMti, urozený pane, pane nám [milosti]avý! A jakož nám TMt zkázal po Ramsovi, aby z[ ]a k TMt přijel na ten sněm, i prosili sme uro[ze- ného]“ pána, pana Jindřicha z Kolovrat a slovutného panoše Ramse s Hrádku, aby s TMtí od nás mluvili, pro které příčiny nebudem moci osobně žádný z nás k TMti Dán v pátek přijeti. A na čemž s TM“ zuostanú, našeť jest k tomu plná vuole. před Hromnicemi annorum Domini XLIX°. Pod textem přitištěny dvě pečeti z čer. vosku, velmi poškozené, patrně se znamením draka. 8. (V lednu 1449.) [Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: o sjezdu v Pelhřimově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1084, neúplný koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Tak jakož si mi prve psal a já tobě zasě na to odpisoval i vzkázal o sjezd tu v kraji někde, i dávámt věděti, že sem se byl sjel nynie v Pelhřimově se panem Jiříkem a chtě vždy rád, aby ty věci v dobré uvedeny byly, tu sme se rozjeli beze všeho konce etc. 9. (V lednu 1449.) Oldřich z Rožmberka Buriánovi z Gutštejna: o sjezdu v Pelhřimově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1084, neúplný koncept. (R.) AČ. III, 50 č. 75. 7. a) Vyhnilá část orig. 1) Pešík [Dětřichovic] od Stříbrné hvězdy v Praze, sr. Tomek, Děj. Prahy, Vl. 2) Jan z Kunvaldu, podkomoří, sr. tamže. 1) Dotčené listy se nezachovaly. 2) Sr. Oldřichův list Prokopovi z Rabštejna z 31. ledna, 8. čís. 5.

Strana 7
Č. 9—10: konec ledna — 8. února 1449. Služba má tobě, pane Burjáne milý! Věděti dávám, že sem se nynie v Pelhří- mově se panem Jiříkem sjel, a tu pan Zbyněk Zajiec a Smiřický také byli, a pan Oldřich Hradecký tu také přijel. A chtě rád, aby ty věci v dobré přivedeny byly, ale že sem v tom žádného prospěchu mieti nemohl a tak že sme se beze všeho konce rozjeli, neb pan Oldřich na to šel..." 10. V Strakonicích, 8. února 1449. Zápis Strakonické jednoty. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1089, or. perg. (P.) AČ. II, 244, č. 23. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 349 a d. Ve jméno božie amen. My Oldřich a Jindřich syn jeho z Rozmberka, Václav z Michalovic, Hynek Crušina z Švamberka, hauptman té chvíle kraje chebského, Jan z Švamberka, Jan z Ryzmberka odjinud z Skály, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Jindřich z Colovrat, kněz Bedřich z Strážnice a Jan z Lobkovic i jiní páni, rytieři, zemané i města království Českého nynie v Strakonicích na sněm sebraní, vyznává- me tiemto listem obecně všady a přede všemi, kdež a před nimižto čten neboli čtúc slyšán bude, že vidúce a znamenajíc mnohé a přiliš škodné království tohoto Čes- kého záhuby a zvláště to, co sě jest před chvílí nevelmi dávnú stalo a děje i podnes, totiž vpadení do měst Pražských, jetie uroz. pána p. Menharta z Hradce, nébrž že skrze to vězenie již pohřiechu i hrdlo stratil jest, i to také, že compactaty, mierným listem, smlúvú pelhřimovskú i jinými všelikými země této zápisy a zpuosoby, ačkoli s velikú nesnází, pracemi a náklady i nás všech pilnostmi zjednanými, jimižto země tato v poklid byla uvedena, hnuto jest proti řádóm, právóm i svobodám království tohoto Českého, a tak lítost nad sebú srdečnú jakožto té země a coruny synové při- rození toho majíce a chtiece rádi všickni společně s pomocí boží k tomu sě, jakož jsme povinni, přičiniti, aby království toto České do konce i my tudiež všichni ne- byli skaženi, než ty věci ještě tak pohřiechu šeredně začaté v dobré byly radše uve- deny, ustanovili sme a svolili sě všichni jednosvorně i svolujem pod zavázáním a úmlu- vami takovými: Najprve všichni společně z svornosti a jednoty nás všech chcme, svolujem i tak sě jednostajně tvrdíme, abychom všichni napřed sami v sobě a mezi sebú pokoj a jed- notu měli, drželi a zachovali, i kdež by toho koli bylo potřebie, sobě věrně a pravě dopomáhali na toho, ktož by proti nám neb kterému z jednoty našie a obecnému země této České dobrému chtěl svévolně na zkázu býti i záhubu. Item jestliže by nám kto neb kterému z jednoty našie z čeho vinu dal, máme a chcem sě i každého z nás k rovnému podadúce rovné od sebe buďto právem neb po dobrých lidech učiniti a 1) Srov. list Oldřichův Prokopovi z Rabštejna z 31. ledna, č. 5. 9. 10. 1) Zápis pražského sněmu 29. ledna 1440, v. AČ. I, 245 a d. 2) Zápis sněmu pelhřimovského z 12. června 1446, v. AČ. I, 294—5.

Strana 8
8 Č. 10: 8. února 1449. totéž zasě od každého týmž obyčejem přijieti. Pakli by nás neb kterého z jednoty našie rovné potkati nemohlo a kto svú vuoli s námi neb s kterým z nás mieti chtěl, proti takovým neb takovému sobě mámy a chcem, tak jakož sě svrchu píše, s boží pomocí radni býti a pomocni, v tom statkóv ani hrdel svých nelitujíce. Jestli pak že by sě snad která ruoznice, záštie neboli nechut od kohožkoli kterému v této jednotě našie stala, o to sobě každý takový má pána neb zemenína jednoho z též jednoty vo- liti, aby oni ty neb toho, mezi kýmž by se ta ruoznice dála, o to rozdělili. Pakli by sě oni o koho smluviti nemohli, ale kohož jim koli urození páni p. Oldřich a p. Jin- dřich z Rozmberka neb jeden z nich buď jednoho nebo dva, z pánóv neb z zeman, jmenovati budú za rozdielce, aby při tom, jakž by ten nebo ti jmenovaní rozdělili, s potazem pánóv nadepsaných z Rozmberka aneb kohož by sě jim zdálo jiného radú, bylo konečně zuostáno. A ti sě také, kohož jmenovati budú, k jich rozkázání moc- nému a nás všech jednostajnému svolení v to mají uvázati a to k konci, což jich rozum najdále stačiti muože, bez zbavování vésti miestnému. Item bylo-li by, že by sě kto z tohoto našeho jednostajného zápisu a svolení chtěl proti komu vytrhnúti svévolně a válku neboli kterú jinú nesnáz počieti a ji vésti, takovému nejsme ani býti chcem zavázáni takové jeho svévolnosti pomáhati. Pakli by snad kto již nynie v této jednotě jsa s námi zavázán a toho závazku, spojenie i zápisu kterým obyče- jem držeti nechtěl potomně, ani nám společného nás všech svolení již dotčeného po- máhati proti útiskóm, ten se napřed sám cti své a viery odsuzuje a my pak sobě proti takovému každému jednosvorně máme pomáhati a každého takového k tomu, aby závazek tento, k němuž jest svolil a zapsal sě, držal v celosti, připraviti. Toto také pro obecnie země této České napřed i nás tudiež všech dobré přidáváme zname- nitě, kdož by koli chtěl k nám v tento závazek, úmluvu i zuostánie vstúpiti, ješto by jméno jeho v tomto listu nebylo vepsáno, ti nebo ten každý list svój otevřený přizná- vacie na pargameně s svú pečetí visutú v moc uroz. pánóv, p. Oldřicha a Jindřicha z Rozmberka nadepsaných, kdež a u nichžto list tento lehne, má položiti. To když učiní, má tak mocno býti a pevno, jakož by jeho jméno v tomto listu bylo vepsáno a pečet jeho tudiež přivěšena; toho také všeho, což v tomto listu jest napsáno, tak úplně jako který z nás má býti účasten. Item na tom také všichni sě svolivše zuo- stali sme, jestliže by kto z této jednoty a závazku našeho mocí od koho tištěn byl a útisk který trpěl, mají jemu páni z Rozmberka často jmenovaní, když by toho po- žádal, přepis tohoto našeho závazku a spojenie z svými pečetmi oběma aneb z nich kteréhožkoli jednú zapečetěný dáti, jímž by mohl jiné pány, jenž v tom stojíme a státi chcem, sobě ku pomoci napomenúti. A ten přěpis tak zpósobený rovně túž moc mieti má a bude, jako list tento hlavní. A tento náš závazek spojenie i zápis trvati má do těch věcí a pří všech skonání a jich k miestnému konci přivedenie, i potom ještě nad to do roka úplně a najprv pořád zběhlého. Protož my všickni svrchupsaní, jichž jména jsú napsána, a také ti, jichžto listové přiznávacie budú položeni, měrú a na miestě, jakož sě svrchu píše, slibujem společně a každý z nás zvláště pod najvyzším základem, pode ctí a věrú naší křesťanskú, sobě tak radni býti a pomocni, i ty všecky kusy, articule a články, i každý z nich zvláště, jakož sě svrchu slovo od slova píší, ctně, věrně, pravě a upříe-

Strana 9
Č. 10—11: 8.—9. února 1449. 9 mě křesťansky zdržeti a v skutku zachovati bez zrušenie všelikého. Na pamět a zdr- ženie toho my všichni svrchupsaní pečeti naše vlastnie listu tomuto jsme přivěsili. Jenž jest dán a psán na sněmu výše praveném v Strakonicích, léta po nar. syna bož. po tisíci po čtyřech stech čtyřidcátého devátého, v sobotu po světie Dorotě panny a mučedlnice božie. 1) malá pečet v červ. v., na štítě Na perg. proužcích přivěšeno 11 pečetí. 2) táž pečet v červ. v., † s. henrici de rosen- i helmě růže, † sig. vlrici de rosenberg; berg; 3) v červ. vosku štít kolmo půlený, nad helmou křídlo, † s. wencesli de micha- 4) v červ. v. na štítě a nad helmou labut, s. hinkonis de swaberg; lowicz ; 5) táž 6) v červ. v. na štítě kolmo půleném v levé polovici pod sebou tři pečet, opis nečit.; příčné pruhy, † s. johanni///berg; 7) zničena; 8) v červ. v. na štítě růže, † s. 9) v červ. v. na štítě orlice, nad helmou křídlo, † s. henrici de vlrici de nova/o ; 10) zničena; 11) v červ. v. na štítě v hor. půli břevno, nad helmou koule, colow// ; † s. johannis de lobkowicz. 11. V Krumlově, 9. února 1449. Oldřich z Rožmberka slibuje svou dceru Perchtu za ženu Hanušovi z Lichten- štejna a na Mikulově a určuje jí věno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod. z Liechtenštejna N. 1, or. pap. (R.) AČ. XI, 243 č. 4 (reg.). — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 81 č. 293. Wir Ulrich von Rosenberkg bekennen und thun kund offenlich mit dem brif, das wir uns mit dem edlen herrn herren Hansen von Lichtenstein von Niklspurk gefreundt und im gelobet unser tochter junkfrawn Perchten zu einer eelichen ge- mahl zu geben versprochen haben noch des landes rechten ze Beheim und sullen und wellen im zu derselbigen unser tochter junkfrawen Perchten zu rechtem heiratgut geben tausent schok guter behmischer grosser prager munz oder sovil guter ungri- scher oder reinischer gulden oder guter kleiner munz, als yeczliche abgemelte munz in yerem stand und werung diselbig zeit im lande ze Beheim oder zu Osterreich geng und geeb wirdet, fur dy obgenanten tausent schok grosser, darumb wir in und seinen eriben mit einem geldschuldbrif versorigen sullen und wellen nach gleicher laut der notl, dy uns der egenante herr Hans under seinem insigil verschriben zuge- schikt hat und denselbigen geldschuldbrif sullen und wellen wir ganz besiglten und gevertigten nach laut der yeczgemelten notl dem vorgenanten herrn Hansen von Lichtenstein und seinen erben handen einantwurten und geben inner der nachsten acht wochen, nachdem als der egenante herr Hans und dy vorgenant unser tochter 11. Přiznávací listina Hanuše z Lichtenštejna z téhož data, stejného obsahu a znění s příslušnými změnami, opatřená krytými pečeťmi jeho jakož i Oldřichovou, jest uložena tamže (č. 2); reg. v AČ. XI, 248 č. 4 a UB Krummau II, č. 294.

Strana 10
10 Č. 11: 9. února 1449. am nachsten eelichen beieinander gelegen sein; daenkegen hat uns herr Hans glo- bet und versprochen unser egenanten tochter junkfrawen Perchten zu geben funf- czehen hundert schok guter behmischer grosser oder sovil der obgemelten munz daenkegen zu rechter widerlegung irer heimstewr und fur dy obgemelten tausend schok irer heimstewr und funfczehen hundert schok widerlegung sol und wil der ege- nante herr Hans von Lichtenstein aus seinen gulten und guteren der herschaft Stei- rekg der egenanten junkfrawen Perchten raichen und geben sol lassen drithalb hun- dert schok jerlicher gult, als den der heiratbrif daruber gemacht klerlicher aus- weist, noch laut der notl, dy wir im under unserem insigl geschriben geben haben und uns damit versargen sol noch natturften, und sol auch der obgenante her Hans den heiratbrif mitsambt dem lehenbrif daruber in denselbigen acht wochen, nachdem und herr Hans bei unser obgemelten tochter eelichen beigelegen ist, ganz vertigen und alsdann dy vorgemelten brif alle sullen wir baider tail mitsambt der berednus gegen einander ubergeben inner der obgemelten acht wochen in unserem sloss Crumbnaw ungeverlich. Wir ader unser eriben sullen auch dy abgemelten unser tochter junkfrawen Perchten dem obgenanten herrn Hansen von Lichtenstein eeli- chen inlegen auf den suntag vor sand Gallen tag schirst kunftigen in unserem sloss Crumbnaw oder in acht meil weges darumb ungeverlich. Gescheh aber, das wir ob- genanter Ulrich von Rosenberk oder unser eriben dy obgemelten unser tochter junk- frawn Perchten dem vorgenanten herrn Hansen von Lichtenstein eelichen nicht ge- eben noch zulegten auf solh frist, so vor begriffen ist, oder der heirat ausgiengen und nicht steet hielden in massen, als vor geschriben steet, so sein wir und unser eriben dem benanten herrn Hansen von Lichtenstein oder seinen eriben verfallen der egenanten tausent schok heimstewr, dy wir dann darnach inner der czwaien man- den nachst nacheinander komenden an alles vercziehen und an allen iren schaden dem obgemelten herrn Hansen von Lichtenstein und seinen eriben ausrichten und beczalen sullen und wollen ungeverlichen. Wer aber sach, das wir obgenanter Ulrich von Rosenberk solhs nicht enhielten und des ausgiengen und nicht teten, als oben geschriben stet, was sy dann oder ir eriben des scheden nemen, wie sich das fuget, denselbigen schaden allen sullen und wellen wir in ausrichten und widerkeren mit- sambt dem hauptgut tausent schoken und sullen auch das haben ze uns und unseren eriben unverschaidenlichen und auf aller unser habe und gute, wie das genant und wo das gelegen ist, nichcz ausgenomen, wir sein lebendig oder tode. Sunder ob auch beschech, das wir dem benanten herrn Hansen von Lichtenstein oder ob er nicht enwer, seinen erben den geldschuldbrif nach lawt der notl, dy uns der benant herr Hans under seinem insigil geschriben zugeschikt hat, nicht ausrichten noch antwur- ten in den genanten acht wochen, nach dem und dy obgenant unser tochter und der benant herr Hans elichen beieinander gelegen sein, als vor berurt ist, was sy oder ir eriben des denn schaden nemen, wie sich das fuget, denselbigen schaden allen globen wir in bei unseren trewen ausczurichten und widerzukeren getrewlichen und ungeverlichen und sy sullen das auch haben zuu uns und unseren eriben unverschai- denlichen und auf aller unser habe und gute, wie das genant und wo das gelegen ist, nichcz ausgenomen, wir sein lebendig oder tode. Ob aber beschech, das der vor-

Strana 11
Č. 11—12: 9.—14. února 1449. 11 genante herr Hans vom Lichtenstein oder dy egenant unser tochter junkfraw Perchte ir eins in der zeit, ee sy elichen beieinander gelegen weren, mit tode obgien- gen, da got vorsei, so sullen dann alle obgeschriben taiding, berednus und verschrei- bung von der obgenanten heirat wegen aller ding tode und vernicht sein und kein kraft mer haben und ein tail dem anderen darumb nichez mer pflichtig sein an alles geverde. Des zu urkund geben wir obgenanter Ulrich von Rosenbergk dise berednus- zedl mit unserem furgedrukten insigil versigilt und darzu hat der edl herr herr Hans Das ge- von Lichtenstein sein insigil an dy berednuszedl auch lassen druken. schehen ist zu Crumbnaw am suntag nach unser lieben frawen tag Lichtmess nach Crists geburd 1449.1 Pod textem přitištěna malá krytá pečeť. 12. V Krumlově, 14. února 1449. [Oldřich z Rožmberka] Janovi z Hradce: posílá mu opis zápisu jednoty Strako- nické, žádaje, aby poslal svou pečet; nesrovná-li se Jiřík z Poděbrad na sněmu v Plzni s Oldřichem z Hradce a jeho přáteli, jsou rozhodnuti vytrhnout druhou středu v postě do pole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (11), koncept. (R.) AČ. IV, 18 č. 32. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3501. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Viem, že tebe tajno nenie ode pana Oldřicha, na čem sme nynie v Strakonicích zuostali i se zapsali, abychom sebe nedali po jednom tisknúti; jakož tobě teď toho zpisu přiepis posielám, (jakož sme tě, pane, také v ten zpis vepsali), i přiepis listu podávanie ode pana Oldřicha i ode všech přátel a zápisníkóv jeho, rovné přijeti i od sebe zase učiniti. Protož, milý pane, pošliš svú pečet k tomu, po kom se tobě zdá, aťby k hlavniemu listu byla přivěšena. Také věděti dávám, jestliže by pan Jiřík nechtěl v Plzni na sněmu býti a od sebe rovného učiniti panu Oldřichovi i přijeti zase ode pana Oldřicha i ode všech jeho přátel, že sme na tom konečně zuostali, abychom druhú středu v puostě na poli byli bez odtažkóv konečně na ten den;“ doufajíc Bohu, jestliže by vždy chtěl svú vólí s námi se všemi mieti, že toho zespolka brániti budem, jako ty, nechtiece rádi obecnému zlýmu, než radše dobrému, královstvie Českého k upokojenie. A zvě- děl-li by co takového nového, piš mi. A toho žádám odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumlow, fer. VI. die s. Valentini, anno etc. XLIX°. Janovi z Hradce. 12. 1) Zápis jednoty Strakonické z 8. února 1449 viz čís. 10; formulář přiznávacího listu v. v AČ. II, 246. 2) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 352.

Strana 12
12 Č. 13: 16. února 1449. 13. 16. února 1449. Oldřich z Hradce a kněz Bedřich ze Strážnice Oldřichovi z Rožmberka: nepokoje v kraji [hradeckém], na něž si Oldřichovi stěžují Jetřich a Soběslav z Miletínka, vzni- kají z nepřátelství vůči jednotníku Koldovi [ze Zampachu], který na ony žaluje: at je tedy Oldřich obešle. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (12), or. pap. (R.) Palacký v ČČM. I, 1827, 37. — AČ. IV, 19 č. 34. — Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 360. Službu naši napřed vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Jakož TMť nás ob- sielá i list Jetřichóv a Soběslavóv z Miletínka posielá, v němž dosti obšírně píší, kterak by služebníky obojie strany, kteříž v jich kraji jsú, držěli k tomu, aby po- koj měli etc., a kterak by pan Colda v tom do jich kraje sáhl, a tak dále, jakož sě v jich listu píše, račiž TMt věděti, že jsú toho v jistotě sě neuptali, cožť píší. Neb z toho krajě služebníci páně Jiříkovi, nechtiece pokoji, jehož oni dotýčí, nám odpově- děli, zejména tito: Zdeňátko z Kopydlna, Petr z Kopydlna a s Levína, Bořek Ušák, 13. 1) Dotčené listy se nedochovaly. 2) Petr Kdulinec z Ostromíře. 3) Jan z Vyšehněvic. 4) V třeboňském archivu jsou dva dopisy, jednající o situaci v Hradecku: 26. února 1449 píší Šimon ze Strážnice a Jan Sudlice z Běstvin, hejtman, knězi Bedřichovi ze Strážnice: Službu naši vzkazu- jem, slovutný knieže, pane milostivý! A jakožs nám psal, aťbychom noviny dali věděti, kteréž sě v tom craji dějí, a zvláště, strojie-li sě ku poli. Protož, aby to ráčil věděti, žeť sě strojie a velmi pilně. Neb rač věděti, že kraj hradecký měl jest sjezd v Bydžově, na němž i pan Jiřík byl jest. A tu Mrzák za hajtmana miesto pana Jetřicha jest volen. A ihned hotovu všem v tom kraji býti kázal tak, že od dneška v témdni měli by vytrhnúti, a nerozumieme jinam, než na pana Coldu, neb naň osvědčuje sě, jakož z listu Mrzákova srozumieš, kterýžt posieláme. A jiných novin zpraviet TMt ústně, nebť nám dobře, děkujíc pánu Bohu, sě vede. Také rač věděti, žeť sme přejali listy z Moravy od Thovačov- ského a Perštýnského, ješto ku panu Jiříkovi psáni: a těch přiepisy na Karštejn (?) poslali sme. I ne- vieme, jsúlit VMti dáni či nic. I také odpovědi od pana Jiříka na listy, kteréž posel jeho zachoval, opět přejali sme: v těch odpovědech znamenitějšieho nenie, než že rozkazuje svým, aby na pole podle pánóv vytrhli a to ode dneška v témdni. A také dotčeno jest, že to pole na Mošnovského býti má. A také rač věděti, že v chrudimském craji Kostka miesto bratra jest hajtmanem a ti také ku poli chystají sě. Datum Colonie f. 4 ante translacionem s. Wenceslai. (Hist. 1094, or. pap.) Sr. ČČM. 1827, 51 a Urbánek, České děj. 3613 a 364. Tamže i druhý dopis: Slovutnému panoši Janovi Sudli- covi z Běstvin, hauptmanu na Colině. Také píšeš, žeť sem na Coldu žaloval i naň se osvědčoval. A ját naň ještě túžím a žaluji, že mimo toto poddávánie naše, kteréhož sme jemu poddávali po panu Haš- kovi, takto, aby neřekl, by pro pana Oldřicha i pro vás s tiemto krajem zacházěl, že všichni služebníci, pomocníci a zámkové páně Jiříkovi, kteréž v tomto kraji pod naším hauptmanstvím má, aby proti panu Oldřichovi i proti vám ani proti němu panu Jiříkovi nepomáhali, ale v pokoji podle kraje byli a to až do svatého Jiřie. A pokoj v svém kraji majíce i v jiných krajích mezi vámi chtěli sme sě rádi přičiniti, aby ty nesnáze mohly k dobrému konci při vedeny býti. A on téhož přijeti nechtě, nám kraj náš vždy svévolně hubí. I móžeš dobře rozuměti po tomto poddávání našem, jemu nenie potřebie v tomto craji záhub žádných vésti vám ku pomoci; ale ont vede záhubu v tomto kraji ne vám ku po- moci, ale ke škodě. Neboť bychom my raději panu Oldřichovi a pánu tvému poslúžili, než bychom je sobě tratili. Než zdáloť by mi sě, abyste jej ještě obeslali, aby on toto poddávánie naše od nás přijal. Datum in monte Cunieticz f. III. Carnisbrevii. Soběslav z Miletínka, hauptman craje hradeckého etc. — Sr. též list Soběslavův z 23. února, jímž svolává pohotovost v kraji hradeckém, vyd. Palacký v Čas. Čes. Mus. I, 1827, s. 50.

Strana 13
Č. 13—14: 16.—20. února 1449. 13 Kdulinec, Vyšeňovský“ i jiní, kteřížto na mé škodě i na kněze Bedřichově bývali, jenž jest pomocník mój, nechtě sě té zradě dívati, kteráž sě stala; a někteří z nich v tom jsú i zjímáni. A pan Colda, náš pomocník, na takovét v jich kraji sahá, jenž té svévole bezprávné a zrady panu Jiříkovi pomáhají, nám odpověděvše. A za to v cě- losti máme, zet jiným nepřěkážie; nebť bychom my toho neradi viděli, a chceme jej o to obeslati. I prosímet TMti, rač také je obeslati, aťby oni pana Coldy, našeho po- mocníka a jednotníka, neutiskali. Nebť on nám na ně žaluje, že oni jej tisknú, chtie- ce jej tudy od našie jednoty a pomoci odchýliti. A budelit to od nich zpósobeno tak, jakžt píší, a že z jich kraje by nebylo pomáháno panu Jiříkovi, i toť také bude jed- náno, aby pan Colda toho krajě v pokoji nechal. Paklit budú pomáhati kto z jich kraje panu Jiříkovi těch věcí, kteréž zrádně a bezetetně začal a činí, TMt ráčí rozo- měti, žeť by oni podle spravedlnosti a svých jednot nikoli neměli za zlé mieti, ani sě tomu protiviti, že by od našich pomocníkóv a od nás toho bráněno musilo býti a od- pieráno. A věřímet TMti, že je o to ráčíš s pilností obeslati, poněvadž s námi pan Colda v jednotě jest a svój list přiznávací pod svú pečetí má poslati podlé utvrzenie jednoty našie. Neb z některých věcí, ješto nás zpravují, my jinému nerozomiemy, jediné že oni tuto toliko sobě proti němu omluvu a příčinu berú, skrzě nižto by jej odtiskli od nás. Datum in Horazd [iowic]z, dominica post s. Valentini, anno etc. XLVIIII°. Oldřich z Hradcě a kněz Bedřich z Strážnice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, přieteli dobrému. Pečeti odpadly. 14. 20. února 1449. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: o sporu svého syna Petra s Krušinou ze Švamberka; žádá důtklivě, aby mu neodpíral popravy, nýbrž podle svého slibu po- skytl rady a pomoci; stojí-li Oldřich podle svých slov „o přirozeného krále“, vyčítá mu dřívější činy proti přijetí syna Albrechtova; napomíná ho, aby nečinil překážek a prů- tahů valného sněmu v Praze; neúčastní se sjezdu v Plzni, protože ten sjezd jest jenom pro věc Jiříka z Poděbrad a Oldřicha z Hradce, rád však přijede, až bude sněm pro obecné dobré; odmítá hanění Jiříka, zvl. v příčině smrti Menhartovy, neboť to překáží obecnému dobrému; jsou pověsti, že z Kolína pálí Poděbradským návodem Oldřicho- vým; stěžuje si na Karlštejnské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1093, or. pap. (R.) AČ. II, 28 č. 33. — ČČM. I 1827, 40. Sr. Urbánek Čes. děj. III. 2, 347 a 362.

Strana 14
14 Č. 14: 20. února 1449. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Z tvého odpisovánie, jakož mi odpisuješ na mé psaní, toto v tom nalézám: že Petra, syna mého, počátkem proti p. Crušinovi vinna činíš, i přes to, že porozuměls, milý přieteli, prvé z listuov mých i syna mého, proč jest ten Cašpar z Kolsen jat a dobyt; kteréhožto syn muoj za svého zrádci i svých lidí lúpežníka, ježto se jest k němu a od něho mnoho lúpežuov a škod dálo jim, jal a dosáhl jest. A kterak p. Crušina praví, že jest jeho služebník; ano jest netajné, že jest ten Cašpar z Kolsen man k Lokti a pán jeho Mathes Šlik o něho stojí a k synu mému o něho slal jest, jako o svého manna; a prvé nežli jeho dosáhl jest syn muoj, Matesovi Šlikovi, jakožto pánu jeho, také p. Crušinovi i jiným psal jest, dávaje jim věděti, že jemu déle takové zrady a lúpežuov i stanovišť, které sú se k němu od něho dály, trpěti nechce; a v tom že jest jeho dosáhl syn muoj; a praví, že to vše chce provésti slušně tú jistinú i listy, kteréž jest na jeho tvrzi na- lezl a vzal.1 Pak podávám toho na tě, milý přieteli, daj mi tomu rozuměti: odpierášli nám té popravy, kteráž nám přislušie v zemi nad neřádnými lidmi? Nebť já jiného neviem, než že mně i synu mému, též jako i jiným i jiným pánuom zemským, po- prava nad neřádnými lidmi příslušie.“ A stalo-li by se co od syna mého Cašparovi z Kolsen, tak jakož jeho s jistinami dosáhl jest, zprav mě toho, milý pane, byl-li by aneb jest-li syn muoj p. Crušinovi aneb komu z toho povinen odpoviedati? A maje popravu, i tohoto mě, milý přieteli, zprav, ktož by neřádné lidi zastával, zač by ta- kového měli mieti v této zemi? Však přes to přese všechno, jakož vieš, pane, i jiným dobrým lidem široce jest to svědomo, že se jest syn muoj napřed přede všemi na tě podával, chtěv mocně zaručiti, věda, že ty, milý přieteli, lépe nežli jiní právuom a spravedlivosti rozumieš. Ale že jest toho p. Crušina přijieti nechtěl, než zdálo se jemu rozkazovati synu mému po královsku, ježto vieš pane, žeť to jemu nepříslušie. A pakli by jemu syn muoj co vinovat byl, neb učinil co jemu, všakť já jemu za syna svého nejsem povinen odpoviedati; neb to vieš, přieteli milý, že syn otcova břemene nepo- nese, ani otec synova. Pročež tehda p. Crušina jal jest manna mého a jakž mě zpra- vují, i umořil, a já jemu sem nic neučinil, a také mi jest na manna mého nic neža- loval, než jemu i jiným mým mannuom tehdáž službu svú psal jest. A tak věda, pane, že ne já nad ním, ale on nade mnú svuoj počátek jest učinil, muožeš věděti, žes mi neslušně odepřel a odpieráš proti němu pomoci, vmietaje mi v to syna mého běhy, s ni- miž sem já nic neměl činiti. A dotýčeš, pane, kterak sme sobě řekli, aby jeden bez druhého rady nic neučinil etc. Při tom rčení a slibu, kteréž sme sobě učinili, vieš, milý přieteli, žeť sem já sám nebyl, ale byloť jest nás viece přitom, ještoť každý z nás muož býti upamatován, ač by se který chtěl zapomenúti. A by pak, pane, tak se stalo 14. 1) Dotčené listy se nedochovaly. 1a) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 373. 2) Viz Palacký, ČČM IX, 1885, 447. 3) Na volebním sněmu v Praze v červnu 1440. V. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 528 a n.; srv. též Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka II č. 86 a 105. 4) Zápis sněmu v Pel- hřimově z 12. června 1446, viz AČ. I, 294—5. 5) Zápis sněmu lednového v Praze z 29. ledna 1440, v. AČ. I, 245 a n. 6) Sjezd v Plzni měl býti poč. března 1449, viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 352; sr. též list Oldřichův Janovi z Hradce z 14. února, výše č. 12; asi se však nekonal, v. Urbánek, tamže, 362. 7) Viz Urbánek, tamže 348—9. 8) V. tamže 353. 9) Srv. v listu Jiříka z Po- děbrad sněmu plzeňskému z 1. března v AČ II, 249; Urbánek na uv. m. 355—6, 3633. 10) V. Urbánek, tamže 3633.

Strana 15
Č. 14: 20. února 1449. 15 rčenie a slib mezi námi, jakož ty vypisuješ, tehdyť sem já p. Crušinovi nic neučinil bez tvé rady ani s tvú radú; než když se jest mně od něho stalo, tehdyť sem rady a pomoci od tebe žádal; a takéť sem i tomu rčení a slibu dosti učinil, kteréž ty vy- znáváš. Ale neviem, milý přieteli, proč sem od tebe podlé našeho rčenie a slibu dobře vážného rady a pomoci nenalezl, ješťo bych já tobě toho, milý přieteli, pro nižádnú věc neučinil. Ale miesto rady a pomoci tvé nalezl sem, že syna mého proti p. Cruši- novi vinna činíš a synem mým mně vycházieš, ano jest syna mého běh zvláštní a muoj také zvláštní; a dá-lit jemu kto z čeho vinnu, sámť za sě odpověd dá, poněvadž léta má. Protož, milý přieteli, doufámť já tobě, že se pravě v rčení a v slibu pamatovati budeš, kteréžs mi učinil pode ctí a věrú, aťby nebylo potřebie nás jiným pamatovati, kteříž sú při tom byli a s námi v tom rčení sú; a kdež mi se bezprávie děje nebo dálo by se, buď od p. Crušiny nebo jinde, že mi pomuožeš, jsa povinen podlé rčenie svého. a že mi rozumně věděti dáš, mám-li se na to ubezpečiti. Jinakť bych tebe, milý přie- teli, z takového rčenie a slibu tvého upomínati musil, nemoha toho nechati. Pane, od- pisuješ mi také, že jiného nemieníš, než abychom krále přirozeného měli etc. Mieníš-li to dietě a máš jeho za přirozeného krále, milý přieteli, kam sme jeho v ty chvíle byli děli, když sme byli volili jednosvorně kněze Albrechta Bavorského? A tys, milý přie- teli, první hlas k tomu dal. A pročs tehdy, milý přieteli, smlúvu pelhřimovskú pe- četí svú potvrdil a svolil k tomu zápisu, kterýž svědčí, nebudeli nám to dietě v roce vydáno, že jiného sobě krále voliti máme? V listu také mierném, při němž, pane, také pečeť tvá jest, najde sě, kterak sě ty věci zdvihují zasě, co jest nebožtík král řím- ský, kněz Albrecht Rakúský, otec tohoto dietěte, škodného v této zemi byl zpósobil, nebo komu co dal.“ A při těch při všech věcech, pane, tvé svolenie jest. Protož, milý přieteli, věda, že máš umřieti, pomysl na to pro své děti, kterak by jich odumřel, při pánu-li čili bez pána lépe, a v pokoji-li čili v nepokoji: neb těžceť by oni z toho uho- dili, z čehož ty umieš a muožeš uhoditi. O odpovědi od krále římského píšeš, pane, že jest dobrá, byste byli jediné tomu poselství dosti učinili etc. Jestli dobrá odpověď, milý přieteli, neměly by dobrým věcem odtahové se dieti, ano jest byl tomu vší zemi obecní sněm na určený čas položen, i tebú, pane. A pomnieti muožeš, pane, kteraké sme sobě sliby učinili na najposlednějším sněmu v Praze držalém. Dotýčeš, pane, žet se nezdá, by v této mieře lidé rádi jeli do Prahy k sněmu. Komuť by se chtělo konci a obecnie dobré rád by viděl, i do Prahy pod hodnými jistotami gleituov jelť by. Neb se jest to také prvé přiházelo, žes ty, milý přieteli, bez gleituov do Prahy jezdil i jiní mnozí k sněmóm, a mnozí také gleituov potřebujíce, když jim gleitové hodní dáni byli, jezdili sú tam na sněmy k jednánie obecnieho dobrého. I neviem já, proč by se též nynie nemohlo státi, ktožbykoli gleituov potřebovali, kdyžby jim hodní gleitové dáni byli. Neb to, pane, pamatuji, že ste to město Prahu pokládali najpříležitější a najhodnější k sněmuom, všem k koruně České příslušejícím. Píšeš, pane, také, že i já na tom sjezdu v Plzni budu. Neviem proč; poněvadž toliko pro p. Jiříka a pro p. Old- řicha z Hradce ten sjezd tu jest položen; ano jest této zemi i nám všem mnohem viece potřebie jiného, než toliko páně Jiříkovu a páně Oldřichovu věc jednati. I ovšem, kdež bude mieti jednáno býti obecnie dobré a sněm obecní všem obarem (sic) že bude smluven a položen, aby všechny škodné věci této byly od každého napraveny sněmem,

Strana 16
16 Č. 14: 20. února 1449. ješto se v tom zavierá i páně Jiříkuov i páně Oldřichuov běh, tuť já chci rád, milý přieteli, přijeti a k tomu rád pro obecnie dobré jako kdy dřieve slúžiti, dá-li Buoh, věrně a upřiemě. A takét sem to, milý přieteli, prvé psal, žeť se p. Jiřík i s svými pomocníky vždy podával k tomu a ještě vždy netajně podává, ježto se to mnoho dob- rým lidem znamenitým vidí hodné a spravedlivé, aby sněm valný dojíti mohl čím spieš, tím raději že by to viděl; a to rozpisuje, že jest i do Strakonic na váš sjezd psal, kterak jest tobě, pane, v Pelhřimově žádost jich pověděna, aby se přičinil a k tomu vedl, aby sněm obecní dojíti mohl; a tu což se chvá [ly] božie a obecného dob- rého, pána a krále i řádu země této dotýče, aby tu jednáno bylo, a nesnáze všeli- kteraké vzniklé aby sněmem [uro]vnány byly, ku pokoji a k opravení všeho, cožkoli a od kohožk [oli sta]lo se jest anebo děje se této zemi škodného. Jistě, pane, zdá se m[ně i] jiným dobrým lidem, jenž by rádi obecnie dobré a pokoj v této zemi viděli, že by tu bylo miesto nalezeno a dáno všemu dobrému a konec všemu zlému, i také stranným záštím. Nynie položili ste sjezd do Plzně pro ty stranné běhy. Divně sobě to lidé přemietají a toho se lekají, že srovnajíce strany a smluviece, proto vždy že snad obecnie dobré poostavíte na prótahy. A znáš, pane, lidi v této zemi; by pak p. Jiřík s p. Oldřichem smluven byl, nehned v této zemi všechny nesnáze miesto vezmú, ješto sněmem obecním mohú k miestu a k konci býti přivedeny. Ano opět nynie pohřiechu srozumievám z psaní tvého, kteréž se stalo od tebe mnohým v této zemi o smrti páně Menhartově, že by maje rok, třetí den umřel se zlými znameními, i jiná haněnie, ješto to p. Jiříka došlo jest, a zasě z páně Jiříkova odpisovánie, že jest strach opět, by mezi vámi zvláštní proto nechut a nesnáze nevznikla ke zlému a na přěkazu obec- niemu dobrému. Jsemť, milý přieteli, v dluziech, a Buoh mi toho svědek, že bych chtěl některým stem kopami viece dlužen býti, by byl takovými nepotřebnými dótklivými haněními neukvapil. Neb to vieš, milý přieteli, čím viece a hlúbe lidé znamenití v této zemi v nechuti a puotky zajdú, tiem tieže a nesnadněji bývají srovnáni; ješto jest to vše ke škodě obecniemu dobrému. I nemohuť se tomu, milý přieteli, nadiviti, kterakť se jest tobě to událo učiniti, tak jakžt já tě netepruv, milý přieteli, v tvé múdrosti znám. Datum fer. quinta ante festum s. Petri cathedrati. Aleš z Štermberka. A také milý přieteli, jakož mi píšeš o výstraze Hrádku, žes mi vzkázal, cos vě- děl, ale nepíšeš mi po kom: i rád bych věděl, kto jest mě v tom zmeškal, ano mi o málo nešlo. Milý pane, vystřiehám tě jako přietele svého milého, jakož s Kolína pálé p. Jiříkovi a jiným v této zemi, ješto jest to nekřesťanský běh, žeť sú mi pravili v jistotě, že sú sě zjevně a netajně chlubili tiem a chlubie na Kolíně, že to činie tvým návodem a ponuknutím tvým,“ a to nad hlas po krčmách. O milý přieteli, věř mi toho, žeť tobě takové zlé pověsti nepřeji. Takéť, milý přieteli, věděti dávám, že dějí mi sě vždy škody od Karlštainských, že mým chudým lidem berú i lidem služebníkóv mých na cestách, i služebníky mé a holomkuov mých několiko sú mi zjímali; a já na ně ni- žádné péče nemám, než několiko jich vsí p. Jiřík pro mě a beze všech holduov k mé prozbě před svú vší stranú jest ubezpečil; pak zlýmť mi se zase oplacují. A což jim

Strana 17
Č. 14—16: 20.—24. února 1449. 17 o to píši na Karlštain, že na ně nižádné péče nemám,1° nic mi to platno nenie. Pro- símť, milý přieteli, přičiň se k tomu, aťby mi to opraveno bylo a viece mi se nedálo; pomně na své rčenie i na svuoj slib, kdež mi se bezprávie děje a bude sě dieti, a ktož by chtěl se mnú svú vuoli mieti, že mi máš, milý přieteli, býti raden a pomocen. A na to úmysla tvého odpovědi prosím. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli zvláště milému. 15. 23. února [1449]. Jan [Sádlo] z Kostelce Oldřichovi z Rožmberka: o svém záští s Čabelickým; po- sílá mu opis listů Jiříka z Poděbrad. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1092 b. (R.) AČ. III, 53 č. 79. Služba má napřed VMti, urozený pane! O ty věci, jakož mi VMti píše, račiž VMt věděti, žeť nynie s Čabelickým, haitmanem kraje našeho, záštie mám, o kteréžto s ním na Močihuba přišel sem; a do té pře skonánie přímířie máme s obú stranú listy upevněné. I chciť ihned Močihubovi psáti a jeho prositi, aby tiem spieše ten rok nám složil. Buď pak jím to mezi námi zjednáno nebo nebuď, cožť v svém úmyslu mieti budu o ty věci, o kteréž mi VMť píše, tot VMti dám věděti. A teď VMti posie- Datum dominico lám přěpis listóv, kteréž mně a panu Cunšovi“ pan Jiřík píše.“ ante Mathie ap. Jan z Costelce. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberga, pánu mně přieznivému. Pečet odpadla. 16. V Jindřichově Hradci, 24. února 1449. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: nezdá se mu poslati svou pečet k zápisu strakonickému. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (13), or. pap. (R.) AČ. IV, 19 č. 33. — Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3501. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych také svú pečet poslal k tomu ustanovení, kteréž jste v Strakonicích mezi sebú učinili, 15. 1) Oldřich Močihub z Královic. 2) Kuneš Rozkoš z Dubé. 3) List Jiříka z Poděbrad Janovi z Kostelce z 19. února vydal Palacký v ČČM. I. 1827, 38. 16. 1) Viz 14. února, č. 12. 2) Oldřich z Hradce.

Strana 18
18 Č. 16—18: 24.—28. února 1449. i nezdát mi sě to učiniti. A také ty dobře vieš muoj běh s tebú. A takéť sem panu Oldřichovi, strýci svému, úmysl svuoj pověděl, když k čemu bude, nebuduliť první, také poslední nebudu. Datum in Hradecz, fer. II. post Kathedram s. Petri, anno etc. XLIX°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 17. 27. února 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: strojí se se svými přáteli pilně k vy- tržení do pole; aby mu oznámil, kde se mají sjeti. Posílá mu vystražné listy přátel i přepisy listů z Moravy psaných Jiříkovi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (14), or. pap. (R.) AČ. IV, 20 č. 35. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 362 a 3651. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A tak jakož jsme na tom zespolka zuostali, aby na pole vytrženo bylo, rač věděti, žeť já i s přáteli svými pilně sě k tomu strojím. Protož račiž mi TMt dáti věděti, na kterém miestě sjedti bychom se jměli. Nebť, pane, vždy věřím, že to před sě konáno bude, tak jakož jsme sobě řekli; nebť nás přietelé naši vystřiehajíc obsielají, že čímž najdéle dlíme, naše to vše horšie jest. Takéť teďť posielám listy, kterak přietelé naši nás vystřiehají; i také přiepisy listóv z Moravy panu Jiříkovi psaných, z nichž porozumieš, kterak, zvláště v jednom i TM“ dotýčíc, vinu dávají. Datum Hradecz fer. Vta post Mathie apo- stoli, anno etc. XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, d. 18. V Jindř. Hradci, 28. února 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu listy v příčině nepřátelství [Soběslava] Mrzáka [z Miletínka] proti jejich spolupomocníku [Koldovi ze Zampachu], žádaje, aby Mrzáka napomenul. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (15), or. pap. (R.) AČ. IV, 20 č. 36. 17. 1) Listy se nedochovaly. Sr. o nich též v dalším listě z 28. února.

Strana 19
Č. 18—19: 28.—konec února 1449. 19 Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A teďt posielám list knězi Bedřichovi z Colína psaný, i také přiepis listu Mrzákova na Colín psaného, jimžto oběma TMť porozuměje, rač bez meškánie sě k tomu přičiniti a Mrzákovi o to psáti, ať nedopúštie spolupomocníka našeho utiskovati a křivdu jemu činiti; a také jestliže TMť má jaké rčenie Mrzákovo, račiž jej z toho napomenúti, tak jakož z psanie jeho porozumieš. Také prosím, rač mi tyto listy zasě poslati. Takéť jest byl Mrzák v pon- dělí nynie minulý se panem Jiříkem u Hory na sněmu.“ Datum Hradecz, fer. VIta ante dominicam Invocavit, anno etc. XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Pečet odpadla. 19. [únor 1449]. [Nejmenovaný Oldřichovi z Rožmberka:] doporučuje sjezd obou stran, aby tím od- kladem nepřátelství sesílila strana Oldřichova. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1095 (R.) Palacký v ČČM. I. 1827, 35. — AČ. III, 52 č. 78. Urozený pane milý! Službu svú TMt vzkazuji. Vědětit dávám TM“, když jest pana Menharta mrtvého vezl Leskovec a Janek z Hrádku, leželi sú s ním u mne, tak praviece, kterak pan Jiřík rozpisuje i mluví, že všecken rozstrk stal se jest v Pel- hřimově Tvú Milostí, a že jsú tobě v moc dali to vše, což jest sě počalo nesnází, a panu Zajiecovi a Smiřitskému; a žes TMť sě v tom stranú položil, a tak sě stal ne- konec. A tot všudy v řeči hřmí v našich krajích. Protož zlet sě děje, ač ste zmeš- kali to předjíti; nebť jest v tom mnohé zlé VMti. A jakoť jest Buoh v nebi, to rač věděti, žeť by pan Jiřík rád zbyl těch nesnází, byť toho měl cestu podobnú, a zvláště byť mohlo ještě k sněmu anebo k sjezdu někakému přijíti, jistě nebyloť by zle. Nebo tohoto, což píši, jest dóvod, že pro tu věc šikoval pan Jiřík jednoho z zeman, aby toho Leskovec s Jankem s Hrádku požádal o rok dánie na panu Jiříkovi; a tak jest dán rok jemu. Protož zdáli sě VM“ k tomu jíti, aby sě dlilo to zlé, rok aneb sjezd móžete mieti z toho, když sě bude vámi rozpisovati, že tak nenie, což oni rozpisují. A tady se ctí móžete sjezdu požádati, ač sě vám bude zdáti. Pakli co jiného užiteč- ného máte před sebú, to učinite. Ale mněť se zdá, čímž by mohli to uvésti, aťby lidi 18. 1) 27. února (1449), Třeboň. arch. Hist. 1094, or. Vyd. Palacký, ČČM. I. 1827, 51. Sr. Urbá- nek, Čes. děj. III. 2, 3613. 2) 25. února (1449) tamže. Hist. 1097, souč. opis; viz příl. list č. 17. 3) 24. února; v. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 361. 2) Urbánek (tamže 3492) se domnívá, že to 19. 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 348—9. byl snad Jan Sádlo ze Smilkova na Leštně. 3) Urbánek tamže 3464). 4) Urbánek tamže 3463.

Strana 20
20 Č. 19—20: konec února—1. března 1449. na sobě držeti musili, tiem vám lehčeje bude a s větčím prospěchem a užitkem. Nebť oni z núze musie skoro na pole, pro nedostatek, a k tomut jsú hotovi na všaký den. A čím sě déle jich pole prodlí, tiem vaše zsilenie znamenitějšie bude a s menší škodú chudiny. Neb domyslélit sě tohoto, aťby s vámi bitvu skonali prvé nežť Němci zde valem budú, budeť vám mnoho s větčí škodú na lidech a s větčí záhubú lidskú chu- diny. Než ku poli sě nastrojíte, ačt záhubu svú mnohú uzříte; nebť oni pravie, žet mají zde býti k vaší pomoci Němci valem. Protoť píši, nechtě, byť sě co zlého vám dálo: i prosím aby má klopotnost dobrotivě byla přijata, ač sem co pochybil rozumem, ale věruť pravě stojím, ufám Bohu, k vašemu dobrému. Pečet přitištěná odpadla. 20. V Poděbradech, 1. března 1449. Jiří z Poděbrad obci Nového Plzně a účastníkům sněmu plzeňského sděluje své výtky proti Oldřichovi z Rožmberka, Oldřichovi z Hradce a jejich straníkům. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1096, opis dvojmo. (P.) AČ. II, 248 č. 25. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 362. Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Nového Plzně, i jiným poslóm z měst na sněm do Plzně vyslaným, přátelóm milým. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní přietelé milí! Rozpisovánie vám i jiným páně z Rozimbergka i také pana Oldřicha Hradeckého, svú při líčíce, k tomu vedú, aby, čímž sami vinni, na mě i na mé přáteli secpali a dobrým lidem v této zemi ne- pravě a křivě nás zhyzdiece, prostranněji svú vuoli toliko k užitku svému a k zká- zie a k umdlení obecného dobrého tohoto královstvie dovésti mohli. Za kterážto jich křivá rozpisovánie a neduovodné řeči, kdyžťby přišlo k duovodu před dobré lidi, úfám Bohu, že se budú mieti zač styděti. Neb podle mého prvnieho některým z vás dobrým lidem osvědčovánie každý zdravého rozumu požívaje, rozeznati muože, když povážie pravě, k čemuž jsme se v Pelhřimiově podávali, že sě mně a přátelóm mým chce toho konce, na němž záleží obecné dobré královstvie tohoto, ale ne pánu z Rozmberka s jeho pomocníky. Poněvadž v těchto záštiech chvály božie, obecného dobrého pána a krále i řáduov země této, podle Compactat, mierného listu, pelhřímiovských smluv a toho poselstvie, kteréž králi římskému nedávno bylo vysláno, i těch zemských kle- notuov, kterýchž jest panu Menhartovi svěřeno, najviec se dotýče, žádali sme, aby takové veliké věci sněmem obecným nepokútně byly jednány, i také což jest na naši čest nepravě saženo, jakož nás mazali i jistě nevinně maží, chtěli sme řetedlně z toho právi býti jakožto nevinní, tu, kdež najviec dobrých lidí bývá. Nikoli nemohlo nás to potkati, nébrž jakož oni rozpisují, že chtěli na dobrých lidech přestati, tak, aby ve čtyřech nedělech stal se konec. I tuť právi nezuostanú, neb sme my i toho podávali, netoliko ve čtyřech nedělech, ale by to mohlo býti v témdni, že bychom rádi to viděli; ale toho podavše, potom to zavrhli, když řekl pán z Rozmberka, že tepruv pan Old-

Strana 21
Č. 20. 1. března 1449. 21 řich z Hradce, poradě se s přáteli, ve čtyřech nedělech na to chce odpověd dáti a té odpovědi jest i v tom času nedal. Toť panem Zbynkem Zajiecem, p. Janem Smiřic- kým i jinými dobrými lidmi, kteříž jsú při tom pravými prostředky byli, dovedeno v pravdě býti muož. Milí přietelé, považte toho, našeliť jest rovnějšie a konečnějšie podávánie, čili oni nekonečného podávajíc svú vinnu na nás uvésti chtie. A nemo- žete rozuměti, že ty věci netoliko nám i vám, ale i všemu tomu království najpo- třebnějšie, strannými sněmy, kteréž pán z Rozmberka pokládá, nemohú tak spěšně k konci dobrému, jehož jest této zemi veliké potřebie, přivedeny býti, ale sněmem obecným, protože všech dotýče, aby napřed obecné a potom stranné věci jednány byly a rovnány. Oni pak rozomějíce, že by na sněmu obecném právi nezuostali, jakožby jim tu bylo mluveno, co zlého a přieliš škodného v této zemi jimi šlo a ještě jde, takže by se měli zač styděti, líbí se jim lépe o zemské věci potutelně smlúvati, ještě mně i přátelom mým nenie přislušné zemských věcí prosuzovati. A teď opět křivú řeč v Strakonicích sobě položili, žeby pan Menharth otráven byl. Jižt sem vám prve psal, žeť mi křivdu na tom velikú činie, ješto to Buoh vie i dobří lidé vědie. Také ja- kož pán z Rozmberka vám i jiným rozpisuje, že by se rád k obecnému dobrému a k upokojenie země této přičinil; ale skutečná příčina jeho pak okazuje. Jakož se jest to tak na sněmu v Pelhřiemově očitě shledalo, že pokládav se za prostředek, všemi obyčeji rušil to, k čemuž jsú se ti dobří lidé, o nichž sem vám prve psal, jsúce pra- vým prostředkem, slušně přimlúvali. Teď pak nynie Beneda z Stiahlav i někteří z Ko- lína pravili před dobrými lidmi, že pán z Rozmberka a pan Oldřich Hradecký psali jim nejednú, aby v těchto krajích pálili a že oni páleče, ještě méně činie, nežli jest jim rozkázáno. Porozumějtěž tomu, takovým-li ponukováním ku pálení mají obecné dobré a upokojenie v této zemi přivésti. Divné by bylo, by takového jich staránie o obecné dobré Pánu Bohu se nezželilo. Protož znamenajíce jich nekonečné tajdinky a má a přátel mých spravedlivá podávanie, věřímť vám v celosti jakožto dobrým li- dem, milujícím obecné dobré tohoto královstvie, že těm potvorným jich psaním věřiti nebudete, ani se kterak navésti dáte v takových bezprávích, jimiž oni ziskóv svých hlediece, obecné dobré, v němž vaše také i všech země této přebývačóv žáleží, umdlíti a zkaziti proti Bohu a spravedlnosti usilují, byste jim měli pomáhati, ale je navedete, ať by rovná podávanie má i přátel mých přijali. Nebť my o to stojíme, aťby se od nich zemi pravě stalo, od sebe chtiec sněmem obecným, neb kohož by sněm vydal rovné učiniti a zase přijieti. Paklit přes to budú chtieti své vuole požívati se mnú i s mými přáteli, my Pánu Bohu úfajíce a spravedlnosti, radějšě jich svévolnosti s božskú po- mocí brániti se mieníme, hrdel i statkuov povážiece, než-li bychom o všecky spra- vedlnosti duchovnie i světské, kteréž se netoliko vás neb nás, ale všie země dotýčí, úkladnými jich obyčeji měli býti utištěni, vám věříce, že proti jich svévolnosti nám radni i pomocni budete. Nebo nepochybně doufám Všemohuciemu, žeť jich neupřém- nostem božská moc neráčí prospěchu dáti. Také dotýčete, žeby se vám zdálo, abych na sněm do Plzně jel, že byste se chtěli přičiniti, žeby dosti bezpečstvie zjednáno mi bylo. Tohoť sem vděčen od vás, jakožto od přátel svých milých a učinil-li bych to k žádosti vašie, bychť rozoměl, žeť by ten sněm o obecné věci složen byl. Nebť zdá se mně a přátelóm mým, s kterýmiž sem se nedavno u Hory sježdiel, že by tam naše

Strana 22
22 Č. 20—21: 1.—9. března 1449. daremnie jiezda byla, poněvadž toliko o stranné věci ten sjezd položen, tak, jakož z páně Rozmberka listóv rozum okazuje. Než poslánot jest ku panu z Rozmberka, ať by glejt dán byl těm, kteréž od sebe do Plzně vyšlem, aťby na tom sjezdu zpra- vili a oznámili, k čemuž jsme se podávali i ještě podávámy a že my hotovi jsme ku obecnému dobrému slúžiti bez prótahuov, ne jako oni, ješto obecným dobrým v dáv- ných časuov i nynie komukolivěk vuoli pro své zvláštnie zisky protahují. Doufámt vám úplně jakožto lidem spravedlivým, že na tom sněmu tu tento list zjevně kážete čísti a přičiníte se, aby rovné ode mne a od mých přátel přijali, i od sebe nám uči- nili, a obecné dobré bylo jednáno bez meškánie. Datum v Poděbradech v první sobotu v postě let božích etc XLIX°. Jiřík z Cunstátu a z Poděbrad. 21. V Pasově, 9. března 1449. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: ve věci Kaplířově mu vyhoví a Baltazara mu pošle, jakmile se tento vrátí domů. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1098, or. pap. (R.) Unser freuntschaft und waz wir guts vermugen bevor. Wolgeborner lieber freund ! Als ir uns iez von des Kepler wegen ze Winderbergk' geschriben habt, wie en derselb geschriben hab, im tag gen uns ze beschaiden, und begeret Balthasarn Nagker zu eu ze schiken etc., haben wir vernomen und sind wol ingedenk, daz wir derselben sachen von des Kepler wegen ewrer freuntschaft komen sein. Wir hetten auch iecz von stundan den gemelten Balthasarn zu ew geschikt, so ist der nicht an- heim ; so pald aber der anheim sein wirdet, wellen wir in von stundan zu eurer freunt- schaft schiken von der und anderer sachen wegen mit derselben ewrer freuntschaft ze reden. Geben zu Passau an suntag Reminiscere in der vasten anno etc. qua- dragesimo nono. Leonardt von gots gnaden bischoue zu Passaw. Na rubu: Dem wolgeborn unserm lieben freund Ulrichen von Rosenperg. Přitištěná krytá pečeť. 21. 1) Mikuláš Kaplíř ze Sulevic na Vimperce. 2) List Oldřichův se nedochoval.

Strana 23
Č. 22: 11. března 1449. 23 22. V Jindř. Hradci, 11. března 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílaje mu opis listu Mrzákova, jímž rozepisuje do pole, prosí, aby ihned Mrzákovi napsal, at toho pole nechá a jejich pomoc- níka (Koldu) od nich neodtiskuje; posílá též list Koldův knězi Bedřichovi ze Strážnice, žádaje, aby učinil, oč Kolda žádá. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (16), or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 363; v pozn. 1 a 3 položil list k 5. březnu. Službu svú vzkazujeme, urozený pane a přieteli milý! A teď TMti posieláme přie- pis listu Mrzákova,i kterakť rozpisuje v krajích svých, přísně přikazuje na pole vy- trhnúti, jakož tomu porozumieš etc. I prosímet, rač sě k tomu přičiniti a rač psáti bez meškánie Mrzákovi, ať toho pole nechá a spolupomocníka našeho hodného ať od nás neodtiskuje, nebť jsú nás oni z kraje toho prve hubili a on jest k tomu sě při- činiti nechtěl. Neb to, pane, nenie podobné, bychom my z kraje jich hubeni byli a kraj jich aby v pokoji byl. Již pak vidúc, že máme tam v kraji pomocníka, chtěli by jeho svévolně od nás odtlačiti. Než jakožť jsme po Rúsovi vzkázali, muoželit to býti, že by z kraje jich všichni rytieři, panoše, zemané i města proti nám a pomocníkóm našim panu Jiříkovi ku pomoci býti nechtěli, myť sme hotovi také i s pomocníky 22. 1) Soběslav Mrzák z Miletínka. 2) List z 23. února, v. Čas. Čes. Mus. I 1827, 50; sr. jiný list Mrzákův z 25. února, otištěný výše v pozn. u listu z 28. února. 3) List z 10. března 1449 tohoto znění: Službu svú vzkazuji, poctivý kněže a přieteli mně zvláště milý! A jakož mi píšeš, kteraks list muoj a Mrzákuov, kterýž píše ku poli napomínaje, poslal panu z Rozzberga etc. a přitom žes jemu psal i pan Oldřich tudiež etc., kterýchžto listuov vašich přiepisy jste mi poslali, jimž jsem dobře porozuměl. Dále, milý přieteli, listy ty, kteréž jest Mrzák na vaše listy odpověď dal, tyť jsem otvieral a to proto, ať bych sě věděl čím richtovati. A vám věřím jako přátelóm milým, že mi v tom za zlé mieti nebudete; neb věz, milý přieteli, že cožť tu Mrzák v těch listech píše, žet na tom lže a žeť proto píše a chtě mě od vás odtrhnúti. I věřím já vám jako přátelóm svým milým, že vy mne neopustíte pro psanie Mrzákovo. Než vězte, že již Mrzák na mne táhne i craj chrudimský panu Jiříkovi ku pomoci. Protož věřímt já tobě jako přieteli zvláštně milému, že ty se panem Oldřichem mluviti budeš a s jiný- mi přáteli našimi, majílit co sě k čemu přičiniti, ať tiem nemeškají; nebť oni dadie vám psanie dosti pěkného a na mněť sě voziti budú. Protož to věda přičiň sě k tomu, neb viete, žeť jsem pro vás a vedle vás zašěl, ač bych koli mohl byl pokoje požíti. Avšak což jsem vám řekl, to vám zdržeti chci a vámť také věřím, že mne již neopustíte. Také věz, žeť i Šarovci na mne táhnú vedle craje chrudimského; a ten slib a rčenie, kterýž spolu mámy, rozumiemť, žet nám jeho nezdržie, nebť sú již nade mnú počátek učinili, takžeť sú mi vzali služebníku mému kuoň, kdy sú z Moravy jeli, hlediec nepřátel našich jakožto páně Jiříkových, a ranili mi dva. Protož, milý přieteli, to věda, již jest potřebie, přičiňte sě k tomu, odpovězte jim, nebť já jim již odpověděti musím, a z Kolína kažte, ať jimi chutně hýbají i ohněm. A o Táborských jakož mi píšeš, abych je obeslal, aby nám ku pomoci byli, a věziž, žet jsem je obieslal; dnes posel jich ode mne běží. I tak sú mi psali, že mi chtie úmysl svuoj věděti dáti po svém poslu. A také, milý přieteli, když sú byli tito listové napsáni, tuť jest mi poselstvie přišlo, že již na mne táhnú; a čakámť jich dnes u některého svého zámku. Datum Náchod f. II. post Remi- niscere. Jan s Žampachu sed. na Náchodě. Na rubu: Poctivému knězi Bedřichovi z Strážnice a na Kolíně sed., přieteli mně zvláštně milému, dd. Pečet odpadla. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1100, or. pap. Sr. Urbánek, Čes. děj. III, 2, 3633. 4) Datum je pochybné; list Koldův je psán 10. března v Náchodě a den na to již Oldřich z Hradce posílá přepis na Krumlov.

Strana 24
24 Č. 22—23: 11.—14. března 1449. našimi s nimi v pokoji býti. I protož rač o tom pilně Mrzákovi psáti, at spolupomoc- níka našeho od nás neodtlačuje. Pakli by toho přesto učiniti nechtěl, věřímť, že sě TMt k tomu tak jmieti bude, jakož zapsánie naše ukazuje. Neb to rač věděti, žet knězi Bedřichovi okolo Kolína vše napořád pálé. A také rač věděti, že čímž najdél dlíme na pole vytrhnúti, mnohé nad sebú rozpakujem, ježto by nám ku pomoci byli. A také list páně Coldóv knězi psaný posieláme,“ jemuž porozuměje, rač sě také k tomu přičiniti, jakž on žádá. Datum Hradecz feria III. post Translacionem s. Wenceslai' anno XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberga, přieteli našemu milému, buď dán. Přitištěna krytá pečet. 23. V Strakonicích, 14. března 1449. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: aby odpustil jeho služebníku [Vilémovi od Dubu], který k němu přijde prositi. Nedostaví-li se Jiřík [z Poděbrad] osobně na ten sněm v Plzni, mohl by Oldřich odchýliti od jeho strany ty kraje, k jejichž žádosti také ten sněm bude. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1101a, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a příteli mój milý. Jakožs mi, pane, psal- o to, což jest mezi panoší tvým Želézkem a mezi panoší mým Vilémem od Dubu,“ račiž věděti, že poslav poň, s pilností sem s ním o to mluvil a na tomt sem s ním zuostal: Chceť k TM“ přijeda i prositi VMt, aby mu to ráčil odpustiti, což proti TMt jesti učinil: A což se lidí s vobú stranú tkě, tak praví, jakož jest toho pacholka při tom účinku jal, ješto jemu člověka zsěkl a skrze to jest chrom, aby ti lidé s vobú stranú dosti měli a přestali na konšeléch u mne v městě v Strakonicích, s výhradú vyšieho práva, ač nebude-li se které straně zdáti na jich výpovědi přestati. I prosímť TM“, když k TMti přijede a prositi bude, rač jemu odpustiti pro mú službu. tum in Strakonicz f. VI. ante dominicam Oculi M° IIIIe XL nono. Da- Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. Na zvl. lístku, zařaz. tamže u č. 1102 a. 23. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) Petr Želézko z Turového. 3) Vilém od Dubu z Tře- bomyslic. 4) O sněmu v Plzni sr. pozn. 6 listu Alše ze Šternberka z 20. února výše č. 14.

Strana 25
Č. 23—24: 14. března 1449. 25 Také, milý pane, zpraven sem, kterak velikú žádost dobří lidé TMti mají, aby na ten den určený na tom sněmu v Plznit byl, také zvláště prokrajení z uoněch kra- jóv, kteříž sú žádali o tomto sněmu našem nynie minulém, aby ti zvlášť srozuměli a věděli, že se ke všie rovnosti a spravedlnosti podáváme, ješto je jie tu bohdá TM“ zpraví. Pak jestližeť by sám osobně tu pan Jiřík nebyl, tak jakož já zde slyším, že by chtěl toliko svú radu poslati, ale dobří lidé v paměti mieti budú, zvlášť také oni krajané, že námi stranú naší nesešlo, ale jim jeho svévolností, a zda by tudy k nám oni krajové, k jichžš žádosti také ten sněm tam bude, k nám příchylnějšie byli, vidúc, že jím scházie, a snad by tudy TMt mohl je od něho a strany jeho odchýliti. 24. V Jindř. Hradci, 14. března 1449. Oldřich z Hradce a kněz Bedřich ze Strážnice Oldřichovi z Rožmberka: ať obešle Mrzáka [z Miletínka], aby nechal pole proti Koldovi, jinak by i oni museli spěšně vy- táhnouti; oznamují, co píší Mrzákovi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (17), or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 364. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Teďť TMti listy páně Col- dovy posieláme, žeť již na dvé polem ležie a jej hubiti chtie. I rač, pane, Mrzáka obeslati, ať toho pole nechají a pomocníka našeho nehubie. Paklit by toho učiniti ne- chtěli, ale věřímeť, že se k tomu přičiniti ráčíš, abychom také polem táhnúce jim od- pierali. A jakož sme na tom spolu zuostali, abychom na pole nevytrhovali do tohoto roku etc.: Poňavadžť sú oni vytrhli přes to a pomocníka našeho hubiti chtie aneb hubie, věřímeť, pane, že se tomu dívati nebudeš, abychom jeho i jiných dobrých lidí nad sebú nerozpačili; neb nepřičiníme-li se spěšně, onit nás po jednom hubiti budú; a tak strach, že bychme jim potom odolati nemohli. Také rač věděti, žeť Mrzákovi píšem, podávajíce pana Coldy k tomuto. Jestliže by on komu z kraje jich učinil co, ježto by nepřietel náš odpovědný a pomocník páně Jiříkuov nebyl, že jeho k tomu vésti chcem, aby on opravil. A pakli by ti, kteříž sú nám odpoviedali a na naší škodě bývali, z jich kraje nám opraviti chtěli a proti nám nebývati, že to od nich přijieti chcme. Protož, pane, račiž nedlíti, nebť by to naše všech horšie bylo. Datum Hradecz f. VI. ante Oculi annorum etc. XLIX°. Oldřich z Hradce, kněz Bedřich z Strážnice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 24. 1) Z Koldových listů se zachovaly toliko dva: Bedřichovi ze Strážnice z 10. března, poslaný Oldřichovi z Rožmberka již 11. března, (viz č. 22) a list Oldřichovi z Hradce rovněž z 10. března, otištěný v AČ. IV, 21 č. 37 (or. v Třeboň. arch., Hist. 1099).

Strana 26
26 Č. 25: 15. března 1449. 25. V Krumlově, 15. března 1449. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka:] o záští jeho syna s Krušinou; odmítá výtku, že by jim (Šternberkům) nepřál popravy a neposkytl pomoci; přiči- ňoval se vždy o upokojení země; proč se dějí průtahy, o tom nemůže široce psáti; jízda do Prahy se nyní jemu ani jiným pánům nehodí; o sjezdu v Plzni pro věc Jiří- kovu a Oldřicha z Hradce; obhajuje se proti Jiříkovi a stěžuje si na něho; děkuje za výstrahu, není však ničím vinen; stran té škody, která se děje z Karlštejna, obešle Oldřicha Hradeckého. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1093, koncept. (R.) AČ. II, 31 č. 34. — Palacký, ČČM. 1827, 46; Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 84 č. 309 (dat.). Viz č. 14. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi nynie o žáští p. Petra, syna tvého, s p. Crušinú píšeš, že bych syna tvého svým psa- ním proti p. Crušinovi vinna činil etc. Milý přieteli! Ját sem tobě to psal jakožto přieteli, ižádného v tom vinna nečinně; nebť toho obyčeje nejmám, bychť koho po jedné řeči vinna činil. Než k tomu sem sě k tvé libosti i pro syna také tvého mezi ním a p. Crušinú listmi i jinak přičiněl, aby to, což mezi nimi jest, v lepšie bylo uvedeno. Přitom také píšeš, mé zprávy o popravě žádaje. Milý přieteli! Slýchal sem jakž sem živ, žeť jsú páni z Šternberka starodávní páni v Čechách, a že práv též jako jiní páni vedle řádu země této i poprav požívati mají.: Pak o rčení a slibu, i o tom také, že jich viece při tom bylo, když jsme to sobě činili, jakož píšeš, etc. žes pomoci mé vedle toho nenalezl: Milý přieteli, vedle toho, což jsi mi psal, zdá mi sě, žet sem v tom radil i pomáhal, i k tomu sě jakož svrchu dotčeno jest přiči- něl, aby ty věci v dobré byly uvedeny. Neb jsi mi v listech nepsal, kteraké by po- moci žádal. A to, což jsem činil, učinil sěm jakožto vás obú přietel, chtě vždy rád mezi vámi pokoji. Dále pak na mé prvnie psanie o králi přirozeném píšeš, při tom kněze Albrechta Bavorského, smluv Pelhřimovských i mierného listu dotýkaje etc. Milý přieteli, cožť jsem koli o to s tebú mluvieval, prvé téžt jsem psal; a takét jsem sě rád spojeními i věcmi jinými vždycky, když jsem mohl, k upokojenie země této přičiněl. Kterak sě pak to ruší, za tot mám, že tomu všemu dobře rozumieš. Také sě toho sám zde v Čechách i jinde zeptati muožeš z řečí obecných, co nám a zemi této jest příslušného. Pak o odpovědi krále římského, jakož píšeš, poněvadž dobrá jest, že by sě neměli věcem dobrým odtahové dieti etc. I ovšem žet jest od- pověď dobrá; ale kterak sú sě protahové tomu dáli a dějí sě ještě, za toť mám, že tomu, milý přieteli, dobře móžeš rozuměti, a žeť mi sě o tom psáti tak široce nehodí, jakožt bych sám o to s tebú rozmluvil osobně. Dále o mé i jiných pánóv do Prahy jiezdě etc. široce píšeš. Jezdilit sme i ovšem do Prahy v tom běhu a po 25. 1) List z 20. února, výše č. 14. 2) Sr. Palacký, ČČM. I 1827, 447. 3) Viz pozn. 3, 4, 5 u listu Alšova, č. 14. 6) Tamže pozn. 9. 4) Viz tamže pozn. 6. 5) Viz tamže pozn. 8. 7) Tamže pozn. 10.

Strana 27
Č. 25: 15. března 1449. 27 tom času, v čemž jest Praha ciesařem slavné paměti a potom i králem Albrech- tem pozuostavena byla; poněvadž sě to pak jinak změnilo, jakož sám vidíš, nám sě tak již tam jezditi nehodí pro rozličné věci, kterýchž širokost vypsati nemohu, věda bezpochyby, že těm všem věcem také dobře rozumieš. Dotýčeš také o tom sjezdu do Plzně složeném, že by ten tolik pro p. Oldřicha z Hradce a p. Jiříka byl položen etc. Milý přieteli, vidíš dobře, že tú věcí, kteráž mezi nimi jest, mnohými běhy, kteříž sě netoliko jich, ale všeho tohoto dotýčí královstvie, hnuto jest; a skrze věci takové mnohokrát sě přiházie, že obecnému všeho královstvie dobrému bývají na překážku. I zdá mi sě, kdyžby tyto věci, poněvadž jsú mezi nimi tak zašly, byly prvé uklizeny, že by i obecních tohoto královstvie věcí potom, a snad i s těmi hned, bylo snáze porovnati. Píšeš také o páně Jiříkovu podávanie etc. Sám tomu rozuměti móžeš, čeho sě v tom lidé obávají, a proč. Než byloli by těchto věcí, jakož svrchu dotčeno jest, co porovnáno, jakož sě tomu naději, bez jichžto zjednánie a srovnánie někakého ztěžka věci obecné země této mohú býti jednány, jáťbych sě rád, jakož jsem vždy prvé činil, což by bylo chvály božie napřed, řádu, pokoje a obecného země této i nás všech dobrého, k tomu přičinil. Také, pane, pí- šeš o mém psanie a dótklivém haněnie páně Jiříkovu etc. Věziš, že jsa zpraven od mých přátel i jiných mnoha dobrých lidí, kterak p. Jiřík o mně mluvil jest i roz- pisoval; já pak tiem vinnen nejsa, nevěděl sem jinak než tomu odepříti, nechtě v tom zuostati, z čehož mě jest vinnil bohdá nevinně. Při tom také dotýčeš o smrti páně Menharta dobré paměti etc. Buoh to vie, žeť jsem toho ve zlém úmysle ne- psal; než slyše ty i jiných pohřiechu mnoho věcí od p. Oldřicha, syna p. Menharta nad [řečené]ho, i od jiných mnoho dobrých lidí, kteréž sě o p. Jiříkovi obecně hlá- sie, mněť jich jest, toť Buoh vie, velmi žel, věda, že ty věci k ničemuž nepovedú dobrému. Než to, čehož v svém listu dotýčeš, proto jsem některým psal, aby to vědúce, i p. Jiřík, přičinili sě, zdali by ty věci tak zašlé vněveč lepšieho byly ještě uvedeny.“ Píšeš také, divě sě tomu, kterak mi sě jest to učiniti událo etc. Jinú měrú jsem toho nic, než jakož svrchu dotčeno jest, neučinil. Ale ját sě tomu nadiviti nemohu, že maje v p. Jiříkovi naději tak velikú, vedle té dobré vuole, kteráž mezi mnú a jím byla jest, i rčenie a slibu mně učiněného, že on řeči, psanie a věci ta- kové proti mně činí bohdá neduovodné, kteréžto řádně, dá-li Buoh, vždy s sebe svésti miením. Neb dobří lidé zde v zemi i jinde dobře vědie, že jsem svú věc vždycky jinak nic než pravě vedl v zemi této a vedu i podnes. Pak v dúšce o výstraze, ja- kož píšeš etc. Však vieš, žeť sem toho diel dobrý po Skuhrovském vzkázal; a ta- két mi sě nehodí toho všeho tak naze zjevovati, obávaje sě v tom, by to některak sobě někto položil jinak než jest; jakož mi sě to tato léta mnoho přiházelo a ještě i nynie přiházie. Při témž mě také, milý přieteli, vystřieháš, že by sě na Colíně po- chlubovali, že bych já ponukoval ku pálení etc. Věziš to v jistotě, že neřku p. Ji- říkovi, ale ižádnému jinému nikdy sem páliti jakž jsem živ nerozkázal. Z tét vý- strahy velmi děkuji, jako přieteli dobrému, a v tomť sě miením bohdá tak opa- třiti, žeť dobří lidé shledají, že tiem vinnen nejsem. Dotýčeš také o škodě, kte- ráž sě s Carlšt[ainu] děje. Tohoť nerád slyším, že sě ty věci mezi vámi dějí; chciť o to hned p. Oldřicha obeslati Hradeckého, aby to, což jest mezi vámi, v lepšie

Strana 28
28 Č. 25—26: 15.—16. března 1449. bylo uvedeno. Pak čemužkoli od něho porozumiem, toť dám po svém poslu věděti. Prosímť tebe také, poslu tomuto za zlé neměj z tak dlúhého zasě navrácenie. Nebť to vinna jeho, jakož jsem porozuměl, nenie, že jest, sem jda, šel na Plzeň; a já také nynie mnohými věcmi jsa zaneprázdněn, jej spěšnějie nemohl sem vypraviti. Datum Crumpnaw, sabbato ante dominicam, qua canitur Oculi mei, anno Domini etc. XLIX°. Oldr. 26. V Krumlově, 16. března 1449. Oldřich z Rožmberka [Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: o sporu jejich služebníků Viléma a Želézka; posílá přepis Jiříkova listu proti jejich straně; o sněmě plzeňském a sjezdu v Třeboni. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1101a—1102b, koncept přetržený na dvě části. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie o Vilémovi, služebníku svém, a mém panoši Želézkovi píšeší etc., tomuť jsem srozuměl; za toť jmám, že sě v tom pamatuješ, když jsme před sím pospolu tu byli v Strakonicích, že jsme sě o to byli svolili, aby přestali, což mezi nimi jest, na Přiblovi a na Přieškovi.“ Poněvadž jsme sě pak o to svolili, prosímť, aby k tomu Viléma držal, ať to ještě učiní. Nebť Želézko, panoše mój, cožkoli oni mezi nimi vypovědie, na nich mocně má přestati. Pak o to, což sě pacholka dotýče, ať sě s conšely tu v Stra- konicích i s jinými kýmžbykoli chtěli, potieže, i o toto, což sě jest stalo mezi nimi, konečnú učinie výpověď. Pakli by sě oni snad oč smluviti nemohli, ale, prosím, buď ty toho, pane, najvyzší ubrman, ať sě o to vždy konec stane spěšný. Neb tomu sám muožeš rozuměti, by to súdem jíti jmělo, že by v tom byla prodlenie mnohá, jedinét sě pak to mezi nimi tak porovná, ját sobě toho, jakož za Viléma prosíš, pane, pro tě vážiti proti němu nebudu a jemu to již, jestliže sě o to, což sě svrchu píše, stane, odpustiem. Věz takéť, milý přieteli, kterakť pan Jiřík netolik o mně, ale o našie všie straně rozpisuje, jakžt toho teď přiepis posielám. Pak o sněmě plzeňském, jakož píšeš etc., téžť také jakož i ty, porozumievám, že by tu pan Jiřík osobně býti ne- mienil. Poněvadž tak jest, nezdá mi sě, by tam našě jiezda byla velmi užitečná; než složilit sme sobě se panem Oldřichem a panem Janem Hradeckými i knězem Bedřichem sjezd, abychom sě, dáli bóh, ve čtvrtek nynie příští sjeli v Třeboni a tu o věci konečně, jakož jsme v Strakonicích zuostali, spolu rozmluvili,“ čemuž pak tu koli porozumiem, aneb budulit v tom ještě prve které jmieti poselstvie, tobě toho hned i jiným našim spoluzápisníkóm oznámiti nezmeškám. Datum Crump- naw dominica qua canitur Oculi etc. XLIX°. 26. 1) List ze 14. března, viz č. 23. 2) Příbl, služebník Václava z Michalovic. 3) Příšek z Češtic, služebník Oldřicha z Rožmberka. 4) Snad se to týká listu Jiříka z Poděbrad zaslaného do Plzně 1. března, AC. II, 248. 5) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 362. 6) Viz výše č. 23 a 24.

Strana 29
Č. 27—28: 16. března 1449. 29 27. V Krumlově, 16. března 1449. Oldřich z Rožmberka knězi Bedřichovi [ze Strážnice]: opatřil pro něho ty knihy, o něž ho žádal; aby přijel tento čtvrtek na večer do Třeboně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica1056 (18), koncept. (P.) Služba má tobě, kněže Bedřiše milý! Jakož si mi ondy psal a prosil o papa- listu, ať bych pójčil etc., na toť sem odepsal, žet mój švagr ty knížky má a tenť se jest jezště od krále nevrátil; než obšel sem se jinde o ty kněhy, jediné že do konce malovány nejsú, jakož by mělo býti: a jest něco jiného také při tom, ježšto rád uzříš. Pak ty kaž sobě vypsati aneb přečta; a když se tuto sjedem, o ně s tebú dále rozmluvím. A také tebe prosím, jakož i panu Oldřichovi i panu Janovi o též také píši,“ abyste tento čtvrtek na večer do Třeboně přijeli, neb bohdá tu na ten den také budu, poněvadž nás rovné podkati nemóž, abychme již ty věci přese vzeli vedle potřebnosti, jakož sme v Strakonicích zuostali. A jestliže by mi v tom jaké poselství přišlo, dámť nemeškaje věděti; i věřímť, že toho času nikoli nezmeškáš. Datum Crumblow dominica Oculi annorum XLVIIII°. Old. 28. V Boru, 16. března 1449. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž se zdá podle řeči Přibíkovy [z Klenového] a sjíždění Petra [ze Šternberka] a Burjána [z Gut- štejna] s knížaty, že by mohl býti uveden do země někdo za krále, měla by se jejich strana sjeti na sněm a učiniti potřebné. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1104, or. pap. (R.) AČ. III, 377 č. 18. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 359—60. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A dávámt věděti, žet jest Přibík řekl, jestli že sě nesvolíme o pána a o krále v spěšné chvíli, že uzříte, žeť větčie nesnáze vzniknú. I tomu já jinak neumiem rozuměti, jakož sú o krále stáli, že někoho do země uvedú za krále, a tudy že bychme my musili větčí nesnázi pod- stúpiti. Nebť Petr Holického syn a Burian sjiežděli se s kniežaty, a v tom brodiece, chtiec některé knieže za krále uvésti do země, a jim slibujíc od své strany, nebť mezi Přibíkem a Holickým vždy poslové jedú. Protož, pane, to věda, slušelo by naší straně na to pomysliti a na to pomysléc sněm učiniti, a tu o to abychme roz- 27. 1) Patrně nějaký autor knih o círk. právu. 2) Ruprecht z Wallsee. 3) Viz list Oldřichovi z Hradce z 16. března č. 30.

Strana 30
30 Č. 28—30: 16. března 1449. mluvili i o jiné věci potřebné. Neb jestliže bychme co zanedbali, aneb se v čem obmeškali, nebyloť by to dobře. Datum in Bor dominica Oculi anno etc. XLIX°. Hynek Krušina z Švamberga, hajtman kraje Chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi s Rozmberga, testi mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 29. V Krumlově, 16. března 1449. [Oldřich z Rožmberka Budějovským]: aby poslali své posly tento čtvrtek na večer do Třeboně k rozmluvě s ním, s pány z Hradce a knězem Bedřichem [ze Stráž- nice]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1103 a, koncept. (P.) AČ. III, 53 č. 80. Súsedé milí! Věděti vám dáváme, že nerozumieme, byť ten sjezd do Plzně neb do Hradce a do Pelhřimova před se šel; neb o těch dobrých lidech, kteříž v tom pracují, ještě žádné konečné odpovědi nemáme. A poněvadž nás rovné podkati ne- móž, zuostali sme na tom, že nynie v tento čtvrtek na večer bohdá v Třeboně bu- dem; a tu k nám přijede pan Oldřich, p. Jan Hradecký i kněz Bedřich.' I žádámet s pilností, abyste své k tomu času také tu vyslali, poněvadž nás rovné potkati ne- móž, abychme tu již ty věci předsevzali vedle potřebnosti, abychme nadléch ska- ženi a dokonce zahubeni nebyli. A jestli že by nám v té mieře jaké poselství přišlo, dámeť také nemeškajíc věděti. Datum Crumblow, dominico Oculi, annorum XLVIIII°. 30. V Krumlově, 16. března 1449. Oldřich z Rožmberka [Oldřichovi z Hradce]: stran Koldy hned tam obeslal a opět jej obešle; aby přijel s Janem [z Hradce] a s knězem Bedřichem tento čtvrtek na večer do Třeboně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (19), koncept. (R.) AČ. IV. 22 č. 38. 29. 1) 20. března. 2) Oldřich z Hradce. 3) Sr. list z téhož dne č. 27.

Strana 31
Č. 30—31: 16.—21. března 1449. 31 Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie z knězem Bedřichem píšete a páně Koldovy listy ste poslali, tomut sem srozuměl. Věděti vám dávám, že sem ihned tam obeslal, jakož ste mi nedávno odto psali; a teď jej ihned opět chci obeslati. Také jakož dobří lidé o sjezd do Plzně neb do Pelhřimova a do Hradce pracují, jezště na to žádné konečné odpovědi nemám. Protož, milý přieteli, prosímť tebe, aby tento čtvrtek na večer se panem Janem a s knězem Bedři- chem do Třeboně přijěli: nebť panu Janovi i knězi Bedřichovi o též také píši;“ a ten den tu bohdá také budu; poněvadž nás rovně podkati nemóž, abychme již ty věci předse vzali vedle potřebnosti a tak jakož sme v Strakonicích zuostali. A jest- liže by mi v tom jaké poselství přišlo, dámť nemeškaje věděti. A vždyť věřím, aby toho času nezmeškal pro nižádnú věc. Datum Crumlow, dominico Oculi, anno- rum etc. XLVIIII°. 31. V Jindř. Hradci, 21. března 1449. Oldřich z Hradce a kněz Bedřich ze Strážnice Oldřichovi z Rožmberka: aby obe- slal Mrzáka a jiné, aby nechali dobývání tvrze Koldovy u Černíkovic. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (20), or. pap. (R.) AČ. IV, 22 č. 39. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3652. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Jakož smy s TMt mluvili, praviece, že Mrzák s jinými ležie u Černikovic u páně Coldovy tvrze, rač věděti, že Martínek Smiřického přijel k nám do Hradce a pravil nám v jistotě, žet u té nade- psané tvrze ležie a dobývají. Protož to vědúc, prosíme, rač je poslem spěšným obe- slati, ať toho dobývanie nechají. Paklitby toho neučinili, ale věřímeť, že se TM“ k tomu přičiní, abychom vedle smluv našich učinili bez prodlévánie. Neb jestli že by TMť tiem dlil, pan Colda by skrz to v škody přišel a tudy i odtištěn od nás by byl. A potom by se i jiní dobří lidé a přátelé rozpačili nad námi, vidúce naše již Datum Hradecz, fer. VI. post Salus populi, annorum Domini etc. odtahovánie. XL nono. Oldřich z Hradce, kněz Bedřich z Strážnice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 30. 1) List ze 14. března, viz č. 24. 2) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 362. 3) List knězi Bedřichovi viz výše č. 28.

Strana 32
32 Č. 32—33: 22.—25. března 1449. 32. V Jindř. Hradci, 22. března 1449. Oldřich z Hradce a kněz Bedřich ze Strážnice Oldřichovi z Rožmberka: podá- vajíce zprávu o utiskování Koldy a jiných přátel stranou poděbradskou, žádají ho, aby se přičinil o pomoc. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (21), or. pap. (R.) AČ. IV, 23 č. 40. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3652, a předcház. list z 21. března, č. 31. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli milý! Přišlo nám dnes posel- stvie ústnie od pana Coldy skrze Holuba, služebníka jeho, že pan Colda, utištěn jsa od nepřátel, musel v příměřie s nimi vstúpiti; a že již Kostka s Pardusem! a s ji- nými táhnú konečně na pana Cunše Rozkoši.“ I milý pane, již věda to v jistotě, TMť rač se přičiniti k tomu, aťby pomocníci a přátele naši po jednom tak utiskáni nebyli, aťby se oni i jiní dobří lidé nad námi nerozpáčili, vědúce naše k tomu za- netbánie. Datum Hradecz sabbato ante dominicam Letare, a. D. etc. XLIX°. Oldřich z Hradce, kněz Bedřich z Strážnice. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 33. V Krumlově, 25. března 1449. Oldřich z Rožmberka dává jednotníkům strany poděbradské glejt na sněm v Pel- hřimově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1106, or. pap. (R.) AČ. III, 539 č. 522 (reg.). Já Oldřich z Rozmberka vyznávám tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsem dal a mocí listu tohoto dávám svój jistý svobodný a ovšem bezpečný glejt sám před sebú, přede všemi také pány, rytieři, zemany a městy i pomocníky, kteříž se mnú v jednotě jsú, i přede všemi konečně mými i jich služebníky a lidmi mně i jim všelikterak poddanými, urozeným pánóm, panu Jiříkovi z Cunstatu a z Poděbrad, p. Alšovi z Sternberka a z Holic, p. Jiříkovi z Wisnburka,† p. Zdenkovi z Sternberka a z Conopiště, p. Jindřichovi z Michalovic, p. Jindřichovi z Dubé, Mikulášovi z Lípy a na Lipnici, Janovi z Děčína,“ Janovi 32. 1) Pardus Jan z Vratkova. 2) Kuneš Rozkoš z Kostelce. 33. 1) Z Visemburka a z Dubé Jiří. 2) Jindřich z Dubé a z Lipého. 3) Mikuláš Trčka z Lípy a na Lipnici. 4) Jan ml. z Vartenberka na Děčíně. 5) Sr. Urbánek III. 2, 366—7.

Strana 33
Č. 33—35: 25.—29. března 1449. 33 z Rušinova, Zdenkovi z Postupic a Janovi z Sútic, i jich jednoty konečně všem po- mocníkóm, služebníkóm i lidem jim všelikterak poddaným, ode sta až do tisíc koní s tolikéž osobami od dánie listu tohoto za čtyři neděle najprv pořad zběhlé a ten den poslední celý do západu slunečného během svým přirozeným, tak aby do Pel- hřimova přijeti mohli bezpečně vedle toho, jakož mú a páně Mikulášovú z Lípy na- depsaného prací k tomu jest přivedeno, aby sněm tu v Pelhřimově a v Hradci Jind- řichově byl držán,“ kdežto lidé dobří mezi tiem pracovati mají, zdali by ty věci v dobré mohly býti uvedeny, tu pak věci jim potřebné aby jednali a zjednajíce ty neb nezjednajíce na svá sě obydlé mohli bezpečně zasě navrátiti s těmi se všemi, ktož s nimi v čísle pojedú svrchupsaném, bez úrazu jich i těch všech osob a statkóv vše- likého. Kterýžto glejt já Oldřich nadepsaný z Rozmberka pánóm svrchupsaným sli- buji a konečně těm všem, ktož s nimi a vedle nich do Pelhřimova k sněmu svrchu- dotčenému v čísle pojedú svrchupsaném, pode ctí a pod věrú, ctně, věrně, pravě a křesťansky zdržeti bez zrušenie všelikterakého. Toho na pevnost, jistotu i potvrzenie Jenž jest dán a psán na Crum- svú jsem pečet vlastní přitiskl k tomuto listu. lově let božích 1449 v úterý den Matky božie zvěstovánie. Pečet přitištěná pod textem odpadla. 34. 27. března 1449. Věřící list Petra ze Šternberka pro Jana z Doupova, posla k Oldřichovi z Rožm- berka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1107, or . pap. (R.) AČ. III, 589 č. 523 (reg.). Já Petr z Šternberka službu svú vzkazuji uroz. pánu p. Oldřichovi z Rozmberka, pánu a přieteli milému. Prosím, což s TMt v této mieře mluviti bude ode mne slo- vutný panoše Jan z Dúpova, aby jemu toho TMť tak úplnú věřiti ráčil, jako bych Dán ve čtvrtek po hodu slavném Matky božie já sám s TM“ osobně z úst mluvil. v postě, annorum D. millesimo etc. quadragesimo nono. Pod textem přitištěna pečet. 35. Na poli u Kostelce, 29. března 1449. Jiřík z Kunštátu (a z Poděbrad) dává Oldřichovi z Rožmberka, Václavovi z Mi- chalovic, Hynkovi Krušinovi z Švamberka, Oldřichovi z Hradce, Janovi z Ryzmberka a ze Skály, Jindřichovi z Kolovrat a knězi Bedřichovi ze Strážnice a všem jejich spo-

Strana 34
34 Č. 35—36: 29.—30. března 1449. „Jenž jest dán a psán na poli u Kos- lujednotníkům glejt do Jindřichova Hradce. telce 1. b. 1449 v sobotu po hodu Matky božie zvěstovánie." Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1108, or. pap. (R.) s krytou peč., přitištěnou pod textem. List je stejného znění s příslušnými změnami jako glejt Oldřicha z Rožmberka straně po- děbradské z 25. března, v. č. 33. AČ. III, 540 č. 524 (reg.). 36. V Nové Plzni, 30. března (1449). Jan z Kolovrat a na Bezdružicích a Dobeš Vrš z Modřejovic a na Radyni Oldři- chovi z Rožmberka: prosí o naučení, jak mají vypověděti v některých sporných věcech mezi Hynkem Krušinou ze Švamberka a Burjánem a Janem bratřími z Gutštejna. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1109a, or. pap. (R.) AČ. III, 540 č. 526 (reg. k 18. dubnu). Služba naše napřed TM“, urozený pane. A jakož TMU tajno nenie, kterak jsme sě v ubrmanstvie o věci vzniklé mezi urozenými pány, panem Hynkem Crušinú z Švamberga s jedné, panem Burjánem a panem Janem bratřími z Gutštejna s strany druhé uvázali a to k žádosti vašie, jakož s námi o to mluvil váš, pane, purgrabie z Helfemburka, i pro našeho kraje dobré a upokojenie rádi sme to učinili, avšak s takovú výmluvú, vočež bychom mezi nimi uhoditi neuměli, že to na TMt vznésti jmáme; a což TMť nás v tom naučí, tak mezi nimi vypověděti jmáme. Pak již jest některých věcí, rač TMť věděti, mezi nimi porovnáno a sepsáno, ale těch věcí, o něž ruoznice jsú, ještě nic, neb jsme o to mezi nimi uhoditi a smluviti nikoli nemohli; a tyť věci před TMť strany, o něž smlúváme, jmajie poslati. I prosíme TMt za na- učenie, kterak máme o ty věci mezi stranami vypověděti pro naši službu, než by to dále mezi stranami zašlo, neb příměřé toliko do toho úterého po neděli velikonoční najprv příští jmají. I vždyť prosíme, že to TMť pro lepšie a pro upokojenie kraje našeho učiniti ráčíš a tiem nedlíti; nebť jest TMt nám vzkázal po vašem purgrabí, že sě k tomu přičiniti chcete a strany jsú sě o též svolily. Datum Nowe Plzne do- minica Judica pod pečetí páně Janovú z Colovrat, neb jsem já Dobeš své při sobě nejměl. Jan z Colovrat sed. na Bezdružicích a Dobeš Vrš z Modřejovic sed. na Radyni. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga, přieteli našemu dobrému, dán. Přitištěna krytá pečeť. 36. 1) 15. dubna.

Strana 35
Č. 37—38: 31. března 1449. 35 37. 31. března [1449]. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby se přičinil, aby bylo opra- veno od Bechyňky, co učinil služebníku Dětřicha Chlumeckého. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1110a, or. pap. (R.) Služba má napřed TM“, urozený pane. Pan Dětřich Chlumecký, přietel mój, zpravil mě a túže, kterak Bechynka' služebníku jeho Janovi z Mokřce útisky někte- raké svévolně udělal na statku jeho. I prosímť TM“, rač sě k tomu přičiniti, cožť se jest páně Dětřichovu služebníku z moci stalo, aťby mu to bylo opraveno od Be- chynky. Pakliby to opraveno nebylo páně Dětřichovu služebníku, jáť bych svého přietele opustiti nemohl v jeho spravedlnosti proti Bechynkovi. I věřímť TM“, že TMt se k tomu přičiní. A tohoť miením TMti zasluhovati. Datum f. II. post Iudica. Hanuš z Colowrath. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rozenberg. Pečet odpadla. 38. Ve Velkém Meziříčí, 31. března [1449]. Jan z Lomnice a z Meziříčí Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že nemůže při- jeti na sjezd v Hradci [Jindř.]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1111, or. pap. (R.) AČ. III, 53 č. 81. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvlášče velmi milý! A jakož mi TMt psala, že by pan Oldřich Hradecský měl se sjeti s svými přáteli v Hradci v tento úterý, a pan Jiřík z Poděbrad s svými v Pelhřimově:“ račiž pán Buoh dáti vám prospěch s obú stranú, byste se řádně sjednali, ježto by bylo tej koruny dobré a počestné. Neb jistě, pane, nestane — lit se tak, jehož Buoh nedaj, strachť jest, že ta koruna zahyne. A jakož TMt píše, žádaje také mej příjezdy k tomu, jakož také i pan Jiřík též žádal i pan Trčka, abych k nim do Pelhřimova přijel; račiž věděti, milý pane, žeť bych já to rád učinil pro VMt a pro zemské dobré a zvlášče TMtl k vóli; ale jsemť člověk starý a nemocný, žet pracovati nemohu. A takét já již k takým věcem velkým mladý smysl mám; neb každý člověk starý jest druhé mlád. 37. 1) Dětřich Chlumecký z Janovic. 2) Sr. odpověď Oldřichovu z 5. dubna 1449, č. 40. 3) Jan Bechyně z Lažan. 38. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) 1. dubna. 3) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 366. 4) Mikuláš Trčka z Lípy. 5) Sr. Urbánek tamže 3651.

Strana 36
36 Č. 38—40: 31. března—5. dubna 1449. A takét sem syna svého s čeledí vypravil na pole zde. Račiž mi VMt toho za zlé nemieti, a zvlášče TMt, že pro také příčiny já býti nemohu k VMt rozkázaní. A s tiem račte milému Bohu poručeni býti, abyste ty věci v dobrý konec uvedli. Datum Meziřič, fer. IIda post Judica. Jan z Lompnice a z Meziřiečie. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli zvlášče milému, d. Pečet odpadla. 39. [V březnu 1449]. [Oldřich z Rožmberka nejmenovanému]: prosí ho, aby s jeho lidmi ze Sedlčan činil jen dobré. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1108, přeškrtnutý koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Vědětit dávám, že nynie lidé moji z Sedlčan ke mně přijevše zpravovali mě i list mi tvój otevřený okázali, v němžto věci, z kterýchžs jim prve vinnu dával, obnovuješ. Zato jmám bez po- chyby, že sě v tom dobře pamatuješ, kdyžt jsem tobě na tvé prvotnie o to psanie odepsal, že by sě ty věci jinak dály než na tě bylo vzneseno, etc., na tos mi pak ode- psal, ať bych tobě i tvým tudiež lidem dobrým v tom věřil etc., pak přesto že by ty sobě toho proti mně nevážil, jediné ať by sě tobě toho viece nedálo, nébrž že by mým nerad nelibosti učinil ani jich rozhněval. Protož tebe prosím, aby v to své prvotnie nahlédna psanie s mými lidmi svrchu dotčenými nic jiného než vše dobré měl činiti. Jestli pak žeť by sě tobě nadto zdálo, žeť by v čem byli vinovati, chcit o to lidi své rád na někoho dobrého podati, aby vždy viděl, že bych nerad, by lidé moji neřka tobě ani komu jinému co učinili. 40. V Jindř. Hradci, 5. dubna 1449. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: mezi Bechyňkou a služebníkem Dět- řicha Chlumeckého má rozhodnouti Jan či Oldřich z Hradce nebo Jan Popel z Lob- kovic. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1110b, koncept. (P.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš, aťbych se přičinil, aťby Bechyňka služebníku páně Dětřichovu, což mu se z moci

Strana 37
Č. 40—41: 5.—6. dubna 1449. 37 stalo, opraveno bylo etc., tomuť sem srozuměl. Věděti dávám, že sem prve po páně Dětřichovu psaní Bechyňku obeslal a ten mi zasě píše, že ty věci jinak na pana Dětřicha vzneseny sú, než v sobě mají a podávají se k rovnému, jakož sem to panu Dětřichovi také psal.“ A poněvadž se k rovnému podává, nech to mezi Bechiňkú a Mokřským ohledáno jest panem Janem Hradeckým neb panem Oldřichem Hradec- kým neb panem Janem Popelem. I věřímť, že se přičiníš, ať páně Dětřichóv služeb- ník na těch svrchupsaných jednomu přestane a ját se chci rád přičiniti, aby ty Datum Hradecz' sabbato ante Palmarum annorum věci k konci vedeny byly. XLVIIII°. 41. 6. dubna 1449. Oldřich a Jindřich z Rožmberka, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce a kněz Bed- řich ze Strážnice dávají Alšovi ze Šternberka glejt do Jindř. Hradce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1112, koncept. (R.) AČ. III, 540 č. 525 (reg.). Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3673. My Oldřich z Rozmberga, Jindřich z Rozmberga, syn jeho, Jan z Hradce, Old- řich z Hradce a kněz Bedřich z Strážnice, vyznáváme tiemto listem etc., že sme dali a mocí listu tohoto dáváme náš jistý svobodný a bezpečný i křesťanský gleit a bez- pečenství před mocí i před právem duchovním i světským uroz. pánu, p. Alšovi z Sternberka i těm všem, ktožkoli a kteřížkoli s ním a vedle něho pojedú a budú, do sta koní nebo níže počtu již jmenovaného a tolikéž osobám od dání listu tohoto týž gleit vstupující do téhož dne úplně a najprv pořad zběhlého a ten den poslední celý do západu slunečného během svým přirozeným, aby v tom mohl a mohli na cestě bezpečně do města Jindřichova Hradce přijeti a tu též bezpečně bude moci pobýti a o věci potřebné volně mluviti a svobodně jednati a zasě odtud také bez- pečně sě do města Pelhřimova vrátiti bez úrazu osob, ctí i statkuov a všech jich věcí přítomných, slibujíce naší dobrú ctí a věrú křesťanskú napřed sami za sě i za ty za všechny, kteříž sú s námi v jednotě a v zápisích a ve rčeních kterýchžkoli a za naše i za jich všechny služebníky a lidi poddané pravě beze vší lsti, že náš tento gleit a bezpečenství svrchujmenovanému p. Alšovi z Šternberga i těm všem, ktož- koli s ním a vedele něho v nadepsaném počtu anebo v menším pojedú a budú, ctně, řádně a křesťansky i úplně podle vykázánie listu tohoto bude od nás ode všech zdržán a zachován bez přerušenie všelikterakého. A toho na jistotu a na sdrženie naše pe- četi vlastnie s jistým naším vědomím a s přiznáním dobrovolně k tomuto listu sme Datum dominico die Palmarum annorum D. M CCCCXLIXno. přitiskli. 40. 1) Viz list z 31. března, č. 37. 2) Další text „jakož v tomto přiepisu srozumíš“ škrtnuto. 3) Následující: aneb jestližeby Bechinka rovné od sebe učiniti a přijieti nechtěl, a neměl bych jeho v tom zastávati. I věřímť, že se k témuž přičiníš, aby ty [věci] rovnými lidmi srovnány byly škrtnuto. 4) Pův. Crumlow škrtnuto.

Strana 38
38 Č. 42—43: 6.—7. dubna 1449. 42. 6. dubna 1449. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: aby nesoudil zatím nad Hazlem formanem, neboť s ním o tom chtějí mluviti, a dal jej na rukojmě. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IB 5B P, 25, or. pap. (R.) AČ. XIV, 42 č. 1561. 43. V Boru, 7. dubna 1449. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: přimlouvá se, aby dopřál [Jindřichovi] z Plavna vyplatit hrad Bečov raději než Pe- trovi [Holickému ze Šternberka]; o sjezdu s knížetem míšeňským [Fridrichem]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1146, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý. Dávámť věděti, žeť sú se mnú mluvili ot pána z Plavna, švagra mého, o věnno to, kteréž jest k tobě propadl, že by to již jměl Petr, Holického syn, platiti. I protož prosíť a žádá, aby jemu toho raději přál, nežli Petrovi Holického syna, hradu Bečova' vyplatiti, že by on chtěl ty penieze sám dáti. A také, pane, vieš, žeť jest on toho hradu dědic. I zdát mi sě, pane, aby to učinil, nebť by on nám tu sedě lepí byl nežli Petr, Holického syn. A ta- kéť sě, pane, k tomu podává, cožť jest proti tobě učinil, že by to opraviti chtěl i po- kořiti sě, jakž bychme kázali. A také, pane, slyším, že Míšeňského starého rada a vašě rada, že by sě jměli někde sjieti; i dávámť věděti, žeť jest byl u mne pan Aleš z Sumberga“ a mluvil se mnú od kniežete Míšenského k spojení. I nadějit sě, že o též tvá rada jměla by sě s jeho sjieti, i mluvilť sem k tomu, aby ve Chbě ten sjezd byl. I zdá-liť sě, pane, když by tvá rada chtěla sě sjieti s jeho, abych já nebo má rada abychme společně k tomu spojení jeli.“ Datum in Bor f. II. post Pal- mas anno etc. XLIXmo. Hynek Crušina z Švamberga, hajtman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, testi mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 43. 1) Jindřich z Plavna. 2) Petr, syn Alše Holického ze Šternberka. 3) Hrad Bečov (nad Teplou), majetek pánů z Plavna, drželi tehdy zástavou Šternberkové (viz Sedláčkův Místop. slovník, 9). 4) Aleš ze Šumburka. 5) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 386 a d.

Strana 39
Č. 44—45: 7.—10. dubna 1449. 39 44. V Buštěvsi, 7. dubna [1449]? Jindřich z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: na jeho žádost posílá mu svou pe- čet. Zprávy o Jiříkovi z Poděbrad; do Prahy stěží pouštějí; kněz Bedřich a Kolda prý tajně jednají s Jiříkem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1113, or. pap. (R.) AČ. IV, 389 č. 3. Služba má TMt, urozený pane, pane a přieteli milý! A jakož VMť psal o pe- čet, račiž věděti, žeť teď TM“ pečet posielám svú, ale ne tu kterúž obecně přiklá- dám, ale tu, kterúž posielám k tomu gkletu,1a k nie sě přiznávám. A prosím, aby to VMť opatřil, jako svú, aťby mi zase navrácena byla bez škody. A o novinách neviem, co nynie VMti psáti, neb ještě pan Jiřík jest nepřijel zase. Datum Busstiewes, feria secunda post Palmarum. Jindřich z Colovrat. Dúška: O novinách rač věděti, že v Praze i jinde pravie, že by panu Jiříkovi něco drahně čeledi porazili tam, jakož do Moravy vyjel, a že by sám pan Jiřík o to do Prahy psal. A také v Praze volali, že pan Jiřík má přijieti vojensky se mnoho lidmi, aby do hospod, kdež kto státi muož, púštěli; ale to mně sě zdadie po- hróžky.? A takéť těžce do Prahy púštějí a mých pak púštěti nechtie žádného, leč sě kto vkrade.“ A také pravili mi tajně, ješto Mokrovúský k svěření s někým mlu- vil, že kněz Bedřich a Kolda tadinkují tajně se panem Jiříkem. I zdá mě se, aby ráčil někakým ochotným poselstvím je obeslati. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberka, seděním na Crumlově, pánu a přieteli mému milému, bud dán. Přitištěná pečet porušena. 45. V Jindř. Hradci, 10. dubna 1449. Smlouva mezi Jiříkem z Poděbrad a jeho straníky a Oldřichem z Hradce s jed- notou strakonickou o uzavření příměří na Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rukopis A 12 (Liber Alssonis). (P.) AČ. II, 250—54, č. 26. Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 367. 1) Oldřichův list se nezachoval. Snad měl Jindřich poslat svou pečet k zápisu smlouvy hra- 44. decké (v. o ní Urbánek, Čes. děj. III. 2, 367). 1a) Snad glejt pro zástupce poděbradské strany do Jindř. Hradce z 6. dubna, viz č. 41. 3) Viz tamže 3214. 2) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3651. 4) Viz tamže 3663.

Strana 40
40 Č. 45: 10. dubna 1449. Ve jméno Boha milého sčastně amen. Jakož urození páni a rytieřstvo i zemané také i města královstvie Českého, sjevše se s jedné strany do města Jindřichova Hradce někteří, a s druhé strany v městě Pelhřímově někteří, o války a nesnáze a záštie vzniklé mezi urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad a jeho pomocníky s jedné strany, a panem Oldřichem s druhé strany, i o jiné všecky, kte- říž jsú podle stran nadepsaných v to záštie vnikli a zašli, a přijevše některé osoby dole jmenované od pánóv, rytieřóv, zeman a měst z Pelhřímova vyslaní do Hradce s plnú mocí, tyto dole psané věci smluvili a srovnali jsú obojí jednosvorně: Najprve takto smluveno jest o záštie, kteráž jsú vznikla kterak kolivěk mezi pány nadepsanými, panem Jiříkem z Kunstatu i jeho přáteli, pomocníky, služebníky a jeho jednotú i lidmi poddanými s strany jedné, a panem Oldřichem z Hradce i jeho přáteli, pomocníky, služebníky a jeho jednotú i lidmi poddanými s strany druhé, že strany již jmenované obojí volili jsú sobě a mezi sebú vydali čtyři osoby, zejména urozené pány, pana Oldřicha z Rozmberka, pana Alše ze Šternberka, a slovutné pa- noše pana Arnošta z Leskovce a pana Oldřicha z Kralovic, a na nich mocně přestali, tak aby se toho nikoli zbaviti nemohli a nemají, o všechna záštie mezi nimi vzniklá, plnú moc jim davše, aby se ti čtyřie mocni ubrmané a rozdielce tázali s kýmž koli- věk jim se zdáti bude na sněmu níže jmenovaném, anebo v tom roce dole položeném, kdež se jim zdáti bude; a utiežíce se mezi stranami nadepsanými, výpověď aby uči- nili na tom sněmu. Pakliby tu beze lsti výpověď se státi nemohla, ale konečně v roce pořád zběhlém ode dne sv. Jiří najprv přištieho. A na to sobě listy na perga- meně s visutými pečetmi a řádnými rukojmiemi udělati mají pod základy pokutami, jakž se strany svolé, a v listu hlavniem příměrném jmenováni a napsáni budú. Pakli by se o to smluviti nemohli, totiž o základy a pokuty, ale jakž jim ti čtyřie svrchu- psaní páni ubrmané jich rozkáží a přiepisy vydadie. A ty listy dokonalé a celé aby položili v šesti nedělech od neděle velikonočnie pořád zběhlých, u pana Arnošta Les- kovce na Humpolci. Item též strany svrchupsané pře své a viny proti sobě mají položiti popsané s obú stranú od veliké noci ve čtyřech nedělech pořád zběhlých, nebo prvé na Vla- šimi v moc Oldřicha z Kralovic nadepsaného. A potom tudiež také ve Vlašimi opět ve čtyřech nedělech odpory své položiti mají; a na odpory pak dále strana straně nemá odporuov klásti, neb tak jest vedle řádu zemského. A tu každá strana má na ty svrchupsané časy po ty pře i odpory poslati, a jim mají vydány býti. A na takovú smlúvu již mají strany napřed dotčené vstúpiti v pravé křes- ťanské přiměřie, pan Jiřík, což se Moravy dotkne, a pan Kolda a Soff v středu po neděli velikonočnie, a jiní všichni ten úterý předtiem najprv příští, od východu slunce během svým přirozeným, obojí páni se všemi jich pomocníky, služebníky i jich jed- notami a lidmi poddanými. A to příměřie má trvati věrně a křesťansky držáno býti mezi nimi od tohoto sv. Jiřie najprve přištieho až do roka pořád zběhlého, a ten den celý až do západu slunce během svým přirozeným. A jestliže by se v tom roce co přihodilo mezi stranami svrchupsanými, a že by která strana nezdržela nadepsa- ného příměřie věrně a pravě, ti nebo ten, ktož by to zrušil, mají to opraviti v jed- nom měsieci pořád zběhlém ode dne toho, kdyžby nadepsaných čtyř ubrmanóv ta

Strana 41
Č. 45: 10. dubna 1449. 41 žaloba došla, jakožby které straně ti čtyřie ubrmané rozkázali, a to beze všeho pro- dlenie dalšieho. Avšak proto to příměřie má vždy v své moci státi a trvati věrně a křesťansky beze všeho přerušenie do vyjitie plného roku pořád zběhlého od času napřed psaného. Item jestliže by se pak kto vytrhl z těch obú stranú a z jich jednoty, a co k tomu nepravě učinil, tehda ten nebo ti mají to ihned opraviti ve čtyřech nedělech po žalobě pořád zběhlých, beze všeho prodlenie, vedle rozkázánie pánóv ubrmanóv nahoře psaných. Pakli by toho neučinili a ta strana jeho k tomu nepřipravila aneb připraviti nechtěla, tehda táž jeho strana má se jeho zbaviti a naň vyznati, že jest nepravě a nešlechetně učinil. A ta druhá strana muož jeho k opravě připraviti všemi obyčeji, bez překážky a pomoci té strany jednoty, při kteréž jest byl, aby to věrně šlo a upřiemně. A dále také jest smluveno i svoleno obostranně, že všichni vězňové, kteříž jsú v tom záští svrchupsaném a v této válce zjímáni, mají rok mieti do vypovědi ubr- manské, takový: komuž bude od strany které svěřeno, to buď při jich vóli, a komu se jim nezdá svěřiti, ten se vyruč na podobný základ. A nemohl-li by se smluviti o základ, jakožby který z vězňov měl vyručen býti, ale jakž Arnošt Leskovec a Old- řich z Kralovic kteréhož vězně vyručiti a dáti káží, na tom aby bylo přestáno. A kterakž pak svrchupsaní čtyřie ubrmané společně o všecky vězně, aneb o kterého koliv, stranám rozkáží co, to aby se tak stalo. Nébež také o šacunky vězňóv i o holdy s obú stranú kteréžkolivěk, ježtoby na to listy měli, anebo jinak rukojmě za to měli, ti také mají státi v ubrmanské moci; a což oni kolivěk rozkáží, na tom má býti pře- stáno. A jiní všichni holdy, kteřížby vzati nebyli, mají zase s obú stranú připuštěni býti; kromě o lidi k hradu sv. Václava příslušejicie, na tom jest přestáno, aby pan Oldřich na těch lidech hold vzal tak mnoho, jakožby bylo polovice úroka svato- jirského. Item, dále jest umluveno, jestliže by kto z nadepsaných čtyř ubrmanóv na koho z stran napřed dotčených žaloval, aneb oni na něho: tehda v tej mieře, až do skonánie té pře, kteráž by se jeho samého dotýkala, než k rozsúzenie té pře mají svrchupsaní třie ubrmané jiného čtvrtého ubrmana k sobě vzieti z své strany, a ten nemá jiného súditi, nežli tu při toliko, což se toho ubrmana dotkne; ale což by jiných pří dotklo, to má první ubrman súditi. A to vše má státi, což svrchu psáno jest, v listech hlavních, kteréž sobě na zdrženie výpovědi ubrmanské strany mají zdělati, spolu i na příměřie pod pokutami a pod základy jakož dotčeno jest. I také artikul, jestliže by z těch čtyř pánóv ubrmanóv kterého Buoh neuchoval, jehož pane Bože rač ostřieci, tehdy ten zuostalý, od kteréž strany vydaný a volený, má moc jiného ubrmana k sobě voliti a přijieti z svej strany, a ten má túž moc mieti podle jiných ty věci říditi a jednati jako ten, kterýž by umřel. Dále také tudiež ve Hradci tíž páni a osoby z Pelhřímova do Hradce vyslaní s těmi pány, rytieři, zemany a městy královstvie Českého, kteříž jsú se v Hradci byli sjeli, všichni společně a jednosvorně smluvili jsú sněm valný a obecný všemu královstvie Čes- kému do města Jihlavy, v týden po sv. Jakubu Velikém, apoštolu božiem, najprv přištiem.

Strana 42
42 Č. 45: 10. dubna 1449. A k tomu sněmu krále římského mají obeslati, a JMti dáti věděti vedle toho, jakož JMť pánóm českým psala jest, sněmu žádaje; a také preláty duchovnie, pány, rytieřstvo i města markrabstvie Moravského, a také též preláty duchovnie a osviecená kniežata slezská, rytieřstvo i města; i jiní páni všichni, rytieři, panoše i města, jenž k království Českému příslušejí, aby k tomu sněmu obesláni a prošeni byli, aby ráčili pro obecné dobré a poctivé královstvie tohoto našeho, jakož jest toho pilně potře- bie tomuto královstvi, abychom z božieho smilovánie a pomoci pána a krále měli, vedle starých práv tohoto královstvie vysazených, jenž jest bez krále tak ni- kdy dlúho nebylo, a vedle zápisóv a smluv mezi námi učiněných za ciesaře Sig- munda krále českého slavné paměti, i také po něm, jenž jsú se staly v naší zemi České. A na tom sněmu aby ohledáno bylo, ktož by z těch smluv vyvinul, aby na- pravili, jakž ti čtyřie vydaní nadepsaní a volení ubrmanové rozkáží; tak však vždy, aby ty všechny smlúvy zachovány a zdržány byly, kteréž jsú se staly a viece potom aby z nich nebylo vyvinuto. A ten sněm má býti provolán po městech českých a najprve v Jindřichově Hradci a z toho sněmu nemáme se rozjiežděti nikoli, než svú pilnost k tomu přičiniti, abychom krále měli a pána, i zemi také zřiedili. Také což by se stalo aneb ještě dálo k hanbě a k škodě této zemi od kohožkoli, aby v to pilně nahleděno bylo, a na tom sněmu aby bylo opraveno. Na tom také sněmu nemá prve nic jednáno býti, než o záštie mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem a mezi po- mocníky jich s obú stranú; a dokonajíce to s boží pomocí, potom tehdy inhed o krále a o země zřiezenie má jednáno býti, tak jakož svrchu dotčeno jest. A k tomu sněmu obě straně žádajíc glejtóv, mají býti dáni glejtové takoví, jakož pan Zbyněk Zajiec a pan Jan Smiřický vydali jsú byli mezi pánem z Rozmberka s panem Jiříkem z Kunstatu, když jest měl před chvílí pan z Rozmberka k sněmu do Prahy jeti. Item jestliže by kto beze lsti z pomocníkóv stran svrchupsaných k tomu sněmu jeti nemohl, ale aby svú plnú moc poslal aneb přieteli svému některému svú dobrú vuoli k jednání věcí tu potřebných. Item také strana straně má pomocníky své zejména napsané dáti; a pan Jiřík po- mocníky své napsané aby poslal Oldřichovi do Hradce od velikonočnie neděle ve třech nedělech, a pan Oldřich své pomocníky panu Jiříkovi na Poděbrady v túž chvíli. A tyto všechny artikule v tejto smlúvě položené a napsané i tuto všechnu smlúvu s strany páně Jiříkovy tito páni, rytieři, zemané a města z Pelhřímova do Hradce vyslaní, totiž pan Aleš ze Šternberka, pan Hašek z Valdštejna, pan Fridrich z Donína, Oldřich z Kralovic, Bořek ze Hrádku, Epík z Krucenburka, Jan Pražák z města Tábora a Vaněk Smažil z města Lún, jménem všie jednoty jich, a strany páně Oldřichovy, páni, rytieři, zemané i města, kteříž jsú se v Hradci sjeli, jmé- nem všie jednoty jich, totiž Oldřich z Rozmberka, pan Jindřich z Rozmberka, syn jeho, pan Oldřich ze Hradce, pan Jan z Ústie, pan Kuneš Rozkoš z Dubé, kněz Bedřich ze Strážnice, pan Arnošt z Leskovce a Janek ze Hrádku, rukú dáním ústně sobě slíbili s obú stranú zdržeti v skutku věrně a pravě bez proměny a bez pochy- benie zachovati, pode ctí a pod vierú. A na svědomie toho pečeti nadepsaných pá- nóv dvú ze čtyř ubrmanóv, páně Oldřichova z Rozmberka a páně Alšova ze Štern-

Strana 43
Č. 45—48: 10.—15. dubna 1449. 43 berka, jich kázáním a vědomím přitištěny jsú k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyřstého čtyřidcátého devátého v Jindřichově Hradci ten čtvrtek před velikonocí. 46. V Pasově, 10. dubna 1449. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: na jeho žádost posílá krum- lovskému farářovi křižmo. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 3Ka 44a, or. pap. (R.) Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau II, 82 č. 295. Unser freuntschaft bevor, wolgeboren lieber freund! Als ir uns iecz geschriben und begert habt, dem pfarrer ze Krumbnaw den kresem schaffen ze geben etc., also haben wir eurer freuntschaft zu gevallen demselben pharrer solhen kresem ge- schafft und eurem boten gegeben und bitten eurer freuntschaft darob ze sein, da- mit derselb newer allain kristenmenschen mitgetailt werde, wann wir uns des also zu eurer freuntschaft verlassen. Geben zu Passau an dem hail. Antlass tag, anno etc. XLVIIII. Leonard von gots gnaden bischove zu Passaw. Na rubu: Dem wolgebornen unserm lieben freund Vlrichen von Rosenberg. Pečet odpadla. 47. Ve Lnářích, 15. dubna 1449. Petr ze Svojšína („z Svejšína“) posílá k Oldřichovi z Rožmberka své služebníky Alexe z Nové vsi a Vaňka písaře s poselstvím a žádá ho, aby jim věřil. Lnarz fer. III. post festum Pasce a. XLIXo.“ „Dat. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Fam. Ros. 21, or. pap. s pečetí přitištěnou pod text. (R.) AČ. XIV, 42 č. 1562. 48. V Brně, 15. dubna 1449. Pavěl z Miličína, biskup olomoucký, posílá Oldřichovi z Rožmberka lékaře mistra Pavla. „v Brně v úterý po sv. Tiburcii“. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod. p. z Rožmberka 26, or. pap., pečet přitištěná odpadla. (R.) AČ. XIV, 42 č. 1563. — Schmidt-Picha, UB d. St. Krummau, II, 82 č. 296 (reg.).

Strana 44
44 Č. 49—51: 16.—17. dubna 1449. 49. V Krumlově, 16. dubna 1449. [Oldřich z Rožmberka] Janovi z Kolovrat a na Bezdružicích a Dobšovi Vršovi z Modřejovic a na Radyni: poněvadž je nyní zaneprázdněn těmi věcmi mezi Oldřichem z Hradce a Jiříkem, nemůže jim dáti žádané naučení; aby se v té věci obrátili na Zbyňka Zajíce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1109b, koncept. (R.) AČ. III, 540 č. 526 (reg.). Službu svú vzkazuji, urozený pane a Dobeši milý! Jakož mi nynie píšete a pro- siece mne o naučení etc. Milí přietelé, byl bych to velmi rád učinil, než že sme nynie v Hradci na tom roce ty věci, což jest mezi panem Oldřichem a panem Jiří- kem, bohdá k dobrému přivedli, a tiem sem velmi zaneprázden ty věci jednaje, co se těch úmluv dále dotýče, ježto vás služebníci páně Krušinovi i páně Burjánovi ke mně poslaní ústně šíře spraví. A by toto svrchu dotčené zaneprázdnění nebylo, byl bych se rád k tomu přičinil a své zdání v těch věcech vám popsané poslal. I pro- símt vás, abyste mi v tom za zlé neměli, že to, Buoh vie, že v této mieře tomu nic nemohu učiniti, bychť v těch věcech, což jest mezi panem Crušinú a panem Burjá- nem naučení mohl dáti. Než poněvadž na pana Zbyňka Zajiece ty věci také podány sú, obešlete jeho, ať ty věci mezi svrchupsanými pány koná; a ját jej také chci rád obeslati, prositi i psáti, aby ty věci mezi nimi konal tak, jakož jest o to na Datum Crumblow f. IIII. post festum Pasce, annorum XLVIIII. něm přestáno. Na rubu jinou rukou souč.: Jan z Bezdružic. 50. 16. dubna [1449?] Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: aby promluvil s Zbyňkem Zajícem [z Hazemburka] o určení roku mezi Hanušem a Jindřichem z Kolovrat. — fer. quinta post Pasca. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Kolovrat, or. pap. (P.) AČ. IV, 389 č. 4. 51. V Krumlově, 17. dubna 1449. Oldřich z Rožmberka [Alšovi ze Šternberka]: posílá mu ke schválení návrh zá- pisu o smlouvách hradeckých. 49. 1) Viz list z 30. března, výše č. 36. 2) Viz zápis o smlouvě sjednané v Jindř. Hradci 10. dubna 1449 v AČ. II, 250 a n.; sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 367.

Strana 45
Č. 51—52: 17. dubna 1449. 45 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1116, koncept. (R.) Srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 370—1. Od pověď Alšova z 24. dubna níže č. 58. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož nynie v Hradci na tom zuostáno, abychme těm pánuom přiepisy na zdržení výpovědi a příměří vy- dali, pak teď posielám přiepis, kterýž sem kázal udělati; přeslyš jej a zdá-lit se, že tak dobře aneb zdálit se o tom co opraviti, to učiň a pošliž mi jej bez meškání zasě. A ját ty přiepisy dále těm panuom pošli, aby se ty věci nemeškaly. Datum Crumblow f. V. post festum Pasce annorum XLVIIII. Old. 52. V Jindř. Hradci, 17. dubna 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: prosí o přepisy některých smluv, o radu, které pány by si měl vzíti za rukojmí, má-li býti sám jistcem při tom listu a které pány by měl obeslati na sněm. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1117a, or. pap. (R.) AČ. IV, 23 č. 41. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož jsem s tebú mluvil, prose, i ještěť prosím, aby mi ráčil poslati přiepis listu mierného, přiepis smlúvy Pelhřímovské, i také má-li TMt přiepis smlúvy v Praze na obecném sněmu za le- gata najposléz učiněné: pakliby té smlúvy vypsány neměl, ale rač mi to vypsáno dáti, kterak se pamatuješ, na čem ste zuostali byli; i ty rač mi vypsány dáti, jakožt sem prve psal, kterých bych já prositi měl, ježtoby rukojmie za mě býti měli v listu příměrném,“ a já jistcem v tom listu byli-li bych měl sám, či jiní vedle mne z strany našie. Také věřímť, že se k tomu přičiniti ráčiž, abychme pány k tomu sněmu“ ob- sielali, kteříž by k těm běhóm nám raditi uměli; a ty mi rač také dáti vypsány, ať- bych i já je obsielal; úfaje, že to všecko vypsáno mi dáti ráčiš při tomto poslu. Datum Hradecz fer. Va infra festa Pasche, annorum Domini etc XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 52. 1) Viz pozn. 5 u listu Alše ze Šternberka z 20. února č. 14. 2) Viz tamže pozn. 4. 3) O květnovém sněmu v Praze 1448 viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 236 a d. 4) Sr. odpověď Oldři- chovu z 19. dubna, níže č. 53. 5) List příměrný měl býti výpovědí ve sporu Oldřicha z Hradce s Jiříkem z Poděbrad; ustanovení o něm se stalo ve smlouvě hradecké, AČ. II, 251. 6) Obecný sněm se měl sejíti v Praze v týdnu po sv. Jakubu (to jest po 25. červenci); sr. tamže 253, Urbánek na uv. m. 368.

Strana 46
46 Č. 53—54: 19.—20. dubna 1449. 53. V Krumlově, 19. dubna 1449. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: posílá mu žádané přepisy; spisu o posledním sněmu v Praze nemá a vypisuje jenom zpaměti, co tam bylo sjednáno; odpovídá na dotaz o rukojmích; na sněm aby obeslal ty pány, kteří nebyli při vpádu do Prahy. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1117b) koncept. (R.) AČ. IV, 24 č. 42. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o ty přie- pisy listu příměřného, také smlúvy pelhřimovské, a také ten spis, jakož si mi byl pójčil, tot všecko po tomto poslu posielám. Dále jakož dotýčeš, kterak jest zuostáno na posledním sněmu v Praze, tohoť spisu nemám, neb se nepamatuji, byť se tu jaký spis stal, kromě cožť jest královy radě i legátovi za odpověď dáno. Tohoť mi se ne- zdá, byť tobě toho potřebí bylo, neb je toho mnoho písma; pakli by se zdálo, že by tobě toho potřebí bylo, daj mi věděti, chciť je rád kázati přepsati i poslati. Než ústně umluveno a přestáno jest, aby někteří duchovní, já i jiní páni, zemené i města jeli k KMt, kdyžby nám toho rok položil a kardinál ten rok nám oznámil, a listem svým věděti dal; abychme tu na tom roce o krále Ladislava mluvili, aby nám vydán byl vedle pelhřimovské smlúvy. A té smlúvě jest plná moc dána od toho sněmu do roka, jakož by ta smlúva ten den byla udělána.“ A také tu měl kardinál na panské požádání odpověď dáti, jakož to i učinil. A když mi kardinál ten rok, kterýž sme s KMt měli držeti, oznámil a věděti dal, obeslal sem ihned pány, kteříž k tomu sněmu jeti měli; a když sem sám na cestu vyjeti měl, přijel ke mně pan Jan z Rábí i někteří jiní; a když sme již u Viedně byli, přišlo nám poselství, že Praha ztracena etc. Dále jakož dotýčeš o listu na příměří, a máš-li sám v tom listu jistec býti a kohož by měl rukojmí k sobě přistaviti etc., ját jinému nerozumiem, než že sám jistec musíš býti, a rukojmi vzie[ti], kteréž budeš moci mieti, ježto by za to dosti měli, jakožť sem i ústně s tebú o tom mluvil.“ A jakož dotýčeš o obeslání pánuov k sněmu,“ kteréžkoli vieš, ježto při vpadení do Prahy nebyli, ty obešli, buďte páni, rytieři, zemané i města, kterým se tobě zdáti bude; a ját také chci rád obeslati. A když pan Děpolt k tobě přijede, pošliž jej nemeškaje sem, jakož sem ústně o to Dat. Crumblow, sabbato post festum pasce, annorum XLVIIII°. s tebú mluvil." 54. 20. dubna 1449. Jan z Rýznberka a ze Skály Oldřichovi z Rožmberka: o smlouvě hradecké a o úmyslech Alše ze Šternberka; radí, koho má obeslati, aby přistoupili k jednotě 53. 1) Viz list ze 17. dubna, č. 52. 2) O této věci není v uvedeném listě zmínky. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 253. 4) Viz Urbánek tamže 327. 5) Viz pozn. 5 u listu ze 17. dubna. 6) Viz tamže pozn. 6. 7) Následuje škrtnutá věta: A také daj nám věděti, mnoho-li si lidí odbyl aneb ještě (?) od tebe jedú, a pan Jiřík i jiní také-li svých lidí odbývají, či kterak se ty věci mají; a kněz Bedřich již-li doma jest a svých lidí odbývá-li či nic.

Strana 47
Č. 54—55: 20.—22. dubna 1449. 47 strakonické; prosí, aby se přičinil, aby mu byly opraveny škody způsobené služebníky Alšovými na zboží novohradském. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1118, or. pap. (R.) Služba má napřed, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi TMt přiepis smlúvy nynejšie poslal etc., když sem ji přečetl a povážil, některým věcem srozomievám a budu-li sě kde moci s TMt shledati, co mi sě v tom zdálo by přielišně škodné, to bych TMti pověděl, ješto sě velmi těch běhóv mnohých bojím, by tak nešly, jakž sě v mej mysli zdá. A zvláště jiného nechám než toto: jestliže s páně Jiříkovy strany ubrmané vám k spravedlivé výpovědi sjednaný nesvolé, jakož těžce to bude, leč by všemohúcí pán Buoh, v jehož rukú všěch královstvie práva jsú, jinak jich srdce proměniti ráčil, nenie položeno, kto by najvyšší byl, ješto byste sě, těžíce z jeho na- rčenie, mohli konec učiniti o takové věci veliké. Jakož nenie potřebie páně Alšova úmyslu vypravovati, prveť jest znám; k zemi sě konečně usilovati oddal a v tom ne- ústupně tuh jest, všěmi běhy hledie toho, aby k jich vóli proti všie spravedlnosti, řádu a právu přivedeno bylo k hanbě a k škodě všeho královstvie. Mně v tom nerač za zlé mieti. Pak o tom, věděl-li bych koho viece, ješto by v jednotě v Strakonicích sepsané s námi státi chtěl, tohoť bych nezmeškal TMu dáti věděti, jehož pane plat- nějšie by bylo tvé obeslánie Jakúbka a Nicolaa na Hasenštejně i jiné v těch kra- jích, chtie-li státi s TMť a s námi v těch úmluvách. A jakož TMť píše, že pan Aleš praví, že jeho služebníci mé novohradské zbožie lúpili a zdáli mi sě, že by mi oč scestni byli, že právi býti mají podle smluv těchto etc. Milý pane, však ty dobře vieš, i jiní dobří lidé, kterak jsú mi sě v té moci kvaltem a bezprávně ukázali a to pak služebníci jeho lúpili a já abych sě súdil; a oni tak sě uvázavše, v tom aby drželi mé bezprávně. I věřímť, že sě ráčíš k tomu přičiniti, aby mi mé škody navrá- ceny byly a zbožie postúpeno. Datum dominica in Conductu pasche anno etc. XLIX°. Jan z Risenberga jinak s Skály. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenbergha, přieteli mému dobrému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 55. V Jindř. Hradci, 22. dubna 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby on s jinými přáteli byli jistci na tom listu a společně aby žádali rukojmí; stěžuje si na Václava Zmrzlíka. 54. 1) Totiž smlouvy hradecké; viz pozn. 2 u listu Oldřichova z 16. dubna, výše č. 49. 2) Do- tčený list Oldřichův se nezachoval.

Strana 48
48 Č. 55—56: 22. dubna 1449. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (22), or. pap. (R.) AČ. IV, 24 č. 43. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi TMť píše, žeť by se zdálo, abych sám já jistcem byl v listu, v kterémž na ubrmany [za]ručiti máme etc., rač, pane, věděti, žeť by mně samému těžko bylo, býti jistcem za všecku stranu naši, nebť bych i rukojmí za to dobyti nemohl. Než zdáť mi se, poněvadž také i vás se dotýče tak dobře jako mne, aby TMt nebo pan Jindřich, některý z vás, i jiní z strany našie také jistci byli, a ze spolka s radú přátelskú rukojmí abychom žádali, jichžto snadnějie dobýti moci budem, aby z strany našie žádná ruoznice a roztrženie nebylo. Neb já s pomocí boží všecko to, což smluveno jest, chci právě zdržěti, jako dobrý člověk. Protož, pane, věřímť, že také ráčíš se k tomu přičiniti a jistcem s ji- nými přáteli býti, a to ze spolka abychom se přičiniec, rukojmí žádati neobmešká- vali. Také rač věděti, žeť mi jest Václav Zmrzlík v úterý o poledni mým chudým lidem okolo Karlštýna pobral a velmi velikú škodu učinil; a TM', pane, vie, kterak jest Holický Zmrzlíka s prvními v tu smlúvu podlé strany oné přimienil. I račiž vě- děti, žeť já chci je z základu cti a viery napomínati; nebť mi se jest tak nestalo, jakož jest smluveno. Také jakož TMť píše o panu Děpoltovi etc., chciť, pane, to rád učiniti, kdyžť přijede ke mně, aťby se stalo vedle psanie tvého. Datum Hradecz, fer. III. ante festum Georgii, anno etc. XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému. Pečet odpadla. 56. V Plzni, 22. dubna 1449. Plzeňští Oldřichovi z Rožmberka: děkují za přepis úmluvy hradecké a posílají svůj přiznávací list k jednotě strakonické. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1121a, or. pap. (R.) Služba naše napřed, urozený pane, pane nám přieznivý a na nás laskavý. Pře- pis úmluvy té, kteráž sě v Hradci mezi panem Oldřichem a panem Jiříkem a jich 55. 1) Viz list Oldřicha z Rožmberka z 19. dubna, výše č. 53. 2) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 369.

Strana 49
Č. 56—57: 22.—23. dubna 1449. 49 stranami stala, nám VMt poslala.? Z toho VM“ velice děkujem a vděčni jsme. A v tom také VMt píše, abychom vedle toho, jakož v Strakonicích zápisem na tom jest zuostáno, přiznávající list poslali etc. I rač VMt věděti vedle toho zapsánie, teď VMt list přiznávající na pergameně s visutú pečetí posieláme i k své sě pečeti dále tiemto listem přiznáváme, všechno učiniti chtiece vedle vašie milosti a té jednoty. A dále což nám VMt píšě, toť chcme rádi učiniti. Datum f. III. ante Georgii annorum Domini etc. XLVIIII°. Purgmistr a rada města Nového Plzně. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka sed. na Crumlově, pánu nám přieznivému, dd. 57. V Strakonicích, 23. dubna (1449). Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: o sporech jejich panoší. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1122, or. pap. (R.) Sr. Oldřichův list ze 16. března, č. 26. Službuť svú vzkazuji TMti, urozený pane a přieteli milý! Tak, jakožt jest sě s VMtí radil Přibl z Mladějevic a Dobevský jakožto ubrmané mezi panoší tvým Přibíkem z Čejetic a mým panoší Maršem ze Dvoróv strany jedné a Jarošovú z Bo- žejevic strany druhé o to, jakož jest Jaroš zastavil v rukojemstvie panoše vašeho Přibíka a Marše panoši mého ve dvadceti kop gr. k Stebnákovi, i nechce Jarošová Přitištěna krytá pečet. 56. 1) Viz pozn. 2 u listu Oldřichova z 16. dubna, výše č. 53. 2) Oldřichův list poslaný Plzeň- ským s přepisem smlouvy hradecké se nezachoval. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 374. Přizná- vací list Plzeňských zní: My purgmistr a konšelé přísežní i všecka obec města Nového Plzně vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie a nebo čtúce slyšeti budú. Tak jakož urození, stateční, slovutní a opatrní páni, rytieři, panošě i města, znamenavše búřky a záhuby v zemi této vzniklé, sjeli sě v Strakonicích a tu zespolka na tom zuostavše zapsali sě, aby sě k tomu přičinili, aby takové věci v dobré byly uvedeny, tak jakož hlavní list mezi nimi učiněný svědčí; i prosili nás, abychme vedle nich v tom zápisu stáli a byli. A my znamenavše hodné a poctivé jich žádánie, kteréž sě ku obecnému dobrému a k upokojení této země chýlí, slíbili jsme a mocí tohoto listu slibujem vedle svrchupsaných pánuov, rytieřuov, panoší, zeman i měst v takovém zápisu státi a jej i každý kus v něm zvláště po- ložený držeti tak, jakož hlavní list svědčí a ukazu je, pod túž pokutú, jakož v hlavniem listu jest polo- ženo. Toho všeho na lepší jistotu a pevnost kázali jsme naši vlastní našeho města pečeť s naším dobrým vědomím k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícého čtrzstého čtyřidcátého devátého, ten úterý před svatým Jiřím. Na perg. proužku přivěšena pečeť. — Třeboň, archiv: Hist. 1120, or. perg. Reg. v AČ. III, 540 č. 527. 57. 1) Jan Stebňák ze Skryj na Čechticích. 2) Jan Předbor z Radešína. z Hlavatce na Habří. 3) Oldřich Roubík

Strana 50
50 Č. 57—58: 23.—24. dubna 1449. vyvaditi panošě vašeho i mého, a dále jakož jest Jaroš lúku panoši mému Maršovi topil i tudiež žena jeho topila rybníkem, tu sě nynie rybník strhl, že panoši mému s jeho lúky voda sešla; a to jest topil Jaroš i ona; bez jeho vóle nemajíc žádné smlúvy; i na obec panoši mému Maršovi i Petrovi ze Dvoróv topila jest tiem ryb- níkem, i silnici obecní tiem rybníkem zatopila i chce po dědinách mých panoší sil- nici obrátiti, i tak mě zpravují, že by Předbor z Radešína ty Božejevice kúpil a že by ten rybník dělati chtěl. I prosímt TM“, rač list svój psáti panu Krušinovi z Švamberka, ať by on panoši svého Předbora obeslal, ať by mým panošiem na jich nepřekážel; i rač mi dáti napsáno, kterak panu Krušinovi psáti budete, aťbych já též psal. Datum in Strakonicz fer. quarta in die sancti Georg. Václav z Michalovic sed. na Strakonicích. P. S. Také rač věděti, žet mi Mareš ze Dvoróv, panošě mój, túžil na vašeho panoše Přibíka ze Lhoty, že jeho zastavil k Rúbikovi“ a k Jarošové v osmnádcat kop gr. i nechce jeho odvaditi. I kaž jemu přikázati, ať by panoši mého odvadil bez jeho škody etc. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rozemberg, amico sincere dilecto, dd. Přitištěna krytá pečeť. 58. 24. dubna 1449. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: vrací mu přepis zápisu smlouvy hradecké spolu se svým návrhem na změny; o nepřátelství mezi Rackem z Risen- berka a Burjánem [z Gutštejna]; posílá přepis stížnosti Jiříkovy, co se mu stalo v příměří a žádá Oldřicha, aby se přičinil o nápravu; stěžuje si na Kolovrata Lib- štejnského a napomíná Oldřicha, aby se přičinil, aby členové jeho jednoty dodržovali smlouvu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1123a, or. pap. (R.) AČ. II, 34 č. 35. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Přiepis, kterýžs mi poslal, po němž by měli listové hlavní děláni býti na příměřie a na zdrženie výpo- vědi, zohledal sem; v němžto smlúva, kteráž sě jest v Hradci stala, po kusu jest vsazena a některá slova jinak znějí, něžli v smlúvě položeno; i bojím se, bychom snad tiem některé jednotníky stran z smlúvy nevyňali. Ale abychom nižádného 58. a) Tímto slovem počínajíc psáno na rubu. 1) Viz Odřichův list ze 17. dubna, výše č. 51. 2) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 371. 4) Sr. tamže 3733. 3) Sr. tamže 370.

Strana 51
Č. 58: 24. dubna 1449. 51 túže ani slaběji nezavázali a smlúvu tu snad v jiný rozum neuvedli, tak po kusu pí- šíce, najlépe mi sě zdálo a zdá, aby takto ta smlúva napřed slovo od slova v hlav- ních listech stála napsána, a naposledy těch pánuov závazek, totiž páně Jiříkuov a páně Oldřichuov také podlé smlúvy, i podlé obyčeje země České; tak aby každý z nich, p. Jiřík i p. Oldřich a jich rukojmie, slíbili a stáli v rukojemstvie pod zákla- dem jmenovaným peněžitým, za všechny jich služebníky a lidi poddané, i za ty po- mocníky, kteříž sú koli pro kterého z nich a podlé něho druhému odpověděli a v tom zašli. Nebť jest to, pane, jakož věděti muožeš, pravé a obyčejné v této zemi, kdež se tací zápisové na příměřie dělají; a jakožť jest jednomu, takét bude druhému. I posielámt přiepis tvój zase a přitom také svój na miesto srovnaný; račiž každé straně jeden vydati, aťby mohli do pravého času listy hlavní zdělati a dokonati. A jakož, milý přieteli, vieš, že tam hlasitě o to mluveno jest ve Hradci, kterak pan Racek z Ryzmberka odpověděl jest panu Burianovi ponuknutím a návodem páně Crušinovým,“ chtě sám toho useděti, že by vystřelil p. Racka k válce proti p. Bur- jánovi. Milý přieteli! vždy sě k tomu dle té smlúvy nedávno učiněné přičiň, ať by to staveno bylo a p. Racek aťby rovné učinil i přijal, jakož sě k tomu p. Burján podává po dobrých lidech nestranných, a též i z jednoty našie p. Burjána k tomu podáváme. A nebudeli to přijato, nemohli bychom proti útisku p. Burjána podlé jednoty našie opustiti; ale i p. Crušiny by sě to neminulo, tak jakožs, pane, slyšal ve Hradci, že netajné jest, že by on pana Racka na to šikoval a jemu spíží i ji- nými potřebami k tomu pomáhaje. Takéť posielám přípisy, co mi p. Jiřík píše, co mu sě jest stalo a děje v tejto smlúvě a v příměřie. Milý pane, rač to opatřiti, aťby sě smlúvě té dosti stalo, pamatuje na to, kteraks ty s synem svým a s jinými dob- rými lidmi nám velice vysoce a my vám též slíbili, abychom proto i pána Boha nehněvali a sami sě v posměch lidem i po cizích zemiech nedali, když bychom sobě nikdy nic nezdrželi, což spolu smluvíme; a vieš, milý přieteli, žeť jest to Bohu velmi nelibé. Neb také, pane, v tejto smlúvě již i v tomto příměřie ten Colovrat Lib- štainský jeda na rok, kterýž jemu byl položen se p. Hanušem strýcem jeho na Li- bochovice, i potká sě v sobotu minulú s jedním mým služebníkem, urozeným člo- věkem, an jede od svých přátel zasě; toho mi jme a slibem zavieže, aby mu sě po- stavil, když jemu dá tři nebo čtyři dni napřed věděti. Milý přieteli! v Hradcit sem pravil, žeť mi nic nezdrží, a tys mi řekl, že zdrží. Jestiť, pane, váš zápisník, jakož ste sě v Strakonicích spolu zapsali. Protož prosím, pane, rač to opatřiti dle této smlúvy mně zdrženie, podlé slibuov, pane, tebú, synem tvým a jinými dobrými lidmi podlé vás učiněných, ať mi mého služebníka propustí, a smlúva ať mi jest držána. Anebo nechtěl-li by toho učiniti, věřímť jako pánu a přieteli milému, abyste jeho tehdy z zápisu vašeho vyvrhli; a tak vida, milý“ přieteli, že mi sě od něho své- volně bezprávie by sě dálo a děje, že mi naň hned pomuožeš dle těch slibuov, kte- réžs sme sobě v Praze slíbili a řekli, bez dalšieho upomínání. A ať mi jest to opra- veno od něho, že mne jest velmi nectně, dá-li Buoh křivě a nevinně, nadhlas haněl na Libochovicích, jakož mi to pan Zajiec psal, ješto již před ním měl sem a měl bych mieti pokoj skutkem i řečí dle smlúvy našie. A jestliže jeho z jednoty a z zá- pisu vašeho vyvržete, doufámť já milému Bohu, že, pane, s tvú pomocí a jiných

Strana 52
52 Č. 58—60: 24.—25. dubna 1449. svých dobrých přátel bujnosti jeho skrotím. Než, milý přieteli, nabrals na sě v jed- notu svú přieliš nedržebných lidí a jich nedrženie, pane, vše tobě připisují a připi- sovati budú. I potřebieť jest, milý přieteli, tobě o to péči mieti, aby ode všech jed- noty tvé ta smlúva držána a zachována byla. A na to na všechno i na každý kus Datum fer. V post fes- svrchupsaný odpovědi rozomné, milý přieteli, prosím. tum s. Georgii. Aleš z Šternberka. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Přitištěna krytá pečeť. 59. V Krumlově, 25. dubna 1449. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: aby k němu poslal nemeškaje Dě- polta [z Risenberka], po němž mu pošle odpověď na poslední list; má-li už seznam svých pomocníků, aby mu jej poslal; stran Zmrzlíka aby obeslal opatrně Alše [ze Šternberka]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (23), koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, že by se tobě nezdálo samému jistec býti etc., tomut sem srozuměl. I neumiemt v této mieře tak široce na to odpověď dáti; než jakožt sem prve psal, aby pana Děpolta ke mně poslal, ještět tebe prosím, aby to učinil nemeškavě; a když sem přijěde, rozmluvím s ním o potřebné věci a na toto tvé psaní po něm také odpověď dám. A také již-li máš pomocníky své popsané, kteréž od nedělí v témdni' vedle smlúvy panu Jiříkovi poslati máš, a kto sú, daj mi věděti. A jakož dotýčeš o tom po- brání, kteréž tě Zmrzlík učinil,“ ovšem měť se nezdá, by to měl zatajiti; než obešliž pana Alše a piš jemu opatrně a pěkně, aby tobě to opraveno bylo vedle smluv. A cožť na to odpověď dá, to mi daj věděti. Neb což já koli se budu moci k tvému dobrému přičiniti, toť já rád učiním jakožto pro přietele svého milého. Datum Crumblow f. VI. post festum Georii annorum XLVIIII°. 60. V Jindř. Hradci, 25. dubna 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu list Koldův, prose o radu, jak má naň odpověděti; prosí též, aby mu Oldřich poslal přepis svého listu Koldovi. 59. 1) Viz list Oldřicha z Hradce z 22. dubna, výše č. 55. 2) Viz list z 19. dubna, č. 53. 3) 4 května. 4) Viz AČ. II, 253—4. 4a) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3701; sr. odpověď Old- řicha z Hradce z 12. května, níže č. 71. 5) List z 22. dubna, č. 55.

Strana 53
Č. 60—61: 25.—27. dubna 1449. 53 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (24), or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 8654. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teďt TM“ posielám list, kterakt mi opět nynie pan Colda píše etc. Tomu porozuměje, posimť, rač sě k tomu přičiniti, aťbychom tak po jednom utiskáni nebyli. A také rač mi dáti naučenie a raddu, za coť prosím, kterak bych měl panu Coldovi na to odepsati. A kterak, pane, jemu psáti budeš, prosímť, přiepis mi toho pošli, aťbych věděl vedle toho sě rich- tovati. Vždyť věřím, že TMt k tomu svú snažnost přičiní, aťby to pole zrušeno bylo. Datum Hradecz f. VI. die beati Marci ewangeliste annorum XLIX°. Oldřich z Hradce. Prosímť, rač mi zasě tento list páně Coldóv při tomto poslu poslati. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 61. V Pasově, 27. dubna 1449. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za vzkaz po Balta- zarovi a žádá ho, aby jemu a Kaplířovi určil rok v Krumlově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1125, or. pap. (R.) Schmidt-Picha, UB Krummau II, 82 n. 297 (reg.). — Sr. list Leonardův z 9. března, výše č. 21. Unser freuntschaft bevor. Wolgeborner lieber freundt! Als wir nagst Baltha- sarn Nagker bei eurer freuntschaft als von der sachen wegen zwischen unser und der Kepler gehebt haben, bei demselben Balthasar eurer freuntschaft uns emboten hat, wenn uns fuglich sei, so wellet ir uns und den benannten Kepler ainen tag be- nennen etc., also danken wir derselben eurer freuntschaft solher eurer mue und vleiss mit ernst uns wellen das zemal gern umb eu beschulden und verdienn. Und ob eurer freuntschaft gewallen wirde, so wolten wir die unsern darumb zu eu gen Krumbnaw auf den mitichen oder freitag in der nagsten pfingstwochen schigken den sachen inmassen, als die verlassen sind, nachzekommen. Welher derselben teg ew also fuglich sei, das wellet dem obgenanten Kepler, auch uns, verkunden und 60. 1) List Jana Koldy ze žampachu se nezachoval. 61. 1) 4. nebo 6. června.

Strana 54
54 Č. 61—63: 27.—29. dubna 1449. darauf den tag also zu schreiben, damit wir die unsern darzu wissen zu schigken. Geben zu Passaw an suntag nach sand Georgen tag anno etc. quadragesimo nono. Leonardt von gots gnaden bischoue zu Passaw. Na rubu: Dem wolgebornen unserm lieben freund Ulrichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 62. V Krumlově, 27. dubna 1449. [Oldřich z Rožmberka Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: píše na jeho žádost Krušinovi [ze Švamberka] i Přibíkovi [z Cejetic]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1124, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, tomuť sem srozuměl. I píši panu Crušinovi i Přibíkovi vedle tvého žádání; a což bych se koli k tvému dobrému i k služebníkóv tvých uměl přičiniti, toť bych rád učinil jakožto přieteli svému dobrému. A když odpověď služebník tvój bude mieti, otevři ty od- Datum Crumlow dominico post Georgii povědi, aby se uměl potom richtovati. anno etc. XLIX°. 63. V Krumlově, 29. dubna 1449. [Oldřich z Rožmberka Plzeňským]: je rád, že mu poslali ten přiznávací list. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1121b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, opatrní páni milí. A jakož mi nynie píšete a přiznávací list ste poslali,i tomuť sem srozuměl a velmit sem rád, že ste přiznávací list poslali; neb což bych já koli vám k libosti a k vašemu dobrému uměl se přičiniti, toť bych rád učinil, jakož sem pak i vždy činil, jakožto přátelóm mém dobrým. Datum Crumblow f. III. post festum s. Georii annorum XLVIIII°. 62. 1) List z 23. dubna, výše č. 57. 2) Odřichovy listy se nezachovaly, sr. však odpověď Hynka Krušiny ze Švamberka z 3. května, níže č. 66. 63. 1) Sr. list Plzeňských z 22. dubna, výše č. 56.

Strana 55
Č. 64—65: 2. května 1449. 55 64. V Krumlově, 2. května 1449. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka]: Racka, Krušinu, Burjána, Kolo- vrata a jiné, o nichž mu Aleš psal, ihned obeslal; ty smlouvy učinil rád pro obecné dobré a doufá, že budou dodrženy; obeslání Koldy a jiných se asi zdrželo pro velký sníh a vody. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1123b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi nynie pí- šeš i prve psal si dosti široce dotýkaje pana Racka, pana Crušinu, pana Burjána, pana Kolovrata i jiné, tyť sem ihned obeslal a cožkoli v tom zviem, dámť nemeš- kaje věděti. Dále dotýčeš, abych se přičinil, aby ty smúvy v Hradci udělané zdržá- ny byly vedle mého a syna mého slibování; a také, kterak sem se zavázal s někte- rými nedržebnými lidmi etc. Milý přieteli, vieš dobře, když sem do Viedně k královy Milosti jel, co se v té mieře v Čechách stalo; a když sem zasě přijel, spojil sem se s přáteli svémi a s jinými dobrými lidmi, abychme se mocí nedali tisknúti, než rovné a spravedlivé od sebe učinili a zase přijali, i které smlúvy v Hradci sem se také přičinil pro obecné dobré a upokojení této země, ježto se bohdá naději, že ta smlúva zdržána bude tak, jakož umluveno jest. Dále píšeš,“ že se divíš, jakým to během jde, že Kolda nynie obeslán a jiní etc. Jinéhoť neviem, než že obesláni sú k pravému času, leč by poslové pro nechvíli projíti nemohli, neb zde velmi ve- liký snieh a vody veliké byly sú zde. Takéť teď posielám lemnuov' velikých v této laviče zabedněné, jakož sem v Hradci o nich pravil. Datum Crumblow f. VI. post Pfilipi et Jakobi annorum XLVIIII. 65. Na Náchodě, 2. května 1449. Jan Kolda ze Žampachu a na Náchodě Oldřichovi z Rožmberka, Alšovi ze Šternberka, Arnoštovi z Leskovce a Oldřichovi z Kralovic: neví nic o jejich poselství, že by jej obeslali před sebe v příčině nepřátelství jeho s Mrzákem, jak mu to psal Mrzák; stál již s Mrzákem před Oldřichem z Rožmberka a nesešlo z toho roku jeho vinou; stěžuje si na služebníky Jiříkova a Mrzákova; bude se proti nim brániti; po- sílá list, jak Rychnovský škodí jeho lidem a žádá je, aby Rychnovského v té věci obeslali. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1128, souč. opis. (R.) 64. 1) Z dotčených listů se zachoval jen Alšův list z 24. dubna, viz výše č. 58. 2) Sr. Urbánek Čes. děj. III. 2, 327. 3) Viz tamže 349; sr. pozn. 1 u Oldřichova listu Janovi z Hradce ze 14. února, výše č. 12. 4) Sr. list Oldřichův z 16. dubna, č. 49, pozn. 2. 5) Ten list se nezachoval (v. pozn. 1). 6) Sr. Koldův list z téhož dne, č. 64. 7) A si líni, ryby.

Strana 56
56 Č. 65—66: 2.—3. května 1449. Službu svú vzkazuji VM“, urození a slovutní páni a přiátelé milí! VM tajno nebuď, kterak již po tomto mém odjezdu z Jihlavy obeslán sem od toho Mrzáka" listem jeho; v němž mi psal, kterak by od VMt obeslán byl o ty věci, kteréž smy k sobě a o sobě mluvili a že by toho VMt ráčila mocna býti k slyšení těch věcí. I VMt račte věděti, žeť já o vašem poselstvú nic neviem,“ a maje za to, že byste VMt kdyžby to bylo, i mně psali protož etc. Neb VMt to dobře vie, kerak jsem já stál s Mrzákem přede páně Milostí panem z Rozmberka ke dni a času nám polože- nému, když nám JMť položila a hodinu jmenovala; a tu ty věci, kteréž jsem naň pravil, aneb ještě pravím, chtěl sem naň provésti a dovésti jako dobrý člověk na takového člověka neřádného a ještě i dnes hotov sem s ním o to přestati na JMt na pánu z Rozmberga a jemu sě z toho vymieřiti vedle řádu země této. Ale poně- vadž JMť jest nás o to děliti neráčila snad pro některé jiné věci, tu jest mnú nic nesešlo etc. Také VMti věděti dávám, že ten Vlk s Skal Jiříkuov Bočkuov a Šimerka, služebník Mrzákuov s Rokytníka berú mi a hubie chudinú mú, kterúž já v svém poručenství mám s sbožie Křesovského a Lanthzluského. I vie to VMt dobře, že sem VMti již o tom několikrát psal i sám s VMt o tom mluvil sem a on proto vždy mi chudinu hubie; i toť VMt osvědčuji. A dále i račte věděti, žeť jim již déle trpěti nemohu aniž chci sě tomu dívati, než chudiny své jim brániti chci s pomocí boží a rádú přiátel svých; a k tomu vezmu sobě ku pomoci, kohožkoli budu moci. Také teď VMti list posielám, kterakt Rychnovský“ lidi mé nutí, svévolně druhým peníze sta- vuje a tak svú vuoli s nimi má a chtě, aby jemu hold dán byl od nich etc. I vě- římt VMu dle výpovědi, že jeho ráčíte obeslati, ať mi mých lidí v pokoji nechá. Datum Náchod f. VI. ante Crucis annorum nono. Důška. Také jakožt ten Mrzák praví mieti u sebe některé zrádcě, o nichž pane z Rozmberga TMt slyšal i jiní dobří lidé, žádámt VMt, ať ty zrádcě před VMt postaveni sú a na nich vedle běhu k tomu příležícieho račte zvěděti a tu VMt sro- zumiete, dáli buoh, žeť já o tom ni skutkem ni kterú radú dáli buoh nic neviem, čímt mě on vinní. Jan z Zampachu a na Náchodě. Urozeným pánuom panu Oldřichovi z Rozmberga, panu Alšovi z Šterberga, slovutným pánuom panu Arnoštovi z Leskovcě a panu Oldřichovi z Královic, přátelóm milým. 66. Na Boru, 3. května 1449. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: o stížnosti Václava z Michalovic na Předbora z Radešína; rád by se s ním sjel, aby rozmluvili o poselství kardinála Karvajala a jiných věcech; Předbora ihned obeslal. 65. 1) Soběslav Mrzák z Miletínka. 2) Srv. v listu Oldřichově Alšovi ze Šternberka z téhož dne, výše č. 64. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3694. 4) Křesov u Landshutu ve Slezsku. 5) Jan ml. z Rychnova.

Strana 57
Č. 66—67: 3.—4. května 1449. 57 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Protivín I P 1a/1, reg., or. pap. (R.) AČ. XV, 3 č. 2. Sr. listy: Václava z Michalovic z 23. dubna a Oldřichův z 27. dubna, výše č. 57 a 62. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi píšeš, že by tě obeslali pan Václav z Michalovic' o služebníka svého Maršě ze Dvoróv a túže na služebníka mého Předbora z Radyšína, že by Božejovice kúpil u Jarošové a že by ten rybník chtěl dělati, a v tom dotýče toho, že by též ten rybník jměl topiti, ja- kožto za Jarošě topil. Pane a testi milý, v svém listu pan Michalec mi píšě a do- týkaje toho, že by bylo smluveno do vóle jeho, aby ten rybník topil; i móžeš tomu, pane, sám rozuměti, že jest to věc neslýchaná, kto by na to dělal, a on by udělaje dnes a on by kázal zajtra zpustiti. Teďť, pane, posielám přiepis páně Michalcova listu, kterakť mi píše, ješto v něm porozumieš, cot píše. A také, pane a testi milý, dávámť věděti, žeť jmám od kardinála posělstvie nynie, že bych sě o to s tebú i o jiné věci pilné rád s tebú sjel k rozmluvenie a o ty věci spolu rozmluvili.“ A také věz, žet jsem služebníka svého Předbora s tiem hned obeslal, jakož mi píšeš. Datum in Bor in Invencione s. Crucis anno etc XLIXmo. Hynek Krušina z Švamberga, hajtman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, testi mému milému. 67. V Strakonicích, 4. května 1449. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: aby jeho panoši Bartoškovi z Chrastné a svému purkrabí z Helfenburka určil rok a rozhodl mezi nimi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1129, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Vědětiť dávám, že pa- noše mój Bartošek z Chrastné vinnu dává, pane, tvému purkrabí s Helfenburga o některé věci, kterýchž TMť sám zpraví; a na TMt sú se svolili. I prosímť, milý pane, rač jim toho čas a den určený jmenovati, když ráčíš, at před TMt jsú, a ra- čiž, je vyslyšě, o to je rozděliti. Nebť sem já, pane, tvú radú panoše tvého Petra Želézko a Viléma z Třebomyslic již smluvil. A toho mi rač odpověď dáti listem 66. 1) Viz zmínku v listě Oldřichově z 27. dubna, výše č. 62. 2) List Václava z Michalovic se nezachoval. 3) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3771. 67. 1) Mikuláš Příšek z Čestic. 2) Sr. listy z 14. a 16. března, výše č. 23 a 26

Strana 58
58 Č. 67—70: 4.—10. května 1449. Datum in Straconicz dominico post Invencionem s. Crucis an- po tomto poslu. norum Domini milessimo IIIIe XL nono. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 68. V Krumlově, 7. května 1449. Oldřich z Rožmberka Lipoltovi [ze Rzavého, purkrabí zvíkovskému]: ukládá mu, co má oznámiti Janku Sádlovi stran příměří s Václavem Zmrzlíkem [ze Svojšína]. — fer. II post Palmarum anno etc XLVIIII°. Orlík, býv. Schwarzenb. archiv: VII G 8 č. 2, koncept. (R.) AČ. XIV, 43 č. 1564. 69. V Krumlově, 8. května 1449. Oldřich z Rožmberka [Václavovi z Michalovic]: klade rok před sebou jeho slu- žebníku Bartošovi a Mikuláši Příškovi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1130, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi píšeš, že jsi Petra Želézko a Viléma z Třebomyslic smluvil, tohoť jsem velmi vděčen od tebe. A žádáš, abych také panoši tvému Bartošovi a Mikuláši Přieškovi rok před sě položil a o to, což mezi nimi jest, přeslyše je, rozdělil; toť pro tě rád chci učiniti. I pokládámť jim toho rok od této příští neděle do téhodne. Protož dajž to panoši tvému věděti, ať k tomu času zde přede mnú bude; a jáť Mikuláše také obešli, aby zde byl. tum Crumlow f. V. die sancti Stanislai anno etc. XLIX°. Da- Oldřich. 70. V Boru, 10. května 1449. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: odmítá výtky a hrozby Alšovy [ze Šternberka] v příčině nepřátelství Racka [z Risen- berka] s Burjánem [z Gutštejna]. 69. 1) 4. května, viz č. 67. 2) 18. května.

Strana 59
Č. 70—71: 10.—12. května 1449. 59 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1131, or. pap. (R.) AČ. III, 877 č. 19. Srov. Urbánek, Čes. děj. III 2, 370. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Jakož mi píšeš a přiepis psa- nie paně Alšova posieláš, a dotýčeš, žeť sě nezdá, by ty věci tak byly, a dále prosě, abych se přičinil, aby ty věci v dobré byly uvedeny: v tom i v jiném, pane, to jistě věz, skrze mě což by mohlo dobrého zjednáno býti, toť by mnú nesešlo. A jakožt p. Aleš píše o odpovědi páně Rackově Burjánovi, že by to ponuknutím a návodem mým šlo: úplnět pane doufám, že věřiti nebudeš, nebť tak nynie. A jest mi to divno, že sobě takovú svévolnú křivdu na mě smýšlejí, jíž dóvodu nynie. A jakož dále dotýče Burjánova k rovnému podávánie: ját od p. Racka k rovnému podá- vání slyším, což sě jeho dotýče, že by chtěl s Burjánem na Dobešovi s Radyně pře- stati, a co p. Jindřicha Bavorka, to, pane testi, na tě mocně zaručiti. I pomysliž na to, jestli to k svévuoli podobně. A dále jakož píšě, nebyloli by rovné přijato, že by Burjána nemienili opustiti, né i mne že by sě to neminulo: takovým hrózám svévolným pro dótky nevinné, pane, ját jsem dávno obykl; tiemť mne v to neuvedú, bychť já komu čí nesnází i dluhy stavoval. A přes to, bude-li sě komu chtieti se mnú svévolně nevinné, musímť se s pomocí buoží tomu brániti. A jakož píšě, dotýče o spíži i o jiných potřebách, že bych p. Rackovi k tomu pomáhal: cožť já jemu či- ním, toť se děje pro jeho dobrovolnú ke mně zásluhu. A kdyžt sem jeho núzi viděl po ohni, pomohlť jsem jemu, což mi sě zdálo, vida jeho nezavázanú než toliko stálú volnost k sobě, i ještěť sě činiti neodpoviedám. A oniť mi toho těžce ohájie,“ když- bych mohl, abych svého nedával, komužť mi sě zdá. Datum in Bor, sabbato ante dominicam Cantate, anno etc. XLIX°. Hynek Crušina z Švamberga, hajtman kraje Chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi s Rozmberga, testi mému milému, d. dán. Přitištěna krytá pečeť. 71. 12. května 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílá seznam svých pomocníků; Kol- dovi, [Krištofu] Šofovi [na Valdštějně] i knězi Bedřichovi ze Strážnice hned psal; ti všichni již poslali své pře na Vlašim. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (25), or. pap. (R.) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3701. 70. a) Tak or. 1) Nejspíše list Alšův z 24. dubna, viz č. 58; sr. též odpověď Oldřichovu z 2. května, č. 64. 2) Oldřichův list Krušinovi se nezachoval.

Strana 60
60 Č. 71—73: 12.—14. května 1449. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, ať bych poslal vypsaný pomocníky své etc.,1 tedť je posielám. A také jakož mi píšeš o panu Coldovi a Šuofovi etc., psalt sem o to hned po prvním tvém, pane, psaní s pilností k knězi Bedřichovi“ i jim. Takť mi opět kněz Bedřich odpisuje, že s námi a vedle nás v tom příměří stojie i státi chtie a že již i pře své sepsané na Vlašim jsú po- slali. Protož již TMť bude věděti, co panu Alšovi psáti.“ A o jiné věci k TM“ po- Datum f. II. ante Sophie annorum XLIX°. selstvie učiním bez meškánie. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosemberga, přieteli mému milému, bud dán. Přitištěna krytá pečeť. 72. V Krumlově, 14. května 1449. [Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: rád se s ním sjede v Prachaticích; at mu oznámí týden napřed, který den by tam měl býti. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1133, koncept. (R.) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3712. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Jakož mi nynie píšeš, tomuť sem srozuměl. Věděti dávám, žeť sem včera psal po Předborovi, služebníku tvému, žet se chci rád s tebú sjeti vedle tvého psaní v Prachaticiech; neb sám rozuměti muožeš, žeť by mi velmi těško bylo dále jeti. Avšak ač mnoho činiti mám, chcit se rád tu přiblížiti, jediné daj mi věděti, na který den by tu chtěl býti; a tu bohdá, když se sjedem, o mnohé věci spolu rozmluvíme. A v té mieře, jestliže by kto v kraji búřiti chtěl, stav mi to a kroť, kdež muožeš. A protož, milý přieteli, kdyby se se mnú chtěl sjeti, daj mi týden napřed věděti, neb nynie mnoho činiti mám, abych se k tomu času uprázdniti mohl. Datum Crumblow f. IIII. post Stanislai anno- rum XLVIIII°. 73. 14. května 1449. Oldřich Eizinger Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za nabízenou pomoc; rád sly- šel o úmluvě, sjednané v Čechách; děkuje, že vzkázal králi římskému stran jeho věci. 71. 1) 25. dubna, výše č. 60. 1a) Seznam se nezachoval. 2) Tento list Oldř. z Rožmb. se nezachoval. 3) Viz AČ. IV, 25. 4) Podle ustanovení hradecké smlouvy — viz AČ. II, 251. 5) Aleš ze Šternberka spolu s Oldřichem z Kralovic byl ubrmanem se strany poděbradské; sr. tamže a Urbánek na uv. m. 367. 72. 1) List z 3. května viz č. 66.

Strana 61
Č. 73—74: 14.—18. května 1449. 61 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1134, or. pap. (R.) Edler wolgeborner herr, mein willig dienst wist bevor. Es ist, eur dienner der Lemperzagel mit zwain eur briefen zu mir komen; den ainen er mir vor gen Schretntal solt gepracht haben, da ich aber nicht anhaim pin gewesen, also hat mir derselb eur dienner auf ain glaubrief zu erkennen geben. Solich hilf und dienst, so ir mir in den sachen, so ich iez zu schaffen gehabt, mit eurem volk getan, mir das herab gesand und glihen wolt haben, das ich euch des vast mit worten danket, das hulf nicht ; aber ir sult an allen zweifel sein, das ich das in solichem und in anderm umb euch und eur sun, mit wee ich kan und mag, gern und williclichen verdienen wil ; wiewol ich etwas zuvor euch darzu gesessen pin, so wil ich doch das gern umb all die euren, wo die herfor an mich gelangen, verdienen, das ir mir solichen dienst und guten willen ungepeten beweist. Dann als ir mir die berednus, so ir nach schikung des almechtigen got mit hilf etlicher lantschaft zu Pehem beredt" und zugesandt habt, Gott der geb, das ir das zu ainem guten enden pringt, die hab ich vernomen und dank euch solicher eur gedechtnus und verkunden mit besun- derm vleis. Mir hat auch derselb eur diener zu erkennen geben, wie ir meinem ge- nedigisten herrn dem Romischen kung under anderen sachen von meinen wegen en- poten habt, des ich euch sunderlichen dank, das ir in solichen sachen an mich ge- denkt. Wiewol ich villeicht nicht als vast darin gedienen kan noch mag, als ich dann meinem genedigisten herrn kunig Lasslaw schuldig wer, und wiewol mir das in solichen treun, als ir das maint und ich des schuldig wer, nicht vermerkt ver- standen noch also aufgenomen wirt und so ich dieselb zeit bei euch wer gewesen, so wolt ich mit euch geredt und euch erpeten haben, das ir meinem genedigisten herrn von meinen wegen nicht enpoten hiet, doch so verste und waiss ich wol, das ir das in rechten treuen und mir auch zu ern und allem gut getan habt; das ich sunder und williclichen umb euch und all die euren verdienen wil. Geben zu Tiernstain am mitichen in die Bonefaci anno Domini etc. XLVIIIIno. Ulrich Eiczinger von Eieczing. Na rubu: Dem edelen und wolgeboren herrn herrn Ulrichen von Rosenberigk. Přitištěna krytá pečeť. 74. V Krumlově, 18. května 1449. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: ptá se, zda-li v seznamu jeho po- mocníků byl Jindřich z Kolovrat vynechán úmyslně či omylem; prosí ho, aby byl pilen toho, aby ty věci byly konány. 73. 1) Oldřichovy listy se nezachovaly. 2) Smlouva hradecká — sr. pozn. 2 u listu Oldřicha z Rožmb. z 16. dubna, č. 49.

Strana 62
62 Č. 74—75: 18. května 1449. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (26), koncept. (R.) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3701. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož si mi ondy psal a po- mocníky si poslal, u těch pomocníkóv si zapomenul pana Jindřicha Colowrata také za pomocníka položiti. Protož daj mi věděti, položili si jej za pomocníka či-li se písař omýlil a že by v tu dúšku, kterúž si mi poslal v svém listu, nenapsal; neb jestliže by to obmeškáno bylo, bylo by to velmi zlé. A jakož sem Vaňka Pieska,“ Kokota a Johanesa písaře samého jednoho k tobě poslal o dokonání listu, prosímť tebe, aby toho pilen byl, aby ty věci konány byly, neb toho veliké potřeby; věřímť, že toho pilen budeš. Datum Crumblow dominica post Sophie annorum XLVIIII°. 75. 18. května 1449. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: lituje, že přepis listu na příměří nebyl Jiříkovi [z Poděbrad] poslán neprodleně; žaluje na Jindřicha z Kolovrat a žádá za opravu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1135, or. pap. (R.) AČ. II, 35 č. 36. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Přěpis, kterýžs mi poslal, na příměřie, v sobotu včera tepruv po obědě jest mi přinesen; a vieš, milý přieteli, žes na tom se mnú zuostal a řekls oběma stranoma přepisy ty vydati. Jižť sem já také k žádosti tvé, pane, ten přěpis p. Jiříkovi poslal; a posel mój jeliž druhý den ku p. Jiříkovi bude moci dojeti na Poděbrady, a doma jeho tu najde, nebo nic; a potom, jakož sám, pane, rozoměti muožeš, jedno již pět dní k toho listu konání p. Jiřík bude mieti, i na miesto v smlúvách jmenované poslati a jej položiti. I ne- nieť to, milý přieteli, dobře, že sě jest tiem přěpisem takové prodlenie stalo: neb nebude-li moci p. Jiřík na ten den listu dokonalého položiti, nebť k tomu drahně pečetí musí mieti, psalť sem prvé, že to jeho vina nebude, nežli tvá.' A jakož mi píšeš, pane, o Jindřichovi Colovratovi,“ kterakť jest psal, že sem já a moji jeho ha- něli v Slaném: křivdut mi, pane, na tom činí, bychť já jeho haněl kterým slovem, ani který mój mým vědomím. A poněvadž sem sám na něho žaloval a žaluji, vždy opravenie žádaje pro to hanění, jakož mě jest na Libochovicích haněl nevinně a křivě; varovalť sem sě toho a na to pamět sem měl, aby on neměl co v pravdě ža- lovati a jedno za druhé aby nebylo srazováno, ale mně opravováno, a to, pane, ve 74. 1) List z 12. května výše, č. 71. 2) Vaněk Píšek z Radenína. 75. 1) Totiž příměří mezi oběma stranami, strakonickou a poděbradskou, podle hradecké smlouvy, viz AČ. II, 251. 2) List na příměří měl býti položen do šesti neděl po Velikonocích u Arnošta Les- kovce na Humpolci; viz AČ. II, 251. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 371. 4) List Oldřichův se nezachoval. O při Alšově s Jindřichem z Kolovrat viz Urbánek na uv. m. 3733. 5) Podle Urbánka, tamže, snad Hrádkov, manství hradu Křivoklátu.

Strana 63
Č. 75—77: 18.—28. května 1449. 63 čtyřech neděléch podlé smlúvy v Hradci učiněné; a podnes toho očekávám. Toto jsem slyšal, když p. Jiřík zvěděl, jakož jest Colovrat člověka mého zmučil a k tomu při- praviti chtěl, aby to o nás pravil, což jest sobě byl na lístku na nás Colovrat se- psal a smyslil, a že sě to také dotýče jeho, p. Jiříka, že by mělo při tom býti páně Jiříkových z Berúna na šestdesáte; tehdy žádal jest p. Jiřík na tom mém zmuče- ném člověku, aby jemu pověděl, kterak sě jest jemu stalo od Colovrata, a chtěv to p. Jiřík proto zvěděti, aby uměl o to s hajtmanem Berúnským a s staršími mlu- viti, a pravě jim, jestliže by to učinili, že by je chtěl z toho tresktati jakož by na takové slušalo; a z toho sú sě všichni omlúvali, jako nevinní, i pan Jiřík. A tak jest to ten mój člověk zmučený před p. Jiříkem k jeho žádosti rozprávěl beze všeho haněnie, a na tom zavřel, že z toho milému Bohu žaluje. Takét sem, pane, já po té straně nestál, kady jest Colovrat z města jel, a o tom kydání s vajci sem nic nevěděl, aniž viem, by to kto učinil. Ale jakož píšeš, pane, kterak se Colovrat zná k zamordování Přechovu a o tom nočním lúpeži a výboji žádaje věděti, kterak by to mělo opraveno býti; tohoť, pane, žádám, at mi jest to opraveno i mým od něho podlé řádu země, jakož takový mord a lúpež noční i výboj z práva má opra- vováno býti; a též také i ten výboj noční v Hradkověvsi,“ jakož sem z toho žaloval a prvé, pane, i tobě o tom psal; a to od žalob došlých ve čtyřech neděléch podlé vykázanie smlúvy Hradecké. A tohoť jako přieteli svému doufám a věřím, že mi tebú, pane, to scházeti nebude. Neb, pane, píšeš mi, že Colovrat s vámi v té smlúvě a v příměřie stojí; tehdy ste mi za něho slíbili a povinni ste mi tu opravu přivésti v času tom, jakož smlúva v Hradci udělaná ukazuje. Pro něž žádám a prosím, pane, Dat. dominico Rogationum. konečné odpovědi tvé. Aleš z Šternberga. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému, d. Pečeť odpadla. 76. U sv. Prokopa, 25. května 1449. Jan z Kunštátu a od sv. Prokopa posílá k Oldřichovi z Rožmberka Ondřeje řeč. Hořepníka ze Zahrádky s pověřujícím listem. „Dán u sv. Prokopa v neděli po bo- " žiem vstúpení l. p. 1449. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Kunštátu, or. pap. s přitištěnou krytou pečetí pod textem. (R.) AČ. XIV, 48 č. 1565. 77. 28. května 1449. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: aby přijel k němu na Krumlov spolu s Vaňkem z Pecky a Šofem.

Strana 64
64 Č. 77—79: 28. května—5. června 1449. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056, koncept. (R.) AČ. IV, 26 č. 45. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3701. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš,“ že je k tobě přijěl pan Colda, pan Vajněk z Pecky a Šoff a že k tobě mluví, že by rádi ke mně na některý mój bliší zámek přijěli, pakli by blíže býti nemohlo, ale že by chtěli sem na Krumblov přijěti etc.; milý pane, poněvad sú již k tobě tu při- jěli, prosímť tebe, pověziš jim ode mne službu a pros jich, jakožto přátel mých dobrých, a sám tebe také prosím, abyste spolu sem ke mně přijěli; a ját vás velmi rád uzřím jakožto přátely své milé. A tu bohdá o potřebné věci spolu rozmluvíme. Věřímt tobě, pane, že to učiníš. Datum Crumblow, fer. IIII. post Urbani, anno etc. XLVIIII°. 78. V Krumlově, 31. května 1449. Oldřich z Rožmberka svědčí, že zámecký kaplan krumlovský Mikuláš prodal kos- telu v Německém Benešově kaplanská zboží za 15 kop 9 gr., začež má farář s šesti kněžími sloužiti slavnostní bohoslužbu. Schmidt-Picha, Urkundenbuch d. St. Krummau II, 82 č. 298, reg. z orig. perg. v obecním archivu Něm. Benešova. (R.) 79. Ve Vídni, 5. června 1449. [Prokop z Rabštejna] Oldřichovi z Rožmberka: vyčítá mu, co psal králi řím- skému; noviny z Vídně, Uher a Italie; o nemoci Kašpara Šlika; o legátovi [Janu Karvalajovi]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1138, or. pap. (R.) AČ. III, 54 č. 82. Urozený pane milý a příznivý! TMť psal KMt etc.1 Činíš jako ten, ješto by rád našemu dobrému, a my sami nic nedbáme; a ktož sám svého dobrého nedbá, co pak ty máš se o to starati? Jižt všichni viděli sú vaši pilnost: nám v uši nejde, a snad také odjinad někaká ponucenie jsú. Jiným nemním by to šlo, že k TM“ ne- nie posláno, jediné nedbáním; nedbajž také nic. Bychť s tebú mluviti mohl ústně, šíře bych mluvil: ale daleko jsme od sebe nynie, buď na tom dost. Novin TMt nynie psáti neumiem žádných, než toliko že král do Grece jel o božiem vstúpení; 77. 1) List Oldřicha z Hradce se nezachoval. 79. 1) Oldřichův list králi se nezachoval. 2) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3812. 3) Sr. Fessler, Gesch. v. Ungarn II, 519. 4) Hrabě Francesco Sforza; sr. Chmel, Geschichte Friedrichs IV. 2, 455 a n. 5) Viz Urbánek, tamže 3813. 6) V. tamže 3771.

Strana 65
Č. 79—80: 5.—8. června 1449. 65 a odtad miení do Korutan a do Krainu, a snad i do Triestu. Já sem o své věci sem byl přijel, a na všaký den za JMt tam pojedu. O příměří uherském zdá mi se, žet sem byl TMt psal, že jest učiněno za dvě létě. Páni uherští mají sněm valný v Peště; co zjednají, Buoh to vie.' Comes Franciscus ten od Mediolánu odtrhl, a velmi nemocen. Pan Cašpar, náš dobrý přétel, velmi nemocen; šlak jej porazil, ruka a noha a pól jeho jako mrtvo a jedna strana levá téměř všecka. Strach na všakú hodinu, že pójde; neb dobrého rozomu nemá ani dobře lidí zná.“ O legátovi rád slyším; nynie sem jemu dobře pilný list psal a mnoho sem v něm o TMt dotekl.“ Milý pane, přičiň se, ať tak neodjieždie od nás, ať ještě se pokusí, zda by co mohl dobrého naší zemi zjednati. S tiem se porúčiem TM“ i synóm tvým, mým milým pánóm. Datum Vienne die Bonifacii, anno etc. XLIX°. Prokop. Na rubu: Pánu mému velmi milému, p. Oldřichovi z Rosenberga, d. Pečet odpadla. 80. 8. června 1449. Burján z Gutštejna Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Hynka Krušinu ze Švamberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1140, or. pap. (R.) Služba má napřed, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi TMť píšě a listu Crušinova, testi vašeho, vedle toho přepis posieláte, tomut jsem srozoměl a velmi vděčen, žes mi to ráčil dáti věděti etc. Prvet jsú sě dobří lidé za křivdu styděli a čehož by v pravdě nebylo, tak bezstúdně nepsali. Ale ktožť sě za křivdu nestydí i za jiné věci, dávnét jest to příslovie, žeť hanby neduojde. Též i Crušina, neb křivdu mluviti a psáti, tot jest jemu přirozeno; byť jměl toho dovoditi, neprovedl by, ale bohdá s hanbú musil by mi to nevinné a neodóvuodné nařčenie, když by jedné před mocným a spravedlivým súdem bylo, opravovati. Toť by TMť jměl i každý dobrý shledati, mohuť já jemu toho s pomocí boží v pravé pravdě slušně odvésti i provésti, žeť mi na tom, cožťkolivěk píšě, krátko i křivdu činí. A jakožť dotýče, že by moji služebníci v Bavořiech Markovi z Wildenfelzu, jakož on píše, jeho slu- žebníku, a k Storšteinu lidem pobrali, pokládaje, že to jmá v poručenství a v uopravě a to že by sě jemu ode mne stalo v křesťanském příměří, račiž věděti, žet z běhu smýšlenú křivdu píše jako ten, ještoť sě za křivdu styděti nechce, nebť toho ni- koli neprovede ani provésti muož. Jakož sě to všie bohdá časy svými shledati jmá, žeť tak nenie; nebralit jsú moji i žádnému jeho v křesťanském příměří, jakoť jeho berú, lúpie a kradú mě i jiné dobré lidi; tyť jeho miením, kterýchžt na to chová, 80. a) Nečitelné. b) Tímto slovem počínajíc psáno na rubu. 1) Dotčené listy se nezachovaly. 2) 2. června.

Strana 66
66 Č. 80: 8. června 1449. jakož jest to svědomá věc, kterak on v křesťanském příměří nepamatuje na svú čest, to činiti dopustě. A k duovodu toho teď TM“ přepis posielám vyznánie Škor- ňova, kterýž mi z Glatov poslali, kterak jsú mi jeho nynie chtěli poraziti měšťany mé Střébrské a Tachovské a pak porazili Pražské a všie v křesťanském příměří; ješto z toho rozoměti budete a věděti, kterakt mi křesťanské příměří pode ctí a pod věrú a pod třmi tisiec kopami základu zapsané drží; toť oznamuji a ž/a/luji etc. Pak bralť jsem já, aby ráčil věděti, nepřátelóm svým v Bavořiech v kněze Ottově zemi, ježto mě a mé odtud z té i do té země hubie a pálé, lidí jímají, jmenovitě Prokop Guldan s jinými, kterýž jměl Tachov město zraditi, jsa té chvíle Crušino- vým služebníkem; a tu zradu dva jeho tovařišě naň a na sě před mnoho dobrými lidmi urozenými i obecnými, kterýž při tom byli, a toho jest zřetedlný duovod, vy- znavše na mučení i bez mučenie jsú, jakož na zrádce slušie, před městem Tacho- vem čtvrceni. A bylo by se i tomu Prokopovi Guldanovi též stalo, jako i těm jeho tovařišóm, byť byl do Boru té chvíle k němu neutekl. A poněvadž mě a mé hubie, fedruňky a stanoviště majíc s těch zámkuov, nemajíc ke mně ani k nim ižádné viny a tam vždy v té zemi jsú a obývají, s pomocí boží budút sě bezpráví brániti, toť má Crušina ohledati; příměřímt se svých nepřátel odhroziti nedám. A jižt jsem o to tomu kniežeti i jiným do té země psal, prosě, aby mne z své a do své země tak šeredně hubiti nedal a staviti ráčil, a to, což mi sě a mým stalo, ješto jsem naň ižádné péče nejměl, opraviti. Nemohu toho na něm dodnes jměti, než vždy dopústie mě beze všie vinny tomu Guldanovi zrádci i jiným svým bez ohraženie cti hubiti. Toť mi se od Crušiny v křesťanském příměří děje, žeť mi chce mých nepřátel, aby mě hubili, hájiti. A byť jeho služebník Mark byl, i tohoť nenie, nebť toho, byť jeho byl, neprovede, a pak jemu nenie nic vzato; a číť jest služebník a u koho, kdyžť toho potřebie bude, toť sě shledá. A týž Mark služebníku mému Gleyssentalerovi o jeho dědictvie, kteréž jemu, nemaje k tomu ižádného práva, drží, nic k sobě rovného učiniti nechce, slíbiv pode ctí a věrú přátele jednoho a muoj druhého vy- dati, aby je ti dva, na ně zaručéc, o to smluvili; tu mój s přételem častokrát hotov byl a on nic, jakož jest to zjevná věc, že sě mému veliká křivda od něho děje. Ta- két' jest psal panu Alšovi z Sternberga, že by moji lidem ze vsi Semnějevic pobrali, pokládaje to opět, že jsú to lidé jeho služebníka Holubovi. Divím se, že to smie psáti, čehož nenie. Račiž opět věděti, žeť on toho ani ten Holub neprovedú, byť to jeho lidé byli a byť k nim kterú spravedlnost jměl. Tohoť neokáže, pravda křivdě aby vždy odporná byla. Chci Crušinovi tisíc kop na pět set saditi a to k miestu vésti i uručiti, budelit jedné směti; provede-li on, že jsú jeho aneb jeho služeb- níka ti lidé, vezmi mých tisíc kop, pakli já provedu a on nic, jistotami a sprave- dlnostmi, že jsú moji a manna mého Perštajnarovi, nechť vezmu jeho pět set kop grošóv. A toť jsem hotov konati a v tom, což píši, tak státi a učiniti, aby on ani já/.../“ se práv nečinil a k konci to vedl, nerozpisuje křivých řečí o mně. Paklit vždy přes toto mé rovné podávánie bude o mně mluviti neb psáti, máť on to shle- dati, že bohdá pravdu, své cti háje jemu odmlúvati budu, žeť jemu to nelibo a ne- chutno slyšeti bude. Ont jest dopustil v křesťanském příměří za svú ctí těm lidem z Semnějovic mým a manna mého svému služebníku Holubovi pobrati a je šacovati

Strana 67
Č. 80—81: 8.—19. června 1449. 67 kázal i jiných mnoho věcí a krádežóv, ješto by mi to dlúho bylo vypisovati, vše v křesťanském příměří, kteréž s ním mám, od jeho některých mě se stalo a vždy děje; toť také na TMt vznášiem etc. A jakožt píše, že mě obsélal, ale jinak, nežlit teď TMt píšě, jakož se to bohdá shledá, a na toť jest byl mezi mnú a jím rok do Plzně smluven nynie tento pondělí o Letnicéch minulý, tak že sě jměli naši ubr- mané sjeti; tuť jest on tomu roku svolenému odpověděl a jím sšel, jakož se i to okáže, a dotýče, že jemu nedbám opraviti. Však jest na mě nic nedovedl ani bohdá dovede aniž ubrmany shledáno, bych jemu co vinen byl, než chce sě jemu se mnú jazykem vaditi křivě a smyšleně; a k miestu vésti nesmie, nebť jest toho, cožť jest psal, že chce své do Plzně k roku svolenému poslati nezdržel, ale [nečit.] psal, proč by se darmo do Plzně sjéžděli, poslati svých nechtě, odepřel. I račiž toho TMť po- vážiti, pravdu-lit píšě a pravě-lit mě viní. Tohoť TMti žaluji a vždy oznamuji, žet« mi na tom, toť buoh vie, krátko a křivdu činí, prosě TM“, že to ráčíš v své paměti jmieti a jej k tomu vésti a držeti, aby mi to od něho opraveno bylo a jemu, cožt Datum dominica in píše aneb psáti bude, nevěřiti. Za tot vždy TMti prosím. festo sancte Trinitatis. Burján z Gutštejna na Tachově a na Nečtinách seděním. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberga, pánu na Crumlově, přieteli dobrému. Pečet přitištěná odpadla. 81. Po 19. červnu 1449. „Novitates“ zaslané z Prahy kýmsi, asi Dr Václavu z Krumlova, který je dal Oldřichovi z Rožmberka: podobojí se pokusili o chrám sv. Víta; postoj Rokycanův. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1147, souč. opis. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 318—4. Pater reverende! Notum facio vobis novitates, que pro nunc Prage peragun- tur. Sciatis, quod nuper videlicet in octava Corporis Christi Rokyczana collectis omnibus complicibus suis de secta sua cum sollempni processione ascendit ad ca- strum sancti Wenczeslai et ibidem officiaverunt missas sui sacerdotes, ut ferunt, quod XV missas celebraverunt et populum laycalem suo modo sub utraque specie communicaverunt neque aliquem in suis ecclesiis communicaverunt dicentes: qui volunt communicare, ascendant castrum cum processione et ibidem communicabunt. Fecit eciam sermonem ad populum Rokyczana de corpore Christi et eius sangwine precioso, quod omnes populi tenentur sub precepto communicare sub utraque specie et confirmacione sua adduxit Compactata, quod licite Bohemi et Moravi possunt communicare sub utraque specie, quibus approbavit concilium Basiliense, quod bene faciunt communicantes sub utraque specie. Et ultra in sermone pronunciavit, quod adversarii nostri detrahunt nobis dicentes, quod ad tempus tantum nobis concessum

Strana 68
68 Č. 81—82: po 19. červnu—25. června 1449. est populum laycalem sub utraque specie communicare. Et hoc est verum, quia ap- probaverunt nobis in eternum communicare laycos sub utraque specie. Demum do- minico post octavas Corporis Christi disposuerat facere processionem ad claustrum sancti Jacobi. Quod cum congnovissent carnifices, armaverunt se et aliqui ex ipsis intraverunt claustrum et pronoctaverunt aput monachos. Et interim hoc pervenit ad magistrum civium, quod Rokyczana proposuit facere processionem ad claustrum; qui prohibuit ipsum cum aliis consulibus, ne hoc faceret sabbato ante Decem milia martyrum; et adiecerunt dicentes: „Magister, estimas tu hoc leve factum, posses per hoc ordinare, ut nos communitas proieceret de pretorio, sicut aliquando fecit consulibus Nove Civitatis ? “Tunc Rokyczana respondit consulibus: „Neque ego scio de aliqua processione neque intendo facere aliquam processionem.“ Dominico autem mane fecit mencionem coram populo in sermone: „Quidam murmurant de proces- sione, quam fecimus ad castrum in octava Corporis Christi; tamen alias plures fe- cimus et non murmurastis. Quare ergo modo murmuratis? Et ultra quidem dectra- tores nostri, quod iterum tamquam hodie facere vellemus processionem ad claustrum sancti Jacobi, non est ita et non credatis.“ Et quidam dicunt, quando descenderunt cum processione de castro s. Wenczeslai, quod quidam scolares receperunt in capella sancti Adalberti et sancti Sigismundi, ad quas violenter intraverunt, fractis seris sacerdotibus, ampulas, manutergia et alias res quam plures abstulissent etc. Plura vobis scriberem de tali eventu, non occurit modo tempus. Datum Prage anno 1449. 82. Na Vítkově Hrádku, 25. června 1449. Jiří Grossauer, správce na Vítkově Hrádku, Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že v té věci nemůže sám nic dělati a doporučuje mu, aby se obrátil na jeho pána. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1143, or. pap. (R.) Wolgeboren genadiger und lieber herr, mein willig dienst euren genaden bevor. Als ir mir schreibt, han ich vernuman. Verstett eur genad, das ich meinem her- ren’ sein herleichkait schuldig pin ze halten und mir ausserhalb seiner genaden in beschau ze geben nicht fugt. Aber was mein herr mit mir darinn schafft, des pin ich willig, an den mugt ir dy sach wol pringen. Und pitt eur genad, mir das in un- Geben ze Wytighausen am mitichen vor sand Peters tag genaden nicht merken. anno Domini etc. im XLVIIII jar. Jorig Grassawer, phleger zu Wytinghausen. Na rubu: Dem edeln wolgeboren herrn, herrn Ulreichen von Rasenberigk, meinem genadigen lieben herrn, d. litera. Pečet odpadla. 82. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) Reinprecht z Wallsee.

Strana 69
Č. 83—84: 25.—27. června 1449. 69 83. 25. června 1449. Jindřich Glasser na Hobelsberku Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na škody, které mu způsobil Oldřichův člověk a prosí, aby se přičinil o napravení; nestane-li se tak, musel by to, ač nerad, vznésti na svou vrchnost [biskupa pasovského]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1144, or. pap. (R.) Wolgeborner edelr lieber herr, mein underteinig dienst sein euren genaden alzeit willig und werait. Als euren gnaden wol wissenleich ist, das mir der Kapp- lar von Winderberg auf dem Pehamischen wald zwen knecht gefangen, darzu ain pferd genommen hat, das mich VI schok gross gestet von des forstz und holz we- gen, das ich von eurem hozhayer genant der Suchhane von Wicharssen€ bestanden habe und im sein forstz gelt erbrikleichen wezale. Nu hat mir eur holzhaier fur all schaden gesprochen, das mir und den meinen von des waldes und holzs wegen widergee und wel mir das treuleich widerkeren. Genadiger lieber herr! Nu sein mein knecht ledig worden, aber das ross nicht. Darauf so bitt ich euer genad undertei- nikleichen als meinen genadigen lieben herrn, euer genad wel mit eurem holzhaier schaffen, das er mir mein pferd wezal. Ich hab auch mit meinen knechten der vanknus mer dan X schok schaden genommen, das ich wol weissen wil, dafur ich gern nemen wil, was sein leut erkennen; solichs ich umb eur genad alzeit gehorsami- kleichen verdienen wil. Geschach sein aber nicht, so must ich das an mein genadig herschaft bringen, das sy mir verguntten die euren zu recht, darumb auf zehalten, des ich doch wider eur genad nicht gern tat. Und bitt darumb ainer genadigen Datum am mittichen nach sand Johanns antwurt von euren genaden ze wissen. tag zu sunnibenten anno Domini etc. XLVIIII°. Hainreich Glasser auf dem Hobelsperg. Na rubu: Dem wolgeboren herren, herren Ulreich von Rossenberg, meinen genadigen lieben herren. Přitištěna krytá pečeť. 84. 27. června 1449. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: o rubání lesa příslušejícího k faře; Vaněk Píšek [Radenína] mu podá zprávu o věci Petra z Lindy a Kozákové. — f. VI. ante Petri et Pauli apostolorum anno etc XLIX°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 31.1, or. pap. (R.) AČ. XIV, 43 č. 1566. 83. Suchánek ze Lhoty Hlasné (Wihorsen) u Prachatic.

Strana 70
70 Č. 85—86: 27. června—2. července 1449. 85. V Krumlově, 27. června [1449]. Oldřich z Rožmberka Vratislavským: zve je na sněm jihlavský. Žádá, aby obe- slali též Lehnické a Goldberské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1145, koncept. (R.) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3893. Unser fruntliche dinste zuvor. Edlen, erbern, vesten und ersamen, weisen, lieben frund! Wir zweiflen nicht, wie euch angelant sei von der zwitracht wegen, so sich in userm lande zu Beheim erhoben hette, auch wie das in stallung bracht und tag gesezt ist worden gen der Yglaw auf den achten tag nach sand Jacobs tag schirst kunftig; dabei auch unsers gnedigen herrn des Romischen konigs rete sein sullen. Auch auf dem tag zum Neunhaus ist betracht, das man fursten und stete zu dem tag gen der Ygla, dy zu der kron zu Beheim gehoren, zu komen und zu senden bitten sol daselbst furzunemen, das dy zwitracht zwischen herrn Ulreich von Newenhaus und herrn Girziken von Podiebrad underkomen und hingelegt werde und darnoch, wie dy kron mit allen iren zugehorungen in ein frid bracht und eins herrns eintrechtikleichen einig werden.’ Biten wir euch mit gutem vleisse, ir wellet zu solhem obgemelten tag die euren auch schiken und darinnen ratsam und hilflich zu sein, damit dy sach in gut bracht mug werden. Und bitten darauf euer beschri[ebene] antwort. Geben zu Crumbnaw am freitag nach sand Johans sunbenden. Den edlen, erbern, vesten und ersamen weisen heutmannen, purgermeister und rate des furstentums zu Breslaw, unsern guten frunden. Auch bit wir eur weishait, lieben frund, mit besunderm gutem vleisse, das ir wellet disen offen brief zu schiken und furbringen lassen. Auch bit wir eur weishait, lieben frund, mit besunderm guten vleisse, ir wel- let disen offen brief den fursten und den andern herrn der heuptmanschaft Ligniz und Geltpergk. Das wellen wir fruntlichen und gerne umb eur weishait verdienen. 86. Na Kynžvartě, 2. července 1449. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: došlo mu poselství, že v Německu sbírají, chtějíce do země České uvésti krále; byli u něho radové Otty Bavorského, žádajíce ho, aby přijal správu nad zemí Bavorskou; aby mu v té věci poradil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1148, or. pap. (R.) AČ. III, 378 č. 20. Služba má napřed, urozený pane a testi milý! Dávámť věděti, žeť sem pro své pilné potřeby nenie sjel na Cunszwart: tuť mi jest dnes poselstvie přišlo, zpravujíce 85. 1) Viz v zápise o smlouvě jindřichohradecké z 10. dubna t. r., AČ. II, 258. 86. 1) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 382. 2) Sr. tamže 3771.

Strana 71
Č. 86—87: 2.—3. července 1449. 71 mě, a dost dobře k pravdě podobné, že toto zbieránie, jakož sě v Němcích zbierají, že by nám mienili pána a krále do země našie uvésti. I zdát mi sě, žeť by nám to slušné nebylo ani poctivé, byť oni nám jměli pána nepřirozeného ani dědičného do země uvésti bez vuole našie. I protož, pane, vieš-li co o tom, daj mi to věděti po Zdeňkovi. Takét dávám věděti, žeť jsú u mne dnes byli kněze Ottova rada, zejmé- na p. Crištof Parspergéř a Draswiczer, a mluviec k tomu, abych tu zemi Bavorskú kněze Ottovu v své poručenstvie přijal a jie zpravoval, jestliže by s kým co činiti jměli z té země, jmám jich mocen býti k rovnému a k spravedlivému podati a to mají učiniti i přijieti, a za to mi mají peniezě dávati. A také když kdy potřeboval, tehdy mi mají k mé potřebě poslati tisíc neb 11/2 tisíce na svú škodu, a já abych jim potřebu dal. A tak mluviec, že Kniežetina Mt ráčí mým přietelem býti, a já abych též JM“ zasě byl; než tu zemi Bavorskú abych zpravoval. Což jest, pane, v tom tvé rady, to mi vzkaž po Zdeňkovi. Dat. Cunszwarth quarta feria in die visitacionis b. Marie virg. anno XLIX°. Hynek Crušina z Švamberga, kraje Chebského hajtpman. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosenberga, testi mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 87. 3. července [1449]. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: vytýká mu, proč nechce přijeti na sjezd ve Vlašimi; o svém sporu s Jindřichem Libštejnským z Kolovrat; o Psíkovi, kte- rého zajal jeho syn; nevěděl, že ty peníze drží Oldřichovi proti jeho vůli. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1149, or. pap. (R.) AČ. II, 37 č. 37. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi odpisuješ o tom sjezdu, kterýž má býti u Vlašimi v neděli příští, dotýkaje při tom, žes ty, pane, nikdá k tomu nesvolil, bychom my měli tobě roky klásti, kdy a kam bychom my chtěli, aby, pane, jel, kamž a když my kážeme etc. Kdyžby sobě, pane, chtěl vá- žiti a vzieti psanie mé a Močihubovo: tak, jakž jest samo v sobě, máš s to rozomu 87. 1) T. j. 6. července. Oldřichův list se nezachoval. Na sjezdu ve Vlašimi se mělo jednati o stíž- nostech obou stran, totiž poděbradské a strakonické; sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 371. 2) Oldřich Močihub z Kralovic. 3) Byli to: Oldřich z Rožmberka, Aleš ze Šternberka, Arnošt z Leskovce, Oldřich z Kralovic; viz Urbánek tamže 367. 4) Sr. též v Alšově listu z 18. května, výše č. 75. 5) Sr. Urbánek tamže 3733. 6) O srpnovém sněmu v Jihlavě v. Urbánek 390 a d. 7) 10. dub- na 1449, viz AČ. II, 250 a d. 8) V Třeboň. arch. Hist. 1150a, b, je spis určený ubrmanům, týka- jící se sporu v jiných věcech, nadepsaný: Páně Alšovy z Šternberga viny proti Jindřichovi Colovra- tovi Libštajnskému a Odpor Jindřicha z Colovrat z Libština proti Alšovým Holického vinám položený.

Strana 72
72 Č. 87: 3. července 1449. dosti, žeť sme my to neučinili tobě, pane, rozkazujíce, neb to, pane, vieme já i Moči- hub v jistotě, žeť my tobě, pane, tak málo muožem rozkazovati, jako ty nám. Milý přieteli, považiž toho již, žes toho psanie mohl nepotřebného zachovati na jiného, ješto by tiem vinen byl. Než to miesto, kteréž jest tobě, pane, i nám k sjezdu pro potřebu velikú, jakož móž věděno býti, položeno i den jmenován, stalo sě jest z hod- ných příčin; i k tomu hlediece, pane, že napřed nám čtyřom ubrmanóm' jest naj- příležitější, a ještě tobě, pane, blíže nežli mně, a potom také i těm, jenž sú žaloby své na nás vznesli pro nezdrženie smluv i příměřie; kteréžto věci námi ubrmany a našim ohlédáním i rozkázáním měly by a mohly sú býti napraveny. A poněvadž se tobě, pane, nezdá býti, vida toho potřebu velikú, ještoby to obecnému dobrému ve- lice slúžilo, kdyžby s vobú stranú lidé podlé smluv i příměřie zapsaného i zaruče- ného byli zachováni; protoť já, pane, vždy dá-li Bóh budu, a podlé tvé vuole radě- jit tobě toho přeji, žeť tebú a vaší stranú sejde, nežli mnú a Močihubem. Než ne- zdálo-lit sě jest, pane, tobě v tom pracovati o to, tak jakož na nás na ubrmaních sjezd i rozkázánie záleží dřieve sněmu Jiehlavského, jedno ohledaj, pane, smlúvy: mnohemt jest bylo lépe, pane, tobě sě v to neuvazovati a v ubrmanství sě nepod- voliti. A ač sě tobě, pane, dobře zdá samému těch věcí opravu do sněmu Jiehlav- ského nechati, velmit sě, pane, toho, pane, lekám, žeť sě těm, jimžto sě smlúva a příměřie nezdržela jest a nedrží sě, žeť toho do sněmu Jiehlavského tak nenechají. A neviem já, pane, dadieli sě lidé pak na sněmu súditi, nebudeli jim toto prvé opraveno. Což pak z toho dále a dále horšie pójde, Bóh napřed i také lidé budú vě- děti, kým to jde a poj[....] sě, pane, i nepochybuji, že jest najspravedlivějšie i naj- upřiemnějšie věc do lidí sobě odporných smlúvami a zápisy, kteréž je upokojie, jimi sě zpravovati a jim dosti učiniti. A také, pane, toto muožeš dobře věděti, žet v Jie- hlavi s jinými mnohými vážnými a pilnými běhy dosti budem mieti činiti, ježto by tyto věci o něm na překážku mohly býti a byly. A jakož dále píšeš, pane, o Jindři- chovi Libštainském, že jest Racka purkrabí svého kázal stieti, a přitom dotýčeš pane, že jest právo i obyčej hlava za hlavu etc.: pane, on Libštainský vie, proč jest Racka stieti kázal,“ ját sem toho nežádal, ale žádal sem, aby Racek byl postaven v Jiehlavi o sněmu“ před čtyřmi ubrmany. A já jiného neviem podlé zprávy lidské, než že proto jest jeho stieti kázal, boje sě, aby na něho pravdy nepravil o tom nočniem mordu a lúpeži, kterak sě jest to s jeho vólí a vědomím i rozkázáním stalo, i mnohé jiné zlosti mým chudým lidem. A Racek jest při tom mordu nebyl a utr- pěl; a ti, ktož sú to skutkem učinili, ty i podnes u sebe Libštajnský chová, s nimi se pěstuje. I zdáť mi sě to jistě, milý přieteli, divné a nové právo i nový obyčej, nevinnú hlavu za nevinnú. Takéť tebe tieži, milý pane, kdyžby ty deset nebo viece zlodějóv i mordéřov zjímal, ani tobě jednoho člověka zabili a zamordovali a oblú- pili společně, a ti že by pravili, že sú to něčím rozkázáním učinili, tolikoby chtěl nad rozkazatelem pomsty hleděti a tyto skutečníky pustiti, aneboli nad jedniem to- liko z nich pomstíti, totiž hlavu za hlavu, a jiné všechny pustiti? Toho mne, pane, rač zpraviti. A nalézášli mi, pane, tu opravu, nejsemt jie povinen přijieti od tebe, aniž přijímám; nebť mě učí smlúva v Hradci udělaná, kto a kolik opravcí mohú mi opravu o to i o jiné rozkázati přijieti; a tomuť bych sě, pane, jistě nenadál.

Strana 73
Č. 87—88: 3.—5. července 1449. 73 A jakož pak, pane, dotýčeš dále, že lidem bráním jíti na Libštain p[r]o to, což jim pobráno jest: a já, pane, bráním, a měl sem tu naději, pane, že by ty mi sám k tomu neradil, byť měli po to choditi, nebť sú tam moji lidé toho nenosili. A ne- rozomiemť tomu, byť s tiem i s hrdly svými před lúpežníky a před mordéři zasě do- móv uhodili. Než budelit přineseno domóv lidem mým v celosti to zasě, což jim po- bráno jest, kázalť sem jim vzieti. Jakož také opět dotýčeš, pane, o Psíka, a píšeš, poněvadž chcme, aby nám lidé spravedlivé učinili, abychme lidem též také zasě uči- nili: věz, pane, žeť sě mne o Psíka nic nedotýče; a také mne, pane, nevinně a ne- potřebně pamatuješ tiem, abych zasě lidem také spravedlivě činil; nebť bohdá či- ním, jako kto. A milý příteli, ve snách sem sě takovému psaní dótklivému od tebe nenadál. A věda dobře, ačkoli syn mój nad zlodějem a lúpežníkem silničným má po- pravu, však tobě, pane, i jiným ubrmanóm nejednú dal jest věděti, že jeho před čtyřmi ubrmany chce v Jiehlavě postaviti; a nezdá mi sě, pane, spravedlivé ani hodné, by syn mój měl nebo povinovat byl zloděje a lúpežníka svého i jiných lidí Kolovratovi vydávati, leč z rozkázání všech čtyř ubrmanóv. Jakož, přieteli milý, píšeš o penězích, žeť bych je proti tvé vóli držel, tohoť sem já nevěděl; a pak cožt sě mne dotkne, milý přieteli, neměj o to péče. Dán ve čtvrtek před s. Proko- pem českým dědicem. Aleš z Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému, dd. Pečeť přitištěná odpadla. 88. Ve Štýr. Hradci, 5. července 1449. Císař Friedrich Jindřichovi z Rožmberka: nemůže mu vyplatiti dlužný žold, ale učiní tak, jak se vrátí do Vídně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1139, or. pap. (P.) Fridreich von Gots gnaden Romischer kunig zu allen zeiten merer des reichs, herczog ze Osterreich und ze Steir etc. Edler besunderlieber! Als du uns yecz von deins soldes wegen geschriben hast, haben wir vernomen. Nu hieten wir gern unserm hubmaister! in Osterreich darumb 88. 1) Zikmund z Eberdorfu (1448—1451). 2) Pod stejnou značkou přiložena je cedule o žoldu Jindřicha z Rožmberka: Herr Hainrich von Rosenberkg ist unsers gnedigisten herrn des Romischen kuniges gnaden durch hern Reünprecht seligen von Walsee in dinste zuegesagt warden. Und hat also zway jare seinem kuniglichen gnaden nacheinander gedienet. Darumbe ist im jerlichen zegeben ver- sprochen warden IIIe talern den. Im ist aber daran nicht mer ausgericht, denn ze Nurenbergk von dem camermaister C thalern den, dasebs den der bemelt herr Hainrich von Rosenbergk von begir wegen seines vatters mit redlichem urlawb sich zu im gefuegt und darnach erst bei ausgang zwaye jare ganz urlawb von solhem dinste genomen hat. Nu beleibet der bemelt gnediger herre Romisch kunig im schuldig Ve talern den. zubeczalen. Srov. Heermanns Rosenberg'sche chronik (vyd. Kli- mesch), 119

Strana 74
74 Č. 88—89: 5. července 1449. geschriben, so hat sich etwas krieg und unrat daselbs in Osterreich begeben, darzu er wil gelts bedarff sohls zewenden, dadurch er dich des bemelten deins solds dicz- mals nicht wol entrichten mag. Davon so begern und pitten wir dich mit fleis, daz du die sachen gutleich angesteen lassest unz wir czum nachsten gen Wienn kommen wan alsdan, so wellen wir gedencken mit dem egenanten unserm hubmaister weg furzenemen, damit du solhs deins solds, was man dir dann des schuldig wirdet, von den nuczen nud rennten unser furstentums Osterreich entricht werdest und das gne- dicleich gen dir erkennen. Geben zu Grecz an Sambstag nach sand Vlreichs tag anno Domini etc. XLVIIIImo, unsers reichs im zehenden jar." Comissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln unserm besunderlieben Hainreichen von Rosenberg. Přitištěná pečet zničena. 89. Ve Štýrském Hradci, 5. července 1449. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž nemůže poslati na sněm jihlavský své posly, žádá ho, aby na sněmu hájil zájmy rakouského domu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1151, or. pap. (R.) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3802. Fridreich, von gots gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog zu Ostereich und zu Steir etc. Edler besunder lieber! Als du uns under anderm iez geschriben hast und bege- rest etlich unser ret geistlich und weltlich zu dem tag, so in kurz zu Igla sol gehal- ten werden,| ze schiken," haben wir vernomen und lassen dich wissen, das wir unser ret gar wenig bei uns haben; was der aber bei uns sein, der bedurfen wir in unsern gescheften und sachen, so uns teglich aus dem reich und andern enden anstossen, und ditzsmals nicht fuglich geraten mugen," davon so begern und bitten wir dich mit sunderm fleiss und ernst, das du darob seist, damit die sachen bei dem bemel- ten tag also furgenomen werden, daz das fur uns und unsern lieben vettern kunig Laslawen sei und wir derselb unser vetter und unser haus Osterreich in unsern ge- rechtikaiten nicht verkurzt werden, als du das bisher getan hast und als wir des und alles guten ain unzweifenlichs getraun zu dir haben. Das wellen wir mit sundern gnaden gen dir und deinen sunen erkennen und unsern egenannten vettern kunig Laslawen daran weisen, so er zu seinen jarn kome, daz er das dann auch gen dir 89. 1) O sněmu v Jihlavě v srpnu 1449, viz Urbánek III. 2, 390 a d. 2) Oldřichův list se neza- choval. 3) Král však přece poslal na sněm jihlavský své posly; v. Urbánek tamže 393,

Strana 75
Č. 89—90: 5.—6. července 1449. 75 Geben zu Grecz an sambstag nach sand und denselben deinen sunen beschuld. Ulreichs tag anno Domini etc. XLVIIII, unsers reichs im zehenden jar. Commissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 90. V Krumlově, 6. července 1449. Oldřich z Rožmberka [Alšovi ze Šternberka] odpovídá na jeho list v příčině sjezdu ve Vlašimi, sporu s Jindřichem z Libštejna a zajetí Psíka; o jiných věcech s ním promluví, až se sjedou; stran těch peněz musí ho napomínati. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1149b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý. A jakož mi nynie píšeš široce, v tom najprve dotýkaje, že by mně blíže bylo do Vlašimi nežli tobě etc. Milý přieteli, mněť se zdá i jiným dobrým lidem se také slechka zdáti bude, že by daleko sjezd náš bezpečej a přístupněji byl v Soběslavi než v Vlašimi, a tu sem chtěl rád býti, jakož sem i prve psal; a poněvaždž se tobě nezdálo tu býti, toť pak dobří lidé shledají, čí je vina. Dále dotýčeš, poněvadž sem v tom nechtěl pracovati, že by lépe bylo mně se v to neuvazovati a v ubrmanství se nepodávati etc. Milý pane, cožt sem učinil, toť sem učinil pro obecné dobré. A muožeš sám, pane, také tomu rozuměti, že sem vdyckny pro obecné dobré tak mnoho a s velikejmi nákladmi pracoval jako kto v Čechách a ještě bohdá to činiti miením. Dále dotýčeš o pana Jindřicha z Libštajna“ a že by té opravy ode mně nepřijímal za opravu etc. Milý přieteli, když si mi psal a prosil, abych se přičinil, aby tobě opraveno bylo, učinil sem v tom jakožto pro přietele; a když se bohdá shledáme, o to šíře mluviti budem. Dále dotýčeš o Psíka; ještěť by mi se zdálo, aby Psík panu Jindřichovi v jeho moc byl dán tak, jakožt sem prve psal. Pak o jiné všeckny kusy krom, co se peněz do- týče, když se bohdá sjedem, úsně o ty věci rozmluvíme i odpověď na to dám. Pak jakož píšeš o těch penězích, poněvadž ty penieze vedle tvé prosby i psaní a mého psaní a napomínání dány mi nejsú, již tiem listem musím naložiti, jak mi se zdáti Datum Crumblow domi- bude a vedle toho listu napominati, jakž list svědčí. nico post Procopi annorum XLVIIII°. Ol. 90. 1) 3. července, v. č. 87. 2) Jindřich z Kolovrat na Libštejně.

Strana 76
76 Č. 91: 7. července 1449. 91. 7. července [1449]. Aleš ze Šternberka a Oldřich z Kralovic Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž na sjezdu ve Vlašimi nemohly býti ty věci rozsouzeny, žádají ho důtklivě, aby spolu s Ar- noštem Leskovcem přijeli na sjezd v Německém Brodě 27. července. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1152, or. pap. (R.) AČ. II, 39 č. 38. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 372. Službu svú vzkazujem, urozený pane a přieteli zvláště milý a přieznivý! Nynie u Vlašimi přemnoho žalob položeno a ukázáno jest od těch, jimžto sě smlúva v Hradci udělaná i příměřie zapsané a zaručené, jakož oni pravie, nesdržána jest a nedrží sě; žádajíce i napomínajíce opět z opravy v času v smlúvě Hradecké polo- ženém. I vieš, milý pane, že my dva bez vás dvú ubrmanuov té moci nemáme, těch věcí k miestu lidem rozsúditi, ačkoli srozoměli sme, že jest toho veliké potřebie bylo. I musili sme jich tiem odbyti, že my dva sama té moci nemáme; než pověděli sme jim, že ještě chcme, pane, tebe obeslati, jakož za to i prosíme, poněvadž sě jest ta oprava tiemto sjezdem u Vlašimi nemohla státi, ale aby ráčil, pane, býti bez proměny i s p. Arnoštem Lestkovcem tu neděli po s. Jakubu apoštolu božím' velikým v Ně- meckém Brodě, a tu aby ty věci dřieve sněmu Jihlavskéhoť srovnány byly námi; neb na sněmu, jakož, pane, muožeš rozoměti, dosti jiných pilných věcí budem mieti jed- nati. A ráčíš-li to již tak, pane, i s Lestkovcem udělati, račiž tehdy to dáti nám vě- děti bez meškání, aťbychom těm všem, kohož sě dotýče s strany páně Jiříkovy, také kázali býti na ten den a na témž miestě s vinami i s duovody; a ty, pane, také rač opatřiti, aťby též s strany páně Oldřichovy z Hradce byli. A budelit komu gleituov potřebie do Německého Brodu, a jeho žádati bude, jediné rač dáti záhe věděti, ne- pochybujemť, žeť to bude opatřeno. Než pro milý Buoh, milý pane, nerač sobě toho lehce vážiti; neb to milý Buoh vie, žeť sme věrně krotili i krotíme, aby bylo potrpieno již do toho našeho sjezdu. A nestaneli sě tu miesto a konec dřieve toho času, jakož sněm položen jest, velmi sě bojíme i lekáme, žeť lidé budú velmi rozpačiti na ten sněm jeti; nebť netajně mluví pravíce, poněvadž sě nám v malých věcech a na po- čátku smlúvy a přímiřie nedrží, i nad to nám dále u větších věcech nebudú držány. Račiž, pane, toho povážiti, co sme tehdy dobrého neb upřémného v Hradci zjednali našimi těžkými pracemi i velikými náklady. Ale máme plnú naději, že toho neráčíš odporen býti, znamenaje tak mnoho zlého, coby z toho mohlo pojíti této zemi i oby- vatelóm jejím, ještoť sě to i nás všech dotýče. Na to, pane, prosíme úmysla vašeho Datum Vlašim, fer. secunda post diem b. Procopii. špěšné odpovědi. Aleš z Šternberka a Oldřich z Cralovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému a pánu mně přieznivému. Pečet odpadla. 91. 1) Sr. list Alšův z 3. července, č. 87, pozn. 1, též odpověď Oldřichovu z 6. července, č. 90. 2) Viz list z 3. červ. pozn. 3. 4) V. č. 87, pozn. 6. 3) 27. července.

Strana 77
Č. 92—94: 7.—10. července 1449. 77 92. V Krumlově, 7. července 1449. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi [Glasserovi]: nemyslí, že by mu byl jeho člo- věk ještě něčím povinen. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1144, koncept. (R.) Lieber Heinrich! Als du uns iezo geschr[iben] hast, wie dir unser holzheier fur all dein scheden gesprochen hab und begerst darauf mit unserm holzheier zu schaffen, das er dir dein pferd bezal etc., du berurst auch, wie du mit deinen knech- ten der venknus schaden X schok genomen habst etc., vermain wir nicht, das dir unser holzheier nach allen herkomenden sachen ichz pflichtig sei; vermainstn in aber spruch nich zu vertagen, se wellen wir dir ein sunderlich recht zu dem unse- ren ergeen und widerfaren lassen an pillichen steten, das du darumb dein herschaft nicht darfst anlangen noch biten, darumb dir vergunen aufzuhalden. Und begern Geben zu Crumbnaw am montag nach sand darauf dein beschriebene antwort. Ulrichs tag annorum XLVIIII°. Ullrich von Rosenbergk. 93. V Krumlově, 8. července 1449. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka]: upomíná ho znovu pro ty peníze. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1152c, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakožt sem prve psal o penězích i hospodu ukázal a nynie po Kokotovi ústně vzkázal a ještě žádného konce nemám, i jest mi velmi žel, že se sám i mě k škodám připravuješ a o to ve- liké škody beru. I věřímť, že mi ihned po ohledání listu tohoto plniti budeš, jakož list mój svěčí. A jestliže by toho neučinil a já tě musil napomenúti vedle listu a o sobě mluviti, toť bych velmi nerad učinil; i věřímť, že se toho nedopustíš, neb sem o též jiné rukojmí také obeslal, aby mi vhlehli i plnili. Datum Crumblow f. IIIa post Procopi annorum XLVIIII°. 94. 10. července 1449. Oldřich z Rožmberka a Jindřich, jeho syn, Václav z Michalovic a na Strakonicích, Hynek Krušina ze Švamberka, Jan z Rýzmberka a ze Skály, Jan z Hradce, Oldřich 1) 25. června, viz č. 83. 92. 93. a) Lze čísti VI. 1) Dotčený list Oldřichův se nezachoval; sr. o téže věci v listu Alšově z 3. a Oldřichově z 6. července, č. 87 a 90.

Strana 78
78 Č. 94—95: 10. července 1449. z Hradce, Jan ze Švamberka, Jindřich z Kolovrat, Jan Kolda ze Žampachu a kněz Bed- řich ze Strážnice i jiní páni, zemané a města jednoty Strakonické dávají Jiříkovi z Kun- štátu a z Poděbrad, Alšovi ze Šternberka, Jiříkovi z Dubé a z Vízmburka, Zdeňkovi ze Šternberka, Hanušovi z Koldic, Jindřichovi ze Stráže, Jindřichovi z Michalovic, Jindři- chovi z Dubé a z Lipého, Burjánovi z Gutštejna, Janovi z Pernštejna, Petrovi ze Štern- berka, Janovi ml. z Vartenberka a z Děčína, Janovi Zajímači z Kunštátu, Fridrichovi z Donína, Janovi z Gutštejna, Vilémovi z Rýzmberka a z Švihova, Vilémovi z Šumburka, Heřmanovi ze Zvířetic, Vilémovi z Ilburka, Zdeňkovi z Valdštejna a z Rukštejna, Janovi z Bergova, Ješkovi z Bozkovic, Janovi z Rušinova, Janovi ze Sútic, Mikulášovi z Lípy a na Lipnici, Zdeňkovi z Postupic, pánům Pražanům vyslaným od měst Pražských, So- běslavovi Mrzákovi z Miletínka, Petrovi a Václavovi bratřím ze Svojšína, Janovi Caltovi z Kamenné Hory, Mikulášovi z Lobkovic a z Hasenštejna, Václavovi Cardovi z Petro- vic, Janovi Malovcovi z Pacova a z Borotína, Janovi z Kostelce a z Leštna, Dobešovi z Radyně, Divišovi z Chlumu a z Košmberka, Oldřichovi z Kralovic, Janovi Pardusovi z Vratkova, Benešovi z Mokrovús, Jetřichovi z Žestok, Purkartovi Kamaretovi z Žirov- nice i poslům z měst Hory Kutné, Hradce nad Labem, Žatce, Loun, Slaného, Písku, Kla- tov, Vodňan, Kouřimě, Čáslavě, Nymburka, Berouna, Brodu Českého, Mýta Vysokého a Chrudimě glejt do Jihlavy k obecnému sněmu, uloženému v týden po sv. Jakubu, od dání listu až do sv. Václava. Oprávci: Oldřich z Rožmberka s jedné a Jiřík z Podě- brad s druhé strany. „ve čtvrtek před sv. Markretú" Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1153, souč. opis. (R.) AČ. III, 541 č. 532 (reg.). — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 389. 95. V Krumlově, 10. července 1449. Oldřich z Rožmberka [Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: o tom sbírání v Něm- cích; ve věci bavorské dá mu svou radu ústně, až se sejdou v Cáhlově, nebo mu vzkáže po jeho poslech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1148b, koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3822. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi píšeš o tom zbie- rání v Němcích etc.,i tomuť sem srozuměl. Věděti dávám, že sem také poselství své na jednom miestě měl i nemohu nic tomu rozuměti, by to zbírání proto bylo, aby nám krále do země uvedli. Než poptaj se dále na ty věci a já se také chci rád ptáti. A jestliže by co takového zvěděl, daj mi věděti; a zviem-li já co, dámť také věděti. Dále píšeš, že by kněze Ottova rada u tebe byl o některé běhy žádaje v tom mé rady. Milý přieteli! Nehodít se po listech v tom raditi; než když bohdá do Cáhlavy přije- deš, pakli by sám tu nepřijel, ale mněť by se zdálo, aby pana Jana, strýce svého, a 95. 1) List Krušinův z 2. července, výše č. 86. 2) Otto Bavorský.

Strana 79
Č. 95—97: 10.—15. července 1449. 79 Zdeňka s ním vypravil, neb Zdeněk velmi svědom jest těch běhóv. Pak což mi se zdáti bude, toť tobě po těch vškáži, kteréž k tomu sněmu pošleš. Datum Crumblow f. V. post Procopii annorum XLVIIII. 96. V Krumlově, 11. července 1449. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka a Oldřichovi z Kralovic]: ani do Ně- meckého Brodu nemůže přijeti, avšak na sněmu v Jihlavě se přičiní o urovnání těch věcí. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1152b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli zvláště a Oldřiše milý! Jakož mi ny- nie opět široce píšete, kterak rozličné žaloby tu na vás vzneseny sú a také že ste tomu nic nemohli učiniti a že vy dva bez nás dvú ubrmanóv té moci nemáte těch věcí k miestu lidem rozsúditi etc.! Milý pane, vám psal sem prve, když ste mi obeslali, abych u Vlašimě byl, že toho učiniti nemohu, než ačkoli velmi pilné věci činiti mám, avšak toho ponechaje chtěl sem rád do Soběslavi jeti; a když se vám toho nezdálo učiniti, a tuto mi opět rok do Německého Brodu pokládáte, již sem ty věci, kteréž sem prve pro ten sjezd do Soběslavě byl pozuostavil, zasě předce vzal, abych se tiem lépe k tomu sjezdu do Jihlavy přichystati mohl, a proto i také pro jiné věci, ježto po- tom toho spraveni budete, do Německého Brodu v této mieře jeti nemohu; než bohdá, kdy do Jihlavy přijedem, tuť se chci rád přičiniti, aby ty věci s radú jiných dob- rých lidí, kteříž tu budú, v dobré uvedeny byly. A také muožete dobře rozuměti, měli by nás jiní dobří lidé, kteříž by do Jihlavy přijeli, tu čekati, ažbychme my přijeli, že by to nebylo podobné, neb takových mnohých žalob, jakož vy píšete, i také na mě vzneseny sú v tak krátkém času, jakož sami rozuměti muožete, konati se Datum Crumblow f. VI. post Procopi annorum XLVIIII. nemohú." 97. Na Telči, 15. července [1449]. Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka: prosí za zprávu, zda se již začalo jednati; aby se s jednáním o jeho sporu se Zdeňkem Brtnickým [z Valdštejna] počkalo až do jeho příjezdu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1154, or. pap. (R.) List byl psán Jindřichovi z Rožmberka na místě jeho otci Oldřichovi, s nímž byl tehdy Jan z Hradce v nevůli. (Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3904, 3501). 96. 1) List ze 7. července, výše č. 91. 2) List z 6. července, č. 90. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 372.

Strana 80
80 Č. 97—98: 15.—20. července 1449. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli a tovařiši milý. Prosím tebe, aby mi věděti dal, mnoho-li vás pánuov již pohromadě a již-li ste počali co jednati." Také, milý přieteli, jestliže by pan Zdeněk Brtnický proti mně před vámi co mlu- viti chtěl, věřímť, že k tomu mluviti budeš, aby tiem povzdrženo bylo až do mého k vám příjezdu. Datum in Telcz f. III. post Margarethe. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosmberka, přieteli mému milému, dd. Pečet poškozena. 98. V Pasově, 20. července 1449. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: zprávy o válce mezi mar- krabím braniborským Albrechtem a Norimberskými. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1155, or. pap. (R.) O této válce viz Chmel, Gesch. Friedrichs IV., 2 s. 510 a d. Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund ! Wir lassen ew wissen, daz unser herr margrave Albrecht von Brandemburg etc. mechtigklich ze velde ligt umb Nuremberg mit dreien velden und mit im ander fursten und herrn, als der herzog von Prannsweig, herzog Wilhalm von Sachsen, herzog Ott von Bairn und der lant- grave von Hessen? und sullen noch zu im kommen in das veld der phalzgrave bei Rein, margrave Hanus und margrave Fridreich von Brandemburg und bai[de] herrn von Wirtemberg; und haben den von Nuremberg und andern irn veinden wol dreissig und hundert merkt und dorfer verprennt und wol vierzehen stet und sloss angewunnen. Und im sull noch dhain veindlicher widerstand von seinen veinden be- schehen sein. Dann die von Nuremberg haben im zwai sloss abgewunnen, das im aber nichts ist. Und daz er geprennt hat, sol darumb beschehen sein, daz die von Nuremberg von erst mit dem prannt angehebt haben. Er sol auch stark mit ainer wolgerüsten wagenpurg, die zwelf gassen gehebt hab, umb Nuremberg gezogen sein und die gerten und paumen darumb vast verderbt und nidergelegt, dawider sy vast heraus geschossen und aber im noch den seinen dhainen schaden getan haben. Uns hat auch sein kaplan, der an gestern hie bei uns gewesen ist, gesagt, daz er wol dreis- sig tausent man im veld werde haben und gee im wider sein veind vast gluklich und wol. Es hat unser gnediger herr herzog Hainrich etc. ainen gutlichen unverpundten 97. 1) Totiž na sněmu v Jihlavě; sr. Urbánek III 2, 390 a d. 2) Jan z Hradce měl se Zdeňkem Brtnickým z Valdštejna již delší dobu spor; sr. list Zdeňka z Valdštejna Oldřichovi z Rožmberka z 25. března 1448 (Listář a listinář III, 320, č. 458). Viz dále list téhož z 29. října 1449, níže otištěný, kde jest odkaz na další listy. 98. 1) Vilém, vévoda brunšvický. 2) Ludvík, lantkrabě hessenský. 3) 13. července.

Strana 81
Č. 98—100: 20.—26. července 1449. 81 tag zwischen des benannten unsers herrn marggraven und des von Nuremberg an dem nagstvergangen sand Margrethen tagt ze Ingelstat gehebt und gehalten, dabei dann unsers gnedigen herrn herzog Albrechts von Bairn etc. rete und unser freund der bischove von Aistet und Augspurg, auch die stet Regenspurg, Augspurg, Ulm, Nordlingen und Werde gewesen; dabei auch wir oder unser rete gewesen solten sein, des aber von Kinecz wegen der zeit nicht gesein mocht, solher tag aber on ende ergangen ist. Wir vernemen auch, daz der benannte unser gnediger herr herzog Hainrich in Kinecz den parteien ainen andern tag beschaiden und versuchen well die sachen in ain pessern stand ze pringen, solh mer uns als fur war zu geschriben sind. Und waz uns hinfur darinn ze wissen getan wird, wellen wir euer freuntschaft Geben zu Passau an suntag vor Magdalene anno etc. quadra- auch verkunden. gesimo nono. Leonard von gots gnaden bischove zu Passau. Na rubu: Dem wolgebornen unserm lieben freund Ulrichen von Rosenberg. Pečet odpadla. 99. V Krumlově, 20. července 1449. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce: posílá mu glejt, prose, aby k němu opatřil pečeti a aby byl list položen 25. července u [Arnošta] Leskovce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (28), koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3893. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teď posielám list klejtov- ný, při kterémžto listu ještě pečeti mají býti, jakož dobře na hlavním listu uzříž. I prosímť tebe, aby se přičinil, aby ty pečeti doloženy a ten list den svatého Jakuba u Leskovce položen byl. I věřímť, milý přieteli, aby toho pilen byl a nikoli neobmeš- kával, aby vždy na ten den položen byl. Neb sem já panu Jiříkovi psal, že ten list na den svatého Jacuba má položen býti a oni nám svój list také položiti mají na ten Datum Crumblow dominica ante Marie Magdalene annorum XLVIIII°. den. Ol. Na rubu: Panu Oldřichovi z Hradce. 100. V Krumlově, 26. července 1449. [Oldřich z Rožmberka] Přibíkovi [z Klenového], Odřichovi a Rackovi [z Jano- vic]: aby s obléháním Racka Chlévce počkali, až co bude na sněmu v Jihlavě. 99. 1) Viz glejt z 10. července, výše č. 94.

Strana 82
82 Č. 100—101: 26. července 1449. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1157, koncept. (R.) Sr. list Oldřichův Hynkovi Krušinovi ze Švamberka, výše č. 95. Služba má vám, pane Příbku, pane Oldřiše i pane Racku milí! Srozuměl sem, že byste Racka Chlévce mienili obehnati; i prosímt vás, milí páni, abyste v této mieře toho ponechali, až bychme uzřeli, kterak se na tomto sněmu povede. A také mó- žete sami tomu rozuměti, jestliže byste Chlévce obehnali, že by slechka oni páni proto odpierali k sněmu jieti a skrze to by veliká překážka byla obecnému dobrému.“ I věřímť vám, že toho obehnání v této mieře ponecháte, neb sem panu Crušinovi, testi mému milému, o to také psal; a když bohdá do Jihlavy přijedu, chci se rád přičiniti, aby ty věci v dobré uvedeny byly. Datum Crumblow sabbato post Ja- cobi annorum XLVIIII°. 101. V Krumlově, 26. července 1449. [Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka]: aby se svými pomoc- níky nechali toho obléhání [Racka] Chlévce [z Malšína], až se uvidí, co bude na sně- mu v Jihlavě. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1157, koncept. (R.) AČ. III, 378 č. 21. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 874. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož si mi nynie psal a po Zdeňkovi a Kostenpirovi si vzkázal o Chlévce, tomut jsem srozuměl. Milý přie- teli, prosímť tebe, aby toho v této mieře ponechal, až uzříme, kterak se tuto na tomto sněmu povede. A také muožeš sám tomu rozuměti, jestliže byste Chlévce obe- hnali, že by oni páni slechka proto odpierali k sněmu jieti, a skrze to by veliká překážka byla obecnému dobrému; a také že by veliký pokřik na nás byl, že by námi obecné dobré scházelo. I věřímť, milý pane, že toho obehnání v této mieře ponecháš, i jiné své pomocníky k tomu vésti budeš, aby ponecháno bylo. Neb panu Přibíkovi, p. Oldřichovi z Janovic i p. Rackovi o též také píši. A když bohdá do Jihlavy při- Datum jedu, chci se rád k tomu přičiniti, aby ty věci v dobré uvedeny byly.“ Crumblow, sabbato post Jacobi, annorum XLVIIII°. 100. 1) Racek Chlevec z Malšína na Bezděkově. 101 1) Dotčený list se nezachoval. 2) Viz č.95 a 100. 3) Na sněmu v Jihlavě bylo 27. srpna 1449 (ve středu po sv. Bartoloměji) učiněno příměří do sv. Jiří mezi Hynkem Krušinou ze Švamberka, Přibíkem z Klenového, Rackem z Janovic a z Rýzmberka, Oldřichem z Janovic a Markétou z Kleno- vého na jedné straně a Rackem Chlévcem z Malšína na druhé straně; ze čtyř ubrmanů na prvním místě jest jmenován Oldřich z Rožmberka (Třeboň, archiv. Hist. 1169, or. pap. se 4 přit. peč.; reg. v AČ. III, 542 č. 534). 2) Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3741.

Strana 83
Č. 102—103: 26.—27. července 1449. 83 102. V Pasově, 27. července 1449. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: o věci Jana z Radešína; prosí za zprávu o bězích v Čechách. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 11 58, or. pap. (R.) Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund! Euer schreiben uns iez von Jan Rodeschin zum Stral€ wegen getan" etc. haben wir wol vernomen und dan- ken euer freuntschaft solher mue und vleiss zemal vast und wellen das gern umb eu beschulden und sein auch willig von des gemelten vom Stral wegen fur eu ze tagen und verhore ze kommen, und bitten euer freuntschaft mit gutem vleiss, waz eu von dem gemelten vom Stral ze antwort wird, auch uns der leuf in Behem zu verkunden; das kumbt uns von euer freuntschaft ze gutem gevalen und wellen dem boten darumb gern genug tun. Geben zu Passau an suntag nach sand Jacobs tag anno Domini etc. quadragesimo nono. Leonardt, von gots gnaden bischove zu Passau. Na rubu: Dem wolgebornen unserm lieben freund, Ulrichen von Rosenberg. Pečet odpadla. 103. 26. července 1449. Jan Tovačovský z Cimburka, hejtman markrabství moravského, Oldřichovi z Rožmberka a Oldřichovi z Hradce: nemůže přijeti na sněm jihlavský, protože musí zakročiti proti Ješkovi Svojanovskému [z Boskovic], který obsadil klášter Rajhradský. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1156, or. pap. (R.) AČ. II, 258 č. 30. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 391. Službu svú vzkazuji Vám, urození páni, přietelé milí! Jakož mezi VMtí a ně- kterými jinými pány rok a sněm do města Jiehlavy pro obecnie zemské dobré a upo- kojenie nynie složen jest: k tomu roku a sněmu také s některými pány pojel jsem byl, chtiec tu rádi býti. A v tom pak pan Ješek Svojanovský Rejhrad, klášter mar- krabiny komory, svévolně a beze vší viny ztekl jest a osadil. Z kterejžto příčiny k tomu sněmu nemohli jsme před se jeti: nebo s pomocí boží k tomu sě přičiniti mieníme, aby tu pan Ješek neoseděl. A poněvadž pak osobně tam býti nemuožeme, prosím zvláštnie pilností Vás, jakožto pánuov a přátel svých, vážiec čest svú i země 102. 1) Jan Předbor z Radešína na Střele. 2) Oldřichův list se nezachoval. 103. 1) Viz Urbánek na uv. m. 390 a d.

Strana 84
84 naší, abyste ráčili pokojně, řádně a slušně o potřebné věci mluviti, a tak s svej strany opatřiti, aby Vám i zemi této k škodě i k hanbě nic viděno ovšem nebylo; věře Vám úplně, že s svej strany tak se v tom jmieti ráčíte. Datum Brunnae sabbato post festum Jacobi ap. Jan z Cimburka etc. hajtman markrabst[vie] Moravského. Č. 103—105: 26. července 1449. Na rubu: Urozeným pánuom, panu Oldřichovi z Rozmberka a panu Oldřichovi ze Hradce, přátelóm mým milým. Pečet přitištěná odpadla. 104. V Krumlově, 26. července 1449. [Oldřich z Rožmberka] Rackovi [Chlévci z Malšína]: aby nechal svého sporu s Krušinou a přijel na sněm do Jihlavy k projednání těch věcí. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1157c, koncept. (R.) Sr. předcház. listy č. 100 a 101. Racku milý! Obeslal mi pan Krušina, tesť mój milý, túže na tě, žes mu panoše a služebníky jeho jal a je vězíš a některému si pobral a rybník skopal a mlýn spá- lil; a tak rozumiem, žeť by tobě, komuž překážéš, zasě mienili někakú nechuť uči- niti. I zdálo by se nám, aby těch věcí nechal, se páně nezacházel a nynie v Jihlavě na sněmu byl, aby ty věci mezi vámi k dobrému konci přivedeny byly. A což jest Datum Crumblow sa- úmysla tvého v tom, to nám daj věděti po tomto poslu. bato post festum sancti Jacobi annorum XLVIIII°. Na rubu listu, na němž psán tento a dva předcház. koncepty (č. 101), jsou poznámky, patr- ně instrukce Oldřichova týkající se jednání jeho úředníků s poddanými: „Annorum XLVIIIo Villa- novo jednání. O Sepekovských má Jan Rús mluviti s Bechyňkú a s Týnským a s Rynartem o to zbití. Item s Týnským samém má mluviti Jan Rús o toho sirotka ze Soběšic. Item o Maršov ves: mají dáti za lán 30 kop hotových a což ostatek toho lesa jest, mají také vedle miery pod časy (?) zaplatiti a úrok s lánu mají dáti 28 gr. po jednom. Item mezi Lískem a Velkým Zbithem (?) což se té odúmrti dotýče, těch dvú kop a krávy, přišli na páně Milost, což JMt s tiem učiní, na tom chtie přestati. Kadeřávkovi z Malčic scházie 1 kopa 8 gr., kterýžto zpravuje 9 vsí. Janákovi z Do- břejovic scházie 1 kopa 56 gr., kterýžto zpravuje 4 vsi. Švábovi z Padeřova 2 kopy 20 gr. 2 d. Kříž z Svojříže do roka 2 kopy 26 gr. jiezdy, kamž úředníci káží. Item páně Mt kázal těm čtyřim haj- ném dáti na každý rok k těm úrokóm, jakož jim scházie, tak aby každý úroka měl 3 kopy.“ 105. [V červenci 1449]. [Nejmenovaný Oldřichovi z Rožmberka]: zprávy z Prahy; o přípravách strany poděbradské na sněm jihlavský.

Strana 85
Č. 105—106: v červenci—4. srpna 1449. 85 Orlík, býv. Schwarzenb. archiv: IV K 38 (registr.), or. pap. (R.) AČ. III, 55 č. 83. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3901. Urozený pane, pane muoj milostivý! TMť psal bych rád někaké noviny, ale ta- kových nevím, než že čakáme pana zprávci a toho jest veliké potřeby, nebo se velmie búří lotrovina i ti kněží a ti, ježto byli vyhnáni pro neřádné věci. A strach, nebude-li někakého mocného města osazování dobrými lidmi, byť nenačeli vína črveného; zprost nás pán buoh toho řádu s nimi píti! Takéť sě pan Jiřík připravuje velmi na ten sněm, i ti všichni, ježto mají s ním jeti; a tak praví, že by 30 krytých konie vésti měli. Jiných novin TMti psáti nevím, než že dobří lidé duchovní i svědští chodí jako bez smysla u veliké tesknosti. Takéť k TMti do Jihlavy přijedu a tu TMť někaké věci zpravím; a také někaké ovoce TMti přivezu, ač bude-li co, neboť sě jest ovoce nic neobrodilo okolo města, kromě vína. Dat. etc. per A. vestrum. 106. V Mor. Krumlově, 4. srpna [1449]. Pertold z Lipého, nejvyšší maršálek království Českého, Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům na sněmu v Jihlavě: žaluje na Ješka z Boskovic a Svojanova, jak mu obsadil klášter Rajhradský a musel býti odtud mocí vytištěn; psal-li jim jinak, aby mu nevěřili a aby ho přidrželi k tomu, aby těch záhub a bezpráví zanechal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1160, or. pap. (R.) AČ. III, 541 č. 584 (výt.); sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 391. Urození páni, stateční a slovutní přiatelé milí! Službu svú VMt vzkazuji. A ja- kož Ješek z Bozkovic a z Svojanova vám osvědšuje na mě, dotýkaje mi sě ctí a že bych nad ním nepravě učinil, na tomť mi krátko činí; nebo to jest svědomo dobrým lidem v obú zemie, že předkové moji ani já neučinili sme bohdá nad žádným ne- pravě, jakož jest on učinil nade mnú: stekl mi jest klášter moj Rajhrad svévolně a úředníka mi mého na něm jal, kterýž tu ode mne byl; a ten klášter v mém držení a v mé opravě jest, ješto to jest svědomo mnoho dobrým lidem v této zemie, i knězi oppatovi Brumovskému. A já naň žádné péče neměl ani my kdy odpovídal z svými pomocníky. A já vida tu záhubu, která se děje tomu klášteru i mně, i sebral sem sě z svými dobrými lidmi a z přáteli svými a z měščany brněnskými a z knězem pro- boštem Cúnickým, i přitáhli sme k němu; tu sem jemu podal, aby odtad sjel bez škody a v mír aby vstúpil s túto zemie. A já nechtě opustiti jednotu, v které sme spolu v této zemie, a také aby navrátil, což jest tu na klášteře pobral, a vězně mé, kteréž tu byl zjímal, aby propustil, a jestliže by komu dal vinu s prav/...“/ zde v zemie, že mu má právo býti před hajtmanem a přede pány zde v zemie; a on zasě, z čehož by jemu kto vinu dal, aby také práv byl zde v zemie; a on to přijíti ne- chtěl, než chtěl svú vuoli mieti; tak když to učiniti nechtěl, tehda jsme z božie po- mocí jeho odtud ztiskli, že preč musili. A jestliže by on VMti jinak pravil nebo psal, 106. a) Porušený rukopis.

Strana 86
86 Č. 106—107: 4.—5. srpna 1449. neračte mu toho věřiti, nebo to bohdá shledáte, že tak nenie, jakož on pravie. A jakož Zdeněk Kostka zaň odmlúvá, toho sem nevěděl, by on také jeho pomocník byl v jeho zlosti, avšak sem naň žádné péče neměl. Protož, milí přietelé, věřímť vám, že jeho k tomu držeti budete, aby těch záhub nechali; a jestliže by zde v zemie před hajt- manem a přede pány. Pakli by vždy mimo to podávání chtěli bezprávně na nás sa- hati, musili bychom sě s pomocí božie bezprávie brániti a to ohlásiti králi římskému i jiným dobrým lidem okolním, že by sě nám bezprávie dálo z vašie země a zvláště z chrudimského kraje, nemajíce ke mně ani k této zemie žádné spravedlivé viny. A budú-li mne vždy hubiti mimo to, mimo to vždy mne hubiti budú jakožto úředníka koruny české. I věřímť vám jako přátelóm, že mi radni a pomocni budete proti ta- kovému bezprávie, kteréž mi on činí, svévolně a bez viny. A jakož o mně rozpisuje a haní, sám sě haní, nebo on sám jest tiem a to bohdá shledáte a uslyšíte, když Datum Crumlow f. II. ante Oswaldi. toho čas bude. Pertold z Lippého, najvyšie maršálek crálovstvie Českého. Na rubu: Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rozenberka, panu Václavovi z Michalovic, panu Oldřichovi z Hradce, panu Janovi z Rábí a jiným pánóm rytieřóm i panošiem, jsúce na sněmu nynie v Jihlavě, pánóm a přátelóm milým, bud list dán. Přitištěna krytá pečeť. 107. V Mor. Krumlově, 5. srpna [1449]. Jindřich z Lipého Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům na sněmu v Jihlavě: žaluje na Ješka z Boskovic a Svojanova a žádá je o pomoc. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1161, or. pap. (R.) AČ. II, 258 č. 31. — Sr. o téže věci list Pertolda z Lipého, výše č. 106. Urození páni, stateční a slovutní, přietelé milí! Službu svú VMt vzkazuji. A ja- kož Ješek z Bozkovic a z Svojanova VMti osvědčuje na bratra mého na pana Per- tolta etc. a dotýkaje cti, že by nad ním zrádně učinil: Milí páni a přietelé, svědo- mát jest věc, žeť sú naši předkové ani bratr muj nad žádným nepravě neučinili, aniž jest kdy shledáno. Než cožť Ješek Svojanovský o mém bratru VM“ i jiným dobrým lidem rozpisuje, sámť jest tím a sámť o sobě rozpisuje, nebť jest i to svědomá věc, žeť jest Ješek Svojanovský bratru mému, klášter jeho, kderýž v jeho drženie i v opravě jest, ztekl a úředníka jeho i služebníky na něm jal, bratr muj naň žádné péče neměl, aniž jest kdy nám odpověděl, ani jeho pomocníci. A v tom pobral mi jest mým chudým lidem prvé než mi odpověděl; a pobrav mi ve čtvrtek a teprv potom v neděli odpovědné mi listy poslal. A to VMt, dá-li buoh, shledá, když toho

Strana 87
Č. 107—108: 5.—7. srpna 1449. 87 čas bude, kterakť jest Ješek nad bratrem mým i nade mnú učinil. A to sě nám z kraje chrudimského děje. I protož VMti prosím, jakožto pánóv a přátel svých mi- lých, což svévolně Ješek Svojanovský proti nám počav i činí, nemaje k nám viny žádné ani k této zemi, že nám ráčíte radni a pomocni býti proti takovému i tudiež pomocníkóm jeho, nebť sme my vedle úřadu i svobod našich jakožto přirození k ko- runě slúžili i slúžiti mieníme, a nenie shledáno, bychom co nepravě kdy nad tú ko- Dán na Crumlově v úterý den Matky runú učinili, aniž dá-li buoh shledáno bude. boží sněžné. Jindřich z Lipého. Na rubu: Urozeným pánóm, p. Oldřichovi z Rozenberka, p. Václa- vovi Michalcovi z Michalovic, p. Oldřichovi z Hradce a jiným pánóm, rytieřóm, panoším, kteříž sú sě sjeli nynie tu v Jihlavě, přátelóm mým milým, dd. Pečet' odpadla. 108. V Tovačově, 7. srpna [1449]. Jan z Cimburka, hejtman markrabství moravského, Oldřichovi z Rožmberka, Ja- novi a Oldřichovi z Hradce: žaluje na Ješka Svojanovského [z Boskovic], že hubí zemi moravskou, a prosí je, aby ho přidrželi k tomu, aby takových záhub nechal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1162, or. pap. (R.) AČ. III, 541 č. 534 (výt.). — Sr. listy bratří z Lipého ze 4. a 5. srpna, č. 106 a 107. Službu svú vzkazuji VM“, urození páni, přietelé milí! Jmám za to, že VMti tajno není, kterak pan Ješek Svojanovský zemi tuto beze vší vinny hubie. O to obsielán jest Zdeněk z Postupic, hajtman kraje chrudimského, a žádáno jest na něm, aby to ode pana Ješka stavil a opravil. Na to nižádnej odpovědi nedal jest nám. A tak předse pan Ješek zemi naši hubie a hubie svévolně, neb bohdá žádnej v pravdě vinny k této zemi nemá. A přes to ještě, zdálo-li by se panu Ješkovi, že by k komu z této země oč mluviti měl, proč toho nehledie právem a obyčejem zemským? VMti, páni a přátelé milí, prosím, račte se i vy k tomu přičiniti a pana Ješka k tomu držeti a navésti, ať by záhub takových přestal a pokoj měl; a má-lit k tomu oč mlu- viti zde v zemi, toho ať hledie řádem a obyčejem zemským. Jehožt bohdá žádnej vinny k zemi nemá, věřím, že se VMť tiem pilněji přičiniti k tomu ráčí. Odpovědi žá- dám. Datum Thowaczow f. Vta post Sixti. Jan z Cimburka etc., hajtman margrabstvie Moravského. Na rubu: Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rozmberka, panu Janovi z Hradce a panu Oldřichovi z Hradce, přátelóm mým milým. Pečeť odpadla.

Strana 88
88 Č. 109—110: 8.—11. srpna 1449. 109. Ve Vyškově, 8. srpna 1449. Pavel [z Miličína], biskup olomoucký, Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům na sněmu v Jihlavě: žaluje na Ješka z Boskovic a Svojanova, jaké záhuby činí na jeho zboží, a prosí je, aby se přičinili, aby takové záhuby z Čech na Moravu přestaly. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1163, or. pap. (R.) Sr. AČ. III, 541 č. 534 a výše otištěné listy pánů z Lipého a Jana z Cimburka (č. 106—108). Pozdravenie vzkazujeme, urození páni, přietelé milí. A túžíme žalujíce VMU na pana Ješka z Bozkovic a z Svojanova, kterak nejmaje k nám žádné viny, své- volně hubil jest a hubí naše i jiných duchovních chudé lidi braním, pálením, jímá- ním; i také někteří jsú v tom zmordováni a kostel v naší vsi Šlapanicích a diel jie jsú jeho služebníci vypálili a rúcha mešná, kalichy i jiné věci posvátné tu po- brali a co horšieho, pohřiechu nekřesťansky, pušku s Božím Tělem jsú tudiež v Šla- panicích z kostela vzali a do kopřiv uvrhli, že jsú ji lidé dobří potom jedva nalezli. I věříme s plným douffáním VM“, že se vám takových ukrutenství a záhub sželí, a prosíme žádostně, aby se k tomu s pilností ráčili přičiniti, aby takové zlé staveno bylo a viec se nedálo, poněvadž se to z Čech sem do Moravy děje. A jestliže nám on pan Ješek z čeho vinu dá, chcemť jemu před panem hauptmanem a jinými pány moravskými vedlé jednoty této země bohdá právi býti. I vždyť plně k VMt doufá- nie jmáme, že se k tomu snažně přičiniti ráčíte. Dán na Vyškově ten pátek před hodem sv. Vavřince, mučedlníka božieho XLIX°. Pavel z božie milosti biskup Olomúcký. Na rubu: Urozeným pánuom, panu Oldřichovi z Rozm- berka, panu Václavovi z Michalovic, panu Hinkovi Crušina z Švamberka, panu Janovi a panu Oldřichovi z Hradce i jiným pánuom na sjezdu nynie v Jihlavě, přátelóm našim milým. Pečet odpadla. 110. V Brně, 11. srpna [1449]. Pavel, biskup olomoucký, Mikuláš, probošt kounický, Pertolt z Lipého, nejv. mar- šálek král. českého, purkmistr a rada města Brna Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům na sněmu v Jihlavě: žalují na Ješka z Boskovic a Svojanova a prosí je, aby se přičinili o stavení těch záhub, které se dějí z Čech na Moravu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1165, or. pap. (R.) Sr. AČ. III, 541 č. 534 a listy výše otišt., č. 107—110.

Strana 89
Č. 110—111: 11.—19. srpna 1449. 89 Pozdravenie naše a my službu svú vzkazujeme. Urození páni, stateční, slovutní a opatrní přietelé milí! VM“ túžíme, žalujíce na pana Ješka z Bozkovic a s Svoja- nova, že jest na nás, na knězě biskupa, na knězě probošta a na naše i na jiných du- chovních chudé lidi záhubú sáhl, pálením, braniem, lidí jímáním i šatcovániem i ji- nými záhubami, a nemaje k nám žádné viny. O kteréžto záhuby pan Ješek jest ob- sielán ode pánuov moravských z vojsky, kteřiež v ty chvíle před Milotic polem le- želi, aby těch záhub přestal. I také tomu hajtmanovi toho krajě, v kterémž pan Ješek jest, psáno a žalováno i žádáno, aby ty záhuby stavil; ale to sě nestalo, než vždy záhubu předsě činil a činí. A pak nyní den a na vigilii sv. Jakuba, vpadl jest v klášter Rejhrad, kterýžto klášter jest margrabina komora. A já Pertuolt z Lippé etc. a my brněnščí měščené jmáme nyní v opravě ten klášter a v poručenstvie, a také my, Pertuolt a měščené nejměli jsme naň žádné péči ani nám neodpoviedal a ty nadepsané záhuby dějí se tejto zemie z českej zemi a zvlášče z Chrudimského kraje. I prosíme VM“, abyste sě k tomu přičiniti ráčili, aby ty škody, kteréž pan Ješek učinil tejto zemie, opravil a navrátil a viec záhub nečinil do našie zemi. A zdá-li sě jemu, že by k nám svrchupsaným kterú vinu chtěl jmieti, o to chceme před panem hajtpmanem naším a pány moravskými jemu právi býti. I věříme VMti s plným douffániem, že nadepsaného pana Ješka k tomu vésti ráčíte, aby to naše k spra- Datum Brunne anno vedlnosti podávánie od nás přijato bylo. Odpovědi žádáme. Domini etc. XLVIIII° f. II. post beati Laurencii mart. Pavel božie milostí biskup olomúcký. Mikuláš božiem smilovániem probošt cúnický, Pertuolt z Lippé, najvyššie maršálek crálovstvie českého a purgmistr a rada města Brna. Na rubu: Urozeným, statečným, slovutným a opatrným pánuom, panu Oldřichovi z Rozmbergha, panu Václavovi z Michalovic, panu Hinkovi Crušina z Švambergha, panu Haškovi z Valštejna, panu Hanušovi z Colovrat, panu Janovi a panu Oldřichovi z Hradce i jiným pánuom, rytieřuom, zemanuom a městuom královstvie Českého, nyní na sjezdu v Jihlavě sebraným, přáteluom našim milým a nám pánuom příznivým. 4 pečeti odpadly. 111. V Cellském klášteře, 19. srpna 1449. Pasovský biskup Leonard Oldřichovi z Rožmberka: má radost ze zprávy sněmu v Jihlavě; neví nic o tom, že k Oldřichovi mají přijíti poslové krále římského; na sněm v Kremži se mu ještě nedostalo pozvání. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1166, or. něm. (R.)

Strana 90
90 Č. 111—112: 19.—21. srpna 1449. Unser freuntschaft bevor. Wolgeborner lieber freund! Euer schreiben uns iez getan,| wie ir auf baiden partheyen zu der Jgla zusamenkomen seit und angehebt hat die sachen ze arbaiten? und hoffet die sache werde ze gutem komen etc., haben wir vernommen und sehen von herzen gern, daz die sach ze gutem keme, von der hailigen kristenhait, auch von des ganzen kunigreichs wegen ze Beheim. Dann als in uns schreibt, wie an eu gelangt sei, daz etlich unsers gnedigisten herrn des Ro- mischen kunigs etc. rete zu eu komen sullen etc., darumb ist uns gar nichts wis- send, sunder als ir auch schreibt, wie die sage sei, das der benannte unser gnedi- gister herr ainen landtag auf den nagsten sand Gilgen tag ze Krembs halten well etc., solhs auch vergebenlich an uns gelangt ist, aber uns ist solhs noch nicht zu- geschriben und sein auch auf solhen tag noch nicht gevordert worden. Geben zu Furstenzell im kloster an eritag nach unser lieben Fraun tag Assumpcionis, anno etc. XLVIIIIvo. Leonardt von gots gnaden bischove ze Passawe. Na rubu: Dem wolgebornen unserm lieben freund Ulrichen von Rosenberg. Pečet velmi poškozena. 112. V Strakonicích, 21. srpna [1449] Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: prosí o noviny; aby kázal dáti na rukojmí dva lidi Zachaře z Říčan, zajaté na Helfenburce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 852, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Prosímt TMti, rač mi k mému utěšení něco novin psáti, což se TMti zdáti bude, po tomto poslu. Také, milý 111. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) O jihlav. sněmu viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 390 a d. 3) O sněmu v Kremži 1. září viz Chmel, Gesch. Kaiser Friedrichs IV. sv. 2, 595 a d. 112. 1) Sedláček, Hrady VII, 94 položil k r. 1446, patří však do r. 1449; sr. odpověď Oldřichovu z 29. srpna 1449, níže č. 116. 2) Jiné podrobnosti o této věci jsou v listě Václava z Michalovic z 2. srpna synům Oldřichovým: Službu svú vzkazuji, urození páni a přietelé moji milí! Vědětit dávám, kterak o posviecení drahonickém tu ve vsi v Drahonicích stala se jest puotka někaká mezi kmotrovými Zachařovými panoše mého a lidmi a mezi lidmi panoše vašeho Buškovými z Drahonic, takže druzí sú zsečeni a jeden umřel a ti druzí zsečení sedie na Helfmburce, jakož o to ke mně přijezdil Mikuláš Přie- šek, purg[rabie] helfmburský, i také Bušek, a purkrabie pěkně se k tomu okazuje. Protož milí páni a přietelé, prosímť, pište purkrabi Přieškovi i Buškovi z Drahonic, jim přikazujíc, ať by ta dva člověky, z nichž jeden pacholek přístavný jest, ale druhý osedlý z Čehnic, dali na rukojmie v základ podobný do ohledánie mezi nimi s vobú stranú dobrými lidmi. A kteříž scestni a vinni shledáni budú, staň se tak oprava, jakž ti dobří lidé, na něž přidú mocně, jim rozkáží a vypovědie. Datum in Strakonic sab- bato post Vincula s. Petri. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. — Na rubu: Urozeným pá- nuom panu Jindřichovi, panu Janovi a panu Joštovi z Rozmberga, přátelóm mým milým, dd. — Tře- boň. archiv: Hist. 852, or. pap.

Strana 91
Č. 112—113: 21.—28. srpna 1449. 91 pane, za to mám, že tajno TMť nenie, kterak někaká puotka stala se o posviecení v Drahonicích mezi lidmi Buškovými z Drahonic a Zachařovými lidmi z Štěkně. A jakož zpraven sem, že by lidé Buškovi počátek učinili a tito brániec se, druzí sú zraněni a zsečeni; a Buškóv také jeden raněn sa od toho umřel. Istát dva člověky jata, jeden osedlý a druhý přistavný Zachařova z Říčan a tiť sedie na Helfmburce. I prosímť, milý pane, rač je kázati dáti na rukojmie v padesát kop, ať se hojie. A když TMť doma bude, buď toho TMť sám mocen té pře. Pakli by neráčil, ale dob- rými lidmi v kraji ať jest ohledáno. A kteří druhým vinni budú, opravte po rozká- zání TMt, neb těch dobrých lidí.2 A toho mi rač odpověď dáti po tomto poslu. Datum in Straconicz f. Vta ante s. Bartholomei apostoli. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, d. Pečet přitištěná odpadla. 113. V Brně, 28. srpna [1449]. Jan [Tovačovský] z Cimburka, hejtman markrabství moravského, a Pertolt z Li- pého, nejvyšší maršálek království českého, Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž na sněmu v Jihlavě se neprojednala jejich pře s Ješkem [z Boskovic a Svojanova], na- vrhují nový způsob, jak urovnati tu věc, a žádají Oldřicha, aby byl po př. nejvyšším ubrmanem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1170, or. pap. (R.) Sr. AČ. III, 541 a výše otišť. listy ze 4.—11. srpna, č. 107—110 Službu svú vzkazujem Tvej M“, urozený pane, přieteli a švagře milý! Jakož nynie v Jihlavi jsúce před TMt a před jinými pány o to záštie mezi námi a panem Ješkem, kněze biskupa, sebe i jiných podali jsme ke vší spravedlnosti a zvláště k tomu, že jsme chtěli ode pana Ješka, z čehož bychme jemu vinnu dali, před hajt- manem a lantfrídníky, jeho spravedlivé a opravu přijíti; a zase také, komuž by pan Ješek vinnu dal z této země, že jemu práv má býti přede pány země této. A to jsme hotovi byli uručiti a ujistiti. To panu Ješkovi příjemno nebylo, než podal se jest na pány některé, chtě na nich přestati. Ale my kněze biskupal i jiných bez vuole jich v to jsme zamluviti nemohli, než o ty věci k rozmluvení jsme se s nimi sjeli. A tak kněz biskup, my i jiní k tomu se podáváme ještě, jakož i prve, z čehož panu Ješkovi vinnu dáme, aby nám práv byl před hajtmanem a lantfrídníky svými. A zase z če- hož nám vinnu dá pan Ješek aneb komužkoli v zemi této, chceme jemu právi býti přede pány v zemi této. Nezdá-lit se pak panu Ješkovi vždy toho přijíti, aby neřekli 113. 1) Pavel z Miličína.

Strana 92
92 lidé, by se nám svej vuole chtělo, nechžť přietele dva svá vydá a my dva vydati cheme; a ti ať nás o to ohledají a na něžto abychom zaručili mocně. A nemohli-li by se oč ti čtyři smluviti, ale TMť rač býti ubrmanem najvyšším a o to je rozděliti vedle spravedlnosti. Mimo to a v tej mieře pan Ješek hubil-liť by nás neb zemi naši, věřímet TMt i jiným pánóm a přátelóm svým, že vám toho líto bude. A my s boži pomocí bezprávie brániti bychme se museli, nebť k nám žádnej vinny neměl ani bohdá v pravdě má. Úmysl jeho co by byl, prosímeť, rač nám dáti věděti. tum Brunne f. V. fest. Augustini ep. et conf. Da- Č. 113—114: 28.—29. srpna 1449. Jan z Cimburga etc., hajtman margrabstvie Moravského, Pertholt z Lippého, najvyšší maršálek královstvie Českého. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, příteli a švagru našemu milému. Přitištěna krytá pečeť. 114. [V Brně], 29. srpna [1449]. Brněnští Oldřichovi z Rožmberka: aby nevěřil Ješkovi ze Svojanova [a Bosko- vic], neboť je obviňuje neprávem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1174, or. pap. (R.) Sr. AČ. III, 541 č. 534 a listy ze 4.—11. a 28. srpna, výše č. 106—110, 113. Urozený pane zvlášče přieznivý, službu svú ustavičnú vzkazujem TMti. A dá- váme věděti, že pan Perthold nám ukázal přípis listu, ještot pan Ješek z Svojnova TMt psal jest, v němž mezi jinú řečí dotýká, že bychom, pan Pertholt a my, nad ním nepravě učinili etc. V tom pan Ješek nepravě nás viní, nebť jsme dá-li Buoh v tom nikdy zhledáni aniž jsme i proti panu Ješkovi jinačeji než pravě, dá-li Buoh, učinili. Ale on bez vší odpovědi vpadl jest v klášter Rejhrad blíž u nás, ještoť v páni Bertholdova a v naší opravě a poručenství jest; tak což jme« učinili, že jsme to dá-li Buoh pravě a řádně učinili, jakož TMť tomu sám i rozumí a zhledáno bude, když k tomu přiede. A úfáme TMti, jestliže pan Ješek nebo kto jinie TM“ jinačeji pověděl, že tomu neračiž uvěřiti. A přes to jsme sě vedle kněze biskupova milosti panu Per- tholda a jiných podali a ješče podáváme, dá-li Buoh, ke všemu spravedlivému vedle toho, jakož pan hajtman a pan Pertholt TM“ píší, doufajíce a prosíce to naše po- dání v paměti jmieti. A jestliže by pan Ješek tohoto našeho podobného podání při- jíti nechtěl než svévuolu“ svú vuoli jmieti a chtěl hubiti, musili bychom sě jeho bez- právie z boží pomocí a dobrých přátel brániti. Datum f. VI. post Augustini. Purgmistr a rada města Brna. 114. a) Tak v orig. 1) Dotčený list Ješkův se nezachoval. 2) 28. srpna, v. č. 113.

Strana 93
Č. 114—116: 29. srpna 1449. 93 Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieznili(!) našemu zvlásče milému, bud list dán. Pečet ze zel. vosku odpadla. 115. 29. srpna 1449. Plzeňští Oldřichovi z Rožmberka: v příčině roku svých lidí ve Vltavském Týně, stavených Přibíkem Hádkem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1172, or. pap. (R.) Služba naše napřed, urozený pane, pane nám přieznivý! Jakož VMti tajno ne- nie, kterak Přibík Hádek naše chudé lidi v Týně na Vltavě před chvílí jest stavil, a rok jim týden od téhodne toliko dávaje, i psali jsme urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberka, synu vašemu, prosiece, by sě k tomu přičiniti ráčil, aby našim lidem rok dán byl do sv. Václava nynie najprve příštieho. I odepsala nám JMt, aby to přenecháno bylo do příjezdy VMt, té pře nejsa JMt tak svědom. I psal jest nynie Hádek našim lidem, stavením to chtě uručiti na TMt anebo na radu na Jana Rúsa z Čemin etc. I protož, milý pane, prosímet VMti, račte to pro naši službu učiniti a k tomu sě přičiniti, aby to přenecháno bylo do příjezdy VMt a v tom ať by naší lidé rok a stánie měli do sv. Václava nynie příštieho. A když sě VMt zasě navrátí, na urozeném pánu, panu Hyňkovi Crušinovi z Švamberka hotovit jsme ještě přestati, jakož nám VMt psala, anebo na tom, kohož by nám VMt z té našie jednoty jmeno- vala a vydala z našeho kraje; hotovit jsme na něm jmieti dosti a rovné přijieti, té- hož zasě žádajíce. Nebť to buoh vie, žeť bychom před VMtí rádi byli; než pro ne- bezpečnost cest prosíme, jakož nám VMt psala, na panu Crušinovi již psaném aby- chom přestali, žeť jsme hotovi před ním ještě státi, rovné přijieti i zasě učiniti. Odpovědi prosíme toho od VMt listem vaším. Datum feria sexta post Bartho- lomei annorum Domini etc. XLIX°. Purgmistr a rada města Nového Plzně. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu nám přieznivému dd. Pečet ze zel. vosku odpadla. 116. V Jihlavě, 29. srpna 1449. Oldřich z Rožmberka [Václavovi z Michalovic a na Strakonicích]: zprávy ze sněmu jihlavského; co se týká vězňů na Helfenburce, učiní podle spravedlnosti, až se vrátí domů. 115. 1) Přibík Hádek, služebník Jindřicha ze Sobětic. 2) Dotčené listy se nezachovaly.

Strana 94
94 Č. 116—117: 29.—31. srpna 1449. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1178, koncept. (R.) AČ. III, 55 č. 84. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Věděti dávám, že se dě- kujíce Bohu dobře máme a jednáme s pilností ty věci zde. Než pan Jiřík, pokládaje sobě těžké věci i pilné potřebie, chtě jeti do Prahy; avšak znamenav úmluvy Hra- decké zuostal jest. A KMt skrze svú radu učinil k nám poctivé poselství; a nadě- jiť se, že JMti poctivú odpověď dáme.“ Jinéhoť takového ještě neumiem psáti, než co dále zviem, nebude tebe to tajno. A jakož píšeš o těch vězňóv na Helfenburce se- diecích, milý pane, poněvadž člověka zabili sú, nynie podobné, bych je kázal na ru- kojmí dáti vedle práva a řádu; než když bohdá domuov přijedu, uptaje se těch věcí, což se budu uměti vedle tvého žádání k tomu přičiniti a vedle spravedlnosti, tot rád učiním, jakožto pro přietele svého milého. A také prosímť tebe, neměj mi za Datum Iglaviae, fer. VI. post Bartholo- zlé, že sem posla tak dlúho zde zdržel. maei, anno etc. XLVIIII°. Ol. 117. 31. srpna 1449. Mikuláš z Lobkovic, popravce [kraje žateckého], Jindřich st. z Vejdova, Fridrich a Aleš ze Šumburka Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům jednoty strakonické na sněmu v Jihlavě: posílají přiznávací zápis k jednotě strakonické. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1175 b, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3751. Služba naše napřed VM“, urození, stateční, slovutní a opatrní páni a přietelé zvláště milí! A jakož ste nás obeslali, abychom k vám v jednotu vstúpili pro obecné dobré této země podle zněnie zápisu, v kterémž ste sě zespolku zapsali, uznamenali sme vaše hodné a poctivé žádánie, kteréž sě k obecnému dobrému a k upokojení této země chýlí. A protož v takovú jednotu vstupujem a posieláme vám tehď list přizná- vací na pargameně s našimi pečetmi k němu přivěšenými.1 A protož prosímet VMt, ač by ta strana odporná aneb někto z nich nás proto tisknúti chtěli aneb nám to zpomínati nynie aneb potom v budúcích časiech, že sme s vámi v jednotě, abyste nás neráčili opustiti, než nám proti takovým také radni a pomocni býti tak, jakož tomu dobře rozoměti muožete, žeť již strana odporná na nás více než na jiné čeliti bude. A na to vás prosíme, abyste nám také list váš odevřený poslali, že nás v vaši jednotu přijímáte a že nás v tom ráčíte opatřiti, jakož VMt toho věříme a chcme Datum dominico proxima ante Egidii XL nono. toho VMt zvláště zasluhovati. Mikuláš z Lobkovic popravce, Henrich starší z Vejdova," Fridrich z Schumburka a Aleš z Schumburka. 116. 1) Sr Urbánek, Čes. děj. III. 2, 392. 2) Viz tamže pozn. 2 3) Viz tamže 393. 4) Viz list z 21. srpna, výše č. 112. 117. 1) Or. perg. s 5 peč. na perg. proužcích tamže Hist. 1175a, reg. v AČ. III, 541 č. 533. 2) z Plavna.

Strana 95
Č. 117—118: 31. srpna—3. září 1449. 95 Na rubu: Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rozemberka, panu Jindřichovi z Rozemberka, panu Janovi z Hradce, panu Oldřichovi z Hradce, panu Janovi z Rizemberka, panu Děpoltovi z Risemberka i jiným pánuom, rytieřóm a panošiem jednoty naší na sněmu v Jihlavě sebraným, pánóm a přátelóm milým, detur. Přitištěné 4 pečeti, zachov. jen 2. a 3, kryté. 118. 3. září 1449. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka a jiným pánům Ljednoty strako- nické] na sněmu v Jihlavě: žaluje na Alše a Petra ze Šternberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1177, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3751. Služba má napřed VMti, urození páni mně přiezniví a přietelé milí! A jakož VM“ již tajno nenie, kterak pan Aleš a pan Petr, syn jeho ze Sternberka, hnutí se někakú svévolností proti mně tak že já i moji chudí lidé nemuožem před nimi po- koje požíti, a to mi vskutce okazovali sú a okazují, nepovolavše mně nikdy před žádného dobrého. A nynie opět, dokadž ste vy na sněmu, jeho s Permasgrúnu po- brali sú člověku mému statek jeho, tesaři z Přiesesnice, a k tomu jeho zbili; a pan Petr psav úředníku mému, že mu to má vráceno býti a toho se jest nestalo, než pan Petr mluvil jest před dobrými lidmi netajně, že sě proti mně vystřéhati nechce, ješto to chci naň řádně provésti. A nerozomím podle těch jeho řečí jinému, než že času hledie, chtiece mě pod křivým osočováním k škodě a k hanbě připraviti, hle- diec ke mně rozličně křivých a smyšlených příčin a čímž sú mi sami vinni, to chtie na mě vecpati, protože jim v jich bězích povloven nejsem aniž bohdá budu. I psal 118. 1) Přepis těchto listů, z 27. a 29. srpna, jest v Třeboň. arch., Hist. 1171: „Urozený pane! Jakož mi sě od tebe a otce tvého děje, ješto by mi sě dieti nemělo bez viny, mě nikdy před žádného dobrého nepovolavšě, ještoť lidé dobří tvému nepravému osvědčování dobře rozomějí, kteréž o mně mluvíš i roz- pisuješ, chtě takovú svú vuoli a válku, kerúž s panem Fridrichem Šumburkem máš, činiti, mnú vy- vésti, ješto sě tomu s boží pomocí nenaděj, a protož chciť raději věděti nežli mnieti, žádaje, aby mi dal rozumně věděti, jakož na dobrého člověka slušie, mámlit na tě péči mieti čili nic, listem tvým po tomto poslu. Datum fer. quarta post festum Bartholomei ap. anno XLnono. (Tak já Mikuláš z Lobkovic píši panu Petrovi z Šternberka.) Jakož píšeš, že by sě tobě dálo od pana otce mého a ode mne, ješto by sě dieti nemělo, i křivdu smyšlenú sobě o nás píšeš, nebť to věc svědomá, žeť toho žádnému nečiníme, ješto by sě od nás dieti nemělo, než tys na nás žaloval panu Jiříkovi, švagru našěmu, smyšlené a neduo- vodné věci, jakož pak to chci na tě dovésti, jakož na takéhož slušie, jakožs ty, že jest to tak. A jakož píšeš, že bych já chtěl svú válku vyvésti tebú, kerúž mám s Fridrichem z Šumburka činiti etc., mnedle nepřipisuj sobě lživé chlúby, bychť já co tebú chtěl vyvoditi. A jakož naposledy, píšeš chtě mnoho na mně zvěděti, vezmi sobě mé psanie, jakž sě zdá, k svému rozumu, a ját je vezmu také k svému, jakž mi sě líbiti bude. Datum fer. sexta ipso die Decollacionis Johannis Baptiste. (Takt mi zasě odpisuje pan Petr z Šternberka.)“

Strana 96
96 Č. 118—119: 3.—5. září 1449. sem nynie panu Petrovi podle takových jeho osvědčovánie, žádaje věděti, měl-li bych naň péči mieti, aby mu to dal věděti, jako na dobrého člověka slušie. I odepsal mi jest zasě hanlivě a hrdě chtě mi sě toho odháněti, což jest proti mně učinil i s otcem svým i mně ukracuje a k tomu mi píšě, abych sobě to jeho psaní vzal k svému rozumu, jakž mě sě zdá, jakož takovému jeho nepodobnému psaní šíře z těch přípi- suov, kteréž tehď VMt posielám, srozomiete. A protož, milí páni, věřímť vám, žet vám ta jeho svévolnost a útisk, kterýž mi sě od něho děje, v paměti bude, nebť já sobě to tak musím bráti od něho, jakož mi sě od něho a od otce jeho děje a jakož mi Datum feria quarta post Egidii anno XL nono. jest psal. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rozemberka, a panu Jindřichovi z Rozemberka, panu Janovi z Hradce, panu Oldřichovi z Hradce, panu Janovi z Rizemberka, panu Děpoltovi z Rizemberka, i jiným pánuom, rytieřóm a panošiem jednoty naší na sněmu v Jihlavě sebraným, pánuom a přátelóm milým, buď dán. Pečet odpadla. 119. Na Zelené Hoře, 5. září 1449. Hynek Krušina ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: Burján z Gutštejna ža- luje křivě na něho a jeho služebníka Karníka Jiříkovi [z Poděbrad]; žádá je, aby to kázali opraviti. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1178, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji vám, urození páni a přietelé milí! Jmám za to, že vás tajno nenie, kterak jest psal Burjan z Gutštejna panu Jiříkovi žaluje na mě a na mého služebníka Clýmu Carnika etc.; já sem s tiem hned služebníka svého obeslal a s ním sem o to mluvil pilně, i praví mój služebník tak, že tiem vinnen nenie a že sě jest to ot něho aniž k němu nestalo, ani ot něho sjeli ani sešli a praví, že mu na tom krátko a křivdu činí a to chce okázati i učiniti, jakž vy jemu, páni ubrmanové, rozkážete. Také praví Carník, že to jest věc netajná, kto jsú to učinili a kam a vědie, kde ty vězně mají. A jakož Burjan o voziech píše, služebník mój Carník praví, že jest jich vozu žádného neviděl, ani jest jeho vuoz který pod jeho tvrzí byl, ani jsú ti lidé s ním o ty vozy nikde nemluvili; tak Carník praví. A jakož dále Burjan píše, že by sě ot něho a s jeho tvrze v Čechách a v Němcích krádeže a lúpeže dály a že by to bylo všemu kraji svědomo, Carník praví, žet mu na tom krátko činí a křivdu píše a tak praví, že i to chce okázati svědomím i učiniti, jak vy jemu rozkážete, páni ubrmané. A jakož dále píše, mne v tom dotýkaje, že by to s mú volí činil a s mým vědomím, na tomt mi krátko činí a křivdut píše, nebť sě on nestydí za své řeči

Strana 97
Č. 119—120: 5.—8. září 1449. 97 i psanie křivé a smýšlenie a nedóvodné; na Carníkat mi jest žádný nežaloval o lú- pežiech ani o krádeži než toliko Burjan, jmaje k němu nepřiezeň, i píše naň řeči křivé, smyšlené a nedóvodné. A jakož o Němcích dotýče, s Nimciť činiti jmá pro zá- hubu, kterúž jsú jemu učinili. Protož, páni a přietelé milí, ten nepoctivý a smyšlený nárok, ještoť jest mně a mému služebníku na čest sáhl nevinně, že mně a mému to opraviti kážete. Datum feria sexta in Viridi Monte ante Nativitatem beate Marie virg. anno etc. XLIX°. Hynek Crušina z Švamberga, kraje chebského hauptman. Na rubu: Urozeným pánóm, panu Oldřichovi z Rozemberga, panu Alšovi z Sternberga a slovutným panošem Arnoštovi z Lestkovce a Oldřichovi z Kralovic, přátelóm dobrým etc. Přitištěna krytá pečeť. 120. V Krumlově, 8. září 1449. Oldřich z Rožmberka prodává Markétě, manželce někdy Martina krejčího v Krum- lově, plat 10 kop gr. ve své vsi Bělé. Nové Hrady, zám. archiv: 255 I 4908, or. perg. (R.) Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 82 č. 300 (reg.). My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem prodali sme a mocí listu tohoto prodáváme deset kop grošuov peněz dobrých drobných platu na všaký rok holého v naší vsi v Bělé, v kteréžto vsi máme platu ročnieho v summě deset kop dvadceti grošuov dva penieze, kdežto těch dvadceti grošuov a dva penieze zbytečná nad deset kop zuostavujem sobě na Korcovi člověku našem, kterýžto v té vsi také sedí, opatrné paní Markretě, manželce někdy Martina, krajčieho v Crumplově, za sto kop grošuov peněz dobrých viedenských drobných, za každý groš vždy sedm peněz počítajíce, kteréž jest nám hotovými penězi docela zaplatila a úplně takovú měrú, že ti lidé v Bělé mají paní Markretě nadepsané těch deset kop grošuov platu vydávati rozdielne, totiž pět kop na svatý Jiří po dání listu tohoto najprv příští, a tolikéž na svatý Havel hned potom budúcí, a tak vždy na každý svatý Jiří a svatý Havel vydávati mají potomně, dokudž bychom toho platu zasě neodkúpili, neb sobě plnú moc zachovali sme a mocí tohoto listu zachováváme, že ten svrchupsaný plath zasě odkúpiti muožem penězi jistinnými nadepsanými, když by sě nám neb budúcím našim koli zdálo, pod úmluvú však takovúto: že když by koli paní Markreta nade- psaná nám puol leta napřed dala věděti, chtiecí penieze své napředpsané jistiny zasě

Strana 98
98 Č. 120: 8. září 1449. mieti, na kterýkoli svatý Jiří neb svatý Havel aneb my jí též zasě ty penieze chtiece navrátiti, přijmúci ona ty penieze a my jí je zasě navrátiece vždy s úrokem toho poluletie přišlým, má ona nám a budúcím našim platu sstúpiti svrchupsaného i list nám tento navrátiti bez odmlúvánie a odporu všelikého. A my Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Crumlově, Jan Koňata z Olešnice a Mi- kuláš Přiešek z Češtic, rukojmie a zprávce za jistce nadepsaného s ním a zaň tiemto listem slibujem všickni společnú rukú nerozdielně, dobrú naší věrú beze všie zlé lsti napředpsaný plath zpraviti, očistiti i vysvoboditi před věny, před sirotky, před zápisy všelikými křesťanskými neb židovskými a konečně před každým člově- kem, kteréhož by koli řádu neb stavu byl, světského neb duchovnieho, a na to zbo- žie kterýmkolivěk právem sáhl. Paklibychom všech věcí svrchupsaných tak skutečně nesplnili, tehdy dva z nás rukojmí, kteříž najprv napomenuti budem od svrchu- psané panie Markrety listem neb poslem jejie jistým, na jiné neukazujíce ani sě druhými vymlúvajíce ihned po napomenutí máme i slibujem každý sám s svým ži- votem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma vjeti neb miesto sebe panoši řádu rytieřského poslati do města Budějovic Českých neb do Crumplova v duom poctivého hospodáře nám paní Markretú častojmenovanú ukázaný, v obyčejné leženie, kteréž země tato Česká za právo má, a tu ležeti máme a odtud na ižádné právo ani kterým obmyslem vyjiežděti ani vyniknúti nemáme, dokudž bychom všeho neučinili svrchu- psané panie Markretě, jakožto v tomto listu napředpsáno stojí. A kdyby minulo čtrnádcte dní od napomenutie k tomu ležení počítajíc a my ležme neb neležme a ještě těch věcí tak nesplnili, tehdy dáváme plnú moc a právo tiemto listem napředjme- nované paní Markretě svrchupsané penieze vzieti v židech neb v křesťanech na naši na všech společnú škodu a nerozdielnú: a kdež by koli paní Markreta svrchupsaná ty penieze optala v zemi České, jistinu i s škodami, tu ji máme i slibujem zastú- piti základy, přáteli a pečetmi svými vlastními bez všelikakých škod již psané panie Markrety a my z leženie sebú hýbati nemáme do konečného splněnie peněz jistiny nadepsané i se všemi škodami pro to vzatými, kteréž by paní Markreta častopsaná pro nesplněnie těch peněz vzala, ježtoby to dobrým svědomím pokázati mohla bez věrovánie. A neuchoval-li by pán Buoh v tom času kterého z nás rukojmí neboli jistce, jehož, Bože, nedaj, tehdy my živí zuostalí po napomenutí slibujem jiného tak dobrého dostálého a mehvitého (sic!) k sobě v to rukojemstvie miesto toho umrlého přistaviti v jednom měsieci najprv pořad zběhlém buďto jistce neb rukojmie a list tento v táž slova obnoviti, kolikrát by toho potřebie bylo pod ležením svrchupsa- ným. A ktožkoli by tento list měl s panie Markrety mnohokrát psané dobrú vólí, ten rovně též plné právo i túž moc má a mieti bude ke všem věcem svrchupsaným, jakožto ona sama paní Markréta. Toho všeho na jistost a na potvrzenie my všichni jistec i rukojmie své vlastnie pečeti s dobrú volí i s přiznáním přivěsili sme k tomuto listu, jenž jest dán a psán na Crumlově v pondělí den početie Matky božie léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého čtyřidcátého devátého. Na perg. proužcích přivěš. 5 pečetí: 1. a 5. ztraceny, 2., 3., 4, z čer. vosku; 1), 2) na štítě kolmý pruh, nad helmou bůvolí rohy, S. Johanis de Nemysl., 3) štít s ptá-

Strana 99
Č. 120—121: 8.—10. září 1449. 99 kem (kuře?) kráčejícím vpravo, jemuž vyšlehuje (?) plamen od zobáku; S † Jan Ko- nyata,4) na štítě šikmo položená ryba hlavou k lev. hor. rohu, Sig. Nicolai Prziessek. Na rubu rukou z konce 15. nebo poč. 16. století: „Super 10 sex. in Biela litera super capellania in Crumlov fundata et erigenda per rev. patrem dominum d. Jodo- cum de Rosmberg executorem Margarethe relicte Martini." 121. 10. září 1449. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby k němu poslal co nejdříve Kostenpíra; stěžuje si na [Racka] Chlévce [z Malšína], že nezachovává podmínky příměří; Burján z Gutštejna křivdí jeho služeb- níku Karníkovi; prosí, aby se přičinil, aby mu to bylo opraveno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1179, or. pap. (R.) Služba má napřed, urozený pane a testi milý! Prosím tebe, přičiň se s pilností a Costenpiera mi pošlete, nebť mi jest jeho pilné potřebie a zvláště o úrociech, kte- réž po penězích za mne platí, ješto žádný toho svědom nenie než on, neb on penieze mně vyjednává; jestliže bych jeho v brzce neměl, přišel bych proto k škodám. I vě- římť, pane testi milý, jakož jest tebú a jinými pány ubrmany rozkázáno, aby slu- žebníkóm mým, kteréž jest Chlévec za pána svého ctí mně zjímal, aby jim koně i jiné jich, kteréž jest jim pobral, navrátil. Tohoť jest Chlévec ničehehož neučinil. I věřímť, pane testi milý, že se i k tomu přičiníš, ať by jim bez meškánie navrátil, a také že mi s ním konec spěšný uděláte i o jiné, jakožto s Burjánem a Petrem Zmrzlíkem etc. Nebť by Chlévec zkaze jim koně i tepruv by chtěl jim vrátiti. A také ten kuoň, kterýžt mi jest zabit pod služebníkem mým, kteréhož po Hruozu poslal, aby ke mně přijel, a voni jej s tvrze Bezděkova zastřelé, ať by také ten mi zapla- cen byl, nebť mi se jest to stalo v tom vašem poselství, kteréž ste páni k němu uči- nili. Také, pane testi milý, jakož jsi mi poslal přiepis listu Burjánova, v němž slu- žebníka mého Karníka viní, i věz, pane testi, žeť sěm po služebníka svého slal a s ním o to s pilností mluvil a tak praví, žeť ničímž tiem vinen nenie a žeť jemu krátko a křivdu činí Burján, ješto to, pane testi, má býti shledáno a okázáno před vámi, páni ubrmané, aneb před někým jiným obecním u nás v kraji. Protož, pane testi milý, když se z toho vyvede, věřímť, že se k tomu přičiníš, ať by nám to opra- veno bylo, tak hanebný nárok, jímž zúmysla toliko nás k dobrým lidem hyzdie. Datum f. IIII. post Nativitatem beate Marie virg. Hynek Crušina z Švamberka, chraje Chebského hauptman. 121. 1) Sr. příměří učiněná 27. srpna na sněmu v Jihlavě mezi Hynkem Krušinou a jinými a Rac- 2) Dotčený list se kem Chlévcem, AČ. III, 542, č. 534. Sr. též výše list z 26. července, č. 101. nezachoval. 3) Sr. též list Krušinův z 5. září, výše č. 119.

Strana 100
100 Č. 121—122: 10.—20. září 1449. — Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, testi mému milému. Přitištěná krytá pečeť. 122. V Brně, 20. září [1449]. Jan [Tovačovský] z Cimburka, hejtman markrabství Moravského, a jiní páni, zemané a města na sjezdu v Brně Oldřichovi z Rožmberka, Jiříkovi z Poděbrad a ji- ným pánům na sněmu v Jihlavě: žalují na Ješka ze Svojanova [a Boskovic] a žádají je, aby ho přiměli, aby nechal dalších záhub země moravské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1181, or. pap. a souč. opis. (R.) Srov. AČ. III, 541, č. 534 a listy ze 4.—11., 28., 29. srpna, výše č. 106—110, 113—114. Službu naši vzkazujeme, urození páni, přietelé milí! Snad VMti tajno nenie, kte- rak pan Ješek z Svojanova hubí svévolně tuto zemi a škodu v ní činí ohněm i jinými záhubami a to se děje z chrudimského kraje a z toho lantfrídu; a nám sě zdá, žet k tej zemie žádnej vinny nemá, nebo jest na knězě biskupa našeho ani na knězě probošta Cúnického ani na pana Perchtuolta ani také na brněnské měščany, prve než tu záhubu počal činiti, netúžil. Neb byť byl žaloval a oni jemu co vinni byli, bylo by sě jemu spravedlivé stalo i ješče sě má státi spravedlivé, bude-lit toho žádati vedle naší jednoty, komuž by vinu dal před námi. A téhož zasě žádáme, ktož by jemu z čeho vinu dali před jeho hajtpmanem a lantfrídníky, aby sě jim od něho také spravedlivé stalo. I prosíme VMti, abyste nadepsaného pana Ješka k tomu držeti ráčili, ať by nechaje dalších záhub tejto země i přijal toto spravedlivé podá- vánie. Pakli by přesto činil záhuby v tejto zemi, tehdy VMť muož tomu dobře rozu- měti, že by nám nebylo slušné vedle naší jednoty opustiti ty, komuž by škody činil v zemi, než chtěli bychom jim radni a pomocni býti. Jehož věříme VM“, že nerá- číte dopustiti takových záhub s obuov stranú a že to naše k spravedlnosti podává- nie v paměti budete jmieti. Odpovědi žádáme. Datum Brunne sabbato ante Mathei. Na rubu: Jan z Cimburgka, hajtman margkrabstvie Moravského, Jiřík z Cravař a z Strážnice, Jan z Bozkovic, Beneš z Bozkovic, podkomořie, Jan z Pern- štejna, Cuna z Cunštátu, Zdeněk z Valštejna, Karel z Vlašimě, Ščepán z Vartnova i jiní páni, zemané a města nyní na tom sjezdu v Brně. Urozeným pánuom panu Oldřichovi z Rozmbergka, panu Jiříkovi z Cunstatu a s Poděbrad, panu Alšovi z Sternbergka, panu Janovi z Švihova, panu Oldřichovi z Hradce a panu Zdeňkovi z Sternberga a s Konopišče i jiným pánuom nyní v Jihlavě na roku, přáteluom našim milým, buď dán. Pečeti odpadly.

Strana 101
Č. 123: 20. září 1449. 101 123. V Brně, 20. září 1449. Pertolt z Lipé, nejvyšší maršálek království Českého, Oldřichovi z Rožmberka: vyhovujíce vůli Ješka ze Svojanova [a z Boskovic], shodli se s biskupem olomouckým, proboštem kounickým s Brněnskými, aby mezi nimi a Ješkem byl nejvyšším ubrmanem Jiřík z Poděbrad; z čeho je však Ješek viní, v tom má býti rozhodčím Oldřich. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1184, or. pap. (R.) AČ. III, 55 č. 85. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3913 a list Brněnských z 29. srpna, výše č. 122, kde jest odkaz na jiné listy týkající se této věci, též předcházející list. Službu svú vzkazuji, urozený pane švagře milý! Jakožs mi přiepis listu páně Ješkova ze Svojanova poslal, v němž píše, žeby chtěl dva přietele vydati, abychom my“ také dva vydali, a najvyšší ubrman aby byl p. Jiřík z Poděbrad etc. I ukázal sem knězi biskupovi a knězi proboštovi Chúnickému i měštěnínóm Brněnským2 ten jistý přiepis, a oniť pravie takto, a já také s nimi, žebychme sě nechtěli rádi strh- núti s TM“, jakož sme tě volili za najvyššieho ubrmana; ale p. Ješkovi nezdá sě svoliti k TMti, i píše p. Jiříka za najvyššieho ubrmana. Protož aby nemněli lidé, by nám byla milá válka a záhuba chudých lidí, chcmeť také dva přietele vydati takú měrú: najprv, aby rok byl složen v tejto zemi, protože jsú sě ta záští stala v tejto zemi, v Olomúci, nebo v Znojmi, aneb v Jihlavě, neb v Meziříčí; a k tomu roku aby každá strana přivedla svá dva ubrmany: aščebychom my čtyři nadepsaní společně nebo rozdielně dali viny p. Ješkovi, o to chcme na těch čtyřech vydaných dosti jmieti; pakliby sě ti čtyři nemohli v jednotu svoliti, tehdy o to nesvolenie aby byl najvyšší ubrman p. Jiřík nadepsaný. A také v čem by nám p. Ješek dal viny, o to bychom také chtěli na těch čtyřech dosti jmieti; pakliby sě také ti čtyři dělili a ne- mohli svoliti, tehdy aby byl toho najvyššie ubrman TMt; a za toť prosíme, aby sě ráčil v to uvázati. Pakliby toho našeho spravedlivého podávánie p. Ješek nechtěl při- jíti, tehdy TMti i každému bude vědomo, že p. Ješek svú vuoli chce jmieti. A zvláště prosíme, aby to naše k spravedlnosti podávánie ráčil v paměti jmieti. Dán v Brně, v sobotu před s. Matúšem ap. Pertold z Lippé, najvyšší maršálek královstvie Českého. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, švagru mému milému. Pečet odpadla. 123. a) „ny“ or. 1) Dotčený list Ješkův se nezachoval. 2) Sr. list Brněnských Oldřichovi z 29. srpna, č. 114. 3) Sr. list Jana z Cimburka a Pertolta z Lipého Oldřichovi z 28. srpna, č. 113.

Strana 102
102 Č. 124—125: 27. září 1449. 124. 27. září 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: [Mikuláš] Trčka poslal ty listy ihned dále; o přípravách strany poděbradské do pole; prosí, aby vzkázal Talafúsovi do Bu- dějovic, aby mu počkal s placením těch dlužných peněz. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (29), or. pap. (R.) AČ. IV, 26 č. 46. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 398. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, že posel ten, po kterémž listy z Telče na Lipnici poslal, přišel jest pravě, že pan Trčkal je ihned dále poslal; ale odpovědi žádné jiné nepřinesl. Kněz Bedřich nynie mi po Húskovi také vzkázal, že by ona strana volali na vojnu, a že by srozumievali tomu, že nikam oni jinam nemienie, než na pana Blankštejna a na pana Vaňka s Pecky, přátely naše. I věda to, rač je obeslati, aťby toho nebylo. Neb tomu rozuměti muožeš, žeť by sě nehodilo mně přátel těch nynie v této mieře opustiti, i tobě, pane, tudiež. Vězni také Konopištského' zemené dnes jsú mi sě stavěli, od nichžto sem zpraven, že by ona strana služebníkóm a lidem svým přikazovali, že ktož by měl dvě krávě mieti, aby měl jednu, a stodol jim také stavěti nedadie etc. A z toho, pane, poro- zuměti muožeš, žet k jinému nemieřie než k nesnázi. I račiž na to sě dále zeptati, abychom uměli v tom sě také opatřiti. A cožť bych jiného dále přezvěděl, tot ne- meškaje dám věděti. Také, milý pane, prosímť zvláště, rač poslati po Talafúsa do Budějovic,“ a s ním mluviti, aťby mi těm penězóm, kteréž mu nynie plniti mám, rok další dal; a jakožť mi puol léta napřed již dal věděti, ať to pozmine, a jáť úroky jeho meškati nebudu. Neb Buoh vie, žeť bych nynie tomu učiniti nemohl.“ Protož věřím, že to pro mé dobré učiniti ráčíž; nebť to viem, když sě přičiníš k tomu, žeť Datum Hradecz sabbato ante diem s. Venceslai, tebe nikoli on v tom neoslyší. anno etc. XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému, buď dán. Pečet odpadla. 125. V Krumlově, 27. září 1449. [Oldřich z Rožmberka Pertoltovi z Lipé, nejvyššímu maršálku král. Českého]: v příčině jeho sporu se Svojanovským obešle ihned Alše [ze Šternberka], aby obeslal Jiříka [z Poděbrad] a jiné pány; přijímá to ubrmanství, jak o ně žádal. 124. 1) Mikuláš Trčka z Lípy a na Lipnici. 2) Jan Blankštejn z Vartenberka. 3) Zdeněk Konopištský ze Šternberka. 4) Snad jeden z Talafusů z Říčan morav. rodu, srov. Urbánek, K historii doby Jiskrovy na Slovensku a východní Moravě, Věst. Uč. spol. nauk 1940, 61. Urbánek III. 2, 377. 5) Sr.

Strana 103
Č. 125—126: 27. září 1449. 103 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1185, koncept. (R.) AČ. III, 541 č. 584. Službu svú vzkazuji, urozený pane a švagře milý! A jakož mi nynie píšeš o Svojanovského a páni moravščí vedle toho mi také psali, tomut sem srozuměl. Věděti dávám, že sú mi ty listy jakožto v tento čtvrtek na Crumblově dodány, i chciť ihned pana Alše s tiem obeslati, aby dále pana Jiříka i jiné pány s tiem obeslal a k tomu se přičinili, aby takové rovné podávání od vás přijato bylo. A jakož v svém listu dotýčeš, abych byl mezi tebú a tvémi pomocníky proti panu Ješkovi najvyš- ším ubrmanem, tak jakož tvój list svědčí; ačkoli mnoho činiti mám a velmi neprá- zen sem, avšak tobě i jiným pomocníkóm tvým k libosti chci se rád přičiniti, což budu moci, aby ty věci mezi vámi v dobré uvedeny byly. Datum Crumblow sab- bato ante Wenceslai annorum XLVIIII°. 126. [V září 1449]. Zprávy, psané jménem Oldřicha z Rožmberka, o událostech v Čechách v době sněmu jihlavského; o Jiskrových bojích v Uhrách a o bojích mezi říšskými knížaty a městy. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1182, souč. opis, text český a latinský. (R.) AČ. II, 265 č. 36. Notantur quedam gesta huius regni; novitates circa hoc. Najprv, že purgmistr a rada i všecka obec města Jihlavského, když sě jest den jmenovitý, oktáv s. Jakuba apoštola většieho, sněmu v Hradci Jindřichově do Jihlavy uloženého přibližoval, k nám své učinili sú poselství; prosiece, abychom vždy najméně týmždnem prvé, než jiní páni strany odporné tam přijeli; řkúce, že táž strana gleitu od nich a hospod v městě jich na XII set koní žádali sú; toto nám znamenitě připověděvše, jestliže bychom my tam tak, jakož sě svrchu píše, týmž dnem prvé aneb najméně čtyřmi dny nepřijeli, a který z pánóv strany odporné tam přijel, že by ižádného do města pustiti nemienili. A skrze to že sě bojie, by nesnáze nové prvních snad horšie nepovstaly.“ Item při témž také času p. Aleš z Šternberka a Oldřich řečený Močihub z Kra- lovic, ubrmané od strany odporné smluvú v Hradci Jindřichově udělanú vydaní, nás také obeslali sú velmi pilně, příčiny nám některé přikládajíce, abychom sě u Vla- šimi městě jich strany s nimi sjeli pro ty věci, kteréž v příměří a smlúvě v Hradci 125. 1) List Pertoltův z 20. září, viz č. 123, pánů moravských z téhož dne v. č. 122. 2) 25. září. 126. 1) Po 25. červenci. 2) V. AČ II, 253. 3) Srov. Urbánek III. 2, 390. 4) V. tamže 371—2. 5) 20. července. 6) Sr. Urbánek na uv. m. 3723. 7) V. tamže 390. 8) V. tamže. 9) 7. srpna. 10) Sr. Urbánek 392. 11) V. tamže 393. 12) V. tamže 358. 13) V. tamže 3811. 14) Sr. Fessler-Klein, Gesch. v. Ungarn II, 520. 15) Sr. Chmel, Gesch. Fried- richs IV. II, 510 a d. 16) Armagnakové, žoldnéři hraběte Jana IV. z Armagnacu.

Strana 104
104 Č. 126: v září 1449. udělané jsú přečiněny, v některý nás běh jiný a k své vuoli chtiece přivésti, nám toho den jmenovitý v tu neděli před s. Jakubem“ jmenovavše. To jsme jim hned odvrhli, takové sě lsti jim chtiece vystřieci; řkúce, že rok již do Jihlavy uložený blízek a téměř již přede dveřmi jest.“ Item vidúce, že do Vlašimi nechcem, v Brodě Německém nám miesto jiné jme- novavše, chtěli sú, abychom o též s nimi tam rokovali: i to jim také jest námi pro příčiny svrchupsané odvrženo. Item potom jedúc k sněmu do Jihlavy, a přijevše do Brodu Německého, dále jeti nechtěli sú, žádajíc toho, aby najprv ty věci v příměří, jakož sě svrchu píše, přečiněné, byly srovnány přede všemi jinými věcmi. My pak ačkoli nerádi, jim k tomu svolili sme; proto zvláště, aby námi a stranú naší roztrku nebylo ižádného, a nesnáze aby snad prvních větčie nepovstaly v zemi České." Item při témž také táž strana odporná žádala jest, aby jim kněžie v městě Jihlavském o sněmu svobodu v kázaní a v rozdávaní těla a krve božie i český mše spievaní měli. To jim jest hned zavrženo, aniž toho jim dopustiti chtěli sme. Než tak dlúho mluvili sú a o to sem i tam jezdiece pracovali, že jsme jim k tomu toliko svolili, aby p. Jiřík sám jediného toliko kněze měl tu v Jihlavi, a ten aby jemu, ač nechce-li bez toho býti, v hospodě mlče beze všech spievání a bez zvoněnie i těla božieho rozdávání, tajně odslúžil a bez křikóv velikých. Ale v kostele jemu slúžiti pro nic nedali sme." Item potom teprv ve čtvrtek po oktávu s. Jakuba' páni strany odporné do Ji- hlavy na sněm přijeli sú. Tu my pak čtyřie ubrmané smluvú Hradeckú od obú stranú vydaní, my Oldřich z Rozmberka a Arnošt z Leskovce z strany našie, a p. Aleš z Šternberka a Močihub z strany odporné, vzemše ty věci přečiněné před sě, jednali sme a výpovědi činili, tak že mezi jednáním těch věcí mnohých jsme běhóm jich a téměř všem srozuměli, nač a kterak jdú, nás a stranu naši vždy k své vuoli připra- viti chtiece, jehož, milý bože, rač stráže býti. Nébrž vždy v těch ve všech svých přech tuze jsú stáli převelmi a vždy odtahovali nás, tam vždy přeležeti chtiece a tiem utis- knúti. Takže sě jim vždy prvé nežli nám stesklo, že k tomu mluvili jsú, aby ty věci všecky, o kteréž sě výpověď stala, i jiné, o kteréž ještě vypovědi nenie učiněno, scho- vány byly a zapečetěny. A nám toho moc jest dána, kdyžbychom ubrmanóm jiným den jmenujíce, rok a miesto uložili k tomu, aby výpověď byla učiněna a tam i na to miesto ubrmané jiní přijeti mají. A na tom sě z sněmu Jihlavského obojí rozjeli sme.10 Item když ponajprv snad dvě neděle v Jihlavi byli sme, tu KMt král římský p. Prokopa Rabšt[einského] a druhého s ním rytieře Haiden[richa] Druksessa [me- zera asi na tři slova] mezi nás s některými věcmi vyslal jest. A my pak JM na to poselstvie po svých poslech řekli sme dáti odpověď, nébrž i rokovati s JM“. A takého roku uloženie nám moc také dána jest s KMtí umluviti. Item nynie tomu porozuměl sem, že p. Jiřík s jinými jich strany pány, v Praze jsúce, k tomu mluvie a ku poli sě strojie, chtiece ty, kteříž v jich kraji jsú, a k nám sě v této mieře přivinuli, utisknúti a k své vuoli připraviti. A nám pak nenie lze, aniž jinak učiniti muožem, než sě ku poli také strojíme, tomu chtiece s boží pomocí ode-

Strana 105
Č. 126—127: v září—1. října 1449. 105 přieti. Ale toho vždy očekáváme, abychom snad a strana naše, což nás ještě věrných jest křesťanóv, skrze nedostatek veliký k hanbě, i všecko křesťanstvo k škodě ne- přišlo nenabyté. Ale bychom jediné doklad a pomoc měli některakú, jiež očekáváme, boha milého na pomoc vezmúce, s radú lidí dobrých té nevěře a straně odpornie dobře bychom chtěli odepřieti. A k tomu sě vždy strojíme, že bohdá jinak učiniti ne- chceme, než jako dobří křesťané, kteříž od viery křesťanské a z lúna svaté cierkve nikdy nevystúpili sme, ani bohdá vystúpíme.12 Item táž strana odporná tajně své poselstvie mievá častokrát u KMti krále Římského, u kniežat korfurštóv a také u jiných kniežat i řížských měst,i3 kdežkoli vědie, nás vždy jim pod tajdinky a pěknými řečmi lstivě zhyzditi chtiece; usilujíce také v tom bez přestánie, kterak by nás a stranu naši sobě podrobili a k své vuoli připravili. Ale ufámeť milému Bohu, jediné budeliť, že sě Otec svatý k tomu, jakož sě nadějem, přičiní, že ty věci dá-li Bóh všecky dobře pójdú. Item p. Jiskra před chvílí porazil jest znamenitě Huniad Januše, zprávci krá- lovství Uherského.14 Item v nově týž Jiskra Pangracovi porazil pět set koní; a dobře sě témuž Jis- krovi vede převelmi. Item mezi kniežaty, korfuršty a městy řískými války nynie a záhuby jdú pře- veliké,15 pálením zvlášť i také obyčeji jinými, tak že klášteróv velmi mnoho města říská kniežatóm i měst vypálivše dobyli sú, a kniežata městóm též. A nebude-liť v to Otcem svatým aneb někým dobrým jiným nahleděno, aneb velikého božieho smilo- vánie, buch vie kteraký ta věc vezme konec. Neb sě již pověsti rozšiřují, žeby i Ar- meniacii“ sěm někomu měli z stran na pomoc přiblížiti sě. Rukopis místy vydrolený doplněn z vydání Palackého v AČ. II. Opravy, škrty i přípisky svědčí, že noviny ty vznikly v rožmberské kanceláři, a to rukou samého Oldřicha. Zvláště 4. odstavec od konce („Item též strana odporná...“) je upravován dodatečně: 2 řádky za „vuoli připravili“ jsou škrtnuty tak důkladně, že nelze je přečísti; místo nich je nahoře in margine přípisek „ale úfámet ... dobře pójdú.“ V odstavci 3. od konce za „pan Jiskra“ je škrtnut titul: „hrabě šáriské a hauptman najvyšší krále a pána našeho milostivého Ladslava s boží [pomocí] obdržel („obdržel“) škrtnuto a nahrazeno „porazil“. Latinská verse, protože je tam zpráva o pobytu Jiříkově v Jihlavě, přejala i přípisek o tom, že bohoslužba soukromá byla „sine communione laicali sub utraque specie“. I úprava 3. a 4. odstavce od konce má za základ versi českou. I v latinské versi jsou ještě drobné marginální doplňky (jeden — „ultrafade“ přečiněné) ukazuje, že korektor byl Čech, ne však Oldřich sám. 127. V Krumlově, 1. října 1449. Oldřich z Rožmberka [Oldřichovi z Hradce]: také on rozeslal posly staraje se pilně; Talafús není doma, dá jej však hledati a přičiní se o tu věc. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (30), koncept. (R.)

Strana 106
106 Č. 127—128: 1.—2. října 1449. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož si mi nynie psal, kte- rak si obeslán od kněze Bedřicha etc., věděti dávám, že také dva jízdná posly u kně- ze Bedřicha a u Oldřicha z Královic a u pana Alše také posla mám; a sem toho pilen a cožť zviem, dámť nemeškaje věděti. A což ty tam zvieš, prosímť tebe, daj mi také věděti. A jakož píšeš o Talafúsa, zdržal sem tvého posla u sebe a poslal sem po Ta- lafúsa a ten doma nenie; i nechtěl sem posla tvého dále držeti, než chciť ihned posla poslati a Thalafúsa hledati a se přičiniti, což budu moci, zdat vedle tvého psaní rok dán bude. A což na něm zviem, dámť také nemeškaje věděti. Datum Crumblow f. III. post Wenceslai, annorum XLVIIII°. Ol. 128. V Jindř. Hradci, 2. října 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu listy od Koldy a Vaňka z Pecky, aby věděl, co se v tom kraji [hradeckém] děje; prosí, aby napsal [Jiřímu] z Poděbrad a hejtmanům a aby mu poslal opis listů. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1056 (31), orig. pap. (R.) AČ. IV, 27 č. 47. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 398 a list z 27. září, výše č. 125. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A teďť posielám listy, kte- réžt mi pan Colda a pan Vaněk z Pecky píší, z nichžto porozumieš, pane, kterak se tam v kraji děje. I kněz Bedřich také mi píše podlé nich, a ten najtúže. Protož, pane a přieteli milý, prosímť, rač sě k tomu přičiniti, aťby ti dobří naši přietelé od nás tištěni nebyli, aby také i jiní skrze to sě nad námi nerozpáčili. Nébrž prosímť, rač s pilností Poděbradskému i hauptmanóm psáti, ať to staveno jest, aťby oni snad nad námi rozpakovánie neměli, řkúc, že zanedbáváme toho staviti a mohúc. Nebť jsú mi i ústně po Jeronymovi vzkázali, že nepřičiníme-li sě k tomu, svú věc musili by opatřiti, jakž by uměli. I věřímť, milý pane, že k tomu sě tak jmieti budeš, abychom po jednom utiskáni nebyli. A kterak pak psáti hauptmanóm, pane, budeš i Podě- bradskému, rač mi přěpis toho poslati, aťbych i já vedle toho hauptmanóm psáti uměl. Také rač věděti, žeť ižádné ještě odpovědi nemám na to poselstvie, jakož jsi byl, pane, z Telče poslal etc. Rač mi tyto listy zasě poslati při tomto poslu. Da- tum Hradecz fer. Vta post festum s. Michaelis, anno etc. XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému. Pečet odpadla. 127. 1) List z 27. září č. 125.

Strana 107
Č. 129—130: 4.—5. října 1449. 107 129. Na Vildštejně, 4. října [1449]. Markéta z Chrustěnic Oldřichovi z Rožmberka: učiní podle úmluvy o zámek, kte- rou sjednal s jejím zemřelým mužem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod z Chrustěnic, or. pap. (R.) AČ. XIV, 8 č. 1485 (k r. 1488). Modlitvu svú a velmi smutnú vzkazuji VMti, urozený pane! A jakož VMť píše o úmluvách, kteréž jest měl nebožtík muž mój o zámek s VMtí, abych s ním věrně učinila, o tot' VMti nenie co třeba pečovati. A také račiž VMt pamatovati, kterak sem já s volí nebožtíka muže svého sama s VMtí mluvila, a tu mi VMt řekla o to Datum in die Francisci in Wilstein." spěšně miesto učiniti. Margreta z Chrustěnic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Roznberka. Přitištěná pečet zlomena. 130. V Jindř. Hradci, 5. října 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: Berounští mu zajali dva holomky z Karlštejna; stěžuje si na [Zdeňka] Konopištského ze Šternberka, že přikázal lidem svatováclavským, aby mu nedávali úrok a že nevrací propuštěným vězňům staré listy. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1056 (32), orig. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3991. 129. 1) Sr. Sedláček, Hrady IX, 215. 2) Úmluva Oldřichova se Svojší ze Zahrádky o zámek Vild- štejn z 25. listopadu 1435 otištěná v Listáři a listináři Oldř. z Rožmb., sv. I, 193, č. 284. 3) Dotčený list Oldřichův se nezachoval. 4) Téhož dne psala Markéta o téže věci Brusovi ze Zahrádky, „de- veři“ svému: — A jakož píšeš, abych věrně učinila s hradem páně M“ a na svú čest pomněla a na jeho duši, věžiť to, žeť já jinak neučiním než se ctí buohdá, nebť mi jest má čest i jeho duše tak milá, jako by mi vždy zdráv byl. Protož Tebe prosím, aby pilně rozmluvil s pánem svým, ať mně jest také drženo ot JM“. — (Třeboň. archiv, tamže; AČ. XIV, 8 č. 1486.)

Strana 108
108 Č. 130—131: 5.—12. října 1449. Službu [sv]ú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Vzkázal [mi] pan Děpolth, že dva holomky s Karlštýna jali mi na Berún a co jim o to píše, pro kterú příčinu aneb kterú vinnu jsú zjímali jě, k tomu nic neodpisují, než tak svú vuoli se mnú i s služebníky mají mými. O úroku s lidí svatováclavských, o němžt sem psal prve, rač věděti, že Konopištský lidem těm konečně přikázal, aby mi ho nedávali, a ját s boží pomocí toho úroka netolik svatojirského, ale i svatohavelského nikoli opus- titi nemiením. Protož, milý pane, věřímť, že sě k tomu ráčíš přičiniti, ať mi stane sě vedle smlúvy a vašie výpovědi, i takéť ať mi ti holomci jsú propuštěni. Rač také věděti, že Konopištský listóv starých, kterýmiž vězni od něho sě vyrukují, zasě vracovati nechce, aby to v paměti také ráčil mieti. Datum Hradecz dominico post Fran- cisci annorum Domini ete XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému, buď dán. Přitištěna krytá pečeť. 131. V Krumlově, 12. října 1449. Oldřich a Jindřich z Rožmberka zapisují Hanušovi z Lichtenštejna na Mikulově za svou dceru a sestru Perchtu 1000 kop věnného dluhu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Liechtenštejna. N. 3, or. pap. (R.) AČ. XI, 243 č. 5 (reg.). — Schmidt-Picha, UB d. St. Krummau, II, 83 č. 302 (reg.). Wir Ulrich und Heinrich von Rosenberkg bekennen offenlich mit dem brif fur uns und alle unsere eriben vor allen, dy in sehen, horen oder lesen, das wir unver- schaidenlich gelten sullen und schuldig worden sein dem edlen herrn herrn Hansen von Lichtenstein von Niklspurk, unserem lieben aydem und swager, und allen seinen 130. 1) Děpolt z Rýznberka, místopurkrabí hradu Karlštejna, jehož purkrabství se ujal Oldřich z Hradce po svém otci Menhartovi r. 1448. V třeboň. archivu se zachovaly opisy listů Děpoltových Oldřichovi z Hradce, které nejspíše poslal Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka (Hist. 1192 a, b). Jeden z nich, z 1. listopadu, je otištěn v AČ. IV, 28 č. 49, druhý psaný o něco dříve, zní: Službu svú vzkazuji, urozený pane, TM“. A rač věděti TMt, že jsem Stupčici [asi Hanuš z Stupčic] obsielal, jakož teď list jeho posielám, kterakú mi jest odpověď dal etc. a také vězni Čechové chodilit jsú ku panu Zdeňkovi s listem udělaným každého pod pěti kopami vedle výpovědi a on jim roku dáti ne- chtěl, protože s nimi tří nebylo, kterýchž jsme jmieti nemohli na ten den, že jsú byli v Plzenště. Potom také jsme posielali k němu, chce-li Němcóm rok dáti, kteříž všichni jsú a zvláště sě listem svým vyrukují: tu jim také roku dáti nechtěl, pravě, jestliže jediného nebude, že všichni roku jmieti nebudú. A také služebníci jeho již v tomto příměří křesťanském skopali jsú nám rybníčky v Sto- duolkách, i ryby vylovili. Protož račiž TMt pány ubrmany napomenúti o ty, i o ves Stoduolky, i úrok s lidí svatováclavských s pilností mluviti, máme-li jej bráti či nic. Datum Carlštejn etc. Děpolt z Ryzmberka. — Srov. vzájemné žaloby Oldřicha z Hradce a Zdeňka Konopištského, otištěné níže u listu ze 14. října, č. 134. 2) Totiž lidí příslušejících k hradu sv. Václava, t. j. k pražskému hradu.

Strana 109
Č. 131: 12. října 1449. 109 eriben tausent schok guter behmischer grosser prager munz ader dafur sovil guter ungrischer ader reinischer gulden ader guter kleiner munz, als ieczliche abgemelte munz in irem lauf die zeit in den landen Beheim ader Osterreich gib und geb ist, die wir im zu unserer lieben tachter und swester frawen Perchten zu heiratgut nach des landes in Beheim rechten gelubt und zu geben versprochen haben, der wir un- serem abgemelten lieben aydem und swager ader iren eriben in irem sloss Steirek aus- richten und bezalen sullen und wellen nach datum des brifs inner des nachstkunfti- gen jars frist an alle irrung und an allen iren schaden. Ob wir aber solh obgemelt tausent schok nicht ausrichten und bezalten, wie sich das fuget, so sullen wir und unsere eriben in, wenn nach datum des brifs ein ganz jar vergangen ist, darnach auf sand Jorigen tag schirstkunftig oder vierzehen tag darnach ungeverlich aus un- ser herschaft Welesching mit aller irer zugehorung durch unser ambtleut daselbst raichen und geben lassen funfzig schok obgemelter werung in ir sloss Steirek an alle ir mue und scheden und darnach auf sand Gallen tag oder 14 tag darnach unge- verlich aber funfzig schok obgemelter werung und alsdann zu aller obgemelter zeit solhen obgemelten zins raichen und geben sullen lassen, als oben geschriben stet; solang und sovil syss, das wir obgenante Ulrich und Heinrich von Rosenberk oder unser eriben solhen obgemelten zins mit den obgemelten tausent schoken widerumb losen wollen, so soll uns und unseren eriben unser lieber aydem und swager und sein eriben den widerumb zu losen geben albegen zwischen weichnachten und vasnacht, und wir oder unser eriben sullen dann unserem aydem und swager oder seinen eri- ben dy obgemelten tausent schok in das sloss Steirek senden und legen an allen iren schaden. Und wenn wir das also getan haben, so soll uns ader unseren eriben der genant unser aydem und swager disen unseren brif widergeben an alle irrung und widersprechen. Teten wir aber des nicht, als oben geschriben stet, was sy des scha- den nement, wie der schad genant wirdet, kainen ausgenomen, den der obgenant herr Hans von Lichtenstein oder sein eriben oder wer den brif von iren wegen furbrin- get, mit slechten worten gesprechen mag, denselbigen schaden mitsambt dem abge- melten iren hauptgut globen wir in fur uns und unsere eriben mit unseren trewen genzlichen auszurichten an all ir scheden und sullen auch sy das haben auf aller unser hab und guteren, wie dy genant oder wo dy gelegen sind, es sei erb oder forendgut, nichts ausgenomen, davan sy ieres gemelten hauptguts und aller ir scheden genz- lichen an uns und aller unser eriben und menniklichs von unseren wegen irrung und hindernus verricht und gewert sullen werden. Und wer auch den brif mit iren guten willen innenhat und uns damit ermanet, dem sein wir alles des schuldig und gepun- den zugelten auszurichten und zu volfuren, das an dem brif geschriben stet, zu glei- cher weis als in selbs, getrewlichen und ungeverlichen. Das ist alles unser guter will, wir sein lebendig ader tade. Des zu urkund geben wir dem obgenanten herrn, Hansen von Lichtenstein und allen seinen eriben den brif besigilt mit unseren bai- den anhangunden insigilen und darzu haben wir gebeten den edlen wolgeboren herrn herrn Johansen graven ze Schawberk und den edlen herrn Reimprechten von Wal- 131. 1) List z 9. února v. výše č. 11.

Strana 110
110 Č. 131—132: 12.—13. října 1449. see, meinen lieben swager und unser gute frunde, das sy ir insigil zu den unseren an den brif gehangen haben in und iren eriben an schaden. Der geben ist zu Crumb- naw am suntag vor sand Gallen tag nach Crists geburd 1449. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 132. 13. října 1449. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: podává zprávu o své rozmluvě s Friedrichem Saským, že je ochoten učiniti spolek s jejich stranou a vyslati své zá- stupce na sjezd s nimi; Mikuláš doporučuje, aby ten sjezd byl brzo ustanoven; žaluje znovu na pány ze Šternberka, kteří se prý na něho i s Jiříkem [z Poděbrad] a svou stranou chystají; prosí o radu, co má činiti. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1187, or. pap. (R.) AČ. IV, 402 č. 7. — O vztahu jednoty strakonické k Friedrichovi Saskému viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 386, 396. Služba má VMt vždy hotová napřed, urozený pane mně přieznivý! O ty věci, jakož mi VMť poručila, rač VMt věděti, žet sem s velikú pilností sám jel k kniežetině Mti do Míšně, i těch věcí s vaším služebníkem JMť pilně zpravil a JM“ velmi široce předložil, což sem najlépe mohl: najprve, aby JMť ráčil v to nazřieti JMt veliké dobré a poctivé, a netoliko jeho, ale i všeho křesťanství, jakož pak JMt i všemu křesťan- ství veliké dobré na tom záleží; a přes to, byť toho všeho nebylo, že v tak velikú a užitečnú potřebu JMť pro vás i pro všech nás naší strany v této zemi to ráčí učiniti, a že my všichni JMť toho v budúcích časích rádi zasluhovati chcme. I pravil sem JMť, že já také rukojmí za VMť býti chci; i šíře sem s JM“ mluvil, jej vysoce napo- mínaje, ježto sě všecko nemuož psáti, jakož pak vás služebník váš toho lépe ústně zpraví. A JMť mi o těch penězích tak odpověděl, že nynie mnoho činiti má a že mnoho odbývati musí; avšak že chce s pilností na to mysliti, a na tom sjezdu, kterýž s námi má mieti, to nám JMť chce toho konečnú odpověď dáti. A k tomu sjezdu svolil, že chce radu svú s plnú mocí poslati tu, kdežkoli p. Krušina a já JMti rok položíme a dvě neděli napřed věděti dáme, a že se chce s námi spojiti. A ját jinému nerozomím, než žeť to spojenie před se puojde. I mněť sě, pane, tak zdá, čím spieše by ten sjezd byl, lépe by bylo; a což bychom najtajněji to zjednati mohli, že by to najlépe bylo. Protož VMt někoho rozomného od sebe rač k tomu poslati, a také popsáno dáti, kte- rak bychom ty věci před sě vzieti a jednati měli: a p. Krušinu rač s tiem obeslati, když by mu sě zdálo ten rok kniežetině Mti položiti, aťby najprve ke mně poslal a se mnú sě na tom zuostavil, abychom spolu jednostajně to kn. Mť dali věděti, a tu sě s jeho radú sjeli a to k miestu vedli. A také skrze svého, kteréhož VMt k tomu pošle,

Strana 111
Č. 132—133: 13. října 1449. 111 račtež opatřiti, aťby to bylo s plnú mocí ode všie naší jednoty, což s kn. Mt jednati Datum fer. II. ante festum s. Galli, anno etc. XL nono. budem." Mikuláš z Lobkovic. Na zvl. listu: Také, milý pane, jakož sem s VMti nejednú vzkazoval, kterak mi sě od těch Šternberkuov děje přielišně veliké bezprávie, neb nynie opět po druhé jal mi jest pan Petr měštěnína z Cadaně za neřádnú příčinú, ješto sě za ni, úfám Bohu, styděti musí. Na tom dosti nemaje, počal jest nade mnú i bráním, a pobral mi hamrníku, mému dědičnému člověku, dobytek i jiné věci, k tomu mu i hamr zkazil. A tak mi k tomu jeho i mé chudé lidi i silnice mé lúpie, kdež jedno mohú, ješto by mi rádi i viece učinili, by jedno mohli. Nébrž slyším, že netajně mluvie, že nynie p. Jiřík i oni s svú stranú vojnu na mě volají, chtiece mi mé chudé lidi zahubiti, praviece, že sem sě od nich odtrhl, a na mě velmi horléce, proto že sem jim jich své vuole ne- pomáhal; a takť mě rozličně ukládají, času hlediece. A protož, milý pane, ját bych sě s pomocí božie dobře nad těmi Šternberky pomstíti mohl a jim dvěma dosti silen byl; ale mám výstrahy jisté, když bych sě pomstil, že by všecka jich rota na mě vtrhnúti měla a mě zahubiti chtěli. A protož prosím rady vašie; neb Mikuláš písař řekl mi od vás, že ste mi vzkázali, abych sě bránil a jich pole sě nebál a že mě re- tunkem nenecháte i jinú pomocí. A protož, jestli to tak, račtež mi to psáti po tomto poslu Valkúnovi, služebníku mém, aťbych sě uměl po vašem listu zpraviti; nebť bych v tom nerad bez vaší rady učinil, leč bych z núze musil. A také kterak sě v tom knieže Míšenské ke mně má, toť VMt služebník váš zpraví. A VMt muož široce ro- zoměti, žeť bez nesnází od nich a strany jich nikoli nebudem. A protož když bychom sobě chtěli chutně pomoci, ktožbykoli jeden byl, já chci rád druhým býti. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberka, pánu mně přieznivému. Pečet poškozena. 133. [Po 13. říjnu 1449]. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž mu někteří páni jednoty poděbradské již opověděli a chystají se naň vytrhnouti, žádá za pomoc proti nim. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1195, or. pap. (P.) Služba má napřed TMti, urozený pane mně přieznivý! A jakož ste prve široce porozoměli, kterak mi sě jest dálo veliké bezprávie i děje podnes od jednoty páně Jiříkovy a zvláště od těch Holických, kteřížto jsú mě snad jich návodem pod pokryt- stvím rozličně ukládali a to proto, že sem jim jich zlosti pomáhati nechtěl a s vámi 132. 1) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 396. 2) Sr. list Mikulášův pánům jednoty strakonické na sněmu v Jihlavě z 3. září, výše č. 138. 3) Sr. Urbánek tamže 3751 a 398.

Strana 112
112 Č. 133—134: po 13. říjnu—14. října 1449. v jednotu sem vstúpil a tak dnes již zjevně sú mi listy svými odpověděli: pan Jiřík, pan Zdeněk, Zajímač, Trčka a Hertvík,“ i jiní jich strany, s svými služebníky a pomocníky. A protož, milý pane, to věda, věřímť jako pánu přieznivému, plnú naději k TMt jmaje, že mě podle jednoty opatříš a mně pomuožeš a tisknúti nedáš. A ja- kožt konečně rozomiem, žeť již na mě vytrhnúti chtie, věřímť, že jimi s druhé strany také hneš, poněvadž oni své vuole požívajíc nelitují úkladuov a záhub nám okazovati. A tohoť jest veliké potřebie, aťbychom sobě za času pomáhali. Neb tomu TMt, pane, sám muožeš rozoměti, prodlévali-li bychom sobě pomocí, strach potom většie škody i záhuby. Odpovědi žádám. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu mně přieznivému, datur. Pečet přitištěná odpadla. 134. V Jindř. Hradci, 14. října 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o svých dvou pěších zjímaných na Beroun; v příčině svého sporu se Zdeňkem Konopištským ze Šternberka o lidi ve Sto- důlkách posílá výpis ze vzájemných žalob; o úrocích z lidí svatováclavských. a Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1056 (33), or. pap. (R.) AČ. IV, 27 č. 48. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš o panu Alšovi, i přěpisy listóv k němu psaných posieláš etc.; najprv o těch dvú pěších na Berún zjímaných rač věděti, žeť tak nenie, jakožt Berúnští i Boček tudiež píší, byť oni po silniciech chodiec lúpili. Nebť jsú lidé robotní, a jsút zjímáni z sečení sena jdúc; takť mě spravují. Ještě pak o to hned pana Děpolta obešli, aťby mi v pravdě 133. 1) Viz 31. srpna 1449, výše č. 117. 2) Zdeněk ze Šternberka. 3) Jan Zajímač z Kun- štátu. 4) Mikuláš Trčka z Lípy. 5) Hertvík z Rušinova. 6) Sr. 13. října, výše č. 132. 134. 1) Dotčený list se nezachoval. 2) Sr. listy z 5. října, č. 130. 3) Stodůlky u Smíchova, statek nejv. purkrabí. 4) Toto mezi jinými vinami jest: Item tuto témuž Zdenkovi vinu dávám, že mi uvazuje v lidi mé v Stodólkách, jichžto otec mój dobré paměti v držení byl jest byl spravedlivě a Jankovi s Hrádku byl v dluze postúpil; a když jest Janek vydržel, zase mi jich postúpil; a on sě pak v to uvazuje, práva k tomu žádného nemaje a lidem přikazuje, aby ke mně nechodili, aby mi nic nedávali. A to mi činí v tomto křesťanském příměří. I milí páni ubrmané, žádámť, ať mi to jest opraveno a lidé moji ať při pokoji jsú bez překážky. — Item Zdeněk z Šternberka tuto vinu dávám Oldřichovi z Hradce, že služebníci jeho javše s Carlštejna i škodili lidem mým a tu rychtáře z Sto- dolek jemše i vsadili jej na Carlštejně v vězenie a potom s něho vzali 3 kopy grošuov. — Item Oldřich z Hradce: Jakož mi vinnu dává Zdeněk Konopický o rychtáře z Stodolek, páni ubrmané, viete to dobře, žeť sem já jemu z toho vinnu prve řádnú dal, nebť on mi sě v ty lidi uvazuje bezprávně a mocí, žádného k nim práva nemaje, jakož v vinách mých dočeno jest, než onť sobě ku pomoci béře to a smýšle sobě na mě, což se jemu zdá. (Hist. 1192 c, souč. cedule.) 5) Viz pozn. 2.

Strana 113
Č. 134—135: 14.—16. října 1449. 113 o tom dal věděti; a toť hned, pane, zjevím; a tu bohdá shledáš, žeť křivdu na ty lidi píší. Než tak, pane, rozuměti muožeš, žet sě jim svévolnosti chce se mnú a s lidmi mými; neb byť to tak býti mělo, ját bych z strany odporné nalezl mnoho movitějších, ješto bych je zjímal, umělť bych řéci, žet jsú lúpežníci, jakož oni mým činie, ale tohoť já bohdá neučiním. I věřímť, pane, že ráčiš sě k tomu přičiniti, at jsú mi propuštěna ta dva pěšie, nebť viny k nim nemají žádné. Také jakož Cono- pištský píše panu Alšovi, že bych mienil na lidi v Stoduolkách sáhnúti: ovšem, pane, rač věděti, žeť já s těch lidí poplatky bráti chci, a jich sě pro nic nespustím, jakožto lidí, jichžto po otci svém dobré paměti spravedlivě v držení sěm. A najprvt sem jemu z těch lidí vinu řádnú před vámi, páni ubrmané, dal, jakož teď ten kus vypsaný posielám. Odporu mi na to žádného nedal, než miesto odporu zasě mě pro ty lidi vinil, jakož teď také napsaná ta vina jest, i odpor mój na to také tudiež jest. Tomu, pane, opět rozuměti muožeš, že vždy se mnú a s lidmi mými svú vuoli jmieti chce, a mocí chce mi se v ně uvázati; a ját dá-li Buoh jemu sě nechci toho bezpráví dívati. Protož, pane, věřímť, že ráčíš, sě k tomu tak přičiniti, aťby mi Zdeněk bez- právně na lidi mé nesahal mocí a jich ať u pokoji nechá. Neb i najposléz týž Zde- něk z Jihlavy přijev, skopal mi rybník mój v Stodolkách, a vylovil, nemaje k tomu žádného práva: a z toho sěm jemu také vinu před vámi položil napsanú, i na to mi odporu nedal. Z toho opět, pane, rozuměti muožeš, žeť sě jemu vždy chce svévolnosti se mnú. Také o ves Hoholice, pane, rač věděti a přičiniti sě, ať Zdeněk na ty lidí nesahá svévolně. Neb to, pane, vieš, žet sem před vámi všemi ubrmany okázal listy vidimus práva služebníkóv svých na ty lidi. Protož, pane a přieteli milý, věřímť, že o to také psáti budeš, ať jsú ti lidé před stranú odpornú při pokoji. O úroku s lidí k hradu s. Václava příslušejících rač věděti, že netoliko sv. jiřský ale i sv. havelský bráti chci, podle vašie výpovědi.“ I o to věřím, že sě ráčíš přičiniti, ať mi sě děje podle Datum Hradecz, fer. III. Calixti, annorum etc XLIX°. úmluvy vámi udělané. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Pečet odpadla. 135. V Krumlově, 16. října 1449. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: v příčině zajatých holomků a úroků z lidí svatováclovských poslal Václava Hrůzu z Chelčic k Jiříkovi [z Poděbrad], aby se přičinil o napravení těch věcí; Talafúsa hned obeslal a oznámí mu, jakmile od něho něco zví. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1192 a, koncept. (R.)

Strana 114
114 Č. 135—136: 16.—20. října 1449. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš o ta dva holomky etc., o lidech svatováclavských i o listech také starých vězňóm nena- vracování, tomu jsem všemu dobře porozuměl. Vědětiť dávám, že nynie Václav Hrůza z Chelčic od pana Jiříka sem ke mně jest vyslán; tomut jsem pilně mezi jinými věcmi poručil o ty běhy všecky mluviti s p. J., aby sě k tomu přičinil snažně, ať ti holomci propuštěni jsú. A lidé pak svatováclavští i pan Zdeněk aby učinil, jakž smlúvy našě ukazují a výpovědi. Což mi pak koli na to dá odpovědi, nezmeškámť Datum Crumlow f. V. post Dionisii anno Domini etc. tebe s tiem obeslati. XLIX°. O Talafúsovi pak, jakož píši, s tiem sěm jej hnedky obeslal proše za to od sebe i od tebe s pilností; což pak od něho zviem, i tot také oznámiti nezmeškám." 136. V Krumlově, 20. října 1449. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi [z Lobkovic]: poněvadž je nyní zaneprázd- něn svatbou své dcery, nemůže dříve než od příští neděle do tří neděl jednati o tom sjezdu s [Friedrichem Saským]: aby mu vypsal všechno, co se mu děje od pánů ze Šternberka, že potom obešle ubrmany, Šternberky, Jiříka [z Poděbrad] a napíše i spolujednotníkům; o své vůli aby však nic nepočínal, nýbrž aby napřed oznámil okol- ním pánům a městům a jemu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1187, koncept. (R.) AČ. IV, 403 č. 9. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Porozuměv tomu od služebníka tvého i z listu také tvého nynějšieho, kteraks ty věci zjednal etc., takové tvé pilnosti jsem od tebe velmi vděčen, a tobě to během takým i větším, kdyby toho bylo potřebie, chci rád odplacovati. Pak o tom spolusjezdu etc. jakož píšeš, za to mám, že tebe tajno nenie o hodech a svatbě té, kterúž v skuoře mieti mám při vdávání dcery své," že věcmi rozličnými i túž svatbú nynie jsem zaneprázdněn tak, že toho proto spieše nežli od neděle přištie ve třech nedělích jednati nemohu. Než jedinéť ti hodové po- minú, k tomu sě hned přičiniti nezmeškám, a p. Crušinu s tiem rozumně obešli, aby to tak, jakož namluveno jest, k miestu šlo konečnému. Nebť já jinému nerozumiem než že všichni, kteříž s námi v jednotě jsú a v zápisu, to tak rádi jako my učinie, když já je o to, jakož i ty toho dotýčeš, obešli. Pak o pániech z Šternberka jakož píšeš, toho, žeť sě taká bezprávie od nich dějí, mně jest velmi žel. Protožt žádám, aby mi všecko, což sě tobě od nich a kam i kde děje, rozumně dal vypsáno, abych já to maje, ubrmany jiné a je také pány Šternberské i p. Jiříka s tiem přísně obe- slati mohl, a žádati toho na nich, aby věci takové proti našemu pomocníku dle úmluv, 2) Zdeněk ze Šternberka. 3) Sr. list z 1. října, č. 127. 135. 1) 5. října č. 130. 136. 1) List z 13. října, výše č. 132. 2) T. j. Perchty s Janem z Lichtenštejna, viz Heermann's Rosenberg. Chronik (vyd. Klimesch), 129.

Strana 115
Č. 136—137: 20.—23. října 1449. 115 kteréž spolu máme, byly staveny; i to také našim spolujednotníkóm abych oznámil. Ale bohadle, což muožeš najdále, počátku nečiň takově ižádného: než bylo-li by, že by tě tak vždy tisknúti chtěli svévolně bez přestánie, oznam to vždy prvé a osvědě pánuom okolním a městóm, i mně to také dada věděti, bezpráví sě braň takovému a odpieraj, jakž budeš moci; a jáť tebe se všemi pomocníky, kteříž v jednotě s námi jsú, neopustím, než k tomu sě bohdá všickni zespolka tak přičiníme, jakož smlúva a náš zápis ukazuje. A toho sě vždy s boží pomocí vystřežem, aby nás tak po jednom, jakož by chtěli, k své vuoli neutiskovali. Datum Crumlow fer. II. post Galli anno Domini etc. XLIX°. 137. Na Zelené Hoře, 23. října 1449. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: o jednání s knížetem míšeňským Fridrichem Saským; doporučuje, aby sjezd s ním byl v Chebě; žaluje znovu na Buriána z Gutštejna a Racka Chlévce [z Malšína] a žádá, aby mu Oldřich poskytl jakožto spolujednotníku pomoci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1188, or. pap. (R.) O jednání s Friedrichem Saským sr. list Mikuláše z Lobkovic z 13. října, výše č. 182. Službuť svú napřed, urozený pane a testi milý, vzkazuji. Jakožt sem vzkazo- val o kniežetinu Mť kniežeti míšenském žádaje, aby mi přěpis poslal, kterak bychme se měli s JM“ zapsati, poněvadž toho žádost má, i neposlals mi. Pak nynie v pondělí minulý přijel ke mně Tvoch, služebník Nikolajnov2, od něho s listem věřícím tak pravě, že si ty, pane, ten přěpis Nikolajovi poslal a že jest Nikolaj jej kniežetině Mti poslal. A tak dále Tvoch praví, že se ten přěpis kniežeti JM“i jinak veškeren líbí dobře kromě toho, že v něm nestojí do času určeného do dvúti let neb do čtyř aneb do šesti nebolitě do krále Ladislavova v královstvie uvázánie a panovánie. I takť dále Tvoch praví, žeť chce knieže JMt, abyste se o to sjeli do Lokte anebo jinde, kdež bych já miesto jmenoval, a tak také praví, že knieže JMt praví, budeš-li ty, pane, osobně, že také býti chce osobně. Pakliby ty, pane, nechtěl, nebo nemohl osobně býti, tehdy žet chce od sebe k tomu radu vyslati. I poněvadž mi jest JMt k tomu vuoli dal, abych já miesto jmenoval, jáť sem k Tvochovi řekl, žeť by mi se zdálo najpo- dobněje, aby ten sjezd byl v Chbě, neb jest město prostrané a ztrava přirovenství a také lidé jsú dobří a k nám příchylní. Také, pane, vždy žaluji na Burjána též, ja- kožť sem i prve žaloval, že lidé služebníkuov jeho mé lidi a služebníkuov mých lidí kradú, lúpie, koně berúc nočně i jiné věci etc. A to mi se a mým od něho a od jeho svévolně děje v příměří křesťanském. A což vám pánuom opravciem naň žaluji, nic mi ani mým opraveno nenie. A jakožt jest služebníku mému Karníkovi vinu dával, na mě a naň široce dobrým lidem a zvláště vám opravciem rozpisuje túžil, tohoť 2) Mikuláš z Lobkovic. 3) Viz Urbánek III. 2, 397. 4) Listy z 5. a 10. 5) Sr. Krušinův list z 10. září, č. 121. 137. 1) 20. října. září, č. 119 a 121.

Strana 116
116 Č. 137—138: 23. října 1449. sem, páni, před vás jakožto před opravce poslal tak podle rozkázánie vašeho před Močihuba a Lestkovce, z čehož jemu Burjan vinu dá, že jemu má práv po vás, páni, býti. A Burjan pak přes to hledí všemi obyčeji toho úkladem, kudy by jeho o hrdlo i o statek připraviti mohl. A tak vždy mně se a mým od Burjana a od jeho svévolná bezprávie stala a čím dále tiem viece dějí. Protož, pane, v takových jeho bezpráví svévolných a v úkladných absacieh já déle seděti nemiením aniž mi jest slušné tomu se dívati. Dáleť, pane, vždy túžím a žaluji na Racka Chlévce, na toho bezectného člo- věka, též jakožt sem i prve tobě a jiným dobrým lidem túžil a žaloval, kterak v pří- měří křesťanském a za svého pána ctí zjímal mi jest mé služebníky a já naň ani moji ižádné sme péče neměli; i neopraviv mi toho teď opět v příměří druhém vámi pány opravcemi pode ctí a pod věrú, k tomu pod základem pěti sty kopami gr. uči- něném a zapsaném jal mi jest svévolně služebníka mého pana Jana z Lantštejna. A tak a na ty opravy mnohoť by mi mých zjímali, poněvadž mi prvnie opraveno nenie, abychť na ně péči jměl, nemíním, byť mi se to od nich stalo. Protož, pane, taková svévolná bezprávie, kteráž mi se a mým od Burjana a od jeho tudiež i od Chlévce toho stala a vždy viece dějí, věda, žeť já již se k tomu déle dívati nemohu aniž chci aniž mi jest slušné, žádámt dle spolujednoty našie, aby mi proti nim raden a pomocen byl a déle se tomu nedíval. Nebť i jiné pány a dobré lidi spolujednotníky naše též o též obsielám. Datum Zelená hora f. quinta post XI milia virginum sanctarum annorum Do- mini etc. XLIX°. Hynek Crušina z Švamberka, kraje chebského hauptman. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, testi mému milému. Přitištěna krytá pečet. 138. V Strakonicích, 23. října 1449. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: jest nemocen; bude-li moci, rád přijede k němu na svatbu jeho dcery Perchty. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod p. z Lichtenšteina, registr., or. pap. (R.) AČ. III, 56 č. 86 a XI, 243 č. 6 (reg.). Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! O té výstraze, o kteréž sem prve psal, o niež nynie v svém listu píšeš,i dá-li Buoh když se spolu ve zdraví shledáme, tuť TMt ústně zpravím plnějie etc. A jakož mi, pane, píšeš, o svatbě a o hodech,“ a v tom žádaje k tomu času určenému příjezdy mé: protož milý pane, 138. 1) Dotčené listy se nezachovaly. 2) Totiž o svatbě dcery Perchty; srov. list Oldřichův Mikulášovi z Lobkovic z 20. října, č. 136.

Strana 117
Č. 138—140: 23.—27. října 1449. 117 mój milý přieteli, jistě a vpravdě rač tomu věřiti, žeť sem velmi nemocen, nebť mě réma velmi trápí i dobře dlúho drží, a pryskyřuov mnoho vyskákalo; než dá-li Buoh, naději mám k odlehčenie, nebude-li konečného zhojenie; avšak k žádosti vašie dá-li Buoh úmysl mój jest, a chci to rád učiniti. Račiž mi kázati hospodu zastati a zuo- staviti na čtyřidceti koní etc. Také pane, jakožt sem toho dávno žádal, a nemohlo mne to potkati od tebe, jižť tuto bude paní a panen krásných mnoho, račiž hotov býti, a jáť chci hnánie s tebú učiniti s ostrým, leč nebudeš smieti, ale máť tě vždy Datum in Strakonic, fer. Vta post s. XIm virginum, annorum Domini etc. potkati: XLIX°. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, d. d. Přitištěna krytá pečeť. 139. Před 27. říjnem 1449. Mikuláš z Talmberka Oldřichovi z Rožmberka: aby odpustil Kazkovi, kožišníku ze Sedlčan, který zabil Jana z Heřmanic, a pustil ho na jeho statek. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 39, 1, or. pap. (R.) AČ. XIV, 44 č. 1568. 140. 27. října 1449. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: rád vždy poslouží jeho dobrému i obecnému dobrému země; věří, že se přičiní brzo o ten sjezd; posílá mu své žaloby na pány ze Šternberka, prose o radu, na koho by se měl s nimi o to podati. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1189, or. pap. (R.) AČ. IV, 404 č. 10. Služba má VMti vždy hotová, urozený pane mně přieznivý! A jakož mi jest VMť psala, že v pilnosti mé vděčnost máte, tomut jsem velmi rád; a rač VMt v jistotě věděti, což bych koli v takových věcech, jenž by k obecnému dobrému bylo této země, i k vašemu dobrému a poctivému, uměl raditi a pomoci, k tomuť bych rád poslúžil, což bych najdále mohl, hrdla i statku v tom nelituje. A o tom spolusjezdu* nepochybuji já, že sě VMt k tomu přičiní, což najspiešě budete moci. A jakož VM“ žádá, abych vám vypsáno dal bezprávie, kteráž mi sě dějí od pánuov z Šternberka, kam, kde a komu: i posielámt VMti ceduli v tomto listu zavřenú,“ na kteréž sem popsal to, což sem najkratčeji mohl k rozomu přivésti. A k tomu prosím vaší rady i pomoci, a zvláště aby VMt mi ráčila poraditi, na koho bych sě měl s nimi o to

Strana 118
118 Č. 140: 27. října 1449. podati, ač by k tomu přišlo. Neb pohřiechu v našem kraji málo jest jich, ježto by k naší straně přichylni byli. Pan Burian,“ pan Jakub“ a pan Calta' píší druhdy o to, v to sě mezi námi vkládajíce: ale bojímť sě v tom upřiemnosti nenie, neb co sem Datum fer. mohl rozoměti, zdá mi se, žeť oni straně odporné velmi přikládají.“ secunda ante Simonis et Jude. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, pánu mně přieznivému. Pečet poškozena. 2) Sjezd s posly Friedricha Saského (viz v témže listu). 3) Ulo- 140. 1) 13. října, viz č. 132. žena tamže zní: „Vinny Mikulášovy z Lobkovic proti panu Alšovi a panu Petrovi z Šternberka.“ Najprve, když sem s panem Petrem vedle jiných dobrých lidí v zápisiech byl, v kterémž sme sě za- psali pode ctí a pod věrú, abychom sobě silnic hájili a jinak sobě proti bezprávie pomohli etc. V tom když pan Petr panu Glauchovskému8) pobral, tu jesti jemu na mé silnici najvětší škodu učinil a pobral mu vozy s koňmi i s kúpí, i lidí mu jeho jal, ješto s kúpí jeli, a mně samému, mým chudým lidem také při tom pobral na silnici koně, vozy i jiné statky jich za čtyřidceti kop gr. a přel mi toho. I poddal sem své chudé lidi s ním na ubrmany; tu jest mým chudým lidem toho chtěl odpřísieci a ubrmané nechtice tomu dopustiti zmocnili sú sě mezi nimi, srozoměvšě, že moji chudí lidé jsú proti nim právi, i vypověděli mezi nimi, aby jim pan Petr toho polovici vrátil, totižto dvatceti kop gr. To sú moji chudí lidé přijali podle výpovědi ubrmanské, ale sám sěm s nimi na žádného o to nepřišel, aniž jim kdy ostatek odpustil; i hledímť toho o druhú polovici ku panu Alšovi, ješto své při tom měl, když mi jest pobráno, a já na ně žádné péče neměl. Item potom stalo sě, že jeden člověk muoj dědičný, furman, s vozem soli jel na trh do Rakov- níka; toho sú mi Rakovničtí jali a vsadili věziece jeho dobře dlúho, než sem o tom zvěděl. A když sem jim o tom psal, odepsali mi, pokládajíc, že sú ho jeho právem stavili, jich pána kázáním, za příčinu kladúce, že by jednomu z jich městečka od Kadaňských nemohl jieti, statek, kterýžto by byl jich tu v Kadani, právem vysúdil; a kterakť jest o tom súdu, o tomť by bylo dlúho psáti. Než já sem jim na to odepsal, aby věděli, cožť jest jich na Cadani právem vysúdil, že mu jest to všecko vy- dáno i nadto viece, žádaje, aby mi mého propustili a sami sobě na mé lidi nedopomáhali. Než zdálo-li by sě jim, že by tomu jich co vydáno nebylo, k čemuž by právo měl, aby jich do Kadaně přišěl a což by koli řádně provedl, toť by mu mělo všecko jieti a že mu práva nikoli nemá hájeno býti; a toho sú přijieti nechtěli, píšiece, žě sě jich viece o to súditi nechce. Potom purkrabie muoj z Hasištejnu psal jim, aby mi mého propustili, a jestliže sě jim nezdálo by v mém městě anebo na mém zbožie, že by sě jim dosti stalo, ale že by moji měli s nimi státi před Žateckými anebo před Lúnskými; a ktož by scesten byl, aby to po nich opravil. Tot mi všě pomoci nemuože, než což jest jich před sě vzal, ačkoli deduovodněa, chtie sobě to sami bezprávně mocí dotisknúti a tak mi mého za tak neřádnú příčinu i podnes viezie s vozem i s koňmi, připravujíc jeho k nenabytým škodám bez viny, mně ku proti- venstvie a k hanbě, jakož sem to VMti do Jihlavy také psal. Item potom jeden usedlý řemeslník z Cadaně, jménem Mates Plehl, bečvář, šel po své potřebě do Dúpova; tu páně Petrovi jsú jeho v tom městečku Dúpově velmi zsekli, jemu penieze i jiný statek pobrali, jej jali a nesli na Bečov a než sem zvěděl, psal Walsperg, purkrabie z Bečova, mým měšťa- nóm do Cadaně, že sú jeho jali v domně ho majíce, že by někde s Glauchovskými na jich škodě byl a jestliže by oň moji měšťané psali, že je jich a že by na jich škodě nebyl, tehdy by ho jim propustiti chtěl. I psali sú měšťané moji Walsperkovi, že jest jich a že s tú válkú nic činiti nemají, věříce jemu, že sě přičiní, ať by jich spoluměštěnín propuštěn byl s navrácením statku jeho, v tom dotekše, že já ani na jeho pány péče nemáme a také že jich při žádné jistině lapen nenie a že sě jim v tom krátko děje, že jim jich tak jímají za takovú příčinú, prve neobžalujíce, neb by každému chtěli na své práva

Strana 119
Č. 141—142: 28.—29. října 1449. 119 141. V Krumlově, 28. října 1449. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi [z Talmberka]: nemůže dáti Kazkovi, kožiš- níku ze Sedlčan, glejt na jeho statek proti vůli přátel zabitého Jana [z Heřmanic]. fer. III. die s. Simonis et Jude apostolorum anno etc. XLIX. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 39, 1, koncept. (R.) AČ. XIV, 45 č. 1569. 142. Na Rukštejně, 29. října [1449]. Zdeněk z Valdštejna Oldřichovi z Rožmberka: aby promluvil s Janem z Hradce, který se uvázal mocí v jeho hrad a zboží Sádek, chce-li se s ním srovnati. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Waldštejna, or. pap. (R.) AČ. XIV, 11 č. 1497 (datum: 1444?). dosti dopomoci; a oni vidúce, že jim ta pře ostati nemuož i smyslili sobě jinú, píšiec, že pan Klau- chovský oň stojí, ješto sě to také v pravdě neshledá, ješto to mohú panem Glauchovským dovésti, že jest nikdy i slova oň nemluvil aniž sě jeho co dotýče; a tak my toho také vždy vězie bez vinny, mně k hanbě a ku protivenstvie. Item opět páně Petrovi vybili mi hamr muoj dědičný, hamrníku mému pobrali krávy i jiný dobytek a k tomu rozličné nádobie, ješto k hamru a ku prkenému mlýnu slušie, i ktomu mi mlýn zrušili a zkazili a to za neřádnú příčinú, praviece, že by diel ku Perštejnu slušělo, protože několiko gr. platí ku Pernštejnu z některých lesuov, kterýchž také požívá k hamru, ale hamr tent jest vždy veškeren na mém a jest muoj dědičný a člověk také muoj dědičný. Item také mi páně Petrovi zlúpili jednoho tesaře a jednu ženu na mé silnici za Přiesěsnicí a purkrabie muoj psal o tom panu Petrovi a on mu odepsal, aby ten muoj člověk tam přišěl; že by mu mělo vráceno býti. A když jest tam přišěl, tehdy sú ho zbili a nic nevrátili. Item také vždy obecně jich chodí na mé silnicě na lež, tu lidi vždy mordují, lúpí a jímají a tudy sú mi mé silnice položili a kladú, takže mi má cla i jiní puožitkové skrze to scházejí a sešli sú tak, že mě skrze to k velikým škodám připravují. A to mi sě všecko dálo a děje od těch pánuov z Šternberka bez vinny, ješto sem žádné péče na ně neměl aniž sú sě kdy proti mně ohradili a k tomu mě utrhají hanlivými a neduovodnými řečmi, o mně mluvie a rozpisují, že já Němce ferdruji, chtiec tudy lidi na mě zbúřiti, nemajíce nic jiného ke mně, než že dobří lidé rádi ke mně jezdie a já je rád vidím a ctímt je rád, pány Glauchovské i jiné dobré lidi, když ke mně přijedú; i jeho pana Petra sem ctil v svém domu, když jest ke mně přijel, ale ku pánóm z Sternberka mi žádná má dobrá vuole pomocna nenie, neb sem i jinak mnoho libosti jim činil a proti nepřátelóm jich jim pomohl, a oni vždy na mě žalují dobrým lidem, na mě sě osvědčují a mně hrozie zevně. A pan Petr mi vzkázal po dobrých lidech, že mi bráti chce a že sě proti mně ohraditi nechce. A tak sú mě připravovali a připravují k nákladuom a k škodám velikým i mé chudé lidi, ješto nesmějí před nimi doma býti, svých statkuov bezpečni před nimi nejsúce. A takť sě jich vždy vystřiehati musím, jako bych válku s nimi měl a oni sú přede mnú bezpečni, ješto mi jest v takovém abssachu a v takových útizcích velmi těžko jim seděti. 4) Viz Urbánek Čes. děj. III. 2, 3760. 5) Burian z Gutštejna. 6) Jakub z Vřesovic. 7) Jan Calta z Kamenné Hory. 8) Fridrich ze Šumburka. 9) Viz Urbánek tamže 3801.

Strana 120
120 Č. 142—144: 29. října—2. listopadu 1449. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane a přieteli milý! A jako se stalo z do- puščenie božieho, že jest nebožčík bratranec muoj sšel, a v to mi se pán Hradecský v hrad Sádek i v to zbožie mně a mým dětem uvázal mimo řád“ a obyčej zemi České i Moravské, a my toho pro činy činu nikdy neprovinili, i od dávných časóv stojí o našě horšie, jakož sem to v Jihlavě před TM“ i jinými dobrými lidmi ohlašoval,“ protož, milý pane, rač s ním mluvici,“ ať to páni mezi náma ohledají, má-li k tomu právo, neb věda, pane, že TMť s ním v dobré vóli jest a TMti bych rád slúžil. Pakli by toho učinici nechcelb a vždy naše z moci držecib chel, chelb bych o nem tak mlu- vici," jako ten, jako hrdla ani statku nelituje. A rozumiem, pane, že mě sobě velmi Datum in Ruks- lechce váží, a já bych jemu rád slúžil a súsedsky s ním byl. stein feria IIII. post Simonis et Jude apostolorum. Zdenek z Walsteina. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, seděním na Krumlově, přieteli milému, dd. Pečet odpadla. 143. V Čes. Budějovicích, 29. října 1449. Ondrášek Puklice Oldřichovi z Rožmberka: aby si k němu poslal pro damašek. — f. quarta ante Omnium sanctorum. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 11, or. pap. (R.) AČ. XIV, 45 č. 1570. 144. 2. listopadu 1449. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: žaluje, že jeho bratru [Janovi z Lob- kovic] se dějí škody od Petra Zmrzlíka [ze Svojšína] návodem Alše Holického [ze Šternberka] a jeho syna [Petra]: prosí, aby tu věc jeho bratra opatřil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1193, or. pap. (R.) AČ. IV, 404 č. 11. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3983. Služba má napřed VMti, urozený pane mně přieznivý! Obeslal mě nynie bratr muoj, kterak úředník Petruov Zmrzlíkuov z Karšperka odpoviedá pána svého jmé- 142. a) rád or. b) tak or. 1) Vlastně synovec, Jan z Valdštejna † 1449, sr. AČ. IX, 289. 2) Sádek na Moravě v okr. třebíčském, jehož se dostalo Janovi z Valdštejna při dělení zboží r. 1444. 3) Sněm v Jihlavě v srpnu 1449; viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 390 a d. 4) Srov. list Jana z Hradce Jindřichovi z Rožmberka z 15. července 1449 (výše č. 97); ke sporu o Sádek viz dále listy z 25. a 28. listopadu 1449 a z 8. září 1450. Sr. též list Jana z Hradce Oldřichovi z 6. listopadu 1449.

Strana 121
Č. 144—145: 2.—3. listopadu 1449. 121 nem po všěm zbožie jeho na Volynském rychtářství; a tak slyším, že jest to návo- dem pana Alše Holického a syna jeho, neb mi jest bratr muoj koní sedmnácti byl pójčil, chtiece rádi s jedné strany mě tisknúti a jeho s druhé. A protož, milý pane, rač v tom pro mě bratru mému raden a pomocen býti, a jeho nerač dáti tisknúti né- vodem některých; neb TMť muože rozuměti, žet mu bratr muoj nic vinen nenie, a přes to buď TMť mne i jeho mocna ke všěmu spravedlivému podlé jednoty. A také TMť rač věděti, že před sím, když sem na Hluboké byl, ačkolivěk bratru mému jest sě veliká křivda dála a škoda jeho chudým lidem od Petra Zmrzlíka, však sme sě byli svolili podlé spravedlnosti na p. Jiříka z Poděbrad, a ten jest všěm našim přem i odporám dobře porozoměl a nás v ničemž scestném neshledal. I věřímť TMti jako pánu přieznivému, že to věda, ráčíš bratra mého věc opatřiti pro mú službu, a ont má podle rady vašie učiniti. Datum dominico post festum Omnium Sanctorum, anno Domini etc. XL nono. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberka, pánu mně přieznivému, d. Pečet poškozena. 145. V Jindř. Hradci, 3. listopadu 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Zdeňka Konopištského ze Šternberka, že bere úroky s jeho lidí, příslušejících k hradu sv. Václava, a prosí za opravu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1194 a, or. pap. (R.) Sr. listy z 5. a 14. října, č. 130 a 136. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A žalujit na Zdenka s Co- nopiště, žet svévolně úrokóv brav mi háje s lidí k svatého Václava hradu přísluše- jících mimo smlúvy a zápisy v Hradci pevně utvrzené. O toť sem, pane, tobě často- krát i jiným ubrmanóm psal proše opravenie. I věřímť, pane, že mi základ seznáte, neb tomu rozuměti muožeš, žeť svévolně a z pravého pychu zápisu smluvnieho držeti nechtie, vždy praviec, že mi toho mocí brániti chtie. A jiných věcí, když dá-li Buoh Datum Hradecz f. II. post Omnium Sanctorum k tobě přijedu, ústně tě spravím. annorum XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 145 1) Zdeněk ze Šternberka byl od pádu Prahy 1448 nejv. purkrabím.

Strana 122
122 Č. 146—147: 6. listopadu 1449. 146. V Krumlově, 6. listopadu 1449. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: píše Něprovi i Albrechtovi z Vydří v příčině toho upomínání; zve jej i jeho bratra Jana [z Hradce] znovu na schůzku v Krumlově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1194b, koncept. (P.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš v jed- nom listu žaluje na pana Zdeňka,i tomut sem srozuměl. A také v druhém listu pí- šeš, že si s Albrechtem z Vydří mluvil, aby za malú chvíli počekal a že by toho ne- mohl učiniti. A také že chceš Nepra obeslati etc. Milý pane! Teď píši Neprovi i Al- brechtovi z Vydří, jakož v těchto přěpisech srozuměti muožeš; i prosímť tebe, aby Neprovi tento mój list poslal a vedle toho jemu také psal prose jeho, aby toho upo- mínání umlčený byl, jakož já jemu píši i prosím a také s Albrechtem mluvil a jeho prosil také vedle mého psaní, aby toho upomínání také ponechal a sám bohdá vždy sem přijel k tomuto času, jakožt sem tě prve prosil, psal i vzkázal, a netřebať jest mnoho sebú koní vzieti i se panem Janem, neb spolu bohdá bezpečně přijedete a po- šlete někoho sem napřed, aťbych vám kázal hospody dáti a kolik konie budete mieti, to abych také věděl. A když bohdá přijedeš, ústně všecky věci rozmluvíme. A jest- liže by nynie nepřijel, potom nebudu mieti kdy a slechka že i doma nebudu. A to- hoť žádám odpovědi tvé po tomto poslu. Datum Crumblow f. IIII. post Omnium Sanctorum annorum XLVIIII°. Důška: A jestliže by pan Jan vždy nemohl přijieti, jehožt jemu vždy věřím, že přijede, tehda tebe prosím, aby sám vždy přijel, neb tu bohdá mnoho mejch přátel budu mieti, ježto mám potřebné s nimi rozmluviti. 147. V Telči, 6. listopadu 1449. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: omlouvá se, že nemůže k němu nyní přijeti. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Lichtenštejna, registr., or. pap. (R.) AČ. XI, 243 č. 7. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakožs mi před tiem psal, abych k tobě přijel, i milý pane rač věděti, žeť bych pro to tě velmi rád učinil, 146. 1) 3. listop., v. č. 145. 2) Tento druhý list se nezachoval. 147. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) Jan z Hradce měl se Zdeňkem Brtnickým z Valdštejna spor o Sádek; sr. list Zdeňkův Oldřichovi z Rožmberka z 29. října (1449), kde jest odkaz na jiné listy toho sporu se týkající. 3) Téhož dne psal Jan z Hradce Jindřichovi z Rožmberka žádaje ho, aby se přimluvil u svého otce, aby mu neměl za zlé, že k němu nemůže nyní přijeti (or. pap. tamže).

Strana 123
Č. 147—148: 6.—7. listopadu 1449. 123 netoliko tu než i dále bych chtěl pro TMt jeti, ale to buoh vie, žeť mám některé pilné věci činiti; i také pan Zdeněk Brtnický na to mi žádné odpovědi nedal, jakožt sem jemu psal, mám-li naň péče jmieti.: I nehodíť mi se odjeti, jakožt TMť sám Datum in tomu rozuměti muože. I věřímť, že mi v tom za zlé mieti nebudeš.“ Telcz f. V. post festum Omnium Sanctorum anno etc. XLIX°. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému b. d. Pečeť odpadla. 148. 7. listopadu 1449. Oldřich z Rožmberka prodává Janovi Rúsovi z Cemin 20 kop ročního platu v Ra- došovicích. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Ros. 24 a I. f. 161', současný opis, neúplný a škrtnutý. (R.) Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 83 n. 306 (reg.). List Rúsóv na Radošovice. My, Oldřich z Rosenberka, vyznáváme listem tiemto obecně všady a přede všemi, kdež a před nimižto čten neboli čtúc slyšán bude, že s dobrým rozmyslem prodali sme a mocí listu tohoto prodáváme dvacet kop platu ročnieho ve vsi naší Radošovicích, na dědinách, na lukách, na pastvách, pastvištiech, na lesích, potocích, na kmetech i kmetších dvorciech i na všem konečně, což k té vsi a tomu platu příslu- šie, se vším plným panstvím, jakž sami držali sme, nic tu sobě nepozuostavujíc krom ospóv, kteréžto ospy úředník náš má do našé bráti komory k našemu panství, slo- vutnému panoši Janovi Rúsovi z Čemin i jeho budúciem za dvě stě kop gr. dobrých střiebrných rázu a čísla pražského, kteréžto penieze od něho přijali sme diel na zla- tých uherských zlata dobrého a dobře vážných a diel peněz drobných, totiž dvě stě zlatých, po jednom a po půl kopě každý zlatý počítajíc, a ostatek peněz dobrých drobných tee chviele v kraji obecně berných k doplnenie dvú stú kop gr. jistiny na- depsané, pod úmluvú však takúto mezi námi znamenitě učiněnú: že kdyžbykoli Jan Rús, věřitel náš svrchupsaný, neboli budúcí jeho těch dvě stě kop gr. peněz rázu nadepsaného pravé jistiny od nás zasě mieti chtěl aneb my jemu navrátiti je chtěli a od něho ten plat zasě odkúpiti, tehdy on a jeho budúcí nám i také my jemu a bu- dúcím jeho též a on budúcím našim zase puol léta má a máme napřed dáti věděti, na kterýžbykoli svatý Jiří neb svatý Havel on ty penieze jistinné mieti aneb my a naši budúcí jemu je takými penězi, jakož se svrchu píše, zasě dáti chtěli a navrá- titi a to vždy s úrokem toho poluletie přišlým, a on pak věřitel náš neb jeho bu- dúcí úrok toho poluletie s lidí vybera nám a nebo našim budúcím těch lidí i platu zase má sstúpiti s navrácením listu tohoto beze všie omluvy a všeliké odpornosti.

Strana 124
Č. 148—150: 7.—12. listopadu 1449. 124 A my Zachař z Nemyšle, purgr[abí] té chvíle na Crumlově, Zvitho z Rzavého, té chvíle purgr. na Chúsníce, Mikuláš Přiešek z Češtic a Jan Koňata z Olešnice, rukoj- mie a správce za pana Oldřicha z Rosenberka, jistce nadepsaného, s ním a zaň tiemto listem všickni rukú společnú slibujem a nerozdielně dobrú naší věrú beze lsti nade- psaný plat se vším jeho příslušenstvím spraviti, očisti[ti] i vysvoboditi před věny, před sirotky i před zápisy všelikakými křesťanskými neb židovskými a konečně před každým člověkem, kteréhožbykoli řádu neb stavu byl světského neb duchovného, a na to kterýmžkoli obyčejem sáhl právem. Paklibychom všech věcí předepsaných tak skutečně nesplnili, jakož se svrchu píše, tehdy dva z nás rukojmí, kteřížby najprv s věřitelem naším předepsaným listem neb poslem jeho napomenuti byli, jeden na druhého neukazuje ani se druhým vymlúvaje, každý sám s svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma má vjeti a vlehnúti neb miesto sebe panoši řádu ry- tieřského poslati v obecnie leženie, kteréž země česká za právo má, do města Budě- jovic Českých neb do Crumlova, do těch dvú měst do jednoho z nich... Datum anno domini M°CCCCXLIX feria VI. ante Martini. 149. V Krumlově, 10. listopadu 1449. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi [zLobkovic]: rád pomůže jeho bratru; radí, aby jel do Chomutova k roku se Šternberskými. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1196, koncept. (R.) AČ. IV, 405, č. 12. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! A jakož mi nynie píšeš, tomut sem sro- zuměl. Najprve dotýčeš, aťbych bratra tvého neopúštěl a jemu raden byl a pomo- cen etc. Tot chci rád učiniti, a zvláštět jsem jemu povinnen jeho neopúštěti vedle naší jednoty a zapsání. Dále jakož píšeš, že by v tuto neděli měl rokovati se pány Šternberskými v Chomutově před panem Jakúbkem, toť já rád slyším, a muoželi tě s tvémi přáteli a našimi pomocníky co rovného potkati, aby to přijiel. Jediné varuj Datum Crumnaw se v tom roztržení a dalšieho přiměří než naše úmluva svědčí. fer. II. ante Martini, anno Domini etc. XLIX°. 150. V Krumlově, 12. listopadu 1449. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi, vévodovi bavorskému: přimlouvá se, aby ty věci, které jsou mezi ním a Fridrichem Slunterleinem, dobrotivě urovnal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1197, koncept. (R.) 149. 1) 2. listopadu viz č. 146. 2) Jan Popel z Lobkovic na Hluboké. 3) 16. listopadu. 4) Ja- koubek z Vřesovic. Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3992. V listu Mikulášově z 2. listopadu není o této věci nic, snad to bylo v doušce na zvl. listu, který se ztratil.

Strana 125
Č. 150—152: 12.—16. listopadu 1449. 125 Durchleuchter hochgeborner furst, gnediger lieber herr! Mein willig dinst sein euren gnaden allezeit voran willig. Gnediger lieber herr, ich bit eur gnade mit besun- derm guten vleisse, eur gnade welle Fridrich Slunterlein in solhen sachen, so zwi- schen euren gnaden und sein ist umb meiner dinst willen gunstlichen befolhen ha- ben, auch gnedikleichen mit im uberkomen schaffen. Das wil ich umb eur gnade Geben zu Crumbnaw am phinztag allezeit willikleichen und gerne verdienen. nach sand Merteins tag annorum XLVIIII°. Ulr. Na rubu: Herzog Heinrich. 151. V Krumlově, 15. listopadu 1449. Oldřich z Rožmberka Apfentalerovi: prosí za zprávy, ví-li něco o poselství krále římského a papežově v Landshutě a o válce mezi markrabím [braniborským Albrech- tem] a říšskými městy; zda-li ví o Kozlovcovi, který se dosud nevrátil; právě měli svatbu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1198, koncept. (R.) Unsern gunstlichen grus zuvor, lieber Appentaler. Wir bitten dich, du wellest uns schreiben, ob du ich vernemen mugst, was meins gnedigen herrn des Romischen konig etc. rete zu Landshut ausrichten, auch ob icht potschaft von unsern heiligen vater dem babst dahin gen Landshut komen sul und ob noch kein stallung in dem krieg zwischen dem margraf und den reichsteten bestelt sei. Sunder bit wir dich, ob du icht vernempst, wo unser diener der Kozlowcze€ ist, wan der noch nicht wider- komen ist, das wellest uns auch schreiben. Auch lass wir dich wissen, das wir nu dy hachzeit mit der hilf gotes in freuden verbracht habens und hetten dich auch gar gerne gesehen bei solhen unsern freuden. Auch andre hofmere, ob du dy west, uns wellest bei disen boten schreiben. Geben zu Crumbnaw am samztag nach sand Merteins tag annorum XLVIIII°. Ulr. 152. 16. listopadu 1449. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: žalují na služebníky Václava Zmrzlíka a prosí, aby v té věci spolu s jinými ubrmany Zmrzlíka obeslal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1199, or. pap. (R.) 151. 1) Sr. Chmel, Gesch. K. Friedrichs IV. 2, 510 a d. 2) Jan Kozlovec (sr. AČ. XIV. 29). 3) 9. listopadu svatba Oldřichovy dcery Perchty s Janem z Liechtensteina; v. Herrmann's Rosenberg. Chronik (vyd. Klimesch) s. 129.

Strana 126
126 Č. 152—154: 16.—17. listopadu 1449. Urozený pane, VMt službu naši napřed vzkazujeme. A žalujemt VMt na pana Václava Smrzlíka, že jeho služebníci berú a škodie nám i jiným dobrým lidem na silnicéch. A v tomť sme jednoho jeho služebníka s jistinú popadli a toho dali vedle práva popraviti a vedle suostánie VMti i jiných pánuov v Jihlavě. I spravení sme, že by ještě pan Václav i jeho služebníci jmienili nám škodu učiniti, ještoť netoliko nám jakož i prvě škozeno jest na silnicéch VMt lidem i jiným dobrým lidem, jakož to VMt tajno nenie. A tehď VMt vyznánie toho služebníka posieláme, ještoť beze všech muk vyznal jest. Protož, milý pane, prosímet VMt, ráčí-li i s jinými ubrmany pana Václava obeslati, aby tací lúpeži od jeho služebníkuov byli přestáni a nám od něho opraveno. Datum dominica Elizabeth anno etc. XLIX°. Purgermistr a radda města Budějovic Českých. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému, d. Pečeť přitištěná odpadla. 153. 16. listopadu 1449. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: v příčině kněze Zikmunda neučinili nic proti vůli králově. — dominica ante Elizabeth anno etc. XLIX. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 31. 1, or. pap. (R.) AČ. XIV, 45 č. 1571. 154. Telč, 17. listopadu [1449]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: bude-li moci, dostaví se k jednání do Prahy nebo pošle posla. 152. 1) Souč. cedule, ulož. tamže, tohoto znění: „Milotha z Jindřichovic, služebník Václavuov Zmrzlí- kuov, vzal nám dva koně člověku našemu a s těmi sme jeho lapili; a vyznal, že s ním byli Švik, Vaněček, Petr Knušuov pacholek, Janek pacholek Vavákuov, Medek jako zpievá a sjeli s Břenice. Item toho dne, když Milotha s Medkem odjeli s těmi koňmi, jakož člověku našemu pobrali, tehda ti čtyřie, Švik, Vaněček, Petr a Janek svlékli páně Mt faráře z Ševětína a vzali jemu kuoň a vzali páně Popelovu člověku z Hurdějovic 4 koně. Item týž Milotha znal, že o třeboňském jarmarce vzal našim řezníkuom 2 koně a 1/2 kopy a 5 gr.; a s ním byli sú Kolečka (a ten zemi má na Březnici), Švik, Ondráček, jednoho neuměl me- novati, a sám Milotha měl pacholka. A ty koně prodal Švik na Březnici. Item některé věci znal, ješto prve páchal nám. Item najposléz znal, že škodil každému, komužkoli mohl a kdež s koho mohl býti v našem kraji i v jiných, ješto sám tomu počtu nemohl věděti. O toto ráčíte-li také zmienku učiniti, že Otava s Orlíka vzal jednomu kupci na silnici dobře za 80 zl. chřebtuov a hranostají.

Strana 127
Č. 154—155: 17.—18. listopadu 1449. 127 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1200, or. pap. (P.) Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4054. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš o svém pří- jezdu, v tom žádaje, abych podle smluv učiněných, mohl-li bych beze lsti, také do Prahy jel etc. Milý pane a přieteli, žes sě ve zdravie vrátil, toť rád slyším. Ráčiž věděti, že k tomu dni, jakož mi píšeš, některé své pilné věci mám jednati. Pak přes to k tvému obeslánie, i také ty smlúvy učiněné v paměti maje, budu-li beze lsti moci sám osobně býti, chci to rád učiniti. Pakli bych sám beze lsti býti nemohl, ale podle zápisu dotčeného některého z svých k tomu sjezdu pošli. Datum in Telcz f. II. ante Elizabeth. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému etc. Pečet přitištěná odpadla. 155. 18. listopadu 1449. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o svém roku v Chomutově s Petrem Holickým ze Šternberka; o nezdařeném úmyslu Petrově spolu s Burijanem [z Gut- štejna] a [Janem] Caltou pokusit se o Most; také Jiřík [z Poděbrad] se prý chystá na knížete míšenského [Friedricha Saského]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1201, or. pap. (R.) AČ. IV, 405 č. 13. Služba má napřed TMt, urozený pane mně přieznivý! A jakož mi VMt psal," tomut sem srozoměl; tohoť sě bohdá vystřežem, nebť dobře známe jich neupřiem- nosti. A také TM“i tajno nebuď, žeť sem já a p. Fridrich Klauchovský nynie v pon- dělí po sv. Martinu' v Chomutově rokovali s p. Petrem Holickým; a jiného sme tu neudělali, než na ubrmanyť sme přišli, já s p. Petrem a s otcem jeho na p. Caltu a na p. Jana Rabšteina, a p. Fridrich na p. Jacubat etc. a přimiřie mezi námi jest od dnešnieho dne po dání listu tohoto za čtyři neděle. A od téhož dne máme k roku státi v Žluticích ve třech neděléch;“ a na čemžt tu zuostanem, to TMti tajno nebude. Ale ját v tom rozoměti nemohu, byť k smlúvě šlo, nebť bychme neradi dali sebe řečí odbýti, cožť sě nám skutečně stalo. A také TMU tajno nebuď, když sú s toho roku jeli, pan Petr byl s p. Burianem a Calta, a jeli preč o pondělí samý večer z Chomu- tova: tu jest jim na poli lidí viec přibylo, a tu noc chtěli sě pokusiti o Most; ale Mostčtí byli jsú vystřeženi, že jsú tak nechali. Nežť zpravujít mě, že sú měli osm 155. 1) 10. listopadu, viz. č. 149. 2) Fridrich Glouchovský ze Šumburka. 3) 17. listopadu. 4) Jakoubek z Vřesovic. 5) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3992. 6) Sr. Urbánek, tamže 4003.

Strana 128
128 Č. 155—156: 18.—20. listopadu 1449. vozuov řebříkóv, když sú zasě táhli. A někteří lidé, ježto po svých potřebách v Praze byli, přišli ke mně zpravujíc, že by sě p. Jiřík ku poli strojil, a že by Pražané s ním vytrhnúti měli; a řeč také jde, že chtie na knieže Míšenské a zvlášče k Mostu.“ Aby se TMť uměl v tom zpraviti, kterakť oni svú věc chytře a úkladně vedú; a TMt aby ráčil na to pomysliti, což by našeho dobrého bylo, abychme v tom nespali. Da- tum fer. tercia proxima ante b. Elisabeth anno etc. XLIX°. Mikuláš z Lobcovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberga, mně přieznivému, d. Pečet přitištěná odpadla. 156. Ve Vídni, 20. listopadu 1449. Hrabě Matěj Šlik z Lažan, purkrabí v Chebu a na Lokti, Oldřichovi z Rožm- berka: omlouvá se, proč neodpověděl dříve na jeho listy a proč nemohl k němu přijeti ani poslati; prosí ho, aby nevěřil lživým řečem o jeho zemřelém bratru Kašparovi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod Schliků (Registr.), or. pap., krytá pečet zlomena. (R.) Wolgeborner edler her, mein willig dinst eueren gnaden zuvoran bereit. Ich pit euer gnad zu wissen, das ich vom Elbogen gestern her gein Wienn komen pin, do ist mir Eur brief geantwort worden am pfinztag vor sand Michels tag gegebin, was ich erst am mitwoch darvor von Wienn geriten. Nu hett herr Alsch von Schon- burg bevolhen mein diener zu Wienn in mein haus, das mann denselbin brief nit solt ufbrechin, sust wer mir der nachgesant. In denselbin Eueren brief, den mir herr Alsch bracht hat, beruret ir, wie ir mir schrist gen Elbogen getan habt, und wist nit, ab die an mich gelanget sei odir nit etc. Geruch Eur gnad zu wissen, das mir weder alhie noch zum Elbogen kein schrift von euch worden ist, wann wer mir die worden, ich hett mich gern dornoch gericht und Eur gnad an antwort nit gellassen. Dann als ir in diesir schrift berurt, mich ie ee ie pesser zu euch zu fugen odir ab ich nit kommen mocht, einem, dem ich getraute, zu euch zu senden, also wold ich mich gern zu euch fugen, also pin ich best herkomen und hab ytzundt bei meim gnedigen hern dem Romischin kunig notlich zu schicken; bei mir euch sind meins gnedigen hern von Sassen etc, marschalk und herr Hilbrant vom Eynsidel, mitsampt den ich mangerlei zu verhandeln hab, also das ich zu euch yezund so eilend nit ko- men noch gesenden mocht. Dann ich pit Euer gnad, mocht er mit ichte gesein, das mich Eur gnad der durch Eur gnaden schrist durch diesem meinem poten etlichir und so derselben sach schriftlich errinert, mich desterpass wissen dornoch zu richten, in des mocht ich villeicht hie euch ende gewinnen, ab es dann not tun wurde, so fugt ich mich zu Eueren gnaden odir sendet ymand der meinen, dem ich getraute, des ich so eilend ysund nicht gesenden mocht. Und danke Eueren gnaden mit allen vleiss gutlich, das ir herr Gaspars, meins bruders seligen, kinden und mein pestes gern

Strana 129
Č. 156—157: 20.—22. listopadu 1449. 129 hort und vernimpt. Euch ist mir zum Elbogen durch einen trefflichin mann gesagt worden, wie Eur gnad gesagt sulle haben euch sulle sein furkommen, wie nach meins brudirs tod mer dann hundert versigelter karten gesunden solten sein. Liebir herre, were sollichs fur euch komen, so gerucht des nit zu gelaubin, wann es lauter ge- logen ist und kan sich in warheit nimmer erfinden; mein brudir ist tod als ein from mann, das sich mit gots hilf in warheit derfindet und erfinden sol. Das will ich umb Ewr gnad verdinen. Datum zu Wienn am donerstag nach Elisabeth anno Domini etc. XLnono. Mathes von Lasan grave Sligk, herr zu Weisskirchin, burgrave zu Eger und Elbogen. Na rubu: Dem wolgeboren edeln herrn, herrn Ulrich von Rosennberg und herrn zu Crumenaw, meim gunstigen liebin hern. 157. V Jindř. Hradci, 22. listopadu 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: Albrecht z Vydří nechá stání do ma- sopustu; prosí tedy, aby napsal rychtáři lomnickému, aby do té doby Albrechtovi počkal; stěžuje si na nepřátelské činy odporné strany a prosí, aby se přičinil o opravení; prosí též, aby se přičinil o propuštění jeho lidí zajatých na Beroun; zpráva o vojenském ta- žení z Prahy. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1202, or. pap. (R.) Sr. list Oldřicha z Rožmberka z 6. listopadu, č. 147. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, že s velikú ne- snází na Albrechtovi z Vydřie uprosil sem, že toho vstání chce ponechati až do ma- sopusta najprv příštieho a dále nic. I prosímť, aby rychtářovi Lomnickému ráčil psáti, ať on také do toho času po nic Albrechtovi počká, nebť jemu i jiným lidem tvým penieze ty dáti měl jest; avšak toliko rychtářovi rač psáti o prodlenie a ji- nýmt on zaplatiti chce. Něprovi také na Carlštýn sem psal, zda by toho ponechal také vstání; a za to mám, žeť učiní. I pana Coldu jsem obeslal, ať by v pokoji byl etc. Než, milý pane, častoť sem krát psal, mnohá přečiněnie z úmysla, kteráž sě mně od strany odporné dějí, vypisuje, ještoť mnohem a viec hodná byla by a jsú k opravě a základu seznánie než-li ty jich vymyšlené běhy, kteréžt pan Aleš vypsané jest poslal. Neb rozuměti muožeš, že to, což sě nám od nich děje, zřetedlně a znamenitě smlúvy a zápisy i výpovědi ubrmanské ruší. Prosil sem v každém mém psaní, aby sě ráčil přičiniti a nazřieti, zda by nám to opraveno bylo. Vždy sě to nestalo. A dobře již, pane, rozumieš, že najmenšie naše přečiněnie chtie oni mieti opraveno, ale nám, 157. 1) Zachovaly se o tom listy z 5. a 14. října, v. č. 130 a 184. 2) 17. listopadu.

Strana 130
130 Č. 157—159: 22.—24. listopadu 1449. což přečiněnie z pychu pravého, opraviti nikoli netbají. I vždyť věřím, že k tomu sě jako súdce okážeš spravedlivý, ať to nám jest opraveno. Datum Hradecz sab- bato die Cecilie anno Domini XLIX°. Oldřich z Hradce. Na přiloženém lístku: O ta dva člověky má, kteráž jsta na Berún jata beze všie viny na robotě, psalť sem již častokrát. Ještě, milý pane, rač sě k tomu přičiniti, at jsú propuštěni, nebť jsú bez vinny jati a toť má býti provedeno dobrým svědomím. Také rač věděti, že v pondělí nynie minulý z Prahy přes most vojenský silně jsú vytrhli; i neviemť, co anebo kam mienít. Milý pane, bude-lit na kterého našeho přie- tele, nerač sě tomu i se mnú a s jinými přáteli a pomocníky dívati. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, d. Pečet odpadla. 158. 23. listopadu 1449. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby postavení jejich sousedů v Such- dole bylo odloženo. — dominica ante Katherine anno XLIX°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 6 Ma 1, or. pap. (R.) AČ. XIV, 46 č. 1573. 159. V Brně, 24. listopadu 1449. Pavel, biskup olomoucký, Jan [Tovačovský] z Cimburka, hejtman markrabství Moravského, Mikuláš, probošt kounický, Pertolt z Lipé, nejv. maršálek král. Českého a Brněnští Oldřichovi z Rožmberka: aby se přičinil o stavení záhub, které jim přes je- jich spravedlivé podávání činí z landfrídu kraje chrudimského Ješek ze Svojanova [a z Boskovic]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1568, or. pap. (R.) Sr. list Oldřichův Pertoltovi z Lipé z 27. září (č. 125), který je odpovědí na list z 20. září, č. 122, u něhož jest odkaz na starší listy. Pozdravenie našě a my službu svú vzkazujem, urozený pane, přieteli milý a nám pane přieznivý! Jakož TMti tajno nenie, kterak pan Ješek z Svojanova naše i jiných lidí hubí a škodu činí pálením, braním, šacováním a jímáním, nemaje k nám v pravdě žádné viny; i rokovali jsú od nás pan Beneš podkomořie a pan Vaněk bra- třie z Bozkovic s nimi v Litomyšli a poddávali jsú od nás rovnosti a spravedlnosti

Strana 131
Č. 159—161: 24.—26. listopadu 1449. 131 tak, abychom o ty věci, což spolu jmáme činiti, my vydali s našie strany dva přie- tele a on dva druhá a najvyšší ubrman aby byl TMť nebo pan Aleš Holický anebo pan Mikuláš Trčka, aby sobě pan Ješek volil z těch tří, kohož by chtěl. A při tom našim poddávání byli jsú pan Zdeněk z Postupic, pan Diviš z Rismberka a pan Jan Pardus z Vratkova a jiní dobří lidé; a ti jsú toho našeho k rovnosti spravedlivého podávánie pochválili, ale nadepsaný pan Ješek od nás toho přijeti nechtěl. A to jest svědomo svrchupsaným pánuom. A pak přes to naše spravedlivé poddávánie naše i jiných chudé lidi v tejto zemi hubí ohněm, braním, jímáním i jinými záhubami. A to se nám od něho bez viny z Chrudimského kraje a z lanfrydu toho kraje děje, to TMt žalujem a osvědčujem. Protož, milý pane, prosíme TMt, aby se ráčil k tomu přičiniti, aby to staveno bylo, aby ten pan Ješek přes toto naše spravedlivé poddá- vánie nečinil záhub v tejto zemi. I věřímeť, že dle spravedlnosti to učiniti ráčíš, Datum Brunne fer. aby tyto země spolu v pokoji přebývaly. Odpovědi žádáme. 2. ante Katherine virginis. Pavel, boží milostí biskup olomúcský. Jan z Cimburka etc., hajtman markr. Moravkého. Kněz Mikuláš, probošt kúnický. Pertolt z Lipé, najvyšší maršálek králov- stvie Českého. Purgmistr a rada města Brna. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmbergka, přieteli našemu milému a nám pánu přieznivému buď dán. Pět pečetí odpadlo. 160. Na Rokštýně, 25. listopadu 1449. Zdeněk z Valdštejna Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si znovu na Jana z Hradce, že se mocí uvázal v jeho dědictví; aby s ním promluvil nebo ho obeslal, at to dědictví propustí. — in festo s. Katherine virginis alme. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod p. z Valdštejna, or. pap. (R.) AČ. XIV, 46 č. 1574. Sr. list Zdeňka z Valdštejna z 29. října č. 142. 161. V Opavě, 26. listopadu 1449. Knížata slezská Oldřichovi z Rožmberka, Jiříkovi z Poděbrad, Oldřichovi z Hradce a všem stavům českým: na žádost stavů moravských učinili výrok mezi nimi a někte- rými zhoubci země moravské; aby nevěřili Janovi Tovačovskému z Cimburka, hejtmanu země moravské, kdyby je v té věci nějak pomlouval.

Strana 132
132 Č. 161—162: 26. listopadu 1449. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1204, or. pap. (R.) Z božie milosti Bernhard, Mikoláš kniežata Oppolská, Mikoláš, Václav kniežata Opp[avská] a Ratiborská, Vilhelm, Arnošt, Hanuš kniežata Opp[avská] a Monster- berská, Conrád knieže Cozelské a Olešnické, Přemek, Bolek kniežata Těšínská, Pře- mek a Hanuš kniežata Osvětímská etc. Urození páni, stateční, slovutní a opatrní přie- telé naši a nám vzácně milí! Dáváme vám věděti, kterak pan Jan Thovačovský, heupman markrabstvie moravského, jeden čas k nám sjel a žalobně nám od kněze biskupa i jiných všech prelátóv, pánóv i měst markrabsvie moravského žaloval, že sě jim a zemi moravskej od některých svévolníkóvi ukrutné záhuby a nátisky dějí, i jest nás snažně prosil, abychom vidúce takové jejich záhuby jim radni a pomocni protiv takovým svévolníkóm byli a my k jejich žádání pro zemské dobré a země upokojenie jsmy to učinili, vojensky dosti nákladně sami svými životy jim ku po- moci vytrhli. Tu k nám nadepsaným pan Thovačovský heupman do vojsky přijel a nás opět snažně prosil praviec, že by jměl plnú moc od kněze biskupa i ode všech prelátóv, pánóv, měst a obcích, abychom sě mezi je a jejich stranu protivnú vložili a mezi jimi takové ukrutnosti a záhuby zemské uložili; a my jsmy toho jinačeji učiniti a ničehož vyřiekati nechtěli než s jejich obapolnú dobrú vuolí a vědomím, ja- kož vám teď přípis listu Thovačovského posielámy, jemžto dobře urozumiete, kterak sě nám Thovačovský zapsal. A když jsmy jejich obapolný úmysl převěděli a usly- šeli, jsmy s jejich obapolú dobrú vuolí a vědomím výrok učinili, již pak slyšíme, že by ten svrchupsaný Thovačovský heupman něcso o nás pomlúval a o takový výrok nás na cti utrhá nevinně i k škodám nás připravil a připravuje. Protož, milí přie- telé, jestliže by ten Thovačovský o nás před vámi o to cso pomlúval a nás hanil neb kto jiný, abyste jemu toho nevěřili nebť nepravdy mluví. Toho žádámy odpovědi. Dán v Oppavě v středu po svatej Katheřině anno etc. quadragesimo nono. Na rubu: Urozeným pánóm, statečným, slovutným a opatrným, panu Oldřichovi z Rozmberga, panu Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad, Oldřichovi z Hradce, purgmistróm a rádciem měst Pražských i jiným všěm pá- nóm, rytieřóm, panošiem a měščanóm, přietelóm našim a nám vzácně milým. 4 přitištěné pečeti poškozeny. 162. V Domažlicích, 26. listopadu 1449. Věřící list Jindřicha z Kolovrat pro posla k Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1203, or. pap. (R.) Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu a přieteli mému milému, já Jindřich z Kolovrat službu svú vzkazuji TMti. A prosím TMu, což Racek, služeb- 161. 1) Od Jana z Boskovic a ze Svojanova; sr. list z 24. listopadu, č. 159.

Strana 133
Č. 162—163: 26.—27. listopadu 1449. 133 ník muoj, ukazatel listu tohoto, věrný milý, nynie v této mieřě s TM“ ode mne mlu- viti bude, aby jemu ráčil toho úplně uvěřiti, jakoť bych osobně s TM“ sám mluvil. Věřím TMti jako pánu a přieteli mému milému, že jeho ráčíš milostivě přeslyšeti. Toho TMt zvláště rád chci zaslúžiti. Datum in Domazlicz sub sigillo meo fer. quarta post festum s. Katherine virg. et mart. sub anno etc. XLIX°. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 163. 27. listopadu 1449. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: nemůže sám určiti osoby, které by měly jeti ke králi římskému; učiní tak sněm, až se Oldřich vrátí od krále a podá zprávu; Mikuláš z Lobkovic na něho a na jeho syna křivě žaluje. Vytýká, že stále se oddaluje rozsouzení sporných věcí mezi oběma stranami a je to prý vinou Oldřichovou. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1205, or. pap. (R.) AČ. II, 40 č. 39. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Vzkázals mi po Dú- povcovi, žádaje, abych poslal napsány ty jisté, kteříž by z nás měli jeti ku králi Římskému, aby těm gleitové zjednáni a dáni byli etc. Milý přieteli, však muožeš sám tomu rozoměti i věděti, žeť to na mně nenie, bychť já je sám mohl a měl vydá- vati, ktož by jeti měli, a bychom sě nynie měli o to sjeti, že to býti nemuož, po- něvadž to má tajně přivedeno a zvěděno býti, co bude v tom krále Římského úmysl.“ Protož, milý přieteli, když ty se vrátíš zasě a mě a p. Jiříka zpravíš, s čím zasě při- jedeš, a bude-li pak toho potřebie, tepruv my sněm sobě udělajíce,a k té jiezdě osoby budú moci voleny a jmenovány býti. Ale ját toho, přieteli milý, sám udělati nemohu, bychť koho nynie jmenoval a napsaný dal. A také, milý přieteli, jakož na mě i na syna mého Nicolaj žaluje: cožť koli na nás žaluje, shledát sě to, žet nám na tom krátko činí a křivě na nás žaluje. A bychomť my jemu pak co byli vinovati, jehož bohdá v ničemž nejsme, němělť by on proto, milý přieteli, tobě žalovati na nás; věda dobře, kterak jest pod svú ctí a věrú mně zvláště a p. Jiříkovi také zvláště sliboval v naši jednotu, z kteréžto propuštěn nebude. A táž naše jednota ukazuje, ač by který z naší jednoty druhému co učinil a provinil, že by měl to na p. Jiříka vznésti a po p. Jiříkovi opravu přijieti. Ale nenieť div, žeť sě on nad svú ctí a věrú tak lahce zapomanul jest; neb vieš, pane, dávní příslovie, žeť z bláta muškát nebude.' Avšakť Datum fer. quinta ante jemu o tom jeho cti a viery zapomanutí smlčáno nebude. festum s. Andree apostoli. Aleš z Šternberga. 163. 1) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4041. 1a) Tamže 393. 2) Viz listy Mikuláše z Lobkovic z 3. září, č. 118, 13. října, č. 132 a zvl. 27. října, č. 141, kde jsou i žaloby Mikulášovy proti pánům ze Šternberka. 3) Viz Urbánek na uv. m. 3751. 4) Oldřich z Kralovic. 5) Arnošt z Leskovce. 6) Srov. Urbánek na uv. m. III. 2, 399—400.

Strana 134
134 Č. 163—166: 27.—29. listopadu 1449. A milý pane, převelmi mně se to zle líbí, že sě oprava těch přečiněných věcí odtahuje, a my vidíme, že toho vždy viece přibývá, a času k jednání toho nám vždy ubývá, až snad i přiměřie vyjde. Ale mnú ani mým spoluopravcí to nejde: než ne- tajněť, pane, pravie, že tebú to scházie a tvým spoluopravcí.“ A jakožs mi, milý přieteli, poslal velmi mnoho přepisuov listuov žalobných na naši stranu: ty věci mezi stranami na při, a jest puol řečí, jakožto jedné strany; a na to musí druhá strana odpory své učiniti, a má ještě námi súzeno býti. Ale totoť sě, pane, lidem divné i nespravedlivé zdá, že sě to nedrží od vašie strany, což již jest námi súzeno, i všemi čtyřmi opravcemi a výpovědí naší potvrzeno i vypověděno, jakožto o vězních a o jich šacunku, ježto sě to, pane, zřetedlně a z úmysla děje pravého. A kterako o to, pane, mnohokrát obsielán a že jim to nic platno nemuož býti a šacunku vaše strana vždy přes to mieti chtí; z tohoť sobě, milý přieteli, lidé mnohá domnění do tebe berú. Jistě, milý přieteli, měl by na to pomysliti, aby to dle spravedlnosti a upřémnosti jinak šlo a opatřeno bylo, nežli do sie chvíle." Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Přitištěna krytá pečeť. 164. V Krumlově, 28. listopadu 1449. Oldřich z Rožmberka Zdeňkovi [z Valdštejna]: obešle znovu Jana z Hradce v příčině toho dědictví a přičiní se rád o rovné mezi nimi. — fer. VI. ante festum s. Andree annorum XLVIIII°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod p. z Valdsteina, koncept. (R.) AČ. XIV, 47 č. 1575. Sr. listy z 25. listopadu č. 160 a 29. října 142. 165. 29. listopadu 1449. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby rozkázal svému písaři Matiášovi, aby nestavoval jejich lidí. — sabbato in vigilia Andree apostoli anno XLIX°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 6 Ma 1, or. pap. (P.) AČ. XIV, 47 č. 1576. Sr. list z 23. listopadu, č. 158. 166. V Krumlově, 29. listopadu 1449. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: posílá mu přepis listu Zdeňka z Vald- štejna a prosí, aby mu napsal, jak ta věc mezi nimi nyní stojí.

Strana 135
Č. 166—169: 29. listopadu—1. prosince 1449. 135 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1206, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Věděti dávám, že mi nynie pan Zdeněk [ze] Sádku psal jest, jakož tobě toho listu přiepis posielám. I prosímt tebe, daj mi rozumně věděti, kterak ta věc nynie mezi vámi stojí a také podáváš-li jemu kterých přátel neb dobrých lidí, na kterýchž by ty přestati chtěl; to věda, abych jemu uměl zasě odepsati, také umě sě po tom spraviti. A velmiť bych rád viděl, by se dobře měl. A prosímť tebe, vieš-li jaké noviny, daj mi věděti. tum Crumblow sabbato ante Andree annorum XLVIIII°. Da- Ol. Na rubu: Jan z Hradce. 167 V Mikulově [v listopadu—prosinci 1449]. Perchta z Lichtenštejna, roz. z Rožmberka, otci Oldřichovi z Rožmberka: touží po něm a žádá, aby jí nezapomínal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. (P.) AČ. XI, 245 č. 11. 168. 1. prosince 1449. [Oldřich z Rožmberka Budějovským]: Matiáš stavuje jejich lidi, protože se vy- hýbají rožmberskému mýtu, jezdíce neobyčejnými cestami; ať jim tedy rozkáží, aby jezdili, kudy mají z práva. — f. II. post Andree anno etc. XLIX°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 6 Ma 1, koncept. (R.) AČ. XIV, 48 č. 1577. Srov. list z 29. listopadu, č. 159. 169. V Krumlově, 1. prosince 1449. [Oldřich z Rožmberka] biskupovi [olomouckému Pavlovi z Miličína] a nejme- novaným přátelům: lituje záhub, které se jim dějí od Ješka Svojanovského [z Bos- kovic], obeslal ihned Alše ze Šternberka, aby se přičinil o jejich zastavení a sám se o to také přičiní. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1207, koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3913. 166. 1) 25. listopadu, v. č. 160. 169. 1) Janovi z Cimburka, hejtmanu markr. Morav., Mikulášovi, proboštu kounickému, Pertoltovi z Lipé, nejv. maršálku král. Českého, a Brněnským; viz jejich list z 24. listopadu, výše č. 161.

Strana 136
136 Č. 169—171: 1.—6. prosince 1449. Službu svú napřed vzkazuji, ctihodný kněže biskupe a přietelé milí! Psaní va- šemu nynějšiemu o panu Janovi Svojanovskému i vašemu také k rovnosti spravedli- vému poddávání porozuměv; jest mi záhub těch, kteréž vám dějí se, Buoh to vie, velmi žel. A hned pana Alše z Šternberka s tiem obeslal sem žádaje toho na něm i prose za to, aby sě z své strany k tomu přičinil, zda-li by ty záhuby kterak zmi- nuly. A což bych já koli mohl a uměl se k tomu přičiniti, aby záhuby potuchly ta- Datum Crumpnaw f. II. post Andree anno Do- kové, toť pro vás rád učiním. mini etc. XLIX. 170. V Jindř. Hradci, 3. prosince 1449. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o krádeži, která se stala Janovi [Tlu- xovi] z Vrabí od služebníků Zmrzlíkových na Orlík; o loupežích, které se dějí ve Stráži; z Prahy se strojí opět na vojnu. Orlík, Zem. les. archiv: IV K 38, or. pap. AČ. IV, 29 č. 50. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, že nynie opěta Janovi z Vrabie od služebníkóv Zmrzlíkových na Orlík vzeti jsú tři koni a pancieř, a to již jest optáno tu pod Orlíkem, a zejména Němec to učinil s jinými. I milý pane, prosímť, rač sě k tomu přičiniti, aťby to navráceno bylo, a toho rač povážiti, pravělit sě nám v tom příměří od strany odporné děje, věře jako súdci spravedli- vému, že základ ráčíš seznati, takto znamenitě propadený. Také rač věděti, že ně- kaký Matěj Kovář s jinými pěšími v Stráži na páně Jindřichově straně stav majíc, odtud vycházejíc po silniciech lidi lúpie a tepú, a zasě do Stráže útočiště mají. A vie, pane TMt, že i to jest v smlúvách znamenitě přimieněno, aby takoví lúpežníci nebyli fedrováni. I milý pane, rač mi dáti věděti, mohl-li bych já je tu v městečku kázati zjímati, čili nic. Novin jiných neviem, než že opět na vojnu sě z Prahy strojie. Datum Hradecz, feria IIIIa ante Barbare annorum etc. XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému. 171. V Krumlově, 6. prosince 1449. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka]: příští neděli pojede ke králi řím- skému a až se vrátí, přičiní se o ten sjezd; o Mikulášovi z Lobkovic; není vinen od- kladem jednání mezi oběma stranami a křivdí mu, kdo ho tak obviňuje; o stížnosti 170. a) opie or.

Strana 137
Č. 171: 6. prosince 1449. 137 Oldřicha z Hradce na služebníky Zmrzlíkovy; ať se přičiní, aby se takové věci s jeho [t. j. poděbradské] strany nedály. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1205, koncept. (R.) AČ. II, 41 č. 40. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Jakož mi nynie pí- šeš o tom, jakožt jsem po Dúpovcovi vzkázal, aby mi poslal napsaný ty jisté, kteříž by z vás jeti měli ku králi římskému etc., při tom dotýče, že to na tobě nenie, by ty je sám mohl a měl vydávati, ktož by jeti měli etc. Milý přieteli, jakžkoli, jižť já vždy vedle toho, jakož v Jihlavi na tom spolu zuostali sme i rozjeli sě, v neděli dá-li Buoh nynie příští ku KMt králi Římskému pojedu, a ty věci což najlépe uměti a moci budu najspieše, pro obecné země této upokojenie i nás všech dobré, jakož jsem kdy činil prvé, jednati budu se vší pilností. A jedinét sě pak zasě dá-li Buoh ve zdraví vrátím, což tam koli zjednám, tot vás tajno nebude; a dáleť já sě k sněmu a jednání dalšiemu opět přičiním s snažností. Pak o p. Mikulášovi z Lobkovic jakož dotýčeš etc., tak příkrého psaní mezi vámi velmi nerád slyším. Neb i on také těm věcem řeči má dobře odporné. Ale radše bych, aby ty věci mezi vámi některak šly pěknějie. Dále v důšce o opravách jakož píšeš, žeť sě odtahování věcí přečiněných nelíbí, proto zvláště, že toho vždy viece přibývá, a času k jednání toho nám vždy že ubývá etc. a to že tebú ani tvým spoluopravcí nejde, ale netajně že by pravili, že by to mnú a mým scházelo spoluopravcí: milý přieteli! však to sám najlépe vieš, i jiní lidé dobří obecně v zemi této vědie, kde a kterak i v Jihlavi k tomu sě při- činěl sem i přičiňuji; a že jsem toho jinak v této mieře a lépe, vedle toho jakož jsem vám hned řekl v Jihlavi, pro svatbu jednati nemohl, jakož pak to i Dúpovec, tvój služebník, zde jsa viděl zřetedlně. A již jakož sem v Jihlavi řekl a svrchu sě také píše, ku KM“ jeti nezmeškám. I milý přieteli, měl-li by kto, jenž mi snad nic ne- přeje dobrého, to čímž vinen nejsem ani mój spoluopravce, k mé veliké práci a ná- kladóm připisovati, věřímť že toho odmluvíš, věda zajisté lépe nežli kto jiný, že toho nenie, a mně že na tom každý takový krátko činí a velikú před Bohem křivdu. Dále o velmi mnoho přiepisiech žalobných, kteréžt jsem poslal, jakož píšeš, toť i ovšem do našeho spolusjezdu a rozsúzenie tak již státi musí; ačkoli i z našie strany mno- hým lidem též divné zdá sě a nespravedlivé, jako straně vašie, že sě jim nedržie od vašie strany také věci súzené i naší výpovědí stvrzené. Také kdyžkoli proč, jakožto ubrman a opravce jeden, od tebe neb od koho jiného byl sem obeslán, hned každého obsielel sem a k tomu sě přičiněl, kohož sě co dotklo. I nezdát mi sě, by kto proč do- mněnie mieti měl do mne které, jehož ty při konci v své dušce dotýčeš. A jedinét sě pak zasě vrátím, hned tě o náš spolusjezd obeslati nezmeškám. Když pak pospolu budem, shledáš to, pane, v skutku i jiní dobří lidé, žeť já tiem, čímž mě vinie, vi- nen nejsem, než že bych prostě rád jako kdy, aby sě každému vedle jeho dálo spra- vedlnosti. Datum Crumpnaw, sabbato ipso die s. Nicolai, anno Domini etc. XLIX. 171. 1) 27. listopadu, v. č. 163. 2) 14. prosince. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4002. 4) 3. prosince, v. č. 170.

Strana 138
138 Č. 171—173: 6.—8. prosince 1449. Dúška. Verte folium. Věz také, žeť mě jest opět nynie p. Oldřich z Hradce obeslal,“ žaluje mi na V. Zmrzlíka, vašeho spolujednotníka, že sě k němu a od něho jemu a služebníkóm škody dějí veliké; zvláště že nynie Němec někaký služebník Zmrz- líkóv s jinými tři koně a pancieř vzal jest Janovi z Vrabie, služebníku páně Oldři- chovu; pro kterýžto vzatek i základu seznánie žádá. Protož, milý pane, vida tak zře- tedlná přečiňovánie a duovodná i veliké škody, kteréž sě dějí od strany vašie, vě- římť že sě k tomu přičiníš, ať sě takové věci nedějí; věda to zajisté, žeť já zde pře- velmi mnohé věci zdržuji a stavuji. 172. V Krumlově, 8. prosince 1449. Oldřich z Rožmberka hraběti Janovi ze Šaumburka: aby nemeškal se svým ná- vratem domů, protože on by se s ním rád sešel dříve než odjede ke králi římskému. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1208, koncept. (R.) Edler wolgeborner herr und lieber freund, mein fruntlichen dinst zuvor. Ich het mich gar gerne ee zum euch gefuget, den ich zu meinem gnedigen herrn dem Romischen konig abvarz fur. Nu hab ich von Jan Russen vernomen, wie eur frunt- schaft sich auch in kurz nach dem tage, so ir halden werdet mit dem von Salcz- purgk, zu dem benanten meinem gnedigen herrn dem Romischen konig zu fugen vermainet. Nu wil ich solh mein mit eur fruntschaft zusamenkomen ansten lassen, bis eur fruntschaft hinabkoment, so mugen wir miteinander mit mussen sprechen. Auf das bit ich eur freuntschaft, ir wellet euch mit euren hinabkomen nicht sau- Geben zu men, wann ich mich alhie auf den schirsten mittichen€ erheben wirde. Crumbnaw am montag nach sand Niklas tag annorum XLVIIII°. Ol. Na rubu: Schawmberg. Březan: perlustrata 1603 et excerpta 13 septm. 173. V Krumlově, 8. prosince 1449. Oldřich z Rožmberka proboštovi [drkolenskému]: určuje jeho lidem rok se svými lidmi na 15. prosince v Krumlově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1209, koncept. (R.) 172. 1) 17. prosince.

Strana 139
Č. 173—174: 8.—11. prosince 1449. 139 Unsern gunstlichen grus zuvor, lieber herr brobst. Als wir nachst dem Mozla- ren unseren armen leuten von Kalssing mit willen eur armer leut ein geleit geben haben, als dan Jan Rus muntlichen mit euch daraus geredt hat, nu beschaiden wir den euren auf den schirsten montag hieher gen Crumbnaw zu komen, desglichen wir den obgemelten unsern armen leuten solhen tag auch verkundt haben, darnach ir euch gerichten und das sich eur armen leut darzu auch geschiken muget nach not- turften. Geben zu Crumbnaw an montag nach sand Niklas tag annorum XLVIIII°. Ulr. 174. V Míšni, 11. prosince 1449. Fridrich, vévoda saský a markrabě míšeňský, Oldřichovi z Rožmberka: je rád jeho cestě ke králi římskému; na sjezd v Plzni, až bude ustanoven, pošle své posly. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1211, or. pap. (R.) Tento list se dostal Oldřichovi do rukou teprve 28. prosince, kdy mu jej poslal Mikuláš z Lob- kovic, který jej omylem otevřel; viz níže č. 176. — Sr. Urbánek III. 2, 4051. Friderich von gots gnaden herzog zu Sachsen, des heiligen Romischen richs erzmarschalg, lantgrave in Doringen und maregraf zu Missen. Unsern gunstigen grus zuvor. Edeler besunder lieber! Uwer schrift inhaldende, das ir dem edeln ern Niclas von Lobkowicz uf sine botschaft wider emboten habt, wie ir uch in kurz zu unserm gnedigen herren dem Romischen kunige fugen werdet von beslissunge wegen, als zu der Iglaw uf dem tage gehandelt ist wurden’ und wanne uch got her wider gehilft, so vermeint ir ein tag gein Pilsen zu legen etc., haben wir wol und sollich uwer ryten zu unserm herren dem kunige gerne verno- men, danne wir hoffen, es solle in den sachen durch uch bie unserm herren dem kunige vil guts geschaffet werden. Und wanne sich uwer widerkommen got gebe gluckseliclichen finden und ein tag gein Pilsen durch uch geleget wirdet, so wol- let uns alsdanne sollichen tag zcytlichen zuvorhin vorkundigen und benennen, so wollen wir die unsern zu demselben tage auch lassen komen, bie und ober sollicher beredunge zu sin, als ir und der genante er Niclas von Lobkowicz habt furgenomen. Geben zu Missen am dornstage noch unser liben frauven tage Concepcionis anno Domini etc. XL nono. Na rubu: Dem edeln ern Ulrichen von Rosemberg, unsern besundern lieben. Přitištěna krytá pečeť. 174. Dotčený list Oldřichův se nezachoval. O jednání s Fridrichem Saským sr. listy z 13., 20. a 23. října, výše č. 132, 136 a 137. 2) Sr. Urbánek III. 2, 393, 404.

Strana 140
140 Č. 175—176: 14.—28. prosince 1449. 175. V Jindř. Hradci, 14. prosince 1449. Oldřich z Hradce Jindřichovi z Rožmberka: oznamuje, co psal jeho otci Oldři- chovi o krádeži koní a jiných věcí Janovi z Vrábí a co mu pan Oldřich odpověděl, a prosí, aby obeslal Alše Holického [ze Šternberka] a [Václava] Zmrzlíka [ze Svoj- šína]; stěžuje si na [Petra] Konopištského [ze Šternberka] a na odpornou stranu vů- bec; bude o tom psáti i jeho otci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1212, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psal sem před sím panu otci tvému, kterak Vrábský, služebník muoj, oblúpen jest od Václavových Zmrzlíko- vých služebníkuov, kterémužto vzati jsú tři koni, pancieř i jiné věci a zbroje s něho a s pacholkuov, jakožto široce svědomá věc jest, žádaje a prose, aby sě ráčil přiči- niti a Zmrzlíka o to obeslati, aby to mně opraveno a služebníku mému navráceno bylo; i odepsal mi pán, že jest obeslal Zmrzlíka a odpověď od něho že by tobě, pane, dána měla býti.? I milý pane, prosím, přičiň sě k tomu a obešli také pana Alše Ho- lického a Zmrzlíka, ať mi jest to opraveno bez prodlévánie. A daj mi věděti po tomto poslu, kterak bych s tiem měl činiti, neb oni odpovědi snad dlúho na to nedadie a zatiem ty koně sjezdie a tudy já k větším škodám bych přišel; a jestliže kterú od- pověď od něho již máš, pošli mi ji po témž mém poslu, věře, že to pro mě učiníš. Také, pane, dávámt věděti, kterak Konopisčký svévolně brání lidem k svatého Vác- lava hradu příslušným, aby mi vždy úroku nedávali vedle výpovědi ubrmanské; i mnohé jiné věci od té strany mně sě proti smlúvě dějí. Protož, pane, věřímť, že to v paměti budeš mieti, nebť o to i panu otci tvému, když bohdá doma budu, budu psáti. Datum Hradecz dominico post Lucie anno Domini etc. XLIX°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému, bd. Pečet odpadla. 176. 28. prosince [1449]. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu list knížete [Fridricha Saského]; stěžuje si na Petra Holického [ze Šternberka] a upozorňuje na nebezpečí se strany poděbradské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1213, or. pap. (R.) 175. 1) 3. prosince, v. č. 170. 2) Ani koncept listu Oldřichova se nezachoval.

Strana 141
Č. 176: 28. prosince 1449. 141 Služba má napřed TM“, urozený pane mně přieznivý. A jakož mi jest TMť po- selstvie poručil k kniežetině Mti, toť sem tak zpósobil s pilností, též i o příměří etc. A tedť TM“ posielám list od kniežetiny Mu, v němž to TMt jeho úmyslu porozumie. A ten list, kterýž TMti svědčí, omýliv sě a maje za to, že by mně svědčil, odevřel sem jej prve než-li ten, kterýž mně svědčil;1a věře TMti, že mi toho za zlé mieti ne- ráčíš. A jestli že by ten sněm v Plzni před sě jíti jměl, tehdy TMt rač to opatřiti jistými glejty, ktož by koli k tomu sněmu jeli, též i cizozemci, aby bezpečně přijeti i odjeti mohli. Neb nynie nedávno srokovav sě se mnú pan Petr Holický do Žlu- tic,“ tu pan Jakub roku nám odložil, protože pan Petr jemu k hanbě a k úštipku na škodu kniežete míšeňského jel od něho z jeho města. A tak pan Petr maje za to, že já na ten rok pojedu, stal jest na mě, ješto bych byl jel na ten rok, bylť bych bez veliké hanby i škody neujel; a to mi sě již i v smlúvách stalo. A tak dobrotivé stánie ani smlúvy nemohú nám pomoci, než přes to přese všecko ukládají nás o hrdla i o zámky, jakž by koli mohli, ješto musíme na se velikú péči jmieti a ze všeho sě nám chytrostí toliko vymluviti chtie a za nic sě nechtie styděti. A my bychom jim vždy neradi jinak učinili než-li pravě a to nám nemuožeš pomoci. Také slyším, že nynie sněm na to mají chtiece sě vždy což budú moci najspieše na někom svézti a zvláště na panu Crušinovi nebo na mně.“ A protož, milý pane, rač na to pomysliti podle své opatrnosti, jestližet nebude moci k žádnému dobrému konci přijíti, jakožt jest toho veliký strach, žeť oni z dobré vuole dobře neučinie, abychom sě neopozdili, ale jim raději s boží pomocí za času odepřeli, než bychom tak jich úkladuov doče- kali. Odpovědi vaší [prosím] po tomto poslu. Datum dominico post festum Na- tivitatis etc. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberka, pánu mně přieznivému, detur. Pečeť odpadla. 176. 1) List z 11. prosince, v. č. 174. 1a) orig., uložený též v Třeboň. arch. (Hist. 1210) z téhož dne tohoto znění: Friderich von gots gnaden herzog zu Sachsen, des heiligen Romischen richs erzmar- schalg, lantgraf in Doringen und maregraf zu Missen. Unsern grus zuvor. Edeler lieber besunder gunstiger! Als ir uns geschriben und auch des edeln ern Ulrichs von Rosembergs brief und be� velhnisse mit bie uwerm gesandt habt, das alles haben wir wol verstanden. Und als ir in derselben bevelhnisse under andern worten berurt, wenn er uf dem tage zu Pilsen sien wurde das wir uns uf den ort aub fugten etc., begern wir uch wissen, das wir ern Ulrichen zugeschriben haben und yn gebeten, das er uns durch sine schrift zuerkennen gebe zeytlich, wenn er den tag zu Pilsen besuchen wil, so wolten wir uns darnach richten und unsere rete trefflich auch zu solhem tage schicken, ym do zuverstehen geben lassen, wo wir alsdann in eigener person sien wollen; und mochten wir uns selbs bie yn nahe uf den ort fugen, das teten wir gerne. Und wirdet der tag zu Pilsen furgang ge- winnen und uns zcytlich verkundiget, so wohlen wir unsere rete bie uch schicken, das sie mit den uwern sicher durchkomen mogen. Darzu, als ir wol konnet, uwern fliss tun werdet, doran wir keinen zewivel haben; und was wir uch zuwillen sien sollen, das tun wir gerne. Geben zu Missen am donrstage nach Concepcionis Marie anno Domini etc. XL nono. Na rubu: Dem edeln ern Niclasen von Lobkowicz zum Hassenstein, unserm lieben besunderm. Přitištěna krytá pečeť. 2) v. tamže. 3) Sr. list z 18. listopadu, č. 155. 4) Sr. Urbánek III, 2, 3992. 5) O sněmu poděbradské 6) V. tamže 4054. strany v Praze v. tamže 405.

Strana 142
142 Č. 177—179: 31. prosince 1449—10. ledna 1450. 177. V Prachaticích, [31. prosince 1449]. Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Fefrovské, že ne- chtějí platiti mýta ani odváděti kury jakožto poplatek; aby mu napsal, co má v té věci činiti. — f. IIII. ante Domini Circumcisionem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Prachatice IV Kß 2a, or. pap. (R.) AČ. XXI, 302 č. 50. 178. V Mikulově [v listopadu—prosinci 1449]. Perchta z Rožmberka Oldřichovi z Rožmberka: protože ho nemůže sama viděti, posílá k němu aspoň posla, aby zvěděla, jak se má; prosí ho, aby jí nezapomínal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Lichtenštejna, registr., or. pap. (R.) AČ. XI, 245 č. 11. 179. Ve Víd. Novém Městě, 10. ledna 1450. Král Fridrich žádá Oldřicha z Rožmberka, aby rozhodl spor mezi hrab. Micha- lem z Hardeka a Martinem, obyvatelem Tábora. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 147 b1, or. pap. (P.) Fridrich von gotes genaden römischer kunig zu allen zeiten merer des Reichs, herzog ze Osterreich und ze Steier etc. Edler besunder lieber! Als etleich zwitrecht sind zwischen dem edeln unserm lieben getrewn graf Micheln von Maidburg, an aim tail, und ainem genant Martinen," mitwoner zum Thabor, an dem andern, von zwair dörffer wegen Teschen und Sup- panaw, nu habent si sich zu baiderseit verwilligt, auf den suntag Letare zu mitter- vastri schiristkunftig, darumb fur dich gen Krumnaw zekömen. Begern wir an dich und bitten mit vleis, daz du dich derselben sachen zwischen in annemest und ver- suchest, si darumb gutberch zeverainen. Daran tust du uns gut gevallen. Ge- ben zu der Newnstat an sambstag sand Erhartstag anno Domini etc Lmo, unsers reichs im zehenten jare. Comissio propria cancellarii regis. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosenberg. Pečet přitištěná odpadla. 179. 1) Martin Sulišovský v Táboře držel vsi Dešnou a Županovice na Znojemsku.

Strana 143
Č. 180—182: 11.—19. ledna 1450. 143 180. Ve Vídni, 11. ledna 1450. Oldřich z Rožmberka králi řím. Fridrichovi: přijímá rozsouzení sporu mezi hrab. Michalem z Maidberku a Martinem, obyvatelem v Táboře. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 147 b1, konc. (P.) Allerdurchleuchtigiste hochgeborner furste, gnediger lieber herre! Mein willig dinste sein eueren königlichen Gnaden allczeit voran willig. Gnediger lieber herre. Als euer königliche Gnaden mier ieczt von wegen des edlen und wolgebornen herren heren etc. Michelen graven von Maydburgk an einem tail und dem Martinen, mit- woner zum Thabor, an dem andern von zwitracht zwaier dorffer zwischen in erstan- den Teschen und Supanow zuegestellt hat,€ etc., dabei auch ewer königliche Gnaden begert mit vleissen mich solher sache zwischen in annemen. Tue auch euer könig- liche Gnaden zewissen, das ich nicht alain das, aber ander muglich sache williklichen und gerne zue eueren königlichen Gnaden geschefte mich wolt underwinden, als ich dem solhs den herren herrn Michel von Maydburk etc. selbs muntlichen gesagt auch iecz zuegestellt habe. In will mich auch alsdann, so sy fuerkomen, darab mit vleise sein und versuchen, ab(!) ich die sache verainen und zue guetem ende zwischen in beingen möchte, das thet ich williklichen gerne. Geben ze Wienn am suntag nach sand Erhartstag anno Domini etc Lmo. 181. V Mikulově, 11. ledna 1450. Perchta z Rožmberka Oldřichovi z Rožmberka: lituje, že se s ním nemohla se- jíti ve Vídni a děkuje mu za poselství. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Lichtenštejna, registr., or. pap. (R.) AČ. XI, 245 č. 12. 182. V Krumlově, 19. ledna 1450. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: vrátil se včera od krále římského s dobrúmi novinami; o jeho věc se u krále přičinil; aby k němu poslal Jana Racka pro vzkaz. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1218, koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 404. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Vědětit dávám, že sě již Bohu děkuje milému včera od královy milosti krále římského domóv zasě ve zdraví 180. 1) Srov. dopis z 10. ledna č. 179.

Strana 144
144 182—183: 19. ledna 1450. vrátil sem s dobrými, dáli Buoh, novinami a jinémuť rozuměti nemohu, by oni jediné chtěli, že všecky věci dobře pojdú. Pak o tom, jakožs mi psal před tiem, než jsem byl odjel, vedle tvé žádosti svú jsem učinil pilnost před kr. M“, ježtoť by to vypsati dlúhost byla veliká. Poněvadž pak to tak brzce býti nemuože, bychom spolu sami rozmluvili zústně, pošliž ke mně Jana Racka, služebníka svého, bez meškánie, ať po něm běhy některé vzkáži, kteréžto viem, že rád uslyšíš.“ Datum Crumpnaw f. II. ante Fabiani anno Domini etc. Lmo. Na rubu: Hanuš z Colowrath. 183. V Krumlově, 19. ledna 1450. [Oldřich z Rožmberka] Mikulášovi [z Lobkovic]: teprve včera po svém návratu od krále římského našel jeho list i listy knížete [Fridricha Saského]; sešel se u krále se zástupci knížete a rozmluvil s nimi; podá mu o všech věcech zprávy, až se spolu sejdou. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1219, koncept. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 404. Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Vědětiť dávám, že sě Bohu děkuje mi- lému včera od královy milosti krále římského domóv zasě ve zdraví vrátil sem s do- brými, dá-li Buoh, novinami. I nadšel sem list tvój, kterýžs mi psal a v něm listy kniežete etc. saského, jimžto dobře porozuměv takové tvé pilnosti v tom běhu jsem od tebe vděčen a rád svú také v tom chci mieti snažnost. Příměří také toho, jehož v svém listu dotýčeš, jsem velmi vděčen a z tohoť děkuji, neb sě to kniežetinu mi- losti i nám hoditi muože. Toto také věz, že nynie jsa u královy milosti s panem Hyl- brantem2 a maršálkem radú kniežete saského, kteřížto také u královy Mti v posel- ství jsú od kniežete nadepsaného, mluvil sem s oběma pilně“ a o ten běh s nimi roz- jímal; i mělť by nynie kr. Mt král římský odbýti hrabí Blankenheimského s odpo- vědí, kterýž také u kr. Mti v poselství jest od krále franckého, jehož rada« kniežete saského očekává a potom sě hned rozjedú každý domóv. Tut pak rada kniežete sas- kého to, což s nimi mluvil sem, domóv přijedúce, vznesú na JMť, i těť by toho také měli zpraviti. A když sě pak já s tebú shledám, jakož sě vskuoře naději, zústně spolu o ty běhy rozmluvíme a těch tě běhuov spravím lépe. Protož to věda, mějž sě dobře naději maje plnú, že všecky věci dá-li Buoh dobře pójdú. Crumpnaw f. II. ante Fabiani anno etc. Lmo. 182. a) Násl. škrtnuto: Takéť teď list páně Rabšt., kterýžt na tvé psanie odpisuje, posielám po tomto poslu. 183. a) další text škrtnut: „mnohokrát a rozličně mluvil [předložiti škrtnuto] předloží i dsky (?)). I jmámt za to bez pochyby, že Král. Milost tak hrabí nadepsaného [škrt. také] i také rady kniežete míšenského odbude nemeškavě.“ 1) Viz listy z 11. a 28. prosince 1449, č. 174 a č. 176. 2) Hildebrand z Einsiedlu. 3) Jiří z Bebenburku. 4) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 405. Datum

Strana 145
Č. 184—185: 19.—22. ledna 1450. 145 184. V Krumlově, 19. ledna 1450. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi z Kolovrat: vrátil se včera od krále římského a hned obeslal Alše [ze Šternberka] v příčině sjezdu obou stran; podá mu zprávu o všech věcech, až se spolu sejdou. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1218 a, koncept. (R.) Sr. list Hanušovi z Kolovrat o téže věci, výše č. 182; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 404. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Vědětit dávám, že včera Bohu děkuje milému sě domóv zasě od královy milosti vrátil sem ve zdraví s dob- rými, dá-li Buoh, novinami. A hned panu Alšovi psal sem žádaje, aby to panu Ji- říkovi dal věděti a o náš spolusjezd abychom sě již postarali. Psalť bych věci ně- které, ale tohoť mi sě nynie učiniti nehodí, než když sě sami spolu, jakož sě vskuoře naději shledám, těch věcí všech zústně lépe zpraven budeš, nežliť bych mohl vypsati. Datum Crumpnaw f. II. ante Fabiani anno Domini etc. Lmo. Na rubu: Panu Jindřichovi z Kolowrath. 185. V Krumlově, 22. ledna 1450. Oldřich z Rožmberka Ondřejovi, proboštu drkolenskému: klade svým a jeho li- dem rok v Krumlově na 30. ledna. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1209, koncept. (R.) Unsern gunstlichen grus zuvor, lieber her Andre! Von solher zwitracht wegen zwischen unser armer leut der Mozler und eurer armer leut wegen haben wir bei- den partheien ein tag gesezt fur uns her gen Krumaw zu komen als von morgen uber acht tag, das ist auf den nachsten freitag€ der unser lieben frauen tag Licht- mess; auf denselbigen tag wellet eur arm leut auch her schiken mit ganzen gewalt. So wellen wir zu paider seit dy verhoren und getreulichen versuchen, ob dy sachen zwischen paiden partheien in gut bracht mug werden. Und begern darauf eur be- schriben antwort. Geben zu Crumbnaw an pfinztag nach sand Anthoni tag an- norum quinquagesimo. Ulr. Na rubu: Andre, brobst zum Schlagel. 184. 1) Oldřichův list Alšovi ze Šternberka se nezachoval; srov. o něm zmínku v listě Oldřichově stavům na sněm v Praze z 28. ledna, níže č. 189. 185. 1) 30. ledna.

Strana 146
146 Č. 186: 25. ledna 1450. 186. 25. ledna [1450]. Jindřich z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: aby neotálel přičiniti se o sjezd obou stran, neboť strana poděbradská měla již svůj sjezd v Praze a usnesla se vytrh- nouti den před sv. Jiřím do pole; posílá mu ceduli, která byla na tom sjezdu tajně čtena; ačkoli se na něho velmi chystají, nebude s nimi jednati, dokud nerozmluví s ním; jede dnes do Mostu na schůzku s radou knížete míšeňského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1221 a, or. pap. (R.) AČ. IV, 390, č. 6. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 408. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane, pane a přieteli milý! A jakož mi TMť píše, dávaje věděti, že sě TMť od KMti ve zdraví a s dobrými novinami vrátil etc.; budiž Pánu Bohu chvála, a rač v celé jistotě věděti, že vašě zdravie rád slyším i pří- jezdu, a ty dobré noviny také bych rád slyšel a věděl. Ale jakož TMt dotýče, že se psáti nynie nehodie, ale jakož TMt také dotýče, abychom sě o náš sjezd postarali: i rač věděti, žeť to najviece na TMt záleží. I pro Buoh a pro dobré, rač sě k tomu mieti, a starati k spěšnému sjezdu se pány a s dobrými lidmi jednoty našie; neb cele jest toho potřebie nám všeckněm. Neb pan Jiřík s svú stranú nedávno v Praze byli jsú pohromadě, a tu sú se tvrdili jakož mohúc sobě ku pomoci, a chytrými řečmi k sobě lidi chlácholéc. A také na tom zuostali, aby na poli byli ten den před s. Jiřiem; i jiné věci tu jsú jednali, ješto by bylo mnoho psáti: ale když sě bohdá shledáme, nebudú TMt tajny. A také posielám TM“ ceduli, kteráž byla podána od někoho dobrého člověka jim na tom sjezdu v Praze, a žádaje aby byla čtena nadhlas. Ale nedali jsú jí čísti hlasitě, jedno p. Jiřík s některými čtli sú ji sobě tajně, neb jim k mysli nenie, tak sem slyšel. A také, milý pane, rač věděti, žeť sě na mě pilně chystají a na mú škodu; a v těch hrózách skrze některé dobré lidi, je šikovavše, hledie se mnú tadinkóv, zvláště Holický: ale já bez tvého vědomie, pane, nechci s nimi žádné smlúvy dělati ani tadinkóv, až s TMt bohdá rozmluvím. Datum Lib- štein, dominico in festo s. Pauli. Jindřich z Colovrat. Na zvl. lístku: A také dávám TMt věděti, že dnes jedu do Mostu, a tu sě mám shle- dati s radú staršieho kniežete Mišenského; a slechka tu také p. Mikuláš bude Ha- sištenský: nebť mají rokovati se p. Jiřiekem slechka v Teplici rada kniežetina. A já proto chci tam jeti, abychme se p. Mikulášem toho hleděli, aby kniežetina Mť smlúvú s nimi nechvátal, ani příměří dalšieho měl leč do s. Jiřie; a v tom aby sě rada knie- žetina s TM“ i s námi někde sjeli k dalšiemu rozmluvenie. I bych byl mohl porozuměti úmyslu vašemu, pane, tu by sě bylo mohlo den i místo s nimi uložiti. Ale myť již budem jednati tak, aby TMť dal věděti, kdy a kde to mohlo by býti. A když jedné odtud odjedu, hned bez meškánie TMt s tiem obešli, což tu porozumiem. 186. 1) Viz Oldřichův list z 19. ledna, č. 184; sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 404. 2) Dotčená cedule se nezachovala.

Strana 147
Č. 186—188: 25.—26. ledna 1450. 147 Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka a z Krumlova, pánu a přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 187. 25. ledna [1450]. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za zprávy a prosí ho, aby ty věci země České přivedl k dobrému konci; Racka k němu pošle, jakmile se tento vrátí domů. — die s. Pauli Conversionis. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1543, or. pap. (P.) AČ. VII, 204 č. 1; srov. list z 19. ledna, č. 182. 188. V Pasově, 26. ledna 1450. Václav z Třeboně Oldřichovi z Rožmberka: dověděl se, že Rokycana jel přes Pa- sov do Říma, avšak ani on ani biskup pasovský neví o té cestě nic jistého; biskup prosí Oldřicha o zprávy o jeho cestě ke králi římskému a o jeho zdraví. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1222, or. pap. (P.) AČ. III, 57 č. 87. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 540. Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má se všelikým poslušenstvím. Jakož mi VMt píše o Rokycanovi, abych VMti dal věděti etc., račte věděti, že sem se na to se vší pilností ptal, a zpraven sem od jistých lidí, že jest bezpochybenie mezi svátky Božieho narozenie a Nového léta osobně v Pasově s šestnádcti koňmi byl, a odtad do Šardinga a Salcpurga jest jel, dále do Říma mysl maje. Ale já sem jeho neviděl, ani s ním mluvil, a také příčiny, pro které anebo kterým obyčejem jede, vě- děti nemohu, neb sem již po jeho odjetí byl zpraven. Viec rač VMt věděti, že sem prosil velebného otce kněze biskupa, pána mého milostivého, aby mi ráčil pověděti, věděl-li by o tom co jistého. JMť mi odpověděla, že jest také teprva po jeho odjetí o jeho v Pasově bytí byl zpraven; a by byl časně věděl a že by bez VMti vědomie jel, byl by jeho stavil. Viec Jeho Velebnost kázala, abych VMti psal, že se Vašemu ve zdraví domóv vrácení srdečně raduje a prosí, aby jemu ráčili psáti, kterak se VMt na té cestě zvedlo, a o Vašěm zdraví, viece prosí, aby VMt ráčila pozdraviti Datum Patha- synóv svých, Jeho Velebnosti zvláštních pánóv a milých súsedóv. vie, fer. IIa post Conversionem s. Pauli, anno domini etc. quinquagesimo. Wenceslaus de Trzebon. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému, d. Přitištěna krytá pečeť. 188. 1) Oldřichův list se nezachoval.

Strana 148
148 Č. 189—190: 28.—30. ledna 1450. 189. V Krumlově, 28. ledna 1450. Oldřich z Rožmberka stavům na sněmu v Praze: není vinen odklady jednání, ne- bot hned po svém návratu od krále římského obeslal Alše [ze Šternberka] o sjezd a také dále se přičiní v té věci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv, Histor. Nyní nezvěstné. (R.) AČ. III, 57 č. 88. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 407—8. Službu svú vzkazuji, urození, stateční, slovutní páni a přietelé milí! A jakož mně i jiným ubrmanóm nynie široce píšete, dávajíce vinu našemu meškání, tomuť sem srozuměl. Muožete dobře rozuměti, že mnú nikdy obecné dobré nescházelo, aniž ještě bohdá sejde; a v tom sem nikdy ani prací ani nákladóv nelitoval. A když sem nynie od KMti krále římského zasě domóv přijel, vedle zuostání jihlavského ihned sem p. Alše obeslal o naše spolu sjezdění. Na to ještě žádné odpovědi nemám. A ihned jej opět i jiné ubrmany chci přiepisem listu vašeho obeslati, a sám se přičiniti, což najdále budu uměti, abychme ty věci před se vzali a konali. A máte bohdá shledati, že mnú nemá nic rovného sníti. Datum Krumlov, fer. IIII. post conversionem Pauli, annorum etc. quinquagesimo. Oldřich etc. Urozeným, statečným, slovútným i opatrným pánóm, rytieřóm, panošem i měs- tóm nynie v Praze na sněmu sebraným. 190. 30. ledna 1450. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi z Kolovrat: aby mu podal zprávu o tom, co bude ujednáno v Mostě; posílá mu přepisy listů Alše a Petra [ze Šternberka] a stavů shromážděných na sněmu v Praze; radí mu, aby se podal k rovnému a aby poslal glejt pro Alše. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1221 b, koncept. (R.) AČ. IV, 391 č. 7. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš,“ tomuť sem srozuměl; a velmit sem rád, že si do Mostu jel, a prosímť tebe, cožkoli 189. 1) Dotčený list se nezachoval; Oldřich se o něm zmínil též ve svém listu Jindřichovi z Kolovrat 30. ledna, v. níže. 190. 1) 25. ledna, viz č. 186. 2) Sr. Oldřichovu odpověď z 28. ledna, č. 190. 3) Alšův list se nezachoval. Šlo o glejt k sjezdu s Oldřichem z Rožmberka, který se měl konati poč. března; srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 409. 4) Glejt Jindřicha z Kolovrat a Libštejna z 8. února pro Alše ze Šternberka na Zvíkov, platný až do hodu velikon. nejprv příštího (5. dubna). Dán — 1450 v neděli po Hromnicích. (V Třeboň. arch., Hist. 1225, koncept); sr. Urbánek III. 2, 4093.

Strana 149
Č. 190—192: 30. ledna—8. února 1450. 149 tam sjednáno bude, daj mi to věděti. Takét posielám přiepisy listóv, kteréž mi pan Aleš a pan Petr, a také páni rytieři, zemané i města nynie v Praze na sněmu byvše píší,“ aby se po nich také uměl spraviti. A mně by se zdálo, aby se k rovnému, a jestliže by jim čím vinovat byl, k nápravě podal se na nás ubrmany vedle smluv, aneb, bylo-li by co, sám opravil, aťby tiem méně, ač by chtěli, útok na tě mohli mieti. Pak jakož pan Aleš píše o kleit, jakož v jeho přiepisu srozumieš,“ i prosímť tebe, aby mi svój list kleitovní poslal, jakož toho teď přiepis posielám; věřímť, že to učiníš. A když k tomu i k našemu sjezdu bude, toť také dám věděti. Crumblow, fer. VI. post Convers. s. Pauli anno L°. Datum Na rubu: Panu Jindřichovi z Colovrat. 191. 8. února 1450. Oldřich z Rožmberka a jeho syn Jindřich, Václav z Michalovic a Jan z Hradce slibují, že zachovají Alšovi ze Šternberka a z Holic glejt na Zvíkov, který mu dali svými listy glejtovními Hynek Krušina ze Švamberka, Oldřich z Hradce a Jindřich z Kolovrat. „dán — 1450 v tu neděli po Hromniciech.“ Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1224, koncept (vl. zrušený orig., doplněný jménem Oldřicha z Hradce, k němuž byla již přitištěna malá pečet Oldřicha z Rožmberka). (R.) Sr. glejtovní list Jindřicha z Kolovrat, výše č. 190, pozn. 4. 192. V Krumlově, 8. února 1450. [Oldřich z Rožmberka Janovi Zajímačovi z Kunštátu]: pro obecné dobré země vložil se v ty věci spolu s jinými ubrmany, pracoval o to pilně v Jihlavě, jel ke králi římskému a obeslal potom Alše [ze Šternberka] i jiné pány; aby tedy nevěřil pomlu- vám, slyšel-li by nějaké. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1223, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakožs mi nynie po Hořeb- níkovi svém vzkázal služebníku žádaje pilně, abych sě v tyto běhy nynějšie vložil, tomu porozuměl sem. Však to dobře vieš, že já proto chtě, aby věci začaté i ty, kte- réž sě dějí podnes, v lepšie byly uvedeny, a pro obecné dobré země a coruny této české s ubrmany jinými v to sě vložil sem; kteraké pak v tom náklady činil sem a v Jihlavi o to stál i se vší pilností pracoval, za toť jmám, že to tebe tajno nenie, nebs to sám viděl i jiné obecnie lidé dobří všickni otčitě znamenali sú, ježtoť toho pro dlúhost vypsati nemohu. I slyšímť, že by mne někteří na sněmiech nynie v bězích po- mlúvali některých. Buoh to vie, že dá-li buoh bez všie vinny, neb já ku prosbě pánóv, kteříž v Jihlavi byli sú a zvláště páně Alšově a páně Jiříkově ku KMt do Nového

Strana 150
150 Č. 192—193: 8.—9. února 1450. Města pro obecné země této dobré jel sem a jediné pak zasě přijev pana Alše i pány jiné, jakož vieš a v předpisiech těch listuov mezi námi prošlých, kteréžť teď za- vřené posielám, lépe tomu muožeš porozuměti. Protož to věda zajisté, že jinak nenie, věřímť, slyšel-li by kohožkoli mne v běhu kterém pomlúvati bez viny dá-li buoh, že i žádnému v tom věřiti nebudeš, ale mým radše jménem odmlúvati toho budeš kaž- dému. Datum Crumpnaw dominica post Dorothee virginis ac martiris gloriose anno etc. Lmo. Na rubu jinou rukou: Zajímač. 193. V Novém Městě (Vídeň.), 9. února 1450. Eneas [Silvius], biskup terstský a rada královský, Oldřichovi z Rožmberka: při- jal jeho list poslaný po Ondřejovi, faráři budějovském; přičiní se vždy v jeho věcech u krále římského, pro faráře Ondřeje učinil co mohl a posílá mu po něm zprávy. Praha, Archiv Národního musea: opis Palackého z arch. Vat. cod. lat. 3887 fol. 89v, a Nottzb. lat. 351 fol. 424. (P.) Rud. Wolkan, Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini (FRA II, sv. 67), 102 č. 39. Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 404. Magnifico ac generoso domino d. Ulrico de Rosemberg, inclyti regni Bohemie baroni nobilissimo, domino suo honorando, Eneas, episcopus Tergestinus ac regius consiliarius, s. p. dicit. Accepi literas vestras, quas venerabilis vir d. Andreas, ple- banus in Podweis, ad me detulit. Ago ingentes gracias pro vestris oblacionibus, qui- bus certe confidentes uterer, quando casus necessitatis exigeret. In rebus vestris apud regiam majestatem promovendis, quandocunque mihi dederitis onus, semper sollici- tus ero partesque meas et amicorum meo rum interponam omnes, ut vestre possim voluntati morem gerere. Scire tamen Magnificenciam Vestram volo, ex his, qui cu- riam frequentant, me minimum esse, non dico dignitate, quia non possum negare me episcopum esse, sed auctoritate (quoniam his tantum credit quique). Verbis meis non multa fides adhibetur, sicut nec adh iberi debet, quando alii sunt me doctrina et rerum usu probaciores. Quicquid tamen possum, id est ad vestrum semper usum in promptu. Pro dicto plebano feci, que mihi fuerunt possibilia, sicut ex ipso audietis; qui eciam in facto diete et aliis sibi commissis mihique relatis Vram Magnif. de vo- luntate regia certius informabit. Quod Vram hic Magnif. non visitavi, fecit infirmi- tas mea, quia pedibus laborabam, sed dabit aliquando deus, ut nos nos invicem vide- amus vel hic vel alibi. Interim Vram Magnif. omnibus in rebus iuxta vires meas me Ex Nova Civitate die 9. Februarii 1450. utimini; et valete in Christo optime. 192. 1) Sr. Urbánek 404 a d. 2) Ty listy se nezachovaly; sr. o tom též v listu z 28. ledna, č. 189.

Strana 151
Č. 194: 9. února 1450. 151 194. V Novém Městě [Vídeň.1, 9. února 1450. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž se mu dostalo zprávy, že byl již ustanoven rok v Řezně v příčině sporu mezi říšskými knížaty a městy, chce také v nejbližší době položiti rok se stavy království Českého, o nějž s ním jednal Oldřich. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1226, or. pap. (R.) Lichnowsky, Gesch. d. H. Habsburg VI, 1483 (reg.). Fridreich von Gots gnaden Romischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Osterreich und ze Steir etc. Edler besunder lieber. Als du zum nachsten von des kunigreichs Beheim und ains tags wegen mit den aus demselben kunigreich Beheim zu halten hie bei uns gewesen pist, dorauf wir dir zu antwurt gaben, wie wir von der zwitrecht wegen, so sich zwischen den fursten und stetten unser und des heiligen reichs in obern lan- den erhebt haben," unser ret und sentpoten hinauf ze land geschickt hieten zu ver- suchen und fleiss ze tun solh zwitrecht hinzelegen und die sachen in pessern stand ze pringen, damit widerumb frid und gemach in dem heiligen reich gemacht wurd, daz wir in auch dabei ganzen gewalt hieten gegeben, ob sy der volg an den tailn nicht ze haben mochten, daz si dann ainen tag an ain gelegne stat legten und uns verwilligen solten persondleichen zu solhem tag ze kommen. Dadurch wir dir und den andern aus dem benanten kunigreich Beheim dizmals dhainen tag nicht mochten benennen, nach dem und wir noch nicht besten, wie sich die sachen in dem reich schicken wurden; wie wir aber solhs vernemen wurden, darnach wern wir willig ainen tag ze benennen auf das peldist, so das gesein mocht, und die den zu ze schrei- ben und zu verkunden. Und du aber iez durch den erbern unsern andechtigen An- dreen, pharrer zum Budweis, an uns hast pringen und begern lassen solhen obberur- ten tag furderleich ze seczen von meniger ursach wegen, so er uns erzelt hat. Las- sen wir dich wissen, daz uns die bemelten unser ret iez geschriben haben, wie si ainen tag von der obberurten zwitrecht wegen auf den suntag Reminiscere in der vasten’ schirist kunftigen gen Regenspurg haben benennet und gelegt, wie sich nu die sachen dabei schicken werden, so pald das und auch ob wir uns persondleich hinauf fugen sullen oder nicht an uns gelangt, wellen wir dich furderleich wissen lassen und solhen tag als pedist wir mugen setzen und benennen und den mit dir und den andern halten, wan was wir tun mugen, damit das obgenant kunigreich in frid und gemach geseczt werde, des sein wir willig. Geben zu der Newnstat an montag vor sand Scolasticen tag anno Domini etc. Lmo, unsers reichs im zehen- den jar. Jinou rukou: Commissio domini regis in consilio. 194. 1) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 393, 404. 2) Sr. Chmel, Gesch. Friedrichs IV. 2, 509 a d. 3) 9. března.

Strana 152
152 Č. 194—196: 9.—12. února 1450. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Pečet odpadla. 195. V Šaumburku, 12. února 1450. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: krále nedošlo ještě konečné poselství o říšských knížatech a městech; o jednání se zástupci uherskými u Oldřicha Celského; doufá, že brzo přestanou vpády nepřátel do země (rakouské). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1227, or. pap. (R.) Edler lieber freund, unser freuntlich dinst bevor. Wir lassen ewrer freuntschaft wissen, das wir als gestern anhaim komen sein und kunnen eurer freuntschaft ichez hofmar verkunden, wann unserm herren dem kunig noch kaine endliche potschaft von den obern fursten und steten komen ist.€ Auch hat der Hunigenusch, sein kanz- ler und ander bei unserm oheim graf Ulrichen von Cily gehabt, dabei wir auch ge- wesen sein, und wir hoffen, es werd dy sachen zu gueter austrag komen. Dann von wegen der veind, die iez das land angreiffent, hoffen wir, man werd auch kurzlich darzu thuen, damit das understanden werd. Und ob ewrer freuntschaft ichts hof- mar west, ir wellet uns die verkunden. Desgleichen wellen wir auch thuen. ben ze Schawnberg an pfinztag nach sand Scolastica tag anno etc. L. Ge- Johannes grave ze Schawnberg etc. Na rubu: Dem edeln unserm lieben freund hern Ullrichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečeť. 196. 12. února 1450. Burján z Gutštejna na Tachově a na Nečtinách Oldřichovi z Rožmberka: přijav od něho zprávu, že má býti společný sjezd v Plzni, sjel se ihned s Jakubem [z Vře- sovic] a starají se spolu, aby krajové vyslali své zástupce do Plzně a aby byl obeslán Jiří [z Poděbrad], tak aby se na tom sjezdu mohlo konečně ujednati k prospěchu země. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1228, or. pap. (R.) AČ. III, 58 č. 89. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 412. 195. 1) Sr. list krále Fridricha z 9. února, výše č. 194. 2) Sr. Chmel, Gesch. Friedrichs IV., II, 591.

Strana 153
Č. 196—197: 12.—13. února 1450. 153 Služba má TMt, urozený pane! A jakož mně a p. Jakúbkovi píšete, tomuť jsme srozoměli. A dále píšete, kterak jste na tom zuostali, že jmáte býti v Plzni nynie druhú středu v postě, i k témuž že jiné dobré lidi obséláte, žádajíc, abychme my k témuž etc. vedli. Račiž věděti, žeť jsme sě ihned na to s p. Jakúbkem sjevše mlu- vili a vašě psanie, což nám píšete, přečetše, to rádi slyšeli. I jsút k úmyslu vašeho psanie páni, rytieři, zemané a města kraje Žateckého k sjezdu nynie tuto neděli' do Žatče zuobséláni; a kraj Litoměřický hned poté neděli jakožto k středět do Li- toměřic také obeslán jest, i též do Slanska dobrým lidem dáno to věděti. Neb jest jich žádost byla o sněm valný obecný s vámi se sjeti, a na ty věci vzniklé a stálé se namluviti, aby k někému srovnání bez záhuby a zkázy této země přivedeny mohly býti; v tom se kladúc prostředkem, a litujíc takových róznic v této zemi. Neb ne- bude-li to záhe srovnáno, strach jest, jakž se lidé zbúřie, byť to tieže nešlo, ano to na tom každú hodinu visí, a se všech stran lidé sě v zemi této búřie. I zuostalit jsme na tom s panem Jakubem, žeť on již hned do těch krajóv jede, a k tomu po- vede, žeť ti dobří lidé, vznesa na ně vašě psanie z těch krajóv k vám do Plzně na ten čas bohdá přijedú; a na to sobě již někteří hospody v Plzni zastávají. I k tomu z těch sjezduov mají hned obeslati znamenitými osobami pana Jiříka, a prositi jeho, aby pro dobré této země s přáteli svými k tomu sjezdu do Plzně přijel. A já ještě sám chci jej o to obeslati a prositi, i k panu Alšovi osobně o to jeti, a podle psanie vašeho rád toho pilen býti pro obecné dobré. A takť jsme sě o ty věci s panem Ja- kubem namluvivše rozjela a zuostali, oba toho pilna jsúc, nelitujíc v tom, tot Buoh vie, práce i nákladuov svých, pro dobré a poctivé země této. Neb ufám milému Bohu, když ten sjezd společný do Plzně sveden bude, že tu bohdá v něco užitečného k pro- spěchu této země zespolka uhozeno bude. Paklit by co jiného v tom bylo, toť bych TM“ nemeškaje dal věděti. Také rač věděti, že Prokop Fegal z Plzně přijev ke mně, i rozmluvil se mnú o ty věci, což jemu TM doporučil. I jsemt toho velice od TMtl vděčen, takového přieznivého vašeho mně vzkázánie, kteréž jste mi po něm učinili. Datum fer. Vta ante Valentini. Burján z Gutštejna na Tachově a na Nečtinách seděním. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, pánu na Crumlově, d. Přitištěna krytá pečeť. 197. V Telči, 13. února 1450. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: Rús [z Čemin] u něho nebyl; nebude-li ukončena smlouva mezi Jiříkem z Poděbrad a Oldřichem z Hradce, dali by všichni vinu z toho jemu [Rožmberkovi] a začali by s ním válku. 196. 1) Dotčený list se nezachoval. 2) 15. března, viz Urbánek III. 2, 411 a d. 3) 15. února. 4) 18. února.

Strana 154
154 Č. 197—198: 13.—16. února 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1229 a, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi píšeš, že by Rusa ke mně poslal etc. I věz, milý přieteli, žetě Rus u mně nebyl aniž sem těch věcí zpraven. A také, milý přieteli, věz, žeť sem od jistejch lidí zpraven, kterak jestliže by ta smlúva mezi pány, panem Jiříkem z Poděbrad a panem Oldřichem z Hradce, strýcem mým, konec nevzala, že by všichni vinu tobě dáti chtěli i s tebú o to válku počieti. I protož, milý přieteli, aby sě podle toho uměl zpravovati, ač by o to která Datum in Telcz f. VI. post Scolastice. řeč byla. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému d. Přitištěna krytá pečeť. 198. V Krumlově, 16. února 1450. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: Růs byl u něho v Hradci se vzkazem, nenašel ho však doma a musel se vrátit domů pro pilné potřeby; chce položiti sjezd se svými přáteli; není vinen tím, že se neskončily ještě ty věci mezi Jiříkem [z Podě- brad] a Oldřichem [z Hradce]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1229 b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi nynie o Rúsovi píšeš,i že jest u tebe nebyl etc., věziž, milý přieteli, že já za to maje, že by tě také v Hradci nadjíti měl, jemu k tobě list dal sem věřící a poručil o běhy některé s tebú rozmluviti pilně. Poněvadž pak tebe tu nenadšel jest, pospiešil pro jiné potřeby pilné zasě domóv. I jsemt toho úmysla, znamenav, že toho jest veliké potřeby, a mienímť v skuoře den a miesto položiti určené, kdež bych sě s tebú i s jinými pány přáteli a pomocníky našimi shledati a o věci pomluviti mohli potřebné. Dále pak, jakož píšeš, že by od jistého slyšal člověka, kterak strana odporná, ač jestliže tato věc mezi p. J. a p. Oldr. konce nevezme miestného, mně všecku vinu chtěli připsati, nébrž i válku se mnú začieti, i ját sem toho také od dobrých lidí zpraven: milý přieteli, všakt ta věc jest vědoma každému, že má v tom vina nikterakáž nenie. A chtěl-liť by mě kto co připisovati bez viny a svú vuoli proti mě ukázati kterakkoli, věřímť já, pane, tobě i jiným pomocníkóm obecně všem, že mne proti každému takovému neopustíte. Datum Crumpnaw f. II. post diem s. Johanis anno etc. Lmo. 197. 1) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 412. 198. 1) 13. února, v. č. 197.

Strana 155
Č. 199—200: 17. února 1450. 155 199. V Krumlově, 17. února 1450. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: zve ho na sjezdy na Zvíkově a v Plzni. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1231 a, koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 411 a d. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Tak jakož sem nynie po Pracetovi, služebníku tvému, tobě vzkázal, věděti dávám, že od tohoto pondělí příš- tieho v témdni mám se sjeti na Zviekově se panem Alšem a s jinými ubrmany a od této neděle příštie ve třech neděléch bohdá u Plzně budu, toť jest v tu neděli Le- tare: a k tomu sem obeslal všeckny naše jednotníky i jiné dobré lidi, že také na ten čas tu býti mají. I prosímť tebe, milý pane, aby na ten čas a k tomu sjezdu také do Plzně přijel pro obecné dobré a upokojení této země, a tu pomohl raditi a přičiniti se, aby vzniklá záštie v zemi a také mezi panem Crušinú a panem Burjánem i jinými dobrými lidmi tu v kraji ukrocena a uložena byla; a když bohdá se tu sje- dem, o všechny věci ústně rozmluvíme. Věřímť, pane, že to učiníš, neb sem pana Zbinka Zajiece, pana Jana Smieřického, pana Jakúbka i jiné dobré lidi o též také Datum Crumblow f. III. ante Invocavit annorum etc. Lo. obeslal. Old. Na rubu: Hanuš Colovrat. 200. V Krumlově, 17. února 1450. [Oldřich z Rožmberka] Janovi z Hradce: zve ho na sjezdy na Zvíkově a v Plzni; žádá ho, aby spolu s Oldřichem [z Hradce] přijeli k němu ještě před sjezdem na Zví- kově k rozmluvě o velmi pilné věci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1230 a, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Vědětiť dávám, že se bohdá sjeti mám se panem Alšem a s jinými ubrmany na Zviekově od pondělí nynie příš- tieho v témždni a od této pak neděli také příštie ve třech neděléch, dá-li Buoh, u Plzně budu, totiž v tu neděli Letare. A k tomu sem obeslal i psal všem našiem jednotníkóm i jiným některým dobrým lidem. Protož, milý pane, prosímť tebe, aby se k témuž také připravil a na ten čas přijel, neb toto již věda toho veliké potřebie, jakož pak tomu sám rozuměti muožeš. Zvláště pak tebe prosím, aby ihned sem ke mně se panem Oldřichem přijel prve než bych na Zviekov odjel, ať bychom o velmi 199. 1) 15. března. 2) Sr. poznámky v listu Janovi z Hradce z téhož dne, výše č. 198. 200. 1) 2. března; o sjezdu na Zvíkově viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 409. 2) 15. března; v. Urbá- nek, tamže 411 a d.

Strana 156
Č. 200—202: 17.—19. února 1450. 156 pilné věci a potřebné spolu rozmluvili, kteréšto se psáti nehodie ani vzkázati. Věřímť, milý pane, že to učiníš, nebť vás zde déle diržeti nebudu než jediný den. tum Crumblow f. III. ante Invocavit annorum etc. L°. Da- Na rubu: Jan z Hradce. 201. V Krumlově, 18. února 1450. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi z Kolovrat: zve ho na sjezd v Plzni a žádá znovu za glejt pro Alše [ze Šternberka]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1231 b, koncept. (R.) AČ. IV, 392 č. 8. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem ondy po tvém služebníku na tvé psaní odepsal a přiepis, kterak by p. Alšovi z Šternbergka gleit měl dáti, sem poslal: na to si mi žádné odpovědi nedal, ani toho kleitu poslal. I dá- vámt na vědomie, že se s p. Alšem a s jinými ubrmany na Zviekově sjeti mám od tohoto pondělí příštieho v témdni; a od této neděle v třech neděléch, toť bude v tu neděli Laetare, bohdá v Plzni budu.' A k tomu sem obeslal všeckny naše jednotníky, aby na ten čas a k tomu dni také tu do Plzně přijeli. I prosímť tebe, milý přieteli, aby mi ten kleit, jakož toho opět přiepis posielám, po tomto poslu poslal, a k tomu se přičinil, aby bohdá k tomu času svrchu dočeného také do Plzně přijel. A když se bohdá tu sjedem, o všeckny“ potřebné věci spolu s přáteli rozmluvíme. Neb sem i p. Zajiece, p. Smiřického i p. Jakuba o též také obeslal i prosil, aby tu do Plzně k nám také přijeli, a radni a pomocni byli, aby takové búřky v zemi české staveny a k dobrému přivedeny byly. A takét sem obeslal kněze Míšenckého, aby svú radu také k tomu času svrchupsaného do Plzně poslal. Věřímť, že mi ten gleit pošleš; a viešli jaké noviny, že mi to po tomto poslu věděti dáš. Datum Crumlow, fer. IVta ante Invocavit, annorum etc. L°. Old. Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Kolovrat, přieteli mému milému. 202. V Krumlově, 19. února 1450. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi z Kolovrat: posílá mu přepisy listů, poslaných Alšem [ze Šternberka]; aby s Petrem [ze Šternberka] nic nezačínal; o čem promluví s Alšem na Zvíkově, vzkáže mu; aby poslal ten glejt pro Alše a vypravil se do Plzně. 201. a) „svěckny“ v konc. 1) Dotčené listy se nezachovaly. 2) Týká se to glejtu z 8. února; sr. Oldřichův list z 30. led- na, výše č. 190. 3) 15. března; v. Urbánek III. 2, 411. 4) Sr. v listu krále Fridricha z 11. pro- since 1449, č. 174.

Strana 157
Č. 202—203: 19.—20. února 1450. 157 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1231 c, koncept. (R.) AČ. IV, 392 č. 9. Jindřich Kolovrat. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Když tito první listové na- psáni byli, přiběhl v té mieře páně Alšóv posel s těmito listmi, kterýchžto listóv tobě teď přiepisy posielám zavřený, aby se uměl po tom zpraviti. Pak ačkoli pan Petria něco hrubě píše, prosímť tebe, aby nikoli nic nezačínal, než sebe, zámkóv svých, tovařišóv také svých i lidí buď pilen; a daj mi ihned zasě věděti, kterak se ty věci mají, abych se panem Alšem bohdá na Zviekově, když se sjedem, o to uměl rozmluviti. A čemuž tu porozumiem, toť ihned se Zviekova dám věděti prvé než do Plzně pojedu. A kleit' mi ten, prosímť tebe, pošli bez meškání, neb je toho pilně potřebí, a sám se k té jízdě do Plzně bohdá vždy vyprav. Tuť pak o všeckny věci rozmluvíme. A takéť sem o to panu Alšovi psal, aby syn jeho nic nezačínal. Da- tum Crumlov, fer. Vta post Valentini, annorum etc. Lmo. Old. 203. V Krumlově, 20. února 1450. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: o sjezdech, které budou na Zvíkově a v Plzni; posílá mu listy, jimiž zve jednotníky z Hradecka, s prosbou, aby je roze- slal; aby nemeškal k němu přijeti a aby se připravil na sjezd v Plzni; gleit pro Alše aby mu ihned poslal . Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1232, koncept. (R.) AČ. IV, 29 č. 51. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož sem nynie Rúsa, slu- žebníka svého, u tebe měl o rozličné běhy a na něm sem porozuměl, že by se chtěl se mnú sjeti, i dávámť věděti, že se bohdá sjeti mám se panem Alšem a s jinými ubrmany od tohoto pondělí příštieho v témdni na Zviekově, a potom od této neděle ve třech neděléch, toť jest v tu neděli Letare, bohdá u Plzně budu; a k tomu sem obeslal všecky naše jednotníky v Plzeňště a v Žatečtě. Takét všem našim jednot- níkóm do Hradecka píši, kteréž listy teď posielám, a prosímť tebe, aby je dále ro- zeslal, komuž který svědčí, a jim sám také psal bez meškání. A píšiť jim tak, ja- kož v tomto přiepisu srozumieš. Protož, milý pane, rozešle ty listy, přijediž nemeš- kaje sem ke mně i se panem Janem, nebť jemu o též také píši, abychme o potřebné věci spolu rozmluvili; a také se ihned připrav, aby na svrchupsaný čas do Plzně 202. 1) 18. února, v. č. 202. 1a) Petr z Sternberka. 2) Sr. v listu Janovi z Hradce ze 17. února, č. 201. 3) K sjezdu na Zvíkov; sr. list Oldřichův z 30. ledna, č. 190. 203.a) Škrtnuto: a výpověď mezi tebú a panem Jiříkem. 1) sr. list Oldřichův Janovi z Hradce ze 17. února, č. 200. 2) Dotčené listy se nezachovaly. 3) Sr. listy Oldřichovy z 18. a 19. února, č. 201 a 202.

Strana 158
158 Č. 203—205: 20.—21. února 1450. přijel, nebť panu Janovi o též také píši, aby do Plzně přijel. A kleit panu Alšovi, jakož sem po Rúsovi přiepisa poslal a potom ihned psal, prosímť tebe, pošliž mi Datum Crumlow, fer. VI. ante jej po tomto poslu, neb je toho veliké potřebí." Invocavit L°. Dúška: A také sem na Rúsovi porozuměl, že by lidé něco na tě vznesli o té výpovědi mezi tebú a panem Jiříkem; o ten běh chci s tebú rád pomluviti. Na rubu: Oldřichovi z Hradce. 204. [20. února 1450]. Perchta z Rožmberka Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na svou tchyni; o ne- sváru mezi jejím manželem a jeho strýcem; ráda by se s ním brzo setkala, nezdáli se mu to však, prosí, aby k ní poslal Rúsa [z Čemin, purkrabí krumlovského], aby shlédl, jak špatně se jí vede. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Lichtenštejna, registr., or. pap. (R.) AČ. XI, 246 č. 13. 205. V Krumlově, 21. února 1450. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce: aby nemeškaje přijel k němu s Janem [z Hradce], dříve než odjede na Zvíkov a aby ihned poslal ten glejt. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1284, koncept. (R.) Sr. list Janovi z Hradce z téhož dne, č. 206. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakožt sem včera tobě i panu Janovi po služebníku svém Huckovi psal prose, abyste spolu sem ke mně pro velmi pilné potřeby přijeli, jakož pak v tom mém psaní šíře dotčeno jest, i dávámť věděti, že mi opět včera velmi pilné věci přišly; ježto toho veliké potřebí jest, abychme spolu prve rozmluvili, nežli na Zviekov odjědu, neb od dneska v témdni vždy ocavad vyjěti musím, protož, milý pane, prosímť tebe, aby se panem Janem nemeškajíc sem ke mně přijěli a klejtovnej list, jakož sem již několikrát psal i pro- sil, bez meškání po Trsovi služebníku mému, poslal. Pakli byste beze lsti vždy do soboty příštie zde býti nemohli, ale buďte odneška v témdni ráno ku obědu v Bu- dějovicích, v tu pobědě[!] s vámi mluviti budu a zítra v neděli přivstana na Zviekov pojedu. I věřímť, že to učiníte, neb panu Janovi o též také píši. A což jest úmysla tvého v tom, prosímť tebe, daj mi to věděti po Trsovi, služebníku mému! Datum Crumblow sabbato die ante Invocavit annorum L°. Old. Na rubu: Panu Oldřichovi z Hradce. 205. 1) Sr. listy z 18., 19. února, č. 201—202.

Strana 159
Č. 206—208: 21.—23. února 1450. 159 206. V Krumlově, 21. února 1450. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: aby k němu přijel s Oldřichem [z Hradce] k nutné rozmluvě, dříve než odjede na Zvíkov. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1283, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakožť sem včera i panu Oldřichovi psal po služebníku mém Hukovi prosě, abyste sem ke mně přijěli pro velmi pilné potřeby, jakož pak v tom mém psaní šíře dotčeno jest, i dávámť věděti, že mi opět včera velmi pilné věci přišly; ježsto toho veliké potřeby jest, abychme spolu prve rozmluvili, nežli na Zviekov odjedu, neb od dneška v témdni? vždy oca- vad vyjěti musím; protož, milý pane, prosímť tebe, aby se panem Oldřichem ne- meškajě sem ke mně přijěl. Pakli byste beze lsti vždy do soboty příštie' zde býti nemohli, ale buďte od dneška v témdni ráno ku obědu v Budějovicích a tu po obědě s vámi mluviti budu a zítra v neděli přivstana na Zviekov pojedu. I věřímť, že to učiníš. A což je úmysla tvého v tom, prosímť tebe, daj mi to věděti. Datum Crumblow sabbato ante Invocavit annorum Lmo. Old. Panu Janovi. Na rubu: Jan z Hradce. 207. 22. února 1450. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: král římský Fridrich určil před ním na ne- děli Laetare (15. března) stání hraběte z Hardeka a Martina Sulišovského; doporu- čují Martina jeho přízni. — dominico Invocavit anno domini etc. quinquagesimo. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod p. z Hardeka, or. pap.; tamže též něm. text. (P.) AČ. XIV, 49 č. 1581. 208. V Telči, 23. února [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: přijede k němu příští sobotu do Budě- jovic. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1230 b, or. pap. (R.) 206. 1) Viz č. 205. 2) 28. února. 3. Do 28. února.

Strana 160
160 Č. 208—209: 23.—25. února 1450. Službu svú vzkazuji, urozený pane přieteli milý! Jakož mi píšeš, abych vždy u Tebe se panem Oldřichem, strýcem svým, byl etc., račiž věděti, žeť chci býti v so- botu najprv příščí v Budějovitciech, tak, jakož TMť píše. Datum in Telcz f. II. post Invocavit. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, d. Přitištěna krytá pečeť. 209. V Krumlově, 25. února 1450. Oldřich z Rožmberka Chebským: aby poslali na sjezd v Plzni někoho k rozmluvě s ním a aby mu vzkázali ještě na Zvíkov, zdali Fridrich Saský učinil příměří s ml. bratrem. Cheb, městský archiv: fasc. 656a Rosenberg, or. pap. (P.) Bachmann, Urkunden und Aktenstücke etc. (FRA 2 sv. 42) s. 58 č. 32. Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 412—18. Unseren fruntlichen dinst zuvor, ersamen weisen lieben frund ! Als ir yezo un- serm sun Heinrichen bei eurem boten geschriben habt, haben wir vernomen und danken euch solhs guts willens mit besunderem guten vleisse. Wir wissen euch auch yezo kein hofmer nicht zu schreiben, denn das wir auf dem suntag Letare€ in der vasten zu Pilsen sein werden mit unseren puntgnasen und mit vil andern fromen leuten. Bitten wir euch, das ir vom euern wegen etwen der euren auch auf densel- bigen tag schicken wellet, mit dem wir sollikleichen gereden mochten von sach we- gen, davan nicht zu schreiben ist. Sunder bitten wir euch uns bei disem ewrem bo- ten zu schreiben auf Klingwergh, wann er uns auf dem schirsten montag doselbst und darnach in achtagen findet, ob unser gnediger herr herzog Fridrich von Sach- sen ein frid hab mit dem jungen seinem bruder und wie lang, wann man uns alhie saget, der krig sei zwischen in offen. Das wellen wir umb euch gerne verdienen, auch dem poten das potemlon gerne ausrichten lassen. Wir haben auch ewerm boten zerung geben lassen, nachdem und er beraubt ist worden. Geben zu Crumbnaw am mittichen nach Invocavit anno etc. Lo. Ulrich von Rosenbergh. Na rubu: Den ersamen weisen burgermeister und rate der stat zu Eger, unsern guten frunden. Přitištěná pečet odpadla. 208. 1) List z 21. února, v. č. 206. 209. 1) 15. března.

Strana 161
Č. 210—212: 25.—28. února 1450. 161 210. 25. února 1450. [Oldřich z Rožmberka] Táborským: nebude na neděli Laetare (15. března) doma, avšak, až se vrátí na Krumlov, obešle rád obě strany, hraběte Hardeckého a Martina Sulišovského, k stání. — f. IV. post Invocavit annorum L°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod z Hardeka, koncept; tamže též něm. konc. (R.) AČ. XIV, 50 č. 1582. 211. V Krumlově, 26. února 1450. Oldřich z Rožmberka Perchtě z Rožmberka: nyní se s ní nemůže sjeti ani se mu nezdá Rúsa poslati; avšak až se vrátí z Plzně, obešle ji k sobě na Krumlov. — f. V. post Invocavit annorum L°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Liechtenštejna, registr., koncept. (R.) AČ. XI, 247 č. 14; Homayr, Archiv XX. 592; UB. Krummau II. 84, č. 311 (reg.). 212. 28. února 1450. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: pro opoždění glejtu nemůže u něho býti dříve než v úterý k obědu; stěžuje si na Jindřicha z Buštěvsi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1235, or. pap. (R.) AČ. II, 42 č. 41. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4093. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Něcot sem gleity opozděn a obmeškán; a protot již nebudu moci, milý přieteli, prvé dojeti tebe, než v úterý bohdá k obědu. A také, milý přieteli, vždy já nemohu od Jindřicha Buště- veského, i v jeho gleitovním listu bez utrhánie býti; ježto by mi sě to nemělo v gleitu a v příměřie dieti. A byť sě nedotýkalo tak mnoho obecnieho dobrého, pro Datum sabbato ante dominicam Reminiscere, takové jeho utrhánie nejelť bych. tempore vespertino. Aleš z Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Pečet přitištěná odpadla. 212. 1) 3. března.

Strana 162
162 213. Č. 213—214: 1. března 1950. V Buštěvsi, 1. března [1450]. Věřící list pro Racka, posla Jindřich ova z Kolovrat k Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1286, or. pap. (P.) Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka Jindřich z Colovrat a s Lib- štiana[!] službu svú vzkazuji. Urozený pane a přieteli milý! A teď k VMt posie- lám služebníka svého Racka, jemuž sem úmysl svój zjevil, kterýžt na VMt znésti má; i cožť v tomto poselství ode mne vyslaném s VM“ mluviti bude, prosímť, abyste jemu ráčili toho věřiti, jakož bych sám s VMt mluvil. Datum Busstiewes illa dominica qua cantatur Reminiscere in quadragesima. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 214. V Nepomuku, 1. března [1450]. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: o svém sjezdu v Nepomuku s Přibíkem z Klenového, Klatovskými a jinými lidmi a o řečech Přibíkových v příčině úmluv mezi Jiříkem [z Poděbrad] a Oldřichem [z Hradce]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1237, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4131. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Nynie tyto dny v Nepomuce sjeli sě se mnú Přibík z Clenového a Clathovští o některé věci a k tomu jiných mnoho dobrých lidí. Mezi jinými řečmi umienili jsme sě, kterak jsú pohřiechu mnozí kusové neřádní v této naší zemi povstali, a tu sem Přibíkovi některé řeči, kteréž sem já k němu před časy dobřě užitečné mluvil, obnovil, ješto sěm je i tobě, pane testi, také pravil; tu on to chválil i jiní dobří lidé, kteříž při tom byli. Pak druhý den nazajtřie tu řeč jinak změnil, dotýče, kterak pan Oldřich praví, že jemu sě nestala spravedlnosti a proti tomu že pan Jiřík praví, že má hodné a slušné úmluvy. A tak v takovém dvojení řečí, pane testi, tento přiepis, kterýž teď posielám, dobřět sě ve mnohých kusiech s jeho řečí srovnává. I nerozomiemt v tom prostředku, než žěť mi v tom vědomo; i došlo-lit by odtud co tebe, uměj sě, pane, v tom mieti. A jest- 213. 1) Racek byl kolovratský purkrabí; Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3783. 214. 1) Nezachoval se.

Strana 163
Č. 214—216: 1.—7. března 1450. 163 liže by který s jézdnými dále jeti měl, věřímť, že sě spolu prve sjedeva k rozmlu- vení pilných věcí, nebť jest toho veliké potřebie. Datum Nepomuk dominica Reminiscere. Hynek Crušina z Švamberka, kraje chebského hajtman. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmbergka, testi mému milému, buď dán. Pečet odpadla. 215. Na Pecce, 7. března [1450]. Vaněk z Pecky Oldřichovi z Rožmberka: rád vyhoví jeho pozvání na sjezd do Plzně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1239, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4116. Služba má napřed VMti, jasného urozenie pane a pane na mě laskavý! Jakož mi VMt psal, abych v tu neděli, kteráž slove Letare, do Plzně k VMt přijěl, paklit bych sám beze lsti býti nemohl, ale abych svú moc poslal; račtež, pane, věděti, žet to k vašemu obeslánie chci rád přičiniti. Dán na Pecce v sobotu po svatém Vá- clavu přenesenie. Vaněk z Pecky. Na rubu: Jasného urozenie pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka etc., pánu mně přieznivému a na mě laskavému. Přitištěná pečeť. 216. 7. března 1450. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, [Oldřichovi z Rožm- berka]: 23. března má býti v Chebě sjezd Fridricha Saského a markrabí branibor- ských se stranou poděbradskou. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1240, or. pap. (R.). AČ. III, 379 č. 22. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 413. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Jakož mi před chvílí psal, sly- šel-li bych co o rokování kniežete mladého Saského a kniežat Bramburských! etc., zpravent sem, žeť by jměli rokovati v Chbě ot pondělého, kterýž jmá nejprv po da- 215. 1) Oldřichův list se nezachoval. 2) 15. března. 216. 1) Oldřichův list se nezachoval; viz o něm zmínku též v listu Krušinově Chebským z 1. března, FRA XX, 2, sv. 42, 59. 2) Hervík z Rušinova.

Strana 164
164 Č. 216—217: 7.—9. března 1450. tum listu tohoto přijíti, ve dvú nedělí, zejména tito jmenovaní: knieže mladé Saschké, Bramburští oba dva, pan Aleš z Šternberka i s synem, pan Jiřík z Cunštátu, pan Jiřík Rysenburský, Hertvík." Datum sabbato ante dominicam Oculi, anno etc. Lo. Hynek Crušina ze Švamberga, hauptman kraje Chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, testi mému milému etc. Pečeť odpadla. 217. V Jindř. Hradci, 9. března 1450. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na nepřátelství služebníků Zmrzlíkových, pro něž by nemohl vyjeti na tu cestu, a žádá ho za pomoc a radu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1238 b, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Teďt posielám přiepis, kte- rak Milota z Dúpova na mě osvědčuje dobrým lidem. A nenieť tebe, pane, tajno, žet mi jest z toho od Zmrzlíka vina dána a před vámi pány ubrmany položena a já zasě na to žádný odpor sem položil a netoliko o to, ale i o jiná všecka záštie mocně na vás přišel. Pak, pane, tomuto jeho psaní porozuměje, rač věděti, že by mi sě ne- hodilo na tu cestu, jakož rozumieš, vyjedti, neb neviem, co oni mienie, poněvadžt mi sě od Zmrzlíka stalo služebníku mému Vrabskému v křesťanském příměří, jakožt sem o to tobě, pane, i jiným ubrmanóm psal žádaje opravenie; toho mi sě nestalo. Nad to pak i nynie snad nětco kují, škodu a hanbu mi učiniti mieníc. I vždyt věřím, že o to ráčíš psáti, ať mi sě to od nich neděje a to, což mi přečiněno, ať mi opravie. Pakli by toho nebylo, pane, rač věděti, žeť bych já, čest svú opatře, musil sobě opra- viti s radú a pomocí vaší, jakož sem prve o to psal. Což k té jiezdě rady tvé jest, Datum Hradecz f. II. post Oculi, annorum Lmo. daj mi věděti. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Pečet odpadla. 217. 1) List z 3. března tohoto znění: Služba má napřed, urozený přietelé milí! Žalujit vám na pana Oldřicha z Hradce, kterak služebníci jeho pobrali jeho kázáním lidem mým a sestry mé ve dvú vsí a já naň ani sestra má žádné péče nejměli. A což sem jej o to obsielal i ústně před dobrými lidmi s ním mluvil, aby mi opravil po někom dobrém, toho učiniti nechce. Protož vám to oznamuji a prosím vás, abyste to v paměti své jměli, kterakť mi sě jest od toho pána stalo. A věřímt vám, že sě tako- vého pána vystřéhati budete, ať by vám též neučinil, jakoť jest mně učinil a já naň žádné péče neměl ani na služebníky jeho. Scriptum Brzeznicz f. 3. post Reminiscere. Milota z Dúpova. — Na rubu: Urozeným panošem Lipoltovi Vítkovi ze Rzavého purgrabí, Rúsovi z Čemin, Janovi Koňatovi z Oleš- nice, Oldřichovi z Hřebene i jiným starším na Zviekově, tovaryšóm a přátelóm milým, d. (Třeboň. archiv: Hist. 1238 a, or.) 2) Totiž na sjezd v Plzni 15. března.

Strana 165
Č. 218—219: 10. března 1450. 165 218 Na Zvíkově, 10. března 1450. [Oldřich z Rožmberka králi římskému Fridrichovi]: na sjezdu na Zvíkově byl ustanoven nový sjezd k jednání o věcech mezi Oldřichem z Hradce a Jiříkem z Po- děbrad na osmý den po Velikonocích; prosí, aby do té doby odpověděl na jeho posel- ství a aby určil, kam a kdy by k němu mohl sám přijeti. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1244, koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 409—410; Lichnowsky, Gesch. d. H. Habsburg, VI. 1491 (reg.). Allerdurchleuchster furst, gnediger lieber herr, mein willige dinste sein euren kunglichen gnaden allezeit voran willig. Gnediger lieber herr, ich lass eur kungliche gnade wissen, das ich iezo auf Klingbergk€ mit herrn Alsschen von Sternbergk und andern mit mir oblewten gewesen sein und haben uns? eins andern tags voraint den achten tag nach dem heiligen Ostertag zusamen zu komen verrer in dy sache zu greifen, so zwischen herrn Ulrichen von Newnhaws und herrn Girziken von Podie- brad sind. Auf das bit ich eur kungliche gnade mit besunderm guten fleisse, eur ko- nigliche gnade enruche uns auf mein botschaft und werbung ein gnedige antwort zu tun und ein tag zu benennen, wo und auf welche zeit wir von’ der sach wegen zum euren koniglichen gnaden komen solten und eur konigliche gnade enruche solh potschaft je zu tun von der zeit des obgemelten tags, das wir auf denselbigen tag von solher eurer gnaden botschaft eintrechtiklich gereden mochten. Wer aber, das eur kunigliche gnade mit solcher botschaft verzug fur den obgemelten tag, so ist zu besorgen, das aber grosser unwill und zweitracht in dem lande ersteen mag und hinfur baiden landen und der ganzen kristenheit zu grosen schaden koment mocht. Und bit darauf eur gnedige beschribene antwort. Geben zu Klingwergk am eri- tag nach dem suntag Oculi, annorum Lmo. 219. Na Konopišti, 10. března 1450. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: o příměří s knížetem míšeňským a o jiných věcech pošle mu odpověď z Prahy do Plzně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1243, or. pap. (P.) AC, II, 43 č. 48. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! O tom příměřie s Míšenskými a o jiných někerých věcech mělť bych dáti tobě, pane, odpověď; ale 218. 1) 12. dubna; měl to býti sjezd v Pelhřimově. 2) Následující: von hinnen geschrieben und — škrtnuto. 3) Následující: (von) dem ganczen lande zu Behem — škrtnuto. 4) Následující: nu getreue ich euer — škrtnuto. 219. 1) S Fridrichem Saským; sr. o tom Urbánek. Čes. děj. III. 2, 408 a d.

Strana 166
166 Č. 219—220: 10. března 1450 tohoť prvé učiniti nemohu, byť co jistého psáti mohl; než z Prahy dámť na ty věci, Datum Konopišt, feria tertia ante diem b. Gregorii. pane, do Plzně odpověď. Aleš z Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečet. 220. Na Konopišti, 10. března 1450. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: aby mu oznámil, je-li to pravda, že na jeho rozkaz mluví o něm jeho služebníci lživé řeči, že by chtěl krále jenom leda by mu byl dědičně zapsán Hrádek. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1242 a, or. pap. (R.) AČ. II, 43 č. 42. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 410. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Zpravil mne jest pan Sdeněk z Šternberka, strýc mój, kterakú sú řeč jemu pravili služebníci jeho, praviece, že sú túž řeč slyšeli, pane, od tvých služebníkuov, že bych já králi nechtěl nikoli, leč by mi Hrádek k dědictvie zapsal; viece tíž služebníci tvoji, pane, praviece, že to mluvie a mluviti mají z tvé vuole a z tvého rozkázánie. Ale vieť to milý Buoh, žet sem já na to nepomyslil; a také ty, milý přieteli, ani nižádný člověk toho jest ode mne neslyšal nikdy. I jest mi to převelmi divné, byloli by to tak; a já sě tomu nenadál, by mi sě to bez viny a v také nynější mieře mělo dieti. Protož, milý přie- teli, prosímť, daj mi to rozomně věděti, jestli to z tvé vuole a z tvého rozkázánie, jakož tak služebníci tvoji, pane, pravie. A nenie-liť, pane, z tvé vuole a z tvého roz- kázanie, pomstím-lit pak toho kterak nad těmi služebníky tvými, doufámť jako přie- teli svému milému, že mi v tom za zlé mieti neráčíš. Neb taková řeč chýlí sě, pane, k zhyzděnie mne dobrým lidem křivě, a mně dobře k veliké žalosti, ježto já za to mám, milý přieteli, že i tobě toho mělo by líto býti. A protoť, pane, věřím, že v tom těch služebníkuov svých zastávati nebudeš proti mně a že mi toho odpověď ráčíš dáti. Neb neměl-li bych, pane, od tebe na to odpovědi, muožeš, milý přieteli, tomu rozoměti, žeť bych tehdy tomu věřiti musil, co sú tvoji služebníci, pane, služební- Datum Conopišt, feria tertia post dominicam Oculi. kóm strýce mého pravili. Aleš z Šternberga. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga. přieteli mému zvláště milému. Přitištěna krytá pečet. 220. 1) Srov. odpověď Oldřichovu z 12. března, č. 225.

Strana 167
Č. 221—223: 10.—11. března 1450. 167 221. Na Zvíkově, 10. března 1450. Oldřich z Rožmberka Chebským: na sjezdu v Plzni s nimi promluví o věcech, o nichž není dobře psáti. Bachmann, Urkunden u. Aktenstücke etc. (FRA 2, sv. 42) 60 č. 34. (z orig. chebského arch.). (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 411—2. Unsern etc. Als ir uns iezo geschriben habet,| haben wier vernomen und dan- ken euch mit besunderm gueten vleisse. Und wenn ir von eweren wegen nach inhalt ewers brifs auf den tag gen Pilsen" schicken werdet, wellen wier aus vil sachen in mundlichen reden, dafon nicht wol zu schreiben ist. Und wo wier euch in allen sa- chen zu liebe werden mochten, das teten wier gerne als unsern gueten frunden. Geben ze Klingbergk am eri- Auch haben wier dem poten das potenlon bezalet. tag nach dem suntag Oculi mei a. d. Lmo. Ulrich von Rosenbergk. Den ersamen weisen burgermaister, rate der stat Eger, uns sunder gueten fruenden. 222. V Černíkovicích, 11. března [1450]. Jan ze Žampachu a na Náchodě Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu svého služebníka Vaňka Holuba z Probluzi („z Provuzy“) s pověřujícím listem. „Datum Czerniekowicz fer. quarta in vigilia Gregori." Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Rožmberka 21, or. pap.; pod textem přitištěna krytá pečeť. (P.) AČ. XIV, 51 č. 1584. 223. V Semilech, 11. března 1450. Vaněk z Pecky Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu svého služebníka Jero- nyma s pověřujícím listem. „Dán pod mú pečetí na Semilech v střědu přěd tú nedělí Letare léta bož. etc. padesátého.“ Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Pecky, or. pap.; pod textem přitištěna pečeť. (P.) AČ. XIV. 50 č. 1583. 221. List Chebských se nezachoval. 2) Srov. list z 25. února 1450

Strana 168
168 Č. 224—225: 11.—12. března 1450. 224. Na Zvíkově, 11. března 1450. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: obešle ihned Václava Zmrzlíka; aby nemeškal přijeti na sjezd do Plzně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1238 c, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie o Milotovi píšeš, tomu jsem srozuměl, i chciť o to hned Václava Zmrzlíka obeslati; cožt pak koli o tom přezviem, toho tě, když dá-li Buoh do Plzně přijedeš, zpravím rozumně. Protož, milý přieteli, znamenaje to, že mnoho tvého i nás všech dobrého na našem sjezdu nynějším, jaký býti má, záleží, věřímt vždy, že svým příjezdem již do Plzně meškati nebudeš, svú věc doma, jakžť sě zdá nejlépe opatře. Datum Zviekov f. IIII. ante Georgii,“ anno Domini etc Lmo. Oldřich z Rozmberka. 225. Na Zvíkově, 12. března 1450. [Oldřich z Rožmberka Alšovi ze Šternberka]: neví nic o tom, že by jej jeho slu- žebníci pomlouvali; pakli však bude dokázáno, že jej pomlouvají, sám se nad nimi po- mstí; aby mu odpověděl v příčině Míšeňského a o jiných věcech; aby nedopustil ško- diti Mikulášovi z Lobkovic. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1242 b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi nynie píšeš, žeť by tě služebníci moji« pomlúvali mejm povolením, ale nepíšeš mi, kteří by to byli. Milý přieteli, věz úplně, že já o tom nic neviem, a bylo by mi žel, byť tě moji služebníci v čem pomlúvati měli. A jakož v témž listu dotýčeš, že by mienil nad mémi služebníky pomstíti; i věřímt já tobě, milý přieteli, že na ně sahati ne- budeš, než daj mi věděti, kteříž by to služebníci moji byli a jáť jě chci rád o to k řeči postaviti. A jestliže by tě v čem pomlúvali a na ně dovedeno bylo, chtěl bych nad mými pomstíti, ježto by toho dobří lidé pochváli[li]. A také že by mi žel bylo, což by se tobě takového dálo. A dále, jakož mi v druhém listu píšeš, že mi o Mí- šenckého i o jiné věci ze Prahy odpověděti chceš, prosímť tebe, aby mi odpověď dal na ty všeckny svrchupsané věci a k tomu se přičinil, abychme ty věci v dobré uviesti mohli. Jakož sám rozuměti muožeš, že je toho veliké potřebí. Datum Zviekov f. V. post dominicam Oculi annorum Lmo. 224. a) Chybně místo „Gregorii“. 1) 9. března, v. č. 217; Milota z Doupova. 225. a) Následující: z Soběslavi škrtnuto. 1) 10. března, v. č. 220. 2) Druhý list z 10. března viz č. 218. 3) Sr. listy z 13., 20., 27. října, 10., 18. listopadu, č. 132, 136 ,149, 155.

Strana 169
Č. 225—227: 12.—14. března 1450. 169 A také, milý přieteli, obeslal mi pan Mikuláš z Lobkovic, že byste jemu někakú škodu mienili učiniti,“ i věřímť, milý přieteli, že toho nedopustíš, nebť jest v jed- notě našie, jakožt sem tobě zde ústně pověděl. A na to také odpověď prosím po tomto poslu. 226. V Praze, dne 13. března 1450. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: o jednání strany poděbradské o pří- měří s Míšenským [Fridrichem Saským]; o loupeži, kterou spáchali Němci z Per- štejna. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1245 a, or. pap. (R.) AČ. II, 44 č. 44. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! O tom příměřie s Mí- šenským, jakožs, pane, se mnú mluvil, vedle toho já jsem mluvil s panem Jiříkem, a on dále s Pražany, s Žatecskými, s Lúnskými, s Slánskými i s jinými městy; i poručil jest to pan Jiřík panu Václavovi Cardovi, Žatecským a Lúnským. Bude-li sě chtieti Mišenskému příměřie, když ti obesláni budú o to, jimžto jest pan Jiřík poručil, na tom sme zuostali, aby oni vedle moci jim dané učinili, cožkoli bude po- dobného. A milý pane, jdi ku koncóm, dokudž tomu čas máme, aťby nezminul.“ Datum Prage, fer. sexta ante dominicam Letare. Aleš z Šternberka. Na zvláštním lístku: Pane, když sem přijel z Prahy domuov, zvěděl sem, že Němci s Perštajna' sjevše, spálili sú ve čtvrtek velmi dobrú ves Heřmanovi Sirotkovi, slu- žebníku páně Jiříkovu, a mým lidem něco sú pobrali. I vidíš, pane, ač bychom rádi pokoji, žeť jeho nemuožem mieti. Než vieme to, že by sě nám to s toho zámku ne- mohlo dieti bez pomoci a bez fidrunku Nikolajovu, nebť na tom hradě spíže nemají, než což jim ot Nikolaje jeho fedrunkem a pomocí jeho přicházie. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Pečet odpadla. 227. 14. března 1450. Zbyňka z Hazmburka věřící list pro Zikmunda ze Slivna, posla k Oldřichovi z Rožmberka. 226. 1) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 410. 2) Viz tamže 412. 3) Na Perštejně byl tehdy Aleš ze Šumburka. 4) Heřman Sirotek ze Zhorce. Viz tamže 4103.

Strana 170
170 Č. 227—229: 14.—15. března 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1248, or. pap. (R.) Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga Sbiněk z Hazenburga. Službu svú vzkazuji TMt, urozený pane a přieteli milý! A teď posielám k vám slovutného panoši Sigmunda z Slyvna, služebníka svého, listu tohoto ukazatele, úmysla mého v celosti zpraveného. Protož, očt s vámi ode mne v této mieře mluviti bude, věřte Datum sabbato jemu toho úplně, jakoť bych já s vámi o to sám osobně mluvil. ante dominicam Letare, annorum Domini M'CCCCo quinquagesimo. Pod textem přitištěna pečet. 228. V Plzni, 14. března 1450. [Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce]: posílá mu přepis odpovědi Zmrzlí- kovy; na roku v Plzni s ním rozmluví o všech věcech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1247, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož si mi ondy psal o Mi- lotu,i s tiem sem ihned Václava Zmrzlíka obeslal a na to mi zasě odpověď dal, ja- kož toho listu přiepis posielám.“ A také mi list Zmrzlíkov dnes jakož ten tvoj list přišel. Protož, milý pane, uměj se po těch běziech opatřiti.“ Věřímť, že přijedeš k ulo- ženému času, neb je toho veliké potřebí; a tu bohdá o všeckny věci rozmluvíme, jakož sem prve také psal. Datum Plzeň sabbato ante Letare annorum Lmo. Oll. 229. 15. března 1450. Aleš ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: zeptá se na to, kteří služebníci Ol- dřichovi ho pomlouvali; o Mikuláši z Lobkovic. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1249, or. pap. (R.) AČ. II, 44 č. 45. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mně zvláště milý! O tom pomlů- vánie, o němž sem psal, p. Sdeněk mi jest to pravil, že sú to pravili jeho služební- kóm tvoji, pane, služebníci; i chciť sě na to ptáti, kto a kteří sú to učinili. A o tom 228. a) Následující: a přijědiž, což najspiež budeš [moci] — škrtnuto. 1) 9. března, v. č. 217; sr. též Oldřichův list z 11. března, č. 224. zachoval. 3) Na sjezd v Plzni 15. března. 229. 1) 10. března, č. 220. Sr. též Oldřichův list z 12. března, č. 225. 3) Fridrich ze Šumburka, 13. března, č. 226. 4) 12. března, č. 225. III. 2, 3751. 2) Dotčený list se ne- 2) Zdeněk ze Šternberka. 5) Viz Urbánek, Čes. děj.

Strana 171
Č. 229—231: 15.—22. března 1450. 171 příměřie s Míšenským a s Glúchovským' dalť sem, milý přieteli, po svém poslu odpověď. Pak o Nikolajovi píšeš, pane, to že jest s vámi v jednotě: všakt jest to netajné, žeť jest Nikolaj mně zvláště a p. Jiříkovi zvláště nám v naši jednotu sě zavázal slibem svým, a tudy jest zasě města Cadaně dosáhl. I to jest netajné, že jest Nikolaj s Míšenskými sě v příměřie proti nám zapsal, kteréž již vyšlo jest.“ A pak vieš, milý přieteli, že jest k tomu mluveno od nás, muož-li nám to od něho opraveno býti, žet my rovného a spravedlivého běhati nebudem. Datum domi- nico Letare. Aleš z Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému zvláště milému. Pečet odpadla. 230. V Plzni, 16. března 1450. Oldřich z Rožmberka [Alšovi ze Šternberka]: o tom příměří s knížetem míšen- ským; pracuje stále pilně, aby ty věci byly uvedeny k dobrému konci; v příčině zá- huby Sirotkovy by se rád přičinil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1245 b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! A jakož mi nynie píšeš, že jě o to příměří Cardovi, Žateckým a Lúnským poručeno1,b a chcit s tiem knieže Míšencké obeslati. A dále dotýčeš, abych k koncóm šel. Milý pane, vidíš sám, že velmi pracně o to pracuji a nakládám, chtě rád, aby ty věci konány a v dobré uvedeny byly a mnút bohdá nemá nic rovného sníti a tobě též zasě věřím, že se přičiníš, aby ty věci konány byly. A jakož píšeš o záhubě Sirotkově etc., tot velmi nerad slyším a Buoh vie, žeť bych se rád přičinil, jakož pak sám vidíš, že se při- čiňuji, aby ty záhuby v zemi staveny byly. Datum v Nové Plzni f. II. post Letare annorum L°. Old. 231. Plzeň, 22. března 1450. Fridrich, vévoda saský a jeho stoupenci uzavírají spolek s Oldřichem a Jindřichem z Rožmberka a jejich stoupenci proti Jiřímu z Poděbrad. 230. a) Následující: sú Němci Sirotkovi — škrtnuto. b) Škrtnuto: to rád slyším. 1) 13. března, v. č. 226. 2) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4123. 231. 1) Ve Wunsiedlu uzavřela dne 27. března 1450 podobný spolek strana Jiřího z Poděbrad (Jiří z Poděbrad, Aleš, Petr a Zdeněk ze Šternberka, Jan Zajímač z Kunštátu, Fridrich, purkrobí z Donína, Burian z Guttštejna, Jan z Rušinova, Zdeněk z Postupic, Jan Calta z Kamenné Hory a j.) s Fridri- chem, markrabím braniborským a purkrabím norimberským, Ottou, falckrabětem rýnským a vévodou bavorským, Vilémem, vévodou saským a markrabětem míšenským a Janem a Albrechtem, markrabětem braniborským. Tamže 3 č. 2. Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 414—17.

Strana 172
172 Č. 231: 22. března 1450. Drážďany, hl. stát. archiv, or. (P.) Podle Fr. Palackého, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens, FRA XX, 1 č. 1. In gotes namen glucklichen amen. Dem heiligen Römischen reich, und unserem gnedigisten herren, dem Romischen kunig, auch kunich Lassla zu eren, und unsern beyden landen und lewten ze nucze und fromen, haben wier uns herzog Fridrich von Sachsen, des heiligen Romischen reichs erczmarschalh, lantgraue in Doringen und margraff zu Meissen an einen, und wier Ulrich und Hainrich sein sone von Ro- senbergk, Wenzlas von Michelspergk, Hynko Crussina von Schwambergk, Jan von Schwambergk, Jan von Newenhawse, Ulrich von Newenhawse, Hainrich von Colowrath, Jan genant Ozor von Bozkowitz, Wenzlas genant Hecht von Rositz gesessen auf Wewer- zie, Niklas und Jan gebrueder von Lobkowicz, Bedrzich von Strazniz, Fridrich von Schonburk und Glawchaw, Hainrich der elder von Weydow, Allusch von Schonburk, Cunesch genant Rozkosch von Duben, purgermeister und rethe der stete Behmischen Budweis, Newen Pilsen und Cadan, mit anderen herren, ritteschaft und steten in der cron zu Beheim, die in unser aynigung verschreibungen und puntgnosszn sein an dem andern taile, miteinander veraynet, verpunden und verschriben haben, verpinden auch und verschreiben uns in krafft dicz briefs getrewlichen an alles geuerde aneinander zu helffen drey jare nach dato dicz briefs ordenlichen nach einander volgende, ge- gen herrn Girziken von Podiebrad, allen seinen helfern dye mit im in verpuntnusse sein, in form und weise so hernach geschrieben stet, zum ersten wer sache das be- melt herr Girzik mit seinen helfern mit macht auff dye obgeschriben Behmischen herren und puntgnosszn czuge, und sy uns egenanten herzog Fridrich besendten und anruffen, so sullen wir in den nächsten vierzehen tagen nach ihrer besendung mit unser macht ze hulff komen und inn getrewlich helffen, so beste wier khunen und mugen an geuerde, desgeleichen ab der vorgenant er Girzik und sein helfferen ob- beruerten mit macht uns herzog Fridrich vorgenauten in unser laude und auf uns czuge, so sullen uns dye bemelten Behmischen herren und puntgenosz auch in den nechsten vierzehen tagen nach unser besendung mit irer macht zu hilff komen und uns getrewlichen helffen, so beste sy khennen und mugen an geuerde, doch das solche verkundigung und besendung geschehen soll den edeln ern Ulrichen und Hain- richen seinem sone von Rosenberk. Item wer auch sah, das der genant er Girzik mit seinen helffern sust mit herzog Fridrich und puntgnossn kriegen wurde, so sullen wier obgeschriebener herrzog Fridrich von Sachsen und auch dye Behmischen herrn und puntgnossn von und aus unsern slossen getrewlich an einander helffen, damit wier inn wiedersten mugen. Auch ist merklichen beredt worden, das wier schreben dreyn jaren mit den bemelten unseren feinden in dheinerley weise befriden besonen und vorrichten sullen, sunder solicher krieg und vehde die dreye jare semtlich verenden verharren oder aintrechtiklichen versonen lassen, es ist auch mer beredt und beschlossen worden, ob sich begebe, das wir obgeschriebener herzog Fridrich und dye unseren grauen, hern, ritterschaft und stete aynicherlay spruch gewunnen zu den obgenanten Behmischen herren und puntgenoss zu ir aynen oder mer und auch sy desgeleichen zu uns und den unsern widerrumbe, darumb sullen

Strana 173
Č. 231—232: 22.—29. března 1450. 173 wier dhein fehde czwitracht gegen einander haben nach gewynnen, sunder wier sullen und wellen von yeclichen tayl czween frunde aussgeben dye sache zu erken- nen, und was uns herzogen Fridrich obgenanten und dy unserren antrifft, das wier ader dye unseren beklaget wurden, darumb sullen wier und wellen gen Brux czu tagen schicken, was aber uns Behmischen herren und puntgnossen antrifft, das wier oder dy unseren beklaget wurden, darumbe sullen wier und wellen in die stadt Ca- dan zu tagen schicken. Geb sich aber alsdan, das sich vielleicht die vier oblewte von uns baiden, so den vor beruert ist, genennet und ausgegeben nicht veraynen umb solch zuspruch mochten, von welichen taile dann der clager were, der sol und mag in dem lande des anderen tail einen obristen obmanne kiesen, wie es denn derselb obman in sone ader rechtlichen ausstrag schaidet, also sol es von baider seitte an alles widersprechen geholden und volfuret werden, alles geuerde und argenlist auss- geschlossen. Solh obgeschriebne aynigung, verpindung und verschreibunge geloben wier obgeschriebener herzog Fridrich an unserem tail bey unserem furstlichen tre- wen, und wier obgeschriebene herren und puntgenossen zu Beheim bey unseren tre- wen und eren alle obgeschriebene stucke gepunt und artikel und ytzlichs besunder ge- trewlich gancz unvorruckt zu holden und zu volfuren an allen eintrag an ark und alles geuerde. Des zu urkundt haben wier obgeschribner Ulrich auch Hainrich sein sone von Rosenberk, Hynko Crussina von Schwamberk, Wenczlow von Michelsperk, Ulrich von Newenhawse, Heinrich von Colowrath und Libenstein, Jan von Schwam- berk, Niklas und Jan gebrueder von Lobkowicz unser aygne angeborne ingesigel an diesen briff lassen hengen, der wier alle andre puntgnossn hievon mit gebrauchen. Geben ze Pilsen am suntag, so man in der heiligen kirchen singet Iudica me domine etc. in der vasten als man czalt nach Cristi geburt vierzehenhundert und darnach in dem funfezigisten jare. Přivěšeno devět pečetí. 232. 29. března [1450]. Racek z Malšína na Bezděkově Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na útisky od [Jana] Krušiny [ze Švamberka], [Jana Švihovského] z Risenberka a [Přibíka] z Kle- nové. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1549, or. pap. (R.) Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4351. Služba má napřed VM“, urozený pane. A jakož VMtl tajno nenie, kterak mně se děje v tom příměří vot pana Krušiny a vot Ryzmberského a vot Klenovského, kteréž mi jest VMť kázala s nimi vručiti, kterak sem vot nich pálen i lúpen i má chudinka a to v tom křesťanském příměří; a také sú mi služebníka zamordovali mordem neřádným a také mě chtěli vo tvrz i vo mé hrdlo uložiti nejednú, ale mno- hokrát. I věřímť já VMti již to vědúc, ať by VMt neráčila pro mé zaslúženie, ale

Strana 174
174 Č. 232—233: 29. března—2. dubna 1450. dle spravedlnosti, že mi VMt ráčí na ně základ seznati, neb to Buoh vie, žeť sem na nich spravedlivě získal a tak lehce jim toho pokládati nebudete, ač byste nerá- čili pro jiné, ale pro Buoh to učiníte; neb jestliže VMť jim lechce položíte, jiníť tiem směleje budú bezectně činiti. Protožt já VMt nad jiné bohdá doufám, ačt by jiní chtěli lechce jim to pokládati, ale že VMt dle spravedlnosti nedopustí toho bohdá, by takovým bezprávcem mělo to [....]“ sníti. Datum Bezděkow f. II. post do- minicam Oculi. Racek z Malšína sed. na Bezděkově. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, pánu na mě laskavému, dd. Pečeť odpadla. 233. Pasov, 2. dubna 1450. Leonhard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: na jeho přání zasílá sv. křižmo faráři krumlovskému. Č. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 3K 44 a, or. pap. (P.) Schmidt—Picha, Urkundenbuch der Stadt Krummau, II. 84 č. 312. Unser Freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freund! Als uns ewr Freunt- schaft yetz geschriben hatt und bitt, dem erbern Niclasen, Ertzpriester zu Peching, lerer geistlicher Rechten und pharrer zu Krumbnaw, den heiligen kresem zu senn- den bei dem gegenwurtigen boten etc. Das haben wir wol vernomen und lassen ewch wissen, dass wir under allen briefen, so uns ewr Freuntschaft vorher gesannt hat, kainen emphangen haben, der uns so hach erfreyet hat als der gegenwurtiger brieff. Wann wier wol vernemen, das die sach umb ewch andres gestalt sein, dann man uns gesagt hett, darzu uns dan weilunt unsers lieben Freunt des von Walsee, dem got gnedig sey, abgangen zu denselben zeiten und nach vast bekumeret. Wir sein auch darauf gantz willig ewrer begerung genug zu tun und schikhen dem benanten Ertzbriester den kresem bey ewren boten. Was wir auch eurer Freuntschaft zu willen und zu geuollen tun mugen, des sein wir zumal willig. Geben zu Passaw an dem heiligen Antlastag anno etc. quin quagesimo. Leonart von gotes gnaden Bischoue zu Passawe. Na rubu: Dem wolgeboren unserm lieben Freundt Ulrichen von Rosembergk. 232. a) Protržený orig.

Strana 175
Č. 234—235: 3.—8. dubna 1450. 175 234. Ve Vodňanech, 3. dubna [1450]. Vodňanští Mikulášovi z Želibořic, purkrabí na Helfenburce: i oni by si přáli ve Volyni pokoje s Oldřichem z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1251, or. pap. (R.) Službu naši vzkazujem, slovutný přieteli a súsede milý! Jakož nám píšeš v listu svém ku paměti nám přivozuje, že by sě páně Mt na Volyni ke všemu rovnému pod- dával a že by JMt nescházelo pokojné dobré, tomu sme všemu porozuměli, což v tvém listu sě píše etc. I vieš sám dobře, že tu v Volyni na nás jest nic nescházelo ani ještě nescházé. A v tom také dotýčeš, že by páně Mť ráda by vidala pokoj. Věziž, milý přieteli, že bychom my jemu tak rádi i radějše, by to nás mohlo potkati. Avšak Datum té výpovědi v Praze učiněné chcem učiniti, bude-li nám to moci jíti. Vodňan feria sexta in Passione Domini. Purgmistr a radda města Vodňanského. Slovutnému panoši Mikulášovi želibořic, purgrabí na Helfenburce, přieteli a súsedu dobrému. Pečet odpadla. 235. 8. dubna 1450. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na Holické ze Šternberka; bude se proti nim brániti, jak bude moci; k vůli nim se bojí vyslati své posly do Pel- hřimova. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1253, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4173. Služba má napřed TMti urozený pane mně přieznivý! A jakož sem TMti i ji- ným dobrým lidem dávno žaloval na ty Holické,i kterak od dávné chvíle před nimi pokoje požíti nemohu anižto příměřie toho, v kterémž sem s vámi, ješto sú mi v tom velikú svú vuoli okazovali, mé mi jímajíc, věziec i jim berúc jich statek a k tomu na mě samého stávajíc, stojiece mi po mém hrdlu i statku, a já vždy pro uvarová- nie většieho zlého, maje lítost záhuby chudých lidí, takové veliké bezprávie, kteréž mi sě od nich dálo a děje, trpěl sem s svú velikú škodú ot dávné chvíle dobrotivú mlčedlností a v tom podávaje sě s nimi vždy k rovnému na prostřednie dobré lidi tu v kraji a zvláště na lantfrid žatecký i na jiné dobré lidi, chtě po nich rovné přijieti 234. 1) Mikulášův list se nezachoval. 235. 1) Sr. pozn. 3 u listu z 12. března, č. 225. 2) 12. dubna.

Strana 176
176 i od sebe učiniti; to mě jest potkati nemohlo, než přes to všecko mé rovné poddá- vánie utrhali sú mě a utrhajú na mé cti křivě a nepravě, chtiece mi sě toho odhá- něti, což sú sami nade mnú nepravě učinili. A tak po tom po všem, nemohúce ke mně jiné příčiny jmieti, tepruv smyšlují sobě na mě púhú lež, ješto sě to bohdá shle- dati jmá, aby mě vždy pod pokrytstvím lstivě vložili, ke mně žádné spravedlivé viny nemajíc, anižto jsú mě kdy před koho dobrého povolali, než jakožto svévolní dali jsú příčinu počátku a mé škody. A protož, milý pane, jižt musím z núzě jich tako- vému svévolnému bezprávie sě brániti, jakž budu moci, a věřímt VMt, žet vám toho žel bude. A jestližet by vás o tomto sněmu v Pelhřimově aneb kdežkoli jinak zpra- vovali, jakožt to dobře v těchto mierách umějí své nepravosti lstí a řečí přikrývati, že jim toho věřiti nebudete. A bylť bych na tento sjezd k vám rád někoho svého také poslal, ale tak, jakož s nimi v záštích jsem, bojím sě, byť mi služebníkuov ne- Datum f. quarta přejiali, jakož sú mi to prve učinili, když jsem do Plzně jel. infra octavam Pasce annorum etc. Lmo. Č. 235—236: 8. dubna 1450. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, pánu mně přieznivému. Pečet odpadla. 236. [8. dubna 1450]1. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby promluvil s p. Zajícem, aby jemu a jeho strýci Oldřichovi položil rok. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod p. z Kolovrat, or. pap. (R.) AČ. IV, 389 č. 4 (Dat. 17. dubna 1449.) Službu svú vzkazuji TMt urozený pane! A jakož sem s VM“ mluvil v Plzni o rok položenie, aby nám se panem Jindřichem, strýcem mým, pan Zajiec rok po- ložil, den menuje, aby nás vyslyšel, jestliže by která strana výpovědi čeho nezdržela, aby sě druhé straně spravedlivé stalo: i prosímť, pane, rač sě VMt k tomu přiči- niti a se panem Zajiecem mluviti, ať by nám rok položil, kdež sě jemu bude zdáti. A kdežť nám kolivěk položí a den menuje, jáť chci před ním býti. I věřímť pane, že to učiníš pro mú službu. Datum feria quarta post pasca etc. Hanuš z Colowrath. Na rubu: Nobili domino d. Ulrico de Rosis detur. Pečet odpadla. 236. 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 3623.

Strana 177
Č. 237—238: 10. dubna 1450. 177 237. 10. dubna 1450. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Zdeněk ze Šternberka, nej- vyšší purkrabí pražský, Jan z Rúšinova Čáslavského, Jan ze Soutic Kouřimského, Zde- něk z Postupic Chrudimského krajů hejtmané, Mikuláš z Lípy a na Lipnici i jiní páni, zemané a města jednoty jejich dávají Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka, Václa- vovi z Michalovic, Hynkovi Krušinovi ze Švamberka, Oldřichovi z Hradce, Janovi ze Švamberka, Jindřichovi z Kolovrat, Janovi Koldovi ze Žampachu, Janovi z Lobkovic, knězi Bedřichovi ze Strážnice a poslům z měst Nové Plzně a Českých Budějovic glejt do města Pelhřimova k sněmu obecnému, uloženému k průvodní neděli nejprv příští [12. dubna], platný do sv. Jiří a týden po něm, slibujíce, „že pana Oldřicha z Rozm- berga nadepsaného, ani z těch pánuov, zeman i měst kterého, jenž sě svrchu ze- jména píší, k nižádnému bezděčnému svolení nikterakž nutiti nechcme ani připra- vovati ni také kterého z nich tu v Pelhřimově nebo jinde kdežkoli, když do Pelhři- mova k sněmu nebo zasě pojedú — stavovati ani bezděčně kterakkoli držeti — Oprávci: Oldřich z Rožmberka s jedné a Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad s druhé strany. „— Dán — 1450 v pátek před nedělí próvodní.“ Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1254, or. perg. s 7 přivěš. pečetmi. 1) v červ. vosku na horní části štítu 3 příčné pruhy, GIRZIK/I CVNSSTATV; 3) ztracena; 2) v červ. vosku na štítě osmicípá hvězda AL II/ STE III/; 4) v červ. vosku pruh poškozen, leg. nečit.; 5) v čer. v. větvička, leg. nečit.; 6) v červ. v. na štítě hrábě, v klenotu vlčí hlava (?) + 5. SDENKONIS POSTY/IÍ; 7) v čer. v. poškozený štít nečit./ IKVLA III LIPI. (P.) AČ. III, 544 č. 542 (reg.). — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 420. 238. Ve Svídnici, 10. dubna 1450. Šlechta knížectví Svídnického a Javorského prosí Oldřicha z Rožmberka, Jiřího z Poděbrad a jiné pány české, zúčastněné na sněmu v Pelhřimově, aby jim pomohli chrániti pokoj a mír v jejich zemi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1255a, or. pap., též něm. text. (P.) AČ. II, 269, č. 39. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 420—421. Urozeným, statečným, slovutným a opatrným, panu Oldřichovi z Rozmberka, panu Jiříkovi z Poděbrad, panu Oldřichovi z Hradce, panu Haškovi z Valdštejna i ji- ným pánuom, rytieřuom, panošem a městuom koruny České, nynie spolu na sněm v Pelhřímově sebraným, zvláštním přáteluom a pánuom příznivým buď dán! Služba naše napřed, urození, stateční, slovutní a opatrní páni, milí přietelé zvláštní a přieznitelé milí. Jakož pak viete, kterak my v jednotě a smlúvě s lant- frýdem a krajem hradeckým jsme vedle vykázánie listuov mezi námi obostranně na to daných; a jakož také panem Jetřichem, hauptmanem a raddú téhož kraje hradec-

Strana 178
178 Č. 238—239: 10.—13. dubna 1450. kého, opět dobrotivé stánie a přieměřie s Wolflem Šimerkú! a Jeníkem“ i jinými jich pomocníky až do svatého Jiřie najprv příštieho smluvené, jim toho den a rok aby byl uložen, kterýžto nám nynie listovně složen a odvolán jest. Poněvadž pak my také úd jeden jsme znamenitý Coruny České, prosímet vás s zvláštní pilností, v tom a k tomu pomocni aby byli a tak přičinili sě, aby nám smlúva taková vedle zápisuov vykázánie lépe a jistějě byla držána, než-li od některých držána jest; a silnice aby také svobodny byly a pokojny, tak, aby země obojie i města v mír, jednotu a v po- koj byly uvedeny, jakož pak toho plnú k vám naději máme. A když pak to dobrotivé stánie a přiměřie s Velflem a Šimerkú i jinými jich pomocníky na den svatého Jiřie najprv přištieho vyšlo by, též přiměřie tehdy na prostranný čas uloženo a nám také den jmenovitý aby byl oznámen, glejtování také, abychom byli k tomu a čas určený, to- tiž šest neděl napřed aby nám bylo dáno věděti, tak abychom my urozeného pana Hanuše z Coldic, hauptmana, kterýžto někdy v jiných běziech daleko od nás, jakž po smrti urozeného pana Albrechta, dobré paměti, strýce jeho, a miesto něho strany našie za ubrmana vyvolen jest, jej abychom k tomu obeslati a při tom měti mohli. Potom tehdy vedle vzněnie zaručené smlúvy a toho zápisu kterážkoli strana vina byla by vedle žalob a odporuov, rádi to chcme dáti rozeznati. A našít stranú dá-li Buoh ižádná rovnost nemá scházeti. V práci také vaší, jižto pro pokoj, jednotu a pro lepšie vedete, prosíme, toho nestište, nebť toho vám rádi chcme zasluhovati. Také, jest-li Wolf nynie v nově městu Lanczhutu královskému a nám přieslušejiciemu psal hroze a jě k holduom dávání připraviti miení, ačkoli ještě dobrotivé stánie a přimě- řie jest nevyšlo; prosíme, aby to také nebylo dopuštěno, ale radši staveno vaší pří- činú. A tohoť také vám chcem zasluhovati. Na to vašie dobrotivé odpovědi po tomto poslu prosíme. Dán v Svídnici v pátek po hodech velikonočních pod Typranthovú Rajbnic, podhauptmanovú a města Svídnice pečetmi, let božích etc quinquagesimo. Typranth Rejbnic, podhauptman kniežecstvie sviednického a javorského a přísežní našie jednoty etc. 239. Kadaň, 13. dubna 1450. Fridrich Saský, Oldřich a Jindřich z Rožmberka, Václav z Michalovic, Hynek Krušina ze Švamberka, Jan ze Švamberka, Jan a Oldřich z Hradce, Jindřich z Kolo- vrat, Jan Ozor z Boskovic, Václav Hecht z Rosic na Veveří, bratří Mikuláš a Jan z Lobkovic, Bedřich ze Strážnice, Fridrich z Šumburka, Jindřich st. z Vejdova, Aleš ze Šumburka, Kuneš Rozkoš z Dubé a zástupci měst Plzně, Čes. Budějovic a Kadaně se zavazují ke vzájemné branné pomoci do 14 dní, kdyby některý z nich byl nepříte- lem ohrožen. Drážďany, stát. saský archiv: III 68. — Fr. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böh- mens (FRA XX) 6 č. 3. (P.) 238. 1) Šimerka z Rokytníka, služebník Soběslava z Miletína. 2) Jeník z Měchova.

Strana 179
Č. 240—241: 19.—20. dubna 1450. 179 240. 19. dubna 1450. Táborští Oldřichovi z Rožmberka: prosí znovu, aby kázal propustiti z vězení na Zvíkově Petra Křivonosku, jejich zedníka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1256 a, or. pap. (R.) Službu naši napřed, urozený pane milý, vzkazujeme. VMti některých časóv okolo svatého Václava, ač VMť pamatuje sě, o Petra Křivonosku, zedníka našeho chudého, jehož Lipolt, purgrabie zviekovský, ješě na rukojmích drží, psali sme pro- siece, aby VMt přikázala jej propustiti, poněvadž podnes žádné viny nejmá do něho. Toho se do sie chvíle od VMti nestalo. A Petr Křivonoska nadepsaný opět musí se na svatý Jiří na Zviekov stavěti a nevěda proč. A nebude-li moci jmieti brzkých ru- kojmí, bude do vězenie vsazen a bez viny. Protož ještě VMt snažně prosíme dle úmluv křesťanských, aby VMť rozkázati ráčila Petra nadepsaného propustiti z toho vězenie a z rukojemstvie, ať on dietkám svým chleba bez překážky dělaje dobývá. A tohoť úplně VMt doufáme, že to učiniti ráčíte. V tom VMt aby neráčila pochybo- vati, byť která vina byla taková do něho, styděli bychom se VMt oň psáti. A když pak purkrabie váš, což sme oň jemu psali, na VMt odkládá. A na to odpovědi vašie Datum dominico post Ti- prosíme dobrotivé listem vaším po Petrovi zedníkovi. burcii anno etc. quinquagesimo. Purgmistr a radda města Hradiště Thabor. Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, pánu přieznivému. Přitištěna krytá pečeť. 241. V Pelhřimově, 20. dubna 1450. [Oldřich z Rožmberka Táborským]: píše purkrabí zvíkovskému Lipoltovi, aby propustil z vězení Petra Křivonosku. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1256 b, koncept. (R.) Súsedé milí. Jakož nám píšete o Petra Křivonosku, zedníka, snažně prosiece, bychme jej kázali propustiti k vaší libosti a snažné prosbě; píšemt Lipolthovi na Zviekov, purkrabí našemu, ať by téhož Petra z vězenie a rukojmie z rukojemstvie Datum Pelhřimov f. II. ante Georgii anno etc. Lmo. propustil." 240. 1) List Táborských se nezachoval. 241. 1) 19. dubna, viz č. 240. 2) Nedat. koncept, psaný na témže pap., tohoto znění: Lipolte milý! Vědětiť dáváme, kterak Tháborští často prve i nynie psali jsú nám o Petra Křivonosku, zedníka, snaž- nú prosbú prosiece, bychme jej kázali z vězenie a rukojmie z rukojemstvie propustiti. Jich prosbu častú a snažnú znamenajíce propustili jsme jej z vězenie i rukojemstvie jeho tiemto listem propúštieme. To již věda, aby ty jej z vězenie a rukojmie jeho také propustil.

Strana 180
180 242. Č. 242—243: 20.—26. dubna 1450. V Pelhřimově, 24. dubna 1450. Oldřich z Rožmberka Děprantovi Reibnicovi, podhejtmanu knížectví svídnického a javorského: jednání na sjezdu v Pelhřimově bylo ukončeno nezdarem vinou strany poděbradské; prosí ho, aby zůstal věren jeho straně a svaté církvi a aby přispěl králi Ladislavovi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1255 b, koncept. (R.) Unser fruntliche dinste edelen, gestrengen, ersam, weisen, lieben frunde! Euer schreiben, so ir uns getan habt und auch anderen herrn, ritter, knechten und stete hie zum Pilgrems versammelt etc. haben wier vernomen.? Nu lasz wier eurer frund- schaft wissen, wie das wier laider von hinne eilund an ende geschieden sein, wenn herr Girzik von Podiebrad mit seiner seite dhein billiche erbietung, so wier getan haben von bestes wegen disz behmischen krone, in dhainerlai weise nicht aufnemen wolt." Wie wol wier vill mer, denn uns ze tun geburet, bei unser gerechtikeit sich erboten haben, kchunden von sollicher zwitrech wegen dhain guete noch fride zwi- schen ewer und des Wollfflen, so ir selbs vernemen muget, nicht setzen und wan schaute sint das ouch dhain gerechtikait euch ergen muge. Auf das bitten wier euer frundschaft ir wollet uns, unseren helferen und puntgnossen auch beisteen alles den, die in gehorsam der heiligen kristlichen kchirchen bisher beliben, auch kunig Lassla, unserem gnedigen erblichen und noturlichen herrn, beigestanden sein und steen auch bei noch heut bei tage, so wol und wier euch an zweifel vertrauen. Und bitten darauf ewer beschribne antwort. Geben zum Piligrems am freitag noch sand Jorigen tag anno Domini etc. Lmo. Ulrich von Rosenber. Na rubu: Dem edelen gestrengen ritter Tiprant Reibnicz, underhauptman der furstithum Sweydnicz und Javor, und geswornen des puntgnoss, uns sunder lieben frunden. 243. V Jindř. Hradci, 26. dubna 1450. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž král a páni rakouští se smlu- vili s Pankrácem, jest třeba rychle poslati pro lidi [žoldnéře z Rakous], aby se nepři- dali ke straně odporné. 242. 1) O sjezdu pelhřimovském viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 420 a d. 2) Listem daným ve Svídnici 10. dubna 1450 (or. něm. a souč. český překlad v třeboň. archivu, Historica 1255 a otištěn v AČ. II, 269; sr. Urbánek III. 2, 4201) žádali stavové kníž. javor. a svídnického, aby jejich příměří s Hanušem Velflem z Varnsdorfa bylo prodlouženo a zachováno. 3) Vskutku však vina z nezdaru sjezdu byla na straně strakonické; v. Urbánek na uv. m.

Strana 181
Č. 243—244: 26.—28. dubna 1450. 181 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1259, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 481. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Zpraven sem v jistotě, že by králova Mt a páni rakúští s Panemgraczem (!) smluvili sě. Protož zdá-liť sě, rač poslati po lidi, čímž spieš, tiem lépe, neb jestliže bychom těch lidí k sobě nepřijeli, strach jest, by k odporné straně nejeli; a ját sem již po některé tam poslal tak, žet by mi koní tři sta měli přivésti. Datum Hradecz dominico post Marci ewange- liste annorum Domini etc. Lmo. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, přieteli mému milému, buď [dán]. Pečet odpadla. 244. 28. dubna 1450. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: ať se přičiní, aby nebyl znovu osazo- ván Ostromeč; je-li pravda, že jej obeslali Aleš [ze Šternberka] a Jiří [z Poděbrad] o příměří; aby vedl věci k dobrému konci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1260 a, or. pap. (R.) AČ. IV, 898 č. 10. Službu svú vzkazuji TMti, urozený pane! Znesli na mě moji úředníci, že by páně Zdeňkovi z Konopišt ohledovali a vyměřovali na Ostromeči k srubuom a k osazení té hory. I nenieť, pane, tajno TMti, kteraks nemalý náklad a škodu i s námi vzal, než jsme toho dobyli. Protož pane, bylaliby která smlúva aneb příměřie, rač o to mluviti, aťby v tom osazováno nebylo; nebť by, pane, vašěmu i našěmu zboží ublí- žili. Také, pane, slyším, že by p. Aleš a p. Jiřík svú jednotú TMť obeslali o příměřie: i prosímť, rač mi dáti věděti, jestli tak, aneb pójde-li to příměřie před sě vedle va- šěho namluvenie u Pelhřimově, aťbych sě věděl čím zpravovati. A pro Buoh, pane, rač vésti k některakému konci dobrému: nebť jest v této zemi nenie pohřiechu velmi Datum fer. III“ ante Phi- zle, nebude-li napřed buožie pomoci a vašie příčiny. lippi et Jacobi apostolorum, anno etc. quinquagesimo. Hanuš z Colovrat. Na rubu: Nobili domino, d. Ulrico de Rosenberg, dd. Pečet odpadla. 244. 1) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 431. 2) V. tamže 4382.

Strana 182
182 Č. 245: 28. dubna 1450. 245. 28. dubna 1450. Petr a Jetřich z Janovic koupili od Oldřicha z Rožmberka jeho právo ve vsích v Křepenicích, Líchovech, Zvíroticích, Záběhlicích a Chramostech za 500 kop. gr. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Chramosty II 187 N. 1. Orig. perg. (P.) AC. III, 544 č. 543 (reg). My Petr a Jetřich syn jeho oba z Janovic naším a budúcích našich jmenem tiemto listem obecně všady a přede všemi vyznáváme, kdež a před kýmžkoli čten nebo-li čtúce slyšán bude, jakož urozený pán pan Oldřich z Rozmberka svým i svých dědicuov jménem prodal jest a prodává za pět set kop grošuov peněz dobrých střie- brných rázu a čísla pražského, i sstupuje sbožie a dědiny své dědické i platuov ve vsech dolepsaných, totiž v Křepenicích, v Lychovách, ve Zvieroticích, na mlýně pod Zvierotici, v Zábiehlicích a v Hramostech s tiem vším panstvím, užitky a poplatky všelikými k těm vsem a k tomu sboží příslušnými nám a budúcím našim ku pra- vému dědictví, nic tu sobě ani práva ni zvláštenstvie kterého nepozuostavuje, jakož pak toho všeho list na to s visutými pečetmi udělaný na pargameně s jeho a jiných lidí dobrých zaň rukojmí šíře svědčí a ukazuje. I znamenajíce to, že sobě časy mi- nulé, nynie také i budúci činili sme, činíme a činiti muožem v rozličných věcech zvlaštnie libosti, ačkoli vsi svrchupsané a sbožie k tomu příslušná pan Oldřich z Rozmberka nadepsaný nám tak, jakož svrchu dotčeno jest, zapsal k dědictví. Avšak jemu a dědicuom jeho i budúcím týchž vsí a sboží i požitkuov všelikých dali sme a mocí listu tohoto dáváme otkúpenie konečné do pěti let najprv po dání listu tohoto pořád zběhlých, pod úmluvú však takovúto mezi námi znamenitě učiněnú: kdyžby- koli pan Oldřich z Rozmberka svrchupsaný nebo-li dědicové jeho a budúcí nám a na- šim budúcím, když by sě těch pět let skonati mělo, v tom roce posledním před sva- tým Havlem neb svatým Jiří puol léta napřed dali věděti a to ten den na svatého Jiřie v tom roce posledním k poluletí prvniemu, aneb na svatého Havla ku poluletí poslednějšiemu neb před každým z těch dvú časov jmenovaných prve kdyžkoli beze lsti listem svým pod svú pečetí a k tomu po zemenínu osedlém na Chlumec blíž od Sedlčan, chtiece vsi a sbožie svrchupsaná od nás zasě v týchž pěti stech kopách gro- šuov peněz, jakož sě svrchu píše, dobrých odkúpiti a nám summu již pověděnú za- platili a penězi zasě navrátili hotovými, takýmiž jakož od nás přijali sú, zlatými do- brými uherskými, zlata, rázu i váhy spravedlivými, každý zlatý po jednom a po po- lukopy grošuov počítajíc, a ty na Chlumci nám položiti a dáti. Pak-li by Buoh v tom ztracenie Chlumce neuchoval, ale v pěti mílech od Chlumce vzdáli nebo blíže, kdež bychom ukázali. A když by sě to tak stalo, tehdy hned máme, chcme i za své bu- dúcie tiemto listem slibujem, že panu Oldřichovi z Rozmberka častopsanému neb dědicuom jeho a budúcím vsí, sboží, dědin a platu svrchupsaného tak zasě konečně, jakož sě uvázali jsme, sstúpiti beze lsti s navrácením listu hlavnieho nám na to da- ného bez zmatku a omlúvánie všelikého. A jest-li že bychom kterých poplatkuov spravedlivých nevybrali a sstupenie přišlo, tehdy nám nemá hájieno býti těch lidí

Strana 183
Č. 245—246: 28.—29. dubna 1450. 183 k tomu připravovati, aby nám jě vydali. A toto také jest znamenitě vymieněno, jest-li že by svrchupsaný pan Oldřich neboli dědici a budúcí jeho nedali na ten den věděti, aneb dadúc věděti i nesplnili zlatých, tak jakož sě v listu tomto píše, tehdy tento list moci žádné viece nemá. Toho na potvrzenie a lepší jistotu své jsme vlastnie pečeti s našim vědomím a přiznáním přivěsili sme k tomuto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého padesátého ten úterý po sva- tém Jiří. Na perg. proužcích dvě pečeti: 1) v čer. v. na štítě (klenot zničen) orlice s roz- taženými křídly: † S. PĚT. 1 JANOWICZ; 2) táž pečet, opis nečitelný. 246. Na Libštejně, 29. dubna 1450. Jindřich z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: Poděbradští mu již odpověděli a táhnou k Buštěvsi; prosí, aby mu poskytl pomoci, a aby obeslal i jiné spolujednotníky. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1261 a, or. pap. (R.) AČ. IV, 394 č. 12. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4321. Službu svú vzkazuji TMt, urozený pane, pane a přieteli milý! A již rač v jistotě věděti, že p. Jiřík i s svými pomocníky odpověděli jsú mi; a z které příčiny, teď TMť na jeho listu v přípisu odpovědného dobře shledáš. I račiž věděti, žeť ke mně žádné viny bohdá jiné nemají. A protož, milý pane, doufámt plným srdcem, že mi raden a pomocen budeš a odpovieš též zasě pro příčinu mne i pro jiné. Nebť již k Buštěvsi táhnú, chtiec jí dobýti. A dálet věřím i úfám TMti, že jiné spolupomocníky naše obešleš k témuž; neb já jě také obsielám, věře TMti i jim, že mne neopustíte a zá- pis spojenie našeho držeti budete, aťbych pod tiem závazkem zahuben nebyl. A milý pane, račiž pomníti na ta rčenie, kterés mi mnohokrát sliboval; a pro mé dalšie za- slúženie aby mi ráčil pomáhati snažně, aby jiní k TMti dobré doufání měli a neroz- pakovali sě. Nebť miením napomínati těmi závazky každého jednotníka našeho, tak aby mi držáno bylo; a ktožby nezdržel, mluviti i psáti budu jako ten, ježtoť by mi líto bylo zavedenie mého. A milý pane, prosímť, nerač mi za zlé mieti tak z tuhého psaní; nebť mi jest toho potřebie a núze. A dále rady i rozkázanie tvého žádám, co bych měl činiti. A také, milý pane, obešli na Zvíkov úředníky své, jestliže bych Datum Lybštajn, fer. IIIIta ante potřeboval čeledi vašie nynie k spěšné potřebě. Philippi et Jacobi. Jindřich z Colowrat. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, seděním na Krumlově, pánu a přieteli mému zvláště milému, dd. Pečeť odpadla.

Strana 184
184 Č. 247: 30. dubna 1450. 247. V Praze, 30. dubna 1450. Manifest Jiřího z Poděbrad proti jednotě Strakonické: o svém sporu s Oldřichem z Hradce; o postupu a jednání ubrmanů v Pelhřimově a počínání si Oldřicha z Rožm- berka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1262. Opis. souč., pap. (P.) AČ. II, 270 č. 40. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 422. Duostojným u Božě otcěm a urozeným, statečným, slovutným a opatrným etc. Jiřík z Cunstátu a z Poděbrad svým i všie jednoty našie jmény, službu svú vzkazuji, ku paměti vašie tiemto listem přivodě: jakož netajné jest, kterak před chvílí Oldřich z Hradce svévolně mně jest odpověděl, a nepotřebně válku proti mně byl začal, i jiné k tomu navedl, věda dobře mé i mých přátel rovné a spravedlivě podávánie, že sme chtěli skutečně rovné od sebe učiniti i přijieti po obecniem sněmu, anebo kohožby nám sněm obecní za súdce vydal, kterýž byl uložen vší zemi do Prahy o světiem Ši- moniši a Judě. Rok tomu minul; z čehožby nám kolivěk byla vina dána, to od nás při- jato nenie, ale od strany nám odporné z úmysla a z svévuole válka ta jimi začatá proti nám vedena jest k záhubě chudiny tak dlúho, až již přišlo k té smlúvě, kteráž sě jest stala v Jindřichově Hradci,i kdežto bylo také přímiřie smluveno a zaručeno do roka takovie, že sme sě s uobú stranú zřetedlně a velmi znamenitě svolili a za- psali na čtyře ubrmany a oprávce, zejména na pana Oldřicha z Rozmberka, na pana Alše ze Šternberga, na Arnošta z Leskovcě a na Oldřicha Močihuba z Kralovic, davše jim plnú moc o všelikteraké pře a viny nás srovnati a mezi námi výpověď udělati najdalšie a konečně do sv. Jiřie, nynie nedávno minulého, anebo na ten den. A na to ti páni a čtyřie ubrmanie přikázali jsú nám obojím býti v Pelhřimově v tu ne- děli o provodě, jakož jest nedávno minula, a to pod základem peněžitým a pod po- kutami v smluvním a v přímiřném listu jmenovanými, jakož o tom výpověď všech čtyř ubrmanuov, kterúž sú jednosvorně v Jihlavě udělali a nám pod jich pečetmi napsanú vydali, šíře ukazuje. I jest to vědomé a dobře jisté, že sme my i našie dva ubrmani a oprávcie od nás a s našie strany vydaní na ten den v neděli próvodní ne- obmeškali v Pelhřimově býti, jakož ti, chtiece i povinni jsúce smlúvám a výpovědi Jihlavské i přikázání ubrmanskému dosti učiniti, konečného konce sě nadějíce do dne svatého Jiřie výše praveného nebo na ten den. Ale Oldřich z Hradce, ani ubrmané strany jeho na ten den v neděli próvodní netbali neb nechtěli sú do Pelhřimova při- jeti a nepřijeli sú, jelikož pan z Rozmberka tepruv v úterý přijev, pír]o Oldřicha z Hradce posielal jest. A z toho jiného nemuož býti shledáno, než že sě jim konce a pokoje nechtělo. A to sě v pravdě najde z dolepsaných duovoduov. Neb když po mnohém a dlúhém rokování a taidinkování od ubrmanuov, z strany našie vydaných, ubrmané od strany nám odporné vydaní byli sú otázáni až do několikokrát, muož-li sě tu v Pelhřimově těm všem věcem konec státi, pamatujíce jě listem a zápisem 247, 1) AČ. II, 250 č. 26; sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 367. 2) Urbánek, Čes. děj. III. 2, 392. 3) Tamže 420. 4) Tamže 421.

Strana 185
Č. 247: 30. dubna 1450. 185 smluvním, že sú povinni mezi námi stranami konečný konec a výpověď učiniti; a ubrmané strany našie měli sú úmysl a chtěli sú tu mezi námi konečný konec a vý- pověď hned udělati; ale pan z Rozmberga před dobrými lidmi dal jest tu odpověď, že tu nikoli konce býti a státi sě nemuože, a netbaje i na to, kterak sě jest vedle listu smluvnieho vykázanie dobrovolně podvolil a zavázal vedle jiných ubrmanuov, do svatého Jiřie již minulého bez zbavenie konec a výpověď mezi námi udělati. Pak my ještě přes to i s svými ubrmany k tomu sme sě podávali, buď dvě, tři nebo čtyřě neděle i dále, abychom sě vždy nerozjeli, než tu sě konce doležali, chtiece rádi obecnie dobré viděti a pokoj země této. Toho opět pan z Rozmberga nechtěl učiniti, praviv, že má hned do Lince k sestře jeti. A slyševše to pan Zbyněk Zajiec a pan Jan Smi- řický, i jiní dobří lidé, přičíněli i přimlúvali sú sě, a jednali pilně; i smluvili sú byli mezi námi opět přimiřie dalšie od svatého Ducha až do roka.“ A na to Boha chvá- léc a upokojeni sě radujíce, již kázali sú ve zvony zvoniti, trúbačóm trúbiti, lidem to oznámiti a v Bohu sě radovati; neb v určeném času vedle námluvy tehdáž v Pel- hřimově znovu udělané měl sě jest konečný konec o ty o všeckny věci mezi námi státi; i miesto bylo jmenováno a smluveno, kde a kdy sme sě s uobú stranú měli sjeti k konci; a když jest namluveno a rokováno o miesto, tu jest pan z Rozmberga pověděl, že na tom sjezdu, který sú měli v puostě v Plzni, ustanovili jsú sě a na tom rozjeli sě, aby jinam k sjezdu a k sněmu nesvoloval nikoli, než do Jihlavy“ nebo do Budějovic anebo do Plzně. A na tom jest sě drahně dlúho držal, nikam jinam svo- liti nechtě. I teď sě opět nalézá pravý a jistý duovod toho, že strana Oldřichova z Hradce i s ním i s jich ubrmany neměli jsú hned nižádného úmysla ani chtiecě, aby ty věci mezi námi k konci přivedli a přivésti chtěli v Pelhřimově; poněvadž, jakož sě tu rozumem lehkým a snadným každý domakati muož, svolovali jsú sě v Plzni v puostě o miesto ku potomniemu sjezdu neb sněmu k srovnání těch záští mezi námi, a měvše i povinni byvše tu v Pelhřimově konečný konec a výpověď mezi námi udělati o světiem Jiří minulém, vědúce ubrmané, že potom viece moci nižádné nemají vedle vykázánie smluvnieho listu. A námi ani ubrmany našimi nic jest ne- scházelo a nesešlo, jakož to pak časem svým v pravdě bude moci býti okázáno a širšími zprávami dovedeno. A což pak z toho muož jiného rozumieno býti a vědieno, než že sú Oldřich z Hradce s svú stranú nepatřili konce, alebrž zřetedlně nekonce sú hleděli a roztrženie; a to sú naposledy vždy okázali. Neb když sme již s uobú stranú zasě k smlúvě a ku přimiří dalš[iemu] byli přivedeni na konec a k úklidu pokoj- nému a k ohlášení také lidu již zvoněno i trúbeno bylo: potom pak nazajtřie ráno uvrhli sú nám v to Němce cizozemce, zejména markrabí Fridricha Míšenského; kte- rýžto Míšenský i s předky svými koruny a královstvie Českého starodávní zhúbce a nepřietelé byli jsú, a nynie pak od drahné chvíle náš a jednoty našie zjevný a od- povědný nepřietel jest. I chtěli sú a stáli sú o to, abychme my s tím Míšenským v též přímiřie a v túž smlúvu jako i s nimi nerozdielně vstúpili. A tu sme tepruv zvěděli, že sú sě s našimi nepřátely k záhubě zemské spojili. Přes to přese všechno naše poselstvie, kteréž sme učinili ku pánu z Rožmberga i do Plzně k nim na sněm jich listovně i po dobrých, urozených a znamenitých osobách, dávajíce jim věděti, že zpraveni jsme, že by sě chtěli s takovým naším nepřietelem zjevně odpovědným

Strana 186
186 spojiti; žádajíce i upomínajíce, aby toho nečinili dle našie smlúvy i příměřie zapsa- ného a dle jiných slušných věcí, kteréž sú mezi námi některými zvláště v Jihlavě [sě] staly, a jmenovitě mír mezi mnú a panem z Rozmberga; nic sú sě na to ne- obrátili. Ježto i tu jeden opět pravý a jistý duovod jest toho, že sú k konci nemie- řili jíti a konati v Pelhřimově o světiem Jiří vedle vykázánie smluvnieho listu a pod- volenie ubrmanského. Neb by byli měli žádost a úmysl ku konci jíti v tom času, dokud sú ubrmané moc měli vedle vykázánie smlúvy, tehdy by sobě Míšenského ne- přietele našeho, ani jiných na nás nejednali a s nimi sě proti nám nespojovali k roz- tržení a k nepokoji takovému, jakož jej všichni pohřiechu před sebú vidíme. Neb jest v prvních smlúvách ani v přímiřích Míšenský s nimi, ani oni s ním nebývali, nébrž nižádná zmienka nikdy jest prvé o Míšenském v tom sě nedála. Avšak i v tom sme my sě měli a okázali, přieliš k jich vuoli sě předávajíce, jako ti, jenžby pokoj raději nežli nepokoj viděli. A proto sme však vždy i s Míšenským ku přímiří svolili do jiného jmenovitého času nežli s stranú nám odpornú. Neb by ty věci a to obé spolu, pře Míšenského i nás obú stran, na jednom roce obtiežné a nemožné bylo jednati; tomu každý muože rozuměti. A vidúce nás i v tom opět povlovné, z toho sú nám pak podali a na nás žádali toho, jest-li že bychom s Míšenským na tom uloženém roku miesto a konec vzali a měli, tehdy abychom proti němu potom do jmenovitého a do určeného času nebývali, ani na něho pomáhali. Odpověď jest naše byla na to, že nejsme tak svévolni, když bychom již konec a miesto měli s tím Míšenským, by- chom svévolně na něm jakých nesnází hleděti chtěli; než bychme jim takovým bě- hem, jakož jsú na nás žádali, zavázali, nejsme jim toho povinni. Neb takové zavá- zánie netoliko svobodným, ale vězňóm a přemoženým lidem jest přieliš obtiežné, a nám pak i nad to velmi neslušné a nehodné; a my bychom tehdy do toho určeného času, ač by sě zemi České nebo kterým přáteluom našim od Míšenského sě dálo jaké bezprávie, nemohli jim nic ku pomoci ani platni býti. Toho sú strana nám odporná opustiti a obleviti nikoli nechtěli, skrzě to k roztrku konečnému vedúce, jakož jsú i to přivedli. A nám sě jest to zdálo, i zdá nepravé, neslušné a nehodné jim k tomu svoliti a zavázánu býti. A tak pro ten kus, jenž sě dotýče cizozemce Němce, dáv- nieho nepřietele a zhúbce koruny a královstvie Českého, a našeho odpovědného ne- přietele, stalo sě jest roztrženie a nepokoj v této zemi, dá-li Buoh ne mnú, ani jed- notú naší, ani ubrmany dvěma od nás vydanými, jakož to již každý, kohož tato zpráva dojde, muož očitě věděti a lehkým a prostým rozumem dosáhnúti, žeť sme my tiem zlým, kteréž sě jest počalo a dále pohřiechu puojde, bohdá nevinni a věrně jest nám líto toho; doufajíce každému dobrému, že nám takového zlého litovati po- mohú, a to v své paměti mieti budú. A vyšla-li by kteraká jiná řeč nebo psanie to- muto odporná od kohožkolivěk, abyste sě věřením svým k odporné zprávě nechtěli a neradili přichýliti. Nebť jest toho Bohu milému a dobrým lidem svědomo, žeť sú sě tyto věci teď popsané v pravdě tak dály a staly; a muož to všechno i viece, ježto jest tuto pro dlúhost písma opuštěno, dá-li Buoh, časem svým širšími zprávami býti dovedeno a provedeno. Také smluvní list v Hradci udělaný svědčí, stalo-li by sě a přečinilo komužkoli z našich stran co v přímiří umluveném a zaručeném, že má to opraveno býti vedle rozkázanie svrchupsaných pánuov čtyř ubrmanuov společnieho a Č. 247: 30. dubna 1450.

Strana 187
Č. 247—249: 30. dubna—poč. května 1450. 187 jednosvorného, ve čtyřech nedělech od prožalovánie. Vieme a jesti sme tiem, že jest to dvěma našimi ubrmany nescházelo, ani sešlo; a jedni bez druhých neměli sú moci kázati opravovati. A na to nám přemnohá přečiněnie dály sú sě od strany odporné; a rovně též, jakož i výpověď, takéž i opravenie sě nám nestalo. Neb tiem vždy jest odtahováno na takový nekonec, o němž svrchu praví a jistí duovodové jsú vypsáni, nébrž výpověď opět v Jihlavě všemi čtyřmi ubrmany mezi námi udělaná a pečetmi jich i listem potvrzená, téměř v ničemž nám zdržána nenie. A cožkoli sě v té výpo- vědi vypoviedá a přikazuje, to sě vypoviedá pod základem a pokutami ve smlúvě hradecké popsanými. A pro nezdrženie té výpovědi jihlavské z základu peněžitého rukojmě upomínati mieníme a chcme, i o pokuty listem a zápisem smluvním budem sě, dá-li Buoh, zpravovati. A to všechno tiemto psaním já Jiřík z Cunstátu a z Po- děbrad od sebe a od našie jednoty s povolením všech nás osvědčuji každému, komuž sě udá koli toto sepsánie čísti nebo čtúce slyšeti, aby bylo věděno, že to začaté zlé v této zemi námi nejde, a že my s našie strany tiem vinni nejsme; to Buoh vie; než což bychom koli přes to k upokojení tohoto královstvie a k přivedení řádu mohli a budem moci poslúžiti a platni býti, chcem v tom po vše časy, dá-li Buoh, neleniví Dán v Praze ve čtvrtek před hodem svatých skutečníci shledáni býti i nalezeni. apoštoluov Filipa a Jakuba, let božích etc. padesátého. 248. V Strakonicích [duben 1450]. Václav z Michalovic na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: posílá mu kata. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1711 b, or. pap. (P.) Sr. Dr V. Mostecký, Dějiny býv. kr. m. Vodňan I, 85. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš etc., velmit sem vděčen, že se TMt mým dobrým stará a zasluhovati toho TMti miením jako přieteli staršiemu. Drnomistru neb katu ihned sem jej kázal provoditi až na Do- bronice, tak jest pravil, žeť tu také má něco dělati; u mněť jest jediné tři oběsil Datum in a jednoho na Repici sťal u Chvala a jednoho na kolo zbil na Volyni. Strakonicz f. III. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému d. d. Pečet krytá zničena. 249. [Poč. května 1450]. Formulář odpovědného listu straníků Oldřicha z Rožmberka proti straně Jiříka z Poděbrad. 248. 1) Dotčený list se nezachoval.

Strana 188
188 Č. 249—251: poč. května—1. května 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1264, konc. (R.) Já etc. vystřiehám se proti tobě, pane Jiříku z Cunštátu, i proti tvým všem služebníkóm i poddaným a v tom svú čest ohrazuji z té příčiny, znamenaje záhuby a škody našich spolujednotníkóv, totiž pana Oldřicha z Hradce i pana Jindřicha z Co- lovrat, pana Kunše z Dubé, Mikuláše a Jana bratřie z Lobkovic, nechtiec od nás ani od nich rovných poddánie přijeti i pro jiné příčiny skrze vás přišlé. A dále proti tobě ani proti tvému každému nechci nic vinen býti. 250. V Krumlově, 1. května 1450. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: chce bránit znovuosazení Ostromeče, co bude moci; posílá mu přepis úmluv pelh řimovských; obeslal spolujednotníky k po- hotovosti do pole a žádá i jej, aby se k tomu strojil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1260 b. koncept. (P.) AČ. IV, 393 č. 11. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, že páně Zdeňkovi horu Ostromeč směřili, chtiece ji osaditi: bohdá pane s tvú i jiných po- mocníkóv a přátel dobrých [pomocí] miením toho brániti, i jiných jich svévolností, což najdále budem moci.? A jakož dále dotýčeš o obeslání o příměří od p. Alše etc., o tom já ještě nic neviem; než teď posielám přiepis, kterak sme se s Pelhřimova roz- jeli, aby tiem lépe mohl porozuměti, kým je tu rovné a obecné dobré scházelo. A na to, milý pane, obeslal sem všeckny pomocníky našě, aby hotovi a vzhóru byli polem k určenému dni a uloženému miestu: ještoť tebe potom to tajno nebude. A protož prosímť tebe, milý pane, aby se také k tomu strojil a lidem svým hotov kázal býti, aby také k nám na pole táhl vedle zuostání pilsenským. Neb to Buoh vie, žeť bych rád obecnému dobrému: a poněvadž svú vuoli tak chtie zvésti proti zemie i proti nám, musímeť se s boží pomocí tomu brániti. A tohoť žádám odpovědi tvé listem tvým, aťbych vzkázal, kdež bychme se měli spolu strhnúti“ a na který den. Da- tum Crumblow, fer. VIa in die Pfilippi et Jacobi, anno etc. Lmo. Old. 251. V Krumlově, 1. května 1450. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi z Kolovrat: obeslal spolujednotníky do pole na určený den; aby ani on nezmeškal a také aby obeslal pomocníky i knížete míšeňského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1261 b, koncept. (R.) AČ. IV, 394 č. 13. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 433. 250. a) Následující: na kterém miestu — škrtnuto. 1) List z 28. dubna, č. 244. 2) Sr. Urbánek Čes. děj. III. 2, 4314. 3) Sr. tamže 4282.

Strana 189
Č. 251—252: 1.—2. května 1450. 189 Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie píšeš, kte- rak tobě p. Jiřík odpověděl i Pražané, žádaje v tom, abych pomocníky našě obeslal a také odpověděl etc. Milý pane, všeckny sem jednotníky obeslal, aby všichni vzhóru vojensky byli na určený den, a miesto jim položil, kdež bychme se strhnúti měli, ježto potom tebe to tajno nebude. Protož, milý pane, přičiň se k tomu s pilností, aby také času nikoli nezmeškával; neb Jindřich, syn mój, sám bohdá na poli bude. A sám také obešli všeckny pomocníky našě, i knieže míšenckého s pilností: neb sem JMť prvé také obeslal, aby JMť nám ku pomoci táhl, tak jakož sem JMt sám psal. Dále jakož píšeš, abychme tobě v tom za zlé neměli z toho psaní etc. Milý pane, jáť tobě v tom za zlé nemám, neb je toho veliké potřebí nám všem. A což by tam zvěděl, daj mi věděti, a což já zviem, toť také dám věděti. Datum Crumblow, fer. VI. in die Philippi et Jacobi, annorum Lmo. Old. Na rubu jinou souč. rukou: Jindřich Kolowrat. 252. V Krumlově, 2. května 1450. [Oldřich z Rožmberka svým úředníkům v Třeboni] Pešíkovi [z Bělé] a Matějovi, aby rozkázali jeho lidem vojenskou pohotovost. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1265 a/1, přeškrtnutý koncept. (R.) Viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4313. Old[řich]. Pešíku a Mathiáše milí! Tak, jakož sme vám prve psali i rozká- zali, abyste našim lidem kázali hotov býti vojensky, i ještě toho žádáme s pilností, abyste všem kázali vzhuoru býti, ktož pro starost a mladost muože a v tom vyberste, ježto by se hodili k branie a z dobrú braní, což nejlépe muožete; a mluvte s lidmi ochotně a pěkně a tak jim to povězste, že Jindřicha, syna svého, osobně chcem na pole s nimi vypraviti. A když vám koli věděti dáme, aby lidé hotovi byli a táhli a strojte se k tomu, což najspieš muožete, neb krátký čas jest, ježto na poli máme býti. Věřímeť vám, že toho pilni budete. A také porozumějte na lidech, ochotní-li sú k té vojně. A což v tom porozumiete, dajte nám bez meškání věděti. tum Crumblow sabbato post Pfilippi et Jacobi annorum Lmo. Da- 251. 1) 29. dubna, viz č. 246. 252. 1) v téže době psal týmž úředníkům Jindřich, syn Oldřicha z Rožmberka, list, jehož nedat. kon- cept (psaný rukou Oldřichovou a přeškrtnutý) jest na témže pap.: Pešíku a Mathiáši milí! Tak, jakož pán a otec náš milý vám píše, aby naši lidé vzhuoru byli, prosímť vás, abyste toho pilni byli. A také povězste od nás lidem našim, poněvadž sami na pole máme býti a to rádi učiníme, ať vesele a ochotně s námi potáhnú, nebť bohdá statek i život pro ně nazaditi chcme a z boží pomocí, našich přátel a jiných dob- rých lidí vedle našie spravedlnosti k dobrému konci přivedem, ježšto bohdá potom v pokoji s chudými našěmi lidmi budem moci přebývati a odpočinúti. A viece jim předložte, že tuto k útisku zákona božího ku poli se nestrojíme, než proto, že svévolně v zemi búří a chudé lidi hubí a rádi by nás a jiné dobré lidi utiskli nevinně proti řádu a všem svobodám zemi této; tohoť se bohdá umíme z boží pomocí brá- niti do těch hrdel i statkóv. — 4. května poslal Jindřich krumlovským úředníkům list o vojenských pří- pravách (viz příl. Třeboň. archiv. Hist. 1266).

Strana 190
190 Č. 253—254: 2.—6. května 1450. 253. V Krumlově, 2. května 1450. [Oldřich z Rožmberka Táborským a jiným městům]: aby nevěřili pomluvám, že vinou jeho strany se pelhřimovský sjezd rozejel bez konce; vysvětluje jednání své strany s markrabím míšeňským. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1263, koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 422. Súsedé milí. Srozuměli sme, kterak strana odporná nás pomlúvá, že by se námi stal rozstrk, že sme se bez konce z Pelhřimova rozjěli a že bychme my překážěli obecnému dobrému a pokoji nechtěli. Jestliže by kto na vás takové věci vznesil, vě- římet vám, že tomu věřiti nebudete. Než posielámet vám spis podávání, kteréž sme sobě s obú stranú podávali a kterak sme se rozjeli, kterémuž spisu rozuměti muo- žete, jestliže by nás kto tak pomlúval, jakož svrchu dočeno jest, že by nám na tom krátko činil. A také viete dobře, kterak sme pracně a nákladně vždy pracovali pro obecné dobré, nelitujíce v tom života ani statkuov. Také slyšíme, že by pravili, že bychme my margrabie míšenckého proti zemi a k skáze zemi ku pomoci vzali. Na tom nám také krátko činí. Než vidúce, že strana odporná netoliko v Míšně, ale v Uhřích, v Němcích i jinde, kdež by koho požíti mohla, sobě ku pomoci béře, my pak chtiece se i země této siré k škodě a útisku vystřieti konečného, margrabí na- depsanému i také JMt nám zasě ku pomoci zapsali sme takově, že netoliko kterého najmenšieho pomocníka z jednoty našie, ale i JMt k rovnému a nad rovné zvedli sme a to, což jě v této mieře zašlo, a podali, chtiece vždy, aby námi ani stranú našie nic rovného nescházelo a že netoliko po jiných ale po českých pániech, točisto po panu Zbiňkovi Zajieci z Hazemburgka a po panu Smieřickým margrabí nade- psaný, byl-li by komu na čem co povinen, od sebe měl jest JMt rovné učiniti tak, jakož svrchu psáno stojí. Toho sú od nás přijieti nechtěli, jakož pak tomu všemu v témž spisu lépe a šíře porozumiete. Poněvadž pak pomocníky jednoty našie přes takové rovné podávání vždy nic rovného podkati nemuož ani také příměří křesťan- ské nám spomoci mohlo jest a záhuby v tom a přes to na našě pomocníky den ode dne vždy jdú nemalé, protož, milí súsedé, věřímet vám, že to vám v paměti bude, že nás nic rovného podkati nemuož, i jiným dobrým lidem oznámíte. Crumblow sabato post Pfilippi et Jacobi Lmo. Datum Na rubu: Osvěčování Tháborským i jiným městóm, kterak sú se z Pelhřimova rozjeli. 254. V Plzni, 6. května 1450. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: bude na určený den hotov vytrhnouti do pole; měli by k tomu dni obeslati také mar- krabí míšeňského.

Strana 191
Č. 254—255: 6. května 1450. 191 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1267 a, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2. 4331. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakožs jsi mi vzkázal po Ygovi, služebníku svém, kterýžto od tebe s tvým listem věřícím ke mně přijel jest, který den jmáme vzhóru a v pole vytrhnúti etc. I dávámť, pane, věděti, žeť já k tomu dni a na ten den vzhóru budu svými lidmi, cožť jich budu moci nejvíce jmieti. Zdáloť by mi sě, abychom o to markrabí míšenského obeslali, aby také ráčil k témuž dni sem do země přitrhnúti a tak abychom sě spolu strhli, což budem moci nejspieš, aby sě JMt anebo nám škoda žádná ani hanba nestala. A což nám Pán Buoh popřeje, abychom to spolu učinili. Úmysla tvého žádám po tomto poslu. Datum Nove Plzne feria quarta post Invencionem s. Crucis anno etc. L°. Hynek Krušina z Švamberga, hauptman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozemberka, testi mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 255. 6. května 1450. Fridrich, vévoda saský, Oldřichovi z Rožmberka: aby mu neměl za zlé, že ne- může propustiti Roselera a jiné z vězení. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1268 a, or. pap. (R.) Friderich von Gots gnaden herzog zu Sachssen, des heiligen Romischin richs erzmarschalk, lantgraf in Doringen und margraf zu Missen. Unsern gunstigen grus zuvor, edeler besunder liber! Uwer schrift und itzund getan von Roselers und ander mehr sie us solchem gefengnis lidig zu lassen etc." haben wir wol vorstanden etc. Nu sint derselbe Roseler und die andern umb vor- schulter sachen zu gefengnis bracht wurden, darumb uns nicht fuget sie also ledig zu lassen, des wellet uns nicht zu arge keren. Dann ir sullet uns in warheit glou- ben, solden sie uf ymands bethe los werden, wir wolden sie darinne uwer haben lassen genissen, wann wir uch vor einichen andern damit wolden sein zu willen wur- Geben zu Delczsch am mitwochen Johannis ante Portam Latinam anno den. Domini etc. quinquagesimo. Na rubu: Dem edeln ern Ulrichen von Rosemberg, unserm liben besundern. Pečet porušena. 255. 1) Oldřichův list se nezachoval.

Strana 192
192 256. Č. 256—258: 8.—9. května 1450. V Telči, 8. května [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu svého služebníka Artleba se zprávami a žádá, aby mu věřil. — „Datum in Telcz fer. VI. in die Stanislai." Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Rožmberka 21 registr., or. pap. (R.) AČ. XIV, 51 č. 1585. 257. V Krumlově, 9. května [1450]. Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: obeslal již Míšeňského [Fridricha Saského], aby sám vtrhl vojensky do země proti straně poděbradské; aby nemeškal spolu se svým bratrem Janem a s Plzeňskými přitáhnouti na zboží tachovské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1267 b, a 1269, koncept a opis. (R.) AČ. III, 379 č. 23. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4331. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi nynie píšeš, abych Mišenckého obeslal, aby se s námi strhl, věděti dávám, že sem JMt obeslal, aby sem vojensky vtrhl mezi jich města a pomocníky a je hubil. A také mně se nezdá za podobné, byť se on s námi měl strhnú ti a to proto, že by se někteří lidé« mohli nad námi rozpačiti, řkúce, že Němce sem vedeme. A tak s oní strany jsa, nebudú jim jich pomocníci tak volně sem na nás moci pomoci. Protož, milý pane, prosímť tebe, aby již se panem Janem, svým bratrem, a se pány Plzenskými (a také mohli[-li] by co k tomu požíti Chebských, aby něco jiezdných pójčěli, to by také dobře bylo), a také s jinými dobrými lidmi toho času nezmeškal a na ten den na tachovské zbožie přitáhl, neb z těchto krajóv pomocníci našie také tu budú. A Jin- dřich, syn mój, bohdá v tuto střědu ocavad vytrhnúti má, aby v tento pátek také Datum Crumblow sabbato post Stanislai annorum Lmo. k tomu miestu přitáhl. Old. Urozenému pánu, panu Hynkovi Krušinovi z Švamberka, testi mému milému.b 258. V Krumlově, 9. května 1450. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: aby vytrhl v úterý do pole a aby poslal odpovídací listy proti Václavu Zmrzlíkovi. 257. a) lidee, konc. b) adresa z přepisu (Třeboň, Hist. 1271). 1) List ze 6. května, viz č. 254. 2) List tento nebyl Hynkovi Krušinovi dodán; 12. května potkali posla Oldřichova lidé Burjána z Gutštejna a list mu vzali; přepis jeho poslal Burján Jiříkovi z Poděbrad — sr. jeho list z 12. května, otištěný v AČ. V, 267 č. 9 (opis v Třeboň. arch., Historica 1271); Tomek, Děj. Prahy (2. vyd.) 185—6.

Strana 193
Č. 258—260: 9.—11. května 1450. 193 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1265 c, or., 1270 a koncept. (R.) AČ. IV, 30 č. 52. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 438. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rád slyším, že jsi sě ve zdraví domóv vrátil. I prosímť tebe, milý pane, aby sě také ku poli strojil a se panem Oldřichem vzhuoru byl a spolu z Hradce vytáhli jakožto v tento úterý,a nebí syn mój bohdá ocavad v středu vytrhne a ve čtvrtek abyste sě shledali u Bo- žejovic, jakož Jaroš seděl. Věřímť, pane, že toho nikoli nezmeškáš, neb jsem jiné všeckny jednotníky našě obeslal, aby každý v tento pátek na to miesto přitáhl na tachovské zbožie a Václavovi Zmrzlíkovi odpověděli. I prosímť tebe, aby mi listy odpoviedacie sem poslal, a já je dále s jinými listmi a k jiným listóm na Zviekov Datum Crumpnow sabbato post Stanislai, pošli, aby tu časem odpověděno bylo. annorum etc. quinquagesimo. Oldřich z Rožmberka. Na rubu: Urozenému pánu, panu Janovi z Hradce, přieteli mému milému, bd. Pečet odpadla. 259. 10. května 1450. Oldřich a Jindřich z Rožmberka dávají Alšovi ze Šternberka glejt na dobu čtyř neděl do Benešova nebo do Vlašimě nebo do Pelhřimova na sjezd s Janem z Hradce a na Telči. „Datum dominica ante Ascensi onem Domini annorum etc. Lmo.“ Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1272, souč. opis. (P.) Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4293. 260. V Krumlově, 11. května 1450. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce: nemá ještě zprávy z těch krajů; aby nečekal doma na ty lidi a nemeškal vytáhnouti s bratrem Janem do pole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1276, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš o té vý- straze,i věděti dávám, že velmi pilně poselství tam v těch krajiech mám. Ját ještě nic o tom neslyším, než jestliže bych ještě co o tom zvěděl, dámt nemeškaje věděti a též tobě zasě věřím. A jakož žádáš věděti, máš-li těch lidí doma dočekati čili ně- komu poručiti, ježto by ty lidi, kteříž ještě přijieti mají, po tobě vedeni byli. Milý 258. a) Následuje škrtnuté: a strhli sě s Soběslav skými a s Třebonskými. 1) 12. května. 260. 1) List Oldřicha z Hradce se nezachoval. 2) Asi se to týká nedat. konceptu, viz č. 262.

Strana 194
194 Č. 260—261: 11. května 1450. pane, mněť by se zdálo, aby s těmito lidmi táhl, což najviece budeš moci mieti, i se panem Janem, jakož jemu o též opět píši.? Prosímeť tebe, aby jemu ten list poslal a někoho po sobě zuostavil, ježtoť by ty lidi po tobě přivedl. A toho času věřímť, že nezmeškáš, jakožt sem prve psal, na pole vytrhnúti, neb Jindřich, syn mój, ko- nečně v tuto středu odcavad vytrhne. Datum Crumblow f. II. post Stanislai an- norum Lmo. Ol. Na rubu: Oldřich z Hradce. 261. V Grimmě, 11. května 1450. Fridrich, vévoda saský, Oldřichovi z Rožmberka: nařídil ve svých zemích vojen- skou pohotovost; pošle velkou výpravu k Mostu; prosí, aby mu podával zprávy o pro- tivné straně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1273, or. pap. (R.) Palacký, Urkundliche Beiträge (FRA, XX), 7 reg.). Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 488. Friderich von Gots gnaden herzog zu Sachsen, des heiligen Romischen richs erzmarschalk, lantgraf in Doringen und margraf zu Missen. Unsern gunstigen grus zuvor. Edeler lieber besunder! Als ir uns izund ge- schriben habt, wie ir vom tage zu Pilgryms ganz ane ende abegescheiden siit und uns doby eine abeschrift des abescheids midtegesant habt und furder berurt, wie ir unsern puntgnossen habt geschriben ins felt zu rucken, das wir uns auch dorzu richten dorin zu zihen, also das uwer brif inneheldet, haben wir wol zu guter masse furstanden. Tun wir uch wissen, das wir noch angesichte uwers brifs durch unser furstenthumb und lande menniclichen den unsern uf und in gereitschaft zu sitzen ernstlich geschriben haben; solche unser schrifte by dryen tagen gefertiget und dornach furder an die unsern geschickt sollen werden. Und wollen auch einen rede- lichen reissigen gezug ufzubrengen in kurz gein Brux schicken, unsern und uwern schanden abezubrechen, so meist sie mogen. Uch mit sundern flisse bittende, ir wollet uns ane botschaft nich lassen, uns zu verstehen geben by tage und nacht, ab unser widerparthie ins felt rucken ader ymands der unsern abirzihen ader zu be- schedigen furhaben wirdet, da wir uns noch lute unser vorschribunge gerichten und gehalden mogen. Und womidte wir uch furderlich gesin mugen, das tun wir als bil- lich ist gerne. Geben zu Gryme am montage noch Vocem jocunditatis anno Do- mini etc. quinquagesimo. Dem edeln ern Ulrichen von Rosemberg, unserm lieben besundern. Přitištěna krytá pečeť. 261. 1) Sr. Oldřichův list Děprantovi Reibnicovi z 24. dubna, výše č. 242. 2) Dotčený list se ne- zachoval.

Strana 195
Č. 262—263: 11. května 1450. 195 262. [Asi 11. května 1450]. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: aby nemeškal na určený den a místo vytrhnouti do pole a poslati odpovídací listy proti Václavu Zmrzlíkovi; neví ještě nic o tom, že se dnes poděbradská strana strhnula u Čechtic. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1265 b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Za tot mám, že již listové mojil i také poselství, kteréž já tobě po Artlebovi učinil sem,“ tebe došli sú. Protož, milý přieteli, znamenaje to, že již pomocníci jiní s lidmi svými i sami osobně hotovi jsú býti vojensky na den i miesto již uložené, tobě téhož věřím, že sě sám k témuž také i s lidmi svými tak připravíš a býti tu, jakož prve jmenováno jest, i se panem Oldřichem neobmeškáš, vida a věda, že toho jest veliká potřeba, nebť Jindřich, syn mój, v středu,“ dá-li Buoh, odsavad vytrhne a dále na miesto uložené již potiehne. Listy také své i služebníkóv svých odpoviedacie proti Václavovi Zmrzlíkovi bohadle poslati nemeškaj! Psal mi jest také nynie pan Oldřich, že by sě již ona strana u Čechtic spolu dnes strhnúti měla; o tomt ještě neviem, neb bylo-li by co tako- vého, viem, že mi to má dáno býti věděti beze všeho meškánie. Což bych pak koli v tom i v jiném zvěděl, tot vám bez meškánie dám věděti, věře vám téhož zasě. Na rubu: Panu Teleckému. 263. V Jindř. Hradci. 11. května 1450. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby mu poslal 300 zlatých na závda- vek pro jízdné lidi; pošle své lidi zítra do pole a sám dočekaje těch jízdných, vytrhne hned za nimi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1275, or. pap. (R.) AČ. III. 544 č. 545. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4312. 262. 1. List z 9. května, viz č. 258. 2) Artleb ze Štítného, služebník Jana z Hradce (sr. list téhož Jana z 12. května, níže č. 262. 3) V Třeboň. arch., Hist. 1450, je o tom pův. zápis, nazvaný Pamět Artlebova (sr. Urbánek, Čes. děj III, 2, 429 ) tohoto znění. Naprv jakož jest mluvil od pana Jana z Hradce, žádaje toho, mohly-li by ještě tyto věci v dobré býti uvedeny, to jest námi bohdá nikdy ne- scházelo aniž ještě sejde. — Item mluviž zasě ku pánu svému, mělo-li by to býti, ať jest miestnie a zvláštie příměřie do roka, ať jest učiněno mezi stranami a konečně se všemi pomocníky i se Míšenským, i žádného nepozuostavujíc! — V tom také roce ať sjezd oběma stranám položen jest na slušném miestě a příměřie učiněno konečné a z čehož by kto komu vinu dal, ať každý práv jest tomu! — Ale Lobko- vice, kteréž jsú v příměří křesťanském panu Janovi, našemu pomocníku odjali, ať hned zasě navrátie, i od Costelce ať odtrhnú! — Pak o tom, jakož žádá, abych někoho z svých k němu vyslal k jednání těch věcí etc., tohot já v této mieře jistě učiniti nemohu, než zdá-li sě jemu, ať ale k tomu pana Arnošta Lestkovce přijme, kterýž těch věcí všech svědom jest lépe než-li kto jiný! — A k tomuť já rád své všecky pomocníky vésti chci, jakož svrchu dotčeno jest, nebť mi sě to bez vuole svých pomocníkuov jiných učiniti nehodí samému. 4) 13. května. 5) Viz Urbánek na uv. m. 434.

Strana 196
196 Č. 263—264: 11.—12. května 1450. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A teď posielám list, kte- rakť mi píší ti dobří lidé, žeť mi mají vždy lidé přijeti bez meškánie. Protož, milý pane, prosím, rač to učiniti, toto věda, a penieze mi asponě toliko tři sta zlatých zjednati; nemá-li TMt sám, ale od někoho jiného, ať jediné mám na těch tři sta koní co zavdati, ať by oni, aspoň vidúc závdavek, tiem ochotněji k službě měli sě. I věřímť jako svému milému přieteli, že to pro naše všech spolu dobré učiníš. Všakt já chci jistý plat svój vlastní zastaviti a zapsati do času jmenovitého na prostánie, neb ti lidé konečně v středu přijedú. Protot já lidi své zajtra na pole vojensky vy- strojím a sám dočekaje těch jiezdných a koně jim zohleduje, hned nezmeškám za nimi přitrhnúti. Jediné, milý pane, tiemto mě bohadle rač opatřiti a založiti, nebť jest to naše všech dobré! Takéť teď list Hruzóv posielám, ten přečta rač hned strhati! A vždy, prosím, rač mi páně Arnoštóv list zasě poslati, v němžt mi píše o Čabelickém. Datum Hradecz feria secunda die Rogacionum annorum Domini etc. Lmo. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberka, přieteli mému milému d. Pečet odpadla. 264. [12. května 1450] [Jindřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: aby přitáhl osobně k němu do pole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1265 a, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož nynie panu oci mému píšeš,i tomuť sem srozuměl, i dávámť věděti, že zajtra bohdá ocavad vytrhnu a potáhnu k tomu miestu, jakož pak tobě to prve tajno nenie. Protož, milý pane, prosím tebe, aby tu bohdá vždy k nám také přitáhl osobně a když tu bohdá spolu budem, o všeckny věci spolu s jinými vašěmi dobrémi přáteli a pomocníky rozmlu- víme a před se vezmem vedle potřebnosti, tu pak i odpověděti pomocí všelikými oby- čejemi, na čemž koli zespolka zuostanem, toť já všeckno rád učiním, jakožto pro přietele svého dobrého. A také, milý pane, muožeš sám tomu dobře rozuměti, že je toho veliké potřebí, aby tu osobně k nám přitáhl. A úfámet milému Bohu, žeť nás milý pán Buoh v našie spravedlnosti neopustí. 263. 1) Dotčený list se nezachoval. 264. 1) 12. května, viz č. 266. 2) Ani tento list se nezachoval.

Strana 197
Č. 265—266: 12. května 1450. 197 265. V Krumlově, 12. května 1450. [Oldřich z Rožmberka Mikulášovi z Lobkovic]: že jeho syn Jindřich vytrhne zítra do pole; posílá mu list pro knížete míšeňského [Fridricha Saského], aby kníže nemeškaje na pole vytrhl a aby vyřídil jeho věc; žádá za zprávy. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1277, koncept. (R.) Služba má tobě, pane Mikuláši milý! Věděti dávám, že Jindřich, syn mój, bohdá zajtra ocavad na pole vytrhne a k tomu miestu s jinými pomocníky potáhne, jakož tebe to prve tajno nenie. I píši opět knězi Míšenckému a napomínám JMť, aby nemeškaje na pole vytrhl. A také JMti píši o tu věc, jakož dobře vieš, aby mi JMť s tiem ráčil nenechávati, neb mi jest toho nynie veliké potřebí, ježto tebe to potom tajno nebude, a žeť bych nynie s tiem z boží pomocí mnoho dobrého zjed- nati chtěl, ježto by JM“ i nám všem k dobrému přijíti mohlo. Protož, milý pane Mi- kuláši, prosímť tebe, aby JMti ten list poslal a vedle toho také poslal s pilností, aby jeho Mť již ráčil nemeškaje na pole vytrhnúti vedle zápisu našěho a o mú věc svrchu dočenú také, a jakožt věřím a úfám. A také prosímť tebe, daj mi věděti, kterak se máš a kterak se vede a mnoho-li knieže milost lidí na Mostě má a sice noviny, které by věděl. A jáť také rád zase dám věděti, což bych zvěděl. Datum Crumblow f. III. post Stanislai annorum Lmo. Na rubu jinou souč. rukou: Panu Mikulášovi z Lobkovic. Rovněž na rubu Oldřichovy poznámky: Zdání purgrabie zviekovského. Předbor. Rin- hart. Odpoviedati strany (?). O Budějoviské; se třmi koni přijal (?). O Sedlčancký kostel. O Mirotice. Vandravce s jedním koním.“ Ossyce mladěho se třmi koňma. O haufnice; má dvě, co pán káže vzieti. Služebníci, kteříž z domu slúží. Co koní má zuostaviti na Zviekově. O holdování, neb ona strana nechce jinak holdovati neb každý před sebú a také měli by Lipolt jich lidi v hold přijieti, před kým je má ubezpečěti. O list panu Dětřichovi. 266. V Telči, 12. května [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: pošle své lidi do pole, jak on žádá. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1265 d, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 429. 265. a) Následující: o pány rukojmie, úrok — škrtnuto. 1) Oldřichův list se nezachoval; sr. odpověď Fridrichovu z 11. května (č. 261) na jiný list Oldři- chův týkající se téže věci.

Strana 198
198 Č. 266—267: 12.—13. května 1450. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi píšeš, abych na pole vytrhl etc., tomuť sem porozuměl. I milý pane, mám za to, že věci ty, kteréž pro dobré země tejto sem před sě vzal, jakožt sem po Artlebovi z Ščítného, služeb- níku svém, vzkázal, již tebe tajny nejsú. A přes to přese vše majít moji lidé také Datum in Telcz f. na poli býti tak, jakož žádáš. I list odpovědný teď posielám. III. Rogacionum. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 267. V Krumlově, 13. května 1450. Oldřich z Rožmberka hraběti Janovi ze Šaumburka: v příčině té půjčky aby mu poslal opis listu, který on má zhotoviti a poslati; zprávy z pole válečného; posílá mu čtyři štiky. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1278, koncept. (R.) Palacký, Urk. Beitr. zur Gesch. Böhmens im Zeitalter Georgs v. Poděbrad (FRA XX, 6 č. 4 (reg.). — Schmidt-Picha, UB d. St. Krummau II, č. 314 (reg.). — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4343. Edler wolgeborner herr und lieber frund, mein fruntlichen dinst zuvor! Alz ich von eurer fruntschaft nachst zu Lincz abgeschieden pin auf der schirsten frei- tag zur eur fruntschaft zu schiken als von des anlehens wegen, bit ich eur frunt- schaft mit besunderm gutem vleisse, ir wellet mir ein abschrift des brifs, so ich euer fruntschaft umb das gelt vermachen solt schiken bei dysem boten, so wil ich euer fruntschaft denselbigen brif vertigen lassen und auch solhs umb eur frunt- schaft williklichen und gerne verdienen. Auch lass ich euch wissen, das Heinrich, mein sun, als auf heut von hinnen in das felt gezogen ist. Der almechtig Got geb im gluk und heil. Und hof zu dem almechtigen Gote mit solhem anlehen, so mir eur fruntschaft tut, vil gutes auszurichten, als ir den abgotwil hinfur wol erfaren wer- det. Auch hofmere lass ich eur fruntschaft wissen, das der von Hassenstein€ und her Gindřich von Kolowrat herrn Alschen von Sternbergk’ ein kirchen, so er be- seczt het, angewunnen haben" mit sturm und darauf funfzig gefangen und etlich erslagen." So hat herr Krussyna von Schwanbergkt auch ein slossil angewunnen dem Chlewczen5 herrn Girzikens diener auf den zug, so er zu meinem sun in das 266. 1) Viz 9. května a nedat. list asi z 11. května, č. 258 a 262. 267. a) Skrtnuto dalši: und sind zustunden darnach fur ein wasserhaus geczogen, haist Kniežewes. 1) Mikuláš z Lobkovic na Hasenštejně. 2) Správně Petr ze Šternberka, v. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 434. 3) Snad tvrz Permesgrün v Loketsku nedaleko Ostrova; viz Tomek, Děj. m. Prahy (2. vyd.) VI, 186; Urbánek na uv. m. 484. 4) Jan Krušina ze Švamberka. 5) Sr. pozn. 3 u listu z 13. května.

Strana 199
Č. 267—269: 13. května 1450. 199 felt zeucht. Si ligen auch enzweienden zu velde vor zwaien geslossen. Und hof zu Gote, das unser sach gar gut werden. Auch schik ich euer fruntschaft vier gedigne hecht aus meiner wirtschaft und das dy euer fruntschaft wol gevielen und in guten freuden verzeret, das vernem ich zumal gerne. Und bit auch eur fruntschaft, west ir ichcz hofmer, ir wellet mir dy bei dysen poten verkunden. Sunder bit ich eur fruntschaft, ir wellet dem almechtigen Gote lassen bitten, das uns der almechtig Got sein heilige gnad mittail, das wir dy feint uberwinden, wan ich noch nicht anders verstee den das je zu einem slahen oder fechten komen wirdet. Geben zu Crumbnaw am mittichen vor unsers herrn Auffarcz tag annorum Lmo. Na rubu: Ssawnberg. 268. Na Telči, 13. května [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby nemeškal glejtovními listy od své strany. Třeboň, bv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1283 a, or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Rač věděti, když sem pana Trčku obeslal o ty běhy, jakož tě Artleb, služebník muoj ústně zpravil, že mi vzká- zal, že listy glejtovniemi meškati nebude; i protož věřímť, milý pane, že také listy glejtovniemi od strany našie meškati nebudeš, aby jestliže by svolenie které bylo, aby tiem meškáno nebylo. Pakliť sě jimi co rozejde, tehdyť já jich nedodám. A po- rozuměl-li bych čemu, že by svolenie bylo a mohlo co zemského dobrého zjednáno býti, nechtěl bych toho bez TM“ jednati aneb bez tvé rady. Datum in Telcz f. IIII. in vigilia Ascensionis. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému d. Přetištěna krytá pečeť. 269. V Krumlově, 13. května 1450. Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce: žádá ho znovu, aby vytrhl osobně do pole; Krušina [Jan ze Švamberka] již táhne k určenému místu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1279, čistopis opravený. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 429; snad list nebyl poslán? 268. 1) Totiž glejty k sjezdu v Benešově 21. května; sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 429.

Strana 200
200 Č. 269—272: 13.—14. května 1450. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš, že by pro ty věci, kteréžs před se vzal pro obecné dobré země této, na poli býti ne- mohl etc., než že by chtěl své lidi vyslati, milý pane, vědětit dávám, že již Jindřich, syn muoj, dnes na pole vytrhl a jiní pomocníci také v hromadu táhnú. I věřímť ja- kožto přieteli dobrému, že také na poli budeš se panem Oldřichem vedle jednoty našie. A když bohdá spolu na poli budete, bude-li vás moci co rovného potkati, přijměte. Pakli by vás rovné potkati nemohlo, ale budete sobě radni a pomocni, jakož sme sobě řekli. Věřímť, že to učiníš a tiem prodlévati nebudeš. Vědětiť také dávám, že jsem dnes již dvuojnásob a téměř jako za jisté zpraven, že pan Crušina' táhna k miestu uloženému, kdežto sě všickni pomocníci a naši přietelé shledati mají, včera Chlévce Datum Crumpnaw f. IIII. in vigilia Ascensio- dobyl jest a něco vězňóv zjímal. nis Domini anno etc. Lmo. Na rubu: Panu Janovi z Telče. 270. V Lipnici, 13. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka a jeho straníkům podle Mikuláše z Lípy a Lipnice: a) Zicha z Jemničky a Václava z Heralce (f. quarta ante solempne festum As- censionis Christi), (Hist. 1280), b) Jana z Kletečné (v středu před božím Vstúpením), (Hist. 1281). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1282, koncept. (R.) 271. V Lipnici (?), 13. května 1450. Odpovědný list Zdeňka z Mrzkovic a Msticha ze Záhoří (f. IIIIa in vig. Ascen- sionis Domini). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1282, koncept. (R.) 272. V Krumlově, 14. května 1450. [Oldřich z Rožmberka králi římskému Fridrichovi]: přijel by k němu ve čtvrtek po Svatodušních svátcích; jeho syn s jinými spolujednotníky vytrhl do pole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1307, koncept. (R.) 269. 1) 12. května, viz č. 263. 2) Vlastně Jan Krušina ze Švamberka, sr. Urbánek III, 2, 4351. 3) Šlo teprve o obležení Bezděkova, tvrze Racka Chlévce z Malšína; v. Urbánek tamže.

Strana 201
Č. 272—273: 14. května 1450. 201 Durchleuchter hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willige dinst sein euren furstlichen gnaden allezeit voran willig. Gnediger lieber herr! Als mir eur gnade bei Hansen Pawmgartner meinen diener zu emboten hat sich enruche ewr gnade zu fugen gen Scharding, daselbst ich zum ewren gnaden komen solt etc. des- gleichen mir ewr gnade bei herrn Hilbranten von Einsidl und herrn Gorgen von Ba- benbergk meins gnedigen herrn von Sachsen rethe und marschalk auch zu emboten hat. Nu ist nicht pillich, das sich ewr gnade so ferne herab gen mir fugen sol und vil pillicher were, das ich zum ewren gnaden hinauf komen solt, wie aber darumb von solher meiner krankheit und grossikeit meins leibs bin ich ganz dank meint von ewren gnaden solhs guts willens und enpitigung und wil mich zum ewrer gnaden ob gotwillen von dem schirsten pfinztag uber acht tag gen Scharding zum ewren gnaden fugen, das ist auf den nachsten pfinztag nach dem heiligen pfingstag' und aldo ewren gnaden zu erkennen geben vil leuf und hendl auch aus vil sachen mit ewren gnaden zu reden, als ewr furstlich gnade wol vernemen wirdet, das solhs gros notturft ist. Und bit darauf ewr gnedige beschribene antwort bei disem poten. Ewr gnade ersuche auch disen boten anverzihen lassen vertigen, das er desto er zu mir widerkommen und mich nach solhem ewren gnaden schreiben gerichten mug, wann was ich ewren gnaden in allen sachen west zu dienen, das tet ich gerne als meinem Geben zu Crumbnaw am suntag nach unsers herrn Auf- gnedigen lieben herrn. fartstag annorum etc. Lmo. Hofmere wais ich ewren gnaden iezo nicht zu schreiben denn, das mein sun Heinrich mit andern unseren helfern und puntgnossen im felde ligen, desgleichen unser widertail auch, und warten teglichen eins fechtens und streits miteinander. Und was ich hinfur erfare, sol ewrem gnaden unverschwigen sein. Touž rukou: Herzog Heinrich. 273. V poli u Božejovic 14. května 1450. Jindřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce: diví se, že k němu dnes nepřitáhl do pole a žádá ho, aby tím déle nemeškal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1286, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4372. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakožť jest ondy psáno a dáno věděti, kdy na pole a kde sě strhnúti máme, i jest mi divno, žes dnes ke mně i k nám všem nepřitáhl; a vida, kterak sě nepřietelé naši vždy obsielají i také proti nám vytrhnúti chtie, ač jsú již nevytrhli. Protož přičiň sě k tomu s pilností, tiem 272. 1) 28. května.

Strana 202
202 Č. 273—275: 14. května 1450. déle nemeškaje, abychme skrze takové meškánie škody nevzeli. I věřímť, že v tom déle meškati nebudeš. Datum in campis circa Bozeyow f. V. die Ascensionis Do- mini anno etc. Lmo. Jindřich z Rozmberka. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Hradce, přieteli mému milému d. Pečet přitištěná odpadla. 274. 14. května 1450. 1291), Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka a jeho straníkům podle Mikuláše Trčky z Lípy a na Lipnici: a) Václava z Dobré (die Ascensionis Domini), (Hist. 1284), b) Jaroslava z Pecky (ve čtvrtek den Božieho Vstúpenie), (Hist. 1287), c) Zdeňka z Valdštejna (f. Va die Ascensionis Domini), (Hist. 1288), d) Jana z Vojslavic (f. Va in die Ascensionis Domini), (Hist. 1289), e) Jana z Podolí (die Ascensionis Domini), (Hist. 1290), ƒ) Jana ze Studeného a Jana z Kamberka (die Ascensionis Domini), (Hist. g) Mikuláše z Masojed (f. quinta in die Ascensionis Christi), (Hist. 1292), h) Petra ze Sedlce (f. Va in die Ascensionis Christi), (Hist. 1293), ch) Ctibora z Chřenovic (ve čtvrtek den božieho Vstúpení), (Hist. 1294). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 275. V Písku, 14. května 1450. Odpovědný list Píseckých Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1285, or. pap. s přit. krytou pečetí pod textem. (R.) Urozený pane Oldřiše z Rosenberga. My purgermistr a conšelé i všecka obec města Piesecského již tomu rozumieme, že s súsedy a s přáteli jednoty našie Vod- ňanskými chcete svú vuoli mieti, ani sú sě k rovnému podávali i ještě hotovi sú rovné přijieti i od sebe rovného udati, což by vám vinni byli. Protož poňavadžt jich to od vás potkati nemuože, račtež věděti, žeť jim mieníme radni a pomocni býti s pomocí boží a dobrých lidí, kohož moci budem požíti. A dále žet se ohrazujem proti vám i vašim služebníkóm i lidem vašim poddaným i lidem služebníkóv vašich, žet vám nemieníme ničímž vinni býti. Dat. Pieska fer. V. ipsa die Ascensionis Domini.

Strana 203
Č. 276—278: 15. května 1450. 203 276. 15. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka podle Mikuláše Trčky z Lípy a z Lip- nice od: a) Haška z Lukavice (in crastino Ascensionis Domini), (Hist. 1295), b) Jana ze Lhoty (in crastino Ascensionis Christi), (Hist. 1296), c) Vítka a Svatoslava bratři z Lípy (f. sexta post Ascensionis Christi), (Hist. 1299). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 277. [Na Telči, 15. května 1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: Aleš [ze Šternberka] se s ním sjede příští čtvrtek v Benešově; aby mu nemeškaje poslal glejtovní listy pro Alše a Trčku [z Lípy]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1302 a, or. pap. (P.) AČ. IV. 30 č. 53. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 429. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Rač věděti, že mi poselství od p. Alše již přišlo, a tak mi vzkázal, že sě chtie rád k jednání těch věcí se mnú sjeti, a to ve čtvrtek najprv přísčí v Benešově, lečby Buoh najň co dopustil. I pro- tož, milý pane, rač těmi gleity nemeškati a rač mi jě poslati; a gleitové ať sú tiem obyčejem dáni, jakož ste jsi dávali do Pelhřimova od jednoty našie. A za to vždy prosím, aby někoho svého k tomu také poslal, neb bych těch věcí nerad bez tvé rady jednal, jakožt sem prve psal. A milý pane, jestliže by Lapka odjel bez listuov glei- tovniech, rač je po někom svém ke mně do Telče poslati, aby tiem ty věci meškány nebyly; pakli by v tom tvuoj úmysl jiný byl, rač mi dáti věděti. Také, milý pane, rač věděti, že p. Trčka odpověděl p. Oldřichovi strýci; i protož at listy gleitovnie Datum in Telcz, fer. VIa post Ascen- svědčie p. Alšovi a p. Trčkovi do sta koní. sionis. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rosmberka, přieteli mému milému d. Pečet odpadla. 278. V Šaumburku, 15. května 1450. Jan hrabě ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: v příčině té půjčky; přeje jeho synu mnoho štěstí k válečnému tažení; poslal též dobrý díl svých lidí do pole. 277. 1) Sr. list Jana z Hradce z 13. května, výše č. 268.

Strana 204
204 Č. 278—279: 15. května 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1297, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4343. Edler lieber freund, unser freuntlich dinst vor! Als uns ewrer freuntschaft ge- schriben hat,| haben wir vernomen. Dann von des anlehen wegen ains gelts tue wir eu ze wissen, daz man uns solh gelt an der Steirmarch bezalt und seien damit der unsern, so wir dann zu der zalung geschickt haben, täglichen warttund und hoffen, das die in kurz komen werden; und so sy komen, das wellen wir euer freuntschaft anverziehen wissen lassen und alsdann mit dem anlehen nach dem freuntlichsten handeln. Auch als uns euer freuntschaft verkundt, wie das sich nu unser lieber freund herr Hainrich euer sun in das veld erhebt und geschickt hab, darzue wun- schen wir im vil geluckes und wellen auch allen unsern briestern bevelhen und mit in schaffen, das sy den almachtigen Got taglichen pitten sullen, das sein gotliche gnad eu, eurem sune und allen den euren zueschicke, das in an leib und sel nucz sei. Dann wo es iezo [!] und euren sun wol und gelucklichen gienge, das horten wir zumal gerne, als daz wol pillichen ist. Wir haben auch unsers volks ain guet tail in das veld geschickt. Beschach aber euerer freuntschaft icht not, was wir dann des noch herhaim haben, damit wolten wir euch auch nicht lassen. Wir danken auch euerer freuntschaft zumal vast der hofmar, so ir uns verkundet habt und was wir diczmal hofmar gewest, haben wir eu bei unsern boten zuegeschriben und ob uns der icht wer angelangte sullen eu unverswigen sein. Datum Schawnberg an freitag nach dem Auffarttag anno etc. L jar. Johannes grave ze Schawnberg, obrister marschalk in Steir etc. Dem edelen unserm lieber freund, herrn Ulrichen von Rosenberg. Přitištěna krytá pečetť. 279. V Krumlově, 15. května 1450. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: Oldřich z Hradce poslal mu již přepis odpovídacího listu Trčkova; poněvadž všichni jednotníci táhnou již na místo určené, aby ani on nemeškal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1283 b, koncept. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4291. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Psaní tvému nynějšiemu o panu Trčkovi porozuměl sem. Za tot mám, že tebe tajno nenie, jestli pak že ne- 276. 13. května, viz č. 267. 279. 1) 13. května, viz č. 268.

Strana 205
Č. 279—281: 15. května 1450. 205 vieš, ale věz, žet mi jest pan Oldřich z Hradce, strýc tvój, páně Trčkova listu od- poviedacieho přiepis sěm poslal, v němžto jemu i jeho všem pomocníkóm a jednot- níkóm odpoviedá. To věda, milý přieteli, znamenajž, kterací to tajdinci býti mají! Protož, milý přieteli, věda, že již jiní téměř všickni pomocníci, kteříž k tomu jsú obe- sláni a býti mají, již v hromadu na uložené miesto táhnú, jakož tebe tajno nenie, věřímť, že i ty sě také k nim přiblížiti nepomeškáš. Neb vy tu pospolu jsúce, radni sobě zespolka všickni budete a pomocni. Bude-li vás také co rovného moci potkati, to všichni přijměte jednostajně! Věřímť, že již tiem déle dlíti nebudeš. Crumpnaw f. VI. post Ascensionem Domini anno etc. Lmo. Datum 280. 15. května [1450.] Vodňanští Jindřichovi z Rožmberka: aby byly opraveny škody, které jim způso- bila vojska na osení. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1300, or. pap. (P.) Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4371. Službu svú, urozený pane, napředt vzkazujem, věděti dávajíce, že dnes někteří súsědé naši nás jsú prosili, abychom vyšli a opatřili, kteraká jest stala sě škoda jim na osění, neb jest jim zžato, siečeno, vozy potlačeno a ti vyslaní k nám od vojska Buzek Hřiebě a Vacek, mluviece s námi o to, proč jsú vysláni, řekli sú, že má to vojsko táhnúti beze všie škody našie. A pro ten účinek obec našě na nás horlí. I pro- sími TM“, ať jest to opraveno, rač přikázati! Datum f. VIa post festum Ascen- sionis Domini inmediate. Purgermistr a rada města Vodňanského. Na rubu: Urozenému pánu, panu Jindřichovi z Rosenberga a z Crumplova. Pečet odpadla. 281. [V 2. pol. května 1450]. [Jindřich z Rožmberka] Častolorovi z Hořovic: aby vytrhl na pole, jak byl slíbil jeho otci [Oldřichovi z Rožmberka]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1438, koncept. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4873. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož jsi“ panu otci mému v Plzni řekl a slíbil, když by na pole bylo vytrženo, že by jeho ostati nemienil, ale 281. a) Škrtnuto: pan otec moj s tebú v Plzni mluvil a jistě i tebe obsielal o to. b) Škrtnuto: pro obecné země této dobré, i také proti bezprávie, kteréž sě tobě děje, proto. c) psáno „prznil“, snad to mělo být „přičinil“.

Strana 206
206 281—282: 15.—16. května 1450. pomoci, jakož tě již pan otec mój obsielal, i mněť jest také poručil, abych, pane, také tě obeslal, nebť již od středy polem ležím s jinými dobrými lidmi a pomocníky našimi. Protož prosím tebe, milý pane a přieteli, aby také k nám na pole vytrhl vedle svého rčenie, jakož jsi panu otci mému řeklo a že to učiníš pro to bezprávie, kteréž sě této siré zemie tudiež i tobě děje. Neb, pane, pomni tvé časté zakazovánie panu otci mému i nám, i věřímť, že sě v tom již skutečně okážeš, jakožť k tobě plné dou- fánie mám. A tohoť tvé konečné odpovědi žádám. Panoši Častolorovi z Hořovic, aby př... la sě přijma k sobě: Kobian, Hum- precht, Repnici i jiné dobré lidi. 282 V Grimmě, 16. května 1450. Fridrich, vévoda saský a markrabě míšeňský, Oldřichovi z Rožmberka: svolal již vojenskou pohotovost ve svých zemích a vyslal velkou výpravu k Mostu, omlouvá se však, že nyní nemůže se sám vypraviti do pole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1303 b, or. pap. (R.) Bachmann, Urk. u. Aktenstücke etc. (FRA XX) 7 (reg.). — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 488. Friderich von Gots gnaden herzog zu Sachsen, des heiligen Römischen richs erz- marschalk, lantgrave in Doringen und margraf zu Missen. Unsern gunstigen grus zuvor. Edeler besunder lieber! Als ir uns aber geschri- ben habt,| wie das uwer widerteil etlichem uwerm helfer mitnamen ern Kunssen Rozkossen von der Duben fur sin slos Kostelicz geruckt sin’ und dasselbe slos harte arbeiten mit buchssen und bleyden, und furder berurt, das ir und alle uwer helfer uf den schirsten dornstag" uszihen und uf den schirsten fritag uf eine gnante stat" zusamen komen sullet, das wir auch nu ins felt wollen rucken etc., als das uwer brif inneheldet, haben wir wol furstanden. Vermerken wir, das unser antwurt uch am nesten uf enwer schrift auch uns dorumb getan noch nicht zu komen gewest, sun- dern nicht zwiveln, sind diser ewer brif usgangen wol worden ist und die vernomen habt, dorinnen haben wir berurt, das wir alsbalde durch unsere land und fursten- thum den unsern wol gerustet ufgeboten und in gereitschaft zu siczen geschriben haben, solch brife by dryen tagen uszugehen und das wir auch einen reissigen ge- zug nach uwer begere gein Brux schicken wollen etc.‘ fugen wir uch wissen, das wir dem also getan haben solche obgerurte brif usgangen sein, auch der reissige gezug gein Brux zu komen bestalt worden ist. Aber wir mussen izunt von merglicher an- ligender notsachen wegen tage gein unserm liben bruder herzog Wilhelmen und dor- noch auswendig landes mit unserm lieben swager margraven Frideriche von Bran- 282. 1) Dotčený list Oldřichův se nezachoval. 2) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 436. 3) 14. květ- na. 4) Určený den a místo bylo 15. května na Tachovském zboží; v. list Oldřichův Janovi z Hradce 7) List z 9. května, výše č. 258. 5) V. list Fridrichův z 11. května, č. 261. 6) 29. května. Hynkovi Krušinovi ze Švamberka ze 16. května v Třeboň. archivu, Historica 1803.

Strana 207
Č. 282—283: 16. května 1450. 207 demburg nemlich uf fritag in der heiligen pfingstwochen‘ schirst kunftigen in eige- ner person besuchen und warten so verstrigt und gemacht, das es uns in keinewise abezuslahen zemit (?), dorumb wir zu felde so schire und wie gerne wir das teten, nicht gerucken mogen, sundern mit gotis hulfe uf dem obgemelten tage alle unser sach und geschick uns grosslich antreffend und das hiran hindern mocht, also fugen, machen und zu richten wollen, das wir uns nach ausbruche des tages dester rustiger und bass in das felt geschicken und gezihen mogen und uns ie nicht anders halden wollen, danner als unser vorschribunge inneheldet und wol billich ist. Von uch mit flisse begernde, ir wollit dorinnen keinen vordriss noch verlangen haben, noch dem wir das gutlich und im besten meinen und thun und Got getrauben gut tun solle, das kompt uns von uch sunderlich zu danke und gefallen. Wir haben auch den edeln ern Hineck Crussina und ern Nicklass von Hassenstein, unsern lieben besundern und ge- truwen, geschriben dem nachzu komen, das ir uch auch dornoch habt zu richten. Geben zu Grymme am sonnabinde nach Ascensionis Domini anno etc. quinqua- gesimo. Na rubu: Dem edeln ern Ulriche von Rosemberg, unserm besunder lieben. Pečeť odpadla. 283. Na Telči, 16. května 1450. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby nemeškal těmi glejty, tak aby ho od- porná strana nevinila z odkladu jednání. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1304, orig. papír. (R.) Sr. listy z 13. a 15. května, č. 268. a 277. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Tvému psanie sem porozuměl, i prosím vždy, aby těmi glejty meškati neráčil, nebť sem já ihned zasě k panu Alšovi poslal, že k tomu dni a miestu býti chci, maje za to, že naší stranú sjíti nemá podle toho, jakožs mi po Artlebovi vzkázal, a jakož mi také pan Oldřich, strýc muoj, ústně přivolil. I protož, milý pane, vždyť věřím, že těmi glejty meškati nebudeš. Neb rač věděti, jestliže by dány nebyly, strana odporná prve tobě vinu dává, že tebú rozstrk sě děje, již pak nadto by mluvili, že tebú scházie. Odpovědi konečné žádám, abych s tiem uměl stranu jich obeslati a na tajdinciech abych jich nedržel, nebť bych já té zemi v tom rád poslúžil. Datum in Telez sabbato post Ascensionis Domini. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému. Pečet odpadla.

Strana 208
208 Č. 284—286: 16.—17. května 1450. 284. Na lodi u Lince, 16. května 1450. Hildebrand z Einsiedlu a Jiří z Bebenburku [zástupci Fridricha Saského na dvoře král.] Oldřichovi z Rožmberka: pošlou bez meškání poselství k svému pánovi; aby se zatím pevně držel. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1306 a, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4882. Unsere willige unverdrossene dinste zuvor. Edeler liber herre! Wir haben uwern boten zu Lyntcz funden und erfaren, das uns unsir gnediger herre von Sachs- sin botschaft gein Wyhen getan hat, die wir do vinden sollen. Als wollen wir von dannen unsirm gnedigen herrn von Sachssin unsumeliche botschaft tun und die sa- chen nach dem besten furnemen und guten vlis dobie nicht sparen. Und bitten uch, das ir y veste haldet und uch hart in den sachin erfinden lasset. Das wollen wir gerne verdinen, desglichin wir unserm zuthune auch schriben wollen. Geben im schiffe zu Lyntez am sonnabende nach Ascensionis Domini anno etc. Lmo. Hildebrant vom Eynsidil ritter und Jorge von Bebemberg etc. Na rubu: Dem edeln ern Ulrichin von Rosemberg, unserm besundern liben hern. Pečet odpadla. 285. Mikulov, 16. května [1450]. Perchta z Lichtenštejna, roz. z Rožmberka, svému otci Oldřichovi z Rožmberka: ptá se po jeho zdraví a touží se s ním sejíti. — na Nyklspurce v sobotu po božiem Vstúpení. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. (P.) AČ. XI, 247 č. 15. 286. V Krumlově, 17. května 1450. Oldřich z Rožmberka [Janovi z Hradce]: posílá mu ty glejty; aby obeslal Jind- řicha z Kolovrat, at dá také svůj glejt; aby nesmlouval nic bez vědomí svých spolu- jednotníků. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1802 b, koncept (též souč. opis.) (R.)

Strana 209
Č. 286—287: 17.—18. května 1450. 209 Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi nynie o poselství páně Alšovu píšeš, že by ve čtvrtek nynie příští v Benešově měl se s tebú sjeti etc., abych já těmi glejty nemeškal. Vědětit také dávám, že sě jest teprv včera dobře pozdě moj posel z Plzeňska vrátil. I glejty teď těch pánuov, jichžto dojíti mohl, přinesl jest, kteréžto já tobě i svój vedle toho po tomto poslu posielám. Ale poně- vadž týž posel moj pana Jindřicha z Colowrat nemohl jest dojíti, obešliž jej, kdež vieš o to, ať také svoj glejt dá vedle nás a s námi. Protož, milý přieteli, ty glejty již tak maje a věda, že bude-lit nás co moci rovného, spravedlivého a miestného potkati, žeť toho běhati nebudem, jednajž ty věci však takově, aby bez vuole páně Oldřichovy, strýce svého, bez mého také a páně Crušinovy, páně Michalcovy a páně Jindřicha z Colowrat a jiných pánóv a pomocníkóv jednoty našie vědomie a svolenie jednostajného a zvláště těch, kteříž s Jindřichem, synem mým, nynie jsú na poli, nic nezavieral ani konečně smlúval. Datum Crumpnaw dominica post Zophie anno etc. Lmo. Oldřich z Rozmberka. 287. Na Bechyni, 18. května 1450. Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z Rožmberka: Jiřík [z Poděbrad] a jeho pomocníci rozpisují o něm po městech, že pozval Míšeňského [Fridricha Saského] k vo- jenskému tažení do Čech; aby se proti tomu ohradil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1310 a, orig. pap. (R.) AČ. III, 59 č. 90. Sr. list z 19. května č. 290. Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má napřed VMtl. Račte VMt věděti, že nynie v nově přijel jest ke mně sestřenec Chotiřanského, a tak za celo praví, kte- rak vuonom kraji p. Jiřík i jeho pomocníci rozpisují po městech i kdež se jim zdá, praviece, že by p. Burian přejel listy některaké, že by VMt psala Míšeňskému, aby táhl polem bez meškánie do Čech na kacieře, a pálil a mordoval i děti; a dotýčíc na konci, aby to učinil, jakožto sám od sebe. A mámť za to, žeť sú i na Tábor o témž psali; nebť jest byl jeden osedlý s Tábora u mne a pravě, že by některaké listy při- nesli od p. Jiříka, a že má obec svolána býti o to tento pondělí. A jestližeť bych došel těch rozpisuov, toť VMti tajno nebude. Protož to vědúce VMt, račte se v tom ohraditi, jakž VMt budete rozuměti; nebť to zajisté viem, žeť VMti křivdu připisují. Datum in Bechina, feria IIa post Ascensionis Domini, anno etc. L°. Také jestliže by VMti kto dále odpověděl, prosímt VMti, račte mi dáti věděti nemeškajíc, aťbych se uměl vystřéhati v tom. Jan z Lažan seděním na Bechyni. Pečet přitisknutá na rubu odpadla. 286. 1) List z 15. května, viz č. 277.

Strana 210
210 288. Č. 288—290: 18.—19. května 1450. 18. května 1450. Odpovědný list Mikuláše z Lípy a na Lipnici proti Oldřichovi z Rožmberka a jeho spolujednotníkům. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1308, or. pap. s pečetí z červ. vosku přitištěnou pod textem.(P.) AČ. III, 544, č. 548. — Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4842. Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rozmberga já Micculáš z Lípy a na Lipnitczy. Poněvadž spolujednotným pánóm a přátelóm i spolulantfrýdníkóm, s kterýmiž také v též jednotě a v spolu zapsaném lantfrýdu stojím, odpověděno jest i na konec od spolujednoty vašie k útisku polem vytrženo, tehdy také já jím ku pomotci podle spoluzapsánie našeho i jednoty již hotov přibýti musím. A protož, ačkoli velmi ne- rad, proti vaší Mt a proti vašim všelikým pomocníkóm i služebníkóm vedle svrchu- psané spolujednoty našie, pánóv a přátel i spoluzápisných lantfrýdníkóv ohrazuji sě a vystřiehám tak, abych VMt ani vašim dále již v ničemž vinen nebyl. A pak, jakž- koli veliké zlé vzchodí a k horšiemu zlému pohřiechu nastrojeno jest, by najhoršie zlé jakžto mord a krveprolitie zminúti mezi předepsanými jednotami mohlo, tomu bych najraději. A protož ještě, což na VMti jest aneb móže býti s strany vaší, rač sě na rychlo k tomu přičiniti, zdaliť by kterakžkoli to převeliké zlé bylo v lepšie uve- deno. Jinak zajisté v nenabyté zlé tato sirá země zavedena bude i v hanbu a v po- Data mensis Maii die decima octava annorum ab incar- směch zemiem okolním. nacione Christi millesimo quadringentesimo quinquagesimo. 289. V Maršovicích, 18. května 1450. Opovědný list Hanuše z Frydštejna a z Maršovic proti Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1809, or. pap. s peč. přit. pod textem. (P.) AČ. III. 544 č. 549. Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka. Já Hanuš z Fričšteina a z Maršo- vic vystřiehám sě proti TMt vedle uroz. pana Mikuláše z Lípy a s Lipnice, pána svého, a s nadepsaným pánem svým v míru i v nemíru státi, dokudž v jeho službě jsem. Datum Marssowicz fer. IIa. ante festum Penthecostes annorum Domini etc. Lmo 290. V Krumlově, 19. května 1450. Oldřich z Rožmberka [Janovi Bechyni z Lažan]: v příčině toho rozpisování posílá mu přepis svého listu, který poslal Krušinovi [ze Švamberka]; ještě mu nikdo neod- pověděl.

Strana 211
Č. 290—292: 19. května 1450. 211 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1310 b, koncept. (R.) AČ. III, 59 č. 91. Služba naše tobě, pane milý! A jakož si nám nynie psal o tom rozpisování,“ tomuť sme srozuměli, a velmit sme toho od tebe vděčni; a prosímet tebe, pokus se od to, zdali by nám ten přiepis sjednati mohl, kterak Burian píše.? Neb my tobě teď přiepis posieláme, kterak sme p. Krušinovi psali, testi našiemu milému, kterýž list přejat jest; a proto tobě přiepis posieláme, jestliže by mluvil kto, že by ten list jinak svěčil, než tento přiepis, věz úplně, že jinak nesvědčí, než jakož tento přiepis: aby se po tom uměl také spraviti. A dále tebe prosíme, zvěděl-li by co takového, daj nám věděti, a myť tobě zasě také věděti dáme. A zvláště věz, že nám jězště žádný neodpověděl; než jestliže by kto odpověděl, také dáme věděti. Datum Crumblov, fer. III. post Ascensionis Domini, annorum Lmo. Oldř. 291. Ve Vlašimi, 19. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka a jeho straně podle Mikuláše Trčky z Lípy a na Lipnici, od: a) Petra z Kňovic, Jana z Blatnice, Zdeňka z Tichonic, Prokopa Majnuše ze Psář, Jana a Mikuláše z Jinošova (f. III. ante f. Penthecosten), (Hist. 1316), b) Bolecha z Kunemilu (f. III. Penthecosten), (Hist. 1315). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 292. Na Bechyni, 19. května 1450. Jan z Lažan, stoupenec strany Oldřicha z Rožmberka, zasílá odpovědné listy: a) Pražanům, Žateckým, Lounským, Slánským, Kouřimským, Berounským a Brodským (f. III. post Ascensionem Domini), (Hist. 1313), b) Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad (f. III. post Ascensionem Domini), (Hist. 1311), c) Janovi ze Sutic, Zdeňkovi z Postupic a Václavovi Cardovi (f. III. post Ascen- sionem Domini), (Hist. 1312). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 290. 1) 18. května, viz č. 287. 3) List z 9. května, viz č. 257. 2) Totiž Jiříkovi z Poděbrad 12. května; viz AČ. V, 267 č. 9. 4) Viz pozn. 2 tamže

Strana 212
212 Č. 293—294: 20. května 1450. 293. Na Telči, 20. května [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: s jeho sjezdu s Alšem [ze Šternberka] sešlo; poslal Oldřichovi [z Hradce] své odpovědné listy proti jednotníkům strany po- děbradské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1324 a, or. pap. (R.) AČ. IV, 31 č. 54. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4301. Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Vědětit dávám, že sjezdu mého se panem Alšem o ty věci, jakožť prvé tě Arkleb zpravil, nebude; a tak mi pan Aleš píše, že pro tu příčinu, že jsú listy tvé přejali, pan Jan Burian, v nichž píšeš p. Krušinovi, že Míšenský na ně nám ku pomoci táhne. I ještě mi se jedno posel- stvie od p. Alše nevrátilo; a což tu převiem v tom poselstvie, toť věděti dám. A ra- dějie jsem tomu, že jich stranú schází nežli námi. Také rač věděti, žeť sem k p. Old- řichovi listy odpovědné p. Jiříkovi, p. Alšovi, p. Zdeňkovi etc. poslal, budeli třeba, aby dodali; neb lidé moji podlé něho polem táhnú. Datum in Telcz, fer. IV. infra octavam Ascensionis Domini. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, přieteli milému. 294. 20. května 1450. Budějovští Oldřichovi z Rožmberka: v příčině posla od Mrzáka [z Miletínka]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1821, or. pap.(R.) Urozený pane, VMt službu naši napřed vzkazujeme. Nynie hdnes na odjezdu kněze Bedřichova Perštanský a také Vikeři prosili nás TM“ psáti a dáti věděti, jakož posel také nocí od Mrzáka ležal, žeť jsú jej na tom převeděli, žeť na jiné nenie poslán než na převědění etc. a jak sě VMt bude ráčiti mieti k tomuto poli. I zdáloť sě jima, aby jej VMt nedlúho u sobě pozdržala. Datum mane f. IIII. ante Penthe- costes anno L°. Purgermistr a radda města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému. Přitištěná pečet poškozena. 293. 1) Sr. listy z 15., 16. a 17. května, č. 277, 283 a 286. Oldřichův list Janovi Bechyni z Lažan z 19. května, č. 290. 294. 1) Vikéř z Chmelného. 2) List z 9. května, v. č. 258; sr. též

Strana 213
Č. 295—297: 20.—21. května 1450. 213 295. Ve Vlašimi, 20. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka vedle Mikuláše Trčky z Lípy a na Lip- nici od: a) Zikmunda z Ronové, Matěje z Vlčnova, Jana z Lípy, Viléma z Talmberka, Vaňka z Těchlovic, Jana z Probluze, Mikeše z Radikovic (tu středu před Letnicemi). (Hist. 1322), b) Viléma z Talmberka, Vikéře z Jenišovic, Viléma z Onšova, Zikmunda z Koj- kovic, Alše ze Studeného, Mikuláše z Vlastějovic, Mikše ze Sezemic, Petříka ze Lhotic a Petra Húsky ze Zahrádky (f. IIII. ante f. Penthecostes), (Hist. 1323). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 296. Na Telči, 21. května [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: protože dostal od strany poděbradské glejty svědčící toliko za deset dní, pojede tam sám jednati o delší glejty. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1337 a, or. pap. (P.) Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! TMt věděti dávám, že mi lis- tové glejtovnie od strany páně Jiříkovy posláni jsú a svědčí za deset dní. I byl bych měl podle sebe pana Jana Jempnického, ješto také podle mne pracovati chcel. I zdál mi sě čas krátký glejtu. Protož, milý přieteli, jedut tam sám, zda bych pojednati mohl, aby glejtové delší byli, ješto bych v tom času pány a přátely k tomu potřebné mohl mieti. A což v tom převiem, toť také dám věděti. Datum in Telcz f. Vta ante Urbani. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému d. Přitištěná pečeť odpadla. 297. Na Bechyni, 21. května 1450. Jan z Lažan a na Bechyni Jindřichovi z Rožmberka: v příčině svého tažení do pole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1334, or. pap. (R.) 296. 1) Jan z Lichtenburka.

Strana 214
214 Č. 297—298: 21. května 1450. Urozený pane, pane muoj milostivý, služba má napřed VM“. Jakož mi VMt psala, abych táhl s lidem svým bez meškánie ku panu Michalcovi a já sem hned bez meškánie pana Michalce obeslal, kde bych se s ním měl strhnúti a který den. A tu mi se posel ještě nevrátil i nemohu rozuměti, čím se jest to zmátlo a neviem, ujel-li jest pan Michalec, či-li jest posel muoj přejet. I protož rač VMt opatřiti, ač jestližeť jest již pan Michalec odjel, ať bych mohl k VMti bezpečně projeti, nebť mám lid vešken vhotově. Datum in Bechina in octava Ascensionis Cristi anno etc. quinquagesimo. Jan z Lažan seděním na Bechyni. Na rubu. Urozenému pánu, p. Jindřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému dd. Pečet' odpadla. 298. Na Libštejně, 21. května [1450]. Jindřich z Kolovrat Jindřichovi z Rožmberka: poněvadž nemůže dostati ani od něho ani od jiných přátel pomoc, žádá ho za přepis zápisu jednoty strakonické, aby mohl podle něho upomínati. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1336, or. pap. (P.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. A jakož TM“ i jiným pá- nóm a přátelóm teď nynie list píši, vždy napomínaje a pamatuje, abyšte mne ne- opustili a zvláště vedle zavázánie našeho, jakož, pane, svědoms' toho, že sem prve často psal a posielal a též i nynie osobně mluvil sem a vždy napomínaje a žádaje.“ I neviem pak, kudy to jde, že já takovú velikú záhubu bez přestání na sobě mám a pomoci od vás mieti nemohu, neb ini zápis jednoty naší, ini řeči, kteréž mezi sebú mluvíme, to vše stálosti nemá. Protož, milý pane a přieteli, napomínám tě a žádám od tebe, aby mi ráčil přípis zápisu jednoty naší vydati k upomínání tak, jakž zápis náš svědčí. A věřímť, pane, že tak učiníš, neb mi jest toho potřebie a mám úplně za to vedle mého častého napomínání a vedle toho zápisu, že mi jej vydati máš, nebť Datum Lybštejn f. V. ante festum jinak v tom nepochybuji, že to, pane, učiníš. Penthecosten. Jindřich z Colovrat. Na rubu: Urozenému pánu, p. Jindřichovi z Rozmberka a s Krumlova, přieteli mému milému, dd. Přitištěna krytá pečet. 298. 1) Srov. k tomu list Jindřicha z Kolovrat z téhož dne zaslaný jednotě strakonické; AČ. IV. 395 č. 14, Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4371.

Strana 215
Č. 299—301: 21. května 1450. 215 299. 21. května [1450]. Jana Hory z Ocelovic a jiných zemanů odpovědný list podle Jana Calty z Kamenné Hory proti Oldřichovi z Rožmberka a jiným jednotníkům strakonickým. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Světecký I, 707, opis 18. stol. (R.) My Jan Hora z Ocelovic, Bušek z Lochotína, Jan a Vikart bratří z Šanova, Jan z Kokořova, Křížek z Zemiech, Mikuláš z Knoblachsdorfu, Jan z Nahoředčic, Miku- láš z Libochova, Nikl z Ligre, Lukáš z Prahy, Václav Kračma, Vaněk z Hořovic, Ma- těj otec, Mikuláš z Plzně, ohražujem se proti VMt, urození páni, pane Oldřiše z Rožm- berka, pane Jindřiše z Rožmberka, pane Václave z Michalovic, pane Oldřiše z Hradce, pane Hynku Krušinu z Švamberka, pane Jane Telecký z Hradce, pane Jane Krušinu z Švamberka, pane Jindřiše z Kolovrat, pane Vilíme z Rábí, a proti vašim služeb- níkům a poddaným i proti těm všem, ktožť s vámi tu na poli leží, podle urozeného pana Jana Calty z Kamené Hory seděním na Rabších, pána našeho, že chceme vaši nepřítelé býti a ničímž dále vám nemienieme vinni býti. Datum dominica in die s. Trinitatis anno 3° L.a. Dán pod pečetí Janovo Horova a Buškovo z Lachotína. 300. V poli u Kostelce n. Sáz., 21. května 1450. Odpovědný list Beneše z Hustiřan Oldřichovi z Rožmberka vedle Jiřího z Poděbrad (in campo iuxta Kostelecz circa Sazawiam f. Va ante Spiritus sancti). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1331, or. pap. (P.) 301. V poli u Kostelce n. Sáz., 21. května 1450. Odpovědní list Jana z Rušinova, hejtmana kraje čáslavského, Oldřichovi z Rožm- berka a jeho straně. (in campo circa Costelecz f. V. ante f. Spiritus sancti). Podle Jana z Rušinova zaslali odpovědné listy: a) Hynek Pardus z Lipovce, Aleš ze Semtěže, Marek Škola z Vatějova, Jiřík z Malče a Ctibor z Votoslavic (datum stejné, Hist. 1327). b) Jarohněv z Koutu odjinud z Bučovic, Janek ze Křtěnovic, Šibal z Baštína, Jan z Bechlína, Jan Škrle z Chotěboře, Michálek z Počátek, Tenil z Berkperku, Jan Roh 299. a) Tak ms; pod textem připsána poznámka: „Mám za to, že jest se to stalo léta 1350, ale však když se budou časy neb léta zrovnávat s pány těmi předjmenovanými, kterých časů totižto živi byli, při- jde se na to čísly; ty v listu zaznamenaný léta vyznamenávají léta 1350 anebo 1450; ale však jsem týž list nalezl mezi spisama a listy, které větším dílem byly psány okolo 1444 až do léta 1474.“ 1) Na Rabštejně.

Strana 216
216 Č. 301—303: 21.—22. května 1450. z Dispurka, Jan Němec z Fuzdorfa, Blažek z Seči, Janouch z Smrdova, Matyáš ze Zdárce, Jakoubek z Čepě, Záviš z Raškovic, Jan z Pilče (datum totéž, Hist. 1328). c) Diviš [Slavata] z Chlumu a Jan [Dubánek] z Duban (stejné datum, Hist. 1330). d) Jan Horka z Horky a Aleš z Štěkna (datum stejné, Hist. 1831 a). e) Hertvík mlad. z Rušinova (datum stejné, Hist. 1332). f) Epík z Krucemburku, Zika z Petrovic a Hertvík a Arnošt z Běstviny (datum stejné, Hist. 1333). g) Obec Čáslav (datum stejné, Hist. 1329). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv. (P.) 302. [Circa 21. května 1450.] Odpovědný list Jana z Bernartic proti Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1317, or. pap. s pečetí přit. pod textem. (R.) Já Jan z Bernarticz vystřéhám se proti Tvé M“, urozený pane, Oldřiše z Roz- berka, i proti tvým všem služebníkóm, pomocníkóm i podaným vedle pánóv svých milostivých, pánóv Táborských a pánóv Péseckých i pánóv Vodnanských, s nimi státi v míru i nevmíru“ a to proto, že ste odpovedeli pánóm Vodnanským, ani sú se k rovnémub podávali; a v tom VMti ničímž vini býti nemieníme i služebníky našimi. 303. V Krumlově, 22. května 1450. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hradce]: odpověď na list v příčině sjezdu s Al- šem ze Šternberka; domlouvá mu znovu, aby vytáhl osobně do pole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1324 b, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi píšeš, že s toho sjiezdu se panem Alšem nic nebude a že rád vidíš, že nám nic nescházie, milý přie- teli, toť také rád slyším, neb sám vieš, že je námi nikdy rovné nescházelo, aniž jieště bohdá sníti má. A jakož píšeš, že si odpoviedací listy do vojsky poslal a že lidé tvoji se panem Oldřichem táhnú, milý přieteli, velmiť bych rád, jakožt sem i prve psal, nébrž věřímť, že to učiníš a sám osobně na pole k těm dobrým lidem vytrhneš vedle určení, jakkož ste sobě řekli a tu sobě radni a pomocni byli proti nepřátelóm. Datum Crumblow f. VI. ante festum Pentecostes A tohoť prosím odpovědi tvé. annorum Lmo. 302. a) v mýrzu i nevmyrzu or. 303. 1) 20. května, viz č. 293. b) k rzovnemu or.

Strana 217
Č. 304—305: 22. května 1450. 217 304. V Krumlově, 22. května 1450. [Oldřich z Rožmberka Janovi z Hrade]: aby dal věděti jemu i jiným spolujed- notníkům, co vyjedná v příčině glejtů. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1337, koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš, to- muť sem srozuměl a že sú klejty poslány od oné strany za deset dní a že sě tobě ten čas krátek zdá ty věci jednati, než že sám jědeš, zdali by další klejty zjednati mohl etc, a což v tom přezviež, že mi to chceš dáti věděti. Milý přieteli, vieš dobře, že námi nikdy rovné nescházělo a ještče bohdá sníti nemá; a protož což jednati budeš, daj to mně, synu mému, strýci svému panu Oldřichovi i jiným dobrým lidem věděti, kterýž nynie na poli sú.“ Datum Crumblow f. VI. ante Pentecostes an- norum Lmo. 305. Praha, 22. května [1450]. Jan ze Smiřic Oldřichovi z Rožmberka: přijede na sjezd do Pelhřimova s Hynkem z Haznburka . Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1023, or. pap. (P.) Služba má napřed, urozený pane! Jakož mi TMt píše, kterak TMt svolil býti k sjezdu do Pelhřimova, jsa k tomu obeslán. Račiž věděti, že já s panem Hynkem z Haznburka také smy byli k tomu obesláni a prošeni, ale neměli smy toho úmyslu tam býti a konečně smy nemienili. Ale poněvadž mi píše TMt, žádaje, abych byl a že TMť bude, ráčiž věděti, že to k žádosti tvé chci, pane, rád učiniti a tam býti také, poněvadž tak ráčíš mieti; ale jinak bych byl nebyl. A pana Rabštýna takét budu s sebú mieti, a tu tak rozmluvímy i jiné věci, ještoť nebude všecko nábožné. Datum Prage fer. VI. ante Penthecostes. Jan z Smiřic Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka seděním na Krumplově. 304 a) Škrtnuto: a zdař Buch, by to dobře sjednal. 1) 21. května, viz č. 296. 305. 1) Dotčený list se nezachoval.

Strana 218
218 Č. 306—308: 22. května 1450. 306. 22. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka a jeho straně vedle Zdeňka ze Štern- berka: a) Jana a Oldřicha z Malovic (Hist. 1340). b) Mikuláše a Alše z Bedrče, Matěje z Lojovic, Jana z Libéře a Hynka z Pit- kovic (v pátek před sv. Duchem léta 1450 pod pečetí Hotarthovú z Costěnic; Hist. 1341). c) Medka Protivy z Valdeka, Hereše z Ujezda, Petra z Býkovic a Jana z Votic (totéž datum, pod pečetí Heršovú z Ugezda, neb jsmy svých při sobě neměli; Hist. 1342). d) Hynka Hrocha z Křešic, Hynka z Chřenovic, Hrocha z Osečan, Heřmana z Nedvězí a Hotarta z Kostěnic (totéž datum, pod pečetmi Hynkovú a Milotovú z Chřenovic a Hotartovú z Kostěnic, neb jsmy všichni svých neměli; Hist. 1344). e) Jana ze Stěžova a Jaroslava z Valdeka (totéž datum; Hist. 1346). f) Jana Kobíka z Opatovic, Vaňka Kočky z Družetic, Štěpána z Novosedl, Petra z Chodova, Jana z Hlohova, Miloty z Čeňovic, Petra Čejky z Olbramovic, Jindřicha z Prčice, Jindřicha z Chobolic, Oldřicha z Malovic, Jíry z Klatov (datum totéž, pod pe- četí Štěpánovú z Novosedl a Petrovú z Chodova a Janovú Kobíkovú a Jindřichovú, neb smy všichni svých pečetí při sobě neměli; Hist. 1348). g) Jindřicha Tadira, Vaňka z Valtířova, Viléma z Lazce, Petra z Veřic, Martina z Kozojed a Jana z Dlouhého Pole (datum totéž, pod pečetí Jindřichovú Tadirovú a Petrovú z Věřich; Hist. 1349). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 307. Před Kostelcem nad Sáz., 22. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka vedle Jiřího z Poděbrad od: a) Jindřicha z Ledče a Pavla z Jenštejna (před Kostelcem v pátek před sva- tým Duchem; Hist. 1343), b) Petra Šlechty z Velhartic a Pabiry z Týnce (datum totéž; Hist. 1347). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 308. V poli u Kostelce nad Sázavou, 22. května 1450. Odpovědný list Jana z Jankovy Hory a Václava ze Slupného vedle Jana z Ruši- nova a Lichtenburka proti Oldřichovi z Rožmberka. (in campo iuxta Kostelecz super Sazawia f. VIa ante Penthecosten). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1345. Or. pap., 2 pečetě přit. (P.)

Strana 219
Č. 309—311: 22.—23. května 1450. 219 309. V poli u Kostelce n. Sáz., 22. května 1450. Odpovědný list Jana z Sezemic, Čeňka ze Skály, Beneše z Dlužiny, Jakuba ze Šlechtína a Čeňka z Kožlí Oldřichovi z Rožmberka vedle Jindřicha z Ledče (in campo iuxta Costelecz supra Sazavia f. VI. ante Pentecosten). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1339, or. pap., 5 přit. pečetí zničeno. (P.) 310. U Zdic, 22. května 1450. Odpovědný list Hereše z Valovic, Hynka z Kyntina (?), Viléma z Rochova, Blekty z Utěchovic, Beránka z Bechlína, Jindřicha ze Slupu a Vosmíka z Lipé Oldřichovi z Rožmberka a jeho straně vedle Jana Jindřicha z Dubé a Lipé (in campo f. VI.). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1388, or. pap., přit. pečet znič. (P.) 311. Na poli u Buštěvsi, 23. května 1450. Odpovědný list Jiřího z Poděbrad Jindřichovi z Rožmberka, jako zástupci otce Oldřicha z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1366. Orig. papír. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 486. Jiřík z Cunštátu a z Poděbrad. Pane Jindřiše z Rozmberga! Jakožt sem...“ bratřím túžil na p. Oldřicha z Rozmberga, otce vašeho, kterak mi sě jest byl pode ctí a vieru...“ proti mým svévolným nepřáteluom pomáhati. Pak netoliko by tak svému vysokému rčení chtěl...“ ale miesto pomoci Oldřicha z Hradce, Koldu, Bed- řicha i jiné nepřáteli mé zbúřil jest proti mně, kteřížto prve nesměli sě o to poku- siti. A když sem s ním o to byl smířen v Jihlavě, potom opět toho mi míru nezdr- žal, spojiv sě proti mně s markrabí míšenským, nepřietelem mým svévolným a skrzě to přerušil mi přimiřie křesťanské, kteréž jest se mnú pode ctí a vierú a pod desieti tisíci zapsané měl, a tak i jinak všelikterakými úklady lstivými mého a mých přátel zlého hleděl a hledí bez mého proviněnie. A poněvadž ty, jsa syn jeho, povinens kázanie jeho, jakožto otce, činiti a vytrhnuls miesto něho mně i mým přáteluom ke škodě na pole a jižs počátek nade mnú učinil, zbořiv Božovice panie Kateřině Jarošové, kteráž jest v mém poručenstvie; ačskoliv mi bratr po krvi přirozený, avšak aby neřekl, bych proti tobě nepravie učinil, jest-li že by sě co ode mne tvému otci aneb vašim slu- žebníkuom a poddaným stalo škodného, tiemto listem s svými se všemi služebníky 311. a) Rukopis protržen, část chybí.

Strana 220
220 Č. 311—315: 23.—26. května 1450. a lidmi poddanými vystřiehám sě a svú čest ohrazuji proti tobě i tvým všiem slu- Dán na žebníkuom a poddaným, dále tobě ani tvým ničím nechtě vinen býti. poli u Buštěvsi v středu před sv. Trojicí let božích etc. padesátého. Přitištěna malá pečet; nečitelná. 312. V poli u Kostelce n. Sáz., 23. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka vedle Jiřího z Poděbrad od: a) Jana Sádlo z Kostelce a na Leštně (in campo iuxta Kostelecz supra Saza- wia in vigilia Penthecosten; Historica 1350), b) Jindřicha z Dubé (před Costelcem v tu sobotu před sv. Duchem; Hist. 1351). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 313. Na poli u Kostelce, 23. května 1450. Odpovědný list Oldřichovi z Rožmberka od Matěje z Boleha, Zachaře z Ostrova, Jana z Semtína, Ctibora z Sedlce, Jana ze Šlapanova, Jindřicha z Bolechovic, Petra z Milotic, Oldřicha z Jetradovic, Jana z Přepysk, Hynka ze Stranného a Jana z Bla- nice vedle Jana z Kostelce a na Leštně. (in campo circa Kostelecz sabbato in vigilia Penthecosten). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1352, or. pap., 5 přit. pečetí. (P.) 314. V Táboře, 24. května 1450. Odpovědný list Jana z Rybího Oldřichovi z Rožmberka vedle Táborských (datum Thabor in solempnibus Pentecosten sub sigillo meo proprio). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1360, or. pap., přit. pečeť. (P.) 315. Na Bechyni, 26. května 1450. Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z Rožmberka: aby opatřil své zámky proti nepřátelům a pomohl i jemu, protože on vyslal své lidi do pole; aby k němu poslal ně- koho k rozmluvě. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1363. Or. pap. (R.)

Strana 221
Č. 315—317: 26—27. května 1450. 221 Urozený pane, pane muoj milostivý! Služba má napřed VM“. A jakož VMt píše dávajíc věděti, kteří sú VMt odpověděli, protož poněvadž sú odpověděli, račiž VMt opatřiti zámky vaše a podle toho mě tudiež, nebť oni nám již zde v kraji škoditi budú, abychme měli s kým odpierati, nebť sem vyslal k rozkázání vašemu čeled, anymo (!) to málo mám. A v tom, jestliže by mi se kto nahodil, káže-li jej VM“ přijieti, to mi račte dáti věděti. Mněť se zdá, žeť jest nám toho potřebie a bude, abychme lidi měli. A psalť bych VMti některé věci, i nehodí se v této mieře; i rač- tež VMt někoho ke mně vyslati nemeškajíc, komuž VMt dobře věří, ať s ním o ty věci ústně rozmluvím. Datum in Bechina f. III. post Urbani anno etc. Lmo. Jan z Lažan sed. na Bechyni. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, pánu mému milostivému, dd. Pečet odpadla. 316. V Praze, 26. května 1450. Odpovědný list Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka od Pavla z Louňovic, Příbka z Horek, Borotína z Vesce, Václava z Nemitče, Vavřince z Lindavy, Jana Kocandy z Lutic, Hynka z Hoberka a Snopka z Chlumu vedle Jiřího z Poděbrad. (v Praze ten úterý po sv. Dušie etc.). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1362, or. pap., 4 pečetě přit. zničeny. (P.) 317. [Před 27. květnem 1450]. Stížnost Jiřího z Poděbrad ubrmanům proti Oldřichovi z Rožmberka na nedo- držení jihlavské úmluvy. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1531, opis. (P.) Urbánek, Čes. děj. III. 2, 339—40; sr. Jos. Salaba, Jiří z Poděbrad a Oldřich z Rožmberka, Zvon III (1903), 114—5. Jiřík z Cunstatu a z Poděbrad ku paměti přivodím panu Oldřichovi z Rozm- berka, že mi sě byl pode ctí a věrú i výše zavázal proti mým nepřáteluom pomáhati, a jestližeby toho neučinil, abychom jej měli za zrádci a z kurvy syna. Netoliko by tak svému vysokému slibu chtěl dosti učiniti, ale miesto pomoci, nepřáteli mé, Old- řicha z Hradce, Coldu, Bedřicha a jiné búřil a jednal proti mně i mým přáteluom, i haněnie křivá a nepravá skládal o mně. A z tohoto jemu vinu dávám, že jsa smie- řen se mnú v Jihlavě opět mi toho mieru nezdržal, spojiv sě proti mě s markrabí

Strana 222
222 Č. 317—318: 27. května 1450. míšenským, svévolným nepřítelem mým a pamatován jest i napomínán ode mně v Plzni tiem mierem mezi ním a mnú v Jihlavě učiněným, aby sě nespojoval s mým nepřietelem, ale on sě na to neobrátil, nébrž vždy přesto činil s ním závazek neto- liko v mieru ale i v příměří, kteréž jměl podle Oldřicha z Hradce i jiných nepřátel mých pode ctí a vierú i pod deseti tisíci kop grošuov zapsané. Také v témž mieru svrchupsaném neohradiv sě proti mně, jakož by na dobrého člověka slušalo, poslal pana Jindřicha, syna svého, s svými služebníky i lidmi poddanými mně i mým pomoc- níkuom ke škodě, tak, že jeho moc zahubila pana Václava Zmrzlíka a panie Kateřině Jarošové, kteráž jest v mém poručenství, tvrz Božejovice od těch z pana Jindřicha, syna jeho i od jeho služebníkuov a poddaných jest zbořena. Protož, páni ubrmané, doufáme vám dle spravedlnosti, že svrchupsanému panu Oldřichovi z Rozmberka, i panu Jindřichovi, synu jeho, rozkážete z moci vašie ubrmanské pod základy a po- kutami v smluvniem listu zapsanými, ať přičiněnie ta veliká mně od nich učiněná opravie a dosti mi za to učinie, i základ, kteréž skrze pana Oldřicha z Rozmberka propaden spravedlivě, totiž deset tisíc grošuov, ať by mi od něho i od těch, kteříž jsú za to rukojměmi byl plněn a bez [z]matku úplně zaplacen, nebť jsú mi jej spra- vedlivě propadli. 318. Na poli u Buštěhradu, 27. května 1450. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad odpovídá Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1365. Orig. papír a 1366 opis (kratší). (P.) Srov. Urbánek, České dějiny III. 2, 439—40. — Palacký, České dějiny IV 1, 20718. — Klimesch, Norbert Heermans Rosenberg'sche Chronik, 190—1. — AČ. V, 268 č. 10. Jiřík z Cunstatu a z Podiebrad. Pane Oldřiše z Rozenberka! Přivodímt ku pa- měti, kteraks mi sě byl pode ctí a vierú zavázal i výše proti mým nepřátelóm po- máhati, a jest-li že by toho neučinil, podvolils sě, abychom tě měli za zrádci a za z kurvy syna. Netoliko by tak vysokému svému rčení chtěl byl dosti učiniti, ale miesto pomoci, nepřátely mé, jakožto Oldřicha z Hradce, Koldu, Bedřicha a i jiné búřils a jednal proti mně i mým přátelóm, i haněnie křivá a nepravá skládals o mně. A když sem o to s tebú byl v Jihlavě smířen, opěts mi toho míru nezdržal, spojiv sě proti mně s markrabí miešenským, svévolným nepřietelem mým; a napomínáns tu hned v Plzni, aby, pamatuje na ten mír mezi tebú a mnú učiněný, nespojoval sě s mým úhlavním nepřietelem. Na to sě nic neobrátiv učinils s ním závazek ne- toliko v míru, ale i v příměří křesťanském, kteréžs se mnú tehdáž měl pode ctí a vierú i pod desěti tisíci kop grošuov zapsané. Nenie div, že sě mně a mým přátelóm od tebe dějí ty nepravosti, poněvadž nad svým pánem korunovaným, slavné paměti ciesařem Zigmundem, nestydal si sě nepravě činiti, zavazuje sě z peněz proti JMt knížeti rakúskému a tomu domu, aby jim tohoto královstvie dovedl a dopomohl.“ A cožs pak dále ziskuov svých hledě, činil a činíš, k újmě chvály božie a k umdlení

Strana 223
Č. 318—319: 27. května 1450. 223 obecnieho dobrého tohoto královstvie v svých poselstvích u králevy milosti římského krále jednaje jinak, nežli slušně jednati měl. Takés pana Alše z Šternberga a nebož- tíka pana Ptáčka navedl, aby o krále polského stáli, aby sěm za pána přijat byl, slibuje s nimi v tom zuostati. Potom zjevné jest, kteraks jinak učinil. Skrze kteréžto tvé zjednánie a navedenie veliká búřka v zemi s záhubú nemalú této země ztrhla sě byla. A kteraks nad nebožtíkem Smilkem z Křemže i nad jinými nešlechetně učinil, ještoby dlúho bylo vypisovati; než když bych sě s tebú před dobrými lidmi shledal, vieceť bych v pravdě mnohých tvých nepravostí přičinil, nežli ujal. A po- něvadž žádná tvá rčenie, smlúvy, mírové ani zápisové, skrze tě učinění, mně i mým přáteluom nejsú aniž mohú býti zdržáni ani zachováni a všelikterakými lstivými úklady mého i přátel mých zlého hledíš, lépe mi sě zdá, aby ty také na mě péči měl, nežli bych tvými úlisnými úklady, řečmi škodlivě s svými přáteli podveden byl. Protož tobě i tvým všem služebníkuom a lidem poddaným, dále tobě ani tvým ni- čímž povinen nechce býti. Dán na poli u Buštěvsi v středu před Svatú Trojicí let božích etc. padesátého. 319. V poli u Buštěvsi, 27. května 1450. Soběslav z Miletínka a na Kunětické Hoře Oldřichovi z Rožmberka o příkořích činěných mu od Jana Koldy z Náchoda; odpovídá Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1379. Orig. papír, pečet přitištěna pod textem. (P.) Bohuslav z Miletínka a na Cuněticzké Hoře. Urozeným pánóm, panu Oldřichovi a panu Jindřichovi z Rozmberga. Věděti VMt dávám, kterak nynie Colda, pomocník váš, přimiřie jest vypovědal, mě hubiti chtě. A i to také vás tajno nenie, kterak přěd časy mě jest hubil i služebníky mé. Toho sem VMti častokrát naň túžil, žádaje, aby mi sě toho od něho nedálo a to aby mi opraveno bylo jakožto od spolujednot- níka vašeho; to mne jest nikdy potkati nemohlo. Než miesto té opravy jsem od něho přěd vámi nevinně na mé cti lúpen. A já vida to bezprávie, kteréž mi sě od něho děje, musil sem sobě přátel a pomocníkóv pohledati, kteřížto páni a přietelé moji na mě jsú vznesli, kterak by pan Crušina Švamberg s svými pomocníky na ně na pole vytrhl, i služebníky a pomocníky jich hubil a některých zdobývav i zvěsil. I po- něvadž od vašich spolujednotníkóv to sě nám děje, také já nemiením v tom pánóv přátel a pomocníkóv svých opustiti. Protož, pane Oldřiše a pane Jindřiše, vystřie- hám sě proti VMt, proti vašim všem služebníkóm a lidem poddaným, v tom proti vám svú čest ohrazuje, ač bych co proti vám učinil podle svých jednotníkóv; již ničímž vám vinovat býti nemiením. Datum in campo circa Buštěves fer. IIII Quatuor temporum. 318. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 181—82. 319. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 451.

Strana 224
224 Č. 320—322: 27. května 1450. 320. V Praze, 27. května 1450. Odpovědný list měst Pražských Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1406, orig. papír, přit. 3 kryté pečeti. (P.) Urozený pane Jindřiše z Rozmberga! Poněvadž jest pan otec tvuoj, zapome- nuv sě nad tiem mírem, jímžto s urozeným pánem, panem Jiříkem z Cunštátu a z Poděbrad, zprávci naším, v Jihlavě smířen jest křesťansky před mnoha lidmi do- brými a jsa k tomu i ubrmanem a mocným rozdielčí mezi týmž panem Jiříkem a panem Oldřichem z Hradce, i spojoval sě s Němci, nepřáteli netoliko páně zprávco- vými, ale i všeho královstvie našeho uhlavními, i svazky s nimi divné svévolně uči- nil k rozstrku stran svrchupsaných i ke všemu této země zlému, přes napomenutie, kteréž k sobě jest měl do Plzně; protož my purkmistři, rady a obce Starého, No- vého i Menšieho měst Pražských se všemi našimi služebníky a poddanými takovú a tak škodnú všemu jazyku našemu neupřémnost otce tvého zřetedlně shledavše, jenžto i pomoc lidmi a jinými obyčeji v tom proti našim jednotníkóm jest dával, vystřie- háme sě tiemto listem proti témuž otci tvému i proti TM“, žeť jeho i tvoji a všech vašich pomocníkuov, služebníkuov i poddaných nepřietelé jsme podle pana Jiříka, zprávce našeho, i býti chcme a jeho milostí, i s tú jednotú se vší chcemť proti vám i každému z vás v míru i v nemíru státi, ničímž vám ani vašim dále nechtějíc vinni býti. Dán v středu po hodu svatého Ducha annorum etc Lmo. 321. V poli u Buštěhradu, 27. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka a jeho straně od stoupenců Soběslava z Miletínka: a) Jana z Radíkova, Buštka z Mezilesí, Hartvíka z Mnětic, Diviše z Poběžovic, Jana z Přepych, Mikuláše ze Sendražic, Hlaváče z Dobrého Pole, Vaňka ze Světlé, Jarky z Mžan, Jana z Prav, Jana z Kunvaldu, Matěje z Bečvář, Sikoty z Lešice, Se- zemy z Bukovky, Jana z Dobřenic, Jana z Vitiněvsi. (in campo circa villam Busstie- wess f. IIIIa Quatuor temporum; Hist. 1381). b) Jana Ščepy ze Štítar, Pavlíka z Lukové, Prkoše z Pocínova a Hereše z Lovčic (datum totéž; Hist. 1382). c) Zikmunda z Kotenčic (datum totéž; Hist. 1383). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 322. Na poli u Buštěvsi, 27. května 1450. Odpovědné listy stoupenců Jiřího z Poděbrad Oldřichovi a Jindřichovi z Rožm- berka a členům strakonické jednoty:

Strana 225
Č. 322—324: 27. května 1450. 225 a) Jindřicha z Michalovic (f. IIIIa post festum Spiritus sancti; Hist. 1371). b) Jindřicha z Dubé (na poli u Olovnice v středu před sv. Trojicí; Hist. 1387). c) Viléma ze Zvířetic, Jana z Valdštejna a Jana Plichty z Žerotína (na poli u Buštěvsi v středu před sv. Trojicí; Hist. 1391). d) Jana z Vlkanova, Jana z Chudířě a Jakuba ze Všerub (v Berúně v středu před sv. Trojicí; Hist. 1392). e) Přibíka z Mostku (na poli u Buštěvsi po hodu sv. Ducha; Hist. 1393). Buška z Klenového (datum totéž; Hist. 1396). f) g) Ctibora z Chlumu a Slivna (v středu před sv. Trojicí; Hist. 1397). h) Petra z Vilhartic, Zikmunda ze Smojna, Jana z Malšína, Martina Pabity z Týnce, Jana Bořka z Uhelnice, Jeronýma z Hořiněvsi, Zikmunda z Bytešky, Jiříka z Slatiny (datum totéž; Hist. 1398). ch) Vaňka z Vrábí, Václava z Podole a z Zbraslavic, Aleše z Sútic a Prokopa z Chřenovic (na poli u Buštěvsi v středu po sv. Duchu to jest na Suché dni; Hist. 1399). i) Procka a Albrechta bratří z Kolomut (datum totéž; Hist. 1400). j) Bohuňka z Stranova, Věníka z Črnína, Vláštka z Voděrad, Jiřího Puchobrad, Šebka z Otrub, Fridmana z Šlibovic a Čeňka z Poříčan (datum totéž; Hist. 1403). k) Jošta z Lazce, Martina ze Stodu, Erazima z Nového města Pražského, Jana z Heroltic, Jana z Hynčího, Václava z Vysokého Mýta, Vavřince z Sán, Matěje z Krčman, Martina ze Lstiboře (datum totéž; Hist. 1404). U) Purkmistra a konšel města Nymburka (datum totéž; Hist. 1407). m) Levy z Čebčic, Oldřicha z Popovic, Václava z Vratu, Václava z Rychnova, Jana z Třebelic, Vaňka ze Šaplavě, Jeníka Vysokého Mýta, Vavřince z Sán, Matěje z Žatce a Tůmy Ovsa z Ovence (datum totéž; Hist. 1395). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 323. U Buštěhradu, 27. května 1450. Odpovědný list Jana ze Stráže Oldřichovi z Rožmberka (v středu po sv. Urbanu). Třeboň, býv. Schwarzenberský archiv: Histo rica 1368, or. pap. (P.) 324. U Buštěvsi, [kolem 27. května 1450]. Odpovědný list Vodičky z Lomu Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1394, or. pap. (P.) Sedláček A., Hrady a zámky III, 13, č. 5. — Urbánek, Ces. děj. III. 2, 4422.

Strana 226
226 Č. 324—327: 27.—29. května 1450. Já Vodička z Lomóv, neviem, kam domóv, tohoť mi žel s pravú vierú. Vystřie- hám sě proti tobě, urozený pane, pane Oldřiše a pane Jindřiše, i proti vašim všem, což jest vás na tom dolejšiem světě, podle urozeného pána mého, pana Jiříka z Kun- štátu a s Poděbrad, sedě na tisovatém koni v črvené kukle, a kohož vašeho potkám, tent vás dále toho zpraví. A jiného vám neviem co nynie psáti. Datum u Bud- ševsi v tom hájku vpolu míli. Pečet přitištěná zničena. 325. Na poli u Buštěvsi, 28. května 1450. Odpovědný list Jana z Dráhova, Petra z Penčína, Petra z Merklína a Vavřince z Nové Vsi Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka a jejich straně vedle Purkharta z Žirovnice — (na poli u Buštěvsi ve čtvrtek ante Trinitatis). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1411, or. pap., dvě přit. pečetě zničeny. (P.) Na poli u Loděnice, 28. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka od stoupenců Jiřího z Po- děbrad: a) Jana z Kunštátu a od sv. Prokopa (na poli u Lednice ve čtvrtek před sv. Trojicí; Hist. 1408). b) Petra ze Sněta (datum totéž; Hist. 1409). c) Jana z Bergova a Hynka Berky z Dubé (datum totéž; Hist. 1410). d) Vaňka Mutiny z Chlumu (datum totéž; Hist. 1417). 326. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 327. Na poli u Zdic, 29. května 1450. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka a jeho straníkům: a) Herše z Valovic, Hynka z Kinstyna (?), Viléma Blekty z Utěchovic, Beránka z Bechlína, Jindřicha z Slupu, Vosmíka z Lipého (vedle Jindřicha z Dubé a z Lipého; in campo prope Zdycz f. VI.; Hist. 1388). b) Václava Cardy z Petrovic (vedle Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad; datum totéž; Hist. 1401). c) Pešíka z Mynic a Bohuslava odtudž, lantfridricha z Gablenska, Oldřicha Onše z Střebule, Hanuše z Kotvic, Valentina z Heroltic, Hanuška z Mostu (podle Václava z Petrovic; datum totéž; Hist. 1402). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.)

Strana 227
Č. 328—330: 30.—31. května 1450. 227 328. U Nižšího Mýta, 30. května 1450. Odpovědný list nejmenovaného města Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka a je- jich straně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1421, or. pap., přit. tři pečeti, z nich první krytá, druhé zničeny. (P.) Urozený pane, pane Oldřiše a pane Jindřiše z Rozmberka, pane Václave z Mi- chalovic, pane Hynku Crušino z Švamberka, pane Jene z Hradce, pane Jene z Švam- berka, pane Miculáši a pane Jene z Lobkovic, purkmistru a radě Nového Plzně i všěm, kteříž s nimi a vedle nich na poli ležíte. Oznamujem vám, že panu Jind- řichovi z Colovrat pod pečetí města našeho odpověděli jsme a poněvadž ste v tom jeho pomocníci proti panu zprávcovi i proti nám učinili a to jest nás na poli podle- jeho milosti zašlo, pečeti města našeho v té mieře při sobě nemajíce, tiemto listem pod pečetmi urozeného pána, pana Viléma z Ilburka a statečného rytieře pana Vi- léma z Mečkova a urozeného panoše Heřmana ze Zhorče proti vám i vašim všem vystřiehámy sě, svú čest ohrazujíce i také proti tobě, pane Oldřiše z Hradce, ačkoli nebylo by nám toho potřebie, což sě tebe dotýče, nebs nám jal našeho súseda a my na tě žádné péče neměli, ješto potom časem svým z toho nepropúštějíc tebe, což sě nám od tebe bez péče stalo napomenúti tě, pane, bohdá jakož na to slušie, mie- níme. Dán na poli u Nizšieho Mýta v sobotu u vigilii svaté Trojice let božích etc. padesátého. 329. Na poli u Mýta, 30. května 1450. Odpovědný list Pavla z Třebové Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka a jejich straně vedle Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad. — (na poli u Mýta v sobotu před sv. Trojicí). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1422, or. pap., pečet přit. odpadla. (P.) 330. Ve Víd. Novém Městě, 31. května 1450. Král římský Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: nemůže mu nyní poslati žádanou vojenskou pomoc, přičiní se však o zjednání pokoje v Čechách a žádá ho, aby se staral o dobré krále Ladislava. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1434, or. pap. (R.) Palacký, Urkk. Beitrr. zur Gesch. Böhmens (FRA 2. XX) 7 č. 6 (reg.). — Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg VI, reg. 1509. — Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4442. 328. 1) Snad Tábora?

Strana 228
228 Č. 330—332: 31. a konec května 1450. Fridreich von gots gnaden Rômischer kunig, zu allen zeiten merer des reichs, herzog ze Österreich und ze Steir etc. Edler besunder lieber! Als du uns iecz durch Hannsen Pawmgartner, deinen diener, die leuf ze Behem zûempoten und dabei an uns begern hast lassen, dir funf oder sechs hundert pherd ze hilf ze schiken, das haben wir vernomen. Nun haben wir wider Pangreczen von Galicz und ander unser und unsers furstentumbs Oster- reich veind iecz veld, dadurch wir dir zu disemmal solich zûschûb mit volk nicht fuglich tun mugen, aber wir wellen weg gedenken und furnemen, ob solh zwitrecht, so in dem kunigreich Behem sein gûtleich hingelegt und du und ander in frid und gemach gesetzt mugt werden und begern und bitten dich mit ganzen vleiss und ernst, daz du unsers lieben vettern kunig Lasslawens frümen und pestes darinn trachtest und furnemest, als du dann unzher getan hast und wir ain unzweifenlichs getraun zu dir haben. Das wellen wir gen dir gnedicleich erkennen und denselben unsern vettern, so er zu seinen vogtpern jarn kumbt, daran weisen, das er das auch gen dir und deinen sun in allem gûten gnedicleich erkenne. Geben zu der Newnstat an suntag vor Goczleichnams tag anno domini etc. Lmo, unsers reichs im aindleften jare. Commissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln unserm besunder lieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěna krytá pečeť. 331. 31. května 1450. Jan ze Švamberka posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého radu Kerspergera s po- věřujícím listem. (Schwamberg an Suntag nach Urbani anno etc. L jar.) Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. ze Švamberka, or. pap., pečet odpadla. (P.) 332. [Koncem května 1450.] Odpor Oldřicha z Rožmberka, daný ubrmanům proti stížnostem Jiřího z Poděbrad. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1531. Zachovány dva koncepty. (P.) Urbánek, Čes. děj. III. 2, 440; sr. J. Salaba, Jiří z Poděbrad a Oldřich z Rožmberka, Zvon III (1903) 114—5. a) Oldřich z Rozmberka odpor svój kladu proti páně Jiříkovým z Cunštátu vinám, jimiž mě viní, Buch dá nevině, kteréž to sě smluv dotýčí. Najprv i Miešenským, jakož píše, vinu mi dávaje, že bych míru v Jihlavy učiněném nezdržal ani přieměří, spojiv sě s markrabí míšenským etc. a že bych také pana Oldřicha z Hradce, pana

Strana 229
Č. 332: konec května 1450. 229 Jana Coldu a kněze Bedřicha i jiné jeho nepřátely búřil proti němu a jednal, i křivá a nepravá o něm skládal haněnie etc. Milí páni ubrmané, smlúvami, zápisy i spoje- ními, jimiž jednota naše zapsala sě jest a spojila, muože býti okázáno, že každého z nás k rovnému podati máme; a řekli sme i slíbili v tom sě i s přáteli svými také útisku každého chtě uvarovati, ktož by jej koli nám chtěl učiniti a sobě kohož sě nám zdáli ku pomoci, vzeli sme; neb jsem já sě panu Jiříkovi ani žádnému mierem v Jihlavy mezi mnú a Jiřím učiněným, ani přiměřiem v Hradci zapsaným nezava- zoval, bych sobě přátel a pomocníkuov proti nátiskóm nejednal. Tímť jsem toho míru nezrušil ani příměřie. V tom mě, páni ubrmané, ve všem viní nevině, aniž kto v pravdě to řéci móže, bych já která křivá aneb nepravá o něm skládal haněnie. Dávát mi také vinu, že bych já neohradil svú čest, jakož by na dobrého člověka slušelo, i poslal pana Jindřicha, syna svého s svými služebníky i lidmi poddanými jemu i pomocníkuom jeho ke škodě, záhuby při tom dotýče Václavovi Zmrzlíkovi a Kateřině Jarošové etc. Páni ubrmané, tajno vás nenie, že, když pan Jiřík s svými pomocníky počátek nad našimi učinil pomocníky, beze všie potřeby obehnav je a sám osobně před nimi vzav, já pak povinnen jsa svým pomoci jednotníkóm pro počátek páně Jiříkuov, kterýž sě jest nad nimi stal, pomocníky Jindřicha, syna svého proto, abych svému slibu a zápisu dosti učinil, ku pomoci našim jednotníkóm vyslal jsem, chtě sě s jinými toho, což sě pánu Jindřichovi z Colovrat a panu Kunšovi Rozko- šovi dálo, vystřietci, i jim z toho, co sě jest dálo také pomoci, řádně svú čest ohra- div, odpověděl sem Zmrzlíkovi a listové jemu dodáni jsú odpovědací dva neb tři dny prve, než-li by jemu co jest uškozeno. V tomť já, páni ubrmané, panu Jiříkovi ni- čímž vinen nejsem a vinit mě nevinně. Stalo-li se jest pak Václavovi Zmrzlíkovi co neb Kateřině Jarošové a mně neb Jindřichovi, synu mému, jest vina z toho dána, natoť každému takovému, ale ne panu Jiříkovi, bude dán slušný odpor. Tvrz také Božejovice proto zbořiti kázal sem, že před chvílí nevelmi dávnú faleš odtud v pe- nězích vycházel jest, jakož toho jistý jest duovod a škody také z té tvrze mně i ji- ným lidem dobrým a služebníkóm našim v tomto kraji od Jaroše, někdy muže Ka- teřiny nadepsané, dály sú sě pro běhy takové. Já se panem Michalcem tu tvrz zbo- řili sme a tak na tom zuostali, že v řece nemá být stavena. Nyní pak Kateřina nadepsaná přesto stavěla jest a já ji v tom obeslal, aby toho nechala; to jest opus- titi netbala k mému obeslání. Já pak sě sám i tento kraj chtě takých a snad prv- nějších věcí horších i škod vystřeci, proto túž tvrz zasě obořiti kázal sem. Milí páni ubrmané, i v tomť já panu Jiříkovi také ničímž vinen nejsem, proto zvláště, žet to listem Kateřiny nadepsané, kterúž pan Jiřík v svém praví býti poručenství, bude okázáno řádně, že ta tvrz, když zbořena jest, jejie nebyla před rokem. Protož, milí páni ubrmané, v těch ve všech kusech mú tak zřetelnú vidúce ne- vinu, vám úplně věřím, že mi o to opraviti kážete dle spravedlnosti a nález mi toho i výpověď najdete spravedlivý. b) Oldřich z Rozmberka odpor svój kladu proti panu Jiříkovi z Cunštátu a z Po- děbrad v těch běziech, jimiž mě nevinně viní, ještoť jse smluv obojích nedotýčí.

Strana 230
230 Č. 332—333: konec května 1450. Jakož ku paměti přivodí, že bych sě jemu pode ctí a věrú i výše zavázal proti jeho nepřáteluom pomáhati etc; páni ubrmané, byloť i ovšem mezi námi svolenie, že já jemu i také on mně zasě pomáhati; řekli jsme takové však, aby jeden bez rady dru- hého, ač chtěl-li by, aby v tom jemu byl pomocen, ižádných věcí nezačínal vlast- ních a co i k čemu jeden poradí druhému, toho a v tom jemu má býti pomocen. Znajmenajž to každý dobrý, i vy, páni ubrmané, také, že když sěm ku žádosti všech pánuov o sněmu v Praze před chvílí držalém s jinými pány země této a králově milosti ke králi římskému i k kardinálovi v poselství jeti jměl znamenitém a zemi této i nám všem velice potřebném, jakož jsem pak to učinil, v němž jsú páni jiní také jeti jměli, což jich mohlo býti navíce vedle toho, jakož na témž sněmu bylo zuostáno: ale pan Jiřík nejev psal mi jest, žádaje, byť sě pak to kterak zmátlo, že by všickni jiní jeti nemohli, ale já abych toho sjezdu pro obecné dobré nezmeškával. Já to znamenaje jel sem a v tom, páni, viete, co sě jest stalo: vpadení do měst praž- ských bez vědomie mého i bez rady mie i posluom jiným, kteříž v tom poselství vysláni byli sme, k velicie hanbě. Milí páni ubrmané, již znamenati muožete, i každý, že zavázáním ku pomoci svrchudotčeným, z něhož mě pan Jiřík viní, já jemu ne- jsem v běziech takových povinnen, poněvadž on k těm věcem mé rady neměl jest a to sě jest vše bez mého dálo vědomie. Protož, milí páni ubrmané, to pilně znamenajíce vězte, že tiemto odporem svú toliko nevinu ohrazuji a vám oznamuji, že bych o to vedle smluv nynie i prve uči- něných vámi súzen býti měl bez pohaněnie však vašeho všelikého, věře vám jakožto přátelóm dobrým, že mi toho za zlé mieti nebudete, proto zvláště, že on v tom i jinde v svých listech mé cti nevině dotýče. Také, páni, i totoť jest věc vědomá, že já jsa ubrmanem s panem Alšem i s jinými lidmi dobrými, co sě jest prve dálo súditi nechtěli sme mnohokrát než ty pře toliko, kteréž vedle pana Oldřicha z Hradce s jedné a pana Jiříka z Cunštátu z strany druhé zašly sú. Jakož pak i vy sě též v to jinakž nic než vedle smlúvy prvnie i taky nynějšie nevložíte a vedle těch tak učiníte. A poněvadž slibové a zavázánie svrchu dotčená, z nichžto on mě viní, da- leko před tiem dály sú sě, i toť také váš súd nenie, nadto pak ještě vždy aby každý věděl, že tiem, čímž mě pan Jiřík viní nadepsaný v ižádným kusu vinen nejsěm, po- něvadž mé cti tak dotýče; chciť o to jemu práv býti a svú nevinu řádně okázati tu a před těmi, kdež a před nimižto z práva věcí tak znamenité mají býti okázány. A on ať též učiní. Tuť sě, dá-li Buoh, vše shledá, kto komu, co a proč opravovati, i zač sě styděti bude musiti. I věřímt vám jakožto pánóm a přátelóm milým, žet vám i taková má nevina vždycky v paměti bude, bylo-li by toho potřebie. 333. V Táboře [koncem května 1450]. Odpovědný list Zbyňka Velikého z Květuše Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1433, or. pap., pečet přitištěna. (P.)

Strana 231
Č. 333—335: konec května 1450. 231 Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenberga seděním na Krumlově. Já Zby- něk Veliký z Květuše ohrazuji se proti TM“ i proti tvým služebníkóm, pomocníkóm i poddaným, poniavadž mi VMt neráčí mých chudých lidí v pokoji nechati, kteréž mám řádně od césařovy milosti. Chcit na to také pomysliti s boží pomocí a s svých přátel radú, žeť tvoji také pokoje měti nebudú. Pak-li TMť mých chudých lidí v po- koji necháš, chcit tvým také raden i pomocen býti, což budu moci najdále etc. Datum Tábor. 334. [Koncem května 1450]. Odpovědné listy Oldřichovi z Rožmberka a jeho stoupencům: a) Zdeňka z Postupic, hejtmana kraje chrudimského, Jana z Potštejna a na Zampachu, Jana z Šternberka a na Zaječičích, Diviše z Chlumu a na Košumberce, Jana Pardusa z Vratkova a na Rychmburce, Jana Čeňka a Vaňka bratří z Šarova, Jana z Mrdic, Vítka z Talmberka a na Slatiňanech, Jana z Dobrého Pole, Jetřicha z Žestok a na Žumberce, Olecha z Lipky, Vaňka z Mezilesic, Jakoubka z Rosic, Albrechta z Lu- kavice, Michálka z Sán, Vaňka z Řenče, Mikše z Ostrova (Hist. 1429). b) Aleše z Kralovic vedle Mikuláše Trčky z Lípy (datum Vlašim; Hist. 1325). c) Hroznaty z Okrouhlice a Procka z Bočkova (vedle Jana z Rušinova; bez data; Hist. 1319). d) Majznara z Ličova, Sopušíka z Uničova, Kanta z Police, Antoše z Provozí, Matějka z Tupařovic, Ondráčka z Třehuze, Janka z Turnova, Babky z Náchoda, Srba z Mitwaldu, Petříka z Mikulovic, Pračky z Krumlova (vedle pánuov svých Hradiště Thábora; Hist. 1818). e) Jana ze Stupného a Levy Tluksy z Čechtic (vedle pánuov města Hradiště Thábora; Hist. 1320). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica, or. pap. (P.) 335. [1450 květen.] Seznam odpovědníků Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1457, pap. (P.) Tito odpoviedají páně milosti panu Oldřichovi z Rozmberkga; Trčka primus cum suis servitoribus atque in ipsius litera.

Strana 232
232 Č. 335: konec května 1450. Jan z Chlumu i svými služebníky vedle pana Jiříka, zprávce našeho milého a vedle pana Jana z Rušinova. Vedle Trčky: Jan Buvol z Radenic Mikuláš z Hrádku Procop z Komárovic Markvart z Rataj Procop Solopisk Procop ze Zhoře Příbek z Činova Mikuláš z Skály > Celeda z Rataj vedle pana Vítek z Veselice Jana z Chlumu Hynek z Lautrubachu Budiš z Zruce Beneš z Tunochod Sak z Bohuńovic Zdeněk a Petr z Lukavce vedle Trčky Hanuš z Fricštejna a z Maršovic vedle Trčky Ctibor z Chřenovic vedle Trčky Jaroslav z Pečky vedle Trčky Petr z Sedlce vedle Trčky Aleš z Kralovic vedle Trčky Matěj z Vrcova vedle Trčky Zikmund z Ronové Matěj z Vlčnova Jan z Lípy bydlem [v] Talmberce Vaněk z Těchlovic Jan z Probluze Mikeš z Radíkovic vedle Trčky Jan z Kamenice vedle Trčky Oldřich z Zahrádky vedle Trčky Jan z Vojslavic vedle Trčky Jan z Kletečné vedle Trčky Petr z Vrbice vedle Trčky Vilém z Talmberga Vilém z Jenišovic Vilém z Onšova Zikmund z Kojkovic Aleš z Studeného Mikuláš z Vlastějovic Mikeš z Sezemic Petřík ze Lhoty Petr Huska z Zahrádky vedle Trčky Oldřich z Kralovic Močihb Mikuláš z Lípy na Lipnici sám Trčka Vítek z Lípy vedle Trčky Svatoslav odtudž z Lípy Bolech z Kumile vedle Trčky Petr z Kniovic Jan z Blanice Zdeněk z Tichonic Procop Maynuš ze Psář Jan z Jinošova Mikuláš z Jinošova vedle Trčky Zich z Jemničky Václav z Bychařce vedle Trčky Mikuláš z Masojed vedle Trčky Václav z Dobré vedle Trčky Michal z Crucmburga vedle Trčky Zdeněk z Mrzkovic Mstich z Záhořie vedle Trčky Jan z Studeného Jan Tamberga vedle Trčky Zdeněk z Valštejna vedle Trčky Procop z Pobipes vedle Trčky Aleš z Perknova vedle Trčky Jan ze Lhoty vedle Trčky Jan z Podolé vedle Trčky Hašek z Lukavce vedle Trčky Jan Maynuš ze Psář vedle Trčky Matěj z Lípy vedle Trčky Pelhřím z Pasieky vedle Trčky Petr z Prudic Thomek z Kninic Jan Ručka z Petrovce vedle Trčky. 835. Na rubu jinou rukou: Trčka podstatný pán měl mnoho služebníků. 

Strana 233
Č. 336—337: 1. června 1450. 233 336. [Kolem 1. června 1450.] Hildebrand z Einsiedlu a Jiří z Bebenberka Oldřichovi z Rožmberka: nedošlo jich dosud poselství od jejich pána Fridricha Saského; s králem římským o věci svého pána již jednali, nedostali však ještě odpovědi; jakmile budou míti zprávy, oznámí mu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1306 d, or. pap. (R.) Unsere willige dinste zuvor, edeler lieber herr. Wir hatten gehoffet, wir solden unsers gnedigen herren von Sachsin botschaft zu Wyhene haben funden. Inmassen wir das erfuren und uch das von Lyncz zugeschriben hatten, als haben wir ern Reimprechts von Eberstorffs und nicht unsers herrn botschaft dofunden, der uns mit schriften hat ersucht uns in sachin konig Laslowen anlangende nach syner schrift- lichin begerunge beweisen wolten, das syne antwort durch den boten deste furder- licher mocht gefertiget werden. Daran wir unsern vlis getan haben und noch thun und wir sind tegelich wartende und inhoffen, unsers herrn von Sachsin botschaft zu haben. Wir haben ouch mit unsern gnedigisten herrn dem konige und zwen synen reten rede und handel gehabt in den sachin unsern herrn von Sachsin und uch an- langende, als ir wist, des uns von ym noch nicht trefflich antwort worden ist, doch wollin wir dobei keinen vlis sparen, dodurch die sachen zu gute mogen bracht wer- den. Und Got weis, das uns zuchg [?] der sache und die wile ganz lang und sere verdrislich ist. Wann wir ie gerne verlanges bei uch gewest weren, meinen ouch ie nicht lange von uch zu syne und das wir Bômgarten einen tag lenger ufgehalten haben, ist in guter meinunge gesehen darumb, ab wir ichts trefflichs uch zu schri- ben hetten mogen erlangen und wie schire uns trefflich antwort von unserm herrn konige und unserm herrn von Sachsin botschaft zukompt, wollen wir uch ane sumen zu wissen tun. Und tut bei den sachen itzund vorhanden guten vlis, das wirt unser gnediger herre in gute kergen uch erkennen und wir wollen das gerne verdynen. Hildebrand vom Einsidel ritter, Jorgen vom Bebemburg, obermarschalk. Na rubu: Dem edeln ern Ulrichin von Rosenburg etc., unsern besundern lieben herren. Pečet v černém vosku značně poškozená. 337. 1. června 1450. Jindřich z Rožmberka, Oldřich a Jan z Hradce, Jan ze Švamberka, Jan z Ustí a jiní páni a zemané polem ležící nejmenovanému: aby jim poslal slíbenou vojenskou pomoc.

Strana 234
234 Č. 337—339: 1.—6. června 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1437. Koncept (asi formulář listu určeného pro rozličné příjemce). (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož jsi před siem řekl nám poslati« lidu jiezdného, což budeš moci, bylo-li by toho potřebie, i věděti dáváme, žeť již od sebe s nepřáteli ležíme jedva čtvrt míle. Protož, milý pane, věřímeť, že k nám,b což najviec budeš moci, vypravíš lidu jiezdného bez meškánie, nebť toho jest pilné potřebie, a že tiem pro nic dlíti nebudeš, jakžť věříme a úfáme, a to sku- tečně ukážeš. Datum in campis circa Rokyczan f. II. post Trinitatis anno etc. Lmo. Jindřich z Rozmberka, Oldřich a Jan z Hradce, Jan z Švamberka, Jan z Ústie i jiní všichni páni a zemané, tu polem ležiec. 338. V poli před Neidenem, 3. června 1450. Bernard ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: leží nyní v poli; žádá, aby mu podal zprávu o sobě, o svém synu a přátelích. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1439, or. pap. (R.) Edler lieber freund, unser freuntlich dinste wisset bevor. Wir lassen euer freuntschaft wissen, daz wir nu ze veld ligen und am nagsten montag fur Neiden geslagen haben. Und bitten euer freuntschaft in sunderm vleiss uns zu verkunden, wie und es eu und euren sun, unsern lieben freunden gee; auch daz ir und si in gue- tem gesunt und wolmogen warret, daz horten wir zemal gerne. Geben im veld vor Neiden an sand Erasmtag anno Domini etc. Lmo. Pernnhart grave ze Schawnberg etc. Na rubu: Dem edln unserm lieben freund herrn Ulrichen von Rosenberg. Pečet' odpadla. 339. 6. června 1450. Jan ze Švamberka posílá k Oldřichovi svého služebníka Vavřince Kewtchahera s pověřujícím listem (an Samstag nach Gotsleichnamstag anno etc L jar). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. ze Švamberka, or. pap., pečet zničena. (P.) 337. a) Škrtnuto: sto neb IIc koní. b) Škrtnuto: těch IIc koní.

Strana 235
Č. 340—341: 4.—7. června 1450. 235 340. 4. června 1450. Pasovští Oldřichovi z Rožmberka: posílají mu na jeho přání dva puškaře. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1440, or. pap. (P.) Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4363. Edler wolgeborner herre, unser willig dienst wisset zuvor. Als Ir uns ietz ge- schriben habt, wie sich die veind besamen und euch und den euren grossen schaden zu fugen werden und begert an uns euch zwen oder drei püchsenmaister zu leihen mit mer worten eurs briefs, haben wir vernomen und lassen ew wissen, daz wir an andern enden von sulicher laut wegen auch angelanget sein, das wir nicht wol stat haben dizmals solich laut von uns zu leihen. Doch hab wir darinn angesehen euer notdurft und schicken ew zwen püchsenmaister auf euer schreiben und sâhen gern, daz euch die zu grossen nutz und wolgefallen kömen. Wann waz ew und den ewren schadens solt zugezogen werden, war uns nicht lieb, sunder ain getreus laid. Und waz wir ew und den euren diensts und wolgefallens beweisen möchten, war wir willig. Geben an dem achtenden des hailigen Gotesleichnams tag anno Domini etc. quinquagesimo. Burgermaister, richter und rate der stat zu Passaw. Na rubu: Dem edeln wolgeborn herren Ulrichen von Rosenberg, unserem lieben herren. 341. 7. června [1450]. Odpovědný list města Vodňan Oldřichovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1443, or. pap. (P.) Dr V. Mostecký, Děj. býv. král. města Vodňan, I. 86—87. My purgermistr, rada i obec města Vodňanského se všemi našimi služebníky i pomocníky vystřiehámy sě a ohrazujem proti tobě, urozený pane Oldřiše z Rosen- berga seděním na Crumplově, i proti tvým služebníkóm a lidem tvým poddaným, nebť vedle urozeného pána pana Jiříka z Cunštátu a z Podyebrad, zprávcie měst Praž- ských, a vedle jednoty našie chcem státi v míru i v nemíru a Tvét M“ nechcem v ni- Datum dominica infra octavam Corporis Christi. čemž vinni býti. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 340. 1) Oldřichův list se nezachoval.

Strana 236
236 Č. 342—343: 8. června 1450. 342. U Nepomuku, 8. června 1450. Jiří z Poděbrad vydává glejt Jindřichovi z Rožmberka (na místě Oldřicha z Rožm- berka) a jeho straně k jednání na hradě Vildštejně, až do 300 koní. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1446, or. pap. (P.) AČ. III. 545 č. 557. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 446. 343. Na Georgsbergu nad Pasovem, 8. června 1450. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: v příčině nepřátelství lidí Jindřicha Bavorského vůči některým Čechům. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1447, or. pap. (P.) Unser frewntschaft bevor, wolgeborner lieber freund ! Als eurer freuntschaft wol wissentlich ist von des anbringen wegen, so wir eu hievon wegen der nam, so unsers gnedigen herrn herzog Hainrichen etc. leute etlichen Beheimen getan hetten, solh nam die unsern in unsern gebieten zurecht aufhielten etc. Darauf wir eu dann er- zelten das furnemen, so der benant unser herre herzog Heinreich vor im hett, auf solh sein furnemen ir im dann geschriben habt. Nu haben wir unser rete darumb auch bei im gehabt und haben an im nach menigerm erzelen und anbringen nicht anders versteen noch erlangen mügen, dann daz er je vermaint die Beheim, wo er oder die seinen die ankomen, es sei in unsern gebieten, gerichten oder herscheften oder andern enden, ze suchen und anzegreifen, das wir dann nicht underkömen mü- gen. Das verkunden wir eurer freuntschaft darumbe, das den eurn zuverkunden, damit sy sich wissen furzesehen, wann wir nicht wissen, wen er für sein veint helt oder nicht, nach dem und die seinen, die von Winnderberg€ und Schüttenhoven, an- gegriffen haben. Wir haben auch solhs dem Keppler zu Winderberg und dem Smir- slikhen? ze Reyhenstain verkundet, daz sy sich auf solh bericht und sprüch, so ir Geben auf dann zwischen unser und in getan habt, darnach wissen ze richten. sand Jörgenperg ob Passaw an montag nach unsers herrn Fronleichnambstag. Anno Domini etc. quinquagesimo. Leonart von Gotes gnaden bischove zu Passawe. Na rubu: Dem wolgeborn unserm liebn freunt Ullrichen von Rosenberg. Pečet odpadla. 343. 1) O vpádu do Bavor Jiříka z Klenového, Racka z Janovic, Mikuláše Kaplíře ze Sulevic na Vimperce srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4623. 2) Petr Zmrzlík na Kašperce

Strana 237
Č. 344: 10. června 1450. 237 344. V Míšni, 10. června 1450. Fridrich, vévoda saský, Oldřichovi z Rožmberka: podává zprávu o vojenské po- moci, kterou poslal a ještě pošle do Čech, ačkoliv jest sám ohrožován svým bratrem markrabím braniborským. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1449, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 445. Friderich von Gots gnaden herzog zu Sachsen, des heiligen Romischen richs erzmarschalk, lantgraf in Doringen und maregraf zu Missen. Unsern grus zuvor. Edeler besunder liber! Als ir uns umb folge wider den Girzick und sine helfer furmals und izunt aber habt ersuchen lassen, zwivelt uns nicht an uch habe gelanget, wie wir mit unserm swager von Brandemburg mergli- cher tege, ussen unsern landen in eigener person haben mussen warten. So ist auch unser bruder in steter sumpnunge gewest in meinunge, uns und unser lande zu obirzihen und zu beschedigen. Und wie wol wir des und anders mehr halben nicht enwenig, als ir selbs verstehen mogt, verhindert sind worden, haben wir doch die unsern im felde by uch gehabt und dornoch einteils zu Brux leginde, so sind die unsern mehr danner einmal in redelicher macht nahe by dem Cadan gewest und haben by uch ins felt nicht mogen komen und haben mussen umbkeren durch ge- heiss des edeln ern Niclas von Lobkowicz, unsers besunder liben. Wie dem nu allein geben wir uch zuverstehen, das wir durch unser land und furstentum menniclichen den unsern uf zu sien so rustigst sie immer werden mogen, ernstlich geboten haben und wollen uf den nesten dinstag noch Viti schirsten, den wir furmals bestagt und verramt haben, mit der hilf Gots ins felt rucken unde dornoch alsbalde unser macht abir walt uns und uch zu hilfe und troste schicken und fugen [?] und daran kein schulben haben, das unser bruder in sinem lande und furstentumb und ander me- hrenden iren in gereitschaft zu sitzen ufgeboten haben, derselbe unser bruder und ander mehr, als wir tegelich gewarnet werden, furhaben uns in unser land zu zihen und dorinne iren mutwillen triben, so wir die unsern von uns geschickt haben. Und wir wollen uns gegin uch nicht anders halden danner als ein fromer furste unser verschribung nachgehen und uns by uch bewiesen, nochdem ir uns getan und ge- wart siet. Von uch mit flisse begernde, ir wollit furder kein verlangen noch ver- driss haben, wir wollens halden, wie geburlich ist. Wollet auch die andern unser pungt- gnossen mir irer macht by uch zu komen, furdern und berufen, das wir uns fur unser syten unser schande erwehren und deste besser und furderlicher ires obirmu- tes ufgehalden mogen, doran erzeiget ir mit uns, unserm gnedigsten herrn dem Romischen kunige und kunig Laslaw ein merglichs grosses wolgefallen. Geben zu Missen am mitwochen nach Corporis Cristi anno Domini etc. quinquagesimo. Přitištěná pečet silně otřelá.

Strana 238
238 Č. 345: 11. června 1450. 345. Na Vildštejně, 11. června 1450. Smlouva jednoty Strakonické s jednotou Poděbradskou na sjezdu na Vildštejně: Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1452, or. pap. (P.) AČ. II, 274—79. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 446 a d. Ve jméno všemohúcieho Buoha milého šťastně amen. My Oldřich a Jindřich, syn jeho, z Rozmberka, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Václav z Michalovic, Hynek Krušina z Švamberka, Jindřich z Colovrat, Děpolt z Ryznberka, Vilém mladší z Ryzm- berka a Rábie, Jan z Lobkovic, i jiní páni, rytieři, zemané, panoše a města jednoty našie vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, že sme učinili svolenie a konečnú smlúvu o záštie, nechuti a nesnáze, kteréž sú byly anebo sú vznikly, i při tom o jiné kusy a artikule dole tuto vypsané, s urozenými pány: panem Jiříkem z Cunstatu a z Poděbrad, panem Alšem z Šternberka, panem Zdenkem z Šternberka, najvyšším purkrabí pražským, panem Jindřichem z Stráže, panem Petrem z Štern- berka, panem Jindřichem z Michalovic, panem Janem Zajímačem z Cunstátu, panem Vilémem z Ilburka, panem Janem z Rušinova, čáslavského, panem Janem z Sútic, kúřimského, Zdeňkem z Postupic, chrudimského krajóv hejtmany, Mikulášem z Lípy a na Lipnici, Soběslavem z Miletínka, Janem Malovcem z Pacova a z Borotína, Ja- nem z Costelce a z Leštna, Janem Pardusem z Vratkova a Václavem Cardú z Petro- vic i s jinými pány rytieři, zemany, panošemi, i městy jednoty jich, i s jich všemi jednotníky, služebníky i poddanými takovýmto obyčejem, že sme vydali mezi sebú za ubrmany a za smlúvce urozené pány, pana Jindřicha z Rozmberka a pana Viléma mladšieho z Ryzmberka a z Rábie s strany své, a s strany druhé vydáni jsú tito urození páni: pan Zdeněk z Šternberka, najvyšší pukrabie pražský, a pan Zdeněk z Postupic, chrudimského kraje hejtman, k jednání a rozsúzenie mocnému bez zba- venie těch všech věcí mezi námi a druhú stranú vzniklých a zašlých, o kteréž sme sobě prve před prvními pány ubrmany v Pelhřímově vinu dávali, i o kteréž sě ny- nie zašlé viniti budem. A jestliže by sě svrchupsaní páni ubrmané oč v těch věcech dělili, snad mluviti nemohúc, tehdy toho má urozený pán pan Zbyněk Zajiec z Hazm- burka, mocný a najvyšší ubrman i rozdielce býti; a což on kolivěk v tom mezi námi svrchupsanými stranami vypovie a rozkáže, buď o kterýžkolivěk kus, na tom máme přestati a tak činiti. A k jednání a konání těch věcí, o něž sě viniti budem, svolili sme sě k roku a k sjezdu do města Pelhřimova konečně na den sv. panny Markéty, po dánie listu tohoto nynie najprv přištie. Kteřížto svrchupsaní páni ubrmané sami, neboli to sám najvyšší o ty všechny věci mezi stranami tudiež v Pelhřimově neroz- jieždějíce sě konečnú smlúvu a výpověď ve třech nedělech ode dne sv. panny Mar- kéty pořád zběhlých počítajíc, mají učiniti beze všech dalšiech odtahuov a prodlévá- nie. Pakliby svrchupsaný najvyšší ubrman nemohl těch věcí mezi námi stranami k konci a k smlúvě sám přivésti, anebo že by sě neuvázal, tehdy my čtyřie nade- 345 1) 13. července. 2) 25. listopadu. 3) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 448—49. 4) Jména dalších jistců v AČ. II. 278 vynechána.

Strana 239
Č. 345: 11. června 1450. 239 psaní vydaní ubrmané máme, chcme i slibujem pode ctí a vierú naší mezi nadepsa- nými stranami tu v Pelhřimově v tom času výše praveném, nerozjieždějíce sě, ko- nečný konec a smlúvu s pomocí Božie a radú dobrých lidí nestranných, kteříž tu v Pelhřimově budú, ježto bychme jich ze spolka k radě žádali, vždy bez zbavenie učiniti. A jestliže by kterého z ubrmanuov pán Buoh v tom času dřieve těch věcí skonánie neuchoval, jehož, pane Bože, ostřez, tehdy my strana toho umrlého muo- žme a máme jiného ubrmana na miesto toho mrtvého vydati a postaviti, a ten týmž závazkem má sě též zavázati, jakožto první, k dokonání těch všech věcí. Item toto jest vymluveno: jestliže by sě kterého z nás ubrmanuov která pře co dotýkala, ten sebe nemá sám súditi, než na miesto své má jiného o tu svú při postaviti, cožby sě jeho samého dotýkalo; a když ta jeho pře konec vezme, tehdy k spolu svým ubr- manóm na miesto své zasě vstup. A k tomu roku a sjezdu máme sě s obú stranú glejtovati obyčejem takovým, jakož sme sě teď poslední sjezd do Pelhřimova byli glejtovali. Dále sme sě svolili a ustanovili, aby smlúvy a zápisové, totižto compactata, list mierný i smlúvy pelhřimovské zapečetěné i jiní zápisové mezi námi obapolně uči- nění, byli držáni a v svémoci zuostali; pakliby kým držáni nebyli, aby na sněmu obecném dolepsaném napraveni byli. O kterýžto sněm obecní všeho královstvie Čes- kého takto sme sě svolili a ustanovili, abychom na den sv. panny Kateřiny nynie najprv po dání listu tohoto příštie my všichni nahoře psaní na sněmu v Praze sami osobně konečně byli bez dalších odtahuov a prodlévánie, i jiné pány, rytieře, ze- many, panoše a města k tomu, aby na ten sněm přijeli, vésti a zuobselati; a ten sněm mámy po městech a panství našich my nahoře psaní kázati oznámiti a pro- volati ihned po tom sjezdu z Pelhřimova, aby, to všichni vědúce, toho sněmu pro obecné dobré neobmeškali. Jestli pak že bych já svrchupsaný Oldřich z Rozmberka pro kterú příčinu bezelstnú na tom sněmu sám osobně býti nemohl, ale já Jindřich z Rozmberka nadepsaný s plnú mocí od pana otce svého již psaného na ten sněm do Prahy přijěti mám. A nemohl-li by také kto jiný z nás nadepsaných beze lsti na tom sněmu psaném býti, ten má od sebe k tomu sněmu do Prahy s plnú mocí dobrého člověka urozeného, list jemu věřicí dada pod svú pečetí, poslati, a což sě tu na tom sněmu zjedná, v tom zuostati. K kterémužto sněmu do Prahy ktož by glejtu žádal, má jemu dán býti bezpečný glejt přijeti i odjeti týmž během, jakož jest dán do Pelhřímova býval. Item jakož jest některá ruoznice mezi námi a druhú stranú o markrabí Frid- richa starého Miešenského byla, takto sme zuostali: že my téhož markrabí Miešen- ského v toto příměřie dolepsané podle sebe ani v tyto smlúvy nepřijímáme, a proti nadepsané straně my jemu nemáme ničímž pomáhati v tomto příměří, ani našě jed- nota svými lidmi ani svým grošem." Item toto také umluveno: ktož by komu z nás z čeho vinu dáti chtěl, ten aby své pře napíše jemu do jeho domu pod svú pečetí a pod druhú pečetí dobrého uro- zeného člověka tak zapečetěné konečně ve třech nedělech pořád zběhlých od nyněj- šieho ochtábu těla Božieho počítajíc, poslal. A na ty pře odpory učinie ten, komuž sě

Strana 240
240 Č. 345: 11. června 1450. vina dává, pře i odpory aby s sebú do Pelhřimova k tomu roku před svrchupsané pány ubrmany přinesl a položil, aneb s plnú mocí jě poslal i položil miesto sebe. A ktož by z jednoty našie v tomto listu smluvném nebyl zejména napsán a pe- čet jeho při tom hlavním listu nebyla, ten každý svuoj list přiznávací pod svú pe- četí, podle formy čtyř pánuov ubrmanuov svrchupsaných vydané, mají učiniti a v moc pana Zdeňka z Šternberka neb úředníka jeho na Konopišti položiti ve třech nedělech od nynějšeho ochtábu těla Božieho počítajíc. Pakli by ktokoli z jednoty našie přiznati sě tak, jakož svrchupsáno stojí, netbal, v tom své vuole chtě poží- vati, tomu my jeho svévolnosti nemáme zjevně ani tajně pomáhati, nébrž ani jeho kterak zastávati, ale takového neb takových máme sě zbaviti a odřezati. Item což sě věznóv dotýče s obú stranú zjímaných, ti aby všichni rok až do sv. Jiřie po dání listu tohoto měli. Pakli by kteří seděli, buďte vyrukováni tak, jakož sě prve vyrukovali; a což jest nynie v těchto odpovědech zjímaných věznóv, i ti aby v podobný základ dáni byli, a sedláci v pět kop grošuov nebo níže. A dále, což sě holduov a šacunkuov nevzatých dotýče, též aby ty také brány až do sv. Jiřie nebyly. A již na tyto všecky kusy a úmluvy nahoře psané, my všichni dřieve psaní s na- šimi všemi jednotníky, kteříž se k tomu obyčejem svrchupsaným přiznají, i s našimi služebníky, i lidmi poddanými, vstúpili sme a mocí listu tohoto vstupujeme v pravé a nepřerušitedlné křesťanské přiměřie až do dne sv. Jiřie po dánie listu tohoto naj- prv přištieho i ten den celý na sv. Jiřie až do západu slunečnieho během svým při- rozeným, s vrchupsanými pány, jich jednotníky, kteříž sě k tomu během nahoře vy- psaným přiznávají, i s jich se všemi služebníky a lidmi poddanými tak, že v pondělí na sv. Víta najprv přištieho, když slunce zajde, hned s dolepsanými zámky a s zbo- žiemi k nim příslušejícími máme v přiměřie nadepsané proti sobě s obú stranú vstú- piti: s Prahú a s hradem Pražským, Poděbrady, Konopištěm, s panem Jindřichem Strážským a jeho zámky, s panem Jindřichem z Michalovic a jeho zámky v Bole- slavště i s služebníky, s Hrádkem Křivoklátem, Týřovem, Bečovem a s Rabšteinem, klášterem sv. Prokopa, s hrady Ratajemi, páně Zdeňkovými Kostkovými zámky, kte- réž v Kúřimště má, s páně Hertvíkovými a páně Mikulášovými Trčkovými zámky, i s Polnú, a se všemi jednotníky a pomocníky krajuov kúřimského a čáslavského; také s hradem Borotínem a Pacovem, s panem Jindřichem z Lipého, panem Vilémem z Ilburka, s panem Zajiecem Budynským, s Leštnem, s panem Václavem Cardú, s panem Janem Pardusem, s panem Petrem a panem Václavem Zmrzlíky z Sviejšína i s jich máteří, s Žatcem, Lúny, Slaným, Berúnem, Klatovy, Pieskem, Vodňany; také se všemi páně z Rozmberka zámky, s panem Hynkem Crušinú z Švamberka, s jeho zámky, s panem Václavem z Michalovic a s Jindřichovým Hradcem a s Karšteinem, s hra- dem Rábie, s Kolínem nad Labem, s páně Jindřichovými Colovratovými zámky Lib- šteinem, Buštěves i s jinými jeho posádkami, s Nikulaem a Glauchovským i s jich zámky Hasensteinem, Cadaní a s Peršteinem, s Novým Plzniem a Českými Budějo- vici a s Týnem nad Vltavú, a s zbožími k svrchupsaným zámkóm příslušejícími; a ty všecky, což jest strany a jednoty našie my nahoře psaní máme nemeškajíc obe- slati, aby spolu v přímiřie na čas svrchupsaný konečně vstúpili. Item, což sě dotýče p. Jana z Peršteina, p. Smila Bítovského, p. Zdenka Sádeckého, p. Procka z Cun-

Strana 241
Č. 345: 11. června 1450. 241 statu, Třebové, Litic, Bozkovic, Bielkova, p. Mrzáka z Miletínka s Cunětickú Horú i s jinými jeho zámky a služebníky, s Hradcem nad Labem, Svojší, Jaromiří, Dvo- rem, Skalami, i se všemi jednotníky krajuov chrudimského a hradeckého, také s Li- tomyšlem i s Brandýsem. A z druhé strany, co sě dotýká pana Jana a pana Old- řicha z Hradce, pana Václava Hechta z Rosic, pana Ozora a pana Coldy s jich zámky, ti všichni mají spolu v přiměřie křesťanské v tu středu po sv. Vítě najprv přištiem, když slunce za horu zajde, konečně a bez fortele vstúpiti; a ty všecky, což jich strany a jednoty našie my nahoře psaní máme bez všeho meškánie obeslati, aby jináč nečinili. Item vymieněno jest, což se dotýče Glauchovského a hradu Peršteina, chce-li v tomto přiměřie a v smlúvách s hradem Peršteinem zuostati, to buď při něm; pakli by zuostati nechtěl, tehdy Mikuláš z Lobkovic nemá jeho samého ani čeledíny žádným zjevným ani tajným fedrunkem, konečně ižádnú spíží, ani kterú potřebú jemu ku pomoci vozbami, nošením z města Cadaně, z předměstie, z měste- ček ani s zboží svých fydrovati, ani dopustiti kupovati, ani to jeho, chtěl-li by s kým proti nadepsané straně svú vuoli vésti ke škodě, v nižádné mieře nikdiež přecho- vávati, ani stavuov dopustiti na svých zbožích mievati. Pakli by to bylo shledáno neb optáno neboli seznáno těma dvěma na to vydanýma anebo dobrými lidmi bylo před nimi seznáno, ježto by ta dva toho pochválili, že jemu od Mikuláše z Lobko- vic svrchupsaného takoví nadepsaní fydrunci činěni byli by, tehdy proto my sě máme Mikuláše z Lobkovic nadepsaného konečně zbaviti a odřezati, a jemu ničímž proti straně nadepsané slibujem nepomáhati. Kteréžto příměřie svrchupsané a všecky kusy i každý zvlášť v tomto listu svrchu i dole vypsané, i výpověď a rozkázánie svrchu- psaných pánuov ubrmanuov máme i slibujeme pod najvyšším základem cti a viery našie ztracenie věrně a křesťansky jako dobří lidé upřiemně beze všeho přerušenie i beze všech zlých lstí skutečně zdržeti a v celosti do plna zachovati. Toto jest také při tom znamenitě vymluveno: jestliže by kto, úfaje tomuto při- měří, lúpil a kradl na silnici neb kdežkolivěk, nebo-li pálil denně nebo nočně a s jis- tinú duovodnú byl zastižen neb popaden kdežkolivěk, buď čiež buď, tomu sě má státi právo jakož na zloděje neb na žháře slušie, a to nemá tomuto příměří nic škodno ani závadno býti. A my Oldřich a Jindřich z Rozmberka, Jan a Oldřich z Hradce,“ Václav z Michalovic, Hynek Crušina z Švamberka, Jindřich z Colovrath, Děpolt z Ry[z]mberka, Vilém mladší z Ryzmberka a z Rábí, Jan z Lobkovic, Jan z Ustie, Henrich z Sobětic, Příbl z Mladějovic, Albrecht z Vydřie, Mikuláš z Plasné, Vaněk Piešek z Radenína a Miroš z Bochov jistci a rukojmě svrchupsaní, všichni jedno- stajně pod základem 10.000 kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského slibujem, jestliže bychom my nadepsaní neb naši jednotníci aneb služebníci a lidé poddaní čehožkoli v tomto listu popsaného, buďto smlúvy, přiměřie aneb výpovědi ubrman- ské nedržal aneb nedržali, tak že by pro takové nezdrženie na nás svrchupsané čtyřie páni ubrmanové svrchupsaní základ seznali jednosvorně, aneb najvyšší pan ubrman svrchupsaný seznal by, ač by sě oni čtyřie o to smluviti jednostajně nemohli, tehdy my svrchupsaní základ tak seznaný desiet tisíc kop grošuov dobrých střiebrných rázu svrchupsaného máme a slibujem dáti, plniti a zaplatiti nadepsaným pánóm věřitelóm našim hotovými penězi neb zlatými dobrými uherskými ve dvú měsecí po ubrman-

Strana 242
242 Č. 345—346: 11. června 1450. ském seznánie pořád zběhlých bez pomlčenie, odtahovánie dalšieho. A jestliže bychom toho tak neučinili a peněz základu spravedlivě propadeného a seznaného na rok již jmenovaný nezaplatili věřitelóm našim nahoře psaným, tehdy hned máme a slibu- jeme nazajtřie po napomenutí, kteříž bychme koli napomenuti byli od věřitelóv na- šich svrchupsaných, aneb od jednoho z nich listem, ústně nebo poslem, každý z nás sám osobně, jeden druhého něčekaje, ani sě druhým vymlúvaje, s jedniem pachol- kem a se dvěma koňoma vjěti a v obyčejné leženie země této České vlehnúti do Prahy neb do Hradce nad Labem, z těch dvú měst do jednoho v duom ctného hos- podáře nám od svrchupsaných našich věřiteluov ukázaný, a tu pravé a obyčejné země České leženie plniti máme, z něho ižádným obyčejem nevynikujíc; aneb každý z nás miesto sebe bude moci v to leženie panoši řádu rytieřského poslati, též s jed- niem pacholkem a se dvěma koňoma. A když by čtrnáct dní od napomenutie minulo pořád počítajíc, ležme my neb neležme a peněz ještě základních spravedlivě propa- dených a seznaných nesplnili věřitelóm našim častopsaným, tehdy jim tiemto listem dáváme plnú moc a celé právo, aby ty jisté penieze tak propadené na naši všech škodu společnú a nerozdielnú vzali v křesťanech nebo v židech. A z toho leženie na ižádné právo nejmáme vyjižděti, ani kterak vyniknúti, dokudž bychom těch všech peněz svrchupsaných úplně a docela svrchupsaným věřitelóm našim nesplnili i se všemi škodami, kteréžbykoli svrchupsaní naši věřitelové skrze to neplněnie naše vzali, ježto by jě dobrým svědomím bez přísah a věrovánie pokázati mohli. Umřel-li by kto z nás svrchupsaných v tom času, jehož, pane Bože, rač ostřieci, tehdy my živi zuostalí slibujem jiného k sobě v týž slib přistaviti miesto toho umrlého, tak dob- rého a movitého, v jednom měsíci pořád zběhlém, i list tento také v táž zasě slova obnoviti, kolikrát by toho bylo potřebie pod pokutú leženie svrchupsaného. A ktož- bykoli tento list měl s dobrú vólí věřitelóv našich svrchupsaných, aneb s větší stranú z nich, ten má i mieti bude túž moc i plné právo k tomu ke všemu, což tento list svědčí, jakožto oni sami věřitelé naši svrchupsaní. A jesliže by nám pro naše ne- plněnie svrchupsaní naši věřitelé láli neb přimlúvali, nemáme jim v tom odmlúvati než všudy znáti, že oni jsú právi a my proti nim křivi. Toho na pevnost i na potvr- zenie a zdrženie my všichni nahořepsaní jistci i rukojmě pečeti své vlastnie s na- Jenž ším vědomím i přiznáním dali sme přivěsiti dobrovolně k tomuto listu. tento list dán a psán na hradě Vilšteině léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyři sta padesátého ten čtvrtek na ochtáb těla Božieho. Oldřich z Rožmberka se sjezdu na Vildštejně osobně neúčastnil, zastupoval jej syn Jindřich. Glejt Poděbradských na Vildštejn k 9. červnu pro Jindřicha z Rožmberka, Jana z Hradce a všechny, kdož s nimi pojedou, v Třeboňském archivu, Hist. 1446; reg. v AČ. III, 545 č. 557. Přiznávací list strany Poděbradské tamže 279—80, strany Strakonické 280—281; regesty přiznávacích listů někte- rých jednotníků poděbradských i strakonických v AČ. 545 č. 558 (orig. v Třeboňském archivu, Hist. 1450 a—k), orig. přiznávacích listů některých měst v témže archivu, Hist. 1460 a—i. 346. Na hradě Vildštejně, 11. června 1450. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Zdeněk z Šternberka, nejv. purkrabí pražský, Jindřich z Stráže, Petr z Šternberka, Jindřich z Michalovic, Jan

Strana 243
Č. 346—347: 11. června 1450. 243 Zajímač z Kunštátu, Vilém z Ilburka, Jan z Rušínova, čáslavského, Jan z Sútic, kou- řimského a Zdeněk z Postupic, chrudimského krajů hejtmané, Mikuláš z Lípy a na Lipnici, Soběslav z Miletínka, Jan Malovec z Pacova a z Borotína, Jan z Kostelce a z Leštna, Jan Pardus z Vratkova, Václav Carda z Petrovic a j. páni, zemané a města Poděbradské jednoty po dohodě s Oldřichem z Rožmberka a jeho straníky přistupují na výrok rozhodčích na chystaném sjezdu v Pelhřimově v den sv. Markéty (13. čer- vence 1450) a zavazují se podrobiti se výroku rozhodčích. Listina je s určitými změ- nami stejná s listinou, vydanou téhož dne od strany Strakonické (v. č. 345). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1451, or. perg. s 17 pečetěmi: 1. v červ. vosku na štítě v hor. půli 3 příčné pruhy: Girzik z Podiebrad; 2. v červ. v. 8cípá hvězda: S. Alssonis de St///er/1/; 3. táž pečet: S. Sdenkonis Dni Sternberch; 4. v červ. v. růže (setřelá); 5. v červ. v. šternberská hvězda, setřelá; 7. v červ. v. dvě příčná břevna, setřelá; 8. v červ. v. na štítě v horní půli lev (?), setřelá; 9. zni- čená; 10. v červ. vosku rozložité křídlo: S. Johannis// Sutic; 11. v červ. v. hrábě, ///Postvpic/; 12. v červ. v. trojdílný štít,Mikvlas z Lipi; 13. ztracena; 14. v červ. v. (setřelá): Jan z Pacova; 15. v červ. v. na štítě pošikem pruh, na helmu křídlo: S. Johannis de Kostelec; 16. v červ. v. supí hlava: Jan z Wratkow; 17. v červ. v. na štítě hák s křížem přes něj tyč: Carda z Petrovic. 347. Na Vildštejně, 11. června 1450. Jiří z Kunštátu a z Poděbrad a jeho strana slibují vydati na příměří, sjednané s Rožmberky a jich straníky, řádný list a dodati jej na Zvíkov a zachovati příměří; kdyby se tak nestalo, podávají se na ubrmany o sjezdě v Pelhřimově zvolené. O svém jednání uvědomí Jana z Pernštejna, Smila z Bítova a Zdeňka Sadeckého z Valdštejna, zda chtějí s nimi státi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1454, or. pap. se 2 opisy. AČ. II, 279 č. 42. Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 446. My Jiřík z Cunstátu a z Poděbrad, Aleš z Šternberka, Zdeněk z Šternberga, najvyšší purgrabie pražský, Jan Zajímač z Cunštátu, Jan z Rušinova, čáslavského, Jan z Sutic, cúřimského, Zdeněk z Postupic, chrudimského krajiev hajtmané a Mi- culáš z Lípy a na Lipnici známo činíme tiemto listem zjevně přiede všěmi lidmi, že jsme slíbili a mocí listu tohoto pod naší ctí a vierú slibujem list hlavní na parga- meně s dobrými rukojměmi a visutými pečetmi na smlúvy a na přimiřie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Oldřichem a panem Jindřichem z Rozmberga, pa- nem Janem a panem Oldřichem z Hradce i s jinými pány, rytieři, panošěmi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati podle přiepisu slovo od slova pod pečetmi některých z nás s obú stranú vydaného na nynějšie naše smlúvy i na při- miřie skrze nás s obú stranú umluveného a sepsaného. A ten list pravě a řádně do-

Strana 244
244 konaný a celý od tohoto ochtábu Těla Božieho ve třech nedělech pořád zběhlých počítajíc mámy a povinni jsme bez zmatku a beze všech forteluov v moc pana Jind- řicha z Rozmberga, aneb purkrabie jeho na hradě Zviekově položiti. A dále slíbili jsme a mocí listu tohoto též pod naší ctí a vierú slibujem, že to přimiřie křesťan- ské, kteréž jest mezi námi a svrchupsanými pány nám odpornými namluveno a v přiepisěch od nás ubrmanuov zapečetěných vypsáno, má do dokonánie a dodanie již psaným stranám listuov hlavních ctně, věrně a křesťansky držáno beze všie lsti, i zachováváno býti od nás svrchupsaných i od našich ode všech jednotníkuov, po- mocníkuov, služebníkuov i lidí poddaných. Pak-li by sě co v tom přímiří svrchupsa- ném od nás neb od kohožkoli z jednoty našie stalo dřievepsaným pánuom aneb komu z jich jednoty, neb služebníkuov a lidí poddaných, tehdy, jakž nám čtyřie ubrmané, pan Jindřich z Rozmberga, pan Zdeněk z Šternberka, pan Vilém mladší z Ryzmberga a pan Zdeněk z Postupic rozkáží, na tom sjezdu, kterýž v Pelhřímově o světie Mar- garetě najprv přištie býti má, mámy to i slibujem vskutku opraviti, nikam sě od- tud nerozdieždějíce. Také mámy a povinni jsme zjednati to svými poselstvími ku panu Janovi z Perštýna, k panu Smilovi z Bietova a ku panu Zdenkovi Sadeckému, aby každý z nich listem pod svú pečetí do Telčě panu Janovi Hradeckému neb úřed- níku jeho dal věděti konečně v ten pátek po světěm Vítě, chtie-li čili nechtie státi Toho všeho na zdrženie a na podle nás v svrchupsaném přimiří a v úmluvách. potvrzenie pečetě našě vlastnie s naším vědomím i s přiznáním přitištěny jsú do- brovolně k tomuto listu, jenž dán a psán na Vilštajně let božiech tisíc čtyřista pa- desátého ve čtvrtek před svatým Vítem, to jest na ochtáb Těla Božieho. Č. 347—348: 11. června 1450. Přitištěno osm pečetí, 3., 7. a 8. zničeny, ostatní poškozeny. 348. Vildštejn, 11. června 1450. Přiznávací list některých pánů Strakonické jednoty k příměří a ke smlouvě vild- štejnské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber Alssonis (A 12). AČ. II, 280—81 č. 43. My Jindřich z Rozmberka, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Děpolt z Rizm- berka, Vilém mladší z Rizmberka a z Rábie, Henrich z Sobětic, Puota z Útěšic a Jan z Lobkovic známo činíme tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, že jsme slíbili a mocí listu tohoto pod naší ctí a věrú slibujem, list hlavní na pargameně s dobrý- mi rukojmiemi a visutými pečetmi na smlúvy a na priměřie nynie mezi námi a uro- zenými pány: panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, panem Alšem ze Šternberka, panem Zdenkem ze Šternberka, najvyšším pukrabí pražským, i s jinými pány, ry- tieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati podle přie- pisu slovo od slova pod pečetmi některých z nás z obú stranú vydaného na nynějšie naše smlúvy i na přímiřie skrze nás z obu stranú umluveného a sepsaného. A ten

Strana 245
Č. 348—349: 11.—16. června 1450. 245 list právě a řádně dokonaný a celý od tohoto ochtába těla Božieho ve třech nedělech pořád zběhlých počítajíc máme a povinni jsme bez zmatku a beze všech forteluov v moc pana Zdenka ze Šternberka neb purkrabí jeho na hradě Konopišti položiti. A dále slíbili jsme a mocí listu tohoto též pod naší ctí a vierú slibujem, že toto přiměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi a svrchupsanými pány nám odpornými namluveno a v přiepisiech od nás ubrmanóv zapečetěných vypsáno, má do konánie a do dánie již psaným stranám listuov v hlavních, ctně, věrně a křesťansky zdržáno beze všie lsti i zachováno býti od nás svrchupsaných i od našich ode všech jed- notníkóv, pomocníkóv, služebníkóv i lidí poddaných. Pakliby se co v tom přiměřie svrchupsaném od nás od kohožkoli z jednoty našie stalo dřieve psaným pánóm aneb komu z jich jednoty, neb služebníkóv a lidí poddaných, tehdy jakž nám čtyřie ubr- mané: pan Jindřich z Rozmberka, pan Zdeněk ze Šternberka, pan Vilém mladší z Rizmberka a pan Zdeněk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž v Pelhřimově o světie Margretě najprve příštie býti má, máme to i slubujem v skutku opraviti, nikam se odtuď nerozjieždějíc. Také máme i povinni jsme zjednati to svými posel- stvími ku panu Václavovi Veverskému, ku panu Ozorovi, ku panu Janovi Koldovi a k Mikulášovi z Lobkovic, aby každý z nich listem pod svú pečetí, pan Václav a pan Ozor na Bozkovice, a pan Jan Kolda na Kunětickú Horu panu Mrzákovi neb tudiež úředníku jeho, a Mikuláš z Lobkovic na Hrádek Křivoklát dali věděti konečně ten pátek po světiem Vítě, chtieli či nechtie státi podle nás ve svrchupsaném příměřie a v úmluvách: a též pana Jindřicha Kolovrata a kněze Bedřicha nemeškajíc obe- slati máme, aby pan Jindřich na Hrádek Křivoklát a kněz Bedřich na Poděbrady v úterý najprv příští každý z nich dal věděti, stojí-li podle nás v dřieve psaném při- měřie a úmluvách či nestojí. Toho všeho na zdrženie a na potvrzenie pečeti naše vlastnie přitištěny jsú s naším vědomím i s přiznáním dobrovolně k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Vildštejně, let božiech tisíc čtyři sta padesátého ten čtvr- tek před sv. Vítem, to jest na ochtáb těla Božieho. 349. V Novém Městě (Vídeň.), 16. června 1450. Jiří z Bebenberku a Hildebrand z Einsiedlu Oldřichovi z Rožmberka: očekávají denně od svého pána Fridricha Saského odpověď na svůj list; od krále římského dostali dnes odpověď; oznámí mu, jak budou podle ní pracovati; žádají za zprávy z Čech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1306 b, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4382. Unsere willige dinste zuvor, edeler und wolgeborner liber herre! Wir haben unserm gnedigen hern von Sachsin geschriben, wie und in welchermasse sich die sachin, darumb wir alher geschickt sint, haben ergeben und ouch dobie berurt uwern beger und allen handel in unserm wegscheiden am nehsten mit uch gehabt. Daruf wir von sinen gnaden tegelich antwort wartende sein und was wir von sinen

Strana 246
Č. 349—350: 16.—18. června 1450. 246 gnaden uf uwer sache antwort werden erlangen, wollen wir uch ane sumen wissen lassen. Uns ist ouch aller erst hute von unserm gnedigisten hern dem Romischin konige selbst antwort worden, daruz als wir hoffen nutz und frommen kommen mochte, die uns nicht fuget uberlant zuschriben, derselben antwort wir mit gan- zem ernste nachfolgen und getruwelich arbeiten, uch ouch wie sich unser sache forder ergeben wirdet, personlich ader durch unsere schrifte wissen lassen wollen. Wir bitten uch ouch sere gutlich, uns bei disem gemvertigen schriftlich eigentlich verstehen lassen, wie es unserm liben herrn uwerm sone und sinen helfern mit hern Gersike im felde zustehe und ab unser gnediger herre von Sachsin uch ouch etliche die synen zugeschickt habe und wie es umb alle sache gestalt sei. Das wollen wir gerne verdinen. Solden und mochten wir uch ouch in einigen sachin zu willen dinste und wolgefallen sein, darzu weren wir bereitwillig und unverdrossen. Und bitten des uwer eigentliche beschriben antwort. Geben zu Nuwenstat am fritage nach Viti anno Domini etc. quinquagesimo. Jorge von Bebemburg etc. Hildebrand vom Einsidil ritter. Na rubu: Dem edeln und wolgeboren hern Ulrichen von Rosemburg, etc., unserm besundern gunstigen liben herrn zu Kromenow. Přitištěna pečet v černém vosku. 350. V Táboře, 18. června 1450. Táborští žádají Oldřicha z Rožmberka, aby ukončil spor mezi jejich služebníkem Martinem Sulišovským a hrab. [Michalem] z Hardeka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Hardeka, or. pap. (P.) AČ. XIV, 51 č. 1587. Sr. Urbánek, Čes. děj. III, 2, 4514. Sr. listy z 22. a 25. února, č. 207 a 210. Službu naši napřed, urozený pane milý. Vzkazujeme o pana hrabí Hardeckého a Martina Sulišovského, služebníka našeho, jakož jsme VMt před túto válkú psali, kterak pan hrabě TM“ chce ohledán býti a Martin Sulišovský k témuž se poddává. Pak VMt odepsal nám, že chcete pana hrabí tudiež nás ke dni určenému před se obe- slati a strany vyslyšěti, kto by k Destnému a Supanoviciem lepšie právo jměl. To se jest změnilo, že TMt byli ste velikými věcmi těchto časuov búřivých zanepráz- dněni. A poněvadž z daru božieho již jsú časové, Bohu děkujíce, odešli, snažně VM“ prosíme, aby to, což jest mezi panem hrabí a Martinem, služebníkem našim, k miestu ráčili přivésti. Pak-li by TMt nezdálo se v to uvázati, tehdyť by služebník náš již s naší pomocí na ty lidi sáhnúti, pak jest-li žeť by pan hrabě chtěl jich hájiti, chtěli bychom proto také k jeho lidem hleděti. Jehožt VMti doufáme, že to od sebe neod-

Strana 247
Č. 350—351: 18. června 1450. 247 strčíš, ale rok stranám určený složiti ráčiš, dada nám toho odpověď listem vaším po Datum f. Vta post festum beati Viti martiris anno padesátého. tomto poslu. Purkmistr a rada města Hradiště Thabor. Na rubu: Urozenému pánu Oldřichovi z Rozenberga, pánu přieznivému. Pečet odpadla. 351. V klášteře sv. Prokopa, 18. června 1450. Jan z Kunštátu píše Oldřichovi z Rožmberka o nevině uvězněném Jiřím z Hla- vatec a žádá, aby jej z vězení vysvobodil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IB 5BC 2, orig. pap. (P.) Službu svú napřed vzkazuji TM“, urozený pane a přieteli milý. Tak jakož TMt psala o příčinu vězenie Jiří z Hlavatec, člověka Tloskovcova,i kterýž jest nynie jat na Ličov. Rač TMt věděti příčinu jeho vězenie. K TMti, že byl nařčen jednoho člo- věka smrtí pro tu příčinu jest jat na Soběslav, tak že třikrát jest súzen konšely a úředníky tvými na Soběslavi a žádným viným během nemohli na něho provésti, by vinen byl tiem nárokem; a zvláště ten člověk, pro kteréhož jest byl nařčen, sám dobro- volně jsa při svém ještě rozumu na smrtedlné posteli ničím jeho nenařiekal, ale ji- ného. To TMt věda, prosím, rač sě přičiniti jako o vězně svého o jeho zproštěnie na Ličov, i o navrácenie, což jest jemu vzato, nebť jest ještě vězněm a na rukojmích. A když TMt jemu pomoz z vězenie, jakož TMti to slušné učiniti, prosím, rač sě do- brotivě okázati, člověku Tloskovcovi zasě navrátí i prosta učiní skrze své úředníky podle jeho neviny a svědomie řádného. A na to prosím odpovědi dobrotivé od TMt.« Scriptum in monasterio beati Procopii f. II. infra octavam Corporis Christi. Jan z Cunstátu. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rožmberka, pánu a přieteli mému milému. Pečet přitištěná odpadla. 350. 1) Odpověď Oldřichova z 20. června č. 352. 351. 1) Tloskovcové seděli v Kozlech u Bíliny. 2) Odpověď Oldřichova se nezachovala.

Strana 248
248 Č. 352—353: 20.—24. června 1450. 352. Na Orlíce n. Vlt., 20. června 1450. Oldřich z Rožmberka Táborským: slibuje, že až hrabě Michal z Hardeka bude doma, se přičiní o ukončení sporu mezi ním a Martinem Sulišovským.i Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Hardeka, koncept. (P.) AČ. XIV, 52 č. 1589. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 85 č. 319 (dat.). Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4514. 353. Na Šaumberce, 24. června 1450. Jan hr. ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: oznamuje, že jeho strýc Oldřich hr. Celský dobyl vítězství na nepřátelích. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1468 a, or. pap. (P.) Edler lieber freund ! Unser freuntlich dinst wisset vor. Als wir eu am nachsten geschriben haben, das wir eu verkunden wellen, was uns aus dem nideren veld Hof- mar kömen, lassen wir eu wissen, das uns unser lieb sun graf Pernhart und graf Sigmund geschriben auch durch irern erberen diener als gestern zuentpoten haben, das sy und all die irern von den genaden Gots in guetem gesund sein, das wir von herzen gern gehört haben. Uns zweifelt nicht, ir begert das auch zu hören, auch das unser oheim von Cily und seu Neyren mit gewalt gewunnen und bey drein und neuntzig gefangen und erslagen. Auch daraus als heut acht tag zehen für das haus gehangen. Der Wencko und zwen Schellendorf sein als mit zwainunddreissig ge- sellen davon gangen. Wir versehen uns auch, das unser bemelter oheim in verrer ziehen werd fur Galicz und wie sich füran die leuffe schicken und uns verkundt wirdet, wellen wir eu zewissen thuen. Und ob ir icht verstuend, das her Pangrä- czen' zueschüb wider das veld geschechen sold, von wem das wäre, das wellet uns verkünden, damit wir unserm oheim und unsern bemelten sun wessten [!] das zue- zeschreiben. Und sunder bitten wir eur freuntschaft, ir wellet uns Hofmär wissen Geben ze Schawnberg an sand Johanns tag zu sunibenden anno etc. L jar. lassen. Johanns grave ze Schawnberg etc. Na rubu: Dem edeln unserm lieben freund herrn Ulrichen von Rosenberg. Přitištěna neznatelná pečeť. 350. 1) Odpověď Oldřichova z 20. června č. 352. 353. 1) O Pankráci ze Sv. Mikuláše, Urbánek, Čes. děj. III. 2, 444,; srov. též Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg, VI. 1509.

Strana 249
Č. 354—355: 24. června 1450. 249 354. V Jindř. Hradci, 24. června 1450. Oldřich z Hradce Jindřichovi z Rožmberka: posílá seznam vin Pražanů a [Alše Holického ze Šternberka] k úvaze; o knězi Bedřichovi [ze Strážnice]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1469 a. Or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4561. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A teďť posielám přiepis vin těch, chtě Holickému a Pražanóm vinu dáti etc. I milý pane, kaž je sobě čísti a po- važ jich i každého kusu zvláště, ač by sě co zdálo opraviti, ujieti nebo přičiniti, to kaž na spacium postaviti a znamenati. Za toť velmi prosím. A to mi rač zasě bez meškánie poslati, neb tomu již čas krátký jest. Také dnes jest přišel posel od krále doška k městu našemu a mám za to, že toliko chtie zvěděti, kde by kněz Bedřich“ byl. Protož s ním o to, milý pane, rozmluv, ať domóv opatrně jede. Datum Hra- decz feria Vta post festum s. Johannis Baptiste anno Lmo. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, p. Jindřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, d. Pečeť přitištěná odpadla. 355. [V červnu 1450?] Žaloby Oldřicha z Rožmberka proti Vodňanským, vznesené na ubrmany. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1466, koncept. (P.) Viny proti Vodňanským v příměří učiněné. Najprv, že v mé řece v Bavorově lovie z moci a shánějí mé rybáře s řeky, kte- říž ty řeky najímají, takže mně proto s té řeky plat scházie; a když úředník mój je o to obsielal, aby těch řek v pokoji nechali, tu Vodňanští pravie, že sú to řeky jich, ale ne mé. Item na mém panství Vodňanští lámají kámen vápenný, nikdy za to mne ani mých úředníkóv neprosivše. A když sú o to obsieláni, tehdy také pravie, že jest jich grunt, ale ne mój. Item lidi mé stavují svévolně a k škodám připravují, nikdy prve mým úřední- kóm neobžalujíce, jako běh a řád v této zemi jest. Item byli zsekli rychtáře z Bavorova Bronu o jarmarce svém, na němžto zlý i dobrý freyunku požíti by měl. 354. 1) Míněn Jiří z Poděbrad; sr. Urbánek, Čes.děj. III. I, 2121 a III. 2, 4561. 2) Bedřich ze Stražnice.

Strana 250
250 Č. 355—356: 24. června 1450. Item po druhé davše opět Bronovi glejt bezpečný k sobě přijěti i odjeti té chvíle, jako sie Daněk z Bavorova ženil, tu opět jeho za glejtem zsekli. Item nežalovavše nikdy na Bronu, že by jim vinen byl, i zakládali sě jemu za jeho vlastním dvorem, ježto dělal, a chtiec ho o život připraviti; a to jest učinil Křížek Skálóv syn a Janda řezník. Item za pravým příměřím, když odtrženo bylo od Vodňan, tu Vodňanští přijeli do vojsky, když byli páni odjeli, i osekali Bronovi a vypili i do města roznosili ve džbáních a v vědrách draylink vína, kterýž jest byl Brona kúpil za sedm kop a ne- mohl s ním tak spěšně odjeti, protože byl u vozu voj zlámán; tu sú i ten vuoz zlá- maný do města vzeli. Item též chvíle zsekli mého člověka Bártu lazebníka z Strunkovic a vzeli mu koník a ten několik dní měli v městě; a když sě toho koníka lidé doptali, tehdy jej ven z města vyšikovali. Item za tohoto příměřie po odtržení přijevše se XL vozy i brali opět kámen vápenný na mém panství a tu chudému člověku Kúpkovi z Svinětic pychem jeli přes obilé a spásli mu to obilé a změtli a nenabytú škodu tomu chudému člověku učinili a té škody ten člověk pokládá za IIII kopy. Item Vodňanští berú mýto s mých lidí, nikdy jeho prve nebravše, než ze své vuole zamyslivše sobě, i berú to mýto s každého vozu V d. bezprávně. A když sú o to obsieláni, tehdy pravie, že proto s mých lidí to mýto berú, neb po panství v Ba- vorově také jich lidé mýto dávati musejí. A toho sú mýta vzěli dobře ta léta na sto kop. Item také dočkavše mých dvú člověkú na bavorovských horách, ty sú velmi zranili a třetiemu nohu utali; a ten člověk jest byl mého panošie Janóv Malovcuóv z Nestanic, a to v křesťanském příměří. Item šedšie doluov s města s Vodňan, čty- řie pojemšě sebú Jarošovi, i šli do mé vsi do Svinětic i vzěli člověka mého jménem Ondráka a toho sú nekřesťansky mučili, chtiec na něm penězuom, jakož ten jich jeden vyznává, kteréhož já na Helfmburce v věži mám; a to sě stalo v křesťanském míru, ježto sem na ně v tu chvíli nižádné péče neměl. Item když sú jeli ku Prachaticuom v zálohu, tu zasě jedúc brali na vozy oves vlastní osepný mój ve Zviechovci a mé chudině ječmen i jiné domovité věci a co je o to úředník obsielal, toho sú nechtěli opraviti; a to všecko v křesťanském míru, an sem na ně nižádné péčie neměl. A tu sú učinili škody za V kop. Item když sú brali panu Michalci z Strakonic, tu mého člověka dědičného do- bytek zajali, voly i krávy, a k tomu lidem Vláškovým z Sudkovic purgrabiným se Zviekova a když je purgrabie s Helfmburka o to obeslal, nechtěli vrátiti a praviec, žej roztrženo; a to všiecko za křesťanským mírem a já na ně nižádné péče nemá (m). A těm sú lidem učinili škody za XX kop. 356. 24. června 1450. Oldřich a Jindřich z Rožmberka předkládají rozhodčím své stížnosti proti Vod- ňanským a žádají nápravu.

Strana 251
Č. 356: 24. června 1450. 251 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1467 d, or. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4371. Oldřich a Jindřich, syn jeho, z Rozmberka tyto viny dole psané dáváme purg- mistru a radě i vší obci města Vodňanského: Najprv, že sú učinili proti zápisu a smlúvě i mieru konečnému, jakož pak to listem hlavním pod jich pečetí městskú a vedle toho i jiných měst pečetmi muože býti okázáno, že sú nám té smlúvy tak, jakož zapsána jest, nezdržali, ale nám a na- šim chudým lidem i služebníkóm našim a chudině jich svévolně bez všie milosti brali sú, holdovali jě a velikú škodu jim učinili pálením městeček, našich rybníkuov kopáním i kosteluov bořením i jinými záhubami rozličnými. To sě jest vše nám od nich bez viny stalo. A to provésti chcem i okázati, že sú nám toho vedle zápisóv svých ne- měli učiniti pode ctí a pod vierú najvyžším základem, pod nímžto zavázali sú a za- psali sě. Také týmž Vodňanským vinu dáváme, že v též smlúvě Hužku, člověka našeho z Brloha, jali sú nočním výbojem. A což jě o to obsielali sme poddávajíc toho, že jej k spravedlivému držeti chcem a toho, byl-li by v čem povinen, nad ním pomstíti, nad to ještě vždy a tak rovné poddávánie svú vuoli nad týmž člověkem našim oká- zali sú a jej oběsili, vzemše jemu z jeho chalupy všecky věci, rúcho chodicie i lož- nie, cožkoli kde měl jest. Toť vše, dá-li Bóh, na ně řádně muože býti okázáno, že sě jest to nám a člověku našemu stalo přes rovné poddávánie od Vodňanských. Dále také týmž Vodňanským vinu dáváme, že v řekách a lesiech našich nám škody učinili sú nemalé, i ve mlýně, což sě jim zdálo, pobrali, vše v smlúvě svrchu dotčené a my na ně péče nejměli sme ižádné, i nad to sě obrátiti nedbali sú, že v zápisu jich zřetedlně dotčeno jest a znamenitě, že strana na stranu mocí nemá sahati ižádnú. Item z toho jim také vinu dáváme znamenitú, že nám vedle zápisu svého od- poviedati nemajíce, aniž svévolně učiniti, ne na nás (sic) a lidi naše mocí, jakož svrchu dotčeno jest, sahati, prve pobrali sú, nežli nám listy dodali odpovídacie; a v tom našim lidem škodu učinili sú nenabytú. Týmž také Vodňanským dále vinu dáváme, že naše chudé lidi z Žitného, z miesta svého a zámku proti smlúvám často psaným o jich statek připravovati a jě šaco- vati dopustili sú těm, kteříž penieze od lidí našich brali sú beze všie viny. Item tyto všecky věci dole psané proti nám pod svú ctí a vierú v témž zápisu a smlúvě učinili sú, ješto nám ani našim toho učiniti nejměli sú v přimiří křes- ťanském: Najprv v lesě Krtelském dubie sekali sú výběří a k tomu ještě na hajného strahovali, zabíti jej chtiece. Item lidem naším z Bavorova v jich lesiech vlastniech sekali sú a škodili v křesťanském přímiří, jě sobě osvojiti chtiece. Item v řece pod Bavorovem také pravú mocí lovili sú, kterýž mlýn mlynáři pravú mocí, pivo a chléb pobrali. Item Jacubovi na Hájku vzali vuol a krávu; i podnest jsú nevrátili. Tudiež

Strana 252
252 Č. 356: 24. června 1450. také Vávrovi vzeli tré dobytka; ten musil vyplatiti. Tudiež Jírovi zajali dvě krávě. Item Žibřidovi zajali čtyři krávy, i jiné věci v domiech pobrali, i rubáše svlá- čili s jich žen. Item na Blanici v kostele všecky věci, i ve dvoře, jim pobrali sú z Volešovic; ten pátek ještě na Bavorově hořelo, dali sú holdu 21/2 kopy gr. Item z Volišovic Vávrovi a Maříkovi vzeli sú vóz, ani jedú do Budějovic, v pon- dělí po Božiem těle. A dali jim od toho vozu puol pátý kopy 1 gr.; a z toho vozu vzeti dvě; jesti viece než sú vrátili a kuoň za 5 kop. Té škody pokládají za 20 kop gr. Item holdu z Volišovic dali 21/2 kopy. Item holdu z Krtel dali sú ten pátek, ješto Bavorov hořal, 3 kopy 50 gr. Item holdu z Hlásky dali sú 30 gr. Item na obilí, ješto sú polem hnali, velikú škodu učinili na Hlásce těm lidem. Item holdu z Pašic dali sú 3 kopy. Item Radovi z Vavic vzeli jemu vóz, an veze do Budějovic a v tom voze vzeli jeho statek za 6 kop. Item týž Rada od koní tří a od vozu dal jim 2 kopy 5 gr. Item z protivinského rychtářstvie holdu vzeli Vodňanští 100 gr. Item v řekách protivínských lovili sú z mocí prve před odpovědí a helfen- burský purkrabie náš, Mikuláš z Želibořic, obeslal je, aby nám nelovili v řekách; i Sigmund rychtář sám s nimi mluvil. Na to sú sě neobrátili. Item z Boru sú vzeli holdu 1 kopu. Item rybník na Boru zkopali a učinili sú škody na 60 kop. Item z Vrabína holdu dali 3 kopy a dvě prostici soli. Item z Nebahov holdu dali 3 kopy a stlup soli za 13 gr. Item z Jelemka holdu dali 11/2 kopy. Item z Lazištěk holdu dali 1 kopu. Item [z] Zálužie Petr dal od ovec 17 gr. a 3 ovce zabili jemu. Tudiež Thuma z Zálužie od dobytka 1/2 kopy 7 gr. Témuž Thumovi zabili vuol, 70 gr. Item z Vitějovic holdu dali 11/2 kopy 20 gr. Item Frbačovi [z] Zalužie zajieli jemu 9 ovec, 6 jemu zabili a 3 vyplatil; dal jim 3 gr. Item z Svinetic holdu dali 11/2 kopy 20 gr. Tíž dali stlup soli, 6 čebruov žita a od ovec dali, a dvě jim ovce zabivšě, 70 gr. Item Bavorovským učinili škodu spálením, ješto jim městečko spálili, za tisíc kop škody vzeli, ještě to rovně pokládajíc a to z nich každý člověk chce za to zpra- vovati. Item ještě k tomu kostel spálili, i jiné věci kostelnie pobrali, dva zvony; ješto toho neopravie, co sú na kostele škody vzeli, 3 sty kopami. Item po spálení bavorovském, kteříž sú nespálení, musili sú jim dáti, protože sú jich pykali, holdu 1 kopu. Item z města Chvalšin dali holdu 18 kop.

Strana 253
Č. 356: 24. června 1450. 253 Item ze vsi Čakova, Humna, Žabovřesk a Dehtáře za dobytek 46 kop 10 gr. Item v Kojičíně zajieli dobytek; dali od něho 1 kopu. Item 16 ovec jim zabili. Item ve vsi jim vybrali domovité věci. Item v Javořinci zajieli levčí [sic] vuol za 11/2 kopy; a ten sě jest jemu ne- vrátil. Item ve vsi učinili škody za kopu za 30 na všech domovitých věcech. Item holdu v Hracholuštiech 2 kopy. Item holdu v Svajnicích 50 gr. a stlup soli k tomu. Netolice: Item z Netolic z městečka holdu dali 12 kop. Item zeti Tlačíkovu kuoň, sud piva s vozem, i jiné nádoby pobrali ten pondělí před sv. Vítem; toho pobránie na penieze činí výš 8 kop. Item Hešlovi rúcho pobrali, dal za výplatu navrácenie něco rúch a 40 gr. Vo- statek něco rúcha vzieli za 50 gr. Item Pavlovi podruhu kniehy čtené, i jiné věci domovité, prostěradlo, stuol, toho všeho za 2 kopy. Item Váchovi, zeti Herbertovu, sud piva za 100 gr. Item Ratarka se Vslúně holdu dala Vodňanským 17 gr. Z Třebánka Dolejšieho holdu dali Vodňanským 1 sexag. a 18 gr. Z Horejšieho Třebánku holdu dali Vodňanským 50 gr. Item z Lužice holdu dali 50 gr. Item z Zmieřitic na výplatu dobytka zajatého dali Vodňanským 21/2 sexag. a 15 gr. a jeden volek nevrácen za 1/2 kopy. Item za duchnu vzatú 50 gr. Item z Selejevic dali od dobytka na výplatu Vodňanským a od koní 10 sexag. minus gr., a ostala u nich kráva za 40 gr. a 5 ovec za sexag., pak domovitých věcí v té vsi celé pobrali za 5 kop a za 27 gr. Summa 16 kop 40 gr. Item z Mahuši dali na výplatu dobytka a koní Vodňanským 17 kop 5 gr., a ostalo u nich 4 ovce, telec, kóň a 5 ovec. Item jeden telec a 2 ovci, item jalovice, kráva a beran, item 7 ovec, item 2 berani, item 4 ovce, item jalovici, item kráva a 7 ovec, 4 svině, item kráva, item je- den vepř. Za tento dobytek summa položená činí 9 sexag. 7 gr. Item domovitých věcí jiným pobrali a uškodili při rovném položení za 9 sexag. Také shánějíc tu dobytek a pasúc škody učinili najméně za 10 sexag. Item z Hrbova dali holdu Vodňanským 70 gr. Item Třebaničě dali holdu Vodňanským 1 kopu. Item [z] Žitné dali holdu Vodňanským 80 gr. Item [z] Šitice dali holdu 11/2 sexag. Item tíž Šitičtí dvěma dráboma musili dáti, ješto zabili dva dráby, když ku Plzni táhli, tak snad tomu 17 let jakož praviec sě stalo, by jim byli přietelé, 6 kop. Item proti smlúvě a zápisu i mieru často psanému svú čest a vieru sobě ne- vážiece, faráře nám jali sú strčického, i podnes jej mají. Item z rychtářstvie litoradického dali sú a musili dáti holdu Vodňanským 2 sexag. 5 gr. Item z Nákřie museli sú dáti holdu do Vodňan 70 gr.

Strana 254
254 Č. 356: 24. června 1450. I také nočním výbojem pod túdž svú ctí a vierú vybrali sú a škodu nenabytú nám a lidem našim v Záboře, v Lindě, v Čemilech a v Strčiciech i v jiných vsech okolních učinili na dobytku i na všelikých věcech domovitých. Radošovice, ves slovutného Jana Rúsa, služebníka našeho, Vodňanským dali za koně a za krávu a za jiný dobytek, kterýž jim byli zajěli a k tomu ještě zacho- vali sú dvě krávě a 2 jalovici a 2 koně, 25 sexag. 4 gr. Item a k tomu sú plundrovali a šaty brali, na tom sú dobře učinili škody ta- kej, chudí lidé zpravují za 10 kop. Item 30 ovec tak v Vodňanech zachovali lidé Kunáše, služebníka našeho z Ma- chovic, ze vsí dole psaných: Z Machovic, Chřenovic, Jaronic, Břehova, Čejkovic musili dáti Vodňanským za dobytek 64 sexag. 40 gr. Item Vilémovi z Třebomyslic a od Dubu na jeho zboží braním, bořením, seká- ním i jinak záhubami rozličnými uškodili sú za 70 kop. Jana Koňathy z Olešnice, služebníka našeho, ze vsi Němčic škoda, kteráž sě jeho lidem stala: Najprv jsú dali od vyplacenie dobytka a koní i vozuov do Vodňan; item do- movitých věcí jest pobráno do Vodňan, 116 kop 4 gr. Item, co jest jim ostalo dobytka, koní, ovec v Vodňanech, ješto jim nedali vy- platiti za 11 kop, krom 17 ovec; ty sú také tam zuostaly. Item dva zvony vzeli v kostele Vodňanští za 30 kop. Item Maškovi a Vítkovi z Tupes v domiech pobráno opásánie s jinú zbrojí střel- covskú, šaty i jiné věci domovité Maškovi za 11/2 kopy a Vítkovi za 15 gr. Facit 1 kopu 45 gr. Item z Vlhlav Ludoře dal od vyplacenie dobytka do Vodňan 3 kopy 10 gr. Item Vandelovi odtud vzali kuoň do Vodňan za 2 kopy. Item Koňathovi v Vlhlavech vzeli do Vodňan 9 krav a 2 voly. Item Rataji z Vlhlav od vyplacenie dobytka, dal do Vodňan 16 gr. Item Šíchovi z Dubé pobrán dobytek; jeden tam ostal a druhý vyplatil. Stalo sě jemu škody toho za 10 kop. Toho všeho vzatku a škod učiněných na najmenšie za 2.000 kop gr. peněz dob- rých pokládáme. Protož, milí páni ubrmané, vám úplně věříme, že v ty viny svrchupsané všecky pilně nahlédnúti ráčíte a jě povážiece, váhu spravedlnosti nám, služebníkóm také našim i lidem poddaným to, což sě jest komu stalo, kážete vedle spravedlnosti opra- viti, poněvadž sě jest nám a našim od nich bezprávně stalo pod jich ctí a vierú, jakož pak toho zápis jich často jmenovaný před vámi, páni ubrmané, položen bude, kdyžkoli toho bude potřebie. Na svědomie těch věcí naši pečeti vlastnie a k tomu slovutného panoše Jana Rúsa z Čemin v dle smlúvy vykázánie přitisknúti kázali sme k tomuto listu. Datum fer. IIII. ipso die s. Johannis Baptiste etc. anno Domini Lmo. Přitištěny 3 pečeti.

Strana 255
Č. 357—358: 24.—28. června 1450. 255 357. [24. června 1450]. Oldřich z Rožmberka předkládá ubrmanům viny Vodňanských. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1467 c, or. pap. (P.) Sr. Dr V. Mostecký, Dějiny býv. král. města Vodňan, I. 87. Oldřich z Rozmberga. Vinnu dávám Vodňanským, že svévolně a beze všie vinny před dobrými lidmi zjevně mě a úředníky mé, věci sobě smyslivše některé, pomlúvají na cti utrhajíc v příměří křesťanském, zvláště pak zde pod glejtem dobře tvrdě zapsaným, toho zachovati netbajíce na rathúze smluvili sú, což se jim zdálo, řkúce, že by z zám- kóv mých služebníci a lidé moji je a jich poddané lúpili a kradli i mordovali etc. Tohoť, milí páni ubrmané, dle glejtu a příměří žádám opravenie od nich proto, že vedle smluv věděli sú a vědie, kde a před kým vinny, byl-li by jim kto v čem po- vinnen, klásti mají a dávati mě a služebníky mé bez vinny nehanějíc a na cti v smlúvách, příměří i v glejtu tak vysoce zapsaném neutrhajíce. Item tíž Vodňanští nynie v tomto příměří křesťanském proti své cti a vieře, listem na pargameně pod jich i jinými pečetmi visutými zavázané, Mykše, člověka mého z Netolic, nevyhoštěného a pro vinnu dobře znamenité uteklého, přechová- vají; kterýžto Mikeš, člověk mój, tu s jich města rychtáři a úředníku mému hrozí i k hrdlu jemu chce hleděti; toho jsú učiniti nejměli ani mají, jakož to řádně lis- tem na pergameně pod jich i jiných pečetmi visutými provedeno býti má a okázáno před vámi, páni ubrmané. Item v tom také příměří křesťanském na dědiny mé vlastnie a v lesy, lúky, řeky i potoky k městečku Bavorovu příslušie[cie] svévolně sahají, kámen vápenný proti mé a úředníkóv mých vuoli bez odpuštěnie lámajíce, z pychu a v potociech lo- viece, i jinak mi v lesiech a lukách mých škody činíce nemalé proti právu a všie spravedlnosti. Protož to, milí páni ubrmané, a věci takové znamenajíce, že mi smlúvy s nimi zvláště, jakož svrchu dotčeno jest, pode ctí a pod vierú zapsané, ani přiměřie křes- ťanské, ni glejtové pomoci nemohú a proti všemu činili sú zřetedlně, věřímť vám, že mi to opraviti kážete vedle hodnosti a základ pro ty věci tak znamenitě přeči- něné mně spravedlivě, Buoh dá, jimi propadený vyznáte dle spravedlnosti. Pod textem přitištěny dvě pečeti: 1. Oldřichova malá, krytá, 2. z červ. vosku poškozená; zna- mení na štítě nezřetelné, nad helmou kus kola s kytou. 358. V Krumlově, 28. června 1450 Oldřich z Rožmberka Oldřichovi z Hradce: posílá mu svůj úmysl v příčině jeho žalob na Šternberky; o Koldovu věc byl Jiřík [z Poděbrad] hned obeslán; knězi Bed- řichovi Lze Strážnice] tu věc oznámil.

Strana 256
256 Č. 358—359: 24. června—1. července 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1469 b. Koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý. Jakož mi nynie o těch vi- nách, kteréž panu Alšovi a Pražanóm dáti chceš, píšeš Jindřichovi, synu mému, vě- ziž, žeť ho doma nenie, ale já tomu srozuměv i opravilt sem v tom, což mi sě jest zdálo, a dálet úmysl svój, což mi sě zdá, na lístku popsaný, zvláště teď v tomto listu zavřený posielám. To věda, již dále učiň, což sě tobě v tom zdáti bude naj- užitečnějšieho. Pak o páně Coldovu věc, jakož Jindřichovi před sím psal, hnedkyť jest pan Jiřík o to obeslán, aby ty věci byly staveny. Takét jsem i to, jakožs mi o tom poslu psal, na kněze Bedřicha vznesl. Datum Crumlow dominica ante s. Petri et Pauli apostolorum anno etc. Lmo. 1) List z 25. června 1450, viz č. 354. 2) Na připojeném listě: O prvnie vině, kterúž dáváš panu Alšovi, i synu také jeho, zdálo by sě mně, poněvadžs jemu jě prve nedával, aby toho ještě radše ponechal do řádóv. Paklit se tobě co v tom zdá lepšieho neb užitečnějšieho, to učiň, ale všaka) s poctivostí; kdež jmenuješ [Holického]b), tu jmenuj pana Alše, nebť jest to tvé poctivé; ját bych toho ponechal, byť byla má věc, protože jsú to duovodové těžcí a zvláště o tom tajném mluvení. O druhé vině, jakož panu Alšovi dáváš, což sě toho jatého dotýče, tot mi sě zdá vina zmatečná, aniž mi sě líbí, protože jej tiem svú ctí nic vinen býti nechceš, žeť jest pomocník Bočkóv a stojí v zá- pisích s stranú odpornú i v příměří a také sobě neodpověděli ste etc. Než, máš-li radše některú vinu a příčinu kterú, vezmi jinú, z té jemu viny daj, jakožs loni pravil; tot lidem bude příjemnějše. Item o vině, kterúž Pražským dáváš, na dvé opravoval sem, jakože) uzříš, než na tot mi sě zdá, aby ještě pomyslil, jsú-li ti listové, Lježl v Praze metali, také cechmistróm od Kostky rozdáváni, či-li nic, aby to v též vině s duovodem mohl položiti.d) 359. V Krumlově, 1. července 1450. Oldřich z Rožmberka Jiřímu z Bebenberku a Hildebrandovi z Einsiedlu: slyší rád, že mají odpověď od krále římského; stěžuje si, že vévoda saský Fridrich neposkytl ujednané pomoci jeho synu Jindřichovi, ležícímu v poli; o jednání, které začal Jind- řich s protivníky, podá jim ústní zprávu; přijdou-li k němu brzo, mohla by se věc ještě přivésti k dobrému. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1306 c, koncept. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 444 a d. Mein dinst zuvor, lieber Jorg und herr Hilbrant! Als ir mir yeczo schreibet," wie ir nu von meinem gnedigen herrn dem Romischen konig ein antwort habet, das hor ich zumal gerne. Wolt Got, das vil guts aus solher ewrer werbung ging, das tet 358. a) Škrtnuto: bych toho ponechal. b) Holického škrtnuto. c) Škrtnuto: rozdávání cech- mistróm. d) Další začátek věty škrtnut: a úředníku hradu a měst Pražských najlepšiemu (?) i hauptmanu... 359. 1) 16. června, viz č. 349. 2) Tak psal Oldřich, když už před tím 11. června byla učiněna smlouva vildštejnská (viz č. 346), sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 448.

Strana 257
Č. 359—360: 1.—5. července 1450. 257 gros notturft. Ir schreibet auch, was ir in den sachen erfaret, mich muntlichen oder brieflichen zu underrichten etc., hab ich vernomen; und bit dabei, euch schriftlich zu versteen lassen, wie es meinem sun Heinrichen in dem felde ergangen sei etc. Muget ir wol ingedenk sein, als ir bei mir wart zu Crumbnaw, da sagt ich euch, wie ich meinem gnedigen herrn von Sachsen geschriben het und den tag verkundet, wenn mein sun Heinrich mit andern seinen helfern in das feld komen sold, und pat sein gnad, das sich sein gnad auch auf solh zeit in das feld fugen enruchet oder dy seinen schiket nach inhalt der verschreibung zwischen seiner gnaden und unser puntgnossen; und auf solh meinung lag mein sun mit andern guten leuten im felde funf ganz bochen und was der benant mein sun und ander sein helfer seinem gnaden geschriben haben und muntlich potschaft gethan, das sein gnad nicht sewmet und kan, das sein gnad alles mit seinem schreiben aufgeschoben hat, auch in das felt nicht komen ist noch kein hulf gethan hat, da vil von zu schreiben were und doch nicht zimlich ist. Und da sein gnad solh verzog tet und dy feint so stark waren, traff mein sun mit andern guten leuten ein thaiding, als ir den des woll erinnert werdet, wenn ir zu mir komet; und auf das sech ich zumal gerne, das ir zu mir kommet auf das schirst, so ir muget, aus solhen sachen muntlichen zu reden; wann komet ir in kurz, so hoffet ich, das sy sach noch zu pessern bracht mocht werden." Geben zu Crumbnaw am mittichen nach sand Petrs und sand Pauls tag anno- rum Lmo. Ulr. 360. Na Bechyni, 5. července [1450]. Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na Týnské a prosí, aby nemeškal výpovědí mezi ním a jimi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1470. Or. pap. (R.) Službu svú vzkazuji VMti, urozený pane, pane muoj milostivý! A jakož VM“ úmluvu učinila mezi mnú a Týnskými do výpovědi vašie, rač VMt věděti, žet mi toho nedržie a mýto s lidí mých berú, k kterémuž práva nemají. A o to sem VMtl psáti ani obsélati nechtěl. A nynie člověka mi jel a vsadil a drží jej; a v té při jest ten člověk, kteréhož jest vsadil, o kterúžto při dávali sme sobě vinu před VM“. A jáť vždy čekám v pokoji vedle přikázánie vašeho výpovědi. I prosím VMti, račte výpo- vědí nedlíti, nebť jim toho déle trpěti nemohu těch věcí, kteréžť mi se od nich dějí. Datum in Bechina A tohoť odpovědi vašie prosím listem vaším po tomto poslu. dominico die post festum s. Procopi. Jan z Lažan sed. na Bechyni. Na rubu: Nobili domino domino Ulrico de Rosemberk, domino meo gracioso, presentetur. Přitištěná pečet odpadla. 360. 1) List se týká asi Jindřicha ze Sobětic na Týně.

Strana 258
258 361. Č. 361—362: 6. července 1450. 6. července 1450. Vratislavští Oldřichovi z Rožmberka: žádají ho, aby jim dopomohl k tomu, aby jejich kupcům byly vráceny vozy se zbožím, které jim vzal Jan Kolda na Náchodě. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1472, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4531. Unser willige dinste zuvor, wolgeborner und edeler herre, besunder gonner! Wir schreiben iczundir ewir edilkeiten und aller andirn Behemischen herren, die uf den tag zum Pilgrims beienandir sein. erzelende wie der edeler herr Jan Colda zum Nachod unsern kaufluten vir wagen mit kaufmanschacz ane alle sache ufgehalden hat ; dorinnen wir im geschrieben und gebeten haben die frei zu lossen, hat her uns antwort getan, die ir aus dieser abeschrift seines briefes hirinne vorslossen wol wer- dit vornemen. Und als her beruret, wie etliche herren in Behem sein fynd wurden weren und in vorterbit hetten, von sulchen crigen wir nichtis gewust haben und uns lehet sein, das die cron in ir selbis vorterbet wirt. Und mogen andirs nicht vor- nemen, wenn das herr Jan Colda sulch gut von sulchir crige wegen meinet zu be- halden, domite wir doch nichtis zu schaffen gehabit haben. Und wir sein auch ver- mals mit im umb alle sachen entscheiden und vorricht und hat uns dornoch ny abe- gesagt noch sich seiner eren bewaret. Und wissen auch noch von im andirs nicht, wenn gut her hat, auch besundern den unsern selbis gelobit und vorsprochen, das sie sichin sein sollen mit leibe und gute, doruf die unsern ir gut zu im in seine stat haben furen lossen. Bitten wir ewir edilkeit dinstlichen mit fleisse, ir wellit in die- sen sachen raten und helfen, das den unsern ir gut moge wiedir werdin, wenn wir horen, das her Jan Colda ewirs teils ist und ir in auch wol vormogit. Und wir hof- fen, her werde sich ken uns nicht vorgessen. Und ewir edilkeit welle hirinne ewern fleis tun, als wir uns des besundern kegen ewir edilkeit genzlichen vorsehen. Das wellen wir allezeit auch gerne vordienen. Und bitten des ewir gutige vorschrieben antwort. Geben am montage noch Procopii anno etc. Lmo. Ratmanne der stat Breslow. Na rubu: Dem wolgeboren und edeln herrn Ulrich von Rozenberg, unserm besunderm gonner und furderer. Přitištěna krytá pečeť. 362. V Pasově, 6. července 1450. Leonard, biskup pasovský, Oldřichovi z Rožmberka: oznamuje, co mu psal vévoda bavorský Jindřich a jeho kancléř; lituje zprávy, že protivná strana [poděbradská] ne- drží smluveného míru.

Strana 259
Č. 362—363: 6. července 1450. 259 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1473, or. pap. (R.) Unser freuntschaft bevor, wolgeborner lieber freunt ! Uns hat unser gnediger her herzog Hainrich etc. zugeschriben, sich in das Ober-Baierlandt ze fugen und damit sein land und leit bevolhen, als er uns dann in unserm abwesen widerumb beweisen wollt. Uns hat auch seiner gnaden canzler Hofmer zugeschriben, die dann eur freunt- schaft in der zedel da inne verslossen vernemen wirdet. Als uns auch ewr freunt- schaft schreibet, wie der frid, der durch ewren sun und die andern im veld beslos- sen ist worden, von ewr widerpartei nicht gehalden wirdet, das ist uns sicher laid Geben ze Passaw am mantag nach sand Ulrichs tag und horen es nicht gern. anno etc. quinquagesimo. Leonart von Gots gnaden bischove ze Passawe. Na rubu: Dem wolgeboren unserm lieben freunt Ulrichen von Rosembergk. Pečet odpadla. 363. 6. července 1450. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: o sjezdu s Táborskými. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1474 a, orig. pap. (P.) AČ. IV, 31 č. 55. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 451—2. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Rač věděti, že dnes přijel ke mně Jan Škaredek od Táborských s listem věřícím, a tak mě od Táborských jest zpravil, že Conopišťský, Sádlo a Zdeněk Tichonický jim jsú odpověděli, a že i jiní jim také odpovědie. I žádali jsú, prosiec, abych, pane, TMť obeslal, žádajíce sě, pane, s tebú a se mnú sjedti, kdež by ráčil, a zvláště jmenujíc v Soběslavi; pakli by sám TMt nemohl, ale se panem Jindřichem synem tvým. A tak tomu rozumiem, že by při nás rádi zuostati chtěli. Pak, milý pane, což jest úmyslu tvého, to mi daj věděti, nebť Datum Hradecz, fer. II. post festum s. Pro- musím dáti jim spěšnú odpověď.“ copii confessoris et patroni, annorum L°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, přieteli mému milému. 353. 1) Zdeněk ze Šternberka. 2) Jan Sádlo na Kostelci. 3) Zdeněk z Tichonic. 4) Srov. odpověď Oldřicha z Rožmberka z 8. července, č. 364.

Strana 260
260 Č. 364—365: 8.—9. července 1450. 364. V Krumlově, 8. července 1450. Oldřich z Rožmberka [Oldřichovi z Hradce]: sám se s ním nemůže sjeti, pošle však k němu na příští neděli svého syna Jindřicha; aby k tomu dni obeslal Táborské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1474 b. Koncept (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Jakož mi píšeš, že Tábor- ští k tobě poslali a rádi s námi sě sjeti chtěli, tomuť jsem srozuměl. Vědětiť dávám, žet sám s tebú sě sjeti nemohu, než Jindřich, syn mój, tenť bohdá u tebe bude v tuto neděli' najprv příští navečer. Protož dajž jim věděti, ať k vám na ten den Datum Crumblow f. IIII die přijedú a s vámi, oč jim jest potřebie, rozmluvie. s. Kiliani annorum Lmo. Old [řich]. 365. V Krumlově, 9. července 1450. Odpor Oldřicha z Rožmberka proti žalobám, které na něho vznesl Jiřík z Poděbrad. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1475. Souč. opis. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 440 a d. a výše č. 332. Oldřich z Rožmberka, odpor svój kladu proti panu Jiříkovi z Cunštátu a z Po- děbrad v těch běziech, jimiž mě nevinně viní, ještoť sě smlúv obojích nedotýčí, ja- kož ku paměti přivodí, že bych sě jemu pode ctí a věrú i výše zavázal proti jeho nepřátelóm pomáhati etc. Páni ubrmané, byloť jest i ovšem mezi námi svolenie, že já jemu i také on mně zasě pomáhati řekli sme, takově však, aby jeden bez rady druhého, ač chtěl-li by, aby v tom jemu byl pomocen, ižádných věcí nezačínal zvlášt- ních, a co i k čemu jeden poradí druhému, toho a v tom jemu má býti pomocen. Znamenajžto každý dobrý i vy, páni ubrmané, také, že když sem k žádosti všech pá- nuov o sněmu v Praze před chvílí držalém s jinými pány země této ku králově Mt králi římskému i k cardinálovi v poselství jieti měl znamenitém a zemi této i nám všem velice potřebném, jakož sem pak to i učinil, v němž jsú páni jiné také jeti měli, což jich mohlo býti najviece vedle toho, jakož na témž sněmu bylo zuostáno. Ale pan Jiřík nejev, psal mi jest, žádaje, byť sě pak to kterak zmátlo, že, by všichni jiní jeti ne- mohli, ale já abych toho sjezdu pro obecné dobré nezmeškával. Já to znamenaje jel sem a v tom, páni, viete, co sě jest stalo vpadením do měst pražských bez vědomie mého i bez rady mně i posluóm jiným, kteříž v tom poselství vysláni byli sme k ve- 364. 1) Viz list z 6. července, č. 363. 2) 12. července. 365. 1) Kardinál Karvajal.

Strana 261
Č. 365—366: 9.—10. července 1450. 261 ličie hanbě. Milí páni ubrmané! Již znamenati muožete i každý, že zavázáním ku po- moci svrchudotčeným, z něhož mě pan Jiřík vinní, já jemu nejsem v běziech tako- vých povinnen, poněvadž on k těm věcem mé rady neměl jest a to sě jest vše bez mého dálo vědomie. Protož, milí páni ubrmané, to pilně znamenajíce, vězte, že tiemto odporem svú toliko nevinu ohrazuji a vám oznamuji, ne bych o to vedle smluv nynie i prve uči- něných vámi súzen býti měl, bez pohaněnie však vašeho všelikého, věře vám jakožto přátelóm dobrým, že mi toho za zlé mieti nebudete, proto zvláště, že on v tom i jinde v svých listech mé cti nevinně dotýče. Také, páni, i totoť jest věc vědomá, že já jsa ubrmanem s panem Alšem i s jinými lidmi dobrými, což sě jest prve jiného dálo, sú- diti nechtěli sme mnohokrát, než ty pře toliko, kteréž vedle pana Oldřicha z Hradce s jedné a pana Jiříka z Cunštátu z strany druhé zašly jsú, jakož pak i vy sě též v to jinak nic než vedle smlúvy prvnie i také nynějšie nevložíte a vedle těch tak učiníte. A poněvadž slibové a zavázanie svrchudotčená, z nichžto on mě vinní, daleko před tiem dáli sú sě, i toť také váš súd nenie. Nadto pak ještě vždy aby každý věděl, že tiem, čímž mě pan Jiřík vinní nadepsaný, v ižadném kusu vinnen nejsem. Poněvadž mé cti tak dotýče, chciť o to jemu práv býti a svú nevinu řádně okázati tu a před těmi, kdež a před nimižto zpráva věci tak znamenité mají býti okázány; a on ať též učiní. Tuť sě dáli Buoh vše shledá, kto komu co a prož opravovati i zač sě styděti bude museti. I věřiemť vám jakožto pánuom a přátelóm milým, žeť vám to i taková Datum Crumpnaw má nevina budúcky v paměti bude, bylo-li by toho kdy potřebie. f. V. post s. Kyliani anno Domini etc. Lmo. 366. 10. července 1450. Kněz Bedřich ze Strážnice [Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka]: poněvadž sjezd kraje hradeckého odmítl Koldovo podávání k rovnému, žádá, aby v té věci za- kročili; přimlouvá se za jejich sjezd s Táborskými. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1476. Or. pap. (R.) AČ. III, 60 č. 92. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 450—1. Urození páni mně přiezniví! VMtem službu svú vzkazuji. VMtem věděti dávám, že nynie sjezd kraje Hradeckého v Hradci byl jest, na kterýžto posielal sem Nycka, služebníka svého, žádaje, aby na pana Koldu nesahali, a těch záhub nad ním přestali; a jestliže by on co učinil, ježto by neměl učiniti, to vše po pániech ubrmanech na tomto sněmu v Pelhřimově opraviti má, a též zasě jemu aby sě stalo. Toho rovného podávánie přijieti nechtěli sú, než přes to vždy jej hubie a pálé. I prosím VMti, račte k tomu sě přičiniti, ať jeho viece nehubie a rovné od něho přijmú, a též zasě od sebe jemu učinie; pakliby vždy po psaní vašem toho přijieti nechtěli, že neráčíte déle jeho 366. 1) Sr. též v listu Oldřicha z Hradce z 6. července, výše č. 363. 2) Dotčené listy se ne- zachovaly.

Strana 262
262 Č. 366—367: 10.—po 15. červenci 1450. záhubám dívati sě. A také račte VMt věděti, že Mrzák netajně v Hradci mluvil, že v těch úmluvách pan Kolda i já opuštěni sme, a že jinak s námi nakládati chtie. Což pak VMti v tom mi rozkážete, takť učiním. Také VMtem věděti dávám, že Tábor- ští psali sú mi, že by s VM“ chtěli sě sjeti: i prosím, račte pěkně s nimi nakládati. A jestliže byste nemohli oč uhoditi, ale odložte to na mě, žeť bych já to mezi vámi zjednal. A teď VMtem posielám listy od p. Jiříka a od p. Koldy, i také přiepis listu, Datum Colonie, fer. VIa ante Margarethe. kterýž nynie píše Táborským.? Kněz Bedřich z Strážnice. 367. [V 2. pol. července 1450]. [Jindřich z Rožmberka Oldřichovi z Rožmberka]: táže se, jak by měl odpověděti na rozličné požadavky strany poděbradské. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1524, pův. cedule. Dotaz byl poslán nejspíše ze sjezdu pelhřimovského, jehož se Jindřich z Rožmberka zúčastnil na místě svého otce Oldřicha; sjezd se konal od 13. července do poč. srpna 1450; sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 456 a d. (P.) Item rač mi pověděti, budú-li žádati, aby byly ciesařovi smlúvy držány. Item budú-li žádati, aby kompaktata byla držána a zvláště v tom, kdež jest bylo prve rozdáváno pod obojím zpósobom, aby ještě bylo rozdáváno. Item budú-li žádati, aby zprávce byli voleni jeden anebo dva; o kteréž se svolé, mám-li k tomu svoliti a zvláště kterým osobám aneb do kolika osob mám svoliti, jest- liže by se mělo svolenie státi; a budú-li TMť menovati, ráčíš-li se v to uvázati. Item ouroku, kterýž by měl býti z celé země vzat, mám-li k němu ihned tu svoliti. Item budú-li žádati o posvěcení arcibiskupa a budú žádati o poselství k papeži nebo jinam, mám-li k tomu svoliti a ráčíš-li také psáti. Item také budú-li žádati o poselství králi římskému, aby nám krále Ladslava vy- dal a nebude-li chtieti vydati, abychom sobě radni a pomocni byli a bychom jeho vždy dobyli, ano to abychom se zapsali tu na tom sněmu. Item pakli by opět žádali, nebude-li jim král Ladslav vydán, abychom o jiného pána a krále stáli praviece, že král Ladslav práva k tomu nemá a dovodiece tiem, že ste k Bavorskému svolili i v jiných poselstvích vzkazujíce králi římskému, že ne z práva, ale z dobré vuole jej za krále béřeme. Item budú-li žádati, aby smlúvy a zápisové, tocižto kompaktata, list smierný, pelhřimovská smlúva i jiní zápisové mezi námi obapolně učinění byli držáni a v své moci zuostali; pakli by kým držáni nebyli, aby na sněmu obecném den svaté Kate- řiny napraveni byli, kterak k tomu mám odpoviedati? Item také rač mi pověděti, co se TM“ zdá, že sú ona strana proti kompaktá- tuom, proti ciesařově smlúvě, proti miernému listu, proti pelhřimovské smlúvě anebo

Strana 263
263 Č. 367—370: po 15. červenci—22. července 1450. jiným zápisuom aneb právuom a řáduom této země učinili, z čeho bych je měl viniti? Item rač mě zpraviti, kteří sú to čtyřie kusy, o kteréž sú se oni zasadili, ona strana. Item také rač přeslyšeti tu smlúvu pelhřimovskú, kteráž se jest stala naposledy v Pelhřimově, ten mír, kterýž se jest stal mezi panem Jiříkem a mezi panem Oldři- chem. A dále k tomu raditi, kterak bych já to měl konci vésti. Item rač mi také pověděti, kterak purkrabie pražský slibuje králi i zemi, když se v úřad uvazuje a to proto, jestliže by ona strana pravila, žej král Albrecht (ke škodě zemi)« pana Menharta purkrabí učinil a tiem dovodiec, že jest ke škodě zemi, žej pan Menhart utrácel klenoty zemské a skrze to že by chtěli, aby pan Old- řich s klenoty pravě zemi učinil a tak žádajíc, abychom zespolka toho na něm požá- dali; a tak aby on s těmi klenoty i s Karštajnem zemi pravě učinil, dotýkajíc i pana Oldřicha v tom, žej zemské klenoty utrácel a skrze to chtiec jiného v ten úřad vsa- diti, kterak tomu mám odpierati? 368. 18. července 1450. Kateřina z Hradišťka svědčí, že Oldřich a Jindřich z Rožmberka platili jí na dluh po jejím manželu Martinovi (v částce 800 zl. uh.) 200 zl. uher. Svědčí: Čeněk z Klin- štejna, purkrabí pražského hradu, Aleš z Žeberka, Jan Vidlák z Slavkova a Diviš z Ejžíře. — tisicieho čtyřstého padesátého tu sobotu po hodu sv. Margrety, panny a mučednice. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Hradištka, or. perg. s 5 pečetěmi na perg. prouž- cích. (P.) 369. 19. července 1450. Vilém z Risenberka a ze Skály Oldřichovi z Rožmberka: odepsal Holickému [Alšo- vi ze Šternberka], že nepotřebuje, aby byl pojat Jiříkem [z Poděbrad] v příměří a glejt, neboť nemá s nikým nic činiti; doufá, že Oldřich se svými přáteli ho nedá bezprávně tisknouti. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Břežanova geneal. Švihovských z Risenberka, opis 17. stol. (R.) AČ. XIV, 53. — Sedláček, Hrady a zámky IX, 23. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4471. 370. Na Bechyni, 22. července [1450]. Jan z Lažan a na Bechyni Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si znovu na Týnské a prosí, aby se přičinil o vrácení jeho lidí. 367. a) ke škodě zemi škrtnuto. 1) Oldřich z Hradce.

Strana 264
264 Č. 370—371: 22.—24. července 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1478. Or. pap. (R.) Urozený pane, pane muoj milostivý! Službu svú napřed vzkazuji VM“. A ja- kož sem prve VMt psal o člověka svého, kterýž jest vsazen od Týnských, tohoť ještě držie k vuoli své. A teď vnově nynie vopět člověku mému vzeli vuoz s chmelem i s koňmi a také člověku mému Ražovi vzeli dva slady, kteréž jest u nich dal dělati k své potřebě, a těch jemu vrátiti ani zaplatiti nechtie. I prosím VMt, račte se k tomu přičiniti, at by moji lidé propuštěni byli i s navrácením. Pakliby se to ne- stalo, rač mi VMt za zlé nemieti, již bych jim toho déle trpěti nemohl. Datum in Bechina f. IIII. ante festum s. Jacobi apostoli. Jan z Lažan, seděním na Bechyni. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosemberka, pánu na mě laskavému, buď dán. Přitištěná pečet zničena. 371. 24. července [1450?]. Mikuláš z Lípy a na Lipnici Oldřichovi z Rožmberka: již několikrát obeslal Janka [Hertvíka z Rušinova] o propuštění svých a jeho lidí a vrácení jejich věcí, avšak marně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1479 c. Or. pap. (R.) Službuť svú vzkazuji VM“, urozený pane milý. Jakož mi píše VMt o lidi vaše, kterýmž pan Janek pobral jest, žádaje k tomu příčiny mé, aby jim statkové jich po- braní navráceni byli s jich osobami propuštěním etc.,i Buohť vie, žeť což bych já mohl sě o vaše lidi přičiniti a jim pomoci, toť bych pro VMt tak rád učinil jakožto i o své vlastnie lidi, jimž také homatně [?] pobral jakožto puol čtvrta sta postav sukna, dvadcet centhneřuov vosku a k tomu drahně jiných věcí. I již sem jej mnoho- krát o to obsielal, žádaje i prosě, aby mým i vašim lidem, což pobráno, zasě navrá- ceno bylo; na toť málo tbá a takéž mi některými divnými běhy vycházěje a vždy Datum f. VI. post festum s. Marie Magdalene. vrátiti nechce. Miculáš z Lípy a na Lipnici. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, pánu na mě laskavému, dd. Přitištěná pečet zničena. 370. 1) List z 5. července, viz č. 360. 371. 1) Oldřichův list se nezachoval.

Strana 265
Č. 372—374: po 24. červenci 1450. 265 372. [Po 24. červenci 1450]. [Mikuláš Trčka z Lípy Oldřichovi z Rožmberka]: rád by jeho chudým lidem po- mohl a vždy v té věci Hertvíka [z Rušinova] upomínal. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1479 b. Orig. přípisek ke ztracenému listu. (R.) A jakož mi VMt píše o pana Jana Hertvíka, kterak by napomenul rukojmie, kte- říž vaše chudé lidi vyručili sú etc., a v tom VMť žádá, bych sě přičinil o sproštěnie a o navrácenie statkuov jich etc., Buohť vie, cožť bych já mohl vašim lidem pomoci, toť bych tak rád pro VMt učinil, jakožto svým vlastním lidem, kterýmž také pobral jest a dodnes jim ještě vráceno nenie. A kteréžkoli poselstvie sem učinil, jej o své lidi obsielaje, vždycky sem také o vaše kázal mluviti, prosě i žádaje, aby je svo- bodně propustil s navrácením statkuov jich pobraných. A opět sem jej obeslal, aby VMtl nehněval. 373. [Po 24. červenci 1450] [Oldřich z Rožmberka Mikulášovi Trčkovi z Lípy a na Lipnici]: aby se přičinil o vyproštění jeho chudých lidí z moci páně Hertvíkovy [z Rušinova]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1479a. Koncept přípisku k ztracenému dopisu; sr. list Mikuláše z Lápy č. 372. (R.) A také, milý pane Mikuláši, dávámť věděti, že pan Hertvík napomenul rukojmí, kteříž mé chudé lidi vyručili, na postavení a ti rukojmí dále mé lidi a vozataje na- pomenuli, kteříž se staviti majie od dnešnieho dne ve dvú nedělí. I jezštěť tebe vždy prosím, muožeš-li se co přičiniti, aby moji chudí lidé sproštěni byli s navrácením, což jim pobráno jest, toť bych velmi rád viděl. Pakli by se toho nestalo, jižť bych nemohl nechati, musil bych toho hauptmanóm i raddě krajóv vašich i jiným dobrým lidem túžiti a psáti, že mi se to od pana Hertvíka děje a já žádnú péči naň nemám ani sem měl. 374. [V červenci 1450]. Seznam stoupenců strany Poděbradské a Strakonické. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1458, or. pap. (P.) AČ. II, 282 č. 45. A. Strana Poděbradská. Jiřík z Cunstatu se všemi svými zámky i služebníky; také královú Českú ny- 372. 1) Viz č. 371

Strana 266
266 Č. 374: v červenci 1450. nější, i jejie Mti zámky, i všecko, což od jejie Mti jsem v držení v své obraně jmám, a toho nepustím. Jiřík z Dubé a Wysmburka, Jan z Rušinova, hauptman kraje čáslavského, Mi- kuláš z Lípy a na Lipnici, Mikuláš a Jindřich z Ledče, Beneš z Mokrovús. Města: Hora, Čáslav. Zdeněk z Šternberka, Jindřich z Stráže, Jan Zajímač z Cunstatu, Jan z Sútic, hauptman kraje kúřimského, Bohuněk z Klinštaina, Jan z Costelce a z Leštna. Města: Kúřim, Brod Český. Jan z Počtaina a z Žampachu, Ješek z Bozkovic a z Svojanova, Zdeněk z Postu- pic, hauptman kraje chrudimského, Jan Pardus z Vratkova, Čeněk, Jan a Vaněk, bratřie z Šarova. Města: Mýto Vysoké, Chrudim, Polička. Jan z Bergova, Jetřich Mrzák z Miletínka, hauptman kraje hradeckého. Města: Hradec nad Labem, Jaramiř, Dvuor. A netoliko ti svrchupsaní, ale každý kraj z dřéve psaných, totiž čáslavský, kú- řimský, chrudimský a hradecký jsú v témž, kromě některých, kteříž jsú sě svévolně z lantfridu vytrhli. Z Moravy: Jan z Pernšteina, Zdeněk z Valštaina a z Rukštaina. Z kraje boleslavského: Jindřich z Michalovic, Heřman ze Zvieřetic, Heník z Val- šteina, Bohuše z Kovaně a z Fričteina, Záviše z Klinštaina, Purkarth Kamareth. Města: Nymburk, Miletínek. Praha, totiž tři města: Staré, Nové i Malá Strana a hrad Pražský s Hradčany. Z Zapražie: Aleš z Šternberka, Burjan z Gutšteina s městy Střiebrem a s Ta- chovem, Petr z Šternberka, Vilém z Rizmberka a z Švihova, Fridrich z Donína, Jan z Gutšteina, Vilém z Ilburka, Přibík z Clenového, Jan Calta z Camenne Hory, Dobeš z Radyně. Města: Clatovy, Berún. Petr a Václav bratřie Zmrzlíci z Svojšína, Jan Malovec z Borotína, Mikuláš Vintrberský. Města: Piesek, Vodňany. Hanuš z Coldic, Jindřich z Dubé a z Lipého, Jan mladší z Vartnberka a z Dě- čína, Vilém z Šumburka, Jan z Vartnberka a z Blankštejna, Mikuláš z Lobkovic a z Hasenšteina. Tito všichni předepsaní jsme spolu v jednotách, v zápisiech i v landfridiech a v témžt jsú všichni naši zámci, města, hradové, sbožie a drženie naše, i všichni naši služebníci a poddaní světští i duchovní. B. Pomocníci z strany páně Oldřichovy z Hradce:1 Oldřich z Rosnberka, Jindřich 373. 1) Seznam je psán dvakráte. Jinou rukou psaný seznam je přeškrtaný mimo dva poslední: Jana Hanuše z Kolovrat a Bernarta z Cimburka. Pomocníci strany našie křestanské: Oldřich z Rozm- berka, Jindřich z Rozmberka, Jan z Rizmberka a Skály, Hynek Crušina z Švamberka, Jan [z] Švam- berka, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Václav z Michalovic, Jindřich z Colovrat a z Libšteina, Jan z Ústie, Cuneš z Dubé, Jan z Lobkovic a na Hluboké, Jan Colda z Žampachu, kněz Bedřich z Stráž- nice, Šuof; města: Budějovice České, Plzeň. Pan Hanuš z Colovrat, pan Bernart z Cimburka.

Strana 267
Č. 374—376: v červenci—8. srpna 1450. 267 z Rosenberka, Václav z Michalovic, Hynek Krušina z Švamberka, Jan z Švamberka, Jan z Ryzmburka a z Skály; již miesto toho jest Vilém, syn jeho, Jan z Hradce, Oldřich z Hradce, Jindřich z Colovrat, kněz Bedřich ze Strážnice, Jan z Lobkovic. Tito jsú v listu hlavniem, v Strakonicích udělaném. Mikuláš z Lobkovic, Fridrich z Šumburka a z Glawchova, Henrych starší z Wey- dova, Aleš z Šumburka, město Cadaň. Tito v zvláštniem listu přiznávacím. Jan Ozor z Bozkovic a Václav Hecht z Rosic. Tito v zvláštním listu. Jan Colda z Žampachu, Blankštein, Šuof, město Budějovice a Plzeň. 375. V Pelhřimově, 4. srpna 1450. Jindřich z Rožmberka dává Jiříkovi z Kunštátu a z Poděbrad glejt na Kámen do — — v úterý před Matkú boží Sněžnú.“ 200 koní od dání listu za dvě neděle. „ Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1484, koncept i orig. s přitišt. krytou pečetí. (P.) Pův. koncept začínal: My Oldřich a Jindřich, syn jeho, což opraveno na: Já Jindřich z Rozm- berka. Také v koroborační formuli škrtnuta slova: ... já Jindřich z Rozmberka svrchupsaný svým i pana Oldřicha z (Rozmberka, otce svého milého jménem ... Koncept je původní čistopis nezapečetěný. O sjezdu, který měl na hradu Kameni Jindřich z Rožmberka s Jiříkem z Poděbrad místo svého otce Oldřicha, viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 457. 376. 8. srpna 1450. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: Mikuláš z Hasištejna [a z Lobkovic] žaluje na Žatecké a Lounské, že učinili záhuby na jeho zboží; aby spěšně zakročil, neboť jinak by Poděbradští přitrhli na Mikuláše s vojskem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1483 g. Or. pap. (R.) AČ. IV, 396 č. 16. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4612. Služba má TM“, urozený pane! Píše mi p. Miculáš z Hasištaina, žaluje, kterak Žatečtí a Lúnští obehnavše služebníky na kostele jeho v Údlicích, přijevše i dobyli mocí bez práva příčin, a jemu jeho služebníkóv tu na jeho kostele sedmnácte jiezd- ných jemše, k sobě na města pobrali, za úmluvami a křesťanským příměřím, an na ně žádné péče nemá, jakož TM“ o témž píše. Protož, pane, prosímt TM“ vás spolu- jednotníkóv, abyste sě ráčili přičiniti dle spravedlnosti a jednoty našie, at jsú jemu jeho služebníci propuštěni a věci jim pobrané navráceny, a to jemu at jest opraveno tak, jakož list úmluvný a příměrný káže. Neboť sě, pane, domnievá, žeť jest naň ten výstřelek spósoben, aťby i jiní majíc naň příčinu vedle jich jednoty, jej hubili; ja- kožť mi, pane, o tom široce vypisuje, kterakť sě naň již búřie té strany někteří páni i města. To TMť již věda, račiž obeslati p. Jiříka i ty pány ubrmany, a jeho k rov- nému podati, a tu záhubu nad ním i nad jeho chudými lidmi staviti. Nebo pane, ne-

Strana 268
268 Č. 376—377: 8. srpna 1450. přičiníš-li sě spěšně a skutečně k tomu, trhnút naň vojskem a jej zahubie; proňž sě Datum snad nad námi i jiní rozpáčie pro takové neslušné příčiny a výstřelky. in Dobrziess, sabbato ante Laurentii anno etc. M°IIII L°. A toho mi rač odpověď dáti, aťbych ho uměl s čím obeslati. Hanuš z Collowrath. Na rubu: Nobili domino d. Ulrico de Rozenberg. Pečet přitištěná odpadla. 377. Na poli u Gery, 8. srpna 1450. Vilém, vévoda saský, Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka: bratr jeho Fridrich stále činí mu veliké potíže a škody a proto at mu Oldřich ani kdo jiný nepomáhají. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1486, or. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4632. Vilhelm von gots gnaden herzog zu Sachsen, lantgraue in Dornigen und marc- graue zu Miessen. Unser gunstlich grus zuvor, edelen wolgebornen besunder lieben! Uns zumelt nicht uch sei angelangt der gross unwille den ym unser bruder durch verwiesunge etlicher siner ratgeben gegen uns furnympt, dadurch sine und unser erbliche land zu grossem verdurplichem schaden mortlichem krige und wir gegen ym zu nodwere zuthun gedrungen werden, fugen wir uch sollichen handel inclageswise zuwissen des wir doch lieber, ob wir es umbgangen mochten haben, vertragen wolten sein, das wir aber bis her mit gedult verswigen und nicht geoffinbart han oder noch zu uffinba- ren, wo wir das umbgehen mochten wilig weren, und den worten, das ir des handels gruntlich underricht werdet, so had sich gefuget als unser bruder und wir erblich miteinander geteilt worden, das wir mit gutem willen ane erkentnis des rechten im als dem eldesten zuvorteil die kure und das land zu Sachsen liessen und in den andern unsern erblichen landen nicht mer begerten, dann einer glichen teilunge, als wir nu der an etlichen stucken irrig wurden, sind wir der gebrechen durch die erwirdigsten und hochgebornen fursten hern Friderichen, erzbischof zu Magdeburg, hern Fride- richen, maregrauen zu Branndemburg und burggrauen zu Nuremberg und hern Lu- dewigen, lantgrauen zu Hessen, unser lieben herren frund und sweger gutlichen mit- einander gericht und vertragen des wir uns wol benugen hetten lassen und das myn- der fur das merer genomen, damit wir infruntlichem wesen mit siner liebe weren beliben und uns siner furderunge hetten mogen getrosten, das und alles nachlassen ersuchen und demutig begeren had uns gegen ym nicht mogen furgetragen, sunder er had ym furgenomen unwillen gem uns und den in einem schein gegen den unsern getriben uf meinunge unsere getruwe lansdschaft zuverirren, damit wir dest mynder hulf gegen ym gehaben mochten, das er sinen willen uns zudrucken destbas ver- brengen konde, ee die unsern sin meinu [n]ge erlernten und wir durch sie zu were ko-

Strana 269
Č. 377: 8. srpna 1450. 269 men mochten, had er ym einen anfang gegen unsern rethen mit namen ern Bossen und ern Apeln Vicztum gebrudern, ern Bernhardten von Cochperg und ern Frideri- chen von Witzleuben furgenomen und understanden sie czu überretzn, en und sie von uns zu dringen und auch in denselben zügen uns selbs und die unsern hertig- licher beschediget, dann sie selbs und uns vermeinet zudringen und auch in unser landschaft zutragen, das wir die lassen musten alles inmeinunge als menniglich ver- stehen muss, so uns unser geheimste verliessen und von uns gedrenget wurden, das sich nymandts sorgenhalb so wir die verliessen unser sache hinfur understehen dorfte und wolt uns also ym ganz eigen machen als mer von ym in diesen landen gesehen, als das nicht nod thut, zuschriben, wann es landkundig ist und euch bie unserm bruder her- zog Sigemunden wol einsteils bewust mag sein dersalben sach ; wir uns uf zuhalten understunden und wurden doch durch unser frund davon gewiset und liessen die ding uf gutlich tege seczen. In sollichen gutlichen tagen wurden wir von unserm bruder aber uberzogen und understund sich uns unsere slos und stete anzugewynnen; da- gegen wir uns aberstalten und mit hulfe unserer heren und frunde und der unsern auch mit etlichen Beheimen ym einen widerstand zuthunde, also wurden wir aber durch unsere frunde davon geteidinget und gutlich mit unserm bruder vertragen und bericht, als das die versigelten briue daruber gegeben, uswiesen die wir dann uf beide siten versigelt gelobt und zu God und den heiligen zuhalten gesworn haben. Uber das alles had sich unser bruder understanden und dem edeln wolgebornen grauen Heinrichen von Swarczperg herren zu Arnsted und Sundershusen unserm landses- sen rath und lieben getruwen sin slos Swartzperg, das von erbswegen billich sin ist, mit gewalt ingenomen uber das das dasselbe slos mit sinem namen Swartzperg heisst und helm und schilt davon geht und zu der graueschaft Swartzperg gehorit und von dem heiligen romischen reich zu lehen ruret und das auch er und sin name von ro- mischen keisern und konigen in lehen herbracht haben, haben wir und der von Swartzperg yn zum merernmale gutlich dorumb ersucht und sich der von Swartz- perg letzt fur yn und sin rethe zu rechte zukomen erboten had, das yn alles nicht had mogen fur getragen und yn unser bruder ye vermeynd von uns zudringen und hette der von Swartzperg das thun wollen. Er were villicht destlichter sins erbs be- komen. Nü versteht ye menniglich wol, das wir den von Swartzperg als den unsern billich nicht nachlassen und sind deshalb mit grosser cost und muhe bisher geses- sen, wann unser bruder uns oder den von Swartzperg verner vergeweltiget wolte, haben uns des mit der hulfe Gots ufzuhalten. Also had unser bruder in furgenomen ein gewerb und ufgebote siner lande darumb als es sich izund beschynet, dagegen wir uns geschickt hetten nach notdorft. Also schickt unser bruder grauen Ernsten von Glichen und ern Rinprechten von Eberstorf zu unsern rethen und liess uns durch sie vertrosten, das es uns und die unsern nicht anrurte und wolte auch uns noch den unsern keinen schaden zufugen nach uberczühen, dafur wolten sie uns als sie sich uf das male vermessem gud sein, damit sie uns uberreten, das wir uf guten getruwen, den wir zu unsern bruder billich solten haben, die unsern zu zihen liessen. In sollichen guten getruwen had unser bruder uns und die unsern in unserm erblichen lande und fursthenthum, das uns zugeteilt ist, uberzogen und mit brand und name

Strana 270
270 swerlich beschedigt alles unbesorget und unbeward wider god ere und recht ane alle schuld uber die obgelauten vertrostunge haben wir uns in sollicher kurz, so wir best mochten, mit unsern herren frunden und den unsern dagegen geschickt, damit wir wider zum swert und were komen sind und hoffen unzwiuelichen durch die hulf und verhengniss des almechtigen Gotes der gerechtikeit zu einer erstatunge sines unbil- lichen und unerlichen furnemens uf zuhalten und einen mercklichen fruchtbarlichen widerstand zuthün und ab sich in sollichem widerstand begebe das unbruderlich in dem gemeinen mann lutet das wullet nicht zuschriben unserm willen, sunder unser und des gemeinen adels notdoft und den zu einem widerstand den unser bruder in diesen vergangen sweren leuften gehofirret had, und bitten uch fruntlichen mit allem fliesse in unsers bruders ubbillichen furnamen keinen gefallen zuhaben und uns unser gegenwere, wo das zuschulden kompt, verantworten und ab unser bruder uch zuverstehen gebe, er hette uns uberzogen dorumb, das wir yn hettin wullen uberzühen, ab er uch zuhulfe komen were, des wullet nicht gleuben ym auch deshal- ben kein hulfe, ab er uch dorumb er suchen wurde wider uns thun oder wo ir das verwaren mogt, nymands zu thunde gestaten, als wir uns ungezwivelt zu uch verse- hen, dann unser bruder had uns vor zu zwein maln und izund letzst zum dritten- male uberzogen in keinem andern furnemen ider meinunge, dann uns wider god recht und an alle schuld under sich zudrucken und zuvergeweltigen, das wullen wir in allem gud, wo sichs widerumb gebint gern verschulden und zu erkennen nicht ver- gessen. Gebin im felde vor Gera uf sonnabind Cyriaci anno Domini etc. Lmo. Č. 377—378: 8.—10. srpna 1450. Na rubu: Den edeln wolgebornen hern Ulrichen und hern Heinrichen von Rosenberg etc. unseren besundern lieben. Přitištěná pečet odpadla. 378. 10. srpna 1450. Oldřich z Rožmberka svým úředníkům Vítovi a Maksantovi: rád jim pošle těch 20 kop; ukládá jim, aby půjčili Soběslavským vápna a kamene. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1483 h na rubu; zrušený čistopis. (R.) Oldřich z Rosenbergka. Vítho a Mackssante milí! Jakož ste nám po Jindřichovi, synu našemu, vzkázali o XX kop, tyť vám chcem rádi zjednati pod malú chvílí a poslati. Také vzkázali nám měšťané naši v Soběslavi, že by rádi mezierky v přiekopiech chtěli opraviti, ale že vápna a kamene nemají. I psalit sme jim, že jim vápna a kamene chcem pójčiti a vám o tom psáti, avšak takově, aby nám jiného vápna a kamene tolikéž zasě na miesto položili, aby to již vědúce, což jim vápna a kamene potřebí bude, to jim Datum Crumblow f. II. in die Lau- pójčte a potom tolikéž zasě od nich vezmete. rentii annorum Lmo.

Strana 271
Č. 379—380: 11.—13. srpna 1450. 271 379. V Krumlově, 11. srpna 1450. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: rád se přičiní o napravení škod, které způsobili Žatečtí a Lounští Mikulášovi z Hasištejna; posílá mu přepis listu, v němž ona strana viní Mikuláše, a přepis zápisu sněmu pelhřimovského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1483 h. Koncept. (R.) UB. Krummau II 85, č. 319. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 480 a d. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš, kterak tě pan Nicolaj obeslal i psal, kterak Sateččí a Lúnščí jemu jeho zjímali a koně i zbroji pobrali etc. a v tom prosíš, abych se přičinil, ať by jemu jeho slu- žebníci byli propuščeni a věci jim pobrané navráceny etc. Milý pane, jest mi toho velmi žel a mluvil sem ihned s Jindřichem, synem svým, jakožto s ubrmanem jed- ním, aby on pana Jiříka i jiné ubrmany obeslal; a já se k tomu také rád chci při- činiti. A ty, pane, také se přičiněj k tomu, aby se takové věci pomocníkóm našim nedály. A také, milý pane, teď posielám přiepis listu, v kterémž ona strana pana Mikuláše viní, aby jemu také na to uměl psáti, aby on se, věda, z toho uměl vy- střieci, neb jemu Jindřich, syn mój, prve téhož listu také přiepis poslal. A takéť posielám přiepis rozjězdu Pelhřimovského, aby se také potom uměl richtovati. A vel- miť bych rád viděl, by se dobře měl. Datum Crumblow f. III. post Laurentii an- norum Lmo. 380. V Bratislavi, 13. srpna 1450. Štěpán Renneis, měštan v Bratislavi [Presspurg] Oldřichovi z Rožmberka: zprávy o situaci v Prešpurce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1489, or. pap. (P.) Sr. R. Urbánek, Vladislav Vavrenčík (Historická knihovna, I.) 90. Genediger herr! Als ewr gnad ewren diener Hans Rokndarffer zu meinen hern und eltern von Prespurig geschikt habt, wie sich die sach umb Prespurg das geslos begeben hab. Das hat sich also begeben, das der, der das geslos innhat und etlich emaln vor guter zeit etwas lang bei hern Stephan und hern Jerign von Rosigan gedient haben und nach dew und der Jung von Rosigan mit dem Hundigenach (?) an die Turken gezogen und nidergelegt und gefangen warden ist. Nun ist komen her Jerig von Radigisan und hat das geslos gefordert von dem purgraffen, der in allen kriegen das geslos swerlich und hertlichen ingehabt hat, auf das hat derselb purgraf gefordert an herrn Jorigen seinen verdienten sold und auch der geseln, di das geslos hertlich mit im gehalten haben. Also hat er in versprechen, er well si er- 379. 1) List z 8. srpna, viz č. 376.

Strana 272
272 berlichen entrichten und hat dem Vallentin der des geslos phleger und purgraf in den kriegen ist gwesen versprochen. Er sol das geslos innhaben als vor er well in und die geseln erberlichen entrichten. Also lies in der purgraf ein und dient im als ain trewer diener als zu zeiten was der obgenant Vallenthin in seinen gescheften und seins hern aus, da was der Rosigan da und sezt ander purgrafen und wolt darnach dem Vallentin kain gute antwurt nie geben. Derselb Vallentin schikt oft gut lewt an den Rosigan und lies in pitten, das er ansech sein trew dienst und im darumb lonnet, da wolt er in weder sehen noch heren, umb das, das er seinen sold und gelt an in vordret, also hat sich di sach begeben, das er ander purgrafen sezt und ist also wekch zogen. Also haben si vor und nach seinem wekch ziehen wider zugesagt die vor sein dienner gwesen sindt, das man in der slussl und des geslos vertrawt hat. Nun ist ainer des vorigen purgrafen swager und der nun das geslos innhet mit den vorgenanten knechten ains warden, wann es zeit hab und das der purgraf nicht anhaim sei im das zu entpieten; also ist das geschehen, das an dem vergangen Suntag der purgraf hermden in der stat gwesen ist, da haben si dem potschaft than. Er sull komen es sei zeit, also hat er sich selb vierder zu ross auf gemacht und mit siben fuesknechten und ist hin auf geriten, da hat man in das tor auftan und ist hinein geriten und hat di slusel zu seinen hendtn genomen und sties des spans tochter und ander aus dem haws, aber die vor seins tails in dem haws gwesen sind, die beliben bei im und sein auch noch bei im in dem haws, da wir das inn warden, da verlegten wir im all weg und schikchten zu im umb gelait. Da frag- ten wir in, in welicher mainung er das geslos wolt inhaben, da gab er antwurt, er wer ain diener kunig Laslaw und wolt das in seinen namen inhaben und das ge- slos niemant geben. Dann seinen gnaden. Er, wer lang ain knecht gwesen, er wolt auch nun ain herr werden, es dorft niemant sarig habn, das er es sunst niemant geben. Im mocht auch niemant also begnaden, als kunig Lasslaw; da fragt wir in, wie er es gegen uns haltn wolt. Da gab er antwurt, er wolt es wol mit uns halten, als unser diener und aller der daigen die sich kunig Laslaws hielten. Er welt auch mit uns frid haltn, als lang wir wolten. Also haben mein hern und eltern von stund geschriben unserm gnedigen herrn dem Romischen kunig und andern und haben ainen frid mit im aufgenomen wider auf den kunftigen Suntag. In der zeit hat der von Czilli den Kepler mit im taidingen lassen. Dabei unser elter gwesen sein. Das pringt man sein gnad an und all sein antwurt und wordt sein als er im ersten geredt hat. Geben zu Prespurg an Phincztag nach sand Laren- Got geb das, das gut werd. czen tag anno Domini etc. L°. Č. 380: 13. srpna 1450. Stephan Renneis, purger zu Prespurg. Na přiložené ceduli: Also thue ich ew zewissen, das es meiner brudern und andern unsern guten frewnden und gunnern von den genaden Gottes nach dem und doch in ainem velld gewöndlichen zulagen ist zu guter mass wol mügen zuegangen ist und gesunt wider anhaim komen sein und das in nicht vast schaden sei beschehen, dann etlich fues- knecht und slecht leut sind in ersthassen und wundt worden. Und also ist mir gelegen-

Strana 273
Č. 380—381: 13. srpna 1450. 273 hait der sachen zewissen getan, das der Panngratz und die dy stat Galitz haben inge- habt mit teidingen geben haben zu meins genädigen herren kunig Lasslabs handen und der cubernatur haubtman hat die stat in und mein herr der von Cili hat auch etlich geselln drinnen. Also das sys miteinander inhalden doch also das der cubernatur meinen genadigen herren den Romischen kunig Fridrichen versorgen sulle genug- samlich. Also das weder seiner genaden meiner herrn kunig Lasslaben dem land Osterreich, Märhern noch nyemantd andern von der stat kain schaden mer getan und zuegezogen sull werden und so solich versorgnuss getan und gegeben sei. Als- dann süll der cubernatur die stat Galitz allain mit seinem volkh zu meins herren kunig Lasslabs handen inhaben. Auch vernym ich darbei, wir sich der Pangrätz süll verwilligt haben, das er von den andern geslossen die er nach innahab meiner gena- digen herrn dem kunig noch dem land Osterreich kainen schadn nicht thun und wi- der das land nicht sein well und darumb woll er auch versorignus thuen mit viern oder fünfen. 381. Krumlov, 13. srpna 1450. [Oldřich z Rožmberka hraběti Oldřichovi Celskému]: prosí ho, aby se přičinil o propuštění zajatého příbuzného: Bedřichova na Kolíně [ze Strážnice]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archip: Historica 1488 a, koncept. (R.) Sr. odpověď z 18. srpna č. 383. Hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein ewern gnaden allezeit voran willig. Gnediger lieber herr! Mir schreibt der Bedrzich von Koln, wie einer im her vor Skalicz genant Zaczbrgar, seins bruders aidem mit namen Girziken gefangen sul haben. Bit ich eur gnade, gnediger lieber herr, ewr gnade enruche da- rinnen ratsam und hilflich zu sein, damit solher gefangen ledig mug werden. Das wil ich alle zeit willikleichen und gerne umb ewr gnade verdienen. Auch mag ewr gnade warlichen wissen, das der obgemelt Bedrzich meinem gnedigen herrn konig Laslaw, ewren gnaden und allen andern, dy dem obgemelten konig Lasslaw zugeho- ren und beistend vast genaiget ist, auch uns yeczo in disen krigen vil gutes mit der stat Koln getan hat, und darumb so deucht mich, das im ewr gnade umb des ob- gemelten gefangen wegen dester willig sein und gnad enruchet zu beweisen. ben zu Crumbnaw am pfinztag nach s. Laurenzentag annorum Lmo. Ge- Na rubu: Cilskému. 381. 1) Zet bratra Bedřichova Šimona; snad některý ze Šárovců?

Strana 274
274 Č. 382—383: 17.—18. srpna 1450. 382. Krumlov, 17. srpna 1450. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi Eizingerovi: prosí ho za zprávy z válečného pole v Rakousích. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1489 b, koncept. (P.) Edler herr und lieber frund, mein fruntlichen dinst zuvor. Ich lass euch wis- sen, das ich von den gnaden Gotes mitsampt meinen kindern in gutem gesunt pin. Desgleichen ich auch alle zeit von euch und den euren gerne verneme. Und bit euch, ir wellet mir schreiben, wie ir euch gehabt und wie es euch iezo in dem velde zuge- standen hat, wann ich ie gerne verstund, das es euch in allen sachen glucklichen zustund und wol ging. Hofmere weiss ich euch iezo nicht zu schreiben, denn das wir ein frid haben im land zu Beheim, der nicht fast wol gehalden wirdet. Geben zu Crumbnaw am montag nach unser lieben frauen tag der Himlfart annorum Lmo. Ulrich. Na rubu: Eyczinger. 383. Berchtolsdorf, 18. srpna 1450. Hrabě Oldřich Celský Oldřichovi z Rožmberka: podává vysvětlení o zajetí člověka Bedřichova z Kolína a slibuje, že se přičiní o jeho propuštění. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1488 b, or. pap. (P.) Wolgeborner lieber freunde! Als uns eur freuntschaft von ains gefangen we- gen, der dem Wedersi von Khollen zugehore, geschriben hat, also tun wir eu ze wissen, das wir denselben, ee und er gefangen ist warden, mer wenn ainst gewar- net haben, er solt in das heer nicht komen, nachdem und er von den landhern in Osterrich swere veintschaft und er wider sy getan hiet. Noch daruber hat er sich des nicht massen wellen, sunder alslang in das here gangen ist, unz daz in der von Starhemberg gefangen und an unsern willen und wissen weg haimlichen geschikt hab. Aber wir wellen noch unsirer vleiss tun gegen unserm genedigisten herrn dem Romischen kunig, so wir zu seinem gnaden komen, daz der gemelt gefangen ledig werde. Geben zu Berchtolzdorf an ertag nach unsrer lieben Frauen tag Assump- cionis, anno Domini etc. Lmo. Ulrich von Gots gnaden graf ze Cili, ze Ortemburg und im Seger etc., ban in windischen landen. Na rubu: Dem wolgeboren unserem lieben freunde Ulreichen von Rosenberg. 382. 1) Sr. zprávy Eizingerovy z 19. srpna č. 387. 383. 1) 13. srpna, viz č. 381. Bedřich ze Strážnice býval ve 20tých letech asi hejtmanem na Břeclavi; viz Urbánek K historii husitské Moravy, ČMM. 63—64 (1939—40), 279.

Strana 275
Č. 384—385: 18. srpna 1450. 275 384. 18. srpna [1450]. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: žádá ho znovu, aby obeslal Žatecké a Lounské, aby se podali k rovnému s Mikulášem na Hasištejně [a z Lobkovic] a posílá mu přepisy listů obou stran. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1483 k, or. pap. (R.) AČ. IV, 409 č. 20. Služba má TMti, urozený pane. Psal sem TMt o pana Miculáše s Hasist[eina], prose, aby ráčil obeslati pány ubrmany jednati našě i jich, aby s Žatecskými a s Lún- skými byl slyšán VM“ a což jsú mu učinili za křesťanským příměřím, abyste to rá- čili kázati opraviti vedle jakosti vinny a účinku. A opět mi teď píše a prose, abych TMt obeslal, posielaje mi přiepisy listóv, kterak Žatecským a Lúnským píše, a oni mu zasě odpisují; kteréžto listy a odpisy TMt posielám, na nichž, pane, plnnějě srozo- miete jeho slušnému a spravedlivému poddávání. Protož, pane, prosím TMt, račte sě k tomu skutečně přičiniti, pro záhubu chudých lidí a větčích nesnází, račte Žatecské i Lúnské obeslati a Nicolae s nimi slyšeti. A bude-li jim co sčesten, ať opraví; a což jsú oni jemu přiečinili, po VMti jakžto po najvyšiech ubrmaniech, ať jest jemu také opraveno. A v té mieře ať jeho služebníci rok mají, kteřížto v jich vazbě těžce bez milosti sedie mimo příměrný obyčej a smlúvu. Datum f. III. post Assumpcionem b. Marie in Dobrzies etc. Hanuš z Colovrath. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, pánu a přieteli dobrému, buď dán. 385. 18. srpna 1450. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: o smlouvě mezi říšskými městy a knížaty; prosí, aby se u knížat přičinil, aby jemu bylo napraveno, co se mu pro ně stalo; o válce mezi knížaty míšeňskými a sbírání lidu v Čechách. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1492. Or. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 462, 4632. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Jakož mi píšeš, žes mi po Zden- kovi vzkázal, ať bych věděti dal, jsú-li města s kniežaty konečně smluvena a jsem-li také v té smlúvě neb v příměří či-li sem pozuostaven, a na to žeť sem nedal žádné 384. 1) 8. srpna; sr. odpověd Oldřichovu z 11. srpna, viz č. 376 a 379. 2) Dotčené listy se ne- zachovaly.

Strana 276
276 Č. 385—386: 18.—19. srpna 1450. odpovědi. Městať jsú s kniežaty smluvena, cožť sem já pro ně zašel, tot jest smluveno tak pravě; ale což sě o mě dotýče o prvnie záštie, to nic. I nemóž sě mně a mým odestáti od knězě Hanuše i knězě Otty.? I věřímť, pane, že o mně jich milosti psáti budeš, aby mi sě odestalo, což sě jest mně a mým stalo, i jiné pány a přátely o též obešleš, kteříž jsú s námi v jednotě, aneb, pane, to dobře vieš podle prvnějšieho rčenie spolu našeho, než sme tento spolu zápis jměli, k čemus mne žádal, žeť sem to bez odpory učinil. I věřímť, že jich Mti o mě psáti budeš a listy mi ty pošleš po tomto poslu, a viece mi o to k sobě sláti nedáš. A jakož mi píšeš, pane, píšeš, žeť jest divno, žeť sem nic nepsal, kterak sobě kniežata Míšenská činie aneb ještě-li proti sobě ležie polem, či-li smluveni jsú, o žádných smlúvách neslyším nic a nic viem. Než slyšímť, žeť ještě vždy spolu válejí a lidé nynie v sílu k starému Míšeňskému“ jedú a jdú; a nynie v sobotu bylit jsú od JM u mne dva na Švam- berce, ješto jsú po lidi přijeli, nebť nynie Holub svú rothú i s jinými viece dobrými lidmi v sobotu vyjel jest a jede k JMti. A jakož dotýčeš, žeť pravie, žeť by žold vy- pověděl etc., nerozumiem tomu, byť vypověděl; než zpravent sem, žeť by již mladý s pole strhl. Také, pane a přieteli milý, zpravent sem, žet sě vzhóru strojí pan Jiřík Datum fe- svú jednotú, chtiece sobě pána do země uvésti mladého Míšeňského. ria tercia post Assumpcionem gloriosissime Marie Virginis anno etc. Lo. Hynek Crušina z Švamberga, hauptman kraje chebského. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozenberga, testi mému milému etc. Přitištěna krytá pečeť. 386. V Týně n. Vlt., 19. srpna [1450]. Jindřich ze Sobětic a na Týně Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za dar a posílá mu lososa; stěžuje si, jaké škody trpí Čechové na vojně míšeňské [ve službách Fridricha Saského]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1493. Or. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4633. Urozený pane a pane mně přieznivý. Služba má napřed VMt. Daru toho, kte- rýž VMť poslala mi jest, od VMti velice vděčen jsem tudiež i s bratřími svými i s paní máteří. A rač VMt věděti, cožť bychom koli mieti mohli, ješto by v kraji vašem ne- bylo, toť tajno VMti nebude. A teďt VMti losos uzený posielám. Pak, jakož VMt píše mi, abych VMt dal věděti, co bych o míšeňské vojně věděl etc., rač VMť věděti, že 385. 1) Jan Braniborský. 2) Otto Bavorský. 3) Srov. list z 4. září č. 394. 4) Fridrich a Vilém Saský. 5) Vilém Saský.

Strana 277
Č. 386—387: 19. srpna 1450. 277 jest také Hádek, služebník muoj, s té vojny přijel a ačkoli na tlustých koních tam jest jel, však ne na takýchž zasě navrátil sě jest, a některých mých dobrých koní tam odšel jest. A Buoh vie, kto mi to zase navrátí. A takét jsem zpraven, že Sádlo“ jest jel na tu vojnu, maje na čtyři sta koní; pak zase přijel, maje sedmdesát koní; a druzí za ním pěší přišli a někteří tam zuostali. A tak nerozumiemť, byť Čechové za chvíli té vojny čím zištni byli. Viece VMti o tom jistého v této mieře neviem co Datum Týn f. IIIIa post Assumpcionem b. Marie Virginis in celum. psáti. Henryk z Sobětic, seděním na Týně. Na rubu: Urozenému pánu a panu Oldřichovi z Rosenberga, pánu mně přieznivému, d. Pečet přitištěná odpadla. 387. V Schrattentalu, 19. srpna 1450. Oldřich Eizinger Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za příznivé zprávy o něm a jeho synech; o Holíči a zámku prešpurském mu píše na zvláštní ceduli. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1489 c, or. pap. (P.) Edler wolgeborner herr, mein willigen dienst wisset bevor! Als ir mir iezo ge- schribn habt, wie es ew und ewern sunen von den genaden Gottes gar wol gee, frisch gesunt und in gutem wolmugen seit, das hor und vernym ich sicher gar gern. Wann ich wol an zweivel bin, so es ew und ewern sunen, das ew der almechtig Got mer mitsamb andern herren, die meinem genadigen herren kunig Lasslaben gutes gun- nern wol get, es sei desselben meins genadigen herren kunig Lasslabes tewr werden und wolmugen. Auch als ir darbei in ewren schreiben meldet und gern begert ain wissen ze haben, wie es mir und meinen brudern gee und vermugen sein, solichs ewrs schreibens und das ir also in den sachen an uns gedacht habt, des dank ich ew mit sunderm und ganzen fleiss und wil das gern umb ew verdien und wais auch nicht anders, wann es zu schulden kumbt, das sy ew auch gern zu dienst und willen werden. Ich zweivel auch nicht oder ir wisst nu gelegenhait des velds. Und wie es umb Galicz gestalt, sei ew wol ze wissen getan, doch schreib ich ew ain wenig ge- legenhait davon. Auch wie es umb das geslos Prespurg aingestalt hat, als ir an den zedln hieinn verslossen wert vernemen." Geben zue Schratenntal an mitichen vor sand Bartholomeus tage, anno etc. Lmo. Ulrich Eitzinger von Eytzingen. 386. 1) Jan Sádlo z Kostelce. 387. 1) Sr. list Oldřicha z Rožmberka z 17. srpna, č. 382. 2) Není zachována.

Strana 278
278 Č. 387—389: 19.—23. srpna 1450. Na rubu: Dem edeln wolgeborn herren herrn Ulrichen von Rosennbergk zue Crumbnaw. Přitištěna pečeť z červ. vosku. 388. 22. srpna 1450. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: ve věci Mikuláše z Lobkovic byli již obesláni páni strany poděbradské; nepůjde-li to včas k místu, obešle je znovu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1495 a. Koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš a přiepis páně Mikolášóv si poslal, tomuť sem srozuměl. I obeslal jest syn mój Jindřich ihned po prvním psaní pana Nicolaovu pana Zajiece, pana Jiříka, pana Zdenka z Sternberka; a ten posel se ještě od nich nevrátil. A když se ten posel jediné vrátí a nepójde-li to k miestu, aby jemu ty vězni propuščeni byli, neb jim rok dáno bylo do sněmu, chciť se ihned přičiniti, aby svrchudočení páni opět obesláni byli a což v tom porozumiem, toť, pane, dám věděti. A poněvadž ještě od těch pánuov odpovědi ne- mám, nezdáť mi se, byť měli žateččí a Lúnščí obeslánia býti. A velmiť bych rád věděl, by se dobře měl a nynie tlusté děleny honil, neb zde moji lovci velmi tlusté děleny uhánějí. Datum Crumlow sabbato ante Bartholomei annorum Lmo. Oldřich. Na rubu: Colovratovi. (Pozdější rukou): Hanuš. 389. V Krumlově, 23. srpna 1450. Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka: nezdá se mu vhodným psát nyní knížatům v jeho věci, leda jsou-li mu nebo jeho lidem jejich poddaní něčím vinni. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1496 a. Koncept. (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! A jakož mi opět píšeš žádaje, ať bych psal knězi Hanušovi a knězi Ottovi etc. Pane, poněvadž vedle měst smlúvu máš, nezdát mi se za podobné býti v této mieře, jakú novú válku měl začieti, až 388. a) V konceptu „obeslati“. 1) List Hanuše z Kolovrat z 18. srpna, viz č. 384. 2) To jest: jeleny. 389. 1) 18. srpna, viz č. 384.

Strana 279
Č. 389—391: 23.—26. srpna 1450. 279 zvieš, kterak ty věci pójdú. I nezdát mi se v této mieře jich milosti psáti ani jiným tak, jakož ty žádáš, než zdálit se, ját jim psáti budu, jestližeť by jich milosti služeb- níci neb podaní jich tobě neboli tvém v čem vinovati byli, aby ot svých tobě rovné učinili vedle spravedlnosti; a budeš-li takové listy chtieti mieti, daj mi věděti a ját chci rád psáti. A z novin, kteréž mi píšeš, sem velmi vděčen; a zdeť takových novin neviem, než že je Skalice dobyta úmluvú a Prešpurk hrad stečen jest a to vše k ruce Datum Crumblow dominica ante Bartholomei annorum Lmo. králi Ladislavovi. Oldř[ich]. Panu Crušinovi. 390. 24. srpna 1450. Mikuláš z Lobkovic posílá k Oldřichovi z Rožmberka svého služebníka Herše s pověřujícím listem — in die b. Bartholomei etc. anno Domini M°CCCC° quinqua- gesimo. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lobkovic, or. pap., přitištěná pečet odpadla. (P.) AČ. XIV. 54 č. 1594. 391. Na Zelené Hoře, 26. srpna (1450). Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka: vysvětluje šíře, proč žádá za sprostředkování ve své věci s knížaty; po- něvadž se říká, že mladý Míšeňský má býti uveden do Čech za krále se svolením krále římského, žádá je, aby v té věci králi římskému dopsali; o knížatech míšeňských nemá jistých novin; sjezd strakonické strany v Horažďovicích by se měl konati spěšně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1496 b. Or. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 462—65. Službu svú napřed, urození páni a přietelé milí, vzkazuji! Pane testi milý. Jakož mi odpisuješ o knězi Hanušovi a o knězi Ottovi, žeť jse nezdá za podobné, bych jakú novú válku měl začieti etc.1 Páni a přietelé milí! Všakt sem rozumně psal vám, ne tak, bych nové války s nimi začínati chtěl, ale abyste jim psali, což mi se jest a mým od nich a od jich stalo v dobrotivých stání, to aby nám opraveno bylo podle spravedlnosti, a proto jsem i příměřie musil s nimi mievati, zda by mi tiem lépe zdržáno bylo; ini to mi od nich zdržáno nenie, než vždy mi to tak na sobě svévolně držie. A že jste vy se mnú v jednotě a zápisiech a podle té jednoty zuostane, že byste 391. 1) List z 23. srpna, v. č. 389. 2) Vilém Sasský, 3) O sjezdu v. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 483.

Strana 280
280 Č. 391—392: 26.—29. srpna 1450. mne opustiti nemohli, toť jsem vám, přietelé milí, i jiným pánuom a přátelóm jed- noty našie psal, ne proto, byť mi se s nimi nesnází chtělo, ale abyste vy tiem přisnějě jim psali, zda bych já psanie vašeho v tom požíti mohl, což mi se jest a mým od nich stalo, zda by se nám tiem spěšnějě odestáti mohlo bez nesnází a podle spravedl- nosti. A byť mi se nesnází s nimi chtělo a novú válku začieti chtěl, hledělť bych toho nynie, ješto tomu čas jest. Neb lidé nynie k mladému kniežeti míšenskému2 jedú, ješto se také těch kniežat svrchudotčených dotýče; než chtělť bych vždy rád, ať by mi se a mým od nich bez dalších záští odestalo podle spravedlnosti. Paklit by se toho ne- stalo a mně potřebie bylo, musilť bych vás podle zapsánie našeho ku pomoci žádati, neb jste i prve jim o to psali a vždy mi se a mým nic odestáti nemuože. Také, páni a přie- telé milí, zpravent jsem od některých svých služebníkuov, kterak Burjan pravil jest před nimi, že by toto zbíránie jich proto bylo, že by chtěli jeti po Míšeňského mla- dého a toho že by sobě za pána a krále vzieti chtěli a že jest jim svoleno od krále římského jeho Mti, aby sobě vzeli za krále, ktož by se jim hodil, ješto by jemu přietel byl, a že král a pán dědičný královstvie tohoto jest mladý a že jmá královstvie truoje, ježto praví, že nevie, uvieželi se v to nebo v jiné. I zdát mi se, páni a přietelé milí, za podobné, aby králově Mti psali, aby to ráčil některak JMť opatřiti a z rukú i z moci toho nevypúštěti. Také mi, pane testi milý, píšeš, ať bych psal o novinách mezi knie- žaty míšenskými. Nynie v těchto měrách neviem takových jistých novin psáti, neb času jednoho noviny jdú, ješto jsú starému kniežeti po přiezni a druhé také, ješto sú mladému po přiezni. A měl-lit bych psáti noviny nejisté, ješto by se snad jinak shle- daly, tohoť bych nerad. Než toto vězte, že ti dobří lidé, kteříž k starému kniežeti mí- šeňskému jeli jsú a šli u větších i menších rottách, ti bez škody na miesto protáhli jsú a ještě by jich viec bylo, buď větších neb v menších rotách, za to mám, též by projeli. Také mě jest Zdeněk, služebník muoj, zpravil, že jste se na tom ustanovili, abychme se v Horažďovicích“ sjeli, ale dne že nenie jmenováno; i zdát mi se to dobře hodné, abychme se tam spěšnějie sjeli a tu abychom o věci nám potřebné zespolka rozmluvili. A když by ten spolusjezd náš měl býti, že by mi, pane testi, dal týden napřed věděti, jestliže bych já po svých potřebách kam odjel, abych k tomu času Datum in Zelená Hora f. IIII. post beati Bartholomei apostoli. přijeti mohl. Hynek Crušina z Švamberka, kraje chebského hauptman. Na rubu: Urozeným pánuóm, panu Oldřichovi z Rozenbergka, panu Jindřichovi z Roznbergka, přátelóm mým milým. Pečet odpadla. 392. V Prachaticích, 29. srpna [1450]? Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z Rožmberka: vysvětluje, že nebylo a není různic mezi Zbyňkem rychtářem a měštany (prachatickými).

Strana 281
Č. 392—393: 29. srpna—1. září 1450. 281 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1498. Or. pap. (R.) Služba má napřed VM“, urozený pane! Jakož VMt píše Zbynkovi a měšťanóm, i ukazovali sú mi listy vašě, račtež věděti, žet žádné róznice mezi nimi nenie ani bylo, než tak sú učinili starší i obec, jakož jim jest VMt rozkázala. Když jest Cuchta umřel a mne v té mieře doma nebylo, i šli k Zbynkovi a klíčě mu dali a jeho prosili, aby byl pilen zámku vašeho. A tak jemu řekli: Myť tebe chcme rádi poslušni býti, jakož nám páně Mť rozkázal. A v tom sú mě ihned obeslali. A když sem přijel, snad na puolnoci, k městu, nalezl sem Zbynka rychtáře a některé z conšel, ani chodie po zdech mezi hlásnými a ponocnými a mnohem pilnejše jsú nežli prve. A jestliže by kto jinak VM“ pravil, neračte tomu věřiti. A takét VMt věděti dávám, žet peněz žádných nenie, jakožt sem purgrabí psal. Ot Šlechty bez 6 gr. kopu sem přijal. Datum Prachaticz sabbato in die Decollacionis s. Johannis. Václav Hróza z Chelčic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, pánu mému milostivému. Pečet odpadla. 393. V Krumlově, 1. září 1450. Oldřich z Rožmberka Fridrichovi, vévodovi saskému: prosí znovu za propuštění svého služebníka Roslera z vězení. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1268 b, koncept. (R.) Irleuchter hochgeborner furste, gnediger lieber herre, mein willig dinste sein ewren furstlichen gnaden allzeit voran bereit. Gnediger lieber herre, ich hab nachst eweren furstlichen gnaden von Roslers wegen bittende zuegeschriben. Desgleichen bitt ich oftg[enannt]en nach mit guetem vleisse, ewer gnade enruch und welle sich gen den bemelten Rosler gnediklichen beweisen und sy solher gefenknusse ledig schaffen, wann er sicher in unbillichen sachen, als ich verstanden hab und an mich bracht worden ist, nicht erfunden warden. Wer aber sache, das villeicht eweren furst- lichen gnaden nicht fuget ganz ledig zu lassen, enruch doch oftgenanten in von meiner dinste wegen auf porge auszugeben, wenn in sollicher zeite und friste mag ewer furstliche gnade aller sache wol aigentlich in warhait underricht werden und alsdanne mit im nachdem und sich dy sach geburet gnediklichen handeln. Ich bitt Geben zu Crumbenaw am eritage darauf ewer gnedige beschriebene antwort. Egidii anno etc. Lmo. Sachsen. 393. 1) Oldřichův dřívější list se nezachoval; sr. k tomu list Fridrichův z 6. května, výše č. 256

Strana 282
282 Č. 394—396: 4.—7. září 1450. 394. 4. září 1450. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka: vrací jim jejich list pro knížete Jana Bavorského, prose, aby jej dali napsati podle jeho návrhu a to knížeti Janovi Braniborskému; někteří Poděbradští táhnou k Lounům, kde se mají strhnouti s Jiříkem (z Poděbrad). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1499 a, or. pap. (R.) Služba má napřed vám, urození páni, testi a přieteli milý! Pane testi. Jakožs mi list poslal, kterak o mě píšeš knězi Hanušovi etc.,1 tenť že jest list netrefil svrchu na superscripsi, nebť svědčí knězi Hanušovi Bavorskému a totoť jest kněz Hanuš Bram- burský, z jehož Mt já činiti jmám; a když se jest písmo netrefilo, kázalť sem jej ode- vřieti, ohledalť sem jej, i nelíbíť mi sě. Posielámť jej zasě a podle toho přiepis, kterak by měl kázati napsati i svrchu na superscripsi. I věřímt vám, páni, dle našie spolu- jednoty, že podle toho mého přiepisu o mě JM“ psáti budete oba pod svými pečetmi a knězi Ottovi též ať mu listy pošlete po tomto poslu. A teď nynie v středu pan Do- nínský“ s Dobešem z Radyně,“ Burjan, vytrhlit jsú v pole a táhnú k Lúnóm a tak pravie, že sě tu někde mají strhnúti s panem Jiříkem; i takť vždy řeči jdú, žeť by Datum sexta feria ante Nativitatem chtěli mladého Míšenského do země uvésti. beate Marie Virg. anno etc. L°. Hynek Crušina z Švamberga, kraje chebského hauptman. Na rubu: Urozeným pánóm, p. Oldřichovi z Rozemberga, testi etc. a p. Jindřichovi z Rozemberga,přátelóm mým dobrým. 395. V Krumlově, 6. září 1450. Oldřich z Rožmberka Janovi ze Šaumburka: aby se svými syny k němu přijel na 8 dní, neboť má noviny, které nelze svěřiti listu — am suntag vor unser lieben Frawen tag. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 17, koncept. (P.) Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 85 č. 319. 396. V Krumlově, 7. září 1450. (Oldřich z Rožmberka Hynkovi Krušinovi ze Švamberka): posílá mu opravený list pro knížete Jana (Braniborského) a také pro Otu (Bavorského); král římský poslal 394. 1) Dotčený list se nezachoval. Sr. k té věci listy z 18., 23. a 26. srpna, č. 385, 389 a 391. 2) Fridrich z Donína. 3) Dobeš z Radyně. 4) Burjan z Gutštejna.

Strana 283
Č. 396—398: 7.—15. září 1450. 283 (Jana) Neipergera ke knížatům míšeňským; zví-li něco o tom, at mu oznámí; Jiřík (z Poděbrad) nemá, s kým by vytrhl. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1499 b. Koncept. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4743. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! Psaní tvému nynějšiemu, jakož mně i Jindřichovi, synu mému, píšeš o tom, což sě psanie knězi Hanušovi dotýče o tě etc. porozuměl sem; i teď ten list opraviti kázav, i knězi Ottovi také píši a je oba tobě posielám, ale tolikoť sám od sebe píši, nebť toho obyčeje nemáme, poněvadž jedno jsme a Jindřich, syn mój, pode mnú jest, bychom spolu psali, všakť na mém psaní bude dosti. Pak našie spolujednotníky jakož dotýčeš, milý pane, byť pak zápisu ne- bylo, pro tět bych já vždy jako přietel pro přietele učinil. A zaseť vždy věřím téhož. A poněvadž zápis našie spolujednoty svědčí, abychom každého z nás podali k rovnému, zdát mi sě, pane, dosti na psaní nynějším, neb toho odpovědi od JMt žádám a po té sě budem dále moci zpravovati. Novin jiných psáti neviem, než že pole rakúské již roztrženo jest a králova Mť král římský pana Naypergera mezi markrabie míšenská vyslal k jednání těch mezi nimi věcí. I prosímť, zvěděl-li by co v tom, kterak sobě tam činie, i kde který proti kterému leží, to mi daj věděti. Slyšímť také, že by pan Jiřík rád vytrhl, ale že jemu zemané i jiní v tom a k tomu nejsú povolni a takt pravie, že by nedobře měl s kým táhnouti. Datum Crumpnaw in f. II. ante Marie Virg. gloriose Nativitatem anno etc. Lmo. 397. Na Rukšteině [8. září 1450]. Zdeněk z Valdštejna Oldřichovi z Rožmberka: o svém sporu [s Janem] z Hradce o dědictví. — Ruksstajn in Nativitate s. Maria Virg. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Valdštejna, or. pap. (P.) AČ. XIV, 54 č. 1595. 398. Na Švamberce, 15. září 1450. Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman kraje chebského, Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si, že mu nebylo dosud opraveno, co se mu stalo v prvních příměřích, a již mu hrozí nové záhuby; prosí, aby v té věci zakročil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1501, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4612. 396. 1) 4. září, viz č. 394.

Strana 284
284 Č. 398—399: 15.—16. září 1450. Službu svú vzkazuji, urozený pane a testi milý! List teď posielám, kterýžť mi jest úředník mój poslal, v němž porozumieš, kterakť mi píše. Pane a přieteli milý, vieš to dobře, žeť mi sě jest a mým v prvních příměřích mnoho stalo, a tot mi opraveno nenie, než tak jedno za druhým vždy sě mně a mým děje. A ty's mi, pane, vzkázal i pan Holický, pan Jiřík, že mi to jmá opraveno býti; toho sě jest nestalo. Pak teď pan Jindřich, syn tvój a přietel mój, jestit jedniem ubrmanem a smlúvčí příměřie tohoto, kteréž nynie s uonú stranú odpornú jmáme, a naší spolujednotú, kteréž jest on učinil. Jáť sem při těch smlúvach nebyl, než podle jednoty spolu na- šie sem v příměří etc. I porozumejž tomu, pane, kterakť sě na mě hrozie, mě a mé, a kteréž já v svém poručenství jmám, hubiti mieníce a to v tom příměří křes- ťanském. I věřímť, pane a přieteli milý, poněvadžt jest pan Jindřich jeden smlúvčí příměří tohoto a já podle vás jakožto jednoty našie v příměří stojím, aťby to tak opatřeno bylo, abychom já i tudiež moji i ti, kteříž jsú v mém poručenství, mohli požiti příměřie křesťanského a k škodě nepřišli a prvnie nezdrženie aby mi opra- veno bylo. Nebť oni to netajně mluvie a ját sem sě na to příměřie ubezpečil a na to sem lidi rozpustil a jimť sem nic nepřekazil; než bychť to byl věděl, bylť bych Datum Sswam- lidí nerozpustil, než bylť by musil někto na mě také péči jmieti. berg feria tercia post Exaltacionem s. Crucis, anno etc. L°. Hynek Crušina z Švamberga, kraje Chebského hautpman. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberga, testi mému milému. Přitištěna krytá pečeť. 399. V Jindř. Hradci, 16. září 1450. Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: v příčině svého roku s knězem Be- dřichem [ze Strážnice]; rád by se s ním sešel k rozmluvě o chystaném tažení do Míšně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1502, or. pap. (P.) Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Dávámť věděti, že Skála přijel dnes od kněze Bedřicha ke mně. Tak mi pověděl, že k tobě, pane, jede na mě osvědčovat. A já podle jednoty našie podal sem sě na TMt, i věřímť, že mi, pane, rok toho položíš tiem prostranější, ať bych k tomu času pana Děpolta, Cocovského" a Zigmunda, kteříž těch smluv mezi námi jsú svědomi, mohl při sobě jmieti, i také 398. 1) List Janka z Manětína z 13. září otištěn v AČ. III, 382 č. 30. 1) O sporech Oldřicha z Hradce s Bedřichem ze Strážnice, srv. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4525. 399. 2) Děpolt z Risenberka. 3) Některý z bratří Koců z Dobrše. 4) Sr. tamže 470.

Strana 285
Č. 399—400: 16. září 1450. 285 že bych sě mohl sám v té chvíli lépe podhoditi. A také rač věděti, žeť bych rád ústně s tebú rozmluvil o tomto poli, kteréž nynie do Miešně opět jest sebráno, neb jeden člověk jsa s nimi na poli, dal mi věděti, kteraký běh oni v tom mají, ještoť mi toho nelze tak vypsati; než, když sě bohdá sjedem, tebe, pane a pana Jindřicha, syna Datum Hradec f. IIII. die Passionis beate Lud- tvého, ústně těch věcí spravím. mille, annorum etc. L°. Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, d. Pečet odpadla. 400. V Krumlově, 16. září 1450. Oldřich z Rožmberka Oldřichovi hr. Celskému: aby nesvorné pány z Lichten- štejna smluvil a usmířil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, koncept. (P.) AČ. XI. 249 č. 17 (reg.). — Hormayr Archiv XX, 591. — Schmidt-Picha, UB d. St. Krummau II. č. 317 (reg.). Hochgeborner furst, gnediger lieber herr, mein willig dinste sein eurn gnaden allezeit voran. Willig gnediger lieber herr, ich cweifl nich, wie euern gnaden nun anlangt sei, das den hern von Lichtenstain von den tag, der nachst auf sand Gil- gen tag" zu Crems gehalden ist, worden an ende geschiden sein. Nun pin ich har- rende gewesen ainer antwort auf selben eurn gnaden anbringen, so eur gnade nachst her Leopolden Buczendorfer, euer gnade secretarium, gethan hat, daz mir bisher noch nicht kommen ist. Gnediger herr, nu ist mich angelangt, wy dem herr von Lichtenstain sich zu vordersaite mit leuten bewerben und villeicht in einander mit krig wachsen werden. Bit ich eur gnade mit besunderm guten vleisse, eur gnade wolle hern Wilhalm von Lichtenstain beschiken und dy sachen zwischen in austel- len auf ein tag, so wil ich mich zu solhen tag gerne hinab fugen gen Wien als eurer gnaden den der weis vest Sigmund Lemperczagl, mein diener, weiser dicz brives, mutlichen? erzelen wirt. Bit ich eur gnade, was er auf dizmale von mein wege an eur gnade bringen und werben wirdet genczlichen glaubet, als mir selbs wan was ich euern gnaden in allen sachen west czu dienen. Des wer ich willig und tet das Geben czu Crumbnaw am Mitwichen nach gerne als mein gnedigen lieben hern. des heiligen Creuztag als erhocht ist worden anno Lmo. Na rubu: Anno etc LI°. Czilskemu. 400. 1) 1. září. Sr. odpověď Oldřicha hr. Celského z 30. září, č. 407. 2) mundlichen.

Strana 286
286 401. Č. 401—402: 20.—22. září 1450. 20. září 1450. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: žádá ho opět, aby se ujal Mikuláše z Lobkovic a aby mu oznámil, na čem v té věci zůstal s Jiříkem [z Poděbrad]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1503 a, or. pap. (P.) AČ. IV, 397 č. 17. Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4612. Služba má TMt, urozený pane. Jakožt sem psal o Nikolae z Hasišteina, prose, aby ráčil p. Jiříka obeslati, což jest Nikolaovi přečiněno od Žatecských a od Lún- ských a od jich jednoty, aby jemu opraveno bylo: i nedal mi o tom TMt nic věděti.“ A byl-li by, pane, Nikolaj co vinen, chtěl by po těch pániech ubrmaniech, kteříž jsú vydáni, po nich opraviti, odčiniti i přijieti. Protož, milý pane, nerač jeho dáti utisknúti v jeho spravedlnosti, a rač pilnost svú k tomu přičiniti, aťby to mohlo spieš k miestu přivedeno býti. Neb, pane, jistě věz, jestliže sě k tomu nepřičiníš svú pilností, žeť on k škodě přijde. Nebť Nikoly mě v tom obsielá, prose a žádaje mne ku pomoci a zvláště za to, abych mu lidí pójčil k tomu času, když zasě z Míšně potáhnú, jsa vystřežen, že nikoli od jich jednoty bez puotky nebude. Protož rač mi dáti věděti, na čem ste zostali se p. Jiříkem, a nebylo-li by proti příměří a smlú- vám, jestliže bych mu lidmi pomoc učinil; at se viem kterak k tomu maje. A to mi rač rozomně psáti. Datum dominico ante Mathei, apostoli et evangeliste. Hanuš z Colowrat. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberga. Pečet odpadla. 402. 22. září [1450]. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby mu po poslu poslal odpověď na jeho list o Mikulášovi [z Hasištejna a z Lobkovic]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1495 b, orig. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 461,. Službu svú vzkazuji TM“, urozený pane. A jakož sem TM“ psal po svém lé- kaři o Nikolaje,“ i prosímť, rač mi dáti na to odpověď po tomto poslu. Neb rač vě- děti, žeť jest jemu toho potřebie, ať by opatřen byl. A nebude-lit toho, strach jest, 401. Z dřívějších listů, které si o té věci psali Hanuš s Oldřichem, zachovaly se jenom listy z 8., 11., 18. a 22. srpna, viz č. 376, 379, 384 a 388. 402. 1) 20. září, viz č. 401.

Strana 287
Č. 402—404: 22.—26. září 1450. 287 byť k škodě nepřišel, a zvláště rady TM“ a pomoci. A také jakú jest pan Jiřík TM“ Datum f. III. ipsa die s. Mauricii. odpověď dal, prosímť, rač mi dáti věděti. Hanuš z Colovrath. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rožmberka. 403. V Bezděkově, 23. září [1450] Racek [Chlévec] z Malšína Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na škody, které se mu dějí v příměří a prosí ho, aby zakročil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1504, or. pap. (P.) Sr. Urbánek Rud., Čes. děj. III. 2, 4351, 484. Služba má napřed VMt, urozený pane! A jakož mi VMt píšě, abych tu výpověd držel, kterúž VMt rozkázala, rač VMt věděti, žeť já ji držím, ale oni mně nic; a tot bohdá několikerú věc provedu, ještoť mi jie nedržie, ani příměřie, nebť na mě druhé vystrkujie, aťby mě haněli. Také těch lotróv na mě přechovávají zlodějských, že od nich vyjdúc jdú na mú škodu a odtud zasě k nim, tak že se jich tak mnoho musím varovati, jako bych s nimi příměřie neměl. I věřímt VMti, že to VMt opatřiti rá- číte, ať by mi sě to od nich nedálo. A zvláště to mi sě děje z Nepomuka. Pakli to nemóž býti, ale čímž VMť mně hrozí, račte VMť jim učiniti, nebť já bohdá držím, ale oni mně nic; a bude-lit mi sě to od nich viece dieti, jáť to musím na svého pána znésti. A nebudú-lit oni mně držeti, věřím VMt, že VMt základ mi sezná, nebť dosti pěkně péči mají, jakož to VMt bohdá shledá. Datum in Bezděkov f. IIII. post b. Mathei apostoli etc. Racek z Malšína. Na rubu: Urozeným pánóm, p. Oldřichovi z Rozmberka, Arnoštovi z Leskovce dd. Pečet odpadla. 404. Na Šaumburce, 26. září 1450. Jan ze Šaumburka Oldřichovi z Rožmberka: nemůže na jeho pozvání přijeti, pro- tože je nemocen a leží s podagrou. — an sambstag vor sand Michelstag. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. ze Šaumberka, or. pap. pečet na rubu odpadla. (P.) 403. 1) Nepomuk držel Hynek ze Švamberka.

Strana 288
288 Č. 405—406: 29. září 1450. 405. V Krumlově, 29. září 1450. Oldřich z Rožmberka Janovi Sepekovskému [svému zástupci u vévody Fridricha Saského]: děkuje mu za zprávu a prosí, aby byl pilen té věci; Jiříkovi [z Poděbrad] se prý nevede v Míšni dobře. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1506, koncept český a něm., málo odlišný. (R.) Janku milý! Jakož nám píšeš o tom běhu, že si to již zjednal, ale že to tak brzo býti nemóž, velmit sme toho vděčni od tebe a prosímet tebe, aby toho pilen byl, aby se ty věci konaly. Novin takových nynie psáti nevieme, než že pan Jiřík jest nynie v Míšně a že by se jim nevelmi dobře vedlo. Pak což dále v tom zvieme, dámet věděti. A prosímet tebe, pověz kniežetini Mt od nás službu naši, nebť bych- me JMtl rádi slúžili a v čemž bychme věděli. Datum Crumblow f. III. post Wenceslai, annorum Lmo. Oldřich z Rosenbergka. Famoso Johanni. Unsern gunstlichen grus zuvor, lieber Jan! Als du uns nachst geschriben, wie du dy sach bestelt hast, aber sy mug alspal[d] nicht zu hant bracht werden von krigs wegen etc. Lieber Jan, nu ist uns solhs gros danknement von dir und bitten dich mit gutem vleisse, du wellest der sach vleissig sein, damit dy zu hant mugen bracht werden, und wenn die also nu vorhanden were, so wellest uns das wissen lassen. Das wellen wir gerne umb dich verschulden. Hofmere wissen wir dier yezo nicht zu schreiben, denn das her Girzik zu Meichsen ist und vernemen, das in nicht vast wol geet. Was wir ab hinfur erfaren, wellen wir dich wissen lassen. ben zu Crumbnaw an sand Michels tag, annorum Lmo. Ge- Ulrich. Dem edlen vesten Jan von Snopowuskaw, uns besunder lieben. 406. 29. září [1450]. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: poněvadž neví, došel-li ho jeho po- slední list o Mikulášovi [z Hasištejna], prosí znovu za odpověď po poslu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1495 c, or. pap. (R.) Služba má TMti, urozený pane! Jakožt sem TM“ psal o Nicolae list svój posie- lací, jakožt toho listu teď přiepis posielám v táž slova, i neviem, došěl-li jest TMti 406. 1) 22. září, viz č. 402.

Strana 289
Č. 406—408: 29.—30. září 1450. 289 či-li nic. I prosímť, rač mi TMt k tomu radu dáti a odpověď listem vaším po tomto poslu, ať bych věděl, co s tiem mám činiti, nebť mě jest opět nenie v nově obeslal a napomínaje mě jednotú naší. Datum in die sanctorum Michaelis archangelo- rum (!) etc. Hanuš z Colovrat. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga. 407/8. V Berchtolsdorfu 30. září 1450. Oldřich hr. Cili z Ortenburku sděluje Oldřichovi z Rožmberka, že zprávě o Zik- mundovi Lamperzágelerovi porozuměl a souhlasí, aby nyní obrátil zřetel k Vídni a k jednání s Lichtenštejny; co zví, sdělí po poslu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna. Or. pap. (P.) Wolgeborner lieber frewnde. Als uns ewr frewnschaft geschriben und etwas ewrer mainunge bei ewrm diener Sigmunden Lempertzagel underricht hat, haben wir vernomen. Nu bedewtht uns gut und geratten sein, daz sich ewr frewntschaft herab gen Wien als auf sand Galln tag nagstkumftig oder drei oder vier tag darnach fueget, so wolden wir mitsambt ew gûten vleis tun, daz die von Liechtenstain veraint werden, als wir hoffen, also mugen wir uns auch aus andern sachen ew wol wissend mitein- ander aigenlich underreden und denselben nachgeen als ew das der gemeldt ewr diener aigenlich sagen wirdet. Geben zu Berchtolzdorf an sand Jeronimes tag anno Domini etc. Lmo. Ulrich von Gotes gnaden, graf ze Cili, ze Ortemburg und im Seger etc., ban in windischen landen. Na rubu: Dem wolgebornen unserm lieben frewnde Ulrichen von Rosenberg. Pečet odpadla. 407/8. 1) Viz dopis z 16. září, č. 400.

Strana 290
290 409. Č. 409: 4. října 1450. 4. října 1450. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o bojích Jiříka [z Poděbrad] v Míšni, o chystané výpravě knížete [Friedricha Míšeňského] do Čech a o poselství krále řím- ského mladému knížeti míšeňskému [Vilémovi]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1507, or. pap. (P.) AČ. IV, 410 č. 21. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 471 a d. Služba má napřed, urozený pane mně přieznivý! A dávám vám na vědomie, že včera v samý večer přijel jest služebník mój jeden od kniežete, a ten mě zpravil, že p. Jiřík s vojskem tento pátek minulý ležal jest u města ježto slove Peego,i kte- réžto leží XIIII mil ode mne. Tak mě zpravuje, že by kniežetina Mť chtěl podstúpiti Čechy samy bitvú, ale že má jiných nepřátel mnohem viec, jakožto Bramburského, bratra svého i jiné. A přies to že vždy JMt konečně a zajisto má pole mieti, a zbierá sě, což muož najsilnějie; a mají vytrhnúti tento čtvrtek najprv příščí. Kterak to pak dále mezi nimi pójde, anebo cot před sě vezmú, toť vám dále dám věděti, cožt předzviem. Také račte věděti, že p. Jiřík s svým vojskem ješče jsú nic takového ne- dobyli, krom dvú tvrzic velmi nedobrých, těch sú dobyli, a k tomu nějakého městečka, ježto slove Mitwaida. A byť sě v tom městečku nebyli spižovali, nebyliť by tam pro- jeli neb jest jim již o špíži těžko ležalo. Dále račte věděti, že král Římský poslal jest k mladému kniežeti Míšenskému znamenité pány a radu svú, napomínaje jeho i přikazuje pod velikými pokutami, aby takovým Čechóm a k zkáze vieře křesťanské nepomáhal, ani s nimi byl; pakli by toho neučinil, že chce konečně starému kniežeti pomoci. Datum dominico die in die b. Francisci. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, mně přieznivému, d. Pečet odpadla. 409. 1) Pegov v Sasku. 2) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 474.

Strana 291
Č. 410—411: 9.—10. října 1450. 291 410. 9. října 1450. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat: odpovídá na jeho listy ve věci Miku- láše [z Lobkovic]; aby se připravil na sjezd v Horažďovicích. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1503 b, koncept. (P.) AČ. IV, 397 č. 18. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli milý! A jakož mi nynie píšeš o p. Mikuláše etc. tomut sem srozuměl. Milý pane, ihned po prvním tvém psaní" obeslal jsem p. Jiříka i jiné ubrmany; a posel mój p. Jiříka nalezl, an již k Míšen- skému pomezí táhne; a řekl poslu mému, že odpovědi v té mieře dáti nemóž, než když se zasě vrátie, že chce odpověď dáti. A v té mieře neviem komu dále o to psáti, byť pomocno bylo. A jakož dotýčeš, abych p. Mikuláše neopúščel etc. Milý pane, jáť jeho nemiením opustiti vedle jednoty našie, než jemu raden a pomocen býti tak, jakož jed- nota naše svědčí. Pak jakož tebe tajno nenie, že bychme siě v Ohražejovicích' měli sjeti“ a o potřebné věci rozmluviti: i chcit nemeškavě den jmenovati, a všem jednot- níkóm, i p. Mikulášovi psáti, abychme se sjeli v svrchu dotčeném miestě, abychom ty věci předsevzeli vedle potřebnosti. I věřímť, milý pane, že se k tomu připravíš, když tobě i jiným pomocníkóm jednoty našie psáti budu, aby bohdá také do Ohražejovic Datum fer. VIa post Francisci, anno etc. Lmo. přijel. 411. U Číže v Míšni 10. října 1450. Zpráva anonymního účastníka výpravy Jiřího z Poděbrad do Míšně, zaslaná ne- známému příjemci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1508, souč. opis. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 471. O běziech a novinách zde v Miešni dáváme věděti: Najprve z daru Boha milého děkujíce jeho svaté Milosti dobře a statečně sě nám v tomto našem vytržení vede. 410. 1) 29. září, viz č. 406. 2) 22. září, viz č. 402. 3) Snad Horaždějovicích. 4) Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4832.

Strana 292
292 Č. 411: 10. října 1450. Nebo, když sme vojensky polem do země margrabie miešenského vtrhli, tu najprve v našem položení utekli před námi s velmi dobré posádky a s městečka Gotleby ře- čeného, kteréž i s tú posádkú vypáleno všecko. A odtud hnuoše se tichli sme k městu Pernu hrazenému; okolo toho spálili sme všecka předměstie a nedaleko od města tvrze velmi dobré zdiel dobyli sme a vypálili, na kteréžto několiko movitých zeman Miešenského od pušek zbito a diel zjímáno.“ Potom odtud táhli sme k městu Dráž- dannóm; tu položivše se mnoho znamenitých škod okolo města učinili sme, tvrze, vsi, městečka holdujíce a páléce. A nižádných nepřátel takových ještě proti sobě neviděli sme, ani co o nich ještě vieme, by se kde proti nám zbierali, kromě když sme se bili nad tiem městem u vody Labe, tu jich něco s námi s uoné strany, ješto sme k nim nemohli, harcovali. A odtud táhli sme k městu Lamecz k velmi dobrému, neb sme v něm mnoho ode všeho našli, je vybravše vypálili. Také pravie, že městečka otevře- ného v Míšni nenie, jakož sme to shledali z těch hojných potřeb, ješto v něm byly. A dále odtud táhli sme mezi jiná městečka a tvrze zeman Miešenského, kteřížto s velmi dobrých tvrzí před námi utekli; některé sme vypáliti kázali a některé holdo- vali tak, že vybraných holdovních zlatých a miešenských gr. za několik tisíc máme hotových. A jakož nám holdové jdú, čáka jest bohdá, že mnoho tisícuov zběhne. A což kto lidi má, děliti se máme městečky, tvrzí, vsí mnoha. A některá města jsú hrazená, od nás holdy přijata; a kteří se holdovati nechtie, ty páliti kážeme. Od těch měst a tvrzí táhli sme k městu hrazenému Dablanóm,“ z kteréhožto před námi utekli sú; a tu naševše mnoho potřeb, vybrali sú a z kořen vypálili. Potom odtud táhli sme k městu opět hrazenému Mitwayde, z toho také utekli; a jistě dobře hrazené město a veliké, v němžto mnoho potřeb našedše, vybrali a všecko vypálili. A odtud táhli sme k městu Gery a opět hrazenému, vybravše je vypálili sme. Pak odtud táhli sme k městu hrazenému Pegovu, u kteréhožto blízko položivše se leželi sme týden; u toho města mladý Miešenský s námi se vojensky, maje mnoho lidí, strhl. O to město byl úmysl náš se pokusiti. I nezdálo se mladému Miešenskému, protože dobré vodné přiekopy má, a také všecky své jiezdné lidi i hosty, kteréž u sebe má starý Miešenský, tu na to město sehnal; i odtrhli sme od něho. A odtud přitáhli sme k městu hra- zenému Žiči; jest to město jednoho biskupa miešenského. A nedaleko od něho polo- žili sme se jakožto dnes v sobotu před sv. Havlem my Čechové s jedné strany a Miešenský mladý s druhé strany. Tu poležíme ještě den neb dva, protože k nám má rada krále římského do vojsky přijeti, jichž ščakati máme. Tiť budú mezi námi a Miešenským starým tadinkovati a mluviti. Ještě nevieme, k čemu puojde, než úmysl jest náš vždy bohdá mezi jeho městy a zemany, u kterýchž sme ještě nebyli, táhnúti a jej hubiti. Doufáme plně Pánu Bohu milému, majíce za to, že bohdá ty věci s tiem Miešenským sobě i naší zemi ke cti i ke všemu dobrému přivedeme, ješto vy i jiní dobří přietelé naši rádi uslyšíte bohdá. Velmi se jemu veliká škoda a záhuba děje. Již sme jemu skrze všichnu zemi jeho až do Durynk protáhli a na tré polem velmi silně ležíme, my Čechové s mladým Miešenským na jedné, pak markrabě Fridrich z mark konferšt na druhé straně, Braniburský i jiná kniežata, hrabie a jiní páni, ktož s námi 411. 1) Asi Dippoldiswalde, Urbánek, Čes. děj. III. 2, 471. 2) Lommatsch. 3) Doblín. 4) Domaslav Mládenec z Miličína.

Strana 293
Č. 411—412: 10. října 1450. 293 v zápisu jsú, na třetie straně; a všichni sme sobě slíbili a se zapsali, jedni bez dru- hých žádných smluv s nimi nečiniti, leč společně. A ta všechna kniežata zuostali s námi na tom, slíbivše nám hrdly, statky, lidmi i zemany svými radni a pomocni býti, ni- koli se od nás neodsazovati; a my jich milostem též zase. Lidí rytieřských dobře mnoho máme vypravných, mnoho máme věznóv, velmi připravných pušek velikých, kněze i my mnohé máme. Tak pravie, ktož toho svědomie, ješto s Čechy bývali také v cizích zemích vojensky, že nikdy do žádné země cizie Čechové tak silně nevytrho- vali jako my. Věznóv drahně Miešenského, rytieřských i pěších máme; my sme takové nižádné ještě škody nevzali v chlebě, v pivě i víně a v mase i ve všech jiných po- třebách, děkujíce milému Bohu, hojnost máme, koňuom obroku dosti jest. A ty no- viny za pravé věděli a pravili našim přáteluom tak; a zpravoval-liť by vás kto jinak, tomu abyste nevěřili. Dán v vojště na poli v Durynské zemi u města Czeyz v sobotu před sv. Havlem. Na rubu: Teďť posielám ty noviny, z nichž něco psal sem Miličínskému, ale teprve přinesen mi jest list, že slovo od slova přepsal sem je. 412. V Strakonicích, 10. října [1450]. Václav z Michalovic a na Strakonicích Oldřichovi z Rožmberka: oznamuje, čí roty z Čech byly v Německu; o vpádu Němců na zboží Oldřicha z Janovic; žaluje na Písecké. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1512, or. pap. (P.) AČ. III. 60, č. 93. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4623. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli mój milý! Jakož mi, pane, píšeš, ať bych dal věděti, čieby roty v Němcích byly etc.; protož račiž věděti, žet sem tak zpraven, žeť sú byly Clenovského, Ryzmberského,“ páně Rackovy“ a Vinterberského, a že jest bylo všech v počet na pět set jiezdních i pěších. O jinýchť mne nezpravují; a pravie, žeť sú zajeli dobytka všeho i s koňmi na šest set. A také zpraven sem, že nynie v tuto středu minulú Němci přetrhše přes les, i pobrali panu Oldřichovi Ja- novskému vešken dobytek ve třech vsech, tociž v Milenci, v Starém Lazu a v Uondře- jovicích, a jeden dvuor spálili, kdež se byli zavřeli etc. A uptámlit se co jiného viec, dámt TMt věděti. Také jakož mi, pane, píšeš o uvázání mezi Pieseckými a mezi Zvěstem: račiž mi za zlé nemieti, nehodíť mi se toho učiniti. Neb Piesečtí svévolně a lestně přišedše do Pamětic, i zsěkli mi panoši mého Protivu, tak jakož zpraven jsem, že bohdaj živ zuostal, an mezi ně vyšel, braní u sebe nemaje ižádné. I obsielal sem je již několikrát, žádaje opravy, a podával sem jim, pane, purkrabí vašich, Víty se 4) Mikuláš 6) Mikuláš 412. 1) Přibík z Klenového. 2) Vilém ml. z Risemberku. 3) Racek z Janovic. 5) Lipolt Víta ze Rzavého, purkrabí na Zvíkově. Kaplíř ze Sulevic na Vimperce. Příšek z Čestic.

Strana 294
294 Č. 413—415: 11.—17. října 1450. Zviekova“ a Mikuláše Přieška; nemuož mne oprava od nich spravedlivá potkati o to ani o jiné věci. Datum in Strakonic, sabbato post beati Dionysii episcopi. Václav z Michalovic seděním na Strakonicích. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému, d. Přitištěna krytá pečeť. 413. V Krumlově, 11. října 1450. Oldřich z Rožmberka Mikuláši z Lobkovic: děkuje za zprávy; promluvil se ženou Malkúnovou o peníze; slyší, že bratr Mikulášův se chystá do Říma; sdělí mu, kdy se sejdou, aby si více pohovořili. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lobkovic, koncept. (P.) AČ. XIV. 54, č. 1596. 414. V Telči, 14. října [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: nezmešká přijeti na sjezd spolujednot- níků, jakmile bude obeslán. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1070 b, or. pap. (P.) Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Jakož mi TMt o sjezdu jednot- níkuov našich položenie píše žádaje, abych já k tomu také byl, milý pane a přieteli, leč bych pilnými věcmi zaneprázdněn byl, jinak toho učiniti nezmeškám k tvému obeslánie. Datum in Telcz f. IIII. ante Galli. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozmberga, přieteli mému milému. Pečet poškozena. 415. 17. října 1450. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: doporučuje sjezd a také k němu při- jede; zprávy z Míšně. 414. 1) Sr. list Oldřicha z Rožmberka Hanušovi z Kolovrat z 9. října 1450, č. 410.

Strana 295
Č. 415—416: 17.—24. října 1450. 295 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1510, or. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4832. Služba má napřed TM“, urozený pane mně přieznivý! O tom sjezdu i o jiných věcech, jakož mi TMt píše, všěmu sem porozuměl. A zajisté, pane, zdát mi sě to nám všěm dobře užitečné, abychom sě sjeli tak, jakož píšete. A jáť, pane, s pilností chci sě o to starati, abych k tomu sjezdu také, což najdále beze lsti budu moci, byl. Panať Vajdovského doma nenie, tenť jest do Říma putoval. A pan Gluchovský, tent jest několik dní nynie tu na Perštejně byl a zaset chce nynie do Míšně jeti. Než kterýžť by v té mieře byl doma, když nám toho rok jmenovati budete, neobmeškalť bych jej obesláním. Item jakož TMť žádá o novinách, takť slyším, žeť obojí vždy polem ležie a že by na každý den sě jměli spolu býti. A jinéhoť ještě neslyším, než žeť sú Čechové městečko řečené Gerov nynie ve čtvrtek minulý o nešpořích dobyli. A srozoměl-lit bych co dále nového, toť bych TM“ po Sislovi nemeškaje věděti dal, kteréhožť proto zdrhuji. Datum sabbato post Galli, annorum Domini etc. quinquagesimo. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberga, pánu mně přieznivému, dd. Pečet přitištěná porušena. 416. 24. října 1450. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o příměří mezi knížaty míšeňskými; prosí o pomoc, bude-li napaden Čechy vracejícími se z Míšně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1511, or. pap. (P.) AČ. IV. 397, Urbánek, Čes. děj. III. 2, 481. Služba má napřed TMti, urozený pane mně přieznivý. A dávámť TMti věděti, žet jest již mezi kniežetinú Mtí a mezi bratrem jeho i jinými kniežaty a pány českými příměřie umluveno, ale ještět neviem, dokad. A takt slyším, žeť by již jměli Čechové zasě táhnúti a že by sě jmienili na mně staviti. A dálet vás Sisel, posel váš, uka- zatel listu tohoto, toho všěho lépe zpraví. I jmámť k vám plné doufání, že mě podle jednoty, ač by mi potřebie bylo, neopustíte, ale skutečně radni a pomocni budete. Datum sabbato post XI milia virginum L°. A tohot VMt chci rád zasluhovati. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozemberga, pánu mně přieznivému. Pečet odpadla. 415. 1) Smil Bítovský z Lichtenburka. 2) Fridrich Glouchovský že Šumburka. 3) 15. října.

Strana 296
296 Č. 417—418: 6. listopadu 1450. 417. Ve Vídni, 6. listopadu 1450. Oldřich z Rožmberka hraběti Janovi ze Šaumburka: aby ho omluvil králi, že k němu nemohl tentokrát přijíti a aby mu vyřídil jeho prosbu v příčině daní a mýta, které mají platiti jeho poddaní. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1515, koncept. (R.) Edler wolgeborner herr und lieber frund, mein fruntlichen dinst zuvor. Ich lass eur fruntschaft wissen, das ich mich als auf morgen von hinnen erhob und bit eur frunt- schaft mit besunderm guten vliesse, ir wellet mich gegen meinen gnedigen herren den Romischen kunigen verantworten, das ich auf dizmal zu seinen gnaden nicht komen pin, wann eur fruntschaft wol weiss, das ich mich eilende wider gen Beheim als von der tegen wegen, dy denn yezo zu Beheim gehalden sullen werden, fugen muz, sunder sein gnad zu bitten von der steur wegen, dy auf der munch zu Hohenfurt, weinger- ten zu Nustorf, dy ich selbs par, gelegt ist worden, XXIIII lb. XX d. und auf ir wein- gerten zu Pulka und zu Weikerstor VIII lb und LXXX d. Auch mein armen leut mussen noch awegen zu Weitra von den weinen, dy sy in das lant furen, maut geben. Des alle andre behmisch herrn vertragen sind, bit ich eur fruntschaft mit allem vleisse, sein gnade zu bitten solh obgemelte steur und maut abzuschaffen, auch dem hueb- meister und gen Weitra darumb zu schre[i]ben, damit dy obgemelten, dy von Hohen- furt ir mein zu Pulka und Weikerstorf gefuren mugen und nicht zu scheden komen, auch mein arme leut hinfur zu Weitra und andersbo nicht mer von denselbigen wegen gehindert werden. Das wil ich allezeit williklichen umb sein gnad verdienen. Und ge- trawe eur fruntschaft, jewol ir wellet, euern vleiss darinnen haben und auch gerne umb euch verdienen wil. Geben zu Wienn am freitag vor sand Mertheins tag, annorum Lmo. Ulrich von Rosenbergk. Dem von Schawnbergk. 418. V Prachaticích, 6. listopadu [1450]. Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z Rožmberka: žaluje na jeho lidi pro krádež dobytka Lažišťským. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1513, or. pap. (P.) Služba má napřed VM“, urozený pane milý! Dávámť věděti VMU, že ten čtvrtek po vašem odjezdu z Prachatic večer zajeli sú lidem vašim Lazištskými dobytek vešken drobný i veliký, tak že jim nic nezuostalo. A tak mě ti lidé zpravují, že sú dobře za dvě stě kop jim vzeli. A když sú ke mně přiběhli a my chcme bránu zavřieti, pra- 414. 1) Laziště u Záblatí. 2) Opis ten se nezachoval.

Strana 297
Č. 418—419: 6. listopadu 1450. 297 viece, že sú jim zajeli. Já znamenav, že jim pěšími nic pomoci nemohu, i kázal sem jim, aby šli po šlaku po dobytku, kamžkoli po zemi, poněvadž VM“ nejmá péče na nižádného. I šli sú k Volyni a tu něco kuoz nalezli; ty jim vrátili. A dále šli po šlaku i po vsech se ptajíce, kam by hnali. I jdú až pod Clenovú. A tu lidé, kterýž šli po dobytku, přijdú do krčem pod Clenovú, i poznají tu dobytek svój, svině, krávy i kozy; i jdú nahoru lidé prosiec, aby jim bylo vráceno. A oni jmú se lidi haněti a jim hroziti a praviece, že o tom nic nevědie. A lidé vaši zajmúc něco dobytka toho, což tu nalezli, i chtěli pryč hnáti; a oni jim nedali. A když prosili práva, aby jim ten dobytek stavili, aby mohli s tiem VMť objíti a oni toho učiniti nechtěli. A oni nechají tu jednoho u dobytka u toho, aby jeho hlédal; tenť jest kyjmi ubit, že musil jíti od dobytka pryč. A v tom když lidé přišli a zpravili mě, že Clenov- ského doma nenie, tehdy sem psal Dluhomilovi, jakož ted' VM' porozumie z jeho listu, kteréhož teď přiepis VM“ posielám.: Protož rač to VMť opatřiti, jakž ráčí. Nebť sem také vystřežen, neopatří-li toho VMt, že se toho viece dieti bude. A bylť bych prve VMt obeslal, i čekal sem, až by se lidé vrátili a zpravili mě, kam jest hnáno. A takét sem prodlil pro odpověď Dluhomilovu, co mi dá za odpověď. A z Zábrdie také lidem vašim sú podle toho dvěma zajeli všecko. A také lidé vaši z Lazišť v té chodbě na- lezli svých patero koní v jednom mlýně puol míle od Clenového; tu jim vrátiti ne- chtěli ani dali vyplatiti. Datum Prachatic fer. VI. Leonardi. Václav Hróza z Chelčic. Na rubu: Nobili domino, domino Ulrico de Rosmbergh, domino sibi gracioso. Pečet odpadla. 419. 6. listopadu 1450. Mikuláš z Lobkovic Oldřichovi z Rožmberka: o příměří v Míšni; žaluje, jaké škody se mu staly v příměří a prosí za pomoc jeho i jiných jednotníků. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1514, or. pap. (R.) AČ. IV, 410 č. 22. Služba má napřed TM“, urozený pane mně přieznivý! Tehdť TM“ posielám přiepis, kterak jesti příměřie mezi obojiemi stranami v Míšni uloženo, jemužto TM“ dobře porozumí; a dáleť tak slyším, žeť jsú o tři sta kop gr. tam holdunku vzali, a toť sú panu Jiříkovi nechali. Také, milý pane, prvét sem TM“ nejednú žaloval, žet příměřie ani smluv požiti nemohu: neb před sím vtrhše na mě polem, dobyli sú mi posádky a mé dobré lidi zjímali, a ty vězie i podnes, ježto vás v tom požíti nemohu, by mi propuštěni byli. A též opět nynie z úmysla jeli sú na mě s vojsky, ježto jest 419. 1) Sr. Urbánek III. 2, 477. 2) Sr. tamže 480—1.

Strana 298
298 Č. 419—421: 6.—14. listopadu 1450. tudy jich cesta nebyla, a tak sú sě po mém po všiem zbožie rozkladli, a leželi na mně až do třetieho dne, škodu mi velikú učinivše; k tomu mi ves najlepší spálili, též i stohy po polích v jiných vsiech. I velmit mi jest sě v tom příměří veliká škoda stala, a větší nežli kdy u válkách.* To vědúc, prosímt vaší skutečné pomoci i rady, též i jiných všech jednotníkóv, aťbych já v takových nebezpečných příměřiech zaveden nebyl dokonce. A kteraká sem při tom mnohá jiná pokušenie od nich jměl, jakož sem TM“ i prvé po vašem služebníku Rancendorferovi listy poslal, tohoť mi jest TM“ nynie nelze vypsati; ale kdyžť sě bohdá s TM“ shledám, ustnět TMt toho zpravím. Datum fer. VI. post Omnium Sanctorum, L°. Mikuláš z Lobkovic. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberga, pánu mně přieznivému. Pečet' odpadla. 420. V Telči, 13. listopadu [1450]. Jan a Oldřich z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: aby napsal Jindřichovi z Lipé, ať přijme od Václava z Rosic podání k rovnému. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1516, or. pap. (R.) Službu svú vzkazujem, urozený pane, přieteli milý! Jakož TM“ pan Václav z Ro- sic,i bratr a přietel náš, píše, kterak sě jemu od pana Jindřicha Lipského děje, pro- síme TMt, rač o to svú pilnost učiniti a rač psáti panu Jindřichovi, ať jeho k rovnému podánie přijme. A což jemu budeš psáti, prosíme tebe, milý pane a přieteli, pošli Datum in Telcz f. VI. post nám toho přiepis, abychom uměli sě v tom zpravovati. Martini. Jan a Oldřich z Hradce. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberga, přieteli našemu milému, d. Pečeti dvě odpadly. 421. V Krumlově, 14. listopadu 1450. Oldřich z Rožmberka Perchtě z Lichenštejna, své dceři; těší ji a posílá peníze. — sabbato post s. Martini annorum... Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod. p. z Lichtenštejna, koncept. (P.) AČ. XI, 250 č. 21. 420. 1) Václav Hecht z Rosic.

Strana 299
Č. 422—424: 16.—20. listopadu 1450. 299 422. 16. listopadu 1450. Lipolt Víta ze Rzavého, purkrabí zvíkovský, Oldřichovi z Rožmberka: přijal od Lyska 200 zl. uher.; vojsko Jiříka [z Poděbrad] je připraveno do boje — fer. secunda in die Othmari a. quinquagesimo. Orlík n. Vlt.: Zemědělsko-lesnický archiv: VII Gr 8 č. 3, or. pap. (P.) AČ. XIV, 55 č. 1597. — Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4831. 423. V Telči, 16. listopadu [1450]. Jan z Hradce Oldřichovi z Rožmberka: na sněm do Prahy pojede, bude-li moci, nebo pošle svého posla. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1200, or. pap. (položen k r. 1449 list. 17, — tak i Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4054, který jej uvedl jakožto list psaný Jindřichovi z Rožmb.). (R.) Službu svú vzkazuji, urozený pane, přieteli milý! Jakož mi píšeš o svém pří- jezdu v tom žádaje, abych podle smluv učiněných, mohl-li bych beze lsti také do Prahy jel etc. Milý pane a přieteli. Žes sě ve zdravie vrátil, toť rád slyším. Račiž vě- děti, že k tomu dni, jakož mi píšeš, některé své pilné věci mám jednati; pak přes to k tvému obeslánie i také ty smlúvy učiněné v paměti maje, budu-li beze lsti moci sám osobně býti, chci to rád učiniti. Pakli bych sám beze lsti býti nemohl, ale podle zápisu dotčeného někoho z svých k tomu sjezdu pošli. Datum in Telcz f. II. ante Elizabeth. Jan z Hradce. Na rubu: Urozenému, pánu p. Oldřichovi z Rosmberga, přieteli mému milému, d. Pečet poškozena. 424. 20. listopadu 1450. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Zdeněk ze Šternberka, nej- vyšší purkrabí pražský, Jan z Kunštátu, Jan z Rušinova, hejtman kraje čáslavského, Jan ze Soutic, hejtman kraje kouřimského, Zdeněk z Postupic, hejtman kraje chrudim- ského, Mikuláš z Lípy a na Lipnici, purkmistři a rady Starého, Nového i Menšího měst Pražských i jiní členové jednoty Poděbradské dávají Oldřichovi a Jindřichovi z Rožm- berka, Václavovi z Michalovic a na Strakonicích, Hynkovi Krušinovi ze Švamberka, 423. 1) Oldřich psal v dotčeném listě, který se ztratil, o svém návratu z Vídně (sr. jeho list Janovi ze Šaumburku z 6. listop., č. 417 a list Jana Koldy ze Žampachu z 23. listop., níže č. 426. 2) Týká se to nejspíše kateřinského sněmu v Praze (sr. o něm Urbánek, Čes. děj. III. 2, 483 a d.), proto jsem list položila k r. 1450.

Strana 300
300 Č. 424—427: 20.—23. listopadu 1450. Hanušovi z Kolovrat, Janovi a Oldřichovi z Hradce, Vilémovi ml. z Risenberka a z Rábí, Děpoltovi z Risenberka, Janovi z Lobkovic, poslům měst Plzně a Čes. Budějovic glejt do 1000 koní k sněmu v Praze o sv. Kateřině, platný od dání listu až do Nového léta. „— v pátek před sv. pannú Kateřinú boží mučedlnicí.“ Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1518, or. perg. s 11 přivěš. pečetmi; 1. v červ. vosku na štítě tři příčné pruhy, na helmu křídlo: Girzie z Cvnsstatv; 2. v červ. vosku na štítě osmicípá hvězda: S. Alssonis de Sternberch; 3. v červ. vosku táž pečet: S. Sdenkonis de Sternberch; 4. v červ. vosku na štítě tři příčné pruhy, na helmu křídlo: 1 de Cvnstat; 5. v černém vosku na štítě pruh pošikem od pravého horního koutu, na helmu jako klenot rohy: Jan z Rysinow 1/. 6. v černém vosku na štítě křídlo rozložité, jehož začátek vybíhá v ptačí pazour: S. Joanis de Svticz; 7. v černém vosku na štítě hrábě, na helmu za klenot vlčí hlava: Sdenco z Postvpicz; 8. v černém vosku trojdílný štít, na helmu dva parohy: Mikvlas z Lipi; 9. zničena; 10. v červ. vosku panovník sedí na trůně v pravici žezlo v levici jablko: Sigillym Civí/1/atis Pragensis; 11. v červ. vosku brána se stínkami s 3 věžemi (prostřední s cimbuřím): † Sigillvm Nove Civitatis Svb Castro Prag. AČ. III, 547 č. 565 (reg.). — O kateřinském sněmu v Praze 1450, jehož se však Oldřich z Rožm- berka nezúčastnil, viz Urbánek, Čes. děj. III. 2, 484 a d. 425. [Před 22. listopadem 1450]. Perchta z Lichtenštejna svému otci Oldřichovi z Rožmberka: trpí velkou nouzi a také manžel se k ní chová nelaskavě. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. (P.) AČ. XI, 250 č. 20. 426 7. V Náchodě, 23. listopadu [1450]. Jan Kolda ze Žampachu na Náchodě Oldřichovi z Rožmberka: list o sjezdu v Ho- ražďovicích dostal až po třech týdnech, stejně však by tam nebyl mohl jeti; na sněm o sv. Kateřině v Praze pošle za sebe svého služebníka a prosí, aby se jeho syn Jindřich přičinil o jeho věc. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1520, or. pap. (P.) Službu svú vzkazuji TMt, urozený pane, mně přieznivý! Jakož mi TMt píše, kterak byste mi psali před sím o sjezdu našem a jednoty našie v Horažděje [vicí]ch 426. 1) O sjezdu v Horažďovicích srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4832. 2) Tamže 4841.

Strana 301
Č. 427—429: 23.—30. listopadu 1450. 301 etc.; i ovšem, pane, psali ste mi a list váš mně dodán jest tepru po datum jeho ve třech neděléch. I neviem, pane, kterak to jde, že mi listové vaši tak dlúho nedochodie. Pak, pane, byť i ten sjezd náš tu byl měl býti, máť by jiezda dobře nebezpečná a da- leká tam byla, nebť sem já pro vás tak mnoho ztratil a v nebezpečnost všel, ješto VMt snad tomu neuvěří. Dále VMt dotýče, že již tomu sjezdu čas krátký jest. I ovšem takéť, pane, rád slyším, že TMť ve zdraví přijel, ale nepíše mi TMt nic, kterak sě TMt vedlo u královy Mt. Dále, pane, píšeš o mém jezdu do Prahy nynie k svatej Kathe- řině; Buohť vie, žeť sem k tomu, pane, nedospěšen anižt sem zdráv, než chciť, pane, k tomu poslati služebníka svého s mocí vedle úmluv, a TM“, pane, věřím, že ráčíš o tom rozkázati panu Jindřichovi, synu svému, ať by k tomu sě přičiniti ráčil a mne neopúštěti v mé spravedlnosti. A zvláště, pane, račte na to pomnieti, když sem u VMt Datum Náchod, f. II. ante byl, že ste mi řekli, že vězniev odsúzen býti nemám. Catherine virginis. Jan s Zampachu na Náchodě. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rozmberka, pánu mně přieznivému, d. Pečeť odpadla. 428. 27. listopadu 1449. Budějovičtí Oldřichovi z Rožmberka: o sporu o silnici v Suchdole. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 6Ma1, or. pap. (P.) Urozený pane, VMt službu naši napřed vzkazujem! A jakož s VM“ mluvil rychtář náš o stavenie súsed našich v Sugdole, protožet na Třeboň nejeli; i majít se postaviti v středu příští. A VMt řekla o to Mathiáše písaře obeslati. Protož sme VMt ráčili rozkázati, aby sě naši v tomto nebezpečném času nepostavili, neb čas jest proti obyčeji neboli právu vašemu o tu silnici naši. I my necheme učiniti. A toho Datum dominica ante Katherine anno etc XLIX°. prosíme otpovědi. Purgmistr a rada města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rozenbergka, pánu nám přieznivému, d. Přitištěná pečet zničena. 429. V Boleslavi, 30. listopadu [1450?]. Gungel z Rausendorfu, sudí na Boleslavi a Hynce Janko z Plakvic Oldřichovi z Rožmberka: žádají, aby omluvil jejich příbuzného, kterého u sebe déle zdrželi.

Strana 302
302 Č. 429—432: 30. listopadu—8. prosince 1450. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 10, or. pap. (P.) Unsern willigen undertenigen dinst zuvor, genediger liber herre! Also und wer denne unsern wettern den euren ufgehalden haben, das ist durch grosses gescheft- nisse willen gescheen unser und seiner bruder, dorumb bete wir euer genode, das ir dorumb nicht zôrnet noch vermutig uf enseit, wen is unser schuld ist und nicht seine schuld; das welle wir allezeit williclichen umb euer genode vordynen. Geben un- der meinem segil zum Bunzlaw an send Andres tage. Gunczel von Rawssendorf, hoferichter zum Bunzlaw gessessen, Heyncze Janko, des obgenanten Seyfrides bruder von Rawssendorf zu Plakwicz gesessen. Na rubu: Dem wolgebornen herren herrn Ulrichen von Rosenberg, meinem genedigen hern. Přitištěná pečet zničena. 430/1. Louka, 6. prosince [1450]. Jan st. z Boskovic Jindřichovi z Rožmberka a Vilémovi z Risenberka a z Rábí; aby ho omluvili před Oldřichem z Rožmberka, že nemůže přijeti osobně na sněm v Praze; chce vedle nich státi, cokoli na sněmu sjednají. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1529, or. pap. (P.) Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4833. Službu svú vzkazuji, urození páni! Jakož mi psal urozený pán, p. Oldřich z Ro- zenberga, abych také na tomto sjezdu nyní v Praze byl anebo někoho s plnú mocí svú k tomu poslal etc., toť bych beze lsti rád byl učinil; ale že pilné a znamenité příčiny sám osobně tam býti nemohu beze lsti, i prosím vás, abyste přede pánem mne v tom omluvili, neboť já v tej jednotě s VMt stojím a státi míním. A cožkolivěk nyní na tomto sněmu VMt sjednáte, jáť také vedle vás v tom chci státi. Datum na Lúce v neděli den svatého Mikuláše. Jan starší z Bozkovic. Na rubu: Urozeným pánóm, p. Jindřichovi z Rozemberga a p. Vilémovi z Ryzenberga a z Rábu, přátelóm dobrým a milým. Přitištěna krytá pečeť. 432. V Jindř. Hradci 8. prosince 1450. Jan ze Zhoře, purkrabí na Jindř. Hradci, Oldřichovi z Rožmberka: Jiřík Majnuš z Březnice, služebník rožmberský, nechce propustiti lidí pána z Hradce a Drhovy.

Strana 303
Č. 432—433: 8.—28. prosince 1450. 303 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1530. Or. pap. (P.) Urozený pane milý! Službu svú TMt vzkazuji. Rač TMť věděti, že jsem několi- krát psal Majnošovi o pána mého a o páně Drhovy lidi, kterak jsú vyručili Majnošova člověka pod padesáti kopami gr., na hotových gr., z Landštejna. A již ti lidé za jeho člověka pětmezcietma kop dali a ostatek mají dáti nenie v středupostí. A Majnoš prosí mě za prodlenie dvú neděl; a lidi páně vyvazeni nejsú a k velikým škodám přišli a ještě vždy berú. Protož, urozený pane, rač TMt přikázati Majnoši, ať páně lidi a páně Drhovi vyvadi člověk jeho s navrácením, co jsú již vydali a škod vzeli a berú. Pakli by to Majnuš učiniti nechtěl, pane milý, musil bych to již na pana mého vznésti, jenž TMti věřím, že to potřeby nebude. Dán v Hradcie den Matky božie početí. Jan ze Zhoře, purkrabie v Hradcie. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenberga, pánu na mě laskavému d. 433. 28. prosince 1450. Purkmistr, rada a obec Kašperských Hor Oldřichovi z Rožmberka: prosí, aby jim oznámil, odpověděl-li mu již Jindřich, vévoda (bavorský), na jeho psaní v příčině svého nepřátelství vůči nim. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1536 a, or. pap. (R.) Wolgeborner gnediger lieber herre, herre Ulreich von Rosenberkch, unser willig untertenig dinst sind euren genaden alzeit berait. Als euer herrlichen genaden wol wissenlich ist, wie wir arm perchleut zum Reichenstein von konig Albrecht seligen dem vom Michelsperg zu Rokonicz gesessen befollen sein worden auf einen zukunf- tigen konig unsers lands und der eegenannte herre von Michelsperg ewer genaden fleissig gepeten hat umb uns ze schreiben herzog Heinrich, ob uns der mit frid wolt lassen oder nicht, so hat der obgeschriben herre von Rokonicz von unsern wegen drei stund geschriben und euer genaden ze ainmal ; und uber allez schreiben hat her- zog Heinrich kein antburt nicht gegeben; und wir arm leut wissen nicht, wez wir uns gein im halden sullen. Und wir arm leut, kein schuld haben weder mit rat, nach tat an dez Zmrzlikan krieg, den er mit im furet und sein vor von dez ungelaubens we- gen zu einlefmalen abgeprent worden nach sei wir nie abtemmung worden von unsern erbherren, unsers lands. Und herzog Heinrich maint, er well unsern perk verderben, als man uns zusagt. Darumb, genediger herre, wir haben ein zuflucht zu euren ge- naden und pitten euer herrliche genad, ob euch der herzog von unsern wegen hett ein antburt geben uber ewer schreiben, daz ir von unser wegen getan habt, ob wir uns darauf verlassen sullen oder nicht; daz wellen wir allzeit umb euer herrliche

Strana 304
304 Č. 433—435: 28.—31. prosince 1450. genad verdinen und euch dez danken vor unsern zukunftigen konig unsers lands, daz ir im nach sein perkwerk als treulich en besuczt; aber wie uns euer genad in den sachen rat, dez wellen wir gehorsam sein. Euer genedige antburt begeren wir ver- Datum dominico (!) in die sanctorum Innocentum martirum, an- schriben etc.1 norum Domini M'CCCCe quinquagesimo. E Burgermeister und rate und die ganze gemein dez pergs Reichenstein, die ewer allzeit. Na rubu: Dem wolgeboren edelen herren herrn Ulreichen vom Rosemberk, gesessen zu Krumenaw, unsern genedigen herrn, dd. Pečet odpadla. 434. Na Valticích před 31. prosincem 1450. Perchta z Lichtenštejna svému otci Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si na svou tchýni a šafáře a posílá otci služebníka a prosí, aby jej přijal do své služby. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. (P.) AC. XI, 253 č. 25. 435. 31. prosince 1450. Toman Apfentaler Oldřichovi z Rožmberka: oznamuje smrt vévody bavorského Jindřicha a kdy přijedou do Landshutu vévodové Ludvík a Albrecht. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1537, or. pap. (R.) Wolgeborner edler herr, mein gehorsam underdenig dinst due ich euern genaden woran zu wissen. Als mir euer genad verschriben hat, hab ich wol vernumen. Dor- auf lasse ich euer genad wissen, das mein genediger herr herzog Hainrich salger laider mit tot vergangen ist des pfinztags vor sant Stefans tag zu Lanczhuet gar mit gueder vernunft und kristlichen rechten. Ich solt auch euren genaden soligs von meines genedigen heren wegen herzog Ludbig wegen langst zu wissen getan haben, aber warumb es so lang aufgeschlagen ist, ist mir nit wissenlich. Und mein herr her- zog Ludbig hat sich gehebt an sand Schtefans tag uber gein Lanczhuet, da kumbt 433. 1) V době, kdy došel tento list na Krumlov, nebyl Oldřich z Rožmberka doma; jeho syn Jind- řich napsal 30. prosince Kašperskohorským, že list jejich odevzdá otci, jakmile se onen vrátí domů (koncept v Třeboň. arch., Historica 1536 b). Oldřichova odpověď se však nezachovala. 435. 1) 24. prosince.

Strana 305
Č. 435—436: 31. prosince 1450. 305 herzog Albrecht auch hin zu dem sibenten. Darnach wisse sich euer genad zu rich- den und wo ich euren genaden dienen mag, das wil ich gern duen. Geben zu Praunau des pfinztags nach sant Schtefans tag im L jar. Toman Apfentaler, landrichter zu Mauerkirchen. Na rubu: Dem wolgeboren und edlen heren hern Ulrichen von Rosenberg, meinem genedigen lieben heren. Přitištěna krytá pečeť. 436. (1450) Vzájemné žaloby Oldřicha z Hradce a kněze Bedřicha ze Strážnice, předložené Oldřichovi z Rožmberka k rozhodnutí. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1056 (34), souč. opis. (R.) Oldřich z Hradce: Item najprv z toho vinnu dávám knězi Bedřichovi, že sem jemu kříže zlatého s svátostí a s kameny svěřil a to proto, aby mi naň peněz dobyl k mé potřebě a tak abych jej zasě vyplatiti mohl; a tu pójčku řek mi sjednati od pana Coldy a slíbil mi za to, že mi s tiem má pravě učiniti pan Colda, když bych od něho ten kříž chtěl vyplatiti; tu jest mi těch peněz nezjednal a kříže mi vrátiti nechce. I věřímť já, pane, TM“, jakožto súdci spravedlivému, že jemu kážeš ten kříž mně zasě navrátiti tak, jakož jsem já jemu svěřil. A to naň chci svědomím provésti. Item dále vinu dávám knězi Bedřichovi: jakož jsem s ním smluven panem Dě- poltem a Petrem Pernštejnským, že mi měl list na sě udělati takýž, jakož jsem já jemu udělal, kromě toho že jsem já jemu měl státi za škody, stratil-li by pro mě město Colín obležením; proti tomu mně měl k mé potřebě ten zámek hotov býti proti každému, až do pána budúcieho. A za to mi jest slíbil Petr Perštinský, že mi ten list má od kněze Bedřicha dokonán být tak. A na to jsem já list svój vydal a knězi Bed- řichovi svěřil. A potom, když ke mně kněz Bedřich do Hradce přijel, tu mi sě jest k tomu seznal a řekl mi ten list dokonati. A toho jest mně neučinil. I věřímť já, pane, TM“ jakožto súdci spravedlivému, že mi ráčíš kázati takéž list učiniti vedle rčenie jeho a smlúvy svrchupsané. Odpor kněze Bedřichóv proti vinám těm, kteréž pan Oldřich z Hradce jemu dává: 436. 1) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4232, 4525. 2) Zlatý kříž z klenotů zemských, viz dále v od- poru Bedřichově. 3) Bylo to v únoru 1449; viz Urbánek na uv. m. 350. 4) Snad v únoru 1450; sr. Urbánek 350,. 5) Příměří uzavřené v Jindř. Hradci mezi stranou poděbradskou a strakonickou na dobu od 15. dubna do 16. dubna 1450; sr. Urbánek na uv. m. 367. 6) Sr. Urbánek tamže 4525.

Strana 306
306 Č. 436: 1450. Jakož mi vinu dává pan Oldřich, že mi jest kříže zlatého s svátostí a s kameny drahými svěřil a to proto, abych jemu peněz naň dobyl k jeho potřebě etc., tohoť nenie, neb VMť móž srozuměti, žeť by on na ten základ spieše mohl peněz dobýti u přátel svých v Čechách i v Němciech neb kdežkoli k své potřebě nežli já. Než když sem jej obsielal, aby mi na ty lidi, kteréž jsem přijal, penieze poslal, tak jakož mi sě jest zapsal, vzkázal mi jest zasě po Výškovi, služebníku páně Děpoltovu, kterýžto přišed ke mně i s Cocovským, mluvili sú se mnú před dobrými lidmi řkúc, že pan Oldřich tak praví, že peněz nemá a že kázal, abych poslal po kříž a abych naň peněz někde dobyl a lidem dal. A v té mieře jěl sem na Tábor chtě zjednati, zda by nám ku pomoci byli. Tu pan Oldřich přijel jest ke mně, i mluvil sem s ním, aby mi pe- nieze dal. A on mě jest pojal s sebú do Hradce a tu ukázal mi jest kříž před Per- štýnským a řekl mi jej dáti, abych někde peněz naň dobyl a dal lidem, neb jsú mě napomínali a já neměl sem jim co dáti. A netoliko by mi ten kříž k zástavě dal, ale vedl mě s sebú na Velhartice“ a řekl mi, že chce klenoty zemské okázati; a já sem ne- chtěl jich opatrovati. A on mi jest k tomu vždy ponukl, abych opatřil korunu a jiné klenoty zemské. A řekl mi jest: „Však tak dobře tiem máš vyvaditi jako já.“ A když zasě přijeli sme do Hradce a chtěli mi koně k dvoru tu stavěti i z služby mne na- pomínali a já mluvil sem se panem Oldřichem, aby mne již déle nedržal a penieze mi zjednal a on nemaje peněz i dal mi jest ten kříž k zástavě, abych naň peněz dobyl; tu já vzav ten kříž řekl sem, že povidím u biskupa olomúckého neb u kněze Bolka neb u pana Coldy, aby mi naň pójčili. A pan Oldřich mi řekl: „Jedno to tak opatř, kdež zastavíš jej, aby nebyl utracen, abych mohl jej vyplatiti.“ Potom pak, když nemohl sem nikdež naň dobýti peněz, obsielal sem jej mnohokrát, ba mi sám penieze dal, což zaň vdluživ se dal sem a což ještě dlužen jsem, neb velmi od dluž- níkóv proň hrdlován sem i ještě podnes. A nemoha toho na něm mieti, psal sem jemu, že ten kříž musím zastaviti, kdežkoli moci budu; i núzí jsa přitištěn a jinde nemoha objíti sě, abych tak jist tiem základem byl, zastavil sem panu Jiříkovi; a chce-li, aby nebyl stracen, dosti dlúhý čas jest; do sv. Jiří nechť mi dá, což mi jest vinovat, ját jej bez dlenie od něho vyplatím a panu Oldřichovi navrátím. A jakož píše, že svědomím chce to provésti, chtělť by, ale neprovede. Item jakož mi také vinu dává, že pan Děpolt a Perstinský smlúvu mezi námi učinili sú, že list měl sem jemu udělati takový, jako on mně udělal etc. Kromě toho, že jest mně měl státi za škody, stratil-li bych proň město Colín obležením etc. a že to Perštinský jemu slíbil, tohoť nenie, neb z listu páně Děpoltova, kterýž psal mi prve než úmluva mezi panem Oldřichem a mnú stala sě, i také z listu zápisného páně Oldřichova mně učiněného i z těch koní, kteříž mi k dvoru postaveni jsú a pan Oldřich je pobral, i také z listóv, kteréž pan Oldřich mně posielal, ješto VMt pokládám, VMt porozumie, že neměl sem jemu takéhož listu učiniti jako on mně. A s čím sem já Perštinského k němu poslal, toť jsem bohdá ctně a věrně jemu zdržal i přátel, kterýchž sem mohl požíti, viece ku pomoci nám sjednal, jakožto pana Coldu, [Šoffa] a jiné. Paklit jemu co Perštinský, jakož toho dotýče, sliboval, nechť jej z toho upomíná. A přes to jestliže by Perštinský v čem sě upamatoval, ješto bych jej s tiem poslal ku panu Oldřichovi a on za to

Strana 307
Č. 436—437: v prosinci 1450. 307 slíbil, vedle jeho seznánie a upamatovánie hotov jsem tak učiniti. Ale pan Oldřich mně jest nesplnil toho, což mi jest po Perštinským vzkazoval. Neb mi jest ihned v tu chvíli, když Perštinský úmluvu s ním ode mne učinil, po něm vzkázal, že penieze mi chce poslati a mne jimi nemeškati, abych lidem dal. A toho jest neučinil tak, jakož mi po Perštinským vzkázal. A jakož praví, že sem sě v Hradci k tomu seznal, že list takový řekl sem jemu učiniti, tohoť sem jemu nesliboval, aniž jest kdy o to se mnú mluvil, ani mi z toho viny dával, jeliž tepruv, když sem byl u VM“ na Crumlově, tu jest zmienku o tom učinil a pravě viet Perštinský, cot mi jest slíbil. Tu Perštinský chtěl před VMtí praviti. A pan Oldřich řekl: „Zdálit sě tobě praviti bez druhého, móžeš dobře.“ A tak toho jest necháno. A jakož praví, že mi jest listu toho svěřil, jímž mi sě zapsal, ne on mně, ale já jemu svěřil sem toho, což v tom listu pode ctí a vierú mně sě zapsal. A na ten jeho zápis ihned sem já lidi přijímal a odpověděl sem jeho nepřátelóm, moha dobře v pokoji býti, neb mě jest úmluva potýkala, jakož VMti to tajno nenie. I móž VMť tomu dobře porozuměti, že by mne rád znikl, poně- vadž příčin nepodobných proti mně hledá, aby mi tak neučinil, jakož mi jest sě pode ctí a vierú zapsal, jakož VMti přiepis zápisu jeho při vinách, kteréž jemu dávám, dal sem. I věřím VMtl jakožto súdci zpravedlivému, že v to ráčíte nahlédnúti vedle jeho zápisu a slibóv, to což mi jest vinovat, ráčíte jemu rozkázati, ať mi plní a mne k vět- čím škodám nepřipravuje. Neb VMt móž porozuměti, co jest pravda a co křivda a že tiem prodlévati neráčíte, neb mě náramně dlužníci hrdlují a upomínají pro dluhy, v něž sem sě proň vzdlužil. A teď VMt posielám registra, co sem dal v té válce lidem jiezdným i pěším, kteréž sem přijal v zápis páně Oldřichóv za službu i za škody, ješto bohdá tak jest vpravdě dáno jim, což tu jest psáno. Neb dobří lidé ode mne jim jsú rozdávali. A zasěd proň v tu válku, musel sem potom v tom přimeřie' chovati lidi jiezdné plný rok, ješto kdybych byl proň nezašel, nebyl bych jich choval. A ti sú na konci registr i což sem kterému z nich dal." 437 1450 Formule přiznávacího listu ke smírné smlouvě mezi stranami Jiříka z Poděbrad a Oldřicha z Hradce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1532. Koncept. papír. (P.) Já B C D etc. známo činím tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, že jakož urození páni Oldřich a Jindřich, syn jeho z Rozmberka, pan Jan a pan Oldřich z Hradce i jiní páni, rytieři, zemané a města jednoty jich s jedné a páni pan Jiřík z Kunstátu a z Poděbrad, Aleš z Šternberka, Zdeněk z Šternberka, najvyšší pur- krabí pražský, Jan Zajímač z Cunštátu, Jan z Rušinova, čáslavského, Jan z Sutic, kúřímského a Zdenek z Postupic, chrudimského krajiev hautmané, Mikuláš z Lípy a

Strana 308
308 Č. 437—438: v prosinci 1450. na Lipnici a jiní páni, rytieři, zemané a města jich jednoty s strany druhé, obojí proti sobě polem ležiec smlúvu mezi sebú o jednání pokoje učinili, přišedše i za- ručivše na čtyři pány ubrmany a na pátého najvyšieho tak, jakož hlavní list na ty smlúvy a na přimeřie i zadrženie mezi nimi svědčí a vykazují, ty šecky smlúvy a přiměřie a každý kus zvláště v tom hlavniem listu popsané oblibuji a přijímám sli- bujiece tiemto listem svú dobrú a čistú vieru křesťanskú věrně a pravě zdržeti i vskutku bez přerušenie zachovati pod pokutami v hlavním listu vypsanými tak úplně, jakož bych zejména v něm byl napsán a pečet svú k němu byl přivěsil. Toho všeho na zdrženie a na potvrzenie pečet svú vlastnie s mým vědomím i s přiznáním přitiskl sem dobrovolně k tomuto listu, jenž dán a psán léta etc Lmo. Na rubu: Přiznávací list ke smlúvě mezi Jiřím z Kunštátu a pány Rožmberskými a Hradeckými. 438. (V prosinci 1450.) Žaloby Vodňanských proti Oldřichovi z Rožmberka, vznesené na ubrmany. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1467 e, souč. opis. (P.) Sr. V. Mostecký, Dějiny býv. kr. m. Vodňan I. 88—89. Item z těchto artikulóv v dole psaných vinu dáváme pánu z Roznberga, kterúž jest nám učinil proti smlúvám budějovickým a proti zápisóm svým, kteréž jsú mezi pánem a námi zpósobeny, ujištěny a utvrzeny pode ctí a pod vierú. A ihned brzo po těch smlúvách zjímav Hurta, Petlíka mlynáře, Šimka, Dobeše, Tómu zvěsil je kvapně, netav nám věděti podle zápisu smluvnieho a zjímav je bez jistiny; a zápis svědčí, když by pak i s jistinú zjímáni byli, tehdy nemá tak pospěšná smrt býti, než strana straně daj věděti konečně do dvú nedělí, aby při tom také osobně strana byla. A toho sě od pána nestalo. I porozumějte tomu, páni, stalo-lit sě jest nám tuto podle zápisu, kterýž jsú páni udělali nám pode ctí a pod vierú. Item z tohoto vinu pánu dáváme, jakož smlúvy nám vykazují a to takto: Také sobě nemáme s vobú stranú překážeti na lesech, na rybniciech, na potociech, na loviech, na řekách. A pán proti tomu všemu drží naše vlastnie dědictví, kteréž mámy my v práviech svých a v majestátiech a svobodách, ... lesy, dědiny, lúky, puol řeky s břehem do Kunieho potoka a to k svému zisku a nám k veliké škodě za mnoho set kop a najméně za tisíce kop. A o to smy s ním mluvili mnohokrát, aby nám to propustil, ale on z toho mnohem viece přikazuje úředníkom svým, aby nám všeho hájili na našem vlastniem, těch svobod, kteréž list smluvný vykazuje a to pro[ti] našim právóm a svobodám starodávným i proti smlúvám pode ctí a pod vierú. Item dále vinu dáváme pánu, kterak Petráš z Újezda, služebník jeho, vzal nám člověka Licha, an jde cestú s holkú; i nesla jeho do Krumlova a tam jeho oběsili.

Strana 309
Č. 438: v prosinci 1450. 309 A ten jest s jistinú nebyl, než toliko s holkú cestú svú šel. A na nás toho pán ani úředníci neznesli. A tu nám opět nenie zdržán zápis ten pode ctí a pod věrú, jakož šíř zápis ukazuje, kterak sobě máme činiti v takém běhu. Item vinu z tohoto dáváme: Choval na nás v Prachaticích Oldřichovce Suchana i podnes a nebožce Húzka. A ten Oldřišec i s jinými jal nám súseda Jana Hadravu i šacoval ve 20 kop. gr. a kóň jemu vzali, sbroji za 10 kop. A zápis mezi námi pod ctí a pod vierú takto svědčí: Item dále umluveno jest, aby žádný nepřietel našich obú stranú na nižádném našem zámku ani měst k škodě které straně nemají pře- chováváni býti, ani stavóv mieti, ani jim klejt má dán býti, leč to tak bude opatřeno, aby sě odtud straně žádnie žádné škody nedály. I porozumějtež, zdržánalit jest nám čest, viera, jakož sú sě nám zapsali. Item dále vinu pánu dáváme, kterak vidúc tyto věci nám nezdržalé osílali sme jeho, aby nám to opraveno bylo po něm po samém aneb po někom dobrém, jakož zápis ukazuje konečně v čtyřech nedělech. Ale i toho smy nemohli mieti až do sie chvíle. A již sme na to naložili tolikéž, což jest sě nám škody stalo. Item dále vinu dáváme pánu, kterak týž Húzka s Suchanem jali nám súseda Vantu, ošacovali ve 4 kopách a v postav sukna; a což jest měl na sobě a při sobě, toho bylo za dvě kopy; a to sě nám vše dálo, stavy majíc na páně zboží. Item dále vinu dáváme pánu, kterak týž Húzka s jinými spálil nám předměstie a škody učinil za dva tisíce a za dvadceti kop a jsa člověk páně z Roznberka dědičný. I porozumějtež tomu, milí páni, žeť jest nám pán spravedlivě propadl čest i vieru svú vedle zapsánie nám svého. A z tohoť my pána šíře mienímy napomínati bohdá zá- pisu a vedle pečeti jeho, ač nebudelit nám to slušně opraveno a všecko úplně za- placeno, neb smy s tiem často pána obsielali o tyto i o jiné kusy, aby vedle zápisu svého nám to opravil sám od sebe anebo po dobrých lidech a to konečně ve čtyřech nedělech. Ale pán na zápis ani na pečet svú neobrátiv se drží nám to k veliké škodě a sobě k zisku a nám toho neopraví i podnes. Item dále vinu pánu dáváme: Když smy již Húzku, zhúbci a paliče našeho, jali, tehdy jest nás obsielal listy, ústně i přísně, abychom jemu člověka jeho propustili aneb vydali a že on sám nad svým chce popraviti, bude-li co vinen; již teprve, ješto jeho nám Bóh v ruce dal. A prve, dokud nás hubil, pálil, šacoval, stavy po páně zboží mievaje a co sme my obsielali pána pamatujíc vedle pečeti jeho i opravy žádajíc, toho smy na pánu mieti nemohli, ale když jest jat, teprv pána nález. I milí páni, po- rozumějtež tomu, nazřiec v zápis panský, žet jsú nám spravedlivě i čest i vieru propadli. Item a my tyto všecky věci vidúce nad sebú, že páni nám smluv žádných ne- držie, buďto pode ctí a pod vierú aneb pod základy uručenými, kteréžkoli smlúvy aneb přiměřie nikdy vedle svého zapsánie nám nezdrželi, i chtějíce sě vyvarovati bu- dúcieho zlého a škody od nich, i přivinuli sme sě a poddali sme sě vedle měst jiných a obcí pánu zprávci do času. A v tom pan Jindřich svévolně na pole vytrhl, i táhl jest zúmysla k našemu městu a my naň žádné péče neměli. I vyslali sme súsedy naše proti němu žádajíc, aby přes naše zbožie táhnuto nebylo, neb to býti bez škody 1) Jindřich z Rožmberka.

Strana 310
310 Č. 438: v prosinci 1450. našie nemóž. A pán jest slíbil táhnúti bez našie škody, a to nám zdržáno nenie, neb nám sú táhli přes nejlepšie obiele a tu picovali, sekli a hubili, jak sě jim zdálo a líbilo, že škodu velikú učinili. A my vidúce jich takové bezprávie, vždy proti jich cti a vieře nám nezdržané a proti zápisóm, i obeslali sme za panem Jindřichem, poně- vadž nám smlúvy prvnie a zápisy i slib jeho zdržány nejsú, aby sě ještě rozpomena na zápis a na pečeť otce svého, opravil nám tu záhubu svévolnú sám od sebe anebo po dobrých lidech ve čtyřech nedělech, podle zápisu. A on slíbiv nám opraviti po Malovcích ve čtyřech nedělech, i pak dřéve než tajžden zminul až jest odpověděl panu zprávci i nám také svévolně, jakožto list odpovědný ukazuje, že odpovídá panu zprávci i všem pomocníkóm a poddaným jeho, a to nás i jiných obcí dotýče. A my přes tu jeho odpověď svévolnú vždy sme čekali do těch čtyl (!) neděl, i přes ty čtyři neděle, jakož nám byla slíbena oprava po Malovcích o ty věci, což sě nám stalo. A když smy věděli vždy po těch čtyřech nedělech přešlých, že nám vždy opravy ne- bylo podle slibu a rčenie páně Jindřichova, což sme potom činili, to sme činiti mu- seli, litujíc v tom bezprávie svého netolik těch, ale jiných, jakož jim teď porozu- miete v našich přech nahoře psaných, kteréž jsú nám činili proti smlúvám a zá- pisóm svým i proti jiným pečetem svým a proti své cti a vieře, sami nám přečinujíť, i jiným svých zámkóv dopúštějiec. I propadli sú nám spravedlivě svú čest i vieru vedle zápisu a pečetí svých. Item dále vinu pánu dáváme, že berú s našich mýto neobyčejné a zvláště do Bavorova i jinudy, ješto práva nemají, a to proti našim právóm a proti našim ma- jestátóm. O to smy s ním mluvili mnohokrát, žádajíce, aby nám sě to nedálo. K tomu jest řekl: „Bude-lit co převzato, dobřet sem osedl, ale mohut navrátiti.“ A toho nenie i podnes, neb vždy béře sobě k zisku a nám k veliké škodě. Té škody i s ná- klady jest dobře od stě kop od dvaceti kop a pět gr. Item dále vinu dáváme pánu, kterak v přímiří, s panem zprávci i s námi uči- něném na Vilštýně, sjel jest Suchan, zhúbce náš s páně zámku města Prachatic na koni spolusúseda města toho i služebníka páně jménem Horkovu, i přijev nám k městu, zabil nám súseda dobrého, an robotuje na své práci. I protož, milí páni, račte porozuměti tomu, kterak sě nám děje v úmluvách, zápisech i přímiřích uru- čených. Item dále vinu dáváme pánu, kterak v tom přímiří křesťanském kacerují a pik- hartují nás po jeho zámcech i [...]a) su po jeho zboží a to proti compactátóm i proti míru slavné paměti césaře [Sigmunda a proti úmluvám a zápisóm jeho nám pode ctí a pod vierú i proti přími[ří] nám vedle pana zprávce učiněném. A též jest učinil Jindřich, hajptman prachatický, když naši jeli tam na trh, tu jest je kaceřoval i pik- hartoval vyob[...]a je jazykem nekřesťanským. Item dále vinu dáváme pánu, že úředníci jeho i lidé jeho zámkóv i z městeček, když naši k nim jdú nebo jedú na trh po potřebách obyčejných a poctivých, tu oni svú vóli nad nimi ukazují, pudiece, honiece je, vyobcujíce a tak praviece, že přiká- záním to páně činie. A to vše činie v přímiří křesťanském a uručeném. A protož, milí páni, račte porozuměti a povážiti těch věcí, compactátóv, míru 438. a) Poškozený rukopis.

Strana 311
Č. 488—439: v prosinci 1450. 311 slavné paměti césaře i zápisóv pode ctí a pod vierú nám zapsaných i přímiřie nám vedle pana zprávce učiněným a uručeným. Račtež nazřieti v to smyslem a spravedl- ností, vám od pána Boha danú a k spravedlnosti pójčenú, spravedlivělit jest nám od pána propadáno, což se svrchu vypisuje v každé zvláště articuli. Item dále vinu dáváme pánu, že, když jsú súsedé naši jeli svobodnú silnicí zvláště do Prachatic jménem Vaněk, Chudoba a Škorně, tu jest Suchan, jsa na páně zboží, zbil je a koně jim pobral za křesťanskú smlúvu. 439. (V prosinci 1450). Odpor Oldřicha a Jindřicha z Rožmberka proti žalobám Vodňanských, vzneseným na ubrmany. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1467f, opis. (P.) Sr. Dr V. Mostecký, Dějiny býv. kr. města Vodňan, I, str. 89. Odpor pánuov z Rozmberka na žalobu Vodňanských. Najprv jakož nám Vodňanští vinu dávají, že bychom v příměří křesťanském, na Vildštejně udělaném, zvláště já Jindřich z Rozmberka škody jim činil v obilí, do- móv zasě jeda vojensky etc.; vědomoť jest pánuom ubrmanóm, kterak ještě na Vild- štejně o tom bylo zuostáno, kolik dní každý domóv táhna ležeti mohl na nepřátel svých sboží, příměří bez pohoršenie, vedle kteréhožto zuostánie já jim, ač stalo-li sě jest co, vinen v ničemž nejsem. Item jakož Suchanovi vinu dávají, že by z Prachatic sjev jim spolusúseda zabil Prokopa Vlašimského etc.; za Suchana my, učinil-li jest jim co, odpoviedati nemáme aniž móžem, nebť náš služebník nenie ani poddaný; než jestliže by jim náš který co, jakož Huorký a syna Kubantova z Prachatic dotýčí, byl povinen a to řádně provedú, chcemť jim od každého dosti udati spravedlnosti, jakož vy nám, páni ubrmané, rozkážete. Dále pak jakož píší, že učiniv to jel jest do Prachatic a nemoha kóň uvésti, Vlašimského zabil jej etc.; tomu, milí páni ubrmané, sami móžete porozuměti z jich žaloby, že to s naší a uředníka našeho vinú nenie ani vědomím, nébrž úředník náš, Suchana maje o tom v domnění někakým jav, vsadil a jej nám poslal na Crumlov, v tom pak Vodňanští ani kto jiný Suchanovi nadepsanému vinu nedal ižádné, než naše služebníky vinili sú proto nevinně, jakož sě již teď ukazuje jich žalobú, a my v tom Suchana tak dlúho chovali sme čekajíce, dá-li jemu kto z čeho vinu aneb po- žádá-li práva, takže nám z věže utekl; i poněvadž se jest to tak přihodilo, jim již ničímž vinni nejsme, nébrž opravy žádáme spravedlivé pro nárok takový, kterýž jsú našim učinili služebníkóm. Item jakož vinu opět dávají, že bychom všem svým úředníkóm přikázali, aby jim žádných trhóv v městech našich a městečkách nedopúštěli etc.; tohoť, páni, ne-

Strana 312
312 Č. 439—440: v prosinci 1450. odpieráme, že vidúce a znamenajíc smlúvu na Vildštejně vysoce zapsanů a chtiece tomu, jakož hodné jest, aby netoliko námi, ale ode všech našich, tak jakož zapsána jest, byla pevně držána, od úředníkóv našich v tom jsúce vystřeženi, kterak lidé naši v Neto- licích, v Bavorově i jinde jim přísědicie pro to bezprávie a záhuby nemalé i pálenie, kte- ráž sú se našim lidem dály od Vodňanských, proti cti jich a vieře listem zavázané, ne- chuť k nim, velikú kyselost mají i nepřiezeň, jakož každému svého žel jest a líto; proto tu zápověď učinili sme, aby skrze jich spoluobcovánie, někdy snad pro řeči Vodňan- ských nestatečné, kteréž strojili sú lidem našim na vzdoru a mluvili zjevně, smlúvy a příměřie tak vysoce zapsané, vskutku byla držána bez přerušenie, pak pro tu pří- činu i toho neodmlúváme, bychom úředníkóm našim to a takovú naši zápověď hájiti, aby byla držána, rozkázali. Item jakož pak nás vinie, že bychom v příměří listy o nich rozpisovali hančivé etc.; cožkoli komu o nich psali sme, toť se v listech najde, kteříž páni před vámi, když toho potřebie bude, ukážem. A to, což o nich psali sme, zápisem pod jich pečetí na ně móže býti dovedeno. Item o dluziech jakož vinu dávají, tohoť nenie, cožť píší, ale jižť, páni ubrmané, příčinu slyšeli ste prve, pro kterúž se jest to dálo, i jestlit jim který člověk náš co dlužen, budeť jim od každého takového dosti učiněno spravedlnosti, ať toho hledie, jakož běh jest a právo. Item pro Réhovú, súsedú svú, jakož vinu dávají Bronovi s Květoněm etc.; pro- vedú-lit to a náš v čem scestném shledán bude, staň sě oprava po rozkázání, páni ubrmané, vašem. Též i o synu Bezzubého z Bavorova, bylo-li by co naň uvedeno, ať sě stane. Pak o trhovým volání v Milevštcě, jakož píší, tohoť neodpieráme pro příčiny svrchupsané, že se jest stalo před sněmem pelhřimovským, ale potom nic. Item o Heraltovi jakož žalují, provedú-li co, odestaň sě po rozkázání, páni, vašem. Item též sě také staň o Váchovi Ctitelovi, bude-li co na rychtáře provedeno. Dále pak Suchanovi jakož vinu dávají, tenť náš nenie, aniž co na to povinni sme jim odpoviedati; než jestli on jim co povinnen, nechť jeho hledí jako nepřietele svého, Item jakož poslední vinu rychtáři našemu dávají Netolickému, jestliže by to řádně provedli, staň sě o to, páni, vedle rozkázání vašeho. Protož, milí páni ubrmané, naši nevinu v těch bězích znamenajíce tak zname- nitú a zřetedlnú, vás prosíme s plným doufáním, že nás při tom zuostavíte jakož nevinné. 440. [1450]. Oldřich z Rožmberka klade viny proti Vodňanským. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1467a, koncept a současný přepis. (P.) Sr. Dr V. Mostecký, Dějiny býv. král. města Vodňan, I. str. 91.

Strana 313
Č. 440—441: 1450. 313 Oldřich z Rozemberka vinnu klade proti Vodňanským. Najprv, že po častém obsielánie úředníkóv našich Vodňanští proti smlúvám prve mezi námi obapolně listy zapsanými, i proti výpovědi pánóv ubrmanóv konečně, ny- nie v Praze učiněné, kámen v kruntu našem vždy lámati nepřestávají, netolik [o] by kamene na našich kruntech jimi lámaného a ku prosbě a k libosti pánóv ubrmanóv odpuštěného aby odvezli, ale lámati vždy kamene v témž kruntu nepřestali jsú. Druhé pak, že také nynie mýta vymyšlená proti obyčeji starodávniemu berú na našich lidech z Protivína, k nimž nemajíce ižádné příčiny, než tuto toliko, když lidé naši o to mluvie, proč sě jim to děje, vinu jim dávají, řkúce, že jsú lidé naši. Když také tíž Protivínští u nich žito neb jiné obilé prodávají, béře biřic jich proti obyčeji starodávniemu s každého čebru jeden korček s všelikého obilí. Item v jich smlúvách a přímiří křesťanském tu noc na Nové léto vybíjeli sú tíž Vodňanští nočně lidi naše, zejména rychtáře v Hracholuštiech a rychtáře v Vitě- jovicích, Ortofa hajného a jim škodu učinili nemalú, i jali u Albíka rybáka podruha, sítaře někakého; také jsú tudiež jali syna Rimšova z Hracholusk a s ním sě v noci vodili, k němu střéleti chtiece; při kterémžto výboji nočniem Křížek Skála a někteří« z starších z Vodňan byli sú, proti smlúvám vysoce pod základy a pode ctí a pod vierú zapsaným ižádnému netúživše, ani koho obžalovavše. Item tíž Vodňanští člověku našemu řečenému Kabáth z Svinětic, jedúce po ten kámen svrchu dotčený, přes nivu jeho v obilí mnohé cesty zdělali a škodu jemu ve- likú učinili vše v smlúvách a v příměří křesťanském i proti výpovědi učiněné. Item tíž Vodňanští Stoškovi, mlynáři z Svinětic, les jeho vlastní rubali sú a pravú mocí berú, k tomu práva nemajíce ižádného, než svévolně k jeho škodě ne- malé. Item proti výpovědi teď v Praze najposléz pány ubrmany učiněné vězňóv pro- pustiti nechtěli sú, aniž chtie svévolně, an jest jě o to purkrabie náš helfinburský našim jménem obsielal. Protož, milí páni ubrmané, již ty věci všecky znamenajíce, že nám smlúvy zvláště zapsané, přímiřie křesťanská, ani výpovědi držána nejsú, ani platna býti mohú, toho povážíte, nám vedle našie spravedlnosti nález uděláte spravedlivý. 441. [1450]. Farář ve Štěpánově stěžuje si Oldřichovi z Rožmberka na své osadníky a jejich jednání vůči němu. 440. a) Škrtnuto: purgmistr. 1) Na přípisku k nějakému listu, zaslanému Oldřichovi z Rožmberka, patrně helfenburským hejt- manem: „Takéť VMti věděti dávám, žeť sú Vodňanští v noci vybíjeli v Hracholuštiech rychtáře a v Vi- tějovicích Ortorfa hejného; ale jáť neviem, coť jsú hledali. A to sě stalo tu noc na Nové léto. Tuť jsú mu škodu učinili, dvéře zbili v domu i v komoři, ale jiného sú jemu nic nevzěli. A u druhého neviem, vzel-liť jest kterú škodu, když jest u mne nebyl. Než račte věděti, žeť sú mi na žádného nic netú- žili. A sám je chci Vodňanské ihned o to obeslati. Rač mi v tom VMt za zlé nemieti, nebť jest již tento list napsán byl a ját sem potom zvěděl.“ (Historica 1467a).

Strana 314
314 Č. 441—446: 1450—4. února 1451. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A EK 61, souč. opis. (P.) AČ. IV. 56 č. 1600. 442 3. Na Valticích [v prosinci 1450]. Perchta z Lichtenštejna, roz. z Rožmberka, otci Oldřichovi z Rožmberka: stěžuje si opět na svou tchýni; posílá svého služebníka k otci a prosí, aby jej přijal do své služby. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. (P.) AČ. XI, 254 č. 25. 444. 25. ledna [1451]. Hanuš z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: děkuje za noviny a prosí, aby neustá- val pracovati ve prospěch země: služebníka Racka z Kotúně, jak se vrátí, k němu po- šle1) (die sancti Pauli Conversionis). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1543, or. pap., pečet na rubu odpadla. (R.) AČ. VII, 204, č. 1. 445. V Čes. Krumlově, 31. ledna 1451. Oldřich z Rožmberka Pešíkovi [z Bělé], hejtmanu v Třeboni: aby se zase domů vrátil a přinesl noviny od Prokopa z Rabštejna. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Paměti Světeckého, IV. 682—3. (P.) Oldřich z Rožmberka. Pešíku milý! Velmit bychme rádi, aby se skoro zase vrátil. A takét píšem panu Prokopovi Rabštejnovi, i mistru Janovi de Michale, svrzdaři,a) aby nám po tobě noviny vzkázali! A protož doptaje se jeho, oznam se jemu, neb je velmi dobrý člověk. Datum Crumlow dominica post Conversionem s. Pauli anno LI. 446. V Turgavě, 4. února 1451. Fridrich, vévoda saský, Oldřichovi z Rožmberka: o svém smíru s bratrem Jiří- kem, uzavřeném prostřednictvím Ludvíka, lantkraběte hessenského; o spolku na odboj 444. 1) Dne 11. července 1450 posílá Jindřich z Kolovrat Jindřichovi z Rožmberka a Vilémovi z Rý- zemberka Racka z Kotúně jako plnomocníka své pře s pány Holickými ze Šternberka (Třeboň. archiv, Historica 1548). 445. a) asi zkomoleno místo uzdaři.

Strana 315
Č. 446—450: 4. února—28. března 1451. 315 a výboj s Fridrichem, markrabím braniborským. (cu Turgaw am donerstag nach Pu- rificacionis Marie annorum etc. quinquagesimo primo). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1544, or. pap. (P.) AČ. XXI, 305 č. 57. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 494 a 490. 447. V Novém Městě Vídeňském, 5. února 1451. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka, že Jindřich z Lažan na Bechyni zadržuje Vratislavské kupce. — (zu der Newnstat an freitag vor sand Dorothen tag anno Domini etc. L. primo.) Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1545, orig. papír, pečet na rubu odpadla. (P.) AC. XXI, 306 č. 58; Lichnowsky, Gesch. d. Hauses Habsburg, VI. 1547. 448. 3. března 1451. Rada města Norimberka žádá Oldřicha z Rožmberka o prostředkování při žalobě, kterou na ně na sněmě v Praze vznesl Aleš ze Šternberka. Norimberk, měst. archiv: Missivbuch XXI, f. 228. (P.) MVGDB XLV (1907), 533—34; FRA 42, str. 94 (reg.). 449. V Buštěvsi, 15. března (1451). Jindřich z Kolovrat Oldřichovi z Rožmberka: o své rozepři s pány Holickými ze Šternberka. — f. II. post dominicam Invocavit. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1548b, or. pap. (P.) AČ. VII, 205 č. 3. 450. V Čes. Krumlově, 28. března 1451. Zachař z Nemyšle, krumlovský purkrabí, odpovídá Oldřichovi z Rožmberka, že bílé pivo objednal a pečuje o nákupy a vybírání úroků. — (dominica Oculi annorum LI). Č. Krumlov: býv. Schwarzenb. archiv: IIA 7C 2. Or. pap. (P.) AČ. XXI, 307 č. 59; U. B. Krummau II, 89 č. 341 (reg.)

Strana 316
316 Č. 451—452: 29. března—7. dubna 1451. 451. Bezděkov, 29. března 1451. Racek z Malšína sed. na Bezděkově stěžuje si Oldřichovi z Rožmberka na (Hynka) Krušinu ze Švamberka, (Viléma) z Risenberka a (Přibíka) z Klenového, že mu pálí a loupí a o hrdlo ukládají. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1549, or. pap. (P.) Služba má napřed VMt, urozený pane! A jakož VM“ tajno nenie, kterak mně se děje v tom příměří vot pana Krušiny a vot Ryzmberského a vot Klenovského, kteréž mi jest VMt kázala s nimi uručiti, kterak sem vot nich pálen i lúpen i má chudinka a to v tom křesťanském příměří. A také sú mi služebníka zamordovali mordem neřádným a také mě chtěli vo tvrz i vo mé hrdlo uložiti nejednú, ale mno- hokrát. I věřímť já VMti, již to vědúc, ať by VMt neráčila pro mé zaslúženie, ale dle spravedlnosti, že mi VMt ráčí na ně základ seznati, neb to Buoh vie, žet sem na nich spravedlivě zéskal a tak lechce jim toho pokládati nebudete, ač byšte ne- ráčili pro jiné, ale pro Buoh to učiníte; neb jest-li že VMt jim lechce položíte, jinít tiem směleji budú bezectně činiti. Protožť já VMt nad jiné bohdá doufám, ač by jim chtěli lechce jim to pokládati, ale že VMt dle spravedlnosti nedopustí; toho bohdá by takovým bezprávcem mělo to (...)a) sníti. Datum Bezděkov, f. II. post do- minicam Oculi. Racek z Malšína sed. na Bezděkově. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozmberka, pánu na mě laskavému b. d. Přitištěná pečet odpadla. 452. V Krumlově, 7. dubna 1451. Jan z Rožmberka otci Oldřichovi z Rožmberka: Jiřík z Poděbrad jedná v Karl. Varech a Žluticích s knížaty saskými. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1550, or. pap. (R.) AČ. III, 61 č. 94. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 496. Poslušenstvie mé napřed, urozený pane a otče milý! Jakož sem TMt po Calko- šovi psal o těch bězích, i nemohu ještě nic jistého věděti; než osadil sem to, což sem najlépe mohl; jestližeby co bylo, jmám za to, žeť to vždy zviem. A cožbych zvěděl, TM“ dnem i nocí dám věděti. Také slyším, že pan Jiřík ještě u Vařiech aneb v Žlu- ticích leží, a že by pan Jetřich mezi ním a kniežaty i raddú, kteráž ve Chbě leží, 451. a) Mezera v rukopisu. 452. 1) Jetřich z Janovic. 2) Hynek Krušina z Švamberka.

Strana 317
Č. 452—454: 7. dubna—9. května 1451. 317 jezdil rokuje. Ale ještě žádného poselství jistého od p. Krušiny“ nemám; než cožť mně z ten vzkáže neb psáti bude o tom běhu, toť TMti tajno nebude. A rád bych viděl, by sě TMť ve zdravie a s dobrými novinami skuoro domóv vrátila; neb my zde, dě- kujíce milému pánu Bohu, všichni ve zdraví jsúc, dobře se jmámy. A prosímť TMti, jakož sem pak i prve psal, kdyžby se TMt k domoví obrátila, aby mi TMť napřed dva Datum Krumlov, fer. IIII. post neb tři dni dal věděti; ještě za též TMť prosím. Letare, anno etc LImo. Jan z Rosemberka. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, otci mému milému b. d. 453. V Novém Městě Vídeňském, 12. dubna 1451. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka: aby upustil od vymáhání starého žoldu syna Jindřicha. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod. p. z Rožmberka 3, or. pap. (P.) Fridreich von Gots gnaden Romischer kunig, zu allent zeiten merer des reichs, herzog zu Osterreich und ze Steyer etc. Edler besunder lieber! Als du uns ietz von des edeln Hainreichs von Rosemberg, deins suns, solds wegen geschriben hast, haben wir vernomen und begern an dich mit vleis, daz du die sachen dizmals gutlich angesteen lassest. So wellen wir dich in kurz unser mainung wissen und mit dir daraus verrer reden lassen. Daran tûst du uns gût gevallen und wellen, das gen dir und dem benanten deinem sun gne- diclich erkennen. Geben zu der Newnstat an Montag nach dem Suntag Judica in der Vasten anno Domini etc. LImo, unsers reichs in aindlefften jar. Comissio domini regis in consilio. Na rubu: Dem edeln unserm besunderlieben Ulreichen von Rosemberg. Přitištěná pečet odpadla. Rukou Břežanovou: „1451 král římský službu zadržal panu Jindřichovi z Rožmberka.“ 454. Ve Vídni, 9. května 1451. Král Fridrich Oldřichovi z Rožmberka, aby působil na Jana z Lažan, aby se do- stavil k roku 21. června do Vratislavi a hájil tam své nároky. — (zu Wienn an suntag vor sand Pangreczen tag anno domini etc. LI°).

Strana 318
318 Č. 454—457: 9. května—4. července 1451. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1551. Or. pap.; pečet na rubu odpadla. AČ. XXI, 307 č. 60. 455. Ve Vídni, 16. června 1451. Prokop z Rabštejna Pešíkovi, hejtmanu v Třeboni: posílá mu list papežův; at jej hned odevzdá [Oldřichovi z Rožmberka]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1553, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 5503. Služba má tobě, milý přieteli! Posielámť pánu list papežóv velmi pilný, kterýž nynie z Říma pánu píše. Prosím, aby bez meškánie jej pánu na Krumlov, aneb kdež jest nynie, poslal, aby pán v skoře odpověď toho učinil, dokud legát' papežóv zde jest. Dán v Viedni v středu o suchých dnech po Letnicéch. Prokop z Rabštejna. Na rubu: Urozenému panoši Pešíkovi, hauptmanu v Třeboni, přieteli mému milému, d. Pečet odpadla. 456. V klášteře sv. Prokopa [28. června 1451]. Jan z Kunštátu Oldřichovi z Rožmberka: ať se přičiní o propuštění vězněného Jíry z Hlavatec. — f. II. infra octavam Corporis Christi. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IB 5 BC 2, or. pap. (P.) AČ. XIV, 58 č. 1603. 457. V Lounech, 4. července 1451. Glejt strany Jiřího z Poděbrad daný Oldřichovi z Rožmberka a jeho straníkům na sněm do Prahy na den sv. Kiliána [8. července]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Hist. 1555, or. pap. (P.) AČ. III, 549 č. 582 (reg.). Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4021. My Jiřík z Cunstatu a z Poděbrad, Aleš z Šternberka, Zdeněk z Šternberga, najvyšší purkrabie pražský, Jan z Cunstatu, Jan z Rušinova, čáslavského, Jan z Sú- tic, kúřimského, Zdeněk z Postupic, chrudimského krajiev hajtmané a Mikuláš 455. 1) Papež. legát Kusa byl tehdy v Magdeburce. Sr. Urbánek tamže.

Strana 319
Č. 457: 4. července 1451. 319 z Lípy a na Lipnici, purgmistři a rady Starého, Nového i Menšieho měst Pražských, i jiní páni, rytieři, zemané, města a pomocníci jednoty našie, kteříž spolu v zápisěch a rčení kterémžkoli jsme zavázáni a stojíme, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie a čísti neboli čtúce slyšeti budú, že urozeným, statečným, slo- vutným a opatrným pánuom, rytieřiem, panošiem a městuom, totiž panu Oldřichovi a p. Jindřichovi synu jeho z Rozmberga, p. Václavovi z Michalovic seděním v Stra- konicích, p. Hynkovi Crušinovi a p. Bohuslavovi synu jeho z Švamberga, p. Janovi a p. Oldřichovi z Hradcie, p. Vilémovi mladšiemu z Ryzmberga a Rábie, p. Hanušovi z Kolovrat, p. Janovi z Žampachu, knězi Bedřichovi z Strážnice, Mikulášovi a Janovi bratřím z Lobkovic, Henrychovi z Sobětic a Janovi Bechynkovi z Lažan, i posluom z měst Nového Plzně, Jihlavy a Českých Budějovic i jiným všěm, jenž s nimi a vedle nich prve neboli posléze až do tisíce koní nebo níže, s tolikéž osobami do Prahy k sněmu na den sv. Kyliána nynie najprve přištieho uloženému pojedú, dali jsme a mocí listu tohoto dáváme náš jistý svobodný a ovšem bezpečný glejt před mocí a právem světským i duchovním, od dánie listu tohoto až za šest neděl pořád zběhlých a ten den poslední cielý do západu slunce během svým přirozeným, bez všelikterakého přerušenie trvající, tak, aby ti páni i se všemi, ktož s nimi a podle nich budú tak, jakož již vypsáno jest, mohli do měst Pražských přijeti bezpečně, tu býti a věci po- třebné jednati k obecnému také dobrému, což by sě k tomu a kterak zdálo volně mluviti; tak však aby poctivě bylo mluveno bez haněnie jiných i bez sváruov, k nimžto i my též poctivě bez haněnie a bez sváruov mluviti slibujem i máme. A zjed- najíc to neb nezjednajíc z měst Pražských všickni a každý z nich zvláště na svá obydlé, když bykoli chtěli zasě navrátiti sě bez všelikého úrazu osob a věcí jich, i těch všech, ktož s nimi a podle nich buďto napřed nebo posléz v počtu již jmenovaném nebo men- šiem pojedú. Slibujíce také všichni pospolně a každý z nás zvláště pode ctí a pod vierú beze všie zlé lsti napřed sami za sě a podle toho za všecky pomocníky jednoty našie, kterúž spolu jsme v zápisech a v rčení také kterémžkoli, i konečně za všecky slu- žebníky naše a lidi nám všelikterak poddané, že pana Oldřicha a pana Jindřicha z Rozmberga nadepsaných ani z těch pánuov, zeman i měst kterého, jenž sě svrchu zejména píší k nižádnému bezděčnému svolení nikterak nutiti nechcme ani připra- vovati ani také kterého z nich tu v Prazie nebo jinde kdežkoli, když do Prahy k sněmu nebo zasě pojedú obyčejem, kterým ani přičinú, jižto by člověk živý mohl vymysliti, stavovati ani bezdečně kterakžkoli držeti, něž že tento náš glejt konečně všem pánuom svrchupsaným i těm také, ktož s nimi a podle nich tak, jakož sě svrchu píše, pojedú, bude ctně, věrně a křestansky držán i v celosti beze všeho pře- rušenie zachován až do času svrchupsaného. A oni také do Prahy i zasě jedúc mají jeti bez našich služebníkuov a poddaných našich všelikých škod. Pakli by sě z těch kterému z pánuov svrchupsaných zeman i měst komu z jich služebníkuov a podda- ných v tomto glejtu našem od nás neb od našich ke škodě neboli k hanbě co řečí přihodilo nebo skutkem, to máme i chcem podle uptánie viny po panu Jiříkovi z Cunstátu a z Poděbrad s jedné a po panu Jindřichovi z Rožmberka s strany druhé tak opraviti, jakž oni káží a oni také zasě, vytrhli-li by sě z nich nebo z jich kto něčeho snad skrze návod čížkoli na nás neb našich příčiny k rušení glejtu hledaje,

Strana 320
320 Č. 457—459: 4. července—7. září 1451. mají nad takovým a pod týchž opravciech opraviti, jakž oni káží. Však glejtu proto svrchupsanému vždy bez pohoršenie všelikého. Toho všeho pro další jistotu, bezpeč- nost i zdrženie pečeti naše vlastnie vědomě a dobrovolně dali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán v Lúnech léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyřista padesátého prvnieho v neděli na den sv. Prokopa, dědice českého. Na perg. proužcích přivěšeno 11 pečetí jako u č. 423. 458. V Krumlově, 19. července 1451. Oldřich z Rožmberka synovi Jindřichovi z Rožmberka; vítá odložení sněmu do Benešova; přišlo poselství od knížat Ludvíka a Albrechta bavorského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1557, or. pap. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 502. Jindřiše, synu milý! Jakož mi nynie píšeš etc., tomuť sem srozuměl. Velmiť sem vděčen z takového tvého psanie, i také rád s pravú vierú slyším, že ste ten sněm odložili do Benešova. Také věděti dávám, žeť mi jest včera od kněze Albrechta z Mni- chova poselstvie přišlo, vedle kteréhožto poselstvie nemohl sem tobě tak kvapně ty věci vypsati; než když bohdá domóv zasě sě vrátíš, chciť tě všech těch věcí sústně spraviti. A také děkuje Bohu milému všichni sě dobře máme. I tudiež bych rád viděl, by sě také se všemi svými dobře měl a šťastně sě vám ve všech běziech vedlo. Datum Crumpnaw f. II. ante Marie Magdalene, anno Domini etc. quinquage- simo primo. Oldřich z Rozmberka. Na rubu: Urozenému pánu, p. Jindřichovi z Rozmberka, synu mému milému, dd. Přitištěna krytá pečeť. 459. 7. září 1451. Oldřich z Hradce a Bedřich ze Strážnice zaručili ve svém sporu na Oldřichovi z Rožmberka, aby mezi nimi vypověděl. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1560, koncept. (P.) Zaručenie. Let božích etc. LImo v úterý před slavným hodem Matky Božie na- rození uručili sú urozený pán pan Oldřich z Hradce s jedné a poctivý kněz Bedřich z Strážnice strany druhé na urozeného pána pana Oldřicha z Rozmberka o ty věci, 458. 1) Dopis se nezachoval.

Strana 321
Č. 459—460: 7.—28. září 1451. 321 o něž prve přišli sú, a mocně svolili sě na téhož pana z Rozmberka pod stem kopami a pod té pře ztracením sdrženie výpovědi, a ty pře a viny obojí mezi sebú dali sú napsati. Item výpověď státi se má do středopostiel neb na ten den konečně tu, kdež miesto jmenovati stranám bude pan Oldřich z Rozmberga nadepsaný. Item ne- mohla-li by také která strana býti k výpovědi, ale má vyslati s plnú mocí; do té také chvíle ať proti sobě nic nečinie řečí, psaním ani skutkem! Rukojmie za pana Oldřicha z Hradce: Baltazar z Brankeře, Hynek Křiněvce, Chval ze Bzie, Jakub Mráz z Radimovic. Rukojmie kněze Bedřichovi: Jan z Pernštejna, Bohuslav z Bohdanče, Petr Ruože a Mikuláš Pechanec, měštané z Thábora. 460. V Čes. Krumlově, 28. září 1451. Svatební smlouva, jíž Oldřich z Rožmberka vydává svou dceru Lidmilu z Rožm- berka za Bohuslava ze Švamberka, syna Hynka Krušiny ze Švamberka. Bechyně, patrim. archiv uložený nyní v ZLA v Třeboni: A XV. 620, or. perg., třemi řezy proříznutý. (P.) My Oldřich z Rozmberka vyznáváme za se i za všecky naše dědice a budúcie tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúce slyšeti budú, žeť sme předsevzali a povážili takovú přiezeň, kterúž urozený pán pan Hynek Crušina z Švamberka, přietel náš milý i jeho předci k nám a našim předkóm jměli sú, i ještě mají; protož vstúpili sme s ním v další přiezeň a vstupujem mocí listu tohoto s svrchupsaným pánem panem Hynkem Crušinú z Švamberka tak, že sme s naším dobrým rozmyslem a radú v ty časy, ještoť sme to dobře učiniti mohli, a slíbili sme dáti vedle práva, řádu a obyčeje země České urozenú pannu pannu Lidmilu z Rozemberka, dceru naši milú, urozenému pánu panu Bohuslavovi z Švamberka, dřevepsaného páně Hynkovu z Švamberka synu, k manželství. A máme i slibujem jemu k ní dáti k dřevepsané naší dceři vedle práva, obyčeje a řádu země České tisíce kop grošuov dobrých střiebrných rázu praského. A jest-li že bychme hotových peněz v ty časy beze lsti neměli, tehdy máme jemu na našich svobodných a čistých dědinách platu a požitkuov k věnné zá- stavě na lidech ukázati sto kop a lidí sstúpiti, se vším panstvím zapsati a zastaviti v těch dřevepsaných tisíce kopách grošuov. A oni toho platu mají požívati, až bychme my, dědicové naši neb budúcí ten svrchupsaný plat tisíce kopami zasě vyplatili. A když bychme koli věřitele naše napomenuli dvě neděli před svatým Jiřím nebo před svatým Havlem, tehdy mají nám ten plat dáti k vyplacení beze všie dalšie otpory, jakož svrchupsáno stojí. Takéť slibujeme a máme dřévepsanú naši dceru pannu Lid- milu dřéve jmenovanému panu Bohuslavovi z Švamberka dáti a s ním složiti man- želsky v třetí neděli po vánociech najprv příštích pořád zběhlú po dání a napsání listu tohoto, beze všieho dalšieho prodlévánie. A těch tisíce kop, kteréž jemu k ní 459. 1) 1. dubna.

Strana 322
322 Č. 460—461: 28.—29. září 1451. dáti tuť máme a slibujeme od toho dne, když jsú složeni, počítajíc v celém roku do města Nového Plzně dáti a položiti neb platu sstúpiti, jakož svrchu psáno stojí. A když sě takové složenie stane, jakož svrchu psáno stojí a svrchupsaná dcera naše prve umřela by, nežli jmenovaný jejie manžel, jehož Bože nedaj, tehdy mají těch tisíce kop dřeve psaných neboli plat svrchupsaný při jejiem manželu, panu Bohu- slavovi z Švamberka a jeho dědiciech, zuostati bez přerušenie všelikakého a oni s těmi penězi neboli platem mohú učiniti i nechati jakožto s jiným jich vlastním zbožím. A my, dědicové naši, ani budúcí nemáme aniž chcme po těch tisíci kopách neboli platu státi, ani o ně mluviti nižádným obyčejem, ani právem buďto duchovniem neboli světským beze všie zlé lsti, leč bychme jej vyplatili jakož svrchupsáno stojí. Také vy- znáváme, jest-li že by svrchupsaná panna Lidmila, dcera naše milá, pana Bohuslava z Švamberka nepojala v tom svrchu psaném času a s ním jie manželsky nesložili a námi to sešlo, jakož svrchupsáno stojí, tehdy sme my těch dřévepsaných tisíce kop základu propadli, kteréž sme našie dceři k dřevepsanému pánu Bohuslavovi z Švam- berka za věno dáti měli urozenému pánu panu Hynkovi z Švamberka a jeho dědicóm; kterýž základ věřitelóm našim svrchupsaným máme a slibujem položiti a jim dáti na Švamberk v jich zámek ve dvú měsiecich pořád zběhlých od toho dne, jakož jsú slo- ženi měli býti bez dalšieho prodlenie a všech jich škod neb platu postúpiti, jakož svrchupsáno stojí. Také umluveno jest, jest-li že by svrchupsaná panna Lidmila, dcera naše milá, v tom času prve, než-li by sě složila, umřela, jakož jest svrchu psáno, jehožto Bože nedaj, toť nám nemá na svrchupsaném základě k škodě přijíti. Také slibujeme pode ctí a pod vierú za nás i za všecky naše dědice i budúcie, že to všecko, což svrchupsáno stojí, máme a chcem v celosti a úplně zdržeti a zachovati bez pře- rušenie všelikakého. Toho všeho na potvrzenie a pevnost, což svrchupsáno stojí, ká- zali jsme my svrchupsaný Oldřich z Rozmberka naši vlastní pečet k tomuto listu přivěsiti. A k tomu sme prosili slovutných panoší, pana Rúsa z Čemin, Vítu ze Rza- vého, purkrabie té chvíle na Chusníce, Lipolta Vítu ze Rzavého, purkrabí na Zvie- kově, Zachaře z Nemyšle a Mikuláška Přieška z Čestic, že jsú své pečeti k naší pečeti k tomuto listu věcem svrchupsaným k naší prosbě na svědomie přivěsili, jim, jich dědicóm a budúcím bez škody. Jenž jest dán a psán na Crumlově v úterý den svatého Václava, dědice českého léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého padesá- tého prvého. Šest pečetí přivěšených na perg. proužcích je ztraceno. Na rubu: Smlouva o věno po panně Lidmile z Rožmberka 1451. Lit. K/10. 461. 29. září 1451. Aleš [Holický] ze Šternberka Oldřichovi z Rožmberka: Jiřík z Poděbrad kupuje Kladsko.

Strana 323
Č. 461—462: 29. září—12. října 1451. 323 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1561, or. pap. (R.) AČ. II, 46 č. 47. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 4871. Službu svú vzkazuji, urozený pane a přieteli zvláště milý! Vědětit dávám za jisto, žeť pan Jiřík kupuje Kladsko, a jižť jest téměř jako strženo. Pro milý Buoh, milý pane, obešli pana Krušinu, a ruš to, jakž muožeš, rozuměje tomu, že tiemto nynějším během mnoho zlého mohlo by se skrze to státi. A prosím, milý pane, rač Datum fer. IV. ipso die beati Michaelis s tiem mlčeti, by to ode mne vyšlo! archangeli. Aleš ze Šternberka. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, přieteli mému zvláště milému. Přitištěna krytá pečeť. 462. Ve Světlé, 12. října 1451. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka: očekává ve Světlé (Zwetl) příchod jeho poslů, kteří jej převezou na Krumlov. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1562, or. (autograf) pap. (P.) Palacký Fr., Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens, FRA XX, 31 č. 23. Acta Sancto- rum, X. 546, — Fr. Valouch, Životopis sv. Jana Kapistrána (Brno, 1888), str. 708. — Sr. Nejedlý v ČČM. LXXIV (1900), 222 a Urbánek, Čes. děj. III. 2, 5692. IHC. Magnifice et excellens domine, domine ac protector et benefactor mi sin- gularissime, humillima ac debita comendatione premissa. Hodierna die, quam sem- per honoratam sum habiturus, reddite sunt mihi litere Dominationis tue; que qui- dem quantam letitiam et iocunditatem mihi attulerint, nullo dicendi genere consequi possem, quando quidem ita promptissimum ita paratissimum ad me sub tui tutela suscipiendum te invenio. Non enim aliud expectabam, nisi ut in te omnes uno ore predicant, efferunt et extollunt, christianissimum scilicet nomen, ut clarissimas et egregias virtutes tuas silentio preteream ceteras, que tot et tante sunt, ut verum fatear, dificile dictu essent et licet cetera virtutum genera ad cuiusvis principis or- namentum accedant maximum. Decus tamen christiani nominis omnia vincit, superat et calcat. Placuisse excellenti Dominationi tue literas meas magnopere gratulor, sed illius longe magis gaudio me afficit incredibili, cum meum ad te accessum sollicitas ad liberandum tot milia animarum pereuntium, que quotidie sathane guturi preda et cibus fiunt, quod firmissime assequutus es. Sum enim in Czbetell profecturusque crastina die post absolutam predicationem Weytram; ibi namque expectabo quousque tua excellens Dominacio pro me miserit. Si quidem feria quinta proxima futura tui ad me venerint, sexta feria sequenti iter versus Crummam arripiemus. De die tamen disponas pro arbitrio tuo. Me autem semper ad veniendum paratissimum invenient.

Strana 324
324 Sed animadvertat Dominacio tua, ut duo currus pro sociis et libris meis omnino mit- tantur, cum sine illis proficisci non valeremus. Plura scriberem, sed omnia ore ad os agemus cum una tecum fuero quod citissime erit, si tuos quamprimum ad me mit- tere non gravaberis. Tua vero excellens Dominacio interim magnanima erit et per- iocunda. Spero enim, quod eas assequemur divina gratia opitulante, que ceteris ne- gata fuerunt. Nam adest magnus et excelsus Deus noster suis admirandis et stu- pendis operibus. Nobis autem molestum minime sit adesse humano studio et ingenio. Responsivas literas nullas adhuc accepi ab amico meo Rokyczano,1 causam ignoro. Certior enim factus sum, quod congregacionem nonnullorum baronum Boemorum, que fit prope Olomucz, accessit non libenti animo, ni fallor. Disputacionem, ut ex meis literis intelligere potuisti, illi non denegavi neque denegabo, dummodo congrui- tas loci tributa sit, et peritissimorum virorum pulcra corona. Scio et certus sum, quod pro sui animi obstinacione potius ille frangetur quam feci possit, eius argumenta, raciones et ut verius dicam, cavillaciones, auctoritates et dicta facile refellemus; sed eius et mei censores astare vellem, ut secundum illorum sentenciam mee doctrine acquiesceret et consentiret. Nam enim intendo secum garulare, ut sepenumero layci faciunt, sed ut omnia a congruis et debitis iudicibus determinentur. Omnis ignorancie et timoris locus a me remotus est, si mecum de congruo loco et de viris interventuris in actu convenire voluerit. Nam huiusmodi actus non apud vulgares et indoctos viros, sed apud eos, quorum probata et autentica est sentencia et auctoritas fieri debet. Sed de iis hactenus, in quibus omnibus tuo optimo et fidelissimo consilio utar. Va- leat excellens Dominacio tua, quam Christus tueatur in evum, et me ut facis sub tuo presidio suscipe. Pro ea dignitate, quam merito reverendus pater dominus Jeo- docus, filius tuus, assequutus est plurimum congratulor agoque gratias immensas Deo omnipotenti, qui illam sibi tribuit. Rogove, ut ad sublimiora illum tollat, qui ex innata bonitate et virtute omnia bona meretur. Iterum atque iterum vale, mi optime protector et pro me cito mittere non immoraberis, qui iam tecum fuisse diu deside- Ex Czebettel XII. Octobris 1451. Manu velocissima. ravi. Tue excellentis Dominacionis inutilis servus licet orator fidelissimus, frater Johannes de Capistrano minorum minimus. Č. 462—463: 12. října—13. listopadu 1451. 463. V Čes. Krumlově, 28. října 1451. Jan Kapistran, gener. vikář řádu sv. Františka, přijímá Oldřicha z Rožmberka, jeho děti a celý rod do bratrství svého řádu a činí je účastny všech řádových milostí. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod. p. z Rožmberka 2, č. 20, or. perg. (P.) AČ. XI, 258 č. 29 (reg.); UB Krummau II. č. 331 (reg.). Jesus Cristus. Magnifico et excellenti domino domino Ulrico de Rosenberg ac magnificis et ge- nerosis eius filiis et filiabus: d. Henrico, d. Johanni, d. Jodoco, domine Agnete, 462. 1) O Rokycanovi sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 5694.

Strana 325
Č. 463—464: 28. října—13. listopadu 1451. 325 d. Perchte et d. Ludmille, Seraphici patris nostri Francisci ordinis benefactoribus singularissimis, frater Johannes de Capistrano, eiusdem ordinis minimus et indignus ac reverendi patris generalis in omnibus partibus Cismontanis quoad fratres de ob- servancia nuncupatos, immeritus vicarius generalis, cum orationum suffragio salutari omnium incrementa virtutum. Quamvis ex caritatis debito omnibus teneamur, illis tamen longe amplius obligamur, quorum dilectionem certis beneficiorum indiciis fre- quentius experimur. Proinde vestrarum devotionum sinceritatem attendentes, quam ad nostrum et prefati patris nostri Francisci geritis ordinem, veluti clara experientia cognovi, dignum putavi et divine acceptabile volunctati, ut ab ipso ordine prerogati- vam sentiatis specialium graciarum. Verum quia nudi temporalibus bonis caritatis nostre subsidiis dignam rependere vicem nequaquam temporaliter valemus, spiritua- libus nichilominus beneficiis, prout in nostris apud Deum dominum nostrum serva- mus desideriis compensare spiritualiter effectamus. Eapropter ego, qui licet indignus curam fratrum Minorum de observancia nuncupatorum, et sororum Minorissarum sancte Clare seu sancti Damiani de observancia nuncupatarum, et eorum religiosorum de penitencia ordinum in partibus Cismontanis habeo generalem, Magnificentias ves- tras omnes ac totam familiam vestram presentem et futuram, necnon omnes animas vestrorum defunctorum et omnes, pro quibus intenditis, ad confraternitatem nostram et ad universa et singula nostre religionis suffragia in vita recipio pariterque in morte plenam vobis participationem omnium carismatum et spiritualium bonorum, videlicet missarum, orationum, suffragiorum, officiorum divinorum, ieiuniorum, ab- stinentiarum, disciplinarum penitentiarum et peregrinationum, inspirationum, predi- cationum, meditationum, contemplationum, lectionum, observantiarum, devotionum et omnium aliorum spiritualium bonorum tenore presentium gratiose conferendo, que per fratres nostros et dictorum ordinum sorgres, necnon et aliorum de penitencia ad ordinem, sive de tertio ordine beati Francisci in partibus Cismontanis degentes ope- rari et acceptare dignabitur clementia Salvatoris. Addens insuper de dono et gratia singulari, quod, cum divine placuerit voluntati, de exilio instantis miserie vos vocare vesterque obitus multo annuente domino tempore differendus nostro fuerit capitulo nunciatus, idem volo, ut pro vobis fiat officium, quod pro tribus nostris defunctis recitatis ibidem annuatim ex more per totum orbem fieri consuevit. Valeant Magni- Ex Crummaw ficentie vestre in Christo Jesu domino nostro in eternum amen. XXVIIIa Octobris 1451. Vestre excellentissime dominationi inutilis servulus, sed fidelis orator, frater Johannes supradictus, manu propria me scripsi. 464. 13. listopadu 1451. Oldřich z Rožmberka postupuje svým synům Jindřichovi, Janovi a Joštovi správu rožmberských statků za určitých podmínek.

Strana 326
326 Č. 464: 13. listopadu 1451. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod p. z Rožmberka 5, No 9, or. perg. (ve dvou exemplá- řích). (P.) FRA 37, 495. — Rosemb. Chronik 116. Schmidt—Picha, UB. Krummau II. 88, č. 336 (čás- tečný otisk); AČ XI. 258 (reg.). — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 572—3; Sedláček, Hrady a zámky III. 29. — Ego Vlricus de Rosenberkg presenti litera recognosco, quod considerans hec tempora periculosa, que, proch dolor, hiis in temporibus multimodis viis ventilantur, existens itaque gravatus, in meo corpore debilis et infirmus, eciam inpotens tales suffere labores, prout res et facta exigerent; quemadmodum michi et liberis meis necessarium foret sine preiudicio iurium nostrorum, mei videlicet et filiorum meo- rum iusticieque et status dominii nostri de Rosenberkg comisi insuper et renuncciavi promittere, que mandavi officialibus nostris cum munitionibus et obedienciis et cum omni regimine, prout ipsemet tenui, nobilibus dominis, domino Henrico, domino Jo- hanni et domino Jodoco de Rosenberkg, filiis meis carissimis, quod regerent nomine meo, ut patris et ipsorum velut filiorum meorum et post me heredum dominii de Rosenberkg in omnibus et singulis negociis tali auctoritate et potencia, sicut ego ipse negotiari et agere ac facere possem. Talibus tamen cum condicionibus, prout hic inferius continentur, in eisdem, que mecum agere debent et circuire sicut filii mei fideles et ego reciproce cum ipsis sicuti fidus pater ipsorum et iuxta equitatem sta- tumque ac conswetudinem dominii nostri et regni Bohemie et prout condecet patrem erga filios. Michi itaque primo dare debebunt ducentas sexagenas, mille tinas avene, centum quinquaginta tinas siliginis, duos tenarios vini boni, octo brasea, quadrin- gentas galinas ex officio Trzebonensi singulis annis. Eciam, cum aliqua piscina dea- quaretur et ego postularem, debent michi dare duas aut tres tinas piscium pro mea necessitate. Eciam de piscina Bossilecz, quamprimum deaquabitur, ducentas sexage- nas et de piscina Bynyow, cum eciam deaquabitur, centum sexagenas, pro reforma- cione civitatis Trzebonensis quadraginta eciam sexagenas, quas ad presens obligor, ut pro me solvant, duodecim sexagenas pro reformacione laboris aput posteriorem pontem, duodecim sexagenas pro reformacione obstaculi maioris piscine. Item decem sexagenas pro reformacione vie ad castrum. Item quindecim sexagenas pro reforma- cione piscinularum et vivariorum circum Crumpnaw; illius quidem pecunie medie- tatem, videlicet quinquaginta sexagenas michi dare debent, cum deaquabuntur piscine in Branna et Cierkwicz, reliquas vero quinquaginta sexagenas in uno anno a festo sancti Galli proxime venturi. Et ducentas sexagenas de piscina Lompnicz pro refor- macione civitatis Crumpnaw, quamprimum illa piscina deaquabitur. Eciam dare de- bent quatuor muratoribus et sex famulis hoc anno hic in castro expensas per duas ebdomadas pro emendatione rerum prescriptarum et totidem anno sequenti. Item silvam depositam, asseres, celendria, cementum subordinatum, lateres, clavos. Et sine voluntate mea non tollant aut alienent et sine scitu. Item stablum meum ante cas- trum ut pro me maneat et recludatur. Item in castro labores, ut non destruerent et edificia, que ego edificavi, nec eciam aliquid edificetur sine scitu meo excepta refor- macione tectorum aut pontium. Item habitacione mea aut cubiculo, ne aliquis iacere permittatur, nec rebus meis aliquibus movere liceat, nisi is, cui ego comittam. Sic

Strana 327
Č. 464—465: 13.—24. listopadu 1451. 327 et in parvo castro et eciam in balneo supra pontem. Eciam camera illa apud linte- rem prope coquinam et altera camera inter illam et domum Johannis, eciam illa ca- mera, in qua nunc iacet procurator, illa eciam subtus ea, in qua nunc provisiones servantur, ut omnes servate sint et nulli dentur sine voluntate mea. Eciam illa ca- mera, in qua nunc camerarii mei iacent. Item si indiguerim staynhauss et carpen- tario cum famulis ipsorum ad labores prenominatos, sive ad frangendum, sive edi- ficandum in eo michi non debent molesti nec adversi esse. Et si aliquid ultra hec ab eis postulavero, illud in bona ipsorum erit voluntate facere vel non. Quoniam igitur prescripta promittimus sub bona fide et honore ultrocitroque tenere sic, prout supra scripta sunt. Pro stabilitate autem horum et firmitate sigilla nostra propria cum bona voluntate et pleno scitu presentibus appendere iussimus petivimusque reveren- dum in Christo fratrem Johannem de Capistrano, ordinis Seraphici patris Francisci, quoad confratres de observancia in partibus ultramontanis vicarium generalem, ac venerabiles viros, dominum Nicolaum decretorum doctorem, plebanum in Crumpnaw, archidiaconum Bechinensem, dominum Wenceslaum pariter decretorum doctorem," canonicum Pragensem et plebanum in Welessin, dominum Nicolaum de Sedlezana, sacristanum in castro Crumpnaw et famosum Johannem Rus de Czemin, ut singuli sua sigilla in testimonium omnium premissorum una cum nostris presentibus subap- penderent. Datum et actum anno a Nativitate Domini millesimo quadringente- simo quinquagesimo primo die tercia decima mensis Novembris. Na perg. proužcích přivěšeno 9 pečetí: 1. v červ. vosku v bohaté gotické archi- tektuře na štítě a nad helmou rožmberská růže, Sigillvm Vlrici de Rosenberch; 2. táž pečet malá, bez architektury, Sigillvm Henrici de Rosenberch; 3. v červ. vosku na štítku rožmb. růže, S. Johanis de Roseberg; 4. zničena; 5. oválná, v červeném vosku: na kříži postava se svatozáří, u kříže stojí modlící se mnich, Sigillvm Vicarii Gnalis Ordinis Minorvm ultramont..; 6. oválná, v červ. vosku sv. Václav, v pravici maje kopí, levicí opřen o štít, S. Nicolai// Archidiaconi Vlta Viensis; 7. v červ. vosku, obraz setřelý, Sigillvm Venceslai de Crvmlov; 8. v červ. vosku, na větvičce ptáče, Sigillvm Nicolai de Sedlczana; 9. v červ. vosku na štítě korbel loukotí nahoru, týž korbel i v klenotu, Jan Rvs z Cemin. 465. V Brně, 24. listopadu [1451]. Pavel [z Miličína], biskup olomoucký, Jan z Cimburka, hejtman markrabství mo- ravského a j. páni žádají Oldřicha z Rožmberka, aby působil na Ješka ze Svojanova, aby sporné věci mezi nimi dány byly na ubrmany a aby Ješek ustal od záhub. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1568, or. pap. (P.) 464. Dr Mikuláš z Krumlova. 2) Václav z Krumlova, pozdější administrátor konsistoře.

Strana 328
328 Č. 465—467: 24. listopadu— 1451. Pozdravenie naše a my službu svú vzkazujem, urozený pane, přieteli milý a nám pane přieznivý! Jakož TMti tajno nenie, kterak pan Ješek z Svojanova naše i jiných lidí hubí a škodu činí pálením, braním, šacováním i jímáním nemaje k nám v pravdě žádné viny. I rokovali jsú od nás pan Beneš, podkomořie a pan Vaněk bratřie z Bozkovic s nimi v Litomyšli a poddávali jsú od nás rovnosti a spravedlnosti tak, abychom o ty věci, což spolu jmáme činiti, my vydali s našie strany dva přietele a on druhá dva a najvyšší ubrman aby byl TMt nebo pan Aleš Holický anebo pan Mikuláš Trčka, aby sobě pan Ješek volil z těch tří, kohož by chtěl. A při tom našim podávání byli jsú pan Zdeněk z Postupic, pan Diviš z Kosmberka a pan Jan Pardus z Vratkova i jiní dobří lidé a ti jsú toho našeho k rovnosti spravedlivého poddávanie pochválili. Ale nadepsaný pan Ješek od nás toho přijieti nechtěl a to jest svědomo svrchupsaným pánuom. A pak přes to naše spravedlivé poddávanie naše i jiných chudé lidi v tejto zemi hubí ohněm, braním, jímáním i jinými záhubami. A to se nám od nich bez viny z chrudimského kraje a z lanfridu toho kraje děje. To TM“ žalujem a osvědčujem. Protož, milý pane, prosíme TMť, aby se ráčil k tomu přičiniti, aby to staveno bylo, aby ten pan Ješek přes toto naše spravedlivé poddávanie ne- činil záhuby v tejto zemi. I věřímeť, že dle spravedlnosti to učiniti ráčíš, aby tyto země spolu v pokoji přebývaly. Odpovědi žádáme. Datum Brunne feria sexta ante Katherine virginis. Pavel boží milostí biskup olomúcký, Jan z Cimburka, hajtman markrab. moravského, kněz Mikuláš, probošt kúnický, Pertold z Lipé, najvyšší maršálek crálovství Českého, purgmistr a rada města Brna. Na rubu: Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosmberka, přieteli našemu milému a nám pánu přieznivému buď dán. 5 přitištěných pečetí odpadlo. 466. [1451]. Oldřich z Rožmberka Janovi z Lobkovic o Vodňanských, že by mínili lámati ká- men v jeho lomech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IE 6Bß 10, koncept. papír. AČ. XXI, 309 č. 62. — Srov. Dr V. Mostecký, Dějiny býv. kr. města Vodňan I., 92 a 93. 467. — 1451. (Oldřich z Rožmberka) prodává 19 kop 14 gr. ročního úroku na 4 vsích: Rovném, Machovicích (...) Janu Promarovi, měšťanu v Čes. Krumlově, za 200... Rukojmí (Příšek) z Cestic a Zachař z Nemyšle; ležení v Čes. Budějovicích.

Strana 329
Č. 467—470: — 1451—10. ledna 1452. 329 Část listiny zachována na perg. přídeští kodexu národ. a univ. knihovny v Praze. UB. d. s. Krummau II, 86 č. 323. 468. [Čes. Krumlov 1451—57.] Oldřich a Jindřich z Rožmberka prodávají 8 kop gr. čes. roč. platu věnné zástavy na Malém Pořešíně Buzkovi z Rovného za 80 kop gr. stř.; rukojmí Jindřich z Rožm- berka, Jan Rús z Čemin, Odolen z Komářic a Erazim z Michnic. Ležení v Čes. Budě- jovicích nebo v Krumlově; po 14 dnech braní v křestanech nebo v židech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 316 N. 1., koncept. (P.) J. M. Klimesch, Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin, 89 č. 156; Kli- mesch pochybuje, zda prodej byl uskutečněn. 469. V Praze, 7. ledna 1452. Václav Hrůza z Chelčic Oldřichovi z Rožmberka o svém sporu s Koňatou z Oleš- nice. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Rod Hrůza z Chelčic. Orig. pap., pečet na rubu odpadla. (P.) AČ. XIV, 60 č. 1607. 470. Cheb, 10. ledna 1452. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka: chce přesídliti do Mostu, aby byl blíže Praze; slibuje zaslati polemický spis proti Janu Rokycanovi. Třeboň: býv. Schwarzenb. archiv: originál nyní nezvěstný. FRA XX, 33 č. 24. — Urbánek, Čes. děj. III. 2, 575. IHC. Magnifice et excellens domine, domine benefactor et preceptor mi colen- dissime, humillimam ac debitam commendacionem cum omni officio obsequendi. Im- mensas tibi gracias ago, tum vero maxime, cum de novis australibus ac de vestro statu me cerciorem facis, quem semper opto felicem. Superioribus diebus lacius et diffusius per quendam Brunnensem omnia, que isthic agantur et acta sint Vestre Magnificencie significavi, nec aliquid postea occurit, nisi minatorias literas hos nos- tros Egrenses a nostris amicis recepisse, ut me in exilium dent, quemadmodum alias facere consueverunt. A reverendissimo domino cardinali et ab illustri duce Saxonie Friderico scilicet seniori responsum propediem expecto. Intendo enim Pontem pro- ficisci, si domino duci placuerit; non quod isti cives nolint me tenere, sed ut propin- quior sim Prage. De quo quidem accessu scies certitudinem antea forte quam hinc

Strana 330
330 recedamus, et presertim cum intendam hic per multos adhuc dies moram trahere sic temporisando, quousque mensis Martii decurrat, ut postea estivo tempore adiuti valeamus liberius nostros hostes spirituali exercitu castramentari. Literas commen- daticias prout Excellencia Vestra perlibenter confeci ad maximum pontificem, et ad serenissimum dominum regem Francie et ad illustrem ducem Burgundie, quas pre- sentibus alligatas vobis transmitto; non tamen me extendo ad alia particularia, ne qui religionem sequor, possim ab illis reprehendi; sed generalia scribo, ut oratores vestri, que placuerint Vestre Dominacioni audacius petere possint. Spero commenda- tionem meam pre ceteris apud illustrem ducem Burgundie plurimum Dominacioni Vestre esse valituram, cum mei magnam noticiam habeat. Copias responsivarum mearum ad perditum illum hominem Rokyczanam Dominacioni Vestre mittere nequeo, cum sint ita prolixe, ut a meis sociis transcribi non possint. Sed velim tibi persua- deas, nihil ab illo mihi scriptum fuisse, quod sine ampla responsione preteritum sit. Nihil enim defecit, quod ad lotionem, imo ut verum fatear, ad deteccionem suorum scelerum requiratur, quod silentio preterierim, ex eo principium introduxit. Spero, quod adhuc illarum copiam accipies, si scriptores habere potero. Socii namque mei tantis profecto sunt occupati negotiis, ut vix necessariora absolvere valeant. Fratres mei e Roma nondum venerunt; sed illos quotidie magno cum desiderio expecto. Bul- lam quam accepi, cuius copiam ad Vestram Dominacionem per illum de Brunna misi, motu proprio sanctissimus dominus Nicolaus ad me direxit; sed non dubito, quod maiora sint socii allaturi, cum nondum tunc amplicuerunt. Reliqua, que occurrerint imposterum, significabo. Rogoque, ut facis, digneris sepius me literis visitare, ma- xime de conclusione illius diete celebrande vel iam celebrate in Posonio ac de adventu Ungarorum ad limites Moravie digneris nos certiorem efficere. Multi multa dicunt, sed quia nihil certa habeo, non audeo aliud scribere, nisi quod me totum Vestre Do- minacioni dedo, totumque trado. Valeat Vestra Magnificencia, quam Christus sempi- terne tueatur evo. Ex Egra X. Januarii 1452. Č. 470—471: 10. ledna 1452. Vestre Magnificencie et Excellenti Dominacioni humilis servulus licet fidelis orator fr. Johannes de Capistrano, manu propria me scripsi. Magnifico et excellenti domino, domino Ulrico se Rosemberg etc., suo benefac- tori et preceptori colendissimo. 471. V Chebu, 10. ledna 1452. Jan Kapistran papeži Mikulášovi V. doporučuje Oldřicha z Rožmberka, obzvlášt- ního ochránce víry a žádá, aby jeho žádosti bylo vyhověno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1579. Orig. papír. (P.) Acta SS. Oct. X. 547—48. Palacký Fr., FRA XX, 27 (reg.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 5733. 470. 1) Sr. listy Kapistranovy z 10. a 11. ledna 1452 papeži Mikuláši V. a králi francouzskému Karlu VII., č. 468 a 469.

Strana 331
Č. 471—472: 10.—11. ledna 1452. 331 IHC. Beatissime pater, ad osculanda vestigia sanctorum pedum. Caritas, que debita est presentibus Christi fidelibus eo vehementius ad has conmendaticias me coegit, quo de virtute integra illustris huius domini cum magnificis et prestantissi- mis liberis certiorem famam apud me experiencia fecit, si hec cum omnium per ora volaret, illustrem et excellentissimum dominum Uldericum de Rosimbergh eum esse, qui estuanti Bohemorum perfidie castra, terras civitatesque insano impetu devas- tancium iam modo per triginta sex annos nullo iunctus terrore restitisset solusque inter latentes apparens sese castrorum et civitatum ruinas passus usque ad effu- sionem proprii sanguinis verum Jesu Christi fidelem et sacrosancte Romane et uni- versalis ecclesie legitimum filium indefesse proclamaret, omnium in se catholicorum provocavit affectus omnesque cum benivolencia prosequerentur, quanto magis virtuti fieret mecum quisque debitor omnisque eius honesto voto propicius et pro dignitate clemens si per mensem cuique quemadmodum mihi cum apud eius illustrem Domina- tionem superioribus diebus secum pro reductione deviorum laborarem et fidei et constancie tam parentis quam liberorum experimenta patefacerent. Juste igitur coactus licet non invitus hunc fidei nostre florem, si quid parvitas mea apud S[ancti- tatem] t[uam] valet, beatitudini tue conmendo ea commendacione, qua nulla possit esse maior, ut videlicet, cum eius fidelissimi oratores apud S[anctitatem] t[uam] fuerint in omni tam gloriosi domini honestatis et pietatis voto eandem propiciant sibi et pro inata clemencia et pro mea commendacione persentiant revertentesque sponte sua currentem cum votorum compotem effectum pro sancte fidei tutela magis ad augmenta virtutum concitare possim. Quidquid S[anctitas] t[ua] beneficiorum et gracie contulerit, mihi ipsi factum putabo, dummodo commendationem meam intelligat apud eandem non fuisse vulgarem. Valeat Beatitudo tua clementissima ad vota celorum. Ex Egra in regno Bohemie die X. Januarii 1452. V[estre] S[anctitati] de[votus] inutilis creatura frater Johannes de Capistrano manu propria me subscripsi. Na rubu: Sanctissimo domino nostro Nicolao pape Quinto. Přitisknutá krytá pečeť. 472. V Chebu 11. ledna 1452. Jan Kapistran, řádu minoritů, doporučuje Oldřicha z Rožmberka králi francouz- skému Karlu VII. (die XIa ianuarii 1452). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1581. Orig. papír, na rubu krytá pečet přit. List je psán s některými obměnami stejně jako papeži Mikuláši V. Srov. č. 471. — Urbánek, Čes. děj. III. 2, 622.

Strana 332
332 Č. 473—474: 22. února—5. března 1452. 473. V Krumlově, 22. února 1452. Oldřich z Rožmberka Hanušovi z Lichtenštejna: omlouvá svou dceru Perchtu z Lichtenštejna, že ji zdrželi déle na svatbě její sestry Lidmily. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, koncept. (P.) AČ. XI, 260 č. 33 (reg.) Schmidt—Picha, UB. d. St. Krummau II, 90 č. 345 (reg.). Edler herr und lieber aiden, mein fruntlichen dinst zuvor! Als ich euch vor- malen zu wissen gethan und gebeten, das ir eur gemahl und meiner lieben thocter (!) frawen Perchten in ubel nicht vermerken wellet, das ich die alhie auf gehalden habe bei den freuden und hochzeit meiner lieben tochter frawen Ludmillen, irer swester und furpas bisher vermin ich in eurn schreiben, so ir yezo eur gemahel gethan habt, das ir vielleicht ein misserfallen habt, das ich sy alhie alskang auf gehalden hab. Bit ich euch, ir wellet ir solhs in ubel nicht vermerken, wenn ich sy alspad Heinrich mein sun aheim komet, wider haim fertigen wil, auch als ir mer in eurem schreiben beruret, wie eur diener eur gemahl, meiner lieben tochter, nicht gefallen solten ha- ben, hab ich nicht..." als ir dann in iren schreiben pas vernemen werdet, den ich hob mit euren dienern muntlichen geredt und hab gerne gesehen, das sy bliben we- ren, da vernam ich von in, si machten nicht beleiben, wann sy hetten eur geschefft, sy solden wider heim reitten und da ich vernam, dass sy wider heim reiten solden, dawcht mich nicht pillich, das ich sy lenger uber eur geschefft halden sold, mich drinckt auch nach allen herkommenden sachen, ob ir nach X pferd mit eur gemahl und meiner lieben tochter geschickt het, dennoch wer sy kommen als zu iren vater, wan ich ye nicht wolt, das sy euren willen in keinen sachen uberfaren sold und bit dorauf euer bester antwort. Geben zu Crumbnaw am ertag am fassching tag annorum LII°. Ulricus von Rosenbergk. 474. [Ad 5. března 1452.] Zástupci uherští, rakouští a čeští (Ulricus de Rosenbergk, Henricus et Johannes fratres, filii eius, regnicole regni Bohemie) uzavírají ve Vídni spolek proti cís. Fridri- chovi a žádají naléhavě za vydání Ladislava za krále. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1572. Neúplný opis. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 630 a Chmel, Mater. I. 2, 374. 473. a) Děravý rukopis.

Strana 333
Č. 475—476: v březnu 1452. 333 475. [V březnu 1452.] Oldřich, Jindřich a Jan z Rožmberka kardinálovi Mikuláši z Kusy: král Fridrich nechce propustiti kralevice Ladislava; dojednali se s rakouskými stavy a posílají k němu M. Jana Knabera z Albendorfu, aby s ním jednal o vydání Ladislava. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1588, opis. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 680—31. Hochwirdiger vater und allergnedigister herr, unsers vermugens willige erpie- tung mit diemutikait vor emphangen. Als die lantleut von Osterreich zu ewer vater- lichen wirdikait yetz ir potschaft tunt von des durchleuchtigisten fursten kunig Lass- lawen ze Ungern, zu Pehain etc. kunigs, herzogen ze Osterreich und marggraven ze Merhern, unsers gnedigisten herren, und gebent dazemal in derselben irrer botschaft ewrn gnaden zu erkennen, als der romisch kunig denselben irn und unsern naturlichen erbherrn als gerhab ingehabt hat, daz aus solicher gerhabschaft demselben unsern erbherrn, auch seinen kunigreichen und landen und lewten vil ubels, schadens und verderbens enther sein beschehen, dadurch sich der egennant unser herr der romisch kunig selber aus solher seiner vormundschaft hat gesetzt, darumb daz er seiner ver- schreibung nicht nachkommen sei, dadurch auch unser notdurft hat gevordert, daz wir als des kunigreichs ze Pehem getrew hindersessen mitsambt den obgenannten lantlewten von Osterreich den vorgenannten unsern gnedigisten herrn kunig Lasslaw an den obgenannten unsern des romischen kunigs genad haben ervordet und mainen und wellen auch darumb bei denselben landlewten von Osterreich steen und in des helfen nach allem unsern vermugen, damit derselb unser gnedigister herr kunig Lassla[w] in sein erbliche land werde pracht und darumb haben wir gebeten den ersamen furnemigen maister Hannsen Knaber von Alberstorf, licentiaten in geistli- chen rechten, weiser des briefs, daz er solich werbung nach laut der lantlewt von Osterreich begern, so si an ewr vaterliche wirdikait pringen werden, von unsern wegen an ewr gnad auch also thuen; dem gerucht darinn ze glauben, als wir selber personlich mit denselben ewern gnaden redten. Darinn ir uns ir dankneme warzai- chen sunder gnaden beweist. Ulreich von Rosenberg und Hainrich und Jan, sein sun. Reverendissimo in Christo patri et domino, domino Nicolao tituli s. Petri ad vincula sacrosancte Romane ecclesie presbytero cardinali ac sedis apostolice ad Ger- maniam etc. legato, domino nostro gracioso. 476. [Konec března 1452.] Zpráva Oldřicha z Rožmberka, kterou zaslal řím. králi Fridrichovi do Italie, po- dávaje své stanovisko k úpravě českých poměrů.

Strana 334
334 Č. 476: konec března 1452. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: ztraceno. Otiskl Fr. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Ge- schichte Böhmens (FRA. XX.) str. 36—38, č. 26. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 534—36. Vor erst, als ich den Spann zu eweren kuniglichen gnaden geschickt hat von sachwegen, dass die herren im land zu Behmen in uneinigkeit sind umb die bered- nuss, die mit ew. kunigliche gnaden geschehen ist am nachsten zu Wien. Item nu lass ich ewere kunigliche gnaden wissen, dass sie in den nachgeschri- benen sachen uneinig sein. Item, vor erst, dass herren Girziken nicht gefält, dass ihm ewere gnade die re- gierung befohlen hat an ewer gnad. Item zum andern vermeinen sie, dass der Rokyczan zum erzbischof geweiht sull werden ahn alle weigerung und auszug; und dass solches ewre gnaden zu wegen brin- gen mag. (Item von der obgemelten stuck wegen hat herr Girzik in willen zu eweren ku- niglichen gnaden zu schicken oder von eweren kuniglichen gnaden ettlichen räthe zusammen zu fugen und aus den sachen zu reden.)" (Item darauf haben die boten geantwortet, die zu Wien bei eweren gnaden ge- wesen sein und mit ewerer kuniglichen gnaden die berednuss beschlossen haben, sie haben die beteidigung redlich und wohl ausrichtt, das den männiglichen auf der schiersten sammung die auf s. Georgentag schierst zu Prag gehalten soll werden, erkennen und loben sullen.)" Darauf hat der Kostka geantwortet den abgemeldten boten, was sie zu Wien auf dem vergangenen tag mit eweren kuniglichen gnaden gehandelt haben, das ha- ben sie nicht einträchtlichen gethan, und haben auch dess nicht macht gehabt zu beschliessen, und der kamrer sei auch dawider gewest. Item, so hat der Rokyczan geredt, die boten die zu Wien gewesen sein bei eweren kunigliche gnaden, die vermeinen ihn in schmach und schande zu bringen, dass ihm das erzbisthum zu Prag, daran er gekohren sei worden, nicht folgen sull. Nu will er versuchen, dass er dieselbigen boten selbs in grosse schand und schmach bring. Item, ich hab auch eigentlich vernommen, ist das ewere gnaden, die Slesie und das land zu Mähren in ewere gnaden unterthänigkeit und glubnus bring, ehe ewere gnaden herein in das land zu Behen kommt, das ettlich die sich gern in den sachen wider ewere gnaden setzen solchs alsbad nicht thun werden. Item der Rokyczan, Kostka, Malowecz, Mokrofusky, Pardus, Herwik und ettlich andere und ettlich aus den städten jetzo täglich zu rath gehn, wie sie die sach auf der zusammenkommung mit ewerer gnaden räthen und dem schiersten s. Georgen- tag auf der sammlung zu Prag für sich nemen wellen; und was sie miteinander zu rath werden, das bringen sie alles herr Girziken an schriftlichen und vermainen ye, dass sie noch vor Ostern mit ewerer gnaden räthen zusammenkommen werden. Item, der tag, so der gehalten sollt worden seyn auf Mitterfasten zu Prag nachstvergangen, der ist darumb verlegt worden bis auf s. Georgentag, ob sie sich 476. a) Škrtnuto v konceptu.

Strana 335
Č. 476—477: konec března—17. května 1452. 335 wiederumb in solcher uneinigkeit, darin sie seyn, vereinen mochten; wenn noch die beteidigung, so mit ewerer kuniglichen gnaden beschehen ist, in der gemein ist nicht geoffenbart worden, sunder auf den schiersten obgemeldten tag erst geoffenbart werden soll, und das auch darumb, dass sie ehe mit ewerer gnaden räthen zusam- men kommen wollten. Item, ich verstehe aber nicht anders, dann dass die boten alle hintangesetzt den Kostka und kamrer, so die bei ewerer gnaden gewesen seyn und die sach beschlossen haben, und viel ander herrn und guter leut mit ihnen, nicht anders sich in den sachen vermeinen zu halten als frumme leut und recht und billig ist. Auch hab ich vernommen, wie ettlich gerne sehen und auch begehren mein, dass ich mich auch den tag gen Prag fügen sollt, doch ohn ein gleit nicht, und das darumb, ob jemand wär, der wider ewere gnaden in solcher berednuss seyn wollt, dass unser dester mehr wären solchen widerzustehen und widerreden. Und was nu ewere gnaden darinnen mit mir schafft, des bin ich willig zu thun als meinem gnä- digen lieben herrn. Item ich verstehe auch nicht anders, denn dass im lande zu Böheim bis auf den schiersten s. Georgentag kein feld nicht gehalten werde. Aber herr Girzik nimmt leut auf wo sie ihm werden mugen, als auf ein jahr. (Georg von Podiebrad soll mit herrn Zdenek wegen der Botschaft uneins ge- worden seyn, sich aber wieder versöhnt und den Predigern in Prag darauf alles Zwietrachtstiften scharf untersagt haben.)" Item er (herr Girzik) sulle auch die boten, die von meinem gnädigen herrn ku- nig Lasslaw in der Slesie und Mähren gewesen seyn, fast geehrt, und gross sich vor ihnen meinem gnäddigen konig Lasslaw mit dienst und unterthänigkeit erboten haben. Item, mich ist auch aufgelangt, wie der kamrer, als er jetzo von eweren ku- niglichen gnaden heraufgeritten ist, mit frolicher stimme geredt soll haben, wie ewre gnaden alles das gerne thun welle, was ihnen lieb sey, und sunder von des erzbischofs wegen, wär nur dass wir selbs Böhmen untereinnander uns nicht ver- rathen, etc. 477. V Mostě, 17. května [1452]. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka: čeká od něho dopis a zprávy o sjezdu v Praze a Benešově; posílá opisy papežských bul a napomíná k vytrvalosti. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1589, or. (autograf.) pap. (P.) Palacký, Urkundliche Beiträge (FRA XX) 41, č. 30. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 580, a s. Magnifice et excellens domine, domine ac benefactor mi colendissime! Humillima commendacione premissa graciam salutarem et pacem in Domino sempiternam cum omni officio obsequendi. Multi iam defluere dies, quibus vestras literas mira quadam expectacione expectavi; sed nescio, quomodo factum sit, ut postquam Bohemiam hac

Strana 336
Č. 477: 17. května 1452. 336 ulterius vice sum ingressus nulle vestre litere ad me delate fuerant. Quam ob rem Magnificenciam vestram plurimum obsecro et obtestor in Domino, ut dignemini mihi per presencium latorem significare, quid actum sit in dieta Prage celebrata, quam in dieta, que vel celebrata est vel modo celebratur in Benessau. Multa mihi dicuntur, que ita obscura sunt, ut nesciam aliam questionem eligere, nisi quod unio facta inter catholicos, ut aiunt, et reliquos etc., non ex Spiritu sancto, sed pocius diabolico fuerit facta, cum sit suscepcio defensionis suorum errorum et peccatorum. Illud vero mag- nopere dolendum est, quod preter Magnificenciam vestram cum magnificis filiis vestris ac magnificum dominum Sswamberg omnes alii, qui catholicos se profite- bantur, facti sunt hereticorum fautores et defensores in sui nominis dedecus et in- famiam. Rogo eciam Dominacionem vestram, ut de dieta Ratisponensi, ad quam Bo- hemi sunt invitati, me cerciorem faciatis, utrum acceptata fuerit, et qui barones de- beant ad eam proficisci, et utrum Rokyczana velit ibi comparere. Misi literas pe- ramplas, quarum copiam, puto, habuistis a domino Wenceslao, qui est in Pilzna, ad dietam Pragensem contra Rokyczanum; sed quidam baro, qui magnum aput domi- num ducem et ceteros fideles nomen sibi vendicabat fidei catholice, quique eas pre- sentare pollicitus fuerat, sed ostendere, nescio, quo diabolico spiritu ductus, recusavit. Quid autem sentitis de adventu novi imperatoris, non pigeat scribere, quamquam illius coronacioni duo socii mei, qui superioribus diebus e Roma profecti sunt, inter- fuerint; sed quia nimis tardarunt in veniendo, existimo iam, quod dominus impe- rator debuerit exisse Italiam, cum dicant ii socii mei cito illum debere ad propria remeare, uti famabatur. Mitto Magnificencie vestre copias quinque bullarum sanctis- simi domini nostri pape, quarum tres modo per hos socios meos michi destinavit, alteram dum essem Egre, aliam vero ante habueram generalem ad omnes hereseos; in illis autem quatuor perspicere poteritis, quam clare sanctissimus dominus noster vocet eos hereticos et quot et quantas auctoritates michi concessit pro Bohemorum salute, ita ut pro eorum infamia delenda melius fuisset in ista dieta Pragensi accep- tare obedienciam sancte Romane ecclesie pure et simpliciter et non palliare eorum hereseos cum compactatis, cum ipsi amiserunt omnia compactatorum iura, quorum quidam nunquam illa observaverint, qui imo totum contrarium fecerint. Non enim barones, sed papa debet compactata declarare, ita ut illis nullo iure liceat instituere. „Volumus, quod fiat aqua benedicta, quod fiat benediccio cineris“ et multa alia, que michi destinata sunt, per eos ordinata Prage observanda. Que quidem, etsi quandam apparenciam bonitatis habere videantur, venenum tamen intercludunt et fallaciam, cum usurpaverunt sibi auctoritatem pape, que eis non concessa est. Rogo, ut dili- genter et accurate legere velitis easdem copias bullarum, ex quibus facile intelligere poteritis voluntatem sanctissimi domini nostri pape. Multa hic referuntur, videlicet, quod Rokyczanus emerit castrum' et quod compactata noluit acceptare; item quod ipse hereticos Thaboritas et illi eum e converso; item quod barones nollunt eum amplius habere in eorum consiliis et quod libenter fugam ad castrum ariperet, si 477. 1) Dr Václav z Krumlova. 2) Srov. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 582. 3) Mikuláš z Lobko- vic; Urbánek, tamže. 4) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 5803 a dopis Oldřicha z Rožmberka z 24. květ- na 1452 č. 480.

Strana 337
Č. 477: 17. května 1452. 337 posset; item quod illi de Luna et de Zacz discordes sint cum aliis, nolentes observare compactata et plura alia, que an vera sint, ignoro. De iis autem omnibus et de ceteris aliis vobis notis expecto cercior fieri per presentem baiulum ab Excellencia vestra. Reliquum est, mi magnifice et prestantissime domine, ut gloriam firmam catholici nominis, quam tot et tantis sumptibus, laboribus, angustiis, periculis et vigiliis vobis ac toti vestre posteritati splendidissime et cum summis apud Deum me- ritis aquisistis, nolitis quoquo pacto obmittere. Sunt, qui sperant aput eos vos debere eis adherere, quod nullo pacto credere possum; cum sciam, quantus sanguinis effusus sit per vestros, ut cetera magnifica gesta sileam per Magnificenciam vestram, ut immaculatum et inviolatum nomen catholice veritatis vobis conservaretis. Catholici tamen dicunt Magnificenciam vestram libenter voluisse acceptare unionem cum eis, scilicet Bohemis etc., si pure et simpliciter acceptare voluissent obedienciam sacro- sancte Romane ecclesie. Que quidem responsio ita me et ceteros letos effecit, ut ne- sciam, quid gracius in huiusmodi re potuisset afferi. In qua quidem firma et solida sentencia et opinione sanctissima, rogo et obsecro presentibus, quibus valeo, velitis firmare ancoram vestram, quam quidem nullus impetus ita magni venti evertere et evellere poterit, si in vestro laudabilissimo proposito prostiteritis; neque eorum unio vos terreat, cum scriptum sit: Dominus dissipat consilia gencium, reprobat autem cogitaciones populorum et reprobat consilia principum; consilium autem Domini in eternum manet. Spero, imo cercior sum, non necessarium fore vos in huiusmodi re hortari oportere, a quo alii expectant animari et sublevari. Verum tamen amicus silere non potest, que amici laudem, decus, splendorem et perpetuam gloriam acce- dant. Vos autem omnia sapientissimo et prudentissimo vestro consilio diligentissime considerabitis. Ego vero iusto cum verbo Dei, quod Bohemi audire abhorent obtu- rantes aures suas. Usque nunc hic mille et trecentos ad obedienciam et unitatem sacrosancte Romane ecclesie recepi cum iuramento. Reliqua, que Deus operatus est, non est meum scribere. Si quidem populis non fuisset prohibitus accessus ad nos, talem predam assecuti fuissemus, qualis non facta fuit, postquam incepte fuerunt hereses Husitarum. Non tamen per Dei graciam tempus perdidimus. In omnibus benedictus Deus, cuius causa agitur, quam ut defendat, oro. Si quod autem videtur vobis, quod pro me fieri debeat, illud significare non gravemini digneminique copias ipsarum bullarum aliis communicare baronibus. Vellem quidem, ut, si possibile foret, in omni angullo Bohemie essent huiusmodi copie. Finem dicendi faciam, iterum atque iterum obsecrans Magnificenciam vestram, ut de omnibus supradictis dignemini me cerciorem facere ad plenum. Valeat Magnificencia vestra cum generosis filiis vestris, quibus omnibus me plurimum atque plurimum commendo una cum sociis meis. Ex Ponte XVII. Maii. Vestre magnifice Dominacioni inutilis servulus licet fidelis orator frater Johan- nes de Capistrano, ordinis Minorum, manu propria me subscripsi. Na rubu: Magnifico et excellenti domino domino Ulrico de Rosnberg, suo domino, benefactori et preceptori observandissimo.

Strana 338
338 Č. 478—479: 20.—24. května 1452. 478. 20. května 1452. Oldřich z Rožmberka, poručník sirotků Jiříka z Veselé a z Vartenberka, prodal jejich dědictví Lipnici a Něm. Brod Mikuláši z Lípy. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Něm. Brod, II. 112 N. 6. Výpis z desk zemských r. 1562. (P.) Emler, Reliquiae tabularum II, 224—25. UB. Krummau II. 90 č. 349 (reg.). Proti vydání Emle- rovu je navíc v textu formule o rukojmích, a zápis sám končí po zapsání data: „a bylo prvý ve dskáck v prvních Doupovcových“. Záznam o výpisu z desk: „Tento vejpis dán jest z desk zemských s povole- ním uroz. pána p. Jana mladšího z Waldštejna na Hrádku nad Sázavou, nejvyš. sudího král. Čes. pod pečetmi Jindřicha Brozanského z Vřesovic na Chotči, místokomorníka král. Českého, Jana Vojkov- ského z Milhostic na Radiči, místopísaře téhož král. Čes. léta etc. šedesátého prvního v outerý před sv. Rehořem.“ Přitištěny dvě kryté pečeti. 479. Krumlov, 24. května 1452. Oldřich z Rožmberka Janovi Kapistranovi: od započaté práce neustoupí; zprávy ze sněmu v Benešově pošle po Václavovi, administrátorovi z Plzně; o cestě krále řím. Fridricha a krále Ladislava do Italie; zprávy o M. Rokycanovi; opisy bul dostal a ro- zešle je. Drážďany, st. archiv, or. pap., koncept v býv. Schwarzenb. archivu v Třeboni. (P.) Částečně uveřejnil Palacký, Urkundliche Beiträge (FRA XX.), 44 č. 31. Strnad, Listář kr. m. Plzně II, 3 č. 5 (reg.) — UB Krummau II, 90 č. 349 (reg.). Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 580d. Constantem et inmobilem in Christi fide solida et inviolabili perseverancia, etsi procellis tribulacionem agitatam, nunquam tamen subversam et in durissimis hostium persecucionibus fluctuatam, nunquam tamen submersam, necnon acuratissimis perfi- dorum molestacionibus infestatam, nec usquam in desperacione statutam, sed Ihesu, summo lapide angulari, iuvante nostram umquam bonam factam et vestram spera- mus [non] deficere nec variari fidem. Colendissime et prestantissime pater, literas vestre paternitatis suscepi omni, qua decuit, reverancia animo cum iocundo. E ipsis cum intellexissem, sane et prospere succedere, gaudio perfussus (!) ammirando, Altis- simo gracias reddens et longis talia optansfieri temporibus. Vestris siquidem ex scrip- tis data est michi occasio scribendi, quod ante eciam facere cupiebam, sed quia pater- nitatis vestre scripta precedencia habueram fere recencia et interim filius meus erat in Theotunia, ex post vero in Bohemia in dieta Benessaw, intendebam eciam scri- bere aliqua nova certa iamque tabellarium dispositum ad iter habebam. Intervenien- tibus autem literis vestrist cogor ad petita respondere. Ne tamen preteream vestre paternitatis adhortacionem salutarem circa fidei catholice constanciam, quam tam- quam a patre suscepi fidelissimo, non evitet vestram paternitatem, quia maximas pressuras perpessus sum, calumpnias, molestias, persequciones, depredaciones, spolia, incendia, sanguinis effusionem non modicam, omnium malorum generum exquisitas 481. 1)V. list z 17. května č. 476. 2) Srov. list z 17. května č. 476.

Strana 339
Č. 479: 24. května 1452. 339 nequicias, nec tamen umquam in laqueum, quem conabantur inicere, quovismodo assentire volui, nec in foveam, quam paraverunt, descendere. Omnis congnacio nostra numquam talibus divino assistente presidio se implicuit, genitores, avi, proavi, atavi, nec nos speramus deserturos ipsorum facta, gesta et exempla. A principio omnium talium errorum resistenciam, quam valuimus, hactenus effecimus nec eciam anima se a compage corporis dividente similibus assenciemus. Pacem quidem, ut tenemur, semper colebamus, quam toto cordis conamine optatissimam habere cupiebamus, hanc semper sequebamur et venerabamur; plerumque iuri nostro imminentes procu- ravimus pacem. Et nunc gratissima nobis fuisset pacis regula, sed machinacione congnita, nodosa et frivola cupiditate, pacis emula, matre licium, sordidam pacem pocius declinare elegimus, quam cum nostre fidei et honoris et culminis offensa talibus assentiremus aut similia quovismodo subiremus. Insperata forte accedat Dei tuicio. Et principes reor posse elicere ipsorum intencionem, quam prava sit; spiri- tuales eciam, quorum permaxime interest, cum ipsi ad exstirpacionem similium do- tati sint, speramus non deserturos viscera matris sue. Clarius tamen cognoscatis hiis diebus filium meum fuisse Benessaw in dieta cum quibusdam baronibus partis adverse et nullatenus suscipisse (!) pacem ipsorum et unionem, quam cuius instinctu fe- cerint quisque sensatus iudicabit. Eciam non multum exacerbavit ipsos, ne ante tem- pus illos irritaret; sed tempore medio videlicet usque ad Assumpcionem Virginis glo- riose data est deliberandi dilacio, quo in tempore intendimus cum illis, qui adhuc nobiscum remanserunt, amicis, licet paucis, Plzne hic ad quinque ebdomadas celeb- rare dietam, eosdem, qui remanserunt, ut prefertur, quamvis pauci numero, colli- gere et in proposito salutari roborare et, si quis acquiri posset ad viam veram, elaborare. Que autem acta sint in dieta ipsorum Pragensium, credo non latere paternitatem vestram. E quibus quam faciliter reperietis, ad que tendant, quo vadant et ubi finem statuant, quamve colorare bene didicerint in sui perniciem et iacturam. Dato vero, quod non haberet talia paternitas vestra, dirigentur eidem paternitati vestre per dominum Wenczeslaum, administratorem de Plzna, qui aput nos hiis diebus deguit. De aliis eciam novitatibus idem alliqua scribet, quia pericul[os]a sunt loca et tempora ad scribendum. Ideo hic curcius scribo de singulis, que intenderim. De domino imperatore multa feruntur, que, si vera sunt, ignoramus. Hoc tamen michi exploratum habetur, quod ipse imperator recepto dyademate imperiali intravit Nea- polim relicto rege Ladislao in urbe apud sanctissimum dominum nostrum, et regem Arragonum in aliqua discordia cum sanctissimo domino papa concordavit et compo- suit, sed cum domino duce Mediolanensi, ut recepi, in mala est voluntate, asserens illum non ducem, sed stipendiarium. Ipse quoque dux habet coadiutores regem Francie, Florentinos, Ianuenses plurimosque comites et civitates, ita quod timetur de aliquo obstativo. Nescio pro certo, nec famari audivi de exitu sue maiestatis aut, ubi sit, nil certi recipio de dieta Ratisponensi. Et qui adesse debebunt domini de nostris Bohemis, sic informatus sum, quod dominus Alscho de Sternberkg et dominus Iohan- nes de Smyricz mittentur a parte adversa. Rokyczanna vero nulla via intendit exire locum et nidum apostematum. Item dictus eciam dominus Wenczeslaus doctor in eadem dieta constituetur Radisponensi singulaque clarius explicabit vestre paternitati,

Strana 340
340 Č. 479—480: 24. května—1. června 1452. que necessaria, utiliora fuerint et oportuna. Hoc unum tamen peto, ut me cerciorem reddere dignemini, quo in tempore debebit eadem inchoari dieta; et scribet ea vestra paternitas domino Wenczeslao sepefato Plznam, qui michi eadem scripta ulterius huc presentanda disponet. De Rokyczana, quid agat, aliud nescio, quam ipsum seminare nec cessare zyzaniam, fymas et tritulos; castrum vero, quod emere voluit, nondum emit, quia, quantum valui, hoc impedivi. Et iam credo, quod non habebit, ex eo, quod Girziko cum ipso sit in quadam dissensione constitutus. Sic eciam devenit ad me, licet pro certo affirmare non audeam. Si tamen sic est, credite, color est, simmulacio est, decepcio est, agunt, quod proprium est ipsorum, ut facies quodammodo variarent, cau- dis tamen coniunctim existant et in adversitate ecclesie omnes in idem concordent. Eciam recipi (!) in filio meo Iodoco, quod civitates alique nollunt assentire ad fac- tam unionem in dieta Pragensi, quia tributis subici non nisi regi intendunt. Copias bullarum' michi transmissas grato admodum suscepi animo, que plurimum contulerunt iocunditatis causamque prestiterunt consolacionis nec per me sepelientur, sed annun- ciabuntur universis. Hoc enim studio inhesi diebus meis nec cessabo usque ad ulti- mum terminum vite, quando veritatem katholicam sequar, tuear, quandocumque possibilitas contulerit, defendam, obedienciam sacrosancte Romane ecclesie semper teneam inviolatam ac cunctis studiis officiositatam, illi et suis studeam famulari a do- mino Ihesu premiari expectans et ipsius Romane sedis auxilio ac patrum ecclesie, cuius causa agitur, non derelinqui, nec aliquatenus orbari vestrisque oracionibus adiuvari, quibus me meosque filios ac totam domum suppliciter commendo, offerens se suaque ad omnia vestra beneplacitorum vota et mandata. Vestram paternitatem colendissimam Altissimus longis conservare dignetur temporibus suaque immensa clemencia ab omnibus adversis eripere pro culmine et honore sancte katholice matris ecclesie. Vestris me iterum ac iterum oracionibus commendo fratrumque vestrorum choro. Queso, si que novitates occurrerent, indilato dignemini significare. Crumpnaw die XXIIII. Maii anno Domini etc. 52 etc. Ex Ulricus de Rosenbergk. Religiosissimo viro, fratri Iohanni de Capistrano etc., ordinis sancti Francisci de observancia, michi sincere dilecto fidelissime presententur dd. 480. Tuttlin, 1. června 1452. Lazar Puchberger Oldřichovi z Rožmberka: o uznání svých nároků na zlatokorun- ském majetku po zemřelém otci Jindřichovi. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 2 BP 2b, or. pap. (P.) M. Pangerl, Urkundenbuch von Goldenkron (FRA XXXVII), 478 č. 207. Sr. Dr Jaroslav Kad- lec, Dějiny kláštera Svaté Koruny (Čes. Budějovice 1949), str. 108. Sr. odpověď Oldřicha z Rožmberka z 6. června 1452 č. 480.

Strana 341
Č. 481—482: 24. května—7. června 1452. 341 481. V Třeboni, 6. června 1452. Oldřich z Rožmberka Lazarovi Puchpergerovi: souhlasí, aby spor mezi nimi o Puchbergerův nárok na zlatokorunském majetku byl řešen rozhodčími. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 2 BP 2b, koncept. (P.) Pangerl, Urkundenbuch v. Goldenkron (FRA XXXVII) 480 č. 207. Sr. Dr Jaroslav Kadlec, Dě- jiny kláštera Svaté Koruny, 108. Sr. list Lazara Puchpergera z 1. června 1452 č. 479. 482. V Mostě, 7. června 1452. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka o své cestě na sněm v Řezně: těší se, že se tam s ním sejde nebo s jeho synem Jindřichem a Dr Václavem z Krumlova; pozval tam Mag. Václavu Rokycanu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1589, or. (autograf), pap. (P.) Acta Sanctorum, X. 548 n. 4. Fr. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens II, (FRA XX) 45 č. 22. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 637. Magnifice et excellens domine. Humili et devota recomendatione premissa gratiam salutarem et pacem in Domino sempiternam. Ordinaveram transmittere Magnificentie Vestre multa nobis nuper occurrentia ex litteris virorum Pragensium, Bohemorum et confederatorum cum eisdem, sed celeritate itineris occupatus hoc so- lum volui Magnificentie Vestre notum facere, quod heri€ sero a reverendissimo do- mino legato et ab illustrissimo domino duce Alberto, duce Bavarie et comitte Reni, ut in dieta Ratisbonensi dominicha post festum Viti et Modesti, si Dei honorem et sancte matris ecclesie debitam obedientiam diligo, interesse non desinam. Quod ni pro quadam adiuratione suscipio, tamquam si reputent meam ibi presentiam opportu- nam. Festino igitur gressus ad eam et vestram ibi spero adesse presentiam, ut filii vestri domini Henrici cum domino venerabili, decretorum doctore, vestro Wenceslao," quem et mei nomine advisetis, ut nomina absolutorum in mea commissione per domi- num plebanum vel per eundem dominum Wenceslaum secum deferat. Confido ete- nim, quod ibidem, Domino concedente, nostram conscientiam pro fidei veritate et sacrosancte Romane ecclesie obedientia debita sufficientissime declarabimus, veniat aut non perfidissimus Rochiczanus, quem ad hunc locum diete strictissime advocavi. Nuntii festinantia silentio pretereo, que fratri Nicolao de Grecz Regine, vicario mi- nisteriali Bohemie, Vestre Magnificientie intimanda comissi. Valeat Vestra Magnifi- Ex Ponte regni Bohemie 1452 die 7. Junii centia feliciter ad gaudia sempiterna. festinanter. 482. 1) 6. června. 2) Dr Václav z Krumlova.

Strana 342
312 Č. 482—483: 7. června—26. června 1452. Vestrae magnifice Dominationi inutilis servulus et orator frater Johannes de Capistrano, ordinis minorum, manu propria me scripsi. Na rubu: Magnifico et excellenti domino, domino de Rosis, suo singularissimo protectori fide- liter etc. Pečet odpadla. 483. V Řezně, 26. června 1452. Dr. Václav z Krumlova podává Oldřichovi z Rožmberka zprávu o řezenském jed- nání mezi čes. posly a legátem kardinálem Mikulášem Kusou a v příloze zasílá zprávu o návrhu na nové jednání v Chebu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1591, or. (autograf), pap. (P.) Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens (FRAXX), 46—9, č. 33 a 34. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 588—90. Sui ipsius ad beneplacita et vota oblationem cum omni genere obsequendi. Mag- nifice et excellens domine, domine mi graciosissime. Etsi amplissimis uti deberem verbis, cogit tamen negotiorum occupatio ac sollicitudo stilum accurtare. Nosse dig- netur Vestra Magnitudo, quod ad hanc dietam sanus et securus accessi per conduc- tum dominorum Pilznensium. Hic tractata sunt omnimode alia, quam existimabamus. Bohemorum legati per fratrem Johannem mirabiliter sunt confusi, specialiter Ssterm- berg. Et tamen nescio, quod alteri in isto preferre, uterque suam partem et tuentiam habuit. Dominus legatus etiam rigide processit cum illis, quamvis interdum mel com- miscens cum rigiditate. In fine tamen post multos hincinde tractatus et mediationes concordaverunt de hiis, que Vestre Magnitudini transmitto hic inserta. Mediatores autem fuerunt dux Ludovicus Bavarie et marchio Albertus Brandeburgensis; qui marchio ipsis Bohemis se multum affectum ostendit et pro illis hospitio exsolvit ex- pensas. Scripta sua Bohemi contra Capistranum negaverunt omnia, et quod ipsi non scirent de similibus et alia multa excusabilia. Inter alia etiam, que tractabantur, videlicet de dieta futura et que ibi tractanda forent, quia dominus legatus noluit assentire ad dietam nisi ipse sciret, de quibus ibi concludendum foret. Obtulit autem eis materiam tractandam, videlicet quod ipsi exhibeant et prebeant ac promittant obedientiam sedi apostolice realiter et cum effectu, non verbo, sed cum effectu, ita, ut non alias fecerunt, sed alio modo debeant agere, quia ipse nollet in verbis cum illis pactitare, quia notum foret, quod talia et talia promiserunt et tamen illa non servaverunt; et ibi multa enarravit, que detestanda fecerunt. Deinde et ultimo pro- miserunt, quia volunt facere omnia, que mandabit Sua Paternitas aut alter legatus cum pulcris verbis etc. Et sic terminaverunt de istis, ut premisi, que hic trans- mitto. Hoc eciam dignetur nosse Vestra Magnitudo, quod dominus cardinalis cog-

Strana 343
Č. 483: 26. června 1452. 343 noscit ipsos optime in omnibus factis eorum et wlt unum post eos Pragam de suis transmittere, ut videat, si se sic res habent et ista eis presentet facienda, que in concordatis ponuntur. Et iste pausabit etiam circa filium Dominacionis Vestre Plzne, cui etiam latius de omnibus actis scribo, ut magis se illac sciret informare. Vestre etiam Magnitudini scripsissem latius, sed quia istis diebus descendere proposui ad Magnitudinem Vestram ibi informaturus et perorsurus officium legacionis mee, quia rationibus pluribus magis expediens est, ut vadam viam Pataviensem quam aliam. Stermberg eciam quesivit omnibus, quibus potuit modis favorem Capistrani, nec invenit; et que de Vestra Magnitudine dixit, cum venero, dicam et singula patefa- ciam et ideo ad presentiam Vestre Magnitudinis potius quam alibi declinabo. O Deus, quam occulta sunt corda hominum! Dominus legatus multum est affectus Magnitu- dini Vestre. De Domino Schvanberg cum audissem, die uno magis expectabo, quam alias fecissem. Bohemi hodie recedunt, quia festinant venire ad dietam Pilznensem et ego cum istis factis ad dominum Henricum unum ex famulis direxi, scribens sibi de factis hic et dispositis quidquid erat. Bohemi male sunt contenti, quia male ho- norati et a legato et a Capistrano, quia nullus sermo fuit, quin bene illos tetigisset; et quam magistraliter expediti sunt, credo, quod grate audiet Magnitudo Vestra. Cum duce Ludovico non sum locutus, quia fuit mediator cum marchione Branden- burgensi et semper illos simul inveni; nolui ergo coram illo explere iniuncta. De ulterioribus clarius presentaliter informabo. De imperatore nihil hic audimus; aliqua a cardinali audivi ita in collatione mutuo, que scribere non convenit. Hec pauca sufficiant. Vestre Magnitudinis Dominationem obsecro, ne imputet de inculto sermone, quia tercia hora noctis scripsi, per totam diem nunquam tempus vacabat; semper enim pauper homo ibam explorando, quidquid ageretur per omnes angulos, ubi quid commodi persensi. Me Vestre Magnitudini commendo, quam Altissimus summis dig- netur prosequi beneficiis. Cum summa diligencia Bohemi instabant, ut intraret cardinalis regnum. Nullo pacto voluit. Finem huius rei non habuimus usque hodie, et ideo ita scribere distuli et festinavi. Hoc est in summa, quod hic ad nullam devenimus nostram intentionem, quam- quam credunt singuli, quod isti facient obedientiam taliter, ut polliciti sunt. Tunc bene fieret, si facerent. Ex Ratisbona XXVIa Junii. Vestre Magnitudini licet inutilis, fidelis tamen servulus et orator Wenceslaus decretorum doctor. Na rubu: Magnifico et excelenti domino domino Vlrico de Rosnberg, suo domino et allumpno ac precentori graciosissimo. Na přiloženém listě: Conclusio diete Ratisbonensis oblata per Bohemos, respondentes domino cardi- nali, sed ex voluntate domini cardinalis per me correcta.

Strana 344
344 Č. 483: 26. června 1452. Quia in presenti dieta Ratisbonensi reverendissimus in Christo pater dominus Nicolaus, cardinalis sancti Petri ad vincula, apostolice sedis legatus, super materia hic proposita se obtulit ad tractandum in dieta indicenda ad opidum Egre et amba- siatores ac oratores Bohemorum, qui cum magno desiderio instituerunt, ut tractatus huiusmodi inter metas regni Bohemie haberetur: domini mediatores, dux Ludovicus Bavarie et marchio Albertus Brandenburgensis ad hoc medium partes utrinque con- duxerunt, videlicet quod infra hinc et festum Exaltationis sancte Crucis proxime venturum prefatus dominus legatus apud sanctissimum dominum nostrum papam diligentiam adhibere debet, ut Sanctitas sua sibi aut alteri ad hoc idoneo facultatem tribuat et commissionem faciat ad dictum regnum intrandi et ibidem in presentia incolarum tractandi ac omnia faciendi, que pro salute animarum atque bono pacis necessaria fuerint et opportuna. Et siquidem sanctissimus dominus noster ad ipsum, ut premittitur, concesserit et annuerit, hoc memoratus dominus legatus in termino supraposito ambassiatoribus Bohemorum aut coherentibus eorundem intimabit et litteras mittet huc ad reverendissimum patrem dominum episcopum Ratisbonensem, ipsis ulterius dirigendas. Pariformiter ambasiatores supradicti apud suos complices et coherentes et de ipsorum parte existentes diligentiam facere debebunt, quod et ipsi pro bono rei publice christiane ad dietam indicendam in festo s. Galli proxime venturi ad opidum Egre venire, aut suos cum sufficienti mandato et instructos mittere velint ad trac- tandum et concludendum super propositis in dieta Ratisbonensi et quidquid super hoc conclusum aut obtentum fuerit per litteras suas aut suorum coherentium intra pre- fatum terminum festi Exaltationis s. Crucis ad manus domini episcopi Ratisbonensis prestandas ipsi domino legato intimabunt. Item infra terminum iam expressum prefati ambasiatores et coherentes ipso- rum in regno Bohemie dabunt salvum conductum in forma meliori pro necessitate domini legati et aliorum, qui secum venturi sunt, sive principes ecclesiastici vel se- culares, aut alii cuiuscunque status fuerint. Et hunc nuntiis iam dicti domini legati, quos propterea ad regnum destinabit, fideliter presentabunt. Similiter expedientur hic in partibus Alemanie salvi conductus necessarii pro ambasiatoribus dictorum de Bohemia ad dietam indicendam ad festum s. Galli in opido Egre, ut omnia Deo adiuvante ad salutem et optatum finem feliciter atque diligenter dirigantur. Dignemini hanc concordiam intelligere, quia dominus cardinalis fuit valde instan- ter petitus, ut intraret Bohemiam, sed denegavit dicens habere in mandatis a sede apostolica, ut non intraret Bohemiam, nisi prius reciperent Bohemi ecclesiasticam unitatem in omnibus simpliciter. Et ideo ad preces illorum debet mittere ad sedem apostolicam pro venia; sed primo premittet unum ad Pragam, qui videat voluntates eorum et illi habili primo ad curiam nuntios destinabit. Et ad festum Bartholomei ipsi debent dietam habere in Praga et dominus cardinalis illac transmittet pro salvis conductibus diete Egrensis suos speciales nuntios, si et in quantum ipsi prius con- senserint ad ipsam dietam, quod tamen polliciti sunt animo perfido. Jinou rukou připsáno: „V Řeznu sněm 1452. Popovi v Egru.

Strana 345
Č. 484—486: 9. července—konec srpna 1452. 345 484. 9. července 1452. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka: o poselství českém na jednání v Řezně a kardinálovi Mikulášovi Kusovi. Posílá mu opis zprávy kardinálovy a žádá, aby se podle toho zachoval. Stuttgart; MS Theol. Philos. A No 37, opis. (P.) Hec est benediccio hominis vobis noti etc. Oracionibus sedulis in Christo pre- porrectis, generose ac nobilis domine, qui suis...1 dubitens vos non latere, qualiter ambasiatores regni Bohemie de dieta Ratisponensi redierunt reverendus in Christo, ut autem huiusmodi tractatus concepti in eadem dieta ad finem laudabilem deveniant, reverendus in Christo pater et dominus, dominus Nicolaus cardinalis apostolice sedis legatus etc. mox operam dedit et scripsit omnibus et singulis baronibus et nobilibus tam secularibus quam spiritualibus, inclitum regnum et marchionatum inhabitanti- bus, scire desiderans cuiusvis mentem et propositum de obediencia pura et simplici prestanda sedi apostolice et ecclesie Romane, prout hec latissime in copiis hic inclusa repperietis. Supplico, ut huiusmodi scripta diligenter ausculitare et animam adver- tere vellitis. Ibique repperietis singula, que pro salute regni iam dicti sunt masti- canda et benigne suscipienda ad fratrem, ut omnes inhabitantes salvifiant. Firmiter enim spero, quod Nobilitas vestra apponet omnimodam diligenciam, ut hec scripta domini legati sorciantur effectum. Intendebat enim vobis personaliter loqui, sed propter insecuritatem vie quod nondum asecuratus de salvo conductu non audebam. Responsum, si mihi scribere vultis, destinate prothonotario civitatis Pilsnensis. Scriptum dominica ante Margarethe anno M°CCCC LII°. Generoso et magnifico domino U. domino sibi gracioso. 485. Hluboká, 31. srpna 1452. Odpovědný list Jana z Lobkovic, stranníka pánů z Rožmberka, Jiřímu z Puchheimu (Puchoměři), rakouskému truksasu, — „Datum Hluboka f. VIa post festum s. Barto- lomei apostoli anno etc LIIo“. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1619, orig. pap., pečet přit. poškozena. 486. Červenec— srpen [1452]. Odpovědné listy pánům z Rožmberka a jejich straně od stoupenců Jiříka z Pu- choměře, truksasa rakouského: 484. 1) Nezřetelné slovo.

Strana 346
346 Č. 486—487: konec srpna 1452. a) Jana z Budče, Václava Hazla z Nové Vsi, Jindřicha z Sedlce, Zikmunda z Pe- trovce, Martina z Slatiny, Václava Milosta [ze] Zahrádek, b) Jana Něpera z Hradiště (dán v neděli po sv. Jacubě v Cmundu u veliký deště), c) Sezemy Lapky z Ryzmburka (dán ve Cmundu etc. tu neděli po sv. Jakobě), Mareše z Udimě (dán ve Cmundu tu neděli po Vavřinci (?)), d) c) Jana Červeného Hlavy (?), Václava z Mezeříče, Štěpána z Podolí, f) Janka z Olbramovic, g) Jana z Milčic (Datum u Waydovie v outerý před sv. Vavřincem), h) Ctibora z Dešenic, Bořivoje z Bezvěrova, Jana z Hodějova, Buška, Jindřicha a Jana z Klenovic, Janka Trachny, Jiříka z Želetavy, Jiříka z Merklína, Jana ze Vza- chova a Mikuláše z Višnice, ch) Jana a Jiříka bratří z Lichtenburka (dán v městě v Cmundu), i) Jana z Kestřan, Zachaře z Čejetic, Jindřicha z Sedlce, j) Alše z Bukovna, Lapky z Rokycan, Stacha z Hrádku, Svindy z Třemšína, Jana z Boru, Albrechta z Těchnice, Prokopa z Chotěbořic, k) Jana Hajdy z Poříčí, Jana z Bílovic, Jindřicha z Poněšic a Janka ze Lhoty (dán v městě Cmundu), l) Sazemy Lapky z Ryzmburka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1592—99, 1601—04, or. pap., pečetě přit. poško- zené. (P.) 487. Konec srpna 1452. Oldřich z Rožmberka píše synovi Jindřichovi z Rožmberka do Rakous, líčí poměry doma v zemi a těší se, až se Jindřich zase vrátí domů. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1657, or. pap. Začátek dopisu ztracen. (R.) AČ. III, 61 č. 95. — Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 661. ... Item po tom sjezdu jakož sem s p. Alšem, s Čabelickým a s Trčkú sě sjezdil a po Paumgartnerovi jsem vzkázal, oč jsem s nimi mluvil a na čem jsme spolu zuostali, jakožs pak na Paumgartnerovi šíře srozuměl: tu po tom rozjedu obeslal mě p. Aleš, abych Rúsa“ k němu vypravil; a Rús pro jiné pilné potřeby a také pro dnu tam jeti nemohl, i poslal sem tam Šatavu.“ I mluvil s ním, abych Táboróm nebyl ra- den ani pomocen a byl pohotově, že oni Tábor mieti budú ve třech neb ve čtyřech dnech; a také že budú sjezdu na mě žádati, abych toho odporen nebyl, a jest-liže bych odepřel a nepřijel, že skrze to škoda by státi sě mohla na panstvie našem; a že již na pole táhnú. A dále mu řekl: by Rús ke mně byl přijel, byl bych dále a šíře s ním rozmluvil, ale tak neviem viece mluviti. A když na pole vytrhli, a byli již 487. 1) Aleš ze Šternberka. 2) Jan Čabelický ze Soutic. 3) Mikuláš Trčka. 4) Jan Rús z Čemin. 5) Jan Bolechovec ze Šatavy. 6) 8. září. 7) Oldřich Celský. 8) Oldřich Eizinger.

Strana 347
Č. 487: konec srpna 1452. 347 tři nebo IIII míle od Prahy, přijel ke mně Jankovský, jsa poslán od p. Jindřicha z Stráže, a zpravuje mě, abych sě v tom opatřil, a toho sjezdu, když požádají, abych nezmeškal; a že to jistě vie, nebudu-li, že k škodě veliké přijdem, a žeby nám nerád škody přál, a hroze mi divnými hrózami, jakož tě pak posel, kteréhož k tobě vy- pravil sem, šíře a lépe ústně zpraví. A já tak odpověděl, že na ně péče žádné ne- mám, a také když sem sě s svrchupsanými pány sjiežděl, tu na tom jsme zuostali, i to odložili na tvój příjezd, když by bohdá domóv přijel, aby sněm položen byl na hodném miestě a tu obecné dobré jednáno; a že my proti obecniemu dobrému býti nemieníme a že učiniti chcme vše, což jest hodné a vedle Boha učiniti móžem, ježto by nebylo proti Bohu, duši i cti naší a proti králi Ladislavovi, i jednotníkóm našim a svobodám a právóm Koruny této; a což bych viděl dobrého, i děti své k témuž chtěl bych držeti. Ale Jankovského tak široce sem nezpravil, než pověděl mu, že což sem s nimi smluvil, že jim to rád zdržeti chci, i své děti k témuž vésti; a s tiemť tam jede. A ještě žádné odpovědi nemám. Pak bude-li dále co takového, toť tebe tajno nebude. A v tom přijel jeden osedlý z Tábora ke mně, a žaluje na Trčku i jiné pomocníky jeho, kterak jim velmi nešlechetně učinili bez odpovědi, ježto by o to široce bylo psáti, kterak sě to stalo, a že jinému nerozumie, než že obehnáni budú; a žádajiece, abychme jich [ne]opustili a jim pomocni byli, že nám se chtie zapsati, že nám pomoci chtie proti každému, a věčně proti nám nebýti, a s lidmi našimi nás do města pustiti a města zmocniti. Odpověděl sem jemu, že nynie v této mieře nenie podobné mi to učiniti, poněvadž syn mój doma nenie, a lidi s sebú tam má, než žel mi jest té příhody vaší. Dále tázal sem jeho, svorni-li sú mezi sebú, a miení-li se brániti? A on řekl, že svorni jsú a že dobře vědie, proč sě jim to děje, a že sě do těch hrdel brániti miení, a pravie, že pomocníkóv dosti mají na Žateckých, Lúnských, Pieseckých i jiných; a že v tom zápisu [v] Praze učiněném, jakož sú sě zapsali a pečeti přikládali, že mnozí s nimi státi nechtie. A dále na něm srozuměl sem, že ještě z raddy některé sem k nám poslati miení, aby šíře o to s námi mluveno bylo; a také abychme některé své tam k nim vypravili, že obec i všichni k tomu, což svrchu sě píše, přiznati se chtie. Item. Včera přišlo poselstvie z Chusníka, že Táboři stodoly bořie i pálí, což jim sě vidí škodného, a k obleženie se strojí, a že brániti se chtie. A s hradu Chusníka vojsko jich vidie i stany, ježto u Chotovin ležie. Pak odtad, kam dále potáhnú, ještě neviem; než u vojště voláno jest slovem páně Jiříkovým, aby na našem panství ne- škodili, že na ně péče nemáme, než což s picovánie a k jiedlu jest, požívali a to což najskrovněji by mohli. Pak v tom výstrahy jdú rozličné, ježto by o tom mnoho bylo psáti a také, že dávno na tom zuostali sú, aby po Matce božie“ hned pole měli a tak aby Tábory i jiné lidi, ježto k zápisu jich svoliti nechtie, mohli hrózú neb kte- rak jinak k tomu připraviti, aby k tomu svoleno bylo, a také aby v tom své moci a lidem porozuměli. Také srozumievám, že nynie tak vnáhle a zřetedlně ciesaři po- moci nesmějí, protože poselstvie od země i také rozličná vzkazovánie činili sú tam o krále Ladislava; a tak válejie sě, že by rokovati mezi ciesařem chtěl, i peněz zda by kterak dosáhl, a tak v tom jednati, což by straně jich viděl užitečného. Slyším také, že ti, kteříž s ním polem leží, že mezi sebú dobře roztrženi sú; neb měli

Strana 348
Č. 487: konec srpna 1452. 348 za to, žeby na Miešenského do Slezie táhnúti měli k Lehnici, jakož o tom běhu dobře vieš. Také pravie, že by chud na penieze byl, a druzí pravie, že by jemu od ciesaře podtají něco peněz dodáno bylo, a druzí pravie, že by jemu nic dáti nechtěl, a mnozí pravie, že darmo s ním táhnúti nechtie, a těch že by drahně bylo a jme- novitých. A tak těch novin mnoho jde, ježto tak široce vypsati nemohu. Protož, milý synu, pro tyto všecky běhy rád bych tě zasě domóv viděl se všemi tvými, nebť by bylo potřebie; avšak mělo-li by proto pohoršeno býti to dobré, cožs nynie túto jiezdú tam obdržal, ježto skrze to vše dobré nám móže přijíti, tehdyť bych raději, aby tam povzdržal a při těch smlúvách byl, budú-li dokonány čili nic, neb kterak jinak sě stane, aby s koncem, a věda čím, domóv přijel. A my zde v té mieře opatro- vati sě budem, což najlépe budem moci, jediné abychme sě zrad vyvarovali, bychme o zámek některý nepřišli, jehož bohdá nebude. A posla tohoto dlúho nedrž a odbud ho což najspieš móžeš, a daj nám po něm věděti, kterak sě máš a jakť sě vede. A o tom člověku, jakož vieš, ježtožs po Pawmgartnerovi sem některé věci poslal, ježto jeho mají býti, postaraj sě o ostatek, aby bylo, a to velmi tajně; nebť s obú stranú hledí, kdeby mu sě lépe zvedlo, ježto o tom tolik psáti se nehodí. Než budelit ostatek, pojednaje toho pěkně, mohlo by mnoho dobrého z toho přijíti; nebť mu jest tam na onu stranu postúpiti velmi těžko. A jakožs mně o Janovi psal, abychme sě proti Němcóm měli jakožto proti nepřátelóm, toho sem povzdržoval pro některé příčiny; a také nerad bych, by Jan sám svým životem na poli byl, pro rozličné věci. A za tiem toto zapadlo, že to před sě jíti nemóže. A zdá mi sě lépe, že sě to ne- stalo, nežli by se bylo stalo. A když sem psáti budeš, dotkni v svém psanie, ať tiem ještě povzdržuje a proč sě to stalo neb děje. Když bohdá domóv přijedeš, toho všeho dobře tě zpravím. Pak ale o Leskovcovi, jakožs mi po Pawmgartnerovi vzkázal, jakož zaň rukojmě jsme, že by sobě tušil, že jeho ani nás k škodě nepřipraví: ját jinému nerozumiem, než žet Trčka u mlčenie býti chce za dvě neb tři neděle, a přijdelit list, žeť by nás rád v škodu vrazil. A také byť mu zbožie kterého postu- povati chtěl neb zastaviti, žeť toho nepřijme, nebť mi jest to sám ústně řekl. Protož přičiň sě s pilností, zda by mohl vyjednati, což se dielu našeho dotkne; toho sě dostane na mě i na tě tisíc a XL zlatých, abychme to vypraviec neškodovali. Pak o to, což se panem Cilským máš činiti, jakož vieš, buď pilen; neb vieš, že toho nám jest veliké potřebie, ježto o tom široce psáti sě nehodí. Také milý synu, když toto již dopsáno bylo, přišlo nám poselstvie z Dobronic, že pan Jiřík již k Tháboru přitáhl a začal s nimi taidinky, a chtě jě v taidinky uvésti. A Tháboři nám vzkázali, chcme-li je k sobě přijieti, že s námi a vedle nás státi a býti chtie do budúcieho pána, i z jiné pěkné řeči vzkázali, ježto sě psáti nehodí. Protož otěž sě o to se panem Cilským, p. Eicingerems i s raddú, kterak nám v tom raditi budú; neb my bez jich pomoci nic v tom učiniti bychme nemohli. A budú-lit sě tak pomalu umlúvati, potomť i nás nemine; nebť by i jich dobré mohlo býti, i hoditi sě v potomních časiech. A to, cožť tuto píši, ať to podtají mají, aby to p. Jiříka neb jich strany nedošlo, bychme se o to s nimi radili, neb by potom nám mohlo to ke škodě přijíti i k záhubě. Pod textem připsáno: cedula o sjiezd.

Strana 349
Č. 488: v srpnu 1452. 349 488. [V srpnu 1452.] Seznam účastníků války proti císaři Fridrichovi, aby vydal Ladislava. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1655. (R.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 653 d. Znamenáni jsú ti, kteříž jsú s Crumlova i zemané ciesaři odpověděli anno Do- mini etc LIIdo. Pan Oldřich z Rozmberka pan Jindřich z Rozmberka pan Jan pan Polhomeř Ruprecht pan Strein Heinrich Jan Rús Koniatha Zikmund Edar Karel z Říčan Přibík z Chlumu Petr z Borovnice Erazim z Michnic Beneš z Dubného Jan z Bohušic Ott Kyrpergar Mikuláš z Sedlce Mikuláš z Russova Jan z Kovačova Bohuněk z Bratříkovic Odolen z Komařic Jiřík z Sedlce Hans Pawmgartner Jan z Dlúhé Ctibor z Kozieho Václav z Ondřejova Jan z Zertiezowicz Václav Ryerat Sulek z Zalev Volf z Dúbravice Jan Frouta z Třebomyslic Pankrac von Wienn Jan z Kozieho Olbram z Stiekře Petr Svathomir z Milíkovic Zachař z Nemyšle Beneš z Komářic Jan z Vrábí Jan z Chlumu Mikuláš z Niemče Hladký z Chlumu Hans von Fradnach Vilém z Třebomyslic Jan z Mezipotočie Bušek z Kanic Bušek z Býšova Jindřich z Kočova Jan z Kozieho mladší Procop z Soběšína Vašek z Chlumu Lísek z Repče Pilgrem Sachs von Almeck Jindřich Svatomír z Milíkovic Vaněk Huorka z Prachatic Nedomír z Sudoměře z Dívčic Baltazar Aver Jorg Span von Lampach Mikuláš ze Rzavého Hynek z Suché Vilém z Dúdleb Jan z Komářic Petr Višnie Oldřich Rubík z Hlavatec Jan Rubík z Hlavatec.

Strana 350
350 v srpnu 1452. Odpoviedací listy z Helfenburského úřadu: Vlášek Bušek z Drahonic Petraš z Šebrakova Petr z Předborovic Přech z Lelibořic Jan Stebiniak Petr z Turového Jan Bruona Diviš z Nového Dvoru Chval z Lipovice Přibík z Lhoty Vilém mladší z Třebomyslic Heřman z Prostého Přibík z Borovnice Hynek z Budákova Mikuláš Přiešek Jindfich z Ujézda Meindl z Neydlinku Listy Popelovy: Jan z Lobkovic Matéj z Prochoda Jifík z Prochoda Hroznata z Petrovic Vojtěch z Slupečného Rús z Újezda Oldřich z Turné Dobeš z Hracholusk Svojše z Vyšnice Jan Crhán z Jaromyšle Jan z Svojkovic Jan Svatomír z Milíkovic Václav z Daménic Václav Lobkovic z Křenska Hanzlata z Jivovice Hladký z Smutkovce Mikuláš z Cladska Václav z Velešína Jan z Střebče Jan z Vodňan Barthoš z Huzné Svitava z Velechvína Sigmund z Oselného 'Thoma z Zymutic Jan z Hor Sigmund Šafrán z Veselé. Bechyně: Jan z Lažan Ondřej z Prudic Oldříšek z Hlavatec Petr z Drhovice Albrecht z Libotynie Jindřich z Počápl Mikeš z Vestce Kuneš z Úsuše Příbram z Clebočina Jetřich z Dědkova Jan z Piesku Mikuláš z Březie Zbynék z Quasejiovic Bernarth z Nového Sedla Jan Hrzek z Budkova Kukla z Pořiečie Jirkl z Zajdlic Jan z Pohnanic Ondřej Rubík z Hlavatec Znamenáni jsú ti, kteříž jsú se [z] Zviekova služebníci i zemané okolím ciesaři od- pověděli anno ete LIIdo Lipolt Vítha z Rzavého, purkrabie Jan Sic z Drahenic Albrecht z Drahenic Martin z Záhofan Smil z Hodéjova Vikhart z Üdimé 

Strana 351
Č. 488: Matěj z Todně Ondřej z Údimě Racek z Dlúhé Jan z Lysovic Petr z Jierčan Rynarth z Chotče Petr z Lužnice Jedlice z Oběděnic Heřman z Hrádku Petr z Dobrohoště Vilém z Kozieho Jan z Kozieho Štěpán z Talmberka Diviš z Talmberkga Vecl z Přeborovic Jindřich z Stajice Držkraj z Javornice Václav z Javornice Markvart z Rakovic Bořivoj z Svinař Oldřich z Hřebene Cuneš Vidlák Summa L. v srpnu 1152. 351 Litmir z Zabofie Burjan z Javornice Hynek z Dübravice Jan z Vesce Hroch z Myslína Jan Spévák z Plistkovic Černín z Zábořie Václav z Švamberkga Kubec z Rohozova Petr z Protivce Bužek z Jindřichovic Sádlo z Vrážného Petr z Předborovic Matějka z Březie Přibík z Borovnice Zdeněk z Jempništ Jan z Rohozova Franěk z Vepic Jan z Bejšova Jan z Končan Jan z Mirovic Přech z Dobrohoště Z úřadu chúsnického, kteříž jsú odpověděli ciesaři: Vítha ze Rzavého Jindřich z Stajče Mikuláš z Záhořie Jan z Podolák Sazama z Záhořie Racek z Čichvalovic Albrecht Ruoth z Dierného Beneš z Bělé Lithvin z Nemyšle Jan Lazanka Bohuslav z Předborovic Mikuláš z Říčan Hrdon z Zahrádky Diviš z Vojkova Kuneš z Pořičie Jaroš z Bydlína Čáslav z Podolé Mikuláš z Tankova Mikuláš z Nedrahovic Mikuláš ze Strahařova Mikuláš starší ze Strahařova Dobran z Mutic Petr Maksant z Deštného Jan z Radostovic Neleś z Vlkovic Mikuláš z Blanice Mikuláš z Valu Jan z Strýčkovic Mikuláš z Tučap Kuneš z Olbramovic Mikuláš z Mrakotic Matěj z Modlíkova Jan z Radiče Jan ze Lče Vítha od Dubu Vojtěch z Zálužie 

Strana 352
352 Č. 488: Mikuláš z Klečat Petr z Rachtavy Václav z Nedvědic Jan z Libochovan Jan z Kvaštiova Jan z Tučap Jan z Šatavy Bušek z Heřmanic Jindřich z Mrakotic Ondřej z Dobrohoště Mikuláš z Lažan Franěk z Drahonína Litvín z Nemyšle mladší Jan z Dobronic Mareš z Modlikova Dubek z Mirotina Jan z Ratibořic Jan z Vlkošovic Ondra z Cetoraze Mikuláš z Vlkošovic Jan Bezduše z Cetoraze Matěj z Cetoraze Martin z Vintieřova Jíra z Cetoraze Míka Přieplata z Zahrádky Bernhart z Chvalkova Jan z Lodefova Ryneś z Bohdalína Ješek z Zahrádky Ondřej Král z Zarybničí Matěj Malovec z Vintířova Jiřík z Borku Philip z Kozinic Janek Mravenec z Vientieřova Summa LXX Jan z Otrad Jan z Jeni$ovic Mikuláš ze Rzavieho Cunáš z Machovic Daniel Smolík z Šavic Cunrát z Petrovic Vilém z Sunbergka v srpnu 1452. Vaniek Písek Oldřich z Omlinky Bohuněk z Omlinky Mikuláš z Veselé Šafrán Jan Hub z Corotína Petřík Kačice Velešín Oldřich z Ratibořic Mathey z Borkovic Jan Zeept Jan Golub Jan z Zajécic Přibík z Šatavy Petr z Kotenprunu Ocásek Oldřich mlaší z Pláně Aleš z Budákova Jan z Chotěmic Baba Mikeš z Chmelného Oldřich z Drachovic Mikuláš Rot Jarohněv Přibík z Wincova (?) Kuneš Roskoš Mathus z Sunbergka Vilém ze Lhoty Jan ze Lhoty Lapači Týn: Heinrich z Sobětic Petr z Březan Vilém z Košmberka Přibík Hádek z Pabjenic Bušek z Borkovic Třeboň: Pešík z Bělé Beneš Papák z Navětří Zachař z Kovanina Petr z Kojakovic Přibík z Todně Jindřich z Třebečka Petr z Zalin Jinou rukou: Zdvižení války proti císaři Fryudrychovi, že Ladislava nechtěl vydati. 1452. 

Strana 353
Č. 489—490: 7. září 1452. 353 489. Na poli mezi Hlubokou a Čes. Budějovicemi, 7. září 1452. Jiří z Poděbrad, správce království Českého a jeho strana dávají glejt Oldři- chovi z Rožmberka na jednání v Čes. Budějovicích. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1660, or. pap. (P.) AČ. III, 551 č. 598 (reg.). Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 668—69. Jiřík z Cunstátu a z Poděbrad, správce královstvie Českého, Jan z Cunstátu seděním u Svatého Prokopa, Jetřich z Janovic, Jan z Rušinova, hajtman krajě čá- slavského, Mikuláš z Lípy a na Lipnici, Zdeněk z Postupic, hajtman krajě chrudim- ského, vyznáváme tiemto listem zjevně přede všiemi lidmi, že urozenému pánu p. Oldřichovi z Rozmberga až do puol druhého sta koní nebo níže a tolikéž osobám dali jsme a mocí listu tohoto dávámy náš jistý a bezpečný glejt od dánie listu tohoto za plných osm dní pořád zběhlých a poslední den do západu slunečnieho bez přeru- šenie trvající tak, aby svrchupsaný pan Oldřich v počtu již psaném nebo menšiem mohl bezpečně do města Budějievic Českých bez škody vojsk našich přiblížiti sě a odtud s námi na poli sě sjeti neb do našich vojsk svobodně přijeti, tu býti a o po- třebné věci volně mluviti a jednati; kteréžto zjednaje neb nezjednaje bude sě moci bez úrazu osob i statkuov svých na svá obydle navrátiti. Slibujíce mocí listu tohoto svú dobrú vierú křesťanskú najprv sami za sě i za našie služebníky a lidi poddané i za všecka vojska našě, že tento náš předepsaný glejt panu Oldřichovi dřievepsanému tak, jakož sě v tomto listu vypisuje, bude ctně a věrně bez lstivosti zdržán i bez přerušenie křesťansky zachován do času svrchupsaného. Toho na zdrženie a na po- tvrzenie pečeti naše vlastnie dali jsme přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na poli mezi Hlubokú a Budějievici ve čtvrtek před slavným hodem Matky božie narození let božích etc. padesátého druhého. 6 přitištěných pečetí. 490. Ve Vídni, 7. září 1452. Jindřich z Rožmberka svému otci Oldřichovi z Rožmberka: posílá svého služeb- níka Holuba s pověřujícím listem. — (Wienne f. V. ante Marie Virginis gloriose Na- tivitatem, anno etc LIIdo.) Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka; or. pap., pečet na rubu odpadla. (P.) AČ. XIV, 61 č. 1609.

Strana 354
354 Č. 491—492: v 1. půli září—12. října 1452. 491. 1452 v 1. půli září. Oldřich z Rožmberka přiznává se s některými výhradami k zápisu sněmu svato- jirského, jímž zvolen byl Jiří z Poděbrad za zemského správce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1661. Koncept, pap. (P.) AČ. III, 551 č. 599 (reg.). Urbánek, Čes. děj. III 2, 670. My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi lidmi, že slyšiece a zpraveni toho jsúce, že by ten zápis a zpuosob i volenie p. Jiříka z Cun- státu a z Poděbrad za zprávný šlo a chýlilo sě k dobrému obecnému země této České a ku upokojení. I chtíce my, jakož vždy prve k tomu táhli sme a vedli, aby ty búřky, nesnáze a války i škody a záhuby rozličné, kteréž od nemalých let v zemi této České trvaly sú, stály již a konečně zminuly a potuchly, žádost toho majíce, aby země tato Česká v řád vešla i byla stála již v pokoji dobrém, přiznali sme sě a mocí tohoto listu přiznáváme k těm úmluvám, svolením a řádóm i zpuosobuom, na kterýchžto páni, rytieři, zemané i města pro obecné dobré královstvie Českého svolili sú sě a při tom zuostali, vyzdvihše urozeného pána p. Jiříka z Cunstátu a z Podě- brad a volivše za mocného správci téhož královstvie na sněmu obecném v Starém městě Pražském při hodu svatého Jiřie nynie v nově minulého držalém. A ty sli- bujem i chcem podniknúti všecky a držeti i podnikujem všemi obyčeji tak a v těch závazciech, zámluvách, jakož týž list a zápis hlavní s visutými týchž pánuov, zeman i měst pečetmi na potvrzenie a zdrženie těch věcí udělaný v sobě drží plněji a za- vierá. Pod výminkami však a articulemi čtyřmi takovýmito znamenitě učiněnými: najprv, že my Oldřich z Rozmbergka svrchupsaný, přátelé, pomocníci a spolujednot- níci a služebníci naši i lidé poddaní, což by proti církvi svaté, kostelu Římskému a poslušenstvie bylo, tiemto zápisem ižádnému v ničem povinni ani zavázáni nemáme býti a kněžím naším také viece nemá býti překáženo. Druhé také, což by sě koli najjasnějšieho kniežete a pána našeho milostivého etc. krále Ladslava dotýkalo a co proti jeho milosti kterakkoli bylo, tehdy my ani páni přátelé i spolujednotníci naši tiem také nemáme zavázáni býti. Třetie pak, abychme my konečně i každý v této zemi chudý i bohatý všelikakého stavu, řádu neb povýšenie při svých svobodách od starodávna vysazených zuostali. A čtvrté, aby také duchovní i světští, chudí i bohatí při práviech zemských zuostali a při nich tak zachováni byli, jakož země Česká za právo má. Na budúcí pamět i pevnost toho pečet naši vlastní a přirozenú k listu Jenž jest dán a psán léta i dne etc. tomuto přitisknúti kázali sme dobrovolně. 492. V Praze, 12. října 1452. Purkmistr a rady měst Pražských dávají Oldřichovi z Rožmberka, Jindřichovi z Rožmberka, Hynkovi Krušinovi ze Švamberka, Vilémovi ml. z Rýzmberka a poslům z Plzně a Čes. Budějovic glejt na svatohavelský sněm.

Strana 355
Č. 492—494: 12.—15. října 1452. 355 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1663, or. pap. (P.) AČ. III, 552 č. 601 (reg.); Strnad, Listář m. Plzně II, 5 č. 10 (reg.); Palacký, Děj. IV, 1, 275. My purkmistři a rady Starého, Nového i Menšieho měst Pražských vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, že urozeným, statečným, slovutným a opatrným pánóm, rytieřóm, panošiem a městóm, totiž p. Oldřichovi z Rozmberga a p. Jindřichovi synu jeho odtudž, p. Hynkovi Crušinovi z Švamberga, p. Vilémovi mladšiemu z Ryzmberga i poslóm z měst Nového Plzně a Českých Budějovic vy- slaným i jiným všem, jenž s nimi a vedle nich prve neboli posléz do našich měst Pražských k sněmu na den sv. Havla nynie uloženému pojedú až do pěti set koní nebo níže s tolikéž osobami dali sme a mocí listu tohoto dáváme náš jistý, svobodný a bezpečný glejt před mocí a právem duchovním i světským od dánie listu tohoto až za čtyři neděle pořád sběhlé a ten den poslední těch čtyř neděl celý do západu slunce během svým přirozeným bez přerušenie trvající, tak aby ti páni i se všemi, ktož s nimi a podle nich budú tak, jakož již vypsáno jest, mohli do měst Pražských přijeti bezpečně, tu býti a o věci potřebné svobodně mluviti i jednati; kteréžto zjednajíc neb nezjednajíc mají se bez úrazu osob i statkuov jich na svá obydlé na- vrátiti. Slibujíce mocí listu tohoto svú dobrú věrú křesťanskú najprve sami za sě i za všecky služebníky naše a lidi poddané, že tento náš předepsaný glejt již psa- ným pánóm, rytieřóm, zemanóm i od svrchupsaných měst vyslaným tak, jakož sě v tomto listu vypisuje, bude ctně a věrně bez lstivosti zdržán i bez přerušenie křes- ťansky zachován do času svrchupsaného. Pak-li by sě od nás neb od našich v tomto glejtu co beze lsti skutkem nebo řečí přihodilo, to máme i slibujem tak opraviti, jakož urozený pán p. Jiřík z Cunštátu a z Poděbrad, zprávce a rada královstvie Čes- ského rozkáží. Toho všeho na zdrženie a na potvrzenie pečeti měst našich dali sme přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřistého padesátého druhého ve čtvrtek před sv. Havlem. 3 pečeti přitištěné odpadly. 493. 10. října 1452. Dannekwart Harleinsperger na Tamberce u Pasova posílá k Oldřichovi a Jindři- chovi z Rožmberka svého strýce Víta Harleinspergera s pověřujícím listem — am Eritag vor Maximiliani anno etc LII°. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod Harleinsperger; or. pap., krytá pečeť na rubu odpadla. (P.) 494. V Magdeburce, 15. října 1452. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka: raduje se z příchodu krále Ladislava do Vídně a napomíná Oldřicha, aby obrátil své úsilí k tomu, aby Ladislav se Čechům ne- zavazoval k ochraně kompaktát.

Strana 356
356 Č. 494: 15. října 1452. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1664, or. pap. (P.) Acta Sanctorum X, 547—48. Fr. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens (FRA XX) 28 č. 31 (reg.). Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 671—72. I. H. C. Magnifice et excellens domine, domine ac benefactor et preceptor mi singula- rissime! Humillima commendacione premissa graciam salutarem et pacem in Domino sempiternam cum omni officio obsequendi. Nullo dicendi genere consequi possem, quanto gaudio quantaque leticia fuerim hisce diebus affectus audito cum pacifico imperatorie maiestatis consensu, felici adventu serenissimi regis Ladislai ad suam inclitam civitatem Wyenensem, uti vestra et mea desideria non parum expostulabant, quemadmodum ipsi imperatoris maiestatis meis literis superioribus diebus signifi- caveram; que res tam mirificos fructus toti ecclesie sancte Dei et populo ipsi chris- tiano sit verisimiliter paritura. Nemo boni avidus est, qui huic tante novitati non debeat vehementer congratulari. Ego enim, ut per me dicam, ita letor, gaudeo et exulto, ut nesciam, quid gracius, quidve iucundius hoc tempore facile mihi potuisset afferi; quandoquidem ea firmissima mihi spes est, cum divinitus nobis datum, ut liberet populum suum in umbra mortis sedentem, quorum multi sathane faucibus quottidie preda fuerint revocetque devios ad unitatem christiane religionis, a qua iam tot abiecto obediencie iugo miserabiliter discessere, ut plorandum sit tantarum ani- marum iacturam, illarum presertim dico, que in medio nostri pereunt, heretica labe fedate pro quarum salute consequenda, quia honor et regis et vester agitur, aliqua ad vestram magnificam Dominacionem scribenda necessario censui, maxime cum di- dicerim veridica relacione celebrandam esse dietam Wyenensem in die Martini, in qua et vestra magnifica Dominacio cause fidei, ni fallor, cum Bohemis agende ma- ximo adiumento maximoque presidio adesse poterint, si voluerint. Voluerint quidem, dum ad eam rem tantum incitatum vos esse intelligam, ut nulla comendacione, sed sola recordacione indigeatis, quam pro singulari vestra in me benevolencia, scio, non parvifacietis, si tamquam christianissimus dominus, ut hactenus semper cum summa laude fuistis, rei Bohemorum gravitatem diligenti studio pensare volueritis. Dubi- tabat enim magnifica Dominacio regiam maiestatem accepturam Bohemos ad suam obedienciam, aut nullam de fide mencionem facturam, aut quascunque voluerint pol- licitaciones premissuram, quemadmodum miserabilis mundus agere consuevit; non cogitans, que Dei sunt, sed que ad suum solum statum pertinere videantur. Primum quidem summopere laudo et approbo, ut adepta illorum obediencia causam fidei maiori facilitate deinde componere queat. Secundum evangelium nemo verus christianus est, qui non damnet, nam si regia maiestatis illis sibi obedienciam prestantibus pollicita fuerit, nunquam eos de fide molestare, neque molestari permittere, que spes de illorum reduccione amplius excogitanda est? Qui iam per quadraginta annos non armis, non palpabilibus argumentis, non doctorum clarissimis sentenciis, non divi- narum rerum magnitudine flecti unquam potuerunt, sed ad excusandas excusaciones in punctis totum eorum studium contulerunt. Quis illos amplius humiliabit, qui suam causam regis armis tuebuntur et protegent? Equidem, si id factum fuerit, quod Deus avertat, non solum ad fidelium unitatem non redibunt, sed multos katholicos

Strana 357
Č. 494: 15. října 1452. 357 ex regio dominio ad eorum sectam suis dyabolicis suggestionibus adducent, sacre regie maiestati et vobis omnibus maculam magnam et notam ascripturi. Loquor enim tamquam fidelis servus adulacione uti nesciens cum domino suo. Siquidem causam fidei in pectore maximi pontificis non dimiseritis, spondentes, quicquid illi pecierint, gloriam et splendorem vestrum non parum denigrabitis, Deum ipsum omnipotentem gravissime offensuri tantumque dedecoris et infamie vobis vestra sponte allaturi, quantum magnifica Dominacio vestra, que semper summa cum laude et christiane religionis observancia vixit nunquam passa est, ut de statu domini regis in Bohemia nihil dicam, qui pro eorum infidelitate absque ecclesiastica obediencia fundatus erit in arena. Cogitate igitur diligenter et maturo consilio vobis consulite. Non mun- dialis gloria vos moveat, ut celestem et perpetuam perdatis. Non corpora lucremini hominum, ut eorum animarum perdicionis causa sitis, non spe incerta seducamini, ut mala faciatis, ut eveniant bona. Qui error erit peior priore? Sed offerentibus illis obedienciam regie maiestati, ita acceptetis, ut nihil, quod ad fidem pertinere videatur, promittatis; quia si digitus illis ostendatur, totam manum suscipiunt, unico verbo millena addentes, quandoquidem ea se iactent, a sancta sede apostolica obtinuisse. que numquam adepti sunt, allegantes Compactata, que numquam observarunt; quo fit, ut nulla secum paccionis federa sint amplius componenda, sed si fideles haberi et reputari volunt, pure et simpliciter obediencie sacrosancte Romane ecclesie colla submittant, cum sciat ipsa alma mater ecclesia, quibus alimentis sui debeant nutriri filii. Si quidem de fide omnino tractare voluerint sacra regia maiestas ad maximum pontificem, cui fidei causa spectat, illos remittat in nullo verbo se obligatura, non tamquam medium inter utrasque partes componende unionis, ut de cetero; si in eorum antiqua obstinacione persistere voluerint, illorum reduccio evaginato gladio merito aggredi possit ad ulcionem hostium ecclesie sancte Dei, cuius tutelam, si sua maiestas, sicuti sui clarissimi maiores omni laude dignissimi, effecerit, magno et intrepido animo susceperit. Quemadmodum eandem facturam procul dubio speramus non solum florentissimam illorum gloriam resuscitabit, sed eorum laudi et fame mag- num addet splendorem acquiretque sibi et posteris nomen eternum et immortale. Vestra autem magnifica Dominacio, si eam operam, quam peto et expostullo sum- mam, Bohemorum consequende saluti dederit, tantum laudis et decoris est adeptura, ut nullis seculis sit ea amplius caritura. Quamobrem, si quid preces mee valere po- tuerunt et possunt apud vestram magnificam Dominacionem eandem, omni instancia, qua valeo, rogo et obsecro obtestorque in Domino, ut causam fidei tamquam rem vestram, imo plus quam vestram, summo studio summaque diligencia commendatis- simam suscipere velit; quodque ut faciatis eciam atque eciam supplex queso. Plura in huiusmodi rescribenda forent, que hoc in loco silencio pretereo, sed ea omnia a fratre Petro de Sopronio, harum ostensore socioque meo fidelissimo vestre magnifice Domina- cioni explicabuntur, cui rogo, ut mihi ipsi fidem indubiam in omnibus et singulis meo nomine exponendis adhibere velitis. Commendans me semper vestre magnifice Do- minacioni, cui si quid carum, si quid gratum, si quid acceptum mea pussillitas efficere potest, illud omne debitum polliceor, munus mearum [precum] quam libenter offerens. Valeat magnifica Dominacio vestra, quam Christus sempiterno dignetur

Strana 358
358 Č. 494—495: 15.—18. října 1452. tueri et me tamquam fidelissimo mancipio vestro pro vestro utimini arbitratu. Ex civitate Magdeburgensi XV. Octobris 1452. Vestre magnifice Dominacioni inutilis servus licet orator fidelissimus frater Johannes de Capistrano manu propria me subscripsi. Na rubu: Magnificis et excellentibus dominis, domino Vlrico de Rosenberg ac Heinrico, eius filio, suis benefactoribus et preceptoribus colendissimis. 495. Na Rodu, 18. října 1452. Fr. Jan de Lastico, magister řádu maltézského, přijímá Oldřicha z Rožmberka za spolubratra téhož řádu a činí jej účastna všech řádových milostí. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 2, č. 21. (P.) Frater Johannes de Lastico Dei gracia sacre domus hospitalis sancti Johannis Jerosolimitani magister humilis pauperumque Ihesu Cristi custos, illustrissimo ac magnifico domino domino Ulrico de Rossenberg antiquo, salutem in Filio Virginis gloriose. Attendentes pium devocionis affectum, quem ad nos et nostram religionem habere noscimini et habebitis dante Domino in futurum, inducimur quantum cum Deo possumus votis vestris condescendere, ut proinde vestra sinceritas ad religionem eandem tanto fervencius de[voc]ionis“ incrementa suscipiat, quanto salutifera et spiritualia ab eadem rependia pociora reportabitis. Eapropter vos, quod iurastis ad sancta Dei evangelia corporaliter manu tacta, nos et fratres ac bona ac iura nostri ordinis racionabiliter toto posse defendere et salvare procurando utilia et inutilia pro iuribus evitando. Et si vos evitari non possent deferri facere vestro posse nuncio vel literis ad nostram noticiam vel successorum nostrorum aut alicuius aut alterius ali- cuius fratris dicti nostri ordinis, quod nos aut dictos nostros successores dicte sacre domus magistros de eis certos reddant, in confratrem nostrum et dicte domus nostre recipimus et aliorum confratrum domus eiusdem numero et consorcio tenore pre- sencium aggregamus, facientes vos, quod anno quolibet in festo nativitatis sancti Jo- hannis Baptiste dicte nostre domui libram cere dare ubicunque fueritis zelo devocio- nis inductus voluntate spontanea promisistis, ac parentes vestros participes in omni- bus bonis spiritualibus, oracionibus, ieiuniis, missis, helimosinis, suffragiis, vigiliis et quibuscumque aliis piis operibus, que facta fuerunt in dicto nostro ordine a primeva eius institucione et fient usque in finem seculi divina gracia suffragante. In cuius rei testimonium bulla nostra magistralis plumbea presentibus est appensa. Datum Rodi in nostro conventu die decima octava mensis octobris anno ab incarnato Cristo Ihesu domino nostro millesimo quadringentesimo quinquagesimo secundo. In- 459. a) Vydrobený pergamen.

Strana 359
Č. 495—496: 18.—21. října 1452. 359 super concedimus Magnificencie Vestre graciam, quod utatur et gaudere valeat omnibus privilegiis, immunitatibus, franchisiis et graciis nobis et ordini nostro a sum- mis pontificibus serenissimisque imperatoribus et regibus concessis, quibus fratres Datum ut supra. dicti nostri ordinis utantur et gaudeant. Na ohbí: Cancellata. Elisseus de Lamana, vicecancellarius. Na konopné šňůře přivěšena bulla olověná. 496. V Lipsku, 21. října 1452. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka: trpce želí smíru Oldřichova s českými sektáři a nabádá jej, aby své sliby a závazky s nimi zrušil. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1665, opis, pap. (P.) Acta Sanctorum X, 550—51. Palacký ve FRA XX, 28—31; týž Dějiny IV/I, 273. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 690 d. Magnifice et excellens domine, domine benefactorque mi singularissime! Hu- mili commendacione premissa graciam salutarem et pacem in Domino sempiternam ac illud desiderare in terris, quod placeat in excelsis. Dum preclara hactenus vestra gesta mente revolvo, quorum apud omnes catholicos sollemnis celebratur memoria, mecum ipse plango lacrimarum cordis non valens extinquere rivulum. Quis vestrum honorem diligens lacrimarum fontem non emittet? Quis a lamento potuit cessare permagno? Quis vestram audiens infelicitatem a suspiriis facile cessabit et gemini- bus? O detestabilem pollicitacionem! O facinus incredibile! O consilium sathani- cum! Dominus et baro natura generosus homini villi et heretico se submisit sua sponte, nemine cogente. Vir famosissimus homini infami factus est subditus; murus quondam catholice fidei hereticorum tutelam suscepit, pater tantorum nobilissimo- rum filiorum, scutus invictus timuit, ubi non fuit timor. O nomen preclarissimum constantissime domus de Rosenberg! Quis te ad talem evexit lucem? Nonne Deus? Numquid vobis, magnifice senior, semper summo presidio et adiumento non adfuit divina maiestas? Nonne vestre senectuti sapientissimos dedit filios, qui vestros labo- res sufferrent, gubernarent regerentque dominium vestrum protegerentque illud a faucibus draconis? Cur igitur absque vestrorum consilio filiorum confederacionem iniustis cum hereticis, quos semper summo odio habuistis, quorum adherentes falsos catholicos apellabatis, quorum caput famulum vestrum dignum non esse exclamastis? O magnifice domine! Quantam infamiam vobis adscripsistis, quantam vestris ini- micis victoriam et leticiam dedistis quantumque decus a vestra domo abstulistis! Ubi antiqua illa gloria, quam per quadraginta annos cum tantis laboribus, vigiliis, 496. Kapistran odpovídá Oldřichovi z Rožmberka na jeho poddání se Jiříkovi z Poděbrad; sr. Urbá- nek, Čes. děj. III. 2, 668—69.

Strana 360
360 Č. 496: 21. října 1452. sumptibus, sudoribus vestrum et vestrorum sanguinem effundendo adeptus fuistis? Ubi laus, ubi honor, ubi splendor, ubi magnum nomen, ubi meritorum magnitudo apud Deum reservatorum? Omnia uno in puncto vano quodam timore periere et se- pulta sunt. Prope erat filius vester magnificus Henricus, qui summa cum victoria vos liberasset, nec vis aliqua racionabilis vos cogebat. Jam victoria vobis parata erat, credite mihi! Regem obtinueratis, finem heresibus facilem imponebatis, si con- federacionem cum hereticis non iniissetis, que nullo modo honeste fieri potuit. Dicat, quis [quod] velit; non vos ulla promissio astringit, quin imo si centum millia sigil- lorum apposuissetis, vobis non licet observare, sed itaque de veritate declaratus de- betis revocare, quod fecistis et promisistis, cum scriptum sit: „In malis promissis scinde fidem, in turpi voto muta decretum.“ Sapientis est enim mutare consilium de malo in bonum, et de bono in melius. Si itaque rectam sapienciam immitari volue- ritis, dividite vos ab eis; sequimini vestigia christianorum. Nullum tibi erit dedecus, sed sempiterna laus sempiternusque honor. Ecce omnes principes et civitates totaque Alemania vos in ore habent dicentes: Cecidit prostrataque est gloria domus de Ro- senberg absque ictu. Ast sola spes in vestris generosissimis filiis remansit, et quam maxime in magnifico domino Henrico, qui magnum apud omnes sibi vindicat nomen propter victoriam, quam de serenissimo rege Ladislao reportavit. Vestris enim filiis adherere debetis relinquentes omnem confederacionem hereticorum, cum nulla haberi possit quevis ficta aut paliata excusacio; et si totus mundus vellet se damnari, vos vestram salutem negligere non debetis. Multas habetis excusaciones sanctissimas, quibus ab illorum liga discedere potestis. Primo quidem, cum sitis declaratus de ve- ritate itaque literarum ignarus; secundo, quod de dominio iure ipso impedire vos non debetis, propterea quod illud in manibus filiorum renunciastis eciam me presente; tercio, quia cum rebellibus ecclesie non licet federa inire; quarto, quia vos non de- betis fautor esse hereticorum; quinto, quia infamis essetis; sexto, quia illicita pro- missio non debet observari; septimo, quia dux ab omnibus catholicis reputabimini; octavo, quia non vultis esse excommunicatus; nono, quia vestrum catholicum et glo- riosum nomen non vultis perdere; decimo, quia animam vestram non vultis tradere gehenne, sed coelo. Et sic cum his et multis aliis excusacionibus ab illis vos dividere poteritis, eciam si millia sigillorum appensa forent. Melius est, ut a paucis hereticis maledicamini, quam a toto christianorum cetu. Immo hoc erit preclara laus vobis nunquam defutura, ut exosus et inimicus dicamini hereticorum; turpe est ab illis laudari, vituperari autem honestum. Longior fiam, si cuncta, que ad scribendum sese offeruntur in huiusmodi re perscribere vellem. Finem itaque dicendi faciam commendans vobis honorem vestrum et animam vestram rogansque, ut verba mea ex caritate, qua di- cuntur, suscipiatis; is enim sum, qui adulacione uti nescio. Loquor tamquam servus fidelis cum domino suo. Vos autem, si vestrum honorem vestramque salutem amatis, is eritis, qualis hactenus fuistis, murus scilicet sancte fidei catholice et invictus scu- tus evectorque bonorum et corrector male factorum. Quod si summa cum diligencia feceritis, honorem vestrum recuperabitis, catholicis omnibus magnum afferetis gau- dium, adversariis inesticiam et dolorem augebitis, Deo rem charam et acceptissi- mam, mihi quoque vestri laudatori apud omnem populum nihil iucundius nihilque

Strana 361
Č. 496—497: 21. října—5. listopadu 1452. 361 gracius efficere poteritis, ut, qui vestras laudes sum in meis predicacionibus et literis ubique persecutus, mendax non iudicer, sed verus laudator inveniar apud omnes. Hec pauca festina manu incorrupte scribsisse volui, ut cognoscatis me non esse vestri immemorem effectum. Literas permagnas superioribus diebus ad vos misi per fratrem Petrum, quem ad Viennensem dietam transmisi cum fasce literarum ad omnes po- ciores Ungarie, Moravie et Austrie necnon ad regem, imperatorem et suum germa- num. Ex literis illis intelligere poteritis, quid mihi videatur esse faciendum a rege cum Bohemis. Ego admonitus per fratrem Gabrielem ad dietam illam accedere su- persedi, cum didicerim filium vestrum Henricum dixisse non esse bonum, ut ad illam proficiscerer, quia Georgius vocatus a rege, audiens me ibi adesse, venire recusabit. Si tamen me advocaverint labores non recusabo. Interea hic evangelizabo, demum ad illas sex civitates me transferam. At si illos cives invenero timidos, ut nolint, ut puram Christi veritatem evangelizem, ad civitatem Vratislauiensem proficiscar. Va- lete in Domino et scribite aliquid, quod dolorem meum mitiget quodque ut faciatis Ex civitate Lipczensis ipsa die Ursule 1452. eciam atque eciam obsecro. Vestre magnifice Dominacioni inutilis servus licet fidelissimus orator, frater Joannes de Capistrano manu propria me subscripsi. Na rubu: Magnifico et excellenti domino domino Ulrico de Rosenberg, suo fautori et preceptori colendissimo. 497. V Lipsku, 5. listopadu 1452. Jan Kapistran Oldřichovi z Rožmberka o sněmu vídeňském; bude-li pozván, do- staví se; vyzývá Oldřicha, aby dbal svého jména. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1666; or. pap. (autograf). (P.) Acta Sanctorum, X, 551—52. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens (FRA XX), 28 č. 33. Josef v. Steche, Acta s. Johannis Capistrani, 283—84. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 6751 а 690. Jesus Christus. Magnifice et excellens domine, domine benefactorque mi singula- rissime! Humilima commendacione premissa graciam salutarem et pacem in Domino sempiternam. Hac hora reddite sunt mihi litere vestre ex Praga; ex quarum leccione intellexi aut vos non esse bene informatum ab his, qui dicunt me accedere debere Viennam ad dietam Martini, aut nuncii, literas regis nostri Ladislai serenissimi de- ferentes, nondum ad me pervenerunt. Non vocatus, non accedam, vocatus, laborem non recusabo. Misi literas summa cum copia ad omnes a maximo usque ad minimum misique et fratrem Petrum, socium meum, qui meas eciam ad vos longas literas detulit, ex quibus facile intelligere poteritis, quid facto opus sit. Post hec audito acerbo novo, quod per totam iam Alamaniam de vobis refertur, statim eciam longas

Strana 362
362 Č. 497—499: 5.—30. listopadu 1452. ad vos literas dare non distuli, molestiam animi mei exponens, non propter me, sed propter gloriam nominis vestri, que satis apud omnes catholicos declinavit. Moderna nova, que apud vos geruntur et que dicitis non esse calamo exaranda, linguis omnium mihi quotidie nota fiunt; si que forte latent, optarem de illis certior fieri, ut perspi- cerem, quid veritatis aut mendacii habeant, quod homines loquntur. Jam superioribus literis satis meam cordis afflictionem vobis aperui, qui nescio vobiscum palpitare. Expecto enim consolari; sed consolacio non in terris reperitur vera, sed eam expec- tabo a Salvatore nostro domino Jesu Christo, cuius ventilabrum in manu sua et per- emundabit aream suam et congregabit triticum suum in horreum suum, paleas autem comburet igni inextinguibili. Si in dieta Viennensi aderitis, tum obsecro, ut honorem vestrum recuperetis; quem facile assequimini, si mea superioria consilia et quidem a fidelissimo et servitore et amico vestro profecta, non parvi facietis. Valeat Magnificencia vestra ad gaudia sempiterna, fidelibus promissa ab eo, qui decipi non potest, quique summa charitas est. Ex Lipczk ipso die dominico post festum Omnium sanctorum 1452. Vestre magnifice Dominacioni fidelis servulus et orator frater Johannes de Capistrano manu propria me scripsi. Na rubu: Magnifico et excellenti domino domino Vlrico de Rosenberg, etc. suo benefactori et preceptori collendissimo, fidelissime obsignentur ubicunque fuerit. Pečeť přitištěná odpadla. 498. V Telči, 10. listopadu před 1452. Jan z Hradce se omlouvá Oldřichovi z Rožmberka, že jej při jeho zájezdu do Jindř. Hradce nemůže uvítati. — in vigilia s. Martini. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Hradce; orig. pap. (P.) AČ. XIV. 59, č. 1605. 499. V Temešváru, 30. listopadu 1452. Král Ladislav žádá Jiříka z Poděbrad a úředníky zemského soudu, aby ve sporu Oldřicha z Rožmberka s Janem Předborem nerušili privilegia, daného čes. králi rodu rožmberskému. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka; 3. opis. pap. z velké části zničený. (P.)

Strana 363
Č. 500—501: 2. prosince 1452—25. dubna 1453. 363 500. Ve Vídni, 2. prosince 1452. Hanuš z Lichtenštejna a Mikulova potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka, že od něho přijal 50 kop sv. havelského úroku z dlužných 1.000 kop věna Perchty z Lichtenštejna. — (zw Wyen an sambstag nach sand Andres tag anno Domini etc quinquagesimo secundo). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. přit. krytá pečeť. (P.) AČ. XI. 261 č. 35 (reg.). 501. V Čes. Krumlově, 25. dubna 1453. Oldřich, Jindřich a Jan z Rožmberka potvrzují narovnání sporu o průhon mezi poddanými ze Zalin a ze Vztuh, který byl sjednán Janem Rúsem z Čemin a Pešíkem z Bělé. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IA IP N. 4, or. perg. (P.) Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau in B. II, 93 č. 360 (reg.). My Oldřich, Jindřich a Jan z Rozmbergka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, tak jakož pře byla o próhon mezi robotnými lidmi našemi z Zalin strany jedné a mezi lidmi Ondráškovými Puklicovými, měště- nína z Budějovic, ze Vztuh strany druhé, tu jsme vyslali k ohlédání toho próhonu slovutné panošie Jana Rúsa z Čemin a Pešíka z Bilé, v ty časy hauptmana na Tře- boni, věrné našě milé, a tak že sú tu při o ten pruchon s dobrú vólí obojích stran svrchu dotčených smluvili, aby tak věčně mezi nimi zuostalo a zachováno bylo, jakož dole psáno jest. Item, jakož ti lidé ze Vztuhl mají pastviště u Leděnického lesu, na kteréžto nikudy jinudy honiti nemohú než tú cestú, kteráž de ze Vztuh skrze pole Zalynských a jich dědiny. I učinili mezi nimi svrchupsaní naši věrní milí s jich obojí stranú a dobrú vólí, že sú tu cestu a toho pruohonu přičinili, aby sě dva vozy mohla prostraně minúti na tom próhonu; a to jsú znamenali kamením mezi nimi s obú stranú, aby potom mimo ty vsazené mezníky a rozšíření té cesty Zalinští toho pruchonu již nesúžovali. A kdyžby naši lidé z Zalin své dědiny osieli s obú stranů toho pruchonu a Ondráškovi lidé ze Vztuh chtěli hnáti na svá svrchupsaná pastviště tiem próhonem, tehda mají a mohú hnáti bez škody Zalinským, a Zalinští jim toho brániti nemají. Pakli by komužkolivěk ti lidé ze Vstuh našim lidem uškodili na jich obilí, ženúc tiem próhonem na svrchupsaná svá pastviště, buďto koňmi neb kravami neb čímžkolivěk, tehdá o tu škodu má ta dva súsedi [z] Zalin vydána býti a druhá dva ze Vstuh; a ti čtyřie mají toho každého škodu opatřiti před ním, komuž by sě taková škoda stala, a jemu kázati zaplatiti vedle hodnosti; a po rozkázání těch čtyř člověkuov vydaných aby potom žádné nesnází ani zájmuov o ten próhon v budú- 501. 1) Vztuhy, zaniklá ves blíže Čes. Budějovic. Sr. ČČM. XII (1846), 166.

Strana 364
364 ciech časiech mezi sebú nejměli. Pakli by sě ti čtyřie svrchupsaní oč sě smluviti ne- mohli, tehdá aby rychtář ledenický nynější i každý budúcí najvyšší ubrman byl, a při čemž by ten rychtář kázal těm čtyřem jiné lidi zuostaviti, aby na tom s obú stranú přestáno bylo beze všie odpory. Toho na svědomie a lepšie jistotu kázali sme všichni svrchupsaní páni z Rozmbergka našě pečeti k tomuto listu přivěsiti dobro- Jenž jest dán a psán na Crumlově létha od narozenie syna Božieho tisí- volně. cieho čtyřstého padesátého třetieho tu středu po světým Jiří etc. Na perg. proužcích přivěšeny tři pečeti: 1. (Oldřichova) zničena; 2. v červ. vosku srov. Listář III, 304 u č. 432; 3. v červ. vosku na štítě rožmb. růže, † Johannis, D/Ismberg. Č. 501—504: 25. dubna 1453. Na rubu regest Břežanův: Mezi vsí Zalin pp. z Rosenberga náležející a druhé strany mezi Ondráčkem, měštěnínem města Budějovic, strany próhonu porovnání dobrovolné. Regest Světeckého: Vergleich thuet sich in dem ersten schwartzen Herrsschaft Wittingauer Conventionsquartern de A. 1751 pag. 77 et 78 et 78 von Wort zu Wort eingetragen erfunden von mi. P. Swieteczky. 502. V Landshutě, 22. prosince 1452. Ludvík, falekrabě rýnský, Oldřichovi z Rožmberka: zve jej do Landshutu na svou svatbu s Amálií kněžnou Saskou. — am freitag nach (!) Thome Conturiensis etc LIIdo. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod falckrabat rýnských, or. pap. (P.) 503. (1449—1452.) Matěj, písař desk zemských, Oldřichovi z Rožmberka: odpovídá k dotazům o kla- dení do desk zemských a dvorských a o zápisech na Prachatice. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Prachatice I Aa 1a, or. pap. (P.) AČ. XXI. 299 č. 44. 504. V Krumlově, 7. ledna 1453. Oldřich z Rožmberka Anně, manželce Jana ze Šaumburka: aby sdělila svému manželovi, až se vrátí domu, aby navštívil Oldřicha k důležitému rozhovoru. — am Suntag nach der hailigen dreyer konig tag. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 17, koncept. (P.)

Strana 365
Č. 505—508: 2. dubna—11. května 1453. 365 505. Krumlov, 2. dubna 1453. Oldřich z Rožmberka a jeho synové Jindřich a Jan vydávají švagru Janovi ze Šaumburka list, jímž slibují odškodniti jej do 4 let ve věci jeho rukojemství hraběti Fridrichovi Celskému. Efferding, Starenb. archiv: Copialbuch. (P.) Notizenblatt d. K. Akad. III. 239 (reg.). — UB Krummau II. 93 č. 259 (reg.). Sr. list z 21. ledna 1456, č. 550. 506. V Českém Krumlově, 30. dubna 1453. Oldřich z Rožmberka svému písaři Matiáši sděluje, že jeho věci vyřídí a přikazuje, aby se připravil na příjezd Jana z Rožmberka s jeho paní. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Paměti Světeckého, I. p. 61—62. (P.) Famoso Mathie, notario in Třeboň, fideli nostro dilecto. Oldřich z Rožmberka. Mathiáši milý! Jakožs nám nynie psal o ty věci, etc. sami sem poslal, tohoť jsme ještě pruve neopatřili, než když chvíli k tomu míti budeme a opatřímet dobře; tu pak obešlem. A nynie v této mieře opatř se, kdyžť Jan, syn náš, s svú ženú tu přijede, aby jim měl co dáti. Datum Crumpnau f. III. post festum s. Catharine virginis et martiris gloriosissime anno LIII. 507. [V Čes. Krumlově], 11. května 1453. Oldřich z Rožmberka a jeho synové žádají Jiříka z Poděbrad a Alše Holického ze Šternberka, Zdeňka Konopištského ze Šternberka, Zbyňka Zajíce z Hasenburka, Jana Smiřického a Jana Čabelického ze Soutic, aby pro rožmberské služebníky Jana Rúsa a Mikuláška Příška byl vydán glejt od deseti do třiceti koní, aby mohli na sněm přijeti. — “pátek post Stanislai annorum LIII.“. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1675 ab. pap., koncept. (P.) AČ. VII, 207 č. 6 ab. — Sbor. hist. kroužku XVII (1916), 200. 508. V Čes. Krumlově, 11. května 1453. Oldřich a Jindřich z Rožmberka posílají Jiřímu z Poděbrad, správci království Českého, své posly Jana Rúsa z Čemin a Mikuláše Příška. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1674, koncept. (P.) AČ. VII, 207 č. 5. 508. 1) List téhož znění byl zaslán „rytieřóm, panoším i městóm a všem na sněmu sebraným“.

Strana 366
366 Č. 509: 24. srpna 1453. 509. V Čes. Krumlově, 24. srpna 1453. Oldřich a Jan z Rožmberka k rozhodnutí sporu o cestu a lesy mezi Pavlem, opa- tem vyšebrodským a Václavem Talafúsem z Dobřan sed. na Poříčí, vyslali svého úřed- níka Jana Rúsa z Čemin a podle jeho návrhu spor rozhodli. Vyšší Brod: archiv kláštera (nyní v krajském archivu v Třeboni); orig. (P.) M. Pangerl, Urkundenbuch des Cistercienserstiftes zu Hohenfurt in Böhmen (FRA XIII), 277 č. CCXXIII. — UB Krummau II, č. 366 (reg.). My Oldřich z Rozmberka a Jan, syn jeho odtudž, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že duostojný kněz Pavel, opat Vyšebrodský, s jedné a slovutný Václav Talafus z Dobřan seděním v Pořiečí, z strany druhé prosili nás, abychme některé z našie rady mezi ně vyslali k ohle- dání cesty a jiných věcí, o kteréž spolu v ruoznici byli jsú. A my znamenavše jich obojích dobrovolnie prosby a hodné i poslali sme k nim a mezi ně slovutného panoši Jana Rúsa z Čemin, radu a věrného našeho milého, aby ty věci mezi nimi ohledal a je o to naším rozkázáním a mocí rozdělil. A když svrchu dotčený Jan Rús mezi ně přijel a ty věci ohledal s jinými dobrými lidmi, kteříž jsú s uobú stranú také při tom byli, i rozdělil a smluvil je s uobojích stran dobrú vólí takto, jakož v dole psáno stojí: Item najprve o tu cestu, kteráž jde od Boršova přes řeku mimo ryb- níček nahoru k Pořiečí a k Dubí a odtad dále k Plavu a k lukám, kteréž na Boru ležie, ještu jsú ty lúky Boršovských, i také o tu cestu, kteráž od rybníčka jde skrze Dubie k Rožnovu a k Budějovicóm, prosili sú za tě obojí cestě všickni hospodáři z Boršova Talafusa pro Buoh a pro Matku boží, aby jim těch cest dal požívati, aby tudy mohli s vozy i koňmi jezditi, kromě dobytka; s stádem nemají honiti, a on jim jest dal svobodu ne z práva, ale z dobré vuole a z jich prosby, na těch cestách mieti takovú, jakož sě svrchu píše, a on sám i jeho všichni budúcí i každý ten, kterýžby na tom dvoře v Pořiečí seděl, to tak též držeti mají věčně a sobě na tom nepřeká- žeti. A kněz opat má jeho lidem z Pořiečie i z Vesce nebrániti lesuov, cožby mohli sobě na zádi unésti neb na kolesiech aneb na sáňkách zimě samotiež bez koní uvésti; a Talafus a jeho lidé z Vesce i náměstci jeho budú moci pásti i trávu žieti v kněze opatově lese tak, jakož jsú prve pásli i želi od starodávna. Také kněz opat bude moci lúky sobě dělati, kdež by chtěl v svých lesiech, a ty kázati ohraditi a Talafus a jeho lidé i budúcí nemají jemu na tom překážeti. Také jest dále mezi nimi vy- povědieno a umluveno o někaký ostrov, kterýž leží vedle Boršovských luk, aby Bor- šovští toho ostrovu požívali potavád, jakož jest meze udělána na jedné veliké vrbě a kámen mezní jest vsazen a do té meze kněz opat a Boršovští mají té zátoky po- žívati, což nahoru vodú topí; a Talafus dole pod tú mezí toho ostrovu a zátoky té má požívati potad, jakož meze ukazuje; a řeky oboje strany mají spolu požívati, jakož od starodávno to bylo. Také jest-li že by svrchu psaným cesty jezdiec na obilí kde kterú škodu Talafusovi učinili, i tú škodú mají Boršovští Talafusa neb jeho bu- dúcích odbýti, jakžby dva dobrá člověky řekla. A ty všeckny věci svrchu psané slíbili jsú dobrovolně oboje strany ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati pode ctí a

Strana 367
Č. 509—510: 24. srpna—11. září 1453. 367 pod vierú bez přerušenie všelikého. Toho na potvrzenie kázali sme my svrchupsaní z Rozmberka své vlastnie pečeti k těmto úmluvám přivěsiti, kteréžto úmluvy svrchu- psaným stranám dali sme každé straně jednu úmluvu slovo od slova jednostajně na- psanú. Jenž dány a psány jsú na Krumlově v pátek den svatého Bartholoměje apoš- tola božieho léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého třetieho. Na perg. proužcích 2 pečeti: 1. na štítě růže, + Sigillum + Dni. Vlrici. De + Rozmberg, 2. táž; + S. Jan. z. Rosenbergka. 510. Eferding, 11. září 1453. Jan ze Šaumburka, vrchní maršál ve Štýrsku, Oldřichovi z Rožmberka: král La- dislav předvolal jej na sněm do Korneuburku, aby se tu sjednal s Oldřichem Celským; nemůže tam jeti, protože v tuto dobu vdává svou dceru za Jindřicha z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 4. (P.) Edler lieber sweher, unser frewntlich dinst beuor. Wir schiken ew hiemit ab- geschrift ains schreiben von unserm genädigisten herren kunig Lasslawn, darinne uns sein kunigkliche genad auf den nagstkunftigen Eritag zw dem landtag gen Korn- newnburg als ewrer frewntschaft an derselbn abgeschrift vernymet ervordert hat. Nu mugen wir ye zw demselbn tag zw sein kuniglichn genadn mit nichte komen, nach dem die hochzeit ewrs suns unsers lieben aidems herrn Hainreichs und unser tochter auf den sunntag nagst darnach gelegt und von unserm benanntn lieben aydm auf denselbn sunntag, nach dem er in unsers genadigiste herren kunig Lasslaws dinstn und in aussern landn gewesen und die zeit seiner widerkunft nicht gewesst hat, verlengt ist. Und darumb das vielleicht gedacht mocht werdn, wir hietn dieselb hochzeit als fur uns selbs gelengt darumb, das wir vertragen wurdn uns zw dem tag hinab zefuegen, des doch nicht von uns sunder der obgemeltn irrung halbn besche- hen ist. Bitten wir ewrer frewntschaft, das unserm obgenanntn genadigen herren kunig Lasslawen mitsambt unserm aidm zeschreiben und des geleichn unserm oheim graf Ulreichn von Cilly; und sein frewntschaft uns gem sein kuniglichn genadn zuentredn bitten, damit wir in solichem unserm abwesen nicht verdacht noch in un- gehorsam furgenomen werdn. Desgeleichn wir auch hinab geschriben haben. Als uns auch ewrer frewntschaft die anhaim kunft unsers lieben aidems in ewrm schreibn verkundt hat, der sein wir zumal erfrewd und haben uns nu zw der hochzeit gut- mas geschickt, darnach wellet ew auch richtn, damit ir mit sambt ewrm sun und andern unsern guetn frewndtn darzue herkombt. So hoffen wir die mit der hilf Gots in Geben zu Euerding an Eritag nach unser liebn grossen frewdn zuvolbringen. frawn tag der geburd anno etc. LIIIcio. Johanns graue ze Schawnberg, obrister marschalh in Steir etc.

Strana 368
368 Č. 511—512: 18.—19. září 1453. Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher herrn Ulreichen von Rosenberg. Přitištěná pečet odpadla. 511. V Strakonicích, 18. září 1453. Pavel [Dětřichovic z Prahy], služebník, Oldřichovi z Rožmberka: sděluje zprávy o nařčení Jana ze Smiřic. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1681, or. pap. (P.) AČ. III, 64 č. 96. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 704—6. Urozený pane, pane mój milostivý! Služba má VMtl. Jakož mi VMť rozkázala, abych se ptal o nebožci Smiřickém: račiž věděti, že mi dobrý přietel mój, kterýž s Rabšteinem samým mluvil, a tak Rabštein pravil tomu člověku, že p. Jiřík tu vinu dal nebožci Smiřickému, žeby někaké výstrahy psal králi, a žeby proto obecné dobré této země rušilo se. A řekl jemu p. Jiřík: „chtěls mě o mú čest připraviti i jiné pány, a na toto královstvie zlú pověst uvésti.“ Ale nebožtík Smiřický odmlúval, že „ktož praví koli to, že mi na tom krátko činí“, a prosil za duovod. Potom řekl Rab- šteinovi: „mním, žes ty, Rabšteine, jemu také těch zlostí pomáhal“. A Rabštein od- pověděl: „Buoh to vie, pane, žeť o tom nic neviem; nebylť sem rušitel nikdy obec- ného dobrého, a takť bych rád králi, jako jeden chudý.“ Řekl mu p. Jiřík: „ještět zajisté, neviem; a protož slíbiž mi vězenie pode ctí a pod věrú, kdyžťbych dal týden napřed věděti, aby mi se postavil, kdyžť káži“. A Hanuška Mlečko, komorníka Smi- řického, žeby velmi zmučili a ještě vězí, tak pravie. Než jeden dobrý přietel mój tak mi vzkázal, žeby tato puotka na Smiřického na očistu byla toliko; než žej prvnieho něco bylo, jako Duršmid sťat, žeby některé věci na mučení pravil na Smiřického, a Datum Strakonic, žeby proto trpěl. Jiného sem se v té mieře nemohl doptati. fer. IIIa ante Mathaei. Pavel služebník VM. Urozenému pánu, p. Oldřichovi z Rosenberka, pánu mému milostivému. Pečet přitištěná odpadla. 512. V Eferdingu, 19. září 1453. Jan ze Šaumburka zve Oldřicha, Jindřicha a Jana z Rožmberka na svatbu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. ze Šaumburku, or. pap. (P.)

Strana 369
Č. 513: 11. října 1453. 369 513. V Nov. Městě Vídeňském 11. října 1453. Eneáš Silvius, biskup sienský, Oldřichovi z Rožmberka: dostal jeho dopis, je u cí- saře a je volán domů; navštíví papeže, který jedná o pomoc proti Turkům a proto obrátí se i na císaře Fridricha; at Oldřich při korunovaci králově také napomene kní- žata, aby přispěli na obranu víry. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1682 or. pap. (P.) Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens (FRA II, 20), 64 č. 55. Wolkan, Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolimini (FRA II, 68), 296 č. 167. Magnifice et generose domine honorande! Leto et iocundo animo vestras literas accepi, per quas intellexi, nondum mente vestra nomen excidisse meum; facio ma- ximi in tanti viri me esse memoria, quem veneror et observo unice. Quod de me scire cupitis, breviter absolvam: Sum modo apud cesarem, ut soleo inter consiliarios mi- nimus et inutilis. Circa festum divi Martini€ est animus domum petere, quoniam crebris meorum necessariorum literis vocor. Visitabo et Romanum pontificem, si Deus vitam facultatemque dabit. Ibi, si quid est a me gerendum, quod vestre rei conducat, scitis habere me hominem, cui imperare possitis. Nescio, an brevi huc re- vertar, quoniam etas mea quietem poscit et fessum corpus labores recusat; amicique domi me volunt. De rebus Turchorum hec scribere possum. Nemo est, qui curam eius rei gerat, nisi Romanus pontifex. Is operam dat inprimis, ut Italia pacem ha- beat. Misit legatos ad partes dissidentes sancti Angeli et Firmanum cardinales. Modo utriusque partis legati Rome conveniunt. Ibi spes est, aut pax concludetur aut inducie ad plures annos ducentur. Deputavit autem Romanus pontifex tres cardinales, qui modos excogitent, per quos retundi Turchorum violencia possit. Tres alios elegit, qui modos execucionis admoveant. Exinde mandatum est cardinalibus, uti decimam par- tem reddituum suorum ad hanc rem contribuant. Creditur et decima imponenda super omni clero. Ipse autem Romanus pontifex omnes camere redditus ac proven- tus et insuper decimam partem patrimonii sancti Petri in hoc opus segregavit inten- ditque legatos et ad cesarem et ad reliquos orbis principes transmittere, instare, hortari monereque, ut pro Christi honore insurgant. Estque animus eius ad hoc ipsum ferventissimus, quemadmodum michi ex urbe dietim scribitur. Nescio, an eius fervorem ceteri principes sequentur. Imperator quidem bono in eam rem animo est. Vos, qui modo in coronacione regis vestri apud Pragam cum multis principibus con- venietis, rem christianam agetis et nobilitate vestra dignam, si et regem et principes vestros hortabimini, ut in tanto negocio fidei negligenciam et socordiam omnem de- ponant. Hec habui, que de apparatu contra Turchos instituendo refferre possum. Commendo me vestre Magnificencie, cui rem gerere gratam cupio, ubique terrarum Ex Nova Civitate die XI. Octobris 1453. aut gencium fuerim. Vester Eneas, episcopus Senensis. 513. 1) 11. listopadu.

Strana 370
370 Č. 513—517: 11. října 1453—18. března 1454. Na rubu: Magnifico et potenti domino Ulrico de Rosis, maiori meo honorando. Pečeť přitištěná odpadla. 514. Valtice, 2. listopadu 1453. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově potvrzuje Oldřichovi a Jindřichovi z Rožm- berka, že přijal od nich 50 kop svatohavelského úroku na dluh věna Perchty z Rožm- berka. (zu Veltsperg an freitag nach aller Heiligen tag anno Domini etc. quinquage- simo tercio). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Listenštejna, or. pap., na rubu přit. krytá pečeť. (P.) AČ. XI. 265 č. 41 (reg.). 515. V Praze, 4. prosince 1453. Jarohněv z Usuší Jindřichovi z Rožmberka: otec jeho Oldřich z Rožmberka nesou- hlasí, aby on Jindřich jel do Polska a pak se uvázal v slezské hejtmanství. — f. III. ipso die s. Barbare. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1684, or. pap. (P.) AČ. VII 208. O slezské otázce Jiřího z Poděbrad v. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 859 a d. 516. [4. ledna 1454.] Beneš Libun z Dubí klade rok ve sporu Oldřicha z Rožmberka s Janem Sádlem [ze Smilkova]. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Paměti Světeckého, II, 559. (P.) Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rozmberka a na Krumlově. Službu svú vzkazuji, pane milý! A tak, jakož mi TMť píše v svém listu, abych vám rok položil, co se dotýká člověka vašeho mezi vámi a mezi panem Janem Sádlo, i dávámť VMt věděti, žeť vám rok pokládám v tu neděli po Hromnicích s poledni na Kozly. Beneš z Dubí řečený Libun seděním na Cozly. 517. Praha, 18. března 1454. Král Ladislav postupuje Oldřichovi z Rožmberka své právo na zboží Pořešín. Nové Hrady, zeměd. lesnický archiv: perg. č. 2967, or. (P.) Dr J. M. Klimesch, Urkunden und Regesten zur Geschichte des Gutes Poreschin, 91 č. 158.

Strana 371
Č. 518—521: 1. dubna—29. července 1454. 371 518. V Praze, 1. dubna 1454. Král Ladislav potvrdil Oldřichovi z Rožmberka převod zápisu na Cerhonice, který mu postoupil Racek z Vyškova. — die prima mensis Aprilis. Orlík n. Vlt.: Zemědělsko-lesnický archiv: zvíkovský kopiář, fol. 4. AČ. XV, 301 č. 17. — Sedláček, Zbytky register, 230 č. 35. 519. V Krumlově, 1. dubna 1454. Oldřich z Rožmberka presentuje administrátorům arcibiskupství pražského ke kos- telu ve Slověnicích nového kněze Pavla z Třeboně (po smrti faráře Tomáše). — die prima Aprilis anno Domini etc LIIIIto. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IA 3K 24, or. pap. přitištěna krytá pečeť. (P.) 520. V Třeboni 5. července (?) 1454. Probošt řádu sv. Augustina ve Šternberce Oldřichovi z Rožmberka o dodání leha- vého psa. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Paměti Světeckého, II, 562—8. (P.) Nobili domino Ulrico de Rosenberg, mihi gratiosissimo. Urozený pane, pane mój milostivý. Modlitbu mú ustavičnú VM“ napřed vzka- zuji. A jakož VMť pánu mému, ujci vašemu panu Jiříkovi z Kravař a Strážnice, slí- bila psa lehavého mně poslati, toho psa k VM“ žádosti od úterého v Třeboni čekám, maje doma pilné hospodářství opatrovati. A VMt tomu lépe rozumí, když hospodář doma není, žeť mnohé věci jsou promeškány. I prosím VMt, račte mi vzkázati po tomto poslu, bude-li ten pes přiveden čili nic, nebť k vašemu rozkázání, což bych nejvíce pro VMt mohl učiniti, hotov jsem. I věřím VMt, že mě dále nebudete držeti Datum Třeboň pro příčinu svrch psanou. A s tím VMť Pánu Bohu poroučím. f. 6. s. Martini etc. LIIII°. Summus prepositus canonicorum regularium in Sternberg. 521. Ve Valticích, 29. července 1454. Perchta z Lichtenštejna svému otci Oldřichovi z Rožmberka: Hanuš, její manžel, připověděl jí lásku manželskou a oba se tak podle svého slibu zachovati chtějí. — an montag nach sand Jacobstag.

Strana 372
372 Č. 521—522: 29. července—21. srpna 1454. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. (P.) AČ. XI. 265 č. 42 (reg.). 522. V Krumlově, 21. srpna 1454. Pavel, opat vyšebrodský, Gerhard, opat svatokorunský, Vilém ml. z Rýzmburka na Rábí a j. vidimují Oldřichovi z Rožmberka a jeho synům listiny cís. Zikmunda o zá- stavě panství prachatického a volarského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Prachatice C ad IIC, L a, N. 1, or. perg. s 5 pečetěmi. (P.) M. Pangerl, U. B. Cistercienserstiftes Goldenkron (FRA XXXVII), 481 č. 208. — U. B. Krum- тaи, II, 95 č. 377. Nos Paulus miseracione divina ordinis Cisterciensis monasterii beate Virginis Altouadensis, Gerhardus eiusdem ordinis monasterii Sancte Corone abbates, Wilhel- mus iunior de Risenbergk et de Rabie, Wilhelmus de Hersstain, barones incliti regni Bohemie, Przibl de Mladiegiowicz et Erasmus de Michnicz, protunc purgravius castri Maydstain presentis scripti patrocinio publice recognoscimus et profitemur, quod cum magnifici et excellentes domini, dominus Vlricus de Rosenberk, Henricus, Jo- hannes et Jodocus fratres germani et filii domini Vlrici prescripti de Rosenberk una- nimi omnium consensu, beneplacito et voluntate specialibus votivis nos accersiri cen- suerunt precibus, quatenus omnes et singuli et singulariter omnes sua personali pre- sencia ad castrum habitacionis ipsorum Crumpnaw adeunti dare velimus operam efficacem. Nobis itaque in eodem castro Crumpnaw constitutis plurimas domini Si- gismundi Romanorum imperatoris invictissimi ac Hungarie et Bohemie regis etc. literas maiestatis sigillo pendenti munitas obtulerunt in et super plurium bonorum obligacionibus et certis debitis atque dampnis priscis temporibus intuitu sue maie- statis perceptis, quas quidem per pulcro stilo et modulo ac proporcione confectas literas sanas et integras, non rasas aut cancellatas, nec in aliqua sui parte suspec- tas, sed omni prorsus vicio et defectu ac suspicione carentes solertissime comperimus esse directas. Quarum quidem literarum tenor de verbo ad verbum per omnia se- quitur et est talis: Sigismundus Dei gracia Romanorum rex... (Král Zikmund zastavil Oldřichovi Datum in campis z Rožmberka Prachatice a Volary až do zaplacení 3000 kop gr.). Montibus Cutnis anno Domini millesimo quadrigentesimo vigesimo primo in die Thome. 522. 1) 1421 21. prosince. Dr B Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, I, 256 č. 365 (falsum). 2) 1437 5. května; sr. Sedláček, Zbytky register, 201, č. 1470. Or. v Třeboni, Prachatice b IIe IAa — No 1. 3) 1457 1. června; Čelakovský, Privilegia král. měst, III, 209 č. 119. Srov. týž O registrech, 116 č. 135 a Sedláček, Zbytky register č. 1471. 4) 1437 1. června; uveřejnil M. Pan- gerl, UB. Cisterciensertiftes Goldenkron (FRA XXXVIII), 427 č. 185. Srov. Čelakovský, Privilegia král. měst III, 211, týž O registrech 116 č. 136; RI XI, č. 11800. 5) 1422 17. října; viz Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, I, 51, č. 71. 6) 1421 31. prosince; tamže, I. 259, č. 368.

Strana 373
Č. 522: 21. srpna 1454. 373 My Sigmund s božie milosti římský ciesař vždy rozmnožitel říše a uherský, český etc. král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jakož jsme statečnému Divišovi Bořkovi z Miletínka věrnému na- šemu milému za škody v válce, kterúž jest naším kázáním proti Hradeckým vedl, vzaté ostali dlužni pět set kop grošóv pražských střiebrných a dobrých, tak týž jeho dluh k statečnému také Janovi řečenému Smilek z Kremže, věrnému našemu milému za něho a k jeho žádosti zastávajíce, tak jsme s týmž Smilem uhodili a uházieme. že jsme jemu, jeho dědicóm i budúcím zastavili a zapsali i tiemto listem mocí cie- sařskú a královskú v Čechách zastavujem a zapisujem Volary, městečko kanovnic- stvie vyšehradského, s úroky, poplatky, užitky, se clem nebo mýtem i se vším, což k němu spravedlivě příslušie a k tomu vsi Lidmovice, Krašlovice, Vitěvice, Malešice, Lužnú a dva mlýny pod Krašlovici jepčišek svatojirských na hradě Pražském, s úroky také, poplatky, užitky a všemi právy k těm vsem spravedlivě příslušnými, nic ovšem nepozuostavujíc, i s celým a plným panstvím v těch pěti stech kopách grošóv dobrých téhož, jakož se svrchu píše, rázu. A to tak, aby prve psaný Smilek, jeho dědicové a budúcí městečko a vsi i mlýny svrchupsané s jich příslušnostmi, jako již psáno jest, držali a toho bez našie, našich budúcích králuov českých i jiných každé otpory i přiekážky požívali, však bez překážky a škody silnic i práv jich starodávných a úrazu všelikého. S úmluvú takovúto, když bychomkoli my, naši budúcí králové čeští nebo ti, jimž by ta výplata spravedlivě příslušala, svrchupsanému Smilkovi neb jeho dědicóm a budúcím těch pět set kop grošóv dali a zaplatili, tehdy, hned žádného otporu ani dlenie sobě nebera, má nám, našim budúcím králóm českým nebo těm, jimž by příslušalo, městečka a vsí i mlýnuov svrchupsaných s jich přislušenstvím po- stúpiti a zasě vrátiti bez otporu i bez zmatku. To samo přidávajíc, že lidí městečka a vsí nahoře jmenovaných nemá ani jeho dědicové neb budúcí mají mimo jich spra- vedlivé poplatky obtěžovati ku pohoršení toho zbožie obyčejem žádným. A ktož tento list mieti bude s častopsaného Smilka neb jeho dědicuov a budúcích dobrú vólí a svo- bodnú, ten má též právo mieti ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jakžto on sám. Na potvrzenie toho náš ciesařský maiestát kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v Praze léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého třid- cátého sedmého v neděli po nalezení sv. Kříže, let království našich uherského etc. v padesátém prvém, římského v sedmimecietmém, českého v sedmnádctém a ciesař- stvie v čtvrtém létě. Ad relacionem d. Johannes subcamerarius et Johannes de Co- lowrath.* My Sigmund z božie milosti... (kupuje od Jana Smilka z Křemže tvrz Dražice a zapisuje mu na dluhu 2500 kop gr. praž. město Prachatice) ... v Praze léta od naro- zenie syna Božieho tisicieho čtyřstého třidcátého sedmého v sobotu po sv. Trojici.“ My Sigmund z božie milosti ciesař ... (zapsal Janu Smilkovi z Křemže ve 200 ko- pách gr. praž., jež byl mu dlužen za tvrz Dražice, vsi Zbytiny, Koryta, Sviňovice, Ovesné, Černý potok (nyní Blažejovice), Mošnu, Chroboly, Záhoří a Smědeč s mlýnem pod Koryty druhdy kláštera zlatokorunského a vsi Humňany, Štětice a Heřmáň druhdy kapituly vyšehradské) .. . dán léta od narozenie Syna Božieho tisicieho čtyřstého třid- cátého sedmého v sobotu po svaté Trojici."

Strana 374
374 Č. 522—523: 21. srpna 1454. Nos Sigismundus Dei gracia Romanorum rex... (slibuje, že zaplatí Oldřichovi z Rožmberka svůj dluh 3.500 kop gr.) ... Datum Patauie anno Domini millesimo quadringentesimo vigesimo secundo sabbato proximo post festum s. Galli." Sigismundus Dei gracia Romanorum rex (slibuje Oldřichovi z Rožmberka náhradu všech ztrát, které utrpěl v jeho službě.) ... Datum in campis Montibus Cutnis anno Domini milesimo quadringentesimo vigesimo primo in die Silvestri." Nos itaque Paulus et Gerhardus abbates, Wilhelmus iunior de Rysenberk et de Rabie et Wilhelmus de Hersstain barones, Przibl et Erasmus omnes et singuli supra- scripti preexpressis et clarius de verbo ad verbum singulis descriptis literis sic, ut premittitur, in forma visis, perlectis, auditis et diligenter auscultatis, ad vota dicto- rum dominorum de Rosenbergk et beneplacitum speciale hanc literam vidimus non per errorem aut improvide, sed animo deliberato et de certa omnium nostrorum sciencia conficere decernimus et conficimus per presentes. In cuius rei evidens testi- monium perpetuo firmius valiturum sigilla nostra propria cum pleno scitu et volun- Datum in castro Crumpnaw anno a Nativitate Do- tate duximus appendenda. mini milesimo quadringentesimo quinquagesimo quarto feria quarta ante sancti Bar- tholomey apostoli. 523. V Krumlově, 21. srpna 1454. Pavel, opat vyšebrodský, Gerhard, opat svatokorunský, Vilém ml. z Rýznberka a z Rábí, Vilém z Heršteina, Příbl z Mladějovic a Erazim z Michnic, purkrabí na Majd- štejně, vidimují na žádost Oldřicha z Rožmberka a jeho synů Jindřicha, Jana a Jošta, listiny: a) z 31. prosince 1421, jíž král Zikmund dává Oldřichovi z Rožmberka a jeho potomkům dědičně všechno své právo a královskou berni na Veselí. b) z 28. července 1420, jíž král Zikmund zapisuje Janovi z Hradce Lomnici. c) z 10. května 1441, jíž Jan z Hradce postupuje Oldřichovi z Rožmberka zápis krále Zikmunda na Lomnici." d) z 11. května 1380, jíž král Václav IV. dává Janovi z Rožmberka v dědičné držení zboží kostelů ve Sverazi a Zátoni.* e) z 7. dubna 1421, jíž král Zikmund zapisuje Jindřichovi a Buškovi bratřím z Drahova ves Sveraz kláštera Strahovského a ves Zátoň kl. Ostrovského.“ ƒ) z 24. ledna 1422, jíž král Zikmund zapisuje Maternovi z Ronova ves Sveraz kl. Strahovského a Zátoň kl. Ostrovského.“ g) z 21. října 1437, jíž cís. Zikmund potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho dědicům všechna privilegia." Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 3, č. 24; or. perg. s 6 přív. pečetěmi 523. 1) Viz Rynešová, Listář Oldřicha z Rožmberka I. 257, č. 366. 2) Viz tamže II. poznámka u č. 124 na str. 100. 3) Viz tamže II. 101 č. 124. 4) Tamže I. 251 č. 361. 5) Sedláček, Zbytky register 163 č. 1166. Regesta imperii XI, 4504. 6) Sedláček, Zbytky register 165 č. 1189. Regesta 7) Listář I. 272 č. 379. imperii XI. 4710.

Strana 375
Č. 524—527: 21. srpna—13. září 1454. 375 524. V Krumlově, 21. srpna 1454. Pavel, opat vyšebrodský, Gerhard, opat svatokorunský, Vilém ml. z Rýzemburka a z Rábí, Vilém v Herštejna, Příbl z Mladějovic a Erazim z Michnic, purkrabí na Majd- štejně, vidimují listinu z 25. července 1444, jíž Jan Smil z Křemže se syny Přibíkem a Jiříkem postupují Oldřichovi z Rožmberka své čtyři zápisné listy na zboží Hus, Pra- chatice, svatokorunské vesnice a Volary. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Prachatice ad IIc I Aa č. 1, or. perg. s 6 přivěšenými pe- četěmi. (P.) Srov. Rynešová, Listář Oldřicha z Rožmberka, II. 359 č. 413. 525. Valtice 22. srpna 1454. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově potvrzuje Oldřichovi a Jindřichovi z Rožm- berka, že přijal od nich 50 kop svatojiřského úroku z dluhu věna Perchty z Rožmberka. (zu Veltsperg an Phincztag vor sand Bartholmestag anno Domini etc. quinquagesimo quarto). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna; or. pap., přit. pečet odpadla. P.) AČ. VII, 265 č. 48. 526. V Praze, 24. srpna 1454. Král Ladislav zapisuje Oldřichovi z Rožmberka vsi, kteréž od Hlubockého úřadu prvé ke Zvíkovu drželi a drží a to proto, že slevil 3000 kop ze summy zápisné na hrad Zvíkov, za nějž dal hrad Zbiroh. Orlík n. Vlt., Zemědělsko-lesnický archiv: zvíkovský kopiář I A 60, p. 2. (P.) AČ. XV. 302 č. 18. — Sedláček, Zbytky register 235 č. 3. 527. V Českém Krumlově, 13. září 1454. Oldřich, Jindřich a Jan z Rožmberka udělují soukeníkům v Trh. Svinech milost na ochranu prodeje jejich suken. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II 360 N. 1., or. perg. (R.) AČ. III, 558 č. 654 (reg.). — UB. Krummau II. č. 398 (reg.). My Oldřich z Rozmberka, Jindřich a Jan, synové jeho odtudž, vyznáváme za sě i za dědice a budúcie naše tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie neb čtúce sly- šeti budú, že věrni naši milí mistři řemesla súkeničiého z Svinuov městečka našeho

Strana 376
376 Č. 527—528: 13. září—11. října 1454. před nás přišli sú a prosili nás prozbú pokornú, abychom jim na sukna, kteráž dě- lají neb v časiech budúciech dělati budú, naše dali znamenie i jich budúcím a milost s nimi abychom takovú učinili: Nejprve kteřížbykoli hosté odkudžkolivěk přijeli neb přišli, aby v postaviech ani v kusiech sukna šerého, ješto by loket za čtyři groše aneb laciněji přišel, žádného neprodávali v celých postaviech ani krájieli. A také aby žád- ného jiného sukna šerého dráž čtyř grošuov nekrájěli, leč o posviecení městečka pře- depsaného, kteréžto bývá tu neděli po suchých dnech a to po těch před svatým Vá- clavem, dědicem českým, než celé postavy šerého sukna dráž čtyř grošuov kdyžbykoli přivezli neb přinesli, mohú prodávati. Protož znamenajíce prosbu hodnú jim sme ruoži znamenie dali, kterážto aby na postaviech byla podle běhu sukeničieho takově, aby súkeníci svrchupsaní i jich budúcie mezi sebú dva mistry přísežná ustanovili, ti aby opatrovali faleš nižádný v dělání sukna aby sě nedál a žádný postav s rámu bez jich vědomí aby sňat nebyl. Pakli by kto nadto učinil, tehdy libru vosku aby dal v cech a pečet aby k tomu postavu přísežní nepřikládali. Dále naši zvláštní milost s nimi učinili sme i s jich budúciemi a mocí listu tohoto činíme, aby sě tiem viece svrchupsaného městečka súkeníci, věrní naši milí, rozmáhali. Také kteřížbykolivěk hosté odkudkoli přijeli neb přišli, aby sukna šerého žádného v postaviech, ježto by loket přišel po čtyřem grošuom neb laciněji, neprodávali ani krájeli leč o posviecení městečka již psaného; než což by sukna šerého kto přinesl neb přivezl, ješto by loket toho sukna čtyř grošuov dráže přišel, to mohú dobře bez posviecení v postaviech nekrájiece pro- dávati a na tom jim nemá překáženo býti od ižádného. A jest-li že by po provolání kdy shledáno bylo a kto sukno tajně prodával neb kupoval po domiech neb po kú- tech nadto, což jest svrchu psáno, tehdy súkeníci svrchupsaní i jich budúcie s pomocí rychtářovú městečka již psaného nynějšieho i budúcieho mají to pobrati bez milosti a do našie komory dáti. Zachováváme sobě také tu moc, jestli že by sě nám, dědi- cóm aneb budúcím našim kdy co zdálo v tomto zápisu opraviti, připsati neb umen- šiti pro obecné a mistruov svrchupsaných dobré, to budem moci dobře učiniti a to nám, našim dědicóm a budúcím tiemto zápisem ke škodě býti nemá. Tomu na pev- nost a potvrzenie pečeti sme naše vlastnie s dobrým naším vědomím přivěsiti kázali k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Bo- žieho tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého ten pátek před povýšením svatého Kříže. Na rubu souč. písmem: list saukenníkuov v Svinech; jinou rukou: (snad pozdější) Swiny Trhové; Břežan (?): milost saukeníkům. Pečeti z červ. vosku: 1. na červ.-bílé hedv. šňůře jezdecká pečet Oldřichova, za- chována z ní jen horní část as do 23; na rubní straně vtištěna malá pečet, sekret; ští- tek s nápisem: sigillum ulrici de rozmberg. — 2. štítek s růží, nápis: s. d. henrici de. rosenberg. — 3. štítek s růží, nápis: s. jan z. rosenberka. 528. Krumlov, 11. října 1454. Jindřich z Rožmberka s otcem Oldřichem z Rožmberka potvrzují pánům ze Šaum- burka příjem části věna Anežky ze Šaumburka, manželky Jindřicha z Rožmberka.

Strana 377
Č. 528—529: 11. října—29. listopadu 1454. 377 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv. rod. p. z Rožmberka 4 No 9, opis. (P.) UB. Krummau II. 96 č. 379. 529. Ve Vídeňském Novém Městě, 29. listopadu 1454. Král římský Fridrich postupuje dlužné úpisy Oldřicha z Rožmberka Jiřímu z Po- děbrad, správci království Českého. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1687 A, or. perg. (P.) Srov. Chmel, Regesta Friderici III. Romanorum imperatoris, 330 č. 3281. — Urbánek, Čes. děj. III. 1, 182. Wir Fridreich von Gotes gnaden Romischer Kaiser, zu allen zeiten merer des reichs, hertzog ze Ostereich, ze Steyr, ze Kernden und ze Krain, grave ze Tirol etc., bekennen offentleich mit dem brieve, als der edl, unser besunder lieber Ulreich von Rosemberg weilent herzog Fridreichen von Österreich, unserm lieben vettern, löbli- cher gedechtnus sechzehen tausent guter wolgewegner guldein ungrisch und ducaten nach inhalt etlicher geltbrieve von demselben von Rosemberg ausgangen, der ainer umb sechs tausent und zwen, yeder umb vier tausent und der vierd umb zwai- tausent guldein lautet, das in ainer sum, die bemelten sechzehen tausent guldein bringet, schuldig worden, und aber derselb unser vetter derselben sum guldein un- bezalter von diser wert abgangen ist, dadurch dieselb geltschulde und brieve an den hochgebornen Sigmunden, herzogen zu Osterreich etc., auch unsern lieben vet- tern und fursten, desselben herzog Fridreichs sun, als nagsten erben komen und ge- vallen sein, dieselben brieve uns dann derselb unser lieber vetter h[er]zog" Sigmund 529. a) Orig. roztržen, zčásti vydroben, část jeho chybí. 1) Ve stát. archivu ve Vídni se nalézá potvrzení Jiřího z Poděbrad na tyto dluhopisy: „Wir Gorsik von Cunstat, herr czum Podiebrad, gubernator und oberster hofmeister des konigreichs czu Pehmen, bekennen offentlichen mit diesem brief allen denn, di in sehen ader horen: als uns der allerdurchleu- tigist furst und herre her Fridrich Romischer kayser, czu allen czeiten merer des reichs, herezog czu Osterreich etc., unser genedigister herre, vier geltsschuldbrief von dem edelen herrn herrn Ulrichen von Rossemwergk weillent herczog Fridrichen von Osterreich umb sechczehen tausent gueter gewegner ungerischer und ducaten gulden und all sein gerechtigkeit, so er von dieser geltschuld wegen czu den benanten von Roseemwergk gehabt, ubergeben hat nach laut seiner kayserlichen genaden ubergab- brief darumb ausgangen, das wir egenanter Girzik seinem kayserlichen genaden gelobt und verspro- chen haben, globen und vorsprechen auch wissentlichen mit dem brif flaiss czu haben und zeu thuen inner zewayen jaren nestkomend von dato dicz briefs zeu rayten die obgenanten summa gulden von dem vorgenanten von Rossenwergk ader seinen e€ben inczuprengen und was wir inpringen werden, es sey in der gutikeit mit recht ader inanderweg, das wir davon halben tayl ungeverlich seinem kayser- lichen genaden geben und reychen sollen und wollen. Doch ab wir auf solch inpringen icht darlegen wurden, das das peiden abgeczogen und das ubrig auf peid teil getaylt werde und gefalle treulich und ungeferlichen. Mit urkund dicz briefes vorsigelt mit unseren anhangenden ingesigel. Geben und ge- schriben nach Cristi geburt tausent vierhundert darnach in den vier und funfczigisten jare am montage nach send Andres tage des heiligen zcwelfpoten. (Na perg. proužku přivěšena pečet z červ. vosku: štítek se 3 příčnými břevny, nad helmou tři příčná břevna, Girzik z Cunstatu.

Strana 378
378 Č. 529—532: 29. listopadu—konec roku 1454. und alle gerechtikait, so er daran hat gehabt, williclich ubergeben hat nach laut des ubergabbrief, darumb von im aus [...Jen," da wir dieselb geldschuld und brieve und alle unser gerechtikait, so wir daran haben oder mochten gehaben, dem edln unserm [besun]der" lieben Girsiken von Podibret und von Constet, gubernator des konig- reichs Beheim, verrer ubergeben haben und geben auch wissent[lich in]" kraft des briefs in solher mass, daz derselb gubernator die vorgenannt summ sechczehen tau- sent guldein von dem egenannten von [Rosen]berg ervordern und die in der gutikait mit recht oder in ander weg, wie im dann das pesten fugen wirdet, inpringen und alles das da [...]" handln und tun sol und mag, als wir selbs tun mochten nach der vorgenannten geltschuldbrief laut und sag. Mit urkund des brie[fs]. Geben zu der Newnstat an sand Andrees abent des heiligen zwelfpoten, nach Kristi ge- purde vierzehenhundert und in dem vier und f[un]fzigisten, unsere reichs im funf- zehenden. Na ohbu: Commissio domini imperatoris propria. 530. Ve Vratislavi, 26. prosince 1454. Jindřich z Rožmberka otci Oldřichovi z Rožmberka: byl přijat za hejtmana Šesti- městí a ve Svídnici; o hře s markrabím braniborským a j. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1693, or. pap. (P.) AČ. VII, 208 č. 8. Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 9082. 531. [1454—1457.] Gerhard, opat kláštera zlatokorunského, žádá Oldřicha z Rožmberka, aby klášteru navrátil jeho statky, nebo aspoň jejich část, aby mohl opraviti klášter a kostel. Č. Krumlov: býv. Schwarzenb. archiv: I 1Aa 3. Současný opis. (P.) AČ. XXI, 310 č. 65. Sr. Jar. Kadlec, Dějiny kláštera Sv. Koruny, 113—14 a 255. 532. [1454—1458.] Oldřich z Rožmberka Burianovi Trčkovi [z Lípy]: o vzetí vína lidem z Němec- kého Brodu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 6Ma, koncept. (P.) AČ. XIV, 63 č. 1615.

Strana 379
Č. 533—537: 24. února—9. května 1455. 379 533. V Třeboni, 24. února [1455]. Pešík z Bělé, hejtman na Třeboni, Oldřichovi z Rožmberka o hospodářských vě- cech. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I. B. 6K. 1b. Orig. pap. (P.) AČ. XIV, 64 č. 1618. 534. V Čes. Krumlově, 24. března 1455. Oldřich z Rožmberka svému synu Jindřichovi: aby doprovodil svou sestru Perchtu do Vídně a s jejím manželem Hanušem z Lichtenštejna smluvil smír; nákup perel. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap. (P.) AČ. XI, 266 č. 46. 535. Ve Vídni, 23. dubna 1455. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově potvrzuje Oldřichovi a Jindřichovi z Rožm- berka, že přijal od nich 50 kop svatohavelského úroku z dluhu věna Perchty z Rožm- berka. — (zu Wienn an sand Jorgen tag anno Domini etc. quinquagesimo quinto). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna. Or. pap., přit. krytá pečeť. AČ. XI, 267 č. 48 (reg.). 536. Na Valticích, 2. května 1455. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově potvrzuje Oldřichovi a Jindřichovi z Rožm- berka, že přijal od nich 50 kop svatojiřského úroku z dluhu věna Perchty z Rožmberka. — (zu Veltsperg an freitag nach sand Philippen und Jacobs tag anno Domini. etc quinquagesimo quinto.) Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap., přit. pečeť odpadla. AC. XI, 267 č. 49 (reg.). V Táboře [9. května 1455?]. Tábořští Oldřichovi z Rožmberka: aby propustil jejich písaři Pešovi poddané z Tře- mešného. 537. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II. 338 2b, or. pap. (P.) AČ. XIV, 65 č. 1619.

Strana 380
380 Č. 538—539: 20. května—23. července 1455. 538. Ve Vídni, 20. května 1455. Král Ladislav povolil Oldřichovi, Jindřichovi a Janovi z Rožmberka lhůtu dvou let na přijetí manství na hrad Hus. Čes. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: IID 1Aa No 2, or. pap. (P.) Sr. Sedláček, Zbytky register králův římských a českých, 236 č. 21. My Ladislav z božie milosti uherský, český, dalmacký, charvatský etc. král, vé- voda rakúský a margrabě moravský etc. Vyznáváme tiemto listem všem, že jsme dali prodlenie od dánie listu tohoto za dvě létě urozeným Oldřichovi, Jindřichovi a Janovi z Rozmberka věrným našim milým léna od našie velebnosti jakožto od krále čes- kého přijímánie na hrad Hus s jeho příslušenstvím, jakož týž hrad s svým přieslu- šenstvím manstvie naše a coruny České jest takové, že jim to ke škodě do toho času býti nemá. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme k tomuto listu při- Dán ve Viedni v úterý po božiem na nebes vstúpenie léta božieho tisí- tisknúti. cého čtyřstého padesátého pátého, let království našich uherského etc. v patnáctém a českého v druhém létě. Ad mandatum domini regis. Pečet na rubu přitištěná odpadla. 539. V Čes. Krumlově, 23. července 1455. Rynart od Dubu seděním v Bernarticích postupuje Oldřichovi z Rožmberka tvrz Dobronice. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Dobronice II 117, N. 1, or. perg. (P.) UB. Krummau II. 97, č. 391. Já Rynarth od Dubu seděním v Bernarticích vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jakož list hlavní dobrý na per- gameně od slovutného panoše Jana mlajšieho z Malovic jmám na tvrz Dobronice se vším jejie příslušenstvím, v kterémžto rukojmě a správce jsú za svrchupsaného Jana z Malovic, slovutní panošie Chval z Machovic, Jan z Pacova, Jan z Nestanic a Jan Kosoř z Malovic, jakož pak to týž list hlavní šíře zdržuje a vykazuje světlejě. Ten list i to právo své dal sem a mocí listu tohoto dávám mocně s svú dobrú, svo- bodnú a ovšem přiznanú vólí urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozmberka i jeho dědicóm a budúcím se vším plným právem, kteréž jest mně v témž listu přislušalo jměti, aby to již též právo přislušalo i přislušie svrchupsanému panu Oldřichovi z Rozmberka i jeho dědicóm a budúcím bez zmatku. A já již k tomu listu i k té svrchupsané tvrzi s příslušenstvím jejiem žádného práva nemám ani moji dědici a budúcí. A toho mého dánie listu a práva na svrchupsanú tvrz se vším jejie příslušen- stvím nadepsanému panu Oldřichovi z Rozmberka i jeho dědicóm a budúcím pro lepší

Strana 381
Č. 539—540: 23. července—8. října 1455. 381 jistotu a potvrzenie svú sem vlastní pečet přivěsil k tomuto listu a pro dalšie těch věcí svědomie prosil sem urozeného pana Jana z Lažan seděním na Bechyni a slo- vutných panoší Jana Rúsa z Čemin, Zachaře z Nemyšle, purkrabí té chvíle na Crum- lově a Prokopa z Soběšína, ty časy purkrabí na Dobronicích, že sú také své pečeti vedle mne a mé pečeti k tomuto listu přivěsili na svědomie, jim i jich budúcím bez Jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisi- škody. cieho čtyřstého padesátého pátého ve čtvrtek vigiljie svatého Jakuba, apoštola bo- žieho. Na perg. proužcích 5 pečetí: 1. v červ. vosku částečně poškozená; na štítě lilie, v klenotu ruka: s. rynh/1/ dub; 2. v červ. vosku na štítě 3 kapři nad sebou, v klenotu bůvolí roh: S. Johanis d. Lazan; 3. v čer. vosku na štítě část kola loukotí nahoru, v klenotu totéž: Jan Rvs z Czemin; 4. v červ. vosku na štítě kůl, v klenotu roh: S. Za- charie d. Nemysl; 5. v červ. vosku na štítě špicí vzhůru položena střela se střelištěm na konci do dvou polokruhů ohnutým, v klenotu táž střela položená na chocholu: Procopii d. sobiess. 540. 8. října 1455. Přibík a Jiří bratří z Křemže prodali své dědictví v Křemži Oldřichovi z Rožm- berka. Čes. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 1Aa N. 40, opis z zem. desk. (R.) Přibík a Jiřík bratří z Cřemže, synové někdy Jana Smila, přiznali sú před úřed- níky pražskými, že dědictvie své v Cřemži tvrz, dvuor poplužní s poplužiem CLV kop gr. XV gr. platu ročnieho s dvory kmetčiemi ve vsech podepsaných v Cřemži se mlýny okolo Cřemže v Stupném, v Lučeji, v Chlumečku, v Bohuškoviciech, v Smržiečie, v Bo- řích, v Slavci, v Lípě, v Črnodubu, v Malém Vrabci, v Velikém Vrabci, v Záhořiciech, v Zálužie na mlýnech, pod Zálužiem v Radosticiech, na Chlumečku, na Čertiny, v Újezdě, v Rojšině vsi, dvory kmetčie s platem v Crašově, dvuor kmetčie s platem, na němž sedí Strmek, v Rudném dvuor kmetčie s platem, na němž sedí Henzl, v Zá- hořicích dvuor kmetčie, na němž sedí Ondrášek, v Novosedlech dvuor poplužní s po- plužím, ves, dvory kmečí s platem v Veliké Lhotě, v Oklaňově, v Božiekově Lhotě, v Strachovicích a v Suché vsi dvory kmetčí a krčmy, s platem, s roliny, s lukami, s lesy, potoky, rybníky, řekami, pastvami a chrastmi, kury, vajci, sýry, s pověsmy (sic) robotami podepsanými, totiž s vláčbami i vozbami, s senoseky, s penězi sen- nými, s pivovařením, s podacím kostelním a kaplanstvím tudiež v Křemži i se vší svobodú k tomu příslušnú, se všemi užitky a duochody, tak a v tom právě plném, jakož někdy otec jich a jiní předkové drželi sú a jměli s plným panstvím ižádného práva a zvláštěnství i panství jim k předepsaným zbožím již potom nepozuostavu- jíce, prodali sú Oldřichovi z Rozemberka a jeho dědicóm za tři tisíce kop gr. a pa- desáte kop gr. a řekli sú, že ty penieze od něho úplně přijali sú. A jemu předřeče-

Strana 382
382 ných dědictví a platu dědicky stúpili sú a zpraviti mají oni sami prodávajície a s nimi Mikuláš z Sudoměře, Václav Hróza s Chelčic, Jan Stebňák z Skryj a z Čichtic a všickni nerozdielně před každým člověkem, právem zemským a zvláště před věny, před sirotky, jakož země za právo [má] a zápisy všelikými křesťanskými i židov- skými právem duchovním a před spolky; s túto výmienkú: jestliže by platu kněž- ského co v předřečených vsech bylo, že předřečení jistci s zprávcemi svými mají tolik platu na jiných svobodných dědinách v témž kraji, v kterémž by týž plat byl, na dobře osedlých lidech postúpiti. A jestliže by toho nezpravili, tehdy úředníci pražští mají zvésti toho kupujícího na dědictví zprávcí, kdež mají neb mieti budú a třetinu výše peněz svrchupsaných jménem pokuty a nákladóv beze všech póhonóv jakožto právem stanem (sic). Actum let božích M'CCCCLV ve středu po sva- tém Francisku. Č. 540—543: 8. října—4. prosince 1455. 541. [15. října 1455.?] Jan ze Žampachu a na Náchodě posílá k Oldřichovi z Rožmberka služebníka Ho- luba se vzkazem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 21. (P.) 542. 28. října 1455. Jiřík z Poděbrad, správce a hofmistr království Čes., vypovídá v rozepři o zboží Smilka z Křemže mezi Přibíkem a Jiříkem z Křemže a Jindřichem z Rožmberka, plno- mocníkem svého otce Oldřicha. Č. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: vrchní úřad Prachatice ƒ ad IIC 1A N. 1., or. perg. se 4 přiv. pečetěmi. (P.) M. Pangerl, Urkundenbuch des ehemaligen Cistercienserstiftes Goldenkron (FRA XXXVII.) 483 č. CCIX. — G. Friedrich, Sbírka pramenů práva městského království Českého, III, 236—237. 543. Ve Vídni, 4. prosince 1455. Král Ladislav dovolil Oldřichovi, Jindřichovi a Janovi z Rožmberka, aby k své ruce vyplatili vsi neb dvory kláštera milevského, které byl císař Zikmund zastavil. — den sv. panny Barbory. Orlík n. Vlt.: Zemědělsko-lesnický archiv: I Aa č. 13, or. perg. (P.) AČ. XV, 305 č. 21. — Sedláček, Zbytky register, 237 č. 28.

Strana 383
Č. 544—545: 5.—17. prosince 1455. 383 544. Ve Vídni, 5. prosince 1455. Král Ladislav Oldřichovi, Jindřichovi a Janovi z Rožmberka postupuje své právo na hrad Hus s městečky Husincem a Záblatím a s vesnicemi, který má připadnouti na krále po smrti Jana Smilka z Křemže. Čes. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: IID 1Aa No 2. Orig. perg. Srov. Th. Wagner, Jan Smil z Křemže (ČČM. LXII. 1888, 169—194). Ladislaus Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Moravie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod, habentes respectum ad grata et utilia servitia, que Maiestati nostre nobiles Vlri- cus, Henricus et Johannes de Rosenberg, fideles nostri dilecti, hactenus exhibuerunt et poterint exhibere in futurum, omne ius, quod nobis conpetit in castro rupto Hus cum opidis Hussinecz, Zablatie, villis, curiis, censibus, agris, pratis, pascuis, silvis, piscinis, rivis, aquis aquarumve decursibus et omnibus iuribus, libertatibus et per- tinenciis universis per mortem Johannis Smilek de Krzemze aut cuiuscunque alterius ad nos quomodolibet devolutis prenominatis Vlrico, Henrico et Johanni dedimus et contulimus graciose. Mandamus igitur... iudici' ceterisque curie nostre regalis offi- cialibus, quatenus prefatis Vlrico, Henrico et Johanni super dictis bonis litteram proclamacionis dare et servato iuris ordine, si eadem bona ad nos devoluta repe- rient, extunc possessionen eorundem tradere non omittant, salvis tamen iuribus alienis. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Wienne die quinta mensis Decembris anno Domini millesimo quadringente- simo quinquagesimo quinto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. sexto decimo, Bohemie vero tercio. Ad mandatum domini regis. Na perg. proužku přiv. pečet v červ. vosku značně poškozena. 545. Vídeň, 17. prosince 1455. Král Ladislav oznamuje úředníkům desk zemských, že Oldřich, Jindřich a Jan z Rožmberka koupili manství hrad Hus a městečka Husinec a Záblatí od Jana Smila z Křemže a jeho synů. (P.) Praha, archiv min. vnitra: desky dvorské XXV, f. 245. Zápis byl na volné místo zapsán později. AC III, 563 č. 690 (reg.), Sedláček, Zbytky register 237 č. 31. Ladislaus Dei gratia Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae etc. rex, Austriae dux et Moraviae marchio, nobili Ioanni de Hazmburgk iudici ceterisque 544. 1) Dvorským nejv. sudím byl tehdy Mikuláš Zajíc z Haznburka a na Kosti.

Strana 384
384 Č. 545—547: 17.—24. prosince 1455. officialibus curiae nostrae regalis et tabularum eiusdem regni Boemiae, fidelibus nostris dilectis gratiam regiam et omne bonum. Nobiles fideles dilecti! Castrum Hus cum opidis Hussinecz et Zablatie et ceteris pertinenciis universis, quod a nobis tan- quam rege Boemie in feudum dependet et a Ioanne Smil, Przibikone et Georgio de Kremze fidelibus nostris dilectis per viam emptionis ad nobiles Ulricum, Henricum et Ioannem de Rosenberg nostro ut dominio feudi interveniente consensu pervenit. Mandamus vobis, ut ad tabulas curiae, dum per praefatos de Rosenberg aut altero ipsorum requisiti fueritis, debitam consuetudinem observari, annotari et inscribi faciatis. Datum Wienne die XVII. mensis decembris, regnorum nostrorum anno Hungariae sexto decimo, Boemiae vero tercio. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancelario. 546. 18. prosince 1455. Hrad Pořešín s příslušenstvím, který po smrti Markvarda z Pořešína spadl na krále, dostal Oldřich z Rožmberka. Praha, archiv min. vnitra: desky dvorské XVI, f. 249. (P.) AČ. III, 563 č. 691. Castrum Porzessin. Marquardus de Porzessin aut quicunque alter decessit. Quorum bona et hereditates, videlicet castrum Porzessin cum opido, villis, curiis, censibus, robotis, agris cultis et incultis, pratis, pascuis, piscinis, rivis, aquis, aquarum decursibus, silvis, rubetis, iure patronatus ecclesie vel ecclesiarum singu- lisque iuribus, libertatibus et pertinenciis universis, sive talia bona ad prefatum Marquardum vel quemcunque alium iure hereditario vel iure dotalicii spectaverint, ad dominum regem licite sunt devoluta. Et serenissimus princeps et dominus, rex La- dislaus, Bohemie rex, prenotata bona dedit Ulrico de Rosenberg pro serviciis suis gra- ciose per literam suam. Litera proclamacionis in Budiegiowicz civitate f. V. ante Nativitatem Domini anno eiusdem etc. LV. 547. V Krumlově, 24. prosince [1455]. Oldřich, Jindřich a Jan z Rožmberka svému úředníku Janovi [Ritschawerovi]: ať se postará on i jiní úředníci, aby poddaní učinili pomoc na vyplacení zboží rožmber- ského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II. 249 1a, koncept. (P.) AČ. XIV, 66 č. 1623. Sr. Sedláček, Hrady III, 109.

Strana 385
Č. 548—550: 3.—21. ledna 1456. 385 548. V Čes. Krumlově, 3. ledna 1456. Gerhard, opat kláštera Sv. Koruny, Mikuláš, doktor práv, arcijáhen bechyňský a plebán v Čes. Krumlově, Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově a Erazim z Michnic, purkrabí na Majdštejně, na žádost Oldřicha, Jindřicha, Jana a Jošta z Rožmberka vidimují list krále Zikmunda z 21. října 1437, jímž Zikmund po- tvrdil Oldřichovi z Rožmberka všechna privilegia. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 1Aa N. 50b. Orig. perg. s 4 pečetěmi (z nich 2. a 3. ztraceny). Text listiny, kde psáno datum, zničen poškozením perg. (P.) Srov. falsum Oldřicha z Rožmberka u Dr B. Rynešové, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, I. 272 č. 379, a Schmidta-Píchy, UB. d. St. Krummau II, 99 č. 402 (reg., s datem 5. ledna). Sr. Jar. Kadlec, Dějiny Sv. Koruny, 113. 549. Ve Vídni, 16. ledna 1456. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově potvrzuje Oldřichovi a Jindřichovi z Rožm- berka, že přijal od nich svatomichalský úrok 50 kop grošů z dluhu věna Perchty z Rožm- berka. — (zu Wienn am freitag vor sand Anthony tag anno etc. quinquagesimo sexto). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, orig. pap.; přit. pečet odpadla. (P.) AČ. XI, 267 č. 50 (reg.). 550. Ve Vídni, 21. ledna 1456. Král Ladislav Oldřichovi z Rožmberka: žádá, aby dovolil, aby jeho syn Jindřich nastoupil u krále službu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1737, or. pap. (P.) Lasslaw, von Gots gnaden zu Hungern, zu Behem etc. kunig, herzog zu Oster- reich und marggrave zu Merhern etc. Edler lieber getrewr! Als wir nagst unsern getrewn Lewpolten Wulczendorffer bei dir gehabt haben, von dem wir dann auch von dem edeln unserm lieben getrewn Hainrichen von Rosemberg, deinem sun, wol un- derricht seien, deiner willigen dinst, nu haben wir den genannten deinen sun von unserr merklichen gescheft desmals alhie behabt, nemlich von unserr abefart in das loblich kunigreich gen Hungern, begern wir von dir, du wellest darinn kain miss- vallen gen im haben, wan wir das gen dir und im in sundern gnaden erkennen und zu gut nymer vergessen wellen. Geben zu Wienn an mitichen sand Agnesen tag, anno Domini etc. L° sexto, unserr reich des hungrischen etc. im sechzehenten und des behemischen im dritten jaren. Commissio domini regis in consilio.

Strana 386
386 Č. 550—552: 21. ledna—26. února 1456. Na rubu: Dem edeln unserm lieben getrewn Ulreichen von Rosemberg. Pečet odpadla. 551. Ve Vídni, 21. ledna 1456. Oldřich Celský Oldřichovi z Rožmberka: potvrzuje, že od něho dostal dlužnou částku 4.000 zl. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Cili a z Ortenburku; or. perg. (P.) Wir Ulrich von Gots gnaden grave zu Cili, ze Ortenburg und in dem Feger etc., ban zu Dalmatien, zu Croatien und in windischen landen, bekennen, als der edel unser lieber freunde Ulrich von Rosenberg und sein erben weilend dem hochgebor- nen fursten unserm lieben herren und vater graf Fridrichen uns und unsern erben vier tausent guldein schuldig sind worden nach lawt des geldbriefs, so wir darumb haben, also hat der durchleutigist furst und herr Lasslaw zu Hungern, zu Behem etc. kunig, unser gnediger herr, den gemelten von Rosenberg und sein erber umb die obberurt sum guldein von uns und unsern erben gemussigt und sagen darumb denselben von Rosenberg und all sein erben quit, ledig und los. Mit urkund des briefs under unserm gwöndlichen anhangunden secret. Geben zu Wienn nach Kristi ge- purd vierzehenhundert und in sechs und funfzigisten jare am mittichen sand Agne- sen tag. Na perg. proužku přivěšena pečet: v červ. vosku anděl drží dva štíty: na pra- vém 3 šesticípé hvězdy (2: 1), na levém rozkřídlená orlice, secret. Udalrici 11/ ab Ortenberch // comit. Na rubu Břežanův regest: Quitancí hraběte z Cyli na 4000 fl. panu Oldřichovi z Rožmberka daná 1456. Srov. list z 2. dubna 1453 č. 504. 552. 26. února 1456. Přibík a Jiřík bratří z Křemže prodávají Oldřichovi z Rožmberka své dědictví, hrad Hus, polovici městečka Husince a městečko Záblatí s vesnicemi. Archiv ministerstva vnitra v Praze: desky dvorské XXII, fol. 119 a. (P.) AČ. III. 563 č. 696 (reg.). Sr. Pangerl, UB.von Goldenkron, 452. Przibik et Girzik fratres de Krzemze protestati etc., quod bona et hereditates suas omagiales, videlicet castrum Hus, Husinecz medietatem opidi, quia alia me-

Strana 387
Č. 552—553: 26. února—23. března 1456. 387 dietas est libera, Zablatie opidum, Staré městečko Zablatie, cum villis infrascriptis: in Rzepessin, Zabrdie, Lazisstie, Saladin, Zwierzinecz, Milessicz, Kraiczowicze, Mly- narzowicze, Czudrowicze, Kristanowicze, Albrechtowicze, Perlowicze, Petrowicze, Raden, Wymperk, Krepensslak, Webarsslak, Tremssyn, Hlasna Lhota, Nedbalecz, Zhorolt, Antnarz sklenarz, Rzemdihowicze, cum molendinis, videlicet: molendinum pod Albrechtowiczi, molendinum pod Petrowiczi, molendinum sub Kraiczowiczi, mo- lendinum sub castro, molendinum sub Zablatim, molendinum Ffrieprssow, molendi- num Chylow pod Kratussinem, curias araturarum cum araturis curiis rusticalibus, cum censu, thabernas cum pullis, ovis, robotis, agris, pratis, rivis, piscinis, silvis, rubetis, humuletis, theloneis, fluminibus, iure patronatus ecclesiarum aut capellarum, aquis, aquarumque decursibus, montibus, vallibus et omnibus fructibus ac pleno dominio et cum libertate ad ea pertinente, quibuscumque possint designari nominibus, nichil omnino excipiendo vendiderunt Ulrico de Rosenberg et heredibus suis pro 800 sexa- genis grossorum. Et fassi sunt se easdem pecunias ab eodem percepisse et ei de dictis bonis et hereditatibus omagialibus sine preiudicio iuris regii omagiali heredi- tarie condescenderunt. Disbrigare debent ipsimet vendentes hereditatibus habitis et habendis, et hoc debet ab omni homine iure terre et specialiter a dotibus et orphanis, prout ordo iuris curie regalis postulat et requirit. Quod si non disbrigarent, extunc etc. Ad hoc forum serenissimus princeps et dominus rex Ladislaus Bohemie etc. rex, suum prebuit consensum per literam suam, que sequitur in hec verba: La- Actum f. V. post festum s. Mathie apostoli post dominicam Remi- dislaus etc. niscere anno etc. LVI. 553. V Budíně, 23. března 1456. Král Ladislav potvrdil rodu Rožmberskému privilegium krále Jana, jímž byl rod osvobozen od placení královské berně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka, 3 č. 26, opis 16. století. (R.) Ladislaus Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmatie, Croacie, Rame, Servie, Gal- licie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux necnon Moravie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis celsitudinem nostram obli- vioni non tradere viros antiqua nobilitate et virtute claros, quorum rebus strenue gestis nostris antecessoribus nobisque honorem et commoditatem sepe provenisse cognovimus, sed liberalibus graciis virtute eorum reministrando ipsis, ut decens est, gratos nos esse monstramus et alios ad res claras pro nostra maiestate gerendas retributionis exemplo et spe allicimus premissorum. Cum itaque sere- nissimi regis Johannis attavi et antecessoris nostri clarissimi litteris acceperimus nobilem olim Petrum de Rosenbergk, tunc regni nostri Boemie supremum camerarium, assistentem ipsi regi Johanni danti auxilium christianissimo regi Francie bellum ge- renti contra serenissimum regem Anglie fortiter pugnando in prelio magna vi cor-

Strana 388
388 Č. 553: 23. března 1456. poris et animi vexillum ipsius regis Anglie viriliter et gloriose hostibus eripuisse, subvertisse alliumque humi confregisse potenter et ob id ipsi Petro et heredibus eius a prefato rege Johanne donatum, ut quotiens berna regia aliave contributio com- muni baronum regni Boemie consensu regi solvenda esset pro omnibus bonis suis ultra tricentas sexagenas grossorum solvere minime tenerentur, quemadmodum su- pradicti regis Johannis littere latius manifestant. Nos itaque considerantes nobilem Ulricum de Rosenberg dicti Petri pronepotem atque heredem, fidelem nostrum dilec- tum, multum nostris commodis diligenti solercia nec sumptibus nec laboribus par- cendo semper invigilasse misisseque in Austriam ad nobis serviendum sepe et quando nostris oportunitatibus maxime profuit, nobilem Henricum suum filium primogenitum, Slesie capitaneum, fidelem nostrum dilectum, virum in rebus agendis strennuum et in consulendo prudenti maturitate gravem, cuius presentia etiam nuper nostre subli- mitati, dum incliti regni nostri Hungarie possessionem pacificam assecuti sumus, ho- norem, fiduciam ac ornametum non mediocriter attulit, quia animadvertimus ipsos Ulricum et Henricum fide, dilectione et obsequiis generosos maiores suos imitando prompte nostre celsitudini astitisse nostroque honori et utilitati omni solicitudine infudendo, totis viribus, plurimis expensis ac omni conatu magnifice pre aliis ela- borasse multumque iuvavisse, cum incliti regni nostri Boemie splendida celebritate coronam et possessionem plenam summa quiete assecuti fuimus, dignum arbitramur, ut senciant nostram maiestatem nostrorum more maiorum fidei, diligencie et servi- ciis suis graciose vicem rependere. Igitur deliberato et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio de certa nostra sciencia auctoritate regia Boemie eosdem Ulricum et Henricum ipsorumque heredes in perpetuum ab omni dictarum tricenta- rum sexagenarum vel alia quavis solucione berne regis aut alterius contributionis quacumque ex causa communi procerum regni Boemie et ipsorum consensu regi sol- vende absolvimus, liberamus, eximimus et integram immunitatem solucionis ipsius habere volumus ac iubemus, hanc tamen liberacionis, exemcionis et immunitatis gra- ciam ad orphanos vel pupillos, quos dictos Ulricum, Henricum aut heredes eorum in tutela habere contingeret, extendi nolumus aut pertinere. Mandamus denique omnibus et singulis subditis nostris cuiuscunque officii, dignitatis, nobilitatis sta- tusve sint et presertim berne regis aliarumque contributionum perceptoribus et exactoribus sub pena indignacionis nostre, ut presens nostre serenitatis indultum ipsis Ulrico et Henrico eorumque heredibus et successoribus semota omni pertur- bacione conservent et ab aliis conservari facere solerti studio amitantur. Presencium sub appensione sigilli nostre regie maiestatis testimonio litterarum. Datum Bude die vigesima tercia mensis Marcii anno Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. sexto decimo, Boemie vero tercio. Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. Rukou 16. stol. připsáno: Ad Petri strenui militis 1318. Regest (Březanův?): Confirmation Privilegii wegen Steierbefreiung von König Ladislao fur das Rosenberg. Haus ob strenuitate domini Petri a quondam Joh. R. B. concessi. N° 1.

Strana 389
Č. 554—555: 3.—24. dubna 1456. 389 554. Budín, 3. dubna 1456. Král Ladislav potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho budoucím všechna dosa- vadní privilegia. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 3 č. 27, or. perg. (P.) Ladislaus Dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Servie, Gal- licie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, necnon Moravie et Lusacie marchio etc. Notum facimus universis Serenitati nostre humili- ter supplicasse nobilem Ulricum de Rosenberg, fidelem nostrum dilectum, quatenus benignitate regia dignaremur sibi et suis heredibus approbare, ratificare et confir- mare omnes litteras, gracias, immunitates, libertates, consuetudines, donaciones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa, quas et que sibi maioribusque suis et nostra Maiestas et serenissimi antecessores nostri...“ duces Bohemie dederunt et concesserunt. Nos inspecta fidei integritate et obsequendi promtitudine ipsius Ulrici et aliorum maiorum precum tam erga nostram celsitudinem quam erga prefatos nostros antecessores eius supplicacioni graciose annuimus. Igitur deliberato et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio de certa nostra sciencia auctoritate regia Bo- hemie predictas litteras, gracias, immunitates, libertates, laudabiles consuetudines, dona- tiones, concessiones, indulta, privilegia et iura universa ipsi Ulrico et eius heredibus approbamus, ratificamus, roboramus et confirmamus cum omnibus punctis, articulis, clausulis et sentenciis suis ac si earum..." his litteris nostris de verbo ad verbum spe- cialiter expressi essent. Volumusque ac decernimus ea omnia obtinere plenum, fir- mum, perpetuum et inviolabile robur. Nulli ergo liceat hanc nostre confirmacionis et decreti paginam violare aut ei ausu quolibet temerario contraire. Si quis autem contrarium fecerit nostre Maiestatis indignacionem se noverit incursurum. Presen- cium sub appensione sigilli nostre regie Maiestatis testimonio litterarum. Datum Bude die tercia mensis Aprilis anno Domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo sexto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. sexto decimo, Bohemie vero tercio. Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario refe- rente. Na hedváb. nitích přivěšena pečet krále Ladislava. 555. 24. dubna 1456. Oldřich z Rožmberka a jeho synové Jošt, Jindřich a Jan prohlašují, že po vypla- cení 2 zámků a města Rožmberka a opatství [vyšebrodského] bratry Volfgangem a Reinprechtem z Walsce nebudou míti vůči nim dalších požadavků. 554. a) Zničený pergamen.

Strana 390
390 Č. 555—559: 24. dubna—29. července 1156. Eferding. Starhemberský archiv, or. perg., nyní neznámý. Zprávu o něm viz Notizenblatt Wiener Akad. 1852 (II), 327 (reg.) a Schmidt v Mith. Ben. Cist. Orden 22 (1901), 614 č. 89 reg. Také Břežan má zprávu: „Smlúva mezi pány z Rožmberka a p. Reinprechtem z Walsee o některé dlužní věci, že chtějí pánu z Rožmberka zámek Rožmberk a klášter Vyš. Brod vyplatiti. Jest list na perg., však pořezaný“. Třeboň. archiv. (P.) 556. V Praze, 1. května [1456]. Uředníci menších desk zemských Oldřichovi z Rožmberka: vložení zboží Strkova Táborským do desk zemských není možné; ať již Oldřich neobnovuje list. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1550 A, or. pap. (R.) AČ. XIV. 67. 557. 2. května 1456. Oldřich z Rožmberka žádá papeže Kalixta III. o potvrzení syna Jošta na biskupa vratislavského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Břežan, Hist. N. 29 (15). 558. V Čes. Krumlově, 6. května 1456. Pavel, opat kláštera ve Vyš. Brodě, Gerhard, opat kláštera Sv. Koruny, Vilém ml. z Rýzmberka a z Rábí, Ondřej z Dubé, Jan Rús z Čemin a Erazim z Michnic, pur- krabí na Majdštejně, vidimují na žádost Oldřicha, Jošta, Jindřicha a Jana z Rožm- berka list cís. Zikmunda z r. 1437, jímž daroval Oldřichovi z Rožmberka tvrz Lomnici. — (in castro Crumpnaw anno a Nativitate Domini millesimo quadringentesimo quin- quagesimo sexto feria quinta ipso die Ascensionis Domini.) Třeboň, býv. Schwarzenb archiv: I A IAa N. 11d. Orig perg. s 6 pečetěmi. (P.) Sr. falsum Oldřicha z Rožmberka u Dr B. Rynešové, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, I, 274, č. 381. 559. V Krumlově, 29. července 1456. Oldřich, Jošt, Jindřich a Jan z Rožmberka potvrzují městu Čes. Krumlovu vý- sady, udělené mu od Petra z Rožmberka 14. srpna 1347. — na Krumlově ten čtvrtek po sv. Jakubě, apoštolu velikém anno Domini millesimo quadringentesimo quinqua- gesimo sexto.

Strana 391
Č. 559—563: 29. července—21. října 1456. 391 Opis v čes. překladu „Codex Rosenbergicus“ fol. 10—13 (v archivu Národ. musea v Praze) a jiný opis v býv. Schwarzenb. archivu v Čes. Krumlově, I 5AS 3a. Sr. Schmidt-Picha, Urkundenbuch der Stadt Krummau, I, 17 č. 81. (P.) 560. Na Valticích, 13. srpna 1456. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově potvrzuje, že přijal od Oldřicha a Jindřicha z Rožmberka svatojiřský úrok 50 kop z dluhu věna Perchty z Rožmberka. — (zu Veltsperg am freitag vor Unser lieben Frawen tag Assumpcionis anno Domini etc. quinquagesimo sexto.) Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap.; přitištěná pečet na rubu odpadla. (P.) AČ. XI, 267 č. 51. 561. V Praze, 14. srpna 1456. Dr Václav z Krumlova, administrátor praž. arcibiskupství, vidimuje na žádost Oldřicha, Jindřicha a Jana z Rožmberka listinu praž. arcibiskupa Jana z 8. března 1378, jíž Petr, Oldřich a Jan z Rožmberka založili český hospic v Římě. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 3Kp N. 31e, or. perg. s pečetí na perg. proužku. (P.) Nadační listinu s arcibiskupovou konfirmací uveřejnil Dr Kl. Borový, Libri erectionum archi- diocesis Prag. saeculi XIV. et XV., II. 147 č. 270. Srov. Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau, II, 102 č. 408 (reg.). Sr. Fr. Mareš, Český hospic v Římě, ČČM. LXIV (1890), 67 a 83. 562. V Krumlově, 27. září 1456. Jindřich z Rožmberka zplnomocňuje za sebe Jana Rúsa z Čemin v rozepři otce Oldřicha s Janem Předborem z Radešína. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod Předbora z Radešína, or. pap. (P.) AČ. XIV, 68 č. 1626. — Schmidt-Picha, UB.d. St. Krummau II, 104 č. 414. 563. Na Valticích, 21. října 1456. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově Oldřichovi a Jindřichovi z Rožmberka, že přijal od nich svatohavelský úrok 50 kop z dluhu věna Perchty z Rožmberka. — (zu Veltsperg an sand Ursula tag anno Domini etc. quinquagesimo sexto.) pečeť. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap.; na rubu přitištěna krytá (P.) AČ. XI, 267 č. 52.

Strana 392
392 Č. 564—566: 26. října—7. prosince 1456. 564. 26. října 1456. Bohuslav ze Švamberka potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho synům 40 kop gr. svatohavelského úroku, které od nich přijal z dluhu věna své manželky Lidmily roz. z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Švamberka, or. pap. (P.) Bohuslav z Švamberka vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jakož mám list věnný po urozené paní paní Lidmile z Rozmberka, manželce mé milé, od urozených pánóv pana Oldřicha z Rozmberka, pana otce mého milého a pana Jindřicha a pana Jana bratří z Rozmberka, pánóv švagruov mých milých, na tisíce kop grošóv. Zdali jsú mi na tom listu na jistině dvě stě kop grošuov; i platie mi úrok s vosmi set kop grošóv při sv. Jiří čtyřidceti kop grošuov a při sv. Havle tolikéž. I nynie při sv. Havle dali jsú mi čtyřidceti kop grošóv úplně a docela. Z kterýchžto čtyřidceti kop grošóv mě daných já svrchu- psaný Bohuslav svrchupsané pány tiemto listem a mocí listu tohoto propuštiem, kvi- tuji a prázny činím, že já jich z těch čtyřidceti kop grošuov mně daných nejmám viece upomínati věčně ini moji budúcí. Tomu na zdrženie, na jistotu i na svědomie svú jsem vlastní pečet přitiskl k tomuto listu, jenž jest psán a dán léta po Narození syna Božieho tisicieho čtyřstého padesátého šestého f. III. ante festum sanctorum Simonis et Jude. Přitištěna krytá pečeť. 565. Na Krumlově, 2. prosince 1456. Oldřich z Rožmberka Janovi [z Vesce], písaři na Zvíkově: at zjedná 15 kop gr. a pošle je do Soběslavi. — f. V. post Andree anno etc. LVI°. Orlík n. Vlt.: zemědělsko-lesnický archiv: VII Gr. 3 č. 1. AČ. XIV, 68. č. 1627. 566. Krumlov, 7. prosince 1456. Pavel, opat kláštera ve Vyš. Brodě, Gerhard, opat kláštera ve Sv. Koruně, Vi- lém z Velhartic a z Heršteina, Ondřej z Dubé, Jan Rús z Čemin a Erazim z Michnic, purkrabí na Majdštejně na žádost Oldřicha z Rožmberka, Jošta z Rožmberka, biskupa vratislavského a převora řádu maltézského a Jana z Rožmberka vidimují listinu z 21. října 1437, jíž král Zikmund potvrzuje Oldřichovi z Rožmberka všechny listiny, vydané jeho rodu od knížat a králů českých. — fer. tercia post festum s. Nicolai episcopi et confessoris.

Strana 393
Č. 566—568: 7. prosince 1456. 393 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 3, č. 18, or. perg. s 6 přiv. pečetěmi: 1. oválná zašpičatělá pečet v čer. vosku, v gotic. výklenku stojí infulovaný opat, držící v pravici berlu, v levé ruce knihu, na podstavci jsou dva štítky s rožmb. růžemi, Sigillvm Pauli Abbatis in Altovado; 2. oválná zašpičatčlá pečet z čer. vosku, v gotic. výklenku obraz stojícího infulovaného opata, držícího v pravici berlu, v levici podzdvižené knihu, s. Gerhardi abbatis sancte corone; 3. kulatá pečet v červ. vosku, na štítě pruh pošikem a z něho růže, s. wylem z wlharticz; 4. v čer. vosku na štítě za- vinutá střela špicí kolmo vzhůru, Sigillvm andres d. duba; 5. v červ. vosku na štítě část kola s loukotí nahoru, v klenotu totéž znamení, Jan rus z czemin; 6. v čer. vosku na štítě poloviční muž, držící meč nad hlavou, v klenotu totéž znamení, s. Erasmi d. michnicz. Srov. Rynešová, Listář a listinář I, 272 č. 379. 567. Krumlov, 7. prosince 1456. Pavel, opat kláštera ve Vyš. Brodě, Gerhard, opat kláštera Sv. Koruny, Vilém z Vilhartic a z Herštejna, Ondřej z Dubé, Jan Rús z Čemin a Erazim z Michnic, pur- krabí na Majdštejně na žádost Oldřicha z Rožmberka, Jošta z Rožmberka, biskupa vra- tislavského a převora řádu maltézského a Jana z Rožmberka vidimují listinu z 31. břez- na 1395, jíž král Václav IV. potvrzuje rodu rožmberskému všechna privilegia, daná mu od českých knížat a králů. — fer. tercia post festum s. Nicolai episcopi et con- fessoris. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 3 č. 17 s 6 přivěšenými pečetěmi jako u č. 566. (P.) 568. Krumlov, 7. prosince 1456. Pavel, opat kláštera ve Vyš. Brodě, Gerhard, opat kláštera Sv. Koruny, Vilém z Velhartic a z Herštejna, Ondřej z Dubé, Jan Rús z Čemin a Erazim z Michnic, pur- krabí na Majdštejně, na žádost Oldřicha z Rožmberka, Jošta, biskupa vratislavského a převora řádu maltézského a Jana z Rožmberka vidimují listinu z 3. dubna 1456, jíž král Ladislavi potvrdil rodu rožmberskému všechna privilegia, daná mu od čes. knížat a králů. — sexta fer. tercia post s. Nicolai episcopi et confessoris. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 3 č. 27 s 6 přivěšenými pečetěmi jako u č. 566. (P.) 568. 1) Viz listinu z 3. dubna 1456 č. 553.

Strana 394
394 Č. 569—571: 7.—26. prosince 1456. 569. Krumlov, 7. prosince 1456. Pavel, opat kláštera ve Vyš. Brodě, Gerhard, opat kláštera Sv. Koruny, Vilém z Velhartic a z Herštejna, Ondřej z Dubé, Jan Rús z Čemin a Erazim z Michnic, pur- krabí na Majdštejně, na žádost Oldřicha z Rožmberka, Jošta z Rožmberka, biskupa ve Vratislavi a převora řádu maltézského a Jana z Rožmberka vidimují na hradě Krum- lově listinu krále Karla IV. z 6. října 1373, jíž Karel IV. potvrzuje Petrovi, Janovi a Oldřichovi bratřím z Rožmberka všechny listiny, udělené jim od českých knížat a králů. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 3 č. 14, or. perg., s 6 pečetěmi jako u č. 566. (P.) 570. Krumlov, 12. prosince 1456. Oldřich z Rožmberka Matyášovi, písaři na Třeboni: o zabezpečení domů v Tře- boni. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Světecký I. (opis). (P.) Jako píšeš o domích, že jsú kryty, toť rádi slyšíme, aby již dokryto bylo, toť bychme rádi viděli; a tu věži v kútě, jako srub a hlásný bývá, dajte přikrýti prkny, ale té jistebky nesmetajte, aby nám trámy nehnily a zdi aby nemokly. A také tu věži proti staré lázni také prkny přikrýti, aby nehnilo a proto nám se ještě prkna hoditi budú, aby tak stálo do léta. Datum Crumnow dominica post Conceptionem Marie virginis gloriose a. 1456. 571. Ofen, 26. prosince 1456. Král Ladislav zapisuje Oldřichovi z Rožmberka a jeho synům Jindřichovi a Ja- novi dům zv. Harnaschhaus ve Vídni. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Vídeň II 425 N. 2, perg.1) (P.) Sedláček A., Zbytky register, 238 č. 40. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 114 č. 481 (reg.). Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 2, 7734. Wir Laslaw von Gots gnaden zu Ungeren, zu Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, herzog zu Osterreich und marggraue zu Merheren etc. bekennen fur uns und unser erben und tun kund offenlich mit dem brief, das wir angesehen haben die nuczpern und vleissigen dinst, so uns die edeln unser lieben getrewen Ulreich von Rosenberg, Haynrich und Hans von Rosenberg, sein sun, meniguelticleich unczher getan haben und hinfur tun sullen und mugen, von haben in dadurch und von sun-

Strana 395
Č. 571—574: 26. prosince 1456—7. března 1457. 395 dern gnaden unser Harnaschhaus, gegen den Augustineren zu Wienn uber gelegen, ledicleich gegeben und verschriben, geben und verschreiben in das auch wissentlich mit dem brief, was wir in zu recht daran geben, verschreiben sullen oder mugen. Also das sy und ir erben das unfurbaser innehaben nuczen niessen und allen iren strumen damit schaffen, handeln und tun sollen" und mugen, wie sie dann verlust als mit anderm irem aigen gut ungeuerlich mit urkund des briefs. Geben zu Ofen an sand Stefanstag in den heiligen weinachtueirtagen nach Cristi geburd vier- zehenhundert und darnach in dem seben und funfczigisten jare, unser reich des hungrischen etc. im sibennczeheten und des behemischen im vierdem jaren. 572. Ve Vídni, 12. ledna 1457. Jindřich z Rožmberka svému otci Oldřichovi z Rožmberka o své těžké nemoci: přijal již Svátosti a rád by otce viděl; bude-li jej chtíti jeho manželka navštíviti, aby jí v tom nebránili. — (Wienne f. IV. ante octavam Epiphanie anno etc. LVIImo.) Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka. Or. pap., pečet na rubu odpadla. (P.) AČ. VII, 215, č. 19, Sedláček, Hrady a zámky III, 14 č. XI. 573. Budín, 18. února 1457. Král Ladislav vzdává se nápadu věna Elišky z Kravař, pojištěného na Vild- štejně, ve prospěch Oldřicha a Jana z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 4 č. 10. (P.) 574. Krumlov, 7. března 1457. Oldřich z Rožmberka oznamuje Albrechtovi a Štěpánovi bratřím z Lichtenburka a z Bítova, že dostal jejich list a žádá, aby pan Albrecht přijel k němu z Jemnice na Krumlov. Brno, býv. zemský archiv: MS 599/2, or. pap. (P.) 571. a) Orig. sallen. 1) Originál této listiny je ztracen. Text zachován ve vidimusu z 22. srpna 1459, který na přání Jana z Rožmberka zhotovili Mikuláš z Krumlova, decret. doctor, arcijáhen a plebán krumlovský, Václav z Švamberka, Jan Rús z Čemin, Zachariáš z Nemyšle, Jarohněv z Usuší, hejtman třeboňský a Erazim z Michnic, purkrabí na Velešíně. Datum in castro Crumpnaw anno a Nativitate Domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono feria quarta ante Bartholomei apostoli. — Na 6 perg. proužcích zlomky pečetí. 572. 1) Anežka hrab. ze Šaumburka.

Strana 396
396 Č. 575: 12. března 1457. 575. Čes. Krumlov, 12. března 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka prodali Janovi Promarovi, měštěnínu v Čes. Krum- lově a jeho manželce (do jich životů) 5 kop 23 gr. 6 peněz na dvoře Vlaštovičníku a vsích Zahrádce a Svachově Lhotě. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I fol. 4b—5a, opis. (P.) Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau, II, 104 č. 419 (reg.). — Jos. Pelikán, Rožmberské dluho- pisy z let 1457—1481, Praha 1950, 6 č. 6 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmberga vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem prodali sme a mocí listu tohoto prodáváme pět kop třimedcietma grošóv a šest peněz platu ročnieho na Hanzlovi a Ondráškovi bratří, jenž sedita na dvoře na Vlaštoviečníku a platie na sv. Jiřie padesát a puol šesta groše a na sv. Havla tolikéž, a v Zahrádce ve vsi celé na Pavlovi z lánu čtrnáct grošóv a dva penieze pojednú a po druhé tolikéž, na Janovi z lánu patnádct grošóv bez haléře pojednú a po druhé tolikéž, na Jakubovi patnádct grošuov a puol šesta penieze pojednú a po druhé tolikéž, na Janovi Měsiečkovi osm grošóv a dva penieze pojednu a po druhé tolikéž, na Šimanovi šestnádct grošóv a peněz pojednú a po druhé tolikéž, a v Sváchově Lhotě na Vojtěchovi, jenž platí po- jednú puol devatinádcta grošóv a po druhé tolikéž a Václavovi tudiež puol devati- nádeta groše pojednú a po druhé tolikéž, opatrnému muži Janovi řečenému Promar, měštěnínu v Crumlově a paní Anně, manželce jeho, do jich obú životuov, se vším plným panstvím, s lukami, s potoky, s pastvinami i se všemi jinými požitky, jakož sme sami držali a požívali, tu sobě ani svým budúcím shola nic nezuostavujiece, za padesát a čtyři kopy grošóv bez desieti peněz dobrých střiebrných, rázu a čísla pražského; kteréžto penieze nám jsú splnili úplně a docela penězi hotovými. Kterýžto plat svrchupsaný svrchupsanému Promarovi a manželce jeho nadepsané slibujeme očistiti a spraviti i vysvoboditi přede všemi věny, sirotky a i před všelikakémi zá- pisy a obecně před každým člověkem, kteréhož by kolivěk řádu neb stavu byl, svět- ského neb duchovnieho, ač by kto na to právem sáhnúti chtěl a to až do životuov jich. A po smrti svrchupsaných Jana Promara a manželky jeho tento list žádné moci k upomínání viece nemá ani mieti bude a to svrchupsané sbožie a plat zašě na nás a na našie budúcie spadnúti má a postúpeno nám má býti beze všie přiekazy a odpornosti. A my Jan Rús z Čemin a Zachař z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Crumlově, rukojmie a správce za jistce svrchupsané, s nimi a za ně všickni rukú společnú a nerozdielnú beze všie zlé lsti slibujem, že to všeckno tak, jakož sě svrchu píše, zdržáno bude svrchupsanému Promarovi a manželce jeho nadepsané bez pře- rušenie všelikterakého do života jich. Pakli bychom toho všeho neučinili, jakož sě svrchu píše, tehdy slibujem, kterýžkolivěk napomenut bude z nás rukojmí od svrchu- psaných věřiteluov našich po listu jich neb po jistém poslu, na jiné neukazujiece ani sě jeden druhým vymlúvajíce, hned po napomenutí má s jedniem pacholkem řádu rytieřského do města Crumlova neb do Budějovic Českých, z těch dvú měst do jednoho, v duom ctného hospodáře tu, kdež nám ukázáno od věřiteluov našich listem

Strana 397
Č. 575—576: 12.—15. března 1457. 397 nebo poslem jich bude ukázáno v to obyčejné leženie, jakož země Česká za právo má; a tu máme ležeti a odtad na nižádné právo ani kterým obmyslem vychoditi ani vyjezditi ani kterakkoli vyniknúti, dokadž bychom toho všeho tak neučinili věrně věřitelóm našim svrchupsaným, jakož v tomto listu svrchupsáno stojí. A když by minulo čtrnácte dní ode dne napomenutí a my ležme neb neležme, tehdy dáváme plnú moc tiemto listem i právo napřed psaným věřiteluom našim svrchupsané pe- nieze padesát a čtyři kopy grošóv bez desieti peněz vzieti v křesťanech neb v ži- dech na naši na všech společnú škodu. A my z leženie sebú hýbati nemáme do ko- nečného splněnie těch peněz všech již jmenovaných i s třetinú výše i se všemi ško- dami, kterážby naši věřitelé často jmenovaní pro naše nesplněnie vzali o to jiez- diecz nebo posly šelíc, kteréžby dobrým svědomím pokázati mohli, neb to mají našě škody býti společné, ale ne jich. A my rukojmie i jistci napřed psaní slíbili sme i slibujem věřiteluom našim nadepsaným v tom nepřekážeti, ani kterých zmatkuov činiti; a neuchoval-li by Buoh v tom času kterého z nás, buďto jistce neb rukojmí, tehdy my živi a zuostalí slibujem po napomenutí jiného tak dostálého a dobrého k sobě v rukojemstvie miesto toho umrlého přistaviti v jednom měsieci pořád zběhlém buďto jistce neb rukojmí a list tento v táž slova obnoviti, kolikrát by toho potřebie bylo pod ležením svrchupsaným. A protivil-li by sě v čem kto z nás rukojmí proti tomuto listu, to nebuď tomuto listu ku pohoršení, ale bud proti toho cti a proti jeho vieře. A pro lepší bezpečenstvie a jistotu my jistci i rukojmie svrchupsaní své vlastnie pečeti s naší dobrú vólí a vědomím i plným přiznáním k tomuto listu sme přivěsili dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého padesátého sedmého v sobotu den sv. Rehoře. 576. V Budíně, 15. března 1457. Král Ladislav Oldřichovi, Joštovi a Janovi z Rožmberka: Oldřich hr. Cilský za- vražděn; Matiáš i Ladislav Huňád a jich pomocníci ve vězení; král se ujal moci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1754, or. pap. (P.) AČ. VII, 216 č. 20. — Palacký, Dějiny IV. 1, 354. Ladislav z boží milosti uherský, český etc. král, vejvoda rakúský a markrabie moravský etc. Urozenie věrní milí! Tajno vás nenie, kterakž sě nám hanba i škoda stala na Běliehradě od Ladslava, gubernátoroval syna, že jest nám k žalosti i ke škodě při naší přítomnosti zamordoval dobré paměti knieže Cilského, ujce našeho mi- lého. A my majíce toho vždy velikú žalost, i také urozenie věrnie naši milí, jakožto Ladslav z Gary, nádršpan, Mikuláš Frištacký z Wilaku, Jan z Rozgoně, Ladslav z Pa- luci,* Pavel z Lindvy, hofmistr, Rinold z Rozgoně a i jinie zemané, lítost nás, i na- šeho královstvie uherského, i té zlé pověsti, kteráž by u nich nevinně mluvena mohla býti, my s jich věrnú radú i pomocí již jmenovaného Ladslava i Mathiáše, 576. 1) Jan Hunyad, gubernátor uherský. 2) Ladislav Palóczi, dvorský sudí.

Strana 398
398 Č. 576—578: 15. března—9. dubna 1457. bratra jeho, syny gubernátorovy, biskupa varadínského, Kaniži Ladlava, Rozgon Še- bestiána, Medrara, i jiné některé, kteříž toho pomocníci i příčina byli, vzali sme v vězenie, jakžto včera. A při takové příhodě z daru božieho nám ani našemu žád- nému žádná sě jest zlá příhoda nestala. Pakli by vás kto jinak zpravoval, abyste tomu nevěřili, neb děkujíce Pánu Bohu jsme ve zdravie a dobře se máme, již žádné překážky nemajíce, by vámi kto vládl. Dán na Budíně v úterý po Reminiscere anno etc. LVII°, kralovánie našeho uherského sedmnáctého a českého čtvrtého. Comissio domini regis in consilio. Na rubu: Urozeným Oldřichovi z Rosenberka, Joštovi z Rosenberka, biskupu vratislavskému, Janovi z Rosenberka, věrným našim milým. Přitištěná pečet zničena. 577. 17. března 1457. Dlužní list (Oldřicha a Jana z Rožmberka) Františkovi a Elšce z Líbivé na 400 zlatých; rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jan Koňata z Olešnice, Jarohněv z Úsuší, hejtman na Třeboni, Jan z Kozího, Mikuláš Příšek z Cestic; ležení podle práva země České v Jindř. Hradci nebo v Pelhřimově, po 14 dnech braní na škodu v křestanech nebo v židech; obnova listu a dobrá vůle jako u č. 574. — ten čtvrtek na sv. Gedrutu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., fol. 2a. (P.) Listina byla zapsána zčásti na 1. fol., nyní ztraceném. List obnovil Jan z Rožmberka na 300 zl. „ten pondělí před sv. pannú Kateřinú“ (24. listopadu) 1460. Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 1, č. 1 (reg.). 578. V Čes. Krumlově, 9. dubna 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka postupují čes. kancléři Prokopovi z Rabštejna a jeho bratru Janovi, proboštu vyšehradskému, své zápisné listy na zboží Prachatice a Volary. Č. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: odd. Prachatice II C — IA N. 2, or. perg. (P.) UB. Krummau, II, 108 č. 444. — Sr. Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 3, č. 3 a 4 (reg.). My Oldřich z Rozmberka a Jan syn jeho odtudž z Rozmberga vyznáváme tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož od naj- jasnějšieho kniežete a pána p. Sigmunda s božie milosti římského, uherského a čes-

Strana 399
Č. 578: 9. dubna 1457. 399 kého etc. krále slavné paměti pod jeho milosti pečetí visutú listem dobrým na per- gameně město Prachatice a městečko Wolary s mýtem a puožitky i příslušnostmi všelikými jich zastavené a zapsané jmáme ve třech tisících kopách grošóv čes. A druhý list od téhož kniežete Sigmunda nadepsaného slavné paměti tehdáž řím- ského ciesaře a uherského, českého etc. krále statečnému Janovi Smilkovi z Křemže dobré paměti pod jeho milostí majestátem visutým. A vedle jeho milosti na svědomie toho pod pečetmi urozených pánuov pana Haška z Valdštejna, pana Jindřicha z Dubé a na Milštejně, pana Hanuše z Colovrat, pana Jindřicha z Stráže a statečných ry- tieřuov Janka z Chotěmic a Viléma z Nečtin, též také město Prachatice svrchu- psané s vesnicemi a příslušnostmi všelikými zastavené a zapsané v puol třetiem tisíci kop grošóv pražských střiebrných a dobrých nám od téhož Smilka nadepsaného s dobrú vólí daný, jakož pak tíž hlavní listové od jeho milosti udělaní a daní svědčící na to sbožie svrchupsané plněji v sobě držie a vykazují světlejie. I dali sme ty listy hlavnie a mocí tohoto listu dáváme mocně s svú dobrú svobodnú a všem přiznanú vólí urozenému panu Prokopovi z Rabštejna, cancléři českému a duostojnému panu Janovi z Rabštejna, bratru jeho, proboštu vyšehradskému, i jich dědicóm a budúcím. A toho sbožie svrchupsaného sstúpili jsme jim a mocí listu tohoto sstupujeme se vším plným právem a příslušenstviem, kteréž nám v týchž listech hlavních svrchu- psaných na to sbožie nadepsané přislušalo mieti, aby již též právo příslušalo i při- slušie svrchupsaným panu Prokopovi a panu Janovi bratřím z Rabštejna i jich dě- dicóm a budúcím k držení, jmění a požívání téhož sbožie nadepsaného s jeho při- slušenstvím bez zmatku a odporu i přiekazy našie a budúcích našich všelikteraké. A my již Oldřich a Jan z Rozmberka svrchupsaní ani naši dědicové a budúcí dále a viece k těm listuom hlavním svrchupsaným ani k tomu sbožie nadepsanému žád- ného práva nemáme ani mieti muožem obyčejem nižádným. Na potvrzenie toho i lepší jistotu a pevnost i zdrženie a zachovánie té dobré vuole naše pečeti vlastnie k tomuto listu a dobré vuoli přivěsili sme dobrovolně. A pro dalšie toho svědomie prosili sme urozeného pána p. Zdenka z Šternberga, najvyššieho purkrabí praž- ského, a slovutných panoší Jana Rúsa z Čemin, Zachaře z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Crumlově, Víthu ze Rzavého, purkrabí ty časy na Chúsníce a Jarohněva z Úsušie, hauptmana tehdá na Třeboni, že jsú své pečeti vedle nás a našich pečetí k témužto listu a dobré vuoli přivěsili věcem svrchupsaným na svědomie, jim i jich Jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna budúcím bez škody. Božieho tisicieho čtyřstého padesátého sedmého v tu sobotu první před velikonoci. Na perg. proužcích přivěšeno 7 pečetí: 1. v červ. v. na štítě pětilistá růže: sigil- lum ul/1/ci de rosenberg; 2. v červ. v. táž pečet: + s. Jan v rosenbergka; 3. v červ. v. štít s osmicípou hvězdou: s. zdeniek ze sternberka; 4. v čer. v. štít na pravo naklo- něný, na něm helm: loukot s dvěma špicemi, totéž jako klenot: Jan rus z czemin; 5. v čer. v. štít kůlem na dél dělený: + zacharz z nemysle; 6. v červ. v. štít pokosným pruhem rozdělený, na něm helm se sedícím chrtem jako klenotem: S. withonis . de zrawy; 7. v čer. v. na štítě polotrojříčí, na štítě helm s křídlem jako klenotem, na křídle polotrojříčí: yarohnyew z usussie.

Strana 400
400 Č. 579: 9. dubna 1457. 579. Čes. Krumlov, 9. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 1500 zlatých uh. Prokopovi z Rab- štejna, čes. kancléři a jeho bratru Janovi z Rabštejna, proboštu vyšehradskému. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: opis v „Liber obligationum“ I., fol. 3b—4a. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 3, č. 3 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmberga, první jistci a dlužníci dluhu dolepsaného a my Jan Rús z Čemin, Vítha ze Rzavého, purkrabie té chvíle na Chúsníce, Zachař z Ne- myšle, purkrabie ty časy na Crumlově, Jan Koňatha z Olešnice, Lipolt Vítha ze Rza- vého, pukrabie tu dobu na Zviekově, Jarohněv z Úsušie, hautman tehdáž na Tře- boni, Mikuláš Přiešek z Češtic, Jan z Kozieho, Kunáš z Machovic a Mikuláš Vítha ze Rzavého seděním v Huzné, rukojmie jich, s nimi a za ně vyznáváme tiemto listem obecně všady a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti neb čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni urozenému pánu p. Prokopovi z Rabštejna, kancléři českému a duostojnému panu Janovi z Rabštejna, bratru jeho, proboštu vyšehradskému, pravého a spraved- livého dluhu puol druhého tisíce zlatých uherských dobrých, zlata, rázu i váhy spra- vedlivých; kteréžto zlaté máme a dlužni jsme, i dobrú naší vierú beze lsti slibujem všichni jednostajně rukú společnú a ovšem nerozdielnú, tak aby žádný rukojmie v tom slibu a dluhu ot druhých sě nedělil, ani zaplacením svého dielu kterakkoli děliti sě mohl, dáti již jmenovaným věřitelóm našim neb jednomu z nich a zlatými hotovými zaplatiti od sv. Jiřie po dání listu tohoto najprve příštieho potom v plném roce bez zmatku i dalšieho prodlenie všelikého. Pakli bychom toho neučinili a zla- tých svrchupsaných věřitelóm našim nedali a nesplnili tak a na ten čas, jakož sě svrchu píše, tehdy my všichni rukojmie prve psaní máme a slibujem po napome- nutí obeslání tých věřiteluov našich neb jednoho z nich listem a poslem neboli ústně hned na zajtřie, žádný z nás druhého nečekaje ani sě nebytím kterého nebo čímž- koli jiným vymlúvaje, každý sám s svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma, anebo miesto sebe jiného panoši rytieřského řádu vypravě, též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma, vlehnúti anebo vložiti v pravé a v České zemi oby- čejné leženie do Prahy aneb do Nového Plzně, z těch měst do jednoho, ve ctnú hospodu, tu, kdež nám věřiteli našimi nebo jedniem z nich ústně neb po listu a poslu bylo-li by ukázáno. Jestliže by pak ote dne obeslánie a napomenutie nás pořád čtúc minulo čtrnádcte dní a zlatí svrchupsaní ještě vždy věřitelóm našim neb jednomu z nich dáni nebyli a zaplaceni, tehdy buď od nás ležáno nebo neležáno, dáváme jim neb jednomu z nich tiemto listem plnú moc i právo těch jistých puol druhých tisíce zlatých svrchupsaných vzieti v křesťanech nebo v židech a dobýti na naši všech rukojmí škodu společnú a dielnú (?).“ A my proto vždy máme i slibujem tu a tak, jakož [se] svrchu píše, ležeti a z toho leženie žádným obyčejem nevyjiežděti ani kterakkoli vynikati, donižby jim neb jednomu z nich jistina zlatých svrchupsaných i se všemi škodami, kteréž by kolivěk nebo kterak kolivěk pro naše neplněnie vzali, a) Správně: nedielnú.

Strana 401
Č. 579—580: 9.—20. dubna 1457. 401 ješto by je z nich jeden dobrým svědomím bez přísah a věrovánie pokázati mohl, docela nebyla zaplacena i úplně. Umřel-li by také v tom času kterej z nás rukojmí svrchupsaných, jehož, pane Bože, ostřez, tehdy my živi zuostalí máme i slibujem jiného tak jistého a movitého miesto toho, jenž by umřel, v jednom měsieci ote dne toho umřenie pořád čtúc k nám v týž slib a v též rukojemstvie přistaviti a list tento tolikrát, kolikož kolikrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebie, v táž slova obnoviti pod ležením svrchupsaným. A ktožkoli tento list měl by nebo mieti bude s častopsaných věřiteluov našich neb jednoho z nich dobrú vólí a svobodnú, ten má i mieti bude túž moc i též právo ovšem ke všem věcem v něm položeným a zapsa- ným jakožto oni sami. Na potvrzenie a zdrženie toho my jistci i všichni ruko- jmie svrchupsaní pečeti vlastnie jistým našim vědomím a s celým i plným přiznáním dali sme k listu tomuto přivěsiti dobrovolně, jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého v tu sobotu před Květnú nedělí. Zápis byl přepsán na Jana z Rožmberka, bez udání doby, kdy se tak stalo. Mřežováno. Pod textem připsáno: Týž pan kancléř a probošt, bratr jeho, mají list na 500 zlatých uh., kte- réžto jim zasě splněny býti mají na sv. Martina přištieho najprve bez zmatku a dalšieho prodlenie. Jistec Jan z Rozmberga, rukojmie Jan Koňatha, Víta ze Rzavého, Zachař z Nemyšle, Oldřich Rubík, Jaro- hněv a Kunáš z Machovic. Leženie v Praze neb v Prachaticích. Datum in Maidštein anno Domini Mo CCCCo LXIIIIo ten pátek po Všech svatých, v túž formu psaný jako tento list svrchupsaný kašo- vaný. — Záznam byl v neznámé době předělán na 200 zl. a splatný na sv. Havla, a znovu datum pře- sunuto ve třech nedělích po sv. Jiří, to jest ta neděle před sv. Sophií. — Mřežováno. 580. Krumlov, 20. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 200 zl. uh. rytíři Hanuši Fradna- herovi z Fradnachu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 15ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 10 č. 21 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmbergka, první jistci a dlužníci dluhu dole psaného a my Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Crumlově, Jan Koňata z Olešnice, Vítha ze Rzavého, purkrabie tehdáž na Chúsníce a Mikuláš Přiešek z Češ- tic, rukojmie jich, s nimi i za ně vyznáváme tiemto listem obecně všady přede všemi, kdež a před nimižto čten neboli čtúce slyšán bude, že jsme dlužni statečnému rytieři panu Hanušovi Fradnaherovi z Fradnachu pravého a spravedlivého dluhu dvě stě zlatých uher. dobrých, zlata, rázu i váhy spravedlivých; kteréžto zlaté máme a dlužni jsme i dobrú naší vierú beze lsti slibujem všichni jednostajně rukú spo- lečnú a ovšem nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu sě od druhých nedělil, ani zaplacením svého dielu kterakkoli děliti sě k odbytu mohl, dáti již jmenovanému věřiteli našemu a zlatými hotovými zplatiti od sv. Jiřie po dání listu tohoto najprve přištieho po tom v plném roce bez zmatku i dalšieho pro-

Strana 402
402 Č. 580—581: 20.—23. dubna 1457. dlenie všelikého. Pakli bychom toho neučinili a zlatých svrchupsaných věřiteli na- šemu nedali a nesplnili, tak a na ten čas, jakož sě svrchu píše, tehdy my všichni rukojmie prve psaní máme a slibujem po napomenutí a obeslání téhož věřitele na- šeho listem a poslem neboli ústně hned na zajtřie, žádný z nás druhého nečekaje, ani sě nebytím kterého nebo čímžkoli jiným vymlúvaje, každý sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma, anebo miesto sebe jiného panoši rytieř- ského řáda vypravě též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma, vlehnúti nebo vložiti a pravé země České obyčejné leženie do města Crumlova aneb do Budějovic Českých, z těch dvú miest do jednoho ve ctnú hospodu, tu kdež nám věřitelem na- šim ústně neb po listu a poslu bylo by ukázáno. Jestli pak že by ote dne obeslánie a napomenutie nás pořád čtúc minulo čtrnádcte dní a zlatí svrchupsaní ještě vždy věřiteli našemu dáni nebyli a zaplaceni, tehdy buď od nás ležáno neb neležáno, dá- váme jemu tiemto listem plnú moc i právo těch jistých dvě stě zlatých svrchupsa- ných vzieti v křesťanech nebo v židech a dobýti na naši všech rukojmí škodu spo- lečnú a nedielnú. A my proto vždy máme i slibujem tu a tak, jakož sě svrchu píše, ležeti a z toho leženie žádným obyčejem nevyjezdieti ani kterakkoli vyniknúti, doniž by jemu jistina zlatých svrchupsaných i se všemi škodami, kteréž by kolivěk nebo kterak kolivěk pro naše neplněnie vzal, ješto by je dobrým svědomím bez přísach (!) a vierovánie mohl pokázati, docela nebyla zaplacena i úplně. Umřel-li by také v tom času který z nás rukojmí svrchupsaných, jehož, pane Bože, ostřez, tehdy my živi zuostalí máme i slibujem jiného tak jistého a movitého miesto toho, jenž by umřel, v jednom měsieci ote dne jeho umřenie pořád čtúc k nám v týž slib a v též ruko- jemstvie přistaviti a list tento tolikrát, kolikož kolikrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebie, vždy v táž slova obnoviti pod ležením svrchupsaným. A ktožkoli tento list měl by nebo mieti bude s často psaného věřitele našeho dobrú vólí a svo- bodnú, ten má i mieti bude túž moc i též ovšem právo ke všem věcem v něm po- Na potvrzenie toho my jistci i všichni loženým a zapsaným, jakožto on sám. rukojmie svrchupsaní pečeti naše vlastnie jistým našim vědomím a s celým i plným přiznáním dali sme (k) listu tomuto přivěsiti dobrovolně, jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého padesátého sedmého tu středu před sv. Jiřím. Mřežováno. 581. V Krumlově, 23. dubna 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka prodali k věnné zástavě 10 kop gr. roč. platu v Ně- meckém Rychnově Janovi a Jarohněvovi z Usuší. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, fol. 23b—24a, opis (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 14—15, č. 36 (reg.).

Strana 403
Č. 581: 23. dubna 1457. 403 My Oldřich z Rozmberka a Jan, syn jeho odtudž z Rozmberka, vyznávám[e] tiemto listem obecně všady a před každým, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jsme“ prodal[i] a mocí listu tohoto prodávám[e] ku pravé věnné zástavě deset kop grošóv platu ročnieho našeho a jistého ve vsi v Rychnově Německém na lidech tu osedlých podepsaných, jenž platie na sv. Havla, totiž najprv: Andril mlynář s jednoho raytu osm grošóv čtyři penieze, Jakl Sup s jednoho raytu jedenáct grošóv tři penieze, Hanzl Prayn s jednoho raytu dvanáct grošóv šest peněz, Jakl Goge z jednoho raytu dvanádct grošóv šest peněz, Gotr starý s puol raytu šest grošóv tři penieze, Hanzl Prayn s jednoho raytu čtyřmezcietma grošóv tři penieze, Andrl Mozar s puol druhého raytu jedenmezdcietma grošóv tři penieze, Hojcar se mlýna šest grošóv tři penieze, Petr Neruhopl s puol raytu dvanádct grošóv tři haléře, Šelar Draksl s puol raytu dvanádct grošóv tři haléře, Langhausar s jednoho raytu sedm- nádet grošóv jeden peniez, Colnigar s puol raytu dvanádct grošóv tři haléře, Hanzl Josef s puol druhého raytu dvanádct grošóv tři haléře, Petr Kovář Lisý s jed- noho raytu šest grošóv čtyři penieze, Mulhanzl s puol raytu čtyři groše dva pe- nieze, Šustarin s puol raytu čtyři groše dva penieze, Fišer s jednoho raytu tři groše pět peněz, Roml mlynář se mlýna a s puol raytu dvanádct grošóv a šest peněz, Hanzl Stoyan mladý s jednoho raytu sedm grošóv šest peněz, Stoyan starý s hofštatu tři groše, Preydinger s hofštatu tři groše šest peněz, farář s hof- štatu čtyři groše čtyři penieze, vdova Holdová s hofštatu dva groše tři pe- nieze, Nikl Nest s hofštatu dva groše tři penieze, Lorenc Hodfogl s puol dru- hého raytu deset grošóv a čtyři penieze, Mikl Nest s jednoho raytu pět grošóv, Hanzl Pastlar s jednoho raytu tři groše tři penieze, vdova Frydlová s jednoho raytu puol čtrnádcta groše čtyři penieze, Hanzl Knyepantl s jednoho raytu pět grošóv čtyři penieze, Wysnik se tří raytuov osmnádct grošóv čtyři penieze, Mikl Kayat s jednoho raytu puol třinádcta groše a Ondřej Knyepantl se tří raytuov čtrnádct grošóv a puol páta penieze; a tolikéž na sv. Jiřie z nich každý jakož sě svrchu píše platie a platiti mají slovutným panošiem Janovi z Úsušie a Jarohněvovi, synu jeho odtudž z Úsušie i jich dědicóm za sto kop grošóv peněz dobrých střiebrných v zemi České obecně berných; kteréžto sme od nich přijali úplně a docela hotové a toho platu se vším plným panstvím, kromě však peněz dobrých, kteréžto sme od nich s nich platuov a poplatkuov na týchž lidech nad již pověděný plat vysazených, kteréž sobě a dědicuom našim zachováváme a pozuostavujeme do našie komory, ku pravé věnné zástavě sstúpili sme jim a stupujem věnným právem tak, aby věřitelé naši svrchu- psaní toho platu a lidí platných s jich příslušenstvím byli mocni vedle práva věn- ného, jakož země Česká za právo jmá, tak dlúho a dotud, dokudž bychom jim jistinu svrchupsanú nedali a nezaplatili úplně a docela. A když to tak učiníme na kterého- kolivěk sv. Havla neb sv. Jiřie, plat svrchupsaný od věřiteluov našich svrchupsa- ných odkúpíme a jistinu svrchupsanú jim v jich moc dáme a splníme, tehdy věřitelé naši svrchupsaní mají nám hned toho platu a lidí platných k dřevniemu právu na- šemu zase postúpiti a list tento vrátiti bez zmatku a odporu všelikého. Rukojmí Oldřich Roubík z Hlavatec, purkrabí na Maidštajně, Kunáš z Machovic, purkrabí na Velešíně, Víta ze Rzavého sed. na Dobronicích, Václav Vlášek z Miloňo-

Strana 404
404 Č. 581—583: 23. dubna 1457. vic. Ležení v Čes. Budějovicích nebo v Jindř. Hradci; po dvou týdnech mohou věřitelé jistinné peníze o třetinu výše vzíti v křesťanech nebo v židech. Na Crumlově, léta od narozenie syna Božieho tisícího čtyřstého padesátého sedmého v sobotu den sv. Jiřie. 582. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 210 zl. uh. Matějovi Krajčímu, měš- těnínu v Jindř. Hradci, jeho manželce Magdaleně a synovi Tomášovi, na roč. úrok 12 kop gr. a půlroční výpověď. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jan Koňata z Olešnice a Mikuláš Příšek z Cestic. Ležení v Jindř. Hradci. „v sobotu den sv. Jiří“. List psán podle formule jako u č. 578. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum, I., f. 2b—3a. (P.) List obnovil Jan z Rožmberka „v pátek den sv. Jiřie“ (23. dubna) 1462. Mřežováno. Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 1—2, č. 2. 583. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka panoši Janovi Tluksovi z Vrábí, purkra- bímu na Helfenburce, na 300 zl. uh., které budou splaceny ve 3 lhůtách. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 11b, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 8, č. 14 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozembergka vyznáváme tiemto listem obecně všady a přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni slovutnému pa- noši Janovi Tluksovi z Vrábie, purkrabie helfenkurskému, tři sta zlatých uherských dobrých, kteréž jemu máme, dlužni sme a slibujem mocí listu tohoto dobrú naší vierú křesťanskú beze lsti dáti a zaplatiti rozdielně a po třikráte na tyto časy dole psané, totiž: najprv na sv. Havla přištieho po dání listu tohoto prvních sto zlatých uher- ských dobrých aneb za tolikéž zlatých, jakž platiti budú, peněz drobných dobrých obecně berných; a na sv. Jiřie, ihned po tom Havle přištiem, druhých sto zlatých uherských dobrých, aneb za tolikéž také zlatých, jakž platiti budú, peněz drobných dobrých obecně berných; a na sv. Havla, ihned po témž sv. Jiřie přištieho, třetích sto zlatých uherských dobrých aneb za tolikéž zlatých také, jakž platiti budú, peněz drobných dobrých obecně berných. A když to tak, jakož sě svrchu píše, učiniece splníme a dáme jistinu svrchupsanú úplně a docela Janovi Tluksovi svrchupsanému, tehda nám tento list má hned vrátiti bez odporu a odmlúvánie všelikého. A ktož by tento list s dobrú vólí svobodnú Jana Tluksy svrchupsaného [měl], ten též právo i túž moc má a mieti bude k tomu ke všemu, což sě svrchu píše, jakož i on sám, a jemu též a tak plniti máme a slibujem jakožto Janovi Tluksovi svrchupsanému bez

Strana 405
Č. 583—585: 23. dubna 1457. 405 Na potvrzenie a zdrženie i lepší jistotu a pevnost zmatku a odporu všelikého. toho všeho, což sě svrchu píše, pečeti naše vlastnie s dobrým vědomím a plným při- znáním k tomuto listu jsme přivěsili dobrovolně, jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého v sobotu den sv. Jiřie. Mřežováno. 584. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 150 kop gr. stř. panoši Prokopovi ze Štítného, na roč. úrok 15 kop, který bude kladen v Jindř. Hradci; výpověď půlroční. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Mikuláš Příšek z Cestic, Jan Koňata z Olešnice, Kunáš z Machovic a Jan z Kozího; ležení v Pelhřimově. — v sobotu den sv. Jiřie. — Psáno podle formule č. 579. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 12b—13a. (P.) List obnovil v táž slova Jan z Rožmberka v pátek den sv. Jiřie (23. dubna) 1462. Mřežováno. Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 9, č. 17 (reg.). 585. V Krumlově, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 525 zl. uh. Hanušovi Gnauerovi, měš- těnímu v Jindř. Hradci a jeho manželce Dorotě, splatný do půl roku. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., fol. 12a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 8, č. 15 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozemberga, první jistci dluhu dole psaného, vyznáváme tiemto listem obecně všady a přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni dluhu pravého a spravedlivého pět set zlatých a pětmezdcietma zla- tých uherských dobrých zlata, rázu i váhy spravedlivých, každý zlatý po funtu po- čítajíce, opatrnému muži Hanušovi Gnawrovi ot Hory, měštěnínu v Jindřichově Hradci a paní Dorotě, manželce jeho; kteréhožto od nich úplně a docela přijali sme hotové a jim je zasě dáti máme, dlužni sme a tiemto listem slibujem na sv. Havla po dání listu tohoto najprv přištieho, i s úrokem toho poluletie. Pakli bychom toho neučinili, tehdy hned chcme, máme a povinni sme, i dobrú naší vierú křesťanskú slibujem beze lsti věřitelóm našim svrchupsaným všecky dluhy prvnějšie, na kteréž listy od nás mají, v hromadu a v summu s túto sečtúce, na všecky společně platu v úřadě třeboňském na vsech a lidech našich dědických sstúpiti a ukázati a jim to listem dobrým na pargameně zapsati, ujistiti a upevniti ku pravému dědictví s vý- mienkú však v deseti letech výplaty. A když to tak, jakož sě svrchu píše, učiníme a splníme, tehdy nám list tento i prvnějšie listy všecky vrátiti mají bez odporu a od-

Strana 406
406 Č. 585—587: 23. dubna 1457. mlúvánie všelikého. A my Jan Rús z Čemin, A BC etc. tak dále až do konce v túž formu, jakož první púlpáta sto kop v druhých kniehách psaný svědčí, kromě datum, jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého v sobotu den sv. Jiřie. Mřežováno. 586. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 400 zl. uh. panoši Albrechtovi z Vydří a jeho dědicům; jistci slibují na sv. Havla roční úrok postoupiti ve vsích Dyníně a Ne- plachově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., ƒ 13ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 9, č. 18 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmbergka, první jistci dluhu dole psaného, vyznáváme tiemto listem obecně všady a přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni dluhu pravého a spravedlivého čtyři sta zlatých uherských dobrých, zlata, rázu i váhy spravedlivých, každý zlatý po funtu počítajíce, slovutnému panoši Albrechtovi z Vydřie i jeho dědicóm, kteréžto od nich úplně a docela přijali sme hotové. V kterýchžto zlatých svrchupsaných máme, chcme a povinni jsme i dobrú naší vierú křesťanskú slibujem věřitelóm našim svrchupsaným beze lsti dvamezd- cietma kop a jeden a padesát grošóv a tři penieze platu ročnieho v Dyníně aneb v Neplachově na lidech našich tu osedlých sstúpiti, ukázati na sv. Havla po dání listu tohoto najprv přištieho i s úrokem toho poluletie bez odtahovánie dalšieho a jim to listem dobrým na pargameně zapsati, ujistiti a upevniti s výminkú však výplaty též, jakožto i jiným dobrým lidem činíme. A když to tak, jakož sě svrchu píše, uči- niece naplníme, tehdy nám list tento náš vrátiti mají bez odporu a odmlúvánie všeli- kakého. A my Jan Rús z Čemin, též všichni ti rukojmie a dále v túž formu až do konce psanie jakožto Hanušu Gnawerovi na puol páta sta kop v druhých kniehách Datum toho listu anno Domini psaný, kromě lání a odmluvánie nic etc. M'CCCC LVII° sabatho die s. Georgii. Mřežováno. 587. V Čes. Krumlově, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 300 zl. dobrých čistých uher. (zl. po 1/2 kopě 3 gr.) panoši Janovi Předborovi z Radešína, na roč. úrok 161/2 kopy gr. stř. Výpověď půlroční. Rukojmí: Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krum- 586. 1) Viz č. 585.

Strana 407
Č. 587—590: 23. dubna 1457. 407 lově, Jan Koňata z Olešnice, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Mikuláš Pří- šek z Cestic a Lipolt ze Rzavého, purkrabí na Zvíkově. Ležení v Podhradí Orlíka. — „v sobotu den sv. Jiřie“. — Forma jako u č. 579. Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., fol. 13b—14a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy 10, č. 19 (reg.). 588. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 90 kop gr. stř. panoši Zikmundovi Šafránovi z Veselé a jeho manželce Anně, na roč. úrok 9 kop gr. a půlroč. výpověď. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jan z Dobronic, hejtman na Soběslavi a Mikuláš Příšek z Cestic. Ležení v Soběslavi. — „v sobotu den sv. Jiřie“. — Forma listu jako u č. 579. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 14 ab, opis. (P.) List obnovil Jan z Rožmberka „ten pondělí po sv. Havle 1468“ věřitelce Anně z Rochova, „někdy manželce Zikmunda z Veselé“. Mřežováno. Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 19, č. 20 (reg.). 589. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 151 zl. uh. a 46 kop 57 gr. drobných peněz panoši Ondřejovi ze Dvorce, na roč. úrok 13 kop gr. a pololetní výpověď. Ru- kojmí Jarohněv z Usuší, hejtman na Třeboni, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jan z Kozího. Ležení v Jindř. Hradci. — „v sobotu den sv. Jiřie“. — Forma listu jako u č. 579. Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 22ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 13—14, č. 33 (reg.). 590. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 50 zl. uh. (zlatý po 1/2 kopě 4 gr.) a 21 kop 40 gr. panoším Přibíkovi Hádkovi a Oldřichovi z Paběnic, na roč. úrok 5 kop gr. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce a Mikuláš Příšek z Cestic. Ležení v Čes. Budějovicích, po 14 dnech braní na škodu v křesťanech neb židech. — den sv. Jiří. — Forma listu jako u č. 579. Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 10ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 6 č. 12 (reg.).

Strana 408
408 Č. 591—592: 23. dubna 1457. 591. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 60 zl. uh. a 68 kop gr. stř. Jírovi z Chlumce a Janovi z Buzic, na roč. úrok 10 kop. Rukojmí Lipolt Víta ze Rzavého, pur- krabí na Zvíkově, Jan Lopata z Rakovic, Markvart z Rakovic a Racek z Dlouhé Vsi sed. v Houžné (v Huzienicich). Ležení podle práva země České v Podhradí Zvíkovském, po 14 dnech braní na škodu v křesťanech neb židech, dobrá vůle jako u č. 579. — v so- botu den sv. Jiřie. — Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 10b—11b, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 6, č. 13. 592. V Českém Krumlově, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 11/2 kopy 141/2 gr. roč. platu Janu Ritschauerovi seděním v Č. Krumlově na Latráně, jeho manželce Martě, Petrovi Svato- mírovi st. z Milíkovic a jeho manželce Kunce. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., fol. 20b—21a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 13, č. 30 (reg.) My Oldřich z Rozmberka a Jan, syn jeho odtudž z Rozmberka, vyznáváme tiemto listem obecně všady a před každým, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme ku pravé věnné zástavě puol druhé kopy grošóv a puol patnádcta groše platu ročnieho na úrociech, na robotách, na kuřiech, na ctech, na vozbách a na vl[a]čbách s plným právem a panstvím i se vším tiem, což koli k tomu příslušie, tak, jakož sme sami držali, na tom sobě ani svým budú- cím nic nepozuostavujíce, ve vsi v Otmancze na Janasovi, Staňkovu synu, deset grošóv úroka a šest dní roboty, na Havlovi, řečenému Šavel, dvanádcte grošóv úroka a dvanádcte dní roboty a na Mikulášovi padesát grošóv úroka a deset dní roboty a sedmero kur a jeden groš cti a vozbu i vlačbu slovutným Johannovi Rytschawerovi seděniem v Crumlově v Latraně a paní Marthě, manželce jeho, a Petrovi Svatomí- rovi staršiemu z Milíkovic a paní Kunce, manželce jeho, i jich dědicóm ku procesí a zpravování žákuom a těm, ktož k tomu přisluhují, když s Božím tělem k nemoc- ným chodie, za dvadceti kop grošóv dobrých střébrných rázu a čísla praského (!), kteréžto sme od nich přijali úplně a docela hotové. A toho platu se všemi puožitky k tomu příslušejícími ku pravé věnné zástavě sstúpili sme jim a sstupujem věnným právem, tak aby věřitelé naši svrchupsaní toho platu a lidí platných s jich příslu- šenstvím byli mocni vedle práva věnného, jakož země Česká za právo jmá, tak dlúho a dotud, dokudž bychom jim jistinu svrchupsanú nedali a nezaplatili úplně a docela. A když to tak učiniece, na kteréhokolivěk svatého Havla neb svatého Jiřie plat svrchupsaný od věřiteluov našich svrchupsaných odkúpíme a jistinu svrchupsanú jim

Strana 409
Č. 592: 23. dubna 1457. 409 v jich moc dáváme a splníme, tehdy věřitelé naši svrchupsaní, vezmúce a vyberúce sobě úrok toho poluletie s lidí nadepsaných, i mají nám hned toho platu a lidí plat- ných k dřevniemu právu našemu zasě postúpiti a list tento vrátiti bez zmatku a odporu všelikého. A my Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Crumlově, Víta ze Rzavého, purkrabie tehdáž na Chúsníce a Jarohněv z Usušie, hauptman ty časy na Třeboni, rukojmie a zprávce za nadepsané pány, p. Oldřicha a p. Jana z Rozmberka, slibujem všickni s nim[i] a za ně společnú rukú nerozdielnú, vierú naší dobrú křesťanskú beze všie zlé lsti plat a poplatky napředpsané se vším příslušenstvím zpraviti, očistiti a vysvoboditi před věny, před sirotky i před zápisy a závadami všelikakými křesťanskými neb židovskými a konečně před každým člově- kem, kteréhož by kolivěk řádu neb stavu byl duchovnieho neb světského, a na ten plat kterýmkolivěk právem sáhl. Pakli bychom toho platu zpraviti, očistiti a vysvo- boditi nemohli, jakož sě svrchu píše a nezpravili ani vysvobodili, tehdá ihned na svých vlastních svobodných a dobře osedlých a tak dobrých dědinách tolikéž platu, totiž puol druhé kopy a puol patnácdta groše a třetinu výše sstúpiti máme a slibu- jem a ty také jistiti, zpraviti a očistiti i vysvoboditi, tak jakož sě svrchu píše. Pakli bychom toho všeho tak neučinili, tehdy hned nazajtřie my rukojmie a zprávce svrchupsaní, kteříž najprv napomenuti budem od věřitelóv našich ústně, listem aneb jich poslem, jeden na druhého neukazuje ani sě druhým vymlúvaje, máme vjeti každý sám s svým životem, s jedním pacholkem a se dvěma koňoma, anebo miesto sebe každý vypravie panoši řádu rytieřského též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma poslati a vložiti do města Crumlova neb do Budějovic Českých, s těch dvú měst do jednoho, v duom ctného hospodáře, kdež by nám od věřitelóv našich poslem jich aneb listem ukázáno bylo v uobyčejné leženie, kteréž země Česká za právo má, a tu ustavičně k tomu ležení rovně pořád čtúce, ležme my nebo neležme. A když by- chme ještě všech věcí, jakož jest svrchupsáno, a kdyžby minule dvě neděle od na- pomenutie k tomu ležení, rovně, pořád čtúce, ležme my nebo neležme, a když bychme ještě všech věcí napřed psaných skutečně nenaplnili, tak jakož sě svrchu píše, tehda ihned svrchupsaní věřitelé naši mají plnú moc i právo tiemto listem předepsané pe- níze jistinné a třetinu výše vzieti v křesťanech nebo v židech na naši všech škodu společnú i na naše zbožie. A přesto vždy v tom ležení máme trvati a ležeti, dokudž bychom nezaplatili peněz jistinných a třetinu výš i se všemi škodami pro naše ne- splněnie vzatými a dobrým svědomím bez přísah a věrovanie ukázanými docela a úplně. A umřel-li by který z nás jistec nebo rukojmí a zprávci svrchupsaných v tom času, tehdy my živi zuostalí v jednom měsieci ote dne smrti toho umrlého a po na- pomenuti najbližšiem jiného tak movitého a tak dobrého máme a slibujem k nám miesto toho umrlého v to rukojemstvie přistaviti, ješto by podle nás slíbil za všecky věci svrchupsané a list v táž slova jakožto tento obnoviti, kolikrát by toho potřebie bylo po[d] ležením svrchupsaným. A ktož by kolivěk tento list měl s dobrú vólí svo- bodnú věřiteluov našich svrchupsaných, ten též plné právo i túž moc má i mieti bude ke všem věcem nahořepsaným, jakožto oni sami. Tomu všemu na potvrzenie a lepší jistotu i pevnost my všichni jistci a rukojmie i zprávce svrchupsaní své sme pečeti vlastnie s naším dobrým vědomím a celým i plným přiznáním přivěsili k tomuto listu

Strana 410
410 Č. 592—595: 23. dubna 1457. dobrovolně, jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisí- cieho čtyřstého padesátého sedmého v sobotu den svatého Jiřie. List obnovil Jan z Rožmberka 11457] „ten pondělí po sv. Havle [17. X.J“ a „devátého [1459] ve čtvrtek po Božiem křtěním“ 18. I.J. 593. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka panoším Milotovi a Benešovi bratřím z Dubové (Dupow) na 200 kop gr. stř. aneb zlatých dvě stě kop. gr., „což by sě dostalo sečtúce na zlaté uherské na zlatě i na váze, každý zlatý po polukopy a po dvú groší počítajíce a zlaté rýnské dobré po čtrmezdcietma groších“; zaplatí na příštího sv. Havla zlatými uherskými a rýnskými i s úrokem; ležení podle práva země České v Břez- nici neb na jiném místě odtud do 6 mil; po 14 dnech braní na škodu v křestanech neb židech. — v sobotu den sv. Jiřie. — Forma listu jako u č. 579. List obnovil Jan z Rožmberka, hejtman v Slezsku, 1458 ten pátek den sv. Michala archanděla božieho (29. září). Mřežován a nadepsána poznámka: „ten splacen jest, ale list nenie vrátcen“. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 16b—17a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 11, č. 24 (reg.). 594. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 100 kop gr. stř. paní Dorotě, ne- božce Augustinově z Hradce (Jindř.) manželce a jejímu synu Brikcímu a jeho dětem, na roč. úrok 10 kop gr., kladený v Jindř. Hradci a pololetní výpověď. Rukojmí Víta ze Rzavého, purkrabí choustnický, Jarohněv z Usuší, hejtman třeboňský, Jan z Kozího a Mikuláš Příšek z Čestic; ležení podle práva země České v Jindř. Hradci neb v ji- ném městě do 4 mil odtud, po 14 dnech braní na škodu v křestanech neb v židech. — v sobotu den sv. Jiřie. — Forma listu jako u č. 579. Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 17b—18a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 11, č. 25 (reg.). 595. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 51 zl. uh. (zl. po 35 gr.) a 70 kop 15 gr. panoši Janovi Tlukovi z Vrábí, purkrabímu na Helfenburce; zaplatí na sv. Havla. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově, Jan Koňata z Olešnice, Mikuláš Příšek z Cestic; ležení v Strakonicích neb v Horaždovicích, po

Strana 411
Č. 595—598: 23. dubna 1457. 411 14 dnech braní na škodu v křesťanech neb židech: obnova listu, dobrá vůle jako u č. 579. Přidána formule lání a pohoršení listu: „Přimlúval-li by se kto také nám neb lál pro neplněnie, tomu odpierati nemáme, než všady znáti, že jest on práv a my proti němu křivi. Protivil-li by se kto z nás v čem tomuto listu řečmi neb skutkem, to nebuď tomuto listu ku pohoršení, ale proti jeho cti a vieře. — v sobotu den sv. Jiřie. — Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 18ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 11 č. 26 (reg.) 596. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 100 kop stř. panoši Janu Ritschaue- rovi sed. v Krumlově v Latráně a jeho manželce Martě, na roč. úrok 10 kop. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jarohněv z Úsuší, hejtman na Třeboni. Ležení v Krumlově neb v Čes. Budějovicích, po 14 dnech braní na škodu v křestanech neb židech. — v den sv. Jiřie. Forma listu jako u č. 579. List obnovil Jan z Rožmberka, nejv. komorník království Českého, „ten úterý den sv. Jiřie (23. dubna) 1471 věřitelce Barboře, vdově po nebožci Johannesovi Ritschauerovi. — Mřežováno a jiná ruka připsala: „Insuper scripta litera est dubium, an semet Barbare conthorali sue an non, sed tamen litera originalis diiudicabit“. Škrtnuto. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 8b—9a, opis. (P.) 597. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 13 kop gr. stř. Erazimovi z Michnic, purkrabímu na Majdštejně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 20a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 12, č. 29. 598. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka paní Anně z Zavitkovic a panoši Jar- kovi z Chřenovic a ze Zruče na 300 zl. uh., na roč. úrok 23 kop gr. a pololetní výpověď. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí choustnický, Lipolt ze Rzavého, purkrabí zvíkovský, Jarohněv z Usuší, hejtman třeboňský, Kunáš Machovic a Mikuláš Příšek z Čestic; ležení podle práva země České ve Vlašimi neb odtud do 5 mil, po 14 dnech braní na škodu v křestanech neb v židech; obnova listu a dobrá vůle jako u č. 579. — den sv. Jiřie. — Není mřežováno.

Strana 412
412 Č. 598—601: 23. dubna 1457. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, f. 21ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 13, č. 31 (reg.). 599. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 110 kop gr. stř. panoši Jarohněvovi z Usuší, hejtmanu na Třeboni a jeho manželce Elšce z Hrádku Kozíhochřbeta, na roč. úrok 11 kop gr., který bude na sv. Havla ukázán na vsech a lidech dobře osedlých a na dluh bude vydána pergamenová listina. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rza- vého, purkrabí na Choustníce, Jan Koňata z Olešnice a Mikuláš Příšek z Čestic. Ležení podle práva země České v Třeboni neb v Čes. Budějovicích; obnova listu a dobrá vůle jako u č. 579. — v sobotu den sv. Jiřie. —Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, f. 21b, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 13, č. 32 (reg.). 600. Krumlov, 23. dubna 1457. Zápis o dluhu (Oldřicha a Jana z Rožmberka) Fradnaharovi z Fradnachu na 200 zl. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, f. 15b. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 10, č. 22. Item týž Frodnar má druhý list od týchž pánuov a rukojmí, také na 200 zla- tých uher., kteréž jemu dány a zaplaceny býti mají na sv. Havla najprv přištieho konečně po dání listu tohoto; v túž formu a v táž slova psaný rovně jako svrchu- psaný [č. 598], kromě datum: v sobotu den sv. Jiřie a léta téhož ut supra. Mřežováno. 601. Krumlov, 23. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 272 zl. uh. a 24 gr. dobrých paní Ka- teřině z Noskova, manželce Oldřicha ze Dvorce, na roč. úrok 15 kop gr. a půlroční vý- pověď. Rukojmí Jarohněv z Usuší, hejtman na Třeboni, Jan z Kozího, Víta ze Rza- vého, purkrabí na Choustníce, Jan Koňataz Olešnice a Kunáš z Machovic. Ležení podle práva země České v Jindř. Hradci neb v jiném městě odtud do 4 mil, po 14 dnech braní na škodu v křestanech neb židech; obnova listu a dobrá vůle jako u č. 579. — v sobotu den sv. Jiřie. List obnovil Jan z Rožmberka 1462 v pátek den sv. Jiřie na částku 362 zl. uh. a 24 gr. paní Kateřině z Noskova, jejímu manželu Oldřichovi ze Dvorce, a rukojmí Jan z Kozího nahražen Janem z Petrovic, purkrabím na Zvíkově. — Mřežováno.

Strana 413
Č. 601—602: 23. dubna 1457. 413 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, f. 22b—23b, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 14, č. 34 (reg.). 602. Krumlov, 23. dubna 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka prodávají k věnné zástavě panoši Petrovi Višňovi z Větřní 20 kop 42 gr. 5 pen. platu ve vesnicích Přídolí, Náhořankách, M. Třeboníně a Jankově. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, f. 15b—16b. Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 11, č. 23 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmberka, první jistci trhu dole psaného, vyznáváme tiemto listem obecně všem vuobec všady, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme i sstupujeme věnným právem slovut- nému panoši Petrovi Vyšňovi z Větrnie dvadceti kop grošóv a dva a čtyřidceti gr. a pět peněz platu ročnieho ve vsech dole psaných a lidech tu osedlých, i na jich dě- dinách, totiž v Přiedolí jedenáct kop dvamezdczietma gr. a pět peněz, v Náhořankách pól druhý kopy osm gr. a čtyři penieze, v Třeboníně Menšiem čtyři kopy padesát a jeden groš a tři penieze a v Jankově dvě kopě a čtyřidceti dva gr. a roboty tudiež osm gr., s vším plným panstvím a všielikým k tomu příslušenstvím, jakož sme sami držali, tu sobě nepozuostavujíce kromě ospy — tyť sobě a budúcím svým všeckny svobodny tu zachováváme a pozustavujem bez zmatku a příkazy všeliké do našie ko- mory — za puol čtvrta sta zlatých a za pět zlatých uher. dobrých, zlata, rázu i váhy spravedlivých a za dva gr. a jeden peniez, čtúc každý zlatý po pěti gr. a po polu- kopy; kteréžto zlaté svrchupsané a dva gr. a jeden peniez od věřitele našeho svrchu psaného úplně a docela přijali sme hotové. A toho platu úplně ku pravé věnné zá- stavě, jakož sě svrchu píše, stúpili sme jemu tak, aby věřitel náš svrchupsaný toho platu a lidí platných s jich příslušenstvím, jakož sě svrchu píše, byl mocen vedle práva věnného, jakož země Česká za právo jmá, tak dlúho a dotud, dokudž bychom od něho neodkúpili zlatými a penězi svrchupsanými úplně a docela; pod úmluvú však takovúto mezi námi znamenitě učiněnú, že, když bychom kolivěk ten plat zla- tými a penězi svrchu psanými úplně a docela svrchu jmenovanými na kterého koli- věk sv. Jiřie neb sv. Havla chtěli odkúpiti, tehdy máme věřiteli našemu svrchupsa- nému puolléta napřed dáti věděti, i též také on nám zasě, když by své zlaté a pe- nieze svrchupsané chtěl mieti jistinné. A když to tak, jakož sě svrchu píše, učiniece splníme i s úrokem, tehdy nám toho platu se vším jeho příslušenstvím hned sstú- piti má s navrátcením listu tohoto bez odporu a odmlúvanie všelikého. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jan Koňata z Olešnice, Lipold ze Rzavého, purkrabie na Zvíkově, Mikuláš Příšek z Cestic a Jan z Kozího; ležení v Čes. Budějovicích nebo v Prachaticích, po 14 dnech braní na škodu v křestanech nebo v židech: obnova listu, postup listu jako u č. 579 — v sobotu den sv. Jiřie. Mřežováno. 602. a) Skrtnuto a nadepsáno „za puol čtvrta“.

Strana 414
414 Č. 603—604: 23.—24. dubna 1457. 603. V Čes. Krumlově, 23. dubna 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka prodali Janu Ritschawerovi sed. v Krumlově a jeho manželce Martě a Petrovi Svatomírovi st. z Milíkovic a jeho manželce Kunce 11 kop roč. platu ve vesnicích Lazích a Ptěčíně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, fol. 7b—8a. Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 5, č. 9 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmberka první jistec dluhu dole psaného a my Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabie té chvíle na Krumlově, Víta ze Rzavého, pur- krabie tehdáž na Chúsníce a Jarohněv z Úsuší, hauptman ty časy na Třeboni, ru- kojmě a správce s nimi a za ně těch dědin všickni společnú rukú nerozdielnú vy- znáváme tiemto listem obecně všem vuobec, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme i sstupujem slovutným Johannesovi Rytschawerovi seděním v Krumlově v Latráně a paní Martě, manželce jeho a Pe- trovi Svatomírovi staršiemu z Milíkovic a paní Kunce, manželce jeho i jich dědi- cóm jedenácte kop grošóv platu ročnieho ve vsích v Laziech a na Ptěčíně se vším k tomu příslušenstvím a plným panstvím za sto kop grošóv a za dvě, a za třidceti kop grošóv dobrých střiebrných rázu pražského, kteréžto jsme přijali vše zlatými uherskými dobrými zlata, rázu i váhy spravedlivé od svrchupsaných věřitelóv na- šich a toho platu tak úplně, jakož jsme sami držali sobě, tu ani svým budúcím shola nic nepozuostavujíce se všemi puožitky k tomu příslušejícími ku pravé věnné zá- stavě sstúpili jsme jim a sstupujem věnným právem tak, aby věřitelé naši svrchu- psaní toho platu a lidí platných s jich příslušenstvím byli mocni vedle práva věn- ného, jakož země Česká za právo má, tak dlúho a dotud, dokudž bychom jim nedali a nezaplatili úplně a docela jistinu svrchupsanú zlatými uherskými dobře vážnými, jakž v tu chvíli obecně platiti budú. A když to tak učiníme na kterékolivěk sv. Havla neb sv. Jiřie plat svrchupsaný od věřitelóv našich svrchupsaných odkúpíme a jistinu svrchupsanú jim zlatými uherskými dobrými, jakož v tu chvíli platiti budú, v jich moc dáme a splníme i s úrokem toho poluletie, tehdy nám toho poluletie platu se vším jeho příslušenstvím ... vrátiti mají. Ležení v Krumlově nebo Čes. Budějo- vicích. — „v sobotu den sv. Jiřie“. List byl obnoven 1457 v ſpondělí škrt.J neděli den sv. Havla [16. X.) 1459 a ve čtvrtek po božiem Křtěním 111. ledna] a znovu v pátek po božiem Křtění [roku?]. Při tom list přepsán na dluž- níka Jana z Rožmberka a položeni noví rukojmí: Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce a Jarohněv z Usuší, hejtman na Třeboni. Mřežováno. 604. V Krumlově, 24. dubna 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka prodali k věnné zástavě 100 kop 17 gr. 31/2 peníze roč. platu na městečkách a vesnicích na panství husineckém Joštovi z Rožmberka, bis- kupu vratislavskému a převoru maltézskému:

Strana 415
Č. 604: 24. dubna 1457. 415 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, fol. 6a—7a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 4—5, č. 8 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmberka, první jistec trhu dolepsaného, tiemto listem obecně všady a přede všemi, ktož a před nimižto čten nebo-li čtúce slyšán bude, vy- znávám[e], že s dobrým rozmyslem a radú svých věrných milých prodali s[me] a mocí listu tohoto prodávám[e] sto kop grošóv sedmnácte grošóv a puol čtvrta pe- nieze platu ročnieho jistého, všecky puožitky v tuto summu již jmenovanú sčetše na penieze, kteréžkoli na tom dolepsaném panství jsú, točišto na huském v městečkách a rychtářství záblatském, husineckém, lazisském, zábrdském a v rychtářství záblat- ském jsú tyto vsi: Záblatie městečko, Staré Záblatie, Sedlaminy, Křemšiny, Krylov, Volavice, Krejovice, Perlovice, Petrovice, Lhota Hlásná, Křišťanovice, Sudrlovice, Mlynářovice, Milišná Lhota, Repešín, Salatín, Zvěřinec, Vimperk, Albrechtice, Ře- novice, Raděnín, Husinec městečko s rychtářstvím, i což k tomu rychtářstvie pří- slušie, Laziště a Zábrdie, na lidech v těch městečkách a ve vsech osedlých i na jich budúcích, s mlýny také i jich puožitky a platy, s řekami, s potoky, s lukami, s lesy, s kury, s vajci, s žity, s ovsy i s jinými se všemi rozličnými puožitky, kte- rýžto všickny konečně jsú na penězích sečteny a v summu svrchupsanú vepsány. To s[me] prodal[i] poctivému v Pánu Kristu otci, urozenému pánu p. Joštovi z Rozm- berga, volenému a stvrzenému k kostelu vratislavskému a českého převorstvie etc. synu a bratru našemu milému a jeho zákonu, se všiem panstvím a plným příslu- šenstvím k svrchupsanému panství huskému příslušejícími k věnné zástavě tak, jakož s[me] sami držal[i] a požíval[i], nic tu sobě nepozuostavuj [iece], prostě toliko vý- minku, za šestdnácte set kop grošóv za dvě a za čtyřidceti kop grošóv a za padesát a pět grošóv, kteréž s[me] od něho úplně a docela přijal[i] hotové a zákonnými penězi [nám] je zaplatil. A ti lidé v svrchupsaných městečkách a v rychtářstvích i jich budúcie náměstci platy svrchupsané rozdielně platiti a dávati mají tak, jakož jsú [nám] platili a dávali na ty časy určené. Tato pak jest úmluva znamenitá mezi námi učiněna, o niež svrchupsáno stojí: když bych [om] kolivěk ten plat svrchupsaný od- kúpiti chtěl[i], tehdy mám [e] věřitelóm našim svrchupsaným rok napřed dáti věděti a v tom roce dáti jim v jich moc všicku jistinu svrchupsanú hotovú a oni ten rok vyberúc úroky a platy na těch lidech spravedlivé, jakož s[me] jich s nimi jim sstú- pil[i] bez našie překážky beze všie mají [nám] z toho panstvie našeho huského zasě sstúpiti s navrátěním tohoto listu bez odporu a vymlúvánie všelikterakého a tu summu, točiš šestdnácte set kop grošóv dvě a čtyřidceti kop a padesáte a pět grošóv mám[e] jim dáti a plniti ...“ zlatými uherskými dobrými zlata, rázu i váhy spra- vedlivémi ...“ a po polukopy s šesti sty zlatými a čtyřmi a třidceti zlatými také uherskými dobrými zlata, rázu i váhy spravedlivémi, zlatý každý počítajíc po třech groších a po polukopy a ostatek groši dobrými a penězi drobnými dobrými, kterýž té chvíle obecně mezi lidmi brány budú. Rukojmí: Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově, Jan Koňata z Olešnice, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Mikuláš Příšek z Cestic, Lipolt ze Rzavého, purkrabí na 604. a) Vyškrabáno.

Strana 416
416 Č. 604—607: 24.—25. dubna 1457. Zvíkově, Jan z Vrábí, purkrabí na Helfenburce, Jarohněv z Usuší, hejtman na Třeboni, Jan z Kozího, Kunáš z Machovic. Ležení v Strakonicích nebo Horažďovicích. List obnovili Oldřich a Jan z Rožmberka „ten pondělí po první neděli v postě, jenž slove Invo- cavit“ (20. února) novému věřiteli „Janovi z Švamberka, mistru převorství etc. a zákonu téhož pře- vorstvie“ s doložkou o výkupu zboží: „a jestliže by pak zlatý tak lacin byl, že by těmi XVIti sty zla- tými uher. dobrými summa svrchupsaná nemohla vyplněna býti, tehdy ostatek máme dodati penězi dobrými drobnými v ty časy v zemi České obecně bernými. A pakli by zlatý výše platil, že by XVIti set zlatých viec přinesly, než-li summa svrchupsaná vykazuje, tehdy toliko má [nám] zasě ujíti tak, abych om] zlatými dobrými, jakož svrchupsáno jest summu svrchupsanú vyplnillil a dallil úplně a docela bez zmatku a odporu všelikterakého. Rukojmě Zachař z Nemyšle seděním v Rovném, Víta ze Rzavého sed. na Velešíně, Oldřich Roubík z Hlavatec, purkrabí na Majdšteině, Václav Vlášek z Miloňovic, Vilém z Kozího, Adam z Drahonic, purkrabí na Helfenburce, Beneš z Komářic a Přehc mladý z Čestic.“ Po druhé obnovil list Jindřich z Rožmberka 23. února 1478 „v první neděli postní“. Rukojmí: Jarohněv z Úsuší, Kunáš z Machovic, purkrabí na Majdštejně, Přech mladý z Čestic, Adam z Drahonic, Kunrát z Petrovic, purkrabí na Krumlově, Jiřík z Větřní sed. v Pasovařích, Zdebor z Kozího, Beneš z Komářic, Jan Baba z Chotěmic a Oldřich Dráchovec z Pláně. Při tom původní text listiny změněn na jednoho dlužníka. Mřežováno. 605/6. Krumlov, 25. dubna 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka Ruprechtovi z Polheimu a jeho dědicům na 700 uh. zl. a 50 kop starých vídeňských feniků (na groš 7 feniků) a 300 kop v drobné minci, celkem 300 kop zlaté mince, na roč. úrok 70 kop a půlroční výpověď. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Mikuláš z Cestic, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově, Jan Koňata z Olešnice, Jarohněv z Úsuší, hejtman na Třeboni a Kunáš z Machovic. Ležení podle práva země České v Čes. Krum- lově nebo v Čes. Budějovicích, po 14 dnech braní na škodu v křesťanech neb židech: forma listu jako u č. 579. — am montag nach sand Georgen tag. List obnovil Jan z Rožmberka 1456 am montag nach sand Gallen tag (18. října) a postaveni rukojmí: Oldřich Roubík z Hlavatce, purkrabí na Majdštejně, Adam z Drahonic, purkrabí na Helfen- burce, Víta ze Rzavého seděním v Rovném, Vilém Kozský z Kozího sed. v Jistebnici, Jarohněv z Usuší, hejtman na Třeboni a Kunáš z Machovic. Není mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, f. 19a—20a, opis. Orig. perg. v měst. archivu v Brně, sbírka Mitrovského, č. 268. (P.) UB. Krummau II. 105 č. 424 (reg.). Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 12, č. 27 (reg.). 607. Krumlov, 25. dubna 1457. Záznam o dluhu Oldřicha z Rožmberka na 40 kop gr. Baltazarovi Auerovi z Wolfs- furtu. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum, f. I., 20a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 12, č. 27 (reg.).

Strana 417
Č. 607—609: 25. dubna—14. května 1457. 417 Item der weiser vester Baltazar Awer von Wolfsfurt hat auch ein brief auf vierczik schok groschen guter gemainer muns, awegen syben pfening fur ein gro- schen zu rechen, dy die selbigen zeit in dem krays geng und geb sind, von den abgemelten pfennigen sullen und wellen wir obgemelten Ulrich etc.; der da lawt verrer wort zelbart, als der obgeschriben auf dy muns obgenante als der obgeschri- ben brief des von Polheim herrn Ruprechten ausgenommen gulden. Und porigen in disen brief sind Jan Rús von Czemin, Zacharz von Nemyssl, dy zeit purgraw auf Crumpnaw, und Niklas Prziessko von Czessticz und laistung und datum briefs als in den obgeschriben usque ad finem. Mřežováno. 608. Krumlov, 30. dubna 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka jsou dlužni 50 kop gr. Petrovi a Václavovi z Budějo- vic, synům Jankovým z Vodňan a slibují postoupiti jim na sv. Havla úrok 5 kop na svých lidech a vydati na to pergamenový list. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., fol. 4a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 3, č. 5 (reg.). My Oldřich a Jan z Rozmberga tiemto listem vuobec a všady, ktežkoli čten neboli čtúc slyšán bude, vyznáváme tu, že jsme dlužni dluhu pravého a spravedli- vého, ješto nám hotových pójčili, padesáte kop grošuov peněz dobrých střiebrných v zemi České obecně berných opatrným Petrovi a Václavovi bratruom vlastním z Budějovic, synuom nebožce Jankovým z Vodňan, i tomu každému, ktož by tento list měl s jich obuov a netoliko jednoho z nich dobrú a svobodnú vólí; kterémžto dluhu nadepsanému chcme, máme a dlužni jsme i slibujeme jim dobrú naší vierú křesťanskú beze lsti hned na sv. Havla po dání listu tohoto najprv přištieho aneb potom v témže dni konečně bez prodlenie a odtahovánie dalšieho všelikakého pět kop grošuov platu ročnieho na lidech našich jistéch ukázati, sstúpiti a zapsati ku pravé věnné zástavě a jim to listem na pargameně dobrým ujistiti i upevniti, avšak s vy- mienkú výplaty, jakož obyčejně totéž jiným dobrým lidem činíme. Na potvrzenie a zdrženie toho i lepší jistotu a svědomie pečeti naše vlastnie dali sme a kázali s dob- rým svědomím našim i plným přiznáním přitisknúti k tomuto listu dobrovolně, jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého pa- desátého sedmého v sobotu před sv. Filipem a Jakubem, apoštoli božími. Mřežováno. 609. (Před 14. květnem 1457.) Jan z Rožmberka Oldřichovi z Rožmberka, otci svému: předkládá sporné body mezi nimi při převzetí panství.

Strana 418
418 Č. 609: před 14. květnem 1457. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 12, or. pap. (R.) Já Jan z Rozmberka vyznávám tiemto listem, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú. Tak když jest z božieho dopuštěnie pan Jindřich, bratr mój milý dobré pa- měti, s tohoto světa sšel a já z rozkázanie a svolenie pana otce mého milého byl sem sě uvázal v panstvie naše, abych je zpravoval i vedle rady pana otce mého mi- lého a páně Joštovy, bratra mého milého, i vedle jiných dobrých lidí rady, kteříž za nás v rukojemství stojie, a v tom mi jest pan otec mój milý již neměl překážeti a na to mi jest kázal úředníkóm, aby mne poslúchali a ke mně úředníci i jiní slu- žebníci a poddaní naši hleděli a vedle mého rozkázánie činili, abych já již všecko panstvie i dluhy zpravoval, a v tom jsú sě tyto věci nezachovaly, že jest bez mé vuole a rady neměl nic bráti v žádném úřadě ani zajímati, a já také bez JM“ vuole a rady neměl sem nic zajímati ani prodávati: pakli bych co zajel, ale to na JMt vznesa, kam se to děje, aby JMt věděl, že sě jinam neobrátilo nežli panství k užitku. A já vida, že sě ty věci nezachovávají a nekonají, ano mě sobě i přietelé naši při- rození v ošklivost berú, bohdá bez viny, a praviece na mě, že bych já pana otce mého milého utiskal, neviem, od koho je to vyšlo k přátelóm našim, než úfám Bohu, že sě to tak nenalezne, bych JMt v čem utisknúti chtěl, než jeho vuoli bohdá zacho- vati, jako na pana otce mého milého slušie. Jakož syn poslušný, vida v tom ruoznici, že sě ta úmluva tak nekoná, i podal sem na pana otce svého milého a prose JM“, aby sě ráčil v panstvie sám uvázati a ráčil je zpravovati, a že já tomu nic učiniti ne- mohu, poněvadž jest mně JMt v ty věci upadoval (sic); pakli vždy ráčí, abych zpra- voval, a ráčí tak jmieti, ale ját bych JMu nejraději přál, aby to sám učinil a pan- stvie zpravoval, tehda JMti takto podávám, aby to bylo mezi námi utvrzeno a zapsáno pod JMť pečetí, páně Joštovú a jiných dobrých lidí pečetmi, našich služebníkóv. Ráčí-li, abych panstvie zpravoval, najprve toto: že JMt chci z panstvie vydávati dvě stě kop grošóv na JMti potřeby a kratochvíle a v pití a v jiedle rač vuoli jmieti jakožto i prve vedle panství moženie. A třinádcti komorníkóm těm já chci z panstvie službu vydávati a marštaléřóm JMt také: a třinádct koní JMt jmá mieti i potřeba na ty koně má dána býti jakožto i prve. A zdá mi sě, že to s velikú tieží udělám vedle přesezenie panství našeho, ješto to JMt sama zná. Avšak abych vždy k JMt dobrú vuoli zachoval, chci to rád učiniti a na každý sv. Havel a na sv. Jiří po sto kopách grošóv vydávati a to JMti také listem, pečetí svú a páně Joštovú a jiných dobrých lidí, služebníkóv našich, pečetmi utvrditi, aby sě to vskutku naplnilo. Takéť toto na JMu žádám: ráčí-li mě JMt v tom jmieti, aby mi již v ničem nepřekážel, ani več sahal, abych již mohl úředníkóm a služebníkóm i všem poddaným našim mocně rozkazovati i činiti napřed JMti ke cti i nám všem a tomuto panství pocti- vému a dobrému bez JM“ překážky. A bylo-li by co takového nesnadného, ješto bych toho bez JMt nemohl zjednati, chci já rád na JMt vznésti a s JM“ se poraditi a vedle rady JMti aneb jiných dobrých lidí, služebníkóv našich, v tom učiniti, což by našeho poctivého a panstvie našeho dobrého bylo vedle spravedlnosti. A já sě chci bohdá v tom tak zachovati, což budu moci. Najméň abych k JMt o to chodil ani na JMt kterú práci vkládal, než aby JMt poctivé a dobré bydlo jměl, jakož na pana otce

Strana 419
Č. 609—610: před 14. květnem—14. května 1457. 419 mého milého slušie. A já již bohdá to panstvie chci zpravovati ke cti milému Pánu Bohu a nám všem, což najpoctivějie a najlépe budu uměti, práce a pilnosti své v tom nelituje, ač sě páně Mt zdá mně poručiti. Také když ten zápis bude od JMti ke mně a ode mne k JM“, tehda by muoj úmysl byl takto: Ten list, kterýž od našich před- kuov jest udělán a kněze Capistránóv, aby byly takto v tom pochopeny, aby těmi listy VMt mezi VM“ a mnú nic nebylo saháno vedle těch práv a zapsání v těch lis- tech, avšak tak nevěcně, by toto naše svolenie našim dědicóm a budúcím měla pře- kážka v těch listech býti, než aby při tom zuostalo, jakož jsú naši předci zavázali, avšak tak, dokad bych já vládl vedle rozkázánie a svolenie od JM“, aby v tom ne- byla těmi právy a listy v mém vládání JMti žádná překážka. A také jestliže by po- třebie bylo našemu panství, že by se co mělo ve dcky klásti, buď v zemské nebo v dvorské, aby JMť bez mé vuole neráčil ve dcky klásti a já bez JM“ vuole také. Než k čemuž by nám pan Jošt aneb jiní dobří lidé, služebníci naši, radili, to máme učiniti. A když by pan otec mój milý ráčil a požádal na mně anebo ráčil rozkázati, abych JMti zasě panstvie postúpil, chci já to rád učiniti, jakož syn JM“ poslušný. A když to JMť tak opatří, aby se mne na JMť dluzi převedeni byli a má pečeť aby prázdna byla, nebť sě toho lekám, aby mi JMť méně nedala nežli nic. A aby JM“ vždy viděla, že bohdá ode mne žádných útiskuov nemá vedle našich přátel řéci, že bych já JMt utiskal, chciť já raději bohdá dobrú vuoli okázati, jakož na mého mi- lého pana otce slušie. A budeliť sě naše panstvie lepšiti, a to milý Pán Buoh rač dáti, chciť já také rád JMti k JMti kratochvíli a vuoli, což panstvie bude moci snésti, vedle rady páně Joštovy aneb jiných dobrých lidí, našich služebníkuov, polepšiti, aby vždy pan otec mój milý dobrú vuoli ode mne shledal. A ráčí-li JMt již to tak jmieti, abych já vládl, jižť já to chci tak rád učiniti, jakož sě svrchu píše k rozká- zání JM“. Ale najraději bych viděl, by JMť sám vládl a panstvie zpravoval a já JMti v čem by mě JMt potřebovala, chci rád raditi a pomáhati. A ráčí-li to na se vzieti, věřím JM“ jakožto panu otci svému milému, že mú věc a ženy mé ráčí opatřiti, abych mohl poctivě živ býti, JM“ i jiným dobrým lidem ke cti vedle možnosti pan- stvie. A já svrchupsaný Jan z Rozmberga k tomu ve všemu, což sě svrchu píše, svú vlastní pečeť sem k tomuto listu přitiskl. Pod textem přitištěna krytá pečeť. 610. V Krumlově, 14. května 1457. Oldřich z Rožmberka vzdává se vladařství domu rožmberského a postupuje je sy- novi Janovi z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 10, or., perg. (dupl.). (P.) AČ. XI, 267, č. 53. — Schmidt-Picha, UB. d. Stadt Krummau, II, 106 č. 428 (reg.). — Srov. Dr Jos. Salaba, Jiří z Poděbrad a Oldřich z Rožmberka r. 1450 (v čas. Zvon, roč. III (1902), 113 d.). Já Oldřich z Rozmberga vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú. Tak jakož jsem již obtiežen na svém životě nemocemi, kteréž milý Pán Buoh na mě ráčil jest dopustiti, i vida takové obtieženie života

Strana 420
420 Č. 610: 14. května 1457. svého, poručil sem a postúpil i mocně vzdal sem a vzdávám všeckno panstvie naše, nic nevymieňuje ani pozuostavuje, kteréžkolivěk sem držel, urozenému pánu, panu Janovi z Rozmberga, synu svému milému, aby on již měl plnú moc i vladařstvie plné panstvie naše zpravovati a úředníkóm, služebníkóm i všem poddaným mocně rozka- zovati a činiti a oni vedle jeho rozkázánie mají všickni poslúchati i činiti. A já svrchupsaný Oldřich z Rozmberga mám a slibuji ctně, věrně a pravě i křesťansky mocí listu tohoto svrchupsanému Janovi z Rozmberga, synu mému milému, v svrchu- psaném dobrovolném i mocném vzdání a postúpení všeho panstvie nadepsaného nic v tom nepřekážeti ani več sahati nižádným obyčejem, aby on již v tom panství a vladařství plném, ode mne jemu dobrovolně a mocně svoleném, poručeném a vzda- ném i postúpeném, panstvie naše svrchupsané mně i sobě ke cti a našim dědicóm a budúcím ku prospěchu a užitku dobrému s boží pomocí mohl mocně zpravovati bez mé překážky všelikteraké. Také já svrchupsaný Oldřich z Rozmberga nemám nic ve dcky zemské klásti, ani v dvorské klásti, ani sice nižádným obyčejem pryč dáti žád- nému bez Janovy z Rozmberga, syna mého milého, vědomie a vuole, a Jan, syn mój milý, bez mého vědomie a vuole také nemá žádnému nic ve dcky klásti, ani sice nižádným obyčejem pryč dáti, leč by toho potřeba přišla, že by našemu panství co potřebie bylo, ješto bychom museli prodati aneb zastaviti, jehožto Pane Bože nedaj, to abychom z jednostajné vuole učinili a ve dcky kladli pro potřebu panstvie našeho, a to vedle rady páně Joštovy, syna mého milého, aneb dobrých lidí, služebníkóv na- šich. A tak což sě jim zdáti bude našemu panství dobrého a užitečného, v tom chcem rádi jich rady uposlechnúti. Také já Oldřich z Rozmberga s synem mým mi- lým svrchupsaným jsme sě o toto svolili, jakož máme našimi předky listy udělané, že najstarší z Rozmberga má panstvím vládnúti, jakož sem já ten svrchupsaný Oldřich nynie najstarší, a druhý list knězem Janem Capistranem dobré paměti mezi námi učiněný, těmi listmi já Oldřich nemám Janovi, synu svému milému, k žádné překážce býti vedle vysazenie předkuov našich v těch listech i také kněze Janovým Capistranovým listem, neb sem to z dobré vuole učinil a Janovi, synu svému mi- lému, panstvie naše všeckno dobrovolně a mocně poručil a vzdal i postúpil, jakož nahoře psáno stojí, a těmi listy nemám vyvozovati z vladařstvie a panovánie Jana, syna mého milého, avšak tak nevěcně, aby toto naše svolenie našim dědicóm a bu- dúcím měla v těch listech překážka býti, než aby při tom zuostalo, jakož jsú naši předci zavázali, avšak tak, jedné dokudž by Jan, syn mój milý, vládl a panoval vedle rozkázanie a svolenie mého. A já také svrchupsaný Oldřich nemám svrchu- psanému Janovi, synu mému milému, v tom jeho vladařství a panování těmi listy svrchu dotčenými ani těmi právy v těch listech zavázanými překážeti. A také já svrchupsaný Oldřich z Rozmberga, kdyžbykolivěk panstvie našeho požádám a rozkáži Janovi, synu mému milému, aby mi ho zasě postúpil, i bude mieti to učiniti, a já také všeckny dluhy mám a chci na se převésti a pečet jeho vyvaditi; a když to učiním, tehda Jan, syn mój milý, má mně panstvie našeho hned postúpiti beze všie odpornosti. A já svrchupsaný Oldřich také chci rád a mám Janovu, syna mého mi- lého a panie ženy jeho věc jich opatřiti, jakožto věrný a milý otec syna svého a ženu jeho opatřiti má, aby mohli mně ke cti i jiným dobrým lidem poctivě živi býti vedle

Strana 421
Č. 610: 14. května 1457. 421 možnosti panstvie našeho. A také já svrchupsaný Oldřich z Rozmberga nemám žád- ných peněz zajímati, ani co zastaviti, ani prodati bez vuole a vědomie Jana, syna mého milého a Jan, syn mój milý, zasě též také nemá žádných peněz zajímati ani co zastaviti ani prodati bez mé vuole a vědomie. Pakli by Jan svrchupsaný, syn mój milý, co zajal, ale to na mě vznesa, kam sě to děje, abych o tom také věděl, že sě jinam to neobrátilo nežli panství k užitku. A já svrchupsaný Oldřich z Rozmberga mám také svú pečet prvotnie ke všem listuom přikládati a jistec býti, kdež nám a našemu panství toho kolivěk potřebie bude, vedle Jana, syna mého milého, dotud, dokudž by Jan, syn mój milý, vládl. A také když by mi Jan, syn mój milý, k žádosti mé a rozkázání panstvie našeho zasě postúpil a vzdal, tehda mu se má ode mne tak státi, jakož sě svrchu píše. Na potvrzenie a zdrženie i zachovánie toho všeho mého vzdánie a svolenie dobrovolného svrchupsaného pečet svú vlastní k tomuto listu sem přivěsil dobrovolně. A pro další toho pamět budúcí a svědomie prosil sem urozeného pána, pana Jošta z Rozmberga, voleného a stvrzeného ke kostelu vratislavského etc., syna mého milého, a slovutných panoší Jana Rúsa z Čemin, Jana Koňatu z Olešnice a z Vlhlav, Zachaře z Nemyšle, purkrabí krumlovského, Vítu ze Rzavého, purkrabí chúsnického, Jarohněva z Úsušie, hauptmana třebonského, Jana Tluksy z Vrábie, purkrabí helfenburského, Jana z Kozieho. Jana z Petrovic, purkrabí dobronického, Kunáše z Machovic, Václava Vláška z Miloňovic, Erasima z Michnic, purkrabí mayd- šteinského, Mikuláše Vítu ze Rzavého a Markvarta z Rakovic, kteříž jsú také i jiní dobří lidé byli při tomto mém vzdání a svolení svrchupsaném dobrovolném, a že jsú k mé žádosti a prosbě tak své pečeti vedle mne a mé pečeti k témužto listu při- věsili tomu všemu na paměť a svědomie, což se svrchu píše, jim i jich budúcím bez škody. Jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého, v tu sobotu před svatú Žofií. Na perg. proužcích přivěšeno 15 pečetí. 1. v červ. vosku malá pečet s pětilistou růží, Sigillvm Vlrici de11/ berg; 2. v červ. vosku na štítě v pravé půli v horní části pětilistá růže, pod ní v dolní polovině maltézský kříž, pravá půle zničena. S. Iodoci de Rosenberg; 3. v červ. vosku na štítě korbel nahoru loukotí a nad helmou týž klenot, Jan Rvs z Cemin; 4. v červ. vosku na štítě krkavec s prstenem, Jan z Olesnice; 5. v čer. vosku štít kolmo prutem půlený, Zachar z Nemysle; 6. v čer. vosku štít poši- kem od pravého koutu dělený, nad helmou klenot s chrtem, legenda nečitelná; 7. v čer. vosku štít s 3 pruhy v pravé půli a nad helmou křídlo. Jarohnev z Usušie; 8. v čer. vosku na štítě 2 meče křížem položené, Jan Tlv/I/ wrabie; 9. v čer. vosku půl kozla vpravo hledícího, Johannes z Kozie; 10. v čer. vosku štít kolmo půlený, v levé půli 3 pruhy, Jan z Petrovic; 11. v čer. vosku štít rozpůlený příčným břevnem, v horní půli 2 černé lilie, v dolním jedna, nad helmou v klenotě figura s kloboukem a mečem. Ku- nas z Machowicz; 12. v čer. vosku štít pruhem napříč půlený, nad helmou kosočtverec, 1/ Milenowicz; 13. v čer. vosku klobouk železný s rohy, v klenotu muž držící v pra- vici sudlici, Erazim z Mihnic; 14. v čer. vosku štít pruhem pošikem z pravého rohu dě- lený, v klenotu chrt, Miklas/1/; 15. v čer. vosku štít napříč se 4 pruhy, klenot toulec a v něm střely, legenda nečitelná.

Strana 422
422 Č. 611: 14. května 1457. 611. V Krumlově, 14. května 1457. Jan z Rožmberka přijímá od svého otce Oldřicha z Rožmberka správu panství a slibuje splniti některé závazky. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 11, or. perg. (P.) Já Jan z Rozmberga vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú. Tak jakož urozený pán, pan Oldřich z Rozmberga, pan otec mój milý, všeho našeho panstvie, kteréž jest JMť sám v držení byl, jakožto pán a otec mój milý, nic nevymieňuje ani pozuostavuje dobrovolně poručil mi jest a vzdal mocně i postúpil, abych já již mocně vládl a panoval i všecko panstvie naše zpra- voval k našemu a panství tomu poctivému a dobrému, jakož pak JMt list mně na to daný šíře svědčí a vykazuje světlejie, a já svrchupsaný Jan z Rozmberga přijav již to od JMt a vstúpiv v to i nemám z toho vystupovati a JMti panstvie našeho zasě bez JMti vuole a rozkázánie postupovati a vzdávati, ale JMti mám tyto věci dole- psané z téhož panstvie činiti a plniti. Najprve mám a slibuji ctně, věrně a pravě i křesťansky JMt z téhož panstvie našeho vydávati a plniti dvě stě kop grošóv do roka na JM“ potřeby a kratochvíle, a to rozdielně, na sv. Havla najprv příštieho sto kop grošóv a na sv. Jiřie ihned potom příštieho tolikéž sto kop grošóv a tak potom vždy na každý čas s těch dvú již jmenovaných časuov potomně, dokudž bych já téhož panstvie našeho v držení byl a zpravoval, vydávati a plniti mám bez odporu; i také třinácti komorníkóm JM“ i marstaléřóm také službu na každý sv. Havel a sv. Jiří vydávati též dotud, dokudž bych téhož panstvie našeho v držení byl a vládl. A také pan otec mój milý má třinádct koní jmieti a na ty koně má JMť potřeba dána býti jakožto i prve, a v pití i v jiedle JMt měj vuoli, jakožto i prve vedle pan- stvie moženie. A také bylo-li by co takového nesnadného, ješto bych toho bez JMti nemohl zjednati, chci já rád to na JMti vznésti, s JM“ se poraditi a vedle rady JM aneb jiných dobrých lidí služebníkuov našich v tom učiniti, což by našeho dob- rého, poctivého a panství našemu užitečného bylo vedle spravedlnosti. A já sě chci bohdá tak zachovati, což budu moci najméně, abych k JMt o to chodil ani na JMt kterú práci vzkládal, než aby JMť poctivé a dobré bydlo jměl, jakož na pána otce mého milého slušie. Také já svrchupsaný Jan z Rozmberga nemám nic ve dcky zemské ani v dvorské klásti ani sice nižádným obyčejem pryč dáti žádnému bez svrchupsaného pana otce mého milého vědomie a vuole a JMt bez mého vědomie a vuole také nemá žádnému nic ve dcky klásti, ani sice nižádným obyčejem pryč dáti, lež by tato potřeba přišla, že by našemu panství co potřebie bylo, ješto bychom mu- seli prodati aneb zastaviti, jehožto Pane Bože nedaj, to abychom s jednostajné vuole učinili a ve dcky kladli pro potřebu panstvie našeho, a to vedle rady páně Joštovy, bratra mého milého, aneb dobrých lidí, služebníkuov našich. A tak což sě jim zdáti bude našemu panství dobrého a užitečného, v tom chcme rádi jich rady uposlechnúti. Také se panem otcem mým milým jsme sě o toto svolili, jakož máme našimi předky listy udělané, že najstarší z Rozmberga má panstvím vládnúti, jakož jest JMt pan

Strana 423
Č. 611: 14. května 1457. 423 otec mój milý nyní najstarší, a druhý list knězem Janem Capistranem dobré paměti mezi námi udělaný, těmi listmi JMť nemá mně k žádné překážce býti vedle vy- sazenie předkuov našich v těch listech i také kněze Janovým Capistranovým listem, neb jest to JMt z dobré vuole učinil a mně jakožto synu svému panstvie naše všecko dobrovolně a mocně poručil a vzdal i postúpil, jakož nahoře psáno stojí, a těmi listy JMť nemá mě vyvozovati z vladařstvie a panovánie, avšak tak nevěcně, by toto naše svolenie našim dědicóm a budúcím měla v těch listech překážka býti, než aby při tom zuostalo, jakož jsú naši předci zavázali, avšak tak jedné, dokudž bych já vládl a panoval vedle rozkázánie a svolenie JM“. A nemá mně JMt v tom mém vladařství a panování těmi listy svrchu dotčenými ani těmi právy v těch listech zapsanými pře- kážeti. A také, když by kolivěk svrchupsaný pan otec mój milý mně požádal a roz- kázal mi JMt, abych JMti panstvie našeho k držení a vládnutí zasě postúpil a vzdal, to já Jan z Rozmberga svrchupsaný mám a chci rád učiniti jakožto syn poslušný, avšak tak, aby JMť najprve dluhy všecky naše přejal a pečet mú vyvadil; a když JMť to učiní, tehdá já hned JMti beze všeho odporu mám a chci panstvie naše zasě postúpiti a vzdáti. A bude-li sě také panstvie naše lepšiti, a to milý Pán Buoh rač dáti, chci já JMti také rád k JM“ potřebám a kratochvílem i dobré vuoli, což panstvie bude moci snésti, vedle rady páně Joštovy, bratra mého milého aneb jiných dobrých lidí našich služebníkuov polepšiti, aby vždy pan otec mój milý dobrú vuoli ode mne shledal. A také já svrchupsaný Jan z Rozmberga nemám žádných peněz zajímati, ani co zastaviti, ani prodati bez vuole a vědomie pana otce mého milého, a JMť zasě též také nemá žádných peněz zajímati, ani co zastaviti, ani prodati; pakli bych já, Jan svrchupsaný, co zajal, ale to na JMt vznesa, kam sě to děje, aby JMt věděl, že sě jinam to neobrátilo nežli panství k užitku. A já svrchupsaný Jan z Rozmberga mám také svú pečet ke všem listuom přikládati a jistec býti, kdež nám a našemu panství toho kolivěk potřebie bude, vedle pana otce mého milého, dotud, dokudž bych já, Jan svrchupsaný, vládl. A také když bych panu otci JMt k žádosti a rozkázání pan- stvie našeho zasě postúpil a vzdal, tehda mi sě má od JMti tak státi, jakož sě svrchu píše. Na potvrzenie a zdrženie i zachovánie těch všech věcí svrchupsaných pečet svú vlastní k tomuto listu jsem přivěsil dobrovolně. A pro další toho paměť budúcí a svě- domie prosil sem urozeného pána, pana Jošta z Rozmberga, voleného a stvrzeného k kostelu vratislavského etc., bratra mého milého, a slovutných panoší Jana Rúsa z Čemin, Jana Koňatu z Olešnice a z Vlhlav, Zachaře z Nemyšle, purkrabí krumlov- ského, Vítu ze Rzavého, purkrabí chúsnického, Jarohněva z Úsušie, hauptmana tře- bonského, Jana Tluksy z Vrabie, purkrabí helfenburského, Jana z Kozieho, Jana z Petrovic, purkrabí dobronického, Kunáše z Machovic, Václava Vláška z Miloňovic, Erasima z Michnic, purkrabí maidšteinského, Mikuláše Vítu ze Rzavého a Mark- varta z Rakovic, kteříž sú také i jiní dobří lidé byli při těchto všech věcech svrchu- psaných, a že jsú k mé žádosti a prosbě také své pečeti vedle mne a mé pečeti k té- mužto listu přivěsili. Tomu všemu na pamět a svědomie, což sě svrchu píše, jim Jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie i jich budúcím bez škody. syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého, v tu sobotu před sv. Žofií. Na perg. proužcích přivěšeno 15 pečetí jako u č. 610.

Strana 424
424 Č. 612—614: 22. května—2. června 1457. 612. V Budíně, 22. května 1457. Král Ladislav přikazuje Janovi z Rožmberka, aby svého otce Oldřicha k tomu měl, aby vrátil statky klášterům Zlatokorunskému a Milevskému. Č. Krumlov, býv. Schwarzenb. ústřední archiv: I, 1A N. 30h. Opis. (P.) Sr. Sedláček, Zbytky register král. 238, č. 49. — Pangerl, Urkundenbuch des ehemal. Cister- cienserstiftes Goldenkron (FRA XXXVII), 492 č. 215. Sr. Jar. Kadlec, Dějiny kláštera Sv. Koruny, str. 255, č. 11. Ladislaus Dei gracia Hungarie, Bohemie etc. rex, Austrie dux, marchio Moravie etc. Nobilis fidelis dilecte! Scripsimus nobili Ulrico, genitori tuo, fideli nostro dilecto, ut restitucionem bonorum, quam pollicitus est velle facere religiosis abbatibus mona- steriorum Sancte Corone et Milicensis devotis nostris dilectis cito et libere perficere velit, nec ab ipsis abbatibus obligatorias literas accipiat, donec nos ad regnum Bo- hemie veniamus, quod tamen cum eo plenius de re ista loquemur. Hortamur te et mandamus, quod ipsi patri tuo suadeas et in quantum potes apereris, ut dicta bona sicut optamus restituantur. Proveniet ex hoc vestre domui a Deo gracia et ab ho- minibus omnibus laus et patrem tuum istud faciendo et te, ut fiat persuadendo, plu- rimum nostre maiestati minime dubites placituros. Datum Bude die vigesima secunda mensis Maii, regnorum nostrorum annis Hungarie etc. decimo septimo, Bo- hemie vero quarto.! Ad mandatum domini regis. 613. Krumlov, 30. května 1457. Oldřich a Jan z Rožmberka rozsuzují spor Petra z Lindy a Oldřicha ze Dvorce o řeku. Praha, archiv min. vnitra, perg. II č. 220. Opis v archivu v Třeboni IA 6T N. 42A. (P.) AČ. VII, 658 č. 84. — UB. Krummau II, 106 č. 431. 614. 2. června [1457]. Oldřich z Rožmberka Ruprechtovi z Wallsee: zda dostal jeho dopis, na který čeká odpověď. 612. 1) Téhož dne udělil král Ladislav opatu Zlatokorunskému moc vyplatiti všecky klášterní statky, jež jsou v cizích rukách; leč ty, jež byly klášteru odňaty bez právního titulu, mají býti vráceny ne- prodleně (Archiv ministerstva vnitra, odd. IV. zrušené kláštery. Sr. Pangerl, UB. Goldenkron, 491 č. 214).

Strana 425
Č. 614—617: 2. června—27. července 1457. 425 Praha, archiv Národ. musea: odd. H (Rožmberk), or. pap. (R.) Edler herr und lieber oheim, mein fruntlichen dinst zuvor. Auf mein schrei- ben, so ich eu nechst getan hat, habt ir mir kchain antwort geben ; und wais nicht, ob ir auf dem weg her zekomen seit oder nicht, wenn ich mich von hinnen erheben wird auf den den nechsten mantag anno etc. LVII°. Datum f. Va ante Penthe- costen. Ulrich von Rosenberk. Na rubu: Dem edeln herrn, hern Reiprechten von Walsee etc., meinem lieben oheim, d. d. Pečet odpadla. 615. Na Krumlově, 19. června 1457. Oldřich z Rožmberka Leopoldovi ze Rzavého, purkrabí na Zvíkově: o odúmrti Ko- kotové z Mirovic. Zvíkov, Zemědělsko-lesnický archiv: VII Gr. 8 č. 5, or. pap. (P.) AČ. XIV, 71 č. 1633. 616. Krumlov, 2. července 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 63 zl. uh. a 23 kopy gr. stř. Dorotě z Kostnik a jejímu otci Artlebovi z Kostnik; dluh bude splacen na příštího sv. Havla. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově, Víta ze Rza- vého, purkrabí na Choustníce a Jarohněv z Usuší, hejtman na Třeboni. Ležení v Jindř. Hradci neb v jiném městě v Čechách odtud do 4 mil podle práva země České; po 14 dnech braní na škodu v křesťanech neb židech; obnova listu a dobrá vůle jako u č. 579. — v sobotu před sv. Prokopem. — Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I, f. 24b—25a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 15, č. 38 (reg.). 617. Ve Vídni, 27. července 1457. Oldřich z Rožmberka postupuje vládu panství svému synu Janovi a vymiňuje si doživotně hrad Majdštejn s roč. platem 500 kop gr. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 13, or. perg., též opis 15. stol. (P.) UB. Krummau II, 106 č. 432 (reg.).

Strana 426
426 Č. 617: 27. července 1457. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice Boha, Otce i Syna i Ducha svatého amen. Poněvadž tohoto světa míjejícího neustavičností všelikakú věc časná nestálú mar- ností pomine a nic stálejšieho nenie ku pokladu věčného spasenie nežli dobrý zpuo- sob života zřiezeného v bázni božské, jakož die mudřec: Počátek múdrosti jest báti se Boha. Protož já Oldřich z Rozmberka předloživ sobě z vzláštnieho daru bo- žieho zpuosob předkóv mých od dávných časóv dosavad chvalitebně trvalý a ciesa- řem Carlem slavné paměti utvrzený, znamenaje také těžkost života svého a nemoci rozličné i nedostatky, nezdálo mi se, bych tak starodávnie rodu a domu našemu rožm- berského zachovánie lechkostí neb snad zameškáním měl ponížiti, ale radše vždy po- dle moženie svého v dobré mieře a pověsti zachovati, tak aby moji erbové, dědicové a budúcí též jakož jsem já předkóv svých cti, dobrého jména a nápadu dědičného požíval, po mně dobrým požíti mohli šťastně s božskú pomocí a spasitedlně, protož s dobrým rozmyslem a radú přátel svých milých byt sobě pokojný zvolil jsem a vo- lím mocí listu tohoto tak, abych zde na tomto světě biedném v pokoji jsa tiem snažněji pilností Bohu milému mohl slúžiti a pokoje dá-li Buoh skrze to dojíti věč- ného; vzdav najprv a mocně poručiv všecka panstvie, zámky, města a zbožie svá uroz. panu Janovi z Rozmberka, hauptmanu v Slési, etc., synu mému milému, kromě samého hradu Meydšteinu, ten jsem sobě zachoval a zachovávám k bydlení pokoj- nému, rozkázav synu svému a toho na něm požádav, i tak sě spolu o to jednostajně smluvili sme, aby mi k tomu zámku Meydštejnu pět set kop grošóv platu ročnieho bez zmatku postúpil v najbližších vsech tu okolo a při tom zámku příležících, i to také v túž summu počítajíce, což se koli nynie drží k témuž zámku, jmenovitě pak a zvláště sbožie křemžetské s rybníčky a se vším jiným příslušenstvím, a ves Brloh s tiem, což k té vsi příslušie, má postúpiti a ostatek jinde v jiných vsech nebo měs- tečkách ukázati. Pakli by snad tak kvapně pro které zmatky nebo zástavy toho uči- niti nemohl beze lsti a všeho platu pět set kop nevykázal, tehdy ostatek, což by se té summy nedostávalo, vydati má z komory a pod časem na lidech očistě to vyká- zati, aby vždy proto žádné ruoznice nebylo mezi námi. Jiné pak věci drobnější, kte- rýchž jsem také požádal, mně k témuž zámku dáti má podle vykázanie listu druhého mezi námi pod našimi a jiných dobrých lidí pečetmi učiněného. A pan Jan, syn mój nadepsaný, již jako mocný pán všeho panstvie a statku našeho jiného jemu ode mne vzdaného a mocně poručeného mocen jsa tiem, aby dluhy platil, dobré lidi, kteříž za nás stojie, vyvadil a ta panstvie bez zmatku řiedil a pósobil, což by našeho do- brého poctivého bylo a užitečného. Takét mě pan Jan, syn mój, ve všech dluziech do sie chvíle zdlužených zastati má, mú pečet vyvaditi a ovšem osvoboditi i očistiti bez zmatku, i jiné dluhy také všecky zaplatiti podle moženie, při kterýchžto dlu- ziech páně Janova pečet byla by s jeho vědomím. A na to já již, což najspieše budu moci, konečně pak o suchých dnech najprve příštích po sv. Kříži pana Jana, syna svého, toho panstvie všeho konečně dckami mám zmocniti zemskými podle řádu a práva země České, tak aby s tiem jako svým vlastním učiniti mohl a pro potřebu zastaviti, zapsati i prodati bez zmatku a přékazy všeliké. Item listové také svobod našich a privilegií, kteříž jsú na Crumplově položeni v páně Janově moci, syna mého milého, tu konečně mají zuostati, tak aby on jich buďto k súdóm i k jiným potře-

Strana 427
Č. 617—618: 27. července 1457. 427 bám mocně požívati mohl bez zmatku. Takét já toho hradu a zámku Meydštejnu s těmi pěti sty kopami platu k němu stúpeného, což najlépe budu moci, požívati mám do svého života a toho žádnému nedávati, neprodávati, nezastavovati, ani zapisovati, ani kterýmkoli jiným obyčejem odbývati. A když by pak milý Buoh mne neucho- val, tehdy ten zámek a ta sbožie zasě mají na pana Jana, syna mého a na jeho děti spadnúti jako na dědice. Neuchoval-li by pak snad milý Buoh v tom pana Jana, syna mého, prve než-li mne, jehož Pán Buoh rač dlúho stráže býti, aby ižádného poruč- níka svých děti nečinil nežli mne; leč bych sám toho poručenstvie na sě vzieti ne- chtěl, tehdy své děti tomu poruč, ktož sě jemu k tomu najlépe bude líbiti. Pakli by Buoh snad i děti jeho prve než mne neuchoval, tehdy beze všeho zmatku, jakož hodné jest a slušné, všeho panství a statku našeho mám mocen býti a v něj sě zase uvázati, opatře prve v tom dobré lidi, kteříž za nás stojie v rukojemstvie, aby byli bez jich škody vyvazeni. Dal-li bych také komu nebo rozkázal co po své smrti z svého statku, totiž mohovitých svrchkóv buďto k záduší neb jinam, v tom abych vuoli měl bez přékazy, nebť i v tom syna svého nemiením obtěžovati. Na potvrzenie věcí všech svrchupsaných já i také pan Jan, syn mój nadepsaný, pečeti své vlastnie k tomuto listu přivěsili sme. A pro další jistotu prosili sme najjasnějšieho kniežete a pána, pana Ladislava, uherského a českého etc. krále, pána našeho najmilostivěj- šieho, že jest JMt k naší snažné prosbě majestát královský před našimi ráčil přivě- siti pečetmi. A k tomu jsme také připrosili najctihodnějšího v Cristu otce kněze Ol- dřicha, biskupa pasovského, a vysoce urozeného pána pana Bernartha hrabí šaumber- ského, maršálka kniežetstvie rakúského, i urozených pánóv, pana Rudigera Štorken- bergéře a pana Hynka z Lichtenburku a z Bietova, že jsú své také pečeti vedle nás a našich pečetí přivěsili k témužto listu, jim i jich erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán ve Viedni v středu po sv. Jakubě apoštolu většiem léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého padesátého sedmého. Na perg. proužcích přivěšeny pečeti: 1. velká oboustranná majestátní krále La- dislava; 2. v červ. vosku na štítě pětilistá růže, Sigillvm Vlrici de Rozenberg; 3. táž pečeť, Jan z Rosenberga; 4. v červ. vosku v got. architektuře sedí osoba, od ní vpravo i vlevo osoby jen po pás a pod nimi na pravé straně štítek se lvem vlevo obráceným, po levé straně pták, S. Vdalrici dei gracia episcopi ecclesie Pataviensis; 5. v červ. vosku, štít zničený, za klenot parohy,11/ Schaumberg; 6. v červ. vosku, nečitelné, Rydigeri; 7. v červ. vosku na štítě dvě ostrve (po 6 sucích) křížem položené, S. Hin- konis de Lichtenberg. 618. Krumlov, 27. července 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 80 zl. uh. (zl. po 35 gr.) a 13 kop gr. stř. panoši Bohuslavovi z Nepomyšle, na roč. úrok 6 kop gr. a půlroční výpověď. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jan z Dobronic, hejtman v Soběslavi, Petr Maxant z Deštného, písař úřadu choustnického. Ležení po- dle práva země České v Soběslavi nebo v okolí do 4 mil odtud, po 14 dnech braní na

Strana 428
428 Č. 618—621: 27.—30. července 1457. škodu v křestanech neb židech; obnova listu, lání jako u č. 579. — v tu středu po sv. Jakubě, apoštolu božiem. List obnovil Jan z Rožmberka 1462 v pátek den sv. Jiří a 1469 v pondělí den sv. Havla a znovu 1471 v středu den sv. Havla; pak opět Jindřich z Rožmberka, nejv. komorník král. Čes., 1473 ten pátek den sv. Jiřie a 1474 tu sobotu den sv. Jiří. Při tom (asi 1470) postaveni noví rukojmí Jarohněv z Usuší, Adam z Drahonic, Kunáš z Machovic, purkrabí na Majdštejně a Jan Baba z Chotěmic a za- psána nová částka 93 kop gr. stř. na roč. úrok 9 kop 18 gr. — Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 25ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 15, č. 38 (reg.). 619. Krumlov, 27. července 1457. Dlužní list Oldřicha a Jana z Rožmberka na 100 kop gr. stř. panoši Karlovi z Ří- čan a jeho dědicům, na roč. úrok 10 kop gr. a půlroční výpověď. Rukojmí Jan Rús z Čemin, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jarohněv z Usuší, hejtman na Tře- boni a Mikuláš Příšek z Cestic. Ležení podle práva země České v Strakonicích neb ve 3 mílech v okolí, po 14 dnech braní na škodu v křesťanech neb židech; obnova listu, dobrá vůle, porušení listu a lání jako u č. 579. — v tu středu po sv. Jakubě, apoštolu božím. — Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 25a—26a, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 16, č. 39 (reg.). 620. Krumlov, 27. července 1457. Dlužní list Oldřicha z Rožmberka na 50 kop. gr. stř. paní Barboře Čeňovcové z Poříčí, na roč. úrok 5 kop a půlroční výpověď: kdyby Barbora Čeňovcová umřela, připadne pohledávka jejímu sestřenci panoši Karlovi z Říčan. Rukojmí Jan Rús z Če- min, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce a Mikuláš Příšek z Cestic. Ležení podle práva země České v Strakonicích neb v okolí do 4 mil; po 14 dnech braní na škodu v křesťanech neb židech; obnova listu a jeho porušení jako u č. 579. — v středu po sv. Jakubě, apoštolu božiem. — Mřežováno. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Liber obligationum I., f. 26ab, opis. (P.) Pelikán, Rožmberské dluhopisy, 16, č. 40 (reg.). 621. Ve Vídni, 30. července 1457. Oldřich z Rožmberka dojednal se synem svým Janem o platu a bydlení Oldřichově na hradě Majdštejně.

Strana 429
Č. 621: 30. července 1457. 429 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 14, or. perg. dupl. (P.) My Oldřich z Rozmberka a Jan, syn jeho odtudž, hauptman v Slesí etc., tiemto listem obecně všady a přede všemi vyznáváme, že jsme sě nad to ještě, což v dru- hém listu mezi námi utvrzeno jest královým majestátem a našimi a i našich přátel pečetmi visutými ujištěno, v dole psaných kusiech a articulech jednosvorně sjednali a konečně ustanovili bez zrušenie všelikého. Najprv o penieze svolili sme sě a tak z jednostajné vuole na tom zuostali, že já Jan z Rozmberka svrchupsanému panu otci svému k napravení nového hospodářstvie na Meydštejně dáti a vyjednati mám i slibuji v roce najprv po datum listu tohoto zběhlém nebo prve, budu-li moci, pět set kop grošóv dobrých střiebrných nebo za tolikéž zlatých dobrých uherských, jakož nynie obecně platie, beze všeho dalšieho prodlévánie. A což bych pak koli já Oldřich z Rozmberka věcí, potřeb a zbroje v svých pokojích na Crumplově měl a mám, to abych sobě bez všeliké překazy odvésti mohl na Meydštejn. Mohli bych také co platu zastaveného vyplatiti, tu jsa od jiných lidí k svému držení, aby mi i v tom nebylo překáženo; jakož také ku póhonóm u desk státi mám o suchých dnech, k tomu mě pan Jan, syn mój, poctivě vypraviti má, aby mě i jej ctilo. A když by najprv ryb- ník crumplovský zpuštěn byl, kterýž jsem sám nasadil, z toho mi má pravá polovice ryb dána býti. Když by také koli rybníky spúštěli podepsané, totiž: Lompnický, Ve- liký, Bošilec, Ždár, Byňov, Olšinu, z každého těch rybníkóv má mi dáno býti šest čebróv ryb. Takéť mi máta na všaký rok dva dreilinky vína z našich vinic dána býti. Item jednu haufnici velikú a dvě malé, kteréž jesti Křížek, puškař v Budějovicích, slil a tarasnici velikú; ty pušky sobě také mám vzieti na Maydštejn. Item patnádcte centnéřóv salnitru a deset centnéřóv síry sobě také vzieti mám. A kdež bych sobě také vybral na lukách Guglweitských, tu aby mi ukázáno bylo tolik, ješto bych na všaký rok odtud mieti mohl se třidceti vozóv sena a to sobě mohu a mám opravovati a planiti. Item což bych lesu buďto k stavení nebo ku palivu potřeboval, to mám na pana Jana, syna svého, vznésti pro jiné úředníky a pro řád a on má rozkázati, aby mi dán byl. Takéť mi na loviech ptačích i na jiných kterýchžkoli nemá býti překá- ženo. Jestli také že bych lidí těch, kteréž mi stúpiti má k Meydštejnu, požádal ku pomoci kterému dielu bez jich velikého obtieženie ku opravenie hradu, toho mi nemá býti hájeno. Zuostavujit sobě také duom pražský na Uhelném trhu, když bych do Prahy přijel, abych v něm byl bez přiekazy; a syn mój buď v tom u sv. Anny. Pakli by pan Jan, syn kdy do Prahy přijel bez mne a chtěl v tom domu na Uhelném trhu státi, toho já jemu rád přeji. A potřeboval-li bych co lesu ku opravenie toho domu nebo ku palivu, když bych tam byl, to mi má také purkrabie zviekovský zjed- nati. Takéť mi má nynie k novému hospodářstvie dvě stě čebróv žita dáno býti a dvadceti sladóv z nového ječmene a dvě stě čebróv ovsa, kteréžto sobě mohu vzieti v Třeboni. Pakli by synu mému toho bylo potřebie, ale vezma sobě ten, i dajž mi nového. Na potvrzení těch věcí všech a pro lepší jistost i zdrženie pečeti své vlastnie přivěsili sme k tomuto listu. A pro další svědomie připrosili sme statečného rytieře pana Hanuše Frodnahara a slovutných panoší Jana Bechyňky z Lažan seděním na Bechyni, Jana Tluxy z Vrabie, purkrabie na Helfenburce, Erasima z Michnic, pur-

Strana 430
430 Č. 621—622: 30. července—konec července 1457. krabie na Meydšteině a Petra z Pernštejnce, že jsú také své pečeti podle nás a na- šich pečetí, jim i jich dědicóm a budúciem bez škody, přivěsili k tomuto listu. Jenž dán jest a psán ve Viedni v sobotu po sv. Jakubu, apoštolu větším, let božích tisiec čtyři sta padesátého sedmého. Na perg. proužcích přivěšeno 7 pečetí: 1. v červ. vosku na štítě pětilistá růže, Sigillvm Vlrici de Rozenberg; 2. táž pečet, S. Johannis de Rosenberg; 3. v červ. vosku zničena; 4. v čer. vosku na štítě tři ryby (kapři?), S. Johannis z Lazan; 5. v červ. vosku na štítě dva meče křížem přeložené, Jan z Wrabie; 6. v čer. vosku na štítě železný klobouk s tyčemi, klenot týž, Erazim z Michnicz; 7. v čer. vosku na štítě dvě sekery křížem přeložené a přes ně rovné znamení jako kopist na mísení chleba, S. Petri 11/ Perst 11/. 622. [Konec července 1457.] Jan z Rožmberka ustanovuje poručníkem statků i svých dětí svého otce Oldřicha z Rožmberka, případně i další osoby. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 13, str. 8—9, opis 15. stol. (R.) „Pan Jan z Roznberka učinil poručníka dskami pana Oldřicha z Rozmberka, otce svého." Jan z Rozmberka přiznal se jest před úředníky pražskými, že činí poručníka prvotně Oldřicha z Rozmberka, otce svého milého, podle smlúvy, kterúž spolu mají, kterážto smlúva jest královým majestátem, jich také a jiných jich dobrých přátel pečeťmi zapečetěna, takově však, když Oldřich z Rozmberka, jeho milý otec, vedle té smlúvy jich ty dobré lidi, kteříž za ně stojie ústně neb listovně v rukojemství vyvadí a vedle zápisu smluveného, tak jakož ta smlúva slovo od slova svědčí, učiní a dosti sě stane a ti dobří lidé od svrchupsaného otce jeho milého to přijmú, kteříž za ně stojie v rukojemství, tehdy najprv a přede všemi má pan otec milý svrchu- psaný v děti jeho a v panství se uvázati a to zpravovati, jakž sě jemu najlépe zdáti bude, jako pán. Pakli by Oldřich z Rozmberka, jeho otec milý, ihned po smrti Jana z Rozmberga svrchupsaného neuvázal se v panství a toho všeho neučinil, což v smlúvě psáno stojie, tehdy svrchupsaný Jan z Rozmberka činí mocného poručníka Jošta z Rožmberka, bratra svého milého, dětí svých i statku a panství svého všeho a to také z výmluvú takovúto: jestliže Jošt, bratr jeho milý, bude chtieti v poru- čenství se uvázati a všechny dluhy podstúpiti i dobré lidi, kteříž za ně stojie a ru- kojmími jsú listy neb ústně, vyvaditi. Pakli by toho svrchupsaný bratr jeho milý Jošt učiniti nechtěl a těch dluhóv nepodstúpě dobrých lidí nevyvadil a po jeho smrti v jeho poručenstvie ihned sě i neuvázal, tehdy svrchupsaný Jan z Rozmberka činí a 622. 1) Viz listinu z 27. července 1457 č. 616.

Strana 431
Č. 622—623: konec července—22. srpna 1457. 431 dělá mocné poručníky Zachaře z Nemyšle, najprv a přede všemi, svých dětí i svého všeho statku a panství. Pakli by Buoh svrchupsaného Zachaře neuchoval, tehdy hned po jeho smrti činí svrchupsaný Jan z Rozmberka Jana Rúsa z Čemin mocného po- ručníka též jakožto Zachaře tak, jakož sě svrchu píše, bez překážky všelikého člo- věka, aby sě v děti jeho a v panství jeho statku uvázal jakožto mocný poručník. Pakli by Buoh opět neuchoval Jana Rúsa svrchupsaného, tehdy ihned po smrti Jana Rúsa z Čemin svrchupsaný Jan z Rozmberka činí Jana Koňatu z Olešnice mocného poručníka jakožto Zachaře a Rúsa, tak jakož sě svrchu píše. A má také ihned po smrti Jana Rúsa v tom poručenství vstúpiti a uvázati sě jako mocný poručník bez překážky všeliké. Pakli by opět Buoh neuchoval svrchupsaného Jana Koňaty, tehdy hned po smrti jeho činí svrchupsaný Jan z Rozmberka Jarohněva z Úsušie též moc- ného poručníka jakožto Jana Koňatu svrchupsaného, a má také hned po smrti Jana Koňaty v to poručenstvie vstúpiti a uvázati se bez překážky všeliké. A k tomu svrchupsaný Jan z Rozmberka přidává svrchupsaným poručníkóm k radě urozené pány: pana Zdenka z Sternberga, najvyššieho purkrabí pražského, pana Bohuslava z Švamberga, švagra svého, a pana Viléma mladšieho z Ryzmberku a z Rabie, ač by jich neb kterého z nich který poručník, na kteréhož by poručenstvie přišlo, požádal pánóv, a k tomu také ty dobré lidi, kteříž zaň v rukojemstvie stojie, aby každý z svrchupsaných poručníkóv, na kteréhož by poručenstvie přišlo, radu těch dobrých lidí učinil, kterémuž by také koli poručníku toho potřebie bylo, a k sobě k radě po- žádal svrchupsaných k radě přidaných, o což sě tehdy s nimi jednostajně uradí a na čemž spolu zuostanú, to poručník čiň a jednaj těm sirotkóm a tomu panství k lep- šiemu jakožto mocný poručník. Pakliby sě snad rada s poručníkem oč dělila, ale při čemž by větší strana rady s poručníkem zuostala, to poručník jednaj beze všeliké překážky jakožto mocný poručník. 623. V Čes. Budějovicích, 22. srpna 1457. Purkmistr a rada Čes. Budějovic žádají Oldřicha a Jana z Rožmberka, aby byl vrácen jejich služebníku jatý kůň i se zbrojí. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IA IP 14, or. pap. (P.) Urození páni, služba naše. VMti tajno nenie, kterak nám jest a co páně Mť pan správce s radú královy milosti pána našeho najmilostivějšího rozkázal o suchých dnech minulých etc. Ještoť sě nám od VM“ neděje vedle rozkázánie, jakož sě to včera vskutku ukázalo, co jsú vaši jednali a našeho jednoho jali a kuoň jemu vzeli, ještoť bychom sě tomu nikda nenadáli, by nás taková věc jměla podkati po takovým psaním, řečí i vzkazovánie, kteréž od VMti máme. A my vždycky pěkně hledíme, pro- síme, by sě nám nepřekáželo na našie spravedlnosti, chtiec vždy súsedsky. A nic platno nenie; i žádámet, aby nám to bylo opraveno a ten kuoň, kterýž sú vaši slu- žebníku našemu bez vinny a neprávie vzeli včera, aby ten vrácen byl i s tú zbrojí.

Strana 432
432 Č. 623—625: 22. srpna—6. listopadu 1457. Pakli by se toho nestalo, mosili bychom to i jiné znésti na královo milost pána na- šeho najmilostivějšího, co se nám od vašich nepravě a nevině děje proti přikázánie jeho královské milosti páně správcovu i proti ustanovenie vší zemi. Však Pánu Bohu z toho daru děkujeme, že co o nás lidé zlého myslie i jednají nevinně, že dá-li Buoh, prospěchu jmieti nebudú. A my vždy doufajíce Pánu Bohu milému i králový milosti pánu našemu najmilostivějšímu, všem dobrým lidem, že my na dlech spravedlnosti Datum feria II. ante Bartholomei apostoli našie užívení, a odpovědi žádáme. anno etc. LVII°. Purgmistr a rada města Budějovic. Na rubu: Urozeným pánóm panu Oldřichovi a panu Janovi z Rozenbergka nám přieznivým dandum. Pečet odpadla. 624. Na Majdštejně, 16. října 1457. Oldřich z Rožmberka Zachařovi z Nemyšle: ať mu sdělí, komu (Petr) Pern- štejnský (z Mikovic) za něho zaplatil 6 kop; aby najal vozík na dovezení kachlíků na Majdštejn a poslal k němu služebníka Sovku. Čes. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 17 B 10, or. pap., pečet na rubu odpadla. (P.) AČ. XXI, 313 č. 71. 625. Na Majdštejně, 6. listopadu 1457. Oldřich z Rožmberka svému synu Janovi: at zařídí některé věci a nedá jej dále upomínati. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, or. pap. (P.) AČ. VII, 220 č. 24. Sedláček, Hrady III, 69. 623. 1) Odpověď Jana z Rožmberka ze dne 24. srpna 1457: Súsedé milí! Jakož nynie píšete, že by včera naši vašieho jednoho jali a kuoň vzali etc., jakož pak list váš šíř svědčí, tomuť sme srozuměli. Obeslali sme úředníka našieho a ptali sme se na ty věci s pilností. Jiného se doptati nemóžem, než když váš jel, a jeho otázali, [škrtnuto: kam jede a] co nového, a on odpověděl, že nevie a s tiem jel před sám a naši hájiece silnic našich dávných, kterýchž jsú předce naši požívali, vydrželi po něm. A on prchne přiběhl k lésku, i skočil s koně do lesa a pustil kóň. A naši popadnúce kuoň i postavili jej ve vsi v Kramolíně a viece s vašim žádné řeči nebylo, aniž jej kto jal. A křivduť praví, byť jej kto jímal. A kóň sme tomu kázali zasě vrátiti i s tú zbrojí. A jiných věcí, což píšete, zdá nám se, že by takového Datum Crumblaw feria IIII. in die sancti Bartholomei annorum LVII°. psaní potřebí nebylo. (Třeboň, archiv: IA IP 14, koncept, pap.)

Strana 433
Č. 626—630: 12. listopadu 1457—13. ledna 1458. 433 626. Valtice, 12. listopadu 1457. Hanuš z Lichtenštejna a na Mikulově potvrzuje 50 kop gr. svatohavelského úroku od Oldřicha a Jana z Rožmberka, vyplacený mu z věna Perchty z Rožmberka. — zu Volfperg am samstag nach Martin anno etc. LVII. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, or. pap., přitištěna krytá pečet. AČ. XI, 268 č. 54. 627. Vídeň, — — — 1457. (Jan z Rožmberka) otci Oldřichovi z Rožmberka o jednání opata kláštera mi- levského a převora kláštera zlatokorunského s králem, a žádá, aby mu Oldřich oznámil, jak s nimi jednati hodlá: ostatní aby nechal až do návratu jeho domů. — Wienne annorum etc. LVII°. Čes. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 1A 3, or. pap. (P.) AČ. XXI, 313 č. 72. 628. V Drahonicích [1457?] (Racek z Drahonic) posílá Oldřichovi z Rožmberka služebníka Protivu a žádá, aby se Oldřich ujal svého služebníka Žakavce, ohroženého rožmberskými nepřáteli. — v tu neděli před božím Tělem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Protivín VI. R. 19, or. pap. (P.) AČ. XXI, 313 č. 73. 629. V Krumlově [14571. Dlužní list Oldřicha z Rožmberka na neznámou částku Zdenkovi z Lukavice: ru- kojmí ... Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krumlově, ...: ležení v Strakonicích nebo v Horažďovicích. Drkolná, klášter. archiv: rukopis (824) 255. Listina kdysi vlepená na deskách rukopisu, nyní je volně vložena do rukopisu. Orig. perg., přiříznutý. Opis pořídil Dr Bedřich Mendl. 630. V Krumlově, 13. ledna 1458. Rožmberští úředníci: Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabí na Krum- lově, Víta ze Rzavého, purkrabí na Choustníce, Jan Tluksa z Vrábí, purkrabí na Hel-

Strana 434
434 Č. 630: 13. ledna 1458. fenburce, Jarohněv z Usuší, hejtman na Třeboni, Lipold ze Rzavého, purkrabí na Zvíkově, Petr z Mikovic, purkrabí na Majdštejně, Jan z Dobronic, hejtman na Sobě- slavi, Jan z Petrovic, purkrabí na Dobronicích, Erasim z Michnic, purkrabí na Vele- šíně, Jan Koňata z Olešnice, Mikuláš Příšek z Čestic, Václav Vlášek z Miloňovic, Ku- náš z Machovic, Mikuláš ze Rzavého a z Houžné rovnají menší spory mezi Oldřichem a Janem z Rožmberka. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 15, or. pap. (P.) My Jan Rús z Čemin, Zachař z Nemyšle, purkrabie na Crumlově, Víta ze Rza- vého, purkrabie na Chúsníce, Jan Tluxa z Vrabie, purkrabie na Helfenburce, Jaro- hněv z Úsušie, hauptman na Třeboni, Lippolt ze Rzavého, purkrabie na Zviekově, Petr z Mikovic a Pernštejnce, purkrabie na Meydštejně, Jan z Dobronic, hauptman na Soběslavě, Jan z Petrovic, purkrabie na Dobronicích, Erasim z Michnic, purkra- bie na Velešíně, Jan Koňata z Olešnice, Mikuláš Přiešek z Čestic, Václav Vlášek z Miloňovic, Kunáš z Machovic, Mikuláš ze Rzavého a z Húzné, vyznáváme tiemto listem obecně všady a přede všemi, kdež a před nimižto čten nebo čtúce slyšán bude, že jsúce obesláni od urozených pánóv, pana Oldřicha z Rozmberka a pana Jana, syna jeho odtudž, pro některé jich potřeby a jsúce při Jich Milostech některým vě- cem mezi Jich Milostmi porozuměli sme, o kteréž jsú byli v ruoznici podle smlúvy prve mezi JMtmi obapolně učiněné a královým majestátem, jich a jiných přátel jich pečetmi zapečetěné, a o některé věci jiné, kteréžto sě těch smluv nedotýče. I srov- náno jesti to mezi JMtmi námi a na miesto smluveno i ústně vypověděno, aby vždy pro to budúcky ruoznic mezi JMtmi nebylo ižádných. Přes to pak i nad tu výpověď ústní my všickni svrchupsaní ještě pamět articulóv smluvených sepsali sme a našimi pe- četmi zapečetili bez pohoršení však smlúvy, kterúž spolu mají, o nížto svrchu zmínka jest, proto zvláště, zda-li by sě v časech budúcích JMt zapomenúce se vystúpily nebo vystúpiti chtěly kterýmkoli obyčejem, jehož Bože nedaj, aby túto naši pamětí a námi zespolka upamatovány byly a i navedeny k držení věcí srovnalých a miestně smluve- ných. Najprv sě všickni pamatujem a takž oBže nedaj, aby túto naší pamětí a námi vypověděno o dluhy, kteréž jesti dal pan Oldřich z Rozmberka popsané, aby je pod- stúpil pan Jan, zejména dvě stě zlatých, kteréž jesti pan Oldřich zaplatil Ruozovi na Tábor, aby pan Jan JMti těch dvě stě zlatých nebo za tolikéž peněz zasě dal a vrátil o středopostí. Item sto zlatých ku panu Reimprechtovi z Wolssee, sto sedm- desát a pět zlatých ku panu Pavlovi, sto kop Knaurovi do Hradce, Václavovi, bac- caláři z Třeboně a jeho sestrám šedesát kop s úroky z těch peněz přišlých, ku opa- tovi třeboňskému dvadceti kop, opatovi vyšebrodskému dvadceti kop, Petrlíkovi, sú- keníkovi v Crumlově deset kop, Hanušovi súkeníkovi, bratru jeho, deset kop, pur- krabí crumplovskémn šest kop, faráři svinskému deset kop, Brnyeři deset kop, Jin- dřichovi, ješto Staynhauffovu pojal, za vápno sedm kop, Zdenkovi zedníku za vápno osm kop, Šepfovi starého dluhu šestnádct kop, Pomrlovi starého dluhu puol sedmý 630. 1) Viz listinu z 27. července 1457 č. 616. 2) 22. ledna.

Strana 435
Č. 630—631: 13. ledna—1. února 1458. 435 kopy bez šesti grošóv, Zdenkovu zeti za vápno puol třetí kopy a šest grošóv. Ty dluhy všecky svrchupsané na sě přejma pan Jan smlúvaj sě a lidem práv buď, jakž sě s kterým smluviti bude moci konečně do sv. Jiří najprve příštího, tak aby již pan Oldřich z Rozmberka o to dalších nesnází neměl; druhé pak pan Jan panu Ol- dřichovi podle smlúvy prvnější a na ten čas, když by sě rok stekl podle datum listu, pět set kop daj. Pakli by sě pan Oldřich dřéve toho času v penieze objíti mohl kde a úrok s nich chtěl dáti, tehdy jej pan Jan také zastup bez úroka. A pan Oldřich panu Janovi na ty penieze daj kvitancie, v kterýchž by jej zastúpil nebo dal hotové. Třetie pak o stúpenie toho panstvie k hradu Meydšteinu, nestalo-li se jest co, toho jsú a mají býti mocni slovutní panoše Zachař z Nemyšle, purkrabie krumlovský, a Petr z Pernšteince, purkrabie meidšteinský, aby sě srokujíce což najspíše budú moci, ty věci miestně srovnali, aby tak bylo, jakož smluveno, i lidé sě k těm platóm při- znali. Item o kvitanci, kterúž má pan Oldřich z Rozmberka na dluh šestnádcte tisíc zlatých knězi Fridrichovi z Etsse Rakúskému, jehožto listy nynie pan Jiřík z Cun- státu a z Poděbrad upomíná z toho dluhu, tak jesti vypověděno, aby pan Oldřich z Rozmberka ku obraně toho dluhu tu quittancie panu Janovi vydal v neděli den sv. Vincenci nynie najprv přieštieho konečně bez dalšieho prodlenie; a když by pan Jan o to rok složil a že by to mělo přátelsky býti smlúváno nebo právem a súdem panským, tehdy pan Jan, maje quittanci, moc má ty věci jednati a toho hájiti, aby škoda na panstvie skrze ten dluh nepřišla, s radú JMt a přátel svých i služebníkóv a dobrých lidí. Item, kteréžby koli také listy pan Oldřich měl, ješto by jich k súdóm bylo potřebie, kteréžto súdy před sebú mají nebo mieti budú Jich Milosti, ty aby Jeho Mť panu Janovi vydal a k tomu také JMt radil a pomáhal, což by jich obú a toho panství bylo dobrého, poctivého a užitečného. Item o ty věci mešnie, kterýchž jesti pan Oldřich žádal z caply crumlovské, to má mezi Jich Milostmi minúti, pro- tože těch věcí pan Oldřich drahně má. Item koltra z pláště páně Oldřichova udělaná, ta buď hnedky dána JMt. Na pamět toho a zdrženie my všickni svrchupsaní pečeti Jenž jest dán a psán na naše vlastnie přitisknúti kázali sme k tomuto listu. Crumplově léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého padesátého osmého v pátek den octábu křtěnie Božieho. Přitištěno 15 pečetí. 631. Na Majdštejně, 1. února 1458. Oldřich z Rožmberka Vilémovi Saskému: děkuje za zprávy rodinné, ale jinak sám neví, co se děje ve Francii a jinde. Drážďany, St. saský archiv: loc 10529, III. 136, opis. (P.) Palacký Fr., Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens (FRA XX.) 124 č. 128. — Urbánek, Volba Jiřího z Poděbrad, 702 (110).

Strana 436
436 Č. 631.—632: 1.—2. února 1458. Durchluchter hochgeborner furst, gnediger lieber herre! Mein dinst sein ewren gnaden alczyt voran willig. Gnediger lieber herre! Als mir uwer gnade schribt von wegen der gerechtikeid der durchluchten furstynne und frauwen frauwen Annan etc., meiner gnedigen frauwen und uwer gnaden gemahil, und uwer gnaden etc. (sic) als uwer gnaden brieff vollicklicher und klerlicher auzswiszt, hab ich vernomen. Lasz ich uwer gnaden wieszen, das wir hie im landt nach nichts horen nach vorne- men mugen, wie es den hern die gein Franckrich geschicket sein worden, gee, und wo sy sind, dorumb besorg ich das die sach an sie, die wil sy nicht koment vorhannt genomen und gehandelt mocht werden. Kumbt es aber darczu, was ich, oder ob ich nicht were, mein son, ader etlich unnszer frundt oder rete die von unnszernwegen da weren mugen uwer gnaden haws und gerechtikait gedienen, so ver wir mit eren mögen das nicht wider die altherkomen gewonhait des landes und die gerechtikait were, bin ich willig und tete das gerne als ich danne ye gern gethann habe uwer Gebin zcu Maid- gnaden vorfordern, uwer gnaden vater und auch uwer gnaden. stein am Mettig vor unnszer trauwen tag der Liechtmesse annorum domini etc I octavo. Ulrich von Rosenbergk. Dem durchluchten, hochgebornnen fursten und herren herrn Wilhelm, herezog zcu Sachsen, lantgraue in Doringen und margraue zcu Missen etc., mynem gnedi- gen lieben herrn. 632. Na Majdštejně, 2. února 1458. Oldřich z Rožmberka třeboňskému písaři Matiášovi: o hospodářských otázkách a jednání o nich na Majdštejně. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: IA 6Bß 9f, or. pap. (P.) Oldřich z Rozmberka. Matyáši milý! Jakož nám píšeš o těch sudech, kteréž nám poslal, abychme zaplatiti kázali; píšeš jakýms písmem ješto nemóžem srozu- měti, kolik vědróv neb čebróv jsú druzí sudové. Pak psali sme před sěm knězi opa- tovi a měšťanóm, aby zde po Hromnicích u nás byli, jakož spolu činiti mají o ká- men v Dunajovicích i o jiné věci. Protož pověz jim, at zde budú a v tuto sobotu přištie; i ty také buď zde s nimi; tu pak s tebú rozmluviece kážemet zaplatiti sudy a lovce. A píšeš, abychme sě s vozatajem domluvili; umluv ty tam s ním, co jemu má dáno býti a budet zde vše spolu zaplaceno. A chtěl-li by kněz opat a měšťané zajtra přijeti, rci jim, ať nejedú než v sobotu, at zde budu. Datum Maidštein fer. V. die Purificacionis beate Marie Virginis anno etc. LVIII°. Na rubu: Famoso Mathie, notario in Třebon, fideli nostro dilecto, d. 631. 1) List se nezachoval. 632. 1) 4. února.

Strana 437
Č. 633—634: poč. července—20. srpna 1458. 437 633. [Poč. července 1458]. Jan z Rožmberka králi Jiřímu: poskytne mu vojenskou pomoc: at vybídne též otce Oldřicha a j., aby s ním táhli. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1768, koncept. (P.) AČ. VII, 222 č. 27. Sr. list z 22. listopadu 1460 č. 641. 634. V Čes. Krumlově, 20. srpna 1458. Pavel, opat vyšebrodský, Gerhard, opat svatokorunský, Vilém ml. z Rýzenberka a Rábí, Vilém z Herštejna, Přibel z Mladě,ovic a Erazim z Michnic vidimují list Jana Smila z Křemže z 25. července 1444. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Prachatice d ad IIC—IAa, No 1, or. perg. (P.) My kněz Pavel, zákona cisterského kláštera Matky Božie vyšebrodského, Ger- hard téhož zákona svatokorunského, opatové, Vilém mladšie z Risenberga a Rabie, Vilém z Heršteina, Přibl z Mladějovic a Erazim z Michnic, té chvíle purgrabě na Maydštaině, tiemto listem všem vóbec vyznáváme, že sme viděli list a dobrú vuoli statečného rytieře někdy Jana Smila z Křemže a Přibíka i Jiříka synuov jeho, uro- zenému pánu panu Oldřichovi z Rosenberga, jeho dětem a budúcím daný na jeden list ciesaře Karla a na tři listy ciesaře Sigmunda obú slavné paměti na zámek na Hus i na jiná sbožie svědčicie s mnoho dobrých lidí pečetmi na svědomie, jakož pak týž list to všecko šíře a lépe i úplnějie v sobě zavierá a slovo od slova takto zna- menitě vykazuje: Já Jan Smil z Křemže a já Přibík a Jiřík z Křemže... na Crum- lově dne sv. Jacuba [1444].1 Ten a takový list jich i dobrú vuoli pánóm z Rosenberga, jakož sě svrchu píše, daný viděli sme na pergameně psaný, ovšem celý, ani kterú vadú nebo mazem po- škvrněný, po kterýžto by které zlé do něho mohlo nebo mělo býti domněnie. Na svědomie toho našeho a takového listu viděnie tento list vidimus udělali sme a dě- láme a své vlastnie pečeti k tomuto listu našemu přivěsivše dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Crumlově leth božích tisíc čtyři sta padesát a čtyři léta v středu před sv. Bartolomějem apoštolem božím. Se 6 pečetěmi na perg. proužcích: 1. v čer. vosku oválná pečeť, v gotické archi- tektuře postava mnicha, držícího v pravici berlu a v levici knihu, pod ním dva štítky: na prvním křížek, na druhém pětilistá růže, Sigillvm Pavli Abbatis in Alto Vado; 2. v čer. vosku v got. architektuře postava mnicha, Sigillvm Abbatis Sancte Corone; 3. v červ. vosku štít půlený, v pravé půli tři pruhy, v klenotě křídlo, Wilhelmi/!/; 4. v červ. vosku znak zničen, Sigillvm Andree de Duba; 5. v čer. vosku na štítě a klenotě korbel loukotí nahoru obrácený, Jan Rys z Cemin; 6. v čer. vosku na štítě že- lezný hrnec, Erazim de Michnicz. 634. 1) Viz Dr Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, II, 359—361, č. 413.

Strana 438
438 635. Č. 635—638: 24. října 1458—13. června 1459(?) V Vídni, 24. října 1458. Hanuš z Lichtenštejna na Mikulově potvrzuje příjem 50 kop úroku svatohavel- ského, které obdržel od Oldřicha z Rožmberka z dluhu na věno Perchty z Rožmberka. — (zu Wienn vor sand Symonis et Jude tag am eritag anno Domini Millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo octavo). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenštejna, orig. pap., přit. krytá pečeť. (P.) AČ. XI, 268 č. 55 (reg.). 636. [Lomy?], 1458. (Karel Fridrich ze Strážnice) Oldřichovi z Rožmberka: posílá k němu Pernštejn- ského; vyřizuje vzkaz od Jiříka z Kravař. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Světecký, II, str. 568—64. Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rožmberka, pánu mně příznivému. VMti službu svou vzkazuji! Rád bych viděl, by VMt i s syny Vašimi dobře se měl. Krá- lovská Milost psal mi, aby[ch] Pernštejnského k VMt poslal; rač VMt poslati mi po něm tractat ten bratra Janóv z Nynstrau přepsaný. Páně Milost dva má, ale račte mi jeden dáti. Věřím VM“, že to ráčíte učiniti, neb již Johannes doma jest. Co k VMti pan Jiřík z Kravař, ujec Váš, i synům VMti kázal službu pověděti, neb se i stavil u mně jeda s svadby a prosil mě, když bych poselství k VMt měl, abych VMt od něho službu vypověděl. Datum v Lomě feria sexta. 637. Na Valticích, 17. září 1459. Hanuš z Lichtenšteina potvrzuje příjem 50 kop gr. svatomichalského úroku, které dostal od Oldřicha a Jana z Rožmberka z nevyplaceného věna Perchty z Rožmberka. — (zu Veltsperg am montag nach des heyling Krewcztag anno Domini quinqua- gesimo nono). Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Lichtenšteina, or. pap., pečet krytá přitištěna. (P.) ACČ. XI, 268 č. 58 (reg.). 638. Třeboň, 13. června [1459?] Markéta ze Švamberka Oldřichovi z Rožmberka: aby se přimluvil, aby uředníci desk zemských zapsali její právo ve prospěch syna jejího bratra a jeho bratří.

Strana 439
Č. 638—639: 13. června—25. listopadu 1459. 439 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Břežanova genealogie rodu Švamberského, pag. 64. Nachází se takový lístek pod pečetí švamberskou: Urozenýmu pánu panu Oldřichovi z Roznberka list buď dán. Modlitba má na- před TM“, urozený pane! A prosímť TMt, aby mi TMt ráčila radna a pomocna býti o mé věci, o kteréž já mám u desk činiti, jakož TMt to tajno není. A často jsem TMti prosívala, aby se TMť ráčila přimluviti k úředníkóm, a oni jsou mi zase metali peníze nechtíce mně opraviti ve dskách mého práva, kteréž jsem řádně zdržela. A nyní jsem byla v Plzeňště u svých bratří, i vzala jsem pacholíčka bratrana svýho a mínila jsem s ním do Prahy jeti a zapsati jemu i jeho bratřím své právo, kteréž jmám ve dskách. I protož prosím TM“, milý pane, aby mi ráčil dáti lístek svůj k úředníkóm, aby mi dále tím neprotahovali a zapsali ve dsky těm dítkám. A ját chci za TMt Boha prositi i s těmi dětmi. Datum in Třeboň feria sexta post festum Corporis Christi. Markéta z Švamberka. 639. Na Majdštejně, 25. listopadu 1459. Oldřich z Rožmberka zastavuje Oldřichovi, biskupu pasovskému, za peněžitou půjčku stříbrné náčiní. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka, or. perg. (P.) Ich Ulrich von Rosemberg bekenn mit dem offen brief fur mich und all mein erben vor allermeniclich, als mir der hochwirdig furst und herr, her Ulrich, bischoue zu Passaw, mein genädiger herr, auf mein anlagen und bete zu meiner merkhlichen notdurft sechezig ungrischer guter und wolgewegner guldein und fünt hundert pfund pfenning Passawer werung an pfincztag nach dem heiligen ostertag des ver- gangen achtundfuntczigisten jarest berait gelihen und darumbe ich im ettliche stukch silbergeschirr und klainet hab ubergeantburt und ainen geltschuld [b]rief hat, nach laut desselben ich seinen gnaden auf den vergangen sand Michelstag ainbenugen solde gethan haben; das aber nicht beschehen ist, sunder ich in nachmals als ditz jars an dem nachstuergangen sant Mathewstag aber angelangt und gepeten hab fur mich dem erbern Sigmunden Jägenreuter, burger zu Passaw, ausczerichten und zu beczaln hundert und fünf pfund phenning und daentgegen von demselben zu en- phahen ainen schultbrief und ettlich silbergeschirr in demselben begriffen und ich die auch zu dem yeczuergangen sand Marteinstag sold erledigt haben, sunder auch mir darczue vier hundert und sechezigk phund pfenning der obgenannten werung ze leihen. Das sein genad auf solch mein anlangen und bete mir zu furdrung und in merkhlichen meinen notdurften gethan und dem egemelmten Jägenreutter dieselben 639. a) Protržený rukopis. 1) 7. dubna 1458.

Strana 440
440 Č. 639: 25. listopadu 1459. hundert und funf phund phenning von meinen wegen ausgericht und darczue auch meinem diener, dem Suchan, auf dem nachbenanten stukh klainat und trinkgeschirr, aber von meinen wegen ausgericht und beczalt hat vier hundert und sechezig phund pfenning der obberirten werung. Also gelob und verspricht ich fur mich und all mein erben in kraft des briefs, das wir seinen gnaden, seinen nachkomen oder capitl, ob nicht ain bischof wäre, umb die obgemelten sum der sechczig ungrischer guld- ein und funf hundert pfund phenning nach laut des geltschuldbriefs, den er darumb hat, noch genug und ausrichtung thun sullen und wellen angeuerde. Dann die zwo sum der hundert und fünf phund phenning von Jägenreuter herrurund und der vier hundert und sechczig phundt pfenning mir zu sand Mathewstag gelihen, sullen und wellen wir in zalung und ausrichtung tun auf den schirstkunftigen sand Michels- tag acht tag vor oder nach ungeuerlich zu Passaw in der stat an allen abgang und an allen iren schaden. Und hab darauf seinen gnaden umb die benannten vier hun- dert und sechczig phund phenning zu gegenphantt eingeseczt und verphenntt von erst ain kandl mit ainem straussenai vergolt, ain pild sand Johanns des Tauffers vergolts, ain manstranczen vergolt, ain vergolter koph mit ainer swarcznnuss, ain weissen knorratkoph nit vergolt, ein weiss silbreins köpfl mit zwain swarczen nussen auch nicht vergolt, aber ain vergolter knorratkopf, ain vergolts kobatl mit ainem lid, ain porillenr pecher vergolt, ain klains vergolts köpfl mit lintwurn, ain vergolts prustpild sand Barbaran, ain klains vergolts cristalleins pecherl verdackht und zwai vergolte parillein opferkandl, die yeczgenanten stuckh alle habent siben und funf- czig markh und vier halbe lot Passawer gewicht. In solicher mass, ob sach wär, das ich oder mein erben dieselben sum der hundert pfund und funf pfund vom Jä- gerrewtter herenrnt und die yetzigen vier hundert und sechezig phund pfenning nicht beczalten auf die zeit und als oben begriffen ist, so mugen darnach sein gnad, sein nachkomen oder capitel, ob nicht ain bischof were, sich der stukhhalben vom Jägenreutter erlöst des briefs den sein gnad damit erlost hat, hallten und mit den- selben stukhen gefarn als sy denselben Jägenrewtter sind verschriben gewesen an- geuerde und die obgemelten stukch gegen phant für die vier hundert und sechezig pfund pfenning mugen sy alsdann verchaufen, verseczen, wohin und wem sy wel- lent derselben sum gelts davon genczlich bechämen und sich der sach an allen scha- den ze be[ezalt]en. Ob es auch zu solhem käme, das sy sich also selbs mit denselben stukhen losen und wern würden oder müssten so s ...“ ich, mein erben, noch yemant anderr von unsern wegen darumbe zu dem ege[nan]ten unserm genadigen heren von Passaw, seinen nachkomen, stift und capitl und allen den iren von derselben stukh klainat und silbergeschirr wegen und was sy alsdann damit nach irer notdurft handln und tun furan nichts ze sprechen noch an sy zeuodern haben weder mit recht, noch an recht geistlichen, noch weltlichem noch,.." kamen anderen weg ge- treulich und ungeverlich. Des alles zu warn urkunt gib ich seinen gnaden den brief besigelten mit meinem anhangundem insigl und zu pesser sucherhait mit meiner aigen handgeschrift hieunden beczaichent. Der geben ist zum Maidstain an sand Kathreintag der heiligen Junckfrawen nach Cristi gepurd tausent vierhundert und darnach in dem newn und funfczigisten jaren.

Strana 441
Č. 639—641: 25. listopadu 1459—22. listopadu 1460. 441 Alles hieoben in dem brief geschriben und begriffen bestat und begrefftig ich obgenanter Ulreich von Rosenberg mit diser meiner aigen hantgeschrift. Na perg. proužku v červ. vosku přivěšená pečeť s rožmberskou růží, legenda nečitelná. Na rubu rukou 15. stol.: Passow clenoty. Striebra CXXVII hřiven VII 1/2 lotu. Item VIII zápon a IIII prsteny. 640. Na Majdštejně, 5. srpna 1460. Oldřich z Rožmberka Volfgangovi z Wallsee: děkuje za zprávy. Praha, archiv Národního musea: odd. H (Rosenberk), or. pap. (R.) Edler herr und lieber oheim, mein fruntlichen dinst zuvor. Ewer schreiben." als ir mir iez geschriben habt, hab ich wuol vernumen und ist mir vil zu dank, wenn ir habt das getan in rechter zeit. Datum Maidsstein, f. IIIa ipso die Marie Nivis, annorum Domini etc. LX°. Ulreich von Rosemberg. Na rubu: Dem edelen herrn, herrn Wolffgang von Walsse etc., hofmeister und haubptmann ob der Enns, meinem lieben oheim, dd. Pečet odpadla. 641. V Praze, dne 22. listopadu 1460. Král Jiří z Poděbrad Oldřichovi z Rožmberka; aby podle sněmovního snešení na- řídil na svém panství hotovost a připojil ji k lidem svého syna Jana. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 1812, or. pap. (P.) AČ. V, 283 č. 21. — Sr. list z července 1458 č. 633. Jiří z božie milosti král český a markrabie moravský etc. Urozený věrný milý! Máme za to, že tebe tajno nenie, kterak na sněmu nynie minulém v Praze pro dobré obecnie a coruny České svolenie se stalo, aby všickni s námi a vedle nás na pole hotovi byli, jakož toho svolenie opis dodati sme kázali. I žádáme od tebe s pilností, aby s toho panstvie, kteréž držíš, kázal lidem hotovu býti a táhnúti s urozeným našim věrným milým Janem z Rozenberga, synem tvým, aby bylo na ně položeno jakož se jemu zdáti bude vedle zřízenie prvnieho, kterak prve na ně bylo pokládáno, 640. 1) List ten se nezachoval.

Strana 442
442 Č. 641—645: 22. listopadu 1460—28. května 1461. neb v tom pro tvú těžkost tobě polehčenie činíme, ať by nebylo potřebie osobně na tom poli býti. Toho nijak nikoli nečiň, než jakož píšem, nebť témuž Janovi synu tvému také sme o to psali. Dán v Praze v sobotu den sv. Cecilie královstvie našeho léta třetieho. Ad mandatum regis domini. Na rubu: Urozenému Oldřichovi z Rozenberga, věrnému našemu milému. Pečet na rubu přitištěná odpadla. 642. V Kutné Hoře, 7. dubna 1461. Král Jiří Oldřichovi z Rožmberka: aby svému synu Janovi z Rožmberka vydal listy, potřebné pro správu panství a na soudech; vysílá k němu proto Jošta, biskupa vratislavského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 15, or. pap. (P.) Sedláček, Hrady III, 70; AČ. VII, 235 č. 50. 643. Na Vranově, [7. dubna 1461?]. Volfgang Krajíř z Krajku posílá k Oldřichovi z Rožmberka s pověřujícím listem svého služebníka Bohuslava ze Strhařova. — na Frajštajně ten úterý po sv. Ambroži. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. Krajířů z Krajku, or. pap., přit. krytá pečeť. (P.) AČ. XIV, 104 č. 1725. 644. [Na Majdštejně, po 7. dubnu 1461.] Oldřich z Rožmberka králi Jiřímu z Poděbrad: prosí za odložení roku se synem Janem, na něhož si stěžuje. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: orig. nezvěstný. Sedláček, Hrady III, 71. — AC. XIV, 103, č. 1724 (reg.) (P.) 645. Na Majdštejně, 28. května 1461. Oldřich z Rožmberka Janovi Rúsovi z Čemin, hejtmanu na Čes. Krumlově, o pří- jezdu svého syna Jošta, biskupa vratislavského a o své nemoci. — „Datum Maidštein f. Va in quatuor temporibus annorum Domini etc. LXI“.

Strana 443
Č. 645—647: 28. května—17. srpna 1461. 443 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 26. Orig. pap., pečet přit. odpadla. (P.) AČ. VII, 239 č. 58. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau, II, 129 č. 549 (reg.). 646. V Čes. Krumlově, 17. srpna 1461. Oldřich z Rožmberka ve svém sporu se synem Janem z Rožmberka se podrobuje ubrmanskému výroku Jošta z Rožmberka, biskupa vratislavského. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, č. 16, or. perg. (R.) AČ. III, 570 č. 748 (reg.) — U. B. Krummau II, č. 534 (reg.). My Oldřich z Rozmberga vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú. Tak jakož sme dobrovolně přišli a svolili na duostojného v Boze otce kněze Jošta, biskupa vratislavského etc., syna našeho milého, a JM“ sobě v tom za mocného ubrmana vzal o záští a ruoznice všecky, což jest mezi mnú a panem Janem, synem naším milým, nic nepozuostavujíc, jakož již JMt kněz biskup ty věci a nesnázky dobře mezi námi vie a svědom jest, protož cožkoli napředpsaný kněz biskup, syn náš milý, mezi námi o to vypovie a listy svými pečetmi nám té výpovědi vydá, to máme a slibujem ve všech kusiech i v každém zvláště zdržeti a úplně beze všeho zmatku zachovati pod základem cti a viery naší, jakož jsme se JMť sami osobně a ústně i na to ruky podáním zavázali a slíbili a podle nás našim rozkázáním naši dobří lidé a všickni služebníci naši též pod svú ctí a vierú k napřed- psanému knězi biskupovi, synu našemu milému, slíbili jsú a se zavázali, ač jestli, jehož Pán Buoh zachovaj, že bychom výpovědi od často jmenovaného kněze bis- kupa JMti v čem buďto ve všem anebo v některém kusu zvláště nedrželi a neza- chovali, tehdy již psaní služebníci naši podle slibu svého povinni jsú a mají knězi biskupovi, synu našemu milému, v tom radni a pomocni býti, aby taková výpověď od nás zdržána a úplně zachována byla. Tomu na zdrženie a zachovánie v budú- ciech časiech všech svrchupsaných věcí naši přirozenú pečet k tomuto listu přivěsiti Jenž jest dán a psán na Crumplově ten pondělí po hodu slavným kázali sme. Matky božie na nebe vzetí, léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého še- desátého prvnieho. Na perg. proužku přivěšena větší pečeť Oldřichova. Týmiž slovy mutatis mutandis psána také listina Jana z Rožmberka, uložená tamže; or. perg. s větší pečetí Janovou. 647. V Čes. Krumlově, 17. srpna 1461. Jošt z Rožmberka, biskup vratislavský, vypovídá v rozepři mezi otcem Oldřichem z Rožmberka a bratrem Janem z Rožmberka.

Strana 444
444 Č. 647: 17. srpna 1461. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 5, N. 16a, or. perg. (P.) AČ. III, 570 č. 743 (reg.) — UB. Krummau II, č. 535 (reg.). My Jošt z božie milosti biskup vratislavský etc. Známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej koli uzřie nebo čtúc slyšeti budú, tak jakož urození páni, pan Oldřich z Rozmberga, pán a otec náš milý s jedné a urozený pan Jan z Rozm- berga, bratr náš milý, s strany druhé, o ruoznice, puotky a nesnáze mezi sebú roz- ličné nás dobrovolně za prostředek a rozdielčí všech věcí jakožto ubrmana mocného zvolili a zvolivše oba spolu i každý zvláště snažně nás prosili, abychom se v ty a takové věci mezi nimi uvázali a vložili. A my znamenajíc žádost jich takovú, znajíc také, že žádnému srovnati věci takové a potřeby nepřisluší lépe než-li nám a podle pří- buznosti přirozené že to učiniti máme a učinili sme a takové ubrmanstvie mocně sme na se vzali a strany svrchupsané i každého zvláště k drženie a k zachovánie výpo- vědi této naší i všech kusuov v nie od počátku až do konce napsaných a položených pod slibem jich cti a viery, k tomu ruky podáním před dobrými lidmi k sobě jsme zavázali a podle stran obojiech jich dobří lidé a služebníci též také, ač jest-li že by kterú stranú, čehož Pán Buoh zachovaj, drženie výpovědi této naší sešlo, nám proti takové straně k radě i ku pomoci pod ctí a vierú a také rukú dání, aby držáno bylo, jsú slíbili a se zavázali. Protož my s pomocí Pána Boha všemohúcieho takovú ne- vuoli a nesnáz chtiec ukrotiti a z lásky krve přirozené mezi sebú jakožto mezi naj- bližšiemi uhasiti, tuto výpověď učinili sme a mocí listu tohoto činíme. Najprve všecky nechuti, nesnázky, hněv i nevole mezi stranami kteréžkoli, ty napřed aby minuly a věrně křesťansky i upřímně všecka protivná mysl z jich srdcí aby vypuštěna byla a věčně sami sobě i všem svým dobrým lidem a služebníkóm podle nich v těch vě- cech zašlým ničímž zlým a v žádné mieře aby nezpomínali. A dále vypoviedáme: pan Oldřich, otec náš milý, aby se vstěhoval do Crumplova na hrad do toho pokoje, v kte- rém JMť prve jest byl a tu pan Jan, bratr náš, aby JM“ poctivě choval a opatřil tak, jakožto synu věrnému pana otce svého milého opatřiti sluší a podle JMti i slu- žebníky jeho. Dále také rozkazujem dluhy spravedlivé, kteréž by se pan otec náš na Maydštejně zadlužil, ty pan Jan, bratr náš, vedle rozeznánie našeho má zaplatiti a pan otec náš má jemu popsané na ceduli dáti, aby je věděl. Více vypoviedáme, pan otec náš milý aby hradu Majdštejnu panu Janovi, synu svému a bratru našemu, v jeho moc postúpil ihned bez prodlenie a hned se vystěhoval bez meškánie a k tomu stěhovánie pan Jan, bratr náš, má JMti vozbu opatřiti a k tomu všech pušek, sal- nytru, síry, prachu, šípuov, pavéz i všie jiné zbrani, tu na hradě a při hradu nechati ráčil, k tomu také piva, vína, sladuov, žita mlácené i nemlácené i jiná obilí a špíže, koně vozné, krávy, svině, i jiné nábytky a hospodářstvie, to vše aby tu při hradu v moci páně Janovi, bratru našemu, zuostalo. Toto znamenitě ku paměti přivodiec vypoviedáme: všecky zápisy a listy svobod našich starodávných předkóv našich a obdarovánie prvních kniežat, ciesařóv, králóv, i všecky zápisy k užitku panství na- šeho jakéžkoli příslušné a přišlé, ty aby pan otec náš milý na Crumplově v moc svú a naší i páně Janovu konečně položil. A bylo-li by potřebie těch listuov neb kterého z nich ku potřebě v kterých věcech našeho panství anebo z nás komu, abychme

Strana 445
Č. 647—648: 17. srpna—21. listopadu 1461. 445 mohli vzieti a takovú potřebu zjednajíc na to miesto ihned zase položiti. Toto také vypoviedáme: všecky klenoty zlaté i střiebrné aneb kteréžkoli a jakžkoli jmeno- vané pan otec náš milý ktežkoli je zastavil, to aby panu Janovi, synu svému, ihned pověděl a ukázal, aby pan Jan ty vyplatil a ku panství našemu zase přivedl; a kteréž ještě pan otec náš JMt klenoty v své moci má, těch aby nezastavoval ani zastaviti mohl, neutracoval ani utratiti mohl. Toto dále znamenitě vypoviedáme, jakož sme teď podle výpovědi této naší listy stranám některých zvláštních věcí také pod naší pe- četí vydali, to chcem a mocí výpovědi aby držány byly zavazujem pod pokutami svrchu dotčenými. A přišlo-li by dále k tomu, že by kdy, čehož Pán Buoh zachovaj, mezi stranami napřed psanými která ruoznice očkoli, ješto by se zdálo, že by strana straně, buď kterážkoli, jedna druhé v čem u výpovědi této vystúpila anebo-li to, že by která strana rozum této výpovědi vedle úmysla svého sobě k vuoli vykládati chtěla a o to, že by mezi nimi nesnáz a ruoznice byla, tu moc sobě zvláštně zuosta- vujem, aby to námi urovnáno a vopraveno bylo, aneb tiem, kohož bychom my k tomu od sebe vyslali. Tohoto však také sobě moc zřetedlně plnú zachováváme, abychom podle potřebnosti a našeho dobrého zdánie v budúcích časech v této úmluvě, což by se nám zdálo, proměniti, přičiniti i ujíti mohli sami skrze se osobně neb listem nebo skrze koho by se nám zdálo jiného, tolikrát, kolikrát by toho potřebie bylo. A to má všecko tak pevně a cele zachováno býti i zdržáno, jakož bychom to při nynějšiem času učinili. Kteréžto věci tuto v této výpovědi popsané a ohlášené ko- nečně všecky a každá zvláště ve všech svých sloviech vcele a úplně pod najvyšší pokutú cti a viery tak, jakož jsú se strany a podle nich i jich služebníci k nám úsobně, ústně i ruky podáním slíbili a zavázali, jakož o tom svrchu dotčeno jest, zdržáni byli, zdrželi a zachovali docela a úplně bez přerušenie všelikakého. Tomu na zdrženie a zachovánie v budúciech časiech všech svrchupsaných věcí naši pečet k tomuto listu přivěsiti kázali sme. Jenž jest dán a psán na Crumplově ten pon- dělí po hodu slavném Matky Božie na nebevzetie léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého šedesátého prvnieho. Na červeno-bílé šňůře přivěšena oválná pečet; v gotic. architektuře sedí na trůně biskup, žehnaje pravicí a v levé ruce drží berlu, nad ním sv. Václav, po pravici a levé straně štítek s orlicí, u nohou rožmberská růže, S. Jodoci Dei gracia episcopi Wratis- lawiensis. 648. V Čes. Budějovicích, 21. listopadu 1461. Jan, převor kláštera v Čes. Budějovicích, upomíná rukojmí Oldřicha z Rožmberka: Petra Pernštejnského z Mikovic, Jindřicha z Sobětic, Erazima z Michnic, Jana z Tu- rové a Jana z Třebomyslic, aby mu poslali úrok, jinak nastoupí ležení. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 24b, or. pap. (P.) AČ. VII, 238 č. 56.

Strana 446
446 Č. 649—651: 1461—9. dubna 1462. 649. Na Majdštejně, o suchých dnech 1461. Oldřich z Rožmberka Janovi Rúsovi z Čemin, hejtmanu na Českém Krumlově: o příjezdu vratislavského biskupa Jošta z Rožmberka a o své nemoci. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 26. or. pap. (P.) AČ. VII, 239 č. 59. 650. [V Táboře, před 1462.] Táborští Oldřichovi z Rožmberka: o propuštění lidí z Třemešného písaři Pešíkovi: stěžují si na služebníka Oldřichova Rynarta Dobronického. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: II, 338 2b. (P.) AČ. XIV, 106 č. 1734. 651. V Římě, 9. dubna 1462. Papež Pius II. Oldřichovi z Rožmberka: o odvolání kompaktát v kolegiu kardi- nálů. — Rome 1462 5. Idus aprilis pontificatus a. IVto. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 17, opis. (P.) Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens (FRA XX.) 269 č. 277 (reg.). V Třeboni v odd. Historica 1831 se nalézá orig. perg. o téže věci, adresovaný však Janovi z Rožmberka.

Strana 447
447 DODATKY.

Strana 448
448 652. Č. 652—654: 30. května 1424—23. února 1438. V Krumlově, 30. května 1424. Oldřich z Rožmberka udělil právo odúmrti poddaným ze Mlýnů, Psárova, Hojovic, Vlkosovic, Vlčevse, Chrbonína, Krtova, Lhoty Dlouhé, Kajetína, Předboře, Březiny, Ro- sičky, Radouňky, Drahýšky, Lodhéřova, Ratmírova, Plasné, Jižné, Lhotky, Vícemile, Záluží, Katova, Lhoty blíž Soběslavě a Caze. (v úterý před Božím na nebe vstou- pením). Soběslav, měst. archiv: I P č. 61, vidimus z 6. prosince 1638; sdělil Jan Lintner. (P.) 653. [Po 16. říjnu 1426 (?).] Oldřich z Rožmberka, Chval z Machovic a obec města Písku činí příměří do sv. Martina. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 796, koncept. (P.) My Oldřich etc. vyznávám tiemto listem přede všemi etc., že sem s slovutným Chvalem z Machovic... etc. purgmisterem, conšely i obcí města Pieseckého vstúpil a mocí tohoto listu vstupuji v pravé a křesťanské příměřie od sv. Havla nynie mi- nulého až do sv. Martina najprv příštieho s těmi se všemi výmluvami, jakož sem prve s ním umluvil a měl, a dále kohož by oni v též příměřie k sobě přijeli a mně za ně řekli, že též mám s nimi i slibuji státi. Pakli by sě co ode mne nebo od nich v tom příměřie stalo svrchupsaným, tehdy po slovutném Jetřichovi jakožto oprávci mám a slibuji po něm ve dvú nedělí, což mi nalezne, straně svrhu psané opraviti. A jestliže bych toho neučinil, tehdy sem čest a vieru napřed ztratil a tisíce kop grošuov dobrých střiebrných rázu pražského propadl. A ty slibuji pode ctí a pod věrú splniti věřitelóm svým nahoře psaným. A toho na svědectvie svú pečeť etc. A pro dalšie svědecstvie pečeti slovutných etc. 654. 23. února 1438. Oldřich z Rožmberka potvrdil soukeníkům v Soběslavi jejich řád, který jim vydal jeho děd Oldřich z Rožmberka a který se jim ztratil. Soběslav, městký archiv: or. perg., opis z 18. stol. v archivu v Třeboni, IA 5AZ 4c. (P.) My Oldřich z Rosenbergka vyznáváme tiemto listem všem, nynějším i budúcím, že přišli před nás věrní naši milí mistři řemesla súkenického našeho města Soběslavi a spravili nás, že děd náš, pan Oldřich z Rosenbergka dobré paměti, jim jich práva 653. 1) Srov. Listář I, 86 č. 128 a Aug. Sedláček, Dějiny král. kraj. města Písku I, 40.

Strana 449
Č. 654: 23. února 1438. 449 v tom řemesle listem svým potvrdil byl a že jim ten list na to řemeslo dědem naším stracen je tu v Soběslavě, gdyž sú nepřietelé města dobyli; a prosili nás, abychme jim náš nový list na to řemeslničí právo dali a tiem listem to právo potvrdili. A my znamenajíce vóli děda našeho, jich pokornú prozbu k uslyšení hodnú, potvrdili sme jim těch práv a potvrzujem mocí listu tohoto tak, jakož slovo od slova vdole psáno stojí: Najprve, ktož by chtěl v to řemeslo vstúpiti, má se prve na tom řemesle rok učiti a bude-li po roce chtieti mistrovstvie přijieti, mají toho čtyři cechmajstři opa- třiti, jest-li hoden přijat býti v to řemeslo. A bude-li takový přijat, má dáti do cechu čtyři libry vosku neboli dvanádcte grošóv. A také ten, který by byl přijat v řemeslo, má to řemeslo dělati nemož-li viec ale čtyři postavy do roka, k každým suchým dnóm jeden postav; a jestliže by nedělal, tehda práva s námi nejmej v kupování. Item, kterýž súkeník má syna a ten by chtěl se odděliti od otce, má plné právo mezi námi v tom řemesle. Item dcera jeho má plné právo; než pojme-li ji kto kromě syna súkeníkova, tehdy puol práva má dobýti, ač chceli řemeslo dělati. Item zuostala-li by která vdova žena súkeníkova, chce-li řemeslo dělati, mát plné právo v tom řemesle, ač nepostí-li řemesla. A jestliže by sobě muže pojala jiného než súkeníka neb syna jeho, takový muž, ktož ji pojme, má sobě polovici práva mezi řemeslem súkeničím dobýti. Item, kterýž by se z jiných měst k nám přistěhoval a chtěl-li by řemeslo sú- keničie mezi námi dělati, takový list z toho města, gdež jest obýval, kterak se jest zachoval, přinésti. Item ktož by byl lože nepravého, nemá býti přijat mezi nás v řemeslo. Item, gdyž mister příme učedlníka k sobě, má jeho sobě ujistiti. Pakli by dřéve roku s řemesla zběhl, ten mistr vinný do páně komory dvaceti liber vosku má dáti a mistróm deset liber vosku. Item knap, který v míli od Soběslavě to řemeslo dělal, aby nebyl takový do roka sazen v Soběslavi na naše řemeslo. Item žádný mistr ani knap ani ženy jich, i nato ti, ktož k řemeslu nepřislušie, buď muž nebo žena, takový ve dvou mílí od Soběslavě aby vlny ižádný nekupoval. Pakli by kto v takovým skutku popaden byl, tehda ta kúpi má do páně komory po- brána býti. Item každý mistr aby dvěma mikačkama dělal, leč by mistři jiní jich nepotře- bovali, tehdy muož přisaditi. Item, jestliže by jeden druhému dělníka lúdil dřéve téhodna, má jemu řemeslo složeno býti za měsiec, ač neumluví-li se s tovařiši dielo tovařiské. Item od přechovánie ode čtyř vah jeden groš. Item od kramplování, což jest do čtyř grošóv, ode čtyř puoluváží i s lajtrová- ním jeden groš. Item, což jest nade čtyři groše až do najvyšieho od poluvážie i s lajtrováním po dvú peniezí. Item od carthovánie od dlúheho postavu deset cikóv z groše a od každého po- stavu dvanádcte cikóv z groše.

Strana 450
450 Č. 654: 23. února 1438. Item tkadlci od dlúhého postavu deset grošóv a od krátkého postavu osm grošóv. Item, kterýž by tkadlec maje útka dosti i nenadkal by postavu, ten vinnen bude dvě libře vosku tovařišóm. Item, ktož napřed tká osnovy nesl útek lepší méně polovice, aby ten postav byl dán do páně komory. Item vlna z kožichóv a z valachóv a floky, které by s jiného města kto kupo- val, taková vlna nemá v Soběslavě dělána býti. A jestliže by taková u koho byla na- lezena a uptána, má býti upálena bez odpornosti. Item, ktož by dělal z vlny z nezapověděné a udělal zle tovařišóm, aby vinnen byl deset liber vosku, jakož řemeslo záleží, a tomu postavu mají uřezati obě ušě; kterýžto postav aby byl odvezen od města Soběslavě čtyři míle, nic blíže, k prodání. A ten, ktož jej prodá, má svědomie přinésti, že jest prodán. Item, ktož chce drišaft tkáti, ať méně nesnuje než dvatřiceti chodóv po šest- nádcti nitech. Item, ktož by dindik, ten čtyři a třidceti chodóv. Pakli by kto jinak nalezen byl, tehdy má dáti od každého roru jeden groš. Item, kohož by nalezli méně tkáti, aby každý dal od roru groš. Item, ktož by udělal postav pruhatý po osnově neb po útku krom čtyř pruhóv beze lsti učiněných, ten postav nemá sňat býti z rámu bez vuole starších tovařišóv a viny deset liber vosku má ručiti a tomu postavu má se též státi jakož onomu bez uší, o kterémž se nahoře píše. Item, ktož by chtěl osnovu dělati z samé skožnice(?) nemá dělati. Item, ktož by postav nabil na rám a cejchmajstróm neukázal, aby byl dvě libře vosku vinnen tovařišóm. Item na našemu řemesle k dielu ke všemu, ktož najprv přinese buďto k tkaní neb válení, aby jemu bylo najprv zděláno. Item ižádné rúcho na prodaj do Soběslavě odjinud nemá býti vozeno kromě plzenského pravého předního s pečetí a kromě barveného. Pakli by kto vezel jiná rúcha než svrchujmenovaná a prodával neboli prodal, tehdy má to vzato býti do páně komory. Item, ktož by chtěl měscký kupovati postavy od súkeníkóv soběslavských a na sukenici krájeti, to jemu má býti dopuštěno, ale takově, aby pánu úrok jakožto jiní súkeníci dal a spravil. Item, který by tovařiš co kradeného kúpil a s toho řemeslo chtěl by dělati, ten má vysviečen(?) býti. Item nižádný z Soběslavě nemá pójčeti na ižádnú věc, kteráž k tomu řemeslu příslušie, leč by sám súkeník své zastavil s vědomím cechmajstři staršími. Item tovaříše v Soběslavě řemesla súkeničieho i ženy jich mají se v poctivosti jmieti buďto v cechu ve všech pótkách, cestách, v krčmách, láznách, i ve všech městech kdežkoli. Pakli by jeden mistr druhého neb mistrová druhú mistrovú poha- něl a to bylo usvědčeno, takový každý má dáti dvě libře vosku tovařišóm.

Strana 451
Č. 654—655: 23. února 1438—8. února 1440. 451 Item, když by tovařiši šli okolo váhy spravedlivě opatrujíce a u koho nalezli váhu nespravedlivú, aby takový dal cechmistróm groš. Item, když se tovařiši sejdú do cechu, aby se měli v poctivosti a bez starších volených aby žádné řeči prázdné, marné, utrhavé, daremné nebylo. Pakli by kto ta- kové řeči neužitečné mluvil, aby dal dvě libře vosku, ač branie do cechu nižádný nemá jíti. Item, když se tovařiše do cechu svolají a kto jsa doma, i do cechu nešel, ta- kový vinnen jest cechmajstróm jeden groš. A když by chtěl kto přes pole jíti, ta- kový má vzieti řádné od cejchmajstróv odpuštění. Také k každému postavu dokonalému máme olovený cejch s róží přibíti. Také nemá nižádný vlny kupovati v Soběslavě kromě tu usedlých mistróv, ježto řemeslo dělají. Tomu všemu na pevnost my svrchupsaný Oldřich kázali sme našie velikú pečet k tomuto listu přivěsiti, jenž jest psán a dán v masopustní neděli od narozenie syna Božieho 1438. Ne hedváb. nitích červ.-bílých zlomek pečeti. 655. 8. února 1440. Jindřich, (falcrabě rýnský a vévoda bavorský, Oldřichovi) z Rožmberka: děkuje za zprávy o situaci; jeho švagr Fridrich, vevoda rakouský, má býti zvolen za římského krále; o Oldřichově poselství. Amberg, stát. archiv: Fasc. Böhmen N. 1775, Bl. 4, koncept; opis dr Schieche v histor. ústavě ČSAV. (P.) Dem von Rosenberg (auf Crumpnaw). Hainrich etc. unsern gunstlich grus zuuor, edler, uns besunder liber. Als du uns ieczo die newe mare, als von der ainikeit des konigreichs ze Behem, die dan ieczo auf dem tag ze Brage gemacht ist, zugesandt hast, haben wir alles aigenlich uerho- ret und zemal gern uernomen und uns sunderlich mit solhen guten mären und sol- licher ainikeit erfrawet und danken dir sollicher verkundung vast und gros, mit be- sunderm vleis bittend, wie sich die sachen furen machen wurden, uns das allweg, souil dan darinn gebure, zu uerkunden. Dann du magst wol gelauben, was der cron und dem reich zue Behem eren fromen furdrung und nucz zu gute auferstende, Geben an eritag nach sant Dorotheen tag das wir das alwegen gern horeten. anno etc. XL°. Auch lassen wir dich wissen, das von etlichen von Nürnberg und auch von Regenspurg geschriben ist, das unsser lieber ohem und swager, herezog Fridrich von Osterreich etc., ieczo ze Frankfurt zu romischen konig erwellet solle sein. Wann es dich auch von der sachen wegen, darumb du dann botschaft zu uns

Strana 452
452 Č. 655—657: 8. února 1440—před 20. březnem 1440. gethan hast, zeit bedünken werde, so wollest zu uns gein Passaw oder Vilshouen kömen, welhes dir am rüglichisten ist, uns auss den sachen aigentlich mit einnander ze underreden. 656. V Praze, 4. února 1440. Oldřich z Rožmberka a zástupci českého sněmu Fridrichu Saskému: aby všichni zajatci z Čech byli propuštěni, mezi nimi i syn Aleše ze Šternberka. Drážďany, St. archiv saský, or. pap. (P.) Sr. Urbánek, Čes. děj. III. 1, 471. Durchleuchter hochgeborner furst uns gunstiger herr, unser dinste sein evrn gnaden voran berait! Gunstiger liber herr, wir lassen eur gnade wissen, das alle herrn, ritter, knecht, stet und ander gemeinlut des ganczen kunigreichs zu Beheim in gmeiner sampnung alhie zu Prage beyeinander sind zu betrachten Gotes und der kron lob, ere, nucz und frumme und wir sind uberem komen und gancz zu frunde worden an dem nacht vergangen freitag und im arbaytende sind by das kunigreich bis auf einen zu kunftigen ni fride und rue beleiben muge und darnach zu standan, hoff wir eins herren eynig zu weren, wir haben auch under andern sachen betracht und uns veraint, das alle gefangen so dy im lande zu Beheim sind ledig sein und umb alle andre gefangen auswendig des landes zu Beheim stellen und fur eynen man darob sein sullen, das dy auch ledig werden. Auf das bit wir eur gnade mit gutem vleise von der obgeschriben ganczen sampnung wegen eur gnad wolle uns des edln wolgeboren herren herren Alschen von Sternbergks sun und andre gefangen aus dem lande zu Beheim so in eur gnaden landen in vencknus sind ledig lassen mocht das aber nicht gesein zu disemale, so wille in doch eur gnad tag schaffen auff ir trewe mocht des aber nicht gesein, so wollet sy doch auf porgen und gboulich sun geldes vetlichen nach seinen staten auf widerstellen aufgeben, damit sy porgen erlangen mugen und also in solher vencknuss nicht verderben, das wollen wir umb eur gnade gerne verdienen und vor einem zukunfftagen herren gerne dancken und Geben zu Prage am pfincztag bitten darauff eur gnedige verschriben antwort. nach lichtmessen anno etc. XL°. Ulrich von Rosenbergk, Meinhart von Newenhaus, Hincz von Pirgstein, Crus- syna von Leuchtenburgk, Hassek von Valdstein, Petr von Vartenbergk, Girzik von Kunstat et Bzyniek von Hazenburgk, Jan von Russynaw, Burjan von Gutenstein, Niklas Trezka und alle andere der ganczen sammung zu Prage. 657. [Před 22. březnem 1440.] Oldřich z Rožmberka svědčí, že Jan z Drahonic učinil poručníky svého statku a svých dětí Štěpána z Cestic a jeho syna Přecha, Jana Kosoře z Malovic a jeho bratra Bohuslava a zapsal jim dluh 3.000 kop gr.

Strana 453
Č. 657—658: před 22. březnem—26. března 1440. 453 Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod z Drahonic, koncept. (P.) Já Oldřich z Rosenbergka vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří neb čtúce slyšeti budú, že jě před mě a také kteréž sem s svých úředníkóv a star- ších tovarišóv k tomu zavolal, zejména Matheie Višně, tu chvíli purgrabie na Crum- lově, Chvala z Chmelného, Pešíka z Bělé, Vaněk Píšek z Radenína,“ a Václava Vláška z Milionovic, přišel Jan z Drahonic dobrým rozmyslem a ve zdraví, i učinil mocné poručníky svého všeho statku i dětí svých Štěpána z Češčic a Přecha, syna jeho a Jana Kosoře z Malovic a Bohuslava, bratra jeho, vedle řádu a obyčeje zemi České a k tomu jim zapsal, i mocí listu tohoto zapisuje pravého a spravedlivého dluhu IIIm kop gr. dobrých střiebrných rázu praského na jeho zboží dole psaným: Najprv na Drahonicích,b v Pivkovicích, na Radomilicích, v Dunovicích, v Novosedlech, ve Lhotě, v Oblanově, v Božikově Lhotce, v Strachovicích, v Sušie, ve Joanově a také k tomu na všem jiným jeho zbožím, kteréžť nynie má aneboli potom mieti bude, a zvláště na lis- tech a zápisiech všelikakých jemu příslušejíc(!), tak aby oni s tiem se všiem po jeho smrti mohli učiniti, což by se jim zdálo, jakožto svým vlastním zbožím. Kteréžto dluh a poručenství svrchupsané chtěl jest dckami zemskými ujistiti a utvrditi, ale protože sú odtevřieny nebyly, niž k nim pro búři a pro nepokoj v zemi přístup mohl býti, slíbil jest a tiemto listem slibuje, když by dcky zemské v České zemie odte- vřieny byly a úředníky řádně osazeno bylo, ten dluh a poručenství již psané dekami právem zemským ujistiti. Pakli by který jiný řád a obyčej miesto desk zemských v zemi byl, jehož by páni a zemané obecně požívali, tiem řádem a obyčejem slíbil jest ujistiti. Pakli by deky zemské za jeho zdravého života nebyly odtevřieny, ani který jiný řád miesto desk byl uložen a ustaven, theda tento zápis a list plnú moc a plné právo aby měl, obderžel i zachoval k všem věcem svrchupsaným tak úplně, cele a pravě, jakož by on to všeckno osobně stoje u desk zemských před úředníky k tomu osazenémi se vší opatrností i ohradú, kterúž při tom s práva i z obyčeje má zachována býti aneboli tiem řádem, kterýž by v zemie byl, zapsal a utvrdil. Takét jestliže by s svrchu psaných poručníkóv jeden neboli viec umřeli, aby vždy to svrchu- psané poručenství i dluh z jednoho na druhého spadel. A také když by svrchu psa- ného Jana z Drahonic děti k létóm přišly a chtěly toto poručenství a zapsání dluhu jina [.....]° ti neboli svým sami vlásti, tot mohú dobře učiniti a tento list jim na tom nemá překáže[...]ď žádné moci potom viece nemá mieti. Tomu na pevnost pro- sil sem svrchu psaného Oldřicha z Rosenberga svrchu psaný Jan z Drahonic, a také svrchu psané úředníky a starší tovariše mé, že sme našě vlastní pečeti k jeho pečeti všech svrchu psaných věcí na svědomí k tomuto listu přivěsili. 658. Krumlov, 26. března 1440. (Oldřich z Rožmberka) Jindřichovi, falekrabímu rýnskému a vévodovi bavor- skému: nebylo mu možno dříve psáti; poslal opata vyšebrodského do Vídně, a co zví, sdělí; Uhři zvolili si krále; ostatní sdělí osobně. 657. a) Nadepsáno. b) Nadepsáno. c) Skvrna, místo nečitelné. d) Skvrna, místo nečitelné.

Strana 454
454 Č. 658—659: 26. března—31. března 1440. Amberg, stát. archiv: Fasc. Böhmen N. 1775, Bl. 7. Orig. pap.; opis Dr Schieche v historickém ústavě ČSAV v Praze. (P.) Durchlewchter hochgeborner furst, gnediger lieber herr. Mein willige beraite dinste sein ewern gnaden willig und berait. Gnediger lieber herr. Ich hett ewern gnaden vor czeitten gerne geschriben von sach wegen, als ewr gnad wol weiss, oder mich selbs zu ewern gnaden gefuget, des y noch bissher nicht gesein hat mügen. Den ich hab iczo den abbt von Hohunfurt gen Wienn geschikt und selbs achtage nach sand Jorgentage auch zu Prag sein sol. Was ich alsdann erfar, will ich ewern gnaden an uerczihen wissen lassen. Auch lass ich ewr gnade wissen, das mir yeczo mittchen potschafft komen ist, wy dy Hongern den von Polan zu einen konig auf- genomen haben yeczo an dem nachsten montag in denn osterfeiertagen und zu Kro- kaw Te Deum laudamus gesingen und fewr gebrant haben und das ein merherischer her von Kunstat den bischoff von Gran hat dernidergelegt und auf I1/2C pferd ge- stalt angewonnen und gut gefangen hat. Andre mer weiz ich ewern gnaden yeczo nicht ze schreiben, sunder ich pit ewr gnad, west ewr gnad was mere, dy mir mug- lichen zu schreiben weren, ewr gnade welle mir dy schreiben. Das wil ich umb ewr Datum Crumaw am samcztag nach dem- gnad williklichen und gerne uerdinen. heiligen ostertag anno XL°. Na rubu: Dem durchlewchten hochgeboren fursten und herrn, herrn Hainrichen pfalenczgrauen bey Rein und herczoge in Beyern, meinem gnedigen lieben herren. Pečet zničena. 659. Landshut, 31. března 1440. Jindřich (falerabě rýnský a vévoda bavorský) Oldřichovi z Rožmberka: o své ná- klonnosti k čes. státu; raduje se ze sněmu v Brně a prosí za zprávy; žádá, aby mu poslal rybníkáře. Amberg, stát. archiv: Fasc. Böhmen N. 1775, Bl. 6, koncept; opis dr Schieche v historickém ústavě ČSAV v Praze. Ulrichen von Rosenberg (auf Crumpnaw). Hainrich etc. unserm gunstlichen grus beuor, edler, lieber, besunder. Du waist wol, das wir allwegen zu der crone ze Behem vast genaiget gewesen und auch noch sein und alleczeit gern horeten, das es ins demselben konigreich wol stende. Wann wir haben aber yeczo in langer zeit von den lauffen ze Behem nichtz gehoret haben ung begirlichen sein, dauon etwas guts zu uernemen, herumb wir dich mit vlais bitten, das du uns etwas hofmäre, die dir fugluchen sind ze schreiben, uerkunden wellest. Daran tust du uns gross geuellen. Auch haben wir uernomen, wir ieczo auf sant

Strana 455
Č. 659—662: 31. března—14. srpna 1440. 455 Jorgen tag schirst ain gemaine samung aus dem konigreich Behem gen Brunn komen solle. Bitten wir dich, das uns dauon auch schreibest, alsuil dir das ze wissen sey. Datum Landshut an pfincztag nach dem heiligen ostertagna anno etc. XL°. Auch lassen wir dir wissen, das uns das wasser grossen schaden an ettlichen unsern deichen getan hat. Darumb wir dich bitten, das du uns bei dem poten schkest ainen guten deichmaister, damit wir uersorgt sein. 660. 5. července 1440. Jan, opat a konvent kláštera sv. Jiljí v Třeboni svědčí, že Jan ze Stropnice, kap- lan oltáře sv. Jana evang. v Trhových Svinech, protonotář a kaplan pánů z Rožm- berka, daroval klášteru 200 zl. uher., za něž klášter koupil se souhlasem Oldřicha z Rožmberka roč. úrok ve vsi Libíně; slibují vypláceti dárci úrok ten do jeho smrti a pak Alžbětě, jeptišce sv. Kláry v Krumlově; po její smrti založí nové místo kněze, který bude sloužiti za dárce týdně mši sv. a ve výroční den jejich smrti slavné zá- dušní bohoslužby. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: I A 3Ka N. 12. Současný opis, papír. (P.) Klimesch, Urkundenbuch und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinen-Klosters in Krummau, 137 č. 70. — Schmidt-Picha, UB. d. St. Krummau II, 44 č. 165 (reg.). 661. Mnichov, 19. července 1440. Albrecht, vévoda bavorský, dává Oldřichovi z Rožmberka a ostatním vyslancům na sjezd v Koubě ke dni sv. Bartoloměje (24. srpna) bezpečný průvod. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: Historica 489, or. pap. Chmel, Materialien zur österr. Gesch. aus Archiven und Biblioth. I. 2, 12 č. 292. 662. Krumlov, 14. srpna 1440. Oldřich z Rožmberka Jindřichovi, falekrabímu rýnskému a vévodovi bavorskému: o volbě vévody Albrechta za krále čes.; těší se, že Jindřich přijede do Čech a pojed- nají spolu. Amberg, stát. archiv: Fasc. Böhmen N. 1775, Bl. 9, or. pap. Opis Dr Schieche v historickém ústavě ČSAV v Praze. Durchlewchter hochgeborner furst, gnediger lieber herre. Mein willige dinste sein ewern gnaden voran willig und berait. Gnediger lieber herre. Ich ezweifl nicht, ewern gnaden sei wissenlich, eie mein gnediger herr, herezog Albrecht, zu einem

Strana 456
456 Č. 662—664: 14. srpna 1440—14. prosince 1443. Behmischen konig erwelt und nu auf sandt Bartlmestag bey seinen gnaden zu kam sein sullen etc. Bit ich ewr gnade, mir solhs in ungut nicht zu vermerken, das ich dy sach vorlangst an ewr gnade nicht bracht hab, wann dy sach bey einem herten gesworen aide beslossen ist worden, auch umb ander mer sachen willen, dy nicht zu schreiben noch zu embieten sind, sunder, ab gott will, muntlichen ewr gnade under- richten wil. Auff das, so gedewcht mich gut sein, ist, das ewch mein gnediger herr herczog Albrecht schreiben und bitten wirdet, auf demselbigen tage seinen gnaden beystendig ze sein, das ewr gnade alsdann auch auf vil den obgemelten tage dahin kome. Daselbst ich mit ewren gnaden aus vil sachen zu reden vermeinet, das fur ewr gnad und das haws zu Beyern were, wann ich ye ewern gnaden und dem haws zu Beyern gerne diene. Geben zu Crumnaw am suntag nach sandt Laurenczen tag anno etc. XL°. Ulrich von Rosenberg. Na rubu: Dem durchlewchten hochgeborn fursten und herren Heinrichen pfalcz- graue bey Rein und herczoge in Beyern etc., meinem gnedigen liben herren. Pečet zničena. 663. Krumlov, 27. září 1440. Oldřich z Rožmberka potvrzuje obyvatelům městečka Černovic královské právo, dané jim Jindřichem z Rožmberka, a osvobozuje je od práva odúmrtí. Černovice, měst. archiv. Text listiny je zachován ve vidimusu 9. listopadu 1729 a je téměř stejný s textem stejného privilegia uděleného Trh. Svinům. Srov. Listář I, 232 a K. V. Fišer, O minulosti Čer- novic a okolí, 1912, str. 58. 664. 14. prosince 1443. Českobudějovičtí Oldřichovi z Rožmberka: o své výpovědi ve sporu (Přibíka) z Klenového a odporu jeho proti výpovědi. Čes. Krumlov, býv. Schwarzenb. archiv: I 5AP 57f, or. pap. (P.) Srov. Listář II, 289 č. 335. Urozený pane. VMti službu naši napřed vzkazujem. A jakož sme VMtl před tím psali, žet sme Jírovi Němečkovi z Volyni klejt k sobě dali. A proto vedle výpovědi Vaší, jemu komuž jmá řéci vedle spravedlnosti a města našeho právo učiniti. A k té- muž Klenovský nám také psal, i jsám ten Jíra mluvil, že proto k nám přijel. I chtí na našem právu přestati, tak jakož VMti vypovědíno. A když list před nás položil,

Strana 457
Č. 664—665: 14. prosince 1443—29. dubna 1444. 457 žádaje vedle toho práva a my list přeslyševše i žalobu jeho i odpor strany druhé, řekli sme za právo, že dědička k tomu listu spravedlivá je i se paní Katheřinú Drat- lovú nežli on. A toho našeho ortele nezdálo se jemu přijíti, i podali sme jemu, aby to dále doložil do Prahy na rathauz a k tomu lhotu dali, aby se o to potázal čera ten den do slunce, chce-li dále doložiti čili ortel přijíti náš. I toho všeho neučinil, než chtěl, aby se se pánem svým a staršími potázal a potom nám odpověď na to uči- niti. A my jemu pověděli, což jest právo naše, že dalšího prodlévanie vedle našeho městského práva nemá, než ten doklad učiniti neboli nechati. A přesto ještě přes právo naše i dnes sme jemu vuoli dali, ten den celý, chce-li dokládati neboli nic; i toho nechtěl učiniti. A při tomto našem podání a předánie měli sme dobré súsedy naše okolní, kterýmž sme toho jeho svévolenstvie oznámili a list ten, z kterýmž jest žaloval, před nimi vrátili. A VMti také oznamujem, že vedle Vaší výpovědi, Klenov- ský i jeho nemóž se nám stáli od nich etc. Protož VMti prosíme nám dále raditi. Datum sabbato post Lucie anno etc. XLIII°. Purgermister a rada města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu panu Oldřichovi z Rozenbergka etc., pánu nám příznivému. Přitištěná krytá pečeť. 665. Na Šaumburce, 29. dubna 1444. Jan ze Šaumburka, vrchní maršál ve Štýrsku, Oldřichovi z Rožmberka: žádá jej o důležitý rozhovor. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Rožmberka 17, or. pap. (P.) Edler lieber sweher, unser frewntlich dinst wisset vor! Wir verkunden ewr frewntschaft, das wir als bei funf tagen erst von unserm gnadigisten herren dem Romischen kunig etc. anhain komen sein. Haben wir mit unser selbs geschaft so- viel ze schaffen gehabt und uns noch taglich anstossen, das wir ew dadurch nicht geschreiben noch unser anhaim kunft verkunden haben mugen. Und biten ew uns. das zu kainem argen nicht zu vermercken, wann wir das in kainem argen gelassen, das das uns die mercklichen geschaften darinne verhinert haben. Dan von der Sa- chen wegen zwischen unserm Sun graf Ulrichen und ewer tochter gemehl uns wol das ir die eweren, denn ir dan in den sachen vertrawt hielt, zu uns schicket, damit wir mit denselben und ..." wir was den aus den sachen were geredt hielten. Jedoch so sahen wir lieber, das wir uns baid zueinander angelegen steet, gefugt hielten. So wär besser, wir underredten uns selbs aus den sachen miteinander. Wir hielten 665. a) Protržený rukopis.

Strana 458
458 Č. 665—667: 29. dubna 1444—1. února 1445. auch sunst vil mercklicher sachen mit ewerer frewntschaft zereden, der wir ew nicht verschreiben mugen. Und darumb so sahen wir gern, das ir ew in kurz ainen tag hielt vurgenomen, wan wir besorgen, das wir nicht lang anhaim beleiben mugen. Und was ewer mainung in dem sei, das lasst uns widerumb verschriben wissen. Geben zu Schawnberg am mittichen nach sandt [Jorgen]“ tag anno etc XLIIII°. Johannes graue ze Schawnberg, obrister marschal in Steir etc. Na rubu: Dem edeln unserm lieben sweher, herren Ulrichen von Rosennberg. Přitištěná pečet odpadla. 666. 18. července 1444. Oldřich z Rožmberka přitiskl svou pečet na list Jana Rúsa z Čemin, purkrabí na Krumlově, týkající se odkazu platu ve vsi Košicích, kterýžto odkaz učinila Alena z Kraselova, vdova po Markvartovi z Bukšic, ve prospěch kostela soběslavského a Jana Rúsa z Čemin. „A k tomu sem prosil uroz. pána p. Oldřicha z Rozenberka..., že Dán tu sobotu jest ráčil svú pečet kázati přitisknúti podle mé na svědomie“. po světie Margretě léta .. 1444. Soběslav, měst. archiv: or. pap. s 2 přit. pečetěmi: 1. ztracena, 2. prstenní Oldřicha z Rožmber- ka z červ. vosku, otřelá. (R.) 667. 1. února 1445. Oldřich z Rožmberka obnovil krejčovskému cechu v Soběslavi ztracený ce- chovní řád. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: 1a 5AZ 4c, opis 17. stol. (P.) My Oldřich z Rosemberka vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú, že před nás přistúpili naši milí věrní mistři řemesla kraj- čieřského z Soběslavě zpravujíce nás, žě sú ustanovení řemesla jich a potvrzení od našich předkuov jim učiněných a daných listem jměli a žě ten list ztratili sú v So- běslavi tehdáž, když město ztraceno bylo; a prosiece nás, abychme jim to právo zase navrátili a potvrdili a obnovili listem naším. A my, srozuměvše jich prosbě hodné a potřebné, pro rozšieření jich řemesla a rozmnožení našeho města Soběslavě navrátili sme a navracujeme, potvrdili sme a potvrzujeme mocí listu tohoto svrchu- psaným mistróm a tovařišóm řemesla krajčieřského jich práv a svobod jakož vdole

Strana 459
Č. 667: 1. února 1445. 459 psáno stojí. Item, žádný mistr nemá dělati v sobotu večer na neděli, ani k hodóm Kristovým, kteréž cierkev svatá slaví, ani k hodóm Panny Marie, ani k hodóm apoš- tolským, než hodinu na noc, a to kdyžby bez toho nemohl býti bez ls[t]i, jenž by bylo toho pielné potřeby. Pakli by který mistr z všetečnosti dělal déle na noc k hodóm nadepsaným, moha bez toho býti, a bylo nám dokázáno řádně, má dáti libru vosku do cechu a potom, aby se toho varoval a proti zápovědi nedělal. Item, žádný mistr nemá choditi v řúchu štukovaným, ale každý mistr má míti rúcho z sukna jednostaj- ného; pakli by který mistr chodil v rúchu kterém polovičním proti svolení mistruov a bylo naň řádně okázáno, má jemu to rúcho vzato a za penieze prodáno býti. A to mají cechmistři učiniti a za to vosku kúpiti, a k tomu má ten mistr, kterémuž to rúcho vzato jest, také libru vosku dáti bez milosti. Item, kterýž by mistr by dělal sukni neb kteréžkoli rúcha na trh zplacené, ješto by nebylo šito z sukna jednostaj- ného celého ku pohanění řemesla a byl v tom shledán, má jemu to rúcho vzato býti od cechmistruov a to prodati a ku potřebám cechu naložiti. Item, kterýž by mistr dělal rúcho kterékolivěk z sukna nesmočeného a to rúcho na trhu prodával ku po- hanění řemeslu a bylo naň dokázáno, má jemu to rúcho býti pobráno a s tiem rú- chem naloženo, jakož svrchu psáno stojí; a k tomu má ten mistr, komu to rúcho pobráno jest, libru vosku dáti do cechu mezi mistry. Item, který by mistr neb mis- trová bydlili v svém stavu neřádně, buďto žě by cizoložili neb v jiném skutku ne- řádném shledáni byli, mají cechmistři jeho neb ji kárati a napomínati, aby to opra- vili. A jestliže by to po nich opraviti nechtěli, mají faráři soběslavskému pověděti; a jestliže by opět po faráři opraviti nechtěli, mají na naše úředníky vznésti, na pur- krabie chúsnického neb na jiné úředníky, kterýmž bychom neb naši budúcí v tu chvíli město našě Soběslav poručili, ješto by úroky brali a jiné spravedlnosti mezi lidmi činili; a úředníci mají to na konšeli podati a vedle conšelského nálezu v tom spravedlnost učiniti. A jestliže by se komu conšelský nález neslíbil,“ muož se na nás odvolati dokladem, jakožto v jiných práviech našich obyčej a řád jest. Item, který by tovařiš toho řemesla chtěl se mistrem osaditi v městě Soběslavi, má najprve znésti na mistry a jich žádati a prositi, aby jemu odpustili mezi sebú řemeslo dělati, a když by jej mistři přijeli, najprv má dáti pět liber vosku do cechu a čber piva ku poctivosti mistruom a má zaručiti do dne a do roka, a v tom času má listu svého krajčovského dobýti a k městu Soběslavi přinésti, kterak se jest zachoval. Item, který by tovařiš přivandroval do Soběslavě na hospodu a mistr k němu přišel a mluvil s ním, aby u něho dělal, a tovařiš die, že chce jemu dělati, nemá od něho do téhodne odstúpiti a po témdni, když chce od mistra odstúpiti, má mistru týden na- před dáti věděti. Item, každý robenec, kterýž u mistra a od něho odstúpiti chtěl, má mistru dvě neděli napřed dáti věděti. Item, kterýž by mistr, mistrová, dietě neb tovařiš umřel toho řemesla, mají jeho mistři a tovařiši k hrobu s sviecmi provoditi a k ofěře jíti; pakli by sám mistr doma nebyl pro kterú potřebu, ale ženu svú neb někoho z své čeledi má poslati. Item, mistři na každé suché dny mají dáti do cechu po groši na vosk. Item, kterýž by mistr neb tovařiš haněl druhého mistra neb 667. a) správně: nelíbil.

Strana 460
460 Č. 667—668: 1. února—25. července 1445. tovařiše, mají je cechmistři z toho kárati a je, ač budú moci mluviti, avšak bez škody naší a našich budúcích [v] naších právích. A ty viny, kteréž by nám neb našim budúcím svrchupsaní mistři neb tovařiši propadli, mají do naší a našich budoucích komory od našich úředníkuov brány býti. Item, také nemá žádný krajčí v míli okolo Soběslavi v našich vsech býti, kteříž by z sukna rúcho krájeli a šili, než ktož by jediné kytle šili, těm nemá bráněno býti v těch svrchupsaných našich vsech. Pakli by který krejčí v těch našich vsech nalezen byl, an rúcho z sukna šije, mají mistři na úředníky naše vznésti a úředníci mají jim toho brániti, aby nedělali jinak, než jakož svrchupsáno stojí; pakli by se který krajčí toho dopustil, mají úředníci naši od toho každého krajčíře patnácte grošuov do naší komory vzíti, kolikrát by toho po- třebí bylo. Také cechmistři mají jiným mistrum počět řádný učiniti každý rok, co Tomu všemu, což svrchupsáno stojí, na pevnost a potvrzení sau přijeli a vydali. kázali sme naši velikú pečet k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán a psán v pondělí před Matkou Božie Hromnicemi, annorum Domini 1445. 668. 25. července 1445. Oldřich z Rožmberka potvrzuje narovnání sporu o louky mezi obyvateli Nepla- chova a Mazelova. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv, IA 5AP N. 1, or. perg. My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří aneb čtúce slyšeti budú. Tak jakož naši chudí lidé z Neplachova v třeboňském úřadě s jedné a Mazalovští, jich súsedé, kteréž nynie Beneš Babeva (?) držie, strany druhé, přišli před nás na Krumpnov žalujíce naše o ty lúky v Širokém doli mezi královými lesmi a Mazelovskými polmi. Tu jsme úředníkóm našim poručili, slovutnému panoši Janovi Rúsovi z Čemin, v tu chvíli purkrabí na Krumplově a opatrnému Johannesovi Ritschawerovi, ty časy písaři našemu najvyššiemu, aby oni ty lidi přeslyšeli a po- kusili, zdali by je s obú stranú dobrú vólí smluviti mohli. Pakli by je smluviti ne- mohli, aby na nás to vznesli, abychme sami spravedlivě mezi nimi učinili. A oni je smluvili s obú jich stranú dobrú vólí a mezi nimi vypověděli tak, jakož vdole psáno stojí. Najprve, že Neplachovští mají ty svrchupsané lúky sieci a skliditi na každý rok do sv. Jakuba. A ten den na sv. Jakuba mohú Mazelovští svój dobytek v ty lúky na pastvu hnáti a pásti až do sv. Jiří. Na tom jim Neplachovští nemají překá- žeti. A potom od sv. Jiří až do sv. Jakuba Mazelovští také Neplachovským nemají překážeti na těch lúkách, a také Neplachovští mají práva a svobodu také pásti od sv. Jakuba až do sv. Jiří, když chtie. A také kteráž by koli strana výpovědi této věčně nezdržela, ta jie propadla pánu svému padesáte kop grošóv dobrých střiebr- ných rázu pražského. Toho všeho na potvrzenie kázali sme naši vlastní pečeť k to- muto listu přivěsiti, a takéť jsme kázali svrchupsaným našim úředníkóm, že jsú také

Strana 461
Č. 668—670: 25. července 1445—17. března 1446. 461 Jenž jest své vlastní pečeti na svědomie k tomuto listu a k naší pečeti přivěsili. ten list dán a psán den sv. Jakuba léta od narozenie Syna Božieho tisicieho čtyř- stého čtyřidcátého pátého. Na perg. proužcích přivěšeny byly tři pečetě: 1. ztracena; 2. v černém vosku za- chovaná jen levá polovina: na štítě dvě loukotě,11/ z Czemin; 3. v černém vosku dvouramenný kříž, od jehož paty od prava do leva vzhůru pokosmo tyč: Sigillum Ritzawer. Na rubu rukou z konce 15. stol.: Smlúva o lauky v širokém Dole mezi Neplachovskými a Mazalovskými na panství třeboňském, 1445. 669. V Cele, 16. února 1446. Oldřich kníže Celský Oldřichovi z Rožmberka: posílá koně se sedlem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: rod p. z Cilli, or. pap. (P.) Srov. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I, 108 č. 155. Magnifice vir, frater et amice noster carissime! Mittimus iam cum presenti nostro familiari sellam vestre persone aptam una cum equo. Et si vestra amicicia in hac complacencia habetur, nobis pro singulari gaudio asscriberemus. Vestre eciam fraternitati notescat nos in prospero sanitatis statu fore, quod eciam summis affec- cionibus nostri cordis a vobis audire anhelamus. Si qua etiam in nostris dominiis forent vestre amicicie grata nobis intimare dignemini, extunc enim in eo nos habe- Datum Cilie feria quarta ante festum beati Petri bitis certum procuratorem. ad kathedram anno Domini etc. XLVI°. Ulricus Dei gracia Cilie, Ortemburge Zagorieque comes etc. nec non regni Sclavonie banus. Na rubu: Magnifico viro Ulrico de Rosemberg, fratri et amico nostro carissimo. Přitištěná pečet zničena. 670. Na Zvíkově, 17. března 1446. Oldřich z Rožmberka administrátorům arcibiskupství a kapitule pražské se při- mlouvá za syna Alše ze Šumburka. Archiv kapituly sv. Víta v Praze, sig. XXX/2, or. pap. (P.)

Strana 462
462 Č. 670—672: 17. března 1446—22. dubna 1448. Službu svú vzkazuji, duostojní mistři a kněžie milí. Prošen jsa i prosím vás za syna páně Alšova z Šumburka z Pyršenstajna, abyste jej proboštem vaším udělali, neb by skrze takového urozeného člověka váš kostel tiem lépe mohl se zase opraviti. Datum Zwiekov feria V. post Reminiscere annorum etc. XLVIto. Oldřich z Rosenberka. Na rubu: Reverendis in Christo patribus et dominis magistro Procopio, sacre theologie professori administratoribusque in spiritualibus etc., decano necnon toti capitulo Pragensi michi sincere devotis. Pečet na rubu přitištěná zničena. 671. 1. ledna 1448. Budějovičtí Oldřichovi z Rožmberka: přikázali svým lidem, aby jezdili cestami určenými a žádají, aby totéž přikázal také svým lidem. Třeboň, býv. Schwarzenb. archiv: AI 6Ma1, or. pap. (P.) Urozený pane! VMt službu naši vzkazujem. Jakož nám VMt psal o vznešenie na VMt rychtáře z Svinnóv, že by naši neobyčejnými cestami, ještoť prvě ježdieno, nynie jeli a tady projezdiece mýta. Milý pane, přikázání naši žádného nemají ani vě- děli, byť cestami neobyčejnými jeli. A protož kázalit sme volati, aby žádný a svlášť naši neobyčejnými cestami nejezdili a k škodě mýtu vašemu. A téhož na VMt žá- dajíce a prosiece, [aby] ráčili kázati, aby VMt lidé také neobyčejnými cestami mimo naše město nejezdili a nám práv našich neprojezdili. Datum fer. II. in Circum- cisione Domini anno eius etc. XLVIII°. Purgmistr a rada města Budějovic. Na rubu: Urozenému pánu, panu Oldřichovi z Rožmberka etc., pánu nám přieznivému. Přitištěná pečet odpadla. 672. V Krumlově, 22. dubna 1448. Oldřich z Rožmberka rozsoudil spor mezi Přibíkem z Klenového a Budějovskými.

Strana 463
Č. 672: 22. dubna 1448. 463 č. 467 AČ. III, 588 č. 511 (reg.). Srov. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka, III, 326 (reg.).1 Čes. Budějovice, městský archiv. Orig. papír. My Oldřich z Rozmberka vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie, čísti aneb čtúce slyšeti budú, tak jakož pan Přibík z Clenového s jedné a opatrní purkmistr i rada města Budějovic Českých strany druhé mocně na nás přišli i uru- čili o ta záštie i pře a odpory, kteréž mezi nimi byly jsú a vdole psány stojí. Item najprv pak Přibík dává vinu Budějovským takto: Najprve dávám jim vinu, že v tom míru, kterýž TMť mezi námi učinil, dopustili sú mi lidi mé od sebe a k sobě Lopatovi holdovati a z nich penieze bráti proti témuž míru vašemu. A to jsem hotov těmi lidmi svými provésti, že jsú s nich vzali sedmnádct nebo osmnádct kop grošóv. A o to jsem jě mnohokrát obsielal, nemohlo mi opraveno býti až do nynějšie chvíle. Na to pak Budějovští takto odepřeli: Jakož nám pan Přibík vinu dává, že po tom míru, kterýž VMť mezi námi učinil, že jsme dopustili lidi jeho od nás a k nám holdovati a penieze s nich bráti etc.; proti tomu, pane, takto odpoviedáme: že naším vědomím Lopata jeho lidi a zvlášt pak po tom míru, kterýž jest mezi námi vypověděn k hol- duom ižádnú mocí nepřipravoval a také nebyli bychom jemu toho dopustili; než vzel-li je které penieze z lidí, z sbožie dieptiského, těch jest v držení byl prve, než jest k nám na město přijel a jich sě nikda nespustil, jehož i o tom nám nic svědomo nenie. Na to takto vypovídáme, ne právem než přátelskú smlúvu, buď že sě jest to stalo v jich městě aneb nic. Ale však aby potom spolu dobře byli a viece ižádné nesnáze o ty věci nejměli; aby Budějovští panu Přibíkovi dali črný postav sukna levlského v šesti nedělech po dání této výpovědi nejprv pořád zběhlých; a ten postav položili jemu na Helfenburce u purkrabí našeho. A pan Přibík jej sám tu má vzieti neb p[r]oň někoho z svých poslati. Dále, jakož pan Přibík vinu dává Budě- jovským takto: Že nižádná spravedlnost Němečkovi z Volyně člověku mému ne- mohla sě státi od nich, jakož TMť mezi námi výpověď učinil, takže jest jiel do jich města a list svoj před ně položil, aby jej podle listu jeho súdili; a oni vzevše list i přisúdili jej tomu, ješto sě naň netáhl, ani tu při súdě byl, a jemu podali, aby ortel vrhl a listu jemu vrátiti nechtěli tak dlúho, až pryč jeti chtie. I jel sě jim přimlúvati a klejtem napomínati; tuž jeho list vrátili a tak sě jemu o jeho list ne- mohlo nic spravedlivého státi; než držie to sobě k zisku a jemu k veliké škodě až do dnešnieho dne. Odpor Budějovských: Item jakož nám pan Přibík dále vinu dává, že sě Němečkovi z Volyně nižádná spravedlnost nemohla státi etc. Takto, pane, rač věděti, žeť jsme vedle výpovědi VMti Němečkovi súd osadili a vyslyševše obě straně proti sobě, ortel jim řekli. Po tom orteli vuole Němečkovi dána, takže sě mohl od nás na vyzšie právo odvolati vedle toho, jakož vašie výpověď ukazuje. A Němeček toho svévolně přijieti nechtěl, než chtěl nám rozkazovati a učiti a dalšie potazy bráti; a toho, pane, vašie výpověď nerozkazuje. A pane, že se to tak dálo, toho je svědomie lidí hodných a urozených, kteříž k tomu pro svědomie jsú prošeni a zavoláni. Na 672. 1) Listina nezvěstná byla nalezena v r. 1945 ve spolku Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, a vrácena budějovickému archivu.

Strana 464
464 Č. 672: 22. dubna 1448. to takto odpoviedáme: Což jsú v tom conšielé Budějovští nalezli, že jsú to nalezli vedle jich městckého práva. Zdá-li sě pak svrchupsanému Němečkovi, že by jemu v tom co bylo ukrátceno skrze conšely budějovské, a toho požádal, mají jemu con- šelé budějovští o to ku právu státi vyšiemu před pány Starého města Pražského v Praze na rathauze, a což jim pak tu kkoli vedle jich žalob a odporuov bude na- lezeno, oboje strany to mají přijieti a na tom konečně přestati. Oboje také strany mají pány Staroměstské na sněmě nynie příštím s pilnú snažností prositi, aby jim toho den jmenovali určený, kterýž by to den je o ty věci přeslyšiece konečně rozdělili. Item také zasě Budějovští dávají panu Přibíkovi vinu takto: Že Beneda a Pokvák i s jinými tovaryši sjevše z Volyně vzeli na svobodné silnici rychtáři našemu dva koně z vozu a jiné kupectvie na voze, dobře za šedesáte kop. A tohoť jsme, pane, VMti túžili, když jest Kocovský od pana Přibíka před VMt byl; a toho sjezdu i vzatku svědomiem také móžem provésti. Odpor Přibíkuov z Clenového: Item, jakož mi vinu dávají, že by Beneda s jinými tovaryši, sjev z Volyně, pobral rychtáři jich a na svobodné silnici etc. a pokládajíc toho za šedesát kop. TMt dobře vie, žeť jest měs- tečko otevřené a také TMt vie, žeť já tu dvorem nejsem od té chvíle, jakož jsem Husi dobyl a žeť muož do něho jíti, ktož chce, zlý i dobrý, ve dne i v noci; a ját o tom, Buoh to vie, nic neviem, stalo-li sě jest čili nestalo. A oniť Benedu dobře vědie, kdeť jest a u koho mohut k němu mluviti, majíliť oč. A tak my sě, pane, zdá podle Boha a podle spravedlnosti, žeť já jim tu nic vinovat nejsem. Na to takto vypoviedáme: Poněvadž Clenovský praví, že o tom nic nevěděl, tehdy Clenovský v tom Budějovským nic vinen nenie; než zdá-li sě Budějovským, že by jim Beneda svrchupsaný v čem byl vinovat, mohút dobře k němu o to mluviti, jakž sě jim zdáti bude a Clenovský jim v tom nemá překážeti. Vina opět Budějovských, jížto viní Přibíka Clenovského takto: Item také, pane, VM jest vědomo a móže v paměti jměti, žet jsme VMť nejednú listině i také našemi osobně obeslali, žádajíce vedle výpovědi, aby tak ve čtyřech nedělech po vašie výpovědi se o někoho v kraji s obú stranú svolili, na koho dále mocně uručeno bylo; a to proto, jestli že by se co komu beze lsti stalo, aby to opraveno bylo skrze toho svoleného námi. O toť pane, jest TMť pana Přibíka obeslal a vždy ještě nemohlo se nám to vedle té výpovědi VMt státi a jím to scházelo. Protož věříme VMti, že nám VMt vyzná základ propadený. Odpor Přibíkuov: Item dále jakožt mi vinu dávají, že bych podle výpovědi vašie ve čtyřech nedělích o opravci sě s nim nesvolil v tom kraji etc. Viem, že TMť to pamatuje, žes mne o to nikdy neobsielal, ani mně jsú o to oni nikdy neobsielali, než když jsem já k nim mluvil zřetedlně před TM“, i mnohokrát žaloval i je obsielal, aby mi to opravili, co jsú mi zřetedlně učinili, ješto mi toho zapřieti nemohú, tehdy oni tepruv smýšlejí sobě viny, jakéž sě jim zdá, tudy chtějíc mne zniknúti, aby mi z toho neopravili, což jsú mi učinili. A jakož jsem i tomu kusu dosti učinil neb jsem sě s nimi o tu opravu na TMt svolil, že jim TMt blíže přisedie nežli mně k Clenovému. I věřím TM“, že mi ráčíš o to spravedlivý nález učiniti a mně jej poslati. Na to takto vypoviedáme: Poněvadž Budějovští Přibíka Clenovského o toho opravci ne- obsielali a již Přibík i s Budějovskými na nás přišli, jakož pak tuto mezi nimi vy- poviedáme. Tehda Přibík Clenovský Budějovským v tom také nic vinen nenie.

Strana 465
Č. 672: 22. dubna 1448. 465 A očkoli tuto mezi vámi vypověděli sme a vypoviedáme, aby sobě to s obú stranú ctně, věrně a křesťansky bez zrušenie všelikého zdrželi pod základem pěti set kop grošóv dobrých střiebrných rázu a čísla pražského a pod té pře ztracením. A my také Oldřich svrchupsaný z Rozmberka na svědomie toho a potvrzenie kázali sme pečet naši k této výpovědi a listu tomuto přitisknúti, jenž jest dán a psán na Crumlově léta od narozenie syna Božieho tisicieho čtyřstého čtyřidcátého osmého ten pondělí před svatým Jiřím. Přitištěna krytá pečeť.

Strana 466

Strana 467
467 REJSTŘÍK JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH. A xt Čísla znamenají stránku, leZatá čísla značí stránky, na nichž jsou popisy pečetí. Místa, u nichž není uvedena jiná země, jsou v Čechách. Zkratky: dř. = dříve, j. = jeho, její, jejich; n. = někdy; o., okr. = okresní; v okr. = v soudním okrese; v. = viz; zb. = zbofeny; z R.= z Rožmberka. A Aistet v. Eitet. z Albendorfu Knaber Jan M., licenciát círk. prava 333. Albík rybák 313. Albrecht II., král čes. 27, 222, 263, 303, 455. Albrecht Bavorský 15, 26, 81, 805, 320, 341, 455. Albrecht Braniborský, margrave A. von Brandemburg 80, 125, 171, 342, 343, 344. Albrecht Rakouský 15. Albrechtovice, Albrechtowicze, osada u Křišťanovic, o. Pra- chatice 387, 415, mlýn 187. Aleś v. ze Šternberka Aleš. von Almeck Pilgrim Sachs 349. Alžběta, jeptiška v Krumlově Č. 455. Andril mlynář v. Rychnov Něm. Anglie, válka s Francií 387, 388. Augustinová Dorota, vdova, j. syn Brikcí v. Hradec Jindř. Aninář sklenář 387. Apfentaler, Appentaler Toman, landrichter zu Mauerkirchen 125, 305. Armagnakové, Armeniaci, žold- néři 105. Armeniaci v. Armagnakové. Arnošt, kníže opavský a mins- terberský 132. Arnošt v. Leskovec. Arnsted v. von Swarczperg. Artleb v. ze Štítného. Augšburk, Augspurk, město v Německu 81. Aver, Auer, Baltazar 349. B Baba Jan v. Chotémice. z Babenberka Jiří, rada vévody saského 201. Babeva(?) Beneš 460. Babice, Vavice, ves u Netolic; Rada 252. Baltazar. v. Nagker. Bartoš v. z Chrastné. Bastin, m. klášter u Věšína, okr. Březnice; Šibal z — 215. Baumgartner Jan, Pawmgart- ner, Bomgarten, rožmberský služebník 2, 3, 4, 201, 228, 233, 346, 348, 349. Bavorek Jindřich 59. Bavorov, město u Vodňan 312; rychtář Brona, Bruona 249, 250, 312, 350; — Daněk 250; syn Bezzubého 312; — kos- tel, zvony 252; — mýto 250, 810; lesy 251, 255; — mlýn 251; — holdování, požár 252. Bavory: 65, 66; poručenství nad — 71, 78; Otto Bavorský v. Jindřich Bavorský. z Bebenburka Jiří, zástupce Fridricha Saského u král. dvora 144, 208, 233, 245, 246, 256. Bečov nad Teplou, o. m.; hrad 838, 118, 240; — purkrabí v. Walsperg. Bečváry, ves u Kouřimě; Ma- těj z — 224. Bedrč, ves u Benešova; Aleš a Mikuláš z — 218. Bedřich v. ze Strážnice Bedřich kněz. Bechlín, ves u Roudnice n. L.; Beránek z B. 219, 226; — Jan z — 21b. Bechyně, zu Peching, Bechina, o. město 209, 211, 214, 221, 257, 264, 850; bechynsky arcijáhen v. Mikuláš, farář v Krumlově; v. Lažany. Bechynka v. Lažany. Bělá, ves v okr. kaplickém; pod- daný Korec, prodej platu 97; Benes z — 351; — Pešík z — 458; hejtman třeboňský 189, 314, 318, 352, 363, 379, 446. Bělehrad Stolní, město v Uhrách 397. Beneda 464. Benešov u Prahy, o. m. 203, 209; sněm 320, 336, 339; — wv. sjezdy, sněmy. Benešov Německý, město v okr. novohradském 193; kostel, kaplanské zboží 64. z Bergova Jan 78, 226, 266. Berchtolsdorf, Berchtolzdorf, městys v Dol. Rakousích 274, 289. z Berkperku Temil 215. Bernard, kníže opolský 132. Bernartice, ves u Bechyně; Jan z — 216; — Rynart od Dubu sed. v 380. Beroun, Berún, o. město 63, 108, 112, 130, 225, 240, 266; — zástupci 78, 211; — hejtman 63. Berthold v. Lipe. Běstvina, ves u Chotěboře, m. s tvrzí; Hertvík a Arnošt z — 216; — Jan Sudlice 12, hejt- man na Kolíně 12. Bezděkov, ves u Blatné; tvrz 99, 174, 200, 287, 316. Bezděkov v. z Malšína. Bezdružice v. z Kolovrat Jan. 

Strana 468
468 Bezduše Jan v. Cetoraz. Bezvěrov, ves u Manětína; Boři- voj z — 346. Bezzubého syn v. Bavorov. Bilkov, Bielkov, městečko se zb. hradem v okrese dačickém na Moravě 241. z Bílovic Jam 346. Bítov, v Waydowie, městys s hra- dem v okr. vranovském na Moravě 346. Bítovský Smil v. z Lichtem- burka. Bítýška Osová, městečko na Mo- ravě; Zikmund z — 225. Blanice, n. ves, nyní mlýn u Pav- lovic, blíž Vlašimi; Jan z — 220, 232; — Mikuláš z — 351. Blanice, ves u Vodňan; kostel, dvůr 252. Blankenheimský hrabě francouz- ský 144. Blankštejn Jan v. z Vartenberka. Blatnice, ves n. s tvrzí, v okr. Ml. Vožice; Jan z — 211. Blažejovice, dř. Černý potok, osa- da u Zbytin, u Prachatic; zá- pis na — 873. Boček v. z Kunštátu. Bohdalín, ves u Kamenice n. L.; Ryneš z — 352. Bohdaneé, ves w Ledée n. Sáz.; Bohuslav z — 321. Bohouskovice, v Bohuskovicich, osada u Mříče v okr. česko- krumlovském; mlýn 381. Bohuňovice, ves u Peček v okr. kolínském, n. s tvrzí; Sak z — 232. Bohu&ice, ves u Benešova; Jan z — 349. Bochov v. Vochov. Bolechovec Jan v. Zdtoń. Bolechovice, ves n. s tvrzí u Sedl- čan; Jindřich z 220. Bolek, kníže těšínský 132. Boleslav, Bunzlaw, město v Prus. Slezsku 302. Bomgarten v. Baumgartner. Borovnice, osada u Nové Vsi, o. České Budějovice; Petr z — 349; — Přibík 350, 351. Bor, ves v okolí Netolic, rybník 252. Bor, město v okr. přimdeckém, se st. hradem 30, 38, 57, 59, 66. Borkovice, ves u Veselí n. Luž.; Bušek z — 352; — Matěj 352. z Borku Jiřík 352. z Borru Jam 346. Borotín, městys u Tábora, m. s. hradem 240; — Jan Ma. lovec z — 266; v. z Pacova. Boršov, ves u Čes. Budějovic, m. s tvrzí; spor o cestu, lou- ku, ostrov 366. Bory, v Bořích, n. ves, nyní myslivna u Mříče, o. Čes. Krumlov; mlýn 381. Bořek Jan v. Úhelnice. Boskovice, o. m. na Moravě 241; Beneš z —, podkomoří (3. bratr Vaněk), 100, 130, 328; Jan 100, 302; — Jan Ozor 172, 178, 241, 245, 267; — Ješek Svojanovský 78, 85— 86, 91, 92, 100, 101, 1083, 130, 134, 136, 266, 328; — Procek 231; — Vaněk 130, 328. Bošilec, ves u Veselí n. Luž,; rybník Bošilecký 429, 326. Božovice, Božejovice, skupina chalup w Budéovic v okr. vodňanském, n. tvrz 50, 57, 193, 202, 219, 222; — rybník 49, 57; — Jaroš z — 49, 193, 229, vdova po něm 49, 57, 219, 222, 229. Bramburský v. Jan Branibor- ský. Brandýs nad Orlicí, o. město 241; Jeník z — 225; — v. z Postupic Kostka Zdeněk. Branibory v. markrabata Alb- recht, Fridrich, Hanuš. Branná, ves u Třeboně; rybník 326. z Brankéře Baltazar 321. Bratislava, Posonium, Presburg, hl. město Slovenska 271, 277, 279; měšťan Renneis Štěpán 271; sněm 330. Bratříkovice, osada u Nechva- lic blíž Sedlčan; Bohuněk z — 349. Breclow v. Vratislav. Brloh, ves u Chvalšin 426, Huž- ka 251, Matéj 220. Brnír 434. Brno, hl. město Moravy 43, 84, 85, 88, 92, 100, 101, 131, 328, 329, 330; — purkmistr a rada 88, 92, 131, 328; — sjezd 100. Brod Český, o. město 78, 211, 266. Brod Německý (Havlíčkův), o. město 76, 79, 104, 338, 378. Brod Vyšší, Altum Vadum, Ho- henfurt, o. město 389, 390; — mýto 296; — klášter a opat Pavel 366, 372, 374, 375, 390, 892, 393, 394, 434, 487, 454. Brona, Bruona v. Bavorov. Broumov, o. město; opat kláš- tera 85. Brtnický Zdeněk v. z Valdštej- na. Brunšvicko; v. Vilém vévoda. Břeclav, o. město na Moravě; Bedřich ze Strážnice hejtma- nem na — (?) 274. Břehov, ves u Hluboké n. Vit. 254. Březí, ves u Trh. Svin; Mikuláš z — 350. z Březí, Březie, Matějka 351. Březina, ves u Kamenice nm. L.; odúmrť 448. Březnice, o. město; ležení 410. Březnice, ves u Sudoměře 126. Březnice, ves v okr. bechyń- ském; Jiřík Majnuš z —, služebník rožmberský, 303. Břežan Václav, rožmberský ar- chivář 138, 364, 388, 390. Břežany, ves u Čes. Brodu; Petr z — 352. Buczendorfer Leopold, sekretář 285. 

Strana 469
z Bučovic v. Kouty. Buda v. Budapešť. Budáky, osada u Mladoňova blí- že Kaplic; Aleš z — 352; — Hynek 350. Budapešť, Buda, Budín, v Peště, Ofen, hl. město Maďarska 388, 389, 395, 397, 398, 424; — valný sněm 65. z Budée Jam 346. Budějovice České, Budigiowiez, Budwais, Budweis, Podweis, krajské město; purkmistr a rada 126, 172, 212, 301, 432, 457, 462—464; — Budějovští 6, 30, 38, 69, 102, 130, 134, 135, 158—160, 197, 240, 252, 266, 267, 300, 319, 353, 355, 366, 384; — rychtář 301; — poslové 177, 178, 354; — kněz Zikmund 126; — farář Ondřej 150, 151; — převor kláštera Jan 445; — měšťa- né Ondrášek Puklice 120, 863, Talafüs 102, 106, 114, Petr a Jan, synové Jamkow z Vodňan 417; — ležení 98, 124, 328, 329, 396, 402, 404, 407, 409, 411, 412, 414; — farní les 69. Budín v. Budapešt. Budkov, ves u Vlachova Březí; Jan Hrzek z — 350. Budynsky Zajic v. z Hazmbur- ka Zajic Zbynék. Budweis v. Budéjovice. Bukovka, ves u Přelouče, m. S turzá; Sezema z — 224. Bukovno, ves u MI. Boleslavě; Aleś z — 346. Bukšice, n. tvrz a ves u Božko- va u Plzně; Markvart z —, vdova po něm Alena z Kra- selova 458. Bunzlaw v. Boleslav. Burgundsko, Burgundia; vévoda 330. Burian v. z Gutštejna. Buštěhrad, Busstiewes, město u Kladna 39, 162, 183, 219, 232—226, 240. Buštěves v. Buštěhrad. Buštěveský Jimdřich v. z Kolo- vrat a Libštejna Jindřich. Buzice, ves u Blatné; Jan z — 408. Bydlín, samota u Osikovce, v okr. vožickém; Jaroš z — 351. Bydžov Nový, kraj. město; sjezd kraje 12. z Bycharce Václav 232. Býkovice, ves u Benešova, m. s tvrzí; Petr z — 218. Byňov, ves u Nov. Hradů; ryb- ník 326, 429. Býšov, dvůr u Knína, blíž Týna n. Vlt.; Bušek 349; — Jan 351. Bzí, Bzie, ves u Veselé n. Luž., Chval z — 321. C Cáhlov, Freistadt, mésto v Hor. Rakousích T8. Calkoá 316. Calta v. z Kamenné Hory. Carda Václav v. z Petrovic. Celský Fridrich, kníže rakouský 865, 386; — Oldřich kníže, Ulrich ze Cily, 152, 248, 272—274, 385, 289, 290, 348, 367, 5386, 461, zavražděn 397; j. služebník Lemper- czagl Zikmund. Cerhovice, ves u Mirotic; zâpis na — 371. Cetoraz, ves u Pacova; Jan Bez- duše, Jíra a Ondra z — 352. z Cimburka Bernard 266; — Jan Tovačovský, hejtman mark- rabství Moravského 12, 83, 84, 87, 92, 100, 130—132, 135, 328. Církvičný, Cierkwicz, rybnik u Domanina (u Třeboně) 326. z Cleboéina, snad z Klokoćina, v. t. Cmunt, městys v Rakousích 846. von Cochperg Bernardt 269. Colda v. ze Žampachu. Colnigar v. Rychnov v Něm. 469 Crhän Jan v. z Jaromyśle. Cunszwart v. Kynzvare. Ctitel Vácha 312. Cudrovice, Czudrowicze, Sudrlo- vice, ves u Prachatic 387; — úrok 415. Cvrékov, Krylov (némec. Gril. ling), osada w Volovic blíže Prachatic; úrok 415. Cuchta 281. Czeyz v. Žíč. C Cabelickÿ ze Soutic Jan v. Sou- tice. Cakov, ves u Čes. Budějovic 258. Čáslav, město krajské 78, 216, 266. Čečelice, ves u Mělníka; z — Kobiánové Jeronjm a Jan, bratří 2. Čechtice, v. Čichtice, Skryje. Čechy, království České, Pehem, kunigreich ze Beheim, ze Pe- hem, Bohemia, cron ze Be- hem 40, 61, 70, 90, 151, 178, 180, 185, 274, 333, 336, 454, 455; — zřízení země 42; — zemský správce, jeho volba 262; — nejv. maršálek 84; — nejv. sudí, mistokomornik, mistopisai* 338; — sr. sně- my, Jiří z Poděbrad, Pertold z Lipćho. Čejetice, ves n. s tvrzí u Stra- konic; Přibík z — 49, 50; — Zachař 346. Čejka Petr v. Olbramovice. Čejkovice, ves u Hluboké n. Vit. 254. Čemily, ves neznámé polohy v okolí Záboří u Ces. Budé- jovic 254. Čeminy, ves u Touškova, n. vla- dyći sídlo; Jan Rius z —, rožmberský úředník 23, 84, 93, 98, 123, 138, 139, 154, 157, 158, 161, 164, 254, 322, 327, 329, 346, 363, 365, 366, 881, 385, 390—392, 393, 

Strana 470
470 394—396, 398, 399, 400, 401, 404, 405, 406, 407, 409, 417, 421, 423, 425, 427, 431, 433, 434, 442, 446, 458, 461, purk- rabí krumlovský 458, 460; j. ves Radošovice. Čeňov, z Činova, ves u Žatce; Příbek z — 232. Čeňovice, ves u Benešova; Mi- lota z — 218. Čep, ves u Pardubic; Jakoubek z — 216. Čeraz, ves u Soběslavi; odámrt 448. Černíkovice, Czerniekowicz, ves u Rychnova n. Knóż. m. tvrz, sídlo Jana Koldy ze Žampachu 31, 167. Černín, ves u Hořovic, m. s tvrzí; Věník z Črnína 225. Černovice, městys u Kamenice n. L.; král. právo, odúmrť 456. Černý potok v. Blažejovice. Čertyně, osada u Záluží, blíž Č. Krumlova; mlýn 381. Český Les, auf dem Pehami- schen wald, na bavorské hra- mici 69. Čichtice, Čechtice; ves n. s tvrzí v okr. netolickém 195. Čestice, ves u Volyně; Příšek Mikuláš z— , služebník Old- řicha z R. 28, 58, 98, 99, 124, 294, 322, 328, 350, 398, 401, 404, 405, 407, 410—412, 415—417, 428, 434; — Ště- pán 453, — j. syn Přech 416, 453 z Čihalova Racek 351. z Cinova v. Ceńov. D K Dablanóm v. Doblín. Daměnice, ves u MI. Vožice; Václav z — 350. Damian sv. 325. Daněk v. Bavorov. Děčín, o. město; Jam ml. z Var- tenberka na — 32, 78, 266. Dědkov, osada u Heřmanice Vel. v okr. votickém; Jetřich z — „350. Dehtáře, ves u Čes. Budějovic 253. Delczsch v. Žíč. Děpolt v. z Rýzmberka. Dešenice, městys u Nýrska; Ctibor z — 346. Dešná, Teschen, k Destnému, ves u Znojma 142, 143, 246. Deštná, městys u Kamenice n. L.; Petr Maksant z — 270, 851; písař úřadu choustnic- kého 427. Dětřich v. z. Janovie Chlumec- ký Dětřich. Dětřichovic Pavel a Pešík v. Praha. Dírná, z Dierného, ves u Sobě- slavě, n. s tvrzí; Albrecht Rita z — 351. z Dispurka Jan Roh 215. Dívčice v. z Sudoměře. Dlouhá Dolní a Horní, dvě vsi u Vyš. Brodu; Racek z — 851. z Dlouhé Jan 349. Dluhomil 297. Dlužiny, dvě vsi wu Ledée m. Sáz.; Beneš z — 219. Dobeš 308; v. z Modřejovic. Dobev Stará, ves u Kestřan, n. s tvrzi; Dobevský (Petr z Dlouhé Vsi) 49. z Dobré Václav 202, 232. Doblín, k Dablanóm, město v Sasku 292. Dobrohošť, ves u Kosovy Hory; z — Ondřej 352; — Petr a Přech 351. Dobronice, ves u Bechyně, п. s tvrzt, později hrad 187, 348, 380; — purkrabí wv. z Petrovic Jan, z Soběšína Prokop. Dobronice, ves u Soběslavi, mn. s tvrzí; Rynart z — 446; — v. ze Rzavého Víta. z Dobronic Jan 352, hejtman na Soběslavi 407, 427, 434. Dobrš, ves u Volyně, se zám- kem; Kocové z — 284, 306, 464. z Dobřan Talafús Václav v. Po- říč. Dobřejice, Dobřejovice, ves u Tábora; Janák 84 Dobřenice, ves u Kr. Hradce, п. s turzí; Jan z — 224. Dobříš, o. město 268, 275. Domažlice, Domazlicz, o. město 133. z Donína Fridrich, purkrabí 42, 78, 171, 266, 282. Doubravice, ves u Čes. Budějo- vic; Hynek z — 351. Doubravice, Důbravice, ves u Volyně; Volf z — 349. Doudleby, ves u Čes. Budějovic; Vilém z Didleb 349. Doupov, o. město 118; Milota z — 164, 168, 170. Drahenice, ves u Březnice; Albrecht a Jan Šic z — 350. Drahonice, ves u Vodňan, m. s tvrzí 453; posvícení 90, 91; Adam z—, purkrabí na Hel- fenburce 416; — Bušek 90, 91, 350; — Jan 453; — Ra. cek 433. z Drahontina Franek 352. z Drahova Bušek 374; — Jan 226, 374. Drahýška, m. ves, nyní dvůr u Něm. Radouně u Jindř Hradce; odúmrť 448. Drahovec v. z Plane Drachoveo Oldřich. Draksl Selar v. Rychnov Něm Draswiczer, rada Otty Bavor- ského 71. Dratlová Kateřina 457. Drážďany, město v Německu 292. Dražice, dvůr a zb. hrad u Be. nátek n. J. 373. Drha (z Dolan?) 303. Drhovice, ves u Tábora; Petr z — 350. Drkolná, Schlagel, klášter v Ra- kousích; probošt 138. 

Strana 471
Drukses Haidenrich, posel řim. krále 104. Dub, ves u Tábora, n. s tvrzí; Víta od — 352. Dub Černý, v Černodubu, osa- da u Homole, okr. Čes. Bu- dějovice; mlýn 381. Dubá, ves v okolí Hluboké m. Vit.; Sicha 254. Dubany, ves u Chrudimi, n. s twrzí; Jan Dubánek z — 216. z Dubá, o. město se zb. hradem: Hynek Berka z — 226; — Jindřich z — 225 a na Mil. štejně 399; — Jan Jindřich z — a Lipé 32, 78, 86, 219, 220, 226, 240, 266; — Jiřík z — a z Vismburka 32, 78, 266; — Ondřej (Sokolík) z — 813, 390, 392, 394; — Kuneš Rozkoš z — 17, 42, 172, 178, 188, 206, 229, 266; — w. z Vizmburka, z Lipé, Kostelec n. Sáz. Dubí, n. tvrz a dvůr u Brani- sova u Čes. Budějovic 366. z Dubí Beneš Libůn 370. Dubné, ves u Čes. Budějovic; Beneš z — 349. Dubová (Dupow), ves « Čes. Krumlova; Jan z — 33; — Beneš a Milota bratří z — 410. z Důbravice v. Doubravice. od Dubu Rynart seděním v Ber- narticich 380. od Dubu Vilém v. z Třebomys- lic. Důl Široký, údolí u Mazelova, o. Lomnice m. Luž. 460. Dunajovice, ves u Třeboně 436. Dunovice, ves u Strakonic 453 Důpovec, služebník Alše ze Šternberka 133, 137. z Düpova v. Dubová. Duršmid 368. Durynsko, landkrabě 139, 292. Dworce, ves u Trh. Svin; Old- řich z —, j. manž. Kateřina z Noskova 412, 424; — Ond- řej 407. Dvory v. Víckovice. Dvůr Král. n. L., Dvuor, město 241, 266. Dvir Novy uw Bawvorove (2); Divi$ z — 350. Dynín, ves uw Lomnice n. Lu£.; úrok 406. E z Eberdorfu Zikmund, hub- maistr rakousky 73; Reim- precht z — 233, 269. Edar Zikmund 349. Eferding, Everding, město v Hor. Rakousích 367, 368. Eger v. Cheb. Eišet, Aistet, město v Ba- vorsku 81. z Einsidelu Hidebrand, Hilbrant von Eynsidel, zástupce Frid- richa Saského na dvoře král. 128, 144, 201, 208, 233, 245, 246, 256. Eizinger Oldřich, Ulrich Eic- zinger von Eizing, Eyczinger, Eitzinger von Eytzingen 61, 274, 277, 348. Ejžíř, n. vladyčí sídlo neznámé polohy (v okolí Zbraslavi n Vit.?); Divis z — 268. Elbogen v. Loket. Eneáá Silvius, biskup terstsk a rada královský 150; v. Pius II. Erazim v. z Michnic. F Fargas Ladislav 3. Fefry, ves u Prachatic 142. Fegal Prokop 153. Fišer v. Rychnov Něm. Florencie, město v Italii 340. z Fradnachu Hans, Fradnaher Hanuš 349, 401, 412, 429. Francie 435, 436; — král Ka- rel VII, 144, 330, 331; — válka s Anglií 387. Franciscus comes v. Sforza Fr. Fridrich, císař. něm., král, vé- voda (kníže) rakouský, štýr- 471 ský, korutanský a hrabě ty- rolský 73, 74, 142, 143, 150, 151, 159, 165, 201, 228, 246, 273, 315, 317, 340, 349; — poselství 165; — spolek pro. ti němu 332; — v. rada Eneáá Silvius, Jihlava (sném). Fridrich, markrabě braniborský a purkrabí norimberský 80, 171, 172, 206, 268. Fridrich, vévoda rakouský 435 Fridrich, vévoda saský, lantkra- bě durynský a markrabě mí- šenský a nejv. maršálek říš- ský 139, 144, 160, 165, 168, 178, 185, 186, 189, 190, 191, 192, 194, 197, 206, 208, 209, 212, 219, 222, 228, 233, 237, 245, 257, 268, 276, 281, 288, 814, 329, 377, 452; j. radové 141, v. z Bebenburku Jiří 144. Fridrich, arcibiskup magdebur- ský 268. Fridrich purkrabí v. z Donína. Friepršóv mlýn 387. Frydlová vdova v. Rychnov Něm. Frydštejn, z Frieštejna, n. hrad u Turnova; Hanuš z — a z Maršovice 210, 232; wv. z Kováně. Furstenzell, klášter v Bavořích 90. Fuzdorfa Jan Němec 216. G Gabriel frater 361. z Gary Ladislav, uher. šlechtic 397. Georgsberg, Jógenperg ob Pas- saw, místo u Pasova v Ba- vořích 236. Gera, město v Sasku 270, 292, 295. Gerhard opat v. Koruna Zl. Glaser Jindřich v. Hobelsberk. Glauchovsky v. z Šumburka Fridrich. z Glichen Arnošt hrabě 269. 

Strana 472
472 Glouchov, Glawchaw v. z Šum. burka. Gleyssentaler, služebník Burjá- na z Gutštejna 66. Gnuuer Hanuš, j. manž. Doro- ta v. Hradec Jindř. Goge Jakl v. Rychnov Něm. Goldberk, Geltperg, město v Meklenbursku 70. Gotleba, Gotleube, městečko v Míšni 292. Gotr starý v. Rychnov Něm. Gran v. Ostřihom. Grimma, zu Gryme, město uv Miśni 194, 207. Grossauer Jiří, správce na Vít- kově Hrádku 68. Guldán Prokop, služebník Hyn- ka Krušiny z Švamberka 66. Gutštejn, zb. hrad a dvůr u Bez- družic; — z — Burján ma Tachově a na Nečtinách 6, 7, 29, 34, 44, 51, 55, 59, 67, 78, 96, 99, 115, 116, 118, 127, 153, 155, 171, 209, 211, 212, 266, 280, 282, 452; — z — Jan 34, 78, 266. H Habří, ves u Čes. Budějovic, m. s tvrzi; Oldřich | Roubík z Hlavatec na — 50. Hádek Přibík, služebník Jimdři cha z Sobétic 93, 277; — wv. Pabénice. Hadrava Jan, měšťan vodňan- ský 309. Hájek, ves u Vodňan; osedlí Jakub 251, Jíra, Vávra a Zibrid 252. Hanuš, markrabě braniborský 80. Hanuš, kníže osvétimsky 132. Hanuš, kníže opavský a min- sterbersk 132. Hanzl v. Vlast'oviénik. Hanzl Josef v. Rychnov Něm. z Hardeka Michal 142, 143, 159, 161, 246, 248. Harleinsperger Dannekvart na Tamberce. 355, Vít 35. Harnachovsky dům, Harnach, haus, ve Vidni 395. Hasištejn, Hassenstein, n. hrad u Kralup (u Chomutova) 20; — purkrabí 118; — v. z Lob- kovic Mikuláš. Hazl, forman 38. Hazla Václav v. Ves. Nová. Hazmburk, Klapý, Hasenburk, Hazmburk, zb. hrad u vsi té- hož jm. u Libochovic: — Zbyněk Zajíc z —, Zajíc Budyňský 5, 7, 19, 21, 42, 44, 51, 155, 156, 170, 176, 185, 190, 217, 238, 240, 278, 365, 452; — j. služebník Zik- типа z Slivna. | Hecht Václav v. z Rosic. Helfenburk, zb. hrad u Bavoro- va blíž Vodňan; — úřad, purkrabí 34, 57, 350, 463; — purkrabí v. Příšek Miku- láš z Čestic, Adam z Draho- mic, z Zelibofic Mikuláš, Tluksa Jan z Vrábí; — hrad- mí vězení 90, 91, 94, 250. Herálec, městys u Humpolce, mn. s tvrzí; Václav z — 200. Heralt 312. Herbertův zeť Vácha 258. Heres, sluzebnik Mikuláše z Lob- kovic 279. z Heroltic Jan 225; — Valentin 226. Herstejn, Hersstain, zb. hrad u Němčic poblíž Kdyně; Vi- lém z — 372, 374, 375, 392, 393, 894, 437. | Hertvik v. z Rusinova. Heřmáň, ves u Vodňan; zápis ma — 373. Heřmanice Velké, ves u Otic; Bušek z — 352; — Jan 117, 119. Hessensko; Ludvík, langrawe von Hessen 80. Hešl 253. Hilbrant v. z Einsiedlu Hilde. brand. Hláska, osada u Olšovic blíž Ne- tolic; hold 252. Hlava Jam Červený 346. Hlavatce, ves u Soběslavi; Jan Roubík z — 349; — Jiří z — 247, 318; — Oldřich Roubík z — a na Habří 50, 349, 350, 401, purkrabí na Majdśtejne 403, 416. Hlohov, osada u Zvóstova u Otic, n. s tvrzí; — Jan z 218. Hluboká mn. Vit., zamek 121, 345, 353; vsi úřadu hluboc- kého 375; — v. z Lobkovic Jan Popel. Hobelsberg, Hobelsperg, místo v Bavořích; Jindřich Glaser na — 69, 77. Hodějov, ves u Volyně; Jan z — 346; — Smil z — 350. Hodfogl Lorenc v. Rychnov Něm. Hoholice v. Ouholice. Hohenfurt v. Brod Vyšší. Hojcar mlynář v. Rychnov Něm. Hojovice, ves u Kamenice m. L.; odümrt 448. Holdová vdova v. Rychnov Něm. Holický v. ze Šternberka Aleš. Holub, služebník Jindřicha z Rožmberka 353. Holub Vanék z Probluzi, slu- Zebnik Koldy ze Zampachu 32, 167, 276, 382. Hora Jan v. Ocelovice, Нота Kamenná, ves u Manětína; Jan Calta z — 78, 127, 171, 215, sed. na Rabštejně 215, 266. Hora Kunétickd, in monte Cu. nieticz, hrad u Pardubic 12, 223, 241, 245; — v. z Mile- tínka Bohuslav. Hora Kutná, u Hory, in Mon- tibus Cutnis, o. město; 78, 266, 372, 374, 442; — sjezd 19, 20. Hora Zelená, zámek wu Nepo- muku 116, 280; v. z Svam- berka Hynek Krušina. Horažďovice, Ohražejovice, o. město 13, 280, 291; — sjezd 

Strana 473
strany strakonické 291, 300; — ležení 410, 416, 433. z Horek v. Horky Železné. Horka, ves u Čáslavi; Jan Horka z — 216. Horka, mésténin vodñanskÿ 310. Horky Železné, z Horek, ves u Přibyslavi, n. s tvrzí; Příbek z — 221. Hory, ves u Kaplice; Jan z — 850. Hory Kašperské, o. m.; burger. meister und rate der pergs Reichenstein 304, 236. Hořebník, služebník Jana Zaji- mače z Kunštátu 149. Hořec, ves u Manětína; Heřman z — 227. Hořepník Ondřej v. ze Zahrádky. Hořiněves, ves u Jaroměře, n. 8 tvrzí: Jeroným z — 225. Hořovic Častolár 206; — Vaněk 215. Houžná, Huzna, osada u Pum- perle blíž Volar; Bartoš z 350; v. ze Rzavého Vita Mikuláš, — v. Dlouhá Ves Hradčany v. Praha. Hradec Jindřichův, Neuhaus, Hradecz, v Hradcie o. město, 18, 19, 24, 25, 31, 33, 37, 44, 45, 48, 53, 55, 70, 76, 102, 106, 108, 113, 121, 130, 132, 136, 140, 154, 164, 193, 196, 229, 240, 249, 259, 285, 303, 305, 306, 307, 362; snóm 30, 31, 35, 40—43, 103; smlouva hradecká 41—45, 184, 186; purkrabí na — Jan ze Zhoře; — glejt 34; ležení 398, 404, 407, 410, 412, 425; — úroku kladení 405, 410; — měšťané Augustinová Do- rota, vdova, j. syn Brikci 410, Gnauer od Hory Hanuá, j. manž. Dorota 405, 400, 434, Krajčí Matěj, j. manž Magdalena, j. syn Tomáš 404. z Hradce Jan, Jan Hradecký, z — Jan a na Telči, Jan z Telče 7, 11, 16, 18, 28, 29—31, 37, 77, 80, 87—89, 95, 96, 122, 127, 131, 134, 135, 149, 154, 155, 157—160, 172, 178, 192—96, 198—200, 203, 207, 211—13, 215—17, 227, 234, 238, 241, 243, 244, 246, 266, 267, 283, 294, 298— 300, 307, 319, 362, 374; j. služebník Artleb. — Menhard, Menhardus de No- va Domo, Meinhart 3, 5, 7, 13, 16, 19, 20, 21, 27, 263, 452. — Oldřich, Ulrich vom Newn- hause, Newnhaws 1, 2, 4, 5, 7, 9, 11—13, 15, 16, 18, 19—21, 25, 27—33, 35, 37, 40—42, 44—46, 48, 51, 60, 64, 70, 76, 77, 81, 84, 86—88, 95, 96, 100, 102, 106, 108. 112, 113, 120—122, 129, 130, 136, 138, 140, 149, 154, 155, 157—160, 162, 164, 165, 168, 172, 173, 177, 178, 184—186, 188, 193—196, 200—203, 205, 207, 209, 212, 215—217, 219, 221, 222, 224, 227, 228, 230, 234, 238, 241, 243, 244, 249, 255, 259, 261, 263, 266, 267, 285, 298, 300, 305—307, 319—321. Hradec Krdlové, Hradecz, H. nad Labem, Grecz Reginae 78, 241, 242, 266, 373; — sjezd kraje 261, 262; — Mi. kuláš z — 341. Hradec Štýrský, do Grece, Gretz, Grecz, město ve Štýr. sku 64, 74, 75. Hradecko 157. Hrádek v. Křivoklát. Hrádek u Ctiboře v okr. vlašim- ském, n. s 2 tvrzemi; — Mi kuláš z — 232. Hrádek Kozthřbet, zaniklý u Oublína v obci Radíči u Sedlčan; Elška z —, manž Jarohněva z Úsuší, hejtma. na na Třeboni 412. Hrádek n. Sáz., Hrádek 2. 473 Hrádek Vítkův, Wytinghausen; správce Jiří Grossauer 68. Hradenín, Radenín, ves u Pla- ňan; Václav Píšek z —, slu- žebník Oldřicha z R. 62, 241, 453. © Hradiště Něper Jan 346. z Hradištka Martin, j. manž. Kateřina 263. Hrádkov u Křivoklátu, v Hrád- kověvsi 63. z Hrádku (jména více osad) Bo- řek z — 42; Heřman z — 851; — Janek 19, 42, 112; Ramsa 6; — Stach 346. Hrâdkovèves v. Hrâdkov u Ki. voklátu. Hrady Nové, o. město s 3 hrady 47. Hracholusky, v Hracholuštiech, ves u Netolic; hold 253; — Dobeś z — 350; — syn Rim. šů 313. Hramosty v. Chramosty. Hwrbov, ves u Netolic; hold 253. Hrdějovice z Hurdějovic, ves ^ Hluboké m. Vit.; člověk Jana Popela z Lobkovic 126. Hroch Hynek v. z Křešic. Hrůza 99. Hrůza Václav v. z Chelčic. Hrzek Jan v. z Budkova. Hřeben, dvůr u Velešína: z — Oldřich 164, 351. Hřensko, Křensko 350. Hiíbé Buzek 205. Hwucek, Huk, služebník Oldřicha z R. 158, 159. Humna, zanikld ves w Dechtdr v okr. éóeskobudéjovickém 253. Humňany, samota u Stétic, o. Vodňany; zápis na — 373. Humpolec, o. město 40. Humprecht 206. Hunigenusch, kancléř řím. krále 152. Hunyady Jan, gubernator uher- ský 105; j. synové Ladislav a Matyáš 397, 398. Hůrka Vaněk v. Prachatice. Hurt 308. 

Strana 474
474 Hus, n. hrad u Prachatic; — zápis na — 375, 380, 383, 884, 386, 437, 464; — mlýn pod hradem 387. Husimec, městys u Prachatic 383, 384, 386, 415. Hůska, Hůzka, posel Bedřicha ze Strážnice 102, 309. Hustiřany. ves u Jaroměře; — Beneš z — 215. Huzná v. Houznd. Hylbrant v. z Einsidelu Hilde- brant. z Hynéiho Jan 225. CH Cheb, ve Chbě, Eger, Egra, o. mésto, 38, 115, 163, 192, 316, 329, 330, 331, 336, 344; — purkmistr a rada 160, 167; — jednání s papež. le- gátem 344; — purkrabí Ma- těj Šlik z Lażan 128; — chebskÿ hejtman v. Hynek Krušina ze Švamberka. Chelčice, ves u Vodňan, n. s tvrzí; — Václav Hrůza z — 114, 142, 196, 281, 296, 297, 329, 382. Chlévec Racek v. z Malšína. Chlum, zb. hrad w Ml. Bolesla- vi; Vaněk Mutina 226. Chlum, zb. hrad u Zbýšova, o. Čáslav; Diviš Slavata z — a Kośmberka 78, 216, 231, 328; — Jan z — 232. Chlum, ves u Ces. Krumlova; Přibík z — 349. z Chlumu Hladký 349. z Chlumu Jíra 408. z Chlumu Snopek 221. z Chlumu Vašek 349. z Chlumu a Slivna v. Slivno. Chlumec Vysoký, Chlumec blíž Sedlčan, městys a zámek u Sedlčan; kladení peněz 182. Chlumecký Dětřich v. Janovice Chlumeček, osada u Křemže, okr. Čes. Krumlov; mlýn 381. Chmelná, z Chmelného, ves u Kralovic: Chval z — 453; — Mikes z — 352; — Vikér z — 212. Chodeč, z Chotče, osada u Ne- třebic u Čes. Krumlova; Ry- narth z — 351. Chodov, ves u Říčan, n. s tvrzí 218. Chomutov, o. město 124, 127; v. z Všesovic Jakoubek. Chotěboř, zaniklá ves u Křižence v okresu mladovožickém; Jan Škrle z — 215. Chotěbořice, osada u St. Kestřan v okr. píseckém; Prokop z — 346. z Chotče v. Chodeč, v. z Vře- sovic. Chotěmice, ves u Soběslavi; Jan Baba z — 352, 416, 428; — Janek z — 399. Chotiranského sestienec 209. Chobolice Dolní a Horní, vsi u Úštku; Jindřich z — 218. Chotoviny, městys u Tábora 347. Choustník, Chüsník, zb. hrad nad vesnicí t. jm. u Tábora 347; purkrabí 459, v. Víta ze Rzavého 124. Chramosty, v Hramostech, ves u Sedlčan; zástava platu 182. z Chrastné Bartošek, služebník Václava z Michalovic 57, 58 Chroboly, ves u Prachatic; zápis na — 878. Chrbonin, ves u Tábora; odůmrť 448. Chrudim, kraj. město 78, 266. Chrustenice, ves w Unhosté; Markéta z — j. zemřelý man- žel 107. Chřenovice, v. Křenovice. Chřenovice, ves u Ledče nm. Sáz.; Jaroslav z — a ze Zruče 411; — Milota z — 1. Chudiń, viska u Charvatec v okr. mladoboleslavskóm; Jan z — 225. Chudoba, měšťan vodňanský 811. Chval v. z Machovic. Chvalkov, ves u Kamenice n. L.; Bernhart z — 352. Chvalšiny, Kalssing, o. město 139; hold 252. Chylov, mlÿn pod Kratusinem, o. Prachatice 387. I z Ilburka Vilćm "T8, 2277, 238, 240, 243, 266. Ingolštat, Ingelstat, město v Ba- vorsku 81. Italie, Italia 336. J Jůgenreuter Zikmund, měšťan pasovský 439, 440. Jakub v. Hájek, z Vřesovic, Zahrádka. Jan, král. čes. 387, 388. Jan, Hanuš, vévoda bavorský 282, 283. Jan, markrabë braniboskÿ 171, 276, 278, 279, 282, 283. Jan, opat v Třeboni 455. Jan, převor v Čes. Budějovicích 445. Jam sv. Křtitel, obraz pozlacený 440. Janák v. Dobřejice. Janas, Staňků syn, v. Otmanka. Janda, řezník 250. Janek, pacholek Vavákà, 126. Jankov, osada u Mýta blíž H Plané; úrok 413. Jankovský, některý z p. z Talm- berka, v. t. Janov, město v Italii 340. Janov, v Joanové, zaniklá ves u Branisova bliź Ces. Budć. jovic 453. z Janovic, jméno staročes. rodu; Dětřich Chlumecký z Janovic . 85—37, 197. 316. 353; — Oldřich z — 293 a z Rýzm- berka 82; — Petr z — 182, 183, — j. syn Jetřich 182, 183; — Racek z — 81, 293 z Jaromysle Jan Crhdn 350. 

Strana 475
Jarohněv, rožmberský služebník, v. z Úsuší. Jaronice, ves u Čes. Budějovic 254. Jarošová Kateřina v. Božovice. Jaroměř, Jaromíří, Jaramiř, o. město 241, 266. Javornice, v Javořinci, ves u Vodňan 253; — Burjan, Drżkraj a Vaclav z — 351. Javorské knížectví; šlechta 177, 178; — podhejtman v. Dè- prant Reibnic. Jelemek, ves u Prachatic; — hold 252. Jenišovice, osada u Křivsoudova, o. D. Kralovice; Jan z — 352; Vikéř z — 213; Vilém z — 232. Jemnice, město na Moravě 395 z Jemničky Zich 200, 232. Jemniště, ves u Benešova; Zdeněk z — 3b1. Jempnický Jan v. z Lichten- burka Jan. Jenštejn, městys se zb. hradem u Brandýsa m. L.; — Jan z —, arcibiskup pražský 391; — Pavel z — 218. Jeronym, služebník Vaňka z Pec- ky 106, 167. z Jetradovic Oldřich 220. Jetřich, panoše 448. Jihlava, Igla, Iglaw, Yglaw, kraj. město na Moravě, 56, 101, 113, 118, 120, 319; — sněm 70, 72, 74, 76, 78—79, 82—91, 94—96, 100, 103, 104, 137, 139, 148, 149, 184, 185, 187, 219, 221, 222, 224, 228, 229. Jílovice, dř. Jivovice Česká a Německá, dvě vsi u Vyššího Brodu; — Hanzlata z — 350. Jindřich, vévoda bavorský, falc- krabě rýnský 124, 236, 259, 303, 304, 451, 453—456. - Jindřich, vévoda rakouský 451. Jindřich, hejtman prachatický 310. Jindřich, j. manž. Štajnhaufová 434. Jindřichovice, ves u Blatné; — Bušek z — 351. Jindřichovice, ves u Blatné; Milota z —, služebník Václa- va Zmrzlika ze Svojšína, 126. z Jiréan, Jieréan, Petr 351. Jivovice v. Jílovice. Jinošov, dvůr u Vlašimi: — Jam a Mikuláš z — 211, 232. Jíra v. Hájek. Jiří Saský 314. Jiřík v. z Poděbrad Jiřík. Jiskra Jan (z Brandýsa), hrabě šarišský a hejtman krále La- dislava 105. Jistebnice v. Kozí. Jižná, ves u Kamenice n. L.; odümrt 448. Johannes frater v. Kapistran. Johamnes, písař rožmberský 62. Jorg v. z Bebenburka Jiří. Jorgenperg v. Georgsberg. K Kabát v. Svinětice. Kačice Petřík 352. Kadaň, o. město 171—173, 178, 237, 240, 241, 267; — měš. łanć 111, 118, becvá; Mates Plehl 118. Kadeřávek v. Malèicé. Kajat Mikl v. Rychnov Něm. Kajetín, ves u Soběslavi; odúmrť 448. Kalixt III., papež 390. Kalssing v. Chvalšiny. Kamarýt Purkart v.z Žirovnice. Kamberk, městys u Ml. Vožice, m. s tvrzí; — Jan z — 202. Kámen, ves se zámkem u Pa. cova; sjezd Jimdřicha z R. s Jiříkem z Poděbrad 267. z Kamenice Jan 232. Kamice, ves u Horažďovic; — Bušek z — 349. Kanize Ladislav, uher. šlechtic ' 398. Kapistran Jan, kazatel a gen. vikář řádu sv. Františka, frater Johannes 324, 325, 327, 329—331, 337, 338, 341, 475 342, 343, 345, 355, 358, 359, 361, 362, 419, 420, 423. Kaplíř, Kepler, v. ze Sulevic. Karel IV., čes. král a řím. císař 394, 426, 437. Karlštejn, Karštejn, státní hrad 12, 13, 16, 17, 27, 48, 129, 240; — klenoty zemské 263, 305—307; — mistopurkrabi Děpolt z Rýzmberka. Kárník Klíma, služebník Hynka Krušiny ze Švamberka 96, 97, 99, 115. Karvajal Jan, kardinál 3. Kašpar v. Šlik Kašpar. Kašperk, z Karšperka, zb. hrad u Kašper. Hor; úředník 120 Katov, ves u Soběslavi; odůmrť 448. Kazimír, král polský 228. Kazka, kožišník v. Sedlčany. Kdulinec Petr v. z Ostroměře. Kersperger, rada Jana ze Svam- berka 228. Kestřany, ves u Písku; — Jan z — 346. Keutschaler Vavřinec, služebník Jana z Švamberka 2834. Kladsko, město a hrabství 323; — Mikuláš z — 350. Klára sv., její řád 325. Klatovy, z Glatow, kraj. město 66, 78, 162, 240, 266. z Klatov Jíra 218. Klečata, ves u Veselí n. Luz; — Mikuláš z 352. Klenová, z Klenového, ves a zá- mek, n. hrad u Janovic v okr. klatovském; — Bušek z — 225; — Přibík, Přibík Klenovský, Přibík z — 29, 54, 81, 82, 162, 173, 266, 293, 316, 456, 463, 464; — Mar- kóta z — 82. Klenovice, ves u Touškova; — Bušek, Jan a Jindřich z — 346. z Kleteèné Jan 200, 232. Klingwergh v. Zvíkov nm. Vlt. Klinštejn, n. hrad u Čes. Lib- chavy u Ces. Lipy; — Bohu- něk z — 266; — Čeněk z —. 

Strana 476
476 purkrabí praž. hradu 263; — Záviše z — 266. Klokočín, dvůr u Maletic blíž Vodňan; (z Clebočína Pří- bram? 350). Knínice, n. ves u Vorašic u Vo- tic; — Tomek z — 232. z Knoblachsdorfu Mikuláš 215. Knyepantl Hanzl o Ondřej v. Rychnov Něm. Křovice, ves u Sedlčan; — Petr z — 211, 232. Kobian 206, v. Čečelice. Kobik Jan v. Opatovice. Kocovsk$ v. z Dobrše. Kočka Vanék v. DruZetice. Kocov, ves wu Plané, n. s tvrzi; — Jindi'ich z — 349. Kojákovice, ves u Třeboně; — Petr z — 352. Kojecin, Kojičín, ves u Vodňan 253. Komářice, ves u Trh. Svin; — Odolen z — 349. Konéany, n. ves, nyná hájnice u Ba, okr. Tÿn n. VIt.; — Jan z — 351. Kojkovice, ves u Něm. Brodu; — Zikmund z — 213, 232. Kokořov, ves, nm. s tvrzí u Plzně; — Jan z — 215. Kokot, služebník Oldřicha z R. 62, 77. Kolda v. ze Žampachu. z Koldic Albrecht 178; — Hanus z — 78, 178, 266. Kolín, Koln, Colonia, o. město; 13, 16, 21, 23, 24, 27, 240, 262, 305, 306; — hejtman na — Jan Sudlice z Běstvin 12; — srov. ze Strážnice Bedřich. Kolomuty, ves u MI. Boleslavi, п. в tvrzt; — Procek a Alb. recht z — 225. z Kolovrat, z Colowrath, jméno staročes. rodu; — Hanuš 85, 36, 44, 51, 89, 143, 144, 147, 176, 181, 266, 268, 271, 275, 278, 286—288, 800, 314, 319, 399; j. služeb- ník Pracet, Jan z Mokřic, Racek. — Jan sed. na Bezdružicích 34, 44, 373. — Jindřich z Colovrat a z Lib- štejna, Jindřich Libštajnský 6, 7, 9, 33, 39, 44, 51, 55, 62, 63, 72, 73, 75, 78, 132, 145, 146, 149, 157, 161, 162, 172, 173, 176—78, 188, 189, 198, 209, 214, 215, 227, 229, 238, 240, 241, 245, 266, 267, 315; j. sluzebnik Racek, pur- krabí. z Kolsen Kašpar, loketský man 14. z Komárovic, snad Komárov, n. ves u Zbýšova u Čáslavě; Prokop z — 232. Komářice, ves u Trh. Svin; — Beneš z — 349, 416; — Jan — 349; — Odolen z — 829. Końata Jan v. z Olešnice, v. Vlhlavy. Konopiště, hrad u Benešova 166, 240, 245; v. ze Šternberka Zdeněk. Konrád, kníže kozelský a oleś- nicky 132. Kopidlno w Libáné; — z — a z Levína Petr 12; — Zdenék z — 12. Korec, poddaný v. Bělá. Korneuburk, Kornnewnburg, město v Dol. Rakousích 367. Koruna Svatá, Corona Sancta, klášter u Čes. Krumlova; klášterní majetek 338, 373, 875, 378, 424; — opat Ger- hard 372, 375, 376, 385, 390, 392, 393, 394, 433, 437. Korutany 65. Koryta, ves u Kaplic; zäpis na — 873. z Kostelce a z Leštna Jan (Sád- lo) 17, T8, 220, 238, 243, 259, 266, 277. Kostelec Zbořený, dř. Kostelec m. Sáz., okr. Benešov, ves n. s hradem 32, 34, 195, 215, 218, 220; — vw. z Dubé Roz- koš Kumeš. Kostempir, úředník Hynka Kru- šiny ze Švamberka 82, 99. Kosténice, ves u Holic; — Ho- tart z — 218. Kostka v. z Postupic Kostka. z Kostnik Artleb, j. dcera Do. rota 425. Kosice, ves u Tábora; plat 458 z Kosmberka Vilém 352; v. z Chlumu. Kotenčice, ves u Dobříše; — Zikmund z — 224. Kotenprun v. Studánky. Kotouň, ves u Horažďovic; — z Kotúně Racek 314. z Kotvic Hanuš 226. Kouba, mésto v Bavorsku; sjezd 455. Kounice Dol., klášter na Mora- vě; probošt Mikuláš 85, 88, 100, 101, 131, 136, 328. Kouřim, Kúřim, kraj. město 78, 211, 266. Kouty, ves u Otic, n. s tvrzí; z Koutu Jarohněv odjinud z Bučovic 215. z Kováčova (Kovářova?) Jan 349. Kováň, ves u Bělé pod Bezd.; — Bohuše z — a z Fricstejna 266. Kovanin, ves u Volyně; — Za- chař z — 352. Kovář Matěj 136. Kozáková 69. Kozí, n. hrad u Tábora: — Cti- bor z — 349; — Jan z — 349, 351, 398, 400, 405, 407, 410, 412, 413, 416, 421, 423; — Jan mladší z — 421, 423; — Vilém z — 351, 416, — Vilém Kozský z — sed. ma Jistebnici 416; — Zdeněk 2 — 416. z Kozinec Filip 352. Kozlovec Jan, rožmberský slu- žebník 125. Kozly, ves u Bíliny; Tloskovcové z — 247. 

Strana 477
Kozly, knížectví ve Slezsku; kníže Konrád 132. z Kozojed Martin 218. Kožly, ves u Ledče n. Sáz.; Čeněk z — 219. Kračma Václav 215. Krajčí Matěj v. Hradec Jindř. Krajíř Krajku Volfgang 442; j. služebník Bohuslav z Str- hařova. Krakov, Krokaw, město polské, 454. Král Ondřej v. z Zarybničí. Kralovice Dolní, o. město; — Aleś z — 231, 232; — Jan Moéihub 17, 71; — Oldřich Moëihub 40, 41, 42, 56, 72, 76, 78, 97, 103, 104, 106, 116, 184, 232. Kramolín, ves u Třeboně 432. Kraňsko, do Krainu, 65. Kraselov, ves u Volyně; — Ale- na z — v. z Bukšic Markvart Krasíkov, Švamberk, zb. hrad u vsi t. jm. u Bezdružic 276, 284; v. Švamberk. Kraslovice, ves u Vodňan; zápis na — 373; — dva mlýny pod — 873. Krašov, n. dvůr u Křemže, o. Č. Krumlov; Strmek 381; dvory kmetcí 381. Kratušín, ves u Prachatic; mlýn Chylov 387. z Kravař Eliška 395; z — a ze Strážnice Jiřík 100, 371, 438. z Krčman Matěj 225. Krejéovice, Krejovice, osada u Milesic blize Pardubic; úrok 415, 387; mlýn 387. Krejovice v. Krejčovice. Krepensslak v. Křeplice. Kremže, Crems, město na Du- naji v Rakousích, 90, 285. Krtely, ves u Netolic; les Krtel- ský, hajný 251; hold 252. Krtov, ves u Tábora; odúmrť 448. Krucenburk, městys u Chotě- boře; — Epik z — 42, 216; — Michal z — 232. Krumlov Český, o. město, Crumblow, Crumlow, Krumb- naw, Krumlow, Krumplow, Crumenaw, Crumow, Crump- naw, Crumma 5, 28—31, 33, 39, 43—45, 52—54, 58, 60, 62, 64, 70, 75, 77, 79, 81, 82, 84, 86, 103, 106, 110, 114, 115, 122, 124, 125, 129, 135— 137, 139, 142, 144, 145, 148— 150, 154—161, 188—190, 192, 194, 197, 101, 205, 209, 211, 216, 217, 256, 257, 260, 270, 271, 273, 274, 278, 279, 281, 283, 285, 288, 294, 298, 304, 807, 308, 311, 314, 317, 318, 820, 322, 323, 325, 332, 341, 349, 364, 365, 367, 371, 372, 374, 375, 379, 384, 385, 390— 396, 399, 401, 404—412, 421, 423—425, 427, 428, 433, 443, 445, 448, 454, 456, 465; — farář 43, farář Mikuláš, doctor, arcijáhen bechyňský 174, 327, 385; — kaplanstvi 99; kaple hradní 435; kaplan hradní Mikuláš 64, sakristán hradní Miku'áš z Sedlčan 827; — klášter sv. Kláry, jeptiška Alžběta 455; — priwilegia 390; — purkmistr 434; — Hanu$ soukenik, j. bratr Petrlik 434; Martin krejčí, j. manž. Markéta 97, 99; Jan Promar, j. manż. Anna 328, 396; — kancléř v. Rischauer Jan; — leżem 98, 124, 329, 396, 402, 411, 413; — rybník 429; — sád- ky 326; — purkrabí na hra- dě v. z Cemin Jan Rás, z Ne- myśle Zachaf, z Petrovic Kunrát, z Větřní Višně Ma- těj. z Krumlova Václav, doctor de- kretů, 67, 340, kanovník pražský a plebán ve Velešíně 327, 395, administrator arci. biskupství 340, 341, 343, 391, 462. Krumlov Moravský, město na Moravě 86, 87. 477 Krušina Hynek v. z Švamberka Krylov v. Cvrékov. Kfemá&iny v., K7eplice. Křemže, městys u Čes. Krum- lova; Jan Smil (Smilek) z — 223, 373, 375, 381—384, 399, 437; — j. synové Přibík a Jiřík 375, 381, 382, 384, 386, 437; — podací kostelní, kaplanstvi 381; — tvrz s dvo- rem a poplužím 381; — mlý- ny 381. Křenovice, Chřenovice, ves u Čes. Budějovic 254. Křenovice, z Chřenovic, ves u Ledče nm. Sáz., se zb. hra- dem; Ctibor z Ch. 232. Křenovice, Chřenovice, osada u Bezmíře, o. Votice, m. s torzi; Hynek z — 218; Ji. Tik z — 225. Křensko v. Hřensko. Křepenice, ves u Sedlčan; zástava platu 182. Ki'eplice, Krepensslak, Krepen- schlag, dř. Křemšiny, osada u Volovic, o. Prachatice 387, úrok 415. Křešice, ves u Otic, n. s tvrzí; z Hynek Hroch z — 218. Křesov u Landshutu ve Slezsku 56. z Křiněvce Hynek 321. Křišťanovice, Kristanowicze, ves u Prachatic 387; úrok 415. Křivoklát, Hrádek, starý hrad nad městem t. jm. 166, 240, 245. Křivonoska Petr, zedník v Tá- bore 179. Kříž v. Svoříž. Křížek, Skálóv syn 250. Křížek, puškař v Čes. Budějovi- cích 429. Křtěnovice, osada u Nové Vsi, okr. MI. Vożice; Janek z — 215. Kubanti syn v. Prachatice. Kuglvejtské louky 429. z Kumile v. Kunemil. 

Strana 478
478 Kunemil, z Kumile, ves u Ha- ber, n. s tvrzí; Bolech z — 211, 232. Kuní potok 308. Kunšů pacholek Petr 126. Kunštát, o. město na Moravě, se zámkem; 454. z Kunštátu Boček 256; Jan z — a od sv. Prokopa 63, 226, 247, 299, 318, 353; Jan Zaji- mać z — 78, 111, 149, 150, 171, 238, 243, 266, 307, 318; j. služebník Hořebník. Jiří z — v. z Poděbrad Jiří; Kuna z — 100; z — Procek 240. z Kunvaldu Jam 224, z K. a z Dražic Jan a Pešík 6. Küpka wv. Swinétice. z Kusy Mikuláš, kardinál legát 833, 344, 345. Kwvasejovice, ves u Soběslavi, п. s turzá; Zbynék z — 350. Kvaštov, ves u Sedlce; Jan z — 352. Květoň 312. Květuš, ves u Milevska; Zbyněk Veliký z — 231. z Kyntina (?) Hynek 219, 226. Kynžvart, Cunszwart, mésto se starým hradem u Plané, 70. Kyrpergas Otto 349. L Ladislav král, kunig Ladslav, Laslaw, Lasslab, Lassla, Lasslaw 46, 61, 74, 105, 172, 115, 180, 228, 232, 237, 262, 272, 273, 277, 279, 332—335, 340, 347, 354, 356, 360—362, 367, 370, 371, 375, 380, 382— 387, 389, 394, 395, 397, 424, 427, majestátní pečeť 127. de Lamana Elisseus, vicekanclér řádu maltézského 359. z Lampachu Jiří Span 349. Lamecz v. Lommatsch. Landshut, Lanczhuet, město v Bavorsku 125, 304, 455. Landshut ve Slezsku 65, 178, 364. Landštejn, zb. hrad u Nové Bystřice 303; — Jan z —, služebník Hynka Krušiny ze Švamberka 116; — w. Kra- jířové z Krajku. Langhausar v. Rychnov Něm. Lapači 352. Lapka, posel 203. Lapka Sezema v. z Ryzmburka. de Lastico Johannes, magister řádu maltézského 358. z Lautrubachu v. Litrbachy. Lazanka v. z Lażan. z Lazce Jośt 225; z — Vilém 218. Laziště, Lazisstie, ves u Záblatí, o. Prachatice 296, 387, 415. Lazištky, ves u Prachatic; hold 252. Lazy, v Laziech, nyní Nová Ves u MI. Vożice; rok 414. z Lażan Bechyně Jan, Bechyn- ka, Lazanka, 35—37, 84, 209, 211, 214, 221, 257, 264, 317, 319, 350, 351, 981, 429, 480; — Jindiich na Bechyni 815; — Matěj z — v. Šlik; — 2 — Mikuláš 252. ze Lče Jan 351. Ledeč n. Sáz., o. město se zb. hradem; — Jindřich z — 218, 219, 266; — Mikuláš z — 266. Ledenice, městys u Lišova; rych- tář 364; — Ledenicky les 363. Lednice, ves u Kralovic 226. Lehnice, Ligniz, město ve Slez- sku 70, 348. Lemperczageler Zikmund, slu- žebník Oldřicha Celského 61, 285, 289, 290. Leonard, biskup pasovský 3, 22, 48, 54, 81, 82, 90, 174. Léskovec, ves u Počátek, m. s torzt; — Arnošt z L. 19, 40—42, 56, 72, 76, 81, 97, 104, 116, 184, 195, 196, 348. Lešice v. Lisice. z Leštna v. z Kostelce. Leštno, ves a starý hrad u Bystřice 240. Levín v. Kopidlno. Lhota u Soběslavi; odůmrť 448. Lhota, Lhotka Božíkova, nymí L. Lékařova, ves u Netolic 381, 453. Lhota Dlouhá, ves u Tábora; odümrt 448. Lhota Hlásná, Wicharssen, ves u Prachatic 387, 415; — Su- chánek ze — 69. Lhota Lékařova v. Lhota Boží- kova. Lhota Milišná (snad Milešice u Prachatic?) 415. Lhota Svachova, osada u Mir- kovic u Čes. Krumlova; Voj- těch, Václav 396. Lhota Veliká, ves neurčité po- lohy na Budějovicku 381. Lhota, která ? 453. Lhotice, ves patrně u Dol. Kra- lovic; — Petřík ze — 213. Lhotka u Třeboně; odůmrť 448. Lhotka u Vlasenice u Kamenice n. L.; odúmrť 448. ze Lhoty (jména více osad) Jan 203, 282; — ze — Janek 346, 352; — ze — Petřík 232; — ze — Přibík, služeb- ník Oldřicha z R. 50, 350; — ze — Vilém 352. Iabeř, ves u Jílového, n. s tvrzí 218. Libín, ves w Liíova; irok 455. z Libivć Frantisek, j. manż. Eliška 398. z Libochova Mikuláš 215. z Libochovan Jan 352. Libochovice, o. město 51, 62. Libotyné, ves u Vimperka; — Albrecht z — 350. Libstejn, Libstain, 1. hrad u Lib- lína, o. Kralovice T1, T3, 146, 183, 214, 240; v. z Kolovrat Licov, ves u Kaplice 247; Majznar 231. Lidmovice, ves uw Vodnan; zdms na — 873. z Ligre (?) Nikl 215. Lich, poddany z Vodńan 308. z Lichtenburka, piźjm. staroces, rodu; — z — a z Bítova Albrecht 395; — Hynek 317, 452, 427; — Jan Jempnick$ 

Strana 479
213, 346; — Jiřík 346; — Smil Bítovský, Vajdovský 240, 244, 295; — Štěrán 395 Lichovy, v Lychovách, ves u Sedlčan; zástava platu 182. z Lichtenštejna, Liechtensteina, von Lichtenstain, příjmení starého rodu rakouského 285, 289, 290 — z — Hanuš, Hans von Lichtenstein: von Nikl- spurk 9—11, 108, 109, 158, 332, 363, 370, 371, 375, 379, 385, 391, 433, 438; Vilem z — 285. z Lichtenštejna Perchta v. Rožm- berka Perchta. Linda, osada u Reiterschlagu blíž Vyš. Brodu; — Petr z — 424. Lindava, ves u Čes. Lípy; Vavřinec z — 221. z Lindvy Pavel, uherský hof- mistr 397. Linec, hl. mésto v Hor. Rakou- sich 185, 198, 208, 233. Lipa, ves u Hradce Král., n. s tvrzí; Jan 213; — Jan z — bydlem w Talmberce 2382; — Matěj z — 232; — Mikuláš 232, 338; — Miku- láš Trčka z Lípy 32, 33, 35, 78, 102, 112, 131, 177, 199, 204, 205, 210, 211, 213, 231, 232, 238, 240, 243, 264—266, 299, 300, 307, 319, 328, 346, 848, 378, 452; — Svatoslav z — 203, 232; — Vitek 203, 232. Lípa, n. ves v okolí Křemže, o. Čes. Krumlov; mlýn 381. Lipanovice, Linda, osada u Zá- boří v okr. českobudějovickém 254. z Lipé, jméno staročes. rodu; Pertold z —. nejv. maršálek království Čes. 85, 86, 89, 92, 100, 101, 103, 131, 136, 328. z Lipé Vosmík 219, 226; v. z Dubé Jindřich. Lipnice, městys u Něm. Brodu 838; v. z Lípy. Lipsko, město v Sasku 361, 362. Lipka, ves u Nasavrk, n. s tvrzí; — Olech 231. Lipovec, ves u Čáslavi, n. s tvrzí; Hynek Pardus z — 215. Lipovice, ves u Prachatic; — Chval z — 850. Lisek, ves či les? 84. Lisovice, z Lysovic, ves u Břez- nice, n. s tvrzí; — Jan z — 351. Lisý Petr v. Rychnov Něm. Lisice, Lesice, ves u Chlumce n. C.; Sikota z — 224. Litice, ves se star. hradem u Žamberka 241. Litomyšl, o. město 130, 241, 328. Litoradice, ves u Týna n. Vit.; rychtdrstvi, hold 253. Litrbachy, z Lautrubachu Hy- nek 232. Lnáře, ves u Blatné 43. Lobkovice, ves se zámkem u Brandýsa nm. L. 195; — z Lobkovic Jakoubek 47; — Jan Popel 7, 9, 120, 172, 173, 177, 178, 188, 195, 227, 238, 241, 244, 300, 319, 328, 345, 350, na Hluboké 37, 124, 266, 267; — Mikuláš z — na Hasistejné, Nikolaj, popravce kraje žateckého 47, 78, 94, 96, 111, 112, 114, 115, 118, 121, 124, 128, 133, 137, 139, 141, 144, 146, 169, 171, 172, 173, 176, 178, 188, 197, 198, 207, 227, 237, 240, 241, 245, 266, 267, 271, 275, 278, 279, 286, 288, 291, 294, 295, 298, 319, 336; j. slużebnici Tvoch, Heres, Valkoun. Lodénice, ves u Berouna 226. Lodhéiov, z Lodefova, ves u Jimdř. Hradce; — Jan z — 352; — odúmrť 448. Lochotin, ves u Bochova; — Busek z — 215. Lojovice, ves u Jílového, n. s tvrzí; — Matěj z — 218. Loket, kraj. město 115; — man Kašpar z Kolsen 14; — pur- 479 krabí hr. Matěj Šlik z La- žan 128, 129. Lommatsch, Lamecz, město v Sasku 292. Lomnice, městys v okr. tišňov- ském na Moravě; — Jam z — az Meříčí 35, 86; — rychtář 129. Lomnice n. Luž., městys u Ve- seli; — rybník Lomnický 326, 429; — tvrz 390; — zd- pis na, — 374. z Lomu Vodička 225, 226. Lopata Jam v. z Rakovic. Loučej, v Lučeji, osada u Chlu- mu, okr. Čes. Krumlov; mlýn 381. Louka, v Lice, u Znojma na Moravé 302. Louňovice, n. tvrz a ves u Ko- šatek v okr. mladoboleslav- ském; — Pavel z — 221. Louny, město, Lúny, Luna, 78, 118, 240, Lounsti, Lunščí 169, 171, 211, 267, 271, 275, 278, 282, 286, 320, 337, 347; měšťan Vaněk Smažil 42. Lovčice, ves u Chlumce n. C.; — Hereá z — 224. Lstiboř, ves u Ces. Brodu; — Martin ze — 225. Luéej v. Louéej. Ludet v. Vlhlavy. Ludvík, falckrabě rýnský 364. Ludvík, lantkrabě hesenský 80, 268, 314. Ludvík, vévoda bavorský 304, 842, 344. Lukavec, městys, dř. ves u Pa- cova; — Hašek z — 232; — Petr a Zdeněk z — 232. Lukavice, ves u Nasavrk, n. s tvrzí; — Albrecht z — 231. Lukavice Hořejší u Dobřan; — Zdeněk z — 433. Luková, ves u Chlumce n. C., n. s torzt; — Pavlík z — 224. Lukavice, ves u Nasavrk, n. s tvrzí; — Hašek z — 203. z Lutic Jan Kocanda 221. Lužice, ves u Netolic 253. 

Strana 480
480 Lužná, ves jeptišek sv. jiřských 373. z Lužnice Petr 351. Lysek 299. z Lysovie v. Lisovice. M Magdeburk, město v Německu 858; arcibiskup Fridrich 268 Mahouš, Mahuš, ves u Netolic 253. Muachovice, n. tvrz u Čejkovic blíž Hluboké n. Vit. 254; — Chval z — 448, a na Repici 187; — Kunóś z —, slużeb- ník rožmberský 254, 352, 400, 405, 411, 412, 421, 423, 434; — purkrabí na Majdštejně 416, 428, — ma Velešíně 403. Machovice, osada u Spoli blíže Ces. Krumlova 254, 328. Majdśtejn, Maydstain, Maid- Stein, Meydstejn, zb. hrad u Mříče u Čes. Krumlova; 401, 426, 427, 429, 430, 432, 435, 436, 439, 441, 442, 444, 446; — purkrabí: Erazim z Michnic, Oldřich Roubik z Hlavatce. Majnoë v. z Březnice Jiřík Maj- nus. Majnuš Zdeněk v. Psaře. Maksant Petr. v. Deštná. Malčice, ves u Čes. Krumlova; Kadeřávek 84. Maleč, ves u Chotěboře, n. s tvrzí; Jiřík z — 215. Malešice, ves u Hluboké n. Vit.; zápis na — 373. Malkounová 294. Malovcová 310. Malovec Jan wv. z Borotina, z Nestanic, z Pacova; — Matej v. z Vyntifova. Malovice, ves u Netolic, m. 8 tvrzis — Bohuslav z — 453; — Chval — 380; — Jan 218, 380; — Jan Kosoř 380, 453; — Jan mladší 380; — Oldřich z — 218. Malšín, n. ves s tvrzí, nyní dvůr u Manětína; Chlevec Racek z — na Bezděkově 81, 84, 99. 116, 173, 174, 198, 200, 287. 316; — Jan z — 2295. Machnatec, di. Linda, ves v okr. vySebrodském; — Petr z Lindy 69. Mark slużebnik 66. Markéta, manželka Martina krejčího v. Krumlov Čes. Maršov, ves u Tábora; lesy 84. z Maršovic v. z Fridstejna. Martin krejëi v. Krumlov Ces. Martínek krejčí v. Krumlov Čes. Martinek Smiřického 31. Mařík v. Olšovice. Masojedy, ves u Čes. Brodu; — Mikuláš z — 202, 232. Matéj (z Plzné?) 215. Matěj, písař desk zemských 364. Matiáš, písař Oldřicha z R. 134, 135, 365, 394, 436. Mazelov, Mazalov, ves u Lom- mice n. Luž.; spor o louky 460. Moeékov, ves u Přeštic; — Vi. lem z — 227. Medek jako spiev4 126. Medrar, uher. šlechtic 398. Měchov, ves u Bečova n. Tep- lou; — Jeník z — 178. Merklín, městys u Přeštic; — Jiřík z — 346; — Petr — 226. Měsíček Jan v. Zahrádka. Město Nové Vídeňské, Nova ci- vitas, Newnstat, Nuwenstat, město v Dol. Rakousích 3, 142, 149, 150, 151, 228, 246, 317, 369, 378. z Mezilesí Bušek 224. Mezilesice, ves u Chrudimi; — Vaněk z — 231. Mezipotočí, ves u Čes. Krumlo- va; — Jan z — 349. z Meziříče Václav 346. Meziříčí Velké, o. město na Mo- ravě; 36, 101; — Jan z Lom- nice a z — 35, 36. de Michale Jan 314. Mlýny, ves u Soběslavi; odümrt 448. Michalovice, Michelsperg, hrad u MI. Boleslavi 303. z Michalovic Jindiich 32, 78, 216, 225, 238, 240, 242, 266. z Michalovic Václav sed. ma Strakonicích, Michalec, Wenz- law v. Michelsperk, velmistr řádu johanitského 7, 9, 33, 50, 54, 57, 58, 77, 86—89, 91, 94, 117, 149, 172, 173, 177, 178, 187, 209, 213, 215, 229, 238, 240, 241, 250, 266, 267, 294, 299, 319; j. slużebnik z Chrastné Bartošek, Václav Příbl z Mladějovic. Michelsperg v. Michalovice. Michnice, osada w Hmévanova u Kaplice; — Erazim z — 329, 349, 445, purkrabí ma Majdštejně 372, 374, 375, 385, 390, 392, 393, 394, 411, 421, 423, 429, 480, 437, purkrabi na Velesiné 395, 434. Mikeš v. Netolice. Mikovice, ves u Velvar; — Petr Pernštejnský z — 445, purk- rabí na Majdštejně 434, 435 Mikuláš V., papež 330, 331. Mikuláš, probošt kounicky 89. Mikuláš, zám. kaplan v. Krum: lov Čes. Mikuláš, kníže opavský a vrati- bořský 132. Mikuláš, kníže opolský 132. Mikuláš, písař rožmberský 111 Mikuláš v. z Lobkovic, Otman- ka. Mikulov, Niklspurk, město na Moravě 208; v. z Lichten- štejna Hanuš. z Mikulovic Petřík 231. Milčice, ves u Poděbrad: — Jan z — 346. Milán, Mediolan, město v Italii 65, 340. Milenice, v Milenci, ves u Nÿr- ska 293. Milesice, Milessicz, ves u Pra- chatic 387. 

Strana 481
Miletinek, dvůr, pův. ves. Mile- tín, u Hořic 266; — Bořek Divi$ z — 373; z Miletínka a na Kunětické Hoře Bohu: slav 223; — Jetřich Mrzák z —, hejtman kraje hradec. kého 12, 266; — Soběslav Mrzák z —, hejtman kraje Hradeckého 12, 19, 22, 24, 25, 81, 56, 78, 212, 223, 224, 238, 241, 243, 245, 262, 266. Milevsko, v Milevště, o. město 312; — opat 433; — kláš- terní majetek 382, 424. z Milhostic v. Vojkovský Jam. Miličín, město u MI. Vožice, n. s hradem; — Domaslav Mládenec z — 292; — Pavel z —, biskup v. Olomouc. Milikovice, osada u Krasejovky u Ces. Krumlova; — Jan Svatomir z — 350; — Jind- řich Svatomír z — 849; — Petr Svatomír, j. manž. Kun- ka 349, 408, 414. Miloňovice, ves u Strakonic; — Václav Vlášek z —, rožm- berský služebník 2, 350, 403, 416, 421, 423, 434, 453. Milota v. Doupov. z Milotic Petr 220. Milštejn, n. hrad u Cvikova v. z Dubé Jindřich. z Minic Bohuslav a Pešík 226 Minsterberské knížectví, v. kní- žata Arnošt, Hanuš, Vilém. Mirotice, město u Mirovic 197. Mirotín, ves u Kamenice n. L.; — Dubek z — 352. Mirovice, o. mósto; — Jan z — 351; — Kokotové M. 425. Míšeň, část Německa: markrabí mladý 280, 290, markrabí starý 110, 139, 237, 239, 280, 291, j. rada 156; — vojna míšenská 276, 288, 291—93, 295, 297, 348. Mitrovice, ves u Sedlce; — Vra- tislav z — 4. Mitweida, Mitwaida, město v Sasku 290, 292. Mladějovice, ves u Strakonic, n. s tvrzí; — Václav Příbl z —, služebník Václava z Micha- lovic 28, 49, 241, 372, 374, 375, 437. Mlečko Hanušek, komorník smi- řický 368. Mlynářovice, osada u Cudrovic, o. Prachatice 387, 415. Mnétice, ves w Pardubic, n. s tvrzí; — Hertvik z — 224. Mnichov, město v Bavorsku 820, 455. Močihub Oldřich v. z Královic. Modlíkov, ves u Sedlce; — Ma- res z — 352; — Matěj z — 351. Modřejovice, ves u Rakovníka, n. s tvrzí; Dobeš Vrš z — 84, 44, 59. Mohuč, Maguntinum, mésto v Némecku; arcibiskup 3. Mokrovousy, ves wu Nechanic, n. s torzi; — Benes z — odji- nud z Hustifan, Mokrovóus- ky 39, 78, 266, 334. Mokřice, ves u Sedlčan; — Jan z —, Mokřský, služebník Ha- nuše z Kolovrat 35, 37. Morava, markrabství, das land zu Mähren 42, 334, 335; markrabina komora 83; hejt- man markrabstvi 83, 85, 86, 88, 89, 91, 100, v. z Cim- burka Jan Tovačovský. Most, Pons, o. město 127, 128, 146, 148, 173, 194, 197, 206. 237, 329, 337, 341. Mostek, n. tvrz a dvůr u Kostel- ce v okr. Jičínském; — Pří. bek z — 225. z Mostu Hanusek 226. Mošna, osada u Skříněřova u Prachatic; zápis na — 873. Mozar Andrl v. Rychnov Něm Mrákotice, ves u Divišovic, o Sedlec; — Jindřich z — 252; — Mikuláš z — 351. Mravenec Janek v. Vyntířov. Mráz Jakub v. Radimovice. 481 Mrdice, n. tvrz u Heřm. Měst- ce; — Jan z — 231. Mrzák v. z Miletínka Soběslav. Mrzkovice, ves u Ledče n. Sáz., — Zdeněk z — 200, 232. Mříč, v Smrziečie, ves u Čes. Krumlova; mlýn 381. Munhanzl v. Rychnov Nem. Mutice, ves u MI. Vożice; — Dobran z — 351. Myslin, ves u Mirovic, n. s tvrzí; Hroch z — 351. Mýto, u Nižšího Mýta, městys u Zbiroha; — 227. Mýto, Vysoké, o. město 78, 266; — Václav z — 225. Mžany, ves u Nechanic; Jarka z — 224. N Nakker, Nagker Baltazar, soud- ní písař pasovský 22, 53. Náhořanky, osada u Záhoří u Čes. Krumlova; úrok 413 Nahořečice, z Nahoředčic, ves u Žlutic; — Jan z — 215. Náchod, o. město 23, 56, 258, 801; — Babka z — 231; — v. ze Žampachu Kolda Jam. Nákří, Nákřie, ves u Hluboké m. Vlt.; hold 253. Návětří, n. tvrz a dvůr mezi Drächovem a Bechyni v. Papák Beneš. Neapol, město v Italii 340. Nebakovy, ves u Prachatic; hold, stlup soli 252. Nečtiny, městečko se zámkem u Manětína; — Vilém z — 899; v. z Gutštejna. Nedbalec, samota u Záblatí, o. Prachatice 387. Nedrahovice, ves u Sedlčan, n. s tvrzí; — Mikuláš z — 851. Nedvědice, ves u Soběslavi; — Václav z — 352. Nedvězí, ves u Neveklova; — Heřman z — 218. Neiden, město v Německu 234. z Neiperger Jan, rada cis. Frid- richa III. 283. 

Strana 482
482 Němci 169; sbírání v — 71, 78, 109; uvedení jich do země 20, 185, 186, 192; — vpád do ze- mě 293. Némée, z Niemée, ves u Čes. Krumlova; Mikuláš 349. Němčice, popl. dvůr u Lášnice, n. ves u Hluboké n. Vit. 254. Němec poddaný 136, 138. Němec Jan v. z Fuzdorfa. Německo, Theutunia, Alamania 190, 339, 344. . Němeček Jíra 456, 463. z Nemitče Václav 221. Nemyšl, ves v okr. mladovožic- kém, n. s tvrzí; — Litvin z — 351, Litvín mladší 352; — Zachaï z —, purkrabí na Č. Krumlově 98, 124, 315, 322, 328, 349, 381, 385, 395, 396, 399, 400, 401, 406, 409—411, 414—417, 421, 423, 425, 431—435, sed. v Rovném 416. Neplachov, ves u Lomnice m. Luż.; — úrok 406; — spor o louky 460. Nepomuk, o. město 162, 287; — sjezd Strakonické strany 162. Něper Jan v. Hradišthě, Vydří. Nepomyšl, městys u Podbořan; — Bohuslav z — 427. Nernhopl Petr v. Rychnov Něm Nest Mikl v. Rychnov Něm. Nestanice, ves u Netolic; — Jan Malovec z — 250, 380. Netolice, o. město 312; — rych- tář 3812; — Mikeš 255; — hold 253. vom Newnhause Ulrich v. z Hradce Oldřich. Niklspurk v. Mikulov. Nikolaj v. z Lobkovic Mikuláš. Nordlingen, město v Německu 81. Norimberk, Nurenberg, Nuren- bergh, | Nürnberg, mésto v Némecku 4, 73, 80, 81, 815, 451; purkrabí Fridrich 171. Noskov, ves u MI. Vožice; — Kateřina z —, manżelka Oldřicha ze Dwvorce 412. Novosedly, osada u Kladného, o. Čes. Krumlov; dvůr popl. 381. Novosedly, ves u Strakonic 330. z Novosedel Stépán 218. Nustorf, samota u Hodňova v okr. hornoplánském 296. Nycek, služebník Bedřicha ze Strážnice 261. Nymburk, o. město 266; purk- mistr a konšelé 225; zástup- ci 78. o Obdénice, z Obédenic, ves « Sedl- can; — Jedlice z — 351. Oblanov, n. dvůr, nyní rybník mezi Prašivou Lhotou a No- vým Sedlem u Hluboké m. Vit. 381, 453. Ocásek Petr v. Studánky. Ocelovice, zaniklá ves v sever. Cechách, neznámé polohy; — Jan Hora z — 215. Ofen viz Budapest Ohražejovice v. Horažďovice. Okrouhlice, ves u Něm. Brodu, m. s tvrzí; — Hroznata z — 2831. Olbramovice, ves u Votic, m. s tvrzí; — Janek z — 346; — Kuneš z — 351; — Petr Čejka z — 218. Oldřich v. z Hradce Oldřich. Oldřich, biskup pasovský 427, 439, 440. Olešnice, knížectví v býv. Slez- sku; kníže Konrád 132. Olešnice, ves v okr. trh. svin- ském; — Jan Końata z — 98, 124, 164, 254, 329, 349, 398, 400, 401, 404, 405, 407, 410, 412, 413, 415, 416, 421. 431, 434; a z Vihlav 421, 423. Olomouc, kraj. město na Moravě 101; — sněm 324; — biskup Pavel z Miličína 43, 88, 89, 91, 100, 101, 131, 132, 136, 306, 328. Olovnice, ves u Velvar 225. Olšina rybník u Langenbrucku (u Krumlova) 429. Olšovice, Volišovice, ves u Ne- tolic, poddaní Mařík a Váv- ra, hold 252. Omlenice, Omlenička, dvě vsi u Kaplice; — Oldřich a Bo- huněk z Omlinky 352. Omlinka v. Omlenice. Ondrášek v. Puklice Ondrášek, Vlašťovičník. Ondřej, farář v Čes. Budějovi- cích 150. z Ondřejova Václav 349. Ondřejovice, ves u Nýřan 293. Onšov, ves u Dol. Kralovic, n. s twrzá; — Vilém z — 213, 232. z Opatovic Jan Kobík 218. Opavské knížectví, viz knížata Arnost, Hanuš, Mikuláš, Václav, Vilém. Opolsko, knížectví v. Bernard. Ortof, hajný 313. Orlík n. Vit... starý hrad 136, 248; řeka Otava 126. Ortenburg, n. hrabství v Ra- kousích 274. Osečany, ves u Sedlčan, n. s tvrzi; — Hroch z — 218. Oselno, ves u Lisova; — Zik- mund z — 350. Ostromeć, n. hrad u Sedlčan; sruby a osazení hory 181, 188. Ostroměř, z Ostromíře, ves u Ho- Tic, n. s tvrzí; — Petr Kdu. linec 12, 18. Ostrov, ves u Vys. Mýta; — Mi- keś z — 231. Ostrov, ves u Vlašimě, n. s tvrzí; — Zachař z — 220 Ostrov, klášter u Zbraslavi 374. Ostřihom, Gran, město v Maďar. sku; biskup 454. Osvětim, knížectví, nyní část Pol. ska; knížata Hamuš a Přemek 132. 

Strana 483
Otmanka, osada u Krasejovky, blíže Čes. Krumlova; Jamas, Staňků syn, Mikuláš 408. z Otrad Jan 352. Otruby, ves u Slaného; — Šebek z — 225. Otto, falckrabě rýnský a vévoda bavorský 171, 276, 278, 279, 282, 283. Otto, vévoda bavorský, herzog Ott von Bairn, 66, 71, 78, 80; j. radové Draswiczer a Kris- tof Parspergéÿ T1. Ouholice, Hoholice, ves u Smi- chova 118. Ovenec Přední a Zadní, dvě vsi, nyní část Prahy; — Tůma Oves z — 225. Oves Tůma v. Ovenec. Ovesné, ves u Prachatic; zápis na — 873. Ozor v. z Boskovic Jan. P Paběnice, z Paběnic, ves u Kut- Hory: — Přibík Hádek z — 852, 407; — Oldřich z — 407. Pacov, město s hradem 240; — Jan Malovec z P. a z Boroti- na 78, 238, 243, 334, 380. Padařov, Padeń'ov, ves u Tabora; Śvób 84. Palóczi Ladislav, dvorský sudí uher. 397. Pamětice, ves u Písku 293. Pankrac, s Panemgraczem, ze Sv. Mikuláše 105, 181, 248, 273. Papák Beneš v. Náwvětří. Parspergéř Krištof, rada Otty Bavorského 71. Pardus Hynek v. Lipovec. Pardus v. z. Vratkova Pardus Jan. Paseka Dolní a Horní, dvě vsi u Dol. Kralovic; — Pelhřim z — 232. Pasov, Passau, Passaw, Patha- via, město v Bavorsku 4, 22, 43, 83, 90, 147, 174, 259, 374. 440, 452; — purkmistr, rych- tar a rada 235; via Pasavien- sis 343; — v. Jägenreuter Zikmund, měšťan; — Leo- nard, biskup: — Oldřich, bis- kup. Pasovary, osada u Vel. Strážné u Čes. Krumlova, v. z Větřní Jiřík. Pastlar Hanzl v. Rychnov Něm. Pašice, ves u Hluboké n. VIt.; hold 252. Pathavia v. Pasov. Pavel, podruh 253. Pavel, biskup, v. Olomouc. Pavel mistr, lékař 43. Pawel, opat v. Brod Vyšší. Pavel v. Zahrádka. Pawmgartner v. Baumgartner. Pecka, městys se zb. hradem u Nové Paky; — Jaroslav z — 202; — Vaněk z — 64, 102, 106, 163, 167; j. slużeb- nik Jeronym. Pěčín, Ptěčín, ves u Trh. Svin; úrok 414. Pečky, městys u Kolína, n. s torzá; — Jaroslav z — 232. Pegov, mésto v Sasku 290, 292. Pechanec Mikuláš, měšťan v Tá- boře 321. Peching v. Bechyně. Pelhřimov, okr. město, Pilgrems, Pilgryms 179, 181, 193, 194, 238; — eném 4, 6, 1, 16,19—21, 30, 31, 33, 35, 176, 177, 180, 184, 186, 188, 190, 203, 217, smlouva 26, zápis sněmovní 40—41; — sjezd jednoty Strakonické s jednotou Podě- bradskou 238—240, 243, 245, 258, 261, 262, 271; — ležení 898, 405. Penčín, ves u Turnova; — Petr z — 226. Perknov, ves u Něm. Brodu, n. s tvrzí; — Aleš z — 232. Perlovice, u vsi Fefer, o. Pra- chatice 387, 415. Permesgün, Permagrün, tvrz ne- daleko Ostrova u Lokte 95, 198. Perno, mésto v Misni 292. z Pernštejna, příj. starého rodu 483 v Čechách a na Moravě; — Jan z — 3, 78, 100, 240, 244, 266, 321. Perštejn, n. hrad u osady t. jm. u Kadaně 240, 241, 295; — — Petr z — 305, 306; — lesy 119, — v. z Mikovic, v. ze Šumburka. Perštejnec, ves u Kut. Hory; Petr z — 431, 432. Pertold v. z Lipé. Pešík v. Bělá. Pešt v. Budapešt. Petlík mlynář 308. Petr frater 361. Petr zedník v Táboře 179. Petrlík, soukeník v Č. Krumlo- vě, j. braty Hanuš 434. z Petrovce Zikmund 346. Petrovice, ves u Třeboně; — Jan z —, purkrabí na Zvíkově 412, purkrabí dobronický 421, 423, 434; — Kunrát z — 352, purkrabí na Krumlově 416; Zika 216. Petrovice, osada u Křišťanovic, o. Prachatice; — Hroznata z — 850; — ves 387; — mlýn 387; — úrok 415. Petrovice, ves u Říčan; — Vác- lav Carda z — T8, 169, 171, 226, 238, 240, 243. Petrovice, ves u Ml. Vožice; — Jan Ručka z — 232. z Pilée Jan 216. Pilgrims v. Pelhřimov. Pirkštejn (Sloup), n. hrad, nyní zámek v Ratajích nm. Sáz. v okr. uhlířskojanovickém; — Hynce Ptáček z — 452, nebožtík 223. Písek, král. město 202, 216, 240, 266, 293, 347, 448; z — Jan 350. Píšek Václav (Vaněk) v. z Ra- denína. Pitkovice, ves u Říčan; — Hy- nek z — 218. Pius II., papeź 446; sr. Eneas Silvius. Piwkovice, ves u Vodňan 453. z Plakvic Hynce Janko 302. 

Strana 484
484 Pláně Věžovatá, ves u Č. Krum- lova; Odrich (Drachovec) z Pláně 352, 416; Oldřich mlad. z — 352. Plasná, ves u Veselí n. Luž., Mi- kuláš 241. Plasná, ves u Třeboně; odůmrť 448. Plavno, město v Sasku, dř. pří- slušenství České koruny; — Jindřich z — 38; v. z Vej- dova. Plehl Mates v. Kadaň. z Plistkovic v. Pliskovice. Pliskovice, z Plistkovic, ves u Březnice; Jan Spěvák z — 351. Plzeň, Pilsen, Plzna, Nowe Plzne, kraj. město 28, 34, 67, 93, 188, 191, 192, 205, 222, 266, 267, 319, 322, 336, 339, 340, 342, 343, 355; — purkmistr a konšelé 172, 227; — měst- ský písař 345; — poslové 177, 178, 300, 354; — sjezd jed- noty Strakonické 11, 13, 15, 16, 20—22, 25, 27, 28, 30, 31, 52, 133, 141, 153, 155, 156, 160, 161, 163, 166—168, 170, 171, 176, 185, 222, 224, 240, 253; sněm (dieta) 343. — Sjezd jednoty Strakonické s Fridrichem Saským 172— 173; — leżeni 400; — z — Mikuláš 215. Plzeňsko, v Plzeňště 157, 209. Poběžovice, ves u Přelouče, n. s tvrzí) — Diwiš z — 224. Pobipsy, nyní Polipsy, ves u Uhl. Janovic, n. s tvrzí; — Prokop z — 232. z Pocínova Prkoá 224. Počáply, ves u Březnice; — Jind- řich z — 350. Počátky, ves u Chotěboře; — Mi. chálek z — 215. Poděbrady, město s hradem 22, 240, 245; — Jiří z —, Jiřík z Cunstátu a z — 1, 4, 6, 7, 11—17, 19, 22, 25, 27, 28, 32, 33, 35, 39, 40, 42, 44, 46, 47, 48, 51, 52, 62, 63, 70, 78, 81, 94, 95, 96, 100, 101, 103, 104, 106, 111, 112, 114, 121, 127, 132, 133, 145, 146, 149, 153, 154, 158, 162, 164, 165, 169, 171, 172, 177, 179, 180, 181, 183—189, 198, 209, 211, 212, 218, 219—224, 226—230, 232, 235—238, 242, 243, 244, 246, 260—263, 265, 267, 276, 278, 283, 284, 286—288, 290, 291, 297, 299, 300, 306—809, 310, 318, 319, 334, 335, 340, 347, 348, 353, 354, 361, 362, 365, 368, 3717, 378, 382, 435, 452; — král 437, 441, 442; — král „došek“ 249; — manifest proti jednotě Strakonické 184—187; j. slużebnici Jorg Resch 4, Vik ze Skály 56. Podhradí Orlíka, ves v okr. mirovickóm; — ležení 407, 408. z Podolák Jan 351. Podolí, ves u Tábora, n. s tvrzí; — z Podolé Čáslav 351; — Jan z — 232; — Václav z — a ze Zbraslavic 225. z Podolí Stépén 346. Podweis v. Budějovice. Pohnanec, ves u Ml. Vožice; — Jan z Pohndnie 350. Pokvák 464. Poláci 454. Pole Dlouhé, ves u Benešova; — Jan z — 218. Pole Dobré, ves u Kostelce nad Cern. lesy,n. s tvrzí; — Hla- váé z — 224; — Jan z — 231. z Polheimu Reinprecht, Polhomeï Ruprecht, správce hejtman- ství hornorakouského 349, 416, 417. z Police Kant 231. Polička, o. město 266. Polipsy, ves u Uhl. Janovic, v. Pobipsy. Polná, o. město s hradem 240. Polsko, král 223. Pomrle 434. Poněšice, ves u Hluboké n. VIt.; — Jindřich z — 346. Popel Jan v. z Lobkovic Popel Jan. Popovice, městys u Benešova; — Oldrich z — 225. Pořešín, Porzessin, hrad u Kap- lice 370, 384; podací kostelní 884; — Markvard z — 384. Pořešín Malý, ves u Kaplice; prodej úroku 329. Poříčany, ves u Čes. Brodu; — Čeněk z — 225. Poříčí, ves u Čes. Budějovic, n. s tvrzí; — Václav Talafous z Dobřan sed. na — 366. Poříčí. Přední a Zadní, dvě vsi u Březnice; — Kukla z — 350; — Kuneš z — 351. z Poříčí Čeňovcová Barbora 428; — Jan Hejda z — 346. Posonium v. Bratislava Postupice, městys u Benešova, pův. ves; — Zdeněk Kostka z —, Kostka 32, 33, 78, 86, 87, hejtman kraje chrudim- ského 131, 171, 177, 211, 231, 238, 240, 243, 244, 245, 256, 266, 299, 300, 307, 318, 328, 334, 335; v. Brandýs n. Orl. Potštejn, městys a zb. hrad v okr. kosteleckém nad Orlicí; — Jan z — a na Žampachu 231, 266. Pouchobrady, Puchobrady, ves u Chrudimi; — Jiří z — 225. Pracet, služebník Hanuše z Ko- lovrat 155. Praha, Praga, Brage, hl. město 5, 26, 27, 39, 46, 51, 66—68, 104, 127, 128, 136, 166, 175, 187, 240, 242, 299, 329, 347, 871, 391, 444, 451, 452, 454, 457; Pražané 169, 189, 249, 255; obec 68, města pražská 244, 266, 299, 319, 354, pečet 800; — purkmistr a rada 68, 132, 354; — radnice 68; — hrad sv. Václava, castrum s. Wenczeslai 41, 67, 68, 240, 266; — nejvyšší purkrabí v Zdeněk ze Šternberka, j. pod- daní lidé svatováclavští 108; — zem. soud, j. úředníci 362; 

Strana 485
— vpadení do Prahy Jiříkem z Poděbrad 7, 230; — sněm 13, 14, 146, 148, 149,184,301— 302, 334, 336, 339, 441; — arcibiskup v. Rokycana Jan; — administrátoři arcibiskup- ství 371, kapitula sv. Vita 462, kaple sv. Vojtěcha a Zik- munda 68; — klášter sv. Ja- kuba 68; — klášter sv. Jiří, jeho majetek 373; — klášter Strahovský 374; korunovace 869; — ležení 400; — měš- tané Dětřichovic Pešík 6, 868; — Erazim z Nov. Més- ta 225, — Lukáš z Prahy 215; — dům Rožmberský u sv. Anny a na Uhelném trhu 429; — žáci 68. Prachatice, o. mésto 60, 250, 309, 364, 373; — zdpis na — 399; — hejtman Jindřich 310; — panství 372, 375; — rych- tář Zbyněk 281; — měšťané Cuchta 251, Kwunbantü syn 9311, Hůrka Vaněk 349; — le- žení 401, 413. Pravy, ves u Přelouče, n. s tvrzí; — Jan z — 224. Prayn Hanz v. Rychnov Nem. Pražák Jan v. Tábor. Prčice, městys u Sedlce, m. s tvrzí; — Jindřich z — 218. Preydinger v. Rychnov Něm. Prespurg v. Bratislava. Probluz, z Provuzy, ves u Necha- nie; — Jan z — 213, 232; — Vaněk Holub z — 167. Prochod, n. dvůr u Lišova; — Jiřík a Matěj z — 350. sv. Prokopa klášter v. Sázava. od sv. Prokopa v. z Kunštátu. Prokop Mg., profesor theologie, administrátor arcibiskupství a děkan kapituly sv. Víta 462. Promar Jan, měšťan v Č. Krum- lově 328. Prostý, zaniklá ves ma Klatov- sku; — Heřman z — 350. Protiva panoše 293, 433. Protivec, ves u Netolic; — Petr z — 851. Protivín, město 318; — rychtář Zikmund 352. Provoz, ves u Opočna; — Antoš z — 281. Prudice, ves u MI. Vożice; — Ondřej a Petr z — 350. Předbor Jan v. Radešín: Předborovice, ves u Strakonic; — Bohuslav a Vecl z — 351; Petr z — 350, 351. Předboř, ves u Soběslavi; odúmrť 448. Přech, zabit 63. Přemek, kníže těšínský 132. Přemek, kníže osvětimský 132. Přepychy, z Přepysk, ves u Opoč- na; — Jan z — 220, 224. Přepysky, v. Přepychy. Přibík v. z Klenového. Příbl v. Mladějovice. Příbl, služebník Václava z Mi- chalovic 28; v. Mladoňovice. Přídolí, Přiedolí, ves u Č. Krum- lova; úrok 413. Příšek z v. z Češtic. Přísečnice, Přiesesnice, hor. měs- to 95. Psárov, ves wu Sobéslavi; odmrt 448. Psáře, ves u Vlašimi, s tvrzí; — Jan a Prokop Majnušové z — 232; — Zdenék Majnus z — 211. Psík 73, 75. Ptáček v. Pirkstejn. Ptečín v. Pěčín. Puchberger Lazar 338. z Puchhaimu, Puchheimu, Jiří, rakouský truksas 345. Puklice Ondrášek, měšťan v Č. Budějovicích 120, 363. Pulka, obec v Rakousích 296. R Rábí, městys a zb. hrad u Ho- razd'ovic; — Jan z — 46, 86; — Vilém z — 215. 485. Rabštejn nad Střelou, na Rab- ších, městys v okr. manětín- ském, n. hrad 215, 240; — Jan z — 127, 217, probošt vyšehradský 399, 400; — Pro- kop z —, Rabstein, Proco- pius de Rabenstein, rada cí- saře 2, 4, 5, 6, 65, 104, posel krále řím. 144, 314, 318, 368, kancléř čes. krále 384, 388, 389, 399, 400; — v. Hora Kamenná. Racek Jan, služebník Hanuše z Kolovrat 72, 144, 147, 162. Racek v. z Janovic, z Malšína, z Rýzmberka. Racendorfer, služebník Oldřicha z R. 298. Rada v. Babice. Raden, ves mezndmé polohy v okoli Prachatic 38T. Radenín, ves u Tábora; Píšek Václav z — 352. Raděnín, zaniklý dvůr u Břez- mice 415. Radešín, ves u Sedlčan, Jan Předbor z — a na Střele, Ro- deschin zum Stral, 50, 57, 60, 83, 197, 362, 391, 406. Radič, ves u Sedlčan, n. s tvrzí; — Jan z 351. von Radigisan Jerig 271. Radíkov v. Radíkovice. Radíkovice, Radíkov, ves u Ne- chanic, n. s tvrzíj — Jan z — 224, 232; — Mikeś z — 213. Radomilice, ves u Netolic 453. Radimovice, ves u Tábora; — Jakub Mráz z — 321. Radonice, z Radenic, ves u Vla- Simé; — Jan Buvol z — 232 Radostice, v Radosticiech, osada u Opalic, u Ces. Krumlova; mlýn 381.- Radostovice, víska u Pofina, o. Pacov; — Jan z — 351. Radošovice, několik osad t. jm.; plat 123; v. z Cemin Jan Rus Radouňka, ves u Jindř. Hradce; odńmrt 448. 

Strana 486
486 Radyně, n. hrad u Starého Plzen- ce; — Dobeš z Modřejovic, purkrabí 59, 78, 266, 282. z Rachtavy Petr 352. Rajhrad, Rejhrad, klášter mark- krabiny komory 83, 84, 89, 92. Rakousy, Osterreich fursten- tumbs 9, 74, 228; vévoda v. Friedrich král; stavové (die lantleut) 333; hubmaister Zikmund z Ebersdorfu 73, 74. Rakovice, ves w Mirovic; — Jan Lopata z — 408, 463; — Markvart z — 851, 408, 421, 423. Rakovník, město o., trh 118. Raškovice, dvě vsi u Chrudimi; — Záviš 216. Rataje, ves u Vlašimi; — Mark- vart z — 232. z Rataj Čeleda 232; v. Vlhlavy. Ratarka v. Sluní. Ratibořské knížectví v. Mikuláš Václav. Ratibořice, ves u Tábora 352; — Oldřich z — 352. Ratispona v. Řezno. Ratmírov Malý a Velký, dvě vsi u Jindř. Hradce; odúmrť 448. z Rausendorfu Gungel, sudí na Boleslavi 301, 302. Raž, poddaný 264. Regenspurg v. Řezno. Reibnic Děprant, Rajbnic, pod- hejtman knizectvi svidnického a javorského 178, 180, 194. Reichenstein v. Hory Kašperské. Renneis Štěpán v. Bratislava. Resch Jorg, služebník Jiřího z Poděbrad 4. Rimšů syn 313. Rinhart 197. Ritschawer Jan, rožmberský mejv. písař, kancléř 384, 460, 461; j. manž. Marta 408, 411, 414. Rodos, ostrov 358. Rohozov, víska u Stříteže v okr. milevském; — Jan a Kubec z — 351. Rochov, ves u Úštku, n. s tvrzí; — Anna z —, manž. Zikmun- da Šafrána z Veselé 407; — Vilém z — 219. Rojsin, ves u Ces. Krumlova; mlyn 381. Rokndorffer Hans, slużebnik Oldřicha z R. 271. Rokycana Jan, mag., zvolený arcibiskup pražský 67, 68, 147, 324, 334, 336, 340, 341; j. kázání 67, 68, 330. Rokycany, o. město; 234; z Lap- ka 346. Rokyvniík, ves w Náchoda; Volf Šimerka, služebník Soběslava Mwrzáka z Miletínka 56, 178. Roml mlynář v. Rychnov Něm. z Ronov Materna 374. Ronov, zb. hrad u Přibyslavi; — Zikmund z — 213, 232. Roseler 191. Rosice, městys u Ivančic na Mo- ravě; Hecht Václav z — sed. ma Veveří 172, 178, 241, 245, 267, 298. Rosice Vladycké, ves m. s tvrzí u Chrudimi; — Jakoubek z — 231. Rosička, dvě vsi u Kamenice m. L.; odúmrť 448. von Rosigan Stephan und Jeri- gan v. Rozgoň. Rot Mikuláš 352. Roubík v. Habří, Hlavatec. Roudné, v Rudném, ves u Č. Bu- dějovic; Henzl 381. Rovné v. z — Nemyšle Zachař. Rovný, ves u Č. Krumlova; — Buzek z — 328, 329. Rosler, rožmberský služebník 281. Rozgoň, v. Rosigan, jm. uherské rodu: 271, Jan, Jiří, Rinold Šebestián: 271, 397, 398. Rozkoš Kuneš v. z Dubé, z Kos. telce. Rožmberk, město s dvěma hrady u Vyš. Brodu 389, 390. z Rožmberka, Rosemberg, Rosen- berg, Rozemberg, Rozembe. rigk, z Rozmberka — a na Krumlově Oldřich II., téměř ma každé straně; j. děti v. Anežka, Jan, Jimdřich, Jošt, Lidmila, Perchta; — švagr Reinprecht z Wallsee; — pe- deti 9, 327, 964, 367, 421; — postoupení panství synům 326—327, 418—423, 425— 427; — spor se synem Janem 434—435, 442—445; — uzná- ní Jiřího z Poděbrad za zem. správce 354. Anežka 824. Jan 90, 93, 316, 324, 326, 827, 332, 333, 347, 349, 363, 864, 365, 366, 367, 368, 372, 874, 375, 376, 380, 382—385, 389—396, 398, 399, 400, 401, 403—414, 416—423, 425— 427, 428, 429, 480, 433, 441, 442, 446, spor s otcem Oldři- chem 434—445; — hejtman ve Slezsku 410, 411, 429. Jindi'ich (Heinrich) 7, 8, 9, 87, 42, 48, 73, 77, 90, 95, 96, 108, 109, 140, 149, 160, 172, 173, 177, 178, 189, 192—194, 196—198, 200—202, 204, 205, 209, 214, 215, 219, 221—224, 226, 227, 229, 234, 238, 241, 243—245, 251, 256, 257, 259, 262, 266, 267, 270, 271, 278, 282—285, 299, 301, 302, 307, 810, 311, 317, 319, 320, 324, 826, 927, 329, 332, 333, 341, 343, 346, 348, 349, 353—355, 358, 360, 361, 363, 364, 365, 370, 372, 374—376, 378—380, 382—386, 388—392, 394— 395, 418, 456, — nejv. komor- mík 428; j. manž. Anežka ze Saumburka 376; j. służebnik Holub. Lidmila, provd. za Bohuslava ze Śvamberka 321, 322, 324, 332, 392. Jošt, velmistr. řádu maltéz- ského a biskup vratislavský 90, 99, 324, 326, 340, 372, 374, 389, 390, 392, 393, 394, 398, 415, 418—420, 421, 422, 423, 430, 442, 445, 446; — výrok 

Strana 487
ve sporu Oldřicha se synem Janem z R. 443—445. — Perchta, provdaná za Hanuše z Lichtenstejna a na Mikulo- vé 9—11, 108—110, 142, 143, 158, 161, 208, 298, 300, 304, 314, 332, 363, 370, 371, 375, 379, 385, 391, 433, 438. — Petr, nejv. komornik król. Čes. 387, 388, 390. Rožnov, ves u Čes. Budějovic 366. Rtisovice, z Jertiezowicz, ves u Příbrami; — Jan z — 349, Ručka Jan v. Petrovice. Rukštejn, Rukstein, Ruksstajn, zb. hrad u Panské Lhoty v okr. jihlavském na Moravě 120, 283; — v. z Valštejna. Rubik v. z Hlavatec Roubik. Rudný v. Roudné. Ris v. z Cemin Ris Jan, v. z Újezda. Rwože Petr, měšťan v Táboře 821. Rušinov, ves u Chotěboře, m. s tvrzí; — Jam Hertvík z —, Jan z R — 33, 78, 112, 164, 171, 218, 231, 243, 265, 266, 452, hejtman kraje Gdslav- ského 177, 215, 238, 240, 299, 300, 307, 318, 334, 353; — Hertvik ml. z — 216. z Rušova (?, Russova) Mikuláš 349. Růta Albrecht v. Dírná. z Rybího Jan 220. Ryerat Václav 349. Rychmburk, město se zámkem u Skutče, v. Vratkov. Rychnov n. Knóż., o. mósto; — Václav z — 225; — Jan Rychnovský 56. Rychnov (Ném.), ves wu Nov. Hradů; úrok 403; — farář a osedlí Andril mlynář, Colin- gar, Draksl Šelar, Fišer, Frydlová vdova, Goge Jakl, Gotr starý, Hanzl Josef, Hod- fogl Lorenc, Hojcar mlynář, Holdová vdova, Kajat Mikl, Knyepantl Hanzl, Knycpantl Ondřej, Lisý Petr, Mozar Andrl, Munhanzl, Nernhopl Petr, Nest Mikl, Pastlar Hanzl, Prayn Hanzl, Prejdin- ger, Roml mlynář, Stojan Hanzl mladý, Stojan starý, Sup Jakl, Šustarin, Vysnik 403. Rynart (od Dubu?) 84. Ryznberk, RyZmberk, Risem- burk, Risenberk, zb. hrad u Nové Kdyně; Děpolt z —, místopurkrabí hradu Karl štejna 1, 46, 48, 49, 52, 95, 96, 112, 238, 241, 244, 284, 800, 305, 306; — Divi$ z — 131; — Jan z — a ze Skály 7, 33, 47, 77, 95, 96, 260, 267, Jan Švihovský 173; — Jiřík z — 164; — Racek z — 51, 55, 59; — Sazema Lapka 346; — Vilém z — a ze Skály 263, 267, a ze Svi- hova 78, 266; — Vilém mlad- ší z — a Rábí 238, 241, 244, 245, 293, 300, 302, 316, 319, 854, 355, 372, 374, 375, 390, 431, 435; v. t. z Janovic. Rzavá, ze Rzavého, ves u Tábo- ra; — Lipold ze —, pur- krabi zvikovsky 58, 293, 299, 350, 400, 407, 408, 411, 413, 415, 425, 434; — Mikuláš ze — sed. v Houžném 349, 852, 400, 421, 423, 434; — Víta ze -— sed. na Dobroni- cích 403, purkrabí na Choust- míce 124, 164, 322, 351, 398 399, 400, 401, 404, 407, 409— 416, 421, 423, 425, 427, 428, 433, sed. na Velešíně 416. Ř Řehořová, měšťka ve Vodňanech 312, Remdihovice, Rzemdihowicze, ves u Prachatic (?) 387 Řenče, ves u Přeštic, n. s tvrzí; — Vaněk z — 231. Renovice, ves u Prachatic 415. 487 Řepče, ves u Tábora; — Lisek z — 349. Řepešín, Rzepesin, ves u Pra- chatic 387, 415. Repice, ves v okr. strakonickóm, n. s torzi; — Chval z Ma. chovic a na — 187. Repnice, ves u Lovosic 206. Řezno, Ratisbona, Ratispona, Re: genspurk 81, 151, 451; — biskup 344; — sněm 336, 340, 341—345. Říčany, o. město, x. s hradem; — Karcl z — 349, 428; — Mikuláš z — 351; — Zachař z — 91. Bim, Roma, hl. mósto Italie, 147, 294, 295, 318, 330, 369, 446; — čes. hospic 391. S Sádek, hrad u Třebíče na Mo- ravě 120, 135; v. z Valdštej- ma (Sádecký) Zdeněk. Sddlo Jan v. z Kostelce, Smilkov. Sádlo Janek 58. Saladin, Salatin, osada u Repe- šína u Prachatic 387, 415. Salzburg, Salezpurgk, hl. město Salzburska 138, 147. Sány, ves u Poděbrad; — Mi- chálek ze — 231. ze Sán Vavřinec 225. Sasko: vévoda Friedrich, knize misenskij 110, 128, v. Fried- ich; kniże mladý 163, 164; vévoda Vilém 80. Sázava, býv. klášter sv. Proko- pa, o. Uhl. Janovice 240, 247, 318. Seč (více míst t. jm.); — Bla- žek z — 216. Sedlaminy v. Sedlmín. ze Sedlce Ctibor 220; — z — Jindřich 846; — z — Jiříl: 349; — z — Mikuláš 349; — z — Petr 202, 282. z Sedla Nového Bernart 350. Sedlčany, o. město 2. 36; —- kostel 197; — Mikuláš ze 

Strana 488
488 —, sakristán na krumlov- ském hradě 327; — kožišník Kazka 117, 119. Sedlmín, Sedlaminy, osada w Vo- lovic blíže Prachatic; úrok 415. Selejevice, místo neznámé polo- hy; snad Zelevice u Libocho- vic 253. Semily, o. město 167. Semněvice, ves u Horš. Týna 66. Semtěš, ves u Čáslavi, n. s tvrzí; — Aleś ze — 215. Semtín, osada u Olbramovice v okr. votickém; — Jan z — 220. Sendražice, ves u Jaroměře, n. s twrzí; — Mikuláš z — 224. Sepekov, méstys u Milevska 84. Sepekovský Jan, zástupce Old- řicha z R. u vévody saského 288. Sezemice, zaniklá ves u Zruče n. Sáz., u Dol. Kralovic; — Mikeš ze — 213, 232. Sezemice, město u Chrudimi; — Jan z — 219. Sforza Francesco hr. 65. Schůrding, Scharding, do Šar dinga, město v Bavorsku 147, 201. ze Schaumburka Jan v. z Šaum- burka. Schellendorf 248. Schlagel v. Drkolná. Schrattenthal, Schrettental, Schretntal, město v Dol. Ra- kousích 61, 277. z Sunbergka v. Žumberk. Silvius Eneáš, biskup terstsky, pozd. papež Pius II., 369. Sirotek Heřman v. ze Zhorce. Sisel, posel Oldžicha z R. 295. Skála, služebník Bedřicha ze Strážnice 284. Skála Malá, ves u Turnova; — Mikuláš z — 232. Skála Hrubá, st. hrad u Tur- nova 241. Skalice v Uhräch 273, 279. ze Skály v. z Rýzmberka. ze Skály Čeněk 219. Skály, ves u Police; — Vlk ze —, služebník Jiřího z Po- děbrad 56. Skuhrovský, posel Alše ze Štern- berka 27. Skryje, ves u Křivoklátu; — Jan Stebňák ze — a na Čech- ticích 49, 382. Slaný, o. město 62, 78, 169, 211, 240. Slatiňany, ves u Chrudimě v. z Talmberka. z Slatiny Jiřík 225; — z — Mar- tin 346. Slavče, v Slavci, osada u Mříče, o. Č. Krumlov; mlýn 381. Slavkov, osada u Křešic blíže Votic; — Jan Vidlák z — 263; — Kuneš Vidlák z — 351. Slezsko, Slesie 334, 335; — kní- žata, rytířstvo i města 42. Slivno, dvë vsi u Benátek n. Jiz.; — Ctibor z — 225; — Zik- mund z — 170. Sloup, Slap (Biirgstein), zb. hrad u vsi t. jm. v okr. Bor u C. Lipy; — Jindřich z — 219, 226. Slověnice Dolní, ves u Lišova; faráři Tomáš, Pavel z Tře- boně 371. Slunterlein Fridrich 124. Sluni, Vslûné, ves a dvir u Lhe- nic u Netolic; Ratarka 253. Slap v. Sloup. Smažil Vaněk v. Louny. Smedeé, ves w Chvalsin; zápis ma — 373; mlýn 373. Smilkov, ves u Votic, n. s tvrzí; — Jan Sádlo z — 370. ze Smiřic, příjm. staročeské ro- diny; — Jan ze —, Smiřic- ky 5, 7, 19, 21, 31, 42, 155, 156, 185, 190, 217, 339, 365, 368; j. slużebnik Martinek. Smojno, neznámé wvladyčí sídlo v sev. Čechách neb v Lužici; — Zikmund z — 225. Smolik Daniel v. z Savic. Smrdov, ves u Haber; — Ja- nouch z — 216. Smrziečie v. Mříč. z Smutkovce Hladký 350. Snět, ves u Dol. Kralovic; — Petr z — 226. v. Snopowuskaw v. Sepekovskÿ Jan. Soběslav, okr. město se st. hra- dem; 2, 75, 79, 247, 259, 270, 892; — farář 459; — kostel 458; — řád cechu soukenic- kého 448—451; — řád cechu krejéovského 458—460; — hejtman v. z Dobrovic Jan; — ležení 407, 427; — sjezd Oldřicha z R. s Jiřím z Po- děbrad 1. Soběšice, sirotek 84. Sobesin, ves u Uhl. Janovic; — — Prokop z — 349, purkrabi na Dobronicich 381. Sobétice, ves u Klatov, n. s tvrzí; — Jindřich (Henrych) z — 241, 244, 257, 276, 277, 319, 852, 445; j. služebník Přibík Hádek; — sr. Týn n. Vlt. Soff v. Šof Krištof. Solopisky, ves u Kourimé, n. S tvrzí; — Prokop ze — 232. de Sopronio Petr, posel kněze Jana Kapistrana 357. Soutice, ves u Vlašimi, n. s dvě- ma torzemi; — Aleš z — 225; — Jan Čabelický ze —, hejtman kraje kouřimského 17, 33, 78, 177, 196, 211, 238, 243, 266, 299, 300, 307, 318, 346, 365. Sovka, rožmberský služebník 432. Spann (Hanuš), posel Oldřicha z R. 335. Spévák Jan v: Pliskovice. z Stajice Jindřich 351. Stebňák v. Skryje. Steirek 109. Stěžov, ves u Příbrami; — Jam ze — 218. z Stiekře v. z Štěkře. ze Stodu Martin 225. 

Strana 489
Stodůlky, v Stodólkách, Stoduol. ky, ves u Smíchova, statek mejv. purkrabství; rybníčky, úrok s lidi svatovéclavskÿch 108, 112, 113; rychtář 112. Stojan Hanzl mladý, Stojan starý v. Rychnov Něm. Storštein, Storkov, město v Sasku 65. Stošek, mlynář v Sviněticích 313. ze Strahařova v. Strhařov. Strachovice, ves u Vodňan 381, 453. Strakonice, okr. město 21, 24, 28, 29, 31, 50, 58, 90, 91, 117, 368; — sjezd jednoty strakonické v. sjezdy, Strako- nická jednota; — ležení 410, 416, 428, 433; v. z Michalo- vic Václav, johanité. Stranná, ze Stranného, ves u Ne- veklova; — Hynek z — 220. Stranov, viska n. s tvrzí myn zámek w Ml. Boleslavi; — Bohunék z — 225. Stróż n. Než., městys u Jindr. Hradce 136; — Jan ze — 225; — Jindřich z —, Jind- řich Strážský 78, 136, 238, 242, 266, 347, 399. Strážnice, okr. město na Mora- vě; kněz Bedřich ze —, Bed- ich z Kolína, Bedřich kněz, Bedrzich von Koln 7, 12, 13, 19, 23—25, 28—33, 37, 39, 42, 60, 78, 102, 106, 172, 177, 178, 212, 219, 221, 222, 229, 245, 249, 256, 262, 266, 267, 273, 284, 305, 319—321; 7. služebník Hüska, Nycek; v. Břeclav, Kolín, v. Skála; K. Fridrich ze — 488; Simon — 12; v. z Kravař. Stréice v. Strýčice. Strein Jindřich (Henrich) 349. z Strhařova Bohuslav, služebník Volfganga Krajíře z Krajku 442. Strkov, osada u Plané n. Luž., někdy ves s tvrzí, o. Tábor 390. Strmek v. Krašov. Stropnice, městys u Nov. Hra- dů; Jan ze — kaplan a pro- tonotář rožmberský 455. Struhařov, z Strahařova, ves u Benešova; — Mikuláš a Mikuláš ml. z — 351. Strunkovice nad Blanicí, ves u Vodňan; Bárta lazebník 250. Strýčice, Strčice, ves u Čes. Bu- dějovic 254; farář 253. Strýčkov, z Strýčkovie, samota u Křešic blíže Votic; — Jan z — 351. Střebče v. Třebeč. z Stéebule (?, Trebule?); Oldřich Oneš 226. Střela v. z Radešína. Stříbro, o. město 66, 266. Studánky, z Kotenprun, ves u Vyš. Brodu; — Petr Ocá- sek z — 352. Studená, ze Studeného, ves v Dol. Kralovic, n. s tvrzí; — Aleš ze — 213, 232; — Jan z — 202, 232. z Stupčic Hanuš 108. Stupná, v Stupném, osada u Roj- Sina v okr. čes. krumlovském; dvory, mlýn 381. ze Stupného Jan 231. Sudkovice, ves u Strakonic; — Vlášek z —, purkrabí na Zvíkově 250. Sudlice Jan v. z Běstviny 12. Sudoměř, ves u Vodňan, n. s tvrzí; — Mikuláš z — 382; — z — Nedomír sed. ma Dívčicích 349. Sudrlovice, v. Cudrlovice. Suchá, popl. dvůr u Břehova blíž Hluboké n. Vlt. 381; — Hy- nek z — 349. Suchan Oldřichovec 309—311 441. Suchánek v. Lhota Hlásná 69. Suchdol nad Luž., v Sugdole, ves u Třeboně, 130, 301. ze Sulevic Kaplíř: Mikuláš na 459 Vimperce, Keppler von Win. derberg, Kapplar von Win- derberg, Mikuláš Vintrber- ský 22, 69, 236, 266, 293. Sulišovský Martin v. Tábor. z Sunberga v. Žumberk. Sunderhusen v. von Swarceperg. Sup Jakl v. Rychnov Něm. Suppanaw v. Zupanovice. Suš, ves u Čes. Krumlova 453. Susice, Schiittenhoven, o. mósto 236. z Sútic v. Soutice. Svatomír Petr v. z Milíkovic. Svéraz, ves u Čes. Krumlova; majetek kostela 374. Světecký, třeboňský archivář 864. ’ Světlá, Czbetell, Czebettl, město v Dolních Rakousích 323. ze Světlé Vaněk 224. Svídnice, býv. knížectví v Slez- sku 178, 378; podhejtman Déprant Reibnic 178; ślech- ta 177, 178. Svinaře, ves u Berouna; — Bo- řivoj z — 351. Svinétice, ves u Vodňan; — hold 252; — Kabát, Stošek mlynář 813; — Ondrák, Kupka 250. Svińovice, ves u Prachatic; zápis na — 873. Sviny Trhové, z Svinuov, Svin- név, 0. m.; — farář 434, kap- lan oltáre sv. Jana evang. viz z Stropnice Jan; — rychtář 462; — soukenici 375. Svojanovsky Jesek ze Svojanova v. z Boskovic. z Svojkovic Jan (snad Svojsic, u Susice) 350. Svojšín, ves u Stříbra 241; — Zmrzlikové ze — 234, j. má- teř 240; — Petr Zmrzlik ze — 43, 78, 99, 120, 121, 240, 266; — Václav Zmrzlik ze — 48, 52, 58, 78, 126, 138, 140, 164, 168, 170, 193, 195, 222, 229, 240, 266, 303; j. služebníci 136, 140, v. Alexej z Nové Vsi, Milota z Jindři- chovic, Vaněk písať. 

Strana 490
490 Svoříž, Svojříž, ves u Sedlce; Kříž 84. von Swarczperg Henrich herre zu Arnsted und Sunderhusen 269. S Šafrán Zikmund v. z Veselé. Šanov u Rakovníka; Jan a Vi- kart bratří z — 215. Šaplava, ves u Nov. Bydžova; — Vaněk z — 225. Šarovec, Šarovci 23, 274. Šarovy, ves u Napajedel na Mo- ravě; — Čeněk, Jan a Vaněk z — 231, 266. Satava v. Zdtoń. Saumburk, n. hrabství v Hor. Rakousích, Schawberk, Schawmberg, Ssawnberg 457; Bernard ze — 234, 248, 427; — Jan hr. z — 109, 152, vrchní maršál ve Štýrsku 138, 152, 198, 199, 204, 248, 282, 287, 296, 364, 365, 367, 368, 457; — ze — Anežka, manž. Jindřicha z R. 376. z Savic Daniel Smolik 352. z Šebrakova z Zebrákova. Šestiměstí, hejtman Jindřich z R. 378. Ševětín, ves u Lomnice n. Luž.; farář 126. Šiman v. Zahrádka. Šimerka Volf v. z Rokytnika. Šitice, zaniklá ves u Netolic; hold 253. Škaradek Jam 259. Škola Marel v. Vatěkov. Škorně, měšťan vodňanský 311; poddaný, j. vyznání 66. Šlapanice, ves u Brna; kostel 88. Šlapanov, ves u Votic, n. s tvrzí; — Jan z — 220. Šlechta Petr v. z Velhartic. Slechtin, ves u Ledče n. Sáz.; — Jakub ze — 219. Šlibovice, ves u Král. Městce, n. s trrzt; -— Fridman z — 225 Šlik Kašpar z Holiče, n. říšský kancléř, 3, 5, nemocen 65, mrtev 128; — Matěj 14, — Matěj z Lażan, purkrabí v Chebu a na Lokti 128, 129 Šof Krištof na Valdštejně, Soff, Šuof 40, 60, 64, 266, 267, 806. Šťáhlavy, z Stiahlav, ves u Ro- kycan; — Beneda z — 21. Štěkeň, ves u Strakonic; — Za- chai z — 91; sr. z. Říčan. ze Štěkna Aleš 216. Štěkře, z Stiekře, ves u Čes. Krumlova; Olbram 349. Šternberk na Moravě, řehol. ka- nonie řádu sv. Augustina 371. ze Šternberka, příjm. staročes- ského rodu: Holický, Holičtí 111, 114, 117, 175, 315; — z — Aleš 13, 16, 26, 29, 32, 37, 42, 47, 48, 52, 55, 56, 59, 60, 62, 63, 66, 72, 76—79, 95, 100, 103, 104, 106, 112, 113, 116, 118, 121, 127, 129, 131, 134, 136, 140, 144, 146, 148—150, 153, 155—157, 161, 164—166, 168, 169, 171, 177, 181, 184, 188, 193, 198, 203, 207, 212, 216, 223, 230, 238, 244, 249, 256, 263, 266, 284, 299, 300, 307, 315, 318, 323, 328, 340, 342, 346, 365, 452 j. služebník v. Důpovec; — Jan ze — a na Zajećicich 281; — Petr ze — 18, 14, 26, 29, 33, 38, 78, 95, 96, 111, 118, 119, 127, 141, 149, 157, 164, 171, 238, 242, 266; — Zdenek ze — a z Kono- piště, Konopištský, nejv. pur- krabí pražský 32, 78, 100, 108, 112—114, 121, 166, 170, 171, 181, 188, 212, 218, 238, 240, 242, 243, 244, 245, 259, 266, 275, 278, 299, 300, 307, 318, 365, 399, 481. Siétice, vcs u Vodňan; zápis na — 373. Štítary, n. ves s tvrzí u Král. Městce; — Jan Štěpán z — 224. Stitmé, ze Séftného, ves u Poëd- tek; Artleb ze —, služebník Jana z Hradce 192, 195, 198, 199, 207, 213; — Prokop ze — 405. Štorkenberger Rudiger 427. Štýrsko, Steir, v. Fridrich král.; nejv. maršálek Jan hr. ze Šaumburku 204, 367, v. Saumburk. ze Sumburk, z Sumberga, von Schonburg, Schonburk, Schumburk; ves s hradem u Klášterce n. O.; — Aleš ze — 88, 128, 172, 178 (Per- štýnský, Perštanský) 12, 212, 267, 462; — Fridrich ze — a Glouchova, Glouchovský 94, 95, 118, 119, 127, 169, 171, 172, 178, 241, 267, 295; — Vilém ze — "T8, 265. Šustarin v. Rychnov Něm. Šváb v. Padařov. Švamberk v. Krasíkov; Bohuslav ze — 319, 321, 322, 392, 431; j. manž. Lidmila z R. — Hynek Krušina ze —, hejt- man kraje chebského 6, 7, 9, 14, 15, 26, 29, 30, 33, 34, 38, 44, 51, 54, 55, 60, 65, 66, 71, 77, 78, 82, 84, 88, 89, 93, 97, 99, 110, 114, 141, 149, 155, 162, 164, 172, 173, 177, 178, 191, 192, 207, 209, 211, 212, 215, 223, 227, 238, 240, 241, 266, 267, 276, 278, 279, 282, 284, 299, 316, 319, 321, 822, 323, 336, 343, 354, 355, j. služebník Guldán Prokop, Klima Kórnik, Kostempir, Zdeněk; — Jam ze —, vel- mistr. řádu maltézského 416, Jan Krušina 7, 9, 78, 172, 173, 177, 178, 192, 198, 200, 227, 228, 234, 266, 267; v. Kersperger, slużebnik Keut- chaker Vavřinec; — Mar. kéta ze — 438, 439; — Vác- lav 351, 3895; v. Hora Zelená z Švihova v. z Rýznberka. Svik 126. 

Strana 491
T Tábor, kraj. město, vedle Hra- diště Thábora, 42, 231, 262, 306, 348; Táborští 159, 161, 190, 209, 216, 220, 231, 346, 347, 379, 446; purkmistr a rada 179, 247, 248, 259, 260; měšťané Křivonoska Petr zed- ník 179, Pechanec Mikuláš 321, Pražák Jan 42, Růže (Ruože) 321, 434, Sulišovský Martin 142, 143, 159, 161, 246, 248; písař Peša 379; stodoly 347. Täbori, hereticos Thaboritas 336. Tadira Jindiich 218. Tachov, okr. město 66, 192, 193, 266; v. z Gutštejna. Talafás, méstan éeskobudéjovic- ky 102, 106, 114. Talafús z Dobi'an wv. Poříč. Talmberk, osada a zb. hrad u Čekanova, o. Uhl. Janovice; Diviš z — 351; — Mikuláš z — 117, 119; — Štěpán z — 351; Vilém z — 213, 232; — Vítek z — a na Sla- tiňanech 231; sr. z Lípy. Tamberk, n. tvrz u Brodu, o. Jaroměř; Jan z — 232. Tamberk u Pasova 355. Tankov, ves neznámé polohy; Mikuláš z — 351. Těchlovice, ves u Děčína; Vaněk z — 213, 232. Téchnice, ves w Mirovic; Albrecht z — 346. Telč, Telcz, město na Moravě se zámkem: 80, 102, 106, 123, 127, 154, 160, 192, 193, 199, 203, 207, 212, 213, 244, 294, 298, 299, 362; Jan z — v. z Hradce Jan. Telecky Jan v. z Hradce Jan. Temešvár, město v Maďarsku 862. Teplice, o. město; sjezd strany podebradskć se stranou sas- kou 146. Terst, město, do Triestu 65; v. Eneáài Silvius. Teschen v. Dešná. Těšín, knížectví; knížata Bolek a Přemek 132. Theotunia v. Německo. Tichonice, ves u Vlašimi, n. s tvrzí; Zdeněk z — 211, 232, 259. Tlačíků zeť 253. Tloskovcové v. Kozly. Tluxa Jan v. z Vrábí. Todně, ves u Čes. Budějovic; Matěj z — 351, 352. Tovačov, hrad na Moravě 87. Tovačovský Jan v. z Cimburka. Trachna Janek 346. Trčka Mikuláš v. z Lípy « na Lipnici. Trs, služebník Oldřicha z R. 158. Třebánek Dolejší a Hořejší, m. dvě vsi blíž zámku Krato- chvíle u Netolic; hold 253. Třebeč, dř. Střebeč, ves u Trh. Svin; Jan z — 350. Třebeček, Třebečko, ves u Trh. Svin; Jimdřich z — 352. Třebelice, n. ves u Hojanovic, o. Humpolec; Jan z — 225. Trebomyslice, ves u Hcrazd'ovic, n. s tvrzí; Jan z — 349, 445; — Vilém ml. z — 350; Vilém od Dubu a z — 24, 28, 57, 58, 254, 349. Třeboň, o. město se zámkem 1, 28, 29, 301, 326, 338, 371, 879, 429, 439; úřad (offi- cium) 326, 460; — hejtmani v. z Bělé Pešík, z Úsuší Ja- rohněv; — písať Matiáš 301, 394, 436; — opat (Jan) 434, 455; — jarmark 126; — srub, domy, stará lázeň 394; ležení 412; sjezd straníků rožmberských 28— 31. z Třeboně Pavel v. Slověnice. Dolní) z — Václav bakalář 147, 434. Třebonín Horní, T. Menšie, ves u Krumlova; úrok 413. 491 Třebová Moruvská, o. město 241; Pavel z — 227. z Třehuze (?) Ondráček 231. Třemešná, z Třemešného, osada u Meziříčí, o. Tábor 379, 446. Třemšín, zb. hrad u Rožmitálu ; Svinda z — 346. Třemšín, Tremssyn, osada u Vo- lovic, o. Prachatice 387. Tučapy, ves u Soběslavě, n. s torzí; — Jan z — 352; Mikuláš z — 351. Tuněchody, z Tunochod, ves uw Ledče n. Sáz., n. s tvrzí; Beneš z — 232. z Tupařovic Matějka 231. Tupesy, ves u Hluboké n. Vit.; Mašek Vítek 254. Turci 369. Turná, dvě vsi u Strakonic; Oldřich z — 350. z Turnova Janek 231. z Turového Jan 445. z Turového Želézko Petr 24, 28, 57, 58, 350. Twvoch, služebník Mikuláše z Lobkovic 115. Týn n. Vlt., v Týně na Vltavě, o. město 93, 240, 257, 264, 277, 352; — sr. Sobětice. z Tÿnce Pabira Martin 218, 225. Tyroly, vévoda v. Friedrich král. Týřov, zb. hrad u Křivoklátu 240. U Údim, samota u Vlasenice blíže Tábora 346; — Ondřej z — 351; — Vikart z — 350. Údlice, město u Chomutova; kostel 267. Úhelnice, ves u MI. Boleslavi; — Jan Bořek z 225. Uhry 190, 454; zástupci uher- ští 332; — gubernátor v. Hu- nyad Jan. Üjezd, ves u Ces. Krumlova; mlýn 381. Újezd (více osada t. jm.); — Hereš z — 218; — Jindřich z — 350; — Petráš z —, slu- 

Strana 492
492 žebník Oldřicha z R. 308; — Rüs z — 350. Ulm, město v Německu 81. z Uničova Sopušík 231. Ústí Sezimovo, z Ustie, ves., n. město, o. Tábor; — Jam z — 42, 234, 241, 266. Úsuší, Úsušie, ves u Sedlčan, n. s tvrzí; — Jan z — 408, — Jarohnév z — 1, 352, 370, 416, 428, 431, hejtman tfe- boñskÿ 395, 398, 399, 400, 403, 417, 409—412, 414, 416, 421, 423, 425, 428, 434, j. manž. Elška z Hrádku Kozí- hochbřeta; — Kuneš z — 350. Ušák Bořek 12. Útěchovice, ves u Mimoně, п. s tvrzi; — Blekta z — 219, 220. z Útěšic Půta 244. V Vacek 205, služebník Jindřicha z Kolovrat 132. Václav IV., král čes. 393. Václav, kníže opavský a rati- borskÿ 132. Václav v. z Krumlova Václav; v. Lhota Svachova. Vadum Altum v. Brod Vyšší. Vácha, zeť Herbertů 253. Vajdovský, v. z Lichtenburka Bítovský Smil. Val, ves u Lomnice n. Luž., "n. s tvrzí; — Mikuláš z — 351. Valdek, zb. hrad u Hořovic; — Jaroslav z — 218; — Medek Protiva z — 218. Valdštejn, zb. hrad u Turnova; — Hašek z — 42, 89, 177, 899, 452; — Heník z — 266; — Jan z — 120, 225; v. Sof. z Valdštejna Jan ml. na Hräd- ku n. Sáz., nejv. sudí král. Čes. 378. z Valdštejna Zdeněk, Brtnický Zdeněk, Sádecký Zdeněk 80, 100, 120, 123, 131, 134, 135, 202, 240, 244; — Zdeněk z — а Rukštejna T8, 232, 266, 283. Valentin, des geslos phleger und purgraf 272. Valkoun, Valkün, služebník Mi- kuláše z Lobkovic 111. Valovice, ves u Bělé pod Bezd.; — Hereś 219, 226. Valtice, Veltsperg, ves u Miku- lova na Moravé 304, 314, 370, 871, 375, 390, 433, 438. z Valtírova Vanék 218. Vandelin v. Vlhlavy. Vandravec 197. Vaněček 126. Vaněk, měšťan vodňanský 311. Vaněk písař, služebník Petra ze Svojšína 43. Vanta, měšťan vodňanský 309. Varadin, mésto v Maďarsku; biskup 398. Varnsdorf, o. město; Hanuš Velfl 180. z Vartenberka a z Blankštejna Jan 102, 266, 267; — Jan ml. z — v. Děčín; — Petr z — 452; sr. z Veselć. z Vartnova Stépán 100. Vary Karlovy, u Vafiech, o. město 316. Vatéjov, snad Vatěkov?, v. t. Vatěkov, Vatějov (?), ves u Be- nešova: Marel Škoda z — 215. Vaváků pacholek 126. Vavice v. Babice. Vávra v. Hájek, Olišovice. z Vejdova Jimdřich st. (z Plav- ma) Hainrich der elder von Weydow 94, 172, 178, 267. Velechvím, ves u Lišova; — Svitava z — 350. Velešín, městys u Čes. Krumlo- va; — Václav z V. — 350, 852; farář Václav z Krumlo- va, doktor, kanovník praž. 827; v. purkrabí Kunáš z Ma- chovic, Erazim z Michnic. Velhartice, méstys se st. hradem u Sušice; Petr Šlechta 218, 225; — Vilém z — a z Her- štejna Vilém 392, 393, 394. Veliký Zbyněk v. Květuš. Veliký rybník 429. Vencko 248. Vepice, ves u Milevska; n. s tvrzí; — Franěk z — 351. Verice, osada u Jezera, o. Be- nešov; — Petr z — 218. Veselice, n. hrad u vsi Podvese- licí u Nov. Mésta n* Met.; — Vítek z — 232. Ves Dlouhá u Sušice; — Racek — sed. v Houžné 408. ze Vsi Nové Vavřinec 226. Ves Nová u MI. Vožice v. Lazy. Ves Nová, asi u Přeštic; — Alexius z —, služebník Petra ze Svojšína 48. Vesce, ves u Čes. Budějovic 366 Vesce, ves u Milevska; — Mikeš z — 350. z Vesce Jan, písař na Zvikove 851, 392. z Veselé Mikuláš 352, — z — Šafrán Zikmund 350, 407, j manz. Anna z Rokova; — z — Jiřík a z Vartenberka, 7. sirotci 338. Veselí n. Luž., o. město; král. berně 374. Větřní, Větřnie, ves u Č. Krum- lova; — Jiřík z— sed. v Pa- sovařích 416; — Petr (Vis- né) z — 849, 413; — Matěj Višně z —, purkrabí ma Krumlově 453. Veverský Václav v. z Rosic Hecht Václav. Veveří, Wewerzie, část Brna; v. z Rosic. Víckovice, df. Dvory, n. ves w Protivína; Mares ze Dvo- róv, panoše služebník Václa- va z Michalovic 49, 50, 57. Vícemil, ves u Soběslavi; odümrt 448. Vídeň, Wienn, Wienne, zu Wy- hene, Vienna, hl. město Dol. Rakous: 3, 46, 51, 65, 74, 128, 129, 143, 285, 289, 290, 296, 317, 332, 334, 353, 356, 363, 379, 380, 382—386, 395, 

Strana 493
427, 430, 433, 438, 454; sněm 356, 361; — düm zw. Harnachhaus 395. Vidlák Jan a Kuneš v. z Slav- kova. Vikéf v. z Chmelného. Vildštejn, Wilstein, =n. hrad u Blovice 107, 236, 242, 244, 245, 310—312, 395; — smlou- va jednoty strakonické a po- débradské 238—242. Vilém, kníže opavský a minster- berský 132. Vilém, vévoda brunšvický, her- zog von Praunsweig 80. Vilém, vévoda saský a markra- bě míšenský 80, 171, 206, 208, 268, 276, 435, 436. Vilém, Vilém od Dubu v. Třebo- myslice. Villan, Vilan, rožmberský písař 84. Vimperk, Winderberg, Winder- bergk, Wymperk, 0. město; 387, 415; Mikuláš Kaplíř ze Sulevic na, — v. Sulevice. Virtembersko, oba pani z — 80. Višně Petr v. z Větřní. Višnice, samota u Chudenic blí- že Klatov; — Mikuláš z — 346. Vít, rožmberský úředník 270. Vitějovice, ves u Netolic; hola 252; rychtář 318. Vitévice v. Vitice. Vitice, d. Vitévice, ves u Vod. nan; zdpis na — 3873. Vitinéves, ves u Jičína; — Jan z — 224. Vitoraz, Weitra, Weytra, ves v Dol. Rakousích 296, 323. z Vízmburka, z Wisnburka, — a z Dubé Jiří v. z Dubé. Vlastějovice, městys, prv. ves 8 tvrzí; — Mikuláš z — 213, 232. Vlášek Václav v. z Miloňovic. Vlašim, o. město, n. s hradem 40, 60; sjezd 71, 75, 76, 79, 103, 104, 193, 211; ležení 411; měšťan: Prokop 311; z — Karel 100, Vlaštovičník, dvůr u Spolí, o. Č. Krumlov; bratří Hanzl a Ondrášek 396. Vlčeves, ves u Tábora; odůmrť 448. Vlčnov, ves u Chrudimé; — Ma- těj z — 213, 232. Vihlavy, ves u Hluboké mn. Vit.; Ludofe, Vandelin, Rataj 254; — Końata z — 254; v. z Oleś- nice. Vlkanov, ves u PobéZovic; — Jan z — 22b. Vikosovice, ves wu Kamenice m. L.; odámrt 448. z Vlkošovic Jan a Mikuláš 352. Vlkovic Neleš 351. Voděrady, n. ves a tvrz u Slav- če, o. Čes. Krumlov; — Vlá- šek z — 225. Vodňany, o. město 78, 202, 205, 216, 240, 266, 328; — purk- mistr a rada 175, 205, 235; — mýto 250; — měšťané Hadrava Jam 309, Horka 310, 811, Chudova 311, Jan 350, Janda řezník 250, Jandovi sy- nové Petr a Václav 417, Kří- žek, Skálů syn 250, 313, Ře- hořová 812, Škorně 8311, Van- ta 309, Vaněk 311, Vlašim- ský Prokop 311; — spory s Rožmberky 249—255, 308— 313. Vochov, Bochov, ves u Plzne; — Miroá z — 241. Vojkov, ves u Votic; — Diviš z — 351. Vojkovský Jan z Milhostic ma Radiči, mistopisa król. Ces. 338. Vojslavice, ves u Humpolce; — Jan z — 202, 232. Vojtěch sv., kaple jeho v Praze 68. Vojtěch v. Lhota Svachova. Volary, o. město: — panství 372, 375, 399; — mósto 373, 399; — mýto 399. Volišovice nyní Olšovice. Volfl v. z Varnsdorfa Velfl Hanuš. 493 Volovice, Volavice, Webarsslak, ves u Prachatic; úrok 387, 415. Volyně, o. město 175, 187, 297; rychtářství 121; — měšťané Beneda, Němeček Jíra, Pok- vák. Votice, o. město; — Jan z — 218. Vrábče, v Malém a Velkém Vrabci, ves u Čes. Budějovic; mlýny 381. Vrabec Malý a Velký v. Vrábče. Vrábí, městečko u Brandýsa n. L., n. s tvrzá; — Jan Tluxa z —, Vrábský, služebník Old- řicha z Hradce 136, 138, 140, 164, 349; purkrabí na Hel- fenburce 404, 410, 416, 421, 423, 429, 430, 433, 484; — Vanék z — 225. Vrabín, n. ves w Netolic; hold 252. z Vrankova Petřík 225. Vranov, na Frajštajně, o. město se star. hradem na Moravě 442. ' Vratislav, Breslaw, Breclow, město v Slezsku 70, 258, 317, 361, 378; kupci 315. z Vratkova, ves u Čes. Brodu; — Jan Pardus z — 32, 78, 131, 238, 240, 243, 266, 328, a na Rychmburce 231, 334. z Vratu Václav 225. Vrážný, ves u Tábora; — Sádlo z — 351, Vrbice, ves u Habru; — Petr z — 282. Vrcov, ves u Čes. Krumlova; — Matěj z — 232. Vrš Dobeš v. Modřejovice. z Vřešovic Jakub, Jakoubek, hejtman kraje žateckého 118, 124, 127, 141, 153, 155, 156. z Vřesovic Brozanský na Chotči Jindřich, místokomorník král. Čes. 338. ze Vsi Nové Václav Hazla 346. Vslúně v. Sluní. ze Všerub Jakub 225. 

Strana 494
494 Vydří Kostelní, Vydří, ves u Du- čic na Moravě; — Albrecht z — 129, 241, 406; — Něpr z — 129. Vyntirov, z Vintiefova, Janek Mravenec, Martin, Matěj Malovec 352. z Vysehnevic Jan 13. Vyšehrad, část Prahy; probošt Jan z Rabštejna 399; — ka- movnictví 373; — majetek kapituly 383. Výšek, služebník Depolta z Rýzmberka 306. Výškov, ves u Plané, nu. s tvrzí; — Racek z — 371. z Vyśnice Svojse 350. Vztuhy, n. ves u Liśova; spor o prühon 363. W z Waállsse, Walssee v Hor. Ra- kousich; Reinprecht, hcji- man hornorakouskÿ 2, 29, 68, 73, 109, 110, 174, 389, 390, 424, 425, 434; — Volfgang z —, hofmistr a hejtman hor- norakouský 389, 441. Walsperg, purkrabí z Bečova 118. v Waydowie v. Bítov. Webarsslak v. Volovice. Weikerstorf, ves v Rakousich pri čes. hranici 296. Weitra v. Vitoraz. Werde, město v Německu 81. Wicharssen v. Lhota Hlásná, Wilak, mésto v Mad'arsku; — Mikuláš Frištácký z — 397. z Wildenfelzu (v Bavorích? ) Marek 65. Wilstein v. Vildštejn. von Witzleuben Friderich 269. z Wolfsfurtu Auer Baltazar 416, 417. Wulczendorfer Leopold 385. Wunsiedl, mésto v Bavorsku; — sjezd strany podébradské s Fridrichem, vévodou saským 171. Wysnik v. Rychnov Něm. Y Yga, služebník Oldřicha z R. 191. Z Zábéhlice, z Zabiehlicích, osada ^ Prestavlk u Sedlce; zásta- va platu 182. Záblatí, Zablatie, Staré městeč- ko Zablatie, městys u Pra- chatic 383, 384, 387, 415; — mlýn 387; — rychtářství 415. Záboří, v Záboře, ves u Čes. Budéjovic 254. Zübori, Zábotfie, ves u Blatné; — Černín z — 351. ze Zäboït Litmir 351. Záhoří, ves u Sedlčan; — Mstich ze — 200, 232. Záhoří u Miličína; — Sazema z — 351. ze Záhoří Mikuláš 351. Zábrdí, Zábrdie, ves u Prachatic 297, 387, 415. Zaczbrgar v. Šarovcové. Záhoréice, v Záhoficiech, osad« u Vrábče, o. Čes. Budějovice; Ondrášek, mlýn 381. Zahořany, ves n. městečko u Mi- levska; — Martin z — 350. Záhoří, ves u Prachatic; zápis na — 373. Zahrádka, osada u Mírkovic, o. Čes. Krumlov; Jakub, Jan, Jan Měsíček, Pavel, Šiman 396. Zohrádka (jm. více míst); Brus ze — 107; — Hrdoň ze — 351; — Petr Hüska ze — 213 232; — Ješek ze — 352; — Václav Milosta ze — 346; — Oldřich ze — 232; — Ondřej řeč. Hořepník ze — 63; — Míka Příplata ze — 352. z Zajdlic v. z Zejdlic. Zaječice, ves u Nasavrk s dvě- ma tvrzemi, viz z Šternberka; z — Jan 352. Zajíc Zbyněk v. Hazmburk. Zajímač Jan v. z Kunštátu. z Zalez v. Zálezly. Zálezly, ves u Volyné; — Sulek z Zalez 349. Zaliny, ves wu Lišova; spor o prühon 363, 364; — z — Petr 352. Záluží, ves u Čes. Budějovic; mlýn 381. Záluží, vcs u Vlastiboře, o. So- béslav; odümrtà 448. Záluží, Zálužie, ves u Vodňan; Frbač, Tůma, ovce 252. z Záluží Vojtěch 352. z Zórybničí Král Ondřej 352. Zátoň, nem. Schattawa, Satava, Žatava, osada u Hor. Vita. vice, o. Vimperk; kostel ma- jetek 374; — Jan Bolehovec ze Zatavy 346, 352; — Při. bík z Šatavy 352. Závitkovice, osada u Lipnicky u Ledče n. Sáz.; — Anna z — 411. Zbiroh, o. město s hradem 375. Zbith Velký, ves či les? 84. Zbraslavice, městys u Kutné Hory; v. z Podole. Zbyněk rychtář v. Prachatice. Zbytiny, ves u Prachatic; zúpis na — 873. Zdeněk, služebník Hynka Kru- šiny ze Švamberka 280. Zdeňkův zeť 435. Zdice, Zdycz, městys u Hořovic 219, 226. Zcept Jan 352. z Zejdlic, Zaydlic Jirkl 350. Zeměchy, ves u Loun; Křížek z Zemicch 215. z Zertiezowicz v. Rtišovice. Zhorolt 387. Zhor, ves u Janovicek; — Pro- kop ze — 282. ze Zhoře Jan, purkrabí na Hrad. ci Jindř. 303. Zhořec u Bezdružic; Heřman Sirotek ze Zhořce 169, 171. Zikmund sv., j. kaple v Praze 68. Zikmund, čes. král 32, 222, 310, 372—374, 382, 385, 390, 392, 398, 399, 437, 

Strana 495
Zikmund hrabě 248. Zikmund, vévoda rakouský 371. Zikmund, vévoda buvorský 269. Zikmund, kněz v. Budějovice Čes Zikmund, rychtář v. Protivín. Zmiretice, Zmieřetic, snad Miře- tice u Volyně? 253. Zmrzlikové v. z Svojsinu Znojmo, kraj. město na Moravě 101. Zruč n. Sáz., městečko s hradem u Dol Kralovic; — Budiš z — 232; v. Chřenovice. Zvěřenice, Zwierzinecz, osada u Řepešína, o. Prachatice 387, 415. Zvést 293. Zvikov n. Vlt., Klingergh, Kling- wergh, starÿ hrad u Pisku 149, 183, 193, 197, 244, 293, 299, 375, 461, 462; purkrabí 429, z Petrovic Jan 412, — ze Rzavého Lipold Vita 58, 179, — z Sudkovic Vlášek 250; — písař Jan z Vesce 292; — sjezd 155—160, 165, 167, 168. Zvikovec, ve Zviechovci, ves u Li- šova 250. Zvírotice, ve Zvieroticích, pod Zvierotici, osada u Lichov u Sedlčan; zástava platu 182. Zvířetice, ves a zb. hrad u Ba- kova u Mnichova Hradiště: Heřman ze — T8, 266; — Vilém ze — 225. Z Žabovřesky, ves u Ces. Budéjo- vic 253. Zakavec, slużebnik 433. ze Żampachu Kolda Jan sed. na Náchodě 12, 13, 19, 23—25, 31, 32, 40, 53, 55, 56, 60, 64, 78, 129, 167, 177, 219, 221, 222, 229, 241, 245, 256, 258, 261, 262, 266, 267, 305, 306, 819, 382; j. služebník Václav Holub z Probluzi; sr. Pot- štejn. ze Žatavy v. Zátoň. Žatec, Zacz, kraj. město 215, 278, 286, 337, 347; — Žatečtí 169, 171, 211, 267, 271; — sjezd kraje 153; landrid 175; ze — Matěj 225. Žatecko, v Žatečtě 157. Žďárský rybník 429. ze Žďárce Matiáš 216. Žeber, n. hrad u Eisenberka, o Bor N. — Aleš ze — 263. 495 Žebrákov (u Milevska či u Pra- chatic?); — Petráš z — 350 Želetava, ves u Telče na Mora- vě; — Jiřík z — 346. Želézko Petr v. z Turového. z Želibořic Mikuláš, purkrabí na Helfenburce 175, 252. Žerotín, ves a zb. hrad u Panen- ského Tynce blize Loun; — Jan Plichta z — 225. Žestoky, ves u Chrudimi; — z — Jetřich 78; — v. Žumberk. Žibřid v. Hájek. Žíč, Delzsch, Czeyz, město v Sas- ku 191, 292. Žimutice, ves z Týna n. Vlt.; — Tóma z — 350. Žirovnice, město u Počátek; — Purkart Kamarét z — TB, 226. Žitná, z Žitného, ves u Netolic 251, 253. Žlutice, o. město 127, 141, 316 Žumberk, městys se zb. hradem u Nasavrk; — Jetřich z Žes- tok a z — 231. Žumberk, ves u Nov. Hradů; Ví- tek z Sunbergka 352. Zupanovice, Suppanow, Supano- viciem, ves u Znojma 142, 143, 246. 

Strana 496
496 REJSTŘÍK VĚCÍ Věci tištěné proloženým písmem jsou znameními na pečetích. a absac, odpor, v ûkladnÿch absa- ciech 116 arcibiskup 262, 334, 335; w. z Jenštejna Jan, Rokycana Jan mag.; v Magdeburk, Mo- huč arcibiskupství pražské: adminis- trátoři v. z Krumlova Vác- lav, Prokop mag. arcijáhen bechyňský Mikuláš 174 b bečvář v. Kadaň beran 253 berně královská 374, 388; ourok z celé země 262 bezpečenství v. glejt biskup v. Olomouc, Pasov, Řezno, Terst, Varadín, Vratislav braní na škodu 98, 242, 329, 396, 898, 400, 402, 408, 410, 411, 416, 425, 427, 428; o třetinu výše 404, 409 břevna příčná dvě 243 c cech krejčovský a soukenicky v. Soběslav cechmistři 256, 449 centnýř 264 cesty, spor o ně 366 císař v. Karel, Václav, Zikmund; sr. Friedrich církev svatá, římský kostel, sa- crosancta Romana ecclesia 881, 340, 353; v. papež cisterciácký řád, v. klášter vy- šebrodský, zlatokorunský cizozemci 141; v. Němci clo 119; sr. mýto v c čebr obili, mira ssutd 313, 429 čtvrcení 66; sr. mučení d damašek, látka 120 desátek kardinálů 369; — na tu- recké války 369 desky dvorské 364, 420, 422. desky zemské 338, 364, 383, 420, 429, 439; písař Matěj 364, 430, 453; dskami zmocniti 426 desky zemské menší 390 děti mordovati 209 dindink, soukenná látka 450 dluhy stavovati 59 dluhy Oldřicha z R. 426, 429, 430, 434, 435, 444, 445 dlužní list, geldschuldbrif 9, 398, 400—419, 425, 427, 428, 433; Oldřicha z R. cís. Fridrichovi 877 dna, podagra 346 dobrá vůle 401, 408, 409, 411, 412, 413, 425, 428 dobytek 252, 253, 254 doubí, dubie sekali výběří 251 dráb 253 draylink, dreilink vina, mira te- kutých věcí 250, 429 drišaft, látka 450 drnomistr v. kat duchna 253 f faráři v. Budějovice České, Krumlov Čes., Slověnice, So- běslav, Sviny Trhové, Strý- čice, Ševětín, Velešín fedrovati 136 fedruňk 66, 169; fidrovati 241. feniky 417, 439, 440; vídeňské starć (7 na groś) 416 floky 450 forman Hazl 38 freyunk, svoboda (trhu) 249 funt grošů, libra 405, 406 furman, vozka 118 g glejt, glejtovní listy, kleit, list klejtovní 15, 22, 32, 33, 34, 89, 41, 42, 76, 81, 119, 133, 141, 149, 156, 158, 161, 193, 199, 203, 209, 213, 217, 235, 239, 250, 255, 267, 300, 318, 353, 355, 463 groše drobné 97; pražské 9, 10, 109, 123, 182, 396, 403, 404— 408, 410—413, 417, 429; ví- deňské 97; sr. zlatý h hajní 84, 251; Ortof 313 hák s křížem přes něj tyč 243 haléře 403 hamr, hamrník 111, 119; v. mlýn prkenný hejtmani 106; země moravské v. z Cimburka Jan Tovačovský; v. Jiskra Jan z Brandýsa, v. krajští hejimané; v. Beroun, Dobronice, Kolin, Třeboň hlavy (sośky) pozlacenć 440 hnání, hnánie učiniti s ostrým 117 hofštat, polní míra 403 hold, holdy, holdování 41, 56, 178, 197, 240, 251, 252, 253, 297, 463 holomci jati 108; pěší 113, 114 hospic český v Římě 391 hospoda, hospodu zastati (zamlu- viti) 117; mše v hospodě 104 houfnice, zbraň 197, 429 hrábě 177, 243, 300 hrad sv. Václava, hrad pražský, castrum s. Wenceslai 41, 67, 68, 113; purkrabí praž. hra- du v. Čeněk z Klinštejna; v lidé svatováclavští hranostaj 126 husitské bludy, hereses Husita- rum 337 hvézda osmictpd 177, 243, 300, 399 

Strana 497
ch chebský hejtman v. z Švamber- ka Krušina Hynek chmel 25, 264 chrt 399, 421 chřebty, hřbety, kožešiny 126 chudí lidé, poddamí lidé, častý termín, na př. 460, chudinka 173 J jarmark 249; v. Třeboň ječmen 250, 429 jednota poděbradská 32, 33, 40, 177, 133; smlouva vildstejn- ská 238; seznam jednotníků 265, 266 jednota strakonická 47, 51, 78, 177; zápis jednoty 7—9, sjezd 7—9; noví členové 49, 94; smlouva vildštejnská 238 ; se- znam jednotníků 266, 267 jednotníci puntgnosszn 172 jeleni, děleny 278 jez u rybníka, obstaculum 326 jistec 45, 46, 48, 52; v. t. dlužní listy johanité, též maltóżśti, řád sv. Jana Jerusalemského; mistr řádu na Rodu 358; převor pro Čechy, Moravu, Slezsko, Rakousy, Korutany a Kraň- sko v. Václav z Michalovic, Jošt z Rožmberka k kaceřovati, kaceruji 310 kacíři, heretici 209, 336 kacířství, bulla ad omnes here. seos 336; hereses Husitarum 837 kachlík 432 kancléř říšský Kašpar Šlik; řím- ského krále v. Hunigenusch; kamcléř čes. krále v. Prokop z Rabštejna; rožmberský v. Jan Ritchauer kalichy 88 kámen vápenný 328, 249, 250, 255 kapitula v. Olomouc, Pasov, Praha kaplanské zboží v. Benešov Něm. kaplan zámecký v. Krumlov Čes. kaplanství v. Křemže kaple sv. Vojtěcha a Zikmunda v Praze 68 kapři 381, 430 kardinál 46, 57, 230, 329, 343, 869, v. z Kusy Mikuláš kat, drnomistru neb katu 187 katolíci 336, 337 kázání, sermo; Rokycanovo 67; svoboda kázání 104 kláštery v. Baštín, Brod Vyš., Broumov, Budějovice Čes. Drkolná, Furstenzell, Krum- lov Čes., Milevsko, Ostrov, Praha, Rajhrad, Sázava, Strahov klenoty zemské 20, v. Karlštejn.; zlaté a stříbrné 444 klobouk železný 421, 430 knap 449 knihy, kniehy čtené 253; knihy druhé (v rožmberské kance- láři) 406 knížata říšská 151; 152; v. Ko- zelsko, Minsterbersko, Oleš. nicko, Opava, Opolsko, Osvě- tím, Ratiboř, Těšín koleso, na kolesiech, kolo 366 koflíky, pecher 440 kolo, na kolo zbíti 187 kolo, část kola loukotí nahoru 381 koltra, zdclona, éaloun 435 komoří nejv. v. z. Rožmberka Petr kompaktáta 20, 67, 239, 262, 310, 336, 337, 357, 446 koné vzati, pobrati 2, 118, 136, 138, 140, 253, 264, 271; — sjezditi 140 konvičky, ampulae 68 korbel s loukotí 327, 421 korček, s každého čebru obilí 313 kosoétverec 421 kostel, kostely bořili 251; v. Ba- vorov, Benešov Něm., Blani- 497 ce, Sedlčany, Soběslav, Své- raz, Zátoň koule 9 kozla půl 421 kozy 297 kožišník v. Sedlčany kraje: kraj boleslavský 266; kraj čáslavský 266; kraj hra- decký 241, 266; kraj chru- dimský 23, 86, 88, 100, 131, 231, 238, 241, 266, 299, 328; kraj kouřimský 266; kraj li- toměřický 153; kraj slánský 153; kraj žatecký 153; v krajští hejtmané, landfrid, popravci krajští hejtmané: kraje čáslav- ského v. z Rušinova Jam; kraje hradeckého v. Soběslav z Miletínka; kraje chebského v. ze Švamberka Hynek Kru- Sina; kraje chrudimského w. z Postupic Zdeněk Kostka; kraje kouřimského v. ze Sou- tic Jan krajané, krajené 2 król aragonsky 340 — český Albrecht, Karel, Vác- slav IV., Zikmund; uvedení do země 71, 78, 276 — francouzsky 311, 330, 340 — polský 223 — přirozený 17, nepřirozený 71 — došek v. z Poděbrad Jiří — římský 42, 46, 61, 64, 70, 86, 90, 125, 128, 133, 137, 138, 139, 143, 144, 145, 148, 149, 172, 181, 256, 283, 290, 292, 296, 333; poselství královo do Jihlavy 94, 104, 223, 230; poselství králi 283; j. kancléř v. Hunigenusch; sr. Fridrich, císař králová česká 265 kramplování 449 kráva 84, 119, 252, 253, 254 krkavec s prstenem 421 krčma, thaberna 387 křesťanstvo, Kristenheit 165 křídlo 9, 243, 300,- 399, 421 

Strana 498
498 kříž zlatý s svátostí u s drahýnmů kameny 305, 306 кото 43, 174 kukla červená 226 kůlem štít dělený 399 kůň tisovatý 226; koně raniti 23, zajmouti 69, 77, 99, 126, 254, 431 kupci, kaufluten 258 kurfiřti, korfurštóf 105 kury galinae 142, 326, 381, 387, 408, 415 kuře 99 labuť 9 lajtrování 449 landfridy 91, 100; landfrid hra- decký 177; — chrudimský 100, 131, 328; — žatecký 175 läni 242, 406, 411, 428 lazebnik v. Strunkovice nad Bla- nici lázeň (balneum) 327 legát papežský 46, 65, 341, 342, 348, 344; v. z Kusy Mikuláš lékař 286; mistr Pavel 43 lesy 251; les rubali 313; lesy u Perstyna 119; les farni v. Budějovice České; lesy krá- lovské 460; les k staveni, k palivu 429 lev 243 ležení podle práva země České, vlehnouti TT, 98, 124, 242, 328, 329, 396, 398, 400, 401, 402, 404, 405, 407, 409—414, 416, 425, 427, 428, 433 lidé dědiční 118; — chudí 118, 181; — robotní 112, 363; lidé svatováclavští | (příslušející k pražskému hradu) 108, 113, 114, 121, 140; v. Sto- důlky lilie 381, 421 lini (?), lemnuov 55 list, listy; list doporučující, li- tera commendativa 331; — list hlavní 51; — list hlavní příměrný 40; — list mírný 15, 20, 26, 45, 239; — list odpovědný, odpoviedací 188, 200, 202, 205, 210, 211, 213, 215, 216, 218—222, 224—227, 231, 235, 310; — list otevre- ný 94, — list primérny 45, 46; — list piiznavaci 242— 244; — Plzeňských 49, 54; — Jindřicha st. z Vejdova, Fridricha a Alše z Šumbur- ka 94, — ke smírné smlouvé 307, 308; — list smierný 262; — list věřící, glaubbrief 61, 115; — listu obnova 98, 242, 396, 398, 401, 402, 409, 411, 412, 413, 423, 428; listu porušení 428 losos uzený 276 louka; — planiti 429; — Kugl- veitské 429, Maráe z Dvórov 50; spor o — v. Boršov, Ne- plachov loukoť s dvěma špicemi 399 loupež noční 63, 72, 241 loupežník 136 lovy ptačí 429 m man loketský Kašpar z Kolsen 14 manství koruny České v. Hus hrad markrabina komora v. Rajhrad 83 maršálek nejv. král. Čes. v. Če chy; obrister marschalk v. Štýrsko, v. Fridrich Saský markrabí míšenský v. Fridrich marštaléři 418, 422 m eć e dva křížem přeložené 421, 430 města 40; města říšská 105, 276 meze, mezní kámen 366 mikaëka 449 mistokomornik król. Ces. v. Bro- zanský Jimdřich z Vřesovic na Chotči 338 mistopisań král. Čes. v. Čechy mlýn, mlýny 415; mlýn prken- nÿ 119; — spáliti 84; v. Al- brechtovice, Bavorov, Certy- ně, Dub Černý, Hus hrad, Chlumeček, Chylov, Krašlovi- Chlumeček, Chylov, Krašlovi- ce, Krejčovice, Křemže, Pe- trovice, | Slavče, | Smědeč, Vrábče, Záblatí, Záluží mlynář Petlík 308, Stoček 313; v. Rychnov Něm. mnich 327 monstrance pozlacená 440 mord, zamordování 63, 72, 173; mordovati 119 mše česká v hospodě 104 mrtvice, šlak 65 muéeni 63, 66, 126; v. étvrceni muškát, — z bláta nebude 133 mýto 142, 250, 296, 310, 313, 399, 462; — rozmberské 135, 465 n náčiní stříbrné, silbergeschirr 439 na dléch skaženi 30 nemoce v. mrtvice, podagra, pryskýř noviny, novitates 67 0 obec, communitas v. Praha obésiti 187 obchod, kupectví, kaufmanschaez 258 obilí; obilé spásli a zmétli 250; — miciti 310, 311 obraz s. Jana Křtitele pozlacený 440 odpor, odpirati 40; — na žalobu 134 oděv, rúcho štukované 459; rú- cho plzenské 450 odmlúvanie 406 odúmrť 84, 425, 448, 456 opásání, opásánie s jinü zbrojí stfeleovski 254 orlice s roztażenimi kfidly 183 osazení hory 181 osení zžato, zničeno, vozy potla- čeno 205 ospy 123, 413; v. oves ostrov, spor o něj, v. Boršov 

Strana 499
ovce 252, 253, 254 oves, avena 326, 415, 429; — — озерт 250 р pacholek, knecht, 69, TT, 126; — oloupen 140; — přístavný 90, 91; osedlý 90, 91 pancíř, pancieř 136, 138, 140 páni a rytířstvo, zemané a také i města 40, 42, 46, 49, 89, 95, 96, 132, 148, 149, 153, 177; die herren im land zu Beh- men 334 panoëe 84 papalista, autor knihy z církev- ního práva ?, 29 papež, otec svatý, pontifex ma- ximus, sanctissimus pater, sanctissimus dominus noster, Sua paternitas, Romanus pontifex 105, 125, 262, 318, 330, 336, 340, 342, 344, 357, 369 parohy 300, 427 pastva, doba pasení na lukách 460 pastviště 363 pavézy 444 pecet přivěsiti 9; priznati se k — 39; — vyvaditi 420, 422; — visutá 40, 49 peníze, mince; — české 109, 123, 403, 407, 416; — drobné, kleiner munz 109; rakouske 109; — t. j. haléře 403; senní 381 perly 379 pes lehavý 371 pěší 113, 136 pikhartovati 310 písaři v. Chousník, Plzeň, Tá- bor, Zvíkov; v. rožmberští pí- saři; v. desky zem. pivo 444; sud — 253; — pivo bílé 815 pivovarent 381 platy poddanÿch 182 pocta, na ctech, povinnost pod- danÿch 408 planiti louku 429 podkomoří moravský v. z Bosko- vic Beneš plundrovati 254 podácí kostelní, ius patronatus 387; — viz Křemže, Pořešín podagra 287 podobojí, sub utrague specie communicare 67, 68; rozdá. vání téla i krve boZie 104, 262 podruh Pavel 253 pole (váleéóné); ku — se strojiti 104, 128, 188; — polem lezeti 89; — na poli býti 146, 189; v pole vytrhniti, ins feld rucken 191, 194, 198, 210, 216 poplatky, úrok poddaných 113 popluží 381 poprava, právo na — 13, 14, 26 popravce 115; — kraje žatec- kého 94 poručenství dětí 427, 430, 431 poselství ke králi řím. 105, 165; sr. král. řím.; — Čechů na sněm v Řezně, ambasiatores 842, 343, 344 postav v. sukno posvícení 90, 91 potok Kuní u Vodňan 308 prach střelný 444 právo: výboj z — 63; — a oby čej zemský 87, 94; — krá- lovskć 456; — věnné 403, 408, 413; — vyšší 24 preláti duchovní 42, 132 probošt, brobst v. Drkolná, Kou- nice, Vyšehrad procesí, processio; v Praze — 67, 68; — k nemocným 408 prostěradlo 253 prostice soli 252 prsteny 441 pruh kolmý 98, 421 pruh napříč 421 pruh pošikem 243, 300, 421 pruhy příčné 9, 177, 243, 300 prühon u Zalin 363 pryskýř 117 příměří 448; — s Fridrichem Saským 169, 171 pták 99, 327 půhon 382, 429 499 půjčky 204; v. dlužní list purkrabí nejvyšší pražský v. ze Šternberka Zdeněk; j. slib králi a zemi 263 purkrabí v. Bečov nad Teplou, Donín, Dobronice, Hasištejn, Helfenburk, Hradec Jindi. Cheb, Choustnik, Krumlov Čes., Loket, Majdštejn, No- rimberk, Radyně, Velešín, Zvíkov n. Vit. puška, buchsee, zbraň 206, 444; puška s Božím tělem 88 puskar, püchsenmaister 235; v. Křížek pych 130 r radnice v Praze, de pretorio 68 rajt, rayt, jitro, polní míra 403 rakouský dům, haus Osterreich 74 registra vydání na jízdné a pěší 307 rheuma, réma 117 robenec, učedník v cechu, v. ce- chy robota 130, 387, 408, 413; v. lidé robotní; v. vlačba, vozba rohy 300, 381 rok položiti, smluviti, klásti 53; 58, 67, 93, 101, 104, 108, 110, 141, 176 roucha mešní, rúcha mešná 88 roucho 258; rúcho chodicie i lož- nie 251 rožmberská kancelář: kancléř v. Ritschauer Jan; protonotář a kaplan v. ze Stropnice Jan; písaři v. Johanes, Matiáš, Mi- kuláš, Vilan rožmberská privilegia 874, 385, 389, 444 rožmberští komornici 418, 422 rožmberští služebníci: Baumgart- mer Jam, v Březnice Jiří Maj- muš, Hucek, Kozlovec Jam, ze Lhoty Přibík, Rokndarfer (Racendorfer) Hans, z Rade- nina Václav Píšek, Rosler, Rüs z Cemin Jan, Sepekov- 

Strana 500
500 sky, Sisel, Sovka, Spann Ha- nus, Tre, z Újezda Petráš, Yga rožmberští úředníci v. z Deštné Maksant, Vít; v. purkrabí rubáš, rubáše svláčili z žen 252 ručníky, manutergia 68 ruka 381 rukojmí, rukojemství 40, 41, 45, 46, 51, 77, 91, 98, 124, 179, 265, 365 růže 9, 243, 327, 399, 421 růže jako soukenická značka 376 ryba 99 rybák Albík 313; rybáři v Bavo- rově 249 rybník loviti 326; — skopati 84, 113, 251, 252; topiti 50, 57; v. Bo&ilec, BoZovice, Branná, Byňov, Církvičný, Krumlov Čes., Lomnice n. Luž., Obla- nov, Olšina, Stodůlky, Veliký, Žďár ryby; šest čebróv ryb 429; v. lin: rychtáři, rychtářství v. Budějo- vice Čes., Bavorov, Litoradi- ce, Lomnice n. Luž., Netolice, Prachatice, Protivín, Sviny Trh., Vitějovice, Volyň x r řád země, zemský 63, 87, 94; — země české a moravské 120 řád sv. Augusta v. Šternberk řád sv. Benedikta v. Praha, kl sv. Jiří, Broumov, Ostrov, Rajhrad řád sv. Františka 324, 325; v Kapistran Jan řád johanitský (maltézský), v. de Lastico Jan; v. de Lamana El.; v. z Michalovic Václav; v. z Švamberka řád premonstrátský v. Strahov řebřík 128 řezník, řezníci, carnifices 68 říše římská, dem heiligen Romi. schen reich 172; — wv. Fried- rich král S sádky, vivarium, u Krumlova C 326 sakristán hradní v Č. Krumlově 827 salnitr 429, 444 sáňky 366 sedláka vyrukovati 240 sekery křížem přeložené 430 sedlo na koné, sella 461 sena sečení 112, 429 senoseky 381 silnice 118, 126, 178; na — ško- diti 126, 301; na — loupitı 136, 241 sira 429, 444 sitar 313 sjezd Oldřicha z R. s Jiřím z Po- débrad v Soběslavi 1,— stra- ny podébrad. a strakonické v. Pelhřimov, Plzeň; jednotníků strakonických v. Horažďovi- ce, Strakonice, Třeboň, Zví- kov; — jednotníků poděbrad- ských v. Hora Kutná, Tepli- се; — hradeckého kraje 12, 261; sr. Kouba, Žatec sklenář 387 slad, braseum 264, 326, 429, 444 smlouva: mírná mezi stranami Jiříka z Poděbrad a Oldřicha z Hradce 307—308; — bu- déjovická 308; — hradecká 39—43, 45, 47, 48, 50, 55, 63, 72, 16, 94; — pelhFimovskd 15, 45, 46, 262, 263; — praz. ská 45, 46; — vildstejnská 238—242 smlouva svatebni 321—22 sném, landtag, dieta, congrega- cio baronorum; wv. Benešov, Bratislava, v. Jihlava, Pel. hřimov, Plzeň, Praha, Řezno, Vídeň sníh veliký 55 soukeníci 448—451; prodej suk- na 375; v. Krumlov Čes., So. běslav, Sviny Trhové spíže 59 spolek proti Fridrichovi III. 332 spory poddaných v. Boršov sruby na Ostromeči 181 statek (zboží, nesené koňmi) 2 stav, stanoviště loupežníků 136, 309 staviti, prepadati 249 stezka pasovská, via Pasavien- sis 343 stiti 187; v. kat, stlup soli 252, 253 stohy na polích 298 strahovati na hajného, líčiti 251 střela 381 stříbro, klenoty 440, 441 sudí král. Čes. v. z. Valdštejna Jan sudlice 421 sukno 309, 376; puol čtvrta sta postav sukna 264; črný po- stav sukna levelského 463; znamení (růže) na sukno 376 sůl; prostice — 252; stlup — 252, 253; vůz — 118 supí hlava 243 svatba Perchty z R. 116 svícen pozlacený, kandl mit ai. nem strassenai vergolt 440 v S šacovati, šacunky věznóv 41, 134, 240; šatcovánie 89 šaty 254; v. oděv šíny 444 t taidinkovati, taidinky 21, 39, 105, 146, 184, 205, 207, 348 tarasnice veliká 429 tesař 95, 119 tina, džber, kbelec 326 tkalci 450 toulec, v něm střely 421 tovaryši v. cechy (буи Ziti 366 trh v. Rakovník tyč 461 u ubrman, oprávce 41, 48, 49, 67, 72, 73, 76, 79, 96, 99, 103, 118, 121, 127, 149, 156, 184— 186, 222, 229, 230, 238—241, 

Strana 501
501 244, 245, 254, 255, 260, 261, 271, 275, 284, 308, 311—313, 364, 443, 444; — mocný 40 224; — nejvyšší 28, 92, 101, 103, 112—114, 131, 134, 137, 148, 238, 241 ubrmanství 34, 75 úroky (platy) s lidí svatováclav. ských 99; prodej — 328, 329 útek (tkalcovský) 450 uzdař, svrzdaři 314 vápno 270, 434, 435; v. kámen vápenný vejce 63, 381, 387, 415 věno, heiratgut 9, 38, 109 vepři 252, 253 větvička 177 vězni 41, 108, 114, 134, 200, 240. 313; — vyrukovati 240. vidimus 113, 372, 375, 385, 390. 392, 393, 394, 437 vinice 429 víno 326, 378; drajlink — 250. 429 viny, soupisy žalobní 112, 249; v. Vodňany vkrásti se, tajně vlézti 39 vlačba, robota 381, 408 vlčí hlava 177, 300 vlna 450 voda veliká 55 vojenská hotovost 189, 441 vojna míšenská 276 vosk 449, 459; dvacet centhne- řuov — 264; libra — 358 vozba, robota 381, 408 výpomoc poddaných vrchnosti 384 Z zajatci, j. propuštění 452 základ seznati, hauptgut 10, 51, 40, 41, 136, 138, 174 zámek, fractis seris 68 zámky (budovy) 141, 157 zápis smluvní 121 zasnoubení 9 zástava platu 182, 183; z. věnná 321, 329, 403, 408, 413, 415 zbraň, k branie a z dobrú braní 189 zbroj 140, 271, 429; s zbrojí střelcovskú 254 zedník, murator 326; v. Křivo- noska Petr zlatý; — rýnský, reinischer gul- den 9, 109, 410; — uherský, ungrischer gulden 9, 109, 123, 182, 241, 401, 404, 405, 406, 407, 408, 410—16, 427, 440 zpěv, český mše spievání 104 zvod, o třetinn výše 383 zvonění na mši 104 zvony v. Bavorov Ž žáci, scolares 68, 408 žito, siligo 326 žold Jindřicha z R. 73, 317 žoldnéři 181.

Strana 502

Strana 503
OBSAH: Předmluva (doc. dr Josef Macek) Úvod (dr Josef Pelikán) . . Listiny a listy z let 1449—1462 Dodatky listin a listů z let 1424—1448 Rejstřík jmen osobních a místních . Rejstřík věcí Příloha: Přehledná mapa rožmberského majetku k r. 1462. V—VII IX—XXVIII 1—446 447—465 467—495 496—501

Strana 504
HISTORICKÝ ÚSTAV ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD Blažena Rynešová-Josef Pelikán LISTAR A LISTINÁŘ OLDRICHA Z ROŽMBERKA 1418—1462 Svazek IV. 1449—1462 Vědecký redaktor Doc. dr. František Roubík, člen-korespondent ČSAV Mapku navrhl Josef Pelikán, provedl Petr Vachata Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1954 - Redak- toři nakladatelství: vedoucí redaktor Jindřich Kozera, odpovědná redaktorka publikace Dr Veronika Bendová, technický redaktor Stanislav Šimůnek - Z nové sazby písmem Stoletá vytiskl Knih- tisk, n. p., základní závod 01 - 1. vydání - Podepsáno k tisku 4. 10. 1954 - D 07425 301-02-73 - Povoleno výnosem MŠVU č. 151.378/50-IV/1 z 12. 7. 1950 - Číslo publikace 53-19 - Sazba 12. VI. 1952 - Tisk 30. IX. 1954 - Plánovacích archů papíru 31,67, autorských archů 41,87, vydavatelských archů 42,46 - Papír 221-10, 63 X 95 cm, 100 g - Druh tisku: knihtisk - Daň z obratu 4 Cena brož. výtisku Kčs 158,30* 1. 10. 1953