z 72 stránek
Titel
1
2
3
4
Seznam zkratek
5
6
Přehled obsahu
7
8
Studie
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
Ukazatel
71
72
- s. 31: ...142. 29. Consilium de pacificando regno. I. Název ruk. Consilium M. Jacobelli, devoti theologi, de pacificando regno. 2. Obsahem odpověď na královský...
- s. 32: ...veřejným hříchům Quia lex divina. I. Název ruk. 3: Determinatio M. Jacobelli, quod prostibularie et publicani sunt destruendi, ruk. 8: De prostibulo,...
- s. 36: ...uvádějí celé odstavce (S 246 a d.). Toť zřejmě traktát M. Jacobelli de communione, missus ad Constanciam, který si r. 1555 vypůjčil...
- s. 38: ...koleje Nacionis P 12 (Loserth v MJOG XI, 313): Posicio M. Jacobelli super illo: Utrum sacerdos nolens ministrare sub utraque specie sit...
- s. 39: ...Ztracený ruk. koleje národa čes. P 12 zve traktát: Posicio M. Jacobelli contra Petrum de Uniczov. 6. Souvisí zřejmě se slavnostním odvoláním...
- s. 46: ...náš traktát, který starý popis nezvěstného ruk. praž. původu jmenuje M. Jacobelli positio de missa et com- munione fidelium. 6. Doba vzniku...
- s. 52: ...národu českého zn. P. 4, jmenuje spis tuším tento: Tractatus M. Jacobelli et Przibram pro communione parvulorum. 2. Obsahem č. 71 s...
- s. 63: ...(1. 38'—40), odpo- vídající na otázku záporně, a e) sermo M. Jacobelli. Bibite ex hoc omnes Mat. 26. Hec verba (patrně nedokončené...
- s. 68: ...trak- tátů uvádí zde však katalog nezvěstný bohužel projev Epistola M. Jacobelli, missa ad episcopum. I kataleg koleje Hedvičiny (obojí částečně vydal...
Název:
Literární činnost M. Jakoubka ze Stříbra
Autor:
Bartoš, František Michálek
Rok vydání:
1925
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
72
Obsah:
- 1: Titel
- 5: Seznam zkratek
- 7: Přehled obsahu
- 9: Studie
- 71: Ukazatel
upravit
Strana 1
LITERÁRNÍ ČINNOST M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA NAPSAL F. M. BARTOS V PRAZE. NAKLADEM CESKE AKADEMIE VED A UMENI. 1925.
LITERÁRNÍ ČINNOST M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA NAPSAL F. M. BARTOS V PRAZE. NAKLADEM CESKE AKADEMIE VED A UMENI. 1925.
Strana 2
SBIRKA PRAMENU KU POZNÁNÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A V SLEZSKU. VYDAVA III. TRIDA ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMENÍ. SKUPINA III. PRÁCE BIBLIOGRAFICKÉ. ČÍSLO 8. LITERÁRNÍ ČINNOST M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA. V PRAZE. NAKLADEM CESKÉ AKADEMIE VĚD A UMENI. 1925.
SBIRKA PRAMENU KU POZNÁNÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A V SLEZSKU. VYDAVA III. TRIDA ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMENÍ. SKUPINA III. PRÁCE BIBLIOGRAFICKÉ. ČÍSLO 8. LITERÁRNÍ ČINNOST M. JAKOUBKA ZE STŘIBRA. V PRAZE. NAKLADEM CESKÉ AKADEMIE VĚD A UMENI. 1925.
Strana 3
Strana 4
Strana 5
Seznam zkratek. AČ = Archiv český, vyd. F. Palacký 1840 a d. Artik = B., Do čtyř artikulů pražských ve Sborníku příspěvků k dějinám m. Prahy, 1925. V I. příloze této práce studie o Mikulášovi Drážďanském se sou- pisem lit. činnosti významného tohoto Jakoubkova spolupracovníka. B = Bartoš. ČČH = Český časopis histor. ČMM = Časopis Matice moravské. Hardt I11, IV viz část 1 p. 15. Höf(ler) Geschichtschreiber d. husit. Bewegung II (1865). Chil. = B., Z dějin chiliasmu 1420, příloha to Artik. Jireček = Jos. J., Rukověť k děj. čes. lit. 1, 1875. Kniha = B., Kniha Z. Nejedlého o husitské písní a bohoslužbě 1915. LF = Listy filologické. Ročníky, že jsou toliko z posledního desítiletí, označuji jen dvojí poslední číslicí roku. Na př. LF 21, 270 místo 1921, 270. M = Časopis Musea král. čes. nebo národního. Označuji rovněž jako LF. Z. Nejedlý = Dějiny husitského zpěvu za válek husitských 1913. Novotný — V. Novotný, M. J. Hus I, II, 1919, 1921. Palacký, Doc. = Documenta M. J. Hus 1869. Kde je udán svazek, míním Dějiny národu českého vydání Kalouskova. Poč. = B., Počátky kalicha v Čechách v M 22 a 23. S = Jan Sedlák. Římská číslice značí ročník Studií a textů k náboženským dějinám čes. (1914—15 a 1919), arabská nahoře studii Počátkové kalicha v Čechách v Časopise katol. duchovenstva 1911, 13 a 14 (na př. S 2 701 = ČKD 1913, 701). Několik textů = Něk. t. z doby husitské řada I—III, otisky to z Hlídky 1911—3. M. z D. = Mikuláš Drážďan, otisk z H. 1914. Traktáty = Táborské traktáty eucharistické 1918 (otisk z H 1913). Tomek III = V. V. Tomek, Dějepis města Prahy III. 1875, IV. 1878. U (před signaturou) = Universitní knihovna v Praze. VČA = Věstník České akademie. VUS = Věstník Král. čes. společnosti náuk. Sbírky rukopisů nejsou uváděny leč výminkou, neboť ráz značek sám je charakterisuje s dostatek. Tvar na př. VH 7 náleží praž. knihovně universitní, je-li pak před značkou M, knihovně Národního musea. Čtyřmístnou značku (na př. 4448) mají husitské rukopisy Národní knihovny vídeňské. Podle formátu třídí rukopisy gersdorfská knihovna budyšínská (4° 23, 8° 7), římskou a arabskou číslicí (II 123) dietrichsteinská knihovna mikulovská, velkým písmenem konečně a číslicí (D 53) pražská knihovna kapitulní.
Seznam zkratek. AČ = Archiv český, vyd. F. Palacký 1840 a d. Artik = B., Do čtyř artikulů pražských ve Sborníku příspěvků k dějinám m. Prahy, 1925. V I. příloze této práce studie o Mikulášovi Drážďanském se sou- pisem lit. činnosti významného tohoto Jakoubkova spolupracovníka. B = Bartoš. ČČH = Český časopis histor. ČMM = Časopis Matice moravské. Hardt I11, IV viz část 1 p. 15. Höf(ler) Geschichtschreiber d. husit. Bewegung II (1865). Chil. = B., Z dějin chiliasmu 1420, příloha to Artik. Jireček = Jos. J., Rukověť k děj. čes. lit. 1, 1875. Kniha = B., Kniha Z. Nejedlého o husitské písní a bohoslužbě 1915. LF = Listy filologické. Ročníky, že jsou toliko z posledního desítiletí, označuji jen dvojí poslední číslicí roku. Na př. LF 21, 270 místo 1921, 270. M = Časopis Musea král. čes. nebo národního. Označuji rovněž jako LF. Z. Nejedlý = Dějiny husitského zpěvu za válek husitských 1913. Novotný — V. Novotný, M. J. Hus I, II, 1919, 1921. Palacký, Doc. = Documenta M. J. Hus 1869. Kde je udán svazek, míním Dějiny národu českého vydání Kalouskova. Poč. = B., Počátky kalicha v Čechách v M 22 a 23. S = Jan Sedlák. Římská číslice značí ročník Studií a textů k náboženským dějinám čes. (1914—15 a 1919), arabská nahoře studii Počátkové kalicha v Čechách v Časopise katol. duchovenstva 1911, 13 a 14 (na př. S 2 701 = ČKD 1913, 701). Několik textů = Něk. t. z doby husitské řada I—III, otisky to z Hlídky 1911—3. M. z D. = Mikuláš Drážďan, otisk z H. 1914. Traktáty = Táborské traktáty eucharistické 1918 (otisk z H 1913). Tomek III = V. V. Tomek, Dějepis města Prahy III. 1875, IV. 1878. U (před signaturou) = Universitní knihovna v Praze. VČA = Věstník České akademie. VUS = Věstník Král. čes. společnosti náuk. Sbírky rukopisů nejsou uváděny leč výminkou, neboť ráz značek sám je charakterisuje s dostatek. Tvar na př. VH 7 náleží praž. knihovně universitní, je-li pak před značkou M, knihovně Národního musea. Čtyřmístnou značku (na př. 4448) mají husitské rukopisy Národní knihovny vídeňské. Podle formátu třídí rukopisy gersdorfská knihovna budyšínská (4° 23, 8° 7), římskou a arabskou číslicí (II 123) dietrichsteinská knihovna mikulovská, velkým písmenem konečně a číslicí (D 53) pražská knihovna kapitulní.
Strana 6
Strana 7
Přehled obsahu. I. Z dějin badání o Jakoubkovi a zásady soupisu II. Seznam Jakoubkových spisů a) v pořadí soupisu . b) abecední . . . . . . . . . . . . . . III. Incipity IV. Rukopisy V. Spisy Jakoubkovy A. První boje B. Universitní kázání a kvestie C. Boj o kalich . D. Nové zápasy o domyšlení husitství E. Politické zápasy let dvacátých. . F. Postily G. Překlad a píseň H. Spisy nejisté a nezvěstné I. Spisy přičítané Jakoubkovi nesprávně . Ukazatel . . . 16 18 19 21 23 23 24 33 42 53 60 66 67 69 71 9 *
Přehled obsahu. I. Z dějin badání o Jakoubkovi a zásady soupisu II. Seznam Jakoubkových spisů a) v pořadí soupisu . b) abecední . . . . . . . . . . . . . . III. Incipity IV. Rukopisy V. Spisy Jakoubkovy A. První boje B. Universitní kázání a kvestie C. Boj o kalich . D. Nové zápasy o domyšlení husitství E. Politické zápasy let dvacátých. . F. Postily G. Překlad a píseň H. Spisy nejisté a nezvěstné I. Spisy přičítané Jakoubkovi nesprávně . Ukazatel . . . 16 18 19 21 23 23 24 33 42 53 60 66 67 69 71 9 *
Strana 8
Strana 9
I. Z dějin badání o Jakoubkovi. Druhý zakladatel husitství Jakoubek ze Stříbra (nebo vlastně z ne- dalekého Butova, jenž je jeho rodiště), kazatel, politik i světec nemenší velikosti než Hus, byl hned za života značně zastiňován zjevem M. Jana. Pro mučedníka evangelia a klasika češtiny nepozbyly věky po- tomní nikdy mocného zájmu, takže, byť i zkreslován zbožnými legen- dami a nenávistnými karikaturami, nikdy nepřestal jítřiti svědomí ná- roda a vzrušovati dějepisectví. Jakoubek, nebo správněji s Jakoubkem ná- rod, nebyl tak šťasten; druhý veliký kazatel betlemský zemřel uprostřed války, která nedovolila, aby vznikl jeho životopis, zvláště když nejdůvěr- nější jeho žák, jenž také asi zdědil Jakoubkovu pozůstalost,1) Jan Roky- cana, nikdy nenašel na jeho napsání pokdy, jsa zcela stržen pokračováním v boji, v němž vystřídal Mistra; z Rokycanovy knihovny ostatně zbyly jen žalostné trosky. V XV. stol. žije však Jakoubek aspoň duchovním svým dědictvím ve spisech Rokycanových2) nebo jeho nástupce V. Korandy,3) spisy o An- tikristu i v Jednotě.4) Než nové směry, jimiž se dalo husitství sto let po Jakoubkovi vlivem světové reformace, oddálily přítomnosti velice Jakoub- kův zjev i svět a značně znesnadnily porozumění jeho významu i velikosti. Utrpěl-li tím mnoho sám Hus, jemuž jinak zahraniční tiskárny vydaly přece základní latinská díla a jehož jméno martyrologia roznesla do ce- lého kulturního světa, Jakoubka postihl mohutný duchový převrat, který naráz takřka zantikvoval tak mnoho z krutě vybojovaných zisků naší re- formace, mnohem více. Vlivný spolupracovník velikého zakladatele mo- derního církevního dějepisectví a vydavatele Husových Opera, Flacia Illyrika, Kašpar Nydbruck, zemřel náhle, právě když se chystal vydati něco i z Jakoubka.5) Flaciovi, jenž měl z Čech Jakoubkovy traktáty o ka- lichu a Antikristovi a již, třeba neurčitě, sliboval jejich vzdání, zdály se 1) Viz č. 101. 2) Č. 90, 92. 3) Viz zvláště jeho traktát z 1493 s přílohami (K. Krofta LF 1912, č. 20—3). 4) Vavř. Krasovnický v M 1879, 396. J. Černému vytýká Dr. Augustin 1501 zá- vislost na Jakoubkovi (Jos. Truhlář, Humanism a humanisté 113). 5) Dopisy M. Mat. Kollína (1914) 101, srov. i č. 38.
I. Z dějin badání o Jakoubkovi. Druhý zakladatel husitství Jakoubek ze Stříbra (nebo vlastně z ne- dalekého Butova, jenž je jeho rodiště), kazatel, politik i světec nemenší velikosti než Hus, byl hned za života značně zastiňován zjevem M. Jana. Pro mučedníka evangelia a klasika češtiny nepozbyly věky po- tomní nikdy mocného zájmu, takže, byť i zkreslován zbožnými legen- dami a nenávistnými karikaturami, nikdy nepřestal jítřiti svědomí ná- roda a vzrušovati dějepisectví. Jakoubek, nebo správněji s Jakoubkem ná- rod, nebyl tak šťasten; druhý veliký kazatel betlemský zemřel uprostřed války, která nedovolila, aby vznikl jeho životopis, zvláště když nejdůvěr- nější jeho žák, jenž také asi zdědil Jakoubkovu pozůstalost,1) Jan Roky- cana, nikdy nenašel na jeho napsání pokdy, jsa zcela stržen pokračováním v boji, v němž vystřídal Mistra; z Rokycanovy knihovny ostatně zbyly jen žalostné trosky. V XV. stol. žije však Jakoubek aspoň duchovním svým dědictvím ve spisech Rokycanových2) nebo jeho nástupce V. Korandy,3) spisy o An- tikristu i v Jednotě.4) Než nové směry, jimiž se dalo husitství sto let po Jakoubkovi vlivem světové reformace, oddálily přítomnosti velice Jakoub- kův zjev i svět a značně znesnadnily porozumění jeho významu i velikosti. Utrpěl-li tím mnoho sám Hus, jemuž jinak zahraniční tiskárny vydaly přece základní latinská díla a jehož jméno martyrologia roznesla do ce- lého kulturního světa, Jakoubka postihl mohutný duchový převrat, který naráz takřka zantikvoval tak mnoho z krutě vybojovaných zisků naší re- formace, mnohem více. Vlivný spolupracovník velikého zakladatele mo- derního církevního dějepisectví a vydavatele Husových Opera, Flacia Illyrika, Kašpar Nydbruck, zemřel náhle, právě když se chystal vydati něco i z Jakoubka.5) Flaciovi, jenž měl z Čech Jakoubkovy traktáty o ka- lichu a Antikristovi a již, třeba neurčitě, sliboval jejich vzdání, zdály se 1) Viz č. 101. 2) Č. 90, 92. 3) Viz zvláště jeho traktát z 1493 s přílohami (K. Krofta LF 1912, č. 20—3). 4) Vavř. Krasovnický v M 1879, 396. J. Černému vytýká Dr. Augustin 1501 zá- vislost na Jakoubkovi (Jos. Truhlář, Humanism a humanisté 113). 5) Dopisy M. Mat. Kollína (1914) 101, srov. i č. 38.
Strana 10
10 bohužel nepříliš učenými.*) Doma pak způsobila nová zmatená orientace cír- kevní to, že se k duchovnímu otci táborství přihlásili namnoze jen krajní konservativci, duchovní dědicové neposledního Jakoubkova odpůrce, J. Příbrama. Z těchto vrstev vyšlo možná dvojí drobné vydání staroutra- kvisty Pavla Bydžovského“) (1545) a snad i největší dodnes jakoubkov- ská edice, vydání české postily epištolní, doplňkem k postile Husově (1564), pořízené nejspíše z obavy před soustavným ničením památek naší reformace řádem tovaryšstva Ježíšova, právě přišlým do Čech.8) To jsou však všecky klady, jež památce velkého Husova spolubojovníka vyplynuly z požehnání mladého umění tiskařského. Dostačí na vysvětlení překvapujícího tohoto zjevu vzpomenutý pře- vrat v názorech reformačních a neuvěřitelný útisk habsburské censury předbělohorské, která po r. 1547 stíhala až za hranice evangelický náš tisk a doma vše odevzdala církvi, samotným jesuitům? Vysvětluje mnoho, sotva však všechno. Osudně působilo tu nepochybně i nešťastné zatemnění Jakoubkova dějinného významu jako obnovitele kalicha tendenční teorií cyrilometodějskou. Z úsilí novoutrakvistických kruhů, prokázat rovnocen- nost a rovnoprávnost podobojích s katolíky, a snad i na obranu proti nízké klevetě zavilého nepřítele husitství, Eneáše Silvia, jehož vlivná kronika česká (1458), nemohouc jinak, hleděla snížiti památku obnovitele kalicha utrhačným výmyslem, že byl k tomu naveden cizincem Petrem z Drážďan,3) vzniklo tvrzení, že se kalich v Čechách udržel nepřetržitě až po časy Jakoubkovy. Tvrzení to, objevující se v podstatě hned u Rokycany a Korandy a pronikající Lukášem (1527) i mezi Bratří,10) ublížilo zajisté nemálo velikosti díla Jakoubkova a přispělo mnoho k zatlačení jeho pa- 1V mátky. Odolali mu jen výjimeční znalci naší minulosti, jako Bydžovský, jenž měl krásnou sbírku Jakoubkových spisů, neb učený Adam Rosaci- 2 nus12) (1615). Zmiňuje-li se o Jakoubkovi aspoň ještě B. Bílejovský (1531)13) a bratrská Apologie (1538), mihne se již sotva jménem v Hi- storii persekucí Komenského (1632) a v Českém státě P. Stránského 6) Inveniuntur Jacobi istius scripta quaedam pia et mediocriter erudita, píše Catalogus testium veritatis 2 1562) 498, praesertim de communione sub utraque specie, quae fortassis suo tempore edentur. 7) Č. 102 a snad 104. 8) Č. 100. O tom, jak jesuité začali 1562 páliti knihy husitské, Z. Winter, Život na vysokých školách praž. 402, a žaloba Flaciova norimberského vydání Husovy postily v Erbenově vyd. spisů III, 319. 3) O drážďanské legendě a jejím dějinném jádře M 22, 160—5. 10) O teorii K. Krofta ve Sborníku plzeňského musea II et. 27 a d. a M 1917, 40 p. O Lukášovi Goll, Chelčický a Jednota (1916) 59. 11) Viz u č. 90 a 99. 12) Oratio panegyrica de Bohemiae reviviscentia 63. Podobně bratrská Apologie z 1538 (Lydius, Waldensia I, 1, 299) i Prokop Lupáč v Ephemerides (1584) 9. srpna. 13) Jeho kronika církevní (2 1817, 7 a d.) nejvíce rozšířila teorii cyrilometo- dějskou.
10 bohužel nepříliš učenými.*) Doma pak způsobila nová zmatená orientace cír- kevní to, že se k duchovnímu otci táborství přihlásili namnoze jen krajní konservativci, duchovní dědicové neposledního Jakoubkova odpůrce, J. Příbrama. Z těchto vrstev vyšlo možná dvojí drobné vydání staroutra- kvisty Pavla Bydžovského“) (1545) a snad i největší dodnes jakoubkov- ská edice, vydání české postily epištolní, doplňkem k postile Husově (1564), pořízené nejspíše z obavy před soustavným ničením památek naší reformace řádem tovaryšstva Ježíšova, právě přišlým do Čech.8) To jsou však všecky klady, jež památce velkého Husova spolubojovníka vyplynuly z požehnání mladého umění tiskařského. Dostačí na vysvětlení překvapujícího tohoto zjevu vzpomenutý pře- vrat v názorech reformačních a neuvěřitelný útisk habsburské censury předbělohorské, která po r. 1547 stíhala až za hranice evangelický náš tisk a doma vše odevzdala církvi, samotným jesuitům? Vysvětluje mnoho, sotva však všechno. Osudně působilo tu nepochybně i nešťastné zatemnění Jakoubkova dějinného významu jako obnovitele kalicha tendenční teorií cyrilometodějskou. Z úsilí novoutrakvistických kruhů, prokázat rovnocen- nost a rovnoprávnost podobojích s katolíky, a snad i na obranu proti nízké klevetě zavilého nepřítele husitství, Eneáše Silvia, jehož vlivná kronika česká (1458), nemohouc jinak, hleděla snížiti památku obnovitele kalicha utrhačným výmyslem, že byl k tomu naveden cizincem Petrem z Drážďan,3) vzniklo tvrzení, že se kalich v Čechách udržel nepřetržitě až po časy Jakoubkovy. Tvrzení to, objevující se v podstatě hned u Rokycany a Korandy a pronikající Lukášem (1527) i mezi Bratří,10) ublížilo zajisté nemálo velikosti díla Jakoubkova a přispělo mnoho k zatlačení jeho pa- 1V mátky. Odolali mu jen výjimeční znalci naší minulosti, jako Bydžovský, jenž měl krásnou sbírku Jakoubkových spisů, neb učený Adam Rosaci- 2 nus12) (1615). Zmiňuje-li se o Jakoubkovi aspoň ještě B. Bílejovský (1531)13) a bratrská Apologie (1538), mihne se již sotva jménem v Hi- storii persekucí Komenského (1632) a v Českém státě P. Stránského 6) Inveniuntur Jacobi istius scripta quaedam pia et mediocriter erudita, píše Catalogus testium veritatis 2 1562) 498, praesertim de communione sub utraque specie, quae fortassis suo tempore edentur. 7) Č. 102 a snad 104. 8) Č. 100. O tom, jak jesuité začali 1562 páliti knihy husitské, Z. Winter, Život na vysokých školách praž. 402, a žaloba Flaciova norimberského vydání Husovy postily v Erbenově vyd. spisů III, 319. 3) O drážďanské legendě a jejím dějinném jádře M 22, 160—5. 10) O teorii K. Krofta ve Sborníku plzeňského musea II et. 27 a d. a M 1917, 40 p. O Lukášovi Goll, Chelčický a Jednota (1916) 59. 11) Viz u č. 90 a 99. 12) Oratio panegyrica de Bohemiae reviviscentia 63. Podobně bratrská Apologie z 1538 (Lydius, Waldensia I, 1, 299) i Prokop Lupáč v Ephemerides (1584) 9. srpna. 13) Jeho kronika církevní (2 1817, 7 a d.) nejvíce rozšířila teorii cyrilometo- dějskou.
Strana 11
1I (1633), ano v samých pěkných dějinách kalicha i reformace naší vůbec, v Kšaftu večeře Páně sv. starožitnosti Zach. Bruncvíka (1613). Převrat bělohorský vyvrátil arci do kořene úctu národa k Jakoub- kově památce. Jen plaše, třebaže dobře čte rukopisné jeho traktáty a užívá úřední knihy děkanské, zabývá se Jakoubkem Balbín.14) Jinak toliko Ko- niášův Index.15) Za to za hranicemi, kde jinak těžce postihlo Jakoubka všeobecné rozšíření zlomyslné klevety Silviovy i ve vrstvách, kde česká minulost náboženská našla upřímné i učené milovníky, uzrál právě nyní, po 150 letech, Nydbruckův plán v monumentálním díle helmstedtského univ. prof. Hermanna Hardta (1698). Z rukopisů většinou vídeňské dvorní knihovny, kamž nejeden shromáždil právě Nydbruck, vydány tu16) husit- ské i katolické polemiky o kalich z let 1415—17, nešťastnou náhodou však jen jediná opravdu Jakoubkova; zároveň však pěkným doplňkem i velký eucharistický jeho traktát z 1428. Ze dvou jiných Jakoubkových traktátů, které si dal přepsati, vydal pak ještě (1759) traktát o očistcil7) Hardtův nástupce Ch. W. F. Walch. Nový tento materiál slušně oživil jméno Ja- koubkovo v literatuře, zejména dílem Lenfantovýmis), na Hardtově edici zbudovaným, které mimochodem vyvrátilo všeobecné mínění, stvo- řené teorií cyrilometodějskou, jako by již Hus byl hlásal přijímání pod obojí, a vrátilo čest původce kalicha zase Jakoubkovi, jak činil již Balbín i Hardt; ano, Hardt byl ještě před čtyřiceti lety základem knihy ruského učence Palmova o kalichu.19) Dal snad i podnět k prvé a vlastně dodnes jediné, třeba jen drobné monografii20) o Jakoubkovi z pera altdorfského doktoranda J. Christ. Martinia (1753). Vzešla ovšem především z patrio- tické snahy o důkaz, že obnovitel kalicha je rodem nikoli Střibřan, nýbrž Míšňan, jak vymyslil Hájek a rád po něm opakoval Dubravius (1552), jehož obětí se stal sám Flacius, Peristerius (1564) a trochu i Balbín z po- dobné nebo opačné snahy vlastenecké, aby hanbu a původ kalicha svrhli na německou cizinu... Badání o Jakoubkovi zúrodnil jinak Martini skoro jen tím, že přiměl F. M. Pelcla k vyvrácení teorie úředními zápisy univer- sitními,21) což ostatně učinil v podstatě již Prokop Lupáč (1584) a Z. 14) Bohemia docta (vyd. Ungar) 11, 138, 438, 354—7, III, 111, 156, 166. Zvláštní Balbínův spis o husitských spisovatelích (Observationes de Rokycana, Jacobello atd.) je pohříchu nezvěstný; je znám jen názvem z životopisu Vydrova; srov. i p. 24. 15) Viz č. 102 a v odd. I č. 14. 16) Rerum concilii Constantiensis tomus III. Viz č. 41 a 90. V úvodě díla (17—25) o Jakoubkovi i při o kalich. 17) Viz č. 64. 18) Histoire du concile de Constance 1714: poněkud i v Histoire de la guerre des Hussites 1731. 19) Ivan Palmov, Vopros o čašě v gusitskom dviženii (1881). 20) Dissertatio inauguralis historico-ecclesiastica, qua Jacobum de Misa vulgo Jacobellum, primum ecclesiastici calicis per ecclesias Bohemicas vindicem... dispu- tandum propono. Str. 27. (v U Dissert. CV č. 35). 21) Uber das Vaterland des Jacobus de Misa genannt Jacobellus v Abhandlungen einer Privatgesellschaft VI (1784), 299—312.
1I (1633), ano v samých pěkných dějinách kalicha i reformace naší vůbec, v Kšaftu večeře Páně sv. starožitnosti Zach. Bruncvíka (1613). Převrat bělohorský vyvrátil arci do kořene úctu národa k Jakoub- kově památce. Jen plaše, třebaže dobře čte rukopisné jeho traktáty a užívá úřední knihy děkanské, zabývá se Jakoubkem Balbín.14) Jinak toliko Ko- niášův Index.15) Za to za hranicemi, kde jinak těžce postihlo Jakoubka všeobecné rozšíření zlomyslné klevety Silviovy i ve vrstvách, kde česká minulost náboženská našla upřímné i učené milovníky, uzrál právě nyní, po 150 letech, Nydbruckův plán v monumentálním díle helmstedtského univ. prof. Hermanna Hardta (1698). Z rukopisů většinou vídeňské dvorní knihovny, kamž nejeden shromáždil právě Nydbruck, vydány tu16) husit- ské i katolické polemiky o kalich z let 1415—17, nešťastnou náhodou však jen jediná opravdu Jakoubkova; zároveň však pěkným doplňkem i velký eucharistický jeho traktát z 1428. Ze dvou jiných Jakoubkových traktátů, které si dal přepsati, vydal pak ještě (1759) traktát o očistcil7) Hardtův nástupce Ch. W. F. Walch. Nový tento materiál slušně oživil jméno Ja- koubkovo v literatuře, zejména dílem Lenfantovýmis), na Hardtově edici zbudovaným, které mimochodem vyvrátilo všeobecné mínění, stvo- řené teorií cyrilometodějskou, jako by již Hus byl hlásal přijímání pod obojí, a vrátilo čest původce kalicha zase Jakoubkovi, jak činil již Balbín i Hardt; ano, Hardt byl ještě před čtyřiceti lety základem knihy ruského učence Palmova o kalichu.19) Dal snad i podnět k prvé a vlastně dodnes jediné, třeba jen drobné monografii20) o Jakoubkovi z pera altdorfského doktoranda J. Christ. Martinia (1753). Vzešla ovšem především z patrio- tické snahy o důkaz, že obnovitel kalicha je rodem nikoli Střibřan, nýbrž Míšňan, jak vymyslil Hájek a rád po něm opakoval Dubravius (1552), jehož obětí se stal sám Flacius, Peristerius (1564) a trochu i Balbín z po- dobné nebo opačné snahy vlastenecké, aby hanbu a původ kalicha svrhli na německou cizinu... Badání o Jakoubkovi zúrodnil jinak Martini skoro jen tím, že přiměl F. M. Pelcla k vyvrácení teorie úředními zápisy univer- sitními,21) což ostatně učinil v podstatě již Prokop Lupáč (1584) a Z. 14) Bohemia docta (vyd. Ungar) 11, 138, 438, 354—7, III, 111, 156, 166. Zvláštní Balbínův spis o husitských spisovatelích (Observationes de Rokycana, Jacobello atd.) je pohříchu nezvěstný; je znám jen názvem z životopisu Vydrova; srov. i p. 24. 15) Viz č. 102 a v odd. I č. 14. 16) Rerum concilii Constantiensis tomus III. Viz č. 41 a 90. V úvodě díla (17—25) o Jakoubkovi i při o kalich. 17) Viz č. 64. 18) Histoire du concile de Constance 1714: poněkud i v Histoire de la guerre des Hussites 1731. 19) Ivan Palmov, Vopros o čašě v gusitskom dviženii (1881). 20) Dissertatio inauguralis historico-ecclesiastica, qua Jacobum de Misa vulgo Jacobellum, primum ecclesiastici calicis per ecclesias Bohemicas vindicem... dispu- tandum propono. Str. 27. (v U Dissert. CV č. 35). 21) Uber das Vaterland des Jacobus de Misa genannt Jacobellus v Abhandlungen einer Privatgesellschaft VI (1784), 299—312.
Strana 12
12 Theobald (1609) nebo frankfurtské Auctarium Flaciova katalogu (1666), Hardt a skoro současně s Pelclem K. R. Ungar. Než i kdyby se byla míšeňská teorie udržela dále, byla by sotva pomohla německým evangelic- kým historikům překonat nesmírné potíže, jež vyplývaly z toho, že se nejcennější prameny, hlavní spisy Jakoubkovy, skrývaly v rukopisných sbírkách domácích.22) Všechen další pokrok závisel proto nejvíce na pro- zkoumání rukopisných knihoven, především českých. Počátek učinili tu dva osvícenští literární historikové naši, K. R. Ungar (v poznámkách k Balbínově Bohemia Docta) a F. F. Procházka v rukopisném Lexicon der böhm. Gelehrten;23) životopis, který slibil jejich přítel M. A. Voigt v cenném rozboru Hardtovy edice,24) nebyl asi vůbec napsán. Oba tito učenci znají již slušnou řadu Jakoubkových traktátů a podávají i náčrt souvislého životopisu, jenž se arci pokouší ještě zachránit nejednu hájko- vinu. Než to vše nebyly než první začátky, ovšem mylné a ostatně dost náhodné. Kdo se jal Jakoubka studovati soustavně a kdo prvý vystihl dějinný jeho význam, byl teprve ve čtyřicátých letech XIX. stol. F. Pa- lacký. Byly to, jak se zdá, objev velikého rukopisu Janovova v Národním museu a vzácné poklady knihovny kapitulní, jež Palackého podnitily k plá- nu soustavně prostudovati traktátovou literaturu XIV. a XV. stol., po vět- šině latinskou, jíž se od časů Balbínových zabýval leda Dobrovský, a dopl- niti takto Balbínovy »České učence« právě po stránce nejzanedbanější, pro potomka Jednoty bratrské však nejzajímavější. Tak vznikla 1842 památná studie Palackého o Husových předchůdcích, kterou však pohříchu, když ji metternichovská censura odsoudila na léta mezi plané rukopisy, velkolepý plán i skončil. Zbyl jen rozsáhlý materiál, který si Palacký průpravou na- shromáždil. Veřejnost seznámila se s ním však toliko v stručných po- známkách Dějin národu českého, které na něm založily znamenité svoje charakteristiky. Když jej otiskla 1906 Zibrtova Bibliografie české histo- rie,25) byl již novinkou měrou jen zcela nepatrnou. Toliko klasickou svou charakteristikou,26) podivuhodně vystihující jak Jakoubkovo místo mezi 22) Mnoho nového přinesla tu arci též katalogisace bohosloveckých rukopisů vídeňské knihovny dvorní, pořízená M. Denisem 1799—1802, jenž z několika traktátů podal i kratičké výňatky. 23) Pod heslem Jakoubek (srov. č. 105); o díle M 16, 242 p. 2. 24) Acta literaria II (1783), 21. 25) Seznam Zibrtův III, 329—80 obsahuje celkem 34 čísel mého soupisu, dalekou většinou čerpaných z rukopisných materiálů Palackého, dnes uložených v archivě Národního musea. Odtud pocházejí č. 18—20, 25, 6, 8, 30, 1, 6, 41, 6, 53, 4, 61, 3, 4, 9, 72—4, 86, 90 a 90a, jakož i z mého odd. I č. 2, 5, 7, 8 a 10. K tomu z Balbína- Ungara přidána č. 2 a 65, z Dudíkova popisu bohemik mikulovských č. 43, 88, 92 a 7, z jiné literatury č. 33, 95, 100, 2 a 4. — Balbín, dodávám, znal ještě č. 41 a 69 a sborník kázání a kvestií, jeho vydavatel pak přidal č. 54, 90, 100 a 104. 26) Dějiny IV, 1, 388. Na Palackém především je založena Jakoubkova podo- bizna ve Vlčkových Dějinách lit. II (1897), 127—9.
12 Theobald (1609) nebo frankfurtské Auctarium Flaciova katalogu (1666), Hardt a skoro současně s Pelclem K. R. Ungar. Než i kdyby se byla míšeňská teorie udržela dále, byla by sotva pomohla německým evangelic- kým historikům překonat nesmírné potíže, jež vyplývaly z toho, že se nejcennější prameny, hlavní spisy Jakoubkovy, skrývaly v rukopisných sbírkách domácích.22) Všechen další pokrok závisel proto nejvíce na pro- zkoumání rukopisných knihoven, především českých. Počátek učinili tu dva osvícenští literární historikové naši, K. R. Ungar (v poznámkách k Balbínově Bohemia Docta) a F. F. Procházka v rukopisném Lexicon der böhm. Gelehrten;23) životopis, který slibil jejich přítel M. A. Voigt v cenném rozboru Hardtovy edice,24) nebyl asi vůbec napsán. Oba tito učenci znají již slušnou řadu Jakoubkových traktátů a podávají i náčrt souvislého životopisu, jenž se arci pokouší ještě zachránit nejednu hájko- vinu. Než to vše nebyly než první začátky, ovšem mylné a ostatně dost náhodné. Kdo se jal Jakoubka studovati soustavně a kdo prvý vystihl dějinný jeho význam, byl teprve ve čtyřicátých letech XIX. stol. F. Pa- lacký. Byly to, jak se zdá, objev velikého rukopisu Janovova v Národním museu a vzácné poklady knihovny kapitulní, jež Palackého podnitily k plá- nu soustavně prostudovati traktátovou literaturu XIV. a XV. stol., po vět- šině latinskou, jíž se od časů Balbínových zabýval leda Dobrovský, a dopl- niti takto Balbínovy »České učence« právě po stránce nejzanedbanější, pro potomka Jednoty bratrské však nejzajímavější. Tak vznikla 1842 památná studie Palackého o Husových předchůdcích, kterou však pohříchu, když ji metternichovská censura odsoudila na léta mezi plané rukopisy, velkolepý plán i skončil. Zbyl jen rozsáhlý materiál, který si Palacký průpravou na- shromáždil. Veřejnost seznámila se s ním však toliko v stručných po- známkách Dějin národu českého, které na něm založily znamenité svoje charakteristiky. Když jej otiskla 1906 Zibrtova Bibliografie české histo- rie,25) byl již novinkou měrou jen zcela nepatrnou. Toliko klasickou svou charakteristikou,26) podivuhodně vystihující jak Jakoubkovo místo mezi 22) Mnoho nového přinesla tu arci též katalogisace bohosloveckých rukopisů vídeňské knihovny dvorní, pořízená M. Denisem 1799—1802, jenž z několika traktátů podal i kratičké výňatky. 23) Pod heslem Jakoubek (srov. č. 105); o díle M 16, 242 p. 2. 24) Acta literaria II (1783), 21. 25) Seznam Zibrtův III, 329—80 obsahuje celkem 34 čísel mého soupisu, dalekou většinou čerpaných z rukopisných materiálů Palackého, dnes uložených v archivě Národního musea. Odtud pocházejí č. 18—20, 25, 6, 8, 30, 1, 6, 41, 6, 53, 4, 61, 3, 4, 9, 72—4, 86, 90 a 90a, jakož i z mého odd. I č. 2, 5, 7, 8 a 10. K tomu z Balbína- Ungara přidána č. 2 a 65, z Dudíkova popisu bohemik mikulovských č. 43, 88, 92 a 7, z jiné literatury č. 33, 95, 100, 2 a 4. — Balbín, dodávám, znal ještě č. 41 a 69 a sborník kázání a kvestií, jeho vydavatel pak přidal č. 54, 90, 100 a 104. 26) Dějiny IV, 1, 388. Na Palackém především je založena Jakoubkova podo- bizna ve Vlčkových Dějinách lit. II (1897), 127—9.
Strana 13
13 směry husitskými — zejména jeho závislost na Matějovi z Janova i vliv na Rokycanu —, tak i jeho velký význam v dějinách husitství, mohl proto Palacký působiti na další badání: vždy ovšem tak mocně, že to byly jeho stopy, jimiž šel V. V. Tomek (1849), který na dlouhou dobu jediný přečetl několik Jakoubkových traktátů7) a ve IV. svaz. životního svého díla (1875) podrobně později vyložil jeho účast v politických sporech pražských, i Josef Jireček (1875) a ještě Jaroslav Goll2s) (1882), vlastní to teprve tvůrce velikého obratu, jenž umožnil provedení ztroskotaného plánu Pa- lackého a stvořil podmínky pro kritické prozkoumání husitského písem- nictví. I ve velkém díle, jakým Goll měl požehnaný vliv na všecky složky historické naší práce a organisace, zůstane povždy čestné místo péči, kte- rou v duchu Palackého věnoval vědecké katalogisaci rukopisných našich sbírek. Palackého závěť českým historikům29) odkazuje jako jednu z nej- pilnějších a nejdůležitějších úloh sbírati všecky ještě pozůstalé písemné památky úsilí a práce ducha českého jak vůbec, tak zvláště na poli boho- slovném v XV. a XVI. stol., shledávati v knihovnách domácích i zahra- ničních všecky ty zahozené, zaprášené a zapomenuté výklady a traktáty v naději, že se tak vyplní citelná i podstatná mezera v dějinách církve křesťanské a že našemu národu bude zjednáno i na tomto poli v paměti ducha lidského čestné místo. Jaroslav Goll chápe se odkazu tohoto vědo- mě nejen vzornými studiemi o Chelčickém a staré Jednotě, které pro celá pokolení stvořily klasickou metodu oboru,*) nýbrž i energickou starostí o moderní katalogisaci rukopisů pražské knihovny universitní i Národního musea. Epochální dílo Josefa Truhláře (1906), jež takto vzniklo, je památ- ným mezníkem husitských studií. Otevřeloť jim drahocenné poklady staré knihovny husitské ještě university a podnítilo další práci soupisnou, ze- jména Podlahovu katalogisaci neméně významné knihovny kapitulní (1910—22), Paterův-Špaldákův soupis husitik mikulovských (1915) i moje dílo o rukopisech Národního musea.31) Tím konečně zjednány bezpečné základy i pro badání o Jakoubkovi. O krásný úkol, jenž takto uzrál, stal se dosud jediný velký pokus, nepočítáme-li kapitoly, kterou Jakoubkovi věnovaly se svého stanoviska (a proto arci na dosti kusém podkladě pramenném) Z. Nejedlého Dějiny 27) Děje university pražské I. 28) Quellen und Untersuchungen zur Geschichte d. böhm. Brüder II. Viz č. 78—81. 29) M 1868, 320; o projevu v Šaldově Kmenu z 17. října 1918. 30) O významu knihy M 1917, 205 a d. 31) Pro Jakoubka je nadto velmi významné prozkoumání husitik budyšínských V. Flajšhansem v M 1909 (srov. zvláště č. 93). Již dříve upozornil Flajšhans (t. 1905, 29, 130) na svůj nález č. 103, dále na č. 20, 90 a 90a a budyšínské ruk. č. 43 a 88. O budyš. rukopisech jakoubkovských ještě níže v odd. IV. Rovněž uvedl Flajšhans v literaturu č. 99.
13 směry husitskými — zejména jeho závislost na Matějovi z Janova i vliv na Rokycanu —, tak i jeho velký význam v dějinách husitství, mohl proto Palacký působiti na další badání: vždy ovšem tak mocně, že to byly jeho stopy, jimiž šel V. V. Tomek (1849), který na dlouhou dobu jediný přečetl několik Jakoubkových traktátů7) a ve IV. svaz. životního svého díla (1875) podrobně později vyložil jeho účast v politických sporech pražských, i Josef Jireček (1875) a ještě Jaroslav Goll2s) (1882), vlastní to teprve tvůrce velikého obratu, jenž umožnil provedení ztroskotaného plánu Pa- lackého a stvořil podmínky pro kritické prozkoumání husitského písem- nictví. I ve velkém díle, jakým Goll měl požehnaný vliv na všecky složky historické naší práce a organisace, zůstane povždy čestné místo péči, kte- rou v duchu Palackého věnoval vědecké katalogisaci rukopisných našich sbírek. Palackého závěť českým historikům29) odkazuje jako jednu z nej- pilnějších a nejdůležitějších úloh sbírati všecky ještě pozůstalé písemné památky úsilí a práce ducha českého jak vůbec, tak zvláště na poli boho- slovném v XV. a XVI. stol., shledávati v knihovnách domácích i zahra- ničních všecky ty zahozené, zaprášené a zapomenuté výklady a traktáty v naději, že se tak vyplní citelná i podstatná mezera v dějinách církve křesťanské a že našemu národu bude zjednáno i na tomto poli v paměti ducha lidského čestné místo. Jaroslav Goll chápe se odkazu tohoto vědo- mě nejen vzornými studiemi o Chelčickém a staré Jednotě, které pro celá pokolení stvořily klasickou metodu oboru,*) nýbrž i energickou starostí o moderní katalogisaci rukopisů pražské knihovny universitní i Národního musea. Epochální dílo Josefa Truhláře (1906), jež takto vzniklo, je památ- ným mezníkem husitských studií. Otevřeloť jim drahocenné poklady staré knihovny husitské ještě university a podnítilo další práci soupisnou, ze- jména Podlahovu katalogisaci neméně významné knihovny kapitulní (1910—22), Paterův-Špaldákův soupis husitik mikulovských (1915) i moje dílo o rukopisech Národního musea.31) Tím konečně zjednány bezpečné základy i pro badání o Jakoubkovi. O krásný úkol, jenž takto uzrál, stal se dosud jediný velký pokus, nepočítáme-li kapitoly, kterou Jakoubkovi věnovaly se svého stanoviska (a proto arci na dosti kusém podkladě pramenném) Z. Nejedlého Dějiny 27) Děje university pražské I. 28) Quellen und Untersuchungen zur Geschichte d. böhm. Brüder II. Viz č. 78—81. 29) M 1868, 320; o projevu v Šaldově Kmenu z 17. října 1918. 30) O významu knihy M 1917, 205 a d. 31) Pro Jakoubka je nadto velmi významné prozkoumání husitik budyšínských V. Flajšhansem v M 1909 (srov. zvláště č. 93). Již dříve upozornil Flajšhans (t. 1905, 29, 130) na svůj nález č. 103, dále na č. 20, 90 a 90a a budyšínské ruk. č. 43 a 88. O budyš. rukopisech jakoubkovských ještě níže v odd. IV. Rovněž uvedl Flajšhans v literaturu č. 99.
Strana 14
14 husitského zpěvu za válek husitských32) (1913) a Kybalovo Učení M. J. Husi I (1923).33) Byl to Jan Sedlák, jenž (v letech 1910—15 a ještě 1919) uveřejnil řadu studií dílem přímo o Jakoubkovi (tak zejména o jeho po- čátcích i o účasti v polemice o kalich a v eucharistických sporech let dva- cátých), dílem aspoň o Jakoubkových druzích a době. Zprvu mu běželo, jak se zdá, jen o dobu do skonu Husova, kterou vylíčil ve velikém svém Husově životopise (1915), později však rozšířil své zkoumání i dále, zhruba do 1417, kde stanula neukončená práce O počátcích kalicha. Dnes se všecky tyto studie34) jeví jen velikým smutným torsem. I pokouším se o nové řešení těmito prolegomeny. Jakoubek, pravý opak předního svého učitele, samotářského učence M. z Janova, spjat je tolikerými pouty se vším soudobým husitstvím, že jest ústředním pro- blémem celé své doby; že psáti jeho životopis je tolik jako psáti české dě- jiny 2. a 3. desítiletí husitského století. Může býti pochopen proto jen z bohaté současné literatury, kterou podnítil a na niž odpovídá, prostudo- váním pestré řady spolupracovníků i odpůrců, současníků i žáků. Jejich zbadání bylo nezbytné již i pro tento úvod. Shromažďuje většinou hlavní kritické závěry průpravných studií, rozsetých po mnoha ročnících několika našich časopisů a začatých před několika lety na laskavý podnět prof. V Novotného. Shrnuje kdysi (1898) dosavadní vědění o Jakoubkovi, 5) pocítil největší tento dnešní znalec husitství nad jiné naléhavost problému a jeho přednášky o husitství (v roce 1910/11) byly mi znamenitým úvodem v jeho studium. Kolise se zvolna postupujícím Sedlákem, jiné práce, k nimž jsem byl takto nepřímo donucován a které mi i jinak ukládal život, jakož i vlastní svízele badání (tak zejména dvanáctileté zpoždění v do- končení základního katalogu Podlahova, bez něhož, jak jsem se musil obá- vat, můj soupis by byl předem odsouzen k antikvování, a nedostupnost ru- kopisů mikulovských, zlomená teprve převratem) způsobily, že mohu tento spisek podati veřejnosti až dnes.36) 32) O knize můj kritický sešitek Kniha 1915. Má o Jakoubkovi m. j. zvláštní rozsáhlou kapitolu (58—105), založenou hlavně na č. 24, 69, 95 a 100; vedle toho užil č. 17, 30. 41 a 90. 33) Obšírná jeho charakteristika Jakoubka-bohoslovce (130—44) je založena nej- více na č. 95 a kázáních univ. sborníku s č. 3 a d., ale i na č. 2, 24, 25, 31, 62, 63, 69, 90 a 100. Již dříve napsal Kybal práci o č. 25. 34) Práce Sedlákovy vypočítává souhrnně seznam zkratek, podrobně pak jsou uvedeny u jednotlivých čísel katalogu. 35) Naučný slovník Ottův XII, 1025—8. Jak přispělo k jakoubkovskému studiu Novotného dílo o Husovi (1919—21), patrno rovněž z odstavců o literatuře v sou- pise samém. 36) Vzpomínám tu s vděčností i neobyčejné laskavosti, s jakou mi p. archivář Jos. Borovička věnoval před několika lety vlastní přepisy č. 25, 63 a 64, připravené čá- stečně k vydání. Nemalými díky povinen jsem také referentovi III. třídy České aka- demie, jenž se mnoho přičinil o zlepšení spisku. Na jeho upozornění doplnil jsem zejména u č. 69 ruk. 5—8 a vypsal ruk. 6—12 u č. 41, bez něho byl bych zapomenul č. 107, dodatek u č. 102 a v odd. I č. 7—12 a 14; jeho zásluhou přibyl i abecední se- znam spisů.
14 husitského zpěvu za válek husitských32) (1913) a Kybalovo Učení M. J. Husi I (1923).33) Byl to Jan Sedlák, jenž (v letech 1910—15 a ještě 1919) uveřejnil řadu studií dílem přímo o Jakoubkovi (tak zejména o jeho po- čátcích i o účasti v polemice o kalich a v eucharistických sporech let dva- cátých), dílem aspoň o Jakoubkových druzích a době. Zprvu mu běželo, jak se zdá, jen o dobu do skonu Husova, kterou vylíčil ve velikém svém Husově životopise (1915), později však rozšířil své zkoumání i dále, zhruba do 1417, kde stanula neukončená práce O počátcích kalicha. Dnes se všecky tyto studie34) jeví jen velikým smutným torsem. I pokouším se o nové řešení těmito prolegomeny. Jakoubek, pravý opak předního svého učitele, samotářského učence M. z Janova, spjat je tolikerými pouty se vším soudobým husitstvím, že jest ústředním pro- blémem celé své doby; že psáti jeho životopis je tolik jako psáti české dě- jiny 2. a 3. desítiletí husitského století. Může býti pochopen proto jen z bohaté současné literatury, kterou podnítil a na niž odpovídá, prostudo- váním pestré řady spolupracovníků i odpůrců, současníků i žáků. Jejich zbadání bylo nezbytné již i pro tento úvod. Shromažďuje většinou hlavní kritické závěry průpravných studií, rozsetých po mnoha ročnících několika našich časopisů a začatých před několika lety na laskavý podnět prof. V Novotného. Shrnuje kdysi (1898) dosavadní vědění o Jakoubkovi, 5) pocítil největší tento dnešní znalec husitství nad jiné naléhavost problému a jeho přednášky o husitství (v roce 1910/11) byly mi znamenitým úvodem v jeho studium. Kolise se zvolna postupujícím Sedlákem, jiné práce, k nimž jsem byl takto nepřímo donucován a které mi i jinak ukládal život, jakož i vlastní svízele badání (tak zejména dvanáctileté zpoždění v do- končení základního katalogu Podlahova, bez něhož, jak jsem se musil obá- vat, můj soupis by byl předem odsouzen k antikvování, a nedostupnost ru- kopisů mikulovských, zlomená teprve převratem) způsobily, že mohu tento spisek podati veřejnosti až dnes.36) 32) O knize můj kritický sešitek Kniha 1915. Má o Jakoubkovi m. j. zvláštní rozsáhlou kapitolu (58—105), založenou hlavně na č. 24, 69, 95 a 100; vedle toho užil č. 17, 30. 41 a 90. 33) Obšírná jeho charakteristika Jakoubka-bohoslovce (130—44) je založena nej- více na č. 95 a kázáních univ. sborníku s č. 3 a d., ale i na č. 2, 24, 25, 31, 62, 63, 69, 90 a 100. Již dříve napsal Kybal práci o č. 25. 34) Práce Sedlákovy vypočítává souhrnně seznam zkratek, podrobně pak jsou uvedeny u jednotlivých čísel katalogu. 35) Naučný slovník Ottův XII, 1025—8. Jak přispělo k jakoubkovskému studiu Novotného dílo o Husovi (1919—21), patrno rovněž z odstavců o literatuře v sou- pise samém. 36) Vzpomínám tu s vděčností i neobyčejné laskavosti, s jakou mi p. archivář Jos. Borovička věnoval před několika lety vlastní přepisy č. 25, 63 a 64, připravené čá- stečně k vydání. Nemalými díky povinen jsem také referentovi III. třídy České aka- demie, jenž se mnoho přičinil o zlepšení spisku. Na jeho upozornění doplnil jsem zejména u č. 69 ruk. 5—8 a vypsal ruk. 6—12 u č. 41, bez něho byl bych zapomenul č. 107, dodatek u č. 102 a v odd. I č. 7—12 a 14; jeho zásluhou přibyl i abecední se- znam spisů.
Strana 15
15 Zásady soupisu. O podobnou úlohu, kriticky roztřídit literární žeň husitského boho- slovce, pokusil se u nás u Husa filolog a historik. V. Flajšhans učinil tak s celou jeho činností, práce V. Novotného zůstala (v prvotní aspoň podobě) při Mistrových listech. Cíl obojí práce je v podstatě týž, cesty se však dosti rozcházejí. Filolog píše, třeba snad často bezděky, úvod k edici, historikovi běží především o materiál k životopisu. Filologovi záleží proto nejvíce na úplnosti soupisu, historikovi na přesnosti dato- vání a na vystižení genese každého projevu. Povaha věci sama přikazuje, abychom u Jakoubka hleděli spojiti výhody obojí cesty. Jakoubek sotva může doufati, že by v dohledné době mohla vážně začíti soustavná edice jeho spisů, jakou připravovala Li- terární činnost M. J. Husi. Čekáť na ni marně sám M. Jan. Jakoub- kových spisů bude snad ještě celá desítiletí používati husitský pracovník v rukopise. Pokus o jeho literární činnost má dnes tuším proto přede- vším ten úkol: orientovati po veliké síle jakoubkovského materiálu a býti příručkou příštímu badání a lepším snad časům i rádcem Jakoubkova vydavatele. Těžiště práce je proto v kriticko-chronologických odstavcích o datování a původství. Toto hledisko určilo i disposici soupisu: netřídí spisy tolik podle druhu jako spíše podle vzniku. Na jeho určení vynakládá námahu, jež se snad nejednou bude zdáti neúměrnou, zvláště když výsledky nejsou často než přibližné. Je to však, mám za to, nezbytné. Určení data a po- dobně i rozhodnutí o autorství je první podmínkou užití jakékoli histo- rické památky. Na sta jich je pro nás mrtvo, dokud se pro ně nepodaři najíti živou tuto vodu. Jinak (vyjímajíc nepatrné odchylky formální) byl mi vodítkem postup Flajšhansův. Zjišťuji tedy při každém traktátě, pokud arci lze a pokud se to jevilo žádoucím, I. název, 2. obsah, 3. rozdělení, 4. incipit a explicit, 5. původství, 6. datum, 7. rukopisy, 8. vydání, 9. prameny a“ 10. literaturu, do níž pojímám však jen to, co čtenáře ještě dnes poučuje, nikoli tedy pouhé zmínky neb omyly, které má práce opravuje. Neběží mi o bibliografii, nýbrž o praktickou příručku. Pokud jinde v této rubrice bývá sledován postup badání, o tom zde poučuje úvod.
15 Zásady soupisu. O podobnou úlohu, kriticky roztřídit literární žeň husitského boho- slovce, pokusil se u nás u Husa filolog a historik. V. Flajšhans učinil tak s celou jeho činností, práce V. Novotného zůstala (v prvotní aspoň podobě) při Mistrových listech. Cíl obojí práce je v podstatě týž, cesty se však dosti rozcházejí. Filolog píše, třeba snad často bezděky, úvod k edici, historikovi běží především o materiál k životopisu. Filologovi záleží proto nejvíce na úplnosti soupisu, historikovi na přesnosti dato- vání a na vystižení genese každého projevu. Povaha věci sama přikazuje, abychom u Jakoubka hleděli spojiti výhody obojí cesty. Jakoubek sotva může doufati, že by v dohledné době mohla vážně začíti soustavná edice jeho spisů, jakou připravovala Li- terární činnost M. J. Husi. Čekáť na ni marně sám M. Jan. Jakoub- kových spisů bude snad ještě celá desítiletí používati husitský pracovník v rukopise. Pokus o jeho literární činnost má dnes tuším proto přede- vším ten úkol: orientovati po veliké síle jakoubkovského materiálu a býti příručkou příštímu badání a lepším snad časům i rádcem Jakoubkova vydavatele. Těžiště práce je proto v kriticko-chronologických odstavcích o datování a původství. Toto hledisko určilo i disposici soupisu: netřídí spisy tolik podle druhu jako spíše podle vzniku. Na jeho určení vynakládá námahu, jež se snad nejednou bude zdáti neúměrnou, zvláště když výsledky nejsou často než přibližné. Je to však, mám za to, nezbytné. Určení data a po- dobně i rozhodnutí o autorství je první podmínkou užití jakékoli histo- rické památky. Na sta jich je pro nás mrtvo, dokud se pro ně nepodaři najíti živou tuto vodu. Jinak (vyjímajíc nepatrné odchylky formální) byl mi vodítkem postup Flajšhansův. Zjišťuji tedy při každém traktátě, pokud arci lze a pokud se to jevilo žádoucím, I. název, 2. obsah, 3. rozdělení, 4. incipit a explicit, 5. původství, 6. datum, 7. rukopisy, 8. vydání, 9. prameny a“ 10. literaturu, do níž pojímám však jen to, co čtenáře ještě dnes poučuje, nikoli tedy pouhé zmínky neb omyly, které má práce opravuje. Neběží mi o bibliografii, nýbrž o praktickou příručku. Pokud jinde v této rubrice bývá sledován postup badání, o tom zde poučuje úvod.
Strana 16
16 II. Seznam Jakoubkových spisů. a) V pořadí soupisu. Poznámka. Spisy české mají hvězdičku. A. První boje. 1. Tractatus de remanencia. 2. Výzva k vy- vlastnění církevního majetku (Magne). 3. De confessione vocali. B. Universitní kázání a disputace. 4.—16. Nejstarší kázání. 17. Beati pauperes. 18. Accipiet Spiritum s. 19. Ecce mulier. 20. Hec omnia tibi dabo. 21. Obrana Viklefo- va Dekalogu. 22. Solliciti sitis. 23. Kvestie Utrum potest summus princeps. 24. Kázání Qui non diligit me. 25. Posicio de Antichri- sto. 26. Kázání Non enim vie mee. 27. Dilexe- runt. 28. Obrana Viklefových zásad. 29. Con- silium de pacificando regno. 30. Kázání z 29. list. 1413. 31. Projev Quia lex divina. 32. Zlo- mek Venit Helias. Dodatek. Projev v dispu- taci 1412. C. Boj o kalich. 33. Zahajovací disputace. 34. Projev proti O. z Brodu. 35. Odpověď na jeho okružník. 36. Traktát Quod non solum sacerdotes. 37. Ká- zání Magna cena. 38. Traktát Pius Jesus. 39. Kázání Probet autem. 40. *O boží krvi. 41. Konečná odpověď O. z Brodu. 42. *List proti upálení Husovu. 43. Spisek Salvator noster. 43a. *Překlad český. 44. Kvestie v odpověď Hildessenovi. 45. Kvodlibetní kvestie Utrum sacerdos nolens. 46. Posicio pro informacione monachi. 47. Odpověď J. Gersonovi. 48. *Knížky o večeři Páně. 49. *Dvanáctero užit- ků kalicha. 50. De utilitatibus. *Dodatek k čís. 48.—50. D. Nové zápasy o domýšlení a další pokrok husitství (1413—18). 51. Projev o duchovním boji 1413. 52. Kázáni de bellis 1414. 53. Sermo de confessione 1414. 54. Doslov k Bradáčkově zprávě o Husově smrti. 55. Kázání Liber generationis. 56. Ká-
16 II. Seznam Jakoubkových spisů. a) V pořadí soupisu. Poznámka. Spisy české mají hvězdičku. A. První boje. 1. Tractatus de remanencia. 2. Výzva k vy- vlastnění církevního majetku (Magne). 3. De confessione vocali. B. Universitní kázání a disputace. 4.—16. Nejstarší kázání. 17. Beati pauperes. 18. Accipiet Spiritum s. 19. Ecce mulier. 20. Hec omnia tibi dabo. 21. Obrana Viklefo- va Dekalogu. 22. Solliciti sitis. 23. Kvestie Utrum potest summus princeps. 24. Kázání Qui non diligit me. 25. Posicio de Antichri- sto. 26. Kázání Non enim vie mee. 27. Dilexe- runt. 28. Obrana Viklefových zásad. 29. Con- silium de pacificando regno. 30. Kázání z 29. list. 1413. 31. Projev Quia lex divina. 32. Zlo- mek Venit Helias. Dodatek. Projev v dispu- taci 1412. C. Boj o kalich. 33. Zahajovací disputace. 34. Projev proti O. z Brodu. 35. Odpověď na jeho okružník. 36. Traktát Quod non solum sacerdotes. 37. Ká- zání Magna cena. 38. Traktát Pius Jesus. 39. Kázání Probet autem. 40. *O boží krvi. 41. Konečná odpověď O. z Brodu. 42. *List proti upálení Husovu. 43. Spisek Salvator noster. 43a. *Překlad český. 44. Kvestie v odpověď Hildessenovi. 45. Kvodlibetní kvestie Utrum sacerdos nolens. 46. Posicio pro informacione monachi. 47. Odpověď J. Gersonovi. 48. *Knížky o večeři Páně. 49. *Dvanáctero užit- ků kalicha. 50. De utilitatibus. *Dodatek k čís. 48.—50. D. Nové zápasy o domýšlení a další pokrok husitství (1413—18). 51. Projev o duchovním boji 1413. 52. Kázáni de bellis 1414. 53. Sermo de confessione 1414. 54. Doslov k Bradáčkově zprávě o Husově smrti. 55. Kázání Liber generationis. 56. Ká-
Strana 17
17 záni o nových mučednících. 57. Obrana Václa- va IV. 58. List o podymném, obrazech a cír- kevních platech. 59. Okružník de cerimoniis. 60. Traktát o lichvě. 61. Kvestie o přísaze. 62. Tractatus de homicidio. 63. Kázání o očist- ci. 64. Obrana očistce. 65. De suffocatis. 66. Výměr postu. 67. List Sopúškovi o ev. chudo- bě. 68. Náčrtek o pravé a falešné hierarchii. 69. Posicio de imaginibus. 70. List de quibus- dam punctis. 71. Obrana přijímání dítek. 72. Prohlášení o disputaci s Š. z Tišnova. 73. Kvestie o přijímání dítek. 74. *Traktát Ad honorem. 75. *Lístek o přímluvu u krále. 76. Spisek Communio parvulorum. *Dodatek. Překlad bohoslužebných knih a nová úprava české bible. E. Politické zápasy let dvacátých. 77. Okružník proti chiliastům. 78. Rozhodnutí sporu o válku. 79. Projev o chiliastických pro- roctvích. 80. Odpověď J. Jičínovi. 81. Traktát proti válce. 82. De prediis. 83. De ritibus misse. 84. Traktát proti Húskovi. 85. *Zápis pražský z 21. července 1421. 86. De dispensa- cione sacramentorum. 87. Snesení pražské sy- nody z listop. 1421. 88. *Vyznání o velebné svátosti. 89. *Artikule míru 1427. 90. Euchari- stický traktát 1428. 90a. *České znění. 91. Protitáborské prohlášení. 92. Confessio circa agonem. F. Postily. 93. Evangelní z 1410—I1. 94. Zlomek 1412. 95. Evangelní 1413—4. 96. Na Mat. 24 a Joba 1415—6. 97. Na Jeremiášův Pláč z pol. 1420. 98. Na Mat. 24 z 2. pol. 1420. 99. *Česká na Zjevení Janovo z 1421. 100. *Epištolní z let dvacátých. 101. Zlomek snad z 1428. 102. *Ká- zání o těle a krvi boží. *Dodatek. Zlomky postil snad ztracených. G. Překlad a píseň. 103. *Překlad Viklefova Dialogu. 104. *Píseň Ježíši, tváť jest památka. H. Spisy nejisté a ztracené. 105. Kvestie o právu kněze světiti na kněž-
17 záni o nových mučednících. 57. Obrana Václa- va IV. 58. List o podymném, obrazech a cír- kevních platech. 59. Okružník de cerimoniis. 60. Traktát o lichvě. 61. Kvestie o přísaze. 62. Tractatus de homicidio. 63. Kázání o očist- ci. 64. Obrana očistce. 65. De suffocatis. 66. Výměr postu. 67. List Sopúškovi o ev. chudo- bě. 68. Náčrtek o pravé a falešné hierarchii. 69. Posicio de imaginibus. 70. List de quibus- dam punctis. 71. Obrana přijímání dítek. 72. Prohlášení o disputaci s Š. z Tišnova. 73. Kvestie o přijímání dítek. 74. *Traktát Ad honorem. 75. *Lístek o přímluvu u krále. 76. Spisek Communio parvulorum. *Dodatek. Překlad bohoslužebných knih a nová úprava české bible. E. Politické zápasy let dvacátých. 77. Okružník proti chiliastům. 78. Rozhodnutí sporu o válku. 79. Projev o chiliastických pro- roctvích. 80. Odpověď J. Jičínovi. 81. Traktát proti válce. 82. De prediis. 83. De ritibus misse. 84. Traktát proti Húskovi. 85. *Zápis pražský z 21. července 1421. 86. De dispensa- cione sacramentorum. 87. Snesení pražské sy- nody z listop. 1421. 88. *Vyznání o velebné svátosti. 89. *Artikule míru 1427. 90. Euchari- stický traktát 1428. 90a. *České znění. 91. Protitáborské prohlášení. 92. Confessio circa agonem. F. Postily. 93. Evangelní z 1410—I1. 94. Zlomek 1412. 95. Evangelní 1413—4. 96. Na Mat. 24 a Joba 1415—6. 97. Na Jeremiášův Pláč z pol. 1420. 98. Na Mat. 24 z 2. pol. 1420. 99. *Česká na Zjevení Janovo z 1421. 100. *Epištolní z let dvacátých. 101. Zlomek snad z 1428. 102. *Ká- zání o těle a krvi boží. *Dodatek. Zlomky postil snad ztracených. G. Překlad a píseň. 103. *Překlad Viklefova Dialogu. 104. *Píseň Ježíši, tváť jest památka. H. Spisy nejisté a ztracené. 105. Kvestie o právu kněze světiti na kněž-
Strana 18
18 stvi. povolání. 106. Traktát o křesťanské dovolenosti 107—8. Nezvěstný list Husovi a biskupovi. J. Spisy pricítané Jakoubkovi nesprávně. b) Seznam abecední. Poznámka. Čísla uzávorkovaná vztahují se na spuria v odd. I. de ablacione iusta temporalium 2. de accepcione personarum 68. de antichristo 25. de archa 7o. artikule míru a pokoje (1427) 89 articuli contra S. de Tišnov 72. synodi 1421 87. auctoritates ss. doctorum pro communione utr. sp. 36. auctoritates de com. utr. sp. 1417 (8). de auferendis temporalibus 2. de bellis sermo 52. de bello decisio 78. projev Z 1413 5I. projev z 1420 81 (10). de cena magna 37. de censibus ecclesiae 58. de cerimoniis 59. de communione infirmorum 59. parvulorum list 70. auctoritates 76. quaestio 73. responsio M. Jesenic 71. regi 75. tractatus 74. de communione utr, speciei positio 33. spirituali 43. confessio circa agonem 92. de confessione vocali 3. ' dé confessione 53. consilium de pacificando regno 29. contra cancellarium Paris 47. conclusiones conc. Const. (7). dominationem cleri 2. graduatos 24. peccata publica 31. . G usuram 60. decisio de bello 78. defensio articulorum Vikleph 28. libri decalogi 21. determinacio in quodlibet 23. de prostibulis 31. de dispensacione sacramentorum 86. dvanáctero užitků přijímání 49. epilogus 54. epištoly nedělní roo. eucharisticky traktát z r428 go. de existencia vera corporis Christi go, de exsequiis sermo Viz sermo de fumalibus 58. de hierarchia vera et falsa 68. de homicidio 62. o chiliasmu projevy lat. 77, 79. de żeiunio 66. de imaginibus list 58. posicio 660. de iuramento quaestio 61. de iure ordinandi 105 kázání viz sermones. kázání bohomyslné viz rozmlouvání. kázání o těle a krvi boží 102. list biskupovi 108. Husovi 107. Korandovi (9). de punctis 70. o Husové skonu do Strmilova 54. — a odsouzení kalicha 42. o podymném, obrazech a církevních platech 58. o přímluvu u krále 75. Sopůúškovi o ev. chudobě 67. de martiribus novis sermo 56. de missa. positio 59. o bożi krvi 40. desátcích (13). přijímání těla a krve boží 43a. přítomnosti Kristově u večeři P. goa. večeři Páně knížky 48. obrana očistce lat. 64. Václava IV. 57.
18 stvi. povolání. 106. Traktát o křesťanské dovolenosti 107—8. Nezvěstný list Husovi a biskupovi. J. Spisy pricítané Jakoubkovi nesprávně. b) Seznam abecední. Poznámka. Čísla uzávorkovaná vztahují se na spuria v odd. I. de ablacione iusta temporalium 2. de accepcione personarum 68. de antichristo 25. de archa 7o. artikule míru a pokoje (1427) 89 articuli contra S. de Tišnov 72. synodi 1421 87. auctoritates ss. doctorum pro communione utr. sp. 36. auctoritates de com. utr. sp. 1417 (8). de auferendis temporalibus 2. de bellis sermo 52. de bello decisio 78. projev Z 1413 5I. projev z 1420 81 (10). de cena magna 37. de censibus ecclesiae 58. de cerimoniis 59. de communione infirmorum 59. parvulorum list 70. auctoritates 76. quaestio 73. responsio M. Jesenic 71. regi 75. tractatus 74. de communione utr, speciei positio 33. spirituali 43. confessio circa agonem 92. de confessione vocali 3. ' dé confessione 53. consilium de pacificando regno 29. contra cancellarium Paris 47. conclusiones conc. Const. (7). dominationem cleri 2. graduatos 24. peccata publica 31. . G usuram 60. decisio de bello 78. defensio articulorum Vikleph 28. libri decalogi 21. determinacio in quodlibet 23. de prostibulis 31. de dispensacione sacramentorum 86. dvanáctero užitků přijímání 49. epilogus 54. epištoly nedělní roo. eucharisticky traktát z r428 go. de existencia vera corporis Christi go, de exsequiis sermo Viz sermo de fumalibus 58. de hierarchia vera et falsa 68. de homicidio 62. o chiliasmu projevy lat. 77, 79. de żeiunio 66. de imaginibus list 58. posicio 660. de iuramento quaestio 61. de iure ordinandi 105 kázání viz sermones. kázání bohomyslné viz rozmlouvání. kázání o těle a krvi boží 102. list biskupovi 108. Husovi 107. Korandovi (9). de punctis 70. o Husové skonu do Strmilova 54. — a odsouzení kalicha 42. o podymném, obrazech a církevních platech 58. o přímluvu u krále 75. Sopůúškovi o ev. chudobě 67. de martiribus novis sermo 56. de missa. positio 59. o bożi krvi 40. desátcích (13). přijímání těla a krve boží 43a. přítomnosti Kristově u večeři P. goa. večeři Páně knížky 48. obrana očistce lat. 64. Václava IV. 57.
Strana 19
19 Viklefova Dekalogu 21. Viklefových článků 28. odpovéd Gersonovi 47. J. Jicínovi 80. O. z Broda na okružník 35. konečná 41. okružník de cerimoniis 50. proti O, z Broda 35. proti chiliastüm 77. de organis (3). de perceptione corporis et sang (12). píseň 104. Pius Jesus 38. posicio de Antichristo 25. communione utr. sp. 33 existencia vera corporis Ch. 9o. imaginibus 69. missa 59. prostibulis 31. sufífocatis 65 pro articulis Vikleph 28. pro informacione monachi 46. postily o3-—102 (2). de potestate coactiva 82. de prediis 82. překlad bible a bohosl. knih (za 760). dialogu Viklefova 103. prohlášení o obraně Viklefa 21. proti Š. z Tišnova 73 proti Táborüm 9r. de prostibulis 31. de punctis quibusdam 7o. de purgatorio sermo 63. tractatus 64. III. quaestiones (viz i posicio) 23, 5, 44, 5, 61, 73, 105. quaestio contra J. Hildessen 44. de communione parvulorum 73. iuramento 61. iure ordinandi 105. de remanencia 1. responsio ad auctoritates J. Jesenic 71. regi de com. parv. 75. de ritibus misse 83. rozmlouvání věrné duše s P. Kristem (14). Salvator noster 43. de sanguine 36. de scortis 3I. sermones viz postily. sermones de Antichristo (4). sermo 4—22, 4, 6, 7, 30, 2, 7, 9; 52, 3, 5, 6, 63 (1, 4—6, 14—5). contra graduatos 24. de exeguiis Cesaris 14, 30, 63. novis martiribus 56. unitate spiritus 22. viis domini 26. | super Liber gener. 55. de suffocatis 65. de usura 60, de utilitatibus corp. et sang. Ch. 50. o večeři Páně proti Húskovi 84. z 1428 090. výnos obce pražské 1421 85. vyznání o velebné svátosti olt. 88. zpráva, jak sném konstantsky 42. Seznam incipitů. - Abiciamus opera tenebrarum ... Postquam 13. Accipiebant spiritum s... Nisi 18. Ad honorem omnipotentis dei 74. Ad respondendum hiis figmentis 57. Ambrosius libro 4 super Lucam 2. An sacerdotes Christi possunt 83. Deati pauperes spiritu... "Christus altis- simus 17. : Poznámka. Pro neustálenost názvů označuji sp:sy toliko pořadovým číslem seznamu. i Beati, qui persecucionem paciuntur... Dominus noster 56. Bibite ex hoc omnes... Hec verba 96. Boni siquidem catholici 71. Cogitante me, quid liceret 10. Communio parvulorum, baptisatorum 76. Confiteor antiquam 'fidem r. Corde credendum est 50. | Cuius est hec imago... Conditor rerum 8,
19 Viklefova Dekalogu 21. Viklefových článků 28. odpovéd Gersonovi 47. J. Jicínovi 80. O. z Broda na okružník 35. konečná 41. okružník de cerimoniis 50. proti O, z Broda 35. proti chiliastüm 77. de organis (3). de perceptione corporis et sang (12). píseň 104. Pius Jesus 38. posicio de Antichristo 25. communione utr. sp. 33 existencia vera corporis Ch. 9o. imaginibus 69. missa 59. prostibulis 31. sufífocatis 65 pro articulis Vikleph 28. pro informacione monachi 46. postily o3-—102 (2). de potestate coactiva 82. de prediis 82. překlad bible a bohosl. knih (za 760). dialogu Viklefova 103. prohlášení o obraně Viklefa 21. proti Š. z Tišnova 73 proti Táborüm 9r. de prostibulis 31. de punctis quibusdam 7o. de purgatorio sermo 63. tractatus 64. III. quaestiones (viz i posicio) 23, 5, 44, 5, 61, 73, 105. quaestio contra J. Hildessen 44. de communione parvulorum 73. iuramento 61. iure ordinandi 105. de remanencia 1. responsio ad auctoritates J. Jesenic 71. regi de com. parv. 75. de ritibus misse 83. rozmlouvání věrné duše s P. Kristem (14). Salvator noster 43. de sanguine 36. de scortis 3I. sermones viz postily. sermones de Antichristo (4). sermo 4—22, 4, 6, 7, 30, 2, 7, 9; 52, 3, 5, 6, 63 (1, 4—6, 14—5). contra graduatos 24. de exeguiis Cesaris 14, 30, 63. novis martiribus 56. unitate spiritus 22. viis domini 26. | super Liber gener. 55. de suffocatis 65. de usura 60, de utilitatibus corp. et sang. Ch. 50. o večeři Páně proti Húskovi 84. z 1428 090. výnos obce pražské 1421 85. vyznání o velebné svátosti olt. 88. zpráva, jak sném konstantsky 42. Seznam incipitů. - Abiciamus opera tenebrarum ... Postquam 13. Accipiebant spiritum s... Nisi 18. Ad honorem omnipotentis dei 74. Ad respondendum hiis figmentis 57. Ambrosius libro 4 super Lucam 2. An sacerdotes Christi possunt 83. Deati pauperes spiritu... "Christus altis- simus 17. : Poznámka. Pro neustálenost názvů označuji sp:sy toliko pořadovým číslem seznamu. i Beati, qui persecucionem paciuntur... Dominus noster 56. Bibite ex hoc omnes... Hec verba 96. Boni siquidem catholici 71. Cogitante me, quid liceret 10. Communio parvulorum, baptisatorum 76. Confiteor antiquam 'fidem r. Corde credendum est 50. | Cuius est hec imago... Conditor rerum 8,
Strana 20
. Cum summa libri decalogi 21. Cupiens ex promisso 70. De iuramento autem notari potest 61a. Decretum Augustini de penitencia 3. Dilexerunt homines tenebras... llla, que 27. Ditare clerum 28. Dobrota svrchovaná pána našeho 90a. Domine, non sum dignus... Scribitur 6. Duch sv. ukazuje 102. Ecce mulier... Cogitante me 19. Egressus Jesus... Notandus est ordo 98. Et factum est, postquam in captivitatem 97. |. Exiit, edictum... Queritur, quare 93 . Exiit qui seminat... Scribitur 9. Factum est, ut moreretur mendicus 30. Fides catholica in evangelio 96 Č. 4. Gracia Christi preveniente... Audite in Christo 58. J — Tteratis iam pulsatus precibus 5I. Gracia et veritas 79. Gracia tibi et pax 80. Hec omnia dabo... Scribitur 20. Jacobi 2. cap. Nolite in personarum 68. Jeiunium est abstinencia 66. Jesus Christus, dominus et salvator 84. Ježíši, tvát jest památka 104. Ille arguet... De spiritu s. 13. In deo est virtus (dod. k 32). In die Katherine 05. In nativitate Christi 93. In prima auctoritate 71. Inprimis protestor 2I. Inprimis ut intellectum 24. Ipse autem salvus erit 63. Ke cti Pána Boha 74. Léta boZieho narozenic 48. Liber generacionis... S. Matheus 55. Licet usura 60. Magister quid faciendo... Magna cena 37. Magne sanctitatis ille vir 2. Mathei 15, dicitur: Convocatis 65. Milý pane, prosím 75. Najprve pro odražení 85. Ne dedecus culpe 72." Ne errores pullulent 87. Ne lateat iubar 54. Nolite in personarum accepcione 68. Scribitur II. Non enim vie mee 26. Non in solo pane... Novit vestra caritas 10. Notare debemus 62. Noverint universi modum... bellandi 8r. Omnibus Christi fidelibus 35. Pacienciam habe in me... strum (Infinita bona) 4. Pane mily 42. Pax Christi dirigat 82. Pax vobis, fratres carissimi 77. Ut cor no- Pius Jesus 38. j Policia bene recta 6r. Pofavadź jednostajná rec 103. Poňavadž každá obec 89. Poňavadž za veliké bożie dobrodénstvie 40. Po praciech mých mnohých 88. Post consecracionem manet panis 92, Premissis posicione scolastica 4r. Preterita septimana 96. Probet autem... Quia difficile 39. Psáno stojí v Tajnici +40. Pulverem pedum vestrorum 16. Ouamvis pridem magnifici 47. Querite primum regnum dei... gorius 12, Queritur a d. rege 20. Quia caritate refrigescente 64. dispensatoribus 86. heu in templis christianorum 33. B. Gre- lex divina christianorum 31. moderni quidam 91. quam cito quis generatur 73. secundum Augustinum 22. Qui non diligit me... Imprimis 24. Quod non solum sacerdotes { 36. Quomodo s. Joh. Bapt. 52. Salus Christi fidelibus 78. Salvator noster J. Christus , 43. Sciendum, quod triplex est 53. Sicut Judei inordinate 101. Si fieri potest 5., Simile est regnum celorum... Inprimis nctenius 95. Solliciti sitis servare unitatem 22. Spasitel ná$ 43a. Surge, tolle grabatum 7. Ten Cas védouce, Ze hodina jest 100. Tenendum est 67. Tunc laus erit r5. Universis Christi sacerdotibus 59.
. Cum summa libri decalogi 21. Cupiens ex promisso 70. De iuramento autem notari potest 61a. Decretum Augustini de penitencia 3. Dilexerunt homines tenebras... llla, que 27. Ditare clerum 28. Dobrota svrchovaná pána našeho 90a. Domine, non sum dignus... Scribitur 6. Duch sv. ukazuje 102. Ecce mulier... Cogitante me 19. Egressus Jesus... Notandus est ordo 98. Et factum est, postquam in captivitatem 97. |. Exiit, edictum... Queritur, quare 93 . Exiit qui seminat... Scribitur 9. Factum est, ut moreretur mendicus 30. Fides catholica in evangelio 96 Č. 4. Gracia Christi preveniente... Audite in Christo 58. J — Tteratis iam pulsatus precibus 5I. Gracia et veritas 79. Gracia tibi et pax 80. Hec omnia dabo... Scribitur 20. Jacobi 2. cap. Nolite in personarum 68. Jeiunium est abstinencia 66. Jesus Christus, dominus et salvator 84. Ježíši, tvát jest památka 104. Ille arguet... De spiritu s. 13. In deo est virtus (dod. k 32). In die Katherine 05. In nativitate Christi 93. In prima auctoritate 71. Inprimis protestor 2I. Inprimis ut intellectum 24. Ipse autem salvus erit 63. Ke cti Pána Boha 74. Léta boZieho narozenic 48. Liber generacionis... S. Matheus 55. Licet usura 60. Magister quid faciendo... Magna cena 37. Magne sanctitatis ille vir 2. Mathei 15, dicitur: Convocatis 65. Milý pane, prosím 75. Najprve pro odražení 85. Ne dedecus culpe 72." Ne errores pullulent 87. Ne lateat iubar 54. Nolite in personarum accepcione 68. Scribitur II. Non enim vie mee 26. Non in solo pane... Novit vestra caritas 10. Notare debemus 62. Noverint universi modum... bellandi 8r. Omnibus Christi fidelibus 35. Pacienciam habe in me... strum (Infinita bona) 4. Pane mily 42. Pax Christi dirigat 82. Pax vobis, fratres carissimi 77. Ut cor no- Pius Jesus 38. j Policia bene recta 6r. Pofavadź jednostajná rec 103. Poňavadž každá obec 89. Poňavadž za veliké bożie dobrodénstvie 40. Po praciech mých mnohých 88. Post consecracionem manet panis 92, Premissis posicione scolastica 4r. Preterita septimana 96. Probet autem... Quia difficile 39. Psáno stojí v Tajnici +40. Pulverem pedum vestrorum 16. Ouamvis pridem magnifici 47. Querite primum regnum dei... gorius 12, Queritur a d. rege 20. Quia caritate refrigescente 64. dispensatoribus 86. heu in templis christianorum 33. B. Gre- lex divina christianorum 31. moderni quidam 91. quam cito quis generatur 73. secundum Augustinum 22. Qui non diligit me... Imprimis 24. Quod non solum sacerdotes { 36. Quomodo s. Joh. Bapt. 52. Salus Christi fidelibus 78. Salvator noster J. Christus , 43. Sciendum, quod triplex est 53. Sicut Judei inordinate 101. Si fieri potest 5., Simile est regnum celorum... Inprimis nctenius 95. Solliciti sitis servare unitatem 22. Spasitel ná$ 43a. Surge, tolle grabatum 7. Ten Cas védouce, Ze hodina jest 100. Tenendum est 67. Tunc laus erit r5. Universis Christi sacerdotibus 59.
Strana 21
21 Utrum communitates fidelium debeant 46. Utrum secundum legem evangelicam 69. sicut ex scriptura 25. ex fundamento scripture s. 90. sub duplici forma 33. infantibus baptisatis 73a. Venit Helias 32. omnem sentenciam cuiuslibet con- Videns Jesus civitatem 21. cilii 44. Videtur michi, quod illud evangelicum 73. Utrum potest summus princeps 23. Viro evangelico licet 67. sacerdos, nolens populo ministrare Zjevenie Ježíše Krista 99. 45. IV. Rukopisy. Basilej, veřejná knihovna, II 34 (54). Boleslav Stará, knih. kapitulní, zn. C 132 (20, 25, 51). Brno, zemský archiv, sbírka Cerroniova, II 151 (27). Budyšín, měst. knih. gersdorfská, 4.22, (44, 50, 76), 4.23 (21, 93), 86 (30, 43, 63), 8°7 (39, 88), 8°8 (43). Karlsruhe, zemská knih., sbírka ruk. odd. IV. č. 346 (47). Krakov, knih. Jagellonské university, 1628 (27). Lipsko, knih. universitní, č. 661 (27). Mikulov, knihovna dietrichsteinská, I 6 (31), 24 (73), 34 (32), 48 (54, 76, 88, 90), 82 (97), 84 (50). II. 24 (25, 31, 73, 76, 84), 28 (92), 35 (37), 43 (50), 121 (84), 123 (31, 67, 73, 74, 90). Olomouc, knih. lycejni, 1 (E) 34 (32, 37). Praha. Knihovna arcibiskupská (48). Archiv městský č. 993 (85). Knihovna kapitulní A 37 (99), A 163 (33), B 28 (88), B 48, 2 (33, 46), C 17, I (20), C 106 (73), D 12 (30), D 19 (90), D 47 (50), D 48 (33, 41, 43, 45), D 51 (47, 89), D 53 (36, 41, 43, 45; 53; 62; 64, 69, 74), D 55 (90), D 88 (91, 101), D 109, 2 (33, 36, 47), D 118 (59, 73), F 20 (58), F 32 (41), N 7 (27), O 13 (78—81), O 17 (90), O 29 (90), O 71 (37) a F 24 (90). Knihovna Národního musea III B 11 (40, 103), V B 21 (43a), XIV E 4 (52, 53, 95). Knihovna universitní I E 29 (43), III G 6 (29), G 8 (60), G 16 (43, 59), G 17 (82), G 28 (24, 58, 69), IV E 12 (66), G 6 (4—15, 24), G 14 (65, 69, 90), 15 (43), V E 16 (36), E 22 (76). F 9 (2), 17 (17), G 5 (36, 71, 74), G 7 (33, 45, 63), G 15 (54, 59, 60), G 23 (86),
21 Utrum communitates fidelium debeant 46. Utrum secundum legem evangelicam 69. sicut ex scriptura 25. ex fundamento scripture s. 90. sub duplici forma 33. infantibus baptisatis 73a. Venit Helias 32. omnem sentenciam cuiuslibet con- Videns Jesus civitatem 21. cilii 44. Videtur michi, quod illud evangelicum 73. Utrum potest summus princeps 23. Viro evangelico licet 67. sacerdos, nolens populo ministrare Zjevenie Ježíše Krista 99. 45. IV. Rukopisy. Basilej, veřejná knihovna, II 34 (54). Boleslav Stará, knih. kapitulní, zn. C 132 (20, 25, 51). Brno, zemský archiv, sbírka Cerroniova, II 151 (27). Budyšín, měst. knih. gersdorfská, 4.22, (44, 50, 76), 4.23 (21, 93), 86 (30, 43, 63), 8°7 (39, 88), 8°8 (43). Karlsruhe, zemská knih., sbírka ruk. odd. IV. č. 346 (47). Krakov, knih. Jagellonské university, 1628 (27). Lipsko, knih. universitní, č. 661 (27). Mikulov, knihovna dietrichsteinská, I 6 (31), 24 (73), 34 (32), 48 (54, 76, 88, 90), 82 (97), 84 (50). II. 24 (25, 31, 73, 76, 84), 28 (92), 35 (37), 43 (50), 121 (84), 123 (31, 67, 73, 74, 90). Olomouc, knih. lycejni, 1 (E) 34 (32, 37). Praha. Knihovna arcibiskupská (48). Archiv městský č. 993 (85). Knihovna kapitulní A 37 (99), A 163 (33), B 28 (88), B 48, 2 (33, 46), C 17, I (20), C 106 (73), D 12 (30), D 19 (90), D 47 (50), D 48 (33, 41, 43, 45), D 51 (47, 89), D 53 (36, 41, 43, 45; 53; 62; 64, 69, 74), D 55 (90), D 88 (91, 101), D 109, 2 (33, 36, 47), D 118 (59, 73), F 20 (58), F 32 (41), N 7 (27), O 13 (78—81), O 17 (90), O 29 (90), O 71 (37) a F 24 (90). Knihovna Národního musea III B 11 (40, 103), V B 21 (43a), XIV E 4 (52, 53, 95). Knihovna universitní I E 29 (43), III G 6 (29), G 8 (60), G 16 (43, 59), G 17 (82), G 28 (24, 58, 69), IV E 12 (66), G 6 (4—15, 24), G 14 (65, 69, 90), 15 (43), V E 16 (36), E 22 (76). F 9 (2), 17 (17), G 5 (36, 71, 74), G 7 (33, 45, 63), G 15 (54, 59, 60), G 23 (86),
Strana 22
22 VI F 18 (2), F 22 (77), VII E 6 (31, 55), E 16 (2), VIII D 15 (73), E 3 (56, 96), E 7 (33, 57, 61a, 68, 70-1, 73-5), F 2 (2, 31), G 13 (56), 34 (21), X E 24 (21-3, 25), G 20 (63, 83, 97), H 10 (33.73, 74), XI D 5 (25), D 9 (42), D 11 (54), E 3 (65), XIII F 22 (17), XIV G 22 (36). Rajhrad, knih. benediktinského kláštera, č. 417 (88, 90a). Tábor, městský archiv (93, 94, 96, 106). Třeboň, archiv švarcenberský, A 4 (104), 179 (54). Vídeň, Národní (dříve dvorní) knihovna, 3930 (18—20, 26, 27), 4280 (105), 4302 (1, 2а, 83), 4308 (23), 4341 (16), 4342 (16, 76), 4344 (86), 4488 (46), 4491 (36, 41), 4496 (86), 4512 (28), 4518 (2, 17—21, 25, 27—8, 31), 4519 (25), 4524 (36, 63), 4550 (74, 76), 4556 (31), 4557 (48—9), 4704 (50), 4749 (25, 60, 63, 69), 4902 (20), 4916 (31, 36, 41, 45, 59), 4933 (25, 28), 4935 (90a), 4936 (41, 61, 64, 90), 4937 (47, 63, 67, 69, 72—4), 4938 (60), 4940 (36, 41), 4944 (84). Wolfenbüttel, zemská knihovna, oddělení ruk. helmstedtských č. 669 (25, 33, 43, 47, 69). Rukopis, jenž kdysi náležel Flaciovi, znám toliko z nepřesného popisu katalogu Heinemannova II, 121. Zhořelec, Milichovská knihovna 4°77 (33). Z velikého množství těchto rukopisů jsou arci nevšechny ceny stej- ně značné. Deset, dvacet bychom jich dali nejednou za jediný, jenž za- chránil některý z Jakoubkových traktátů samotný. Ze vzácných těchto sborníků jsou to především rukopisy děl nejcennějších, postil: budyšínský (ze sbírky otce slavného hvězdáře Tadeáše Hájka Šimona), oba původu táborského, z nichž druhý je dnes musejní, universitní a kapitulní. Obě dvě nejstarší pražské knihovny chovají celkem sborníky nejdrahocennější. Universitní, knihovna to ústavu, na němž působil sám Jakoubek, zacho- vala přese všecky ztráty celých věků dokonce převzácný kodex Mistrových autografů (VIII E 7). Knihovna kapitulní, pro kterou je sebrali za účely apologetickými svatovítští kanovníci, dochovala věrně vedle vzpomenuté postily ještě neocenitelné sborníky D 53 a O 13. A přece vše to nejsou než ubohé trosky Jakoubkova spisovatelského díla. Rozsahem ani dosahem nezadá dílu M. Jana, zatím však je shledána z něho možná sotva polovička.*) 1) Dovoluji si vzdáti tu veliké díky správám pražské knihovny universitní i musejní, jakož i J. M. Dr. A. Podlahovi za to, že mi umožnili použíti rukopisů jim svěřených, zvláště pak správě zemského archivu, jenž mi vypůjčoval hlavně ruk. budy- šínské a mikulovské, a p. arch. V. Vojtíškovi zase za ruk. zvláště vídeňské. Za přepis č. 51 děkuji laskavosti p. prof. Novotného.
22 VI F 18 (2), F 22 (77), VII E 6 (31, 55), E 16 (2), VIII D 15 (73), E 3 (56, 96), E 7 (33, 57, 61a, 68, 70-1, 73-5), F 2 (2, 31), G 13 (56), 34 (21), X E 24 (21-3, 25), G 20 (63, 83, 97), H 10 (33.73, 74), XI D 5 (25), D 9 (42), D 11 (54), E 3 (65), XIII F 22 (17), XIV G 22 (36). Rajhrad, knih. benediktinského kláštera, č. 417 (88, 90a). Tábor, městský archiv (93, 94, 96, 106). Třeboň, archiv švarcenberský, A 4 (104), 179 (54). Vídeň, Národní (dříve dvorní) knihovna, 3930 (18—20, 26, 27), 4280 (105), 4302 (1, 2а, 83), 4308 (23), 4341 (16), 4342 (16, 76), 4344 (86), 4488 (46), 4491 (36, 41), 4496 (86), 4512 (28), 4518 (2, 17—21, 25, 27—8, 31), 4519 (25), 4524 (36, 63), 4550 (74, 76), 4556 (31), 4557 (48—9), 4704 (50), 4749 (25, 60, 63, 69), 4902 (20), 4916 (31, 36, 41, 45, 59), 4933 (25, 28), 4935 (90a), 4936 (41, 61, 64, 90), 4937 (47, 63, 67, 69, 72—4), 4938 (60), 4940 (36, 41), 4944 (84). Wolfenbüttel, zemská knihovna, oddělení ruk. helmstedtských č. 669 (25, 33, 43, 47, 69). Rukopis, jenž kdysi náležel Flaciovi, znám toliko z nepřesného popisu katalogu Heinemannova II, 121. Zhořelec, Milichovská knihovna 4°77 (33). Z velikého množství těchto rukopisů jsou arci nevšechny ceny stej- ně značné. Deset, dvacet bychom jich dali nejednou za jediný, jenž za- chránil některý z Jakoubkových traktátů samotný. Ze vzácných těchto sborníků jsou to především rukopisy děl nejcennějších, postil: budyšínský (ze sbírky otce slavného hvězdáře Tadeáše Hájka Šimona), oba původu táborského, z nichž druhý je dnes musejní, universitní a kapitulní. Obě dvě nejstarší pražské knihovny chovají celkem sborníky nejdrahocennější. Universitní, knihovna to ústavu, na němž působil sám Jakoubek, zacho- vala přese všecky ztráty celých věků dokonce převzácný kodex Mistrových autografů (VIII E 7). Knihovna kapitulní, pro kterou je sebrali za účely apologetickými svatovítští kanovníci, dochovala věrně vedle vzpomenuté postily ještě neocenitelné sborníky D 53 a O 13. A přece vše to nejsou než ubohé trosky Jakoubkova spisovatelského díla. Rozsahem ani dosahem nezadá dílu M. Jana, zatím však je shledána z něho možná sotva polovička.*) 1) Dovoluji si vzdáti tu veliké díky správám pražské knihovny universitní i musejní, jakož i J. M. Dr. A. Podlahovi za to, že mi umožnili použíti rukopisů jim svěřených, zvláště pak správě zemského archivu, jenž mi vypůjčoval hlavně ruk. budy- šínské a mikulovské, a p. arch. V. Vojtíškovi zase za ruk. zvláště vídeňské. Za přepis č. 51 děkuji laskavosti p. prof. Novotného.
Strana 23
23 V. Jakoubkovy spisy. A. První boje. Příznačnou náhodou dochovaly rukopisy dodnes prozkoumané jako nejstarší Jakoubkovy projevy tři smělé útoky na církev, tři podivuhodně neohrožené obrany názorů kacíře Viklefa. Je to otevřené, takřka slav- nostní přiznání k jeho odmítnutí transsubstanciačního dogmatu jako pozdní, ano zcela nedávné novoty, přiznání napsané v době, kdy nátlak církve vynutil pokořující odvolání pobuřujícího stanoviska na vůdci po- krokových českých mistrů, Stanislavovi ze Znojma (1), dále neslýchaná výzva k státu, aby zabral církevní majetek (2), a zavržení církevního učení o závaznosti soukromé zpovědi (3). 1. Tractatus de remanencia panis. I. Název z Biskupcovy kroniky (Höfler II, 778) a z kostnických návrhů z 1418 (Hardt IV, 1514). 2. Obsahem obrana remanence (u S Několik textů II, 6—7). 3. Rozdělení: úvod, vykládající nauku remanenční, vyvrácení námitek a ko- nečně autority. 4. Inc. Confiteor antiquam fidem X hoc sacramentum dicit esse panem. 5. Původství zabezpečuje úryvek uváděný Biskupcem. 6. Doba vzniku 1406—7 jest určena tím, že traktát je namířen proti Stani- slavovu odvolání Viklefa z února 1406 a že, jak je svrchovaně pravděpodobno, napaden byl Ondřejem z Brodu asi poč. 1408 (ČČH 1913, 255 a M 15, 276, 282—3). Novotný I, 171 se domnívá, že je psán již i proti Ondřejovi, kterého zase klade hned do 1406—7. 7. Rukopis jediný: 4302, 310—34. 8. Vydal, jen však úvodní části (po 1. 3130), S uv. 10. Literatura. S I, 462 a uv. B. i Novotný. 2. Výzva k vyvlastnění církevního majetku (Magne sanctitatis). I. Název velmi kolísavý (S II, 312). 2. Obsahem obrana tohoto Viklefova hesla (S 312—3). 3. Rozdělení. Dvojí konkluse: 1. nechť se duchovenstvo vzdá světského panství; 2. neučiní-li tak, je stát povinen vyvlastniti církevní statky. 4. Inc. Magne sanctitatis ille vir X ve nobis, si tacebimus. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 3 a 4 i ze všeho ducha. 6. Dobu vzniku 1407 udává ruk. 4. Proti námitkám, jež pronesl proti tomuto svědectví S I, 369, B v ČMM 1916, 160 p. 1 a Novotný I, 213 p. 2. 7. Rukopisy: 1. V F 9. 5—10'. 2. VI F 18. 107—16.
23 V. Jakoubkovy spisy. A. První boje. Příznačnou náhodou dochovaly rukopisy dodnes prozkoumané jako nejstarší Jakoubkovy projevy tři smělé útoky na církev, tři podivuhodně neohrožené obrany názorů kacíře Viklefa. Je to otevřené, takřka slav- nostní přiznání k jeho odmítnutí transsubstanciačního dogmatu jako pozdní, ano zcela nedávné novoty, přiznání napsané v době, kdy nátlak církve vynutil pokořující odvolání pobuřujícího stanoviska na vůdci po- krokových českých mistrů, Stanislavovi ze Znojma (1), dále neslýchaná výzva k státu, aby zabral církevní majetek (2), a zavržení církevního učení o závaznosti soukromé zpovědi (3). 1. Tractatus de remanencia panis. I. Název z Biskupcovy kroniky (Höfler II, 778) a z kostnických návrhů z 1418 (Hardt IV, 1514). 2. Obsahem obrana remanence (u S Několik textů II, 6—7). 3. Rozdělení: úvod, vykládající nauku remanenční, vyvrácení námitek a ko- nečně autority. 4. Inc. Confiteor antiquam fidem X hoc sacramentum dicit esse panem. 5. Původství zabezpečuje úryvek uváděný Biskupcem. 6. Doba vzniku 1406—7 jest určena tím, že traktát je namířen proti Stani- slavovu odvolání Viklefa z února 1406 a že, jak je svrchovaně pravděpodobno, napaden byl Ondřejem z Brodu asi poč. 1408 (ČČH 1913, 255 a M 15, 276, 282—3). Novotný I, 171 se domnívá, že je psán již i proti Ondřejovi, kterého zase klade hned do 1406—7. 7. Rukopis jediný: 4302, 310—34. 8. Vydal, jen však úvodní části (po 1. 3130), S uv. 10. Literatura. S I, 462 a uv. B. i Novotný. 2. Výzva k vyvlastnění církevního majetku (Magne sanctitatis). I. Název velmi kolísavý (S II, 312). 2. Obsahem obrana tohoto Viklefova hesla (S 312—3). 3. Rozdělení. Dvojí konkluse: 1. nechť se duchovenstvo vzdá světského panství; 2. neučiní-li tak, je stát povinen vyvlastniti církevní statky. 4. Inc. Magne sanctitatis ille vir X ve nobis, si tacebimus. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 3 a 4 i ze všeho ducha. 6. Dobu vzniku 1407 udává ruk. 4. Proti námitkám, jež pronesl proti tomuto svědectví S I, 369, B v ČMM 1916, 160 p. 1 a Novotný I, 213 p. 2. 7. Rukopisy: 1. V F 9. 5—10'. 2. VI F 18. 107—16.
Strana 24
24 3. VII E 16. 6—11'. 4. VIII F 2. 106—12'. 5. 4518. 193—4' (jenom začátek). 8. Vydal S II, 449—62 z ruk. 1—4. 10. Literatura, jak uv., Tomek, Děje univ. 141. 3. Tractatus de confessione vocali. I. Název ruk. 1: Tractatus erroneus et hereticus Jacobelli Bohemi de Misa de confessione vocali. V ruk. 2.: Tractatulus de confessione. 2. Obsahem obrana stanoviska, že zpověď knězi byla zavedena teprve Inno- cencem III., že stačí zpověď Bohu a že se třeba vystříhati zpovědi špatnému knězi. 3. Rozdělení zvláštního není. Po autoritách kladných vyvrací spis námitky a končí se výzvou, aby věřící nedbali papežských kleteb. 4. Inc. Decretum Augustini de penitencia dist. 6: Qui vult confiteri X nisi ut conculcetur ab hominibus. 5. Původství je dosvědčeno ruk. 1 a sousedstvím s č. 1 v ruk. 2. 6. Vznikem náleží traktát, sestavený namnoze z celých odstavců Viklefových, přímo k č. 1. Dobových narážek nemá, leda ty, které doslovně přijímá z Viklefa. 7. Rukopisy: 1. Zhořelecký 4° 77. 325—30'. 2. 4302. 296—309'. 8. Vydání mám připraveno. B. Universitní kázání a disputace. Z Jakoubkovy literární činnosti na universitě dochovaly se jen ubohé trosky. Nic dosud nebylo objeveno z přednášek na fakultě filo- sofické, na níž působil asi od 1399, ani z výkladů knih biblických a Lom- bardovy příručky, které musil vykonati na fakultě bohoslovecké, než se stal (nejpozději 1410) sacrae theologiae baccalarius formatus. Ano neni ani naděje, že bychom je kdy našli; Husovy sentence zachránilo před zapadnutím toliko asi včasné rozšíření díla betlemskými studenty, kdežto Jakoubek stěží je vydal, nemaje této možnosti a pokládaje tuto činnost nejspíše za zcela vedlejší vedle kazatelství. Tentýž osud postihl nepochybně i rekomandace a většinu kvestií. Dvě kvestie a několik kázání, toť vše, co dnes známe z Jakoubkovy literární činnosti universitní. Jsou to projevy svrchovaně významné; jejich užití je však nesmírně ztíženo bezmála beznadějnými nesnázemi chronologickými. Jen obrany Viklefa a kvestii o Antikristovi a dvě kázání (č. 20 a 30) můžeme přesně datovat. Určiti, kdy vznikla druhá kvestie a ostatní kázání, možno jen zcela přibližně: většinou toliko datem neděle nebo svátku, které zabezpe- čuje thema, a — druhá závažná pomůcka — stanovením vlivu Matěje z Janova.
24 3. VII E 16. 6—11'. 4. VIII F 2. 106—12'. 5. 4518. 193—4' (jenom začátek). 8. Vydal S II, 449—62 z ruk. 1—4. 10. Literatura, jak uv., Tomek, Děje univ. 141. 3. Tractatus de confessione vocali. I. Název ruk. 1: Tractatus erroneus et hereticus Jacobelli Bohemi de Misa de confessione vocali. V ruk. 2.: Tractatulus de confessione. 2. Obsahem obrana stanoviska, že zpověď knězi byla zavedena teprve Inno- cencem III., že stačí zpověď Bohu a že se třeba vystříhati zpovědi špatnému knězi. 3. Rozdělení zvláštního není. Po autoritách kladných vyvrací spis námitky a končí se výzvou, aby věřící nedbali papežských kleteb. 4. Inc. Decretum Augustini de penitencia dist. 6: Qui vult confiteri X nisi ut conculcetur ab hominibus. 5. Původství je dosvědčeno ruk. 1 a sousedstvím s č. 1 v ruk. 2. 6. Vznikem náleží traktát, sestavený namnoze z celých odstavců Viklefových, přímo k č. 1. Dobových narážek nemá, leda ty, které doslovně přijímá z Viklefa. 7. Rukopisy: 1. Zhořelecký 4° 77. 325—30'. 2. 4302. 296—309'. 8. Vydání mám připraveno. B. Universitní kázání a disputace. Z Jakoubkovy literární činnosti na universitě dochovaly se jen ubohé trosky. Nic dosud nebylo objeveno z přednášek na fakultě filo- sofické, na níž působil asi od 1399, ani z výkladů knih biblických a Lom- bardovy příručky, které musil vykonati na fakultě bohoslovecké, než se stal (nejpozději 1410) sacrae theologiae baccalarius formatus. Ano neni ani naděje, že bychom je kdy našli; Husovy sentence zachránilo před zapadnutím toliko asi včasné rozšíření díla betlemskými studenty, kdežto Jakoubek stěží je vydal, nemaje této možnosti a pokládaje tuto činnost nejspíše za zcela vedlejší vedle kazatelství. Tentýž osud postihl nepochybně i rekomandace a většinu kvestií. Dvě kvestie a několik kázání, toť vše, co dnes známe z Jakoubkovy literární činnosti universitní. Jsou to projevy svrchovaně významné; jejich užití je však nesmírně ztíženo bezmála beznadějnými nesnázemi chronologickými. Jen obrany Viklefa a kvestii o Antikristovi a dvě kázání (č. 20 a 30) můžeme přesně datovat. Určiti, kdy vznikla druhá kvestie a ostatní kázání, možno jen zcela přibližně: většinou toliko datem neděle nebo svátku, které zabezpe- čuje thema, a — druhá závažná pomůcka — stanovením vlivu Matěje z Janova.
Strana 25
25 Druhé toto kriterium, užité rovněž Sedlákem, který celé této sku- pině věnoval zvláštní, bohužel neukončenou práci, rozděluje projevy na skupinu starší, v níž vlivu Janovova téměř nepozorujeme, a mladší, v které se jeví mocněji a mocněji. Na neštěstí selhává tato cesta velmi brzy, ježto nejdůležitější projevy náležejí do skupiny druhé. V ní hledá Sedlák nové dělítko v názoru, že velkým Antikristem je papež, kterýžto názor vyslovuje Jakoubek jasně po prvé v lednové kvestii 1412 (č. 25). Myšlenka ta jest jistě šťastná, jen třeba poněkud posunouti kritický tento mezník, neboť, jak Sedlák sám pěkně vyložil (III, 28), pokládá Jakoubek za rok naplnění proroctví o Antikristovi již rok 1410 a definici papeže jako Antikrista nalezneme skutečně hned 8. února 1411 na začátku po- stily jen náhodou zachované (č. 93 1. 68'). Užijeme-li trojího tohoto kri- teria, jakož i některých drobnějších opor datovacích, dojdeme zhruba asi tohoto roztřídění. Z doby nejstarší, v níž se zatím ztroskotává jakýkoli pokus určiti rok vzniku, je 13 kázání sborníku U IV E 6, jenž obsahuje zároveň i jedno kázání pozdější (č. 24). Jako Jakoubkova jsou výslovně ozna- čena č. 4, 7 a 8, u ostatních máme několik důvodů pro Jakoubkovo autor- ství nebo při nejmenším není proti němu námitky. Sotva kdy bude však asi lze vytěžiti z nich více, než dokázal Sedlák I, 364—7, leda kdyby se snad nalezla i jinde s přesným datem. Přestávám zde proto na prostém jejich vypočtení. 4. Pacienciam habe in me. Scribitur Mat VIII et in officio legitur misse hodierne. Reverendi magistri et domini venerandi. Ut cor no- strum x tecum regeneraturos in secula seculorum (1. 1—4). 4a. Pacienciam... Mat. XVIII. Magistri reverendi. Infinita bona et dona x regnat in secula seculorum (6—7'). 5. Si fieri potest... cum omnibus hominibus pacem habentes. Scribitur ad Rom. 12. Apostolus Christi x futuram prestolantes, quam nobis donare dignitur benedictus in sec. sec. (1. 4—5'). 6. Domine, non sum dignus...Scribitur Mar. VIII et in currentis dominice evangelio. Rev. magistri et fratres in Christo dilecti. Quia in via laboriosa x cum sanctis suis per omnia sec. sec. (1. 7'—10"). 7. Surge, tolle grabatum tuum et ambula Jo V Reverendi patres. Dominus et Salvator noster x ipse idem dominus in sec. sec. (1. 11—2°). 8. Cuius est hec ymago et superscripcio? Mat. 20. Rev. patres, ma- gistri. Conditor rerum x ipse in secula benedictus (1. 12'—17). 9. Exiit, qui seminat ... Scribitur Luce VII. Sancta ecclesia isto tempore x qui est in secula benedictus (dodatek pak:) vitam eternam, ad quam nos perducat (1. 17—20/1). 10. Non in solo pane vivit homo ... Mat. 4. Rev. magistri et do- mini. Novit vestra caritas x sit laus et gloria in secula (21'—3). 11. Magister, quid faciendo vitam eternam possidebo? Scribitur
25 Druhé toto kriterium, užité rovněž Sedlákem, který celé této sku- pině věnoval zvláštní, bohužel neukončenou práci, rozděluje projevy na skupinu starší, v níž vlivu Janovova téměř nepozorujeme, a mladší, v které se jeví mocněji a mocněji. Na neštěstí selhává tato cesta velmi brzy, ježto nejdůležitější projevy náležejí do skupiny druhé. V ní hledá Sedlák nové dělítko v názoru, že velkým Antikristem je papež, kterýžto názor vyslovuje Jakoubek jasně po prvé v lednové kvestii 1412 (č. 25). Myšlenka ta jest jistě šťastná, jen třeba poněkud posunouti kritický tento mezník, neboť, jak Sedlák sám pěkně vyložil (III, 28), pokládá Jakoubek za rok naplnění proroctví o Antikristovi již rok 1410 a definici papeže jako Antikrista nalezneme skutečně hned 8. února 1411 na začátku po- stily jen náhodou zachované (č. 93 1. 68'). Užijeme-li trojího tohoto kri- teria, jakož i některých drobnějších opor datovacích, dojdeme zhruba asi tohoto roztřídění. Z doby nejstarší, v níž se zatím ztroskotává jakýkoli pokus určiti rok vzniku, je 13 kázání sborníku U IV E 6, jenž obsahuje zároveň i jedno kázání pozdější (č. 24). Jako Jakoubkova jsou výslovně ozna- čena č. 4, 7 a 8, u ostatních máme několik důvodů pro Jakoubkovo autor- ství nebo při nejmenším není proti němu námitky. Sotva kdy bude však asi lze vytěžiti z nich více, než dokázal Sedlák I, 364—7, leda kdyby se snad nalezla i jinde s přesným datem. Přestávám zde proto na prostém jejich vypočtení. 4. Pacienciam habe in me. Scribitur Mat VIII et in officio legitur misse hodierne. Reverendi magistri et domini venerandi. Ut cor no- strum x tecum regeneraturos in secula seculorum (1. 1—4). 4a. Pacienciam... Mat. XVIII. Magistri reverendi. Infinita bona et dona x regnat in secula seculorum (6—7'). 5. Si fieri potest... cum omnibus hominibus pacem habentes. Scribitur ad Rom. 12. Apostolus Christi x futuram prestolantes, quam nobis donare dignitur benedictus in sec. sec. (1. 4—5'). 6. Domine, non sum dignus...Scribitur Mar. VIII et in currentis dominice evangelio. Rev. magistri et fratres in Christo dilecti. Quia in via laboriosa x cum sanctis suis per omnia sec. sec. (1. 7'—10"). 7. Surge, tolle grabatum tuum et ambula Jo V Reverendi patres. Dominus et Salvator noster x ipse idem dominus in sec. sec. (1. 11—2°). 8. Cuius est hec ymago et superscripcio? Mat. 20. Rev. patres, ma- gistri. Conditor rerum x ipse in secula benedictus (1. 12'—17). 9. Exiit, qui seminat ... Scribitur Luce VII. Sancta ecclesia isto tempore x qui est in secula benedictus (dodatek pak:) vitam eternam, ad quam nos perducat (1. 17—20/1). 10. Non in solo pane vivit homo ... Mat. 4. Rev. magistri et do- mini. Novit vestra caritas x sit laus et gloria in secula (21'—3). 11. Magister, quid faciendo vitam eternam possidebo? Scribitur
Strana 26
26 Le X. Quoniam teste Apostolo x ipse Salvator J. Ch. nobis concedat in sec. sec. (1. 27—9). 12. Querite primum regnum dei Mat. 6. Rev. patres, magistri et domini. B. Gregorius x ad quam nos perducere dignetur ipse dominus J. Chr. (1. 37'—41). 13. Ille arguet mundum de peccato Jo XVI. De spiritu s. dictum est x deo uni trino sit honor et gloria in sec. sec. (1. 41—5). 14. Abiciamus opera tenebrarum... Ro XIII. Rev. domini etc. Postquam x ad que nos perducat (1. 45'—7'). 15. Tunc laus erit unicuique a deo Cor X. Rev. domini et patres. Beatissimus papa x ipse dominus ... in sec. benedictus (1. 48—50). 16. Pulverem pedum vestrorum excutite. Scribitur Lc 9. Rev. patres. Homo quidam x ad que nos perducere dignetur... in sec. be- nedictus (1. 50—2'). Podstatně jiné povahy jsou velká kázání universitní, většinou asi pozdější. Poskytují již dosti opor k datování a jsou velice významná jako projevy programatické. K nim se druží podobné disputace. 17. Kázání Beati pauperes. I. Název ruk. 1 a 2: Sermo ad clerum M. Jacobi de Misa. 2. Obsahem výklad o trojí pravé chudobě (S I, 369). 3. Rozdělení obvyklé na úvod a dvojí část (srov. S I, 371 p. nebo ještě podrobněji G. Buchwald, D. Leipziger Universitätspredigt v Z. f. Kircheng. 36 (1915), 67 a d.). 4. Inc. Beati pauperes spiritu... Mat. 5. Venerabiles... Christus, altissimus dominus X gloria et potestas in sec. sec. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i z ruk. 1 a 2. 6. Datum lze pravděpodobně stanoviti na 1. listopad (podle thematu) 1408 (S I. 371). 7. Rukopisy: 1. V F 17. 136—48'. 2. XIII F 22. 7—18. 3. 4518. 89—97. 8. Vydal S I, 377—92. 9. Pramenem M. z Janova (S v poznámkách). 10. Literatura. S uv., Novotný I, 279. 18. Kázání Accipiebant spiritum s. 1. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem výklad o trojím duchu (S I, 371—2). 4. Inc. Accipiebant spiritum s. Act. 8. Nisi quia esset diversitas X gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství zabezpečuje obsah i svědectví ruk.
26 Le X. Quoniam teste Apostolo x ipse Salvator J. Ch. nobis concedat in sec. sec. (1. 27—9). 12. Querite primum regnum dei Mat. 6. Rev. patres, magistri et domini. B. Gregorius x ad quam nos perducere dignetur ipse dominus J. Chr. (1. 37'—41). 13. Ille arguet mundum de peccato Jo XVI. De spiritu s. dictum est x deo uni trino sit honor et gloria in sec. sec. (1. 41—5). 14. Abiciamus opera tenebrarum... Ro XIII. Rev. domini etc. Postquam x ad que nos perducat (1. 45'—7'). 15. Tunc laus erit unicuique a deo Cor X. Rev. domini et patres. Beatissimus papa x ipse dominus ... in sec. benedictus (1. 48—50). 16. Pulverem pedum vestrorum excutite. Scribitur Lc 9. Rev. patres. Homo quidam x ad que nos perducere dignetur... in sec. be- nedictus (1. 50—2'). Podstatně jiné povahy jsou velká kázání universitní, většinou asi pozdější. Poskytují již dosti opor k datování a jsou velice významná jako projevy programatické. K nim se druží podobné disputace. 17. Kázání Beati pauperes. I. Název ruk. 1 a 2: Sermo ad clerum M. Jacobi de Misa. 2. Obsahem výklad o trojí pravé chudobě (S I, 369). 3. Rozdělení obvyklé na úvod a dvojí část (srov. S I, 371 p. nebo ještě podrobněji G. Buchwald, D. Leipziger Universitätspredigt v Z. f. Kircheng. 36 (1915), 67 a d.). 4. Inc. Beati pauperes spiritu... Mat. 5. Venerabiles... Christus, altissimus dominus X gloria et potestas in sec. sec. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i z ruk. 1 a 2. 6. Datum lze pravděpodobně stanoviti na 1. listopad (podle thematu) 1408 (S I. 371). 7. Rukopisy: 1. V F 17. 136—48'. 2. XIII F 22. 7—18. 3. 4518. 89—97. 8. Vydal S I, 377—92. 9. Pramenem M. z Janova (S v poznámkách). 10. Literatura. S uv., Novotný I, 279. 18. Kázání Accipiebant spiritum s. 1. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem výklad o trojím duchu (S I, 371—2). 4. Inc. Accipiebant spiritum s. Act. 8. Nisi quia esset diversitas X gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství zabezpečuje obsah i svědectví ruk.
Strana 27
27 6. Datum určuje thema na hod svatodušní, S pak (374) pravděpodobně na rok 1409; tedy 26. května 1409. 7. Rukopisy: 1. 3930. 311—8. 2. 4518. 107—13. 8. Vydal S I, 393—414. 9. Pramenem M. z Janova (S uv. 374). 10. Literatura. S uv. 19. Kázání Ecce mulier. I. Název v ruk. 1: Sermo M. Jacobi de Miza. 2. Obsahem výklad o kněžstvu jakožto nevěstce Zjevení (S II, 446—8). 4. Inc. Ecce mulier, que erat in civitate peccatrix... Luc. VII. Cogitante me, quid liceret X gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství bezpečné z obsahu i ruk. 6. Datum určuje thema na 22. července, narážka pak na zasažení kněžstva šelmou-státem (473) činí pravděpodobným rok 1409, čemuž nasvědčuje i blízkost k č. 20 (o té S 449, jenž klade projev k 1411). 7. Rukopisy: 1. 3939. 202—8. 2. 4518. 118—24. 8. Vydal S II, 462—77. 9. Pramenem M. z Janova (S 449). 10. Literatura. Uv. S. 20. Hec omnia tibi dabo. I. Název ruk. několikerý (S I, 374), ale nevýstižný. 2. Obsahem výklad o hltavosti duchovenstva (S 375—6). 4. Inc. Hec omnia tibi dabo .... Scribitur Mat. 4. In exordio huius sermonis X d. Jesum crucifixum, cui sit honor et gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk. 1, 3, 4, 5 (S 374). 6. Datum přesně určuje thema I. ned. postní a (rok) ruk. 3 a 5 na 9. února 1410 (S 375). 7. Rukopisů hojně: I. 3930. 212—7'. 2. 4518. 124—9'. 3. 4902. 169—76. 4. starobolesl. kapitulní I C 132. 141'—9. 5. С 1711. 83—7'. 8. Vydal S I, 414—28. 9. Pramenem M. z Janova (S 376). 10. Literatura. S uv. 21. Obrana Viklefova Dekalogu. I. Název ruk. 1: Defensio libri Decalogi M. Joh. de Vicleph, contexta per rev. M. Jacobum de Miza.
27 6. Datum určuje thema na hod svatodušní, S pak (374) pravděpodobně na rok 1409; tedy 26. května 1409. 7. Rukopisy: 1. 3930. 311—8. 2. 4518. 107—13. 8. Vydal S I, 393—414. 9. Pramenem M. z Janova (S uv. 374). 10. Literatura. S uv. 19. Kázání Ecce mulier. I. Název v ruk. 1: Sermo M. Jacobi de Miza. 2. Obsahem výklad o kněžstvu jakožto nevěstce Zjevení (S II, 446—8). 4. Inc. Ecce mulier, que erat in civitate peccatrix... Luc. VII. Cogitante me, quid liceret X gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství bezpečné z obsahu i ruk. 6. Datum určuje thema na 22. července, narážka pak na zasažení kněžstva šelmou-státem (473) činí pravděpodobným rok 1409, čemuž nasvědčuje i blízkost k č. 20 (o té S 449, jenž klade projev k 1411). 7. Rukopisy: 1. 3939. 202—8. 2. 4518. 118—24. 8. Vydal S II, 462—77. 9. Pramenem M. z Janova (S 449). 10. Literatura. Uv. S. 20. Hec omnia tibi dabo. I. Název ruk. několikerý (S I, 374), ale nevýstižný. 2. Obsahem výklad o hltavosti duchovenstva (S 375—6). 4. Inc. Hec omnia tibi dabo .... Scribitur Mat. 4. In exordio huius sermonis X d. Jesum crucifixum, cui sit honor et gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk. 1, 3, 4, 5 (S 374). 6. Datum přesně určuje thema I. ned. postní a (rok) ruk. 3 a 5 na 9. února 1410 (S 375). 7. Rukopisů hojně: I. 3930. 212—7'. 2. 4518. 124—9'. 3. 4902. 169—76. 4. starobolesl. kapitulní I C 132. 141'—9. 5. С 1711. 83—7'. 8. Vydal S I, 414—28. 9. Pramenem M. z Janova (S 376). 10. Literatura. S uv. 21. Obrana Viklefova Dekalogu. I. Název ruk. 1: Defensio libri Decalogi M. Joh. de Vicleph, contexta per rev. M. Jacobum de Miza.
Strana 28
28 2. Obsahem vlastně kázání na text Videns Jesus civitatem o zkáze církve (S II, 305—6). 4. Inc. Inprimis protestor... Cum sentencia libri Decalogi... Videns Jesus... Luc 19. Venerandi patres... Benignissimus ac summe sapiens X de victorie triumpho in Ch. Jesu, domino nostro. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i svědectví ruk., jakož i ze společné ohlášky obránců (Palacký, Doc. 400). 6. Datum přesně určuje vzpomenutá ohláška na 28. července 1410. 7. Rukopisy: 1. X E 24. 129'—33. 2. VIII G 34. 58—63. 3. 4° 23. 32—7. 4. 4518. 137'—41. 8. Vydal S II, 316—28. 9. Pramenem M. z Janova (S 307). 10. Literatura. Joh. Loserth, Hus u. Wiclif (1883) 271 i Sitzungsberichte d. Wiener Akademie 180, 52 a úvod k vydání Viklefova díla De mandatis divinis (1922) I, uv. S, Novotný I, 421, II, 142. 22. Kázání Solliciti sitis. I. Název ruk. Sermo M. Jacobi, ruk. katalogu Nacionis P 30: Sermo Jaco- belli de unitate spiritus. 2. Obsah. Po výkladě o rozdíle mezi církví pravou a Antikristovou, jež popírá hříšnost svatokupectví, ale odsuzuje evangelickou chudobu, a jejíž rozkazy netřeba uznávati za články víry, následuje výklad o pravé jednotě církve (zjedná ji vyhlazení zvyků) a srovnání organické jednoty církve politicky, metafysicky a fysicky; část o fys. jednotě však chybí, rovněž ohlášený výklad o dovršení jednoty. 4. Inc. Quia secundum Augustinum libro de 12 abusionibus... Solliciti sitis servare unitatem Ephe 4. Venerabiles... X adinvicem ad Christum, cui sit honor et gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství z obsahu i ze svědectví odst. 1. 6. Doba vzniku je určena jen thematem (17. ned. po Trojici), za rok pak se nejvíce hodí 1410. I bylo by bývalo proneseno 14. září 1410. 7. Rukopis jediný: X E 24. 145'—50'. 23. Kvestie Utrum potest summus princeps. I. Název ruk. 1: M. Jacobi de Misa determinacio in quodlibet. 2. Obsahem kvestie výklad o zákoně božím a lidských nálezcích (S II, 308—9). 4. Inc. Utrum potest summus princeps in execucione sui mandati a minore principe impediri. Arguitur sic X scriptura veteris et novi testamenti. 5. Původství z obsahu i ruk. 1. 6. Doba vzniku nejspíše 1411 (S 308 p. 2). 7. Rukopisy: 1. X F 24. 270'—80'. 2. 4308. 96—103'. 8. Vydal S II, 328—50.
28 2. Obsahem vlastně kázání na text Videns Jesus civitatem o zkáze církve (S II, 305—6). 4. Inc. Inprimis protestor... Cum sentencia libri Decalogi... Videns Jesus... Luc 19. Venerandi patres... Benignissimus ac summe sapiens X de victorie triumpho in Ch. Jesu, domino nostro. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i svědectví ruk., jakož i ze společné ohlášky obránců (Palacký, Doc. 400). 6. Datum přesně určuje vzpomenutá ohláška na 28. července 1410. 7. Rukopisy: 1. X E 24. 129'—33. 2. VIII G 34. 58—63. 3. 4° 23. 32—7. 4. 4518. 137'—41. 8. Vydal S II, 316—28. 9. Pramenem M. z Janova (S 307). 10. Literatura. Joh. Loserth, Hus u. Wiclif (1883) 271 i Sitzungsberichte d. Wiener Akademie 180, 52 a úvod k vydání Viklefova díla De mandatis divinis (1922) I, uv. S, Novotný I, 421, II, 142. 22. Kázání Solliciti sitis. I. Název ruk. Sermo M. Jacobi, ruk. katalogu Nacionis P 30: Sermo Jaco- belli de unitate spiritus. 2. Obsah. Po výkladě o rozdíle mezi církví pravou a Antikristovou, jež popírá hříšnost svatokupectví, ale odsuzuje evangelickou chudobu, a jejíž rozkazy netřeba uznávati za články víry, následuje výklad o pravé jednotě církve (zjedná ji vyhlazení zvyků) a srovnání organické jednoty církve politicky, metafysicky a fysicky; část o fys. jednotě však chybí, rovněž ohlášený výklad o dovršení jednoty. 4. Inc. Quia secundum Augustinum libro de 12 abusionibus... Solliciti sitis servare unitatem Ephe 4. Venerabiles... X adinvicem ad Christum, cui sit honor et gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství z obsahu i ze svědectví odst. 1. 6. Doba vzniku je určena jen thematem (17. ned. po Trojici), za rok pak se nejvíce hodí 1410. I bylo by bývalo proneseno 14. září 1410. 7. Rukopis jediný: X E 24. 145'—50'. 23. Kvestie Utrum potest summus princeps. I. Název ruk. 1: M. Jacobi de Misa determinacio in quodlibet. 2. Obsahem kvestie výklad o zákoně božím a lidských nálezcích (S II, 308—9). 4. Inc. Utrum potest summus princeps in execucione sui mandati a minore principe impediri. Arguitur sic X scriptura veteris et novi testamenti. 5. Původství z obsahu i ruk. 1. 6. Doba vzniku nejspíše 1411 (S 308 p. 2). 7. Rukopisy: 1. X F 24. 270'—80'. 2. 4308. 96—103'. 8. Vydal S II, 328—50.
Strana 29
29 9. Pramenem Janov (§ 310). 10. Literatura. Uv. S, Novotný I, 455—7. 24. Qui non diligit me. 1. Názvu ruk. nemají. V literatuře ujal se název Sermo contra graduatos. 2. Obsahem ostrá kritika universitních hodností. 4. Inc. Qui non diligit me, sermones meos non servat Joh. 14. Inprimis ut intellectum X demus gloriam deo uni trino, qui regnat in sec. sec. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ze svědectví starého katalogu (Truhlář I, 554). 6. Datování lze opříti jednak o thema letničního hodu, jednak o narážku de impedicione disputacionis de quolibet (u S I, 3). Ta by se nejspíše hodila na r. 1412, to však stěží lze srovnati s č. 27. Ani 1409 není možno mluvit o zmaření kvodlibetu členu fakulty. Zato 1411, kdy byl kvodlibetářem Hus, stižený již klatbou, musíme je téměř předpokládat a dosvědčuje nám je zabránění disputace (u S I, 504), což se dobře hodí na kvodlibet. 7. Rukopisy: 1. III G 28. 216—24. 2. IV G 6. 29'—37'. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 228—9, S I, 3 (k 1413), Kniha 9 p. I, S III, 34 (k 1412?), Novotný I, 351 p. (buď 1412 či spíše 1409). Hojné úryvky u Nejedlého 68 a d. 25. Posicio de Antichristo. I. Název z ruk. 3. Zpravidla zní šíře (ruk. 4 a j.): Posicio M. Jacobelli de Misa, que est de Antichristo, quam posuit in quodlibeto protunc quodlibetario existente M. Michaele dicto Czyzek a. d. 1412. 2. Obsahem důkaz, že velikým Antikristem je Jan XXIII. 3. Rozdělení podrobně u Kybala v ČČH 1905, 22 a d. 4. Inc. Utrum, sicut ex scriptura plane constat Christum in plenitudine tem- poris personaliter advenisse, ita evidenter sit deducibile ex eadem Antichristum in complemento seculi propria venire in persona. Quia de supposito questionis X qua probatur. Et tantum sit de questione ista. 5. Původství je dokonale zabezpečeno vlastním svědectvím Jakoubkovým i rukopisy (Kybal 24 p.). 6. Dobu vzniku přesně určují svědectví (ruk. 1, 2), že pronesena na kvodlibetě Čížkově, tedy v lednu 1412 (uv. Kybal). 7. Rukopisů hojně 1. XI D 5. 168—79. 2. 4933. 205'—19. 3. 4519. 108'—19'. 4. 4518. 177—85'. 5. 4749. 96—111'. 6. X E 24. 233—40'. 7. starobolesl. kapitul. I C 132. 190—201'. 8. II 24. 36—55'. 9. Wolfenbüttel (Helmstedt 669) 206—19. 8. Vydal téměř cele V. Kybal v ČČH 1905. 26—33 (podle ruk. 1).
29 9. Pramenem Janov (§ 310). 10. Literatura. Uv. S, Novotný I, 455—7. 24. Qui non diligit me. 1. Názvu ruk. nemají. V literatuře ujal se název Sermo contra graduatos. 2. Obsahem ostrá kritika universitních hodností. 4. Inc. Qui non diligit me, sermones meos non servat Joh. 14. Inprimis ut intellectum X demus gloriam deo uni trino, qui regnat in sec. sec. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ze svědectví starého katalogu (Truhlář I, 554). 6. Datování lze opříti jednak o thema letničního hodu, jednak o narážku de impedicione disputacionis de quolibet (u S I, 3). Ta by se nejspíše hodila na r. 1412, to však stěží lze srovnati s č. 27. Ani 1409 není možno mluvit o zmaření kvodlibetu členu fakulty. Zato 1411, kdy byl kvodlibetářem Hus, stižený již klatbou, musíme je téměř předpokládat a dosvědčuje nám je zabránění disputace (u S I, 504), což se dobře hodí na kvodlibet. 7. Rukopisy: 1. III G 28. 216—24. 2. IV G 6. 29'—37'. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 228—9, S I, 3 (k 1413), Kniha 9 p. I, S III, 34 (k 1412?), Novotný I, 351 p. (buď 1412 či spíše 1409). Hojné úryvky u Nejedlého 68 a d. 25. Posicio de Antichristo. I. Název z ruk. 3. Zpravidla zní šíře (ruk. 4 a j.): Posicio M. Jacobelli de Misa, que est de Antichristo, quam posuit in quodlibeto protunc quodlibetario existente M. Michaele dicto Czyzek a. d. 1412. 2. Obsahem důkaz, že velikým Antikristem je Jan XXIII. 3. Rozdělení podrobně u Kybala v ČČH 1905, 22 a d. 4. Inc. Utrum, sicut ex scriptura plane constat Christum in plenitudine tem- poris personaliter advenisse, ita evidenter sit deducibile ex eadem Antichristum in complemento seculi propria venire in persona. Quia de supposito questionis X qua probatur. Et tantum sit de questione ista. 5. Původství je dokonale zabezpečeno vlastním svědectvím Jakoubkovým i rukopisy (Kybal 24 p.). 6. Dobu vzniku přesně určují svědectví (ruk. 1, 2), že pronesena na kvodlibetě Čížkově, tedy v lednu 1412 (uv. Kybal). 7. Rukopisů hojně 1. XI D 5. 168—79. 2. 4933. 205'—19. 3. 4519. 108'—19'. 4. 4518. 177—85'. 5. 4749. 96—111'. 6. X E 24. 233—40'. 7. starobolesl. kapitul. I C 132. 190—201'. 8. II 24. 36—55'. 9. Wolfenbüttel (Helmstedt 669) 206—19. 8. Vydal téměř cele V. Kybal v ČČH 1905. 26—33 (podle ruk. 1).
Strana 30
30 9. Pramenem Matěj z Janova (uv. Kybal a S III, 28 p. 1). 10. Literatura přehojná. Flacius (uv. Kybal 24 p.), Jos. Truhlář VČA 1900, 197—9, uv. Kybal, H. Preuss, Vorstellungen vom Antichrist im späteren Mittelalter (1906) 54—7, S Hus 220, K. Chytil, Antikrist (1918) 136, Jar. Prokeš ČČM 1919, 244, Novotný I1, 44 a d., 107—8. S III, 25—9. 26. Kázání Non enim viae meae. I. Název ruk. katalogu Nacionis P 30: sermo Jacobelli de viis domini (S III, 31 p). 2. Obsahem jakoby pokračování č. 25 (S 32—3). 3. Rozdělení obvyklé, druhá část však asi schází (S 34 p.). 4. Inc. Non enim vie mee vie vestre, dicit Dominus. Scribitur Is. 55 et feria IV. prox. preterita in divini officii leccione. Venerabiles... Quia iam X regnare etc. ibidem. Hec Augustinus. 5. Původství zabezpečuje duch (S 31) a nasvědčuje zmínka v odst. 1. 6. Dobu vzniku určuje thema druhé neděle postní a rok 1412 činí pravdě- podobným polemická zmínka o příchodu Antikristově (S 31): 28. února 1412. 7. Rukopis jediný: 3930. 340—6. 8. Vydal S III, 38—51. 9. Pramenem Janov (S 33). 27. Kázání Dilexerunt. I. Název ruk. 1: Sermo M. Jacovi de Miza. 2. Obsahem výklad o duchovních teinnotách (S III, 34—7). 4. Inc. Dilexerunt homines magis tenebras quam lucem. Scribitur Joh. 3. Honorabiles... 1lla, que sunt dicenda X gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství zcela zabezpečuje ruk. 1 i všechen duch (S uv.). 6. Dobu vzniku určuje: den thema letničního pondělí, rok souvislost s č. 25 (S 34); proneseno tedy nejspíše 23. května 1412. 7. Rukopisy: 1. Cerr. II 151. 243'—54. 2. 3930. 318'—26. 3. 4518. 129'—37. 4. N 7. 67—74'. 5. Lips. 661. 185'—94. 6. Krak. 1628. 40—8. 8. Vydal S III, 52—74. 9. Pramenem Janov (S 37). 28. Obrana Viklefových zásad (čl. 32 a 33). I. Název ruk. 1. Posicio M. Jacobelli de Misa, quam fecit pro articulo condempnato vid. Ditare clerum est contra regulam Cristi Jesu. 2. Obsahem obrana Viklefových článků 32—33: Ditare clerum est contra
30 9. Pramenem Matěj z Janova (uv. Kybal a S III, 28 p. 1). 10. Literatura přehojná. Flacius (uv. Kybal 24 p.), Jos. Truhlář VČA 1900, 197—9, uv. Kybal, H. Preuss, Vorstellungen vom Antichrist im späteren Mittelalter (1906) 54—7, S Hus 220, K. Chytil, Antikrist (1918) 136, Jar. Prokeš ČČM 1919, 244, Novotný I1, 44 a d., 107—8. S III, 25—9. 26. Kázání Non enim viae meae. I. Název ruk. katalogu Nacionis P 30: sermo Jacobelli de viis domini (S III, 31 p). 2. Obsahem jakoby pokračování č. 25 (S 32—3). 3. Rozdělení obvyklé, druhá část však asi schází (S 34 p.). 4. Inc. Non enim vie mee vie vestre, dicit Dominus. Scribitur Is. 55 et feria IV. prox. preterita in divini officii leccione. Venerabiles... Quia iam X regnare etc. ibidem. Hec Augustinus. 5. Původství zabezpečuje duch (S 31) a nasvědčuje zmínka v odst. 1. 6. Dobu vzniku určuje thema druhé neděle postní a rok 1412 činí pravdě- podobným polemická zmínka o příchodu Antikristově (S 31): 28. února 1412. 7. Rukopis jediný: 3930. 340—6. 8. Vydal S III, 38—51. 9. Pramenem Janov (S 33). 27. Kázání Dilexerunt. I. Název ruk. 1: Sermo M. Jacovi de Miza. 2. Obsahem výklad o duchovních teinnotách (S III, 34—7). 4. Inc. Dilexerunt homines magis tenebras quam lucem. Scribitur Joh. 3. Honorabiles... 1lla, que sunt dicenda X gloria et imperium in sec. sec. 5. Původství zcela zabezpečuje ruk. 1 i všechen duch (S uv.). 6. Dobu vzniku určuje: den thema letničního pondělí, rok souvislost s č. 25 (S 34); proneseno tedy nejspíše 23. května 1412. 7. Rukopisy: 1. Cerr. II 151. 243'—54. 2. 3930. 318'—26. 3. 4518. 129'—37. 4. N 7. 67—74'. 5. Lips. 661. 185'—94. 6. Krak. 1628. 40—8. 8. Vydal S III, 52—74. 9. Pramenem Janov (S 37). 28. Obrana Viklefových zásad (čl. 32 a 33). I. Název ruk. 1. Posicio M. Jacobelli de Misa, quam fecit pro articulo condempnato vid. Ditare clerum est contra regulam Cristi Jesu. 2. Obsahem obrana Viklefových článků 32—33: Ditare clerum est contra
Strana 31
31 regulam Christi. Silvester papa et Constantinus imp. erraverunt dotando ecclesiam. 4. Inc. Ditare clerum est contra regulam Christi. Suppono, quod regula X patet responsio per hec obiecta plurima adversariorum. 5. Původství zcela zabezpečuje obsah i ruk. 1, 2. 6. Dobu vzniku určuje na srpen 1412 odpověď Stanislava ze Znojma z 28. srpna a Pálčova ze 4. září (srov. Novotný II, 146 p. 2). 7. Rukopisy: 1. 4518. 44—52. 2. 4933. 159—72. 3. 4512. 275—86. 8. Vydána v překladě V. Flajšhansem a M. Svobodou, Spisy Husovy II (1904), 357—71, kdež, jak určil S II, 196, pojata v t. zv. Obranu proti Rokycanským: ta zde přeložena podle jediného ruk. C 116. 10. Literatura. S Hus I, 252, Novotný II, 142. 29. Consilium de pacificando regno. I. Název ruk. Consilium M. Jacobelli, devoti theologi, de pacificando regno. 2. Obsahem odpověď na královský dotaz universitě o prostředcích, jak napraviti církevní roztržku. 4. Inc. Queritur a d. rege in congregacione magistrorum X ad perpetuum ut speramus. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk. 6. Datum: brzy před 6. únorem 1413, kdy konána schůze fakulty theologické. 7. Rukopis jediný: III G 6. 10'—11. 8. Vydal Palacký, Documenta 493—4. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 213—4, Palacký III, 1, 160 až Novotný II, 268. 30. Kázání z 29. listop. 1413. 1. Název ruk. 1: Sermo M. Jacobelli de Misa quem fecit in exequiis Cae- saris in claustro s. Clementis a. d. 1413, ruk. 2: De exsequiis sermo, factus ad clerum per rev. M. Jacobellum de Misa, sacre theol. bacc. 2. Obsahem trojdílný výklad o osmeru zlořádů pohřebních, o jejich ne- odůvodněnosti i o pravé památce mrtvých: snažiti se zemříti s Lazarem. 4. Inc. Factum est, ut moreretur mendicus... Luc XVI. Honorabiles... obsecro vos per misericordiam dei X transiet de morte ad vitam, ad quam nos perducat... benedictus. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i obou ruk. 6. Datum určuje thema a ruk. I, pocházející z 1414 (odtud i rasura z 1414), na 29. listop. 1413 neb některý den dříve nebo později. 7. Rukopisy: 1. D 12. 109—16'. 2. 8° 6. 187—98. 10. Literatura. Höfler I, 535 (k 1419).
31 regulam Christi. Silvester papa et Constantinus imp. erraverunt dotando ecclesiam. 4. Inc. Ditare clerum est contra regulam Christi. Suppono, quod regula X patet responsio per hec obiecta plurima adversariorum. 5. Původství zcela zabezpečuje obsah i ruk. 1, 2. 6. Dobu vzniku určuje na srpen 1412 odpověď Stanislava ze Znojma z 28. srpna a Pálčova ze 4. září (srov. Novotný II, 146 p. 2). 7. Rukopisy: 1. 4518. 44—52. 2. 4933. 159—72. 3. 4512. 275—86. 8. Vydána v překladě V. Flajšhansem a M. Svobodou, Spisy Husovy II (1904), 357—71, kdež, jak určil S II, 196, pojata v t. zv. Obranu proti Rokycanským: ta zde přeložena podle jediného ruk. C 116. 10. Literatura. S Hus I, 252, Novotný II, 142. 29. Consilium de pacificando regno. I. Název ruk. Consilium M. Jacobelli, devoti theologi, de pacificando regno. 2. Obsahem odpověď na královský dotaz universitě o prostředcích, jak napraviti církevní roztržku. 4. Inc. Queritur a d. rege in congregacione magistrorum X ad perpetuum ut speramus. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk. 6. Datum: brzy před 6. únorem 1413, kdy konána schůze fakulty theologické. 7. Rukopis jediný: III G 6. 10'—11. 8. Vydal Palacký, Documenta 493—4. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 213—4, Palacký III, 1, 160 až Novotný II, 268. 30. Kázání z 29. listop. 1413. 1. Název ruk. 1: Sermo M. Jacobelli de Misa quem fecit in exequiis Cae- saris in claustro s. Clementis a. d. 1413, ruk. 2: De exsequiis sermo, factus ad clerum per rev. M. Jacobellum de Misa, sacre theol. bacc. 2. Obsahem trojdílný výklad o osmeru zlořádů pohřebních, o jejich ne- odůvodněnosti i o pravé památce mrtvých: snažiti se zemříti s Lazarem. 4. Inc. Factum est, ut moreretur mendicus... Luc XVI. Honorabiles... obsecro vos per misericordiam dei X transiet de morte ad vitam, ad quam nos perducat... benedictus. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i obou ruk. 6. Datum určuje thema a ruk. I, pocházející z 1414 (odtud i rasura z 1414), na 29. listop. 1413 neb některý den dříve nebo později. 7. Rukopisy: 1. D 12. 109—16'. 2. 8° 6. 187—98. 10. Literatura. Höfler I, 535 (k 1419).
Strana 32
32 31. Projev proti veřejným hříchům Quia lex divina. I. Název ruk. 3: Determinatio M. Jacobelli, quod prostibularie et publicani sunt destruendi, ruk. 8: De prostibulo, ruk. 6: De scortis. 2. Obsahem universitního aktu je polemická obrana naprostého zavrhování veřejných domů s heslem (jen v ruk. 5) patrným z formulace kvestie Utrum ali- quid lege divina prohibitum potest esse licitum. 4. Inc. Quia lex divina christianorum X regnum dei non possidebunt. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i ruk. 2, 3. 6. Datum se velice kolísá. Požadavky projevu najdeme hned v postile z 1411 (č. 93), bezpečný je však toliko terminus ad quem, dopsání ruk. 4° 26. srpna 1415 (f 2a post Bartholomei hora XVI. est finitus). 7. Rukopisy: 1. VII E 6. 4—6. 2. VIII F 2. 104—5. 3. 4518. 146—8' (Inc. Nota triplex est lex divina). 4. 4556. 128—32. 5. 4916. 44.—6'. 6. I 6. 149—53'. 7. II 24. 62 (jen začátek). 8. II 123. 236'—8 (s čes. glosami). 10. Literatura. B v Artik. 523 p. 2. 32. Zlomek kázání Venit Helias. S názvem M. Jac. de Myza uchoval olom. I. 34. 183' zlomek kázání na thema Venit Helias (Mat. 17), vypsaný téměř úplně z Janova III, 355—7, a dále (184—50 jiný zlomek de duobus testibus, výklad to o kazatelích, bojujících proti Antikristovi a pronásledovaných a vězněných, podle Apok. 11; ten však prý sotva pochází od Jakoubka (S III, 34). Dodatek. Projev v disputaci 1412. Mezi účastníky universitní disputace o otázce, utrum deus ex infinita potencia, sapiencia et bonitate mundum sensibilem ex nichilo temporaliter productum con- servet, ne in nichilum redigatur v IX F 7. 35 a d., uveden jest i (1 37'—8) Jaco- bellus s krátkým projevem o několika větách. První z nich praví: In deo est virtus tollerandi et paciendi multas offensiones et peccata, poslední se končí: non effica- cissime communicavit. Jak upozornil S (I, 3), je tato kvestie jinde datována do 1412. I usoudil, že to je nejspíše kvodlibetní disputace M. Michala Čížka z Malenic a vzpomenuté projevy že jsou obvyklé odpovědi v proslulém tomto kvodlibetě (srov. i Novotný II, 43 p. 6, jehož pochybnostem nemohu přisvědčiti). Podobně uveden jest asi Jakoubek německým písařem maihingenského sborníku universitních disputací z doby před kutnohorským dekretem (značka II. Lat. 1. 4° 57) mezi četnými respondenty kvestie M. Jana Eliášova Utrum peccata semel dimissa redeant in aliquo recidivo, a to jako Jacobus de Nyssaw (l. 100), i nej- spíše bezejmenné kvestie Utrum inter opera satisfactoria oracio sit perfeccior ieiunio et elemosina, tu toliko jako Jacobus (. 106). Dvojí ta větička, kterou písař takřka telegrafickým slohem shrnul Jakoubkovo mínění, nabyla by asi pravé ceny teprve, kdyby obojí kvestii bylo možno řádně vydati.
32 31. Projev proti veřejným hříchům Quia lex divina. I. Název ruk. 3: Determinatio M. Jacobelli, quod prostibularie et publicani sunt destruendi, ruk. 8: De prostibulo, ruk. 6: De scortis. 2. Obsahem universitního aktu je polemická obrana naprostého zavrhování veřejných domů s heslem (jen v ruk. 5) patrným z formulace kvestie Utrum ali- quid lege divina prohibitum potest esse licitum. 4. Inc. Quia lex divina christianorum X regnum dei non possidebunt. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i ruk. 2, 3. 6. Datum se velice kolísá. Požadavky projevu najdeme hned v postile z 1411 (č. 93), bezpečný je však toliko terminus ad quem, dopsání ruk. 4° 26. srpna 1415 (f 2a post Bartholomei hora XVI. est finitus). 7. Rukopisy: 1. VII E 6. 4—6. 2. VIII F 2. 104—5. 3. 4518. 146—8' (Inc. Nota triplex est lex divina). 4. 4556. 128—32. 5. 4916. 44.—6'. 6. I 6. 149—53'. 7. II 24. 62 (jen začátek). 8. II 123. 236'—8 (s čes. glosami). 10. Literatura. B v Artik. 523 p. 2. 32. Zlomek kázání Venit Helias. S názvem M. Jac. de Myza uchoval olom. I. 34. 183' zlomek kázání na thema Venit Helias (Mat. 17), vypsaný téměř úplně z Janova III, 355—7, a dále (184—50 jiný zlomek de duobus testibus, výklad to o kazatelích, bojujících proti Antikristovi a pronásledovaných a vězněných, podle Apok. 11; ten však prý sotva pochází od Jakoubka (S III, 34). Dodatek. Projev v disputaci 1412. Mezi účastníky universitní disputace o otázce, utrum deus ex infinita potencia, sapiencia et bonitate mundum sensibilem ex nichilo temporaliter productum con- servet, ne in nichilum redigatur v IX F 7. 35 a d., uveden jest i (1 37'—8) Jaco- bellus s krátkým projevem o několika větách. První z nich praví: In deo est virtus tollerandi et paciendi multas offensiones et peccata, poslední se končí: non effica- cissime communicavit. Jak upozornil S (I, 3), je tato kvestie jinde datována do 1412. I usoudil, že to je nejspíše kvodlibetní disputace M. Michala Čížka z Malenic a vzpomenuté projevy že jsou obvyklé odpovědi v proslulém tomto kvodlibetě (srov. i Novotný II, 43 p. 6, jehož pochybnostem nemohu přisvědčiti). Podobně uveden jest asi Jakoubek německým písařem maihingenského sborníku universitních disputací z doby před kutnohorským dekretem (značka II. Lat. 1. 4° 57) mezi četnými respondenty kvestie M. Jana Eliášova Utrum peccata semel dimissa redeant in aliquo recidivo, a to jako Jacobus de Nyssaw (l. 100), i nej- spíše bezejmenné kvestie Utrum inter opera satisfactoria oracio sit perfeccior ieiunio et elemosina, tu toliko jako Jacobus (. 106). Dvojí ta větička, kterou písař takřka telegrafickým slohem shrnul Jakoubkovo mínění, nabyla by asi pravé ceny teprve, kdyby obojí kvestii bylo možno řádně vydati.
Strana 33
33 C. Boj o kalich. Zápas o obnovu přijímání podobojí je největší a také literárně nejrozsáhlejší boj Jakoubkův. Poznav hned brzy z jara 1414 — jak se podobá, z podnětu litevské cesty Jeronymovy (Poč. 158) —, že v prvotní církvi kalich byl všeobecný, ano že přijímání pod jednou je původu zcela nedávného, jal se Jakoubek ihned hlásati nezbytnost obnovy kalicha (t. 168) a horlivě studovati tu otázku. Z ohledu však na Husa, jenž ho o to prosil, ještě když odcházel do Kostnice, a protože mu bylo zabrá- něno zahájiti o té věci rozpravu na jediném zákonném foru, na universitě, nucen byl odložiti provedení myšlenky na dobu příhodnější. Když však, sotva Hus vyjel z Čech na jistou smrt, lukášská synoda, tím, jak se zdá, osmělená, přešla k útoku veřejným zákazem o kalichu kázat (t. 170), za- hájil Jakoubek veřejný boj projevem proti hlavnímu mluvčímu synody, Ondřeji z Broda (t. 34), a vynutil si za všeobecného vzrušení nad já- sotem odpůrců, že navždy odstranili vůdce strany, universitní disputaci přece (33). V neděli potom začal s přáteli podávati z kalicha. Polemika, jež takto vzplanula, vedena byla jednak dále proti On- dřeji z Broda (35, 41), jednak na universitních kázáních (37, 39) a zvláště disputacemi, z nichž nejvýznamnější konána na lednovém kvodlibetě 1415 s ušlechtilým Husovým nástupcem v Betlemě, knězem Havlíkem (Poč. II, 35). Kvodlibetní bouři pokusil se tuším zažehnati senior strany, Křišťan z Prachatic, cestou do Kostnice, kdež, jak si přál Havlík i Hus, odevzdal koncilu výklad o kalichu. Tehdy, jak za to mám, shrnul Jakoubek za tím účelem znovu své důvody (38). Jimi se pak kostničtí otcové skutečně zabývali; konečně je ovšem zavrhli slavnostním zákazem kalicha 15. června 1415. Zpráva o tom došla do Čech zároveň již se zvěstí o 6. červenci (42). Husův skon jen dovršil převrat, utvrzený nadto četnými asi Ja- koubkovými projevy českými (40). Konečná odpověď doktoru Ondře- jovi (41) a jeho spojenci M. Hildessenovi (44) i památný traktát Sal- vator noster (43), napsaný nazejtří 6. července na stěnách Mistrova Bet- lema, jsou nejspíše poslední Jakoubkovp projevy za velké vojny. Po dvou letech, když vymohl kalichu i slavnostní uznání univer- sitou (10. března 1417), při čemž mu připadla čestná úloha mluvčího strany (46), připojil Jakoubek k těmto projevům ještě lidové shrnutí svých důvodů v knížkách o večeři Páně (48—9) a na žádost husitské Jednoty odpověděl ještě na nový úřední projev kostnický, na traktát pa- řížského kancléře Gersona (47). 33. Zahajovací disputace. I. Název M. Jacobelli de Miza posicio de percepcione corporis et san- guinis sub duplici specie omnibus Christi fidelibus ministranda (ruk. 6), Posicio Jacobelli de communione utriusque speciei salubri et legittima practica Christi Jesu
33 C. Boj o kalich. Zápas o obnovu přijímání podobojí je největší a také literárně nejrozsáhlejší boj Jakoubkův. Poznav hned brzy z jara 1414 — jak se podobá, z podnětu litevské cesty Jeronymovy (Poč. 158) —, že v prvotní církvi kalich byl všeobecný, ano že přijímání pod jednou je původu zcela nedávného, jal se Jakoubek ihned hlásati nezbytnost obnovy kalicha (t. 168) a horlivě studovati tu otázku. Z ohledu však na Husa, jenž ho o to prosil, ještě když odcházel do Kostnice, a protože mu bylo zabrá- něno zahájiti o té věci rozpravu na jediném zákonném foru, na universitě, nucen byl odložiti provedení myšlenky na dobu příhodnější. Když však, sotva Hus vyjel z Čech na jistou smrt, lukášská synoda, tím, jak se zdá, osmělená, přešla k útoku veřejným zákazem o kalichu kázat (t. 170), za- hájil Jakoubek veřejný boj projevem proti hlavnímu mluvčímu synody, Ondřeji z Broda (t. 34), a vynutil si za všeobecného vzrušení nad já- sotem odpůrců, že navždy odstranili vůdce strany, universitní disputaci přece (33). V neděli potom začal s přáteli podávati z kalicha. Polemika, jež takto vzplanula, vedena byla jednak dále proti On- dřeji z Broda (35, 41), jednak na universitních kázáních (37, 39) a zvláště disputacemi, z nichž nejvýznamnější konána na lednovém kvodlibetě 1415 s ušlechtilým Husovým nástupcem v Betlemě, knězem Havlíkem (Poč. II, 35). Kvodlibetní bouři pokusil se tuším zažehnati senior strany, Křišťan z Prachatic, cestou do Kostnice, kdež, jak si přál Havlík i Hus, odevzdal koncilu výklad o kalichu. Tehdy, jak za to mám, shrnul Jakoubek za tím účelem znovu své důvody (38). Jimi se pak kostničtí otcové skutečně zabývali; konečně je ovšem zavrhli slavnostním zákazem kalicha 15. června 1415. Zpráva o tom došla do Čech zároveň již se zvěstí o 6. červenci (42). Husův skon jen dovršil převrat, utvrzený nadto četnými asi Ja- koubkovými projevy českými (40). Konečná odpověď doktoru Ondře- jovi (41) a jeho spojenci M. Hildessenovi (44) i památný traktát Sal- vator noster (43), napsaný nazejtří 6. července na stěnách Mistrova Bet- lema, jsou nejspíše poslední Jakoubkovp projevy za velké vojny. Po dvou letech, když vymohl kalichu i slavnostní uznání univer- sitou (10. března 1417), při čemž mu připadla čestná úloha mluvčího strany (46), připojil Jakoubek k těmto projevům ještě lidové shrnutí svých důvodů v knížkách o večeři Páně (48—9) a na žádost husitské Jednoty odpověděl ještě na nový úřední projev kostnický, na traktát pa- řížského kancléře Gersona (47). 33. Zahajovací disputace. I. Název M. Jacobelli de Miza posicio de percepcione corporis et san- guinis sub duplici specie omnibus Christi fidelibus ministranda (ruk. 6), Posicio Jacobelli de communione utriusque speciei salubri et legittima practica Christi Jesu
Strana 34
34 et primitive ecclesie (ruk. 8), Posicio M. Jacobi de Misa de percepcione venerabilis sacramenti sub bina specie (ruk. 3), M. Jacobi de Miza positio de communione calicis, Tractatus (?) Jacobelli de communiene sub utraque specie quoad populum laycalem (ruk. 10). 2. Obsahem obrana kalicha obvyklou formou kvestie: Utrum expediens sit et necessarium ex institucione Christi, quod communitas fidelium laicorum sumat sepius corpus et sanguinem Christi sub duplici forma sacramentali. Uveden u S1, 399—401. 4. Inc. Quia heu in templis christianorum X per nimiam replecionem. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. uv. v odst. 1. 6. Disputace konána po Husově odchodě do Kostnice (11. října 1414), nej- spíše jako odpověď na výnos lukášské synody (18. října) a před 12. list. (M 22, 170 p. 12). 7. Rukopisy: 1. VIII E 7. 85—96' (koncept vlastnoruční). 2. V G 7. 1—24'. 3. X Н 10. 106—21. 4. 4491. 1—28. 5. А 163. 241—55. 6. B 48/2. 230—42. 7. D 48. 378—422. 8. D 109/2. 1—23. 9. Wolfenbüttel (Helmstedt 669) 93—118' (soudě podle názvu). 10. Zhořelec 4° 77. 331—36' (expl. misteria sacramentum pro- cesserunt. Et tantum de ista posicione Jacobelli heretici et Bohemi. Ultima, que hic ponuntur, non videntur spectare ad corpus questionis). 9. Pramenem hlavně Regulae Matěje z Janova (S 497—9). 10. Literatura. Rozbor u S 399—401, o konceptě 500. 34. Projev proti Ondřejovi z Brodu a snad i proti synodě. 1. Názvu není. 2. Obsah, pokud jej možno rekonstruovati, jak v čele. 5. Původství, třeba je odpůrce jen naznačuje, nepochybné. 6. Datování projevu k lukášské synodě (18. října 1414) vyplývá z fakta, že odpověď Ondřejova je skoro jistě nejstarší z jeho projevů (Poč. 171). 7. Uchoval se jen úryvek v odpovědi Ondřeje z Brodu (XI D 5. 14), otištěný S1 704 i v Poč. 171. 10. Literatura. S 704—5 a uv. B. 35. Odpověď na okružník Ondřeje z Brodu. 2. Obsahu možno se jen dohadovati (S 587, Poč. 173 p. 30). 4. Inc. v č. 7. 5. Původství zabezpečeno zmínkou ruk. 6. Vznikla asi v listopadu, neboť okružník Ondřejův psán již po zahájení podávání z kalicha. 7. Vše, co o projevu víme, je mimo kombinace jen přípisek k ruk. O 8 l. 60,
34 et primitive ecclesie (ruk. 8), Posicio M. Jacobi de Misa de percepcione venerabilis sacramenti sub bina specie (ruk. 3), M. Jacobi de Miza positio de communione calicis, Tractatus (?) Jacobelli de communiene sub utraque specie quoad populum laycalem (ruk. 10). 2. Obsahem obrana kalicha obvyklou formou kvestie: Utrum expediens sit et necessarium ex institucione Christi, quod communitas fidelium laicorum sumat sepius corpus et sanguinem Christi sub duplici forma sacramentali. Uveden u S1, 399—401. 4. Inc. Quia heu in templis christianorum X per nimiam replecionem. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. uv. v odst. 1. 6. Disputace konána po Husově odchodě do Kostnice (11. října 1414), nej- spíše jako odpověď na výnos lukášské synody (18. října) a před 12. list. (M 22, 170 p. 12). 7. Rukopisy: 1. VIII E 7. 85—96' (koncept vlastnoruční). 2. V G 7. 1—24'. 3. X Н 10. 106—21. 4. 4491. 1—28. 5. А 163. 241—55. 6. B 48/2. 230—42. 7. D 48. 378—422. 8. D 109/2. 1—23. 9. Wolfenbüttel (Helmstedt 669) 93—118' (soudě podle názvu). 10. Zhořelec 4° 77. 331—36' (expl. misteria sacramentum pro- cesserunt. Et tantum de ista posicione Jacobelli heretici et Bohemi. Ultima, que hic ponuntur, non videntur spectare ad corpus questionis). 9. Pramenem hlavně Regulae Matěje z Janova (S 497—9). 10. Literatura. Rozbor u S 399—401, o konceptě 500. 34. Projev proti Ondřejovi z Brodu a snad i proti synodě. 1. Názvu není. 2. Obsah, pokud jej možno rekonstruovati, jak v čele. 5. Původství, třeba je odpůrce jen naznačuje, nepochybné. 6. Datování projevu k lukášské synodě (18. října 1414) vyplývá z fakta, že odpověď Ondřejova je skoro jistě nejstarší z jeho projevů (Poč. 171). 7. Uchoval se jen úryvek v odpovědi Ondřeje z Brodu (XI D 5. 14), otištěný S1 704 i v Poč. 171. 10. Literatura. S 704—5 a uv. B. 35. Odpověď na okružník Ondřeje z Brodu. 2. Obsahu možno se jen dohadovati (S 587, Poč. 173 p. 30). 4. Inc. v č. 7. 5. Původství zabezpečeno zmínkou ruk. 6. Vznikla asi v listopadu, neboť okružník Ondřejův psán již po zahájení podávání z kalicha. 7. Vše, co o projevu víme, je mimo kombinace jen přípisek k ruk. O 8 l. 60,
Strana 35
35 kdež je uchován Ondřejův okružník: Istum tractatulum carpit M. Jacobellus here- ticus in tribus sexternis. Qui similiter incipit Omnibus Christi fidelibus (S 105 p.). 10. Literatura. Uv. S i Poč. 36. Traktát Quod non solum sacerdotes. I. Název Tractatus de sanguine d. n. J. Christi M. Jacobelli de Misa (ruk. 1), Auctoritates ss. doctorum pro communione utriusque speciei per M. Jaco- bellum comportate seu conscripte (ruk. 2) a j. 2. Obsah je udán thematem a podán S 584—6. 3. Rozdělení vystihuje S 585 přibližně v hesla: 1. kalich jest i pro laiky, 2. závazný, 3. výklad o jeho účelu; závěrem jakýmsi o úplné svátosti. 4. Inc. Quod non solum sacerdotes, sed eciam layci fideles vel quicunque aliquando christiani deum timentes debent bibere sacramentaliter et spiritualiter de calice preciosum sanguinem Christi. Expl. kratšího znění (ruk. 2, 4—6, 9) et in aliis multis hoc idem patet, v delším o něco (ruk. I, 3, 7) totum cibaret hominem. 5. Původství dosvědčují ruk. 1, 2, 9. 6. Nejzazší hranicí je 14. červen 1415, kdy dopsán ruk. 1 (S 584), nejspíše však vznikl traktát již 1414 (S 707 p. 81), a to hned po č. 35. 7. Rukopisů množství. S 584 uvádí devět: 1. D 53. 131—71. 2. D 109. 2. 27—54. 3. 4524. 1—25. 4. 4491. 28—53. 5. 4916. 96—123. 6. 4940. 226—48. 7. V E 16. 112—34. 8. V G 5. 1—17°. 9. XIV G 22. 1—20'. 37. Kázání Magna cena. 4. Inc. Magna cena sacramentalis, quam fecit quidam homo, ymmo deus et homo, Expl. ruk. 3: evangelice veritati. 5. Původstvi není sice nesporné (Poč. 43), značně však pravděpodobné. 6. Vznik zlomku možno určiti leda datováním odpovědi Havlíkovy na ká- zání; ježto Payneova replika na tuto odpověď spadá asi do pol. února 1415, kázání proneseno snad ještě na sklonku 1414. 7. Rukopisy: 1. 1I 35 164 (začátek). 2. Ol. 34. 115 ab (autority). 3. O 71. 43'—6'. 10. Literatura. Uv. S 706 a M. z D. 30 p. (o druhém zlomku) i uv. Poč. 38. Traktát Pius Jesus. 1. Názvu není. 2. Obsah v podstatě asi totožný s č. 43. Rekonstruuje S 246—7. 4. Inc. Pius Jesus, diligens suos fideles. Expl. neznám.
35 kdež je uchován Ondřejův okružník: Istum tractatulum carpit M. Jacobellus here- ticus in tribus sexternis. Qui similiter incipit Omnibus Christi fidelibus (S 105 p.). 10. Literatura. Uv. S i Poč. 36. Traktát Quod non solum sacerdotes. I. Název Tractatus de sanguine d. n. J. Christi M. Jacobelli de Misa (ruk. 1), Auctoritates ss. doctorum pro communione utriusque speciei per M. Jaco- bellum comportate seu conscripte (ruk. 2) a j. 2. Obsah je udán thematem a podán S 584—6. 3. Rozdělení vystihuje S 585 přibližně v hesla: 1. kalich jest i pro laiky, 2. závazný, 3. výklad o jeho účelu; závěrem jakýmsi o úplné svátosti. 4. Inc. Quod non solum sacerdotes, sed eciam layci fideles vel quicunque aliquando christiani deum timentes debent bibere sacramentaliter et spiritualiter de calice preciosum sanguinem Christi. Expl. kratšího znění (ruk. 2, 4—6, 9) et in aliis multis hoc idem patet, v delším o něco (ruk. I, 3, 7) totum cibaret hominem. 5. Původství dosvědčují ruk. 1, 2, 9. 6. Nejzazší hranicí je 14. červen 1415, kdy dopsán ruk. 1 (S 584), nejspíše však vznikl traktát již 1414 (S 707 p. 81), a to hned po č. 35. 7. Rukopisů množství. S 584 uvádí devět: 1. D 53. 131—71. 2. D 109. 2. 27—54. 3. 4524. 1—25. 4. 4491. 28—53. 5. 4916. 96—123. 6. 4940. 226—48. 7. V E 16. 112—34. 8. V G 5. 1—17°. 9. XIV G 22. 1—20'. 37. Kázání Magna cena. 4. Inc. Magna cena sacramentalis, quam fecit quidam homo, ymmo deus et homo, Expl. ruk. 3: evangelice veritati. 5. Původstvi není sice nesporné (Poč. 43), značně však pravděpodobné. 6. Vznik zlomku možno určiti leda datováním odpovědi Havlíkovy na ká- zání; ježto Payneova replika na tuto odpověď spadá asi do pol. února 1415, kázání proneseno snad ještě na sklonku 1414. 7. Rukopisy: 1. 1I 35 164 (začátek). 2. Ol. 34. 115 ab (autority). 3. O 71. 43'—6'. 10. Literatura. Uv. S 706 a M. z D. 30 p. (o druhém zlomku) i uv. Poč. 38. Traktát Pius Jesus. 1. Názvu není. 2. Obsah v podstatě asi totožný s č. 43. Rekonstruuje S 246—7. 4. Inc. Pius Jesus, diligens suos fideles. Expl. neznám.
Strana 36
36 5. Původství zabezpečuje svědectví odpovědi Petra z Pulkavy (S 246 p.). 6. Datum určuje především vzpomenutá odpověď Pulkavova, dopsaná 31. května 1415 (S2 278). Traktát ležel však v Kostnici patrně již déle a přinesl jej snad hned Křišťan z Prachatic v pol. února (srov. ČMM 1916, 169 p. 3). 7. Rukopis neznám. Uchován je však v podstatě dvojí odpovědí, jednak již vzpomenutou, jednak Ondřejovou z Brodu, které z něho uvádějí celé odstavce (S 246 a d.). Toť zřejmě traktát M. Jacobelli de communione, missus ad Constanciam, který si r. 1555 vypůjčil z Karolina K. Nydbruck (Winter, Život na univ. 381). 10. Literatura. Uv. S. 39. Kázání Probet autem. I. Názvu není v ruk. 2. Obsahem rozbor Pavlovy věty I Kor. 11, 28. 4. Inc. Probet autem se ipsum homo... Quia difficile X in secula benedictus. 5. Autorství bezpečné ze závažných shod v názorech (M 23, 44). 6. Proneseno nejspíše 28. března 1415 (uv. M). 7. Rukopis jediný: 8° 7. 21—9'. 9. Pramenem Matěj z Janova (Poč. 170—1). 10. Literatura. Uv. B. 40. O boží krvi. I. Název z ruk. expl. 2. Obsahem vyvracení námitek proti kalichu a důvody pro něj. 4. Inc. Poňavadž za veliké božie dobroděnstvie máme vždy děkovati X jest v tom dušiem věrným veliký prospěch. Amen. Milý bože, rač to dáti. Amen. A takť jest konec tomu všemu o boží krvi. 5. Původství bezpečné z příznačných jakoubkovských rysů (M 23, 34—5). 6. Vznikem spadá spíše hned na počátek boje, přesnější určení je však ne- možné. 7. Rukopis jediný: M III B II. 155'—80. 10. Literatura. Uv. B. 41. Konečná odpověď Ondřejovi z Broda. I. Názvy ruk. málo vystihují obsah. 2. Obsahem vyvrácení Ondřejovy odpovědi na č. 38. Uvádí S2 226—7. 4. Inc. Premissis posicione scolastica et tractatulo X sit in eo laus et gloria in secula seculorum. Amen. 5. Původství zcela zabezpečuje ruk. i všechen obsah. 6. Datum určuje jednak dopsání ruk. 1 (4. srpna 1415), jednak mlčení o kostnickém zákaze z 15. června. Vznikla tedy dosti možná dříve. 7. Rukopisů množství. 1. D 53. 1—125.
36 5. Původství zabezpečuje svědectví odpovědi Petra z Pulkavy (S 246 p.). 6. Datum určuje především vzpomenutá odpověď Pulkavova, dopsaná 31. května 1415 (S2 278). Traktát ležel však v Kostnici patrně již déle a přinesl jej snad hned Křišťan z Prachatic v pol. února (srov. ČMM 1916, 169 p. 3). 7. Rukopis neznám. Uchován je však v podstatě dvojí odpovědí, jednak již vzpomenutou, jednak Ondřejovou z Brodu, které z něho uvádějí celé odstavce (S 246 a d.). Toť zřejmě traktát M. Jacobelli de communione, missus ad Constanciam, který si r. 1555 vypůjčil z Karolina K. Nydbruck (Winter, Život na univ. 381). 10. Literatura. Uv. S. 39. Kázání Probet autem. I. Názvu není v ruk. 2. Obsahem rozbor Pavlovy věty I Kor. 11, 28. 4. Inc. Probet autem se ipsum homo... Quia difficile X in secula benedictus. 5. Autorství bezpečné ze závažných shod v názorech (M 23, 44). 6. Proneseno nejspíše 28. března 1415 (uv. M). 7. Rukopis jediný: 8° 7. 21—9'. 9. Pramenem Matěj z Janova (Poč. 170—1). 10. Literatura. Uv. B. 40. O boží krvi. I. Název z ruk. expl. 2. Obsahem vyvracení námitek proti kalichu a důvody pro něj. 4. Inc. Poňavadž za veliké božie dobroděnstvie máme vždy děkovati X jest v tom dušiem věrným veliký prospěch. Amen. Milý bože, rač to dáti. Amen. A takť jest konec tomu všemu o boží krvi. 5. Původství bezpečné z příznačných jakoubkovských rysů (M 23, 34—5). 6. Vznikem spadá spíše hned na počátek boje, přesnější určení je však ne- možné. 7. Rukopis jediný: M III B II. 155'—80. 10. Literatura. Uv. B. 41. Konečná odpověď Ondřejovi z Broda. I. Názvy ruk. málo vystihují obsah. 2. Obsahem vyvrácení Ondřejovy odpovědi na č. 38. Uvádí S2 226—7. 4. Inc. Premissis posicione scolastica et tractatulo X sit in eo laus et gloria in secula seculorum. Amen. 5. Původství zcela zabezpečuje ruk. i všechen obsah. 6. Datum určuje jednak dopsání ruk. 1 (4. srpna 1415), jednak mlčení o kostnickém zákaze z 15. června. Vznikla tedy dosti možná dříve. 7. Rukopisů množství. 1. D 53. 1—125.
Strana 37
37 2. 4491. 53—136. 3. 4916. 134—80. 4. 4936. 82—163. 5. 4940. 282—330. 6. F 32. 214—65'. 7. D 48. 215—378. 8. 1II G 9. 1—70'. 9. III G 28. 55—132. 10. V G 7. 25'—83'. 11. XI D 11. 236—307' 12. XIV G 22. 21—85'. 8. Vydal H. Hardt III, 416—585. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 238 až uv. S. 42. List proti upálení Husovu i odsouzení kalicha. I. Název jen pozdější: Zpráva, jak sněm Konstantský o svátosti večeře Kristovy nařídil. 2. Obsah S2 408—10. 4. Inc. Pane milý, o božie krve přijímaní X Hospodin všemohúcí. Amen i. e. konce anebo buď tak. 5. Původství bezpečné z obsahu. 6. Datum určuje bezprostřednost, s jakou píše o obojí události, na sklonek července nebo srpna 1415. 7. Rukopis jediný. XI D 9. 161—70. 10. Literatura. Jireček I 308 a uv. S, kdež i úryvky. 43. Spisek Salvator noster. 1. Název nejobvyklejší De communione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini, communitatem plebium concernente. 2. Obsahuje hlavně souhrn autorit o kalichu. Uvádí je S2 467—8. 4. Inc. Salvator noster J. Christus X et sanguinem sub forma vini. 5. Původství dosvědčují rukopisy i skutečnost, že napsán na stěnách Bet- lemské kaple (níže 10). 6. Vznikl asi hned po Husově skonu, jehož vzpomíná (S p. 135). Ruk. 1 praví sice: A. d. 1416 per M. Jacobellum de Misa, s. theol. bacc. collecte sunt aucto- ritates supradicte, ale asi omylem. 7. Rukopisů veliká síla. Dvanácte vypočítává S2 468 p. Jsou to: 1. 1 E 29. 31—4. 2. III G 9. 142'—6. 3. III. G 16. 4—8. 4. D 48. 423—41. 5. D 53. 241—55. 6. 4131. 56—9'. 7. 4295. 84—8. 8. 4511. 173.8.
37 2. 4491. 53—136. 3. 4916. 134—80. 4. 4936. 82—163. 5. 4940. 282—330. 6. F 32. 214—65'. 7. D 48. 215—378. 8. 1II G 9. 1—70'. 9. III G 28. 55—132. 10. V G 7. 25'—83'. 11. XI D 11. 236—307' 12. XIV G 22. 21—85'. 8. Vydal H. Hardt III, 416—585. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 238 až uv. S. 42. List proti upálení Husovu i odsouzení kalicha. I. Název jen pozdější: Zpráva, jak sněm Konstantský o svátosti večeře Kristovy nařídil. 2. Obsah S2 408—10. 4. Inc. Pane milý, o božie krve přijímaní X Hospodin všemohúcí. Amen i. e. konce anebo buď tak. 5. Původství bezpečné z obsahu. 6. Datum určuje bezprostřednost, s jakou píše o obojí události, na sklonek července nebo srpna 1415. 7. Rukopis jediný. XI D 9. 161—70. 10. Literatura. Jireček I 308 a uv. S, kdež i úryvky. 43. Spisek Salvator noster. 1. Název nejobvyklejší De communione spirituali et sacramentali integra sub duplici forma panis et vini, communitatem plebium concernente. 2. Obsahuje hlavně souhrn autorit o kalichu. Uvádí je S2 467—8. 4. Inc. Salvator noster J. Christus X et sanguinem sub forma vini. 5. Původství dosvědčují rukopisy i skutečnost, že napsán na stěnách Bet- lemské kaple (níže 10). 6. Vznikl asi hned po Husově skonu, jehož vzpomíná (S p. 135). Ruk. 1 praví sice: A. d. 1416 per M. Jacobellum de Misa, s. theol. bacc. collecte sunt aucto- ritates supradicte, ale asi omylem. 7. Rukopisů veliká síla. Dvanácte vypočítává S2 468 p. Jsou to: 1. 1 E 29. 31—4. 2. III G 9. 142'—6. 3. III. G 16. 4—8. 4. D 48. 423—41. 5. D 53. 241—55. 6. 4131. 56—9'. 7. 4295. 84—8. 8. 4511. 173.8.
Strana 38
38 9. 4550. 29—48'. 10. 4940. 330—5'. 11. I 48. 171—84. 12. II 24. 182'—89'. 13. Wolfenbüttel (Helmstedt 669) 119—27. 14. 8° 6. 165—74 (z 1417). 15. 8° 8. 103—10. 10. Literatura. Uv. S. Napsání v Betlemě dosvědčuje ruk. 1: Jacobellus in parietibus Bethleemiticis, III G 16 (přídeští): de pariete Betleem nebo zmínka st. katalogu Nacionis P 12: Materia conscripta in parietibus Betleem de communione spirituali. Odtud se též dovolává vzpomenutého výroku Husova (jeho znění v Novot- ného vyd. korespondence 289) Rokycana (H. Hrubý, České postily 125). 43. a Překlad č. 43. I. Název. O přijímaní těla a krve boží pod oboji spůsobau. 4. Inc. Spasitel náš P. J. Kristus X dobře činiti podlé naučení apoštolského. 7. Rukopis jediný: M V B 21. 456'—64 z 1611—2 (Rokycanova postila). 44. Kvestie v odpověď na obranu kostnického zákazu z pera M. J. Hildessena. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsah kvestie u S3 76—7. 4. Inc Utrum omnem sentenciam cuiuslibet concilii, ecclesiam catholicam representantis, christianas teneatur sub pena anathematis ratificare et approbare. Quod sic X debet esse fidelibus anathema. 5. Původství zabezpečuje pozn. ruk. M. Jac(obi) i obsah. 6. Datum určuje vztah k projevu Hildessenovu, o čemž uv. S 75, na 2. polovici 1415. 7. Rukopis jediný. 4° 22. 165—9, 172—8' (pak poznámky do 182°). 10. Literatura. Uv. S. 45. Kvodlibetní kvestie Utrum sacerdos nolens. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsah je udán thematem. 3. Rozdělení, pokud lze určiti v projevu patrně nedokončeném, bylo by asi: 1. důkazy kalicha, 2. rozbor pojmu kacířství, 3. obranná tříšť proti různým ná- mitkám. 4. Inc. Utrum sacerdos, nolens populo ministrae sub duplici specie, est se- ductor et hereticus. Et videtur 1°. Expl. v každém asi ruk. jiný, ježto každý písař pojal ze závěru libovolný počet autorit. 5. Původství zajišťuje starý katalog koleje Nacionis P 12 (Loserth v MJOG XI, 313): Posicio M. Jacobelli super illo: Utrum sacerdos nolens ministrare sub utraque specie sit seductor.
38 9. 4550. 29—48'. 10. 4940. 330—5'. 11. I 48. 171—84. 12. II 24. 182'—89'. 13. Wolfenbüttel (Helmstedt 669) 119—27. 14. 8° 6. 165—74 (z 1417). 15. 8° 8. 103—10. 10. Literatura. Uv. S. Napsání v Betlemě dosvědčuje ruk. 1: Jacobellus in parietibus Bethleemiticis, III G 16 (přídeští): de pariete Betleem nebo zmínka st. katalogu Nacionis P 12: Materia conscripta in parietibus Betleem de communione spirituali. Odtud se též dovolává vzpomenutého výroku Husova (jeho znění v Novot- ného vyd. korespondence 289) Rokycana (H. Hrubý, České postily 125). 43. a Překlad č. 43. I. Název. O přijímaní těla a krve boží pod oboji spůsobau. 4. Inc. Spasitel náš P. J. Kristus X dobře činiti podlé naučení apoštolského. 7. Rukopis jediný: M V B 21. 456'—64 z 1611—2 (Rokycanova postila). 44. Kvestie v odpověď na obranu kostnického zákazu z pera M. J. Hildessena. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsah kvestie u S3 76—7. 4. Inc Utrum omnem sentenciam cuiuslibet concilii, ecclesiam catholicam representantis, christianas teneatur sub pena anathematis ratificare et approbare. Quod sic X debet esse fidelibus anathema. 5. Původství zabezpečuje pozn. ruk. M. Jac(obi) i obsah. 6. Datum určuje vztah k projevu Hildessenovu, o čemž uv. S 75, na 2. polovici 1415. 7. Rukopis jediný. 4° 22. 165—9, 172—8' (pak poznámky do 182°). 10. Literatura. Uv. S. 45. Kvodlibetní kvestie Utrum sacerdos nolens. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsah je udán thematem. 3. Rozdělení, pokud lze určiti v projevu patrně nedokončeném, bylo by asi: 1. důkazy kalicha, 2. rozbor pojmu kacířství, 3. obranná tříšť proti různým ná- mitkám. 4. Inc. Utrum sacerdos, nolens populo ministrae sub duplici specie, est se- ductor et hereticus. Et videtur 1°. Expl. v každém asi ruk. jiný, ježto každý písař pojal ze závěru libovolný počet autorit. 5. Původství zajišťuje starý katalog koleje Nacionis P 12 (Loserth v MJOG XI, 313): Posicio M. Jacobelli super illo: Utrum sacerdos nolens ministrare sub utraque specie sit seductor.
Strana 39
39 6. Datování je velmi svízelné. Jedinou pevnou oporou je poznámka ruk. I 463 z pera nejspíše očitého svědka (byl aspoň podle pozn. na s. 422 na Jakoubkově disputaci 1414), písaře Ondřeje Přítele, jenž tu dí: Argumenta quodlibetarii solvit sibi obiecta. Je nasnadě vztahovati zmínku na kvodlibet 1415, kde svedl s Jakoubkem velikou bitvu o kalich kazatel Havlík (Poč. 35 a d.). Než v 2. části najdeme takřka protějšek č. 56 a výroky tak bojovné, že se sluší spíše rozhodnouti pro kvodlibet Šimona z Tišnova v lednu 1416. 7. Rukopisy četné: 1. D 48. 442—500 (konec je vytržen). 2. D 53 188—213 (expl. vere et realiter sub forma vini). 3. V G 7. 93—103'. 4. 4916. 73—85' (expl. in secularibus). 5. B 48. 2. 257—8 (jen začátek). 46. Posicio pro informatione monachi M. Petri (de Uničov). I. Název v nadpisu: Posicio M. Jacobelli de Miza pro inf. mon. predicatoris s. Clementis Maioris Civitatis Pragensis a. d. 1417. V závěru: finis huius tractatuli rev. M. Jacobelli de Misa pro inf. mon. M. Petri de ordine fratrum s. Clementis. 2. Obsah podává thema kvestie a S3 319—20. 3. Obvyklé schema kvestie. Po vlastní kvestii (po 1030 náčrt odpovědi na námitky a konečně (do 104), jak se zdá, úvod, začínající: Dicturus aliquid de com- munione divinissime eukaristie (S p. 218). 4. Inc. Utrum communitates fidelium debeant divinissimam eukaristiam su- mere sub utraque forma sacramentali tam panis quam vini. Imprimis protestor X du- plicis speciei aliis esurientibus. 5. Původství z ruk. (1.). Ztracený ruk. koleje národa čes. P 12 zve traktát: Posicio M. Jacobelli contra Petrum de Uniczov. 6. Souvisí zřejmě se slavnostním odvoláním M. Petra z 13. břez. 1417, při němž asi pronesena. 7. Rukopis jediný 4488. 97—101. 10. Literatura. Uv. S3 319—20. 47. Odpověď J. Gersonovi na polemiku proti spisku M. J. Jese- nice, poslanému husitským panstvem do Kostnice. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem vyvracení Gersonova projevu z 20. srpna, vydaného Hardtem III, 765—80. 3. Rozdělen je traktát na tři části: I. IV regule adinstar tetragoni, 2. auto- rity pro kalich, 3. vlastní odpověď. 4. Inc. Quamvis pridem magnifici et nobiles christianissimi regni Bohemie X vivit et obtinet in secula seculorum. Benedictus sit deus veritatis. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné proto, že odpověď psána ad premis- sorum dd. magnatum, baronum et nobilium monicionem specialem (podobně asi jako č. 38), jakož i z obsahu. V ruk. D 118. 284 uvádí se citát z jiné, asi pozdější
39 6. Datování je velmi svízelné. Jedinou pevnou oporou je poznámka ruk. I 463 z pera nejspíše očitého svědka (byl aspoň podle pozn. na s. 422 na Jakoubkově disputaci 1414), písaře Ondřeje Přítele, jenž tu dí: Argumenta quodlibetarii solvit sibi obiecta. Je nasnadě vztahovati zmínku na kvodlibet 1415, kde svedl s Jakoubkem velikou bitvu o kalich kazatel Havlík (Poč. 35 a d.). Než v 2. části najdeme takřka protějšek č. 56 a výroky tak bojovné, že se sluší spíše rozhodnouti pro kvodlibet Šimona z Tišnova v lednu 1416. 7. Rukopisy četné: 1. D 48. 442—500 (konec je vytržen). 2. D 53 188—213 (expl. vere et realiter sub forma vini). 3. V G 7. 93—103'. 4. 4916. 73—85' (expl. in secularibus). 5. B 48. 2. 257—8 (jen začátek). 46. Posicio pro informatione monachi M. Petri (de Uničov). I. Název v nadpisu: Posicio M. Jacobelli de Miza pro inf. mon. predicatoris s. Clementis Maioris Civitatis Pragensis a. d. 1417. V závěru: finis huius tractatuli rev. M. Jacobelli de Misa pro inf. mon. M. Petri de ordine fratrum s. Clementis. 2. Obsah podává thema kvestie a S3 319—20. 3. Obvyklé schema kvestie. Po vlastní kvestii (po 1030 náčrt odpovědi na námitky a konečně (do 104), jak se zdá, úvod, začínající: Dicturus aliquid de com- munione divinissime eukaristie (S p. 218). 4. Inc. Utrum communitates fidelium debeant divinissimam eukaristiam su- mere sub utraque forma sacramentali tam panis quam vini. Imprimis protestor X du- plicis speciei aliis esurientibus. 5. Původství z ruk. (1.). Ztracený ruk. koleje národa čes. P 12 zve traktát: Posicio M. Jacobelli contra Petrum de Uniczov. 6. Souvisí zřejmě se slavnostním odvoláním M. Petra z 13. břez. 1417, při němž asi pronesena. 7. Rukopis jediný 4488. 97—101. 10. Literatura. Uv. S3 319—20. 47. Odpověď J. Gersonovi na polemiku proti spisku M. J. Jese- nice, poslanému husitským panstvem do Kostnice. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem vyvracení Gersonova projevu z 20. srpna, vydaného Hardtem III, 765—80. 3. Rozdělen je traktát na tři části: I. IV regule adinstar tetragoni, 2. auto- rity pro kalich, 3. vlastní odpověď. 4. Inc. Quamvis pridem magnifici et nobiles christianissimi regni Bohemie X vivit et obtinet in secula seculorum. Benedictus sit deus veritatis. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné proto, že odpověď psána ad premis- sorum dd. magnatum, baronum et nobilium monicionem specialem (podobně asi jako č. 38), jakož i z obsahu. V ruk. D 118. 284 uvádí se citát z jiné, asi pozdější
Strana 40
40 odpovědi Jakoubkovy Gersonovi, kterou snad napsal, když zvěděl, kdo jest autorem — a to slovy: Jacobus de Misa in tractatu suo contra cancellarium Parisiensem post principium dicit: Doctor (v naší odpovědi je mu autor ještě neznám) vacillando, non habens scripturam solidam, dogmatizat, quod b. Virgo ad hoc sacramentum cum discipulis non accesserit. 6. Datum 2. prosince přesně udávají rukopisy »Scriptus Prage celeriter 1417 2. Decembri«. 7. Rukopisů je dosti: I. 4937. 199—208'. 2. D 51. 167—76'. 3. D 109. 2. 131'—50 (výpisky). 4. Karlsruhe IV 346. 137—44' (z XVI. stol.). 5. Wolfenbüttel (669 Helmstedt) 221—9' (O. v. Heinemann, HSS zu W. II, č. 719). 10. Literatura. B Artik. 499. 48. Knížky o večeři Páně. I. Název by přesněji zněl podle počátku asi takto: Knížky sepsané pro zprá- vu o potvrzení lidu obecného, přijímajícího pod obojí. 2. Obsahem výklad a) o starozákonních figurách (předobrazech) večeře Páně, b) o její podstatě, o mši, oprávněnosti kalicha, účelu přijímání, o tom, kolikráte možno přijímati, a autority o kalichu, c) závěrem pak výzva k hodnému přijímání. 3. Rozdělení: patero dosti neodlišených a nesouměrných kapitol. 4. Inc. Léta božieho narozenie 1417, když v Čechách rozmáhalo jest se při- jímanie... tyto knížky sú sepsány X závdavek se dává. Alleluja, alleluja. 5. Původství Jakoubkovu nasvědčuje autoritativní ráz pokynů, které spisek dává knězi, což sotva je možné u koho jiného, názor o ponenáhlém vzniku mše z t. zv. mše sv. Petra, zcela shodný s výkladem v č. 59, a doporučování této mše pro Velký pátek místo fiktivní mše církevní, spolu však i zamítání pozdějšího radikálního hlediska táborského, které »složilo obyčej nynější, kterýž k náboženství lidi zbuzuje a s zákonem božím se sjednává« — příznačné to stanovisko, jakého Jakoubek (a to, pokud víme, zcela samoten) hájil jak v uv. č., tak i 1420 (č. 83). Rovněž dopo- ručování častého přijímání a použití bojovné výzvy o křesťanově rytířství z písně z r. 1414 (Nejedlý III, 242, 856, o písni Poč. 169) je čistě jakoubkovské. Celým svým rázem jakéhosi katechismu nejsou konečně Knížky než protějškem k č. 43a. 6. Dobu vzniku určuje úvod na 1417. Dobou rozmáhání kalicha míní se tu pravděpodobně jaro, kdy podobojí dobyli nemalého úspěchu prohlášením university z 10. března (Artik. 496). 7. Rukopisy: 1. 4557. 76—88°. 2. arcibiskupský, o němž J. Annenkov v M 1882, 285. 8. Vydal (znění I.) 1. F. Menčík, Rozmanitosti I (1879), 86—98 (v trans- skripci). 2. J. Dobiáš v Časopise historickém I (1881), 52—60 (paleograficky). 10. Literatura. Rozbor Nejedlého III, 118—21, k čemuž Kniha 7 p. 5.
40 odpovědi Jakoubkovy Gersonovi, kterou snad napsal, když zvěděl, kdo jest autorem — a to slovy: Jacobus de Misa in tractatu suo contra cancellarium Parisiensem post principium dicit: Doctor (v naší odpovědi je mu autor ještě neznám) vacillando, non habens scripturam solidam, dogmatizat, quod b. Virgo ad hoc sacramentum cum discipulis non accesserit. 6. Datum 2. prosince přesně udávají rukopisy »Scriptus Prage celeriter 1417 2. Decembri«. 7. Rukopisů je dosti: I. 4937. 199—208'. 2. D 51. 167—76'. 3. D 109. 2. 131'—50 (výpisky). 4. Karlsruhe IV 346. 137—44' (z XVI. stol.). 5. Wolfenbüttel (669 Helmstedt) 221—9' (O. v. Heinemann, HSS zu W. II, č. 719). 10. Literatura. B Artik. 499. 48. Knížky o večeři Páně. I. Název by přesněji zněl podle počátku asi takto: Knížky sepsané pro zprá- vu o potvrzení lidu obecného, přijímajícího pod obojí. 2. Obsahem výklad a) o starozákonních figurách (předobrazech) večeře Páně, b) o její podstatě, o mši, oprávněnosti kalicha, účelu přijímání, o tom, kolikráte možno přijímati, a autority o kalichu, c) závěrem pak výzva k hodnému přijímání. 3. Rozdělení: patero dosti neodlišených a nesouměrných kapitol. 4. Inc. Léta božieho narozenie 1417, když v Čechách rozmáhalo jest se při- jímanie... tyto knížky sú sepsány X závdavek se dává. Alleluja, alleluja. 5. Původství Jakoubkovu nasvědčuje autoritativní ráz pokynů, které spisek dává knězi, což sotva je možné u koho jiného, názor o ponenáhlém vzniku mše z t. zv. mše sv. Petra, zcela shodný s výkladem v č. 59, a doporučování této mše pro Velký pátek místo fiktivní mše církevní, spolu však i zamítání pozdějšího radikálního hlediska táborského, které »složilo obyčej nynější, kterýž k náboženství lidi zbuzuje a s zákonem božím se sjednává« — příznačné to stanovisko, jakého Jakoubek (a to, pokud víme, zcela samoten) hájil jak v uv. č., tak i 1420 (č. 83). Rovněž dopo- ručování častého přijímání a použití bojovné výzvy o křesťanově rytířství z písně z r. 1414 (Nejedlý III, 242, 856, o písni Poč. 169) je čistě jakoubkovské. Celým svým rázem jakéhosi katechismu nejsou konečně Knížky než protějškem k č. 43a. 6. Dobu vzniku určuje úvod na 1417. Dobou rozmáhání kalicha míní se tu pravděpodobně jaro, kdy podobojí dobyli nemalého úspěchu prohlášením university z 10. března (Artik. 496). 7. Rukopisy: 1. 4557. 76—88°. 2. arcibiskupský, o němž J. Annenkov v M 1882, 285. 8. Vydal (znění I.) 1. F. Menčík, Rozmanitosti I (1879), 86—98 (v trans- skripci). 2. J. Dobiáš v Časopise historickém I (1881), 52—60 (paleograficky). 10. Literatura. Rozbor Nejedlého III, 118—21, k čemuž Kniha 7 p. 5.
Strana 41
41 49. Dvanáctero užitků přijímání z kalicha. I. Názvu není v ruk. 2. Obsahem je jednak vypočtení užitků, jednak zdůvodnění denního při- jímání. 4. Inc. Psáno stojí v Tajnici sv. Jana X též se druhému líbilo. Amen. 5. Původství Jakoubkovu nasvědčuje cíl i apokalyptický ráz, zvláště druhé 6. Vznikem je spíše časnější. Ozýváť se v traktátě táž bojovná výzva ke křesťanskému rytířství jako v č. 48. 7. Rukopis jediný: 4557. 88. 8. Vydal 1. F. Menčík, Rozmanitosti I (1880), 58—65. 2. J. Dobiáš v Čas. historickém I (1881), 60—4. 10. Literatura. Uv. Menčík, jenž pokládá spisek za Husův, nevšimnuv si výrazné jeho povahy podobojí. části. 50. De utilitatibus corporis et sanguinis sub utraque specie. I. Název v ruk. 1. 2. Obsahem souhrn důvodů pro užitečnost kalicha proti námitce zvláště, že je rovnocenný s přijímáním pod jednou. 4. Inc. Corde credendum est ad iusticiam et ore confitendum ad salutem X vivit et regnat in secula seculorum. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné z celého ducha dílka. Proto je asi přičítá Jakoubkovi V. Novotný, Husova korespondence XXXV. 6. Vznikem spadá spíše v léta dvacátá, snad v dobu reakce korybutovské. Vzpomínáť v úvodě, že pro kalich hiis diebus labores et plurime difficultates emerse- runt podobně asi jako č. 88. 7. Rukopisy: 1. 4° 22. 79'—83'. 2. D 47. 117'—21. 3. 1 84. 257—61. 4. II 43. 131—5. 5. 4704. 257'—61 spolu s polemikou prof. T. Ebendorfra z Haselbachu proti traktátu z r. 1448 (1. 261'—88'). Dodatek k č. 48—50. Podobného rázu, sotva však přímo z pera Jakoubkova, je několik spisků téhož cíle. Poslednímu z nich podobá se traktát Co dobrého činí pod obojí spósobú těla božieho a krve přijímanie a že ne tolikéž přijímá, pod jednú zpósobú bera, jako pod oběma v ruk. 4 22. 107'—13 a C 103. 90—4. Má inc. Svátost velebná těla a krve P. J. Krista X (citát z Armagha) k rozmnožení života duchovního etc. I tento spisek vznikl v době obrany kalicha proti reakci, neboť praví (110): »nynie lidé dosti chtějí jmieti mnozí na přijímaní... pod první zpósobú a netbají na jeho krev drahú«. Nic v něm nesvědčí proti Jakoubkovu autorství. Zdá se mi však nicméně,
41 49. Dvanáctero užitků přijímání z kalicha. I. Názvu není v ruk. 2. Obsahem je jednak vypočtení užitků, jednak zdůvodnění denního při- jímání. 4. Inc. Psáno stojí v Tajnici sv. Jana X též se druhému líbilo. Amen. 5. Původství Jakoubkovu nasvědčuje cíl i apokalyptický ráz, zvláště druhé 6. Vznikem je spíše časnější. Ozýváť se v traktátě táž bojovná výzva ke křesťanskému rytířství jako v č. 48. 7. Rukopis jediný: 4557. 88. 8. Vydal 1. F. Menčík, Rozmanitosti I (1880), 58—65. 2. J. Dobiáš v Čas. historickém I (1881), 60—4. 10. Literatura. Uv. Menčík, jenž pokládá spisek za Husův, nevšimnuv si výrazné jeho povahy podobojí. části. 50. De utilitatibus corporis et sanguinis sub utraque specie. I. Název v ruk. 1. 2. Obsahem souhrn důvodů pro užitečnost kalicha proti námitce zvláště, že je rovnocenný s přijímáním pod jednou. 4. Inc. Corde credendum est ad iusticiam et ore confitendum ad salutem X vivit et regnat in secula seculorum. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné z celého ducha dílka. Proto je asi přičítá Jakoubkovi V. Novotný, Husova korespondence XXXV. 6. Vznikem spadá spíše v léta dvacátá, snad v dobu reakce korybutovské. Vzpomínáť v úvodě, že pro kalich hiis diebus labores et plurime difficultates emerse- runt podobně asi jako č. 88. 7. Rukopisy: 1. 4° 22. 79'—83'. 2. D 47. 117'—21. 3. 1 84. 257—61. 4. II 43. 131—5. 5. 4704. 257'—61 spolu s polemikou prof. T. Ebendorfra z Haselbachu proti traktátu z r. 1448 (1. 261'—88'). Dodatek k č. 48—50. Podobného rázu, sotva však přímo z pera Jakoubkova, je několik spisků téhož cíle. Poslednímu z nich podobá se traktát Co dobrého činí pod obojí spósobú těla božieho a krve přijímanie a že ne tolikéž přijímá, pod jednú zpósobú bera, jako pod oběma v ruk. 4 22. 107'—13 a C 103. 90—4. Má inc. Svátost velebná těla a krve P. J. Krista X (citát z Armagha) k rozmnožení života duchovního etc. I tento spisek vznikl v době obrany kalicha proti reakci, neboť praví (110): »nynie lidé dosti chtějí jmieti mnozí na přijímaní... pod první zpósobú a netbají na jeho krev drahú«. Nic v něm nesvědčí proti Jakoubkovu autorství. Zdá se mi však nicméně,
Strana 42
42 že je původu pozdějšího a pochází od Rokycany. Tomuto důvěrnému žákovi Jakoub- kovu přičísti možno značně pravděpodobně jiná obdobná sepsání podoby katechismové. Čtemet v žalobách na Rokycanu (srov. o nich LF 21, 38 p. 2), že v oktávě Božího těla legendam et lecciones quasdam in matutinis legendas vulgariter disposuit, in quibus hereses suas miscuit per modum dyalogi, tamquam unus argumenta partis ecclesie proponeret et alter, partis corum, solveret (petrohrad. sbor. uv. 1. 261°). Takovýto katechismový dialog podobojí najdeme po Jakoubkově traktátě č. 43a v přílohách Rokycanovy postily M V B 21. 464—5' s názvem Quaestio. Zač. Prosím, pověz mi, jestli dostatek k spasení X života věčného v sobě zůstávajícího. Částečně otiskl článek ten P. Bydžovský v Knížkách o přijímaní (1539), a to jakožto Husův. Zlomek jiného takového spisku uchoval ruk. II 159. 136'. Zač. Proč přijímáme pod dvojím zpuoso- bem télo a krev P. Krista? Najprv proto, neb tak P. J. ustanovil X proč tehdy... krve nedávají pod druhú zpuosobú? Po výkladě o sedmi užitcích kalicha obsahuje čtyři otázky protivníka pravdy boží s odpovědí. V podobný katechism přechází na konec i lat. obrana kalicha i přijímání nemluvňat v D 109. 2. 187—99 s názvem Raciones ex dictis sanctorum eliquate, communionem s. utr. sp. omnium fidelium necessitantes, quibus simplices... poterunt... adversariis resistere et veritatem Christi audacius defensare. Inc. 1a supposicio duplex. Na 1. 197' přechází v otázky a odpovědi větou: Utrum in sacramento eucaristie hoc a fidelibus corpus Christi sumatur, quod V. Maria genuit? Konči pak: habetur in antiquis agendis et in pontificalibus. Přesnější roztřídění této literatury bude asi vděčné, ne-li možné, teprv až bude víc látky. G. Nové zápasy o domyšlení a další pokrok husitství. Hned Husův odchod na venkov (v říjnu 1412) postavil Jakoubka brzy na Mistrovo místo: odpovídá na dotazy, dříve zasílané M. Janovi (51—2), a jako hlava pražských duchovních husitských chápe se jejich obrany proti persekuci (53). Když pak Hus skoná na popravišti, rozesílá z jeho Betlema, v němž se stal jeho nástupcem, vylíčení posledních jeho chvil z pera J. Bradáčka (54), zahajuje zde slavení svátku nových mučed- níků (55) a proti žalobě koncilu kostnického na krále Václava píše obranu (56) — fakta, o nichž nás došly zprávy téměř jen náhodou, takže je mu- síme pokládati za pouhé zlomky činnosti nekonečně rozsáhlejší. Boj o kalich, vybojovaný především Jakoubkem, zabezpečil do- konce a trvale jeho vůdcovství a prvenství ve straně. Ještě než byl dobo- jován, uložily Jakoubkovi nové proudy hnutí nové nemalé povinnosti. Byly to nové dotazy z venkova, na které musí odpovídat (57—8), a ještě mnohem více je nucen se zabývati myšlenkami, vrženými v kypivý var mocného vzrušení nad Husovou popravou prudkými jeho spolubojovníky, britským vyhnancem a přítelem Valdenských, Petrem Paynem, a horli- vým jeho spojencem, kanonistou Mikulášem Drážďanským. Tak vznikl traktát o lichvě, o přísaze a o trestu smrti a slavnostní kázání o očistci i snad projev o požívání masa (59—64). Boj se odráží i v kázání z 8. září 1415 a nejspíš i v prohlášení o pojmu postu a evangelické chudoby kněž- stva (65—7); z téže doby možná pochází jiný krátký projev (68). Nový velký zápas přinesl rok 1417: boj proti universitě, zvláště
42 že je původu pozdějšího a pochází od Rokycany. Tomuto důvěrnému žákovi Jakoub- kovu přičísti možno značně pravděpodobně jiná obdobná sepsání podoby katechismové. Čtemet v žalobách na Rokycanu (srov. o nich LF 21, 38 p. 2), že v oktávě Božího těla legendam et lecciones quasdam in matutinis legendas vulgariter disposuit, in quibus hereses suas miscuit per modum dyalogi, tamquam unus argumenta partis ecclesie proponeret et alter, partis corum, solveret (petrohrad. sbor. uv. 1. 261°). Takovýto katechismový dialog podobojí najdeme po Jakoubkově traktátě č. 43a v přílohách Rokycanovy postily M V B 21. 464—5' s názvem Quaestio. Zač. Prosím, pověz mi, jestli dostatek k spasení X života věčného v sobě zůstávajícího. Částečně otiskl článek ten P. Bydžovský v Knížkách o přijímaní (1539), a to jakožto Husův. Zlomek jiného takového spisku uchoval ruk. II 159. 136'. Zač. Proč přijímáme pod dvojím zpuoso- bem télo a krev P. Krista? Najprv proto, neb tak P. J. ustanovil X proč tehdy... krve nedávají pod druhú zpuosobú? Po výkladě o sedmi užitcích kalicha obsahuje čtyři otázky protivníka pravdy boží s odpovědí. V podobný katechism přechází na konec i lat. obrana kalicha i přijímání nemluvňat v D 109. 2. 187—99 s názvem Raciones ex dictis sanctorum eliquate, communionem s. utr. sp. omnium fidelium necessitantes, quibus simplices... poterunt... adversariis resistere et veritatem Christi audacius defensare. Inc. 1a supposicio duplex. Na 1. 197' přechází v otázky a odpovědi větou: Utrum in sacramento eucaristie hoc a fidelibus corpus Christi sumatur, quod V. Maria genuit? Konči pak: habetur in antiquis agendis et in pontificalibus. Přesnější roztřídění této literatury bude asi vděčné, ne-li možné, teprv až bude víc látky. G. Nové zápasy o domyšlení a další pokrok husitství. Hned Husův odchod na venkov (v říjnu 1412) postavil Jakoubka brzy na Mistrovo místo: odpovídá na dotazy, dříve zasílané M. Janovi (51—2), a jako hlava pražských duchovních husitských chápe se jejich obrany proti persekuci (53). Když pak Hus skoná na popravišti, rozesílá z jeho Betlema, v němž se stal jeho nástupcem, vylíčení posledních jeho chvil z pera J. Bradáčka (54), zahajuje zde slavení svátku nových mučed- níků (55) a proti žalobě koncilu kostnického na krále Václava píše obranu (56) — fakta, o nichž nás došly zprávy téměř jen náhodou, takže je mu- síme pokládati za pouhé zlomky činnosti nekonečně rozsáhlejší. Boj o kalich, vybojovaný především Jakoubkem, zabezpečil do- konce a trvale jeho vůdcovství a prvenství ve straně. Ještě než byl dobo- jován, uložily Jakoubkovi nové proudy hnutí nové nemalé povinnosti. Byly to nové dotazy z venkova, na které musí odpovídat (57—8), a ještě mnohem více je nucen se zabývati myšlenkami, vrženými v kypivý var mocného vzrušení nad Husovou popravou prudkými jeho spolubojovníky, britským vyhnancem a přítelem Valdenských, Petrem Paynem, a horli- vým jeho spojencem, kanonistou Mikulášem Drážďanským. Tak vznikl traktát o lichvě, o přísaze a o trestu smrti a slavnostní kázání o očistci i snad projev o požívání masa (59—64). Boj se odráží i v kázání z 8. září 1415 a nejspíš i v prohlášení o pojmu postu a evangelické chudoby kněž- stva (65—7); z téže doby možná pochází jiný krátký projev (68). Nový velký zápas přinesl rok 1417: boj proti universitě, zvláště
Strana 43
43 proti M. J. Jesenicovi, diplomatovi strany, když se pokusil zastaviti vývoj husitství a zasadil se zejména proti odstraňování obrazův a podávání z kalicha dítkám, jež se s Jakoubkovým schválením (69) začalo šířiti po venkově. Jakoubek odpověděl slavnostní obranou prvého požadavku (70) a přijímání dítek zastal se odpovědí na útok Jesenicův (71). Když pak se k Jesenicovi připojil M. Šimon z Tišnova a vyzval Jakoubka na disputaci, přijal výzvu (72) a pronesl na universitě obrannou kvestii (73). Doslovem boje je souhrnná odpověď oběma odpůrcům, pocházející čá- stečně snad i z pera Jakoubkova spolubojovníka J. Příbrama a vyšlá také česky (74), a lidové shrnutí hlavních důvodů pro oprávněnost novoty (75). S bojem souvisí konečně i list, jak se podobá, Mikulášovi z Husi o přímluvu u krále, aby zastavil persekuci proti stoupencům přijímání dítek (76). V tu asi dobu spadá také svrchovaně pravděpodobná účast Jakoub- kova v překladě bohoslužebných knih do češtiny a v nové úpravě pře- kladu Písma (dodatek). Vůdčí postavení, jakého Jakoubek nabyl v těchto asi vrcholných svých letech, viděti nejlépe z toho, že myšlenky, za něž se bil tolik let, vešly, když vypukla válka, v společný program husitský, v památné čtyři pražské artikuly, shrnující v podivuhodném souladu tužby domácího hnutí náboženského, školy Milíčovy, i obrodná hesla pokrokové ciziny (Artik.). 51. Projev o duchovním boji z r. 1413. I. Název v ruk. Mag. Jacúbko ad bellum, dum expugnabant Skalam. 2. Obsahem výzva k boji duchovnímu proti Antikristovi, ke kažení veřej- ných hříchů. 4. Inc. Gracia Christi preveniente in omnibus et sequente. Iteratis iam pul- satus precibus X dominus Jesus, cui sit honor et gloria in sec. sec. 5. Původství je zabezpečeno jak obsahem, tak i ruk. (odst. 1). 6. Doba vzniku jest určena uv. svědectvím ruk. na dobu obléhání hradu, které trvalo od června do listopadu (Tomek III, 545). 7. Rukopis jediný: kapitulní v St. Boleslavi C 132, 164—5' (mně přístupný v přepise p. prof. Novotného). 10. Literatura. Obsah podal V. Nedoma ve VUS 1891, 31; srov. i Novotný II, 315 p. 3. 52. Kázáni de bellis 1414. I. Název ruk. 2. Obsahem rozbor otázky o přípustnosti války a jejích podmínkách (K. Hoch v Č. Mysli 1907. 170). 4. Inc. Quomodo s. Johannes Bapt. predicavit... de hoc. scribitur X quibus omnino prohibitum est.
43 proti M. J. Jesenicovi, diplomatovi strany, když se pokusil zastaviti vývoj husitství a zasadil se zejména proti odstraňování obrazův a podávání z kalicha dítkám, jež se s Jakoubkovým schválením (69) začalo šířiti po venkově. Jakoubek odpověděl slavnostní obranou prvého požadavku (70) a přijímání dítek zastal se odpovědí na útok Jesenicův (71). Když pak se k Jesenicovi připojil M. Šimon z Tišnova a vyzval Jakoubka na disputaci, přijal výzvu (72) a pronesl na universitě obrannou kvestii (73). Doslovem boje je souhrnná odpověď oběma odpůrcům, pocházející čá- stečně snad i z pera Jakoubkova spolubojovníka J. Příbrama a vyšlá také česky (74), a lidové shrnutí hlavních důvodů pro oprávněnost novoty (75). S bojem souvisí konečně i list, jak se podobá, Mikulášovi z Husi o přímluvu u krále, aby zastavil persekuci proti stoupencům přijímání dítek (76). V tu asi dobu spadá také svrchovaně pravděpodobná účast Jakoub- kova v překladě bohoslužebných knih do češtiny a v nové úpravě pře- kladu Písma (dodatek). Vůdčí postavení, jakého Jakoubek nabyl v těchto asi vrcholných svých letech, viděti nejlépe z toho, že myšlenky, za něž se bil tolik let, vešly, když vypukla válka, v společný program husitský, v památné čtyři pražské artikuly, shrnující v podivuhodném souladu tužby domácího hnutí náboženského, školy Milíčovy, i obrodná hesla pokrokové ciziny (Artik.). 51. Projev o duchovním boji z r. 1413. I. Název v ruk. Mag. Jacúbko ad bellum, dum expugnabant Skalam. 2. Obsahem výzva k boji duchovnímu proti Antikristovi, ke kažení veřej- ných hříchů. 4. Inc. Gracia Christi preveniente in omnibus et sequente. Iteratis iam pul- satus precibus X dominus Jesus, cui sit honor et gloria in sec. sec. 5. Původství je zabezpečeno jak obsahem, tak i ruk. (odst. 1). 6. Doba vzniku jest určena uv. svědectvím ruk. na dobu obléhání hradu, které trvalo od června do listopadu (Tomek III, 545). 7. Rukopis jediný: kapitulní v St. Boleslavi C 132, 164—5' (mně přístupný v přepise p. prof. Novotného). 10. Literatura. Obsah podal V. Nedoma ve VUS 1891, 31; srov. i Novotný II, 315 p. 3. 52. Kázáni de bellis 1414. I. Název ruk. 2. Obsahem rozbor otázky o přípustnosti války a jejích podmínkách (K. Hoch v Č. Mysli 1907. 170). 4. Inc. Quomodo s. Johannes Bapt. predicavit... de hoc. scribitur X quibus omnino prohibitum est.
Strana 44
44 5. Původství zabezpečuje jak obsah, tak i okolnost, že ji najdeme v postile (č. 95). 6. Doba vzniku je určena na sklonek června 1414 tím, že se přimyká k přímo předcházejícímu kázání 24. června, a to i thematem, takže je vlastně jeho pokra- čováním. 7. Rukopis jediný: M XIV E 4. 180—1'. 8. Otisk v M 25, 18—22. 10. Literatura. K. Hoch, Česká Mysl 1907, 170 a B v uv. M. 53. Sermo de confessione (1414). 1. Název ruk. 1: Sermo de confessione, reportatus per M. Jacobum de Misa. 2. Obsahem výklad o toliko podmíněné závaznosti zpovědi svátostné a o pod- statě zpovědi vůbec. 4. Inc. Sciendum, quod triplex est confessio X sit vel non sit revelanda (illum licet revelare v ruk. 2.). 5. Původství zcela bezpečné z obojího ruk. i svědectví Chelčického (odst. 10.). 6. Datum stanoví místo, na kterém projev najdeme v ruk. 2 (postile č. 95), na polovici května 1414. 7. Rukopisy: 1. D 53. 183—8. 2. M XIV E 4. 141—3. 10. Literatura. Úryvek uvádí P. Chelčického Zpráva o svátostech (D 82. 160). 54. Doslov k Bradáčkově zprávě o Husově umučení. I. Názvu v ruk. není. Ruk. č. 3 prý nadpisuje: J. Hus passio, scripta per Jacobum de Miza, predicatorem ad s. Michaelem in urbe Praga cuidam presbytero. 2. Obsah, jak v čele. 4. Inc. Ne lateat iubar (in) tenebris X bene facta sunt, amen (v ruk. 1.: de manu dominica capiamus, amen). 5. Původství dosvědčuje ruk. 2, pravě: Hec scripsit Jacubellus Moraviam cuidam plebano in Střemilov Viclefiste et eadem scribit multis per partes diversas. 6. Vznikem spadá hned asi ještě na sklonek července 1415. 7. Rukopisy: 1. I 48. 240'—4' (širší znění). 2. Třeboň 179 (kratší znění). 3. Basilej A II 34 (Gust. Haenel, Catalogi librorum ms. (1830) 627. 4. V G 15. 22—2'. 5. XI D 11. 213'—15. 1. Palacký, Documenta 556—8 (z ruk. 2). 2. S, Několik textů 1, 35—8 ( z ruk. 1). 3. Novotný v Pramenech dějin českých IX. 10. Literatura. S uv. 32—4. 8. Vydání:
44 5. Původství zabezpečuje jak obsah, tak i okolnost, že ji najdeme v postile (č. 95). 6. Doba vzniku je určena na sklonek června 1414 tím, že se přimyká k přímo předcházejícímu kázání 24. června, a to i thematem, takže je vlastně jeho pokra- čováním. 7. Rukopis jediný: M XIV E 4. 180—1'. 8. Otisk v M 25, 18—22. 10. Literatura. K. Hoch, Česká Mysl 1907, 170 a B v uv. M. 53. Sermo de confessione (1414). 1. Název ruk. 1: Sermo de confessione, reportatus per M. Jacobum de Misa. 2. Obsahem výklad o toliko podmíněné závaznosti zpovědi svátostné a o pod- statě zpovědi vůbec. 4. Inc. Sciendum, quod triplex est confessio X sit vel non sit revelanda (illum licet revelare v ruk. 2.). 5. Původství zcela bezpečné z obojího ruk. i svědectví Chelčického (odst. 10.). 6. Datum stanoví místo, na kterém projev najdeme v ruk. 2 (postile č. 95), na polovici května 1414. 7. Rukopisy: 1. D 53. 183—8. 2. M XIV E 4. 141—3. 10. Literatura. Úryvek uvádí P. Chelčického Zpráva o svátostech (D 82. 160). 54. Doslov k Bradáčkově zprávě o Husově umučení. I. Názvu v ruk. není. Ruk. č. 3 prý nadpisuje: J. Hus passio, scripta per Jacobum de Miza, predicatorem ad s. Michaelem in urbe Praga cuidam presbytero. 2. Obsah, jak v čele. 4. Inc. Ne lateat iubar (in) tenebris X bene facta sunt, amen (v ruk. 1.: de manu dominica capiamus, amen). 5. Původství dosvědčuje ruk. 2, pravě: Hec scripsit Jacubellus Moraviam cuidam plebano in Střemilov Viclefiste et eadem scribit multis per partes diversas. 6. Vznikem spadá hned asi ještě na sklonek července 1415. 7. Rukopisy: 1. I 48. 240'—4' (širší znění). 2. Třeboň 179 (kratší znění). 3. Basilej A II 34 (Gust. Haenel, Catalogi librorum ms. (1830) 627. 4. V G 15. 22—2'. 5. XI D 11. 213'—15. 1. Palacký, Documenta 556—8 (z ruk. 2). 2. S, Několik textů 1, 35—8 ( z ruk. 1). 3. Novotný v Pramenech dějin českých IX. 10. Literatura. S uv. 32—4. 8. Vydání:
Strana 45
45 55. Kázání Liber generationis. I. Název ruk. (na přídeští): Sermo utilis M. Jakúbkonis super Liber. 2. Obsahem i rozdělením obyčejné kázání. 4. Inc. Liber generacionis J. Christi... S. Matheus enumerando X in eisdem exant consripta. 5. Původství z ruk. i obsahu. 6. Datum vyplývá z textu kázání na Naroz. P. Marie (8. září), ze zmínky o interdiktu pro podávání z kalicha (16, srov. stížnost z 16. 7. v Palackého Doc. 604), o mření (18, srov. Kniha 7 p. 3) a plenění církevních statků, v němž Jakoubek spatřuje naději na provedení reformace státem (35, 37, srov. pod. současný výrok Mik. Drážďanského v ČČH 1910, 424). Tedy 8. září 1415. 7. Rukopis jediný: VII E 6. 12—37. 56. Kázání o nových mučednících. I. Název v tisku 1: Sermo habitus in Bethlehem a quodam pio in memoriam novorum martyrum M. J. Hus et M. Hieronymi. 2. Obsahem oslava Husa, Jeronyma a tří mučedníků pražských z 1412 i dvou olomouckých z 1415 v obvyklé podobě kázání, a to zřejmě o svátku 6. července. 4. Inc. Beati, qui persecucionem paciuntur... Mt V. Dominus noster J. Christus X sit honor et gloria in sec. sec. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné. Konánoť kázání (podle otisku 1) v Betlemě, kdež byl správcem tehdy již právě Jakoubek, najdeme je dále v jeho postile z 1415/16 (č. 96), a také celý jeho duch je Jakoubkův. 6. Vznik projevu náleží nejspíše k 6. červenci 1416, k svátku, jenž právě tenkráte asi zasvěcen. Rok zabezpečuje téměř jistě sousedství, v jakém jej nalézáme v ruk. 1. 7. Rukopisy: 1. VIII E 3. 134—5', 165—8' s názvem de paciencia in perse- cucione. 2. VIII G 13. 171—80'. 8. Vydání: 1. Hus, Opera (vyd. Flaciovo 1558) II, 360—3' (poněkud mo- dernisováno). 2. Jos. Loserth, Beiträge z. Gesch. d. husit. Bew. V (AOG 82/2), 358—64 (s vynechávkami z ruk. 2). 3. V. Novotný v Pramenech dějin čes. IX. 10. Literatura. Uv. Loserth 334—6, B., M. J. Hus v bohoslužbě církve pod- obojí (otisk z Národopisného věstníku čs. XVII, 1924), I p. 57. Obrana Václava IV. proti kostnickému koncilu. I. Názvu není. 2. Obsah: po vymezení pojmu kacířství a důkaze, že přijímání pod obojí je Kristův příkaz, vykládá Jakoubek, že král, nepotlačuje kalicha, není kacíř, nýbrž že jimi jsou naopak svatokupci. 4. Inc. Ad respondendum hiis figmentis X in scripto infamie contra d. regem.
45 55. Kázání Liber generationis. I. Název ruk. (na přídeští): Sermo utilis M. Jakúbkonis super Liber. 2. Obsahem i rozdělením obyčejné kázání. 4. Inc. Liber generacionis J. Christi... S. Matheus enumerando X in eisdem exant consripta. 5. Původství z ruk. i obsahu. 6. Datum vyplývá z textu kázání na Naroz. P. Marie (8. září), ze zmínky o interdiktu pro podávání z kalicha (16, srov. stížnost z 16. 7. v Palackého Doc. 604), o mření (18, srov. Kniha 7 p. 3) a plenění církevních statků, v němž Jakoubek spatřuje naději na provedení reformace státem (35, 37, srov. pod. současný výrok Mik. Drážďanského v ČČH 1910, 424). Tedy 8. září 1415. 7. Rukopis jediný: VII E 6. 12—37. 56. Kázání o nových mučednících. I. Název v tisku 1: Sermo habitus in Bethlehem a quodam pio in memoriam novorum martyrum M. J. Hus et M. Hieronymi. 2. Obsahem oslava Husa, Jeronyma a tří mučedníků pražských z 1412 i dvou olomouckých z 1415 v obvyklé podobě kázání, a to zřejmě o svátku 6. července. 4. Inc. Beati, qui persecucionem paciuntur... Mt V. Dominus noster J. Christus X sit honor et gloria in sec. sec. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné. Konánoť kázání (podle otisku 1) v Betlemě, kdež byl správcem tehdy již právě Jakoubek, najdeme je dále v jeho postile z 1415/16 (č. 96), a také celý jeho duch je Jakoubkův. 6. Vznik projevu náleží nejspíše k 6. červenci 1416, k svátku, jenž právě tenkráte asi zasvěcen. Rok zabezpečuje téměř jistě sousedství, v jakém jej nalézáme v ruk. 1. 7. Rukopisy: 1. VIII E 3. 134—5', 165—8' s názvem de paciencia in perse- cucione. 2. VIII G 13. 171—80'. 8. Vydání: 1. Hus, Opera (vyd. Flaciovo 1558) II, 360—3' (poněkud mo- dernisováno). 2. Jos. Loserth, Beiträge z. Gesch. d. husit. Bew. V (AOG 82/2), 358—64 (s vynechávkami z ruk. 2). 3. V. Novotný v Pramenech dějin čes. IX. 10. Literatura. Uv. Loserth 334—6, B., M. J. Hus v bohoslužbě církve pod- obojí (otisk z Národopisného věstníku čs. XVII, 1924), I p. 57. Obrana Václava IV. proti kostnickému koncilu. I. Názvu není. 2. Obsah: po vymezení pojmu kacířství a důkaze, že přijímání pod obojí je Kristův příkaz, vykládá Jakoubek, že král, nepotlačuje kalicha, není kacíř, nýbrž že jimi jsou naopak svatokupci. 4. Inc. Ad respondendum hiis figmentis X in scripto infamie contra d. regem.
Strana 46
46 5. Autorství nepochybné. Projev je psán Jakoubkovou rukou. 6. Vznik projevu posouvá zmínka o skonu Jeronymově aspoň do června 1416, tohoto data je však spis sotva příliš vzdálen. 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 101—2' (vlastní koncept). 8. Otiskl, vynechav jen citáty, S3 117—9. 10. Literatura. Uv. S. 58. List na venkov o podymném, obrazech a církevních platech. I. Název mají jen části listu (viz 3). 2. Obsahem odpověď na dotazy venkovského plebána. 3. Rozdělení podávají nadpisy ruk. 1: a) de fumalibus, b) de imaginibus, c) de censibus ecclesie. 4. Inc. Gracia Christi preveniente in omnibus et sequente. Audite in Christo J. diligendi. De censu fumalium X sufficiant pro presenti. Vale et ora pro me etc. Scripsit uni plebano ad partes M. Jacobellus. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 1 i z obsahu. 6. Datum vzniku lze určtii jen přibližně asi do 1415. Skoro jen jedinou oporou je tu ostře sekularisační stanovisko části 3., vracející se skoro doslovně jak v postile č. 95 (1. 76 k 20. březnu 1414), tak v č. 41 (Hardt 437—9), neboť zamítání úcty k obrazům najdeme již 1411 (č. 93). Je tu podstatný rozdíl proti mírnějšímu pojetí otázky sekularisační v č. 67, k němuž však těžko nalézti přechod. 7. Rukopis dvojí: 1. III G 28. 225—8. 2. F 20. 16'—7, 14—6' (necelé a zpřeházeno). 59. Okružník de cerimoniis. I. Název táborské Apologie Mik. Biskupce (Höf. II, 489): tractatus de cerimoniis. 2. Obsahem okružníku obrana zjednodušení obřadu mešního, je-li obřad konán nemocnému (S II, 141—2). 3. Rozdělení: obrana sama a historické doklady o pozvolném vývoji mše. 4. Inc. Universis Christi sacerdotibus, communionem calicis in populo chris- tiano ministrantibus... fideliter instruere et docere. Fratres in Christo amandi. In dubium non vertitur X petra scandali et lapis offensionis (celého traktátu:) suis locis videbimus. Hec Origines. 5. Původství je dosvědčeno ruk. 1 i úryvky Biskupcovými a Příbramovými (uv. S 136—7). Jak uvedl Nejedlý 94 p. 1, je to nejspíše náš traktát, který starý popis nezvěstného ruk. praž. původu jmenuje M. Jacobelli positio de missa et com- munione fidelium. 6. Doba vzniku se kolisá mezi 1415 až asi 1417, nejspíše však vznikl projev hned 1415. Řád, jakého tu Jakoubek hájí, je doložen již poč. 1415 žalobou Dr. Náza v Kostnici ze 7. dubna (níž. uv. Kniha) a vzbudil jistě pohoršení, sotva se objevil; materiál pak, jehož tu užito, znám jest Jakoubkovu příteli Mikulášovi Drážďanskému již 1414 (Artik. 537 p. 61).
46 5. Autorství nepochybné. Projev je psán Jakoubkovou rukou. 6. Vznik projevu posouvá zmínka o skonu Jeronymově aspoň do června 1416, tohoto data je však spis sotva příliš vzdálen. 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 101—2' (vlastní koncept). 8. Otiskl, vynechav jen citáty, S3 117—9. 10. Literatura. Uv. S. 58. List na venkov o podymném, obrazech a církevních platech. I. Název mají jen části listu (viz 3). 2. Obsahem odpověď na dotazy venkovského plebána. 3. Rozdělení podávají nadpisy ruk. 1: a) de fumalibus, b) de imaginibus, c) de censibus ecclesie. 4. Inc. Gracia Christi preveniente in omnibus et sequente. Audite in Christo J. diligendi. De censu fumalium X sufficiant pro presenti. Vale et ora pro me etc. Scripsit uni plebano ad partes M. Jacobellus. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 1 i z obsahu. 6. Datum vzniku lze určtii jen přibližně asi do 1415. Skoro jen jedinou oporou je tu ostře sekularisační stanovisko části 3., vracející se skoro doslovně jak v postile č. 95 (1. 76 k 20. březnu 1414), tak v č. 41 (Hardt 437—9), neboť zamítání úcty k obrazům najdeme již 1411 (č. 93). Je tu podstatný rozdíl proti mírnějšímu pojetí otázky sekularisační v č. 67, k němuž však těžko nalézti přechod. 7. Rukopis dvojí: 1. III G 28. 225—8. 2. F 20. 16'—7, 14—6' (necelé a zpřeházeno). 59. Okružník de cerimoniis. I. Název táborské Apologie Mik. Biskupce (Höf. II, 489): tractatus de cerimoniis. 2. Obsahem okružníku obrana zjednodušení obřadu mešního, je-li obřad konán nemocnému (S II, 141—2). 3. Rozdělení: obrana sama a historické doklady o pozvolném vývoji mše. 4. Inc. Universis Christi sacerdotibus, communionem calicis in populo chris- tiano ministrantibus... fideliter instruere et docere. Fratres in Christo amandi. In dubium non vertitur X petra scandali et lapis offensionis (celého traktátu:) suis locis videbimus. Hec Origines. 5. Původství je dosvědčeno ruk. 1 i úryvky Biskupcovými a Příbramovými (uv. S 136—7). Jak uvedl Nejedlý 94 p. 1, je to nejspíše náš traktát, který starý popis nezvěstného ruk. praž. původu jmenuje M. Jacobelli positio de missa et com- munione fidelium. 6. Doba vzniku se kolisá mezi 1415 až asi 1417, nejspíše však vznikl projev hned 1415. Řád, jakého tu Jakoubek hájí, je doložen již poč. 1415 žalobou Dr. Náza v Kostnici ze 7. dubna (níž. uv. Kniha) a vzbudil jistě pohoršení, sotva se objevil; materiál pak, jehož tu užito, znám jest Jakoubkovu příteli Mikulášovi Drážďanskému již 1414 (Artik. 537 p. 61).
Strana 47
47 7. Rukopisy: 1. III G 16. 64—5' (1. část). 2. V G 15. 92'—5 (rovněž). 3. 4916. 90—5' (2. část). 4. D 118. 218—25' (taktéž). 8. Vydal S II, 145—9/60. Ruk. 4 má ještě (po 227) historický přehled o tom, co který papež zavedl. Zač. Anacletus constituit X (Alex. I.) ut oblacio fieret ex animo. V ruk. 3 je zase snůška citátů o kněžích, poutech a simonii mešní i o církvi, o nichž S 140. Nebylť traktát vlastně dopsán, a jak se zdá z polemiky táborské s Příbramem a Rokycanou 1421 a 1431 (o ní S 136—8, 143), koloval v různých ex. 10. Literatura. Uv. S. a Kniha 7 p. 2. 60. Traktát o lichvě. I. Název ruk. 1: M. Jacobelli contra usuram, ruk. 2: M. Jacobi de Misa tractatus de usura. 2. Obsahem rozbor pojmu lichva. 4. Inc. Licet usura in bona significatione accipiatur X christianis quam Judeis. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 1 i obsahu. 6. Dobu vzniku není lze přesně určiti. Jedinou, vrátkou však oporou je vztah traktátu k podobnému spisu Mik. Drážďanského, o němž S, M. z D. 24—8. Spis tento vypadá jako pokračování projevu Jakoubkova, zabývaje se především druhy lichvy, a to jako by rozvíjel dále myšlenky Jakoubkovy na obranu proti projevu opačnému. Je-li tomu tak, náležejí oba do poč. 1415 nebo do doby o něco dřívější. 7. Rukopisy: 1. III G 8. 158—73'. 2. V G 15. 41—54. 3. 4749. 168—99. 4. 4938. 81'—92'. 10. Literatura. B v Českožidovském kalendáři (1915/6) 161—2 o části za- bývající se židovskou otázkou a Artik. 540. 61. Kvestie o přísaze. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem obrana věty: In pollicia bene recta non est licitum iurare. 3. Rozdělení: vymezení pojmů a důkaz věty autoritami a důvody. 4. Inc. Pollicia bene recta est ordo X quidem sanctificatur a deo. 5. Původství bezpečné z obsahu i svědectví ruk. 6. Doba vzniku dá se stanoviti jen přibližně: čas diskuse o valdenských zásadách 1415. 7. Rukopis jediný: 4936. 185—8. 10. Literatura. B v Artik. 542. 61 a. Koncept kvestie. . . n pětí Vaetme ed y ěklká . oitna NáN ofiřav. Aloaiter 14 ... npaas I. Názvu ruk. nemá. Obsahem výklad o přísaze, a pokud je dovolena. 2. 4. Inc. De iuramento autem notari potest X capite punitur. Hec ibi. „
47 7. Rukopisy: 1. III G 16. 64—5' (1. část). 2. V G 15. 92'—5 (rovněž). 3. 4916. 90—5' (2. část). 4. D 118. 218—25' (taktéž). 8. Vydal S II, 145—9/60. Ruk. 4 má ještě (po 227) historický přehled o tom, co který papež zavedl. Zač. Anacletus constituit X (Alex. I.) ut oblacio fieret ex animo. V ruk. 3 je zase snůška citátů o kněžích, poutech a simonii mešní i o církvi, o nichž S 140. Nebylť traktát vlastně dopsán, a jak se zdá z polemiky táborské s Příbramem a Rokycanou 1421 a 1431 (o ní S 136—8, 143), koloval v různých ex. 10. Literatura. Uv. S. a Kniha 7 p. 2. 60. Traktát o lichvě. I. Název ruk. 1: M. Jacobelli contra usuram, ruk. 2: M. Jacobi de Misa tractatus de usura. 2. Obsahem rozbor pojmu lichva. 4. Inc. Licet usura in bona significatione accipiatur X christianis quam Judeis. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 1 i obsahu. 6. Dobu vzniku není lze přesně určiti. Jedinou, vrátkou však oporou je vztah traktátu k podobnému spisu Mik. Drážďanského, o němž S, M. z D. 24—8. Spis tento vypadá jako pokračování projevu Jakoubkova, zabývaje se především druhy lichvy, a to jako by rozvíjel dále myšlenky Jakoubkovy na obranu proti projevu opačnému. Je-li tomu tak, náležejí oba do poč. 1415 nebo do doby o něco dřívější. 7. Rukopisy: 1. III G 8. 158—73'. 2. V G 15. 41—54. 3. 4749. 168—99. 4. 4938. 81'—92'. 10. Literatura. B v Českožidovském kalendáři (1915/6) 161—2 o části za- bývající se židovskou otázkou a Artik. 540. 61. Kvestie o přísaze. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem obrana věty: In pollicia bene recta non est licitum iurare. 3. Rozdělení: vymezení pojmů a důkaz věty autoritami a důvody. 4. Inc. Pollicia bene recta est ordo X quidem sanctificatur a deo. 5. Původství bezpečné z obsahu i svědectví ruk. 6. Doba vzniku dá se stanoviti jen přibližně: čas diskuse o valdenských zásadách 1415. 7. Rukopis jediný: 4936. 185—8. 10. Literatura. B v Artik. 542. 61 a. Koncept kvestie. . . n pětí Vaetme ed y ěklká . oitna NáN ofiřav. Aloaiter 14 ... npaas I. Názvu ruk. nemá. Obsahem výklad o přísaze, a pokud je dovolena. 2. 4. Inc. De iuramento autem notari potest X capite punitur. Hec ibi. „
Strana 48
48 5. Původství bezpečné, poněvadž projev psal Jakoubek sám. 6. Doba vzniku jako v č. 61. 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 118—25. 62. Tractatus de homicidio. 1. Název z ruk. 2. Obsahem rozbor otázky, pokud je křesťansky dovolen trest smrti. 4. Inc. Notare debemus, quod sicut in veteri testamento X requiritur con- silium Spiritus sancti. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné hlavně z autoritativního tónu, jenž projev činí protějškem č. 59, i ze všeho ducha dílka. Rukopis sám prohlašuje všecky traktáty sborníku za Jakoubkovy ,veliký odstavec (Jastrebov 11222—1133) přijímá z něho 1432 duchovní syn Jakoubkův Rokycana (D 88, o traktátě LF 21, 38 p. 2) a husitský sborník M XIV E 7. 90' připomíná k heslu occidere: tractatulus Jacobelli videatur. To vše vyvažuje tuším úplně důvody, jimiž se Jastrebov pokusil přičísti traktát Mik. Biskupcovi; použil-li ho táborský biskup v Basileji v úřední obraně husitského stanoviska vůbec, vysvětluje se to dobře tím, že mluvil jménem všech husitských stran; že ho však používá Rokycana v traktátě namířeném proti Tá- borům, vyznačuje jeho pražský původ tuším s dostatek. 6. Datum vzniku možno stanoviti jen přibližně: doba theoretické diskuse o valdenských zásadách 1415—9. V celém traktátě není aspoň stopy po vypuknutí války. 7. Rukopis jediný: D 53. 380—95. 8. Vydal (zkráceně) Jastrebov, Etjudy o Petrč Chelčickom 1 (1908), 111—5. 10. Literatura. Rozbor Jastrebovův 107—11. Z ruk. užil i Kybal, Učení M. J. Husi I, 133 a 5. 63. Kázání o očistci z 29. listop. 1415. 1. Název ruk. 3: Sermo M. Jacobelli de Misa, s. theol. bacc. de pu gatorio, ruk. 6: Sermo Mr. Jacobelli de purgatorio pro diversitate altercancium pro eodem meliori salva doctrina pie et informative conscriptus. 2. Obsahem rozbor otázky, pokud lze věřiti v očistec a co že jest. 3. Rozdělení: 1. důvody pro i proti, 2. podstata očistce, 3. jak pomáhati duším v očistci (S, M. z D. 44). 4. Inc. (Si cuius opus arserit v ruk. 2). Ipse autem salvus erit, sic tamen quasi per ignem I Cor 3. Fratres in Christo J. diligendi. Quia in hiis verbis X ad futuram perveniamus beatitudinem prestante etc. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 1, 3, 5 ,6 i z obsahu. 6. Datum určuje faktum, že kázání konáno o obvyklé slavnosti universitní při výročí skonu Karla IV. (S p. 6) po smrti Husově (p. 5) a za interdiktu S 45 p. I), hlavně pak souvislost s obdobným projevem Mik. Drážďanského ze sklonku 1415, proti němuž zřejmě, třeba nikoli výslovně čelí (o něm S 40 a d.). V r. 1416 sotva by chyběla zmínka o smrti Jeronymově. 7. Rukopisů hojně: 1. V G 7. 87—92. 2. X G 20. 245—60 (odlišné znění: Inc. Si... Cum exequie mortuorum X cum eternis thabernaculis).
48 5. Původství bezpečné, poněvadž projev psal Jakoubek sám. 6. Doba vzniku jako v č. 61. 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 118—25. 62. Tractatus de homicidio. 1. Název z ruk. 2. Obsahem rozbor otázky, pokud je křesťansky dovolen trest smrti. 4. Inc. Notare debemus, quod sicut in veteri testamento X requiritur con- silium Spiritus sancti. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné hlavně z autoritativního tónu, jenž projev činí protějškem č. 59, i ze všeho ducha dílka. Rukopis sám prohlašuje všecky traktáty sborníku za Jakoubkovy ,veliký odstavec (Jastrebov 11222—1133) přijímá z něho 1432 duchovní syn Jakoubkův Rokycana (D 88, o traktátě LF 21, 38 p. 2) a husitský sborník M XIV E 7. 90' připomíná k heslu occidere: tractatulus Jacobelli videatur. To vše vyvažuje tuším úplně důvody, jimiž se Jastrebov pokusil přičísti traktát Mik. Biskupcovi; použil-li ho táborský biskup v Basileji v úřední obraně husitského stanoviska vůbec, vysvětluje se to dobře tím, že mluvil jménem všech husitských stran; že ho však používá Rokycana v traktátě namířeném proti Tá- borům, vyznačuje jeho pražský původ tuším s dostatek. 6. Datum vzniku možno stanoviti jen přibližně: doba theoretické diskuse o valdenských zásadách 1415—9. V celém traktátě není aspoň stopy po vypuknutí války. 7. Rukopis jediný: D 53. 380—95. 8. Vydal (zkráceně) Jastrebov, Etjudy o Petrč Chelčickom 1 (1908), 111—5. 10. Literatura. Rozbor Jastrebovův 107—11. Z ruk. užil i Kybal, Učení M. J. Husi I, 133 a 5. 63. Kázání o očistci z 29. listop. 1415. 1. Název ruk. 3: Sermo M. Jacobelli de Misa, s. theol. bacc. de pu gatorio, ruk. 6: Sermo Mr. Jacobelli de purgatorio pro diversitate altercancium pro eodem meliori salva doctrina pie et informative conscriptus. 2. Obsahem rozbor otázky, pokud lze věřiti v očistec a co že jest. 3. Rozdělení: 1. důvody pro i proti, 2. podstata očistce, 3. jak pomáhati duším v očistci (S, M. z D. 44). 4. Inc. (Si cuius opus arserit v ruk. 2). Ipse autem salvus erit, sic tamen quasi per ignem I Cor 3. Fratres in Christo J. diligendi. Quia in hiis verbis X ad futuram perveniamus beatitudinem prestante etc. 5. Původství zcela bezpečné z ruk. 1, 3, 5 ,6 i z obsahu. 6. Datum určuje faktum, že kázání konáno o obvyklé slavnosti universitní při výročí skonu Karla IV. (S p. 6) po smrti Husově (p. 5) a za interdiktu S 45 p. I), hlavně pak souvislost s obdobným projevem Mik. Drážďanského ze sklonku 1415, proti němuž zřejmě, třeba nikoli výslovně čelí (o něm S 40 a d.). V r. 1416 sotva by chyběla zmínka o smrti Jeronymově. 7. Rukopisů hojně: 1. V G 7. 87—92. 2. X G 20. 245—60 (odlišné znění: Inc. Si... Cum exequie mortuorum X cum eternis thabernaculis).
Strana 49
49 3. 8° 6. 210—21. 4. 4524. 39—45. 5. 4749. 160—9'. 6. 4937.177—86, 169—72 a výtah či náčrt 173—6. 10. Literatura. Uv. S a Artik. 542 p. 77. 64. Obrana očistce. I. Název ruk. 2: de purgatorio. 2. Obsahem obrana- očistce autoritami. 4. Inc. Quia caritate refrigescente et iniquitate superhabundante istis in tem- poribus X contra talia agonisare. 5. Původství z ruk. i obsahu. 6. Vznikem je traktát zřejmě, sotva však mnoho pozdější než č. 63. Nej- spíše souvisí ještě s diskusí zahájenou 1415 Mik. Drážďanským (srov. LF 21, 125 p. 3). T. 7. Rukopis dvojí: 1. 4936. 181'—4. 2. D 53. 395—404. 8. Vydal Ch. G. F. Walch (z ruk. 1) v Monumenta medii aevi III (1759), Gottingae, 3—25. 65. De suffocatis positio. I. Název z ruk. 1. 2. Obsahem kvestie o tom, je-li dovoleno požívání masa, zamítané krajními živly husitskými podle Act. 15, 20; důvody a vyvrácení námitek. 4. Inc. Mat. 15 dicitur: Convocatis ad se turbis X et tantum de ista materia. 5. Původství je bezpečně dosvědčeno obojím ruk. 6. Dobu vzniku udává ruk. 2, řka: A. d. 1416 currente ista currebant, propter que et collecta sunt, ne iusti decipiantur et scandalisentur, per Jacobellum de Miza, bacc. in sacra pagina, pro consolacione et fide katholica. 7. Rukopis dvojí: 1. IV G 14. 244—50'. 2. XI E 3. 92—8°. 66. Výměr postu. I. Nápis: Quid est ieiunium corporale ecclesie, ista est descripcio M. Ja- cobelli. 4. Znění. Ieiunium est abstinencia corporalis a victualibus non solum illi- citis et superfluis, sed eciam licitis ut a carnibus et similibus secundum constitucio- nem sive consuetudinem ecclesie universalis et capacitatem uniuscuiusque fidelis in lege domini exemplata. 5. Původství z ruk. 6. Vznikem spadá snad rovněž do diskuse let 1415—9. Srov. usnesení synody 1419 (Documenta 681 § 22). 7. Rukopis jediný: IV E 12 (přídeští).
49 3. 8° 6. 210—21. 4. 4524. 39—45. 5. 4749. 160—9'. 6. 4937.177—86, 169—72 a výtah či náčrt 173—6. 10. Literatura. Uv. S a Artik. 542 p. 77. 64. Obrana očistce. I. Název ruk. 2: de purgatorio. 2. Obsahem obrana- očistce autoritami. 4. Inc. Quia caritate refrigescente et iniquitate superhabundante istis in tem- poribus X contra talia agonisare. 5. Původství z ruk. i obsahu. 6. Vznikem je traktát zřejmě, sotva však mnoho pozdější než č. 63. Nej- spíše souvisí ještě s diskusí zahájenou 1415 Mik. Drážďanským (srov. LF 21, 125 p. 3). T. 7. Rukopis dvojí: 1. 4936. 181'—4. 2. D 53. 395—404. 8. Vydal Ch. G. F. Walch (z ruk. 1) v Monumenta medii aevi III (1759), Gottingae, 3—25. 65. De suffocatis positio. I. Název z ruk. 1. 2. Obsahem kvestie o tom, je-li dovoleno požívání masa, zamítané krajními živly husitskými podle Act. 15, 20; důvody a vyvrácení námitek. 4. Inc. Mat. 15 dicitur: Convocatis ad se turbis X et tantum de ista materia. 5. Původství je bezpečně dosvědčeno obojím ruk. 6. Dobu vzniku udává ruk. 2, řka: A. d. 1416 currente ista currebant, propter que et collecta sunt, ne iusti decipiantur et scandalisentur, per Jacobellum de Miza, bacc. in sacra pagina, pro consolacione et fide katholica. 7. Rukopis dvojí: 1. IV G 14. 244—50'. 2. XI E 3. 92—8°. 66. Výměr postu. I. Nápis: Quid est ieiunium corporale ecclesie, ista est descripcio M. Ja- cobelli. 4. Znění. Ieiunium est abstinencia corporalis a victualibus non solum illi- citis et superfluis, sed eciam licitis ut a carnibus et similibus secundum constitucio- nem sive consuetudinem ecclesie universalis et capacitatem uniuscuiusque fidelis in lege domini exemplata. 5. Původství z ruk. 6. Vznikem spadá snad rovněž do diskuse let 1415—9. Srov. usnesení synody 1419 (Documenta 681 § 22). 7. Rukopis jediný: IV E 12 (přídeští).
Strana 50
50 67. List Sopúškovi o evangelické chudobě. I. Název podle ruk., jenž dí: Jacobellus Sopúškoni pronunciat. 2. Obsahem výměr o tom, je-li dovoleno, aby drželi statky kněží husitští. 4. Inc. (výměru:) Viro evangelico licet habere victum et amictum modo evangelico, (prohlášení Sopúškovi:) Tenendum est et docendum, quod bona ecclesie. Expl. (výměru:) viro, sic debite se habenti. Hec ille, (prohlášení:) sacerdos verus nostri domini J. Christi. 5. Původství bezpečné z ruk. (odst. 1). 6. Vznikem spadá patrně v touž dobu, asi do časového okolí synody 1419 (Artik. příl. III, srov. i č. 58). 7. Rukopis jediný: 4937. 141 (výměr čte se samostatně i v II 123, 39). 68. Náčrtek o pravé a falešné hierarchii. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem výklad, jak v čele. 4. Inc. Jacobi 2° cap. (1—4): Nolite in personarum accepcione... Sic est de graduatis X antequam ista regula practice sit edocta. 5. Původství bezpečně, neboť ruk. je psán vlastní rukou. 6. Dobu vzniku určuje leda zmínka o věznění pro kalich (1. 97) aspoň k r. 1414. 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 97—9' (autograf). 69. Posicio de imaginibus. I. Název z ruk. 3: Posicio M. Jacobelli de imaginibus et adoracione illarum. 2. Obsahem rozbor otázky, utrum secundum legem evangelicam plebes Christi fideles necessitantur in templis suis aliquam habendo imaginem colere, adorari vel aliter quomodolibet venerari. 3. Rozdělení: I. formulace otázky a výměry, 2. trojí conclusio s korolarii. 4. Inc. Utrum... (odst. 2). Arguitur, quod non X qua probatur (ruk. 3). 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk. 1, 3. 6. Doba vzniku je určena přesně doslovem ruk. 1: Factum est hoc opus et hec questio per M. Jacubellum in Praga in ecclesia ante letam curiam a. d. 1417 die dominico ante purificacionem (31. ledna). Podobně i ruk. 2. 7. Rukopisy: 1. IV G 14. 254—62'. 2. III G 28. 194—203/215' (dodatky). 3. 4937. 187—94 (končí citátem z Jeronyma na Mat. 23; expl. qua probatur). 4. Wolfenbüttel (Helmstedt č. 669) 180—9'. 5. D 53. 262—310 (expl. č. 3). 6. 116. 150—9? (srov. S 1 79; mně nebyl přístupen). 7. 4749. 147—59 (expl. esse intellectores meorum). 8. 4550. 291—306' (expl. in scriptura sacra amen solamen).
50 67. List Sopúškovi o evangelické chudobě. I. Název podle ruk., jenž dí: Jacobellus Sopúškoni pronunciat. 2. Obsahem výměr o tom, je-li dovoleno, aby drželi statky kněží husitští. 4. Inc. (výměru:) Viro evangelico licet habere victum et amictum modo evangelico, (prohlášení Sopúškovi:) Tenendum est et docendum, quod bona ecclesie. Expl. (výměru:) viro, sic debite se habenti. Hec ille, (prohlášení:) sacerdos verus nostri domini J. Christi. 5. Původství bezpečné z ruk. (odst. 1). 6. Vznikem spadá patrně v touž dobu, asi do časového okolí synody 1419 (Artik. příl. III, srov. i č. 58). 7. Rukopis jediný: 4937. 141 (výměr čte se samostatně i v II 123, 39). 68. Náčrtek o pravé a falešné hierarchii. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem výklad, jak v čele. 4. Inc. Jacobi 2° cap. (1—4): Nolite in personarum accepcione... Sic est de graduatis X antequam ista regula practice sit edocta. 5. Původství bezpečně, neboť ruk. je psán vlastní rukou. 6. Dobu vzniku určuje leda zmínka o věznění pro kalich (1. 97) aspoň k r. 1414. 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 97—9' (autograf). 69. Posicio de imaginibus. I. Název z ruk. 3: Posicio M. Jacobelli de imaginibus et adoracione illarum. 2. Obsahem rozbor otázky, utrum secundum legem evangelicam plebes Christi fideles necessitantur in templis suis aliquam habendo imaginem colere, adorari vel aliter quomodolibet venerari. 3. Rozdělení: I. formulace otázky a výměry, 2. trojí conclusio s korolarii. 4. Inc. Utrum... (odst. 2). Arguitur, quod non X qua probatur (ruk. 3). 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk. 1, 3. 6. Doba vzniku je určena přesně doslovem ruk. 1: Factum est hoc opus et hec questio per M. Jacubellum in Praga in ecclesia ante letam curiam a. d. 1417 die dominico ante purificacionem (31. ledna). Podobně i ruk. 2. 7. Rukopisy: 1. IV G 14. 254—62'. 2. III G 28. 194—203/215' (dodatky). 3. 4937. 187—94 (končí citátem z Jeronyma na Mat. 23; expl. qua probatur). 4. Wolfenbüttel (Helmstedt č. 669) 180—9'. 5. D 53. 262—310 (expl. č. 3). 6. 116. 150—9? (srov. S 1 79; mně nebyl přístupen). 7. 4749. 147—59 (expl. esse intellectores meorum). 8. 4550. 291—306' (expl. in scriptura sacra amen solamen).
Strana 51
51 9. Pramenem hlavně Janovovy Regulae. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 244 a III, 612, B v Art. 494. úryvky u Nejedlého 72—80. 70. List de quibusdam punctis. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem odpověď na dotazy a návrhy: I. aby na hlavním oltáři stavěna byla archa pro svátost oltářní, 2. o přípustnosti řádů nedosvědčených Písmem, 3. o udržení jednoty v obcích a mezi kněžími, 4. o přijímání nemluvňat. 4. Inc. Cupiens ex promisso quibusdam punctis ex parvitate sensus satis- facere X regenerati baptismo pasci eukaristia [re]salutari (?). 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i ruk. 6. Doba vzniku: asi počátek 1417, ačli, jak se podobá, dal projev podnět k polemice o přijímání nemluvňat (Artik. 548). 7. Rukopis jediný, autograf: VIII E 7. 104—16'. 10. Literatura. Uv. Artik. 71. Obrana přijímání dítek proti Jesenicovi. I. Název ruk. 1: Responsio ad auctoritates per M. Johannem de Jesenicz contra communionem parvulorum laboriose comportatas, v ruk. 2: Responsio ad auct. contra com. parv. per collectorem collectas. 2. Obsah, jak v názvu. 4. Inc. (konceptu) In prima auctoritate Augustini (traktátu Jesenicova, jenž vložen), Boni siquidem catholici. Expl. (konceptu) quod dicere est erroneum et here- ticum, (obrany; je to konec dokladu z Ambrože, resp. Husa) ut pro concluso habere. 5. Původstvi zcela bezpečné jak z obsahu, tak i z ruk. 6. Doba vzniku dá se určiti jen přibližně na počátek 1417 (Artik.). 7. Rukopisy: 1. VIII E 7. 117ab (začátek konceptu). 2. V G 5. 25—51. 72. Prohlášení o disputaci s Šimonem z Tišnova. I. Název ruk. Articuli contra M. Simonem de Tissnow. 2. Obsahem osvědčení, s jakými výhradami přijímá výzvu Šimonovu k disputaci. 4. Inc. Ne dedecus culpe transeat X sunt periculosi emuli veritatis etc. 5. Původství z ruk. i z obsahu. 6. Doba vzniku je stanovena přibližně za č. 71 a před č. 73 zmínkou názvu intimace Šimonovy, že čelí contra tractatulum de communione parvulorum M. Ja- robelli. Srv. i Artik. 7. Rukopis jediný: 4937. 176. 8. Vydal Palacký, Documenta 674—5.
51 9. Pramenem hlavně Janovovy Regulae. 10. Literatura. Tomek, Děje univ. 244 a III, 612, B v Art. 494. úryvky u Nejedlého 72—80. 70. List de quibusdam punctis. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem odpověď na dotazy a návrhy: I. aby na hlavním oltáři stavěna byla archa pro svátost oltářní, 2. o přípustnosti řádů nedosvědčených Písmem, 3. o udržení jednoty v obcích a mezi kněžími, 4. o přijímání nemluvňat. 4. Inc. Cupiens ex promisso quibusdam punctis ex parvitate sensus satis- facere X regenerati baptismo pasci eukaristia [re]salutari (?). 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i ruk. 6. Doba vzniku: asi počátek 1417, ačli, jak se podobá, dal projev podnět k polemice o přijímání nemluvňat (Artik. 548). 7. Rukopis jediný, autograf: VIII E 7. 104—16'. 10. Literatura. Uv. Artik. 71. Obrana přijímání dítek proti Jesenicovi. I. Název ruk. 1: Responsio ad auctoritates per M. Johannem de Jesenicz contra communionem parvulorum laboriose comportatas, v ruk. 2: Responsio ad auct. contra com. parv. per collectorem collectas. 2. Obsah, jak v názvu. 4. Inc. (konceptu) In prima auctoritate Augustini (traktátu Jesenicova, jenž vložen), Boni siquidem catholici. Expl. (konceptu) quod dicere est erroneum et here- ticum, (obrany; je to konec dokladu z Ambrože, resp. Husa) ut pro concluso habere. 5. Původstvi zcela bezpečné jak z obsahu, tak i z ruk. 6. Doba vzniku dá se určiti jen přibližně na počátek 1417 (Artik.). 7. Rukopisy: 1. VIII E 7. 117ab (začátek konceptu). 2. V G 5. 25—51. 72. Prohlášení o disputaci s Šimonem z Tišnova. I. Název ruk. Articuli contra M. Simonem de Tissnow. 2. Obsahem osvědčení, s jakými výhradami přijímá výzvu Šimonovu k disputaci. 4. Inc. Ne dedecus culpe transeat X sunt periculosi emuli veritatis etc. 5. Původství z ruk. i z obsahu. 6. Doba vzniku je stanovena přibližně za č. 71 a před č. 73 zmínkou názvu intimace Šimonovy, že čelí contra tractatulum de communione parvulorum M. Ja- robelli. Srv. i Artik. 7. Rukopis jediný: 4937. 176. 8. Vydal Palacký, Documenta 674—5.
Strana 52
52 73. Universitní kvestie o přijímání dítek. 1. Název ruk. 2: De communione parvulorum M. Jacobi de Misa. 2. Obsahem obrana přijímání dítek obvyklou formou kvestie. 4. Inc. Videtur michi, quod illud evangelicum, (úvodu) Quia quam cito quis generatur X dicitur racionale et sacramentis ecclesiasticis, (ruk. 2) etas, que quid agat non videt. 5. Původství zcela bezpečné. 6. Vznikem spadá za č. 72. 7. Rukopisy: 1. X H 10. 121'—31' (s úvodem). 2. 4937. 85—94. 3. C 106. 156—60' (konec utržen). 4. D 118. 55—67 (expl. Dyonisus enim loquitur de parvulis). 5. VIII D 15. 130'—6 (expl. 1). 6. I 24. 184—96' (Dicunt sancti, quod illud ev. X qui est benedictus in sec. sec.). 7. II 123. 51—8 (s úvodem ruk. 1 X habebunt vitam. Hec Augustinus). 8. II 24. 219—39 (s úv. na 1. 190, expl. ruk. 2). 73a. Koncept kvestie. I. Název v nápise Utrum infantibus baptisatis divinissima eukaristia sub specie panis et vini debeat ministrari. 4. Inc. Arguitur, quod non X idem facit decretum de communione di IIII. 5. Původství naprosto bezpečné z ruk. I, jenž byl psán Jakoubkem. 7. Rukopisy: 1. VIII E 7. 74—84' (autograf). 2. VIII E 7. 61—9 (s Jakoubkovými poznámkami a dodatky do 1. 73°). 74. Traktát o Ad honorem. I. Název ruk. zcela bezvýrazný. Ztracený rukopis, známý jen z katalogu koleje národu českého zn. P. 4, jmenuje spis tuším tento: Tractatus M. Jacobelli et Przibram pro communione parvulorum. 2. Obsahem č. 71 s odpovědí Šimonovi z Tišnova. 4. Inc. Ad honorem omnipotentis dei sueque sponse... et maxime ad pro- fectum omnium adultorum et parvulorum. Expl. viz v odst. 7. 5. Původství Jakoubkovo je jisté aspoň v 1. části. Ruk. 5 jmenuje původcem J. Příbrama, což by se mohlo vztahovati na konečnou úpravu; tomu nasvědčuje sloh úvodu, trochu cizí Jakoubkově prostotě. Možná však, že to je pouhý omyl s Pří- bramovým traktátem basilejským z 1437, jenž zcela podobně začíná (na př. V G 6. 1—82). Nejspíše je to společná práce obou mistrů (č. 1). 6. Doba vzniku je určena přesně toliko krajní mezí před 20. lednem 1419, kdy dopsán ruk. 7. Sotva však napsán tak pozdě. 7. Rukopisy: 1. V G 5. 52—65' (zdá se konceptem).
52 73. Universitní kvestie o přijímání dítek. 1. Název ruk. 2: De communione parvulorum M. Jacobi de Misa. 2. Obsahem obrana přijímání dítek obvyklou formou kvestie. 4. Inc. Videtur michi, quod illud evangelicum, (úvodu) Quia quam cito quis generatur X dicitur racionale et sacramentis ecclesiasticis, (ruk. 2) etas, que quid agat non videt. 5. Původství zcela bezpečné. 6. Vznikem spadá za č. 72. 7. Rukopisy: 1. X H 10. 121'—31' (s úvodem). 2. 4937. 85—94. 3. C 106. 156—60' (konec utržen). 4. D 118. 55—67 (expl. Dyonisus enim loquitur de parvulis). 5. VIII D 15. 130'—6 (expl. 1). 6. I 24. 184—96' (Dicunt sancti, quod illud ev. X qui est benedictus in sec. sec.). 7. II 123. 51—8 (s úvodem ruk. 1 X habebunt vitam. Hec Augustinus). 8. II 24. 219—39 (s úv. na 1. 190, expl. ruk. 2). 73a. Koncept kvestie. I. Název v nápise Utrum infantibus baptisatis divinissima eukaristia sub specie panis et vini debeat ministrari. 4. Inc. Arguitur, quod non X idem facit decretum de communione di IIII. 5. Původství naprosto bezpečné z ruk. I, jenž byl psán Jakoubkem. 7. Rukopisy: 1. VIII E 7. 74—84' (autograf). 2. VIII E 7. 61—9 (s Jakoubkovými poznámkami a dodatky do 1. 73°). 74. Traktát o Ad honorem. I. Název ruk. zcela bezvýrazný. Ztracený rukopis, známý jen z katalogu koleje národu českého zn. P. 4, jmenuje spis tuším tento: Tractatus M. Jacobelli et Przibram pro communione parvulorum. 2. Obsahem č. 71 s odpovědí Šimonovi z Tišnova. 4. Inc. Ad honorem omnipotentis dei sueque sponse... et maxime ad pro- fectum omnium adultorum et parvulorum. Expl. viz v odst. 7. 5. Původství Jakoubkovo je jisté aspoň v 1. části. Ruk. 5 jmenuje původcem J. Příbrama, což by se mohlo vztahovati na konečnou úpravu; tomu nasvědčuje sloh úvodu, trochu cizí Jakoubkově prostotě. Možná však, že to je pouhý omyl s Pří- bramovým traktátem basilejským z 1437, jenž zcela podobně začíná (na př. V G 6. 1—82). Nejspíše je to společná práce obou mistrů (č. 1). 6. Doba vzniku je určena přesně toliko krajní mezí před 20. lednem 1419, kdy dopsán ruk. 7. Sotva však napsán tak pozdě. 7. Rukopisy: 1. V G 5. 52—65' (zdá se konceptem).
Strana 53
53 2. VIII E 7. 1—35 (expl. Christo incorporatur. Hec ille). 3. X H 10. 132—88 (expl. viaticum tribuatis). 4. D 53. 216—62 (expl. neque sicias unquam). 5. 4937. 97—140' (expl. sumant corporaliter et reficiantur spiritualiter). 6. 4550. 341—65' (expl. si sunt expertes). 7. II 123. 1—39 (expl. 5. A. d. 1419 f. VI. ante Agnetis... presens opusculum est perfectum). 8. Překlad český v 4546. 226—43'. Inc. Ke cti P. Boha X obecné dobré. Toť patrně český liber de pueris M. Jacobi v kšaftě z 1454 (Winter, Děj. řemesel 447 p. 7). 75. Lístek o přímluvu u krále. 1. Název ruk. Responsio regi, quod non sit supersedendum de communione parvulorum. 4. Inc. Milý pane, prosím vašie milosti X lepšie královstvie dáti. 5. Původství plyne z toho, že ruk. je zřejmě autograf. 6. Doba vzniku asi počátek 1419, psán-li, jak se podobá, Mikulášovi z Husi (Artik. 508 p. 101). 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 128. 8. Vydal jsem v uv. Artik. 76. Spisek Communio parvulorum. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem souhrn autorit pro novotu. 4. Inc. Communio parvulorum baptisatorum colligitur ex infrascriptis. Joh. VI. cap. Nisi manducaveritis X fidemque rectam sectantur. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné jak z obsahu, tak z toho, že, jak ruk. 1 poznamenává, napsán in parietibus Betlemiticis. 6. Vznikem spadá nejspíše na závěr polemiky, asi do srpnového převratu 1419, kdy novota zvítězila. 7. Rukopisy: 1. 4° 22. 87—91. 2. 4550. 336'—40'. 3. I 48. 235—9. 4. II 24. 214—7'. 5. 4342. 65—9°. 6. V E 22. 293—7. Dodatek. Překlad kníh bohoslužebných a nová úprava české bible. Neposlední převrat, jejž husitství provedlo v tomto období Jakoubkovy činnosti, je počeštění bohoslužby překladem graduálu a antifonáře. Památným zbytkem ve- likého toho díla je dnes jediné šťastně uchovaný, třeba bohužel uboze kusý kancionál jistebnický z let asi dvacátých, vydaný nyní v podstatě v přílohách Nejedlého Dějin
53 2. VIII E 7. 1—35 (expl. Christo incorporatur. Hec ille). 3. X H 10. 132—88 (expl. viaticum tribuatis). 4. D 53. 216—62 (expl. neque sicias unquam). 5. 4937. 97—140' (expl. sumant corporaliter et reficiantur spiritualiter). 6. 4550. 341—65' (expl. si sunt expertes). 7. II 123. 1—39 (expl. 5. A. d. 1419 f. VI. ante Agnetis... presens opusculum est perfectum). 8. Překlad český v 4546. 226—43'. Inc. Ke cti P. Boha X obecné dobré. Toť patrně český liber de pueris M. Jacobi v kšaftě z 1454 (Winter, Děj. řemesel 447 p. 7). 75. Lístek o přímluvu u krále. 1. Název ruk. Responsio regi, quod non sit supersedendum de communione parvulorum. 4. Inc. Milý pane, prosím vašie milosti X lepšie královstvie dáti. 5. Původství plyne z toho, že ruk. je zřejmě autograf. 6. Doba vzniku asi počátek 1419, psán-li, jak se podobá, Mikulášovi z Husi (Artik. 508 p. 101). 7. Rukopis jediný: VIII E 7. 128. 8. Vydal jsem v uv. Artik. 76. Spisek Communio parvulorum. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem souhrn autorit pro novotu. 4. Inc. Communio parvulorum baptisatorum colligitur ex infrascriptis. Joh. VI. cap. Nisi manducaveritis X fidemque rectam sectantur. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné jak z obsahu, tak z toho, že, jak ruk. 1 poznamenává, napsán in parietibus Betlemiticis. 6. Vznikem spadá nejspíše na závěr polemiky, asi do srpnového převratu 1419, kdy novota zvítězila. 7. Rukopisy: 1. 4° 22. 87—91. 2. 4550. 336'—40'. 3. I 48. 235—9. 4. II 24. 214—7'. 5. 4342. 65—9°. 6. V E 22. 293—7. Dodatek. Překlad kníh bohoslužebných a nová úprava české bible. Neposlední převrat, jejž husitství provedlo v tomto období Jakoubkovy činnosti, je počeštění bohoslužby překladem graduálu a antifonáře. Památným zbytkem ve- likého toho díla je dnes jediné šťastně uchovaný, třeba bohužel uboze kusý kancionál jistebnický z let asi dvacátých, vydaný nyní v podstatě v přílohách Nejedlého Dějin
Strana 54
54 husitského zpěvu (1913); v nich se mu dostalo zároveň důkladného popisu (371—82) i rozboru (383—597), o němž také Kniha 20—3. Převrat v bohoslužbě stěží se udál bez přímé neb aspoň nepřímé účasti tehdejšího vůdčího ducha husitského. Hned 1415 uvažuje Jakoubek o počeštění bohoslužby a schvaluje je, 1416 vyslovuje názor, že zavedení nesrozumitelné latiny do bohoslužby stalo se z návodu satanova, a zastává se novoty, provedené vlastní jeho stranou, i později (doklady z č. 59, 96 a 9 v Knize 18). Do doby o něco snad pozdější spadá t. zv. druhá recense českého překladu biblického podle dělení Dobrovského, dochovaná podle jeho šetření ve 4 kodexech. Druhá tato úprava jest, jak se Dobrovský domnívá (list Durychovi z 1798 v Kore- spondenci I, 401), přímo neb nepřímo dílo Jakoubkovo. Nejsa s to, bych mohl oceňovati správnost důmyslné domněnky velikého učence, dovoluji si toliko upozorniti na Jakoubkovu obranu práva na národní překlad Písma v odpovědi Gersonovi z pros. 1417 (č. 47 ruk. 1 1. 2050), kdež se m. j. praví: ceterum ex ordinacione ecclesie Slavi, in ydiomate cum Bohemis ut plurimum concordantes non solum scripturam s. in suo ydomate permissi sunt habere, ymo et divina in lingua sua peragunt per orbem universum. E. Politické zápasy let dvacátých. Duchovní otec táborství, jímž se Jakoubek bezmála stal boji s uni- versitou i vládou v letech 1414—19, rozešel se na konec s vlastními žáky. Stárnoucí mistr s trpkými zkušenostmi životními těžko se vžíval do no- vých velikých převratů politických a sociálních, jež se staly nezbytnými k záchraně husitství a národa uprostřed hrozných válek s celým takřka světem a jež oni pozdravili jako nový velebný řád, v kterém se nebudou musit na nic již ohlížet, nýbrž budou moci cele žíti vlastnímu přesvěd- čení, a jako nejlepší záruku vybojovaných úspěchů. Hned za krise chilia- stické, za níž se stal nevděčným rozhodčím sporů o oprávněnost války, projevil se dosti tento odpor. Nesmlouvavé Jakoubkovo křesťanství, tak blízké Chelčickému, těžko se smiřovalo s válkou, zvláště když jí venkovští kněží hájili ukvapenými proroctvími, a když předpovědi selhaly, zaslepe- nými a vášnivými výzvami k vyhlazovací válce. Varoval proto před nimi jak v úředně vyžádaných projevech (77—9), tak i v soukromých listech (80—1). Když se ovšem válka ukázala neodvratnou a vypukla, neváhal ji schválit (82). Než za krátko musil se utkati s táborskými vůdci v otázkách daleko zásadnějších: jednak o mešní řád (83), jednak v učení o večeři Páně (84). Druhý tento spor byl s počátku namířen toliko proti t. zv. pikartům. Když však stoupenci pikartství začali býti popravováni a pronásledováni i v Praze ne bez Jakoubkova přičinění (85—6), zastali se jich Táboři a v Praze Jan Želivský a brzy vzplál mezi obojím směrem tragický zápas na život a na smrt. Marně Jakoubek prostředkoval (87). Sám na konec byl stržen vzbouřenými živly k tomu, že bezděky přispěl k osudnému pádu Želivského. Hrozný den popravy kněze Jana (9. března 1422) byl pro Jakoubka,
54 husitského zpěvu (1913); v nich se mu dostalo zároveň důkladného popisu (371—82) i rozboru (383—597), o němž také Kniha 20—3. Převrat v bohoslužbě stěží se udál bez přímé neb aspoň nepřímé účasti tehdejšího vůdčího ducha husitského. Hned 1415 uvažuje Jakoubek o počeštění bohoslužby a schvaluje je, 1416 vyslovuje názor, že zavedení nesrozumitelné latiny do bohoslužby stalo se z návodu satanova, a zastává se novoty, provedené vlastní jeho stranou, i později (doklady z č. 59, 96 a 9 v Knize 18). Do doby o něco snad pozdější spadá t. zv. druhá recense českého překladu biblického podle dělení Dobrovského, dochovaná podle jeho šetření ve 4 kodexech. Druhá tato úprava jest, jak se Dobrovský domnívá (list Durychovi z 1798 v Kore- spondenci I, 401), přímo neb nepřímo dílo Jakoubkovo. Nejsa s to, bych mohl oceňovati správnost důmyslné domněnky velikého učence, dovoluji si toliko upozorniti na Jakoubkovu obranu práva na národní překlad Písma v odpovědi Gersonovi z pros. 1417 (č. 47 ruk. 1 1. 2050), kdež se m. j. praví: ceterum ex ordinacione ecclesie Slavi, in ydiomate cum Bohemis ut plurimum concordantes non solum scripturam s. in suo ydomate permissi sunt habere, ymo et divina in lingua sua peragunt per orbem universum. E. Politické zápasy let dvacátých. Duchovní otec táborství, jímž se Jakoubek bezmála stal boji s uni- versitou i vládou v letech 1414—19, rozešel se na konec s vlastními žáky. Stárnoucí mistr s trpkými zkušenostmi životními těžko se vžíval do no- vých velikých převratů politických a sociálních, jež se staly nezbytnými k záchraně husitství a národa uprostřed hrozných válek s celým takřka světem a jež oni pozdravili jako nový velebný řád, v kterém se nebudou musit na nic již ohlížet, nýbrž budou moci cele žíti vlastnímu přesvěd- čení, a jako nejlepší záruku vybojovaných úspěchů. Hned za krise chilia- stické, za níž se stal nevděčným rozhodčím sporů o oprávněnost války, projevil se dosti tento odpor. Nesmlouvavé Jakoubkovo křesťanství, tak blízké Chelčickému, těžko se smiřovalo s válkou, zvláště když jí venkovští kněží hájili ukvapenými proroctvími, a když předpovědi selhaly, zaslepe- nými a vášnivými výzvami k vyhlazovací válce. Varoval proto před nimi jak v úředně vyžádaných projevech (77—9), tak i v soukromých listech (80—1). Když se ovšem válka ukázala neodvratnou a vypukla, neváhal ji schválit (82). Než za krátko musil se utkati s táborskými vůdci v otázkách daleko zásadnějších: jednak o mešní řád (83), jednak v učení o večeři Páně (84). Druhý tento spor byl s počátku namířen toliko proti t. zv. pikartům. Když však stoupenci pikartství začali býti popravováni a pronásledováni i v Praze ne bez Jakoubkova přičinění (85—6), zastali se jich Táboři a v Praze Jan Želivský a brzy vzplál mezi obojím směrem tragický zápas na život a na smrt. Marně Jakoubek prostředkoval (87). Sám na konec byl stržen vzbouřenými živly k tomu, že bezděky přispěl k osudnému pádu Želivského. Hrozný den popravy kněze Jana (9. března 1422) byl pro Jakoubka,
Strana 55
55 jak se podobá, hlubokým, nezapomenutelným duševním otřesem. Ustupuje (aspoň v spisovatelské činnosti dnes známé) ku podivu od té chvíle do pozadí. Teprve po letech donucuje ho rozklad vlastní strany neblahou roztržkou mezi Petrem Paynem a Janem Příbramem k novému veřej- nému vystoupení Vyznáním o velebné svátosti oltářní (88). Když pak se spor vybije vypuzením strany Příbramovy (17. dub. 1427), uklidňuje Jakoubek bouři artikuly míru a pokoje (89). Spory posledních Jakoub- kových dvou let a jeho úsilí, je urovnat a přece budoucnosti nezadat, osvětluje velký eucharistický traktát z r. 1428 (89) a předsmrtná confessio circa agonem (91), nejspíše pak i obrana proti nařčení, že je původcem táborství (101), tklivý to dokument truchlivého Jakoubkova osamocení, zároveň však i nikterak neochablé statečnosti v předvečer skonu, jímž 9. srpna 1429 vešel u věčný pokoj. 77. Okružník proti chiliastům. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem výstraha před chiliasty a výzva kněžím, aby neopouštěli lidu. 4. Inc. Pax vobis, fratres karissimi. Obsecro vos X Scriptum Rakovník feria II in die Vincencii etc. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné (Chil.). 6. Datum přesně určeno expl. na 22. ledna 1420. 7. Rukopis jediný: VI F 22. 276'. 8. Vydal Höf. II, 835 a Chil. 78. Rozhodnutí sporu mezi kněžími Václavem a Mikulášem. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem rozhodnutí sporu o přípustnosti války. 4. Inc. Salus Christi fidelibus, ad quos pervenerint ista scripta. Quia inter discretos viros X sui apostoli s. Pauli. 5. Původci jmenuje projev sam Jakoubka a Křišťana z Prachatic. 6. Vznikem spadá asi v touž dobu jako č. 77. 7. Rukopis jediný: O 13. 69—70'. 8. Vydal Jar. Goll, Quellen und Untersuchungen zur Geschichte d. böhm. Brüder II (1882), 51—3. 10. Literatura. Palacký III, 1, 329, uv. Goll, K. Hoch v Č. Mysli 1907, Jastrebov 57 a d. B v Chil. 79. Projev na venkov o chiliastických proroctvích. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem polemický rozbor chiliastických proroctví (Chil.). 4. Inc. Gracia et veritas per d. J. Christum, care in Christo frater. Nolens omnino X volo corrigi et melius edoceri. 5. Původství téměř nesporné z obsahu.
55 jak se podobá, hlubokým, nezapomenutelným duševním otřesem. Ustupuje (aspoň v spisovatelské činnosti dnes známé) ku podivu od té chvíle do pozadí. Teprve po letech donucuje ho rozklad vlastní strany neblahou roztržkou mezi Petrem Paynem a Janem Příbramem k novému veřej- nému vystoupení Vyznáním o velebné svátosti oltářní (88). Když pak se spor vybije vypuzením strany Příbramovy (17. dub. 1427), uklidňuje Jakoubek bouři artikuly míru a pokoje (89). Spory posledních Jakoub- kových dvou let a jeho úsilí, je urovnat a přece budoucnosti nezadat, osvětluje velký eucharistický traktát z r. 1428 (89) a předsmrtná confessio circa agonem (91), nejspíše pak i obrana proti nařčení, že je původcem táborství (101), tklivý to dokument truchlivého Jakoubkova osamocení, zároveň však i nikterak neochablé statečnosti v předvečer skonu, jímž 9. srpna 1429 vešel u věčný pokoj. 77. Okružník proti chiliastům. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem výstraha před chiliasty a výzva kněžím, aby neopouštěli lidu. 4. Inc. Pax vobis, fratres karissimi. Obsecro vos X Scriptum Rakovník feria II in die Vincencii etc. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné (Chil.). 6. Datum přesně určeno expl. na 22. ledna 1420. 7. Rukopis jediný: VI F 22. 276'. 8. Vydal Höf. II, 835 a Chil. 78. Rozhodnutí sporu mezi kněžími Václavem a Mikulášem. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem rozhodnutí sporu o přípustnosti války. 4. Inc. Salus Christi fidelibus, ad quos pervenerint ista scripta. Quia inter discretos viros X sui apostoli s. Pauli. 5. Původci jmenuje projev sam Jakoubka a Křišťana z Prachatic. 6. Vznikem spadá asi v touž dobu jako č. 77. 7. Rukopis jediný: O 13. 69—70'. 8. Vydal Jar. Goll, Quellen und Untersuchungen zur Geschichte d. böhm. Brüder II (1882), 51—3. 10. Literatura. Palacký III, 1, 329, uv. Goll, K. Hoch v Č. Mysli 1907, Jastrebov 57 a d. B v Chil. 79. Projev na venkov o chiliastických proroctvích. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem polemický rozbor chiliastických proroctví (Chil.). 4. Inc. Gracia et veritas per d. J. Christum, care in Christo frater. Nolens omnino X volo corrigi et melius edoceri. 5. Původství téměř nesporné z obsahu.
Strana 56
56 6. Doba vzniku asi stejná jako u č. 77—8. 7. Rukopis jediný: O 13 (dnes však zde tohoto projevu není). 8. Vydal (v stručném výtahu) uv. Goll 57—9. 10. Literatura. Uv. Palacký, Goll, Hoch i Jastrebov, Chil. 80. Odpověď M. Janu Jičínovi na jeho obranu proroctví. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsah, jak v čele (Chil.). 4. Inc. Gracia tibi et pax in mortuorum primogenito... Quia in tua epistola X non audes reprobare. 5. Původcem jmenuje sebe Jakoubek sám. 6. Vznikem je projev pozdější, asi z února 1420 (Chil.). 7. Rukopis jediný: O 13. 64—8. Na 1. 62'—4 čte se prvotní znění mnohem kratší a částečně doslovně shodné. Inc, má týž, expl. regnat ubique amor. 8. Vydal u výtahu uv. Goll 59—60. 10. Literatura. Uv. Palacký, Goll, Hoch i Jastrebov a Chil. 81. Traktát proti válce. nelze I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem odpověď na táborské obrany války. 4. Inc. Noverint universi modum et viam bellandi in causa dei, explicit zjistiti. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné z obsahu (Chil.). 6. Vznik projevu spadá asi do jara 1420 (Chil.). 7. Rukopis jediný: O 13 (za časů Gollových, dnes již nikoli). 8. Vydal zkráceně uv. Goll 55—6. 10. Literatura. Uv. Goll, Hoch i Jastrebov a Chil. 82. De prediis et potestate coactiva. I. Název v ruk. 2. Obsahem výklad o podmínkách, za jakých lze v nutnosti sáhnouti na ne- přátelské statky. 4. Inc. Pax Christi dirigat corda vestra in caritate et paciencia cum omni populo fideli... De materia, per vos michi scripta X eciam alia deordinacio etc. M. Jacobus. 5. Původství naprosto bezpečné z podpisu. 6. Vznikem spadá asi do doby hned po vypovědění války v dubnu 1420. 7. Rukopis jediný: III G 17. 41'. 8. Vydán v Chil.
56 6. Doba vzniku asi stejná jako u č. 77—8. 7. Rukopis jediný: O 13 (dnes však zde tohoto projevu není). 8. Vydal (v stručném výtahu) uv. Goll 57—9. 10. Literatura. Uv. Palacký, Goll, Hoch i Jastrebov, Chil. 80. Odpověď M. Janu Jičínovi na jeho obranu proroctví. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsah, jak v čele (Chil.). 4. Inc. Gracia tibi et pax in mortuorum primogenito... Quia in tua epistola X non audes reprobare. 5. Původcem jmenuje sebe Jakoubek sám. 6. Vznikem je projev pozdější, asi z února 1420 (Chil.). 7. Rukopis jediný: O 13. 64—8. Na 1. 62'—4 čte se prvotní znění mnohem kratší a částečně doslovně shodné. Inc, má týž, expl. regnat ubique amor. 8. Vydal u výtahu uv. Goll 59—60. 10. Literatura. Uv. Palacký, Goll, Hoch i Jastrebov a Chil. 81. Traktát proti válce. nelze I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem odpověď na táborské obrany války. 4. Inc. Noverint universi modum et viam bellandi in causa dei, explicit zjistiti. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné z obsahu (Chil.). 6. Vznik projevu spadá asi do jara 1420 (Chil.). 7. Rukopis jediný: O 13 (za časů Gollových, dnes již nikoli). 8. Vydal zkráceně uv. Goll 55—6. 10. Literatura. Uv. Goll, Hoch i Jastrebov a Chil. 82. De prediis et potestate coactiva. I. Název v ruk. 2. Obsahem výklad o podmínkách, za jakých lze v nutnosti sáhnouti na ne- přátelské statky. 4. Inc. Pax Christi dirigat corda vestra in caritate et paciencia cum omni populo fideli... De materia, per vos michi scripta X eciam alia deordinacio etc. M. Jacobus. 5. Původství naprosto bezpečné z podpisu. 6. Vznikem spadá asi do doby hned po vypovědění války v dubnu 1420. 7. Rukopis jediný: III G 17. 41'. 8. Vydán v Chil.
Strana 57
57 83. De ritibus misse. 1. Název z ruk. I. 2. Obsahem obrana pražského názoru o mši proti Táborům. 3. Rozdělení na odstavce, začínající zpravidla: Queritur... 4. Inc. An sacerdos Christi possunt sacras missas X sicut Christus facta communione etc. (ruk. 2:) dicit a sanctis stabilitum. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné ze shody v závěru (znění I.) s úryvky uvedenými Vavřincem z Březové (464) a Biskupcem (Höfler II, 494). 6. Doba vzniku je určena oběma těmito očitými svědky na 10. pros. 1420, kdy Jakoubek četl traktát na schůzce obojí strany u Zmrzlíků. 7. Rukopisy: 1. 4302. 187—90. 2. X. G 20. 1—4. 8. Vydán většinou se stejnojmenným traktátem Příbramovým, který jej pojímá do sebe a připojuje úvod a odpověď na traktát Korandův (vyhovuje tak jménem university příkazu, který vydali soudcové hádání u Zmrzlíků), v Biskupcově kronice uv. 502—30. 10. Literatura. Nejedlý III, 331 srov. Kniha 16 p. 2. 84. Traktát proti Húskovi. 1. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem (u S Traktáty 8—10) polemika proti devateré větě směru pi- kartského. 4. Inc. Jesus Christus, dominus et salvator X hic est Antichristus. 5. Původství zabezpečuje naprostá shoda s Jakoubkovými názory a ruk. 3, nadepsaný Tractatus M. Jacobi de Miza. 6. Vznikl nejspíše v březnu 1421. Požádalť koncem února M. Biskupec Jakoubka o pomoc proti Martinu Húskovi a jeho směru, spis pak se zmiňuje o od- ražení Zikmunda vítězstvím na Vyšehradě (S 10). 7. Rukopisy: 1. 4944. 250—6'. 2. II 24. 18—29'. 3. II 121. 231—40'. 10. Literatura. Uv. rozbor u S. 85. Zápis veliké obce pražské 21. července 1421. 1. Název ruk.: Výnos obce veliké Pražské, učiněný v pond. před sv. M. Magdalenú 1. P. 1421. 2. Obsahem jedenácte článků o řádě a kázni v obci a zvláště mezi kněžími. odst. 4. Inc. Najprvé pro odražení všelikterakého domněnie X beze všie odpornosti. 5. Původství je dosvědčeno svědectvím žaloby kněze Viléma (AČ III, 238 3), jenž Jakoubka viní z vymožení 2. odst. zápisu. 6. Datum přesné z ruk. 7. Rukopis jediný: měst. arch. praž. 993 1. 214.
57 83. De ritibus misse. 1. Název z ruk. I. 2. Obsahem obrana pražského názoru o mši proti Táborům. 3. Rozdělení na odstavce, začínající zpravidla: Queritur... 4. Inc. An sacerdos Christi possunt sacras missas X sicut Christus facta communione etc. (ruk. 2:) dicit a sanctis stabilitum. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné ze shody v závěru (znění I.) s úryvky uvedenými Vavřincem z Březové (464) a Biskupcem (Höfler II, 494). 6. Doba vzniku je určena oběma těmito očitými svědky na 10. pros. 1420, kdy Jakoubek četl traktát na schůzce obojí strany u Zmrzlíků. 7. Rukopisy: 1. 4302. 187—90. 2. X. G 20. 1—4. 8. Vydán většinou se stejnojmenným traktátem Příbramovým, který jej pojímá do sebe a připojuje úvod a odpověď na traktát Korandův (vyhovuje tak jménem university příkazu, který vydali soudcové hádání u Zmrzlíků), v Biskupcově kronice uv. 502—30. 10. Literatura. Nejedlý III, 331 srov. Kniha 16 p. 2. 84. Traktát proti Húskovi. 1. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem (u S Traktáty 8—10) polemika proti devateré větě směru pi- kartského. 4. Inc. Jesus Christus, dominus et salvator X hic est Antichristus. 5. Původství zabezpečuje naprostá shoda s Jakoubkovými názory a ruk. 3, nadepsaný Tractatus M. Jacobi de Miza. 6. Vznikl nejspíše v březnu 1421. Požádalť koncem února M. Biskupec Jakoubka o pomoc proti Martinu Húskovi a jeho směru, spis pak se zmiňuje o od- ražení Zikmunda vítězstvím na Vyšehradě (S 10). 7. Rukopisy: 1. 4944. 250—6'. 2. II 24. 18—29'. 3. II 121. 231—40'. 10. Literatura. Uv. rozbor u S. 85. Zápis veliké obce pražské 21. července 1421. 1. Název ruk.: Výnos obce veliké Pražské, učiněný v pond. před sv. M. Magdalenú 1. P. 1421. 2. Obsahem jedenácte článků o řádě a kázni v obci a zvláště mezi kněžími. odst. 4. Inc. Najprvé pro odražení všelikterakého domněnie X beze všie odpornosti. 5. Původství je dosvědčeno svědectvím žaloby kněze Viléma (AČ III, 238 3), jenž Jakoubka viní z vymožení 2. odst. zápisu. 6. Datum přesné z ruk. 7. Rukopis jediný: měst. arch. praž. 993 1. 214.
Strana 58
58 8. Vydal F. Palacký v AČ I (1840), 204—6. 10. Literatura. B v LF 23, 121 p. 1. 86. De dispensacione sacramentorum. I. Název ruk. De dispensacione sacramentorum fideli et prudenti. 2. Obsah: výpočet případů, kdy má kněž odepříti svátost hříšníkům. 4. Inc. Quia dispensatoribus in domo dei sacramentorum precipitur... ideo prohibeantur a communione X (1) nullus serviens Judeis, (2) valens elemosynam dare et non faciens, (3) sed et sanctificacio. 5. Původství dokonale zabezpečeno obsahem i ruk. 3. 6. Vznikem spadá nejspíše do doby mocného vzplání stranických vášní v pol. 1421 jako č. 85; odmítáť od svátostí rouhače svátosti olt., omnes foventes inordi- natos in domibus sive suspectos, conspiratores pro rege Ungarie et Thaboris. 7. Rukopisy: 1. 4344. 159—72 (nejkratší). 2. V G 23. 332—5'. 3. 4496. 15—38' (nejdelší). 87. Snesení pražské synody z 12. list. 1421. I. Název: articuli, per M. Jacobum de Misa et M. Petrum Engliš conscripti. 2. Obsahem šest článků řádu a kázně. 4. Inc. Ne errores pullulent ac hereses X libenter predictis directoribus obedire. 5. Původství i datum ze svědectví Vavřince z Březové (vyd. Goll) 521. 8. Vydána v uv. kronice 521—3. 10. Literatura. Palacký III, 2, 126, Tomek IV, 215. 88. O velebné svátosti těla Syna božího. I. Název, jak v čele, v ruk. 4. V ruk. 3 přidáno: vyznánie dobré paměti M. Jakúbka Pražského. Ruk. 1: Vyznání víry o svátosti oltářní. M. Jacobellus. 2. Obsahem vyznání o Kristově přítomnosti ve večeři Páně. 4. Inc. Po praciech mých mnohých a nesnázích těžkých X na tom by sám blůdil. A tak se skonává o vel. sv. těla Syna b. M. Jakuba, kazatele betlemského (ruk. 2. Hec M. Jacobus de Misa). 5. Původství z expl. i obsahu naprosto bezpečné. 6. Vznikem spadá zřejmě do dob bojů mezi Příbramem a Paynem počátkem 1427 a je protějškem podobného vyznání Paynova (o něm M 21, 34 p. 2). Vracíť se výrazná jeho formule remanenční v č. 89. 7. Rukopisy: 1. 8° 7. 168—70. 2. B 28. 87. 3. I 48. 168—9'. 4. Rajhrad 417. 240'—2'. 8. Vydal (z ruk. 4) S, Několik textů II, 4—5. 10. Literatura. Uv. S. a B v LF 1914, 114 i uv. M.
58 8. Vydal F. Palacký v AČ I (1840), 204—6. 10. Literatura. B v LF 23, 121 p. 1. 86. De dispensacione sacramentorum. I. Název ruk. De dispensacione sacramentorum fideli et prudenti. 2. Obsah: výpočet případů, kdy má kněž odepříti svátost hříšníkům. 4. Inc. Quia dispensatoribus in domo dei sacramentorum precipitur... ideo prohibeantur a communione X (1) nullus serviens Judeis, (2) valens elemosynam dare et non faciens, (3) sed et sanctificacio. 5. Původství dokonale zabezpečeno obsahem i ruk. 3. 6. Vznikem spadá nejspíše do doby mocného vzplání stranických vášní v pol. 1421 jako č. 85; odmítáť od svátostí rouhače svátosti olt., omnes foventes inordi- natos in domibus sive suspectos, conspiratores pro rege Ungarie et Thaboris. 7. Rukopisy: 1. 4344. 159—72 (nejkratší). 2. V G 23. 332—5'. 3. 4496. 15—38' (nejdelší). 87. Snesení pražské synody z 12. list. 1421. I. Název: articuli, per M. Jacobum de Misa et M. Petrum Engliš conscripti. 2. Obsahem šest článků řádu a kázně. 4. Inc. Ne errores pullulent ac hereses X libenter predictis directoribus obedire. 5. Původství i datum ze svědectví Vavřince z Březové (vyd. Goll) 521. 8. Vydána v uv. kronice 521—3. 10. Literatura. Palacký III, 2, 126, Tomek IV, 215. 88. O velebné svátosti těla Syna božího. I. Název, jak v čele, v ruk. 4. V ruk. 3 přidáno: vyznánie dobré paměti M. Jakúbka Pražského. Ruk. 1: Vyznání víry o svátosti oltářní. M. Jacobellus. 2. Obsahem vyznání o Kristově přítomnosti ve večeři Páně. 4. Inc. Po praciech mých mnohých a nesnázích těžkých X na tom by sám blůdil. A tak se skonává o vel. sv. těla Syna b. M. Jakuba, kazatele betlemského (ruk. 2. Hec M. Jacobus de Misa). 5. Původství z expl. i obsahu naprosto bezpečné. 6. Vznikem spadá zřejmě do dob bojů mezi Příbramem a Paynem počátkem 1427 a je protějškem podobného vyznání Paynova (o něm M 21, 34 p. 2). Vracíť se výrazná jeho formule remanenční v č. 89. 7. Rukopisy: 1. 8° 7. 168—70. 2. B 28. 87. 3. I 48. 168—9'. 4. Rajhrad 417. 240'—2'. 8. Vydal (z ruk. 4) S, Několik textů II, 4—5. 10. Literatura. Uv. S. a B v LF 1914, 114 i uv. M.
Strana 59
59 89. Artikule míru a pokoje 1427. I. Název ruk. A. d. 1427 tempore Jakúbkonis articuli, quando magistri fuerunt banniti de Praga. 2. Obsahem dvanáct snesení města Prahy po převratě ze 17. dubna 1427. 4. Poněvadž každá obec jednotú a svorností roste X pochybují neb ne- dokonale věřie. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné, jak naznačuje i název. 6. Vznikl hned po převratě ze 17. dubna, jak plyne z názvu. 7. Rukopis jediný: D 51. 311—2'. Zlomek i D 47.126. 8. Vydal F. Palacký v AČ III (1844), 261—4. 10. Literatura. Palacký III, 2, 271, Tomek IV 369 a B jako v č. 88. 90. Eucharistický traktát z 1428. I. Název ruk. 1: Tractatus M. Jacobi de Misa, theologi profundi, de exi- stencia vera corporis Christi in sacramento altaris, catholice conscriptus, ruk. 2: Posicio vener. M. Jacobi de Myza pro exaltacione magnifici sacramenti et existencia corporis Christi in propria natura in eodem sacramento. 2. Obsahem kvestie, jejíž thema v odst. 4, jest důkaz o duchovní přítomnosti Kristově u večeři Páně (S, Traktáty. 48—51). 3. Rozdělení na 14 kap. pochází až od Hardta. 4. Inc. Utrum ex fundamento scripture sacre et testimonio antiquorum sanc- torum possit ostendi vel credi debeat, quod in sacramento altaris corpus Christi, de Virgine natum, passum etc. sit in sua propria existencia vel natura. Arguitur, quod non X in quo omnia in sec. sec. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk 1, 2 a ze dvojího svě- dectví Rokycanova (otiskují je Nejedlý, Prameny k synodám (1900), 144, 148 a K. Krofta v M 1899, 220 p). 6. Vznik traktátu v 1428 dosvědčuje uv. Rokycana, přesněji pak na 27. čer- venec paměť ruk. III H 10. 294, jenž dopsán I1I. f. post Jacobi 1428, quando ince- perunt pronunciare tractatum, editum a magistris de corpore Christi, de sua existencia... 1. 4936. 165—91. 2. D 55. 299—324. 3. 4935. 93—124. 4. IV G 14. 108—30. 5. 1 48. 101—36'. 6. II 123. 39'—50'. 7. D 19. 63—83' (necelý). 8. O 17. 177—200. 9. O 29. 98—115. 10. F 24. 238—68. 8. Vydal H. Hardt III, 884—932. 10. Literatura. Uv. S a B, Kniha 15 p. 4. 7. Rukopisy:
59 89. Artikule míru a pokoje 1427. I. Název ruk. A. d. 1427 tempore Jakúbkonis articuli, quando magistri fuerunt banniti de Praga. 2. Obsahem dvanáct snesení města Prahy po převratě ze 17. dubna 1427. 4. Poněvadž každá obec jednotú a svorností roste X pochybují neb ne- dokonale věřie. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné, jak naznačuje i název. 6. Vznikl hned po převratě ze 17. dubna, jak plyne z názvu. 7. Rukopis jediný: D 51. 311—2'. Zlomek i D 47.126. 8. Vydal F. Palacký v AČ III (1844), 261—4. 10. Literatura. Palacký III, 2, 271, Tomek IV 369 a B jako v č. 88. 90. Eucharistický traktát z 1428. I. Název ruk. 1: Tractatus M. Jacobi de Misa, theologi profundi, de exi- stencia vera corporis Christi in sacramento altaris, catholice conscriptus, ruk. 2: Posicio vener. M. Jacobi de Myza pro exaltacione magnifici sacramenti et existencia corporis Christi in propria natura in eodem sacramento. 2. Obsahem kvestie, jejíž thema v odst. 4, jest důkaz o duchovní přítomnosti Kristově u večeři Páně (S, Traktáty. 48—51). 3. Rozdělení na 14 kap. pochází až od Hardta. 4. Inc. Utrum ex fundamento scripture sacre et testimonio antiquorum sanc- torum possit ostendi vel credi debeat, quod in sacramento altaris corpus Christi, de Virgine natum, passum etc. sit in sua propria existencia vel natura. Arguitur, quod non X in quo omnia in sec. sec. 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i ruk 1, 2 a ze dvojího svě- dectví Rokycanova (otiskují je Nejedlý, Prameny k synodám (1900), 144, 148 a K. Krofta v M 1899, 220 p). 6. Vznik traktátu v 1428 dosvědčuje uv. Rokycana, přesněji pak na 27. čer- venec paměť ruk. III H 10. 294, jenž dopsán I1I. f. post Jacobi 1428, quando ince- perunt pronunciare tractatum, editum a magistris de corpore Christi, de sua existencia... 1. 4936. 165—91. 2. D 55. 299—324. 3. 4935. 93—124. 4. IV G 14. 108—30. 5. 1 48. 101—36'. 6. II 123. 39'—50'. 7. D 19. 63—83' (necelý). 8. O 17. 177—200. 9. O 29. 98—115. 10. F 24. 238—68. 8. Vydal H. Hardt III, 884—932. 10. Literatura. Uv. S a B, Kniha 15 p. 4. 7. Rukopisy:
Strana 60
60 90a. Překlad traktátu. I. Názvu ruk. nemají. 2. Obsah rozhojněn o úvod a nejednu změnu. 4. Inc. Dobrota svrchovaná Pána našeho Jezu K... A otázka jest tato: Móž-li dokázáno býti X ale Bohu samému buď připsáno. A tak děj se etc. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné, poněvadž překlad je samostatný a ducha zcela Jakoubkova. 6. Vznikl jistě nedlouho později. 7. Rukopisy: 1. 4935. 149—82. 2. Rajhrad 417. 203—40. 3. 4302. 160—4' (konec). 10. Literatura. Pavel Bydžovský, Tyto knížky toto trý v sobě drží (1539) C II' a D III' má dvojí obsáhlý úryvek. 91. Protitáborské prohlášení (zlomek). I. Názvu nelze se dohádnouti. Rokycana 1431 je v odpovědi Táborům uvádí slovy: M. Jacobus de Misa dive memorie... quid illo termino »inevitabiliter« in scriptis suis manu propria reliquerit, audiamus. 2. Obsahem zlomku odmítání táborského stanoviska, že jediné závazné mě- řítko je Písmo. 4. Inc. Quia moderni quidam, cautelam observantes X persuasionibus, ex pre- sumptuosis nostris ingeniis procedentibus. 5. Původství nesporné ze svědectví Rokycanova (odst. 1). 6. Čas vzniku lze jen zcela přibližně položiti v léta dvacátá. 7. Rukopis zlomku jediný: D 88. 264—5. 92. Confessio circa agonem. I. Název ruk. Confessio M. Jacobelli de Misa circa agonem coram M. Anglico, suo socio, et coram Rokycana, Drachovec etc. 2. Zněni: Post consecracionem manet panis ut Le ult. »Cognoverunt eum in fraccione panis« et Apostolus I Cor 10 »Panis, quem frangimus«. 2° cognovit, quod in sacramento altaris corpus Christi tantum est secundum vitam divinam et spiri- tualem, que non est tanta vel quanta nec mole magna, qualis est vel fuit vita corporis Christi in presenti visibilis, sensibilis, passibilis et sic de aliis, unde consecracione dist. II: Corpus Christi, quod resurrexit, uno loco apparet. 3° recognovit idem Jacobellus in agone, quod omnes census camerarii sunt usurarii etc. 6. Datum jistě blízké Jakoubkovu skonu (9. srpna 1429). 7. Rukopis paměti jediný: II 28. 150. 10. Literatura. Jireček I, 308 (ztotožňuje omylem s č. 88). F. Postily. Jako u většiny husitských bohoslovců a politiků, jest zvláště v Ja- koubkově spisovatelské činnosti oborem nejvýznamnějším i nejrozsáhlej-
60 90a. Překlad traktátu. I. Názvu ruk. nemají. 2. Obsah rozhojněn o úvod a nejednu změnu. 4. Inc. Dobrota svrchovaná Pána našeho Jezu K... A otázka jest tato: Móž-li dokázáno býti X ale Bohu samému buď připsáno. A tak děj se etc. 5. Původství svrchovaně pravděpodobné, poněvadž překlad je samostatný a ducha zcela Jakoubkova. 6. Vznikl jistě nedlouho později. 7. Rukopisy: 1. 4935. 149—82. 2. Rajhrad 417. 203—40. 3. 4302. 160—4' (konec). 10. Literatura. Pavel Bydžovský, Tyto knížky toto trý v sobě drží (1539) C II' a D III' má dvojí obsáhlý úryvek. 91. Protitáborské prohlášení (zlomek). I. Názvu nelze se dohádnouti. Rokycana 1431 je v odpovědi Táborům uvádí slovy: M. Jacobus de Misa dive memorie... quid illo termino »inevitabiliter« in scriptis suis manu propria reliquerit, audiamus. 2. Obsahem zlomku odmítání táborského stanoviska, že jediné závazné mě- řítko je Písmo. 4. Inc. Quia moderni quidam, cautelam observantes X persuasionibus, ex pre- sumptuosis nostris ingeniis procedentibus. 5. Původství nesporné ze svědectví Rokycanova (odst. 1). 6. Čas vzniku lze jen zcela přibližně položiti v léta dvacátá. 7. Rukopis zlomku jediný: D 88. 264—5. 92. Confessio circa agonem. I. Název ruk. Confessio M. Jacobelli de Misa circa agonem coram M. Anglico, suo socio, et coram Rokycana, Drachovec etc. 2. Zněni: Post consecracionem manet panis ut Le ult. »Cognoverunt eum in fraccione panis« et Apostolus I Cor 10 »Panis, quem frangimus«. 2° cognovit, quod in sacramento altaris corpus Christi tantum est secundum vitam divinam et spiri- tualem, que non est tanta vel quanta nec mole magna, qualis est vel fuit vita corporis Christi in presenti visibilis, sensibilis, passibilis et sic de aliis, unde consecracione dist. II: Corpus Christi, quod resurrexit, uno loco apparet. 3° recognovit idem Jacobellus in agone, quod omnes census camerarii sunt usurarii etc. 6. Datum jistě blízké Jakoubkovu skonu (9. srpna 1429). 7. Rukopis paměti jediný: II 28. 150. 10. Literatura. Jireček I, 308 (ztotožňuje omylem s č. 88). F. Postily. Jako u většiny husitských bohoslovců a politiků, jest zvláště v Ja- koubkově spisovatelské činnosti oborem nejvýznamnějším i nejrozsáhlej-
Strana 61
61 ším působnost kazatelská. V duchu velkého otce naší reformace, zakla- datele slavné školy kazatelské, J. Milíče, i největšího svého učitele Ma- těje z Janova pokládal Jakoubek vedle častého přijímání za hlavní pod- mínku obnovy církve kázání. A tento úkol zatlačil u něho asi velmi brzy všecku ostatní činnost bohosloveckou jakožto něco vedlejšího, zvláště když se mu podařilo (nejpozději 1410) dosáhnouti trvalého úřadu kaza- telského v chrámě otcovského přítele a seniora strany, Křišťana z Pra- chatic, u sv. Michala na Starém městě. Odtud přešel asi 1415 do Husova Betlema jako nástupce zvěčnělého svého přítele a zde došel i věčného od- počinku. Káže pravidelně na dvacet let, a to (aspoň v pozdější době) nepo- chybně denně, napsal Jakoubek nejméně 20 obsáhlých děl postilových. Zprvu jsou psána v obvyklé podobě sermonum per circulum anni na evan- gelní neb epištolní perikopy, později většinou souvisle na celé biblické knihy, čímž snad (pokud známo, prvý z husitských bohoslovců) chtěl zá- roveň vyhověti své povinnosti profesora theologické fakulty. Do r. 1420 píše latinsky (vždy ovšem jako všichni soudobí kazatelé vtrušuje větičky české), později česky. Z bohatého kazatelského díla, jež svou pří- mostí a namnoze bezpečným datováním náleží k nejvzácnějším pra- menům jak života Jakoubkova, tak i. — význačností svého původce — pro dějiny husitství vůbec, dochovaly se ovšem jen ubohé, třeba svrchovaně drahocenné trosky, z druhé, české, cennější řady vlastně toliko začátek. 93. Postila evangelní r. 1410—1. I. Název na přídeští ruk. 1: Sermones Jacobelli. 2. Obsahem postily kázání na evangelia (v postě i epištoly) od 6. pros. 1410 do 20. pros. 1411. 4. Inc. In nativitate Christi. Luc. 2. Exiit edictum... Queritur, quare filius X (4. neděle adventní) plantacionem suam evellent. Laus deo. 5. Původství úplně zabezpečuje název, pozn. na 1. 223: M. Jakůbek eciam a slova v textu (1. 304): ego Jacobellus jakož i všechen duch dila. 6. Doba vzniku, jak udána v odst. 2, je určena jednak tím, že traktáty přímo před tím předcházející v ruk. 1 dopsány 27. srpna a 7. září 1411 (l. 37, 39'), tedy v době, kdy nemohla býti ještě hotova postila roku dalšího (1411/2), jednak zmínkou o Janu XXIII., zvoleném 18. května 1410, v kázání na sobotu po devítníku, ne- možnou zase v postile r. 1409/10. S tím souhlasí jak všecky dobové narážky — ze- jména zmínka o novém arcibiskupovi 18. října, kdežto 15. února hovoří Jakoubek o Zbyňkovi jako o živém — tak shoda s kalendářem, pádná zvláště v Quadragesimale (25. března na př. přesně ve středu po Laetare); tato shoda po 15. červnu sice pře- stává, odchylky lze však snadno vyložiti písařovými rozpaky nad hojností látky, z níž na konec zřejmě činí pouhý výběr, čímž pořad patrně porouchal. 7. Rukopis dvojí: 1. 4° 23. 49—312'. 2. táborský 17—64 (zlomek pašijí). 8. Vydání připraveno od 1911 do tisku. 10. Literatura. V. Flajšhans M 05, 13, B v M 15, 279 p. 1.
61 ším působnost kazatelská. V duchu velkého otce naší reformace, zakla- datele slavné školy kazatelské, J. Milíče, i největšího svého učitele Ma- těje z Janova pokládal Jakoubek vedle častého přijímání za hlavní pod- mínku obnovy církve kázání. A tento úkol zatlačil u něho asi velmi brzy všecku ostatní činnost bohosloveckou jakožto něco vedlejšího, zvláště když se mu podařilo (nejpozději 1410) dosáhnouti trvalého úřadu kaza- telského v chrámě otcovského přítele a seniora strany, Křišťana z Pra- chatic, u sv. Michala na Starém městě. Odtud přešel asi 1415 do Husova Betlema jako nástupce zvěčnělého svého přítele a zde došel i věčného od- počinku. Káže pravidelně na dvacet let, a to (aspoň v pozdější době) nepo- chybně denně, napsal Jakoubek nejméně 20 obsáhlých děl postilových. Zprvu jsou psána v obvyklé podobě sermonum per circulum anni na evan- gelní neb epištolní perikopy, později většinou souvisle na celé biblické knihy, čímž snad (pokud známo, prvý z husitských bohoslovců) chtěl zá- roveň vyhověti své povinnosti profesora theologické fakulty. Do r. 1420 píše latinsky (vždy ovšem jako všichni soudobí kazatelé vtrušuje větičky české), později česky. Z bohatého kazatelského díla, jež svou pří- mostí a namnoze bezpečným datováním náleží k nejvzácnějším pra- menům jak života Jakoubkova, tak i. — význačností svého původce — pro dějiny husitství vůbec, dochovaly se ovšem jen ubohé, třeba svrchovaně drahocenné trosky, z druhé, české, cennější řady vlastně toliko začátek. 93. Postila evangelní r. 1410—1. I. Název na přídeští ruk. 1: Sermones Jacobelli. 2. Obsahem postily kázání na evangelia (v postě i epištoly) od 6. pros. 1410 do 20. pros. 1411. 4. Inc. In nativitate Christi. Luc. 2. Exiit edictum... Queritur, quare filius X (4. neděle adventní) plantacionem suam evellent. Laus deo. 5. Původství úplně zabezpečuje název, pozn. na 1. 223: M. Jakůbek eciam a slova v textu (1. 304): ego Jacobellus jakož i všechen duch dila. 6. Doba vzniku, jak udána v odst. 2, je určena jednak tím, že traktáty přímo před tím předcházející v ruk. 1 dopsány 27. srpna a 7. září 1411 (l. 37, 39'), tedy v době, kdy nemohla býti ještě hotova postila roku dalšího (1411/2), jednak zmínkou o Janu XXIII., zvoleném 18. května 1410, v kázání na sobotu po devítníku, ne- možnou zase v postile r. 1409/10. S tím souhlasí jak všecky dobové narážky — ze- jména zmínka o novém arcibiskupovi 18. října, kdežto 15. února hovoří Jakoubek o Zbyňkovi jako o živém — tak shoda s kalendářem, pádná zvláště v Quadragesimale (25. března na př. přesně ve středu po Laetare); tato shoda po 15. červnu sice pře- stává, odchylky lze však snadno vyložiti písařovými rozpaky nad hojností látky, z níž na konec zřejmě činí pouhý výběr, čímž pořad patrně porouchal. 7. Rukopis dvojí: 1. 4° 23. 49—312'. 2. táborský 17—64 (zlomek pašijí). 8. Vydání připraveno od 1911 do tisku. 10. Literatura. V. Flajšhans M 05, 13, B v M 15, 279 p. 1.
Strana 62
62 94. Zlomek postily r. 1412. 2. Obsah zlomku je sedm kázání: a) Epistola in die s. Petri ap. Misit enim Herodes... Duas obviaciones. b) zlomek kázání, jak se zdá, na Zelený čtvr tek. c) velkopáteční (?) Passio J. Christi. Mat. 26. Cum consum- masset...Ecce sermo planus. d) na Bílou sobotu: Cum sero autem... In verbis laudatur (92—6). e) In die pasce Marci ult. a 1412. M. Magdalena... Quia igitur hodie 96—9). f) Na Vespere autem sabbati... Evangelium istud (99—103). g) feria II. Le ult. Duo ex discipulis... B. Gregorius (103—6). 5. Původství nasvědčuje řada známek (M 19, 60—1). K nim dodej z po- sledního kázání narážku, jak se podobá, na chování Pálčovo a j. za aféry odpustkové. Dokládá zde kazatel, mluvě o tom, že se učedníci ke Kristu nepřiznali: sic eciam est, qui angulatim multimodam (?) confitendo veritatem sicut grilli cvrkujíce cavillaciones et in aperto nullus audet veritatem fidei confiteri. 6. Datum kázání e) je určeno přesně ruk. na 3. duben 1412. 7. Rukopis jediný: táborský s. 65—107. 10. Literatura. M. Kolář v (Dastichově) Kroku II (1866), 238, B v uv. M. 95. Evangelní postila 1414/4. I. Název na desce: Sermones reportati a Jacobello per circuium anni. 2. Obsahem jsou kázání od 25. listopadu 1413 do 4. listopadu 1414. Obsahuje i č. 52 a 56. 4. Inc. In die b. Katherine. Simile est regnum celorum... Mt 14. Imprimis notemus X (neděle 22. po Trojici) qua mensura fuerimus mensi. 5. Původství dokonale jisté z obsahu i názvu. 6. Datum, jak je naznačeno v odst. 2, plyne z narážek i pořadu kázání (M 22, 166—8). 7. Rukopis jediný: M XIV E 4. 1—254. 10. Literatura. M. Kolář v Kroku I (1865), 223 a d. = Sborník hist. prací M. K. o dějinách Tábora (1924) 193 a d., Z. Nejedlý, Dějiny hus. zpěvu za válek (1913) 65 a d. i uv. M. 96. Postila nedělní a sváteční na 24. hl. Matoušovu a na Joba z 1415/6. I. Názvu ruk. nemají. 2. Obsahem postily kázání od 24. listopadu 1415 až asi do léta 1416. Zprvu káže Jakoubek 1. na Mat. 24, 1—34 (1. 1—35'); pak jest asi mezera, neboť následuje 2. řada článků nevelkých, vesměs ducha zcela Jakoubkova, a to: a) de reliquiis. Tria sunt genera reliquiarum (l. 36—7), b) de peregrinacione. Peregrinacio et ex utili et iusta causa (1. 37),
62 94. Zlomek postily r. 1412. 2. Obsah zlomku je sedm kázání: a) Epistola in die s. Petri ap. Misit enim Herodes... Duas obviaciones. b) zlomek kázání, jak se zdá, na Zelený čtvr tek. c) velkopáteční (?) Passio J. Christi. Mat. 26. Cum consum- masset...Ecce sermo planus. d) na Bílou sobotu: Cum sero autem... In verbis laudatur (92—6). e) In die pasce Marci ult. a 1412. M. Magdalena... Quia igitur hodie 96—9). f) Na Vespere autem sabbati... Evangelium istud (99—103). g) feria II. Le ult. Duo ex discipulis... B. Gregorius (103—6). 5. Původství nasvědčuje řada známek (M 19, 60—1). K nim dodej z po- sledního kázání narážku, jak se podobá, na chování Pálčovo a j. za aféry odpustkové. Dokládá zde kazatel, mluvě o tom, že se učedníci ke Kristu nepřiznali: sic eciam est, qui angulatim multimodam (?) confitendo veritatem sicut grilli cvrkujíce cavillaciones et in aperto nullus audet veritatem fidei confiteri. 6. Datum kázání e) je určeno přesně ruk. na 3. duben 1412. 7. Rukopis jediný: táborský s. 65—107. 10. Literatura. M. Kolář v (Dastichově) Kroku II (1866), 238, B v uv. M. 95. Evangelní postila 1414/4. I. Název na desce: Sermones reportati a Jacobello per circuium anni. 2. Obsahem jsou kázání od 25. listopadu 1413 do 4. listopadu 1414. Obsahuje i č. 52 a 56. 4. Inc. In die b. Katherine. Simile est regnum celorum... Mt 14. Imprimis notemus X (neděle 22. po Trojici) qua mensura fuerimus mensi. 5. Původství dokonale jisté z obsahu i názvu. 6. Datum, jak je naznačeno v odst. 2, plyne z narážek i pořadu kázání (M 22, 166—8). 7. Rukopis jediný: M XIV E 4. 1—254. 10. Literatura. M. Kolář v Kroku I (1865), 223 a d. = Sborník hist. prací M. K. o dějinách Tábora (1924) 193 a d., Z. Nejedlý, Dějiny hus. zpěvu za válek (1913) 65 a d. i uv. M. 96. Postila nedělní a sváteční na 24. hl. Matoušovu a na Joba z 1415/6. I. Názvu ruk. nemají. 2. Obsahem postily kázání od 24. listopadu 1415 až asi do léta 1416. Zprvu káže Jakoubek 1. na Mat. 24, 1—34 (1. 1—35'); pak jest asi mezera, neboť následuje 2. řada článků nevelkých, vesměs ducha zcela Jakoubkova, a to: a) de reliquiis. Tria sunt genera reliquiarum (l. 36—7), b) de peregrinacione. Peregrinacio et ex utili et iusta causa (1. 37),
Strana 63
63 c) persecucio. Persecucionem quadruplicem paciuntur sancti (1. 38), d) kvestie Utrum homines, existentes in peccato mortali, nihil sunt et per consequens non sunt sacerdotes nec baptisant nec conficiunt nec consecrant (1. 38'—40), odpo- vídající na otázku záporně, a e) sermo M. Jacobelli. Bibite ex hoc omnes Mat. 26. Hec verba (patrně nedokončené 1. 40'—1°). 3. Poslední částí jsou kázání o sedmi smrtelných hříších: ob- žerství, lakotě, lichvě, pýše, závisti, hněvu, nejdříve na Joba 39, 7, k němuž se vrací po malém přerušení, takže dospívá až k v. 26 (1. 42—65'). Tu však zase vložen (1. 66—7). 4. sermo de auguriis etc. Fides catholica in evangelio expres- sata... X fidem super terram (necelý, neboť ani nedopsán a 2 lI. vytrženy). Text starý, Job. 40, 12 a d., se pak ještě jednou vrací (pokud patrno, dospívá až k 41. kap.), ale zaniká v jiných podobných textech apokalyptických (1. 68—134). Pro tento základní motiv náleží k rozbitému tomuto celku skoro jistě i 5. zlomek táborský (ruk. 2) s. 245—68 na Joba 14.17—15.30, hlásící se sem i nápisem de superbia (s. 257); náležel by ovšem asi mezi část 2. a 3. 4. Inc. (Dominica XXVII Trin.) Preterita septimana habuimus ex evan- gelio X dicunt errorem et heresim. 5. Původství pezpečné z několika významných okolností. Kazatel káže v Praze (10', 87, 101), horlivě hájí kalicha nedávno zavedeného (22) i častého při- jímání (70'), zavrhuje světské panování duchovenstva (84), nádheru kostelní a obrazy (10', 22), jejichž ničení schvaluje (129), latinu při mši (Kniha 18), přísahu (51. 59) i trpění prostopášnosti (43, 1330); je přesvědčen, že od 1365 je na světě Antikrist, jehož vidí v papežství (7' srov. 20, 69); v pokoře a mírnosti spatřuje abecedu školy Kristovy (1320) a v pokynech, jaké dává ve válce rytířům (50), doslovně se místy shoduje s projevem č. 52. 6. Čas vzniku možno stanoviti podrobně jen pro jednotlivé části, rok 1415 je jmenován výslovně na 1. 25', s čímž souhlasí i pořad kázání. V 1. části je poslední přesné datum již 1. pros. (1415) na 1. 6, v 2. není opory žádné, v 3. však zase podle nedělí určíme 16. ún. (1416) na 1. 43 a řadu dalších nedělí až po 5. duben (54°). Vložený sermo de auguriis je podle zmínky v textu z 2. února. Ostatek neposkytuje již opory pro datování; nejvýše lze tvrditi, že na 1. 70' dospěl před dojitím zprávy o skonu Jeronymově. 7. Rukopisy: 1. VIII. E 3. 1—134. 2. táborský 109—56 (necelá část I. a z 3. zlomek samostatný). 10. Literatura. M. Kolář v Kroku II (1866) 241 = Sborník hist. prací (192:) 197 a d., jakož i 45—7, 64—8 a v knize Jos. Švehly Kozí (1920) 39—40 (podle ruk. 2, který považovali za spis táborského chiliasmu), B v M 19, 61. 97. Postila na Jeremiášův pláč z polovice 1420. I. Názvu ruk. nemají. 2. Obsahem postily kázání na Pláč. 4. Inc. Et factum est, postquam in captivitatem ductus est Israhel... Spiritus prophetarum diversos respectus habet X magis affligentur et trucidabuntur.
63 c) persecucio. Persecucionem quadruplicem paciuntur sancti (1. 38), d) kvestie Utrum homines, existentes in peccato mortali, nihil sunt et per consequens non sunt sacerdotes nec baptisant nec conficiunt nec consecrant (1. 38'—40), odpo- vídající na otázku záporně, a e) sermo M. Jacobelli. Bibite ex hoc omnes Mat. 26. Hec verba (patrně nedokončené 1. 40'—1°). 3. Poslední částí jsou kázání o sedmi smrtelných hříších: ob- žerství, lakotě, lichvě, pýše, závisti, hněvu, nejdříve na Joba 39, 7, k němuž se vrací po malém přerušení, takže dospívá až k v. 26 (1. 42—65'). Tu však zase vložen (1. 66—7). 4. sermo de auguriis etc. Fides catholica in evangelio expres- sata... X fidem super terram (necelý, neboť ani nedopsán a 2 lI. vytrženy). Text starý, Job. 40, 12 a d., se pak ještě jednou vrací (pokud patrno, dospívá až k 41. kap.), ale zaniká v jiných podobných textech apokalyptických (1. 68—134). Pro tento základní motiv náleží k rozbitému tomuto celku skoro jistě i 5. zlomek táborský (ruk. 2) s. 245—68 na Joba 14.17—15.30, hlásící se sem i nápisem de superbia (s. 257); náležel by ovšem asi mezi část 2. a 3. 4. Inc. (Dominica XXVII Trin.) Preterita septimana habuimus ex evan- gelio X dicunt errorem et heresim. 5. Původství pezpečné z několika významných okolností. Kazatel káže v Praze (10', 87, 101), horlivě hájí kalicha nedávno zavedeného (22) i častého při- jímání (70'), zavrhuje světské panování duchovenstva (84), nádheru kostelní a obrazy (10', 22), jejichž ničení schvaluje (129), latinu při mši (Kniha 18), přísahu (51. 59) i trpění prostopášnosti (43, 1330); je přesvědčen, že od 1365 je na světě Antikrist, jehož vidí v papežství (7' srov. 20, 69); v pokoře a mírnosti spatřuje abecedu školy Kristovy (1320) a v pokynech, jaké dává ve válce rytířům (50), doslovně se místy shoduje s projevem č. 52. 6. Čas vzniku možno stanoviti podrobně jen pro jednotlivé části, rok 1415 je jmenován výslovně na 1. 25', s čímž souhlasí i pořad kázání. V 1. části je poslední přesné datum již 1. pros. (1415) na 1. 6, v 2. není opory žádné, v 3. však zase podle nedělí určíme 16. ún. (1416) na 1. 43 a řadu dalších nedělí až po 5. duben (54°). Vložený sermo de auguriis je podle zmínky v textu z 2. února. Ostatek neposkytuje již opory pro datování; nejvýše lze tvrditi, že na 1. 70' dospěl před dojitím zprávy o skonu Jeronymově. 7. Rukopisy: 1. VIII. E 3. 1—134. 2. táborský 109—56 (necelá část I. a z 3. zlomek samostatný). 10. Literatura. M. Kolář v Kroku II (1866) 241 = Sborník hist. prací (192:) 197 a d., jakož i 45—7, 64—8 a v knize Jos. Švehly Kozí (1920) 39—40 (podle ruk. 2, který považovali za spis táborského chiliasmu), B v M 19, 61. 97. Postila na Jeremiášův pláč z polovice 1420. I. Názvu ruk. nemají. 2. Obsahem postily kázání na Pláč. 4. Inc. Et factum est, postquam in captivitatem ductus est Israhel... Spiritus prophetarum diversos respectus habet X magis affligentur et trucidabuntur.
Strana 64
64 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i nápisu ruk. 2 na hřbetě: Jacobelus. 6. Vznikem spadá do r. 1420, a to většinou do doby obležení voji křižáckými v červenci 1420. Pravíť Jakoubek: nunc, qui agitur a. d. 1420 (l. 215), a o obležení Prahy zmiňuje se opět a opět: dominus permisit... circumdacionem inimicorum (186), nos vallaverunt (197), circa Pragam sunt (205); pro více než polovinu díla je tedy terminus a quo 28. červen. Jinak však pohříchu není možno postilu přes- něji datovati. 7. Rukopisy: 1. X G 20. 143—243. 2. I 82. 1—78. 10. Literatura. Jireček I, 308, B v M 24, 100 a d. 98. Postila na 24. hlavu Matoušovu z 2. pol. 1420. I. Názvu ruk. nemá, leda v expl. Et sic finis super cap. Mathei XXIV. 2. Obsahem postily kázání na Mat. 24. 4. Inc. Egressus Jesus... Notandus est ordo X ex lege divina esset probatum. 5. Původství Jakoubkovo bezpečné z celého ducha díla. 6. Vznik postily spadá asi do doby brzo po skončení červencového obležení. Pravíť Jakoubek hned na začátku (1. 65'): nunc opiniones multe preliorum audite sunt circa civitatem Pragensem, cum fuit vallata a. d. 1420. Konečné části jsou však až z doby po vítězství na Vyšehradě (1. list.), jehož vzpomíná (125) slovy: circa Vyšegrad... dominus solus movit manus suas ad prosternendum, a proti jehož vybití káže asi, řka (119): et nunc, quia dominus prohibuit furtum et austeritatem, crude- litatem, rapinam, communitas non debet admittere Pragensis causam dei agendo. Z poloviny vzniklo však dílo nejspíše již před bitvou, neboť právě v polovici sta- nulo, když Vyšehrad obležen (okolo 15. září); obléhacích těchto prací hájí Jakoubek, vytýkaje (1. 102): multi nunc scandalisantur, postquam lege domini non reguntur, quia necessitate magna, communitati occurrente aliquid laborant sicut fossata (srov. Vavřinec z Březové 431). Srov. i M 24, 100 a d. 7. Rukopis jediný: X G 20. 60—142. 99. Česká postila na Apokalypsu. I. Název ruk. Výklad na Zjevenie sv. Jana. 2. Obsahem postily kázání na Zjevení. 4. Inc. Kapit. I. Zjevenie Ježíše Krista, kteréž dal jemu Buoh X Jemužto chvála a čest budiž na věky věkuov, amen. (Pak paměť o dopsání díla 16. října 1528.) 5. Původství bezpečné z obsahu i svědectví Pavla Bydžovského (LF 23, 119, 130). 6. Dobu vzniku lze určiti jen přibližně na 1421 (podrobný pokup o datování t. 122 a d.). Námitky Jos. Pekaře (ČČH 1925, 88 p. I), který se domnívá, že dílo psáno několik let, pomíjejí základní skutečnost, že to je postila, t. j. soubor kázání kazatele, jenž káže denně. 7. Rukopis jediný: A 37. 1—470. 10. Literatura. V. Flajšhans, Vrstevník Husův (VUS 1903 č. III), M 05, 131 a LF 23, 130. B v uv. LF. Pekař v uv. ČČH.
64 5. Původství naprosto bezpečné z obsahu i nápisu ruk. 2 na hřbetě: Jacobelus. 6. Vznikem spadá do r. 1420, a to většinou do doby obležení voji křižáckými v červenci 1420. Pravíť Jakoubek: nunc, qui agitur a. d. 1420 (l. 215), a o obležení Prahy zmiňuje se opět a opět: dominus permisit... circumdacionem inimicorum (186), nos vallaverunt (197), circa Pragam sunt (205); pro více než polovinu díla je tedy terminus a quo 28. červen. Jinak však pohříchu není možno postilu přes- něji datovati. 7. Rukopisy: 1. X G 20. 143—243. 2. I 82. 1—78. 10. Literatura. Jireček I, 308, B v M 24, 100 a d. 98. Postila na 24. hlavu Matoušovu z 2. pol. 1420. I. Názvu ruk. nemá, leda v expl. Et sic finis super cap. Mathei XXIV. 2. Obsahem postily kázání na Mat. 24. 4. Inc. Egressus Jesus... Notandus est ordo X ex lege divina esset probatum. 5. Původství Jakoubkovo bezpečné z celého ducha díla. 6. Vznik postily spadá asi do doby brzo po skončení červencového obležení. Pravíť Jakoubek hned na začátku (1. 65'): nunc opiniones multe preliorum audite sunt circa civitatem Pragensem, cum fuit vallata a. d. 1420. Konečné části jsou však až z doby po vítězství na Vyšehradě (1. list.), jehož vzpomíná (125) slovy: circa Vyšegrad... dominus solus movit manus suas ad prosternendum, a proti jehož vybití káže asi, řka (119): et nunc, quia dominus prohibuit furtum et austeritatem, crude- litatem, rapinam, communitas non debet admittere Pragensis causam dei agendo. Z poloviny vzniklo však dílo nejspíše již před bitvou, neboť právě v polovici sta- nulo, když Vyšehrad obležen (okolo 15. září); obléhacích těchto prací hájí Jakoubek, vytýkaje (1. 102): multi nunc scandalisantur, postquam lege domini non reguntur, quia necessitate magna, communitati occurrente aliquid laborant sicut fossata (srov. Vavřinec z Březové 431). Srov. i M 24, 100 a d. 7. Rukopis jediný: X G 20. 60—142. 99. Česká postila na Apokalypsu. I. Název ruk. Výklad na Zjevenie sv. Jana. 2. Obsahem postily kázání na Zjevení. 4. Inc. Kapit. I. Zjevenie Ježíše Krista, kteréž dal jemu Buoh X Jemužto chvála a čest budiž na věky věkuov, amen. (Pak paměť o dopsání díla 16. října 1528.) 5. Původství bezpečné z obsahu i svědectví Pavla Bydžovského (LF 23, 119, 130). 6. Dobu vzniku lze určiti jen přibližně na 1421 (podrobný pokup o datování t. 122 a d.). Námitky Jos. Pekaře (ČČH 1925, 88 p. I), který se domnívá, že dílo psáno několik let, pomíjejí základní skutečnost, že to je postila, t. j. soubor kázání kazatele, jenž káže denně. 7. Rukopis jediný: A 37. 1—470. 10. Literatura. V. Flajšhans, Vrstevník Husův (VUS 1903 č. III), M 05, 131 a LF 23, 130. B v uv. LF. Pekař v uv. ČČH.
Strana 65
65 100. Epištolní postila. 1. Název tisku: Epištoly nedělní též s výklady přes celý rok M. Jacobella. 2. Obsahem celoroční kázání na epištoly od 1. ned. adventní po 24. po Trojici. 3. Rozdělena na dvě strany: od adventu po 6. neděli velik., od letnic do 24. neděle trojiční. 4. Inc. Ten čas vědouce, že hodina jest... Sv. Pavel, napomínaje ŘímanyX v krvi své skrz Jezu Krista, Pána našeho, jemuž buď čest i sláva na věky věkuov. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i svědectví tisku. 6. Vznikem spadá postila nesporně do let dvacátých, přesnější určení naráží však na nemalé potíže. To hlavně proto, že tisk asi vynechal výrazné narážky dobové, že se po půldruhém století jevily přežilými, jak učinil již mnohem dříve vydavatel postily Chelčického. Jen tolik je tedy jisto, že vznikla za křížových válek proti husitům (zmínky o nich u Hrubého 45): 1422—8. S nemalou pravděpodobností možno se však přece odvážiti přesnějšího určení, třeba nikoli bez výhrad. Oporou pro to je výrazný rys v pořadí kázání, které se asi dochovalo správně. Srovnáme-li je s ka- lendáři sporných let, najdeme ze všech shodu toliko s jediným: toliko 1422 byly 4 neděle po Zjevení P. a 24 po Trojici (prvý případ nastal sic i 1425, trojičních nedělí bylo však 26), jak najdeme v postile. Leč závěr plynoucí z tohoto řešení není bez potíží. Značíť to, že Jakoubkovo první kázáni v ní spadá již na 30. listopad 1421, což si lze stěží představiti, vzpomeneme-li na obrovský rozsah postily předešlé. Než i z těchto nesnází vyjdeme, uvážíme-li, že Jakoubek kázal denně často i dva- kráte, a připustíme-li možnost, že neděle adventní pojal snad vydavatel, aby za- choval postup obvyklý, třeba z cyklu 1422. Co máme před sebou, je zajisté nepo- chybně pouhý výbor z celku mnohem většího, knižní vydání postily per circulum anni. 7. Rukopisu není. 8. Vydal neznámý vydavatel 1564 jakousi přílohou k 2. vydání postily Husovy o O 204 listech. 10. Literatura. H. Hrubý, České postily (1901) 38—47 (původně v LF 1900, 233—40). 101. Zlomek postily, jak se zdá, z 1428. I. Zlomek uvádí Rokycana 1431 v žalobě na táborské kněží slovy: (Jakoubek) de Thaboritis manu propria scripto reliquit, dominica IV. in adventu eciam in Bethleem vulgo predicando. 2. Obsahem prohlášení o poměru k Táborům, kteří jsou pokládáni za jeho žáky. 4. Inc. Sicut Judei inordinate X cibum quandoque sanum suscipiatis. 5. Původství nesporné ze svědectví dědice Jakoubkovy pozůstalosti i dů- věrného žáka. 6. Doba vzniku dá se stanoviti jen pravděpodobně. Bezpečný terminus a quo je toliko 14. list. 1421, kdy zrušeno zvonění za mrtvé a zpěvy kněží o pohřbu (Vavřinec 524), jak se proti výčitkám pro to brání odst. 8. Na delší vzdálenost odtud ukazuje patrný rozdíl v jinak téměř doslovné obraně odst. 3. (LF 23, 121) v při- davku usque hodie, jenž se vrací i v stesku na nenávist pro zrušení rent, provedené vlivem Jakoubkovým 29. srpna 1421 (AČ I, 206, srov. B. Mendl v ČČH 1917, 84 p. 3). Nejbezpečnější ještě oporou datování zdá se dvojí narážka na reakci konservativců proti Jakoubkovi (odst. 9 a 11): mistři svalují odpovědnost za táborské přestřelky
65 100. Epištolní postila. 1. Název tisku: Epištoly nedělní též s výklady přes celý rok M. Jacobella. 2. Obsahem celoroční kázání na epištoly od 1. ned. adventní po 24. po Trojici. 3. Rozdělena na dvě strany: od adventu po 6. neděli velik., od letnic do 24. neděle trojiční. 4. Inc. Ten čas vědouce, že hodina jest... Sv. Pavel, napomínaje ŘímanyX v krvi své skrz Jezu Krista, Pána našeho, jemuž buď čest i sláva na věky věkuov. 5. Původství zcela bezpečné z obsahu i svědectví tisku. 6. Vznikem spadá postila nesporně do let dvacátých, přesnější určení naráží však na nemalé potíže. To hlavně proto, že tisk asi vynechal výrazné narážky dobové, že se po půldruhém století jevily přežilými, jak učinil již mnohem dříve vydavatel postily Chelčického. Jen tolik je tedy jisto, že vznikla za křížových válek proti husitům (zmínky o nich u Hrubého 45): 1422—8. S nemalou pravděpodobností možno se však přece odvážiti přesnějšího určení, třeba nikoli bez výhrad. Oporou pro to je výrazný rys v pořadí kázání, které se asi dochovalo správně. Srovnáme-li je s ka- lendáři sporných let, najdeme ze všech shodu toliko s jediným: toliko 1422 byly 4 neděle po Zjevení P. a 24 po Trojici (prvý případ nastal sic i 1425, trojičních nedělí bylo však 26), jak najdeme v postile. Leč závěr plynoucí z tohoto řešení není bez potíží. Značíť to, že Jakoubkovo první kázáni v ní spadá již na 30. listopad 1421, což si lze stěží představiti, vzpomeneme-li na obrovský rozsah postily předešlé. Než i z těchto nesnází vyjdeme, uvážíme-li, že Jakoubek kázal denně často i dva- kráte, a připustíme-li možnost, že neděle adventní pojal snad vydavatel, aby za- choval postup obvyklý, třeba z cyklu 1422. Co máme před sebou, je zajisté nepo- chybně pouhý výbor z celku mnohem většího, knižní vydání postily per circulum anni. 7. Rukopisu není. 8. Vydal neznámý vydavatel 1564 jakousi přílohou k 2. vydání postily Husovy o O 204 listech. 10. Literatura. H. Hrubý, České postily (1901) 38—47 (původně v LF 1900, 233—40). 101. Zlomek postily, jak se zdá, z 1428. I. Zlomek uvádí Rokycana 1431 v žalobě na táborské kněží slovy: (Jakoubek) de Thaboritis manu propria scripto reliquit, dominica IV. in adventu eciam in Bethleem vulgo predicando. 2. Obsahem prohlášení o poměru k Táborům, kteří jsou pokládáni za jeho žáky. 4. Inc. Sicut Judei inordinate X cibum quandoque sanum suscipiatis. 5. Původství nesporné ze svědectví dědice Jakoubkovy pozůstalosti i dů- věrného žáka. 6. Doba vzniku dá se stanoviti jen pravděpodobně. Bezpečný terminus a quo je toliko 14. list. 1421, kdy zrušeno zvonění za mrtvé a zpěvy kněží o pohřbu (Vavřinec 524), jak se proti výčitkám pro to brání odst. 8. Na delší vzdálenost odtud ukazuje patrný rozdíl v jinak téměř doslovné obraně odst. 3. (LF 23, 121) v při- davku usque hodie, jenž se vrací i v stesku na nenávist pro zrušení rent, provedené vlivem Jakoubkovým 29. srpna 1421 (AČ I, 206, srov. B. Mendl v ČČH 1917, 84 p. 3). Nejbezpečnější ještě oporou datování zdá se dvojí narážka na reakci konservativců proti Jakoubkovi (odst. 9 a 11): mistři svalují odpovědnost za táborské přestřelky
Strana 66
66 na něho i jeho kněží a dosud táhnou k slepé poslušnosti papeži. Situace taková, třeba pro to není zatím svědectví výslovných, vracela se arci znovu a znovu, hodí se však nejvíce k r. 1428, zejména pro slovo podtržené; vyložímet je nejsnáze před- pokladem, jako by tu Jakoubek narážel na převrat dubnový 1427, kdy takováto reakce zastavena, a jako by chtěl říci: přes to přese vše, co se stalo tehdy, pracují pro bezpodmínečný smír s církví. R. 1426, v předvečer převratu, byl by se zajisté sotva tak vyslovil. A takový výklad potvrzuje podobná výtka mistrům v červencovém traktátě (č. 90). 7. Rukopis jediný: D 88. 196—8°. 8. Vydal S II, 161—4. 9. Překladem je zlomek patrně z češtiny, z české postily. 10. Literatura. Uv. S 143—5, Kniha 7 p. 6, Jos. Pekař v ČČH 1925, 89 a d. 102. Kázání o těle a krvi boží. 1. Název tisku: Kázaní sv. paměti M. Jacobella, rodiče stříbrského, milov- níka pravdy boží, tovatyše a pomocníka M. J. Husi, o poctivosti a cti, kterou má věrný člověk učiniti tělu a krvi boží, a před přijímaním i při přijímaní a po přijímaní kterak se míti a zachovati má. 2. Obsahem výklad na Marka XV.s: Koupil jest prostěradlo čisté Josef, aby pochoval tělo P. Ježíše. 4. Inc. Duch sv. ukazuje X a na tom záleží věčný život. 5. Původství bezpečné z obsahu i svědectví vydavatele Bydžovského. 6. Doba vzniku se nedá určiti. Je-li však, jak se podobá, kázání vyňato z české postily — jeť jinak osamocené české kázání zjevem ojedinělým —, pochází nejspíše z let 1423—8. Ale možno též, že je vydavatel přeložil z latiny. 8. Vydal Pavel Bydžovský 1545 v 4° spolu s německým překladem vlast- ním o 10 ll. Dodatek. Zlomky postil snad ztracených. Pavel Bydžovský ve spise Tyto knížky toto trý v sobě drží z 1539 (Zíbrt III. 220; v univ. knih. 54 E 133 s oříz. stránkováním, otisk samostatný na Strahově AO,XV 10) uvádí (1. C III v) z Jakoubkova kázání na vočišťování P. Marie dvojí úryvek: jednak o Marii, že se nepletla v úřad kněžský, jednak o řádu Simeonově. Dále cituje i z jeho prvního kázání vo božím těle o tom, že nade vše jiné má míti počestnost (I. C II), a z téhož snad kázání o těle božím, že se v něm svým tělem i svým božstvím P. Kristus dává člověku (l. B III), a jiný drobný výrok (C III v) G. Překlad a píseň. 103. Překlad Viklefova Dialogu. 1. Název částečně kusý ruk. 1 (obsahuje z 36 hlav celých jen 29) má toliko přibližný: Pravda a lež. Z názvu ruk. 2 nelze přečísti než Dialogus. Chelčický (viz 5) nazývá tento spis: písmo přeložené M. Jakuba z knih Viklifových, ješto sú o nadání kněžském... 4. Inc. Poňavadž jednostajná a obyčejná řeč X chce pomoci, neb... 5. Původství zcela bezpečně ze svědectví P. Chelčického (M. Svoboda
66 na něho i jeho kněží a dosud táhnou k slepé poslušnosti papeži. Situace taková, třeba pro to není zatím svědectví výslovných, vracela se arci znovu a znovu, hodí se však nejvíce k r. 1428, zejména pro slovo podtržené; vyložímet je nejsnáze před- pokladem, jako by tu Jakoubek narážel na převrat dubnový 1427, kdy takováto reakce zastavena, a jako by chtěl říci: přes to přese vše, co se stalo tehdy, pracují pro bezpodmínečný smír s církví. R. 1426, v předvečer převratu, byl by se zajisté sotva tak vyslovil. A takový výklad potvrzuje podobná výtka mistrům v červencovém traktátě (č. 90). 7. Rukopis jediný: D 88. 196—8°. 8. Vydal S II, 161—4. 9. Překladem je zlomek patrně z češtiny, z české postily. 10. Literatura. Uv. S 143—5, Kniha 7 p. 6, Jos. Pekař v ČČH 1925, 89 a d. 102. Kázání o těle a krvi boží. 1. Název tisku: Kázaní sv. paměti M. Jacobella, rodiče stříbrského, milov- níka pravdy boží, tovatyše a pomocníka M. J. Husi, o poctivosti a cti, kterou má věrný člověk učiniti tělu a krvi boží, a před přijímaním i při přijímaní a po přijímaní kterak se míti a zachovati má. 2. Obsahem výklad na Marka XV.s: Koupil jest prostěradlo čisté Josef, aby pochoval tělo P. Ježíše. 4. Inc. Duch sv. ukazuje X a na tom záleží věčný život. 5. Původství bezpečné z obsahu i svědectví vydavatele Bydžovského. 6. Doba vzniku se nedá určiti. Je-li však, jak se podobá, kázání vyňato z české postily — jeť jinak osamocené české kázání zjevem ojedinělým —, pochází nejspíše z let 1423—8. Ale možno též, že je vydavatel přeložil z latiny. 8. Vydal Pavel Bydžovský 1545 v 4° spolu s německým překladem vlast- ním o 10 ll. Dodatek. Zlomky postil snad ztracených. Pavel Bydžovský ve spise Tyto knížky toto trý v sobě drží z 1539 (Zíbrt III. 220; v univ. knih. 54 E 133 s oříz. stránkováním, otisk samostatný na Strahově AO,XV 10) uvádí (1. C III v) z Jakoubkova kázání na vočišťování P. Marie dvojí úryvek: jednak o Marii, že se nepletla v úřad kněžský, jednak o řádu Simeonově. Dále cituje i z jeho prvního kázání vo božím těle o tom, že nade vše jiné má míti počestnost (I. C II), a z téhož snad kázání o těle božím, že se v něm svým tělem i svým božstvím P. Kristus dává člověku (l. B III), a jiný drobný výrok (C III v) G. Překlad a píseň. 103. Překlad Viklefova Dialogu. 1. Název částečně kusý ruk. 1 (obsahuje z 36 hlav celých jen 29) má toliko přibližný: Pravda a lež. Z názvu ruk. 2 nelze přečísti než Dialogus. Chelčický (viz 5) nazývá tento spis: písmo přeložené M. Jakuba z knih Viklifových, ješto sú o nadání kněžském... 4. Inc. Poňavadž jednostajná a obyčejná řeč X chce pomoci, neb... 5. Původství zcela bezpečně ze svědectví P. Chelčického (M. Svoboda
Strana 67
67 v úvodě vydání podle určení V. Flajšhanse ve VČA 1904, 54). Pochybnostem Stra- kovým (M 13, 51—3) sotva možno přisvědčiti. 6. Doba vzniku dá se určiti jen přibližně nejspíše na 1415, kdy na- zejtří Husova skonu sekularisační program, hájený dílem Viklefovým, docházel živel- ného provádění. Sem ukazuje i obšírná vložka o nutnosti zavrhnouti pozdní řády (17—20), zřejmý to ohlas bojů o kalich (podrobnosti v ČČH 1910, 424—5). 7. Rukopisy: 1. M 111 B II. 180—204 + 210. 2. Strahovský zlomek výtahu z dílka. 8. Vydal M. Svoboda 1909 ve Sbírce pramenů ku poznání lit. života, vyd. Č. akademii, skup. I ř. I č. 7 (z ruk. I), čtyři listy výtahu ve zlomku strahovském C. Straka v M 13, 54—66. 10. Literatura. V. Flajšhans v uv. VČA a M 10, 230 a uv. Straka (popis zlomku i srovnání se zněním musejním 48 a d.), jakož i uv. B. 104. Píseň »Ježíši, tváť jest památka«. 1. Název tisku: Píseň o těle a krvi Páně. 3. Rozdělení: 39 tříveršových slok. 4. Inc. Ježíši, tváť jest památka X nyní i na věky věkuov amen. 5. Původství nikoli nesporné. První, kdo píseň (nebo vlastně její lat. překlad) přičítá Jakoubkovi, je M. Collinus, málo v těchto věcech spolehlivý (Antiqua ct constans confessio fidei 1574 1. F 2); jinak až bratrský kancionál z 1598. Je tu však ještě svědectví nedatovaného a bohužel nezvěstného tisku, který celým svým rázem se zdá protějškem Bydžovského tisku č. 102 z 1545. Je-li tento dohad správný, zbývá z námitek Nejedlého (100, 102) jediné poměr Jakoubkův k lidovému zpěvu, o němž však Kniha 18 a d. 6. Doba vzniku nedá se určiti. 7. Rukopisu není. 8. Tisk znám toliko z Koniášova Klíče 108. Po prvé (beze jména) v kancio- nále Miřinského (1522) K III (Jos. Jireček, Hymnologia boh. 1878, 48). 9. Překlad lat. v třeboňském ruk. A 4. 392 z 2. pol. XV (odtud Dreves, Cantiones bohemicae (1888) 114—5), pozdější pak překlad u uv. Collina. De coena domini carmen, které bylo podle F. F. Procházky (svrchu 12) ve fol. ruk. pap. univ. knihovny č. 50, dnes nezvěstném, je snad taktéž překlad naší písně. Že by znění české bylo naopak překladem z latiny, odporuje historickému vývoji. 10. Literatura. Uv. Jireček a Nejedlý, u něhož i rozbor. H. Spisy nejisté. 105. Kvestie o právu prostého kněze světiti na kněžství. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem obrana tohoto práva, nastala-li by nutnost, trojí větou: I. nut- nost vše zvrací; 2. biskupská moc není z evangelia, nýbrž z lidského zvyku; 3. cokoli může kněz na rozkaz papežův, může i v naléhavé nutnosti. 4. Inc. Utrum sacerdos simplex articulo mortis imminente abs divine legis violacione personas habiles possit in sacerdotes ordinare X sic, ut veritas diffinit evan- gelica, abs quavis mutacione cuncta sunt observanda. Et sit in hoc finis.
67 v úvodě vydání podle určení V. Flajšhanse ve VČA 1904, 54). Pochybnostem Stra- kovým (M 13, 51—3) sotva možno přisvědčiti. 6. Doba vzniku dá se určiti jen přibližně nejspíše na 1415, kdy na- zejtří Husova skonu sekularisační program, hájený dílem Viklefovým, docházel živel- ného provádění. Sem ukazuje i obšírná vložka o nutnosti zavrhnouti pozdní řády (17—20), zřejmý to ohlas bojů o kalich (podrobnosti v ČČH 1910, 424—5). 7. Rukopisy: 1. M 111 B II. 180—204 + 210. 2. Strahovský zlomek výtahu z dílka. 8. Vydal M. Svoboda 1909 ve Sbírce pramenů ku poznání lit. života, vyd. Č. akademii, skup. I ř. I č. 7 (z ruk. I), čtyři listy výtahu ve zlomku strahovském C. Straka v M 13, 54—66. 10. Literatura. V. Flajšhans v uv. VČA a M 10, 230 a uv. Straka (popis zlomku i srovnání se zněním musejním 48 a d.), jakož i uv. B. 104. Píseň »Ježíši, tváť jest památka«. 1. Název tisku: Píseň o těle a krvi Páně. 3. Rozdělení: 39 tříveršových slok. 4. Inc. Ježíši, tváť jest památka X nyní i na věky věkuov amen. 5. Původství nikoli nesporné. První, kdo píseň (nebo vlastně její lat. překlad) přičítá Jakoubkovi, je M. Collinus, málo v těchto věcech spolehlivý (Antiqua ct constans confessio fidei 1574 1. F 2); jinak až bratrský kancionál z 1598. Je tu však ještě svědectví nedatovaného a bohužel nezvěstného tisku, který celým svým rázem se zdá protějškem Bydžovského tisku č. 102 z 1545. Je-li tento dohad správný, zbývá z námitek Nejedlého (100, 102) jediné poměr Jakoubkův k lidovému zpěvu, o němž však Kniha 18 a d. 6. Doba vzniku nedá se určiti. 7. Rukopisu není. 8. Tisk znám toliko z Koniášova Klíče 108. Po prvé (beze jména) v kancio- nále Miřinského (1522) K III (Jos. Jireček, Hymnologia boh. 1878, 48). 9. Překlad lat. v třeboňském ruk. A 4. 392 z 2. pol. XV (odtud Dreves, Cantiones bohemicae (1888) 114—5), pozdější pak překlad u uv. Collina. De coena domini carmen, které bylo podle F. F. Procházky (svrchu 12) ve fol. ruk. pap. univ. knihovny č. 50, dnes nezvěstném, je snad taktéž překlad naší písně. Že by znění české bylo naopak překladem z latiny, odporuje historickému vývoji. 10. Literatura. Uv. Jireček a Nejedlý, u něhož i rozbor. H. Spisy nejisté. 105. Kvestie o právu prostého kněze světiti na kněžství. I. Názvu v ruk. není. 2. Obsahem obrana tohoto práva, nastala-li by nutnost, trojí větou: I. nut- nost vše zvrací; 2. biskupská moc není z evangelia, nýbrž z lidského zvyku; 3. cokoli může kněz na rozkaz papežův, může i v naléhavé nutnosti. 4. Inc. Utrum sacerdos simplex articulo mortis imminente abs divine legis violacione personas habiles possit in sacerdotes ordinare X sic, ut veritas diffinit evan- gelica, abs quavis mutacione cuncta sunt observanda. Et sit in hoc finis.
Strana 68
68 5. Původství Jakoubkovo tvrdí známý sběratel XVI. stol. V. Rosa. Duch spisu je sice skutečně čistě Jakoubkův, ráz však, značně kanonistický, nasvědčuje spíše na př. M. Lupáčovi a hodí se také více do doby pozdější, do let asi pade- sátých neb šedesátých, kdy se otázka stala velmi časovou, kdežto za života Jakoub- kova objevuje se zcela episodicky 1419—20 (srov. Artik. příl. III.). 6. Vznikem spadal by traktát, kdyby byl Jakoubkův, v 1419—20 (odst. 5). 7. Rukopis jediný: 4280. 13—20. 10. Zmínka v Procházkově Lexiku (shora 12). 106. Traktát o křesťanské dovolenosti povolání. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem výpočet povoláni, která křesťan může nebo nemůže vykonávati bez hříchu, s odůvodněním z Písma i církevních otců. 4. Inc. Negocia, obchodové, que nullo modo sine peccato fieri possunt X ecclesiam autem fraudare sacrilegum est. 5. Původství Jakoubkovu by nasvědčovaly shody s jeho názory, zvláště v postile 1415/6 (č. 96 1. 53, 104), a podobnost s projevy č. 85—6, jakož i to, že je vevázán v jakoubkovský sborník táborský. Otázku bylo by však možno rozhodnouti toliko na obsáhlejším pramenném materiále. 6. Vznikem by spadal nejspíše do let 1414—20. 7. Rukopis jediný: táborský sborník (odst. 5). 10. Literatura. M. Kolář v Pam. arch. VI, 151—3 (pokládá za táborský) = Sborník hist. prací M. K. (1924 )210—3, a M 19, 61—2.. 107-8. Nezvěstný list dvojí. Na Husův list z Kostnice, než byl uvězněn, dnes ztracený, odpověděl Ja- koubek dopisem, jenž byl zachycen Husovými soudci. Víme o něm jen ze zmínky M. Jana v listě psaném po 19. lednu 1415, kde vzpomíná, že mu Jakoubkova dlouhá odpověď byla ukázána. Nemohl jí přečísti, byla však, jak myslí, tvrdá (Novotný, Korespondence Husova, 1920, 244—5 č. 110, srov. i 222—3 č. 99 a 234 č. 102). Roudnický katalog knihovny koleje národa českého měl se značkou P 11 sborník spisů Viklefových a projevů Jakoubkových v témž celkem rozsahu i pořadu jako ruk. IV G 6, jenž je tu však popisován se značkou H 25. Mezi obojí skupinou trak- tátů uvádí zde však katalog nezvěstný bohužel projev Epistola M. Jacobelli, missa ad episcopum. I kataleg koleje Hedvičiny (obojí částečně vydal J. Loserth v MJOG XI) měl se značkou N 47 traktát: Jacobellus de Strziebro, De communione pharetra sensum et ingenium. Je to spis neznámý? Takový výklad není nutný. Katalog uvádí sice zpravidla traktáty incipitem, jak však upozorňuje Jos. Truhlář v jeho rozboru (VČA 1904, 103), činí to většina středověkých katalogů kustody. I je pravděpodob- nější, že tu neběži než o některý z četných traktátů známých o kalichu. Poznámka. Do této skupiny náleží ještě dodatek k č. 48—50 a k odd. D a F, jakož i traktát proti Gersonovi, z něhož úryvek uveden v č. 47, 5.
68 5. Původství Jakoubkovo tvrdí známý sběratel XVI. stol. V. Rosa. Duch spisu je sice skutečně čistě Jakoubkův, ráz však, značně kanonistický, nasvědčuje spíše na př. M. Lupáčovi a hodí se také více do doby pozdější, do let asi pade- sátých neb šedesátých, kdy se otázka stala velmi časovou, kdežto za života Jakoub- kova objevuje se zcela episodicky 1419—20 (srov. Artik. příl. III.). 6. Vznikem spadal by traktát, kdyby byl Jakoubkův, v 1419—20 (odst. 5). 7. Rukopis jediný: 4280. 13—20. 10. Zmínka v Procházkově Lexiku (shora 12). 106. Traktát o křesťanské dovolenosti povolání. I. Názvu ruk. nemá. 2. Obsahem výpočet povoláni, která křesťan může nebo nemůže vykonávati bez hříchu, s odůvodněním z Písma i církevních otců. 4. Inc. Negocia, obchodové, que nullo modo sine peccato fieri possunt X ecclesiam autem fraudare sacrilegum est. 5. Původství Jakoubkovu by nasvědčovaly shody s jeho názory, zvláště v postile 1415/6 (č. 96 1. 53, 104), a podobnost s projevy č. 85—6, jakož i to, že je vevázán v jakoubkovský sborník táborský. Otázku bylo by však možno rozhodnouti toliko na obsáhlejším pramenném materiále. 6. Vznikem by spadal nejspíše do let 1414—20. 7. Rukopis jediný: táborský sborník (odst. 5). 10. Literatura. M. Kolář v Pam. arch. VI, 151—3 (pokládá za táborský) = Sborník hist. prací M. K. (1924 )210—3, a M 19, 61—2.. 107-8. Nezvěstný list dvojí. Na Husův list z Kostnice, než byl uvězněn, dnes ztracený, odpověděl Ja- koubek dopisem, jenž byl zachycen Husovými soudci. Víme o něm jen ze zmínky M. Jana v listě psaném po 19. lednu 1415, kde vzpomíná, že mu Jakoubkova dlouhá odpověď byla ukázána. Nemohl jí přečísti, byla však, jak myslí, tvrdá (Novotný, Korespondence Husova, 1920, 244—5 č. 110, srov. i 222—3 č. 99 a 234 č. 102). Roudnický katalog knihovny koleje národa českého měl se značkou P 11 sborník spisů Viklefových a projevů Jakoubkových v témž celkem rozsahu i pořadu jako ruk. IV G 6, jenž je tu však popisován se značkou H 25. Mezi obojí skupinou trak- tátů uvádí zde však katalog nezvěstný bohužel projev Epistola M. Jacobelli, missa ad episcopum. I kataleg koleje Hedvičiny (obojí částečně vydal J. Loserth v MJOG XI) měl se značkou N 47 traktát: Jacobellus de Strziebro, De communione pharetra sensum et ingenium. Je to spis neznámý? Takový výklad není nutný. Katalog uvádí sice zpravidla traktáty incipitem, jak však upozorňuje Jos. Truhlář v jeho rozboru (VČA 1904, 103), činí to většina středověkých katalogů kustody. I je pravděpodob- nější, že tu neběži než o některý z četných traktátů známých o kalichu. Poznámka. Do této skupiny náleží ještě dodatek k č. 48—50 a k odd. D a F, jakož i traktát proti Gersonovi, z něhož úryvek uveden v č. 47, 5.
Strana 69
69 I. Spisy přičítané Jakoubkovi nesprávně. 1. Kázání Vos estis sal terre, přičítané Jakoubkovi v 4518. 97, je Husovo (V. Flajšhans ve VČA 1900, 547). 2. Latinská postila na Apokalypsu, v 4520 označená za Jakoubkovu, je ta- borská, a to nejspíše Biskupcova (Čas. přátel starož. č. v P. XXIX (1922), 103 a d.): jeho annotationes in Apoc. měl ještě Prokop Lupáč (Ephemeris: 1584, Corrigenda). Srov. i M 25, 95. 3. Traktát de organis, vydaný zkráceně v B, P. Turnova spis o řádech vý- chodní církve (VUS 1915, I, 9—12), o němž jsem později vyslovil domněnku, že se zdá Jakoubkovým, napsal nepochybně M. Lupáč. Najdemeť jej ve sborníku, jenž obsahuje jen jeho práce, v II 31, a v jiném jeho projevu v tomto ruk. čteme pří- značný shodný odstavec (víc o tom v práci o Lupáčovi). 4. Sermones de Antichristo a souvisící s ním Anatomia Antichristi, vydané jako díla Husova O. Brunfelsem 1524, pokusil se prokázati jako spis Jakoubkův z r. 1412 J. Prokeš v M 19, 248 a d., znovu pak v ČMM 1921, 47—9. Vskutku je to dílo asi z r. 1421 a nejspíše z pera Pavla z Kravař (M 20, 52 a d., 23, 275 a d.). 5. Kázání Ite et vos in vineam, otištěné v S Husovi II, 116—26 (o jiných ruk. ČMM 16, 162 p. 4), pochází, jak ukázal S (I, 181), z pera Husova. 6. Kázání Mikuláše Drážďanského o kalichu z 12. list. 1414 je mylně přičteno Jakoubkovi v 4940 (S Mik. z D. 8 p. 3). 7. Spis proti odsouzení kalicha v Kostnici 15. června 1415, vydaný jako Ja- koubkův Hardtem III, 591—657 a připisovaný Jakoubkovi i našimi katalogy, pro- kázal za dílo Mikuláše Drážďanského S2 405. 8. Auctoritates de communione utriusque specie, poslané koncilu kostnickému červnovým pražským sněmem 1417 a otištěné v jedné z několika kostnických odpovědí tamtéž 805—27 jako Jakoubkovy, odkudž se tvrzení to rozšířilo skoro všeobecně, pocházejí podle D 109. 2. 72 z pera J. Jesenice; tomu nasvědčují i jiné okolnosti, o nichž Art. 497. Inc. úvodu: Augustinus de videndo deo, traktátu Cenantibus autem illis (Zíbrt III, 330 a 339). 9. List Václavovi Korandovi z poč. 1417, vyd. v Palackého Documenta 604 a připsaný tu Křišťanovi z Prachatic podle ruk., označen je v O 13 1. 23 za Jakoub- kův. Je to nemožno, neboť se obrací m. j. proti podávání z kalicha nemluvňatům, o něž se právě tehdy Jakoubek zasadil (Artik. příl. II a zde č. 71 a d.). 10. Traktát de bello s inc. Cum in istis temporibus, otištěný Gollem, Quellen II, 53—6 z D 53, připsal Palacký (Zíbrt III, 367) Jakoubkovi, pochází však od Příbrama, jak jeho vlastním svědectvím prokázal Jastrebov, Etjudy o P. Chel- čickom I, 66. 11. Tractatus de VII de viciis capitalibus v I 82 připsal Jakoubkovi patrným omylem s č. 97, v jehož sousedství je zapsán, J. J. Hanuš, Dodatky k Jung- mannově Historii lit. III, 29 (Zíbrt III, 379). Viz však i shora 63, 3. 12. Písně připisuje Jakoubkovi týž knihopisec (III 38) podle výtky listu Eloquienti viro (Hardt III, 386, o listě M 23, 37), jenž však ani Jakoubkovi nesvědčí. 13. Z důvodů fazykových a zejména slohových prohlásil V. Flajšhans (M 1905, 131) za blížence č. 99 český spis o desátcích v 4935, 81—9, zachovaný od konce kap. II. až na poč. V., která patrně již nedopsána (3 další listy jsou prázdné). Od Ja koubka traktát pocházeti, myslím, nemůže. Jeť to nejen obrana desátků, nýbrž i chrámové nádhery v duchu starozákonním (l. 867), úplně se příčícím Jakoubkovi. Původce traktátu sluší hledati na krajní pravici husitské, ne-li dokonce mezi katolíky. 14. Koniášův Klíč 2 (1749) 120 uvádí Bohomyslné kázání a rozmlouvání věrné
69 I. Spisy přičítané Jakoubkovi nesprávně. 1. Kázání Vos estis sal terre, přičítané Jakoubkovi v 4518. 97, je Husovo (V. Flajšhans ve VČA 1900, 547). 2. Latinská postila na Apokalypsu, v 4520 označená za Jakoubkovu, je ta- borská, a to nejspíše Biskupcova (Čas. přátel starož. č. v P. XXIX (1922), 103 a d.): jeho annotationes in Apoc. měl ještě Prokop Lupáč (Ephemeris: 1584, Corrigenda). Srov. i M 25, 95. 3. Traktát de organis, vydaný zkráceně v B, P. Turnova spis o řádech vý- chodní církve (VUS 1915, I, 9—12), o němž jsem později vyslovil domněnku, že se zdá Jakoubkovým, napsal nepochybně M. Lupáč. Najdemeť jej ve sborníku, jenž obsahuje jen jeho práce, v II 31, a v jiném jeho projevu v tomto ruk. čteme pří- značný shodný odstavec (víc o tom v práci o Lupáčovi). 4. Sermones de Antichristo a souvisící s ním Anatomia Antichristi, vydané jako díla Husova O. Brunfelsem 1524, pokusil se prokázati jako spis Jakoubkův z r. 1412 J. Prokeš v M 19, 248 a d., znovu pak v ČMM 1921, 47—9. Vskutku je to dílo asi z r. 1421 a nejspíše z pera Pavla z Kravař (M 20, 52 a d., 23, 275 a d.). 5. Kázání Ite et vos in vineam, otištěné v S Husovi II, 116—26 (o jiných ruk. ČMM 16, 162 p. 4), pochází, jak ukázal S (I, 181), z pera Husova. 6. Kázání Mikuláše Drážďanského o kalichu z 12. list. 1414 je mylně přičteno Jakoubkovi v 4940 (S Mik. z D. 8 p. 3). 7. Spis proti odsouzení kalicha v Kostnici 15. června 1415, vydaný jako Ja- koubkův Hardtem III, 591—657 a připisovaný Jakoubkovi i našimi katalogy, pro- kázal za dílo Mikuláše Drážďanského S2 405. 8. Auctoritates de communione utriusque specie, poslané koncilu kostnickému červnovým pražským sněmem 1417 a otištěné v jedné z několika kostnických odpovědí tamtéž 805—27 jako Jakoubkovy, odkudž se tvrzení to rozšířilo skoro všeobecně, pocházejí podle D 109. 2. 72 z pera J. Jesenice; tomu nasvědčují i jiné okolnosti, o nichž Art. 497. Inc. úvodu: Augustinus de videndo deo, traktátu Cenantibus autem illis (Zíbrt III, 330 a 339). 9. List Václavovi Korandovi z poč. 1417, vyd. v Palackého Documenta 604 a připsaný tu Křišťanovi z Prachatic podle ruk., označen je v O 13 1. 23 za Jakoub- kův. Je to nemožno, neboť se obrací m. j. proti podávání z kalicha nemluvňatům, o něž se právě tehdy Jakoubek zasadil (Artik. příl. II a zde č. 71 a d.). 10. Traktát de bello s inc. Cum in istis temporibus, otištěný Gollem, Quellen II, 53—6 z D 53, připsal Palacký (Zíbrt III, 367) Jakoubkovi, pochází však od Příbrama, jak jeho vlastním svědectvím prokázal Jastrebov, Etjudy o P. Chel- čickom I, 66. 11. Tractatus de VII de viciis capitalibus v I 82 připsal Jakoubkovi patrným omylem s č. 97, v jehož sousedství je zapsán, J. J. Hanuš, Dodatky k Jung- mannově Historii lit. III, 29 (Zíbrt III, 379). Viz však i shora 63, 3. 12. Písně připisuje Jakoubkovi týž knihopisec (III 38) podle výtky listu Eloquienti viro (Hardt III, 386, o listě M 23, 37), jenž však ani Jakoubkovi nesvědčí. 13. Z důvodů fazykových a zejména slohových prohlásil V. Flajšhans (M 1905, 131) za blížence č. 99 český spis o desátcích v 4935, 81—9, zachovaný od konce kap. II. až na poč. V., která patrně již nedopsána (3 další listy jsou prázdné). Od Ja koubka traktát pocházeti, myslím, nemůže. Jeť to nejen obrana desátků, nýbrž i chrámové nádhery v duchu starozákonním (l. 867), úplně se příčícím Jakoubkovi. Původce traktátu sluší hledati na krajní pravici husitské, ne-li dokonce mezi katolíky. 14. Koniášův Klíč 2 (1749) 120 uvádí Bohomyslné kázání a rozmlouvání věrné
Strana 70
70 duše s P. Kristem a P. Krista s duší od M. Jakoubka Stříbrského jakožto spis nenapravitelný, bez udání však, zda to ruk. či tisk. Dílko takové je již názvem i rázem, jaký z něho lze tušiti, cizí Jakoubkovi. Koniáš se tu nepochybně zmýlil s Jakubem Stříbrským, jak zve J. Jakobida z poč. XVII. století. Jungmann III 850 zaměnil je zase s č. 102; jak plyne ze srovnání s 111, 841 a 9. 15. Kázání Voš recessistis v 4341 à.4342 připisují Tabulae codicum III, 245 Jakoubkovi. S III, 31 chystal je proto k vydání mezi projevy Jakoubkovými. Oba rukopisy nepodávají však pro Jakoubkovo autorství nijaké opory a U III G 8 1. 111 prohlašuje kázání za Rokycanovo, konané v létě 1453, a rovněž tak D 120 l. 162.
70 duše s P. Kristem a P. Krista s duší od M. Jakoubka Stříbrského jakožto spis nenapravitelný, bez udání však, zda to ruk. či tisk. Dílko takové je již názvem i rázem, jaký z něho lze tušiti, cizí Jakoubkovi. Koniáš se tu nepochybně zmýlil s Jakubem Stříbrským, jak zve J. Jakobida z poč. XVII. století. Jungmann III 850 zaměnil je zase s č. 102; jak plyne ze srovnání s 111, 841 a 9. 15. Kázání Voš recessistis v 4341 à.4342 připisují Tabulae codicum III, 245 Jakoubkovi. S III, 31 chystal je proto k vydání mezi projevy Jakoubkovými. Oba rukopisy nepodávají však pro Jakoubkovo autorství nijaké opory a U III G 8 1. 111 prohlašuje kázání za Rokycanovo, konané v létě 1453, a rovněž tak D 120 l. 162.
Strana 71
Ukazatel. Připomenutí. Přehled obsahu na str. 7. Antikrist "25, 20, 32, 63. Apologie bratrská (1538) 10. "Archa oltäfnf sr. Artikuly praZske 43. ^». : miru: a. pokoje 50. Balbin ‘Boh. 11, 12. Betlem, viz Praha. Bilejovsky B. 10 Biskupec Mik. 23, 46, 48, 57, bo. ‘Bradäcek Jan 44. z Brodu Ondřej 23. 33, 34, 36. Bruncvik Zach. 11. Brunfels O. 69. Butov u Stříbra o. Bydžovský Pavel 10, 60, 64, 66, 67. Collinus Matouš 67. Cyrilometodčiská teorie ro, rr. Cerny Jan (Niger) o. Čížek Michal z Malenic 20, 32. Denis Michal S.. J. 12 Dobrovský Jos. 12, 54: z. Dráchóva- Václav 58. z Drážďan: Petr. .10. Dräzdanskÿ "Mikuláš 5» 42,' 46,:47; 48, 40; 60. Dubravius J. 11. Ebendorfer P. z Haselbachu 41. Flacius Illyricus o, 10, 11, 12. Flajshans . V. 13, 14, 15, 69. Gerson’ Jan 33, 39. Goll Jar. I3; | Hajek Václav Il: . Simon 22. Marat Hermarin ‘11, 12. Havlík kazatel 33, 35, 30. z Hildessenu Jan M. 38. Hus 0-212, 15, 22, 24, 20, 31, 33, 34, 37. AT, 42, 48, :68—9. z Husi Mik. 53. Húska“ Martin 57. Chelčický Petr. 44; 54, 65, 66: Chilidsm 54, 58. - ‘Jakobides-J. 70.. Jan Éliétäv M. ‘82. z Janova Matěj M. 34, 36, 51, 01. Jcronym Pražský 33, 45, 46, 48, 63. Jesenic !. 30, 43, 51, 60. Jesuité 10. Jičín J. M. 56. Jireček Jos. 13. Jistebnicky kancionál 53. Karel TV. 31, 48. katechismy husitskć 42. | knihovny s Jakoubkovymi spisy. 21—2. Kolář Martin 62, 63, 68. Komensky J. A. 10 Koniáš A. 11, 69. Koranda V. st. 57, 60. mladší 9, ro. Korybutovič Z. 41, 66. Krasonický V. o. Kravař P. 69. Kybal V1. 14. Lenfant Jakub 17. Lombardus P. 24.: Luká$ Prá£sky 10. Lupáé. Martin: 68——9. “ Prokop ro, 11, 60. z Malénic, viz Čížek. 12, 13, 24. 26—39 ‘Martinek, viz Húska.: ‚Martini J. Ch, 11 ‘Mikulds, kněz“ táborský 55. Milíč: 43, 61: | mučedníci pražští (1412) 45. Náz J. Dr. 46. Nejediy Z. 13. ‘Novotny V. 14, 15. Nydbrück K..9, 11; 36. olomoućti' mułednici (1413). 45. Palackÿ F.-12; 13.. — Páleé St. 31, 62: Palmov J. 11. Patera A. r3. Payne P. 35, 42, 55, 58, 60. Pelcl F. M. 11 Peristerius 11. Podlaha “A. 13.
Ukazatel. Připomenutí. Přehled obsahu na str. 7. Antikrist "25, 20, 32, 63. Apologie bratrská (1538) 10. "Archa oltäfnf sr. Artikuly praZske 43. ^». : miru: a. pokoje 50. Balbin ‘Boh. 11, 12. Betlem, viz Praha. Bilejovsky B. 10 Biskupec Mik. 23, 46, 48, 57, bo. ‘Bradäcek Jan 44. z Brodu Ondřej 23. 33, 34, 36. Bruncvik Zach. 11. Brunfels O. 69. Butov u Stříbra o. Bydžovský Pavel 10, 60, 64, 66, 67. Collinus Matouš 67. Cyrilometodčiská teorie ro, rr. Cerny Jan (Niger) o. Čížek Michal z Malenic 20, 32. Denis Michal S.. J. 12 Dobrovský Jos. 12, 54: z. Dráchóva- Václav 58. z Drážďan: Petr. .10. Dräzdanskÿ "Mikuláš 5» 42,' 46,:47; 48, 40; 60. Dubravius J. 11. Ebendorfer P. z Haselbachu 41. Flacius Illyricus o, 10, 11, 12. Flajshans . V. 13, 14, 15, 69. Gerson’ Jan 33, 39. Goll Jar. I3; | Hajek Václav Il: . Simon 22. Marat Hermarin ‘11, 12. Havlík kazatel 33, 35, 30. z Hildessenu Jan M. 38. Hus 0-212, 15, 22, 24, 20, 31, 33, 34, 37. AT, 42, 48, :68—9. z Husi Mik. 53. Húska“ Martin 57. Chelčický Petr. 44; 54, 65, 66: Chilidsm 54, 58. - ‘Jakobides-J. 70.. Jan Éliétäv M. ‘82. z Janova Matěj M. 34, 36, 51, 01. Jcronym Pražský 33, 45, 46, 48, 63. Jesenic !. 30, 43, 51, 60. Jesuité 10. Jičín J. M. 56. Jireček Jos. 13. Jistebnicky kancionál 53. Karel TV. 31, 48. katechismy husitskć 42. | knihovny s Jakoubkovymi spisy. 21—2. Kolář Martin 62, 63, 68. Komensky J. A. 10 Koniáš A. 11, 69. Koranda V. st. 57, 60. mladší 9, ro. Korybutovič Z. 41, 66. Krasonický V. o. Kravař P. 69. Kybal V1. 14. Lenfant Jakub 17. Lombardus P. 24.: Luká$ Prá£sky 10. Lupáé. Martin: 68——9. “ Prokop ro, 11, 60. z Malénic, viz Čížek. 12, 13, 24. 26—39 ‘Martinek, viz Húska.: ‚Martini J. Ch, 11 ‘Mikulds, kněz“ táborský 55. Milíč: 43, 61: | mučedníci pražští (1412) 45. Náz J. Dr. 46. Nejediy Z. 13. ‘Novotny V. 14, 15. Nydbrück K..9, 11; 36. olomoućti' mułednici (1413). 45. Palackÿ F.-12; 13.. — Páleé St. 31, 62: Palmov J. 11. Patera A. r3. Payne P. 35, 42, 55, 58, 60. Pelcl F. M. 11 Peristerius 11. Podlaha “A. 13.
Strana 72
podymné 46. Praha: kaple Betlémská 33, 38, 42, 45, 53, 65, Karolinum 36; klášter sv. Kli- menta 31, 39, kostel sv. Michala 44, 61, Týn 50, obležení Prahy a Výše- hradu (1420) 64, výnos obce (1421) 57, zápis (1427) 59. z Prachatic Křištan 33, 36, 55. 61, 69. překlad mešních knih a bible 53—4. Příbram J. 10, 43, 46, 47, 52, 55, 58, 59. Procházka F. F. 12. z Pulkavy P. 36. Rakovník 55. Rokycana J. 9, 10, 13, 38, 42, 47, 48, 59, 60, 65, 70. Rosa V. C8. Rosacinus A. 10. Sedlák J. 5, 14. 25. Silvio Eneáš 10. Skála hrad 43. Sopúšek 50. Straka C. 67. Stránský P. 10. Střemilov 44. synoda (1415) 34, (1419). 49, 50, (1421) 58. Táboři 47, 54—6, 58, 60, 65.. 68. Theobald Z. 12. z Tišnova Š. 39, 43, 51. Tomek V. V. 13. trest smrti 48. Truhlář Jos. 13, 68. z Unčova P. 39. Ungar K. R. 12. Václav, kněz táb. (Věněk?) 55. Václav IV. 31, 43, 45, 53. Valdenští 47—8. Viklef J. 23, 24, 27, 30, 66. 67. Vilém, kněz praž. 57. Vlček Jar. 12. Voigt M. A. 12. Walch A. W. 11. Zbyněk arcb. 61. Zíbrt č. 12. u Zmrzlíků 57. Želivský J. 54. židovská otázka 47. Jakoubek ze Stříbra. Nástin života i literární činnosti: první boje 23, na universitě 24—5. zápas o kalich 33, nové boje o domyšlení a další pokrok husitství (1413—1419) 42—3, politické zápasy let dvacátých 54—5. Badání o něm 9—14. Domnělý původ z Míšně 10. Spisy Jakoubkovy: v pořádku abecedním 18, podle incipitů 19—20, chrono- logicky a věcně 16. Spisy nejisté a nezvěstné 67—8, neprávem Jakoubkovi přičítané 69—70. Kvestie, kázání a listy vypočítány na str. 19—9. Odpovědi v disputacích 32, disputace kvodlibetní 29, 33, 39. Polemiky: s Ondřejem z Broda 23, 34, 36, s kaz. Havlíkem 33, 37, 37, s koncilem kostnickým 36, 37, 38, s Janem z Hildessena 38, s Petrem z Unčova 39, s J. Gersonem 39, 40, s J. Jesenicem 51—2, se Šimonem z Tišnova 51—2, z J. Jičínem 56, s Mart. Húskou 57. Postily 60—6. Projevy: o večeři Páně 23, 57—60, 67, o církevních statcích a světském panování duchovenstva 23, 30, 45—6, 56, 63, 67, o zpovědi 24, 44, o Viklefovi 23—4. 27, 30, 66, a církvi 28, o evangelické chudobě 23. 26, 30, 50, o duchovenstvu 27, o nálezcích 28, 47, 51, 67, o universitní učenosti 29, o Antikristovi 29, 30, 32, 43, 63, 69. o smíru na universitě (1413) 31, o pohřbech 31, 65, o prostituci 32, 63, o častém přijímání svátosti olt. 34, 39, 40, 63. o kalichu 33—42, 45, 46, 63, 68—9, o Husově skonu a životě 37, 44, 45, o válce 43, 55, 56, 63, 64, 69, na obranu Václava IV. 45, o obrazech 46, 50, 63. o mši 46, 57, o přísaze 47, 63, o lichvě 47, 65, o trestu smrti 48, o očistci 48, 49, o požívání masa 49, o podávání z kalicha nemluvňatům 51—3, o postech 49, o hierarchii 50, o archách pro svátost olt. 51, o jednotě a kázni 51, 57—9, o boho- služebné řeči 54, o české bibli 54, o chiliasmu 55—6, o odpírání svátosti hříšníkům 58, 68, o rozporu s Tábory 60, 65, o ctění ostatků a poutích 62, o sedmi smrtelných hříších 63, 69, o věštbách 63, o právu kněze světiti na kněžství 67, o desátcích 69.
podymné 46. Praha: kaple Betlémská 33, 38, 42, 45, 53, 65, Karolinum 36; klášter sv. Kli- menta 31, 39, kostel sv. Michala 44, 61, Týn 50, obležení Prahy a Výše- hradu (1420) 64, výnos obce (1421) 57, zápis (1427) 59. z Prachatic Křištan 33, 36, 55. 61, 69. překlad mešních knih a bible 53—4. Příbram J. 10, 43, 46, 47, 52, 55, 58, 59. Procházka F. F. 12. z Pulkavy P. 36. Rakovník 55. Rokycana J. 9, 10, 13, 38, 42, 47, 48, 59, 60, 65, 70. Rosa V. C8. Rosacinus A. 10. Sedlák J. 5, 14. 25. Silvio Eneáš 10. Skála hrad 43. Sopúšek 50. Straka C. 67. Stránský P. 10. Střemilov 44. synoda (1415) 34, (1419). 49, 50, (1421) 58. Táboři 47, 54—6, 58, 60, 65.. 68. Theobald Z. 12. z Tišnova Š. 39, 43, 51. Tomek V. V. 13. trest smrti 48. Truhlář Jos. 13, 68. z Unčova P. 39. Ungar K. R. 12. Václav, kněz táb. (Věněk?) 55. Václav IV. 31, 43, 45, 53. Valdenští 47—8. Viklef J. 23, 24, 27, 30, 66. 67. Vilém, kněz praž. 57. Vlček Jar. 12. Voigt M. A. 12. Walch A. W. 11. Zbyněk arcb. 61. Zíbrt č. 12. u Zmrzlíků 57. Želivský J. 54. židovská otázka 47. Jakoubek ze Stříbra. Nástin života i literární činnosti: první boje 23, na universitě 24—5. zápas o kalich 33, nové boje o domyšlení a další pokrok husitství (1413—1419) 42—3, politické zápasy let dvacátých 54—5. Badání o něm 9—14. Domnělý původ z Míšně 10. Spisy Jakoubkovy: v pořádku abecedním 18, podle incipitů 19—20, chrono- logicky a věcně 16. Spisy nejisté a nezvěstné 67—8, neprávem Jakoubkovi přičítané 69—70. Kvestie, kázání a listy vypočítány na str. 19—9. Odpovědi v disputacích 32, disputace kvodlibetní 29, 33, 39. Polemiky: s Ondřejem z Broda 23, 34, 36, s kaz. Havlíkem 33, 37, 37, s koncilem kostnickým 36, 37, 38, s Janem z Hildessena 38, s Petrem z Unčova 39, s J. Gersonem 39, 40, s J. Jesenicem 51—2, se Šimonem z Tišnova 51—2, z J. Jičínem 56, s Mart. Húskou 57. Postily 60—6. Projevy: o večeři Páně 23, 57—60, 67, o církevních statcích a světském panování duchovenstva 23, 30, 45—6, 56, 63, 67, o zpovědi 24, 44, o Viklefovi 23—4. 27, 30, 66, a církvi 28, o evangelické chudobě 23. 26, 30, 50, o duchovenstvu 27, o nálezcích 28, 47, 51, 67, o universitní učenosti 29, o Antikristovi 29, 30, 32, 43, 63, 69. o smíru na universitě (1413) 31, o pohřbech 31, 65, o prostituci 32, 63, o častém přijímání svátosti olt. 34, 39, 40, 63. o kalichu 33—42, 45, 46, 63, 68—9, o Husově skonu a životě 37, 44, 45, o válce 43, 55, 56, 63, 64, 69, na obranu Václava IV. 45, o obrazech 46, 50, 63. o mši 46, 57, o přísaze 47, 63, o lichvě 47, 65, o trestu smrti 48, o očistci 48, 49, o požívání masa 49, o podávání z kalicha nemluvňatům 51—3, o postech 49, o hierarchii 50, o archách pro svátost olt. 51, o jednotě a kázni 51, 57—9, o boho- služebné řeči 54, o české bibli 54, o chiliasmu 55—6, o odpírání svátosti hříšníkům 58, 68, o rozporu s Tábory 60, 65, o ctění ostatků a poutích 62, o sedmi smrtelných hříších 63, 69, o věštbách 63, o právu kněze světiti na kněžství 67, o desátcích 69.
- 1: Array
- 5: Array
- 7: Array
- 9: Array
- 71: Array