Strana II
MARTINA KABÁTNÍKA CESTA Z ČECH DO JERUSALEMA A KAIRA R. 1491-92. VYDAL DR. JUSTIN V. PRASEK, PROF. C. K. VYŠŠÍHO GYMNASIA V KOLÍNĚ N. L., DOPISUJÍCÍ ČLEN KRÁL. ČES. SPOLEČNOSTI NAUK. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE ČISAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNI. 1894.

Strana III
SRRKA PRAMENOV KU POZNÁNÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A V SLEZSKU. VYDÁVÁ III. TŘÍDA ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. SKUPINA I. ŘADA 2. ČÍSLO 1. MARTINA KABÁTNÍKA CESTA Z ČECH DO JERUSALEMA A KAIRA R. 1491—92. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1894.

Strana IV
TISKEM J.OTTY V PRAZK

Strana V
devzdávaje české veřejnosti Cestu Martina Kabátníka, vzdávám tímto uctivé díky nejdůst. a vždy věrné métropolitní kapitule jakož i vsd. panu ThDru Klementu Borovému, praelátu, za laskavé zapůjčení rukopisu, veleslavné České Akadémii Císaře Františka Josefa pro vědu, slovesnost a umění za laskavé obstarání rukopisu a za dovolení, abych v místnostech akadémijských jej přepisovati směl, jakož i slavnému purkmistrovskému úřadu v Litomyšli a velectěným pp. Josefu Müllerovi, archiváři v Ochranově, Josefu Štěpánkovi, professoru c. k. vyšších českých realných škol v Karlíně, a Antonínu Truhlá- řovi, professoru c. k. akad. gymnasia v Praze, za hojné kollegialní a přátelské služby, jimiž vydání vzácného spisu Kabátníkova všestranně bylo podporováno. V Kolíně 24. ledna 1894. J. V. Prášek.

Strana VI
Přepis prof. dra. Práška s originalem srovnali podepsaní jakožto kom- misse zřízená třetí třídou České akademie pro vydávání této sbírky. M. Hattala. V. E. Mourek. A. Patera.

Strana VII
I. O životě Martina Kabátníka a o jeho cestě. Když ku konci XV stol. v lůně Jednoty bratří českých vážné spory vznikly o pravou povahu církve původní, odhodlali se bratří hledati poučení o názorech křesťanů v zemích východních osedlých vysláním některých mužů do oněch krajin. Za nedostatečných známostí zemí východních 1) ustanoveno, aby vyslanci bratrští sjeli země ruské, řecké a předoasijské s Egyptem, ku kteréžto úloze, pokud se zemí asijských a Egypta týče, Martin Kabátník ustanoven. Zprávy o životě Martina Kabátníka jsou velice řídké. J. Jireček (Rukověť I, 326) ze jména dovozuje, že živil se děláním kabátů. Ze spisu jeho jest toliko na bíle dni, že všímal si všude, kterak různé látky a tkaniny se upravují a že měl značné zkušenosti obchodní. Poněvadž rusky nad to znal, soudím, že zabýval se děláním kabátů kožešinou lemovaných, kterou z Ruska kupoval anebo sám si pro ni do Ruska dojížděl. Odtud vysvětlují se slova přítele jeho Adama bakaláře, písaře při právě města Litomyšle, který praví, že byl Kabátník »člověk v školním umění neučený, však jináče v opatrnosti dosti umělý«. Dle téhož Adama bakaláře přistěhoval se Martin Kabátník do Litomyšle z Prahy »z příčiny té, že jest svědomí svého při náboženství kněžském upokojiti nemohl, i hledal zda by toho dojíti mohl při bratřích«. Byl tudíž Kabátník původně podobojím, v Litomyšli však, na panství velikého příznivce Jednoty bratrské pana Bohuše Kostky z Postupic, stal se bratrem českým. O tom, kterak na cestu do východních zemí Kabátník přibrán, Adam bakalář šíře vypravuje. Úmysl ten vzešel z častých rozmluv starších Jednoty s panem Kostkou, »při čemž také i tento Martin Kabátník býval«. Rozmluvy ony zabíraly se úvahami, »bylliby jaký lid ještě kde na světě, ježto by se choval podle spůsobu a řádu první církve svaté ... I uložili, aby některé osoby z sebe do cizích a dalekých krajin vyslali, aby oni to očima svýma 1) Na jednom toliko místě dovolává se Kabátník vědomostí o zemích východních, které ve vlasti slýchal. »Také jakož sem slyšal v Čechách obecné rozprávky o potocích rajských«, praví str. 23 A ř. 10 sld.

Strana VIII
VIII přespatřili a shlédli, nechtíc na samých zprávách dosti míti, kteréž jim dávány byly, i od osob z těch krajin do Čech přicházejících«. K úloze té podvolil se Kabátník sám čtvrtý s bratry Lukášem, rytířem Maršem Kokovcem a Kašparem z Marek. Na cestu vydali se pospolu z Litomyšle 1 března 1491, penězi jsouce zásobeni panem Kostkou, který jim zjednal i přímluvné listy krále Vladi- slava II. V Cařihradě rozjeli se, jediný Kašpar z Marek v Cařihradě je očekával, odkudž zase pospolu domů se chtěli navrátiti. Kabátník soudruhů svých sám nikde nejmenuje, toliko při popise Cařihradu těch vzpomíná, »kteříž Prahy svědomi byli« a maličko níže praví o velikosti Cařihradu: »ti, kteříž se mnú byli, pilně je ohledajíc a spatřijíc (pravili), že jest větší než tři Prahy« (str. 1 B ř. 14). Po dvacíti měsících navrátili se všichni šťastně do vlasti, načež »co pak tam zjednali, to těm,, kteříž je poslali a na to náklad učinili, vrátivše se, vy- pravovali. Čežhož u nás v Litomyšli ještě až do dnes svědkové živí a hodno- věrní zůstávají, kteříž, když se to dálo, přitomní tomu bývali a ty věci přeslýchali«. Dle těchto slov Adama bakaláře poslové o cestě své panu Kost- kovi a starším ústní zprávu podávali. Ježto pak Martin Kabátník »byl člověk velmi přívětivý a libých rozprávek«, vypravovával rád i jiným mnohým lidem, »jak tam na té cestě spatřil, i svých příhod, jak se mu na ní vedlo«, načež k žádosti jich paměti a zkušenosti své napsati kázal. Po návratu svém žil Kabátník ještě po 11 let. R. 1501 koupil s chotí svou Alžbětou dům v Litomyšli na Novém městě, »kterýž příleží jedúc do brány první na pravé ruce v tu stranu k fortně« od Jana Černého lékaře, kterýžto dům zaplatil penězi hotovými.1) Nemaje dítek, učinil téhož ještě roku pořízení o svém statku a volil sobě poručníky Jana Černého z Prostějova lékaře a Jana Vidurka Sixta z Prahy, načež volbu svou do knihy kšaftů města Litomyšle vepsati dal s podotčením, že »což úmysla již psaného Martina bylo, že jest týmž poručníkům oznámil a tak pověděl a za to řekl, že skrze to žádných nesnází nebude, že jest statek rozdělil, co komu býti má, přátelům neb manželce«. I poručil choti Alžbětě dům, přátelům pak ostatním 16 kop gr.2) Zemřel pak Martin Kabátník v únoru r. 1503 v Litomyšli.3) Vdova Alžběta jej přežila; jeho »přátelé a známí« připomínají se v Litomyšli Adamem baka- lářem ještě před r. 1539. II. Příprava cestovní. Bylo dotud domněním obvyklým, že Kabátník byl muž prostý, nehrubě vzdělaný a že tudíž nevalně hodil se k úloze, která naň byla vznesena.4) Příčinu k náhledu tomu podal prvý vydavatel Cesty Kabátníkovy Adam bakalář, jenž v předmluvě ku svému vydání takto Kabátníka posuzuje: »Člověk v škol- 2) 1) Liber memorab. města Litomyšle ab anno 1360, 1. 41. Kniha kšaftů města Litomyšle z r. 1492, 1. 62. 3) Jelínek, Historie města Litomyšle II, 68. 1) Tak usuzoval i Gindely, Geschichte der böhmischen Brüder I, 68.

Strana IX
IX ním umění neučený, však jináče, v opatrnosti dosti umělý .... leyk žádného jazyka neuměje krom svého přirozeného českého«. Názoru tomuto odporují však i úkol cesty jeho i osobnosti, s nimiž cestu podnikal, neboť nedá se mysliti, že by vedle veleučeného bratra Lukáše přikázána byla nejobtížnější část důležité i nákladné úlohy muži vzděláním nedostatečnému. Kabátník sám o svých vědomostech zřídka podává možnost usuzovati. Pokud lze celkem souditi ze spisu jeho, z jeho směru, ze záliby u věcech řemeslnických i kupeckých jakož i ze jména Kabátník sama, byl Kabátník pražským živnostníkem, jenž se zbožím dílny své rozsáhlé kupectví provozoval. Této živnosti přidržel se i později v Litomyšli, i zdá se, že z ní slušného vytěžil majetku. Obecné jeho vzdělání nebylo ovšem značné. Proti spisům jiných cestovatelů pohřešují se zejména v Cestě Kabátníkově vzpomínky děje- pisné, neboť kromě některých udajů starozákonných vyskytují se v něm toliko neurčité zprávy o činech Usunhassanových, tehdy v Evropě hojně rozhlášených, a o Titovu obléhání Jerusalema. Naproti tomu rostlinstvu věnoval péči dosti velikou a dovedl i určiti i pojmenovati některé druhy subtropické. Zeměpisné známosti jeho charakterisuje nejlépe přívlastek »řeky rajské« anebo řeky z ráje přicházející, jímž častěji Nil označuje. Stop ku zprávám a četbě k jiným cestopiscům se odnášejících ve spise jeho není. Sluší tudíž pokládati Kabátníka za zkušeného kupce, duchem bystrým nadaného. Z jazyků vedle svého materského znal jediné jazyk ruský. Tak praví, že v Kairu najal si průvodce žida »a uměl jest rousky, takže sem se uměl s ním smluviti« (str. 24 B ř. 23 sld.); také s Mamelukem smlouval se, jenž rusky uměl (str. 29 B ř. 24). Ruštinou smlouval se i se židy, kteří byli na cestě tovaryši anebo tlumočníky jeho. Kupeckou střízlivost a mysl praktickou častěji Kabátník dal na jevo, usnadňuje sobě takto své poslání. Zvláště pak v jednání s úřady cizokrajnými dovedl si vésti obratně, jakož ukázal před begem jerusalemským, nařčen jsa průvodčím nepoctivým (str. 12 B ř. 10 sld.), a při sultánském dvoře v Kairu, kdež přijat byl ve slyšení emírem Ezbekiem a obdržel průvodní list sultánův i jeho emíra (str. 13 B ř. 12 sld., 27 A ř. 7 sld.). Cestou dbal především svého poslání a dotazoval se i pátral bedlivě po poměrech náboženských, čehož výsledky částečně pojal do vypravování svého. V úsudcích svých o věcech náboženských vede si šetrně, nedotýkaje se sou- dem nepříznivým vyznání žádného. Z jeho spisu vidno, že přeptával se po věcech náboženských v Cařihradě, Halebu, Damasku, Jerusalemě i Kairu, cestou pak uslyšel zprávy o Drusích libánských, jichž však nemohl vyhledati, jakkoli slyšel, že řády svými přibližují se velice církvi apoštolské. V každém místě, kudy jel, pídil se po počtu křesťanů; kde místo mělo převahou ráz křesťanský, jako v Chazyi nebo v Betlemě, rád zaznamenává, nedůstojného poddanství křesťanů v Jerusalemě trpce vzpomíná, o městě Tell Fagús praví: »nevím bych slyšal o jednom křesťanu,« naproti tomu však s povděkem přiznává, že v Cařihradě i Kairu křesťanům moslimové větší volnosti dopřívají. Jsa horlivým členem Jednoty bratrské, neskoupí uznáním Františkánům, jichž guardián »měl k němu milost«, anobrž jim i zásluhu připisuje, že svatá místa

Strana X
X vůbec jsou zachována a přístupna. Také židův a moslimův o mnohých věcech se dotazoval a zajímavé zprávy zůstavil o poměru Samaritů k čerkeským Mamelukům. V líčení svém hledí všemožně, aby podával o tom toliko zprávy, co sám zažil a spatřil. Při tom dotazoval se bedlivě o všem, co vidělo se mu býti paměti hodným, a poznamenává při zprávě každé, od koho ji uslyšel. Od Turků poučen byl, že jest Damask větší Cařihradu, dotazoval se křesťanů, židův i Arabů, smlouval se rusky s Mamelukem, vešel i mezi dvořany sultána egyptského a s nimi se seznámil. Se zvláštní zálibou přirovnává jednotlivá pozorování cestovní s podobnými zjevy ve vlasti své. Tak viděl se mu býti Cařihrad tak velikým »jako tři Prahy, než já pravím jako půltřetí« (str. 1 B ř. 15), Angora »leží jako Zateč« (str. 6 A ř. 33 sld.), město Homs »na pohledění zdá se tak veliké býti jako Nové město pra(ž)ské, a také dlúze leží« (str. 9 A ř. 28), o Damasku praví: »nevím by nebylo tak veliké jako tři Prahy« (str. 9 B ř. 37) a »okolo sebe, prý, má zeď tak podobně jako okolo Prahy« (str. 10 B ř. 23). Klášter vedle jerusalemského chrámu božího hrobu »podobný jest k tomu, kterýž jest u sv. Jakuba (na Starém městě pražském), jedné žeť není tak vysoký a také tak veliký« (str. 16 A ř. 14 sld.). Když patřil na Jerusalem s hory Olivetské, »zdál (mu) se tak veliký, což... rozuměti mohl, jako Králóv Hradec, a něco jest k němu podobný, neb také leží dlúze a neširoce, a jest na hoře dosti vysoké, jako by mohl býti Tábor, než ještě... se zdá hora vyšší nežli Tá- borská« (str. 18 B ř. 24 sld.). Egyptské město Tell Fagús neví, »co by menší bylo Prahy« (str. 23 A ř. 44 sld.), hrad Kairský zdál se mu »vohradú.... mnoho větší než Chrudim« (str. 25 A ř. 29 sld.), zlatníci Kairští »mají své město tak podobně jako v Praze židé« (str. 28 A ř. 7 sld.), pecníky chleba v Kairu »nerovně jsú menší než pra(ž)ská žemle« (str. 28 B ř. 25). Na některých však místech trpce kárá některé zdánlivé vady svých krajanů. Tak v Kairu jistě se mu zdálo, že Mameluci neumějí utráceti peněz »jako Čechové neb jiní služební v těchto zemích« (str. 30 B ř. 41 sld), také »v Egyptě obyčeje nemají tak velmi pečovati o své životy, aby je rozkošně chovali, vaříce a připravujíce jim mnohé pokrmy, jako v jiných zemích a zvlášť v zemi České, kteříž jsú v tom převýšili všecky národy« (str. 34 A ř. 23 sld.); ale zase přiznává, že »mnohých věcí v Čechách kúpí více za bílý peníz než v Egyptě za majdynu« (str. 28 B ř. 28 sld.). Sám nepsal pamětí z pouti své, nýbrž »napsati je kázal« (str. 29 A ř. 14). Adam bakalář praví sice, že Kabátník příhody své sám vypsal, ale slovům těmto nesluší výklad dávati, jakoby Kabátník sám byl Cesty své spisovatelem, čehož dosvědčují výslovná výpověď Kabátníkova, jakož i písmo rukopisu, zkratkami a způsobem svým důsledným význačné. Lituji, že nebylo mně možno srovnati písmo rukopisu Cesty Kabátníkovy s rukou zápisův Adama bakaláře v městských knihách Litomyšlských. Kdy dal Kabátník zprávy své napsati, ani on ani Adam bakalář neudá- vají, stalo se však patrně nedlouho před smrtí cestovatelovou, kol r. 1500, načež Adam bakalář r. 1539 poprvé je tiskem vydal s nadpisem: »Cesta

Strana XI
XI z Čech do Jeruzalema a Egipta, Martina Kabátníka z Litomyšle. A na té cestě sepsání rozličných zemí, krajin, měst a zpuosobuov jich, i také obyčejuov lidí. V nově vytištěná léta Páně M° D° XXXIX«. Na titulním listě spatřuje se hrubý dřevoryt, zobrazující poutníka na prostém voze jedoucího. Místo, kde kniha vydána, není udáno, proti Praze však může svědčiti vedle jiných typo- grafických zvláštností i nedostatečná úprava. Jestiť tudíž oprávněn náhled, poprvé tuším B. Dudíkem 1) a dle něho i J. Jirečkem projevený, že vydána byla Kabátníkova Cesta Adamem bakalářem v Litomyšli. Kniha ta není ani stránkována, toliko vytištěny jsou archové značky od A do K. Listů všech jest 73 v malé osmerce. Spolu přitištěn jest překlad ze známého cestopisu kapitulního děkana mohuckého Bernarda z Breidenbachu s nadpisem: »Devět rozdíluov Křesťanuov v zemi zaslíbené z traktátu Petra z Brayndenbuchu, kdež vypisuje putování své po moři do Jeruzalema«. Také tiskař udán není, na konci traktátu čte se toliko jméno: Allexander. Jediný mně známý exemplář tohoto vydání uchovává se v městské knihovně Žitavské. Zařaděn jest bez signatury a přivázány jsou k němu některé současné spisy, obsahem k zemím východním se odnášející, z předu Ulrici HVtteni, Equitis romani, Arminius dialogus, potom P. Cornelii Taciti historici de situ et moribus et populis Germaniae libellus, připsaný hr. Jáchymu Šlikovi (Wittenbergae, Josef Klug 1538), pak Peregrinatio ad terram sanctam, ex Bernhardo Breitenbach etc. (Wittenbergae, Nicola[us] Schir[lentz] 1536) a konečně Paulus Jovius episcopus Nucerinus, De rebus Turcarum (Wittenbergae, Klug 1537). Vydání Adama bakaláře shoduje se celkem věrně s rukopisem, vystří- hajíc se ovšem zřejmých nedostatků jeho a na mnohých místech jej doplňujíc. Rukopis sám uchovává se v knihovně nejdůstojnější métropolitní kapituly Praž- ské, kamž dán byl s některými českými rukopisy z pozůstalosti kapitulního děkana Kašpara Arsenia z Radbuzy († 1629). Dosvědčuje toho přípis na prvé stránce kodexu: Ex libris Caspari Arsenii Decani Pragen. Přivázán jest rukopis tento ku Traktátu kněze Hilaria děkana kapituly kostela prazského atd. proti Janovi Rokycanovi, ku traktátům »Prophetia jakéhosi kněze Jana mnicha Bo- sáka« a »Solfernus«, potom jest vložena Cesta Kabátníkova a konečně český překlad knihy Tobiášovy, vše se signaturou O 35. Rukopis Kabátníkův počíná se na druhé straně prvého listu a končí na prvé straně listu 38, na kteréž straně rukou pozdější, nepochybně Arseniovou, připsána jsou »Decê precepta«. Na přední straně prvého listu připsán rukou rovněž pozdější rozbor slov sv. Augustina v kanoně v prvním rozdílu: »y die Bratrze y Sestrzi powiezte mi czo ſe wam widij atd.« Druhé vydání Cesty Martina Kabátníka pořízeno v Praze r. 1577, jakož. svědčí Index Bohemicorum librorum prohibitorum str. 226. Kým bylo při- praveno, známo není, zdá se však, že podobojím knězem Sixtem Candidem. Také nazýváno vydání toto vydáním Dačického.2) Dle úsudku Josefa Dobrov- 1) Forschungen in Schweden für Mährens Geschichte, 129. 2) Na prvém listě musejního exempláře Cesty Kabátníkovy připsáno jest rukou Josefa Dobrovského: »NB. alia editio quam anni 1577 Dačickyana; derselbe Holzstich.«

Strana XII
XII ského lišilo se vydání toto podstatně od pozdějšího vydání, jehož exemplář uchovává se v knihovně Musea království Českého v Praze. Dle Indexu nade- psáno bylo »Putování do Jeruzalema atd.« Dle přípisku, jejž učinil Dobrovský ku str. 226 Indexu, vytištěno vydání toto na Starém městě pražském u Jiříka Dačického a obsahovalo 51/2 archu tisku. Třetí vydání vytištěno v Olomouci u Hradeckého r. 1639, čtvrté v Praze r. 1691 a častěji prý i bez roku.1) J. Jireček uvádí ještě vydání z r. 1708. Ze všech těchto různých vydání kromě vydání prvého podařilo se nám pilným pátráním ve dvorské knihovně vídeň- ské, v universitních knihovnách pražské a vídeňské, v musejní knihovně praž- ské, ve studijní knihovně olomoucké, dále v knihovnách různých šlechticův a duchovních ústavů shledati jediný exemplář Cesty Kabátníkovy, uložený v knihovně musejní se signaturou 29 G 5. Výtisk tento prost jest listu titulního jakož i konce; poslední dvě stránky připsány jsou rukou Dobrovského dle rukopisu métropolitní kapituly. Ráz tisku odnáší se ku konci XVII stol., jak- koli není kniha stránkována, text jest změněn na mnohých místech, aby byl čtenáři snazším, zvláště starší tvary novějšími nahrazeny. Patrně jest to vydání pražské z r. 1691. Úryvek z Cesty Kabátníkovy, jejž K. J. Erben pojal do Výboru literatury české II 1015—1040, dle tohoto exempláře musejního jest upraven. Za základ vydání vzat tudíž rukopis sám a text přepsán z něho věrně, leda že spojky a předložky, kde s následujícími slovy spojeny byly v jedno, odděleny jsou, a přidána jest interpunkce. Stránky kodexu označeny jsou čísli- cemi v závorkách v textu samém a konce řádků rukopisných kolmými čár- kami. Na některých místech, kde vinou pisatelovou slova jednotlivá opominuta anebo ve významu svém přepsána byla, doplněn obsah slovy pod čarou dle vydání Adama bakaláře. III. Itinerarium. Zvláštní úkol Kabátníkovy cesty byl patrně příčinou, že uchýlil se směru od křižáckých válek obvyklého. Středověcí poutníci palaestinští obyčejně pla- vívali se z přístavův italských nebo jihofrancouzských, z Benátek, z Janova anebo z Marseilla, řídčeji z Amalf; čeští poutníci Jan z Lobkovic, Oldřich Prefát a Krištof Harant vybrali se na východ z Benátek. Tím ovšem velikou část putování svého plavbou ztrávili. Naproti tomu Martin Kabátník, nespravuje se prostou úlohou poutníka, odvážil se cesty na tu dobu neobyčejně nebezpečné po suchu. Snad neurovnané poměry uherské, kdež s počátku r. 1491 král Vladislav potkával se ještě s odporem mnohým, přiměly Kabátníka a tři sou- druhy, že vydali se na cestu skrze zemi polskou, Krakovem a Lvovem. V Su- čavě (u Kabátníka Sočava) pobyli na půdě moldovlašské nebo multanské, 1) Jungmann, Historie literatury české I vyd., str. 97. — O nejistotě bibliografických udání ve příčině různých dob, kdy Kabátníkova Cesta byla vydávána, srv. Dobrovský, Böhm. Litteratur I, 150 (dle upozornění prof. Truhláře).

Strana XIII
XIII kteréžto země kníže sice za lenníka koruny uherské byl jmín, ale od r. 1484, od vítězné výpravy Bajezida II, skutkem již Turkům byl poddán. Hranice moldovlašské dostihl Kabátník u řeky Dunaje. Z Litomyšle až k Dunaji napočítal mil českých 206, a sice do Krakova 48, do Lvova 50, do Sučavy 50 a k Dunaji 58 (str. 1 B ř. 4—7). Kde Dunaj přešel, Kabátník výslovně neudává, ješto ale »od Dunaje přes zemi Tureckú jest jeti přes hory veliké a přes pouště dlúhé« (str. 1 B ř. 7—8), čímž patrně míní se poušť dobrudžská a nehostinný les Deli Orman, sluší vyrozumívati, že ubíral se Dobrudží k někte- rému z průsmyků východobalkánských, a tu na snadě, že přepravil se přes Dunaj v Izakči nebo Kilii. Od Dunaje k Cařihradu tři neděle cestou byl; »někde města i vsi se nalézají na cestách, ale řídko a ve mnoha mílích jedno od druhého« (str. 1 B ř. 9—10), čímž zřejmě označen smutný ráz východní Thrákie. Pobyt Kabátníkův v Cařihradě byl patrně delší, ješto se tu bratří roz- cházeli, Kašpar pak z Marek v městě návratu Kabátníkova očekávati měl. Přes to jsou Kabátníkovy zprávy o Cařihradě velice chudičké, neboť nejvíce poptával se po poměrech náboženských a hlavně po řádech církve východní. Z městských staveb zpozoroval toliko nový seráj Mahommeda II a jeho hradby, pak lázeň sultánskou. Jinak povšiml si toliko zařízení jeničárského (str. 2 B ř. 7 sld.) a některých zákazů, jako přívozu vosku a soli (str. 3 B ř. 33 sld.). Z Cařihradu ubíral se dále tureckým územím v Menší Asii, krajem, který válkami Mahommeda II a právě tehdy vládnoucího Bajezida II z valné části byl zpustošen. Přešed Bosporos na místě obvyklém »přes zátoku morskú, kdež se schází Bílé moře s Černým mořem, hned tu v Konstantinopoli« (str. 3 B ř. 4—5), tudíž mezi Stambulem a Kadikjöjí, cestou třídenní »přes hory velmi veliké« (str. 4 A ř. 8) dostihl Brusy (u Kabátníka Bursa dle výslovnosti turecké), »města císarského«, jejíž polohu na úpatí hory Olympa, hlučný a výsadami chráněný obchod, výbornou vodu pitnou, než však i nedostatek již vína, zvláště pak nákladný karavanseráj podrobněji vyličuje. Tu poprvé spatřil a slyšel ša- kaly,1) jakož i pověst o jezeře horském, kteréž prý jednou město zatopí. Mí- nil-li tím slavná sirná zřídla v okolí městském, s těží tvrditi. V průvodu kupecké karavany a seznav blíže spoluputujícího žida jakéhos z Cařihradu, dospěl Kabátník dvanáctidenním pochodem z Brusy do Angory (Angarye), tehdáž pomezního města říše turecké (str. 6 A ř. 34), okolo něhož byly »púště veliké bez lesuov, a hor málo, než roveň čistá«. Také zpozoroval, že jest v městě mnoho řemeslníkův, kteří připravují »šamlaty«, t. j. látky ze srsti velbloudí, i u jiných cestovatelů českých častěji vzpomínané. Opustiv Angoru, vstoupil Kabátník do země slavného někdy knížete Usunhassana z dynastie »bílého beránka«, jejž Huzhassanem neb i Huzhas- 1) Kabátník připomíná šakalů tureckým prý slovem »dafinové« (str. 4 B ř. 23). Šakal jest v Malé Asii velice hojný a podává o něm zprávu s Kabátníkem se shodující Petr Belon du Mans v létech 1546—1519, u H. E. G. Paulusa, Sammlung der merkwürdigsten Reisen in den Orient. Jena 1798 IV, 21.

Strana XIV
XIV sonem nazývá. Usunhassan a jeho Turkomani vedli nedlouho před tím těžké války s Mahommedem II Výbojcem, jichžto stopy byly ještě na všech stranách patrny. Tehdy již, ježto Usunhassan r. 1478 zemřel, panoval v oslabené říši »bílého beránka« mladší Usunhassanův syn Jakub chán; knížete tohoto Ka- bátník vzpomíná ale nejmenuje. Podivno však, že Usunhassana nazývá »kní- žetem žoldánovým« (str. 6 B ř. 16), míně tím sultána čerkeských Mameluků v Egyptě. Zemi Jakuba chána nazývá Kabátník »zemí Adzamskou«, kteréž pojme- nování patrně vzešlo z neporozumění nebo z přeslechu. Adam bakalář nazývá ji »zemí Adryánskou«, což J. Jireček (Ruk. I, 326) odvozovati chce ode jména Ardanšili. Sotva však podaří se vyložiti jméno toto, poněvadž v porušeném jeho stavu není lze je srovnati se známými jmény krajin na stepi anadolské. Z popisu Kabátníkova vidí se, že »zemí Adzamskou« srozumívá širý a dosti pustý kraj mezi Angorou a Kaisarií. Černými barvami líčí Kabátník »púště dlúhé«, bez chleba i dříví, až po jedenáctidenním pochodu v listopadu r. 1491 stanul v Kaisarii — Kabátník píše »Baysar«, Adam bakalář »Kayffar« — na úpatí mohutného a věčnosněžného Erdžásu, »pod horami velikými, a na těch horách bylo sněhu mnoho« (str. 7 B ř. 12 sld.). V Kaisarii spatřil Kabátník »zdi zbořené a město vypálené«, dle jeho slov od tureckých vojínů, když táhli proti Usunhassanu, hned však níže spojuje s událostmi zprávu o bohactví sultána egyptského, z čehož vidno, že stopy boje, které shledal, neodnášely se již k Usunhassanu, nýbrž k oběma válkám sultána Bajezida II se sultánem egyptským Melekem Ešrefem. Turci tehdy r. 1486 a 1488 utrpěli těžké po- rážky, načež ujednáno příměří, jehož vzpomíná i Kabátník. Vynášeje totiž moc i bohactví sultána egyptského, dodává k tomu: »jemu nemohl turecký císař odepříti, i vzal s ním smlúvu a drží ji až do dnes« (str. 6 B ř. 19 sld.). Po třídenním pobytu v Kaisarii ubírala se karavana územím turkoman- ského knížete Alaeddevleta z dynastie Sulkadrův, »zemí Turkmanskou«, jak práví Kabátník (str. 7 A ř. 25), a dostihla po jedenácti dnech sídla jeho Maraše (Marys u Kabátníka), které »leží pod horú a skrze ně teče potok čistý« (str. 7 B ř. 39). Za dob Usunhassanových i knížata z rodu Sulkadrův uznávala svrchovanost turkomanského hrdiny, proto Kabátník přičítá zemi jejich k území Usunhassanovu, pravě že »v tom městě jest počátek mýt země Huzhassanovy« (str. 7 B ř. 2 sld.). Patrně místo mil počítal mýta, jakož činil na další cestě z Damasku až do Kaira, ale počet mýt v Cestě jeho obsažen není. Pojednávaje o tvrdosti celních zvyků marašských, dotýká i prastarého hradu, honosícího se za dnů našich oběma hittitskými lvy, kteří od tisíceletí s bašt jeho krajinu obzírají, pohříchu však podrobnější o něm zprávy nepodává. V Maraši karavana pobyla po dobu, jíž Kabátník blíže neudává, pak dala se k jihu do Aintabu (Antiochia ad Taurum, Anthyochye u Kabátníka), jehož dostihla pochodem dvoudenním. Aintab tehdy již příslušel k říši egyptských Mameluků. Dle Kabátníka Aintab »leží na čisté veliké hoře, a hrad dole v rovni na bahně« (str. 7 B ř. 9). V Aintabu pobyli po dva dny, načež cestou třídenní brali se k Halebu, métropoli Syrie. Nevím, ze které příčiny nazývá Ka- bátník Haleb Galatou a odnáší k němu i část apoštolské činnosti sv. Pavla.

Strana XV
XV Haleb býval tehdy sídlem jednoho z pěti velikých begů mameluckých i byl již městem velice důležitým. »Město to jest pěkné a hrazené,« líčí náš poutník, »zeď okolo něho jest dobrá a příkop hluboký, a prostřed města jest hora vysoká, a na té hoře jest hrad. Okolo něho jest příkop vodný a hluboký velmi, a do hradu není brány než fortna, a jedné což tam vejde, vjeti na koni nikamž nemóž. V tom městě všech věcí našli smy dosti podle obyčeje jich, zvláště kupeckých věcí mnoho v něm jest, neb v tom městě jest sklad ve- liký od kupcóv z mnohých zemí« (str. 8 A 25 sld.). Popis tento shoduje se věrně s popisy jinými: vršek uprostřed města, úzký vchod ku hradu na vršku onom zbudovanému, pevný hrad, který dovedl vzdorovati i byzantským Basi- liovcům i hordám Timurovým, hlučný obchod, jímž stal se Haleb stolicí vší Syrie. 1) V Halebu pobyla karavana, k níž byl se Kabátník přidružil, po celé tři týdny, ježto očekávali kancléře egyptského sultána, navracejícího se z Caři- hradu (str. 8 B ř. 32 sld.). Když kancléř se navrátil, ubírala se karavana v jeho průvodu dále k jihu, nejprve do Hamy (bibl. Hamath, u Kabátníka Chám, což prý jest česky Cappadoci!), kamž přijeli po čtyřech dnech (str. 9 A ř. 15). Také Hamu Kabátník správně popisuje. »To město leží pod strání velikú, prostřed toho města vysypán jest vrch nebo kopec velmi vysoký, i praví, že někdy za křesťanóv na tom vrchu byl hrad, i zdá se, že byl velmi pěkný připravený, neb jest ještě toho mnoho znamení.« Velice kárá Kabátník oby- vatelstvo, že majíc velikou řeku (Asi, starověký Orontés) v městě, zřizuje si špatné mlýny na vodách přiváděných. Jsou to pověstné mlýny, k nimž po trubách a žlabích ženou pověstná arabská kola vodu z Oronta na mnohý kilometr dálky. Zdá se, že v Hamě karavana toliko přenocovala. Kabátník praví alespoň, že odtud jeli »do Azi, jazykem jich slove Chai« (str. 9 B ř. 26), kamž z Hamy přijeli druhého dne. Chai patrně jest nynější město Homs nad Orontem (staro- věká Emesa), níže pak bude ukázáno, kterak učinil Kabátník omylem jiné jméno města »Azi«. V Homsu upoutaly Kabátníka toliko poloha města a opevnění jeho. Město prý »také dlúze leží. Valy jsou okolo něho vysoké a obyčejem českým jsú dělány« (str. 9 B). Na noc z Homsa dojeli »k Bethánii a tu ... leželi před městem. A Be- thánie jest městečko malitké a jsou v něm všecko křesťané řečtí« (str. 9 B). Kde jest tato »Bethánie«, již sluší hledati jižně Homsa, ve vzdálenosti asi půldenního pochodu, na cestě k Damasku vedoucí? Na karavanní cestě z Homsa do Damasku jest třetí stanicí osada Chasyá, odkudž počítá se do Homsa 7—8 hodin cesty karavanní. Tato osada Chasyá jest obývána podnes po výtce křesťany, oba poznatky tudíž, i vzdálenost od Homsa i ráz nábo- ženský, shodují se, i neváháme Bethánii Kabátníkovu za Chasyi prohlásiti. Tím však řeší se i záhada, proč slove Kabátníkovi Homs »Azi«. Slušíť hle- dati původ toho jména ve jménu Chasyá, které Kabátník omylem s Homsem 1) Sachau, Reise in Syrien und Mesopotamien 105—106.

Strana XVI
XVI stotožňoval. Podobným asi způsobem i jméno Bethánie se jménem Chasyá zaměněno. Z Chasye třetího dne dojela karavana slavného a bohatého města Da- maska (str. 9 B 36), kdež pobyl Kabátník po tři neděle, kol svátků vánočních a nového roku 1492 (str. 10 B ř. 30 sld.). Ježto Damask byl ode dávna sídlem melkitského (syrskokatolického) arcibiskupa a orthodoxního patriarchy, věnoval Kabátník městu i náboženským zvláštnostem jeho péči velikou. Damask dle něho »jest město veliké velmi«, dle výpovědí tureckých větší prý Cařihradu (str. 9 B ř. 38). Chtěje město po všem rozsahu jeho shlédnouti, pozoroval neb »ohledoval« je s různých stanovisk, nemohl však odnikud města »spatřiti«. Proto praví toliko, že Damask »jest v čisté rovni, na místě leží veselém, a s jedné strany Damašku jest hora a na té hoře jest kostel«, na památku prý vraždy nad Abelem spáchané (str. 10 A 41 sld.). Dotknuv polohy, vypisuje Kabátník bohactví a obchod města. »Damašek,« praví on, »jest město bohaté na všecky věci i na vodu, neb do něho teče sedmdesát potokóv a dva. Pak na kupecké věci jest převelmi bohaté ..., a na vší té cestě nebyl sem v bohatším, neb jest město skladné a v něm bývají kupci z rozličných zemí nám známých i neznámých. V Damašku chleba, vína, masa i jiných věcí k živnosti obyčejem jich hojně dosti... V Damašku tak jest ovoce mnoho, že to mohu praviti v pravdě, že jak sem živ v jednom místě neviděl sem ho více jako v Damašku na trhu prodávajíc, .... nebo (okolo) Damašku jest velmi mnoho sadóv přečistých i zahrad, k tomu rovniny čisté, ježto na tři strany krajiny očima přehlédnúti nemuož. Z Damašku na všecky krajiny dodávají ovoce, roznášejíc je na velblúdích po krajinách« (str. 10 A ř. 4— 10 B ř. 21). Při vstupu do města povšiml si Kabátník především hradeb, podobných městské zdi pražské, »než ne všudy, neb bylo někdy dobyto i jest zdi mnoho zbořeno i není zase až i do dnes opraveno«. Pohříchu chudičké jsou zprávy jeho o vnitřním městě, kdež kromě »šibenice prostřed rynku« toliko sanktuarií k obrácení sv. Pavla se odnášejících vzpomíná. S křesťany tamními vydal se jednou »k tomu místu, kdež zarazil blesk sv. Pavla.... to místo jest mezi zahradami, a od Damašku jest jako by mohlo býti čtvrt míle« (str. 10 B ř. 32 až 34). Kabátník shledával na tom místě zbytky chrámu, o němž zvěděl, že byl od muslimův obořen. »Také mi ukazovali ten duom«, praví dále, »v kte- rém(ž) křest přijal svatý Pavel, a ten duom jest v městské zdi nad potokem u té brány, kterúž chodí k svatému Pavlu« (str. 11 A ř. 38 sld.). Z Damasku okolo Hromnic r. 1492 putoval Kabátník dále k Jeruzalemu, počítaje na cestě té 25 mýt (str. 36 B ř. 5), nejprve »k Jordánu potoku čtyři dny cesty«. Jordán zdál se mu býti v horním toku svém tak široký, »že by jej pacholek po třikrát přeskočiti muohl«. Od Jordánu jeli »do Galilee a jest puol míle jedno od druhého. Galilea jest městečko malé a na huoře vysoké a velmi příkré a tu mnoho prorokóv svatých leží«. Tu opět záhada, zavi- něná nedostatečnou známostí jazyků. Sluší předpokládati, že nepochybně Caři- hradský žid spolucestující upozornil Kabátníka na někdejší hranice země gali- lejské, jež za dob mameluckých součinila zvláštní správní okres, načež Kabátník

Strana XVII
XVII sídlo begovo Safed za městečko jménem Galilea pokládal. Při určování tohoto místa jest rozhodujícím, že níže (str. 21 Bř. 18) Kabátník Galilei sídlem jednoho »z pánů po žoldánu největších«, t. j. begů, vedle Galaty, Haleba, Damaska, Jeruzalema a Gazy jmenuje. Ze čtyřiadvacíti begů mameluckých sídlilo jich v Syrii patero a sice vedle čtyř měst výše jmenovaných sídlil pátý v Safedu, tudíž na půdě Galilejské (srv. Hammer II, 481). Překročil dle toho Kabátník Jordán u »mostu dcer Jakobových« (Džisr-berát-Jakúb) mezi jezery Chulem a Genezarethským, kudy podnes vede karavanní cesta z Damasku k Safedu. Odtud po Hromnicích (str. 11 B ř. 15) dal se Kabátník k jihu do Jerusalema, patrně až do Náblusa drže se cesty obvyklé; u Náblusa však, jehož nejme- nuje, karavana jeho, do Egypta spějíc, uchýlila se k jihozápadu do Ramly, odkudž Kabátníku a soudruhu jeho z Cařihradu bylo se obvyklou poutnickou cestou z Jaffy k Jerusalemu vedoucí samotným ubírati. Ze Şafeda do Ramly, již opět nazývá Kabátník Ramotgalat, přibyli poutníci cestou třídenní (str. 12 A ř. 4). Že míní Kabátník Ramlu v mnišské legendě s Ramou-Arimatheií stotožňo- vanou, vidí se z další zprávy jeho, neboť »tu Bosáci mají svój klášter, a když pútníci po moři se plaví, od Benátek putujíce k buožímu hrobu, najprvé vy- sedú z korábóv do Ramotgalat a tu se Bosákóm zpovídají« (str. 11 B ř. 23 sld.). Souhlasným svědectvím všech cestovatelů středověkých, kteří po moři připlavili se do Palaestiny, mezi nimiž Čechů Jana z Lobkovic, Oldřicha Prefáta i Kri- štofa Haranta, potvrzena jest důležitost Ramly, odkudž Františkáni poutníkům zjednávali listů průvodních. Po té poutníci pobyli v hospitale vévodou Filippem Burgundským založeném a od Františkánů přijímali i svátosti i potřebná pro život mezi Moslimy poučení.1) V Ramle najali si Kabátník a soudruh jeho ošemetného průvodce po cestě k Jerusalemu, kdež nejprve ubytovali se v karavanseráji, později však odebral se Kabátník do kláštera františkánského na hoře Sioně, kdež pobyl několik dní. V Jerusalemě vůbec setrval Kabátník po tři neděle (str. 13 Bř. 15), mnohem déle než Lobkovic, Prefát nebo Harant, a dle vlastních svých slov »ohledal všecky věci, kterých mohl dojíti«. Nad to pobyl ještě 8—10 dnů v Jerusalemě při návratu svém. Východištěm dvou jerusalemských vycházek, jež Kabátník popsal, byl starobylý klášter sionský. Dle mnišské legendy pokládána byla západní městská hora po celý středověk za dávný Sion a tudíž i za městiště královského někdy paláce Davidova. »A slove na huoře Syon, kdež Bosáci klášter mají, a tu král David měl svój dvór a tu jest bytem byl, a již nyní slove večeřadlo Páně« (str. 13 B ř. 19 sld.). Tím přechází Kabátník k coenaculu, na jehož místě tehdy ještě křesťané chrám měli. »A již jest na tom místě kostel,« dokládá Kabátník, »kdež jest pán Kristus večeřal s svými učedlníky«. Prvá vycházka jerusalemská vedla Kabátníka za bránu svatoštěpánskou, kdež jej nejprve »vedli před kostel, ukazujíce.. to místo, na kterémž byl uka- menován svatý Štěpán« (str. 14 A ř. 23 sld.). Z toho lze usuzovati, že chrám 1) O. Ramle srv. Klement, Palestina 19—20. M. Kabátníka Cesta do Jerusalema a Kaira. II

Strana XVIII
XVIII ten, z něhož za našich dnů toliko základy jsou uchovány, tehdy ještě v dobrém stavu se spatřoval. Odtud ubíral se »na ta místa, kdež pán Kristus (s) zástupy obýval«, potom ku chrámu blíže františkánského kláštera, zbudovanému na místě úmrtního domu Matky Boží, a »na jiná mnohá místa« (str. 14 A ř. 20). Druhou vycházku vykonal Kabátník za průvodu dvou Františkánův. Nej- prve vedli jej k místu Spasitelova utrpení, »k tomu místu, kdež byl kříž, na kterémž byl pán Kristus ukřižuován, a na tom místě jest věže veliká a znáti, že byli na ní zvonové, ale již jich není«, čímž míní se vysoká věž při chrámu božího hrobu, ježto ihned Kabátník dokládá: »neb to místo, na kterémž byl ukřižován pán Kristus a hrob, jest obé v jednom klášteře blízko jedno od druhého« (str. 15 B ř. 40—3). Obšírně a plasticky popisuje Kabátník chrám božího hrobu i klášter s ním spojený, poznamenávaje, že »dílo všecko jest starodávné; jakž sú někdy dávno křesťané udělali, tak stojí, neb jim již pohané nic nedadí přidělati ani hotového opravovati, leč by jim peněz velmi přeplatili«. Důležitý pro dějiny chrámu božího hrobu jest další udaj o poboření jedné části chrámové. »A teď nedávno před tím,« vece Kabátník, »než sem já tam byl, ubořilo se kus zdi kostelní .... a nedadí jim toho zase opraviti.« Myslím, že týká se tato zpráva kaplí při levé straně hlavního vchodu, které na obraze ve spisu Harantově obořeny se spatřují. Od chrámu božího hrobu ubíral se Kabátník cestou Spasitelova utrpení (Via dolorosa) »k té bráně, kterúž vedli pána Krista k smrti« (str. 17 A ř. II), čímž patrně míněn jest oblouk Ecce homo. Pak sešli »do údolí, kteréž slove Josafat, ktež jest hrob panny Marie«. I tento hrob a kapli nad ním Kabátník zevrubně popisuje (str. 17 A ř. 16). V dalším popise vzpomíná zahrady Gethse- manské a míst slavných modlitbami Spasitelovými, jakož i místa, kde dle evangelia sv. Petr Malchovi ucho utal, na kterémž místě viděl »vytesáno v skále, po kteréž chodí, obraz veliký svatého Petra s mečem a Malcha, kte- rémuž ucho utal, také vytesaného« (str. 17 B ř. 39 sld.). Obraz tento za dob Harantových byl úplně zmizel. Odtud vystoupil na horu Olivetskou právě za doby květu oliv a cedrů a k místu Spasitelova Nanebevstoupení, kdež kochal se pohledem na okolní kraj. »Také s hory Olivetské,« praví ihned, »najlépe sem viděl Jeruzalem a shléd položení jeho« (str. 18 B ř. 23), načež výpisem polohy městské a některými poznámkami o hospodářství, zejména vinném, o obchodu a o poměrech náboženských pozorování jerusalemská ukončuje. Z Jerusalema navštívil Kabátník v průvodu některých Františkánů Betlem, kterýž byl dle něho »městečko maličké jako ves a muož býti od Jeruzalema jakoby tři čtvrti míle« (str. 13 B ř. 35 sld.). I shlédl tam klášter Františkánský před městem s kaplí božského Narození, což obé podrobně popisuje. Odtud spatřil i sanktuaria Spasitelova obřezání, zjevení a pastýřům zvěstování. »Na tom místě,« kde se andělé pastýřům zjevili, praví Kabátník, »jest divná jeskyně z skály vyrostlá, neb jest neznati, by se jí kde železem dotýkalo. Také znáti, že na té skále byla jest věže veliká, a slyšal sem od křestanóv, že by ji múře(ní)né zbořili« (str. 14 B ř. 13 sld.). »A odtud sme šli,« pokračuje dále, »na jeden vrch, i ukázali mi ta místa, kdež byla Sodoma a Gomora,« při čemž

Strana XIX
XIX rozpisuje se o jezerech slaných a o způsobu, kterak z nich lopatami sůl těží. Vrchem tím míněna jest »Franská hora« (Džebel Ferdís), s jejíhož vrcholku kochají se poutníci širou vyhlídkou na hornatinu judskou a proláklinu Solného nebo Mrtvého moře. Za dob Kabátníkových žili v Betlemě »všecko křesťané řečtí«, kdežto za dnů našich jest v Betlemě nejčetnější římskokatolická osada po vší Palaestině. Když vracel se Kabátník opět do Jerusalema, upozorňovali jej mniši na Nebi Samvíl vysoko k nebi trčící, t. j. »místo, kdež leží Samuel prorok«, na »školu Eliovu«, na traditionálný »dům Jakobův« a na památný Kubbet Rachíl neboli hrob Rachelin (str. 15 A ř. 28). Již před Jerusalemem spatřil dům Si- meona kněze, »a jest blízko Jerusalema a ještě mnoho zdi stojí i věže veliká; rozuměti, kdyby bylo nezbořeno, že byl duom čistý, jako by v těchto zemích tvrz dobrá byla« (str. 15 A ř. 32 sld.). Někdy ve druhé polovici února1) r. 1492 dal se Kabátník na další cestu do Egypta, tehdy bez žida cařihradského, jenž v Jerusalemě očekával jeho návratu. Druhého dne přišli do Hebrona, kteréž město Kabátník podivným způ- sobem splítá se Samarií, pokládaje Haram s hroby patriarchů za Hebron, město pak za Samarii. Patrně omyl ten přičítati jest nevědomým jeho soucestovate- lům, kteří z cesty mezi Hebronem a Jerusalemem ukazovali jemu rovněž »Je- richo město, ježto bylo okolo něho sedm zdí, a již nic jiného není, než mnoho zdí rozvalených« (str. 20 A ř. 5 sld.), jakkoli pravé Jericho položeno jest na severovýchodní straně jerusalemské a odnikud z okolí městského nemůže býti vidno. V Hebroně blíže popisuje studnice Jakobovy před městem a hroby patriarchů, tyto pouze dle vypravování mahommedánů, ježto k nim nebyl při- puštěn. Horu nad městem se pnoucí, z níž potůček přicházeje, vodou naplňuje vodojemy městské, nazývá Kabátník Cedronem. Z Hebrona za půl druhého dne dostihl města Gazy, kteréž »leží na hoře písečné, a okolo něho jest zahrad množství, a v nich ovoce, rozličného dříví, než najvíc dříví mandlového, ješto jest jeho tak mnoho, že jej jedva očima přehlédne« (str. 21 A ř. 5 sld.). Obchodu a poloze města na silnici egyptské rovněž Kabátník vzpomínku věnuje a spolu poznamenává, že Gaza jako Haleb, Damask, Safed a Jerusalem byla sídlem bega mameluckého. Po týdenním pobytu v Gaze (str. 22 A ř. 1) vypravila se karavana na další pout do Egypta. »Odtud sme jeli dva dny,« vypravuje Kabátník, »i přijeli sme 1) Praví sice Kabátník (str. 19 A ř. 3 sld.): »Pak zase jeda — bylo ty dny hned po velice noci — o velikých hrozních jakož sem slyšal, i chtěl sem zvěděti,« než zpráva tato může se odnášeti toliko k pobytu jeho jerusalemskému po návratu z Egypta. Dosvědčují toho jednak slova »pak zase jeda«, jednak udaje jeho časové, neboť »okolo Hromnic toho svátku« byl na cestě z Damaska do Safeda (str. 11 B ř. 15), ze Safeda do Ramly putoval 3 dny, z Ramly pak byl v Jerusalemě za den (str. 12 A ř. 5), přijel tudíž do Jerusalema na počátku února a odjel z něho asi 22—25 února. Ježto v Gaze zdržel se týden a do Gazy přijel z Jerusalema třetího dne, odcestoval z Gazy mezi 2—5 březnem a po cestě šestidenní 8—13 března dospěl Kaira, kdež pobyl 20 dní, t. j. asi do konce března. Ne- zdržel-li se nikde cestou zpáteční, navrátil se do Jerusalema kol 10 dubna a tam strávil svátky velikonoční, jichž hod boží r. 1492 připadl na 22 duben. II*

Strana XX
XX k jednomu městečku, a neviděli sme ho, až sme do něho vjeli, pro dříví daktylové ... neb sú všecko lesové palmovi velici okolo toho města;« na jiném pak místě podotýká: »Také v tom městečku zdá mi se, že najvětší živnost jich jest daktile, neb odtud dodávají doktilóv do všech zemí okolních kupci rozliční.« Také v tom městečku nic pěknějšího neviděl »než ploty z větvoví palmového, kteréž jsú okolo městečka...«, nad to ještě praví: »Městečko to jest velmi bídné. Nemají v něm ani vod dobrých, než sú slané a k tomu teplé. Tu nám pravili, že již u nich dešť neprší,« kolem pak městečka jest země »velmi zlá a písečná, i to ještě písku suchého, ježto když po něm jedeš, tehdy se velmi práší« (str. 22 A ř. 15—22 B ř. 35). Jméno městečka toho udáno není, avšak znaky výše uvedené a vzdálenost dvoudenní od Gazy činí nepochybným, že jím míní se hraničná osada při »řece egyptské« el-Ariš. V el-Ariši přenocovavši, časně z rána karavana cestou pokračovala, až dle slov Kabátníkových »druhého dne přijeli... do jednoho městečka k prvnímu podobné(ho) palmovím i zemí. Jest také nuzná; vody mají zlé, slané a teplé« (str. 22 B ř. 36—23 A ř. 37). Ani toto městečko není jmenováno, poněvadž však karavana ubírala se obvyklou cestou k Nilu, kamž dorazila třetího dne, jest nepochybné, že jím míní Kabátník některou z chudičkých stanic mezi el-Arišem a el-Kantarou. Dle vzdálenosti od el-Ariše jest pravdě nejpodobnější osada Bír el-Abd opodál jižního břehu límanu Sirbonského, čímž vysvětluje se i množství mořských ptáků v trhu, o němž Kabátník zajímavou zprávu podává. »Odtud sme jeli a třetího dne přijeli sme do jednoho města velikého, kterémužto jazykem arabským říkají Ages. Jest město veliké, nevím, co by menší bylo Prahy, a není hrazené. Kupectví rozličného v něm dosti, pláten- níkóv a běličóv ... V tom městě jsú všecko Arapi pohané; nevím, bych v něm slyšal o jednom křesťanu, by v něm bytem byl. Tu sme se měli dobře, neb sme se chleba najedli všichni, což nás bylo, a vody dobré napili z Nylusa z řeky veliké, kteráž teče z ráje, neb teče mimo to město... Nazajtří jeli sme pryč a toho dne přijeli sme do města slavného a velmi velikého Egipta a jich jazykem do Miseru« (str. 23 A ř. 42—14). Těmi slovy popisuje Kabátník město Ages zvané. Jméno samo jest zko- moleno a tu třeba pravého jména spůsobem jiným vyšetřovati. Důležité znaky, které Kabátník městu Ages přikládá, jsou: Bylo položeno na karavanní cestě z el-Ariše do Kaira vedoucí při jednom z hrdel Nilských, bylo dle pojmu Kabátníkova městem rozsáhlým, provozovalo hlučný obchod a od Kaira bylo toliko jeden karavanní pochod vzdáleno. Poněvadž Kabátník při něm poprvé dotýká se Nilu a výborné pitné vody jeho, jest hledati město toto při nej- východnějším, t. j. při pélusijském hrdlu a tu i podobností jména i shodou znaků vytčených zamlouvá se město Tell Fakús nebo toliko Fakús, které za dřívějších dob bývalo mnohem důležitější než nyní. Nejzajímavěji popsal Kabátník hlavní město egyptské Kairo neb Masr. Jméno Masr Kabátník stotožňuje s arabským jménem země a proto důsledně Kairo Egyptem zove. Po 20 dnů pobyl v hlavním městě egyptském ohledávaje

Strana XXI
XXI je za této doby velice důkladně, jak sám praví »ohledav, což ... mohl ohledati, než mnoho jest, ježto ... neohledal než toliko slyšal, a o mnohém viděném i slyšeném ... nepsal pro ukrácení řeči a nedostatku pamětí i jiných věcí« (str. 36 A ř. 28 sld.). Kabátníkův popis Kaira, více než dvě pětiny celého spisu zabírající, roz- padá se ve dvě části, topografickou a společenskou. V obou částech jest zřejmě viděti, že český cestovatel zpravoval se s velikou snažností o světovém tehdy městě, sídle nádherného a uměnímilovného sultána Kaitbeje (1468 —1495) jakož i středu tehdejšího obchodu s Indií. Jsa si vědom, že málokterý z kra- janů jeho až na břehy nilské dospěje, věnoval Kabátník péči velikou i vnějšku města i řádům jeho, a tak podal obraz, jenž jest po stránce věcné nejcen- nějším oddílem Cesty jeho. Příchod jeho do Kaira udál se se strany severní, skrze rozsáhlá před- městí, která podnes rozkládají se za branami eš-Šarije a el-Futúh. »I přijeli sme do Egipta« praví »jako do jiné vsi, neb do něho není žádné brány ani které zdi okolo něho jest, než najprve sem viděl před městem zahrady velmi čisté, zdmi vysokými ohrazené, kterýmžto okolo města slušelo býti. A jsú z rozlič- ného kamení tesaného dělány, a na ty zdi chodí po stupních kamenných« (str. 22 A ř. 14—22 B ř. 18). Po té vjel do »nejprvnější ulice Egipské«, o níž soudil, »jako by bylo puol čtvrti míle zdálí, kterážto ulice jest všecka klenuta jako sklep, a po stranách jsú vokna do ní«, až ve kterémsi karavanseráji hospodou se utábořil. »I myslil sem na to,« pokračuje Kabátník, »abych do tak slavného města nadarmo nejezdil, ale abych chodě ohledoval, co bych kde co mohl ohledati a vyptati se« (str. 23 B ř. 37—24 A ř. 39). Proto dotazoval se, patrně skrze žida, s nímž z Jerusalema do Kaira byl putoval, lidí mnohých a zvláště hospo- dáře v karavanseráji svém, kteří však zveličovali poměry města způsobem v pravdě orientalským. »I pravili mi« dokládá Kabátník »o velikosti města Egypta, kterak jest velmi dlúhé a veliké a široké.. na všecky strany, že ho člověk odnikud očima nemóž přehlednúti ani právě shlédnúti. Potom mi pravili ten hospodář a řekl jest: »V našem městě jest dvanáste ulic nadél města krom jiných příčných a stranných, a v té každé ulici jest dvanást tisíc domóv atd«« (str. 24 A ř. 40—3), jindy pak týž hospodář Kabátníkovi dovozoval: »Aby to věděl, že by musil dobrý kuoň míti, aby (za den město naše) přejel« (str. 24 B ř. 16 sld.). Pátravý Kabátník chtěl tudíž věrohodnost slov hospodářových zkoumati a proto v průvodu tlumočníka žida jakéhosi konal veliké procházky městem. Ješto Kairo v XIX stol. všestranně bylo přestavěno a po způsobu evropských velkoměst upraveno, není dosti snadno procházky jeho shledávati. Prvá cesta jeho byla »jednú ulicí, chtě zvěděti, kterak jest dlúhá« (str. 24 A ř. 8), i přišel až k Nilu, kde vody na velbloudy nabírali. Druhého dne šel s průvodčím »k hradu žoldánovu, na kterémž jest žoldán dvorem«. Došedše po stupních kamenných brány prvé, obzírali s místa povýšeného město, »ano leží v čisté rovni písečné, a nikdež vrchóv ani lesóv očima (nebylo viděti), než čistá krajina písečná«. K severu a k východu konců města sice dohlédli, ne však

Strana XXII
XXII k jihu a k západu, a tak utvrdil se Kabátník v přesvědčení, že »Egypt jest město veliké příliš«. Podrobně popisuje Kabátník tvrz kairskou, nyní Kala zvanou. »Hrad žoldánóv jest na čisté skále bílé a prostředně vysoké, a okolo hradu jest pět zdí a vysokých velmi. A skrze každú zeď jest brána« (str. 24 B ř. 37 sld.). Kabátník prošel toliko branou druhou, nebo obavy téže povahy, které o 100 let později přiměly k návratu i pana Haranta, nedovolily jemu ku třetí bráně po- kročiti. Místo popisu nádherných budov Saladínových spokojovati se tudíž čtenáři jest úvahou o třech druzích úředníků sultánových. »Sšedše s hradu,« vypravuje Kabátník dále, »šli sme na rynk, kterýž slove jazykem jich taktagal. Rynk ten, tak po rozumu hádaje, zdá mi se, že jest za puol míle vzdélí. Tu sem viděl hráče rozličných her« (str. 25 B ř. 20 sld.). Patrně tím míní Kabátník veliké prostranství na jihozápadním úpatí hradní skály, nyní Rumeile a v jižní části náměstím Mehmeda Ali zvané. Zvláště zajímava jest zpráva o »domu, kterýž udělal Jozef, syn Jacobóv«, kterýžto dům »jest velmi divně dělán neobyčejně a netoliko v zemích našich, ale i jim v jich zemích divný jest. Sklepy v nich divně ztočené a nevím vkolikeronásob jsú jedny nad druhými, a mezi ty sklepy teče voda, kteráž jest přivedena z Nylusa, a teče pod sklepy i nad sklepy. A do těch sklepóv jsou šneky divně ztočené a velmi místrně dělané, a všecko jest v nich kamení mramorové a alabastrové« (str. 26 A ř. 4—10); škoda toliko, že popis tento psán z doslechu, nebo Kabátník neopomíjí podotknouti, že toliko oknem z ulice dovnitř pohleděti mohl. Bližším přirovnáváním poznává se, že »domem Josefo- vým« srozumíval Kabátník mikjás neboli nilské měřítko na ostrově Rodě, v jižním sousedství města, r. 716 po Kr. zbudované a i za dnů našich začasté nepřístupné, jehož štukové stěny obloženy jsou nápisovými deskami mra- morovými. Odtud šel Kabátník k nákladně upravenému domu kteréhosi kancléře sultánova, neudává však ani jména kancléřova ani polohy domu jeho (str. 27 A ř. 1 sld.). K bližšímu určení jeho přispívá poněkud popis: »Ten duom,« vece Kabátník, »jest tak prostranný jako dobré městečko a v tom (domu) jest i obora, v kteréžto zvěř chova(jí) rozličnú... Také jest do toho domu přivedena voda z Nylusa po trubách, a kdež již z trub teče, tu jest koryto veliké kamenné, mřeží železnú ohražené, a do toho voda z trub teče.« Zakladatel domu tohoto byl dle Kabátníka r. 1492 ještě na živě, neboť praví Kabátník: »A ten duom ustavil jest od žoldána kancléř .. ., kteréhožto kancléře viděl sem i skrze tlumače mluvil sem s ním... O tom kancléři praví, kterak jest velmi bohatý pán na zlato i na drahé kamení i na jiné věci« (str. 27 A ř. 6—21). Míní tudíž jím Kabátník kancléře sultána Kaitbeje z r. 1492 emíra Ezbeki, známého z válek s Bajezidem II, a dům i sad, jejž podrobně popisuje, jest nynější střed města i městského života Ezbekíje, dle požadavků doby ovšem všestranně změněný. Po celý středověk přední chloubou panovníkův egyptských byl balsámový sad u Matarie, blíže starověké Héliopole, nejpřísněji z ohledů fiskálních stře- žený, čímž zvědavost cizinců byla velice podněcována. Nebylo cizince, který

Strana XXIII
XXIII by do Kaira zavítav, nenavštívil i balsamového sadu a nepokusil se podloudným způsobem vnitřku jeho ohledati. Tak učinili i Kabátník i Harant, oba s týmž nezdarem. Kabátník praví, že »na první zeď šli... po stupních kamenných, a chodili ... po ní, a hleděli... vokny do zahrady první, i přes druhú zeď přehlédnúti ... mohli. A viděli... zahradu druhú, v který(ch)žto zahradách mnoho jest dříví rozličného a ovocí i koření předivných, a vóně přečistá z těch zahrad voněla jest« (str. 27 B ř. 25—29). Za třetí zeď, obkličující za- hradu, v níž balsám byl pěstován, již však nepřišel a marným byl pokus stráže uplatiti. Poslední vycházka rázu topografického dála se do jádra starého Kaira, do různých bazarů, v nichž i nyní všechno bohactví východu na odiv jest vystaveno. Především šel Kabátník do čtvrti zlatnické, nyní zvané Zůk es- Záig, s níž zahrnuje i Gôhardžíje, čtvrt klenotníkův. »A což by člověk snad po- mysliti chtěl kúpiti sobě,« užásá český poutník, »od zlata neb od stříbra i od kamení drahého a to rozličného nebo cožkoli jiného, tu najde hojně dosti. A těch zlatníkóv jest velmi (mnoho), a hned jsou zvlášť, a mají své město tak podobně jako v Praze židé«. Nedaleko odtud jest pravý bazar, Chán Chalíl zvaný, střed kairského obchodu. »Odtud sme šli do jedné ulice,« vypravuje Kabátník, »kteráž slove basar, tak právě jakoby řekl tržná ulice. Každý den vždycky jest mnoho lidí, že se trú a tlačí převelmi a že málo muože postáti pro veliký dav... Ta ulice jest široká velmi. O dlúhosti její nevím co praviti; hned sem se nesměl pokusiti, abych ji přešel, neb pro mnoství lidí stesklo by se jíti a zatím by noc byla. V té ulici udělána jest brána velmi vysoká ne- podobně a široká, tak že by čtyři vuozové pořád do ní vjíti mohli. Také jest na ní udělána věže okrúhlá, podobná k stohu velikému, kterážto jest nad branú velmi široká a potom čím vyšší vždy užší, a jest všecka zděna i vrch té věže a jest velmi u vrchu špičatá, a dělána jest z kamene alabastrového velmi hladkého. O té bráně slyšal sem, že by ji dala jedna židovka ustavěti na svój náklad.... (a) jest mezi domy. A slove až do dnes židov(č)ina brána, a jest nedaleko města zlatnického a proti hradu žoldánovu« (str. 28 A ř. 10 až 29 A ř. 4). Kterou stavbu branou touto myslí, neumíme udati, ježto moderní zprávy o bazárech kairských jí nepřipomínají. Snad byla zbořena za opravných dob chedíva Mehmeda Ali. Druhá, obecná část kairského popisu podává velice zajímavé zprávy o zřízení státním i náboženském, o obchodu, živnostech i způsobích obyvatelstva kairského za posledních dob mameluckého panství. Jí Kabátník prokázal se býti velice bedlivým pozorovatelem, jenž o všech stránkách veřejného i soukro- mého života snažil se za poměrně krátkého pobytu poučiti. Celkem zprávy a úsudky jeho shodují se se zprávami jinonárodními, anobrž na mnohých místech doplňují hojnou jinak evropskou literaturu o Nilských i čerkeských Mamelucích a o zvláštních řádech jejich. Po řadě vzpomíná Kabátník prodeje vody v Kairu (str. 25 B ř. 26 sld.), pěstování třtiny cukrové (»třtí«) a výroby cukru (str. 25 B ř. 34 sld.), líčí podrobně život v bazárech kairských (str. 28 A ř. 13 sld.) a způsob jídel tam prodávaných jakož i větší drahotu, vypisuje

Strana XXIV
XXIV moc sultánovu (str. 29 A ř. 19 sld.), povahu řeky Nila a zátop jeho (str. 33 B ř. 35 sld.), způsob stavby domů, nedostatek dříví, hojnost ovoce, veřejné kuchyně, povahu a vlastnosti Arabů, zejména žen jejich, pohřeb, lázně, mahom- medánské svátky a konečně i žirafu (»dyavant«), již spatřil v ulicích kairských. Návrat dál se touž cestou do Čech, Jerusalemem, Damaskem, Halebem a Brusou, a sice opustil Kabátník Kairo někdy ku konci března a po Veliko- nocích, tedy po 22 dubnu, odcestoval z Jerusalema (str. 19 A ř. 3 sld.), načež v listopadu, upadnuv cestou kdesi i do rukou loupežnických (str. 38 A ř. 17) do Litomyšle se navrátil.

Strana XXV
XVII Zkratky v rkpise tomto: nizadne 28 b (= nižádného), mile° 41 a (= milého), bozie° 44 b (= božieho); me� 61 a (= mému), k nie 27 a = k němu, k tol 46 b (= k to- mu), gelz 37 b (= jemuž), na pargamev 46 b (= pargamenu); o Ogierzo" 56 b (= Ojieřovi), fiklenny 28 b/29 a (= sklennými); kal 3 b (= kapi- tola), Poſelſte papezo° 11 a (= Poselstvie papežovo), bez obdarowa' 22 b (= obdarovánie), s° ffrantifíka 124 b (= svatého); ffrâfky 119 a (= franský), gez 133 b (= jenž), pulgrûfſpurgu 18 a; pwie 132 b = pravie. Po stránce jazykové neliší se rkpis C od rkpisů stol. XV. V přehlásce a—ě jest kolísání; přehláska ej z aj nemá dokladu; úžení é—í a ie—í ve- lice zřídka; jotace jest upadlá v krátkých slabikách, v dlouhých celkem se zachovává; uo převládá nad ó (ú nedoloženo); ú rozšířeno v au ve tři- nácti dokladech (ou nemá příkladu); samohl. r pravidelně mění se v er; v 1. sg. — i jest v jediném dokladě (razy 126 a).1) Úhrnem jazyk se shoduje se vročením, které nám podává explicit našeho rukopisu: „Amen ffinis Anno & Ixxxnu ff VI ante dmcâ Judica. Po straně z mladší doby napsán rok písmem arabským: 1484. Rukopis tento byl kdysi majetkem pánů z Říčan; na počátku XIX. století byl majetkem arcibiskupské knihovny, jak svědčí signum na str. 2 a: „Wenceslaus Leopoldus princeps archiepiscopus Prag. 1824." * * * Rukopis D jest v knihovně řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze, sign. XXII. A 4. Hřbet rukopisu je z bílé kůže, desky jsou po- lepeny bílým papírem. Velikost: 20.5 cm x15 cm; na každé straně jest obyčejně 25 řádek. Stránky jsou označeny, ale ne vždy. Na druhém listě jest index kusův obsažených v tomto sborníku; písmena při každém titulu označují stranu, na které ten onen kus se po- číná. Index jest tento: 1. ît Miftr nykodem Zidowíky a tak o vmučenij bozím a drzy kapitol XXIII. 101. ît Kdež Cefarz tyberyus poílal do geruzalema woluzyana pro pana kryſta kapitol viii. 129. ît O napomenutij nemoczneho przi fmrti, vzitečne. 132. ît Gine opiet napomenutie, it Duowodowe swatych proti bluduom kapitol V. 137. ît O poſluffenftwij. it Kletba aneb wyobcowanije proti kaczirzuom z duowody Swatych it Kazanije miſtra Jana huſy. it Zije pro pateru wiecz pan buoh dopufftie nemocy na lidij. 220. ît vſtanowenije, kto ma byti kníezem. 1) Více o tomto rkpise v. Sborník filol. I. str. 37.—43. II

Strana XXVI
XVI 225. it o tom, Zie mame wiece bohu wierziti než lidem. 231. ît o tom, zije kníezíe magi poddani bytí panuom kralom. 235. ît o rozmluwanij ſwateho augustyna z duſſi. 246. ît O Gryzeldie rzecz piekna o dobre.1) 270. it O Bryzeldie rzecz zla o Zlee.1) 317. ît rzecz ffalomuna a tak Eclefyafticus. 322. ît o laſcze a tak czo gest laſka. 337. ît o tom, zie ofmera geft pycha zewnitrznije. 348. ît o poznanij pana boha a nayprw, czo gt pan buoh. ît o trzech ftawiech, manželfkem, wdowſkem a panenſkem. it piet geft smyfluow aneb czichow czlowieka. it o ſedmi darziech ducha ſwateho. it zie ſedmero geft milofrdenftwie k tielu. it Sedmero milofrdenstwie k duffi. ît O oſmeru blahoſlawenſtwj. it o Sedmi ſmrtedlnych hrziſfich. it o ſedmi poswatnych wieczech. it o trziech cžaſtkach ſwateho pokanije. 355. ît o tom, Czo geft ſmrtedlny hrziech. 362. ît o tom, Czo geft wſſedni hrziech. 367. ît Ziwot miftra Jana huſy. 400. ît XI Epifſtol, ktêz pſal gſa v wiezenij w zalarzi. it o znamenich a zazraczych, kteraž przedeydu den ſudny. it tuto pak o gednom Rytierzi, kteryž geft byl welmi zgezdilý, tak zie ſkuoro weſſken Swiet progel; a on wyprawuge o rozlicznych a diwnych wiecech, o rozlicznych lidech, o gich bydleníj, obyczegich a wijrze, A o bytu, o gich bohatſtwij y o czyfarzich a kralich, o oſtro- wiech, o zemiech, geſſto ſu w morzi, o ſtromowi ſlunecznem a tak o ginych diwnych (!), kterež on geft ſpatrzil a zgel. A geft kapitol aneb rozdiluow Sto a dwadceti a gedna.2) Jest tedy cestopis Mandevillův na konci rukopisu (od str. 444—744). I rukopis D jest opis; svědčí tomu jednak jazyk, mladší než v ruko- pise A a M, jednak to, že jest mladší než rkpis A a M (jak vidíme ze vro- čení na konci cestopisu Mandevillova), a konečně chyby písařské, na př.: na str. 445 vyn.: „služebník“, o paníkych 447 (m. o pohanských), dobrat fu města 448 m. do Bruxě města; z lambardských wod a hor 450 m. z lam- bardských hor; ukrižowan 458 m. korunován; 470 vyn.: „a skoči do moře“ fefmil 473 m. sesmilnil; muzie 477 m. mnišie; w Sykoře 485 m. v skóřě; 486 vyn.: „a nazva sě Melechmadabero a ten byl jest žoldánem“; 504 vyn.: 1) Otiskl prof. dr. Polívka: „Dvě povídky v české literatuře XV. stol.“. V Praze 1889. 2) Bližší výklad o jednotlivých částech rkpisu tohoto podává dr. Polívka 1. c. (p. 96—98).

Strana XXVII
XVII Zkratky v rkpise tomto: nizadne° 28 b (= nižádného), mile° 41 a (= milého), bozie° 44 b (= božieho); me� 61 a (= mému), k nie 27 a = k němu, k to' 46 b (= k to- mu), gel 37 b (= jemuž), na pargame" 46 b (= pargamenu); o Ogierzo" 56 b (= Ojieřovi), fſklenny 28 b/29 a (= sklennými); kala 3 b (= kapi- tola), Poſelſte papezo° 11 a (= Poselstvie papežovo), bez obdarowae 22 b (= obdarovánie), s' ffrantifíka 124 b (= svatého); ffraſky 119 a (= franský), gêz 133 b (= jenž), pulgrûfſpurgu 18 a; pwie 132 b = pravie. Po stránce jazykové neliší se rkpis C od rkpisů stol. XV. V přehlásce a—ě jest kolísání; přehláska ej z aj nemá dokladu; úžení é—í a ie —í ve- lice zřídka; jotace jest upadlá v krátkých slabikách, v dlouhých celkem se zachovává; uo převládá nad ó (u nedoloženo); ú rozšířeno v au ve tři- nácti dokladech (ou nemá příkladu); samohl. r pravidelně mění se v er; v 1. sg. — i jest v jediném dokladě (razy 126 a).1) Úhrnem jazyk se shoduje se vročením, které nám podává explicit našeho rukopisu: „Amen ffinis Anno & Ixxxmu ff VI ante dmcâ Judica. Po straně z mladší doby napsán rok písmem arabským: 1484. Rukopis tento byl kdysi majetkem pánů z Říčan; na počátku XIX. století byl majetkem arcibiskupské knihovny, jak svědčí signum na str. 2 a: „Wenceslaus Leopoldus princeps archiepiscopus Prag. 1824." * * Rukopis D jest v knihovně řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze, sign. XXII. A 4. Hřbet rukopisu je z bílé kůže, desky jsou po- lepeny bílým papírem. Velikost: 20.5 cm x15 cm; na každé straně jest obyčejně 25 řádek. Stránky jsou označeny, ale ne vždy. Na druhém listě jest index kusův obsažených v tomto sborníku; písmena při každém titulu označují stranu, na které ten onen kus se po- číná. Index jest tento: 1. ît Miftr nykodem Zidowfky a tak o vmučenij bozím a drzy kapitol XXIII. 101. it Kdež Cefarz tyberyus poſlal do geruzalema woluzyana pro pana kryſta kapitol viii. 129. ît O napomenutij nemoczneho przi ſmrti, vzitečne. 132. ît Gine opiet napomenutie, it Duowodowe ſwatych proti bluduom kapitol V. 137. ît O poſluffenftwij. it Kletba aneb wyobcowanije proti kaczirzuom z duowody Swatych it Kazanije miſtra Jana huſy. it Zije pro pateru wiecz pan buoh dopufſtie nemocy na lidij. 220. ît vſtanowenije, kto ma byti kníezem. 1) Více o tomto rkpise v. Sborník filol. I. str. 37.—43. II

Strana XXVIII
XVI 225. it o tom, Zie mame wiece bohu wierziti než lidem. 231. ît o tom, zije kníezíe magi poddani bytí panuom kralom. 235. it o rozmluwanij ſwateho augustyna z duſſi. 246. ît O Gryzeldie rzecz piekna o dobre.1) 270. it O Bryzeldie rzecz zla o Zlee.1) 317. ît rzecz ffalomuna a tak Eclefyafticus. 322. it o laſcze a tak czo gest laſka. 337. ît o tom, zie ofmera geſt pycha zewnitrznije. 348. ît o poznanij pana boha a nayprw, czo gt pan buoh. it o trzech ſtawiech, manželſkem, wdowſkem a panenſkem. it piet geſt ſmyfluow aneb czichow czlowieka. ît o ſedmi darziech ducha ſwateho. it zie ſedmero geſt milofrdenſtwie k tielu. ît Sedmero milofrdenstwíe k duſſi. ît O ofmeru blahoflawenftwj. ît o Sedmi ſmrtedlnych hrziſſich. it o ſedmi poswatnych wieczech. it o trziech cžaſtkach ſwateho pokanije. 355. ît o tom, Czo geſt ſmrtedlny hrziech. 362. ît o tom, Czo geft wſſedni hrziech. 367. ît Ziwot miſtra Jana huſy. 400. ît XI Epifſtol, ktez pſal gſa v wiezenij w zalarzi. ît o znamenich a zazraczych, kteraž przedeydu den ſudny. ît tuto pak o gednom Rytierzi, kteryż geft byl welmí zgezdilý, tak zie ſkuoro wefſken Swiet progel; a on wyprawuge o rozlicznych a diwnych wiecech, o rozlicznych hdech, o gich bydleníj, obyczegich a wijrze, A o bytu, o gich bohatſtwij y o czyfarzich a kralich, o oftro- wiech, o zemiech, geſſto ſu w morzi, o ſtromowi ſlunecznem a tak o ginych diwnych (!), kterež on geft ſpatrzil a zgel. A geft kapitol aneb rozdiluow Sto a dwadceti a gedna.2) Jest tedy cestopis Mandevillův na konci rukopisu (od str. 444—744). I rukopis D jest opis; svědčí tomu jednak jazyk, mladší než v ruko- pise A a M, jednak to, že jest mladší než rkpis A a M (jak vidíme ze vro- čení na konci cestopisu Mandevillova), a konečně chyby písařské, na př.: na str. 445 vyn.: „služebník“, o paníkych 447 (m. o pohanských), dobrat fu města 448 m. do Bruxě města; z lambardských wod a hor 450 m. z lam- bardských hor; ukriżowan 458 m. korunován; 470 vyn.: „a skoči do moře“ feſmil 473 m. sesmilnil; muzie 477 m. mnišie; w Sykoře 485 m. v skóřě; 486 vyn.: „a nazva sě Melechmadabero a ten byl jest žoldánem“; 504 vyn.: 1) Otiskl prof. dr. Polívka: „Dvě povídky v české literatuře XV. stol.“. V Praze 1889. 2) Bližší výklad o jednotlivých částech rkpisu tohoto podává dr. Polívka l. c. (p. 96—98).

Strana XXIX
IXX „Guffel, ale ktož u Marsilí, v Janově, v Římě anebo v Nápuli na moře“, čímž vzniká nesmyslné čtení; 504 vyn. celá partie; 534 vyn.: „osmi noh vzdéli a pěti všíři a ten“; 543: Barbaríkymí m. bavorskými; 550: na dwa- nadíti m. na dvadcěti; 575 vyn.: „zemí“; 602 vyn.: „aby jí štítu nepře- kážel. Pakli ť nenie urozena, tehda jí připálé pravú bradavičku, aby jí ten prs nerostl“; 636 opakováno „gím mnohe“; 662 za dwanadíte m. za dvadcěti; 723: před tié dnem m. před třetím dnem atd. Písmem hlásí se rkpis D do stol. XV. Pravopis je celkem Husův; tu a tam nalézáme ještě spřežky. Délka samohlásek se zpravidla neoznačuje. I tento rukopis — jako předchá- zející — rozlišuje i od y (í od ý), kteréžto rozlišování reflektuje se i ve psaní ě a ie. Jednotlivá písmena píší se takto: č: wiecech 444, k wiedienie 449, Jpokrafowie 468/9, zemie 679; ie: pravie 444, oftrowiech ib., drewie 711, zwieře 728, prawie 732, za- gieckowe 641; po c, z. s (zřídka jindy) bývá ě psáno ye, na př.: pla- zyeſe ſe 472, o cyzyech zemiech 447, wifye 637, — ale nikoli důsledně, srvn. na př. w cyzie ruce 533, potociech 723; i: nehnigi 501, wypifugi 444, fwatosti a cti 446, vrodil 447, ffíroka 679, zkuſylí 574; i (=et), pak i po c, z, s bývá psáno y, na př.: w cyzie ruce 533, o cyzyech zemiech 447, prawicy 453, hřebicy 537, zkufyli 574, twrzý 485, y (= et) 448, yžadne 462, zřídka jindy, jako: patry- archy 530 (slovo cizí!), klokocyte 693 (=klokočité; písař asi se dal svésti předcházející literou c =č); Jberni 686, Třeti 452, obecní lide 466, dní 476, drzí 451, točizto 465, wypifugi 444, — o Jndij 564,w Jndij 692, k libí; 494, z Betanij 460, polij 519, w Allexandríj 495; po c, z, s zase bývá y, na př.: cecyk 602, dwamiedcytma 449, wyfocy tí ftromowe 560, druzy 447, cyzym 458, mnozy 459, kozy 495 (= kozí), fylu 721; ale ani tu nebývá v důsledně, zvlášť s oblibou psáno i ve slově tisíc po s, na př.: tificow 652, tificemi 658; uo: kuon 470 — vždy tak; ů: wukoli 555 — rovněž; u, ú: k boziemu 450, z ruku 452, fudkowe 460, mudra 461, — vdielan 452, v poîtie 466; v: wypifugi 444, obycegiech 446, w obyčegi 449, iazyk 528, poſypawſe 462; zřídka i (s oblibou několikrát kladeno po t): čtíri 648, ctirí 652, Ctiríteho 744; nezpitadnu 744; ý: weliky 444, mnohych 447, na wychod 450; c: brzce 738, cti 446, mudrce 460, wagec 499 — dcſka 455, 570; č: rozličnych 444, čechowe 445, w čechach 475, — mećem 482, rozhć- nych 646, — clowieku 444, citanie 448, cefky 478; — ohniwaczek 496 (vzácné); d: hlemyzdinach 626, — k wiedienie 449, dielu 452; í: W II*

Strana XXX
XX j: boruge 481, 1a 448, 513, ia 445, poial 457, Troia 460/1, hranoftaiowe 641, — gezdilec 444, obyčegiech 446, gfu 447, — naylepti 447, oley 459, yako 462, — Johan 449; ň: přeſen 569 (= přese ň); do nichz 448, — w niemecku 445, luniak 691, Poniewadz 592, citanie 448; ř: řebrík 478, přewelmi 444, řečeneho 450, ciefař 452, muřeninſke 492, moře 495, — priebytku 444, ſpatril 447, na krizi 453, wečeral 570, — miſtrzi 639 (jen velice zřídka); s: wypifugi 444, w fwe wlaſti 447, flunce 450, — wiſfalo 454, mafſo 466, čaffu 483, — sítupiw 516, čas 497, Hermes 463, — f ženami 602 (podobné případy asi jen písařovým omylem), — z ſpiewanim 630 (= s zpieváním); — š: w Afkalonij 487, biehaſe 474, naylepíi 447, bližíi 449, poruſenie 462, Tomaśi 703, Erkules 587, — wffecken 444, flyffel 445, Aryftotyleffowu 460, dalffi 449, — Tomaſs 615, — gefto 447, mocnieyfi 457, kratů 476, firok 589, — gezis 465; t: kto 487, — w zlattie 446, zlattu 463, wratta 479, — hroth 459; t: at 675, dobrat 448, — kreftiane 494, ftiaftny 661, kotiatko 686; v: tepruw 450, vždy tak; z: zpuſtlo 469, — s ſweho plemene 620 (= z svého), s zlatta 634 (= z zlata), přefdiewagi 700, — žahnati 736 (= zahnati); — z: hlemyzdinach 626, kteryz 444, tezke 444, přelozil 445, papez 464, gemuž 446, držany gfu 448, bližfi 449, ležalo 460, ženy 479, kaźdy 469, nemož 538. Souhlásky leckdy bývají zdvojovány, na př.: Allexander 626, ffrank- raychu 543, v wappênicy 713; v. t. Zkratky v tomto rukopise jsou dosti hojné; přehled jich jest tento: má 719 (= mám), fa 486 (= sám), Sapfonowu 478 (= Sampsonovu), pâna 474 (= panna), té 628 (= ten), wênohych 712 (= ve mnohých), hoſtê 458 (= hostem), mramore 463 = (mramorem), panftwe 650 (= pan- stvem), laëfe 582 (= Laense), w latîfky 528 (= v latinský), newînu 551 (= nevinnú), giz 562 (= jímž), potô 580 (= potom), wničechô 708 (= vni čechom), dôniewaſe 484 (= domnieváše), dôniewa 650 (= domnievá), ſe dôniewagi 565 (= domnievají), flûce 725 (= slunce), na flûcy 584 (= slunci); gt 552 (= jest), 494 atd.; prí pwích 654 (= při právích); Ewngelifta 572 (= evangelista), Ptoz 627, 731 (= Protož); kapi 488 (= kapitole); hwiezdarſke° 463 (= hvězdárského).1) Po stránce jazykové pozorujeme úpadek přehlásky a — ě; ej z aj ne- doloženo; é v í se mění zřídka, ie v í častěji; ó — uo vedle sebe, ú jen ve dvou dokladech; ú v au není nikde rozšířeno; samohl. r téměř vždy na- 1) Grafika tohoto rukopisu jest (až na nepatrné odchylky) totožná s grafikou sborníku hraběte Baworowského (srvn. o tom příslušnou část v úvodě při Lorišovu vydání). Zajímavé je, že sborník hraběte Baworowského pochází ze stejného roku jako rkpis D (1472).

Strana XXXI
XXI hrazeno er; v 1. os. sg. jest — m i na oněch dvou místech, kde v A je ještě — i; duál upadl mnohem více než na př. v A; rovněž praeterita jedno- duchá často nahrazována perifrasí.1) Shoduje se tedy jazyk dobře se vročením na konci: „A tak geſti konec lamfareře leta od narozenie Syna bozieho Tificieho Ctiríteho ſedm- defateho druheho leta (!) Ten pondieli pred Swatu Sophigi pannu etc. Ačkoli jest však rukopis D o dvanáct let starší než C, činí dojem rukopisu z mladší doby než C (srvn. zejména mizení duálu, praeterit jedno- duchých, hojné nahrazování zastaralých slov novějšími atd.); příčinou toho jest, že opisovatel hojně modernisoval. Rovněž nedrží se otrocky své předlohy, nýbrž přidává tu a tam různé poznámky, z nichž zajímavý je na př. přídavek na str. 700, kde se mluví o tom, že kněz Jan, pobývající v družině Ojířově, byl velmi nábožný, pročež byl nazván knězem; opiso- vatel k tomu dodává: „Ale ke dvoru se takový nehodí. Rukopis M chová se v klášteře na Strahově (kdysi býval u minoritů) pod sign. D. G. III. 7 (vedle toho jiná sign. X. A 1.) Obsahuje: I. Kroniku Trojanskou (116 listů, začátek chybí); na straně psány vždy dva sloupce; na konci (1. 116) se píše, že byly napsány „tyto kniehy k rozkázaní slovutného a statečného rytieře pana Václava z Baštku“. 2. Mandeville; označení listů se počíná znova, 1—52; papír jest tu jiný než u předešlého textu, byly tedy různé kusy v tomto kodexu svázány dohromady až později. Psán po celé straně. 3. Tristram na listě 53b—104a (strana 53a jest prázdná). Na každé straně psány vždy dva sloupce. 4. Začátek Dalimila na str. 104b—107b (dva sloupce na straně). 5. Tkadleček (list 2—45, číslování počíná se znovu); začátek a konec jest neúplný. Psán jest po celé straně. Listy označovány jsou tužkou. Formát tohoto kodexu jest foliový; desky jsou dřevěné, silnou koží potažené. Uprostřed a v rozích bylo ko- vání, dnes zachované jen částečně. Dvě kožené sponky (jež dnes schá- zejí) byly zasazeny do plechového kování; kování tato na přední desce mají nápis „Pane“, vzadu jsou jiné ozdoby. Na předním přídeštném listě jsou některé poznámky, z nichž o historii kodexu svědčí zejména tyto: „Ad Bibliothecam S. Jakobi Ord. Min. Conventualium.“ „Titulo comutationis transiit in bi(b)liothecam Bart- schianam.“ Zadní přídeštný list nemá poznámek. Rukopis tento býval kdysi u minoritů v Praze, jak patrno z po- známky na předním přídeštném listě. Bližší zprávy o něm čteme v mu- sejním opise Mandevilla pořízeném od Dundra, sign. III. A 17; zde čteme 1) Srvn. Sborník fil. I. str. 43—50.

Strana XXXII
XXII v úvodě: „Čtvrtý rukopis nalezá se zde v Praze u pp. premonstráků(!) na Strahově, který podlé poznamenání bibliotekáře p. Adolpha na Sionu 1833 učiněného Josefu Barči, světskému knězi a administratoru při hrad- čanském uršulinském klášteře náležel a po jeho smrti na Strahov se dostal. Někdy byl u páterů minoritů; jest ve folio ...“ Jakým způsobem Bartsch od minoritů kodex dostal, skoupě naznačuje výše uvedená poznámka. Zprávu tuto zachovanou opravuje a doplňuje lístek, který jest v předu našeho kodexu vlepen; praví se tu: „Dieses Werk hat eigenthümlich dem seeligen Joseph Bartsch, Weltpriester u. Administrator bei den Hrad- schiner Ursulinerinnen Titulo Commutationis gehört, und derselbe hat es noch bei seinen Lebzeiten der damal neu werdenden Strahöfer (sic) Bibliothek verehrt. Adolphus Bibliothecar in Sion 1833. Vidi. Hieronymus Abt. 1834.“ — Jungmann (Hist. lit. č. 2II. 76, str. 33) při Mandevillovi uvádí tento rukopis ještě u minoritů, omylem, neboť v témž díle (II. 69, str. 31) praví již, že Tristram z r. 1449, jenž je v tomto kodexu, jest na Strahově — kdysi prý u minoritů. Stáří kodexu vůbec a Mandevilla zvláště. V kodexu máme dvě data: na konci kroniky Trojanské a na konci Tristrama. Na konci kroniky Trojanské (list 116) čteme „Skrze mie leta bozleho tifficze° CCCC° xxXVII° mieſecze Czrwencze dne X° do leta tyſyczieho cztyrz- fter lxxvo; podle pocztu teto kronyky od poczatku ſwieta geſt VI tyfycz let ffieft fyet let xxx a cztyrzy leta dalo fie toto pocztenye, leta, yakoz fie nahorzie pyſfie, w nediely prziede wffiemy ſwatymy na hradie na petrs- purgu.“ 1) Pak následuje Mandeville nedatovaný. Text další, Tristram, má na konci vročení (list 104 a2): „Anno dn MCCCC° xl'Ix° feria Septa post Epiphaniam compleui Historiam Tristrami." Na konci kroniky Trojanské máme tedy léta 1437 a 1475, ale ne- víme vlastně, co mezi těmi léty bylo psáno. Na první pohled by se zdálo že v těchto létech byla psána kronika Trojanská. Přihlédneme-li však blíže, seznáme, že slova „do léta tisícieho čtyřstého lxxv atd. psána jsou později, třeba touže rukou, než slova: „Skrze mě ... měséce črvence dne x°.“ Jest tedy nejpravděpodobnější, že r. 1437 byla ukončena kro- nika Trojanská. Když později ostatní rukopisy tohoto kodexu byly s kro- nikou Trojanskou spojeny v jeden celek vazbou, písař kroniky Trojanské přidal slova „do léta 1475 atd.“; z tohoto roku 1475 asi pocházel text poslední v kodexu, Tkadleček, jehož konec, obsahující bezpochyby vro- čení, bohužel schází. Je-li správný tento předpoklad, sestaveny byly při vazbě jednotlivé texty v kodexu chronologicky; poněvadž však Mandeville jest mezi kro- nikou Trojanskou (z r. 1437) a Tristramem (z r. 1449), třeba klásti opis cestopisu Mandevillova v tomto kodexu mezi r. 1437—1449. Mandeville 1) Rozumí se tu Petrohrad u Podbořan.

Strana XXXIII
XXIII souvisí těsněji s Tristramem: oba tyto texty tvořily již před vazbou celek, jak svědčí stejný papír (od kroniky Trojanské rozdílný) a stejné linko- vání (na str. 52 b končí se Mandeville, na prázdné straně 53a je linkování stejné jako na str. 52b; na straně 53b počíná se Tristram). Jest tedy Mande- ville bližší roku 1449 než 1437; nemůžeme krátce nijak vyvozovati, že by byl tento text Mandevilla starší než Mandeville A z r. 1445, který tedy právem byl vzat za základ při vydání tomto. Jazyková stránka obou rukopisů svědčí o tom, že pocházejí z doby asi stejné nebo velice blízké. Velikost listů 31 x 21 cm, rozloha popsaného místa na stránce v Man- devillovi 23 x 14.5 cm. Řádek jest na straně okolo 40. Omyly opravo- vány přeškrtnutím nebo podtečkováním. Písmo rukopisu jest černé, nadpisy kapitol podtrženy červeně. Písmo jest pěkné, zřetelné. Iniciálky v Mandevillovi provedeny barvou červenou; ozdobněji než ostatní pro- vedena počáteční iniciálka T na str. 1a, M na str. 24b, a P na str. 52b. Že rkpis M jest opis, dosvědčují chyby, které lze přičítati pouze mechanickému písaři na vrub, nikoli původnímu překladateli. Na př.: na str. 3b vyn.: A ten kříž jest; 8a vyn. dobřě; 10a vyn.: a nazva sě Melech- madabero a ten byl jest žoldánem; ib. vynechán celý nadpis šestnáctého rozdílu; 11a ſnye m. snieh; 12b: o ostroviech m. o stromiech; 20b rzebrzyn m. řebřík; 20b vyn.: a nechtěl propustiti jeho, leč by mu požehnal. A tu jemu anjel jméno jeho proměnil nazvav jej Israhelem; na str. 29b vyn.: levú bradavičku, aby jí ten prs nerostl, aby jí štítu nepřekážěl. Pakli ť nenie urozena, tehda jí připálé; 51b vyn. drželi jsú; atd. Písmo rkpisu M zřejmě ukazuje na stol. XV. Pravopis jest celkem spřežkový. Délka na samohláskách se ne- označuje. Následující přehled ukazuje psaní jednotlivých písmen: ě: hwiezda 17a, otpowiediechu 15a, nezwiedyal 22a, — zemye 11a, 38b, powyedye 39a, krzywye 5a, myeſczenyne 6a, przyef wſſyeczko 12b; ie: zwierzatek la, zemíech ib., — myerze 5a, zemyech 42b, kwyefty 13b, byſkupſtwye 11b; i: prawi 1b, millionow 37a, diwow la, — razy 48a, przyyal 40a, okraflyty 10a, welmy 37a, kakz koly 1b, zwiediety la, oftanuty 15a; — í: ginych lidi la, poczytagi 1b, — ſwaty (lidé) 51a, nakazegy 13a, oſudij 37b; uo: kuon 17a, muzuow 9a, — f voſczepy 10a, nvoz 41b, — zworzywa 7b, zworzywy 37a; ů: murzenynvw 30a; u, ú: otpuſczenye 15b, w umyeny 38a, fobu 46b, — vſlyffany 39a, v man- zelftwie 5b, k boziemv hrobu 2a, — wmyenye 5a, wſlechtyleho 4b, wzdraweno 3a, wrok 44b, wîſy 42a (= uši); ou: ſlowlo 2a ; y: ſlyfſal 14b, wypye 34b; ý: ginych la, mylytkym 6b, bielych 36b;

Strana XXXIV
XXIV c: czerkew 5a, leczy (= léci) 10a; č: poczala 38b, koczycze 36a; d: powiedyal 7b, nezwiedyal 22a, wydyal 24b, ſedyala 17b; j: otyal 48a, yabka 22b, — geſt 11b, wgytye 11b; k: nakazegy 13a, — capitola 5a; n: przyefen 24a, ftupnyewe 15b; ř: przekopow 10b, rzebrzyk 8a, otrzeczyl 39b, horzyal 15a, — zerawy (= žeřavý) 48a, — Předmluwa la, — lekaržech 38a; s: ſlyffial la, w ofmdeſfatym 41b, przyef wſſyeczko 12b, ſ Swymy vczedl- nyky 24a, — w czas 34b, — wyffal (= visal) 18b, czeffarzowſka 37b; š: ſlyffal 14b, zprofíczena 6b, Judaff 51a, — ſlyffial la, — f voſczepy 10a, otpuſczenye 15b, nawſczyewye 15b, ratyſcze 4a, — myzys 24b; t: zwiediety la, geſty 5a; v: k wzchodu 10b, wazbu 33a; z: zdmy 19a, noczlezech 10b; ž: lezelo 31b, zyzal 15a, przelozil la, zerawy 48a, — drže 7a. Zkratky jsou celkem téhož rázu jako v ostatních rkpisích, na př.: Bizanciů 2a, předmlu« 1a (= předmluva), Jerufalemem 18a = Jerusalem- ském atd. K jazykové stránce rkpisu M: v přehlásce a —ě bývalá pravidelnost zrušena; ej z aj nedoloženo, ale jest tu doklad zvratné analogie nayde lla- (m. nejde); úžení é—í a ie —i v málo dokladech; jotace kleslá v krátkých i dlouhých slabikách; ó a uo vedle sebe, ů v jediném dokladě; přehláska u —i provedena i v slovese čúti na místě, kde v A neprovedena; nikdy není v příslušných tvarech sloves třídy VI.; ú v au nerozšířeno, ale jest jeden doklad pro ou (flowlo 2a); změna ý v aj v jediném dokladě (na wffakay den 9a); er převládá nad r; zájm. veš má hojné tvary mladší, analogií utvořené; 1. sg. praes. má —i v týchž dokladech jako A.1) Jazyk rkpisu M ukazuje asi do polovice stol. XV., což se shoduje s tím, co jsme výše o jeho stáří pověděli, t. j. že byl psán mezi léty 1437 a 1449 — blíže roku tomuto. Jest tedy s rkpisem A nejstarší ze zacho- vaných textů staročeských cestopisu Mandevillova. Některé jazykové úkazy v rkpise M mohly by ukazovati na větší stáří než rkpisu A (ot téměř pravidlem nespodobeno, rovněž šč téměř důsledně psané místo šť, některé archaismy atd.), ale jiné doklady tomu odporují: nalézáme tu již doklad pro ú (v A nikoli), pro ou (v A nikoli), změnu ý v aj, r bývá mnohem častěji nahrazováno er než v rkpise A, v před retnicí zřídka se mění v u, za točíš důsledně kladeno totíž, za inhed vždy ihned, některé tvary kom- parativní jsou mladší, rovněž jednotlivé zjevy ve flexi ukazují k mladší době (subst. klé, dativ sg. fem. jie, mladší tvary zájmena veš atd.), ubý- vání jmenných tvarů v adjektivech, úpadek duálu a jednoduchých prae- 1) V. Sborník fil. I. str. 50—56.

Strana XXXV
XXV terit (mnohem větší měrou než v rkpise A), jakož i nahrazování starších slov mladšími a chyby místo nich kladené. Celkem však lze zůstati na tom, co jsme výše o stáří rukopisu M stanovili, t. j. že byl psán krátce před rokem 1449.1) * Rukopis N jest v knihovně knížete Dietrichsteina v Mikulově na Moravě (sign. 1. 33). Obsahuje jen cestopis Mandevillův na 177 listech papírových, dole v pravém rohu tužkou označovaných. Formát 4°. Desky jsou potaženy bílou koží; na přední i zadní straně desek jsou tlačeny erby v červené půdě, a v každém z nich dole jest letopočet 1576. Na hřbetě jest hnědou barvou, dnes již silně vybledlou, nápis: Marci Pauli Veneti peregrinationes in lingua Bohemica. Není pochyby, že tento rukopis má na mysli Dobrovský (viz Korrespondenci, díl III., vyd. A. Pa- terou, str. 53, 60, 62, a posouzení této práce od J. Jakubce v L. fil. XXXVI. str. 69—70).2) Omylem tedy tento rkpis Mandevilla byl pokládán za Marko Polův Milion; domněnka, že v knížecí knihovně v Mikulově jest nějaký neznámý rukopis českého překladu Milionu — jehož známe jen jediný rukopis — je bohužel mylná. Velikost listů je 20 x 15 cm. Řádek jest na straně 22—26, všechny mají linkování. Omyly opravovány přetržením nebo podtečkováním chybného slova nebo písmene. Písmo rukopisu jest černé, nadpisy kapitol a poznámky písařovy jsou provedeny červeně. Písmo jest pěkné a lehce čitelné. a Přední přídeštný list jmenuje bývalého majitele rukopisu: Ex libris bibliothecae generosi domini dni Ferdinandi Hoffman, liberi baronis in Grüenpuhel et Strechaw, domini in Grevenstain etc., Sacrae Maitis consiliarii et praesidis camerae aulicae.3) První list (není číslován) jest prázdný. Na listě druhém (prvním číslo- vaném) jest na přední straně napsáno: Tito kniehy prawi o gednom ritierz. z denmarku. Na druhé straně téhož listu počíná se text vlastní. První iniciálka, pro niž necháno místo na devíti řádcích, nebyla doplněna. Rukopis N jest opis, jak svědčí jednak jazyk, zřejmě mladší než na př. v rkp. A a M, jednak písařské chyby,4) na př.: na str. 2b vynecháno: „a jiných diviech mnohých, kteřížto tudiež jsú, o pohanských věrách a obyčejích“; pomorzi 2b m. pomezí; na str. 3b vyn.: skrze střédmú a skrze větčí Indí; nazaren bude 10a m. narozen bude; rozwati 11a m. rozvázati; 1) S tím souhlasí i novověký opisovatel Mandevilla (Dunder?) v musejním rkpise sign. III. A 17, pravě o tomto textu (v úvodě): Psán bylo (!) okolo roku 1449. 2) Srvn. mou zprávu o tom v L. fil. XXXVI. str. 399—400. 3) O Ferdinandovi Hofmanovi z Grünbühelu a ze Střechova († 1607) srvn. Ottův Slovník Naučný XI. str. 462. 4) Konstatované srovnáním s ostatními rukopisy.

Strana XXXVI
XXVI po Swatym 11a m. posvátným; na str. 13a se opakují chybně slova: totiz po zatoce morzíke; na str. 22b vyn. rukú; na str. 24b omylem se opakuje celá věta (kteřížto jsú v jeho zemi ustaveni na moři i na zemi); poziwa 28b m. požívají; wieffti 29b m. veštie; na str. 36b vynecháno: osm set a osmdesáte lampartských mil až do Konstantinopole; na str. 40b/4la čteme Pilata m. preláta; na str. 42a vyn. vrátiti; na str. 46a chybně opakováno: strzehu pilnie pohane; na str. 55a vynecháno: kněžé slúžie t své mšě dále jinak nežli zdejší; na str. 63a: oliwowe m. o lvové; na str. 63b vyn.: slove; konie 82b m. krmě; nadolech 146b m. na lodech atd. Písmem hlásí se rkpis N do stol. XV. Pravopis je spřežkový, dílem i diakritický. Délka samohlásek (zejm. é) nezřídka označena jest spřežkou, na př. tee 124a, teez 62a. Gra- fiku jednotlivých hlásek vystihuje tento přehled: č: w zpuoſobie 4a, k wierzenie 1b, mieftie 55a, gmiel 4b, miefrecz 139b' gmiel 5b, — zemye 143b; ie: Cztwrty mezdcietmy 34b, naymladffieho 132b, bohatftwie 1b, miefto 53b, ftromiech 145a; i: (Rozdíl mezi i, i a y, ý mnohde zachováván; odchylně psáno y (= et), často cy, zy, sy, řy žy, ale i jindy): nedwiedi 157b, zawidice 14a, prawi 3a, kapitolach la, — y 88a, yhned 25a, flunczy 139b, mezy 29b, hrziffy 53b, przynefl 90a, holubicý 5b, papezý 153b; í: ſwati 171a, ditie 36a, prawi 24a, leziſſe 6b, Swati 90b, plaziſſe ſie 15a, oſtrowich 1b, Gierzij 9a, — proſym 177a, ſyti 8a, z rokoſy ib., od- poczywal 55a, zyzal 115a, oczifftugy 96a; uo: ſ uogerzem 58a, ſkuot 116a, koniuow 130b; ú: hurze 158a, hruzu 15b, v puſtie 11b; u, ú: Judaſs 62b, ſtrzibrnu 39b, — v maſſo 76a, vſnul 89a, vdoli 68a, ne- vczeſany 92b; au: faud 73a, zaufale 49b; y: zahynul 143a, flyffal la, przibytka 46a, — wihnal 23b; ý: wychod 4a, — ſwatich 140a; c: wſſeczko 32a, flunczy 139b, — dcera 14a, 135a, zatoce 13a, wlcy 17b, lic 29a; č: poczale 67a, teczifſe 8a, czerw 31b, — vcini 128a; j: negedi 12a, gei 24a, — naymladſfieho 132b, mey 87b, — woiſka 24a, naiprwe 44a, iako 92b, ia 2a, boiom 140a; ň: pilnie 46a, niekoho 119b, — polne 119a; ř: ſtrzibrnu 39b, rzebrzik 19b, — horžal 40a, lantforerž 1b, — fíkaředy 36b; s: wſeda 86a, wiſal 53b, — maſſo 76a, — przes 32a, — z ſwymi dwiema vozedlniky 74a, z febu 4a (= s s...); š: vſlyffani 126a, plaziſſe ſie 15b, Judafs 62b, — weftie 48b; t: oczifftugy 96a, — fftiedrofti 24a, krzeſtianom 124/5; v: vwierzil 176a, w manzelſtwi 11b;

Strana XXXVII
XXVII z: zdmy 55a, kazal 89b; ž: drzali 58a, zizal 41b, — zien 172b (= žen), — leželo 101b, nuž 175b, mużuow 21a. Zkratky jsou téhož druhu jako v ostatních rkpisích, na př.: w tô 16a =v tom, gt 55a = jest, czerne° 33b = černého, ge° 24a = jeho, yžadnel 90b, cztne 159a = ctnému, kapi 19b = kapitola. Po stránce jazykové konstatovati lze úpadek přehl. a—ě; aj v ej se nemění; úžení é —i zřídka, ie —i velkou měrou provedeno; jotace jest kleslá v krátkých i dlouhých slabikách; uo převládá nad ó, ú jest v osmi do- kladech; přehl. u —i všude (až na slovo Judáš) provedena, nikdy není v slovesích VI. tř.; ú v au rozšířeno jen dvakrát (zaufale 49b a faud 73a), ou nedoloženo; ý v aj se nemění; samohl. r má převahu nad er; 1. os. sg. má —i v jediném dokladě (prawi 3a). Jazyk ukazuje celkem na dobu kolem r. 1500; r. 1576, vtlačený na deskách, jest beze vší pochyby rok vazby, nikoli rok vzniku rkpisu.1) * Rukopis S v klášteře na Strahově, sign. D. F. IV. 43 (Čes. VII. D I.), jest v 4°, není vázán, listy většinou od sebe. Listy jsou označeny tužkou ciframi; list první schází,2) list 2—74 a obsahuje cestopis Mandevillův hned za ním (na téže stránce 74 a) počíná se výběr z kroniky Vavřince z Březové „o všech římských králích a césařích, kterak sú své živuoty vedli“ (Jungmann, Hist. lit.2 II. 74 str. 32), jak zní název v rkpise mu- sejním II C 10, kde máme zachován text této kroniky úplně na listě 85—156. V našem rkpise titul kroniky není uveden. (Jungmann 1. c. textu tohoto neuvádí.) Poslední list (82) není popsán; na druhé stránce tohoto posledního listu je neumělá kresba — mezi jiným jednorožec — a nad kresbou vy- bledlá slova: Waczlaw mudra hlawa to pſala. Z těchto listů však list 7 a 35—61 jsou pěkným písmem nově (asi v první polovici XIX. století) napsány podle rkpisu M (jak jsme zjistili srovnáním obou textů; proto při kollaci jsme k těmto novým doplňkům nepřihlíželi). Bližším ohledáním jsem shledal, že list označený cifrou 7 byl zbytečně opsán, neboť jest zachován (byl jen přehozen a označen chybně cifrou 3); spořádav listy označil jsem jej náležitě cifrou 6, takže list 6—7 obsahuje stejný text — šestý jest původní, sedmý obnovený podle rkpisu M. Vedle listu 7 omylem nově opsaného zbývají ještě nově opsané listy 35—61; přihlédneme-li bedlivěji, poznáme, že tato mezera pochází již od původního písaře rukopisu S, jenž na str. 34 b uprostřed vynechal značnou 1) Srvn. Sborník fil. I. str. 56—61. 2) Tento první list ztracen teprve v nové době, poněvadž Jungmann Hist. lit.2 II. 79 (str 33) uvádí z něho citát.

Strana XXXVIII
XXVIII část textu; zda úmyslně, či měl-li před sebou již text Mandevilla neúplný, těžko říci. Nebylo tedy mezi listy označenými dnes tužkou 34 a 62 nikdy více listů, takže list označený cifrou 62. měl by býti označen cifrou 35, list 63. cifrou 36 atd.; ale označení listů stalo se až v době pozdější, kdy shledána veliká mezera na str. 34 b (po nepatrné části rozdílu 61. následuje hned rozdíl 103) a kdy tato mezera byla doplněna (bezpochyby až v době, kdy rkpis M, podle něhož scházející část nově doplněna, dostal se na Strahov). Velikost listů (původních, t. j. 2—6, 8—34, 62—82) jest 21 X 16 cm, rozloha popsaného místa 16 x 11.5 cm. Řádek jest na straně okolo 30. Omyly opravovány přeškrtnutím nebo podtečkováním chybného slova. Písmo rkpisu jest černé; nadpisy kapitol (rozdílů) a iniciálky, jež měly býti jistě provedeny barevně, jsou vynechány, ponecháno pro ně jen místo (pro nadpisy rozdílů ne všude); měly býti později doplněny, ale k tomuto doplnění nedošlo. Rukopis S jest opis; kromě veliké mezery na str. 34 b, kde vynecháno přes 40 kapitol, svědčí tomu chyby (dosti hojné), kterých se mohl dopustiti jen opisovatel,1) na př.: Na str. 2 a vyn: třětí pro kupečstvie; na str. 4 a vyn: A ten kříž jest; na str. 6 a vyn: lakomstvie tvého najvyššieho nasytiti nemóžeme; miery 8 a m. viery; moftu m. městu ibidem; 10 a vyn: prostrúc ubrus na zemi; welike 16 a m. všeliké; 16 a vyn: vzšíři a na loket; 19 a vyn: tehda jdú; ibidem vyn: z alabastru; na str. 22 a vyn: Také má ten strom mnoho mocí atd. (až do konce rozdílu); na str. 28 b vyn: ješto slove židovsky Achelde- mach, točíš pole; na str. 32 a vyn: A poněvadž sem sě atd. (až do konce rozdílu); na str. 33 b vyn: leží a od Jeruzalema pět dní púti, neb od moře; na str. 62 b vyn.: všeliké kupečstvie. A tu nalezneš; na str. 69 a vyn.: neb jest všecka obrostla mohem, že zdi nemóž viděti, a chýlí sě ta zed; atd. I písmo tohoto rukopisu S ukazuje do stol. XV. Pravopis je spřežkový, někde diakritický. Délka samohlásek nebývá označována, jen é se píše mnohde spřežkou ce, na př.: Napulee 3 a, lidee 10 b, teez 30 a. Jednotlivé hlásky píší se takto: č: nedwiedie 65 b, opiet 22 a, wiediel 5 a, gmiela 27 b, fobie 12 b, gmie 10 a, — gmye 27 b; ie: wiecze 19 b, wierze 2 a, mieftech 18 a, panftwie 2 a, kralowstwie 3 a, — myefle 12 b, zwyerzatek 48 a. Rozdíl mezi i, í — y, ý jest celkem dosti správně zachováván v tomto rkpise; nejvíce odchylek je ovšem ve slabikách ci, zi, si a ve spojce i: i: pocztiwoſti 31 b, ciziech 2 a, obinuto 19 a, — yhned 8 b, czyziech 8 a, przizedniczy 29 a, moczy 6 a, razy 66 a, zenyn 71 b, gynde 2 a; 1) Jak viděti ze srovnání s ostatními rkpisy.

Strana XXXIX
XXIX í: prziliffnu 8 b, k miru 4 a, bohatſtwim 23 b, k worani 23 a, pocztiwen- ftwím 26 b, libí 13 a, zmatení 32 a, — moczy 29 b (= mocí), tiſycze 68 a, czyſtie 13 a, naywietffy 2 a, muſſy 13 a, — kniezij 6 b, druzij 64 b/65 a, wietczij 2 b, lezij 28 b; u, ú: Judaſſe 71 a, ſwaczenu 6 b, kupati 28 a, — vhlem 18 a, po vmuczenie 4 a; uo: wzhuoru 2 b, wuol 11 b; ů: potuczek 10 b, pruwod 26 a, pruwodne 11 b; y: obmyti 25 a, prziebytku 8 a, — chitroft 64 b; �: wychod 3 a, wywodami 63 a; c: dczeroma 30 a, pocztiwenſtwim 26 b, ffrancziſka 65 a; č: czrwena 25 a, czert 21 a, holubiczku 3 b; j: pruogde 70 a, — otyal 13 b, naywietffy 2 a, — 1akzkoli 9 a; ň: zenyn 71 b, zmatení 32 a, z niehozto 5 b, po niem 12 a; ř: horzal 19 a, wyrzezana 27 a, rzmot 69 b; s: blyſknateho 10 b, wiſal 25 a, — k ſpaſſenie 6 b, padeffate 12 b, — skuot 16 a, s woſlem 22 b, — s ſ tebu 6 a; š: wſſeczku 34 b, nawſſtiewowanie 10 a, — ffrancziſka 65 a, wycziftuge 63 b, — nas 4 b (= náš), przielis 19 b; t: otyal 13 b, wietczij 2 b; t: nawſſtiewowanie 10 a ; v: wuol 11 b, wzaw 27 a; z: wzali 27 b, wzchod 26 a, — zzewil 71 a (= zèvil); ž: nalizto 25 b, wzdwizen 4 a, v manzelftwo 6 b, — tieżarzi 31 a, — muže 66a. Zkratky jsou téhož rázu jako v předešlých rkpisích, na př.: w niez 8 b, gt 25 b (= jest), ſwate° 2 b (= svatého), k bozie' 3 a (= k božiemu), przed- werzl 28 a (= před dveřmi), ot prziroze 64 b (= ot přirozenie). Jazyk nedatovaného tohoto rkpisu ukazuje do 2. pol. stol. XV. nejspíše na jeho konec. V přehl. a —ě jeví se kolísání; ej z aj nedoloženo; í z é zřídka, í z ie hojně; jotace v krátkých i dlouhých slabikách jest upadlá; ó a uo vedle sebe, u jen v sedmi dokladech; au z ú nedoloženo; přehl. u —i všude (až na slovo Judáš) provedena; ú se nerozšiřuje v au; 1. sg. —i jen v dokl. razy 66 a; v slovníku je řada slov nových nebo chyby vzniklé ne- porozuměním.1) Rukopis tento náležel podle Výboru z literatury české II. 587/8 kdysi faráři Houserovi; odkud jemu se dostal a jakým způsobem od něho do Strahova, není známo. í * Rukopisy ABCDMNS obsahují text podstatně týž, pocházejí tedy všechny z jediné recense a ze společného pramene, jejž nazveme Z. 1) Bližší zprávy o jazykové stránce v. ve Sborníku fil. I. str. 61—66.

Strana XL
XXX Z těchto rukopisů mají zvláštní postavení rkpisy B a N, tvořící společnou skupinu; druhou skupinu zastupují všechny texty ostatní, ACDMS. V rukopisích B a N scházejí na souhlasných místech táž slova, jež jsou v rkpisích ostatních, na př.: B 6b, N 11a: nemóžeme a; B 9 a, N 15 a: bude tvá; B 20 b, N 36 b: osm set a osmdesáte lampartských mil až do Konstantinopole; B 29 b, N 53 a: toho; B 29 b, N 53 b: svatém; B 31 b, N 56 b: kázal a; B 38 a, N 69 a: dvěma městoma atd. V obou textech dále nalézáme na stejných místech slova a celé partie, jichž v ostatních rukopisích není, na př.: B 3 a, N 5a: A jest tu také jeden hřebík pána našeho Jezukrista; B 17 b, N 31 a: jenž s sebú u peří přinese; B 18 b, N 32 a: velmi; B 26 a, N 46 b: jím; B 27 a, N 48 a: jenž slove Campus floridus, totížto pole; ibidem: vjide a poče hořeti, tehda ona prosi pána Boha, jakož vie jejie nevinu, aby ji lidu okázal, a s tiem jide do ohně, a inhed zhase, a to spálené trnie; B 29 a, N 52 a: spravedlivě; B 31 b, N 57 a: divy i; ibidem: který; B 32 b, N 58 b: a když biechu již dobře třetinu udě- lali; B 34 b, N 62 a: kdežto byl dóm; B 35 a, N 63 b: svatí; B 36 b, N 67 a: a protož sú nový věk chtěly rozploditi; B 39 a, N 70 b: křesťanské; B 42 a, N 76 a: a čistě; B 48 a, N 87 a: toho; ib: jedno; B 52 b, N 95 a: a málo jedie a rádi sě zpiejejí (N: zabíjejí); B 74 b, N 135 a: lidé; B 79 a, N 144 a: Najne, a to leží nad tú vodú, jenž slove Tigris. A pak s druhé strany trá kaldejská země až do jednoho města, ješto slove; B 80 b, N 145 b: kteréžto Gog a Magog slovú. A to sú ty hory; B 85 b, N 153 b: a ten pořad aby trál do skonání světa, a ten aby byl; B 85 b, N 154 a: tudiež; B 93 b, N 168 a: všecky cěsty tiem kameniem; atd. Konečně stejné čtení mají rkpisy B a N proti ostatním, zejména na místech: B 8 b, N 14 b: dívku m. pannu; B 9 a, N 15 a: já ť budu inhed zbavena své strasti a budu ť tvá m. budu ť tvá a budu ť inhed zbavena všie strasti; B 9b, N 16 a: sto m. osm; B 19 b, N 34 b: vyčítati m. počítati; B 26 a, N 46 b: inhed m. jest; B 33 b, N 60 b: stavil m. přěstal; B 42 a, N 76 a: proměnil m. obrátil; B 44 a, N 79 b: divoké m. divné; B 48 a, N 87 a: púhlého člověčieho m. púhého; B 48 b, N 87 b: v svádách m. v ško- dách; B 98 b, N 176 a: dvě stě a šedesáte m. devadesáte atd. Správně čte B 12 a, N 20 b: přijdú do Babyloně a do Kara (t. j. Kaira); to sta dvě městě (A 165 a2, C 19 a, D 480, M 8 b, S 11 b chybně: do karafta to gíta dvě městě). Rukopisy B a N nejsou na sobě přímo závislé, žádný z obou není opisem druhého. Rukopis B nevznikl z N, neboť jsou v rkpise N některé chyby, které nejsou v B, na př. nazaren bude N 10 a m. narozen bude (B 6 a); rozwati N 11 a m. rozvázati (B 6 b); po Swatym N 11 a m. posvátným (B 6 b); N 22 b vyn. rukú (v B 13 a jest); N 24 b opakuje omylem: kteřížto jsú v jeho zemi ustaveni na moři i na zemi (v B 14 a správně); Pilata N 40 b/41 a. m. preláta (B 23 a); N 42 a vyn. vrátiti (B 23 b); N 55 a vyn: kněžé slúžie

Strana XLI
XXXI ť své mšě dále jinak nežli zdejší (v B 30 b správně); konie N 82 b m. krmě (B 45 b) atd. Ale ani N nemůže býti opisem z B, neboť v rkpise B jest celá řada chyb, jichž nemá N; na př. B 11 b vyn.: a potom sě vracujíce berú sě do Jerusalema (N 20 a); B 13 b vyn.: a devět let a osmdesáte let (N 23 a); B 55 a a vyn.: Také v té zemi jest tento obyčej: Umře-li muž (N 100 b); B 57 b: w zelynach m. v šešelinách (N 104 a); ib.: ot kana m. a tkáno (N 105 a); B 57 b vyn.: Indie všech dobyl, kterak jest ta jeho žena bohyně (N 105 a); B 78 b vyn.; a ižádný nesmie do nie vníti. A kakž koli temná, avšak lidé bydlé v ní (N 142 b) atd. atd. Nezbývá tedy, leč souditi, že B a N jsou opisy nějaké předlohy, dnes ztracené, již nazveme Y. Předloha tato měla již chyby a přídavky, jež jsou v Ba N, jichž však není v textech ostatních. Ostatní rukopisy, ACDMS, tvoří druhou skupinu. Scházejíť ve všech těchto pěti textech slova a celé partie, jež jsme výše uvedli při rkpi- sích B a N, a neobsahují chyb, které jsou společné B a N. Konečně druží se k sobě stejným čtením a pořádkem slov na místech výše (při úvaze o rkpisích B a N) uvedených. Z těchto pěti rukopisů těsně spolu souvisí texty A a S. Řadí se k sobě jednak společnými chybami, jichž není v ostatních rkpisích, jednak stej- ným čtením na místech, kde ostatní rkpisy mají čtení jiné. Tak na př.: A 162 b2, S 8 a: lidé ostrovu tohoto giftie nazývají ji m. lidé toho ostrova to jistie a nazývají ji; A 163 al, S 8 b: rozprawuge m. rozčesuje; A 163 a2. S 9 a: hlasem m. křikem; ib.: mnoho m. mnozí; A 169 al, S 15 a: lidí m. hradóv; A 172 a1, S 18 a: uhlem m. vlhkem; A 174 b2, S 21 a: dvadceti m. dvanádsti; A 176 a2, S 22 b: vedlé toho stavenie, na němžto hvězda stojí m. vedlé toho stojí to stavenie, nad nímžto ta hvězda stála; A 180 b1 S 27 b: s sedmnácti m. se dvanásti; A 183 b2, S 31 a vynecháno údolé; A 213 b2, S 62 a chybně: Ne m. Neb(o); A 219 b2, S 68 a vyn. druzí atd. Rkpis A však nevznikl z S, poněvadž tento text je z doby mladší než A. Svědčí tomu i písařské chyby v S, jichž není v A, na př.: všechny nadpisy rozdílů (kapitol) v rkpise S jsou vynechány (příčina toho uvedena výše), kdežto v A všechny tyto nadpisy jsou; na str. 34 b jest v S veliká mezera, které v A není; S 2 a vyn.: třětí pro kupečstvie (A 157 b2); S 6 a vyn.: lakomstvie tvého najvyššieho nasytiti nemóžeme (A 161 b1); S 22 a vyn.: Také má ten strom mnoho mocí, neb ktož jeho třiesku u sebe nosí, ten sě- padúcie nemoci nebojí, a kóň pod ním sě neochvátí (A 175 b2/176 a1) atd. Že rkpis S nevznikl z A, dosvědčují omyly rkpisu A, kde S má čtení správné, na př.: A 176 b2 vyn.: neb ti pohané vína nepijí (S 23 a); v A 216 b2 schází: zakúzlené a druzí údolé (v S 64 b/65 a jest); v A 172 a2 vyn.: šesti mil všíři. A to moře jest (v S 18 b jest) atd. Poněvadž tedy oba tyto rukopisy nejsou na sobě přímo závislé, třeba pokládati za jisté, že A i S vyplynuly z jediné předlohy, dnes ztracené, již.

Strana XLII
XXXII nazveme U; předloha tato měla již chyby a stejné čtení, jež obsahují pouze rukopisy A a S. Rukopisy zbývající, C D M, tvoří další skupinu. Spojuje je zejména několik charakteristických chyb, jichž není v rkpisích ostatních, na př.: C 3 b, D 448, M 1b: dvanádcti m. dvúdcát; C 75 a, D 601, M 29b vyne- cháno: jako u Vlašiech, a trvá ť dále nežli jiná řeč; dále sdružuje je k sobě stejné čtení na několika místech, na př. C 2 b, D 447, M lb přidáno: A pravie; C 57 a, D 563, M 23 a přid. opět; atd. Z těchto tří rkpisů jsou zase těsně sdruženy texty D a M. Spojeny jsou řadou chyb a stejných čtení na místech, kde ostatní rkpisy mají čtení správné anebo shodné. Tak zejména: D 445, M 1 a vyn. v nich; D 450, M 2 a: skrze m. k té; ibidem přid.: neb jdúce; D 467, M 5 b vypsána abe- ceda řecká, jež v ostatních rkpisích schází; D 485, M 9 b chybně: w fykorze m. v skóře; D 486, M 10 a vyn.: a nazva sě Melechmadabero, a ten byl jest žoldánem; D 489, M 10 b přid.: založil aneb; D 500, M 12 b: veliká m. měkká; D 511, M 14 a vynecháno: zvláštie; D 526, M 17 a vyn.: leží; D 530, M 17 b: zpievali m. zpieval; D 547, M 20 b vynech: a nechtěl pro- pustiti jeho, leč by mu požehnal. A tu jemu anjel jméno jeho proměnil nazvav jej Israhelem; D 548, M 20 b vyn.: ke cti; D 573, M 24 b vyn.: málo; D 587, M 27 a: Affra m. Asia; D 588, M 27 a: vlasti m. věci; D 602, M 29 b vyn.: levú bradavičku, aby jí ten prs nerostl, aby jí štítu nepře- kážel. Pakli ť nenie urozena, tehda jí připálé; D 641, M 36 b vyn.: neb velikého; D 707, M 47 b: dva m. třie atd. Rukopis D však nebyl opsán přímo z M, ani naopak. Text D není opisem rukopisu M. Svědectvím toho jsou chyby, jež nalézáme v rkpise M na místech, kde D má čtení správné. Tak na př.: M 3 b vyn.: A ten kříž jest (v D 457 jest); v M 10 a vynechán celý nadpis rozdílu šestnáctého, v D 486 nechybí; v M 12 b čteme chybně o ostroviech m. náležitého o stromiech (D 498); v M 20 b chybně: rzebrzyn m. řebřík (D 547 náležitě); v M 51 b vynecháno: drželi (v D 739 jest) atd. Rovněž rkpis M nebyl opsán z rkpisu D, neboť rkpis M je starší nežli D. Kromě toho jsou v rkpise D chyby, jichž není v textu M; uvádíme z nich zejména: abeceda perská, jež jest v M 29 a, byla by v D na str. 598, ale chybí; rovněž abeceda kaldejská (M 29 b) není v D (byla by na str. 601); D 504 vynecháno: ovoce přinášie; a ta ústavně ktve, zimě i létě, tak že s jedněch ščepóv ovoce berú (v M 13 b jest); v D 723 chybně: před tiem dnem (v M 49 b správně: před třetím dnem) atd. Není-li D opisem z M ani M opisem z D, zbývá toliko jedna možnost: Di M jsou opisy nějaké předlohy společné, nám dnes již neznámé, již bu- deme označovati W. Předloha W měla již chyby a přídavky, které jsou společné rukopisům D a M. Jde o poměr této předlohy W k rukopisu C. Předloha W nemohla býti opisem z C, poněvadž v rkpise C jsou chyby, jež nejsou v D ani v M, a jež nemohly tedy býti ani v předloze obou těchto

Strana XLIII
XXXIII rkpisů, t. j. ve W. Tak na př. v C 6 a vynechána delší partie: „pán Buoh měl tak dlúho pnieti na kříži, dokudž by tělo mělo trváti. A protož učinili jsú peň z cedrového dřeva, neb to dřevo nehnije. A také proto, že sú mněli, by“ (v D 454 a M 3 a není této mezery); C 18 b vyn.: když přídú do Gazy, palestinského města, tehda (v D 479 a M 8 b jest); C 32 a vyn.: v němžto jest dvanácet studnic. A od toho údolé (v D 508 a M 14 a ne- schází); v C 41 a schází veliký kus: a že jest měla mnoho mléka v svých svatých prsech, protož na ten mramorový kámen, na němž seděla, vy- teklo jest mnoho mléka. A protož i dnešní den na tom kameni to mléko jest znáti, neb jest peřestý a mléčné barvy; a já ť sem ta miesta často ce- loval (v D 528 a M 17 b není vynecháno) atd. Ale ani rkpis C nemůže býti opisem předlohy W, poněvadž nemá chyb, jež tato předloha musila míti, protože jsou to chyby společné rkpisům D a M. Tak na př. D 445, M 1 a vyn.: v nich (v C 1 a jest); v D 485, M 9b chybně: w fykorze, v C 21 a správně: v skuoře; D 486, M 10 a vyn.: a nazva sě Melechmadabero, a ten byl jest žoldánem (C 21 b); D 526, M 17 a vyn.: leží (C 40 a); D 547, M 20 b vyn.: a nechtěl propustiti jeho, leč by mu požehnal. A tu jemu anjel jméno jeho proměnil nazvav jej Israhelem (C 49 a); D 548, M 20 b vyn.: ke cti (C 49 b); D 602, M 29 b vyn.: levú bradavičku, aby jí ten prs nerostl. Pakli ť nenie urozena, tehda jí při- pálé (C 76 a) atd. Jest tedy přípustna pouze třetí možnost: předloha W i rkpis C vznikly ze společné předlohy, nám už neznámé, již budeme označovati V. Jaký jest poměr této předlohy V, předpokládané pro texty CDM, k předloze U, předpokládané pro rukopisy A a S? V nevzešlo z U, poněvadž v textě U byly chyby (společné rkpisům A a S, viz výše), jež nemohly býti v předloze V (protože nejsou ani v C, ani v D, ani v M). Ale ani U nemohlo býti opisem z V, poněvadž předloha V měla chyby, přídavky a stejné čtení (viz o tom při úvaze, že rkpisy C D M tvoří sku- pinu), jichž nebylo v U (protože nejsou v A ani S). Jest tedy jediné východisko možné: obě předlohy, U i V vyplynuly ze společného pramene, jejž budeme označovati písmenem X. Posledním úkolem je zjistiti, jak se mají k sobě obě předlohy hlavní, X (z níž vyplynula skupina rkpisů ACDMS) a Y (předpokládaná pro rkpisy B N). X nemohlo vzniknouti z Y, poněvadž text Y měl již chyby1) (spo- lečné rkpisům B a N), jež nebyly v X (což lze souditi bez odporu z toho, že chyby ty nejsou ani v A, ani v C, ani v D, ani v M, ani v S). 1) Viz o tom při výkladě, že rkpisy B a N druží se ve společnou skupinu. III

Strana XLIV
XXXIV Ale ani naopak, předloha Y nemohla vzniknouti z X; dokazují to slova a celé partie, jež jsou v rkpisích B a N (a byla tedy i v Y), scházejí však v textech ACDMS; tyto části nebyly tedy ani v jejich předpoklá- dané předloze X (viz o nich při úvaze o rkpisích B a N). Jest tedy nutno souditi, že obě předlohy, X a Y, vznikly z neznámé nám předlohy jiné, kterou označíme Z. Předloha Z jest ztracena, stejně jako předlohy U, V, W, X a Y. Vzájemný poměr rukopisů a předpokládaných předloh nám tedy znázorňuje toto schema: X W A S O D M B N Z novější doby jsou rukopisy: 1. Rukopis u křižovníků v Praze, sign. XXII. A. 15, velikost 18x 16 cm. Jest neúplný, na konci chybí několik listů. Rukopis tento jest opis tisku z r. 1576; čteme totiž na titulním listě: „W ftarem mieſtie prazíkem Buryan walda wytifkl“, a pod tím letopočet: MDLXXVI. Že jest opis, dosvědčují chyby, kterých v tisku z r. 1576 není. — Shoduje se s tiskem jmenovaným, avšak po předmluvě (str. 11/12) přidána tu rýmovačka pod názvem „Příkladné naučení“.1) 2. Rukopis musejní, sign. V. E 12, z r. 1783; jest též opis z tisku, jak svědčí rozdělení na 30 kapitol a srovnání textu; zejména uvádím pří- davek na konci XXIV. kapitoly, jenž není v žádném ze sedmi starých rkpisů, jest však v tisku z r. 1576: „Jiné pak obyčeje a vášně kdybych měl všecky popsati, kterýchž ti národové užívají, byly by příliš obdlaužné, nebo kán veliký má mnoho zemí, a v každé jsau jiní obyčejové a divní řádové.“ Bližší zprávy o opisovateli a době vzniku rukopisu se nám po- dávají na str. 128b: „Tato kniha jest celá vypsána ode mne Vácslava Nemasty, toho času kantora skrze čtyrydceti let přebývajícího ve škole Provodovský, a jest právě psána toho času, když největší roztržitost povstala v české zemi skrze víry, a nejtěžším čase, neb nejprvnější na- stala arianská, ta ale byla shlazena a vyhnána z české země skrz vojsko pryč; helvetská aneb kalvinská, ta v tom času stála, neví se jak dlouho; 1) Otištěna ve Sborníku filol. 1. str. 67,

Strana XLV
XXXV lutrianská neb evandělická, ta též stála, též neví se jak dlouho; takže v tom času římská, katolická, pravá církev boží veliké úsměšky trpěla; a to bylo 1783 roku. Na str. 129a čteme přípisek z pozdější doby, uvedený v L. fil. XXXIII. str. 35. 3. Třetí rukopis z doby nové (musejní, sign. III. A 17) pořídil Josef Alexander Dunderl) (*1802, † 1874), známý svou činností opisovatelskou. Dunder opsal rkpis strahovský (kdysi minoritský, t. j. námi označovaný rkpis M) a srovnával jej s musejními rukopisy, jež označili jsme B a C, a s Krameriovým tiskem. Na konci čteme: „I prohlídnuv všech těchto knížek vidělo mi se zde oslovený čtvrtý rukopis slovo za slovem přepsati, na to porovnal sem ho s prvním a ostatními při ruce majícími, a to v staré řeči, jakou byla knížka před čtyřmi sty lety psána, a tuším, že je dohro- mady dobře podle smyslu sem svedl, aniž že co vypuštěno, ani na smyslu poroucháno jest . . . Celkem tedy máme deset českých rukopisů proslulého díla Pseudo- Mandevillova. * * Hojné jsou i české tisky tohoto díla: 1. Nejstarší vydání je z r. 1510; pořídil je Mikuláš Bakalář v Plzni. Vydání toto měl po ruce Kramerius, jemuž je půjčil bibliothekář Ungar ze zdejší „cís. král. knihárny“.2) Dobrovský je srovnával s rkpisem mino- ritským.3) Bohužel tisk tento se nějakým způsobem ztratil a není známo, kde se nalézá; pátral jsem po něm marně. Dobrovský upozorňuje na některé jazykové novoty v tomto vydání, tak na př., že za adverbium „lycz“, které se často čte v rkpise minoritském, máme v tisku „k". 2. Vydání druhé, v Plzni u Bakaláře z r. 1513, se neliší od prvého.4) Bohužel i tento tisk ztracen. 3. Zachováno jest teprve vydání třetí, z r. 1576 (u Valdy v Praze); dva exempláře jsou dochovány v Museu pod sign. 29 G 3. Prvnímu, úplněj- šímu, schází titulní list, a počátek činí „Předmluva vůbec“, (6 listů), psaná rhetoricky nabubřelým způsobem podle obyčeje tehdejšího; doví- dáme se odtud, že „Mandivilla“ „nepsal věcí marných a neduovodných a povětrných, jako jsou některé kroniky s vymyšlenými básněmi, ale které věci sám očima svýma vlastníma spatřil, nač se díval, čeho se rukama dotýkal.“ Dále se odůvodňuje, proč byl zmenšen počet kapitol na 31 1) Podle laskavého sdělení bibliothekáře prof. dra Zibrta. 2) Srvn. „Literální zprávu“ na konci Krameriova vydání Mandevillova cesto- pisu z r. 1796. 3) Dobrovský, Geschichte der böhm. Sprache u. Litteratur 1792, str. 122 a n. 4) Dobrovský 1. c. vj [ III*

Strana XLVI
XXXVI (ze 120), protože totiž „jich (kapitol) velmi mnoho v tak malé knížce bylo, totiž sto a dvadceti, a některé pak velmi kratičké, takže summa nebo argu- mentum té neb jiné kapitoly svrchu nad ní tak skůro hrubé jako puob kapitoly postaveno bylo, a to na tento čas velmi jaks nepříjemné zdá se býti. Rovně jako kdyby maloval nějaký obraz a udělal mu hlavu větší než půl života, medle jak by se to křtaltovně rýmovalo; a muži učení říkají: Stultum est fieri per plura, cum id possit esse per pauciora“ atd. Na konci ztraceno též několik listů. Vydavatel nezná českého překladatele, píšeť: „V českau pak řeč kdo by je najprvé přeložil, není vědomé, než to, že víc než před šedesáti lety byly tlačené v Plzni od Mikuláše Bakaláře.“ Zdá se tedy, že tisk tento souvisí s naším rukopisem B, kde celý passus o českém překladateli jest vynechán; domněnku tuto potvrzuje i srovnání textu. Poněvadž pak tento tisk byl upravován podle vydání plzeňského (jak praví sám vydavatel v úvodě), tedy beze vší pochyby třeba i plzeňské vydání po- čítati k téže třídě, ke které náleží rkpisy B a N. Uvádím jen namátkou některé charakteristické shody tisku z r. 1576 s těmito dvěma rukopisy: B 14b, N 35a, T na parallelním místě čtou: cizí (ve všech ostatních rkpisích: ti); B 19b přid.: toczizto z Solantu neb z ginich zemý, N 34b přid.: totiz z ffotlantu nebo z ginych zemi, T na stejném místě přid. totiž z Foytlantu (v ostatních rkpisích není žádného přídavku); B 27a, N 48a, T na stejném místě přid.: genz flowe Campus ffloridus (v ostatních rkpisích vynecháno); B 27a, N 48a přid.: wgide a pocze horzeti; tehda ona proſy pana boha, yakoz wie gegie newinu, aby gy lidu okazal, a ſ tiem gide do ohnie, a ynhed zhaſe; a to ſpalene trnie; v T na tom místě je stejný pří- davek volněji zpracován; místo ono tu zní: A když hranici v nějakém trní zapálili, panna ta prvé, než do toho ohně šla, prosila Pána Boha, aby její nevinnost tu všem lidem přistojícím známau učinil; potom se hned do toho ohně brala, a ten oheň všechen uhasl; to pak spálené trní ... (v ostatních rkpisích není toho přídavku); B 47a, N 85a, T na témž místě: cztyrzydczeti (ve všech ostatních rkpisech: trzidceti) atd. Tisk (T) však nemůže pocházeti z B, ani z N, ani z předlohy obou těchto textů (Y), poněvadž nemá chyb společných oběma těmto rukopisům, jež jsme výše uvedli; třeba tedy se domnívati, že vydavatel měl před sebou buď několik rukopisů, nebo nějaký rukopis jiný, který náležel do téže skupiny, jako rukopisy B a N. Počet kapitol zredukoval vydavatel z r. 1576 na 31 (srvnej výše ci- tované místo z předmluvy); v plzeňském vydání podle toho jich bylo 120, jak výslovně v předmluvě našeho tisku se uvádí. Opis tohoto vydání jest dochován ve výše uvedeném rkpise křižov- nickém (sign. XXII. A. 15). Při kapitole XIX. tohoto tisku jest illustrace, zobrazující různé zrůdné bytosti, o nichž Mandeville píše, jako: muže jednonohého, trpas- líka, člověka bezhlavého s očima, nosem a ústy na prsou atd.

Strana XLVII
XXXVII Na konci uvádím, které kapitoly v tomto tisku odpovídají rozdílům (kapitolám) v rkpise A: Kapitola I. tisku = 1—4. rozdíl rkpisu A, II. = 5—7, III.= 8—10, IV.= 11—15, V.= 16—20, VI.=21—25, VII. = 26—33, VIII.=34—41, IX.=42—45, X.=46—51, XI.=52—55, XII.=56—59, XIII.= 60—62, XIV.= 63—65, XV.= 66—68, XVI. = 69—70, XVII.= 71—73, XVIII.= 74—78, XIX.=79—82, XX. = 83—84, XXI.= 85—87, XXII.=88—90, XXIII.=91—93, XXIV.=94—96, XXV.=97— 99, XXVI.=100—103, XXVII.= 104—106, XXVIII.= 107—110, XXIX.= 111—113, XXX.=114—117, XXXI.=118—121 (konec v tisku schází, je ztracen). Vydání toto proti rukopisům jest velice volné, jednak moderni- sován jazyk, jednak některé méně podstatné věci vynechávány, jiné zase od vydavatele přidávány; tak na př. přidáno na konci kapitoly XVII. (v rkpise A by to bylo na konci 73. rozdílu): „Není divu, ano se to někdy tureckému císaři přihází: však když není do gruntu s stolicí svau zkažený, předce se píše nepřemožený. Nebo Štěstí a Neštěstí jsau sobě blízké sausedy, o tom mnozí vědí, jednoho k hanbě a druhého k zve- lebení přivodí.“ Na konci XVIII. kapitoly (bylo by na konci 78. rozdílu v rkp. A) je přídavek: „dokud ho také neudáví“; atd. 4. Čtvrté vydání (u Oldřicha Valdy v Praze) z r. 1600 jest nezměněný otisk předešlého. Jeden exemplář chová se v Č. Museu (sign. 29 G 3), jiný (úplnější) v universitní knihovně (sign. LIV. F 320). Na rubu titulního listu jest erb s parohy. Titul zní: „Znamenitý a vznešený rytíř jménem Jan Mandyvilla, kterýž v světě) téměř všecky země a krajin(y) buďto po zemi, po moři nebo ..? velikých a nebezpečných puš(ti)nách zjezdil a zputoval, a co očima svýma spatřil, to jest v tuto knížku pořádně všecko položil. Protož kdo máš milost a žádost předivné boží skutky věděti, teď tuto v této knížce můžeš se mnohých a neslýchaných věcí dočísti. " — V Starém Městě Pražském Voldřich Valda vytiskl. M. D. C. 5. Dobrovský1) uvádí tisk z r. 1610, též u Valdy; snad omylem místo vydání z r. 1576 nebo 1600, poněvadž žádného z těchto dvou nezná. Možno též, že přejal zprávu tuto od Krameria,2) který neuvádí vydání z r. 1576 ani 1600, ale zná prý vydání z r. 1610. 6. Kramerius 2) měl před sebou též rukopis se slovy: „V Starém Městě Pražském Woldřich Walda vytiskl. Léta Páně 1600. A nyní obno- vená léta Páně 1687.“ Zdá se tedy (jak již Kramerius poznamenává), že i r. 1687 bylo pořízeno nějaké vydání. 1) Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Litteratur 1818, p. 165. Rovněž ve Výboru z literatury české II. 1868 p. 587/8 uveden tisk z r. 1610, kdežto tisk z r. 1600 tu neuveden. 2) V uvedené „Literální zprávě“ ve vyd. z r. 1796. (Kramerius zná opisy tisků z r. 1576 a 1600, ale mezi tisky edic těch neuvádí.)

Strana XLVIII
XXXVIII 7. Vydání z r. 1796 u Krameria, opatřené vlasteneckou předmluvou, liší se od předešlých hlavně tím, že tu jsou vynechány některé báchorky, na př. o krahujčím hradu, jinde zase se to a ono výslovně prohlašuje za „bájku“, na př. na str. 31: „... Fenix anebo Samolet, jenž jest (podlé staré veršovské bájky) jedinký pták v světě“ atd. Na konci (p. 182—184) jest „Literální zpráva o této knížce“. Výtisků tohoto vydání znám ně- kolik: v Č. Museu (sign. 66 G 41), v universitní knihovně pražské (sign. LIV. D 35), a dva jsou majetkem prof. dra Jar. E. Šťastného. 8. Poslední konečně otisk vyšel r. 1811 (nákladem Krameriových dědiců) v Praze; jest to nezměněný otisk vydání předešlého. Exemplář tohoto tisku znám jeden; jest v Museu, sign. 68 E 84.1) Překladatel a doba vzniku českého překladu. České vzdělání pořídil mistr Vavřinec z Březové. Udává své jméno na počátku svého překladu (A 157a2): „Také já mistr Vavřinec, najjas- nějšého kniežete a pána, pana Václava, římského a českého krále, služebník, též knihy přeložil sem z němečské řeči v českú, aby i Čechóm to známo bylo, což jest v nich popsáno. Důkladný životopis Vavřincův podal Jar. Goll: Mistr Vavřinec z Březové a jeho spisy. (Prameny dějin českých V. 1893, p. XX—XL.) Kdy byl český překlad pořízen, nemáme positivně dosvědčeno. Po- něvadž se však tu nazývá Václav ještě „římským“ králem (A 175a2), zdá se, že překlad byl pořízen buď krátce před r. 1400, kdy přestal býti Václav německým císařem, nebo brzy po tomto roce. (Do starší doby klásti překlad český činilo by obtíže, poněvadž musíme uznati nějakou časovou mezeru mezi vzděláním německým a českým.) Terminus ad quem máme určitě udán smrtí Václava IV. (t. j. r. 1419); Vavřinec jest v jeho službách, když překládá. Jisto jest, že německé vzdělání Otty von Diemeringen vzniklo mnohem dříve před r. 1418, z kteréhožto roku pochází nejstarší německý rukopis. Po stránce slohové překlad český nijak zvlášť nevyniká. Mistr Vavřinec vládl lépe latinou nežli svým mateřským jazykem. Dílem bezpochyby českého překladatele jest rozdělení na 120 (121) rozdílů. Jinak překlad český jest dosti věrným obrazem předlohy ně- mecké. 1) Neuvádím tu otisku některých částí ve „Výboru z literatury české“ II. (1868) str. 587—604. Na str. 587/8 tohoto (dosti chybného) otisku se uvádí, že vý- pisky do „Výboru“ pořízeny jsou dílem z rkpisu křižovnického, dílem z musejního (=rkpis námi označovaný písmenem B). Udání toto jest částečně mylné; již prof. dr. Polívka (Dvě povídky atd., str. 98) upozornil, že rkpisu křižovnického (t. j. námi označovaného D) nebylo při otisku ve „Výboru“ používáno. Zjistil jsem však, že výpisy jsou dílem z rkp. B, dílem z rukopisu M (strahovského, kdysi minoritského); z tohoto vzat zejména začátek.

Strana XLIX
XXXIX Tak stává se u nás přední český historik doby husitské šiřitelem slávy Pseudo-Mandevillova díla. Neobyčejný počet rukopisů a tisků svědčí o oblibě, jaké se těšilo toto dílo u českého čtenářstva. Netrvalo půl století od smrti „Mandevillovy“, a jeho cestopis dostal se již z fran- couzského originálu prostředím latinským a německým do Čech; z téhož století XV. máme zachováno již sedm českých rukopisů. Z toho důvodu můžeme býti „nešťastnému landfaréři“, jak již Dobrovský1) Mandevilla nazývá, vděčni; čeští literární historikové i grammatikové — tito více a častěji — budou se vždy dovolávati jeho jména. 1) Korespondence Josefa Dobrovského, III. díl (vydal Ad. Patera) str. 53.

Strana 1
PŘEDMLUVA ADAMA BAKALÁŘE, MĚŠTĚNÍNA A PÍSAŘE MĚSTA LITOMYŠLE.1) Nikterak jsem se tomu obrániti nemohl, abych neměl o tomto Martinu Kabátníkovi oznámiti, kto jest byl a proč jest do Jeruzalema chodil, žádán jsa za to od impressora i od mnohých dobrých lidí, i sám to za věc slušnou usuzuje, poněvadž o tom již nemnohým vědomo jest: Tento zajisté Martin Kabátník byl jest měštěnín města Litomyšle za pa- nování urozeného pána pana Bohuše Kostky z Postupic, tehdáž minemeystra království Českého slavné paměti. Člověk v školním umění neučený, však jináče v opatrnosti dosti umělý, jakož tato knižka o něm svědectví dává- Leyk žádného jazyka neuměje krom svého přirozeného českého, jehožto přátelé a známí ještě až do dnešního dne u nás živi jsou. Kterýžto byl při- 10 bral se do Litomyšle z Prahy, z příčiny té, že jest svědomí svého při nábo- ženství kněžském upokojiti nemohl, i hledal zda by toho dojíti mohl při bratřích (kteříž na ten čas najlepší svobodu měli pod týmž svrchuřečeným pánem Jeho Milostí, s nimiž týž pán jako jedno srdce byl, i jich ochraňoval, aby se jim nátiskuov a bezpráví nedálo; neb pán otec jeho byl bratrem a paní 15 matka sestrou), i došel toho, totiž již řečený Martin, že jest také bratrem byl. Když pak tu v Litomyšli bratří starší častá na ten čas spolu rozmlúvání mívali s mnohými znamenitými lidmi, jako zvlášť s Jeho Milostí pánem svrchu- řečeným, při čemž také i tento Martin Kabátník býval, vždy se na to ptajíce, bylliby jaký lid ještě kde na světě, ježto by se choval podle spůsobu a řádu 20 první církve svaté, tak jakž písma svatá o tom vypravují, žádajíce vždy s ta- kovými lidmi jednotu svatú držeti a nechtíce žádní rotníci a sektáři býti. I uložili, aby některé osoby z sebe do cizích a dalekých krajin vyslali, aby oni to svýma očima přespatřili a shlédli, nechtíc na samých zprávách dosti míti, kteréž jim dávány byly, i od osob z těch krajin do Čech přicházejících, 25 jakož o tom sami píší v spisích svých atd. I podvolili se v to z nich čtyři muži, bratr Lukáš dobré a svaté paměti, rodič a bakalář Pražský jeden, druhý Mareš Kokovec, člověk hodný řádu rytířského, třetí již řečený Martin Ka- bátník, a čtvrtý nějaký Kašpar z Marek. Jimžto bratří náklad dali s pomocí 5 1) Vyňata z vydání Cesty Kabátníkovy z r. 1539. M. Kabátníka Cesta do Jerusalema a Kaira. 1

Strana 2
2 5 20 mnohých dobrých i urozených lidí, zvláště s Jeho Milosti pána svrchu často jmenovaného, kterýž jim i fedrovní listy od Jeho Milosti Královské krále Vladislava slavné paměti zjednal, neb bez toho nesnadně by mohli zvlášt těch časuov tam projíti. A ti potom spolu jeli až do Konstantinopolim, odkudž se potom s dobrovolným svolením rozjeli. Bratr Lukáš pustil se do řeckých zemí, aby je projížděl, Mareš Kokovec jel skrze země taterské do Mozkvy, Kašpara, davše mu něco zlatých, nechali ho tu, aby na ně očekával, Martin pak Kabátník dostav nějakého žida, k Egiptu a k Jeruzalemu se obrátil, jakož tuto o tom vypisuje. Co pak tam zjednali, to těm, kteříž je poslali a na to to náklad učinili, vrátivše se, vypravovali. Čežhož u nás v Litomyšli ještě až do dnes svědkové živí a hodnověrní zuostávají, kteříž, když se to dálo, pří- tomní tomu bývali a ty věci přeslýchali. Odkudž se znáti dává, jaká jest péče bratrská o to byla, aby jednotu svatou drželi s těmi, kteřížby příkladem Krista pána i církve apoštolské 15 a podle písem svatých se řídili a zpravovali, když sou se v takové práce i nebezpečenství vydávali, nákladu i zdraví svého na to vynaložiti nelitujíce. Jakož pak to nejednou učinili, neb potom ještě podruhé bratra Lukáše s dru- hým bratrem Tuomou Písařem 1) vyslali do Říma, aby prošel krajiny vlaské i frankreyské atd. Tento pak Martin Kabátník, že jest byl člověk velmi přívětivý a libých rozprávek, žádán jsa od mnohých lidí, jak tam na té cestě spatřil, i svých příhod, jak se mu na ní vedlo (o čemž jim často vypravoval), vypsal. I učinil jest to k žádosti jich, a jim i nám nevědomých věcí žádostivých k vědění jistou vědomost pozuostavil. Protož ty milý čtenáři, znaje tohoto muže hodného víry, tím jistěji zvěděti muožeš o spůsobu dalekých krajin, tyto knižky prohlédaje; nevažiž tehdy sobě jich koupiti, neb tak za to mám, že toho nebudeš pykati. Měj se dobře. 25 1) Slovo »Písařem« v exempláři městské knihovny žitavské rukou starožitnou přetrženo a nad ně »nemce« připsáno.

Strana 3
Czieſta z Cziech k Jeruzale". 1) ktoz by chtiel giti neb geti bez wody a bez morzie, kudyz ſem ya giel y ſſiel z zemie Czeſſke z litomyſſle przieſ zemi Morawſku a Slezſku, az do Krakowa| czeſta gt ſnadna a w pocztu gt mil bez dwu padeſat. Potom ſe brati z Krakowa do lwowa; Take gt mil pa- deſat.| kterezto 2) mieſto lwow mieſto gt w zemi Rauſke. Potom ] ſe brati z Rauſke zemie do zemie Walaſke az do mieſta | Sſoczawy a gt mil take padeſat. od Sſoczawy k Dunagi| poczitagi mil ſſedeſat bez dwu. od Dunagie przes zemi| Tureczku gt geti przes hory welike a pržes paufſtie| dluhe, a niekde mieſta y wſy ſe nalezagi na czeſtach,] ale rziedko a we mnoha milech gedno od drucheho a to | az do konſtantinapole. Do konſtantinapole od du- 10 nagie) geli ſme trzi Nediele; nez w pocztu mil newiê czoI geſt, neb ſe giz od Dunagie mile necztu. kkdyz | gſme do kôſtantinapole przigeli, widiel ſem mieſto | welike, a czoz ſem rozumieti mohl3) y ſ gynymi, kterziz 4) Prahy ſwiedomi byli, ze ſe na tak welike zdalo | yako trzi Prahy; nez ya prawî yako 5) puol trzetie, neż ſpiefſ gt 15 wietſſie; ne 6) ti, kterziz ſemnu byli, pilnie I gie ohledagicz a ſpatrzigicz,7) ze gt gtie wietſfie nez ] trzi prahy. w konſtantinopoli w tô mieſtie nayde [2 A] lydi rozlicznych wier a yazikow, a kazda wiera nebo! gednota magi ſwe koſtely a zprawcze, Rziekowe a| Rzy- mene, Turczy a Zide; a kazde te gednotij geſt] welmi mnoho, wſſak Turkow 20 gt Naywiecz a | Zidow. Turci koftelow ſwych magi mnoho, nez zadny Zid rziek anij krzieſtian do nieho nechoid, lecz| by chtiel gich wieru przigeti 8) a obrziezati ſe dati. Tehdy kazdeho takoweho Turczi przigmu a k nie | ſe prziwietiwie magi, laſku k nye' okazugicz, da|wagicz ge penieze y gine pomoczy ger cziniecz. Jakzto k nie' miloſt ma, tak ſe y dary k nie' v'kazie.9) 25 Jakoz ſe mnozy na Tureczku wieru dawagi| a czoz ſem rozumieti muohl, ze naywiecz proto,| aby peniez doſti mieli. Jakoz ſem gednoho widiel| y znal, kteryzto przi tô czaſu, kdyz ſem tam byl, dal ſe obrzezati 10) a prziyal wieru gich; proto ſê | nemuohl znati, by czo lepſſi byl nez yako prwe,! y zuoſtal 11) v nych. w konſtâtinopoli gt hrad nad ] samy morziê, wzdielany doſti nakladnie a w ohraldie gt welike 12) a na proſtrzednye welike horzie| lezi, a hned pod 5 30 1) do Jeruzalema. — 2) To. — 3) rozuměl. — ) jsou. — 5) že. — 6) než. — 7) ohledujíce a spatřijíce pravili — 3) přijíti. — 9) ukazuje. — 10) obřezovati. — 11) jest. — 12) veliký. 1*

Strana 4
4 ſamu horu zſchazie ſe biele morže [2 B] s czerny 1) morziê, a zadny korab, kteryz plyne z 2) Benatek, I nemuoz gynudy prziplynuti k konstâtinopoli nez pod hrad czieſarſky. Take Czieſarz Tureczſky na tô hradie dworê geſt vſtawiczne. Czieſarz Tureczky geſt pan buohati3) welmi na ſtrziebro, neb wdyczky v geho dworu z ſameho zjſtrzebra penieze dielagi, kterzizto peniezy slowu aſpry; a swy zoldnerzuô a gich Jazyke Gencziarzô 4) obyczieg] ma kazdy den Sluzbu platiti a to rozdielnye5) I jakoz nakom widij a jakzto zaſluhuge. Niektery ma ſluzby zapſano Sto aſprow na den, Giny 6) puol druhe] ſta, niektery pa- deſat, nektery xxxti, chudſſy 7) xxti. I to gt skoro obeczno v nieho platiti po xxti Nayniſſym ſluzebnykô, iakoby w cziechach nadworniku ! nebo dielner pa- cholku,8) gto Takowy nicz ſ woynu | cziniti nema; a giz pak Nayſſpatniegſſe" po czty rziech aſprach Na den. aſpra plati cztyrzi penieze ] biele).9) W konstantinopoli gt laznie welika wel' a dielem cziſty vdielana, w trechto 15 zemiech naſſie° I Jazika neslychana, mnohy owſſe 10) newidana. w te | lazny gt komorek welmi mnoho na rozno ſem 11) [3 A] I tam na wſſieczky ſtrany, ze wnich zbludi czlowiek a a nevhodi znych do obecznie laznie. do te kazde komorky ktoz do ktere chče, muoz wgiti a zmyti ſe moz ſam po woli; a w niekte ſe take trzie nebo cztyrzie mygi. a do te kazde komuorky nebo lazniczky 20 teczie woda tepla y ſtudena. Swrchnicz w nich za|dnych Nenie nez gedne lawicze, na kteryz ſedagi,| a ty gſu z cziſteho mramoru dielany; a geſtli ze ſe chczeſſ ſhrzieti, tehdy lechny Na podlazie, paklit gt ] horko, sedny Na lawiczy a deſſti- czku 12) pod | nohy podlozi, kterez ſu hned k to' przipweny. proſtrzed | tiech komorek gt iako Swietnicze welika; projſtrzed te ſwietnicze gt iako by byl welmi welliky ſtuol zwyſſi dwu piedi a gt na ctirzi ſtral a gt cziſty ſſtuk- werkê dielano 13) wffiech barew| kameny cziſty, az ſe rozlicznye stkwe. w tom stole ] cztyrmezczetma 14) Raur medienych, kdyz wytrhneff 15) z ktere ffatek, tehdy ſtrzika az do ſtropu, w gedne Tepla a w druhe ſtudena woda cziſta; a w te lazni welike mnoho gt dwerzi na wſſeczky! [3 B] Strany, gto gimi chodie do tiech malych laznij. a ktoz ] ſe chcze w te lazny16) myti, da aſpru ten pez a powoli ſobie w nye iakz ſe lybiti 17) bude. Ta laznye ſlowe | Cżeſarzſka a z te laznye kazdy den dawagi platt| Studentô do kolegie, neb gim to Cziefarz dal. 18) Do ] Conſtantinopoli Neſmie zadny Neſti a 19) weſti woſku ] a ſoli; pakli by ktere z ſtoho dweho naſſhi v koho| z hoſtinſkych lidy, poberu gev Turczy 35 wſſieczko czuoz| ma, neb hned od toho zwaſſtie vrzedniczy gſau | vsazenij, gto kupcze prziehledawagi 20) a strzehu toho | welmi pilnie. Mohloby 21) ſe 22) wiecze Nieczo pſati o | obyczegi mieſta 23) a Czieſarzi gich, ale pro vkralczenije zanechâ; nez to wiê, ze tu gtie dobre bydlo: za penieže 5 10 25 30 1) červeným. — 2) od. — 3) veliký a b.— 4) Jenčařóm, tak jich jazykem jim říkají. — 5) a platí jim rozdílně. — 6) a některý. — 7 některý. — 8) služebníku jako nádennímu pacholku. — 9) Tak odděleno v rukopise. — 10) více. — 11) Na dolejším kraji této stránky přípisek pozdní rukou: lazein w Konftantijnopoly. — 12) deštičky. — 13) dělaný. — 14) osm. — 15) vytrhne. — 16) v ní. — 17) komu líbí. — 18) In margine přípisek: Wofk Sul. — 19) ani. — 20) přehledují. — 21) mělo by. — 22) + ještě. — 23) o tom městu.

Strana 5
5 ſobie vcziti muoz, ktoz gie ma a ſwobodnie ſobie cziti w giedle a w piti; nez dale newiê, by gie ſobie czlok ſmiel vcziniti, zwlaſſtie| krzieſtiâ a czizozemecz. A kdyz ſmy geli z konſtantinopole magicze vmyſl| geti k Jeruzale, pla- wili ſmy ſe przes zatoku | morſku, kdez ſe zſchazie biele morže z s czerny morzê hned tu v konſtantinopole. a to plawanie! [4 A] a to plawenye Naſſe mohlo 5 byti 1) za mily z ſſyrzij; 2) a odtud ſmy nemieli zadneho wodneho wezenye 3) wiecz przies nicz, bychô ſe plawiti mieli, az do Je|ruzalema. Przieplawiwſſe ſe przeſ tu zatoku geli ſme przies hory welmi welike magicze przes me 4) trzi dnij! ceſty az do Burſy mieſta Cziefarſkeo. a tu ſe mile necztu, nez ſlowe den ceſty. Burſa to mieſto lezij pod horami welmi welikymi, gto 10 na tiech horach | ſnyech wzdyczky lezij, zrok do roka Neſtagie.5) Burſa gt mieſto bohate na wſſieczky wieczy kupe6) czke, bohatieiſſie nez konſtantinopole, neb gt mieſto ] ſkladne, ze odkudzkoli a iaka kupecztwie po zemi] wezu,7) gynudy weſti anebo geti8) Neſmiegi nez | do Burſy. W Burſy wina malo gt, ale wody gt ] dobre doſti, kteraz tecže z trech hor ſnieznych. 15 Prajwili mi, ze magi proroczſtwie o tom mieſtie, ze by bylo nieiake gežero Na tiech horach, kt'ezto ! gt welike welmi, a ze by k to' gezeru zadny ] z lidij nemohl pro przikroſt tiech hor, A to gezero| ze by ſe mielo niekdy protrhnuti a3) wytopiti | mieſto. Take Na tiech horach zwierzata gſau10)1 [4 B] Jako pſy Nebo tako liſſky, kterazto 11) w noczy, kdyz ſe lide 12) vpokogie, zbiehagi z hor a przibiehugi az k mieſtu a | beru czoz mohu dogiti a vneſti a zase Nahory vtiekagi. za to ma, ze su podobne k opiczê, nez newidiel ſem gich, nez ſlyſſel ſem. Jazyke Tureczký slowu 13) daffinowe, czesky 14) newie, kterak abych ge gmenoti miel po gich | 1azyku nez zlodiegi. a kdyz ta zwierzata krzicze, milo gich poſluchati, gto diwnymi hlaſy kwielegi promie nugicz hlaſy ſwe podobne 25 k malý dietě. W burſy w tom mieſtie vdielal Czieſarz Na ſwoy groſſ 15) | duom hoſtinſky, iazyke gîch ſlowe karwaſar, w tiechto| zemiech newidany a ſnad z rziedka slychany. a ya | giz Newie 16) duom hoſtinſky muozh geſstie Nakladnieyſſi 17) byti nez gt ten. A duom ten gt tak weliky yako Niektere miesteczko. Proſtrzed toho domu gt Rynk okruhly a podlazen gt kamene alaba- ſtrowy welmi hladky, a proſtrzed | toho rynku vdielani ſu cztyrže ſlupowe z kamene| teſaneho welmi cziſtij.18) Na tiech cztirziech slupiech] vdielan gt piekny koſtelik Tureczky, kteremuzto | rziekagi fwy yazikê Nezczyt, a gt welmi czifftie| przipraweny. pod tiem koſtele gt vdielana raura| z cziſteho ka- 35 mene mrameroweho a alabaſtroweho [5 Aj. A proſtrzied te raury ſtogi ſlup mra- morowy a w tô | ſlupie gt xute trub welikych mozſaznych a z tiech wiſſiech trub tecže woda do Raury; pak druhy ſlup] take mramorowy ſtogi, od prwnieho muoz byti Na] cztirzi kroky, a ten ſlup gt o oſmi trubach moſaznych] a z tiech 20 30 1) bylo. — 2) Na hořejším kraji přípisek: tu gt Boſphorus Tratius. — 3) žádné vody. — 1) cestou. — 5) do roka a nikdy nesejde. — 6) Na kraji přípisek: Burſa. — 7) vozí. — jeti neb jíti. — 9) + to město. — 10) Na dolejším kraji přípisek: Gezero. — 11) kteřížto. — 12 zesnou aneb. — 13) říkají jim. — 14) jakoby řekl. — 15) Na kraji: Dum hoftinfky. — 16) nevěřím. — 17) + nad ten. — 18) čistého. 8 )

Strana 6
6 5 15 30 trub tecze woda doryt 1) do koryt kamênych. Pak w tiech korytech 2) Napa- gegi konye, welbludy, oſlyI y gina howada; ale w prwnie Raurzie k potrzeba wodu3) beru. A kdez konije ſtawiegi, gſu tak ſklepowe cziſtij a welmi pieknye przi- prawenij, ktor wzdymchowanij, gto wnaſſich zemiech malo gt tak 4) pieknych, kdez | hide ſwe poklady 5) chowagi. A komory, w kterychz ] hoſte bywagi a zbozie ſwa w nich chowagi, gſu tak ! cziſtie przipwene, gto o nich w zemi czeſke neb wI gine6) gt neſnadne rozprawieti, neb gt k prawdie nepodobno. Nez ktoz by widiel, ten by7) ſnadnye| wierzil a wiec by o nie 8) rozpwiel. w tom 10 duomie | komory gſu dwoge a gedny dole, druhe Na ] horzie,9) a gſu wſſeczky klenute, a w tiech pak] komorach wſſeczka ſwa zbuozie hoſte chowagi. A ktoz 10) da aſpru tê peniez! Na den, giz ſwobodu ma podle do toho do' przigede, obyczegie gich 1 [5 B] A mieg yaku chczeſſ. Do toho do' gt kazde" ſwoboda geti neb giti, zidu krzieſtia' pohar, zler y dobre'. W tom domie gſu prewetowe welmi pprawny 11) a ] p'd nymi gt cziftie mramorê a alabaſtré welmi hladky fſtukwerke wydlazeno. A na to dlazenie] tecze woda trubami gedna zhora druha doluow.] A na tê prewet Nemoz nez bosyma Nohama giti! pro tu wodu, kteraz po tô dlazeny tecze, a v kazde ſtolicze gt truba a tu trubu tecze woda cziſta do kamene a tu ſobie vmywagi rucze, Nohy y gine potrzeby; Neb onij ten obycžeg 20 magi. A takowych I prewetow gt Niekolik w tom dov. do toho domuI gſu wrata Nebo brana; welmi gſu cziſtie okrajſſlene a dielana gt z kamenye z neoby- czegneho | a welmi cziſteho rozlicznych barew, ze ſe ty we|rziege diwnye , ze ya onich nevmiem I powiedieti. A nad bray gt kamê zawiefseny, blyſkagi 12 moz | byti Na trzi 13) prſty zſtluſſti, a ten kame gt od niektereho ſylneho 25 muze proſtrželeny ſtrzielu czieſajrzſku, kterazto ſtrziela w tô kameny gt.14) Na pamiet] toho gt to zaweſseno, ze gt Cziefarz kazial tê dom vstawieti. Jakoz znamenye diwna a rozlijczna wſſady, kdez gt czo Czieſarz ktery vſtawiel 15) [6 A] widiel ſem. gtie wiecze 16) bylo by czo pſati o tom ] do', spoſpiech 17) zanechâ pſati. A odtud gſme gieli do gednoho mieſta, kterez flowe 18) Angarye, w kte- rezto gt mnoho tiech rziemeſlnykow,! gto ſſamlaty dielagi. A do toho mieſta z Burſy| gt xute dnij czeſty. okolo toho mieſta giz gſu puſſtie welike bez leſuow, a hor malo, nez rowen cziſta.| Angarie gt mieſto welike a lezy 19) Jako Zatecz. a to | mieſto gt oſtattnye Cziefarzie Tureczke°. A take [ zemie tureczke 35 dale Nenye. A odtud gſme gieli do zemie adzamſke przes puſſtie dluhe. zemie tak gt biedna ta a nuzna, gto w nye Nenye chleba anij drzewie,20) nez mieſto drew krawie layna 21) ſuſſie a v toho wohnie ſobie ] warzie a chleby peku/ Take chleba gine° malo] magi nez geczny, y ten gt czerny iako vhle, neb| ſem se 40 ptal, procz tak czerny chleb magi? prawili ] mi, ze ſe hned tak czerny Geczme 1) Přetrženo. — 2) + kamenných. — 3) toliko. — 4) takových. — 5) svá zboží. — 6) v našich zemích. — 7 ještě by. — 8) o tom. — 9) nad druhými. — 10) přijde. — 11) při- pravení. — 12) blýští. — 13) čtyři. — 14) + ještě — 15) ustavěti kázal. — 16) dosti. — 17) ale pro zaneprázdnění. — 18) řečeného. — 19) + na hůře podobně. — 20) mají. — 21) kravince.

Strana 7
rodij w zemi | gich. Mlynow take w te zemi Nemagi, neb wody | maliczko v zemi gich gt/Protoz ten geczmen ] w zernowiech meli. Take te mauky oby- cziegie| pytlewati Nemagi,1) nez tak z plewami rozdielagicz | wodu, z toho pekaczky teniczke dielagi; A ty l [6 B] wlozicz na Panwiczku2) a Pod tu Pan- wiczku Naklade krawich layn 3) a to gt gich pecz, a ginych ſem peczy Newidiel v nich. a czoz ſe tië ohnie Nedopecze, oſtatek ] Na ſlůczy doſuſſy, chleb ten za to mâ, ze gt gim dobryI podle zwyku gich; Nez na gt byl velmi trpky gieſti; a kdyz gineho Nebylo, y ten ſe Neobranil. Take kdyz ſmy chtieli wodu piti, muſyh ſme gi v nich za pemeze] kupiti. Gyne pſoty Na kratky czaſ bylo geſt doſti, zanechâ prawiti.4) A odtud gſme przigeli w gedenadſti dnech do gednoho mieſta, kterez ſlowe Bayſar.3) to mieſto lezy pod horami 6) I welikymi a Na tech horach bylo ſniechu mnoho, a czaſu| toho welmi zyma byla, ze ſe nâ ſtyſkalo, a to bylo mieſecze liſtopadu. V toho mieſta gſu zdi zborziene ] a mieſto wypalene od zold- nerzow Tureczke° Czieſarzie, | kdyz gſu tahly proti Huzhaſſonu kniezeti 15 zoldanowu. Jakoz gſu na prawili, ze tehdaz ſ ny ſe bili a Na hlawu od nieho Turczy porazenij byli; a to wiecz nez gednu ] ſe ſtalo od nieho Turkô od toho kniezete. Neb zolda gt pa bohaty Na lidij y Na zlato prziewelmi A moczny gt take. ge Nemohl Tureczky czieſarz | Odeprzieti, y wzal ſny ſmluwu a drzi gi az do dnes.7) [7 A] w tom mieſtie Nemohli ſme ſobie chleba kupiti, totiz 20 ten| den, kteryz gſme przigeli do nieho, Nez tepruw druhy] den Naſſhi ſme. k giedlu Nemohli ſme czo ſobie gineho 8) | kupiti Nez kyſele zelee a czibuhi mladu. A w tom mieſtie byli ſme do cztwrteho dne, Neb ſme welbludom od pocziwali. A odtud gſme geli do zemie, kteraz ſlowe Turkmaſka. zemie ta gt 25 hornata welmi wod dobrych y drziewie ] magi doſti. Chleb welmi cziſty magi biely, Nez welmi | malo ho magi, Neb p welike hory a leſy Nemagi I ſobie kde obile a ginych wieczy ſeti. Ta zemie geſt ] horka. knyeže pana magi A knyeže to tentho obyczieg | ma: kdyz ſe leto poczina, Tehdy hned ſwych obydli9) nebo zamkow ſe wſſemi ſwymi, kterez ma, do hor k potokom tahne, kterzij 30 mezy tiemi horami gſu. A| zany wſſichni ldee z mieſt y ze wſy ſe wſſemi wieczmi| ſwymi mowitymi, kt'ez magi, Tak ze mieſta y wſy | puſte oſtawagi. a w tiech horach okolo tiech potokow| kopagi, kdez kto muoz a ſegi ſobie potrzieby k zywnoſti| ſwe a ſtada paſu; neb dobytka mnoho magi a tiem Naywietſſy 10) ſwu ziwnoſt wedu. a w tiech horach obylwagij az do zymy. 35 a Tak ſem ſlyſſial, ze to gich obyſwanye gt pro horko, Neb gſu lide kraſny a bielij, gto ſem gi Newidial podobnych zadne zemij. [7 B] Potom ſme przigeli gedenaczte' dne do mieſta, kteremu] rziekagi marys.11) to mieſto lezij pod horu a ſkrzie nije tecže potok cziſty, w tom mieſtie giz bylo wino, nez neſmieli ſmy ſe na nie ptati pro arapy totizto p murženyny, 40 neb ho ſami nepigi a giny za zlee magi, ktobyI gie pili, a zwlaſſtie hoſte; neb 5 10 1) nepytlují. — 2) Na hořejším kraji přípisek: krawſkeimi leyny chlib pekau. — 3) kravinců. — *) psáti. — 5 Kayffar. — 6) Přípisek na kraji: Baijfar. — 7) podnes. — 8 ) Ale málo co jiného najde. — 9) obývání. — 10) najvíce — 11) Na konci přípisek: Maris.

Strana 8
8 5 ſe hoſt musy we wſſiê| opatrnie mieti a ſwobodnie ſobie necziniti, zwlaſſtie yako| domaczy anebo yako ti, kteryz jazik gich vmiegi. take w tom mieſtie gt pocziatek mytt zeme huzhafanowy. w tô mieſtie nenie vrczeneho mytha zadneho, nez czo | komu rozkazi a neb na nie wydrzieti mohu, to dati ] muſy; a gtli ze by nemiel czo dati, protot ſe neſlijtugi, nez wezmucze gey na hrad, ta dielati muſy, czoz ger kazi, dokudz onij chtie. A odtud gſme przigeli druheho dne do Anthyochye,1) ! kterezto mieſto gt na hraniczy; kterezto mieſto dieli] zemi murzenîſku s zemij Trkmaſku2 a lezij na cziſte ] welike horze, a hrad dale w rowny na bahnie a gt podobny 10 k Towaczuowu. Tu gt giz wina doſti; nez take ſme ſe na nie neſmieli ptati protu przijczinu, ze ſme lide neznami a lazika gich nevmielgicze. Giz ſe tu murzeninowe poczinagi, nez geſſtie wiecze lidij bielych a zda mi ſe ze gt. W tom mieſtie] byli ſme dwa dnij, chleba wody y rozliczneho i [8 A] wowotcže bylo czo doſti kupiti. Stala ſe nâ tu przihoda:| kdyz gſme giz z mieſta geli, 15 pokluzl ſe welblud s wrſſku! y rozczieſl ſe, že hned dale odtud nemohl. fformâ ſie welmi zaſtaral, kterehoz byl gt welblud, a lituge geho plakal gt, neb byl welblud dobry a byl zan dal xxt zlatych. Ja take bez ſtaroſti nebyl ſem, neb ſem byl ſobie| v toho fformaa nayal toho welbluda, neb ſem na nie wſſeczky ſwe wieczy miel y ſam ſem ſe druhdy naniê | neſl. Potom naſſy 20 zsrziezali welbludowy hrdlo a rozsekali ho3) na kuſy a dielili mezy ſebu tak, zie ho tu | kuſ nezuoſtal; neb naſ tehdaz gielo ſpolu wiecz nez | na puol druheho ſta kupczow ſ welbludy mnohymi. neb tam magi welbludy mieſto wozuow a wſſeczky wiecy | nanich neſe 4) ktoz czo ma. Pak odtud 5) trzetieho dne przigeli ſme do Galaty,6) kdezto | take ſwaty 25 pawel bywal vczie wierzie pana kryſta. Mieſto to gt piekne a hrazene, zed okolo nieho geſt| dobra a prziekop hluboky; a prostrzed mieſta geſt hora wyſoka a na te horze gt hrad. okolo neho gt przekop wodny a hluboky welmi, a do hradu nenye brany nez | fforttna, a gedne czoz tam wegde, wgeti na konij Nikaz | nemoz. w tom mieſtie wſſiech wieczy naſſli ſmy doſti podle 30 obyczegie gich, zwlafftie kupeczkych wieczy mnoho] w niem gt; Neb w tô mieſtie gt ziklad weliky od 1 [8 B] kupczow z mnohych zemi. w Galatie ſme byli trzy nejdiele a czakali ſme kanczlerze zoldanowa, kteryz byl v † Ture- czkeho Czieſarže w poſelſtwi, neb ſme ſami neſmieli| dale geti. y przigel ten kanczlerz welmi ſlawnie a ] bohatie mnie newidanie, magie ſebu trzi ſta konij 35 pieknie prziprawenych a ij �ta welbludow,7) gto wſſeczky | wieczi k potrzebâ ſwy na nich neſli.8) nebo kdez zde wuoz] ta na to mieſto welblud, neb v nich w obyczegie nenie wozi mieti a nemagi by chtieli gie mieti; p welike hory z gedne zemie do druhe ſ nymi geti nemohu. Take tê| kanczlerz miel s ſebu xnte dromedarzow9) a wſſech ] xute byli przikryti zlatohlawê welmi czity, 40 a na nich ] byla ſedla wſſeczko pozlatita a ſtrzmeny z cziſteho zlata, vzdy neb ohlawi, kterez ktor prziſſluſſegi, y gyne wſleczky wieczi od zlatta. O tom drome- 1) Na kraji přípisek: Antiochia. — 2) turecku. — 3) jei všeho. — *) nesou. — 5) jeli jsme a. — 6) Na kraji: Galatha. — 7) Na kraji: welbludowe. — 8) nesú. — 9) Na kraji: Dromedarzj.

Strana 9
9 darzi tak ſem [ ſlyſfal od nich, ze geden den padeſat a niektery Lx mil vbiehne. Take k gedne pilne potrzebie gich | chowagi, kdy by zoldanowj potrzebie bylo niekde| do niektereho mieſta nebo kraginy w padeſati milech nebo w Lxti gednoho dne ta byti ſ poſelſtwim, ! Tehdy na dromedarzi poſile; a ſediczemu na niem ] oczi zawazij, aby newidiel a to 1) prawie, ze by to pto 1 [9 A] vczinili, aby prudkoſti wietru ſobie oczij neſkazil. A ſedlo gt na dromedarzi hluboke, kdyz w nie ſedij, geſt| ge ſkoro do pazij,2) ze wypadnuti nemoz, a naweducz dromedarze na czeſtu y puſtie gey, a dromedarz welmi! prudky chodem gde, ze gt k podiwenij, neb ſem to ſam widiel, a take prawie, ze ſe nezaſtawi dromedarz ] nikdiez nez na tô mieſtie, kamz poſla gt; neb ſu | hned k to' vcze- 10 nij. O tech ſem take ſlyſſial, kteryz na nich ] gezdie, ze zadny ſtaroſti wieku ſweho doczakati nemuozI pro malomocznoſt, kteraz na kazdeho przihaze, nebo gine | tiezke nemoczi, gto na nich 3) z prudkoſti wietru, kterehoz | wſe zleho naberze; y muſegi mrzieti takowi drzewe czaſu. Potom ſ tiem poflem geli ſme az do mieſta, kterez ſlowe ! Jazikem gich Cham a czeſkym Capadocij.4) cztirzi dnij| czeſty mieli ſmy do nieho z Galaty. To mieſto lezij pod stranij weliku; proſtrzed toho mieſta wysypan gt | wrch neb kopecz welmi wyſoky, y prawie, ze niekdy | za krzieſtanow na tô wrchu byl hrad, y zda ſe, ze byl welmi piekny przipraweny, neb gt gtie toho mnoho znamenie. Zborzili gey pohane murzenine, kdyz ho dobyli. O gich mlyniech, kterez magi v toho 20 mieſta, bylo by I czo pſati, kterak gſu hdee chlupi magicze rzeku cziſtu tekucy ſkrzie mieſto a mlyna ſobie v mieſta5) vdiellati nevmiegi; nez aſa cztwrt mile od mieſta mlyn [9 B] magi welmi ſſpatny a nan z mieſta wodu wedu zelnucze gi kolem a 6) a zlaby, a po tiech zlabiech teczie] az na mlyn. tak w nachloſti oſtatku ſem nemohl] zſlednuti. A odtad ſmy geli do Azij; jazikê gich ſlowe Chay.] z Capadocij przigeli ſme do neho druheho dne. To mieſto na pohledienij zda7) ſe tak welike byti yako | nowe mieſto praſke a Take dluze lezij, waly gſau | okolo nieho wyſoke a obycžege Czeſkym gſu dielany, gto 8) ſem w tiech zemiech gim podobnych newidial, a ze pro ty waly w mieſtie domuow newidieti. O tom mieſtie newiê 30 czo pſati, neb ſem ſobie w niê! gedno chleba kupil y geli ſmy przied ſe; nez mlyny 9) potworne ty widiel ſem. I przigeli ſmy na nocz k bethanij a tu ſme lezeli przed [ mieſtê. A Bethanye gt mieſteczko malitke a gſau| w mê wſſeczko krzieſtane Rzieczti. tu ſme giz pili wino, alle kradmo, neb ſme ſe arapow bali. Rano wſtawſſe geli ſme k da- 35 maſſku a do neho ſme] przigeli trzietieho dne z Bethanye. Damaſſek gt mieſto welike welmi; newiê by nebylo tak wellike yako trzi prahy, neb gſu Turcy prawili, ze gt wietſfie Constantinopole a o Conftantinopoli] niekterzi prawili, ze gt wietffie nez trzi Prahy. [10 A] nez to ſem ohledowal, abych ſpatrzil welikoſt tiech dwu] miest, Constantinopole y Damaſſek nekterak ſem 40 nesmohl ſpatrziti; nez wiem, ze gsu welike welmi. Damassek gest w cziste rownij, na mieſtie lezij weselem; a s gedne] ſtrany damafíku gt Hora 10) a na te 5 15 25 1) tak. — 2) a k tomu sedlu ještě popruhy přiváží. — 3) se namuož. — 4) Na kraji: Capadocia. — 5) v městě. — 6) na. - 7) zdálo mi. — 8) jakž. — 9) mají. — 10) + velika velmi.

Strana 10
10 horze gt koſtel a| tak ſem ſlyſſal, ze by na te horze zabil Cayn abele| a ze ten koſtel na pamatku toho vſtawe geſt. A to nam prawili krzieſtiane y arapi, ze by ſe tu nayprwlniegſſe wrazda ſtala. Damaſſek gt mieſto bohate na wſſeczky wieczi y na wodu, neb do nieho teczie ſedmdeſat potokow a dwa. Pak na kupeczke wieczy gt prziewelmi bohate, geſſto [ na wſſeczky wieczy, a na wſſie te czestie nebyl ſem w I bohat- ſſiem, neb gt mieſto ſkladne a w nie bywagi | kupczi z rozlicznych zemi nam znamych y neznamych.| w Damaſſku chleba, wina, maſſa y ginych wieczy k| ziwnoſti obyczegiem gich hoynie doſti, nez wina, acz | doſti gt, wſſak ſwo- 10 boda nenie puſſtiena kupiti geho, neb Damaſſke murženyne wladnu a onij wina neſpigi, protoz ſe welmi hniewagi na ty, ktoz gie pigi, na hoſti pak a na nezname lidij zwlaſſtie; neb nas krzieſtiany onij, gſucze pohane ſami, za ty nas magi.| neb gtli ze ya nebo gynij chtieli ſme wino piti, muſyli ſme giti krzieſtiano, a tê na kazal giti do koſmory y zawrziel nas ta 1) a tak ſme wino 15 piti ſmieli2) [10 B] Ginak nicz. W Damaſſku tak gt owotcze mnoho, ze| to mohu prawiti w prawdie, ze jak ſem ziw, w gednom | mieſtie newidiel ſem ho wiecze jako w Da- maſſku na| trhu pdawagicz, a to owotcze rozliczneho, gto mnie ſe zda, ktere by mohl pomyſliti, ze gie tu nagdie, nebo 3) Damalſſku gt welmi mnoho 20 ſadow prziecziſtych y zahrad,| ktor rowniny cziſte, gto natrzi ſtrany kraginy oczima ] prziehlednuti nemuoz. Z Damaſſku na wſſeczky kraginy | dodawagi owotcze roznaſſegicz gie na welbludiech ] po kraginach, az y do Egypta noſie gie, a na woziech neſwozie, neb gich nemagi. Damaſſek okolo ſebe ma ] zed tak podobnie jako okolo prahy, nez ne wſſudy; neb I bylo mekdy dobyto y gt 25 zdi mnoho zborzeno y nenie! zase az y dodnes oprawe°. w Damaſſku gt sſybenicze] prostrzed rynku a to gte welmi ſſpattna; a tu hned odlprawie podle prowinienie, neb na nye zloczincze roz|liczne wieſe, Gedny za hrdla, druhý haky zelezne pod hrdla ſtrkagi, gyne za nohy, ginak ſ nymi rozlicznie nalkladagi. W Damaſſku ſem byl czaſu zymnieho o boziem krztieny a byl ſem wnie trzi nediele. y ſſiel ſê gedno° 4) I na prochazku s krzieſtiany kto mieſtu, kdez zarazil | bleſk s. Pawla, kdyz ſe gie bral s moczy knieziat,| aby krzieſtiany hubil. to mieſto gt mezy zahradami a od Damaſſku gt jako by mohlo byti cztwrt mile.] znati, ze gt niekdy na tô mieſtie byl koſtel; y prawili 35 mi krzieſtiane y zide, ze by gey zborzili pohane, a to1 [11 A] prawie ze proto vczinili, ze paut bywala k tor koſtelu | welika od krzieſtianow; y nechtieli to murzenine totiz ! pohane, aby ſe ta czeſt dala swate' pawlu, kteraz ] na ſameho buoha sluſſie. Take mi vkazuowali ten duom, w kterem krzieſt prziyal ſwaty pawel, a tê duom i gt v mieſtke zdi nad potokem v te brany, kteruz chodie 40 k swate pawlu. Take do toho dom 5) domu pohane | branye choditi krzieſtianô a gt zazdie a ſtogi puſty. Potô mie prziwedli ktor mieſtu, kudy gt ſpufſtien byl sty pawel przes damaſſku zed wkofſy! 5 30 1) v komoře. — 2) pili jináč nic. — 3) okolo. — ) vložiti sluší »dne« (což ale v ruko- pise není). — 5) dom přetrženo.

Strana 11
11 W Damajſſku gſu lide rozlicznych wier, gimž ſem ya nemohl i wyrozumieti; hned gſu zide dwogi, gedny famaritany | a druzy tito obeczny zide. Take gſu wiery rzieczke a rzimſke, Tureczke, nez naywiecz arapſke totizto pohanjſke; neb gſu onij panij zemie te, kteraz gt zidom| zaſlybena./ W Damaſſku mi prawili o yakys lidech,] ze ſu wiery rozdielne y obczowanye od ginych wſſiech gednot, kterez ſu wzemi te y w ginych okolnich, a prawie, ze by gtie w tô powodie a na- vczenij zuoſta wali od aſſouow;1) a gt hned kragina pod horami] damaſſſkymi a nad Jordanê y okolo Galilee. Take | mi prawili, ze ginych lidij mezy nimy malo gt nez gich wiery; a ti lide gnych obchodow nemagi, nez rzemeſlniczy rozlicznij, a winnicz mnoho magi a na tiech] dielagi a opatrugi ge. rad ſem chtiel 10 zwiedieti, czo gſu za lidij, y neſmiel ſem ſe waziti mezy nye ſam, neb ! [11B] bylo daleko s čeſty a Take byli by me kupczi vgeli; neb ſme giz byli yako na čeſtie, kdyz mi o nich prawili. A tiem lidem arapi swym jazike rziekagi druhoue. Potom ſme z damaſſku k jordanu potoku cztirzi dnij czeſty ] mieli, a bylo czaſu toho okolo hromnicz toho ſwatku. Tu| ſme mieli konyom, oſlô y welbludô 15 paſtwu cziſtu, neb giz byla cziſta trawa zelena a welika mieſty do kolenu.| Take hned odtud ſe zemie tepla pocziala; neb gedne 2) ſme | Jordan prziegeli, hned ſe nam zdalo, Jako bychô do gine ] zemie przigeli. Jordan gt tak weliky, ze by gey pachok! po trzikrat przieſkocziti muohl; ale 3) mnie ſe do nieho I vdalo 4) vpad- nutí ale neprzieſkocziti Od Jordanu ſſli ſme do Galilee, a gt puol mile ged' I od druheho. Galilea gt mieſteczko male, a na huorze ] wyſoke 5) a welmi przikre, a tu mnoho pro- kow ſwatych lezij. A odtud ſme geli do Ramotgalat; znati ze bylo 6) mieſto! welike, nez gt zborzeno. tu Boſacij magi ſwoy klaſſter| a kdyz putniczy po morzi ſe plawie od Benatek putulgicze k buozie hrobu, nayprwe wyſedu 25 z korabow | do Ramotgalat a tu ſe Boſakô zpowiedagi a Boſacy,| gim ſluzie a zprawu dawagi,7) jak by ſe mieli mieti] mezi murženiny, a kterak ſe magi mieti mezi lidmi ſobie odpornymi wierzie y obczowanij ſwe' krzieſtiajſtwu,") a ze giſtie potka gie mnoho protiwneho; nez| wezmucze ſobie ku przikladu pana kryſta aby trpieh, a] take aby mohli nabozenſtwj swe doſti ucziniti, 30 na kterez i [12 A] ſu ſe wydali, a zdrawie zachowali a zaſe ſe do ſwych zemij od nich mohli ſe nawratiti. a giſtie ze toho vczenie potržeba gt. Take mi prawili, ze z Ramatgalat wyfsel gt Goliaff] s ffilifſtiny a bil ſe z dawide w gednô vdolij mezi irlm9) ] a Ramotgalat, kterezto vdole muoz byti jako puol druhe mile od geruzalea W Ramotgalat ſtala mi ſe przihoda. ſſel ſem na trh, abych ſobie chleba kaupil, a kdyz ſê chleba kaupil jakoby za naſſie] cztyrzi penieze biele (a wiecz ho nebylo na trhu) odtud ſem ſſiel geczmene kupowat koniô; y prziſſiel ke mnie ged] arap totizto murzenij, neb v mne widiel chleb a rziekl] mi: pohane, pro- day chleb. a ya odpowiediel, ze nechczy, ze mi ſame potrzieba gt. potô mi 40 poczial lati a trhal 10) ſe ſe mnu dawage mi penieže za chleb; a ya wzieti ne chtiel a wydrzieti ſobie nedal. kteryzto nechaw chleba! y poczial mne biti 5 20 35 1) apoštoluov! — 2) + jakž. — 3) než. — 4) dostalo. — 5) veliké. - 6) + někdy. — 7 činí. — 8) krziesťanskému. — 9) Jerusalem. — 10) trhati.

Strana 12
12 a vderzil mne trzikrat kygiem, s | kterymz chodil yakoz tam obyczeg magi ſ kygi choditi. a ] w tô ſe lide zbiechli a vzrziewſſie, ze mi krziwdu cziny I y po- czieli lati to' murzenynu a ten gim ode mne vtekl. Proto ſem byl rad, ze mi chleb zuoſtal. kk Ramotigalat gt trzij dnij ceſty od Gallee. A odtad ſmy byli gednoho dne w Geruzalemie magice sebu gednoho lotra, kteryzto naſs wuodcze byl na ceſtie, neb ſwa Gedno ſama byla s zidem Towaryſſê my, s kterymzto ſem wyſſiel1) z konſtantynopole, a tê lotr myſlil gt o nas wſſieczko zlee, y nemoha k niczemuz | na czeſtie przigiti, pokuſyl ſe o to w Geruzalemie hned [[12 B] Gedno ſme przigehi. Odſſed od nas z dov hoſtinſkeho, kte remuz ony rziekagi karwaſar, y ſſel lottr k vrziednyku mieſta.| a ya s Towaryſſê my nicz ſme newiedieli, czo ſe diegie; neb ſme ge' zaplatihi od prowodu anij ſmy na to myſhiti | vmieli. y zalowal 2) vrziedniku a oznamil nas, kterak| ſme czizozemczi, geden zid a druhy pohan, y kdyz I nymi] sem byl na czeſtie, pro nebezpeczenstwie dal ſem gî xxxti I zlatych ſchowati y zaprzeh mi gich. a to pto vczinil wieda, 15 zie ſme my lide czizozemci a vaziku nevmieli ſme gich.] y prziſſel k na lottr s vrziednike do hoſpody, vrziednik nam diwne a mnohe pohrozky czinie, abychô ge na wratili tiech xxxti zlatych, kterez na nas krzywie pwil gt.] Tak kratcze bogiecze ſe horſſieho, vmluwu ſme i nym wzali, ze od nas prziyal XIIII zlatych, a to ſme vczil, abychom ho prazdnij byli, neb ſme zadne zna- 20 moſti nemieli a giz nas y mucziti chtieli; y rozumiegicze tor, ze ſpwedlnoſt naſſie na nepſpiewa, y odbyli ſme zle| yakz ſme mohli Potô ſe toho dowiediel ſam pan Geruzalimſky y obeſlal nas, abychô przied ny ſtali; neb ſe niekterý zidô nas zſhitowalo, neb rozumieli, ze ſe na krziwda ſtala, y ſſli ſ nami pd pana. Pan ſe na dal przed ſebu zpra witi a kazal 25 na o te wſſie wieczy powiedieti, y prawili | ſme g' zkrzie tlumacze, kterak gt na ten zly czlok | vczinil neprawie. potom pan rozkazal y toho lottra przied ſe prziweſti [ [13 A] aby gey wyſlyffal. rzieczij od nieho y od naſpd pane [ w zalobie drahnie by bylo 3) o tom pſati. nez potom pan | ſaud wydal, aby nayprwe tov lotru dali ran padeſat ] zilami Buwolowymi, kterymiz to 4) obyczieg 5) myrſkati. 30 y wyldrzial gt lottr ran padesat a nepoznal ſe gt. opiet] pan rozkazal gev druhych padefat ran dati; y psyl lottr paa, aby ho wieče nedal byti a zie giz powiedieti ] chce, kterak gt vczinil, y powiediel, ze na nicz nedal ſchowati. Pak toto giſtee przed ſebu ſme mieli z uſudku ] panie, kdy by ſe byl lottr po ſtu ranach nepoznal, zie na take kazde' mieli ſto ran dati, a to podle prawa. Potô 35 pan poznaw zſprawedlnoſt naſſy kazal nam| naſſie zlathe wratiti, kterez ſme z baznij a z ſtrachem lottru dali! A tor lottru kazal druhych ſto ran dati | Pro tu neprawoſt a zie Hambu par vczinil geſt. Neb ſu ſobie to welmi wazili a prawili, ze nepomnie, by| ſe takowa neprawoſt kdy w Geruzalemie lidê neſznamy od murzenyna ſtala. Potô bity lottr welmi domluwal par, ze by nepwie| vczinil nad ny pan, a rziekl ger lottr: negſy prawy| arap, nebs mie kažal biti wieč nez prawo geſt, ya ſem ſe poznal a prawdu przed tebu powiediel] a ptos mne gtie kazal biti. 5 10 40 1) kterýžto šel se mnú. — 2) + na nás. — 3) jest bylo mnoho. — ) tam. — 5) + mají.

Strana 13
13 Pan ſe rozhniewal na lotra welmi y kazal gemu tržetich ſto ran dati; y welmi welike rany ge' nalpoſledy dawali, že gey potô muſyli precz neſti. Gtie pan gſa przemoze hniewê poſlal za ny do karwafaru, [13 B] aby lottra na dwe przietiali;1) neb ſlyſſal ſem, ze gt toI prawo w Geruzalemie2) a w zemi gich, kdyz kto welmi | zawinni, tehdy vmrſkagice gey 3) przietieti kazij. Ja pak a towaryſſ muog gſucze ſtrachow naplnienyI tazali ſmy ſe pana, czo cziniti mame. y rozkazal na| s hradu giti. a zide ſe k na prziwietiwie okazah a przigiali nas k ſobie, neb towaryſſ muoy byl zid. a ] take ſem to' ſrozumiel, zie gſu zide z tiech narodow | naywierniegſſy krzieſtianô a czinie prawie gi. Potô ta naſſie przihoda, ktera ſe na ſtala, rozneſla i ſe powieſt po wſſie Geruza- 10 lemie, az ſe to doneſlo y| k zoldav4) do Egipta, ktera ſe neprawoſt ſtala nam lide neznamý w Geruzalemie. a kdyz ſê ſe ta doſtal, I tehdy zoldan roz- kazal mi ſwoy liſt dati, abychô po ge° zemiech chodili nebo glezdili ſwobod- nie beze wſſie ! prziekazky. W Geruzalemie ſem byl trzi nediele a ohledal ſem | wſſeczky wieczi, 15 kterych ſem mohl dogiti, y ſſiel ſem l k Boſakô a byl ſem v nich niekolik dnij a prawil ſem gim, kterak ſem z zemie z daleke prziſſel kny z Czieſke. tu ſe ke mnie prziwietiwie mieli a laſku | ke mnie okazugicz wſſieczky potrzeby mi dawagicže. A ſlowe na huorzie ſyon, kdez boſacy klaſſter magi. a tu kral dawid miel ſwoy dwor a tu gt bytem] byl. a giz nynie ſlowe weczierziadlo 20 Panye, a giz| gt na tô mieſtie koſtel, kdez gt pan kryſtus we|cżerzial z ſwymi vcziedlniky v weliky cztwrtek a1 [14 A] kdez gim nochy vmywal y tu, kdez k ny wſſiel za|wrzenymi dwerzmi. Potom mie wedli przed koftel v kazugicze mi to mieſto, na kteremz byl vkamenowa ſwaty Sitiepa. A odtud mie wedli na ta mieſta, kdez pan x? zaſtupy 5) obywal vczie gie a gim zwie ſtugie o kra- 25 lowſtwj boziê. A odtud ſe mu ſſli k to' 1 mieſtu, kdez pana maria vmržela. byli gſu na tô mieſtie vdielali koſtel nowy, nez zoldan kazial gey| zborziti; neb nicz noweho arapi nedadie krzieſtianô anij zidô ſtawieti az do sie chwile. a giz natô mieſtie — nenije nez kame weliky. Take mi vkazowali to I mieſto, kdez apoſſtole wolih ſwate' Matiegie na appo ſſtolſtwie. Na gina mnoha mieſta, 30 kdez ſie czo dobre j dalo, gto bylo by czo o tô mnoho pſati. A v toho kazdeho mieſta dawali hoynie odpuſtkow,] gimz ya pocztu newiê; nebo za kazde mieſto, na kte remz koli zwlaſſtny odpuſtkowe gſu; a tak gſu roz|dielnij gednij od druhych, gedny menſſy a druzy| ſu weliczi. Na zaytrze6) ſſhi ſe mu do Betlema. a Bethlem geſt | mieſteczko maliczke 35 yako wes, a muoz byti od Geruſzalema yakoby trzi cztwrti mile. Przied Bethlemê ! gt klafſter weliky welmi a w niê gſau Boſacij, a| tu ſe pan x? na- rodil w gednô vdoli; a to gt yakoby I piwnicze byla a gt zdiene obycžegiẽ ſklepowym; I [14 B] a tu ſu ſtawieli welbludy a oſly. neb tam wſſieczko byczieg ! magi ſtawieti z kamene maſſtele, a to w zemi a tepru ſwrchu] nad tié domy. 40 Take gt oltarz na tô mieſtie, kdez pana| Maria porodila pana kryſta. Boſacy na mê ſluzie, a1 Rziecztij knieže v welike klaſſterže ſwrchu na horzie ſluzie. a kdez pan kryſtus narozeny poloziê byl, yakoz my| obyczegiê ſwy rziekamy ) roztiali. — 2) -ské zemi. — 3) + na dvé. — 4) zoldana. — 5) Kristus s zástupy. — 6) + pak.

Strana 14
14 5 gieſle, tam mieſto naſſych gieſhi ] drziewenych gſu koryta wyteſana zkamee alabaſtrowe° Ia mramoroweho, a korita ia tu mieſto zlebuow y gieſly. Neb tak v nich ten obyczieg gt. nez korito, w kteremz 1) ] dietie pan xpus polozen byl, gt alabaſtrowe, a zſſyrzi ] muoz byti dwu lokett a zdeli czo by mohli cztyrzie oſlowe | ſtati v nyeho. Potô mi vkazuowali to mieſto, kdez pana kryſta ob|rziezowali. na tô mieſtie gt kamê weliky a nad nym| gt oltarz. Take mi vkazuovali to mieſto, na kteremz trzie kralowe | dietieti par kryſtu dary dawali. Gyna mnoha mieſta, I gto ſem gie opuſtil pſati, vkazuowana gſu 10 mi od Bo|ſakow, kterez gſu wſſieczky w tô klafſterze, neb geſt| weliky welmi a kaplicz w nie mnoho gt. Potom ſſly ſe mnu na to mieſto, kdez andiele paſtyrzê zwieſtowali o na- rozenij kryſtowu. na tô mieſtie gt ] diwna Geſkynie z skaly wyroſtla; neb gt neznati, by] fe gie kde zelezem dotykalo. Take znati, zie na te| Skale byla gt 15 wiezie welika, a ſlyſſal ſem od krziejſtianow, ze by gi murzene zborzili. [15 A] A odtud ſme ſſli na geden wrch y vkazali 2) mi ta mieſta, kdez byla Sodoma gomora. Sodoma gt niže s teto| ſtrany Jordana a Gomora wyſe s one ſtrany Jordana.] a na tiech mieſtech gſau geziera welika a ſmrdie jako [ſyra a ſu ſlana, a ſ nich zbieragi ſuol lopatami chodlecze! podle krayow gezer a tu ſuol 20 dawagi dobytkom; nez k gynę potrzeba jako k gedlu nepotrzebugi gie. A odtud ſme zaſe ſe wratili do Betlema a ſſh ſme k tov I dov, kdez bydlil Jozieff s panu marigi magice ſebu dietie| pana kryſta. W Betlemie gſu wſſieczko krzieſtiane rzieczſſti. Rano w ſtawſſe ſſli ſme zaſe do Geruzalea, a kdyz ſme byli od be tlema yakoby mohlo byti cztwrt 25 mile nebo malo wiecz, vkazah mi to mieſto, kdez lezy ſamuel prok. Opiet gine mieſto, kdez Eliaſſ miel ſwu ſſkolu, a kde! Jakob miel swoy duom, a kde lezij Rachel zidowka; a j ta wſſieczka mieſta nedaleko gſu gedna od dru- hych mezy! Geruzalemê a betlemê. a ta wſſieczka mieſta negſau v welike ſlaw- noſti, yakoz znati y rozumieti, zie niekdy by wala; ale giz to' wſſe' pohane prze- 30 kazku czinie a zwlaſſtie | kdez znagi, ze by od krzieſtianow z toho pozitku nemieli.3) A kdyz ſmy giz prziſſli nad Geruzalê na Geden wrch, odtud mi vka- zuowali duô Symeona knieze; a geſt blizko | Geruzalea a gtie mnoho zdi ſtogi y wieze welika. Rozumieti, kdy by bylo nezborzeno, ze 4) byl duom czy�ty yako by w tiechto zemiech twrz dobra byla. Take mi vkazuowali, kde byl 35 Emaus, gine kafſteli a hradek, [15 B] o nichzt nepotrziebie gt pſati. A odtud ſme ſſli na huoru Syon, kteraz ſlowe ſwata, do Boſaczkeho klaſſtera. Pak opiet dne gineho rano wſtawſſe ſſli ſe mnu dwa| Boſacij do Geru- zalema. neb hora Syon gt od Gerulzalema yakoby mohlo byti dwogie 40 hony neb wiecz. A nayprw mie prziwedli k to� mieſtu, kdez byl krziz, na kteremz byl pan kryſtus ukrzizuowâ. a Na tô mieſtie ! gt wieze welka a znati, ze byli na nie zwonowe, alle giz gich nenie, neb giz nikdiez w tiech zemiech pohalſkych zwonow nemagi, aniz ſem gich kde sſyffal anij widiel. 1) němž. — 2) ukazovali. — 3) púžitky bráti. — *) + jest.

Strana 15
15 A odtud ſme ſſli k Hrobu Pana kryſta, neb to mieſto, na kteremz byl vkrzizowa pan kryſtus, a hrob gt obe w gedno klaſſterzie blzko gedno od druheho. Hrob | Pana kryſta z ſkaly ſamoroſtle a mramorowe wyte ſany gt a nezda ſe, by czo bylo v nieho oprawowa', ! nez yakz byl prwe vdielan. neb gt dielo proſte staro dawnie nekrztaltownie a gt Teſany nacztyrzi vhly ] ze- wnitrz, a gt ho malo w zemi; nez nad zemi muoz | byti czlowieka zwyſſi pro- ſtrzednieho. Take gt ſwrchu | czely, dwerze gſu do nieho male a okruhle, ze czlowiek| dobrze ſe ſehna tieſnie tam wegde. nez yaky gt wnitrz ] newiê, neb mi tam Boſak giti nedal. a take mi Boſacy I prawili, ze tam zadne' nedadle,1) gedine ſam kardyal | Ten chodi 2) a to neczaſto, nez kdyz putnikô lama zſkalu a to gtie znameniteyſſy, kdyz tam przichazegi na paut. Hrob pana kryſta gt pſtrzed klaſſtera. Take v hrobu 1 [16 A] nicz nenie ozdobeneho, yako obyczeg w ginych zemiech ] magi ozdobowati lecziyakes ſwatoſti, ale toho tam nenie. Ten klaffter podobny gt ktor, kteryz gt v S° Jakuba, gedne zet nenie tak wyſoky; a take tak weliky zda mi ſe ze nenie; nez zdi a okny k to' podobny gt! dielany; okna gſu take vzſſie, a nad Hrobe pas kryſta] v wrchu koſtela gt okno welike a okruhle, a tiem okne naywietſſe gt ſwietlo do koſtela. Take nad ! Hrobê paa kryſta geſt wazba3) na cztirzech ſlupiech| wyſoka, a gt okruhla vdielana z roliczneho kamenie a to pro to okno, aby neteklo na hrob; neb geſt to | wſſieczko klenute a bez krowow.4) a dielo wſſieczko geſt| �tarodawnie, yakz 20 ſu niekdy dawno krzieſtae vdie lahi, tak ſtogi. neb gî giz pohane nicz nedadie przidielati anij Hotoweho oprawowati, lecz by gim I peniezi welmi przieplatihi. A tied nedawno pa tiem, nez ſem ya tam byl, vborzilo ſe kus zdi koſtelnie; a tak mi prawili, zie zabilo dwa czierne krzieſtia', a nedadie gî toho zaſe oprawiti. W tom klaſſterže gt ſedm oltarzuow a napſano gt | nade dwerzmi wnitrz koſtela ſedm wier krzieſtiaſkych:| Czernych krzieſtianow trogie wiera, gedny gſu, gto ] drzie krzieſt, ſwietie ſobotu y nedieli, a ti magi trzi ſtrychy na twarzi palene hned pod okê, gede podle| druheho. Druzi gſu krzieſtiane, gto drzie krzieſt, ſwietie toliko nedieli, ti magi gedno dwa czichy nebo1 [16 B] zna- 30 menie na twarzi. Tržeti toliko drzie krzeſt, a ti neswietle ] ſoboty anij nediele, a ti magi gedine znamenie na twarzi. Cztwrti krzeſtiane gſau rzieczſſtij Ryne,5) armenij, rzimae ] &cet. A ta kazda gednota ma w tô koſtele ſwoy oltarz] a wſſiczknij na ſwietlo nakladagi, neb gt lamp horziczich ] welmi mnoho po koſtele; a w tech lampach wſieczko| drzieweny olegie pale totizto oliwowym. Take 35 do ! toho koſtela nenie obyczege choditi lidu obeczniemu] a to y domaczî, aniz ta Sluzie yako w ginych koſtelech, aby ta ſſli kto chtie, pohane, totiz murzene, toho branie ] a nikoli darmo nepuſtie, neb gt w moczi gich a Hrobu paa kryſta naylep pohane poziwagi. nez I putnikô w nie ſluziti dopustie, nez giſtie peniezet mieti | muſy, ktoz chcze przi ſluzbie byti a hrob paa kryſta widieti; netoliko 40 aby peniezy niekolika odbyl, nez | niekolika zlatymi,6) ginak nicz, to giſtie wiez bez po chybenie. Mnie ſe bylo dobrze zdarzilo, zie ſem ne tak mnoho 5 10 15 25 1) +jíti. — 2) + tam. — 3) věžka. — *) + uděláno. — 5) jiní. — 6) peníze ale i zlaté.

Strana 16
16 5 25 30 35 dal yako ginij muſili dawati; neb ten,| kteryz penieže berzie od Hrobu, ne- wiediel gt o mnye, ale kardian magie ke mnie miloſt vwedl mne gt ] ſebu, kdyz ger dal klicže ten pohan, kteremuz nay wyſſe gt poruczê hrob y koſtel, aby ſwietla opwil.1) neb obyczieg magi ſwietla oprawowati we cztirziech ] nedielech gednu. Nez w bazny ſwa oba byla, kdyz| ſme tam byli. wſſiak pto nemalo ſem muſyl datiI y po miloſti; neb naychudſſy putnik, kteryzkohi nema † zlatych, giſtie Hrobu paa kryſta widleti nebude. [17 A] koſtel ten gest wnitrz biely, malowanie y ginych | okraſ w nê nenie zadnych; anij koruchwj nebo ] poſtawnikow y gi- nych wieczy yako w tiechto zemiech [ krzieſtianſkych magi, w tô kostele y ginde 10 newidiel | ſem. Ohledaw czoz ſem mohl ohledati, ſſli ſme z koſtela. A odtud hned ſſli ſe mnu k te Branie, kteruz wedli Paa kryſta k ſmrti. Potom mi vkazuowali,2) kde byl duom kayfaſſie. a | nade dwerzmi toho dov gt Toczenicze zlatta a znati, zie gt zkladana, gto niekdy byla zlamana. Pak mi vkazowali 3) ten duô, w kterem bydlil Jozieff] ſ pañu marigi, a ten gt 15 proti do kayfaſſowu. A odtud ſme ſſhi tu branu wen, kteruz wede pan kryſtus. y ſſli ſme do vdole, kterez slowe Jozaffatt,| kdez gt Hrob pany marie. A na tô miestie gest kapla klenuta a okruhla, a k Hrobu gt giti yako! do pinwicze dobrze hluboko po niekoliko ſtupniech kamech.I a v dwerzi te kaply ſedij ſtrazny arap nebo 20 pohan; nebo | ho ſobie krzieſtiane nagimagi, aby tam nedal prziejkazieti. a take muſy penieže mieti, kto chce tam giti; k Hrobu bez peniez puſſtie nebude. I wſſiel ſem tam z boſaky a widiel ſem Hrob Pany | Marigie a ohledal ſem gey, neb ſu mi ſe ho nebraſnyli dotykati.4) wyteſany gt z Bieleho ala- baſtru a gt | nad zemi nyzky a od ſwrchu gt Teſany.| W te kapli ozdob zadnych newidiel ſem nez lampy1 [17 B] vſtawicznie w nye horziecze.5) A odtud ſme ſſhi do gedne Geſkyme, w kterez ſe Nayprwe bohu otczi ſwel modll] v weliky cztwrtek, kdyz miel yat byti. W te Geſkynij| ſem byl a gt welmi hrozna, neb ſe nad nij 6) diwnie ſkale | Samoroſtle zawieſylo a zda se, yakoby hned na czlowieka | mielo vpadnuti. Potom mi vkazowali to mieſto, kdez ſe pan kryſtus] podruhe modlil take w zahradie, a gt v ſkaly. Pak ſme ſſli na to mieſto, kdez ſe potrzetie modlil a gt zſkala na dwie ſtranie rozdielena, ze mezy nij i muoz wgiti; a gt podobnie yako komorka mala bez | wrchu. Take mi prawili, ze by tu Gidaſſ k niemu przigda polibenie ge' dal. Potô mi vkazowali?) to mieſto, kdez Sy petr ſedle ſpal; a gt zſkala, kdez gt ſediel nad tiê mieſte, kdez ſe pan I kryſtus modlil; a prawie, ze by z te zſkaly Petr ſkoczil| a tu malchowj veho vtial; neb ſem na tô mieſtie hned widial wyteſano w zſkale, po kterez chodie, obraz weliky! S° petra s meczem a malcha, kteremuz vcho vtial, také wyteſaneho. A odtud ſme ſſh z te zahrady, kudy pana kryſta wedli, kdyz gſu gey yali; a gt hora przikra a velmi welika a hned ſe od te zahrady poczina; 40 1) opravoval. — 2) + to místo. — 3) ukázali. — *) dotknouti. — 5) hoří. — 6) na ni. — 7) ukázali. — 8) + jiná.

Strana 17
17 zahrada ta gt welika, wuorzi gi a ſegi w nie obile; drziewie! w nie gineho nenie nez olywie. Potô ſme ſſli na horu oliwetſku welmi wyſoku a 1 przikru; nebo hora oliwetſka wſſieczky gine hory I [18 A] Gine ſwu wyſoſti przewyſila 1) gt, kterez gſu okolo Geſruzalema. A kdyz ſme na nij weſſli, weſelo gt nam welmi bylo, az tam milo bylo byti, neb gt tehdaz oliwie kwetlo a drziewie czedrowe; a gineho drziewie ] na nie nenie, nez dwoge to. y byla gt ozdobena [ woniemi roz- licznymij take z bylin mnohych, kterez| na nie roſtu. Potô mie wedli k to' mieſtu vkazugicze, odkud pa kryſtus na nebe wſtupil. Na tô mieſtie gt zſkala alabaſtrowa welmi rowna a hladka, a na tee 10 ſkale ſſeſt gt ſſlepiegi czlowieczich a yakoby boſylma nohama wtlaczenych do te ſkaly dobrzie hluboko, a gt y prſty znati. Okolo tey ſkaly vdielana! gt kapliczka maliczka. v dwerzi te kapliczky geſt| ſtrazny murzeny, totiz pohâ, a neda tam bez pez I giti,2) nez ktoz peniez nehtuge, tohot hned puſtij. neb na ta wſſieczka mieſta, kteraz ſem giz gmenol a neb gtie prawiti gie budu, 15 kazdy ſwobodu ma giti, zly y dobry. penieže magie wſſiehoit duolgde; nez toho ſem ſwiedô a tiê ſê giſt, že bez peniez| malo tam zwie a ohleda; neb czoz ſem rozumieti| mohl, ze ta wſſieczka mieſta ſwata a znamenie,| kteraz gſu od pohanow dopuſſtiea krzieſtianô gie| w pocztiwoſti mieti, pro swe welike vzitky, kterez gich | magi, dopuſtili gſu. wſſiak take y boſacy toho doſti dobry 20 vzitek magi, a zda mi ſe, kdy by toho nebylo,1 [18 B] muſylo by zpuſtnuti to wſſieczko, yakoz mnoho giz zpuſtlo. Take ſhory ohwetſke naylepe ſem widiel Geruzalem ] a ſhled polozenie geho. zdal mi ſe tak weliky, czoz ſem | rozumieti mohl, yako kralow hradecz, a nieczo geſt k nie I podobny, neb take lezij dluže a neſſirocze a gt na horze 1 25 doſti wyſoke, yako by mohl byti Tabor; nez gtie mi ſe zda hora wyſſie nezh taborſka. Geruzalê okolo ſebe ſe trzij ſtrâ ma rokle welike nebo vdole, a na cztwrtu ſtra' rowen cziſta, a ſlyffal ſem, ze by ſ te strany Tytus 3) dobywal ge°. Hrob paa kryſta gducze od tiechto zemij po prawe rucze ! gt, a chrâ Sſalo- 30 munow byl po4)lewe rucze nachyliw | ſe k huorze olwetſke k wychodnie ſtranije Sluncze.] Okolo Geruzalea malo rownij, nez hory welike a vdole; nez pto ſe gî cziſta obile rodie, ale malo ſeti mohu, ptoz gt chleb welmi drah. w Geruzalemie wina| dobreho magi doſti a laczino, owotcze rozhczneho magi doſti, ale welmi drahe, y gine wſſieczky wieczi gſu drahy | k ziwnoſti lidſke. Na Geruzalemſkych winiczech widiel ſem krziewie wine] diwnieyſſe nezli w tiechto zemiech gt. pnyowie, z kterejhoz rewie rziezij, ktere muoz tlufftie byti,5) gt Tak I tluſte yako parzieze Borowe wyſpieleho Boru, a mektere muoz tluſſczie 6) byti. winicz nekopagi, ale zaprzajha dwa buwoly do pluhu y ob- worawagi gie na| wſſieczky ſtrany, totizto pnyowie, a trzie nebo cztyrzie ] 40 chodie przied pluhê, zdwihagi zhuoru krzowie, aby1 [19 A] ho nelamali, neb gt rewie welmi dluhe a zhrubij 7)! gt nebo ztluſſti yako dobre holi. Take 5 35 1) převyšuje, — 2) choditi. — 3) a Vespesianus. — 4) na. — 5) Poslední čtyři slova přetržena. — 6) hrubší. — 7) z tlouští. M. Kabátníka Cesta do Jerusalema a Kaira. 2

Strana 18
18 winicz netyczie; | krzowie gt pieknie rziady ſazene a rziedke, protoz| na wſſeczky ſtrany gie obworawati muoz. Pak zaſe gieda — bylo ty dnij hned po welice noczy — I o welikych hrozniech yakoz ſem Slyſſial y chtiel ſê zwiedieti, tepruw ſe gt zrno za- wazowalo 1) a bylo gt ſ yako zrno ſemeneczne a Hrozen gt byl 2) na wehku pied. nez mandlow nowych czaſu toho doſti gt na trhu bylo, neb gt to v nich nayranyeyſſe owotcze. W Geruzalemie krzieſtiane a zidee zadne zwuole| nemagi nez vzkost weliku; krzieſtianowt gt malo,| nez zidow mnoho, a ty diwnie a rozhcznie po- 1o hane | trapie, a kdyz ſe ktere zidu duô oborzi, gineho I ger ſtawieti nedadle, lecz ſobie to mieſto v ſweho| paa zaſe doſti draze kupi. Take ſwych domow wſlastnich ſobie oprawowati neſmiegi, neb gi toho polhane Branie a to pto, aby gie trapili. Take kdyz dluho deſſt neprſſy, tehdy pohane zberucze ſe mezi| zidy a krzieſtiany gdu a ztluku gî nadoby s winê y gine potrzeby, kdez czo naydu, dawagicz gî winu,| ze p nie buoh deſſtie nedawa, ze gſau pohane | a ze wino pigi. W Geruzalemie krzieſtiane a zide podobnie w takowê3) | odiewu chodie, yako zde chodczy. Suknie dobre na | ſobie mieti neſmiegi anij koſſile tenke- podle gich ] obyczege; w do' k ſwe potrzebie a k liboſti nicz miedieneho 1 [19 B 2o anij czynoweho, nadto ſtrzebrneho neſmiegi mieti, nez czbanky y gine na- doby wſſieczko hlymene a miſy drzewee, kratcze ze nicz okraſſleneho nemagi, neb by hned na ſobie pohany mieli a przi tô by gi y gine wieczi pobrali. a tak gie trapie yakz ſami chtie, nebo to pohane wiedle, že zide drzie a prawie, ze to gt zemie ſwata a gim zaſlibena, a kterziz koli w nie gſu, gyni zide gie 25 za | Swate magi, a pro zadne krziwdy a trapanie, kterez | magi od pohanow, odtud nechtie. Take ſem ſlyſfial, ze arapi, totizto pohane, prawie, že zajdneho hrziechu przied buohe z toho nemagi, czoz zidô | zleho czinie. Nez to prawî ya, ze ſiê horſſich zidow newidial ſpolkê| y w ginych ze, 30 miech lidij, yakto w te zemi, kteraz ſlowe | ſwata; gth ze gſu onyno zide ſwieti, tehdy gſu v naſ gtie ſwietieyſſi. 1 W Geruzalemie gt naywiecz kupczow pohanſkych. zide| a krzieſtiane ſſpattne ziwnoſti mezy nymi magi, neb | gt malo rziemeſlnykow w Geruzalemie a to proto, | ze nenie na ſylniczi, protoz ſu ziwnoſti w mê tiezke | lidem. W Geruzalemie nemagi wody tekucze zadne anij | studnicz a gt od wody mieſto welmi biedne; nez cziſtern w niê mnoho magi, a kdyz deſſt prſſy, toho gſu wellmi pilny, aby kazdy ſwe cziſterny naplnil yakzto 4) | muoz podle ſwe pilnoſti, a 5) na te wodie doſti mieti6) az do gineho dſſtie. [20 A] W Geruzalemie byl ſem trzi nediele a ohledal fem wniê | wſſeczko, 40 czoz ſem mohl ohledati, gto ſem mnohych wieczy | nepſal pro vmêſſenie rzeczij a niekterych ſê kratcze| dotekl. 5 15 35 1) zavázalo. — 2) delší než. — 3) takového. — 4) jakž to. — 5) + již. — 6) měj.

Strana 19
19 Potom ſem giel ſ kupczi z Geruzalema vmyſliw ſobie gieti do Egipta; a towaryſſ muoy zid giz dale ſe mnu ] nechtiel z Geruzalema a tu gt mne czakal, az ſê ſe zaſe k nye' wratil z Egipta. I przigeli ſme druheho dne z Geruzalema do mieſta, kterez ſlowe yazikê gich Hewron a Czeſſky Samarzij. na te czeſtie vkazowah mi Gericho mieſto, gto bylo okolo nieho ſedm zdij, a giz nicz gineho nenie nez mnoho zdij rozwalenych. Od Gericho take geſt nedaleko ta hora, na kterez 1) abraham obietowati miel yzaka Syna ſwe° buohom.2) Potom ſme przigeli k ſtudmczy, kteruz gt vdielal Jacob, kteraz gt przied mieſte Samarzij. Take mi prawih, ze w te Studniczi mluwil gt pan kryſtus 10 s Samarytaku. Studnicze ta gt proſta a okruhla; za to mâ, ze zhluby | dwu latru nenie, a to y ſ wodu. w te ſtudniczi gt woda| dobra, pili ſme gi radij. Take we wſſiem kragi Samarſkê wody lepſſie nemagi,3) | nez z yacobowy Studnicze az do mluſa rzeky, kteraz | tecze z ragie. w tom we wſſem kragi wody ſu zle, ſlane | a piti teple. Pobywſſie v te Jacobowy Studnicze a napogiwſſie | konie y welbludy y ſami ſie gie napiwſſe gieli ſme do mieſta ſamarzij a nayahi ſme ſobie komoru w do 1 [20 B] Hoſtinſkɇ. a opatrziw ſwe wieczi ſſel ſem zidem pd mieſto | k za- hradie, w kterez mnoho hrobow proroczkych geſt, neb ſu tu pohrzieb mieli a tu ſe kladli. Tu lezij adam, Ewa, Abraha, yazak, Jacob y gnych tiel mnoho 20 ſwatych 4) a dobrych lidij. v te zahrady kazdy den dawagi tiſicz ] chlebow pro buoh, kazde" zle' y dobres, ktoz gedno | chcze wzeti. Pohane ty ſwate magi v welke pocztiwoſti ozdobulgicze hroby gich lam- pami mnohymi horziczimi we | dne y w noczi, a prawie, zie gſu gich proroczi, AJhned gie zato drzie, zide ſie k nij take znagi, ſ welhku gie ſlawnoſti cztie 5) 25 a k ny putugi z Geruzalema, y z ginych kragî zide. Nez zahradu tu pohane w moczy ſwe magi,6) zidô tam wladnuti nedo- puſtie, nez do zahrady gt gy ſwolboda giti; a netoliko zidom, ale kazde, zle y dobre, domacze y przihozie', nenie tam Branie°. Ohledawſſe Ebrô totizto tu zahradu a hroby pro roczke, gichzt pocztu 30 newſe, o kterych mi prawili; Take ti hrobowe gſu w Caphczkach a kazdy zwlajſſtnie ſwu Capliczku ma, a tiech Caplicžek gt ] welmi mnoho a gſu klenute wſſieczky az do ſamych | wrchow, a wyſoke wrchy druhe7) magi; a w kazde te! kaple lampy horže we dne y w noczy. Mieſto hewrô yazikê gich ſlowe, Czeſſkym Samarzij,| a mieſto to, na 35 kteremz zahrada a hrobowe, Slowe | Ebron; ale zide a murzenyne wſſe rzekagi hewrô, I mieſtu y zahradle a hrobô, neb pro ſlawnoſt tiech [21 A] v nich w gich zemiech mieſto gmea nema. V toho mieſta gt Hora Cedrô a z te hory tecze potuolcžek a te wody wſſichny vziwagi, neb tu okolo mieſta zadne gine nemagi wody tekucze. 40 a kdyz leto ſuche, tehdy gî przeſtane teczi ten potocžek y muſe ſie wſſi chnij vteczy k Jacobowie ſtudniczi a wſſichnij z nije| beru, czoz komu potrzebie. 5 15 1) níž. — 2) bohu. — 3) není. — 4) prorokův. — 5) je drží a. — 6) vládnou. — 3) některé. 2*

Strana 20
20 tak ſem od nich Slyſſial, ze I gie nykdy neprzeberu, tak z nie netecze nikâ; nez! gt hoyna, protoz gt welmi wzaczna a mnoho gij! ſobie wazie a oprawugi 1) gi yako weliky poklad. Z Ebron geli ſme do Gazy magicze do nieho puol druhe° ] dne czeſty. to mieſto lezij na horzie pieſeczne a okolo nieho gt zahrad mnostwie a w nich owotcze rozlijczneho drzewie, nez naywiecz drzewie mandloweo,I gto gt geho tak mnoho, ze gey gedwa oczima prze hledne, a to na wſſieczky ſtrany; a odtud na wſſeczky | ſtrany krayow geho dodawagi, a ktoz gie kupugi, malo ze gich darmo neberu. Gaza to mieſto gt na ſylniczi Egipſke; y z ginych ] mnohych kragin tudy gedu, a gt newelike to ] mieſto, wſſiak proto wſſiech potrzeb k giedlu, maſſa, chleba, owotcže rozliczneho gt ſ potrzebu, ale zie| wſſieczko welmi draho muſy kupiti. W zemi Egipſke nenie paa wietſſieho nez pan z Gazy, neb ſem tak 15 ſlyſſial, ze odtud bude nayſpieſſ zolda; neb gt mieſto blizko ſtolicze zolda- nowy, neb w tech wſſiech zemiech zoldanowych nenie nez piet panow po zolda naywietſsich.2) [21 B] Geden ten pan geſt w Galatie, druhy w damaſſku, trzeti w Galiley, Cztwrty w Geruzalemie, paty v Gazij. a z tiech pieti panow, kdyz by zoldan vmrziel, kteryz by| nayſpieſſe mohl z nich przitahnuti a nayſylniegie, toho ſobie mamaliczi zuoldnerzi Czeſarzuowj wezmu za paa | a Czieſarzê bude; neb w tiech zemiech nenie tak mnoho I panow nebo knežat, yako w tiechto zemiech vaziku | naſſieho. Slyffial ſem take, ze by wſſiech tiech panow piet prwe | byli newolniczy 25 a kupenij lidee gſucz pobranij zgilnych zemij. Take ſem ſlyſſial, ze by obyczieg tentho zachowali | w zemi Egipſke od Jozeffa Syna Jacobowa, kterehoz! gſu brattrzie geho pdali; a ten ſe gt doſtal do toho| Egipta, kteryzto byl wladarz vſazeny od krale ffaraona naywyſſym, za kterehozto hoynoſt byla welika: a to az do dnes zachowawagi, aby zadny 30 nebyl zol danê nez z kupenych lydij. neb ſem ſe z vmyſla a pilnie na tu wiecz ptal, a tak mi prawili, ze pro tu prziczi' to czinie; neb gt hoynoſt byla ſkrzie meho a zie moczny gt byl| y mudry welmi a ze gt bylo dobrze za nieho. Take mi prawili zidee, ze by bylo z toho mieſta Gazy | to ſtado weſprzow, do kteryzto dopuſtil giti pan kryſtus | diablô, kterez wywrchl z czloka, a ti ſe 35 wſſicknij w morzi| ſtopili. neb kaza gt nedaleko morzie, yako by mohlo byti puol mile. Take zadneho dobytka ſwinſkeho w tô mieſtie nenie; a netoliko w tô, alle w trech pohanſkych zemiech wſſiech] zadne ſwinie newidiel ſem. [22 A A zid geden hadage ſe ſe mnu, kdyz ſme do Gazy geli,| vkazaw mi morzie 40 a daw prziklad, a rziekl, ze my kryſta | waſſieho poſluchamy wiec, nez wy krzieſtiane, neb na ſwinie kryſtus nedbal a laſkaw nebyl a ted w tôto [ morzi s diably ztopil gie; a my gich nepoziwame ] anij gich w ſwych zemiech mamy, ale wy ſwinie giete a nepoſluchate w tô kryſta waſſieho. 5 10 20 1) opatrují. — 2) najvyšších.

Strana 21
21 W Gaze byli ſme tyden, odtud ſme geli dwa dnij y przigelhi ſme k gedno" mieſteczku a newidiehi ſme ho, az ſme| do nieho wgeli, pro drzewie daktylowe totizto palmowe, na kteremz daktille roſtu; neb ſu wſſieczko leſowe pal|mowi weliczi okolo toho mieſta. drziewie palmowe gt | tluſte yako hruby ſmrk a gt wyſoke welmi; a kterak geſt tluſte v dna tak y v wrchu gt a znati, czo ho do I roka prziroſte; a gt nehladke, gto gt tak podobne hrzbolowate yako by hrubſſi konecz k tluſſtier ſpuoyowal; a tak ſtupnye ma az do wrchu, a proto ſ tiem gt drzewo ] rowne a ſuku zadneho nema az do wrchu, a tepruw] w ſame wrchu gſu ratoleſti palmowe okruhle. z daleka zda ſe yako nieyake kolo newelike, a toho gt wietwolwie malo na palmie, neb kdyz z daleka na nie 10 hledij, zda ſe yako wohanka. pak w tô wietwiewi ſu kola] wyroſtla yako melee a na to melli bude daktylow] yako chmele, ze gich z toho koleczka natrha ſe dwa I wiertele a z druheho wiec; a na gednô drziewie ] bude takowych kol cztiřzi nebo plet. Take w tom mieſteczku zda mi ſe, ze naywietſſie ] ziwnoſt gich gt dactille, 15 neb odtud dodawagi dactilllow do wſſiech zemi okolnich kupczij rozlcznij. [22 B] Take dactilowie nebo palmowie, acz geho gſu lefowe ] weliczy, wſſiak geho proto darmo rubati nedadie anij] dactilow trhati, nez par z toho platt dawagi, a z kazde| palmy, kteraz giz owotcze neſe, dawagi cztirzi aſpry kazdy rok. Palma gt wzdyczky zelena; tak prawie, ze leta padelſateho tepruw owotcze neſe; a kdyz gt ſtara, take owoltcze neneſe, tehdy gi podraubie a gi ſpale y gine potrzelby dielagi a palmowy totizto wietwowî ploty pletu; neb okolo toho mieſteczka gineho ſem drzewie newidiel nez palmy. Take w tom mieſteczku nicz pieknieyſſeho newidiel ſê,| nez ploty z wiet- 25 wowie palmoweho, kterez gſu okolo | mieſteczka, neb gt palma hladka a biela, zwlaſſtie| kdyz vſchne, y blyſka ſe plott z nie vdielany a gt zrzietedlny welmi. 5 20 Mieſteczko to gt biedne welmi, nemagi w nijem anij wod dobrych, nez ſu ſlane a k tomu teple. Tu na prawili, ze giz w nich deſſt neprſſy. k Giedlu ] 30 ſme w nie naſſh naywiecz Syra, mleka a twarohow, | nez chleba welmi malo ; neb czo naſ ta przigelo, nejwiê by ſe kto z nas chleba nagedl za penieze. a aczby ſobie chtieli ſeti aneb nagiti ta mieſta, gto na nich mohli worati, y gt zemie, zla nevrodna, neb geſt zemie okolo nich welmi zla a pieſeczna, y to geſſtie preſku ſucheho, gto kdyz po nie gedeſſ, tehdy ſe welmi praſſy. 35 Prziebyh ſme tu nocz. rano wſtawſſe gel ſme prycz.| druheho dne przigeh ſme do gednoho mieſteczka, 1 [23 A] k prwnie' podobne palmowî y zemij; gt take nuzna, wody magi zlee, ſlane a teple, take ſme tu mieli malo] kupiti k giedlu, nez ptaky morske a czibuh, chleba malo; nez ſ tiem, s kterymz ſem giel, zdalo ſe gi, ze gt to| doſti. a ti ptaky pekli ſobie neſlane a gedl ſme 40 gie] bez chleba; mniet ſu byli welmi nechutnij, aczt gſu I gie onij welmi chwalih. Otud ſme geli a trzietieho dne przigeli ſme do gednoho ] mieſta welikeho, kteremuz to yazikê arabſky rziekagi| ages. gt mieſto welike, newiê czo by

Strana 22
22 5 10 35 mêſſie bylo prahy,| a nenie hrazene. kupeczſtwie rozliczneho w nie doſti; 1) platennikow a bieliczow, gto platno cziſte dielagi a] bielij, gt welmi mnoho, kterezto plattno ſlowe kolcz. W tô mieſtie gſu wſſieczko arapi pohane, newiê bych ] w ne ſlyſſial o gednô krzieſtia', by w nie 2) bytê byl. Tu ſme ſie mieli dobrze, neb ſmo ſe chleba nagedli wſſichnij, czoz nas bylo, a wody dobre napili 3) z Nyluſa | z rzieky welike, kteraz tecze z ragie, neb tecze mimo to | mieſto. O dobrotie te wody muſy powiedleti, ze gt tak dobra] piti, chutna a ſladka, gt woda neoprawowana, tak i proſta, newierzî by mohla lepſſie byti. Take yakoz ſem ſlyſſial w Czechach obeczne rozprawky | o potoczech rayſkych, domniewal ſem ſe neczo maleho! byti, ale tento potok gt rzieka welika a krom morze | wody wietſſie ſe newidiel. Na zaytrze geli ſme prycz a toho dne przigeli ſme do I mieſta ſlawneho a welmi welikeho Egipta a gich ] yazikê do miſera. y przigeli ſme do Egipta4) 15 yako do 1 [23 B] gine wſy, neb do neho nenie zadne Brany anij ktere| zdi okolo nieho gt; nez nayprwe ſem widiel przed mieſtê | zahrady welmi5) cziſte, zdmi wyſokymi ohrazene, kterymzto | okolo mieſta ſluſſielo byti, a gſu z roz- liczneho kamenie [ teſaneho dielany; a na ty zdi chodie po ſtupniech kamênych, ktoz chtie pchazegice 6) ſe po zdech diwagice ſe zahradam ! przecziſty a drzewy 2o a rozhczne owotczy, yakoz ſem ſe take| diwal; a gt toliko z te zdi do zahrad okny hledieti. Pak kdy ſme do nayprwnieyſſie vlicze Egipſke gieli, ktelrziz ſme koli krzieſtiane a zide byli, ktoz naczê giel, bud na konij nebo na oſlu, z tiech ſme ſeſti muſyli a pieſſky I giti az na hoſpodu a konije podle ſebe weſti; y ſſh 25 ſme tau | nayprwnieyſſi vliczi, tak mi ſe zdalo, yako by bylo puol| cztwrti mile zdahi;7) kterazto vlicze gt wſſieczka klenuta yako ſklep a po ſtranach gſu wokna do nye. Gest ten obycžeg a prawo mieſta Egipta, kteryzto vſtal mektery zoldan, aby zadny krzeſtiâ anij zid negiel do Egilpta yakz koli, nez pieſſky ſſiel az 30 na ſwu hoſpodu; a to I gt vlozeno pod pokutu a to pod tuto, at by wzali to, na czem] by giel, a ktor aby kygê bijt byl. I ſſiel ſem na hoſpodu pieſſky wzdy y ſ ginymi weda kuô! podle ſebe, na kteremz ſem k mieſtu przigel; tak mi ſe zdalo, ze gt toho bylo za milij od toho mieſta, kdez ſme z kuonij ſedahi, az na hoſpodu. Tak ſem byl welmi vſtal weda ten kuon, az ſem ſie hniewal na toho Czieſarže, kteryz gt takowu praczij lidê i poczeſtny zamyſlil. Prziwedſſie ſe na hoſpodu giz ſem ten den odpocziwal| y myſhl ſem, na to, abych do tak ſlawneho mieſta nadarmo [24 A] negezdil, ale abych chodie ohledowal, czo bych kde czo| mohl ohledati 8) a wyptati ſe. I prawili mi o welikoſti mieſta Egipta, kterak gt welmi | dluhe a welike a Sſyroke, ze na wſſieczky ſtrany zie ho| czlok od nikud oczima nemoz prze- hlednuti anij prawie | ſchlednuti. 40 1) v tom městě. — 2) mezi nimi. — 3) sme se. — 4) něho. — 5) veliké a — 6) a pro- cházejí. — 7) zdelí. — 8) ohledovati.

Strana 23
23 Potô mi prawili ten Hospodarz a rziekl gt: w naſſiem] mieſtie gt dwa- naſte vlicz na del mieſta krô ginych I przecznych a ſtranych, a w te kazde vliczi gt dwanaſt ] tificz domow, a zie zoldan pan naſſ tak popſane ma, I neb ge wſſichnij dan dawagi, kdyz by miel na woy' I poſlati. Potô ſem ſe ptal ginych mieistiâ y zoldnerzow zoldanoch, ! gth tak, yakoz mne 5 gt hoſpodarz zprawowal &cet, neb | ſe ta wiec nezda podobna, a onij na tez prawili; neb| ſem byl zide, kteryz yazik gich vmiel, kdyz ſme o to mluwili. Gineho dne wſtal ſem rano a hned ſem ſſiel gednu | vliczi chtie zwiedieti, ktek gt dluha, y prziſſiel ſê 1) kdez I z Nyluſa wodu beru na welbludy, a tehdaz neſſpor ] wolali, kdyz ſem tu byl; neb Nylus rzieka tecze ſkrzie [ Egipt.] A kdyz ſem zwiediel, ze tak pozdie gt, welmi poſpieſchage ſſiel ſem zasie k hoſpodie, neb ſem ſe bal, abych ſe nezpozdil; neb gtli ze by mne nocz zaſſla, vzko by mij ! bylo; y prziſſel ſem do hoſpody ano ſe giz ſettmiewa. Holſpodarz ſe mne otazal, kde ſem byl. powiediel ſem ger, czo ſem chtiel zwie- dieti, a dal ſem gev] znamenie, odkud ſem ſe zaſie wratil. Hoſpodarz ſe to' welmi zaſmal a rziekl mij: [24 B] Pohane, czoſ chtiel naſſie mieſto pieſſky przegiti za den? aby to wiediel, ze by muſyl dobry kuon mieti, aby ge przegel, a odkudz ty ſe zaſe wratil, aby to wiediel, zie | gſy ledwa puol mieſta przieſſiel. I nezdalo mi ſe na tô doſti mieti, opiet nazaytrze wſtaw ] rano chtiel ſem 20 wzdy zwiedieti, ktek 2) mohl porozumieti ] welikoſti Egipta. nayaw ſobie gednoho muže y ſſiel ſem ſnijm, aby mi vkazal, odkud bych mohl naylepe ſchlejdnuti mieſto a polozenie geho. a muz ten byl gt swiedô Egiptu a vmiel gt rauſky, tak ze ſem ſe vmiel ſnijm | ſmluwiti, a byl zid. I ſſli ſme nayprw k Hradu zoldanowu, na kteremz gest| zoldan dworê. 25 a kdyz ſmy prziſſh k Horze, ſſh ſme na huoru po ſtupniech kamênych az k prwnie branie. odtud ſem naylep ſchled Egipt a ſtogie v zdi diwal ſe | ſe ge', ano lezij w cziſte rownij pieſeczne, a nikdiez wrjchow anij leſow oczima newidiel3) ſem, nez cziſta kragia ! pieſeczna. y prziehled ſem Egipt na gednu ſtra', na tu, kteruz ſme donieho przigeli, a gedwa ze ſem mohl znajmenati, 30 kde gt pocziatek mieſta. Na druhu ſtra' na ſſirz mieſta k wychodu ſluncze opiet I gedwa ſem gie przehled, ale druchych dwu ſtran ] na del y na ffirz nemohl ſem przehlednuti. a to diwanie | naſſie bylo przed ſamy poledne a yaſno przecziſte I bylo, wſſiak mi kto� neſpomohlo, abych gey przehled. i Tepruw ſem ſrozumiel y 35 widiel, ze Egipt gt mieſto] welike przieliſſ. Hrad zoldanow gt na cziſte ſkale biele a proſtrzednie| wyſoke, a okolo hradu gt piet zdij a wyſokych welmi. [25 A] A ſkrzie kazdu zed gt Brana a v bran wratnij mnozy] a w ohradu mi ſe zdal mnoho wietſſy nez chrudy. y | ſſh ſme do prwne brany, potom y 40 do druhe, a k 4) trzetie| ſtrachem 5) neſmieh ſme giti, neb ſem ſe bal, abychô tazanij nebyli, czeho hledamy aneb czo tam chczme, a ya yaziku 1 gich ne 10 15 1) až k tomu místu. — 2) bych. — 3) viděti. — 4) Před tím krytry přetrženo. — 5) než do ní.

Strana 24
24 5 20 vmiege newiediel bych czo odpowiedieti, nez pto] ſme tu ſedieli chwilku a tu ſme ſe diwahi rozlczný sluzebnykô zoldanowý a vrzednikô mnohy, gto vſta- wicznie| chodili, gednij ſ hradu a druzy na hrad w mnohem ] pocztu. vrzied- niczi gſu gedny murženyne a gſu kleſſtiêci. O tiech ſem ſlyſſial, ze gſu nay- wyſſi vrzedniczi, geſſto | mohu kazdeho Suditi y treſtati, a netoliko obeczne lidij ale y pany; a ti vrzedniczi chodie s zlatimi holkami a za gednië weliky huff ſluzebnikow gde a kdyz gede po mieſtie; a tiem vrzednikô zoldan nay- wiecz wierzi.1) Druzi gſu vrzedniczi menſſi, a ti noſe hole w ruku wietjſſie nez prwnij a ne 10 zlate, ale gſu malowae a zezpod ] newiê yake gſu. A trzeti vrzedniczi magi hole biele. o tiech 2) nam prawili ] byti gich nie- kolik tiſicz. vrzedniczi ti chodie wſſudy po| Egiptie rzediecz, komu czo kde potrzebie gt, a zadner | neodpuſtie3) krzywdy vcziniti aneb aby vſſkodil 4) druher. Ginych vrzednikow zoldanowych, o kterychz ſe flyſſial, w egiptie 15 mnoho gt, gichz ſê zanechal 5) pſati. Neb zoldan zprawczow anij vrzednikow obyczegiem | mieſtký w egiptie nema,6) nez wſſieczko z lidu ſluzebnehol od zoldana vſtawenij gſu. Tak pobywſſie tu chwili7) ſſh ſme temi Branami zase. 1 [25 B] A w kazde Branie widieh ſme zoldnerzow mnoſtwie a[ Branij rozliczne stogiecze a wiſece, gto tor ya pocztu newiê. Sſedſſie s hradu ſſh ſme na rynk,! kteryz ſlowe yazikê I gich 8) taktagal. Rynk ten, tak po rozu' hadagie, zda mi ſe, ze gt za puol mile wzdeh. Tu ſem widiel hracze rozlicznych her Hragicze9) Sfermy] diwne, kaykler- ſtwie rozhczna, kolby, honby, gine hry] diwne, nam w naſſich zemiech neoby- 25 czegne a o mnohych | neſlychane; o nich by bylo mnoho pſati. A odtud ſem ſſiel na hoſpodu. prawili mi, ze gt w Egptie | ſedmnaſt tiſicz welbludow toliko tiech, na kterych wodu | beru z Nyluſa a roznaſſiegi po Egiptie a prodawagi gij. Opiet mi ſe ta wiecz nepodobna zdala, y ptal ſem ſe negednoho o te wiecy a kazdy mi gt tak prawil yako 10) I prwnij, a ze z toho 30 kazde° welbludu na kazdy den 11) platu| dawagi maydynu ten peniez, kte- ryzto peniez tak mnoho| plati yakoby woſm peniez bielych. nez to wiê, ze tiech | welbludow na wſſieczky ſtrany mieſta, kamz ſe obratiſſ, | ano ſie ſnymi wſſiady zenu; nez pocztu ya gî newiê, | nez od lidij ſlyſſienie 12) prawî. Pak ſem ſſiel k Nyluſu te rzecze na prochazku. a okolo ] brzehow Nyluſo- 35 wych roſte trztie welike a wyſoke welmi, | kterehoz mnoho gt na obie stranye brzehow za niekojlik mil zdeli, a to trztie ſladke gt welmi. To ſytie 13) ſekagi koſami, kterez magi k to' prziprawee, a na welbludiech do Egipta noſie a dielagi z nieho [ Czukr dwoy, Czukr Kandy a druhy tento obeczny; a] z toho trztie take plat zoldanowi dawagi. 1) Ž »věří najvíc, a těch jest najvíc při žoldánu«. — 2) »a těch« Ž. — 3) nedopustí Ž. — 4) Ž »škody«. — 5) »zanedbal« Ž. — 6) Ž »Neb žádných správcův ani úředníků žoldáno- vých obyčejem městským v Egyptě není«. —7) »mezi hradem a branami« Ž. — 3) Před tím přetrženo »taka«. — 9) Ž »hrajících«. — 10) Ž + »o«. — 11) Ž »žoldánovi«. — 12) Ž »než co jsem od lidí slyšel, to«. — 13) »a to třtí« Ž.

Strana 25
25 [26 A] Okolo Nylufa gt drzewie rozliczne, Swateho Jana chleb, | dactille, Gariafiſtule, 1) yahodky welike czerne &cet. odtud ] ſem ſſiel na hoſpodu. Pak gineho 2) dne wſtaw rano ſſiel ſem s zidê giednie k don...3) kteryz vdielal Jozieff Syn Jacobow za czaſu wladarſtwie | ſweho; kteryzto gt welmi diwnie dielan neobyczegnie, a netoliko w zemiech naſſich; alle y gim w gich zemiech ] diwny gt. Sklepy w nich diwnie ztoczene, a newiem ] w kolikero na- ſob gſu gednij nad druhymi; 4) a mezy ty | ſklepy teczie woda, kteraz gt prziwedea z Nyluſa, a ] teczie pod ſklepy y nad ſklepy. A do tiech ſklepow gſau | ſſneky diwne ztoczene a welmi miſterne dielane] a wſſeczko gt w nich kamenie mramorowe a alabajſtrowe; a to gedne napſati ſem kazal, czoz ſem 10 przed | domě gſa widiel woknê, neb ſu wokna welika; ale | dwerze gſu za- dielane, neb ta zadny nechodij. A tak ſem ſlyſſial, ze by Jozieff w tô do' poklady wellike miel, kterez byl ſhromazdil, ſtrziebro a zlatto za | krale ffaraona. A nade 5) dwerzmi toho 6) do gt hruby text y prawie, ze gt pſano 15 yazikê gich, ze tiemi poklady nebude hnuto az do druheho czaſu. Na tê czaſ ptal ſem ſe ziduow, rozumiegili, czo gt tiê | czaſe mienil, a ktery by to czaſ byl? prawie, ze ſamij newiedle a o nyê prawiti nevmiegi. Protoz do toho do' nechodie, anij ſmiegi; az gſu dwerze zazdene. a tak prawili, ktoz ſe tam koli pokuſyl, kazde°i [26 B] mrtweho zaſe okne wytahli. 20 to gſu nam murzenyne gijſtili, ze ſe tak ſtawa. A odtud ſme ſſli k gedno" koftelu Tureczke', kteryzto gt weliky welmi, a ten gt przipraweny a wzdie- lany wnitrz| y zewnitrz nad obycżeg, z kamenie mramoroweho a allabaſtro- weho welmi cziſteho diela gt, a wnitrz w niem | gt kamenye wſſieczko pulerowane a to rozhcznych barew,| tak ze ſe ſwieti. Ginych przipraw drahnije w niem 25 y okolo neho, nez tak w nachloſti zpatrziti ſem nemohl, abych ſmiel w cze- loſti o tô prawiti anebo rozumnye o tô wypſati; neb ſme do koſtela giti ne- ſmieli a pa koſtele ſtrachê ſme diwali a w koſtele czoz ſme gedno dwerzmi widieli, ktek I gt. nebo do panſkych 7) kostelow zadny giny nechodij a [ giti neſmie, lecz by gich wieru prziyal a obrziezati ſe ] dal; neb ſu od toho hned vſazenij, aby to pilme opaltrowali. Take zadny czlok arapow nehanieg v wierzie gich, anij o gich wierze mluw, zwlafftie neznamy, chczeli ziwot zachowati. a take onij giny nebranie| wierziti yak kto chce, k ſwe wierze nenutie lidij bez dieky, lecz kto dobrowolnie chce. Nez pohanô gt ſwoboda gine wſſieczky lidij hameti,] yakz onij chtie; a 35 czinie toho doſti dawagicz krzieſtianô i pohany a gſuce ſami gimi; nez odporu gineho proti | nym gineho nenie, nez trpieti 8) a prziczin czoz byl mohl vwa- rowati ſe,3) bez kterych by mohl byti. O tô koſtele prawili mi murzenyne, ze w niê ſpalugi| trzi tiſicze cent- nerzow olegie oliwoweho kazdy rok; † nez ya newiê, takh gt, nez to wiê, ze 40 gt welmi welliky a ſwietla mnoſtwie 10) w mê horzialo gt. 5 30 1) Ž »Casiafistule«. — 2) Ž »jednoho pak«. — 3) extra marg. nedopsáno. Ž »domóm«. — *) na druhých. — 5) w přetrženo. — 6) + jednoho. — 7) pohanských. — 8) trpělivost míti. — 9) + zvláště. — 10) mnoho.

Strana 26
26 [27 A] A odtud ſme ſſh k gedno' do', kteryz gt weliky welmi a I przipra- weny nakladnie przehiſſ, mage w ſobie pokoyow | rozlcznych mnoho, a gt dielan z kamenie alabaſtrowe° I a mramoroweho, a wnitrz gſu pokogi pulerowanj, a rozlcznych barew kamenie w nekterych pokogich gt, | az ſe welmi cziſtie ſwieti. A prawili na o tom dor, že by na tê duô nalozeno bylo| Sto tiſicz zla- tych. a ten duô vſtawil gt od zoldaa 1) kanczlerz na ſwoy naklad2) ke czti zoldanowj par ſwe� ſobie na I pamiet; kterehozto kanczlerzie widiel ſem, y ſkrzie tlumacže | mluwil ſem ſ nym a dobrze vozinil gt mnye, neb mi dal ] zoldanow lift ffedrownij, y take swoy aneb od sebe lyft ] dal gt mnye. Ten duô gt tak pſtrany yako dobre mieſteczko, a w tom 3) ! gt y obora, w kterezto zwierz chowa 4) rozlicz'. nekteru 5) ſam ſem widial adiwal ſem ſe gie. Take gt do toho do' prziwedena woda z Nyluſa po I trubach, a kdez giz- z trub tecze, tu gt koryto welike kamêne, mrzezi zeleznu ohrazene, a do toho 15 woda z| trub tecze; a v toho koryta ſedita dwa ſtarczi a ktoz koli przigde k te mrzezi a chce piti, kazde dadie czeſſi wody, a to p odplatu buozi. Neb gt woda w egiptie wzaczna a w ginê w zadnem 6) | domie wody przi- wedene nenie7) we wſſem Egiptie, nezI ta, o kterez ſem napſal; neb ſem tak Slyſſial, ze zadne| nedopuſtie weſti do domow pro vmêſſienie platu zol/danowa. O tom kanczlerzi prawie, ktek gt welmi bohaty pan na zlatto y na drahe kamenie y na gine wieczi. [27 B] Pak gineho dne ſſh ſme k zahradie, w kterez Balſſia | roſte. ta za- hrada muoz byti mily od Egipta. a kdyz ſmy I prziſſh k zahradie, vzrzeh ſme okolo nye trzi zdij wyſoke | ke yako okolo mieſta nektereho. Na prwnij zed ſſh ſme po ſtupniech kamênych a chodili ſme po me a- hledieli ſmy wokny do zahrady prwny; y I przeſ druhu zed przehlednuti ſme mohli a widieh ſme zahradu druhu; w kteryzto zahradach mnoho gt drze- wie rozliczneho a owotczij y korzenij przediwnych, a wonie] przecziſta z tiech zahrad wonyela 8) gt. Trzeti zed take ſme widieh, kteraz gt okolo te zahrady, w kterezto balſſia roſte, ta zed wyſoka gt welmi, zie pro wyſoſt9) gegi nicz ſme zahrady newidieh, nez ſa' zed. Nadiwawſſie 10) ſe doſti na te zdij tiê zahrada y ſſh ſſme dolow, y ſſhi ſme k prwnie Branie zahradnie, a v bra i ſediel wratny nebo ſtrazny, kterehoz ſ weliku pilnoſti I proſyhi ſme, aby naſ do zahrady puſtil, 35 abychô ohlejdah, kterak balſſia roſte; a oznamili ſme ger, kterak| ſme z da- lekych zemi prziſſli ohledawat zahrady tey, | a chtiel ſem rad y zaplatiti. Zſtrazny tlumaczi odpowiediel, ze by to vcziniti chtiel, | nez neſmiê, neb przikazanie od ſwe° pana mâ, ktere muz naywyſſe zahrada poruczea gt, abych zadne° ] nepufstiel; a pan ten byl gt w Egiptie. I dopuſtil 11) na do zahrady wokny hledieti. 12) widieli ſme] wſſieczky trzi brany a ſkrzie kazdu zed gt S Brana a v kazjde brany gt duô kamêny. 5 10 20 25 30 40 1) žoldánův. — 2) groš. — 3) + domu. — 4) chovají. — 5) neb tu zvěř. — 6) nižád- ném. — 3 nemají. — 8) voní. — 3) vysokost. — 1°) v Ms ffie od Nadiwaw odděleno. — 11) odpustil. — 12) pohleděti.

Strana 27
27 a tê ſtrazny dal ſe nâ wody| napiti. pobywſſie tu chwili, ohledawſſie czoz ná muozne| bylo, y ſſh ſme zaſe do Egipta. [28 A] Potô gineho dne ſſh ſme mezi zlattniky, kterzizto zlattniczi! gſu bohati welmi a duoloziti w ſwê rzemeſle przeliſſ; ] a czoz by czlok ſnad pomiſhiti chtiel 1) kupiti ſobie od zlatta | neb o ſtrzebra y od kamenie draheho a to roz- liczne°, nebo | czoz koli gineho, tu nagde hoyne doſti. a tiech | 2) zlattnikow gt welmi3) a hned gſau oblaſſt 4) a magi ſwe| mieſto tak podobnie yako w Praze zide. aczez ſem mezi | nymi bywal czaſto, wſſak pto mezi nymi za- bludil ſe ! gednu Take; y podle toho zda mi ſe, že gich mieſto ! nenie male. Odtud ſme ſlj do gedne vlicze, kteraz ſlowe Baſar, tak prawie, yako 10 by rziekl trzna vlice. kazdy den ] wzdyczky gt 5) mnoho lidij, ze ſe tru a tlacze przewelmi, | a zie malo muozie poſtati pro weliky daw. A ſlyſſial ſem o tee vliczi, kto by rano obleka na ſe ſuknij nowu a chodil w nie po te vliczi az do weczera, ze gi lide na nije zderu, a gtli ze nezderu, ale otru] mu ſnye barwu, ze bude jako ſtara. neb gt w te vliczi hdij welmi 15 mnoho przewelike mnoſtwie, gto! gt nepodobne k wierze o tom prawiti. W te vliczi wſſieczky wieczi pdawagi k gedlu y gine | wieczi kramſke, gto mi ſe tak zdalo, czo by ſobie czlok| mohl pomyſliti, ze tu naygde 6) kupiti, wſſiak tak| obyczegê gich. Nez budeli kto ſlyſſeti obyčzegem ] tiechto zemij, daleko chyba bude, zwlaſſtie czo ſe I gedla tkne. Nez toto wiê, acz toho przewelike mnoſtwie gt, czoz | ſe pdawa, gto nenie podobne prawiti. o tom wſſak [28 B] y to, proto ty wſſeczky wieczi gſu prze- welmi drahe, take ne podobnie zwlaſſtie proti zemiem zdeyſſim a yaziku naſſiev | a mieſtô. Nebo za maydynu ten penez kupil ſem ſobie ! chleba ſ ctirzil peczniky; nerownie gſu menſſi nez praſka | ziemle, a maydyna gich peniez 25 plati tak mnoho yako ] by woſm penez bielych; a tak kupie geho za maydy" pacholek nema ſe ho czo nageſti.7) gine wſſieczky wieczi gſu drahe. A Tak mi ſe giſtie zda, ze mnohych wieczij w Czechach kupi] wiecze za biely peniez, nez w Egiptie za8) maydy'. a wiecze| za biely groſſ, nez tam za oſym maydy. a z tiech wſſiech | kupij, ktere ſe pdawagi w te vliczi, nicz 30 laczinieyſſieho ſe | newidiel nez dactille a Czukr. Neb ſem ho kupil yako ! puol cztwrty lybry czeſke za cztirzi maydyny, a to przedneho a wybraneho Czukru kandy. Ta vlicze geſt ſſyroka welmi; o dluhoſti gegiê newiem ] czo prawiti; hned ſem ſe neſmiel pokuſyti, abych gij I przieſſiel, neb pro mnoſtwie ldij ſteſklo 35 by ſe giti. A| za tiê by nocz byla. W te vhczi vdielana gt Brana welmi wyſoka nepodolbnije a ſſroka tak, ze by cztirzie wuozowe porziad9) do ne! wgiti mohli. Take gt na nie vdielana wezie okruhla] podobna k ſtohu welike', kterazto gt nad Branu well ] Sſyroka, a potô czym wyſſie wzdy vzſſy, a gt wſſieczka| zdiena y wrch te wezie, a gt welmi v wrchu 10) ſſpicziata | a dielana gt z kamene alabaſtroweho welmi hladke°. O te Branije ſlyſſial ſem, ze by gi dala gedna zidowjka vſtawieti na 5 20 40 1) chtěje. — 2) před tím »zalhny« přetrženo. — 3) + mnoho. — 3) zvlášť. — 5) + velmi. — 6) by tu našel. — 7) nají se ho. — 8) + svrchupsanú. — 9) obozem. — 10) + té věže jest.

Strana 28
28 ſwoy naklad 1) a to gedne pto, aby pamiet! gegie zuoſtala po nye. neb tu Brany na tô mieſtie I [29 A] Potrzebie nicz nebylo gt, Neb gt mezy domy a ſlowe azI do dnes zidowina brana, a gt Nedaleko mieſta zlattniczkeho [ a pti Hradu zoldanowu. W Egiptie trhu dne vrczeneho zadneho Nenie anij Jar marku, nez kazdy den wzdyczky, yakz ſe 2) den poczne,3) trh] a Jarmark az do noczy, a to na wſſieczky wiecij; gte ſem | ſe to' nadiwiti mohl,4) ano wzdyczky den ode dne lidij wellike mnoſtwie ſem y tam przielewa ſe yako wodu.5) Gto newiê, by bylo6) w Egiptie tak mnoho lidij yako w| niektere czele 10 zemi, a nicz nebudau mieti za zlee, gtli ze ſe czo| kor bude zdati nepodob- neho pti obyczevom tiechto zemij, wierziti že mij nebude. Neb y ia giz na czeſtie gſa ſlyſſie rozprawky mnohe,] a niektere tam gſa, wierziti ſem nemohl, a potô ſem ſam wiecze widiel a ptoz mnohe gtie wieci nize pſati kazal: to7) gt wſſieczko w ſkutku ſhledano. a mnoho gt, czo ſem 15 widiel 8) nepodobneho; hned ſem nechtiel, aby to pſano ] bylo, a zwlaſſtie te w zidowczinie vlicij a w tô ſlawnê | mieſtie y ginde, kdez ſem byl, nez czoz znamenitey ſſieho,3) toho niektereho gtie welmi kratcze ſê dotekl, gto newiê, budeh moczi mnoher srozumie° 10) byti. 5 Zoldan gt pan bohaty na zlato a na ſtrzebro przewelmi| y na rozhczne 20 klenoty, a gt pan moczny przewelmi] y na lidij gt bohaty, neb gich mnozstwie v ſweho dwora | chowa, a hoyny zold plati gî nebo dawa zoldnerzô | ſwy a v geho dwora gſu dworzane nebo zoldnerzy I welmi bohati, neb magi zlat- tych doſti, yakoz ſem ſe | gî diwal. a byl ſê mezi nymi y ſeznamil ſem ſe [29 B] S gednê, kterzizto vmiel rauſky, a ten byl gt z zemie ] wlaſke, y ptal ſem ſe ho, kterak ſe gt doſtal do Egiſpta? kteryzto powiediel mi: byl sem maly pacholetê,| kdyz ſem byl wzatt do Turek, a potô ten, cziz ſem byl, prodal mne do Egipta, y kupil mne geden mamalik,! yako by rziekl zold- nerz, kteremuzto chowal ſem kuon] geden, a kdyz ſem toho pile byl, potô mi poruczil dwa| a tak dale, az mi y gine wieczi poruczel. pak kdyz ſê ge wieny byl a toho pilny, czoz mi porucziel geſt,11) ] porucziel mi hidij, abych 12) gî rozkazowal. potô ſkrzie miloſt ginych a dobru powieſt doſtal ſe ſe k dworu | zoldanowu.| Potô mie wedli a vczili kuſom dworſkym, a oby- czelyem gich Sſermowati, z lucziſſtie ſtrzeleti, pieſſky y| na konij, z buoku, z przedu y zadu, yakz obyczieg v nich | gt, potô z drzewczê gezditi a gî ſe vcziti, czoz potrzieba kaže, neb giný kuſom mnohý, — gich ya vkrati, neb onij gich ta przeliſſ mnoho magi 13) trech zertow; [Jakoz 14) od toho dwor gt zoldnerzſky a gt yako obora| welka a ohrazeny zdij wyſoku, neb ta giny ne dadie, zwlaſſtie darmo, a tu ſe tiê wieczê vozie. Jakoz ſe ſe chtiel take podiwati a ſſiel ſem ktor dworu] y nebylo gich 40 tam a tu ſem tepruw zwiediel, ze ſe| to' nevczie nez w patek; y newiê czo 25 30 35 1) groš. — 2) + jedno. — 3) + jest. — 4) nemohl. — 5) voda. — 6) nebylo. — 7) než to. — 3) shledal a viděl. — 3) + viděl. — 10) věřeno. — 11) potom. — 12) že jsem. — 13) + a umějí. — 14) + hned.

Strana 29
29 prawiti, kdyz ſem newidial. a take na ta diwadla nepuſtie 1) nezna meho, lecz da maydy' tê peniez. Potô mi dale prawil: kdyz ſê ſe giz tiê kuſô nauczi | a ze giz gî rozu- mieli, ze ſe k tov hodim, y wydawahi | o mnie to ſwiedecztwie przed zoldane, ze ſê hodny,2) I Tehdy zoldan darowal mne, dal mi kuô, zbrogi i [30 A] a ſſaty nowe y wſſieczky3) nowe, czoz k to prziſluſſielo geſt.| Neb ten obycżeg v nich gt, ze koho darugie a k dworu przi|gima, tehdy wſſieczky wieczy ge nowe dawa. A hned przi tô czaſu kazal ge zapſati zoldan dwanaſt zlatych] ſluzby na mieſecz a libru maſſa 4) na de a dwie lybrzie chleba a geczmee, kuonij 10 mierzici ſlamy geczne, czuoz! potrzieba kazie. A w tiech darziech rozkazal ho po mieſtie woditi s piſſczij! a z bubennijky. Jakoz ſê ſe to ſam diwal, neb gednoho! tak za mne wodili s piſſczy a z bubê- nyky, a pd nym ſſiel | hauſſ lidij a za ny druhy, a ten darowany giel na konij a kazder ſe hlawu klanije a diekugie zoldanowj par ſwe', ze gey darowal, 15 a ſedie na konij wzdyczky hlawu | kywe na wſſieczky ſtrany. Potom prawil ten mamalik mnie, zie obycžeg geſt| w zemi Egipſke, ze kazdy zoldan ma prawo chowati v ſwe° dworu padeſat tiſicz zoldnerzow; alle ze gie ]| ne wzdyczky przi ſobie ma, nez roſeſſle 5) na cztyrzi ſtrany ] zemie, jakz kde ge' potrzeba gt. nez vſtawicznie przi ſobie | trzitczeti tiſicz gich ma 20 a giz pak naymee dwatczeti I tiſicz, a giz pak mene przi ſobie mieti neſmie, neb tor I rozum kazie, ze przi takowe mieſtie a mnoſtwi lidu toho] potržeba welika geſt. Jakoz czoz ſem rozumieti mohl, ze tak konecznie geſt,| ze weliku moczi zoldan panuge a trwa opatrnoſtij [ mnohu k tor, nebo geo ſluzebniczi nebo 25 zoldnerzij! weſſkê Egipt zprawugi a rzedie podle ſobie ſwierzenych ] vrziadow. Miefstianô Egipſký zoldan wladnuti nedopuſtij anij 6) w kterych vrziadech gſau, nez kazdy opatrug duô ſwoy,i [30 B] Aneb to czoz geho ſameho gt. Nebo Egipt nezprawuge | ſe anijz ſe7) rziedij obyczegiê gnych mieſt, owſſiem daleko ] chyba obycziegow tiechto zemij, neb y rychtarzie gſau| z Sluzebnykow 30 zoldanowych. Take ſem ſlyſfial, ze by toto prawo bylo mamalikow, | ze kdyz magi na pole wytahnuti 8) proti neprziatelom] z rozkazanije zoldanowa, ze ſe s mieſt ſwych hnuti nelchtie, lecz gim zoldan zawda9) na cztyrzi mieſecze, A to kazde trzi ſta zlattich na kuô, nez prawie, ze takowa | woyna niekdy w nie- 35 koliko letech gednu nebude, al gtli ze by ſe woyna zruſſila kterýzkoli oby- czegiẽ| aneb bitwa wyhraa by byla, a ze by ſe gî we cztirzech | a nebo w pieti nedielech doſtalo domow wratiti, 10) ten ] zold przi nich zuoſtae a ſluzba prwnije, kteruz zapſa | magi, ta gî wzdy przed ſe gde. Protoz gſau mamalici bohati welmij a z mnohych pae I bywagi znameniti 40 a zlattich magi mnoho a nev'miegi gich vtraczeti yako Czechowe neb ginij ſluzejbnij w tiechto zemiech. 1) + žádného. — 2) se hodím. — 3) + věci. — 1) másla. — 5) + je. — 6) + také. — 7 ani. — 8) vytrhnouti. — 9) bude dán žold. — 10) přijeti.

Strana 30
30 5 Take ſem widial, kdyz gt mamalik 1) ſettnik neb trzitczetnik, ma2) wſſieczko pozlatita vdidla a ſtrzmeny z] ſameho zlatta, poſſwa na ſſiawli y gilcze wſſieczko polozene zlatte, palcziatt, z kterymz giezdij, wſſieczek| zlatty geſt. Pakli ktery pâ po mieſtie gede, ktery gt wyſſy nez ſetnijk, tehdy przied tiem piet neb ſſieſt pacholkow gde ſekyramij zlattymi a z bulattnymi;3) a bulat gt | wocziel cziſta, gto ſe ſwieti przewelmi, ze ſe wnij wizhlednuti muoz4) yako w zrczadlo,5) a gt twrda, k tor 1 [31 A] welmi woſtra, ze gi zelezo rubagi. ty Sekyry gſu welmi wzaczne v nich, neb rzedcy gie magi; kterezto Sekyry naylprw ſê widial w damaſſku, kdyz pan damaſſky giezídil pti kancz- 10 lerzij zoldanowu, kdyz giel od Tureczkeho | Czeſarzie. Potô w Egiptie czaſto ſe gie widal. Mamalicij wſſieczko | odiew biely magi a neſu z plattna z cziſteho dielany, kterez ſlowe kolcz, a wyſſiwane gſu ſuknije gich poſdobne k Hazukam, nez gſu obyczegiê ginym dielane, neb ſu w nich obuoykowe, ze wſſieczko hrdlo przikrylgie, a gſu dluhe, az 15 ſe po zemi wleku, a po tiech ſie] ſukniech opaſugi tkaniczkami 6) hedbawnymij welmi | cziſtymi; a nevmiegi ſe onij7) opaſowati a welmi nekrztaltownie ſe opaſugi. Take zadny mamalik nechodij w botkach 8) anij w | ſtrzewiczech, nez boſ chodij a na trepkach yako Boſak,] a kdyz na kuon wſedne, tehdy boſ y bez 20 trepek gede | a pacholek za ny trepky neſe; neb ſem na to czaſſto kratt hlediel a diwal ſê ſe to'. Pak toto ſem ſlyſſial, ze kdyz na woynu gedu, tehdy magi na nohach zamiſſiewe botky, nez doa z hola | boſy chodie a gezdie. Take ſem ſlyſſial, ze by mamalicij totiz ti zoldnerzi | takowe prawo 25 k zoldanowj pa ſwe� mieli: kdyz| by zoldanowa porodila Syna nebo dczeru, Tehdy | zoldan ſ weliku ſznaznoſti to opatruge, aby dietie nebylo wyhlaſſeno az do roka, a hned po rocze zGelweno bude. A zoldnerzi giz prava k zol- danowj| mieti nebudu9) a giz 10) gi kolacze powine 11) nebude dati. [31 B Mamaliczi gſu toho take pilnij, aby to zwiedieli, yakzjkoli mohu rozumieti, 30 toho hledie, a kdyz by ſe dowieſdieh, radi tu nowi' ſlyſſie. 12) Tehdy tayme ſe zberu | wſſiczknij, czoz gich tu przi zolda doa bude, y przijſtahnu w noczi woyſkê pod hrad zoldanow a odtad I przicz nechtie, az gi kalacz dan bude od zoldana ] za ſyna nebo za dezeru geho. A zberze ſe gich xxti | nebo xxxti tiſicz. Tehdy zoldan dowieda ſe toho kazie zwiedieti, czo | ſe to diegie a procz- 35 gſu przitahli, czo 13) ſe gî nedoſtawa.] Tehdy zoldnerzi zwolagi: Chczme, aby zoldan pan naſſ dal nam kolacz prawo naſſie za ſyna ſwe° &cet. Tehdy zoldan rad y 14) nerad muſy gî ten kolacz dati,| kazde zwlaſſt trzi zlatte a berana k to'. A kdyz ſem to ſlyſſial, welmi ne podobne 15) my ſe| to zdalo wierziti 40 tor, y ptal ſe ſe na to welmi pilnie, takh gt to w prawdie, czil gſau yaky 1) + jel. — 2) měl. — 3) s bulaty. — 4) vzhlédne. — 5) v zrcadle. — 6) tkanicemi. — 7 ani. — 3) botách. — 9) nemají. — 10) tehdy. — 11) povinovat. — 12) slyšeti budou. — 13) a čeho. — 14) neb. — 15) přetrženo »any«.

Strana 31
31 ziertt ſlozili. y prawili, ze gt tak w prawdie, a dowodili toho, zie by ſe za toho zoldaa ſtalo, ktery nynie gt. Mamalicy gſu lide doſti ſtaczny,1) czoz ſê rozumieti ! mohl, na konich ſwych welmi hbiti a czerſtwj obyczegê| ſwý, kteryz onij magi; ya gî hdij rownych newi/diel fê w czierstwoſti na konych. drziewie swe magi ] dluhe; ne- ktere gt na trzi ſahy, a gedno ſê mierzil, ] bylo gt na me cztirzi ſahy; a to gt drziewie z morſke° 2) trztie, a zhrubi3) gt yako dobra 4) chmelowa tycz | a hrott gt na kazdê konczi ſ obu ſtra', a kdyz gie ſobie 1 [32 A] na ramie wlozij w puoly, tehdy ſe ſchyba, a ſtiê | drziewi dluhy5) obyczegiê ſwy doſti chbitie ſobie czinije. Take o zlodiegich a zloczinczech, kteryz gſu w Egiptie, I powiedieti muſy, ze zoldan, acz gt pan moczny I welmi,6) wſſiak ſmrtij nad zlodiegi y nad ginymi zlojczinczi nemſtij ſe, ale ſ weliky gich trapenij miloſrdêjstwie czinij, zie gich zhubiti nekazie. a to ſem gedno w Egiptie widial; nez ginde, kdez ſem byl w tiech | zemech pohanſkych a zwlafſtie arabſkych, wſſiady I gie wieſe. W Egiptie od toho gſu7) zwlaſſtnij vrzedniczi,| kterzij toho welmi pilny ſu, 15 kdyz takowe zle lidij| kde naydu a nepwe, gto giny ſſkodie 8) Jakymizkoli 1 neprawoſti cziniecz, hned zGimagi a do wezie wſajziegi. Pak opiet gſu ginij vrzedniczi, gto ohledagicz | giezdie ty wezie, w kteryzto takowe wieznie cho- wagi,] a kdyz gich giz mnoho nachowagi, Tehdy zwieducz| winy gich na nich, kazde ſpuolu gednoſtaynych win| ſkugi gie za hrdla, gedny k druhy, kolikoz- 20 koli gich I geſt, a ruku gî ſwobodnych nechagi. a takowych9) ldij I gt po mieſtie welmi mnoho. A ſlyſſial ſem o nich, ze by gich bylo 10) na trzi tiſicze nebo wiec, neb prawie,| ze gie wſſie- czky w pocztu magi; a tij| chodie po mieſtie ziebrzicz a gineho nicz ne- magi, nez kto gi czo da, a w zadnych domiech ne obywagi a leckdes 25 po vlicziech lezie yako pſy, a prawî, zie | huorzie nez pſy, a ſuknye, kterez na ſobie magi, tiech ] ſebe nezwlaczegi, az gie zderu. a tak gich vzrziſſ mnohê [32 B] pocztu chodiecz mekde po tržech, po pieti, po deſeti, po xxti, niekde gich bude wiecz nez xxti w chromadie. a kdyz ſem ſe chtiel gî podiwati a gich mnoho widielti, gedno bylo giti do trzne vlicze, kteraz ſlowe Baſar,I 30 zwlaſſtie k zidowczinie branye; w kratkem czaſe nalczetl by gich niektere ſto, gto chodie ſem y tam I zebrzicz gednij za druhymi, tak gie welmi tiemi okowy trapie, ze by radſſie zemrzieli aneb zwieſſenij byli, nez takowu pſotu a biedu by miel. a z toho wyprojſſtienije neczakagi lecz ſmrti. W Egiptie gt rozhcznych rziemeſlnykow welmi mnoho | a kazde rziemeſlo 35 ſpuolu ſe drzij gednoho vmienije| a hned ſwe vlicze zwlaſſtnye magi. Take gt welmi mnoho tiech rziemeſlnykow, geſſto! dielagi to plattno, kterez ſlowe kolcz, gto nad to | plattno cziſſczie anij pieknyeyſſie byti ne- muoz. Okolo Egiptu winnicz nenije zadnych anij we wſſiê | w kragi Egipſkê, 40 protoz w Egiptie vyn nemagi za dnych. Take o wino arapi neſtogie, neb ho 5 10 1) dostateční. — 2) přetrženo »z ſytie«. — 3) ztluštíí. — 4) hrubá. — 5) pto sobě s ním. — 6) veliký a velmi mocný. — 7 + hned. — 3) škodu činí. — 9) + nevolných — 10) + více než.

Strana 32
32 5 10 15 20 30 ſamij| nepigi; nez krieſtiane ſobie wino z chroznikow dielagi wydawugicz gie y pigi; a gt piti welmi zlee, ! gto gt horzke; a pto y to gt drahe, neb y ta- koweho | malo geſt. W Egiptie gt kupczuow krzieſtiâſkych welmi mnoho |a hned magi ſweho rychtarzie, gto gie Saudi a| opatruge 1) podle potrzeb gich; a gt wlach ten rychtarz | a ten ma prziſtup k wyſſym urzednikô mluwiti o nije, ! kdyz by ſe kterev krziwda dala aneb yakaz koli pojtržeba gich byla. [33 A] Take kupczow krzieſtianſkych naywiec gt wlachow. Take mi prawili, ze by bylo mnoho zidow w Egiptie | a ze by niekolik tiſiczow domow zidowſkych bylo, yakoz | ſem ya gich mnoho widiel po Egiptie, a gſu kupczy weliczy a welmi bohati, pohane gſau na nije laſkawieſſie] nez na krzieſtiany. a zidow gt mnoho piſarzuow vI zoldana, zwlaſſtie Samarytanow, neb pohane prawie [ totizto arapi, ze gſu wiernieyſſy nez tito obecznij zide. Take ta kazda gednota, czoz gich koli gt w Egiptie| y hoftinſkych lidij, aby poznany byli, czo ſu kterzi, y | noſiti muſegi rozdielny odiew gednij od druhych,] a nebudeli ſuknij, ale klobauké a zawiti, kteryz ta| obyczeg magi noſiti. Samarytanij magi czierweny odiew aneb zawitie,| zide zlute, krziestiane magi modre; nez arapi nebo! pohane tij noſe yaky odiew chtie, neb gî ſwo- boda i podle moczy gt, kteruz magi; wſſiak pto z uobycžegie ] ſweho naywiecz rucha bieleho neſu; a gtli zie chtie] zmieniti, zadny gî nemoz braniti, alle onij giny ] wſſiem branije. Pakli by kto z ginych bez znamenie widiě byl, tehdy wina a pokuta vlozena gt; a kdyz czeſtu gede nebo gde krzieſtia nebo giny &cet, kdezkoli 2) po zemi gich I gede, w czem chce, ſwoboda gt; nez kdy by k mieſtu I przigel, 25 wezmi3) znamenie 4) a ginacz nicz. W Egiptie byl ſem xxti dnij a w tiech dnech nikdiez! gt deſſt neprſſial. y ptal ſem ſe mekterych: bywali | deſſt v was, aneb prſſili kdy, a zima v was welkali | bywa? zymie, o kterez ſem ſe tazal, prawili czo gt to,5) [33 B] powiez nâ. a kdyz ſem gî prawil, kterak ſe zemie za|wrzie zymu a woda ſe ſtydne y rzieky welke tak weli,| zie po nich chodie y ſ wuozy gezdie, welmi ſe to ſmali,| a kterziz z zemie ſwe nikdiez nebywali, wierziti nejchtieh. O deſſti mi prawili, ze v nich nikdy nebywa] nebo neprſſij; y tazal ſem ſe gich, kdez pak wodu beru I po kraginach, aneb czim ſe zemie zſwlazuge, aby wzroſt] vroda dawati mohla? y zprawowali mie tak, ze kdyz | naywietſſie horko, ze tehdyz 35 naywiecz wody magi, nebo | kdyz gt horko welke, tehdy Nyluſ rzieka rayſka rozwodnij ſe a wyſtupi z brziehow ſwych a naymene I wyſtupuge nad Brziehy ſwe loktow xvrte, a take wiecze xxti loktow newyſtupuge wyſſie, totizto nad brziehy | ſwe; y rozlee ſe po wſſiech vdolich y po rowninach y | naplnij wſſieczky cziſterny y ſtudnicze naſſie a ſwlazy| zemi a tak da wody doſti 40 mnohy kragina a zwlaſſtie | wtiech kraginach,6) ktere gſu blizko morzie; neb morzie] zeprzie Nylus rzieku, zie ge wſſie teczi neda, a tak ſie zpatkê zduti muſy a rozwodnij?) ſe. 1) zpravuje. — 2) kdož. — 3) na hlavu. — *) + své. — 5) + zima. — 6) těm kraji- nám. — 7) rozvodniti.

Strana 33
33 W Egiptie do' drzeweneho zadneho ſem newidiel, a | netoliko do' ged- noho drzewene, ale anij ktereho krowu | na dov z drziewa, a tak kratcze nicz od drziewa, nez domojwe gſu wſſieczko kamênij, a to z cziſteho kamenije gſu, wſſieczko klenuti od zemie az do wrchu. Obyczegê gich gſu doſti pieknij, nizczi gſu, neb gich| mnoho w zemi gt, 5 a niekterych gt tak mnoho w l zemi yako nad zemi; neb gſu tak dielanij pro welike ] horko, kterez v nich gt, a take do tiech domow wrchê ] naywietſſie ſwietlo gt. Protoz pti domom tiechto zemi Naſſieho yazika gſau I welmi nekrztal- townij zwlaſſtie na pohledienij, ale proto 1 [34 A] ſu welmi 1) nakladnij. a 10 w dom gt giti po ſtupniech kamêſnych yako do piwnice a to dobrzie hluboko, a tepruw tâ | w žemi ſu pokogie piekne a rozlicznie dielane. niekterzij! gſu welmi pieknij a ozdobenij drahymi wieczmi, a kterzij ! ſu chudſſich, ti ſu toliko wnitrz wydychowanij a gſu wel | bieli, gto gich niczymz neoczadie, zwlafstie w ohnij, kte rzizto 2) w domiech ſwych nemiewagi, lecz niekterzi 3) pro ſwa] 15 rziemeſla.4) Take w Egiptie drew malo magi a gſu welmi drahy,| neb okolo Egipta nenie leſow w niekoliko milech. ptoz gſu drwa welmi draha, a kdyz do Egipta drew] na oſlu przineſe, ta drwa da, kteraz ten oſel przyneſl,! pda gie za ſto aſprow a druhdy za puol druheho ſta| aſprow, a to vczini wiecz nez 11/2 20 zlatteho. Protoz nemnoho miewagi ohniew w domiech ſwych| anijz drew potrze- bugi. w Egiptie obyczegie nemagi tak | welmi peczowati o ſwe ziwoty, aby gie rozkoſſnie choſwali, waržece a prziprawugicze gym mnohe pokrmy, I yako w gnych zemiech a zwlaſſt w zemi Czelke, kterziz | gſu w tô przewyſſili 25 wſſieczky 5) narody. Protoz hned te pecze zbawenij gſuce doma ſobie neſwarzie, nez hotowe warziene ſobie kupugi a kto ſobie kupi krmi nebo dwie, hoynoſt ſobie czinij; pakli ſobie kupi krmie trzi, gt to giz welmi bohaty a ztrawny. w Egiptie gt kuchy mnoſtwie wſſady po mieſtie,| na wſſieczky ſtrany w nich ſu kucharzi, gto warzie so krmie] a prodawagi ziwnoſti z toho magice; a tech gt welmi ] mnoho po Egiptie yako kterych rziemeſlnikow; a rziad | mezy ſebu magi, ze ne to czo by chtiel warzi a peczie, nez 6) w gedniech kuchyniech toliko ſamy Berany7) peku, [34 B] A gineho nicz. a toho ſobie kupi, zacz kto chce; neb chczeli za peniez, tehdy ho vkrogie. a toho berana peczeneho druhldy gednoho bude trzi dnij 35 prodawati. Take ſem ho ſobe I gednu kupil za aſpru, tak gt byl nechutny, ze ſe ho ] gieſti nemohl. Opiet ſu kuchynie gine, w kteryzto gedine beranije maſo warzie a ryzi k polewcze, kteraz gt na tô maſſe, a trzeti ] krmij hrach bobowy. Gine gto toliko w nich kuchyme ryby ſmazie a w ] ginych pak ſamy 40 kaſſie ryziowe a gine a wſſieczko kojrziemene. a tak gine kuchyne gſu mnohe. 1) dosti. — 2) ohněm, kteréhož hned. — 3) toliko. — 4) + kteráž ohni dělají atd. — 5) + jiné. — 6) Protož. — 7) a to celé. M. Kabátníka Cesta do Jerusalema a Kaira. 3

Strana 34
34 Pak kuchynky opiet magi gine, kteruzto wezma na hlawu | arap gde po mieſtie leč kudy a zwlaſſtie do hoſtinſkych ] domuow, a wola hlaſem weh- kym, ze ma cziſte peczite| w nie, kto by chtiel kupiti, ze cziſte a dobre gt; a ginyI gda wola neſa kuchynij na hlawie, ze ma dobre ſkopo we ſſiſſky; a 5 tak rozlicznych tieh kuchyniek a w nich krmi| rozhcznych a nâ neobyczegnych a k tov welmi proſtnych; I gt mnoho toho, gto by bylo dluho o tô rozprawieti. Owotcze pak tak podobnie prodawagi yako y krmie.I gde po mieſtie a kram neſe na hlawie; chceli kto pomoſrancze kupiti, ze ma cziſte. Giny gda wola, ze ma | dactille pdati; a tak s rozhczny owotczê chodiecze wollagi wſſiady 10 po mieſtie. a wſſieczko muzie, zena zadna | nepdawa. yako obyczieg magr prodawati w ginych 1) zemiech, a ſedieti bude zena nad krame, ta toho nenie. Arapi, totiz pohane murzene, gſu lide doſti twarnij w] mrawiech, zwlaſſtie kterziz gſu naboznij; a rozumuow I poziwagi, w giedle w piti ſu welmi 2) ſkrow- nij. nez rozkoſſ I gich naywietſſie gt w pieknê chozenij a w drahê ruſſe [35 A] Prziewlaczegicze ſe z gednoho do druheho 3) a na to naywiecz na- kladagi, kazdy podle muoznoſti ſwych. Take gſu 4) arapi welmi rozmazanij, diel obecznijch chrubych a tezkych nedielagi, nez rziemeſlniczi gſu cziſtij A welmi miſternij na wiecy piekne a drahe. a nemagi obylczege mnoho choditi na tulaczky aneb na prochazky, 20 yako ] ginij lide, ale czoz by miel choditi, radſſie ſedij aneb czoz nabozniey- ſſich, przed ſwoy dom wygda y czte na knizkach | a ginij ho poſluchagi. pakli gt kterer yaka potržeba,5) tehdy I welmi znenachly ſe berze. zeny ſwe welmi vzcze murzee| chowagi nedaduce gî po mieſtie choditi. yakoz ginde oby|czeg magi zeny choditi v zemiech krzieſtiaſkych kupowat | nebo prodawat 25 nebo do koſtela aneb 6) po kterych koli potrzebach, tam toho nenie oby- czege, nez doa ſe zeny | buohu modlte. a doa take ſwe laznie magi, w nichz ſe mygi. a gtl ze by gie, totiz zenije, yaka potrzeba| byla w dom czo kupiti na trhu, we wſſiem w tô muzie ! gich zaſtupie gie a gi kaupie zyednagi. Take wſſieczky wiecij, kterez ſe koli na trh neſu k pdagi, I wſſieczko 30 muzie prodawagi buyd w kramiech buyd w | ſklepiech neb kdez koli ginde. tu po mieſtie mnoho chodie arapky zeny nebo Turkynie neſnadnye uzrziſſ. Pakli by ktere yaka znamenita potrzeba byla, tehdy na oſle giede a okolo nije gdu ſluzebniczi dwa nebo | trzie, a twarz giege gt wſſieczka zakryta cziſty taffartem 7) czerny ; 8) kterazto zena ſkrzie niey kazdeho widij, ale czlok twarzi gegie widieti nemuoz. Take kdyz by kto z nich znamenity vmrziel, tuyt na ywiecz arapſkych zen vzrzie, gto gim k pohrzebô odlpuſſtiegi, yakoz ſem ya gich we wſſiê tom czaſu, kteryz | ſem byl w Egiptie, newidiel wiecze, nez kdyz za gednie 1 [35 B] mrtwym ſſh, za kteryz gt mohlo byti pohlawie zenſke° | lx nebo lxxte. a teh- 40 daz ſem ſe diwal placzi gich, gto i wſſieczky ſkakaly tepuce ſe twarzi ſwe, wyczitagicz wſſielczka dobrodienie toho vmrleho, kterak byl dobry, kraſny, bohaty, ſſtiedry, miloſrdny &cet. A kdyz tak buoh chtiel ] mieti, muſy tak 15 35 1) těchto. — 2) dosti. — 3) + a to velmi drahého. — 4) + lidé. — 5) + jíti. — 6) + jinde. — 7) taffatem. — 3) červeným.

Strana 35
35 byti. a tak rziekſſie ſkoczily wſſieczky I pogednu nahoru a bily ſe w twarzi ſwe! w ginych zemiech, I kdyz ſobie tak hde czinie, gſu weſeh, a mekterzi kdyz! ſe zpigi; y bylo mi to welmi diwne a pilnie ſê ſie to' diwal, yak ſu ſobie przi tô ſmutku czinili. W Egiptie ſu laznie welmi cziſte, prziprawne a gſu wel I welike; podobne 5 ſu k te laznij, ktera gt w konſtatinopoli, kteraz ſlowe Czieſarika laznie, o kterez gt napd pſano. | a w tiech lazniech wſſieczko konſky hnogiê topie, a| w nich wzdyczky horzi z rok do roka, we dne y w noczy,| a drwy zad- nymi w nich nepale. a w tiech lazniech| wzdyczky ſe mygi kazdy den; nebo onij nemagi zadne | nediele anij ktereho ſwatku we wſſiê rocze, krô toho ! 10 ſwatku, kteremuz ržekagi Bayram. a k to' ſie ſwatku| cztirzi nediele poſtie a ty cztirzi nediele nikdiez we I dne negiedie nez w noczi, a to az do toho ſwatku. | nez wymierzeno nemagi, czo by w ty po�ty mieh gieſti,| yako w na- ſſich zemiech, nez tez pokrmy giedie yako| tehdaz, kdyz ſe nepoſtie. W Egiptie widiel ſem zwierze welmi diwne, kterehoz I ſê prwe nikdy 15 newidiel anij o nije ſlyſſial, ktere muz zwierzeti rziekagi dyawant. To zwierze geſt | przedku wyſokeho, czoz ſem ya mohl ruku nad ſe | wyſahnuti, gedwa ze ſem ge prſy 1) doſahl. od prſy| k hlawie, tak za to mâ, ze gt tak wyſoke yako od [ [36 A] yako od zenje k prſom, nebo ſem ſe diwal, kdyz mu | z domuow wokny chleba podawali; by bylo dwu lattru | od zemie, wſſudyt gt doſahlo. 20 zadku pak gt welmij! nizkeho a kratkeho; protoz k te welikoſti s tiem zi- wote| kratky gt welmi nekrztaltowne. kozij ma na ſobie weli I pieknu perzieſtu, neczo napodobnu k leopardu, gto ſu I gedna mieſta biela, pozbadana, a druha czerna, a tak I ſu gedna podle druhych po wſſiê tiele y po nohach; I a ſrſt gt na nije welmi hladka, a hlawa gt ge° k zubru ! podobna. nez o tô ſem nicz ne- 25 ſlyſſial, by ſtateczne bylo | anebo czo diweho czinilo, nez wodili ſe ſny po mieſtie] vkazugicze gie hde. Pobyw w Egiptie xxti dnij a ohledaw, czoz ſê mohl ] ohledati, nez mnoho gt, gto ſem neohledal nez toliko! ſlyſſial, a o mnohe widiene y ſlyſſienê ſe nepſal pro vkraczenije rzieczi a nedoſtatku pamieti y ginych wiecij, | I bral 30 ſem ſe z Egipta czaſu mieſecze brziezna s kupcij| zaſie k Geruzale prwnij czeſtu. z Egipta az do Gerulzalema myta ſu mala nez czaſta. W Egiptie ſe dal ] cztiry maydyny, od ſebe dwie a od welbluda dwie, a techI wſſiech myt malych y welikych z Egipta az do Gerulzalema gt gich XXIII. Z Egipta wygewſſie Na tey czeſtie byli ſme welikem | ſtrachu, a netoliko 35 ya alle wſſichnij kupcij. byla ſe [ na dwa pacholky roznemohla, kterezto tay- nie mezy | ſebu chowali ſme, A nemoczne wzdy ſme gie na wel bludiech neſlij, kterzizto na zemrzeli na czeſtie. y ſchowali sme gie Taynie na poli a to w nocij. a proto | ſme to vczinili, gtli ze by ſe toho vrziedniczy dowiedieli, [36 B] zie gt ktery z hoſti vmrziel zwlaſſtie z czizozemczuow, ze | by ſe ſnamij diw- 40 nije nahanieh, a wieczi by naſſie przemietali, y podle toho ſſkoda by ſe nam od nich ſtala,! y nebezpeczenſtwie hrdla. neb to prawo gt w zemij Egipſke, kdyz by ktery kupecz nebo puttnik vmrziel| aneb ktery czlowiek 1) rukou. 3*

Strana 36
36 5 25 35 giny, Tehdy wſſieczek geo ſtatek,| czoz gt miel, malo nebo mnoho, to wſſie- czko zoldanowj beru,1) a k to' gte tiem, s kterymiz gel a ſ nymij! na czeſtie byl, wierziti nechtie domniewagice ſe, ze| gt wiecze miel, nez gſu naſſli, a podle toho y giny ſtatky pobieragi. Pak z Geruzalema az do damaſſku gt myt xxv,] a na tiech zadne miloſti nenije, nez czoz na kom ! wydrzeti mohu, to wezmu a bez miloſti. hned ſu ! na niektere mytie piet zlatych, niekde vi, a niekde 1 deſet zlatych; nebo zadnych myt wyſazenych nenie. Potom z Damaſſku do Galaty tak welikych a vkruttnych mytt nenie, nez po pieti aſprach neb po vi, a to gtie yakz 1o na kom widie, magi w tô vmienie,| nez wiecze ſſeſti aſprow neda. Take odtud az do Burſy ze ſbuozie, kterez neſe, za dneho myta neda, nez od ſebe a ſ konye nebo ſ welbludow. Potô w Tureczke zemij ſe zbuozie platiti2) muſy. przilgeda do Angarie daſſ piet aſprow. Potô w burſe, I gtl zie chczeſſ zbuozie pdati a po morzij ſe plawiti, ze Sta zlatych muſyſ piet zlatych 15 dati, pakli zemij pogiedeſſ,3) nicz 4) nedaſſ az do konſtantinopole, nebo to prawo v nich geſti. [37 A] Protoz ktoz by chtiel do Geruzalea giti a neb do Egipta; muſy ſe k pſotie a k mnoher nebezpeczenſtwj przichyſtati, | kterehoz bez pochy- benie bude potykati, a ceſtu neſnad' bude mieti a hladu przimierati a dobreho 20 ſe bydla nejbati, az ſie zaſe wrati do zemije, s kterez gt wyſſiel,! kterazto na krzieſtianô gt zaſlibena, zwlaſſtie Czieſka nebo morawſka y gine okolnije ze- mije, alle onynott] ſu byly zemije zidom zaſhbene. Protoz na Cziechô zwlaſſtie welmi nenie po czê tuziti anij ocz ſtati, nebo w tiech zemiech, gſa totizto hoſt, by | miel peniez doſti, chtie ſe vwarowati pſoty, wſſiak ! proto 5) krzieſtâ mezy nijmij gſa dobreho bydla anebo 1 gtie k ſwe potrzebie ſobie vcziniti neſmie; a niekde by ] ſmiel, nemoz pro mnohe przicziny,6) o kterych gt naprzed I powiedie°, ktoz to czta7) muoz porozumieti nieczo to,| nebo w tiech zemiech by czlowiek nayſkrowniegie ſe| muoh mieti w giedle a w piti owſſiem y w mluwe� ] a choditi w odiewu chaterne 8) 30 a na peczij mieti zacholwati obyczege, kterez onij magi, Swopod a wſſie- tecznoſti pilnie ſe wyſtrzehati; Ginak czlowiek nemyſl ſobie ktoz koli, aby zemie ty mohl progiti. w|ſſiak ty wſſieczky wiecij magie do ſebe, cznoſti y obyczege gich, ktor mnohu opatrnoſt, kteryzto gt kratczie! dotczeno, gtie w mnohe vzkoſti a w nebezpeczenſtwj| muſy byti od nich. Poniewadz gt tiê zidom y krzieſtianô mezy tiemij | narody vzko, kterzizto gich yaziky vmiegicze a mezy| nimij obywagi, | wiezto kazdy: geſtit daleko vzie hofte a przichozym mezy tiê wſſiê narodě, owſlie2) pak tiê 1 [37 B Jazikom gich nevmiegiczî. yat ſem toho zkuſyl a mnoho i ſem przihod a ſtaroſti miel. Wſſiak nekterzi lijde gſu, gto na dalekoſt te czeſty! ſe ptagi a rady o tom ſlyſſie, protoz ten pocziet napſati| ſem kazal; acz pak ne plne w giſtotie, nez podle rozumu pamieti prawî gey byti, poczitage z zemie Cziefſke, odkud 40 1) náleží. — 2) + již. — 3) puojdeš. — 4) + tehdy. — 5) + člověk. — 6) + nedo- pustí. — 7 ješto kto bude čísti. — 3) prostém. — 9) zvláště, kteříž.

Strana 37
37 ſem ya wygel, az do Egipta mieſta, o kteremz gt mnoho 1) naprzed pſano, y zda mij ſe w pocztu dewiet ] ſett mil; wſſak proto pro mylku a chybu necht geſt | neplnie. a acz ſê doſti pilnije poczital dny a tehodny I y mile, czoz ſmy kdy vgiti nebo vgieti mohli, wſſiak ] pro ſmienienie obyczege w plne celoſti powiedleti nejvmie. neb 2) na mile w tiech zemiech pohanſkych necztu,3) ! nez na dny, czoz by ktery vgeti neb vgiti mohl. A Take wyprawenij na takowu czeſtu gednoſtaynie ne doſtane ſe giti podle vlozenych vmyſlow gich. Take porozumiew tor, ze kteraz koli wiecz neznamai a neobyczeyna wyprawuge ſe lide, y gest 4) mnohy ] k wierze nepodobne, zwlaſſtie ta, kteraz wiecz gt ne-Jſlychana,5) Protoz ſem to napeczi miel, abych rzeczij nerezumo- 10 wal 6) [ wiecij mnohe lde 7) w tiechto8) zemiech neſlychane; ktelrezto ſem9) widiel a o mnohych ſlyſſial, pſati ſê gich] zanechal a niekterych kratcze dotekl, a 10) neko' ſie] muoz zdati dluzie, az 11) ſe toho bogî, ze mnohe p vkra- czenie 12) rozumie° nebude. Jako o ſwych mnohych przihodach, kterez na mnie 13) gsu] ſ weliku ſtaroſti 15 a s nebezpeczenſtwi hrdla przihazely| ſe mnije, mnohych ſem nepſal, zwlaſſtie tiech, kterez i [38 A] miel ſem zaſe geda, gto ſem w ruku lottrowſkych byl. a gtl ze by ſe kor czo nepodobneho zdalo nebo klamalweho w tom ſpiſu,14) ya ger za zlee mieti nicz nebudu; nez kto by chtiel ohledati a pokuſyti, tent by zwiediel ] a za tot ma, zet by wiecze naſſiel, nez ya wypiſugi. Wygiezda ma Martina Kabattnyka 15) na ceſtu do Gerulzalema a do Egipta z Cziech z litomyſſle Leta Syna Buozieho Tiſyczeho Cztirziſteho dewadeſate° I prwnieho, mieſecze Brziezna &cet A przigiezda ma zaſe do litomyſſle leta druheho, mielſecze liſtopadu &cet 25 5 20 1) drahně. — 2) nevím, zvláště proto že. — 3) počtu není. — 4) bývá. — 5) o kteréž neslyšeli neb neslýchali. — 5) nerozmnožoval. — 7) + divné. — 3) + našich. — 3) + očima svýma. — 10) + ježto. — 11) A já. — 12) krátkost. — 13) nás. — 14) psaní zdáti bude. — 15) Martin Kabátník 1491.

Strana 38
REJSTŘÍK jmen i věcí v textu obsažených. Abel 10. Abraham 19. Adam 19. Adryanská země v. Adzamská země. Adzamská země 6. Ages v. Tell Fagis. Angarye 6, 36. Anthyochye 8. Arabové (Arap, Arapi) 9, 10, 12, 18, 22, 34. Armeni 15, Azij v. Homs. Baysar v. Kaisarije. Benátky 4, 11. Betlem 18, 14. Bethanye 9. Bílé moře 4, 5. Bosáci 11, 13, 14, 15, 30. Bursa 5, 6, 36. Capadocij v. Hama. Cayn 10. Cedron hora 19. Constantinopol v. Konstantinopol. Čechy, Čechové, Česká země 1, 3, 4, 13, 22, 27, 29, 33, 36, 37. Černé moře 4, 5. daffinové 5. . Damask 9, 10, 11, 20, 30, 36. David 11, 13. Druhoué (Drusové) 11. Drusové v. Druhoué. Dunaj 3. dyawant 35. Ebron v. Hebron, Egipt (Kairo) 2, 13, 18, 22, 23, 24, 26, 27, 28, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37. Egypt, země 20, 29. Eliáš 14. Emaus 14. Eva 19. Evron v. Hebron. Filistini 11. Frankreyské krajiny 2. Galata v. Haleb. Galilea v. Safed. Gaza 20, 21. Genczafi v. Janičaři. Gericho v. Jericho. Gerusalem v. Jerusalem. Gidaš v. Jidáš. Goliáš 11. Gomora 14. Haleb 8, 9, 20, 36. Hama 9. Hebron (Hewron, Ebron, Evron, Samaří) 19, 20. Homs 9. Huzhassan v. Usunhassan. Huzhasson v. Usunhassan. Cham v. Hama. Chay v. Homs. Chrudim (Chrudym) 23. Izák (Yazak, Yzak) 19. Jakob 14, 19, 20, 25. Jakobova studnice 19. Janičaři 4. Jericho 19. Jerusalem 1, 2, 9, 5, 11, 12, 19, 14, 17, 18, 19, 85, 36, 37. Jidáš 16. Jordán, 11, 14. Josef, otec Spasiteläv (Jozieff) 14, 16. Josef, syn Jakobüv 20, 25. Kabâtnik Martin 1, 2, 37. Kaisarije 7. Kayffar v. Kaisarije. Kayfás 16. Kaza v. Gaza. Kokovec Mareš 1, 2. 

Strana 39
Konstantinopol 2, 3, 4, 5, 9, 12, 35, 36. Kostka z Postupic Bohuš 1. Krakov 3. Králové (Králóv) Hradec 17. ‘leopard 36. | Litomyšl 1, 2, 3, 37. Lukáš brátr 1, 2. Lvov 8. Malchus 16. Mameluci (mamalici) 20, 28, 29, 30, 31. z Marek Kašpar 1, 2. Maraš 7. Maria panna 13, 14, 16. Marys v. Maraš. Matěj apoštol 13. Miser v. Kairo. Moravská země 3, 36. Mozkva 2. : Nil (Nilus, Nylus) 19, 22, 23, 24, 25, 26, 32. Olivetská hora 17. Pavel apoštol 8, 10. Petr apoštol 16. Praha 1, 3, 9, 22, 27. Praha, chrám sv. Jakuba 15. Rachel 14. Ramleh 11, 12. Ramotgalat v. Ramleh. Rauská země v. Rusko. Rusko 3. Řekové 3. : Řím 2. Římené 8, 15. 89 Safed 11, 12, 20. Samarytáni 11, 82. Samaří v. Hebron. Samuel 14, Simeon 14. © Sion 18, 14. Slezská země 3. Sodoma 14. Šalomounův chrám 17. Šočava 8. Štěpán Jáhen 18. Tábor 17. Tell Fagüs 21. Titus 17. Tovačov 8. Tůma Písař 2. Turecká země (Turci, Turecké císařství) 8, 4, 6, 7, 28, 36. Turkmanská země 7, 8. Tytus v. Titus. Usunhassan 7, 8. Valaská (Vlaská) země 3, 28. Vespesianus 17. — Vladislav II. 2. Vlaské krajiny 2. Vlaši 82. n | v. Izák. Zateč 06. Zubr 35, Židé 8, 11, 13, 18, 32, 36.