z 317 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva vydavatelova
V
VI
VII
VIII
Obsah
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
Úvod
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
XXXI
XXXII
XXXIII
XXXIV
XXXV
XXXVI
XXXVII
XXXVIII
XXXIX
XL
XLI
XLII
XLIII
XLIV
XLV
XLVI
XLVII
XLVIII
XLIX
L
LI
LII
LIII
LIV
LV
LVI
LVII
LVIII
LIX
LX
LXI
LXII
LXIII
LXIV
LXV
LXVI
LXVII
LXVIII
LXIX
LXX
Edice
LXXI
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
Rejstřík chronologický
207
208
209
210
211
Rejstřík jmenný
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
Rejstřík věcný
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
Opravy a doplňky
246
- s. LVIII: ...panovníkova přání osmičlennou komisi, která se skládala ze zemského hejtmana Václava z Ludanic, jenž byl duší stavovského odporu proti králi, dále maršálka, zemského...
- s. LIX: ...zřízení ve všech těch artikulích jsme vám a někdy urozenému Václa- vovi z Ludanic, předešlému hejtmanu našemu markrabství moravského podati a poručiti ráčili, abyšte...
Název:
Zemské zřízení moravské z roku 1535, spolu s tiskem z roku 1562 nově vydaným
Autor:
Čáda, František
Rok vydání:
1937
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
317
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva vydavatelova
- IX: Obsah
- XV: Úvod
- LXXI: Edice
- 207: Rejstřík chronologický
- 212: Rejstřík jmenný
- 224: Rejstřík věcný
- 246: Opravy a doplňky
upravit
Strana I
ZEMSKÉ ZŘÍZENÍ MORAVSKÉ Z ROKU 1535 SPOLU S TISKEM Z ROKU 1562 NOVÉ VYDANYM VYDAL, UVOD TOPATŘIL Dr. FRANTIŠEK ČADA VPRAŽE NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚDA UMĚNÍ 1937
ZEMSKÉ ZŘÍZENÍ MORAVSKÉ Z ROKU 1535 SPOLU S TISKEM Z ROKU 1562 NOVÉ VYDANYM VYDAL, UVOD TOPATŘIL Dr. FRANTIŠEK ČADA VPRAŽE NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚDA UMĚNÍ 1937
Strana II
HISTORICKÝ ARCHIV VYDÁVÁ I. TŘÍDA ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ V PRAZE PÉČÍ HISTORICKÉ KOMISE PŘI NÍ ZŘÍZENÉ ČÍSLO 50 ZEMSKÉ ZŘIZENÍ MORAVSKÉ Z R. 1535 VYDAL Dr. FRANTIŠEK ČÁDA V PRAZE NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ. 1937
HISTORICKÝ ARCHIV VYDÁVÁ I. TŘÍDA ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ V PRAZE PÉČÍ HISTORICKÉ KOMISE PŘI NÍ ZŘÍZENÉ ČÍSLO 50 ZEMSKÉ ZŘIZENÍ MORAVSKÉ Z R. 1535 VYDAL Dr. FRANTIŠEK ČÁDA V PRAZE NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ. 1937
Strana III
ZEMSKÉ ZŘÍZENÍ MORAVSKÉ Z ROKU 1535 SPOLU S TISKEM Z ROKU 1562 NOVĚ VYDANÝM VYDAL, UVODEM A POZNÁMKAMI OPATŘIL Dr. FRANTIŠEK ČÁDA V PRAZE NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ 1937
ZEMSKÉ ZŘÍZENÍ MORAVSKÉ Z ROKU 1535 SPOLU S TISKEM Z ROKU 1562 NOVĚ VYDANÝM VYDAL, UVODEM A POZNÁMKAMI OPATŘIL Dr. FRANTIŠEK ČÁDA V PRAZE NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ 1937
Strana IV
Veškerá práva vyhrazena TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE. KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ A ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE.
Veškerá práva vyhrazena TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE. KNIHTISKAŘE ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ A ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE.
Strana V
Předmluva vydavatelova Vydati právnický pramen novověký, jako jsou zemská zřízení moravská ze 16. století, je možno dvojím způsobem. Především může jíti o vydání textové, protože zemská zřízení moravská jsou tisk a tudíž bylo by možno se spokojiti s edicí pouhého textu bez jakýchkoliv dalších průvodních poznámek nebo edičního aparátu. Příkladem takového poměrně velkého textového vydání je práce Josefa a Hermenegilda Jirečka z r. 1882, kteří vydali „Zřízení zemská království českého XVI. věku“ ve své sbírce „Codex juris Bohemici (sv. IV., část I.). Jirečkové ovšem nemohli při své rozsáhlé práci ani po- mýšleti na vydání jiné než textové a také účelem jejich vydání nebyla kritická edice. Jirečkové ve zmíněném svazku vydali zároveň tři česká zemská zřízení (1530, 1549 a 1564) a hlavně pro úsporu místa provedli jejich srovnání tak, že články, které se opětovaly ve zřízeních dalších, vypustili a nahradili odkazy na text dřívější. Není možno jinak, než toto porovnání omluviti jen nutnou úsporností, které jak vydavatelé, tak i nakladatel musili dbáti, protože kriticky vzato, nejde tu nikterak o shody úplné a textové, nýbrž pouze obsahové v hrubých rysech, jak na to právě v nedaleké době bylo správně poukázáno.1 Nemůžeme tedy s hlediska soudobé ediční kritiky následovati tohoto vzoru, od kterého nás dělí již více než půl století. Než ani druhý způsob a to kritický není u zemských zřízení moravských s to, abychom prostě přejímali vydavatelské metody, které jsou obvyklé při jiných případech. Protože jde o pramen novověký a nadto tištěný, není tu zjevných záhad textových. Odpadá tudíž obvyklá kritika textů, protože čtení jest jednoznačné, a textový aparát se zmenšuje na nejmenší možnou míru. Proto kritika vydavatelova se musí soustřediti k obsahu pramene. Velmi často bývá opakováno, že zemská zřízení moravská vzala za základ Knihu Tovačovskou a Drnovskou. Považoval jsem proto za přední úkol vydavatele odkrýti prameny nebo aspoň vzory, podle nichž byly textovány jednotlivé články zřízení. Hned při srovnávání zemských zřízení se zmíněnými právními knihami narazil jsem na nesnáz, že ani jediné vydání těchto knih neodpovídá požadavkům naší ediční techniky. Pod- statným ziskem při tomto srovnávání však bylo, že bylo nutno dosavadní I. V kritice F. Hrubého v Čes. čas. hist. XLII. 1936, str. 605 o Glücklichově „Nové redakci zem. zřízení“.
Předmluva vydavatelova Vydati právnický pramen novověký, jako jsou zemská zřízení moravská ze 16. století, je možno dvojím způsobem. Především může jíti o vydání textové, protože zemská zřízení moravská jsou tisk a tudíž bylo by možno se spokojiti s edicí pouhého textu bez jakýchkoliv dalších průvodních poznámek nebo edičního aparátu. Příkladem takového poměrně velkého textového vydání je práce Josefa a Hermenegilda Jirečka z r. 1882, kteří vydali „Zřízení zemská království českého XVI. věku“ ve své sbírce „Codex juris Bohemici (sv. IV., část I.). Jirečkové ovšem nemohli při své rozsáhlé práci ani po- mýšleti na vydání jiné než textové a také účelem jejich vydání nebyla kritická edice. Jirečkové ve zmíněném svazku vydali zároveň tři česká zemská zřízení (1530, 1549 a 1564) a hlavně pro úsporu místa provedli jejich srovnání tak, že články, které se opětovaly ve zřízeních dalších, vypustili a nahradili odkazy na text dřívější. Není možno jinak, než toto porovnání omluviti jen nutnou úsporností, které jak vydavatelé, tak i nakladatel musili dbáti, protože kriticky vzato, nejde tu nikterak o shody úplné a textové, nýbrž pouze obsahové v hrubých rysech, jak na to právě v nedaleké době bylo správně poukázáno.1 Nemůžeme tedy s hlediska soudobé ediční kritiky následovati tohoto vzoru, od kterého nás dělí již více než půl století. Než ani druhý způsob a to kritický není u zemských zřízení moravských s to, abychom prostě přejímali vydavatelské metody, které jsou obvyklé při jiných případech. Protože jde o pramen novověký a nadto tištěný, není tu zjevných záhad textových. Odpadá tudíž obvyklá kritika textů, protože čtení jest jednoznačné, a textový aparát se zmenšuje na nejmenší možnou míru. Proto kritika vydavatelova se musí soustřediti k obsahu pramene. Velmi často bývá opakováno, že zemská zřízení moravská vzala za základ Knihu Tovačovskou a Drnovskou. Považoval jsem proto za přední úkol vydavatele odkrýti prameny nebo aspoň vzory, podle nichž byly textovány jednotlivé články zřízení. Hned při srovnávání zemských zřízení se zmíněnými právními knihami narazil jsem na nesnáz, že ani jediné vydání těchto knih neodpovídá požadavkům naší ediční techniky. Pod- statným ziskem při tomto srovnávání však bylo, že bylo nutno dosavadní I. V kritice F. Hrubého v Čes. čas. hist. XLII. 1936, str. 605 o Glücklichově „Nové redakci zem. zřízení“.
Strana VI
VI Předmluva. názor o poměru zřízení ke Knize Tovačovské i Drnovské značně změniti, jak to vysvětluji dále v úvodě. Nadto bylo nezbytno hledati prameny pro ony články, které kodifikační komise nevzala z těchto knih a tím mi jednak vynikla spojitost zemských zřízení s celým souborem právních pramenů století šest- náctého i patnáctého a jednak — a to vlastně nečekaně, jak rád přiznávám — jsem dospěl ke kritice textové, neboť se objevilo, že zemská zřízení ve svých tiscích mají řadu chyb a nedostatků, které na první pohled jsou ukryty a teprve pramenným rozborem se nám je podaří opraviti. Ctenář a použivatel mého vydání jistě si povšimne některých takových případů, které ve starší literatuře nebo vydáních vedly k velmi závažným důsledkům. Pro tento rozbor pramenný bylo nezbytno prohledati, pokud možno, co největší množství materiálu většinou rukopisného. Sbíral jsem jej po archivech i knihovnách. Především se sluší zmíniti o bohatém materiálu Zemského archivu v Brně. Za pomoc i povolení vděčím správě a úředníkům tohoto archivu, zejména řediteli archivu univ. prof. Dr. Fr. Hrubému! a zemskému archiváři univ. docentu Dr. J. Šebánkovi, který vždy mou práci se zájmem sledoval. Dále jsem se obrátil na Archiv ministerstva vnitra, kdež se mi dostalo přístupu a podpory všech úředníků, zvláště ředitele univ. prof. Dr. J. Prokeše. Podobně jsem prohlédl i Archiv země české, hlavně stále osvědčenou sbírku opisů, která mne uvedla na několik důležitých zpráv, ze kterých ještě v bu- doucnu budu moci více vytěžiti. I zde vděčím hlavně laskavosti řed. vrch. rady Dr. B. Jenšovského a archiváře Dr. O. Bauera. Kromě toho jsem prohledával i ostatní archivy, zvláště archivy městské, především Městský archiv brněnský a Městský archiv olomoucký. Vděčně vzpomínám laskavosti obou městských archivářů Dr. Jar. Dřímala a prof. V. Nešpora. Mnoho jsem pro svou práci dále získal tím, že mi bylo povoleno studovati v Arcibiskupském archivu v Kroměříži, kdež s opravdovými díky vzpomínám obětavosti archiváře Msgra Dr. Breitenbachra. Nevynechal jsem příležitosti, abych neprohlédl archivů, kde jsem se domníval nalézti pramen pro svou edici. Tuto tříšt drobných příspěvků jsem shledával poměrně nejnesnadněji a nelze mi zde projeviti díky jednotlivým osobám, které mi vyšly vstříc a musím se spokojiti proto s ujištěním vděčnosti. Samozřejmě jsem čerpal i z knihoven. Šlo mi především o to, abych prohlédl větší počet dochovaných výtisků zemských zřízení. Zjišťoval jsem více pro své ubezpečení než z nějakého podezření, zda tisky se mezi sebou neuchy- lují a kromě toho, zda nejsou v nich připisovány poznámky. Vedle prohlížení tisků jsem pátral i po jiném materiálu, který nejbohatší měrou mi poskytla Knihovna Národního musea v Praze. Její správě, jakož i správám obou našich knihoven universitních v Brně a v Praze adresuji rovněž své díky. Takto jsem shromažďoval materiál, byť jsem se neuvaroval všelijakých překážek, jako tomu je ostatně u všech vydavatelských prací. Největší z nich byla nesporně ta, že jsem musel shledávati materiál ke všem zemským zřízením 1. Jemu děkuji zejména stran t. zv. Bludovských kopiářů.
VI Předmluva. názor o poměru zřízení ke Knize Tovačovské i Drnovské značně změniti, jak to vysvětluji dále v úvodě. Nadto bylo nezbytno hledati prameny pro ony články, které kodifikační komise nevzala z těchto knih a tím mi jednak vynikla spojitost zemských zřízení s celým souborem právních pramenů století šest- náctého i patnáctého a jednak — a to vlastně nečekaně, jak rád přiznávám — jsem dospěl ke kritice textové, neboť se objevilo, že zemská zřízení ve svých tiscích mají řadu chyb a nedostatků, které na první pohled jsou ukryty a teprve pramenným rozborem se nám je podaří opraviti. Ctenář a použivatel mého vydání jistě si povšimne některých takových případů, které ve starší literatuře nebo vydáních vedly k velmi závažným důsledkům. Pro tento rozbor pramenný bylo nezbytno prohledati, pokud možno, co největší množství materiálu většinou rukopisného. Sbíral jsem jej po archivech i knihovnách. Především se sluší zmíniti o bohatém materiálu Zemského archivu v Brně. Za pomoc i povolení vděčím správě a úředníkům tohoto archivu, zejména řediteli archivu univ. prof. Dr. Fr. Hrubému! a zemskému archiváři univ. docentu Dr. J. Šebánkovi, který vždy mou práci se zájmem sledoval. Dále jsem se obrátil na Archiv ministerstva vnitra, kdež se mi dostalo přístupu a podpory všech úředníků, zvláště ředitele univ. prof. Dr. J. Prokeše. Podobně jsem prohlédl i Archiv země české, hlavně stále osvědčenou sbírku opisů, která mne uvedla na několik důležitých zpráv, ze kterých ještě v bu- doucnu budu moci více vytěžiti. I zde vděčím hlavně laskavosti řed. vrch. rady Dr. B. Jenšovského a archiváře Dr. O. Bauera. Kromě toho jsem prohledával i ostatní archivy, zvláště archivy městské, především Městský archiv brněnský a Městský archiv olomoucký. Vděčně vzpomínám laskavosti obou městských archivářů Dr. Jar. Dřímala a prof. V. Nešpora. Mnoho jsem pro svou práci dále získal tím, že mi bylo povoleno studovati v Arcibiskupském archivu v Kroměříži, kdež s opravdovými díky vzpomínám obětavosti archiváře Msgra Dr. Breitenbachra. Nevynechal jsem příležitosti, abych neprohlédl archivů, kde jsem se domníval nalézti pramen pro svou edici. Tuto tříšt drobných příspěvků jsem shledával poměrně nejnesnadněji a nelze mi zde projeviti díky jednotlivým osobám, které mi vyšly vstříc a musím se spokojiti proto s ujištěním vděčnosti. Samozřejmě jsem čerpal i z knihoven. Šlo mi především o to, abych prohlédl větší počet dochovaných výtisků zemských zřízení. Zjišťoval jsem více pro své ubezpečení než z nějakého podezření, zda tisky se mezi sebou neuchy- lují a kromě toho, zda nejsou v nich připisovány poznámky. Vedle prohlížení tisků jsem pátral i po jiném materiálu, který nejbohatší měrou mi poskytla Knihovna Národního musea v Praze. Její správě, jakož i správám obou našich knihoven universitních v Brně a v Praze adresuji rovněž své díky. Takto jsem shromažďoval materiál, byť jsem se neuvaroval všelijakých překážek, jako tomu je ostatně u všech vydavatelských prací. Největší z nich byla nesporně ta, že jsem musel shledávati materiál ke všem zemským zřízením 1. Jemu děkuji zejména stran t. zv. Bludovských kopiářů.
Strana VII
Předmluva. VII moravským najednou a společně. Proto proti původnímu svému programu změnil jsem postup své práce a rozhodl jsem se vydati zemské zřízení zno- jemské z r. 1535, a teprve později zemské zřízení z r. 1545 a konečně zemské zřízení z r. 1604, aby byla uzavřena řada zřízení předbělohorských. Poněvadž nemáme a patrně drahnou dobu ani míti nebudeme soustavné sbírky sně- movních usnesení na Moravě, rozhodl jsem se své vydání doprovázeti takovým materiálem kriticky vybraným, že předpisy zemského zřízení jako textu hlavního budou doprovázeti vždy citace nebo aspoň odkazy na dosavadní vydání těch norem, která se k zřízení jako sbírce norem nejvýznamnějších vždy upínala. Skutečnou nesnází byla známá okolnost, že po zřízení znojemském 1535 vydané zemské zřízení z r. 1545 bylo opuštěno a na jeho místo znovu vstoupilo v platnost zřízení znojemské, které takto platilo a se užívalo až do roku 1604. Toto zřízení znojemské bylo však od r. 1562 užíváno ve znění nového tisku vytištěného téhož roku a doplněného některými články. Odchylek mezi zněním z r. 1535 a 1562 není mnoho, než právě to, že znění z r. 1562 bylo užíváno až do r. 1604, nutilo k souběžnému vydání. Bylo by bývalo také zcela ne- logické, aby poznámkový materiál k textu z r. 1562 byl zavěšován na text z r. 1535, kam rozhodně nepatří. Proto vydávám tento text z r. 1562 souběžně, ale jest pro odlišení a úsporu sázen borgisem. Jeho vydáním také se jednou, až bude vydáno zřízení z r. 1545 a 1604, doplní celá řada předbělohorských zřízení na Moravě. Jako první část své práce vydávám v tomto svazku zřízení zemské zno- jemské z r. 1535 spolu s textem nového tisku z r. 1562. A tu závěrem své předmluvy nemohu nevzpomenouti těch, kdož laskavým porozuměním a svou pomocí vydatně mi přispěli v práci. Z mnoha vzpomínám především zesnu- lého univ. prof. Dr. Bohumila Navrátila, který mou práci sledoval od prvních počátků, radou a svou bohatou zkušeností archivářskou mne podporoval. Dále děkuji univ. prof. Dr. Janu Kaprasovi, který nejen jako referent I. třídy České akademie mou práci doporučil k vydání, nýbrž především svým usta- vičným zájmem o právní dějiny na Moravě měl mne k tomu, abych k edici zemských zřízení moravských přistoupil. A konečně díky jsem zavázán i dal- šímu referentu České akademie univ. prof. Dr. G. Friedrichovi jak za dopo- ručení, tak i za vše, čemu jsem se v jeho škole naučil a co teprve nyní po zkušenostech edičních plně oceňuji. Můj dík patří také České akademii věd a umění a její I. třídě, že mou edici přijala do svého „Historického archivu“. Budiž dovoleno na konci předmluvy vyložiti aspoň v hrubých rysech vlastní plán. Pracoval jsem na materiálu zemských zřízení 1535, 1545, 1604 a tisku 1562 vlastně od skončení práce na vydání knihy Ondřeje z Dubé. Dnes je materiál celkem úplný a bude-li mi osud přízniv, bylo by mi možno brzy pokračovati ve vydáních dalších zřízení, zatím co v tomto svazku je zahrnuto zemské zřízení znojemské. Právnické ocenění si ponechávám až na konec. Nemělo by valného smyslu děliti toto juristické hodnocení podle jednot- livých zřízení, tím spíše, že při zřízeních nikdy nešlo o prameny výlučné.
Předmluva. VII moravským najednou a společně. Proto proti původnímu svému programu změnil jsem postup své práce a rozhodl jsem se vydati zemské zřízení zno- jemské z r. 1535, a teprve později zemské zřízení z r. 1545 a konečně zemské zřízení z r. 1604, aby byla uzavřena řada zřízení předbělohorských. Poněvadž nemáme a patrně drahnou dobu ani míti nebudeme soustavné sbírky sně- movních usnesení na Moravě, rozhodl jsem se své vydání doprovázeti takovým materiálem kriticky vybraným, že předpisy zemského zřízení jako textu hlavního budou doprovázeti vždy citace nebo aspoň odkazy na dosavadní vydání těch norem, která se k zřízení jako sbírce norem nejvýznamnějších vždy upínala. Skutečnou nesnází byla známá okolnost, že po zřízení znojemském 1535 vydané zemské zřízení z r. 1545 bylo opuštěno a na jeho místo znovu vstoupilo v platnost zřízení znojemské, které takto platilo a se užívalo až do roku 1604. Toto zřízení znojemské bylo však od r. 1562 užíváno ve znění nového tisku vytištěného téhož roku a doplněného některými články. Odchylek mezi zněním z r. 1535 a 1562 není mnoho, než právě to, že znění z r. 1562 bylo užíváno až do r. 1604, nutilo k souběžnému vydání. Bylo by bývalo také zcela ne- logické, aby poznámkový materiál k textu z r. 1562 byl zavěšován na text z r. 1535, kam rozhodně nepatří. Proto vydávám tento text z r. 1562 souběžně, ale jest pro odlišení a úsporu sázen borgisem. Jeho vydáním také se jednou, až bude vydáno zřízení z r. 1545 a 1604, doplní celá řada předbělohorských zřízení na Moravě. Jako první část své práce vydávám v tomto svazku zřízení zemské zno- jemské z r. 1535 spolu s textem nového tisku z r. 1562. A tu závěrem své předmluvy nemohu nevzpomenouti těch, kdož laskavým porozuměním a svou pomocí vydatně mi přispěli v práci. Z mnoha vzpomínám především zesnu- lého univ. prof. Dr. Bohumila Navrátila, který mou práci sledoval od prvních počátků, radou a svou bohatou zkušeností archivářskou mne podporoval. Dále děkuji univ. prof. Dr. Janu Kaprasovi, který nejen jako referent I. třídy České akademie mou práci doporučil k vydání, nýbrž především svým usta- vičným zájmem o právní dějiny na Moravě měl mne k tomu, abych k edici zemských zřízení moravských přistoupil. A konečně díky jsem zavázán i dal- šímu referentu České akademie univ. prof. Dr. G. Friedrichovi jak za dopo- ručení, tak i za vše, čemu jsem se v jeho škole naučil a co teprve nyní po zkušenostech edičních plně oceňuji. Můj dík patří také České akademii věd a umění a její I. třídě, že mou edici přijala do svého „Historického archivu“. Budiž dovoleno na konci předmluvy vyložiti aspoň v hrubých rysech vlastní plán. Pracoval jsem na materiálu zemských zřízení 1535, 1545, 1604 a tisku 1562 vlastně od skončení práce na vydání knihy Ondřeje z Dubé. Dnes je materiál celkem úplný a bude-li mi osud přízniv, bylo by mi možno brzy pokračovati ve vydáních dalších zřízení, zatím co v tomto svazku je zahrnuto zemské zřízení znojemské. Právnické ocenění si ponechávám až na konec. Nemělo by valného smyslu děliti toto juristické hodnocení podle jednot- livých zřízení, tím spíše, že při zřízeních nikdy nešlo o prameny výlučné.
Strana VIII
VIII Předmluva. Proto předesílám úvod právně historický a diplomatický, ponechávaje tak zatím stranou právnické zhodnocení obsahu zemského zřízení. Třebas jsem se snažil o největší upotřebitelnost edice, má moje vydání z důvodů, které jsem svrchu naznačil, některé odchylky. Prosím proto čtenáře a použivatele o bedlivé pročtení úvodu a o omluvu těchto odchylek právě některými zvláštnostmi zemských zřízení moravských, o nichž v úvodě je více pověděno. V Brně v červnu 1937. František Čáda
VIII Předmluva. Proto předesílám úvod právně historický a diplomatický, ponechávaje tak zatím stranou právnické zhodnocení obsahu zemského zřízení. Třebas jsem se snažil o největší upotřebitelnost edice, má moje vydání z důvodů, které jsem svrchu naznačil, některé odchylky. Prosím proto čtenáře a použivatele o bedlivé pročtení úvodu a o omluvu těchto odchylek právě některými zvláštnostmi zemských zřízení moravských, o nichž v úvodě je více pověděno. V Brně v červnu 1937. František Čáda
Strana IX
Obsah Strana V Předmluva vydavatelova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII . Uvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XV I. Kodifikační pokusy XVII. II. Zemské míry XVIII. — Původ zemských zřízení XIX. — Kniha Tovačovská XX. — Počátky zemských zřízení XXI. — „Památky sně- movní“ XXIII. Spor stavů s novým panovníkem XXVI. — Kodifikační práce XXVIII. Kodifikační plán XXIX. — Výpisy z Památek sněmovních XXXI. Vliv dřívějších zřízení XXXIII. — Kniha Tovačovská vzorem XXXIV Kniha Drnovská vzorem XXXVI.— Práce kodifikační komise XXXVII. Systematika XLVIII. — Konečná revise elaborátu komise L. IV. Tisk zřízení z r. 1535 LI. — Citace článků LII. V. Snahy o doplnění zřízení z r. 1535 LIV. — Zemské zřízení z r. 1545 LV. Zápas stavů o nové zřízení LVI. — Stavovský ústup LXI. VI. Nový tisk zřízení znojemského r. 1562 LXII. — Význam zemských zří- zení LXIV. VII. Způsob vydání LXVII. — Povšechná literatura o moravských zří- zeních zemských LXX. III. . . LXXI Texty Zřízení markrabství moravského o soudu zemském, kteréž jest uči- něno v Znojmě léta MDXXXV . . . . . . . . . . . . . . Zřízení zemské, kteréž se předešlé v Znojmě stalo, s povolením jeho milosti císařské a z poručení všech čtyř stavuov markrabství moravského znovu tištěné léta páně MDLXII . . Článek“ I. Léta páně tisícího pětistého třidcátého pátého . . . . . . . 2. Najprvé list krále Vladislava . . . . . . . . . . . . . . 3. Póhonové aby se tím pořádkem dáli, jakž od stara dávna se zachovávalo, jakož se o tom duole píše . . . . 1 3 . 16 *) Nadpisy článků 1.—139. jsou citovány pouze podle znění z roku 1535.
Obsah Strana V Předmluva vydavatelova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VII . Uvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XV I. Kodifikační pokusy XVII. II. Zemské míry XVIII. — Původ zemských zřízení XIX. — Kniha Tovačovská XX. — Počátky zemských zřízení XXI. — „Památky sně- movní“ XXIII. Spor stavů s novým panovníkem XXVI. — Kodifikační práce XXVIII. Kodifikační plán XXIX. — Výpisy z Památek sněmovních XXXI. Vliv dřívějších zřízení XXXIII. — Kniha Tovačovská vzorem XXXIV Kniha Drnovská vzorem XXXVI.— Práce kodifikační komise XXXVII. Systematika XLVIII. — Konečná revise elaborátu komise L. IV. Tisk zřízení z r. 1535 LI. — Citace článků LII. V. Snahy o doplnění zřízení z r. 1535 LIV. — Zemské zřízení z r. 1545 LV. Zápas stavů o nové zřízení LVI. — Stavovský ústup LXI. VI. Nový tisk zřízení znojemského r. 1562 LXII. — Význam zemských zří- zení LXIV. VII. Způsob vydání LXVII. — Povšechná literatura o moravských zří- zeních zemských LXX. III. . . LXXI Texty Zřízení markrabství moravského o soudu zemském, kteréž jest uči- něno v Znojmě léta MDXXXV . . . . . . . . . . . . . . Zřízení zemské, kteréž se předešlé v Znojmě stalo, s povolením jeho milosti císařské a z poručení všech čtyř stavuov markrabství moravského znovu tištěné léta páně MDLXII . . Článek“ I. Léta páně tisícího pětistého třidcátého pátého . . . . . . . 2. Najprvé list krále Vladislava . . . . . . . . . . . . . . 3. Póhonové aby se tím pořádkem dáli, jakž od stara dávna se zachovávalo, jakož se o tom duole píše . . . . 1 3 . 16 *) Nadpisy článků 1.—139. jsou citovány pouze podle znění z roku 1535.
Strana X
x Článek 4. N SS 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 20. 20. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 39. 36. 37. 38. 39. O póhonech, jak se roznáSeti mají . . . . . . . Jak se král, jeho milost, pohdnéti ma . . . ...... Z těchto artikulů král, | jeno milost, pohántti se má . O póhon zatkynć . . . . . .... les O póhon zátkyné na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají. Léta 1528. . O péhony sluneéné . . . . . 0 0 0 O puohony na potvor, v čem nalezení býti mají MEM Hosté ku právu ruceni byti mají . . . . . . oes Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají 26 26 27 28 28 Päni soudce k hodin& od pana hajtmana jmenované k soudu se schâzeti maji . . DU Páni soudcé co první den jednati mají A Soud se takto zahajuje . . . eo ooo oos Póhonové aby pofádné souzeni byli . HE oss O staném právu . .. .. .. e Příčiny proti ustání při vysvědčování puohonuov jsú tyto a mají pány schváleny býti, prvé než se soud vzdá Přísaha nemocného . . . . ............... O poklidu O poručnících v póhonu .. 2777777. Když král neb markrabie pfi soudu jest Do kláštera, kdež zahájený soud jest . . . Prisaha k soudu . . . . . . © + + +... +... O místa při soudu neb obecných sněmích, kde kteří stavové státi neb seděti mají . Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde stäti mají a jing žádný tam vstupovati nemá ME N e KdyZ se póhon prozaluje, jak má za právo proseno > býti a pó- honu bránéno . . . . . . - Zádny z panuov soudcí ptimlävati | se nemá, než na kohož pan sudí podá Nález takto se píše . . . . «+... +... Nález od obojí strany přijat a | drżón byti ma . . . . Nálezové zjevní a odevfení byti mají . . . . . Pokuta na ty, ktož puohonóm nestojí anebo puohonu nežalují Na pohnaného pokuta . . O glejtu při soudu e Soudcé po odložení pře žádných rad dávati nemají . Z kterých příčin páni soudce z soudu vyvstávati mají Z panuov soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá . Sumy v póhonu ujímáno býti nemá . . ... Póhony o pobrání desátkuov neb svrchkuov . 32 32 33 34 34 35 37 38 39 39 40 41 42 44 45 46 46 47 47 48 49 49 50 50 51
x Článek 4. N SS 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 20. 20. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 39. 36. 37. 38. 39. O póhonech, jak se roznáSeti mají . . . . . . . Jak se král, jeho milost, pohdnéti ma . . . ...... Z těchto artikulů král, | jeno milost, pohántti se má . O póhon zatkynć . . . . . .... les O póhon zátkyné na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají. Léta 1528. . O péhony sluneéné . . . . . 0 0 0 O puohony na potvor, v čem nalezení býti mají MEM Hosté ku právu ruceni byti mají . . . . . . oes Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají 26 26 27 28 28 Päni soudce k hodin& od pana hajtmana jmenované k soudu se schâzeti maji . . DU Páni soudcé co první den jednati mají A Soud se takto zahajuje . . . eo ooo oos Póhonové aby pofádné souzeni byli . HE oss O staném právu . .. .. .. e Příčiny proti ustání při vysvědčování puohonuov jsú tyto a mají pány schváleny býti, prvé než se soud vzdá Přísaha nemocného . . . . ............... O poklidu O poručnících v póhonu .. 2777777. Když král neb markrabie pfi soudu jest Do kláštera, kdež zahájený soud jest . . . Prisaha k soudu . . . . . . © + + +... +... O místa při soudu neb obecných sněmích, kde kteří stavové státi neb seděti mají . Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde stäti mají a jing žádný tam vstupovati nemá ME N e KdyZ se póhon prozaluje, jak má za právo proseno > býti a pó- honu bránéno . . . . . . - Zádny z panuov soudcí ptimlävati | se nemá, než na kohož pan sudí podá Nález takto se píše . . . . «+... +... Nález od obojí strany přijat a | drżón byti ma . . . . Nálezové zjevní a odevfení byti mají . . . . . Pokuta na ty, ktož puohonóm nestojí anebo puohonu nežalují Na pohnaného pokuta . . O glejtu při soudu e Soudcé po odložení pře žádných rad dávati nemají . Z kterých příčin páni soudce z soudu vyvstávati mají Z panuov soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá . Sumy v póhonu ujímáno býti nemá . . ... Póhony o pobrání desátkuov neb svrchkuov . 32 32 33 34 34 35 37 38 39 39 40 41 42 44 45 46 46 47 47 48 49 49 50 50 51
Strana XI
Obsah. XI Článek 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy . 41. Puohon o svědomí listovní . . . . . . 42. Ktož svědomí listovní k soudu dává, jak to spraviti má. A jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovávati mají . . . 43. Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuo přijímáni a kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má . . . 44. O svědomí městském, jak obyvatelé v městech královských k soudu zemskému svědomí dávati mají . . . . . . . 45. Každý, ktož by při obdržel o statek nebo o peníze, že tu prodati můž aneb dáti, komuž chce, též i právo stáné, krom cizozemcóm 46. Puohon o postavení lidí . . . . . . . . . . . . . . . . 47. O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí . . . . 48. Pánuom městóm na ten artikul dána tato odpověď . . . . 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným . . . . . . . . 50. O póhon na rukojmie, o sumy položení anebo o obnovení listu a o obsílaní do ležení a vyprodaní rukojmí ven z země . . . . . . . . . . . . . . . 51. O listech neobyčejných . . . . 52. Kterých póhonuov páni při právě nesoudí . . . . . . . . . . . . . . . . . 53. Kto kterým právem začne, tím konati má 54. Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím opravo- vati nemá . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55. O poručení statkuov k soudu . . . . . . . . . . . . 56. Ktož by pohnán jsa aneb někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57. O nářku cti a dobré pověsti . . . . . . . . . . . 58. O póhoních, ktož by od nich pro odložení zemřeli . . . . 59. O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtmanovo 60. Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnú správu panóm soudcím dávati mají . . . . . . . . 61. O postranné pře při soudu . . . . . . . . . . . . . . . . 62. O sněmích obecných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63. Ktož by panuo soudcí za jakú pamět žádal . . . . . . . . 64. Přísaha jak vykonána býti má . . . . . . . . . . . . . . 65. O odložení soudu z některých příčin . . . . . . . . . . . 66. Kterak se soud vzdává a ustané se zapisují . . . . . . . . 67. O posudku, jak držán býti má a do kterého času . . . . . 68. O ručení zvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69. Zvod a odhad na pána zástavního . . . . . . . . . . . . 70. Zvod a odhad na statku markrabském . . . . . . . . . . 71. Zvod a odhad na plat životní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72. Na jakou sumu kto se vésti má . 73. Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti aneb koho darovati chtěli, zachovávati při tom mají . Strana 52 52 53 54 56 58 58 59 60 60 61 62 63 63 64 64 65 66 68 70 71 71 72 73 74 75 76 76 78 83 83 84 84 . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Obsah. XI Článek 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy . 41. Puohon o svědomí listovní . . . . . . 42. Ktož svědomí listovní k soudu dává, jak to spraviti má. A jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovávati mají . . . 43. Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuo přijímáni a kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má . . . 44. O svědomí městském, jak obyvatelé v městech královských k soudu zemskému svědomí dávati mají . . . . . . . 45. Každý, ktož by při obdržel o statek nebo o peníze, že tu prodati můž aneb dáti, komuž chce, též i právo stáné, krom cizozemcóm 46. Puohon o postavení lidí . . . . . . . . . . . . . . . . 47. O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí . . . . 48. Pánuom městóm na ten artikul dána tato odpověď . . . . 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným . . . . . . . . 50. O póhon na rukojmie, o sumy položení anebo o obnovení listu a o obsílaní do ležení a vyprodaní rukojmí ven z země . . . . . . . . . . . . . . . 51. O listech neobyčejných . . . . 52. Kterých póhonuov páni při právě nesoudí . . . . . . . . . . . . . . . . . 53. Kto kterým právem začne, tím konati má 54. Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím opravo- vati nemá . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55. O poručení statkuov k soudu . . . . . . . . . . . . 56. Ktož by pohnán jsa aneb někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57. O nářku cti a dobré pověsti . . . . . . . . . . . 58. O póhoních, ktož by od nich pro odložení zemřeli . . . . 59. O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtmanovo 60. Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnú správu panóm soudcím dávati mají . . . . . . . . 61. O postranné pře při soudu . . . . . . . . . . . . . . . . 62. O sněmích obecných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63. Ktož by panuo soudcí za jakú pamět žádal . . . . . . . . 64. Přísaha jak vykonána býti má . . . . . . . . . . . . . . 65. O odložení soudu z některých příčin . . . . . . . . . . . 66. Kterak se soud vzdává a ustané se zapisují . . . . . . . . 67. O posudku, jak držán býti má a do kterého času . . . . . 68. O ručení zvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69. Zvod a odhad na pána zástavního . . . . . . . . . . . . 70. Zvod a odhad na statku markrabském . . . . . . . . . . 71. Zvod a odhad na plat životní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72. Na jakou sumu kto se vésti má . 73. Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti aneb koho darovati chtěli, zachovávati při tom mají . Strana 52 52 53 54 56 58 58 59 60 60 61 62 63 63 64 64 65 66 68 70 71 71 72 73 74 75 76 76 78 83 83 84 84 . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Strana XII
XII Obsah. Článek Strana 74. Póhony bývají o odpuštění brání lidem sedlským . . . . . 85 86 . . . . . . . . . . . . . . . . 75. O neobyčejném odpuštění 76. O závadních sedlácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 . . . . 88 . . . . . . . . . 77. O ručení práva dědinného 90 78. Spolkuov žádný s sirotky sobě vyprošovati nemá . . . . . 79. O sirotcích od koho opatrováni býti mají . . . . . . . . . 91 80. O prodaji statku sirotčího . . . 91 . . . . . . . . . . . . . 81. Jak sirotci poručníky své kvitovati mají . . . . . . . . . 92 . . . . . . . . . . . . 82. O poručenství, kterak se říditi má 92 94 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá . . . . . . . . 84. Aby statek od rodu neodšel . . . . . . . . . . . . . . . 95 85. O pankharty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 86. O mýta . . . . . 97 . . . . . . . . . . . . 98 . . . . . . 87. O odpovědníky a nepřátely 100 88. O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely honili . 89. O povalečích a zjevných psancích 101 . . . . . . 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách . 103 104 91. Při tázaní zločincuov na žádného ze jména tázati se nemá . 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich 104 93. O prodávaní statkuov duchovním osobám . 105 94. O lidech služebných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 95. O vojnách ven z země . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 107 96. O odpovědi k válce . . . . . . . . . . . . . . . . . 97. O cesty a silnice do lesuov 109 . . . . . 98. O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských . III 99. Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dávati 112 ani zavazovati nemá, prvé než by jeho po otci v držení byl 100. Cizozemci statkuo v zemi kupovati nemají 112 . . . . . . 10I. O louzení děveček sedlských . . . . . . . . 113 . . . . . . 102. O ulouzení zdávané ženy 114 . . . . . . . . . . . . . . . 103. Čeleď, kteráž by, nedosloužíc svému pánu, odešla, nemá od 114 žádného držána a přechovávána býti . . . . . . . . . . . 104. O purkrechtních penězích . . . . . . . . . . . . . . . . 115 105. O sirotčích penězích . . . . . 116 . . . . . . . . . . 106. O listech hlavních na peníze, jak bez výminek o berni děláni býti mají . . . . . . . . . . . . . . 117 . . . . . 117 107. O obsílaní do ležení a o lání . . . . . . . . . . . . . . . 108. O zapoviedanie gruntuov . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 109. O ručnicích a myslivostech . . . . . . . . . . . . . . . . 119 110. O shony . . . . . . . . 122 . . . . . . . . . . . . . . . . 111. O židy a jejich lichvy . . . 123 . . . . . . . . . . . 112. Na vína a na obilé žádný puojčovati nemá 127 . . . . . . . . 113. Ve vsech aby trhu a obilé překupování a jiných potřeb nebylo 128
XII Obsah. Článek Strana 74. Póhony bývají o odpuštění brání lidem sedlským . . . . . 85 86 . . . . . . . . . . . . . . . . 75. O neobyčejném odpuštění 76. O závadních sedlácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 . . . . 88 . . . . . . . . . 77. O ručení práva dědinného 90 78. Spolkuov žádný s sirotky sobě vyprošovati nemá . . . . . 79. O sirotcích od koho opatrováni býti mají . . . . . . . . . 91 80. O prodaji statku sirotčího . . . 91 . . . . . . . . . . . . . 81. Jak sirotci poručníky své kvitovati mají . . . . . . . . . 92 . . . . . . . . . . . . 82. O poručenství, kterak se říditi má 92 94 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá . . . . . . . . 84. Aby statek od rodu neodšel . . . . . . . . . . . . . . . 95 85. O pankharty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 86. O mýta . . . . . 97 . . . . . . . . . . . . 98 . . . . . . 87. O odpovědníky a nepřátely 100 88. O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely honili . 89. O povalečích a zjevných psancích 101 . . . . . . 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách . 103 104 91. Při tázaní zločincuov na žádného ze jména tázati se nemá . 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich 104 93. O prodávaní statkuov duchovním osobám . 105 94. O lidech služebných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 95. O vojnách ven z země . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 107 96. O odpovědi k válce . . . . . . . . . . . . . . . . . 97. O cesty a silnice do lesuov 109 . . . . . 98. O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských . III 99. Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dávati 112 ani zavazovati nemá, prvé než by jeho po otci v držení byl 100. Cizozemci statkuo v zemi kupovati nemají 112 . . . . . . 10I. O louzení děveček sedlských . . . . . . . . 113 . . . . . . 102. O ulouzení zdávané ženy 114 . . . . . . . . . . . . . . . 103. Čeleď, kteráž by, nedosloužíc svému pánu, odešla, nemá od 114 žádného držána a přechovávána býti . . . . . . . . . . . 104. O purkrechtních penězích . . . . . . . . . . . . . . . . 115 105. O sirotčích penězích . . . . . 116 . . . . . . . . . . 106. O listech hlavních na peníze, jak bez výminek o berni děláni býti mají . . . . . . . . . . . . . . 117 . . . . . 117 107. O obsílaní do ležení a o lání . . . . . . . . . . . . . . . 108. O zapoviedanie gruntuov . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 109. O ručnicích a myslivostech . . . . . . . . . . . . . . . . 119 110. O shony . . . . . . . . 122 . . . . . . . . . . . . . . . . 111. O židy a jejich lichvy . . . 123 . . . . . . . . . . . 112. Na vína a na obilé žádný puojčovati nemá 127 . . . . . . . . 113. Ve vsech aby trhu a obilé překupování a jiných potřeb nebylo 128
Strana XIII
Obsah. Článek A14. 115. 116. 117. p 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. O krčmy a vaření piva ve vsech . . . . . . . . . O řemeslnících ve vsech . . . . . . . . . .. 1 3 2 2 A O hry vevsech . . ... 2... llle O mlynäfe . 1333 O tocích vody . ......... D O zbozí $pitáüská . .. ............ lr O vénnych právích . . . .......... lel Co panné odvénéno byti má . . . . . . ... TR Jak se véna opatruí . ................. Nález stálý a dokonalý, na kterém by zboží věno bylo a to mocí odjato. Léta 1475 . . . . . . . . . . . . O nápadích věnných . . . . . . .. 2.2... s s. Lidé se táhnou na statky dědictvím. Protož to se rozvážiti má, co a kto jest dědic . . . . . . . . ll sn Jak bratří sestrám věno obyčejné dáti mají . . . . . . .. O žádaní dílu na bratru . . . . . . . . l.l ls Věno jednostejně po sestrách se dávati má . . . . . . .. O pannách do kláštera daných . . . . . . . . . . Bratr nedílný nic dáti, ani poručiti nemuoZ ........ Otec syna, když jeho vuole není, nemuož oddělití . . . .. O bratřích dílných . . . . . . . . . Piípis landfrydu za krále Ferdinanda . . . . . . . . . .. Piípis listu přiznávajícího k landfrýdu . ......... Smluva mezi pány, rytířstvem a městy . . . . . . . . .. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smluvu nahoře psanou . . . . . . ... Druhá smluva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta MDXXXII o nékteré artikule dole psané (Podtitul r. 1562:) O stávkách . . . . . . . . . . . . 138. 139. Smluva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, preláty, rytířstvem a městy, že biskupové olomůúčtí z statkuo svých stolních ku právu zemskému poháníni byti nemají . . . . . Registrum aneb pravidlo na vSeckny artikule, kteříž jsou polo- ženi v tomto zřízenie, dosti pilně vyhledané a zregistrované podlé pořádku každého listu k snadnejšímu (o čemž by kto védéti potfeboval) nalezení . . . . . . . . . o oos (Články přidané v tisku v. 1562:) 140. 141. Léta páně MDLXTII v středu po svatých Třech králích v městě Holomüci drZän jest sněm obecní, na kterémž sou se artikulové níže položení nařídili a zavřeli a jeho milost císařská ráčil k nim milostivě přivoliti. O ležáky . . . ......... "M O lotry, loupeznfky a psance. . . . . . . . . . XIII Strana 129 130 131 131 132 133 134 135 135 174 176 182 187 195 195
Obsah. Článek A14. 115. 116. 117. p 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. O krčmy a vaření piva ve vsech . . . . . . . . . O řemeslnících ve vsech . . . . . . . . . .. 1 3 2 2 A O hry vevsech . . ... 2... llle O mlynäfe . 1333 O tocích vody . ......... D O zbozí $pitáüská . .. ............ lr O vénnych právích . . . .......... lel Co panné odvénéno byti má . . . . . . ... TR Jak se véna opatruí . ................. Nález stálý a dokonalý, na kterém by zboží věno bylo a to mocí odjato. Léta 1475 . . . . . . . . . . . . O nápadích věnných . . . . . . .. 2.2... s s. Lidé se táhnou na statky dědictvím. Protož to se rozvážiti má, co a kto jest dědic . . . . . . . . ll sn Jak bratří sestrám věno obyčejné dáti mají . . . . . . .. O žádaní dílu na bratru . . . . . . . . l.l ls Věno jednostejně po sestrách se dávati má . . . . . . .. O pannách do kláštera daných . . . . . . . . . . Bratr nedílný nic dáti, ani poručiti nemuoZ ........ Otec syna, když jeho vuole není, nemuož oddělití . . . .. O bratřích dílných . . . . . . . . . Piípis landfrydu za krále Ferdinanda . . . . . . . . . .. Piípis listu přiznávajícího k landfrýdu . ......... Smluva mezi pány, rytířstvem a městy . . . . . . . . .. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smluvu nahoře psanou . . . . . . ... Druhá smluva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta MDXXXII o nékteré artikule dole psané (Podtitul r. 1562:) O stávkách . . . . . . . . . . . . 138. 139. Smluva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, preláty, rytířstvem a městy, že biskupové olomůúčtí z statkuo svých stolních ku právu zemskému poháníni byti nemají . . . . . Registrum aneb pravidlo na vSeckny artikule, kteříž jsou polo- ženi v tomto zřízenie, dosti pilně vyhledané a zregistrované podlé pořádku každého listu k snadnejšímu (o čemž by kto védéti potfeboval) nalezení . . . . . . . . . o oos (Články přidané v tisku v. 1562:) 140. 141. Léta páně MDLXTII v středu po svatých Třech králích v městě Holomüci drZän jest sněm obecní, na kterémž sou se artikulové níže položení nařídili a zavřeli a jeho milost císařská ráčil k nim milostivě přivoliti. O ležáky . . . ......... "M O lotry, loupeznfky a psance. . . . . . . . . . XIII Strana 129 130 131 131 132 133 134 135 135 174 176 182 187 195 195
Strana XIV
XIV Obsah. Článek 142. Vejpis odpovědi, kteráž panuom z měst strany zločincuov a zhoubcuov zemských léta páně XVII při času svatém Jáně . . 196 Křtiteli božím v Holomúci na sněmu obecním dána jest 143. Z strany mistra popravčího 198 . . . . 199 144. O silnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145. O ručnice . . . 200 . . . . . . . . . . . . . . . 201 146. O listy vejhostní lidem a čeledi služebné . . . . . . . . . 201 147. O drahotu v hospodách a měřice nerovné . . . . . . . . . 202 148. O vkupování cizozemcuov do země . . . . . . . . . . . . 149. O osoby stavu panského neb rytířského v dědinách sedící etc. 202 Strana Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. Rejstřík chronologický . . . . . . . . . . . . . . . . . . II. Rejstřík jmenný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III. Rejstřík věcný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 207 212 224 Tabulka II.: Tabulka III.: Vyobrazení. Tabulka I.: Titulní list tisku zemského zřízení z roku 1535. Ukázka sazby téhož zřízení (fol. 13. a). Titulní list nového tisku zřízení z roku 1562. Počátek přidaných článků v tomto tisku (fol. 125. a). Památky sněmovní, fol. I. a. Počátek zemského zřízení z roku 1518 a příklad marginální poznámky. Památky sněmovní, fol. 9. a. Příklad marginálních poznámek.
XIV Obsah. Článek 142. Vejpis odpovědi, kteráž panuom z měst strany zločincuov a zhoubcuov zemských léta páně XVII při času svatém Jáně . . 196 Křtiteli božím v Holomúci na sněmu obecním dána jest 143. Z strany mistra popravčího 198 . . . . 199 144. O silnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145. O ručnice . . . 200 . . . . . . . . . . . . . . . 201 146. O listy vejhostní lidem a čeledi služebné . . . . . . . . . 201 147. O drahotu v hospodách a měřice nerovné . . . . . . . . . 202 148. O vkupování cizozemcuov do země . . . . . . . . . . . . 149. O osoby stavu panského neb rytířského v dědinách sedící etc. 202 Strana Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. Rejstřík chronologický . . . . . . . . . . . . . . . . . . II. Rejstřík jmenný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . III. Rejstřík věcný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 207 212 224 Tabulka II.: Tabulka III.: Vyobrazení. Tabulka I.: Titulní list tisku zemského zřízení z roku 1535. Ukázka sazby téhož zřízení (fol. 13. a). Titulní list nového tisku zřízení z roku 1562. Počátek přidaných článků v tomto tisku (fol. 125. a). Památky sněmovní, fol. I. a. Počátek zemského zřízení z roku 1518 a příklad marginální poznámky. Památky sněmovní, fol. 9. a. Příklad marginálních poznámek.
Strana XV
ÚVOD
ÚVOD
Strana XVI
Strana XVII
Úvod. Úvod I. Stavovský stát v poměru mezi králem a stavy se vždy setkával s nesnadnou otázkou kodifikace práva. Stavové stáli na stanovisku, které by bylo možno téměř ustavičně s nepatrnými proměnami opakovati devisou, že „páni jsou svobodní“ a že mohou se svého práva cokoliv ubrati, změniti nebo mu cokoliv přidati,1 a názor tento se nejen neměnil za století, nýbrž dokonce se vzrůstem moci stavovské ještě zesílil. Proto stavové nepřejí jakémukoliv kodifikačnímu pokusu, neboť v něm spatřují pokus, jak by měli býti této „svobody práva“ zbaveni. Naproti stavům však král si kodifikace přeje, protože přesným ustálením norem se nejen jasněji vymezuje jeho moc proti stavům, nýbrž v kodifikaci jest i vítaný prostředek, jak obmeziti stavy ve vzrůstu jejich moci. Tak se v zápase o kodifikaci právní projevuje zápas politický o moc ve státě. Stejně tomu bylo i v českém státě, kde máme již v 13. století zprávy, že ztroskotaly snahy panovníkovy provésti kodifikaci. Nejznámější ze zma- řených pokusů je nepochybně „Majestas Carolina“ Karla IV. Mohlo by se tedy zdáti nedůsledným, že první českou kodifikací je t. zv. Vladislavské zemské zřízení, které vyšlo však z popudu samotných stavů, nikoliv z pod- nětu králova. Zdálo by se dále, že stanovisko moravských stavů je zásad- nější, protože s kodifikací takového rozsahu, jako je zmíněné zřízení, se setkáváme na Moravě ještě později než v Čechách. Jestliže však pozorněji sledujeme prameny, brzy zjistíme, že se na Moravě ve skutečnosti obje- vuje právní kodifikace, třebas v rozměrech velmi malých, mnohem dříve než v Čechách, že tu jde vesměs o kodifikaci rázu stavovského, nikoliv se strany královské, jak je také dáno tím, že moc stavů byla na Moravě větší než v českém království. Tuto protimyslnost si musíme vysvětliti především tím, že nesmíme kodifikaci považovat za způsob výhradní politiky královy, jako se ani nesmíme domnívati, že by stavové byli zásadně proti kodifikaci. Kodifi- kace znamená ve středověku ustálení právních norem, které se nebudou 1. Srov. k tomu Čáda, K recepci v českém právu (Právník, LXXI. 1932) 48. II.
Úvod. Úvod I. Stavovský stát v poměru mezi králem a stavy se vždy setkával s nesnadnou otázkou kodifikace práva. Stavové stáli na stanovisku, které by bylo možno téměř ustavičně s nepatrnými proměnami opakovati devisou, že „páni jsou svobodní“ a že mohou se svého práva cokoliv ubrati, změniti nebo mu cokoliv přidati,1 a názor tento se nejen neměnil za století, nýbrž dokonce se vzrůstem moci stavovské ještě zesílil. Proto stavové nepřejí jakémukoliv kodifikačnímu pokusu, neboť v něm spatřují pokus, jak by měli býti této „svobody práva“ zbaveni. Naproti stavům však král si kodifikace přeje, protože přesným ustálením norem se nejen jasněji vymezuje jeho moc proti stavům, nýbrž v kodifikaci jest i vítaný prostředek, jak obmeziti stavy ve vzrůstu jejich moci. Tak se v zápase o kodifikaci právní projevuje zápas politický o moc ve státě. Stejně tomu bylo i v českém státě, kde máme již v 13. století zprávy, že ztroskotaly snahy panovníkovy provésti kodifikaci. Nejznámější ze zma- řených pokusů je nepochybně „Majestas Carolina“ Karla IV. Mohlo by se tedy zdáti nedůsledným, že první českou kodifikací je t. zv. Vladislavské zemské zřízení, které vyšlo však z popudu samotných stavů, nikoliv z pod- nětu králova. Zdálo by se dále, že stanovisko moravských stavů je zásad- nější, protože s kodifikací takového rozsahu, jako je zmíněné zřízení, se setkáváme na Moravě ještě později než v Čechách. Jestliže však pozorněji sledujeme prameny, brzy zjistíme, že se na Moravě ve skutečnosti obje- vuje právní kodifikace, třebas v rozměrech velmi malých, mnohem dříve než v Čechách, že tu jde vesměs o kodifikaci rázu stavovského, nikoliv se strany královské, jak je také dáno tím, že moc stavů byla na Moravě větší než v českém království. Tuto protimyslnost si musíme vysvětliti především tím, že nesmíme kodifikaci považovat za způsob výhradní politiky královy, jako se ani nesmíme domnívati, že by stavové byli zásadně proti kodifikaci. Kodifi- kace znamená ve středověku ustálení právních norem, které se nebudou 1. Srov. k tomu Čáda, K recepci v českém právu (Právník, LXXI. 1932) 48. II.
Strana XVIII
XVIII Kodifikační pokusy. Zemské míry. již v budoucnu tak snadno derogovat, měnit nebo doplňovat jako před kodifikací a tedy jde pouze o to, kdy se kodifikace hodí jako vhodný prostředek politický. Hledíme-li pak na kodifikační pokusy s tohoto hle- diska, je jasno, že byla-li kodifikace prostředkem politiky královské, vy- lučovala se pro politiku stavovskou. Naopak stavové ve chvílích politického zápasu, kdy dosáhli vrchu, mohli použíti kodifikace i proti králi samému. Ale i když si stavové již zvykli odporu proti kodifikaci, nebyl ani pak tento odpor obecný. Mezi našimi stavy byli vždy dobří právníci, byť to byli praktikové, jak o tom svědčí jména autorů zejména právních knih. Brzy došli k poznání, že zmíněná „svoboda práva“ je pro ně důležitá pouze v t. zv. materiálních předpisech právních a proto si chtěli zachovati volnost při další tvorbě těchto předpisů. Ale naproti tomu měli zájem, aby předpisy práva formálního (procesního) byly co nejvíce ustáleny a to nepochybně z toho důvodu, že i nejlepší předpisy práva materiálního mohou býti zvráceny v pravý opak a mohou se dokonce proti tomu, komu by měly prospívat, obrátiti právem procesním, jehož vlastní půdou je soud, na němž vždy, i v době vrcholného stavovství, vedoucí místo zaujímal král. A proto šlo tedy stavům o to, aby král neměl jako oni té volnosti měniti právo, protože by se snadno v jeho rukách právní předpisy mohly zvrátiti proti nim. Jistotu poskytovala kodifikace práva procesního a proto také stavové nejprve k tomuto druhu kodifikace sáhli.2 II. Na Moravě poměrně záhy stavové zužitkovali pro kodifikaci formy t. zv. landfrýdů čili zemských mírů, které k nám přišly nepochybně z říše římsko-německé. Je dostatečně známo, že se landfrýdy na Moravě vyvi- nuly mnohem dokonaleji než v Čechách.1 Až na první landfrýdy jsou všechny další vždy sebráním nejdůležitějších norem pro právní bezpečnost. Ale forma landfrýdů nebyla jediným způsobem počátků kodifikačních. Od druhé poloviny 15. století se stále častěji vracejí na zemském sněmu moravském usnesení, která se neobmezují na jediný článek, nýbrž mají vždy článků několik, které se obsahem dosti značně liší. Všechna tato větší usnesení významnějšího obsahu o několika článcích jsou nazývána ,zřízení2, ať již výslovně nebo se jen mluví, že stavové články zřídili“ 3 2. Sledovati tento vývoj není tuto možno do podrobností, tím spíše, že vývoj kodifikačních snah úzce souvisí s problémy recepce, zejména práva římského a církev- ního, jejichž prameny byly po této stránce nespornými vzory. Odkazuji tu na svou uvedenou studii v Právníku str. 54. 1. Viz Rauscher, Zemské míry na Moravě (1919). 2. Kapras: Právní dějiny zemí koruny čes. I. (1913) 44. 3. Pokud mohu zjistit, což ovšem není dosti bezpečné, protože na př. nemáme dosud možnosti využít terminologie moravských desk zemských, po prvé se mluví v právních pramenech moravských o zřízení na sněmu v Brně 1473. 27. června (AČ. V. 369.), ale zdá se, že podle vzoru českého (to zjednání a zřiezení české užitečné,
XVIII Kodifikační pokusy. Zemské míry. již v budoucnu tak snadno derogovat, měnit nebo doplňovat jako před kodifikací a tedy jde pouze o to, kdy se kodifikace hodí jako vhodný prostředek politický. Hledíme-li pak na kodifikační pokusy s tohoto hle- diska, je jasno, že byla-li kodifikace prostředkem politiky královské, vy- lučovala se pro politiku stavovskou. Naopak stavové ve chvílích politického zápasu, kdy dosáhli vrchu, mohli použíti kodifikace i proti králi samému. Ale i když si stavové již zvykli odporu proti kodifikaci, nebyl ani pak tento odpor obecný. Mezi našimi stavy byli vždy dobří právníci, byť to byli praktikové, jak o tom svědčí jména autorů zejména právních knih. Brzy došli k poznání, že zmíněná „svoboda práva“ je pro ně důležitá pouze v t. zv. materiálních předpisech právních a proto si chtěli zachovati volnost při další tvorbě těchto předpisů. Ale naproti tomu měli zájem, aby předpisy práva formálního (procesního) byly co nejvíce ustáleny a to nepochybně z toho důvodu, že i nejlepší předpisy práva materiálního mohou býti zvráceny v pravý opak a mohou se dokonce proti tomu, komu by měly prospívat, obrátiti právem procesním, jehož vlastní půdou je soud, na němž vždy, i v době vrcholného stavovství, vedoucí místo zaujímal král. A proto šlo tedy stavům o to, aby král neměl jako oni té volnosti měniti právo, protože by se snadno v jeho rukách právní předpisy mohly zvrátiti proti nim. Jistotu poskytovala kodifikace práva procesního a proto také stavové nejprve k tomuto druhu kodifikace sáhli.2 II. Na Moravě poměrně záhy stavové zužitkovali pro kodifikaci formy t. zv. landfrýdů čili zemských mírů, které k nám přišly nepochybně z říše římsko-německé. Je dostatečně známo, že se landfrýdy na Moravě vyvi- nuly mnohem dokonaleji než v Čechách.1 Až na první landfrýdy jsou všechny další vždy sebráním nejdůležitějších norem pro právní bezpečnost. Ale forma landfrýdů nebyla jediným způsobem počátků kodifikačních. Od druhé poloviny 15. století se stále častěji vracejí na zemském sněmu moravském usnesení, která se neobmezují na jediný článek, nýbrž mají vždy článků několik, které se obsahem dosti značně liší. Všechna tato větší usnesení významnějšího obsahu o několika článcích jsou nazývána ,zřízení2, ať již výslovně nebo se jen mluví, že stavové články zřídili“ 3 2. Sledovati tento vývoj není tuto možno do podrobností, tím spíše, že vývoj kodifikačních snah úzce souvisí s problémy recepce, zejména práva římského a církev- ního, jejichž prameny byly po této stránce nespornými vzory. Odkazuji tu na svou uvedenou studii v Právníku str. 54. 1. Viz Rauscher, Zemské míry na Moravě (1919). 2. Kapras: Právní dějiny zemí koruny čes. I. (1913) 44. 3. Pokud mohu zjistit, což ovšem není dosti bezpečné, protože na př. nemáme dosud možnosti využít terminologie moravských desk zemských, po prvé se mluví v právních pramenech moravských o zřízení na sněmu v Brně 1473. 27. června (AČ. V. 369.), ale zdá se, že podle vzoru českého (to zjednání a zřiezení české užitečné,
Strana XIX
Původ zemských zřízení. XIX Ale toto označení není nic nového a také není dosti charakteristické pro odlišení sněmovních usnesení od landfrýdů. Již nejstarší známý landfrýd moravský z roku 1388 (20. prosince) nazývá se ,einunge und ordenunge. Tento název ,ordnung“ vede nás i k vysvětlení pojmu ,zřízení“. Hle- dáme-li obdobu, nalézáme ji jako při landfrýdech v sousedním Německu, kde ve století 15. takovéto landesordnungen“ jsou především policejní řády, jimiž má býti zajištěna bezpečnost.5 Tím se však velmi blíží obsahu moravských landfrýdů a je pochopi- telné, že ani v terminologii, která na přechodu středověku v novověk není dosud ustálena, není bezpečného odlišení. K tomuto smíšení obou typů, jak landfrýdů, tak i sněmovních usnesení,“ vede nepochybně i okol- nost, že landfrýdní ustanovení bývala často opakována ve sněmovních usneseních a tak se vlastně původní ustanovení landfrýdní stávalo i usne- sením sněmovním, jak dále ještě bude ukázáno. Pro zcela bezpečné po- tvrzení, že původní německý terminus technicus ,ordnung“ (a s tím i ovšem sloveso ,ordnen) bylo překládáno nebo převáděno do češtiny jako ,zřízení (z-řízení) a ve slovesné formě ,zříditi (z-říditi), chybí nám souběžné a sou- časné překlady našich památek právních a máme-li dochovány překlady, jde tu vesměs o překlady pozdější, následné. Že pak později tato zřízení bývají označována jako ,zemská“, je možno vysvětliti rovněž obdobou a vlastně jakousi formální recepcí z Německa. I tam byly tyto „řády, pořádky, zřízení“ a pod. označovány ,landes-ordnungen“, protože byly součásti práva zemského naproti právu říšskému. Byla tedy i tato naše zřízení součástí zemského práva na rozdíl od práva pro celý stát a tedy vším právem byla označována správně jako ,zemská“. Moravští stavové měli v landfrýdech velkou záruku své moci proti králi. Král je vždy prvním landfrýdníkem v zemi a tím se staví, byť na prvním místě, do jedné řady se stavy. Dostalo se tak stavům pevné záruky, že nebudou zkráceni v právech, pokud o nich landfrýd ustanovoval. Než přesto landfrýdy nemohly jim vyhovět po všech stránkách a ve všech potřebách, protože se většinou dotýkaly jen věcí policejních (v širším smyslu) a teprve ponenáhlu se rozšiřovaly ve svých ustanoveních i na věci ostatní. A tu je velmi pravděpodobno, že se stavové moravští roz- hodné a chvalitebné usuzujíce, oblibujem, chválíme i tvrdíme). Jde tu o provedení úmluv benešovské a nisské, zejména pokud šlo o dosazení t. zv. ředitelů zemských (Najprvé řidíme a spůsobujem). Ovšem v sankci tohoto sněmovního usnesení se mluví pouze o zjednání. 4. Codex dipl. Mor. XI. 447. č. 529. 5. Srov. k tomu zvláště Schröder-Künsberg, Lehrbuch der deutschen Rechts- geschichte (1932) a násl. 924. 6. Ovšem pouze v terminologii. 7. Srov. k tomu vedle uv. m. u Schrödra i Brunner-Schwerin, Grundzüge der deutschen Rechtsgeschichte (1930) 119. II *
Původ zemských zřízení. XIX Ale toto označení není nic nového a také není dosti charakteristické pro odlišení sněmovních usnesení od landfrýdů. Již nejstarší známý landfrýd moravský z roku 1388 (20. prosince) nazývá se ,einunge und ordenunge. Tento název ,ordnung“ vede nás i k vysvětlení pojmu ,zřízení“. Hle- dáme-li obdobu, nalézáme ji jako při landfrýdech v sousedním Německu, kde ve století 15. takovéto landesordnungen“ jsou především policejní řády, jimiž má býti zajištěna bezpečnost.5 Tím se však velmi blíží obsahu moravských landfrýdů a je pochopi- telné, že ani v terminologii, která na přechodu středověku v novověk není dosud ustálena, není bezpečného odlišení. K tomuto smíšení obou typů, jak landfrýdů, tak i sněmovních usnesení,“ vede nepochybně i okol- nost, že landfrýdní ustanovení bývala často opakována ve sněmovních usneseních a tak se vlastně původní ustanovení landfrýdní stávalo i usne- sením sněmovním, jak dále ještě bude ukázáno. Pro zcela bezpečné po- tvrzení, že původní německý terminus technicus ,ordnung“ (a s tím i ovšem sloveso ,ordnen) bylo překládáno nebo převáděno do češtiny jako ,zřízení (z-řízení) a ve slovesné formě ,zříditi (z-říditi), chybí nám souběžné a sou- časné překlady našich památek právních a máme-li dochovány překlady, jde tu vesměs o překlady pozdější, následné. Že pak později tato zřízení bývají označována jako ,zemská“, je možno vysvětliti rovněž obdobou a vlastně jakousi formální recepcí z Německa. I tam byly tyto „řády, pořádky, zřízení“ a pod. označovány ,landes-ordnungen“, protože byly součásti práva zemského naproti právu říšskému. Byla tedy i tato naše zřízení součástí zemského práva na rozdíl od práva pro celý stát a tedy vším právem byla označována správně jako ,zemská“. Moravští stavové měli v landfrýdech velkou záruku své moci proti králi. Král je vždy prvním landfrýdníkem v zemi a tím se staví, byť na prvním místě, do jedné řady se stavy. Dostalo se tak stavům pevné záruky, že nebudou zkráceni v právech, pokud o nich landfrýd ustanovoval. Než přesto landfrýdy nemohly jim vyhovět po všech stránkách a ve všech potřebách, protože se většinou dotýkaly jen věcí policejních (v širším smyslu) a teprve ponenáhlu se rozšiřovaly ve svých ustanoveních i na věci ostatní. A tu je velmi pravděpodobno, že se stavové moravští roz- hodné a chvalitebné usuzujíce, oblibujem, chválíme i tvrdíme). Jde tu o provedení úmluv benešovské a nisské, zejména pokud šlo o dosazení t. zv. ředitelů zemských (Najprvé řidíme a spůsobujem). Ovšem v sankci tohoto sněmovního usnesení se mluví pouze o zjednání. 4. Codex dipl. Mor. XI. 447. č. 529. 5. Srov. k tomu zvláště Schröder-Künsberg, Lehrbuch der deutschen Rechts- geschichte (1932) a násl. 924. 6. Ovšem pouze v terminologii. 7. Srov. k tomu vedle uv. m. u Schrödra i Brunner-Schwerin, Grundzüge der deutschen Rechtsgeschichte (1930) 119. II *
Strana XX
XX Kniha Tovačovská. hodli, aby se opatřilo sepsání všeho práva,8 ale protože se patrně obávali kodifikační formy, z odporu proti ní téměř již vrozeného, svěřili napsání osobě ze svých řad Ctiboru Tovačovskému, který pak napsal známou a velmi oblíbenou knihu.? Je to sice práce soukromá, ale protože vznikla z pří- mého popudu stavů, dostalo se jí nevšedního významu tím spíše, že je značně na svou dobu dokonalá. Pro srovnání je jistě vhodné poukázati, že oč Morava později má právní knihy, zatím co v Čechách máme hlavně Knihu Rožmberskou, Řád práva zemského a Ondřeje z Dubé Práva zemská česká, to dohonila v dokonalosti. Nadto však Kniha Tovačovská plní účel kodifikace a moravští stavové právem mohli poukázat, že nepotřebují, aby jim bylo dáváno nějaké zemské zřízení, když mají zde pomůcku zcela vyhovující. Kniha Tovačovská je tedy pramen, který rozhodně zahajuje nové období v právu na Moravě, čemuž nasvědčuje i její pozdější význam. Lze jen litovati, že dosavadní obě vydání, jak starší Demuthovo z roku 185810 pořízené podle rukopisu u desk zemských moravských, tak i novější vydání Brandlovoll z roku 1868, neodpovídá potřebám kritického rozboru, jak bychom pro podrobné hodnocení jednotlivých otázek potřebovali. Brandl si ovšem na svou dobu dal s vydáním velikou práci, ale nemaje ani po- třebných studií předchozích, ani úplný sběr pramenů, nemohl odkrýti všechny vzory a dopátrati se, jak Ctibor Tovačovský pracoval. Demuth se o to vůbec nepokusil a nepřičinil svému vydání vůbec poznámek. A tak i my, dokud nebudeme míti nového, kritického vydání Knihy Tova- čovské, se musíme obmezit na domněnky, třebas plně odůvodněné. Zdá se totiž, že Ctibor Tovačovský sice ve své knize zpracoval mnoho ze své bohaté prakse, ale ve většině případů se opíral o nálezy soudu zemského, jak byly zapsány v různých knihách, nejspíše v knihách půhonných a pak v některých knihách pomocných v kanceláři soudu zemského.12 Není pak ani vyloučeno, že právě i proto si stavové tak neobvykle vážili soukromé 8. Není vyloučeno, že se v tomto rozhodnutí moravských stavů projevil jakýsi odlesk záměru krále Jiřího vydati zemské zřízení, což bylo zmařeno válkami s Maty- ášem. Viz k tomu Kapras, Právní dějiny I. (1913) 42. 9. Srov. předmluvu Brandlovu k jeho vydání Knihy Tovačovské (1868) str. XXI. 10. Karel Josef Demuth, Kn. Tov. Nákladem historicko-statistického odboru. V kommissi knihkupectví Nitsche a Grosse. Str. XX — 164 in 8° se 2 přílohami a to: Nákresem velké sněmovny na Dominikánském náměstí v Brně a vyobrazením velkého práva moravského podle fresky Daniela Grana na stropě menší soudní komnaty tamtéž. K vydání knihy je připojena i edice formulářové sbírky (str. 127 až 164), jak se čte v deskovém rukopisu Kn. Tov. 11. Vincenc Brandl: Kn. Tov. Podporou slav. výboru mar. mor. Nákladem vlastním. Str. XXII — 136 in 8°. Vydání Brandl dedikoval K. J. Erbenovi. 12. Byla by to asi analogie vzniku právních knih v Čechách. Srov. k tomu předmluvu k mému vydání Práv zemských českých Ondřeje z Dubé (1931) zvl. str. 42, 43. Též můj článek K recepci (Právník LXXI. 1932) 49, Veselý Jiří, Pří- spěvky ke kritice textu práv. pramenů 16. stol., část I. (1934).
XX Kniha Tovačovská. hodli, aby se opatřilo sepsání všeho práva,8 ale protože se patrně obávali kodifikační formy, z odporu proti ní téměř již vrozeného, svěřili napsání osobě ze svých řad Ctiboru Tovačovskému, který pak napsal známou a velmi oblíbenou knihu.? Je to sice práce soukromá, ale protože vznikla z pří- mého popudu stavů, dostalo se jí nevšedního významu tím spíše, že je značně na svou dobu dokonalá. Pro srovnání je jistě vhodné poukázati, že oč Morava později má právní knihy, zatím co v Čechách máme hlavně Knihu Rožmberskou, Řád práva zemského a Ondřeje z Dubé Práva zemská česká, to dohonila v dokonalosti. Nadto však Kniha Tovačovská plní účel kodifikace a moravští stavové právem mohli poukázat, že nepotřebují, aby jim bylo dáváno nějaké zemské zřízení, když mají zde pomůcku zcela vyhovující. Kniha Tovačovská je tedy pramen, který rozhodně zahajuje nové období v právu na Moravě, čemuž nasvědčuje i její pozdější význam. Lze jen litovati, že dosavadní obě vydání, jak starší Demuthovo z roku 185810 pořízené podle rukopisu u desk zemských moravských, tak i novější vydání Brandlovoll z roku 1868, neodpovídá potřebám kritického rozboru, jak bychom pro podrobné hodnocení jednotlivých otázek potřebovali. Brandl si ovšem na svou dobu dal s vydáním velikou práci, ale nemaje ani po- třebných studií předchozích, ani úplný sběr pramenů, nemohl odkrýti všechny vzory a dopátrati se, jak Ctibor Tovačovský pracoval. Demuth se o to vůbec nepokusil a nepřičinil svému vydání vůbec poznámek. A tak i my, dokud nebudeme míti nového, kritického vydání Knihy Tova- čovské, se musíme obmezit na domněnky, třebas plně odůvodněné. Zdá se totiž, že Ctibor Tovačovský sice ve své knize zpracoval mnoho ze své bohaté prakse, ale ve většině případů se opíral o nálezy soudu zemského, jak byly zapsány v různých knihách, nejspíše v knihách půhonných a pak v některých knihách pomocných v kanceláři soudu zemského.12 Není pak ani vyloučeno, že právě i proto si stavové tak neobvykle vážili soukromé 8. Není vyloučeno, že se v tomto rozhodnutí moravských stavů projevil jakýsi odlesk záměru krále Jiřího vydati zemské zřízení, což bylo zmařeno válkami s Maty- ášem. Viz k tomu Kapras, Právní dějiny I. (1913) 42. 9. Srov. předmluvu Brandlovu k jeho vydání Knihy Tovačovské (1868) str. XXI. 10. Karel Josef Demuth, Kn. Tov. Nákladem historicko-statistického odboru. V kommissi knihkupectví Nitsche a Grosse. Str. XX — 164 in 8° se 2 přílohami a to: Nákresem velké sněmovny na Dominikánském náměstí v Brně a vyobrazením velkého práva moravského podle fresky Daniela Grana na stropě menší soudní komnaty tamtéž. K vydání knihy je připojena i edice formulářové sbírky (str. 127 až 164), jak se čte v deskovém rukopisu Kn. Tov. 11. Vincenc Brandl: Kn. Tov. Podporou slav. výboru mar. mor. Nákladem vlastním. Str. XXII — 136 in 8°. Vydání Brandl dedikoval K. J. Erbenovi. 12. Byla by to asi analogie vzniku právních knih v Čechách. Srov. k tomu předmluvu k mému vydání Práv zemských českých Ondřeje z Dubé (1931) zvl. str. 42, 43. Též můj článek K recepci (Právník LXXI. 1932) 49, Veselý Jiří, Pří- spěvky ke kritice textu práv. pramenů 16. stol., část I. (1934).
Strana XXI
Počátky zemských zřízení. XXI práce Tovačovského, že na mnoha místech reprodukovala vlastně jejich sněmovní usnesení, a tak rovněž i později, když opakovali ve svých usne- seních text Knihy Tovačovské, opakovali jen vlastní svá dřívější usnesení, jak jsme toho později napořád svědky. Kdyby tato domněnka byla pravdivá, vyplývala by z ní samozřejmě i veliká hodnota knihy, protože máme z doby před ní zachováno poměrně velmi málo zápisů o sněmech. Avšak i když vše, co jsem uvedl, je nutno bráti jako domněnku, tolik je jisto, že se od doby vzniku Knihy Tovačovské začíná projevovat jiný směr v článcích, které se projednávaly na sněmích, a že sněmovní usnesení nejen se zdokonalují ve své jakosti, nýbrž i rostou v obsáhlou řadu předpisů. První z těchto sněmů je z roku 1492, kdy král Vladislav II. potvrdil 1492. 1. prosince zřiezenie a svolenie mezi pány a rytíři o místa při zemském soudu.13 Je tu však stále ještě zřejmá neustálenost terminologická. Jestliže první případ byl vlastně úmluvou, roku 1493. 14. září je to nesporně sněmovní usnesení, které panovník potvrzuje.14 A patrně takové bylo i Zřízení panské anno 1496,15 které nám zachovalo ve zkrácené reprodukci záznam o olomouckém sněmu 1495. 24. června a 2. července,16 ač snad jde o soukromou práci, možná že i mylně datovanou, jak usoudil Kame- níček.17 Můžeme však předpokládati, že se přes všechnu nejistotu ustalo- vala terminologie, třebas jinak se usnesení sněmovní také nazývají „svolenie jako na př. z roku 1498. 27. dubna známé svolenie panuov a vládyk o vdání bez odbytí, které pak bylo zrušeno roku 1513,18 nebo dosti zhusta se později opakující svolení zemské o toku vody z roku 150019 nebo vlastně bez ohledu terminologických ustanovení na př. o sněmích, na kterej čas bývati mají z r. 1504.20 Tolik však je již jisto, že se v posledních letech století 15. od sebe odlišily landfrýdy a sněmovní usnesení, takže již zmizela původní nejasnost, o níž byla učiněna dříve zmínka. Nelze ovšem pod pojem ,zřízení zahrnovati vše to, co bylo projednáváno na některém sněmu. Takovým příkladem, poměrně velmi názornym, je zápis o sněmu z roku 1505, který v jediné usnesení sestavil vlastně teprve jeho vydavatel Kame- níček.21 V jeho části, která pochází z 1505. 27. července, je především to, co na kterémžto sněmu tyto věci dole psané s vuolí všech stavův zřídily jse a zjednaly, a patrně buď s ním souvisí nebo je aspoň v těsné blízkosti i Zřízení zemské o honění nepřátel a odpovědníkuov, 22 k němuž však ne- 13. AČ. X. 306. č. 68. 14. AČ. X. 314. č. 72. 15. AČ. X. 318. č. 74. 16. AČ. X. 316. č. 73. 17. AČ. X. 320. 18. AČ. X. 325. č. 78. 19. AČ. X. 328. č. 82. 20. AČ. X. 329. č. 84. 21. AČ. X. 329 a násl. č. 86. 22. AČ. X. 332. č. 87.
Počátky zemských zřízení. XXI práce Tovačovského, že na mnoha místech reprodukovala vlastně jejich sněmovní usnesení, a tak rovněž i později, když opakovali ve svých usne- seních text Knihy Tovačovské, opakovali jen vlastní svá dřívější usnesení, jak jsme toho později napořád svědky. Kdyby tato domněnka byla pravdivá, vyplývala by z ní samozřejmě i veliká hodnota knihy, protože máme z doby před ní zachováno poměrně velmi málo zápisů o sněmech. Avšak i když vše, co jsem uvedl, je nutno bráti jako domněnku, tolik je jisto, že se od doby vzniku Knihy Tovačovské začíná projevovat jiný směr v článcích, které se projednávaly na sněmích, a že sněmovní usnesení nejen se zdokonalují ve své jakosti, nýbrž i rostou v obsáhlou řadu předpisů. První z těchto sněmů je z roku 1492, kdy král Vladislav II. potvrdil 1492. 1. prosince zřiezenie a svolenie mezi pány a rytíři o místa při zemském soudu.13 Je tu však stále ještě zřejmá neustálenost terminologická. Jestliže první případ byl vlastně úmluvou, roku 1493. 14. září je to nesporně sněmovní usnesení, které panovník potvrzuje.14 A patrně takové bylo i Zřízení panské anno 1496,15 které nám zachovalo ve zkrácené reprodukci záznam o olomouckém sněmu 1495. 24. června a 2. července,16 ač snad jde o soukromou práci, možná že i mylně datovanou, jak usoudil Kame- níček.17 Můžeme však předpokládati, že se přes všechnu nejistotu ustalo- vala terminologie, třebas jinak se usnesení sněmovní také nazývají „svolenie jako na př. z roku 1498. 27. dubna známé svolenie panuov a vládyk o vdání bez odbytí, které pak bylo zrušeno roku 1513,18 nebo dosti zhusta se později opakující svolení zemské o toku vody z roku 150019 nebo vlastně bez ohledu terminologických ustanovení na př. o sněmích, na kterej čas bývati mají z r. 1504.20 Tolik však je již jisto, že se v posledních letech století 15. od sebe odlišily landfrýdy a sněmovní usnesení, takže již zmizela původní nejasnost, o níž byla učiněna dříve zmínka. Nelze ovšem pod pojem ,zřízení zahrnovati vše to, co bylo projednáváno na některém sněmu. Takovým příkladem, poměrně velmi názornym, je zápis o sněmu z roku 1505, který v jediné usnesení sestavil vlastně teprve jeho vydavatel Kame- níček.21 V jeho části, která pochází z 1505. 27. července, je především to, co na kterémžto sněmu tyto věci dole psané s vuolí všech stavův zřídily jse a zjednaly, a patrně buď s ním souvisí nebo je aspoň v těsné blízkosti i Zřízení zemské o honění nepřátel a odpovědníkuov, 22 k němuž však ne- 13. AČ. X. 306. č. 68. 14. AČ. X. 314. č. 72. 15. AČ. X. 318. č. 74. 16. AČ. X. 316. č. 73. 17. AČ. X. 320. 18. AČ. X. 325. č. 78. 19. AČ. X. 328. č. 82. 20. AČ. X. 329. č. 84. 21. AČ. X. 329 a násl. č. 86. 22. AČ. X. 332. č. 87.
Strana XXII
XXII Počátky zemských zřízení. přísluší rozhodně Svolení o opovědi Jiříka z Gutnštejna Všerubského,23 stejně jako do ,zřízení nepatří zápis o stavovské schůzi ve Vysokém Mýtě24 a dosti sporný je trojdílný článek O pikharty, modláře a o výtržníky.25 Tento článek je také sporný proto, že r. 1508. 24. srpna se objevuje již ve formě zřízení (dolepsaný věci všemi čtyřmi stavy řídily se a zjednaly) nové ustanovení o pikharty.26 Jako skutečné zřízení a pod tímto označením se nám podává zřízení dolepsané učiněno jest s povolením všech stavuov z r. 1511. 25. června.27 Tu již máme typ budoucího zemského zřízení: Začíná landfrýdem, o němž praví, aby zuostal v své moci, pak pokračuje o soudu zemském, o odpovědnících, popravě, tortuře, o opovědi, odpuštění sedlákům, o půhonu zátkyní, o svědomí sedláků, o poručení statků k soudu, o zákazu koupí k mrtvé ruce, o cti, o půhonech, o postavení lidí a o kabátcích pancéřových. Přesto však se užívá vedle toho i označení svolení a to dosti poměrně často, na př. 1512. 18. prosince,28 nebo 1513. 24. června, kdy se dokonce označuje jako svolení obecní.29 Z tohoto výčtu je jasno, že hlavně v prvních letech šestnáctého století obšírnější sněmovní usnesení bývala zvána ,zřízeními'. Nelze proto mluviti o některém usnesení jako o prvním zřízení, protože terminologie je velmi kolísavá a nic rozhodného se z ní nepodává. Nesporně si stavové velmi vážili těchto usnesení a snad by nebylo nadsázkou, že právě ta nej- důležitější označovali zmíněným názvem ,zřízení“. Tomuto svému hodno- cení dali i nepochybně výraz, když další usnesení ze sněmu tříkrálového v Olomouci 6. ledna 1516 dali vytisknouti, čili že pro jeho publikaci použili prostředku, tehdy — jak snad se může plným právem říci — nejmoder- nějšího.3° Dali je vytisknouti v tiskárně Pavla Olivetského v Litomyšli.31 23. AČ. X. 333. 24. AČ. X. 331. č. 6. X. 331. č. 5. 25. AČ. 26. AČ. X. 335. č. 91. 27. AČ. X. 341. č. 94. 28. AČ. X. 348. č. 96. 29. AČ. X. 351. č. 98. 30. Tento tisk se nám zachoval jako přívazek k rukopisu Zemského archivu v Brně, staré tisky sig. V. K. 18, nyní čís. 273. Vydal jej poprvé Vinc. Brandl ve své edici Knihy Drnovské (1868) 107—112, po něm Kameníček v AČ. XI. (1892) 284—297. čís. CII., oba podle starého tisku. Vydání Kameníčkovo je doprovázeno poznámkami k jednotlivým článkům, hlavně pokud jde o srovnání s pozdějšími tištěnými zem- skými zřízeními. Litovati jest, že Kameníček neotiskl zřízení 1516 celé a vynechal čl. 6. O puohon zátkyní, který se sice shoduje s textem ze sněmu v Olomouci 1511. 25. června, který sám dříve vydal v AČ. XI. X. 345. čís. 8., kde však jsou, třebas velmi malé, některé rozdíly, většinou ovšem jazykové. Brandl naproti němu tiskl zřízení celé a poprvé podle nadpisů je rozdělil na 22 článků, což podržel i Kameníček. 31. Je to první dochovaný tisk moravského sněmu. Pro srovnání sluší upozor- niti, že máme již zprávu o tisku českého sněmu roku 1478 a také Zemské zřízení vladislavské bylo tištěno již 1500, takže k tisku těchto pramenů právních dochází na Moravě dosti pozdě.
XXII Počátky zemských zřízení. přísluší rozhodně Svolení o opovědi Jiříka z Gutnštejna Všerubského,23 stejně jako do ,zřízení nepatří zápis o stavovské schůzi ve Vysokém Mýtě24 a dosti sporný je trojdílný článek O pikharty, modláře a o výtržníky.25 Tento článek je také sporný proto, že r. 1508. 24. srpna se objevuje již ve formě zřízení (dolepsaný věci všemi čtyřmi stavy řídily se a zjednaly) nové ustanovení o pikharty.26 Jako skutečné zřízení a pod tímto označením se nám podává zřízení dolepsané učiněno jest s povolením všech stavuov z r. 1511. 25. června.27 Tu již máme typ budoucího zemského zřízení: Začíná landfrýdem, o němž praví, aby zuostal v své moci, pak pokračuje o soudu zemském, o odpovědnících, popravě, tortuře, o opovědi, odpuštění sedlákům, o půhonu zátkyní, o svědomí sedláků, o poručení statků k soudu, o zákazu koupí k mrtvé ruce, o cti, o půhonech, o postavení lidí a o kabátcích pancéřových. Přesto však se užívá vedle toho i označení svolení a to dosti poměrně často, na př. 1512. 18. prosince,28 nebo 1513. 24. června, kdy se dokonce označuje jako svolení obecní.29 Z tohoto výčtu je jasno, že hlavně v prvních letech šestnáctého století obšírnější sněmovní usnesení bývala zvána ,zřízeními'. Nelze proto mluviti o některém usnesení jako o prvním zřízení, protože terminologie je velmi kolísavá a nic rozhodného se z ní nepodává. Nesporně si stavové velmi vážili těchto usnesení a snad by nebylo nadsázkou, že právě ta nej- důležitější označovali zmíněným názvem ,zřízení“. Tomuto svému hodno- cení dali i nepochybně výraz, když další usnesení ze sněmu tříkrálového v Olomouci 6. ledna 1516 dali vytisknouti, čili že pro jeho publikaci použili prostředku, tehdy — jak snad se může plným právem říci — nejmoder- nějšího.3° Dali je vytisknouti v tiskárně Pavla Olivetského v Litomyšli.31 23. AČ. X. 333. 24. AČ. X. 331. č. 6. X. 331. č. 5. 25. AČ. 26. AČ. X. 335. č. 91. 27. AČ. X. 341. č. 94. 28. AČ. X. 348. č. 96. 29. AČ. X. 351. č. 98. 30. Tento tisk se nám zachoval jako přívazek k rukopisu Zemského archivu v Brně, staré tisky sig. V. K. 18, nyní čís. 273. Vydal jej poprvé Vinc. Brandl ve své edici Knihy Drnovské (1868) 107—112, po něm Kameníček v AČ. XI. (1892) 284—297. čís. CII., oba podle starého tisku. Vydání Kameníčkovo je doprovázeno poznámkami k jednotlivým článkům, hlavně pokud jde o srovnání s pozdějšími tištěnými zem- skými zřízeními. Litovati jest, že Kameníček neotiskl zřízení 1516 celé a vynechal čl. 6. O puohon zátkyní, který se sice shoduje s textem ze sněmu v Olomouci 1511. 25. června, který sám dříve vydal v AČ. XI. X. 345. čís. 8., kde však jsou, třebas velmi malé, některé rozdíly, většinou ovšem jazykové. Brandl naproti němu tiskl zřízení celé a poprvé podle nadpisů je rozdělil na 22 článků, což podržel i Kameníček. 31. Je to první dochovaný tisk moravského sněmu. Pro srovnání sluší upozor- niti, že máme již zprávu o tisku českého sněmu roku 1478 a také Zemské zřízení vladislavské bylo tištěno již 1500, takže k tisku těchto pramenů právních dochází na Moravě dosti pozdě.
Strana XXIII
„Památky sněmovní. XXIII Usnesení se nazývá přímo výrazem zřízení, ale ve formě plurální (kdež na sněmu stala jsou se srovnánie o zřízenie dolepsaná), čímž se patrně ukazuje na jednotlivá usnesení, která vyšla ze sněmu olomouckého a která se pak projevují jako články zřízení. Je patrná terminologická shoda mezi pojmem jednotlivých článků sněmovních usnesení a pojmem zřízení, což ovšem nevadí, aby celé usnesení jednoho sněmu bylo úhrnně nazýváno zřízením. Zřízení z roku 1516 sleduje ve své skladbě zřízení z roku 1511. Je to řada článků ať již původních nebo přejatých, jak dobře na to ukázal Kameníček ve svém vydání. Zahajuje se obšírným zřízením zemským o honění nepřátel, za nímž následuje usnesení, že má býti udělán nový landfrýd a cituje se celé znění Vladislavova landfrýdu z roku 1516. Jestliže se prvními dvěma články zřízení velmi blíží formě landfrýdní také opatře- ními rázu policejněprávního, v následující části jsou to skutečná snesení sněmovní. Systematika je nevalná. Jako roku 1511, na prvním místě je článek o soudu zemském, pak se ustanovuje o hotovosti v zemi, následuje na to o zvodu a přidědění, o půhonu zátkyní, o listovním svědectví, o svědcích a to o jejich postavení a slyšení na mezích. Za těmito předpisy rázu procesního se vrací články policejní: o ležení služebných lidí v uza- vřených městech, o povalečích a o hrách, a po odbočce k předpisům o sirotcích a poručenství na mocný list (t. j. kšaftu) se vrací opět k tomuto druhu norem a to o ručnicích, o těch, kdož by nechytali zločince, o glejtu, o opovědi a o mučených, kteří na mučidlech na někoho vyznají. Je to tedy systematicky ještě velmi nedovedné a nedokonalé, takže celé zřízení 1516 má ráz nahodilé skladby zcela podle nutných potřeb sněmu v tomto roce. Stavové se proto nespokojili s tímto zřízením, které svou povahou nepostihovalo dostatečně tehdejší platné právo, takže můžeme je označiti za kodifikaci pouze částečnou. Ale můžeme dobře sledovati, jak od této chvíle je myšlenka kodifikace neopouští. Opakujíce pro usnesení roku 1517. 24. června32 již jako ustálený název ,zřízení (stalo se jest zřiezenie ode všech stavuov markrabství moravského), usnesli se na olomouckém sněmu 1518. 6. ledna,33 že mají býti pořízeny pergamenové knihy, do nichž by byla vepsána zřízení. Po formální stránce se zdá, že tu moravští stavové následovali vzor český. Do vlastních desk moravských nebyla totiž oby- čejně vpisována sněmovní usnesení a máme, jak jinde bude ukázáno, poměrně dosti případů, kdy dokonce se stavové rozhodli, že některá důle- žitá listina nebo sněmovní článek bude vložen v desky a patrně se tak přece nestalo. A stalo-li se tak přece, pak to bývalo vždy dosti značně pozdě a po případě jen do jedněch desk, obyčejně olomouckých. Nálezy zemského soudu a některá usnesení sněmovní byly vpisovány pouze do t. zv. Knih půhonných (Libri citationum), které však v době starší 4 mají 32. AČ. XI. 300. č. 106. 33. AČ. XI. 305. č. CVII. 8. 34. V době první poloviny 16. století.
„Památky sněmovní. XXIII Usnesení se nazývá přímo výrazem zřízení, ale ve formě plurální (kdež na sněmu stala jsou se srovnánie o zřízenie dolepsaná), čímž se patrně ukazuje na jednotlivá usnesení, která vyšla ze sněmu olomouckého a která se pak projevují jako články zřízení. Je patrná terminologická shoda mezi pojmem jednotlivých článků sněmovních usnesení a pojmem zřízení, což ovšem nevadí, aby celé usnesení jednoho sněmu bylo úhrnně nazýváno zřízením. Zřízení z roku 1516 sleduje ve své skladbě zřízení z roku 1511. Je to řada článků ať již původních nebo přejatých, jak dobře na to ukázal Kameníček ve svém vydání. Zahajuje se obšírným zřízením zemským o honění nepřátel, za nímž následuje usnesení, že má býti udělán nový landfrýd a cituje se celé znění Vladislavova landfrýdu z roku 1516. Jestliže se prvními dvěma články zřízení velmi blíží formě landfrýdní také opatře- ními rázu policejněprávního, v následující části jsou to skutečná snesení sněmovní. Systematika je nevalná. Jako roku 1511, na prvním místě je článek o soudu zemském, pak se ustanovuje o hotovosti v zemi, následuje na to o zvodu a přidědění, o půhonu zátkyní, o listovním svědectví, o svědcích a to o jejich postavení a slyšení na mezích. Za těmito předpisy rázu procesního se vrací články policejní: o ležení služebných lidí v uza- vřených městech, o povalečích a o hrách, a po odbočce k předpisům o sirotcích a poručenství na mocný list (t. j. kšaftu) se vrací opět k tomuto druhu norem a to o ručnicích, o těch, kdož by nechytali zločince, o glejtu, o opovědi a o mučených, kteří na mučidlech na někoho vyznají. Je to tedy systematicky ještě velmi nedovedné a nedokonalé, takže celé zřízení 1516 má ráz nahodilé skladby zcela podle nutných potřeb sněmu v tomto roce. Stavové se proto nespokojili s tímto zřízením, které svou povahou nepostihovalo dostatečně tehdejší platné právo, takže můžeme je označiti za kodifikaci pouze částečnou. Ale můžeme dobře sledovati, jak od této chvíle je myšlenka kodifikace neopouští. Opakujíce pro usnesení roku 1517. 24. června32 již jako ustálený název ,zřízení (stalo se jest zřiezenie ode všech stavuov markrabství moravského), usnesli se na olomouckém sněmu 1518. 6. ledna,33 že mají býti pořízeny pergamenové knihy, do nichž by byla vepsána zřízení. Po formální stránce se zdá, že tu moravští stavové následovali vzor český. Do vlastních desk moravských nebyla totiž oby- čejně vpisována sněmovní usnesení a máme, jak jinde bude ukázáno, poměrně dosti případů, kdy dokonce se stavové rozhodli, že některá důle- žitá listina nebo sněmovní článek bude vložen v desky a patrně se tak přece nestalo. A stalo-li se tak přece, pak to bývalo vždy dosti značně pozdě a po případě jen do jedněch desk, obyčejně olomouckých. Nálezy zemského soudu a některá usnesení sněmovní byly vpisovány pouze do t. zv. Knih půhonných (Libri citationum), které však v době starší 4 mají 32. AČ. XI. 300. č. 106. 33. AČ. XI. 305. č. CVII. 8. 34. V době první poloviny 16. století.
Strana XXIV
XXIV „Památky sněmovní.“ spíše ráz knih konceptních, jak vyplývá z četných oprav textu, písařských poznámek, změn i z toho, že byly psány původně na volné složky, často různých velikostí a teprve později svázány v konvoluty. Moravští stavové tedy jistě zamýšleli, aby jejich nejdůležitější sněmovní snesení byla do budoucna zachována ve zvláštních knihách.35 Toto uvedené usnesení bylo stavy znovu opakováno téhož roku 1518, 2. února stejnými slovy.36 Ale marně hledáme tyto pergamenové knihy. Zdálo by se, že k jejich zřízení nedošlo, ale opak je pravda: nebyly to sice knihy pergamenové, nýbrž pouze knihy papírové a to nyní zvané Památky sněmovní, jejichž první zápis právě pochází z následujícího sněmu po tomto sněmu Tříkrálovém 1518, a to z 25. července 1518. Jejich zápisy se podstatně liší svým způ- sobem od zápisů v Knihách půhonných. Jsou to čistopisy, psané pečlivě, s rubrikami nadepsanými červeně a svou úpravou jsou svědectvím důstoj- nosti a vážnosti obsahu. První zřízení, které je zapsáno v Památkách sněmovních, pochází ze sněmu brněnského 25. července 1518, a skládá se z více než 40 článků.37 Množství článků se opakuje ze zřízení 1516 a ze Zřiezení zemského o honění nepřátel a odpovědníkuov z 1505. Tím je také dána blízká souvislost s před- chozími sněmy v látce i ve skladbě. Následující zřízení, která jsou obě zapsána do Památek sněmovních, pocházejí obě z 1520: ze 6. ledna38 a ze 14. září.39 Jsou rozsahem mnohem menší, ale obsahově se velmi blíží. Jak už ukázal vlastně Kameníček svým vydáním moravských sněmů v Archivu českém, nebyla všechna usnesení pojata do Památek. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že stavové nehodnotili všechna svá usnesení stejnou měrou, nýbrž rozlišovali mezi prostými články a skutečným zřízením nebo po př. zřízeními. Tato zřízení se blíží svou povahou obecným normám a zásadním předpisům právním a tak si lze vysvětliti, proč právě tato ustanovení byla pojata do knih Památek. V tom se shoduje i ráz dalších sněmů a to 1523. 24. června4 a z 1524. 11. listo- padu.41 Lišení však nelze provádět měřítkem novodobého práva, protože tohoto způsobu neznalo nazírání 16. století, ale dostačí již pro vývoj kodi- fikačních snah moravských stavů okolnost, že se odhodlali k rozlišování článků na důležité a na méně důležité a není možno si také představiti, že by toto lišení bylo pouhým dílem úředníků kanceláře sněmovní, protože právě tito úředníci byli z předních stavů a tak si i na toto rozlišování ne- pochybně udrželi svůj podstatný vliv. 35. Mimoděk tu vytane na mysli srovnání se způsobem, který zvolili čeští stavové po požáru desk zemských 1541 zřízením pergamenových t. zv. Karlštejnských kvaternů. 36. Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 309. a. 37. AČ. XI. 305. a násl. Kameníček však nevydal všech článků. 38. AČ. XI, 321. č. CXIII. 39. AČ. XI. 330. č. CXVI. 40. AČ. XI. 341. č. CXXIII. 41. AČ. XI. 346. č. CXXVI.
XXIV „Památky sněmovní.“ spíše ráz knih konceptních, jak vyplývá z četných oprav textu, písařských poznámek, změn i z toho, že byly psány původně na volné složky, často různých velikostí a teprve později svázány v konvoluty. Moravští stavové tedy jistě zamýšleli, aby jejich nejdůležitější sněmovní snesení byla do budoucna zachována ve zvláštních knihách.35 Toto uvedené usnesení bylo stavy znovu opakováno téhož roku 1518, 2. února stejnými slovy.36 Ale marně hledáme tyto pergamenové knihy. Zdálo by se, že k jejich zřízení nedošlo, ale opak je pravda: nebyly to sice knihy pergamenové, nýbrž pouze knihy papírové a to nyní zvané Památky sněmovní, jejichž první zápis právě pochází z následujícího sněmu po tomto sněmu Tříkrálovém 1518, a to z 25. července 1518. Jejich zápisy se podstatně liší svým způ- sobem od zápisů v Knihách půhonných. Jsou to čistopisy, psané pečlivě, s rubrikami nadepsanými červeně a svou úpravou jsou svědectvím důstoj- nosti a vážnosti obsahu. První zřízení, které je zapsáno v Památkách sněmovních, pochází ze sněmu brněnského 25. července 1518, a skládá se z více než 40 článků.37 Množství článků se opakuje ze zřízení 1516 a ze Zřiezení zemského o honění nepřátel a odpovědníkuov z 1505. Tím je také dána blízká souvislost s před- chozími sněmy v látce i ve skladbě. Následující zřízení, která jsou obě zapsána do Památek sněmovních, pocházejí obě z 1520: ze 6. ledna38 a ze 14. září.39 Jsou rozsahem mnohem menší, ale obsahově se velmi blíží. Jak už ukázal vlastně Kameníček svým vydáním moravských sněmů v Archivu českém, nebyla všechna usnesení pojata do Památek. Tato okolnost nasvědčuje tomu, že stavové nehodnotili všechna svá usnesení stejnou měrou, nýbrž rozlišovali mezi prostými články a skutečným zřízením nebo po př. zřízeními. Tato zřízení se blíží svou povahou obecným normám a zásadním předpisům právním a tak si lze vysvětliti, proč právě tato ustanovení byla pojata do knih Památek. V tom se shoduje i ráz dalších sněmů a to 1523. 24. června4 a z 1524. 11. listo- padu.41 Lišení však nelze provádět měřítkem novodobého práva, protože tohoto způsobu neznalo nazírání 16. století, ale dostačí již pro vývoj kodi- fikačních snah moravských stavů okolnost, že se odhodlali k rozlišování článků na důležité a na méně důležité a není možno si také představiti, že by toto lišení bylo pouhým dílem úředníků kanceláře sněmovní, protože právě tito úředníci byli z předních stavů a tak si i na toto rozlišování ne- pochybně udrželi svůj podstatný vliv. 35. Mimoděk tu vytane na mysli srovnání se způsobem, který zvolili čeští stavové po požáru desk zemských 1541 zřízením pergamenových t. zv. Karlštejnských kvaternů. 36. Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 309. a. 37. AČ. XI. 305. a násl. Kameníček však nevydal všech článků. 38. AČ. XI, 321. č. CXIII. 39. AČ. XI. 330. č. CXVI. 40. AČ. XI. 341. č. CXXIII. 41. AČ. XI. 346. č. CXXVI.
Strana XXV
„Památky sněmovní. XXV A právě v těchto letech se v Památkách sněmovních projevuje sku- tečná jejich hodnota. Po prvních sněmovních usneseních, z nichž však do Památek byla zapsána jen nejzávažnější, která skutečně byla pokládána za důležitá ať se stanoviska ústavního nebo pro stavovská práva a svo- body, rozhodli se stavové patrně, že do Památek pro evidenci budou zapsány i věci starší, které jsou pro ně významné. Tak na př. na fol. 31. a násl. byl vepsán Zpuosob a zřízenie (!), jakým obyčejem pán země se přijímá, bud dědičný neb volený a za tím na fol. 33. b. násl. List dvanácti panuov o svo- bodách zemských a List, že již jeden komorník a jeden sudí bývati mají. Že byl úmysl zapsati sem řadu takovýchto ,zřízení, vyplývá z toho, že před zápisem sněmu 1523 bylo vynecháno mnoho prázdných folií, na která mělo býti zapsáno dodatečně to, co stavové pokládali za ,zřízení, k čemuž však již nedošlo. Ale rokem 1523 se změnil způsob zápisů a snad to bylo také příčinou, proč zůstala tato folia prázdná. Kdežto do r. 1523 opravdu vybírali stavové k zápisu do Památek jen nejdůležitější články sněmovní, od tohoto roku zapisovali do Památek sněmovních snesení v celku a ne- dělali již dřívějšího výběru aspoň tou měrou ne, jako dříve. Z nejobšírněj- ších zápisů sněmovních je v těchto letech sněm 1531, zahájený v ponděli po sv. Martě (31. července) v Jihlavě.42 Ponecháme-li zatím stranou jistě prokázanou hodnotu Památek sněmovních,43dostačí závěrem poukázati, že vyplývá jak z rozboru jednotlivých zřízení dosavadních, tak i z diplo- matického rozboru Památek, že stavové v této době si ustálili pojem ,zří- zení v tom smyslu, že to jsou významné články sněmovních usnesení. Jejich kodifikační snahy jsou však znesnadňovány tím, že vždy vedle těchto zřízení platí i ostatní články sněmovní. A tak i když je tu snaha po jakési, byť nedokonalé kodifikaci, přece nikdy nemůže jíti jejich snaha tak daleko, že by šlo o kodifikaci výlučnou. Naopak však tato zřízení nám representují 42. Otiskl jej Brandl ve svém vydání Knihy Drnovské (1868) 117—122, ale podle jiného rukopisu, kde bylo (nebo snad i četl) jiné datum: po sv. Martině, tudíž 13. listopadu. Samozřejmě je správné datování Památek a také ve svém vydání opravuji datování podle Památek. O tomto sněmu Jos. Chytil: Die Landes-Ordnungen (Schriften d. h.-s. Sekt. IV. 1852) 180. 43. Památky sněmovní jsou uloženy v Zemském archivu v Brně. Rozdělení jednotlivých svazků, pokud jich potřebujeme pro naše ZZ., je toto: Pam. I: 1518—1546 (sig. 13) Pam. IV: 1583—1599 (sig. 18) Pam. V: 1600—1611 (sig. 16) Pam. II: 1547—1570 (sig. 14) Pam. III: 1571—1583 (sig. 15) S Památkami v jedné řadě v jednom fondu jsou uloženy i t. zv. Kopiáře sněmovní, t. j. kopiáře, eventuálně registra korespondence stavovské. Byly založeny až po nastoupení Ferdinandově a nejsou zachována všechna. Jejich pořadí je toto: Kop. I: 1526—1546 (sig. 19) Kop. II: 1569—1601 (sig. 17) Kоp. III: 1601—1610 (sig. 23) Mezeru mezi léty 1547—1570 můžeme doplnit z 2. svazku t. zv. Kopiáře bludov- ského ze žerotínského archivu na Bludově, nyní rovněž v Zem. archivu morav.
„Památky sněmovní. XXV A právě v těchto letech se v Památkách sněmovních projevuje sku- tečná jejich hodnota. Po prvních sněmovních usneseních, z nichž však do Památek byla zapsána jen nejzávažnější, která skutečně byla pokládána za důležitá ať se stanoviska ústavního nebo pro stavovská práva a svo- body, rozhodli se stavové patrně, že do Památek pro evidenci budou zapsány i věci starší, které jsou pro ně významné. Tak na př. na fol. 31. a násl. byl vepsán Zpuosob a zřízenie (!), jakým obyčejem pán země se přijímá, bud dědičný neb volený a za tím na fol. 33. b. násl. List dvanácti panuov o svo- bodách zemských a List, že již jeden komorník a jeden sudí bývati mají. Že byl úmysl zapsati sem řadu takovýchto ,zřízení, vyplývá z toho, že před zápisem sněmu 1523 bylo vynecháno mnoho prázdných folií, na která mělo býti zapsáno dodatečně to, co stavové pokládali za ,zřízení, k čemuž však již nedošlo. Ale rokem 1523 se změnil způsob zápisů a snad to bylo také příčinou, proč zůstala tato folia prázdná. Kdežto do r. 1523 opravdu vybírali stavové k zápisu do Památek jen nejdůležitější články sněmovní, od tohoto roku zapisovali do Památek sněmovních snesení v celku a ne- dělali již dřívějšího výběru aspoň tou měrou ne, jako dříve. Z nejobšírněj- ších zápisů sněmovních je v těchto letech sněm 1531, zahájený v ponděli po sv. Martě (31. července) v Jihlavě.42 Ponecháme-li zatím stranou jistě prokázanou hodnotu Památek sněmovních,43dostačí závěrem poukázati, že vyplývá jak z rozboru jednotlivých zřízení dosavadních, tak i z diplo- matického rozboru Památek, že stavové v této době si ustálili pojem ,zří- zení v tom smyslu, že to jsou významné články sněmovních usnesení. Jejich kodifikační snahy jsou však znesnadňovány tím, že vždy vedle těchto zřízení platí i ostatní články sněmovní. A tak i když je tu snaha po jakési, byť nedokonalé kodifikaci, přece nikdy nemůže jíti jejich snaha tak daleko, že by šlo o kodifikaci výlučnou. Naopak však tato zřízení nám representují 42. Otiskl jej Brandl ve svém vydání Knihy Drnovské (1868) 117—122, ale podle jiného rukopisu, kde bylo (nebo snad i četl) jiné datum: po sv. Martině, tudíž 13. listopadu. Samozřejmě je správné datování Památek a také ve svém vydání opravuji datování podle Památek. O tomto sněmu Jos. Chytil: Die Landes-Ordnungen (Schriften d. h.-s. Sekt. IV. 1852) 180. 43. Památky sněmovní jsou uloženy v Zemském archivu v Brně. Rozdělení jednotlivých svazků, pokud jich potřebujeme pro naše ZZ., je toto: Pam. I: 1518—1546 (sig. 13) Pam. IV: 1583—1599 (sig. 18) Pam. V: 1600—1611 (sig. 16) Pam. II: 1547—1570 (sig. 14) Pam. III: 1571—1583 (sig. 15) S Památkami v jedné řadě v jednom fondu jsou uloženy i t. zv. Kopiáře sněmovní, t. j. kopiáře, eventuálně registra korespondence stavovské. Byly založeny až po nastoupení Ferdinandově a nejsou zachována všechna. Jejich pořadí je toto: Kop. I: 1526—1546 (sig. 19) Kop. II: 1569—1601 (sig. 17) Kоp. III: 1601—1610 (sig. 23) Mezeru mezi léty 1547—1570 můžeme doplnit z 2. svazku t. zv. Kopiáře bludov- ského ze žerotínského archivu na Bludově, nyní rovněž v Zem. archivu morav.
Strana XXVI
XXVI Spor stavů s novým panovníkem. nejdůležitější část sněmovních ustanovení a tím je také dán jejich význam jako pramene historického i právního.44 Podle prvního tištěného zemského zřízení roku 1516 se zdá, že sta- vové zamýšleli časem vydávat tiskem další zemská zřízení.45 Ale situace se změnila nepříznivě nastoupením nového panovníka, který brzy poznal, že by se kodifikováním práv stavům dostalo výhodné posice. Nenaléhali však také stavové, jejichž mysli byly odvedeny na množství věcí rázu po- litického, jak to souviselo se změnou v osobě panovníkově. Stavům šlo především o zabezpečení a potvrzení dosavadních svobod a protože věděli, že mezi privilegii na Karlštejně jsou uloženy i některé, které se dotýkají jejich práv, požádali ze sněmu brněnského Ferdinanda, aby jim opatřil vidimované kopie z těchto listin.46 Aby pak usnesení sněmu roku 1531 všude byla známa, byla spolu s královskými mandáty vyhlášena od zemského hejtmana Jana Kuny z Kunštátu a na Lukově v roce 1533.47 III. V této době moravští stavové nejen vážně uvažovali o uspořádání nového vydání zřízení zemských (nebo smíme-li podle obvyklého nynějšího způsobu mluviti v jednotném čísle — zřízení zemského), nýbrž pověřili patrně tím nějakou komisi (stavovský výbor), který měl vypracovati jim návrh, předložiti jej sněmu a jej vytisknouti. Kdy se poprvé zmíněná ko- mise sešla, nemůžeme zjistiti, podobně jako nelze dnes již zjistit, kdo v ní nejprve zasedali. Ba dokonce nemůžeme ani bezpečně datovati, zda tato komise byla zřízena již před nastoupením Ferdinandovým nebo až po něm. Je jisto, že stavové po nastoupení panovníkově více usilovali o nové vy- dání zřízení, ale není také vyloučeno, že jejich snahy pocházejí již z doby před r. 1526. Mezi Ferdinandem a stavy došlo záhy k řadě neshod. Stavové jako vždy i nyní houževnatě hájili své svobody práva“ a tím i svobody zemského soudu a poukazovali na své výsadní právo napravovati zemská zřízení.1 Panovník nemohl sice tohoto práva zcela popříti, ale aspoň se potud bránil, že chtěl, aby mu stavové vždy předem včas oznámili, že jest třeba zřízení změniti a napraviti, že pak jest ochoten svolati sněm do Jihlavy nebo do Znojma a co by s jeho vědomím a vůlí, tedy s jeho souhlasem, bylo tam usneseno, to že má platiti.2 To ovšem nebylo stavům po chuti, protože 44. Srov. též Kadlec, Přehled ústavních dějin Moravy (1926) 66, 67. 45. Pro záměr stavů však nesvědčí, jak by se zdálo, materiál, který otiskl Kameníček v AČ. XI. 335. násl. čís. CXX. s datováním po 1520. Jeho chybu opravil již jako redaktor AČ. Kalousek poznámkou tamtéž na str. 340. Bude však nutno jinde věc blíže vysvětliti. Zatím podotýkám, že věc se tohoto období netýká. 46. Viz Kameníček, Sněmy I. 179. a tamtéž pozn. 5. 47. Kameníček, tamtéž I. 180. 1. Kameníček, Sněmy I. 180. 2. Srov. k tomu místo citované z Kopiáře sněmov. I. 65. a. u Kameníčka na uv. m. I. 180-1. pozn. 2.
XXVI Spor stavů s novým panovníkem. nejdůležitější část sněmovních ustanovení a tím je také dán jejich význam jako pramene historického i právního.44 Podle prvního tištěného zemského zřízení roku 1516 se zdá, že sta- vové zamýšleli časem vydávat tiskem další zemská zřízení.45 Ale situace se změnila nepříznivě nastoupením nového panovníka, který brzy poznal, že by se kodifikováním práv stavům dostalo výhodné posice. Nenaléhali však také stavové, jejichž mysli byly odvedeny na množství věcí rázu po- litického, jak to souviselo se změnou v osobě panovníkově. Stavům šlo především o zabezpečení a potvrzení dosavadních svobod a protože věděli, že mezi privilegii na Karlštejně jsou uloženy i některé, které se dotýkají jejich práv, požádali ze sněmu brněnského Ferdinanda, aby jim opatřil vidimované kopie z těchto listin.46 Aby pak usnesení sněmu roku 1531 všude byla známa, byla spolu s královskými mandáty vyhlášena od zemského hejtmana Jana Kuny z Kunštátu a na Lukově v roce 1533.47 III. V této době moravští stavové nejen vážně uvažovali o uspořádání nového vydání zřízení zemských (nebo smíme-li podle obvyklého nynějšího způsobu mluviti v jednotném čísle — zřízení zemského), nýbrž pověřili patrně tím nějakou komisi (stavovský výbor), který měl vypracovati jim návrh, předložiti jej sněmu a jej vytisknouti. Kdy se poprvé zmíněná ko- mise sešla, nemůžeme zjistiti, podobně jako nelze dnes již zjistit, kdo v ní nejprve zasedali. Ba dokonce nemůžeme ani bezpečně datovati, zda tato komise byla zřízena již před nastoupením Ferdinandovým nebo až po něm. Je jisto, že stavové po nastoupení panovníkově více usilovali o nové vy- dání zřízení, ale není také vyloučeno, že jejich snahy pocházejí již z doby před r. 1526. Mezi Ferdinandem a stavy došlo záhy k řadě neshod. Stavové jako vždy i nyní houževnatě hájili své svobody práva“ a tím i svobody zemského soudu a poukazovali na své výsadní právo napravovati zemská zřízení.1 Panovník nemohl sice tohoto práva zcela popříti, ale aspoň se potud bránil, že chtěl, aby mu stavové vždy předem včas oznámili, že jest třeba zřízení změniti a napraviti, že pak jest ochoten svolati sněm do Jihlavy nebo do Znojma a co by s jeho vědomím a vůlí, tedy s jeho souhlasem, bylo tam usneseno, to že má platiti.2 To ovšem nebylo stavům po chuti, protože 44. Srov. též Kadlec, Přehled ústavních dějin Moravy (1926) 66, 67. 45. Pro záměr stavů však nesvědčí, jak by se zdálo, materiál, který otiskl Kameníček v AČ. XI. 335. násl. čís. CXX. s datováním po 1520. Jeho chybu opravil již jako redaktor AČ. Kalousek poznámkou tamtéž na str. 340. Bude však nutno jinde věc blíže vysvětliti. Zatím podotýkám, že věc se tohoto období netýká. 46. Viz Kameníček, Sněmy I. 179. a tamtéž pozn. 5. 47. Kameníček, tamtéž I. 180. 1. Kameníček, Sněmy I. 180. 2. Srov. k tomu místo citované z Kopiáře sněmov. I. 65. a. u Kameníčka na uv. m. I. 180-1. pozn. 2.
Strana XXVII
Spor stavů s novým panovníkem. XXVII byli toho mínění, že jim přísluší právo, aby volně bez souhlasu panovníkova napravovali zřízení. Stavové i jinak usilovali, aby se zabezpečili ve svých právech. Žádali si patrně již kolem r. 1532 (nebo krátce po něm), aby panovník jim potvrdil jejich práva a zřízení. Ferdinand zůstal jako vždy v příštích letech věren své taktice: snažil se rozhodnutí odsunouti a vskutku se mu to obyčejně podařilo, protože moravským stavům poukazoval obvykle na nedostatek času a na hrozící nebezpečí turecké, nebo nejvýše vyhovoval jim pouze částečně.3 Největší střet však mezi ním a stavy nastal právě po r. 1531 o text článku o soudu zemském a o napravení práva. Ferdinand navrhoval jeho znění takto: ,Právo markrabstvie moravského a soud v soudných vě- cech svobodné právo jest, jakž od stara dávna bylo. Než což se zřízení nových činění neb napravování dotýče, když by jaké zřízení neb napravování učiniti 3. Dva dopisy dochované v archivu ministerstva vnitra v Praze v odd. „Morava", krabice 71. z r. 1532 nám dobře kreslí postup při potvrzování těchto privilegií a práv stavovských. První je dopis nejv. kancléře království českého Pfluga z Rabenštejnu a na Bečově: Mein freuntlich dinst zuvor, wolgebornen, edlen, gestrengen und ernvesten lieben hern und freund. Ich gibe euch zuerkennen, das mir die roemisch hungerisch und behemisch koniglich majestät, mein allergenedigster herre, die confirmation und bestetigung des merherischn landrechtens zuschicken lassen, mir bevelchende, dieselben zu sigeln und euch irer koniglichen majestät camerreten in Behem ane seumung zuzuschicken und darpei anzuzaigen, dass ir soliche confirmation an allen verzueg den landerechten in Merhern, uf der heiligen drei Konig tag gen Olmucz zuschicken kein anders tut, diweil irer konigliche majestät nicht wenig daran gelegen. Wie ich dan euch desselben artickels, welcher massen mir ir konigliche majestät derhalb schreiben und bevelch getan, ein abschrift zuvernemen zuschicke, welcher brieve mir am tag sanct Johannis des heiligen zwolfboten und ewangelisten in weih- nacht feirtagen gen Bettschaw zu komen. Weliche obgemelte koniglicher majestät confirmation ich euch hiemit zuschicke freuntlich bittende, ir woltet koniglicher majestät bevelch nach dieselben eigentlich an der heiligen drei Konig tag, wo es nicht ehe geschehen mag, gen Ulmicz zu dem landrechte, dem hern landshaubtman und den hern im landrechte uberantbort und zu handen gestellt werde, als mir nicht zweifelt, wol werdet zu tun wissen. Euch freuntschaft und dinst zu erzaigen findet ir mich guetwillig. Datum zu Bettschaw am donnerstag (?) aller unschuldigen kindlein tag anno XXXII°. (28. prosince 1532.) Hans Pflug herr vom Robenstain uf Bettschaw, des konigreichs Behemen obrister canzler, auch koniglicher majestät und gedachter crone deutscher lehen haubtman. (A tergo:) Den wolgebornen hern edlen gestrengen und ernvesten koniglicher majestät etc. iecz verordneten camerreten in der crone Behem etc., meinen lieben hern und freunden. Vom herrn Pfluegen ain merherische confirmation betrefend. Fuer di confirmation bei der cameral zuschreiben und in Merhern zuschigken. An di expedition anno etc. im XXXIII. — Druhý dopis zni (Archiv min. vnitra v Praze, sig. „Morava“, krab. č. 71., r. 1532.): Wier bevelen auch dir, das du diese bestettigung des landrechts in Merhern versigelst, an seumung den camerreten in unser cron Beheim zuschickest, inen darpei anzeigst, das si solliche confirmation an allen verzug den landsrechten in Merhern auf den heiligen drei Konig tag gen Olmucz zuschiken, kein anders tuen, dieweil uns nicht wenig daran gelegen. Datum ut supra. G. v. Loxan. 4. Viz Kameníček, Sněmy I. 181.
Spor stavů s novým panovníkem. XXVII byli toho mínění, že jim přísluší právo, aby volně bez souhlasu panovníkova napravovali zřízení. Stavové i jinak usilovali, aby se zabezpečili ve svých právech. Žádali si patrně již kolem r. 1532 (nebo krátce po něm), aby panovník jim potvrdil jejich práva a zřízení. Ferdinand zůstal jako vždy v příštích letech věren své taktice: snažil se rozhodnutí odsunouti a vskutku se mu to obyčejně podařilo, protože moravským stavům poukazoval obvykle na nedostatek času a na hrozící nebezpečí turecké, nebo nejvýše vyhovoval jim pouze částečně.3 Největší střet však mezi ním a stavy nastal právě po r. 1531 o text článku o soudu zemském a o napravení práva. Ferdinand navrhoval jeho znění takto: ,Právo markrabstvie moravského a soud v soudných vě- cech svobodné právo jest, jakž od stara dávna bylo. Než což se zřízení nových činění neb napravování dotýče, když by jaké zřízení neb napravování učiniti 3. Dva dopisy dochované v archivu ministerstva vnitra v Praze v odd. „Morava", krabice 71. z r. 1532 nám dobře kreslí postup při potvrzování těchto privilegií a práv stavovských. První je dopis nejv. kancléře království českého Pfluga z Rabenštejnu a na Bečově: Mein freuntlich dinst zuvor, wolgebornen, edlen, gestrengen und ernvesten lieben hern und freund. Ich gibe euch zuerkennen, das mir die roemisch hungerisch und behemisch koniglich majestät, mein allergenedigster herre, die confirmation und bestetigung des merherischn landrechtens zuschicken lassen, mir bevelchende, dieselben zu sigeln und euch irer koniglichen majestät camerreten in Behem ane seumung zuzuschicken und darpei anzuzaigen, dass ir soliche confirmation an allen verzueg den landerechten in Merhern, uf der heiligen drei Konig tag gen Olmucz zuschicken kein anders tut, diweil irer konigliche majestät nicht wenig daran gelegen. Wie ich dan euch desselben artickels, welcher massen mir ir konigliche majestät derhalb schreiben und bevelch getan, ein abschrift zuvernemen zuschicke, welcher brieve mir am tag sanct Johannis des heiligen zwolfboten und ewangelisten in weih- nacht feirtagen gen Bettschaw zu komen. Weliche obgemelte koniglicher majestät confirmation ich euch hiemit zuschicke freuntlich bittende, ir woltet koniglicher majestät bevelch nach dieselben eigentlich an der heiligen drei Konig tag, wo es nicht ehe geschehen mag, gen Ulmicz zu dem landrechte, dem hern landshaubtman und den hern im landrechte uberantbort und zu handen gestellt werde, als mir nicht zweifelt, wol werdet zu tun wissen. Euch freuntschaft und dinst zu erzaigen findet ir mich guetwillig. Datum zu Bettschaw am donnerstag (?) aller unschuldigen kindlein tag anno XXXII°. (28. prosince 1532.) Hans Pflug herr vom Robenstain uf Bettschaw, des konigreichs Behemen obrister canzler, auch koniglicher majestät und gedachter crone deutscher lehen haubtman. (A tergo:) Den wolgebornen hern edlen gestrengen und ernvesten koniglicher majestät etc. iecz verordneten camerreten in der crone Behem etc., meinen lieben hern und freunden. Vom herrn Pfluegen ain merherische confirmation betrefend. Fuer di confirmation bei der cameral zuschreiben und in Merhern zuschigken. An di expedition anno etc. im XXXIII. — Druhý dopis zni (Archiv min. vnitra v Praze, sig. „Morava“, krab. č. 71., r. 1532.): Wier bevelen auch dir, das du diese bestettigung des landrechts in Merhern versigelst, an seumung den camerreten in unser cron Beheim zuschickest, inen darpei anzeigst, das si solliche confirmation an allen verzug den landsrechten in Merhern auf den heiligen drei Konig tag gen Olmucz zuschiken, kein anders tuen, dieweil uns nicht wenig daran gelegen. Datum ut supra. G. v. Loxan. 4. Viz Kameníček, Sněmy I. 181.
Strana XXVIII
XXVIII Kodifikační práce. chtěli, to aby jeho milosti královské posláno a prvé ukázáno bylo a k čemuž by jeho milost královská tak povoliti a jim to potvrditi ráčil, má stále držáno býti a jináče nic.5 Ale stavové se tomuto článku ve znění navrhovaném od krále vzepřeli a nechtěli k tomu svoliti“ a protože král prohlásil, že si to ještě rozmyslí, stavové raději ponechali tuto otázku nerozhodnutu.? Toto jednání i konečné odsunutí se stalo jistě před datem 14. února 1535. V těchto letech postupovala práce komise kodifikační patrně dosti rychlým tempem. V komisi zasedali nejspíše ti aneb někteří z těch, kdož jsou jmenováni v závěrečné komisi zvolené 14. února 1535 na znojemském sněmu.8 Mezi nimi byl na místě posledním sice jmenován i Ctibor Drnovský z Drnovic na Drnovicích, ale patrně jeho úloha nebyla nijak podřadná, protože byl uznaným znalcem práva na Moravě, třebas neměl zvláštního nějakého úřadu.? Velmi sporný může býti způsob práce komise, protože se nám nic z jejích aktů nezachovalo. Je to možno vysvětliti tím, že nemáme vlastně na Moravě zachovány skutečné protokoly, protože Památky sně- movní, jak bylo již vysvětleno dříve, nejsou pravými protokoly. Protokoly jsou ovšem Knihy půhonné, ty však pouze pro soud zemský a kopiáře konečně zaznamenávají jen opisy korespondence.10 A tak se musíme ob- meziti na rozbor jednotlivých článků zřízení 1535, hledati jejich vzory a pak se snažiti dopátrat se vztahu k prameni nejdůležitějšímu, totiž k Pa- mátkám sněmovním, které jsou vlastně skutečnými zemskými zřízeními. V Památkách nalézáme hojně marginální značky, po případě po- známky ,má státi“. Na prvý pohled nelze ovšem říci, k čemu se tyto po- známky vztahují tím spíše, že na př. poznámka ,má státi“ je příliš mnoho- značná. Je nutno tedy tyto poznámky sestavovat a zjišťovat, jaký mají systém. Poznámka ,má státi zasahuje zápisy časově nejdále, a nejméně daleko sahá přípisek písmeny a, ale značka písmeny a (obyčejně s číslicí) se objevuje na několika místech současně. Názorněji vysvitne spojitost z připojených tabulek na str. XXIX. a XXX. Můžeme sledovati dvojí plán: I. Nejprve komise vyznačila články písmenou a, kterou později i číslovala. Nedovedeme si ovšem už vysvětlit, proč byla zvolena písmena a, leda že bychom předpokládali pro jiný pramen písmenu další. Nejspíše 5. Viz též B. Rieger, Zřízení zemská (Drob. spisy) (1914) 387. 6. Podle poznámky v Kopiáři sněm. I. 69. b. 7. Proto se také tento článek nevyskytuje v ZZ. 1535. Viz k tomu pozn. 1. čl. 2. 8. Vypočítává je čl. 1. ZZ. 1535. 9. Viz Brandl v předmluvě k svému vydání knihy Drnovské str. VIII a IX. 10. Zřejmě tu vystupuje nedostatek podrobné edice zemských sněmů mo- ravských. Kameníčkova práce v AČ. X. a XI. je dosti neúplná a kromě toho si nevšímá otázek právně-diplomatických. Konečně jeho materiál ve Sněmích I—III., třebas velmi úctyhodný, je tak rozptýlen po jeho práci, že nelze se spolehnouti na úplnost tím spíše, že kniha nemá ani chronologického ukazatele.
XXVIII Kodifikační práce. chtěli, to aby jeho milosti královské posláno a prvé ukázáno bylo a k čemuž by jeho milost královská tak povoliti a jim to potvrditi ráčil, má stále držáno býti a jináče nic.5 Ale stavové se tomuto článku ve znění navrhovaném od krále vzepřeli a nechtěli k tomu svoliti“ a protože král prohlásil, že si to ještě rozmyslí, stavové raději ponechali tuto otázku nerozhodnutu.? Toto jednání i konečné odsunutí se stalo jistě před datem 14. února 1535. V těchto letech postupovala práce komise kodifikační patrně dosti rychlým tempem. V komisi zasedali nejspíše ti aneb někteří z těch, kdož jsou jmenováni v závěrečné komisi zvolené 14. února 1535 na znojemském sněmu.8 Mezi nimi byl na místě posledním sice jmenován i Ctibor Drnovský z Drnovic na Drnovicích, ale patrně jeho úloha nebyla nijak podřadná, protože byl uznaným znalcem práva na Moravě, třebas neměl zvláštního nějakého úřadu.? Velmi sporný může býti způsob práce komise, protože se nám nic z jejích aktů nezachovalo. Je to možno vysvětliti tím, že nemáme vlastně na Moravě zachovány skutečné protokoly, protože Památky sně- movní, jak bylo již vysvětleno dříve, nejsou pravými protokoly. Protokoly jsou ovšem Knihy půhonné, ty však pouze pro soud zemský a kopiáře konečně zaznamenávají jen opisy korespondence.10 A tak se musíme ob- meziti na rozbor jednotlivých článků zřízení 1535, hledati jejich vzory a pak se snažiti dopátrat se vztahu k prameni nejdůležitějšímu, totiž k Pa- mátkám sněmovním, které jsou vlastně skutečnými zemskými zřízeními. V Památkách nalézáme hojně marginální značky, po případě po- známky ,má státi“. Na prvý pohled nelze ovšem říci, k čemu se tyto po- známky vztahují tím spíše, že na př. poznámka ,má státi“ je příliš mnoho- značná. Je nutno tedy tyto poznámky sestavovat a zjišťovat, jaký mají systém. Poznámka ,má státi zasahuje zápisy časově nejdále, a nejméně daleko sahá přípisek písmeny a, ale značka písmeny a (obyčejně s číslicí) se objevuje na několika místech současně. Názorněji vysvitne spojitost z připojených tabulek na str. XXIX. a XXX. Můžeme sledovati dvojí plán: I. Nejprve komise vyznačila články písmenou a, kterou později i číslovala. Nedovedeme si ovšem už vysvětlit, proč byla zvolena písmena a, leda že bychom předpokládali pro jiný pramen písmenu další. Nejspíše 5. Viz též B. Rieger, Zřízení zemská (Drob. spisy) (1914) 387. 6. Podle poznámky v Kopiáři sněm. I. 69. b. 7. Proto se také tento článek nevyskytuje v ZZ. 1535. Viz k tomu pozn. 1. čl. 2. 8. Vypočítává je čl. 1. ZZ. 1535. 9. Viz Brandl v předmluvě k svému vydání knihy Drnovské str. VIII a IX. 10. Zřejmě tu vystupuje nedostatek podrobné edice zemských sněmů mo- ravských. Kameníčkova práce v AČ. X. a XI. je dosti neúplná a kromě toho si nevšímá otázek právně-diplomatických. Konečně jeho materiál ve Sněmích I—III., třebas velmi úctyhodný, je tak rozptýlen po jeho práci, že nelze se spolehnouti na úplnost tím spíše, že kniha nemá ani chronologického ukazatele.
Strana XXIX
Kodifikačni plán. XXIX I. Články označené písmenou ,a. Pam. I. fol. značka zkrácený nadpis článku článek ZZ. 1535 poznámka a. 94. má státi 1. a. 2. b. 3. b. 3. b. 10. a. 10.b. 10.b. 10. b. 11. a. 11. b. 15. a. 16. a. 17. a. 33. a. a. a. a. a. 5. a. 6. a. 7. a. 8. a. 9. a. 10. a. 11. a. 12. a. 13. a. 14. O lidech, kteří po službách . . . . . O zvodu a přidědění. . . . . . . . . O puohon zátkyň. . . . . . . . . . . O poručení statkuo. . . . . . . . . . Ustanovení o berni. Z čeho berně .... ... 1491... Jan z Osečan pohoní.... Mezi Janem z Osečan . . . . . . . . O chlebení . . . . . . . . . . . . . Naučenie p. komorníkovi, jak se na po- sudku . . . . . . . . . . . . . . . . . 1520 . . . učinili jsú povinnost... . O listech hlavních. . . . . . . . . . O registra kupecká. . . . . . . . . . . O přesáhnutí základem póhonu. ... odpovědi panuov morav. na otázku p. Uhruov . . . . . . . . . . . . . L. P. 1523 .. .. . . . . . . . . . . . O úřad podkomořieho.. . . . . . . . 7. 54. 106. má státi má státi až v Z Z.1545. 37. a. a. 15. 37. a. 39. b. 39. b. 39. b. 41. a. 41. b. 41. b. 42. a. 42. a. 43. a. 43. b. 44. a. 46. b. 48. a. 49. b. a. 17. a. 18. a. 19. a. 20. a. 21. a. 22. a. 23. a. 24. a. 25. a. 26. a. 27. a. 28. O soudce zemské. . . . . . . . . . . Což se dotýče psanie neb mluvení od stavu panského k stavu panuov z rytířstva . . . O posudku. . . . . . . . . . . . . . O hrad znojemský. O zápis na zemi moravskou. Do knížetstvie slezského psaní učiniti, aby s námi... O minci uherskú. . . . . . . . . . . O rady při králi .. . . . . . . . . . . O nářku cti. . . . . . . . . . . . . O zmocnění k soudu. . . . . . . . . O hranice a meze uherské. . . . . . . O jednotu viery. . . . . . . . . . . . . . o Vilíma Prusinovského .. .. . . . . . . . . . . . . . . . А. D. 1526. Tato děla uložena jsú . . . . . . . . 67. 57. má státi [až v ZZ. 1545. má státi [až v ZZ. 1545. [až v ZZ. 1545.] a. 16. a. 29. a. 29.(!)
Kodifikačni plán. XXIX I. Články označené písmenou ,a. Pam. I. fol. značka zkrácený nadpis článku článek ZZ. 1535 poznámka a. 94. má státi 1. a. 2. b. 3. b. 3. b. 10. a. 10.b. 10.b. 10. b. 11. a. 11. b. 15. a. 16. a. 17. a. 33. a. a. a. a. a. 5. a. 6. a. 7. a. 8. a. 9. a. 10. a. 11. a. 12. a. 13. a. 14. O lidech, kteří po službách . . . . . O zvodu a přidědění. . . . . . . . . O puohon zátkyň. . . . . . . . . . . O poručení statkuo. . . . . . . . . . Ustanovení o berni. Z čeho berně .... ... 1491... Jan z Osečan pohoní.... Mezi Janem z Osečan . . . . . . . . O chlebení . . . . . . . . . . . . . Naučenie p. komorníkovi, jak se na po- sudku . . . . . . . . . . . . . . . . . 1520 . . . učinili jsú povinnost... . O listech hlavních. . . . . . . . . . O registra kupecká. . . . . . . . . . . O přesáhnutí základem póhonu. ... odpovědi panuov morav. na otázku p. Uhruov . . . . . . . . . . . . . L. P. 1523 .. .. . . . . . . . . . . . O úřad podkomořieho.. . . . . . . . 7. 54. 106. má státi má státi až v Z Z.1545. 37. a. a. 15. 37. a. 39. b. 39. b. 39. b. 41. a. 41. b. 41. b. 42. a. 42. a. 43. a. 43. b. 44. a. 46. b. 48. a. 49. b. a. 17. a. 18. a. 19. a. 20. a. 21. a. 22. a. 23. a. 24. a. 25. a. 26. a. 27. a. 28. O soudce zemské. . . . . . . . . . . Což se dotýče psanie neb mluvení od stavu panského k stavu panuov z rytířstva . . . O posudku. . . . . . . . . . . . . . O hrad znojemský. O zápis na zemi moravskou. Do knížetstvie slezského psaní učiniti, aby s námi... O minci uherskú. . . . . . . . . . . O rady při králi .. . . . . . . . . . . O nářku cti. . . . . . . . . . . . . O zmocnění k soudu. . . . . . . . . O hranice a meze uherské. . . . . . . O jednotu viery. . . . . . . . . . . . . . o Vilíma Prusinovského .. .. . . . . . . . . . . . . . . . А. D. 1526. Tato děla uložena jsú . . . . . . . . 67. 57. má státi [až v ZZ. 1545. má státi [až v ZZ. 1545. [až v ZZ. 1545.] a. 16. a. 29. a. 29.(!)
Strana XXX
XXX Kodifikační plán. II. Články označené přípiskem má státi“. fol. v Pam. I. titul článku v Pam. a v ZZ. Pořadí čl. v ZZ. 1535 94 1. a. 1. a. 1. b. 1. b. 2. a. 3. a. 3. a. 4. a. 4. b. 4. b. 4. b. 5. a. 5. a. 5. a. 6. a. 6. a. 6. b. 7. a. 8. a. 9. a. 9. a. 9. b. 9.b. 13. b. 13. b. 14. a. 14. a. 14. b. 15. a. 15. b. 16. a. 16. a. 37. a. 37. b. 37. b. 37. b. 38. a. 38. a. 38. a. 39. b. O lidech služebných . . . . . . . . . . . . . . O lidech, kteříž po službách jezdí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O vojnách z země O odpovědi k válce . . . . . . . . . . . . . . . O cesty a silnice do lesuov . . . . . . . . . . . O mýta panská . . . . . . . . . . . . . . . . O prodávaní ryb . . . . . . . . . . . . . . . . O povalečiech [obnoveno ... 1531] . . . . . . . . O sirotciech, od koho opatřeni . . . . . . . . . . O statku sirotčiem . . . . . . . . . . . . . . . O poručenstvie, kterak se říditi má. . . . . . . Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel . Aby statek od rodu neodšel . . . . . . . . . Pankhartóm žádný statku pozem. poroučeti nemá . O úřednících menších . . . . . . . . . . . . . . O těch, ktož na koho vyznají na mukách . . . . . O prodávaní statkuov duchovním osobám . . . . Že kněží z kap. olom. o zločince poháněni býti nemají Zřiezení zem. o honění nepřátel a odpovědníkuo . . O děvečkách sedlských. [O tomto není snešeno] . . O zapoviedaní gruntuo . . . . . . . . . . Aby žádný syn panského neb rytíř, řádu aneb sirotek.. O služebnících pan., kteříž by nepřátely .. . . . . . O sněmích obecních . . . . . . . . . . . . . . . O mlynáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O sirotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . O listech hlavních . . . . . . . . . . . . . O shony . . . . . . . . . . . . . . O listech hlavních, jak bez výmienek . . . . . . . Kdož by panuov ... za jakú pamět žádal . . . . O registra kupecká . . . . . . . . . . . . . . . O židy a lichvy . . . . . . . . . . . . . . . . O úřad podkomořieho . . . . . . . . . . . . . . O póhoních slunečných . . . . . . . . . . . . . Že doky před vyhlášením póhonů . . . . . . . . O úřadech, kterých stav panský . . . . . . . . Že cizozemci statkuov zde v zemi kupovati nemají O p. sudím vyšším . . . . . . . . . . . . . . . O hru . . . . . . . . . . . . . . . . . . O soudce zemské na tom zuostáno, aby s soudu bez slušné příčiny žádný propuščěn nebyl . . . . . . O krčmy a vaření piva ve vsech . . . . . . . . . Jakož se lidem sedlským odpuštění béře ... . . . . Což se stranných pří dotýče . . . . . . . . . . . 94 95 96 98 86 97 89 79 80 82 83 84 85 60 90 93 92 108 99 88 62 117 81 106 110 106 63 ZZ. 1545! 111 (ZZ. 1545! 9 100 116 71. a. 100. b. 102. b. ZZ. 1545! 114 74 61
XXX Kodifikační plán. II. Články označené přípiskem má státi“. fol. v Pam. I. titul článku v Pam. a v ZZ. Pořadí čl. v ZZ. 1535 94 1. a. 1. a. 1. b. 1. b. 2. a. 3. a. 3. a. 4. a. 4. b. 4. b. 4. b. 5. a. 5. a. 5. a. 6. a. 6. a. 6. b. 7. a. 8. a. 9. a. 9. a. 9. b. 9.b. 13. b. 13. b. 14. a. 14. a. 14. b. 15. a. 15. b. 16. a. 16. a. 37. a. 37. b. 37. b. 37. b. 38. a. 38. a. 38. a. 39. b. O lidech služebných . . . . . . . . . . . . . . O lidech, kteříž po službách jezdí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O vojnách z země O odpovědi k válce . . . . . . . . . . . . . . . O cesty a silnice do lesuov . . . . . . . . . . . O mýta panská . . . . . . . . . . . . . . . . O prodávaní ryb . . . . . . . . . . . . . . . . O povalečiech [obnoveno ... 1531] . . . . . . . . O sirotciech, od koho opatřeni . . . . . . . . . . O statku sirotčiem . . . . . . . . . . . . . . . O poručenstvie, kterak se říditi má. . . . . . . Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel . Aby statek od rodu neodšel . . . . . . . . . Pankhartóm žádný statku pozem. poroučeti nemá . O úřednících menších . . . . . . . . . . . . . . O těch, ktož na koho vyznají na mukách . . . . . O prodávaní statkuov duchovním osobám . . . . Že kněží z kap. olom. o zločince poháněni býti nemají Zřiezení zem. o honění nepřátel a odpovědníkuo . . O děvečkách sedlských. [O tomto není snešeno] . . O zapoviedaní gruntuo . . . . . . . . . . Aby žádný syn panského neb rytíř, řádu aneb sirotek.. O služebnících pan., kteříž by nepřátely .. . . . . . O sněmích obecních . . . . . . . . . . . . . . . O mlynáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . O sirotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . O listech hlavních . . . . . . . . . . . . . O shony . . . . . . . . . . . . . . O listech hlavních, jak bez výmienek . . . . . . . Kdož by panuov ... za jakú pamět žádal . . . . O registra kupecká . . . . . . . . . . . . . . . O židy a lichvy . . . . . . . . . . . . . . . . O úřad podkomořieho . . . . . . . . . . . . . . O póhoních slunečných . . . . . . . . . . . . . Že doky před vyhlášením póhonů . . . . . . . . O úřadech, kterých stav panský . . . . . . . . Že cizozemci statkuov zde v zemi kupovati nemají O p. sudím vyšším . . . . . . . . . . . . . . . O hru . . . . . . . . . . . . . . . . . . O soudce zemské na tom zuostáno, aby s soudu bez slušné příčiny žádný propuščěn nebyl . . . . . . O krčmy a vaření piva ve vsech . . . . . . . . . Jakož se lidem sedlským odpuštění béře ... . . . . Což se stranných pří dotýče . . . . . . . . . . . 94 95 96 98 86 97 89 79 80 82 83 84 85 60 90 93 92 108 99 88 62 117 81 106 110 106 63 ZZ. 1545! 111 (ZZ. 1545! 9 100 116 71. a. 100. b. 102. b. ZZ. 1545! 114 74 61
Strana XXXI
Výpisy z „Památek sněmovních“ XXXI bychom si postup práce mohli představit tak, že písař opisoval vyzna- čené články a komise pak jeho opisy třídila. Podle tohoto plánu, který nazvemež plánem ,a“, osnova zřízení měla míti asi 30 článků, tedy o málo více než zemské zřízení z roku 1516, protože elaborát by se byl jistě zvětšil o text landfrýdu a pod. V tomto rozpisu se však plán a zastavil u roku 1526. Opět je neznámý důvod této hranice a nebylo by ani vyloučeno, že tu jde o jakýsi velmi starý plán kolem roku 1526 nebo z let těsně následujících, nejspíše do r. 1531, kdy došlo k velkému ,zřízení, po němž se také objevila známá neshoda mezi panovníkem a stavy o svobodu práva a soudu. II. Když plán ,a' byl opuštěn, komise stejným postupem vybírala jiné články a ty dala označit na okraj marginální poznámkou má státi“ Budiž upozorněno, že není mnoho článků, které by byly přejaty z plánu ,a do tohoto plánu, který by byl počtem článků značně převýšil dosavadní zřízení, protože i označených článků v Památkách je přes 40, a k nim opět musíme přičíst landfrýd a pod. Jak z tabulky je zcela jasně vidět, většina těchto článků přešla vskutku také do zemského zřízení 1535 a tím je také potvrzena dobrá základna tohoto druhého plánu. Opět je nesnadno říci, z které doby pochází i tento druhý plán, ale nejspíše by bylo možno předpokládati, že je to plán komise jmenované v 1. článku zemského zřízení 1535. Než ani tento plán se neuskutečnil nebo aspoň můžeme tvrditi, že se neuskutečnil pouze podle Památek. Srovnáváme-li hotové zemské zřízení z roku 1535 s tímto druhým plánem, je na prvý pohled patrno, že není to plán definitivní a že konečné zpracování bylo přece jen podnik- nuto podle nějakého jiného schematu, což vysvítá i ze srovnání počtu všech článků zřízení z roku 1535, jichž je daleko přes sto, a z druhého plánu, z něhož se do zřízení dostalo ztěží na 40 článků. K objasnění, jak vypadala konečná redakce a tím i způsob, podle níž byla provedena, vede spolehlivě podrobné odkrytí, pokud možná, všech pramenů jednotlivých článků. Stran podrobností odkazuji na průvodní poznámky svého vydání.11 Sledujeme-li, z kterých pramenných vzorů vzniklo zemské zřízení 1535, je jisto, že tu máme především zastoupenu skupinu výpisů z Památek. Hned první ,zřízení vložené do Památek z 1518. 25. července ze sněmu brněnského je velmi silně zastoupeno. Není jeho vyčerpání ani mechanické, ani úplné, může nám však dobře posloužiti jako příklad, kdežto ostatní uvedu jen v základních rysech. Tedy ze sněmu 1518. 25. července byly vzaty nejprve tyto články: 32. Pokuta na ty, ktož k puohonóm nestojí. 33. Na pohnaného pokuta. 11. Pro přehled odkazuji též na rejstřík chronologický. Protože jsou v něm zaregistrovány i prameny ostatní (nejen vzory), není pro tuto otázku dosti jasný a sestavuji tyto vzory znovu systematicky.
Výpisy z „Památek sněmovních“ XXXI bychom si postup práce mohli představit tak, že písař opisoval vyzna- čené články a komise pak jeho opisy třídila. Podle tohoto plánu, který nazvemež plánem ,a“, osnova zřízení měla míti asi 30 článků, tedy o málo více než zemské zřízení z roku 1516, protože elaborát by se byl jistě zvětšil o text landfrýdu a pod. V tomto rozpisu se však plán a zastavil u roku 1526. Opět je neznámý důvod této hranice a nebylo by ani vyloučeno, že tu jde o jakýsi velmi starý plán kolem roku 1526 nebo z let těsně následujících, nejspíše do r. 1531, kdy došlo k velkému ,zřízení, po němž se také objevila známá neshoda mezi panovníkem a stavy o svobodu práva a soudu. II. Když plán ,a' byl opuštěn, komise stejným postupem vybírala jiné články a ty dala označit na okraj marginální poznámkou má státi“ Budiž upozorněno, že není mnoho článků, které by byly přejaty z plánu ,a do tohoto plánu, který by byl počtem článků značně převýšil dosavadní zřízení, protože i označených článků v Památkách je přes 40, a k nim opět musíme přičíst landfrýd a pod. Jak z tabulky je zcela jasně vidět, většina těchto článků přešla vskutku také do zemského zřízení 1535 a tím je také potvrzena dobrá základna tohoto druhého plánu. Opět je nesnadno říci, z které doby pochází i tento druhý plán, ale nejspíše by bylo možno předpokládati, že je to plán komise jmenované v 1. článku zemského zřízení 1535. Než ani tento plán se neuskutečnil nebo aspoň můžeme tvrditi, že se neuskutečnil pouze podle Památek. Srovnáváme-li hotové zemské zřízení z roku 1535 s tímto druhým plánem, je na prvý pohled patrno, že není to plán definitivní a že konečné zpracování bylo přece jen podnik- nuto podle nějakého jiného schematu, což vysvítá i ze srovnání počtu všech článků zřízení z roku 1535, jichž je daleko přes sto, a z druhého plánu, z něhož se do zřízení dostalo ztěží na 40 článků. K objasnění, jak vypadala konečná redakce a tím i způsob, podle níž byla provedena, vede spolehlivě podrobné odkrytí, pokud možná, všech pramenů jednotlivých článků. Stran podrobností odkazuji na průvodní poznámky svého vydání.11 Sledujeme-li, z kterých pramenných vzorů vzniklo zemské zřízení 1535, je jisto, že tu máme především zastoupenu skupinu výpisů z Památek. Hned první ,zřízení vložené do Památek z 1518. 25. července ze sněmu brněnského je velmi silně zastoupeno. Není jeho vyčerpání ani mechanické, ani úplné, může nám však dobře posloužiti jako příklad, kdežto ostatní uvedu jen v základních rysech. Tedy ze sněmu 1518. 25. července byly vzaty nejprve tyto články: 32. Pokuta na ty, ktož k puohonóm nestojí. 33. Na pohnaného pokuta. 11. Pro přehled odkazuji též na rejstřík chronologický. Protože jsou v něm zaregistrovány i prameny ostatní (nejen vzory), není pro tuto otázku dosti jasný a sestavuji tyto vzory znovu systematicky.
Strana XXXII
XXXII Výpisy z „Památek sněmovních“. 42. Ktož svědomí listovní dává .. . 43. Jak se svědkové stavěti mají. 55. O poručení statkuov k soudu. 59. O kladení listuov a stavení lidí. 73. Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti... Je už dobře viděti promyšlený výběr, kde se vskutku volí jen to, co se hodí. Ale přesto se setkáváme z tohoto sněmu s velikou masou, která až překvapuje a je pouze s nepatrným přerušením tří článků velmi úplná: 79. O sirotcích, od koho opatrováni býti mají. 80. O prodaji statku sirotčího. 82. O poručenství, kterak se říditi má. 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. 84. Aby statek od rodu neodšel. 85. O pankharty. 86. O mýta. 88. O služebnících dobrých lidech... 89. O povalečích a zjevných psancích. 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách. 91. Při tázaní zločincuov ... 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají. 93. O prodávaní statkuov duchovním. 94. O lidech služebných. 95. O vojnách ven z země. 97. O cesty a silnice do lesuov. 98. O prodávaní ryb v městech. 99. Žádný syn panského neb rytířského řádu statku.. . I když si nezamlčujeme, že některé články komise zařadila pouze částečně, v jiných pak pozměnila text, přece je nesporné, že těchto 18 článků tvoří téměř ucelenou jednotu, která dokonce je na úkor systematice nového zřízení. Kromě těchto článků, pouze již jediný článek (108. O za- poviedanie gruntuov) byl vzat z tohoto sněmu. Z následujících zřízení komise více vzala ze sněmu roku 1520. 6. ledna, ale to se již daleko nevyrovná sněmu uvedenému nejprve. Ze sněmu 1520 jsou v těsné souvislosti pouze tři články a to: 61. O postranné pře při soudu. 62. O sněmích obecních. 63. Ktož by panuo soudcí za jakou pamět žádal. Vůbec rozsahem se sněmem 1518 nelze srovnávati žádný další sněm. Vždy jeden až tři články byly přejaty, nikdy však nedošlo k jednotněj-
XXXII Výpisy z „Památek sněmovních“. 42. Ktož svědomí listovní dává .. . 43. Jak se svědkové stavěti mají. 55. O poručení statkuov k soudu. 59. O kladení listuov a stavení lidí. 73. Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti... Je už dobře viděti promyšlený výběr, kde se vskutku volí jen to, co se hodí. Ale přesto se setkáváme z tohoto sněmu s velikou masou, která až překvapuje a je pouze s nepatrným přerušením tří článků velmi úplná: 79. O sirotcích, od koho opatrováni býti mají. 80. O prodaji statku sirotčího. 82. O poručenství, kterak se říditi má. 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. 84. Aby statek od rodu neodšel. 85. O pankharty. 86. O mýta. 88. O služebnících dobrých lidech... 89. O povalečích a zjevných psancích. 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách. 91. Při tázaní zločincuov ... 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají. 93. O prodávaní statkuov duchovním. 94. O lidech služebných. 95. O vojnách ven z země. 97. O cesty a silnice do lesuov. 98. O prodávaní ryb v městech. 99. Žádný syn panského neb rytířského řádu statku.. . I když si nezamlčujeme, že některé články komise zařadila pouze částečně, v jiných pak pozměnila text, přece je nesporné, že těchto 18 článků tvoří téměř ucelenou jednotu, která dokonce je na úkor systematice nového zřízení. Kromě těchto článků, pouze již jediný článek (108. O za- poviedanie gruntuov) byl vzat z tohoto sněmu. Z následujících zřízení komise více vzala ze sněmu roku 1520. 6. ledna, ale to se již daleko nevyrovná sněmu uvedenému nejprve. Ze sněmu 1520 jsou v těsné souvislosti pouze tři články a to: 61. O postranné pře při soudu. 62. O sněmích obecních. 63. Ktož by panuo soudcí za jakou pamět žádal. Vůbec rozsahem se sněmem 1518 nelze srovnávati žádný další sněm. Vždy jeden až tři články byly přejaty, nikdy však nedošlo k jednotněj-
Strana XXXIII
Vliv dřívějších zřízení. XXXIII šímu souhrnu. Za zmínku ovšem stojí, že ze sněmu 1530. 20. února byl vzat do článku 133. text landfrýdu za krále Ferdinanda, ale teprve usnesení sněmovní 31. července 1531 byla vyčerpána větší měrou. Kromě několika jednotlivých článků s počátku a na konci zřízení je tu větší část tato: 31. Nálezové zjevní a otevření býti mají. 34. O glejtu při soudu. 35. Soudcé po odložení pře žádných rad dávati nemají. 36. Z kterých příčin pp. soudcé z soudu vyvstávati mají. 37. Z pp. soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá. (Začátek.) 38. Sumy v póhonu ujímáno býti nemá. 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy. 43. Jak se svědkové stavěti mají (první tři odstavce). 45. Každý, kdo by při obdržel o statek neb o peníze ... 46. Puohon o postavení lidí. 47. O rukojemství a propadení základuov. 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným. Srovnáme-li tyto články s články ze sněmu 1531, je velmi jasné že sněmem 1531 byly doplněny mezery ze sněmu 1518 hlavně na počátku zemského zřízení. Naproti těmto usnesením sněmovním (zemským zřízením), která zcela bezpečně byla citována podle Památek, již nepřekvapí poměrně malý počet článků, který byl vzat z doby před rokem 1518. Je to další důkaz a contrario pro důležitost a právně-diplomatickou hodnotu Památek, třebas lze tu plným právem pomýšleti i na moment ryze technický, že, totiž komisi byly články z Památek daleko přístupnější než ze starších sněmů. Z těchto starších sněmů proto stačí upozorniti jen na nejdůleži- tější. Tak z r. 1475 pochází článek 123. (Nález ... na kterém by zboží věno bylo),12 dále v čl. 134. formulace přípisu listu přiznávajícího k land- frýdu, která patrně pochází z červencového sněmu roku 1484,13 dále v čl. 135. byla otištěna smlouva mezi pány, rytířstvem a městy z roku 1486. 21. října, pak úvodní článek 2., který podává list krále Vladislava ze 1492. 1. prosince a konečně významné snesení sněmovní o židy a jejich lichvy z 1500. 3. května. Tento poměrně chudý výběr ze sněmů i z ostatních aktů před rokem 1518 jest ovšem tedy vysvětlitelný, než přece dosvědčuje, jak nevalnou evidenci měli stavové před založením Památek, a proč je právě zřizovali. Tato skutečnost vysvitne ještě zřejměji z toho, jak komise poměrně velmi hojně čerpala ze zřízení roku 1516 a to pravděpodobně přímo z jeho 12. O opravě datování viz poznámku u tohoto článku. 13. O datu viz poznámku k tomuto článku. III.
Vliv dřívějších zřízení. XXXIII šímu souhrnu. Za zmínku ovšem stojí, že ze sněmu 1530. 20. února byl vzat do článku 133. text landfrýdu za krále Ferdinanda, ale teprve usnesení sněmovní 31. července 1531 byla vyčerpána větší měrou. Kromě několika jednotlivých článků s počátku a na konci zřízení je tu větší část tato: 31. Nálezové zjevní a otevření býti mají. 34. O glejtu při soudu. 35. Soudcé po odložení pře žádných rad dávati nemají. 36. Z kterých příčin pp. soudcé z soudu vyvstávati mají. 37. Z pp. soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá. (Začátek.) 38. Sumy v póhonu ujímáno býti nemá. 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy. 43. Jak se svědkové stavěti mají (první tři odstavce). 45. Každý, kdo by při obdržel o statek neb o peníze ... 46. Puohon o postavení lidí. 47. O rukojemství a propadení základuov. 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným. Srovnáme-li tyto články s články ze sněmu 1531, je velmi jasné že sněmem 1531 byly doplněny mezery ze sněmu 1518 hlavně na počátku zemského zřízení. Naproti těmto usnesením sněmovním (zemským zřízením), která zcela bezpečně byla citována podle Památek, již nepřekvapí poměrně malý počet článků, který byl vzat z doby před rokem 1518. Je to další důkaz a contrario pro důležitost a právně-diplomatickou hodnotu Památek, třebas lze tu plným právem pomýšleti i na moment ryze technický, že, totiž komisi byly články z Památek daleko přístupnější než ze starších sněmů. Z těchto starších sněmů proto stačí upozorniti jen na nejdůleži- tější. Tak z r. 1475 pochází článek 123. (Nález ... na kterém by zboží věno bylo),12 dále v čl. 134. formulace přípisu listu přiznávajícího k land- frýdu, která patrně pochází z červencového sněmu roku 1484,13 dále v čl. 135. byla otištěna smlouva mezi pány, rytířstvem a městy z roku 1486. 21. října, pak úvodní článek 2., který podává list krále Vladislava ze 1492. 1. prosince a konečně významné snesení sněmovní o židy a jejich lichvy z 1500. 3. května. Tento poměrně chudý výběr ze sněmů i z ostatních aktů před rokem 1518 jest ovšem tedy vysvětlitelný, než přece dosvědčuje, jak nevalnou evidenci měli stavové před založením Památek, a proč je právě zřizovali. Tato skutečnost vysvitne ještě zřejměji z toho, jak komise poměrně velmi hojně čerpala ze zřízení roku 1516 a to pravděpodobně přímo z jeho 12. O opravě datování viz poznámku u tohoto článku. 13. O datu viz poznámku k tomuto článku. III.
Strana XXXIV
XXXIV Kniha Tovačovská vzorem novému zřízení. tisku.14 Opět tu vystupuje uvedený technický moment. Je tu především článek 12., jak se soudcové mají zachovávati při soudě, pak článek 41. o puohonu o listovní svědectví a v jeho těsné blízkosti článek 43., jak se svědkové mají postaviti a jak mají býti přijímáni od úředníků a jak jim má býti placeno podle vzdálenosti. Největší část však z tohoto zemského zřízení byla čerpána v těchto článcích: 79. O sirotcích, od koho opatrováni býti mají. 80. O prodaji statku sirotčího. 82. O poručenství, kterak se říditi má. 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. 89. O povalečích a zjevných psancích. 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách. 91. Při tázaní zločincuov ... Mnoho z těchto článků se však opakovalo v dalších zřízeních, zejména z r. 1531, a tak i význam zřízení z r. 1516 se tím značně umenšuje. Srovnáme-li v celku počet a obsah článků převzatých ze sněmů, není jich ani málo, ani nejsou nevýznamné. Než přece komise nemohla pracovati pouze s nimi a tu jsme vlastně u její zásadní práce, kterou musila předsevzíti, aby mohlo dojíti k novému, mnohem většímu zem- skému zřízení, než byla zřízení předcházející. Komise zužitkovala Knihu Tovačovskou a i Knihu Drnovskou. Sledujme nejprve, co a v jakých masách převzala komise z Knihy Tovačovské. Jsou to nejprve články hned s počátku celé práce komise: 3. Póhonové aby se tím pořádkem dály: 4. O póhonech, jak se roznášeti mají: 5. Jak se král... poháněti má.: Kn. Tov. kap. 35. Kn. Tov. kap. 36. Kn. Tov. kap. 38. Nejen komise vzala z Knihy Tovačovské články za sebou následující, nýbrž dokonce učinila tak v systematice knihy s vynecháním jediné kapi- toly 37.15 Brzy pak následuje první velká řada článků, které jsou ve vzá- jemné souvislosti a vesměs opakují to, co již řekla Kniha Tovačovská shodně podle ní. Jsou to tyto články: 18. Příčiny proti ustání: 19. Přísaha nemocného: 20. O poklidu: 21. O poručnících v póhonu: 22. Když král neb markrabí při soudu jest: Kn. Tov. kap. 82. Kn. Tov. kap. 82. Kn. Tov. kap. 83. Kn. Tov. kap. 84 Kn. Tov. kap. 63 14. ZZ. 1516 není nám dosud známo v jiné formě než tištěné. 15. Kterak a z čeho se pohání. Tuto kapitolu však zase zařadilo zemské zřízení roku 1545.
XXXIV Kniha Tovačovská vzorem novému zřízení. tisku.14 Opět tu vystupuje uvedený technický moment. Je tu především článek 12., jak se soudcové mají zachovávati při soudě, pak článek 41. o puohonu o listovní svědectví a v jeho těsné blízkosti článek 43., jak se svědkové mají postaviti a jak mají býti přijímáni od úředníků a jak jim má býti placeno podle vzdálenosti. Největší část však z tohoto zemského zřízení byla čerpána v těchto článcích: 79. O sirotcích, od koho opatrováni býti mají. 80. O prodaji statku sirotčího. 82. O poručenství, kterak se říditi má. 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. 89. O povalečích a zjevných psancích. 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách. 91. Při tázaní zločincuov ... Mnoho z těchto článků se však opakovalo v dalších zřízeních, zejména z r. 1531, a tak i význam zřízení z r. 1516 se tím značně umenšuje. Srovnáme-li v celku počet a obsah článků převzatých ze sněmů, není jich ani málo, ani nejsou nevýznamné. Než přece komise nemohla pracovati pouze s nimi a tu jsme vlastně u její zásadní práce, kterou musila předsevzíti, aby mohlo dojíti k novému, mnohem většímu zem- skému zřízení, než byla zřízení předcházející. Komise zužitkovala Knihu Tovačovskou a i Knihu Drnovskou. Sledujme nejprve, co a v jakých masách převzala komise z Knihy Tovačovské. Jsou to nejprve články hned s počátku celé práce komise: 3. Póhonové aby se tím pořádkem dály: 4. O póhonech, jak se roznášeti mají: 5. Jak se král... poháněti má.: Kn. Tov. kap. 35. Kn. Tov. kap. 36. Kn. Tov. kap. 38. Nejen komise vzala z Knihy Tovačovské články za sebou následující, nýbrž dokonce učinila tak v systematice knihy s vynecháním jediné kapi- toly 37.15 Brzy pak následuje první velká řada článků, které jsou ve vzá- jemné souvislosti a vesměs opakují to, co již řekla Kniha Tovačovská shodně podle ní. Jsou to tyto články: 18. Příčiny proti ustání: 19. Přísaha nemocného: 20. O poklidu: 21. O poručnících v póhonu: 22. Když král neb markrabí při soudu jest: Kn. Tov. kap. 82. Kn. Tov. kap. 82. Kn. Tov. kap. 83. Kn. Tov. kap. 84 Kn. Tov. kap. 63 14. ZZ. 1516 není nám dosud známo v jiné formě než tištěné. 15. Kterak a z čeho se pohání. Tuto kapitolu však zase zařadilo zemské zřízení roku 1545.
Strana XXXV
Kniha Tovačovská vzorem novému zřízení. XXXV 23. Do kláštera, kdež zahájený soud...: 24. Přísaha k soudu: 25. Kteří se soudí ... (1. část.): Kn. Tov. kap. 63. a 64. částeč. Kn. Tov. kap. 64. Kn. Tov. kap. 78. Není tu již sice té jednotnosti jako dříve, ale přece články z Knihy Tovačovské tvoří i zde plynulý celek a stejně tak přejímají i z ní kapi- toly často sousedící. O témž mluví tyto skupiny článků: 66. Kterak se soud rozdává.... 68. O ručení zvodu: 69. Zvod a odhad na pána zástav: 71. Zvod a odhad na plat život: A další skupina: 75. O neobyčejném odpuštění: 76. O závadních sedlácích: 77. O ručení práva dědin (2. část): Kn. Tov. kap. 80. Kn. Tov. kap. 120. Kn. Tov. kap. 123. Kn. Tov. kap. 125. Kn. Tov. kap. 193. Kn. Tov. kap. 194. Kn. Tov. kap. 192. Obraz, který jsme si svrchu narýsovali, zůstává týž a neruší jeho pra- videlnost ani některé články, které samostatně nebo ve dvojicích jsou roz- troušeny mezi těmito skupinami. Největší skupina však přece je téměř na konci celé práce komise a zdá se, že touto částí, téměř celou excerpovanou z Knihy Tovačovské, chtěla komise své dílo uzavříti a zceliti. Je to sku- pina tato: 120. O věnných právích: 121. Co panně odvěněno býti má: 122. Jak se věna opatrují: 124. O nápadích věnných: 125. Lidé se táhnou na statky dědictvím: 126. Jak bratří sestrám věno...: 127. O žádaní dílu na bratru: 128. Věno jednostejně po sestrách ...: 129. O pannách do kláštera: 130. Bratr nedílný nic dáti...: 131. Otec syna, když jeho vuole není .... 132. O bratřích nedílných: Kn. Tov. kap. 137. Kn. Tov. kap. 138. Kn. Tov. kap. 139. Kn. Tov. kap. 143. Kn. Tov. kap. 145. Kn. Tov. kap. 146. Kn. Tov. kap. 147. Kn. Tov. kap. 148. Kn. Tov. kap. 149. Kn. Tov. kap. 150. Kn. Tov. kap. 151. Kn. Tov. kap. 152. Tato skupina je nesporně velmi rozsáhlá a při tom také poměrně značně ucelená, i pokud jde o samotnou Knihu Tovačovskou, z níž vynechává pouze kapitoly 140—142.16 I když zatím ponecháme formální stránku tohoto pře- 16. Vše citováno podle Brandlova vydání. Tyto vynechané kapitoly jsou: 140. Jak věno po smrti muže splaceno býti má; 141. Jak komorník věna z desk vy- mazati má; 142. Žádná paní, jsúc za mužem, bez uručení komorníkovi z desk vymazo- vati nemá. III.*)
Kniha Tovačovská vzorem novému zřízení. XXXV 23. Do kláštera, kdež zahájený soud...: 24. Přísaha k soudu: 25. Kteří se soudí ... (1. část.): Kn. Tov. kap. 63. a 64. částeč. Kn. Tov. kap. 64. Kn. Tov. kap. 78. Není tu již sice té jednotnosti jako dříve, ale přece články z Knihy Tovačovské tvoří i zde plynulý celek a stejně tak přejímají i z ní kapi- toly často sousedící. O témž mluví tyto skupiny článků: 66. Kterak se soud rozdává.... 68. O ručení zvodu: 69. Zvod a odhad na pána zástav: 71. Zvod a odhad na plat život: A další skupina: 75. O neobyčejném odpuštění: 76. O závadních sedlácích: 77. O ručení práva dědin (2. část): Kn. Tov. kap. 80. Kn. Tov. kap. 120. Kn. Tov. kap. 123. Kn. Tov. kap. 125. Kn. Tov. kap. 193. Kn. Tov. kap. 194. Kn. Tov. kap. 192. Obraz, který jsme si svrchu narýsovali, zůstává týž a neruší jeho pra- videlnost ani některé články, které samostatně nebo ve dvojicích jsou roz- troušeny mezi těmito skupinami. Největší skupina však přece je téměř na konci celé práce komise a zdá se, že touto částí, téměř celou excerpovanou z Knihy Tovačovské, chtěla komise své dílo uzavříti a zceliti. Je to sku- pina tato: 120. O věnných právích: 121. Co panně odvěněno býti má: 122. Jak se věna opatrují: 124. O nápadích věnných: 125. Lidé se táhnou na statky dědictvím: 126. Jak bratří sestrám věno...: 127. O žádaní dílu na bratru: 128. Věno jednostejně po sestrách ...: 129. O pannách do kláštera: 130. Bratr nedílný nic dáti...: 131. Otec syna, když jeho vuole není .... 132. O bratřích nedílných: Kn. Tov. kap. 137. Kn. Tov. kap. 138. Kn. Tov. kap. 139. Kn. Tov. kap. 143. Kn. Tov. kap. 145. Kn. Tov. kap. 146. Kn. Tov. kap. 147. Kn. Tov. kap. 148. Kn. Tov. kap. 149. Kn. Tov. kap. 150. Kn. Tov. kap. 151. Kn. Tov. kap. 152. Tato skupina je nesporně velmi rozsáhlá a při tom také poměrně značně ucelená, i pokud jde o samotnou Knihu Tovačovskou, z níž vynechává pouze kapitoly 140—142.16 I když zatím ponecháme formální stránku tohoto pře- 16. Vše citováno podle Brandlova vydání. Tyto vynechané kapitoly jsou: 140. Jak věno po smrti muže splaceno býti má; 141. Jak komorník věna z desk vy- mazati má; 142. Žádná paní, jsúc za mužem, bez uručení komorníkovi z desk vymazo- vati nemá. III.*)
Strana XXXVI
XXXVI Kniha Drnovská vzorem novému zřízení. 33. O glejtu při soudu: 53. Kto kterým právem začne...: 77. O ručení práva dědinného: jímání stranou, zřejmě komise uvědoměle následovala vývody Ctibora To- vačovského. Svědčí to znovu o tom, co bylo již dříve řečeno, jaké vážnosti se jeho dílo těšilo a jak tato byť soukromá práce nahrazovala v nedostatku zemských zřízení i pravidelných zápisů sněmovních článků kodifikaci práva na Moravě. A po rozboru materiálu komise pro zřízení zemské roku 1535 můžeme snad též dodati, že ve srovnání s látkou, kterou komise čerpala ze zřízení po roce 1518 z Památek, nahrazoval materiál čerpaný z Knihy Tovačovské sněmovní články před rokem 1518. Zbývá ještě přihlédnouti, jak komise brala svou látku z Knihy Drnov- ské. Protože Ctibor z Drnovic, jak jsem již také uvedl, byl nepochybně nejen v komisi pro poslední redakci, nýbrž i v komisích předchozích, bylo by mož- no předpokládati, že komise značnější měrou obrátila se k této knize. Než opak, téměř zarážející, je pravda. Jestliže se opíráme o Brandlovo vydání této právní památky a srovnáme je s konečným elaborátem zřízení roku 1535, jsou to tyto články:17 18. Příčiny proti ustání...: 19. Přísaha nemocného: Kn. Drn. 38. Kn. Drn. 38. 39. Kn. Drn. 33. Kn. Drn. 40. Kn. Drn. 93. Nelze tu tedy mluviti o skupinách, s nimiž jsme se setkali jak při zříze- ních, tak při Knize Tovačovské, ale nelze tu mluviti ani o nějaké pravidel- nosti. Článků však takto bezpečně převzatých je tak málo, že nelze z nich dělati bezpečných závěrů a ani domněnek a je nutno přestati na zjištění, že přes nespornou účast Ctibora Drnovského Knihy Drnovské bylo užito velmi málo.18 Závěrem lze plným právem říci, že komise pro sestavení nového zří- zení sebrala velmi bohatý a hodnotný materiál. Také pro ocenění této práce 17. Protože Brandl články nečísloval, uvádím stránky. 18. Jediné by bylo možno asi tento zjev vysvětliti domněnkou: Kniha Drnovská není dosud vlastně ve svém základu zcela jasný pramen. Vydání Brandlovo je vlastně jen vydání textové a sám Brandl celý kodex rekonstruoval, takže články v jeho vydání mají především systém, jak jej sestavil Brandl podle svých domněnek, ale na mnoha místech vydavatel značně i text doplňoval. Pokud i podle tohoto vydání si můžeme především stanoviti vztah Knihy Drnovské k Tovačovské, lze snad dosti bezpečně říci, že tu jde o nové a doplněné zpracování Knihy Tovačovské Ctiborem Drnovským, který vypustil nebo měnil ty články, které se mu již nezdály vyhovovati v jeho době. Je to obvyklý zjev u právních knih, na který jsem sám již několikráte poukázal (Čes. práv. knihy, Sborník Naše právo a stát, 1928; předmluva k mému vydání Ondřeje z Dubé Práv zemských českých, 1931). Teprve nové a ovšem pracné vydání Knihy Drnovské by mohlo přesně stanovit její poměr ke Knize Tovačovské a do té doby není vyloučeno, že to, co zveme Knihou Drnovskou, mělo původní podobu jinou, než jak ji vydal Brandl, nebo dokonce že tu jde o novou redakci Knihy Tovačovské, jejíhož redaktora známe v osobě Ctibora Drnovského.
XXXVI Kniha Drnovská vzorem novému zřízení. 33. O glejtu při soudu: 53. Kto kterým právem začne...: 77. O ručení práva dědinného: jímání stranou, zřejmě komise uvědoměle následovala vývody Ctibora To- vačovského. Svědčí to znovu o tom, co bylo již dříve řečeno, jaké vážnosti se jeho dílo těšilo a jak tato byť soukromá práce nahrazovala v nedostatku zemských zřízení i pravidelných zápisů sněmovních článků kodifikaci práva na Moravě. A po rozboru materiálu komise pro zřízení zemské roku 1535 můžeme snad též dodati, že ve srovnání s látkou, kterou komise čerpala ze zřízení po roce 1518 z Památek, nahrazoval materiál čerpaný z Knihy Tovačovské sněmovní články před rokem 1518. Zbývá ještě přihlédnouti, jak komise brala svou látku z Knihy Drnov- ské. Protože Ctibor z Drnovic, jak jsem již také uvedl, byl nepochybně nejen v komisi pro poslední redakci, nýbrž i v komisích předchozích, bylo by mož- no předpokládati, že komise značnější měrou obrátila se k této knize. Než opak, téměř zarážející, je pravda. Jestliže se opíráme o Brandlovo vydání této právní památky a srovnáme je s konečným elaborátem zřízení roku 1535, jsou to tyto články:17 18. Příčiny proti ustání...: 19. Přísaha nemocného: Kn. Drn. 38. Kn. Drn. 38. 39. Kn. Drn. 33. Kn. Drn. 40. Kn. Drn. 93. Nelze tu tedy mluviti o skupinách, s nimiž jsme se setkali jak při zříze- ních, tak při Knize Tovačovské, ale nelze tu mluviti ani o nějaké pravidel- nosti. Článků však takto bezpečně převzatých je tak málo, že nelze z nich dělati bezpečných závěrů a ani domněnek a je nutno přestati na zjištění, že přes nespornou účast Ctibora Drnovského Knihy Drnovské bylo užito velmi málo.18 Závěrem lze plným právem říci, že komise pro sestavení nového zří- zení sebrala velmi bohatý a hodnotný materiál. Také pro ocenění této práce 17. Protože Brandl články nečísloval, uvádím stránky. 18. Jediné by bylo možno asi tento zjev vysvětliti domněnkou: Kniha Drnovská není dosud vlastně ve svém základu zcela jasný pramen. Vydání Brandlovo je vlastně jen vydání textové a sám Brandl celý kodex rekonstruoval, takže články v jeho vydání mají především systém, jak jej sestavil Brandl podle svých domněnek, ale na mnoha místech vydavatel značně i text doplňoval. Pokud i podle tohoto vydání si můžeme především stanoviti vztah Knihy Drnovské k Tovačovské, lze snad dosti bezpečně říci, že tu jde o nové a doplněné zpracování Knihy Tovačovské Ctiborem Drnovským, který vypustil nebo měnil ty články, které se mu již nezdály vyhovovati v jeho době. Je to obvyklý zjev u právních knih, na který jsem sám již několikráte poukázal (Čes. práv. knihy, Sborník Naše právo a stát, 1928; předmluva k mému vydání Ondřeje z Dubé Práv zemských českých, 1931). Teprve nové a ovšem pracné vydání Knihy Drnovské by mohlo přesně stanovit její poměr ke Knize Tovačovské a do té doby není vyloučeno, že to, co zveme Knihou Drnovskou, mělo původní podobu jinou, než jak ji vydal Brandl, nebo dokonce že tu jde o novou redakci Knihy Tovačovské, jejíhož redaktora známe v osobě Ctibora Drnovského.
Strana XXXVII
Práce kodifikační komise. XXXVII musíme srovnati, že se nikdy dosud při předchozích zřízeních nepostupovalo takovýmto způsobem a v takovém rozsahu. Ale zjištění látky, kterou komise shromáždila pro svou práci, nestačí a je nutno si také zjistiti, jakým způso- bem tento materiál komise zpracovala. Předem lze spravedlivě oceniti práci komise aspoň tak, že nepracovala nijak mechanicky, nýbrž že promýšlela všechnu látku, jak si ji patrně pře- dem shromáždila. Dokonce máme příklady, že uvědoměle si vybírala již ze schystaného materiálu. Tak na př. marginální poznámkou ,má státi jest označen v Památkách (I. fol. 102. b.) k datu 1531. 31. července článek o t. zv. »postranných pří“. Třebas tento článek velmi podrobně řeší zmíněnou otázku a byť byl ze známého důležitého sněmu a časově velmi blízký zem- skému zřízení, přece tento text komise nepřijala.19 Přiklonila se k textu ča- sově vzdálenějšímu z roku 1520, který ji patrně více vyhovoval, což je i svě- dectvím pečlivé revise elaborátu.20 Jestliže oceňujeme tuto stránku práce kodifikační komise, nesmíme ji však naopak zase přeceniti. Nebyla jí dána přesnost velkých kodifikátorů a tak sama komise se zmýlila, třebas něco můžeme přičísti na vrub nepozor- nosti nebo spíše technické nedostatečnosti tiskárny.21 Tyto korektury, které samozřejmě musí provázet ediční práci, lze jako jinde i v našem případě provésti pouze vypátráním vzorů podobně jako při zjišťování látky. Příkla- dem nám může býti především článek 11. Hosté ku právu ručení býti mají, který v původním tisku má text téměř nesrozumitelný, kdežto vzor, Kniha Tovačovská, mluví zcela jasně, jak vyplývá z tohoto srovnání: ZZ. 1535. Hosté nebo, kteří usedlí nejsou a po zemi, takoví uručiti mají, .. . Kn. Tov. Hosté nebo, kteří usedlí nejsou v zemi a poženú, takoví uručiti mají, ... 19. Srov. k tomu moje poznámky k čl. 61. 20. Článek na sněmu 1531. 31. července v Jihlavě (vyd. Brandl v Kn. Drn. dodatek str. 122. XXXI.), je zajímavý pro srovnání a zní takto: Což se stran- ných pří dotýče, kdož by pana hajtmana žádal za složení roku o poctivost neb o jinú při k soudu jeho náležící, tehdy pan hajtman má rok stranám po- ložiti v slušném času a v místě příležitém a některé pány soudce i jiné z panuov a z rytířstva osoby hodné k sobě obeslati a tu věc mezi nimi vyslyšeti a jednati. Bude-li je motci srovnati, to při tom stane. Pakli by dobrovolným jednáním nemohlo srovnáno býti a strany na panu hajtmanovi a na přítomných při něm chtěly mocně rozsudku přestati, tehdy pan hajtman s těmi má tu věc souditi. A jestliže by pan hajtman znal téj pře k rozeznání potřebu, s soudu zemského naučení vzieti. Tehdy má dáti žaloby odpor i svědky sepsati a při prvním soudu v Olomúci aneb v Brně o to naučení vzieti a stranám konec učiniti. A kteříž by soudci a z obce od pana hajt- mana k tomu obesláni byli, ti mají přijeti, leč by kdo slušnú příčinu toho nepříjezdu panu hajtmanovi oznámil. A pakli by která strana nechtěla na panu hajtmanovi a přítomných mocně přestati a na krále, jeho milost, s strany poctivosti se odvolala s příčin jiných na právo a to při tom stuoj, což za pořádek práva býti má. 21. Srov. níže o tiskových chybách.
Práce kodifikační komise. XXXVII musíme srovnati, že se nikdy dosud při předchozích zřízeních nepostupovalo takovýmto způsobem a v takovém rozsahu. Ale zjištění látky, kterou komise shromáždila pro svou práci, nestačí a je nutno si také zjistiti, jakým způso- bem tento materiál komise zpracovala. Předem lze spravedlivě oceniti práci komise aspoň tak, že nepracovala nijak mechanicky, nýbrž že promýšlela všechnu látku, jak si ji patrně pře- dem shromáždila. Dokonce máme příklady, že uvědoměle si vybírala již ze schystaného materiálu. Tak na př. marginální poznámkou ,má státi jest označen v Památkách (I. fol. 102. b.) k datu 1531. 31. července článek o t. zv. »postranných pří“. Třebas tento článek velmi podrobně řeší zmíněnou otázku a byť byl ze známého důležitého sněmu a časově velmi blízký zem- skému zřízení, přece tento text komise nepřijala.19 Přiklonila se k textu ča- sově vzdálenějšímu z roku 1520, který ji patrně více vyhovoval, což je i svě- dectvím pečlivé revise elaborátu.20 Jestliže oceňujeme tuto stránku práce kodifikační komise, nesmíme ji však naopak zase přeceniti. Nebyla jí dána přesnost velkých kodifikátorů a tak sama komise se zmýlila, třebas něco můžeme přičísti na vrub nepozor- nosti nebo spíše technické nedostatečnosti tiskárny.21 Tyto korektury, které samozřejmě musí provázet ediční práci, lze jako jinde i v našem případě provésti pouze vypátráním vzorů podobně jako při zjišťování látky. Příkla- dem nám může býti především článek 11. Hosté ku právu ručení býti mají, který v původním tisku má text téměř nesrozumitelný, kdežto vzor, Kniha Tovačovská, mluví zcela jasně, jak vyplývá z tohoto srovnání: ZZ. 1535. Hosté nebo, kteří usedlí nejsou a po zemi, takoví uručiti mají, .. . Kn. Tov. Hosté nebo, kteří usedlí nejsou v zemi a poženú, takoví uručiti mají, ... 19. Srov. k tomu moje poznámky k čl. 61. 20. Článek na sněmu 1531. 31. července v Jihlavě (vyd. Brandl v Kn. Drn. dodatek str. 122. XXXI.), je zajímavý pro srovnání a zní takto: Což se stran- ných pří dotýče, kdož by pana hajtmana žádal za složení roku o poctivost neb o jinú při k soudu jeho náležící, tehdy pan hajtman má rok stranám po- ložiti v slušném času a v místě příležitém a některé pány soudce i jiné z panuov a z rytířstva osoby hodné k sobě obeslati a tu věc mezi nimi vyslyšeti a jednati. Bude-li je motci srovnati, to při tom stane. Pakli by dobrovolným jednáním nemohlo srovnáno býti a strany na panu hajtmanovi a na přítomných při něm chtěly mocně rozsudku přestati, tehdy pan hajtman s těmi má tu věc souditi. A jestliže by pan hajtman znal téj pře k rozeznání potřebu, s soudu zemského naučení vzieti. Tehdy má dáti žaloby odpor i svědky sepsati a při prvním soudu v Olomúci aneb v Brně o to naučení vzieti a stranám konec učiniti. A kteříž by soudci a z obce od pana hajt- mana k tomu obesláni byli, ti mají přijeti, leč by kdo slušnú příčinu toho nepříjezdu panu hajtmanovi oznámil. A pakli by která strana nechtěla na panu hajtmanovi a přítomných mocně přestati a na krále, jeho milost, s strany poctivosti se odvolala s příčin jiných na právo a to při tom stuoj, což za pořádek práva býti má. 21. Srov. níže o tiskových chybách.
Strana XXXVIII
XXXVIII Práce kodifikační komise. Téměř typickým příkladem, jak komise zařadila do zemského zřízení dokonce ustanovení již neplatné, je druhý odstavec článku 124. O nápadích věnných.22 Jde tu o ustanovení o královském (markrabském) právu na od- úmrť, které sice správně reprodukoval ještě Ctibor Tovačovský, nikoliv však již Ctibor Drnovský, protože zatím výsadami moravským stavům bylo právo nápadů uvolněno až po šesté koleno pro mužské i ženské příbuzné po meči i po přeslici. Je dosti nesnadno vysvětliti, jak k tomuto opravdovému přehmatu došlo, protože se ustanovení zřejmě dotýkalo velmi důležitého práva stavovského. Ještě nesnadněji však si dovedeme vysvětliti, že dokonce čtyři dny před datem, které jest uvedeno v kolofonu tisku zemského zřízení 1535, t. j. 26. června 1535, na sněmu v Olomouci byl tento odstavec prohlášen za neplatný a výslovně zrušen, tedy pravděpodobně ještě před vydáním výtisků z tiskárny. Buď tedy komise předkládala stavům svůj konečný ela- borát nebo vytištěné archy, takže se dodatečně přišlo na tuto chybu nebo si usnesení o neplatnosti tohoto článku vyžádala sama komise, když do- datečně poznala svou chybu.23 Ať tak či onak, jde tu o zřejmé přehlédnutí. Než třebas by šlo o nedopatření dosti závažného rázu, zejména po stránce právní, přece se je můžeme pokusit omluviti tím, že se s analogiemi setkáváme ve všech větších kodifikacích. Kromě toho tyto výtky musí ustoupiti, jakmile zjistíme, že komise měla vskutku dobrou snahu přinést vypracování co nejdokonalejší. Stavové si dali otisknouti do tisku zemského zřízení roku 1535 znění některých privilegií v celku. Po tom, co bylo řečeno dříve již o vzniku Památek, do nichž měla býti pravděpodobně přepsána nejdůležitější privilegia stavovská na Moravě, není jistě odvážná domněnka, že i v tištěných zřízeních byl tu následován vzor Památek. Jak postupovala komise při otiskování těchto privilegií, dobře nemůžeme říci, ale komise si dala asi poříditi opis, ať již z originálu, nebo — šlo-li o privilegium vložené v deskách zemských — z desk zemských. Z některých variant24 je možno zcela bezpečně souditi na existenci takovéhoto sprostředkujícího opisu, třebas není vyloučena i nedbalost a technická nevyspělost sazečova a ko- rektorova, která zavinila chyby v tisku. Zdá se však, že i v textu těchto privilegií komise opravovala, kde pokládala text za nejasný nebo nespráv- ný.25 Stejnou práci komise můžeme sledovati i u přetiskování důležitých knize 22. Podrobně o tom v poznámce 3. uvedeného článku spolu s doklady. 23. Upozorňuji, že usnesení není zapsáno v Památkách, nýbrž jen v brněnské přípovědí. Srov. cit. moji poznámku. 24. Viz na př. čl. 2. o soudu zemském. 25. Příklad v uvedeném článku 2. (ZZ. 1535: VI) v originále majestátu i ve vkladu deskovém: Těm osobám a rodóm nemá k žádné potupě a hanbě to býti nevstupo- vání do lavic a bývaní v nich, kdežto ZZ. 1535: ... nevstupování a nebývání v nich. Příklad tiskové chyby, která ruší smysl, je na tomtéž místě o větu dále: Majestát i desky mají správné znění: Však tak zvláštní místo má se dělati tu, kdež páni sami neb přísežní ... kdežto ZZ. 1535 tisklo: . . . páni sami nepřísežní. Tento omyl převzala všechna další zemská zřízení.
XXXVIII Práce kodifikační komise. Téměř typickým příkladem, jak komise zařadila do zemského zřízení dokonce ustanovení již neplatné, je druhý odstavec článku 124. O nápadích věnných.22 Jde tu o ustanovení o královském (markrabském) právu na od- úmrť, které sice správně reprodukoval ještě Ctibor Tovačovský, nikoliv však již Ctibor Drnovský, protože zatím výsadami moravským stavům bylo právo nápadů uvolněno až po šesté koleno pro mužské i ženské příbuzné po meči i po přeslici. Je dosti nesnadno vysvětliti, jak k tomuto opravdovému přehmatu došlo, protože se ustanovení zřejmě dotýkalo velmi důležitého práva stavovského. Ještě nesnadněji však si dovedeme vysvětliti, že dokonce čtyři dny před datem, které jest uvedeno v kolofonu tisku zemského zřízení 1535, t. j. 26. června 1535, na sněmu v Olomouci byl tento odstavec prohlášen za neplatný a výslovně zrušen, tedy pravděpodobně ještě před vydáním výtisků z tiskárny. Buď tedy komise předkládala stavům svůj konečný ela- borát nebo vytištěné archy, takže se dodatečně přišlo na tuto chybu nebo si usnesení o neplatnosti tohoto článku vyžádala sama komise, když do- datečně poznala svou chybu.23 Ať tak či onak, jde tu o zřejmé přehlédnutí. Než třebas by šlo o nedopatření dosti závažného rázu, zejména po stránce právní, přece se je můžeme pokusit omluviti tím, že se s analogiemi setkáváme ve všech větších kodifikacích. Kromě toho tyto výtky musí ustoupiti, jakmile zjistíme, že komise měla vskutku dobrou snahu přinést vypracování co nejdokonalejší. Stavové si dali otisknouti do tisku zemského zřízení roku 1535 znění některých privilegií v celku. Po tom, co bylo řečeno dříve již o vzniku Památek, do nichž měla býti pravděpodobně přepsána nejdůležitější privilegia stavovská na Moravě, není jistě odvážná domněnka, že i v tištěných zřízeních byl tu následován vzor Památek. Jak postupovala komise při otiskování těchto privilegií, dobře nemůžeme říci, ale komise si dala asi poříditi opis, ať již z originálu, nebo — šlo-li o privilegium vložené v deskách zemských — z desk zemských. Z některých variant24 je možno zcela bezpečně souditi na existenci takovéhoto sprostředkujícího opisu, třebas není vyloučena i nedbalost a technická nevyspělost sazečova a ko- rektorova, která zavinila chyby v tisku. Zdá se však, že i v textu těchto privilegií komise opravovala, kde pokládala text za nejasný nebo nespráv- ný.25 Stejnou práci komise můžeme sledovati i u přetiskování důležitých knize 22. Podrobně o tom v poznámce 3. uvedeného článku spolu s doklady. 23. Upozorňuji, že usnesení není zapsáno v Památkách, nýbrž jen v brněnské přípovědí. Srov. cit. moji poznámku. 24. Viz na př. čl. 2. o soudu zemském. 25. Příklad v uvedeném článku 2. (ZZ. 1535: VI) v originále majestátu i ve vkladu deskovém: Těm osobám a rodóm nemá k žádné potupě a hanbě to býti nevstupo- vání do lavic a bývaní v nich, kdežto ZZ. 1535: ... nevstupování a nebývání v nich. Příklad tiskové chyby, která ruší smysl, je na tomtéž místě o větu dále: Majestát i desky mají správné znění: Však tak zvláštní místo má se dělati tu, kdež páni sami neb přísežní ... kdežto ZZ. 1535 tisklo: . . . páni sami nepřísežní. Tento omyl převzala všechna další zemská zřízení.
Strana XXXIX
Práce kodifikační komise. XXXIX stavovských smluv, sněmovních snesení nebo i výpovědí královských, kte- rými se zřízení z roku 1535 uzavírá. Komise je leckdy ukrátila vynecháním těch formulí, které byly pro právní význam dotyčných částí bezvýznamné,26 mění však formulaci, aby byla přesnější,27 takže není tu nijaké přesnosti a pečlivosti vydavatelské a právnické. Proto zůstavuje nás v pochybnostech text zřízení tam, kde nejsou zachovány všechny originály nebo kde není vy- loučena možnost, že existoval ještě nějaký originál jiný, než se nám docho- val.28 Shodně je tomu při pochybnostech, kde, ač se originál zmiňuje o inta- bulaci do obojích desk, nalézáme pouze vklad v deskách jedněch, takže se musíme spokojiti pouze s dohady, třebas těchto případů není mnoho. Velmi důležité je stopovati, jakým způsobem komise vyčerpávala látku z Knihy Tovačovské. Především je téměř jisté, že se komise opírala o text rukopisu Knihy Tovačovské při deskách zemských, podle něhož vy- dal Knihu Tovačovskou Demuth. Dokladů by bylo možno pro toto mínění uvést velmi mnoho, avšak dostačiž nejnázornější z článku 76. O závadních sedlácích: Znění Kn. Tov. podle Znění Kn. Tov. podle Znění podle ZZ. 1535: rkpu deskového ve vy- Brandlova vydání: dání Demuthově: . . . a súsed proti súsedu A soused proti sousedu . . . a súsed proti súsedu žádného gleitu zběhlému žádného glejtu zběhlému žádného glejtu zběhlému člověku aneb sic závad- člověku aneb sic žádné- člověku aneb sice žádné- nému dáti nemuož... mu dáti nemuož... mu dáti nemuož... Lze si snadno domysliti, že tento rukopis Knihy Tovačovské29 byl stavovské komisi nejpřístupnější, a že byl považován patrně za text téměr autentický.30 Jestliže je závislost textová mezi tímto rukopisem Knihy Tovačovské a zemským zřízením nejen snadno domyslitelná, nýbrž i nadto téměř samo- zřejmá, není tomu tak při otázce, zda bylo tohoto rukopisu použito při vý- pisích pro redakční komisi asi tak, jako jsme to shledali při Památkách sně- 26. Tak v čl. 135 o smlouvě mezi pány, rytířstvem a městy vynechala u jména Ctibora z Cimburka jeho označení z Tovačova a titulaturu hejtmana moravského (ty časy markrabství moravského, viz pozn. 2. téhož čl.), protože to neodpovídalo samozřejmě roku 1535. Stejně je tomu při vypuštění jmen zúčastněných osob. 27. Tamtéž místo před soud panský má ZZ. před soud zemský. 28. Takový případ je na př. při čl. 138. s eventuálním originálem biskupa olomouckého a u všech smluv, které se dotýkají městského stavu, s originály pro Brno, ač tu není vyloučeno, že byl vydán jediný stejnopis pro celý stav městský a ten uložen v Olomouci. Bližší viz v poznámkách k příslušným článkům. 29. Nyní v Zemském archivu v Brně rkp. čís. 172. 30. Z téhož důvodu uvádím ve své edici, pokud má Demuthovo vydání čtení od Brandlova rozdílné, tyto rozdíly podle vydání Demuthova. Brandl také leckdy opravoval text podle samotného ZZ. 1535, netuše, že v textu ZZ. 1535 vlastně bere text deskového rukopisu Kn. Tov.
Práce kodifikační komise. XXXIX stavovských smluv, sněmovních snesení nebo i výpovědí královských, kte- rými se zřízení z roku 1535 uzavírá. Komise je leckdy ukrátila vynecháním těch formulí, které byly pro právní význam dotyčných částí bezvýznamné,26 mění však formulaci, aby byla přesnější,27 takže není tu nijaké přesnosti a pečlivosti vydavatelské a právnické. Proto zůstavuje nás v pochybnostech text zřízení tam, kde nejsou zachovány všechny originály nebo kde není vy- loučena možnost, že existoval ještě nějaký originál jiný, než se nám docho- val.28 Shodně je tomu při pochybnostech, kde, ač se originál zmiňuje o inta- bulaci do obojích desk, nalézáme pouze vklad v deskách jedněch, takže se musíme spokojiti pouze s dohady, třebas těchto případů není mnoho. Velmi důležité je stopovati, jakým způsobem komise vyčerpávala látku z Knihy Tovačovské. Především je téměř jisté, že se komise opírala o text rukopisu Knihy Tovačovské při deskách zemských, podle něhož vy- dal Knihu Tovačovskou Demuth. Dokladů by bylo možno pro toto mínění uvést velmi mnoho, avšak dostačiž nejnázornější z článku 76. O závadních sedlácích: Znění Kn. Tov. podle Znění Kn. Tov. podle Znění podle ZZ. 1535: rkpu deskového ve vy- Brandlova vydání: dání Demuthově: . . . a súsed proti súsedu A soused proti sousedu . . . a súsed proti súsedu žádného gleitu zběhlému žádného glejtu zběhlému žádného glejtu zběhlému člověku aneb sic závad- člověku aneb sic žádné- člověku aneb sice žádné- nému dáti nemuož... mu dáti nemuož... mu dáti nemuož... Lze si snadno domysliti, že tento rukopis Knihy Tovačovské29 byl stavovské komisi nejpřístupnější, a že byl považován patrně za text téměr autentický.30 Jestliže je závislost textová mezi tímto rukopisem Knihy Tovačovské a zemským zřízením nejen snadno domyslitelná, nýbrž i nadto téměř samo- zřejmá, není tomu tak při otázce, zda bylo tohoto rukopisu použito při vý- pisích pro redakční komisi asi tak, jako jsme to shledali při Památkách sně- 26. Tak v čl. 135 o smlouvě mezi pány, rytířstvem a městy vynechala u jména Ctibora z Cimburka jeho označení z Tovačova a titulaturu hejtmana moravského (ty časy markrabství moravského, viz pozn. 2. téhož čl.), protože to neodpovídalo samozřejmě roku 1535. Stejně je tomu při vypuštění jmen zúčastněných osob. 27. Tamtéž místo před soud panský má ZZ. před soud zemský. 28. Takový případ je na př. při čl. 138. s eventuálním originálem biskupa olomouckého a u všech smluv, které se dotýkají městského stavu, s originály pro Brno, ač tu není vyloučeno, že byl vydán jediný stejnopis pro celý stav městský a ten uložen v Olomouci. Bližší viz v poznámkách k příslušným článkům. 29. Nyní v Zemském archivu v Brně rkp. čís. 172. 30. Z téhož důvodu uvádím ve své edici, pokud má Demuthovo vydání čtení od Brandlova rozdílné, tyto rozdíly podle vydání Demuthova. Brandl také leckdy opravoval text podle samotného ZZ. 1535, netuše, že v textu ZZ. 1535 vlastně bere text deskového rukopisu Kn. Tov.
Strana XL
XL Práce kodifikační komise. movních. Odpověď nelze dáti jednoduše. Sám rukopis má velmi mnoho mar- ginálních značek a přípisků, z nichž Demuth ve svém vydání uvedl jen zcela mizivý počet a Brandl si jich vůbec nepovšimnul, třebas rukopis deskový nejspíše otvírá cestu k poznání původního textu. Ale tato nevšímavost Brandlova souvisí s tím, že Brandl chtěl rekonstruovati původní text a podle tehdejší metody se domníval, že schůdná cesta k tomu vede přes dohady vy- davatelovy, nikoliv zásadně filiací rukopisů. Kromě přípisků jsou v rukopise i marginální značky, jejichž smysl nelze vždy bezpečně rozluštiti tím spíše, že písmo i inkoust písma je značně zestárlý, a také sám rukopis má některé vady jako špatné seřazení vypadlých a znovu vlepených listů nebo otrhané okraje a pod. Také rukopis má dosud jen starou paginaci (stránkování) a tak vlastně i v tomto případě opět musíme odkázati na budoucí nové kritické zpracování edice Knihy Tovačovské. Na místě předním nás jistě zaujme marginální poznámka má státi, která se vyskytuje poměrně velmi často v této formě. Srovnáním písma do- cházíme k překvapující shodě s rukou poznámky téhož znění v Památkách sněmovních. Všechny tahy jednotlivých písmen se zcela bezpečně shodují. Byla by tudíž nasnadě domněnka, že poznámka tato v deskovém rukopise Knihy Tovačovské měla označiti ty části, které pak byly převzaty do zem- ského zřízení buď vesměs nebo aspoň většinou. Než opak je pravda, jak to vysvětluje tato následující tabulka, která přehledně registruje výskyt uve- dené poznámky: Rkp. pag. Vyd. Kn. Tov. Demuth. Článek ZZ: Brandl. XXV XXVI XXVII XXVII XXVIII XXX 19 (18) 24 21 (23) 25 22 (24) 26 22 (25) 26 24 (27) 26 28 (32) 28 25 (30) 29 O úřadu podkomořieho Přísaha podkomořieho taková jest Přísaha obcí městských v markr. morav. Kto zemi bez pána zpravuje Že markr. morav. svobodné jest [Z kterých příčin lantfrýd se dělá] 35: 0 45: 0 35: 0 45: СX. 35: 0 45: CXI. 35: 0 45: 0 35: 0 45: O 35: 0 45: II 35: 0 45: 0 35: 0*) 45: 0*) XXIIII 23 Tiemto zpuosobem spolkové mají býti XXX 25 (31) Přiepis listu lantfrýdnieho za kr. Václava *) Pouze formulářem shodno, protože jinak byla provedena změna kon krétních údajů.
XL Práce kodifikační komise. movních. Odpověď nelze dáti jednoduše. Sám rukopis má velmi mnoho mar- ginálních značek a přípisků, z nichž Demuth ve svém vydání uvedl jen zcela mizivý počet a Brandl si jich vůbec nepovšimnul, třebas rukopis deskový nejspíše otvírá cestu k poznání původního textu. Ale tato nevšímavost Brandlova souvisí s tím, že Brandl chtěl rekonstruovati původní text a podle tehdejší metody se domníval, že schůdná cesta k tomu vede přes dohady vy- davatelovy, nikoliv zásadně filiací rukopisů. Kromě přípisků jsou v rukopise i marginální značky, jejichž smysl nelze vždy bezpečně rozluštiti tím spíše, že písmo i inkoust písma je značně zestárlý, a také sám rukopis má některé vady jako špatné seřazení vypadlých a znovu vlepených listů nebo otrhané okraje a pod. Také rukopis má dosud jen starou paginaci (stránkování) a tak vlastně i v tomto případě opět musíme odkázati na budoucí nové kritické zpracování edice Knihy Tovačovské. Na místě předním nás jistě zaujme marginální poznámka má státi, která se vyskytuje poměrně velmi často v této formě. Srovnáním písma do- cházíme k překvapující shodě s rukou poznámky téhož znění v Památkách sněmovních. Všechny tahy jednotlivých písmen se zcela bezpečně shodují. Byla by tudíž nasnadě domněnka, že poznámka tato v deskovém rukopise Knihy Tovačovské měla označiti ty části, které pak byly převzaty do zem- ského zřízení buď vesměs nebo aspoň většinou. Než opak je pravda, jak to vysvětluje tato následující tabulka, která přehledně registruje výskyt uve- dené poznámky: Rkp. pag. Vyd. Kn. Tov. Demuth. Článek ZZ: Brandl. XXV XXVI XXVII XXVII XXVIII XXX 19 (18) 24 21 (23) 25 22 (24) 26 22 (25) 26 24 (27) 26 28 (32) 28 25 (30) 29 O úřadu podkomořieho Přísaha podkomořieho taková jest Přísaha obcí městských v markr. morav. Kto zemi bez pána zpravuje Že markr. morav. svobodné jest [Z kterých příčin lantfrýd se dělá] 35: 0 45: 0 35: 0 45: СX. 35: 0 45: CXI. 35: 0 45: 0 35: 0 45: O 35: 0 45: II 35: 0 45: 0 35: 0*) 45: 0*) XXIIII 23 Tiemto zpuosobem spolkové mají býti XXX 25 (31) Přiepis listu lantfrýdnieho za kr. Václava *) Pouze formulářem shodno, protože jinak byla provedena změna kon krétních údajů.
Strana XLI
Práce kodifikační komise. XLI Celková bilance je tedy velmi chudá. Ani jediný článek označený touto poznámkou nebyl přijat do zemského zřízení z roku 1535, a pokud jde o zemské zřízení z roku 1545 je tu sice shoda u dvou článků, ale právě tento malý počet se zdá nasvědčovati tomu, že se převzetí neudálo na základě deskového rukopisu Knihy Tovačovské. Než celkový úsudek, po případě domněnku lze vysloviti až po pro- zkoumání i ostatních poznámek. Velmi často se vyskytuje marginální poznámka psáti nebo její varianty. Sestavíme-li ji v obdobnou tabulku jako poznámku prvou, dostáváme tento obraz: Rkp. pag. Vyd. Kn. TOV. Dem. Text poznámky Článek ZZ: Brandl. XXXVI LXII LXIII LXIII LXIIII LXV LXV LXXI LXXI LXXII 35 31 (38) 63 60 (99) 64 61 (101) 65 62 (102) 65 62 (103) 67 64 (106) 67 64 (107) 72 71 (126) 72 71 (125) 74 72 (130) 75 Odtudto počíti psáti vepsati psáti toto psáti 8 psáti II psáti 8 psáti psáti psáti psáti Jak se král pohoní ... Věna takto se vkládají Nápadové od krále neb mar- krabie takto se vkládají O dědičných zbožích panských O dědičných zbožích pániech prodaji Také kněžím a sedlákóm a těm, jenž vládyky nejsú Dopúštie se tak biskupu smě- nu z desk v jeho práva Tuto o odboji, ač kdo jej učinil.... O platu životniem O opatřenie úředníkóv na zvodech O bránění když se právo do- vede na lidech 35: XIIII 45: XIX 35: 0 45: LXXIIII 35: 0 45: LXXV 35: 0 45: O 35: 0 45: O 35: 0 45: LXXVIII 35: O 45: LXXVIII 35: 0 45:LXXXIIII 35: LXI 45: LXXXIII 35: 0 45: 0 35: 0 45: LXXXVI LXXIII 73 (132) též psáti LXXV 76 74 (134) psát (Že se svědkové i bez přísahy slyší.) Item. Najprvé otá- zati se jich 35: 0 45: LXVI Opětně výsledek není aspoň pro zemské zřízení z roku 1535 uspo- kojující. K tomu však přistupuje další skutečnost, že tuto poznámku můžeme sledovati v Památkách sněmovních až po roce 1535, kdy zřejmě
Práce kodifikační komise. XLI Celková bilance je tedy velmi chudá. Ani jediný článek označený touto poznámkou nebyl přijat do zemského zřízení z roku 1535, a pokud jde o zemské zřízení z roku 1545 je tu sice shoda u dvou článků, ale právě tento malý počet se zdá nasvědčovati tomu, že se převzetí neudálo na základě deskového rukopisu Knihy Tovačovské. Než celkový úsudek, po případě domněnku lze vysloviti až po pro- zkoumání i ostatních poznámek. Velmi často se vyskytuje marginální poznámka psáti nebo její varianty. Sestavíme-li ji v obdobnou tabulku jako poznámku prvou, dostáváme tento obraz: Rkp. pag. Vyd. Kn. TOV. Dem. Text poznámky Článek ZZ: Brandl. XXXVI LXII LXIII LXIII LXIIII LXV LXV LXXI LXXI LXXII 35 31 (38) 63 60 (99) 64 61 (101) 65 62 (102) 65 62 (103) 67 64 (106) 67 64 (107) 72 71 (126) 72 71 (125) 74 72 (130) 75 Odtudto počíti psáti vepsati psáti toto psáti 8 psáti II psáti 8 psáti psáti psáti psáti Jak se král pohoní ... Věna takto se vkládají Nápadové od krále neb mar- krabie takto se vkládají O dědičných zbožích panských O dědičných zbožích pániech prodaji Také kněžím a sedlákóm a těm, jenž vládyky nejsú Dopúštie se tak biskupu smě- nu z desk v jeho práva Tuto o odboji, ač kdo jej učinil.... O platu životniem O opatřenie úředníkóv na zvodech O bránění když se právo do- vede na lidech 35: XIIII 45: XIX 35: 0 45: LXXIIII 35: 0 45: LXXV 35: 0 45: O 35: 0 45: O 35: 0 45: LXXVIII 35: O 45: LXXVIII 35: 0 45:LXXXIIII 35: LXI 45: LXXXIII 35: 0 45: 0 35: 0 45: LXXXVI LXXIII 73 (132) též psáti LXXV 76 74 (134) psát (Že se svědkové i bez přísahy slyší.) Item. Najprvé otá- zati se jich 35: 0 45: LXVI Opětně výsledek není aspoň pro zemské zřízení z roku 1535 uspo- kojující. K tomu však přistupuje další skutečnost, že tuto poznámku můžeme sledovati v Památkách sněmovních až po roce 1535, kdy zřejmě
Strana XLII
XLII Práce kodifikační komise. ukazuje na přípravy pro další zemská zřízení. Rovněž však nepodává nám vysvětlení poznámka nota, která se zřízením z roku 1535 se shoduje pouze ve třech těchto případech: Zahájenie súdu... XXII Přísaha panská.. XXVIII O glejtu při soudu. XXXIIII Naproti tomu ve 12 případech stojí poznámka tato u článků, které do zřízení nepřešly. Konečně je tu řada všelijakých čar, zatrhnutí a značek, z nichž by snad bylo možno vyčísti někdy i písmenu m jako snad zkratku poznámky má státi nebo i dokonce dvě písmeny m s. Případy tyto lze velmi těžko sledovati jednak pro porušení rukopisu, jednak, že není možno bezpečně leckdy stanoviti, kam až označení zasahuje. Sledujeme-li tyto značky pokud jde o zřízení roku 1535, je nutno předem konstatovati, že shoda nebývá vždy úplná. Někdy je článek v zemském zřízení větší, jindy jen podobný, ale to by zajisté nevadilo, protože by šlo tu pouze o excerpty, které redakce mohla značně svou prací změniti. Z těchto důvodů sestavuji přehled obmezeněji proti poznámkám předešlým: XXXXVI XXXXVII XXXXVII Vyd. Kn. Tov. Dem./Brandl. 46/42. čl. 62 47/43. čl. 64. 47/43. čl. 65 Rkp. pag. Název článku: ZZ. 1535: Rkp. pag. XXXXVII Vyd. Kn. Tov. Dem./Brandl. 47/43. čl. 64 Článek: ZZ. 1535: XXXVIII LIII LV LXXVI LXXIX LXXX Zahájenie súdu: část: Po písaři zemském ... 52/48. čl. 73 Kterak se nález pan. píše .. Přísaha . . . proti ustání ... 55/53. čl. 82 Kterak se věna opatrují. 78/77. čl. 138 81/80. čl. 145 O dědicích. 82/81. čl. 149 O pannách do kláštera. . . Poněvadž však stále zbývá nejméně 12 případů, kdy nemůžeme nalézti spojitosti mezi tímto textem a zřízením a nadto značky jsou velmi nejasné a rozmanité, není možno vysloviti bezpečných závěrů ani v tomto případě. XXXII XXIIII CIIII CVI CIX Nemůžeme vůbec uvažovati o poznámce ,psáti“. Pokud jde o části označené poznámkou „Nota“ je to dosti sporné proto, že její význam může býti příliš mnohoznačný, třebas jsou to některé články, které přešly do zřízení, a stejně je tomu tak, i pokud jde o značky. Je to tedy žeň velmi chudá, která neskýtá žádného obrazce o nějakém výpiskovém plánu nebo podobně tím více, že zásadní poznámka má státi nepodává vůbec ničeho. A nelze tudíž jinak, než vypomoci si domněnkou asi takto konstruovanou: Tak jako v Památkách, i v tomto deskovém rukopise touž rukou, týmž písařem byly pro kodifikační komisi označeny některé články, které byly
XLII Práce kodifikační komise. ukazuje na přípravy pro další zemská zřízení. Rovněž však nepodává nám vysvětlení poznámka nota, která se zřízením z roku 1535 se shoduje pouze ve třech těchto případech: Zahájenie súdu... XXII Přísaha panská.. XXVIII O glejtu při soudu. XXXIIII Naproti tomu ve 12 případech stojí poznámka tato u článků, které do zřízení nepřešly. Konečně je tu řada všelijakých čar, zatrhnutí a značek, z nichž by snad bylo možno vyčísti někdy i písmenu m jako snad zkratku poznámky má státi nebo i dokonce dvě písmeny m s. Případy tyto lze velmi těžko sledovati jednak pro porušení rukopisu, jednak, že není možno bezpečně leckdy stanoviti, kam až označení zasahuje. Sledujeme-li tyto značky pokud jde o zřízení roku 1535, je nutno předem konstatovati, že shoda nebývá vždy úplná. Někdy je článek v zemském zřízení větší, jindy jen podobný, ale to by zajisté nevadilo, protože by šlo tu pouze o excerpty, které redakce mohla značně svou prací změniti. Z těchto důvodů sestavuji přehled obmezeněji proti poznámkám předešlým: XXXXVI XXXXVII XXXXVII Vyd. Kn. Tov. Dem./Brandl. 46/42. čl. 62 47/43. čl. 64. 47/43. čl. 65 Rkp. pag. Název článku: ZZ. 1535: Rkp. pag. XXXXVII Vyd. Kn. Tov. Dem./Brandl. 47/43. čl. 64 Článek: ZZ. 1535: XXXVIII LIII LV LXXVI LXXIX LXXX Zahájenie súdu: část: Po písaři zemském ... 52/48. čl. 73 Kterak se nález pan. píše .. Přísaha . . . proti ustání ... 55/53. čl. 82 Kterak se věna opatrují. 78/77. čl. 138 81/80. čl. 145 O dědicích. 82/81. čl. 149 O pannách do kláštera. . . Poněvadž však stále zbývá nejméně 12 případů, kdy nemůžeme nalézti spojitosti mezi tímto textem a zřízením a nadto značky jsou velmi nejasné a rozmanité, není možno vysloviti bezpečných závěrů ani v tomto případě. XXXII XXIIII CIIII CVI CIX Nemůžeme vůbec uvažovati o poznámce ,psáti“. Pokud jde o části označené poznámkou „Nota“ je to dosti sporné proto, že její význam může býti příliš mnohoznačný, třebas jsou to některé články, které přešly do zřízení, a stejně je tomu tak, i pokud jde o značky. Je to tedy žeň velmi chudá, která neskýtá žádného obrazce o nějakém výpiskovém plánu nebo podobně tím více, že zásadní poznámka má státi nepodává vůbec ničeho. A nelze tudíž jinak, než vypomoci si domněnkou asi takto konstruovanou: Tak jako v Památkách, i v tomto deskovém rukopise touž rukou, týmž písařem byly pro kodifikační komisi označeny některé články, které byly
Strana XLIII
Práce kodifikační komise. XLIII považovány za vhodné k zařazení do budoucího zřízení, poznámkou ,má státi'. Tak vznikl jakýsi souběžný plán jako tomu bylo s výpisy z Památek. Ale při redakci textu komise po bližším přihlédnutí neuznala žádný z ozna- čených článků k zařazení do zřízení za způsobilý. Proč, zůstává záhadou a snad by se bylo možno domýšleti, že komise příliš v nich spatřovala vlastní názory Tovačovského, nikoliv usnesení sněmovní, jak jsem se o tom již zmínil. Článek o svobodě markrabství moravského je známý sporný článek, který byl škrtnut pro odpor krále. Není také vyloučeno, že komise svůj názor změnila od prvních přípravných prací, kdy byly v rukopise označeny poznámkou in margine, a na místě přejímání z Knihy Tova- čovského učinila si zásadou, že bude do zřízení přejímat především sně- movní usnesení. Tomuto rozhodnutí nebylo by nic na škodu, že zcela na této zásadě nevytrvala. Přesto se domnívám, že potom, co bylo výše uvedeno, musíme podobně jako tomu bylo v Památkách viděti v článcích označených články v rukopise poznámkou má státi s velkou pravděpodobností část pracovního plánu kodifikační komise. Zůstalo ovšem jen při plánu a abychom zjistili, co skutečně komise převzala z Knihy Tovačovského do zřízení, musíme zvoliti postup rozboru zřízení. Poměrně velmi nesnadno zjistíme, jakým způsobem postupovala komise při přejímání látky z Knihy Tovačovského do svého elaborátu. Obvykle se poukazuje k tomu, že obsahem zřízení z roku 1535 je vlastně řád zemského soudu, jak vlastně také naznačuje i podtitul tisku zemského zřízení (zřízení markrabství moravského o soudu zemském ...). Již tato okolnost nasvědčuje, že komise zaujala ke Knize Tovačovské určitě vyhraněné stanovisko, což jednak vyplývá z látky, kterou komise z ní vybrala, jednak i ze srovnání s názvem Knihy Tovačovské, která se buď označuje jako sepsání nebo jako pamět, 31 a to vždy s bližším označením, kterým se poukazuje na mnohem širší obsah pojednání než o soudním řádu. Že by takové obmezení na proces v zemském zřízení, kde vskutku tato látka převažuje, bylo ve směrnicích kodifikačních snah moravských stavů, pověděl jsem již dříve, ale nesmíme zapomenouti, že se ve zřízení vyskytují i články o jiných věcech než o procesu. Z rozboru látky, jak jsme si jej přehlédli dříve, také vyplývá, že komise záměrně vybírala z Knihy Tovačovské. Složitější řešení je dáno dosti známou skutečností, že zemská zřízení velmi hojně opakovala text Knihy Tovačovské, která pravděpodobně podle dřívějšího našeho rozboru na mnoha místech opakovala sněmovní usnesení. Takovým jasným případem je na příklad způsob zahájení zemského soudu (Soud se takto zahajuje), který máme doložen jak v Knize Tovačovské (Brandlova vyd. kapitola 62.), tak k roku 1481. 6. ledna na sněmu v Olo- 31. Srov, k tomu, co jsem o tomto označení (paměti úředníků!) pověděl ve svém článku sborníku Naše právo a stát, 1928 „České právní knihy v době předhusitské“, str. 26 a násl.
Práce kodifikační komise. XLIII považovány za vhodné k zařazení do budoucího zřízení, poznámkou ,má státi'. Tak vznikl jakýsi souběžný plán jako tomu bylo s výpisy z Památek. Ale při redakci textu komise po bližším přihlédnutí neuznala žádný z ozna- čených článků k zařazení do zřízení za způsobilý. Proč, zůstává záhadou a snad by se bylo možno domýšleti, že komise příliš v nich spatřovala vlastní názory Tovačovského, nikoliv usnesení sněmovní, jak jsem se o tom již zmínil. Článek o svobodě markrabství moravského je známý sporný článek, který byl škrtnut pro odpor krále. Není také vyloučeno, že komise svůj názor změnila od prvních přípravných prací, kdy byly v rukopise označeny poznámkou in margine, a na místě přejímání z Knihy Tova- čovského učinila si zásadou, že bude do zřízení přejímat především sně- movní usnesení. Tomuto rozhodnutí nebylo by nic na škodu, že zcela na této zásadě nevytrvala. Přesto se domnívám, že potom, co bylo výše uvedeno, musíme podobně jako tomu bylo v Památkách viděti v článcích označených články v rukopise poznámkou má státi s velkou pravděpodobností část pracovního plánu kodifikační komise. Zůstalo ovšem jen při plánu a abychom zjistili, co skutečně komise převzala z Knihy Tovačovského do zřízení, musíme zvoliti postup rozboru zřízení. Poměrně velmi nesnadno zjistíme, jakým způsobem postupovala komise při přejímání látky z Knihy Tovačovského do svého elaborátu. Obvykle se poukazuje k tomu, že obsahem zřízení z roku 1535 je vlastně řád zemského soudu, jak vlastně také naznačuje i podtitul tisku zemského zřízení (zřízení markrabství moravského o soudu zemském ...). Již tato okolnost nasvědčuje, že komise zaujala ke Knize Tovačovské určitě vyhraněné stanovisko, což jednak vyplývá z látky, kterou komise z ní vybrala, jednak i ze srovnání s názvem Knihy Tovačovské, která se buď označuje jako sepsání nebo jako pamět, 31 a to vždy s bližším označením, kterým se poukazuje na mnohem širší obsah pojednání než o soudním řádu. Že by takové obmezení na proces v zemském zřízení, kde vskutku tato látka převažuje, bylo ve směrnicích kodifikačních snah moravských stavů, pověděl jsem již dříve, ale nesmíme zapomenouti, že se ve zřízení vyskytují i články o jiných věcech než o procesu. Z rozboru látky, jak jsme si jej přehlédli dříve, také vyplývá, že komise záměrně vybírala z Knihy Tovačovské. Složitější řešení je dáno dosti známou skutečností, že zemská zřízení velmi hojně opakovala text Knihy Tovačovské, která pravděpodobně podle dřívějšího našeho rozboru na mnoha místech opakovala sněmovní usnesení. Takovým jasným případem je na příklad způsob zahájení zemského soudu (Soud se takto zahajuje), který máme doložen jak v Knize Tovačovské (Brandlova vyd. kapitola 62.), tak k roku 1481. 6. ledna na sněmu v Olo- 31. Srov, k tomu, co jsem o tomto označení (paměti úředníků!) pověděl ve svém článku sborníku Naše právo a stát, 1928 „České právní knihy v době předhusitské“, str. 26 a násl.
Strana XLIV
XLIV Práce kodifikační komise. mouci32 a konečně v našem zřízení (čl. 15.). Toto přejímání ustálených formulí není však bezpečným vodítkem, protože se soudní formule udržo- valy nezměněné vždy velmi dlouhou dobu. Spolehlivější jsou ta místa, na nichž můžeme sledovati vývoj některého předpisu.33 Tím také poznáme i práci komise. Vedle dosti rozsáhlých příkladů, které právě pro svou obsáhlost nejsou dosti názorné, budiž dovoleno ukázati aspoň na jeden. Je to článek 23. (Do kláštera, kdež soud zahájený jest), který můžeme sledo- vati v jeho 2. odstavci v Knize Tovačovské (kap. 63. Brandlova vydání a str. 46. Demuthova vydání), ve sněmovním usnesení z roku 1524. 11. listo- padu (vyd. Kameníček v AČ. XI. 349. č. 7.), dále v Knize Drnovské (vyd. Brandlova str. 32.) a v textu zemského zřízení z roku 1535 (čl. 23.): Kn. Tov. Také v tom pokoji a místě súdném, kdež súd zahájený jest, nemá žádný jiný oruží branného neb braní míti, bud kordu neb meče, leč pán který pro ozdo- bu jakú déčku pan- skú vedlé obyčeje panského. Sněm 1524 Na tom zuostáno, aby žádný z panuov a z rytířstva, ani z jiných stavuov z žádnú braní při soudu zemském, ani při sněmu obecním do kláštera ani v městě nechodil kro- mě panuo soudcí, kteří v soudu sedají. Pakli by kdo proti tomuto zřízení uči- nil, ten aby 5 kop gr. dal. Kn. Drn. Také v tom pokoji a místě soudném, kdež soud zahájen jest, nemá žádný jiný oruží branného neb braně míti, bud kordu neb meče, leč pán který pro ozdo- bu jakú déčku na pásku vedlé obyčeje panského. ZZ. 1535. A do toho okršlku klášterského nemá žádný jiného oruží branného neb braní miti, leč páni soudcé vedlé obyčeje staré- ho. Pakli by se kto tak nezachoval a do okršlku klášterského kromě panuov soud- cí s jakoužkoli braní všel, ta jemu má vzata býti a pokuty pět kop gr. aby dal, prvé než se soud vzdá . . . . Není mnoho článků v konečném elaborátu komise, kde se doslovně opakuje text Knihy Tovačovské a tu ještě nemůžeme bezpečně říci, zda jejich počet by se nezmenšil, kdybychom přesně věděli, co opakoval To- vačovský ze starších sněmovních usnesení.34 V mnoha případech však při přejímání textů shodných s Knihou Tovačovskou jednak komise opakovala některé články sněmovní, které se shodovaly textově s Knihou Tovačovskou, a jednak znění z této Knihy zpracovávala. Takovým příkladem je článek 20. o poklidu, v němž si komise vzala za vzor text Knihy Tovačovské (Brandlova vyd. str. 54. kap. 83.). Poněvadž však v letech třicátých 16. století nebyly již vedeny t. zv. knihy poklidné, komise text zkrátila a znovu upravila.35 Zajímavý, ale nám již známý zjev, je v tomto případě to, že se komise neobrátila k textu Knihy Drnovské a stejně tak tomu bylo i při článku 21. 32. Vyd. AČ. X. 283. čís. XLVI. 2. 33. Podrobnosti jsou uvedeny v poznámkách ve vydání. Zde se obmezuji pouze na příklad. 34. Rozhodnouti toto by bylo možno až po novém kritickém vydání Knihy Tovačovské. 35. Viz poznámku u uvedeného článku.
XLIV Práce kodifikační komise. mouci32 a konečně v našem zřízení (čl. 15.). Toto přejímání ustálených formulí není však bezpečným vodítkem, protože se soudní formule udržo- valy nezměněné vždy velmi dlouhou dobu. Spolehlivější jsou ta místa, na nichž můžeme sledovati vývoj některého předpisu.33 Tím také poznáme i práci komise. Vedle dosti rozsáhlých příkladů, které právě pro svou obsáhlost nejsou dosti názorné, budiž dovoleno ukázati aspoň na jeden. Je to článek 23. (Do kláštera, kdež soud zahájený jest), který můžeme sledo- vati v jeho 2. odstavci v Knize Tovačovské (kap. 63. Brandlova vydání a str. 46. Demuthova vydání), ve sněmovním usnesení z roku 1524. 11. listo- padu (vyd. Kameníček v AČ. XI. 349. č. 7.), dále v Knize Drnovské (vyd. Brandlova str. 32.) a v textu zemského zřízení z roku 1535 (čl. 23.): Kn. Tov. Také v tom pokoji a místě súdném, kdež súd zahájený jest, nemá žádný jiný oruží branného neb braní míti, bud kordu neb meče, leč pán který pro ozdo- bu jakú déčku pan- skú vedlé obyčeje panského. Sněm 1524 Na tom zuostáno, aby žádný z panuov a z rytířstva, ani z jiných stavuov z žádnú braní při soudu zemském, ani při sněmu obecním do kláštera ani v městě nechodil kro- mě panuo soudcí, kteří v soudu sedají. Pakli by kdo proti tomuto zřízení uči- nil, ten aby 5 kop gr. dal. Kn. Drn. Také v tom pokoji a místě soudném, kdež soud zahájen jest, nemá žádný jiný oruží branného neb braně míti, bud kordu neb meče, leč pán který pro ozdo- bu jakú déčku na pásku vedlé obyčeje panského. ZZ. 1535. A do toho okršlku klášterského nemá žádný jiného oruží branného neb braní miti, leč páni soudcé vedlé obyčeje staré- ho. Pakli by se kto tak nezachoval a do okršlku klášterského kromě panuov soud- cí s jakoužkoli braní všel, ta jemu má vzata býti a pokuty pět kop gr. aby dal, prvé než se soud vzdá . . . . Není mnoho článků v konečném elaborátu komise, kde se doslovně opakuje text Knihy Tovačovské a tu ještě nemůžeme bezpečně říci, zda jejich počet by se nezmenšil, kdybychom přesně věděli, co opakoval To- vačovský ze starších sněmovních usnesení.34 V mnoha případech však při přejímání textů shodných s Knihou Tovačovskou jednak komise opakovala některé články sněmovní, které se shodovaly textově s Knihou Tovačovskou, a jednak znění z této Knihy zpracovávala. Takovým příkladem je článek 20. o poklidu, v němž si komise vzala za vzor text Knihy Tovačovské (Brandlova vyd. str. 54. kap. 83.). Poněvadž však v letech třicátých 16. století nebyly již vedeny t. zv. knihy poklidné, komise text zkrátila a znovu upravila.35 Zajímavý, ale nám již známý zjev, je v tomto případě to, že se komise neobrátila k textu Knihy Drnovské a stejně tak tomu bylo i při článku 21. 32. Vyd. AČ. X. 283. čís. XLVI. 2. 33. Podrobnosti jsou uvedeny v poznámkách ve vydání. Zde se obmezuji pouze na příklad. 34. Rozhodnouti toto by bylo možno až po novém kritickém vydání Knihy Tovačovské. 35. Viz poznámku u uvedeného článku.
Strana XLV
Práce kodifikační komise. XLV o poručnících v póhonu. V obou případech se zřízení tedy vrací k textu staršímu. Tentýž zjev se opakuje v dosti častých případech. Tak v čl. 44. o svě- domí městském je tento odklon od Knihy Drnovské ještě patrnější potud, že komise radši sáhla ke konkrétnímu a staršímu rozhodnutí z roku 1512, jehož znění poněkud upravila, než by byla vzala obecnější text Knihy Drnovské. Snad také k rozhodnutí ve prospěch starší knihy Tovačovské proti Drnovské vedla i okolnost, že Drnovská má někdy širší znění než Tovačovská zcela nepochybně od Ctibora Drnovského, který vložil sem svoje vlastní názory, které ovšem komise nemohla reprodukovati ve zřízení.36 Ne neposledním důvodem dále, proč se komise pro zemské zřízení opírala o Knihu Tovačovskou, jsou některé změny v Knize Drnovské proti Tovačovské, které se nepochybně zástupcům stavovským zdály příliš vzdálenými od smyslu, který chtěli stavové svým usnesením dáti a tedy jaksi měnily úmysl zákonodárcův. Dobrým příkladem, jak touž otázku pojala Kniha Tovačovská, dále Drnovská a konečně komise pro text zemského zřízení, nám může býti čl. 30. nález od obojí strany přijat a držán býti má: Kn. Tov. 49. kap. 74. Nález panský, když se přečte, ten má od obojí strany přijat a držán býti a bude-li která strana žádati jeho pří- pisu, má jí dán býti. Pakli by která strana nálezu držeti nechtěla neb se kam na které jiné právo odvolala, ta má rathúzem kázána býti a na milosti král. a panské býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest panóm pilná po- třeba, pro své duše a jich za- vedení nálezy spravedlivé či- niti a na ně se dobře rozpo- mínati. Kn. Drn. 36. ZZ. 1535: čl. 30. Nález panský, když již Nález pans., když se pře- napsán jest a již se přečte, čte, ten má od obojí strany přijat a držán býti a bude-li ten již nemůže změněn býti a má od obou stran držán která strana žádati jeho pří- a zachován býti a žádá-li pisu, má jí dán býti. Pakli která strana jeho výpisu, má by která strana nálezu držeti jí dán býti. Pakli by která nechtěla neb se kam jinam na strana nálezu držeti nechtěla jiné právo odvolala, ta má neb se kam na jiné právo rathouzem kázána býti a na milosti král. a pan. býti a odvolala, ten má rathúzem proto nálezu dosti učiniti. trestán býti a na milosti král. Protož jest panóm soudcím a pan, býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest pa- pilná potřeba pro své duše nům potřebí pro své duše a zavedení nálezy spravedlivé jich zavedení nálezy spra- činiti a na ně se dobře roz- vedlivé činiti a na ně se dobře mýšleti a rozpomínati. rozpomínati. Obdobných případů je dostatek. Tak na př. v čl. 120. o věnných právích, nebo v čl. 127. o žádaní dílu na bratru. Pro příklad, jak se úmyslně vzdalovala komise textace Knihy Drnovské, jsou články 65. o odložení soudu, nebo 75. o neobyčejném odpuštění i 76. o závadních sedlácích, dále 105. o sirotčích penězích, kde komise článek ve zřízení sestavila z některých částí Knihy Tovačovské, ač vlastně Drnovská měla tuto otázku zahrnutu jediným článkem. Naproti tomu je velmi málo míst, kde se opírala komise přímo o Knihu Drnovskou, jako tomu je třebas v čl. 18. (příčiny proti ustání), 36. Na př. čl. 3, 4, atp.
Práce kodifikační komise. XLV o poručnících v póhonu. V obou případech se zřízení tedy vrací k textu staršímu. Tentýž zjev se opakuje v dosti častých případech. Tak v čl. 44. o svě- domí městském je tento odklon od Knihy Drnovské ještě patrnější potud, že komise radši sáhla ke konkrétnímu a staršímu rozhodnutí z roku 1512, jehož znění poněkud upravila, než by byla vzala obecnější text Knihy Drnovské. Snad také k rozhodnutí ve prospěch starší knihy Tovačovské proti Drnovské vedla i okolnost, že Drnovská má někdy širší znění než Tovačovská zcela nepochybně od Ctibora Drnovského, který vložil sem svoje vlastní názory, které ovšem komise nemohla reprodukovati ve zřízení.36 Ne neposledním důvodem dále, proč se komise pro zemské zřízení opírala o Knihu Tovačovskou, jsou některé změny v Knize Drnovské proti Tovačovské, které se nepochybně zástupcům stavovským zdály příliš vzdálenými od smyslu, který chtěli stavové svým usnesením dáti a tedy jaksi měnily úmysl zákonodárcův. Dobrým příkladem, jak touž otázku pojala Kniha Tovačovská, dále Drnovská a konečně komise pro text zemského zřízení, nám může býti čl. 30. nález od obojí strany přijat a držán býti má: Kn. Tov. 49. kap. 74. Nález panský, když se přečte, ten má od obojí strany přijat a držán býti a bude-li která strana žádati jeho pří- pisu, má jí dán býti. Pakli by která strana nálezu držeti nechtěla neb se kam na které jiné právo odvolala, ta má rathúzem kázána býti a na milosti král. a panské býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest panóm pilná po- třeba, pro své duše a jich za- vedení nálezy spravedlivé či- niti a na ně se dobře rozpo- mínati. Kn. Drn. 36. ZZ. 1535: čl. 30. Nález panský, když již Nález pans., když se pře- napsán jest a již se přečte, čte, ten má od obojí strany přijat a držán býti a bude-li ten již nemůže změněn býti a má od obou stran držán která strana žádati jeho pří- a zachován býti a žádá-li pisu, má jí dán býti. Pakli která strana jeho výpisu, má by která strana nálezu držeti jí dán býti. Pakli by která nechtěla neb se kam jinam na strana nálezu držeti nechtěla jiné právo odvolala, ta má neb se kam na jiné právo rathouzem kázána býti a na milosti král. a pan. býti a odvolala, ten má rathúzem proto nálezu dosti učiniti. trestán býti a na milosti král. Protož jest panóm soudcím a pan, býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest pa- pilná potřeba pro své duše nům potřebí pro své duše a zavedení nálezy spravedlivé jich zavedení nálezy spra- činiti a na ně se dobře roz- vedlivé činiti a na ně se dobře mýšleti a rozpomínati. rozpomínati. Obdobných případů je dostatek. Tak na př. v čl. 120. o věnných právích, nebo v čl. 127. o žádaní dílu na bratru. Pro příklad, jak se úmyslně vzdalovala komise textace Knihy Drnovské, jsou články 65. o odložení soudu, nebo 75. o neobyčejném odpuštění i 76. o závadních sedlácích, dále 105. o sirotčích penězích, kde komise článek ve zřízení sestavila z některých částí Knihy Tovačovské, ač vlastně Drnovská měla tuto otázku zahrnutu jediným článkem. Naproti tomu je velmi málo míst, kde se opírala komise přímo o Knihu Drnovskou, jako tomu je třebas v čl. 18. (příčiny proti ustání), 36. Na př. čl. 3, 4, atp.
Strana XLVI
XLVI Práce kodifikační komise. kde sice základním vzorem je Kniha Tovačovská, ale vlastní uspořádání textu bylo provedeno podle Knihy Drnovské. Již z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že se komise snažila zcela promyšleně při práci kodifikační provést i reformu. Dobrým vysvědčením její práce jsou ta místa konečného vypracování, kde usilovala o přesnější formulaci. Tak především v čl. 4. o póhonech, jak se roznášeti mají, rozřešila komise spornou otázku půhončích v brněnském kraji, což bylo důležité, poněvadž, jak zřízení opakuje po Knize Tovačovské, v olomúckém právě jsú póhončí, ješto na to zpupné dědiny mají. Ctibor Tovačovský patrně si s touto otázkou nevěděl rady37 a tak komise definitivně rozhodla tento spor, že na Brněnsku funkci půhončích zastávají poslové, kterým stanovila pevné sazby. Obdobným příkladem takovýchto přesnějších textací je dále čl. 18. (Příčiny proti ustání . . .), kde komise zavedla trojí lhůty pro nestání, dále čl. 82. o poručenství a 83., že bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. Komise velmi uvážlivě však doplňovala i starší ustanovení. Tak na př. v čl. 10. o póhonech na potvor první odstavec převzala z Knihy Tova- čovské, ale k němu přidala jako odstavec druhý sněmovní článek z roku 1531. 31. července a jistě velmi vhodně, protože se tím doplňovala mezera v dosavadním právu a dávalo soudu právo i povinnost uvažovati o bez- předmětných půhonech. Podobně i na konci čl. 19. (přísaha nemocného) provedla samostatnou textaci, jako ve článku 125. (Lidé se táhnou na statky dědictvím ...), kde komise rozvedla znění z Knihy Tovačovské. Nejvíce vyniká práce komise tam, kde jde o články nové, pro něž ne- máme staršího dokladu. Jsou to články o nichž se přímo musíme domnívati, že vznikly teprve roku 1535. Je pro řešení této otázky podstatnou závadou, že o nich mlčí i Památky, ač leckdy jde o články velké důležitosti právní i politické. Nelze se jinak domýšleti, než že komise svůj elaborát předložila buď sněmu v celku aneb že byla zmocněna provést tyto změny. Ani o tom ne- máme zpráv. Takovým článkem je čl. 6. z těchto artikulů král ... poháněti se má, který navazuje na předchozí článek o půhonech na krále. V článku 6. se vypočítávají případy, v nichž král může býti poháněn a tedy se vlastně vy- mezuje i předchozímu článku věcná příslušnost.38 Stejně tak se samostatná koncepce komise projevuje v článku 25. O místa při soudu, který je vhodným doplňkem a spojkou mezi články předchozími a následujícími. Za zmínku stojí také čl. 87. o odpovědníky a nepřátely, který je koncipován podle něja- kého konkrétního případu, nám však dosud neznámého. Komise pro nové zřízení koncipovala nepochybně sama také některé články proto, že v systematice celého díla nutně potřebovala takovýchto spojek, aby nenastaly mezery. Články ty mají velmi často spíše povahu vý- 37. Viz k tomu pozn. 9. u uved. článku. Tov. kn. praví na tomto místě: Ale v kraji brněnském o některých také slyšeti póhončích, ale ti se tím tají, i má se na to ptáno býti. 38. O politickém pozadí srov. poznámky při čl. 5. a 6.
XLVI Práce kodifikační komise. kde sice základním vzorem je Kniha Tovačovská, ale vlastní uspořádání textu bylo provedeno podle Knihy Drnovské. Již z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že se komise snažila zcela promyšleně při práci kodifikační provést i reformu. Dobrým vysvědčením její práce jsou ta místa konečného vypracování, kde usilovala o přesnější formulaci. Tak především v čl. 4. o póhonech, jak se roznášeti mají, rozřešila komise spornou otázku půhončích v brněnském kraji, což bylo důležité, poněvadž, jak zřízení opakuje po Knize Tovačovské, v olomúckém právě jsú póhončí, ješto na to zpupné dědiny mají. Ctibor Tovačovský patrně si s touto otázkou nevěděl rady37 a tak komise definitivně rozhodla tento spor, že na Brněnsku funkci půhončích zastávají poslové, kterým stanovila pevné sazby. Obdobným příkladem takovýchto přesnějších textací je dále čl. 18. (Příčiny proti ustání . . .), kde komise zavedla trojí lhůty pro nestání, dále čl. 82. o poručenství a 83., že bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. Komise velmi uvážlivě však doplňovala i starší ustanovení. Tak na př. v čl. 10. o póhonech na potvor první odstavec převzala z Knihy Tova- čovské, ale k němu přidala jako odstavec druhý sněmovní článek z roku 1531. 31. července a jistě velmi vhodně, protože se tím doplňovala mezera v dosavadním právu a dávalo soudu právo i povinnost uvažovati o bez- předmětných půhonech. Podobně i na konci čl. 19. (přísaha nemocného) provedla samostatnou textaci, jako ve článku 125. (Lidé se táhnou na statky dědictvím ...), kde komise rozvedla znění z Knihy Tovačovské. Nejvíce vyniká práce komise tam, kde jde o články nové, pro něž ne- máme staršího dokladu. Jsou to články o nichž se přímo musíme domnívati, že vznikly teprve roku 1535. Je pro řešení této otázky podstatnou závadou, že o nich mlčí i Památky, ač leckdy jde o články velké důležitosti právní i politické. Nelze se jinak domýšleti, než že komise svůj elaborát předložila buď sněmu v celku aneb že byla zmocněna provést tyto změny. Ani o tom ne- máme zpráv. Takovým článkem je čl. 6. z těchto artikulů král ... poháněti se má, který navazuje na předchozí článek o půhonech na krále. V článku 6. se vypočítávají případy, v nichž král může býti poháněn a tedy se vlastně vy- mezuje i předchozímu článku věcná příslušnost.38 Stejně tak se samostatná koncepce komise projevuje v článku 25. O místa při soudu, který je vhodným doplňkem a spojkou mezi články předchozími a následujícími. Za zmínku stojí také čl. 87. o odpovědníky a nepřátely, který je koncipován podle něja- kého konkrétního případu, nám však dosud neznámého. Komise pro nové zřízení koncipovala nepochybně sama také některé články proto, že v systematice celého díla nutně potřebovala takovýchto spojek, aby nenastaly mezery. Články ty mají velmi často spíše povahu vý- 37. Viz k tomu pozn. 9. u uved. článku. Tov. kn. praví na tomto místě: Ale v kraji brněnském o některých také slyšeti póhončích, ale ti se tím tají, i má se na to ptáno býti. 38. O politickém pozadí srov. poznámky při čl. 5. a 6.
Strana XLVII
Práce kodifikační komise. XLVII kladů než norem a to se projevuje i v jejich stylu. Příkladem budiž tu článek 14. Páni soudcé co první den jednati mají nebo článek 27. Když se póhon pro- žaluje. Na komisi působila jako vzor, pokud jde o tyto spojovací články, patrně Kniha Tovačovská. Naše zřízení zemská tím dostávají povahu ja- kýchsi úředních poučných příruček, rukovětí, a tedy se vřazují do způsobu tehdejší kodifikace. Proti tomuto druhu článků stojí jiné, které komise sice sama konci- povala, ale na základě staršího materiálu. K jejich typu patří patrně hlavně článek 102. o ulouzení zdávané ženy, v němž se nám projevují zcela jasně po- měry selského poddanství v této době. Článek 112. (na vína a na obilé žádný puojčovati nemá) je sice sporný, pokud jde o jeho bezpečné datování, ale i on zapadá přesně do doby kolem roku 1535, takže si jeho textaci zřejmě vynutily soudobé poměry hospodářské. Samostatnou prací komise vznikalo nepochybně přepracování někte- rých částí těch článků, které již v době příprav pro nové zřízení nevyhovo- valy plně potřebám. Tak v článku 35. (soudcé po odložení pře atd.) byla změ- něna sankce vzoru sněmovního článku ponecháním volného uvážení hejt- manovi a soudcům, podobně jako to komise učinila při následujícím článku 36. (z kterých příčin pp. soudce z soudu vyvstávati mají) a obdobně i stran sankce upravilo text v čl. 37. (z pp. soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá), vždy na základě vzoru sněmovního unesení z roku 1531. Komise se však neuzavírala i velmi složitým kompilacím. Tak v člán- ku 43., jak se svědkové stavěti mají, první tři odstavce jsou vzaty ze sněmu roku 1531, další text navazuje na zřízení z roku 1516, dále na sněmy roku 1518, 1520 a 1529, při čemž si však stále kompilátoři zachovali samostat- nost v textaci, zejména na konci uvedeného článku. Podobně spojením textů ze sněmů 1511 a 1531 vyplynul komisi článek 57. o nářku cti.39 Jiný příklad velmi dovedné kompilace máme v článku 67. o posudku, kde jeho prvý od- stavec byl textován podle sněmu z roku 1524, další druhý a třetí odstavec podle sněmu 1523 a konečně čtvrtý a pátý podle sněmu roku 1512. Že ko- misi k této pracné kompilaci vedla nutnost, toho svědectvím je srovnání s Knihou Tovačovskou, v níž se rozhodnutí o datech ponechává soudu a uvádí se pouze dosavadní prakse. K obdobné velmi nesnadné a složité kom- pilaci poukazuji při článku 111. o židy a jejich lichvy, kde se nám dokonce asi v poznámkách in margine Památek projevuje, s jakými rozpaky a s jakou se komise rozvahou na konec dopracovala konečného znění. Nelze však všude bezpečně zjistiti, jak při kompilační práci komise pokračovala, protože nemáme vždy dochovány texty norem, které pozděj- šími ustanoveními, zejména zemskými zřízeními, byly derogovány. Tak je tomu na příklad při článku 50. o póhon na rukojmie, který nepochybně vznikl sloučením některých předpisů tehdejší doby, jimiž byl upraven institut t. zv. ležení (einlager, obstagium). Podobně i v posledních závěrečných člán- 39. O podrobnostech viz průvodní poznámky k uvedeným článkům.
Práce kodifikační komise. XLVII kladů než norem a to se projevuje i v jejich stylu. Příkladem budiž tu článek 14. Páni soudcé co první den jednati mají nebo článek 27. Když se póhon pro- žaluje. Na komisi působila jako vzor, pokud jde o tyto spojovací články, patrně Kniha Tovačovská. Naše zřízení zemská tím dostávají povahu ja- kýchsi úředních poučných příruček, rukovětí, a tedy se vřazují do způsobu tehdejší kodifikace. Proti tomuto druhu článků stojí jiné, které komise sice sama konci- povala, ale na základě staršího materiálu. K jejich typu patří patrně hlavně článek 102. o ulouzení zdávané ženy, v němž se nám projevují zcela jasně po- měry selského poddanství v této době. Článek 112. (na vína a na obilé žádný puojčovati nemá) je sice sporný, pokud jde o jeho bezpečné datování, ale i on zapadá přesně do doby kolem roku 1535, takže si jeho textaci zřejmě vynutily soudobé poměry hospodářské. Samostatnou prací komise vznikalo nepochybně přepracování někte- rých částí těch článků, které již v době příprav pro nové zřízení nevyhovo- valy plně potřebám. Tak v článku 35. (soudcé po odložení pře atd.) byla změ- něna sankce vzoru sněmovního článku ponecháním volného uvážení hejt- manovi a soudcům, podobně jako to komise učinila při následujícím článku 36. (z kterých příčin pp. soudce z soudu vyvstávati mají) a obdobně i stran sankce upravilo text v čl. 37. (z pp. soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá), vždy na základě vzoru sněmovního unesení z roku 1531. Komise se však neuzavírala i velmi složitým kompilacím. Tak v člán- ku 43., jak se svědkové stavěti mají, první tři odstavce jsou vzaty ze sněmu roku 1531, další text navazuje na zřízení z roku 1516, dále na sněmy roku 1518, 1520 a 1529, při čemž si však stále kompilátoři zachovali samostat- nost v textaci, zejména na konci uvedeného článku. Podobně spojením textů ze sněmů 1511 a 1531 vyplynul komisi článek 57. o nářku cti.39 Jiný příklad velmi dovedné kompilace máme v článku 67. o posudku, kde jeho prvý od- stavec byl textován podle sněmu z roku 1524, další druhý a třetí odstavec podle sněmu 1523 a konečně čtvrtý a pátý podle sněmu roku 1512. Že ko- misi k této pracné kompilaci vedla nutnost, toho svědectvím je srovnání s Knihou Tovačovskou, v níž se rozhodnutí o datech ponechává soudu a uvádí se pouze dosavadní prakse. K obdobné velmi nesnadné a složité kom- pilaci poukazuji při článku 111. o židy a jejich lichvy, kde se nám dokonce asi v poznámkách in margine Památek projevuje, s jakými rozpaky a s jakou se komise rozvahou na konec dopracovala konečného znění. Nelze však všude bezpečně zjistiti, jak při kompilační práci komise pokračovala, protože nemáme vždy dochovány texty norem, které pozděj- šími ustanoveními, zejména zemskými zřízeními, byly derogovány. Tak je tomu na příklad při článku 50. o póhon na rukojmie, který nepochybně vznikl sloučením některých předpisů tehdejší doby, jimiž byl upraven institut t. zv. ležení (einlager, obstagium). Podobně i v posledních závěrečných člán- 39. O podrobnostech viz průvodní poznámky k uvedeným článkům.
Strana XLVIII
XLVIII Systematika. cích (od čl. 136.) asi komise leccos upravovala, třebas tu otiskuje starší sně- movní články nebo texty listin, ale nedopátráme se jistoty, protože i některé originály listin se na naši dobu již nezachovaly.40 I tak se můžeme odvážit závěrečného úsudku, že komise pro nové zemské zřízení pracovala poměrně dobře a hlavně máme nepochybně zjištěnu její dobrou snahu, vypracovati zřízení co nejlépe. Tomu nevadí, že leckdy pochybila, neboť kodifikační práce není nikdy snadná a komise si ji neulehčovala, nýbrž spíše ztěžovala potud, že se zároveň pokusila některá ustanovení revidovati a je zdokona- lovati. Zbývá ještě si povšimnouti systematiky čili podle kterého pořadí komise seřadila sebraný materiál. Zhruba by bylo možno poukázati již na zjev nám známý, že celé části z Knihy Tovačovské i z pozdějších zřízení byly do ela- borátu komise přejímány, třebas byl měněn leckdy pořad jejich článků. Protože většina zemských zřízení, šlo-li o obsáhlejší sněmovní unesení, se přidržovala přibližně systematiky Knihy Tovačovské, bylo by možno v hru- bých rysech označiti systematiku nového zřízení jako obdobnou systema- tice Knihy Tovačovské. Není ovšem vyloučeno, že tato systematika není již v práci Tovačovského původní, nýbrž že ji převzal a jen doplnil ze starších sněmovních usnesení a landfrýdů nebo z nějakých, nám dosud neznámých příruček. Nepřísluší však na tomto místě řešiti otázku systematiky Knihy Tovačovské a také pro zřízení z roku 1535 dostačí, vycházíme-li z Knihy Tovačovské.41 Ale tento nárys je v podrobnostech zřejmě nedokonalý. Vyniklo již z roz- boru materiálu, že nebylo vždy zachováváno pořadí článků Knihy Tovačov- ské. Tak na příklad až do článku 21. (O poručnících v póhonu) bylo dodrženo pořadí kapitol z Knihy (podle Brandlova vydání až do kapitoly 84.), ale pak se od článku 22. (Když král neb markrabí při soudu jest) vrací pořadí podle Knihy zpět (ke kapitole 63.) a načíná se tak vlastně nová řada. Na to násle- duje však veliká mezera, kdy se zřízení vůbec neopírá o Knihu, nýbrž o poz- dější zřízení (mezi články 34. až 50.), což se s nepatrnou přestávkou dvou článků 51. a 52., které jsou podle Knihy (kapitoly 185.), opakuje až do člán- ku 66. (Kterak se soud rozdává a ustané zapisují), od kdy pak znovu zřízení čerpá z Knihy Tovačovské s některými a to dosti značnými přestávkami42 až na konec. Snad i tento obrazec dostačí ke zdokonalení náčrtku systematiky zří- zení, pokud jde o jeho poměr k tovačovskému vzoru. Mnohem je však těžší zjistiti, jakými směrnicemi se řídili kodifikátoři při sestavování materiálu ze 40. Podrobnosti viz při jednotlivých článcích. 41. Není vyloučeno a vlastně je velmi pravděpodobno, že Kn. Tov., podobně asi jako dílo Všehrdovo následovalo systematiku Justiniánovy kodifikace, jak na to poukázal Mil. Stieber, Systematika zákoníků střední Evropy (Sborník věd práv. a stát. XXII. 1922) zvl. str. 236. násl. Definitivní odpověď bude možno dáti zase až po kritickém vydání Kn. Tov. 42. To jsou hlavně tyto: 78.—103., 106.—114., 116.—119.
XLVIII Systematika. cích (od čl. 136.) asi komise leccos upravovala, třebas tu otiskuje starší sně- movní články nebo texty listin, ale nedopátráme se jistoty, protože i některé originály listin se na naši dobu již nezachovaly.40 I tak se můžeme odvážit závěrečného úsudku, že komise pro nové zemské zřízení pracovala poměrně dobře a hlavně máme nepochybně zjištěnu její dobrou snahu, vypracovati zřízení co nejlépe. Tomu nevadí, že leckdy pochybila, neboť kodifikační práce není nikdy snadná a komise si ji neulehčovala, nýbrž spíše ztěžovala potud, že se zároveň pokusila některá ustanovení revidovati a je zdokona- lovati. Zbývá ještě si povšimnouti systematiky čili podle kterého pořadí komise seřadila sebraný materiál. Zhruba by bylo možno poukázati již na zjev nám známý, že celé části z Knihy Tovačovské i z pozdějších zřízení byly do ela- borátu komise přejímány, třebas byl měněn leckdy pořad jejich článků. Protože většina zemských zřízení, šlo-li o obsáhlejší sněmovní unesení, se přidržovala přibližně systematiky Knihy Tovačovské, bylo by možno v hru- bých rysech označiti systematiku nového zřízení jako obdobnou systema- tice Knihy Tovačovské. Není ovšem vyloučeno, že tato systematika není již v práci Tovačovského původní, nýbrž že ji převzal a jen doplnil ze starších sněmovních usnesení a landfrýdů nebo z nějakých, nám dosud neznámých příruček. Nepřísluší však na tomto místě řešiti otázku systematiky Knihy Tovačovské a také pro zřízení z roku 1535 dostačí, vycházíme-li z Knihy Tovačovské.41 Ale tento nárys je v podrobnostech zřejmě nedokonalý. Vyniklo již z roz- boru materiálu, že nebylo vždy zachováváno pořadí článků Knihy Tovačov- ské. Tak na příklad až do článku 21. (O poručnících v póhonu) bylo dodrženo pořadí kapitol z Knihy (podle Brandlova vydání až do kapitoly 84.), ale pak se od článku 22. (Když král neb markrabí při soudu jest) vrací pořadí podle Knihy zpět (ke kapitole 63.) a načíná se tak vlastně nová řada. Na to násle- duje však veliká mezera, kdy se zřízení vůbec neopírá o Knihu, nýbrž o poz- dější zřízení (mezi články 34. až 50.), což se s nepatrnou přestávkou dvou článků 51. a 52., které jsou podle Knihy (kapitoly 185.), opakuje až do člán- ku 66. (Kterak se soud rozdává a ustané zapisují), od kdy pak znovu zřízení čerpá z Knihy Tovačovské s některými a to dosti značnými přestávkami42 až na konec. Snad i tento obrazec dostačí ke zdokonalení náčrtku systematiky zří- zení, pokud jde o jeho poměr k tovačovskému vzoru. Mnohem je však těžší zjistiti, jakými směrnicemi se řídili kodifikátoři při sestavování materiálu ze 40. Podrobnosti viz při jednotlivých článcích. 41. Není vyloučeno a vlastně je velmi pravděpodobno, že Kn. Tov., podobně asi jako dílo Všehrdovo následovalo systematiku Justiniánovy kodifikace, jak na to poukázal Mil. Stieber, Systematika zákoníků střední Evropy (Sborník věd práv. a stát. XXII. 1922) zvl. str. 236. násl. Definitivní odpověď bude možno dáti zase až po kritickém vydání Kn. Tov. 42. To jsou hlavně tyto: 78.—103., 106.—114., 116.—119.
Strana XLIX
Systematika. XLIX zemských zřízení. Nejbezpečnější je předem vymeziti jej negativně, že totiž vůbec nedbali časového pořádku ve starších zřízeních. Positivně si zas mů- žeme poukázat jednak na známou již analogii s Knihou Tovačovskou, že i ze zřízení byly brány celé skupiny (zvláště ze sněmu roku 1531) a jednak na ne- snáz, rovněž již uvedenou, že se znění článků v jednotlivých zřízeních zhusta opakuje. Zdá se však, že si komise především látku spořádala naznačeným způsobem podle Knihy Tovačovské z jejího materiálu a pak mezery teprve vyplňovala novějšími články ze zemských zřízení hlavně počátku 16. století, při čemž celému zřízení předeslala jako úvodní článek text ze sněmu 1492. 1. prosince (Najprvé list krále Vladislava. . .) a na konec celého nového zří- zení dala přetisknouti landfrýd za Ferdinanda I. s formulářem listu přizná- vajícího a konečně čtyři důležité akty, kterými se dosvědčovala jejich sta- vovská práva. I pro tento závěr je dosti charakteristické, že se komise ne- dala nijak másti časovým pořadím, nýbrž sestavila je věcně: nejprve smlou- va mezi pány, rytířstvem a městy z r. 1486 (čl. 135.), dále k tomu se připo- jující královská výpověď z r. 1493 (čl. 136.) a ovšem i druhá smlouva o tytéž sporné body z roku 1532 (čl. 137.) a konečně — třebas časově dřívější — smlouva mezi biskupem, pány, preláty o nepohánění biskupa olomouckého ze stolních statků ku právu zemskému z roku 1531 (čl. 138.). Je tedy nesporné, že komise přece jen vnesla do systematiky nového zřízení svůj díl, byť se přidržela vzorů starších. Že tato skladba není vždy a do všech podrobností vypracována, snad není také třeba vytýkati. I po této stránce členové komise pracovali svědomitě. Hlavním úkolem bylo po- dati předpisy o zemském soudu a proto také velikou část od počátku až po článek 72. (Na jakou sumu se vésti má) věnovala komise stručně řečeno pro- cesnímu právu. Pak následuje část, kterou bychom mohli označiti jako souhrn předpisů o poddaných (články 73.—77.), k nimž se jednou ještě vracíme (v článcích 94.—105.). Jejich přerušení je věnováno ustanovením rázu, které v nejširším smyslu slova bychom mohli označiti jako policejní, protože však tehdejší právo nezná takovéhoto třídění, můžeme jen poukázati na to, že se takováto ustanovení vyskytují v landfrýdech, kde ovšem nalezneme i předpisy týkající se osob poddaných. Teprve na konci jsou před uvedenými smlouvami články z Knihy Tovačovské, které se dotýkají ustanovení o věnu a vůbec o rodinném právu majetkovém.43 Třebas jsou v textu zřízení některé články, jimž bychom mohli vytknouti systematickou osamocenost jako je tomu na příklad u článku 73. o spolcích nebo u článku 99., že syn nemá zastaviti otcovského statku a článku 100., aby cizozemci nekupovali statky v zemi a podobně, přece se naopak zdá, že se komise snažila vyvarovati se násilných přerušení ve skladbě. Tak největší část o soudu zemském nava- zuje na další, kde se pojednává o poddaných tím, že se nejprve mluví o pů- 43. Obsah zřízení z r. 1535 podal již Kameníček, Sněmy I. 182—183. Nemělo by smyslu, zde jej opakovati, protože v hrubých rysech není možno vystihnouti jednot- livosti, o kterých poučí nejlépe vydaný text a pro přehled dostačí obsah. IV
Systematika. XLIX zemských zřízení. Nejbezpečnější je předem vymeziti jej negativně, že totiž vůbec nedbali časového pořádku ve starších zřízeních. Positivně si zas mů- žeme poukázat jednak na známou již analogii s Knihou Tovačovskou, že i ze zřízení byly brány celé skupiny (zvláště ze sněmu roku 1531) a jednak na ne- snáz, rovněž již uvedenou, že se znění článků v jednotlivých zřízeních zhusta opakuje. Zdá se však, že si komise především látku spořádala naznačeným způsobem podle Knihy Tovačovské z jejího materiálu a pak mezery teprve vyplňovala novějšími články ze zemských zřízení hlavně počátku 16. století, při čemž celému zřízení předeslala jako úvodní článek text ze sněmu 1492. 1. prosince (Najprvé list krále Vladislava. . .) a na konec celého nového zří- zení dala přetisknouti landfrýd za Ferdinanda I. s formulářem listu přizná- vajícího a konečně čtyři důležité akty, kterými se dosvědčovala jejich sta- vovská práva. I pro tento závěr je dosti charakteristické, že se komise ne- dala nijak másti časovým pořadím, nýbrž sestavila je věcně: nejprve smlou- va mezi pány, rytířstvem a městy z r. 1486 (čl. 135.), dále k tomu se připo- jující královská výpověď z r. 1493 (čl. 136.) a ovšem i druhá smlouva o tytéž sporné body z roku 1532 (čl. 137.) a konečně — třebas časově dřívější — smlouva mezi biskupem, pány, preláty o nepohánění biskupa olomouckého ze stolních statků ku právu zemskému z roku 1531 (čl. 138.). Je tedy nesporné, že komise přece jen vnesla do systematiky nového zřízení svůj díl, byť se přidržela vzorů starších. Že tato skladba není vždy a do všech podrobností vypracována, snad není také třeba vytýkati. I po této stránce členové komise pracovali svědomitě. Hlavním úkolem bylo po- dati předpisy o zemském soudu a proto také velikou část od počátku až po článek 72. (Na jakou sumu se vésti má) věnovala komise stručně řečeno pro- cesnímu právu. Pak následuje část, kterou bychom mohli označiti jako souhrn předpisů o poddaných (články 73.—77.), k nimž se jednou ještě vracíme (v článcích 94.—105.). Jejich přerušení je věnováno ustanovením rázu, které v nejširším smyslu slova bychom mohli označiti jako policejní, protože však tehdejší právo nezná takovéhoto třídění, můžeme jen poukázati na to, že se takováto ustanovení vyskytují v landfrýdech, kde ovšem nalezneme i předpisy týkající se osob poddaných. Teprve na konci jsou před uvedenými smlouvami články z Knihy Tovačovské, které se dotýkají ustanovení o věnu a vůbec o rodinném právu majetkovém.43 Třebas jsou v textu zřízení některé články, jimž bychom mohli vytknouti systematickou osamocenost jako je tomu na příklad u článku 73. o spolcích nebo u článku 99., že syn nemá zastaviti otcovského statku a článku 100., aby cizozemci nekupovali statky v zemi a podobně, přece se naopak zdá, že se komise snažila vyvarovati se násilných přerušení ve skladbě. Tak největší část o soudu zemském nava- zuje na další, kde se pojednává o poddaných tím, že se nejprve mluví o pů- 43. Obsah zřízení z r. 1535 podal již Kameníček, Sněmy I. 182—183. Nemělo by smyslu, zde jej opakovati, protože v hrubých rysech není možno vystihnouti jednot- livosti, o kterých poučí nejlépe vydaný text a pro přehled dostačí obsah. IV
Strana L
L Konečná revise elaborátu. honech pro odpuštění. Největší systematický nedostatek je tam, kde končí část o rodinném právu a hned následuje landfrýd, ale patrně si toho vyda- vatelé byli vědomi a považovali ji za samostatnou část, kterou tiskař nej- spíš na jejich popud oddělil zvláštním bílým listem. I jinak by bylo možno uvésti řadu výtek, avšak ve všech větších kodifikacích se setkáváme s ne- dostatky tohoto druhu. Kodifikační komise si patrně utvořila s pomocí vzorů systém, který považovala za nejvhodnější, a toto zjištění poctivé snahy, aby bylo přineseno co nejlepší, omlouvá i vytčené závady v syste- matice. Elaborát komise byl nepochybně podroben revisi. Kolikeré a jakým způsobem, nevíme, protože jedinou, třebas nejbezpečnější zprávou přímou o novém zřízení zemském jest úvodní článek44. V něm se výslovně praví, že na sněmu ve Znojmě dne 14. února 1535 byli od stavů moravských k vyhledání artikuluov k správě soudu zemskému náležitých i jiných, čím se lidé při právě i v jiném spravovati mají vydáni členové komise, kterých jména dále jsou uvedena. A článek končí zjištěním stylem téměř protoko- lárním: A ti jsú dole psané artikule vyhledali a zřídili. Po tom, co dříve jsme si vyvodili z látky i způsobu, kterým pracovala komise, lze dáti slovům úvodního článku plný smysl: členové komise dostali příkaz vyhledati články o soudu zemském, tedy především o právu procesním, a vedle toho ty články, které by z práva tehdy platného byly obecně důležité. Je to téměř definice, co pokládali stavové za zřízení a dokonce i jasně vystupuje převaha látky procesně-právní. Komise příkaz znojemského sněmu splnila, články podle sněmovního usnesení vyhledala a, jak dodává úvodní článek na konci, i ,zřídila“. Opakuje se tedy technický termín, s nímž jsme se setkali při rozboru pojmu ,zřízení a jestliže mohla komise (vlastně její členové) články dokonce zříditi, je nesporné, že vzhledem k tomu, co bylo dříve řečeno, jednala zde plnomocně tak, jako jednali stavové na sněmu, neboť stavové sami obvykle říkávají o sobě, že články zřídili. Než je-li příkaz i výsledek práce komise nepochybný, zůstávají po- chybnosti o čase, kdy komise jmenovaná v úvodním článku svou práci vykonala. Tento článek mluví, že se ustavení komise stalo 14. února 1535. Ale kolofon tištěného zřízení (tisku fol. 156. a.) praví, že zřízení bylo vy- tištěno a dokonáno ... v středu po Pamatování svatých Petra a Pavla, tedy 30. června MDXXXV. I když připustíme, že tisk byl proveden poměrně rychle (čemuž by odpovídala i dosti nedbalá korektura), přece jen doba čtyři a půl měsíce na sebrání látky, roztřídění, její úpravu, systematické srovnání a konečně i vytištění, je přece jen velmi krátká. Není dobře myslitelné jiné řešení, než že komise na znojemském sněmu ustavená vzala za podklad starší elaboráty a vlastně jen provedla poslední redakci. Tím se nám potvrzuje znovu i datování dřívějších plánů, ať jde o t. zv. plán ,a“, 44. V mém vydání čl. 1.
L Konečná revise elaborátu. honech pro odpuštění. Největší systematický nedostatek je tam, kde končí část o rodinném právu a hned následuje landfrýd, ale patrně si toho vyda- vatelé byli vědomi a považovali ji za samostatnou část, kterou tiskař nej- spíš na jejich popud oddělil zvláštním bílým listem. I jinak by bylo možno uvésti řadu výtek, avšak ve všech větších kodifikacích se setkáváme s ne- dostatky tohoto druhu. Kodifikační komise si patrně utvořila s pomocí vzorů systém, který považovala za nejvhodnější, a toto zjištění poctivé snahy, aby bylo přineseno co nejlepší, omlouvá i vytčené závady v syste- matice. Elaborát komise byl nepochybně podroben revisi. Kolikeré a jakým způsobem, nevíme, protože jedinou, třebas nejbezpečnější zprávou přímou o novém zřízení zemském jest úvodní článek44. V něm se výslovně praví, že na sněmu ve Znojmě dne 14. února 1535 byli od stavů moravských k vyhledání artikuluov k správě soudu zemskému náležitých i jiných, čím se lidé při právě i v jiném spravovati mají vydáni členové komise, kterých jména dále jsou uvedena. A článek končí zjištěním stylem téměř protoko- lárním: A ti jsú dole psané artikule vyhledali a zřídili. Po tom, co dříve jsme si vyvodili z látky i způsobu, kterým pracovala komise, lze dáti slovům úvodního článku plný smysl: členové komise dostali příkaz vyhledati články o soudu zemském, tedy především o právu procesním, a vedle toho ty články, které by z práva tehdy platného byly obecně důležité. Je to téměř definice, co pokládali stavové za zřízení a dokonce i jasně vystupuje převaha látky procesně-právní. Komise příkaz znojemského sněmu splnila, články podle sněmovního usnesení vyhledala a, jak dodává úvodní článek na konci, i ,zřídila“. Opakuje se tedy technický termín, s nímž jsme se setkali při rozboru pojmu ,zřízení a jestliže mohla komise (vlastně její členové) články dokonce zříditi, je nesporné, že vzhledem k tomu, co bylo dříve řečeno, jednala zde plnomocně tak, jako jednali stavové na sněmu, neboť stavové sami obvykle říkávají o sobě, že články zřídili. Než je-li příkaz i výsledek práce komise nepochybný, zůstávají po- chybnosti o čase, kdy komise jmenovaná v úvodním článku svou práci vykonala. Tento článek mluví, že se ustavení komise stalo 14. února 1535. Ale kolofon tištěného zřízení (tisku fol. 156. a.) praví, že zřízení bylo vy- tištěno a dokonáno ... v středu po Pamatování svatých Petra a Pavla, tedy 30. června MDXXXV. I když připustíme, že tisk byl proveden poměrně rychle (čemuž by odpovídala i dosti nedbalá korektura), přece jen doba čtyři a půl měsíce na sebrání látky, roztřídění, její úpravu, systematické srovnání a konečně i vytištění, je přece jen velmi krátká. Není dobře myslitelné jiné řešení, než že komise na znojemském sněmu ustavená vzala za podklad starší elaboráty a vlastně jen provedla poslední redakci. Tím se nám potvrzuje znovu i datování dřívějších plánů, ať jde o t. zv. plán ,a“, 44. V mém vydání čl. 1.
Strana LI
Tisk zřízení z r. 1535. LI nebo o plán, který se nám projevuje poznámkou ,má státi, ať i o tu pří- pravnou činnost, kterou stavové rozvíjeli pro budoucí nové zřízení, když na příklad jednali s králem o právu stran napravování zřízení, jak o tom dříve byla řeč. Jistě při tom není bez významu, že mezi členy komise pro nové zřízení není zastoupen stav městský, jak na to upozornil již Kame- níček.45 Za stav prelátský, který Kameníček také označil jako opomenutý, byl v komisi patrně mluvčím biskup olomoucký Stanislav I. z Turzo, ale přesto nejasnosti zůstávají, byť ve zřízení samém byl brán ohled jak na stav prelátský, tak i na městský. Také není třeba plně souhlasiti s Kameníčkem stran úlohy Ctibora Drnovského z Drnovic, že by byl sám spisoval seznam osob komise. Třebas nebyla úloha Ctiborova v komisi podřadná, přece jen nezastával nikdy zvláštního úřadu a podle toho, co bylo výše ukázáno, ani jeho vliv ve zřízení nebyl zvláště značný. Místo poslední v úvodním článku tedy naň připadlo patrně ve stavovském pořadí plným právem. Dostačí, že měl tento praktický právník a redaktor Knihy Tovačovské Ctibor Drnovský účast při tomto zřízení, které podle sněmu, z něhož vyšel bezprostřední k němu podnět, zve se obvykle zřízením znojemským. IV. Komise svůj elaborát dala někdy v jarních měsících roku 1535 do tisku Kašparu Prostějovskému v Lulči, který patrně velmi rychle zemské zřízení vytiskl. Tisk se dál na náklad Otmara z Nepomuka, tehdy nejvyššího písaře markrabství moravského, ale nemáme bližších zpráv, ani jaké výdaje byly s tiskem spojeny, ani kdy byl tisk proveden, takže zůstává bezpečný pouze konečný termín 30. června 1535, jak se udává v kolofonu na fol. CLIII. (str. 156. a.). Nevíme rovněž, v kolika výtiscích byla kniha vydána. Kniha byla tištěna v Lulči, čili jak je v kolofonu udáno ,in Monte Liliorum" čímž se prozrazuje lulečská tiskárna Kašpara Prostějovského, jinak zvaného Neděle neboli Aorgus, který v Lulči působil asi v letech 1530 až 1537, kdy po uvěznění svého příznivce Jana Dubčanského odešel do Náměště.1 Tisk zemského zřízení je jednou z mála knih, které jsou známy z této tiskárny a celkem je to asi její předposlední známá a nám dochovaná kniha. Tisk2 je proveden na papíře rozměru 102 x 150 mm. Vodní znamení 45. Sněmy I. 182. pozn. 1. 1. Bližší údaje o tiskárně v Lulči viz: Dudík B., Dějiny knihtiskařství na Moravě (Čas. Matice Moravské, roč. 7. 1876.) 115. 116; Dudík B., Geschichtliche Entwicklung des Buchdruckes in Mähren v. J. 1486 bis 1621 (1821) 33—34; Volf Jos., Dějiny českého knihtisku do r. 1848 (1926) 135; Volf Jos., Geschichte des Buch- druckes in Böhmen u. Mähren bis 1848 (1928) 181; O Kašparovi Nedělovi Prostě- jovském viz blíže Koželuha Frant., Knihtiskařství v Prostějově (20. výr. zpráva zem. vyš. reál. školy v Prostějově 1900) 14 a násl.; Navrátil Boh., Glossy k dějinám moravského tisku (Čas. Matice Mor., roč. 26. 1902) 52 a násl. 2. O tisku viz i Herm. Jireček, Právnický život v Č. a na Mor. (1903) 341 až 342. čís. 236. IV*
Tisk zřízení z r. 1535. LI nebo o plán, který se nám projevuje poznámkou ,má státi, ať i o tu pří- pravnou činnost, kterou stavové rozvíjeli pro budoucí nové zřízení, když na příklad jednali s králem o právu stran napravování zřízení, jak o tom dříve byla řeč. Jistě při tom není bez významu, že mezi členy komise pro nové zřízení není zastoupen stav městský, jak na to upozornil již Kame- níček.45 Za stav prelátský, který Kameníček také označil jako opomenutý, byl v komisi patrně mluvčím biskup olomoucký Stanislav I. z Turzo, ale přesto nejasnosti zůstávají, byť ve zřízení samém byl brán ohled jak na stav prelátský, tak i na městský. Také není třeba plně souhlasiti s Kameníčkem stran úlohy Ctibora Drnovského z Drnovic, že by byl sám spisoval seznam osob komise. Třebas nebyla úloha Ctiborova v komisi podřadná, přece jen nezastával nikdy zvláštního úřadu a podle toho, co bylo výše ukázáno, ani jeho vliv ve zřízení nebyl zvláště značný. Místo poslední v úvodním článku tedy naň připadlo patrně ve stavovském pořadí plným právem. Dostačí, že měl tento praktický právník a redaktor Knihy Tovačovské Ctibor Drnovský účast při tomto zřízení, které podle sněmu, z něhož vyšel bezprostřední k němu podnět, zve se obvykle zřízením znojemským. IV. Komise svůj elaborát dala někdy v jarních měsících roku 1535 do tisku Kašparu Prostějovskému v Lulči, který patrně velmi rychle zemské zřízení vytiskl. Tisk se dál na náklad Otmara z Nepomuka, tehdy nejvyššího písaře markrabství moravského, ale nemáme bližších zpráv, ani jaké výdaje byly s tiskem spojeny, ani kdy byl tisk proveden, takže zůstává bezpečný pouze konečný termín 30. června 1535, jak se udává v kolofonu na fol. CLIII. (str. 156. a.). Nevíme rovněž, v kolika výtiscích byla kniha vydána. Kniha byla tištěna v Lulči, čili jak je v kolofonu udáno ,in Monte Liliorum" čímž se prozrazuje lulečská tiskárna Kašpara Prostějovského, jinak zvaného Neděle neboli Aorgus, který v Lulči působil asi v letech 1530 až 1537, kdy po uvěznění svého příznivce Jana Dubčanského odešel do Náměště.1 Tisk zemského zřízení je jednou z mála knih, které jsou známy z této tiskárny a celkem je to asi její předposlední známá a nám dochovaná kniha. Tisk2 je proveden na papíře rozměru 102 x 150 mm. Vodní znamení 45. Sněmy I. 182. pozn. 1. 1. Bližší údaje o tiskárně v Lulči viz: Dudík B., Dějiny knihtiskařství na Moravě (Čas. Matice Moravské, roč. 7. 1876.) 115. 116; Dudík B., Geschichtliche Entwicklung des Buchdruckes in Mähren v. J. 1486 bis 1621 (1821) 33—34; Volf Jos., Dějiny českého knihtisku do r. 1848 (1926) 135; Volf Jos., Geschichte des Buch- druckes in Böhmen u. Mähren bis 1848 (1928) 181; O Kašparovi Nedělovi Prostě- jovském viz blíže Koželuha Frant., Knihtiskařství v Prostějově (20. výr. zpráva zem. vyš. reál. školy v Prostějově 1900) 14 a násl.; Navrátil Boh., Glossy k dějinám moravského tisku (Čas. Matice Mor., roč. 26. 1902) 52 a násl. 2. O tisku viz i Herm. Jireček, Právnický život v Č. a na Mor. (1903) 341 až 342. čís. 236. IV*
Strana LII
LII Tisk zřízení z r. 1535. Citace článků. (filigrán) papíru je orlice, což svědčí pro původ papíru z olomoucké papírny k r. 1534.3 Celkem měla kniha 187 listů, protože však titulnímu listu před- cházel prázdný list, tedy celkem 188 listů. Z toho bylo pro tisk zužitkováno (spolu s vloženými prázdnými listy do textu) pouze 171, ostatek zůstal prázdný pro připsání pozdějších doplňků. Pěkné vazby současné jsem se dohledal pouze jediné u výtisku Zemské a universitní knihovny v Brně, sig. ST. (staré tisky) 9157, která byla provedena v červenohnědé kůži se slepě raženými ozdobami v čele s nápisem ,ZRYZENY“ a s množstvím ozdůbek v jednotném rámci, uprostřed něhož je v kruhu okřídlený lev se svatozáří a stuhou mezi předníma nohama s nápisem ,MA RCVS“. Tisk byl proveden v rozměru sazby 64 X 100 mm a to dvojími typy: většími, jimiž jsou provedeny nadpisy, o kuželce výše asi 9 mm, a menšími, jimiž je sázen text, kuželky asi 5 mm. Kromě toho na fol. 2. a. bylo použito nevalně řezané iniciálky písmeny L. Archy jsou osmilistové (16 stran) a mají značky archů uprostřed dole vždy na prvních 4 listech každého archu. Zastoupeny a značeny jsou archy A II až U II pro text a a až a IIII pro rejstřík.4 Původní foliování počíná teprve na fol. 2. a. a je vždy označeno na pravém listu nahoře. Začíná se List I a text končí na fol. 156. a. nad kolofonem jako List CLIIII. Rejstřík nemá foliování, nýbrž pouhý nadpis na pravé straně nahoře Registrum. Foliování není však vždy správné, jak je vždy uvedeno a oprave- no v následujícím vydání. Foliování bylo čítáno, jak nám ukazuje zejména rejstřík, po starém způsobu na rozevřených stranách, tedy strana levá a pra- vá vždy jako jedno folio, na př.: List XIX. v levo = fol. 19. b. má článek O póhony slunečné; List XIX. v pravo = fol. 20. a. má článek O puohony na potvor atd. Citace v zemských zřízeních moravských, která byla tištěna, až po Obnovené zřízení zemské z roku 1628 vždy zůstala při citaci podle folií. Pouze tisk zemského zřízení z roku 1516 nemá vůbec údajů folií,5 kdežto všechny tisky následující mají citaci poměrně dokonalou. Tento však velmi těžkopádný způsob proti zřízením českým, kde se již záhy ujalo označování článků pořadovou písmenou spolu s číslicí a to pravděpodobně podle signatur v deskách zemských českých, je nad to komplikován tím, že se v zemských zřízeních z roku 1535, 1545 a nového tisku 1562 cituje podle rozevřeného folia, jak bylo uvedeno, a teprve zemské zřízení z roku 1604 zavádí citaci lícu a rubu folia. Přesto i při této nové citaci nebyla odstraněna nesnáz, že jeden a týž článek je roztržen na dvě i více folií. Kromě toho tisk označuje folio při rozevřeném foliu až teprve na horním okraji pravého listu, ale citace se již čítá od horního okraje listu levého. Poněvadž však ani citace 3. Viz C. M. Briquet, Les filigranes, I. (1923) 25, vyobrazení čís. 103. 4. Ve vydání z důvodů technických byly značky archů vynechány. Nemají hlubšího významu, zvláště když ve vydání jest uvedeno kontrolní moderní foliování. 5. Jak jsem výše podotkl, má spíše povahu tisku sněmovních artikulů.
LII Tisk zřízení z r. 1535. Citace článků. (filigrán) papíru je orlice, což svědčí pro původ papíru z olomoucké papírny k r. 1534.3 Celkem měla kniha 187 listů, protože však titulnímu listu před- cházel prázdný list, tedy celkem 188 listů. Z toho bylo pro tisk zužitkováno (spolu s vloženými prázdnými listy do textu) pouze 171, ostatek zůstal prázdný pro připsání pozdějších doplňků. Pěkné vazby současné jsem se dohledal pouze jediné u výtisku Zemské a universitní knihovny v Brně, sig. ST. (staré tisky) 9157, která byla provedena v červenohnědé kůži se slepě raženými ozdobami v čele s nápisem ,ZRYZENY“ a s množstvím ozdůbek v jednotném rámci, uprostřed něhož je v kruhu okřídlený lev se svatozáří a stuhou mezi předníma nohama s nápisem ,MA RCVS“. Tisk byl proveden v rozměru sazby 64 X 100 mm a to dvojími typy: většími, jimiž jsou provedeny nadpisy, o kuželce výše asi 9 mm, a menšími, jimiž je sázen text, kuželky asi 5 mm. Kromě toho na fol. 2. a. bylo použito nevalně řezané iniciálky písmeny L. Archy jsou osmilistové (16 stran) a mají značky archů uprostřed dole vždy na prvních 4 listech každého archu. Zastoupeny a značeny jsou archy A II až U II pro text a a až a IIII pro rejstřík.4 Původní foliování počíná teprve na fol. 2. a. a je vždy označeno na pravém listu nahoře. Začíná se List I a text končí na fol. 156. a. nad kolofonem jako List CLIIII. Rejstřík nemá foliování, nýbrž pouhý nadpis na pravé straně nahoře Registrum. Foliování není však vždy správné, jak je vždy uvedeno a oprave- no v následujícím vydání. Foliování bylo čítáno, jak nám ukazuje zejména rejstřík, po starém způsobu na rozevřených stranách, tedy strana levá a pra- vá vždy jako jedno folio, na př.: List XIX. v levo = fol. 19. b. má článek O póhony slunečné; List XIX. v pravo = fol. 20. a. má článek O puohony na potvor atd. Citace v zemských zřízeních moravských, která byla tištěna, až po Obnovené zřízení zemské z roku 1628 vždy zůstala při citaci podle folií. Pouze tisk zemského zřízení z roku 1516 nemá vůbec údajů folií,5 kdežto všechny tisky následující mají citaci poměrně dokonalou. Tento však velmi těžkopádný způsob proti zřízením českým, kde se již záhy ujalo označování článků pořadovou písmenou spolu s číslicí a to pravděpodobně podle signatur v deskách zemských českých, je nad to komplikován tím, že se v zemských zřízeních z roku 1535, 1545 a nového tisku 1562 cituje podle rozevřeného folia, jak bylo uvedeno, a teprve zemské zřízení z roku 1604 zavádí citaci lícu a rubu folia. Přesto i při této nové citaci nebyla odstraněna nesnáz, že jeden a týž článek je roztržen na dvě i více folií. Kromě toho tisk označuje folio při rozevřeném foliu až teprve na horním okraji pravého listu, ale citace se již čítá od horního okraje listu levého. Poněvadž však ani citace 3. Viz C. M. Briquet, Les filigranes, I. (1923) 25, vyobrazení čís. 103. 4. Ve vydání z důvodů technických byly značky archů vynechány. Nemají hlubšího významu, zvláště když ve vydání jest uvedeno kontrolní moderní foliování. 5. Jak jsem výše podotkl, má spíše povahu tisku sněmovních artikulů.
Strana LIII
Tisk zřízení z r. 1535. LIII není bez vad, je třeba pro kontrolu i v edici uváděti nové foliování.“ Třebas citace stará (původní) je nesnadná, je nutno ji podržeti, protože nejen v rejstřících, nýbrž i v pramenech, konkrétních případech a pod. se výslovně citují pouze takto zemská zřízení.7 Znovu je třeba upozorniti, že vlastně dosud si tento způsob citování nikdo v literatuře řádně neuvědomil a tak je nutno při hledání z novější literatury zpět do zemských zřízení pečlivě převáděti zvláště ty části, které jsou na levé straně (rub folia).8 Sazba tisku zemského zřízení z roku 1535 podržuje tehdejší způsob tisku. Zejména jest vyzdvihnouti, že značně sleduje tehdejší pravopis a tudíž používá pravopisu spřežkového (rž, cž). Kvantita se označuje často zdvojením samohlásek (aa na př. paani, ce v soudcee, hostee, takee, jindy pro dlouhé i užívá se ij), konečně se však nacházejí v tisku i písmeny s čárkou (á, é, ú). Kvantita není však provedena důsledně a nelze jí použíti do všech důsledků, jestliže volíme transkripci po způsobu diplomatickém. Tato ne- důslednost, která se projevuje i v jiných směrech, takže leckdy jsme na pochybách, zda tu nejde o nedostatek v sazbě, působí při moderním vydání značně obtíží. V celém tisku pouze důsledně je tištěna dvojhláska au, takže zněla-li tiskaři snad v některých slovech au, protože jde o dobu nevalně vzdálenou počátku století 16., jinde však již ou, rozdíl tento sazeč úplně setřel a nemůžeme již jej rozpoznati.? O hlavních směrnicích přepisových zmíním se na konci tohoto úvodu. Tisk zemského zřízení následoval způsob psaní do mnoha dalších důsledků. Tak především převzal běžné užívání zkratek na př. na listě VII 7cis., nebo na te konec na listu XLIIII či wypſſowati na listu LXVI či běžně na to zuostati a pod. Rovněž se tu užívá ligatur z písma psaného jako ſt atd. Ze starého pravopisu byl do tisku přijat i způsob změkčování na př. sňem, v ňe, z Vlašime, Zdeňek, udelán, ale není tu již nějaké dů- slednosti, takže v transkripci nemá významu toto střídání dodržovat. Přestávám na těchto ukázkách, protože vydání nemůže nahraditi originální tisk, pokud jde o studium sazby, typů a pod., a odkazuji částečně na připojené reprodukce sazby.10 6. Je tištěno kursivou: I. a. 1. b. 2. a. 2. b, atd. 7. Kromě toho zavádím pro snazší přehled číslování podle článků, protože je to jednodušší a snáze se tím jednotlivé články mohou srovnávat. 8. Na příklad obvyklá citace v Brandlově Knize Tovačovské vydání: 19. b. je správně List XX. a pod. 9. Pouze zaznamenávám v čl. 42. dwáu, což může býti ovšem také i chyba tisková. 10. Z původních tisků upozorňuji na některé, které jsou uloženy ve veřejných našich knihovnách a tudíž poměrně snadno jsou přístupné. Tak v Praze v Národní a universitní knihovně je to tisk dobře zachovalý pod sig. 54 G 99. V Brně má Zemská a universitní knihovna dobrý tisk s pěknou vazbou pod sig. ST. (= staré tisky) 9157, a taktéž Zemský archiv mezi starými tisky výtisk pod čís. 272. Jest ovšem možno. že se i v soukromých knihovnách naleznou časem originální tisky, odkudž je nej-
Tisk zřízení z r. 1535. LIII není bez vad, je třeba pro kontrolu i v edici uváděti nové foliování.“ Třebas citace stará (původní) je nesnadná, je nutno ji podržeti, protože nejen v rejstřících, nýbrž i v pramenech, konkrétních případech a pod. se výslovně citují pouze takto zemská zřízení.7 Znovu je třeba upozorniti, že vlastně dosud si tento způsob citování nikdo v literatuře řádně neuvědomil a tak je nutno při hledání z novější literatury zpět do zemských zřízení pečlivě převáděti zvláště ty části, které jsou na levé straně (rub folia).8 Sazba tisku zemského zřízení z roku 1535 podržuje tehdejší způsob tisku. Zejména jest vyzdvihnouti, že značně sleduje tehdejší pravopis a tudíž používá pravopisu spřežkového (rž, cž). Kvantita se označuje často zdvojením samohlásek (aa na př. paani, ce v soudcee, hostee, takee, jindy pro dlouhé i užívá se ij), konečně se však nacházejí v tisku i písmeny s čárkou (á, é, ú). Kvantita není však provedena důsledně a nelze jí použíti do všech důsledků, jestliže volíme transkripci po způsobu diplomatickém. Tato ne- důslednost, která se projevuje i v jiných směrech, takže leckdy jsme na pochybách, zda tu nejde o nedostatek v sazbě, působí při moderním vydání značně obtíží. V celém tisku pouze důsledně je tištěna dvojhláska au, takže zněla-li tiskaři snad v některých slovech au, protože jde o dobu nevalně vzdálenou počátku století 16., jinde však již ou, rozdíl tento sazeč úplně setřel a nemůžeme již jej rozpoznati.? O hlavních směrnicích přepisových zmíním se na konci tohoto úvodu. Tisk zemského zřízení následoval způsob psaní do mnoha dalších důsledků. Tak především převzal běžné užívání zkratek na př. na listě VII 7cis., nebo na te konec na listu XLIIII či wypſſowati na listu LXVI či běžně na to zuostati a pod. Rovněž se tu užívá ligatur z písma psaného jako ſt atd. Ze starého pravopisu byl do tisku přijat i způsob změkčování na př. sňem, v ňe, z Vlašime, Zdeňek, udelán, ale není tu již nějaké dů- slednosti, takže v transkripci nemá významu toto střídání dodržovat. Přestávám na těchto ukázkách, protože vydání nemůže nahraditi originální tisk, pokud jde o studium sazby, typů a pod., a odkazuji částečně na připojené reprodukce sazby.10 6. Je tištěno kursivou: I. a. 1. b. 2. a. 2. b, atd. 7. Kromě toho zavádím pro snazší přehled číslování podle článků, protože je to jednodušší a snáze se tím jednotlivé články mohou srovnávat. 8. Na příklad obvyklá citace v Brandlově Knize Tovačovské vydání: 19. b. je správně List XX. a pod. 9. Pouze zaznamenávám v čl. 42. dwáu, což může býti ovšem také i chyba tisková. 10. Z původních tisků upozorňuji na některé, které jsou uloženy ve veřejných našich knihovnách a tudíž poměrně snadno jsou přístupné. Tak v Praze v Národní a universitní knihovně je to tisk dobře zachovalý pod sig. 54 G 99. V Brně má Zemská a universitní knihovna dobrý tisk s pěknou vazbou pod sig. ST. (= staré tisky) 9157, a taktéž Zemský archiv mezi starými tisky výtisk pod čís. 272. Jest ovšem možno. že se i v soukromých knihovnách naleznou časem originální tisky, odkudž je nej-
Strana LIV
LIV Snahy o doplnění zřízení z r. 1535. Tisk zřízení zemského z roku 1535 má mnoho tiskových chyb. Poně- vadž však tato otázka souvisí těsně s uspořádáním vydání, zmíním se o ní níže. Celkem lze charakterisovati tisk zemského zřízení jako tisk užitkový bez všelijakých příkras, jak plně to přiléhá jeho účelovému určení. Z toho, že se nám poměrně málo zachovalo jeho výtisků, můžeme souditi plným právem, že bylo vydání zemského zřízení velmi mnoho užíváno, což nám dosvědčují i pozdější zprávy z let padesátých, o nichž dále ještě bude zmínka, že výtisky byly vlastně rozebrány. Protože pak šlo o knihu vskutku užitko- vou, zdá se, že užíváním byly výtisky zničeny a proto se jich tak málo za- chovalo. Další historie zemského zřízení vlastně je již předehrou nového zřízení a dostačí pro zřízení z roku 1535 nastíniti ji pouze stručně. Že stavové ne- byli zcela spokojeni, vyplývá již z toho, že se jim nesplnily ani všechny jejich snahy, jak je na příklad vyslovili na sněmu roku 1531. Známe také již, že si již před vydáním (nebo dotištěním) zemského zřízení z roku 1535 ztěžovali do vadného odstavce v článku 124. o nápadích věnných a stížnosti patrně neutuchaly, nýbrž se stupňovaly. Proto se již roku 1537 na olomouckém sněmu 9. června usnesli, aby na příštím sněmu byly stanoveny osoby, které by vyhledaly další články, které by pak byly k dřívějším zřízením se sou- hlasem nejvyšších pánů soudců přidány.1 Ale uskutečnění tohoto usnesení se velmi zpozdilo a to do roku 1538 a kromě toho nově volené komise nemohly dojíti kladných výsledků, protože se jim práce ztěžovala také nově ožive- ným sporem s králem o dávný problém, kdo má právo svolávati sněmy a měniti a doplňovati zřízení. Proto komise byly obnovovány roku 1539, 1540, 1542 i 1544, a nadto 1539 byla ustavena i komise pro vyhledání svobod a jejich zregistrování, což bylo patrně důsledkem toho, že zamýšlená regist- race v Památkách provedena nebyla. Král si ovšem valně nepřál, aby sta- vové doplnili zemské zřízení a stavové, když viděli, jak se král snaží je od častěji vynese dražba. Nemělo by smyslu usilovat o úplnost již z důvodu, že tyto tisky nebývají obecně přístupné a pak nejde tu o rukopis, nýbrž o novodobý tisk. Podobně naleznou se i opisy tisků. Tak na př. v Brně Zemský archiv ze sbírek někdej- šího Františkova musea pod čís. 576 má opis, který byl pořízen značně později (dříve v museu čís. 192) a sloužil jako základní úřední opis pro ZZ. 1604, jak je vidět z podpisů Jindřicha z Písnice. Analogicky se někdy vyskytnou i německé překlady, které byly pořizovány v 16. a v 17. století proto, že němečtí stavové již dobře neroz- uměli českému textu. Takovým příkladem je v Zemském archivu v Brně rukopis nynější signatury čís. 520 (dříve 251). Tyto překlady však nám neposlouží ani po výkladové stránce, neboť postrádají přesnosti, jak tomu je ostatně i při jiných obdobných překladech. 1. Podrobné vylíčení podává jednak Dvořák. Moravská zřízení zemská (1900, otisk z Morav. revue II.) 32 a násl. a s potřebným materiálem Kameníček, Sněmy I. 183 a násl.
LIV Snahy o doplnění zřízení z r. 1535. Tisk zřízení zemského z roku 1535 má mnoho tiskových chyb. Poně- vadž však tato otázka souvisí těsně s uspořádáním vydání, zmíním se o ní níže. Celkem lze charakterisovati tisk zemského zřízení jako tisk užitkový bez všelijakých příkras, jak plně to přiléhá jeho účelovému určení. Z toho, že se nám poměrně málo zachovalo jeho výtisků, můžeme souditi plným právem, že bylo vydání zemského zřízení velmi mnoho užíváno, což nám dosvědčují i pozdější zprávy z let padesátých, o nichž dále ještě bude zmínka, že výtisky byly vlastně rozebrány. Protože pak šlo o knihu vskutku užitko- vou, zdá se, že užíváním byly výtisky zničeny a proto se jich tak málo za- chovalo. Další historie zemského zřízení vlastně je již předehrou nového zřízení a dostačí pro zřízení z roku 1535 nastíniti ji pouze stručně. Že stavové ne- byli zcela spokojeni, vyplývá již z toho, že se jim nesplnily ani všechny jejich snahy, jak je na příklad vyslovili na sněmu roku 1531. Známe také již, že si již před vydáním (nebo dotištěním) zemského zřízení z roku 1535 ztěžovali do vadného odstavce v článku 124. o nápadích věnných a stížnosti patrně neutuchaly, nýbrž se stupňovaly. Proto se již roku 1537 na olomouckém sněmu 9. června usnesli, aby na příštím sněmu byly stanoveny osoby, které by vyhledaly další články, které by pak byly k dřívějším zřízením se sou- hlasem nejvyšších pánů soudců přidány.1 Ale uskutečnění tohoto usnesení se velmi zpozdilo a to do roku 1538 a kromě toho nově volené komise nemohly dojíti kladných výsledků, protože se jim práce ztěžovala také nově ožive- ným sporem s králem o dávný problém, kdo má právo svolávati sněmy a měniti a doplňovati zřízení. Proto komise byly obnovovány roku 1539, 1540, 1542 i 1544, a nadto 1539 byla ustavena i komise pro vyhledání svobod a jejich zregistrování, což bylo patrně důsledkem toho, že zamýšlená regist- race v Památkách provedena nebyla. Král si ovšem valně nepřál, aby sta- vové doplnili zemské zřízení a stavové, když viděli, jak se král snaží je od častěji vynese dražba. Nemělo by smyslu usilovat o úplnost již z důvodu, že tyto tisky nebývají obecně přístupné a pak nejde tu o rukopis, nýbrž o novodobý tisk. Podobně naleznou se i opisy tisků. Tak na př. v Brně Zemský archiv ze sbírek někdej- šího Františkova musea pod čís. 576 má opis, který byl pořízen značně později (dříve v museu čís. 192) a sloužil jako základní úřední opis pro ZZ. 1604, jak je vidět z podpisů Jindřicha z Písnice. Analogicky se někdy vyskytnou i německé překlady, které byly pořizovány v 16. a v 17. století proto, že němečtí stavové již dobře neroz- uměli českému textu. Takovým příkladem je v Zemském archivu v Brně rukopis nynější signatury čís. 520 (dříve 251). Tyto překlady však nám neposlouží ani po výkladové stránce, neboť postrádají přesnosti, jak tomu je ostatně i při jiných obdobných překladech. 1. Podrobné vylíčení podává jednak Dvořák. Moravská zřízení zemská (1900, otisk z Morav. revue II.) 32 a násl. a s potřebným materiálem Kameníček, Sněmy I. 183 a násl.
Strana LV
Zemské zřízení z r. 1545. LV tohoto úmyslu zdržeti a odvésti, usilovali tím více o obnovení a doplnění zřízení. Jejich úsilí i práce komisí konečně byly korunovány zdarem. Staré zřízení bylo nejen doplněno, nýbrž i nově uspořádáno a byly opraveny i ne- dostatky zřízení z roku 1535, neboť se komise svědomitě obrátila k původ- ním pramenům a nedala se mýliti chybami prvního zřízení. Nový tisk zem- ského zřízení z roku 1545 vyšel nákladem místodržícího nejvyššího písařství Matyáše z Hartunkova a byl dotištěn o Třech králích roku 1546. Toto zří- zení bylo veskrz povahy stavovské a bylo vydáno bez souhlasu králova. Stavové využili zaneprázdnění Ferdinandova spletitou situací politickou a zcela ve smyslu stanoviska, které trvale zastávali, že jim přísluší plné právo změn v zemském zřízení, vydali si sami nové zřízení, jemuž téměř v čelo dali článek o svobodě markrabství moravského. Byli-li ovšem spokojeni s novým zřízením stavové, nebyl zase spokojen král, který byl potud v nevýhodě, že nemohl pro politickou situaci odboje t. zv. šmalkaldského volně se rozho- dovati. Nezbylo mu proto než vyčkávati, až se podaří zmoci stavovský od- por a vyřídí naléhavější věci, zejména v Čechách. Teprve pak se Ferdinand vrátil k řešení otázky moravského zřízení a učinil tak s veškerou svou energií i politickou obratností. Zachovalo se nám o tom dosti podrobných zpráv, takže můžeme sledovati vývoj události velmi detailně,2 třebas nám i v tomto případě pravděpodobně uniká poznání zákulisního jednání. Zdá se však, že politickou porážkou stavové ochabli i ve svém zásadním stanovisku k zemskému zřízení zvláště tehdy, kdy se panovník ujal osobně vedení v tomto sporu. Ferdinand se osobně dostavil na brněnský sněm svatojiřský a tam se hlavně postavil na stanovisko, že obě dosavadní zřízení, z 1535 a 1545, mají navzájem mnoho nedůsledností, ba si i odporují a že je tudíž nutná nová revise zemských zřízení. Právnicky hodnoceno, použil panovník jako svého hlavního argumentu proti stavům, že zemská zřízení nebyla výlučná a že tudíž vlastně platila dosud všechna, pouze snad by bylo možno se postaviti na zásadu, že pozdější norma derogovala normu předchozí. Protože však bylo jen velmi málo ustanovení, která by byla nahrazovala některé ustano- vení předchozí a ještě méně jich bylo, která výslovně zrušovala normy dří- vější, bylo většinou velmi sporné, které ustanovení ze zemských zřízení bylo již zrušeno. Tomuto stanovisku královu nemohli dobře stavové odporovati a protože Ferdinand obratně spojil s požadavkem budoucí revise i to, aby byla konečně vydána ustanovení o obecné bezpečnosti, zejména proti lupi- čům a proti stále stoupající drahotě, dali se Ferdinandem pohnouti k tomu, aby se na příštím sněmu v Olomouci ustavila podle obvyklého způsobu komise a ta provedla revisi zemských zřízení a pak vše dala vytisknouti v jediné nové knize. Zároveň však na sněmu v Brně 23. dubna 1550 patrně 2. Otiskuji zde v poznámkách jen věci nejdůležitější a pak ty, které netiskl již Kameníček, Sněmy I. 187 a násl.
Zemské zřízení z r. 1545. LV tohoto úmyslu zdržeti a odvésti, usilovali tím více o obnovení a doplnění zřízení. Jejich úsilí i práce komisí konečně byly korunovány zdarem. Staré zřízení bylo nejen doplněno, nýbrž i nově uspořádáno a byly opraveny i ne- dostatky zřízení z roku 1535, neboť se komise svědomitě obrátila k původ- ním pramenům a nedala se mýliti chybami prvního zřízení. Nový tisk zem- ského zřízení z roku 1545 vyšel nákladem místodržícího nejvyššího písařství Matyáše z Hartunkova a byl dotištěn o Třech králích roku 1546. Toto zří- zení bylo veskrz povahy stavovské a bylo vydáno bez souhlasu králova. Stavové využili zaneprázdnění Ferdinandova spletitou situací politickou a zcela ve smyslu stanoviska, které trvale zastávali, že jim přísluší plné právo změn v zemském zřízení, vydali si sami nové zřízení, jemuž téměř v čelo dali článek o svobodě markrabství moravského. Byli-li ovšem spokojeni s novým zřízením stavové, nebyl zase spokojen král, který byl potud v nevýhodě, že nemohl pro politickou situaci odboje t. zv. šmalkaldského volně se rozho- dovati. Nezbylo mu proto než vyčkávati, až se podaří zmoci stavovský od- por a vyřídí naléhavější věci, zejména v Čechách. Teprve pak se Ferdinand vrátil k řešení otázky moravského zřízení a učinil tak s veškerou svou energií i politickou obratností. Zachovalo se nám o tom dosti podrobných zpráv, takže můžeme sledovati vývoj události velmi detailně,2 třebas nám i v tomto případě pravděpodobně uniká poznání zákulisního jednání. Zdá se však, že politickou porážkou stavové ochabli i ve svém zásadním stanovisku k zemskému zřízení zvláště tehdy, kdy se panovník ujal osobně vedení v tomto sporu. Ferdinand se osobně dostavil na brněnský sněm svatojiřský a tam se hlavně postavil na stanovisko, že obě dosavadní zřízení, z 1535 a 1545, mají navzájem mnoho nedůsledností, ba si i odporují a že je tudíž nutná nová revise zemských zřízení. Právnicky hodnoceno, použil panovník jako svého hlavního argumentu proti stavům, že zemská zřízení nebyla výlučná a že tudíž vlastně platila dosud všechna, pouze snad by bylo možno se postaviti na zásadu, že pozdější norma derogovala normu předchozí. Protože však bylo jen velmi málo ustanovení, která by byla nahrazovala některé ustano- vení předchozí a ještě méně jich bylo, která výslovně zrušovala normy dří- vější, bylo většinou velmi sporné, které ustanovení ze zemských zřízení bylo již zrušeno. Tomuto stanovisku královu nemohli dobře stavové odporovati a protože Ferdinand obratně spojil s požadavkem budoucí revise i to, aby byla konečně vydána ustanovení o obecné bezpečnosti, zejména proti lupi- čům a proti stále stoupající drahotě, dali se Ferdinandem pohnouti k tomu, aby se na příštím sněmu v Olomouci ustavila podle obvyklého způsobu komise a ta provedla revisi zemských zřízení a pak vše dala vytisknouti v jediné nové knize. Zároveň však na sněmu v Brně 23. dubna 1550 patrně 2. Otiskuji zde v poznámkách jen věci nejdůležitější a pak ty, které netiskl již Kameníček, Sněmy I. 187 a násl.
Strana LVI
LVI Zápas stavu o zřízení. na podnět samotného krále bylo usneseno, aby až do té doby, než nové zří- zení bude vytištěno, při soudu i jinde se řídili předešlými zřízeními.3 Výklad tohoto závěru usnesení olomouckého sněmu je dosti sporný. Nejširší jeho pojetí může býti v tom, že dále má platiti kromě ostatních zem- ských zřízení jak zřízení znojemské z roku 1535, tak i zřízení 1545. Naproti tomu je však nutno uvážiti, že zřízení z r. 1545 bylo vydáno bez souhlasu králova a také usnesení na sněmu olomouckém cele svědčí proti tomuto zřízení. Záleží tudíž na tom, jak vysvětlujeme pojem předešlých zřízení, o nichž tento sněmovní článek mluví.4 Bylo by možno téměř míti za nepo- chybné, že panovník měl v úmyslu, aby tímto usnesením bylo prohlášeno zřízení z roku 1545 za opuštěné, a jestliže při konečné stilisaci sněmovního článku došlo k nejasnosti, lze v tom spatřovati spíše uhýbavé stanovisko stavů, jimž rozhodně bylo nepříjemné takto ustoupiti od výhod, které si slibovali od zřízení z r. 1545. Proto spíše by však bylo možno dáti za pravdu přece jen užšímu výkladu druhému a to hlavně proto, že stavové téměř roz- pačitě na příštích sněmích jednali znovu o této otázce a také již od tohoto data ztrácíme spojitost v dalších sněmovních usneseních se zřízením z roku 1545, které se tím, pokud jde o jeho povahu jako právního pramene zcela osamocuje. Jak se stavové snažili průtahy získat vhodnější dobu, prokázal hned následující sněm olomoucký, na němž podle předchozího sněmu měla býti ustavena nová komise. Došlo vlastně k novému odkladu a 13. září 1550 bylo usneseno, aby na příštím sněmu postním v Brně osoby volené do komise podaly zejména články stran úpravy bezpečnosti před lupiči a stran před- pisů o čeledi a drahotě.5 Znovu bylo opakováno usnesení, že mají býti vy- 3. 1550, 23. dubna, Brno. (Pam. II. 12. b): Na tom sou se také stavové snesli, co se vyhledání a přehlídnutí všech zřízení zemských a kdež by se jedno s druhým potejkalo napravení, aby se v pořádek k prvnímu znojemskému zřízení, což potřeb- ného, uvedli a v jedny knížky tisknouti dali, aby se lidé věděli, čím spravovati. dotejče, na tom jest zůstáno, při soudu nejprvé příštím v Olomouci kněz biskup, pan hejtman, ouředníci a soudce zemští aby k sobě osoby z stavu panského a rytíř- ského z obce přijali, o to se uradili a snesli, jak by se to předsevzíti a vyhledati a zříditi mohlo, všakž než by se to tisknouti a vuobec vyhlásiti mělo, aby prvé jeho milostí královskou a stavy to přehlídnuto bylo, než do toho času, pokudž se to tak nenařídí a v jedny knížky spraveno nebude, předešlými zřízeními aby se při soudu i obecně zpravovali. — Z uvedené literatury srov. též Jos. Chytil: Die Landes-Ordnungen des Marg. Mähr. (Schriften d. hist.-stat. Sektion IV. 1852) 185. 4. Nutno si povšimnouti i slov: aby se v pořádek k prvnímu znojemskému zřízení ... uvedli. 5. 1550, 13. září, Olomouc. (Pam. II. 21, a): Item což se napravení práva i také zřízení zemských vyhledání, kde by se jedno s druhým potejkalo i vo jiné potřebné artikule, jako zhoubce a loupežníky zemské, též vo čeleď a drahotu v zemi. aby se lidé věděli, čím spravovati, dotejče, na tom sme se snesli, aby osoby z stavu panského a rytířského, k tomu volené, v Brně v první neděli postní nejprv příští se sjeli. A to pokudž možné bude, poslové vyhledali, nařídili a pořádně sepsati dali a takové sepsané nařízení toho při nejprvnějším obecním sněmu, kterýž by v tomto
LVI Zápas stavu o zřízení. na podnět samotného krále bylo usneseno, aby až do té doby, než nové zří- zení bude vytištěno, při soudu i jinde se řídili předešlými zřízeními.3 Výklad tohoto závěru usnesení olomouckého sněmu je dosti sporný. Nejširší jeho pojetí může býti v tom, že dále má platiti kromě ostatních zem- ských zřízení jak zřízení znojemské z roku 1535, tak i zřízení 1545. Naproti tomu je však nutno uvážiti, že zřízení z r. 1545 bylo vydáno bez souhlasu králova a také usnesení na sněmu olomouckém cele svědčí proti tomuto zřízení. Záleží tudíž na tom, jak vysvětlujeme pojem předešlých zřízení, o nichž tento sněmovní článek mluví.4 Bylo by možno téměř míti za nepo- chybné, že panovník měl v úmyslu, aby tímto usnesením bylo prohlášeno zřízení z roku 1545 za opuštěné, a jestliže při konečné stilisaci sněmovního článku došlo k nejasnosti, lze v tom spatřovati spíše uhýbavé stanovisko stavů, jimž rozhodně bylo nepříjemné takto ustoupiti od výhod, které si slibovali od zřízení z r. 1545. Proto spíše by však bylo možno dáti za pravdu přece jen užšímu výkladu druhému a to hlavně proto, že stavové téměř roz- pačitě na příštích sněmích jednali znovu o této otázce a také již od tohoto data ztrácíme spojitost v dalších sněmovních usneseních se zřízením z roku 1545, které se tím, pokud jde o jeho povahu jako právního pramene zcela osamocuje. Jak se stavové snažili průtahy získat vhodnější dobu, prokázal hned následující sněm olomoucký, na němž podle předchozího sněmu měla býti ustavena nová komise. Došlo vlastně k novému odkladu a 13. září 1550 bylo usneseno, aby na příštím sněmu postním v Brně osoby volené do komise podaly zejména články stran úpravy bezpečnosti před lupiči a stran před- pisů o čeledi a drahotě.5 Znovu bylo opakováno usnesení, že mají býti vy- 3. 1550, 23. dubna, Brno. (Pam. II. 12. b): Na tom sou se také stavové snesli, co se vyhledání a přehlídnutí všech zřízení zemských a kdež by se jedno s druhým potejkalo napravení, aby se v pořádek k prvnímu znojemskému zřízení, což potřeb- ného, uvedli a v jedny knížky tisknouti dali, aby se lidé věděli, čím spravovati. dotejče, na tom jest zůstáno, při soudu nejprvé příštím v Olomouci kněz biskup, pan hejtman, ouředníci a soudce zemští aby k sobě osoby z stavu panského a rytíř- ského z obce přijali, o to se uradili a snesli, jak by se to předsevzíti a vyhledati a zříditi mohlo, všakž než by se to tisknouti a vuobec vyhlásiti mělo, aby prvé jeho milostí královskou a stavy to přehlídnuto bylo, než do toho času, pokudž se to tak nenařídí a v jedny knížky spraveno nebude, předešlými zřízeními aby se při soudu i obecně zpravovali. — Z uvedené literatury srov. též Jos. Chytil: Die Landes-Ordnungen des Marg. Mähr. (Schriften d. hist.-stat. Sektion IV. 1852) 185. 4. Nutno si povšimnouti i slov: aby se v pořádek k prvnímu znojemskému zřízení ... uvedli. 5. 1550, 13. září, Olomouc. (Pam. II. 21, a): Item což se napravení práva i také zřízení zemských vyhledání, kde by se jedno s druhým potejkalo i vo jiné potřebné artikule, jako zhoubce a loupežníky zemské, též vo čeleď a drahotu v zemi. aby se lidé věděli, čím spravovati, dotejče, na tom sme se snesli, aby osoby z stavu panského a rytířského, k tomu volené, v Brně v první neděli postní nejprv příští se sjeli. A to pokudž možné bude, poslové vyhledali, nařídili a pořádně sepsati dali a takové sepsané nařízení toho při nejprvnějším obecním sněmu, kterýž by v tomto
Strana LVII
Zápas stavu o zřízení. LVII hledány staré výsady a svobody zemské a provedena jejich registrace. Než ani král na revisi zemských zřízení nespěchal. A když později 15. prosince 1553 stavové předložili králi hotový ela- borát budoucího zřízení ke schválení s tím odůvodněním, že není v něm nic nového, Ferdinand žádal, aby mu vypsali ty články, které proti starému (totiž z r. 1535) zřízení mají některé změny, jemu je dodali a že pak v době co nejkratší si je prohlédne a spravedlivě uváží.6 Je zřejmé, že král nemínil bez boje ustoupiti od svých požadavků. Nebylo to ve způsobech Ferdinandových nic nového, protože téže politiky jsme byli svědky jak na příklad při jeho sporu se stavy kolem sněmu roku 1531, tak i po zemském zřízení z roku 1535. A tak ani nyní nechtěl povoliti stavům na prvý ráz a žádal, aby si stavové jmenovali osm až deset osob a aby s těmi mohl články budoucího zřízení řádně promysliti.7 Na svou omluvu uváděl, že dosud neměl kdy tak sám učiniti, poněvadž prý pro ne- markrabství držán byl, aby stavuom předložili. A tu se to rozvažovati bude, aby se dle starobylého zvyklého dobrého obyčeje ustaveno a stvrzeno bylo. K tomu tyto osoby důle psané voleni sou a mají z hospod zemskými penězmi se vyplatiti. Z stavu panského pan Václav z Bozkovic. Pan Jindřich z Lomnice. Pan Václav Haugvic z Biskupic. A poněvadž pro vybírání berně pan Václav Haugvic jeti moci nebude, na místo jeho pan Jan s Kounic. Z stavu rytířského pan Přemek z Víckova, pod- komoří. Pan Petr Pražma z Bílkova. Pan Jan Ždánský z Zástřizl. Pan Matyáš z Har- tunkova s zřízení a registry i pamětmi zemskými též tam bejti má. 6. 1553, 15. prosince. (Pam. II. 47, a): Což se pak napravování zřízení zemských dotýče, jeho milost královská ty knihy jeho milosti podané zase stavům vracovati ráčí. A poněvadž sou toho v spisu svém doložili, že nejsou než artikulové starého zřízení v něčem málo napravení, aby ty vypsali a jeho milosti královské dodali a jeho milosti královské, což nejdříve čas bude moci postačiti, v to ve všecko na- hlédnúc, v tom se k stavům, jako k podaným svým věrným milejm milostivě a podlé slušnosti zachovati ráčí. Takže sobě ničehož slušně do jeho milosti stěžovati nebudú jmíti, neb jeho milosti vždycky té milostivé vůle předešlé i nyní býti ráčí, což by jeho milosti královská k dobrému a užitečnému tohoto markrabství a všech oby- vatelův v něm pro zachování úřadu a práva jakožto nejvyšší landfrýdník se znal. toho aby milostivě i skutečně říditi, dopomáhati a nad řádem, právem a svobodami jich ruku svú milostivě držeti ráčil. 7. Zpráva V. z Ludanic sněmu z 1554, 30. května, Vídeň. (Pam. II. 64, b): A kdež týž hajtman markrabství moravského jeho milosti královské zřízení zemských, starých i také vnově sepsaných a mezi tím i některých privilejí i tolkéž krále Ludvíka nadání, co se nápadův a sirotkův dotýče, podal a jeho milosti královské na místě stavův, aby toho všeho milostivě potvrditi ráčil, poníženě prosil. I poněvadž těch zřízení a což tak jeho milosti královské jest podáno dosti veliký spis a knihy nemalé jsou a jeho milost královská pro bedlivé a gruntovní toho všeho vyrozumění za potřebné bejti uznává, aby sobě to jeho milost pořádně přeložiti dáti ráčil, což tak, jakž tomu hajtman i stavové markrabství moravského sami dobře rozuměti mohou, pojednú se státi nemůže, protož když jeho milosti z češčiny ty knihy vyloženy budou, jeho milost královská na tom posedíc a ve všecko nahlédnúc a toho povážíc, stavóm, což nejdříve bude moci bejti, milostivú vůli svou královskou v tom ozná- miti ráčí.
Zápas stavu o zřízení. LVII hledány staré výsady a svobody zemské a provedena jejich registrace. Než ani král na revisi zemských zřízení nespěchal. A když později 15. prosince 1553 stavové předložili králi hotový ela- borát budoucího zřízení ke schválení s tím odůvodněním, že není v něm nic nového, Ferdinand žádal, aby mu vypsali ty články, které proti starému (totiž z r. 1535) zřízení mají některé změny, jemu je dodali a že pak v době co nejkratší si je prohlédne a spravedlivě uváží.6 Je zřejmé, že král nemínil bez boje ustoupiti od svých požadavků. Nebylo to ve způsobech Ferdinandových nic nového, protože téže politiky jsme byli svědky jak na příklad při jeho sporu se stavy kolem sněmu roku 1531, tak i po zemském zřízení z roku 1535. A tak ani nyní nechtěl povoliti stavům na prvý ráz a žádal, aby si stavové jmenovali osm až deset osob a aby s těmi mohl články budoucího zřízení řádně promysliti.7 Na svou omluvu uváděl, že dosud neměl kdy tak sám učiniti, poněvadž prý pro ne- markrabství držán byl, aby stavuom předložili. A tu se to rozvažovati bude, aby se dle starobylého zvyklého dobrého obyčeje ustaveno a stvrzeno bylo. K tomu tyto osoby důle psané voleni sou a mají z hospod zemskými penězmi se vyplatiti. Z stavu panského pan Václav z Bozkovic. Pan Jindřich z Lomnice. Pan Václav Haugvic z Biskupic. A poněvadž pro vybírání berně pan Václav Haugvic jeti moci nebude, na místo jeho pan Jan s Kounic. Z stavu rytířského pan Přemek z Víckova, pod- komoří. Pan Petr Pražma z Bílkova. Pan Jan Ždánský z Zástřizl. Pan Matyáš z Har- tunkova s zřízení a registry i pamětmi zemskými též tam bejti má. 6. 1553, 15. prosince. (Pam. II. 47, a): Což se pak napravování zřízení zemských dotýče, jeho milost královská ty knihy jeho milosti podané zase stavům vracovati ráčí. A poněvadž sou toho v spisu svém doložili, že nejsou než artikulové starého zřízení v něčem málo napravení, aby ty vypsali a jeho milosti královské dodali a jeho milosti královské, což nejdříve čas bude moci postačiti, v to ve všecko na- hlédnúc, v tom se k stavům, jako k podaným svým věrným milejm milostivě a podlé slušnosti zachovati ráčí. Takže sobě ničehož slušně do jeho milosti stěžovati nebudú jmíti, neb jeho milosti vždycky té milostivé vůle předešlé i nyní býti ráčí, což by jeho milosti královská k dobrému a užitečnému tohoto markrabství a všech oby- vatelův v něm pro zachování úřadu a práva jakožto nejvyšší landfrýdník se znal. toho aby milostivě i skutečně říditi, dopomáhati a nad řádem, právem a svobodami jich ruku svú milostivě držeti ráčil. 7. Zpráva V. z Ludanic sněmu z 1554, 30. května, Vídeň. (Pam. II. 64, b): A kdež týž hajtman markrabství moravského jeho milosti královské zřízení zemských, starých i také vnově sepsaných a mezi tím i některých privilejí i tolkéž krále Ludvíka nadání, co se nápadův a sirotkův dotýče, podal a jeho milosti královské na místě stavův, aby toho všeho milostivě potvrditi ráčil, poníženě prosil. I poněvadž těch zřízení a což tak jeho milosti královské jest podáno dosti veliký spis a knihy nemalé jsou a jeho milost královská pro bedlivé a gruntovní toho všeho vyrozumění za potřebné bejti uznává, aby sobě to jeho milost pořádně přeložiti dáti ráčil, což tak, jakž tomu hajtman i stavové markrabství moravského sami dobře rozuměti mohou, pojednú se státi nemůže, protož když jeho milosti z češčiny ty knihy vyloženy budou, jeho milost královská na tom posedíc a ve všecko nahlédnúc a toho povážíc, stavóm, což nejdříve bude moci bejti, milostivú vůli svou královskou v tom ozná- miti ráčí.
Strana LVIII
LVIII Zápas stavů o zřízení. bezpečí moru musil odjeti z Prahy.8 Nepochybně králi dělala velké potíže čeština, jak sám už dříve přiznal, a musil si dávati jednotlivé články překlá- dati do němčiny, aby porozuměl jejich přesnému smyslu. Stavové, kteří již dříve neustále naléhali, jmenovali podle panovníkova přání osmičlennou komisi, která se skládala ze zemského hejtmana Václava z Ludanic, jenž byl duší stavovského odporu proti králi, dále maršálka, zemského sudího Václa- va Černohorského z Boskovic, Zdeňka z Valdštejna, kteří byli vybráni z pánů a jim byli z rytířstva přidáni podkomoří Přemek Prusinovský z Víc- kova, Jan Žďárský, Václav starší Podstatcký a Ambrož z Ottrsdorfu. Pa- novník však nijak s jejich povoláním nepospíchal a nalézal stále nové a nové výmluvy pro svoje prodlévání, a tak nezbylo stavům, než z obecného sněmu v Brně 27. února 1558 poslati ke králi radu a místokancléře v království českém Zikmunda Helta z Kementu z pánů a Zikmunda Prakšického ze Zástřizl z rytířstva, aby krále požádali, aby již déle neoddaloval projednání nového zřízení. Zároveň si stanovili pro případ, že by král jim vyhověl, nové členy komise, která měla projednati s králem podrobnosti budoucího zřízení.“ 8. Královská odpověď sněmu z 1554, 30. září. (Pam. II. 60, a): Jeho milost královská v milostivé paměti jmíti ráčí, že sú stavové markrabství tohoto morav- ského jeho milosti královské času předešlého zřízení zemská v některých artikulích změněné k předhlídnutí a k milostivému potvrzení odeslali. A nyní jeho milosti královské skrze spis podanej z strany týchž zřízení zemských poníženě připomenutí učinili, jakž jich stavů suplikací v tom i v jiných některých artikulích v sobě šířeji obsahuje. I ač by jeho milost královská milostivě a rád byl, v taková zřízení na- hlednúti a na nich poseděti a je s pilností rozvážiti a stavům milostivú svú krá- lovskú odpověd nad to dáti ráčil, neb jeho milost královská vždycky nad zřízením zemskejm, řádem a právem ruku svú královskú držel i potomě držeti ráčí. Však jeho milosti královská přijeda na hrad pražský mimo naději svou odtud brzo zase pro morní povětří jinam se hnouti a těchto časův na několiko místech, vše z strany toho morního povětří, bejti musil. Pro ty a takové příčiny i jiná veliká znamenitá zaneprázdnění jeho milost královská až podnes na tom zřízení zemském, jakž by na to náleželo (poněvadž se tu ne malých věcí, nýbrž vdov, sirotkův, chudých i bohatých a k tomu všech stavův a jeho milosti královské i ouředníkův a soudce zemských svědomí dotejče) volně na zasednutí a toho k místu přinésti moci ráčil a nyní pak zde aby se to při tomto sněmu tak kvapně vykonati mělo, sami stavové tomu rozuměti zdravě mohou, že se to státi nemůže, však aby to, což nejspíše možné, k svému brskému vykonání přišlo. A nechtíc jeho milost královská bez osob z stavuov markrabství moravského rozvažovati, protož jeho milosti královská stavuov milostivě žádati ráčí, aby při tomto nynějším sněmu obecním z prostředku svého osm neb deset osob volili a k jeho milosti královské přidali, tak když by jeho milosti královská ty osoby k sobě což nejdříve bude moci býti, obeslal, aby se při jeho milosti krá- lovské poslušně najíti dali a jeho milosti královská s nimi na ta zřízení zasednúti a milostivě se vší pilností spolu s nimi rozvažovati, k napravení přivésti a na nej- prvnějším sněmu obecním, kterýž by v tomto markrabství držán byl, na stavy vznésti a jim oznámiti o tom ráčí. A což tak jeho milost královská z stavy dobrého a užitečného pozná, to spolu s nimi zavříti a vůbec (aby se každý věděl čím spraviti) vyhlásiti milostivě rozkáže. 9. 1558, 28. února. Brno. (Pam. II. 128. b): Artikulové obecní. Item což se zřízení zemského, kteréž jest jeho královské milosti předešlé k přehlédnutí podáno,
LVIII Zápas stavů o zřízení. bezpečí moru musil odjeti z Prahy.8 Nepochybně králi dělala velké potíže čeština, jak sám už dříve přiznal, a musil si dávati jednotlivé články překlá- dati do němčiny, aby porozuměl jejich přesnému smyslu. Stavové, kteří již dříve neustále naléhali, jmenovali podle panovníkova přání osmičlennou komisi, která se skládala ze zemského hejtmana Václava z Ludanic, jenž byl duší stavovského odporu proti králi, dále maršálka, zemského sudího Václa- va Černohorského z Boskovic, Zdeňka z Valdštejna, kteří byli vybráni z pánů a jim byli z rytířstva přidáni podkomoří Přemek Prusinovský z Víc- kova, Jan Žďárský, Václav starší Podstatcký a Ambrož z Ottrsdorfu. Pa- novník však nijak s jejich povoláním nepospíchal a nalézal stále nové a nové výmluvy pro svoje prodlévání, a tak nezbylo stavům, než z obecného sněmu v Brně 27. února 1558 poslati ke králi radu a místokancléře v království českém Zikmunda Helta z Kementu z pánů a Zikmunda Prakšického ze Zástřizl z rytířstva, aby krále požádali, aby již déle neoddaloval projednání nového zřízení. Zároveň si stanovili pro případ, že by král jim vyhověl, nové členy komise, která měla projednati s králem podrobnosti budoucího zřízení.“ 8. Královská odpověď sněmu z 1554, 30. září. (Pam. II. 60, a): Jeho milost královská v milostivé paměti jmíti ráčí, že sú stavové markrabství tohoto morav- ského jeho milosti královské času předešlého zřízení zemská v některých artikulích změněné k předhlídnutí a k milostivému potvrzení odeslali. A nyní jeho milosti královské skrze spis podanej z strany týchž zřízení zemských poníženě připomenutí učinili, jakž jich stavů suplikací v tom i v jiných některých artikulích v sobě šířeji obsahuje. I ač by jeho milost královská milostivě a rád byl, v taková zřízení na- hlednúti a na nich poseděti a je s pilností rozvážiti a stavům milostivú svú krá- lovskú odpověd nad to dáti ráčil, neb jeho milost královská vždycky nad zřízením zemskejm, řádem a právem ruku svú královskú držel i potomě držeti ráčí. Však jeho milosti královská přijeda na hrad pražský mimo naději svou odtud brzo zase pro morní povětří jinam se hnouti a těchto časův na několiko místech, vše z strany toho morního povětří, bejti musil. Pro ty a takové příčiny i jiná veliká znamenitá zaneprázdnění jeho milost královská až podnes na tom zřízení zemském, jakž by na to náleželo (poněvadž se tu ne malých věcí, nýbrž vdov, sirotkův, chudých i bohatých a k tomu všech stavův a jeho milosti královské i ouředníkův a soudce zemských svědomí dotejče) volně na zasednutí a toho k místu přinésti moci ráčil a nyní pak zde aby se to při tomto sněmu tak kvapně vykonati mělo, sami stavové tomu rozuměti zdravě mohou, že se to státi nemůže, však aby to, což nejspíše možné, k svému brskému vykonání přišlo. A nechtíc jeho milost královská bez osob z stavuov markrabství moravského rozvažovati, protož jeho milosti královská stavuov milostivě žádati ráčí, aby při tomto nynějším sněmu obecním z prostředku svého osm neb deset osob volili a k jeho milosti královské přidali, tak když by jeho milosti královská ty osoby k sobě což nejdříve bude moci býti, obeslal, aby se při jeho milosti krá- lovské poslušně najíti dali a jeho milosti královská s nimi na ta zřízení zasednúti a milostivě se vší pilností spolu s nimi rozvažovati, k napravení přivésti a na nej- prvnějším sněmu obecním, kterýž by v tomto markrabství držán byl, na stavy vznésti a jim oznámiti o tom ráčí. A což tak jeho milost královská z stavy dobrého a užitečného pozná, to spolu s nimi zavříti a vůbec (aby se každý věděl čím spraviti) vyhlásiti milostivě rozkáže. 9. 1558, 28. února. Brno. (Pam. II. 128. b): Artikulové obecní. Item což se zřízení zemského, kteréž jest jeho královské milosti předešlé k přehlédnutí podáno,
Strana LIX
Zápas stavů o zřízení. LIX Ani pak však král nepovolil. Podle dvou dochovaných dopisů je zřej- mo, že Ferdinand usiloval zachrániti pro sebe posici co nejpříznivější.10 Obrátil se především na své straníky v řadách stavovských a žádal, aby znovu vše projednali a také mu to přeložili do němčiny a do latiny, takže jistě otázka jazyková, jako tomu bývalo dosti často u Ferdinanda, objevo- vala se stále znovu. Král nalézal stále nové výmluvy jako nemoc nebo pří- tomnost na říšském sněmu a pod.11 A proto se také stavovské urgence opa- kují ještě i v roce 1560,12 kdy se vlastně končilo plných deset let stavovského dotejče, ty osoby, když by od jeho milosti královské obeslány byly, aby se k jeho královské milosti najíti daly, totižto: pan hajtman, pan maršálek, pan sudí, pan Jetřich s Kunovic. Z rytířstva pan podkomoří, pan Jan Kropáč z Nevědomí, pan Jan Ždánský ze Zástřizl, pan Ambrož z Otrštorfu, prokurátor. 10. 1558. 20. června. Vídeň (Kop. sv. 62. v archivu min. vnitra v Praze, fol. 8.b.): Podkomořímu a prokurátoru, markrabství moravského. Ferdinand etc. Stateční a slovutní věrní naši milí. Jakož o tom vědomost máte, že jsou nám stavové markrabství našeho moravského času předešlého v Brně některých zřízení zemských, aby se všichni vuobec věděli čím spravovati, k přehlídnutí a k potvrzení podali. Kterýchžto zřízení ve všech těch artikulích jsme vám a někdy urozenému Václa- vovi z Ludanic, předešlému hejtmanu našemu markrabství moravského podati a poručiti ráčili, abyšte je přehlídli, skorigovali a nám potom odeslali. I nepochy- bujem, že jste se tak zachovali a ještě za živnosti dotčeného předešlého hejtmana táž zřízení přehlídli a skorigovali, kteréž jsi, ty prokurátoře náš, k sobě při[bjral. A protož pokudž by se co ještě na to přehlídnutí a skorigování těch zřízení nedo- stávalo, poroučíme vám, abyšte což nejdříveji býti muože, ještě na nich (u sebe v tajnosti to zachovajíc) poseděli, s pilností přehlídli, a když se to tak stane a vykoná, tehdy ty, prokurátoře náš, takové zřízení ve všech artikulích nám zřetedlně v jazyk německý neb latinský přelož, abychom tomu, když nám odesláno bude, dobře vyroz- uměti a potom, pokudž nám jeden čas postatčiti bude, moci což nejdříveji ty osoby. kteréž jsou stavové k přehlídnutí a napravování těch zřízení zemských k nám voliti v místo příležité, ač jestliže by tak brzy sněmu obecního v markrabství našem moravském nebylo a sami na něm osobně býti nemohli, k sobě obeslati a spolu s těmi osobami na těch zřízení zemských a artikulích obecních potřebných seděti to bedlivě rozvažovati a na čem snešení bude, toho potom milostivě potvrditi ráčili. Na tom milostivú vuoli naši císařskú naplníte, kterúž vám milosti naši spomínati nahrazovati ráčíme. Dán v Vídni ut supra léta etc. LVIII°. 11. 1558. 23. června. Vídeň (Kop. sv. 62. v archivu min. vnitra v Praze, fol. 11. a): Témuž podkomořímu. Statečný věrný náš milý. Jakož jsi nám zde při nás budouc pravil, že by těch osm osob (mezi kterýmiž ty také jedna jsi) od stavuov na jminulém sněmu obecním v Brně k napravování zřízení zemských podlé nás volených moc sobě danou jměli, což by s námi uvážili a zavřeli, aby to stalé a vyhlášeno bylo. Protožť milostivě poroučíme, poněvadž jsi ty také, jakž vejš dotčeno, jeden zmocněný. abyšte na to zmocnění, při kom jest, vyptal a vejpis jeho nám slovo od slova, jakžť milostivě věříme, tím neprodlévaje, odeslal, abychom se věděli čím spraviti. Na tom milostivou i jistou vuoli naši císařskou naplníš. Dán v Vídni ve čtvrtek u vigilií svatého Jana Křtitele božího léta etc. LVIII°. 12. 1558, 19. prosince, Praha (Pam. II. 141, b): Což se pak napravování a po- tvrzení zřízení zemskejch, kterýchž sou nám stavové času předešlého v Brně podali, dotejče, stavové o tom dobrú vědomost mají, což sme jim předešlé z Vídně na též artikule za odpověd dáti ráčili, kdež sme pak rádi takovú věc před se vzíti a vykonati chtěli, kdyby nám k tomu čas byl postatčil a nás pán Buoh všemohoucí tou těškou
Zápas stavů o zřízení. LIX Ani pak však král nepovolil. Podle dvou dochovaných dopisů je zřej- mo, že Ferdinand usiloval zachrániti pro sebe posici co nejpříznivější.10 Obrátil se především na své straníky v řadách stavovských a žádal, aby znovu vše projednali a také mu to přeložili do němčiny a do latiny, takže jistě otázka jazyková, jako tomu bývalo dosti často u Ferdinanda, objevo- vala se stále znovu. Král nalézal stále nové výmluvy jako nemoc nebo pří- tomnost na říšském sněmu a pod.11 A proto se také stavovské urgence opa- kují ještě i v roce 1560,12 kdy se vlastně končilo plných deset let stavovského dotejče, ty osoby, když by od jeho milosti královské obeslány byly, aby se k jeho královské milosti najíti daly, totižto: pan hajtman, pan maršálek, pan sudí, pan Jetřich s Kunovic. Z rytířstva pan podkomoří, pan Jan Kropáč z Nevědomí, pan Jan Ždánský ze Zástřizl, pan Ambrož z Otrštorfu, prokurátor. 10. 1558. 20. června. Vídeň (Kop. sv. 62. v archivu min. vnitra v Praze, fol. 8.b.): Podkomořímu a prokurátoru, markrabství moravského. Ferdinand etc. Stateční a slovutní věrní naši milí. Jakož o tom vědomost máte, že jsou nám stavové markrabství našeho moravského času předešlého v Brně některých zřízení zemských, aby se všichni vuobec věděli čím spravovati, k přehlídnutí a k potvrzení podali. Kterýchžto zřízení ve všech těch artikulích jsme vám a někdy urozenému Václa- vovi z Ludanic, předešlému hejtmanu našemu markrabství moravského podati a poručiti ráčili, abyšte je přehlídli, skorigovali a nám potom odeslali. I nepochy- bujem, že jste se tak zachovali a ještě za živnosti dotčeného předešlého hejtmana táž zřízení přehlídli a skorigovali, kteréž jsi, ty prokurátoře náš, k sobě při[bjral. A protož pokudž by se co ještě na to přehlídnutí a skorigování těch zřízení nedo- stávalo, poroučíme vám, abyšte což nejdříveji býti muože, ještě na nich (u sebe v tajnosti to zachovajíc) poseděli, s pilností přehlídli, a když se to tak stane a vykoná, tehdy ty, prokurátoře náš, takové zřízení ve všech artikulích nám zřetedlně v jazyk německý neb latinský přelož, abychom tomu, když nám odesláno bude, dobře vyroz- uměti a potom, pokudž nám jeden čas postatčiti bude, moci což nejdříveji ty osoby. kteréž jsou stavové k přehlídnutí a napravování těch zřízení zemských k nám voliti v místo příležité, ač jestliže by tak brzy sněmu obecního v markrabství našem moravském nebylo a sami na něm osobně býti nemohli, k sobě obeslati a spolu s těmi osobami na těch zřízení zemských a artikulích obecních potřebných seděti to bedlivě rozvažovati a na čem snešení bude, toho potom milostivě potvrditi ráčili. Na tom milostivú vuoli naši císařskú naplníte, kterúž vám milosti naši spomínati nahrazovati ráčíme. Dán v Vídni ut supra léta etc. LVIII°. 11. 1558. 23. června. Vídeň (Kop. sv. 62. v archivu min. vnitra v Praze, fol. 11. a): Témuž podkomořímu. Statečný věrný náš milý. Jakož jsi nám zde při nás budouc pravil, že by těch osm osob (mezi kterýmiž ty také jedna jsi) od stavuov na jminulém sněmu obecním v Brně k napravování zřízení zemských podlé nás volených moc sobě danou jměli, což by s námi uvážili a zavřeli, aby to stalé a vyhlášeno bylo. Protožť milostivě poroučíme, poněvadž jsi ty také, jakž vejš dotčeno, jeden zmocněný. abyšte na to zmocnění, při kom jest, vyptal a vejpis jeho nám slovo od slova, jakžť milostivě věříme, tím neprodlévaje, odeslal, abychom se věděli čím spraviti. Na tom milostivou i jistou vuoli naši císařskou naplníš. Dán v Vídni ve čtvrtek u vigilií svatého Jana Křtitele božího léta etc. LVIII°. 12. 1558, 19. prosince, Praha (Pam. II. 141, b): Což se pak napravování a po- tvrzení zřízení zemskejch, kterýchž sou nám stavové času předešlého v Brně podali, dotejče, stavové o tom dobrú vědomost mají, což sme jim předešlé z Vídně na též artikule za odpověd dáti ráčili, kdež sme pak rádi takovú věc před se vzíti a vykonati chtěli, kdyby nám k tomu čas byl postatčil a nás pán Buoh všemohoucí tou těškou
Strana LX
LX Zápas stavů o zřízení. zápasu s králem o zemské zřízení a žádného výsledku dosaženo nebylo. Tehdy také ze sněmu brněnského 19. února 1560 stavové rekapitulovali králi celý průběh jednání v obšírném dopisu, z něhož zejména je pravdivý stesk, že se tím podrývá na Moravě právní jistota.13 Ani na toto poslední stavovské podání nemínil Ferdinand zcela vy- hověti, ba opět hledal výmluvu, jak by další jednání oddálil, neboť patrně pozoroval, že průtahy jsou příznivy jeho věci a nepříznivy stavům. Spíše než doopravdy, jen na oko vyšel stavům vstříc potud, že slíbil prohlédnouti jejich návrh zřízení do určité lhůty a to do příštího sněmu tříkrálového (6. ledna 1561), ale žádal, aby stavové členům komise dali plnou moc tak, aby ujednání s nimi bylo již hotovým zřízením, takže by bylo zbývalo pouze je vytisknouti. Zároveň žádal, aby za člena onemocnělého nebo zemřelého byl zvolen náhradník.14 Sám se vymluvil, že nemůže nyní přijíti na moravský sněm. nemocí zimnicí za dlouhý čas nebyl navštívil. Však aby ty věci, na čem jednomu každému a všem vuobec, aby se věděli čím spraviti, nemálo záleží, na dlúhých průtazích, pokud jen možno bude, nestály, poslové od nás naši stavuom milostivě oznámiti mají, že všelijak na to svú otcovskú pamět jmíti ráčíme, jakž se nám pán Buoh [z] sněmu říského k markrabství moravskému navrátiti pomoz, ty volené osoby k sobě v město příležité obeslati, s nimi na zřízení zemských a artikulích obecních seděti s pilností a bedlivě je rozvažovati a na čemž snešení bude, toho milostivě, aby se tisknouti a vůbec vydati mohlo, potvrditi ráčíme. [Upraveno podle Bludov. kop. II. 96. a. b.] 13. Z tohoto sněmu máme několik zpráv, které v Památkách následují takto: (Pam. II. 150, b): A jakož jeho milosti císařské své před několika léty podlé svolení a snešení stavuov zřízení zemské, aby se lidé věděli čím spravovati, jest podáno jeho milosti císařské. Za to prosíme, aby nám toho milostivě potvrditi a zase odeslati ráčil, poněvadž toho zvláštní a znamenitá potřeba všem stavuom jest. — (Pam. II. 153, b): A jakož jeho milosti císařské, pánu našemu nejmilostivějšímu, před několika léty podlé snešení a svolení všech stavuov zřízení zemské sepsané, aby se jím zde v tomto markrabství spravovali, jest podáno jeho milosti císařské, jakožto pána našeho nejmilostivějšího proste, aby nám toho milostivě potvrditi a zase odeslati ráčil, poněvadž jeho vlastní potřeba všem stavuom jest. 14. V Pam. II. 157. b. Datování je poněkud sporné. Zápis sám je zařazen do sněmu 19. února 1560, ale datum na konci dopisu je 6. srpna 1560 (úterý po Pro- měnění P.) ve Vídni. Není vyloučeno, že jde tu o chybu písařskou. Odpověď panov- níkova zní takto: Z strany pak potvrzení zřízení zemského jeho milosti císařská v milostivé paměti jmíti ráčí, že sou stavové dotčeného markrabství léta jminulého padesátého čtvrtého na jeho milosti císařskú poníženú žádost a prozbu vzložili. aby jeho milosti císařská toho zřízení zemského jim milostivě potvrditi ráčil. Tu jeho milosti císařská tehdáž v Brně ráčil jim tu milostivú odpověd dáti, že jeho milosti císařská tak kvapně a spěšně toho zřízení zemského potvrditi nemůže, dokudž jeho milosti císařská toho prvé přehlídnúti neráčí. Než aby stavové z prostřed svého osoby volili a k jeho milosti císařské přidali a podlí jeho milosti císařské to zřízení zemské přehlídli a skorigovali. Jakož se pak tak stalo, že stavové osoby jmenovali, a které potom z nich zemřeli, jiné na to místo volili. A když sou od toho času ně- kolikokrát stavové markrabství moravského j ho milosti císařské poddaně prosili, aby to zřízení zemské k svému stvrzení přijíti mohlo, vždycky jest jeho milosti
LX Zápas stavů o zřízení. zápasu s králem o zemské zřízení a žádného výsledku dosaženo nebylo. Tehdy také ze sněmu brněnského 19. února 1560 stavové rekapitulovali králi celý průběh jednání v obšírném dopisu, z něhož zejména je pravdivý stesk, že se tím podrývá na Moravě právní jistota.13 Ani na toto poslední stavovské podání nemínil Ferdinand zcela vy- hověti, ba opět hledal výmluvu, jak by další jednání oddálil, neboť patrně pozoroval, že průtahy jsou příznivy jeho věci a nepříznivy stavům. Spíše než doopravdy, jen na oko vyšel stavům vstříc potud, že slíbil prohlédnouti jejich návrh zřízení do určité lhůty a to do příštího sněmu tříkrálového (6. ledna 1561), ale žádal, aby stavové členům komise dali plnou moc tak, aby ujednání s nimi bylo již hotovým zřízením, takže by bylo zbývalo pouze je vytisknouti. Zároveň žádal, aby za člena onemocnělého nebo zemřelého byl zvolen náhradník.14 Sám se vymluvil, že nemůže nyní přijíti na moravský sněm. nemocí zimnicí za dlouhý čas nebyl navštívil. Však aby ty věci, na čem jednomu každému a všem vuobec, aby se věděli čím spraviti, nemálo záleží, na dlúhých průtazích, pokud jen možno bude, nestály, poslové od nás naši stavuom milostivě oznámiti mají, že všelijak na to svú otcovskú pamět jmíti ráčíme, jakž se nám pán Buoh [z] sněmu říského k markrabství moravskému navrátiti pomoz, ty volené osoby k sobě v město příležité obeslati, s nimi na zřízení zemských a artikulích obecních seděti s pilností a bedlivě je rozvažovati a na čemž snešení bude, toho milostivě, aby se tisknouti a vůbec vydati mohlo, potvrditi ráčíme. [Upraveno podle Bludov. kop. II. 96. a. b.] 13. Z tohoto sněmu máme několik zpráv, které v Památkách následují takto: (Pam. II. 150, b): A jakož jeho milosti císařské své před několika léty podlé svolení a snešení stavuov zřízení zemské, aby se lidé věděli čím spravovati, jest podáno jeho milosti císařské. Za to prosíme, aby nám toho milostivě potvrditi a zase odeslati ráčil, poněvadž toho zvláštní a znamenitá potřeba všem stavuom jest. — (Pam. II. 153, b): A jakož jeho milosti císařské, pánu našemu nejmilostivějšímu, před několika léty podlé snešení a svolení všech stavuov zřízení zemské sepsané, aby se jím zde v tomto markrabství spravovali, jest podáno jeho milosti císařské, jakožto pána našeho nejmilostivějšího proste, aby nám toho milostivě potvrditi a zase odeslati ráčil, poněvadž jeho vlastní potřeba všem stavuom jest. 14. V Pam. II. 157. b. Datování je poněkud sporné. Zápis sám je zařazen do sněmu 19. února 1560, ale datum na konci dopisu je 6. srpna 1560 (úterý po Pro- měnění P.) ve Vídni. Není vyloučeno, že jde tu o chybu písařskou. Odpověď panov- níkova zní takto: Z strany pak potvrzení zřízení zemského jeho milosti císařská v milostivé paměti jmíti ráčí, že sou stavové dotčeného markrabství léta jminulého padesátého čtvrtého na jeho milosti císařskú poníženú žádost a prozbu vzložili. aby jeho milosti císařská toho zřízení zemského jim milostivě potvrditi ráčil. Tu jeho milosti císařská tehdáž v Brně ráčil jim tu milostivú odpověd dáti, že jeho milosti císařská tak kvapně a spěšně toho zřízení zemského potvrditi nemůže, dokudž jeho milosti císařská toho prvé přehlídnúti neráčí. Než aby stavové z prostřed svého osoby volili a k jeho milosti císařské přidali a podlí jeho milosti císařské to zřízení zemské přehlídli a skorigovali. Jakož se pak tak stalo, že stavové osoby jmenovali, a které potom z nich zemřeli, jiné na to místo volili. A když sou od toho času ně- kolikokrát stavové markrabství moravského j ho milosti císařské poddaně prosili, aby to zřízení zemské k svému stvrzení přijíti mohlo, vždycky jest jeho milosti
Strana LXI
Stavovský ústup. LXI Tehdy byla míra stavovské trpělivosti dovršena, ale stalo se tak rozhodně v neprospěch jich samých. Panovník déle vydržel než stavové, kteří již ani nečekali do sněmu tříkrálového a vlastně obratem porokovali na brněnském sněmu svatokunhutském (8. března 1560) o novém požadavku Ferdinandovu a usnesli se mu nevyhovět. Jako hlavní důvod označili, že není slučitelno s právem na Moravě, aby se o zřízeních usnášeli pouze prostřednictvím svých plnomocníků a nadto mimo zemi. Je to velmi pádná odpověď, ale stavové si tím neposloužili, protože zároveň se usnesli odložiti další jednání až do příjezdu Ferdinandova na Moravu. Patrně viděli marnost svých snah. A aby konečně byla zemi vrácena právní jistota, přímo se usnesli, že dále má býti pramenem práva Kniha Tovačovská a zřízení znojemské z roku 1535.15 Panovníkovi odpověděli stavové krátce a jen připojili prosbu, aby jednání o zřízení bylo staveno tak dlouho, dokud do země nepřijede.16 císařská jim stavuom tu milostivú odpověd, jakž samo v sobě bylo, dávati ráčil, poněvadž jeho milosti císařská mnohejmi velikými a znamenitejmi věcmi zane- prázdněn byl. A tehdá také rána morní několiko let pořád v královstvích a zemích jeho milosti císařské byla a k tomu nejedny daleké jízdy do říše i jinam jeho milosti císařská jmívati ráčil. A tudy posavad to k svému vyřízení přijíti nemohlo. Však maje jeho milosti císařská opět nyní od stavův o túž věc sobě připomenutí učiněné a znaje jeho milosti císařská věc slušnú bejti, ráčil jest jeho milosti císařská na tom ustanoviti, že mezi tímto časem svatými Třími králi nejprv příštími jeho milosti císařská těm osobám, kteří předešlé k jeho milosti císařské k napravování toho zřízení voleny sou, den jistý jmenovati a je k sobě k své císařské milosti obeslati. Však poněvadž jeho milosti císařská v brzském času sněm obecný v markrabství moravském položiti ráčí, aby stavové často psaného markrabství těm osobám voleným plnú moc dali, což by s jeho milostí císařskú z strany toho zřízení zem- ského napravili a na čem s jeho milostí císařskú se snesli, to aby tak při tom zuostalo a to zřízení tištěno a vuobec po zemi vyhlášeno bylo, aby každý mohl a věděl se tím spraviti. A jest-li by se jim stavuov zdálo více osob k předešlé voleným osobám z příčiny té, jestliže by se v tom čase která z nich roznemohla aneb z dopuštění božího smrtí sešla, přidati, to učiniti budou moci, tak aby jich tím větší počet bylo. — Ferdinandovy odkazy na mor a na úmrtí některých členů stavovského poselstva nebyly planou výmluvou. Právě v této době řádil na Moravě mor zvýšenou silou a tak tyto okolnosti přišly nepochybně vhod Ferdinandovi, aby jednání znovu oddálil. 15. 1560, 8. března. Brno. (Pam. II. 170, b): Jakož jeho milosti císařská toho po stavích žádati ráčí, aby vosoby s mocí k jeho milosti vyslány byly strany napravení a korigování zřízení zemských. I poněvadž v žádnejch pamětech toho se najíti nemůže, aby se to kdy předešlé zachovávalo, aby vosoby s plnú mocí ven z země k napravování práva a zřízení zemského vysílány bývaly, jeho milosti císařské jako pána svého nejmilostivějšího poníženě prosíme, aby toho zanecháno bylo do ščastného jeho milosti císařské sem do toho markrabství příjezdu, tak aby všemi stavy spuolu s jeho milostí takové zřízení zemské přehlídnuto a skorigováno bylo. 16. 1560, 8. března. Brno. (Pam. II. 166, b). Z strany zřízení. Jakož jeho milost císařská toho po stavích žádati ráčí, aby vosoby s mocí k jeho milosti císařské vyslaný byly z strany napravení a korigování zřízení zemských. I poněvadž v žádných pamětech toho se najíti nemůže, aby se to kdy předešlé zachovávalo, aby vosoby s plnú mocí ven z země k napravování zřízení zemského vysílány bejvaly, na tom sme se snesli, aby ten artikul do štastného příjezdu jeho milosti císařské sem do
Stavovský ústup. LXI Tehdy byla míra stavovské trpělivosti dovršena, ale stalo se tak rozhodně v neprospěch jich samých. Panovník déle vydržel než stavové, kteří již ani nečekali do sněmu tříkrálového a vlastně obratem porokovali na brněnském sněmu svatokunhutském (8. března 1560) o novém požadavku Ferdinandovu a usnesli se mu nevyhovět. Jako hlavní důvod označili, že není slučitelno s právem na Moravě, aby se o zřízeních usnášeli pouze prostřednictvím svých plnomocníků a nadto mimo zemi. Je to velmi pádná odpověď, ale stavové si tím neposloužili, protože zároveň se usnesli odložiti další jednání až do příjezdu Ferdinandova na Moravu. Patrně viděli marnost svých snah. A aby konečně byla zemi vrácena právní jistota, přímo se usnesli, že dále má býti pramenem práva Kniha Tovačovská a zřízení znojemské z roku 1535.15 Panovníkovi odpověděli stavové krátce a jen připojili prosbu, aby jednání o zřízení bylo staveno tak dlouho, dokud do země nepřijede.16 císařská jim stavuom tu milostivú odpověd, jakž samo v sobě bylo, dávati ráčil, poněvadž jeho milosti císařská mnohejmi velikými a znamenitejmi věcmi zane- prázdněn byl. A tehdá také rána morní několiko let pořád v královstvích a zemích jeho milosti císařské byla a k tomu nejedny daleké jízdy do říše i jinam jeho milosti císařská jmívati ráčil. A tudy posavad to k svému vyřízení přijíti nemohlo. Však maje jeho milosti císařská opět nyní od stavův o túž věc sobě připomenutí učiněné a znaje jeho milosti císařská věc slušnú bejti, ráčil jest jeho milosti císařská na tom ustanoviti, že mezi tímto časem svatými Třími králi nejprv příštími jeho milosti císařská těm osobám, kteří předešlé k jeho milosti císařské k napravování toho zřízení voleny sou, den jistý jmenovati a je k sobě k své císařské milosti obeslati. Však poněvadž jeho milosti císařská v brzském času sněm obecný v markrabství moravském položiti ráčí, aby stavové často psaného markrabství těm osobám voleným plnú moc dali, což by s jeho milostí císařskú z strany toho zřízení zem- ského napravili a na čem s jeho milostí císařskú se snesli, to aby tak při tom zuostalo a to zřízení tištěno a vuobec po zemi vyhlášeno bylo, aby každý mohl a věděl se tím spraviti. A jest-li by se jim stavuov zdálo více osob k předešlé voleným osobám z příčiny té, jestliže by se v tom čase která z nich roznemohla aneb z dopuštění božího smrtí sešla, přidati, to učiniti budou moci, tak aby jich tím větší počet bylo. — Ferdinandovy odkazy na mor a na úmrtí některých členů stavovského poselstva nebyly planou výmluvou. Právě v této době řádil na Moravě mor zvýšenou silou a tak tyto okolnosti přišly nepochybně vhod Ferdinandovi, aby jednání znovu oddálil. 15. 1560, 8. března. Brno. (Pam. II. 170, b): Jakož jeho milosti císařská toho po stavích žádati ráčí, aby vosoby s mocí k jeho milosti vyslány byly strany napravení a korigování zřízení zemských. I poněvadž v žádnejch pamětech toho se najíti nemůže, aby se to kdy předešlé zachovávalo, aby vosoby s plnú mocí ven z země k napravování práva a zřízení zemského vysílány bývaly, jeho milosti císařské jako pána svého nejmilostivějšího poníženě prosíme, aby toho zanecháno bylo do ščastného jeho milosti císařské sem do toho markrabství příjezdu, tak aby všemi stavy spuolu s jeho milostí takové zřízení zemské přehlídnuto a skorigováno bylo. 16. 1560, 8. března. Brno. (Pam. II. 166, b). Z strany zřízení. Jakož jeho milost císařská toho po stavích žádati ráčí, aby vosoby s mocí k jeho milosti císařské vyslaný byly z strany napravení a korigování zřízení zemských. I poněvadž v žádných pamětech toho se najíti nemůže, aby se to kdy předešlé zachovávalo, aby vosoby s plnú mocí ven z země k napravování zřízení zemského vysílány bejvaly, na tom sme se snesli, aby ten artikul do štastného příjezdu jeho milosti císařské sem do
Strana LXII
LXII Nový tisk zřízení znojemského r. 1562. Úspěch Ferdinandův byl úplný. Stavové se tím usnesením vraceli k zemskému zřízení znojemskému z roku 1535 a vlastně opustili zřízení z roku 1545, které vyšlo bez souhlasu králova a na něž nikdy on nepřistoupil. Jeho vítězství bylo nadto poměrně lehké a bez obětí a dosáhl ho Ferdinand jen ustavičnými průtahy, kdežto stavové vlastně vzdali se dobrovolně, vidouce patrně nezbytí. Zřízení z roku 1535 nebylo panovníkovi nikterak proti mysli, protože jednak bylo vydáno s jeho souhlasem a jednak ne- obmezovalo královských práv. Stavové však svým rozhodnutím svou situaci zhoršili nadto tím, že nebylo snadno již opatřiti si výtisk zřízení z roku 1535 a tím vznikala stálá právní nejistota, do které si již několikráte stěžovali. Nedostatek výtisků, které patrně po odvolání zřízení z roku 1545 — třebas mlčky — byly znovu hledány, se ustavičně stupňoval i v roce 1561 a proto se olo- moucký sněm tříkrálový 7. ledna 1562 usnesl, aby místodržící nejvyššího písařství markrabství moravského Matyáš z Hartunkova dal vytisknouti 300 výtisků znojemského zřízení.17 VI. Tisk vydaný nákladem Matyáše z Hartunkova se stal se souhlasem Ferdinandovým, jak se uvádí na titulním listě. Nemáme bližších zpráv, kdy byl vytištěn, protože v kolofonu (fol. 131. b.) se udává pouze rok 1562. Vyšel z tiskárny Jana Günthera v Olomouci, kterou vedl Günther, zkušený v tisku již z Norimberka, samostatně vedle tiskárny prostějovské, v níž zastupoval nezletilého Šebestiána Olivetského, když jeho otec Jan byl popraven.1 Dvoubarevný tisk je dobře proveden ve formátu 140 x 190 mm a sazba zaujímá rozměr 100 X 140 mm. Papír vzal k tomuto vydání Günther z papírny brněnské, jak prozrazuje vodní znamení štít s kosmým pruhem, v jehož horní části je hvězda šesticípá, v dolním pak hvězda pěticípá.2 Celý tisk měl 178 folií, z nichž však pro sazbu bylo použito pouze 131 folií, ostatek byl ponechán prázdný pro přípisky. I u tohoto tisku máme dochovány příklady pěkných vazeb. Tak na př. u výtisku Zemské tohoto markrabství odložen byl a těchto časův abychom se vůbec i při právě knížkami páně Tovačovského a zřízením znojemským spravovali. — Srov. též kromě uvedené literatury i Dvořák Jindř.: Mor. zřízení zemská (1902) 35. 17. Pam. II. 183. b.: O zřízení. Item na tom zůstáno, aby pan Matyáš z Hartun- kova III6 knížek zřízení znojemského vytisknúti dal a ty aby prodávány byly, tak aby se věděli lidé čím spraviti. — O tisku srov. Herm. Jireček: Právnický život v Č. a na Mor. (1903) 356—357 čís. 252. 1. Bližší o J. Günthrovi viz: Dudík v Čas. Mat. Mor. roč. 7. 1876. 119; týž, Geschichtliche Entwicklung des Buchdruckes (1879) 39; Navrátil B., Čas. Mat. Mor. roč. 26. (1902) 132 a násl.; Volf, Děj. čes. knihtisku (1926) 130; týž. Geschichte des Buchdruckes (1928) 176. 2. Briquet, Les filigranes, I. (1923) 77. ukázka čís. 1009. Briquet má doklady pro tento druh papíru z let 1562—66.
LXII Nový tisk zřízení znojemského r. 1562. Úspěch Ferdinandův byl úplný. Stavové se tím usnesením vraceli k zemskému zřízení znojemskému z roku 1535 a vlastně opustili zřízení z roku 1545, které vyšlo bez souhlasu králova a na něž nikdy on nepřistoupil. Jeho vítězství bylo nadto poměrně lehké a bez obětí a dosáhl ho Ferdinand jen ustavičnými průtahy, kdežto stavové vlastně vzdali se dobrovolně, vidouce patrně nezbytí. Zřízení z roku 1535 nebylo panovníkovi nikterak proti mysli, protože jednak bylo vydáno s jeho souhlasem a jednak ne- obmezovalo královských práv. Stavové však svým rozhodnutím svou situaci zhoršili nadto tím, že nebylo snadno již opatřiti si výtisk zřízení z roku 1535 a tím vznikala stálá právní nejistota, do které si již několikráte stěžovali. Nedostatek výtisků, které patrně po odvolání zřízení z roku 1545 — třebas mlčky — byly znovu hledány, se ustavičně stupňoval i v roce 1561 a proto se olo- moucký sněm tříkrálový 7. ledna 1562 usnesl, aby místodržící nejvyššího písařství markrabství moravského Matyáš z Hartunkova dal vytisknouti 300 výtisků znojemského zřízení.17 VI. Tisk vydaný nákladem Matyáše z Hartunkova se stal se souhlasem Ferdinandovým, jak se uvádí na titulním listě. Nemáme bližších zpráv, kdy byl vytištěn, protože v kolofonu (fol. 131. b.) se udává pouze rok 1562. Vyšel z tiskárny Jana Günthera v Olomouci, kterou vedl Günther, zkušený v tisku již z Norimberka, samostatně vedle tiskárny prostějovské, v níž zastupoval nezletilého Šebestiána Olivetského, když jeho otec Jan byl popraven.1 Dvoubarevný tisk je dobře proveden ve formátu 140 x 190 mm a sazba zaujímá rozměr 100 X 140 mm. Papír vzal k tomuto vydání Günther z papírny brněnské, jak prozrazuje vodní znamení štít s kosmým pruhem, v jehož horní části je hvězda šesticípá, v dolním pak hvězda pěticípá.2 Celý tisk měl 178 folií, z nichž však pro sazbu bylo použito pouze 131 folií, ostatek byl ponechán prázdný pro přípisky. I u tohoto tisku máme dochovány příklady pěkných vazeb. Tak na př. u výtisku Zemské tohoto markrabství odložen byl a těchto časův abychom se vůbec i při právě knížkami páně Tovačovského a zřízením znojemským spravovali. — Srov. též kromě uvedené literatury i Dvořák Jindř.: Mor. zřízení zemská (1902) 35. 17. Pam. II. 183. b.: O zřízení. Item na tom zůstáno, aby pan Matyáš z Hartun- kova III6 knížek zřízení znojemského vytisknúti dal a ty aby prodávány byly, tak aby se věděli lidé čím spraviti. — O tisku srov. Herm. Jireček: Právnický život v Č. a na Mor. (1903) 356—357 čís. 252. 1. Bližší o J. Günthrovi viz: Dudík v Čas. Mat. Mor. roč. 7. 1876. 119; týž, Geschichtliche Entwicklung des Buchdruckes (1879) 39; Navrátil B., Čas. Mat. Mor. roč. 26. (1902) 132 a násl.; Volf, Děj. čes. knihtisku (1926) 130; týž. Geschichte des Buchdruckes (1928) 176. 2. Briquet, Les filigranes, I. (1923) 77. ukázka čís. 1009. Briquet má doklady pro tento druh papíru z let 1562—66.
Strana LXIII
Nový tisk zřízení znojemského z r. 1562. LXIII a universitní knihovny v Brně sig. 9157 (starých tisků) se setkáváme s bohatě zdobenou, slepě tlačenou v hnědočervené kůži vazbou, a jiným příkladem je výtisk v knihovně Národního Musea v Praze sig. 32. D. 7. Titulní list a fol. 3. a. v úvodě vyzdobil Günther dvojbarevným tiskem červeným a černým. Rovněž jsou hojné dřevoryty, zejména na fol. 2. a. moravský znak, a na fol. 2. b. znak Matyáše z Hartunkova. Také je větší bohatství typů, kterých tu bylo použito trojího druhu: asi 13 mm, kterým byl tištěn zejména titulní list, 8 mm pro nadpisy a první linky a konečně 5 mm pro text. Hojné jsou grafické iniciálky rozměru asi 15 X 17 mm, které uvozují počátek jednotlivých článků. Archy jsou čtyř- listové (8 stran) a mají na dolním pravém okraji značku archu vždy na třech prvních listech od A, A II, atd. až Ji III, takže po vyčerpání abecedy se užívá písmen zdvojených. Původní foliování se začíná na fol. 2. a. jako List I. a je vždy umístěno nahoře na pravém listu, při čemž se ovšem počítá opět s rozevřeným dvojlistím. Původní foliování končí na fol. 112. a. (List CX.), rejstřík jest označen jako Registrum a přidané články nejsou označeny vůbec. Nový tisk zemského zřízení z roku 1535 nebyl však pouhým přetiskem. Od svého vzoru, tisku Kašparova, liší se především způsobem pravopisným. Tak zejména užívá již běžné písmeny ř, kdežto cž a č se střídají. Poměrně velmi pečlivě je značena kvantita. Dvojhláska au nebyla vždy přejata podle tisku 1535, jako naopak zas dlouhé u někdy sazeč za- měňoval za au. Sazeč také různě a jinak rozděloval odstavce a dokonce na fol. CIIII zařadil (snad podle ZZ. 1545: CXL.) proti zřízení z r. 1535 nový titul O stávkách, takže snad také přihlížel ke zřízení z r. 1545. Nelze tedy mluviti o pouhém přetisku, třebas význam tisku z 1562 vynikne až při řešení jednotlivých detailních otázek. Nejdůležitější však v novém tisku jsou články, které byly nově přidány. Vyšly vlastně vesměs z olomouckého sněmu tříkrálového roku 1562 (8. ledna). Byly přidány poměrně značně neorganicky, ale podle toho, co předcházelo v jednání mezi stavy a králem o nové zřízení, jde tu aspoň o částečné splnění programu, aby byly vydány předpisy o obecné bezpeč- nosti, drahotě a poddaných. Některé z článků se opírají o sněmovní usnesení z doby starší před rokem 1562. Tak čl. 141. o lotry a loupežníky má vzor ve sněmu 1541. 26. května, dále čl. 142. (Vejpis odpovědi atd.) ve sněmu z 1542. 26. června, článek 143. z strany mistra popravčího byl převzat z r. 1555. 9. prosince a články 144. o silnice a 145. o ručnice z 1559. 9. ledna. Všechny byly opakovány na sněmu roku 1562. Než tím není zcela bezpečně vyjádřen poměr nového vydání k práv- 3. Viz též B. Rieger, Zemská zřízení (Drob. spisy, 1914) 388. Jeho zmínka, že 1575 bylo usneseno, aby zřízení bylo znovu vytištěno, je mylná a vznikla patrně vadnou reprodukcí Kameníčka (Sněmy I. 195.). Usnesení se sice stalo, ale k tisku nedošlo, protože brzy se objevily velké závady.
Nový tisk zřízení znojemského z r. 1562. LXIII a universitní knihovny v Brně sig. 9157 (starých tisků) se setkáváme s bohatě zdobenou, slepě tlačenou v hnědočervené kůži vazbou, a jiným příkladem je výtisk v knihovně Národního Musea v Praze sig. 32. D. 7. Titulní list a fol. 3. a. v úvodě vyzdobil Günther dvojbarevným tiskem červeným a černým. Rovněž jsou hojné dřevoryty, zejména na fol. 2. a. moravský znak, a na fol. 2. b. znak Matyáše z Hartunkova. Také je větší bohatství typů, kterých tu bylo použito trojího druhu: asi 13 mm, kterým byl tištěn zejména titulní list, 8 mm pro nadpisy a první linky a konečně 5 mm pro text. Hojné jsou grafické iniciálky rozměru asi 15 X 17 mm, které uvozují počátek jednotlivých článků. Archy jsou čtyř- listové (8 stran) a mají na dolním pravém okraji značku archu vždy na třech prvních listech od A, A II, atd. až Ji III, takže po vyčerpání abecedy se užívá písmen zdvojených. Původní foliování se začíná na fol. 2. a. jako List I. a je vždy umístěno nahoře na pravém listu, při čemž se ovšem počítá opět s rozevřeným dvojlistím. Původní foliování končí na fol. 112. a. (List CX.), rejstřík jest označen jako Registrum a přidané články nejsou označeny vůbec. Nový tisk zemského zřízení z roku 1535 nebyl však pouhým přetiskem. Od svého vzoru, tisku Kašparova, liší se především způsobem pravopisným. Tak zejména užívá již běžné písmeny ř, kdežto cž a č se střídají. Poměrně velmi pečlivě je značena kvantita. Dvojhláska au nebyla vždy přejata podle tisku 1535, jako naopak zas dlouhé u někdy sazeč za- měňoval za au. Sazeč také různě a jinak rozděloval odstavce a dokonce na fol. CIIII zařadil (snad podle ZZ. 1545: CXL.) proti zřízení z r. 1535 nový titul O stávkách, takže snad také přihlížel ke zřízení z r. 1545. Nelze tedy mluviti o pouhém přetisku, třebas význam tisku z 1562 vynikne až při řešení jednotlivých detailních otázek. Nejdůležitější však v novém tisku jsou články, které byly nově přidány. Vyšly vlastně vesměs z olomouckého sněmu tříkrálového roku 1562 (8. ledna). Byly přidány poměrně značně neorganicky, ale podle toho, co předcházelo v jednání mezi stavy a králem o nové zřízení, jde tu aspoň o částečné splnění programu, aby byly vydány předpisy o obecné bezpeč- nosti, drahotě a poddaných. Některé z článků se opírají o sněmovní usnesení z doby starší před rokem 1562. Tak čl. 141. o lotry a loupežníky má vzor ve sněmu 1541. 26. května, dále čl. 142. (Vejpis odpovědi atd.) ve sněmu z 1542. 26. června, článek 143. z strany mistra popravčího byl převzat z r. 1555. 9. prosince a články 144. o silnice a 145. o ručnice z 1559. 9. ledna. Všechny byly opakovány na sněmu roku 1562. Než tím není zcela bezpečně vyjádřen poměr nového vydání k práv- 3. Viz též B. Rieger, Zemská zřízení (Drob. spisy, 1914) 388. Jeho zmínka, že 1575 bylo usneseno, aby zřízení bylo znovu vytištěno, je mylná a vznikla patrně vadnou reprodukcí Kameníčka (Sněmy I. 195.). Usnesení se sice stalo, ale k tisku nedošlo, protože brzy se objevily velké závady.
Strana LXIV
LXIV Význam zemských zřízení. nímu řádu, jak se vyvinul od 1535. Kromě těchto nových článků totiž tisk z roku 1562 vlastně nové předpisy po r. 1535 prostě ignoruje. Tak zejména vynechává důležitá usnesení sněmovní při čl. 47., kde máme novou úpravu z r. 1549. 8. dubna,4 podobně i při článku 86. o mýtech, která byla upravena sněmem 1555. 9. prosince. Dokonce nový tisk nechal nepovšim- nutu i výtku tak zásadního rázu, že druhý odstavec čl. 124. o nápadích věnných je vadný a výslovně byl zrušen a znovu tento odstavec otiskl. Tisky z roku 1562 nebyly patrně daleko již tak hledány, jako tomu bylo u tisku z roku 1535, a počet výtisků nového vydání byl stále dostatečný, třebas se jich užívalo až do vydání nového zřízení do roku 1604.5 Na novém vydání zemského zřízení znojemského, jak k němu došlo zmíněného roku 1562, lze ukázati, jakého významu dosáhla zemská zřízení vůbec. Již dlouholetý zápas stavů s králem o nové zřízení je výmluvným svědectvím. Stavové v zemských zřízeních spatřovali souhrn nejdůleži- tějších právních norem a proto také do nich zařazovali nejdůležitější svá privilegia, která si v nich otiskovali. Nic na věci nemění, že komise měnila na některých místech text privilegií, což bylo zaviněno patrně jednak ne- dostatečnou přesností práce, jednak to byly opravy z rozličných důvodů. Zřízení jsou vždy výrazem poměru mezi králem a stavy, a tudíž nejen pra- menem zvláštní důležitosti pro poznání právního řádu, nýbrž i pro dějiny politické. Kromě toho některé jejich články mají význam i pro hospodářské dějiny, jako tomu je zvláště v článku 68. (o ručení zvodu) nebo v ustanovení, která se dotýkají otázek poddanských, dopravních, tržních a obchodních vůbec. Proto nebylo jistě správné, když v minulém století vznikl názor, který význam zemských zřízení a zvláště zemských zřízení moravských podceňoval. Došlo se k němu patrně tak, že se zřízení srovnávala s moder- ními zákoníky. Zřízení ovšem nejsou zákoníky a zejména nejsou zákoníky 4. Pam. I1. 9. b. 5. Upozorňuji opět na několik starých tisků: Praha, Knihovna Národního Musea, sig. 32. D. 7.; Brno, Zemská a universitní knihovna, sig. ST. 9157.; tamtéž Zemský archiv sig. 264 a 269; Olomouc, Stát. studijní knihovna, sig. (stará) 34.114. V olomoucké studijní knihovně je pod sig. II. 269. uložen i papírový opis, který však je kusý a zcela bezvýznamný. Kromě toho v Knihovně Národního Musea v Praze pod sig. VIII. D. 9. je papírový rukopis latinského a německého překladu (popis viz Bartoš, Soupis II. 76. č. 2259.). Je to práce pozdní (XVIII.—XIX. stol.), která nemá pro naše hlediska žádného významu. Stejně jako při tisku 1535 nemělo by významu pokoušet se sestavit nějaký seznam dochovaných původních tisků. Pokud vím, v rukách soukromých je na př. dobře zachovaný tisk u univ. prof. Dr. J. Kaprasa v Praze. Ani u tisku 1535, ani 1562 jsem nezjistil stop odchylných sazeb nebo pod.
LXIV Význam zemských zřízení. nímu řádu, jak se vyvinul od 1535. Kromě těchto nových článků totiž tisk z roku 1562 vlastně nové předpisy po r. 1535 prostě ignoruje. Tak zejména vynechává důležitá usnesení sněmovní při čl. 47., kde máme novou úpravu z r. 1549. 8. dubna,4 podobně i při článku 86. o mýtech, která byla upravena sněmem 1555. 9. prosince. Dokonce nový tisk nechal nepovšim- nutu i výtku tak zásadního rázu, že druhý odstavec čl. 124. o nápadích věnných je vadný a výslovně byl zrušen a znovu tento odstavec otiskl. Tisky z roku 1562 nebyly patrně daleko již tak hledány, jako tomu bylo u tisku z roku 1535, a počet výtisků nového vydání byl stále dostatečný, třebas se jich užívalo až do vydání nového zřízení do roku 1604.5 Na novém vydání zemského zřízení znojemského, jak k němu došlo zmíněného roku 1562, lze ukázati, jakého významu dosáhla zemská zřízení vůbec. Již dlouholetý zápas stavů s králem o nové zřízení je výmluvným svědectvím. Stavové v zemských zřízeních spatřovali souhrn nejdůleži- tějších právních norem a proto také do nich zařazovali nejdůležitější svá privilegia, která si v nich otiskovali. Nic na věci nemění, že komise měnila na některých místech text privilegií, což bylo zaviněno patrně jednak ne- dostatečnou přesností práce, jednak to byly opravy z rozličných důvodů. Zřízení jsou vždy výrazem poměru mezi králem a stavy, a tudíž nejen pra- menem zvláštní důležitosti pro poznání právního řádu, nýbrž i pro dějiny politické. Kromě toho některé jejich články mají význam i pro hospodářské dějiny, jako tomu je zvláště v článku 68. (o ručení zvodu) nebo v ustanovení, která se dotýkají otázek poddanských, dopravních, tržních a obchodních vůbec. Proto nebylo jistě správné, když v minulém století vznikl názor, který význam zemských zřízení a zvláště zemských zřízení moravských podceňoval. Došlo se k němu patrně tak, že se zřízení srovnávala s moder- ními zákoníky. Zřízení ovšem nejsou zákoníky a zejména nejsou zákoníky 4. Pam. I1. 9. b. 5. Upozorňuji opět na několik starých tisků: Praha, Knihovna Národního Musea, sig. 32. D. 7.; Brno, Zemská a universitní knihovna, sig. ST. 9157.; tamtéž Zemský archiv sig. 264 a 269; Olomouc, Stát. studijní knihovna, sig. (stará) 34.114. V olomoucké studijní knihovně je pod sig. II. 269. uložen i papírový opis, který však je kusý a zcela bezvýznamný. Kromě toho v Knihovně Národního Musea v Praze pod sig. VIII. D. 9. je papírový rukopis latinského a německého překladu (popis viz Bartoš, Soupis II. 76. č. 2259.). Je to práce pozdní (XVIII.—XIX. stol.), která nemá pro naše hlediska žádného významu. Stejně jako při tisku 1535 nemělo by významu pokoušet se sestavit nějaký seznam dochovaných původních tisků. Pokud vím, v rukách soukromých je na př. dobře zachovaný tisk u univ. prof. Dr. J. Kaprasa v Praze. Ani u tisku 1535, ani 1562 jsem nezjistil stop odchylných sazeb nebo pod.
Strana LXV
Význam zemských zřízení. LXV výlučnými, neboť vedle nich platí všechny ostatní sněmovní články, takže je to pouze výběr nejdůležitějších předpisů, a snad bychom mohli připustiti i srovnání, že je to první krok ke kodifikaci, kdežto naše zákoníky jsou již kodifikací v pravém smyslu slova. Nestačí tudíž k výkladu předpisů, které jsou obsaženy ve zřízeních, pouze text, jak jej podávají sama zřízení, nýbrž nezbytně potřebujeme znalostí těch norem, které je provázejí a nejsou po- jata do zemských zřízení tištěných. Protože ani většina nových norem ne- deroguje v celku předchozí normy, je nutno znáti pro poznání právního řádu jak normy, které předcházely zemským zřízením, tak i normy, které na zemská zřízení navázaly. Je-li nám ovšem pro poznání právního řádu rozhodnou doba, kdy byla zřízení vydána, pak dostačí znáti normy před- cházející. Tím se určuje i směr práce vydavatelovy, který sebráním, vyhle- dáním, kritikou a pod. těchto předpisů vlastně pracuje na společném úseku jak právně-historickém, tak diplomatickém, protože pátrá po genesi, sklad- bě a výslednici jednotlivých článků zřízení. Diplomatická stránka nabývá tak zároveň i významu právního. I pro nový tisk z roku 1562 musíme znáti tyto dřívější normy, ale lze je vzhledem ke zřízení z roku 1545 časově obme- ziti, třebas je nutno všechna zřízení považovati za společný celek a o jednot- livých jejich článcích souditi vždy podle všech do té doby vydaných zem- ských zřízení. Podle této úvahy si můžeme i vymeziti, na která ustanovení se máme obraceti při jednotlivých zřízeních. Pokud jde o zemské zřízení t. zv. zno- jemské z roku 1535, je nutno jíti zpět až po Knihu Tovačovskou, která ne- sporně byla základem a také vůdčím vzorem kodifikační komise, jak bylo již dříve s různých hledisek ukázáno. Jíti dále zpět není třeba, protože Kniha Tovačovská zpracovala starší pravidla tak, že i tehdejší praktikové vlastně ji považovali za souhrn soudobého práva.6 Také není mnoho ustanovení z doby před Tovačovskou Knihou, která by se nám se stanoviska zemského zřízení podařilo odkrýti, leda že jsou výslovně datována. Protože pak tisk t. zv. olomouckého zřízení z roku 1516 je v podstatě pouze tisk prvních sně- movních artikulů, lze vskutku zemskému zřízení z roku 1535 přiznati po- vahu prvního tištěného zřízení, což se ještě zesiluje zjištěním, že Památky sněmovní r. 1518 byly pořízeny pro vpisování zřízení. Období průvodních ustanovení, norem, předpisů atd. lze tudíž vymeziti léty 1480 (přibližná léta vzniku Knihy Tovačovské) až po 14. únor 1535, kdy se stalo známé usnesení sněmu znojemského o,vyhledání artikuluov'. Následující doba jest už vlastně průpravou pro nové zřízení, které bylo od stavů vytištěno roku 1545 a také k tomuto zřízení se připojovaly další normy až po 23. dubna 1550, kdy stavové na sněmu v Brně vydali usnesení, že má býti vyhledáno z dosavadních zřízení, co je potřebného, a uvedeno to v pořádek k prvnímu 6. Srov. též výše uvedené sněmovní usnesení z r. 1560 o platnosti Knihy Tovačovské vedle ZZ. 1535, které má bezmála platnost autorisace pro Knihu Tovačovskou.
Význam zemských zřízení. LXV výlučnými, neboť vedle nich platí všechny ostatní sněmovní články, takže je to pouze výběr nejdůležitějších předpisů, a snad bychom mohli připustiti i srovnání, že je to první krok ke kodifikaci, kdežto naše zákoníky jsou již kodifikací v pravém smyslu slova. Nestačí tudíž k výkladu předpisů, které jsou obsaženy ve zřízeních, pouze text, jak jej podávají sama zřízení, nýbrž nezbytně potřebujeme znalostí těch norem, které je provázejí a nejsou po- jata do zemských zřízení tištěných. Protože ani většina nových norem ne- deroguje v celku předchozí normy, je nutno znáti pro poznání právního řádu jak normy, které předcházely zemským zřízením, tak i normy, které na zemská zřízení navázaly. Je-li nám ovšem pro poznání právního řádu rozhodnou doba, kdy byla zřízení vydána, pak dostačí znáti normy před- cházející. Tím se určuje i směr práce vydavatelovy, který sebráním, vyhle- dáním, kritikou a pod. těchto předpisů vlastně pracuje na společném úseku jak právně-historickém, tak diplomatickém, protože pátrá po genesi, sklad- bě a výslednici jednotlivých článků zřízení. Diplomatická stránka nabývá tak zároveň i významu právního. I pro nový tisk z roku 1562 musíme znáti tyto dřívější normy, ale lze je vzhledem ke zřízení z roku 1545 časově obme- ziti, třebas je nutno všechna zřízení považovati za společný celek a o jednot- livých jejich článcích souditi vždy podle všech do té doby vydaných zem- ských zřízení. Podle této úvahy si můžeme i vymeziti, na která ustanovení se máme obraceti při jednotlivých zřízeních. Pokud jde o zemské zřízení t. zv. zno- jemské z roku 1535, je nutno jíti zpět až po Knihu Tovačovskou, která ne- sporně byla základem a také vůdčím vzorem kodifikační komise, jak bylo již dříve s různých hledisek ukázáno. Jíti dále zpět není třeba, protože Kniha Tovačovská zpracovala starší pravidla tak, že i tehdejší praktikové vlastně ji považovali za souhrn soudobého práva.6 Také není mnoho ustanovení z doby před Tovačovskou Knihou, která by se nám se stanoviska zemského zřízení podařilo odkrýti, leda že jsou výslovně datována. Protože pak tisk t. zv. olomouckého zřízení z roku 1516 je v podstatě pouze tisk prvních sně- movních artikulů, lze vskutku zemskému zřízení z roku 1535 přiznati po- vahu prvního tištěného zřízení, což se ještě zesiluje zjištěním, že Památky sněmovní r. 1518 byly pořízeny pro vpisování zřízení. Období průvodních ustanovení, norem, předpisů atd. lze tudíž vymeziti léty 1480 (přibližná léta vzniku Knihy Tovačovské) až po 14. únor 1535, kdy se stalo známé usnesení sněmu znojemského o,vyhledání artikuluov'. Následující doba jest už vlastně průpravou pro nové zřízení, které bylo od stavů vytištěno roku 1545 a také k tomuto zřízení se připojovaly další normy až po 23. dubna 1550, kdy stavové na sněmu v Brně vydali usnesení, že má býti vyhledáno z dosavadních zřízení, co je potřebného, a uvedeno to v pořádek k prvnímu 6. Srov. též výše uvedené sněmovní usnesení z r. 1560 o platnosti Knihy Tovačovské vedle ZZ. 1535, které má bezmála platnost autorisace pro Knihu Tovačovskou.
Strana LXVI
LXVI Význam zemských zřízení. znojemskému zřízení (nikoliv tedy z roku 1545!), a že dále se mají spravovati předešlými zřízeními, jak bylo vylíčeno svrchu. Nehledíme-li dokonce pak k stavovskému ústupu roku 1460, kdy se vlastně dobrovolně stavové vzdali zřízení z roku 1545, je jisto, že zřízení z 1545 ztrácí od brněnského sněmu 23. dubna 1550 význam v právním řádu a že od té doby vlastně se přimy- kají zase nová sněmovní usnesení k prvnímu zřízení znojemskému, jehož jakási obnova je výslovně vyřčena roku 1560 a roku 1562 dovršena novým vydáním, které bylo doplněno několika novými články. Je nutno tedy proto pro tisk z 1562 sledovati sněmy mezi 23. dubnem 1550 až 7. lednem 1562, kdy bylo vydáno usnesení o novém vydání. Předpisy mezi 1535 až 1545 budou pak vytčeny pouze tam, kde se na ně přímo v tisku 1562 navazuje. To, co následovalo po roce 1562, se připojovalo samozřejmě ke zřízení znojemskému z roku 1535 nebo k novému jeho vydání z 1562. Poněvadž však je to zároveň i příprava k vydání nového budoucího zřízení, které vy- šlo roku 1604, pro důslednost ponechejmež tyto normy až k tomuto zřízení. Při tom snad není již třeba opakovati, že časové vymezení průvodních předpisů je spíše rázu technického, protože všechna zřízení vzhledem k je- jich nevýlučnosti musíme pojímati navzájem. Ale právě již tato jejich ča- sová obsáhlost, kterou zaujaly význačné místo v právním řádu na Moravě od počátku století 15. až po Obnovené zřízení zemské r. 1628 nejen nás neopravňuje k jakémukoliv podceňování významu zemských zřízení, nýbrž naopak. Vincenc Brandl v předmluvě ke svému vydání Knihy Tovačovské (str. XXX) i ve svém vydání Knihy Drnovské (str. 64) a po něm někteří novější pracovníci, kteří jeho mínění přejímají, pro svůj názor se dovolávali na příklad i toho, že zemská zřízení zařazovala známý neplatný článek o nápadech věnných. Že tato chyba není toho rázu, aby znehodnotila celé zřízení, bylo ukázáno dříve. Brandl byl snad sveden tím, že chtěl naproti zemským zřízením vyzdvihnouti význam obou knih, Tovačovské i Drnov- ské. Pokud jde o Drnovskou, své námitky jsem pověděl. Pokud jde pak o Knihu Tovačovskou, není dobře možno bez nového jejího vydání bezpečně doceniti její význam a není vyloučeno, že by se při něm přišlo také na ob- dobné případy, jako se staly komisi pro zemské zřízení i když nehledíme k otázce tak zásadní, že Kniha Tovačovská si vždy zachovává ráz soukromé práce. Není proto nijak spravedlivé význam zemských zřízení podceňovati a spíše jest vyzdvihnouti jejich význam pro právo na Moravě. Pro dokreslení významu zemských zřízení na Moravě je nutno stručně si všimnouti i srovnání se zemskými zřízeními v Čechách. Moravská zemská zřízení proti českým mají ráz převážně stavovský. Souvisí to nepochybně s větším vlivem stavů na Moravě než v Čechách. I když posuzujeme opatrně česká zřízení, která dosud nemají kritického rozboru, protože jejich vydání od Jos. a H. Jirečka jsou vlastně jen textová, přece je rozdíl mezi čes- kými a moravskými zřízeními patrný. Zemská zřízení česká jsou skutečnými díly kodifikačními, kdežto moravská vznikají a organicky vyrůstají z usne- sení sněmovních a jsou nejvýš pouhými přípravami ke kodifikaci. Moravští
LXVI Význam zemských zřízení. znojemskému zřízení (nikoliv tedy z roku 1545!), a že dále se mají spravovati předešlými zřízeními, jak bylo vylíčeno svrchu. Nehledíme-li dokonce pak k stavovskému ústupu roku 1460, kdy se vlastně dobrovolně stavové vzdali zřízení z roku 1545, je jisto, že zřízení z 1545 ztrácí od brněnského sněmu 23. dubna 1550 význam v právním řádu a že od té doby vlastně se přimy- kají zase nová sněmovní usnesení k prvnímu zřízení znojemskému, jehož jakási obnova je výslovně vyřčena roku 1560 a roku 1562 dovršena novým vydáním, které bylo doplněno několika novými články. Je nutno tedy proto pro tisk z 1562 sledovati sněmy mezi 23. dubnem 1550 až 7. lednem 1562, kdy bylo vydáno usnesení o novém vydání. Předpisy mezi 1535 až 1545 budou pak vytčeny pouze tam, kde se na ně přímo v tisku 1562 navazuje. To, co následovalo po roce 1562, se připojovalo samozřejmě ke zřízení znojemskému z roku 1535 nebo k novému jeho vydání z 1562. Poněvadž však je to zároveň i příprava k vydání nového budoucího zřízení, které vy- šlo roku 1604, pro důslednost ponechejmež tyto normy až k tomuto zřízení. Při tom snad není již třeba opakovati, že časové vymezení průvodních předpisů je spíše rázu technického, protože všechna zřízení vzhledem k je- jich nevýlučnosti musíme pojímati navzájem. Ale právě již tato jejich ča- sová obsáhlost, kterou zaujaly význačné místo v právním řádu na Moravě od počátku století 15. až po Obnovené zřízení zemské r. 1628 nejen nás neopravňuje k jakémukoliv podceňování významu zemských zřízení, nýbrž naopak. Vincenc Brandl v předmluvě ke svému vydání Knihy Tovačovské (str. XXX) i ve svém vydání Knihy Drnovské (str. 64) a po něm někteří novější pracovníci, kteří jeho mínění přejímají, pro svůj názor se dovolávali na příklad i toho, že zemská zřízení zařazovala známý neplatný článek o nápadech věnných. Že tato chyba není toho rázu, aby znehodnotila celé zřízení, bylo ukázáno dříve. Brandl byl snad sveden tím, že chtěl naproti zemským zřízením vyzdvihnouti význam obou knih, Tovačovské i Drnov- ské. Pokud jde o Drnovskou, své námitky jsem pověděl. Pokud jde pak o Knihu Tovačovskou, není dobře možno bez nového jejího vydání bezpečně doceniti její význam a není vyloučeno, že by se při něm přišlo také na ob- dobné případy, jako se staly komisi pro zemské zřízení i když nehledíme k otázce tak zásadní, že Kniha Tovačovská si vždy zachovává ráz soukromé práce. Není proto nijak spravedlivé význam zemských zřízení podceňovati a spíše jest vyzdvihnouti jejich význam pro právo na Moravě. Pro dokreslení významu zemských zřízení na Moravě je nutno stručně si všimnouti i srovnání se zemskými zřízeními v Čechách. Moravská zemská zřízení proti českým mají ráz převážně stavovský. Souvisí to nepochybně s větším vlivem stavů na Moravě než v Čechách. I když posuzujeme opatrně česká zřízení, která dosud nemají kritického rozboru, protože jejich vydání od Jos. a H. Jirečka jsou vlastně jen textová, přece je rozdíl mezi čes- kými a moravskými zřízeními patrný. Zemská zřízení česká jsou skutečnými díly kodifikačními, kdežto moravská vznikají a organicky vyrůstají z usne- sení sněmovních a jsou nejvýš pouhými přípravami ke kodifikaci. Moravští
Strana LXVII
Způsob vydání. LXVII stavové se ubránili kodifikaci, jak si jí přál král, ale za cenu toho, že jejich zřízení po formální i obsahové stránce nedospěla takové dokonalosti jako zřízení česká. Česká zřízení byla nepochybně leckdy moravským stavům vzorem. Zřejmě se to ukazuje na příkladě článku 40. (póhony o smlúvy),7 ale i tam už vlastně český vzor následoval sněm roku 1531, a teprve z něho čer- palo zemské zřízení znojemské. Spíše tu šlo tedy o český vzor politický, a zřízení si udržela samostatnost vlastního vývoje na Moravě. Právě pro tento samostatný vývoj, dále pro jejich význam pro ústavní právo mo- ravské, pro něž je stavové bránili zejména proti králi, je nutno zřízení po- važovati za pramen velké hodnoty. VII. Zhodnocením a rozborem vyplývá také způsob vydání moravských zřízení zemských. Jde o právní pramen novověký, tištěný a proto tu od- padá kritika různých čtení. Textům přísluší obvyklá péče po stránce filolo- gické. Používám přepisu diplomatického, při čemž se řídím zásadou, že význačné zvláštnosti jazykové mají býti pro studium filologické zachovány a proto na ně poukazuji v poznámkách. S tohoto hlediska není v textu valných úchylek. Řídil jsem se podle ustálených zásad přepisovacích, při čemž jsem měl stále na mysli, že jde o pramen novověký a že v mnoha pří- padech je těžko rozhodnouti, zda zdánlivé úchylky jazykové nezpůsobil i sazeč zcela mimovolně. Z některých otázek filologických zvláště připomínám toto: Pone- chávám zvláštnosti staré interpunkce, pokud neruší smysl. Pečlivějším při- hlédnutím jsem zjistil, že je to tehdejší způsob interpunkce i v rukopisech, zejména v těch, z nichž zemská zřízení čerpala, jako na př. v Památkách a v Knize Tovačovské (v jejím deskovém rukopise). Dvojhlásku au zásadně přepisuji všude, kromě vlastních jmén v ou. Nikde, ač tu jde o dobu nedalekou od rozhraní 15. a 16. století, není psáno ,ou a tudíž, byl-li tu jaký rozdíl mezi ,ou“ a ,au, sazeč jej setřel, takže plným právem můžeme transkribovati ,au v ,ou“. Pouze v poznámce čl. 42. je vzpome- nuto psaní ,dwáu', ačli to není tisková chyba. Jako je zvykem, vynechávají se přebytečná písmena. Litery se nemění kromě případů, kde litera stará měla funkci dvou liter nynějších (g = j, g, i = i, y). Kvantitu bylo nutno restituovati, při čemž jsem však přihlížel vždy k zvláštnostem kvantity ori- ginálu. Konečně budiž připomenuto, že všechny texty pramenné, pokud to bylo jen trochu možno, jsou, i když jde o texty již vydané, znovu kolaciono- vány s originálem. Vymykalo se však možnosti kolacionovati všechny texty Knihy Tovačovské a Drnovské a tak musilo v těchto textech zůstati jen při opravě nejhrubších nedopatření Brandlových. Text sám nepůsobí nesnází, mimo tiskové chyby. Je však těžko je 7. Viz poznámku 1. tamtéž. V*
Způsob vydání. LXVII stavové se ubránili kodifikaci, jak si jí přál král, ale za cenu toho, že jejich zřízení po formální i obsahové stránce nedospěla takové dokonalosti jako zřízení česká. Česká zřízení byla nepochybně leckdy moravským stavům vzorem. Zřejmě se to ukazuje na příkladě článku 40. (póhony o smlúvy),7 ale i tam už vlastně český vzor následoval sněm roku 1531, a teprve z něho čer- palo zemské zřízení znojemské. Spíše tu šlo tedy o český vzor politický, a zřízení si udržela samostatnost vlastního vývoje na Moravě. Právě pro tento samostatný vývoj, dále pro jejich význam pro ústavní právo mo- ravské, pro něž je stavové bránili zejména proti králi, je nutno zřízení po- važovati za pramen velké hodnoty. VII. Zhodnocením a rozborem vyplývá také způsob vydání moravských zřízení zemských. Jde o právní pramen novověký, tištěný a proto tu od- padá kritika různých čtení. Textům přísluší obvyklá péče po stránce filolo- gické. Používám přepisu diplomatického, při čemž se řídím zásadou, že význačné zvláštnosti jazykové mají býti pro studium filologické zachovány a proto na ně poukazuji v poznámkách. S tohoto hlediska není v textu valných úchylek. Řídil jsem se podle ustálených zásad přepisovacích, při čemž jsem měl stále na mysli, že jde o pramen novověký a že v mnoha pří- padech je těžko rozhodnouti, zda zdánlivé úchylky jazykové nezpůsobil i sazeč zcela mimovolně. Z některých otázek filologických zvláště připomínám toto: Pone- chávám zvláštnosti staré interpunkce, pokud neruší smysl. Pečlivějším při- hlédnutím jsem zjistil, že je to tehdejší způsob interpunkce i v rukopisech, zejména v těch, z nichž zemská zřízení čerpala, jako na př. v Památkách a v Knize Tovačovské (v jejím deskovém rukopise). Dvojhlásku au zásadně přepisuji všude, kromě vlastních jmén v ou. Nikde, ač tu jde o dobu nedalekou od rozhraní 15. a 16. století, není psáno ,ou a tudíž, byl-li tu jaký rozdíl mezi ,ou“ a ,au, sazeč jej setřel, takže plným právem můžeme transkribovati ,au v ,ou“. Pouze v poznámce čl. 42. je vzpome- nuto psaní ,dwáu', ačli to není tisková chyba. Jako je zvykem, vynechávají se přebytečná písmena. Litery se nemění kromě případů, kde litera stará měla funkci dvou liter nynějších (g = j, g, i = i, y). Kvantitu bylo nutno restituovati, při čemž jsem však přihlížel vždy k zvláštnostem kvantity ori- ginálu. Konečně budiž připomenuto, že všechny texty pramenné, pokud to bylo jen trochu možno, jsou, i když jde o texty již vydané, znovu kolaciono- vány s originálem. Vymykalo se však možnosti kolacionovati všechny texty Knihy Tovačovské a Drnovské a tak musilo v těchto textech zůstati jen při opravě nejhrubších nedopatření Brandlových. Text sám nepůsobí nesnází, mimo tiskové chyby. Je však těžko je 7. Viz poznámku 1. tamtéž. V*
Strana LXVIII
LXVIII Způsob vydání. vymeziti a mohli bychom si je, pokud jde o náš pramen, rozvrhnouti do dvou skupin. Prvou tvoří zřejmé sazečské chyby, které lze snadno opra- viti. Druhá skupina tiskových chyb vynikne teprve odkrytím vzorů. Pro- vésti korekturu těchto chyb je leckdy velmi nesnadno a nemůžeme chyby přičísti výhradně sazeči, protože je mohl zaviniti i opisovač pro sazbu. Oprava takovýchto chyb se musí arciť provésti také v textu vydávaném, ale v poznámkách je vždy doloženo, proč se takováto korektura děje. V textu se taková opravená místa sázejí kursivou; obyčejné sazečské chyby jsou v edici opraveny bez poznámek jako bezvýznamné. Znění zemského zřízení z roku 1535 je ve vydání tištěno garmondem, pod ním pak borgisem následuje souběžně text nového vydání z r. 1562. Oba texty se nejvíce liší pravopisně. Tyto rozdíly, poněvadž v našem vydání jde o edici právně-historickou, se zvláště nevytyčují, zato se však v poznámkách upozorňuje na místa, kde se text z 1535 od textu z 1562 různí. Na okraji obou textů jsou umístěny údaje původního i nového folio- vání, kdežto značky archů vynechávám z důvodů technických (marginálie by byly nepřehledné a ztratily by tak svůj význam). Podle popisu tisků, které jsem zpředu uvedl, učiní si o nich čtenář představu, jinak znamení archu nemají po zavedení nové foliace významu. Jak bylo výše vysvětleno, je nutno sledovat původní foliaci, která se jak roku 1535, tak 1562 čítá vždy podle rozevřených stran, tedy strana levá a strana pravá. Protože však staré označení listu jest umístěno až na horním okraji pravé strany, kdežto citace se již počíná od horního okraje strany levé, umísťuji hned při počátku strany levé příslušnou citaci, ale tento údaj jako část doplněná vydavatelem je sázen kursivně a v závorkách. V textu konec strany jest označen kolmicí, která v tom případě, že slovo počíná na straně jedné a končí na druhé, je umístěna až za tímto slovem. Foliování nové je sázeno kursivou a má po- vahu kontrolní. Text je provázen pod čarou poznámkami. Jestliže není rozdílů mezi textem z 1535 a 1562, tedy značky poznámek provázejí pouze text z roku 1535. Pokud jde o rozdíly mezi oběma texty, jsou označena příslušná místa v textu z roku 1562, po případě v textech obou. Ke každému článku jsou poznámky číslovány in continuo společně pro oba texty. Protože texty jsou poměrně jasné, přenesena je veškerá váha průvod- ního materiálu do poznámek, z nichž převažují poznámky věcné. V poznám- kách jednak se poukazuje na vzájemné vztahy jednotlivých článků, zejména v jiných zemských zřízeních, jednak na průvodní normy, po př. i vzory, jak výše o nich byl podán výklad. Pokud jde o věci vydané a není jich citace nutná, obmezuji se na odkazy.1 Kde však jde o části dosud nevydané nebo vydané vadně nebo již nyní těžko přístupné, cituji z nich doslovně. Bylo 1. Tak zvláště u Knihy Tovačovské a Drnovské. Cituji podle vydání Bran- dlových, k Demuthovu vydání odkazuji tehdy, je-li jeho text lepší než Brandlův.
LXVIII Způsob vydání. vymeziti a mohli bychom si je, pokud jde o náš pramen, rozvrhnouti do dvou skupin. Prvou tvoří zřejmé sazečské chyby, které lze snadno opra- viti. Druhá skupina tiskových chyb vynikne teprve odkrytím vzorů. Pro- vésti korekturu těchto chyb je leckdy velmi nesnadno a nemůžeme chyby přičísti výhradně sazeči, protože je mohl zaviniti i opisovač pro sazbu. Oprava takovýchto chyb se musí arciť provésti také v textu vydávaném, ale v poznámkách je vždy doloženo, proč se takováto korektura děje. V textu se taková opravená místa sázejí kursivou; obyčejné sazečské chyby jsou v edici opraveny bez poznámek jako bezvýznamné. Znění zemského zřízení z roku 1535 je ve vydání tištěno garmondem, pod ním pak borgisem následuje souběžně text nového vydání z r. 1562. Oba texty se nejvíce liší pravopisně. Tyto rozdíly, poněvadž v našem vydání jde o edici právně-historickou, se zvláště nevytyčují, zato se však v poznámkách upozorňuje na místa, kde se text z 1535 od textu z 1562 různí. Na okraji obou textů jsou umístěny údaje původního i nového folio- vání, kdežto značky archů vynechávám z důvodů technických (marginálie by byly nepřehledné a ztratily by tak svůj význam). Podle popisu tisků, které jsem zpředu uvedl, učiní si o nich čtenář představu, jinak znamení archu nemají po zavedení nové foliace významu. Jak bylo výše vysvětleno, je nutno sledovat původní foliaci, která se jak roku 1535, tak 1562 čítá vždy podle rozevřených stran, tedy strana levá a strana pravá. Protože však staré označení listu jest umístěno až na horním okraji pravé strany, kdežto citace se již počíná od horního okraje strany levé, umísťuji hned při počátku strany levé příslušnou citaci, ale tento údaj jako část doplněná vydavatelem je sázen kursivně a v závorkách. V textu konec strany jest označen kolmicí, která v tom případě, že slovo počíná na straně jedné a končí na druhé, je umístěna až za tímto slovem. Foliování nové je sázeno kursivou a má po- vahu kontrolní. Text je provázen pod čarou poznámkami. Jestliže není rozdílů mezi textem z 1535 a 1562, tedy značky poznámek provázejí pouze text z roku 1535. Pokud jde o rozdíly mezi oběma texty, jsou označena příslušná místa v textu z roku 1562, po případě v textech obou. Ke každému článku jsou poznámky číslovány in continuo společně pro oba texty. Protože texty jsou poměrně jasné, přenesena je veškerá váha průvod- ního materiálu do poznámek, z nichž převažují poznámky věcné. V poznám- kách jednak se poukazuje na vzájemné vztahy jednotlivých článků, zejména v jiných zemských zřízeních, jednak na průvodní normy, po př. i vzory, jak výše o nich byl podán výklad. Pokud jde o věci vydané a není jich citace nutná, obmezuji se na odkazy.1 Kde však jde o části dosud nevydané nebo vydané vadně nebo již nyní těžko přístupné, cituji z nich doslovně. Bylo 1. Tak zvláště u Knihy Tovačovské a Drnovské. Cituji podle vydání Bran- dlových, k Demuthovu vydání odkazuji tehdy, je-li jeho text lepší než Brandlův.
Strana LXIX
Způsob vydání. LXIX především nutno otisknouti sněmovní usnesení z Knih památkových, po- kud nejsou vydána, a shodně i z Kopiářů sněmovních. Je nutno připome- nouti, že datum sněmovních zápisů nelze vždy bezpečně stanoviti. Oby- čejně bezpečné je pouze datum počátku sněmu, protože však sněm trval ně- kolik dní a o celém sněmu byl pořízen zápis jediný, musíme se spokojiti s datem prvního dne sněmovního. Proto se vyskytnou leckdy rozpory v da- tování (na př. s datem některých listů a pod.), které není možno vždy bez- pečně odstraniti. Podobně není možno všude spolehlivě stanoviti datum listů, instrukcí a pod., které leckdy jsou vedeny pouze pod datem sněmu. Pro poznámky jsem se snažil shromážditi co nejúplnější materiál i proto, poněvadž nemáme dosud na Moravě — a patrně v dohledné době ani míti nebudeme — vydání sněmovních zápisů po roce 1527. Protože jak bylo výše vysvětleno, representují nám zemská zřízení výběr nejdůležitěj- ších článků sněmovních nebo řekneme-li to jinak, dosvědčuje se nám z nich, které právní otázky považovali stavové za nejdůležitější, snažil jsem se při- pojiti k těmto článkům zemských zřízení průvodní ustanovení, aby se tak v celku vytvořil souhrn norem o nejdůležitějších otázkách právních. Kdyby bylo možné provésti srovnání, ukázalo by se, že vskutku ty věci, které ještě zbyly, neměly valné důležitosti nebo jen měly cenu dočasnou, které záhy pozbyly a tak se staly obsoletními, a proto se nehodily k zařazení do kodifi- kačního pokusu. Vedle Knih památkových (Památek sněmovních) a Kopiářů sněmov- ních, které jsou uloženy v Zemském archivu v Brně, byla průvodní ustanove- ní čerpána z materiálu co nejširšího a stejně tak i materiál, který vznik nebo osud jednotlivých článků vysvětluje. Původ průvodního materiálu jest udán vždy v poznámkách, takže zde snad dostačí poukázati na jeden jeho druh, který má povahu zvláštní. Jsou to totiž sbírky nálezů, mezi nimiž bývají velmi často zařazovány vybrané konkrétní případy, které v nadpisových větách se blíží formě obecných právních pouček. Z nich však nelze deduko- vati na vzor pro dotyčný článek zemského zřízení, třebas se i tyto věty shodovaly s textací v zřízení, protože tu jde převážnou většinou o řešení, které odpovídá tehdejším právním poměrům, jak se řídily zvláště podle zemských zřízení a podle Knihy Tovačovské, k níž zemská zřízení mají filiač- ně nesporně mnohem blíže než k podobným sbírkám. Jest ovšem samozřej- mé, že se v těchto sbírkách nalezne občas důležité usnesení sněmovní, které je odjinud neznámo, zejména z doby před rokem 1518, ale to jsou velmi vzác- né výjimky, na něž je také poukázáno v poznámkách. Vydání otiskuje také oba původní rejstříky. Nemají ovšem pro naši novodobou práci ten význam jako dříve, protože jednak jsou sestaveny zcela mechanicky v pořadí článků z jejich nadpisů, jednak zvláště rejstřík z roku 1535 je velmi neúplný, což vyniká hlavně srovnáním s rejstříkem z 1562. Přesto někdy jsou i tyto rejstříky užitečné pro způsob staré citace, jako právě jediné z nich můžeme zjistiti, že se citovalo podle rozevřeného folia.
Způsob vydání. LXIX především nutno otisknouti sněmovní usnesení z Knih památkových, po- kud nejsou vydána, a shodně i z Kopiářů sněmovních. Je nutno připome- nouti, že datum sněmovních zápisů nelze vždy bezpečně stanoviti. Oby- čejně bezpečné je pouze datum počátku sněmu, protože však sněm trval ně- kolik dní a o celém sněmu byl pořízen zápis jediný, musíme se spokojiti s datem prvního dne sněmovního. Proto se vyskytnou leckdy rozpory v da- tování (na př. s datem některých listů a pod.), které není možno vždy bez- pečně odstraniti. Podobně není možno všude spolehlivě stanoviti datum listů, instrukcí a pod., které leckdy jsou vedeny pouze pod datem sněmu. Pro poznámky jsem se snažil shromážditi co nejúplnější materiál i proto, poněvadž nemáme dosud na Moravě — a patrně v dohledné době ani míti nebudeme — vydání sněmovních zápisů po roce 1527. Protože jak bylo výše vysvětleno, representují nám zemská zřízení výběr nejdůležitěj- ších článků sněmovních nebo řekneme-li to jinak, dosvědčuje se nám z nich, které právní otázky považovali stavové za nejdůležitější, snažil jsem se při- pojiti k těmto článkům zemských zřízení průvodní ustanovení, aby se tak v celku vytvořil souhrn norem o nejdůležitějších otázkách právních. Kdyby bylo možné provésti srovnání, ukázalo by se, že vskutku ty věci, které ještě zbyly, neměly valné důležitosti nebo jen měly cenu dočasnou, které záhy pozbyly a tak se staly obsoletními, a proto se nehodily k zařazení do kodifi- kačního pokusu. Vedle Knih památkových (Památek sněmovních) a Kopiářů sněmov- ních, které jsou uloženy v Zemském archivu v Brně, byla průvodní ustanove- ní čerpána z materiálu co nejširšího a stejně tak i materiál, který vznik nebo osud jednotlivých článků vysvětluje. Původ průvodního materiálu jest udán vždy v poznámkách, takže zde snad dostačí poukázati na jeden jeho druh, který má povahu zvláštní. Jsou to totiž sbírky nálezů, mezi nimiž bývají velmi často zařazovány vybrané konkrétní případy, které v nadpisových větách se blíží formě obecných právních pouček. Z nich však nelze deduko- vati na vzor pro dotyčný článek zemského zřízení, třebas se i tyto věty shodovaly s textací v zřízení, protože tu jde převážnou většinou o řešení, které odpovídá tehdejším právním poměrům, jak se řídily zvláště podle zemských zřízení a podle Knihy Tovačovské, k níž zemská zřízení mají filiač- ně nesporně mnohem blíže než k podobným sbírkám. Jest ovšem samozřej- mé, že se v těchto sbírkách nalezne občas důležité usnesení sněmovní, které je odjinud neznámo, zejména z doby před rokem 1518, ale to jsou velmi vzác- né výjimky, na něž je také poukázáno v poznámkách. Vydání otiskuje také oba původní rejstříky. Nemají ovšem pro naši novodobou práci ten význam jako dříve, protože jednak jsou sestaveny zcela mechanicky v pořadí článků z jejich nadpisů, jednak zvláště rejstřík z roku 1535 je velmi neúplný, což vyniká hlavně srovnáním s rejstříkem z 1562. Přesto někdy jsou i tyto rejstříky užitečné pro způsob staré citace, jako právě jediné z nich můžeme zjistiti, že se citovalo podle rozevřeného folia.
Strana LXX
LXX Povšechná literatura o morav. zřízení. Jednotlivé články jsem čísloval, takže toto označení je nové. Vedlo mě k tomu poznání, že stará citace je velmi těžkopádná a že jak pro srovnání obou textů z 1535 a 1562, tak i dalších zemských zřízení snáze se odkazuje na celé články, které by byly očíslovány, než na původní citaci. Při číslování bylo mi základem uspořádání zemského zřízení znojemského z roku 1535 jako textu původního. Povšechná literatura o zemských zřízeních moravských. Dvořák Jindřich: Moravská zřízení zemská. — 1900. Otisk z Moravské revue, roč. II. — zvl. str. 32—35. Chytil Josef: Die Landes-Ordnungen des Markgrafthumes Mähren. — 1852. Schriften d. hist. statist. Sektion, IV. Heft. — str. 167—200. Jireček Hermenegild: Právnický život v Čechách a na Moravě. — 1903. — str. 340 až 341. čís. 236, str. 356—357. čís. 252. Kadlec Karel (-dlc): Zemská zřízení moravská. — 1908. Ottův slovník naučný, sv. XXVII. — str. 275—278. Kadlec Karel: Přehled ústavních dějin Moravy. — 1926. (rozšíř. vyd. prací z Mor. čít. a Čas. Mat. Mor.) str. 66—67. — (Srov. též pův. článek v Lidové morav. čítance, 1907, str. 432.) Kadlec Karel: Introduction à l'étude comparative de l'histoire du droit public des peuples slaves. — 1933. Collection de manuels publiée par l'Institut d'études slaves, III. — str. 224—225. Kalousek Josef: České státní právo. — 1. vyd. 1871. str. 331—332. 2. vyd. 1892. str. 333. Kameníček František: Zemské sněmy a sjezdy moravské. I. — 1900. — passim a zvl. str. 176—192. Kapras Jan: Právní dějiny zemí koruny české I. — 1913. — str. 44—45. Peterka Otto: Rechtsgeschichte der böhmischen Länder. II. — 1928. str. 124. Rieger Bohuš: Zemská zřízení. — 1914. Drobné spisy. II. str. 387—388. — Překlad německého originálu v Mischler-Ulbrich: Oesterr. Staatswörterbuch, III. 1907. str. 362—364. Fedor: Slovanské právo. (přeložil Jindř. Malý). — 1913. Světová knihovna, 1022—1024. str. 141—142. Ostatní literatura je citována plné vždy na příslušných místech. Zigel
LXX Povšechná literatura o morav. zřízení. Jednotlivé články jsem čísloval, takže toto označení je nové. Vedlo mě k tomu poznání, že stará citace je velmi těžkopádná a že jak pro srovnání obou textů z 1535 a 1562, tak i dalších zemských zřízení snáze se odkazuje na celé články, které by byly očíslovány, než na původní citaci. Při číslování bylo mi základem uspořádání zemského zřízení znojemského z roku 1535 jako textu původního. Povšechná literatura o zemských zřízeních moravských. Dvořák Jindřich: Moravská zřízení zemská. — 1900. Otisk z Moravské revue, roč. II. — zvl. str. 32—35. Chytil Josef: Die Landes-Ordnungen des Markgrafthumes Mähren. — 1852. Schriften d. hist. statist. Sektion, IV. Heft. — str. 167—200. Jireček Hermenegild: Právnický život v Čechách a na Moravě. — 1903. — str. 340 až 341. čís. 236, str. 356—357. čís. 252. Kadlec Karel (-dlc): Zemská zřízení moravská. — 1908. Ottův slovník naučný, sv. XXVII. — str. 275—278. Kadlec Karel: Přehled ústavních dějin Moravy. — 1926. (rozšíř. vyd. prací z Mor. čít. a Čas. Mat. Mor.) str. 66—67. — (Srov. též pův. článek v Lidové morav. čítance, 1907, str. 432.) Kadlec Karel: Introduction à l'étude comparative de l'histoire du droit public des peuples slaves. — 1933. Collection de manuels publiée par l'Institut d'études slaves, III. — str. 224—225. Kalousek Josef: České státní právo. — 1. vyd. 1871. str. 331—332. 2. vyd. 1892. str. 333. Kameníček František: Zemské sněmy a sjezdy moravské. I. — 1900. — passim a zvl. str. 176—192. Kapras Jan: Právní dějiny zemí koruny české I. — 1913. — str. 44—45. Peterka Otto: Rechtsgeschichte der böhmischen Länder. II. — 1928. str. 124. Rieger Bohuš: Zemská zřízení. — 1914. Drobné spisy. II. str. 387—388. — Překlad německého originálu v Mischler-Ulbrich: Oesterr. Staatswörterbuch, III. 1907. str. 362—364. Fedor: Slovanské právo. (přeložil Jindř. Malý). — 1913. Světová knihovna, 1022—1024. str. 141—142. Ostatní literatura je citována plné vždy na příslušných místech. Zigel
Strana LXXI
TEXTY
TEXTY
Strana 1
1535/ 1. a Zřízení markrabství moravského o soudu zemském, kteréž jest učiněno v Znojmě léta MDXXXV. 1562/ L. a Zřízení zemské, kteréž se předešlé v Znojmě stalo, s povolením jeho milosti císařské a z poručení všech čtyř stavuov markrabství moravského znovu tištěné léta páně MDLXII. * Čáda: Zemské zřízení moravské.
1535/ 1. a Zřízení markrabství moravského o soudu zemském, kteréž jest učiněno v Znojmě léta MDXXXV. 1562/ L. a Zřízení zemské, kteréž se předešlé v Znojmě stalo, s povolením jeho milosti císařské a z poručení všech čtyř stavuov markrabství moravského znovu tištěné léta páně MDLXII. * Čáda: Zemské zřízení moravské.
Strana 2
2 [ 1535] 1. b prázdná 1 1562] I. b prázdná 2 a M. D LXII. moravský zemský znak s chybnou barvou modrou na korunovaném štítě s věncem kolem v heraldicky modrém čtverci 2b znak rodu z Hartunkova: štít třikrát dělený: v horní a dolní třetině v modrém štítě šesticípá hvězda, prostřední třetina bílá, nad štítem kolčí helm s fafrnochy a křídlem třikrát děleným a zdobeným v horní a dolní třetině hvězdami po způsobu štítu, při křídle v pravo i levo stuha s nápisem. MA TY ASS.ZEI HART|VNKO WA, pod orámováním pak text: Nákladem urozeného vládyky pana Matyáše z Hartuňkova a na Čechách, naj- vyžšího písařství markrabství moravského místodržící.
2 [ 1535] 1. b prázdná 1 1562] I. b prázdná 2 a M. D LXII. moravský zemský znak s chybnou barvou modrou na korunovaném štítě s věncem kolem v heraldicky modrém čtverci 2b znak rodu z Hartunkova: štít třikrát dělený: v horní a dolní třetině v modrém štítě šesticípá hvězda, prostřední třetina bílá, nad štítem kolčí helm s fafrnochy a křídlem třikrát děleným a zdobeným v horní a dolní třetině hvězdami po způsobu štítu, při křídle v pravo i levo stuha s nápisem. MA TY ASS.ZEI HART|VNKO WA, pod orámováním pak text: Nákladem urozeného vládyky pana Matyáše z Hartuňkova a na Čechách, naj- vyžšího písařství markrabství moravského místodržící.
Strana 3
lánek 1. 3 1. Léta páně tisícího pětistého třidcátého pátého, List I 2. a v středu po první neděli v puostě,1 držán jest sněm obecní v městě Znojmě2 11535/ v přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále, infanta v Hišpaní, arciknížete rakúského a markrabie moravského etc., na kterémžto sněmu od stavův markrabství moravského k vyhledání artikuluov k správě soudu náležitých i jiných, čím se lidé při právě i v jiném spravovati mají, vydáni jsú důstojný v Bohu otec a pán, pan Stanislav, biskup holomúcký, a urozený pán, pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabství moravského, a k nim jsú přidáni urození páni, pan Kryštof z Bozkovic na Třebové, nejvyšší komorník, pan Jan] starší z Šternberka a na Kvasicích, najvyšší sudí, pan Albrecht z Lichtnburka na Hostimi, pan Jindřich Mezřícký z Lomnice a na Jemnici, pan Jan Osovský z Dúbravice na Hrotovicích, pan Vilém Kuna z Kunštátu na Hrádku, pan Smil Osovský z Dúbravice na Valči, pan Dobeš z Bozkovic na Rosicích, pan Zdeněk Žampach z Potnštejna, pan Jan Rokytský z Lu- ist II) 2. h 1. Léta páně tisícího pětistého třidcátého pátého, List I 3. a v středu po první neděli v puostě, držán jest sněm obecní v městě Znojmě v pří-11562) tomnosti najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále, infanta v Hišpaní, arciknížete rakouského a markrabě mo- ravského etc. Na kterémžto sněmu od stavuov markrabství moravského k vyhledání artikulův k zprávě soudu zemského náležitých i jiných, čím se lidé při právě i v jiném zpravovati mají, vydáni jsou: duostojný v Bohu otec a pán, pan Stanislav, biskup holomúcký, a urozený pán, pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabství moravského. A k nim jsou přidáni urození páni, pan Kryštof z Bozkovic na Třebově, nejvyžší komorník, pan Jan starší z Šternberka a na Kvasicích, najvyžší sudí, pan Albrecht z Lichtnburka na Hostimi, pan Jindřich Mezřícký z Lomnice a na Jemnici, pan Jan Osovský z Dúbravice na Hrotovicích, pan Vilém Kuna z Kunštátu na Hrádku, pan Smil Osovský z Dúbravice na Valči, pan Dobeš z Bozkovic na Rosicích, pan Zdeněk Žampach z Potnštejna, pan Jan Rokytský z Ludanic a na Veveří, pan Jan z Že- List I1) 3. b 1. I. T. j. 17. února 1535. Je důležito si povšimnouti, že je to datum, kdy byly jme- novány na sněmu osoby pověřené sestavením ZZ. Jak je viděti z data na kolofonu tisku (fol. CLIIII) a to 30. června 1535, nebyla doba potřebná k sestavení a k vytištění dlouhá, což lze vysvětliti jediné tím, že již při jmenování osob byla zásadní dohoda o jednotlivých článcích hotova. Srov. úvod. 2. O sněmu znojemském r. 1535 a popisu ZZ. 1535 srov. zvl. Kameníček, Sněmy I. 181—183. 1*
lánek 1. 3 1. Léta páně tisícího pětistého třidcátého pátého, List I 2. a v středu po první neděli v puostě,1 držán jest sněm obecní v městě Znojmě2 11535/ v přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále, infanta v Hišpaní, arciknížete rakúského a markrabie moravského etc., na kterémžto sněmu od stavův markrabství moravského k vyhledání artikuluov k správě soudu náležitých i jiných, čím se lidé při právě i v jiném spravovati mají, vydáni jsú důstojný v Bohu otec a pán, pan Stanislav, biskup holomúcký, a urozený pán, pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabství moravského, a k nim jsú přidáni urození páni, pan Kryštof z Bozkovic na Třebové, nejvyšší komorník, pan Jan] starší z Šternberka a na Kvasicích, najvyšší sudí, pan Albrecht z Lichtnburka na Hostimi, pan Jindřich Mezřícký z Lomnice a na Jemnici, pan Jan Osovský z Dúbravice na Hrotovicích, pan Vilém Kuna z Kunštátu na Hrádku, pan Smil Osovský z Dúbravice na Valči, pan Dobeš z Bozkovic na Rosicích, pan Zdeněk Žampach z Potnštejna, pan Jan Rokytský z Lu- ist II) 2. h 1. Léta páně tisícího pětistého třidcátého pátého, List I 3. a v středu po první neděli v puostě, držán jest sněm obecní v městě Znojmě v pří-11562) tomnosti najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále, infanta v Hišpaní, arciknížete rakouského a markrabě mo- ravského etc. Na kterémžto sněmu od stavuov markrabství moravského k vyhledání artikulův k zprávě soudu zemského náležitých i jiných, čím se lidé při právě i v jiném zpravovati mají, vydáni jsou: duostojný v Bohu otec a pán, pan Stanislav, biskup holomúcký, a urozený pán, pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabství moravského. A k nim jsou přidáni urození páni, pan Kryštof z Bozkovic na Třebově, nejvyžší komorník, pan Jan starší z Šternberka a na Kvasicích, najvyžší sudí, pan Albrecht z Lichtnburka na Hostimi, pan Jindřich Mezřícký z Lomnice a na Jemnici, pan Jan Osovský z Dúbravice na Hrotovicích, pan Vilém Kuna z Kunštátu na Hrádku, pan Smil Osovský z Dúbravice na Valči, pan Dobeš z Bozkovic na Rosicích, pan Zdeněk Žampach z Potnštejna, pan Jan Rokytský z Ludanic a na Veveří, pan Jan z Že- List I1) 3. b 1. I. T. j. 17. února 1535. Je důležito si povšimnouti, že je to datum, kdy byly jme- novány na sněmu osoby pověřené sestavením ZZ. Jak je viděti z data na kolofonu tisku (fol. CLIIII) a to 30. června 1535, nebyla doba potřebná k sestavení a k vytištění dlouhá, což lze vysvětliti jediné tím, že již při jmenování osob byla zásadní dohoda o jednotlivých článcích hotova. Srov. úvod. 2. O sněmu znojemském r. 1535 a popisu ZZ. 1535 srov. zvl. Kameníček, Sněmy I. 181—183. 1*
Strana 4
Článek 1. a 2. List II 3. a 11535/ danic a na Veveří, pan Jan z Žerotína a na Strážnici, pan Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří etc., pan Hynek Bilík z Kornic na Veselí, a stateční rytíři, pan Vilém z Víckova a na Cimburku, pan Přemek z Víckova na Prusinovicích, pan Vilém Valecký z Mírova na Budkově, pan Albrecht z Hustopeč na Bystřici, pan Jan Doctor z Doubravky a z Hradiště na Blanště, a urozené vládyky, pan Stibor Vranovský z Vranova na Želeticích, l pan Jan Tavíkovský z Tavíkovic na Polici, hajtman na hradě znojemském, pan Zdeněk Konický z Švábenic na Moštěnici, pan Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, pan Petr Pražma z Bílkova na Leštné, pan Vilém z Vrchlabie a na Kurovicích, pan Albrecht Bukůvka z Bukůvky, Stibor Drnovský z Drnovic na Drnovicích.3 A ti jsú dole psané artikule vyhledali a zřídili. (List IID)2. 3. b Najprvé list krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, kterýmž soud zemský řiediti ráčí, v mocnosti své aby zuostal, kterýž v tato slova zní:1 My Vladislav, z boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický 11562/ rotína a na Strážnici, pan Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří etc., pan Hynek Bilík z Kornic na Veselí, a stateční rytíři, pan Vilém z Víckova a na Cimburku, pan Přemek z Víckova na Prusinovicích, pan Vilém Valecký z Mírova na Budkově, pan Albrecht z Hustopeč na Bystřici, pan Jan Doktor z Doubravky a z Hradiště na Blanště, a urozené vládyky, pan Stibor Vranovský z Vranova na Želeticích, pan Jan Tavíkovský z Tavíkovic na Polici, hajtman na hradě znojemském, pan Zdeněk Konický z Švábenic na Moštěnici, pan Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, pan Petr Pražma z Bílkova na Leštné, pan Vilém z Vrchlabě a na Kurovicích, pan Albrecht Bukůvka z Bukůvky, Stibor Drnovský z Drnovic na Drnovicích. A ti sou dole psané artikule vyhledali a zří- dili. I List 112. 4. a Najprvé list krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, kterýmž soud zemský říditi ráčí, v mocnosti své aby zuostal, kterýž v tato slova zní: My Vladislav z boží milosti uherský, český, dalmátský, charvátský etc. král a markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., 3. Udaje o osobách zde jmenovaných viz v rejstříku osobním. O účasti Ct. Drnov- ského zmínil se již Brandl, Kn. Drn. předml. str. VIII. a IX. Kameníček, Sněmy I. 182, pozn. 1. vhodně upozornil, že mezi jmenovanými osobami chybí zástupcové stavu prelátského a městského, a pokud jde o Ct. Drnovského, domnívá se z toho, že je jmenován až na místě posledním, že tento seznam osob sám sestavoval a že vůbec jako tehdy nej- lepší znalec práva na Moravě měl při úpravě tohoto ZZ. veliký podíl. Srov. úvod. 2. I. Kameníček, Sněmy I. 180, 181 uvedl vlastní důvod, proč ZZ. 1535 nemá podobné kapitoly jako ZZ. 1545: II: Poněvadž se stavové s králem Ferdinandem nedohodli
Článek 1. a 2. List II 3. a 11535/ danic a na Veveří, pan Jan z Žerotína a na Strážnici, pan Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří etc., pan Hynek Bilík z Kornic na Veselí, a stateční rytíři, pan Vilém z Víckova a na Cimburku, pan Přemek z Víckova na Prusinovicích, pan Vilém Valecký z Mírova na Budkově, pan Albrecht z Hustopeč na Bystřici, pan Jan Doctor z Doubravky a z Hradiště na Blanště, a urozené vládyky, pan Stibor Vranovský z Vranova na Želeticích, l pan Jan Tavíkovský z Tavíkovic na Polici, hajtman na hradě znojemském, pan Zdeněk Konický z Švábenic na Moštěnici, pan Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, pan Petr Pražma z Bílkova na Leštné, pan Vilém z Vrchlabie a na Kurovicích, pan Albrecht Bukůvka z Bukůvky, Stibor Drnovský z Drnovic na Drnovicích.3 A ti jsú dole psané artikule vyhledali a zřídili. (List IID)2. 3. b Najprvé list krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, kterýmž soud zemský řiediti ráčí, v mocnosti své aby zuostal, kterýž v tato slova zní:1 My Vladislav, z boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický 11562/ rotína a na Strážnici, pan Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří etc., pan Hynek Bilík z Kornic na Veselí, a stateční rytíři, pan Vilém z Víckova a na Cimburku, pan Přemek z Víckova na Prusinovicích, pan Vilém Valecký z Mírova na Budkově, pan Albrecht z Hustopeč na Bystřici, pan Jan Doktor z Doubravky a z Hradiště na Blanště, a urozené vládyky, pan Stibor Vranovský z Vranova na Želeticích, pan Jan Tavíkovský z Tavíkovic na Polici, hajtman na hradě znojemském, pan Zdeněk Konický z Švábenic na Moštěnici, pan Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, pan Petr Pražma z Bílkova na Leštné, pan Vilém z Vrchlabě a na Kurovicích, pan Albrecht Bukůvka z Bukůvky, Stibor Drnovský z Drnovic na Drnovicích. A ti sou dole psané artikule vyhledali a zří- dili. I List 112. 4. a Najprvé list krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, kterýmž soud zemský říditi ráčí, v mocnosti své aby zuostal, kterýž v tato slova zní: My Vladislav z boží milosti uherský, český, dalmátský, charvátský etc. král a markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., 3. Udaje o osobách zde jmenovaných viz v rejstříku osobním. O účasti Ct. Drnov- ského zmínil se již Brandl, Kn. Drn. předml. str. VIII. a IX. Kameníček, Sněmy I. 182, pozn. 1. vhodně upozornil, že mezi jmenovanými osobami chybí zástupcové stavu prelátského a městského, a pokud jde o Ct. Drnovského, domnívá se z toho, že je jmenován až na místě posledním, že tento seznam osob sám sestavoval a že vůbec jako tehdy nej- lepší znalec práva na Moravě měl při úpravě tohoto ZZ. veliký podíl. Srov. úvod. 2. I. Kameníček, Sněmy I. 180, 181 uvedl vlastní důvod, proč ZZ. 1535 nemá podobné kapitoly jako ZZ. 1545: II: Poněvadž se stavové s králem Ferdinandem nedohodli
Strana 5
Článek 2. 5 markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že jakož byla ruoznice211535/ mezi pány a rytířstvem markrabství našeho moravského, což se sedání v soudu zahájeném v stolicích nebo v lavicích dotýče, ale v této pak míře, sjevše se tíž páni a rytířstvo vespolek, dali nám znáti, že jsú učinili celé a dokonalé mezi sebú o takovú věc pro zachování jednoty a I pokoje zřízení a svolení, kteréžto zřízení slovo od slova takto v tomto listu našem vepsáno3 stojí. Item nejprvé, jakož za času krále Jiřího, slavné paměti4 českého krále a markrabie moravského, byla jest vznikla ruoznice mezi pány a ry- tířstvem, takže rytířstvo chtěli mezi pány v lavicích při zahájeném soudu sedati, ale týž král Jiří, ohledav sedání panská a dcky, list výpovědný pod majestátem svým5 toho učinil, kterak se při právě zahájeném zachováno ist 11I 4. oznamujem tímto listem všem, že jakož byla různice mezi pány a rytířstvem 11562) markrabství našeho moravského, což se sedání v soudu zahájeném v stolicích nebo v lavicích dotýče, ale v této pak míře, sjevše se tíž páni a rytířstvo vespolek, dali nám znáti, že jsou učinili celé a dokonalé mezi sebou o takovou věc pro zachování jednoty a pokoje zřízení a svolení, kteréžto zřízení slovo od slova takto v tomto listu našem vepsáno stojí. Item nejprvé, jakož za času krále Jiřího, slavné paměti českého krále a markrabě moravského byla jest vznikla ruoznice mezi pány a rytířstvem, tak že rytířstvo ichtěli mezi pány v lavicích při zahájeném soudu sedati, ale týž král Jiří, ohledav sedání panská a deky, list výpovědný pod majestátem svým toho učinil, kterak se při právě zahájeném zachováno býti má. A rytířstvo aby při List III 4. b o článku stran zemského soudu, otiskli si jen znění majestátu Vladislava II., jehož po- tvrzení Ferdinand I. nemohl upříti. Originál pergamenový tohoto majestátu z 1492. I. pro- since (Budín) jest uložen v Zemském archivu v Brně (oddělení Stavov. archiv, stará sign. V. I. 61, podle inventáře P. Chlumeckého str. 124. čís. 585). Text vydal Demuth, Ge- schichte der Landtafel i. Margraf. Mähren (1857) 22 a násl. pozn. 2, Kameníček. AC. X. 306 a násl., čís. LXVIII. Text majestátu se čte také v zemských deskách olomouckých, sv. 14. k r. 1493, staré fol. 22. násl., nové 49 a násl. ve vkladu k 1493. 7. ledna (sněm tří- králový). O vkladu do desk srov. pozn. 63 tohoto článku. Přepis do ZZ. není však přímý, jak ukazují některé důležitější varianty, které uvádím v dalších poznámkách (znění ma- jestátu = Maj., znění deskového vkladu = DZ.). Podle těchto rozdílů lze se domnívati, že tu bylo použito nějakého zprostředkujícího opisu originální listiny a že opis pro tisk nebo sám tiskař byl tak nedbalý, že zcela neúměrně k významu textu zavinil podstatné chyby (viz další pozn.). O ustanoveních v tomto majestátu a tudíž i v tomto článku srov. Brandl, Kn. Drn. předml. XXV—XXVI, Kalousek, Čes. stát. právo (1892) 363, Ka- meníček, Sněmy II. 13, 14. Majestát potvrdil znovu Ludvík 1520. 6. prosince v Budínš, zvl. pokud jde o dosazování na úřady a o přísahu. Vydání viz Kameníček, AČ. XI. 333. č. CXVIII. 2. Spor rytířstva se stavem panským byl obdobou sporu v Čechách, o němž srovnej zejména Markov. Spor pánů a rytířů o sedání v lavicích (Sbor. prací k děj. práva čs. I. 1930. = Kaprasův sbor.) 98 a násl., zvl. 103. 3. vypsáno Maj., psáno DZ. 4. za času slavné paměti krále Jiřieho Maj. DZ. 5. Majestát tento se nezachoval. O jeho obsahu se částečně dozvídáme právě z uvede- ného majestátu Vladislavova (srov. tento čl. ZZ 1535: X). Datovati majestát lze jediné rokem sporu, t. j. 1464. Viz i niže pozn. 17.
Článek 2. 5 markrabie etc., oznamujem tímto listem všem, že jakož byla ruoznice211535/ mezi pány a rytířstvem markrabství našeho moravského, což se sedání v soudu zahájeném v stolicích nebo v lavicích dotýče, ale v této pak míře, sjevše se tíž páni a rytířstvo vespolek, dali nám znáti, že jsú učinili celé a dokonalé mezi sebú o takovú věc pro zachování jednoty a I pokoje zřízení a svolení, kteréžto zřízení slovo od slova takto v tomto listu našem vepsáno3 stojí. Item nejprvé, jakož za času krále Jiřího, slavné paměti4 českého krále a markrabie moravského, byla jest vznikla ruoznice mezi pány a ry- tířstvem, takže rytířstvo chtěli mezi pány v lavicích při zahájeném soudu sedati, ale týž král Jiří, ohledav sedání panská a dcky, list výpovědný pod majestátem svým5 toho učinil, kterak se při právě zahájeném zachováno ist 11I 4. oznamujem tímto listem všem, že jakož byla různice mezi pány a rytířstvem 11562) markrabství našeho moravského, což se sedání v soudu zahájeném v stolicích nebo v lavicích dotýče, ale v této pak míře, sjevše se tíž páni a rytířstvo vespolek, dali nám znáti, že jsou učinili celé a dokonalé mezi sebou o takovou věc pro zachování jednoty a pokoje zřízení a svolení, kteréžto zřízení slovo od slova takto v tomto listu našem vepsáno stojí. Item nejprvé, jakož za času krále Jiřího, slavné paměti českého krále a markrabě moravského byla jest vznikla ruoznice mezi pány a rytířstvem, tak že rytířstvo ichtěli mezi pány v lavicích při zahájeném soudu sedati, ale týž král Jiří, ohledav sedání panská a deky, list výpovědný pod majestátem svým toho učinil, kterak se při právě zahájeném zachováno býti má. A rytířstvo aby při List III 4. b o článku stran zemského soudu, otiskli si jen znění majestátu Vladislava II., jehož po- tvrzení Ferdinand I. nemohl upříti. Originál pergamenový tohoto majestátu z 1492. I. pro- since (Budín) jest uložen v Zemském archivu v Brně (oddělení Stavov. archiv, stará sign. V. I. 61, podle inventáře P. Chlumeckého str. 124. čís. 585). Text vydal Demuth, Ge- schichte der Landtafel i. Margraf. Mähren (1857) 22 a násl. pozn. 2, Kameníček. AC. X. 306 a násl., čís. LXVIII. Text majestátu se čte také v zemských deskách olomouckých, sv. 14. k r. 1493, staré fol. 22. násl., nové 49 a násl. ve vkladu k 1493. 7. ledna (sněm tří- králový). O vkladu do desk srov. pozn. 63 tohoto článku. Přepis do ZZ. není však přímý, jak ukazují některé důležitější varianty, které uvádím v dalších poznámkách (znění ma- jestátu = Maj., znění deskového vkladu = DZ.). Podle těchto rozdílů lze se domnívati, že tu bylo použito nějakého zprostředkujícího opisu originální listiny a že opis pro tisk nebo sám tiskař byl tak nedbalý, že zcela neúměrně k významu textu zavinil podstatné chyby (viz další pozn.). O ustanoveních v tomto majestátu a tudíž i v tomto článku srov. Brandl, Kn. Drn. předml. XXV—XXVI, Kalousek, Čes. stát. právo (1892) 363, Ka- meníček, Sněmy II. 13, 14. Majestát potvrdil znovu Ludvík 1520. 6. prosince v Budínš, zvl. pokud jde o dosazování na úřady a o přísahu. Vydání viz Kameníček, AČ. XI. 333. č. CXVIII. 2. Spor rytířstva se stavem panským byl obdobou sporu v Čechách, o němž srovnej zejména Markov. Spor pánů a rytířů o sedání v lavicích (Sbor. prací k děj. práva čs. I. 1930. = Kaprasův sbor.) 98 a násl., zvl. 103. 3. vypsáno Maj., psáno DZ. 4. za času slavné paměti krále Jiřieho Maj. DZ. 5. Majestát tento se nezachoval. O jeho obsahu se částečně dozvídáme právě z uvede- ného majestátu Vladislavova (srov. tento čl. ZZ 1535: X). Datovati majestát lze jediné rokem sporu, t. j. 1464. Viz i niže pozn. 17.
Strana 6
6 Článek 2. (List IIII I. b List 1111 5. a 11535/ býti má, a rytířstvo aby při své zvyklosti“ panóm a rodóm panským v tom nepřekáželi, ani se v ně třeli. Jakož pak od té chvíle až dotudto rodové panští bez rytířstva v zahájeném soudu jsú sedali a soud vedli podlé nařízení a vejpovědi? téhož krále Jiřího. Ale že těchto časů rytířstvo ne z práva již, ale z prozby a pokory panuov jsú žádali a prosili, aby vzhlédnouce na jejich přívětivé služby, kteréž panuom činí, s dobrou vuolí povolně též ve všem obecního dobrého s nimi spolu ne ošklivě, ale s dobrú myslí po- máhají, také že rytířstvo téhož markrabství nic nižší ani poníženější v urození svém není, než rytířstvo v mezech a v zemi české, kdež království jest, a že páni čeští s rytířstvem o to se snesše, rytířstvo mezi se do lavic pustili.“ Na kterúžto prozbu a žádost vzhledše téhož rytířstva páni a pro- hlédajíce více k svornosti než k čemu jinému, tu spravedlnost19 a výpověd konečného vyrčení od již psaného krále Jiřího v tom artikuli, což se sedání rytířstva v soudu dotýče, v dole psané jednání a srovnání proměnili jsú. A z toho listu vystúpili a vystupují, v tom že rytířstvall počet dole psaný mezi se pouštějí a berou a bráti chtí a mají k každému soudu do stolic zahájeného práva l podlé artikulův dole psaných. Item. Najprvé úředníci na úřady sázení a podávaní od krále, jeho milosti, s radou panskou, jakož týž list ukazuje, hodní a na statku mající, ti aby podlé starodávního řádul2 a jakož ten list krále Jiřího ukazuje, List 1I 5. a 11562) své zvyklosti panóm a rodóm panským v tom nepřekáželi, ani se v ně třeli. Jakož pak od té chvíle až dotudto rodové panští bez rytířstva v zahájeném soudu jsou sedali a soud vedli podlé nařízení a vejpovědi téhož krále Jiřího. Ale že těchto časuo rytířstvo ne z práva již, ale z prozby a pokory panuov jsou žádali a prosili, aby vzhlédnouce na jejich přívětivé služby, kteréž panuom činí, s dobrou vuolí povolně též ve všem obecního dobrého s nimi spolu ne ošklivě, ale s dobrou myslí pomáhají. Také že rytířstvo téhož markrabství nic nižší, ani poníženější v urození svém není než rytířstvo v mezech a v zemi české, kdež království jest, a že páni čeští s rytířstvem o to se snesše, rytířstvo mezi se do lavic pustili. Na kterúžto prozbu a žádost vzhlédše téhož rytířstva páni a pro- hlédajíce více k svornosti než k čemu jinému, tu spravedlnost a výpověď konečného vyrčení od již psaného krále Jiřího v tom artikuli, což se sedání ry- tířstva v soudu dotýče, v dole psané jednání a srovnání proměnili jsou. A z toho listu vystoupili a vystupují, v tom že rytířstva počet dole psaný mezi se pouštějí a berou a bráti chtí a mají k každému soudu do stolic zahájeného práva podlé artikuluov dole psaných. Item. Najprvé úředníci na úřady sázení a podávaní od krále, jeho milosti, s radou panskou, jakož týž list ukazuje, hodní a na statku mající, ti aby podlé starodávního řádu a jakož ten list krále Jiřího ukazuje, vybíráni byli, páni rodův 6. při staré zvyklosti Maj., při své starej zvyklosti DZ. 7. na zřízenie a výpověd Maj., na zřízení a vejpověd DZ. 8. pustili jsú Maj., DZ. 9. Na kterúžto žádost a prosbu Maj., DZ. 10. tu svú spravedlnost Maj. DZ. 11. z rytieřstva Maj., z rytířstva DZ. 12. podlé starodávního obyčeje a řádu DZ.
6 Článek 2. (List IIII I. b List 1111 5. a 11535/ býti má, a rytířstvo aby při své zvyklosti“ panóm a rodóm panským v tom nepřekáželi, ani se v ně třeli. Jakož pak od té chvíle až dotudto rodové panští bez rytířstva v zahájeném soudu jsú sedali a soud vedli podlé nařízení a vejpovědi? téhož krále Jiřího. Ale že těchto časů rytířstvo ne z práva již, ale z prozby a pokory panuov jsú žádali a prosili, aby vzhlédnouce na jejich přívětivé služby, kteréž panuom činí, s dobrou vuolí povolně též ve všem obecního dobrého s nimi spolu ne ošklivě, ale s dobrú myslí po- máhají, také že rytířstvo téhož markrabství nic nižší ani poníženější v urození svém není, než rytířstvo v mezech a v zemi české, kdež království jest, a že páni čeští s rytířstvem o to se snesše, rytířstvo mezi se do lavic pustili.“ Na kterúžto prozbu a žádost vzhledše téhož rytířstva páni a pro- hlédajíce více k svornosti než k čemu jinému, tu spravedlnost19 a výpověd konečného vyrčení od již psaného krále Jiřího v tom artikuli, což se sedání rytířstva v soudu dotýče, v dole psané jednání a srovnání proměnili jsú. A z toho listu vystúpili a vystupují, v tom že rytířstvall počet dole psaný mezi se pouštějí a berou a bráti chtí a mají k každému soudu do stolic zahájeného práva l podlé artikulův dole psaných. Item. Najprvé úředníci na úřady sázení a podávaní od krále, jeho milosti, s radou panskou, jakož týž list ukazuje, hodní a na statku mající, ti aby podlé starodávního řádul2 a jakož ten list krále Jiřího ukazuje, List 1I 5. a 11562) své zvyklosti panóm a rodóm panským v tom nepřekáželi, ani se v ně třeli. Jakož pak od té chvíle až dotudto rodové panští bez rytířstva v zahájeném soudu jsou sedali a soud vedli podlé nařízení a vejpovědi téhož krále Jiřího. Ale že těchto časuo rytířstvo ne z práva již, ale z prozby a pokory panuov jsou žádali a prosili, aby vzhlédnouce na jejich přívětivé služby, kteréž panuom činí, s dobrou vuolí povolně též ve všem obecního dobrého s nimi spolu ne ošklivě, ale s dobrou myslí pomáhají. Také že rytířstvo téhož markrabství nic nižší, ani poníženější v urození svém není než rytířstvo v mezech a v zemi české, kdež království jest, a že páni čeští s rytířstvem o to se snesše, rytířstvo mezi se do lavic pustili. Na kterúžto prozbu a žádost vzhlédše téhož rytířstva páni a pro- hlédajíce více k svornosti než k čemu jinému, tu spravedlnost a výpověď konečného vyrčení od již psaného krále Jiřího v tom artikuli, což se sedání ry- tířstva v soudu dotýče, v dole psané jednání a srovnání proměnili jsou. A z toho listu vystoupili a vystupují, v tom že rytířstva počet dole psaný mezi se pouštějí a berou a bráti chtí a mají k každému soudu do stolic zahájeného práva podlé artikuluov dole psaných. Item. Najprvé úředníci na úřady sázení a podávaní od krále, jeho milosti, s radou panskou, jakož týž list ukazuje, hodní a na statku mající, ti aby podlé starodávního řádu a jakož ten list krále Jiřího ukazuje, vybíráni byli, páni rodův 6. při staré zvyklosti Maj., při své starej zvyklosti DZ. 7. na zřízenie a výpověd Maj., na zřízení a vejpověd DZ. 8. pustili jsú Maj., DZ. 9. Na kterúžto žádost a prosbu Maj., DZ. 10. tu svú spravedlnost Maj. DZ. 11. z rytieřstva Maj., z rytířstva DZ. 12. podlé starodávního obyčeje a řádu DZ.
Strana 7
Článek 2. vybíráni byli páni rodův panských, nynějších i budúcích, s přísahou uči-[1535/ něnou k soudu podlé téhož listu sedajte, v počtu kterýž již svolen jest, z rodův panských čtrnáct osob, nyní i potom ten počet.13 A ti ničímž se nezanepráždňujíc, ani příčin kladúc a kterých průtahův, než na den zřízený a jmenovaný ku právu zasedění a k soudul4 aby jezdili a soud vysedávali, leč by bezelstnost znamenitá kterého v tom byla a duovod toho, že pro slušnú příčinu a potřebu přijeti nemohl,15 tomu [ to škoditi nemá, když to pokáže, že toho z nedbanlivosti, ale z znamenité potřeby svévolně neučinil, List V) 5. b panských, nynějších i budoucích, s přísahou učiněnou k soudu podlé téhož listu 1562/ sedajte, v počtu kterýž již svolen jest, z rodův panských čtrnáct osob, nyní i na- potom ten počet. A ti ničímž se nezanepraždňujíc, ani příčin kladouc a kterých pruotahuov, než na den zřízený a jmenovaný ku právu zasedění a k soudu aby jezdili a soud vysedávali, leč i by bezelstnost znamenitá kterého v tom byla a duovod toho, že pro slušnou příčinu a potřebu přijeti nemohli, tomu to škoditi nemá, když to pokáže, že toho z nedbánlivosti, ale z znamenité potřeby svévolně (List IIIII 5. b 13. Brandl, Kniha Drnovská (1868) předml. str. XXIII se domníval, že před Vladislavovým majestátem 1492 nebyl stanoven pevný počet soudců, takže by se byl poprvé r. 1492 určil. Jeho názor se hlavně opírá o sněmovní usnesení 1480. 4. září v Brně (AČ. V. 400. č. 20., Kn. Tov. 38. kap. 54., jiná vydání cituje AČ. X. 282. č. XLIV). Vzhledem k tomu však, že majestát Jiřího z 1464 není zachován a dále vzhledem k odkazu majestátu Vladislavova (srov.: jakož ten list krále Jiřího uka- zuje), bylo by možno připustiti i jiný výklad, že totiž již v majestátu Jiřího r. 1464 byl určen počet soudců na 14, pro co svědčí i přísaha presenční z téhož roku. (Srov. pozn. níže 17.). Na sněmu olomouckém 1523. 24. června měly býti rozděleny úřady (vyd. Ka- meniček, AC. XI. 342. č. CXXIII. 4.). Sněm 1531. 31. července (Pam. I. 98. b) se usnesl. Soud zemský tak osazen buď, jakž list krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, ukazuje. A nebyl-li by ten počet panů soudcí zúplna pospolu, páni soudce nemají nálezu činiti, leč by najméně XII soudcí z panuov a z rytířstva kromě panů úředníkuov v soudu sedělo. Marginální poznámka však v Pam. stran zařazení tohoto článku do ZZ. jasně podotýká: Tento artikul aby zdvižen byl a při prvním zůstaveno bylo. A níže: Tento artikul není snešený. Sem by slušelo také odcitovati dvě zmínky, bohužel těžko datovatelné a to obě z let 1492—1501 (vyd. Kameníček, Sněmy II. 565. č. 4. a datoval k r. 1517, což je příliš pozdní). První z Olom. kn. přípovědí sv. 47. p. 96. a. zní: Zřízení při zemském soudu. Item když soud již tak osazen bude, potřebí jest, aby se to zří- dilo, aby při tom soudu také vážnost zachována byla, aby sobě nás lidé tak v lehkost nebrali a poněvadž řád míti (chome?), abychom jej sami na sobě nejprvé počali a sami se řídili, abychom potom také jiné říditi mohli, neb jistě malá věc není a veliké a těžké přísahy jsme k tomu učinili a jest v pravdě soud těžký, neb se odtud dále žádný odvolati nemuože a stoliko na našich hlavách leží. I sluší nám tu věc tak jednati a tak opatrovati, abychom v potomní časy počet z toho dáti mohli a ( ...) není sobě co lechce vážiti. Druhé místo tamtéž pak sice mluví o jakési korespondenci s králem, která se nám však nedochovala: Zřízení při zemském soudu. Item což se zřízení a osa- zení soudu dotýče, najprvé aby podlé psaní krále, jeho milosti, k tomu sezeno bylo, aby se soud osadil tak, jak na to sluší, a na čem jsme se svolili a král, jeho milost, toho majestátem svým potvrdil, ten aby před se vzat byl a podlé toho aby se již osoby z panuov i vládyk vybraly, aby ten počet naplněn byl. 14. ku právuom zasedanie a súdu Maj., ku právóm zasedanie a súdu DZ. 15. pro slušnú potřebu a příčinu přijeti nemohl Maj., DZ.
Článek 2. vybíráni byli páni rodův panských, nynějších i budúcích, s přísahou uči-[1535/ něnou k soudu podlé téhož listu sedajte, v počtu kterýž již svolen jest, z rodův panských čtrnáct osob, nyní i potom ten počet.13 A ti ničímž se nezanepráždňujíc, ani příčin kladúc a kterých průtahův, než na den zřízený a jmenovaný ku právu zasedění a k soudul4 aby jezdili a soud vysedávali, leč by bezelstnost znamenitá kterého v tom byla a duovod toho, že pro slušnú příčinu a potřebu přijeti nemohl,15 tomu [ to škoditi nemá, když to pokáže, že toho z nedbanlivosti, ale z znamenité potřeby svévolně neučinil, List V) 5. b panských, nynějších i budoucích, s přísahou učiněnou k soudu podlé téhož listu 1562/ sedajte, v počtu kterýž již svolen jest, z rodův panských čtrnáct osob, nyní i na- potom ten počet. A ti ničímž se nezanepraždňujíc, ani příčin kladouc a kterých pruotahuov, než na den zřízený a jmenovaný ku právu zasedění a k soudu aby jezdili a soud vysedávali, leč i by bezelstnost znamenitá kterého v tom byla a duovod toho, že pro slušnou příčinu a potřebu přijeti nemohli, tomu to škoditi nemá, když to pokáže, že toho z nedbánlivosti, ale z znamenité potřeby svévolně (List IIIII 5. b 13. Brandl, Kniha Drnovská (1868) předml. str. XXIII se domníval, že před Vladislavovým majestátem 1492 nebyl stanoven pevný počet soudců, takže by se byl poprvé r. 1492 určil. Jeho názor se hlavně opírá o sněmovní usnesení 1480. 4. září v Brně (AČ. V. 400. č. 20., Kn. Tov. 38. kap. 54., jiná vydání cituje AČ. X. 282. č. XLIV). Vzhledem k tomu však, že majestát Jiřího z 1464 není zachován a dále vzhledem k odkazu majestátu Vladislavova (srov.: jakož ten list krále Jiřího uka- zuje), bylo by možno připustiti i jiný výklad, že totiž již v majestátu Jiřího r. 1464 byl určen počet soudců na 14, pro co svědčí i přísaha presenční z téhož roku. (Srov. pozn. níže 17.). Na sněmu olomouckém 1523. 24. června měly býti rozděleny úřady (vyd. Ka- meniček, AC. XI. 342. č. CXXIII. 4.). Sněm 1531. 31. července (Pam. I. 98. b) se usnesl. Soud zemský tak osazen buď, jakž list krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, ukazuje. A nebyl-li by ten počet panů soudcí zúplna pospolu, páni soudce nemají nálezu činiti, leč by najméně XII soudcí z panuov a z rytířstva kromě panů úředníkuov v soudu sedělo. Marginální poznámka však v Pam. stran zařazení tohoto článku do ZZ. jasně podotýká: Tento artikul aby zdvižen byl a při prvním zůstaveno bylo. A níže: Tento artikul není snešený. Sem by slušelo také odcitovati dvě zmínky, bohužel těžko datovatelné a to obě z let 1492—1501 (vyd. Kameníček, Sněmy II. 565. č. 4. a datoval k r. 1517, což je příliš pozdní). První z Olom. kn. přípovědí sv. 47. p. 96. a. zní: Zřízení při zemském soudu. Item když soud již tak osazen bude, potřebí jest, aby se to zří- dilo, aby při tom soudu také vážnost zachována byla, aby sobě nás lidé tak v lehkost nebrali a poněvadž řád míti (chome?), abychom jej sami na sobě nejprvé počali a sami se řídili, abychom potom také jiné říditi mohli, neb jistě malá věc není a veliké a těžké přísahy jsme k tomu učinili a jest v pravdě soud těžký, neb se odtud dále žádný odvolati nemuože a stoliko na našich hlavách leží. I sluší nám tu věc tak jednati a tak opatrovati, abychom v potomní časy počet z toho dáti mohli a ( ...) není sobě co lechce vážiti. Druhé místo tamtéž pak sice mluví o jakési korespondenci s králem, která se nám však nedochovala: Zřízení při zemském soudu. Item což se zřízení a osa- zení soudu dotýče, najprvé aby podlé psaní krále, jeho milosti, k tomu sezeno bylo, aby se soud osadil tak, jak na to sluší, a na čem jsme se svolili a král, jeho milost, toho majestátem svým potvrdil, ten aby před se vzat byl a podlé toho aby se již osoby z panuov i vládyk vybraly, aby ten počet naplněn byl. 14. ku právuom zasedanie a súdu Maj., ku právóm zasedanie a súdu DZ. 15. pro slušnú potřebu a příčinu přijeti nemohl Maj., DZ.
Strana 8
8 Článek 2. A také již při každém právě 11535/ jakož starodávní zvyklýl6 obyčej jest. 17 buď brněnském neb olomúckém z rytířstva šest osob ku pánóm a podlé panův v lavicích sedati má, totíž z kraje olomúckého tři osoby a z kraje brněnského tři osoby. A ti též k soudu přísahu k tomu vydanúl8 učiniti mají a k spravedlivému soudu a ku přem předcházejícím k soudu raditi a přimlúvati se mají takovú svobodu, jakožto která osoba z osob panských A jakož podává se na pány k svolání a vynešení nálezu a pán jeden (1562/ neučinil, jakož starodávní zvyklý obyčej jest. A také již při každém právě buď brněnském neb holomúckém, z rytířstva šest osob ku pánóm a podlé panuov v lavicích sedati má, totíž z kraje holomúckého tři osoby a z kraje brněnského tři osoby. A ti též k soudu přísahu k tomu vydanú učiniti mají, a k spravedlivému soudu a ku přem předcházejícím k soudu raditi a přimlúvati se mají takovou A jakož podává se na pány svobodu, jakožto která osoba z osob panských. k svolání a vynešení nálezu a pán jeden k tomu vybrán býval, již dva buďta 16. a zvyklý Maj., DZ. 17. Zprávu o této přísaze podává Tovačovský ve své knize (vyd. Brandlovo 117. kap. 213. O svobodě v soudě panském, Demuthovo 120): A mohú (t. j. páni) svá zřízení opraviti, ujíti i přičiniti jako lidé svobodní, ač jest všech k tomu vuole a svolení a v velikých věcech královské potvrzení, jakož se to stalo za krále Jiřího, že páni přísahu činiti v súd počali, kteréž jsú prvé nikdy nečinili a to přišlo z hodných příčin. Týmiž slovy pak tuto zprávu opakuje i Ct. Drnovský (vyd. Brandlovo 19). Brandl, který poukázal na zavedení této přísahy (Kn. Tov. 117, pozn. 5. ke kap. 213. a Kn. Drn. předml. XXIV), uvádí jako příčinu jednak povznesení vážnosti soudu zemského, jednak i zlepšení presence soudců na soudě, ale připouští i minění Palackého (Děj. IV. 2. (1895) 435, Geschichte (1860) IV: 2. 323), že Jiří ji zavedl z osobního zájmu ve svém sporu proti Hynkovi z Lichtnburku. Pokud jde o toto misto ZZ., nutno odkázati na čl. 23., že původní přísaha presenční již v ZZ. 1535 ztratila svou dřívější povahu, jak ji dosvědčují zejména i zápisy v půhonných knihách a to: Kn. půh. olom. sv. 4. A. k 1464. 22. února, fol. 43. b. (vyd. Brandl. Lib. cit. IV. 76, 349, 350): Jakož královská milost přikázal, kteříž páni k súdu přisahali, aby súd vyseděli. Pakli by kto nechtěl vyseděti, aby nepřisahal. Podlé toho také pan hajtman s pány na tom se ustanovili: ti páni, kteříž jsú k súdu přísahu učinili, aby k súdu přijiežděli ke dni položenému a súd vyseděli, a kteříž by k súdu nepřijeli aneb súdu nevyseděli aneb preč otjeli bez slušné příčiny a vuole páně hajtmanovy a panské, ti a takoví aby miesta v súdu mezi pány nejměli, leč by pan hajtman a páni znovu mezi se je přijali. Poněkud širším způsobem uvádí po 1466 totéž Kn. půh. brněn. sv. 4. fol. 148. b. (vyd. Brandl, Lib. cit. IV. 212): Jakož králova milost přikázal, kteříž páni k súdu přisahali, aby súd vyseděli. Pakli by kto nechtěl vyseděti, aby nepřisahal. Podlé toho také pan hajt- man se pány se na tom ustanovili. Ti páni, kteříž sú k súdu přísahu učinili, aby k súdu přijiežděli ke dni položenému a tu neděli konečně v Olomúci po téj sobotě, jakož obyčej jest, zasědati súd a v Brně konečně ten den, když páni ohlásí, který den za- sednúti chtie. A kteříž by k súdu nepřijeli aneb súdu nevyseděli aneb pryč odjeli bez slušné příčiny a vuole páně hajtmanovy a panské, ti a takoví aby miesta v súdu mezi pány nejměli, leč by pan hajtman a páni znovu mezi se je přijali. Totéž jest opakováno i téhož roku v Kn. půh. olom. (Brandl, Lib. cit. IV. 482.). Srov. i níže ZZ. 1535: XI, XXI, a ZZ. 1516: fol. 7. b. (Kn. Drn. 108. č. III., AČ. XI. 290, 291. č. 3.), jakož i usnesení sněmovní 1520. 14. září. Brno (AČ. XI. 330, 331), o němž viz po- známky u příslušných článků cit. ZZ. 1535. 18. vydanú a zvyklú Maj., DZ.
8 Článek 2. A také již při každém právě 11535/ jakož starodávní zvyklýl6 obyčej jest. 17 buď brněnském neb olomúckém z rytířstva šest osob ku pánóm a podlé panův v lavicích sedati má, totíž z kraje olomúckého tři osoby a z kraje brněnského tři osoby. A ti též k soudu přísahu k tomu vydanúl8 učiniti mají a k spravedlivému soudu a ku přem předcházejícím k soudu raditi a přimlúvati se mají takovú svobodu, jakožto která osoba z osob panských A jakož podává se na pány k svolání a vynešení nálezu a pán jeden (1562/ neučinil, jakož starodávní zvyklý obyčej jest. A také již při každém právě buď brněnském neb holomúckém, z rytířstva šest osob ku pánóm a podlé panuov v lavicích sedati má, totíž z kraje holomúckého tři osoby a z kraje brněnského tři osoby. A ti též k soudu přísahu k tomu vydanú učiniti mají, a k spravedlivému soudu a ku přem předcházejícím k soudu raditi a přimlúvati se mají takovou A jakož podává se na pány svobodu, jakožto která osoba z osob panských. k svolání a vynešení nálezu a pán jeden k tomu vybrán býval, již dva buďta 16. a zvyklý Maj., DZ. 17. Zprávu o této přísaze podává Tovačovský ve své knize (vyd. Brandlovo 117. kap. 213. O svobodě v soudě panském, Demuthovo 120): A mohú (t. j. páni) svá zřízení opraviti, ujíti i přičiniti jako lidé svobodní, ač jest všech k tomu vuole a svolení a v velikých věcech královské potvrzení, jakož se to stalo za krále Jiřího, že páni přísahu činiti v súd počali, kteréž jsú prvé nikdy nečinili a to přišlo z hodných příčin. Týmiž slovy pak tuto zprávu opakuje i Ct. Drnovský (vyd. Brandlovo 19). Brandl, který poukázal na zavedení této přísahy (Kn. Tov. 117, pozn. 5. ke kap. 213. a Kn. Drn. předml. XXIV), uvádí jako příčinu jednak povznesení vážnosti soudu zemského, jednak i zlepšení presence soudců na soudě, ale připouští i minění Palackého (Děj. IV. 2. (1895) 435, Geschichte (1860) IV: 2. 323), že Jiří ji zavedl z osobního zájmu ve svém sporu proti Hynkovi z Lichtnburku. Pokud jde o toto misto ZZ., nutno odkázati na čl. 23., že původní přísaha presenční již v ZZ. 1535 ztratila svou dřívější povahu, jak ji dosvědčují zejména i zápisy v půhonných knihách a to: Kn. půh. olom. sv. 4. A. k 1464. 22. února, fol. 43. b. (vyd. Brandl. Lib. cit. IV. 76, 349, 350): Jakož královská milost přikázal, kteříž páni k súdu přisahali, aby súd vyseděli. Pakli by kto nechtěl vyseděti, aby nepřisahal. Podlé toho také pan hajtman s pány na tom se ustanovili: ti páni, kteříž jsú k súdu přísahu učinili, aby k súdu přijiežděli ke dni položenému a súd vyseděli, a kteříž by k súdu nepřijeli aneb súdu nevyseděli aneb preč otjeli bez slušné příčiny a vuole páně hajtmanovy a panské, ti a takoví aby miesta v súdu mezi pány nejměli, leč by pan hajtman a páni znovu mezi se je přijali. Poněkud širším způsobem uvádí po 1466 totéž Kn. půh. brněn. sv. 4. fol. 148. b. (vyd. Brandl, Lib. cit. IV. 212): Jakož králova milost přikázal, kteříž páni k súdu přisahali, aby súd vyseděli. Pakli by kto nechtěl vyseděti, aby nepřisahal. Podlé toho také pan hajt- man se pány se na tom ustanovili. Ti páni, kteříž sú k súdu přísahu učinili, aby k súdu přijiežděli ke dni položenému a tu neděli konečně v Olomúci po téj sobotě, jakož obyčej jest, zasědati súd a v Brně konečně ten den, když páni ohlásí, který den za- sednúti chtie. A kteříž by k súdu nepřijeli aneb súdu nevyseděli aneb pryč odjeli bez slušné příčiny a vuole páně hajtmanovy a panské, ti a takoví aby miesta v súdu mezi pány nejměli, leč by pan hajtman a páni znovu mezi se je přijali. Totéž jest opakováno i téhož roku v Kn. půh. olom. (Brandl, Lib. cit. IV. 482.). Srov. i níže ZZ. 1535: XI, XXI, a ZZ. 1516: fol. 7. b. (Kn. Drn. 108. č. III., AČ. XI. 290, 291. č. 3.), jakož i usnesení sněmovní 1520. 14. září. Brno (AČ. XI. 330, 331), o němž viz po- známky u příslušných článků cit. ZZ. 1535. 18. vydanú a zvyklú Maj., DZ.
Strana 9
Článek 2. 9 k tomu vybrán býval, již dva buďtal9 páni k tomu vybráni a jeden z ry-11535) tířstva. A ty pány svolávajte a řád starodávní zachovávejte v nálezích psaní sudího práva toho, při kterémž se soud děje, při sobě majíce k psaní nálezu a buďte jména20 jich těch, kteříž nález vynášeti a psáti budou, psána, že tito z panův dva a jeden z vládyk ten nález panský vynesli, aby v svém stavu urození a povýšení páni zachováni byli a rytířstvo v svém stavu rytířském. Item. K spolkóm od krále, jeho milosti, poslové21 neb hajtmana na jeho milosti místě, zachováno to buď podlé starodávního obyčeje.22 Item.23 Svoleno jest a na tom zůstáno, že více mimo osoby vybrané a úředníky zemské nemá žádný pán, buď kteréhokoli urození, při zahá- jeném soudu do stolic vstupovati, ani v nich sedati, buď k soudu aneb ku- poslúchaní, jako prvé obyčej byl. Ale již samy přísežné a vybrané osoby24 v stolicích zuostati mají při králi, jeho milosti, a úřadech, když by jeho milosti osobně nebylo. Ale však proto páni jiní, kterýchž nyní zna- menitý počet jest,25 i potom býti muož, ješto k soudu mimo vybrání osob26 vně zuostati mají, těm osobám a rodóm nemá k žádné potupě a hanbě to List V 6. a List VI) 6. b páni k tomu vybráni a jeden z rytířstva. A ty pány zvolávajte a řád staro- 11562) dávní zachovávejte v nálezích psaní sudího práva toho, při kterémž se soud děje, při sobě majíce k psaní nálezu a buďte jména2° jich těch, kteříž nález vynášeti a psáti budou, psaná, že tito z panuov dva a jeden z vládyk ten nález l panský vynesli, aby v svém stavu urození a povýšení páni zachováni byli a rytířstvo v svém stavu rytířském. Item. K spolkóm od krále, jeho milosti, poslové neb hajtmana na jeho milosti místě, zachováno to buď podlé starodávního obyčeje. Item. Svoleno jest a na tom zuostáno, že více mimo osoby vybrané a úředníky zemské nemá žádný pán, buď kteréhokoli urození, při zahájeném soudu do stolic vstupovati, ani v nich sedati, buď k soudu aneb ku poslúchání, jako prvé obyčej byl. Ale již samy přísežné a vybrané osoby24 v stolicích zuostati mají při králi, jeho milosti, a úřadech, když by jeho milosti osobně nebylo. Ale však proto páni jiní, kterýchž nyní znamenitý počet jest, i potom býti muož, ješto k soudu mimo vybrání osob v ně zuostati mají, těm osobám a rodóm nemá k žádné potupě a hanbě to býti nevstupování do lavic a nebývání v nich. List I1II 6. a osob. 19. buď'ta dva Maj., DZ. 20. V pův. tisku ZZ. je text vadný bude jich těch, což sluší opraviti podle Maj. a DZ. Důležité je, že ZZ: 1535 svým vadným textem bylo vzorem nejen ZZ. 1562, nýbrž i ZZ. 1604, kdežto ZZ. 1545: XI má správný text, přímo z Maj. 21. K spolkóm poslové od krále, jeho milosti Maj., DZ. Srov. ZZ. 1545: XI. 1604: XXI. 22. Pojem starodávního obyčeje je nutno datovati ovšem nikoliv podle ZZ. 1535, nýbrž podle Maj. 1492, poněvadž je tento text převzat doslovně z Maj. 23. Srov. ZZ. 1545: XI, 1604: XXI. 24. vybrané a přísežné osoby Maj., DZ. ZZ. 1535 a 1562 má tisk. chybu 25. kterýchž znamenitý počet nynie jest Maj., DZ. 26. mimo vybrání osob a počtu Maj., DZ.
Článek 2. 9 k tomu vybrán býval, již dva buďtal9 páni k tomu vybráni a jeden z ry-11535) tířstva. A ty pány svolávajte a řád starodávní zachovávejte v nálezích psaní sudího práva toho, při kterémž se soud děje, při sobě majíce k psaní nálezu a buďte jména20 jich těch, kteříž nález vynášeti a psáti budou, psána, že tito z panův dva a jeden z vládyk ten nález panský vynesli, aby v svém stavu urození a povýšení páni zachováni byli a rytířstvo v svém stavu rytířském. Item. K spolkóm od krále, jeho milosti, poslové21 neb hajtmana na jeho milosti místě, zachováno to buď podlé starodávního obyčeje.22 Item.23 Svoleno jest a na tom zůstáno, že více mimo osoby vybrané a úředníky zemské nemá žádný pán, buď kteréhokoli urození, při zahá- jeném soudu do stolic vstupovati, ani v nich sedati, buď k soudu aneb ku- poslúchaní, jako prvé obyčej byl. Ale již samy přísežné a vybrané osoby24 v stolicích zuostati mají při králi, jeho milosti, a úřadech, když by jeho milosti osobně nebylo. Ale však proto páni jiní, kterýchž nyní zna- menitý počet jest,25 i potom býti muož, ješto k soudu mimo vybrání osob26 vně zuostati mají, těm osobám a rodóm nemá k žádné potupě a hanbě to List V 6. a List VI) 6. b páni k tomu vybráni a jeden z rytířstva. A ty pány zvolávajte a řád staro- 11562) dávní zachovávejte v nálezích psaní sudího práva toho, při kterémž se soud děje, při sobě majíce k psaní nálezu a buďte jména2° jich těch, kteříž nález vynášeti a psáti budou, psaná, že tito z panuov dva a jeden z vládyk ten nález l panský vynesli, aby v svém stavu urození a povýšení páni zachováni byli a rytířstvo v svém stavu rytířském. Item. K spolkóm od krále, jeho milosti, poslové neb hajtmana na jeho milosti místě, zachováno to buď podlé starodávního obyčeje. Item. Svoleno jest a na tom zuostáno, že více mimo osoby vybrané a úředníky zemské nemá žádný pán, buď kteréhokoli urození, při zahájeném soudu do stolic vstupovati, ani v nich sedati, buď k soudu aneb ku poslúchání, jako prvé obyčej byl. Ale již samy přísežné a vybrané osoby24 v stolicích zuostati mají při králi, jeho milosti, a úřadech, když by jeho milosti osobně nebylo. Ale však proto páni jiní, kterýchž nyní znamenitý počet jest, i potom býti muož, ješto k soudu mimo vybrání osob v ně zuostati mají, těm osobám a rodóm nemá k žádné potupě a hanbě to býti nevstupování do lavic a nebývání v nich. List I1II 6. a osob. 19. buď'ta dva Maj., DZ. 20. V pův. tisku ZZ. je text vadný bude jich těch, což sluší opraviti podle Maj. a DZ. Důležité je, že ZZ: 1535 svým vadným textem bylo vzorem nejen ZZ. 1562, nýbrž i ZZ. 1604, kdežto ZZ. 1545: XI má správný text, přímo z Maj. 21. K spolkóm poslové od krále, jeho milosti Maj., DZ. Srov. ZZ. 1545: XI. 1604: XXI. 22. Pojem starodávního obyčeje je nutno datovati ovšem nikoliv podle ZZ. 1535, nýbrž podle Maj. 1492, poněvadž je tento text převzat doslovně z Maj. 23. Srov. ZZ. 1545: XI, 1604: XXI. 24. vybrané a přísežné osoby Maj., DZ. ZZ. 1535 a 1562 má tisk. chybu 25. kterýchž znamenitý počet nynie jest Maj., DZ. 26. mimo vybrání osob a počtu Maj., DZ.
Strana 10
10 Článek 2. List VI 7. a 11635/ býti nevstupovaní do lavic a nebývaní27 v nich. Než mají do šraňkuov před stolicemi k soudu a místu uloženému též jako jiní vstupovati a tu se souditi, když by na kterého pří aneb póhony přišlo. Však tak zvláštní místo má se dělati tu, kdež páni sami neb přísežní28 k čekání soudu bývati mají bez postrkaní a na ně se tření lidí obecních. A tomu žádnému rodu ani osobě nebuď k lehkosti, že v soudu nebývá. Než při obecních věcech zachován buď starodávní řád v sedání podlé roduov a let.29 Item.30 Páni a31 rytířstvo svolili se32 a psáti ráčí. Což prvé psáno jest33 slovutným panoším“, aby již místo toho psáno bylo ,urozeným vládykám“, ale ne pánóm při tom psaní vládyckém, ani oni sami rytířstvo mezi sebú mají sobě ,urozenému pánu“ psáti, než ,urozenému vládyce neb panoši.“ Než také chtěl-li by který komu připánkati, muož jemu psáti ,urozený vládyko, pane Jene“ etc., ale naprosto ,urozený pane vládyce nemá psáti. Tak35 aby rozeznání bylo povýšení panské a řád rytířský. Než pánu naprosto má psáno býti ,urozený pane“ neb ,urozenému pánu, panu etc. Pakli by kto učinil3e všetečně, znáti by se mohlo, že by ten to na potupu / 1562 (List V 6. b Než mají do šraňkuov před stolicemi k soudu a místu uloženému i též jako jiní vstupovati a tu se souditi, když by na kterého při aneb póhony přišlo. Však tak zvláštní místo má se dělati tu, kdež páni sami neb přísežní28 k čekání soudu bývati mají bez postrkání a na ně se tření lidí obecních. A tomu žádnému rodu ani osobě nebuď k lehkosti, že v soudu nebývá. Než při obecních věcech zachován buď starodávní řád v sedání podlé roduov a let. Item. Páni a rytířstvo zvolili se a psáti ráčí. Což prvé psáno jest: slovutným panoším, aby již místo toho psáno bylo: ,urozeným vládykám, ale ne pánóm při tom psaní vládyckém, ani oni sami rytířstvo mezi sebou mají sobě ,urozenému pánu psáti, než ,urozenému vládyce neb panoši. Než také chtěl-li by který komu připánkati, muož jemu psáti „urozený vládyko, pane Jene etc., ale naprosto „urozený pane“ vládyce nemá psáti. Tak35 aby rozeznání bylo povýšení panské Než pánu naprosto má psáno býti ,urozený pane neb ,uro- a řád rytířský. zenému pánu, panu etc. Pakli by kdo učinil všetečně, znáti by se mohlo, že by ten to na potupu i rodóm panským činil a rody vládycké s panskými rovnati List V 7. a 27. bývaní Maj., DZ. 28. V pův. tisku ZZ. je text vadný páni sami nepřísežní. Tuto chybu, buď tis- kovou nebo opisovatele pro tisk, převzala všechny další ZZ. Není ani vyloučena chyba v sazbě, poněvadž je vlastně v některých tiscích tištěno ne přísežní. 29. podlé let a roduov Maj., DZ. 30. Srov. ZZ. 1545: XII, 1604: XXI. a hlavně Kn. Tov. 40. kap. 58., Kn. Drn. 22. Ustanovení toto o právu na titul bylo potvrzeno znovu od Ludvíka I. 1520. 6. prosince v Budíně (AČ. XI. 333.) a opět usneseno v Olomouci 1523. 24. června na sněmu obecném (AČ. XI. 344. č. 13.). 31. chybí Maj., DZ. 32. svolili jsú se Maj. DZ. 33. jest psáno Maj., DZ. 34. urozená Maj., DZ. 35. V původním tisku ZZ. je text vadný Také. Tuto chybu převzala pak všechna ZZ. kromě ZZ. 1545: XII., podobně jako v případě pozn. 20. 36. Pakli by který to učinil Maj., DZ. další
10 Článek 2. List VI 7. a 11635/ býti nevstupovaní do lavic a nebývaní27 v nich. Než mají do šraňkuov před stolicemi k soudu a místu uloženému též jako jiní vstupovati a tu se souditi, když by na kterého pří aneb póhony přišlo. Však tak zvláštní místo má se dělati tu, kdež páni sami neb přísežní28 k čekání soudu bývati mají bez postrkaní a na ně se tření lidí obecních. A tomu žádnému rodu ani osobě nebuď k lehkosti, že v soudu nebývá. Než při obecních věcech zachován buď starodávní řád v sedání podlé roduov a let.29 Item.30 Páni a31 rytířstvo svolili se32 a psáti ráčí. Což prvé psáno jest33 slovutným panoším“, aby již místo toho psáno bylo ,urozeným vládykám“, ale ne pánóm při tom psaní vládyckém, ani oni sami rytířstvo mezi sebú mají sobě ,urozenému pánu“ psáti, než ,urozenému vládyce neb panoši.“ Než také chtěl-li by který komu připánkati, muož jemu psáti ,urozený vládyko, pane Jene“ etc., ale naprosto ,urozený pane vládyce nemá psáti. Tak35 aby rozeznání bylo povýšení panské a řád rytířský. Než pánu naprosto má psáno býti ,urozený pane“ neb ,urozenému pánu, panu etc. Pakli by kto učinil3e všetečně, znáti by se mohlo, že by ten to na potupu / 1562 (List V 6. b Než mají do šraňkuov před stolicemi k soudu a místu uloženému i též jako jiní vstupovati a tu se souditi, když by na kterého při aneb póhony přišlo. Však tak zvláštní místo má se dělati tu, kdež páni sami neb přísežní28 k čekání soudu bývati mají bez postrkání a na ně se tření lidí obecních. A tomu žádnému rodu ani osobě nebuď k lehkosti, že v soudu nebývá. Než při obecních věcech zachován buď starodávní řád v sedání podlé roduov a let. Item. Páni a rytířstvo zvolili se a psáti ráčí. Což prvé psáno jest: slovutným panoším, aby již místo toho psáno bylo: ,urozeným vládykám, ale ne pánóm při tom psaní vládyckém, ani oni sami rytířstvo mezi sebou mají sobě ,urozenému pánu psáti, než ,urozenému vládyce neb panoši. Než také chtěl-li by který komu připánkati, muož jemu psáti „urozený vládyko, pane Jene etc., ale naprosto „urozený pane“ vládyce nemá psáti. Tak35 aby rozeznání bylo povýšení panské Než pánu naprosto má psáno býti ,urozený pane neb ,uro- a řád rytířský. zenému pánu, panu etc. Pakli by kdo učinil všetečně, znáti by se mohlo, že by ten to na potupu i rodóm panským činil a rody vládycké s panskými rovnati List V 7. a 27. bývaní Maj., DZ. 28. V pův. tisku ZZ. je text vadný páni sami nepřísežní. Tuto chybu, buď tis- kovou nebo opisovatele pro tisk, převzala všechny další ZZ. Není ani vyloučena chyba v sazbě, poněvadž je vlastně v některých tiscích tištěno ne přísežní. 29. podlé let a roduov Maj., DZ. 30. Srov. ZZ. 1545: XII, 1604: XXI. a hlavně Kn. Tov. 40. kap. 58., Kn. Drn. 22. Ustanovení toto o právu na titul bylo potvrzeno znovu od Ludvíka I. 1520. 6. prosince v Budíně (AČ. XI. 333.) a opět usneseno v Olomouci 1523. 24. června na sněmu obecném (AČ. XI. 344. č. 13.). 31. chybí Maj., DZ. 32. svolili jsú se Maj. DZ. 33. jest psáno Maj., DZ. 34. urozená Maj., DZ. 35. V původním tisku ZZ. je text vadný Také. Tuto chybu převzala pak všechna ZZ. kromě ZZ. 1545: XII., podobně jako v případě pozn. 20. 36. Pakli by který to učinil Maj., DZ. další
Strana 11
Článek 2. 11 rodóm panským činil a rody vládycké s panskými rovnati chtěl mimo to zjed- 11535) nání. Toho páni s rytířstvem vůli míti budou v svú kázeň vzíti jako všetečníka a kázati podlé provinění jeho s radou těch, kteříž k soudu budou vybráni. Pakli by se to také kterému z omylu neb bezelstně37 přihodilo, to l páni vážiti mají vedlé spravedlivosti. A tak slíbili se zachovati rytířstvo ku panóm za sebe i za své budúcí. Než co se rytířuov dotýče, těm psáno buď podlé starodávního obyčeje, totíž „urozenému a statečnému rytíři, panu N. etcis. Item.39 Přihodilo-li by se, že by pán neb vládyka v kterú nechut vešli anebo mezi sebú kterou ruoznici zdvihli a psaní mezi nimi potřebí bylo neb se dálo, nemá žádný z rytířstva prostým jmenem panu psáti,40 buď jakéž- koli nevolí s ním. Než vždy předce zvyklým obyčejem a řádem ,urozenému pánu“, odkudž jeho titul jest. A též pán nemá vládyce samým jeho jmenem psáti, než to vždy přičiniti ,urozenému vládyce“, aby se skrz žádných svú vuoli rodové a řádové nelehčili, než obojí, při čemž kteří zachováni býti mají, se zachovávali. Pakli by který proti tomu zřízení, buď z panuov neb z rytířstva, učinil, ten má od panuov kázán býti i od rytířstva a nemá mu v tom pomáháno býti, ani přistáno.41 Item.42 Ty osoby, kteréž z rytířstva ku panóm v soud daný býti mají, rytířstvo jmenujte osoby a před pány oznamte, a kteréž páni přijmou, a užiteční k soudu budou, ti zuostati při nich mají a mají býti svobodní, List VII) 7. b ist VII 8. a chtěl mimo to zjednání. Toho páni s rytířstvem vuoli míti budou v svou kázeň 11562/ vzíti jako všetečníka a kázati podlé provinění jeho s radou těch, kteříž k soudu budou vybráni. Pakli by se to také kterému z omylu neb bezelstně přihodilo, to páni vážiti mají vedlé spravedlivosti. A tak slíbili se zachovati rytířstvo ku panóm za sebe i za své budoucí. Než což se rytířuov dotýče, těm psáno buď podlé starodávního obyčeje, totíž „urozenému a statečnému rytíři, panu N. etcis. 38 Item. Přihodilo-li by se, že by pán neb vládyka v kterou nechut vešli anebo mezi sebou kterou ruoznici zdvihli a psaní mezi nimi potřebí bylo neb se dálo, nemá žádný z rytířstva prostým jménem pánu psáti, buď jakéžkoli nevoli s ním. Než vždy předce zvyklým obyčejem a řádem: ,urozenému pánu“, odkudž jeho titul jest. A též pán nemá vládyce samým jeho jménem psáti, než to vždy při- činiti ,urozenému vládyce, aby se skrz žádných svou vuoli rodové a řádové ! nelehčili. Než obojí, při čemž kteří zachováni býti mají, se zachovávali. Pakli by který proti tomu zřízení buď z panuov neb z rytířstva učinil, ten má od panuov kázán býti i od rytířstva a nemá mu v tom pomáháno býti, ani přistáno. Item. Ty osoby, kteréž z rytířstva ku panóm v soud dány býti mají, rytířstvo jmenuojte osoby a před pány oznamte a kteréž páni přijmou, a užiteční k soudu budou, ti zuostati při nich mají a mají býti svobodní, žádného pána ne- (List III 7. b 37. beze lsti DZ. 38. Viz poznámku 65. na str. 16. při konci tohoto článku. 39. Srov. ZZ. 1545: XII, 1604: XXII. 40. pánu listu psáti Maj., DZ. 41. pomaháno ani přistáno býti Maj., DZ. 42. Srov. ZZ. 1545: XIII, 1604. XXII.
Článek 2. 11 rodóm panským činil a rody vládycké s panskými rovnati chtěl mimo to zjed- 11535) nání. Toho páni s rytířstvem vůli míti budou v svú kázeň vzíti jako všetečníka a kázati podlé provinění jeho s radou těch, kteříž k soudu budou vybráni. Pakli by se to také kterému z omylu neb bezelstně37 přihodilo, to l páni vážiti mají vedlé spravedlivosti. A tak slíbili se zachovati rytířstvo ku panóm za sebe i za své budúcí. Než co se rytířuov dotýče, těm psáno buď podlé starodávního obyčeje, totíž „urozenému a statečnému rytíři, panu N. etcis. Item.39 Přihodilo-li by se, že by pán neb vládyka v kterú nechut vešli anebo mezi sebú kterou ruoznici zdvihli a psaní mezi nimi potřebí bylo neb se dálo, nemá žádný z rytířstva prostým jmenem panu psáti,40 buď jakéž- koli nevolí s ním. Než vždy předce zvyklým obyčejem a řádem ,urozenému pánu“, odkudž jeho titul jest. A též pán nemá vládyce samým jeho jmenem psáti, než to vždy přičiniti ,urozenému vládyce“, aby se skrz žádných svú vuoli rodové a řádové nelehčili, než obojí, při čemž kteří zachováni býti mají, se zachovávali. Pakli by který proti tomu zřízení, buď z panuov neb z rytířstva, učinil, ten má od panuov kázán býti i od rytířstva a nemá mu v tom pomáháno býti, ani přistáno.41 Item.42 Ty osoby, kteréž z rytířstva ku panóm v soud daný býti mají, rytířstvo jmenujte osoby a před pány oznamte, a kteréž páni přijmou, a užiteční k soudu budou, ti zuostati při nich mají a mají býti svobodní, List VII) 7. b ist VII 8. a chtěl mimo to zjednání. Toho páni s rytířstvem vuoli míti budou v svou kázeň 11562/ vzíti jako všetečníka a kázati podlé provinění jeho s radou těch, kteříž k soudu budou vybráni. Pakli by se to také kterému z omylu neb bezelstně přihodilo, to páni vážiti mají vedlé spravedlivosti. A tak slíbili se zachovati rytířstvo ku panóm za sebe i za své budoucí. Než což se rytířuov dotýče, těm psáno buď podlé starodávního obyčeje, totíž „urozenému a statečnému rytíři, panu N. etcis. 38 Item. Přihodilo-li by se, že by pán neb vládyka v kterou nechut vešli anebo mezi sebou kterou ruoznici zdvihli a psaní mezi nimi potřebí bylo neb se dálo, nemá žádný z rytířstva prostým jménem pánu psáti, buď jakéžkoli nevoli s ním. Než vždy předce zvyklým obyčejem a řádem: ,urozenému pánu“, odkudž jeho titul jest. A též pán nemá vládyce samým jeho jménem psáti, než to vždy při- činiti ,urozenému vládyce, aby se skrz žádných svou vuoli rodové a řádové ! nelehčili. Než obojí, při čemž kteří zachováni býti mají, se zachovávali. Pakli by který proti tomu zřízení buď z panuov neb z rytířstva učinil, ten má od panuov kázán býti i od rytířstva a nemá mu v tom pomáháno býti, ani přistáno. Item. Ty osoby, kteréž z rytířstva ku panóm v soud dány býti mají, rytířstvo jmenuojte osoby a před pány oznamte a kteréž páni přijmou, a užiteční k soudu budou, ti zuostati při nich mají a mají býti svobodní, žádného pána ne- (List III 7. b 37. beze lsti DZ. 38. Viz poznámku 65. na str. 16. při konci tohoto článku. 39. Srov. ZZ. 1545: XII, 1604: XXII. 40. pánu listu psáti Maj., DZ. 41. pomaháno ani přistáno býti Maj., DZ. 42. Srov. ZZ. 1545: XIII, 1604. XXII.
Strana 12
12 Článek 2. (List VIII) 8. b List VIII 9. a 11535/ žádného pána nemajíce, než krále, jeho milost, za pána. Pakli by který umřel a jiný místo toho vybrán býti měl, má oznámen býti prvé panóm tajně a oň se srovnáno, aby se mu žádná lehkost bezpotřebně nestala. Ale však z rytířstva k soudu vydaní pod pány všemi k soudu vy- danými sedati mají na každé straně po třech. Item.43 Rodové starožitní rytířští od panuov a rytířstva podlé let a starosti (by pak i chudoba na některého přišla) čtěni“ buďte a vejše sázeni i psáni, nežli by který dobře bohatý mladší jeho a nového rodu byl, poněvadž páni mezi sebú podlé starosti let se zachovávají léty44 i rody. Též rytířstvo mezi sebú aby se zachovávali i páni k rytířstvu. Item.45 Jakož se přihází a mocnost královská a knížecí toho mocna jest a vuoli má, z milostí svých povyšovati a z roduov obecních lidí v řád vládycký uvoditi a proměňovati, k takovým buď se zachováno podlé starodávního obyčeje jako k jednoštítným vládykám. A ti nevyšte se výše, ani potupy čiňte rodóm starožitným až do třetího pokolení, jakož se i rodóm panským starým od nových děje. A byli-li by kde psáni neb sázeni pod rody pod kterým starým vládykou, ti tomu se protiviti nemají, než tu státi i pečeti své přikládati. Pakli by v tom kterému starému vládyce chtěli potupu učiniti, jiní všickni mají46 proti němu přistati jako proti svévolníku. Při kterémžto zřízení byli sou tito z panuov:47 Pan Ctibor z Cim- burka a z Tovačova, hajtman markrabství moravského, pan Jan z Lomnice [1562/ majíce než krále, jeho milost, za pána. Pakli by který umřel a jiný místo toho vybrán býti měl, má oznámen býti prvé panóm tajně a oň se srovnáno, aby se mu žádná lehkost bezpotřebně nestala. Ale však z rytířstva k soudu vydaní pod pány všemi k soudu vydanými sedati mají na každé straně po třech. Item. Rodové starožitní rytířští od panuov a rytířstva podlé let a starosti (by pak i chudoba na některého přišla) čtěni“ buďte a vejše sázeni i psáni, nežli by kterýi dobře bohatý mladší jeho a nového rodu byl, poněvadž páni mezi sebou podlé starosti let se zachovávají léty i rody. Též rytířstvo mezi sebou aby se zachovávali i páni k rytířstvu. Item. Jakož se přihází a mocnost královská a knížecí toho mocná jest a vůli má, z milostí svých povýšovati a z roduov obecních lidí v řád vládycký uvoditi a proměňovati, k takovým buď se zachováno podlé starodávního obyčeje jako k jednoštítným vladykám. A ti nevýšte se vejše, ani potupy čiňte rodóm starožitným až do třetího pokolení, jakož se i rodóm panským starým od nových děje. A byli-li by kde psáni neb sázeni pod rody pod kterým starým vlády- kou, ti tomu se protiviti nemají, než tu státi i pečeti své přikládati. Pakli by v tom kterému starému vládyce chtěli potupu učiniti, jiní všickni mají proti němu přistati jako proti svévolníku. Při kterémžto zřízení byli sou tito z panuov: Pán Ctibor z Cimburka a z 1 (List FII) Tovačova, hajtman markrabství moravského, pan Jan z Lomnice na Mezeříčí, List VI 8. a 8.b 43. Srov. ZZ. 1545: XIII, 1604: XXII. 44. léta Maj., DZ. 45. Srov. ZZ. 1545: XIIII, 1604: XXII. 46. všickni jemu mají Maj. DZ.
12 Článek 2. (List VIII) 8. b List VIII 9. a 11535/ žádného pána nemajíce, než krále, jeho milost, za pána. Pakli by který umřel a jiný místo toho vybrán býti měl, má oznámen býti prvé panóm tajně a oň se srovnáno, aby se mu žádná lehkost bezpotřebně nestala. Ale však z rytířstva k soudu vydaní pod pány všemi k soudu vy- danými sedati mají na každé straně po třech. Item.43 Rodové starožitní rytířští od panuov a rytířstva podlé let a starosti (by pak i chudoba na některého přišla) čtěni“ buďte a vejše sázeni i psáni, nežli by který dobře bohatý mladší jeho a nového rodu byl, poněvadž páni mezi sebú podlé starosti let se zachovávají léty44 i rody. Též rytířstvo mezi sebú aby se zachovávali i páni k rytířstvu. Item.45 Jakož se přihází a mocnost královská a knížecí toho mocna jest a vuoli má, z milostí svých povyšovati a z roduov obecních lidí v řád vládycký uvoditi a proměňovati, k takovým buď se zachováno podlé starodávního obyčeje jako k jednoštítným vládykám. A ti nevyšte se výše, ani potupy čiňte rodóm starožitným až do třetího pokolení, jakož se i rodóm panským starým od nových děje. A byli-li by kde psáni neb sázeni pod rody pod kterým starým vládykou, ti tomu se protiviti nemají, než tu státi i pečeti své přikládati. Pakli by v tom kterému starému vládyce chtěli potupu učiniti, jiní všickni mají46 proti němu přistati jako proti svévolníku. Při kterémžto zřízení byli sou tito z panuov:47 Pan Ctibor z Cim- burka a z Tovačova, hajtman markrabství moravského, pan Jan z Lomnice [1562/ majíce než krále, jeho milost, za pána. Pakli by který umřel a jiný místo toho vybrán býti měl, má oznámen býti prvé panóm tajně a oň se srovnáno, aby se mu žádná lehkost bezpotřebně nestala. Ale však z rytířstva k soudu vydaní pod pány všemi k soudu vydanými sedati mají na každé straně po třech. Item. Rodové starožitní rytířští od panuov a rytířstva podlé let a starosti (by pak i chudoba na některého přišla) čtěni“ buďte a vejše sázeni i psáni, nežli by kterýi dobře bohatý mladší jeho a nového rodu byl, poněvadž páni mezi sebou podlé starosti let se zachovávají léty i rody. Též rytířstvo mezi sebou aby se zachovávali i páni k rytířstvu. Item. Jakož se přihází a mocnost královská a knížecí toho mocná jest a vůli má, z milostí svých povýšovati a z roduov obecních lidí v řád vládycký uvoditi a proměňovati, k takovým buď se zachováno podlé starodávního obyčeje jako k jednoštítným vladykám. A ti nevýšte se vejše, ani potupy čiňte rodóm starožitným až do třetího pokolení, jakož se i rodóm panským starým od nových děje. A byli-li by kde psáni neb sázeni pod rody pod kterým starým vlády- kou, ti tomu se protiviti nemají, než tu státi i pečeti své přikládati. Pakli by v tom kterému starému vládyce chtěli potupu učiniti, jiní všickni mají proti němu přistati jako proti svévolníku. Při kterémžto zřízení byli sou tito z panuov: Pán Ctibor z Cimburka a z 1 (List FII) Tovačova, hajtman markrabství moravského, pan Jan z Lomnice na Mezeříčí, List VI 8. a 8.b 43. Srov. ZZ. 1545: XIII, 1604: XXII. 44. léta Maj., DZ. 45. Srov. ZZ. 1545: XIIII, 1604: XXII. 46. všickni jemu mají Maj. DZ.
Strana 13
Clánek 2. 13 na Mezeříčí, nejvyšší komorník soudu a práva olomúckého, pan Vratislav 1535) z Pernštejna, nejvyšší komorník soudu a práva brněnského, pan Jan Kuna z Kunštátu a na Hodoníně, pan Herrych48 z Lichtnburka a z Bítova, pan Dobeš z Boskovic a z Černé Hory, pan Čeněk z Lomnice, pan Oldřich z Bozkovic a na Cimburce49, pan Albrecht z Bozkovic na Letovicích, pan Boček Kuna z Kunštátu na Bouzově, pan Jan Pňovský z Sovince, nejvyšší sudí práva olomúckého etc. a jiní všickni páni a rytířstvo, kteříž na tom sněmu byli.50 List IX) 9. b Item.51 Tyto osoby sou vybrány k soudu: pan hajtman, pan maršálek, pan komorník olomúcký, pan komorník brněnský, pan sudí olomúcký, pan sudí brněnský etc., biskup,52 byl-li by pán. A tito páni krom úřed- níkův: pan Lichtnštejnar neb syn jeho, pan Albrecht Letovský, pan Jan z Dubé, pan Albrecht z Šternberka, pan Boček z Polné, pan Jan z Lomnice, pan Boček z Bouzova, Upan Karel z Vlašimě, pan Ladslav z Bozkovic, pan Zigmund Osovský, pan Jiřík Úsovský, pan Hynek z Ludanic, pan Václav Veverský, pan Jan Žerotínský, pan Ctibor Světlovský, pan Jindřich Tunkl. Item z rytířstva z olomúckého kraje: pan Šárovec, pan Vilém List IX 10. a nejvyžší komorník soudu a práva holomúckého, pan Vratislav z Pernštejna, nej- (1662! vyžší komorník soudu a práva brněnského, pan Jan Kuna z Kunštátu a na Hodo- níně, pan Henrych z Lichtnburka a z Bítova, pan Dobeš z Bozkovic a z Černé hory, pan Ceněk z Lomnice, pan Oldřich z Bozkovic a na Cimburce49, pan Albrecht z Bozkovic na Letovicích, pan Boček Kuna z Kunštátu na Bouzově, pan Jan Pňovský z Sovince, najvyžší sudí práva holomúckého etc., a jiní všickni páni a rytířstvo, kteříž na tom sněmu byli. Item. Tyto osoby sou vybrány k soudu: pan hajtman, pan maršálek, pan komorník holomúcký, pan komorník brněnský, pan sudí holomúcký, pan A tito páni krom úředníkuov: sudí brněnský etc., biskup, byl-li by pán. pan Lichtnštejnar neb syn jeho, pan Albrecht Letovský, pan Jan z Dubé, pan Albrecht z Šternberka, pan Boček z Polné, pan Jan z Lomnice, pan 1 Boček z Bouzova, pan Karel z Vlašimě, pan Ladslav z Bozkovic, pan Zigmund Osovský, pan Jiřík Úsovský, pan Hynek z Ludanic, pan Václav Veverský, pan Jan Že- Item z rytířstva rotínský, pan Ctibor Světlovský, pan Jindřich Tunkl. List VII 9. a 11. Srov. ZZ. 1545: XIIII, 1604: XXIII. 48. Horrich Maj. 49. V původním tisku ZZ. je tištěno na Černé Hoře. Tento nesprávný přídomek, lehko vysvětlitelný sazečským přehlédnutím s výše uvedeným Dobšem z Bozkovic a z Černé Hory, převzala ze ZZ. 1535 všechna další ZZ. kromě ZZ. 1545, kdež se správně čte na Cimburce, což je rovněž jako v pozn. 20. dokladem vzájemné souvislosti vzorů ZZ. 50. V Maj. a DZ. následuje dalši výčet osob stavu panského a rytiřského, kteří byli přítomni. Proto poněkud jinak zní v Maj. a DZ. závěrečná věta: i jiné všecko ry- tieřstvo, kteří na tom sněmě byli. Plný výčet viz ve vydání Kameníčkově AC. X. 309, 310. Úplný text se čte také v ZZ. 1545. 51. Srov. ZZ. 1545: XV. 1604: XXIII. Počet osob se však neshoduje s maje- státem (14). 52. a biskup Maj., DZ.
Clánek 2. 13 na Mezeříčí, nejvyšší komorník soudu a práva olomúckého, pan Vratislav 1535) z Pernštejna, nejvyšší komorník soudu a práva brněnského, pan Jan Kuna z Kunštátu a na Hodoníně, pan Herrych48 z Lichtnburka a z Bítova, pan Dobeš z Boskovic a z Černé Hory, pan Čeněk z Lomnice, pan Oldřich z Bozkovic a na Cimburce49, pan Albrecht z Bozkovic na Letovicích, pan Boček Kuna z Kunštátu na Bouzově, pan Jan Pňovský z Sovince, nejvyšší sudí práva olomúckého etc. a jiní všickni páni a rytířstvo, kteříž na tom sněmu byli.50 List IX) 9. b Item.51 Tyto osoby sou vybrány k soudu: pan hajtman, pan maršálek, pan komorník olomúcký, pan komorník brněnský, pan sudí olomúcký, pan sudí brněnský etc., biskup,52 byl-li by pán. A tito páni krom úřed- níkův: pan Lichtnštejnar neb syn jeho, pan Albrecht Letovský, pan Jan z Dubé, pan Albrecht z Šternberka, pan Boček z Polné, pan Jan z Lomnice, pan Boček z Bouzova, Upan Karel z Vlašimě, pan Ladslav z Bozkovic, pan Zigmund Osovský, pan Jiřík Úsovský, pan Hynek z Ludanic, pan Václav Veverský, pan Jan Žerotínský, pan Ctibor Světlovský, pan Jindřich Tunkl. Item z rytířstva z olomúckého kraje: pan Šárovec, pan Vilém List IX 10. a nejvyžší komorník soudu a práva holomúckého, pan Vratislav z Pernštejna, nej- (1662! vyžší komorník soudu a práva brněnského, pan Jan Kuna z Kunštátu a na Hodo- níně, pan Henrych z Lichtnburka a z Bítova, pan Dobeš z Bozkovic a z Černé hory, pan Ceněk z Lomnice, pan Oldřich z Bozkovic a na Cimburce49, pan Albrecht z Bozkovic na Letovicích, pan Boček Kuna z Kunštátu na Bouzově, pan Jan Pňovský z Sovince, najvyžší sudí práva holomúckého etc., a jiní všickni páni a rytířstvo, kteříž na tom sněmu byli. Item. Tyto osoby sou vybrány k soudu: pan hajtman, pan maršálek, pan komorník holomúcký, pan komorník brněnský, pan sudí holomúcký, pan A tito páni krom úředníkuov: sudí brněnský etc., biskup, byl-li by pán. pan Lichtnštejnar neb syn jeho, pan Albrecht Letovský, pan Jan z Dubé, pan Albrecht z Šternberka, pan Boček z Polné, pan Jan z Lomnice, pan 1 Boček z Bouzova, pan Karel z Vlašimě, pan Ladslav z Bozkovic, pan Zigmund Osovský, pan Jiřík Úsovský, pan Hynek z Ludanic, pan Václav Veverský, pan Jan Že- Item z rytířstva rotínský, pan Ctibor Světlovský, pan Jindřich Tunkl. List VII 9. a 11. Srov. ZZ. 1545: XIIII, 1604: XXIII. 48. Horrich Maj. 49. V původním tisku ZZ. je tištěno na Černé Hoře. Tento nesprávný přídomek, lehko vysvětlitelný sazečským přehlédnutím s výše uvedeným Dobšem z Bozkovic a z Černé Hory, převzala ze ZZ. 1535 všechna další ZZ. kromě ZZ. 1545, kdež se správně čte na Cimburce, což je rovněž jako v pozn. 20. dokladem vzájemné souvislosti vzorů ZZ. 50. V Maj. a DZ. následuje dalši výčet osob stavu panského a rytiřského, kteří byli přítomni. Proto poněkud jinak zní v Maj. a DZ. závěrečná věta: i jiné všecko ry- tieřstvo, kteří na tom sněmě byli. Plný výčet viz ve vydání Kameníčkově AC. X. 309, 310. Úplný text se čte také v ZZ. 1545. 51. Srov. ZZ. 1545: XV. 1604: XXIII. Počet osob se však neshoduje s maje- státem (14). 52. a biskup Maj., DZ.
Strana 14
14 Článek 2. (List X I0. b List X 1I. a 11535/ Tetaur, Jaroš z Zástřizl. A53 z brněnského kraje Zigmund Valecký, Koňas z Vydřie“ a Blud z Kralic. A přitom54 prosili jsú nás jmenovaní páni a rytířstvo, abychom jim takového zřízení a svolení příti, při něm je zůstaviti a jim toho všeho po- tvrditi ráčili, při kteréžto prozbě prohlédajíce k tomu a vážíce to, že takové nahoře položené zřízení a svolení mnoho platné a užitečné obojí straně jest a že skrz ně čest a dobré téhož markrabství moravského ruosti a množiti se bude, jednota, řád a pokoj a dobré přátelství na budoucí časy zachováno bude, kteréžto věci nám všudy (ale nejvíce a prvotně mezi poddanými našími) příjemné a vzácné jsú. A z té příčiny takové svrchu dotčené zřízení a svolení oblíbili sme a k němu svolili a svolujem a při tom při všem, což v sobě to zřízení a svolení má a drží, jmenované pány a rytířstvo téhož markrabství moravského, nynější i budúcí, zůstavujem a jim toho ve všem znění a položení v artikulích, klauzulích potvrzujem, milostivě chtíce tomu a tímto listem mocně jakožto král český a markrabie moravský ustanovujíc, aby již psaní páni a rytířstvo takového svrchu dotčeného zřízení mezi sebú a vespolek stále a neporušitedlně jedni k druhým užívali a zachovávali bez naší, budúcích našich králuov českých a markrabí moravských i všech lidí překážky, nyní i v časích budúcích. Toto55 však znamenitě v to zřízení vymieňujem, aby úřadové dávno vzniklí v tomto markrabství jakožto hajtman téhož markrabství, kterýž místo naše drží, (List FIII 9. b [13621 z olomúckého kraje: pan Šárovec, pan Vilém Tetaur, Jaroš z Zástřizl. A z brněn- ského kraje Zigmund Valecký, Koňas z Vydřie“ a Blud z Kralic. A přitom prosili jsou nás jmenovaní páni a rytířstvo, abychom jim tako- vého zřízení a svolení příti, při něm je zuostaviti a jim toho všeho potvrditi ráčili. Při kteréžto prozbě prohlédajíce k tomu a vážíce to, že takové nahoře položené zřízení a svolení mnoho platné a užitečné obojí straně jest a že skrz ně čest a dobré téhož markrabství moravského ruosti a množiti se bude, jednota, řád a pokoj a dobré přátelství na budoucí časy zachováno bude, kteréžto věci nám všudy (ale nejvíce a prvotně mezi poddanými našími) příjemné a vzáctné jsou, a z té příčiny takové svrchu dotčené zřízení a svolení oblíbili sme a k němu svolili a svolujem a při tom při všem, což v sobě to zřízení a svolení má a drží, jmenované pány a rytířstvo téhož markrabství moravského, nynější i budoucí, zuostavujem a jim toho ve všem znění a položení v artikulích, klauzulích po- tvrzujem milostivě, chtíce tomu, a tímto listem mocně jakožto král český a mar- krabě moravský ustanovujíc, aby již psaní páni a rytířstvo takového svrchu dotčeného zřízení mezi sebou a vespolek stále a neporušitedlně jedni k druhým užívali a zachovávali bez naší, budoucích naších králuov českých a markrabí moravských i všech lidí překážky, nyní i v časích budoucích. Toto však zna- menitě v to zřízení vyměňujem, aby úřadové dávno vzniklí v tomto markrabství, a. Opraveno podle Maj., kdež je přídomek z Vydří. Pův. otisky 1535 i 1562 tisknou z Wydrže. 53. Item. Maj., DZ. 54. Srov. ZZ. 1545. XV, které jako při jiných odstavcích Maj. i tomuto při- dává nadpis Potvrzení, a 1604: XXIII. 55. Srov. ZZ. 1545: XVI, 1604: XXIIII.
14 Článek 2. (List X I0. b List X 1I. a 11535/ Tetaur, Jaroš z Zástřizl. A53 z brněnského kraje Zigmund Valecký, Koňas z Vydřie“ a Blud z Kralic. A přitom54 prosili jsú nás jmenovaní páni a rytířstvo, abychom jim takového zřízení a svolení příti, při něm je zůstaviti a jim toho všeho po- tvrditi ráčili, při kteréžto prozbě prohlédajíce k tomu a vážíce to, že takové nahoře položené zřízení a svolení mnoho platné a užitečné obojí straně jest a že skrz ně čest a dobré téhož markrabství moravského ruosti a množiti se bude, jednota, řád a pokoj a dobré přátelství na budoucí časy zachováno bude, kteréžto věci nám všudy (ale nejvíce a prvotně mezi poddanými našími) příjemné a vzácné jsú. A z té příčiny takové svrchu dotčené zřízení a svolení oblíbili sme a k němu svolili a svolujem a při tom při všem, což v sobě to zřízení a svolení má a drží, jmenované pány a rytířstvo téhož markrabství moravského, nynější i budúcí, zůstavujem a jim toho ve všem znění a položení v artikulích, klauzulích potvrzujem, milostivě chtíce tomu a tímto listem mocně jakožto král český a markrabie moravský ustanovujíc, aby již psaní páni a rytířstvo takového svrchu dotčeného zřízení mezi sebú a vespolek stále a neporušitedlně jedni k druhým užívali a zachovávali bez naší, budúcích našich králuov českých a markrabí moravských i všech lidí překážky, nyní i v časích budúcích. Toto55 však znamenitě v to zřízení vymieňujem, aby úřadové dávno vzniklí v tomto markrabství jakožto hajtman téhož markrabství, kterýž místo naše drží, (List FIII 9. b [13621 z olomúckého kraje: pan Šárovec, pan Vilém Tetaur, Jaroš z Zástřizl. A z brněn- ského kraje Zigmund Valecký, Koňas z Vydřie“ a Blud z Kralic. A přitom prosili jsou nás jmenovaní páni a rytířstvo, abychom jim tako- vého zřízení a svolení příti, při něm je zuostaviti a jim toho všeho potvrditi ráčili. Při kteréžto prozbě prohlédajíce k tomu a vážíce to, že takové nahoře položené zřízení a svolení mnoho platné a užitečné obojí straně jest a že skrz ně čest a dobré téhož markrabství moravského ruosti a množiti se bude, jednota, řád a pokoj a dobré přátelství na budoucí časy zachováno bude, kteréžto věci nám všudy (ale nejvíce a prvotně mezi poddanými našími) příjemné a vzáctné jsou, a z té příčiny takové svrchu dotčené zřízení a svolení oblíbili sme a k němu svolili a svolujem a při tom při všem, což v sobě to zřízení a svolení má a drží, jmenované pány a rytířstvo téhož markrabství moravského, nynější i budoucí, zuostavujem a jim toho ve všem znění a položení v artikulích, klauzulích po- tvrzujem milostivě, chtíce tomu, a tímto listem mocně jakožto král český a mar- krabě moravský ustanovujíc, aby již psaní páni a rytířstvo takového svrchu dotčeného zřízení mezi sebou a vespolek stále a neporušitedlně jedni k druhým užívali a zachovávali bez naší, budoucích naších králuov českých a markrabí moravských i všech lidí překážky, nyní i v časích budoucích. Toto však zna- menitě v to zřízení vyměňujem, aby úřadové dávno vzniklí v tomto markrabství, a. Opraveno podle Maj., kdež je přídomek z Vydří. Pův. otisky 1535 i 1562 tisknou z Wydrže. 53. Item. Maj., DZ. 54. Srov. ZZ. 1545. XV, které jako při jiných odstavcích Maj. i tomuto při- dává nadpis Potvrzení, a 1604: XXIII. 55. Srov. ZZ. 1545: XVI, 1604: XXIIII.
Strana 15
Článek 2. 15 maršálek království českého, kterýž maje statek v zemi, při soudech bývati/1535) povinen jest, a komorníci dva olomúcký a brněnský, ti nyní a na budúcí časy čtěni“ buďte a nade všemi pány, jakžkoli staršími, sedajte a svá místa mějte. A i v tom mezi komorníky tento řád zachován buď, který z nich na letech starší byl by, ten nad druhým sedaj a staršímu místo nad sebú daj.56 A také57 jakož v listu krále Jiřího, předka našeho šťastné paměti, o kterémž se v svrchu dotčeném zřízení zmínka činí, tato dva artikule slovo od slova položeni sou:58 Kteříž by páni k soudu vybráni byli, jsúc k tomu hodní, aby přísahu, kterúž sme vydali a ve dcky zemské ve- psati kázali, učinili, a ti v radě soudu aby byli. Událo-li by se pak z do- puštění božího kterému z panuov sjíti smrtí, jiného místo toho vzíti mají s vuolí naší. A ten přísahu učiň k soudu položenú.59 Též6o ač by který z úředníkuov zemských sšel smrtí, jiného usaditi budeme moci s radou panskou na místo to, však6i z roduov panských a ne z jiného na hodnosti i na statku v zemi téj dosti majícího. Při kterýchžto artikulích my je také zuostavujem a jim jich potvrzujem, chtíce tomu, aby ten řád a zpuosob, kterýž tito artikulové v sobě drží a ukazují, držán a zachován byl beze všeho přerušení, nyní i v časích bu- jakožto hajtman téhož markrabství, kterýž místo naše drží, maršálek království 11562) českého, kterýž maje statek v zemi, při soudech bejvati povinen jest, a komorníci dva, holomúcký a brněnský, ti nyní a na budoucí časy čtěnil buďte a nade všemi pány, jakžkoli staršími sedajte a svá místa mějte. A i v tom mezi komorníky tento řád zachován buď: který z nich na letech starší byl by, ten nad druhým sedaj a staršímu místo nad sebou daj. A také jakož v listu krále Jiřího, předka našeho šťastné paměti, o kterémž se v svrchu dotčeném zřízení zmínka činí, tato dva artikule slovo od slova po- loženi sou: Kteříž by páni k soudu vybráni byli, jsouc k tomu hodní, aby přísahu, kterouž sme vydali a ve dcky zemské vepsati kázali, učinili, a ti v radě soudu aby byli. Událo-li by se pak z dopuštění božího kterému z panuov sjíti smrtí, jiného místo toho vzíti mají s vuolí naší. A ten přísahu učiň k soudu položenou. Též ač by který z úředníkuov zemských sšel smrtí, jiného usaditi budeme moci s radou panskou na místo to. Však z roduov panských a ne z jiného na hodnosti i na statku v zemi téj dosti majícího. Při kterýchžto artikulích my je také zuostavujem a jim jich potvrzujem, chtíce tomu, aby ten řád a zpuosob, kterýž tito artikulové v sobě drží a ukazují, držán a zachován byl beze všeho List XI) 11. b List VIII 10. a b. Tištěno cžtieni, Kameníček ve svém vydání majestátu (AČ. X. 308) četl: ctěni. Správné znění dosvědčuje také ZZ. 1562. 56. staršiemu mladší nad sebú miesto daj Maj., DZ. (v pravopisné úpravě). 57. Srov. ZZ. 1545: XVI (bez odstavce), 1604: XXIIII (v jiném rozdělení od- stavců.) 58. Tyto články z majestátu Jiřího z Poděbrad klade Brandl, Kn. Drn. předml. XXV. k 1464. 6. lednu, jak jsem se již zmínil zvl. v pozn. 17. 59. Srov. pozn. 17. 60. Srov. ZZ. 1545: XVI, 1604: XXIIII. 61. v ten úřad však Maj. DZ.
Článek 2. 15 maršálek království českého, kterýž maje statek v zemi, při soudech bývati/1535) povinen jest, a komorníci dva olomúcký a brněnský, ti nyní a na budúcí časy čtěni“ buďte a nade všemi pány, jakžkoli staršími, sedajte a svá místa mějte. A i v tom mezi komorníky tento řád zachován buď, který z nich na letech starší byl by, ten nad druhým sedaj a staršímu místo nad sebú daj.56 A také57 jakož v listu krále Jiřího, předka našeho šťastné paměti, o kterémž se v svrchu dotčeném zřízení zmínka činí, tato dva artikule slovo od slova položeni sou:58 Kteříž by páni k soudu vybráni byli, jsúc k tomu hodní, aby přísahu, kterúž sme vydali a ve dcky zemské ve- psati kázali, učinili, a ti v radě soudu aby byli. Událo-li by se pak z do- puštění božího kterému z panuov sjíti smrtí, jiného místo toho vzíti mají s vuolí naší. A ten přísahu učiň k soudu položenú.59 Též6o ač by který z úředníkuov zemských sšel smrtí, jiného usaditi budeme moci s radou panskou na místo to, však6i z roduov panských a ne z jiného na hodnosti i na statku v zemi téj dosti majícího. Při kterýchžto artikulích my je také zuostavujem a jim jich potvrzujem, chtíce tomu, aby ten řád a zpuosob, kterýž tito artikulové v sobě drží a ukazují, držán a zachován byl beze všeho přerušení, nyní i v časích bu- jakožto hajtman téhož markrabství, kterýž místo naše drží, maršálek království 11562) českého, kterýž maje statek v zemi, při soudech bejvati povinen jest, a komorníci dva, holomúcký a brněnský, ti nyní a na budoucí časy čtěnil buďte a nade všemi pány, jakžkoli staršími sedajte a svá místa mějte. A i v tom mezi komorníky tento řád zachován buď: který z nich na letech starší byl by, ten nad druhým sedaj a staršímu místo nad sebou daj. A také jakož v listu krále Jiřího, předka našeho šťastné paměti, o kterémž se v svrchu dotčeném zřízení zmínka činí, tato dva artikule slovo od slova po- loženi sou: Kteříž by páni k soudu vybráni byli, jsouc k tomu hodní, aby přísahu, kterouž sme vydali a ve dcky zemské vepsati kázali, učinili, a ti v radě soudu aby byli. Událo-li by se pak z dopuštění božího kterému z panuov sjíti smrtí, jiného místo toho vzíti mají s vuolí naší. A ten přísahu učiň k soudu položenou. Též ač by který z úředníkuov zemských sšel smrtí, jiného usaditi budeme moci s radou panskou na místo to. Však z roduov panských a ne z jiného na hodnosti i na statku v zemi téj dosti majícího. Při kterýchžto artikulích my je také zuostavujem a jim jich potvrzujem, chtíce tomu, aby ten řád a zpuosob, kterýž tito artikulové v sobě drží a ukazují, držán a zachován byl beze všeho List XI) 11. b List VIII 10. a b. Tištěno cžtieni, Kameníček ve svém vydání majestátu (AČ. X. 308) četl: ctěni. Správné znění dosvědčuje také ZZ. 1562. 56. staršiemu mladší nad sebú miesto daj Maj., DZ. (v pravopisné úpravě). 57. Srov. ZZ. 1545: XVI (bez odstavce), 1604: XXIIII (v jiném rozdělení od- stavců.) 58. Tyto články z majestátu Jiřího z Poděbrad klade Brandl, Kn. Drn. předml. XXV. k 1464. 6. lednu, jak jsem se již zmínil zvl. v pozn. 17. 59. Srov. pozn. 17. 60. Srov. ZZ. 1545: XVI, 1604: XXIIII. 61. v ten úřad však Maj. DZ.
Strana 16
16 Článek 2. a 3. 11535/ dúcích, přikazujíce82 hajtmanu téhož markrabství moravského i také ko- List XI morníkóm oběma práva olomúckého i brněnského a jiným úředníkuom, 12. a věrným našim milým, aby tento list náš slovo od slova pro věčnú pamět ve dcky obojího práva olomúckého i brněnského vepsati rozkázali3 beze vší odpornosti, jinak toho nečiníce. Tomu na svědomí pečet naši krá- lovskú přivěsiti sme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v sobotu po svatém Ondřeji, apoštolu božím, léta od narození Syna božího tisícího čtyřstého devadesátého druhého, království našich uherského třetího a (12. b prázdná) českého dvadcátého druhého.64 L ist XII 13.à 3. Pohónové aby se tím pořádkem dáli, jakž od stara dávna se zachovávalo, jakož se o tom duole píše. Kto póhony zasésti má." Item. Póhony zasésti mají v Olomúci komorník, sudí, též menší písaři,2 totíž menší úředníci. A při nich má býti3 písař zemský4, a to ten /1562/ přerušení, nyní i v časích budoucích. Přikazujice62 hajtmanu téhož mar- (List IX krabství moravského i také komorníkóm oběma práva holomúckého i brněnského 10. b a jiným úředníkuom, věrným našim milým, aby tento list náš slovo od slova pro věčnou pamět ve dcky obojího práva, holomúckého i brněnského, vepsati rozkázali beze vší odpornosti jinak toho nečiníce. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti sme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v sobotu po svatém Ondřeji, apoštolu božím, léta od narození Syna božího tisícího čtyřstého devadesátého druhého, království našich uherského třetího a českého dvadcátého druhého.65 List 1X3. Póhonové aby se tím pořádkem dáli, jakž od starodávna se zacho- 11. a vávalo, jakož se o tom duole píše: Kdo póhony zasésti má. Item. Póhony zasésti mají v Holomúci: komorník, sudí, též menší písaři, totíž menší úředníci. A při nich má býti písař zemský, a to ten pátek před svatým 62. V původním tisku přikazuje, což převzala ZZ. 1562 a 1604. kdežto ZZ. 1545 se přidrželo správnějšího čtení v Maj. a DZ. 63. O vkladu do desk olomouckých (sv. 14. fol. staré 22) viz pozn. I. Nepodařilo se mi však zjistiti vklad majestátu do desk brněnských a zdá se, že vůbec tam vložen nebyl, snad proto, že se stavové spokojili s jedním vkladem a to do desk olomouckých, jichž převážný význam by byl tím dokumentován. 64. T. j. 1492, 1. prosince. 65. Spory o titul (str. 11. = ZZ. 1562: V) řevnivostí mezi jednotlivými stavy se stále stupňovaly. Proto bylo přikročeno k podrobnější úpravě právni usnesením sněmu 1556, 1. června, Olomouc. (Pam. II. 90, b): Artikul panóv, rytířstva (z strany přijímání osob) do téhož stavuo. Item na tom ještě stavu rytířskému zůstáno, že od tohoto nynějšího sněmu obecního těm osobám, který sou od jeho milosti královské erbem obdarováni a v stav rytířský nyní přijati a napotom přijímáni budou, nemá psáno jim bejti urozenému, než toliko slovutnému vládyce“ až do druhého kolena, tak aby vždy napotom rodové staří od novejch rozeznáni a držáni mohli bejti. Poznámky viz na příští str. 17. 3.
16 Článek 2. a 3. 11535/ dúcích, přikazujíce82 hajtmanu téhož markrabství moravského i také ko- List XI morníkóm oběma práva olomúckého i brněnského a jiným úředníkuom, 12. a věrným našim milým, aby tento list náš slovo od slova pro věčnú pamět ve dcky obojího práva olomúckého i brněnského vepsati rozkázali3 beze vší odpornosti, jinak toho nečiníce. Tomu na svědomí pečet naši krá- lovskú přivěsiti sme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v sobotu po svatém Ondřeji, apoštolu božím, léta od narození Syna božího tisícího čtyřstého devadesátého druhého, království našich uherského třetího a (12. b prázdná) českého dvadcátého druhého.64 L ist XII 13.à 3. Pohónové aby se tím pořádkem dáli, jakž od stara dávna se zachovávalo, jakož se o tom duole píše. Kto póhony zasésti má." Item. Póhony zasésti mají v Olomúci komorník, sudí, též menší písaři,2 totíž menší úředníci. A při nich má býti3 písař zemský4, a to ten /1562/ přerušení, nyní i v časích budoucích. Přikazujice62 hajtmanu téhož mar- (List IX krabství moravského i také komorníkóm oběma práva holomúckého i brněnského 10. b a jiným úředníkuom, věrným našim milým, aby tento list náš slovo od slova pro věčnou pamět ve dcky obojího práva, holomúckého i brněnského, vepsati rozkázali beze vší odpornosti jinak toho nečiníce. Tomu na svědomí pečet naši královskú přivěsiti sme kázali k tomuto listu. Dán na Budíně v sobotu po svatém Ondřeji, apoštolu božím, léta od narození Syna božího tisícího čtyřstého devadesátého druhého, království našich uherského třetího a českého dvadcátého druhého.65 List 1X3. Póhonové aby se tím pořádkem dáli, jakž od starodávna se zacho- 11. a vávalo, jakož se o tom duole píše: Kdo póhony zasésti má. Item. Póhony zasésti mají v Holomúci: komorník, sudí, též menší písaři, totíž menší úředníci. A při nich má býti písař zemský, a to ten pátek před svatým 62. V původním tisku přikazuje, což převzala ZZ. 1562 a 1604. kdežto ZZ. 1545 se přidrželo správnějšího čtení v Maj. a DZ. 63. O vkladu do desk olomouckých (sv. 14. fol. staré 22) viz pozn. I. Nepodařilo se mi však zjistiti vklad majestátu do desk brněnských a zdá se, že vůbec tam vložen nebyl, snad proto, že se stavové spokojili s jedním vkladem a to do desk olomouckých, jichž převážný význam by byl tím dokumentován. 64. T. j. 1492, 1. prosince. 65. Spory o titul (str. 11. = ZZ. 1562: V) řevnivostí mezi jednotlivými stavy se stále stupňovaly. Proto bylo přikročeno k podrobnější úpravě právni usnesením sněmu 1556, 1. června, Olomouc. (Pam. II. 90, b): Artikul panóv, rytířstva (z strany přijímání osob) do téhož stavuo. Item na tom ještě stavu rytířskému zůstáno, že od tohoto nynějšího sněmu obecního těm osobám, který sou od jeho milosti královské erbem obdarováni a v stav rytířský nyní přijati a napotom přijímáni budou, nemá psáno jim bejti urozenému, než toliko slovutnému vládyce“ až do druhého kolena, tak aby vždy napotom rodové staří od novejch rozeznáni a držáni mohli bejti. Poznámky viz na příští str. 17. 3.
Strana 17
Článek 3. 17 pátek před svatým Jiřím a ten pátek před svatým Martinem.5 A mají 1536) registra póhonná udělati a póhony v ně vepsati a každého póhon, jakž dá ceduli, tak vepsati, nic neujímajíc ani přičinějíc, neb každému póhon jeho buď k zisku neb k strátě.“ A což póhonuo dadí, to mají nerozjíždějíce se vepsati. A zřídě je písař zemský, muož odjeti i přijeti, když se jemu líbí. A též také úředníci menší práva brněnského' druhý pátek v Brně jako v Olomúci zasésti mají týmž vším obyčejem a pořádkem. Jiřím a ten pátek před svatým Martinem. A mají registra póhonná udělati a pó-11562/ hony v ně vepsati a každého póhon, jakž dá ceduli, tak vepsati, nic neujímajíc ani přičinějíc, neb každému póhon jeho buď k zisku neb strátě. A což pohonuo dadí, to mají nerozjíždějíce se vepsati. A zřídě je písař zemský, muož odjeti i přijeti, když se jemu líbí. A též také úředníci menší práva brněnského druhý pátek v Brně jako v Holomúci zasésti mají týmž vším obyčejem a pořádkem. List XIII) 13. b I. Srov. ZZ. 1545: XVII, 1604: XXVI. Vzorem tohoto článku je Kn. Tov. 29. 3. kap. 35., kdežto čl. Kdy se ti púhonové soudí v Kn. Drn. 23. je značně širší. Průvodních norem k tomulo článku ZZ. 1535 je nemnoho a jsou vesměs z Olom. kn. přípovědí, ale jen ztěží datovatelné, a to z let 1492—1501. (sv. 47. fol. 97. a., vyd. Kameníček, Sněmy II. 567. č. II., 12. t. zv. Zřízení při zemském soudu): Item při vysvědčování póhonuov aby se tak zachovali, na tom zuostáno jest, aby se každý při tom ohlásil a k vy- svědčování póhonu stál. Pakli by nestál, aby naň ustané dáno bylo, leč by toho pří- čina bezelstná byla, že by státi nemohl, tehdy to má listem nebo skrze přítele hned (vysvědčiti a to?) . .. vysvědčování oznámiti. Když se póhonové vysvědčí, aby se póhonové soudily a žádnú měrú přeskakovány nebyly, leč by (takový) póhon byl, ješto by k téj při, kteráž se slyší, slušel a téj se pře dotýkalo, ten muož slyšán býti, než jiný žádný. Než aby bylo jednomu jako druhému a aby ten neřád staven byl, kterýž se mnohokrát trefuje, že páni a soudci sedí a žádný se souditi ne- chce, než tam každý chodí, kdež mu se zdá, ješto jest to panuom a soudcím k veli- kej lechkosti a se škodú, ješto se to při jiných soudích nikdyž neděje, ten neřád aby takto staven byl, na kterýžkoli póhon by již pořádka přišla, aby se na ty za- volalo. A jestliže by která strana nestála, buď pohnaný neb ten kdož pohnal, ten (nadepsáno:) ktož nestojí, hřivnu groší panóm dáti má, bez milosti státi má a páni tu hřivnu obraťte, kamž ráčí (pod tím původně: póhon aby odložen byl do druhého práva a ta strana, kteráž by nestála, aby druhej, kteráž stála, tu škodu zaplatil [sic!], což jest na sněm jeda a tu jsa ... utratil, poněvadž jest jej k tomu připravil, že po druhé na sněm jeti musí. Pakli by mu zaplatiti nedbal, aby se naň . . ., což celé škrtnuto). Pakli obě straně nestály, tehdy aby ten póhon vymazán byl a ten aby znovu zase, ač by chtěl, pohnal. Srov. k tomu z téhož pramene (fol. 96.b., vyd. tamtéž 566. č. 7.): Item jestliže by jaké zemské potřeby neb královské byly aneb jací listové, ty pan hajtman oznámiti má, a tu se páni svolí, kdy a který den je slyšeti chtí, a k tomu jiných stavů také k sobě zavolají a ty potřeby před se vezmú. 2. menší písař Kn. Tov. 3. Kn. Tov. dodávala purkrabí olomúcký a (podle vyd. Brandl., srov. Demuth. 33.). 4. Jos. Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 73 dovozuje, že údaj o písaři zemském je přejat z Kn. Tov., ač ve sněmovních usneseních 1493, 1494, ani v kn. Drn. se nesetkáváme se zemským písařem, takže tato dikce ZZ. 1535 neodpovídala již tehdejší praksi. 5. a to — Martinem není v Kn. Tov. 6. Markov na uv. m. 74 se domnívá, že tím je vyjádřena zásada ústnosti. 7. Kn. Tov. dodávala i purkrabí, což vypuštěno vzhledem k výpustce v pozn. 3. Čáda: Zemské zřízení moravské. 2
Článek 3. 17 pátek před svatým Jiřím a ten pátek před svatým Martinem.5 A mají 1536) registra póhonná udělati a póhony v ně vepsati a každého póhon, jakž dá ceduli, tak vepsati, nic neujímajíc ani přičinějíc, neb každému póhon jeho buď k zisku neb k strátě.“ A což póhonuo dadí, to mají nerozjíždějíce se vepsati. A zřídě je písař zemský, muož odjeti i přijeti, když se jemu líbí. A též také úředníci menší práva brněnského' druhý pátek v Brně jako v Olomúci zasésti mají týmž vším obyčejem a pořádkem. Jiřím a ten pátek před svatým Martinem. A mají registra póhonná udělati a pó-11562/ hony v ně vepsati a každého póhon, jakž dá ceduli, tak vepsati, nic neujímajíc ani přičinějíc, neb každému póhon jeho buď k zisku neb strátě. A což pohonuo dadí, to mají nerozjíždějíce se vepsati. A zřídě je písař zemský, muož odjeti i přijeti, když se jemu líbí. A též také úředníci menší práva brněnského druhý pátek v Brně jako v Holomúci zasésti mají týmž vším obyčejem a pořádkem. List XIII) 13. b I. Srov. ZZ. 1545: XVII, 1604: XXVI. Vzorem tohoto článku je Kn. Tov. 29. 3. kap. 35., kdežto čl. Kdy se ti púhonové soudí v Kn. Drn. 23. je značně širší. Průvodních norem k tomulo článku ZZ. 1535 je nemnoho a jsou vesměs z Olom. kn. přípovědí, ale jen ztěží datovatelné, a to z let 1492—1501. (sv. 47. fol. 97. a., vyd. Kameníček, Sněmy II. 567. č. II., 12. t. zv. Zřízení při zemském soudu): Item při vysvědčování póhonuov aby se tak zachovali, na tom zuostáno jest, aby se každý při tom ohlásil a k vy- svědčování póhonu stál. Pakli by nestál, aby naň ustané dáno bylo, leč by toho pří- čina bezelstná byla, že by státi nemohl, tehdy to má listem nebo skrze přítele hned (vysvědčiti a to?) . .. vysvědčování oznámiti. Když se póhonové vysvědčí, aby se póhonové soudily a žádnú měrú přeskakovány nebyly, leč by (takový) póhon byl, ješto by k téj při, kteráž se slyší, slušel a téj se pře dotýkalo, ten muož slyšán býti, než jiný žádný. Než aby bylo jednomu jako druhému a aby ten neřád staven byl, kterýž se mnohokrát trefuje, že páni a soudci sedí a žádný se souditi ne- chce, než tam každý chodí, kdež mu se zdá, ješto jest to panuom a soudcím k veli- kej lechkosti a se škodú, ješto se to při jiných soudích nikdyž neděje, ten neřád aby takto staven byl, na kterýžkoli póhon by již pořádka přišla, aby se na ty za- volalo. A jestliže by která strana nestála, buď pohnaný neb ten kdož pohnal, ten (nadepsáno:) ktož nestojí, hřivnu groší panóm dáti má, bez milosti státi má a páni tu hřivnu obraťte, kamž ráčí (pod tím původně: póhon aby odložen byl do druhého práva a ta strana, kteráž by nestála, aby druhej, kteráž stála, tu škodu zaplatil [sic!], což jest na sněm jeda a tu jsa ... utratil, poněvadž jest jej k tomu připravil, že po druhé na sněm jeti musí. Pakli by mu zaplatiti nedbal, aby se naň . . ., což celé škrtnuto). Pakli obě straně nestály, tehdy aby ten póhon vymazán byl a ten aby znovu zase, ač by chtěl, pohnal. Srov. k tomu z téhož pramene (fol. 96.b., vyd. tamtéž 566. č. 7.): Item jestliže by jaké zemské potřeby neb královské byly aneb jací listové, ty pan hajtman oznámiti má, a tu se páni svolí, kdy a který den je slyšeti chtí, a k tomu jiných stavů také k sobě zavolají a ty potřeby před se vezmú. 2. menší písař Kn. Tov. 3. Kn. Tov. dodávala purkrabí olomúcký a (podle vyd. Brandl., srov. Demuth. 33.). 4. Jos. Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 73 dovozuje, že údaj o písaři zemském je přejat z Kn. Tov., ač ve sněmovních usneseních 1493, 1494, ani v kn. Drn. se nesetkáváme se zemským písařem, takže tato dikce ZZ. 1535 neodpovídala již tehdejší praksi. 5. a to — Martinem není v Kn. Tov. 6. Markov na uv. m. 74 se domnívá, že tím je vyjádřena zásada ústnosti. 7. Kn. Tov. dodávala i purkrabí, což vypuštěno vzhledem k výpustce v pozn. 3. Čáda: Zemské zřízení moravské. 2
Strana 18
18 Článek 4. 1535/ 4. O póhonech, jak se roznášeti mají. List XIII 14. a V olomúckém právě jsú póhončí,2 ješto na to zpupné dědiny mají, ti mají póhony roznášeti v tom kraji olomúckém a od míle dva peníze toliko berou3 a mají na ceduli míti napsané, kto koho pohoní i s poručníky.4 A ten póhončí ukáže ceduli tomu, ktož se pohání,5 a má jemu cedule zase vrácena býti,“ aby dále s ní běžel, k jiným kteříž v ní popsáni jsú a v té ceduli pohnaní a napsaní.7 A ten póhončí má osvědčiti, že u něho byl a póhon ohlásil. Než chtěl-li by kto zapříti aneb póhončího nechtěl k sobě pustiti aneb zapřieti, že doma není, má v domě jeho ohlásiti, aby mu povědíno bylo. A póhončí znamení, buď třísku někde vyřeže aneb jiné znamení vezme, aby to pokázati mohl, že tam byl. Pakli by kto tomu póhončímu překazil neb ho zbil, má kázán býti jako odbojník. 11562) (List x) 4. 11. b O póhonech, jak se roznášeti mají. V holomúckém právě jsou póhončí, ježto na to zpupné dědiny mají, ti mají póhony roznášeti v tom kraji holomúckém a od míle dva peníze toliko berou a mají na ceduli míti napsané, kdo koho pohoní i s poručníky. A ten póhončí ukáže ceduli tomu, ktož se pohání, a má jemu cedule zase vrácena býti, aby dále s ní běžel, k jiným kteříž v ní popsáni jsou a v té ceduli pohnáni a napsáni. A ten póhončí má osvědčiti, že u něho byl a póhon ohlásil. Než chtěl-li by kdo zapříti aneb pó- hončího nechtěl k sobě pustiti aneb zapříti, že doma není, má v domě jeho ohlá- siti, aby mu povědíno bylo. A póhončí znamení buď třísku někde vyřeže aneb jiné znamení vezme, aby to pokázati mohl, že tam byl. Pakli by kdo tomu pó- hončímu překazil neb ho zbil, má kázán býti jako odbojník. 4. 1. Vzorem tohoto článku je Kn. Tov. 29, 30. kap. 36, při čemž však vydání Brand- lovo má některé značné úchylky (viz níže) od Demuthova 33, 34, které znění exempláře deskového je bližší ZZ. 1535. Srov. ZZ. 1545: XVIII, 1604: XXVI, XXVII. Brandl ve vyd. Kn. Tov. nadepsal tento čl. O pohončích podle rkpu olomouckého, jak sám do- dává, kdežto Demuth má vzhledem k ZZ. 1535 správnější nadpis O póhoniech podle rkpu deskového, což podporuje i nadpis v Kn. Drn. 23. O půhoních a půhončích, jak se kdo má zachovati v Olomouci, kdežto pro 2. odst. má zvláštní nadpis O půhoních v brněnském kraji. 2. Kn. Tov. dodávala a volavčí a podle ní i Kn. Drn., takže lze zánik volavčích klásti do let třicátých 15. stol. O půhončích srov. Brandl, Glossarium (1876) 282—285, Kameníček, Sněmy II. (1902) 61, Markov, Příprav. řizení proces. (1930) 132—3. 3. Kn. Tov. bráti. Kn. Drn. se shoduje obsahem s Kn. Tov., ale reprodukuje to jinými slovy. Změny ty nejsou právně významné až na několik málo výjimek. 4. i s poručníky není v Kn. Tov., ani Drn. 5. V Demuthově vyd. Kn. Tov. ktož se pohání není. Brandl 30. pozn. 6. ke kap. 36. doplnil podle jiných rkpů a patrně i ZZ. 1535, i Kn. Drn. 6. Kn. Drn, kdož jest pohnán, ceduli, a ten může sobě půhony přepsati a pak má ta cedule zase tomu půhončímu vrácena býti, ač by na ni někomu víc půhony svědčily anebo jestliže by ji půhončí zase žádal. 7. Kdežto Brandl, Kn. Tov. text upravil. Demuth uvádí znění bližší ZZ. 1535: kteříž v nie popsáni jsú, kteříž v téj ceduli pohnáni jsú a napsáni, třebas text Kn. Tov. je v tomto místě zřejmě zmatený.
18 Článek 4. 1535/ 4. O póhonech, jak se roznášeti mají. List XIII 14. a V olomúckém právě jsú póhončí,2 ješto na to zpupné dědiny mají, ti mají póhony roznášeti v tom kraji olomúckém a od míle dva peníze toliko berou3 a mají na ceduli míti napsané, kto koho pohoní i s poručníky.4 A ten póhončí ukáže ceduli tomu, ktož se pohání,5 a má jemu cedule zase vrácena býti,“ aby dále s ní běžel, k jiným kteříž v ní popsáni jsú a v té ceduli pohnaní a napsaní.7 A ten póhončí má osvědčiti, že u něho byl a póhon ohlásil. Než chtěl-li by kto zapříti aneb póhončího nechtěl k sobě pustiti aneb zapřieti, že doma není, má v domě jeho ohlásiti, aby mu povědíno bylo. A póhončí znamení, buď třísku někde vyřeže aneb jiné znamení vezme, aby to pokázati mohl, že tam byl. Pakli by kto tomu póhončímu překazil neb ho zbil, má kázán býti jako odbojník. 11562) (List x) 4. 11. b O póhonech, jak se roznášeti mají. V holomúckém právě jsou póhončí, ježto na to zpupné dědiny mají, ti mají póhony roznášeti v tom kraji holomúckém a od míle dva peníze toliko berou a mají na ceduli míti napsané, kdo koho pohoní i s poručníky. A ten póhončí ukáže ceduli tomu, ktož se pohání, a má jemu cedule zase vrácena býti, aby dále s ní běžel, k jiným kteříž v ní popsáni jsou a v té ceduli pohnáni a napsáni. A ten póhončí má osvědčiti, že u něho byl a póhon ohlásil. Než chtěl-li by kdo zapříti aneb pó- hončího nechtěl k sobě pustiti aneb zapříti, že doma není, má v domě jeho ohlá- siti, aby mu povědíno bylo. A póhončí znamení buď třísku někde vyřeže aneb jiné znamení vezme, aby to pokázati mohl, že tam byl. Pakli by kdo tomu pó- hončímu překazil neb ho zbil, má kázán býti jako odbojník. 4. 1. Vzorem tohoto článku je Kn. Tov. 29, 30. kap. 36, při čemž však vydání Brand- lovo má některé značné úchylky (viz níže) od Demuthova 33, 34, které znění exempláře deskového je bližší ZZ. 1535. Srov. ZZ. 1545: XVIII, 1604: XXVI, XXVII. Brandl ve vyd. Kn. Tov. nadepsal tento čl. O pohončích podle rkpu olomouckého, jak sám do- dává, kdežto Demuth má vzhledem k ZZ. 1535 správnější nadpis O póhoniech podle rkpu deskového, což podporuje i nadpis v Kn. Drn. 23. O půhoních a půhončích, jak se kdo má zachovati v Olomouci, kdežto pro 2. odst. má zvláštní nadpis O půhoních v brněnském kraji. 2. Kn. Tov. dodávala a volavčí a podle ní i Kn. Drn., takže lze zánik volavčích klásti do let třicátých 15. stol. O půhončích srov. Brandl, Glossarium (1876) 282—285, Kameníček, Sněmy II. (1902) 61, Markov, Příprav. řizení proces. (1930) 132—3. 3. Kn. Tov. bráti. Kn. Drn. se shoduje obsahem s Kn. Tov., ale reprodukuje to jinými slovy. Změny ty nejsou právně významné až na několik málo výjimek. 4. i s poručníky není v Kn. Tov., ani Drn. 5. V Demuthově vyd. Kn. Tov. ktož se pohání není. Brandl 30. pozn. 6. ke kap. 36. doplnil podle jiných rkpů a patrně i ZZ. 1535, i Kn. Drn. 6. Kn. Drn, kdož jest pohnán, ceduli, a ten může sobě půhony přepsati a pak má ta cedule zase tomu půhončímu vrácena býti, ač by na ni někomu víc půhony svědčily anebo jestliže by ji půhončí zase žádal. 7. Kdežto Brandl, Kn. Tov. text upravil. Demuth uvádí znění bližší ZZ. 1535: kteříž v nie popsáni jsú, kteříž v téj ceduli pohnáni jsú a napsáni, třebas text Kn. Tov. je v tomto místě zřejmě zmatený.
Strana 19
Článek 4. a 5. 19 Téže jestliže by póhončí tam nebyl a zmeškal v témdni po póhonu 1535/ vydání póhonu dáti aneb selhal, že tam byl, a nebyl, má při právě kyjem bit býti a dvě neděle na rathúze seděti a jiného místo sebe k druhému pátku zjednati, aby póhony místo něho roznesl. Ale v kraji brněnském posly se póhonové spravují a dává se jim od míle groš jako jiným poslóm od míle se platí.? A těm se též póhonové na cedulích i s poručníky vypsaní dávati mají. List VIIII) 11. b 5. Jak se král, jeho milost, poháněti má. Takoví póhonové na krále, jeho milost, aneb markrabí býti mohú Též jestliže by póhončí tam nebyl a zmeškal v témdni po póhonu vydání 1362/ póhonu dáti, aneb zelhal, že tam byl, a nebyl, má při l právě kyjem bit býti List X 12. a a dvě neděle na rathouze seděti a jiného místo sebe k druhému pátku zjednati, aby póhony místo něho roznesl. Ale v kraji brněnském posly se póhonové zpravují a dává se jim od míle groš, jako jiným poslóm od míle se platí. A těm se též póhonové na cedulích i s poručníky vypsaní dávati mají. 5. Jak se král, jeho milost, poháněti má. Takoví póhonové na krále, jeho milost, aneb markrabí býti mohú neb 8. O nadpisu tohoto odst. v Kn. Drn. viz pozn. I. 9. Nejasné a vyhýbavé vysvětlení Tovačovského Ale v kraji brněnském o ně- kterých také slyšeti pohončích, ale ti se tím tají, i má se na to ptáno býti, vystřídalo ZZ. 1535 přesným ustanovením o nahrazení půhončích posly, což bylo řečeno i 2. ná- sledující větou v Kn. Tov. a rozvedeno v Kn. Drn., takže toto ustanovení je výslednicí společnou z Kn. Tov. i Drn. Naproti tomu však nebylo do ZZ. 1535 převzato vysvětlení Kn. Drn. o zmatku nebo obmeškání, které bylo v ZZ. nahrazeno konečnou větou. I. Tento čl. byl převzat ve znění Kn. Tov., vyd. Brandl. 31. kap. 38., vyd. Demuth, 5. 35, odkud přešel i do Kn. Drn. 27. Ferdinand I. neuznával, aby král a markrabě (i mar- krabina) byli poháněni na zemský soud. K zásadnímu řešení došlo poprvé ve sporu Zdeňka Žampacha 1532. Půhon byl na přání Ferdinandovo odložen, ale když nedocházelo k smírnému ujednání. Žampach vznesl spor na stavy jako prostředníky. Proto se stavové z obec. sněmu brněnského 1532. 12. dubna obrátili na krále, ale teprve na sněmu znojem- ském 1535. 15. února za přítomnosti královy došlo k jednání, které skončilo tím, že do ZZ. 1535 bylo pojato ustanovení o zásadní možnosti poháněti krále a markraběte, ale za to přesně vytčeny jednotlivé případy, z nichž král může býti poháněn. Viz k tomu Kameníček, Sněmy II. 47—51, Brandl, O staročeském řízení soudním (Právník VIII, 1869), 202, 203, týž, Kn. Drn. předm. XLIV—XLVI, Markov. Přípravné řízení procesní. (1930) 133—134. Srov. ZZ. 1545: XIX, 1604: XXVII. Že však i v mezidobí mezi léty 1532 až 1535 nebylo klidu v této otázce, je patrno z tohoto dopisu Ferdinandova, z něhož kromě toho vysvítá i postup a stanovisko Ferdinanda I. (1534, 12. září. Vídeň Kopiář archivu ministerstva vnitra v Praze, sv. 13. str. 13.): Biskupu olomúckému, což se svědomí dávaní proti králi, jeho milosti, a jeho pohnání dotýče. Duostojný věrný náš milý. Správu toho míti ráčíme, že ty a někteří jiní pohnáni býti měli, abyšte proti nám, králi a pánu svému, co jse podvolení našeho a dluhy předkuov 2*)
Článek 4. a 5. 19 Téže jestliže by póhončí tam nebyl a zmeškal v témdni po póhonu 1535/ vydání póhonu dáti aneb selhal, že tam byl, a nebyl, má při právě kyjem bit býti a dvě neděle na rathúze seděti a jiného místo sebe k druhému pátku zjednati, aby póhony místo něho roznesl. Ale v kraji brněnském posly se póhonové spravují a dává se jim od míle groš jako jiným poslóm od míle se platí.? A těm se též póhonové na cedulích i s poručníky vypsaní dávati mají. List VIIII) 11. b 5. Jak se král, jeho milost, poháněti má. Takoví póhonové na krále, jeho milost, aneb markrabí býti mohú Též jestliže by póhončí tam nebyl a zmeškal v témdni po póhonu vydání 1362/ póhonu dáti, aneb zelhal, že tam byl, a nebyl, má při l právě kyjem bit býti List X 12. a a dvě neděle na rathouze seděti a jiného místo sebe k druhému pátku zjednati, aby póhony místo něho roznesl. Ale v kraji brněnském posly se póhonové zpravují a dává se jim od míle groš, jako jiným poslóm od míle se platí. A těm se též póhonové na cedulích i s poručníky vypsaní dávati mají. 5. Jak se král, jeho milost, poháněti má. Takoví póhonové na krále, jeho milost, aneb markrabí býti mohú neb 8. O nadpisu tohoto odst. v Kn. Drn. viz pozn. I. 9. Nejasné a vyhýbavé vysvětlení Tovačovského Ale v kraji brněnském o ně- kterých také slyšeti pohončích, ale ti se tím tají, i má se na to ptáno býti, vystřídalo ZZ. 1535 přesným ustanovením o nahrazení půhončích posly, což bylo řečeno i 2. ná- sledující větou v Kn. Tov. a rozvedeno v Kn. Drn., takže toto ustanovení je výslednicí společnou z Kn. Tov. i Drn. Naproti tomu však nebylo do ZZ. 1535 převzato vysvětlení Kn. Drn. o zmatku nebo obmeškání, které bylo v ZZ. nahrazeno konečnou větou. I. Tento čl. byl převzat ve znění Kn. Tov., vyd. Brandl. 31. kap. 38., vyd. Demuth, 5. 35, odkud přešel i do Kn. Drn. 27. Ferdinand I. neuznával, aby král a markrabě (i mar- krabina) byli poháněni na zemský soud. K zásadnímu řešení došlo poprvé ve sporu Zdeňka Žampacha 1532. Půhon byl na přání Ferdinandovo odložen, ale když nedocházelo k smírnému ujednání. Žampach vznesl spor na stavy jako prostředníky. Proto se stavové z obec. sněmu brněnského 1532. 12. dubna obrátili na krále, ale teprve na sněmu znojem- ském 1535. 15. února za přítomnosti královy došlo k jednání, které skončilo tím, že do ZZ. 1535 bylo pojato ustanovení o zásadní možnosti poháněti krále a markraběte, ale za to přesně vytčeny jednotlivé případy, z nichž král může býti poháněn. Viz k tomu Kameníček, Sněmy II. 47—51, Brandl, O staročeském řízení soudním (Právník VIII, 1869), 202, 203, týž, Kn. Drn. předm. XLIV—XLVI, Markov. Přípravné řízení procesní. (1930) 133—134. Srov. ZZ. 1545: XIX, 1604: XXVII. Že však i v mezidobí mezi léty 1532 až 1535 nebylo klidu v této otázce, je patrno z tohoto dopisu Ferdinandova, z něhož kromě toho vysvítá i postup a stanovisko Ferdinanda I. (1534, 12. září. Vídeň Kopiář archivu ministerstva vnitra v Praze, sv. 13. str. 13.): Biskupu olomúckému, což se svědomí dávaní proti králi, jeho milosti, a jeho pohnání dotýče. Duostojný věrný náš milý. Správu toho míti ráčíme, že ty a někteří jiní pohnáni býti měli, abyšte proti nám, králi a pánu svému, co jse podvolení našeho a dluhy předkuov 2*)
Strana 20
20 Článek 5. 11535) neb bývají.2 Ale póhončího nemá sláti3 k jeho milosti, než dva páni urození List XIIII posláni býti mají. Pakli se lehcí k jeho milosti pošlí, obrání se póhonu.“ 15. a Ale jest-li v zemi jeho milost, má jeho milosti skrze pány dva zemská oznámeno býti. Pakli v zemi není, tehdy ten, ktož krále pohoní, přijeda / 1562) (List XI) bývají. Ale póhončího nemá sláti k jeho milosti, než dva páni urozená posláni 12. b býti mají. Pakli se lehcí k jeho milosti pošlí, obrání se póhonu. Ale jest-li v zemi jeho milost, má jeho milosti skrze pány dva zemská Pakli v zemi není, tehdy ten, kdož krále pohoní, přijeda oznámeno býti. našich do markrabství moravského učiněného dotýče, svědomí dali. I majíc my to všecko, jak jse ty věci dály, v dobré paměti naší, neb jsme byli na onen čas po- znamenati a odp věď naši o ty dluhy danú sepsati rozkázati ráčili, protož jsme po- sly naše instructí do Brna vypraviti a jim na všecky poddané naše věrné milé pamět naši o tom vzn sti poručiti ráčili, aby jeden každý, slyšíc tím jse spraviti mohl. Kdež ty věda, pokudž by se v čem poslové naši na radu k tobě utekli, aby jich neopouštěl, nébrž jim v potřebách našich vlastních raden i pomocen byl a při jiných soudcí. znajíc zřetedlnú spravedlnost naši, k tomu vedl i jse přimlúval, aby takoví nespra- vedliví puohonové z nás sňati a u práva zdviženi byli a my tobě to zvláštní milostí naší královské milosti spom nati i nahražovati ráčíme. Dán u Vídni v sobotu před svatým Křížem léta ut supra. (Zcela obdobně i moravskému hejtmanu tamtéž str. 13. násl.). K témuž problému srovnej jednání mezi stavy a panovníkem těsně před usnesením sněmu o ZZ. 1535. a to 1535. k 14. únoru (Kop. sněm. I. 66. b., Žádost od jeho král. milosti ... na všecky stavy): Na první art kul jeho milost královská tuto odpověd stavuom dávati ráčí, že jeho milost královská pro jiné toho na stavích, aby ukázali, jaké svobody a vejsady krále, pány své poháněti a nálezy činiti mají, žádati neráčil. Než poněvadž stavové v art kulích svých puohony postaviti, jak král Jiří poháněn byl, chtíc snad jeho milost královsku k těm podobným puohonóm také potahovati, ješto by skrz to duostojenstvie a mocnosti jeho milosti královské ublížení jse státi mohlo, protož nezdálo se jeho milosti a nezdá bez dostatečného vejsad neb svobod ač by které jměli, ukáz ní toho dopustiti a v to uvésti dáti, več jsú předkové jeho milosti a předešlí králové mimo povinnost svú uvésti se dali. Neb jeho milost královská podnes věděti neráčí, z kterého gruntu a z jaké spravedlnosti předešlí králové i král Ludvík pohnáni byli. Aniž toho stavové jeho milosti ještě neukázali, že jsú to učiniti mohli a tak spravedlivě býti jmělo. Než kdež dokládají, že jeho milost královská sám od Mikuláše Prus novského pohnán byl a nález na jeho milost učiněn, to jest jeho milost sobě hned z počátku stěžoval a slušně stěžovati i podnes ráčí. A protož vidúc, že stavové o svých těžkostech práva sobě napravují, nezdálo se také jeho mi- losti královské toho pominúti, aby jeho milosti královské spravedlivá těžkost s strany těch a takových póhonuov, kteří jsú k ublížení jeho milosti k napravení přede všemi jinými přivedena býti neměla. Neb v království českém ani v jiných zemích jeho milosti nikdyž toho za obyčej ani za právo nemají, takovými póhony jeho milost krá- lovskú poháněti, jakž v tomto markrabství začátek na jeho milost jest učiněn. Avšak aby vždy stavové sobě nejměli co do jeho milosti královské slušně stěžovati, jeho milost královská jako král křesťanský z své dobré, svobodné královské vuole a z lásky, kterúž k tomuto markrabství má, k tomuto se poddávati ráčí, když by se statku dě- dičného, kteréhož by jeho královská milost v držení v tomto margrabství býti ráčil, dotýkalo, a že by jeho milost královská jsúc prvé za to požádán a prošen, ráčil za- nedbati, o ten statek spravedlivé od sebe učiniti o takovú věc, aby p háníno býti mohlo s tou poctivostí, kteráž na krále a pána jich náleží a jeho milost skrze pod-
20 Článek 5. 11535) neb bývají.2 Ale póhončího nemá sláti3 k jeho milosti, než dva páni urození List XIIII posláni býti mají. Pakli se lehcí k jeho milosti pošlí, obrání se póhonu.“ 15. a Ale jest-li v zemi jeho milost, má jeho milosti skrze pány dva zemská oznámeno býti. Pakli v zemi není, tehdy ten, ktož krále pohoní, přijeda / 1562) (List XI) bývají. Ale póhončího nemá sláti k jeho milosti, než dva páni urozená posláni 12. b býti mají. Pakli se lehcí k jeho milosti pošlí, obrání se póhonu. Ale jest-li v zemi jeho milost, má jeho milosti skrze pány dva zemská Pakli v zemi není, tehdy ten, kdož krále pohoní, přijeda oznámeno býti. našich do markrabství moravského učiněného dotýče, svědomí dali. I majíc my to všecko, jak jse ty věci dály, v dobré paměti naší, neb jsme byli na onen čas po- znamenati a odp věď naši o ty dluhy danú sepsati rozkázati ráčili, protož jsme po- sly naše instructí do Brna vypraviti a jim na všecky poddané naše věrné milé pamět naši o tom vzn sti poručiti ráčili, aby jeden každý, slyšíc tím jse spraviti mohl. Kdež ty věda, pokudž by se v čem poslové naši na radu k tobě utekli, aby jich neopouštěl, nébrž jim v potřebách našich vlastních raden i pomocen byl a při jiných soudcí. znajíc zřetedlnú spravedlnost naši, k tomu vedl i jse přimlúval, aby takoví nespra- vedliví puohonové z nás sňati a u práva zdviženi byli a my tobě to zvláštní milostí naší královské milosti spom nati i nahražovati ráčíme. Dán u Vídni v sobotu před svatým Křížem léta ut supra. (Zcela obdobně i moravskému hejtmanu tamtéž str. 13. násl.). K témuž problému srovnej jednání mezi stavy a panovníkem těsně před usnesením sněmu o ZZ. 1535. a to 1535. k 14. únoru (Kop. sněm. I. 66. b., Žádost od jeho král. milosti ... na všecky stavy): Na první art kul jeho milost královská tuto odpověd stavuom dávati ráčí, že jeho milost královská pro jiné toho na stavích, aby ukázali, jaké svobody a vejsady krále, pány své poháněti a nálezy činiti mají, žádati neráčil. Než poněvadž stavové v art kulích svých puohony postaviti, jak král Jiří poháněn byl, chtíc snad jeho milost královsku k těm podobným puohonóm také potahovati, ješto by skrz to duostojenstvie a mocnosti jeho milosti královské ublížení jse státi mohlo, protož nezdálo se jeho milosti a nezdá bez dostatečného vejsad neb svobod ač by které jměli, ukáz ní toho dopustiti a v to uvésti dáti, več jsú předkové jeho milosti a předešlí králové mimo povinnost svú uvésti se dali. Neb jeho milost královská podnes věděti neráčí, z kterého gruntu a z jaké spravedlnosti předešlí králové i král Ludvík pohnáni byli. Aniž toho stavové jeho milosti ještě neukázali, že jsú to učiniti mohli a tak spravedlivě býti jmělo. Než kdež dokládají, že jeho milost královská sám od Mikuláše Prus novského pohnán byl a nález na jeho milost učiněn, to jest jeho milost sobě hned z počátku stěžoval a slušně stěžovati i podnes ráčí. A protož vidúc, že stavové o svých těžkostech práva sobě napravují, nezdálo se také jeho mi- losti královské toho pominúti, aby jeho milosti královské spravedlivá těžkost s strany těch a takových póhonuov, kteří jsú k ublížení jeho milosti k napravení přede všemi jinými přivedena býti neměla. Neb v království českém ani v jiných zemích jeho milosti nikdyž toho za obyčej ani za právo nemají, takovými póhony jeho milost krá- lovskú poháněti, jakž v tomto markrabství začátek na jeho milost jest učiněn. Avšak aby vždy stavové sobě nejměli co do jeho milosti královské slušně stěžovati, jeho milost královská jako král křesťanský z své dobré, svobodné královské vuole a z lásky, kterúž k tomuto markrabství má, k tomuto se poddávati ráčí, když by se statku dě- dičného, kteréhož by jeho královská milost v držení v tomto margrabství býti ráčil, dotýkalo, a že by jeho milost královská jsúc prvé za to požádán a prošen, ráčil za- nedbati, o ten statek spravedlivé od sebe učiniti o takovú věc, aby p háníno býti mohlo s tou poctivostí, kteráž na krále a pána jich náleží a jeho milost skrze pod-
Strana 21
Článek 5. 21 ke dvěma pánóm, má jich žádati, aby v listu svém póhon zavřeli a jeho 11535/ milosti poslali, a ti zavrúc poslati mají na jeho groš, ku kterémužto póhonu povinen jest jeho milost odpovídati jako i jiný obyčejem svým.5 A ti páni, na kteréž se ukáže, mají to bez odporu učiniti a jeho milosti oznámiti.6 ke dvěma panóm, má jich žádati, aby v listu svém póhon zavřeli a jeho milosti 11562) poslali, a ti zavrouc poslati mají na jeho groš, ku kterémužto póhonu povinen jest jeho milost odpovídati jaký i jiný obyčejem svým. A ti páni, na kteréž se ukáže, mají to bez odporu učiniti a jeho milosti oznámiti. komořího svého v tomto markrabství, kterýž by toho času byl, ku právu aneb kohož by v téj při zmocnil, odpoviedati ráčí. A jestliže by také jeho milost královská s kým v tomto markrabství, ješto by se statku pozemního dotýkalo, činiti jmicti chtěl, o to jeho milost královská k jednomu každému právem markrabství moravského přikročiti ráčí. 1535. k 14. únoru (Kop. sněm. I. 69. a., Žádost od jeho král. milosti . . . na všecky stavy): Jeho milost královská také jest v jiné artikule, což se napravování práva dotýče, jak jsú se stavové tohoto markrabství snesli, nahlédnúti a ty sobě pře- čísti a vyložiti dáti, kdež pak jeho milost královská při počátku najíti jest ráčil zří- zení, kterak by králové a markrabie moravští poháněni a skrz které osoby póhonové dodávaní neb jich milostem posílaní býti jměli a při tom póhony dva, kteříž by na krále Jiřího učiněni býti jměli, ale žádných nálezuov na ty póhony aby učinění a právem rozsouzení byli, viděti jest neráčil. Protož jeho milost královská žádá, aby jeho milosti, jestliže by ty pře podlé již psaných póhonuov vedeny a nálezové na ně jací učiněny byly, a jaké svobody na to mají, aby krále a markrabie, pány své, o které věci poháněti mohli a králové před právem zemským v témž markrabstvie i před nimi jakožto poddanými svými stávati a jakž jsú vyměřili na šraňcích neb kdež by poctivé místo jich milostem ukázali, sedati povinni býti jměli, všecko ukázali a jeho milosti předložiti, jakž jsú toho v ustavičném od jednoho k druhým králi v obyčeji v užívání byli a jeho milost královská vyrozumějíc a vidúc, jaké spravedli- vosti svobody a vejsady listovní na to mají, ráčí se v tom ve všem spravedlivě a mi- lostivě k nim zachovati, neb jeho milost nerad by se toho dopustiti a v to uvésti dáti ráčil, več jsú snad předešlí králové mimo povinnost svú jse těch časuov k újmě duostojenstvie svému královskému potahovati a k právu o věci, z kterejchž poháníni byli, nejměli, poháněn dopouš ěli. Neb jeho milost královská jakožto král křesťan- ský a spravedlivý ráčí jednomu každému spravedlivé od sebe uděliti. A což by povinen byl a jeho milosti se dostatečně svobod mi a privilejími neb vejsadami tohoto mar- krabství ukázalo, z čeho ješto by jeho milost jsúc prvé o to požádán, nechtěl od sebe spravedlivého učiniti, před právem viněn býti jměl a jeho milost za spravedlivé uznati ráčil, toho také jeho milost zbranovati by se neráčil Ale jeho milost toho zprávu jměti ráčí, že o věci služebné král ani jiný poháněni v tomto markrabstvie býti ne- mají, také o věci cizí zde že se to nesoudí. Vi: též u Kameníčka na uv. m. v pozn. 2. Vyd. Brandlvo Kn. Tov. mohú a takoví bývali, vyd. Demuthovo mohú a takoví bývali aneb bývají 3. Vyd. Brandlovo Kn. Tov. sláno býti, kdežto vyd. Deňněžhovo shodně s ZZ. 4. Vyd. Demuthovo Kn. Tov. shodně se ZZ., vyd. Brandlovo dodává z některých rkpů který ne jako jinému po póhončím má poslán býti, což je však zřejmá inter- polace opisovačů, která vznikla opakováním základní myšlenky. 5. Kn. Drn. dodává totížto že může na svém místě poslati k soudu s plnú mocí. jako by sám osobně tu býti ráčil. 6. Kn. Drn. dodává Ale ti páni mají býti hospodáři usedlí stavu panského.
Článek 5. 21 ke dvěma pánóm, má jich žádati, aby v listu svém póhon zavřeli a jeho 11535/ milosti poslali, a ti zavrúc poslati mají na jeho groš, ku kterémužto póhonu povinen jest jeho milost odpovídati jako i jiný obyčejem svým.5 A ti páni, na kteréž se ukáže, mají to bez odporu učiniti a jeho milosti oznámiti.6 ke dvěma panóm, má jich žádati, aby v listu svém póhon zavřeli a jeho milosti 11562) poslali, a ti zavrouc poslati mají na jeho groš, ku kterémužto póhonu povinen jest jeho milost odpovídati jaký i jiný obyčejem svým. A ti páni, na kteréž se ukáže, mají to bez odporu učiniti a jeho milosti oznámiti. komořího svého v tomto markrabství, kterýž by toho času byl, ku právu aneb kohož by v téj při zmocnil, odpoviedati ráčí. A jestliže by také jeho milost královská s kým v tomto markrabství, ješto by se statku pozemního dotýkalo, činiti jmicti chtěl, o to jeho milost královská k jednomu každému právem markrabství moravského přikročiti ráčí. 1535. k 14. únoru (Kop. sněm. I. 69. a., Žádost od jeho král. milosti . . . na všecky stavy): Jeho milost královská také jest v jiné artikule, což se napravování práva dotýče, jak jsú se stavové tohoto markrabství snesli, nahlédnúti a ty sobě pře- čísti a vyložiti dáti, kdež pak jeho milost královská při počátku najíti jest ráčil zří- zení, kterak by králové a markrabie moravští poháněni a skrz které osoby póhonové dodávaní neb jich milostem posílaní býti jměli a při tom póhony dva, kteříž by na krále Jiřího učiněni býti jměli, ale žádných nálezuov na ty póhony aby učinění a právem rozsouzení byli, viděti jest neráčil. Protož jeho milost královská žádá, aby jeho milosti, jestliže by ty pře podlé již psaných póhonuov vedeny a nálezové na ně jací učiněny byly, a jaké svobody na to mají, aby krále a markrabie, pány své, o které věci poháněti mohli a králové před právem zemským v témž markrabstvie i před nimi jakožto poddanými svými stávati a jakž jsú vyměřili na šraňcích neb kdež by poctivé místo jich milostem ukázali, sedati povinni býti jměli, všecko ukázali a jeho milosti předložiti, jakž jsú toho v ustavičném od jednoho k druhým králi v obyčeji v užívání byli a jeho milost královská vyrozumějíc a vidúc, jaké spravedli- vosti svobody a vejsady listovní na to mají, ráčí se v tom ve všem spravedlivě a mi- lostivě k nim zachovati, neb jeho milost nerad by se toho dopustiti a v to uvésti dáti ráčil, več jsú snad předešlí králové mimo povinnost svú jse těch časuov k újmě duostojenstvie svému královskému potahovati a k právu o věci, z kterejchž poháníni byli, nejměli, poháněn dopouš ěli. Neb jeho milost královská jakožto král křesťan- ský a spravedlivý ráčí jednomu každému spravedlivé od sebe uděliti. A což by povinen byl a jeho milosti se dostatečně svobod mi a privilejími neb vejsadami tohoto mar- krabství ukázalo, z čeho ješto by jeho milost jsúc prvé o to požádán, nechtěl od sebe spravedlivého učiniti, před právem viněn býti jměl a jeho milost za spravedlivé uznati ráčil, toho také jeho milost zbranovati by se neráčil Ale jeho milost toho zprávu jměti ráčí, že o věci služebné král ani jiný poháněni v tomto markrabstvie býti ne- mají, také o věci cizí zde že se to nesoudí. Vi: též u Kameníčka na uv. m. v pozn. 2. Vyd. Brandlvo Kn. Tov. mohú a takoví bývali, vyd. Demuthovo mohú a takoví bývali aneb bývají 3. Vyd. Brandlovo Kn. Tov. sláno býti, kdežto vyd. Deňněžhovo shodně s ZZ. 4. Vyd. Demuthovo Kn. Tov. shodně se ZZ., vyd. Brandlovo dodává z některých rkpů který ne jako jinému po póhončím má poslán býti, což je však zřejmá inter- polace opisovačů, která vznikla opakováním základní myšlenky. 5. Kn. Drn. dodává totížto že může na svém místě poslati k soudu s plnú mocí. jako by sám osobně tu býti ráčil. 6. Kn. Drn. dodává Ale ti páni mají býti hospodáři usedlí stavu panského.
Strana 22
22 Článek 6. [1535/ 6. Z těchto artikulů král, jeho milost, poháněti se má. (List XV) 15. b List XV 16. a Najprvé. Z statkuov pozemských, kteréž by jeho královská milost aneb potomci jeho královské milosti v tomto markrabství v držení a uží- vaní k rukám svým býti ráčili. Druhé. Jestliže by od jeho královské milosti neb potomkuov neb úředníkuov jeho královské milosti v statek anebo v grunty mimo řád a právo komu saženo bylo. Třetí. Komuž by jeho královská milost na nějaké statky jeho krá- lovské milosti náležité zápisy dáti a toho držitele (ač by z toho od koho obviněn byl) v tom zápisu zastúpiti podvoliti se ráčil. Čtvrté. Jestliže by kto z obyvateluov tohoto markrabství od jeho královské milosti v rukojemství zač uveden byl a své dáti musil, z takových póhonuov aby jeho královská milost skrze podkomořího svého markrabství tohoto neb jinú osobu, kterú by jeho královská milost k tomu zmocniti ráčil, kdyby jeho královská milost s tou poctivostí, kteráž jeho královské milosti předložena jest, jak se jest za předkův jeho královské milosti za- chovávalo, pohnán byl, odpovídati ráčil. Též. Když by jeho královská milost na koho póhony oč činiti ráčil, aby na místě jeho královské milosti skrze pana podkomořího aneb jinú osobu, kteráž by od jeho královské milosti zmocněna byla, póhony činěny byly. (List XFI 16. b [156216. Z těchto artikulů král, jeho milost, poháněti se má. List XI 13. a (List NII 13. b Najprvé. Z statkuov pozemských, kteréž by jeho královská milost aneb potomci jeho královské milosti v tomto markrabství v držení a užívání k ru- kám svým býti ráčili. Druhé. Jestliže by od jeho královské milosti neb potomkuov neb úřední- kuov jeho královské milosti v statek anebo v grunty mimo řád a právo komu saženo bylo. Třetí. Komuž by jeho královská milost na nějaké statky jeho královské milosti náležité zápisy dáti a toho držitele (ač by z toho od koho obviněn byl) v tom zápisu zastoupiti, podvoliti se ráčil. Ctvrté. Jestliže by kdo z obyvateluov tohoto markrabství od jeho královské milosti v rukojemství zač uveden byl a své dáti musil, z takových póhonuov, aby jeho královská milost skrze podkomořího svého markrabství tohoto neb jinou osobu, kterou by jeho královská milost k tomu zmocniti ráčil, kdyby jeho královská milost s tou poctivostí, kteráž jeho královské milosti předložena jest, jak se jest za předkův jeho královské milosti zachovávalo, pohnán byl, odpo- vídati ráčil. Též, když by jeho královská milost na koho póhony oč činiti ráčil, aby na místě jeho královské milosti skrze pána podkomořího aneb jinou osobu, kteráž by od jeho královské milosti zmocněna byla, póhony činěny byly. 6. I. Srov. pozn. I. při čl. 5. Tyto články byly usneseny patrně na sněmu 1532. 12. dubna. Brno, kdy bylo přesně vytčeno, z kterých věcí král smí býti poháněn. Viz k tomu zvl. kn. Drn. XLVI, XLVII, Kameníček, Sněmy II. 51. Článek tento přešel ze ZZ. 1535 do ostatních ZZ. a to ZZ. 1545: XX, ZZ. 1604: XXVII, při čemž čtvrtý odstavec (K těm — jest ráčil) v ZZ. 1545 chybl.
22 Článek 6. [1535/ 6. Z těchto artikulů král, jeho milost, poháněti se má. (List XV) 15. b List XV 16. a Najprvé. Z statkuov pozemských, kteréž by jeho královská milost aneb potomci jeho královské milosti v tomto markrabství v držení a uží- vaní k rukám svým býti ráčili. Druhé. Jestliže by od jeho královské milosti neb potomkuov neb úředníkuov jeho královské milosti v statek anebo v grunty mimo řád a právo komu saženo bylo. Třetí. Komuž by jeho královská milost na nějaké statky jeho krá- lovské milosti náležité zápisy dáti a toho držitele (ač by z toho od koho obviněn byl) v tom zápisu zastúpiti podvoliti se ráčil. Čtvrté. Jestliže by kto z obyvateluov tohoto markrabství od jeho královské milosti v rukojemství zač uveden byl a své dáti musil, z takových póhonuov aby jeho královská milost skrze podkomořího svého markrabství tohoto neb jinú osobu, kterú by jeho královská milost k tomu zmocniti ráčil, kdyby jeho královská milost s tou poctivostí, kteráž jeho královské milosti předložena jest, jak se jest za předkův jeho královské milosti za- chovávalo, pohnán byl, odpovídati ráčil. Též. Když by jeho královská milost na koho póhony oč činiti ráčil, aby na místě jeho královské milosti skrze pana podkomořího aneb jinú osobu, kteráž by od jeho královské milosti zmocněna byla, póhony činěny byly. (List XFI 16. b [156216. Z těchto artikulů král, jeho milost, poháněti se má. List XI 13. a (List NII 13. b Najprvé. Z statkuov pozemských, kteréž by jeho královská milost aneb potomci jeho královské milosti v tomto markrabství v držení a užívání k ru- kám svým býti ráčili. Druhé. Jestliže by od jeho královské milosti neb potomkuov neb úřední- kuov jeho královské milosti v statek anebo v grunty mimo řád a právo komu saženo bylo. Třetí. Komuž by jeho královská milost na nějaké statky jeho královské milosti náležité zápisy dáti a toho držitele (ač by z toho od koho obviněn byl) v tom zápisu zastoupiti, podvoliti se ráčil. Ctvrté. Jestliže by kdo z obyvateluov tohoto markrabství od jeho královské milosti v rukojemství zač uveden byl a své dáti musil, z takových póhonuov, aby jeho královská milost skrze podkomořího svého markrabství tohoto neb jinou osobu, kterou by jeho královská milost k tomu zmocniti ráčil, kdyby jeho královská milost s tou poctivostí, kteráž jeho královské milosti předložena jest, jak se jest za předkův jeho královské milosti zachovávalo, pohnán byl, odpo- vídati ráčil. Též, když by jeho královská milost na koho póhony oč činiti ráčil, aby na místě jeho královské milosti skrze pána podkomořího aneb jinou osobu, kteráž by od jeho královské milosti zmocněna byla, póhony činěny byly. 6. I. Srov. pozn. I. při čl. 5. Tyto články byly usneseny patrně na sněmu 1532. 12. dubna. Brno, kdy bylo přesně vytčeno, z kterých věcí král smí býti poháněn. Viz k tomu zvl. kn. Drn. XLVI, XLVII, Kameníček, Sněmy II. 51. Článek tento přešel ze ZZ. 1535 do ostatních ZZ. a to ZZ. 1545: XX, ZZ. 1604: XXVII, při čemž čtvrtý odstavec (K těm — jest ráčil) v ZZ. 1545 chybl.
Strana 23
Článek 6. a 7. 23 Toto také aby se od jeho královské milosti i potomkuov jeho milosti/1535/ při úřednících jeho královské milosti opatřilo, jestliže by kto jakých svědků lidí jeho královské milosti potřeboval aneb lidé jeho královské milosti komu jaký základ propadli anebo dluhy jaké spravedlivé povinni byli, když by se ti úředníci požádali, aby každému k potřebě jeho bez póhonu ty svědky stavěli a o základy neb jiné dluhy spravedlivé činili. K těm svrchu psaným artikulóm, z čeho jeho milost královská i bu- dúcí jeho milosti poháněni býti mají, přistúpiti jest ráčil.I 7. O póhon zátkyně." List XVI 17. a Póhonové zátkyně aby také podlé starobylého pořádku vycházely a kdež takový póhon pohnaného zastane, ten neb ti povinni jsú se jím ujistiti a jej, jest-li stavu panského neb rytířského mužská osoba, pode ctí a věrou zavázati, aby se k vyhlašování póhonu při najprvnějším právě před panem hajtmanem a pány soudci, jich milostí, postavil a tu se ohlásil, A jestliže by kto v městě královském tím pó- že se ku póhonu staví.2 Toto také aby se od jeho královské milosti i potomkuov jeho milosti při 11562) úřednících jeho královské milosti opatřilo, jestliže by kdo jakých svědkuov lidí jeho aneb lidé jeho královské milosti komu jaký královské milosti potřeboval základ propadli anebo dluhy jaké spravedlivé povinni byli, když by se ti úředníci požádali, aby každému k potřebě jeho bez póhonu ty svědky stavěli a o základy neb jiné dluhy spravedlivé činili. K těm svrchu psaným artikulóm, z čeho jeho milost královská i budoucí jeho milosti poháněni býti mají, přistoupiti jest ráčil. List XII 1. a 7. O póhon zátkyně. Póhonové zátkyně aby také podlé starobylého pořádku vycházely a kdež takový póhon pohnaného zastane, ten neb ti povinni jsou se jím ujistiti a jej jest-li stavu panského neb rytířského mužská osoba, pode ctí a věrou zavázati, aby se k vyhlašování póhonu při najprvnějším právě před pánem hajtmanem a pány I soudcí, jich milostí, postavil a tu se ohlásil, že se ku póhonu staví. A jestliže by kdo v městě královském tím póhonem přistižen jsa, jim slíbiti aneb 7. 1. Čl. tento nemá vlastně přímého vzoru, nýbrž je novou textací ustanovení pro institut, který se na rozhraní 15. a 16. stol. značně vyvíjel. K vývoji půhonu zátkyně srov. Brandl. Kn. Drn. v předml. XLVIII—XLIX, týž, O staročes. řízení soud. (Práv- ník, 1869) 208. Čáda, K osob. exekuci (1920) 20—23, Kameníček, Sněmy II. 54—57, Markov. Přípravné řízení proces. (1930) 155—162. Čl. ze ZZ. 1535 převzalo doslovně ZZ. 1604: XXVIII, kdežto ZZ. 1545: XXIII značnými vsuvkami jej rozšířilo. 2. Podle Kn. Tov. (bližší text však viz u Demutha 38 než u Brandla 35. kap. 47): A kdež takový puohon koho tak pohnaného zastane, ten neb ti v městech jsú po- vinni se takovým ujistiti, aby ku právu stál. O ujištění slibem mluví již sněm olo- moucký 1511. 25. června (AČ. X. 345. č. 8), stejně pak olomoucký sněm 1516. 6. ledna (AČ. XI. 291) a konečně sněm 1518. 25. července (odkaz opět AČ. XI. 309., všechny texty také ve vyd. Brandlově Kn. Drn. 109.). (List XIII) 14. b
Článek 6. a 7. 23 Toto také aby se od jeho královské milosti i potomkuov jeho milosti/1535/ při úřednících jeho královské milosti opatřilo, jestliže by kto jakých svědků lidí jeho královské milosti potřeboval aneb lidé jeho královské milosti komu jaký základ propadli anebo dluhy jaké spravedlivé povinni byli, když by se ti úředníci požádali, aby každému k potřebě jeho bez póhonu ty svědky stavěli a o základy neb jiné dluhy spravedlivé činili. K těm svrchu psaným artikulóm, z čeho jeho milost královská i bu- dúcí jeho milosti poháněni býti mají, přistúpiti jest ráčil.I 7. O póhon zátkyně." List XVI 17. a Póhonové zátkyně aby také podlé starobylého pořádku vycházely a kdež takový póhon pohnaného zastane, ten neb ti povinni jsú se jím ujistiti a jej, jest-li stavu panského neb rytířského mužská osoba, pode ctí a věrou zavázati, aby se k vyhlašování póhonu při najprvnějším právě před panem hajtmanem a pány soudci, jich milostí, postavil a tu se ohlásil, A jestliže by kto v městě královském tím pó- že se ku póhonu staví.2 Toto také aby se od jeho královské milosti i potomkuov jeho milosti při 11562) úřednících jeho královské milosti opatřilo, jestliže by kdo jakých svědkuov lidí jeho aneb lidé jeho královské milosti komu jaký královské milosti potřeboval základ propadli anebo dluhy jaké spravedlivé povinni byli, když by se ti úředníci požádali, aby každému k potřebě jeho bez póhonu ty svědky stavěli a o základy neb jiné dluhy spravedlivé činili. K těm svrchu psaným artikulóm, z čeho jeho milost královská i budoucí jeho milosti poháněni býti mají, přistoupiti jest ráčil. List XII 1. a 7. O póhon zátkyně. Póhonové zátkyně aby také podlé starobylého pořádku vycházely a kdež takový póhon pohnaného zastane, ten neb ti povinni jsou se jím ujistiti a jej jest-li stavu panského neb rytířského mužská osoba, pode ctí a věrou zavázati, aby se k vyhlašování póhonu při najprvnějším právě před pánem hajtmanem a pány I soudcí, jich milostí, postavil a tu se ohlásil, že se ku póhonu staví. A jestliže by kdo v městě královském tím póhonem přistižen jsa, jim slíbiti aneb 7. 1. Čl. tento nemá vlastně přímého vzoru, nýbrž je novou textací ustanovení pro institut, který se na rozhraní 15. a 16. stol. značně vyvíjel. K vývoji půhonu zátkyně srov. Brandl. Kn. Drn. v předml. XLVIII—XLIX, týž, O staročes. řízení soud. (Práv- ník, 1869) 208. Čáda, K osob. exekuci (1920) 20—23, Kameníček, Sněmy II. 54—57, Markov. Přípravné řízení proces. (1930) 155—162. Čl. ze ZZ. 1535 převzalo doslovně ZZ. 1604: XXVIII, kdežto ZZ. 1545: XXIII značnými vsuvkami jej rozšířilo. 2. Podle Kn. Tov. (bližší text však viz u Demutha 38 než u Brandla 35. kap. 47): A kdež takový puohon koho tak pohnaného zastane, ten neb ti v městech jsú po- vinni se takovým ujistiti, aby ku právu stál. O ujištění slibem mluví již sněm olo- moucký 1511. 25. června (AČ. X. 345. č. 8), stejně pak olomoucký sněm 1516. 6. ledna (AČ. XI. 291) a konečně sněm 1518. 25. července (odkaz opět AČ. XI. 309., všechny texty také ve vyd. Brandlově Kn. Drn. 109.). (List XIII) 14. b
Strana 24
24 Článek 7. (List XVII 17. b 11535 honem přistižen jsa, jim slíbiti aneb pod tou sumou, z kteréž by pohnán byl, uručiti nechtěl, toho rathúzem aby opatřili.“ Pakli by ten, u kohož tím póhonem zastižen bude, toho neučinil a jím se tak neujistil, bude povinen z toho, z čehož jest on pohnán, sám póvodu odpovídati.4 A jestliže by ten pohnaný tím póhonem tu v tom místě, kdež se za- tykuje, přistižen nebyl, tehdy hned po póhoních najposlednějších, kteříž ten čas jdú, původ póhonuov bude moci pana hajtmana za list žádati, kdež by jej s tím listem našel, aby se jím každý z obyvateluov markrabství tohoto na zpuosob svrchu psaný ujistil. A pan hajtman od kohožkoli po- žádán bude, takový list jemu dáti má. A kdež by ten pohnaný s tím listem páně hajtmanovým zastižen byl, ten každý povinen bude se tím pohnaným tak, jakž se nahoře píše, ujistiti. A při tom listu páně hajtmanovu má jemu takový póhon, kterýmž jest jeho ku právu pohnal, poslati. A ten každý takovým listem páně hajtmanovým zastižený povinen bude při 11562/ pod tou sumou, z kteréž by pohnán byl, uručiti nechtěl, toho rathouzem aby opa- třili. Pakli by ten, u kohož tím póhonem zastižen bude, toho neučinil, a jím se tak neujistil, bude povinen z toho, z čehož jest on pohnán, sám póvodu od- povídati. A jestliže by ten pohnaný tím póhonem tu v tom místě, kdež se zatykuje, přistižen nebyl, tehdy hned po póhoních nejposlednějších, kteříž ten čas jdou, puovod póhonuov bude moci pana hajtmana za list žádati, kdež by jej s tím listem našel, aby se jím každý z obyvateluov markrabství tohoto na zpuosob svrchu psaný ujistil. A pan hajtman odkohožkoli požádán bude, takový list jemu dáti má. A kdež by ten pohnaný s tím listem páně hajtmanovým zastižen byl ten každý povinen bude se tím pohmaným tak, jakž se nahoře píše, ujistiti. A při tom listu páně hajtmanovu má jemu takový póhon, kterýmž jest jeho A ten každý takovým listem páně hajtmanovým ku právu pohnal, poslati. — 3. Převzato patrně podle návrhu stavu městského k znojemskému soudu 1535. 15. února (vyd. Kameníček, Sněmy II. 55. pozn. 4. podle kodexu duchcovského): Ar- tikul podaný od měst na panský a rytířský stav. Což se půhonu z zátkyně dotýče, na potomní časy aby o to různice nebejvaly, toto zdání naše jest. Kdyžkoli půhon purkmistru dodán bude, má purkmistr rychtáře se dvěma konšely s půhončím po- slati do téj hospody, kdež pohnaný jest. Najde-li jeho tu, má puohončí předstoupiti k pohnanému a pověděti, že jej tento a tento a tento zatykuje a říci k rychtáři, již aby se k tomu zachoval, jakž od starodávna. A ten hned má slíbiti čest a víru, že se chce k puohonu k vyhlášenýmu před jich milosti pány postaviti. A pan sudí, jich milost, ráčí se k takovému podlé pořádku zachovati. Pakli by slibovati nechtěl. má ten pohnaný, ať muž neb žena, jíti na rathous s rychtářem a puohončím do věže. A kdyby opět nechtěl, ať jej rychtář s posly svými k tomu připraví. 4. Srov. k tomu usnesení sněmu jihlavského 1531. 13. listopadu (Pam. I. 103. a. vyd. Kn. Drn. 122. XXXII.): Item což se zátkyní póhonuov dotýče, to se také při- hází, že puohon zátkyně na některou osobu vyjde a ta osoba, u kohož jest byl před tím póhonem, ujede a jakž póhonové minú, zase přijede. A tak puovod k své spra- vedlnosti přijíti nemuož. A protož toho za právo býti má, pod kýmž by ta osoba zátkyní pohnána byla, by jeho tu puohon nezastal a po puohonu zase prvé, než by soud přišel, přijel, aby ten, pod kýmž jest se poháněl, jím se ujistil podlé pořádku, aby k tomu právu stál, ku kterémuž jest pohnán, a ten od póhončího póhon přijieti má.
24 Článek 7. (List XVII 17. b 11535 honem přistižen jsa, jim slíbiti aneb pod tou sumou, z kteréž by pohnán byl, uručiti nechtěl, toho rathúzem aby opatřili.“ Pakli by ten, u kohož tím póhonem zastižen bude, toho neučinil a jím se tak neujistil, bude povinen z toho, z čehož jest on pohnán, sám póvodu odpovídati.4 A jestliže by ten pohnaný tím póhonem tu v tom místě, kdež se za- tykuje, přistižen nebyl, tehdy hned po póhoních najposlednějších, kteříž ten čas jdú, původ póhonuov bude moci pana hajtmana za list žádati, kdež by jej s tím listem našel, aby se jím každý z obyvateluov markrabství tohoto na zpuosob svrchu psaný ujistil. A pan hajtman od kohožkoli po- žádán bude, takový list jemu dáti má. A kdež by ten pohnaný s tím listem páně hajtmanovým zastižen byl, ten každý povinen bude se tím pohnaným tak, jakž se nahoře píše, ujistiti. A při tom listu páně hajtmanovu má jemu takový póhon, kterýmž jest jeho ku právu pohnal, poslati. A ten každý takovým listem páně hajtmanovým zastižený povinen bude při 11562/ pod tou sumou, z kteréž by pohnán byl, uručiti nechtěl, toho rathouzem aby opa- třili. Pakli by ten, u kohož tím póhonem zastižen bude, toho neučinil, a jím se tak neujistil, bude povinen z toho, z čehož jest on pohnán, sám póvodu od- povídati. A jestliže by ten pohnaný tím póhonem tu v tom místě, kdež se zatykuje, přistižen nebyl, tehdy hned po póhoních nejposlednějších, kteříž ten čas jdou, puovod póhonuov bude moci pana hajtmana za list žádati, kdež by jej s tím listem našel, aby se jím každý z obyvateluov markrabství tohoto na zpuosob svrchu psaný ujistil. A pan hajtman odkohožkoli požádán bude, takový list jemu dáti má. A kdež by ten pohnaný s tím listem páně hajtmanovým zastižen byl ten každý povinen bude se tím pohmaným tak, jakž se nahoře píše, ujistiti. A při tom listu páně hajtmanovu má jemu takový póhon, kterýmž jest jeho A ten každý takovým listem páně hajtmanovým ku právu pohnal, poslati. — 3. Převzato patrně podle návrhu stavu městského k znojemskému soudu 1535. 15. února (vyd. Kameníček, Sněmy II. 55. pozn. 4. podle kodexu duchcovského): Ar- tikul podaný od měst na panský a rytířský stav. Což se půhonu z zátkyně dotýče, na potomní časy aby o to různice nebejvaly, toto zdání naše jest. Kdyžkoli půhon purkmistru dodán bude, má purkmistr rychtáře se dvěma konšely s půhončím po- slati do téj hospody, kdež pohnaný jest. Najde-li jeho tu, má puohončí předstoupiti k pohnanému a pověděti, že jej tento a tento a tento zatykuje a říci k rychtáři, již aby se k tomu zachoval, jakž od starodávna. A ten hned má slíbiti čest a víru, že se chce k puohonu k vyhlášenýmu před jich milosti pány postaviti. A pan sudí, jich milost, ráčí se k takovému podlé pořádku zachovati. Pakli by slibovati nechtěl. má ten pohnaný, ať muž neb žena, jíti na rathous s rychtářem a puohončím do věže. A kdyby opět nechtěl, ať jej rychtář s posly svými k tomu připraví. 4. Srov. k tomu usnesení sněmu jihlavského 1531. 13. listopadu (Pam. I. 103. a. vyd. Kn. Drn. 122. XXXII.): Item což se zátkyní póhonuov dotýče, to se také při- hází, že puohon zátkyně na některou osobu vyjde a ta osoba, u kohož jest byl před tím póhonem, ujede a jakž póhonové minú, zase přijede. A tak puovod k své spra- vedlnosti přijíti nemuož. A protož toho za právo býti má, pod kýmž by ta osoba zátkyní pohnána byla, by jeho tu puohon nezastal a po puohonu zase prvé, než by soud přišel, přijel, aby ten, pod kýmž jest se poháněl, jím se ujistil podlé pořádku, aby k tomu právu stál, ku kterémuž jest pohnán, a ten od póhončího póhon přijieti má.
Strana 25
Článek 7. 25 najprvnějším soudu v Olomúci neb v Brně k vyhlašování póhonuov se po-11535/ List XVII staviti. A pan sudí hned tu při soudu má se jim ujistiti rukojemstvím, 18. a aby stál a dostál a práv byl, z čehož se viní. Pakli by rukojmí neměl, tehdy aby zavázán byl pode ctí a věrou. A když by na póhon neb póhony jeho přišlo, odpovídati a práv býti. A ktož by se koli takovým pohnaným po póhonu neb dodání listu páně hajtmanova na zpuosob svrchu psaný ujistil, tomu nebude potřebí samému pro tu zátkyni k soudu jezditi, než oznámiti psaním neb skrze přítele, že se jest při dodání póhonu neb listu páně hajtmanova tak zachoval. Aby se pak i ten tak ujištěný k vyhlášení póhonu aneb k soudu nepostavil, tehdy ten, ktož jest se jím tak ujistil a to by pokázati mohl, nebude povinen zaň odpovídati, ani jaké pokuty nésti. A jestliže by která osoba pohlaví ženského s stavu panského neb rytířského takovým póhonem pohnána byla aneb listem páně hajtmanovým u koho ] zastižena, takovou každý povinen bude rukojemstvím se ujistiti. Pakli by rukojmí míti nemohla, tehdy ji tak opatř, pokudž toho potřebu pozná, pro uvarování škody. A na kohož by se tak zatčeného nález stal, toho pan sudí též opatřiti má, aby tomu nálezu dosti učinil aneb se na posudku postavil před pány úředníky.6 zastižený I povinen bude při nejprvnějším soudu v Holomúci neb v Brně k vy- hlašování póhonuov se postaviti. A pan sudí hned tu při soudu má se jim ujistiti rukojemstvím, aby stál a dostál a práv byl, z čehož se viní. Pakli by rukojmí neměl, tehdy aby zavázán byl pode ctí a věrou. A když by na póhon neb póhony jeho přišlo, odpovídati a práv býti. A kdož by se koli takovým pohnaným po póhonu neb dodání listu páně hajtmanova na zpuosob svrchu psaný ujistil, tomu nebude potřebí samému pro tu zátkyni k soudu jezditi, než oznámiti psaním neb skrze přítele, že se jest při dodání póhonu neb listu páně hajtmanova tak zachoval. Aby se pak i ten tak ujištěný k vyhlášení póhonu aneb k soudu nepostavil, tehdy ten, kdož jest se jím tak ujistil a to by pokázati mohl, nebude povinen zaň odpovídati, ani jaké pokuty nésti. A jestliže by která osoba pohlaví ženského s stavu panského neb rytířského takovým póhonem pohnána byla, aneb listem páně hajtmanovým u koho za- stižena, takovou každý povinen bude rukojemstvím se ujistiti.] Pakli by rukojmí míti nemohla, tehdy ji tak opatř, pokudž toho potřebu pozná pro uvarování škody. A na kohož by se tak zatčeného nález stal, toho pán sudí též opatřiti má, aby tomu pálezu dosti učinil aneb se na posudku postavil před pány úředníky. List XVIII) 18. b 1562] List XIII 15. a (List XIIII) 15. b 5. Kameníček, Sněmy II. 56. pozn. 2. se domníval, že ustanovení o ujištění sudím vešlo sem z návrhu, který sám podle svého vydání v AČ. XI. 336. č. 45. datoval po 1520. Ale z poznámky redaktora (Kalouska) tamtéž na str. 340 podle slov tohoto návrhu 337. č. 124. (v předešlém naposledy tiščeném zřízení atd.) a č. 130. je na základě citace od- povídající jediné zřízení z 1545 jisto, že tu jde o návrh až z doby po 1545. Tedy sluší míti za to, že stilisaci ZZ. 1535 (a podle něho i ostatní ZZ.) převzal v základě tento návrh, nikoliv naopak. 6. Pro souhrn předpisů před ZZ. 1535 srov. Kn. Tov. 34. 35. kap. 47, sněmy 1502. 23. řijna. Brno (AČ. XFII. 22, 23. q. XVI.), 1511. 25. června. Olomouc (tamtéž X. 345. č. S). 1516. 6. ledna. Olomouc (tamtéž XI. 291, vlastně však starý tisk ZZ. 1516. fol. 8. b.). to opakováno 1518. 25. července. Brno (tamtéž 309. vlastně Kn. Drn. 109.). Kn. Drn. 26.
Článek 7. 25 najprvnějším soudu v Olomúci neb v Brně k vyhlašování póhonuov se po-11535/ List XVII staviti. A pan sudí hned tu při soudu má se jim ujistiti rukojemstvím, 18. a aby stál a dostál a práv byl, z čehož se viní. Pakli by rukojmí neměl, tehdy aby zavázán byl pode ctí a věrou. A když by na póhon neb póhony jeho přišlo, odpovídati a práv býti. A ktož by se koli takovým pohnaným po póhonu neb dodání listu páně hajtmanova na zpuosob svrchu psaný ujistil, tomu nebude potřebí samému pro tu zátkyni k soudu jezditi, než oznámiti psaním neb skrze přítele, že se jest při dodání póhonu neb listu páně hajtmanova tak zachoval. Aby se pak i ten tak ujištěný k vyhlášení póhonu aneb k soudu nepostavil, tehdy ten, ktož jest se jím tak ujistil a to by pokázati mohl, nebude povinen zaň odpovídati, ani jaké pokuty nésti. A jestliže by která osoba pohlaví ženského s stavu panského neb rytířského takovým póhonem pohnána byla aneb listem páně hajtmanovým u koho ] zastižena, takovou každý povinen bude rukojemstvím se ujistiti. Pakli by rukojmí míti nemohla, tehdy ji tak opatř, pokudž toho potřebu pozná, pro uvarování škody. A na kohož by se tak zatčeného nález stal, toho pan sudí též opatřiti má, aby tomu nálezu dosti učinil aneb se na posudku postavil před pány úředníky.6 zastižený I povinen bude při nejprvnějším soudu v Holomúci neb v Brně k vy- hlašování póhonuov se postaviti. A pan sudí hned tu při soudu má se jim ujistiti rukojemstvím, aby stál a dostál a práv byl, z čehož se viní. Pakli by rukojmí neměl, tehdy aby zavázán byl pode ctí a věrou. A když by na póhon neb póhony jeho přišlo, odpovídati a práv býti. A kdož by se koli takovým pohnaným po póhonu neb dodání listu páně hajtmanova na zpuosob svrchu psaný ujistil, tomu nebude potřebí samému pro tu zátkyni k soudu jezditi, než oznámiti psaním neb skrze přítele, že se jest při dodání póhonu neb listu páně hajtmanova tak zachoval. Aby se pak i ten tak ujištěný k vyhlášení póhonu aneb k soudu nepostavil, tehdy ten, kdož jest se jím tak ujistil a to by pokázati mohl, nebude povinen zaň odpovídati, ani jaké pokuty nésti. A jestliže by která osoba pohlaví ženského s stavu panského neb rytířského takovým póhonem pohnána byla, aneb listem páně hajtmanovým u koho za- stižena, takovou každý povinen bude rukojemstvím se ujistiti.] Pakli by rukojmí míti nemohla, tehdy ji tak opatř, pokudž toho potřebu pozná pro uvarování škody. A na kohož by se tak zatčeného nález stal, toho pán sudí též opatřiti má, aby tomu pálezu dosti učinil aneb se na posudku postavil před pány úředníky. List XVIII) 18. b 1562] List XIII 15. a (List XIIII) 15. b 5. Kameníček, Sněmy II. 56. pozn. 2. se domníval, že ustanovení o ujištění sudím vešlo sem z návrhu, který sám podle svého vydání v AČ. XI. 336. č. 45. datoval po 1520. Ale z poznámky redaktora (Kalouska) tamtéž na str. 340 podle slov tohoto návrhu 337. č. 124. (v předešlém naposledy tiščeném zřízení atd.) a č. 130. je na základě citace od- povídající jediné zřízení z 1545 jisto, že tu jde o návrh až z doby po 1545. Tedy sluší míti za to, že stilisaci ZZ. 1535 (a podle něho i ostatní ZZ.) převzal v základě tento návrh, nikoliv naopak. 6. Pro souhrn předpisů před ZZ. 1535 srov. Kn. Tov. 34. 35. kap. 47, sněmy 1502. 23. řijna. Brno (AČ. XFII. 22, 23. q. XVI.), 1511. 25. června. Olomouc (tamtéž X. 345. č. S). 1516. 6. ledna. Olomouc (tamtéž XI. 291, vlastně však starý tisk ZZ. 1516. fol. 8. b.). to opakováno 1518. 25. července. Brno (tamtéž 309. vlastně Kn. Drn. 109.). Kn. Drn. 26.
Strana 26
26 Článek 8. a 9. 11663/8. O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají. Léta 1528. List XVIII 19. a Páni, jich milost, pro budúcí pamět a pro zprávu všem vuobec nález tento činiti ráčí: Jakož jest vysoce urozený pán, pan Franc, hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku, přijeda sem“ do Brna, póhonem zátkyně pohnán od pana Jindřicha z Lichtnburka a na Bítově, jsa obyvatelem království uherského a v témž království ku právu usedlý a tam z toho podlé práva vinín není, že tomu pan hrabě odpovídati nemá. A napotom aby od žád- ného více takoví póhonové, na ty ktož by statky pozemské v jiných zemích pod právem měli, činěni nebyli a úředníci menší takových póhonuov při- jímati nemají. (List XIX)O. 19. b O póhony slunečné. Což se póhonuov slunečných dotýče, to jsme uznali, že jest jim zvyk- lostí starodávní čas velmi krátký uložen byl, z kteréžto příčiny lidé v ne- bezpečenství jsú stáli. I na tom jsme se srovnali, aby póhonové sluneční 11562/8. O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají. Léta M. D XXVIII. Páni, jich milost, pro budoucí pamět a pro zprávu všem vuobec nález tento činiti ráčí: Jakož jest vysoce urozený pán, pan Franc, hrabě od Svatého List XIIII Jiří a z Pezyňku, přijeda sem do Brna, póhonem zátkyně pohnán od pana 16. a Jindřicha z Lichtnburka a na Bítově, jsa obyvatelem království uherského a v témž království ku právu usedlý a tam z toho podlé práva vinín není, že tomu pan hrabě odpovídati nemá. A napotom aby od žádného více takoví pó- honové, na ty kdož by statky pozemské v jiných zemích pod právem měli, činěni nebyli a úředníci menší takových póhonuov přijímati nemají. 9. O póhony slunečné. List XV 16. b Což se póhonuov slunečných dotýče, to jsme uznali, že jest jim zvyklostí starodávní čas velmi krátký uložen byl, z kteréžto příčiny lidé v nebezpečenství 8. I. Celý čl. reprodukuje usnesení sněmu k sv. Kunhutě 1528. 3. března. Brno, jak jej cituje Olomouc. kniha přípovědí a naučení sv. 47. fol. 153. a. (nyní 211. a.) vyd. Kameníček, Sněmy II. 55. pozn. 3. a kromě něho, avšak podle ZZ. 1535, Brandl, Kn. Drn. předml. XLVIII.). K výkladu viz Brandl a Kameniček na uv. m., Markov, Přípravné řízení proces. (1930) 155. zvl. pozn. Podle znění ZZ. 1535 přijaly text i ZZ. 1545: XXV a 1604: XXX. a. V originálním tisku jsem. I. Převzato do ZZ. 1604: XXXII a s dodatkem ZZ. 1545: XXV. O této látce 9. Kn. Tov. 35. kap. 48. Srov. Kn. Drn. předml. XLIX, Brandl, O staročes. řízení soud. (Právník VIII. 1869) 193. pozn., Kameníček, Sněmy II. 52—53, Kapras, K děj. čes. zást. práva (1903) 14, Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 72, 133.
26 Článek 8. a 9. 11663/8. O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají. Léta 1528. List XVIII 19. a Páni, jich milost, pro budúcí pamět a pro zprávu všem vuobec nález tento činiti ráčí: Jakož jest vysoce urozený pán, pan Franc, hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku, přijeda sem“ do Brna, póhonem zátkyně pohnán od pana Jindřicha z Lichtnburka a na Bítově, jsa obyvatelem království uherského a v témž království ku právu usedlý a tam z toho podlé práva vinín není, že tomu pan hrabě odpovídati nemá. A napotom aby od žád- ného více takoví póhonové, na ty ktož by statky pozemské v jiných zemích pod právem měli, činěni nebyli a úředníci menší takových póhonuov při- jímati nemají. (List XIX)O. 19. b O póhony slunečné. Což se póhonuov slunečných dotýče, to jsme uznali, že jest jim zvyk- lostí starodávní čas velmi krátký uložen byl, z kteréžto příčiny lidé v ne- bezpečenství jsú stáli. I na tom jsme se srovnali, aby póhonové sluneční 11562/8. O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají. Léta M. D XXVIII. Páni, jich milost, pro budoucí pamět a pro zprávu všem vuobec nález tento činiti ráčí: Jakož jest vysoce urozený pán, pan Franc, hrabě od Svatého List XIIII Jiří a z Pezyňku, přijeda sem do Brna, póhonem zátkyně pohnán od pana 16. a Jindřicha z Lichtnburka a na Bítově, jsa obyvatelem království uherského a v témž království ku právu usedlý a tam z toho podlé práva vinín není, že tomu pan hrabě odpovídati nemá. A napotom aby od žádného více takoví pó- honové, na ty kdož by statky pozemské v jiných zemích pod právem měli, činěni nebyli a úředníci menší takových póhonuov přijímati nemají. 9. O póhony slunečné. List XV 16. b Což se póhonuov slunečných dotýče, to jsme uznali, že jest jim zvyklostí starodávní čas velmi krátký uložen byl, z kteréžto příčiny lidé v nebezpečenství 8. I. Celý čl. reprodukuje usnesení sněmu k sv. Kunhutě 1528. 3. března. Brno, jak jej cituje Olomouc. kniha přípovědí a naučení sv. 47. fol. 153. a. (nyní 211. a.) vyd. Kameníček, Sněmy II. 55. pozn. 3. a kromě něho, avšak podle ZZ. 1535, Brandl, Kn. Drn. předml. XLVIII.). K výkladu viz Brandl a Kameniček na uv. m., Markov, Přípravné řízení proces. (1930) 155. zvl. pozn. Podle znění ZZ. 1535 přijaly text i ZZ. 1545: XXV a 1604: XXX. a. V originálním tisku jsem. I. Převzato do ZZ. 1604: XXXII a s dodatkem ZZ. 1545: XXV. O této látce 9. Kn. Tov. 35. kap. 48. Srov. Kn. Drn. předml. XLIX, Brandl, O staročes. řízení soud. (Právník VIII. 1869) 193. pozn., Kameníček, Sněmy II. 52—53, Kapras, K děj. čes. zást. práva (1903) 14, Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 72, 133.
Strana 27
Článek 9. a 10. 27 od vydání jich v témdni dodáváni byli těm, kteříž se pohánějí.2 A takovými 1535/ slunečnými póhony z jiného poháněno býti nemá, než o svědomí listovní a postavení svědkuov a položení listuov krom posélacích, o zastoupení, o rukojemství za peníze nebo správu.3 10. O puohony na potvor, v čem nalezeni býti mají. List XIX 20. a Ktož listem prvé přesouzeným popohání, ktož smlúvy zdvíhá a jich nedrží2 a proti smlúvám pohání neb nad nález panský a koho posměšně nařkne, neslušným a hanebným póhonem koho požene, jako polože v puo- honu ,zlého syna“ neb ,zrádcí nebo jinak, páni uznajíce takové rozkáží na rathúz vésti3 a takový má do jich vuole kázán býti. — jsou stáli. I na tom jsme se srovnali, aby póhonové sluneční od vydání jich v témdni 11562) dodáváni byli, těm kteříž se pohánějí. A takovými slunečnými póhony z jiného poháněno býti nemá, než o svědomí listovní a postavení svědkuov a položení listuov krom posélacích, o zastoupení, o rukojemství za peníze nebo správu. 10. O puohony na potvor, v čemž nalezeni býti mají. Kdož listem prvé přesouzeným popohání, kdož smlúvy zdvihá l a jich List xy 17. a nedrží a proti smlúvám pohání neb nad nález panský a koho posměšně nařkne, neslušným a hanebným póhonem koho požene, jako polože v puohonu ,zlého syna“ neb ,zrádcí nebo jinák, páni uznajíce takové rozkáží na rathúz vésti a takový má do jich vuole kázán býti. 2. Doslovně převzato z usnesení obecného sněmu brněnského 1523. 24. června (AČ. XI. 342. č. 2.). V originálním textu v Pam. I. 37. b. in margine je připsáno Má státi, což je patrně poznámka pro kodifikační komisi, že má býti tento článek zařazen do ZZ. Srov. úvod. 3. Dodatek pochází nejspíše až z 1535, protože podle Kn. Drn. 26. poslední změna asi z 1526 byla v ustanovení o slunečných půhonech (srov. tamtéž slova za to mám) v prodloužení dodací lhůty. 10. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVI a 1604: XXXII. První odstavec (Ktož listem až kázán býti) je textován podle Kn. Tov. 36. kap. 49., což zase přejala i Kn. Drn. 28.). Komise pro ZZ. něco málo změnila (viz další pozn.). O druhém odstavci viz pozn. 4. Srov. Brandl. Kn. Drn. předml. L., Kameníček, Sněmy II. 59. Kapras, K děj. zást. práva (1903) 14, Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 92. 2. a — nedrží chybí v Kn. Tov. i Drn. a dodala patrně až komise. 3. K tomuto ustanovení je velmi mnoho předchozích norem, které se téměř doslovně opakují, a tak doplňují Kn. Tov. Především sluší citovati zOlomouc. knih půhonných (sv. 6. fol. 135. p.) k 1495. 2. července (AČ. X. 318. č. 2.): Druhý articul: Ktož by potvorně pohnal, aby dvé nedělí na rathúzi seděl, a tomu pohnanému aby pět kop groší širo- kých dal, buď z panův neb z rytířstva ktožkolivěk jiný. Roku následujícího 1496 (AČ. X. 319.) máme ustanovení obdobné: Item kdož by také potvorným puohonem pohnal, ten má na rathouz vsazen býti do panské milosti a tu hanbu trpěti do dvou neděl a panům, jich milostem, pokuty V kop gr. dáti. Zároveň se tu vysvětluje ji- nými slovy pojem potvorného phonu: Kdož k čemuo pohoní, buďto ke dckám, k listu neb k svědomí neb ke čtení a toho ničímž neprokáže, k čemu pohnal, to jsou potvorní puohonové, i ani kteříž tuto psáni nejsou. Protož každý se opatř, aby k hanbě nepřišel.
Článek 9. a 10. 27 od vydání jich v témdni dodáváni byli těm, kteříž se pohánějí.2 A takovými 1535/ slunečnými póhony z jiného poháněno býti nemá, než o svědomí listovní a postavení svědkuov a položení listuov krom posélacích, o zastoupení, o rukojemství za peníze nebo správu.3 10. O puohony na potvor, v čem nalezeni býti mají. List XIX 20. a Ktož listem prvé přesouzeným popohání, ktož smlúvy zdvíhá a jich nedrží2 a proti smlúvám pohání neb nad nález panský a koho posměšně nařkne, neslušným a hanebným póhonem koho požene, jako polože v puo- honu ,zlého syna“ neb ,zrádcí nebo jinak, páni uznajíce takové rozkáží na rathúz vésti3 a takový má do jich vuole kázán býti. — jsou stáli. I na tom jsme se srovnali, aby póhonové sluneční od vydání jich v témdni 11562) dodáváni byli, těm kteříž se pohánějí. A takovými slunečnými póhony z jiného poháněno býti nemá, než o svědomí listovní a postavení svědkuov a položení listuov krom posélacích, o zastoupení, o rukojemství za peníze nebo správu. 10. O puohony na potvor, v čemž nalezeni býti mají. Kdož listem prvé přesouzeným popohání, kdož smlúvy zdvihá l a jich List xy 17. a nedrží a proti smlúvám pohání neb nad nález panský a koho posměšně nařkne, neslušným a hanebným póhonem koho požene, jako polože v puohonu ,zlého syna“ neb ,zrádcí nebo jinák, páni uznajíce takové rozkáží na rathúz vésti a takový má do jich vuole kázán býti. 2. Doslovně převzato z usnesení obecného sněmu brněnského 1523. 24. června (AČ. XI. 342. č. 2.). V originálním textu v Pam. I. 37. b. in margine je připsáno Má státi, což je patrně poznámka pro kodifikační komisi, že má býti tento článek zařazen do ZZ. Srov. úvod. 3. Dodatek pochází nejspíše až z 1535, protože podle Kn. Drn. 26. poslední změna asi z 1526 byla v ustanovení o slunečných půhonech (srov. tamtéž slova za to mám) v prodloužení dodací lhůty. 10. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVI a 1604: XXXII. První odstavec (Ktož listem až kázán býti) je textován podle Kn. Tov. 36. kap. 49., což zase přejala i Kn. Drn. 28.). Komise pro ZZ. něco málo změnila (viz další pozn.). O druhém odstavci viz pozn. 4. Srov. Brandl. Kn. Drn. předml. L., Kameníček, Sněmy II. 59. Kapras, K děj. zást. práva (1903) 14, Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 92. 2. a — nedrží chybí v Kn. Tov. i Drn. a dodala patrně až komise. 3. K tomuto ustanovení je velmi mnoho předchozích norem, které se téměř doslovně opakují, a tak doplňují Kn. Tov. Především sluší citovati zOlomouc. knih půhonných (sv. 6. fol. 135. p.) k 1495. 2. července (AČ. X. 318. č. 2.): Druhý articul: Ktož by potvorně pohnal, aby dvé nedělí na rathúzi seděl, a tomu pohnanému aby pět kop groší širo- kých dal, buď z panův neb z rytířstva ktožkolivěk jiný. Roku následujícího 1496 (AČ. X. 319.) máme ustanovení obdobné: Item kdož by také potvorným puohonem pohnal, ten má na rathouz vsazen býti do panské milosti a tu hanbu trpěti do dvou neděl a panům, jich milostem, pokuty V kop gr. dáti. Zároveň se tu vysvětluje ji- nými slovy pojem potvorného phonu: Kdož k čemuo pohoní, buďto ke dckám, k listu neb k svědomí neb ke čtení a toho ničímž neprokáže, k čemu pohnal, to jsou potvorní puohonové, i ani kteříž tuto psáni nejsou. Protož každý se opatř, aby k hanbě nepřišel.
Strana 28
11535/ (List XX) 20. b Páni soudcél mají to pilně rozvažovati, ktož by koho bezpotřebně jej pohánějíc trápil, aby takových póhonuov žádnému lehce nevážili, než toho každého rathúzem trestali, neprohlédajíc ] na bohatství, ani na chu- dobu, poněvadž se škody při tomto právě nesoudí. 11. Hosté ku právu ručeni býti mají. Hosté, nebo kteří usedlí nejsou v zemi a poženú,2 takoví uručiti mají, aby též od sebe, z čehož se jim vina dá, právi byli v této zemi. Pakli by rukojmí neměli, páni je do stolic vezmouce, dodržeti mají, až se od nich také práva dosti stane.3 List XX 21.a 12. Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají. / 15627 Páni a rytířstvo v soudu zemském sedající, aby se nyní i na časy budúcí zachovávali, jakž landfrýd a list krále Vladislava slavné paměti2 Páni soudce mají to pilně rozvažovati, kdož by koho bezpotřebně jej po- hánějíc trápil, aby takových póhonuov žádnému lehce nevážili, než toho každého rathouzem trestali, neprohlédajíc na bohatství, ani na chudobu, poněvadž se škody při tomto právě nesoudí. (List XVI) 17. b 11. Hosté ku právu ručeni býti mají. Hosté, nebo kteří usedlí nejsou v zemi a poženú,2 takoví uručiti mají, aby též od sebe, z čehož se jim vina dá, právi byli v této zemi. Pakli by rukojmí neměli, páni je do stolic vezmouce, dodržeti mají, až se od nich také práva dosti stane. Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají. Páni a rytířstvo v soudu zemském sedající, aby se nyní i na časy budoucí zachovávali, jakž landfrýd a list krále Vladislava slavné paměti ukazuje, na 12. 4. Celý tento odstavec je vzat ze sněmu jihlavského 1531. 31. července (podle Pam. I. 102. a., kdežto podle vyd. v Kn. Drn. 121. XXIV. 13. listopadu). 11. I. Převzato do ZZ. 1545: XXV'I a 1604: XXXI (viz zvláště poznámky další). Srov. k témuž i předchozí články. Z literatury Kapras, K děj. zást. práva (1903) 14. 2. Tisk ZZ. 1535: XX a po něm zcela shodně i ZZ: 1562: XVI Hosté nebo kteří usedlí nejsou a po zemi, takoví uručiti mají, což je buď tisková chyba nebo přehlédnutí komise, jak dosvědčují jednak ZZ. 1545 a 1604, která tuto chybu a tím i nesrozumitelný text opravila, jednak vzor tohoto čl., který byl převzat z Kn. Tov. (nyd. Demuth. 40, Brandl. 36. kap. 50). Hosté nebo ješto usedlí nejsú v zemi a poženú koho, uručiti mají. Kn. Drn. 30 má znění poněkud širší a to Hosté aneb ješto nejsú usedlí v zemi a že v zemi peněz na listech neb na zástavách nemají a poženú koho, uručiti mají. 3. Kn. Drn. 30. dodáná Však tak, žádá-li toho kdo na něm anebo též žádati může i na jeho poručníku, jestliže by on sám nestál a poručník chce-li jeho při vésti, povinen též učiniti a pakli nechce vésti, tehdy není povinen ručiti, což dosvědčuje nesporně, že vzorem tohoto čl. byla Kn. Tov., nikoliv Drn. 12. Poznámky viz na příští straně 29.
11535/ (List XX) 20. b Páni soudcél mají to pilně rozvažovati, ktož by koho bezpotřebně jej pohánějíc trápil, aby takových póhonuov žádnému lehce nevážili, než toho každého rathúzem trestali, neprohlédajíc ] na bohatství, ani na chu- dobu, poněvadž se škody při tomto právě nesoudí. 11. Hosté ku právu ručeni býti mají. Hosté, nebo kteří usedlí nejsou v zemi a poženú,2 takoví uručiti mají, aby též od sebe, z čehož se jim vina dá, právi byli v této zemi. Pakli by rukojmí neměli, páni je do stolic vezmouce, dodržeti mají, až se od nich také práva dosti stane.3 List XX 21.a 12. Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají. / 15627 Páni a rytířstvo v soudu zemském sedající, aby se nyní i na časy budúcí zachovávali, jakž landfrýd a list krále Vladislava slavné paměti2 Páni soudce mají to pilně rozvažovati, kdož by koho bezpotřebně jej po- hánějíc trápil, aby takových póhonuov žádnému lehce nevážili, než toho každého rathouzem trestali, neprohlédajíc na bohatství, ani na chudobu, poněvadž se škody při tomto právě nesoudí. (List XVI) 17. b 11. Hosté ku právu ručeni býti mají. Hosté, nebo kteří usedlí nejsou v zemi a poženú,2 takoví uručiti mají, aby též od sebe, z čehož se jim vina dá, právi byli v této zemi. Pakli by rukojmí neměli, páni je do stolic vezmouce, dodržeti mají, až se od nich také práva dosti stane. Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají. Páni a rytířstvo v soudu zemském sedající, aby se nyní i na časy budoucí zachovávali, jakž landfrýd a list krále Vladislava slavné paměti ukazuje, na 12. 4. Celý tento odstavec je vzat ze sněmu jihlavského 1531. 31. července (podle Pam. I. 102. a., kdežto podle vyd. v Kn. Drn. 121. XXIV. 13. listopadu). 11. I. Převzato do ZZ. 1545: XXV'I a 1604: XXXI (viz zvláště poznámky další). Srov. k témuž i předchozí články. Z literatury Kapras, K děj. zást. práva (1903) 14. 2. Tisk ZZ. 1535: XX a po něm zcela shodně i ZZ: 1562: XVI Hosté nebo kteří usedlí nejsou a po zemi, takoví uručiti mají, což je buď tisková chyba nebo přehlédnutí komise, jak dosvědčují jednak ZZ. 1545 a 1604, která tuto chybu a tím i nesrozumitelný text opravila, jednak vzor tohoto čl., který byl převzat z Kn. Tov. (nyd. Demuth. 40, Brandl. 36. kap. 50). Hosté nebo ješto usedlí nejsú v zemi a poženú koho, uručiti mají. Kn. Drn. 30 má znění poněkud širší a to Hosté aneb ješto nejsú usedlí v zemi a že v zemi peněz na listech neb na zástavách nemají a poženú koho, uručiti mají. 3. Kn. Drn. 30. dodáná Však tak, žádá-li toho kdo na něm anebo též žádati může i na jeho poručníku, jestliže by on sám nestál a poručník chce-li jeho při vésti, povinen též učiniti a pakli nechce vésti, tehdy není povinen ručiti, což dosvědčuje nesporně, že vzorem tohoto čl. byla Kn. Tov., nikoliv Drn. 12. Poznámky viz na příští straně 29.
Strana 29
Článek 12. 29 ukazuje, na dni jmenovité do Olomúce i do Brna se sjížděli a soud vysedali, 115351 pokudž by se nevzdal a odtud aby žádný neodjížděl, leč by pan hajtman a páni soudcé, jich milost, potřebu něčí znajíc, jej odpustiti ráčili. Pakli by kto nepřijel a příčiny slušné na schválení pana hajtmana a panuov soudcí nepokázal aneb bez povolení pana hajtmana a panuo soudcí odjel, ten aby od pana hajtmana k druhému soudu obeslán byl, aby se před ním a pány soudcí postavil. A tu jej má pan hajtman slibem zavázati, aby se před králem, jeho milostí, postavil, na den kterýž jemu od něho a panuov soudcí, jich milosti, jmenován bude. A toho slibu List XXI) 21. b 1 1562 dni jmenovité do Holomúce i do Brna se sjížděli a soud vysedali, pokudž by se List XVI nevzdal a odtud aby žádný neodjížděl, leč by pán hajtman a páni soudce, jich 18. a milost, potřebu něčí znajíc, jej odpustiti ráčili. Pakli by kdo nepřijel a příčiny slušné na schválení pana hajtmana a panův soudcí nepokázal aneb bez povolení pana hajtmana a panuo soudcí odjel, ten aby od pana hajtmana k druhému soudu obeslán byl, aby se před ním a pány soudcí postavil. A tu jej má pan hajtman slibem zavázati, by se před králem, jeho milostí, postavil, na den kterýž jemu od něho a panuov soudcí, jich milosti, 12. I. Čl. tento převzalo ZZ. 1545: XXVIII a 1604: XXXIII. Srov. k tomu i Kn. Drn. předml. XXXVIII. Prvé ustanovení můžeme zjistiti v Kn. Tov. 50. kap. 77., která však čerpala ze sněmov. usnesení 1464. 23. února, jak je reprodukoval ve svém vyd. Kn. Tov. 50. kap. 77. pozn. 2. již Brandl, který je (z brněn, půh.) vydal též ve svých LC. IV. 76. Základ textace nalézáme v této věci v ZZ. 1516: fol. 7. b. (Kn. Drn. 108. č. III., AC. XI. 290-I. čl. 3.). Vlastní text (A) však byl usnesen teprve 1520 (be: data, snad 6. ledna, i bez místa, patrně v Olomouci) a takto zní (Pam. I. 12. a., vyd. Kn. Drn. 112, 113): Objíždění k sněmu a vysedání soudu. (in marg.: První). Item Páni a rytířstvo v soudu zemském sedající, nynie i na budúcí časy tak se za- chovávati mají, jakož lantírýd ukazuje, na dni jmenovité do Olomúce i do Brna, aby se sjížděli a soud vysedali, pokudž by se nevzdal, a odtud aby žádný ne- odjížděl, leč by pan hajtman, páni soudce, jich milost, potřebu nětší znajíc, jej odpustiti ráčili. Pakli by kdo nepřijel a tak se nezachoval, ten má od pana hajtmana k druhému sněmu obeslán býti, aby před panem hajtmanem a pány soudcí, jich milostí, stál a tu má slibem zavázán býti, aby před králem, jeho milostí, se po- stavil na den, kterýž jemu pan hajtman a páni soudce jmenovati ráčí. A toho slibu aby prázden nebyl, leč jej král, jeho milost, rukú dáním propustiti ráčí. Předpis tento pak byl opakován potvrzující listinou Ludvíkovou z 1520. 19. dubna. Budín (vyd. Ka- meníček AČ. XI. 327), která znovu byla potvrzena a inserována v další listině 1520. 6. prosince. Budín (vyd. zkráceně tamtéž 332—334). Brandl ve svém vyd. Kn. Drn. (dodatek) 112. pozn. 1. podle intabulační doložky odkazoval i na vklad v deskách, který se mi však nepodařilo nalézti, ač není vyloučeno, že listina vůbec nebyla v desky vložena. Znění v listinách (B) se poněkud liší od usnesení z 1520, kterému se dostalo potvrzení ve shodném usnesení sněmovním 1531. 31. července (Pam. I. 98, b., vyd. Kn. Drn. 118. čl. I. pod datem 13. listopadu). Kodifikační komise ZZ. 1535 vzala za základ text A usnesení 1520, po př. 1531, ale v některých místech se přidržela stilisace B (viz pozn. níže). 2. a list — paměti dodáno teprve v ZZ. Odkazuje na Vladislavův majestát z 1492, o němž viz ZZ. 1535: II. (čl. 2) a zvl. pozn. 2. u čl. 2. tohoto vydání.
Článek 12. 29 ukazuje, na dni jmenovité do Olomúce i do Brna se sjížděli a soud vysedali, 115351 pokudž by se nevzdal a odtud aby žádný neodjížděl, leč by pan hajtman a páni soudcé, jich milost, potřebu něčí znajíc, jej odpustiti ráčili. Pakli by kto nepřijel a příčiny slušné na schválení pana hajtmana a panuov soudcí nepokázal aneb bez povolení pana hajtmana a panuo soudcí odjel, ten aby od pana hajtmana k druhému soudu obeslán byl, aby se před ním a pány soudcí postavil. A tu jej má pan hajtman slibem zavázati, aby se před králem, jeho milostí, postavil, na den kterýž jemu od něho a panuov soudcí, jich milosti, jmenován bude. A toho slibu List XXI) 21. b 1 1562 dni jmenovité do Holomúce i do Brna se sjížděli a soud vysedali, pokudž by se List XVI nevzdal a odtud aby žádný neodjížděl, leč by pán hajtman a páni soudce, jich 18. a milost, potřebu něčí znajíc, jej odpustiti ráčili. Pakli by kdo nepřijel a příčiny slušné na schválení pana hajtmana a panův soudcí nepokázal aneb bez povolení pana hajtmana a panuo soudcí odjel, ten aby od pana hajtmana k druhému soudu obeslán byl, aby se před ním a pány soudcí postavil. A tu jej má pan hajtman slibem zavázati, by se před králem, jeho milostí, postavil, na den kterýž jemu od něho a panuov soudcí, jich milosti, 12. I. Čl. tento převzalo ZZ. 1545: XXVIII a 1604: XXXIII. Srov. k tomu i Kn. Drn. předml. XXXVIII. Prvé ustanovení můžeme zjistiti v Kn. Tov. 50. kap. 77., která však čerpala ze sněmov. usnesení 1464. 23. února, jak je reprodukoval ve svém vyd. Kn. Tov. 50. kap. 77. pozn. 2. již Brandl, který je (z brněn, půh.) vydal též ve svých LC. IV. 76. Základ textace nalézáme v této věci v ZZ. 1516: fol. 7. b. (Kn. Drn. 108. č. III., AC. XI. 290-I. čl. 3.). Vlastní text (A) však byl usnesen teprve 1520 (be: data, snad 6. ledna, i bez místa, patrně v Olomouci) a takto zní (Pam. I. 12. a., vyd. Kn. Drn. 112, 113): Objíždění k sněmu a vysedání soudu. (in marg.: První). Item Páni a rytířstvo v soudu zemském sedající, nynie i na budúcí časy tak se za- chovávati mají, jakož lantírýd ukazuje, na dni jmenovité do Olomúce i do Brna, aby se sjížděli a soud vysedali, pokudž by se nevzdal, a odtud aby žádný ne- odjížděl, leč by pan hajtman, páni soudce, jich milost, potřebu nětší znajíc, jej odpustiti ráčili. Pakli by kdo nepřijel a tak se nezachoval, ten má od pana hajtmana k druhému sněmu obeslán býti, aby před panem hajtmanem a pány soudcí, jich milostí, stál a tu má slibem zavázán býti, aby před králem, jeho milostí, se po- stavil na den, kterýž jemu pan hajtman a páni soudce jmenovati ráčí. A toho slibu aby prázden nebyl, leč jej král, jeho milost, rukú dáním propustiti ráčí. Předpis tento pak byl opakován potvrzující listinou Ludvíkovou z 1520. 19. dubna. Budín (vyd. Ka- meníček AČ. XI. 327), která znovu byla potvrzena a inserována v další listině 1520. 6. prosince. Budín (vyd. zkráceně tamtéž 332—334). Brandl ve svém vyd. Kn. Drn. (dodatek) 112. pozn. 1. podle intabulační doložky odkazoval i na vklad v deskách, který se mi však nepodařilo nalézti, ač není vyloučeno, že listina vůbec nebyla v desky vložena. Znění v listinách (B) se poněkud liší od usnesení z 1520, kterému se dostalo potvrzení ve shodném usnesení sněmovním 1531. 31. července (Pam. I. 98, b., vyd. Kn. Drn. 118. čl. I. pod datem 13. listopadu). Kodifikační komise ZZ. 1535 vzala za základ text A usnesení 1520, po př. 1531, ale v některých místech se přidržela stilisace B (viz pozn. níže). 2. a list — paměti dodáno teprve v ZZ. Odkazuje na Vladislavův majestát z 1492, o němž viz ZZ. 1535: II. (čl. 2) a zvl. pozn. 2. u čl. 2. tohoto vydání.
Strana 30
30 Článek 12. a 13. 11535/ aby prázden nebyl, leč jej král, jeho milost, z toho závazku3 rukou dáním propustiti ráčí. 13. Páni soudce k hodině od pana hajtmana jmenované k soudu se scházeti mají. Páni soudcé aby se v čas scházeli k hodině od pana hajtmana ozná- List XXI mené a jmenované, aby nebylo potřebí i pro ně do hospod posílati a jich 22. a 11562/ jmenován bude. A toho slibu aby prázden nebyl, leč jej král, jeho milost, z toho závazku rukou dáním propustiti ráčí.4 13. Páni soudcé k hodině od pana hajtmana jmenované k soudu se scházeti mají. XII IS. h Páni soudcé aby se v čas scházeli k hodině od pana hajtmana oznámené a jmenované, aby nebylo potřebí pro ně do hospod posílati a jich hledati. A když 3. z toho závazku dodalo teprve ZZ., neni však ani v A, ani v B. 4. Právě v rok vydáni nového přetisku byly nově upraveny soudní termíny a jest přiznačné pro práci na ZZ., že vůbec k tomuto usnesení nebylo přihlédnuto. Toto usnesení, které je odpovědí ze sněmu císaři, z 1562. 7. ledna. Olomouc (Pam. II. 195, b) zní. Vaší císařské milosti také poníženě oznamujeme, že sme se všickni čtyří stavové na tom snesli, aby v tomto markrabství toliko dva soudy zemská držána byly. Jeden v městě Olomúci při času Svatých tří králův a druhý v městě Brně tu neděli po svatém Duše, to jest den svatý Trojice a posudek v Olomouci při svatém Martině a při každým soudu abychom tři neděle soud drželi a při svatém Jiří a týž při sva- tém Martině, aby posudkové tři dny držány byly. A ouředníci menší po posudku čtyři dny půhony přijímali, potomně ve dvou nedělích zase na slunečných půhonech dva dny vyseděli v Olomúci i v Brně. Však toto snešení naše landfrýdu a zřízení zemskýmu v jiných artikulích na žádnú škodu ani našim starobylým pořádkům a obyčejům bejti nemá. Vaši císařské milosti se vší poddaností poníženě prosíme, že nám v tomto snešení milostivý povolení svý dáti a toho nám potvrditi ráčíte. 13. I. Převzato do ZZ. 1545: XXIX a 1604: XXXIII. Srov. k tomu poznámky k předešlému článku 12. i Brandlovu předmluvu ke Kn. Drn. XXXIX. a Kapras, K děj. zást. práva (1903) 13. K tomuto článku máme zachovánu, pokud to lze zjistiti, nejstarší zprávu v Olom. kn. připovědí sv. 47. fol. 96.a, kterou můžeme datovati lety 1492—1517 jako článek z t. zv. Zřízení při zemském soudu (otiskl Kameníček, Sněmy II. 565—566. čís. 3.): Item zřízení naše aby toto bylo: napřed aby soudci zemščí, kteříž jsú přísahu učinili, na jmenovitý den se sjížděli a v hodinu jmenovitú neb uloženú se scházeli, jiným se nezanepráždňujíc, aby nebylo potřebí pro ně posílati, neb se proto sjíždíme a ne pro jiné, a sejdúce se, aby každý na svém místě seděl, tak jakož na soudcí sluší, vážnou poctivost toho místa zachovaje, ne tak jako jsme ty časy činili jeden z druhým rokuje neb sem i tam se motaje, (až?) nás o to lidé dosti po- mlúvají. Další ustanovení pochází pak ze ZZ. 1516: fol. 7. b. (Kn. Drn. 108. č. III., AČ. XI. 290—291). Vlastní text však byl usnesen teprve 1520. (6. ledna vyd. Kn. Drn. 113. č. II., 19. ledna. vyd. z listiny v archivu zem. v Brně AČ. XI. 327.).
30 Článek 12. a 13. 11535/ aby prázden nebyl, leč jej král, jeho milost, z toho závazku3 rukou dáním propustiti ráčí. 13. Páni soudce k hodině od pana hajtmana jmenované k soudu se scházeti mají. Páni soudcé aby se v čas scházeli k hodině od pana hajtmana ozná- List XXI mené a jmenované, aby nebylo potřebí i pro ně do hospod posílati a jich 22. a 11562/ jmenován bude. A toho slibu aby prázden nebyl, leč jej král, jeho milost, z toho závazku rukou dáním propustiti ráčí.4 13. Páni soudcé k hodině od pana hajtmana jmenované k soudu se scházeti mají. XII IS. h Páni soudcé aby se v čas scházeli k hodině od pana hajtmana oznámené a jmenované, aby nebylo potřebí pro ně do hospod posílati a jich hledati. A když 3. z toho závazku dodalo teprve ZZ., neni však ani v A, ani v B. 4. Právě v rok vydáni nového přetisku byly nově upraveny soudní termíny a jest přiznačné pro práci na ZZ., že vůbec k tomuto usnesení nebylo přihlédnuto. Toto usnesení, které je odpovědí ze sněmu císaři, z 1562. 7. ledna. Olomouc (Pam. II. 195, b) zní. Vaší císařské milosti také poníženě oznamujeme, že sme se všickni čtyří stavové na tom snesli, aby v tomto markrabství toliko dva soudy zemská držána byly. Jeden v městě Olomúci při času Svatých tří králův a druhý v městě Brně tu neděli po svatém Duše, to jest den svatý Trojice a posudek v Olomouci při svatém Martině a při každým soudu abychom tři neděle soud drželi a při svatém Jiří a týž při sva- tém Martině, aby posudkové tři dny držány byly. A ouředníci menší po posudku čtyři dny půhony přijímali, potomně ve dvou nedělích zase na slunečných půhonech dva dny vyseděli v Olomúci i v Brně. Však toto snešení naše landfrýdu a zřízení zemskýmu v jiných artikulích na žádnú škodu ani našim starobylým pořádkům a obyčejům bejti nemá. Vaši císařské milosti se vší poddaností poníženě prosíme, že nám v tomto snešení milostivý povolení svý dáti a toho nám potvrditi ráčíte. 13. I. Převzato do ZZ. 1545: XXIX a 1604: XXXIII. Srov. k tomu poznámky k předešlému článku 12. i Brandlovu předmluvu ke Kn. Drn. XXXIX. a Kapras, K děj. zást. práva (1903) 13. K tomuto článku máme zachovánu, pokud to lze zjistiti, nejstarší zprávu v Olom. kn. připovědí sv. 47. fol. 96.a, kterou můžeme datovati lety 1492—1517 jako článek z t. zv. Zřízení při zemském soudu (otiskl Kameníček, Sněmy II. 565—566. čís. 3.): Item zřízení naše aby toto bylo: napřed aby soudci zemščí, kteříž jsú přísahu učinili, na jmenovitý den se sjížděli a v hodinu jmenovitú neb uloženú se scházeli, jiným se nezanepráždňujíc, aby nebylo potřebí pro ně posílati, neb se proto sjíždíme a ne pro jiné, a sejdúce se, aby každý na svém místě seděl, tak jakož na soudcí sluší, vážnou poctivost toho místa zachovaje, ne tak jako jsme ty časy činili jeden z druhým rokuje neb sem i tam se motaje, (až?) nás o to lidé dosti po- mlúvají. Další ustanovení pochází pak ze ZZ. 1516: fol. 7. b. (Kn. Drn. 108. č. III., AČ. XI. 290—291). Vlastní text však byl usnesen teprve 1520. (6. ledna vyd. Kn. Drn. 113. č. II., 19. ledna. vyd. z listiny v archivu zem. v Brně AČ. XI. 327.).
Strana 31
Článek 13. 31 hledati. A když se sejdou, aby každý na své místo sedl a tu aby soudili 1535) neb jednali, což potřebí jest, jinejm se nezanepraždňujíc, a lidí i sami sebe (čas mrhajíce) k daremním útratám nepřipravovali. A ti také, kteříž se souditi mají, aby s svými potřebami pohotově byli, když na čí póhon přijde, původ aby žaloval a pohnaný aby odpovídal. Pakli by se kto v tom obmeškal, že páni póhony vymazovati ráčí, aby póhony pořád souzeny byly. Jestliže by pak který z panuov soudcí k hodině od pana hajtmana jmenované k soudu nepřijel, takový aby od panuov soudcí potresktán byl. A jestliže by se toho více dopustil a k hodině jmenované nepřišel a slušné příčiny neokázal, aby slibem zavázán byl, aby se před králem, jeho milostí, postavil, jako ten kterýž jest svévolně k soudu nepřijel.2 se sejdou, aby každý na své místo sedl a tu aby soudili neb jednali, což potřebí/1562) jest, jiným se nezanepraždňujíc, a lidí i sami sebe (čas mrhajíce) k daremním útra- tám nepřipravovali. A ti také, kteříž se souditi mají, aby s svými potřebami pohotově byli, když na čí póhon přijde, puovod aby žaloval a pohnaný aby od- povídal. Pakli by se kdo v tom obmeškal, že páni póhony vymazovati ráčí, aby póhony pořád souzeny byly. Jestliže by pak který z panuov soudcí k ho- dině od pana hajtmana jmenované k soudu nepřišel, takový aby od panuov soudcí potrestán byl. A jestliže by se toho více dopustil a k hodině jmenované nepřišel a slušné příčiny neokázal, aby slibem zavázán byl, aby se před 1 králem, jeho milostí, postavil, jako ten kterýž jest svévolně k soudu nepřijel. ale hned téhož roku 1520. 14. září na sněmu v Brně (AČ.XI.331., orig. Pam. I. 12. a.) jako 2. odstavec 1. článku O sjíždění k sněmu a vysedání soudu byl usnesen text, který se shoduje s I. odstavcem ZZ. 1535. Toto usnesení potvrdil i král Ludvík rovněž téhož ještě roku 1520. 6. prosince v Budíně (viz AČ. XI. 333.), ale opa- koval znění z listiny 1520. 19. ledna. Při textaci ZZ. stavové zřejmě dali přednost textu usnesenému sněmem, nikoliv textu potvrzenému panovníkem, k němuž přidali další odstavec, o němž viz pozn. 2. 2. Poprvé o tom píše Kn. Tov. 50. kap. 77. ve shodě s dřívějším ustanovením z Kn. půh. z 1464. Kromě předpisu ze ZZ. 1516: fol. 7. b. (viz pozn. I.) vzorem pro tento 2. odstavec bylo usnesení sněmu 1531. 31. července (Pam. I. 98. b., vyd. Kn. Drn. 118. II. pod datem 13. listopadu.): A jestliže by který z panuov soudcí bez povolení pana hajtmana a panů soudcí odjel, ten též má obeslán býti a slibem zavázán, aby se před králem, jeho milostí, postavil, jako ten kterýž jest k soudu nepřijel. Také žádný z panuov soudcí nemá odcházeti od žádné pře, kteráž se vésti počne, až se nález stane a jestliže by pan hajtman a páni soudce vidúce, že by se některý z panuov soudcí dopustil takového nepořádku a k soudu nepřijel aneb od soudu odjel a oni to pro- hlédali a k němu se podlé pokuty svrchu psané nezachovali, obecně o takovú věc budú se motci ku panu hajtmanovi a panóm soudcí domlúvati. Jak ožehavá byla tato otázka řádné docházky k soudu, je viděti však i z instrukce Ferdinanda I. k soudu z r. 1534 (12. září. Vídeň. Kopiář missiv archivu min. vnitra v Praze, sv. 13. fol. 15. a): ... A když již tak soud zúplna dosazen bude, tehdy aby hned soudili a k ho- dině od hajtmana jim uložené všickni jse do kláštera v čas scházeli a odtud bez po- volení téhož hajtmana jse nerozcházeli, než všelijak podlé starodávního dobrého řádu a obyčeje se při soudu zachovávali, kdež pak od nich pochybenstvie (než že se tak zachovají) míti neráčíme ... Textace ZZ. 1535 byla tedy provedena na základě dřívějších usnesení. List XVII 19. a
Článek 13. 31 hledati. A když se sejdou, aby každý na své místo sedl a tu aby soudili 1535) neb jednali, což potřebí jest, jinejm se nezanepraždňujíc, a lidí i sami sebe (čas mrhajíce) k daremním útratám nepřipravovali. A ti také, kteříž se souditi mají, aby s svými potřebami pohotově byli, když na čí póhon přijde, původ aby žaloval a pohnaný aby odpovídal. Pakli by se kto v tom obmeškal, že páni póhony vymazovati ráčí, aby póhony pořád souzeny byly. Jestliže by pak který z panuov soudcí k hodině od pana hajtmana jmenované k soudu nepřijel, takový aby od panuov soudcí potresktán byl. A jestliže by se toho více dopustil a k hodině jmenované nepřišel a slušné příčiny neokázal, aby slibem zavázán byl, aby se před králem, jeho milostí, postavil, jako ten kterýž jest svévolně k soudu nepřijel.2 se sejdou, aby každý na své místo sedl a tu aby soudili neb jednali, což potřebí/1562) jest, jiným se nezanepraždňujíc, a lidí i sami sebe (čas mrhajíce) k daremním útra- tám nepřipravovali. A ti také, kteříž se souditi mají, aby s svými potřebami pohotově byli, když na čí póhon přijde, puovod aby žaloval a pohnaný aby od- povídal. Pakli by se kdo v tom obmeškal, že páni póhony vymazovati ráčí, aby póhony pořád souzeny byly. Jestliže by pak který z panuov soudcí k ho- dině od pana hajtmana jmenované k soudu nepřišel, takový aby od panuov soudcí potrestán byl. A jestliže by se toho více dopustil a k hodině jmenované nepřišel a slušné příčiny neokázal, aby slibem zavázán byl, aby se před 1 králem, jeho milostí, postavil, jako ten kterýž jest svévolně k soudu nepřijel. ale hned téhož roku 1520. 14. září na sněmu v Brně (AČ.XI.331., orig. Pam. I. 12. a.) jako 2. odstavec 1. článku O sjíždění k sněmu a vysedání soudu byl usnesen text, který se shoduje s I. odstavcem ZZ. 1535. Toto usnesení potvrdil i král Ludvík rovněž téhož ještě roku 1520. 6. prosince v Budíně (viz AČ. XI. 333.), ale opa- koval znění z listiny 1520. 19. ledna. Při textaci ZZ. stavové zřejmě dali přednost textu usnesenému sněmem, nikoliv textu potvrzenému panovníkem, k němuž přidali další odstavec, o němž viz pozn. 2. 2. Poprvé o tom píše Kn. Tov. 50. kap. 77. ve shodě s dřívějším ustanovením z Kn. půh. z 1464. Kromě předpisu ze ZZ. 1516: fol. 7. b. (viz pozn. I.) vzorem pro tento 2. odstavec bylo usnesení sněmu 1531. 31. července (Pam. I. 98. b., vyd. Kn. Drn. 118. II. pod datem 13. listopadu.): A jestliže by který z panuov soudcí bez povolení pana hajtmana a panů soudcí odjel, ten též má obeslán býti a slibem zavázán, aby se před králem, jeho milostí, postavil, jako ten kterýž jest k soudu nepřijel. Také žádný z panuov soudcí nemá odcházeti od žádné pře, kteráž se vésti počne, až se nález stane a jestliže by pan hajtman a páni soudce vidúce, že by se některý z panuov soudcí dopustil takového nepořádku a k soudu nepřijel aneb od soudu odjel a oni to pro- hlédali a k němu se podlé pokuty svrchu psané nezachovali, obecně o takovú věc budú se motci ku panu hajtmanovi a panóm soudcí domlúvati. Jak ožehavá byla tato otázka řádné docházky k soudu, je viděti však i z instrukce Ferdinanda I. k soudu z r. 1534 (12. září. Vídeň. Kopiář missiv archivu min. vnitra v Praze, sv. 13. fol. 15. a): ... A když již tak soud zúplna dosazen bude, tehdy aby hned soudili a k ho- dině od hajtmana jim uložené všickni jse do kláštera v čas scházeli a odtud bez po- volení téhož hajtmana jse nerozcházeli, než všelijak podlé starodávního dobrého řádu a obyčeje se při soudu zachovávali, kdež pak od nich pochybenstvie (než že se tak zachovají) míti neráčíme ... Textace ZZ. 1535 byla tedy provedena na základě dřívějších usnesení. List XVII 19. a
Strana 32
32 Článek 14. a 15. 11535/ (List XXII) 14. 22. h Páni soudcé co první den jednati mají. Páni soudcé první den když se k soudu sejdou2 a posadí, najprv mají vkladové, kteříž se po předešlém soudu ve dcky vepsali, čteni býti. Item. Po přečtení vkladuov ve dcky, soud se zahájiti má a po zahájení soudu póhonové vyhlašováni býti mají. A po vyhlášení póhonuov A potom na zajtří hned staré jeden póhon najprvnější přesouditi. póhony pořád souditi. List XII15. 23. a Soud se takto zahajuje. Tento soud se zahajuje pána Boha všemohúcího mocí, Matky boží mocí i všech svatých mocí. A najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále a markrabie moravského etc. mocí, páně hajtmanovou, páně komorníkovou, páně sudího i všech panuov a 11562/ 14. Páni soudcé co první den jednati mají. (List XVIII) 19.b Páni soudcé první den, když se k soudu sejdou a posadí, najprv mají vkladové, kteříž se po předešlém soudu ve dcky vepsali, čteni býti. Item. Po přečtení vkladuov ve dcky, soud se zahájiti má a po zahájení soudu póhonové vyhlašováni býti mají. A po vyhlášení póhonuov jeden póhon najprvnější přesouditi. A potom na zajtří hned staré póhony pořád souditi. 15. Soud se takto zahajuje. Tento soud se zahajuje pána Boha všemohúcího mocí, Matky boží mocí i všech svatých mocí. A najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále a markrabě moravského etc. mocí, páně hajtma- novou, páně komorníkovou, páně sudího i všech panuov a z rytířstva mocí. 14. I. Převzalo ZZ. 1545: XXIX a také ZZ. 1604: XXXIIII, které však jej značně rozšířilo. Vzoru se nelze dopátrati, ač jeho existenci není možno vyloučiti (viz pozn. 2.), ale také je možno, že tento článek koncipovala sama komise jako spojovací článek mezi články předchozími a následujícími, které společně tvoří výklad o postupu soudního řízení. Při tom není vyloučeno, že tu formulovala normu podle konkrétního usnesení sněmu v Olomouci 1523. 24. června Že dcky před vyhlášením póhonů čteny býti mají atd. (vyd. Kameníček AC. XI. 342. č. 3.). 2. ZZ. 1545 sjedou. Není ani v tomto případě vyloučeno. že je to vlastně pů- vodní správné čtení, jako tomu bylo už v některých předchozích článcích, ale čtení ZZ. 1535 převzalo i ZZ. 1604. 3. Srov. k tomu Kn. Tov. 44. kap. 67. 15. 1. Převzalo ZZ. 1545: XXX a 1604: XXXV. Formulář byl vzat patrně kromě několika málo změn již ze staré doby. Připomíná se již na příklad 1481. 6. ledna. Olomouc (půh. knihy ve vyd. Kameníčkově v AČ. X. 283. čís. XLVI. 2.). na to v Kn. Tov. 42. kap. 62. a Drn. 32. Srov. také Kn. Drn. předml. L. Tato formule zahajovací se čte na mnoha místech Kn. půh, a bývá někdy jako na př. Kn. půh. olom. sv. 10. ín princ. vepsána v čelo soudních zápisů.
32 Článek 14. a 15. 11535/ (List XXII) 14. 22. h Páni soudcé co první den jednati mají. Páni soudcé první den když se k soudu sejdou2 a posadí, najprv mají vkladové, kteříž se po předešlém soudu ve dcky vepsali, čteni býti. Item. Po přečtení vkladuov ve dcky, soud se zahájiti má a po zahájení soudu póhonové vyhlašováni býti mají. A po vyhlášení póhonuov A potom na zajtří hned staré jeden póhon najprvnější přesouditi. póhony pořád souditi. List XII15. 23. a Soud se takto zahajuje. Tento soud se zahajuje pána Boha všemohúcího mocí, Matky boží mocí i všech svatých mocí. A najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále a markrabie moravského etc. mocí, páně hajtmanovou, páně komorníkovou, páně sudího i všech panuov a 11562/ 14. Páni soudcé co první den jednati mají. (List XVIII) 19.b Páni soudcé první den, když se k soudu sejdou a posadí, najprv mají vkladové, kteříž se po předešlém soudu ve dcky vepsali, čteni býti. Item. Po přečtení vkladuov ve dcky, soud se zahájiti má a po zahájení soudu póhonové vyhlašováni býti mají. A po vyhlášení póhonuov jeden póhon najprvnější přesouditi. A potom na zajtří hned staré póhony pořád souditi. 15. Soud se takto zahajuje. Tento soud se zahajuje pána Boha všemohúcího mocí, Matky boží mocí i všech svatých mocí. A najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, římského, uherského, českého etc. krále a markrabě moravského etc. mocí, páně hajtma- novou, páně komorníkovou, páně sudího i všech panuov a z rytířstva mocí. 14. I. Převzalo ZZ. 1545: XXIX a také ZZ. 1604: XXXIIII, které však jej značně rozšířilo. Vzoru se nelze dopátrati, ač jeho existenci není možno vyloučiti (viz pozn. 2.), ale také je možno, že tento článek koncipovala sama komise jako spojovací článek mezi články předchozími a následujícími, které společně tvoří výklad o postupu soudního řízení. Při tom není vyloučeno, že tu formulovala normu podle konkrétního usnesení sněmu v Olomouci 1523. 24. června Že dcky před vyhlášením póhonů čteny býti mají atd. (vyd. Kameníček AC. XI. 342. č. 3.). 2. ZZ. 1545 sjedou. Není ani v tomto případě vyloučeno. že je to vlastně pů- vodní správné čtení, jako tomu bylo už v některých předchozích článcích, ale čtení ZZ. 1535 převzalo i ZZ. 1604. 3. Srov. k tomu Kn. Tov. 44. kap. 67. 15. 1. Převzalo ZZ. 1545: XXX a 1604: XXXV. Formulář byl vzat patrně kromě několika málo změn již ze staré doby. Připomíná se již na příklad 1481. 6. ledna. Olomouc (půh. knihy ve vyd. Kameníčkově v AČ. X. 283. čís. XLVI. 2.). na to v Kn. Tov. 42. kap. 62. a Drn. 32. Srov. také Kn. Drn. předml. L. Tato formule zahajovací se čte na mnoha místech Kn. půh, a bývá někdy jako na př. Kn. půh. olom. sv. 10. ín princ. vepsána v čelo soudních zápisů.
Strana 33
Článek 15. a 16. 33 z rytířstva2 mocí. Tak aby při tomto právě každý, chudý i bohatý, svobodu 11535/ měl spravedlivost svú vésti v žalobách i v odpovídaní,3 řád a poctivost4 při tom zachovávaje. Pakli by kdo proti tomu učinil, ten tresktán bude podlé provinění svého. 16. Póhonové aby pořádně souzeni byli. (List XNIII) 23. b Póhonové aby pořádně souzeni byli, jakž v registřích stojí,2 a těch aby nevybírali,3 leč by se někoho z cizí země dotýkalo. Než kteráž by osoba ženského pohlaví při soudu co činiti měla, buď panie, vdovy nebo panny, těch póhonové nejprvé souzeny buďte před jinými póhony, aby se při soudu nedržely. A páni soudcé žádnými strannými věcmi při soudu se zaneprázňovati nemají. Tak aby při tomto právě každý, chudý i bohatý, svobodu měl spravedlivost i svou vésti v žalobách i v odpovídaní, řád a poctivost při tom zachovávaje. Pakli by kdo proti tomu učinil, ten trestán bude podlé provinění svého. [ 1562] List XVIII 20. a 16. Póhonové aby pořádně souzeni byli. Póhonové aby pořádně souzeni byli, jakž v registřích stojí, a těch aby nevybírali, leč by se někoho z cizí země dostalo. Než kteráž by osoba ženského pohlaví při soudu co činiti měla, buď paní, vdovy nebo panny, těch póhonové nejprvé souzeny buďte před jinými póhony, aby se při soudu nedržely. A páni soudcé žádnými strannými věcmi při soudu se zanepraždňovati (List XIX) 20. b nemají. 2. a z rytířstva dodalo teprve ZZ. 1535, patrně podle uved. formuláře 1481, kde se čte a z vládyk. 3. v odpořích 1481, Kn. Drn., v odpověděch Kn. Tov. 4. poctivost a řád 1481. Kn. Tov., v poctivosti řád Kn. Drn. 5. Vše před ZZ. kázán. 16. I. Převzato ve zkrácené formě do ZZ. 1545: XXXIIII, protože zatím nastaly změny jak v předpisech v této věci, tak i v uspořádání v ZZ., pokud jde o jeho syste- matiku. Otisk ZZ: 1562 ovšem má toto znění, ale 1604 již nikoliv. Vzorem tohoto článku až na poslední větu A páni — nemají jest usnesení sněmu jihlavského 1531. 31. čer- vence (Pam. I. 102.a., vyd. Kn. Drn. dod. 121. čl. XXVII, ale pod datem 13. listopadu). 2. Srov. k tomu Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 75, zvl. pozn. 1. 3. ZZ. 1535 vypustilo slova než napořád soudili, jak tomu bylo 1531. Čáda: Zemské zřízení moravské.
Článek 15. a 16. 33 z rytířstva2 mocí. Tak aby při tomto právě každý, chudý i bohatý, svobodu 11535/ měl spravedlivost svú vésti v žalobách i v odpovídaní,3 řád a poctivost4 při tom zachovávaje. Pakli by kdo proti tomu učinil, ten tresktán bude podlé provinění svého. 16. Póhonové aby pořádně souzeni byli. (List XNIII) 23. b Póhonové aby pořádně souzeni byli, jakž v registřích stojí,2 a těch aby nevybírali,3 leč by se někoho z cizí země dotýkalo. Než kteráž by osoba ženského pohlaví při soudu co činiti měla, buď panie, vdovy nebo panny, těch póhonové nejprvé souzeny buďte před jinými póhony, aby se při soudu nedržely. A páni soudcé žádnými strannými věcmi při soudu se zaneprázňovati nemají. Tak aby při tomto právě každý, chudý i bohatý, svobodu měl spravedlivost i svou vésti v žalobách i v odpovídaní, řád a poctivost při tom zachovávaje. Pakli by kdo proti tomu učinil, ten trestán bude podlé provinění svého. [ 1562] List XVIII 20. a 16. Póhonové aby pořádně souzeni byli. Póhonové aby pořádně souzeni byli, jakž v registřích stojí, a těch aby nevybírali, leč by se někoho z cizí země dostalo. Než kteráž by osoba ženského pohlaví při soudu co činiti měla, buď paní, vdovy nebo panny, těch póhonové nejprvé souzeny buďte před jinými póhony, aby se při soudu nedržely. A páni soudcé žádnými strannými věcmi při soudu se zanepraždňovati (List XIX) 20. b nemají. 2. a z rytířstva dodalo teprve ZZ. 1535, patrně podle uved. formuláře 1481, kde se čte a z vládyk. 3. v odpořích 1481, Kn. Drn., v odpověděch Kn. Tov. 4. poctivost a řád 1481. Kn. Tov., v poctivosti řád Kn. Drn. 5. Vše před ZZ. kázán. 16. I. Převzato ve zkrácené formě do ZZ. 1545: XXXIIII, protože zatím nastaly změny jak v předpisech v této věci, tak i v uspořádání v ZZ., pokud jde o jeho syste- matiku. Otisk ZZ: 1562 ovšem má toto znění, ale 1604 již nikoliv. Vzorem tohoto článku až na poslední větu A páni — nemají jest usnesení sněmu jihlavského 1531. 31. čer- vence (Pam. I. 102.a., vyd. Kn. Drn. dod. 121. čl. XXVII, ale pod datem 13. listopadu). 2. Srov. k tomu Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 75, zvl. pozn. 1. 3. ZZ. 1535 vypustilo slova než napořád soudili, jak tomu bylo 1531. Čáda: Zemské zřízení moravské.
Strana 34
34 Článek 17. a 18. 11535117. O staném právu. List XXIII 24. a Item. Přihodilo-li by se, že by kto při vysvědčování póhonuov na koho pro nestání právo stané dáti chtěl, nemá jeho dávati, ani od písařuov zapisováno býti, než po vysvědčení všech póhonuov.2 18. Příčiny proti ustání při vysvědčování puohonuov jsú tyto a mají pány schváleny býti, prvé než se soud vzdá.“ Najprvé nemoc a ta má ohražena býti takto: že ten, ktož pro nemoc nestál a odpovídati, jsa pohnán, nemohl, má skrze víry hodné lidi aneb psaním2 nemocného roku prositi a nemoc svú ohlásiti a tu nemoc hodným svědomím má na posudku provésti. Pakli by ještě pro touž 11562/ 17. O staném právu. Item. Přihodilo-li by se, že by kdo při vysvědčování póhonuov na koho pro nestání právo stané dáti chtěl, nemá jeho dávati, ani od písařuov zapisováno býti, než po vysvědčení všech póhonův.! List XIX 18. Příčiny proti ustání při vysvědčování puohonuov jsou tyto a mají 21. a pány schváleny býti, prvé než se soud vzdá. Najprvé nemoc a ta má ohražena býti takto: že ten, kdož pro nemoc nestál a odpovídati, jsa pohnán, nemohl, má skrze víry hodné lidi aneb psaním ne- mocného roku prositi a nemoc svou ohlásiti a tu nemoc hodným svědomím má na posudku provésti. Pakli by ještě pro touž nemoc na posudku státi a té 17. I. Převzalo ZZ. 1545: XXX a 1604: XXXIX. Textace pochází pravděpodobně až od kodifikační komise ZZ. 1535, protože 1520. 6. ledna. Olomouc (vyd. Kameníček, AČ. XI. 324. čís. 15.) se sněm usnesl na změně dosavadních předpisů o stanném právu, neformuloval však svoje usnesení tak, aby jeho znění bylo přímým vzorem pro ZZ., nýbrž toto usnesení bylo jen obsahově základem pro ZZ. 2. 1520 dodávalo ještě i slunečních. 18. I. Převzato ZZ. 1545: XXX a 1604: XL. Základním vzorem pro tento čl. byla Kn. Tov. 53. kap. 82., ale textace ZZ. 1535 byla provedena pod přímým vlivem Kn. Drn. 38. Hlavní a podstatný přínos ZZ. je v přesné stylisaci trojí lhůty pro nestání. Srov. též Kn. Drn. předml. LVIII. 2. aneb psaním dodalo teprve ZZ., pravděpodobně podle prakse, jak o tom svědčí sněmovní usnesení (asi) 1519 (Pam. I. II. a): Naučenie panské panu komorníkovi, jak se na posudku při kladení sum každý zachovati má. Item. Kdož by jaké peníze podlé přísudku panského klásti měl, že ten každý, komuž se ta suma podlé pan- ského nálezu klásti má, osobně tu státi má. Pakli by sám osobně státi nemohl, tehdy aby list pod pečetí svú dal tomu, kohož by na svém místě pro takovú sumu poslal. A kdož by toho neučinil, ten o spravedlnost svú a o tu sumu přijde.
34 Článek 17. a 18. 11535117. O staném právu. List XXIII 24. a Item. Přihodilo-li by se, že by kto při vysvědčování póhonuov na koho pro nestání právo stané dáti chtěl, nemá jeho dávati, ani od písařuov zapisováno býti, než po vysvědčení všech póhonuov.2 18. Příčiny proti ustání při vysvědčování puohonuov jsú tyto a mají pány schváleny býti, prvé než se soud vzdá.“ Najprvé nemoc a ta má ohražena býti takto: že ten, ktož pro nemoc nestál a odpovídati, jsa pohnán, nemohl, má skrze víry hodné lidi aneb psaním2 nemocného roku prositi a nemoc svú ohlásiti a tu nemoc hodným svědomím má na posudku provésti. Pakli by ještě pro touž 11562/ 17. O staném právu. Item. Přihodilo-li by se, že by kdo při vysvědčování póhonuov na koho pro nestání právo stané dáti chtěl, nemá jeho dávati, ani od písařuov zapisováno býti, než po vysvědčení všech póhonův.! List XIX 18. Příčiny proti ustání při vysvědčování puohonuov jsou tyto a mají 21. a pány schváleny býti, prvé než se soud vzdá. Najprvé nemoc a ta má ohražena býti takto: že ten, kdož pro nemoc nestál a odpovídati, jsa pohnán, nemohl, má skrze víry hodné lidi aneb psaním ne- mocného roku prositi a nemoc svou ohlásiti a tu nemoc hodným svědomím má na posudku provésti. Pakli by ještě pro touž nemoc na posudku státi a té 17. I. Převzalo ZZ. 1545: XXX a 1604: XXXIX. Textace pochází pravděpodobně až od kodifikační komise ZZ. 1535, protože 1520. 6. ledna. Olomouc (vyd. Kameníček, AČ. XI. 324. čís. 15.) se sněm usnesl na změně dosavadních předpisů o stanném právu, neformuloval však svoje usnesení tak, aby jeho znění bylo přímým vzorem pro ZZ., nýbrž toto usnesení bylo jen obsahově základem pro ZZ. 2. 1520 dodávalo ještě i slunečních. 18. I. Převzato ZZ. 1545: XXX a 1604: XL. Základním vzorem pro tento čl. byla Kn. Tov. 53. kap. 82., ale textace ZZ. 1535 byla provedena pod přímým vlivem Kn. Drn. 38. Hlavní a podstatný přínos ZZ. je v přesné stylisaci trojí lhůty pro nestání. Srov. též Kn. Drn. předml. LVIII. 2. aneb psaním dodalo teprve ZZ., pravděpodobně podle prakse, jak o tom svědčí sněmovní usnesení (asi) 1519 (Pam. I. II. a): Naučenie panské panu komorníkovi, jak se na posudku při kladení sum každý zachovati má. Item. Kdož by jaké peníze podlé přísudku panského klásti měl, že ten každý, komuž se ta suma podlé pan- ského nálezu klásti má, osobně tu státi má. Pakli by sám osobně státi nemohl, tehdy aby list pod pečetí svú dal tomu, kohož by na svém místě pro takovú sumu poslal. A kdož by toho neučinil, ten o spravedlnost svú a o tu sumu přijde.
Strana 35
Článek 18. a 19. 35 nemoc na posudku státi a [ té nemoci provésti nemohl, má se ve dvú nedělích před úředníky práva menšího postaviti a před nimi nemoc svú provésti. Pakli by vždy i na ten čas nemohl se postaviti, má jemu rok opět do dvú nedělí dán býti a tak i za třetí dvě neděli. A tu již, jakž muož, se postav. Pakli by vždy ještě postaviti se pro nemoc nemohl, tehdy má potom při najprvnějším sněmu státi a když by se postavil a nemoci jeho jemu věřiti nechtěli již zdravému, má nemoc spraviti přísahou.4 Pakli by v tom umřel, jemu to, že nestál, ani dědicóm jeho škoditi nemá, než mohou z toho znovu pohnáni býti. 1535/ (List XXIIII 24.b 19. Přísaha nemocného. List XXIIII 25. a Má zdvihnouti dva prsty proti slunci i dí: „Na tom pánu BohuI při- sahám, že sem nemocen byl, aniž sem se přetvářel, ani které vymyšlené chytrosti v sobě měl, abych Janovi k jeho přem neodpovídal, než pro příčinu nemoci své. Tak mi pán Buoh pomáhaj, Matka boží i všickni svatí. nemoci provésti nemohl, má se ve dvou nedělích před úředníky práva menšího 11562/ Pakli by vždy i na ten čas ne- postaviti a před nimi nemoc svou provésti. mohl se postaviti, má jemu rok opět do dvou nedělí dán býti a tak i za třetí dvě neděli. A tu již, jakž muož, se postav. Pakli by vždy ještě postaviti se pro nemoc nemohl, tehdy má potom při nejprvnějším sněmu státi. A když by se postavil a nemoci jeho jemu věřiti nechtěli již zdravému, má nemoc spraviti přísahou. Pakli by v tom umřel, jemu to, že nestál, ani dědicóm jeho škoditi nemá, než mohou z toho znovu pohnáni býti.1 19. Přísaha nemocného. (List XX) 21.b Má zdvihnouti dva prsty proti slunci i dí: „Na tom pánu Bohu přisahám, že sem nemocen byl, aniž sem se přetvářel, ani které vymyšlené chytrosti v sobě měl, abych Janovi k jeho přem neodpovídal, než pro příčinu nemoci své. Tak mi pán Buoh pomáhej. Matka boží i všickni svatí. 3. a tu — provésti dodalo ZZ. podle Kn. Drn., kdežto Kn. Tov. toho neměla. Kn. Drn. měla tu ještě vsuvku nepřijatou do ZZ. do súdu aneb se ve dvú nedělích postaviti před úředníky po vzdání soudu. 4. Celou tuto část (Pakli by — spraviti přísahou) ZZ. stilisovalo nesporně podle Kn. Tov. i Drn., kde přes shodu obsahovou je formulace odlišná. Zcela nově je přesně určena příslušnost před úředníky menšího práva, což dříve vůbec nebylo. Pro srovnání uvádím znění obou knih se vsuvkami Kn. Drn.: Pakli by ještě v tom času nemohl, má jemu roku nemocného opět prošeno býti za dvě neděli. A když by opět nemohl, až po třetí za dvě neděli. A tu již, jakž muož se postav (shodně s ZZ.!) neb přivez, jakž ví. Pakli by vždy nemohl, ale má úřadníky na svój náklad k sobě spracovati a přivésti a ti jej ohlédajíc, jakž na něm (Drn.: vidí a) uznají mají pány zpraviti. Ale na prvním panském sněmu má konečně státi (Drn.: aneb svú při ztratiti, leč by vždy věc hned nemožná byla, to oznámiti panům soudcím.). 19. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXI a 1604: XL. Vzorem k tomuto čl. byla Kn. Drn. 38 a 39, která však text až na malý doplněk převzala z Kn. Tov. 53. kap. 82. K obsahu viz Kn. Drn. předml. LVIII. 3*)
Článek 18. a 19. 35 nemoc na posudku státi a [ té nemoci provésti nemohl, má se ve dvú nedělích před úředníky práva menšího postaviti a před nimi nemoc svú provésti. Pakli by vždy i na ten čas nemohl se postaviti, má jemu rok opět do dvú nedělí dán býti a tak i za třetí dvě neděli. A tu již, jakž muož, se postav. Pakli by vždy ještě postaviti se pro nemoc nemohl, tehdy má potom při najprvnějším sněmu státi a když by se postavil a nemoci jeho jemu věřiti nechtěli již zdravému, má nemoc spraviti přísahou.4 Pakli by v tom umřel, jemu to, že nestál, ani dědicóm jeho škoditi nemá, než mohou z toho znovu pohnáni býti. 1535/ (List XXIIII 24.b 19. Přísaha nemocného. List XXIIII 25. a Má zdvihnouti dva prsty proti slunci i dí: „Na tom pánu BohuI při- sahám, že sem nemocen byl, aniž sem se přetvářel, ani které vymyšlené chytrosti v sobě měl, abych Janovi k jeho přem neodpovídal, než pro příčinu nemoci své. Tak mi pán Buoh pomáhaj, Matka boží i všickni svatí. nemoci provésti nemohl, má se ve dvou nedělích před úředníky práva menšího 11562/ Pakli by vždy i na ten čas ne- postaviti a před nimi nemoc svou provésti. mohl se postaviti, má jemu rok opět do dvou nedělí dán býti a tak i za třetí dvě neděli. A tu již, jakž muož, se postav. Pakli by vždy ještě postaviti se pro nemoc nemohl, tehdy má potom při nejprvnějším sněmu státi. A když by se postavil a nemoci jeho jemu věřiti nechtěli již zdravému, má nemoc spraviti přísahou. Pakli by v tom umřel, jemu to, že nestál, ani dědicóm jeho škoditi nemá, než mohou z toho znovu pohnáni býti.1 19. Přísaha nemocného. (List XX) 21.b Má zdvihnouti dva prsty proti slunci i dí: „Na tom pánu Bohu přisahám, že sem nemocen byl, aniž sem se přetvářel, ani které vymyšlené chytrosti v sobě měl, abych Janovi k jeho přem neodpovídal, než pro příčinu nemoci své. Tak mi pán Buoh pomáhej. Matka boží i všickni svatí. 3. a tu — provésti dodalo ZZ. podle Kn. Drn., kdežto Kn. Tov. toho neměla. Kn. Drn. měla tu ještě vsuvku nepřijatou do ZZ. do súdu aneb se ve dvú nedělích postaviti před úředníky po vzdání soudu. 4. Celou tuto část (Pakli by — spraviti přísahou) ZZ. stilisovalo nesporně podle Kn. Tov. i Drn., kde přes shodu obsahovou je formulace odlišná. Zcela nově je přesně určena příslušnost před úředníky menšího práva, což dříve vůbec nebylo. Pro srovnání uvádím znění obou knih se vsuvkami Kn. Drn.: Pakli by ještě v tom času nemohl, má jemu roku nemocného opět prošeno býti za dvě neděli. A když by opět nemohl, až po třetí za dvě neděli. A tu již, jakž muož se postav (shodně s ZZ.!) neb přivez, jakž ví. Pakli by vždy nemohl, ale má úřadníky na svój náklad k sobě spracovati a přivésti a ti jej ohlédajíc, jakž na něm (Drn.: vidí a) uznají mají pány zpraviti. Ale na prvním panském sněmu má konečně státi (Drn.: aneb svú při ztratiti, leč by vždy věc hned nemožná byla, to oznámiti panům soudcím.). 19. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXI a 1604: XL. Vzorem k tomuto čl. byla Kn. Drn. 38 a 39, která však text až na malý doplněk převzala z Kn. Tov. 53. kap. 82. K obsahu viz Kn. Drn. předml. LVIII. 3*)
Strana 36
36 Článek 19. [ 1535 (List XXV Druhá příčina nestání. Kto by od koho pohnán byl a v zemi jeho póhon nezastihl a jinde byl, má rok do druhého soudu. A hned z toho prvního soudu2 má od hajtmana a panuov soudcí obeslán býti,3 že jest pohnán, aby stál k druhému právu. A po tom obeslání má státi. Pakli by u kterého pána v obležení neb v jaké válce neb příhodě byl,4 jakož to v boji neb v šermici bývá, ješto by od toho pána se ctí odjeti nemohl, má jemu rok dán býti do třetího práva neb soudu. Pakli by na třetím právě nestál, tehdy již naň přísud a ustané, jako by svévolně nestál, dáti se má.“ 25. b Třetí příčina nestání. Když by pán země, totíž král neb markrabie, jich milost, kde koho v poselství v potřebách svých vypravili aneb pro potřeby své k sobě obeslati ráčili a to panu hajtmanovi a panóm soudcím od jich milosti oznámeno bylo, že jej v poselství posílati aneb pro potřebu svú k sobě obsílati ráčí, tomu rok má dán býti do druhého práva.“ A jestliže by se pro příčiny svrchu položené komu do druhého práva rok dal a póhonové jeho odloženi byli a ta osoba od některých osob některé pře na se vzala a je při předešlých soudech vésti počala a pány, jich milosti, [ 1562] Druhá příčina nestání: Kdo by od koho pohnán byl a v zemi jeho póhon nezastihl a jinde byl, má rok do druhého soudu. A hned z toho prvního soudu má od hajtmana a panuov soudcí obeslán býti, že jest pohnán, aby stál Pakli by u kterého pána v ob- k druhému právu. A po tom obeslání má státi. ležení neb v jaké válce neb příhodě byl, jakož to v boji neb v šermici bejvá, ješto by od toho pána se ctí odjeti nemohl, má jemu rok dán býti do třetího práva neb soudu. Pakli by na třetím právě nestál, tehdy již naň přísud a ustané, jako by svévolně nestál, dáti se má. List XX 22. a Třetí příčina nestání: Když by pán země, totíž král neb markrabě, jich milost, kde koho v poselství v potřebách svých vypravili aneb pro potřeby své k sobě obeslati ráčili a to panu hajtmanovi a panóm soudcím od jich milosti oznámeno bylo, že jej v poselství posílati aneb pro potřebu svou k sobě obsílati ráčí, tomu rok má dán býti do druhého práva. A jestliže by se pro příčiny svrchu položené komu do druhého práva rok dal a póhonové jeho odloženi byli. A ta osoba od některých osob některé pře na se vzala a je při předešlých soudech vésti počala a pány, jich milosti, z hodných 2. sněmu Kn. Tov. i Drn. 3. král. markrabí neb hejtman (Brandl v Kn. Tov. doplnil podle rkpů: ko- morník) a sudí a páni jej obeslati mají Kn. Tov. i Drn. 4. Toto čtení je v Kn. Drn. a v Kn. Tov. vyd. Demuthově 56, kdežto Brandl podle některých rkpů, v jaké válečné příhodě. 5. Kn. Drn. po pozměněném závěru měla ještě dodatek, který však nepřešel do ZZ.: Ale již jest, aby na místě svém poručníky k soudu zdělal, aby půhony přijímali a poháněti mohli, jestli z země ven z dluhu býti chceš, a pakli na krátký čas, to opatř, ať doma půhon přijmou a tobě dodadí jeho. 6. Kn. Tov. i Drn. shodně ukládala povinnost oznamovací přímo králi nebo mar- krabímu. Protože patrně (viz výklad Brandlův v Kn. Tov. 54. kap. 82. pozn. 14.) ne- chtělo ZZ. tuto povinnost králi neb markrabímu ukládati, formulovalo ZZ. třetí příčinu nestání poněkud jinak ve smyslu nového názoru.
36 Článek 19. [ 1535 (List XXV Druhá příčina nestání. Kto by od koho pohnán byl a v zemi jeho póhon nezastihl a jinde byl, má rok do druhého soudu. A hned z toho prvního soudu2 má od hajtmana a panuov soudcí obeslán býti,3 že jest pohnán, aby stál k druhému právu. A po tom obeslání má státi. Pakli by u kterého pána v obležení neb v jaké válce neb příhodě byl,4 jakož to v boji neb v šermici bývá, ješto by od toho pána se ctí odjeti nemohl, má jemu rok dán býti do třetího práva neb soudu. Pakli by na třetím právě nestál, tehdy již naň přísud a ustané, jako by svévolně nestál, dáti se má.“ 25. b Třetí příčina nestání. Když by pán země, totíž král neb markrabie, jich milost, kde koho v poselství v potřebách svých vypravili aneb pro potřeby své k sobě obeslati ráčili a to panu hajtmanovi a panóm soudcím od jich milosti oznámeno bylo, že jej v poselství posílati aneb pro potřebu svú k sobě obsílati ráčí, tomu rok má dán býti do druhého práva.“ A jestliže by se pro příčiny svrchu položené komu do druhého práva rok dal a póhonové jeho odloženi byli a ta osoba od některých osob některé pře na se vzala a je při předešlých soudech vésti počala a pány, jich milosti, [ 1562] Druhá příčina nestání: Kdo by od koho pohnán byl a v zemi jeho póhon nezastihl a jinde byl, má rok do druhého soudu. A hned z toho prvního soudu má od hajtmana a panuov soudcí obeslán býti, že jest pohnán, aby stál Pakli by u kterého pána v ob- k druhému právu. A po tom obeslání má státi. ležení neb v jaké válce neb příhodě byl, jakož to v boji neb v šermici bejvá, ješto by od toho pána se ctí odjeti nemohl, má jemu rok dán býti do třetího práva neb soudu. Pakli by na třetím právě nestál, tehdy již naň přísud a ustané, jako by svévolně nestál, dáti se má. List XX 22. a Třetí příčina nestání: Když by pán země, totíž král neb markrabě, jich milost, kde koho v poselství v potřebách svých vypravili aneb pro potřeby své k sobě obeslati ráčili a to panu hajtmanovi a panóm soudcím od jich milosti oznámeno bylo, že jej v poselství posílati aneb pro potřebu svou k sobě obsílati ráčí, tomu rok má dán býti do druhého práva. A jestliže by se pro příčiny svrchu položené komu do druhého práva rok dal a póhonové jeho odloženi byli. A ta osoba od některých osob některé pře na se vzala a je při předešlých soudech vésti počala a pány, jich milosti, z hodných 2. sněmu Kn. Tov. i Drn. 3. král. markrabí neb hejtman (Brandl v Kn. Tov. doplnil podle rkpů: ko- morník) a sudí a páni jej obeslati mají Kn. Tov. i Drn. 4. Toto čtení je v Kn. Drn. a v Kn. Tov. vyd. Demuthově 56, kdežto Brandl podle některých rkpů, v jaké válečné příhodě. 5. Kn. Drn. po pozměněném závěru měla ještě dodatek, který však nepřešel do ZZ.: Ale již jest, aby na místě svém poručníky k soudu zdělal, aby půhony přijímali a poháněti mohli, jestli z země ven z dluhu býti chceš, a pakli na krátký čas, to opatř, ať doma půhon přijmou a tobě dodadí jeho. 6. Kn. Tov. i Drn. shodně ukládala povinnost oznamovací přímo králi nebo mar- krabímu. Protože patrně (viz výklad Brandlův v Kn. Tov. 54. kap. 82. pozn. 14.) ne- chtělo ZZ. tuto povinnost králi neb markrabímu ukládati, formulovalo ZZ. třetí příčinu nestání poněkud jinak ve smyslu nového názoru.
Strana 37
Článek 19. a 20. 37 z hodných příčin odložena byla, tehdy ty pře tak započaté a odložené těm osobám také do druhého práva odloženy býti mají.“ [ 1535/ List XXV 26. a 20. O poklidu. Poklid se dává při právě od těch, jenž sebe poženou. A když se dva o póhon a při smluví, tehdy přijdúce před úřad a pány, oznámí jim, že jsú se smluvili, a písař dí: „Dajte poklid“. I má písaři každý dáti groš2 a on poklid3 napíše při tom póhonu, o kterýž se smluví.4 A tak ta pře nemuož více zdvihána býti. Ale každý v tom se opatř, aby poklidem se neob- meškával a5 zapsati dal,“ aby potom na časy budúcí zmatkův neměl. Neb mnoho se toho nacházelo a nachází, že bývají poklidové a přátelé po nich zuostalí potom se z toho pohánějí i odpovídají, o poklidech nevědouce. List XXVI) 26. b příčin odložena byla, tehdy ty pře tak započaté a odložené těm osobám také do druhého práva odloženy býti mají.I 20. O poklidu. (List XXI) 22. b Poklid se dává při právě od těch, jenž sebe poženou. A když se dva o póhon a při smluví, tehdy přijdouce před úřad a pány, oznámí jim, že jsou se smluvili, a písař dí: „Dajte poklid. I má písaři každý dáti groš a on ,poklid napíše při tom póhonu, o kterýž se smluví. A tak ta pře nemuož více zdvihána býti. Ale každý v tom se opatř, aby poklidem se neobmeškával a zapsati dal, aby potom na časy budoucí zmatkuov neměl. Neb mnoho se toho nacházelo a nachází, že bývají poklidové a přátelé po nich zuostalí potom se z toho pohánějí i odpovídají, o poklidech nevědouce. 7. Odstavec poslední (A jestliže — odloženy býti mají) je pravděpodobně dodán teprve ZZ. 20. I. Převzalo ZZ. 1545: XL a 1604: XLI. O obsahu srov. Kn. Drn. předml. LV. Vzorem pro tento čl. byla Kn. Tov. 54. kap. 83., jejíž znění bylo zkráceno, kdežto Kn. Drn. 39. v tomto případě se Kn. Tov. nepřidržela, takže se ZZ. 1535 vrátilo k formulaci starší. 2. Není v Kn. Tov. vyd. Demuthově 57. přidalo teprve ZZ. 3. T. j. poznamenal to buď na okraji nebo dříve zapsal do zvláštních knih po- klidných, jak se o nich zmiňovala Kn. Tov. (viz pozn. 5.) a jak tomu bylo za doby Tova- čovského (srov. Brandl, Kn. Drn. předml. LV.). 4. Tak v Kn. Tov. Demuth. vyd., kdežto vyd. Brandlovo smluvili. 5. Kn. Tov. vkládala ještě smlúvu v knihy poklidné, což v době ZZ. 1535 ne- mělo již významu. 6. Kn. Tov. vkládala aneb listy výpovědnými se opatřil, nač myslí i Kn. Drn. anebo listem opatřiti.
Článek 19. a 20. 37 z hodných příčin odložena byla, tehdy ty pře tak započaté a odložené těm osobám také do druhého práva odloženy býti mají.“ [ 1535/ List XXV 26. a 20. O poklidu. Poklid se dává při právě od těch, jenž sebe poženou. A když se dva o póhon a při smluví, tehdy přijdúce před úřad a pány, oznámí jim, že jsú se smluvili, a písař dí: „Dajte poklid“. I má písaři každý dáti groš2 a on poklid3 napíše při tom póhonu, o kterýž se smluví.4 A tak ta pře nemuož více zdvihána býti. Ale každý v tom se opatř, aby poklidem se neob- meškával a5 zapsati dal,“ aby potom na časy budúcí zmatkův neměl. Neb mnoho se toho nacházelo a nachází, že bývají poklidové a přátelé po nich zuostalí potom se z toho pohánějí i odpovídají, o poklidech nevědouce. List XXVI) 26. b příčin odložena byla, tehdy ty pře tak započaté a odložené těm osobám také do druhého práva odloženy býti mají.I 20. O poklidu. (List XXI) 22. b Poklid se dává při právě od těch, jenž sebe poženou. A když se dva o póhon a při smluví, tehdy přijdouce před úřad a pány, oznámí jim, že jsou se smluvili, a písař dí: „Dajte poklid. I má písaři každý dáti groš a on ,poklid napíše při tom póhonu, o kterýž se smluví. A tak ta pře nemuož více zdvihána býti. Ale každý v tom se opatř, aby poklidem se neobmeškával a zapsati dal, aby potom na časy budoucí zmatkuov neměl. Neb mnoho se toho nacházelo a nachází, že bývají poklidové a přátelé po nich zuostalí potom se z toho pohánějí i odpovídají, o poklidech nevědouce. 7. Odstavec poslední (A jestliže — odloženy býti mají) je pravděpodobně dodán teprve ZZ. 20. I. Převzalo ZZ. 1545: XL a 1604: XLI. O obsahu srov. Kn. Drn. předml. LV. Vzorem pro tento čl. byla Kn. Tov. 54. kap. 83., jejíž znění bylo zkráceno, kdežto Kn. Drn. 39. v tomto případě se Kn. Tov. nepřidržela, takže se ZZ. 1535 vrátilo k formulaci starší. 2. Není v Kn. Tov. vyd. Demuthově 57. přidalo teprve ZZ. 3. T. j. poznamenal to buď na okraji nebo dříve zapsal do zvláštních knih po- klidných, jak se o nich zmiňovala Kn. Tov. (viz pozn. 5.) a jak tomu bylo za doby Tova- čovského (srov. Brandl, Kn. Drn. předml. LV.). 4. Tak v Kn. Tov. Demuth. vyd., kdežto vyd. Brandlovo smluvili. 5. Kn. Tov. vkládala ještě smlúvu v knihy poklidné, což v době ZZ. 1535 ne- mělo již významu. 6. Kn. Tov. vkládala aneb listy výpovědnými se opatřil, nač myslí i Kn. Drn. anebo listem opatřiti.
Strana 38
38 Článek 21. 11535/ 21. List XXVI 27. a (List XXVII) 27.b O poručnících v póhonu.“ Při póhoních napřed jest o poručnících zmínka učiněna, že se v pó- honích klade: ,poručníka činím na zisk i na ztrátu“. Ten, ktož požene, muož poručníka jednoho neb dva učiniti a má jim odpovídáno býti jako samému tomu, ktož pohnal. Neb ti poručníci mohú k zisku i k strátě při vésti, stratiti i získati. A ti poručníci trvají do l jeho živnosti a do prožalování póhonu, neb tomu, ktož požene, roku se nemocného neprosí, ani potřebí jest prositi, neb poručníci všecko to v žalobě i ku právu vésti mohou jako on sám. Pakli by on prvé umřel, ti poručníci mohou póhon prožalovati, ale jim se póhonu obrání, poněvadž jistec umřel. Pakli k tomu kterú spraved- livost mají spolkem neb jiným, mohou puohon prožalujíc, pro pamět znovu pohnati. Také2 když by pohnaný postavě se k póhonu s potřeby domuov od soudu odjeti chtěl, chtíc poručníka, který by na místě jeho odpovídal, učiniti, a puovod nechtěl by jemu toho odjetí dopustiti, to mají páni soudcé rozvážiti v póhon nahlédnouce, a poznají-li potřebu pohnaného, mají jemu dopustiti domuov jeti a poručníka zapsati k tomu póhonu. A jakýž nález na poručníka padne, pohnaný povinen bude na posudku tomu dosti učiniti." A jestliže by se trefilo, že by původu poručník pro nemoc aneb z jiných příčin k vedení pře státi nemohl a sám puovod nemohl by té pře při soudu vyčekati, tehdy puovod bude moci sobě jiného poručníka dáti zapsati." /1562/ 21. List XXI 23. a (List NAII 23. b O poručnících v póhonu. Při póhoních napřed jest o poručnících zmínka učiněná, že se v póhoních klade: „Poručníka činím na zisk i na strátu“. Ten, kdož požene, muož poručníka jednoho neb dva učiniti a má jim odpovídáno bejti jako samému tomu, kdož pohnal. Neb ti poručníci mohú k zisku i k strátě při vésti, stratiti i získati. A ti poručníci trvají do jeho živnosti a do prožalování póhonu, neb tomu, kdož požene, roku se nemocného neprosí, ani potřebí jest prositi. Neb poručníci všecko to v žalobě i ku právu vésti mohou jako on sám. Pakli by on prvé umřel, ti poručníci mohou póhon prožalovati, ale jim se póhonu obrání, poněvadž jistec umřel. Pakli k tomu kterou spravedlivost mají spolkem neb jiným, mohou Také když by pohnaný postavě puohon prožalujíc, pro pamět znovu pohnati. se k póhonu s potřeby domuov od soudu odjeti chtěl, chtíc poručníka, který by na místě jeho odpovídal, učiniti, a puovod nechtěl by jemu toho hodjetí do- pustiti, to mají páni soudce rozvážiti v póhon nahlédnouce, a poznají-li potřebu pohnaného, mají jemu dopustiti domuov jeti a poručníka zapsati k tomu póhonu. A jakýž nález na poručníka padne, pohnaný povinen bude na posudku tomu dosti učiniti. A jestliže by se trefilo, že by puovodu poručník pro nemoc aneb z jiných příčin k vedení pře státi nemohl a sám původ nemohl by té pře při soudu vyčekati, tehdy puovod bude moci sobě jiného poručníka dáti zapsati. 21. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXII a 1604: XLI. O obsahu srov. Ruber Ign.,. Streiſzüge durch die Rechtsgeschichte Mährens (1886) I. 2. 25. ns. Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 91. Vzorem tu byla Kn. Tov. 54. kap. 84. až po slova pro pamět znovu pohnati. kdežto Kn. Drn. 31. formulovala to stručněji. Vrátilo se tedy ZZ. jako v čl. 20. k textací starší. 2. Odstavec Také když by pohnaný — učiniti převzat z usnesení sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. a., vyd. Kn. Drn. 121. č. XXI). 3. Odstavec A jestliže—zapsati byl převzat z usnesení sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. a., vyd. Kn. Drn. 121. č. XXIII.).
38 Článek 21. 11535/ 21. List XXVI 27. a (List XXVII) 27.b O poručnících v póhonu.“ Při póhoních napřed jest o poručnících zmínka učiněna, že se v pó- honích klade: ,poručníka činím na zisk i na ztrátu“. Ten, ktož požene, muož poručníka jednoho neb dva učiniti a má jim odpovídáno býti jako samému tomu, ktož pohnal. Neb ti poručníci mohú k zisku i k strátě při vésti, stratiti i získati. A ti poručníci trvají do l jeho živnosti a do prožalování póhonu, neb tomu, ktož požene, roku se nemocného neprosí, ani potřebí jest prositi, neb poručníci všecko to v žalobě i ku právu vésti mohou jako on sám. Pakli by on prvé umřel, ti poručníci mohou póhon prožalovati, ale jim se póhonu obrání, poněvadž jistec umřel. Pakli k tomu kterú spraved- livost mají spolkem neb jiným, mohou puohon prožalujíc, pro pamět znovu pohnati. Také2 když by pohnaný postavě se k póhonu s potřeby domuov od soudu odjeti chtěl, chtíc poručníka, který by na místě jeho odpovídal, učiniti, a puovod nechtěl by jemu toho odjetí dopustiti, to mají páni soudcé rozvážiti v póhon nahlédnouce, a poznají-li potřebu pohnaného, mají jemu dopustiti domuov jeti a poručníka zapsati k tomu póhonu. A jakýž nález na poručníka padne, pohnaný povinen bude na posudku tomu dosti učiniti." A jestliže by se trefilo, že by původu poručník pro nemoc aneb z jiných příčin k vedení pře státi nemohl a sám puovod nemohl by té pře při soudu vyčekati, tehdy puovod bude moci sobě jiného poručníka dáti zapsati." /1562/ 21. List XXI 23. a (List NAII 23. b O poručnících v póhonu. Při póhoních napřed jest o poručnících zmínka učiněná, že se v póhoních klade: „Poručníka činím na zisk i na strátu“. Ten, kdož požene, muož poručníka jednoho neb dva učiniti a má jim odpovídáno bejti jako samému tomu, kdož pohnal. Neb ti poručníci mohú k zisku i k strátě při vésti, stratiti i získati. A ti poručníci trvají do jeho živnosti a do prožalování póhonu, neb tomu, kdož požene, roku se nemocného neprosí, ani potřebí jest prositi. Neb poručníci všecko to v žalobě i ku právu vésti mohou jako on sám. Pakli by on prvé umřel, ti poručníci mohou póhon prožalovati, ale jim se póhonu obrání, poněvadž jistec umřel. Pakli k tomu kterou spravedlivost mají spolkem neb jiným, mohou Také když by pohnaný postavě puohon prožalujíc, pro pamět znovu pohnati. se k póhonu s potřeby domuov od soudu odjeti chtěl, chtíc poručníka, který by na místě jeho odpovídal, učiniti, a puovod nechtěl by jemu toho hodjetí do- pustiti, to mají páni soudce rozvážiti v póhon nahlédnouce, a poznají-li potřebu pohnaného, mají jemu dopustiti domuov jeti a poručníka zapsati k tomu póhonu. A jakýž nález na poručníka padne, pohnaný povinen bude na posudku tomu dosti učiniti. A jestliže by se trefilo, že by puovodu poručník pro nemoc aneb z jiných příčin k vedení pře státi nemohl a sám původ nemohl by té pře při soudu vyčekati, tehdy puovod bude moci sobě jiného poručníka dáti zapsati. 21. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXII a 1604: XLI. O obsahu srov. Ruber Ign.,. Streiſzüge durch die Rechtsgeschichte Mährens (1886) I. 2. 25. ns. Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 91. Vzorem tu byla Kn. Tov. 54. kap. 84. až po slova pro pamět znovu pohnati. kdežto Kn. Drn. 31. formulovala to stručněji. Vrátilo se tedy ZZ. jako v čl. 20. k textací starší. 2. Odstavec Také když by pohnaný — učiniti převzat z usnesení sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. a., vyd. Kn. Drn. 121. č. XXI). 3. Odstavec A jestliže—zapsati byl převzat z usnesení sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. a., vyd. Kn. Drn. 121. č. XXIII.).
Strana 39
Článek 22. a 23. 39 22. Když král neb markrabie při soudu jest. 1 1535/ Tehdy meč královský neb markrabský koncem zhuoru má držán býti a hajtmanů doluov, dokudž král neb markrabie tu jest. A ten, ktož drží královský meč, má v šraňku státi a s hajtmanovým na šraňku seděti k zna- mení popravy a práva obrany, ač by kto co provinil. List XXVII 28. a 23. Do kláštera, kdež zahájený soud jest. A2 do toho okršlku klášterského nemá žádný jiný žádného oruží branného neb braní míti, leč páni soudcé vedlé obyčeje starého. Pakli by se kto tak nezachoval a do okršku klášterského kromě panuov soudcí s jakoužkoli braní všel, ta jemu má vzata a panu hajtmanovi dána býti a pokuty pět kop groší aby dal, prvé než se soud vzdá. A ta pokuta má obrácena býti, kdež se panu hajtmanovi a pánóm soudcím zdáti bude. A téj brani pan hajtman vracovati nemá bez vědomí a povolení panuov soudcí. 22. Když král neb markrabě při soudu jest. 11562/ Tehdy meč královský nebo markrabský koncem zhuoru má držán býti a hajtmanů doluov, dokudž král neb markrabě tu jest. A ten, kdož drží královský meč, má v šraňku státi a s hajtmanovým na šraňku seděti k znamení popravy a práva obrany, ač by kdo co provinil. List XXII 24. a 23. Do kláštera, kdež zahájený soud jest. A do toho okršlku klášterského nemá žádnej jinej žádného oruží branného neb braní míti, leč páni soudcé vedlé obyčeje starého. Pakli by se kdo tak nezachoval a do okršlku klášterského kromě panuov soudcí s jakoužkoli braní všel, l ta jemu má vzata a panu hajtmanovi dána býti a pokuty pět kop groší aby dal, prvé než se soud vzdá. A ta pokuta má obrácena býti, kdež se panu hajtmanovi a panóm soudcím zdáti bude, a téj brani pan hajtman vracovati nemá bez vědomí a povolení panuov soudcí. 22. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXII a 1604: XLII. Vzorem pro tento čl. byla Kn. Tov. 42. kap. 63., od které zase doslovně převzala jej Kn. Drn. 32. Pouze začátek článku se liší, poněvadž Kn. Tov. má O držení meče králova neb hajtmanova. Při tom súdu meč atd. a Kn. Drn. O meči králově a hejtmanově držení. Při tom soudu má meč atd. V obou knihách je tento článek širší než v ZZ. List AXIII) 24. b 23. I. Převzalo ZZ. 1604: XLIII, kdežto ZZ. 1545: XLII nově textovalo jen odstavec I., ostatek pak vypustilo. Tento článek nemá jednotného vzoru a sněmovní komise jej sestavila ze vzorů několika (viz níže). Srov. Brandl. O staročes. řízení soudním (Právník VIII. 1869.) 595. 2. Odstavec první (A do toho okršlku — povolení panuov soudcí) je rozvedení sněmovního usnesení 1524. 11. listopadu. Brno (vyd. Kameníček, AČ. XI. 349. č. 7.) s použitím Kn. Tov. 42. kap. 63. a Drn. 32.
Článek 22. a 23. 39 22. Když král neb markrabie při soudu jest. 1 1535/ Tehdy meč královský neb markrabský koncem zhuoru má držán býti a hajtmanů doluov, dokudž král neb markrabie tu jest. A ten, ktož drží královský meč, má v šraňku státi a s hajtmanovým na šraňku seděti k zna- mení popravy a práva obrany, ač by kto co provinil. List XXVII 28. a 23. Do kláštera, kdež zahájený soud jest. A2 do toho okršlku klášterského nemá žádný jiný žádného oruží branného neb braní míti, leč páni soudcé vedlé obyčeje starého. Pakli by se kto tak nezachoval a do okršku klášterského kromě panuov soudcí s jakoužkoli braní všel, ta jemu má vzata a panu hajtmanovi dána býti a pokuty pět kop groší aby dal, prvé než se soud vzdá. A ta pokuta má obrácena býti, kdež se panu hajtmanovi a pánóm soudcím zdáti bude. A téj brani pan hajtman vracovati nemá bez vědomí a povolení panuov soudcí. 22. Když král neb markrabě při soudu jest. 11562/ Tehdy meč královský nebo markrabský koncem zhuoru má držán býti a hajtmanů doluov, dokudž král neb markrabě tu jest. A ten, kdož drží královský meč, má v šraňku státi a s hajtmanovým na šraňku seděti k znamení popravy a práva obrany, ač by kdo co provinil. List XXII 24. a 23. Do kláštera, kdež zahájený soud jest. A do toho okršlku klášterského nemá žádnej jinej žádného oruží branného neb braní míti, leč páni soudcé vedlé obyčeje starého. Pakli by se kdo tak nezachoval a do okršlku klášterského kromě panuov soudcí s jakoužkoli braní všel, l ta jemu má vzata a panu hajtmanovi dána býti a pokuty pět kop groší aby dal, prvé než se soud vzdá. A ta pokuta má obrácena býti, kdež se panu hajtmanovi a panóm soudcím zdáti bude, a téj brani pan hajtman vracovati nemá bez vědomí a povolení panuov soudcí. 22. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXII a 1604: XLII. Vzorem pro tento čl. byla Kn. Tov. 42. kap. 63., od které zase doslovně převzala jej Kn. Drn. 32. Pouze začátek článku se liší, poněvadž Kn. Tov. má O držení meče králova neb hajtmanova. Při tom súdu meč atd. a Kn. Drn. O meči králově a hejtmanově držení. Při tom soudu má meč atd. V obou knihách je tento článek širší než v ZZ. List AXIII) 24. b 23. I. Převzalo ZZ. 1604: XLIII, kdežto ZZ. 1545: XLII nově textovalo jen odstavec I., ostatek pak vypustilo. Tento článek nemá jednotného vzoru a sněmovní komise jej sestavila ze vzorů několika (viz níže). Srov. Brandl. O staročes. řízení soudním (Právník VIII. 1869.) 595. 2. Odstavec první (A do toho okršlku — povolení panuov soudcí) je rozvedení sněmovního usnesení 1524. 11. listopadu. Brno (vyd. Kameníček, AČ. XI. 349. č. 7.) s použitím Kn. Tov. 42. kap. 63. a Drn. 32.
Strana 40
40 Článek 23. a 24. 1535] (List XXVIII) 28. b List XXVIII 29. a A3 když by král, jeho milost, aneb markrabie při soudu nebyl, pan hajtman má na té stolici seděti a na jeho milosti místě býti a meč svuoj koncem zhuoru kázati4 držeti a na šraňku má s ním sedíno býti a nemá se na rameni držeti, než na ruce na lokti. A ta stolice tak dlouho tu státi má a na ní hajtman seděti, dokudž král anebo markrabie v tom miestě jest a soud se drží. Pakli by jeho milost z toho miesta vyjeti ráčil, má stolice preč odnešena býti a pan hajtman na svém místě zároveň s jinými pány soudcí seděti až do soudu vzdání a místo své a starších panuov koberci poctivě ostříti. A5 když se již právo zahájí a páni soudcé se posadí jsou-li kteříž páni neb z rytířstva, ješto by do soudu znovu vzati býti měli a prvé k soudu přísahy nečinili, mají všickni páni i z rytířstva zhuoru vstáti. A ti páni neb z rytířstva, kteříž by měli do soudu přisazeni býti, mají do šraňku ku pánóm vstoupiti a prostovlasí dva prsty zdvihnúti a přísahu po písaři zemském říkati. Ale ti páni neb z rytířstva, kteříž prvé v soudu sedali a ku právu přisahali po druhé pro zlehčení přísahy nemají znovu přísahy činiti. 24. Přísaha k soudu. 1 1562/ List XXIII 25. a „Slibuji a přisahám pánu Bohu, Matce boží i všem svatým a nej- jasnějšímu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, A když by král, jeho milost, aneb markrabě při soudu nebyl, pan hajtman má na té stolici seděti a na jeho milosti místě býti a meč svuoj koncem zhuoru kázati držeti a na šraňku má s ním sedíno býti a nemá se na rameni držeti, než na ruce na lokti. A ta stolice tak dlouho tu státi má a na ní hajtman seděti, dokudž král anebo markrabě v tom městě jest a soud se drží. Pakli by jeho milost z toho města vyjeti ráčil, má stolice preč odnešena býti a pan hajtman na svém místě zároveň s jinými pány soudci seděti až do soudu vzdání a místo své a starších panuov koberci poctivě ostříti. A když se již právo zahájí a páni soudcé se posadí, jsou-li kteří páni neb z rytířstva, ješto by do soudu znovu vzati býti měli a prvé k soudu přísahy nečinili, mají všickni páni i z ry- tířstva zhuoru vstáti. A ti páni neb z rytířstva, kteříž by měli do soudu při- sazeni býti, mají do šraňku ku pánóm vstoupiti a prostovlasí dva prsty zdvih- nouti a přísahu po písaři zemském říkati. Ale ti páni neb z rytířstva, kteříž prvé v soudu sedali a ku právu přisáhali, po druhé pro zlehčení přísahy nemají znovu přísahy činiti. 24. Přísaha k soudu. „Slibuji a přisáhám pánu Bohu, Matce boží i všem svatým a najjasnějšímu 3. Část A když by král — koberci ostříci navazuje přímo na text Kn. Drn. 32, která tu následovala Kn. Tov. 43. kap. 63. 4. Není v deskovém rkpe Kn. Tov., proto ani ne ve vyd. Demuthově 46. a rovněž i v Kn. Drn. 32. Brandl ve vyd. Kn. Tov. doplnil toto slůvko podle ZZ. 5. Část A když se již právo — přísahy činiti převzata z Kn. Tov. 43. kap. 64, kdežto Kn. Drn. 33 formulovala věc samostatně. 24. Poznámky viz na příští straně 41.
40 Článek 23. a 24. 1535] (List XXVIII) 28. b List XXVIII 29. a A3 když by král, jeho milost, aneb markrabie při soudu nebyl, pan hajtman má na té stolici seděti a na jeho milosti místě býti a meč svuoj koncem zhuoru kázati4 držeti a na šraňku má s ním sedíno býti a nemá se na rameni držeti, než na ruce na lokti. A ta stolice tak dlouho tu státi má a na ní hajtman seděti, dokudž král anebo markrabie v tom miestě jest a soud se drží. Pakli by jeho milost z toho miesta vyjeti ráčil, má stolice preč odnešena býti a pan hajtman na svém místě zároveň s jinými pány soudcí seděti až do soudu vzdání a místo své a starších panuov koberci poctivě ostříti. A5 když se již právo zahájí a páni soudcé se posadí jsou-li kteříž páni neb z rytířstva, ješto by do soudu znovu vzati býti měli a prvé k soudu přísahy nečinili, mají všickni páni i z rytířstva zhuoru vstáti. A ti páni neb z rytířstva, kteříž by měli do soudu přisazeni býti, mají do šraňku ku pánóm vstoupiti a prostovlasí dva prsty zdvihnúti a přísahu po písaři zemském říkati. Ale ti páni neb z rytířstva, kteříž prvé v soudu sedali a ku právu přisahali po druhé pro zlehčení přísahy nemají znovu přísahy činiti. 24. Přísaha k soudu. 1 1562/ List XXIII 25. a „Slibuji a přisahám pánu Bohu, Matce boží i všem svatým a nej- jasnějšímu knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, A když by král, jeho milost, aneb markrabě při soudu nebyl, pan hajtman má na té stolici seděti a na jeho milosti místě býti a meč svuoj koncem zhuoru kázati držeti a na šraňku má s ním sedíno býti a nemá se na rameni držeti, než na ruce na lokti. A ta stolice tak dlouho tu státi má a na ní hajtman seděti, dokudž král anebo markrabě v tom městě jest a soud se drží. Pakli by jeho milost z toho města vyjeti ráčil, má stolice preč odnešena býti a pan hajtman na svém místě zároveň s jinými pány soudci seděti až do soudu vzdání a místo své a starších panuov koberci poctivě ostříti. A když se již právo zahájí a páni soudcé se posadí, jsou-li kteří páni neb z rytířstva, ješto by do soudu znovu vzati býti měli a prvé k soudu přísahy nečinili, mají všickni páni i z ry- tířstva zhuoru vstáti. A ti páni neb z rytířstva, kteříž by měli do soudu při- sazeni býti, mají do šraňku ku pánóm vstoupiti a prostovlasí dva prsty zdvih- nouti a přísahu po písaři zemském říkati. Ale ti páni neb z rytířstva, kteříž prvé v soudu sedali a ku právu přisáhali, po druhé pro zlehčení přísahy nemají znovu přísahy činiti. 24. Přísaha k soudu. „Slibuji a přisáhám pánu Bohu, Matce boží i všem svatým a najjasnějšímu 3. Část A když by král — koberci ostříci navazuje přímo na text Kn. Drn. 32, která tu následovala Kn. Tov. 43. kap. 63. 4. Není v deskovém rkpe Kn. Tov., proto ani ne ve vyd. Demuthově 46. a rovněž i v Kn. Drn. 32. Brandl ve vyd. Kn. Tov. doplnil toto slůvko podle ZZ. 5. Část A když se již právo — přísahy činiti převzata z Kn. Tov. 43. kap. 64, kdežto Kn. Drn. 33 formulovala věc samostatně. 24. Poznámky viz na příští straně 41.
Strana 41
Článek 24. a 25. 41 českému etc. králi a markrabí moravskému etc., že chci a mám v soudu 1535/ a právě zemském chudému i bohatému, duchovnímu i světskému, což najdál rozum můj snésti muož, nehledíc na přízeň ani na nepřízeň, ani na které dary, soud spravedlivý činiti, pravdu velebiti a křivdu tupiti. Tak mi pán Bůh pomáhaj, Matka boží, všickni svatí.“ List XXIX) 29.b 25. O místa při soudu neb obecných sněmích, kde kteří stavové státi neb seděti mají.“ Při scházení do kláštera při soudu neb obecních sněmích, takto se zachovávati má: Stav panský místo své míti mají po pravé straně a páni rytířstvo po levé straně. A páni preláti za pány po též pravé straně l a páni města po levé straně za pány rytířstvem a jedni druhým nemají se v jich místa tříti. Služebníci panští nemají se do těch míst mezi pány a stavy míšeti a na ně se tisknúti. List XXIX 30. “ knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému letc. králi a markrabí moravskému etc., že chci a mám v soudu a právě zemském chudému i bohatému, duchovnímu i světskému, což najdál rozum muoj snésti muož, ne- hledíc na přízeň ani na nepřízeň, ani na které dary, soud spravedlivý činiti, pravdu velebiti a křivdu tupiti. Tak mi pán Buoh pomáhaj. Matka boží, všickni svatí. V15621 (List XXIIII) 25. b 25. O místa při soudu neb obecných sněmích, kde kteří stavové státi neb seděti mají. Při scházení do kláštera při soudu neb obecních sněmích, takto se zacho- vávati má. Stav panský místo své míti mají po pravé straně a páni ry-List XXIIII 26. a tířstvo po levé straně. A páni preláti za pány po též pravé straně a páni města po levé straně za pány rytířstvem. A jedni druhým nemají se v jich místa tříti. Služebníci panští nemají se do těch míst mezi pány a stavy míšeti a na ně se tisknouti. 24. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXIII a 1604: XXXVI. V plurální formě se čte na mnoha místech. Z nich sluší uvésti zejména knihy půhonné: k 1464. 13. ledna. Olomouc (vyd. Brandl. L. C. IV. 2. 330—1). k 1464. 23. února. Brno (vyd. tamtéž IV. I. 76). dále 1481. 6. ledna (vyd. Kameníček AČ. X. 283. č. XLVI. I), vždy shodně. Ve všech těchto formulářích přísah je však vynecháno ke konci věrování „Matka boží, jak stejně i pokud jde o plurální formu, tak i tuto výpustku uvedl formulář Kn. Tov. 43. kap. 64. a Drn. 32. a 33. O vynechání věrování Matka boží zvláště od evangelíků srov. pozn. 9. vyd. Brandlova Kn. Tov. 43. kap. 64. 25. I. Převzato do ZZ. 1545: XLI a 1604: XLIII. Není tu přímého vztahu ani ke Kn. Drn. a Tov., ani k jiným pramenům, zvláště sněmovním usnesením. Kn. Tov. a Drn. neměla přesného ustanovení o místech na sněmu a proto asi kodifikační komise snažila se to doplniti a napraviti.
Článek 24. a 25. 41 českému etc. králi a markrabí moravskému etc., že chci a mám v soudu 1535/ a právě zemském chudému i bohatému, duchovnímu i světskému, což najdál rozum můj snésti muož, nehledíc na přízeň ani na nepřízeň, ani na které dary, soud spravedlivý činiti, pravdu velebiti a křivdu tupiti. Tak mi pán Bůh pomáhaj, Matka boží, všickni svatí.“ List XXIX) 29.b 25. O místa při soudu neb obecných sněmích, kde kteří stavové státi neb seděti mají.“ Při scházení do kláštera při soudu neb obecních sněmích, takto se zachovávati má: Stav panský místo své míti mají po pravé straně a páni rytířstvo po levé straně. A páni preláti za pány po též pravé straně l a páni města po levé straně za pány rytířstvem a jedni druhým nemají se v jich místa tříti. Služebníci panští nemají se do těch míst mezi pány a stavy míšeti a na ně se tisknúti. List XXIX 30. “ knížeti a pánu, panu Ferdinandovi, římskému, uherskému, českému letc. králi a markrabí moravskému etc., že chci a mám v soudu a právě zemském chudému i bohatému, duchovnímu i světskému, což najdál rozum muoj snésti muož, ne- hledíc na přízeň ani na nepřízeň, ani na které dary, soud spravedlivý činiti, pravdu velebiti a křivdu tupiti. Tak mi pán Buoh pomáhaj. Matka boží, všickni svatí. V15621 (List XXIIII) 25. b 25. O místa při soudu neb obecných sněmích, kde kteří stavové státi neb seděti mají. Při scházení do kláštera při soudu neb obecních sněmích, takto se zacho- vávati má. Stav panský místo své míti mají po pravé straně a páni ry-List XXIIII 26. a tířstvo po levé straně. A páni preláti za pány po též pravé straně a páni města po levé straně za pány rytířstvem. A jedni druhým nemají se v jich místa tříti. Služebníci panští nemají se do těch míst mezi pány a stavy míšeti a na ně se tisknouti. 24. I. Převzalo ZZ. 1545: XXXIII a 1604: XXXVI. V plurální formě se čte na mnoha místech. Z nich sluší uvésti zejména knihy půhonné: k 1464. 13. ledna. Olomouc (vyd. Brandl. L. C. IV. 2. 330—1). k 1464. 23. února. Brno (vyd. tamtéž IV. I. 76). dále 1481. 6. ledna (vyd. Kameníček AČ. X. 283. č. XLVI. I), vždy shodně. Ve všech těchto formulářích přísah je však vynecháno ke konci věrování „Matka boží, jak stejně i pokud jde o plurální formu, tak i tuto výpustku uvedl formulář Kn. Tov. 43. kap. 64. a Drn. 32. a 33. O vynechání věrování Matka boží zvláště od evangelíků srov. pozn. 9. vyd. Brandlova Kn. Tov. 43. kap. 64. 25. I. Převzato do ZZ. 1545: XLI a 1604: XLIII. Není tu přímého vztahu ani ke Kn. Drn. a Tov., ani k jiným pramenům, zvláště sněmovním usnesením. Kn. Tov. a Drn. neměla přesného ustanovení o místech na sněmu a proto asi kodifikační komise snažila se to doplniti a napraviti.
Strana 42
42 Článek 26. a 27. 11535/ 26. Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný tam vstupovati nemá. (List NXX) 30. b Všickni, kteří se při tom soudu souditi mají, buď páni, rytířstvo aneb z jiných stavuov, buď obyvatelé tohoto markrabství neb hosté, mají v šraňku k tomu připravenému státi a pře své vésti. A2 do toho [ šraňku nemá žádný s nimi vstupovati, kteří se nesoudí aneb s stranami na roku nestojí. Pakli by kto nesoudě se, ani na roku nestoje, do toho šranku vstúpil, a těm, ktož se soudí a na roku stojí, místo zaměstnával, takový každý dáti má XV groší českých a ty peníze obráceny buďte tu, kdež páni soudcé potřebu poznati ráčí. 27. Když se póhon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a póhonu bráněno.“ List XXX 31. a Po prožalování póhonu pohnaný má prositi za právo a pan sudí má odpověděti: „Právo přeje.2 Tu pohnaný muož to opáčiti, z čeho se pohání, 11562/ 26. Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný tam vstupovati nemá. Všickni, kteří se při tom soudu souditi mají, buď páni, rytířstvo aneb z ji- (List XXK) ných stavuov, buď obyvatelé i tohoto markrabství neb hosté, mají v šraňku 26. b k tomu připravenému státi a pře své vésti. A do toho šraňku nemá žádný s nimi vstupovati, kteří se nesoudí aneb s stranami na roku nestojí. Pakli by kdo nesoudě se, ani na roku nestoje, do toho šranku vstoupil, a těm, kdož se soudí a na roku stojí, místo zaměstknával, takový každý dáti má XV groší českých a ty peníze obráceny buďte tu, kdež páni soudcé potřebu poznati ráčí. 27. Když se póhon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a póhonu bráněno. List XXV 27. a Po prožalování póhonu pohnaný má prositi za právo. A pan sudí má odpověděti: „Právo přeje.“ Tu pohnaný můž to opáčiti, z čeho se pohání. A ne 26. I. Převzato do ZZ. 1545: XLI (s nepatrnou změnou) a do 1604: XLIIII. Čl. je obratnou kompilací kodifikační komise, která jej v první polovině sestavila podle Kn. Tov. 50. kap. 78 a Kn. Drn. 34. (čl. Kterak v súdě a při súdě kto se míti má), v druhé pak podle usnesení sněmovního z 1531 (viz pozn. 2.). 2. Usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. b., vyd. Kn. Drn. 119. čl. IX.) mělo znění na svém začátku jiné, které bylo patrně změněno v novou textaci, aby bylo navázáno na ustanovení první části. Usnesení znělo: Item. Do šraňkuov aby žádný nevstupoval, kterýž se nesoudí aneb na roku nestojí. Pakli by atd. až do konce shodně se ZZ. 1535. Srov. ze starších norem z t. zv. Zřízení při soudě zemském asi z 1492—1517 v Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 97. a. (vyd. Kameníček, Sněmy II. 567. čís. 9): Item. Přes šraňk aby žádný nemluvil, než jestli komu co potřeba, z šraňku vystúpí. 27. Poznámky viz na příští straně 43.
42 Článek 26. a 27. 11535/ 26. Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný tam vstupovati nemá. (List NXX) 30. b Všickni, kteří se při tom soudu souditi mají, buď páni, rytířstvo aneb z jiných stavuov, buď obyvatelé tohoto markrabství neb hosté, mají v šraňku k tomu připravenému státi a pře své vésti. A2 do toho [ šraňku nemá žádný s nimi vstupovati, kteří se nesoudí aneb s stranami na roku nestojí. Pakli by kto nesoudě se, ani na roku nestoje, do toho šranku vstúpil, a těm, ktož se soudí a na roku stojí, místo zaměstnával, takový každý dáti má XV groší českých a ty peníze obráceny buďte tu, kdež páni soudcé potřebu poznati ráčí. 27. Když se póhon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a póhonu bráněno.“ List XXX 31. a Po prožalování póhonu pohnaný má prositi za právo a pan sudí má odpověděti: „Právo přeje.2 Tu pohnaný muož to opáčiti, z čeho se pohání, 11562/ 26. Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný tam vstupovati nemá. Všickni, kteří se při tom soudu souditi mají, buď páni, rytířstvo aneb z ji- (List XXK) ných stavuov, buď obyvatelé i tohoto markrabství neb hosté, mají v šraňku 26. b k tomu připravenému státi a pře své vésti. A do toho šraňku nemá žádný s nimi vstupovati, kteří se nesoudí aneb s stranami na roku nestojí. Pakli by kdo nesoudě se, ani na roku nestoje, do toho šranku vstoupil, a těm, kdož se soudí a na roku stojí, místo zaměstknával, takový každý dáti má XV groší českých a ty peníze obráceny buďte tu, kdež páni soudcé potřebu poznati ráčí. 27. Když se póhon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a póhonu bráněno. List XXV 27. a Po prožalování póhonu pohnaný má prositi za právo. A pan sudí má odpověděti: „Právo přeje.“ Tu pohnaný můž to opáčiti, z čeho se pohání. A ne 26. I. Převzato do ZZ. 1545: XLI (s nepatrnou změnou) a do 1604: XLIIII. Čl. je obratnou kompilací kodifikační komise, která jej v první polovině sestavila podle Kn. Tov. 50. kap. 78 a Kn. Drn. 34. (čl. Kterak v súdě a při súdě kto se míti má), v druhé pak podle usnesení sněmovního z 1531 (viz pozn. 2.). 2. Usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. b., vyd. Kn. Drn. 119. čl. IX.) mělo znění na svém začátku jiné, které bylo patrně změněno v novou textaci, aby bylo navázáno na ustanovení první části. Usnesení znělo: Item. Do šraňkuov aby žádný nevstupoval, kterýž se nesoudí aneb na roku nestojí. Pakli by atd. až do konce shodně se ZZ. 1535. Srov. ze starších norem z t. zv. Zřízení při soudě zemském asi z 1492—1517 v Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 97. a. (vyd. Kameníček, Sněmy II. 567. čís. 9): Item. Přes šraňk aby žádný nemluvil, než jestli komu co potřeba, z šraňku vystúpí. 27. Poznámky viz na příští straně 43.
Strana 43
Článek 27. 43 a nezdá-li se jemu k tomu póhonu odpovídati, má příčinu oznámiti a pana 15351 sudího prositi, aby ráčil na pány podati, má-li tomu póhonu odpovídati, a to můž učiniti až do třetice a vždy příčinu jinú, proč se mu nezdá od- povídati, oznámiti. A po provedení pře pan komorník má ku panu hajt- manovi promluviti a jeho se dotázati, které pány a z rytířstva má kázati k potazu svolati. Pan hajtman dí: tyto a tyto. Tu pan komorník dí ku panu sudímu: „Svolajte tyto pány a z rytířstva.3 Pan sudí jmenuje ty pány a z rytířstva. A z těch panuov starší vstana s poctivostí má řéci: „Páni račte se sstúpiti a potaz vzíti.“ A když se páni sstoupí, tu pan sudí má připomenúti pohnaného při a žalobu i odpor druhé strany a podati na jednoho pána neb z rytířstva, na kterého se jemu zdá, aby se přimlúval a potom na jiné pány a z rytířstva. Však ne tak pořád, jakž v potazu sedí neb stojí, než na jednu i na druhou stranu. A když všickni páni a z rytířstva domluví, potom na pana hajtmana a na pana komorníka a sám najposléz přimlúvati se má. A tak spolu v potazu se srovnajíc, jestli obrana slušná, píší nález, že tomu póhonu odpovídati nemá. Pakli obrana slušná není, páni soudcé zase se posaditi mají a pan sudí pohnanému řéci má: Odpovídaj.4 List XXXI 31.b zdá-li se jemu k tomu póhonu odpovídati, má příčinu oznámiti a pana sudího 11562/ prositi, aby ráčil na pány podati, má-li tomu póhonu odpovídati. A to muož učiniti až do třetice a vždy příčinu jinou, proč se mu nezdá odpovídati, oznámiti. A po provedení pře pan komorník má ku panu hajtmanovi promluviti a jeho se dotázati, které pány a z rytířstva má kázati k potazu svolati. Pan hajtman dí: „Tyto a tyto.' Tu pan komorník dí ku panu sudímu: „Svolajte tyto pány Pan sudí jmenuje ty pány a z rytířstva. A z těch panuov starší a z rytířstva.“ vstana s poctivostí má řéci: „Páni račte se sstoupiti a potaz vzíti.“ A když se páni sstoupí, tu pan sudí má připomenouti pohnaného při a žalobu i odpor druhé strany a podati na jednoho pána neb z rytířstva, na kterého se jemu zdá, aby se při- mlúval. A potom na jiné pány a z rytířstva. Však ne tak pořád, jakž v po- tazu sedí neb stojí, než na jednu i na druhou stranu. A když všickni páni a z rytířstva domluví, I potom na pana hajtmana a na pana komorníka a sám najposléz přimlouvati se má. A tak spolu v potazu se srovnajíc, jestli obrana slušná, píší nález, že tomu póhonu odpovídati nemá. Pakli obrana slušná není, páni soudcé zase se posaditi mají a pan sudí pohnanému řéci má: Odpovídaj . List XXVI) 27. b 27. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIII a 1604: XLIIII. Pokud jde o vzory a předlohy k tomuto čl., nelze se jich přímo dohledati. Protože jde o kapitolu vhodně spojující články předcházející s následujícími, je možno některé obdoby nalézti v Kn. Tov. 46. kap. 71. (Žaloba takto se vésti má) a shodné s ní Kn. Drn. 33. a kromě toho i v Kn. Tov. 46. kap. 72. (O pomluvách prošení před právem) a rovněž Kn. Drn. 35, kde však je podáno znění užší. Na obou místech se setkáváme se shodnými formulemi, ale celek čl. ZZ. 1535 svědčí, že patrně komise si tu počínala zcela samostatně. Význam tohoto čl. záleží hlavně v tom, že nám zachovává přesná ustanovení, jakým způsobem se měl díti proces v tomto stadiu, které doznalo nové úpravy zrušením pomluv r. 1495 (viz Brandl vyd. Kn. Tov. 46. kap. 72. pozn. 5.). Právě proto se zdá, že Ct. Drnovský převzal vlastně již ustanovení obsoletní a z toho důvodu také své výklady proti Kn. Tov. podstatně obmezil, ale správný výklad a ustanovení přineslo teprve ZZ. 1535. V následujících poznámkách se uvádějí jen odkazy na shodné neb obdobné formule. 2. Kn. Tov. 46. kap. 71., Drn. 33. 3. Kn. Tov. 48. kap. 72. 4. Kn. Tov. 45. kap. 72., Drn. 35.
Článek 27. 43 a nezdá-li se jemu k tomu póhonu odpovídati, má příčinu oznámiti a pana 15351 sudího prositi, aby ráčil na pány podati, má-li tomu póhonu odpovídati, a to můž učiniti až do třetice a vždy příčinu jinú, proč se mu nezdá od- povídati, oznámiti. A po provedení pře pan komorník má ku panu hajt- manovi promluviti a jeho se dotázati, které pány a z rytířstva má kázati k potazu svolati. Pan hajtman dí: tyto a tyto. Tu pan komorník dí ku panu sudímu: „Svolajte tyto pány a z rytířstva.3 Pan sudí jmenuje ty pány a z rytířstva. A z těch panuov starší vstana s poctivostí má řéci: „Páni račte se sstúpiti a potaz vzíti.“ A když se páni sstoupí, tu pan sudí má připomenúti pohnaného při a žalobu i odpor druhé strany a podati na jednoho pána neb z rytířstva, na kterého se jemu zdá, aby se přimlúval a potom na jiné pány a z rytířstva. Však ne tak pořád, jakž v potazu sedí neb stojí, než na jednu i na druhou stranu. A když všickni páni a z rytířstva domluví, potom na pana hajtmana a na pana komorníka a sám najposléz přimlúvati se má. A tak spolu v potazu se srovnajíc, jestli obrana slušná, píší nález, že tomu póhonu odpovídati nemá. Pakli obrana slušná není, páni soudcé zase se posaditi mají a pan sudí pohnanému řéci má: Odpovídaj.4 List XXXI 31.b zdá-li se jemu k tomu póhonu odpovídati, má příčinu oznámiti a pana sudího 11562/ prositi, aby ráčil na pány podati, má-li tomu póhonu odpovídati. A to muož učiniti až do třetice a vždy příčinu jinou, proč se mu nezdá odpovídati, oznámiti. A po provedení pře pan komorník má ku panu hajtmanovi promluviti a jeho se dotázati, které pány a z rytířstva má kázati k potazu svolati. Pan hajtman dí: „Tyto a tyto.' Tu pan komorník dí ku panu sudímu: „Svolajte tyto pány Pan sudí jmenuje ty pány a z rytířstva. A z těch panuov starší a z rytířstva.“ vstana s poctivostí má řéci: „Páni račte se sstoupiti a potaz vzíti.“ A když se páni sstoupí, tu pan sudí má připomenouti pohnaného při a žalobu i odpor druhé strany a podati na jednoho pána neb z rytířstva, na kterého se jemu zdá, aby se při- mlúval. A potom na jiné pány a z rytířstva. Však ne tak pořád, jakž v po- tazu sedí neb stojí, než na jednu i na druhou stranu. A když všickni páni a z rytířstva domluví, I potom na pana hajtmana a na pana komorníka a sám najposléz přimlouvati se má. A tak spolu v potazu se srovnajíc, jestli obrana slušná, píší nález, že tomu póhonu odpovídati nemá. Pakli obrana slušná není, páni soudcé zase se posaditi mají a pan sudí pohnanému řéci má: Odpovídaj . List XXVI) 27. b 27. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIII a 1604: XLIIII. Pokud jde o vzory a předlohy k tomuto čl., nelze se jich přímo dohledati. Protože jde o kapitolu vhodně spojující články předcházející s následujícími, je možno některé obdoby nalézti v Kn. Tov. 46. kap. 71. (Žaloba takto se vésti má) a shodné s ní Kn. Drn. 33. a kromě toho i v Kn. Tov. 46. kap. 72. (O pomluvách prošení před právem) a rovněž Kn. Drn. 35, kde však je podáno znění užší. Na obou místech se setkáváme se shodnými formulemi, ale celek čl. ZZ. 1535 svědčí, že patrně komise si tu počínala zcela samostatně. Význam tohoto čl. záleží hlavně v tom, že nám zachovává přesná ustanovení, jakým způsobem se měl díti proces v tomto stadiu, které doznalo nové úpravy zrušením pomluv r. 1495 (viz Brandl vyd. Kn. Tov. 46. kap. 72. pozn. 5.). Právě proto se zdá, že Ct. Drnovský převzal vlastně již ustanovení obsoletní a z toho důvodu také své výklady proti Kn. Tov. podstatně obmezil, ale správný výklad a ustanovení přineslo teprve ZZ. 1535. V následujících poznámkách se uvádějí jen odkazy na shodné neb obdobné formule. 2. Kn. Tov. 46. kap. 71., Drn. 33. 3. Kn. Tov. 48. kap. 72. 4. Kn. Tov. 45. kap. 72., Drn. 35.
Strana 44
44 Článek 27. a 28. 1 15351 A když se již tak žaloba i odpor povede a provede, ti dva páni a jeden z rytířstva, kteříž prvé od pana sudího jmenováni jsú, mají k písaři jíti a pan sudí s nimi, a na čemž se páni soudcé srovnají, nález psáti. List XXXI 32.a 28. Žádný z panuov soudcí přimlúvati se nemá, než na kohož pan sudí podá. (List XXXII 32. b V potazu žádný z panuov a z rytířstva nemá mluviti, než na koho pan sudí podá, ten aby se přimlouval. A jestliže by přímluvou svou čí řeč schválil, že jest ten pán neb z rytířstva dobře pověděl, má pan sudí jeho se dotázati, z které příčiny jeho řeč schvaluje, a neumí-li toho pověděti, ten hlas nemá ničímž býti a přímluva jeho v počet jiných přímluv nejíti.2 Pakli by kto vytrhna se prvé mluvil, než naň od pana sudího podáno bude, toho pan sudí dopustiti nemá, než má jemu rozkázati mlčeti jednou, druhé i třetí. A jestliže by se tak nezachoval, mají jej páni soudcé mezi sebou tresktati.3 11562/ A když se již tak žaloba i odpor povede a provede, ti dva páni a jeden z rytířstva, kteříž prvé od pana sudího jmenováni jsou, mají k písaři jíti a pan sudí s nimi, a na čemž se páni soudcé srovnají, nález psáti. 28. Žádný z pánuov soudcí přimlúvati se nemá, než na kohož pan sudí podá. List XXVI 28. a V potazu žádný z panuov a z rytířstva nemá mluviti, než na koho pan sudí podá, ten aby se přimlouval. A jestliže by přímluvou svou čí řeč schválil, že jest ten pán neb z rytířstva dobře pověděl, má pan sudí jeho se dotázati, z které pří- činy jeho řeč schvaluje, a neumí-li toho pověděti, ten hlas nemá ničímž býti a přímluva jeho v počet jiných přímluv nejíti. Pakli by kdo vytrhna se prvé mluvil, než naň od pana sudího podáno bude, toho pan sudí dopustiti nemá, než má jemu rozkázati mlčeti jednú, druhé i třetí. A jestliže by se tak nezachoval, mají jej páni soudce mezi sebou trestati. 28. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVIII a 1604: XLVI. Celý článek je zřejmě textován podle sněmovního usnesení 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. b., vyd. Kn. Drn. 119. č. X. pod datem 13. listopadu) s nepatrnými změnami, jak jest uvedeno v násl. pozn. 2. Uved. sněmov. usnesení: Aby žádný z panuov a z vládyk, kteříž v soudu zemském sedají, v potazích napřed nemluvil, leč na koho pan sudí podá a na kohož podá, ten aby se přimlúval. A jestliže by čí řeč schválil, že jest ten pán dobře pověděl, pan sudí aby se jeho dotázal, z které příčiny jeho řeč schvaluje a neuměl-li by toho ukázati, ten hlas aby ničímž nebyl aneb přímluva jeho aby v počet nešla. 3. Uved. sněmov. usnesení: Pakli by prvé mluvil vytrhna se, pan sudí toho dopustiti nemá a jemu rozkázati mlčeti jednú, druhé, třetí. A jestliže by se tak ne- zachoval, páni soudce aby jej sami mezi sebú trestali, neb známe na tom svú nebez- pečnost. A protož kdo se má nejprvé přimlúvati, toho pan sudí podaj na pány, a kteráž osoba najvíc hlasuov jmieti bude, ten se najprv přimlúvaj.
44 Článek 27. a 28. 1 15351 A když se již tak žaloba i odpor povede a provede, ti dva páni a jeden z rytířstva, kteříž prvé od pana sudího jmenováni jsú, mají k písaři jíti a pan sudí s nimi, a na čemž se páni soudcé srovnají, nález psáti. List XXXI 32.a 28. Žádný z panuov soudcí přimlúvati se nemá, než na kohož pan sudí podá. (List XXXII 32. b V potazu žádný z panuov a z rytířstva nemá mluviti, než na koho pan sudí podá, ten aby se přimlouval. A jestliže by přímluvou svou čí řeč schválil, že jest ten pán neb z rytířstva dobře pověděl, má pan sudí jeho se dotázati, z které příčiny jeho řeč schvaluje, a neumí-li toho pověděti, ten hlas nemá ničímž býti a přímluva jeho v počet jiných přímluv nejíti.2 Pakli by kto vytrhna se prvé mluvil, než naň od pana sudího podáno bude, toho pan sudí dopustiti nemá, než má jemu rozkázati mlčeti jednou, druhé i třetí. A jestliže by se tak nezachoval, mají jej páni soudcé mezi sebou tresktati.3 11562/ A když se již tak žaloba i odpor povede a provede, ti dva páni a jeden z rytířstva, kteříž prvé od pana sudího jmenováni jsou, mají k písaři jíti a pan sudí s nimi, a na čemž se páni soudcé srovnají, nález psáti. 28. Žádný z pánuov soudcí přimlúvati se nemá, než na kohož pan sudí podá. List XXVI 28. a V potazu žádný z panuov a z rytířstva nemá mluviti, než na koho pan sudí podá, ten aby se přimlouval. A jestliže by přímluvou svou čí řeč schválil, že jest ten pán neb z rytířstva dobře pověděl, má pan sudí jeho se dotázati, z které pří- činy jeho řeč schvaluje, a neumí-li toho pověděti, ten hlas nemá ničímž býti a přímluva jeho v počet jiných přímluv nejíti. Pakli by kdo vytrhna se prvé mluvil, než naň od pana sudího podáno bude, toho pan sudí dopustiti nemá, než má jemu rozkázati mlčeti jednú, druhé i třetí. A jestliže by se tak nezachoval, mají jej páni soudce mezi sebou trestati. 28. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVIII a 1604: XLVI. Celý článek je zřejmě textován podle sněmovního usnesení 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. b., vyd. Kn. Drn. 119. č. X. pod datem 13. listopadu) s nepatrnými změnami, jak jest uvedeno v násl. pozn. 2. Uved. sněmov. usnesení: Aby žádný z panuov a z vládyk, kteříž v soudu zemském sedají, v potazích napřed nemluvil, leč na koho pan sudí podá a na kohož podá, ten aby se přimlúval. A jestliže by čí řeč schválil, že jest ten pán dobře pověděl, pan sudí aby se jeho dotázal, z které příčiny jeho řeč schvaluje a neuměl-li by toho ukázati, ten hlas aby ničímž nebyl aneb přímluva jeho aby v počet nešla. 3. Uved. sněmov. usnesení: Pakli by prvé mluvil vytrhna se, pan sudí toho dopustiti nemá a jemu rozkázati mlčeti jednú, druhé, třetí. A jestliže by se tak ne- zachoval, páni soudce aby jej sami mezi sebú trestali, neb známe na tom svú nebez- pečnost. A protož kdo se má nejprvé přimlúvati, toho pan sudí podaj na pány, a kteráž osoba najvíc hlasuov jmieti bude, ten se najprv přimlúvaj.
Strana 45
Článek 29. 45 29. Nález takto se píše. 1 1535/ „Mezi tímto a tímto: páni nalezli, že tento tomu póhonu odpovídati nemá.“ Když se tak napíše, tehdy ten, ktož pohnal,2 zase znovu o tu při pohnati muož, neb toliko puohon ztracen, ale pře neodsouzená. Pakli se napíše, že tomu odpovídati nemá, tehdy ta pře, oč pohnáno, jest již ztracena. Také má vědíno býti, že buď ktož buď a jakéhokoli řádu, že žalobník má napřed v nálezu postaven býti a odporník nazad. By se pak i král neb A když se markrabě, jeho milost, soudil, též musí zachováno býti.3 již nález napíše, ti dva páni a jeden z rytířstva i pan sudí mají zase ku panu hajtmanovi a panóm soudcím vstúpiti a ten nález přečísti. A bude-li se jim tak dobře zdáti aneb v něm co opraviti, to mohou učiniti a tak každý na své místo sednúti.4 A ten starší pan s druhým panem a s tím z rytířstva, kteří potaz vynesli, mají se stojíc pokloniti a řéci: „Račte nález slyšeti.5 A tak hned písař nález čísti má. ist XXXII 33. a Nález takto se píše. „Mezi tímto a tímto. Páni nalezli, že tento tomu póhonu odpovídati nemá. Když se tak napíše, tehdy ten, kdož pohnal, zase znovu o tu při pohnati můž, neb toliko půhon ztracen, ale pře neodsouzená. Pakli se napíše, že tomu odpovídati nemá, tehdy ta pře, oč pohnáno, jest již ztracena. Také má vědíno býti, že buď kdož buď a jakéhokoli řádu, že žalobník má napřed v nálezu postaven býti a odporník nazad. By se pak i král neb markrabě, jeho milost, soudil, též musí zachováno býti. A když se již nález napíše, ti dva páni a jeden z rytířstva i pan sudí mají zase ku panu hajtmanovi a panóm soudcím vstoupiti a ten nález přečísti. A bude-li se jim tak dobře zdáti aneb v něm co opraviti, to mohou učiniti a tak každý na své místo sednouti. A ten starší pán s druhým panem a s tím z rytířstva, kteří potaz vynesli, mají se stojíc pokloniti a říci: „Račte nález slyšeti.“ A tak hned písař nález čísti má. / 1562] (List XXVII) 28. b 29. 29. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIII a 1604: XLVII. Vzorem tu byla Kn. Tov. 48. kap. 73. (Kterak se nález panský píše a od koho) a částečně Drn. 35. až na některé úpravy provedené teprve při ZZ. 1535. Nadpis je vzat z incipitu čl. Kn. Tov. i Drn., kdež však ještě předcházelo Jakž srovnání stane se. Ze starších norem je možno jediné k tomuto článku, snad jako mezitímní vzor, z t. zv. Zřízení při zemském soudu uvésti z Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 96. b. (vyd. Kameníček, Sněmy II. 566, č. 6.): Item kteří páni nález vynésti mají, aby již nález slušně napsati kázali a potom nadhlas aby přečten byl. Zdálo-li by se co opraviti a když by již nález hotov byl, kázati zase a vstúpiti a nález čísti a jinú při neb pře opět slyšeti a též se zachovati a ničím se nezaneprázd- ňovati, ani v jaké naučení, ani v stranné pře se dávati, než právo, pro kteréž jsme se sjeli a kterémuž jsme přísahu učinili, konati. 2. ten, ktož pohnal dodáno v ZZ. 3. Viz k tomu Brandl, Kn. Drn. předml. LIII. 4. Brandl ve svém vyd. Kn. Tov. 49. kap. 73. pozn. I. poukázal, že toto místo je nejasné, jak vyplývá zvláště z vyd. Demuthova 52. Po Brandlově kombinační korektuře je obsahově znění shodné se ZZ., ačli právě Brandl opravu neprovedl podle ZZ. Znění Kn. Drn. 35 nerozhoduje, protože Drn. nemá 2. odst. Kn. Tov. a za to vykládá o trestu na toho, kdo by o ztracenou při znovu pohnal nebo proti nálezu namítal. 5. Obsahově se shoduje a formule doslovně táž v Kn. Tov. 49. kap. 73.
Článek 29. 45 29. Nález takto se píše. 1 1535/ „Mezi tímto a tímto: páni nalezli, že tento tomu póhonu odpovídati nemá.“ Když se tak napíše, tehdy ten, ktož pohnal,2 zase znovu o tu při pohnati muož, neb toliko puohon ztracen, ale pře neodsouzená. Pakli se napíše, že tomu odpovídati nemá, tehdy ta pře, oč pohnáno, jest již ztracena. Také má vědíno býti, že buď ktož buď a jakéhokoli řádu, že žalobník má napřed v nálezu postaven býti a odporník nazad. By se pak i král neb A když se markrabě, jeho milost, soudil, též musí zachováno býti.3 již nález napíše, ti dva páni a jeden z rytířstva i pan sudí mají zase ku panu hajtmanovi a panóm soudcím vstúpiti a ten nález přečísti. A bude-li se jim tak dobře zdáti aneb v něm co opraviti, to mohou učiniti a tak každý na své místo sednúti.4 A ten starší pan s druhým panem a s tím z rytířstva, kteří potaz vynesli, mají se stojíc pokloniti a řéci: „Račte nález slyšeti.5 A tak hned písař nález čísti má. ist XXXII 33. a Nález takto se píše. „Mezi tímto a tímto. Páni nalezli, že tento tomu póhonu odpovídati nemá. Když se tak napíše, tehdy ten, kdož pohnal, zase znovu o tu při pohnati můž, neb toliko půhon ztracen, ale pře neodsouzená. Pakli se napíše, že tomu odpovídati nemá, tehdy ta pře, oč pohnáno, jest již ztracena. Také má vědíno býti, že buď kdož buď a jakéhokoli řádu, že žalobník má napřed v nálezu postaven býti a odporník nazad. By se pak i král neb markrabě, jeho milost, soudil, též musí zachováno býti. A když se již nález napíše, ti dva páni a jeden z rytířstva i pan sudí mají zase ku panu hajtmanovi a panóm soudcím vstoupiti a ten nález přečísti. A bude-li se jim tak dobře zdáti aneb v něm co opraviti, to mohou učiniti a tak každý na své místo sednouti. A ten starší pán s druhým panem a s tím z rytířstva, kteří potaz vynesli, mají se stojíc pokloniti a říci: „Račte nález slyšeti.“ A tak hned písař nález čísti má. / 1562] (List XXVII) 28. b 29. 29. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIII a 1604: XLVII. Vzorem tu byla Kn. Tov. 48. kap. 73. (Kterak se nález panský píše a od koho) a částečně Drn. 35. až na některé úpravy provedené teprve při ZZ. 1535. Nadpis je vzat z incipitu čl. Kn. Tov. i Drn., kdež však ještě předcházelo Jakž srovnání stane se. Ze starších norem je možno jediné k tomuto článku, snad jako mezitímní vzor, z t. zv. Zřízení při zemském soudu uvésti z Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 96. b. (vyd. Kameníček, Sněmy II. 566, č. 6.): Item kteří páni nález vynésti mají, aby již nález slušně napsati kázali a potom nadhlas aby přečten byl. Zdálo-li by se co opraviti a když by již nález hotov byl, kázati zase a vstúpiti a nález čísti a jinú při neb pře opět slyšeti a též se zachovati a ničím se nezaneprázd- ňovati, ani v jaké naučení, ani v stranné pře se dávati, než právo, pro kteréž jsme se sjeli a kterémuž jsme přísahu učinili, konati. 2. ten, ktož pohnal dodáno v ZZ. 3. Viz k tomu Brandl, Kn. Drn. předml. LIII. 4. Brandl ve svém vyd. Kn. Tov. 49. kap. 73. pozn. I. poukázal, že toto místo je nejasné, jak vyplývá zvláště z vyd. Demuthova 52. Po Brandlově kombinační korektuře je obsahově znění shodné se ZZ., ačli právě Brandl opravu neprovedl podle ZZ. Znění Kn. Drn. 35 nerozhoduje, protože Drn. nemá 2. odst. Kn. Tov. a za to vykládá o trestu na toho, kdo by o ztracenou při znovu pohnal nebo proti nálezu namítal. 5. Obsahově se shoduje a formule doslovně táž v Kn. Tov. 49. kap. 73.
Strana 46
46 Článek 30. a 31. 11535/ 30. Nález od obojí strany přijat a držán býti má. (List XXXIII 33. b Nález panský když se přečte, ten má od obojí strany přijat a držán býti, a bude-li která strana žádati jeho přípisu, má jí dán býti. Pak-li by která strana [ nálezu držeti nechtěla, neb se kam jinam na jiné právo od- volala, ta má rathouzem kázána býti a na milosti královské a panské býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest panóm soudcím pilná potřeba pro své duše zavedení2 nálezy spravedlivé činiti a na ně se dobře rozmýšleti a3 rozpomínati. 31. Nálezové zjevní a odevření býti mají. List XXXIII 34. a Jakož se nálezové stávali někteří, že to má napraviti podlé póhonu, a do některých toho slova se nedostavovávalo, než to má napraviti. Protož aby již nálezové takoví odevření bývali a v nálezu aby hned náprava položena byla, jak a pokud to napraviti má, aby se lidé věděli čím spraviti a skrze to k dalším škodám a nesnázím se nepřipravovali. ƒ1562/ 30. List XXVII 29. a Nález od obojí strany přijat a držán býti má. Nález panský když se přečte, ten má od obojí strany přijat a držán býti, a bude-li která strana žádati jeho přípisu, má jí dán býti. Pakli by která strana nálezu držeti nechtěla, neb se kam jinam na jiné právo odvolala, ta má rathouzem kázána býti a na milosti královské a panské býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest panóm soudcím pilná potřeba pro své duše zavedení nálezy spravedlivé činiti a na ně se dobře rozmýšleti a rozpomínati. I (List XXVIII)31. 29. b Nálezové zjevní a odevření býti mají. Jakož se nálezové stávali někteří, že to má napraviti podlé póhonu, a do některých toho slova se nedostavovávalo, než to má napraviti. Protož aby již nálezové takoví odevření bývali a v nálezu aby hned náprava položena byla, jak a pokud to napraviti má, aby se lidé věděli čím spraviti a skrze to k dalším škodám a nesnázím se nepřipravovali. 30. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIIII a 1604: XLVII. Při textaci ZZ. 1535 bylo sáhnuto k staršímu znění Kn. Tov. 49. kap. 74., kdežto Kn. Drn. 36 (O zdržení nálezu panského) upravila si počátek tohoto čl. po svém. Zřejmě u Kn. Drn. je nelogičnost, neboť dvakráte mluví o trestání rathousem, kdežto Kn. Tov. tohoto opakování neměla a patrně to vedlo i komisi pro příklon k původnímu znění z Kn. Tov. 2. Kn. Tov. pro své duše a jich zavedení, shodně i Drn. 3. rozmýšleti a dodalo proti Kn. Tov. i Drn. teprve ZZ. 31. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIIII (s malou změnou) a 1604: XLVII. Vzorem tu bylo sněmovní usnesení z 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. b., vyd. Kn. Drn. 120).
46 Článek 30. a 31. 11535/ 30. Nález od obojí strany přijat a držán býti má. (List XXXIII 33. b Nález panský když se přečte, ten má od obojí strany přijat a držán býti, a bude-li která strana žádati jeho přípisu, má jí dán býti. Pak-li by která strana [ nálezu držeti nechtěla, neb se kam jinam na jiné právo od- volala, ta má rathouzem kázána býti a na milosti královské a panské býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest panóm soudcím pilná potřeba pro své duše zavedení2 nálezy spravedlivé činiti a na ně se dobře rozmýšleti a3 rozpomínati. 31. Nálezové zjevní a odevření býti mají. List XXXIII 34. a Jakož se nálezové stávali někteří, že to má napraviti podlé póhonu, a do některých toho slova se nedostavovávalo, než to má napraviti. Protož aby již nálezové takoví odevření bývali a v nálezu aby hned náprava položena byla, jak a pokud to napraviti má, aby se lidé věděli čím spraviti a skrze to k dalším škodám a nesnázím se nepřipravovali. ƒ1562/ 30. List XXVII 29. a Nález od obojí strany přijat a držán býti má. Nález panský když se přečte, ten má od obojí strany přijat a držán býti, a bude-li která strana žádati jeho přípisu, má jí dán býti. Pakli by která strana nálezu držeti nechtěla, neb se kam jinam na jiné právo odvolala, ta má rathouzem kázána býti a na milosti královské a panské býti a proto nálezu dosti učiniti. Protož jest panóm soudcím pilná potřeba pro své duše zavedení nálezy spravedlivé činiti a na ně se dobře rozmýšleti a rozpomínati. I (List XXVIII)31. 29. b Nálezové zjevní a odevření býti mají. Jakož se nálezové stávali někteří, že to má napraviti podlé póhonu, a do některých toho slova se nedostavovávalo, než to má napraviti. Protož aby již nálezové takoví odevření bývali a v nálezu aby hned náprava položena byla, jak a pokud to napraviti má, aby se lidé věděli čím spraviti a skrze to k dalším škodám a nesnázím se nepřipravovali. 30. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIIII a 1604: XLVII. Při textaci ZZ. 1535 bylo sáhnuto k staršímu znění Kn. Tov. 49. kap. 74., kdežto Kn. Drn. 36 (O zdržení nálezu panského) upravila si počátek tohoto čl. po svém. Zřejmě u Kn. Drn. je nelogičnost, neboť dvakráte mluví o trestání rathousem, kdežto Kn. Tov. tohoto opakování neměla a patrně to vedlo i komisi pro příklon k původnímu znění z Kn. Tov. 2. Kn. Tov. pro své duše a jich zavedení, shodně i Drn. 3. rozmýšleti a dodalo proti Kn. Tov. i Drn. teprve ZZ. 31. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIIII (s malou změnou) a 1604: XLVII. Vzorem tu bylo sněmovní usnesení z 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. b., vyd. Kn. Drn. 120).
Strana 47
Článek 32. a 33. 47 32. Pokuta na ty, ktož puohonóm nestojí anebo puohonu nežalují." 11535/ Také na tom zuostáno, ktož by pohnal a póhonu nežaloval do vzdání soudu,2 pohnaný dada právo ustané, nemá o to více pohánín býti a3 po- hnanému X kop groší propadnúti a z těch muož hnán býti. 33. Na pohnaného pokuta. (List XXXIIII) 34. b Jakož při póhoních, když puovod póhonu nestojí, páni soudce, jich milost, puohony vymazovati ráčí a ten, ktož pohnán byl, žádné pokuty nenesl, a skrze to póhonové pořád souzeni býti nemohli, i na tom jest 32. Pokuta na ty, kdož k puohonóm nestojí anebo puohonu nežalují. 1 1562/ List XXVIII 30. a Také na tom zuostáno, kdož by pohnal a póhonu nežaloval do vzdání soudu, pohnaný dada právo ustané, nemá o to více pohánín býti a pohnanému X kop groší propadnouti a z těch muož hnán býti. 33. Na pohnaného pokuta. Jakož při póhoních, když puovod póhonu nestojí, páni soudce, jich milost, puohony vymazovati ráčí a ten, kdož pohnán byl, žádné pokuty nenesl, a skrze to póhonové pořád souzeni býti nemohli. I na tom jest zuostáno, když by koli 32. I. Převzato do ZZ. 1545: XLV (s malou změnou) a 1604: XLVIII. Ustanovení o pokutách, kdož nestáli k půhonům, bylo mnohokráte měněno. Pokud jde o přímý vývoj k ZZ., poprvé bylo formulováno na sněmu 1511. 25. června. Olomouc (vyd. Kameníček AČ. X. 346. č. 10) a pak poněkud zkráceně, ale jinak shodně 1518. 25. července. Brno (vyd. tamtéž XI. 309. č. 12). Obě tato usnesení se stala základem pro textaci v ZZ. 1535 a tím vlastně pro všechna ZZ. vůbec. Srov. také Brandl, Kn. Drn. předml. LIV, LV., kdež také částečná citace některých usnesení, jež však nyní v AČ. jsou vydána úplněji. V následujících poznámkách jsou uvedeny rozdíly od usnesení 1511 a 1518. 2. do vzdání soudu přidalo až ZZ. 1535, kdežto nebylo 1511 a 1518. 3. 1511 vsunovalo ještě sem k tomu aby dvě neděli u věži seděl aneb, což již nebylo ani 1518 a podle něho také nebylo převzato do ZZ. 1535. 33. 1. Převzato do ZZ. 1545: XLV a 1604: XLVIII. Prvním opatřením, které se však odvolávalo na nález Joštův a Prokopův a na nález Jiřího z Poděbrad, a které se dosti často vyskytuje v pramenech citováno, je nález 1493. 4. března v Brně (vyd. Brandl, Kn. půh. V. 482, 483) a opakováno téhož roku a měsíce 9. března (vyd. tamtéž 251, 252) rovněž v Brně (též otištěno AČ. X. 313. č. LXX.). Tento nález se však nestal přímým vzorem textu ZZ., nýbrž dvě téměř shodná usnesení sněmovní a to z 1518. 25. července. Brno (Právní sborník moravský v knih. Nár. Musea v Praze sig. I. D. 9. fol. 127. a.) v čl. Pokuta při půhonu na pohnaného, a dále z 1520 bez bližšího data v Prostějově (AČ. XI. 329. 330) pod nadpisem Pokuta na ty, ktož by ku póhonu svému nestáli. Podstatné rozdíly těchto usnesení sněmovních a ZZ. 1535 se podávají v následujících poznámkách.
Článek 32. a 33. 47 32. Pokuta na ty, ktož puohonóm nestojí anebo puohonu nežalují." 11535/ Také na tom zuostáno, ktož by pohnal a póhonu nežaloval do vzdání soudu,2 pohnaný dada právo ustané, nemá o to více pohánín býti a3 po- hnanému X kop groší propadnúti a z těch muož hnán býti. 33. Na pohnaného pokuta. (List XXXIIII) 34. b Jakož při póhoních, když puovod póhonu nestojí, páni soudce, jich milost, puohony vymazovati ráčí a ten, ktož pohnán byl, žádné pokuty nenesl, a skrze to póhonové pořád souzeni býti nemohli, i na tom jest 32. Pokuta na ty, kdož k puohonóm nestojí anebo puohonu nežalují. 1 1562/ List XXVIII 30. a Také na tom zuostáno, kdož by pohnal a póhonu nežaloval do vzdání soudu, pohnaný dada právo ustané, nemá o to více pohánín býti a pohnanému X kop groší propadnouti a z těch muož hnán býti. 33. Na pohnaného pokuta. Jakož při póhoních, když puovod póhonu nestojí, páni soudce, jich milost, puohony vymazovati ráčí a ten, kdož pohnán byl, žádné pokuty nenesl, a skrze to póhonové pořád souzeni býti nemohli. I na tom jest zuostáno, když by koli 32. I. Převzato do ZZ. 1545: XLV (s malou změnou) a 1604: XLVIII. Ustanovení o pokutách, kdož nestáli k půhonům, bylo mnohokráte měněno. Pokud jde o přímý vývoj k ZZ., poprvé bylo formulováno na sněmu 1511. 25. června. Olomouc (vyd. Kameníček AČ. X. 346. č. 10) a pak poněkud zkráceně, ale jinak shodně 1518. 25. července. Brno (vyd. tamtéž XI. 309. č. 12). Obě tato usnesení se stala základem pro textaci v ZZ. 1535 a tím vlastně pro všechna ZZ. vůbec. Srov. také Brandl, Kn. Drn. předml. LIV, LV., kdež také částečná citace některých usnesení, jež však nyní v AČ. jsou vydána úplněji. V následujících poznámkách jsou uvedeny rozdíly od usnesení 1511 a 1518. 2. do vzdání soudu přidalo až ZZ. 1535, kdežto nebylo 1511 a 1518. 3. 1511 vsunovalo ještě sem k tomu aby dvě neděli u věži seděl aneb, což již nebylo ani 1518 a podle něho také nebylo převzato do ZZ. 1535. 33. 1. Převzato do ZZ. 1545: XLV a 1604: XLVIII. Prvním opatřením, které se však odvolávalo na nález Joštův a Prokopův a na nález Jiřího z Poděbrad, a které se dosti často vyskytuje v pramenech citováno, je nález 1493. 4. března v Brně (vyd. Brandl, Kn. půh. V. 482, 483) a opakováno téhož roku a měsíce 9. března (vyd. tamtéž 251, 252) rovněž v Brně (též otištěno AČ. X. 313. č. LXX.). Tento nález se však nestal přímým vzorem textu ZZ., nýbrž dvě téměř shodná usnesení sněmovní a to z 1518. 25. července. Brno (Právní sborník moravský v knih. Nár. Musea v Praze sig. I. D. 9. fol. 127. a.) v čl. Pokuta při půhonu na pohnaného, a dále z 1520 bez bližšího data v Prostějově (AČ. XI. 329. 330) pod nadpisem Pokuta na ty, ktož by ku póhonu svému nestáli. Podstatné rozdíly těchto usnesení sněmovních a ZZ. 1535 se podávají v následujících poznámkách.
Strana 48
48 Článek 33. a 34. List XXXIIII 35. a 11533/ zůstáno, když by koli póhon prožalován byl po třikrát a puovod i pohnaný nestáli, tehdy aby před se póhon vymazán byl. Pakli by pohnaný nestál a původ žádal,2 tehdy má pokuty propadnúti pět kop groší,3 však proto ten pohnaný má předse tomu, ktož ho požene, ten soud odpovídati a práv býti. Pakli by nestál k tomu póhonu,4 bude moci naň ustané dáti na při, oč ho žene, tak jakž se prvé zachovávalo. A ten, na kohož na těch pět kop groší ustané dáno, bude povinen těch pět kop groší [ na posudku tomu, ktož ho pohnal, položiti a spraviti. A pakli by toho neučinil, ten ktož na něm V kop groší ustál, bude moci naň zvod ručiti podlé práva, tak jako by na tu sumu přísud panský měl. 34. O glejtu při soudu." Také má vědíno býti, že žádný, jsúc ku právu? pohnán, nemá za glejtem odpovídati, než glejt, ač který má, vzdáti a toho, oč jest pohnán, práva dostati. Též také by i zahájený soud nebyl a jiný soud zemský byl, nemá žádný za glejtem k soudu a3 k odpovídaní připuštěn býti. ƒ 1562 (List XXIX 30. b póhon prožalován i byl po třikrát a puovod i pohnaný nestáli, tehdy aby předse póhon vymazán byl. Pakli by pohnaný nestál a puovod žádal, tehdy má pokuty propadnouti pět kop groší. Však proto ten pohnaný má předse tomu, kdož ho požene, ten soud odpovídati a práv býti. Pakli by nestál k tomu póhonu, bude moci naň ustané dáti na při, oč ho žene, tak jakž se prvé zachovávalo. A ten, na kohož na těch pět kop groší ustané dáno, bude povinen těch pět kop groší na posudku, tomu kdož ho pohnal, položiti a spraviti. A pakli by toho neučinil, ten kdož na něm těch V kop groší ustál, bude moci naň zvod ručiti podlé práva, tak jako by na tu sumu přísud panský měl. List XXIX 31. a 34. O glejtu při soudu. Také má vědíno býti, že žádnej jsúc ku právu pohnán, nemá za glejtem odpovídati. Než glejt, ač který má, vzdáti a toho, oč jest pohnán, práva dostati. Též také, by i zahajený soud nebyl a jiný soud zemský byl, nemá žádný za glejtem k soudu a k odpovídání připuštěn býti. 2. a původ žádal dodalo ZZ. 1535, kdežto v usneseních sněmovních 1518, 1520 není. 3. 1520 mělo tu vsuvku: A ten, když jej pohánie, má naň ustané dáti na těch pět kop grošuov. ZZ. ji vynechalo podle 1518. 4. Sněmy měly tu vsuvku vynechanou v ZZ. až do vzdánie soudu, ten kdož jej žene. Je možno, že vzhledem k pozn. 2. čl. 33. se zdála tato formule komisi nyní zby- tečná. 34. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVIII a 1604: XLIX. Vzorem tu je Kn. Drn. 33., která přijala s některými změnami stilisaci Kn. Tov. 43. kap. 65. O obsahu srov. Kn. Drn. předml. LIII, Solnař, Z dějin čes. zem. práva trest. (1921) 4, Kliment, Glejty v čes. státě (1928) 40, 41. 2. ZZ. vynechalo proti Kn. Drn. a Tov. jsa povolán neb. 3. k soudu a dodalo ZZ., kdežto v Kn. Drn. i Tov. chybí.
48 Článek 33. a 34. List XXXIIII 35. a 11533/ zůstáno, když by koli póhon prožalován byl po třikrát a puovod i pohnaný nestáli, tehdy aby před se póhon vymazán byl. Pakli by pohnaný nestál a původ žádal,2 tehdy má pokuty propadnúti pět kop groší,3 však proto ten pohnaný má předse tomu, ktož ho požene, ten soud odpovídati a práv býti. Pakli by nestál k tomu póhonu,4 bude moci naň ustané dáti na při, oč ho žene, tak jakž se prvé zachovávalo. A ten, na kohož na těch pět kop groší ustané dáno, bude povinen těch pět kop groší [ na posudku tomu, ktož ho pohnal, položiti a spraviti. A pakli by toho neučinil, ten ktož na něm V kop groší ustál, bude moci naň zvod ručiti podlé práva, tak jako by na tu sumu přísud panský měl. 34. O glejtu při soudu." Také má vědíno býti, že žádný, jsúc ku právu? pohnán, nemá za glejtem odpovídati, než glejt, ač který má, vzdáti a toho, oč jest pohnán, práva dostati. Též také by i zahájený soud nebyl a jiný soud zemský byl, nemá žádný za glejtem k soudu a3 k odpovídaní připuštěn býti. ƒ 1562 (List XXIX 30. b póhon prožalován i byl po třikrát a puovod i pohnaný nestáli, tehdy aby předse póhon vymazán byl. Pakli by pohnaný nestál a puovod žádal, tehdy má pokuty propadnouti pět kop groší. Však proto ten pohnaný má předse tomu, kdož ho požene, ten soud odpovídati a práv býti. Pakli by nestál k tomu póhonu, bude moci naň ustané dáti na při, oč ho žene, tak jakž se prvé zachovávalo. A ten, na kohož na těch pět kop groší ustané dáno, bude povinen těch pět kop groší na posudku, tomu kdož ho pohnal, položiti a spraviti. A pakli by toho neučinil, ten kdož na něm těch V kop groší ustál, bude moci naň zvod ručiti podlé práva, tak jako by na tu sumu přísud panský měl. List XXIX 31. a 34. O glejtu při soudu. Také má vědíno býti, že žádnej jsúc ku právu pohnán, nemá za glejtem odpovídati. Než glejt, ač který má, vzdáti a toho, oč jest pohnán, práva dostati. Též také, by i zahajený soud nebyl a jiný soud zemský byl, nemá žádný za glejtem k soudu a k odpovídání připuštěn býti. 2. a původ žádal dodalo ZZ. 1535, kdežto v usneseních sněmovních 1518, 1520 není. 3. 1520 mělo tu vsuvku: A ten, když jej pohánie, má naň ustané dáti na těch pět kop grošuov. ZZ. ji vynechalo podle 1518. 4. Sněmy měly tu vsuvku vynechanou v ZZ. až do vzdánie soudu, ten kdož jej žene. Je možno, že vzhledem k pozn. 2. čl. 33. se zdála tato formule komisi nyní zby- tečná. 34. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVIII a 1604: XLIX. Vzorem tu je Kn. Drn. 33., která přijala s některými změnami stilisaci Kn. Tov. 43. kap. 65. O obsahu srov. Kn. Drn. předml. LIII, Solnař, Z dějin čes. zem. práva trest. (1921) 4, Kliment, Glejty v čes. státě (1928) 40, 41. 2. ZZ. vynechalo proti Kn. Drn. a Tov. jsa povolán neb. 3. k soudu a dodalo ZZ., kdežto v Kn. Drn. i Tov. chybí.
Strana 49
Článek 35. a 36. 49 35. Soudcé po odložení pře žádných rad dávati nemají. [ 1535/ (List XXXV) 35. b Rad žádných po vedení pře (by pak i ta pře do dalšího času odložena byla), aby žádný soudce nedával, ani jakého naučení druhé straně ke škodě. A ktož by se tak nezachoval, ten aby od pana hajtmana a panuov soudcí podlé zdání jich milosti trestán byl.2 36. Z kterých příčin páni soudce z soudu vyvstávati mají. Jestliže by se kdy přihodilo a který člověk neb která strana o kterúž- koli věc a potřebu před soud předstoupil, tehdy jest liže by z panuov nebo z vládyk sedících v soudu s tou osobou neb s tou stranou, v tom oč by před tím soudem souditi se měl, jaký spolek měl, aneb co jemu v takové věci náleželo, neboli bratru jeho, tehdy takový buď z úředníkuov neb z panuov neb z vládyk nemá v soudu seděti a té pře souditi. Pakli by kto maje s kým jaký spolek a dání, aneb bratr jeho seděl v tom soudu a nevstal a taková věc byla by naň uvedena, tehdy takový každý aby trestán byl podlé pro- List XXXV 36. a 35. Soudce po odložení pře žádných rad dávati nemají. 11362/ Rad žádných po vedení pře (by pak i ta pře do dalšího času odložena byla) aby žádný soudce nedával, ani jakého naučení druhé straně ke škodě. A kdož by se tak nezachoval, ten aby od pana hajtmana a panuov soudcí podlé zdání (List XXX) 31. jich milosti trestán byl. 36. Z kterých příčin páni soudce z soudu vyvstávati mají. Jestliže by se kdy přihodilo a který člověk neb která strana o kteroužkoli věc a potřebu před soud předstoupil, tehdy jestliže by z panuov nebo z vládyk sedících v soudu s tou osobou neb s tou stranou, v tom oč by před tím soudem souditi se měl, jaký spolek měl, aneb co jemu v takové věci náleželo, neboli bratru jeho, tehdy takový buď z úředníkuov neb z panuov neb z vládyk, nemá v soudu seděti a té pře I souditi. Pakli by kdo maje s kým jaký spolek a dání, aneb bratr jeho seděl v tom soudu a nevstal a taková věc byla naň uvedena, tehdy takový každý aby trestán byl podlé provinění svého a zdání pana hajtmana List XXX 32. a 35. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVII a 1604: XLIX. Vzorem tu bylo sněmovní usnesení 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 118 č. IV.), ač stilisace druhé části byla pozměněna (viz pozn. 2.). Srov. o obsahu Kn. Drn. předml. LIV. 2. 1531 ke škodě, a to pod pokutú křivého přísežníka. Je tu tedy změna sankce. 36. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVI a 1604. XLIX. Vzorem tu bylo usnesení sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 101. a., vyd. Brandl Kn. Drn. dodatek 120. č. XVIII.), opět však jako u předešlého čl. 35 se změnou ke konci čl. Čáda: Zemské zřízení moravské. 4
Článek 35. a 36. 49 35. Soudcé po odložení pře žádných rad dávati nemají. [ 1535/ (List XXXV) 35. b Rad žádných po vedení pře (by pak i ta pře do dalšího času odložena byla), aby žádný soudce nedával, ani jakého naučení druhé straně ke škodě. A ktož by se tak nezachoval, ten aby od pana hajtmana a panuov soudcí podlé zdání jich milosti trestán byl.2 36. Z kterých příčin páni soudce z soudu vyvstávati mají. Jestliže by se kdy přihodilo a který člověk neb která strana o kterúž- koli věc a potřebu před soud předstoupil, tehdy jest liže by z panuov nebo z vládyk sedících v soudu s tou osobou neb s tou stranou, v tom oč by před tím soudem souditi se měl, jaký spolek měl, aneb co jemu v takové věci náleželo, neboli bratru jeho, tehdy takový buď z úředníkuov neb z panuov neb z vládyk nemá v soudu seděti a té pře souditi. Pakli by kto maje s kým jaký spolek a dání, aneb bratr jeho seděl v tom soudu a nevstal a taková věc byla by naň uvedena, tehdy takový každý aby trestán byl podlé pro- List XXXV 36. a 35. Soudce po odložení pře žádných rad dávati nemají. 11362/ Rad žádných po vedení pře (by pak i ta pře do dalšího času odložena byla) aby žádný soudce nedával, ani jakého naučení druhé straně ke škodě. A kdož by se tak nezachoval, ten aby od pana hajtmana a panuov soudcí podlé zdání (List XXX) 31. jich milosti trestán byl. 36. Z kterých příčin páni soudce z soudu vyvstávati mají. Jestliže by se kdy přihodilo a který člověk neb která strana o kteroužkoli věc a potřebu před soud předstoupil, tehdy jestliže by z panuov nebo z vládyk sedících v soudu s tou osobou neb s tou stranou, v tom oč by před tím soudem souditi se měl, jaký spolek měl, aneb co jemu v takové věci náleželo, neboli bratru jeho, tehdy takový buď z úředníkuov neb z panuov neb z vládyk, nemá v soudu seděti a té pře I souditi. Pakli by kdo maje s kým jaký spolek a dání, aneb bratr jeho seděl v tom soudu a nevstal a taková věc byla naň uvedena, tehdy takový každý aby trestán byl podlé provinění svého a zdání pana hajtmana List XXX 32. a 35. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVII a 1604: XLIX. Vzorem tu bylo sněmovní usnesení 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 118 č. IV.), ač stilisace druhé části byla pozměněna (viz pozn. 2.). Srov. o obsahu Kn. Drn. předml. LIV. 2. 1531 ke škodě, a to pod pokutú křivého přísežníka. Je tu tedy změna sankce. 36. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVI a 1604. XLIX. Vzorem tu bylo usnesení sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 101. a., vyd. Brandl Kn. Drn. dodatek 120. č. XVIII.), opět však jako u předešlého čl. 35 se změnou ke konci čl. Čáda: Zemské zřízení moravské. 4
Strana 50
50 Článek 36. — 38. 11535/ vinění svého a zdání pana hajtmana a panuov soudcí.2 Než ten aby s soudu vstal a bude-li chtíti, můž s tou stranou státi, raditi i mluviti3 v takové jeho i v své potřebě. A po dokonání té pře zase muože v soud vsésti. (List XXXVI) 36. b 37. Z panuov soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá.“ Žádný z panuov soudcí s stavu panského, ani rytířského, aby od žádného z peněz a z nájmu před soudem pří nevedl. A jestliže by se kto tak nezachoval a z peněz neb z nájmu od koho při vedl a to se naň dovedlo, ten má od pána hajtmana a panuov soudcí tresktán býti podlé zdání jich jich milosti. 38. Sumy v póhonu ujímáno býti nemá.“ List XXXVI 37. a Ktož z jaké sumy požene, z té aby žaloval a sumy v póhonu neujímal. Protož aby každý, komuž se zdá, že by jakú spravedlnost měl a chtěl po- [ 1562) a panuov soudcí. Než ten aby s soudu vstal a bude-li chtíti, muož s tou stra- nou státi, raditi i mluviti v takové jeho i v své potřebě. A po dokonání té pře zase muože v soud vsésti. (List XXXI) 32. b Z panuov soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá. Žádný z panuov soudcí s stavu panského ani rytířského, aby od žádného z peněz a z nájmu před soudem i při nevedl. A jestliže by se kdo tak nezachoval a z peněz neb z nájmu od koho při vedl a to se naň dovedlo, ten má od pana hajtmana a panuov soudcí trestán býti podlé zdání jich milosti. 37. 38. Sumy v póhonu ujímáno bejti nemá. Kdož z jaké sumy požene, z té aby žaloval a sumy v póhonu neujímal, Protož aby každý, komuž se zdá, že by jakou spravedlnost měl, a chtěl poháněti, 2. 1531 v původním textu znělo takový každý vedlé pokuty aby trestán byl jako na křivého přísežníka a nespravedlivého soudcí záleží. Potom však dodatečně byla změněna jako u čl. 35. sankce a byl trest ponechán volné úvaze hejtmana a soudců, což v Pam. I. 101. a. bylo provedeno in margine shodně ve znění s ZZ. 3. i mluviti doplnilo proti 1531 teprve ZZ. 1535. 37. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVII a 1604: L. Vzorem pro začátek tokoto čl. bylo usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 119. č. XI. pod titulem Aby soudce z peněz nemluvili.), kde je však znění podstatně kratší: Soudce žádný z peněz ani z darův aneb z vedení pře z spolkův aby nemluvil, a pakli by kdo v tom uznán byl, ten aby trestán a svého místa v soudu zbaven byl. Ze srovnání vyplývá, jak samostatně komise kodifikační textovala starší sněmovní usnesení. 38. I. Převzato do ZZ. 1545: XLV a 1604: L. Vzorem pro tento čl. bylo usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 120. č. XIV. pod titulem Že již sumy v půhonu položené ujíti nemůže), ale ve znění
50 Článek 36. — 38. 11535/ vinění svého a zdání pana hajtmana a panuov soudcí.2 Než ten aby s soudu vstal a bude-li chtíti, můž s tou stranou státi, raditi i mluviti3 v takové jeho i v své potřebě. A po dokonání té pře zase muože v soud vsésti. (List XXXVI) 36. b 37. Z panuov soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá.“ Žádný z panuov soudcí s stavu panského, ani rytířského, aby od žádného z peněz a z nájmu před soudem pří nevedl. A jestliže by se kto tak nezachoval a z peněz neb z nájmu od koho při vedl a to se naň dovedlo, ten má od pána hajtmana a panuov soudcí tresktán býti podlé zdání jich jich milosti. 38. Sumy v póhonu ujímáno býti nemá.“ List XXXVI 37. a Ktož z jaké sumy požene, z té aby žaloval a sumy v póhonu neujímal. Protož aby každý, komuž se zdá, že by jakú spravedlnost měl a chtěl po- [ 1562) a panuov soudcí. Než ten aby s soudu vstal a bude-li chtíti, muož s tou stra- nou státi, raditi i mluviti v takové jeho i v své potřebě. A po dokonání té pře zase muože v soud vsésti. (List XXXI) 32. b Z panuov soudcí žádný z peněz a z nájmu mluviti nemá. Žádný z panuov soudcí s stavu panského ani rytířského, aby od žádného z peněz a z nájmu před soudem i při nevedl. A jestliže by se kdo tak nezachoval a z peněz neb z nájmu od koho při vedl a to se naň dovedlo, ten má od pana hajtmana a panuov soudcí trestán býti podlé zdání jich milosti. 37. 38. Sumy v póhonu ujímáno bejti nemá. Kdož z jaké sumy požene, z té aby žaloval a sumy v póhonu neujímal, Protož aby každý, komuž se zdá, že by jakou spravedlnost měl, a chtěl poháněti, 2. 1531 v původním textu znělo takový každý vedlé pokuty aby trestán byl jako na křivého přísežníka a nespravedlivého soudcí záleží. Potom však dodatečně byla změněna jako u čl. 35. sankce a byl trest ponechán volné úvaze hejtmana a soudců, což v Pam. I. 101. a. bylo provedeno in margine shodně ve znění s ZZ. 3. i mluviti doplnilo proti 1531 teprve ZZ. 1535. 37. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXVII a 1604: L. Vzorem pro začátek tokoto čl. bylo usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 119. č. XI. pod titulem Aby soudce z peněz nemluvili.), kde je však znění podstatně kratší: Soudce žádný z peněz ani z darův aneb z vedení pře z spolkův aby nemluvil, a pakli by kdo v tom uznán byl, ten aby trestán a svého místa v soudu zbaven byl. Ze srovnání vyplývá, jak samostatně komise kodifikační textovala starší sněmovní usnesení. 38. I. Převzato do ZZ. 1545: XLV a 1604: L. Vzorem pro tento čl. bylo usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 120. č. XIV. pod titulem Že již sumy v půhonu položené ujíti nemůže), ale ve znění
Strana 51
Článek 38. a 39. 51 háněti, u sebe to prvé, oč poháněti chce, rozvážil, aby základem neb sumou /1535/ v póhonu nepřesáhl. Neb pohnaný bude se brániti a povinen bude to po- kazovati, že jest v puohonu sumou položenou přesáhl a že to, oč se pohání, za to nestojí. Než ktož by o dědictví poháněl, ten v póhonu sumu po- ložiti můž, jakáž se jemu zdá a líbí. 39. Póhony o pobrání desátkuov neb svrchkuov." Jakož se pohání o pobrání desátkuov aneb svrchkuov a když by se v puohonu desátkové neb svrchkové zejména nepoložili, tehdy se pohnaný póhonu bránil, že se takoví desátkové a svrchkové zejména nepoložili, a páni, jich milost, pro tu příčinu póhony zdvihati ráčili. A protož již taková obrana, aby pohnanému za obranu póhonu nebyla, než když se v póhonu položí, že jest jemu pobral desátek jarý neb ozimý a svrchky, má pohnaný předse odpovídati a pokazovati, že ten desátek neb ti svrchci za tu sumu v póhonu položenú nestojí. (List NNXVII) 37. b u sebe to prvé, oč poháněti chce, rozvážil, aby základem neb sumou v póhonu 1562) nepřesáhl. Neb pohnaný bude se brániti a povinen bude to pokázovati, že jest List XXXI v puohonu sumou položenou přesáhl a že to, oč se pohání, za to nestojí. ! Než 33. a kdož by o dědictví poháněl, ten v póhonu sumu položiti muož, jakáž se jemu zdá a líbí.2 39. Póhony o pobrání desátkuov neb svrchkuov. Jakož se pohání o pobrání desátkuov aneb svrchkuov a když by se v puoho- nu desátkové neb svrchkové ze jména nepoložili, tehdy se pohnaný póhonu bránil, že se takoví desátkové a svrchkové ze jména nepoložili, a páni, jich milost, pro tu příčinu póhony zdvíhati ráčili. A protož již taková obrana, aby pohnanému za obranu póhonu nebyla. Než když se v póhonu položí, že jest jemu i pobral desátek jarý neb ozimý a svrchky, má pohnaný předse odpovídati a pokazovati, že ten desátek neb ti svrchci za tu sumu v póhonu položenú nestojí. (List XXXII) 33. b kratším: Kdož z jaké sumy požene, z té aby žaloval a sumy v půhonu neujímal a bránění půhonů zůstaň při starodávní zvyklosti. Samostatnou textaci kodifikační komise lze si vysvětliti nutností, aby v půhonu byl přesně stanoven žalobní petit. Srov. k tomu i Brandl, Kn. Drn. předml. L—LI a Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 93. 2. Ve starém tisku Universitní knihovny v Brně sig. 9157 in margine je přípisek Exceptio. 39. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVII a 1604: L. Protože se nelze dohledati vzoru tohoto čl., zdá se, že jde tu o samostatnou textaci. Otázka desátků a podobně i pobrání svršků byla na poč. 16. stol. velmi ožehavá a právě Ferdinand I. se zasloužil, že 1546 stanovil povinnost odváděti desátky. Všechna tato ustanovení však pocházejí až z doby po ZZ. 1535 a bližšího, pokud jde přímo o obsah tohoto článku, ani v nich se nedohledáme, takže tento čl. je jediným pramenem v této otázce.
Článek 38. a 39. 51 háněti, u sebe to prvé, oč poháněti chce, rozvážil, aby základem neb sumou /1535/ v póhonu nepřesáhl. Neb pohnaný bude se brániti a povinen bude to po- kazovati, že jest v puohonu sumou položenou přesáhl a že to, oč se pohání, za to nestojí. Než ktož by o dědictví poháněl, ten v póhonu sumu po- ložiti můž, jakáž se jemu zdá a líbí. 39. Póhony o pobrání desátkuov neb svrchkuov." Jakož se pohání o pobrání desátkuov aneb svrchkuov a když by se v puohonu desátkové neb svrchkové zejména nepoložili, tehdy se pohnaný póhonu bránil, že se takoví desátkové a svrchkové zejména nepoložili, a páni, jich milost, pro tu příčinu póhony zdvihati ráčili. A protož již taková obrana, aby pohnanému za obranu póhonu nebyla, než když se v póhonu položí, že jest jemu pobral desátek jarý neb ozimý a svrchky, má pohnaný předse odpovídati a pokazovati, že ten desátek neb ti svrchci za tu sumu v póhonu položenú nestojí. (List NNXVII) 37. b u sebe to prvé, oč poháněti chce, rozvážil, aby základem neb sumou v póhonu 1562) nepřesáhl. Neb pohnaný bude se brániti a povinen bude to pokázovati, že jest List XXXI v puohonu sumou položenou přesáhl a že to, oč se pohání, za to nestojí. ! Než 33. a kdož by o dědictví poháněl, ten v póhonu sumu položiti muož, jakáž se jemu zdá a líbí.2 39. Póhony o pobrání desátkuov neb svrchkuov. Jakož se pohání o pobrání desátkuov aneb svrchkuov a když by se v puoho- nu desátkové neb svrchkové ze jména nepoložili, tehdy se pohnaný póhonu bránil, že se takoví desátkové a svrchkové ze jména nepoložili, a páni, jich milost, pro tu příčinu póhony zdvíhati ráčili. A protož již taková obrana, aby pohnanému za obranu póhonu nebyla. Než když se v póhonu položí, že jest jemu i pobral desátek jarý neb ozimý a svrchky, má pohnaný předse odpovídati a pokazovati, že ten desátek neb ti svrchci za tu sumu v póhonu položenú nestojí. (List XXXII) 33. b kratším: Kdož z jaké sumy požene, z té aby žaloval a sumy v půhonu neujímal a bránění půhonů zůstaň při starodávní zvyklosti. Samostatnou textaci kodifikační komise lze si vysvětliti nutností, aby v půhonu byl přesně stanoven žalobní petit. Srov. k tomu i Brandl, Kn. Drn. předml. L—LI a Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 93. 2. Ve starém tisku Universitní knihovny v Brně sig. 9157 in margine je přípisek Exceptio. 39. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVII a 1604: L. Protože se nelze dohledati vzoru tohoto čl., zdá se, že jde tu o samostatnou textaci. Otázka desátků a podobně i pobrání svršků byla na poč. 16. stol. velmi ožehavá a právě Ferdinand I. se zasloužil, že 1546 stanovil povinnost odváděti desátky. Všechna tato ustanovení však pocházejí až z doby po ZZ. 1535 a bližšího, pokud jde přímo o obsah tohoto článku, ani v nich se nedohledáme, takže tento čl. je jediným pramenem v této otázce.
Strana 52
Článek 40. a I1. 115351 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy. List XXXVII 38. a Jakož se přihází, že se póhonové činí o smlouvy neboli o jiné listy k tomu podobné, a lidé již sobě za obyčej vzali, když požene v téj smlúvě aneb v tom listu o několikerú věc, že se toho lidé chytají,2 že jest víc než o jednu věc pohnal, a skrze to póhonové bývali zdviháni a puovod k své spravedlnosti přijíti nemohl. A protož by pak v smlúvě, v zápisu, v listu aneb v majestátu mnoho artikulů postavených bylo, aby mohl o ty listy neb smlouvu jedním póhonem pohnati, položíc jeden neb dva artikule v té smlúvě neb v listu položené.3 41. Puohon o svědomí listovní. Ktož by od koho o svědomí listovní pohnán byl, ten muož tomu, (List XXXVIII) 38.b od kohož jest pohnán, svědomí pod pečetí svou, vezmúc to k své víře 11562/ 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy. List XXXII 34. a Jakož se přihází, že póhonové činí o smlouvy neboli o jiné listy k tomu podobné, a lidé již sobě za obyčej vzali, když požene v téj smlúvě aneb v tom listu o několikerú věc, že se toho lidé chytají, že jest víc než o jednu věc pohnal, a skrze to póhonové bývali zdviháni a puovod k své spravedlnosti přijíti nemohl. A protož by pak v smlúvě, v zápisu, v listu aneb v majestátu mnoho artikulů postavených bylo, aby mohl t o ty listy neb smlouvu jedním póhonem pohnati, položíc jeden neb dva artikule v té smlouvě neb v listu položené. 41. Puohon o svědomí listovní. Kdož by od koho o svědomí listovní pohnán byl, ten muož tomu, od kohož jest pohnán, svědomí pod pečetí svou, vezmouc to k své víře a duši, do domu jeho 40. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVII a 1604: LI. Vzorem pro tento čl. je nepochybně usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 101. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. 120, 121. č. XIX.), v jehož textu však byly provedeny některé změny (viz další pozn.). 1531 čl. měl v rkpe Brandlově nadpis O dvojí věc v smlúvě. Nápadná je podobnost usnesení 1531 s českým ZZ. 1500, v jehož jednom z dodatkových článků (tedy v t. zv. napraveném Vladislavském ZZ.3) shodně jako v českém ZZ. 1530 byl čl. tohoto znění (ZZČ. 1500 vyd. Palacký, AČ. V. 33. 34. čl. 50. a ZZČ. 1530 vyd. Jireček Cod. jur. Boh. IV. I; též samostatně ZZ. král. čes., 1882. 21. čl. 37.): Nalezli vuobec za právo: že každý z jedné smlúvy, z jednoho kšaftu, z majestátu, z listu, z zápisu, bude moci z těch svrchu- psaných věcí z každé té věci jedním puohonem pohnati, by pak v té smlúvě, v kšaftě, v majestátu, v zápisu neb v listu mnoho kusuov neb artikuluov bylo, že proto jedním puohonem pohnati moci bude. O obsahu srov. Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 102 zvl. pozn. 1. 2. Z textu 1531 bylo vyškrtnuto víc z neupřímnosti nežli z spravedlnosti, pravdě- podobně pro bezvýznamnost normativní. 3. ZZ. 1535 doplnilo na konci usnesení 1531 slovy položíc — neb v listu položené. 41. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVII a 1604: LI. Podkladem pro tento čl. bylo ZZ. 1516. fol. 8. b., 9. a. (Kn. Drn. 109.č. VII., AC. XI. 291. čl. 7.), ale celková textace je nová.
Článek 40. a I1. 115351 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy. List XXXVII 38. a Jakož se přihází, že se póhonové činí o smlouvy neboli o jiné listy k tomu podobné, a lidé již sobě za obyčej vzali, když požene v téj smlúvě aneb v tom listu o několikerú věc, že se toho lidé chytají,2 že jest víc než o jednu věc pohnal, a skrze to póhonové bývali zdviháni a puovod k své spravedlnosti přijíti nemohl. A protož by pak v smlúvě, v zápisu, v listu aneb v majestátu mnoho artikulů postavených bylo, aby mohl o ty listy neb smlouvu jedním póhonem pohnati, položíc jeden neb dva artikule v té smlúvě neb v listu položené.3 41. Puohon o svědomí listovní. Ktož by od koho o svědomí listovní pohnán byl, ten muož tomu, (List XXXVIII) 38.b od kohož jest pohnán, svědomí pod pečetí svou, vezmúc to k své víře 11562/ 40. Póhony o smlúvy neb o jiné listy. List XXXII 34. a Jakož se přihází, že póhonové činí o smlouvy neboli o jiné listy k tomu podobné, a lidé již sobě za obyčej vzali, když požene v téj smlúvě aneb v tom listu o několikerú věc, že se toho lidé chytají, že jest víc než o jednu věc pohnal, a skrze to póhonové bývali zdviháni a puovod k své spravedlnosti přijíti nemohl. A protož by pak v smlúvě, v zápisu, v listu aneb v majestátu mnoho artikulů postavených bylo, aby mohl t o ty listy neb smlouvu jedním póhonem pohnati, položíc jeden neb dva artikule v té smlouvě neb v listu položené. 41. Puohon o svědomí listovní. Kdož by od koho o svědomí listovní pohnán byl, ten muož tomu, od kohož jest pohnán, svědomí pod pečetí svou, vezmouc to k své víře a duši, do domu jeho 40. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVII a 1604: LI. Vzorem pro tento čl. je nepochybně usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 101. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. 120, 121. č. XIX.), v jehož textu však byly provedeny některé změny (viz další pozn.). 1531 čl. měl v rkpe Brandlově nadpis O dvojí věc v smlúvě. Nápadná je podobnost usnesení 1531 s českým ZZ. 1500, v jehož jednom z dodatkových článků (tedy v t. zv. napraveném Vladislavském ZZ.3) shodně jako v českém ZZ. 1530 byl čl. tohoto znění (ZZČ. 1500 vyd. Palacký, AČ. V. 33. 34. čl. 50. a ZZČ. 1530 vyd. Jireček Cod. jur. Boh. IV. I; též samostatně ZZ. král. čes., 1882. 21. čl. 37.): Nalezli vuobec za právo: že každý z jedné smlúvy, z jednoho kšaftu, z majestátu, z listu, z zápisu, bude moci z těch svrchu- psaných věcí z každé té věci jedním puohonem pohnati, by pak v té smlúvě, v kšaftě, v majestátu, v zápisu neb v listu mnoho kusuov neb artikuluov bylo, že proto jedním puohonem pohnati moci bude. O obsahu srov. Markov. Příprav. řízení proces. (1930) 102 zvl. pozn. 1. 2. Z textu 1531 bylo vyškrtnuto víc z neupřímnosti nežli z spravedlnosti, pravdě- podobně pro bezvýznamnost normativní. 3. ZZ. 1535 doplnilo na konci usnesení 1531 slovy položíc — neb v listu položené. 41. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVII a 1604: LI. Podkladem pro tento čl. bylo ZZ. 1516. fol. 8. b., 9. a. (Kn. Drn. 109.č. VII., AC. XI. 291. čl. 7.), ale celková textace je nová.
Strana 53
Článek 41. a 42. 53 a duši do domu jeho poslati. A nechtěl-li by ten, ktož jeho pohnal, svědomí (1535) od něho přijíti, má je na sněm před pana hajtmana a pány soudce poslati a samému není potřebí pro ten puohon k soudu jezditi. A ten, ktož svědomí dává, má opáčiti v tom svědomí ,jakož jsem pohnán od tohoto et od tohoto, abych jemu takové svědomí dal.“ A hned za tím doložiti: „I toto mi jest 2 o tom vědomo aneb není. 42. Ktož svědomí listovní k soudu dává, jak to spraviti má. A jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovávati mají. Aby každý pán a dobrý urozený člověk2 markrabství tohoto aneb království českého svědomí dáti mohl pod pečetí svou, což by v pravdě svědom byl, a na konci svědomí svého aby ten závazek učinil, což svědčí, že to béře na svou víru a na svou duši.3 Pakli by byl cizozemec a nebyl z markrabství moravského aneb z království českého anebo z knížetství opavského neb krnovského a obyvatelem markrabství tohoto že by nebyl List XXXVIII 39. a A nechtěl-li by ten, kdož jeho pohnal, svědomí od něho přijíti, má 1562/ poslati. je na sněm před pana hajtmana a pány soudce poslati a samému není potřebí pro ten puohon k soudu jezditi. A ten, kdož svědomí dává, má opáčiti v tom svědomí: Jakož jsem pohnán od tohoto“, abych jemu takové i svědomí dal.“ A hned za tím doložiti: ,I toto mi jest o tom vědomo aneb není.“ (List XXXIII) 34. b 42. Kdož svědomí listovní k soudu dává, jak to spraviti má. A jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovávati mají. Aby každý pán a dobrý urozený člověk markrabství tohoto aneb království českého svědomí dáti mohl pod pečetí svou, což by v pravdě svědom byl. A na konci svědomí svého aby ten závazek učinil, což svědčí, že to béře na svou víru a na svou duši. Pakli by byl cizozemec a nebyl z markrabství moravského aneb z království českého anebo z knížetství opavského neb krnovského a i oby- vatelem markrabství tohoto že by nebyl a kdo jeho svědomí potřeboval, tehdy List XXXIII 35. a 1516 zní: O svědomí listovním. Item. Na tom zuostáno a svoleno jest: Ktož by koho pohnal o svědomí listovnie, ten každý, kdož by pohnán byl, jmá jemu takové svě- domie po tom puohonu hned do jeho domu poslati. Pakli by ten, ktož by pohnal, svědomie od něho přijieti nechtěl, jmá je na sněm přede pány poslati a samému není potřebie o tu věc na ten puohon k soudu jezditi. 2. A ten ktož svědomí dává — aneb není dodalo ZZ. 1535. a. Formule zkrácena proti ZZ. 1535. 42. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIX a 1604: LI. Vzorem je usnesení sněmovní 1518. 25. července. Brno (vyd. Kameníček AČ. XI. 312. 313. čl. 32.). Nerozhodující změny pro- vedla komise hlavně ve větním pořadu a pak vynecháním některých slov, kdežto ZZ. 1545 čerpalo přímo ze sněmu 1518. (srov. další pozn.). 2. Vynecháno obyvatel, jak bylo 1518 a jak také uvádi i ZZ. 1545. 3. Vynecháno že jest to v pravdě tak, jak bylo 1518 a jak také uvádí i ZZ. 1545.
Článek 41. a 42. 53 a duši do domu jeho poslati. A nechtěl-li by ten, ktož jeho pohnal, svědomí (1535) od něho přijíti, má je na sněm před pana hajtmana a pány soudce poslati a samému není potřebí pro ten puohon k soudu jezditi. A ten, ktož svědomí dává, má opáčiti v tom svědomí ,jakož jsem pohnán od tohoto et od tohoto, abych jemu takové svědomí dal.“ A hned za tím doložiti: „I toto mi jest 2 o tom vědomo aneb není. 42. Ktož svědomí listovní k soudu dává, jak to spraviti má. A jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovávati mají. Aby každý pán a dobrý urozený člověk2 markrabství tohoto aneb království českého svědomí dáti mohl pod pečetí svou, což by v pravdě svědom byl, a na konci svědomí svého aby ten závazek učinil, což svědčí, že to béře na svou víru a na svou duši.3 Pakli by byl cizozemec a nebyl z markrabství moravského aneb z království českého anebo z knížetství opavského neb krnovského a obyvatelem markrabství tohoto že by nebyl List XXXVIII 39. a A nechtěl-li by ten, kdož jeho pohnal, svědomí od něho přijíti, má 1562/ poslati. je na sněm před pana hajtmana a pány soudce poslati a samému není potřebí pro ten puohon k soudu jezditi. A ten, kdož svědomí dává, má opáčiti v tom svědomí: Jakož jsem pohnán od tohoto“, abych jemu takové i svědomí dal.“ A hned za tím doložiti: ,I toto mi jest o tom vědomo aneb není.“ (List XXXIII) 34. b 42. Kdož svědomí listovní k soudu dává, jak to spraviti má. A jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovávati mají. Aby každý pán a dobrý urozený člověk markrabství tohoto aneb království českého svědomí dáti mohl pod pečetí svou, což by v pravdě svědom byl. A na konci svědomí svého aby ten závazek učinil, což svědčí, že to béře na svou víru a na svou duši. Pakli by byl cizozemec a nebyl z markrabství moravského aneb z království českého anebo z knížetství opavského neb krnovského a i oby- vatelem markrabství tohoto že by nebyl a kdo jeho svědomí potřeboval, tehdy List XXXIII 35. a 1516 zní: O svědomí listovním. Item. Na tom zuostáno a svoleno jest: Ktož by koho pohnal o svědomí listovnie, ten každý, kdož by pohnán byl, jmá jemu takové svě- domie po tom puohonu hned do jeho domu poslati. Pakli by ten, ktož by pohnal, svědomie od něho přijieti nechtěl, jmá je na sněm přede pány poslati a samému není potřebie o tu věc na ten puohon k soudu jezditi. 2. A ten ktož svědomí dává — aneb není dodalo ZZ. 1535. a. Formule zkrácena proti ZZ. 1535. 42. I. Převzato do ZZ. 1545: XLIX a 1604: LI. Vzorem je usnesení sněmovní 1518. 25. července. Brno (vyd. Kameníček AČ. XI. 312. 313. čl. 32.). Nerozhodující změny pro- vedla komise hlavně ve větním pořadu a pak vynecháním některých slov, kdežto ZZ. 1545 čerpalo přímo ze sněmu 1518. (srov. další pozn.). 2. Vynecháno obyvatel, jak bylo 1518 a jak také uvádi i ZZ. 1545. 3. Vynecháno že jest to v pravdě tak, jak bylo 1518 a jak také uvádí i ZZ. 1545.
Strana 54
54 Článek 42. a 43. 11535/ a kto jeho svědomí potřeboval, tehdy takový,5 ktož by chtěl svědčiti, aby osobně stál a svědomí po přísaze dal, leč by strana druhá bez přísahy jeho svědomí trpěti chtěla. A což se služebníkův panských neb rytířských dotýče, ti se též při tom zachovávati mají, kteří by nebyli z království českého a těchto knížetství. (List XXXI 39. b List XXXIX 40. a K) 43. Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuo přijímáni a kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má. Svědomí sedlská, kteráž se ku právu stavějí, aby v registra odevřená zapisována nebyla, než každé strany svědkové obvláštně aby k každé při sepsáni byli a zapečetěni secréty úředníkuo menších? a žádnému aby uka- zováni nebyli, leč na tu při přijde. A kteráž se strana na svědky odvolá, aby jí ku potřebě její čteni byli. A pro takové svědky truhlice zvláštní aby byla.3 Také svědkové při póhoních se stavěti mají od každého a ti slyšáni býti mají každý obvláštně po rozeslání póhonuov.4 Pakli by je úředníci při póhoních prvé majíc prázdnost slyšeti mohli, to také učiniti mají. 11562/ takový, kdož by chtěl svědčiti, aby osobně stál a svědomí po přísaze dal, leč by strana druhá bez přísahy jeho svědomí trpěti chtěla. A což se služebníkuov panských neb rytířských dotýče, ti se též při tom zachovávati mají, kteří by nebyli z království českého a těch knížetství. (Lisl XXXIIII) 35.b 43. Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuo přijímáni a kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má. Svědomí sedlská, kteráž se ku právu stavějí, aby v registra odevřená za- pisována nebyla, než každé strany svědkové obzvláštně aby k každé při sepsání byli a zapečetěni sekréty úředníkuo menších a žádnému aby ukazováni nebyli, leč na tu při přijde, a kteráž se strana na svědky odvolá, aby jí ku potřebě její čteni byli. A pro takové svědky truhlice zvláštní aby byla. Také světkové při póhoních se stavěti mají od každého a ti slyšáni býti mají každý obzvláštně po rozešlání póhonuov. Pakli by je úředníci při póhoních A jestliže by soud prvé majíc prázdnost, slyšeti mohli, to také učiniti mají. 4. 1518 k svědomie. 5. Vynecháno každý, jak bylo 1518, avšak ZZ. 1545 ponechalo způsob ZZ. 1535. 43. I. Jak ZZ. 1545: L, tak i ZZ. 1604: LII má tento čl. v odlišném znění. Tento čl. je poměrně komplikovaně textován. První tři odstavce jsou převzaty z usnesení sně- movního 153I. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 118. 119. čís. VI. a VII.). Další text navazuje na usnesení sněmovní a to: ZZ. 1516: 9. a. (vyd. Kameníček AČ. XI. 292. čís. 8., též Brandl, Kn. Drn. 109. čís. VIII.), dále 1518. 25. července. Brno (vyd. Kameníček AČ. XI. 309. čís. 15.), 1520. 6. ledna. Olo- mouc (tamtéž 323. čís. 12.) a 1529. 13. prosince. Brno (Pam. I. 70. a.). Nadpis čl. v ZZ. 1535 byl vzat z 1518: O postavení svědkuov a o svědomí dávaní, po čem jim od míle dáváno býti má (Pam. I. 4. a.). Pro porovnání srov. pozn. níže. Viz též Kapras, K děj. zást. práva (1903) 13. 2. 1531. čl. VI. zemských. 3. 1531. čl. VI. udělána byla. Končí rkp., který vydal Brandl v Kn. Drn. 119. čl. VI
54 Článek 42. a 43. 11535/ a kto jeho svědomí potřeboval, tehdy takový,5 ktož by chtěl svědčiti, aby osobně stál a svědomí po přísaze dal, leč by strana druhá bez přísahy jeho svědomí trpěti chtěla. A což se služebníkův panských neb rytířských dotýče, ti se též při tom zachovávati mají, kteří by nebyli z království českého a těchto knížetství. (List XXXI 39. b List XXXIX 40. a K) 43. Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuo přijímáni a kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má. Svědomí sedlská, kteráž se ku právu stavějí, aby v registra odevřená zapisována nebyla, než každé strany svědkové obvláštně aby k každé při sepsáni byli a zapečetěni secréty úředníkuo menších? a žádnému aby uka- zováni nebyli, leč na tu při přijde. A kteráž se strana na svědky odvolá, aby jí ku potřebě její čteni byli. A pro takové svědky truhlice zvláštní aby byla.3 Také svědkové při póhoních se stavěti mají od každého a ti slyšáni býti mají každý obvláštně po rozeslání póhonuov.4 Pakli by je úředníci při póhoních prvé majíc prázdnost slyšeti mohli, to také učiniti mají. 11562/ takový, kdož by chtěl svědčiti, aby osobně stál a svědomí po přísaze dal, leč by strana druhá bez přísahy jeho svědomí trpěti chtěla. A což se služebníkuov panských neb rytířských dotýče, ti se též při tom zachovávati mají, kteří by nebyli z království českého a těch knížetství. (Lisl XXXIIII) 35.b 43. Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuo přijímáni a kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má. Svědomí sedlská, kteráž se ku právu stavějí, aby v registra odevřená za- pisována nebyla, než každé strany svědkové obzvláštně aby k každé při sepsání byli a zapečetěni sekréty úředníkuo menších a žádnému aby ukazováni nebyli, leč na tu při přijde, a kteráž se strana na svědky odvolá, aby jí ku potřebě její čteni byli. A pro takové svědky truhlice zvláštní aby byla. Také světkové při póhoních se stavěti mají od každého a ti slyšáni býti mají každý obzvláštně po rozešlání póhonuov. Pakli by je úředníci při póhoních A jestliže by soud prvé majíc prázdnost, slyšeti mohli, to také učiniti mají. 4. 1518 k svědomie. 5. Vynecháno každý, jak bylo 1518, avšak ZZ. 1545 ponechalo způsob ZZ. 1535. 43. I. Jak ZZ. 1545: L, tak i ZZ. 1604: LII má tento čl. v odlišném znění. Tento čl. je poměrně komplikovaně textován. První tři odstavce jsou převzaty z usnesení sně- movního 153I. 31. července. Jihlava (Pam. I. 99. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 118. 119. čís. VI. a VII.). Další text navazuje na usnesení sněmovní a to: ZZ. 1516: 9. a. (vyd. Kameníček AČ. XI. 292. čís. 8., též Brandl, Kn. Drn. 109. čís. VIII.), dále 1518. 25. července. Brno (vyd. Kameníček AČ. XI. 309. čís. 15.), 1520. 6. ledna. Olo- mouc (tamtéž 323. čís. 12.) a 1529. 13. prosince. Brno (Pam. I. 70. a.). Nadpis čl. v ZZ. 1535 byl vzat z 1518: O postavení svědkuov a o svědomí dávaní, po čem jim od míle dáváno býti má (Pam. I. 4. a.). Pro porovnání srov. pozn. níže. Viz též Kapras, K děj. zást. práva (1903) 13. 2. 1531. čl. VI. zemských. 3. 1531. čl. VI. udělána byla. Končí rkp., který vydal Brandl v Kn. Drn. 119. čl. VI
Strana 55
Článek 43. 55 A jestliže by soud olomúcký odložen byl, tehdy úředníci na deň 1533/ svatého Jana aneb na svaté Tři krále sjeti se do Olomúce mají a svědky slyšeti, a do Brna dvě neděli po každých póhoních slunečných. A od svěd- kuov úředníkóm od každého má dáno býti IIII groše bílé. A komuž se svědkové stavějí, mají jemu do hospody postaveni býti a ten je má stravou opatřiti, pokudž vyslyšáni nebudou. A po vyslyšení každému od míle po dvú groších dáti. Pakli by který svědek beze lsti pro starost neb nemoc pěšky jíti nemohl, tomu neb těm má dáno býti od míle po čtyřech groších bílých. A již ten neb ti formanu z toho zaplaťte, kterýž je veze. A ktož by těch svědkuov, o kteréž požene, na mezech k vedení úřadu potřeboval, tomu mají na mezech postaveni býti a on jim též od mílí zaplatiti. A ktož by chtěl, jsúc pohnán, svědky při póhoních stavěti, má tomu, od kohož jest pohnán, oznámiti, při kterých póhoních aneb po póhoních ke dni nahoře položenému jemu je postaviti chce. A takové svědky nechce-li jich sám stavěti, muož je po úředníku aneb po komž mu se zdá, před úředníky po- slati, při póhoních anebo při soudu. A když ti svědkové postaveni budou, tehdy ten pohnaný tomu dosti učiní a póhonu toho prázden bude.6 holomúcký odložen byl, tehdy úředníci na den svatého Jana aneb na svaté Tři 11562/ krále sjeti se do Holomúce mají a svědky slyšeti. A do Brna dvě neděli po každých póhoních slunečných. A od svědkuov úředníkuom od každého má dáno býti IIII groše bílé. A komuž se svědkové stavějí, mají jemu do hospody postaveni býti a ten je má stravou l opatřiti, pokudž vyslyšáni nebudou. A po vyslyšení každému od míle po dvou groších dáti. Pakli by který svědek beze lsti pro starost neb nemoc pěšky jíti nemohl, tomu neb těm má dáno býti od míle po čtyřech groších bílých. A již ten neb ti formanu z toho zaplaťte, kterýž je A kdož by těch svědkuov, o kteréž požene, na mezech k vedení úřadu veze. potřeboval, tomu mají na mezech postaveni býti a on jim též od mílí zaplatiti. A kdož by chtěl, jsouc pohnán, svědky při póhoních stavěti, má tomu, od kohož jest pohnán, oznámiti, při kterých póhoních aneb po póhoních ke dni nahoře položenému jemu je postaviti chce. A takové svědky, nechce-li jich sám stavěti, muož je po úředníku aneb po komž mu se zdá, před úředníky poslati při póhoních anebo při soudu. A když ti svědkové postaveni budou, tehdy ten pohnaný tomu dosti učiní a póhonu toho prázden bude. List XII 10. h List XXXIIII 36. a 4. 1531. čl. VI. má začátek poněkud jiný a také má samostatný nadpis: O stavení svědkův při půhonech. Což se svědkův stavení při půhoních dotýče, ti slyšáni býti mají po rozeslání půhonů. 5. Až sem 1531. Končí rkp., který vydal Brandl v Kn. Drn. 119. čl. VII. 6. Poslední odstavec je v ZZ. 1535 textován sice na základě 1516, 1518, 1520 i 1529, ale formulace sazeb i vlastní ustanovení je zcela nové, jak na to ukázal již Ka- meníček (AČ. XI. 292. pozn. k čís. 8.). Z dosud nevydaných pramenů sluší citovati 1529. 13. prosince. Brno (Pam. I. 70. a.): Item o svědky. Item. Jestliže by kdo svěd- kuov, o kteréž jest pohnal, potřeboval a na tom nějaké obmeškánie spravedlivosti své znal, tehdy aby tomu, kohož pohnal, oznámil, aby je jemu před úředníky menšími postavil. Též také kdož by svědomie listovního od koho potřeboval, má jemu dáno býti. Pakli by kdo svévolně svědkuov postaviti aneb svědomí listovního komu dáti nechtěl a on skrze to k škodě přišel, aby o takovú škodu k němu hleděti mohl. Sazba za I mili 2 groše zůstala podle 1516, ale nově byly přidány sazby za jízdu a pak placení úředníkům, kdež není vyloučeno, že byly sledovány kancelářské taxovní řády.
Článek 43. 55 A jestliže by soud olomúcký odložen byl, tehdy úředníci na deň 1533/ svatého Jana aneb na svaté Tři krále sjeti se do Olomúce mají a svědky slyšeti, a do Brna dvě neděli po každých póhoních slunečných. A od svěd- kuov úředníkóm od každého má dáno býti IIII groše bílé. A komuž se svědkové stavějí, mají jemu do hospody postaveni býti a ten je má stravou opatřiti, pokudž vyslyšáni nebudou. A po vyslyšení každému od míle po dvú groších dáti. Pakli by který svědek beze lsti pro starost neb nemoc pěšky jíti nemohl, tomu neb těm má dáno býti od míle po čtyřech groších bílých. A již ten neb ti formanu z toho zaplaťte, kterýž je veze. A ktož by těch svědkuov, o kteréž požene, na mezech k vedení úřadu potřeboval, tomu mají na mezech postaveni býti a on jim též od mílí zaplatiti. A ktož by chtěl, jsúc pohnán, svědky při póhoních stavěti, má tomu, od kohož jest pohnán, oznámiti, při kterých póhoních aneb po póhoních ke dni nahoře položenému jemu je postaviti chce. A takové svědky nechce-li jich sám stavěti, muož je po úředníku aneb po komž mu se zdá, před úředníky po- slati, při póhoních anebo při soudu. A když ti svědkové postaveni budou, tehdy ten pohnaný tomu dosti učiní a póhonu toho prázden bude.6 holomúcký odložen byl, tehdy úředníci na den svatého Jana aneb na svaté Tři 11562/ krále sjeti se do Holomúce mají a svědky slyšeti. A do Brna dvě neděli po každých póhoních slunečných. A od svědkuov úředníkuom od každého má dáno býti IIII groše bílé. A komuž se svědkové stavějí, mají jemu do hospody postaveni býti a ten je má stravou l opatřiti, pokudž vyslyšáni nebudou. A po vyslyšení každému od míle po dvou groších dáti. Pakli by který svědek beze lsti pro starost neb nemoc pěšky jíti nemohl, tomu neb těm má dáno býti od míle po čtyřech groších bílých. A již ten neb ti formanu z toho zaplaťte, kterýž je A kdož by těch svědkuov, o kteréž požene, na mezech k vedení úřadu veze. potřeboval, tomu mají na mezech postaveni býti a on jim též od mílí zaplatiti. A kdož by chtěl, jsouc pohnán, svědky při póhoních stavěti, má tomu, od kohož jest pohnán, oznámiti, při kterých póhoních aneb po póhoních ke dni nahoře položenému jemu je postaviti chce. A takové svědky, nechce-li jich sám stavěti, muož je po úředníku aneb po komž mu se zdá, před úředníky poslati při póhoních anebo při soudu. A když ti svědkové postaveni budou, tehdy ten pohnaný tomu dosti učiní a póhonu toho prázden bude. List XII 10. h List XXXIIII 36. a 4. 1531. čl. VI. má začátek poněkud jiný a také má samostatný nadpis: O stavení svědkův při půhonech. Což se svědkův stavení při půhoních dotýče, ti slyšáni býti mají po rozeslání půhonů. 5. Až sem 1531. Končí rkp., který vydal Brandl v Kn. Drn. 119. čl. VII. 6. Poslední odstavec je v ZZ. 1535 textován sice na základě 1516, 1518, 1520 i 1529, ale formulace sazeb i vlastní ustanovení je zcela nové, jak na to ukázal již Ka- meníček (AČ. XI. 292. pozn. k čís. 8.). Z dosud nevydaných pramenů sluší citovati 1529. 13. prosince. Brno (Pam. I. 70. a.): Item o svědky. Item. Jestliže by kdo svěd- kuov, o kteréž jest pohnal, potřeboval a na tom nějaké obmeškánie spravedlivosti své znal, tehdy aby tomu, kohož pohnal, oznámil, aby je jemu před úředníky menšími postavil. Též také kdož by svědomie listovního od koho potřeboval, má jemu dáno býti. Pakli by kdo svévolně svědkuov postaviti aneb svědomí listovního komu dáti nechtěl a on skrze to k škodě přišel, aby o takovú škodu k němu hleděti mohl. Sazba za I mili 2 groše zůstala podle 1516, ale nově byly přidány sazby za jízdu a pak placení úředníkům, kdež není vyloučeno, že byly sledovány kancelářské taxovní řády.
Strana 56
56 Článek 44. [ 1535 Líst xL. 44. O svědomí městském, jak obyvatelé v městech králov- 11. a ských k soudu zemskému svědomí dávati mají léta 1512. (List XLI) 11. h Jakož jest byl pohnal Mikuláš z Kynšperku purgmistra a radu města Brna, aby mu postavili k svědomí měšťany, spoluobyvatele jich, před panem hajtmanem, pány a rytířstvem2 v soudu zemském sedajícími. A Brňané tomu odpírali podlé smlúvy, by je měli stavěti před panem hajtmanem a pány. Než k tomuto se poddávají, bude-li kto potřebovati kterého měštěnína k svědomí, že oni chtí toho každého na rathúz [ obeslati (152/ 44 O svědomí městském, jak obyvatelé v městech královských k soudu (List XXXV) 36. 5 zemskému svědomí dávati mají. Léta M.D XII. Jakož jest byl pohnal Mikuláš z Kynšperku purgmistra a radu města Brna, aby mu postavili k svědomí měšťany, spoluobyvatelé jich, před panem hajtmanem, A Brňané tomu odpírali pány a rytířstvem v soudu zemském sedajícími. podlé smlouvy, by je měli stavěti před panem hajtmanem a pány. Než k tomuto se poddávají, bude-li kdo potřebovati kterého měštěnína k svědomí, že oni chtí toho každého na rathouz obeslati a podlé práva svého vyslyše, to sepsati. 44. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIII a 1604: LIII. Čl. tento otiskl již Kameníček AČ. X. 347. 348. čís. XCV., ale podle ZZ. 1535, poněvadž neznal originálního textu. Nelze bezpečně říci, jak zněl původní text nálezu a také co vlastně máme pokládati za text definitivní. V půhonných knihách olomouckých (Olomoucká kniha přípovědí a zří- zení na sněm od léta 1517, čís. 47. v Archivu zem. v Brně) fol. CXVIII. a. = 169. a. pod nadpisem Anno domini 1512 v Brně na sněmu v puostě o artikule městské k to- muto jest svoleno. Najprv. nacházíme zápis, který podle zběžného písma a doplňků se zřejmě charakterisuje jako koncept. Celá část (viz pozn. 7.) je dodatečně připsána. Z těchto důvodů nejsou varianty tohoto zápisu se ZZ. 1535 spolehlivé, ale přece, hlavně podle jejich množství se zdá, že na původním znění provedla kodifikační komise řadu stilistických i textačních změn a úprav (viz pozn. další). Zvláště je důležité, že je v ZZ. mnoho doplňků proti 1512. In margine tohoto zápisu je poznámka O svědomie měst- ském. Ze srovnání vyplývá, že se komise přiklonila k původnímu staršímu a vzdále- nějšímu textu 1512, třebas řešícímu určitý případ, kdežto nevzala bližšího a dokonce po právní stránce obecného textu z Kn. Drn. 36. pod titulem O svědomí dávaní mě- šťanův, kněží a cizozemců. Pro srovnání uvádím příslušné části z Kn. Drn.: Když kdo z obyvatelův měst královských má komu svědomí dáti, ten jemu může v tom městě po přísaze na rathouze před purkmistrem a radou dáti a ti to spíšíc pod pečetí městskú tomuto je dáti mohú, kdož jeho žádá.... . Než jestli sami měšťané svých obyvatelů k svědomí svému potřebují, těch sami ani v jiném městě nemají zapisovati, než před úředníky menšími mají býti zapsáni.... Že tu šlo o zásadní rozhodnutí, dosvědčuje k r. 1516 doslovná citace (třebas částečná, slova: O svědomí městském. Najprv jakož jest pohnal — před soud zemský poslati) tohoto usnesení v rkp. archivu m. Olomouce čís. 186. fol. 7. b, na který se zhusta v tamních kn. půh. činí odkazy. 2. 1512 a pány a vládykami. 3. 1512 odpierají.
56 Článek 44. [ 1535 Líst xL. 44. O svědomí městském, jak obyvatelé v městech králov- 11. a ských k soudu zemskému svědomí dávati mají léta 1512. (List XLI) 11. h Jakož jest byl pohnal Mikuláš z Kynšperku purgmistra a radu města Brna, aby mu postavili k svědomí měšťany, spoluobyvatele jich, před panem hajtmanem, pány a rytířstvem2 v soudu zemském sedajícími. A Brňané tomu odpírali podlé smlúvy, by je měli stavěti před panem hajtmanem a pány. Než k tomuto se poddávají, bude-li kto potřebovati kterého měštěnína k svědomí, že oni chtí toho každého na rathúz [ obeslati (152/ 44 O svědomí městském, jak obyvatelé v městech královských k soudu (List XXXV) 36. 5 zemskému svědomí dávati mají. Léta M.D XII. Jakož jest byl pohnal Mikuláš z Kynšperku purgmistra a radu města Brna, aby mu postavili k svědomí měšťany, spoluobyvatelé jich, před panem hajtmanem, A Brňané tomu odpírali pány a rytířstvem v soudu zemském sedajícími. podlé smlouvy, by je měli stavěti před panem hajtmanem a pány. Než k tomuto se poddávají, bude-li kdo potřebovati kterého měštěnína k svědomí, že oni chtí toho každého na rathouz obeslati a podlé práva svého vyslyše, to sepsati. 44. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIII a 1604: LIII. Čl. tento otiskl již Kameníček AČ. X. 347. 348. čís. XCV., ale podle ZZ. 1535, poněvadž neznal originálního textu. Nelze bezpečně říci, jak zněl původní text nálezu a také co vlastně máme pokládati za text definitivní. V půhonných knihách olomouckých (Olomoucká kniha přípovědí a zří- zení na sněm od léta 1517, čís. 47. v Archivu zem. v Brně) fol. CXVIII. a. = 169. a. pod nadpisem Anno domini 1512 v Brně na sněmu v puostě o artikule městské k to- muto jest svoleno. Najprv. nacházíme zápis, který podle zběžného písma a doplňků se zřejmě charakterisuje jako koncept. Celá část (viz pozn. 7.) je dodatečně připsána. Z těchto důvodů nejsou varianty tohoto zápisu se ZZ. 1535 spolehlivé, ale přece, hlavně podle jejich množství se zdá, že na původním znění provedla kodifikační komise řadu stilistických i textačních změn a úprav (viz pozn. další). Zvláště je důležité, že je v ZZ. mnoho doplňků proti 1512. In margine tohoto zápisu je poznámka O svědomie měst- ském. Ze srovnání vyplývá, že se komise přiklonila k původnímu staršímu a vzdále- nějšímu textu 1512, třebas řešícímu určitý případ, kdežto nevzala bližšího a dokonce po právní stránce obecného textu z Kn. Drn. 36. pod titulem O svědomí dávaní mě- šťanův, kněží a cizozemců. Pro srovnání uvádím příslušné části z Kn. Drn.: Když kdo z obyvatelův měst královských má komu svědomí dáti, ten jemu může v tom městě po přísaze na rathouze před purkmistrem a radou dáti a ti to spíšíc pod pečetí městskú tomuto je dáti mohú, kdož jeho žádá.... . Než jestli sami měšťané svých obyvatelů k svědomí svému potřebují, těch sami ani v jiném městě nemají zapisovati, než před úředníky menšími mají býti zapsáni.... Že tu šlo o zásadní rozhodnutí, dosvědčuje k r. 1516 doslovná citace (třebas částečná, slova: O svědomí městském. Najprv jakož jest pohnal — před soud zemský poslati) tohoto usnesení v rkp. archivu m. Olomouce čís. 186. fol. 7. b, na který se zhusta v tamních kn. půh. činí odkazy. 2. 1512 a pány a vládykami. 3. 1512 odpierají.
Strana 57
Článek 44. 57 a podlé práva svého vyslyše,4 to sepsati. Kdež páni i5 rytířstvo5 to od 1535/ nich i od jiných měst“ přijímají, na tento však5 zpuosob, aby takové svědky pod přísahou vyslyšíc, to svědomí městskou pečetí zapečetíc, po dvou“ osobách přísežných před soud zemský poslali zavřené a zapečetěné. Než jestliže by se jich samých měšťan jaká pře7, o kterúž by před právo zemské od koho pohnáni byli aneb sami koho pohnali,“ dotýkala a strana odporná některých osob neb5 osoby městské aneb oni sami k té při potřebovali, tehdy takových svědkuov sami měšťané slyšeti nemají, než před úředníky menšími je postaviti povinni budou.7 Bude-li pak potřebí někomu svědomí o hranice neb5 meze“ a že by měštěnínu kterému neb jich obyvatelóm kterým,5 o takových hranicích vědomo bylo, a ten, ktož by takového I svědomí potřeboval, jich žádal, aby ten měštěnín neb obyvatelé městští jemu svědomí o hranice dali,10 tehdy purgmistr a starší toho města mají tomu neb těm měšťanóm rozkázati,11 bez póhonu aby svědomí osobníl2 na hranicích dávali, což by jim vědomo bylo,13 tak jak právo a obyčej na hranicích se zachovává.14 List XLI 42. a Kdež páni i rytířstvo to od nich i od jiných měst přijímají, na tento však zpuosob. 11562/ aby takové svědky pod přísahou vyslyšíc, to svědomí městskou pečetí zapečetíc, po dvou osobách přísežných před soud zemský poslali zavřené a zapečetěné. Než jestliže by se jich samých měšťan jaká i pře, o kterouž by před právo zemské od koho pohnáni byli aneb sami koho pohnali, dotýkala a strana odporná některých osob neb osoby městské aneb oni sami k té při potřebovali, tehdy takových svědkuov sami měšťané slyšeti nemají, než před úředníky menšími je postaviti povinni budou. Bude-li pak potřebí někomu svědomí o hranice neb meze a že by měštěnínu kterému neb jich obyvatelóm kterým o takových hranicích vědomo bylo a ten, kdož by takového svědomí potřeboval, jich žádal, aby ten měštěnín neb obyvatelé městští jemu svědomí o hranice dali. Tehdy purgmistr a starší toho města mají tomu neb těm měšťanóm rozkázati, bez pó- honu aby svědomí osobní na hranicích dávali, což by jim vědomo bylo, tak jak právo a obyčej na hranicích se zachovává. l List XXXV 37. a 4. 1512 vyslyšíc. 5. 1512 chybí. 6. i od jiných měst 1512 chybí. 7. 1512 pře — postaviti povinni budou připsáno dodatečně a většinou na okraji. O změnách stilisace srov. poznámky zvláštní. Celá část se končí povinen bude. 8. aneb — pohnali 1512 chybí. 9. 1512 osob městských k téj při proti nim k svědomí potřebovala. 10. 1512 měščenín neb obyvatel jemu o hranice svědomí dal. II. 1512 purgmistr má tomu měščenínu rozkázati. 12. 1512 osobně. 13. 1512 dával, což by jemu svědomo bylo. 14. 1512 na hranicéch jest. a. V orig. ZZ. 1535 dwáu.
Článek 44. 57 a podlé práva svého vyslyše,4 to sepsati. Kdež páni i5 rytířstvo5 to od 1535/ nich i od jiných měst“ přijímají, na tento však5 zpuosob, aby takové svědky pod přísahou vyslyšíc, to svědomí městskou pečetí zapečetíc, po dvou“ osobách přísežných před soud zemský poslali zavřené a zapečetěné. Než jestliže by se jich samých měšťan jaká pře7, o kterúž by před právo zemské od koho pohnáni byli aneb sami koho pohnali,“ dotýkala a strana odporná některých osob neb5 osoby městské aneb oni sami k té při potřebovali, tehdy takových svědkuov sami měšťané slyšeti nemají, než před úředníky menšími je postaviti povinni budou.7 Bude-li pak potřebí někomu svědomí o hranice neb5 meze“ a že by měštěnínu kterému neb jich obyvatelóm kterým,5 o takových hranicích vědomo bylo, a ten, ktož by takového I svědomí potřeboval, jich žádal, aby ten měštěnín neb obyvatelé městští jemu svědomí o hranice dali,10 tehdy purgmistr a starší toho města mají tomu neb těm měšťanóm rozkázati,11 bez póhonu aby svědomí osobníl2 na hranicích dávali, což by jim vědomo bylo,13 tak jak právo a obyčej na hranicích se zachovává.14 List XLI 42. a Kdež páni i rytířstvo to od nich i od jiných měst přijímají, na tento však zpuosob. 11562/ aby takové svědky pod přísahou vyslyšíc, to svědomí městskou pečetí zapečetíc, po dvou osobách přísežných před soud zemský poslali zavřené a zapečetěné. Než jestliže by se jich samých měšťan jaká i pře, o kterouž by před právo zemské od koho pohnáni byli aneb sami koho pohnali, dotýkala a strana odporná některých osob neb osoby městské aneb oni sami k té při potřebovali, tehdy takových svědkuov sami měšťané slyšeti nemají, než před úředníky menšími je postaviti povinni budou. Bude-li pak potřebí někomu svědomí o hranice neb meze a že by měštěnínu kterému neb jich obyvatelóm kterým o takových hranicích vědomo bylo a ten, kdož by takového svědomí potřeboval, jich žádal, aby ten měštěnín neb obyvatelé městští jemu svědomí o hranice dali. Tehdy purgmistr a starší toho města mají tomu neb těm měšťanóm rozkázati, bez pó- honu aby svědomí osobní na hranicích dávali, což by jim vědomo bylo, tak jak právo a obyčej na hranicích se zachovává. l List XXXV 37. a 4. 1512 vyslyšíc. 5. 1512 chybí. 6. i od jiných měst 1512 chybí. 7. 1512 pře — postaviti povinni budou připsáno dodatečně a většinou na okraji. O změnách stilisace srov. poznámky zvláštní. Celá část se končí povinen bude. 8. aneb — pohnali 1512 chybí. 9. 1512 osob městských k téj při proti nim k svědomí potřebovala. 10. 1512 měščenín neb obyvatel jemu o hranice svědomí dal. II. 1512 purgmistr má tomu měščenínu rozkázati. 12. 1512 osobně. 13. 1512 dával, což by jemu svědomo bylo. 14. 1512 na hranicéch jest. a. V orig. ZZ. 1535 dwáu.
Strana 58
58 Článek 45. a 46. (List XLII) 42. b 11333/ 45. Každý, ktož by při obdržel o statek nebo o peníze, že tu prodati můž aneb dáti, komuž chce, též i právo stáné, krom cizozemcóm. Item. Ktož2 by koli při jakou obdržel soudem zemským o statek nebo o peníze, takový bude moci tu při prodati neb dáti jinému, komuž by se jemu zdálo a svou spravedlivost naň převésti listem na pargaméně pod pečetmi šesti a jeho sedmou. A ktož by takové právo měl, ten na posudku aby to všecko konati mohl, jako ta osoba, kteréž jest se přísud stal. A takové dání neb převedení práva žádnému se státi nemá, nežli obyvateli a landfrýdníku markrabství tohoto. Item. Což se stáného práva dotýče, ktož by na kom právo ustál, též aby mohl to právo stáné na jiného převésti jako přísud. A též na land- frýdníka a obyvatele markrabství moravského. List XLII 13. a 46. Puohon o postavení lidí. Jakož póhonové vycházeli, že se poháněli o postavení lidí, z čehož je viniti budú, aby právi byli. Toho aby více nebývalo, leč by čí lidé /1562/ 45. Každej, kdož by při obdržel o statek nebo o peníze, že tu prodati (List XXXVI) 37.b muož aneb dáti, komuž chce. Též i právo stáné krom cizozemcóm. Item. Kdož by koli při jakou obdržel soudem zemským o statek nebo o pe- níze, takový bude moci tu při prodati neb dáti jinému, komuž by se jemu zdálo, a svou spravedlivost naň převésti listem na pargaméně pod pečetmi šesti a jeho sedmou. A kdož by takové právo měl, ten na posudku aby to všecko konati mohl, jako ta osoba, kteréž jest se přísud stal. A takové dání neb převedení práva žádnému se státi nemá, nežli obyvateli a landfrýdníku markrabství tohoto. Item. Což se stáného práva dotýče. Kdož by na kom právo ustál, též aby mohl to právo stáné na jiného převésti jako přísud. A též na landfrýdníka a obyvatele markrabství moravského.I Puohon u postavení lidí. Jakož póhonové vycházeli, že se poháněli o postavení lidí, z čehož je viniti budou, aby právi byli. Toho aby více nebývalo, leč by čí lidé o bezhrdlé kterého 45. I. Převzato do 1545: XLVI a 1604: LIIII. Vzorem jsou dva články z usnesení sněmovního 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 101. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. do- datek 121. čís. XX. a XXII., každý pod jiným původním titulem (viz pozn. níže). které byly zcela nepatrně pozměněny stilisticky (srov. Pam. I. I0I. b.). Srov. Kame- niček, Sněmy II. 94. zvl. pozn. 2. 2. Odstavec tento (ve vyd. Kn. Drn. 121. čís. XX) má nadpis původně O prodaji pře obdržané právem, který však v Pam, není. 3. Odstavec tento (ve vyd. Kn. Drn. 121. čís. XXII) má nadpis původně Též stanné právo, aby mohl prodati, který však v Pam, není. 46. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVIII a 1604: LV. Vzorem tomuto čl. bylo usnesení sněmovni 1531. 31. července. Jihlava (vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 121. čl. XNI.) List XXXVI 46. 38. a
58 Článek 45. a 46. (List XLII) 42. b 11333/ 45. Každý, ktož by při obdržel o statek nebo o peníze, že tu prodati můž aneb dáti, komuž chce, též i právo stáné, krom cizozemcóm. Item. Ktož2 by koli při jakou obdržel soudem zemským o statek nebo o peníze, takový bude moci tu při prodati neb dáti jinému, komuž by se jemu zdálo a svou spravedlivost naň převésti listem na pargaméně pod pečetmi šesti a jeho sedmou. A ktož by takové právo měl, ten na posudku aby to všecko konati mohl, jako ta osoba, kteréž jest se přísud stal. A takové dání neb převedení práva žádnému se státi nemá, nežli obyvateli a landfrýdníku markrabství tohoto. Item. Což se stáného práva dotýče, ktož by na kom právo ustál, též aby mohl to právo stáné na jiného převésti jako přísud. A též na land- frýdníka a obyvatele markrabství moravského. List XLII 13. a 46. Puohon o postavení lidí. Jakož póhonové vycházeli, že se poháněli o postavení lidí, z čehož je viniti budú, aby právi byli. Toho aby více nebývalo, leč by čí lidé /1562/ 45. Každej, kdož by při obdržel o statek nebo o peníze, že tu prodati (List XXXVI) 37.b muož aneb dáti, komuž chce. Též i právo stáné krom cizozemcóm. Item. Kdož by koli při jakou obdržel soudem zemským o statek nebo o pe- níze, takový bude moci tu při prodati neb dáti jinému, komuž by se jemu zdálo, a svou spravedlivost naň převésti listem na pargaméně pod pečetmi šesti a jeho sedmou. A kdož by takové právo měl, ten na posudku aby to všecko konati mohl, jako ta osoba, kteréž jest se přísud stal. A takové dání neb převedení práva žádnému se státi nemá, nežli obyvateli a landfrýdníku markrabství tohoto. Item. Což se stáného práva dotýče. Kdož by na kom právo ustál, též aby mohl to právo stáné na jiného převésti jako přísud. A též na landfrýdníka a obyvatele markrabství moravského.I Puohon u postavení lidí. Jakož póhonové vycházeli, že se poháněli o postavení lidí, z čehož je viniti budou, aby právi byli. Toho aby více nebývalo, leč by čí lidé o bezhrdlé kterého 45. I. Převzato do 1545: XLVI a 1604: LIIII. Vzorem jsou dva články z usnesení sněmovního 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 101. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. do- datek 121. čís. XX. a XXII., každý pod jiným původním titulem (viz pozn. níže). které byly zcela nepatrně pozměněny stilisticky (srov. Pam. I. I0I. b.). Srov. Kame- niček, Sněmy II. 94. zvl. pozn. 2. 2. Odstavec tento (ve vyd. Kn. Drn. 121. čís. XX) má nadpis původně O prodaji pře obdržané právem, který však v Pam, není. 3. Odstavec tento (ve vyd. Kn. Drn. 121. čís. XXII) má nadpis původně Též stanné právo, aby mohl prodati, který však v Pam, není. 46. I. Převzato do ZZ. 1545: XXVIII a 1604: LV. Vzorem tomuto čl. bylo usnesení sněmovni 1531. 31. července. Jihlava (vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 121. čl. XNI.) List XXXVI 46. 38. a
Strana 59
Článek 46. a 47. 59 o bezhrdlé kterého pána aneb rytířského člověka stáli aneb lehkost jakú 11635/ nebo pych učinili.2 O to bude moci pohnati s slušné sumy a v puohonu vinu oznámiti. 47. O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí. (List XLIII) 43. b Což se základuov propadených o rukojemství dotýče lidí sedlských, o ty aby poháníno bylo ku právu zemskému podlé pořádku starobylého.? Než což se dluhuov buď panských neb sedlských na sedlácích dotýče, těch aby se dobývalo podlé práva dědinného.3 Též o zbití, když by jedni druhé zbili, nemohli-li by skrze pány své o to srovnáni býti, mají se viniti právem v dědinách, aby takovými věcmi zemský soud zanepráždněn nebýval.4 pána aneb rytířského člověka stáli aneb lehkost jakou nebo pych učinili. O to 11562) bude moci pohnati s slušné sumy a v puohonu vinu oznámiti. 47. O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí. Což se základuov propadených o rukojemství dotýče lidí sedlských, o ty aby poháníno bylo ku právu lzemskému podlé pořádku starobylého. Než což se dluhuov buď panských neb sedlských na sedlácích dotýče, těch aby se dobývalo podlé práva dědinného. Též o zbití, když by jedni druhé zbili, nemohli-li by skrze pány své o to srovnáni býti, mají se viniti právem v dědinách, aby takovými věcmi zemský soud zanepráždněn nebýval.5 (List XNAVII) 38. h pod titulem O půhonu o vinění lidí při soudu, titul však není v originálním textu Pam. I. 102. a. O obsahu viz Kn. Drn. předml. XLII. 2. V Pam. I. 102. a. bylo ještě na gruntech jeho, což však přeškrtnuto, kdežto Brandl ve svém vydání (na uv. m.) převzal čtení asi z rkpu Kn. Drn. na gruntu jeho. 47. I. Převzato ZZ. 1545: XLVIII a 1604: LV. Vzorem pro tento čl. jest usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 121. čl. XXVI.), ale podle marginální poznámky v Pam. Tento artikul má rozvážen býti obcí se zdá, že od toho znění bylo upuštěno a proto také ZZ. 1535 má látku samostatně textovanou a dokonce i značně nově upravenou (srov. pozn. níže). Brandl podle rkp. Kn. Drn. uvádí tento čl. pod titulem O půhonech o propadení základu a dluhy sedlské, kterýž však v Pam. není. Srov. též čl. 48. následující. 2. Odkazuje na poslední větu 1531 (čl. XXVI), která navazuje na znění shodné s ZZ. 1535 Než předešlé půhony o takové věci buďte soudem zemským vykonány. 3. 1531 přikazovalo půhony o základu propadení chudých lidí a o dluhy sedlské k právu městskému. 4. Shoduje se obsahově s 1531. 5. Srov. k tomu stanovisko, které zaujal v této věci brněnský sněm 1549. 8. dubna. (Pam. II. 9. b.): Item. Kteříž by za koho v rukojemství v listech byli, a dále v tom rukojemství státi nechtěli, má ten věřiteli svému listem pod pečetí svou oznámiti a vejpověd učiniti, že jemu v tom rukojemství déle státi nechce a věřitel bude po- vinen svému jistci a rukojmím to hned oznámiti a on bude povinen věřiteli svému list obnoviti ve XII nedělích pořád zběhlých a toho z rukojemství vypustiti a jiného
Článek 46. a 47. 59 o bezhrdlé kterého pána aneb rytířského člověka stáli aneb lehkost jakú 11635/ nebo pych učinili.2 O to bude moci pohnati s slušné sumy a v puohonu vinu oznámiti. 47. O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí. (List XLIII) 43. b Což se základuov propadených o rukojemství dotýče lidí sedlských, o ty aby poháníno bylo ku právu zemskému podlé pořádku starobylého.? Než což se dluhuov buď panských neb sedlských na sedlácích dotýče, těch aby se dobývalo podlé práva dědinného.3 Též o zbití, když by jedni druhé zbili, nemohli-li by skrze pány své o to srovnáni býti, mají se viniti právem v dědinách, aby takovými věcmi zemský soud zanepráždněn nebýval.4 pána aneb rytířského člověka stáli aneb lehkost jakou nebo pych učinili. O to 11562) bude moci pohnati s slušné sumy a v puohonu vinu oznámiti. 47. O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí. Což se základuov propadených o rukojemství dotýče lidí sedlských, o ty aby poháníno bylo ku právu lzemskému podlé pořádku starobylého. Než což se dluhuov buď panských neb sedlských na sedlácích dotýče, těch aby se dobývalo podlé práva dědinného. Též o zbití, když by jedni druhé zbili, nemohli-li by skrze pány své o to srovnáni býti, mají se viniti právem v dědinách, aby takovými věcmi zemský soud zanepráždněn nebýval.5 (List XNAVII) 38. h pod titulem O půhonu o vinění lidí při soudu, titul však není v originálním textu Pam. I. 102. a. O obsahu viz Kn. Drn. předml. XLII. 2. V Pam. I. 102. a. bylo ještě na gruntech jeho, což však přeškrtnuto, kdežto Brandl ve svém vydání (na uv. m.) převzal čtení asi z rkpu Kn. Drn. na gruntu jeho. 47. I. Převzato ZZ. 1545: XLVIII a 1604: LV. Vzorem pro tento čl. jest usnesení sněmovní 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. a., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 121. čl. XXVI.), ale podle marginální poznámky v Pam. Tento artikul má rozvážen býti obcí se zdá, že od toho znění bylo upuštěno a proto také ZZ. 1535 má látku samostatně textovanou a dokonce i značně nově upravenou (srov. pozn. níže). Brandl podle rkp. Kn. Drn. uvádí tento čl. pod titulem O půhonech o propadení základu a dluhy sedlské, kterýž však v Pam. není. Srov. též čl. 48. následující. 2. Odkazuje na poslední větu 1531 (čl. XXVI), která navazuje na znění shodné s ZZ. 1535 Než předešlé půhony o takové věci buďte soudem zemským vykonány. 3. 1531 přikazovalo půhony o základu propadení chudých lidí a o dluhy sedlské k právu městskému. 4. Shoduje se obsahově s 1531. 5. Srov. k tomu stanovisko, které zaujal v této věci brněnský sněm 1549. 8. dubna. (Pam. II. 9. b.): Item. Kteříž by za koho v rukojemství v listech byli, a dále v tom rukojemství státi nechtěli, má ten věřiteli svému listem pod pečetí svou oznámiti a vejpověd učiniti, že jemu v tom rukojemství déle státi nechce a věřitel bude po- vinen svému jistci a rukojmím to hned oznámiti a on bude povinen věřiteli svému list obnoviti ve XII nedělích pořád zběhlých a toho z rukojemství vypustiti a jiného
Strana 60
60 Článek 48. a 49. 11535/ 48. Pánuom městóm na ten artikul dána tato odpověď. List NLIII 14. a Což se zbití lidí dotýče, kdež sobě to ztěžujete, jestliže by který neb kteří [ lidé naši v městech nětco proviníc, měli s práva vašeho sňati a na pány jich podáni býti a o to na dědinách se viniti, že by to bylo proti svo- bodám vašim a smlúvám, kteréž s námi máte. I o to jsme se takto snesli: Jestliže by kteří lidé naši v okršlku městském se svadili a zbili krom frejunku, takové abyšte slušným tresktáním neberúc základuov trestali. A proto to, oč by mezi nimi sváda neb zbití bylo, aby pány jich to slyšáno bylo aneb na dědinách rovnáno. Než jestliže by který člověk náš s vašim obyvatelem městským se svadil aneb zbil, to aby při právě vašem s obou stran sobě vykonali. (List XL. 4.b 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným." Jestliže by se přihodilo a puovod pod póhonem s pohnaným smlouvu učinil na ten konec, aby proto ta pře souzena byla, mezi těmi osobami ta [1562/ 48. Pánuom městóm na ten artikul dána tato odpověď. List XXXVII 39. a Což se zbití lidí dotýče, kdež sobě to ztěžujete, jestliže by který neb kteří lidé naši v městech nětco proviníc, měli s práva vašeho sňati a na pány jich podáni býti a o to na dědinách se viniti, že by to bylo proti svobodám vaším a Ismlúvám, kteréž s námi máte. I o to jsme se takto snesli: Jestliže by kteří lidé naši v okršlku městském se svadili a zbili krom frejuňku, takové abyšte slušným trestáním, neberúc základuov, trestali. A proto to, oč by mezi nimi sváda neb zbití bylo, aby pány jich to slyšáno bylo aneb na dědinách rovnáno. Než jestliže by který člověk náš s vaším obyvatelem městským se svadil aneb zbil, to aby při právě vašem s obou stran sobě vykonali. 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným. Jestliže by se přihodilo a puovod pod póhonem s pohnaným“ smlúvu ! (List XXXVIII) učinil na ten konec, aby proto ta pře souzena byla, mezi těmi osobami ta smlouva 39. b na místo jeho postaviti. A kterýž by jistec tomu dosti neučinil a po vejpovědi ve XII nedělích pořád zběhlých toho listu neobnovil a jiného rukojmě věřiteli svému nepostavil, tehdy hned po vyjití těch XII nedělí věřitel do ležení aby obsílal. Než což se listuov správních dotejče, to buď zachováno podlé znění listuov, ve dcky vkládáno a tím neprodlíváno mimo znění listu. A kdož by toho tak zanedbával, aby rukojmie tím rukojemstvím povinni nebyli. Item. A kdož by statek a rukojmě své zavedl bez příhody ohňův anebo válek a takovými příčinami k statku stracení, ten každý aby dán byl do vězení na Špimberk a odtud aby nebyl puštěn bez vůle rukojmí 48. I. Převzato do ZZ. 1545: XLVIII a 1604: LV, ale změněně pod jinými tituly. Ne- podařilo se mi stanoviti vzor, ani originál odpovědi, ani tento článek datovati, ač vzhle- dem k předchozímu čl. se zdá, že datem nebude příliš vzdálen od r. 1531. a. 1535 i 1562 tisk. chyba s pohnáním. 49. Poznámky viz na příští straně 61.
60 Článek 48. a 49. 11535/ 48. Pánuom městóm na ten artikul dána tato odpověď. List NLIII 14. a Což se zbití lidí dotýče, kdež sobě to ztěžujete, jestliže by který neb kteří [ lidé naši v městech nětco proviníc, měli s práva vašeho sňati a na pány jich podáni býti a o to na dědinách se viniti, že by to bylo proti svo- bodám vašim a smlúvám, kteréž s námi máte. I o to jsme se takto snesli: Jestliže by kteří lidé naši v okršlku městském se svadili a zbili krom frejunku, takové abyšte slušným tresktáním neberúc základuov trestali. A proto to, oč by mezi nimi sváda neb zbití bylo, aby pány jich to slyšáno bylo aneb na dědinách rovnáno. Než jestliže by který člověk náš s vašim obyvatelem městským se svadil aneb zbil, to aby při právě vašem s obou stran sobě vykonali. (List XL. 4.b 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným." Jestliže by se přihodilo a puovod pod póhonem s pohnaným smlouvu učinil na ten konec, aby proto ta pře souzena byla, mezi těmi osobami ta [1562/ 48. Pánuom městóm na ten artikul dána tato odpověď. List XXXVII 39. a Což se zbití lidí dotýče, kdež sobě to ztěžujete, jestliže by který neb kteří lidé naši v městech nětco proviníc, měli s práva vašeho sňati a na pány jich podáni býti a o to na dědinách se viniti, že by to bylo proti svobodám vaším a Ismlúvám, kteréž s námi máte. I o to jsme se takto snesli: Jestliže by kteří lidé naši v okršlku městském se svadili a zbili krom frejuňku, takové abyšte slušným trestáním, neberúc základuov, trestali. A proto to, oč by mezi nimi sváda neb zbití bylo, aby pány jich to slyšáno bylo aneb na dědinách rovnáno. Než jestliže by který člověk náš s vaším obyvatelem městským se svadil aneb zbil, to aby při právě vašem s obou stran sobě vykonali. 49. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným. Jestliže by se přihodilo a puovod pod póhonem s pohnaným“ smlúvu ! (List XXXVIII) učinil na ten konec, aby proto ta pře souzena byla, mezi těmi osobami ta smlouva 39. b na místo jeho postaviti. A kterýž by jistec tomu dosti neučinil a po vejpovědi ve XII nedělích pořád zběhlých toho listu neobnovil a jiného rukojmě věřiteli svému nepostavil, tehdy hned po vyjití těch XII nedělí věřitel do ležení aby obsílal. Než což se listuov správních dotejče, to buď zachováno podlé znění listuov, ve dcky vkládáno a tím neprodlíváno mimo znění listu. A kdož by toho tak zanedbával, aby rukojmie tím rukojemstvím povinni nebyli. Item. A kdož by statek a rukojmě své zavedl bez příhody ohňův anebo válek a takovými příčinami k statku stracení, ten každý aby dán byl do vězení na Špimberk a odtud aby nebyl puštěn bez vůle rukojmí 48. I. Převzato do ZZ. 1545: XLVIII a 1604: LV, ale změněně pod jinými tituly. Ne- podařilo se mi stanoviti vzor, ani originál odpovědi, ani tento článek datovati, ač vzhle- dem k předchozímu čl. se zdá, že datem nebude příliš vzdálen od r. 1531. a. 1535 i 1562 tisk. chyba s pohnáním. 49. Poznámky viz na příští straně 61.
Strana 61
Článek 49. a 50. 61 smlouva v mocnosti zůstaň. Než taková smlúva jinému cizímu na škodu 1535/ býti nemá a nemuož, ani ten nález, kterýž by se o to mezi pohnaným a puovodem stal. List XLIIII 45. a 50. O póhon na rukojmie, o sumy položení anebo o obnovení listu a o obsílaní do ležení a vyprodaní rukojmí ven z země. Item. Ktož by rukojmí poháněl o sumy položení aneb listu ob- novení, buď na správu neb na peníze, ten poháněj všech. Pakli by nepohnal, tehdy ti pohnaní budú se moci póhonu brániti. Též přišlo-li by do ležení obsílati, aby všecky pořád obsílal, tak jakž se za právo zachovává, dadúc každému dvě neděle napřed věděti. A již aby sobě to na nich vykonal. Než přihodilo-li by se, že by některý rukojmie [ vyprodal se ven z země, a on ty, kteříž jsú obyvatelé, pohnal, budou povinni ku póhonóm odpovídati. A přišlo-li by k placení sumy, proto za toho vyprodaného ne- budou povinni oddílu svého dávati. v mocnosti zuostaň. Než taková smlouva jinému cizímu na škodu býti nemá 11562/ a nemuož, ani ten nález, kterýž by se o to mezi pohnaným a puovodem stal. (List ALV) 45. b 50. O póhon na rukojmě o sumy položení anebo o obnovení listu a o obsílání do ležení a vyprodání rukojmí ven z země.“ Item. Kdož by rukojmí poháněl o sumy položení aneb listu obnovení, buď na správu neb na peníze, ten poháněj i všech. Pakli by nepohnal, tehdy ti pohnaní budou se moci póhonu brániti. Též příšlo-li by do ležení obsílati, aby všecky pořád obsílal, tak jakž se za právo zachovává, dadouc každému dvě neděle napřed věděti. A již aby sobě to na nich vykonal. Než přihodilo-li by se, že by některý rukojmě vyprodal se ven z země, a on ty, kteříž sou oby- vatelé, pohnal, budou povinni ku póhonóm odpovídati. A přišlo-li by k placení sumy, proto za toho vyprodaného nebudou povinni oddílu svého dávati. List XXNVIII 10. a 49. 1. Převzato do ZZ. 1545: XL a 1604: LVI. Text tohoto článku je vzat beze změny s usnesení sněmovního 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 122. č. XXX.). Brandl ve svém vyd. Kn. Drn. uvedl čl. pod titulem O smlúvě, v půhonu stojíc, a aby předce souzen byl podle rkp. Kn. Drn., kterýžto titul však v Pam. I. 102. b. není. Tento čl. má podobný nadpis jako čl. 47 a to. Tento artikul má obcí rozvážen býti. 2. Srov. k tomu usnesení brněnského sněmu 1549. 8. dubna (Blud. kop. II. 7. a.), kterým se ovšem nemění zásadní ustanovení ZZ. 1535: Kdož by s kejm smlúvu učiníc, té dosti neučinil a dal se přesto poháněti, má trestán bejti podlé uznání panův soudcí. 50. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIX a 1604. LXXXIIII. Zdá se, že tento čl. dostal samostatnou novou stilisaci a jest součástí některých opatření, jimiž bylo upraveno ležení, když na počátku 16. stol. se jím působilo mnoho hmotných i mravních škod. Srov. k tomu Čáda. Ležení podle čes. práva zemského (1922) 23. 2. O této látce bylo znovu pojednáno na brněnském sněmu 1549. 9. dubna. (Pam II. 9.b.). jak to bylo citováno v pozn. 5. při čl. 47.
Článek 49. a 50. 61 smlouva v mocnosti zůstaň. Než taková smlúva jinému cizímu na škodu 1535/ býti nemá a nemuož, ani ten nález, kterýž by se o to mezi pohnaným a puovodem stal. List XLIIII 45. a 50. O póhon na rukojmie, o sumy položení anebo o obnovení listu a o obsílaní do ležení a vyprodaní rukojmí ven z země. Item. Ktož by rukojmí poháněl o sumy položení aneb listu ob- novení, buď na správu neb na peníze, ten poháněj všech. Pakli by nepohnal, tehdy ti pohnaní budú se moci póhonu brániti. Též přišlo-li by do ležení obsílati, aby všecky pořád obsílal, tak jakž se za právo zachovává, dadúc každému dvě neděle napřed věděti. A již aby sobě to na nich vykonal. Než přihodilo-li by se, že by některý rukojmie [ vyprodal se ven z země, a on ty, kteříž jsú obyvatelé, pohnal, budou povinni ku póhonóm odpovídati. A přišlo-li by k placení sumy, proto za toho vyprodaného ne- budou povinni oddílu svého dávati. v mocnosti zuostaň. Než taková smlouva jinému cizímu na škodu býti nemá 11562/ a nemuož, ani ten nález, kterýž by se o to mezi pohnaným a puovodem stal. (List ALV) 45. b 50. O póhon na rukojmě o sumy položení anebo o obnovení listu a o obsílání do ležení a vyprodání rukojmí ven z země.“ Item. Kdož by rukojmí poháněl o sumy položení aneb listu obnovení, buď na správu neb na peníze, ten poháněj i všech. Pakli by nepohnal, tehdy ti pohnaní budou se moci póhonu brániti. Též příšlo-li by do ležení obsílati, aby všecky pořád obsílal, tak jakž se za právo zachovává, dadouc každému dvě neděle napřed věděti. A již aby sobě to na nich vykonal. Než přihodilo-li by se, že by některý rukojmě vyprodal se ven z země, a on ty, kteříž sou oby- vatelé, pohnal, budou povinni ku póhonóm odpovídati. A přišlo-li by k placení sumy, proto za toho vyprodaného nebudou povinni oddílu svého dávati. List XXNVIII 10. a 49. 1. Převzato do ZZ. 1545: XL a 1604: LVI. Text tohoto článku je vzat beze změny s usnesení sněmovního 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 102. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 122. č. XXX.). Brandl ve svém vyd. Kn. Drn. uvedl čl. pod titulem O smlúvě, v půhonu stojíc, a aby předce souzen byl podle rkp. Kn. Drn., kterýžto titul však v Pam. I. 102. b. není. Tento čl. má podobný nadpis jako čl. 47 a to. Tento artikul má obcí rozvážen býti. 2. Srov. k tomu usnesení brněnského sněmu 1549. 8. dubna (Blud. kop. II. 7. a.), kterým se ovšem nemění zásadní ustanovení ZZ. 1535: Kdož by s kejm smlúvu učiníc, té dosti neučinil a dal se přesto poháněti, má trestán bejti podlé uznání panův soudcí. 50. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIX a 1604. LXXXIIII. Zdá se, že tento čl. dostal samostatnou novou stilisaci a jest součástí některých opatření, jimiž bylo upraveno ležení, když na počátku 16. stol. se jím působilo mnoho hmotných i mravních škod. Srov. k tomu Čáda. Ležení podle čes. práva zemského (1922) 23. 2. O této látce bylo znovu pojednáno na brněnském sněmu 1549. 9. dubna. (Pam II. 9.b.). jak to bylo citováno v pozn. 5. při čl. 47.
Strana 62
62 Článek 50. a 51. List XIV 46. a A jakož tyto časy bývalo, že někto po výpovědi peněz od jedněch rukojmí oddíly jejich přijímal a někomu oddílu jeho čekal anebo že pro chudobu jemu oddílu spraviti nemohl, i nechal toho tak, a když ten umřel, i navrátil se zase na ty, kteříž jemu již byli oddíly své spravili, a ti za toho umrlého musili jemu oddíl jeho i s úrokem na to přišlým spraviti a tak mnozí k nemalým škodám přicházeli: A protož aby toho více nebývalo, než komuž přijde čas peněz kladení, jestliže jistec rukojmí svých nevyvadí a [ sumy hlavní i s úroky nespraví a přijde rukojmím na oddíly dávaní, jestliže by věřitel které osobě dílu jeho čekati chtěl aneb jeho od něho míti nemohl. Tehdy ti rukojmie, kteříž oddíly své spravili a na to kvitancí měli, nemají potom z toho více pro toho, kterýž nespravil, upomínáni býti. Než kterýž by rukojmie prvé umřel, než by se suma hlavní platila, by pak o ten dluh i pohnáni byli z toho, budou povinni oddíl jeho spraviti. 11535/ 51. O listech neobyčejných. (List XLVI) 46. b Páni listuov neobyčejných nesoudí, ani právem zemským komu k nim pomáhají. A neobyčejní jsú listové, v kterýchž stojí braní, pálení neb moc která2 aneb pode ctí a věrou aneb víry ztracení. Neb3 ti, kteříž se tak zapisují, toho hledí,4 aby svým zápisóm dosti učinili. Neb ne- (List XXXIX 40. h A jakož tyto časy bývalo, že někdo po výpovědi peněz od jedněch rukojmí oddíly jejich přijímal a někomu oddílu jeho čekal anebo že pro chudobu jemu oddílu spraviti nemohl, i nechal toho tak. A když ten umřel, i navrátil se zase na ty, kteříž jemu již byli oddíly své spravili, a ti za toho umrlého musili jemu oddíl jeho i s úrokem na to přišlým spraviti a tak mnozí k nemalým škodám A protož aby toho více nebývalo, než komuž přijde čas peněz kla- přicházeli. dení, jestliže jistec rukojmí svých nevyvadí a sumy I hlavní i s úroky nespraví a přijde rukojmím na oddíly dávání, jestliže by věřitel které osobě dílu jeho čekati chtěl aneb jeho od něho míti nemohl. Tehdy ti rukojmě, kteříž oddíly své spravili a na to kvitancí měli, nemají potom z toho více pro toho, kterýž nespravil, upomínáni býti. Než kterýž by rukojmě prvé umřel, než by se suma hlavní platila, by pak o ten dluh i pohnáni byli z toho, budou povinni oddíl jeho spraviti. 1 1562/ 51. O listech neobyčejných. List XANIX 11. d Páni listuov neobyčejných nesoudí, ani právem zemským komu k nim pomáhají. A neobyčejní jsou listové, v kterýchž stojí braní, pálení neb moc která aneb pode ctí a věrou aneb víry ztracení. Neb ti, kteříž se tak zapisují, 51. I. Převzato do ZZ. 1545: LXI a 1604: LVI. Tento článek jest opsán z Kn. Tov. 103.—4. kap. 185, při čemž je bližší text ve vyd. Demuthově 107, nežli Brandlově (viz pozn. níže). Podle Kn. Tov. formulovala svůj čl. i Kn. Drn. 39. (Čeho páni nesoudí), ale některé části jsou odlišné jak od Kn. Tov., tak i ZZ. 2. Kn. Drn. dodávala bez práva. 3. Než Kn. Tov. i Drn.
62 Článek 50. a 51. List XIV 46. a A jakož tyto časy bývalo, že někto po výpovědi peněz od jedněch rukojmí oddíly jejich přijímal a někomu oddílu jeho čekal anebo že pro chudobu jemu oddílu spraviti nemohl, i nechal toho tak, a když ten umřel, i navrátil se zase na ty, kteříž jemu již byli oddíly své spravili, a ti za toho umrlého musili jemu oddíl jeho i s úrokem na to přišlým spraviti a tak mnozí k nemalým škodám přicházeli: A protož aby toho více nebývalo, než komuž přijde čas peněz kladení, jestliže jistec rukojmí svých nevyvadí a [ sumy hlavní i s úroky nespraví a přijde rukojmím na oddíly dávaní, jestliže by věřitel které osobě dílu jeho čekati chtěl aneb jeho od něho míti nemohl. Tehdy ti rukojmie, kteříž oddíly své spravili a na to kvitancí měli, nemají potom z toho více pro toho, kterýž nespravil, upomínáni býti. Než kterýž by rukojmie prvé umřel, než by se suma hlavní platila, by pak o ten dluh i pohnáni byli z toho, budou povinni oddíl jeho spraviti. 11535/ 51. O listech neobyčejných. (List XLVI) 46. b Páni listuov neobyčejných nesoudí, ani právem zemským komu k nim pomáhají. A neobyčejní jsú listové, v kterýchž stojí braní, pálení neb moc která2 aneb pode ctí a věrou aneb víry ztracení. Neb3 ti, kteříž se tak zapisují, toho hledí,4 aby svým zápisóm dosti učinili. Neb ne- (List XXXIX 40. h A jakož tyto časy bývalo, že někdo po výpovědi peněz od jedněch rukojmí oddíly jejich přijímal a někomu oddílu jeho čekal anebo že pro chudobu jemu oddílu spraviti nemohl, i nechal toho tak. A když ten umřel, i navrátil se zase na ty, kteříž jemu již byli oddíly své spravili, a ti za toho umrlého musili jemu oddíl jeho i s úrokem na to přišlým spraviti a tak mnozí k nemalým škodám A protož aby toho více nebývalo, než komuž přijde čas peněz kla- přicházeli. dení, jestliže jistec rukojmí svých nevyvadí a sumy I hlavní i s úroky nespraví a přijde rukojmím na oddíly dávání, jestliže by věřitel které osobě dílu jeho čekati chtěl aneb jeho od něho míti nemohl. Tehdy ti rukojmě, kteříž oddíly své spravili a na to kvitancí měli, nemají potom z toho více pro toho, kterýž nespravil, upomínáni býti. Než kterýž by rukojmě prvé umřel, než by se suma hlavní platila, by pak o ten dluh i pohnáni byli z toho, budou povinni oddíl jeho spraviti. 1 1562/ 51. O listech neobyčejných. List XANIX 11. d Páni listuov neobyčejných nesoudí, ani právem zemským komu k nim pomáhají. A neobyčejní jsou listové, v kterýchž stojí braní, pálení neb moc která aneb pode ctí a věrou aneb víry ztracení. Neb ti, kteříž se tak zapisují, 51. I. Převzato do ZZ. 1545: LXI a 1604: LVI. Tento článek jest opsán z Kn. Tov. 103.—4. kap. 185, při čemž je bližší text ve vyd. Demuthově 107, nežli Brandlově (viz pozn. níže). Podle Kn. Tov. formulovala svůj čl. i Kn. Drn. 39. (Čeho páni nesoudí), ale některé části jsou odlišné jak od Kn. Tov., tak i ZZ. 2. Kn. Drn. dodávala bez práva. 3. Než Kn. Tov. i Drn.
Strana 63
Článek 51. — 53. 63 učinil-li by kto tak, jakž se zapsal, tehdy by také páni z práva brániti ne-11535) mohli, by on tím lidi zklamati chtěl aneb měl a plátce nebyl.5 Ale má kázán býti z neobyčejnosti. 52. Kterých póhonuov páni při právě nesoudí. Také páni věcí válečných a lidí služebných ani služeb zadržalých2 List XLVI 47. a nesoudí, než to na pána země neb na pana hajtmana sluší, ač která taková pře jest. 53. Kto kterým právem začne, tím konati má. Také když se kto zapíše, aby na něm dobýváno bylo, duchovním nebo světským právem nebo stávkami, to na toho vuoli jest, komuž list svědčí. toho hledí, aby svým zápisóm dosti učinili. Neb neučinil-li by kdo tak, jakž se 11562/ zapsal, tehdy by také páni z práva brániti nemohli, by on tím lidi zklamati chtěl aneb měl a plátce nebyl. Ale má kázán býti z neobyčejnosti. 52. Kterých póhonuov páni při právě nesoudí. Také páni věcí válečných a lidí služebných, ani služeb zadržalých ne- soudí, než to na pána země neb na pana hajtmana sluší, ač která taková pře jest. 53. Kdo kterým právem začne, tím konati má. (List NL.) I1. h Také když se kdo zapíše, aby na něm dobýváno bylo, duchovním nebo světským právem nebo stávkami. To na toho vuoli jest, komuž list svědčí 4. Tak jen Kn. Tov. vyd. Demuth. 107; ostatní jak Tov. Kn. vyd. Brandlovo 103. kap. 185 a Drn. 39. hledte. 5. Kn. Drn. pomoc učinili a to proto, aby takovými zápisy lidi nepodvolili. 52. I. Převzato do ZZ. 1545: XLVI a 1604: LVI. Vzorem je Kn. Tov. 104. kap. 185. (O listech neobyčejných) a totéž opakované v Kn. Drn. 39. (Čeho páni nesoudí). Stilisace v ZZ. je však samostatná. 2. Kn. Tov. vkládá pohnaných. Kn. Drn. vkládá jestliže by kdo o takovou věc pohnal. 53. I. Převzato do ZZ. 1545. XLVII a 1604: LVI. O významu a smyslu tohoto čl. srov. Brandl, Kn. Drn. předml. XXXI a Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 199, zvl. pozn. 3. Vzorem k textaci tohoto čl. byla nepochybně Kn. Drn. 40, kde tuto kapitolu vydal Brandl s nadpisem O právích výstraha, aby věděl, kterým máš začíti tak, aby svého dobyl. Rozdíl proti ZZ. je pouze v přídavku na konci (viz pozn. 2.). Kn. Drn. následovala tu Kn. Tov. 49, 50. kap. 76. (Demuth. vyd. 53), v které čteme ve vyd. Brandlově ji pod nadpisem Kterým právem súd začneš, tím konči. Text však se značně liší, zejména tím, že se mluví o dvojím právu, duchovním a městském. K tomuto dě- lení právních skupin porovnej Kn. Drn. 12. Naproti tomu, co ve shodném textu se
Článek 51. — 53. 63 učinil-li by kto tak, jakž se zapsal, tehdy by také páni z práva brániti ne-11535) mohli, by on tím lidi zklamati chtěl aneb měl a plátce nebyl.5 Ale má kázán býti z neobyčejnosti. 52. Kterých póhonuov páni při právě nesoudí. Také páni věcí válečných a lidí služebných ani služeb zadržalých2 List XLVI 47. a nesoudí, než to na pána země neb na pana hajtmana sluší, ač která taková pře jest. 53. Kto kterým právem začne, tím konati má. Také když se kto zapíše, aby na něm dobýváno bylo, duchovním nebo světským právem nebo stávkami, to na toho vuoli jest, komuž list svědčí. toho hledí, aby svým zápisóm dosti učinili. Neb neučinil-li by kdo tak, jakž se 11562/ zapsal, tehdy by také páni z práva brániti nemohli, by on tím lidi zklamati chtěl aneb měl a plátce nebyl. Ale má kázán býti z neobyčejnosti. 52. Kterých póhonuov páni při právě nesoudí. Také páni věcí válečných a lidí služebných, ani služeb zadržalých ne- soudí, než to na pána země neb na pana hajtmana sluší, ač která taková pře jest. 53. Kdo kterým právem začne, tím konati má. (List NL.) I1. h Také když se kdo zapíše, aby na něm dobýváno bylo, duchovním nebo světským právem nebo stávkami. To na toho vuoli jest, komuž list svědčí 4. Tak jen Kn. Tov. vyd. Demuth. 107; ostatní jak Tov. Kn. vyd. Brandlovo 103. kap. 185 a Drn. 39. hledte. 5. Kn. Drn. pomoc učinili a to proto, aby takovými zápisy lidi nepodvolili. 52. I. Převzato do ZZ. 1545: XLVI a 1604: LVI. Vzorem je Kn. Tov. 104. kap. 185. (O listech neobyčejných) a totéž opakované v Kn. Drn. 39. (Čeho páni nesoudí). Stilisace v ZZ. je však samostatná. 2. Kn. Tov. vkládá pohnaných. Kn. Drn. vkládá jestliže by kdo o takovou věc pohnal. 53. I. Převzato do ZZ. 1545. XLVII a 1604: LVI. O významu a smyslu tohoto čl. srov. Brandl, Kn. Drn. předml. XXXI a Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 199, zvl. pozn. 3. Vzorem k textaci tohoto čl. byla nepochybně Kn. Drn. 40, kde tuto kapitolu vydal Brandl s nadpisem O právích výstraha, aby věděl, kterým máš začíti tak, aby svého dobyl. Rozdíl proti ZZ. je pouze v přídavku na konci (viz pozn. 2.). Kn. Drn. následovala tu Kn. Tov. 49, 50. kap. 76. (Demuth. vyd. 53), v které čteme ve vyd. Brandlově ji pod nadpisem Kterým právem súd začneš, tím konči. Text však se značně liší, zejména tím, že se mluví o dvojím právu, duchovním a městském. K tomuto dě- lení právních skupin porovnej Kn. Drn. 12. Naproti tomu, co ve shodném textu se
Strana 64
64 Článek 53. — 55. 11535/ Kterým právem dobývati chce a kterým začne, tím konaj a konati má. Neb se k druhému právu již utéci nebude moci, ani mu povinen bude druhým právem odpovídati.2 (List XLVID 54. Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím 47. b opravovati nemá." Item. Když by se přihodilo a pře provedená pány k učinění nálezu odložena byla a v tom času prvé, nežli by se na tu při nález panský stal, některá strana něčeho se doptala, buďto v nálezích panských, ve dckách aneb v registřích zemských anebo listuov a smlúv a kvitancí pečetěných, té pře se dotýkajících, to bude moci a má před pány pokázati. Než po provedení pře svědomí sobě polepšovati k té při žádný nemá. List XIVII 43. a 55, O poručení statkuov k soudu. Ktož by chtěl s slušných příčin2 koho statku svého k soudu zmocniti, to každý bude moci učiniti, otec syna neb bratr bratra neb strýc strýce. 11562/ Kterým právem dobývati chce a kterým začne, tím konaj a konati má. Neb se k druhému právu již utéci nebude moci, ani mu povinen bude druhým právem odpovídati. 54. Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím opravovati nemá. Item. Když by se přihodilo a pře provedená pány k učinění nálezu odlo- List XLžena I byla a v tom času prvé, nežli by se na tu při nález panský stal, některá strana 42. a něčeho se doptala, buď to v nálezích panských, ve dckách aneb v registřích zemských anebo listuov a smlúv a kvitancí pečetěných, té pře se dotýkajících, to bude moci a má před pány pokázati. Než po provedení pře svědomí sobě polepšovati k té při žádný nemá. 55. O poručení statkuov k soudu. Kdož by chtěl s slušných příčin koho statku svého k soudu zmocniti. to každý bude moci učiniti, otec syna neb bratr bratra neb strýc strýce. A kdož ZZ. 1535 uvádí Brandl, Kn. Tov. 104. (kap. 186). je zřejmě podle tohoto ZZ., nebot jde o vsuvku rkpu z r. 1594 (rkp. VIII, srov. vyd. Brandl. předml. XXIX.). 2. Kn. Drn. dodává než k tomu, kterým začal. 54. 1. Převzato do ZZ. 1545: XXXVII a 1604: LVII. Vzorem je tu usnesení sněmovní z 1529. 27. února. Brno (Pam. I. 60. a.), které se sice nevalně, ale přece liší v některých podrobnostech: O polepšení pře po odloženej při a póhonuov. Item. Když by se při- hodilo a pře od obou stran provedená pány k učinění nálezu odložena byla a v tom časi(!) prvé, než se na tu při nález panský stal, některá strana něčeho se doptala, buďto v nálezích panských anebo v registřích zemských anebo listu a quitancí pod sedmi pečetmi, tej pře se dotýkajících, to bude moci a má přede pány pokázati. Než po převedení (!) pře svědomí sobě polepšovati k téj při žádnej nemá. Actum Brunne sabatto ante dominica Oculi anno domini 1529. Je tedy viděti práci komise, která přidala slova ve dokách a vynechala ustanovení o sedmi pečetích. 55. Poznámky viz na příští straně 65.
64 Článek 53. — 55. 11535/ Kterým právem dobývati chce a kterým začne, tím konaj a konati má. Neb se k druhému právu již utéci nebude moci, ani mu povinen bude druhým právem odpovídati.2 (List XLVID 54. Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím 47. b opravovati nemá." Item. Když by se přihodilo a pře provedená pány k učinění nálezu odložena byla a v tom času prvé, nežli by se na tu při nález panský stal, některá strana něčeho se doptala, buďto v nálezích panských, ve dckách aneb v registřích zemských anebo listuov a smlúv a kvitancí pečetěných, té pře se dotýkajících, to bude moci a má před pány pokázati. Než po provedení pře svědomí sobě polepšovati k té při žádný nemá. List XIVII 43. a 55, O poručení statkuov k soudu. Ktož by chtěl s slušných příčin2 koho statku svého k soudu zmocniti, to každý bude moci učiniti, otec syna neb bratr bratra neb strýc strýce. 11562/ Kterým právem dobývati chce a kterým začne, tím konaj a konati má. Neb se k druhému právu již utéci nebude moci, ani mu povinen bude druhým právem odpovídati. 54. Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím opravovati nemá. Item. Když by se přihodilo a pře provedená pány k učinění nálezu odlo- List XLžena I byla a v tom času prvé, nežli by se na tu při nález panský stal, některá strana 42. a něčeho se doptala, buď to v nálezích panských, ve dckách aneb v registřích zemských anebo listuov a smlúv a kvitancí pečetěných, té pře se dotýkajících, to bude moci a má před pány pokázati. Než po provedení pře svědomí sobě polepšovati k té při žádný nemá. 55. O poručení statkuov k soudu. Kdož by chtěl s slušných příčin koho statku svého k soudu zmocniti. to každý bude moci učiniti, otec syna neb bratr bratra neb strýc strýce. A kdož ZZ. 1535 uvádí Brandl, Kn. Tov. 104. (kap. 186). je zřejmě podle tohoto ZZ., nebot jde o vsuvku rkpu z r. 1594 (rkp. VIII, srov. vyd. Brandl. předml. XXIX.). 2. Kn. Drn. dodává než k tomu, kterým začal. 54. 1. Převzato do ZZ. 1545: XXXVII a 1604: LVII. Vzorem je tu usnesení sněmovní z 1529. 27. února. Brno (Pam. I. 60. a.), které se sice nevalně, ale přece liší v některých podrobnostech: O polepšení pře po odloženej při a póhonuov. Item. Když by se při- hodilo a pře od obou stran provedená pány k učinění nálezu odložena byla a v tom časi(!) prvé, než se na tu při nález panský stal, některá strana něčeho se doptala, buďto v nálezích panských anebo v registřích zemských anebo listu a quitancí pod sedmi pečetmi, tej pře se dotýkajících, to bude moci a má přede pány pokázati. Než po převedení (!) pře svědomí sobě polepšovati k téj při žádnej nemá. Actum Brunne sabatto ante dominica Oculi anno domini 1529. Je tedy viděti práci komise, která přidala slova ve dokách a vynechala ustanovení o sedmi pečetích. 55. Poznámky viz na příští straně 65.
Strana 65
Článek 55. a 56. 65 A ktož by syna, bratra neb strýce neměl, bude moci zmocniti dobrého přítele 11535) Než a to má do živnosti aneb vuole toho, ktož zmocňuje, trvati. chtěl-li by kto ven z země vyjeti, ten bude moci, koho se mu zdáti bude, z obyvateluov markrabství tohoto s stavu panského neb rytířského k soudu zmocniti do času toho, do kteréhož jemu páni soudcé příti ráčí.4 56. Ktož by pohnán jsa aneb někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl." Item. Když by některá vdova neb sirotci aneb někto chudý pohnán jsa anebo někoho požena, před soud předstúpil, nemajíc kto by od něho jeho při vedl a potřebu pověděl, takovému každému, znajíc páni soudcé toho potřebu, s soudu osobu hodnú k vymluvení a vedení potřeby jeho dáti mají. (List XLVIII) 18. by syna, bratra neb strýce neměl, bude i moci zmocniti dobrého přítele a to má do živnosti aneb vuole toho, kdož zmocňuje, trvati. Než chtěl-li by kdo ven z země vyjeti, ten bude moci, koho se mu zdáti bude, z obyvateluov markrabství tohoto s stavu panského neb rytířského k soudu zmocniti do času toho, do které- hož jemu páni soudcé příti ráčí. (15627 (List XLI) 42. b 56. Kdož by pohnán jsa aneb někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl. Item. Když by některá vdova neb sirotci aneb někdo chudý pohnán jsa anebo někoho požena, před soud předstoupil, nemajíc kdo by od něho jeho při vedl a potřebu pověděl, takovému každému, znajíc l páni soudcé toho po- třebu, s soudu osobu hodnou k vymluvení a vedení potřeby jeho dáti mají. List XLI 43. a 55. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXIX a 1604: LVII. Vývoj tohoto čl. v konečnou textaci, jak ji uvádí ZZ. 1535 a jak ji podle něho přejala ostatní ZZ., lze sledovati po- měrně v úzkém časovém rozpětí. Zastoupení kromě několika málo výjimek, pevně stano- vených, nebylo připuštěno. Srov. k tomu Brandl, O staročes. řízení soud. (Právník, VIII. 1869.) 191—2, Ruber, Streifzüge durch die Rechtsgeschichte Mähr. (1886) I. 2. 30, Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 75, 76, též Brandl, Kn. Drn. předml. XLIII.). 1511. 25. června. Olomouc (Kameníček AČ. X. 346. čís. 10.) bylo stanoveno, aby ta věc při starodávním obyčeji byla, aby žádný statku svého jinému poroučeti nemohl k soudu, leč otec synu aneb bratr bratruo nedílnému aneb strejc strejci nedílnému, což tvoří vlastně první větu tohoto čl. Totéž bylo opakováno 1518. 25. července. Brno (tamtéž XI. 309. čís. I1.). Nejbližší však ustanovení v této věci již si žádá souhlasu pánů soudců a to 1524. 11. listopadu. Brno (tamtéž XI. 349, 350. čís. 8.), kde se praví: Což se zmocnění k soudu dotýče, to aby při starodávním obyčeji zuostalo, aby žádný žádného k soudu zmocniti nemohl, leč by prvé na pány soudce vznesl, a páni znajíc slušnou příčinu, jemu k tomu povolení své dáti mohú. Toto převzala i Kn. Drn. 31. Naproti tomu ZZ. 1535. spojilo prvky 1511 a 1518 s 1524 a Kn. Drn. v místech, jak je na to níže upozorněno v poznámkách. 4. 1524, Kn. Drn. 2. 1524, Kn. Drn. 3. 1511, 1518. 56. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXIX a 1604: LVII. Vzorem tu bylo několikeré usnesení sněmovní, vždy shodné s textem ZZ., a to: 1519 (?) Brno (AČ. XI. 319. čís. CX.), 1520. 6. ledna. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. dodatek 115. č. XIV., širší však o po- slední větu A též cizozemci má dán býti), 1520. 19. ledna. Olomouc (AČ. XI. 327, 328. čís. 19.), což potvrzeno králem 1520. 6. prosince. Budín (tamtéž XI. 333.). Čáda: Zemské zřízení moravské. 5
Článek 55. a 56. 65 A ktož by syna, bratra neb strýce neměl, bude moci zmocniti dobrého přítele 11535) Než a to má do živnosti aneb vuole toho, ktož zmocňuje, trvati. chtěl-li by kto ven z země vyjeti, ten bude moci, koho se mu zdáti bude, z obyvateluov markrabství tohoto s stavu panského neb rytířského k soudu zmocniti do času toho, do kteréhož jemu páni soudcé příti ráčí.4 56. Ktož by pohnán jsa aneb někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl." Item. Když by některá vdova neb sirotci aneb někto chudý pohnán jsa anebo někoho požena, před soud předstúpil, nemajíc kto by od něho jeho při vedl a potřebu pověděl, takovému každému, znajíc páni soudcé toho potřebu, s soudu osobu hodnú k vymluvení a vedení potřeby jeho dáti mají. (List XLVIII) 18. by syna, bratra neb strýce neměl, bude i moci zmocniti dobrého přítele a to má do živnosti aneb vuole toho, kdož zmocňuje, trvati. Než chtěl-li by kdo ven z země vyjeti, ten bude moci, koho se mu zdáti bude, z obyvateluov markrabství tohoto s stavu panského neb rytířského k soudu zmocniti do času toho, do které- hož jemu páni soudcé příti ráčí. (15627 (List XLI) 42. b 56. Kdož by pohnán jsa aneb někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl. Item. Když by některá vdova neb sirotci aneb někdo chudý pohnán jsa anebo někoho požena, před soud předstoupil, nemajíc kdo by od něho jeho při vedl a potřebu pověděl, takovému každému, znajíc l páni soudcé toho po- třebu, s soudu osobu hodnou k vymluvení a vedení potřeby jeho dáti mají. List XLI 43. a 55. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXIX a 1604: LVII. Vývoj tohoto čl. v konečnou textaci, jak ji uvádí ZZ. 1535 a jak ji podle něho přejala ostatní ZZ., lze sledovati po- měrně v úzkém časovém rozpětí. Zastoupení kromě několika málo výjimek, pevně stano- vených, nebylo připuštěno. Srov. k tomu Brandl, O staročes. řízení soud. (Právník, VIII. 1869.) 191—2, Ruber, Streifzüge durch die Rechtsgeschichte Mähr. (1886) I. 2. 30, Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 75, 76, též Brandl, Kn. Drn. předml. XLIII.). 1511. 25. června. Olomouc (Kameníček AČ. X. 346. čís. 10.) bylo stanoveno, aby ta věc při starodávním obyčeji byla, aby žádný statku svého jinému poroučeti nemohl k soudu, leč otec synu aneb bratr bratruo nedílnému aneb strejc strejci nedílnému, což tvoří vlastně první větu tohoto čl. Totéž bylo opakováno 1518. 25. července. Brno (tamtéž XI. 309. čís. I1.). Nejbližší však ustanovení v této věci již si žádá souhlasu pánů soudců a to 1524. 11. listopadu. Brno (tamtéž XI. 349, 350. čís. 8.), kde se praví: Což se zmocnění k soudu dotýče, to aby při starodávním obyčeji zuostalo, aby žádný žádného k soudu zmocniti nemohl, leč by prvé na pány soudce vznesl, a páni znajíc slušnou příčinu, jemu k tomu povolení své dáti mohú. Toto převzala i Kn. Drn. 31. Naproti tomu ZZ. 1535. spojilo prvky 1511 a 1518 s 1524 a Kn. Drn. v místech, jak je na to níže upozorněno v poznámkách. 4. 1524, Kn. Drn. 2. 1524, Kn. Drn. 3. 1511, 1518. 56. I. Převzato do ZZ. 1545: XXXIX a 1604: LVII. Vzorem tu bylo několikeré usnesení sněmovní, vždy shodné s textem ZZ., a to: 1519 (?) Brno (AČ. XI. 319. čís. CX.), 1520. 6. ledna. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. dodatek 115. č. XIV., širší však o po- slední větu A též cizozemci má dán býti), 1520. 19. ledna. Olomouc (AČ. XI. 327, 328. čís. 19.), což potvrzeno králem 1520. 6. prosince. Budín (tamtéž XI. 333.). Čáda: Zemské zřízení moravské. 5
Strana 66
66 Článek 57. 1535 List XLVIII57. 49. a O nářku cti a dobré pověsti." Jakož se poháněli z nářku cti a dobré pověsti, toho aby již nebývalo, než komuž by se zdálo, že by od koho na cti neb dobré pověsti, jakžkoli dotčen neb zhaněn byl, ten má bez póhonu pana hajtmana za rok složení žádati a pan hajtman má druhú stranu obeslati a rok jim k příštímu soudu 11562) 57. O nářku cti a dobré pověsti. Jakož se poháněli z nářku cti a dobré pověsti, toho aby již nebývalo. Než komuž by se zdálo, že by od koho na cti neb dobré pověsti, jakžkoli dotčen neb zhaněn byl, ten má bez póhonu pana hajtmana za rok složení žádati. A pan hajtman má druhou stranu obeslati a rok jim k příštímu soudu do Holomúce 57. I. Převzato do ZZ. 1545: LXIX a 1604: LIX. Tento čl. upravil otázku na pře- lomu stol. 15. v 16. značně spornou. Kn. Tov. 124. kap. 224. zná ještě očistnou pří- sahu a velmi kruté tresty. Ale již nález 1490. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 296. a.) má pevná ustanovení jak se strany práva hmotného, tak i procesního. Tento zajímavý nález, který lze pokládati za základ úpravy ochrany cti, který otiskl pod datem 1490. 30. dubna z Registru ouzského (nyní rkp. Zem. archivu v Brně čís. 232.) Kameníček v AČ. X. 305. čís. 2. a předtím Brandl v Kn. půh. V. 220., zní takto: Jakož častokrát časuov těchto minulých mezi pány a rytířstvem některými rozličná a šeredná a škodná hanění jsú bývala a povstávala, kteráž neduovodná a nespravedlivá se nalézala, skrz kterúžto věc panóm, jich milostem, zaneprázdnění mnohá a chudým lidem škoda přicházely jsú tak, že mnozí svých spravedlností chudí lidé činiti a čekati jsú musévali a statek svuoj utráceli, nemohúce slyšáni o své spravedlnosti býti tú, příčinú, že páni, jich milost, jsúce těmi svádami a zhaněním některých zane- prázdněni, slyšeti jich spravedlnosti nemohli. Kdež páni, jich milost, znamenavše takovú škodnú a obtiežnú věc tak chudých jako i bohatých lidí, obyvateluov země této, ráčili jsú na to mysliti. A nález tento na budúcie a věčné časy udělati, aby tím nálezem od tohoto času až na věky ta škoda a obtížnost sňata býti mohla a to tímto obyčejem a během dole psaným takto: Kdož by koli z panuov aneb z rytířstva koho zhaněl haněním neslušným, buďto sám s sebe aneb s slyšenie od někoho zrádce druhému bez výminky dávaje aneb jinak. A potom tím toho jist býti chtěl pravě, že by to od jiného slyšel a prvé při hanění jeho toho nepřimieňuje, od koho by to slyšel, že tato pokuta na takového bez milosti má puštěna býti a vy- dána. Napřed kdož dostatečně toho neprovede na toho, kohož by zhaněti směl, by tím vinen byl, čímž jej nazval, aby jeho napřed prosil po dvakrát těmito slovy, řka: Milý pane N., jakož sem tě zhaněl slovy některými neslušnými a zvláště zrádce tobě bez výminky dávaje a toho sem na tě provésti nemohl, prosím tebe pro Buoh, pro Matku boží i pro všecky svaté, odpusť mi to, neb čímť sem tě zhaněl, znám to, co tím vinen nejsi. A že sem to na tě v hrdlo lhal a lhu a mám tě za dobrého člověka. A on jemu zase řéci má: Pane N., znám to, že si na mne v hrdlo lhal, ale poněvadž mně prosíš, já tobě to odpouštím skrze nález panský. A potom takové věci více se neudávaj a tu potom ten hned má vzat býti ode panuov v kázeň a čtyři neděle seděti v věži a od věže zaplatiti a k tomu náklad všecek tomu, kohož jest zhaněl, což jest koli o to jezdě a pracuje, na to naložil a utratil, bez zmatku zaplať, což provede vedlí páně hajtmanova uznání a panuov. Nejbližší nález 1511. 25. června. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. dodatek 123. čís. II., Kameníček, AC. X. 346. čís. 12.) je ve své formulaci již značně dokonalejší a proto asi z něho ZZ. 1535 převzalo začátek, stejně jako usnesení 1531. (viz níže). 1518 máme doloženo dvojí jednáni o této otázce: 6. ledna. Olomouc
66 Článek 57. 1535 List XLVIII57. 49. a O nářku cti a dobré pověsti." Jakož se poháněli z nářku cti a dobré pověsti, toho aby již nebývalo, než komuž by se zdálo, že by od koho na cti neb dobré pověsti, jakžkoli dotčen neb zhaněn byl, ten má bez póhonu pana hajtmana za rok složení žádati a pan hajtman má druhú stranu obeslati a rok jim k příštímu soudu 11562) 57. O nářku cti a dobré pověsti. Jakož se poháněli z nářku cti a dobré pověsti, toho aby již nebývalo. Než komuž by se zdálo, že by od koho na cti neb dobré pověsti, jakžkoli dotčen neb zhaněn byl, ten má bez póhonu pana hajtmana za rok složení žádati. A pan hajtman má druhou stranu obeslati a rok jim k příštímu soudu do Holomúce 57. I. Převzato do ZZ. 1545: LXIX a 1604: LIX. Tento čl. upravil otázku na pře- lomu stol. 15. v 16. značně spornou. Kn. Tov. 124. kap. 224. zná ještě očistnou pří- sahu a velmi kruté tresty. Ale již nález 1490. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 296. a.) má pevná ustanovení jak se strany práva hmotného, tak i procesního. Tento zajímavý nález, který lze pokládati za základ úpravy ochrany cti, který otiskl pod datem 1490. 30. dubna z Registru ouzského (nyní rkp. Zem. archivu v Brně čís. 232.) Kameníček v AČ. X. 305. čís. 2. a předtím Brandl v Kn. půh. V. 220., zní takto: Jakož častokrát časuov těchto minulých mezi pány a rytířstvem některými rozličná a šeredná a škodná hanění jsú bývala a povstávala, kteráž neduovodná a nespravedlivá se nalézala, skrz kterúžto věc panóm, jich milostem, zaneprázdnění mnohá a chudým lidem škoda přicházely jsú tak, že mnozí svých spravedlností chudí lidé činiti a čekati jsú musévali a statek svuoj utráceli, nemohúce slyšáni o své spravedlnosti býti tú, příčinú, že páni, jich milost, jsúce těmi svádami a zhaněním některých zane- prázdněni, slyšeti jich spravedlnosti nemohli. Kdež páni, jich milost, znamenavše takovú škodnú a obtiežnú věc tak chudých jako i bohatých lidí, obyvateluov země této, ráčili jsú na to mysliti. A nález tento na budúcie a věčné časy udělati, aby tím nálezem od tohoto času až na věky ta škoda a obtížnost sňata býti mohla a to tímto obyčejem a během dole psaným takto: Kdož by koli z panuov aneb z rytířstva koho zhaněl haněním neslušným, buďto sám s sebe aneb s slyšenie od někoho zrádce druhému bez výminky dávaje aneb jinak. A potom tím toho jist býti chtěl pravě, že by to od jiného slyšel a prvé při hanění jeho toho nepřimieňuje, od koho by to slyšel, že tato pokuta na takového bez milosti má puštěna býti a vy- dána. Napřed kdož dostatečně toho neprovede na toho, kohož by zhaněti směl, by tím vinen byl, čímž jej nazval, aby jeho napřed prosil po dvakrát těmito slovy, řka: Milý pane N., jakož sem tě zhaněl slovy některými neslušnými a zvláště zrádce tobě bez výminky dávaje a toho sem na tě provésti nemohl, prosím tebe pro Buoh, pro Matku boží i pro všecky svaté, odpusť mi to, neb čímť sem tě zhaněl, znám to, co tím vinen nejsi. A že sem to na tě v hrdlo lhal a lhu a mám tě za dobrého člověka. A on jemu zase řéci má: Pane N., znám to, že si na mne v hrdlo lhal, ale poněvadž mně prosíš, já tobě to odpouštím skrze nález panský. A potom takové věci více se neudávaj a tu potom ten hned má vzat býti ode panuov v kázeň a čtyři neděle seděti v věži a od věže zaplatiti a k tomu náklad všecek tomu, kohož jest zhaněl, což jest koli o to jezdě a pracuje, na to naložil a utratil, bez zmatku zaplať, což provede vedlí páně hajtmanova uznání a panuov. Nejbližší nález 1511. 25. června. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. dodatek 123. čís. II., Kameníček, AC. X. 346. čís. 12.) je ve své formulaci již značně dokonalejší a proto asi z něho ZZ. 1535 převzalo začátek, stejně jako usnesení 1531. (viz níže). 1518 máme doloženo dvojí jednáni o této otázce: 6. ledna. Olomouc
Strana 67
Článek 57. 67 do Olomúce nebo do Brna2 složiti. A přijma k sobě pány a z vládyk, kteříž 11535) v soudu zemském sedají, i jiné z panuov a z vládyk, tu věc mezi nimi srov- nati. Pakli by srovnati nemohli a která strana na krále, jeho milost, se od- volati chtěla, toho jim hájeno býti nemá a povinni budou před králem, jeho milostí, státi, když by jim jeho milost rok I položiti ráčil. A strany, kteréž by svědomí z tohoto markrabství potřebovaly od osob s stavu panského neb rytířského, ty mají panu hajtmanovi oznámiti, jakého kto a od koho svědomí potřebuje. A pan hajtman má těm osobám neb osobě rozkázati, aby svědomí tomu, ktož toho žádá, dali aneb dal, což by jemu neb jim o tom v pravdě vědomo bylo. A ten každý, komuž by od pana hajtmana roz- kázáno bylo, povinen bude svědomí listem pod pečetí svou otevřené podlé pořádku markrabství tohoto dáti.4 List XLVIII)- 49. b nebo do Brna složiti. A přijma k sobě pány a z vládyk, kteříž v soudu zemském 1562) sedají, i jiné z panuov a z vládyk, tu věc mezi nimi srovnati. Pakli by srovnati (List XLII) nemohli a která strana na krále, jeho milost, se I odvolati chtěla, toho jim hájeno 13.b býti nemá a povinni budou před králem, jeho milostí, státi, když by jim jeho milost rok položiti ráčil. A strany, kteréž by svědomí z tohoto markrabství potřebovaly od osob z stavu panského neb rytířského, ty mají panu hajtmanovi oznámiti, jakého kdo a od koho svědomí potřebuje. A pan hajtman má těm osobám neb osobě rozkázati, aby svědomí tomu, kdož toho žádá, dali aneb dal, což by jemu neb jim o tom v pravdě vědomo bylo. A ten každý, komuž by od pana hajtmana rozkázáno bylo, povinen bude svědomí listem pod pečetí svou Pakli by kdo svědkuov otevřené podlé pořádku markrabství tohoto dáti. (AČ. XI. 305. čís. 7.) o napsání artikulu na ceduli a 25. července. Brno (tamtéž 312. čís. 31.), které navazuje na 1511. Ale podle toho, že na sněmu 1524. II. listopadu. Brno (AČ. XI. 348. čís. 5.) se výslovně praví, že Ten artikul se zdvihá a v niveč obracuje, je patrno, že nebylo dosti jednoty v názoru, zdali ve sporech o čest má býti dovoleno se odvolati ke králi, což je potvrzeno i současným zápisem v Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 325. a., který je mřežován a in marg. je k němu připsáno Není dokonán. Král nedal souhlasu k usnesení z 1524 a proto 1525. 13. února. Olomouc (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 316. a.) bylo usneseno: O tom zřízení, což se nářku cti dotýče, které se v Brně stalo, aby se žádný na krále, jeho milost, odvolati nemohl, že by králi, jeho milosti, duostojenství ublíženo bylo, aby takové zřízení zdviženo bylo a z registr zemských vymazáno, neb jest jeho královská milost jakožto nejvyšší lantfrýdník povolení svého dáti neráčil. Tato neujasněná stanoviska dobře charakterisuje i výklad Kn. Drn. 40., kde Ct. Drnovský vyslovuje vlastní svůj názor, zřejmě se upínající na Kn. Tov. K nové úpravě došlo až 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. a., Kn. Drn. 119, 120. čís. XII.), která je proti ZZ. 1535. značně širší (srov. pozn. 4.) a má poněkud jinou formulaci, ale končí ustanovením o svědomí městském. Úprava 1531. (v Pam. I. 100. a.) navazuje na znění 1511, s nímž je na počátku shodná. Konečná textace ZZ. 1535 tedy vyplynula z usnesení 1511 a 1531 s přihlédnutím k ostatním, dříve jmenovaným. 2. jim k příštímu soudu do Olomúce nebo do Brna chybí 1511, 1531. 3. Končí 1511, kde následuje o souboji: A pakli se na krále, jeho milost, ne- odvolají a pana hajtmana žádají o bitvu, o tom najdeš napřed na listu 41, což je odkaz na rkp. Kn. Drn. * Omylem v originálním tisku dvakráte číslováno fol. XLVIII, tedy strany 48. b. a 50. a. 5*)
Článek 57. 67 do Olomúce nebo do Brna2 složiti. A přijma k sobě pány a z vládyk, kteříž 11535) v soudu zemském sedají, i jiné z panuov a z vládyk, tu věc mezi nimi srov- nati. Pakli by srovnati nemohli a která strana na krále, jeho milost, se od- volati chtěla, toho jim hájeno býti nemá a povinni budou před králem, jeho milostí, státi, když by jim jeho milost rok I položiti ráčil. A strany, kteréž by svědomí z tohoto markrabství potřebovaly od osob s stavu panského neb rytířského, ty mají panu hajtmanovi oznámiti, jakého kto a od koho svědomí potřebuje. A pan hajtman má těm osobám neb osobě rozkázati, aby svědomí tomu, ktož toho žádá, dali aneb dal, což by jemu neb jim o tom v pravdě vědomo bylo. A ten každý, komuž by od pana hajtmana roz- kázáno bylo, povinen bude svědomí listem pod pečetí svou otevřené podlé pořádku markrabství tohoto dáti.4 List XLVIII)- 49. b nebo do Brna složiti. A přijma k sobě pány a z vládyk, kteříž v soudu zemském 1562) sedají, i jiné z panuov a z vládyk, tu věc mezi nimi srovnati. Pakli by srovnati (List XLII) nemohli a která strana na krále, jeho milost, se I odvolati chtěla, toho jim hájeno 13.b býti nemá a povinni budou před králem, jeho milostí, státi, když by jim jeho milost rok položiti ráčil. A strany, kteréž by svědomí z tohoto markrabství potřebovaly od osob z stavu panského neb rytířského, ty mají panu hajtmanovi oznámiti, jakého kdo a od koho svědomí potřebuje. A pan hajtman má těm osobám neb osobě rozkázati, aby svědomí tomu, kdož toho žádá, dali aneb dal, což by jemu neb jim o tom v pravdě vědomo bylo. A ten každý, komuž by od pana hajtmana rozkázáno bylo, povinen bude svědomí listem pod pečetí svou Pakli by kdo svědkuov otevřené podlé pořádku markrabství tohoto dáti. (AČ. XI. 305. čís. 7.) o napsání artikulu na ceduli a 25. července. Brno (tamtéž 312. čís. 31.), které navazuje na 1511. Ale podle toho, že na sněmu 1524. II. listopadu. Brno (AČ. XI. 348. čís. 5.) se výslovně praví, že Ten artikul se zdvihá a v niveč obracuje, je patrno, že nebylo dosti jednoty v názoru, zdali ve sporech o čest má býti dovoleno se odvolati ke králi, což je potvrzeno i současným zápisem v Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 325. a., který je mřežován a in marg. je k němu připsáno Není dokonán. Král nedal souhlasu k usnesení z 1524 a proto 1525. 13. února. Olomouc (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 316. a.) bylo usneseno: O tom zřízení, což se nářku cti dotýče, které se v Brně stalo, aby se žádný na krále, jeho milost, odvolati nemohl, že by králi, jeho milosti, duostojenství ublíženo bylo, aby takové zřízení zdviženo bylo a z registr zemských vymazáno, neb jest jeho královská milost jakožto nejvyšší lantfrýdník povolení svého dáti neráčil. Tato neujasněná stanoviska dobře charakterisuje i výklad Kn. Drn. 40., kde Ct. Drnovský vyslovuje vlastní svůj názor, zřejmě se upínající na Kn. Tov. K nové úpravě došlo až 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. a., Kn. Drn. 119, 120. čís. XII.), která je proti ZZ. 1535. značně širší (srov. pozn. 4.) a má poněkud jinou formulaci, ale končí ustanovením o svědomí městském. Úprava 1531. (v Pam. I. 100. a.) navazuje na znění 1511, s nímž je na počátku shodná. Konečná textace ZZ. 1535 tedy vyplynula z usnesení 1511 a 1531 s přihlédnutím k ostatním, dříve jmenovaným. 2. jim k příštímu soudu do Olomúce nebo do Brna chybí 1511, 1531. 3. Končí 1511, kde následuje o souboji: A pakli se na krále, jeho milost, ne- odvolají a pana hajtmana žádají o bitvu, o tom najdeš napřed na listu 41, což je odkaz na rkp. Kn. Drn. * Omylem v originálním tisku dvakráte číslováno fol. XLVIII, tedy strany 48. b. a 50. a. 5*)
Strana 68
[1535] List XLV11I* ô0.a (List XLIX) 50. b 68 Článek 57. a 58. Pakli by kto svědkuov sediských potřeboval, ti na rozkázaní pana hajtmana před úředníky menšími postavení býti mají a podlé pořádku vy- slyšáni a úředníci ty svědky vyslyšíc, zapečetiti mají a stranám dáti. A taková sedlská svědomí tak zapečetěná před králem, jeho milostí, po- lożena býti mají. A jestliže by pak některého | měštěnína nebo měšťan k svědomí kdo potřeboval, od toho města buď jemu svědomí dáno, jakž se k soudu zemskému dává.“ A jestliže by kto na rozkázaní páné hajt- manovo takového svědomí dáti nechtěl! aneb svědkuov před úředníky nepostavil, takový od pana hajtmana obeslán a slibem zavázán býti má, aby před králem, jeho milostí, se postavil k tomu roku, když by se ten, kterýž by toho svědomí potřeboval, stavěti měl. | 58. O póhoních, ktoZ by od nich pro odložení zemřeli.' Páni? dokonalý a stálý nález učiniti jsú ráčili a v nálezová registra v Olomúci i v Brně vepsati jsú rozkázati ráčili a nalézají. Jakož se přihází, (16627 sedlských potřeboval, ti na rozkázaní pana hajtmana před úředníky menšími List XLII 44. a postaveni býti mají a podlé pořádku vyslyšáni. A úředníci ty svědky vyslyšíc, zapečetiti mají a stranám dáti. A taková sedlská svědomí, tak zapečetěrá, před králem, jeho milostí, položena býti mají. A jestliže by pak některého měštěnína nebo měšťan k svědomí kdo potře- boval, od toho města buď jemu svědomí dáno, jakž |se k soudu zemskému dává. A jestliže by kdo na rozkázaní páně hajtmanovo takového svědomí dáti nechtěl aneb svědkuov před úředníky nepostavil, takový od pana hajtmana obeslán a slibem zavázán býti má, aby před králem, jeho milostí, se postavil k tomu roku, když by se ten, kterýž by toho svědomí potřeboval, stavěti měl. 58. O póhoních, kdož by od nich pro odložení zemřeli. Páni dokonalý a stálý nález učiniti jsou ráčili a v nálezová registra v Ho- lomûci i v Brnè vepsati jsou rozkázati ráčili a nalézají: Jakož se přihází, že | 4. AŻ po maji panu hajtmanovi oznámiti 1631, následuje na to podrobná for- mulace o obeslání a svědectví, takže ZZ. navazuje na 1531 teprve v dalším odstavci. 1531 v tomto místě zní takto: A pan hajtman ty osoby ke dni jmenovitému obeslati, aby přijely, a k témuž dni obeslati najvyššího pana komorníka a pana sudího a tu před těmi pány úředníky má se pan hajtman toho, kdo svědomí potřebuje, optati, jakého svědomí žádá. A když poví, tehdy pan hajtman těm osobám má rozkázati, což jest jim o tom vědomo, aby podlé pořádku práva tohoto markrabství jemu svědomí listovní dali. A když dadí, tehdy pan hajtman s panem komorníkem a panem sudím mají ta svědomí pečetmi svými do papíru zapečetiti a tomu, kdož jich potřebuje, dáti a ten jich otvierati nemá, než tak zapečetěné před králem, jich milostí, položiti. 5. Konli 1531. Srov. k tomu zul. Cl. 44. tohoto ZZ. 58. I. Płevzato do ZZ. 1545: LXX a 1604: LVIII. Vývoj tohoto či. je dosti kompli- kovaný a nelze vlastně přesně zjistiti, kde a kdy poprvé byl formulován. Setkáváme se s nim roku 1492, kdy nalézáme čtvevo čtení: 1.) 1492. 14. května v Olom. půh. knihách (vyyd. Brandl, Kn. püh. V. 1. 247—248, tís. 931; oznacuji A4); 2.) 1492. kolem 24. června
[1535] List XLV11I* ô0.a (List XLIX) 50. b 68 Článek 57. a 58. Pakli by kto svědkuov sediských potřeboval, ti na rozkázaní pana hajtmana před úředníky menšími postavení býti mají a podlé pořádku vy- slyšáni a úředníci ty svědky vyslyšíc, zapečetiti mají a stranám dáti. A taková sedlská svědomí tak zapečetěná před králem, jeho milostí, po- lożena býti mají. A jestliže by pak některého | měštěnína nebo měšťan k svědomí kdo potřeboval, od toho města buď jemu svědomí dáno, jakž se k soudu zemskému dává.“ A jestliže by kto na rozkázaní páné hajt- manovo takového svědomí dáti nechtěl! aneb svědkuov před úředníky nepostavil, takový od pana hajtmana obeslán a slibem zavázán býti má, aby před králem, jeho milostí, se postavil k tomu roku, když by se ten, kterýž by toho svědomí potřeboval, stavěti měl. | 58. O póhoních, ktoZ by od nich pro odložení zemřeli.' Páni? dokonalý a stálý nález učiniti jsú ráčili a v nálezová registra v Olomúci i v Brně vepsati jsú rozkázati ráčili a nalézají. Jakož se přihází, (16627 sedlských potřeboval, ti na rozkázaní pana hajtmana před úředníky menšími List XLII 44. a postaveni býti mají a podlé pořádku vyslyšáni. A úředníci ty svědky vyslyšíc, zapečetiti mají a stranám dáti. A taková sedlská svědomí, tak zapečetěrá, před králem, jeho milostí, položena býti mají. A jestliže by pak některého měštěnína nebo měšťan k svědomí kdo potře- boval, od toho města buď jemu svědomí dáno, jakž |se k soudu zemskému dává. A jestliže by kdo na rozkázaní páně hajtmanovo takového svědomí dáti nechtěl aneb svědkuov před úředníky nepostavil, takový od pana hajtmana obeslán a slibem zavázán býti má, aby před králem, jeho milostí, se postavil k tomu roku, když by se ten, kterýž by toho svědomí potřeboval, stavěti měl. 58. O póhoních, kdož by od nich pro odložení zemřeli. Páni dokonalý a stálý nález učiniti jsou ráčili a v nálezová registra v Ho- lomûci i v Brnè vepsati jsou rozkázati ráčili a nalézají: Jakož se přihází, že | 4. AŻ po maji panu hajtmanovi oznámiti 1631, následuje na to podrobná for- mulace o obeslání a svědectví, takže ZZ. navazuje na 1531 teprve v dalším odstavci. 1531 v tomto místě zní takto: A pan hajtman ty osoby ke dni jmenovitému obeslati, aby přijely, a k témuž dni obeslati najvyššího pana komorníka a pana sudího a tu před těmi pány úředníky má se pan hajtman toho, kdo svědomí potřebuje, optati, jakého svědomí žádá. A když poví, tehdy pan hajtman těm osobám má rozkázati, což jest jim o tom vědomo, aby podlé pořádku práva tohoto markrabství jemu svědomí listovní dali. A když dadí, tehdy pan hajtman s panem komorníkem a panem sudím mají ta svědomí pečetmi svými do papíru zapečetiti a tomu, kdož jich potřebuje, dáti a ten jich otvierati nemá, než tak zapečetěné před králem, jich milostí, položiti. 5. Konli 1531. Srov. k tomu zul. Cl. 44. tohoto ZZ. 58. I. Płevzato do ZZ. 1545: LXX a 1604: LVIII. Vývoj tohoto či. je dosti kompli- kovaný a nelze vlastně přesně zjistiti, kde a kdy poprvé byl formulován. Setkáváme se s nim roku 1492, kdy nalézáme čtvevo čtení: 1.) 1492. 14. května v Olom. půh. knihách (vyyd. Brandl, Kn. püh. V. 1. 247—248, tís. 931; oznacuji A4); 2.) 1492. kolem 24. června
Strana 69
Článek 58. 69 že někdy páni prožalované pře při právě zahájeném z příčin hodných od-11535) kládají do časuov a někdy do druhého práva3 i mnohokrát práva po právích spěšně nejdou a přihází se, že ti, kteříž póhony prožalovali, pře své pro- vedli,4 ale nálezu pro odložení panské dosíci nemohúc, zmírají, aneb ti, ktož jim z nich odpovídati mají, času odloženého nedočekajíce. I poněvadž ne z jich vuole odtah se stane, ale z panského odložení, i nechtíc, aby takový neb jich dědicové zmatky které měli, takto vypovídáme: Kterýžkoli póhon provede a v tom by umřel, že potomkóm a statku jeho nápadníkóm, přátelóm a příbuzným, těm ktož by po něm k statku jeho spravedlnost měli, má se nález dokonalý státi na tu při prožalovanú, tak jako tomu, ješto by sám živ byl. Pakli by také který pohnaný umřel, na kteréhož by žaloba přešla, a rok pány odložen byl, též nápadníci statku jeho odpovídati živému mají, tak jako by znovu pohnáno bylo, i k nálezu státi.5 Než jestliže by strana puovod nebo odporná pro nesvědomost pře odtahu žádala, to páni učiniti mají do druhého a, byla-li by potřeba, i do někdy páni prožalované pře při právě zahájeném z příčin hodných odkládají do časuov a někdy do druhého práva i mnohokrát práva po právích spěšně ne- jdou, a přihází se, že ti, kteříž póhony prožalovali, pře své provedli. Ale nálezu pro odložení panské dosíci nemohúc, zmírají. Aneb ti, kdož jim z nich odpovídati I poněvadž ne z jich vuole odtah se mají, času odloženého nedočekajíce. stane, ale z panského odložení, i nechtíc, aby takoví neb jich dědicové zmatky které měli, takto vypovídáme: Kterýžkoli póhon provede a v tom by umřel, že potomkóm a statku jeho nápadníkóm, přáteluom a příbuzným, těm kdož by po něm k statku jeho spravedlnost měli, má se nález dokonalý státi na tu při prožalovanou, tak jako tomu ješto sám živ byl. Pakli by také který pohnaný umřel, na kteréhož by žaloba přešla a rok pány odložen byl, též nápadníci statku jeho odpovídati živému mají, tak jako by znovu pohnáno bylo, i k nálezu státi. Než jestliže by strana puovod nebo odporná pro nesvědomost pře odtahu žádala, to páni učiniti mají do druhého la, byla-li by potřeba, i do třetího práva List XLIX 51. a 1562/ (List XLIII) 44. h List NLIII 15. a tamtéž (vyd. Kameníček, AC. X. 305. 306. čís. LXVII; označuji A,); 3.) 1492. bez bližšího data v Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 92. a., označuji B); 4.) 1492. rovněž bez bližšího data tamtéž (tamtéž fol. 296. b., označuji C.). Rozdíly mezi nimi nejsou veliké. Tak A, jest uvedeno datováním (Annorum domini M° CCCC° 92 circa festum sancti Johannis Baptiste atd.), B a C předsunují nadpisy článků (B. Ktož od póhonu zemrú; C: O puohoních odložených, kdo od nich zemrú 1492.). Kromě nepatrných vsuvek a výpustek, které nepadají na váhu v našem případě, důležité je, že C končí slovy jako by znovu pohnáno bylo, i k nálezu státi. Podle těchto rozdílů se však přece zdá, že základem pro další úpravu této otázky 1520. 6. ledna. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. dod. 115. čís. XIII., AČ. XI. 331. čís. CXVI. 2.) bylo čtení C z 1492 s dodatky z A a B; sněm 1520 se stal přímým vzorem pro ZZ. 1535, k němuž ze čtení A1 2. B z 1492 byl přičleněn odstavec A jestliže by se přihodilo až to zuostaň při starodávným právě. Důležitější změny srov. v poznámkách níže. 2. 1520 předsunuje Pro všecky zmatky budúcí a tím, aby se spravováno býti mohlo, páni atd. 3. 1492 (kromě B, kde celá část někdy — práva zasezenie chybí) do posudku. 4. Vsunuto 1492 (A1 2 B, C) a pokázali; 1520 a prokázali. 5. Končí 1492 C.
Článek 58. 69 že někdy páni prožalované pře při právě zahájeném z příčin hodných od-11535) kládají do časuov a někdy do druhého práva3 i mnohokrát práva po právích spěšně nejdou a přihází se, že ti, kteříž póhony prožalovali, pře své pro- vedli,4 ale nálezu pro odložení panské dosíci nemohúc, zmírají, aneb ti, ktož jim z nich odpovídati mají, času odloženého nedočekajíce. I poněvadž ne z jich vuole odtah se stane, ale z panského odložení, i nechtíc, aby takový neb jich dědicové zmatky které měli, takto vypovídáme: Kterýžkoli póhon provede a v tom by umřel, že potomkóm a statku jeho nápadníkóm, přátelóm a příbuzným, těm ktož by po něm k statku jeho spravedlnost měli, má se nález dokonalý státi na tu při prožalovanú, tak jako tomu, ješto by sám živ byl. Pakli by také který pohnaný umřel, na kteréhož by žaloba přešla, a rok pány odložen byl, též nápadníci statku jeho odpovídati živému mají, tak jako by znovu pohnáno bylo, i k nálezu státi.5 Než jestliže by strana puovod nebo odporná pro nesvědomost pře odtahu žádala, to páni učiniti mají do druhého a, byla-li by potřeba, i do někdy páni prožalované pře při právě zahájeném z příčin hodných odkládají do časuov a někdy do druhého práva i mnohokrát práva po právích spěšně ne- jdou, a přihází se, že ti, kteříž póhony prožalovali, pře své provedli. Ale nálezu pro odložení panské dosíci nemohúc, zmírají. Aneb ti, kdož jim z nich odpovídati I poněvadž ne z jich vuole odtah se mají, času odloženého nedočekajíce. stane, ale z panského odložení, i nechtíc, aby takoví neb jich dědicové zmatky které měli, takto vypovídáme: Kterýžkoli póhon provede a v tom by umřel, že potomkóm a statku jeho nápadníkóm, přáteluom a příbuzným, těm kdož by po něm k statku jeho spravedlnost měli, má se nález dokonalý státi na tu při prožalovanou, tak jako tomu ješto sám živ byl. Pakli by také který pohnaný umřel, na kteréhož by žaloba přešla a rok pány odložen byl, též nápadníci statku jeho odpovídati živému mají, tak jako by znovu pohnáno bylo, i k nálezu státi. Než jestliže by strana puovod nebo odporná pro nesvědomost pře odtahu žádala, to páni učiniti mají do druhého la, byla-li by potřeba, i do třetího práva List XLIX 51. a 1562/ (List XLIII) 44. h List NLIII 15. a tamtéž (vyd. Kameníček, AC. X. 305. 306. čís. LXVII; označuji A,); 3.) 1492. bez bližšího data v Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 92. a., označuji B); 4.) 1492. rovněž bez bližšího data tamtéž (tamtéž fol. 296. b., označuji C.). Rozdíly mezi nimi nejsou veliké. Tak A, jest uvedeno datováním (Annorum domini M° CCCC° 92 circa festum sancti Johannis Baptiste atd.), B a C předsunují nadpisy článků (B. Ktož od póhonu zemrú; C: O puohoních odložených, kdo od nich zemrú 1492.). Kromě nepatrných vsuvek a výpustek, které nepadají na váhu v našem případě, důležité je, že C končí slovy jako by znovu pohnáno bylo, i k nálezu státi. Podle těchto rozdílů se však přece zdá, že základem pro další úpravu této otázky 1520. 6. ledna. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. dod. 115. čís. XIII., AČ. XI. 331. čís. CXVI. 2.) bylo čtení C z 1492 s dodatky z A a B; sněm 1520 se stal přímým vzorem pro ZZ. 1535, k němuž ze čtení A1 2. B z 1492 byl přičleněn odstavec A jestliže by se přihodilo až to zuostaň při starodávným právě. Důležitější změny srov. v poznámkách níže. 2. 1520 předsunuje Pro všecky zmatky budúcí a tím, aby se spravováno býti mohlo, páni atd. 3. 1492 (kromě B, kde celá část někdy — práva zasezenie chybí) do posudku. 4. Vsunuto 1492 (A1 2 B, C) a pokázali; 1520 a prokázali. 5. Končí 1492 C.
Strana 70
70 Článek 58. a 59. 11535/ třetího práva odložiti. Než byl-li by kto pro rukojemství pohnán, a v tom (List L) umřel prvé, než by se naň nález panský [ stal, takový póhon má umrlý 51. b býti a na erby a potomky jeho se nevztahovati.“ A jestliže by se při- hodilo a sirotci po kterékoli straně zuostali a strýcové neb poručníci léty sirotčími brániti se chtěli, nechtíc odpovídati, to jim ku pomoci býti nemá, protože pře ta póhonem při odpovídaní prošla jest a v nálezu panském stojí. Ale kteréž by prožalované pře nebyly a k odpovídaní nepřišly a k těm poručníci pro sirotčí léta přistúpiti nechtěli, to zuostaň při staro- dávním právě.7 List L se a 59. O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtmanovo. Jestliže by kto žádal na panu hajtmanovi a páních, aby rozkázali listy před sebú položiti, pan hajtman a páni o to rozkazovati nemají, když by kto o to pohnán nebyl a práva by šla. Též o lidí postavení aby rozkazováno nebylo,2 leč by kto o ně pohnán byl3 krom zlodějuov a jiných zločincuov. 11562 odložiti. Než byl-li by kdo pro rukojemství pohnán a v tom umřel prvé, než by se naň nález panský stal, takový póhon má umrlý býti a na erby a potomky jeho se nevztahovati. A jestliže by se přihodilo a sirotci po kterékoli straně zuostali a strýcové neb poručníci léty sirotčími brániti se chtěli, nechtíc odpovídati: to jim ku po- moci býti nemá, protože pře ta póhonem při odpovídaní prošla jest a v nálezu panském stojí. Ale kteréž by prožalované pře nebyly a k odpovídaní nepřišly a k těm poručníci pro sirotčí léta přistoupiti nechtěli, to zuostaň při starodávním právě. (List XLIIII) 59. O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtmanovo. 15. b Jestliže by kdo žádal na panu hajtmanovi a páních, aby rozkázali listy před sebou položiti, pan hajtman a páni o to rozkazovati nemají, když by kdo o to pohnán nebyl a práva by šla. Též o lidí postavení, aby rozkazováno nebylo, leč by kdo o ně pohnán byl, krom zlodějuov a jiných zločincuov. 7. A jestliže — právě 1492 An 2. B. 6. Končí 1520. 59. I. Převzato do ZZ. 1545: XLVIII a 1604: LX. Celý tento článek byl převzat z obecného sněmu 1518. 25. července. Brno (vyd. Kameníček, AČ. XI. 312. čís. 29.) slovo od slova až na dvě výpustky, které redakce ZZ. vynechala (viz pozn. 2. a 3.). Sněm 1518 navázal na usnesení 1511. 25. června. Olomouc (AC. X. 347. čís. 13. a 14.), kde však je každý odstavec tohoto článku, jinak doslovně shodný s 1518, uveden pod samo- statným titulem a to Listové bez puohonu se klásti nemají a O lidí postavení. V po- dání rkpu k 1511. 25. červnu, jak jej vydal Brandl, Kn. Drn. 124. č. III., je znění jednodušší: Aby pan hajtman a páni nerozkazovali o listy a lidí stavěti bez půhonu. Též zřízeno a zůstáno, aby pan hajtman, páni, jich milost, moci neměli rozkazovati listů a svědomí před se klásti anebo též lidí stavěti, když o to půhon nebyl, když práva jdú. O věci srov. též Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 177. pozn. 2. 2. Proti 1511 a 1518 vypuštěno aby postaveni byli. 3. Proti 1511 a 1518 vypuštěno když práva jdú.
70 Článek 58. a 59. 11535/ třetího práva odložiti. Než byl-li by kto pro rukojemství pohnán, a v tom (List L) umřel prvé, než by se naň nález panský [ stal, takový póhon má umrlý 51. b býti a na erby a potomky jeho se nevztahovati.“ A jestliže by se při- hodilo a sirotci po kterékoli straně zuostali a strýcové neb poručníci léty sirotčími brániti se chtěli, nechtíc odpovídati, to jim ku pomoci býti nemá, protože pře ta póhonem při odpovídaní prošla jest a v nálezu panském stojí. Ale kteréž by prožalované pře nebyly a k odpovídaní nepřišly a k těm poručníci pro sirotčí léta přistúpiti nechtěli, to zuostaň při staro- dávním právě.7 List L se a 59. O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtmanovo. Jestliže by kto žádal na panu hajtmanovi a páních, aby rozkázali listy před sebú položiti, pan hajtman a páni o to rozkazovati nemají, když by kto o to pohnán nebyl a práva by šla. Též o lidí postavení aby rozkazováno nebylo,2 leč by kto o ně pohnán byl3 krom zlodějuov a jiných zločincuov. 11562 odložiti. Než byl-li by kdo pro rukojemství pohnán a v tom umřel prvé, než by se naň nález panský stal, takový póhon má umrlý býti a na erby a potomky jeho se nevztahovati. A jestliže by se přihodilo a sirotci po kterékoli straně zuostali a strýcové neb poručníci léty sirotčími brániti se chtěli, nechtíc odpovídati: to jim ku po- moci býti nemá, protože pře ta póhonem při odpovídaní prošla jest a v nálezu panském stojí. Ale kteréž by prožalované pře nebyly a k odpovídaní nepřišly a k těm poručníci pro sirotčí léta přistoupiti nechtěli, to zuostaň při starodávním právě. (List XLIIII) 59. O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtmanovo. 15. b Jestliže by kdo žádal na panu hajtmanovi a páních, aby rozkázali listy před sebou položiti, pan hajtman a páni o to rozkazovati nemají, když by kdo o to pohnán nebyl a práva by šla. Též o lidí postavení, aby rozkazováno nebylo, leč by kdo o ně pohnán byl, krom zlodějuov a jiných zločincuov. 7. A jestliže — právě 1492 An 2. B. 6. Končí 1520. 59. I. Převzato do ZZ. 1545: XLVIII a 1604: LX. Celý tento článek byl převzat z obecného sněmu 1518. 25. července. Brno (vyd. Kameníček, AČ. XI. 312. čís. 29.) slovo od slova až na dvě výpustky, které redakce ZZ. vynechala (viz pozn. 2. a 3.). Sněm 1518 navázal na usnesení 1511. 25. června. Olomouc (AC. X. 347. čís. 13. a 14.), kde však je každý odstavec tohoto článku, jinak doslovně shodný s 1518, uveden pod samo- statným titulem a to Listové bez puohonu se klásti nemají a O lidí postavení. V po- dání rkpu k 1511. 25. červnu, jak jej vydal Brandl, Kn. Drn. 124. č. III., je znění jednodušší: Aby pan hajtman a páni nerozkazovali o listy a lidí stavěti bez půhonu. Též zřízeno a zůstáno, aby pan hajtman, páni, jich milost, moci neměli rozkazovati listů a svědomí před se klásti anebo též lidí stavěti, když o to půhon nebyl, když práva jdú. O věci srov. též Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 177. pozn. 2. 2. Proti 1511 a 1518 vypuštěno aby postaveni byli. 3. Proti 1511 a 1518 vypuštěno když práva jdú.
Strana 71
Článek 60. a 61. 71 60. Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnú správu panóm soudcím dávati mají. 11535 (List LI) 52. b Item. Kdež by úředníci práva menšího na meze se vedli anebo hranice a tam se jim ukazuje potřeba obojí strany a páni potom jejich zprávu tejně jsú vyslýchali a nález na to učiniti ráčili. Na tom zuostáno, aby již toho více nebývalo, než kdyžkoli úředníci práva menšího na meze a hranice požádáni budú, cožkoli od obojí strany vyslyší aneb před nimi okázáno bude, o tom aby zjevnú zprávu2 I před pány soudcí činili v přítom- nosti obojí strany. A jestliže by která strana svévolně bez dostatečného důvodu proti úředníkóm co mluvil a jich dotýkal, jim v tom lehkost chtě činiti, že by tak nebylo, ten každý aby trestán byl podlé zdání pana hajt- mana a panův soudcí zemských. ist LI 53. a 61. O postranné pře při soudu.“ Při tom soudu žádnými strannými věcmi páni soudcé zanepražďňo- vati se nemají. Než jestliže by toho potřeba byla jakých stranných (List LII) 53. b 60. Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnou zprávu panóm soudcím dávati mají. Item. Kdež by úředníci práva i menšího na meze se vedli anebo hranice a tam se jim ukazuje potřeba obojí strany a páni potom jejich zprávu tejně jsou vyslýchali a nález na to učiniti ráčili. Na tom zuostáno, aby již toho více nebý- valo, než kdyžkoli úředníci práva menšího na meze a hranice požádáni budou, cožkoli od obojí strany vyslyší aneb před nimi okázáno bude, o tom aby zjevnou zprávu před pány soudcí činili v přítomnosti obojí strany. A jest- liže by která strana svévolně bez dostatečného duovodu proti úředníkuom co mluvil a jich dotýkal, jim v tom lehkost chtě činiti, že by tak nebylo, ten každý aby trestán byl podlé zdání pana hajtmana a panuov soudcí zemských. List XLIIII 46. a / 1562/ 61. (List XLV) 46. b O postranné pře při soudu. Při tom soudu žádnejmi strannými věcmi páni soudcé zanepraždňovati se nemají. Než jestliže by toho potřeba byla jakých stranných pří slyšeti, ty aby 60. I. Převzato do ZZ. 1545: LXVIII a 1604: LXII. Vzorem pro tento čl. bylo usne- sení sněmovní 1520. 6. ledna. Olomouc (vyd. Kameníček AČ. XI. 321. čís. CXIII. I.), které se liší velmi nepatrně stilisticky (srov. zejm. poznámky níže). K tomuto usne- sení, které nahradilo starší způsob, o němž se tento čl. zmiňuje, došlo proto, že byly od- straněny starší předpisy, které čteme na př. v Kn. Tov. 127., nebo na sněmích dalších ve shodném znění 1511 (AČ. X. 347. čís. 14.) a ZZ. 1516 (Kn. Drn. 109. čís. IX., AČ. XI. 292. čís. 9.), nebo konečně t. zv. Zřízení při zemském soudu z doby asi 1492—1517, které z Kn. půh. t. zv. Olomouc. přípovědí a naučeni sv. 47. fol. 97.b.—98.a. otiskl Kameníček, Sněmy II. 568. č. 14 (slova: A kdyžkoli na jaké hranice neb meze jedú, aby se jim dálo atd.). 3. 1520 chybí. 2. 1520 dodávalo ještě na sněmu. 61. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXI a 1604: LX. Úprava postranných při byla pro- vedena několikráte. Nejstarší z let 1492—1501, avšak nedatovanou úpravu máme v na-
Článek 60. a 61. 71 60. Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnú správu panóm soudcím dávati mají. 11535 (List LI) 52. b Item. Kdež by úředníci práva menšího na meze se vedli anebo hranice a tam se jim ukazuje potřeba obojí strany a páni potom jejich zprávu tejně jsú vyslýchali a nález na to učiniti ráčili. Na tom zuostáno, aby již toho více nebývalo, než kdyžkoli úředníci práva menšího na meze a hranice požádáni budú, cožkoli od obojí strany vyslyší aneb před nimi okázáno bude, o tom aby zjevnú zprávu2 I před pány soudcí činili v přítom- nosti obojí strany. A jestliže by která strana svévolně bez dostatečného důvodu proti úředníkóm co mluvil a jich dotýkal, jim v tom lehkost chtě činiti, že by tak nebylo, ten každý aby trestán byl podlé zdání pana hajt- mana a panův soudcí zemských. ist LI 53. a 61. O postranné pře při soudu.“ Při tom soudu žádnými strannými věcmi páni soudcé zanepražďňo- vati se nemají. Než jestliže by toho potřeba byla jakých stranných (List LII) 53. b 60. Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnou zprávu panóm soudcím dávati mají. Item. Kdež by úředníci práva i menšího na meze se vedli anebo hranice a tam se jim ukazuje potřeba obojí strany a páni potom jejich zprávu tejně jsou vyslýchali a nález na to učiniti ráčili. Na tom zuostáno, aby již toho více nebý- valo, než kdyžkoli úředníci práva menšího na meze a hranice požádáni budou, cožkoli od obojí strany vyslyší aneb před nimi okázáno bude, o tom aby zjevnou zprávu před pány soudcí činili v přítomnosti obojí strany. A jest- liže by která strana svévolně bez dostatečného duovodu proti úředníkuom co mluvil a jich dotýkal, jim v tom lehkost chtě činiti, že by tak nebylo, ten každý aby trestán byl podlé zdání pana hajtmana a panuov soudcí zemských. List XLIIII 46. a / 1562/ 61. (List XLV) 46. b O postranné pře při soudu. Při tom soudu žádnejmi strannými věcmi páni soudcé zanepraždňovati se nemají. Než jestliže by toho potřeba byla jakých stranných pří slyšeti, ty aby 60. I. Převzato do ZZ. 1545: LXVIII a 1604: LXII. Vzorem pro tento čl. bylo usne- sení sněmovní 1520. 6. ledna. Olomouc (vyd. Kameníček AČ. XI. 321. čís. CXIII. I.), které se liší velmi nepatrně stilisticky (srov. zejm. poznámky níže). K tomuto usne- sení, které nahradilo starší způsob, o němž se tento čl. zmiňuje, došlo proto, že byly od- straněny starší předpisy, které čteme na př. v Kn. Tov. 127., nebo na sněmích dalších ve shodném znění 1511 (AČ. X. 347. čís. 14.) a ZZ. 1516 (Kn. Drn. 109. čís. IX., AČ. XI. 292. čís. 9.), nebo konečně t. zv. Zřízení při zemském soudu z doby asi 1492—1517, které z Kn. půh. t. zv. Olomouc. přípovědí a naučeni sv. 47. fol. 97.b.—98.a. otiskl Kameníček, Sněmy II. 568. č. 14 (slova: A kdyžkoli na jaké hranice neb meze jedú, aby se jim dálo atd.). 3. 1520 chybí. 2. 1520 dodávalo ještě na sněmu. 61. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXI a 1604: LX. Úprava postranných při byla pro- vedena několikráte. Nejstarší z let 1492—1501, avšak nedatovanou úpravu máme v na-
Strana 72
72 Článek 61. a 62 11535/ pří slyšeti, ty aby pan hajtman v páteční dny a2 po vzdání soudu slyšeti ráčil, nechaje při sobě osob z panuov soudcí, v Olomúci z olomúckého kraje a v Brně z brněnského kraje, kteréž by jeho milost při sobě míti ráčil. A ti ničímž se nevymlúvajíc, při jeho milosti zuostati mají. Pakli by jaká veliká pře byla, tehdy z obojího kraje páni soudcé při jeho milosti býti4 mají. A odtud též jako od soudu zemského žádný odjížděti nemá pod touž pokutou. List LII 54. a 62. O sněmích obecních. Sněmové obecní aby při soudu pokládáni nebyli, než když by potřeba byla sněmu obecního pro potřebu krále, jeho milosti, aneb zemskú. To pan 11562) pan hajtman v páteční dny a po vzdání soudu slyšeti ráčil, nechaje při sobě osob z panův soudcí: v Holomúci z holomúckého kraje a v Brně z brněnského kraje, kteréž by jeho milost při sobě míti ráčil. A ti ničímž se nevymlúvajíc, při jeho milosti zuostati mají. Pakli by jaká veliká pře byla, tehdy z obojího kraje páni soudcé při jeho milosti býti mají. A odtud též jako od soudu zemského žádný odjížděti nemá pod touž pokutou.5 List XLV 62. 17. a O sněmích obecních. Sněmové obecní aby při soudu pokládáni nebyli, než když by potřeba byla sněmu obecního pro potřebu krále, jeho milosti, aneb zemskou. To pan učeních olomouckých (Olom. kn. puh. sv. 47. fol. 96. b, vyd. Kameníček, Sněmy II. 566—7. č. 4. čl. 8.), která zní: (Zřízení při zemském soudu.) Item jestliže by jaké stranné pře byly aneb jakých naučení žádali, těmi aby se soudce nezaneprazdňovali. než póhonné pře před se soudili a v neděli, kterýž den póhonuov nesoudí, aby se na tom sedělo a těch věcí také porovnalo. Pakli by se právo tak skoro dokonalo, prvé než by neděle přišla, tehdy po vzdání soudu aby pan hajtman se pány na tom po- seděl a na to aby den vážili a těch pří, kteréž by k soudu zemskému nepříslušely povážili a naučení, kdož by žádal, jich také tu od (sebe dali), aby lidé také v svých spravedlivostech nehynuli. Pak-li by (pře) takové byly, o kteréž se poháněti muož. ku právu jim u(kázali) a páni aby se odtud nerozjížděli pod túž pokutú jako od súdu. Na sněmu olomouckém 1520. 6. ledna (vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 113. č. II., Ka- meníček, AČ. XI. 321. č. 2, jehož otisk je z Pam. I. 13. b. a tudíž přesnější) byla úprava provedena tak, jak ji pak převzalo ZZ. 1535 s několika nepatrnými změnami (viz další pozn.). Naproti tomu ZZ. nepřevzalo nic ze sněmu jihlavského 1531. 31. července (Brandl. Kn. Drn. 122. čís. XXXI. pod datem 13. listopadu), ač bližšího, protože tu šlo patrně o detailnější ustanovení. O obsahu srov. Brandl, Kn. Drn. předml. LXV. LXVI. 2. v páteční dny a není v 1520. 3. chtěl 1520. 4. při něm zůstati 1520 ve čtení vyd. Kn. Drn. 5. K tomu srov. 1549, 9. dubna, Brno (Pam. II. 10. a., též Bludov. kop. II. 6.b.): Soud zemský aby beze všech překážek pořádně dvě neděle pořád zběhlé držán bejval a na postranných přech potom před vzdáním soudu aby dva dni sedíno a jich slyšáno bylo a žádnej z panův soudcí aby nikam do vzdání soudu neodjížděl. 62. 1. Převzato do ZZ. 1604: LXII, kdežto v ZZ. 1545: CIX bylo rozšířeno o do- datek. Vzorem pro tento článek jest usnesení sněmovní 1520. 6. ledna. Olomouc (AČ.
72 Článek 61. a 62 11535/ pří slyšeti, ty aby pan hajtman v páteční dny a2 po vzdání soudu slyšeti ráčil, nechaje při sobě osob z panuov soudcí, v Olomúci z olomúckého kraje a v Brně z brněnského kraje, kteréž by jeho milost při sobě míti ráčil. A ti ničímž se nevymlúvajíc, při jeho milosti zuostati mají. Pakli by jaká veliká pře byla, tehdy z obojího kraje páni soudcé při jeho milosti býti4 mají. A odtud též jako od soudu zemského žádný odjížděti nemá pod touž pokutou. List LII 54. a 62. O sněmích obecních. Sněmové obecní aby při soudu pokládáni nebyli, než když by potřeba byla sněmu obecního pro potřebu krále, jeho milosti, aneb zemskú. To pan 11562) pan hajtman v páteční dny a po vzdání soudu slyšeti ráčil, nechaje při sobě osob z panův soudcí: v Holomúci z holomúckého kraje a v Brně z brněnského kraje, kteréž by jeho milost při sobě míti ráčil. A ti ničímž se nevymlúvajíc, při jeho milosti zuostati mají. Pakli by jaká veliká pře byla, tehdy z obojího kraje páni soudcé při jeho milosti býti mají. A odtud též jako od soudu zemského žádný odjížděti nemá pod touž pokutou.5 List XLV 62. 17. a O sněmích obecních. Sněmové obecní aby při soudu pokládáni nebyli, než když by potřeba byla sněmu obecního pro potřebu krále, jeho milosti, aneb zemskou. To pan učeních olomouckých (Olom. kn. puh. sv. 47. fol. 96. b, vyd. Kameníček, Sněmy II. 566—7. č. 4. čl. 8.), která zní: (Zřízení při zemském soudu.) Item jestliže by jaké stranné pře byly aneb jakých naučení žádali, těmi aby se soudce nezaneprazdňovali. než póhonné pře před se soudili a v neděli, kterýž den póhonuov nesoudí, aby se na tom sedělo a těch věcí také porovnalo. Pakli by se právo tak skoro dokonalo, prvé než by neděle přišla, tehdy po vzdání soudu aby pan hajtman se pány na tom po- seděl a na to aby den vážili a těch pří, kteréž by k soudu zemskému nepříslušely povážili a naučení, kdož by žádal, jich také tu od (sebe dali), aby lidé také v svých spravedlivostech nehynuli. Pak-li by (pře) takové byly, o kteréž se poháněti muož. ku právu jim u(kázali) a páni aby se odtud nerozjížděli pod túž pokutú jako od súdu. Na sněmu olomouckém 1520. 6. ledna (vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 113. č. II., Ka- meníček, AČ. XI. 321. č. 2, jehož otisk je z Pam. I. 13. b. a tudíž přesnější) byla úprava provedena tak, jak ji pak převzalo ZZ. 1535 s několika nepatrnými změnami (viz další pozn.). Naproti tomu ZZ. nepřevzalo nic ze sněmu jihlavského 1531. 31. července (Brandl. Kn. Drn. 122. čís. XXXI. pod datem 13. listopadu), ač bližšího, protože tu šlo patrně o detailnější ustanovení. O obsahu srov. Brandl, Kn. Drn. předml. LXV. LXVI. 2. v páteční dny a není v 1520. 3. chtěl 1520. 4. při něm zůstati 1520 ve čtení vyd. Kn. Drn. 5. K tomu srov. 1549, 9. dubna, Brno (Pam. II. 10. a., též Bludov. kop. II. 6.b.): Soud zemský aby beze všech překážek pořádně dvě neděle pořád zběhlé držán bejval a na postranných přech potom před vzdáním soudu aby dva dni sedíno a jich slyšáno bylo a žádnej z panův soudcí aby nikam do vzdání soudu neodjížděl. 62. 1. Převzato do ZZ. 1604: LXII, kdežto v ZZ. 1545: CIX bylo rozšířeno o do- datek. Vzorem pro tento článek jest usnesení sněmovní 1520. 6. ledna. Olomouc (AČ.
Strana 73
Článek 62. a 63. 73 hajtman maje při sobě slušný počet z panuov i z rytířstva, rozvážiti má, 11535) při kterém času takový sněm by položiti ráčil, aby soudu zemskému pře- kážky nebylo.2 63. Ktož by panuo soudcí za jakú pamět žádal. (List LIII) 54. b Také jest na tom zuostáno, jestliže by kto nějaké paměti na páních soudcích žádal, krom potřeby soudu že žádnému dána býti nemá, než tu při soudu, což by k tomu soudu náleželo, povědíno býti má, pokudž by pamět panská byla. Než ktož by znal toho potřebu svú potomní aneb přítele svého, ten bude moci s vuolí panskú v registra sobě dáti zapsati, to což by před pány soudcemi mluveno bylo. A to aby na ceduli pánóm hajtman, maje při sobě slušný počet z panuov i z rytířstva, rozvážiti má, při 11562) kterém času takový sněm by položiti ráčil, aby soudu zemskému překážky nebylo. 63. Kdož by panuo soudcí za jakou pamět žádal. Také jest na tom zůstáno, jestliže by kdo nějaké paměti na páních soudcích žádal, krom potřeby soudu l že žádnému dána býti nemá. Než tu při soudu, což by k tomu soudu náleželo, povědíno býti má, pokudž by pamět panská byla. Než kdož by znal toho potřebu svou potomní aneb přítele svého, ten bude moci s vuolí panskou v registra sobě dáti zapsati, to což by před pány soudcemi (List XLVI) 47. b XI. 321. čís. 3., Kn. Drn. 113. čís. III., kdež však znění širší na konci, jak uvedeno v pozn. 2.), které s nepatrnými změnami právně bezvýznamnými bylo shodně převzato. K věci srov. Brandl, Kn. Drn. předml. XXXVII. 2. Podle vyd. Kn. Drn. dodatku 113. čís. III. z rkpu, kterého používal Brandl, pokračuje usnesení sněmu 1520 ještě takto: Ale proto nezdálo-li by se králi, jeho mi- losti, můž ten zdvihnouti a jiný položiti, kdež v zemi ráčí a že má pána země žá- dáno býti o sněm obecný, aby jeho dopříti ráčil. Toto má svůj význam k dodatku ZZ. 1545: CIX., ale je rozhodně původu mladšího (po 1520), protože ve znění Pam. I. 13. b., které lze považovati za autentické, není. 63. 1. Převzato do ZZ. 1545: XL a 1604: LX—LXI. Znění tohoto čl. bylo převzato z usnesení sněmovního 1520. 6. ledna. Olomouc (vyd. Kameníček, AC. XI. 324. čís. 14., kdežto v rkpe, použitém Brandlem v Kn. Drn. není, jak poznamenal již Kameníček na uv. m.). Za týden po tomto sněmu bylo toto usnesení zapsáno znovu 1520. 14. ledna. do Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 175. a. ve znění poněkud pozměněném, kde ně- které drobnosti po př. mohou býti i vysvětlivkami, a to takto: Ustanovení o žádaní panuov za pamět. Anno domini 1520 v sobotu po ochtábu svatých Tří králuov páni a vládyky v soudu zemském sedající na tom jsú se ustanoviti ráčili, jestliže by kdo nějakej paměti na jich milosti žádal krom potřeby soudu, že žádnému dáno býti nemá, než tu při soudu a což by k tomu soudu náleželo, povědíno býti má, pokudž by pamět panská byla. Než když by chtěl a znal toho potřebu svú potomní aneb přítele svého, ten bude moci s vuolí panskú v registra památná dáti sobě zapsati, to což by přede pány soudcími mluveno bylo a taková pamět ku potřebě každého v zemi i ven z země muož vydána býti.
Článek 62. a 63. 73 hajtman maje při sobě slušný počet z panuov i z rytířstva, rozvážiti má, 11535) při kterém času takový sněm by položiti ráčil, aby soudu zemskému pře- kážky nebylo.2 63. Ktož by panuo soudcí za jakú pamět žádal. (List LIII) 54. b Také jest na tom zuostáno, jestliže by kto nějaké paměti na páních soudcích žádal, krom potřeby soudu že žádnému dána býti nemá, než tu při soudu, což by k tomu soudu náleželo, povědíno býti má, pokudž by pamět panská byla. Než ktož by znal toho potřebu svú potomní aneb přítele svého, ten bude moci s vuolí panskú v registra sobě dáti zapsati, to což by před pány soudcemi mluveno bylo. A to aby na ceduli pánóm hajtman, maje při sobě slušný počet z panuov i z rytířstva, rozvážiti má, při 11562) kterém času takový sněm by položiti ráčil, aby soudu zemskému překážky nebylo. 63. Kdož by panuo soudcí za jakou pamět žádal. Také jest na tom zůstáno, jestliže by kdo nějaké paměti na páních soudcích žádal, krom potřeby soudu l že žádnému dána býti nemá. Než tu při soudu, což by k tomu soudu náleželo, povědíno býti má, pokudž by pamět panská byla. Než kdož by znal toho potřebu svou potomní aneb přítele svého, ten bude moci s vuolí panskou v registra sobě dáti zapsati, to což by před pány soudcemi (List XLVI) 47. b XI. 321. čís. 3., Kn. Drn. 113. čís. III., kdež však znění širší na konci, jak uvedeno v pozn. 2.), které s nepatrnými změnami právně bezvýznamnými bylo shodně převzato. K věci srov. Brandl, Kn. Drn. předml. XXXVII. 2. Podle vyd. Kn. Drn. dodatku 113. čís. III. z rkpu, kterého používal Brandl, pokračuje usnesení sněmu 1520 ještě takto: Ale proto nezdálo-li by se králi, jeho mi- losti, můž ten zdvihnouti a jiný položiti, kdež v zemi ráčí a že má pána země žá- dáno býti o sněm obecný, aby jeho dopříti ráčil. Toto má svůj význam k dodatku ZZ. 1545: CIX., ale je rozhodně původu mladšího (po 1520), protože ve znění Pam. I. 13. b., které lze považovati za autentické, není. 63. 1. Převzato do ZZ. 1545: XL a 1604: LX—LXI. Znění tohoto čl. bylo převzato z usnesení sněmovního 1520. 6. ledna. Olomouc (vyd. Kameníček, AC. XI. 324. čís. 14., kdežto v rkpe, použitém Brandlem v Kn. Drn. není, jak poznamenal již Kameníček na uv. m.). Za týden po tomto sněmu bylo toto usnesení zapsáno znovu 1520. 14. ledna. do Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 175. a. ve znění poněkud pozměněném, kde ně- které drobnosti po př. mohou býti i vysvětlivkami, a to takto: Ustanovení o žádaní panuov za pamět. Anno domini 1520 v sobotu po ochtábu svatých Tří králuov páni a vládyky v soudu zemském sedající na tom jsú se ustanoviti ráčili, jestliže by kdo nějakej paměti na jich milosti žádal krom potřeby soudu, že žádnému dáno býti nemá, než tu při soudu a což by k tomu soudu náleželo, povědíno býti má, pokudž by pamět panská byla. Než když by chtěl a znal toho potřebu svú potomní aneb přítele svého, ten bude moci s vuolí panskú v registra památná dáti sobě zapsati, to což by přede pány soudcími mluveno bylo a taková pamět ku potřebě každého v zemi i ven z země muož vydána býti.
Strana 74
74 Článek 63. a 64. /1535/ soudcím sepsáno dal, a jich milost toho ohlédajíc, jsú-li ty řeči tak sepsané, jakž byly mluveny, do registr zapsati rozkáží. Pakli by co více zapsáno bylo, nežli jest mluveno, to vymazati ráčí. A taková pamět ku potřebě každého v zemi i ven z země muože vydána býti.I List LIII 55. a 64. Přísaha jak vykonána býti má. Všeliká přísaha, kteráž by komu nalezena byla, má vykonána býti před vzdáním soudu. A v neděli aby žádný přísahy nečinil. A ve dcky zemské také aby v neděli vkládáno nebývalo. 11662) mluveno bylo. A to aby na ceduli panům soudcím sepsáno dal, a jich milost toho ohledajíc, jsou-li ty řeči tak sepsané, jakž byly mluveny, do registr zapsati rozkáží. Pakli by co více zapsáno bylo, nežli jest mluveno, to vymazati ráčí. A taková pamět ku potřebě každého v zemi i ven z země muože vydána býti.2 64. Přísaha jak vykonána býti má. List XLVI 48. a Všeliká přísaha, kteráž by komu nalezena byla, má vykonána býti i před vzdáním soudu. A v neděli aby žádný přísahy nečinil. A ve dcky zemské také aby v neděli vkládáno nebývalo. 2. Roku 1554 patrně vznikl o tento článek spor, takže se stavové obrátili na krále a svým poslům dali tuto instrukci spolu s doslovným opisem článku ZZ. 1535. Jak však jednání dopadlo, nevíme. Instrukce datovaná 1554. 25. července. Vídeň (Pam. II. 48, a) zní: Při tomto jeho královské milosti oznamte: Milostivý králi, podlé vaši královské milosti milostivé vůli pamět svú na artikule od vaší královské milosti nám odeslané, pokudž by samo v sobě bylo, tak jakž sme předešle vždycky činívali, náležitě a poddaně se chovali, v tomto též vůli vaší královské milosti vyplnili. Ale majíc před sebú artikul zřízení, kteréž o tom, jak se při tom, kdož by panův soudců za jakou pamět žádal, zachováno bejti má, kteréhož vaši královské milosti vejpis po poslích svých odsíláme a za to poníženě prosíme, všakž s vaší královskú milosti na žádný odpor nevstupujíc, že téhož při témž milostivě zuostaviti račte. A zdálo-li by se vaší královské milosti to některé osobě poručiti, aby s takovejmi artikuli před soud zemský předstúpíc, toho do registr zemských zapsati žádal, tak jakž předešle bejvalo, se zapíše a vaší královské milosti odešle, aby strana druhá takové zapsání, které zjevné bývá, slyšeti mohla. 64. 1. První odstavec převzat ZZ. 1545: XLIX, kdežto odstavec druhý tvoří počátek nového čl. 1545: XLVII. pod samostatným titulem Puohonové a nálezové od písaře zemského lidem dávány býti mají. ZZ. 1604: LXI podle tohoto vzoru rovněž sice ve znění 1535, ale v rozdělení podle 1545 má dva články, při čemž druhý odstavec jako samostatný čl. má titul shodný s 1545. Znění čl. ZZ. 1535 bylo vzato z usnesení sněmovního 1531. 31. července, Jihlava (podle data v Pam. I. 98. a., kdežto v rkpe vydaném Brandlem v Kn. Drn. je datování 13. listopadu). V tomto usnesení, jež se jen zcela nepatrně a to právně bez významu liší od znění ZZ. 1535, je tento článek rozdělen ve dva, resp.
74 Článek 63. a 64. /1535/ soudcím sepsáno dal, a jich milost toho ohlédajíc, jsú-li ty řeči tak sepsané, jakž byly mluveny, do registr zapsati rozkáží. Pakli by co více zapsáno bylo, nežli jest mluveno, to vymazati ráčí. A taková pamět ku potřebě každého v zemi i ven z země muože vydána býti.I List LIII 55. a 64. Přísaha jak vykonána býti má. Všeliká přísaha, kteráž by komu nalezena byla, má vykonána býti před vzdáním soudu. A v neděli aby žádný přísahy nečinil. A ve dcky zemské také aby v neděli vkládáno nebývalo. 11662) mluveno bylo. A to aby na ceduli panům soudcím sepsáno dal, a jich milost toho ohledajíc, jsou-li ty řeči tak sepsané, jakž byly mluveny, do registr zapsati rozkáží. Pakli by co více zapsáno bylo, nežli jest mluveno, to vymazati ráčí. A taková pamět ku potřebě každého v zemi i ven z země muože vydána býti.2 64. Přísaha jak vykonána býti má. List XLVI 48. a Všeliká přísaha, kteráž by komu nalezena byla, má vykonána býti i před vzdáním soudu. A v neděli aby žádný přísahy nečinil. A ve dcky zemské také aby v neděli vkládáno nebývalo. 2. Roku 1554 patrně vznikl o tento článek spor, takže se stavové obrátili na krále a svým poslům dali tuto instrukci spolu s doslovným opisem článku ZZ. 1535. Jak však jednání dopadlo, nevíme. Instrukce datovaná 1554. 25. července. Vídeň (Pam. II. 48, a) zní: Při tomto jeho královské milosti oznamte: Milostivý králi, podlé vaši královské milosti milostivé vůli pamět svú na artikule od vaší královské milosti nám odeslané, pokudž by samo v sobě bylo, tak jakž sme předešle vždycky činívali, náležitě a poddaně se chovali, v tomto též vůli vaší královské milosti vyplnili. Ale majíc před sebú artikul zřízení, kteréž o tom, jak se při tom, kdož by panův soudců za jakou pamět žádal, zachováno bejti má, kteréhož vaši královské milosti vejpis po poslích svých odsíláme a za to poníženě prosíme, všakž s vaší královskú milosti na žádný odpor nevstupujíc, že téhož při témž milostivě zuostaviti račte. A zdálo-li by se vaší královské milosti to některé osobě poručiti, aby s takovejmi artikuli před soud zemský předstúpíc, toho do registr zemských zapsati žádal, tak jakž předešle bejvalo, se zapíše a vaší královské milosti odešle, aby strana druhá takové zapsání, které zjevné bývá, slyšeti mohla. 64. 1. První odstavec převzat ZZ. 1545: XLIX, kdežto odstavec druhý tvoří počátek nového čl. 1545: XLVII. pod samostatným titulem Puohonové a nálezové od písaře zemského lidem dávány býti mají. ZZ. 1604: LXI podle tohoto vzoru rovněž sice ve znění 1535, ale v rozdělení podle 1545 má dva články, při čemž druhý odstavec jako samostatný čl. má titul shodný s 1545. Znění čl. ZZ. 1535 bylo vzato z usnesení sněmovního 1531. 31. července, Jihlava (podle data v Pam. I. 98. a., kdežto v rkpe vydaném Brandlem v Kn. Drn. je datování 13. listopadu). V tomto usnesení, jež se jen zcela nepatrně a to právně bez významu liší od znění ZZ. 1535, je tento článek rozdělen ve dva, resp.
Strana 75
Článek 64. a 65. 75 Item. Puohonové a nálezové skrze písaře zemského aby lidem ku 11562) potřebě dáváni byli. A jemu činěno má býti od toho, což za právo jest, od póhonu I groš a od nálezu II groše. 65. O odložení soudu z některých příčin. (List LIIII) 55. h Když by nějaká příčina k odložení soudu podobná se přihodila, páni soudcé mají ty příčiny těm, kteříž se souditi mají, oznámiti a předloží, z kterých příčin se jim zdá, slušně toho soudu odložiti. A ti mají ven vy- stoupiti a spolu o to pomluviti. A žádný jiný, kdož při tom soudu činiti nemá, aby se k tomu mezi nimi nepřimlúval. A nemohly-li by se ty osoby mezi sebou snésti, aby panóm soudcím to oznámili, kteříž žádají, aby souzeno a kteří aby odloženo bylo. A na čemž se větší počet panuov soudcí a těch, kteříž se souditi mají, snese, při tom aby zuostaveno bylo. Item. Puohonové a nálezové skrze písaře zemského aby lidem ku potřebě 11535) dáváni byli. A jemu činěno má býti od toho, což za právo jest od póhonu I groš a od nálezu II groše. 65. O odložení soudu z některých příčin. (List XLVII) 48. b Když by nějaká příčina k odložení soudu podobná se přihodila, U páni soudcé mají ty příčiny, těm kteříž se souditi mají, oznámiti a předložiti, z kterých příčin se jim zdá slušně toho soudu odložiti. A ti mají ven vystoupiti a spolu o to pomluviti. A žádný jiný, kdož při tom soudu činiti nemá, aby se k tomu mezi nimi nepřimlouval. A nemohly-li by se ty osoby mezi sebou snésti, aby panům soudcím to oznámili, kteříž žádají, aby souzeno a kteříž aby odloženo bylo. A na čemž se větší počet panuov soudcí a těch, kteříž se souditi mají, snese, při tom aby zuostaveno bylo. tři články a to takto: Nejprve druhý odstavec (Puohonové — II groše) jako samostatný čl. (vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 120. čís. XVII., originál se čte v Pam. I. 101. a.); dále jako samostatný čl. z prvního odstavce část Všelijaká přísaha — přísahy nečinil (vyd. Kn. Drn. 121. čís. XXVIII., orig. Pam. I. 102. b.); a konečně jako samostatný opět článek poslední věta prvního odstavce A ve dcky — nebývalo (vyd. Kn. Drn. 122. čís. XXIX., orig. Pam. I. 102. b.). Tento čl. je tedy opět dobrým přikladem textační práce komise. Srov. Brandl, O staročes. řízení soud. (Právník VIII. 1869.) 698 a úvod k tomuto vydáni ZZ. 65. I. Převzato do ZZ. 1604: LXI—LXII, kdežto 1545: LXXI má pod týmž titulem jiné znění. Úprava této otázky byla podrobněji řešena teprve v Kn. Drn. 22. (čl. O sněmích, kdy bývají), ale byl to více jen asi názor Ctiborův, že právo odložiti sněm přísluší buď panovníkovi nebo soudcům, protože již na sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 103. a., vyd. Kn. Drn. 122. čís. XXXIII., tam poznámka odkazující na toto znojemské ZZ. 15351). Ustanovení 1531 je velmi stručné: Přihodilo-li by se, že by se jměl soud odložiti, tehdy páni soudce mají se s těmi, kteříž se souditi mají, o to snésti, takže úprava ZZ. 1535 je vlastně prvotní. Srov. Brandl. Kn. Drn. předml. XXXVI, Kame- níček, Sněmy II. 29.
Článek 64. a 65. 75 Item. Puohonové a nálezové skrze písaře zemského aby lidem ku 11562) potřebě dáváni byli. A jemu činěno má býti od toho, což za právo jest, od póhonu I groš a od nálezu II groše. 65. O odložení soudu z některých příčin. (List LIIII) 55. h Když by nějaká příčina k odložení soudu podobná se přihodila, páni soudcé mají ty příčiny těm, kteříž se souditi mají, oznámiti a předloží, z kterých příčin se jim zdá, slušně toho soudu odložiti. A ti mají ven vy- stoupiti a spolu o to pomluviti. A žádný jiný, kdož při tom soudu činiti nemá, aby se k tomu mezi nimi nepřimlúval. A nemohly-li by se ty osoby mezi sebou snésti, aby panóm soudcím to oznámili, kteříž žádají, aby souzeno a kteří aby odloženo bylo. A na čemž se větší počet panuov soudcí a těch, kteříž se souditi mají, snese, při tom aby zuostaveno bylo. Item. Puohonové a nálezové skrze písaře zemského aby lidem ku potřebě 11535) dáváni byli. A jemu činěno má býti od toho, což za právo jest od póhonu I groš a od nálezu II groše. 65. O odložení soudu z některých příčin. (List XLVII) 48. b Když by nějaká příčina k odložení soudu podobná se přihodila, U páni soudcé mají ty příčiny, těm kteříž se souditi mají, oznámiti a předložiti, z kterých příčin se jim zdá slušně toho soudu odložiti. A ti mají ven vystoupiti a spolu o to pomluviti. A žádný jiný, kdož při tom soudu činiti nemá, aby se k tomu mezi nimi nepřimlouval. A nemohly-li by se ty osoby mezi sebou snésti, aby panům soudcím to oznámili, kteříž žádají, aby souzeno a kteříž aby odloženo bylo. A na čemž se větší počet panuov soudcí a těch, kteříž se souditi mají, snese, při tom aby zuostaveno bylo. tři články a to takto: Nejprve druhý odstavec (Puohonové — II groše) jako samostatný čl. (vyd. Brandl, Kn. Drn. dodatek 120. čís. XVII., originál se čte v Pam. I. 101. a.); dále jako samostatný čl. z prvního odstavce část Všelijaká přísaha — přísahy nečinil (vyd. Kn. Drn. 121. čís. XXVIII., orig. Pam. I. 102. b.); a konečně jako samostatný opět článek poslední věta prvního odstavce A ve dcky — nebývalo (vyd. Kn. Drn. 122. čís. XXIX., orig. Pam. I. 102. b.). Tento čl. je tedy opět dobrým přikladem textační práce komise. Srov. Brandl, O staročes. řízení soud. (Právník VIII. 1869.) 698 a úvod k tomuto vydáni ZZ. 65. I. Převzato do ZZ. 1604: LXI—LXII, kdežto 1545: LXXI má pod týmž titulem jiné znění. Úprava této otázky byla podrobněji řešena teprve v Kn. Drn. 22. (čl. O sněmích, kdy bývají), ale byl to více jen asi názor Ctiborův, že právo odložiti sněm přísluší buď panovníkovi nebo soudcům, protože již na sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 103. a., vyd. Kn. Drn. 122. čís. XXXIII., tam poznámka odkazující na toto znojemské ZZ. 15351). Ustanovení 1531 je velmi stručné: Přihodilo-li by se, že by se jměl soud odložiti, tehdy páni soudce mají se s těmi, kteříž se souditi mají, o to snésti, takže úprava ZZ. 1535 je vlastně prvotní. Srov. Brandl. Kn. Drn. předml. XXXVI, Kame- níček, Sněmy II. 29.
Strana 76
76 Článek 66. a 67. 1535] List LIIII 66. 56. a Kterak se soud vzdává a ustané se zapisují. (List LV 56. b Když se již póhony přeslyší a více co žalovati nemají aneb se soud z hodných příčin odložiti má, pan hajtman se všemi pány soudcí vstanouc, má řéci nad hlas: „Má-li kto co činiti, páni soud vzdáti ráčí, a to po třikrát. Potom pověděti: „Páni soud vzdávati ráčí.“ A tu se hned šraňk otevříti má. A po vzdání soudu a odevření šraňku, ti kteříž které po vzdání soudu ustáli, mají do šraňku k písařóm jíti a ustáné zapsati dáti. A od toho každého ustaného má dáno býti IIII groše a písař má ustáné znamenati, [ že tento toho ustál při vzdání soudu, že naň póhonu o toto neb toto učiněného ne- žaloval, až páni soud vzdali. A na to dal ustáné. Aneb ten, ktož požene, že jest pohnaný ku póhonu a žalobě nestál a neodpovídal, až páni soud vzdali. 67. O posudku, jak držán býti má a do kterého času. List LV 57. a Item. Posudkové takto držaní býti mají. V Olomúci jeden posudek ten pátek před svatým Jiřím, druhý ten pátek před svatým Mar- 1562/ 66. Kterak se soud vzdává a ustáné se zapisují. Když se již póhony přeslyší a více co žalovati nemají aneb se soud i List XLVII z hodných příčin odložiti má, pan hajtman se všemi pány soudcí vstanouc, má 19. a řéci nad hlas: „Má-li kdo co činiti, páni soud vzdáti ráčí.“ A to po třikrát. Potom A tu se hned šraňk otevříti má. pověděti: „Páni soud vzdávati ráčí.“ A po vzdání soudu a odevření šraňku, ti kteříž které po vzdání soudu ustáli, mají do šraňku k písařóm jíti a ustáné zapsati dáti. A od toho každého ustáného má dáno býti IIII groše. A písař má ustáné znamenati, že tento toho ustál při vzdání soudu, že naň póhonu o toto neb toto učiněného nežaloval, až páni soud vzdali. A na to dal ustáné. Aneb ten, kdož požene, že jest po- hnaný ku póhonu a žalobě nestál a neodpovídal, až páni soud vzdali. I (List NLVIII) 19.b 67. O posudku, jak držán býti má a do kterého času. Item. Posuďkové takto držáni býti mají: V Holomúci jeden posudek ten 66. I. ZZ. 1545: LXXI má proti tomuto čl. na konci změnu, kdežto 1604: LXIII navazuje ve shodném znění na 1535. Vzorem pro tento čl. je jednak Kn. Tov. 51, 52. kap. 80. (Dem. vyd. 54.) nadepsaná Kterak se súd vzdává, když páni pře přeslyšt a 52. kap. 81. (Dem. vyd. 54, 55.) Ustanné. Druhý čl. o ustaném převzala i Kn. Drn. 58. (kdežto první je sice také otištěn ve vyd. Brandlově, ale ve vlastní knize není, jak Brandl přiznává 57. pozn. 6.). Takto je ZZ. 1535 výslednicí článků obou knih. Nemohlo pře- vzíti je shodně, poněvadž v druhém čl. jsou určité případy a dále v prvním čl. je funkcí provolání soudu pověřen volavčí, jehož úřad zanikl koncem 15. století (Brandl, Glossa- rium, (1876) 366—7) a proto také Kn. Drn. tento čl. nepřevzala. Ale ZZ. 1535 zužitko- valo přece stilisace Kn. Tov. i pro tento článek, pronesením zahajovací formule však byl pověřen hejtman. 67. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXX, kde je však na konci změna a ZZ. 1604: LXIII až LXIIII, kde přidán poslední nový odstavec. Tento čl. je ukázkou dovednosti kodifikační komise. Pro první odstavec lze odkázati pouze na usnesení sněmovní 1524. 1I. listopadu.
76 Článek 66. a 67. 1535] List LIIII 66. 56. a Kterak se soud vzdává a ustané se zapisují. (List LV 56. b Když se již póhony přeslyší a více co žalovati nemají aneb se soud z hodných příčin odložiti má, pan hajtman se všemi pány soudcí vstanouc, má řéci nad hlas: „Má-li kto co činiti, páni soud vzdáti ráčí, a to po třikrát. Potom pověděti: „Páni soud vzdávati ráčí.“ A tu se hned šraňk otevříti má. A po vzdání soudu a odevření šraňku, ti kteříž které po vzdání soudu ustáli, mají do šraňku k písařóm jíti a ustáné zapsati dáti. A od toho každého ustaného má dáno býti IIII groše a písař má ustáné znamenati, [ že tento toho ustál při vzdání soudu, že naň póhonu o toto neb toto učiněného ne- žaloval, až páni soud vzdali. A na to dal ustáné. Aneb ten, ktož požene, že jest pohnaný ku póhonu a žalobě nestál a neodpovídal, až páni soud vzdali. 67. O posudku, jak držán býti má a do kterého času. List LV 57. a Item. Posudkové takto držaní býti mají. V Olomúci jeden posudek ten pátek před svatým Jiřím, druhý ten pátek před svatým Mar- 1562/ 66. Kterak se soud vzdává a ustáné se zapisují. Když se již póhony přeslyší a více co žalovati nemají aneb se soud i List XLVII z hodných příčin odložiti má, pan hajtman se všemi pány soudcí vstanouc, má 19. a řéci nad hlas: „Má-li kdo co činiti, páni soud vzdáti ráčí.“ A to po třikrát. Potom A tu se hned šraňk otevříti má. pověděti: „Páni soud vzdávati ráčí.“ A po vzdání soudu a odevření šraňku, ti kteříž které po vzdání soudu ustáli, mají do šraňku k písařóm jíti a ustáné zapsati dáti. A od toho každého ustáného má dáno býti IIII groše. A písař má ustáné znamenati, že tento toho ustál při vzdání soudu, že naň póhonu o toto neb toto učiněného nežaloval, až páni soud vzdali. A na to dal ustáné. Aneb ten, kdož požene, že jest po- hnaný ku póhonu a žalobě nestál a neodpovídal, až páni soud vzdali. I (List NLVIII) 19.b 67. O posudku, jak držán býti má a do kterého času. Item. Posuďkové takto držáni býti mají: V Holomúci jeden posudek ten 66. I. ZZ. 1545: LXXI má proti tomuto čl. na konci změnu, kdežto 1604: LXIII navazuje ve shodném znění na 1535. Vzorem pro tento čl. je jednak Kn. Tov. 51, 52. kap. 80. (Dem. vyd. 54.) nadepsaná Kterak se súd vzdává, když páni pře přeslyšt a 52. kap. 81. (Dem. vyd. 54, 55.) Ustanné. Druhý čl. o ustaném převzala i Kn. Drn. 58. (kdežto první je sice také otištěn ve vyd. Brandlově, ale ve vlastní knize není, jak Brandl přiznává 57. pozn. 6.). Takto je ZZ. 1535 výslednicí článků obou knih. Nemohlo pře- vzíti je shodně, poněvadž v druhém čl. jsou určité případy a dále v prvním čl. je funkcí provolání soudu pověřen volavčí, jehož úřad zanikl koncem 15. století (Brandl, Glossa- rium, (1876) 366—7) a proto také Kn. Drn. tento čl. nepřevzala. Ale ZZ. 1535 zužitko- valo přece stilisace Kn. Tov. i pro tento článek, pronesením zahajovací formule však byl pověřen hejtman. 67. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXX, kde je však na konci změna a ZZ. 1604: LXIII až LXIIII, kde přidán poslední nový odstavec. Tento čl. je ukázkou dovednosti kodifikační komise. Pro první odstavec lze odkázati pouze na usnesení sněmovní 1524. 1I. listopadu.
Strana 77
Článek 67. 77 A v Brně ten pátek po svatém Jiří, druhý ten pátek po svatém 1533/ tinem. Martině.2 A na těch posudcích nálezové se vykonávati mají podlé starobylého pořádku, aby ten, ktož jest komu co prosoudil, tu od sebe dosti činil.3 A na těch posudcích nejvyšší pan komorník a pan sudí a písař zemský seděti mají, majíc při sobě menší úředníky v klášteře, v tom pokoji, kdež se soud zemský drží. A ten posudek mají zasésti v pátek ráno v hodinu, kterú pan komorník lidem oznámí. A ten držeti mají do poledne.4 Pakli by potřeba byla, tehdy celý den i na zejtří v sobotu až do dvadcíti hodin na celém orloji.4 A tu ktož by v tom času nálezu panuov soudcí dosti neučinil, na toho má zvod puštěn pátek před svatým Jiřím, druhý ten pátek před svatým Martinem. A v Brně 1562/ ten pátek po svatém Jiří, druhý ten pátek po svatém Martině. A na těch posudcích nálezové se vykonávati mají podlé starobylého po- řádku, aby ten, kdož jest komu co prosoudil, tu od sebe dosti činil. A na těch posudcích nejvyžší pan komorník a pan sudí a písař zemský seděti mají, majíc při sobě menší úředníky v klášteře, v tom pokoji, kdež se soud zemský drží. A ten posudek mají zasésti v pátek ráno, v hodinu kterou pán komorník lidem oznámí. A ten držeti mají do poledne. Pakli by potřeba byla, tehdy celý den A tu kdož by v tom i na zejtří v sobotu až do dvadcíti hodin na celém orloji. času nálezu panův soudcí dosti neučinil, na toho má zvod puštěn býti a podlé pořádku ručiti.I Brno (vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. 116., titul O posudcích, jak jest o nich zůstáno, Kameníček, AC. XI. 352. č. 14.) Druhý a třetí odstavec je sestaven podle usnesení 1523. 24. června. Olomouc (AČ. XI. 344, 345. č. 14.) a konečně 4. a 5. odstavec má za vzor usnesení 1512. (AČ. XI. 316. č. I.). Srov. k tomu poznámky níže. O obsahu viz Kameníček, Sněmy II. 92, 93, Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 69. O právní funkci po- sudku, který na Moravě znamenal totéž, co v Čechách úmluva, viz Kapras, K děj. čes. zást. práva (1903) 15. Tato nová úprava byla nutná, protože Kn. Tov. 65. kap. 110. ponechává data posudku rozhodnutí panskému a uvádí jen praksi. 2. Ustanovení těchto dat je pravděpodobně staršího původu, protože 1524 měl býti jen jediný posudek (patrně pátek) po sv. Jiří. Domýšleti se vzoru lze tedy jen argu- mentem a contrario, protože nemáme doloženo ani usnesení shodné s ZZ. 1535, ani usnesení, jimiž bylo odvoláno usnesení 1524, takže by bylo možno, že se ustanovení 1524 nedodržovalo. 3. Následováno 1523: A jakož jest prvé bývalo, jakž na čí puohon a nález přišlo a hned ten, kdož od sebe činiti měl, hotov nebyl od sebe učiniti, tu jest zvod ručen byl, pak již takové náhlosti od tohoto času viece bývati nemá. ZZ. značně tedy věc zjednodušilo. 4. Následováno 1523: Posudek podlé starodávní zvyklosti držán byl dopo- ledne. Pakli by toho páni úředníci slušnú příčinu poznali, tehdy celý den i na zajtřie dopoledne aneb pokudž by potřebie bylo, držán býti má. Konečná hodina, přepo- čítaná na naše počítání, nebyla stejná: tak na posudku svatojiřském končila v sobotu o 15. hod., kdežto na posudku svatomartinském asi o 12.30 hod. (podle G. Friedricha Rukověti křestanské chronologie (1934) 31, 32.).
Článek 67. 77 A v Brně ten pátek po svatém Jiří, druhý ten pátek po svatém 1533/ tinem. Martině.2 A na těch posudcích nálezové se vykonávati mají podlé starobylého pořádku, aby ten, ktož jest komu co prosoudil, tu od sebe dosti činil.3 A na těch posudcích nejvyšší pan komorník a pan sudí a písař zemský seděti mají, majíc při sobě menší úředníky v klášteře, v tom pokoji, kdež se soud zemský drží. A ten posudek mají zasésti v pátek ráno v hodinu, kterú pan komorník lidem oznámí. A ten držeti mají do poledne.4 Pakli by potřeba byla, tehdy celý den i na zejtří v sobotu až do dvadcíti hodin na celém orloji.4 A tu ktož by v tom času nálezu panuov soudcí dosti neučinil, na toho má zvod puštěn pátek před svatým Jiřím, druhý ten pátek před svatým Martinem. A v Brně 1562/ ten pátek po svatém Jiří, druhý ten pátek po svatém Martině. A na těch posudcích nálezové se vykonávati mají podlé starobylého po- řádku, aby ten, kdož jest komu co prosoudil, tu od sebe dosti činil. A na těch posudcích nejvyžší pan komorník a pan sudí a písař zemský seděti mají, majíc při sobě menší úředníky v klášteře, v tom pokoji, kdež se soud zemský drží. A ten posudek mají zasésti v pátek ráno, v hodinu kterou pán komorník lidem oznámí. A ten držeti mají do poledne. Pakli by potřeba byla, tehdy celý den A tu kdož by v tom i na zejtří v sobotu až do dvadcíti hodin na celém orloji. času nálezu panův soudcí dosti neučinil, na toho má zvod puštěn býti a podlé pořádku ručiti.I Brno (vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. 116., titul O posudcích, jak jest o nich zůstáno, Kameníček, AC. XI. 352. č. 14.) Druhý a třetí odstavec je sestaven podle usnesení 1523. 24. června. Olomouc (AČ. XI. 344, 345. č. 14.) a konečně 4. a 5. odstavec má za vzor usnesení 1512. (AČ. XI. 316. č. I.). Srov. k tomu poznámky níže. O obsahu viz Kameníček, Sněmy II. 92, 93, Markov, Příprav. řízení proces. (1930) 69. O právní funkci po- sudku, který na Moravě znamenal totéž, co v Čechách úmluva, viz Kapras, K děj. čes. zást. práva (1903) 15. Tato nová úprava byla nutná, protože Kn. Tov. 65. kap. 110. ponechává data posudku rozhodnutí panskému a uvádí jen praksi. 2. Ustanovení těchto dat je pravděpodobně staršího původu, protože 1524 měl býti jen jediný posudek (patrně pátek) po sv. Jiří. Domýšleti se vzoru lze tedy jen argu- mentem a contrario, protože nemáme doloženo ani usnesení shodné s ZZ. 1535, ani usnesení, jimiž bylo odvoláno usnesení 1524, takže by bylo možno, že se ustanovení 1524 nedodržovalo. 3. Následováno 1523: A jakož jest prvé bývalo, jakž na čí puohon a nález přišlo a hned ten, kdož od sebe činiti měl, hotov nebyl od sebe učiniti, tu jest zvod ručen byl, pak již takové náhlosti od tohoto času viece bývati nemá. ZZ. značně tedy věc zjednodušilo. 4. Následováno 1523: Posudek podlé starodávní zvyklosti držán byl dopo- ledne. Pakli by toho páni úředníci slušnú příčinu poznali, tehdy celý den i na zajtřie dopoledne aneb pokudž by potřebie bylo, držán býti má. Konečná hodina, přepo- čítaná na naše počítání, nebyla stejná: tak na posudku svatojiřském končila v sobotu o 15. hod., kdežto na posudku svatomartinském asi o 12.30 hod. (podle G. Friedricha Rukověti křestanské chronologie (1934) 31, 32.).
Strana 78
78 Článek 67. a 68. 1535/ (List LVI) 57.b býti a podlé pořádku ručiti. A jestliže [ by kto na posudek jeti nechtěl aneb nemohl, ten bude moci přítele neb služebníka s listem odevřeným pod pečetí svou, moc jemu dávajíc, poslati. A ten aby na místě prosouzeného nálezu dosti učinil aneb na místě vysouzeného přijímal. A když by se přihodilo, že by svatého Jiří a svatého Martina v pátek se trefilo, tehdy ten pátek před svatým Jiřím anebo svatým Martinem posudek v Olomúci držán buď. A v Brně hned před se přes tejden, totíž na den svatého Jiří anebo svatého Martina.5 List LV 58. a 68. O ručení zvodu. 1562/ List XLVIII 50. а Ktož by na koho zvod na posudku ručil, tehdy ve dvou nedělích pořád zběhlých má položiti vyšším i menším panuom úředníkóm peníze od sta kop groší deset kop groší a tak z vysší i menší sumy, což by toho přišlo. A menším úředníkuom puol čtvrtý hřivny groší. A úředníci menší přijmúc peníze, mají s tím, aneb kohož by s nimi poslal na místě svém, jeti a nač žádá, na to jej zvésti. A tu v té dědině A jestliže by kdo na posudek jeti nechtěl aneb nemohl, ten bude moci přítele neb služebníka s listem odevřeným pod pečetí svou, moc jemu dávajíc, poslati. A ten aby na místě prosouzeného nálezu dosti učinil aneb na místě vy- souzeného přijímal. A když by se přihodilo, že by svatého Jiří a svatého Martina v pátek se trefilo, tehdy ten pátek před svatým Jiřím anebo svatým Martinem posudek v Holomúci držán buď. A v Brně hned před se přes tejden, totíž na den svatého Jiří anebo svatého Martina. 68. O ručení zvodu. (List XLIX) 50. b Kdož by na koho zvod na posudku ručil, tehdy ve dvou nedělích pořád zběhlých má položiti vyžším i menším panuom úředníkuom peníze od sta kop groší deset kop groší. A tak z vyžší i menší sumy, což by toho přišlo. A menším úředníkóm puol čtvrtý hřivny groší. A úředníci menší přijmouc peníze, mají s tím aneb kohož by s nimi poslal na místě svém, jeti a nač žádá, na to jej zvésti. A tu v té dědině neb dědinách mají rychtáře a konšely s někte- 5. Zde se zřejmě navazuje na 1519: Jestliže by se kdy přihodilo a svatého Jiří aneb svatého Martina v pátek se trefilo, tehdy ten pátek před svatým Jiřím aneb před svatým Martinem posudek v Olomúci držán býti má a v Brně hned druhý pátek, totíž na svatého Jiří aneb na svatého Martina. (sv. Jiří 23. dubna, sv. Martina II. listopadu.). 68. I. Převzato do ZZ. 1604: LXIIII—LXVI, kdežto 1545: LXXX—LXXXII má značné změny a je zvláště na konci širší. Vzorem tu je Kn. Tov., která posloužila i za vzor Kn. Drn. (viz poznámky další). Je nepochybné, že tento článek vznikl vlastně z práce komise, která se držela uvedených knih, ale jako v mnoha případech jiných, tak i v tomto nelze bezpečně stanoviti text, poněvadž nám dosud chybí kritické vydání uved. knih. Tak zejména při srovnání s Kn. Tov., ač text Brandlova vydání jest ucelenější,
78 Článek 67. a 68. 1535/ (List LVI) 57.b býti a podlé pořádku ručiti. A jestliže [ by kto na posudek jeti nechtěl aneb nemohl, ten bude moci přítele neb služebníka s listem odevřeným pod pečetí svou, moc jemu dávajíc, poslati. A ten aby na místě prosouzeného nálezu dosti učinil aneb na místě vysouzeného přijímal. A když by se přihodilo, že by svatého Jiří a svatého Martina v pátek se trefilo, tehdy ten pátek před svatým Jiřím anebo svatým Martinem posudek v Olomúci držán buď. A v Brně hned před se přes tejden, totíž na den svatého Jiří anebo svatého Martina.5 List LV 58. a 68. O ručení zvodu. 1562/ List XLVIII 50. а Ktož by na koho zvod na posudku ručil, tehdy ve dvou nedělích pořád zběhlých má položiti vyšším i menším panuom úředníkóm peníze od sta kop groší deset kop groší a tak z vysší i menší sumy, což by toho přišlo. A menším úředníkuom puol čtvrtý hřivny groší. A úředníci menší přijmúc peníze, mají s tím, aneb kohož by s nimi poslal na místě svém, jeti a nač žádá, na to jej zvésti. A tu v té dědině A jestliže by kdo na posudek jeti nechtěl aneb nemohl, ten bude moci přítele neb služebníka s listem odevřeným pod pečetí svou, moc jemu dávajíc, poslati. A ten aby na místě prosouzeného nálezu dosti učinil aneb na místě vy- souzeného přijímal. A když by se přihodilo, že by svatého Jiří a svatého Martina v pátek se trefilo, tehdy ten pátek před svatým Jiřím anebo svatým Martinem posudek v Holomúci držán buď. A v Brně hned před se přes tejden, totíž na den svatého Jiří anebo svatého Martina. 68. O ručení zvodu. (List XLIX) 50. b Kdož by na koho zvod na posudku ručil, tehdy ve dvou nedělích pořád zběhlých má položiti vyžším i menším panuom úředníkuom peníze od sta kop groší deset kop groší. A tak z vyžší i menší sumy, což by toho přišlo. A menším úředníkóm puol čtvrtý hřivny groší. A úředníci menší přijmouc peníze, mají s tím aneb kohož by s nimi poslal na místě svém, jeti a nač žádá, na to jej zvésti. A tu v té dědině neb dědinách mají rychtáře a konšely s někte- 5. Zde se zřejmě navazuje na 1519: Jestliže by se kdy přihodilo a svatého Jiří aneb svatého Martina v pátek se trefilo, tehdy ten pátek před svatým Jiřím aneb před svatým Martinem posudek v Olomúci držán býti má a v Brně hned druhý pátek, totíž na svatého Jiří aneb na svatého Martina. (sv. Jiří 23. dubna, sv. Martina II. listopadu.). 68. I. Převzato do ZZ. 1604: LXIIII—LXVI, kdežto 1545: LXXX—LXXXII má značné změny a je zvláště na konci širší. Vzorem tu je Kn. Tov., která posloužila i za vzor Kn. Drn. (viz poznámky další). Je nepochybné, že tento článek vznikl vlastně z práce komise, která se držela uvedených knih, ale jako v mnoha případech jiných, tak i v tomto nelze bezpečně stanoviti text, poněvadž nám dosud chybí kritické vydání uved. knih. Tak zejména při srovnání s Kn. Tov., ač text Brandlova vydání jest ucelenější,
Strana 79
Článek 68. 79 neb v dědinách mají rychtáře a konšely s některými z obce zavolati a jim 1535/ oznámiti, že na to a na to, pro toto a toto, tohoto zvozujem podlé práva. A stravou úředníky na té cestě ten, ktož je vede, opatrovati má, tak menší úředníci nic svého neutráceli. A po zvodu učiněném, jestliže by ten, na kohož se zvod stal, nálezu panskému dosti neučinil a té věci, o kterúž naň zvedeno, nespravil, tehdy ten, ktož zvod učinil, má žádati nejvyššího pana sudího a písaře zemského, aby na odhad jeli. A oni vezmúce úředníky menší toho kraje, mají jeti také ve čtyřech nedělích po zvodu a na to, oč se zvod stal, odhad učiniti a to takto: Vyvolajíc fojta2 a konšely a lidi té dědiny, ptáti se jich, co který z nich platu peněžitého i jiných užitkův v roce panu svému dává. A vyptajíc se, mají tomu, kto se zvedl, odhádati za sto kop groší deset2 kop groší platu neb jednu kopu za deset21 kop. A kdež by byl plat ospový, tehdy má počítána býti měřice pšenice míry veliké po šesti22 groších, měřice rži po šesti23 groších, měřice ječmene aby (List LFII) 58. 5 rými z obce zavolati a jim oznámiti, že na to a na to, pro toto a toto, tohoto 11562) zvozujem podlé práva. A stravou úředníky na té cestě ten, kdož je vede, opatrovati má, tak aby menší úředníci nic svého neutráceli. A po zvodu učiněném, jestliže by ten, na kohož se zvod stal, nálezu pan- skému dosti neučinil a té věci, o kterouž naň zvedeno, nespravil, tehdy ten, kdož zvod učinil, má žádati najvyžšího pana sudího a písaře zemského, aby na odhad jeli. A oni vezmouce úředníky menší toho kraje, mají také ve 1 čtyřech Vyvolajíce nedělích po zvodu a na to, oč se zvod stal, odhad učiniti a to takto: fojta a konšely a lidí té dědiny ptáti se jich, co který z nich platu peněžitého i jiných užitkuov v roce pánu svému dává. A vyptajíc se, mají tomu, kdo se zvedl, odhádati za sto kop groší deset kop platu neb jednu kopu za deset kop. A kdež by byl plat ospový, tehdy má počítána býti měřice pšenice míry veliké po šesti groších, měřice rži po šesti groších, měřice ječmene po čtyřech List XLIX 51. a nelze ho vždy použíti pro množství nekritických doplňků Brandlových a vlastně je spo- lehlivější pro srovnání text vydání Demuthova (str. 70, 71 z důvodů, které jsem uvedl v úvodě). Poukazy na vzory viz v dalších pozn. O obsahu srov. Kapras, K děj. čes. zást. práva (1903) 17. 2. Část Vyvolajíc fojta — položiti byla sestavena podle Kn. Tov. 68, 69. kap. 120. a Drn. 52, 53. s některými změnami a doplňky, jak si to vynutily asi změněné hospodářské poměry, což však po stránce právní není významné. Nejzajímavější je tu srovnání, jak se pozměnily se stanoviska hospodářského sazby podle cen. Uvádím tyto rozdíly v pořadí: Kn. Tov. (léta osmdesátá 15. stol.). Kn. Drn. (léta třicátá 16. stol., ale také po př. i pouhý opis z Kn. Tov.) a ZZ. 1535, při čemž pozn. jsou číslovány dalšími pořadovými čísly (21, 2'2 až 2.22). Předpokládám, že jde o kopy a hřivny moravské a převádím přímo vše na groše (1 kopa = 30 gr., 1 hř. = 64 gr.). Viz také pozn. 6. (plat) 10 — 10 — 10 kop groší. 21. (ospy, pšenice) 4— 4 — 6 gr. 2°2. 2°3. (rež) 4 — 4 — 6 gr.
Článek 68. 79 neb v dědinách mají rychtáře a konšely s některými z obce zavolati a jim 1535/ oznámiti, že na to a na to, pro toto a toto, tohoto zvozujem podlé práva. A stravou úředníky na té cestě ten, ktož je vede, opatrovati má, tak menší úředníci nic svého neutráceli. A po zvodu učiněném, jestliže by ten, na kohož se zvod stal, nálezu panskému dosti neučinil a té věci, o kterúž naň zvedeno, nespravil, tehdy ten, ktož zvod učinil, má žádati nejvyššího pana sudího a písaře zemského, aby na odhad jeli. A oni vezmúce úředníky menší toho kraje, mají jeti také ve čtyřech nedělích po zvodu a na to, oč se zvod stal, odhad učiniti a to takto: Vyvolajíc fojta2 a konšely a lidi té dědiny, ptáti se jich, co který z nich platu peněžitého i jiných užitkův v roce panu svému dává. A vyptajíc se, mají tomu, kto se zvedl, odhádati za sto kop groší deset2 kop groší platu neb jednu kopu za deset21 kop. A kdež by byl plat ospový, tehdy má počítána býti měřice pšenice míry veliké po šesti22 groších, měřice rži po šesti23 groších, měřice ječmene aby (List LFII) 58. 5 rými z obce zavolati a jim oznámiti, že na to a na to, pro toto a toto, tohoto 11562) zvozujem podlé práva. A stravou úředníky na té cestě ten, kdož je vede, opatrovati má, tak aby menší úředníci nic svého neutráceli. A po zvodu učiněném, jestliže by ten, na kohož se zvod stal, nálezu pan- skému dosti neučinil a té věci, o kterouž naň zvedeno, nespravil, tehdy ten, kdož zvod učinil, má žádati najvyžšího pana sudího a písaře zemského, aby na odhad jeli. A oni vezmouce úředníky menší toho kraje, mají také ve 1 čtyřech Vyvolajíce nedělích po zvodu a na to, oč se zvod stal, odhad učiniti a to takto: fojta a konšely a lidí té dědiny ptáti se jich, co který z nich platu peněžitého i jiných užitkuov v roce pánu svému dává. A vyptajíc se, mají tomu, kdo se zvedl, odhádati za sto kop groší deset kop platu neb jednu kopu za deset kop. A kdež by byl plat ospový, tehdy má počítána býti měřice pšenice míry veliké po šesti groších, měřice rži po šesti groších, měřice ječmene po čtyřech List XLIX 51. a nelze ho vždy použíti pro množství nekritických doplňků Brandlových a vlastně je spo- lehlivější pro srovnání text vydání Demuthova (str. 70, 71 z důvodů, které jsem uvedl v úvodě). Poukazy na vzory viz v dalších pozn. O obsahu srov. Kapras, K děj. čes. zást. práva (1903) 17. 2. Část Vyvolajíc fojta — položiti byla sestavena podle Kn. Tov. 68, 69. kap. 120. a Drn. 52, 53. s některými změnami a doplňky, jak si to vynutily asi změněné hospodářské poměry, což však po stránce právní není významné. Nejzajímavější je tu srovnání, jak se pozměnily se stanoviska hospodářského sazby podle cen. Uvádím tyto rozdíly v pořadí: Kn. Tov. (léta osmdesátá 15. stol.). Kn. Drn. (léta třicátá 16. stol., ale také po př. i pouhý opis z Kn. Tov.) a ZZ. 1535, při čemž pozn. jsou číslovány dalšími pořadovými čísly (21, 2'2 až 2.22). Předpokládám, že jde o kopy a hřivny moravské a převádím přímo vše na groše (1 kopa = 30 gr., 1 hř. = 64 gr.). Viz také pozn. 6. (plat) 10 — 10 — 10 kop groší. 21. (ospy, pšenice) 4— 4 — 6 gr. 2°2. 2°3. (rež) 4 — 4 — 6 gr.
Strana 80
80 Článek 68. (List LVIII) 1535/ List LVII po čtyřech2“ groších, měřice ovsa l po dvú25 groších. 59. a míry olomúcké po polovici toho. A kdež jsou desátkové aneb skopní obilné, tehdy kopa pšenice za osm2“ groší, kopa rži za šest? groší, kopa ječmene za šest28 groší, kopa ovsa za čtyři2“ groše, kopa pohanky, bru, prosa za čtyři groše a slepice za 12.10 groš bílý, kopa vajec za dva211 groše, sýr platný za 12.12 groš, hus platná za dva groše, plece vepřové za dva groše. Dvuor v dobrých dědinách v padesáti kopách 2.13 groší užitku a v hor- ších v horách v XXV kopách214 groší. Roboty určité ke dvoru pluh celý den oračky za čtyři215 groše, do po- ledne za dva2"16 groše, žnec dva217 groše, sečec dva2"18 groše, hrabač 12.13 groš, A takový plat vozba celý den za čtyři2.20 groše, puol dne dva2.21 groše. buď počítán jako jiný stálý plat i na řekách zákupních. Item. Na lesích má se doptáno býti, co muož těch lesuov nejvýše i nejníže užíti v roce. A vyptajíce se, tehdy páni úředníci položíc ten užitek A menší měřice 59; h (List L 5l.h 11562 groších, měřice ovsa po dvou groších. A menší měřice míry holomúcké po po- lovici toho. A kdež jsou desátkové aneb skopní obilné, tehdy kopa pšenice za osm groší, kopa rži za šest groší, kopa ječmene za šest groší, kopa ovsa za čtyři groše, kopa pohanky, bru, prosa za čtyři groše. A slepice za jeden groš bílý, kopa vajec za dva groše, sýr platný za jeden groš, hus platná za dva groše, plece vepřové za Dvuor v dobrých dědinách v padesáti kopách groší užitku a v hor- dva groše. ších v horách v XXV kopách groší. Roboty určité ke dvoru, I pluh celý den oračky za čtyři groše, dopoledne za dva groše, žnec dva groše, sečec dva groše, hrabač jeden groš, vozba celý den za čtyři groše, puol dne dva groše. A takový plat buď počítán jako jiný stálý plat i na řekách zákupních. Item. Na lesích má se doptáno býti, co muož těch lesuov nejvýše i nejníže (ječmen) 2 — 2 — 4 gr. 2.4. (oves) 2 — 2 — 2 gr. 2.5 (desátek a skop. obili, pšenice) 3 — 4— 8 gr. 2.8 (rež) 3— 3 — 6 gr. 27. 2.8 (ječmen) 2 — 2 — 6 gr. 229 (oves) 2 — 2 — 4 gr. 2.10 (slepice) 1/2 — 1/2 — 1 gr. 2.11 (vejce) 1 — 1 — 2 gr. (sýr) 1— 1— 1 gr. 2.12 2.13. (dvůr dobrý) 3.200—3.200— 1.500 gr. 2.14. (dvůr horší) 1.920—900—750 gr. (jestliže ovšem v Kn. Drn. nejsou omylem uvedeny kopy místo hřiven, na něž počítá Kn. Tov., protože pak by to bylo shodně s Kn. Tov. 1.9.50 gr.) 2.15. (roboty, celý den) 4— 4— 4 gr. 2.16 (dopoledne) 2 — 2 — 2 gr. (žnec) 1—1 — 2 gr. 2.17. 2718 (sečec) 1— 1— 2 gr. 2.19 (hrabač) 1/2— 1/2 — 1 gr. 2.20 (vozba celodenně) 4— ?— 4 gr. 2.21 (vozba půldenně) 2— ?— 2 gr.
80 Článek 68. (List LVIII) 1535/ List LVII po čtyřech2“ groších, měřice ovsa l po dvú25 groších. 59. a míry olomúcké po polovici toho. A kdež jsou desátkové aneb skopní obilné, tehdy kopa pšenice za osm2“ groší, kopa rži za šest? groší, kopa ječmene za šest28 groší, kopa ovsa za čtyři2“ groše, kopa pohanky, bru, prosa za čtyři groše a slepice za 12.10 groš bílý, kopa vajec za dva211 groše, sýr platný za 12.12 groš, hus platná za dva groše, plece vepřové za dva groše. Dvuor v dobrých dědinách v padesáti kopách 2.13 groší užitku a v hor- ších v horách v XXV kopách214 groší. Roboty určité ke dvoru pluh celý den oračky za čtyři215 groše, do po- ledne za dva2"16 groše, žnec dva217 groše, sečec dva2"18 groše, hrabač 12.13 groš, A takový plat vozba celý den za čtyři2.20 groše, puol dne dva2.21 groše. buď počítán jako jiný stálý plat i na řekách zákupních. Item. Na lesích má se doptáno býti, co muož těch lesuov nejvýše i nejníže užíti v roce. A vyptajíce se, tehdy páni úředníci položíc ten užitek A menší měřice 59; h (List L 5l.h 11562 groších, měřice ovsa po dvou groších. A menší měřice míry holomúcké po po- lovici toho. A kdež jsou desátkové aneb skopní obilné, tehdy kopa pšenice za osm groší, kopa rži za šest groší, kopa ječmene za šest groší, kopa ovsa za čtyři groše, kopa pohanky, bru, prosa za čtyři groše. A slepice za jeden groš bílý, kopa vajec za dva groše, sýr platný za jeden groš, hus platná za dva groše, plece vepřové za Dvuor v dobrých dědinách v padesáti kopách groší užitku a v hor- dva groše. ších v horách v XXV kopách groší. Roboty určité ke dvoru, I pluh celý den oračky za čtyři groše, dopoledne za dva groše, žnec dva groše, sečec dva groše, hrabač jeden groš, vozba celý den za čtyři groše, puol dne dva groše. A takový plat buď počítán jako jiný stálý plat i na řekách zákupních. Item. Na lesích má se doptáno býti, co muož těch lesuov nejvýše i nejníže (ječmen) 2 — 2 — 4 gr. 2.4. (oves) 2 — 2 — 2 gr. 2.5 (desátek a skop. obili, pšenice) 3 — 4— 8 gr. 2.8 (rež) 3— 3 — 6 gr. 27. 2.8 (ječmen) 2 — 2 — 6 gr. 229 (oves) 2 — 2 — 4 gr. 2.10 (slepice) 1/2 — 1/2 — 1 gr. 2.11 (vejce) 1 — 1 — 2 gr. (sýr) 1— 1— 1 gr. 2.12 2.13. (dvůr dobrý) 3.200—3.200— 1.500 gr. 2.14. (dvůr horší) 1.920—900—750 gr. (jestliže ovšem v Kn. Drn. nejsou omylem uvedeny kopy místo hřiven, na něž počítá Kn. Tov., protože pak by to bylo shodně s Kn. Tov. 1.9.50 gr.) 2.15. (roboty, celý den) 4— 4— 4 gr. 2.16 (dopoledne) 2 — 2 — 2 gr. (žnec) 1—1 — 2 gr. 2.17. 2718 (sečec) 1— 1— 2 gr. 2.19 (hrabač) 1/2— 1/2 — 1 gr. 2.20 (vozba celodenně) 4— ?— 4 gr. 2.21 (vozba půldenně) 2— ?— 2 gr.
Strana 81
Článek 68. 81 prostředně, mají sumu toho užitku oznámiti a toho platu kopu v sedmi2.22/1535) kopách položiti.2 Též' také na desátcích vinných, na lukách, na řekách pronájemných, mýtech, na duochodích rybničných a na jiných duochodech běžných, tím zpuosobem jako při lesích buď zachováno, kopa v sedmi kopách.3 A nemohlo-li4 by kde na sumu zvedenie tolik odhádáno býti na užitcích svrchu psaných, tehdy jacíž by dobytkové a svrchkové ve dvoře neb v dvořích zastáni byli, to mají v sumě slušné páni úředníci šacovati a zač by stálo, to má s sumy hlavní sňato býti. A což by mimo sumu zve- denú na čemžkoli přebíhalo, to zuostaň tomu, na kohož se zvod stal k jeho držení.4 A po odhadu učiněném má býti přidědění v šesti nedělích pořád zběhlých a to takto: Že ten,5 komuž jest odhádáno, má žádati najvyššího pana komorníka, aby se panem sudím a písařem zemským a úředníky menšími na přidědění jemu jeli. A oni páni úředníci k tomu dni, na kterýž by těch šest nedělí docházelo, tu na ta místa zvedená přijeti mají a tomu zvedenému při- děditi, svolajíc lidi té dědiny, na kterýchž se a na čem zvod a odhad stal a rozkázati jim člověčenství slíbiti. A vytrhnouc šindel anebo došek z střechy, přisouzenému v ruce dáti a pověděti: ,Toť jest znamení tobě, že tato dědina již jest tvá a dědictví tvé. List LVIII 60. a užiti v roce. A vyptajíc se, tehdy páni úředníci položíc ten užitek prostředně, 11562) mají sumu toho užitku oznámiti a toho platu kopu v sedmi kopách položiti.6 Též také na desátcích vinných, na lukách, na řekách pronájemných, mejtech, na duochodích rybničných a na jiných duochodech běžných, tím zpuo- sobem jako při lesích buď zachováno, kopa v sedmi kopách. A nemohlo-li by kde na sumu zvedení tolik odhádáno býti na užitcích svrchu psaných, tehdy jacíž by dobytkové a svrchkové ve dvoře neb ve dvořích zastáni byli, to mají v sumě slušné páni úředníci šacovati a zač by stálo, to má s sumy hlavní sňato býti. A což by mimo sumu zvedenou na čemžkoli přebíhalo, to zuostaň tomu, na kohož l se zvod stal k jeho držení. A po odhadu učině- ném má býti přidědění v šesti nedělích pořád zběhlých a to takto: Že ten, komuž jest odhádáno, má žádati najvyžšího pana komorníka, aby se panem sudím a písařem zemským a úředníky menšími na přidědění jemu jeli. A oni páni úředníci k tomu dni, na kterýž by těch šest nedělí docházelo, tu na ta místa zvedená přijeti mají a tomu zvedenému přiděditi, svolajíc lidi té dědiny, na kterýchž se a na čem zvod a odhad stal a rozkázati jim člověčenství slíbiti. A vytrhnouc šindel anebo došek z střechy, přisouzenému v ruce dáti a pověděti: „Toť jest znamení tobě, že tato dědina již jest tvá a dědictví tvé. List L 52. a 2.22. (užitek lesa) 150— 150—210 gr. 3. Též také — v sedmi kopách podle Kn. Drn. 52. Tam místo 7 kop jest uvedeno: 5 kop. 4. A nemohlo-li — k jeho držení podle Kn. Tov. 69. kap. 121. a Drn. 53. 5. Že ten komuž — prvé zaplaceno podle Kn. Tov. 69, 70. kap. 122. a Drn 53. 6. Za srovnání stojí, že otisk 1562 neprovedl vůbec žádných změn v sumách, ač jistě tu nějaký posun byl. Je to opět doklad, jak se roku 1562 jen zcela mechanicky přetiskovalo. Čáda: Zemské zřízení moravské. 6
Článek 68. 81 prostředně, mají sumu toho užitku oznámiti a toho platu kopu v sedmi2.22/1535) kopách položiti.2 Též' také na desátcích vinných, na lukách, na řekách pronájemných, mýtech, na duochodích rybničných a na jiných duochodech běžných, tím zpuosobem jako při lesích buď zachováno, kopa v sedmi kopách.3 A nemohlo-li4 by kde na sumu zvedenie tolik odhádáno býti na užitcích svrchu psaných, tehdy jacíž by dobytkové a svrchkové ve dvoře neb v dvořích zastáni byli, to mají v sumě slušné páni úředníci šacovati a zač by stálo, to má s sumy hlavní sňato býti. A což by mimo sumu zve- denú na čemžkoli přebíhalo, to zuostaň tomu, na kohož se zvod stal k jeho držení.4 A po odhadu učiněném má býti přidědění v šesti nedělích pořád zběhlých a to takto: Že ten,5 komuž jest odhádáno, má žádati najvyššího pana komorníka, aby se panem sudím a písařem zemským a úředníky menšími na přidědění jemu jeli. A oni páni úředníci k tomu dni, na kterýž by těch šest nedělí docházelo, tu na ta místa zvedená přijeti mají a tomu zvedenému při- děditi, svolajíc lidi té dědiny, na kterýchž se a na čem zvod a odhad stal a rozkázati jim člověčenství slíbiti. A vytrhnouc šindel anebo došek z střechy, přisouzenému v ruce dáti a pověděti: ,Toť jest znamení tobě, že tato dědina již jest tvá a dědictví tvé. List LVIII 60. a užiti v roce. A vyptajíc se, tehdy páni úředníci položíc ten užitek prostředně, 11562) mají sumu toho užitku oznámiti a toho platu kopu v sedmi kopách položiti.6 Též také na desátcích vinných, na lukách, na řekách pronájemných, mejtech, na duochodích rybničných a na jiných duochodech běžných, tím zpuo- sobem jako při lesích buď zachováno, kopa v sedmi kopách. A nemohlo-li by kde na sumu zvedení tolik odhádáno býti na užitcích svrchu psaných, tehdy jacíž by dobytkové a svrchkové ve dvoře neb ve dvořích zastáni byli, to mají v sumě slušné páni úředníci šacovati a zač by stálo, to má s sumy hlavní sňato býti. A což by mimo sumu zvedenou na čemžkoli přebíhalo, to zuostaň tomu, na kohož l se zvod stal k jeho držení. A po odhadu učině- ném má býti přidědění v šesti nedělích pořád zběhlých a to takto: Že ten, komuž jest odhádáno, má žádati najvyžšího pana komorníka, aby se panem sudím a písařem zemským a úředníky menšími na přidědění jemu jeli. A oni páni úředníci k tomu dni, na kterýž by těch šest nedělí docházelo, tu na ta místa zvedená přijeti mají a tomu zvedenému přiděditi, svolajíc lidi té dědiny, na kterýchž se a na čem zvod a odhad stal a rozkázati jim člověčenství slíbiti. A vytrhnouc šindel anebo došek z střechy, přisouzenému v ruce dáti a pověděti: „Toť jest znamení tobě, že tato dědina již jest tvá a dědictví tvé. List L 52. a 2.22. (užitek lesa) 150— 150—210 gr. 3. Též také — v sedmi kopách podle Kn. Drn. 52. Tam místo 7 kop jest uvedeno: 5 kop. 4. A nemohlo-li — k jeho držení podle Kn. Tov. 69. kap. 121. a Drn. 53. 5. Že ten komuž — prvé zaplaceno podle Kn. Tov. 69, 70. kap. 122. a Drn 53. 6. Za srovnání stojí, že otisk 1562 neprovedl vůbec žádných změn v sumách, ač jistě tu nějaký posun byl. Je to opět doklad, jak se roku 1562 jen zcela mechanicky přetiskovalo. Čáda: Zemské zřízení moravské. 6
Strana 82
82 Článek 68. (List LIX 60. b List LIX 61. a A tak ten již toho v dědičném držení býti má a s tím bude moci činiti jakožto s svým vlastním a zpupným dědictvím. A to všecko písaři zapsati [ mají, kdy zvod, kdy odhad a kdy přidědění se stalo. A když' najprv dcky odevříny budou, mají páni úředníci jemu a erbóm jeho ve doky zemské dáti vepsati a od toho vkladu nemají od něho nic bráti, neb jest jim prvé zaplaceno.5 A ktož tak pány úředníky na odhad a na přidědění povede, vysší imenší, má je stravou, jakž z domuo vyjedou, opatrovati, aby nic na téj cestě neutratili. Pakli by kto před přiděděním o to s tím, ktož se zvedl, smlouvu učinil anebo peníze jemu u úřadu položil, má to od něho přijato býti a panuom úředníkuom nebude potřebí na přidědění jezditi. Pakli by ten sám od něho sumu aneb to, oč se nález stal, přijal, tehdy to má panuom úředníkuom oznámiti. A což by ten, kterýž vedl, od toho vysším i menším panóm úředníkóm dal a na ně na těch cestách utratil, nechtěl-li by mu ten z dobré vuole toho navrátiti, tehdy ho má z toho hnáti. 11535/ Item. Jestliže by se komu zdálo, že se naň nespravedlivě vede, ten bude moci toho, ktož se naň zvedl, hned zase pohnati. A protož aby zvod vždy před třetími póhony se stal, aby oneno zase pohnati mohl. Pakli by nepohnal v tom třetím sedění, když úředníci menší na póhoních sedí, tehdy potom nebude moci pohnati. Než má jemu právo tak, jakž napřed položeno jest, vykonáno býti. Pakli by pohnal, že se jemu na statek nespravedlivě zvedl, tehdy má práva vedení zastaveno až do rozeznání zemského soudu býti. [1562/ (List LI 52. h A tak ten již toho v dědičném držení býti má a s tím bude moci činiti jakožto s svým vlastním a zpupným dědictvím. A to všecko písaři zapsati mají, kdy zvod, kdy odhad a kdy přidědění se stalo. A když najprv dcky odevříny budou, mají páni úředníci jemu a erbuom jeho to ve dcky zemské dáti vepsati a od toho vkladu nemají od něho nic bráti, neb jest jim prvé zaplaceno. A kdož tak pány úředníky na odhad a na přidědění povede, vyžší i menší, má je stravou, jakž z domuo vyjedou, opatrovati, aby nic na té cestě neutratili. Pakli by kdo před přiděděním o to s tím, kdož se zvedl, smlouvu učinil anebo peníze jemu u úřadu položil, má to od něho přijato býti a panuom úřední- kuom nebude potřebí na přidědění jezditi. Pakli by ten sám od něho sumu aneb to, oč se nález stal, přijal, tehdy to má panuom úředníkuom oznámiti. A což by ten, kterýž se vedl, od toho vyžším i menším panuom úředníkuom dal a na ně na těch cestách utratil, ne- chtěl-li by mu ten z dobré vuole toho navrátiti, tehdy ho má z toho hnáti. List LI 53. a Item. Jestliže by se komu zdálo, že se naň nespravedlivě vede, ten bude moci toho, kdož se naň zvedl, hned zase pohnati. A protož aby zvod vždy před třetími póhony se stal, aby oneno zase pohnati mohl. Pakli by nepohnal v tom třetím sedění, když úředníci menší na póhoních sedí, tehdy potom nebude moci pohnati. Než má jemu právo tak, jakž napřed položeno jest, vykonáno býti. Pakli by pohnal, že se jemu na statek nespravedlivě zvedl, tehdy má práva vedení zastaveno až do rozeznání zemského soudu býti.
82 Článek 68. (List LIX 60. b List LIX 61. a A tak ten již toho v dědičném držení býti má a s tím bude moci činiti jakožto s svým vlastním a zpupným dědictvím. A to všecko písaři zapsati [ mají, kdy zvod, kdy odhad a kdy přidědění se stalo. A když' najprv dcky odevříny budou, mají páni úředníci jemu a erbóm jeho ve doky zemské dáti vepsati a od toho vkladu nemají od něho nic bráti, neb jest jim prvé zaplaceno.5 A ktož tak pány úředníky na odhad a na přidědění povede, vysší imenší, má je stravou, jakž z domuo vyjedou, opatrovati, aby nic na téj cestě neutratili. Pakli by kto před přiděděním o to s tím, ktož se zvedl, smlouvu učinil anebo peníze jemu u úřadu položil, má to od něho přijato býti a panuom úředníkuom nebude potřebí na přidědění jezditi. Pakli by ten sám od něho sumu aneb to, oč se nález stal, přijal, tehdy to má panuom úředníkuom oznámiti. A což by ten, kterýž vedl, od toho vysším i menším panóm úředníkóm dal a na ně na těch cestách utratil, nechtěl-li by mu ten z dobré vuole toho navrátiti, tehdy ho má z toho hnáti. 11535/ Item. Jestliže by se komu zdálo, že se naň nespravedlivě vede, ten bude moci toho, ktož se naň zvedl, hned zase pohnati. A protož aby zvod vždy před třetími póhony se stal, aby oneno zase pohnati mohl. Pakli by nepohnal v tom třetím sedění, když úředníci menší na póhoních sedí, tehdy potom nebude moci pohnati. Než má jemu právo tak, jakž napřed položeno jest, vykonáno býti. Pakli by pohnal, že se jemu na statek nespravedlivě zvedl, tehdy má práva vedení zastaveno až do rozeznání zemského soudu býti. [1562/ (List LI 52. h A tak ten již toho v dědičném držení býti má a s tím bude moci činiti jakožto s svým vlastním a zpupným dědictvím. A to všecko písaři zapsati mají, kdy zvod, kdy odhad a kdy přidědění se stalo. A když najprv dcky odevříny budou, mají páni úředníci jemu a erbuom jeho to ve dcky zemské dáti vepsati a od toho vkladu nemají od něho nic bráti, neb jest jim prvé zaplaceno. A kdož tak pány úředníky na odhad a na přidědění povede, vyžší i menší, má je stravou, jakž z domuo vyjedou, opatrovati, aby nic na té cestě neutratili. Pakli by kdo před přiděděním o to s tím, kdož se zvedl, smlouvu učinil anebo peníze jemu u úřadu položil, má to od něho přijato býti a panuom úřední- kuom nebude potřebí na přidědění jezditi. Pakli by ten sám od něho sumu aneb to, oč se nález stal, přijal, tehdy to má panuom úředníkuom oznámiti. A což by ten, kterýž se vedl, od toho vyžším i menším panuom úředníkuom dal a na ně na těch cestách utratil, ne- chtěl-li by mu ten z dobré vuole toho navrátiti, tehdy ho má z toho hnáti. List LI 53. a Item. Jestliže by se komu zdálo, že se naň nespravedlivě vede, ten bude moci toho, kdož se naň zvedl, hned zase pohnati. A protož aby zvod vždy před třetími póhony se stal, aby oneno zase pohnati mohl. Pakli by nepohnal v tom třetím sedění, když úředníci menší na póhoních sedí, tehdy potom nebude moci pohnati. Než má jemu právo tak, jakž napřed položeno jest, vykonáno býti. Pakli by pohnal, že se jemu na statek nespravedlivě zvedl, tehdy má práva vedení zastaveno až do rozeznání zemského soudu býti.
Strana 83
Článek 69. a 70. 83 69. Zvod a odhad na pána zástavního. 1535 (List XL) 61.b Na zástavu soud jde na zástavního pána, ktož čeho v držení jest, jako na dědičného, zvod i odhad, než přidědění nic. A také nemuož na tom víc odhádáno býti, než což sumy zápisné na tom jest, a zápis jeho má po- ložen býti u práva, tak aby pán dědičný, ktož jemu to zastavil, dědictví své, peníze u úřadu položíc, vyplatiti a list zase míti mohl a v svuoj svobodný a nezávadný statek se uvázati. Pakli by list u úřadu položen nebyl, tehdy ten, číž jest dědictví, bude moci odhadu odepříti a tu sumu zástavní vyplatiti. Protož ti se opatrujte, kteříž za ty I slibujete, kteříž jiných statkuov nemají než zástavní, vědouc, že se na jiné, než jakž položeno jest, vésti nebudete moci. List XL 62. a 70. Zvod a odhad na statku markrabském. Zvod a odhad na zástavu statku markrabského týmž zpuosobem jíti I má, jakž napřed položeno jest. 69. Zvod a odhad na pána zástavního. 1 1562/ Na zástavu soud jde na zástavního pána, kdož čeho v držení jest, jako na dědičného, zvod i odhad, než přidědění nic. A také nemuož na tom víc odhádáno býti, než což sumy zápisné na tom jest, a zápis jeho má položen býti u práva, l tak aby pán dědičný, kdož jemu to zastavil, dědictví své, peníze u úřadu položíc, vyplatiti a list zase míti mohl a v svuoj svobodný a nezávadný statek se uvázati. Pakli by list u úřadu položen nebyl, tehdy ten, číž jest dědictví, bude moci odhadu odepříti a tu sumu zástavní vyplatiti. Protož ti se opatruojte, kteříž za ty slibujete, kteříž jiných statkuov nemají než zástavní, vědouc, že se na jiné, než jakž položeno jest, vésti nebudete moci. (List LII) 53. b 70. Zvod a odhad na statku markrabském. Zvod a odhad na zástavu statku markrabského týmž zpuosobem jíti má, jakž napřed položeno jest. 1 69. I. S některými změnami převzato do ZZ. 1545: LXXXII — LXXXIII a 1604. LXVII. Vzorem pro tento čl. je Kn. Tov. 70. kap. 123. (Kterak se na zástavách zvody a odhady dějí) slova Na zástavu — odhady míti chtí (I. odst.), kdežto Kn. Drn. 53. jen na začátku, poněvadž je značně stručnější než Kn. Tov. Ale i tak je dobře ve změnách textu patrna práce komise, zejména na samém počátku a na konci. K obsahu srov. Kapras, K děj. zást. práva (1903) 20. 70. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXIII a 1604: LXVII. V Kn. Drn. tento čl. není, kdežto v Kn. Tov. 70. a 71. kap. 124. jsou dva skutečné případy z r. 1464. pod titulem Zvod a odhad na zástavě královské. Komisi kodifikační se zřejmě tato formulace ne- hodila a tak na místo toho stilisovala ustanovení nové, což lépe odpovídá ZZ. jak for- mou, tak obsahem, zvláště však i zařazením na tomto místě. 6*
Článek 69. a 70. 83 69. Zvod a odhad na pána zástavního. 1535 (List XL) 61.b Na zástavu soud jde na zástavního pána, ktož čeho v držení jest, jako na dědičného, zvod i odhad, než přidědění nic. A také nemuož na tom víc odhádáno býti, než což sumy zápisné na tom jest, a zápis jeho má po- ložen býti u práva, tak aby pán dědičný, ktož jemu to zastavil, dědictví své, peníze u úřadu položíc, vyplatiti a list zase míti mohl a v svuoj svobodný a nezávadný statek se uvázati. Pakli by list u úřadu položen nebyl, tehdy ten, číž jest dědictví, bude moci odhadu odepříti a tu sumu zástavní vyplatiti. Protož ti se opatrujte, kteříž za ty I slibujete, kteříž jiných statkuov nemají než zástavní, vědouc, že se na jiné, než jakž položeno jest, vésti nebudete moci. List XL 62. a 70. Zvod a odhad na statku markrabském. Zvod a odhad na zástavu statku markrabského týmž zpuosobem jíti I má, jakž napřed položeno jest. 69. Zvod a odhad na pána zástavního. 1 1562/ Na zástavu soud jde na zástavního pána, kdož čeho v držení jest, jako na dědičného, zvod i odhad, než přidědění nic. A také nemuož na tom víc odhádáno býti, než což sumy zápisné na tom jest, a zápis jeho má položen býti u práva, l tak aby pán dědičný, kdož jemu to zastavil, dědictví své, peníze u úřadu položíc, vyplatiti a list zase míti mohl a v svuoj svobodný a nezávadný statek se uvázati. Pakli by list u úřadu položen nebyl, tehdy ten, číž jest dědictví, bude moci odhadu odepříti a tu sumu zástavní vyplatiti. Protož ti se opatruojte, kteříž za ty slibujete, kteříž jiných statkuov nemají než zástavní, vědouc, že se na jiné, než jakž položeno jest, vésti nebudete moci. (List LII) 53. b 70. Zvod a odhad na statku markrabském. Zvod a odhad na zástavu statku markrabského týmž zpuosobem jíti má, jakž napřed položeno jest. 1 69. I. S některými změnami převzato do ZZ. 1545: LXXXII — LXXXIII a 1604. LXVII. Vzorem pro tento čl. je Kn. Tov. 70. kap. 123. (Kterak se na zástavách zvody a odhady dějí) slova Na zástavu — odhady míti chtí (I. odst.), kdežto Kn. Drn. 53. jen na začátku, poněvadž je značně stručnější než Kn. Tov. Ale i tak je dobře ve změnách textu patrna práce komise, zejména na samém počátku a na konci. K obsahu srov. Kapras, K děj. zást. práva (1903) 20. 70. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXIII a 1604: LXVII. V Kn. Drn. tento čl. není, kdežto v Kn. Tov. 70. a 71. kap. 124. jsou dva skutečné případy z r. 1464. pod titulem Zvod a odhad na zástavě královské. Komisi kodifikační se zřejmě tato formulace ne- hodila a tak na místo toho stilisovala ustanovení nové, což lépe odpovídá ZZ. jak for- mou, tak obsahem, zvláště však i zařazením na tomto místě. 6*
Strana 84
84 Článek 71. a 72. 1535/ (List LXI) 71. 62. b Zvod a odhad na plat životní. Item. Na plat životní zvod i odhad krom přidědění jako na zástavu jíti má, ale kopa platu v pěti kopách odhádána býti má.2 A jakž by ten umřel, kdož na tom život měl, tehdy ten zvod a odhad déle trvati nemá.“ Než to zase na toho přijíti má, číž jest dědictví bylo, anebo komuž by po něm náleželo.4 List LXI. 63. a 72. Na jakou sumu kto se vésti má. Item. Žádný na vysší sumu vésti se nemá, než potud, pokudž jeho spravedlnost ukazuje. Pakli by se výše zvedl, ten se na zmatek povede. [ 1562/ List LI171. 54. a Zvod a odhad na plat životní. Item. Na plat životní zvod i odhad krom přidědění jako na zástavu jíti má, ale kopa platu v pěti kopách odhádána býti má. A jakž by ten umřel, kdož na tom život měl, tehdy ten zvod a odhad déle trvati nemá. Než to zase na toho přijíti má, číž jest dědictví bylo anebo komuž by po něm náleželo. 72. Na jakou sumu kdo se vésti má. Item. Žádný na vyžší sumu vésti se nemá, než potud, pokudž jeho spra- vedlnost ukazuje. Pakli by se výše zvedl, ten se na zmatek povede. I 71. 1. Převzato do ZZ. 1545: LXXXIII a 1604: LXVII. Zcela nepochybným vzorem je tu Kn. Tov. 71. kap. 125. (ale ve vyd. Brandlově na mylném místě, jak sám uvádí pro své zařazení důvody v pozn. 1., kdežto Demuth 73. má pořad správný), od níž vzala text i Kn. Drn. 54. Správný nadpis Kn. Tov. se čte v Demuth. vyd. 73. O platu život- niem, a podle něho upravila nadpis i Kn. Drn., kdežto vyd. Brandlovo vzalo nadpis ze ZZ. Článek se shoduje se ZZ. jen v úvodních slovech, jinak je přestilisován, aby byl přesnější, jak uvedeno v dalších pozn. O obsahu srov. též Kapras, K děj. zást. práva (1903) 21. 2. Až sem Kn. Tov. a Drn. s nepatrnými varianty. 3. A to jedné do toho jistého života ten zvod i odhad trvati má Kn. Tov. a stejně i Kn. Drn., která dokládá dokudž ten živ jest, číž ten plat byl a nic dále. 4. Nově přidaná věta teprve v ZZ. 72. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXIII a 1604: LXVIII. Textace tohoto článku stala se patrně podle usnesení zemského sněmu 1523. 24. června. Olomouc (vyd. Ka- meníček, AČ. XI. 345. čís. 15.) pod titulem O zvodu a přidědění, jakž se vésti a nač má. Odsud jsou převzata nepochybně i slova žádný na vyšší sumu vésti se nemá, než což by jeho spravedlivost kázala, kdežto sankce zmatečnosti je v ZZ. nová (na tomto sněmu dále se mluví o správě). V ZZ. se text podstatně zkracuje, nikoliv však na škodu věci. Obdobných ustanovení se dohledáváme velmi mnoho a často jako na př. 1518. 25. čer- vence. Brno (AČ. XI. 307. čís. 6.) nebo 1520. 6. ledna. Olomouc (AČ. 325. a 326. čís. 18. o základu) a pod. Srov. k tomu i dosti obšírně Brandl, Kn. Drn. předml. L. a LI.
84 Článek 71. a 72. 1535/ (List LXI) 71. 62. b Zvod a odhad na plat životní. Item. Na plat životní zvod i odhad krom přidědění jako na zástavu jíti má, ale kopa platu v pěti kopách odhádána býti má.2 A jakž by ten umřel, kdož na tom život měl, tehdy ten zvod a odhad déle trvati nemá.“ Než to zase na toho přijíti má, číž jest dědictví bylo, anebo komuž by po něm náleželo.4 List LXI. 63. a 72. Na jakou sumu kto se vésti má. Item. Žádný na vysší sumu vésti se nemá, než potud, pokudž jeho spravedlnost ukazuje. Pakli by se výše zvedl, ten se na zmatek povede. [ 1562/ List LI171. 54. a Zvod a odhad na plat životní. Item. Na plat životní zvod i odhad krom přidědění jako na zástavu jíti má, ale kopa platu v pěti kopách odhádána býti má. A jakž by ten umřel, kdož na tom život měl, tehdy ten zvod a odhad déle trvati nemá. Než to zase na toho přijíti má, číž jest dědictví bylo anebo komuž by po něm náleželo. 72. Na jakou sumu kdo se vésti má. Item. Žádný na vyžší sumu vésti se nemá, než potud, pokudž jeho spra- vedlnost ukazuje. Pakli by se výše zvedl, ten se na zmatek povede. I 71. 1. Převzato do ZZ. 1545: LXXXIII a 1604: LXVII. Zcela nepochybným vzorem je tu Kn. Tov. 71. kap. 125. (ale ve vyd. Brandlově na mylném místě, jak sám uvádí pro své zařazení důvody v pozn. 1., kdežto Demuth 73. má pořad správný), od níž vzala text i Kn. Drn. 54. Správný nadpis Kn. Tov. se čte v Demuth. vyd. 73. O platu život- niem, a podle něho upravila nadpis i Kn. Drn., kdežto vyd. Brandlovo vzalo nadpis ze ZZ. Článek se shoduje se ZZ. jen v úvodních slovech, jinak je přestilisován, aby byl přesnější, jak uvedeno v dalších pozn. O obsahu srov. též Kapras, K děj. zást. práva (1903) 21. 2. Až sem Kn. Tov. a Drn. s nepatrnými varianty. 3. A to jedné do toho jistého života ten zvod i odhad trvati má Kn. Tov. a stejně i Kn. Drn., která dokládá dokudž ten živ jest, číž ten plat byl a nic dále. 4. Nově přidaná věta teprve v ZZ. 72. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXIII a 1604: LXVIII. Textace tohoto článku stala se patrně podle usnesení zemského sněmu 1523. 24. června. Olomouc (vyd. Ka- meníček, AČ. XI. 345. čís. 15.) pod titulem O zvodu a přidědění, jakž se vésti a nač má. Odsud jsou převzata nepochybně i slova žádný na vyšší sumu vésti se nemá, než což by jeho spravedlivost kázala, kdežto sankce zmatečnosti je v ZZ. nová (na tomto sněmu dále se mluví o správě). V ZZ. se text podstatně zkracuje, nikoliv však na škodu věci. Obdobných ustanovení se dohledáváme velmi mnoho a často jako na př. 1518. 25. čer- vence. Brno (AČ. XI. 307. čís. 6.) nebo 1520. 6. ledna. Olomouc (AČ. 325. a 326. čís. 18. o základu) a pod. Srov. k tomu i dosti obšírně Brandl, Kn. Drn. předml. L. a LI.
Strana 85
Článek 73. a 74. 85 73. Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti aneb koho darovati chtěli, zachovávati při tom mají.“ 1 1535/ (List LXII) 63. b Páni pro budúcí zmatky nález všem vuobec činí tento: Ktož by kolivěk s kým se spolčiti neb darovati a odkazovati chtěl na dědictví, na svrchcích neb na hotových penězích, ten opatruoj dědictví, jakž na dě- dictví sluší, dckami neb spolky anebo listy mocnými královskými. Též i věna a listy, dobrými vuolemi a svrchky pod pečetmi svými aneb na svědomí dobrých lidí pečetmi. Co a jak sobě dávají, aby o to zmatkuov po jejich smrti nebylo. 74. Póhony bývají o odpuštění brání lidem sedlským.“ List LXII 64. a Jakož se lidem sedlským odpuštění béře a někto maje k tomu člověku nelibost aneb k tomu, pod kohož odpuštění vzal, nechce toho člověka pro- 73. Jak se ti, kdož by se s kým spolčiti aneb koho darovati chtěli, zachovávati při tom mají. Páni pro budoucí zmatky nález všem vuobec činí tento: Kdož by kolivěk s kým se spolčiti neb darovati a odkazovati chtěl na dědictví, na svrchcích neb na hotových penězích, ten opatruoj dědictví, jakž na dědictví sluší, dokami neb spolky anebo listy mocnými královskými, též i věna a listy dobrými vuolemi a svrchky pod pečetmi svými aneb na svědomí dobrých lidí pečetmi. Co a jak tobě dávají, aby o to zmatkuov po jejich smrti nebylo. Póhony bejvají o odpuštění brání lidem sedlským. 74. Jakož se lidem sedlským odpuštění béře a někdo maje k tomu člověku nelibost aneb k tomu, pod kohož odpuštění vzal, nechce toho člověka propu- 1562/ (List LIII) 54. h List LIII 55. 73. I. Převzato do ZZ. 1545: XLI a 1604: LXVIII. Jde tu vlastně ve sporu o nález mezi Tobiášem z Hory Obřanské, nejvyšším písařem zemským a Dorotou z Drahanovic a z Říčan, manželkou Štěpána z Popelova. Spor počal půhonem Tobiášovým 1490. 28. května o 400 zl. uherských (vyd. Bretholz, Libri citat. VII. 14. čís. 81.). Nález byl vynesen 1492. 19. března v Brně (vyd. Brandl, Kn. půh. V. 2. 467. čís. 386.). Počíná se jeho znění takto: Mezi Tobiášem z Hory Obřanské etc. a Dorotú z Drahanovic páni nalezli, že Dorota dle toho, že jest jistcem podlé Štěpána, muže svého, z těch listuov odpovídati nemá. Než doptá-li se Tobiáš kde statku Štěpánova nad ty dva tisíce zl. Dorotú zavázaných, spravedlnost se jemu jeho nezavírá. Než páni pro budúcí zmatky atd. jako v ZZ. 1535. Tento nález opsaly si Pam. sněm. I. 10. a. roku 1518 ve zkrácené formě (s vynecháním věty Než doptá-li se — jeho nezavírá) a patrně odtud po vynechání úvodu přešel do ZZ. 74. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIIII—LV. a 1604: CVIII. Znění tohoto článku se doslovně shoduje s usnesením sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. b.). V originálním textu v Pam, je připsána in margine poznámka Má státi. V rkpe, z něhož toto usnesení vydal Brandl v Kn. Drn. dod. 120. čís. XVI. (zde datum však 13. listopadu!) je text kratší o slova ani jeho statku připustiti. Sněmovní usnesení jihlavské z r. 1531 navazuje na některé starší předpisy a to hlavně 1481. 19. března. (vyd. Brandl, Kn. půh. V. 57. č. 300) o odpuščení braní lidem, to zachovaj vedlé řádu zemského, dále
Článek 73. a 74. 85 73. Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti aneb koho darovati chtěli, zachovávati při tom mají.“ 1 1535/ (List LXII) 63. b Páni pro budúcí zmatky nález všem vuobec činí tento: Ktož by kolivěk s kým se spolčiti neb darovati a odkazovati chtěl na dědictví, na svrchcích neb na hotových penězích, ten opatruoj dědictví, jakž na dě- dictví sluší, dckami neb spolky anebo listy mocnými královskými. Též i věna a listy, dobrými vuolemi a svrchky pod pečetmi svými aneb na svědomí dobrých lidí pečetmi. Co a jak sobě dávají, aby o to zmatkuov po jejich smrti nebylo. 74. Póhony bývají o odpuštění brání lidem sedlským.“ List LXII 64. a Jakož se lidem sedlským odpuštění béře a někto maje k tomu člověku nelibost aneb k tomu, pod kohož odpuštění vzal, nechce toho člověka pro- 73. Jak se ti, kdož by se s kým spolčiti aneb koho darovati chtěli, zachovávati při tom mají. Páni pro budoucí zmatky nález všem vuobec činí tento: Kdož by kolivěk s kým se spolčiti neb darovati a odkazovati chtěl na dědictví, na svrchcích neb na hotových penězích, ten opatruoj dědictví, jakž na dědictví sluší, dokami neb spolky anebo listy mocnými královskými, též i věna a listy dobrými vuolemi a svrchky pod pečetmi svými aneb na svědomí dobrých lidí pečetmi. Co a jak tobě dávají, aby o to zmatkuov po jejich smrti nebylo. Póhony bejvají o odpuštění brání lidem sedlským. 74. Jakož se lidem sedlským odpuštění béře a někdo maje k tomu člověku nelibost aneb k tomu, pod kohož odpuštění vzal, nechce toho člověka propu- 1562/ (List LIII) 54. h List LIII 55. 73. I. Převzato do ZZ. 1545: XLI a 1604: LXVIII. Jde tu vlastně ve sporu o nález mezi Tobiášem z Hory Obřanské, nejvyšším písařem zemským a Dorotou z Drahanovic a z Říčan, manželkou Štěpána z Popelova. Spor počal půhonem Tobiášovým 1490. 28. května o 400 zl. uherských (vyd. Bretholz, Libri citat. VII. 14. čís. 81.). Nález byl vynesen 1492. 19. března v Brně (vyd. Brandl, Kn. půh. V. 2. 467. čís. 386.). Počíná se jeho znění takto: Mezi Tobiášem z Hory Obřanské etc. a Dorotú z Drahanovic páni nalezli, že Dorota dle toho, že jest jistcem podlé Štěpána, muže svého, z těch listuov odpovídati nemá. Než doptá-li se Tobiáš kde statku Štěpánova nad ty dva tisíce zl. Dorotú zavázaných, spravedlnost se jemu jeho nezavírá. Než páni pro budúcí zmatky atd. jako v ZZ. 1535. Tento nález opsaly si Pam. sněm. I. 10. a. roku 1518 ve zkrácené formě (s vynecháním věty Než doptá-li se — jeho nezavírá) a patrně odtud po vynechání úvodu přešel do ZZ. 74. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIIII—LV. a 1604: CVIII. Znění tohoto článku se doslovně shoduje s usnesením sněmu 1531. 31. července. Jihlava (Pam. I. 100. b.). V originálním textu v Pam, je připsána in margine poznámka Má státi. V rkpe, z něhož toto usnesení vydal Brandl v Kn. Drn. dod. 120. čís. XVI. (zde datum však 13. listopadu!) je text kratší o slova ani jeho statku připustiti. Sněmovní usnesení jihlavské z r. 1531 navazuje na některé starší předpisy a to hlavně 1481. 19. března. (vyd. Brandl, Kn. půh. V. 57. č. 300) o odpuščení braní lidem, to zachovaj vedlé řádu zemského, dále
Strana 86
86 Článek 74. a 75. (List LXIII 64. b /1635/ pustiti ani jeho k statku připustiti, a tudy než ta věc k soudu přijde, chudý člověk zahyne. I když by se to přihodilo, mají sobě na obě straně přátely k rovnání vydati. A jestliže by jich přátelé nesrovnali, proto ten člověk má k statku svému připuštěn býti a tu seděti při tom statku do rozeznání té pře a od- bývati toho pána jako jiný horní a dolní soused. Než ten, pod kýmž by ten člověk seděl, nemá naň bezprávně sahati, ani sobě naň žádných obtížností zúmyslně vyhledávati, ani jemu činiti do skonání té pře. 75. O neobyčejném odpuštění. List LXIII 65. a Neobyčejné odpuštění jest dvěma, třem neb více po jednou neb jeden den odpuštění vzíti.2 Než jednomu jeden den a druhému druhý den [ a tak dále. Než ktož by chtěl dvěma aneb třem člověkóm vzíti jeden den3 odpuštění, ten4 muož z jiné a z jiné dědiny fojty a konšely, kdež 11562/ stiti, ani jeho k statku připustiti, a tudy než ta věc k soudu přijde, chudý člověk zahyne. I když by se to přihodilo, mají sobě na obě straně přátely k rovnání vydati. A jestliže by jich přátelé nesrovnali, proto ten člověk má k statku svému připuštěn býti a tu seděti při tom statku do rozeznání té pře a odbývati toho pána jako jiný horní a dolní soused. Než ten, pod kýmž by ten člověk seděl, nemá naň bezprávně sáhati, ani sobě naň žádných obtížností zúmyslně vyhle- dávati, ani jemu činiti, do skonání té pře.21 (List LIIII) 75. 55. b O neobyčejném odpuštění. Neobyčejné odpuštění jest dvěma, třem neb více po jednou neb jeden den odpuštění vzíti. Než jednomu jeden den a druhému druhý den a tak dále. Než kdož by chtěl dvěma aneb třem člověkuom vzíti jeden den odpuštění ten muož z jiné a z jiné dědiny fojty a konšely, kdež fojtův není, odpuštění bráti. z olomouckého sněmu 1511. 25. června (AČ. X. 344—5. č. 7.) o sedlácích, jak odpuštění bráti mají a ovšem přímo na Kn. Tov. 107. kap. 192. a Drn. 93. a 94. Srov. Brandl, Kn. Drn. v předml. LXXV. 2. Ještě za platnosti ZZ. 1545. byl vydán na brněnském sněmu nález 1549. 8. dubna (Pam. II. 7. a.) o trestní sankci, kterou se doplňuje tento článek. Z toho, že znovu na brněnském sněmu 1550. 23. dubna (Pam. II. 18. b.) byl shodně opakován, lze vystihnouti důležitost této otázky. Nález tento zní: Kdož by se podlé starého zřízení zemského s strany odpuštění braní lidem sedlským nezachoval, ten aby hnán byl z L kop grošův českých. A jestliže by se našlo na lidech, že by nespravedlivě na pány své žalovali, tehdy ti, kteříž lidi proti panuom svým bouří a zdvihají aneb suplikací nepravé a nedůvodné jim píší, aby trestáni bejvali. 75. I. Převzato do ZZ. 1545: LV. a 1604: CVIII a CIX. Text tohoto článku byl vzat téměř doslovně (kromě několika právně bezvýznamných změn) z Kn. Tov. 108. kap. 193. Je to vlastně návrat k původnímu znění, poněvadž Kn. Drn. 95. a 96. má několik změn, avšak proti Kn. Tov. na škodu jasnosti, jak je uvedeno v dalších pozn. O obsahu viz Brandl. Kn. Drn. předml. LXXV a násl. 2. Kn. Drn. dodává jedněmi poklončími.
86 Článek 74. a 75. (List LXIII 64. b /1635/ pustiti ani jeho k statku připustiti, a tudy než ta věc k soudu přijde, chudý člověk zahyne. I když by se to přihodilo, mají sobě na obě straně přátely k rovnání vydati. A jestliže by jich přátelé nesrovnali, proto ten člověk má k statku svému připuštěn býti a tu seděti při tom statku do rozeznání té pře a od- bývati toho pána jako jiný horní a dolní soused. Než ten, pod kýmž by ten člověk seděl, nemá naň bezprávně sahati, ani sobě naň žádných obtížností zúmyslně vyhledávati, ani jemu činiti do skonání té pře. 75. O neobyčejném odpuštění. List LXIII 65. a Neobyčejné odpuštění jest dvěma, třem neb více po jednou neb jeden den odpuštění vzíti.2 Než jednomu jeden den a druhému druhý den [ a tak dále. Než ktož by chtěl dvěma aneb třem člověkóm vzíti jeden den3 odpuštění, ten4 muož z jiné a z jiné dědiny fojty a konšely, kdež 11562/ stiti, ani jeho k statku připustiti, a tudy než ta věc k soudu přijde, chudý člověk zahyne. I když by se to přihodilo, mají sobě na obě straně přátely k rovnání vydati. A jestliže by jich přátelé nesrovnali, proto ten člověk má k statku svému připuštěn býti a tu seděti při tom statku do rozeznání té pře a odbývati toho pána jako jiný horní a dolní soused. Než ten, pod kýmž by ten člověk seděl, nemá naň bezprávně sáhati, ani sobě naň žádných obtížností zúmyslně vyhle- dávati, ani jemu činiti, do skonání té pře.21 (List LIIII) 75. 55. b O neobyčejném odpuštění. Neobyčejné odpuštění jest dvěma, třem neb více po jednou neb jeden den odpuštění vzíti. Než jednomu jeden den a druhému druhý den a tak dále. Než kdož by chtěl dvěma aneb třem člověkuom vzíti jeden den odpuštění ten muož z jiné a z jiné dědiny fojty a konšely, kdež fojtův není, odpuštění bráti. z olomouckého sněmu 1511. 25. června (AČ. X. 344—5. č. 7.) o sedlácích, jak odpuštění bráti mají a ovšem přímo na Kn. Tov. 107. kap. 192. a Drn. 93. a 94. Srov. Brandl, Kn. Drn. v předml. LXXV. 2. Ještě za platnosti ZZ. 1545. byl vydán na brněnském sněmu nález 1549. 8. dubna (Pam. II. 7. a.) o trestní sankci, kterou se doplňuje tento článek. Z toho, že znovu na brněnském sněmu 1550. 23. dubna (Pam. II. 18. b.) byl shodně opakován, lze vystihnouti důležitost této otázky. Nález tento zní: Kdož by se podlé starého zřízení zemského s strany odpuštění braní lidem sedlským nezachoval, ten aby hnán byl z L kop grošův českých. A jestliže by se našlo na lidech, že by nespravedlivě na pány své žalovali, tehdy ti, kteříž lidi proti panuom svým bouří a zdvihají aneb suplikací nepravé a nedůvodné jim píší, aby trestáni bejvali. 75. I. Převzato do ZZ. 1545: LV. a 1604: CVIII a CIX. Text tohoto článku byl vzat téměř doslovně (kromě několika právně bezvýznamných změn) z Kn. Tov. 108. kap. 193. Je to vlastně návrat k původnímu znění, poněvadž Kn. Drn. 95. a 96. má několik změn, avšak proti Kn. Tov. na škodu jasnosti, jak je uvedeno v dalších pozn. O obsahu viz Brandl. Kn. Drn. předml. LXXV a násl. 2. Kn. Drn. dodává jedněmi poklončími.
Strana 87
Článek 75. a 76. 87 fojtuov není, odpuštění bráti. To není neobyčejné. takový obyčej odpuštění bral, to nic není. Než člověku bez závady odpuštění bráno býti má, jakž se prvés při tom zachovávalo. A když se tak nevezme, pán muož k tomu jako k svému člověku sáhnouti. Pakli by kto mimo 11535/ 76. O závadních sedlácích. Kteříž závadní jsú, těm odpuštění vzato býti nemuož. Kteří jsú v úřadech a ku počtu příslušejí, totíž fojt, hajní i plešivci,2 kteříž nad rybáři jsú, mlynáři, kteří na třetině neb na jiné časy mlýny mají, leč počty učiní a pán je z počtu propustí. Člověk také zaručený pod základem za páně člověka neb jinak, leč chce základ dáti, tehdy odpuštění můž jemu vzato býti. Kterýž člověk zběhne svévolně bez útisku války, kdež bude zastán a obžalován, má zase býti vrácen. A soused proti sousedu žádného glejtu3 zběhlému člověku aneb sice žádnému4 dáti nemuož, než (List LXIIII) 65. h To není neobyčejné. Pakli by kdo mimo takový obyčej odpuštění bral, to 11562) nic není. Než člověku bez závady odpuštění bráno býti má, jakž se prvé A když se tak nevezme, pán můž k tomu jako k svému při tom zachovávalo. člověku sáhnouti. 76. O závadních sedlácích. Kteří jsou Kteříž závadní jsou, těm odpuštění vzato býti nemuož. v úřadech a ku počtu příslušejí, totíž fojt, hajní i plešivci, kteříž nad rybáři jsou, mlynáři, kteří na třetině neb na jiné časy mlýny mají, leč počty učiní a pán je z počtu propustí. Člověk také zaručený pod základem za páně člověka neb jinak, leč chce základ dáti, tehdy odpuštění muož jemu vzato býti. Kterýž člověk zběhne svévolně bez útisku války, kdež bude zastán a obžalován, má zase býti vrácen. A soused proti sousedu žádného glejtu zběhlému člověku neb sice žádnému dáti nemuož, než jej vydati neb k tomu neb k té dědině, kdež List LIIII 56. a 3. Kn. Drn. neb více pojednou jeden den vzíti. 4. Kn. Drn. dodává pán neb fojt. 5. Odkazuje hlavně na ustanovení, která reprodukuje Kn. Tov. 107, 108. kap. 192 a Drn. 94, 95. 76. I. Převzato do ZZ. 1545: LVI—LVII. a 1604: CIX. Pro vzor tohoto článku se obrátilo ZZ. ke Kn. Tov. 109. kap. 194., ale nově uspořádalo slovný pořad na začátku článku. Naproti tomu opustilo text Kn. Drn. 96., která se shoduje jen na počátku s Kn. Tov., od níž se liší i nadpisem (Kterým lidem nemůž odpuštění bráno býti). K obsahu srov. Brandl, Kn. Drn. předml. LXXV. a násl. 2. O tomto termínu (plešníci, plesníci) srov. Brandl, Kn. Drn. 96. pozn. 2. 3. Srov. Kliment, Glejty v čes. státě (1928) 42. 4. Brandl, Kn. Tov. 109. kap. 194. opravil na závadnému podle některých rukopisů. Demuth, vyd. 111. má čtení shodně se ZZ., protože při práci komise byl používán deskový exemplář Kn. Tov.
Článek 75. a 76. 87 fojtuov není, odpuštění bráti. To není neobyčejné. takový obyčej odpuštění bral, to nic není. Než člověku bez závady odpuštění bráno býti má, jakž se prvés při tom zachovávalo. A když se tak nevezme, pán muož k tomu jako k svému člověku sáhnouti. Pakli by kto mimo 11535/ 76. O závadních sedlácích. Kteříž závadní jsú, těm odpuštění vzato býti nemuož. Kteří jsú v úřadech a ku počtu příslušejí, totíž fojt, hajní i plešivci,2 kteříž nad rybáři jsú, mlynáři, kteří na třetině neb na jiné časy mlýny mají, leč počty učiní a pán je z počtu propustí. Člověk také zaručený pod základem za páně člověka neb jinak, leč chce základ dáti, tehdy odpuštění můž jemu vzato býti. Kterýž člověk zběhne svévolně bez útisku války, kdež bude zastán a obžalován, má zase býti vrácen. A soused proti sousedu žádného glejtu3 zběhlému člověku aneb sice žádnému4 dáti nemuož, než (List LXIIII) 65. h To není neobyčejné. Pakli by kdo mimo takový obyčej odpuštění bral, to 11562) nic není. Než člověku bez závady odpuštění bráno býti má, jakž se prvé A když se tak nevezme, pán můž k tomu jako k svému při tom zachovávalo. člověku sáhnouti. 76. O závadních sedlácích. Kteří jsou Kteříž závadní jsou, těm odpuštění vzato býti nemuož. v úřadech a ku počtu příslušejí, totíž fojt, hajní i plešivci, kteříž nad rybáři jsou, mlynáři, kteří na třetině neb na jiné časy mlýny mají, leč počty učiní a pán je z počtu propustí. Člověk také zaručený pod základem za páně člověka neb jinak, leč chce základ dáti, tehdy odpuštění muož jemu vzato býti. Kterýž člověk zběhne svévolně bez útisku války, kdež bude zastán a obžalován, má zase býti vrácen. A soused proti sousedu žádného glejtu zběhlému člověku neb sice žádnému dáti nemuož, než jej vydati neb k tomu neb k té dědině, kdež List LIIII 56. a 3. Kn. Drn. neb více pojednou jeden den vzíti. 4. Kn. Drn. dodává pán neb fojt. 5. Odkazuje hlavně na ustanovení, která reprodukuje Kn. Tov. 107, 108. kap. 192 a Drn. 94, 95. 76. I. Převzato do ZZ. 1545: LVI—LVII. a 1604: CIX. Pro vzor tohoto článku se obrátilo ZZ. ke Kn. Tov. 109. kap. 194., ale nově uspořádalo slovný pořad na začátku článku. Naproti tomu opustilo text Kn. Drn. 96., která se shoduje jen na počátku s Kn. Tov., od níž se liší i nadpisem (Kterým lidem nemůž odpuštění bráno býti). K obsahu srov. Brandl, Kn. Drn. předml. LXXV. a násl. 2. O tomto termínu (plešníci, plesníci) srov. Brandl, Kn. Drn. 96. pozn. 2. 3. Srov. Kliment, Glejty v čes. státě (1928) 42. 4. Brandl, Kn. Tov. 109. kap. 194. opravil na závadnému podle některých rukopisů. Demuth, vyd. 111. má čtení shodně se ZZ., protože při práci komise byl používán deskový exemplář Kn. Tov.
Strana 88
88 Článek 76. a 77. 11535/ jej vydati neb k tomu neb k té dědině, kdež zastižen bude, muož hledíno býti. Než byl-li by válkou odtištěn který, tehdy po válce má se zase vrátiti neb osaditi anebo oseje klasy oběma5 dědinu, kterúž má, pánu vzdáti a osaditi. List LXIIII= 66. a . O ručení práva dědinného. (List LXV) 66. b Item. Kterémuž by člověku řádně odpuštění vzato bylo,2 tehdy fojt téj dědiny, odkudž se jemu odpuštění béře, má kázati dědinné právo uručiti lidmi v té dědině. Pakli by jich neměl, ale můž zaň ten fojt aneb konšel jakožto poklonci? slíbiti a má přijat býti. Pakli by nechtěl slíbíti aneb rukojmí nepostavil, má vsazen býti ten člověk a dotud vězín, až dědinné právo uručí. A dědinné právo jest to: že do dvú neděl trvá to rukojemství a v těch dvú nedělích cožkolvěk povinovat jest pánu a co sirotšího i komu Pakli by žádný jinému v dědině a vina se jemu dá, ] spraviti má. i odjinud naň se neohlásil, tehdy jest rukojemství toho prázden.3 A když se tu v těch dvú nedělích žádný naň neohlásí, ten potom práva 11562 zastížen bude, muož hledíno býti. Než byl-li by válkou odtištěn který, tehdy po válce má se zase vrátiti neb osaditi anebo oseje klasy oběma dědinu, kterouž má, pánu vzdáti a osaditi.I (List LV) 77. 56. b O ručení práva dědinného. Item. Kterémuž by člověku řádně odpuštění vzato bylo, tehdy fojt té dědiny, odkudž se jemu odpuštění béře, má kázati dědinné právo uručiti lidmi v tédědině. Pakli by jich neměl, ale muož zaň ten fojt aneb konšel jakožto po- kloncia slíbiti a má přijat býti. Pakli by nechtěl slíbiti aneb rukojmí ne- stavil, má vsazen býti ten člověk a dotud vězín, až dědinné právo uručí. A dědinné právo jest to: že do dvou neděl trvá to rukojemství a v těch dvou nedělích cožkolivěk povinovat jest pánu a co sirotčího i komu jinému v dědině Pakli by žádný i odjinud naň se neohlásil, a vina se jemu dá, spraviti má. tehdy jest rukojemství toho prázden. A když se tu v těch dvou nedělích 5. Výklad (ozim a jař) podává Brandl, Kn. Tov. 109. kap. 194. pozn. 8. 77. I. Převzato do ZZ. 1545: LV—LVI. a 1604: CIX—CX. Článek je sestaven z Kn. Drn. 93., z níž použito některých obratu, jak na to poukazuji v dalších poznámkách, a pak konečného textu Kn. Tov. 108. kap. 192. (slova A nápad až do konce). Nadpisy obou knih se značně různí. Kn. Tov. ve vyd. Brandlově má Kterak samým sedlákuom odpuštění se béře, ve vyd. Demuthově 110. O samých sedlácích s přípiskem odpuščení brání, kterak se zachovává. Kn. Drn. má nadpis O sedlácích a o jich pořadu s pány o odpuštění. 2. Shodně s počátkem Kn. Drn. 3. Celý odstavec podle Kn. Drn. a. Sicl
88 Článek 76. a 77. 11535/ jej vydati neb k tomu neb k té dědině, kdež zastižen bude, muož hledíno býti. Než byl-li by válkou odtištěn který, tehdy po válce má se zase vrátiti neb osaditi anebo oseje klasy oběma5 dědinu, kterúž má, pánu vzdáti a osaditi. List LXIIII= 66. a . O ručení práva dědinného. (List LXV) 66. b Item. Kterémuž by člověku řádně odpuštění vzato bylo,2 tehdy fojt téj dědiny, odkudž se jemu odpuštění béře, má kázati dědinné právo uručiti lidmi v té dědině. Pakli by jich neměl, ale můž zaň ten fojt aneb konšel jakožto poklonci? slíbiti a má přijat býti. Pakli by nechtěl slíbíti aneb rukojmí nepostavil, má vsazen býti ten člověk a dotud vězín, až dědinné právo uručí. A dědinné právo jest to: že do dvú neděl trvá to rukojemství a v těch dvú nedělích cožkolvěk povinovat jest pánu a co sirotšího i komu Pakli by žádný jinému v dědině a vina se jemu dá, ] spraviti má. i odjinud naň se neohlásil, tehdy jest rukojemství toho prázden.3 A když se tu v těch dvú nedělích žádný naň neohlásí, ten potom práva 11562 zastížen bude, muož hledíno býti. Než byl-li by válkou odtištěn který, tehdy po válce má se zase vrátiti neb osaditi anebo oseje klasy oběma dědinu, kterouž má, pánu vzdáti a osaditi.I (List LV) 77. 56. b O ručení práva dědinného. Item. Kterémuž by člověku řádně odpuštění vzato bylo, tehdy fojt té dědiny, odkudž se jemu odpuštění béře, má kázati dědinné právo uručiti lidmi v tédědině. Pakli by jich neměl, ale muož zaň ten fojt aneb konšel jakožto po- kloncia slíbiti a má přijat býti. Pakli by nechtěl slíbiti aneb rukojmí ne- stavil, má vsazen býti ten člověk a dotud vězín, až dědinné právo uručí. A dědinné právo jest to: že do dvou neděl trvá to rukojemství a v těch dvou nedělích cožkolivěk povinovat jest pánu a co sirotčího i komu jinému v dědině Pakli by žádný i odjinud naň se neohlásil, a vina se jemu dá, spraviti má. tehdy jest rukojemství toho prázden. A když se tu v těch dvou nedělích 5. Výklad (ozim a jař) podává Brandl, Kn. Tov. 109. kap. 194. pozn. 8. 77. I. Převzato do ZZ. 1545: LV—LVI. a 1604: CIX—CX. Článek je sestaven z Kn. Drn. 93., z níž použito některých obratu, jak na to poukazuji v dalších poznámkách, a pak konečného textu Kn. Tov. 108. kap. 192. (slova A nápad až do konce). Nadpisy obou knih se značně různí. Kn. Tov. ve vyd. Brandlově má Kterak samým sedlákuom odpuštění se béře, ve vyd. Demuthově 110. O samých sedlácích s přípiskem odpuščení brání, kterak se zachovává. Kn. Drn. má nadpis O sedlácích a o jich pořadu s pány o odpuštění. 2. Shodně s počátkem Kn. Drn. 3. Celý odstavec podle Kn. Drn. a. Sicl
Strana 89
Článek 77. 89 hleď na téj dědině, kamž jemu odpuštění vzato. A purkrecht má osaditi 1535) člověkem hodným a příjemným v osmnácti nedělích po vzetí odpuštění a můž tu také na téj dědině býti jako jiný, vedlé jiných všeho odbývaje. Pakli neosadí v těch osmnácti nedělích, muož k němu saženo býti. A tu, kdež nedojde, tomu pánu propadne hřivnu groší. Ač jiní praví, že k němu nemuož saženo býti, když v tom času prvé, než těch osmnáct neděl vyjde, na jinou dědinu odpuštění vezme a tak až do třetice vždy na jinú dědinu. Ale takový běh nejvíce souduo přináší. Item fojt má v dědině ohlásiti, že tomu jest odpuštění vzato, aby se [ k tomu mohli připověděti, ač by co komu dlužen byl.4 Item. Nápad, ač by ho v tom času Buoh neuchoval, než by se odstěhoval v těch osmnácti nedělích, byl by toho pána, pod kteréhož by odpuštění vzal, neb se jemu se vším odpuštění vzalo. Ale ten pán musí na místě toho člověka druhému osaditi a peníze ty, kteréž by za purkrecht dávány býti měly, na svú dědinu převoditi a v tom jeho dědina, kamž ten člověk odpuštění vzal, vězeti má. Než osiřela-li by máti v tom od- puštění a nechtěla by podlé mužova odpuštění pod toho pána jíti, má na dědině té, kdež muž byl, její díl ukázán býti. Ale statek sirotčí má na druhú dědinu puštěn býti, což na sirotky přijde a toho jest ta dědina, na kterúž odpuštění [vzato, povinna sirotkóm dochovati, jako by tu sám sedě umřel.5 List LXV 67. a List LXVI) 67.b žádný naň neohlásí, ten potom práva hleď na té dědině, kamž jemu odpuštění 11562) vzato. A purkrecht má osaditi člověkem hodným a příjemným v osmnácti nedělích po vzetí odpuštění. A muož tu také na té dědině býti jako jiný, vedlé jiných všeho odbývaje. Pakli neosadí v těch osmnácti nedělích, muož k němu saženo býti. A tu kdež nedojde, tomu pánu propadne hřivnu groší. Ač jiní praví, že k němu ne- muož saženo býti, když v tom času prvé, než těch osmnáct neděl vyjde, na jinou dědinu odpuštění vezme. A tak až do třetice vždy na jinou dědinu. Ale takový běh nejvíce souduo přináší. Item. Fojt má v dědině ohlásiti, že tomu jest odpuštění vzato, aby se k tomu mohli připověděti, ač by co komu dlužen byl. Item. Nápad, ač by ho v tom času Buoh neuchoval, než by se odstěhoval v těch osmnácti nedělích, byl by toho pána, pod kteréhož by odpuštění vzal, neb se jemu se vším odpuštění vzalo. Ale ten pán musí na místě toho člověka druhému osaditi a peníze ty, kteréž by za purkrecht dávány býti měly, na svou dědinu převoditi a v tom jeho dědina, kamž ten člověk odpuštění vzal, vězeti má. Než osiřela-li by máti v tom odpuštění a nechtěla by podlé mužova odpuštění pod toho pána jíti, má na dědině té, kdež j muž byl, její díl ukázán býti. Ale statek sirotčí má na druhou dědinu puštěn býti, což na sirotky přijde. A toho jest ta dědina, na kterouž odpuštění vzato, povinna sirotkuom dochovati, jako by tu sám sedě umřel. List LV 57. a List LVI) 57.b 4. Celý odstavec podle Kn. Drn., kdež však komuž co vinen. 5. Celý odstavec převzat z Kn. Tov.
Článek 77. 89 hleď na téj dědině, kamž jemu odpuštění vzato. A purkrecht má osaditi 1535) člověkem hodným a příjemným v osmnácti nedělích po vzetí odpuštění a můž tu také na téj dědině býti jako jiný, vedlé jiných všeho odbývaje. Pakli neosadí v těch osmnácti nedělích, muož k němu saženo býti. A tu, kdež nedojde, tomu pánu propadne hřivnu groší. Ač jiní praví, že k němu nemuož saženo býti, když v tom času prvé, než těch osmnáct neděl vyjde, na jinou dědinu odpuštění vezme a tak až do třetice vždy na jinú dědinu. Ale takový běh nejvíce souduo přináší. Item fojt má v dědině ohlásiti, že tomu jest odpuštění vzato, aby se [ k tomu mohli připověděti, ač by co komu dlužen byl.4 Item. Nápad, ač by ho v tom času Buoh neuchoval, než by se odstěhoval v těch osmnácti nedělích, byl by toho pána, pod kteréhož by odpuštění vzal, neb se jemu se vším odpuštění vzalo. Ale ten pán musí na místě toho člověka druhému osaditi a peníze ty, kteréž by za purkrecht dávány býti měly, na svú dědinu převoditi a v tom jeho dědina, kamž ten člověk odpuštění vzal, vězeti má. Než osiřela-li by máti v tom od- puštění a nechtěla by podlé mužova odpuštění pod toho pána jíti, má na dědině té, kdež muž byl, její díl ukázán býti. Ale statek sirotčí má na druhú dědinu puštěn býti, což na sirotky přijde a toho jest ta dědina, na kterúž odpuštění [vzato, povinna sirotkóm dochovati, jako by tu sám sedě umřel.5 List LXV 67. a List LXVI) 67.b žádný naň neohlásí, ten potom práva hleď na té dědině, kamž jemu odpuštění 11562) vzato. A purkrecht má osaditi člověkem hodným a příjemným v osmnácti nedělích po vzetí odpuštění. A muož tu také na té dědině býti jako jiný, vedlé jiných všeho odbývaje. Pakli neosadí v těch osmnácti nedělích, muož k němu saženo býti. A tu kdež nedojde, tomu pánu propadne hřivnu groší. Ač jiní praví, že k němu ne- muož saženo býti, když v tom času prvé, než těch osmnáct neděl vyjde, na jinou dědinu odpuštění vezme. A tak až do třetice vždy na jinou dědinu. Ale takový běh nejvíce souduo přináší. Item. Fojt má v dědině ohlásiti, že tomu jest odpuštění vzato, aby se k tomu mohli připověděti, ač by co komu dlužen byl. Item. Nápad, ač by ho v tom času Buoh neuchoval, než by se odstěhoval v těch osmnácti nedělích, byl by toho pána, pod kteréhož by odpuštění vzal, neb se jemu se vším odpuštění vzalo. Ale ten pán musí na místě toho člověka druhému osaditi a peníze ty, kteréž by za purkrecht dávány býti měly, na svou dědinu převoditi a v tom jeho dědina, kamž ten člověk odpuštění vzal, vězeti má. Než osiřela-li by máti v tom odpuštění a nechtěla by podlé mužova odpuštění pod toho pána jíti, má na dědině té, kdež j muž byl, její díl ukázán býti. Ale statek sirotčí má na druhou dědinu puštěn býti, což na sirotky přijde. A toho jest ta dědina, na kterouž odpuštění vzato, povinna sirotkuom dochovati, jako by tu sám sedě umřel. List LV 57. a List LVI) 57.b 4. Celý odstavec podle Kn. Drn., kdež však komuž co vinen. 5. Celý odstavec převzat z Kn. Tov.
Strana 90
90 Článek 78. 115351 78. Spolkuov žádný s sirotky sobě vyprošovati nemá." List LXVI 68. a Item. Poněvadž svobody naše to ukazují, že nápadové statkuov na krále, jeho milost, jíti nemají až do šestého kolene, tak jakž ty svo- body2 ukazují, tehdy nemá sobě žádný spolkuov s sirotky od krále, jeho milosti, vyprošovati. Jestliže by sirotci bez poručenství otce svého zuostali a přítel neb přátelé nemohli by toho statku podlé práva sirotkóm ujistiti, tehdy král, jeho milost, těm sirotkóm bude moci zprávcí k lepšímu jejich do let přirozených dáti a ti zprávcé, když sirotci k létóm přijdou, mají jim statku postoupiti a počet řádný učiniti. Pakliž by sirotci prvé let došlých zemřeli, tehdy příteli neb přátelóm nejbližším těch sirotkuov, to což jsú sirotkóm učiniti měli, učiniti mají. A takoví zprávcé od krále, jeho milosti, daní mají na statku v tomto markrabství míti, jestli by sirotkóm jimi co sešlo, aby na nich svého dobýti mohli. Což se bratří aneb nedílných strýcuov dotýče, to zuostaň při starodávním obyčeji. 11562/ 78. Spolkuov žádný s sirotky sobě vyprošovati nemá. List LVI 58. a Item. Poněvadž svobody náše to ukazují, že nápadové statkuov na krále, jeho milost, jíti nemají, až do šestého kolene, tak jakž ty svobody ukazují, tehdy nemá sobě žádný spolkuov s sirotky od krále, jeho milosti, vyprošovati. Jestliže by sirotci bez poručenství otce svého zuostali a přítel neb přátelé nemohli by toho statku podlé práva sirotkuom ujistiti, tehdy král, jeho milost, těm sirotkóm bude moci zprávcí k lepšímu jejich do let přirozených dáti. A ti zprávce, když sirotci k létóm přijdou, mají jim statku postoupiti a počet řádný učiniti. Pakliž by sirotci prvé let došlých zemřeli, tehdy příteli neb přáteluom nejbližším těch sirotkuov, to což jsou sirotkuom učiniti měli, učiniti mají. A takoví zprávce od krále, jeho milosti, daní mají na statku v tomto markrabství míti, jestli by sirotkuom jimi co sešlo, aby na nich svého dobýti mohli. Což se bratří aneb nedílných strýcuov dotýče, to zuostaň při starodávním obyčeji. 78. I. Převzato do ZZ. 1545: CI, avšak v ZZ. 1604: LXXIIII změněno, poněvadž se zatím r. 1587 vzdal Rudolf II. odúmrti. Článek je stilisován nově a to zřejmě pod vlivem stavovské žádosti, kterou stavové předložili Ferdinandovi I. 1535. 14. února ve Znojmě spolu se ZZ. Stejně tam (Pam. I. 124. a. b.) jako zde se odkazuje na dřívější privilegia, podle nichž se statky na Moravě dědí do šestého kolena. Protože Ferdinand to tehdy odmítl (vlastně odsunul), byl článek stilisován zřejmě velmi střízlivě a ve smyslu do- savadního právního stavu, spočívajícího na ustálených zásadách, o nichž srov. zvláště Kameníček, Sněmy II. 163 ns., Kapras, Poručenství nad sirotky (1904) 33. Též Haněl. O poručenství starého práva čes. (Právník VIII. 1869) 522. 2. Odkazuje na majestát Ludvíkův z 1523. 9. dubna. Olomouc (vyd. Kameníček, AČ. XI. 389—390. jako inserovanou listinu v potvrzení svobod moravským stavům od Ferdinanda I. dne 7. dubna 1527.), srov. zvl. slova . . takové všecky nápady jim jsme dali a mocí listu tohoto dáváme a mocně propouštíme od nás i od budúcích potomkuov našich, králuov českých a markrabí moravských, až do šestého pokolení zhuoru, doluov, na strany, před se i za se, po meči i po přeslici.
90 Článek 78. 115351 78. Spolkuov žádný s sirotky sobě vyprošovati nemá." List LXVI 68. a Item. Poněvadž svobody naše to ukazují, že nápadové statkuov na krále, jeho milost, jíti nemají až do šestého kolene, tak jakž ty svo- body2 ukazují, tehdy nemá sobě žádný spolkuov s sirotky od krále, jeho milosti, vyprošovati. Jestliže by sirotci bez poručenství otce svého zuostali a přítel neb přátelé nemohli by toho statku podlé práva sirotkóm ujistiti, tehdy král, jeho milost, těm sirotkóm bude moci zprávcí k lepšímu jejich do let přirozených dáti a ti zprávcé, když sirotci k létóm přijdou, mají jim statku postoupiti a počet řádný učiniti. Pakliž by sirotci prvé let došlých zemřeli, tehdy příteli neb přátelóm nejbližším těch sirotkuov, to což jsú sirotkóm učiniti měli, učiniti mají. A takoví zprávcé od krále, jeho milosti, daní mají na statku v tomto markrabství míti, jestli by sirotkóm jimi co sešlo, aby na nich svého dobýti mohli. Což se bratří aneb nedílných strýcuov dotýče, to zuostaň při starodávním obyčeji. 11562/ 78. Spolkuov žádný s sirotky sobě vyprošovati nemá. List LVI 58. a Item. Poněvadž svobody náše to ukazují, že nápadové statkuov na krále, jeho milost, jíti nemají, až do šestého kolene, tak jakž ty svobody ukazují, tehdy nemá sobě žádný spolkuov s sirotky od krále, jeho milosti, vyprošovati. Jestliže by sirotci bez poručenství otce svého zuostali a přítel neb přátelé nemohli by toho statku podlé práva sirotkuom ujistiti, tehdy král, jeho milost, těm sirotkóm bude moci zprávcí k lepšímu jejich do let přirozených dáti. A ti zprávce, když sirotci k létóm přijdou, mají jim statku postoupiti a počet řádný učiniti. Pakliž by sirotci prvé let došlých zemřeli, tehdy příteli neb přáteluom nejbližším těch sirotkuov, to což jsou sirotkuom učiniti měli, učiniti mají. A takoví zprávce od krále, jeho milosti, daní mají na statku v tomto markrabství míti, jestli by sirotkuom jimi co sešlo, aby na nich svého dobýti mohli. Což se bratří aneb nedílných strýcuov dotýče, to zuostaň při starodávním obyčeji. 78. I. Převzato do ZZ. 1545: CI, avšak v ZZ. 1604: LXXIIII změněno, poněvadž se zatím r. 1587 vzdal Rudolf II. odúmrti. Článek je stilisován nově a to zřejmě pod vlivem stavovské žádosti, kterou stavové předložili Ferdinandovi I. 1535. 14. února ve Znojmě spolu se ZZ. Stejně tam (Pam. I. 124. a. b.) jako zde se odkazuje na dřívější privilegia, podle nichž se statky na Moravě dědí do šestého kolena. Protože Ferdinand to tehdy odmítl (vlastně odsunul), byl článek stilisován zřejmě velmi střízlivě a ve smyslu do- savadního právního stavu, spočívajícího na ustálených zásadách, o nichž srov. zvláště Kameníček, Sněmy II. 163 ns., Kapras, Poručenství nad sirotky (1904) 33. Též Haněl. O poručenství starého práva čes. (Právník VIII. 1869) 522. 2. Odkazuje na majestát Ludvíkův z 1523. 9. dubna. Olomouc (vyd. Kameníček, AČ. XI. 389—390. jako inserovanou listinu v potvrzení svobod moravským stavům od Ferdinanda I. dne 7. dubna 1527.), srov. zvl. slova . . takové všecky nápady jim jsme dali a mocí listu tohoto dáváme a mocně propouštíme od nás i od budúcích potomkuov našich, králuov českých a markrabí moravských, až do šestého pokolení zhuoru, doluov, na strany, před se i za se, po meči i po přeslici.
Strana 91
Článek 79. a 80. 91 79. O sirotcích od koho opatrováni býti mají. 1535/ (List LXVII) 68. b Na tom zuostáno jest, aby pan hajtman nynější i budoucí předkem o sirotcích péči měl a zvláště o těch, kteříž by bez poručníkuov neb strýcuov osiřeli, kterak by najlépe opatřeni býti mohli, přijma k sobě přátely naj- bližší těch sirotkuov aneb sousedy najbližší, kteříž by statku svědomi byli. A když by najprvnější sněm byl panský, tehdy má to pan hajtman na pány a rytířstvo soudu zemského vznésti a s nimi o to radu vzíti, kterak by se nejlépe zdálo, aby sirotci i statek jejich opatřen byl. 80. O prodaji statku sirotčího. List LXVII 69. a Což se prodaje statkuov sirotčích dotýče, ač by který pro dluhy ob- držán býti nemohl, těch pan hajtman nynější i budúcí prodávati nemá bez pilného rozvážení panuov a vládyk v soudu sedajících. 79. O sirotcích, od koho opatrováni býti mají. /1562/ (List LFII) 58. b Na tom zuostáno jest, aby pan hajtman nynější i budoucí předkem o si- rotcích péči měl a zvláště o těch, kteříž by bez poručníkuov neb strýcuov osiřeli, kterak by najlépe opatřeni býti mohli, přijma k sobě přátely najbližší těch sirotkuov aneb sousedy najbližší, kteříž by statku svědomi byli. A když by najprvnější sněm byl panský, tehdy má to pan hajtman na pány a rytířstvo soudu zemského vznésti a s nimi o to radu vzíti, kterak by se nejlépe zdálo, aby sirotci i statek jejich opatřen byl. 80. O prodaji statku sirotčího. Což se prodaje statkuv sirotčích dotýče, ač by který pro dluhy obdržán býti nemohl, těch pan hajtman nynější i budoucí prodávati nemá bez pilného rozvážení panuov a vládyk v soudu sedajících. List LVII 59. a 79. I. Převzato do ZZ. 1545: CIII a 1604: LXXII. Znění tohoto článku bylo čerpáno ze ZZ. 1516: fol. 10. a. (vyd. Brandl, Kn. Drn. 110. č. XIII., Kameníček, AČ. XI. 293. č. 13.) a odtud převzato bylo do usnesení sněmovního 1518. 25. července. Brno. (AČ. XI. 310. č. 20., pouze odkaz). Při textu 1518 v Pam. I. 4. b. je in marg. přípisek rukou z r. 1535 Má státi, že bylo toho zápisu použito k pracím na ZZ. 1535. 80. I. Převzato do ZZ. 1545: CIII, kdežto v 1604: LXXIII tvoří tento článek pouze první odstavec, k němuž je přidán nový odstavec další. Článek vzal doslovně znění ze ZZ. 1516: fol. 10. a. (vyd. Brandl, Kn. Drn. 110. čís. XIV, Kameníček AC. XI. 293. čís. 14) a shodně byl tento text opakován v pozdějším usnesení 1518. 25. července. Brno (Pam. I. 4. b., vyd. AČ. XI. 310. čís. 19, kdež však jen odkaz). Podle poznámky in marg. Má státi u tohoto usnesení se naznačuje, že právě odtud byl text čerpán. Příklad listu na prodej sirotčího statku (z naučenie panského a pro lepšie sirotkuov N.) podává formulář otištěný u Demutha Kn. Tov. 130. (List na prodaj zbožie sirotčieho), sestavený podle skutečné listiny z r. kolem 1476, jak ukázal Sedláček, Nové příspěvky k topografii a ge- nealogii Moravy (Čas. spol. přátel starož. XXXII. 1924.) 20. č. 1.
Článek 79. a 80. 91 79. O sirotcích od koho opatrováni býti mají. 1535/ (List LXVII) 68. b Na tom zuostáno jest, aby pan hajtman nynější i budoucí předkem o sirotcích péči měl a zvláště o těch, kteříž by bez poručníkuov neb strýcuov osiřeli, kterak by najlépe opatřeni býti mohli, přijma k sobě přátely naj- bližší těch sirotkuov aneb sousedy najbližší, kteříž by statku svědomi byli. A když by najprvnější sněm byl panský, tehdy má to pan hajtman na pány a rytířstvo soudu zemského vznésti a s nimi o to radu vzíti, kterak by se nejlépe zdálo, aby sirotci i statek jejich opatřen byl. 80. O prodaji statku sirotčího. List LXVII 69. a Což se prodaje statkuov sirotčích dotýče, ač by který pro dluhy ob- držán býti nemohl, těch pan hajtman nynější i budúcí prodávati nemá bez pilného rozvážení panuov a vládyk v soudu sedajících. 79. O sirotcích, od koho opatrováni býti mají. /1562/ (List LFII) 58. b Na tom zuostáno jest, aby pan hajtman nynější i budoucí předkem o si- rotcích péči měl a zvláště o těch, kteříž by bez poručníkuov neb strýcuov osiřeli, kterak by najlépe opatřeni býti mohli, přijma k sobě přátely najbližší těch sirotkuov aneb sousedy najbližší, kteříž by statku svědomi byli. A když by najprvnější sněm byl panský, tehdy má to pan hajtman na pány a rytířstvo soudu zemského vznésti a s nimi o to radu vzíti, kterak by se nejlépe zdálo, aby sirotci i statek jejich opatřen byl. 80. O prodaji statku sirotčího. Což se prodaje statkuv sirotčích dotýče, ač by který pro dluhy obdržán býti nemohl, těch pan hajtman nynější i budoucí prodávati nemá bez pilného rozvážení panuov a vládyk v soudu sedajících. List LVII 59. a 79. I. Převzato do ZZ. 1545: CIII a 1604: LXXII. Znění tohoto článku bylo čerpáno ze ZZ. 1516: fol. 10. a. (vyd. Brandl, Kn. Drn. 110. č. XIII., Kameníček, AČ. XI. 293. č. 13.) a odtud převzato bylo do usnesení sněmovního 1518. 25. července. Brno. (AČ. XI. 310. č. 20., pouze odkaz). Při textu 1518 v Pam. I. 4. b. je in marg. přípisek rukou z r. 1535 Má státi, že bylo toho zápisu použito k pracím na ZZ. 1535. 80. I. Převzato do ZZ. 1545: CIII, kdežto v 1604: LXXIII tvoří tento článek pouze první odstavec, k němuž je přidán nový odstavec další. Článek vzal doslovně znění ze ZZ. 1516: fol. 10. a. (vyd. Brandl, Kn. Drn. 110. čís. XIV, Kameníček AC. XI. 293. čís. 14) a shodně byl tento text opakován v pozdějším usnesení 1518. 25. července. Brno (Pam. I. 4. b., vyd. AČ. XI. 310. čís. 19, kdež však jen odkaz). Podle poznámky in marg. Má státi u tohoto usnesení se naznačuje, že právě odtud byl text čerpán. Příklad listu na prodej sirotčího statku (z naučenie panského a pro lepšie sirotkuov N.) podává formulář otištěný u Demutha Kn. Tov. 130. (List na prodaj zbožie sirotčieho), sestavený podle skutečné listiny z r. kolem 1476, jak ukázal Sedláček, Nové příspěvky k topografii a ge- nealogii Moravy (Čas. spol. přátel starož. XXXII. 1924.) 20. č. 1.
Strana 92
92 Článek 81. a 82. 11533/ 81. (List LXVIII) 69. b Jak sirotci poručníky své kvitovati mají. Sirotci panského aneb rytířského stavu, když by k létóm přišli, a po- ručníky neb strýce kvitovati chtěli, tehdy aby poručníci aneb strýci s sirotky před panem hajtmanem, pány a soudcí zemskými stáli a tu věc oznámili,“ že sirotci již léta3 majíc, kvitovati poručníky aneb strýce chtějí. Tu pan hajtman a páni soudcé tu věct slyšíce a rozvážíce, při čem ta věc státi má, rozkázati ráčí.5 Pakli by“ bez vědomí pana hajtmana a panuov soudcí kto od sirotkuov kvitancí přijal, taková kvitancí aby žádné moci neměla.7 List LXVIII 70. a 82. O poručenství, kterak se říditi má. Item. O poručenstvích, kteréž se na mocné listy královské dělají, takto jsme se na tom ustanovili, aby na potomní časy lidé o to mejlky /1562/81. (List LVIII 59. b Jak sirotci poručníky své kvitovati mají. Sirotci panského aneb rytířského stavu, když by k létóm přišli a poručníky neb strýce kvitovati chtěli, tehdy aby poručníci aneb strýci s sirotky před panem hajtmanem, pány a soudcí zemskými stáli a tu věc oznámili, že sirotci již léta Tu pan hajtman a páni majíc, kvitovati poručníky aneb strýce chtějí. soudce tu věc slyšíce a rozvážíce, při čem ta věc státi má, rozkázati ráčí. Pakli by bez vědomí pana hajtmana a panuov soudcí kdo od sirotkuov kvitancí přijal, taková kvitancí aby žádné moci neměla. 82. O poručenství, kterak se říditi má. Item. O poručenstvích, kteréž se na mocné listy královské dělají, takto Kdož jsme se na tom ustanovili, aby na potomní časy lidé o to mejlky neměli. 81. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: CV. i do 1604: LXXIIII. Znění tohoto článku bylo vzato z usnesení sněm. 1520. 6. ledna. Olomouc (Pam. I. 14. a. Brandl, Kn. Drn. 113. čís. V., Kameníček, AČ. XI. 322. čís. 5.). Text byl však proti původnímu usnesení měněn ještě téhož roku hned 19. ledna v usnesení zmocněného sněmovního výboru (AČ. XI. 327. 4. odst.) a v tomto znění byl potvrzen Ludvíkem 1520. 6. prosince. Budín (AČ. XI. 333, kdež jen odkaz). Stavovská komise pro textaci ZZ. 1535, ač rozdíly proti původnímu znění tříkrálovému jsou značné (viz pozn. níže s datem 1520. 19. led.), se vrátila k pů- vodní formě a na to odkazuje i marg. poznámka v Pam. I. 14. a. Má státi. 2. 1520. 19. led. před súd zemský v Olomúci aneb v Brně přistúpiti mají a tu věc oznámiti. 3. 1520. 19. led. dodává svá přirozená. 4. 1520. 19. led. poručníky aneb strýce i sirotky. 5. 1520. 19. led. dodává A jestliže se tak najde, že sirotci léta svá přirozená mají a k poručníkóm aneb k strýcuom o nic domlúvati se nechtějí, ta věc tehdy tak při tom zuostati má, aby poručníka aneb strýce kvitovali kvitancí obyčejnú. 6. 1520. 19. led. dodává kteří poručníci aneb strýci. 7. 1520. 19. led. vedle plurální formy tohoto odstavce hlavně dodává než mocní a otcovští poručníci v své moci tak zuostaňte, jak se od starodávna zachovávalo. 82. Poznámky na příští straně 93.
92 Článek 81. a 82. 11533/ 81. (List LXVIII) 69. b Jak sirotci poručníky své kvitovati mají. Sirotci panského aneb rytířského stavu, když by k létóm přišli, a po- ručníky neb strýce kvitovati chtěli, tehdy aby poručníci aneb strýci s sirotky před panem hajtmanem, pány a soudcí zemskými stáli a tu věc oznámili,“ že sirotci již léta3 majíc, kvitovati poručníky aneb strýce chtějí. Tu pan hajtman a páni soudcé tu věct slyšíce a rozvážíce, při čem ta věc státi má, rozkázati ráčí.5 Pakli by“ bez vědomí pana hajtmana a panuov soudcí kto od sirotkuov kvitancí přijal, taková kvitancí aby žádné moci neměla.7 List LXVIII 70. a 82. O poručenství, kterak se říditi má. Item. O poručenstvích, kteréž se na mocné listy královské dělají, takto jsme se na tom ustanovili, aby na potomní časy lidé o to mejlky /1562/81. (List LVIII 59. b Jak sirotci poručníky své kvitovati mají. Sirotci panského aneb rytířského stavu, když by k létóm přišli a poručníky neb strýce kvitovati chtěli, tehdy aby poručníci aneb strýci s sirotky před panem hajtmanem, pány a soudcí zemskými stáli a tu věc oznámili, že sirotci již léta Tu pan hajtman a páni majíc, kvitovati poručníky aneb strýce chtějí. soudce tu věc slyšíce a rozvážíce, při čem ta věc státi má, rozkázati ráčí. Pakli by bez vědomí pana hajtmana a panuov soudcí kdo od sirotkuov kvitancí přijal, taková kvitancí aby žádné moci neměla. 82. O poručenství, kterak se říditi má. Item. O poručenstvích, kteréž se na mocné listy královské dělají, takto Kdož jsme se na tom ustanovili, aby na potomní časy lidé o to mejlky neměli. 81. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: CV. i do 1604: LXXIIII. Znění tohoto článku bylo vzato z usnesení sněm. 1520. 6. ledna. Olomouc (Pam. I. 14. a. Brandl, Kn. Drn. 113. čís. V., Kameníček, AČ. XI. 322. čís. 5.). Text byl však proti původnímu usnesení měněn ještě téhož roku hned 19. ledna v usnesení zmocněného sněmovního výboru (AČ. XI. 327. 4. odst.) a v tomto znění byl potvrzen Ludvíkem 1520. 6. prosince. Budín (AČ. XI. 333, kdež jen odkaz). Stavovská komise pro textaci ZZ. 1535, ač rozdíly proti původnímu znění tříkrálovému jsou značné (viz pozn. níže s datem 1520. 19. led.), se vrátila k pů- vodní formě a na to odkazuje i marg. poznámka v Pam. I. 14. a. Má státi. 2. 1520. 19. led. před súd zemský v Olomúci aneb v Brně přistúpiti mají a tu věc oznámiti. 3. 1520. 19. led. dodává svá přirozená. 4. 1520. 19. led. poručníky aneb strýce i sirotky. 5. 1520. 19. led. dodává A jestliže se tak najde, že sirotci léta svá přirozená mají a k poručníkóm aneb k strýcuom o nic domlúvati se nechtějí, ta věc tehdy tak při tom zuostati má, aby poručníka aneb strýce kvitovali kvitancí obyčejnú. 6. 1520. 19. led. dodává kteří poručníci aneb strýci. 7. 1520. 19. led. vedle plurální formy tohoto odstavce hlavně dodává než mocní a otcovští poručníci v své moci tak zuostaňte, jak se od starodávna zachovávalo. 82. Poznámky na příští straně 93.
Strana 93
Článek 82. 93 neměli. Ktož by koli na mocný list královský poručenství udělati chtěl, 11535/ při tom poručenství aby byla napřed pečet jeho a při tom také jiných pečetí šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských. A jakož sobě lidé dělajíce taková poručenství toho? pozuostavují. Jestliže by co nad to komu ještě poručiti chtěl aneb z prvního roz- to změnění aneb rozkázaní, jestliže tak kázaní co ujíti aneb změniti, v poručenství ]stane, to aby učinil pod pečetí svou a dobrých lidí dvou aneb tří, jakž by sobě v tom poručenství vymínil. A to poručenstvie aby při mocném listu leželo.4 A po smrti toho, ktož poroučí, komuž by to příslušelo, aby jemu ve dcky vloženo bylo i s mocným listem královským. Paklis by kto beze lsti ku prvnímu poručenství a k mocnému listu List LXIX) 70. b by koli na mocný list královský poručenství udělati chtěl, při tom poručenství/ 1562) aby byla napřed pečet jeho a při tom také jiných pečetí šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských. A jakož sobě lidé dělajíce taková I poručenství toho List LVIII 60. a pozuostavují. Jestliže by co nad to komu ještě poručiti chtěl aneb z prvního rozkázaní co ujíti aneb změniti, to změnění aneb rozkázaní jestliže tak v poručenství stane, to aby učinil pod pečetí svou a dobrých lidí dvou aneb tří, jakž by sobě v tom poručenství vymínil. A to poručenství aby při mocném listu leželo. A po smrti toho, kdož poroučí, komuž by to příslušelo, aby jemu ve doky vloženo bylo i s mocným listem královským. Pakli by kdo beze lsti ku prvnímu poručenství a k mocnému listu králov- 82. I. Převzato do ZZ. 1545: CVI, kde tvoří však jen 1. část tohoto článku. ZZ. 1604: LXVIII—LXX má text nový z r. 1590. Historii tohoto článku, jak se čte 1535, vysvětlil již Brandl, Kn. Tov. 85. kap. 158. pozn. I. Je to vlastně text usnesení sněmovního 1505. 27. července. Brno, dosvědčeného zápisem téměř autentickým v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní str. 70., vyd. Šembera, ČČM. XX. 1846. 711., Ka- meníček AČ. X. 330. čís. 2, ale podle jiného rukopisu), který převzalo s některými změ- nami ZZ. 1516: fol. 10.b. (vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. 110. čís. XV., AC. XI. 294. čís. 15.) a odtud také do usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. čís. 20., kdež však jen odkaz), jež podle marg. poznámky v Pam. I. 4. b. Má státi bylo i základním textem pro ZZ. 1535. Tím vlastně byl odsunut text Kn. Tov. 85. 86. kap. 158. a podle ní i text Kn. Drn. 73. 74., jehož použilo teprve ZZ. 1545: CV. 2. a 3. odstavec. O novějším textu podle 1516. a 1518. právě na znojemském sněmu 1535 se rozvinula čilá debata mezi stavy a králem, jak to vylíčil Kameníček, Sněmy II. 163. ns. spolu s výňatky příslušného materiálu (který se čte také v Bludovském kopiáři I. 84. ns.). Stavové žádali na králi, aby bylo možno dělati závěti pod sedmi pečetmi. Ferdinand se však vymluvil, že se o tom musí dohodnouti se stavem panským v Čechách, a proto stavové vložili do ZZ. 1535 článek ve shodném znění s 1516. a 1518., patrně očekávajíce, že král přece jen nedal zásadní odpovědi záporné, nýbrž jen své rozhodnutí odsunul. Varianty k 1505. 1516 a 1518 srov. v dalších poznámkách. 2. to 1505. 1516, 1518. 3. jednoho neb víc 1505. 4. A to — leželo chybí 1505.
Článek 82. 93 neměli. Ktož by koli na mocný list královský poručenství udělati chtěl, 11535/ při tom poručenství aby byla napřed pečet jeho a při tom také jiných pečetí šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských. A jakož sobě lidé dělajíce taková poručenství toho? pozuostavují. Jestliže by co nad to komu ještě poručiti chtěl aneb z prvního roz- to změnění aneb rozkázaní, jestliže tak kázaní co ujíti aneb změniti, v poručenství ]stane, to aby učinil pod pečetí svou a dobrých lidí dvou aneb tří, jakž by sobě v tom poručenství vymínil. A to poručenstvie aby při mocném listu leželo.4 A po smrti toho, ktož poroučí, komuž by to příslušelo, aby jemu ve dcky vloženo bylo i s mocným listem královským. Paklis by kto beze lsti ku prvnímu poručenství a k mocnému listu List LXIX) 70. b by koli na mocný list královský poručenství udělati chtěl, při tom poručenství/ 1562) aby byla napřed pečet jeho a při tom také jiných pečetí šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských. A jakož sobě lidé dělajíce taková I poručenství toho List LVIII 60. a pozuostavují. Jestliže by co nad to komu ještě poručiti chtěl aneb z prvního rozkázaní co ujíti aneb změniti, to změnění aneb rozkázaní jestliže tak v poručenství stane, to aby učinil pod pečetí svou a dobrých lidí dvou aneb tří, jakž by sobě v tom poručenství vymínil. A to poručenství aby při mocném listu leželo. A po smrti toho, kdož poroučí, komuž by to příslušelo, aby jemu ve doky vloženo bylo i s mocným listem královským. Pakli by kdo beze lsti ku prvnímu poručenství a k mocnému listu králov- 82. I. Převzato do ZZ. 1545: CVI, kde tvoří však jen 1. část tohoto článku. ZZ. 1604: LXVIII—LXX má text nový z r. 1590. Historii tohoto článku, jak se čte 1535, vysvětlil již Brandl, Kn. Tov. 85. kap. 158. pozn. I. Je to vlastně text usnesení sněmovního 1505. 27. července. Brno, dosvědčeného zápisem téměř autentickým v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní str. 70., vyd. Šembera, ČČM. XX. 1846. 711., Ka- meníček AČ. X. 330. čís. 2, ale podle jiného rukopisu), který převzalo s některými změ- nami ZZ. 1516: fol. 10.b. (vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. 110. čís. XV., AC. XI. 294. čís. 15.) a odtud také do usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. čís. 20., kdež však jen odkaz), jež podle marg. poznámky v Pam. I. 4. b. Má státi bylo i základním textem pro ZZ. 1535. Tím vlastně byl odsunut text Kn. Tov. 85. 86. kap. 158. a podle ní i text Kn. Drn. 73. 74., jehož použilo teprve ZZ. 1545: CV. 2. a 3. odstavec. O novějším textu podle 1516. a 1518. právě na znojemském sněmu 1535 se rozvinula čilá debata mezi stavy a králem, jak to vylíčil Kameníček, Sněmy II. 163. ns. spolu s výňatky příslušného materiálu (který se čte také v Bludovském kopiáři I. 84. ns.). Stavové žádali na králi, aby bylo možno dělati závěti pod sedmi pečetmi. Ferdinand se však vymluvil, že se o tom musí dohodnouti se stavem panským v Čechách, a proto stavové vložili do ZZ. 1535 článek ve shodném znění s 1516. a 1518., patrně očekávajíce, že král přece jen nedal zásadní odpovědi záporné, nýbrž jen své rozhodnutí odsunul. Varianty k 1505. 1516 a 1518 srov. v dalších poznámkách. 2. to 1505. 1516, 1518. 3. jednoho neb víc 1505. 4. A to — leželo chybí 1505.
Strana 94
94 Článek 82. a 83. 11535/ královskému dojíti nemohl, aby je tam vložil, ten aby též o tom zřídil pod svú pečetí a jiných šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských.5 List LXIX 71. a 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. Na tom jsme se také ustanovili, aby bratr starší mladšímu statku po otci zůstalého aneb jiného, odkudž by koli jim přišel, utráceti2 nemohl, též zase mladší staršímu. Pakli by otec poručníka neb3 poručníky zdělal, kteříž by mocní poručníci nebyli, a dluhové na tom statku takoví byli, že by ten statek bez škody sirotkóm dochován býti nemohl, takový poručník aneb bratr, kterýž by léta měl, má to na pana hajtmana a pany a vládyky v soudu zemském sedající vznésti a s radou jejich ten statek 11562 skému dojíti nemohl, aby je tam vložil, ten aby též o tom zřídil pod svou pečetí a jiných šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských.! (List LIX) 83. 60. b Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. Na tom jsme se také ustanovili, aby bratr starší mladšímu statku po otci zuostalého aneb jiného, odkudž by koli jim přišel, utráceti nemohl. Též zase mladší staršímu. Pakli by otec poručníka neb poručníky zdělal, kteříž by mocní poručníci nebyli a dluhové na tom statku takoví byli, že by ten statek bez škody sirotkuom dochován býti nemohl, takový poručník aneb bratr, kterýž by léta měl, má to na pana hajtmana a pány a vládyky v soudu zemském sedající vznésti a s radou jejich ten statek prodati a dluhy zaplatiti. A což by po dluzích 5. Poslední odstavec nahrazuje 1505 takto: Než poručenstvím předešlým, kteráž- koli jsou pod jednú pečetí, a ti, kdož takové poručenství zřídili, již zemřeli, toto zřízení (tak v DZ., v AČ. poručenství) ke škodě býti nemá. Než od toho času aby se již podlé toho zjednání zřídila. A kdož by takové poručenství měli, kteráž by nebyla s šestmi pečetmi, tu se ohlásiti mají na prvním sněmu příščím zde v Brně a v Olo- múci. 83. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVIII, kdežto v 1604: LXXVI—LXXVII je značně širší. Základním vzorem je tu usnesení sněmovní 1505. 27. července. Brno, dosvědčené zápisem téměř autentickým v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní str. 70., vyd. Šembera. ČČM. XX. 1846. 711, 712, Kameniček podle jiného rukopisu AČ. X. 330. č. 3.), kdež však jsou značné ještě rozdíly proti konečnému znění zejména potud, že chybí celý 2. a 3. odstavec. Definitivní formulaci provedlo vlastně ZZ. 1516. fol. 11. a. (vyd. Brandl, Kn. Drn. 110. č. XVI., Kameníček, AČ. XI. 294. č. 16.) a jeho text přejalo shodně usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. č. 21. kdež však jen odkaz), které podle marginální poznámky Má státi v Pam. I. 5. a. bylo i základem pro kodifikační komisi. Rozdíly, z nichž podstatnější se uvádějí v následu- jících poznámkách, se projevují již i v nadpisech: 1505: Bratr starší mladšímu aby statkuo utráceti nemohl, 1516 a 1518: Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel. K obsahu srov. Rauscher, Dědické právo (1922) 63, Kozáková, Právní postavení ženy v čes. právu zem. (1926) 17. Srov. též poznámky při čl. 130. 2. utratiti 1505 podle DZ Brn., 1516, 1518. 3. poručníka neb chybí 1505, nikoliv však v DZ.
94 Článek 82. a 83. 11535/ královskému dojíti nemohl, aby je tam vložil, ten aby též o tom zřídil pod svú pečetí a jiných šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských.5 List LXIX 71. a 83. Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. Na tom jsme se také ustanovili, aby bratr starší mladšímu statku po otci zůstalého aneb jiného, odkudž by koli jim přišel, utráceti2 nemohl, též zase mladší staršímu. Pakli by otec poručníka neb3 poručníky zdělal, kteříž by mocní poručníci nebyli, a dluhové na tom statku takoví byli, že by ten statek bez škody sirotkóm dochován býti nemohl, takový poručník aneb bratr, kterýž by léta měl, má to na pana hajtmana a pany a vládyky v soudu zemském sedající vznésti a s radou jejich ten statek 11562 skému dojíti nemohl, aby je tam vložil, ten aby též o tom zřídil pod svou pečetí a jiných šest dobrých lidí, buď panských neb rytířských.! (List LIX) 83. 60. b Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá. Na tom jsme se také ustanovili, aby bratr starší mladšímu statku po otci zuostalého aneb jiného, odkudž by koli jim přišel, utráceti nemohl. Též zase mladší staršímu. Pakli by otec poručníka neb poručníky zdělal, kteříž by mocní poručníci nebyli a dluhové na tom statku takoví byli, že by ten statek bez škody sirotkuom dochován býti nemohl, takový poručník aneb bratr, kterýž by léta měl, má to na pana hajtmana a pány a vládyky v soudu zemském sedající vznésti a s radou jejich ten statek prodati a dluhy zaplatiti. A což by po dluzích 5. Poslední odstavec nahrazuje 1505 takto: Než poručenstvím předešlým, kteráž- koli jsou pod jednú pečetí, a ti, kdož takové poručenství zřídili, již zemřeli, toto zřízení (tak v DZ., v AČ. poručenství) ke škodě býti nemá. Než od toho času aby se již podlé toho zjednání zřídila. A kdož by takové poručenství měli, kteráž by nebyla s šestmi pečetmi, tu se ohlásiti mají na prvním sněmu příščím zde v Brně a v Olo- múci. 83. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVIII, kdežto v 1604: LXXVI—LXXVII je značně širší. Základním vzorem je tu usnesení sněmovní 1505. 27. července. Brno, dosvědčené zápisem téměř autentickým v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní str. 70., vyd. Šembera. ČČM. XX. 1846. 711, 712, Kameniček podle jiného rukopisu AČ. X. 330. č. 3.), kdež však jsou značné ještě rozdíly proti konečnému znění zejména potud, že chybí celý 2. a 3. odstavec. Definitivní formulaci provedlo vlastně ZZ. 1516. fol. 11. a. (vyd. Brandl, Kn. Drn. 110. č. XVI., Kameníček, AČ. XI. 294. č. 16.) a jeho text přejalo shodně usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. č. 21. kdež však jen odkaz), které podle marginální poznámky Má státi v Pam. I. 5. a. bylo i základem pro kodifikační komisi. Rozdíly, z nichž podstatnější se uvádějí v následu- jících poznámkách, se projevují již i v nadpisech: 1505: Bratr starší mladšímu aby statkuo utráceti nemohl, 1516 a 1518: Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel. K obsahu srov. Rauscher, Dědické právo (1922) 63, Kozáková, Právní postavení ženy v čes. právu zem. (1926) 17. Srov. též poznámky při čl. 130. 2. utratiti 1505 podle DZ Brn., 1516, 1518. 3. poručníka neb chybí 1505, nikoliv však v DZ.
Strana 95
Článek 83. a 84. 95 prodati [a dluhy zaplatiti.4 A což by po dluzích zůstalo, to má bratr starší v celosti tak zachovati bratru neb bratřím, což by na jejich díly přišlo, aby jim jistina jejich utracena nebyla. Pakli by poručník byl, ten má věrně a právě nad sirotky učiniti podlé svěření. Než bratr aneb bratří by sestru nedílnú odděliti chtěli bez vuole její, nevdadouc jí, toho učiniti nemohou. Leč by jí dali díl spravedlivý z toho statku, kterýž by měli.“ A sestra již bude moci s svým učiniti, jakž se jí zdá a bratří též. Než ona dielu na bratru nebo bratřích žádati nemuože.6 1535/ List LXX) 71. b 84. Aby statek od rodu neodšel. List LXX 72. a Také toto ustanoveno jest a zřízeno, že otec neb děd (ač by nechtěl, aby statek jeho odšel2 od jeho rodu v jiný rod) muože dokami nebo na zuostalo, to má bratr starší v celosti tak zachovati bratru neb bratřím, což 11562/ by na jejich díly přišlo, aby jim jistina jejich utrácena nebyla. Pakli by po- ručník byl, ten má věrně a právě nad sirotky učiniti podlé svěření. Než bratr aneb bratří, by sestru nedílnú odděliti chtěli bez vuole její nevdadouc jí, toho učiniti nemohou, leč by jí dali díl i spravedlivý z toho statku, kterýž by měli. A sestra již bude moci s svým učiniti, jakž se jí zdá a bratří též. Než ona dílu na bratru nebo bratřích žádati nemuože. List LIX 61. a 84. Aby statek od rodu neodšel. Také toto ustanoveno jest a zřízeno, že otec neb děd (ač by nechtěl, aby statek jeho odšel od jeho rodu v jiný rod) muože dckami nebo na mocný list 4. zplatiti 1505, podle DZ Brn., 1516, 1518. 5. nevdada 1516, 1518. 6. Odstavec 2. a 3. (Než bratr — žádati nemuože) chybí 1505 a přidalo je až 1516. 84. I. Převzato ve shodném znění jak do ZZ. 1545: CVII, tak i 1604: LXXVII. Základní znění nalézáme v Kn. Tov. (lepší text ve vyd. Demuthově 91., kdež není ani nadpis, naproti tomu Brandl 89, 90. kap. 164. text značně upravoval pod vlivem ZZ. 1535) a pak v usnesení sněmovním 1489. Olomouc (vyd. Kameníček AC. X. 300. č. 3.). které sleduje text tovačovský. Tato formulace byla však opuštěna na sněmu 1505. 27. čer- vence. Brno, jak se nám to dochovalo v znění téměř autentickém v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní nová str. 70., vyd. Šembera ČČM. XX. 1846. 712., ve vydání Ka- meníčkově v AČ. netištěno) a v rkpe Kn. Tov. Zem. archivu mor. v Brně čís. 157. str. 289., což je však pozdní opis až z 1594. Tento text opakovalo s krátkým dodatkem i ZZ. 1516: fol. 11. b. (vyd. Kn. Drn. dod. III. č. XVII., AČ. XI. 294, 295. č. 17.) a podle něho i sněm 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. č. 22., kdež jen odkaz), který se stal podle marginální poznámky v Pam. I. 5. a. Má státi přímým vzorem ZZ. 1535. Totéž poněkud pozměněně reprodukovala i Kn. Drn. 76., která vypustila i poslední větu usnesení 1516 a 1518 (také titul je změněn v: O odbytí dcer a opatření přátel svých), v čemž by bylo možno spatřovati snad důvod, že i ZZ. 1535 poslední větu vypustilo. Podstatné rozdíly uvedeny jsou v poznámkách dalších. O obsahu srov. Kapras, K dějinám
Článek 83. a 84. 95 prodati [a dluhy zaplatiti.4 A což by po dluzích zůstalo, to má bratr starší v celosti tak zachovati bratru neb bratřím, což by na jejich díly přišlo, aby jim jistina jejich utracena nebyla. Pakli by poručník byl, ten má věrně a právě nad sirotky učiniti podlé svěření. Než bratr aneb bratří by sestru nedílnú odděliti chtěli bez vuole její, nevdadouc jí, toho učiniti nemohou. Leč by jí dali díl spravedlivý z toho statku, kterýž by měli.“ A sestra již bude moci s svým učiniti, jakž se jí zdá a bratří též. Než ona dielu na bratru nebo bratřích žádati nemuože.6 1535/ List LXX) 71. b 84. Aby statek od rodu neodšel. List LXX 72. a Také toto ustanoveno jest a zřízeno, že otec neb děd (ač by nechtěl, aby statek jeho odšel2 od jeho rodu v jiný rod) muože dokami nebo na zuostalo, to má bratr starší v celosti tak zachovati bratru neb bratřím, což 11562/ by na jejich díly přišlo, aby jim jistina jejich utrácena nebyla. Pakli by po- ručník byl, ten má věrně a právě nad sirotky učiniti podlé svěření. Než bratr aneb bratří, by sestru nedílnú odděliti chtěli bez vuole její nevdadouc jí, toho učiniti nemohou, leč by jí dali díl i spravedlivý z toho statku, kterýž by měli. A sestra již bude moci s svým učiniti, jakž se jí zdá a bratří též. Než ona dílu na bratru nebo bratřích žádati nemuože. List LIX 61. a 84. Aby statek od rodu neodšel. Také toto ustanoveno jest a zřízeno, že otec neb děd (ač by nechtěl, aby statek jeho odšel od jeho rodu v jiný rod) muože dckami nebo na mocný list 4. zplatiti 1505, podle DZ Brn., 1516, 1518. 5. nevdada 1516, 1518. 6. Odstavec 2. a 3. (Než bratr — žádati nemuože) chybí 1505 a přidalo je až 1516. 84. I. Převzato ve shodném znění jak do ZZ. 1545: CVII, tak i 1604: LXXVII. Základní znění nalézáme v Kn. Tov. (lepší text ve vyd. Demuthově 91., kdež není ani nadpis, naproti tomu Brandl 89, 90. kap. 164. text značně upravoval pod vlivem ZZ. 1535) a pak v usnesení sněmovním 1489. Olomouc (vyd. Kameníček AC. X. 300. č. 3.). které sleduje text tovačovský. Tato formulace byla však opuštěna na sněmu 1505. 27. čer- vence. Brno, jak se nám to dochovalo v znění téměř autentickém v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní nová str. 70., vyd. Šembera ČČM. XX. 1846. 712., ve vydání Ka- meníčkově v AČ. netištěno) a v rkpe Kn. Tov. Zem. archivu mor. v Brně čís. 157. str. 289., což je však pozdní opis až z 1594. Tento text opakovalo s krátkým dodatkem i ZZ. 1516: fol. 11. b. (vyd. Kn. Drn. dod. III. č. XVII., AČ. XI. 294, 295. č. 17.) a podle něho i sněm 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. č. 22., kdež jen odkaz), který se stal podle marginální poznámky v Pam. I. 5. a. Má státi přímým vzorem ZZ. 1535. Totéž poněkud pozměněně reprodukovala i Kn. Drn. 76., která vypustila i poslední větu usnesení 1516 a 1518 (také titul je změněn v: O odbytí dcer a opatření přátel svých), v čemž by bylo možno spatřovati snad důvod, že i ZZ. 1535 poslední větu vypustilo. Podstatné rozdíly uvedeny jsou v poznámkách dalších. O obsahu srov. Kapras, K dějinám
Strana 96
96 Článek 84. a 85. (List LXXI 72. b 11535/ mocný list královský od dcery neb dcer statek svuoj na všem aneb na díle dáti a poručiti přátelóm svým přirozeným po otci neb po mateři, pokudž mu se zdá, však opatře dceru neb dcery slušně věnem podlé statku toho. A tak postaviti: „Ač by pán Buoh smrt na pacholíky dopustil, nežli by k létóm přišli,4 tehdy aby s statku mého po dcerách mých toliko Než dáno bylo a ostatek aby spadlo na toho přítele neb přátely.“ pacholíkové přijdúc k létóm, mohou to změniti a při dědictví svém zuostati a o tom říditi podlé svobod země moravské.5 85. O pankharty." Také pankhartóm statku pozemského žádný poroučeti nemuož pod žádnou barvou, ani dckami, ani na mocný list královský. (List LX) 61. b /1562/ královský od dcery neb dcer statek svuoj na všem aneb na díle dáti a poručiti přáteluom svým přirozeným po otci neb po mateři, pokudž mu se zdá. Však opatře dceru neb dcery slušně věnem podlé statku toho. A tak postaviti: „Ač by pán Buoh smrt na pacholíky I dopustil, nežli by k létóm přišli, tehdy aby s statku mého po dcerách mých toliko dáno bylo a ostatek aby spadlo na toho přítele neb přátely.“ Než pacholíkové přijdúc k létóm mohou to změniti a při dě- dictví svém zuostati a o tom říditi podlé svobod země moravské. 85. O pankharty. Také pankhartům statku pozemského žádnej poroučeti nemuož pod žádnou barvou, ani dckami, ani na mocný list královský. čes. zástav. práva (1903) 13, Kameníček, Glossy k věn. a vdov. právu morav. (Sborník... Jar. Gollovi, 1906) 227, Kalousek, O staročes. právu dědic. (1894) 23. 2. Kn. Tov. po dcerách všel. 3. Kn. Tov. markrabiným svolením, 1489 markrabovým svolením. 4. Kn. Tov. dodává a po smrti sešli. 5. Zmíněný dodatek 1516 a 1518 zní: Než bratr, by sestru nedílnú odděliti chtěl bez vuole jejie, nevdala jí, toho učiniti nemuože. Zřejmým důvodem pro vypuštění tohoto dodatku byla komisi ZZ. 1535. okolnost, že by se tu nelogicky opakovala věta z předchozího čl. 83. 85. I. Převzato do ZZ. 1545: CVIII a 1604: LXXXI. Text tohoto článku byl usnesen na sněmu 1505. 27. července. Brno, jak se nám dochoval v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní nová str. 70., vyd. Šembera ČČM. XX. 1846. 712.). Opis tohoto usnesení čte se také v rkpe Zem. archivu moravského v Brně čís. 252. fol. 3. b. (vyd. Kameníček, AČ. X. 330. č. 3. odst. 2. podle něho sněm z 1505), kde se však čte Pikhartóm. Sluší to však považovati pouze za omyl písařův, protože čtení Pankhartóm je všeobecné a pře- vzalo je jak ZZ. 1516: fol. 11. b. (vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. III. č. XVII., Kameníček, AČ. XI. 295. č. 17. odst. 2.). tak i sněm 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. č. 23. kdež však jen odkaz), který podle marginální poznámky Má státi v Pam. I. 5. a. je přímým vzorem. Shoda je vždy úplná, pouze někdy se setkáváme s varianty v plurální formě (pod nižádnými barvami). Srov. Kameníček, Glossy k věn. a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Gollovi, 1906.) 226.
96 Článek 84. a 85. (List LXXI 72. b 11535/ mocný list královský od dcery neb dcer statek svuoj na všem aneb na díle dáti a poručiti přátelóm svým přirozeným po otci neb po mateři, pokudž mu se zdá, však opatře dceru neb dcery slušně věnem podlé statku toho. A tak postaviti: „Ač by pán Buoh smrt na pacholíky dopustil, nežli by k létóm přišli,4 tehdy aby s statku mého po dcerách mých toliko Než dáno bylo a ostatek aby spadlo na toho přítele neb přátely.“ pacholíkové přijdúc k létóm, mohou to změniti a při dědictví svém zuostati a o tom říditi podlé svobod země moravské.5 85. O pankharty." Také pankhartóm statku pozemského žádný poroučeti nemuož pod žádnou barvou, ani dckami, ani na mocný list královský. (List LX) 61. b /1562/ královský od dcery neb dcer statek svuoj na všem aneb na díle dáti a poručiti přáteluom svým přirozeným po otci neb po mateři, pokudž mu se zdá. Však opatře dceru neb dcery slušně věnem podlé statku toho. A tak postaviti: „Ač by pán Buoh smrt na pacholíky I dopustil, nežli by k létóm přišli, tehdy aby s statku mého po dcerách mých toliko dáno bylo a ostatek aby spadlo na toho přítele neb přátely.“ Než pacholíkové přijdúc k létóm mohou to změniti a při dě- dictví svém zuostati a o tom říditi podlé svobod země moravské. 85. O pankharty. Také pankhartům statku pozemského žádnej poroučeti nemuož pod žádnou barvou, ani dckami, ani na mocný list královský. čes. zástav. práva (1903) 13, Kameníček, Glossy k věn. a vdov. právu morav. (Sborník... Jar. Gollovi, 1906) 227, Kalousek, O staročes. právu dědic. (1894) 23. 2. Kn. Tov. po dcerách všel. 3. Kn. Tov. markrabiným svolením, 1489 markrabovým svolením. 4. Kn. Tov. dodává a po smrti sešli. 5. Zmíněný dodatek 1516 a 1518 zní: Než bratr, by sestru nedílnú odděliti chtěl bez vuole jejie, nevdala jí, toho učiniti nemuože. Zřejmým důvodem pro vypuštění tohoto dodatku byla komisi ZZ. 1535. okolnost, že by se tu nelogicky opakovala věta z předchozího čl. 83. 85. I. Převzato do ZZ. 1545: CVIII a 1604: LXXXI. Text tohoto článku byl usnesen na sněmu 1505. 27. července. Brno, jak se nám dochoval v DZ. brněnských sv. 13. fol. 35. b. (nyní nová str. 70., vyd. Šembera ČČM. XX. 1846. 712.). Opis tohoto usnesení čte se také v rkpe Zem. archivu moravského v Brně čís. 252. fol. 3. b. (vyd. Kameníček, AČ. X. 330. č. 3. odst. 2. podle něho sněm z 1505), kde se však čte Pikhartóm. Sluší to však považovati pouze za omyl písařův, protože čtení Pankhartóm je všeobecné a pře- vzalo je jak ZZ. 1516: fol. 11. b. (vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. III. č. XVII., Kameníček, AČ. XI. 295. č. 17. odst. 2.). tak i sněm 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 310. č. 23. kdež však jen odkaz), který podle marginální poznámky Má státi v Pam. I. 5. a. je přímým vzorem. Shoda je vždy úplná, pouze někdy se setkáváme s varianty v plurální formě (pod nižádnými barvami). Srov. Kameníček, Glossy k věn. a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Gollovi, 1906.) 226.
Strana 97
Článek 86. 97 86. O mýta. 11535 List LXXI 73. a Každý pán aby sobě mejtného tak spravil, aby více nebral, než což by bráti měl. Pakli by co více s čích lidí aneb člověka vzal, nežli by vzíti měl, ten pán, s čího člověka vzato, můž na toho pána neb úředníka, to což jest více vzato, vznésti. A ten pán neb úředník má rozkázati tomu člověku aneb lidem, z kterýchž vzato, to všeckno, což spravedlivě i nespravedlivě vzato, navrátiti. Pakli by to vráceno nebylo, muož ten pán z desíti kop groší pohnán býti, od toho z čího člověka to vzato jest, tolikrát kolikrátž by se toho dopustilo. A tak páni k svým mýtným pilně dohlednou a 86. O mejta. 1 1562/ List LX 62. a Každý pán aby sobě mejtného tak spravil, aby více nebral, než což by bráti měl. Pakli by co více s čích lidí aneb člověka vzal, nežli by vzíti měl, ten pán, čího člověka vzato, muož na toho pána neb úředníka, to což jest více vzato, vznésti. A ten pán neb úředník má rozkázati tomu člověku aneb lidem, z kterýchž vzato, to všeckno, což spravedlivě i nespravedlivě vzato, navrátiti. Pakli by to vráceno nebylo, muož ten pán z desíti kop groší pohnán býti, od toho z čího člověka to vzato jest, tolikrát kolikrátž by se toho dopustilo. A tak páni k svým mejtným pilně dohlédnou a mejtní panův svých o to báti se“ budou, 86. I. Převzato do ZZ. 1545: CXIX—CXX, kdež (fol. CXX.) 2. a 3. odstavec je za- řazen pod zvláštním titulem Kdo by co do mlejna vezl, z toho dávati mejta nemá, a do ZZ. 1604: CVII—CVIII. Z ustanovení o mýtech je především nutno se zmíniti o usnesení sněmu brněnského 1489. 14. prosince (Brandl, Kn. püh. V. 186, 187. č. 745.) Co se mýt dotýče, ale vznik textu tohoto článku, jak jej za základ použila kodifikační komise, datuje se teprve rokem 1500. 6. ledna. Olomouc, kde na sněmu byl jako sedmý artikul usnesen v tomto znění (Registr ouzký v Zem. archivu mor. rkp. č. 232. fol. 229. a., v AČ. netištěn): O mýta na sněmu v Olomúci o svíčkách anno domini etc. 500. Item. Na žádost panuov, z rytierstva, co se mýt panských dotýče, pan hejtman a páni takovúto jim odpověd dali: Což by koli který z rytierstva k trhu vezl svého vlastnieho hospodářstvie, buďto obilé s dvoruov jich i s ospuov spravedlivých, vlnu, másla, sýry i jiné takové potřeby a což by tu zase k svéj potřebě kúpili, aby s toho mýta ne- dávali, než ktož by to vezl, ten list pod pečetí pána svého měj. Pakli by kto písaře neměl, ten aneb sám při tom buď aneb služebníka svého známého na mýto pošli, aby zprávu učinil, že ten statek pána toho jest. Než chtěl-li by kto čímžkoli kupčiti, ten mýto jako jiný kupec dávej. Asi r. 1509 bylo k tomu pak dodáno (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. b.): Mýta aby brána byla podlé toho, jakž kto provedl a nic výše a jakž jsú městóm vypsána dána. Usnesení 1518. 25. července. Brno (vyd. AČ. XI. 308. č. 7.) sice podrželo obsah ustanovení z 1500, ale formulovalo jej stručně, avšak podle marginální poznámky v Pam. I. 3. a. Má státi se právě ono stalo přímým podkladem komisi, ač shoda slovná je stejně s 1500 jako s 1518, takže nelze v tom bezpečně rozhodnouti, které znění převážilo. Zato usnesení z 1529. 13. prosince. Brno v Pam. I. 74. a. (O mýta z voluo. Item. O voly a mýta jeho královské milosti oznamte, kterak z každého vola, kteréž k Vídni z Uher ženou, zlatý dávati musí atd.) nemělo na konečnou formulaci vůbec významu. O mýtech srov. zvl. Kameníček, Sněmy I. 287. a ns. a sněm 1484. 13. července. Olomouc (Brandl, Kn. půh. V. 95—101. č. 424.—432.). Srov. k tomu Kameníčkovu opravu v AČ. X. 287. č. LI. a. Změněn nepatrně slovosled proti ZZ. 1535. Čáda: Zemské zřízení moravské.
Článek 86. 97 86. O mýta. 11535 List LXXI 73. a Každý pán aby sobě mejtného tak spravil, aby více nebral, než což by bráti měl. Pakli by co více s čích lidí aneb člověka vzal, nežli by vzíti měl, ten pán, s čího člověka vzato, můž na toho pána neb úředníka, to což jest více vzato, vznésti. A ten pán neb úředník má rozkázati tomu člověku aneb lidem, z kterýchž vzato, to všeckno, což spravedlivě i nespravedlivě vzato, navrátiti. Pakli by to vráceno nebylo, muož ten pán z desíti kop groší pohnán býti, od toho z čího člověka to vzato jest, tolikrát kolikrátž by se toho dopustilo. A tak páni k svým mýtným pilně dohlednou a 86. O mejta. 1 1562/ List LX 62. a Každý pán aby sobě mejtného tak spravil, aby více nebral, než což by bráti měl. Pakli by co více s čích lidí aneb člověka vzal, nežli by vzíti měl, ten pán, čího člověka vzato, muož na toho pána neb úředníka, to což jest více vzato, vznésti. A ten pán neb úředník má rozkázati tomu člověku aneb lidem, z kterýchž vzato, to všeckno, což spravedlivě i nespravedlivě vzato, navrátiti. Pakli by to vráceno nebylo, muož ten pán z desíti kop groší pohnán býti, od toho z čího člověka to vzato jest, tolikrát kolikrátž by se toho dopustilo. A tak páni k svým mejtným pilně dohlédnou a mejtní panův svých o to báti se“ budou, 86. I. Převzato do ZZ. 1545: CXIX—CXX, kdež (fol. CXX.) 2. a 3. odstavec je za- řazen pod zvláštním titulem Kdo by co do mlejna vezl, z toho dávati mejta nemá, a do ZZ. 1604: CVII—CVIII. Z ustanovení o mýtech je především nutno se zmíniti o usnesení sněmu brněnského 1489. 14. prosince (Brandl, Kn. püh. V. 186, 187. č. 745.) Co se mýt dotýče, ale vznik textu tohoto článku, jak jej za základ použila kodifikační komise, datuje se teprve rokem 1500. 6. ledna. Olomouc, kde na sněmu byl jako sedmý artikul usnesen v tomto znění (Registr ouzký v Zem. archivu mor. rkp. č. 232. fol. 229. a., v AČ. netištěn): O mýta na sněmu v Olomúci o svíčkách anno domini etc. 500. Item. Na žádost panuov, z rytierstva, co se mýt panských dotýče, pan hejtman a páni takovúto jim odpověd dali: Což by koli který z rytierstva k trhu vezl svého vlastnieho hospodářstvie, buďto obilé s dvoruov jich i s ospuov spravedlivých, vlnu, másla, sýry i jiné takové potřeby a což by tu zase k svéj potřebě kúpili, aby s toho mýta ne- dávali, než ktož by to vezl, ten list pod pečetí pána svého měj. Pakli by kto písaře neměl, ten aneb sám při tom buď aneb služebníka svého známého na mýto pošli, aby zprávu učinil, že ten statek pána toho jest. Než chtěl-li by kto čímžkoli kupčiti, ten mýto jako jiný kupec dávej. Asi r. 1509 bylo k tomu pak dodáno (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. b.): Mýta aby brána byla podlé toho, jakž kto provedl a nic výše a jakž jsú městóm vypsána dána. Usnesení 1518. 25. července. Brno (vyd. AČ. XI. 308. č. 7.) sice podrželo obsah ustanovení z 1500, ale formulovalo jej stručně, avšak podle marginální poznámky v Pam. I. 3. a. Má státi se právě ono stalo přímým podkladem komisi, ač shoda slovná je stejně s 1500 jako s 1518, takže nelze v tom bezpečně rozhodnouti, které znění převážilo. Zato usnesení z 1529. 13. prosince. Brno v Pam. I. 74. a. (O mýta z voluo. Item. O voly a mýta jeho královské milosti oznamte, kterak z každého vola, kteréž k Vídni z Uher ženou, zlatý dávati musí atd.) nemělo na konečnou formulaci vůbec významu. O mýtech srov. zvl. Kameníček, Sněmy I. 287. a ns. a sněm 1484. 13. července. Olomouc (Brandl, Kn. půh. V. 95—101. č. 424.—432.). Srov. k tomu Kameníčkovu opravu v AČ. X. 287. č. LI. a. Změněn nepatrně slovosled proti ZZ. 1535. Čáda: Zemské zřízení moravské.
Strana 98
98 Článek 86. a 87. 11535/ mýtní panův svých o to se báti budou, aby jich o to, což by spravedlivě (List LXXII) 73.b panuom svým dáti měli, takovým nepořádkem jejich nepřipravovali. A mýta aby byla imprimována kde, co, z čeho bráno býti má, aby se lidé věděli, čím spraviti. Item. Ktož by koli co z panuov, z rytířstva k trhu vezl z svého vlastního hospodářství, buďto obilé z dvoruov jich i z ospuov spraved- livých, vlnu, másla, sýry i jiné takové potřeby. A což by tu zase k své potřebě koupil, aby z toho mejta nedávali. A ktož by to vezl, ten list pod pečetí pána svého měj. Pakli by kto písaře neměl, ten sám při tom buď aneb služebníka svého známého pošli na mejto, aby zprávu učinil, že ten statek pána toho jest.2 Než chtěl-li by kto čímžkoli kupčiti, ten mejto jako jiný kupec dávaj. I Také kterýž by člověk co do mlýna aneb ze mlýna ku potřebě a živ- nosti své vezl, z toho mýta žádného dávati, ani od něho mýto bráno býti nemá. List LXXII 74. a 87. O odpovědníky a nepřátely. Item. Což se těch odpovědníkuov Kaufuňkových2 a Ryná- (List LXXIII) 74.b reckého [ i Paulfochtara dotýče, aby pan hajtman po zemi oznámil, aby (List LXI) 62. b 11562 aby jich o to, což by spravedlivě panům svým dáti měli, takovým nepořádkem A mejta aby byla imprimována kde, co, z čeho bráno jejich nepřipravovali. býti má, aby se lidé věděli čím spraviti. Item. Ktož by koli co z panuov, z 1 rytířstva k trhu vezl z svého vlastního hospodářství, buďto obilé z dvorův jich i z ospuov spravedlivých, vlnu, másla, sýry i jiné takové potřeby. A což by tu zase k své potřebě koupil, aby z toho mejta nedávali. A kdož by to vezl, ten list pod pečetí pána svého měj. Pakli by kdo písaře neměl, ten sám při tom buď aneb služebníka svého známého pošli na Než chtěl-li by kto majto, aby zprávu učinil, že ten statek pána toho jest. čímžkoli kupčiti, ten mejto jako jiný kupec dávaj. Také kterýž by člověk co do mlýna aneb ze mlýna ku potřebě a živnosti své vezl, z toho mýta žádného dávati, ani od něho mýto bráno býti nemá.3 List LXI87. 63. a O odpovědníky a nepřátely. Item. Což se těch odpovědníkův Kaufuňkových a Rynáreckého i Paul- fochtara dotýče, aby pan hajtman po zemi oznámil, aby se před nimi opatrovali, 2. Srov. k tomu Kliment, Glejty v čes. státě (1928) 30. a Cádová-Čáda, Mor. sbírky formulářové XVI. stol. (Sbor. J. B. Novákovi K děj. čs. v obd. humanismu, 1932.) 278. 3. Tento článek byl doplněn usnesením sněmu olomouckého z 1555. 9. prosince (Pam. II. 78. b. a v archivu arcibiskupském v Kroměříži, odd. Externa. Zems. sněmy od 1555. fol. 3. a) tohoto znění: O mejta. Item, kteříž mejta vysazena mají a je berou, aby cesty opravovati dali, tak aby všickni lidé (židé?) a formané volně bez takových obtížení jezditi mohli. A jestliže by kdo pro neopravení cest jakou škodu vzal, ten bude moci k tomu, kdož to mejto bere, hleděti a mejta aby žádný mimo spravedlivé a starodávní spůsob nebral tak, jakž předešlé zřízení o tom ukazuje. 87. Poznámky viz na příští straně 99.
98 Článek 86. a 87. 11535/ mýtní panův svých o to se báti budou, aby jich o to, což by spravedlivě (List LXXII) 73.b panuom svým dáti měli, takovým nepořádkem jejich nepřipravovali. A mýta aby byla imprimována kde, co, z čeho bráno býti má, aby se lidé věděli, čím spraviti. Item. Ktož by koli co z panuov, z rytířstva k trhu vezl z svého vlastního hospodářství, buďto obilé z dvoruov jich i z ospuov spraved- livých, vlnu, másla, sýry i jiné takové potřeby. A což by tu zase k své potřebě koupil, aby z toho mejta nedávali. A ktož by to vezl, ten list pod pečetí pána svého měj. Pakli by kto písaře neměl, ten sám při tom buď aneb služebníka svého známého pošli na mejto, aby zprávu učinil, že ten statek pána toho jest.2 Než chtěl-li by kto čímžkoli kupčiti, ten mejto jako jiný kupec dávaj. I Také kterýž by člověk co do mlýna aneb ze mlýna ku potřebě a živ- nosti své vezl, z toho mýta žádného dávati, ani od něho mýto bráno býti nemá. List LXXII 74. a 87. O odpovědníky a nepřátely. Item. Což se těch odpovědníkuov Kaufuňkových2 a Ryná- (List LXXIII) 74.b reckého [ i Paulfochtara dotýče, aby pan hajtman po zemi oznámil, aby (List LXI) 62. b 11562 aby jich o to, což by spravedlivě panům svým dáti měli, takovým nepořádkem A mejta aby byla imprimována kde, co, z čeho bráno jejich nepřipravovali. býti má, aby se lidé věděli čím spraviti. Item. Ktož by koli co z panuov, z 1 rytířstva k trhu vezl z svého vlastního hospodářství, buďto obilé z dvorův jich i z ospuov spravedlivých, vlnu, másla, sýry i jiné takové potřeby. A což by tu zase k své potřebě koupil, aby z toho mejta nedávali. A kdož by to vezl, ten list pod pečetí pána svého měj. Pakli by kdo písaře neměl, ten sám při tom buď aneb služebníka svého známého pošli na Než chtěl-li by kto majto, aby zprávu učinil, že ten statek pána toho jest. čímžkoli kupčiti, ten mejto jako jiný kupec dávaj. Také kterýž by člověk co do mlýna aneb ze mlýna ku potřebě a živnosti své vezl, z toho mýta žádného dávati, ani od něho mýto bráno býti nemá.3 List LXI87. 63. a O odpovědníky a nepřátely. Item. Což se těch odpovědníkův Kaufuňkových a Rynáreckého i Paul- fochtara dotýče, aby pan hajtman po zemi oznámil, aby se před nimi opatrovali, 2. Srov. k tomu Kliment, Glejty v čes. státě (1928) 30. a Cádová-Čáda, Mor. sbírky formulářové XVI. stol. (Sbor. J. B. Novákovi K děj. čs. v obd. humanismu, 1932.) 278. 3. Tento článek byl doplněn usnesením sněmu olomouckého z 1555. 9. prosince (Pam. II. 78. b. a v archivu arcibiskupském v Kroměříži, odd. Externa. Zems. sněmy od 1555. fol. 3. a) tohoto znění: O mejta. Item, kteříž mejta vysazena mají a je berou, aby cesty opravovati dali, tak aby všickni lidé (židé?) a formané volně bez takových obtížení jezditi mohli. A jestliže by kdo pro neopravení cest jakou škodu vzal, ten bude moci k tomu, kdož to mejto bere, hleděti a mejta aby žádný mimo spravedlivé a starodávní spůsob nebral tak, jakž předešlé zřízení o tom ukazuje. 87. Poznámky viz na příští straně 99.
Strana 99
Článek 87. 99 se před nimi opatrovali, fedruňkuov a stanovišť aby v zemi neměli. A jeho královská milost aby v okolních zemích o to jednati ráčil, aby proti nám a na škodu naši přechováváni a fedrováni nebyli. A jeho královská milost aby nás před nimi také opatrovati ráčil, poněvadž jeho královské milosti i berně za to dáváme. Pakli by se komu od nich do této země škoda stala, o to aby k téj zemi anebo k těm osobám, odkudž by sjeli, hleděti se mohlo. 11535/ Item. Každý to na svém statku a zvláště při pomezí opatř, aby žádných stavuňkuov oni ani pomocníci jejich neměli. A kdež by o nich zvěděli, aby vyzdviženi byli. A jestliže by I se z těch stavuňkuov od těch odpovědníkuov komu jaká škoda stala, aby k tomu člověku, od kohož by a z které dědiny sjeli neb sjel, hledíno bylo. A takového člověka pán jeho před panem hajtmanem povinen bude postaviti. List LXXIII 75. a fedruňkuov a stanovišt aby v zemi neměli. A jeho královská milost aby v okolních /1562) zemích o to jednati ráčil, aby proti nám a na škodu naši přechováváni a fedrováni nebyli. A jeho královská milost aby nás před nimi také opatrovati ráčil, poněvadž jeho královské milosti i berně za to dáváme. Pakli by se komu od nich do této země škoda stala, o to aby k té zemi anebo k těm osobám, odkudž by sjeli, hleděti se mohlo. Item. Každý to na svém statku a zvláště při pomezí opatř, aby žádných stavuňkuov oni, ani pomocníci jejich neměli. A kdež by o nich zvěděli, aby vyzdviženi byli. A jestliže by se z těch stavuňkův od těch odpovědníkuov komu jaká škoda stala, aby k tomu člověku, od kohož by a z které dědiny sjeli neb sjel, hledíno bylo. A takového člověka pán jeho před panem hajtmanem (List LXII) 63. b povinen bude postaviti. 87. I. Převzato do ZZ. 1545: CXIII, CXIIII bez vlastních jmen a do ZZ. 1604: XC—XCI, kdež však úvodní odstavec byl změněn. Vzor se mi nepodařilo nalézti přes všechno pátrání, ač podle vlastních jmen jde o případ téměř současný. Jediným vodítkem může býti vlastní jméno Kaufuňkovo, o čemž viz pozn. 2. Jinak obdobných ustanovení o stíhání odpovědníků máme velmi mnoho a téměř ustavičně se opakují formulace jako v tomto článku. Upozorňuji zvláště na usnesení z 1505. Brno (AČ. X. 332—333.), které s dodatečným rozšířením bylo převzato do usnesení sněmu 1518. 25. července (AČ. XI. 313. č. 33.) a mezi nimi se nachází i článek ZZ. 1516: fol. 1. a. (vyd. Drn. kn. dodatek 107. č. I., AČ. XI. 284—5. č. I.). Srov. také o tom Kameníček, Sněmy III. 242—244., kde je také podán výklad o dalším vývoji. Odkazuji také na souběžná ustanovení lant- frýdů (srov. rejstřík). 2. Jméno Kaufuňk nebo Kafuňk upomíná na opovědníka zemského Zikmunda Kafuňka z Chlumu, který r. 1525 opověděl českému králi a zemi spolu se svým bratrem Kuncem (Kunrátem). Zikmund Kafuňk byl ve službách Bartoloměje, knížete minstr- berského a spálil 1513 předměstí vratislavské a loupil v Kladsku (podle Kolářova čl. v Ottově Slov. nauč. XIII. 743), k čemuž srov. i pozn. 3. Podle data opovědi lze stanoviti terminus a quo tohoto sněmovního usnesení, tedy po r. 1525. O opovědníku Kafuňkovi mluví také dopis Václava Bezdružického z Kolovrat Krištoforovi ze Švamberka z 1526. II. května (AČ. XV. 168), ale protože se opovědníci Kafuňkové v prvních letech třicátých ztrácejí, nelze zatím stanoviti ani přesnou horní časovou mez tohoto sněmovního usnesení, ač pravděpodobně nebude daleko od roku 1532.
Článek 87. 99 se před nimi opatrovali, fedruňkuov a stanovišť aby v zemi neměli. A jeho královská milost aby v okolních zemích o to jednati ráčil, aby proti nám a na škodu naši přechováváni a fedrováni nebyli. A jeho královská milost aby nás před nimi také opatrovati ráčil, poněvadž jeho královské milosti i berně za to dáváme. Pakli by se komu od nich do této země škoda stala, o to aby k téj zemi anebo k těm osobám, odkudž by sjeli, hleděti se mohlo. 11535/ Item. Každý to na svém statku a zvláště při pomezí opatř, aby žádných stavuňkuov oni ani pomocníci jejich neměli. A kdež by o nich zvěděli, aby vyzdviženi byli. A jestliže by I se z těch stavuňkuov od těch odpovědníkuov komu jaká škoda stala, aby k tomu člověku, od kohož by a z které dědiny sjeli neb sjel, hledíno bylo. A takového člověka pán jeho před panem hajtmanem povinen bude postaviti. List LXXIII 75. a fedruňkuov a stanovišt aby v zemi neměli. A jeho královská milost aby v okolních /1562) zemích o to jednati ráčil, aby proti nám a na škodu naši přechováváni a fedrováni nebyli. A jeho královská milost aby nás před nimi také opatrovati ráčil, poněvadž jeho královské milosti i berně za to dáváme. Pakli by se komu od nich do této země škoda stala, o to aby k té zemi anebo k těm osobám, odkudž by sjeli, hleděti se mohlo. Item. Každý to na svém statku a zvláště při pomezí opatř, aby žádných stavuňkuov oni, ani pomocníci jejich neměli. A kdež by o nich zvěděli, aby vyzdviženi byli. A jestliže by se z těch stavuňkův od těch odpovědníkuov komu jaká škoda stala, aby k tomu člověku, od kohož by a z které dědiny sjeli neb sjel, hledíno bylo. A takového člověka pán jeho před panem hajtmanem (List LXII) 63. b povinen bude postaviti. 87. I. Převzato do ZZ. 1545: CXIII, CXIIII bez vlastních jmen a do ZZ. 1604: XC—XCI, kdež však úvodní odstavec byl změněn. Vzor se mi nepodařilo nalézti přes všechno pátrání, ač podle vlastních jmen jde o případ téměř současný. Jediným vodítkem může býti vlastní jméno Kaufuňkovo, o čemž viz pozn. 2. Jinak obdobných ustanovení o stíhání odpovědníků máme velmi mnoho a téměř ustavičně se opakují formulace jako v tomto článku. Upozorňuji zvláště na usnesení z 1505. Brno (AČ. X. 332—333.), které s dodatečným rozšířením bylo převzato do usnesení sněmu 1518. 25. července (AČ. XI. 313. č. 33.) a mezi nimi se nachází i článek ZZ. 1516: fol. 1. a. (vyd. Drn. kn. dodatek 107. č. I., AČ. XI. 284—5. č. I.). Srov. také o tom Kameníček, Sněmy III. 242—244., kde je také podán výklad o dalším vývoji. Odkazuji také na souběžná ustanovení lant- frýdů (srov. rejstřík). 2. Jméno Kaufuňk nebo Kafuňk upomíná na opovědníka zemského Zikmunda Kafuňka z Chlumu, který r. 1525 opověděl českému králi a zemi spolu se svým bratrem Kuncem (Kunrátem). Zikmund Kafuňk byl ve službách Bartoloměje, knížete minstr- berského a spálil 1513 předměstí vratislavské a loupil v Kladsku (podle Kolářova čl. v Ottově Slov. nauč. XIII. 743), k čemuž srov. i pozn. 3. Podle data opovědi lze stanoviti terminus a quo tohoto sněmovního usnesení, tedy po r. 1525. O opovědníku Kafuňkovi mluví také dopis Václava Bezdružického z Kolovrat Krištoforovi ze Švamberka z 1526. II. května (AČ. XV. 168), ale protože se opovědníci Kafuňkové v prvních letech třicátých ztrácejí, nelze zatím stanoviti ani přesnou horní časovou mez tohoto sněmovního usnesení, ač pravděpodobně nebude daleko od roku 1532.
Strana 100
100 Článek 87. a 88. (List LXXIIII) 75. b Také každý pán při statcích svých to opatř, aby lidé v dědinách k honění hotovi byli pěšky i na koních podlé nejvysších možností svých. A odkudž by pokřik byl, aby hned honili a do jiných dědin znáti dali. Pakli by který člověk se tak nezachoval a po pokřiku takových škuodcí nehonil, jakž se svrchu píše, ten buď trestán podlé uznání panského. A kdež by takoví škuodce zemští od kohožkoli vzati byli, ti mají dodáni [ býti do měst královských, kteréž by najblíže bylo. A což by ti lidé u těch škuodcí jakéžkoli kořisti našli, to těm lidem za práci zuo- stati má. [1535/ List LXXIIII 76. a 1 1562/ 88. O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely honili." Což se honění nepřátel odpovědních dotýče, ti aby honěni byli ode všech čtyř stavuov, kdež by o nich zvědíno bylo, každý pán s svými dobrými lidmi a služebníky podlé přemožení svého. Také každej pán při statcích svých to opatř, aby lidé v dědinách k honění hotoví byli pěšky i na koních podlé nejvyžších možností svých. A odkudž by pokřik byl, aby hned honili a do jiných dědin znáti dali. Pakli by který člověk se tak nezachoval a po pokřiku takových škuodcí nehonil, jakž se svrchu píše, ten buď trestán podlé uznání panského. A kdež by takoví škuodce zemští od kohožkoli vzati byti, ti mají dodáni býti do měst královských, kteréž by najblíže bylo. A což by ti lidé u těch škuodcí jakéžkoli kořisti našli, to těm lidem za práci zuostati má.3 List LXII88. 64. a O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely honili. Což se honění nepřátel odpovědných dotýče, ti aby honěni byli ode všech čtyř stavuov, kdež by o nich zvědíno bylo, každý pán s svými dobrými lidmi a služebníky podlé přemožení svého. A jestliže by se pán Buoh pomohl 3. O této otázce veřejné bezpečnosti znovu bylo jednáno mezi stavy a králem a z tohoto jednání vyplynul především návod stavovským poslům, jak mají referovati panovníkovi. Tato instrukce podle zápisu (Pam. II. 155.b.) z 1560. 19. února. Brno zní: Také jeho milosti císařské, pánu našemu nejmilostivějšímu oznamte, jací odpovědníci všem zemím a podaným jeho císařské milosti odpovídajíc dosti lechcí lidé se zjevují, i škody nejedny v tomto markrabství sú učinili. Aby jeho milost císařská knížeti Arnoštovi Bavorskému, kterýž na Klacku jest, pánu z Donína, lantfojtu i Vratislavským psáti a poručiti ráčil, poněvadž na křivdy jim v Slezsku učiněné žalují, aby těm odpo- vědníkům glejt svobodnej dán byl a v to aby se nahlídlo, mají-li k čemu jakou spra- vedlnost, aby se jim udělilo. A v těch všech artikulích, ač by jeho milost císařská čemu vyrozuměti neráčil, širší správu ústní dáti mušte. Král poslům odpověděl, ale patrně až písemně a tom je tento zápis z 1560. 6. srpna. Vídeň (Pam. II. 159. b.): Což se odpovědníka nebo odpovědníků, kteří nějaké škody v markrabství moravském zdělali, dotejče, jeho milosti císařská vždycky jest ráčil obzvláštní na to zření jmíti, aby takové lidé pruochodu neměli, nébrž k trestání podlé zásluhy přivozováni byli. Jakož pak i strany toho odpovědníka markrabství lužického a hrabství kladského nepominul
100 Článek 87. a 88. (List LXXIIII) 75. b Také každý pán při statcích svých to opatř, aby lidé v dědinách k honění hotovi byli pěšky i na koních podlé nejvysších možností svých. A odkudž by pokřik byl, aby hned honili a do jiných dědin znáti dali. Pakli by který člověk se tak nezachoval a po pokřiku takových škuodcí nehonil, jakž se svrchu píše, ten buď trestán podlé uznání panského. A kdež by takoví škuodce zemští od kohožkoli vzati byli, ti mají dodáni [ býti do měst královských, kteréž by najblíže bylo. A což by ti lidé u těch škuodcí jakéžkoli kořisti našli, to těm lidem za práci zuo- stati má. [1535/ List LXXIIII 76. a 1 1562/ 88. O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely honili." Což se honění nepřátel odpovědních dotýče, ti aby honěni byli ode všech čtyř stavuov, kdež by o nich zvědíno bylo, každý pán s svými dobrými lidmi a služebníky podlé přemožení svého. Také každej pán při statcích svých to opatř, aby lidé v dědinách k honění hotoví byli pěšky i na koních podlé nejvyžších možností svých. A odkudž by pokřik byl, aby hned honili a do jiných dědin znáti dali. Pakli by který člověk se tak nezachoval a po pokřiku takových škuodcí nehonil, jakž se svrchu píše, ten buď trestán podlé uznání panského. A kdež by takoví škuodce zemští od kohožkoli vzati byti, ti mají dodáni býti do měst královských, kteréž by najblíže bylo. A což by ti lidé u těch škuodcí jakéžkoli kořisti našli, to těm lidem za práci zuostati má.3 List LXII88. 64. a O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely honili. Což se honění nepřátel odpovědných dotýče, ti aby honěni byli ode všech čtyř stavuov, kdež by o nich zvědíno bylo, každý pán s svými dobrými lidmi a služebníky podlé přemožení svého. A jestliže by se pán Buoh pomohl 3. O této otázce veřejné bezpečnosti znovu bylo jednáno mezi stavy a králem a z tohoto jednání vyplynul především návod stavovským poslům, jak mají referovati panovníkovi. Tato instrukce podle zápisu (Pam. II. 155.b.) z 1560. 19. února. Brno zní: Také jeho milosti císařské, pánu našemu nejmilostivějšímu oznamte, jací odpovědníci všem zemím a podaným jeho císařské milosti odpovídajíc dosti lechcí lidé se zjevují, i škody nejedny v tomto markrabství sú učinili. Aby jeho milost císařská knížeti Arnoštovi Bavorskému, kterýž na Klacku jest, pánu z Donína, lantfojtu i Vratislavským psáti a poručiti ráčil, poněvadž na křivdy jim v Slezsku učiněné žalují, aby těm odpo- vědníkům glejt svobodnej dán byl a v to aby se nahlídlo, mají-li k čemu jakou spra- vedlnost, aby se jim udělilo. A v těch všech artikulích, ač by jeho milost císařská čemu vyrozuměti neráčil, širší správu ústní dáti mušte. Král poslům odpověděl, ale patrně až písemně a tom je tento zápis z 1560. 6. srpna. Vídeň (Pam. II. 159. b.): Což se odpovědníka nebo odpovědníků, kteří nějaké škody v markrabství moravském zdělali, dotejče, jeho milosti císařská vždycky jest ráčil obzvláštní na to zření jmíti, aby takové lidé pruochodu neměli, nébrž k trestání podlé zásluhy přivozováni byli. Jakož pak i strany toho odpovědníka markrabství lužického a hrabství kladského nepominul
Strana 101
Článek 88. a 89. 101 A jestliže by se pan Buoh pomohl takových nepřátel odpovědných 1535/ dohoniti, ti mají zjímáni býti a panuom svým v moc dáni. A poněvadž tíž odpovědníci poctivost svú proti zemi jsú ohradili, ti páni, číž služeb- níci je zjímali, mají to opatřiti, aby ti aneb ten vězeň katu v ruce dáván nebyl, tak aby ti skrze to, kdož jsú honili, na tom úrazu neměli. Než což se jiných lotruov zhoubcí zemských dotýče, kteříž by od- povědní nepřátelé nebyli, proti těm aby se všichni obyvatelé zemští za- chovali, jakž od stara dávna bývalo.I 89. O povalečích a zjevných psancích. Jestliže by se na kterého člověka vyznání stalo pod kterýmžkoli pánem a ten psanec neb jiný podezřelý by byl, muož od každého býti vy- (List LXXV) 76. b takových nepřátel odpovědných dohoniti, ti mají zjímáni býti a panům svým 1562/ A poněvadž tíž odpovědníci poctivost svou proti zemi jsou v moc dáni. ohradili, ti páni, číž by služebníci je zjímali, mají to opatřiti, aby ti aneb ten vězeň katu v ruce dáván nebyl, tak aby ti skrze to, kdož jsú honili, na tom úrazu neměli. Než což se jiných lotrův zhoubcí zemských dotýče, kteříž by odpovědní nepřátelé nebyli, proti těm aby se všickni obyvatelé zemští zachovali, jakž od starodávna bývalo. 1 O povalečích a zjevných psancích. Jestliže by se na kterého člověka vyznání stalo pod kterýmžkoli pánem a ten psanec neb jiný podezřelý by byl, muož od každého býti vyzdvižen a do vě- 89. (List LXIII) 64. b jeho milosti císařská takto tehdáž opatřiti, jakž o tom zvěděti ráčil, aby vyzdvižen byl, což se stalo, že jest podlé zásluhe své konec svůj vzal. A jestliže ještě stavové o jakých jiných odpovědnících, kteříž by v tom markrabství se přechovávali neb jaké škody dělali, přezvědí, když jeho milosti císařské o tom oznámí, jeho milosti císařská tolikéž ráčí to opatřiti poručiti, aby vyzdvihováni a k trestání skutečnému přivozováni byli, tak aby stavové i jiní obyvatelé a poddaní jeho milosti císařské před takovejmi zlejmi a lechkomyslnými lidmi a zhoubcí zemskými pokoj jmíti mohli. Opovědníky zvláště v Kladsku se patrně myslí právě na Kaufuňky. Podle odpovědi královy by se zdálo, že byl hlavní opovědník (Zikmund Kaufuňk) potrestán na hrdle. 88. I. Převzato do ZZ. 1604: XCI, kdežto v ZZ. 1545: CXIIII je dodána věta na konci aby k popravám dáváni bejvali. Text tohoto článku je vzat z usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 314. č. 38.) a v originálním zápise v Pam. I. 9. b. je margi- nální poznámka Má státi. 89. I. Převzato ZZ. 1545: CXIIII a 1604: XCII. Vývoj textu tohoto článku můžeme sledovati od r. 1511. 25. června. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. 124. č. IV. pod tit. Zřízení o psanci, zloději, pocházející však snad až zr. 1531, ale obsahem patrně nevyhovovalo a proto ZZ. 1516. (fol. 9. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. 110. č. XI., AČ. XI. 293. č. II.) znovu ustanovení formulovalo pod titulem O povalečiech. Toto znění převzalo usnesení 1518, 25. července. Brno (AČ. XI. 310, č. 17.), rozmnožilo je však o konečnou větu
Článek 88. a 89. 101 A jestliže by se pan Buoh pomohl takových nepřátel odpovědných 1535/ dohoniti, ti mají zjímáni býti a panuom svým v moc dáni. A poněvadž tíž odpovědníci poctivost svú proti zemi jsú ohradili, ti páni, číž služeb- níci je zjímali, mají to opatřiti, aby ti aneb ten vězeň katu v ruce dáván nebyl, tak aby ti skrze to, kdož jsú honili, na tom úrazu neměli. Než což se jiných lotruov zhoubcí zemských dotýče, kteříž by od- povědní nepřátelé nebyli, proti těm aby se všichni obyvatelé zemští za- chovali, jakž od stara dávna bývalo.I 89. O povalečích a zjevných psancích. Jestliže by se na kterého člověka vyznání stalo pod kterýmžkoli pánem a ten psanec neb jiný podezřelý by byl, muož od každého býti vy- (List LXXV) 76. b takových nepřátel odpovědných dohoniti, ti mají zjímáni býti a panům svým 1562/ A poněvadž tíž odpovědníci poctivost svou proti zemi jsou v moc dáni. ohradili, ti páni, číž by služebníci je zjímali, mají to opatřiti, aby ti aneb ten vězeň katu v ruce dáván nebyl, tak aby ti skrze to, kdož jsú honili, na tom úrazu neměli. Než což se jiných lotrův zhoubcí zemských dotýče, kteříž by odpovědní nepřátelé nebyli, proti těm aby se všickni obyvatelé zemští zachovali, jakž od starodávna bývalo. 1 O povalečích a zjevných psancích. Jestliže by se na kterého člověka vyznání stalo pod kterýmžkoli pánem a ten psanec neb jiný podezřelý by byl, muož od každého býti vyzdvižen a do vě- 89. (List LXIII) 64. b jeho milosti císařská takto tehdáž opatřiti, jakž o tom zvěděti ráčil, aby vyzdvižen byl, což se stalo, že jest podlé zásluhe své konec svůj vzal. A jestliže ještě stavové o jakých jiných odpovědnících, kteříž by v tom markrabství se přechovávali neb jaké škody dělali, přezvědí, když jeho milosti císařské o tom oznámí, jeho milosti císařská tolikéž ráčí to opatřiti poručiti, aby vyzdvihováni a k trestání skutečnému přivozováni byli, tak aby stavové i jiní obyvatelé a poddaní jeho milosti císařské před takovejmi zlejmi a lechkomyslnými lidmi a zhoubcí zemskými pokoj jmíti mohli. Opovědníky zvláště v Kladsku se patrně myslí právě na Kaufuňky. Podle odpovědi královy by se zdálo, že byl hlavní opovědník (Zikmund Kaufuňk) potrestán na hrdle. 88. I. Převzato do ZZ. 1604: XCI, kdežto v ZZ. 1545: CXIIII je dodána věta na konci aby k popravám dáváni bejvali. Text tohoto článku je vzat z usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 314. č. 38.) a v originálním zápise v Pam. I. 9. b. je margi- nální poznámka Má státi. 89. I. Převzato ZZ. 1545: CXIIII a 1604: XCII. Vývoj textu tohoto článku můžeme sledovati od r. 1511. 25. června. Olomouc (Brandl, Kn. Drn. 124. č. IV. pod tit. Zřízení o psanci, zloději, pocházející však snad až zr. 1531, ale obsahem patrně nevyhovovalo a proto ZZ. 1516. (fol. 9. b., vyd. Brandl, Kn. Drn. dod. 110. č. XI., AČ. XI. 293. č. II.) znovu ustanovení formulovalo pod titulem O povalečiech. Toto znění převzalo usnesení 1518, 25. července. Brno (AČ. XI. 310, č. 17.), rozmnožilo je však o konečnou větu
Strana 102
102 Článek 89. List LXXV 77. a 11535 zdvižen a do vězení vzat na takový zpuosob, když již u vězení jest, aby se o něm pánu jeho oznámilo. Poddá-li se k tomu pán jeho, že od něho spravedlivé učiniti chce, má tomu pánu vydán býti. Pakli by ho pán za- stati nechtěl, tehdy se k němu tak zachováno býti má, jakž na takového sluší. A ten, ktož žádal za ujištění, aby to naň vedl neprodlévaje. A volal-li by se ten ku právu, má ku právu puštěn I býti a ve dvou nedělích aby je obvinil. A což s práva přijde, staň mu se. Povaleči a zloději a kteříž neslouží, ani dělají, aby všudy zdviháni byli. Pakli by kteří v které dědině pod kýmžkoli trpíni byli a škoda se komu on nich stala, o takovú škodu k té dědině hledíno buď.2 A protož každý pán na dědinách svých fojtóm i lidem přikaž a to opatř, aby věděli, kto se na dědinách přechovává.3 A ktož by zloděje s jistinou popadeného zúmyslně pustil, aby o to hnán byl.4 A jestliže by se který na kterého pána volal a od toho pána listu pod pečetí neměl, aby svobodně vzat byl. A kterýž by psanec byl, a naň vyznáno bylo a na tom by ten, ktož vyznal, umřel, proti takovému psanci právo ručeno aby nebylo. (1562 zení vzat na takový zpuosob, když již u vězení jest, aby se o něm pánu jeho oznámilo. Poddá-li se k tomu pán jeho, že od něho spravedlivé učiniti chce, má tomu pánu vydán býti. Pakli by ho pán zastati nechtěl, tehdy se k němu tak zachováno býti má, jakž na takového sluší. A ten, ktož žádal za ujištění, aby to naň vedl neprodlévaje. A volal-li by se ten ku právu, má ku právu puštěn býti a ve dvou nedělích aby je obvinil. A což z práva přijde, staň mu se. Povaleči a zloději a kteříž neslouží, ani dělají, aby všudy zdviháni byli. Pakli by kteří v které dědině pod kýmžkoli trpíni byli a škoda se komu od nich stala, o takovou škodu k té dědině hledíno buď. A protož každej pán na dědinách svejch fojtóm a“lidem přikaž a to opatř, List LXIII aby věděli, i kdo se na dědinách přechovává. A kdož by zloděje s jistinou 65. a popadeného zúmyslně pustil, aby o to hnán byl. A jestliže by se který na kterého pána volal a od toho pána listu pod pečetí neměl, aby svobodně vzat byl. A kterýž by psanec byl, a naň vyznáno bylo a na tom by ten, kdož vyznal, umřel, proti takovému psanci právo ručeno aby nebylo. (A ktož by zloděje s jistými popadeného zúmyslně pustil, aby o to hnán byl, AC. X. 343. č. 4.) a na okraji k němu v Pam. I. 4. a. je jednak připsána poznámka Má státi. kterou se nepochybně odkazuje k ZZ. 1535. a dřívější poznámka Obnoveno v Brně a stvrzeno 1531, čímž se odkazuje k Pam. I. 104. a., usnesení sněmovnímu z 1531. I. října. Brno, kde je text shodný s 1518. Komise ZZ. 1535. převzala do 3. a 4. od- stavce text z 1516, 1518 a 1531 a rozšířila je o úvod a dodatek. 2. Povaleči — hledíno bud 1516, 1518, 1531. Srov. k tomu Solnař, Z dějin čes. zem. práva trest. (1921) 10. 3. A protož — přechovává 1516, 1518, 1531. 4. A ktož by — hnán byl 1518, 1531. a. Jinak než 1535.
102 Článek 89. List LXXV 77. a 11535 zdvižen a do vězení vzat na takový zpuosob, když již u vězení jest, aby se o něm pánu jeho oznámilo. Poddá-li se k tomu pán jeho, že od něho spravedlivé učiniti chce, má tomu pánu vydán býti. Pakli by ho pán za- stati nechtěl, tehdy se k němu tak zachováno býti má, jakž na takového sluší. A ten, ktož žádal za ujištění, aby to naň vedl neprodlévaje. A volal-li by se ten ku právu, má ku právu puštěn I býti a ve dvou nedělích aby je obvinil. A což s práva přijde, staň mu se. Povaleči a zloději a kteříž neslouží, ani dělají, aby všudy zdviháni byli. Pakli by kteří v které dědině pod kýmžkoli trpíni byli a škoda se komu on nich stala, o takovú škodu k té dědině hledíno buď.2 A protož každý pán na dědinách svých fojtóm i lidem přikaž a to opatř, aby věděli, kto se na dědinách přechovává.3 A ktož by zloděje s jistinou popadeného zúmyslně pustil, aby o to hnán byl.4 A jestliže by se který na kterého pána volal a od toho pána listu pod pečetí neměl, aby svobodně vzat byl. A kterýž by psanec byl, a naň vyznáno bylo a na tom by ten, ktož vyznal, umřel, proti takovému psanci právo ručeno aby nebylo. (1562 zení vzat na takový zpuosob, když již u vězení jest, aby se o něm pánu jeho oznámilo. Poddá-li se k tomu pán jeho, že od něho spravedlivé učiniti chce, má tomu pánu vydán býti. Pakli by ho pán zastati nechtěl, tehdy se k němu tak zachováno býti má, jakž na takového sluší. A ten, ktož žádal za ujištění, aby to naň vedl neprodlévaje. A volal-li by se ten ku právu, má ku právu puštěn býti a ve dvou nedělích aby je obvinil. A což z práva přijde, staň mu se. Povaleči a zloději a kteříž neslouží, ani dělají, aby všudy zdviháni byli. Pakli by kteří v které dědině pod kýmžkoli trpíni byli a škoda se komu od nich stala, o takovou škodu k té dědině hledíno buď. A protož každej pán na dědinách svejch fojtóm a“lidem přikaž a to opatř, List LXIII aby věděli, i kdo se na dědinách přechovává. A kdož by zloděje s jistinou 65. a popadeného zúmyslně pustil, aby o to hnán byl. A jestliže by se který na kterého pána volal a od toho pána listu pod pečetí neměl, aby svobodně vzat byl. A kterýž by psanec byl, a naň vyznáno bylo a na tom by ten, kdož vyznal, umřel, proti takovému psanci právo ručeno aby nebylo. (A ktož by zloděje s jistými popadeného zúmyslně pustil, aby o to hnán byl, AC. X. 343. č. 4.) a na okraji k němu v Pam. I. 4. a. je jednak připsána poznámka Má státi. kterou se nepochybně odkazuje k ZZ. 1535. a dřívější poznámka Obnoveno v Brně a stvrzeno 1531, čímž se odkazuje k Pam. I. 104. a., usnesení sněmovnímu z 1531. I. října. Brno, kde je text shodný s 1518. Komise ZZ. 1535. převzala do 3. a 4. od- stavce text z 1516, 1518 a 1531 a rozšířila je o úvod a dodatek. 2. Povaleči — hledíno bud 1516, 1518, 1531. Srov. k tomu Solnař, Z dějin čes. zem. práva trest. (1921) 10. 3. A protož — přechovává 1516, 1518, 1531. 4. A ktož by — hnán byl 1518, 1531. a. Jinak než 1535.
Strana 103
Článek 90. 103 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách. 1535/ (List LXXVI) 77.b Item. Jestliže by se na které popravě trefilo, že by který zločinec vyznal na pána neb na rytířského člověka, že by o tom věděl neb toho příčina byl, že ten zločinec nemá utracen býti, než má panu hajtmanovi v moc jeho dán býti. A tu pan hajtman toho má, na kohož se vyznává, listem obeslati, jakž by toho potřebu znal, aby před soudem zemským stál a z toho se poctivě vyvedl, pokudž pány to rozsouzeno bude. A ten zločinec při přítomnosti toho, na kohož praví, utracen býti má. Pakli by ten jistý, na kohož ten zločinec praví, k tomu nestál a státi nechtěl, tehdy ten zločinec bude moci před se utracen býti. A jak má tomu, kterýž státi měl, to váženo býti, to buď při páních soudcích zemských v jich moci. Než což se měst královských dotýče, jestliže by který zločinec na kterého z panuov neb z rytířstva vyznal, toho utráceti nemají, než do- chovati až do sněmu najprvnějšího. A to aby na pana hajtmana a pány vznesli, a což se v tom panuom za spravedlivé zdáti bude, to aby s tím učinili. List LXXVI 76. a 90. O těch, kdož na koho vyznají na mukách. 1562/ Item. Jestliže by se na které popravě trefilo, že by který zločinec vyznal na pána neb na rytířského člověka, že by o i tom věděl neb toho příčina byl, že ten zločinec nemá utrácen býti, než má pánu hajtmanovi v moc jeho dán býti. A tu pan hajtman toho má, na kohož se vyznává, listem obeslati, jakž by toho potřebu znal, aby před soudem zemským stál a z toho se poctivě vyvedl, pokudž pány to rozsouzeno bude. A ten zločinec při přítomnosti toho, na kohož praví, utracen býti má. Pakli by ten jistý, na kohož ten zločinec praví, k tomu nestál a státi ne- chtěl, tehdy ten zločinec bude moci před se utrácen býti. A jak má tomu, kterýž státi měl, to váženo býti, to buď při páních soudcích zemských v jich moci. Než což se měst královských dotýče, jestliže by který zločinec na kterého z panuov neb z rytířstva vyznal, toho utráceti nemají, než dochovati až do sněmu najprvnějšího. A to aby na pana hajtmana a pány vznesli, a což se v tom panuom za spravedlivé zdáti bude, to aby s tím učinili. List LXIIII) 65. b 90. I. Převzato do ZZ. 1545: CXV a 1604. XCIII. Ustanovení v původ. znění bylo v Nálezu o zhúbce zemské, mordéře a lúpežníky, kteříž na mukách na někoho vy- znávají z 1490. 30. dubna. Brno, jak se čte v Registru ouzském v Zem. archivu v Brně (rkp. čís. 232) a knihách půhonných (vyd. Brandl. Kn. půh. V. 219—220. č. 851. a Ka- meníček AČ. X. 304—305. č. I.). zvláště odstavec Najprvé jestliže by který takovú věc vyznával na kteréhokoli obyvatele atd. Ale tato formulace patrně neuspokojila a proto v ZZ. 1516 (fol. 13. a., vyd. Kn. Drn. dod. 112. č. XXII., AC. XI. 296. č. 22.) usnesen v novém znění, které opakovalo i usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 311. č.27., tam však jen odkaz), při jehož originálním zápise v Pam. I. 6. a. marginální poznámka Má státi poukazuje patrně k tomu, že odtud již nezměněně bylo vzato znění ZZ. 1535.
Článek 90. 103 90. O těch, ktož na koho vyznají na mukách. 1535/ (List LXXVI) 77.b Item. Jestliže by se na které popravě trefilo, že by který zločinec vyznal na pána neb na rytířského člověka, že by o tom věděl neb toho příčina byl, že ten zločinec nemá utracen býti, než má panu hajtmanovi v moc jeho dán býti. A tu pan hajtman toho má, na kohož se vyznává, listem obeslati, jakž by toho potřebu znal, aby před soudem zemským stál a z toho se poctivě vyvedl, pokudž pány to rozsouzeno bude. A ten zločinec při přítomnosti toho, na kohož praví, utracen býti má. Pakli by ten jistý, na kohož ten zločinec praví, k tomu nestál a státi nechtěl, tehdy ten zločinec bude moci před se utracen býti. A jak má tomu, kterýž státi měl, to váženo býti, to buď při páních soudcích zemských v jich moci. Než což se měst královských dotýče, jestliže by který zločinec na kterého z panuov neb z rytířstva vyznal, toho utráceti nemají, než do- chovati až do sněmu najprvnějšího. A to aby na pana hajtmana a pány vznesli, a což se v tom panuom za spravedlivé zdáti bude, to aby s tím učinili. List LXXVI 76. a 90. O těch, kdož na koho vyznají na mukách. 1562/ Item. Jestliže by se na které popravě trefilo, že by který zločinec vyznal na pána neb na rytířského člověka, že by o i tom věděl neb toho příčina byl, že ten zločinec nemá utrácen býti, než má pánu hajtmanovi v moc jeho dán býti. A tu pan hajtman toho má, na kohož se vyznává, listem obeslati, jakž by toho potřebu znal, aby před soudem zemským stál a z toho se poctivě vyvedl, pokudž pány to rozsouzeno bude. A ten zločinec při přítomnosti toho, na kohož praví, utracen býti má. Pakli by ten jistý, na kohož ten zločinec praví, k tomu nestál a státi ne- chtěl, tehdy ten zločinec bude moci před se utrácen býti. A jak má tomu, kterýž státi měl, to váženo býti, to buď při páních soudcích zemských v jich moci. Než což se měst královských dotýče, jestliže by který zločinec na kterého z panuov neb z rytířstva vyznal, toho utráceti nemají, než dochovati až do sněmu najprvnějšího. A to aby na pana hajtmana a pány vznesli, a což se v tom panuom za spravedlivé zdáti bude, to aby s tím učinili. List LXIIII) 65. b 90. I. Převzato do ZZ. 1545: CXV a 1604. XCIII. Ustanovení v původ. znění bylo v Nálezu o zhúbce zemské, mordéře a lúpežníky, kteříž na mukách na někoho vy- znávají z 1490. 30. dubna. Brno, jak se čte v Registru ouzském v Zem. archivu v Brně (rkp. čís. 232) a knihách půhonných (vyd. Brandl. Kn. půh. V. 219—220. č. 851. a Ka- meníček AČ. X. 304—305. č. I.). zvláště odstavec Najprvé jestliže by který takovú věc vyznával na kteréhokoli obyvatele atd. Ale tato formulace patrně neuspokojila a proto v ZZ. 1516 (fol. 13. a., vyd. Kn. Drn. dod. 112. č. XXII., AC. XI. 296. č. 22.) usnesen v novém znění, které opakovalo i usnesení 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 311. č.27., tam však jen odkaz), při jehož originálním zápise v Pam. I. 6. a. marginální poznámka Má státi poukazuje patrně k tomu, že odtud již nezměněně bylo vzato znění ZZ. 1535.
Strana 104
104 Článek 91. a 92. 1 1535 (List LXXV11/ 91. Při tázaní zločincuov na žádného ze jména tázati se 78. b nemá. Item. Při tázaní zločincuov na žádného z panského, ani rytíř- ského stavu, ani z měst ze jména se tázáno býti nemá. Než chce-li se kto po své škodě ptáti, daj na ceduli napsáno, těm kteříž při tázaní budou, a oni ptajte se jeho, kam jest to nosil neb ví-li kto o tom. Pakli by vyznal na kterého z panského neb rytířského řádu člověka, ten má tam puštěn býti k tomu tázaní sám třetí s přátely svými, aby mu v uoči znal a pravil. Pakli by se kto na koho buď z panského neb rytířského řádu člověka vytazoval, ten od toho, kohož jest jmenoval, muož pohnán býti. A tu což by mu nalezeno bylo, má mu napraviti. Než na psance odsouzeného každý se bude moci ze jména ptáti buď na panského neb rytířského člověka. List LXXVII 79. a (Litt LXXVIII) 79. b 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich." Na žádost kněze děkana i vší kapitoly kostela olomúckého na tom [ 1562 List LXIII191. Při tázaní zločincuov na žádného ze jména tázati se nemá. 66.a Item. Při tázaní zločincuov na žádného z panského ani rytířského stavu, ani z měst ze jména se tázáno býti nemá. Než chce-li se kdo po své škodě ptáti, daj na ceduli napsáno, těm kteříž při tázaní budou, a oni ptajte se jeho, kam jest to nosil neb ví-li kdo o tom. Pakli by vyznal na kterého z panského neb rytířského řádu člověka, ten má tam puštěn býti k tomu tázaní sám třetí s přátely svými, aby mu v uoči znal a pravil. Pakli by se kdo na koho buď z panského neb rytířského řádu člověka vytazoval, ten od toho, kohož jest jmenoval, muož pohnán býti. A tu což by mu nalezeno bylo, má mu napraviti. Než na psance odsouzeného každý se bude moci ze jména ptáti buď na panského neb rytířského člověka. (List LXV) 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich. Na žádost kněze děkana i vší kapitoly kostela holomúckého na tom zuo- 66. b 91. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXV a 1604: XCIII—XCIIII. Článek tento jako po- kračování článku předchozího bez zvláštního titulu, pod nímž se vyskytuje až v ZZ. 1535, má již tuto textaci v ZZ. 1516. (fol. 13. b., vyd. Kn. Drn. dod. 112. čís. XXII., AC. XI. 296. č. 22.), odkudž byl nezměněně převzat do sněmu 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 311. čís. 27., kdež však jen odkaz), který podle marg. poznámky Má státi v Pam. I. 6. a., kdež je čl. bez nadpisu, byl zužitkován pro ZZ. 1535. a. V některých tiscích je dosti zřetelně tištěno tážanij, což by bylo možno čísti jako tážaní, protože ZZ. 1545 má tažení. Spíše však lze míti za to, že jde o tiskovou chybu, protože jednak vzory (ZZ. 1516: fol. 13. b: przi tazanije, 1511: rkp. v Zem. archivu v Brně čís. 252. fol. 8. b: O tazani zloczinczuow. Przi tázanj. 1518: Pam. I. 6. a: przi tazanij) píší tázaní a také ostatní ZZ. kromě 1545 všechna následovala ZZ. 1535 ve formě tázaní, takže lze typu ž považovati spíše za tiskovou chybu. 82. Poznámky viz na příští straně 105.
104 Článek 91. a 92. 1 1535 (List LXXV11/ 91. Při tázaní zločincuov na žádného ze jména tázati se 78. b nemá. Item. Při tázaní zločincuov na žádného z panského, ani rytíř- ského stavu, ani z měst ze jména se tázáno býti nemá. Než chce-li se kto po své škodě ptáti, daj na ceduli napsáno, těm kteříž při tázaní budou, a oni ptajte se jeho, kam jest to nosil neb ví-li kto o tom. Pakli by vyznal na kterého z panského neb rytířského řádu člověka, ten má tam puštěn býti k tomu tázaní sám třetí s přátely svými, aby mu v uoči znal a pravil. Pakli by se kto na koho buď z panského neb rytířského řádu člověka vytazoval, ten od toho, kohož jest jmenoval, muož pohnán býti. A tu což by mu nalezeno bylo, má mu napraviti. Než na psance odsouzeného každý se bude moci ze jména ptáti buď na panského neb rytířského člověka. List LXXVII 79. a (Litt LXXVIII) 79. b 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich." Na žádost kněze děkana i vší kapitoly kostela olomúckého na tom [ 1562 List LXIII191. Při tázaní zločincuov na žádného ze jména tázati se nemá. 66.a Item. Při tázaní zločincuov na žádného z panského ani rytířského stavu, ani z měst ze jména se tázáno býti nemá. Než chce-li se kdo po své škodě ptáti, daj na ceduli napsáno, těm kteříž při tázaní budou, a oni ptajte se jeho, kam jest to nosil neb ví-li kdo o tom. Pakli by vyznal na kterého z panského neb rytířského řádu člověka, ten má tam puštěn býti k tomu tázaní sám třetí s přátely svými, aby mu v uoči znal a pravil. Pakli by se kdo na koho buď z panského neb rytířského řádu člověka vytazoval, ten od toho, kohož jest jmenoval, muož pohnán býti. A tu což by mu nalezeno bylo, má mu napraviti. Než na psance odsouzeného každý se bude moci ze jména ptáti buď na panského neb rytířského člověka. (List LXV) 92. Duchovní o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich. Na žádost kněze děkana i vší kapitoly kostela holomúckého na tom zuo- 66. b 91. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXV a 1604: XCIII—XCIIII. Článek tento jako po- kračování článku předchozího bez zvláštního titulu, pod nímž se vyskytuje až v ZZ. 1535, má již tuto textaci v ZZ. 1516. (fol. 13. b., vyd. Kn. Drn. dod. 112. čís. XXII., AC. XI. 296. č. 22.), odkudž byl nezměněně převzat do sněmu 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 311. čís. 27., kdež však jen odkaz), který podle marg. poznámky Má státi v Pam. I. 6. a., kdež je čl. bez nadpisu, byl zužitkován pro ZZ. 1535. a. V některých tiscích je dosti zřetelně tištěno tážanij, což by bylo možno čísti jako tážaní, protože ZZ. 1545 má tažení. Spíše však lze míti za to, že jde o tiskovou chybu, protože jednak vzory (ZZ. 1516: fol. 13. b: przi tazanije, 1511: rkp. v Zem. archivu v Brně čís. 252. fol. 8. b: O tazani zloczinczuow. Przi tázanj. 1518: Pam. I. 6. a: przi tazanij) píší tázaní a také ostatní ZZ. kromě 1545 všechna následovala ZZ. 1535 ve formě tázaní, takže lze typu ž považovati spíše za tiskovou chybu. 82. Poznámky viz na příští straně 105.
Strana 105
Článek 92. a 93. 105 zuostáno: Jestliže by kto kapitoly poháněti chtěl aneb na nich žádal, 11535/ aby zločince před panem hajtmanem stavěli aneb se jimi ujistili, ten má žádati úředníka kapitolního nynějšího neb budúcího, aby se jimi ujistil a před panem hajtmanem a pány postavil. Pakli by toho úředník za- nedbal, bude moci úředníka pohnati. A neučinil-li by tomu úředník dosti podlé přísudku, tehdy se bude moci zvésti na kapitolní zboží, na ten grunt kdež by ten člověk byl. A úředník zase bude moci poháněti na místě ka- pitoly o takovúž věc. A poněvadž stavu duchovnímu taková věc ne- přísluší, o zločince z té příčiny to se jim dopouští, aby úředník na místě jejich to jednati mohl. 93. O prodávaní statkuov duchovním osobám." Což se prodaje zboží pozemských dotýče duchovním osobám, jakož někteří zboží prodadúc, sobě z desk vymazují a na věčnost to listy spravují, List LXXVIII 80. a stáno: Jestliže by kdo kapitoly poháněti chtěl aneb na nich žádal, aby zločince 11562/ před panem hajtmanem stavěli aneb se jimi ujistili, ten má žádati úředníka kapitolního nynějšího neb budoucího, aby se jimi ujistil, a před panem hajtmanem a pány postavil. Pakli by toho úředník zanedbal, bude moci úředníka pohnati. A neučinil-li by tomu úředník dosti podlé přísudku, tehdy se bude moci zvésti na kapitolní zboží na ten grunt, kdež by ten člověk byl. A úředník zase bude A poněvadž stavu duchov- moci poháněti na místě kapitoly o takovouž věc. nímu taková věc nepřísluší o zločince, z té příčiny to se jim dopouští, aby úředník na místě jejich to jednati mohl.I 93. O prodávaní statkuov duchovním osobám. Což se prodaje zboží pozemských dotýče duchovním osobám, jakož někteří zboží prodadouc sobě z desk vymazují a na věčnost to listy spravují, těch prodají 92. I. Převzato beze změny do 1604: XCV, kdežto 1545: CXV—CXVI, které sledovalo původní text z 1518 (viz dále), uvádí tento článek jednak pod titulem Kněží z kapitoly olomúcké o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich, jednak má jiný počátek a to Také na tom zuostáno na žádost atd. V této úpravě, která však dále je stejného znění jako v ZZ. 1535, byl poprvé článek usnesen na sněmu 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 312. čís. 30.) a podle marginální poznámky při originálním zápisu v Pam. I. 7. a. Má státi patrně měl býti doslovně převzat i do ZZ. 1535. Komise však z důvodů nám neznámých pozměnila titul i zkrátila počátek a tak dala základ k textům v dalších zřízeních 1562 a 1604. Naproti tomu z tohoto srovnání vyplývá, že ZZ. 1545. čerpalo přímo z Pam., nikoliv z tisku ZZ. 1535. List LXV 67. a 93. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIII a 1604: LXXXIX. Základní text pocházi z usnesení sněmovního 1511. 24. června. Olomouc (Kn. Drn. 123. č. I., AČ. X. 346. č. I1.). Brandl v uv. vyd. Kn. Drn. poznamenává však podle rukopisu své předlohy, že se r. 1514 stavové vzdali nápadu ve prospěch králův (pozn. I.) a doprovází to tamtéž pozn. 1., kde odkazuje na Pam. I. 41. a na čl. svého rukopisu Kn. Drn. na str. 367. Ale v Pam. I. 41. je sněm z r. 1524, tedy o 10 let později a také ani v jednom rkpe Zem. archivu v Brně (čís. 182, 492) není nic o tomto článku, takže Brandlovy údaje nejsou nám nic platné. Protože o nápadu na krále mluví již text usnesení 1518. 25. července. Brno (AC. XI. 311. č. 28.), které až na tento passus je jinak shodné s 1511, bezpečně
Článek 92. a 93. 105 zuostáno: Jestliže by kto kapitoly poháněti chtěl aneb na nich žádal, 11535/ aby zločince před panem hajtmanem stavěli aneb se jimi ujistili, ten má žádati úředníka kapitolního nynějšího neb budúcího, aby se jimi ujistil a před panem hajtmanem a pány postavil. Pakli by toho úředník za- nedbal, bude moci úředníka pohnati. A neučinil-li by tomu úředník dosti podlé přísudku, tehdy se bude moci zvésti na kapitolní zboží, na ten grunt kdež by ten člověk byl. A úředník zase bude moci poháněti na místě ka- pitoly o takovúž věc. A poněvadž stavu duchovnímu taková věc ne- přísluší, o zločince z té příčiny to se jim dopouští, aby úředník na místě jejich to jednati mohl. 93. O prodávaní statkuov duchovním osobám." Což se prodaje zboží pozemských dotýče duchovním osobám, jakož někteří zboží prodadúc, sobě z desk vymazují a na věčnost to listy spravují, List LXXVIII 80. a stáno: Jestliže by kdo kapitoly poháněti chtěl aneb na nich žádal, aby zločince 11562/ před panem hajtmanem stavěli aneb se jimi ujistili, ten má žádati úředníka kapitolního nynějšího neb budoucího, aby se jimi ujistil, a před panem hajtmanem a pány postavil. Pakli by toho úředník zanedbal, bude moci úředníka pohnati. A neučinil-li by tomu úředník dosti podlé přísudku, tehdy se bude moci zvésti na kapitolní zboží na ten grunt, kdež by ten člověk byl. A úředník zase bude A poněvadž stavu duchov- moci poháněti na místě kapitoly o takovouž věc. nímu taková věc nepřísluší o zločince, z té příčiny to se jim dopouští, aby úředník na místě jejich to jednati mohl.I 93. O prodávaní statkuov duchovním osobám. Což se prodaje zboží pozemských dotýče duchovním osobám, jakož někteří zboží prodadouc sobě z desk vymazují a na věčnost to listy spravují, těch prodají 92. I. Převzato beze změny do 1604: XCV, kdežto 1545: CXV—CXVI, které sledovalo původní text z 1518 (viz dále), uvádí tento článek jednak pod titulem Kněží z kapitoly olomúcké o zločince poháníni býti nemají, než úředníci jejich, jednak má jiný počátek a to Také na tom zuostáno na žádost atd. V této úpravě, která však dále je stejného znění jako v ZZ. 1535, byl poprvé článek usnesen na sněmu 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 312. čís. 30.) a podle marginální poznámky při originálním zápisu v Pam. I. 7. a. Má státi patrně měl býti doslovně převzat i do ZZ. 1535. Komise však z důvodů nám neznámých pozměnila titul i zkrátila počátek a tak dala základ k textům v dalších zřízeních 1562 a 1604. Naproti tomu z tohoto srovnání vyplývá, že ZZ. 1545. čerpalo přímo z Pam., nikoliv z tisku ZZ. 1535. List LXV 67. a 93. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIII a 1604: LXXXIX. Základní text pocházi z usnesení sněmovního 1511. 24. června. Olomouc (Kn. Drn. 123. č. I., AČ. X. 346. č. I1.). Brandl v uv. vyd. Kn. Drn. poznamenává však podle rukopisu své předlohy, že se r. 1514 stavové vzdali nápadu ve prospěch králův (pozn. I.) a doprovází to tamtéž pozn. 1., kde odkazuje na Pam. I. 41. a na čl. svého rukopisu Kn. Drn. na str. 367. Ale v Pam. I. 41. je sněm z r. 1524, tedy o 10 let později a také ani v jednom rkpe Zem. archivu v Brně (čís. 182, 492) není nic o tomto článku, takže Brandlovy údaje nejsou nám nic platné. Protože o nápadu na krále mluví již text usnesení 1518. 25. července. Brno (AC. XI. 311. č. 28.), které až na tento passus je jinak shodné s 1511, bezpečně
Strana 106
106 Clánek 93. a 91. 11535/ těch prodají a zpráv takových aby více nebylo. Pakli by kto tak a na ten zpuosob z duchovních osob statek pozemský koupil, ten statek na krále, jeho milost,2 spadnúti má. Než na kněze biskupa, jeho milosti, osobě ani budúcím potomkuom, biskupóm olomúckým, toto k žádné škodě býti nemá. (List LAXI. V) 94. 80. b O lidech služebných. Jestliže by kdy lidé služební pána země táhli v jakých jeho Item. milosti potřebách, ti mají bez škody táhnouc a též jako jiní platiti a jinde nekladeni k ležení než na komoře královské a v městech zavřených, kdež by potřeby míti mohli za své peníze.3 Pakli by komu kterú křivdu činili, ten opověda se pánu země neb hajtmanu, a oni toho nezastavili, muož jich se ctí hledati jako nepřátel svých. 11562/ a zpráv takových aby více nebylo. Pakli by kdo tak a na ten způsob z duchovních osob statek pozemský koupil, ten statek na krále, jeho milost, spadnouti má. Než na kněze biskupa, jeho milosti, osobě ani budoucím potomkuom, bisku- puom holomúckým, toto k žádné škodě býti nemá. (List LXVI) 67. b 94. O lidech služebných. Item. Jestliže by kdy lidé služební pána země táhli v jakých jeho milosti potřebách, ti mají bez škody táhnouti a též jako jiní platiti a jinde nekladeni k ležení než na komoře královské a v městech zavřených, kdež by potřeby míti mohli za své peníze. Pakli by komu kterou křivdu činili, ten opověda se pánu země neb hajtmanu, a oni toho nezastavili, muož jich se ctí hledati jako nepřátel svých. můžeme jen říci, že se mezi léty 1511 a 1518 definitivně rozhodlo ve prospěch krále. Textu z 1518, k němuž v Pam. I. 6. b. in margine je připojena poznámka Má státi, bylo patrně použito a zcela beze změny přijato pro ZZ. 1535. O formuli amortisačního zákazu v listinách srov. Čádová-Čáda, Mor. sbírky formul. v XVI. stol. (Sbor. J. B. Novákovi K děj. čs. humanismu, 1932) 283. 2. statek na zemi spadnúti 1511. Srov. k tomu předchozí poznámku. 94. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXVI. a 1604: LXXXIX. Vzorem pro tento článek je Kn. Tov. a to vhodněji, než text Brandlova vydání 114. kap. 206., který je odvozen z kom- binací a zvláště ze ZZ., text vydání Demuthova (deskového exempláře) 117. Rozdíly jsou uvedeny v dalších poznámkách. Tento texl se stanoviska úpravy ležení (einlager, obsta- gium) upravilo ZZ. 1516. (fol. 9. b., vyd. Kn. Drn. 109. č. X., AČ. XI. 293. č. 10.). ale sněm 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 305. č. 1.) se vrátil ke znění Kn. Tov., jejž nepatrně upravil. Tento text, jak tomu nasvědčuje i marginální poznámka v Pam. I. 1. a. Má státi, byl přijat i pro ZZ. 1535. Naproti tomu Kn. Drn. 103. má o lidech slu- žebných text poněkud málo odlišný a ne tak určitý jako 1516 neb 1518. O ležení srov. Čáda, Ležení (1922). 2. Kn. Tov. dodávala ještě se na žádném místě neváleti a. 3. Srov. k tomu usnesení sněmu benešovského 1473. 27. květ.—9. června (AČ. IV. 468), které bylo přijato i pro Moravu na sněmu brněnském 1473. 27. června (AČ. IV. 470. č. 3.), a které počíná: Item. Aby ti lidé, kteříž panuov nemají atd. Odtud pravděpodobně čerpal i Ct. Tovačovský pro svou knihu na místě uvedeném v pozn. 1.
106 Clánek 93. a 91. 11535/ těch prodají a zpráv takových aby více nebylo. Pakli by kto tak a na ten zpuosob z duchovních osob statek pozemský koupil, ten statek na krále, jeho milost,2 spadnúti má. Než na kněze biskupa, jeho milosti, osobě ani budúcím potomkuom, biskupóm olomúckým, toto k žádné škodě býti nemá. (List LAXI. V) 94. 80. b O lidech služebných. Jestliže by kdy lidé služební pána země táhli v jakých jeho Item. milosti potřebách, ti mají bez škody táhnouc a též jako jiní platiti a jinde nekladeni k ležení než na komoře královské a v městech zavřených, kdež by potřeby míti mohli za své peníze.3 Pakli by komu kterú křivdu činili, ten opověda se pánu země neb hajtmanu, a oni toho nezastavili, muož jich se ctí hledati jako nepřátel svých. 11562/ a zpráv takových aby více nebylo. Pakli by kdo tak a na ten způsob z duchovních osob statek pozemský koupil, ten statek na krále, jeho milost, spadnouti má. Než na kněze biskupa, jeho milosti, osobě ani budoucím potomkuom, bisku- puom holomúckým, toto k žádné škodě býti nemá. (List LXVI) 67. b 94. O lidech služebných. Item. Jestliže by kdy lidé služební pána země táhli v jakých jeho milosti potřebách, ti mají bez škody táhnouti a též jako jiní platiti a jinde nekladeni k ležení než na komoře královské a v městech zavřených, kdež by potřeby míti mohli za své peníze. Pakli by komu kterou křivdu činili, ten opověda se pánu země neb hajtmanu, a oni toho nezastavili, muož jich se ctí hledati jako nepřátel svých. můžeme jen říci, že se mezi léty 1511 a 1518 definitivně rozhodlo ve prospěch krále. Textu z 1518, k němuž v Pam. I. 6. b. in margine je připojena poznámka Má státi, bylo patrně použito a zcela beze změny přijato pro ZZ. 1535. O formuli amortisačního zákazu v listinách srov. Čádová-Čáda, Mor. sbírky formul. v XVI. stol. (Sbor. J. B. Novákovi K děj. čs. humanismu, 1932) 283. 2. statek na zemi spadnúti 1511. Srov. k tomu předchozí poznámku. 94. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXVI. a 1604: LXXXIX. Vzorem pro tento článek je Kn. Tov. a to vhodněji, než text Brandlova vydání 114. kap. 206., který je odvozen z kom- binací a zvláště ze ZZ., text vydání Demuthova (deskového exempláře) 117. Rozdíly jsou uvedeny v dalších poznámkách. Tento texl se stanoviska úpravy ležení (einlager, obsta- gium) upravilo ZZ. 1516. (fol. 9. b., vyd. Kn. Drn. 109. č. X., AČ. XI. 293. č. 10.). ale sněm 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 305. č. 1.) se vrátil ke znění Kn. Tov., jejž nepatrně upravil. Tento text, jak tomu nasvědčuje i marginální poznámka v Pam. I. 1. a. Má státi, byl přijat i pro ZZ. 1535. Naproti tomu Kn. Drn. 103. má o lidech slu- žebných text poněkud málo odlišný a ne tak určitý jako 1516 neb 1518. O ležení srov. Čáda, Ležení (1922). 2. Kn. Tov. dodávala ještě se na žádném místě neváleti a. 3. Srov. k tomu usnesení sněmu benešovského 1473. 27. květ.—9. června (AČ. IV. 468), které bylo přijato i pro Moravu na sněmu brněnském 1473. 27. června (AČ. IV. 470. č. 3.), a které počíná: Item. Aby ti lidé, kteříž panuov nemají atd. Odtud pravděpodobně čerpal i Ct. Tovačovský pro svou knihu na místě uvedeném v pozn. 1.
Strana 107
Článek 95. a 96. 107 95. O vojnách ven z země. [ 1535/ List LXXIX 81. a K těm obyvatelé povinni pánu svému nejsú, leč z žoldu, než s tolika pomezí a těch brániti a všickni vzhuoru býti mají. Pán země děly a prachy vojsko opatřiti a ta z měst všech dána býti mají. Pakli by sic která dobývka v zemi byla, v olomúckém kraji Olo- múčané, a v brněnském Brňané mají děla dáti a těmi potřebami opatřiti s městy, každé z svého kraje. 96. O odpovědi k válce." (List LXXX) 81. b Item. Obecním svolením,2 královským potvrzením3 a dokami zapsáním4 jest ustanoveno: Když by kto chtěl druhého nepřítelem 95. O vojnách ven z země. 11562] List LXVI 68. a K těm obyvatelé povinni pánu svému nejsou, leč z žoldu, než s tolika pomezí a těch brániti a všickni vzhuoru býti mají. Pán země děly a prachy I vojsko opatřiti a ta z měst všech dána býti mají. Pakli by sic která dobývka v zemi byla, v holomúckém kraji Holomúčané a v brněnském Brňané mají děla dáti a těmi potřebami opatřiti s městy každé z svého kraje. 96. O odpovědi k válce. Item. Obecním svolením, královským potvrzením a dokami zapsáním jest Když by kdo chtěl druhého nepřítelem býti, má jemu odpověď ustanoveno: 95. I. Převzato do ZZ. 1545: CXVII a 1604: LXXXIX. Text tohoto článku je vzat z Kn. Tov. 114. kap. 205. (lépe Demuth. 116.), ale nikoliv přímo, nýbrž nesporně jen prostřednictvím usnesení sněmu z 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 306. č. 3.), jak ukazuje také marginální poznámka v Pam. I. I. b. Má státi, kdež z Kn. Tov. byl zužitkován jen počátek. Stalo se to i proti Kn. Drn. 103., která následovala Kn. Tov. Také změna (viz pozn. 2.) se stala v souhlase se zněním z 1518. 2. Kn. Tov. a Drn. A král neb pán. 96. I. Převzato do ZZ. 1545: CXVII a 1604: XC. Tento článek je vzat z Kn. Tov. 115, 116. kap. 209. (vlastně správnější text má Demuth 118.), které však, jak ostatně napovídá sám Tovačovský ve své knize (v předchozím čl. 115. kap. 208), zase základem bylo usnesení sněmu v Benešově u Prahy 1473. 27. května—9. června. Na něm zvláště byli zvoleni čtyři ředitelé zemští pro Čechy a jeho usnesení přejal i sněm v Brně 1473. 27. června. Zde o měsíc po českých stavích moravští stavové, kteří se sněmu v Benešově neúčastnili, přijali i benešovská ustanovení a rovněž volili čtyři ředitele pro Moravu, jak tomu chtěl i sněm benešovský (srov. k tomu Palacký, Děj. V. I. 1878. 82, 83, Tomek, Děj. m. Prahy. VII. 1906. 336—338). Takto text usnesení benešovského je platný i pro Moravu a příslušné místo pro tento článek zní (vyd. AČ. IV. 469.): Již přes tato zřízení aby žádnému neodpovídal, ani na druhého kterú mocí sahal pod pokutú svrchu dotčenú. A jestliže by kdy které války vznikly, jehož pán Bóh rač ostříci, aby žádný neodpovídal, leč by tři dni napřed dal věděti tomu každému do domu neb na zámek
Článek 95. a 96. 107 95. O vojnách ven z země. [ 1535/ List LXXIX 81. a K těm obyvatelé povinni pánu svému nejsú, leč z žoldu, než s tolika pomezí a těch brániti a všickni vzhuoru býti mají. Pán země děly a prachy vojsko opatřiti a ta z měst všech dána býti mají. Pakli by sic která dobývka v zemi byla, v olomúckém kraji Olo- múčané, a v brněnském Brňané mají děla dáti a těmi potřebami opatřiti s městy, každé z svého kraje. 96. O odpovědi k válce." (List LXXX) 81. b Item. Obecním svolením,2 královským potvrzením3 a dokami zapsáním4 jest ustanoveno: Když by kto chtěl druhého nepřítelem 95. O vojnách ven z země. 11562] List LXVI 68. a K těm obyvatelé povinni pánu svému nejsou, leč z žoldu, než s tolika pomezí a těch brániti a všickni vzhuoru býti mají. Pán země děly a prachy I vojsko opatřiti a ta z měst všech dána býti mají. Pakli by sic která dobývka v zemi byla, v holomúckém kraji Holomúčané a v brněnském Brňané mají děla dáti a těmi potřebami opatřiti s městy každé z svého kraje. 96. O odpovědi k válce. Item. Obecním svolením, královským potvrzením a dokami zapsáním jest Když by kdo chtěl druhého nepřítelem býti, má jemu odpověď ustanoveno: 95. I. Převzato do ZZ. 1545: CXVII a 1604: LXXXIX. Text tohoto článku je vzat z Kn. Tov. 114. kap. 205. (lépe Demuth. 116.), ale nikoliv přímo, nýbrž nesporně jen prostřednictvím usnesení sněmu z 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 306. č. 3.), jak ukazuje také marginální poznámka v Pam. I. I. b. Má státi, kdež z Kn. Tov. byl zužitkován jen počátek. Stalo se to i proti Kn. Drn. 103., která následovala Kn. Tov. Také změna (viz pozn. 2.) se stala v souhlase se zněním z 1518. 2. Kn. Tov. a Drn. A král neb pán. 96. I. Převzato do ZZ. 1545: CXVII a 1604: XC. Tento článek je vzat z Kn. Tov. 115, 116. kap. 209. (vlastně správnější text má Demuth 118.), které však, jak ostatně napovídá sám Tovačovský ve své knize (v předchozím čl. 115. kap. 208), zase základem bylo usnesení sněmu v Benešově u Prahy 1473. 27. května—9. června. Na něm zvláště byli zvoleni čtyři ředitelé zemští pro Čechy a jeho usnesení přejal i sněm v Brně 1473. 27. června. Zde o měsíc po českých stavích moravští stavové, kteří se sněmu v Benešově neúčastnili, přijali i benešovská ustanovení a rovněž volili čtyři ředitele pro Moravu, jak tomu chtěl i sněm benešovský (srov. k tomu Palacký, Děj. V. I. 1878. 82, 83, Tomek, Děj. m. Prahy. VII. 1906. 336—338). Takto text usnesení benešovského je platný i pro Moravu a příslušné místo pro tento článek zní (vyd. AČ. IV. 469.): Již přes tato zřízení aby žádnému neodpovídal, ani na druhého kterú mocí sahal pod pokutú svrchu dotčenú. A jestliže by kdy které války vznikly, jehož pán Bóh rač ostříci, aby žádný neodpovídal, leč by tři dni napřed dal věděti tomu každému do domu neb na zámek
Strana 108
108 Článek 96. 11535 býti, má jemu odpověď zjevnou a psanú poslati tu, na ten zámek a kdež jeho obecní obydlé jest a ne na jiný. A list má býti obecně nešen a svobodně dodán a tomu samému neb jeho úředníku. A poslu nemá v ničemž pře- káženo býti a puštěn má býti zase na své obydlé. A po podání toho listu až do třetího dne a toho slunce západu, ten [1562/ zjevnou a psanou poslati tu, na ten zámek a kdež jeho obecní obydlé jest a ne na jiný. A list má býti obecně nešen a svobodně dodán a tomu samému, neb (List LXVII) jeho úředníku.I A poslu nemá v ničemž překáženo býti a puštěn má býti zase na své obydlé. A po podání toho listu až do třetího dne a toho slunce západu, ten kdož 68. b jeho, kdež dvorem svým obývá. A ktož by jinak učinil, aby byl odsúzen cti a viery a více aby nikdy k ní nebyl navrácen, ani k žádnému právu. (otiskl částečně také Brandl v Kn. Tov. 115. 116. kap. 209. v pozn. 1.). Je dosti zajímavé, že od doby Tova- čovského prošla ustanovení o opovědi několikerými fásemi. Tak se jinak usnesl sněm olomoucký 1508. 24. srpna (AC. X. 337.). znovu pak 1511. 25. června (AC. X. 344. č. 5, 6.) a konečně i ZZ. 1516: fol. 12. a. (vyd. Kn. Drn. I1I. č. XXI., AČ. XI. 295. č. 21.), od něhož text převzal i brněnský sněm 1518. 25. července (AČ. XI. 306. č. 4., jen odkaz). Tento text patrně měl býti vzat i do ZZ. 1535, čemuž by nasvědčovala margi- nální poznámka Má státi v originálním zápise v Pam. I. I. b. Ale komise asi nebyla v tom jednotna, čemuž by dosvědčovala i skutečnost, že na tomtéž sněmu 1518. 25. července je mřežovaný zápis, k jehož rubrice je připsáno Není přijato a in margine zmateně Tento artikul jest vymazán. Ale toho se nevisvulili (snad nevyslovili' ?). Jest staven. K vy- mazání přišel. Protož toho se. Článek neplatný je dosti obšírný a zajímavý pokusem podrobně normovat tuto tehdy velmi důležitou část veřejné bezpečnosti (v AČ. není otištěn!) a zní: Item. Kdož by komu odpověděl listem svým otevřeným, jsa obyvatel v mar- krabství moravském a poddaný krále, jeho milosti, v témž markrabství v miernej a pokojnej zemi za řádu a za práv, by pak v téj odpovědi nic neučinil, tehda ten každý, kdož tak odpovie napřed, čest, hrdlo stratiti má a má býti jako psanec a nemá žádného práva užíti proti žádnému. Pakli by kdo komu ústně odpověděl a v téj odpovědi jemu co učinil, ten by učinil nešlechetně a zrádně (!) a má býti za takového držán, jakož se nahoře píše. A ten, komuž by tak odpověděl, nemá toho za odpověď přijati. Item. Také na tom jest zuostáno, jakož odpoviedají, jeden se jmenujíce s svými pomocníky a těch pomocníkuov pomocníky, jestliže by se kdy událo, že by pomocník koho slibem zavázal, sám neodpověda a nejmenovav se v odpovědném listu, že ten každý, kdož by tak slibem zavázán byl, nebude povinen se stavěti tomu žádnému aneb kamž by slibem zavázán byl a cti jeho to ke škodě nic nemá býti, že se nepostavil. Pakli by se kdo nad toto zřízení sám viec dáti chtěl, ten to učiní na své právo a země tím povinna býti jemu nemá. Patrně v této nejasnosti nejen normové, nýbrž i názorové, kterou ukazuje i Kn. Drn. 104. (O odpovědi nepřátelské), která reprodukuje usnesení benešovská na základě kn. Tov. a připojuje vysvětlení dalšího vývoje, komise ZZ. 1535. dala přednost znění staršímu z Kn. Tov. Srov. i další pozn. O obsahu Kliment, Orgány zahr. styků v čes. státě (1928) 41. 2. Odkazuje na sněm benešovský a brněnský (viz pozn. I.). 3. T. j. krále Vladislava (srov. k tomu Palackého a Tomka na m. un. v pozn. I.). 4. Zápisu brněnského, ani po případě benešovského nelze se dohledati. Zdá se, že je tu v deskách jakási mezera (mezi nynějším sv. 11. a 12. v brněn. a 48. a 49. v olomouc.), takže buď to byl jen dohad Tovačovského nebo vskutku byl zápis vložen do desk, ale příslušná složka se pak ztratila. Také v českých deskách, t. j. ovšem v pozůstatcích marně zápis o benešovském sněmu hledám.
108 Článek 96. 11535 býti, má jemu odpověď zjevnou a psanú poslati tu, na ten zámek a kdež jeho obecní obydlé jest a ne na jiný. A list má býti obecně nešen a svobodně dodán a tomu samému neb jeho úředníku. A poslu nemá v ničemž pře- káženo býti a puštěn má býti zase na své obydlé. A po podání toho listu až do třetího dne a toho slunce západu, ten [1562/ zjevnou a psanou poslati tu, na ten zámek a kdež jeho obecní obydlé jest a ne na jiný. A list má býti obecně nešen a svobodně dodán a tomu samému, neb (List LXVII) jeho úředníku.I A poslu nemá v ničemž překáženo býti a puštěn má býti zase na své obydlé. A po podání toho listu až do třetího dne a toho slunce západu, ten kdož 68. b jeho, kdež dvorem svým obývá. A ktož by jinak učinil, aby byl odsúzen cti a viery a více aby nikdy k ní nebyl navrácen, ani k žádnému právu. (otiskl částečně také Brandl v Kn. Tov. 115. 116. kap. 209. v pozn. 1.). Je dosti zajímavé, že od doby Tova- čovského prošla ustanovení o opovědi několikerými fásemi. Tak se jinak usnesl sněm olomoucký 1508. 24. srpna (AC. X. 337.). znovu pak 1511. 25. června (AC. X. 344. č. 5, 6.) a konečně i ZZ. 1516: fol. 12. a. (vyd. Kn. Drn. I1I. č. XXI., AČ. XI. 295. č. 21.), od něhož text převzal i brněnský sněm 1518. 25. července (AČ. XI. 306. č. 4., jen odkaz). Tento text patrně měl býti vzat i do ZZ. 1535, čemuž by nasvědčovala margi- nální poznámka Má státi v originálním zápise v Pam. I. I. b. Ale komise asi nebyla v tom jednotna, čemuž by dosvědčovala i skutečnost, že na tomtéž sněmu 1518. 25. července je mřežovaný zápis, k jehož rubrice je připsáno Není přijato a in margine zmateně Tento artikul jest vymazán. Ale toho se nevisvulili (snad nevyslovili' ?). Jest staven. K vy- mazání přišel. Protož toho se. Článek neplatný je dosti obšírný a zajímavý pokusem podrobně normovat tuto tehdy velmi důležitou část veřejné bezpečnosti (v AČ. není otištěn!) a zní: Item. Kdož by komu odpověděl listem svým otevřeným, jsa obyvatel v mar- krabství moravském a poddaný krále, jeho milosti, v témž markrabství v miernej a pokojnej zemi za řádu a za práv, by pak v téj odpovědi nic neučinil, tehda ten každý, kdož tak odpovie napřed, čest, hrdlo stratiti má a má býti jako psanec a nemá žádného práva užíti proti žádnému. Pakli by kdo komu ústně odpověděl a v téj odpovědi jemu co učinil, ten by učinil nešlechetně a zrádně (!) a má býti za takového držán, jakož se nahoře píše. A ten, komuž by tak odpověděl, nemá toho za odpověď přijati. Item. Také na tom jest zuostáno, jakož odpoviedají, jeden se jmenujíce s svými pomocníky a těch pomocníkuov pomocníky, jestliže by se kdy událo, že by pomocník koho slibem zavázal, sám neodpověda a nejmenovav se v odpovědném listu, že ten každý, kdož by tak slibem zavázán byl, nebude povinen se stavěti tomu žádnému aneb kamž by slibem zavázán byl a cti jeho to ke škodě nic nemá býti, že se nepostavil. Pakli by se kdo nad toto zřízení sám viec dáti chtěl, ten to učiní na své právo a země tím povinna býti jemu nemá. Patrně v této nejasnosti nejen normové, nýbrž i názorové, kterou ukazuje i Kn. Drn. 104. (O odpovědi nepřátelské), která reprodukuje usnesení benešovská na základě kn. Tov. a připojuje vysvětlení dalšího vývoje, komise ZZ. 1535. dala přednost znění staršímu z Kn. Tov. Srov. i další pozn. O obsahu Kliment, Orgány zahr. styků v čes. státě (1928) 41. 2. Odkazuje na sněm benešovský a brněnský (viz pozn. I.). 3. T. j. krále Vladislava (srov. k tomu Palackého a Tomka na m. un. v pozn. I.). 4. Zápisu brněnského, ani po případě benešovského nelze se dohledati. Zdá se, že je tu v deskách jakási mezera (mezi nynějším sv. 11. a 12. v brněn. a 48. a 49. v olomouc.), takže buď to byl jen dohad Tovačovského nebo vskutku byl zápis vložen do desk, ale příslušná složka se pak ztratila. Také v českých deskách, t. j. ovšem v pozůstatcích marně zápis o benešovském sněmu hledám.
Strana 109
Článek 96. a 97. 109 ktož odpověděl, ani jemu zase od toho, komuž I odpovědíno, nemá škozeno na ničemž býti. Pakli by kdo druhému mimo toto ustanovení škodil, takový má jmín býti za člověka nehodného a zrádného bez cti navrácení. A ktož by takového tím nazval, ten k napravování takovému povinen není. [ 1535] List LXXX 82. a 97. O cesty a silnice do lesuov." (List LXXXI) 82. b Což se cest dotýče do lesuov a přes cizí pole ježdění: S povolením, vuolí a rozkázaním najjasnějšího knížete a pána, pana Matyáše2 etc. krále etc. kněz biskup, páni i zemané3 i země všecka ustanovili, aby skrze to ty nesnáze, kteréž jsú o mýt, lesuo“ a prodaje a cesty do nich z dávna v zemi této byly, takovouto mierou a obyčejem aby na budúcí časy za- chovány byly. Item. Najprvé cesty a silnice zemské, po nichž formané jedou, List LXXXI 83. a odpověděl, ani jemu zase od toho, komuž odpovědíno, nemá škozeno na ničemž 11562/ býti. Pakli by kdo druhému mimo toto ustanovení škodil, takový má jmín býti za člověka nehodného a zrádného bez cti navrácení. A kdož by takového tím nazval, ten k napravování takovému povinen není. 97. O cesty a silnice do lesuov. Což se cest dotýče do lesův a přes cizí pole ježdění, s povolením, vuolí a rozkázaním najjasnějšího knížete a pána, i pana Matyáše etc. krále etc. kněz biskup, páni i zemané i země všecka ustanovili, aby skrze to ty nesnáze, kteréž jsou o mýt, lesuo a prodaje a cesty do nich z dávna v zemi této byly, takovouto měrou a obyčejem, aby na budoucí časy zachovány byly. Item. Najprvé cesty a silnice zemské, po nichž formané jedou, ty aby List LXVII 69. a 97. I. Převzato do ZZ. 1545: CXX a 1604: CIIII. Článek v tomto znění až na nepatrné odchylky, které jsou uvedeny v dalších poznámkách, byl usnesen na sněmu v Brně 1518. 25. července (vyd. AC. XI. 306—7. č. 5) a odtud se stal vzorem pro ZZ. 1535, jak ne- pochybně dosvědčuje marginální poznámka při originálním textu v Pam. I. 2. a. Má státi. K porovnání obsahu se ZZ. v Čechách srov. Horna, Cesty a silnice v ZZ. (Sbor. prací z děj. práva čs. I. = Kaprasův sbor.) 1930. 66. 2. Týká se usnesení sněmu v Benešově v Čechách 1473. 27. května — 9. června (AČ. IV. 468, 469.), který pak byl přijat na sněmu v Brně 1473. 27. června (tamtéž IV. 470). Příslušný odstavec zní: Item. Aby silnice svobodně do královstvie a z královstvie spravedlivě od starodávna vysazené šly, cla a mýta nespravedlivě zamýšlená, po zemi i po vodě, ta aby minula a brána nebyla. 3. i zemané není v Pam. I. 2. a. a. Místo toto původně znělo v originálním zápise v Pam. I. 2. a. takto: o mýt s lesuo a prodaje a cesty, dodatečně však byla předložka s škrtnuta a tak vzniklo nynější znění, rozhodně správnější.
Článek 96. a 97. 109 ktož odpověděl, ani jemu zase od toho, komuž I odpovědíno, nemá škozeno na ničemž býti. Pakli by kdo druhému mimo toto ustanovení škodil, takový má jmín býti za člověka nehodného a zrádného bez cti navrácení. A ktož by takového tím nazval, ten k napravování takovému povinen není. [ 1535] List LXXX 82. a 97. O cesty a silnice do lesuov." (List LXXXI) 82. b Což se cest dotýče do lesuov a přes cizí pole ježdění: S povolením, vuolí a rozkázaním najjasnějšího knížete a pána, pana Matyáše2 etc. krále etc. kněz biskup, páni i zemané3 i země všecka ustanovili, aby skrze to ty nesnáze, kteréž jsú o mýt, lesuo“ a prodaje a cesty do nich z dávna v zemi této byly, takovouto mierou a obyčejem aby na budúcí časy za- chovány byly. Item. Najprvé cesty a silnice zemské, po nichž formané jedou, List LXXXI 83. a odpověděl, ani jemu zase od toho, komuž odpovědíno, nemá škozeno na ničemž 11562/ býti. Pakli by kdo druhému mimo toto ustanovení škodil, takový má jmín býti za člověka nehodného a zrádného bez cti navrácení. A kdož by takového tím nazval, ten k napravování takovému povinen není. 97. O cesty a silnice do lesuov. Což se cest dotýče do lesův a přes cizí pole ježdění, s povolením, vuolí a rozkázaním najjasnějšího knížete a pána, i pana Matyáše etc. krále etc. kněz biskup, páni i zemané i země všecka ustanovili, aby skrze to ty nesnáze, kteréž jsou o mýt, lesuo a prodaje a cesty do nich z dávna v zemi této byly, takovouto měrou a obyčejem, aby na budoucí časy zachovány byly. Item. Najprvé cesty a silnice zemské, po nichž formané jedou, ty aby List LXVII 69. a 97. I. Převzato do ZZ. 1545: CXX a 1604: CIIII. Článek v tomto znění až na nepatrné odchylky, které jsou uvedeny v dalších poznámkách, byl usnesen na sněmu v Brně 1518. 25. července (vyd. AC. XI. 306—7. č. 5) a odtud se stal vzorem pro ZZ. 1535, jak ne- pochybně dosvědčuje marginální poznámka při originálním textu v Pam. I. 2. a. Má státi. K porovnání obsahu se ZZ. v Čechách srov. Horna, Cesty a silnice v ZZ. (Sbor. prací z děj. práva čs. I. = Kaprasův sbor.) 1930. 66. 2. Týká se usnesení sněmu v Benešově v Čechách 1473. 27. května — 9. června (AČ. IV. 468, 469.), který pak byl přijat na sněmu v Brně 1473. 27. června (tamtéž IV. 470). Příslušný odstavec zní: Item. Aby silnice svobodně do královstvie a z královstvie spravedlivě od starodávna vysazené šly, cla a mýta nespravedlivě zamýšlená, po zemi i po vodě, ta aby minula a brána nebyla. 3. i zemané není v Pam. I. 2. a. a. Místo toto původně znělo v originálním zápise v Pam. I. 2. a. takto: o mýt s lesuo a prodaje a cesty, dodatečně však byla předložka s škrtnuta a tak vzniklo nynější znění, rozhodně správnější.
Strana 110
110 Článek 97. (List LXXXII 83. b List LXXXII 84. a 11535/ ty aby svobodny byly,4 a těmi silnicemi aby každý jeti a jíti svobodně, do kterýchž by se jemu zdálo lesuov, mohl; a tu koupiti buď k pálení neb k stavení podlé každého potřeby bez všelijaké překážky. Item. Cesty ty, kteréž jsú po žlebinách buď přes žleby neb potoky aneb po mezech, kdež se meze jednoho souseda s druhého zbíhají, ješto po nich lidé pro neroveň jezditi nemohou, a jednak na jednoho, jednak na druhého souseda vjeti se musí, ty aby také svobodny byly do každého toho pána lesu, k kupu a prodaji jeti, ač se spředu J znamenitě lesy z jednoho panstvie spolu ležícího nezavírají, ten bude moci toho předního hájiti a v tom užitku svého hledati.5 Item. Ze vsí, kteréž sedí v polích jiných, jinými jsúc obklíčeny, ješto do lesuov svých neb jiných jeti nemohou než cestami sousedskými neb přes pole, těm sousedé přes strniště neb přes pole, tu kdež by škody nečinili, neb cestou nemají brániti do lesa jezditi. Item. Cesty kteréž by byly trávné, ješto se jich k jinému nepožívá, než když se lesové mejtí, ty zamezité mohou býti a každý pán neb zemanín muož jich hájiti, však slušným hájením bez přílišné obtížnosti. Item. Kdež silnic obecních není a který pán má lesy znamenité před panstvím druhým, ten do těch lesuov hájiti za sebú muož k prodaji. Item. Prelátóm, pánóm a rytířstvu a těm všem, kteříž svobodní (List LXVIII 69. h 11562/ svobodny byly a těmi silnicemi aby každý jeti a jíti svobodně, do kterýchž by se jemu zdálo lesuov, mohl, a tu koupiti buď k pálení neb k stavení podlé každého potřeby bez všelijaké překážky. Item. Cesty ty, kteréž sou po žlebinách buď přes žleby neb potoky aneb po mezech, kdež se meze jednoho souseda s druhého zbíhají, ješto po nich lidé pro neroveň jezditi nemohou, a jednak na jednoho, jednak na druhého souseda vjeti se musí, ty aby také svobodny byly do každého toho pána lesu k kupu a prodaji jeti, ač se spředu znamenitě lesy z jednoho panství spolu ležícího ne- zavírají, ten bude moci toho i předního hájiti a v tom užitku svého hledati. Item. Ze vsí, kteréž sedí v polích jiných, jinými jsouc obklíčeny, ješto do lesuov svých neb jiných jeti nemohou než cestami sousedskými neb přes pole, těm sousedé přes strniště neb přes pole, tu kdež by škody nečinili, neb cestou nemají brániti do lesa jezditi. Item. Cesty, kteréž by byly trávné, ješto se jich k jinému nepožívá, než když se lesové mejtí, ty zamezité mohou býti a každý pán neb zemanín muož jich hájiti, však slušným hájením bez přílišné obtížnosti. Item. Kdež silnic obecních není a který pán má lesy znamenité před panstvím druhým, ten do těch lesuov hájiti za sebou muož k prodaji. Item. Prelátuom, panóm a rytířstvu a těm všem, kteříž svobodní mejt 4. Srov. k tomu kromě výše zmíněného usnesení benešovského (pozn. 2.) i usnesení sněmu v Olomouci z 1531. 6. ledna, citované Brandlem v Kn. Drn. dod. 125. lit. L. Zřízení o cesty a stezky v Olomúci. Jest zřízení v Olomúci o Svíčkách čteno léta 1531, že žádný nemá cest a stezek zapovídati, kudy lidé jezdí a chodí, než pastvy a myslivosti zapověděti každému může na svých gruntech. 5. V originále 1518. Pam. I. 2. a. čte se hleděti.
110 Článek 97. (List LXXXII 83. b List LXXXII 84. a 11535/ ty aby svobodny byly,4 a těmi silnicemi aby každý jeti a jíti svobodně, do kterýchž by se jemu zdálo lesuov, mohl; a tu koupiti buď k pálení neb k stavení podlé každého potřeby bez všelijaké překážky. Item. Cesty ty, kteréž jsú po žlebinách buď přes žleby neb potoky aneb po mezech, kdež se meze jednoho souseda s druhého zbíhají, ješto po nich lidé pro neroveň jezditi nemohou, a jednak na jednoho, jednak na druhého souseda vjeti se musí, ty aby také svobodny byly do každého toho pána lesu, k kupu a prodaji jeti, ač se spředu J znamenitě lesy z jednoho panstvie spolu ležícího nezavírají, ten bude moci toho předního hájiti a v tom užitku svého hledati.5 Item. Ze vsí, kteréž sedí v polích jiných, jinými jsúc obklíčeny, ješto do lesuov svých neb jiných jeti nemohou než cestami sousedskými neb přes pole, těm sousedé přes strniště neb přes pole, tu kdež by škody nečinili, neb cestou nemají brániti do lesa jezditi. Item. Cesty kteréž by byly trávné, ješto se jich k jinému nepožívá, než když se lesové mejtí, ty zamezité mohou býti a každý pán neb zemanín muož jich hájiti, však slušným hájením bez přílišné obtížnosti. Item. Kdež silnic obecních není a který pán má lesy znamenité před panstvím druhým, ten do těch lesuov hájiti za sebú muož k prodaji. Item. Prelátóm, pánóm a rytířstvu a těm všem, kteříž svobodní (List LXVIII 69. h 11562/ svobodny byly a těmi silnicemi aby každý jeti a jíti svobodně, do kterýchž by se jemu zdálo lesuov, mohl, a tu koupiti buď k pálení neb k stavení podlé každého potřeby bez všelijaké překážky. Item. Cesty ty, kteréž sou po žlebinách buď přes žleby neb potoky aneb po mezech, kdež se meze jednoho souseda s druhého zbíhají, ješto po nich lidé pro neroveň jezditi nemohou, a jednak na jednoho, jednak na druhého souseda vjeti se musí, ty aby také svobodny byly do každého toho pána lesu k kupu a prodaji jeti, ač se spředu znamenitě lesy z jednoho panství spolu ležícího ne- zavírají, ten bude moci toho i předního hájiti a v tom užitku svého hledati. Item. Ze vsí, kteréž sedí v polích jiných, jinými jsouc obklíčeny, ješto do lesuov svých neb jiných jeti nemohou než cestami sousedskými neb přes pole, těm sousedé přes strniště neb přes pole, tu kdež by škody nečinili, neb cestou nemají brániti do lesa jezditi. Item. Cesty, kteréž by byly trávné, ješto se jich k jinému nepožívá, než když se lesové mejtí, ty zamezité mohou býti a každý pán neb zemanín muož jich hájiti, však slušným hájením bez přílišné obtížnosti. Item. Kdež silnic obecních není a který pán má lesy znamenité před panstvím druhým, ten do těch lesuov hájiti za sebou muož k prodaji. Item. Prelátuom, panóm a rytířstvu a těm všem, kteříž svobodní mejt 4. Srov. k tomu kromě výše zmíněného usnesení benešovského (pozn. 2.) i usnesení sněmu v Olomouci z 1531. 6. ledna, citované Brandlem v Kn. Drn. dod. 125. lit. L. Zřízení o cesty a stezky v Olomúci. Jest zřízení v Olomúci o Svíčkách čteno léta 1531, že žádný nemá cest a stezek zapovídati, kudy lidé jezdí a chodí, než pastvy a myslivosti zapověděti každému může na svých gruntech. 5. V originále 1518. Pam. I. 2. a. čte se hleděti.
Strana 111
Článek 97. a 98. 111 mejt jsú, nemá hájeno býti ku potřebám jejich, buď k pálení neb k stavení, do kterýchžkolivěk lesuov neb jich lidem, co by svým panuom a jich po- třebám vezli. Item. Každý pán můž svým lidem přikázati, aby jinam do lesuov nejezdili, než do lesuov jeho, ale cizím nemá brániti, by pak svobodnou cestou silničnou přes jeho jeli, nemá jich do svého nutiti. Než má-li kto jaká spravedlivá mýta z drév, z těch muož bráti, nic nového nezamýšleje. 1535/ (List LXXXIII) 84. b 98. O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských." List LXXXIII 85. a Svolení všech panuov a rytířstva markrabství moravského, což se ryb prodávaní dotýče v městech a v městečkách, rytířstvo v panských a páni zase v jejich svobodně budou prodávati ryby a voziti moci na ty dni, kteříž k trhóm vysazeni jsú, a v jarmarky. Item. Svoleno jest, aby páni a rytířstvo lidem svým nebránili ryb kupovati na rybnících, kdež by se kterému zdálo. Všakž na tento zpuosob: Jestliže by kto z panuov aneb z rytířstva, ryby své maje, lidí svých v tom užiti chtěl, aby jeho ryby rozebrali, aby toho vuoli jměli lidem svým rozkázati, aby tak učinili. A potom, chce-li kto kde jinde kupovati a jedny vedlé druhých prodávati, každý toho svobodu měj. — List LXXXIIII) 85. b jsou, nemá hájeno býti ku potřebám jejich, l buď k pálení neb k stavení do 11562/ List LXVIII kterýchžkolivěk lesuov neb jich lidem, co by svým panuom a jich potřebám 70. a vezli. Item. Každý pán muož svým lidem přikázati, aby jinam do lesuov ne- jezdili, než do lesuov jeho. Ale cizím nemá brániti, by pak svobodnou cestou silničnou přes jeho jeli, nemá jich do svého nutiti. Než má-li kdo jaká spra- vedlivá mejta z drév, z těch muož bráti, nic nového nezamýšleje. 98. O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských. Svolení všech panuov a rytířstva markrabství moravského, což se ryb (List LXIX) 70. b prodávaní dotýče v městech a v městečkách, rytířstvo v panských a páni zase v jejich svobodně budou prodávati ryby a voziti moci na ty dni, kteříž k trhóm vysazeni jsou a v jarmarky. Item. Svoleno jest, aby páni a rytířstvo lidem svým nebránili ryb kupovati na rybnících, kdež by se kterému zdálo. Všakž na tento zpuosob: jestliže by kdo z panuov aneb z rytířstva, ryby své maje, lidí svých v tom užíti chtěl, aby jeho ryby rozebrali, aby toho vuoli měli lidem svým rozkázati, aby tak učinili. A potom chce-li kdo kde jinde kupovati a jedny vedlé druhých prodávati, každý toho svobodu měj. I 98. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIII a 1604: CV. Text tohoto článku byl již usnesen na sněmu 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 308—9. č. 8.) a odtud beze změny byl přijat i do ZZ. 1535., jak také dosvědčuje marginální poznámka Má státi v originálním zápisu tohoto sněmu v Pam. I. 3. a.
Článek 97. a 98. 111 mejt jsú, nemá hájeno býti ku potřebám jejich, buď k pálení neb k stavení, do kterýchžkolivěk lesuov neb jich lidem, co by svým panuom a jich po- třebám vezli. Item. Každý pán můž svým lidem přikázati, aby jinam do lesuov nejezdili, než do lesuov jeho, ale cizím nemá brániti, by pak svobodnou cestou silničnou přes jeho jeli, nemá jich do svého nutiti. Než má-li kto jaká spravedlivá mýta z drév, z těch muož bráti, nic nového nezamýšleje. 1535/ (List LXXXIII) 84. b 98. O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských." List LXXXIII 85. a Svolení všech panuov a rytířstva markrabství moravského, což se ryb prodávaní dotýče v městech a v městečkách, rytířstvo v panských a páni zase v jejich svobodně budou prodávati ryby a voziti moci na ty dni, kteříž k trhóm vysazeni jsú, a v jarmarky. Item. Svoleno jest, aby páni a rytířstvo lidem svým nebránili ryb kupovati na rybnících, kdež by se kterému zdálo. Všakž na tento zpuosob: Jestliže by kto z panuov aneb z rytířstva, ryby své maje, lidí svých v tom užiti chtěl, aby jeho ryby rozebrali, aby toho vuoli jměli lidem svým rozkázati, aby tak učinili. A potom, chce-li kto kde jinde kupovati a jedny vedlé druhých prodávati, každý toho svobodu měj. — List LXXXIIII) 85. b jsou, nemá hájeno býti ku potřebám jejich, l buď k pálení neb k stavení do 11562/ List LXVIII kterýchžkolivěk lesuov neb jich lidem, co by svým panuom a jich potřebám 70. a vezli. Item. Každý pán muož svým lidem přikázati, aby jinam do lesuov ne- jezdili, než do lesuov jeho. Ale cizím nemá brániti, by pak svobodnou cestou silničnou přes jeho jeli, nemá jich do svého nutiti. Než má-li kdo jaká spra- vedlivá mejta z drév, z těch muož bráti, nic nového nezamýšleje. 98. O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských. Svolení všech panuov a rytířstva markrabství moravského, což se ryb (List LXIX) 70. b prodávaní dotýče v městech a v městečkách, rytířstvo v panských a páni zase v jejich svobodně budou prodávati ryby a voziti moci na ty dni, kteříž k trhóm vysazeni jsou a v jarmarky. Item. Svoleno jest, aby páni a rytířstvo lidem svým nebránili ryb kupovati na rybnících, kdež by se kterému zdálo. Všakž na tento zpuosob: jestliže by kdo z panuov aneb z rytířstva, ryby své maje, lidí svých v tom užíti chtěl, aby jeho ryby rozebrali, aby toho vuoli měli lidem svým rozkázati, aby tak učinili. A potom chce-li kdo kde jinde kupovati a jedny vedlé druhých prodávati, každý toho svobodu měj. I 98. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIII a 1604: CV. Text tohoto článku byl již usnesen na sněmu 1518. 25. července. Brno (AČ. XI. 308—9. č. 8.) a odtud beze změny byl přijat i do ZZ. 1535., jak také dosvědčuje marginální poznámka Má státi v originálním zápisu tohoto sněmu v Pam. I. 3. a.
Strana 112
112 Článek 99. a 100. 1535 List LXXX111/ 99. Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žád- 86. a nému dávati ani zavazovati nemá, prvé než by jeho po otci v držení byl." Item. Svolení panuov a rytířstva na oznámení pana Bernarta z Žerotína a na Dřevohosticích o Jakuba, syna jeho, kterýž jest byl na ten čas při králi polském, jeho milosti. A tu že jest na se zápisy zdělal Janovi Štalbovskému aneb někomu jinému, když by pan Buoh pana Bernarta, otce jeho, z tohoto světa vzíti ráčil, aby témuž Štalbovskému polovici statku dal aneb více neb méně. Pak my znajíce to, že syny a přátely své dáváme do cizích zemí, proto aby se k dobrému a poctivému vedli a statku s poctivostí nabývali a ne statky naše zavodili, prvé nežli by jich mocni byli, takovou věc moříme a v nic obracujeme, aby to jeho zapsání i takového každého nyní i na bu- doucí časy žádné moci nemělo a aniž míti má. Také. Jestliže by kdo v takovouž věc sirotka některého sobě uvedl, prvé nežli by k létóm přirozeným přišel a statku v držení nebyl, že to také moci žádné míti nemá. (List LXXXV 86. b List LXXXV 87. a Cizozemci statkuo v zemi kupovati nemají. Na tom jsme se ustanovili a srovnali, aby cizozemcuom dopouštěno nebylo žádných zámkuov, měst, hraduov a zboží kupovati v tomto mar- 100. (List LXX 71.b 11562/ 99. Žádnej syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dávati List LXIX 71. a ani zavazovati nemá, prvé než by jeho po otci v držení byl. Item. Svolení panův a rytířstva na oznámení pana Bernarta z Žerotína a na Dřevohosticích o Jakuba, syna jeho, kterýž jest byl na ten čas při králi polském, jeho milosti. A tu že jest na se zápisy zdělal Janovi Štalbovskému aneb někomu jinému. Když by pán Buoh pana Bernarta otce jeho z tohoto světa vzíti ráčil, aby témuž Štalbovskému polovici statku dal aneb více neb méně. Pak my znajíce to, že syny a přátely své dáváme do cizích zemí proto, aby se k dobrému a poctivému vedli a statku s poctivostí nabývali a ne statky náše zavodili, prvé nežli by jich mocni byli, takovou věc moříme a v nic obracujeme, aby to jeho zapsání i takového každého nyní i na budoucí časy žádné moci nemělo a aniž míti má.I Také. Jestliže by kdo v takovouž věc sirotka některého sobě uvedl, prvé nežli by k létóm přirozeným přišel a statku v držení nebyl, že to také moci žádné míti nemá. Cizozemci statkuo v zemi kupovati nemají. Na tom jsme se ustanovili a srovnali, aby cizozemouom dopouštěno nebylo žádných zámkuov, měst, hraduov a zboží kupovati v tomto markrabství. 100. 99. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIII a 1604: LXXVIII. Text tento byl usnesen na sněmu 1518. 25. července. Brno (AC. XI. 314. č. 37.), odkud byl přijat i do ZZ. 1535., jak dosvědčuje i marginální poznámka Má státi v originálním zápisu v Pam. I. 9. b.
112 Článek 99. a 100. 1535 List LXXX111/ 99. Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žád- 86. a nému dávati ani zavazovati nemá, prvé než by jeho po otci v držení byl." Item. Svolení panuov a rytířstva na oznámení pana Bernarta z Žerotína a na Dřevohosticích o Jakuba, syna jeho, kterýž jest byl na ten čas při králi polském, jeho milosti. A tu že jest na se zápisy zdělal Janovi Štalbovskému aneb někomu jinému, když by pan Buoh pana Bernarta, otce jeho, z tohoto světa vzíti ráčil, aby témuž Štalbovskému polovici statku dal aneb více neb méně. Pak my znajíce to, že syny a přátely své dáváme do cizích zemí, proto aby se k dobrému a poctivému vedli a statku s poctivostí nabývali a ne statky naše zavodili, prvé nežli by jich mocni byli, takovou věc moříme a v nic obracujeme, aby to jeho zapsání i takového každého nyní i na bu- doucí časy žádné moci nemělo a aniž míti má. Také. Jestliže by kdo v takovouž věc sirotka některého sobě uvedl, prvé nežli by k létóm přirozeným přišel a statku v držení nebyl, že to také moci žádné míti nemá. (List LXXXV 86. b List LXXXV 87. a Cizozemci statkuo v zemi kupovati nemají. Na tom jsme se ustanovili a srovnali, aby cizozemcuom dopouštěno nebylo žádných zámkuov, měst, hraduov a zboží kupovati v tomto mar- 100. (List LXX 71.b 11562/ 99. Žádnej syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dávati List LXIX 71. a ani zavazovati nemá, prvé než by jeho po otci v držení byl. Item. Svolení panův a rytířstva na oznámení pana Bernarta z Žerotína a na Dřevohosticích o Jakuba, syna jeho, kterýž jest byl na ten čas při králi polském, jeho milosti. A tu že jest na se zápisy zdělal Janovi Štalbovskému aneb někomu jinému. Když by pán Buoh pana Bernarta otce jeho z tohoto světa vzíti ráčil, aby témuž Štalbovskému polovici statku dal aneb více neb méně. Pak my znajíce to, že syny a přátely své dáváme do cizích zemí proto, aby se k dobrému a poctivému vedli a statku s poctivostí nabývali a ne statky náše zavodili, prvé nežli by jich mocni byli, takovou věc moříme a v nic obracujeme, aby to jeho zapsání i takového každého nyní i na budoucí časy žádné moci nemělo a aniž míti má.I Také. Jestliže by kdo v takovouž věc sirotka některého sobě uvedl, prvé nežli by k létóm přirozeným přišel a statku v držení nebyl, že to také moci žádné míti nemá. Cizozemci statkuo v zemi kupovati nemají. Na tom jsme se ustanovili a srovnali, aby cizozemouom dopouštěno nebylo žádných zámkuov, měst, hraduov a zboží kupovati v tomto markrabství. 100. 99. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIII a 1604: LXXVIII. Text tento byl usnesen na sněmu 1518. 25. července. Brno (AC. XI. 314. č. 37.), odkud byl přijat i do ZZ. 1535., jak dosvědčuje i marginální poznámka Má státi v originálním zápisu v Pam. I. 9. b.
Strana 113
Článek 100. a 101. 113 Než jestliže by se přihodilo a který cizozemec se chtěl do krabství. této země vkoupiti, má toho na sněmu obecním anebo při soudu v tomto markrabství hledati. A tu páni rozvážíc osobu i příčinu, vuoli toho míti budou jeho přijíti nebo nechati. Než což se dotýče Čechuov, Slezákuov, lužického markrabství, ti se za cizozemce nepokládají. Avšakž mohla by taková osoba býti, že by jí páni z hodných příčin nemohli přijíti. I 1535/ List LXXXVI) 87.b 101. O louzení děveček sedlských. List LXXXVI 88. a Což se děveček sedlských dotýče, jakož jedni druhým je loudí a po- jímají bez vuole přátel, taková věc aby zastavena byla. A ktož by to učinil, aby jej pán jeho i s ní vzal a dvě neděli vězením tresktal. Než jestliže by se přihodilo a který cizozemec se chtěl do této země vkoupiti. 11562) List LXX má toho na sněmu obecním anebo při soudu v tomto markrabství hledati, 72. a A tu páni rozvážíc osobu i příčinu, vuoli toho míti budou jeho přijíti nebo nechati. Než což se dotýče Čechuov, Slezákuov, lužického markrabství, ti se za cizozemce nepokládají. Avšakž mohla by taková osoba býti, že by jí páni z hodných příčin nemohli přijíti. O louzení děveček sedlských. Což se děveček sedlských dotýče, jakož jedni druhým je loudí a pojímají bez vuole přátel, taková věc aby zastavena byla. A kdož by to učinil, aby 101. 100. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXXII a 1604: XCVI. Text tento byl usnesen na sněmu 1523. 24. června. Olomouc (AČ. XI. 343. č. 5.), odkud byl přijat do ZZ. 1535., jak dosvědčuje i marginální poznámka Má státi v originálním zápisu v Pam. I. 38.a. 101. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXV (pod titulem O ulouzení děveček sedlských) a 1604: CXIIII nezměněně. O tomto článku, ač naléhavě vystoupila otázka zásadní ne- svobody stěhovací poddaných teprve v polovině stol. 16. (srov. k tomu Kameníček, Sněmy III. 197.), se jednalo na sněmu brněnském 1518. 25. července, jak ukazuje zápis v Pam. I. 9. a. (vyd. AČ. XI. 313. č. 35.). Je poměrně velmi nesnadno rekonstruovati však historii tohoto článku. Původně patrně byl jeho text usnesen tak, že obsahoval pouze větu první (Což se děveček — zastavena byla) a čtvrtou, která zněla: A který by kolivěk člověk takovú věc učinil a děvečku proti její (nadepsáno pána jejího) a mateřině vuoli vzal, k takovému má se zachováno býti jako k lotru. V tomto znění však nebyl přijat, jak ukazuje marginální poznámka O tento není snešeno. Text v této podobě je znám i z jiného rkpu Zemského archivu v Brně (čís. 525), který je vydán v AČ. XI. 316. č. 42. Kameníček protože si nepovšimnul způsobu doplňků původního textu, spokojil se vzájemným od- kazem na tyto texty, aniž by jejich poměr vysvětloval. K tomuto původnímu znění později, — kdy však, není možno přesněji stanoviti — byl připsán dodatek, který nyní tvoří větu druhou a třetí, který byl označen ke vsunutí na nynější místo. K tomu pak připsána poznámka K tomu připsati o ulúzení ženy, což odkazuje na následující článek 102. V tomto posledním znění podle marginální poznámky Má státi se stalo vzorem pro ZZ. 1535. 2. V Pam. I. 9. a. přípisek původně zněl A kdož by to učinil, aby jej pán jeho s ním (škrtnuto do vězení) vzal. Čáda: Zemské zřízení moravské. 8
Článek 100. a 101. 113 Než jestliže by se přihodilo a který cizozemec se chtěl do krabství. této země vkoupiti, má toho na sněmu obecním anebo při soudu v tomto markrabství hledati. A tu páni rozvážíc osobu i příčinu, vuoli toho míti budou jeho přijíti nebo nechati. Než což se dotýče Čechuov, Slezákuov, lužického markrabství, ti se za cizozemce nepokládají. Avšakž mohla by taková osoba býti, že by jí páni z hodných příčin nemohli přijíti. I 1535/ List LXXXVI) 87.b 101. O louzení děveček sedlských. List LXXXVI 88. a Což se děveček sedlských dotýče, jakož jedni druhým je loudí a po- jímají bez vuole přátel, taková věc aby zastavena byla. A ktož by to učinil, aby jej pán jeho i s ní vzal a dvě neděli vězením tresktal. Než jestliže by se přihodilo a který cizozemec se chtěl do této země vkoupiti. 11562) List LXX má toho na sněmu obecním anebo při soudu v tomto markrabství hledati, 72. a A tu páni rozvážíc osobu i příčinu, vuoli toho míti budou jeho přijíti nebo nechati. Než což se dotýče Čechuov, Slezákuov, lužického markrabství, ti se za cizozemce nepokládají. Avšakž mohla by taková osoba býti, že by jí páni z hodných příčin nemohli přijíti. O louzení děveček sedlských. Což se děveček sedlských dotýče, jakož jedni druhým je loudí a pojímají bez vuole přátel, taková věc aby zastavena byla. A kdož by to učinil, aby 101. 100. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXXII a 1604: XCVI. Text tento byl usnesen na sněmu 1523. 24. června. Olomouc (AČ. XI. 343. č. 5.), odkud byl přijat do ZZ. 1535., jak dosvědčuje i marginální poznámka Má státi v originálním zápisu v Pam. I. 38.a. 101. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXV (pod titulem O ulouzení děveček sedlských) a 1604: CXIIII nezměněně. O tomto článku, ač naléhavě vystoupila otázka zásadní ne- svobody stěhovací poddaných teprve v polovině stol. 16. (srov. k tomu Kameníček, Sněmy III. 197.), se jednalo na sněmu brněnském 1518. 25. července, jak ukazuje zápis v Pam. I. 9. a. (vyd. AČ. XI. 313. č. 35.). Je poměrně velmi nesnadno rekonstruovati však historii tohoto článku. Původně patrně byl jeho text usnesen tak, že obsahoval pouze větu první (Což se děveček — zastavena byla) a čtvrtou, která zněla: A který by kolivěk člověk takovú věc učinil a děvečku proti její (nadepsáno pána jejího) a mateřině vuoli vzal, k takovému má se zachováno býti jako k lotru. V tomto znění však nebyl přijat, jak ukazuje marginální poznámka O tento není snešeno. Text v této podobě je znám i z jiného rkpu Zemského archivu v Brně (čís. 525), který je vydán v AČ. XI. 316. č. 42. Kameníček protože si nepovšimnul způsobu doplňků původního textu, spokojil se vzájemným od- kazem na tyto texty, aniž by jejich poměr vysvětloval. K tomuto původnímu znění později, — kdy však, není možno přesněji stanoviti — byl připsán dodatek, který nyní tvoří větu druhou a třetí, který byl označen ke vsunutí na nynější místo. K tomu pak připsána poznámka K tomu připsati o ulúzení ženy, což odkazuje na následující článek 102. V tomto posledním znění podle marginální poznámky Má státi se stalo vzorem pro ZZ. 1535. 2. V Pam. I. 9. a. přípisek původně zněl A kdož by to učinil, aby jej pán jeho s ním (škrtnuto do vězení) vzal. Čáda: Zemské zřízení moravské. 8
Strana 114
114 Článek 101.—103. 11535/ Pakli by pán jeho trestati zanedbal, z toho aby hnán byl z desíti kop groší. A který by kolivěk člověk takovou věc učinil a děvečku proti její, pána jejího a otcovské a mateřině vůli vzal, k takovému má se zachováno býti jako k lotru. (List LXXXVII) 88.b 102. O ulouzení zdávané ženy.“ Jestliže by kto kde zastižen byl, ješto by komu ženu uloudil, Item. kdežkoli nalezen bude, tu právo naň dopuštěno buď a na žádné rukojmě dáváni býti nemají. Pakli by takoví z které dědiny upuštění byli, k téj dědině o to hle- díno buď. Též také jestliže by co pobrali, jako k zlodějóm popraveno buď. List LX XXVII 8o. a 103. Čeleď, kteráž by, nedosloužíc svému pánu, odešla, nemá od žádného držána a přechovávána býti. Čeleď, kteráž nedoslúžíc odejde, aby od jedněch proti druhým držána a přechovávána nebyla. A ktož by se v tom nezachoval a proti druhému jej přechovával, aby z toho hnán býti mohl z desíti kop groší. 11562, jej pán jeho i s ní vzal a dvě neděli vězením trestal. Pakli by pán jeho trestati zanedbal, z toho aby hnán byl z desíti kop groší. (List LXXI) A který by kolivěk člověk takovou věc učinil a děvečku proti její, pána 72. b jejího a otcovské a mateřině vuoli vzal, k takovému má se zachováno býti jako k lotru. O ulouzení zdávané ženy. 102. Item. Jestliže by kdo kde zastižen byl, ješto by komu ženu uloudil, kdežkoli nalezen bude, tu právo naň dopuštěno buď a na žádné rukojmě dáváni býti nemají. Pakli by takoví z které dědiny upuštěni byli, k té dědině o to hle- díno buď. Též také jestliže by co pobrali, jako k zlodějóm popraveno buď. List LXX1 103. Čeleď, kteráž by, nedosloužíc pánu, odešla, nemá od žádného 73. a držána a přechovávána bejti. Čeleď, kteráž nedosloužíc odejde, aby od jedněch proti druhým držána a přechovávána nebyla. A kdož by se v tom nezachoval a proti druhému jej přechovával, aby z toho hnán býti mohl z desíti kop groší. 102. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXV a 1604: CXIIII zcela shodně. Článek patrně pochází až z práce komise pro ZZ., jak je patrno z poznámky K tomu připsati o ulúzení ženy ke znění předchozího článku v zápise v Pam. I. 9. a. O obmezení sňatkové volnosti u poddaných a s tím souvisících také vrchnostenských dávek (čechelného, zdavného) srov. Kameníček Sněmy III. 197—199. Viz také pozn. k předchozímu článku 101. 103. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXV, které však přidává celý nový 2. odstavec. Naproti tomu ZZ. 1604: CVI má zcela nové znění. Článek patrně vyšel z formulace komise pro ZZ. 1535 a odtud bylo pak jeho textu uživáno k obdobným ustanovením, zejména v 2. po- lovině stol. XVI., jak také uvádí Kameníček, Sněmy III. 194, 195. Připojuje se tak k předchozím článkům 101. a 102.
114 Článek 101.—103. 11535/ Pakli by pán jeho trestati zanedbal, z toho aby hnán byl z desíti kop groší. A který by kolivěk člověk takovou věc učinil a děvečku proti její, pána jejího a otcovské a mateřině vůli vzal, k takovému má se zachováno býti jako k lotru. (List LXXXVII) 88.b 102. O ulouzení zdávané ženy.“ Jestliže by kto kde zastižen byl, ješto by komu ženu uloudil, Item. kdežkoli nalezen bude, tu právo naň dopuštěno buď a na žádné rukojmě dáváni býti nemají. Pakli by takoví z které dědiny upuštění byli, k téj dědině o to hle- díno buď. Též také jestliže by co pobrali, jako k zlodějóm popraveno buď. List LX XXVII 8o. a 103. Čeleď, kteráž by, nedosloužíc svému pánu, odešla, nemá od žádného držána a přechovávána býti. Čeleď, kteráž nedoslúžíc odejde, aby od jedněch proti druhým držána a přechovávána nebyla. A ktož by se v tom nezachoval a proti druhému jej přechovával, aby z toho hnán býti mohl z desíti kop groší. 11562, jej pán jeho i s ní vzal a dvě neděli vězením trestal. Pakli by pán jeho trestati zanedbal, z toho aby hnán byl z desíti kop groší. (List LXXI) A který by kolivěk člověk takovou věc učinil a děvečku proti její, pána 72. b jejího a otcovské a mateřině vuoli vzal, k takovému má se zachováno býti jako k lotru. O ulouzení zdávané ženy. 102. Item. Jestliže by kdo kde zastižen byl, ješto by komu ženu uloudil, kdežkoli nalezen bude, tu právo naň dopuštěno buď a na žádné rukojmě dáváni býti nemají. Pakli by takoví z které dědiny upuštěni byli, k té dědině o to hle- díno buď. Též také jestliže by co pobrali, jako k zlodějóm popraveno buď. List LXX1 103. Čeleď, kteráž by, nedosloužíc pánu, odešla, nemá od žádného 73. a držána a přechovávána bejti. Čeleď, kteráž nedosloužíc odejde, aby od jedněch proti druhým držána a přechovávána nebyla. A kdož by se v tom nezachoval a proti druhému jej přechovával, aby z toho hnán býti mohl z desíti kop groší. 102. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXV a 1604: CXIIII zcela shodně. Článek patrně pochází až z práce komise pro ZZ., jak je patrno z poznámky K tomu připsati o ulúzení ženy ke znění předchozího článku v zápise v Pam. I. 9. a. O obmezení sňatkové volnosti u poddaných a s tím souvisících také vrchnostenských dávek (čechelného, zdavného) srov. Kameníček Sněmy III. 197—199. Viz také pozn. k předchozímu článku 101. 103. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXV, které však přidává celý nový 2. odstavec. Naproti tomu ZZ. 1604: CVI má zcela nové znění. Článek patrně vyšel z formulace komise pro ZZ. 1535 a odtud bylo pak jeho textu uživáno k obdobným ustanovením, zejména v 2. po- lovině stol. XVI., jak také uvádí Kameníček, Sněmy III. 194, 195. Připojuje se tak k předchozím článkům 101. a 102.
Strana 115
Článek 103. a 104. 115 Též také žádný čeledína, když by jemu dosloužil, přes vuoli jeho déle 11535) držeti nemá. Než o sirotky při prvním pořádku zachováno buď. O purkrechtních penězích. Item. Když se který purkrecht prodá na které dědině, ty peníze nemají2 obstaveny býti u soukupuov,3 ani žádnému jinému dávány, než samému hospodáři, dokudž jest živ aneb těm, kteříž k nim právo míti budou po něm, žena neb sirotci. Než byl-li by kto co povinovat a jaké zmatky na té dědině měl neb žena neb sirotci, mají napřed peníze těm v ruce, komuž svědčí, uvedeny býti a dány a potom muož ten neb ti obstaveni býti pro panské neb jiné závady. A práv býti musí, z čehož se jemu koli vina dá.I 104. (ListLXXXVIII) 89. b Též také žádný čeledína když by jemu dosloužil, přes vuoli jeho déle 11562) držeti nemá. Než o sirotky při prvním pořádku zachováno buď. 104. O purkrechtních penězích. Item. Když se který purkrecht prodá na které dědině, ty peníze nemají obstaveny i býti u soukupuov, ani žádnému jinému dávány, než samému hospo- dáři, dokudž jest živ aneb těm, kteříž k nim právo míti budou po něm, žena neb sirotci. Než byl-li by kdo co povinovat a jaké zmatky na té dědině měl neb žena neb sirotci, mají napřed peníze těm v ruce, komuž svědčí, uvedeny býti a dány. A potom můž ten neb ti obstaveni býti pro panské neb jiné závady. A práv býti musí, z čehož se jemu koli vina dá.4 (List LXXII) 73.b 104. 1. Převzato do ZZ. 1545: LVIII, LIX, kdež jen konec nevalně změněn a shodně do 1604: CXIII. Znění pochází z Kn. Tov. 110. kap. 198. (Demuthovo vyd. 113.), odkudž shodně je převzala i Kn. Drn. 97. Nepatrné změny viz v násl. pozn. Formulář na prodej dvoru k právu purkrechtnímu srov. ve vydání Demuthově Kn. Tov. 150. O tom a zvláště o formuláři ve sbírce Tišňovského viz Čádová-Čáda, Morav. sbírky formulářové (Sbor. J. B. Novákovi K děj. čs. v období humanismu, 1932) 268, 280. 2. Kn. Tov. a Drn. nemohú. 3. Kn. Drn. u soukupa. 4. Prakse se vyvíjela ve smyslu tohoto článku ZZ. 1535, takže vskutku nebylo nutno nic měnit, a dostačilo dosavadní ustanovení. K tomu srov. zejména usnesení brněn- ského sněmu 1550. 23. dubna (Pam. II. 19. b.): Item o skupování peněz purkrechtních. Na tom sme se snesli, aby v městech, v městečkách, ve vsech žádný nekupoval bez povolení pána, na čím gruntu takové peníze jsou, a též bez vůle pána toho, čí člověk to kupuje. A nezachoval-li by se kdo tak a dal-li by co na to, má o ty peníze přijíti. Jako praktický případ o zákazu prodeje peněz purkrechtních viz ustanovení z řádu olo- mouckého biskupa Marka Khuena pro panství hukvaldské z r. 1554. (vyd. z pamět. knihy příborské Kameníček, Sněmy III. 603. č. 21.): Peněz purkrechtních žádný prodávati ani skupovati nemá, neb ten, kdož skúpil, i ten, kdož prodal, o to všecko přijde. Neb též na jeho milost pána pobráno býti má podlé zřízení markrabství moravského. 8*
Článek 103. a 104. 115 Též také žádný čeledína, když by jemu dosloužil, přes vuoli jeho déle 11535) držeti nemá. Než o sirotky při prvním pořádku zachováno buď. O purkrechtních penězích. Item. Když se který purkrecht prodá na které dědině, ty peníze nemají2 obstaveny býti u soukupuov,3 ani žádnému jinému dávány, než samému hospodáři, dokudž jest živ aneb těm, kteříž k nim právo míti budou po něm, žena neb sirotci. Než byl-li by kto co povinovat a jaké zmatky na té dědině měl neb žena neb sirotci, mají napřed peníze těm v ruce, komuž svědčí, uvedeny býti a dány a potom muož ten neb ti obstaveni býti pro panské neb jiné závady. A práv býti musí, z čehož se jemu koli vina dá.I 104. (ListLXXXVIII) 89. b Též také žádný čeledína když by jemu dosloužil, přes vuoli jeho déle 11562) držeti nemá. Než o sirotky při prvním pořádku zachováno buď. 104. O purkrechtních penězích. Item. Když se který purkrecht prodá na které dědině, ty peníze nemají obstaveny i býti u soukupuov, ani žádnému jinému dávány, než samému hospo- dáři, dokudž jest živ aneb těm, kteříž k nim právo míti budou po něm, žena neb sirotci. Než byl-li by kdo co povinovat a jaké zmatky na té dědině měl neb žena neb sirotci, mají napřed peníze těm v ruce, komuž svědčí, uvedeny býti a dány. A potom můž ten neb ti obstaveni býti pro panské neb jiné závady. A práv býti musí, z čehož se jemu koli vina dá.4 (List LXXII) 73.b 104. 1. Převzato do ZZ. 1545: LVIII, LIX, kdež jen konec nevalně změněn a shodně do 1604: CXIII. Znění pochází z Kn. Tov. 110. kap. 198. (Demuthovo vyd. 113.), odkudž shodně je převzala i Kn. Drn. 97. Nepatrné změny viz v násl. pozn. Formulář na prodej dvoru k právu purkrechtnímu srov. ve vydání Demuthově Kn. Tov. 150. O tom a zvláště o formuláři ve sbírce Tišňovského viz Čádová-Čáda, Morav. sbírky formulářové (Sbor. J. B. Novákovi K děj. čs. v období humanismu, 1932) 268, 280. 2. Kn. Tov. a Drn. nemohú. 3. Kn. Drn. u soukupa. 4. Prakse se vyvíjela ve smyslu tohoto článku ZZ. 1535, takže vskutku nebylo nutno nic měnit, a dostačilo dosavadní ustanovení. K tomu srov. zejména usnesení brněn- ského sněmu 1550. 23. dubna (Pam. II. 19. b.): Item o skupování peněz purkrechtních. Na tom sme se snesli, aby v městech, v městečkách, ve vsech žádný nekupoval bez povolení pána, na čím gruntu takové peníze jsou, a též bez vůle pána toho, čí člověk to kupuje. A nezachoval-li by se kdo tak a dal-li by co na to, má o ty peníze přijíti. Jako praktický případ o zákazu prodeje peněz purkrechtních viz ustanovení z řádu olo- mouckého biskupa Marka Khuena pro panství hukvaldské z r. 1554. (vyd. z pamět. knihy příborské Kameníček, Sněmy III. 603. č. 21.): Peněz purkrechtních žádný prodávati ani skupovati nemá, neb ten, kdož skúpil, i ten, kdož prodal, o to všecko přijde. Neb též na jeho milost pána pobráno býti má podlé zřízení markrabství moravského. 8*
Strana 116
116 Článek 105. [ 1535) List LXXXVIII 105. 90. a O sirotčích penězích." Item. Kdež kteří sirotci osiřejí pod kterým pánem na které dědině, těmi penězi nemá hýbáno býti, ani vydávány kam do sirotčích let, krom mateři diel její. Kteráž jej vezmouci anebo se vdadouci s ním se obrátí tu, kdež své lepší vidí. (List LXXXIX) 90. b Než sirotčí peníze mají jim chovány býti. A když který sirotek let dojde, má přistoupiti před pána dědiny a prositi za propuštění svého dílu. A toho jemu pán nemá odepříti, než pro- pustiti, jakž rokové jsú neb časové. Pakli by vyšly, tehdy v slušném času všecky spolu dány mu býti mají.I Pakli by pán Buoh sirotkuov v tom neuchoval a odúmrti nejsou vy- koupené, na pána spadnou. A pán dědiny, kdež se sirotkuov svých doptá, muož k nim sáhnouti a je vzíti a mají jemu vydáni býti jako pánu vrchnímu, leč svou vuolí dopustí kde jinde sirotkóm býti.2 11562/ 105. O sirotčích penězích. List LXXII 74. a Item. Kdež kteří sirotci osiřejí pod kterým pánem na které dědině, těmi penězi nemá hýbáno býti, ani vydávány kam do sirotčích let, krom mateři díl její. Kteráž jej vezmouci anebo se vdadouci i s ním se obrátí tu, kdež své lepší vidí. Než sirotčí peníze mají jim chovány býti. A když který sirotek let dojde, má přistoupiti před pána dědiny a prositi za propuštění svého dílu. A toho jemu pán nemá odepříti, než propustiti, jakž rokové jsou neb časové. Pakli by vyšly, tehdy v slušném času všecky spolu dány mu býti mají. Pakli by pán Buoh sirotkuov v tom neuchoval a odúmrti nejsou vykoupené, na pána spadnou. A pán dědiny, kdež se sirotkuov svých doptá, muož k nim sáhnouti a je vzíti a mají jemu vydáni býti jako pánu vrchnímu, leč svou vuolí dopustí kde jinde sirotkóm býti. I 105. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIX (tam titul O sirotčích (tisk. chyba so—1) penězích sedlských) a do ZZ. 1604: CXIII. Text tohoto článku byl vzat přímo z Kn. Tov. (text u Brandla 110, 111. kap. 199, ale lepší jeho znění u Demutha 113.). Kn. Drn. 97. for- mulovala tento článek sice na základě Kn. Tov., ale přece jen rozdílně. Že se komise přece rozhodla pro text Kn. Tov., dokazuje, že formulace Kn. Drn. neodpovídala právnímu stavu (srov. zejm. Kmetična má uručena býti za kmetičnu páně a na postavení až se vdá, a když se vdá, má pánu dáti jeden štuk kmentu a má jí její díl vydán býti jako sirotkóm). 2. Kn. Tov. sirotku.
116 Článek 105. [ 1535) List LXXXVIII 105. 90. a O sirotčích penězích." Item. Kdež kteří sirotci osiřejí pod kterým pánem na které dědině, těmi penězi nemá hýbáno býti, ani vydávány kam do sirotčích let, krom mateři diel její. Kteráž jej vezmouci anebo se vdadouci s ním se obrátí tu, kdež své lepší vidí. (List LXXXIX) 90. b Než sirotčí peníze mají jim chovány býti. A když který sirotek let dojde, má přistoupiti před pána dědiny a prositi za propuštění svého dílu. A toho jemu pán nemá odepříti, než pro- pustiti, jakž rokové jsú neb časové. Pakli by vyšly, tehdy v slušném času všecky spolu dány mu býti mají.I Pakli by pán Buoh sirotkuov v tom neuchoval a odúmrti nejsou vy- koupené, na pána spadnou. A pán dědiny, kdež se sirotkuov svých doptá, muož k nim sáhnouti a je vzíti a mají jemu vydáni býti jako pánu vrchnímu, leč svou vuolí dopustí kde jinde sirotkóm býti.2 11562/ 105. O sirotčích penězích. List LXXII 74. a Item. Kdež kteří sirotci osiřejí pod kterým pánem na které dědině, těmi penězi nemá hýbáno býti, ani vydávány kam do sirotčích let, krom mateři díl její. Kteráž jej vezmouci anebo se vdadouci i s ním se obrátí tu, kdež své lepší vidí. Než sirotčí peníze mají jim chovány býti. A když který sirotek let dojde, má přistoupiti před pána dědiny a prositi za propuštění svého dílu. A toho jemu pán nemá odepříti, než propustiti, jakž rokové jsou neb časové. Pakli by vyšly, tehdy v slušném času všecky spolu dány mu býti mají. Pakli by pán Buoh sirotkuov v tom neuchoval a odúmrti nejsou vykoupené, na pána spadnou. A pán dědiny, kdež se sirotkuov svých doptá, muož k nim sáhnouti a je vzíti a mají jemu vydáni býti jako pánu vrchnímu, leč svou vuolí dopustí kde jinde sirotkóm býti. I 105. 1. Převzato do ZZ. 1545: LIX (tam titul O sirotčích (tisk. chyba so—1) penězích sedlských) a do ZZ. 1604: CXIII. Text tohoto článku byl vzat přímo z Kn. Tov. (text u Brandla 110, 111. kap. 199, ale lepší jeho znění u Demutha 113.). Kn. Drn. 97. for- mulovala tento článek sice na základě Kn. Tov., ale přece jen rozdílně. Že se komise přece rozhodla pro text Kn. Tov., dokazuje, že formulace Kn. Drn. neodpovídala právnímu stavu (srov. zejm. Kmetična má uručena býti za kmetičnu páně a na postavení až se vdá, a když se vdá, má pánu dáti jeden štuk kmentu a má jí její díl vydán býti jako sirotkóm). 2. Kn. Tov. sirotku.
Strana 117
Článek 106. a 107. 117 106. O listech hlavních na peníze, jak bez výminek o berni děláni býti mají.“ Item. Listové hlavní na peníze, aby se s žádnými výminkami o zastupování a spravování berně nedělali, než tak, jakž landfrýd ukazuje na listy obyčejné. A pakli by kdo vida na někom potřebu a nouzi, uvedl jej sobě v takový zápis, aby zaň berni spravoval. Ten aby toho nebyl po- vinen držeti, ani rukojmě jeho téj berně spravovati. [ 1535] List LXXXIX 91. a (List XC) O obsílaní do ležení a o lání. 107. Item. Ktožkoli mají listy hlavní na peníze s rukojměmi pod leže- ním, když by k tomu přišlo, že by rukojmie vlehnúti měli, tehdy aby věřitel dvě neděli napřed každému rukojmí věděti dal. A ti rukojmie, jestliže by v těch dvou nedělích nevlehli aneb se s věřiteli svými nesmluvili, tehdy je muož tak upomínati, jakž od stara dávna o peníze napomínati obyčej byl. 91. b 106. O listech hlavních na peníze, jak bez výminek o berni děláni býti mají. Item. Listové hlavní na peníze, aby se z žádnými výminkami o zastupování a spravování berně nedělali, než tak, jakž landfrýd ukazuje na listy obyčejné. A pakli by kdo vida na někom potřebu a nouzi, uvedl jej sobě v takový zápis, aby zaň berni spravoval. Ten aby toho nebyl povinen držeti, ani rukojmě jeho téj berně spravovati. 1 1562] (List LXXIII) 74.b O obsílání do ležení a o lání. 107. Item. Kdožkoli mají listy hlavní na peníze s rukojměmi pod ležením, když by k tomu přišlo, že by rukojmě vlehnouti I měli, tehdy aby věřitel dvě neděli napřed každému rukojmí věděti dal. A ti rukojmě jestliže by v těch dvou ne- dělích nevlehli aneb se s věřiteli svými nesmluvili, tehdy je muož tak upomínati, jakž od starodávna o peníze napomínati obyčej byl.2. 106. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: LXI (titul však zkrácen) a do 1604: LXXXVIII. Text článku čerpala komise doslovně z usnesení sněmu v Olomouci 1520. 6. ledna (AC. XI. 324. č. 13.), jak také dosvědčuje marginální poznámka u originálního zápisu v Pam. I. 15. a. Má státi. List LXXIII 75. a 107. I. Převzato do ZZ. 1545: LXII (s titulem však širším O obsílaní do ležení rukojmí a o lání) a do 1604: LXXXVI. Text tohoto článku byl vzat doslovně z usnesení sněmovního, které poprvé se stalo v Olomouci 1519. I1. listopadu (Olom. kn. přípovědí sv. 47. p. 292. b.) a zakrátko bylo shodně opakováno 1520. 6. ledna tamtéž (vyd. Kn. Drn. 113, 114. č. VI., AC. XI. 322. I. č. 6.) pod nadpisem O listech hlavních s dodatečným pří- pisem a obsielaní do ležení i o lání. Tento zápis se podle marginální poznámky Má státi v originále v Pam. I. 14. a. stal podkladem pro komisi. O dodatku srov. pozn. 2. K obsahu viz Čáda, Ležení v čes. právu zemském (1922) 23. Viz také čl. 140. v textu 1562 níže. 2. Z 1555. 9. prosince. z olomouckého sněmu (Pam. II. 78. a., též v arcibiskupském archivu v Kroměříži, odd. Externa, zems. sněmy od 1555. fol. 2. b.) máme toto usnesení, které reglementuje ležení a stanoví přesné sazby: O ležení. Item. Z strany ležení, jakož
Článek 106. a 107. 117 106. O listech hlavních na peníze, jak bez výminek o berni děláni býti mají.“ Item. Listové hlavní na peníze, aby se s žádnými výminkami o zastupování a spravování berně nedělali, než tak, jakž landfrýd ukazuje na listy obyčejné. A pakli by kdo vida na někom potřebu a nouzi, uvedl jej sobě v takový zápis, aby zaň berni spravoval. Ten aby toho nebyl po- vinen držeti, ani rukojmě jeho téj berně spravovati. [ 1535] List LXXXIX 91. a (List XC) O obsílaní do ležení a o lání. 107. Item. Ktožkoli mají listy hlavní na peníze s rukojměmi pod leže- ním, když by k tomu přišlo, že by rukojmie vlehnúti měli, tehdy aby věřitel dvě neděli napřed každému rukojmí věděti dal. A ti rukojmie, jestliže by v těch dvou nedělích nevlehli aneb se s věřiteli svými nesmluvili, tehdy je muož tak upomínati, jakž od stara dávna o peníze napomínati obyčej byl. 91. b 106. O listech hlavních na peníze, jak bez výminek o berni děláni býti mají. Item. Listové hlavní na peníze, aby se z žádnými výminkami o zastupování a spravování berně nedělali, než tak, jakž landfrýd ukazuje na listy obyčejné. A pakli by kdo vida na někom potřebu a nouzi, uvedl jej sobě v takový zápis, aby zaň berni spravoval. Ten aby toho nebyl povinen držeti, ani rukojmě jeho téj berně spravovati. 1 1562] (List LXXIII) 74.b O obsílání do ležení a o lání. 107. Item. Kdožkoli mají listy hlavní na peníze s rukojměmi pod ležením, když by k tomu přišlo, že by rukojmě vlehnouti I měli, tehdy aby věřitel dvě neděli napřed každému rukojmí věděti dal. A ti rukojmě jestliže by v těch dvou ne- dělích nevlehli aneb se s věřiteli svými nesmluvili, tehdy je muož tak upomínati, jakž od starodávna o peníze napomínati obyčej byl.2. 106. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: LXI (titul však zkrácen) a do 1604: LXXXVIII. Text článku čerpala komise doslovně z usnesení sněmu v Olomouci 1520. 6. ledna (AC. XI. 324. č. 13.), jak také dosvědčuje marginální poznámka u originálního zápisu v Pam. I. 15. a. Má státi. List LXXIII 75. a 107. I. Převzato do ZZ. 1545: LXII (s titulem však širším O obsílaní do ležení rukojmí a o lání) a do 1604: LXXXVI. Text tohoto článku byl vzat doslovně z usnesení sněmovního, které poprvé se stalo v Olomouci 1519. I1. listopadu (Olom. kn. přípovědí sv. 47. p. 292. b.) a zakrátko bylo shodně opakováno 1520. 6. ledna tamtéž (vyd. Kn. Drn. 113, 114. č. VI., AC. XI. 322. I. č. 6.) pod nadpisem O listech hlavních s dodatečným pří- pisem a obsielaní do ležení i o lání. Tento zápis se podle marginální poznámky Má státi v originále v Pam. I. 14. a. stal podkladem pro komisi. O dodatku srov. pozn. 2. K obsahu viz Čáda, Ležení v čes. právu zemském (1922) 23. Viz také čl. 140. v textu 1562 níže. 2. Z 1555. 9. prosince. z olomouckého sněmu (Pam. II. 78. a., též v arcibiskupském archivu v Kroměříži, odd. Externa, zems. sněmy od 1555. fol. 2. b.) máme toto usnesení, které reglementuje ležení a stanoví přesné sazby: O ležení. Item. Z strany ležení, jakož
Strana 118
118 Článek 107. a 108. 11535/ Pakli by kto rukojmím svým prvé dvou neděl po napomenutí lál, ten jim to bude povinen napraviti podlé uznání panuov soudcí zemských.3 List XC 92.a 108. O zapoviedanie gruntuov." Item. Jakož se nyní děje, že sobě zapovídají grunty, zápovědech cesty, stezky i chodníky, takových zápovědí aby nebylo, než chce-li kto komu své grunty zapověděti, pastvy aneb myslivosti anebo užívání gruntuov, toho vuoli každý má. Než stezek, cest, kudyž lidé jezdí a chodí, žádný zapovídati nemá.2 a v těch 1 1562/ Pakli by kdo rukojmím svým prvé dvou neděl po napomenutí lál, ten jim to bude povinen napraviti podlé uznání panuov soudcí zemských.4 O zapovídaní gruntuov. Item. Jakož se nyní děje, že sobě zapovídají grunty, a v těch zápovědech cesty, stezky i chodníky, takových zápovědí aby nebylo, než chce-li kdo komu své grunty zapo- (List LXXIIII) věděti, pastvy I aneb myslivosti anebo užívání gruntuov, toho vuoli každý má. Než stezek, cest, kudyž lidé jezdí a chodí, žádný zapovídati nemá. 75. b 108. předešlé dáváno bylo ode dvú osob a ode dvou koní za den a za noc po XV groších bílých hospodářům. I uznává se, že na ty peníze těch dvou osob a koní dvú přes den a noc vychovati nemohou. Má již dáváno býti po XXIIII groších bílých a ležáci mají se v hospodách pokojně, jakž předešlé zřízení ukazuje, zachovávati. Sluší tu upozorniti i na sazby, které byly značně zvýšeny. 3. Rkp., z něhož otiskl usnesení 1520. 6. ledna. Olomouc Brandl v Kn. Drn. dodatek 113, 114. č. VI., má dodatek: A tak každým dvěma vždy dvě neděle má napřed dát věděti. Nepochybně jde tu o soukromý přípisek a proto také nepřešel do ZZ. 1535. 4. V souhlase se ZZ. bylo vydáno usnesení sněmu brněnského 1550. 23. dubna (Pam. II. 13. a.), které zní: Což se lání o peníze dotejče, aby tak nestydatě a hanebně na újmu poctivosti a ku posměchu roduom láno nebejvalo. To též při uznání panuov ouředníkův a soudcí zemských i z obce při tom čase, jako nahoře nařízeno, bejti a mocí tohoto sněmu dále trvati má. Je to jedno ze zákonných obmezení láni (srov. k tomu literaturu u pozn. 1.). 108. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXXVI shodně, kdežto ZZ. 1604: C má již znění odlišné. Tento článek byl usnesen v Brně 1518. 25. července (AČ. XI. 314. č. 36.). Marginální poznámka Má státi v Pam. I. 9. a. dosvědčuje, že odtud čerpala i komise. Shodně se opakuje toto znění k r. 1519. (bez bližších údajů) v Pam. I. II. a. pod nadpisem O za- povídaní gruntuov v Olomúci 1518. Kromě toho shodný text otiskl i Kameníček v AČ. XI. 315. č. 39. pod incipitem Léta 1518 znamenává se, jaké se zřízení a zapovídaní statkuo jedním druhým stalo. Text s nepatrnými změnami otiskl z jiného ještě rukopisu v AČ. XI. 304, 305. č. 6. (s odkazovací poznámkou Napsáno také v knihách s přeskú). Jsou to vesměs texty stejné, které se redukují na znění základní v Pam. I. 9. a. 2. V rkpe, podle něhož vydal Brandl Kn. Drn. (jeho vydání 125. litera L.), je zapsán konkrétní případ použití tohoto ustanovení z 1531. 6. ledna na sněmu v Olomouci. Zřízení o cesty a stezky v Olomúci. Jest zřízení v Olomúci o Svíčkách čteno léta 1531, že žádný nemá cest a stezek zapovídati, kudy lidé jezdí a chodí, než pastvy a mysli- vosti zapověděti každému může na svých gruntech.
118 Článek 107. a 108. 11535/ Pakli by kto rukojmím svým prvé dvou neděl po napomenutí lál, ten jim to bude povinen napraviti podlé uznání panuov soudcí zemských.3 List XC 92.a 108. O zapoviedanie gruntuov." Item. Jakož se nyní děje, že sobě zapovídají grunty, zápovědech cesty, stezky i chodníky, takových zápovědí aby nebylo, než chce-li kto komu své grunty zapověděti, pastvy aneb myslivosti anebo užívání gruntuov, toho vuoli každý má. Než stezek, cest, kudyž lidé jezdí a chodí, žádný zapovídati nemá.2 a v těch 1 1562/ Pakli by kdo rukojmím svým prvé dvou neděl po napomenutí lál, ten jim to bude povinen napraviti podlé uznání panuov soudcí zemských.4 O zapovídaní gruntuov. Item. Jakož se nyní děje, že sobě zapovídají grunty, a v těch zápovědech cesty, stezky i chodníky, takových zápovědí aby nebylo, než chce-li kdo komu své grunty zapo- (List LXXIIII) věděti, pastvy I aneb myslivosti anebo užívání gruntuov, toho vuoli každý má. Než stezek, cest, kudyž lidé jezdí a chodí, žádný zapovídati nemá. 75. b 108. předešlé dáváno bylo ode dvú osob a ode dvou koní za den a za noc po XV groších bílých hospodářům. I uznává se, že na ty peníze těch dvou osob a koní dvú přes den a noc vychovati nemohou. Má již dáváno býti po XXIIII groších bílých a ležáci mají se v hospodách pokojně, jakž předešlé zřízení ukazuje, zachovávati. Sluší tu upozorniti i na sazby, které byly značně zvýšeny. 3. Rkp., z něhož otiskl usnesení 1520. 6. ledna. Olomouc Brandl v Kn. Drn. dodatek 113, 114. č. VI., má dodatek: A tak každým dvěma vždy dvě neděle má napřed dát věděti. Nepochybně jde tu o soukromý přípisek a proto také nepřešel do ZZ. 1535. 4. V souhlase se ZZ. bylo vydáno usnesení sněmu brněnského 1550. 23. dubna (Pam. II. 13. a.), které zní: Což se lání o peníze dotejče, aby tak nestydatě a hanebně na újmu poctivosti a ku posměchu roduom láno nebejvalo. To též při uznání panuov ouředníkův a soudcí zemských i z obce při tom čase, jako nahoře nařízeno, bejti a mocí tohoto sněmu dále trvati má. Je to jedno ze zákonných obmezení láni (srov. k tomu literaturu u pozn. 1.). 108. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXXVI shodně, kdežto ZZ. 1604: C má již znění odlišné. Tento článek byl usnesen v Brně 1518. 25. července (AČ. XI. 314. č. 36.). Marginální poznámka Má státi v Pam. I. 9. a. dosvědčuje, že odtud čerpala i komise. Shodně se opakuje toto znění k r. 1519. (bez bližších údajů) v Pam. I. II. a. pod nadpisem O za- povídaní gruntuov v Olomúci 1518. Kromě toho shodný text otiskl i Kameníček v AČ. XI. 315. č. 39. pod incipitem Léta 1518 znamenává se, jaké se zřízení a zapovídaní statkuo jedním druhým stalo. Text s nepatrnými změnami otiskl z jiného ještě rukopisu v AČ. XI. 304, 305. č. 6. (s odkazovací poznámkou Napsáno také v knihách s přeskú). Jsou to vesměs texty stejné, které se redukují na znění základní v Pam. I. 9. a. 2. V rkpe, podle něhož vydal Brandl Kn. Drn. (jeho vydání 125. litera L.), je zapsán konkrétní případ použití tohoto ustanovení z 1531. 6. ledna na sněmu v Olomouci. Zřízení o cesty a stezky v Olomúci. Jest zřízení v Olomúci o Svíčkách čteno léta 1531, že žádný nemá cest a stezek zapovídati, kudy lidé jezdí a chodí, než pastvy a mysli- vosti zapověděti každému může na svých gruntech.
Strana 119
Článek 109. 119 109. O ručnicích a myslivostech. O ručnice na tom zuostáno a svoleno, aby žádný pán, z prelátův, z rytířstva i z měst s ručnicemi dlouhými ani krátkými nejezdili, ani chodili. 1 1535 (List XCI) 92. b O ručnicích a myslivostech. O ručnice na tom zuostáno a svoleno, aby žádný pán, z prelátuov, z ry- tířstva i z měst s ručnicemi dlouhými ani krátkými nejezdili, ani chodili. 109. 1 1562/ 109. I. Předpisy o ručnicích a myslivostech a ustanovení jim obdobná velmi často se měnila. Proto ani následující ZZ. nenavázala doslovně na text z 1535, nýbrž jak ZZ. 1545: CXXVI (text z r. 1542), tak 1604: CII, CIII mají ustanovení jiná. Z nejdůleži- tějších textů, které předcházely úpravě ZZ. 1535 je nutno se zmíniti především o ZZ. 1516: 11. b. (Drn. kn. III. č. XVIII., AČ. XI. 295. č. 18.): O ručnicích. Item. Na tom zuostáno, že obyvatelé zemští, páni, rytieřstvo, preláti, města mohou pro obranu životuo a statkuo svých s ručnicemi jezditi. Než na myslivost žádný choditi, ani služebníkuo svých vysielati nemají. Pakli by který pán neboli rytieřský člověk koho na myslivost s ručnicí poslal, jmá jemu list pod pečetí dáti, že jest jeho, a sice to při tom zřízenie zuostati jmá, jakž o myslivosti sedlské zřízeno jest prvé. Tím se odkazuje na zákaz honitby sedlákům s ručnicemi, což bývá někdy shrnováno ve slova Sedláci aby myslivosti žádné neměli (Brandl, Glossarium, 162.), a což bylo teprve přesněji definováno v následujících ZZ. (Srov. k tomu také rejstřík k tomuto vydání a z literatury zvláště o právu nositi zbraň Krofta, Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě (1919) 50., Černý Václav, Hospodářské instrukce (1930) 270, 271). Ustanovení z 1516 přešlo do sněmovního usnesení v Brně 1518. 25. července (AC. XI. 310. č. 24.), jež však bylo jako neplatné v Pam. I. 5. b. mřežováno a poznámka in margine Toto zřízení jinde nazad zapsáno při jiných artikulích, odkazuje opětně na jiné usnesení v Olomouci 1519. II. listopadu (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 292 b.) a na ustanovení ještě pozdější. Poměr předpisu z 1516 k 1518 je takový, že 1518 byla vypuštěna slova Pakli by který pán — že jest jeho a zato doplněno na konci A kdož by se tak nezachoval a služebníkóm neb myslivcóm svým na myslivost choditi s ručnicí dopustil, ten bude moci pohnán býti z X kop groší českých. 1519 pak z textu z r. 1518 byla vypuštěna slova a sice to při tom zřízení — prvé zřízeno jest. 1520. 6. ledna v Olomouci (Kn. Drn. 114. č. VII., VIII., AČ. XI. 322, 323. č. 7., 8.) jednak se opakuje znění zr. 1519. a jednak se doplňuje přesnými zákazy myslivosti sedlákům (tam marginální poznámka v Pam. I. 14. b. Obnoveno v Brně anno 1531 a stvrzeno, o čemž viz níže.). 1524. II. listopadu. Brno (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 327. a.) opakují se nám ustanovení dřívější pod titulem O ručnicích a myslivosti sedlskej, kteréž se čte i v textu v Pam. I. 42. b. (Kn. Drn. 116. lit. D., AC. XI. 348, 349. č. 6.). Toto usnesení nepochybně bylo základem pro komisi (srov. pozn. další), která však celé je přestilisovala a to se stanoviska jak ke starším uvedeným před- pisům, tak i novějším a to ustanovení, které se nám podává v připomínkách zemského hejtmana Jana z Pernštejna stavům z 1526. 10. října. Tovačov (AČ. XI. 367. odstavec Což se ručnice dotýče atd.), 1530. 26. dubna. Olomouc uvedeném v Pam. I. 82. b. pod titulem O ručnice a hákovnice, 1531. 26. března. Brno v Pam. I. 93. a. pod incipitem Hákovnic, ručnic, prachuov, sanitruov a jiných takových potřeb aby žádný z země do Uher nevezl atd. a konečně 1531. I. října. Brno v Pam. I. 104. a., které odkazuje na dřivější ustanovení. Stanoviti přesně poměr textu ZZ. 1535 k uvedeným vzorům do podrobností nemá významu (incipit: O ručnicích a myslivosti sedské, aby podlé prvního zřízení zachováno bylo a to aby do svatého Havla oznámeno a v městech a městečkách voláno a t. d.), protože komise pracovala kompilačně a protože ustano- vení v ZZ. 1535 se již zase mění r. 1538. 12. září. (Pam. I. 158. a.).
Článek 109. 119 109. O ručnicích a myslivostech. O ručnice na tom zuostáno a svoleno, aby žádný pán, z prelátův, z rytířstva i z měst s ručnicemi dlouhými ani krátkými nejezdili, ani chodili. 1 1535 (List XCI) 92. b O ručnicích a myslivostech. O ručnice na tom zuostáno a svoleno, aby žádný pán, z prelátuov, z ry- tířstva i z měst s ručnicemi dlouhými ani krátkými nejezdili, ani chodili. 109. 1 1562/ 109. I. Předpisy o ručnicích a myslivostech a ustanovení jim obdobná velmi často se měnila. Proto ani následující ZZ. nenavázala doslovně na text z 1535, nýbrž jak ZZ. 1545: CXXVI (text z r. 1542), tak 1604: CII, CIII mají ustanovení jiná. Z nejdůleži- tějších textů, které předcházely úpravě ZZ. 1535 je nutno se zmíniti především o ZZ. 1516: 11. b. (Drn. kn. III. č. XVIII., AČ. XI. 295. č. 18.): O ručnicích. Item. Na tom zuostáno, že obyvatelé zemští, páni, rytieřstvo, preláti, města mohou pro obranu životuo a statkuo svých s ručnicemi jezditi. Než na myslivost žádný choditi, ani služebníkuo svých vysielati nemají. Pakli by který pán neboli rytieřský člověk koho na myslivost s ručnicí poslal, jmá jemu list pod pečetí dáti, že jest jeho, a sice to při tom zřízenie zuostati jmá, jakž o myslivosti sedlské zřízeno jest prvé. Tím se odkazuje na zákaz honitby sedlákům s ručnicemi, což bývá někdy shrnováno ve slova Sedláci aby myslivosti žádné neměli (Brandl, Glossarium, 162.), a což bylo teprve přesněji definováno v následujících ZZ. (Srov. k tomu také rejstřík k tomuto vydání a z literatury zvláště o právu nositi zbraň Krofta, Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě (1919) 50., Černý Václav, Hospodářské instrukce (1930) 270, 271). Ustanovení z 1516 přešlo do sněmovního usnesení v Brně 1518. 25. července (AC. XI. 310. č. 24.), jež však bylo jako neplatné v Pam. I. 5. b. mřežováno a poznámka in margine Toto zřízení jinde nazad zapsáno při jiných artikulích, odkazuje opětně na jiné usnesení v Olomouci 1519. II. listopadu (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 292 b.) a na ustanovení ještě pozdější. Poměr předpisu z 1516 k 1518 je takový, že 1518 byla vypuštěna slova Pakli by který pán — že jest jeho a zato doplněno na konci A kdož by se tak nezachoval a služebníkóm neb myslivcóm svým na myslivost choditi s ručnicí dopustil, ten bude moci pohnán býti z X kop groší českých. 1519 pak z textu z r. 1518 byla vypuštěna slova a sice to při tom zřízení — prvé zřízeno jest. 1520. 6. ledna v Olomouci (Kn. Drn. 114. č. VII., VIII., AČ. XI. 322, 323. č. 7., 8.) jednak se opakuje znění zr. 1519. a jednak se doplňuje přesnými zákazy myslivosti sedlákům (tam marginální poznámka v Pam. I. 14. b. Obnoveno v Brně anno 1531 a stvrzeno, o čemž viz níže.). 1524. II. listopadu. Brno (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 327. a.) opakují se nám ustanovení dřívější pod titulem O ručnicích a myslivosti sedlskej, kteréž se čte i v textu v Pam. I. 42. b. (Kn. Drn. 116. lit. D., AC. XI. 348, 349. č. 6.). Toto usnesení nepochybně bylo základem pro komisi (srov. pozn. další), která však celé je přestilisovala a to se stanoviska jak ke starším uvedeným před- pisům, tak i novějším a to ustanovení, které se nám podává v připomínkách zemského hejtmana Jana z Pernštejna stavům z 1526. 10. října. Tovačov (AČ. XI. 367. odstavec Což se ručnice dotýče atd.), 1530. 26. dubna. Olomouc uvedeném v Pam. I. 82. b. pod titulem O ručnice a hákovnice, 1531. 26. března. Brno v Pam. I. 93. a. pod incipitem Hákovnic, ručnic, prachuov, sanitruov a jiných takových potřeb aby žádný z země do Uher nevezl atd. a konečně 1531. I. října. Brno v Pam. I. 104. a., které odkazuje na dřivější ustanovení. Stanoviti přesně poměr textu ZZ. 1535 k uvedeným vzorům do podrobností nemá významu (incipit: O ručnicích a myslivosti sedské, aby podlé prvního zřízení zachováno bylo a to aby do svatého Havla oznámeno a v městech a městečkách voláno a t. d.), protože komise pracovala kompilačně a protože ustano- vení v ZZ. 1535 se již zase mění r. 1538. 12. září. (Pam. I. 158. a.).
Strana 120
120 Článek 109. List XCI 93. a Pakli by kto přes tuto zápověd jel aneb šel a to naň usvědčeno bylo, tehdy tomu, ktož by to naň usvědčil anebo jej s ní postihl, má dáti padesát kop groší českých. A jestliže by cizozemec byl, z stavuov nahoře psaných, též se k němu zachováno býti má. Pakli by těch padesáti kop groší dáti nejměl, tehdy má čtyři neděle u věži seděti.2 A což se sedlákuov i dvořákuov, měst i městeček panských dotýče, ti též aby s žádnými ručnicemi' nejezdili, ani chodili a všech myslivostí prázdni byli.“ Než pán statku svého každý bude moci sobě myslivce náchlebního chovati, aby na gruntech jeho (a ne na jiných) stříleti mohl. A ten má list pod pečetí pána svého míti. A jestliže by který pán, maje hory veliké, nemoha s tenaty než na střelce honiti, ten to bude moci učiniti a na gruntech svých s poddanými svými z ručnic na zvěř střieleti. Města královská, ti také aby s žádnými ručnicemi krátkými, ani dlúhými nejezdili, ani chodili. Než myslivost sami na gruntech svých provozovati mohou krom ručnic, než s sítkami, se lpem a jámy na vlky a lišky dělati mohou.5 [ 1535/ List LXXIIII 76. a Pakli by kdo přes tuto zápověď jel aneb šel a to naň usvědčeno bylo, tehdy tomu, kdož by to naň usvědčil anebo jej s ní postihl, má dáti padesát kop groší českých. A jestliže by cizozemec byl z stavuov nahoře psaných, též se k němu za- chováno býti má.I Pakli by těch padesáti kop groší dáti neměl, tehdy má čtyři neděle u věži seděti. A což se sedlákuov i dvořákuov, měst i městeček panských dotýče, ti též aby s žádnými ručnicemi nejezdili, ani chodili a všech myslivostí prázdni byli. Než pán statku svého každý bude moci sobě myslivce náchlebního cho- vati, aby na gruntech jeho (a ne na jiných) stříleti mohl. A ten má list pod pečetí pána svého míti. A jestliže by který pán, maje hory veliké, nemoha s tenaty než na střelce honiti, ten to bude moci učiniti a na gruntech svých s poddanými svými z ručnic na zvěř stříleti. Města královská, ti také aby s žádnými ručnicemi krátkými, ani dlouhými nejezdili, ani chodili. Než myslivost sami na gruntech svých provozovati mohou krom ručnic, než s sítkami, se lpem a jámy na vlky a lišky dělati mohou. 115627 2. Až sem shodně s 1524. 3. 1524 dodávalo krátkými ani dlúhými. 4. Nově proti 1524 přidáno ani chodili. 5. Celý odstavec nový proti 1524. 6. 1524 se navazovalo na odstavec pátý končící slovy prázdni byli a přidává se toto ustanovení v jiném znění a to Krom měst královských, ti myslivost sami na gruntech svých provozovati mohú krom ručnic, než s sítkami, se lpem a jamy na vlky a lišky dělati mohú. Z tohoto odstavce vyplývá i také účel zákazu myslivosti proti sedlákům:
120 Článek 109. List XCI 93. a Pakli by kto přes tuto zápověd jel aneb šel a to naň usvědčeno bylo, tehdy tomu, ktož by to naň usvědčil anebo jej s ní postihl, má dáti padesát kop groší českých. A jestliže by cizozemec byl, z stavuov nahoře psaných, též se k němu zachováno býti má. Pakli by těch padesáti kop groší dáti nejměl, tehdy má čtyři neděle u věži seděti.2 A což se sedlákuov i dvořákuov, měst i městeček panských dotýče, ti též aby s žádnými ručnicemi' nejezdili, ani chodili a všech myslivostí prázdni byli.“ Než pán statku svého každý bude moci sobě myslivce náchlebního chovati, aby na gruntech jeho (a ne na jiných) stříleti mohl. A ten má list pod pečetí pána svého míti. A jestliže by který pán, maje hory veliké, nemoha s tenaty než na střelce honiti, ten to bude moci učiniti a na gruntech svých s poddanými svými z ručnic na zvěř střieleti. Města královská, ti také aby s žádnými ručnicemi krátkými, ani dlúhými nejezdili, ani chodili. Než myslivost sami na gruntech svých provozovati mohou krom ručnic, než s sítkami, se lpem a jámy na vlky a lišky dělati mohou.5 [ 1535/ List LXXIIII 76. a Pakli by kdo přes tuto zápověď jel aneb šel a to naň usvědčeno bylo, tehdy tomu, kdož by to naň usvědčil anebo jej s ní postihl, má dáti padesát kop groší českých. A jestliže by cizozemec byl z stavuov nahoře psaných, též se k němu za- chováno býti má.I Pakli by těch padesáti kop groší dáti neměl, tehdy má čtyři neděle u věži seděti. A což se sedlákuov i dvořákuov, měst i městeček panských dotýče, ti též aby s žádnými ručnicemi nejezdili, ani chodili a všech myslivostí prázdni byli. Než pán statku svého každý bude moci sobě myslivce náchlebního cho- vati, aby na gruntech jeho (a ne na jiných) stříleti mohl. A ten má list pod pečetí pána svého míti. A jestliže by který pán, maje hory veliké, nemoha s tenaty než na střelce honiti, ten to bude moci učiniti a na gruntech svých s poddanými svými z ručnic na zvěř stříleti. Města královská, ti také aby s žádnými ručnicemi krátkými, ani dlouhými nejezdili, ani chodili. Než myslivost sami na gruntech svých provozovati mohou krom ručnic, než s sítkami, se lpem a jámy na vlky a lišky dělati mohou. 115627 2. Až sem shodně s 1524. 3. 1524 dodávalo krátkými ani dlúhými. 4. Nově proti 1524 přidáno ani chodili. 5. Celý odstavec nový proti 1524. 6. 1524 se navazovalo na odstavec pátý končící slovy prázdni byli a přidává se toto ustanovení v jiném znění a to Krom měst královských, ti myslivost sami na gruntech svých provozovati mohú krom ručnic, než s sítkami, se lpem a jamy na vlky a lišky dělati mohú. Z tohoto odstavce vyplývá i také účel zákazu myslivosti proti sedlákům:
Strana 121
Článek 109. 121 1562] List XCII) 93. b A jestliže by se který usedlý člověk v které dědině aneb jejich synové tak nezachoval a s ručnicí aneb s myslivostí jakoužkolvěk postižen a usvědčen byl z kterékoli dědiny neb z města, tehda ta dědina neb město má tomu, ktož by jej s ručnicí neb myslivostí postihl neb usvědčil, pět kop groší dáti. Pakli by jich dáti nechtěli, aby sstávka na ně puštěna byla.“ Pakli by podruh neb řemeslník aneb služebný pacholek postižen aneb usvědčen s ručnicí anebo myslivostí byl, ten má tomu, ktož by jej usvědčil aneb postihl, vydán býti z té dědiny, z kteréž by postižen byl. A ten jej má držeti dotud, dokudž by pokuty nedal aneb toho času ne- vyseděl." Než řemeslníci, kteříž ručnice dělají, i ti kteříž je od nich překupují, mohou je v slámu obvinouti a na vozích na jarmark i do jiné země i voziti a prodávati. A ktož by kterou od nich koupil, ten jí má hned zámek vypresovati a ručnici slamou obvinouti a tak domuov nésti." A ktož by se tak zachoval, ten té pokuty nésti nemá." A toto zřiezenie má všem na pomezí oznámeno býti, jestliže by který cizozemec s ručnicí kde na pomezí do hospody přijel, aby jemu toto zřízení oznámeno bylo, aby s ručnicí do země nejel.? Než což se obyvateluov markrabství moravského dotýče, ti do veliky noci najprv příští konečně podlé tohoto zřízení aby se zachovali." List XCII 94. a A jestliže by se který usedlý člověk v které dědině aneb jejich synové tak 11535/ nezachoval a s ručnicí aneb s myslivostí jakoužkolivěk postižen a usvědčen byl (List LXNV) z kterékoli dědiny neb z města, tehda ta dědina neb město i má tomu, kdož 76.b by jej s ručnicí neb myslivostí postihl neb usvědčil, pět kop groší dáti. Pakli by jich dáti nechtěli, aby sstávka na ně puštěna byla. Pakli by podruh neb řemeslník aneb služebný pacholek postižen aneb usvědčen s ručnicí anebo myslivostí byl, ten má tomu, kdož by jej usvědčil aneb postihl, vydán býti z té dědiny, z kteréž by postižen byl. A ten jej má držeti dotud, dokudž by pokuty nedal aneb toho času nevyseděl. Než řemeslníci, kteříž ručnice dělají, i ti, kteříž je od nich překupují, mohou je v slámu obvinouti a na vozích na jarmark i do jiné země voziti a pro- dávati. A kdož by kterou od nich koupil, ten jí má hned zámek vypresovati A kdož by se tak zachoval, a ručnici slámou obvinouti a tak domuov nésti. ten té pokuty nésti nemá. A toto zřízení má všem na pomezí oznámeno býti. Jestliže by který cizo- zemec s ručnicí kde na pomezí do hospody přijel, aby jemu toto zřízení oznámeno bylo, aby s ručnicí do země nejel. Než což se obyvateluov markrabství moravského dotýče, ti do veliké noci najprv příští konečně podlé tohoto zřízení aby se zachovali. A již po velice noci byl-li by kdo postižen anebo usvědčen, ten pokutou nahoře psanou vinen bude. List LXXV 77. a jednak hospodářský, aby nepytlačili na panských pozemcích a jednak politický, aby sedlákům se nedostaly zbraně do rukou a tím při selských nepokojích nebyli ozbrojeni. 7. Shodně s 1524. 8. Proti 1524 nově přidáno anebo myslivostí. 9. 1524 do svatého Jakuba t. j. I. května 1525, kdežto podle ZZ. 1535 byl tento termín 16. dubna 1536, kdy připadal hod boží velikonoční.
Článek 109. 121 1562] List XCII) 93. b A jestliže by se který usedlý člověk v které dědině aneb jejich synové tak nezachoval a s ručnicí aneb s myslivostí jakoužkolvěk postižen a usvědčen byl z kterékoli dědiny neb z města, tehda ta dědina neb město má tomu, ktož by jej s ručnicí neb myslivostí postihl neb usvědčil, pět kop groší dáti. Pakli by jich dáti nechtěli, aby sstávka na ně puštěna byla.“ Pakli by podruh neb řemeslník aneb služebný pacholek postižen aneb usvědčen s ručnicí anebo myslivostí byl, ten má tomu, ktož by jej usvědčil aneb postihl, vydán býti z té dědiny, z kteréž by postižen byl. A ten jej má držeti dotud, dokudž by pokuty nedal aneb toho času ne- vyseděl." Než řemeslníci, kteříž ručnice dělají, i ti kteříž je od nich překupují, mohou je v slámu obvinouti a na vozích na jarmark i do jiné země i voziti a prodávati. A ktož by kterou od nich koupil, ten jí má hned zámek vypresovati a ručnici slamou obvinouti a tak domuov nésti." A ktož by se tak zachoval, ten té pokuty nésti nemá." A toto zřiezenie má všem na pomezí oznámeno býti, jestliže by který cizozemec s ručnicí kde na pomezí do hospody přijel, aby jemu toto zřízení oznámeno bylo, aby s ručnicí do země nejel.? Než což se obyvateluov markrabství moravského dotýče, ti do veliky noci najprv příští konečně podlé tohoto zřízení aby se zachovali." List XCII 94. a A jestliže by se který usedlý člověk v které dědině aneb jejich synové tak 11535/ nezachoval a s ručnicí aneb s myslivostí jakoužkolivěk postižen a usvědčen byl (List LXNV) z kterékoli dědiny neb z města, tehda ta dědina neb město i má tomu, kdož 76.b by jej s ručnicí neb myslivostí postihl neb usvědčil, pět kop groší dáti. Pakli by jich dáti nechtěli, aby sstávka na ně puštěna byla. Pakli by podruh neb řemeslník aneb služebný pacholek postižen aneb usvědčen s ručnicí anebo myslivostí byl, ten má tomu, kdož by jej usvědčil aneb postihl, vydán býti z té dědiny, z kteréž by postižen byl. A ten jej má držeti dotud, dokudž by pokuty nedal aneb toho času nevyseděl. Než řemeslníci, kteříž ručnice dělají, i ti, kteříž je od nich překupují, mohou je v slámu obvinouti a na vozích na jarmark i do jiné země voziti a pro- dávati. A kdož by kterou od nich koupil, ten jí má hned zámek vypresovati A kdož by se tak zachoval, a ručnici slámou obvinouti a tak domuov nésti. ten té pokuty nésti nemá. A toto zřízení má všem na pomezí oznámeno býti. Jestliže by který cizo- zemec s ručnicí kde na pomezí do hospody přijel, aby jemu toto zřízení oznámeno bylo, aby s ručnicí do země nejel. Než což se obyvateluov markrabství moravského dotýče, ti do veliké noci najprv příští konečně podlé tohoto zřízení aby se zachovali. A již po velice noci byl-li by kdo postižen anebo usvědčen, ten pokutou nahoře psanou vinen bude. List LXXV 77. a jednak hospodářský, aby nepytlačili na panských pozemcích a jednak politický, aby sedlákům se nedostaly zbraně do rukou a tím při selských nepokojích nebyli ozbrojeni. 7. Shodně s 1524. 8. Proti 1524 nově přidáno anebo myslivostí. 9. 1524 do svatého Jakuba t. j. I. května 1525, kdežto podle ZZ. 1535 byl tento termín 16. dubna 1536, kdy připadal hod boží velikonoční.
Strana 122
122 Článek 109. a 110. (List XCIII) 94. b A již po velice nocil byl-li by kto postižen anebo usvědčen, ten pokutou nahoře psanou vinen bude.? A v městech královských a panských aby toto zřízení voláno bylo každý trh až do veliky noci.7 11 A jestliže by kterému služebníku neb člověku kterého pána ručnice vzata byla a ten pán aneb kto jiný o to se přimlouval, aby jemu vrácena byla, ten aby tu pokutu padesát kop groší propadl a z ní vinín a o to pohnán býti mohl.“ [1536) List XCIII 95. a 110. O shony." Žádný z stavu panského, prelátského i z rytířského na shony na grunt žádného aby nechodil, leč by kto komu vuoli dal. Než ktož by bez vuole na čích2 gruntech sháněl, ten bude moci z padesáti kop groší pohnán býti. 1 1562/ A v městech královských a panských aby toto zřízení voláno bylo každý trh až do veliké noci. A jestliže by kterému služebníku neb člověku kterého pána ručnice vzata byla a ten pán aneb kdo jiný o to se přimlouval, aby jemu vrácena byla, ten aby tu pokutu padesát kop groší propadl a z ní vinín a o to pohnán býti mohl.12 (List LXXVI) 77. b O shony. Žádnej z stavu panského, prelátského i z rytířského na shony na grunt žádného aby nechodil, leč by kdo komu vuoli dal. Než kdož by bez vuole na čích gruntech sháněl, ten bude moci z padesáti kop groší pohnán býti. 110. 10. po svatém Jakubě 1524. II. až do svatého Jakuba 1524. 12. Je celkem pochopitelné, že se časem hromadila další ustanovení k této otázce týmž způsobem, jak to bylo naznačeno v pozn. I. Z toho k novému otisku 1562 je nutno citovati usnesení brněnského sněmu 1549. 9. dubna (Pam. II. II.b.): O myslivosti: Item. Což se všech a všelijakých myslivostí dotejče, na tom jest zůstáno, kdož by na gruntech jeho milosti královské, kněze biskupových, panuo, prelátů a z rytířstva i měst jaké myslivosti provozovati chtěl, ten aby toho u držitele statku hledal. A kdož by se tak nezachoval a bez odpuštění na jinejch gruntech myslivost provozoval, aby z XXV kop gr. hnán bejti mohl. Než sedlákuom aby žádnej pán ani na svých gruntech myslivosti žádné nepovoloval pod touž pokutou. A kdož by sedláka s myslivostí usvědčil, aby k té dědině vo V kop gr. pokuty hleděl a z téj dědiny lidi aby o to stavovati mohl Než vlky, lišky jamami a s síťkami a s lepem ptáky lapati jim svoboda bejti má. Konečně k textu 1562 sluší podotknouti, že samozřejmě neplatí pro tento text původní data, jak jsou uvedena v pozn. 9, 10, 11. 110. I. Převzato shodně do ZZ. 1604: CI, kdežto 1545: CXXVI má na začátku znění poněkud jiné. Text článku pochází z 1519. 16. září. Olomouc (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 295. a.), což bylo nezměněně opakováno na sněmu v Olomouci 1520. 6. ledna (Kn. Drn. 114. č. X., AČ. XI. 323. č. 10.). V jeho originálním zápisu v Pam. I. 14. b. je marginální poznámka Má státi dosvědčujíci, že právě odtud čerpala komise svůj vzor. 2. Ve vyd. Brandlově v Kn. Drn. dodatku 114. č. X. na cizích gruntech, kdežto v Pam. I. 14. b. jako v ZZ.
122 Článek 109. a 110. (List XCIII) 94. b A již po velice nocil byl-li by kto postižen anebo usvědčen, ten pokutou nahoře psanou vinen bude.? A v městech královských a panských aby toto zřízení voláno bylo každý trh až do veliky noci.7 11 A jestliže by kterému služebníku neb člověku kterého pána ručnice vzata byla a ten pán aneb kto jiný o to se přimlouval, aby jemu vrácena byla, ten aby tu pokutu padesát kop groší propadl a z ní vinín a o to pohnán býti mohl.“ [1536) List XCIII 95. a 110. O shony." Žádný z stavu panského, prelátského i z rytířského na shony na grunt žádného aby nechodil, leč by kto komu vuoli dal. Než ktož by bez vuole na čích2 gruntech sháněl, ten bude moci z padesáti kop groší pohnán býti. 1 1562/ A v městech královských a panských aby toto zřízení voláno bylo každý trh až do veliké noci. A jestliže by kterému služebníku neb člověku kterého pána ručnice vzata byla a ten pán aneb kdo jiný o to se přimlouval, aby jemu vrácena byla, ten aby tu pokutu padesát kop groší propadl a z ní vinín a o to pohnán býti mohl.12 (List LXXVI) 77. b O shony. Žádnej z stavu panského, prelátského i z rytířského na shony na grunt žádného aby nechodil, leč by kdo komu vuoli dal. Než kdož by bez vuole na čích gruntech sháněl, ten bude moci z padesáti kop groší pohnán býti. 110. 10. po svatém Jakubě 1524. II. až do svatého Jakuba 1524. 12. Je celkem pochopitelné, že se časem hromadila další ustanovení k této otázce týmž způsobem, jak to bylo naznačeno v pozn. I. Z toho k novému otisku 1562 je nutno citovati usnesení brněnského sněmu 1549. 9. dubna (Pam. II. II.b.): O myslivosti: Item. Což se všech a všelijakých myslivostí dotejče, na tom jest zůstáno, kdož by na gruntech jeho milosti královské, kněze biskupových, panuo, prelátů a z rytířstva i měst jaké myslivosti provozovati chtěl, ten aby toho u držitele statku hledal. A kdož by se tak nezachoval a bez odpuštění na jinejch gruntech myslivost provozoval, aby z XXV kop gr. hnán bejti mohl. Než sedlákuom aby žádnej pán ani na svých gruntech myslivosti žádné nepovoloval pod touž pokutou. A kdož by sedláka s myslivostí usvědčil, aby k té dědině vo V kop gr. pokuty hleděl a z téj dědiny lidi aby o to stavovati mohl Než vlky, lišky jamami a s síťkami a s lepem ptáky lapati jim svoboda bejti má. Konečně k textu 1562 sluší podotknouti, že samozřejmě neplatí pro tento text původní data, jak jsou uvedena v pozn. 9, 10, 11. 110. I. Převzato shodně do ZZ. 1604: CI, kdežto 1545: CXXVI má na začátku znění poněkud jiné. Text článku pochází z 1519. 16. září. Olomouc (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 295. a.), což bylo nezměněně opakováno na sněmu v Olomouci 1520. 6. ledna (Kn. Drn. 114. č. X., AČ. XI. 323. č. 10.). V jeho originálním zápisu v Pam. I. 14. b. je marginální poznámka Má státi dosvědčujíci, že právě odtud čerpala komise svůj vzor. 2. Ve vyd. Brandlově v Kn. Drn. dodatku 114. č. X. na cizích gruntech, kdežto v Pam. I. 14. b. jako v ZZ.
Strana 123
Článek 111. 123 O židy a jejich lichvy." Svolení obecní, aby židé z desíti zlatých dva zlatá do roka brali a ze sta zlatých dvadceti zlatých.2 A tak aby se při velikých i malých sumách zachovávali z desíti dva zlatá berouc a nic více.3 111. 1 1535/ (List XCIIII) 95. b O židy a jejich lichvy. Svolení obecní, aby židé z desíti zlatých dva zlatá do roka brali a ze sta zlatých dvadceti zlatých. A tak aby se při velikých i malých sumách zachovávali z desíti dva zlatá berouc a nic více. 111. 1562/ 111. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXX, CXXXI, ale o jeden odstavec na konci delší, kdežto ZZ. 1604: CXVII, CXVIII vypustilo zase odst. 6. (Než což se předešlých dluhuov). Zápůjčky židů byly předmětem častých úprav na přechodu stol. 15. a 16. Nejzajímavější je známá úprava za Vladislava z 1497. 29. května (Čelakovský, Cod. juris munic. I. 297—301. č. 185.). K tomu srov. i Kapras, K děj. čes. zástavního práva zemského (1903) 99, Kameníček, Sněmy III. 226—241 (zvl. 231), Čelakovský Jar., Příspěvky k dějinám židů v době jagellonské (Čas. Ces. Mus. LXXII. 1898) 385—454. Ustanovení ZZ. 1535 je tedy pouze jediným z mnoha předcházejících a kromě toho musíme míti na paměti, že tu šlo o ustanovení jen rámcové, poněvadž vrchnosti pro své židy vydávaly předpisy ještě zvláštní, neboť na Moravě již před nastoupením Jagellonců se židé dostali do moci stavovské. Pokud jde o vznik tohoto článku, t. j. normy, které mu předcházely, jest uvésti tyto: Nález soudu zemského v Olomouci 1500. 3. května (AČ. X. 327.), který vlastně převzalo ZZ. 1535. (viz níže a další poznámky), dále snížení úroků na 10% 1513. 24. čer- vna (AC. X. 351—352. č. XCVIII.), což opakovalo sněmovní usnesení 1518. 25. června (AČ. XI. 309.), které však dodatečně bylo jako neplatné mřežováno (Pam. I. 3. a.). Tato poslední ustanovení čerpala z 1500, ale byla vůči němu jen kusá, nikdy necitujíce v ta- kovém celku jako 1500. Roku 1519. asi 16. září došlo k nové úpravě, opět nikoliv v celku (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 295. a, b.), která byla konečně v celistvosti a téměř s nepatrný- mi změnami opakována na sněmu tříkrálovém v Olomouci 1520. 6. ledna (Kn. Drn. dodatek 114. č. XII., AC. XI. 324, 325. č. 17.). Při této úpravě již zůstalo až do ZZ. 1535, protože jak usnesení z 1524. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 299. a., viz níže pozn. 21.), jakož i 1529. 13. prosince (Pam. I. 79. a.), což jest instrukce poslům na sněm do Prahy, svědčí jen o ustavičných úvahách, jak upraviti otázku židovskou. — Ponecháme-li stranou po- drobnosti vzájemného poměru jednotlivých uvedených norem, na něž poukazují poznámky další, lze říci, že komise kodifikační při práci na tomto článku nesáhla k časově nej- bližšímu ustanovení, kterým jest usnesení z 1520, jak by se také zdálo z marginálních poznámek Má státi v originálním zápisu v Pam. I. 16. a. b. V tomto usnesení především nejsou obsaženy všechny odstavce tohoto článku a bližší přihlédnutí nám prozrazuje, že bylo nepochybně velmi mnoho rozpaků, co a jak má býti zužitkováno pro ZZ. Podle zminěného zápisu v Pam. patrně mělo původně býti převzato usnesení celé z 1520, takže článek by byl sestaven z nynějších odstavců I. až 4., 13. až 17., 20., 21., 22., poněvadž u všech jest připsána obvyklá poznámka Má státi. Pak se však komise při následující (2.) redakci rozhodla vypustiti prvou část, t. j. nynější odstavec 1. až 4., který je mřežován a také poznámka jeho Má státi je škrtnuta. Při konečné (3.) redakci se však přiklonila k textu značně staršímu, až r. 1500, který nepatrně upravila podle r. 1520. Důvod je možno jen tušit, patrně to byla poměrně velmi podrobná jeho textace, která dosud vy- hovovala. Ostatek viz v dalších poznámkách. O maximální sazbě (10%) úroků u křesťanů viz lantfrýd z 1530 (ZZ. 1535: CXXI. čl. 133. pozn. 44.). 2. Srov. k tomu jednak o kolísání úrokové míry, mezi obvyklými 20% a 10% roku 1513 a zamýšlené úpravě, ale neprovedené, protože zápis v Pam. I. 3. a. roku 1518
Článek 111. 123 O židy a jejich lichvy." Svolení obecní, aby židé z desíti zlatých dva zlatá do roka brali a ze sta zlatých dvadceti zlatých.2 A tak aby se při velikých i malých sumách zachovávali z desíti dva zlatá berouc a nic více.3 111. 1 1535/ (List XCIIII) 95. b O židy a jejich lichvy. Svolení obecní, aby židé z desíti zlatých dva zlatá do roka brali a ze sta zlatých dvadceti zlatých. A tak aby se při velikých i malých sumách zachovávali z desíti dva zlatá berouc a nic více. 111. 1562/ 111. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXX, CXXXI, ale o jeden odstavec na konci delší, kdežto ZZ. 1604: CXVII, CXVIII vypustilo zase odst. 6. (Než což se předešlých dluhuov). Zápůjčky židů byly předmětem častých úprav na přechodu stol. 15. a 16. Nejzajímavější je známá úprava za Vladislava z 1497. 29. května (Čelakovský, Cod. juris munic. I. 297—301. č. 185.). K tomu srov. i Kapras, K děj. čes. zástavního práva zemského (1903) 99, Kameníček, Sněmy III. 226—241 (zvl. 231), Čelakovský Jar., Příspěvky k dějinám židů v době jagellonské (Čas. Ces. Mus. LXXII. 1898) 385—454. Ustanovení ZZ. 1535 je tedy pouze jediným z mnoha předcházejících a kromě toho musíme míti na paměti, že tu šlo o ustanovení jen rámcové, poněvadž vrchnosti pro své židy vydávaly předpisy ještě zvláštní, neboť na Moravě již před nastoupením Jagellonců se židé dostali do moci stavovské. Pokud jde o vznik tohoto článku, t. j. normy, které mu předcházely, jest uvésti tyto: Nález soudu zemského v Olomouci 1500. 3. května (AČ. X. 327.), který vlastně převzalo ZZ. 1535. (viz níže a další poznámky), dále snížení úroků na 10% 1513. 24. čer- vna (AC. X. 351—352. č. XCVIII.), což opakovalo sněmovní usnesení 1518. 25. června (AČ. XI. 309.), které však dodatečně bylo jako neplatné mřežováno (Pam. I. 3. a.). Tato poslední ustanovení čerpala z 1500, ale byla vůči němu jen kusá, nikdy necitujíce v ta- kovém celku jako 1500. Roku 1519. asi 16. září došlo k nové úpravě, opět nikoliv v celku (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 295. a, b.), která byla konečně v celistvosti a téměř s nepatrný- mi změnami opakována na sněmu tříkrálovém v Olomouci 1520. 6. ledna (Kn. Drn. dodatek 114. č. XII., AC. XI. 324, 325. č. 17.). Při této úpravě již zůstalo až do ZZ. 1535, protože jak usnesení z 1524. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 299. a., viz níže pozn. 21.), jakož i 1529. 13. prosince (Pam. I. 79. a.), což jest instrukce poslům na sněm do Prahy, svědčí jen o ustavičných úvahách, jak upraviti otázku židovskou. — Ponecháme-li stranou po- drobnosti vzájemného poměru jednotlivých uvedených norem, na něž poukazují poznámky další, lze říci, že komise kodifikační při práci na tomto článku nesáhla k časově nej- bližšímu ustanovení, kterým jest usnesení z 1520, jak by se také zdálo z marginálních poznámek Má státi v originálním zápisu v Pam. I. 16. a. b. V tomto usnesení především nejsou obsaženy všechny odstavce tohoto článku a bližší přihlédnutí nám prozrazuje, že bylo nepochybně velmi mnoho rozpaků, co a jak má býti zužitkováno pro ZZ. Podle zminěného zápisu v Pam. patrně mělo původně býti převzato usnesení celé z 1520, takže článek by byl sestaven z nynějších odstavců I. až 4., 13. až 17., 20., 21., 22., poněvadž u všech jest připsána obvyklá poznámka Má státi. Pak se však komise při následující (2.) redakci rozhodla vypustiti prvou část, t. j. nynější odstavec 1. až 4., který je mřežován a také poznámka jeho Má státi je škrtnuta. Při konečné (3.) redakci se však přiklonila k textu značně staršímu, až r. 1500, který nepatrně upravila podle r. 1520. Důvod je možno jen tušit, patrně to byla poměrně velmi podrobná jeho textace, která dosud vy- hovovala. Ostatek viz v dalších poznámkách. O maximální sazbě (10%) úroků u křesťanů viz lantfrýd z 1530 (ZZ. 1535: CXXI. čl. 133. pozn. 44.). 2. Srov. k tomu jednak o kolísání úrokové míry, mezi obvyklými 20% a 10% roku 1513 a zamýšlené úpravě, ale neprovedené, protože zápis v Pam. I. 3. a. roku 1518
Strana 124
124 Článek 111. List XCIIII 96. a A takové lichvy aby židóm na každého puol leta spravovány byly a židé mimo puol leta upomínaním z lichvy meškati nemají.4 Jestliže by pak který žid toho neučinil a přes puol léta lichvě přejíti dal, aby o sumu hlavní přišel.5 Pakli by také kto toho neučinil a té lichvy židu na toho puol léta nespravil, tehdy ten žid fojtovi té dědiny, I kdež ten dlužník jest, to oznámiti má. A fojt jemu spravedlivé učiň a dlužníka k tomu drž, aby židu zaplatil.“ Pakli by fojt toho učiniti nechtěl, tehdy žid bude moci sstavovati každého z té dědiny, kdež ten dlužník jest, dokudž se mu dosti nestane.“ Než což se předešlých dluhuov jejich dotýče, ty jim spraveny buďte na předešlé zřízení.“ 11536] (List XCV 96. b Na tom také zuostáno: Aby žádný žid žádnému člověku z žádné dědiny bez vuole a vědomí pána jeho aneb úředníka nic nepójčoval, ani na žádný základ, leč by od pána svého neb úředníka ten člověk, kterýž by vypójčiti chtěl, list pod secretem [ měl, že on k tomu povolení své dává.“ List LXXVI 78. a A takové lichvy aby židóm na každého puol léta spravovány byly a židé mimo puol léta upomínáním z lichvy meškati nemají. I Jestliže by pak který žid toho neučinil a přes puol léta lichvě přejíti dal, aby o sumu hlavní přišel. Pakli by také kdo toho neučinil a té lichvy židu na toho puol léta nespravil, tehdy ten žid fojtovi té dědiny, kdež ten dlužník jest, to oznámiti má. A fojt jemu spravedlivé učiň a dlužníka k tomu drž, aby židu zaplatil. Pakli by fojt toho učiniti nechtěl, tehdy žid bude moci sstavovati každého z té dědiny, kdež ten dlužník jest, dokudž se mu dosti nestane. Než což se předešlých dluhuov jejich dotýče, ty jim spraveny buďte na předešlé zřízení. Na tom také zuostáno: Aby žádný žid žádnému člověku z žádné dědiny bez vuole a vědomí pána jeho aneb úředníka nic nepuojčoval, ani na žádný základ, leč by od pána svého neb úředníka ten člověk, kterýž by vypuojčiti chtěl, list pod sekrétem měl, že on k tomu povolení své dává. [1562/ je mřežován, jednak o důvodech těchto nesmírně vysokých úroků Čelakovský Jaromír, Příspěvky k děj. židů v době jagell. (Čas. Ces. Mus. LXXII. 1898.) 424., Kameníček, Sněmy III. 231. Tamtéž jest vylíčen i pokus z r. 1520, aby vrchnosti samy povolovaly židům zápůjčky nebo aby braly na úrocích podíl. 3. Shodně (kromě výše procent, jak uvedeno v pozn. 2.) 1500, 1513, 1518, 1520. 1519. 4. Shodně 1500, ale a židé — nemají chybí 1513, 1518, 1519, 1520. 5. Shodně 1500, ale chybí celý odstavec 1513, 1518, 1519, 1520. 6. Shodně 1500, 1513, 1518, 1519, 1520, ale 1513, 1518, 1519 chybí slova té lichvy židu na toho puol léta a kromě toho text v Pam. I. 16. a., otištěný i v AČ. proti textu, z něhož tiskl Brandl, Kn. Drn. nemá slov a té lichvy — nespravil, takže se tu komise držela nepochybně textu 1500. 7. Shodně 1500, 1513, 1518, 1519, 1520, ale 1513 a 1518 dodávají A jestliže by žid který lichvy zadržoval přes puol léta a toho neohlásil, na to aby jemu žádná lichva nešla a dána nebyla mimo zřízení zemské etc. 1518 zde končí. 8. Celý tento odstavec je přidán až v ZZ. 1535. a pochází tudíž jeho stilisace od kodifikační komise.
124 Článek 111. List XCIIII 96. a A takové lichvy aby židóm na každého puol leta spravovány byly a židé mimo puol leta upomínaním z lichvy meškati nemají.4 Jestliže by pak který žid toho neučinil a přes puol léta lichvě přejíti dal, aby o sumu hlavní přišel.5 Pakli by také kto toho neučinil a té lichvy židu na toho puol léta nespravil, tehdy ten žid fojtovi té dědiny, I kdež ten dlužník jest, to oznámiti má. A fojt jemu spravedlivé učiň a dlužníka k tomu drž, aby židu zaplatil.“ Pakli by fojt toho učiniti nechtěl, tehdy žid bude moci sstavovati každého z té dědiny, kdež ten dlužník jest, dokudž se mu dosti nestane.“ Než což se předešlých dluhuov jejich dotýče, ty jim spraveny buďte na předešlé zřízení.“ 11536] (List XCV 96. b Na tom také zuostáno: Aby žádný žid žádnému člověku z žádné dědiny bez vuole a vědomí pána jeho aneb úředníka nic nepójčoval, ani na žádný základ, leč by od pána svého neb úředníka ten člověk, kterýž by vypójčiti chtěl, list pod secretem [ měl, že on k tomu povolení své dává.“ List LXXVI 78. a A takové lichvy aby židóm na každého puol léta spravovány byly a židé mimo puol léta upomínáním z lichvy meškati nemají. I Jestliže by pak který žid toho neučinil a přes puol léta lichvě přejíti dal, aby o sumu hlavní přišel. Pakli by také kdo toho neučinil a té lichvy židu na toho puol léta nespravil, tehdy ten žid fojtovi té dědiny, kdež ten dlužník jest, to oznámiti má. A fojt jemu spravedlivé učiň a dlužníka k tomu drž, aby židu zaplatil. Pakli by fojt toho učiniti nechtěl, tehdy žid bude moci sstavovati každého z té dědiny, kdež ten dlužník jest, dokudž se mu dosti nestane. Než což se předešlých dluhuov jejich dotýče, ty jim spraveny buďte na předešlé zřízení. Na tom také zuostáno: Aby žádný žid žádnému člověku z žádné dědiny bez vuole a vědomí pána jeho aneb úředníka nic nepuojčoval, ani na žádný základ, leč by od pána svého neb úředníka ten člověk, kterýž by vypuojčiti chtěl, list pod sekrétem měl, že on k tomu povolení své dává. [1562/ je mřežován, jednak o důvodech těchto nesmírně vysokých úroků Čelakovský Jaromír, Příspěvky k děj. židů v době jagell. (Čas. Ces. Mus. LXXII. 1898.) 424., Kameníček, Sněmy III. 231. Tamtéž jest vylíčen i pokus z r. 1520, aby vrchnosti samy povolovaly židům zápůjčky nebo aby braly na úrocích podíl. 3. Shodně (kromě výše procent, jak uvedeno v pozn. 2.) 1500, 1513, 1518, 1520. 1519. 4. Shodně 1500, ale a židé — nemají chybí 1513, 1518, 1519, 1520. 5. Shodně 1500, ale chybí celý odstavec 1513, 1518, 1519, 1520. 6. Shodně 1500, 1513, 1518, 1519, 1520, ale 1513, 1518, 1519 chybí slova té lichvy židu na toho puol léta a kromě toho text v Pam. I. 16. a., otištěný i v AČ. proti textu, z něhož tiskl Brandl, Kn. Drn. nemá slov a té lichvy — nespravil, takže se tu komise držela nepochybně textu 1500. 7. Shodně 1500, 1513, 1518, 1519, 1520, ale 1513 a 1518 dodávají A jestliže by žid který lichvy zadržoval přes puol léta a toho neohlásil, na to aby jemu žádná lichva nešla a dána nebyla mimo zřízení zemské etc. 1518 zde končí. 8. Celý tento odstavec je přidán až v ZZ. 1535. a pochází tudíž jeho stilisace od kodifikační komise.
Strana 125
Článek I11. 125 Pakli by se který žid tak nezachoval a mimo takové zřízení kterému 11535) člověku co pójčil, tehdy aby o tu sumu, kteréž by puojčil, přišel.10 A když by židu jistina jeho zaplacena byla, tehdy ten list toho pána neb úředníka zase před fojtem a staršími položiti a ten od nich zkažen býti má a dluh z registr vymazán.10 Item. Půjčil-li by který žid kterému člověku s vuolí pána jeho, to zapsati má do registr fojtových toho města neb městečka při přítomnosti dvou z úřadu, mnoho-li jemu jistiny půjčil, který den a kterého léta.10 A žid jemu v žádném jiném místě puojčovati a peněz klásti nemá, než před fojtem a těmi z úřadu při registřích.10 A fojt toho města neb městečka žádné lichvy do registr zapisovati nemá, kteráž by na tu jistinu přišla, než samu jistinu, poněvadž se lichva židuom každého puol léta spravovati má.10 List XCV 97. a Item. Půjčil-li by který žid co na základ, ten také tím zpuo- sobem lichvu beř dva zlatá z desíti do roka, jakož svrchu psáno jest. 11 Než takový základ najprvé má fojtovi a konšeluom ukázán býti ] a oni to v knihy městské zapsati.12 (List XCVI) 97. b Pakli by se který žid tak nezachoval a mimo takové zřízení kterému člověku (1562) co puojčil, tehdy aby o tu sumu, kteréž by puojčil, přišel. I A když by židu jistina jeho zaplacena byla, tehdy ten list toho pána neb (List LXXVII) 78.b úředníka zase před fojtem a staršími položiti a ten od nich zkažen bejti má a dluh z registr vymazán. Item. Puojčil-li by který žid kterému člověku s vuolí pána jeho, to zapsati má do registr fojtových toho města nebo městečka při přítomnosti dvou z úřadu, mnoho-li jemu jistiny puojčil, který den a kterého léta. A žid jemu v žádném jiném místě puojčovati a peněz klásti nemá, než před fojtem a těmi z úřadu při registřích. A fojt toho města neb městečka žádné lichvy do registr zapisovati nemá, kteráž by na tu jistinu přišla, než samu jistinu, poněvadž se lichva židuom každého puol léta spravovati má. Item. Puojčil-li by který žid co na základ, ten také tím zpuosobem lichvu beř dva zlatá z desíti do roka, jakož svrchu psáno jest. I Než takový základ najprvé má fojtovi a konšeluom ukázán býti a oni to List LXXVII 79. a v knihy městské zapsati. 9. Shodně 1500. Chybí 1513, 1520, kdežto 1519 a 1520 mají jiný text, ale navzájem shodný a to: Item. Který by žid kterému člověku s kteréžkoli dědiny puojčiti chtěl na jakýžkoli základ aneb na lichvu, toho žid učiniti nemá bez vědomí fojta a konšel téj dědiny, odkud by ten člověk byl, který by od něho vypůjčiti chtěl. Pakli by půjčil bez vědomí fojta a konšel, tehdy ten člověk nebude povinen toho židu platiti. Než což se předešlých půjček dotýče, ty aby každý židóm platil, tak jakž od nich vy- půjčil. Celý zápis 1520 v Pam. I. 16. b. je mřežován, takže patrně vůbec nevstoupil v platnost. 10. Shodně 1500, ale chybí 1513, 1519, 1520. II. Shodně 1500, 1513 (až na úroky 10%), 1519, 1520. 12. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520, ale 1513, 1519, 1520 v Pam. a v AČ. píší zapište.
Článek I11. 125 Pakli by se který žid tak nezachoval a mimo takové zřízení kterému 11535) člověku co pójčil, tehdy aby o tu sumu, kteréž by puojčil, přišel.10 A když by židu jistina jeho zaplacena byla, tehdy ten list toho pána neb úředníka zase před fojtem a staršími položiti a ten od nich zkažen býti má a dluh z registr vymazán.10 Item. Půjčil-li by který žid kterému člověku s vuolí pána jeho, to zapsati má do registr fojtových toho města neb městečka při přítomnosti dvou z úřadu, mnoho-li jemu jistiny půjčil, který den a kterého léta.10 A žid jemu v žádném jiném místě puojčovati a peněz klásti nemá, než před fojtem a těmi z úřadu při registřích.10 A fojt toho města neb městečka žádné lichvy do registr zapisovati nemá, kteráž by na tu jistinu přišla, než samu jistinu, poněvadž se lichva židuom každého puol léta spravovati má.10 List XCV 97. a Item. Půjčil-li by který žid co na základ, ten také tím zpuo- sobem lichvu beř dva zlatá z desíti do roka, jakož svrchu psáno jest. 11 Než takový základ najprvé má fojtovi a konšeluom ukázán býti ] a oni to v knihy městské zapsati.12 (List XCVI) 97. b Pakli by se který žid tak nezachoval a mimo takové zřízení kterému člověku (1562) co puojčil, tehdy aby o tu sumu, kteréž by puojčil, přišel. I A když by židu jistina jeho zaplacena byla, tehdy ten list toho pána neb (List LXXVII) 78.b úředníka zase před fojtem a staršími položiti a ten od nich zkažen bejti má a dluh z registr vymazán. Item. Puojčil-li by který žid kterému člověku s vuolí pána jeho, to zapsati má do registr fojtových toho města nebo městečka při přítomnosti dvou z úřadu, mnoho-li jemu jistiny puojčil, který den a kterého léta. A žid jemu v žádném jiném místě puojčovati a peněz klásti nemá, než před fojtem a těmi z úřadu při registřích. A fojt toho města neb městečka žádné lichvy do registr zapisovati nemá, kteráž by na tu jistinu přišla, než samu jistinu, poněvadž se lichva židuom každého puol léta spravovati má. Item. Puojčil-li by který žid co na základ, ten také tím zpuosobem lichvu beř dva zlatá z desíti do roka, jakož svrchu psáno jest. I Než takový základ najprvé má fojtovi a konšeluom ukázán býti a oni to List LXXVII 79. a v knihy městské zapsati. 9. Shodně 1500. Chybí 1513, 1520, kdežto 1519 a 1520 mají jiný text, ale navzájem shodný a to: Item. Který by žid kterému člověku s kteréžkoli dědiny puojčiti chtěl na jakýžkoli základ aneb na lichvu, toho žid učiniti nemá bez vědomí fojta a konšel téj dědiny, odkud by ten člověk byl, který by od něho vypůjčiti chtěl. Pakli by půjčil bez vědomí fojta a konšel, tehdy ten člověk nebude povinen toho židu platiti. Než což se předešlých půjček dotýče, ty aby každý židóm platil, tak jakž od nich vy- půjčil. Celý zápis 1520 v Pam. I. 16. b. je mřežován, takže patrně vůbec nevstoupil v platnost. 10. Shodně 1500, ale chybí 1513, 1519, 1520. II. Shodně 1500, 1513 (až na úroky 10%), 1519, 1520. 12. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520, ale 1513, 1519, 1520 v Pam. a v AČ. píší zapište.
Strana 126
126 Článek 111. 11535/ A přišel-li by kto a svého co u žida našel, ješto by jemu ukradeno a židu zastaveno bylo a stal se tomu slušný pruovod, to má beze všeho upla- cování vráceno býti tomu, komuž ukradeno jest.13 A nechtěl-li by kto z takových základuov lichvy na každého puol léta spraviti a v tom základ se prostál, žid s tím základem bude moci učiniti podlé zdání svého.14 Než žádný základ do roka prostáti se nemá.15 List XCVI* 98. a Item. Žádný žid od žádného člověka podtají kupovati nic nemá, než též to před fojtem a staršími [ toho města, kdež by žid byl, ukázati a oni to také v registra svá zapsati mají, od koho, co a zač kupuje.16 Pakli by se žid tak nezachoval a cožkolivěk podtají koupil, aby na hrdle trestktán byl.16 Item. Židé nikdež ve vsech bydleti nemají, než ti, kteříž by ne- lichvili, než v městech a v městečkách.17 Pakli by kto proti tomuto ustanovení ve vsi židy chovati chtěl, to žádnému trpíno nebuď, než každý o to trestán býti má podlé zdání panského a rytířstva.18 A přišel-li by kdo a svého co u žida našel, ješto by jemu kradeno a židu 11562/ zastaveno bylo a stal se tomu slušný pruovod, to má beze všeho uplacování vráceno býti tomu, komuž ukradeno jest. A nechtěl-li by kdo z takových základuov lichvy na každého puol léta spraviti a v tom základ se prostál, žid s tím základem bude moci učiniti podlé zdání svého. Než žádný základ do roka prostáti se nemá. Item. Žádný žid od žádného člověka podtají kupovati nic nemá, než též to před fojtem a staršími toho města, kdež by žid byl, ukázati. A oni to také v registra svá zapsati mají, od koho co a zač kupuje. Pakli by se žid tak nezachoval a cožkolivěk podtají koupil, aby na hrdle trestán byl. Item. Židé nikdež ve vsech bydleti nemají, než ti, kteříž by nelichvili, než v městech a v městečkách.I Pakli by kdo proti tomuto ustanovení ve vsi židy chovati chtěl, to žádnému (List LXXVIII) trpíno nebuď, než každý o to trestán bejti má podlé zdání panského a rytířstva. 79. b 13. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520. 14. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520. Text 1513 místo prostál píše přestál. 15. Shodně 1500, 1519, 1520, ale chybí 1513. Srov. k této lhůtě Čelakovský Jaromír, Příspěvky k děj. židů v jagell. době (Čas. Čes. Mus. LXXII. 1898.) 425. 16. Shodně 1500, ale chybí 1513, 1519, 1520. 17. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520, tyto tři poslední však s těmito změnami. 1513, 1519, a 1520 v textu v Pam. (a tudíž i v AČ. proti Kn. Drn.) nikdyž, a 1513 a 1519 chybí než ti, kteříž by nelichvili, takže 1513 a 1519 byla širším zákazem. Změna nikdyž v nikdež ve znění 1500 poukazuje rovněž na zeslabení zákazu, protože slůvko nikdyž je nepochybně ve smyslu vypovídacích rozkazů proti židům (na věčné časy, navždy“). 18. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520, ale 1520 v textu vydaném v Kn. Drn. chybí a rytířstva. 1513 zde končí. * Tisková chyba dosti závažná v ZZ. 1535: CXVI.
126 Článek 111. 11535/ A přišel-li by kto a svého co u žida našel, ješto by jemu ukradeno a židu zastaveno bylo a stal se tomu slušný pruovod, to má beze všeho upla- cování vráceno býti tomu, komuž ukradeno jest.13 A nechtěl-li by kto z takových základuov lichvy na každého puol léta spraviti a v tom základ se prostál, žid s tím základem bude moci učiniti podlé zdání svého.14 Než žádný základ do roka prostáti se nemá.15 List XCVI* 98. a Item. Žádný žid od žádného člověka podtají kupovati nic nemá, než též to před fojtem a staršími [ toho města, kdež by žid byl, ukázati a oni to také v registra svá zapsati mají, od koho, co a zač kupuje.16 Pakli by se žid tak nezachoval a cožkolivěk podtají koupil, aby na hrdle trestktán byl.16 Item. Židé nikdež ve vsech bydleti nemají, než ti, kteříž by ne- lichvili, než v městech a v městečkách.17 Pakli by kto proti tomuto ustanovení ve vsi židy chovati chtěl, to žádnému trpíno nebuď, než každý o to trestán býti má podlé zdání panského a rytířstva.18 A přišel-li by kdo a svého co u žida našel, ješto by jemu kradeno a židu 11562/ zastaveno bylo a stal se tomu slušný pruovod, to má beze všeho uplacování vráceno býti tomu, komuž ukradeno jest. A nechtěl-li by kdo z takových základuov lichvy na každého puol léta spraviti a v tom základ se prostál, žid s tím základem bude moci učiniti podlé zdání svého. Než žádný základ do roka prostáti se nemá. Item. Žádný žid od žádného člověka podtají kupovati nic nemá, než též to před fojtem a staršími toho města, kdež by žid byl, ukázati. A oni to také v registra svá zapsati mají, od koho co a zač kupuje. Pakli by se žid tak nezachoval a cožkolivěk podtají koupil, aby na hrdle trestán byl. Item. Židé nikdež ve vsech bydleti nemají, než ti, kteříž by nelichvili, než v městech a v městečkách.I Pakli by kdo proti tomuto ustanovení ve vsi židy chovati chtěl, to žádnému (List LXXVIII) trpíno nebuď, než každý o to trestán bejti má podlé zdání panského a rytířstva. 79. b 13. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520. 14. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520. Text 1513 místo prostál píše přestál. 15. Shodně 1500, 1519, 1520, ale chybí 1513. Srov. k této lhůtě Čelakovský Jaromír, Příspěvky k děj. židů v jagell. době (Čas. Čes. Mus. LXXII. 1898.) 425. 16. Shodně 1500, ale chybí 1513, 1519, 1520. 17. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520, tyto tři poslední však s těmito změnami. 1513, 1519, a 1520 v textu v Pam. (a tudíž i v AČ. proti Kn. Drn.) nikdyž, a 1513 a 1519 chybí než ti, kteříž by nelichvili, takže 1513 a 1519 byla širším zákazem. Změna nikdyž v nikdež ve znění 1500 poukazuje rovněž na zeslabení zákazu, protože slůvko nikdyž je nepochybně ve smyslu vypovídacích rozkazů proti židům (na věčné časy, navždy“). 18. Shodně 1500, 1513, 1519, 1520, ale 1520 v textu vydaném v Kn. Drn. chybí a rytířstva. 1513 zde končí. * Tisková chyba dosti závažná v ZZ. 1535: CXVI.
Strana 127
Článek 111. a 112. 127 Item. Židé aby trhuov ani kupectví žádných nevedli po vsech1941535 (List XCVII) než v městech a v městečkách2° panských, prelátských a rytířských.21 1 98.b A o to jest snešení mezi těmi třmi stavy.22 112. Na vína a na obilé žádný puojčovati nemá. Jakož tato léta od některých křesťanuov na vína neb na obilé chudým lidem bez vuole panuov jejich půjčováno bylo a při vinobraní aneb po sklí- zení obilé v malých penězích a s velikou lidskou škodou vína a obilé se jim dávati musilo. Toho aby více od tohoto času nebývalo a žádný aby lidem cizím na vína a na obilé bez vuole pána jeho nepůjčoval. Pakli by kto čím lidem bez vůle pána jejich na víno neb obilé půjčil, tomu ti lidé, aby toho, což se jim půjčí, platiti povinni nebyli. Než půjčil-li kto co předešle, tomu to tak, jakž půjčil, spraveno buď. Item. Židé aby trhuov ani kupectví žádných nevedli po vsech než v městech [1562) a v městečkách panských, prelátských a rytířských. A o to jest snešení mezi těmi třmi stavy. (List XCVIII) 99. b List XCVII 99. a 112. Na vína a na obilé žádnej puojčovati nemá. Jakož tato léta od některejch křesťanuov na vína neb na obilé chudým lidem bez vuole panuov jejich puojčováno bylo a při vínobrání aneb i po sklízení obilé v malých penězích a s velikou lidskou škodou vína a obilé se jim dávati musilo. List LXXVIII 80. a Toho aby více od tohoto času nebývalo a žádný aby lidem cizím na vína a na obilé bez vuole pána jeho nepuojčoval. Pakli by kdo čím lidem bez vuole pána jejich na víno neb na obilé puojčil' Než puojčil-li tomu ti lidé aby toho, což se jim puojčí, platiti povinni nebyli. kdo co předešlé, tomu to tak, jakž puojčil, spraveno buď. 19. Shodně 1519 a 1520 v textu Kn. Drn., kdež obě končí. 20. Shodně 1520 v Pam. a tudíž i v AČ., kdež končí. 21. Shodně 1500. 1524 (Olom kn. přípovědí sv. 47. fol. 299. a.) má text jiný, zřejmě podle 1500 a to: Artikule posluov z měst... Aby židuové řemesl nedělali ani na trhu nebo jarmarku nekupčili neb prodávali, poněvadž skrz jich kupectví křesťanóm veliká újma na živnostech jse děje a vaší milosti prosíme, že nám toho zřiezení o židech výpis dáti ráčíte. 22. Pouze 1500. 112. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXVI, CXXVII shodně a do ZZ. 1604: CXIV, kdež však poslední věta chybí. Nelze zjistiti, co bylo přímým vzorem nebo popudem pro stilisaci tohoto článku. V půh. knihách 1481. 19. března (Brandl. vyd. V. 58. č. 300), tedy značně dříve, sice čteme, že O obstavení vína hleďte sebe právem horním a co jim to najde, to sobě držte, ale toto odkázání vlastně na právo viničné (horní, horenské) nemohlo býti vzorem. Zdá se, že tu jde o předpis vyplynuvší ze současných poměrů kolem r. 1535, jak by tomu nasvědčovala slova Jakož tato léta. Toto usnesení časově i věcně zapadá v řadu obdobných norem stran zdražování vína a obilí a pod., jak o tom mluví zejm. Kameníček, Sněmy II. 410.
Článek 111. a 112. 127 Item. Židé aby trhuov ani kupectví žádných nevedli po vsech1941535 (List XCVII) než v městech a v městečkách2° panských, prelátských a rytířských.21 1 98.b A o to jest snešení mezi těmi třmi stavy.22 112. Na vína a na obilé žádný puojčovati nemá. Jakož tato léta od některých křesťanuov na vína neb na obilé chudým lidem bez vuole panuov jejich půjčováno bylo a při vinobraní aneb po sklí- zení obilé v malých penězích a s velikou lidskou škodou vína a obilé se jim dávati musilo. Toho aby více od tohoto času nebývalo a žádný aby lidem cizím na vína a na obilé bez vuole pána jeho nepůjčoval. Pakli by kto čím lidem bez vůle pána jejich na víno neb obilé půjčil, tomu ti lidé, aby toho, což se jim půjčí, platiti povinni nebyli. Než půjčil-li kto co předešle, tomu to tak, jakž půjčil, spraveno buď. Item. Židé aby trhuov ani kupectví žádných nevedli po vsech než v městech [1562) a v městečkách panských, prelátských a rytířských. A o to jest snešení mezi těmi třmi stavy. (List XCVIII) 99. b List XCVII 99. a 112. Na vína a na obilé žádnej puojčovati nemá. Jakož tato léta od některejch křesťanuov na vína neb na obilé chudým lidem bez vuole panuov jejich puojčováno bylo a při vínobrání aneb i po sklízení obilé v malých penězích a s velikou lidskou škodou vína a obilé se jim dávati musilo. List LXXVIII 80. a Toho aby více od tohoto času nebývalo a žádný aby lidem cizím na vína a na obilé bez vuole pána jeho nepuojčoval. Pakli by kdo čím lidem bez vuole pána jejich na víno neb na obilé puojčil' Než puojčil-li tomu ti lidé aby toho, což se jim puojčí, platiti povinni nebyli. kdo co předešlé, tomu to tak, jakž puojčil, spraveno buď. 19. Shodně 1519 a 1520 v textu Kn. Drn., kdež obě končí. 20. Shodně 1520 v Pam. a tudíž i v AČ., kdež končí. 21. Shodně 1500. 1524 (Olom kn. přípovědí sv. 47. fol. 299. a.) má text jiný, zřejmě podle 1500 a to: Artikule posluov z měst... Aby židuové řemesl nedělali ani na trhu nebo jarmarku nekupčili neb prodávali, poněvadž skrz jich kupectví křesťanóm veliká újma na živnostech jse děje a vaší milosti prosíme, že nám toho zřiezení o židech výpis dáti ráčíte. 22. Pouze 1500. 112. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXVI, CXXVII shodně a do ZZ. 1604: CXIV, kdež však poslední věta chybí. Nelze zjistiti, co bylo přímým vzorem nebo popudem pro stilisaci tohoto článku. V půh. knihách 1481. 19. března (Brandl. vyd. V. 58. č. 300), tedy značně dříve, sice čteme, že O obstavení vína hleďte sebe právem horním a co jim to najde, to sobě držte, ale toto odkázání vlastně na právo viničné (horní, horenské) nemohlo býti vzorem. Zdá se, že tu jde o předpis vyplynuvší ze současných poměrů kolem r. 1535, jak by tomu nasvědčovala slova Jakož tato léta. Toto usnesení časově i věcně zapadá v řadu obdobných norem stran zdražování vína a obilí a pod., jak o tom mluví zejm. Kameníček, Sněmy II. 410.
Strana 128
128 Článek 113. List XCVIII 100. a 11535/ 113. Ve vsech aby trhu a obilé překupování a jiných potřeb nebylo. Ve vsech aby trhuov nebývalo [ a žádnému aby se to nepřehlédalo, aby kto buď domácí aneb cizozemec po vsech jezdě, obilé a jiné potřeby skupovati měl a ven z země voziti, než aby do měst a městeček na trhy vozili a tu aby každý svobodu kupovati měl i ven z země vésti. Než což se panuov, prelátuov, rytířstva a měst královských dotýče, ti i ve vsech kupovati k potřebě své mohou, ven z země nevozíc. Pakli by kto přes toto naše svolení tak se nezachoval, takovému to, což kúpil, obilé neb jiné potřeby pobrány býti mají. A ten neb ti, ktož by to prodávali, mají od panuov svých trestáni býti. 11562/113. Ve vsech aby trhu a obilé překupování a jiných potřeb nebylo.2 (List LXXIX) Ve vsech aby trhuov nebývalo a žádnému aby se to nepřehlédalo, I aby 80. b kdo buď domácí aneb cizozemec po vsech jezdě, obilé a jiné potřeby skupovati měl a ven z země voziti, než aby do měst a městeček na trhy vozili a tu aby každej svobodu kupovati měl i ven z země vésti. Než což se pánův, prelátuov, rytířstva a měst královských dotýče, ti i ve vsech kupovati k potřebě své mohou, ven z země nevozíc. Pakli by kdo přes toto náše svolení tak se nezachoval, takovému to, což koupil, obilé neb jiné potřeby pobrány býti mají. A ten neb ti, kdož by to prodávali, mají od panův svých trestáni býti. 113. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXVII shodně, kdežto 1604: CXV byl za 1. odstavec přidán odstavec nový, jinak je však ostatek shodný. Jako článek předchozí, tak i tento nemá zjistitelného vzoru a patrně vyplynul z časové potřeby tehdejší. Předchází jej sice několik ustanovení velmi závažných, které však nejsou shodné slovně, takže je možno jen je citovati. Jsou to: K 1509 (?) (Olom. kn. přípovědí 47. fol. 93. a): Artikule a (sic!) potřeby městské. Item. Aby se trhové ve vsech nedály na všelijaká kupectvie, totiž na vína, na sukna, na suol, na olej, na železo a na jiné věci kteréžkoli s městckým trhóm příslušejí, a obilé také ve vsech aby překupováno nebylo a potom draze prodáváno, než každý své obilé muož dobře doma prodávati a také každý sedlák muož svému súsedu potřeby doma prodati i zase kupovati a také skladové na taková kupectvie ve vsech býti nemají, než jestli by ve vsi forman byl a přivezl co do domu svého, nebrání se, by toho doma nesložil. Jedné ať toho tu ruozno neprodává, než vezma to spuolu muož vésti, kamž se jemu líbí do města zde v zemi aneb ven z země. Dále 1524. (Olom. kn. přípovědi sv. 47. fol. 299. a.): Artikule posluov z měst. ... Aby jse trhové ve vsech nedáli, buďto na všelijaká kupectvie. Dále 1529. 13. prosince (Pam. I. 71. a.): O trhy po vsech. Item. Což se trhuov po vsech dotýče, ti aby zastaveni byli, aby jich ve vsech ne- bývalo. A při tom aby zachováno bylo, jakž zřízení zemská první o to učiněná v sobě zavírají, což je nepochybný odkaz na předchozí ustanovení. Konečně 1531. I. října. Brno (Pam. I. 104. a.) bylo usneseno: Trhové svobodní aby v městech a v městečkách byly a ve vsech na příkup aby se trhu nedálo, tak jakž staré zřízení ukazuje. A jestliže by cizozemec který na trhu obilé kupovati chtěl, ten má přivésti jinú koupi na ten trh a kterýž by koupě nepřivezl, aby jemu kupovati obilé dopuštěno nebylo. A domácí aby obilé ven z země nevezli krom hrachu. ☞ 2. Následující usnesení sněmu olomouckého 1551. 7. prosince (Pam. II. 24. b.) prozrazuje očitě hospodářskou situaci poloviny stol. 16., která vedla k důraznému při-
128 Článek 113. List XCVIII 100. a 11535/ 113. Ve vsech aby trhu a obilé překupování a jiných potřeb nebylo. Ve vsech aby trhuov nebývalo [ a žádnému aby se to nepřehlédalo, aby kto buď domácí aneb cizozemec po vsech jezdě, obilé a jiné potřeby skupovati měl a ven z země voziti, než aby do měst a městeček na trhy vozili a tu aby každý svobodu kupovati měl i ven z země vésti. Než což se panuov, prelátuov, rytířstva a měst královských dotýče, ti i ve vsech kupovati k potřebě své mohou, ven z země nevozíc. Pakli by kto přes toto naše svolení tak se nezachoval, takovému to, což kúpil, obilé neb jiné potřeby pobrány býti mají. A ten neb ti, ktož by to prodávali, mají od panuov svých trestáni býti. 11562/113. Ve vsech aby trhu a obilé překupování a jiných potřeb nebylo.2 (List LXXIX) Ve vsech aby trhuov nebývalo a žádnému aby se to nepřehlédalo, I aby 80. b kdo buď domácí aneb cizozemec po vsech jezdě, obilé a jiné potřeby skupovati měl a ven z země voziti, než aby do měst a městeček na trhy vozili a tu aby každej svobodu kupovati měl i ven z země vésti. Než což se pánův, prelátuov, rytířstva a měst královských dotýče, ti i ve vsech kupovati k potřebě své mohou, ven z země nevozíc. Pakli by kdo přes toto náše svolení tak se nezachoval, takovému to, což koupil, obilé neb jiné potřeby pobrány býti mají. A ten neb ti, kdož by to prodávali, mají od panův svých trestáni býti. 113. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXVII shodně, kdežto 1604: CXV byl za 1. odstavec přidán odstavec nový, jinak je však ostatek shodný. Jako článek předchozí, tak i tento nemá zjistitelného vzoru a patrně vyplynul z časové potřeby tehdejší. Předchází jej sice několik ustanovení velmi závažných, které však nejsou shodné slovně, takže je možno jen je citovati. Jsou to: K 1509 (?) (Olom. kn. přípovědí 47. fol. 93. a): Artikule a (sic!) potřeby městské. Item. Aby se trhové ve vsech nedály na všelijaká kupectvie, totiž na vína, na sukna, na suol, na olej, na železo a na jiné věci kteréžkoli s městckým trhóm příslušejí, a obilé také ve vsech aby překupováno nebylo a potom draze prodáváno, než každý své obilé muož dobře doma prodávati a také každý sedlák muož svému súsedu potřeby doma prodati i zase kupovati a také skladové na taková kupectvie ve vsech býti nemají, než jestli by ve vsi forman byl a přivezl co do domu svého, nebrání se, by toho doma nesložil. Jedné ať toho tu ruozno neprodává, než vezma to spuolu muož vésti, kamž se jemu líbí do města zde v zemi aneb ven z země. Dále 1524. (Olom. kn. přípovědi sv. 47. fol. 299. a.): Artikule posluov z měst. ... Aby jse trhové ve vsech nedáli, buďto na všelijaká kupectvie. Dále 1529. 13. prosince (Pam. I. 71. a.): O trhy po vsech. Item. Což se trhuov po vsech dotýče, ti aby zastaveni byli, aby jich ve vsech ne- bývalo. A při tom aby zachováno bylo, jakž zřízení zemská první o to učiněná v sobě zavírají, což je nepochybný odkaz na předchozí ustanovení. Konečně 1531. I. října. Brno (Pam. I. 104. a.) bylo usneseno: Trhové svobodní aby v městech a v městečkách byly a ve vsech na příkup aby se trhu nedálo, tak jakž staré zřízení ukazuje. A jestliže by cizozemec který na trhu obilé kupovati chtěl, ten má přivésti jinú koupi na ten trh a kterýž by koupě nepřivezl, aby jemu kupovati obilé dopuštěno nebylo. A domácí aby obilé ven z země nevezli krom hrachu. ☞ 2. Následující usnesení sněmu olomouckého 1551. 7. prosince (Pam. II. 24. b.) prozrazuje očitě hospodářskou situaci poloviny stol. 16., která vedla k důraznému při-
Strana 129
Článek 113. a 114. 129 Než kupování vína, to buď při starodávním pořádku, aby každý 1535/ i ve vsech pod horami svobodně kupovati mohl. O krčmy a vaření piva ve vsech. 114. Což se krčem po vsech a v těch krčmách vaření a vystavování piva dotýče, to aby každý pán, prelát, z rytířstva i z měst po vsech svých za- stavili, aby v takových krčmách piva vaření a vystavování nebylo2 pod pokutou padesáte kop groší.3 (List XCIN) 100. b Než kupování vína, to buď při starodávním pořádku, aby každý i ve vsech/ 1562/ pod horami svobodně kupovati mohl. O krčmy a vaření piva ve vsech. 114. Což se krčem po vsech a v těch krčmách vaření a vystavování piva dotýče, to aby každý pán, prelát, z rytířstva i z měst po vsech svejch zastavili, aby v takových krčmách piva vaření a vystavování nebylo pod pokutou padesáti kop groší. pomenutí ustanovení tohoto článku: Z strany drahoty obilé. Na tom sme se všichni čtyři stavové snesli, což se drahoty z strany kupování obilé dotejče, aby každá vrchnost ze všech stavův podané své k tomu přidrželi, kdeříž by koli na drahotu očekávajíc, obilí nemlácená aneb na zisk skoupená měli. A což by koli mimo potřebu jich zbylo, aby na trhy svobodné do měst, do městeček, kdež trhové vysazeny sou, vezli. A kdož by toho kderéhožkoli stavu, k tomu nepřihlídajíc, při podanejch svejch tak ne- opatřil aneb sám se toho dopustil, má trestán bejti podlé uznání panův soudcí zemských 114. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXXVII a 1604: CXV. Nejstarší nám známé ustanovení (kromě odstavce 2., pro nějž srov. pozn. 4.) pochází asi zr. 1509 (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. a.): Aby piva ve vsech nevařili a piv přívozných v krčmách vysazených ne- šenkovali v míli od přísedieciech měst. Slady také ve vsech aby dělány nebyly proti svobodám městckým, než krčmáři, kteříž mají právo šenkovati, aby z toho města, kterémuž v míli přísedí, piva brali a ta aby šenkovali a ne jiná přievozná. A vína aby také ve vsech šenkována nebyla proti zvyklosti a svobodám městckým, leč tu, kdež hory vinné mají. To bylo značně později opakováno stručněji 1524 (Olom. kn. přípovědi sv. 47. fol. 299. a.): Artikule posluov z měst... Aby piva ve vsech nevařili a piv přívozných odjinud v krčmách vysazených nešenkovali v míli od přísedících měst v markrabstvie tomto královských. Item, sladové aby také ve vsech v míli od měst děláni nebyli atd. téměř shodně 1509. Konečně 1529. 13. prosince. Brno (Pam. I. 71 a.) byl usnesen text v znění téměř shodném s prvním odstavcem tohoto článku, až na změny. na které jest upozorněno v následujících poznámkách. Že se právě tento text stal základem pro kodifikační komisi, je zřejmé z marginální poznámky Má státi v zápisu Pam. I. 71. a. Tento text se čte v rkpu., z něhož jej přetiskl Brandl ve svém vyd. Kn. Drn. 125 lit. M. Toto znění mohla komise dobře přijmouti, protože odpovídalo plně t. zv. mílovému právu, jehož potvrzení analogického české smlouvě svatováclavské z 1517 dostalo se Moravě r. 1532 (srov. k tomu přehledně Peterka Otto, Rechtsgeschichte der böhm. Länder II. 1928. 51.). O právu vařiti pivo srov. i Kn. Drn. 93. a Kameníček, Sněmy III. 133, 213. 2. 1529 mělo ještě obmezení časové: a to konečně do příštího středopostie najprv příštího, t. j. do 24. března 1530, kteréž ustanovení pochopitelně komise vypustila a tak se rozhodla pro neobmezenou platnost této normy. 3. 1529 byl ještě dodatek: českých. Pakli by kdo se tak nezachoval a toho do- pustil kolikrátkolivěk, ten aby o o pohnán býti mohl z L kop groší. List LXXIX 81. a Čáda: Zemské zřízení moravské. 9
Článek 113. a 114. 129 Než kupování vína, to buď při starodávním pořádku, aby každý 1535/ i ve vsech pod horami svobodně kupovati mohl. O krčmy a vaření piva ve vsech. 114. Což se krčem po vsech a v těch krčmách vaření a vystavování piva dotýče, to aby každý pán, prelát, z rytířstva i z měst po vsech svých za- stavili, aby v takových krčmách piva vaření a vystavování nebylo2 pod pokutou padesáte kop groší.3 (List XCIN) 100. b Než kupování vína, to buď při starodávním pořádku, aby každý i ve vsech/ 1562/ pod horami svobodně kupovati mohl. O krčmy a vaření piva ve vsech. 114. Což se krčem po vsech a v těch krčmách vaření a vystavování piva dotýče, to aby každý pán, prelát, z rytířstva i z měst po vsech svejch zastavili, aby v takových krčmách piva vaření a vystavování nebylo pod pokutou padesáti kop groší. pomenutí ustanovení tohoto článku: Z strany drahoty obilé. Na tom sme se všichni čtyři stavové snesli, což se drahoty z strany kupování obilé dotejče, aby každá vrchnost ze všech stavův podané své k tomu přidrželi, kdeříž by koli na drahotu očekávajíc, obilí nemlácená aneb na zisk skoupená měli. A což by koli mimo potřebu jich zbylo, aby na trhy svobodné do měst, do městeček, kdež trhové vysazeny sou, vezli. A kdož by toho kderéhožkoli stavu, k tomu nepřihlídajíc, při podanejch svejch tak ne- opatřil aneb sám se toho dopustil, má trestán bejti podlé uznání panův soudcí zemských 114. 1. Převzato do ZZ. 1545: CXXVII a 1604: CXV. Nejstarší nám známé ustanovení (kromě odstavce 2., pro nějž srov. pozn. 4.) pochází asi zr. 1509 (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. a.): Aby piva ve vsech nevařili a piv přívozných v krčmách vysazených ne- šenkovali v míli od přísedieciech měst. Slady také ve vsech aby dělány nebyly proti svobodám městckým, než krčmáři, kteříž mají právo šenkovati, aby z toho města, kterémuž v míli přísedí, piva brali a ta aby šenkovali a ne jiná přievozná. A vína aby také ve vsech šenkována nebyla proti zvyklosti a svobodám městckým, leč tu, kdež hory vinné mají. To bylo značně později opakováno stručněji 1524 (Olom. kn. přípovědi sv. 47. fol. 299. a.): Artikule posluov z měst... Aby piva ve vsech nevařili a piv přívozných odjinud v krčmách vysazených nešenkovali v míli od přísedících měst v markrabstvie tomto královských. Item, sladové aby také ve vsech v míli od měst děláni nebyli atd. téměř shodně 1509. Konečně 1529. 13. prosince. Brno (Pam. I. 71 a.) byl usnesen text v znění téměř shodném s prvním odstavcem tohoto článku, až na změny. na které jest upozorněno v následujících poznámkách. Že se právě tento text stal základem pro kodifikační komisi, je zřejmé z marginální poznámky Má státi v zápisu Pam. I. 71. a. Tento text se čte v rkpu., z něhož jej přetiskl Brandl ve svém vyd. Kn. Drn. 125 lit. M. Toto znění mohla komise dobře přijmouti, protože odpovídalo plně t. zv. mílovému právu, jehož potvrzení analogického české smlouvě svatováclavské z 1517 dostalo se Moravě r. 1532 (srov. k tomu přehledně Peterka Otto, Rechtsgeschichte der böhm. Länder II. 1928. 51.). O právu vařiti pivo srov. i Kn. Drn. 93. a Kameníček, Sněmy III. 133, 213. 2. 1529 mělo ještě obmezení časové: a to konečně do příštího středopostie najprv příštího, t. j. do 24. března 1530, kteréž ustanovení pochopitelně komise vypustila a tak se rozhodla pro neobmezenou platnost této normy. 3. 1529 byl ještě dodatek: českých. Pakli by kdo se tak nezachoval a toho do- pustil kolikrátkolivěk, ten aby o o pohnán býti mohl z L kop groší. List LXXIX 81. a Čáda: Zemské zřízení moravské. 9
Strana 130
130 Článek 114. a 115. (1535) Než což se krčem vařecích od stara dávna dotýče, ti vařiti mohou a doma v té dědině vyšeňkovati. Ale vystavovati piva žádný nemá.4 List XCIX- 101. a 115. O řemeslnících ve vsech. Což se řemeslníkuov ve vsech dotýče, na tom jest mezi stavy panským, prelátským a rytířským zuostáno, aby ve vsech jiní řemeslníci nebyli, než jeden kovář, jeden krajčí a jeden švec. Tkadlci a vetešníci k opravování šatuov neb obuvě, koláři, neckáři i bečváři mohou při horách býti i při lesích, také i ve vsech. A byla-li by která jiná řemesla, mohou je z měst i také z městeček hyndrovati. (List LXXX) 81. b Než což se krčem vařecích od starodávna dotýče, ti vařiti mohou a doma v té dědině vyšeňkovati. Ale vystavovati piva žádný nemá. 115. O řemeslnících ve vsech. Což se řemeslníkův ve vsech dotýče, na tom jest mezi stavy panským, prelátským a rytířským zůstáno, aby ve vsech jiní řemeslníci nebyli, než jeden kovář, jeden krajčí a jeden švec. Tkadlci a vetešníci k opravování šatuov neb obuvi, koláři, neckáři i bečváři A byla-li by která jiná mohou při horách býti i při lesích, také i ve vsech. řemesla, mohou je z měst i také z městeček hyndrovati. 1 1562/ 4. Toto ustanovení o právovárečných krčmách po vsech je vlastně převzato z Kn. Tov. 107. kap. 191. (Demuth. vyd. 109), kdež pod titulem O sedlácích a řemeslnících a jich právích v odstavci 3. se praví: A v žádných krčmách nemá pivo vařeno býti ve vsech, krom krčem berňových, ani žádný sedlák má piva vařiti, leč který z staro- dávna na to svobodu má. Odtud to doslovně převzala i Kn. Drn. 93. a komise pak podle obou knih stilisovala 2. odstavec článku 114. se značně přesnější textací, že šenk těchto právovárečných krčem je sice dovolen, ale nikoliv výstav. 115. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: CXXVIII a 1604: CXVI. Jako předcházející čl. 114., tak i tento sestavila nově kodifikační komise a to podle Kn. Tov. 107. kap. 191. (Demuth. vyd. 109.). Komise značně zúžila ustanovení Kn. Tov. nepochybně podle úvodních slov tohoto článku (na tom jest mezi stavy panským atd.) na základě usnesení sněmovního. Kn. Tov. k této věci praví: O sedlácích a řemeslnících a jich právích. Ve vsech jiní řemeslníci nemají býti než kováři, tkadlci a vetešníci k upravování šatuov a obuví. A byla-li by která jiná řemesla, mohú je řemeslníci z měst a městeček hyn- drovati. Koláři, neckáři i bečváři mohú při horách býti i při lesích, také i ve vsech Je tu tedy slovná spojitost mezi Kn. Tov. a ZZ. 1535. nesporná. Těžko je však určiti, o které a z které doby sněmovní usnesení se opírá. Asi k r. 1509. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. b.) máme zápis: Aby ve vsech řemeslníci proti svobodám městckým neseděli a řemesel nedělali, krom těch řemesl, bez kterýchž sedláci jako na všaký den býti nemohú, jakožto kovářuov, masařuov. K r. 1524. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 299. a.) pak nadto jiný stručný zápis v instrukci ke sněmu: Artikule posluov z měst .. Řemeslníci proti svobodám městským aby ve vsech neseděli a řemesl nedělali. Obojí neposkytuje bezpečné zprávy, kdy se stalo sněmovní usnesení, na které se komise odvolávala, zda 1509 nebo 1524, protože Kn. Drn. 93. vůbec nic neuvedla spolehlivějšího a spokojila se s textem z Kn. Tov.
130 Článek 114. a 115. (1535) Než což se krčem vařecích od stara dávna dotýče, ti vařiti mohou a doma v té dědině vyšeňkovati. Ale vystavovati piva žádný nemá.4 List XCIX- 101. a 115. O řemeslnících ve vsech. Což se řemeslníkuov ve vsech dotýče, na tom jest mezi stavy panským, prelátským a rytířským zuostáno, aby ve vsech jiní řemeslníci nebyli, než jeden kovář, jeden krajčí a jeden švec. Tkadlci a vetešníci k opravování šatuov neb obuvě, koláři, neckáři i bečváři mohou při horách býti i při lesích, také i ve vsech. A byla-li by která jiná řemesla, mohou je z měst i také z městeček hyndrovati. (List LXXX) 81. b Než což se krčem vařecích od starodávna dotýče, ti vařiti mohou a doma v té dědině vyšeňkovati. Ale vystavovati piva žádný nemá. 115. O řemeslnících ve vsech. Což se řemeslníkův ve vsech dotýče, na tom jest mezi stavy panským, prelátským a rytířským zůstáno, aby ve vsech jiní řemeslníci nebyli, než jeden kovář, jeden krajčí a jeden švec. Tkadlci a vetešníci k opravování šatuov neb obuvi, koláři, neckáři i bečváři A byla-li by která jiná mohou při horách býti i při lesích, také i ve vsech. řemesla, mohou je z měst i také z městeček hyndrovati. 1 1562/ 4. Toto ustanovení o právovárečných krčmách po vsech je vlastně převzato z Kn. Tov. 107. kap. 191. (Demuth. vyd. 109), kdež pod titulem O sedlácích a řemeslnících a jich právích v odstavci 3. se praví: A v žádných krčmách nemá pivo vařeno býti ve vsech, krom krčem berňových, ani žádný sedlák má piva vařiti, leč který z staro- dávna na to svobodu má. Odtud to doslovně převzala i Kn. Drn. 93. a komise pak podle obou knih stilisovala 2. odstavec článku 114. se značně přesnější textací, že šenk těchto právovárečných krčem je sice dovolen, ale nikoliv výstav. 115. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: CXXVIII a 1604: CXVI. Jako předcházející čl. 114., tak i tento sestavila nově kodifikační komise a to podle Kn. Tov. 107. kap. 191. (Demuth. vyd. 109.). Komise značně zúžila ustanovení Kn. Tov. nepochybně podle úvodních slov tohoto článku (na tom jest mezi stavy panským atd.) na základě usnesení sněmovního. Kn. Tov. k této věci praví: O sedlácích a řemeslnících a jich právích. Ve vsech jiní řemeslníci nemají býti než kováři, tkadlci a vetešníci k upravování šatuov a obuví. A byla-li by která jiná řemesla, mohú je řemeslníci z měst a městeček hyn- drovati. Koláři, neckáři i bečváři mohú při horách býti i při lesích, také i ve vsech Je tu tedy slovná spojitost mezi Kn. Tov. a ZZ. 1535. nesporná. Těžko je však určiti, o které a z které doby sněmovní usnesení se opírá. Asi k r. 1509. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. b.) máme zápis: Aby ve vsech řemeslníci proti svobodám městckým neseděli a řemesel nedělali, krom těch řemesl, bez kterýchž sedláci jako na všaký den býti nemohú, jakožto kovářuov, masařuov. K r. 1524. (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 299. a.) pak nadto jiný stručný zápis v instrukci ke sněmu: Artikule posluov z měst .. Řemeslníci proti svobodám městským aby ve vsech neseděli a řemesl nedělali. Obojí neposkytuje bezpečné zprávy, kdy se stalo sněmovní usnesení, na které se komise odvolávala, zda 1509 nebo 1524, protože Kn. Drn. 93. vůbec nic neuvedla spolehlivějšího a spokojila se s textem z Kn. Tov.
Strana 131
Článek 116. a 117. 131 116. O hry ve vsech." 11535 (List C) 101. b Což se hry dotýče, na tom jsme zuostali, aby to každý pán2 na svém statku3 opatřil, jakž najlépe rozumí, ač jestliže chce, aby lidé jeho nehráli. 117. To aby každý z stavu panského, prelátského, rytířského i městského na svých statcích opatřili váhu aneb míru spravedlivú, tak aby mlynáři chudým lidem spravedlivě2 činili, mejto aby brali tak, jakž od stara dávna bráváno bývalo, nadto žádných úplatkuov od lidí neberouc. A také ktož prvé do mlýna přiveže, tomu aby prvé semleno bylo. O mlynáře." List C 102. a 116. Což se hry dotýče, na tom jsme zuostali, aby to každej pán na svém statku opatřil, jakž najlépe rozumí, ač jestliže chce, aby lidé jeho nehráli. I O hry ve vsech. 11562/ 117. To aby každý z stavu panského, prelátského, rytířského i městského na svých statcích opatřili váhu aneb míru spravedlivou, tak aby mlynáři chudým lidem spravedlivě činili, mejto aby brali, tak jakž od starodávna bráváno bývalo, A také kdož prvé do mlejna při- nadto žádných úplatkuov od lidí neberouc. veze, tomu aby prvé semleno bylo. O mlejnáře. List LXXX 82. a 116. I. Převzato shodně do ZZ. 1604: CXVI, kdežto ZZ. 1545: CXXVIII má znění širší a pozměněné. S první úpravou se setkáváme v ZZ. 1516: fol. 9. b. (Kn. Drn. do- datek 110. čís. XII., AČ. XI. 293. č. 12.) pod titulem O jhrách po vsech i jinde, kdež však v 2. větě je obsažena sankce pokutou 10 kop. Tohoto stanoviska nepřijalo však usne- sení sněmovní 1523. 24. června. Olomouc (AČ. XI. 343. č. 7.), které zákaz hráti po- nechalo volnému uvážení stavů (vrchností). Text, jak dosvědčuje rovněž i poznámka in margine Má státi v Pam. I. 38. a., použit byl pro ZZ. 1535. kromě nepatrných změn (viz pozn. 2. a 3.). Konečně k 1529. 13. prosince (Pam. I. 71. a.) máme doloženo usnesení, které je sice širší, ale jehož smysl je týž: O posvícení. Item. Což se her, posvícení a tancuov a všech jiných rozpustilostí dotýče, poněvadž známe, že jsú proti pánu Bohu a v tom se nic dobrého neděje, ty aby tak, jakž prvé zapovědíny jsú, při tom zuo- staveny byly, čímž se zřejmě odkazuje na zákaz z 1523. Srov. též Kameníček, Sněmy III. 308 pozn. 3. 2. 1523 má ještě doplněk prelát, z rytířstva a města. 3. 1523 na svém panství. 117. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: CXX a 1604: CVII. Text tohoto článku je do- slovně vzat z usnesení sněmovního, které se poprvé objevuje 1319. 11. listopadu. Olomouc (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 292. a.) a beze změny bylo opakováno 1520. 6. ledna. tamtéž (Kn. Drn. dodatek 113. čís. IV., AČ. XI. 322. č. 4.), o jehož převzetí do ZZ. svědčí i marginální poznámka v Pam. I. 13. b. Má státi. 2. 1519, 1520 spravedlivé. 9*
Článek 116. a 117. 131 116. O hry ve vsech." 11535 (List C) 101. b Což se hry dotýče, na tom jsme zuostali, aby to každý pán2 na svém statku3 opatřil, jakž najlépe rozumí, ač jestliže chce, aby lidé jeho nehráli. 117. To aby každý z stavu panského, prelátského, rytířského i městského na svých statcích opatřili váhu aneb míru spravedlivú, tak aby mlynáři chudým lidem spravedlivě2 činili, mejto aby brali tak, jakž od stara dávna bráváno bývalo, nadto žádných úplatkuov od lidí neberouc. A také ktož prvé do mlýna přiveže, tomu aby prvé semleno bylo. O mlynáře." List C 102. a 116. Což se hry dotýče, na tom jsme zuostali, aby to každej pán na svém statku opatřil, jakž najlépe rozumí, ač jestliže chce, aby lidé jeho nehráli. I O hry ve vsech. 11562/ 117. To aby každý z stavu panského, prelátského, rytířského i městského na svých statcích opatřili váhu aneb míru spravedlivou, tak aby mlynáři chudým lidem spravedlivě činili, mejto aby brali, tak jakž od starodávna bráváno bývalo, A také kdož prvé do mlejna při- nadto žádných úplatkuov od lidí neberouc. veze, tomu aby prvé semleno bylo. O mlejnáře. List LXXX 82. a 116. I. Převzato shodně do ZZ. 1604: CXVI, kdežto ZZ. 1545: CXXVIII má znění širší a pozměněné. S první úpravou se setkáváme v ZZ. 1516: fol. 9. b. (Kn. Drn. do- datek 110. čís. XII., AČ. XI. 293. č. 12.) pod titulem O jhrách po vsech i jinde, kdež však v 2. větě je obsažena sankce pokutou 10 kop. Tohoto stanoviska nepřijalo však usne- sení sněmovní 1523. 24. června. Olomouc (AČ. XI. 343. č. 7.), které zákaz hráti po- nechalo volnému uvážení stavů (vrchností). Text, jak dosvědčuje rovněž i poznámka in margine Má státi v Pam. I. 38. a., použit byl pro ZZ. 1535. kromě nepatrných změn (viz pozn. 2. a 3.). Konečně k 1529. 13. prosince (Pam. I. 71. a.) máme doloženo usnesení, které je sice širší, ale jehož smysl je týž: O posvícení. Item. Což se her, posvícení a tancuov a všech jiných rozpustilostí dotýče, poněvadž známe, že jsú proti pánu Bohu a v tom se nic dobrého neděje, ty aby tak, jakž prvé zapovědíny jsú, při tom zuo- staveny byly, čímž se zřejmě odkazuje na zákaz z 1523. Srov. též Kameníček, Sněmy III. 308 pozn. 3. 2. 1523 má ještě doplněk prelát, z rytířstva a města. 3. 1523 na svém panství. 117. I. Převzato shodně do ZZ. 1545: CXX a 1604: CVII. Text tohoto článku je do- slovně vzat z usnesení sněmovního, které se poprvé objevuje 1319. 11. listopadu. Olomouc (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 292. a.) a beze změny bylo opakováno 1520. 6. ledna. tamtéž (Kn. Drn. dodatek 113. čís. IV., AČ. XI. 322. č. 4.), o jehož převzetí do ZZ. svědčí i marginální poznámka v Pam. I. 13. b. Má státi. 2. 1519, 1520 spravedlivé. 9*
Strana 132
132 Článek 117. a 118. 11535/ A kteříž by mlynáři se tak nezachovali a na ně usvědčeno bylo, takové aby pán jejich skutečně trestal. Pakli by toho pán neučinil, aby soused jeho jej z toho hnáti mohl. (List CI) 102.h 118. O tocích vody. Žádný nemuož z starodávních tokuov vyvoditi vody, leč v svém dědictví, ale jakž přijde zase na sousedovo, tak2 jemu v svém dědictví, má zase v ten tok starodávní, kdež jeho jest, uvésti, aby mu ta voda vzata a odjata nebyla. Pakli by kto rybníky dělaje, na ně vodu vedl z tokuov starodávních a který soused pod ním mlejny nebo které své též požitky měl, ten té vody k své potřebě víc vzíti3 nemá, než potad, pokudž by souseda jeho požitek a potřeba se díti mohla. [1562/ A kteříž by mlynáři se tak nezachovali a na ně usvědčeno bylo, takové aby pán jejich skutečně trestal. Pakli by toho ten pán neučinil, aby sou- sed jeho jej z toho hnáti mohl. 118. O tocích vody. (List LXXXI) 82. b Žádnej nemuož z starodávních tokuov vyvoditi vody, leč v svém dědictví. Ale jakž přijde zase na sousedovo, tak2 jemu v svém dědictví má zase v ten tok starodávní, kdež jeho jest, uvésti, aby mu ta voda vzata a odjata nebyla. Pakli by kdo rybníky dělaje, na ně vodu vedl z tokův starodávních a který soused pod ním mlejny nebo které své též požitky měl, ten té vody k své potřebě víc vzíti nemá, než potad, pokudž by souseda jeho požitek a potřeba se díti 118. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXVIII. (až na chybu, o níž pozn. 2.) a 1604: CIII. shodně. Text tohoto článku byl přijat komisí ze sněmovního usnesení z r. 1499. (podle rkpu čís. 245. fol. 21. a. v Zem. archivu v Brně a podle Brandlovy citace v Kn. Drn. dodatku 126, pozn. I. podle Zeleného kopiáře půhonů brněnských, pag. 29., který se mi však nepodařilo nalézti, poněvadž zeleně vázaný sv. 10. půhonů brněnských na udaném místě nemá tohoto nálezu) nebo z r. 1500. (podle Registru ouzského, nyní rkp. čís. 232. v Zem. archivu morav. fol. 230. a., odkud jej vydal Kameníček, AC. X. 328, čís. LXXXII.) Toto usnesení nadepsané Svolení zemské (o toku vody) je shodné až na dvě místa (pozn 2. a 3.). Konkrétní případ na základě tohoto usnesení otiskl Brandl, Kn. Drn. dod. 126. lit. O. k r. 1529. 2. VZZ. je tu zřejmá tisková chyba, značně rušící smysl tok, která se objeví srov- náním s původním usnesením, které píše tak jako protiklad k jakž. Podle tohoto správného znění má správný text ZZ. 1545., kdežto chybné znění převzala ZZ. ostatní, tedy ZZ. 1562, 1604. 3. 1500 (resp. 1499) čteme užiti (tak Reg. ouzský a rkp. 245.), kdežto v Brandlově vydání Zeleného kopiáře půhonů brněnských v Kn. Drn. 126. pozn. I. stejně jako ve všech ZZ. je vzíti. Proto nelze prohlásiti toto čtení za chybné, třebas by se o něm nabí- zela tato domněnka.
132 Článek 117. a 118. 11535/ A kteříž by mlynáři se tak nezachovali a na ně usvědčeno bylo, takové aby pán jejich skutečně trestal. Pakli by toho pán neučinil, aby soused jeho jej z toho hnáti mohl. (List CI) 102.h 118. O tocích vody. Žádný nemuož z starodávních tokuov vyvoditi vody, leč v svém dědictví, ale jakž přijde zase na sousedovo, tak2 jemu v svém dědictví, má zase v ten tok starodávní, kdež jeho jest, uvésti, aby mu ta voda vzata a odjata nebyla. Pakli by kto rybníky dělaje, na ně vodu vedl z tokuov starodávních a který soused pod ním mlejny nebo které své též požitky měl, ten té vody k své potřebě víc vzíti3 nemá, než potad, pokudž by souseda jeho požitek a potřeba se díti mohla. [1562/ A kteříž by mlynáři se tak nezachovali a na ně usvědčeno bylo, takové aby pán jejich skutečně trestal. Pakli by toho ten pán neučinil, aby sou- sed jeho jej z toho hnáti mohl. 118. O tocích vody. (List LXXXI) 82. b Žádnej nemuož z starodávních tokuov vyvoditi vody, leč v svém dědictví. Ale jakž přijde zase na sousedovo, tak2 jemu v svém dědictví má zase v ten tok starodávní, kdež jeho jest, uvésti, aby mu ta voda vzata a odjata nebyla. Pakli by kdo rybníky dělaje, na ně vodu vedl z tokův starodávních a který soused pod ním mlejny nebo které své též požitky měl, ten té vody k své potřebě víc vzíti nemá, než potad, pokudž by souseda jeho požitek a potřeba se díti 118. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXVIII. (až na chybu, o níž pozn. 2.) a 1604: CIII. shodně. Text tohoto článku byl přijat komisí ze sněmovního usnesení z r. 1499. (podle rkpu čís. 245. fol. 21. a. v Zem. archivu v Brně a podle Brandlovy citace v Kn. Drn. dodatku 126, pozn. I. podle Zeleného kopiáře půhonů brněnských, pag. 29., který se mi však nepodařilo nalézti, poněvadž zeleně vázaný sv. 10. půhonů brněnských na udaném místě nemá tohoto nálezu) nebo z r. 1500. (podle Registru ouzského, nyní rkp. čís. 232. v Zem. archivu morav. fol. 230. a., odkud jej vydal Kameníček, AC. X. 328, čís. LXXXII.) Toto usnesení nadepsané Svolení zemské (o toku vody) je shodné až na dvě místa (pozn 2. a 3.). Konkrétní případ na základě tohoto usnesení otiskl Brandl, Kn. Drn. dod. 126. lit. O. k r. 1529. 2. VZZ. je tu zřejmá tisková chyba, značně rušící smysl tok, která se objeví srov- náním s původním usnesením, které píše tak jako protiklad k jakž. Podle tohoto správného znění má správný text ZZ. 1545., kdežto chybné znění převzala ZZ. ostatní, tedy ZZ. 1562, 1604. 3. 1500 (resp. 1499) čteme užiti (tak Reg. ouzský a rkp. 245.), kdežto v Brandlově vydání Zeleného kopiáře půhonů brněnských v Kn. Drn. 126. pozn. I. stejně jako ve všech ZZ. je vzíti. Proto nelze prohlásiti toto čtení za chybné, třebas by se o něm nabí- zela tato domněnka.
Strana 133
Článek 118. a 119. 133 Nebo která věc starší jest, ta napřed jíti má, novou nemá kažena 1535) býti. A vody, kteréž svými toky břehy berou a toky své prudkostí svou mění, ty vody, což kterému sousedu na jeho břehu vezmou, to jeho škoda. A což komu přidadí, to jeho zisk. Také žádný nemá utiskati svévolně na druhého souseda vody. List CI 103. a 119. O zboží špitálská. Pan hajtman nynější i budoucí aby na žádné zboží odprodané [ od špitáluov žádných spolkuov nedopouštěl, ani komorníci toho ve doky vklá- dali dotad, dokadž by se jinde dosti k špitálu za to neučinilo a nestalo a pány schváleno nebylo. Pakli by který pán neb zemanín aneb kto od špitáluov co oddati nebo odprodati chtěl, nynější hajtman i budúcí má moc k takovému mluviti o spravedlnost špitálskú, aby se jí dosti stalo a oddáno bylo. (List CII) 103. b mohla. Nebo která věc starší jest, ta napřed jíti má, novou nemá kažena býti. 11562) A vody, kteréž svými toky břehy berou a toky své prudkostí svou mění, ty vody což kterému sousedu na jeho břehu vezmou, to jeho škoda. A což komu přidadí, to jeho zisk. Také žádný nemá utiskati svévolně na druhého souseda vody. I 119. O zboží špitálská. List LXXXI 83. a Pan hajtman nynější i budúcí aby na žádné zboží odprodané od špitáluov žádných spolkuov nedopouštěl, ani komorníci toho ve dcky vkládali dotad, dokadž by se jinde dosti k špitálu neučinilo a nestalo a pány schváleno nebylo. Pakli by který pán neb zemanín aneb kdo od špitálův co oddati nebo od- prodati chtěl, nynější hajtman i budoucí má moc k takovému mluviti o sprave- dlnost špitálskú, aby se jí dosti stalo a oddáno bylo. 119. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIX a 1604: LXXXIIII shodně. Tento článek byl převzat ze sněmovního usnesení v Brně z 1489. 14. prosince, jak se nám zachovalo v knihách puhonných (vyd. Brandl. Kn. půh. V. 187. č. 747.). V tomto textu je pouze počátek sti- lisován trochu odlišněji a to: Rozkázaní panské panu hajtmanovi, nynějšímu i budú- címu hajtmanovi, aby na žádné zboží odprodané od špitáluov žádných spolkuov nedopúščeli, ani komorníci ve dsky toho vkládali dotad, dokadž by dosti se jinde k špitáli za to neučinilo a nestalo a pány chváleno nebylo. Pakli atd. jako druhý od- stavec článku zřízení. Není ovšem jisto vzhledem k povaze knih půhonných jako obyčejně knih konceptních zejména v této době, zda komise vůbec text upravovala, protože defi- nitivní znění na sněmu mohlo býti opravdu shodné s textem zřízení. Ostatně změny jsou tak nepatrné, že by je bylo možno přičísti i k dobru komise při kodifikační práci.
Článek 118. a 119. 133 Nebo která věc starší jest, ta napřed jíti má, novou nemá kažena 1535) býti. A vody, kteréž svými toky břehy berou a toky své prudkostí svou mění, ty vody, což kterému sousedu na jeho břehu vezmou, to jeho škoda. A což komu přidadí, to jeho zisk. Také žádný nemá utiskati svévolně na druhého souseda vody. List CI 103. a 119. O zboží špitálská. Pan hajtman nynější i budoucí aby na žádné zboží odprodané [ od špitáluov žádných spolkuov nedopouštěl, ani komorníci toho ve doky vklá- dali dotad, dokadž by se jinde dosti k špitálu za to neučinilo a nestalo a pány schváleno nebylo. Pakli by který pán neb zemanín aneb kto od špitáluov co oddati nebo odprodati chtěl, nynější hajtman i budúcí má moc k takovému mluviti o spravedlnost špitálskú, aby se jí dosti stalo a oddáno bylo. (List CII) 103. b mohla. Nebo která věc starší jest, ta napřed jíti má, novou nemá kažena býti. 11562) A vody, kteréž svými toky břehy berou a toky své prudkostí svou mění, ty vody což kterému sousedu na jeho břehu vezmou, to jeho škoda. A což komu přidadí, to jeho zisk. Také žádný nemá utiskati svévolně na druhého souseda vody. I 119. O zboží špitálská. List LXXXI 83. a Pan hajtman nynější i budúcí aby na žádné zboží odprodané od špitáluov žádných spolkuov nedopouštěl, ani komorníci toho ve dcky vkládali dotad, dokadž by se jinde dosti k špitálu neučinilo a nestalo a pány schváleno nebylo. Pakli by který pán neb zemanín aneb kdo od špitálův co oddati nebo od- prodati chtěl, nynější hajtman i budoucí má moc k takovému mluviti o sprave- dlnost špitálskú, aby se jí dosti stalo a oddáno bylo. 119. I. Převzato do ZZ. 1545: CXXIX a 1604: LXXXIIII shodně. Tento článek byl převzat ze sněmovního usnesení v Brně z 1489. 14. prosince, jak se nám zachovalo v knihách puhonných (vyd. Brandl. Kn. půh. V. 187. č. 747.). V tomto textu je pouze počátek sti- lisován trochu odlišněji a to: Rozkázaní panské panu hajtmanovi, nynějšímu i budú- címu hajtmanovi, aby na žádné zboží odprodané od špitáluov žádných spolkuov nedopúščeli, ani komorníci ve dsky toho vkládali dotad, dokadž by dosti se jinde k špitáli za to neučinilo a nestalo a pány chváleno nebylo. Pakli atd. jako druhý od- stavec článku zřízení. Není ovšem jisto vzhledem k povaze knih půhonných jako obyčejně knih konceptních zejména v této době, zda komise vůbec text upravovala, protože defi- nitivní znění na sněmu mohlo býti opravdu shodné s textem zřízení. Ostatně změny jsou tak nepatrné, že by je bylo možno přičísti i k dobru komise při kodifikační práci.
Strana 134
134 Článek 120. [ 15351 List CH1 120. 104. a O věnných právích." (List CIII 104. b Panie pozuostalé po svých mužích své právo věnné mají na statcích mužuov svých přede všemi, mimo všecky jiné dlužníky a všecky nápady a dání markrabská neb odjetí mocí neb zámku válečně dobytí, ony svého proto nestratí a právo k svému mají i k svrchkóm, jakožto k vozu, voz- níkóm lepším, k luoži a posteli, kdež s mužem svým léhala a polovice posteli a polovice nechati, než s luože na němž léhala napřed. A třetinu dobytka, což kopyto dělí. A nadto co jim muž od jiných statkuov poručí. A klé- noty, co na své hlavě, rukou aneb životě ženskou přípravu nosila, to paní panské na svrchcích býti má. Ale zemance též věno na statku svobodné zuostává, jakož se nahoře píše a stratiti jeho nemuož. Ale na svrchcích, vozníkuov jí z práva dáno býti nemá. Postele nic napřed než polovice a též třetina dobytkuov, což kopyto dělí, sukně, šaty a příprava její. Ale klénoty mužovy od stříbra neb jiného klejnotu, to jí nepřísluší, leč jí co muž listem a hodným svědomím poručí. I 11562 (List LXXXII) 120. 83. b O věnných právích. Paní pozuostalé po svých mužích své právo věnné mají na statcích mužuov svých přede všemi, mimo všecky jiné dlužníky a všecky nápady a dání markrabská neb odjetí mocí neb zámku válečně dobytí, ony svého proto ne- stratí a právo k svému mají i k svrchkóm, jakožto k vozu, vozníkóm lepším, k luoži a posteli, kdež s mužem svým léhala a polovice posteli a polovice nechati. Než s luože, na němž léhala napřed. A třetinu dobytka, což kopyto dělí. A nadto co jim muž od jiných statkuov poroučí. A klénoty, co na své hlavě, rukou aneb životě ženskou přípravu nosila, to paní panské na svrchcích býti má. Ale zemance též věno na statku svobodné zuostává, jakož se nahoře píše a stratiti jeho nemuož. Ale na svrchcích, vozníkuov jí z práva dáno býti nemá. Postele nic napřed než polovice a též třetina dobytkuov, což kopyto dělí, sukně, šaty a příprava její. Ale klénoty mužovy od stříbra neb jiného klénotu, to jí nepřísluší, leč jí co muž listem a hodným svědomím poručí. I 120. 1. Převzato do ZZ. 1545: LXXXVII sice shodně, ale pod dvěma tituly ve dvou článcích a to O věnných právích panských a O věnu zemanky, a shodně jako 1535 v ZZ. 1604: LXXXI. Text článku čerpala komise zcela bez jakékoliv úpravy z Kn. Tov. 76, 77. kap. 137. (lepší text bez Brandlových změn ve vyd. Demuthově 78.). Kn. Drn. re- produkovala Kn. Tov., ale rozdělila je (vyd. Brandlovo 61.) na tři články a to: O vdově pozůstalé po muži svém, jak a k čemu právo má paní a zemanka. O paní vdově, O zemance vdově. Již Brandl na uv. m. poukázal, že ustanovení o tom, že paní vdově nepřísluší klenoty bez výslovného poukazu zemřelého manžela, přiřadil Ctibor Drnovský paní vdově, nikoliv jako Ctibor Tovačovský vdově zemance. Také Drnovský je na pochybách, zda zemance přísluší právo k vozu (a vozu toho jistě nevím, také-li jí náleží). Snad právě pro tyto nejistoty se uchýlila komise k textu Kn. Tov. Z literatury srov. Kameníček, Sněmy II. 14I., týž, Glossy k věn. a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Gollovi, 1906.) 216, 228, Kapras, Manželské právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN. tř. hist. V. 1908) 73., Rauscher, Dědické právo (1922) 44. Srov. čl. 121.
134 Článek 120. [ 15351 List CH1 120. 104. a O věnných právích." (List CIII 104. b Panie pozuostalé po svých mužích své právo věnné mají na statcích mužuov svých přede všemi, mimo všecky jiné dlužníky a všecky nápady a dání markrabská neb odjetí mocí neb zámku válečně dobytí, ony svého proto nestratí a právo k svému mají i k svrchkóm, jakožto k vozu, voz- níkóm lepším, k luoži a posteli, kdež s mužem svým léhala a polovice posteli a polovice nechati, než s luože na němž léhala napřed. A třetinu dobytka, což kopyto dělí. A nadto co jim muž od jiných statkuov poručí. A klé- noty, co na své hlavě, rukou aneb životě ženskou přípravu nosila, to paní panské na svrchcích býti má. Ale zemance též věno na statku svobodné zuostává, jakož se nahoře píše a stratiti jeho nemuož. Ale na svrchcích, vozníkuov jí z práva dáno býti nemá. Postele nic napřed než polovice a též třetina dobytkuov, což kopyto dělí, sukně, šaty a příprava její. Ale klénoty mužovy od stříbra neb jiného klejnotu, to jí nepřísluší, leč jí co muž listem a hodným svědomím poručí. I 11562 (List LXXXII) 120. 83. b O věnných právích. Paní pozuostalé po svých mužích své právo věnné mají na statcích mužuov svých přede všemi, mimo všecky jiné dlužníky a všecky nápady a dání markrabská neb odjetí mocí neb zámku válečně dobytí, ony svého proto ne- stratí a právo k svému mají i k svrchkóm, jakožto k vozu, vozníkóm lepším, k luoži a posteli, kdež s mužem svým léhala a polovice posteli a polovice nechati. Než s luože, na němž léhala napřed. A třetinu dobytka, což kopyto dělí. A nadto co jim muž od jiných statkuov poroučí. A klénoty, co na své hlavě, rukou aneb životě ženskou přípravu nosila, to paní panské na svrchcích býti má. Ale zemance též věno na statku svobodné zuostává, jakož se nahoře píše a stratiti jeho nemuož. Ale na svrchcích, vozníkuov jí z práva dáno býti nemá. Postele nic napřed než polovice a též třetina dobytkuov, což kopyto dělí, sukně, šaty a příprava její. Ale klénoty mužovy od stříbra neb jiného klénotu, to jí nepřísluší, leč jí co muž listem a hodným svědomím poručí. I 120. 1. Převzato do ZZ. 1545: LXXXVII sice shodně, ale pod dvěma tituly ve dvou článcích a to O věnných právích panských a O věnu zemanky, a shodně jako 1535 v ZZ. 1604: LXXXI. Text článku čerpala komise zcela bez jakékoliv úpravy z Kn. Tov. 76, 77. kap. 137. (lepší text bez Brandlových změn ve vyd. Demuthově 78.). Kn. Drn. re- produkovala Kn. Tov., ale rozdělila je (vyd. Brandlovo 61.) na tři články a to: O vdově pozůstalé po muži svém, jak a k čemu právo má paní a zemanka. O paní vdově, O zemance vdově. Již Brandl na uv. m. poukázal, že ustanovení o tom, že paní vdově nepřísluší klenoty bez výslovného poukazu zemřelého manžela, přiřadil Ctibor Drnovský paní vdově, nikoliv jako Ctibor Tovačovský vdově zemance. Také Drnovský je na pochybách, zda zemance přísluší právo k vozu (a vozu toho jistě nevím, také-li jí náleží). Snad právě pro tyto nejistoty se uchýlila komise k textu Kn. Tov. Z literatury srov. Kameníček, Sněmy II. 14I., týž, Glossy k věn. a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Gollovi, 1906.) 216, 228, Kapras, Manželské právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN. tř. hist. V. 1908) 73., Rauscher, Dědické právo (1922) 44. Srov. čl. 121.
Strana 135
Článek 121. a 122. 135 121. Co panně odvěněno býti má.“ [1535] List CIII 105. a Panně třetinu2 výš má obvěněno3 býti, co se po ní jmenuje. Pakli co výše Ale vdově tolikéž, co po sobě jmenuje, to s práva. aneb více kdo učiní neb sobě vymíní a jak se smluví. 122. Jak se věna opatrují. A opatrují se věna někdy při smluvách dokonání. A někdy když k svatbě k určenému dni přijedou a ručí rukojměmi, již při smluvách do listu dokonání, kterýž ve čtyřech nedělích dokonán býti má podlé práva. Pakli se přátelé svolí, dokudž jim jmenují. A má jejím přátelóm, kteříž (List CIIII) 105. b 121. Co panně odvěněno býti má. / 1562] List LXXXII 84. a Panně třetinu vejš má odvěněno3 býti, co se po ní jmenuje. Pakli co vejše aneb Ale vdově tolikéž, co po sobě jmenuje, to s práva. více kdo učiní neb vymíní a jak se smluví. 122. Jak se věna opatrují. A opatrují se věna někdy při smlouvách dokonání a někdy když k svatbě k určenému dni přijedou a ručí rukojměmi, již při smlouvách do listu dokonání, kterýž ve čtyřech nedělích dokonán bejti má podlé práva. Pakli se přátelé svolí, dokudž jim jmenují. A má jejím přáteluom, kteří ji vdávají buď otci, bratřím 121. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXVIII a 1604: LXXXII. Text tohoto článku jako u článku předešlého (120.) komise vzala z Kn. Tov. 77. kap. 138. (vyd. Demuthovo 78.). Kn. Drn. 61. reprodukuje Kn. Tov., ale má jinou výměru. Srov. Kameníček, Sněmy II. 14I., týž, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník . . . Jar. Gollovi, 1906.) 215, 216, Kapras, Manžel. právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN., tř. hist. V. 1908.) 32., Čádová-Čáda, Morav. sbírky formulářové XVI. stol. (Sbor. J. B. Nová- kovi, K děj. čs. v obd. humanismu, 1932) 281. 2. Kn. Drn. půltřetíhokrát, což se pak vysvětluje: když se po ní jmenuje sto, tehdy odvěněno býti má 250. To podlé práva jest. Výměra Kn. Tov. a ZZ. je shodná s českou. 3. Upozorňuji na neustálenou terminologii: v nadpise 1535 i 1562 odvěněno, v textu 1535 obvěněno, 1562 odvěněno, což je i s možností tiskové chyby příklad známého střídání tohoto termínu. 122. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXVIII a 1604: LXXXII shodně. Kodifikační komise celý text tohoto článku čerpala z Kn. Tov. 77, 78. kap. 139. (Demuth. vyd. 78, 79.), pouze vypustila některé její odkazy na jiné kapitoly Kn. Tov., což v ZZ. bylo nemístné (viz pozn. 2. a 4.) a změnila větní pořad v posledním odstavci. Kn. Drn. 61, 62. repro- dukovala Kn. Tov., ale pro neuspokojivou stilisaci komise jejího textu neužila. Kn. Drn. také nemá samostatného titulu (také v Kn. Tov. tvořil tento článek jen součást článku O věnních práviech) a zařadila jej pod titul O odvěnění vdově. Z literatury kromě uvedené v dalších poznámkách srov. Kameníček, Sněmy II. 141., týž, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Gollovi, 1906.) 216, 217, 230.
Článek 121. a 122. 135 121. Co panně odvěněno býti má.“ [1535] List CIII 105. a Panně třetinu2 výš má obvěněno3 býti, co se po ní jmenuje. Pakli co výše Ale vdově tolikéž, co po sobě jmenuje, to s práva. aneb více kdo učiní neb sobě vymíní a jak se smluví. 122. Jak se věna opatrují. A opatrují se věna někdy při smluvách dokonání. A někdy když k svatbě k určenému dni přijedou a ručí rukojměmi, již při smluvách do listu dokonání, kterýž ve čtyřech nedělích dokonán býti má podlé práva. Pakli se přátelé svolí, dokudž jim jmenují. A má jejím přátelóm, kteříž (List CIIII) 105. b 121. Co panně odvěněno býti má. / 1562] List LXXXII 84. a Panně třetinu vejš má odvěněno3 býti, co se po ní jmenuje. Pakli co vejše aneb Ale vdově tolikéž, co po sobě jmenuje, to s práva. více kdo učiní neb vymíní a jak se smluví. 122. Jak se věna opatrují. A opatrují se věna někdy při smlouvách dokonání a někdy když k svatbě k určenému dni přijedou a ručí rukojměmi, již při smlouvách do listu dokonání, kterýž ve čtyřech nedělích dokonán bejti má podlé práva. Pakli se přátelé svolí, dokudž jim jmenují. A má jejím přáteluom, kteří ji vdávají buď otci, bratřím 121. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXVIII a 1604: LXXXII. Text tohoto článku jako u článku předešlého (120.) komise vzala z Kn. Tov. 77. kap. 138. (vyd. Demuthovo 78.). Kn. Drn. 61. reprodukuje Kn. Tov., ale má jinou výměru. Srov. Kameníček, Sněmy II. 14I., týž, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník . . . Jar. Gollovi, 1906.) 215, 216, Kapras, Manžel. právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN., tř. hist. V. 1908.) 32., Čádová-Čáda, Morav. sbírky formulářové XVI. stol. (Sbor. J. B. Nová- kovi, K děj. čs. v obd. humanismu, 1932) 281. 2. Kn. Drn. půltřetíhokrát, což se pak vysvětluje: když se po ní jmenuje sto, tehdy odvěněno býti má 250. To podlé práva jest. Výměra Kn. Tov. a ZZ. je shodná s českou. 3. Upozorňuji na neustálenou terminologii: v nadpise 1535 i 1562 odvěněno, v textu 1535 obvěněno, 1562 odvěněno, což je i s možností tiskové chyby příklad známého střídání tohoto termínu. 122. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXVIII a 1604: LXXXII shodně. Kodifikační komise celý text tohoto článku čerpala z Kn. Tov. 77, 78. kap. 139. (Demuth. vyd. 78, 79.), pouze vypustila některé její odkazy na jiné kapitoly Kn. Tov., což v ZZ. bylo nemístné (viz pozn. 2. a 4.) a změnila větní pořad v posledním odstavci. Kn. Drn. 61, 62. repro- dukovala Kn. Tov., ale pro neuspokojivou stilisaci komise jejího textu neužila. Kn. Drn. také nemá samostatného titulu (také v Kn. Tov. tvořil tento článek jen součást článku O věnních práviech) a zařadila jej pod titul O odvěnění vdově. Z literatury kromě uvedené v dalších poznámkách srov. Kameníček, Sněmy II. 141., týž, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Gollovi, 1906.) 216, 217, 230.
Strana 136
136 Článek 122. List CIIII 106. a 11535/ ji vdávají buď otci, bratřím neb jiným přátelóm v moc dán býti. A list jí se muož udělati na summu do desk vložení aneb na hotové peníze. Ale v tom se opatř, kdo ji vdává, jak podlé práva list svědčiti má.“ Ale3 muož ženě na dědictví svobodném za zdravého života ve dcky vložiti a příjemčího míti.4 A dokudkoli nevloží a list obnovení potřebuje, má obnoven býti vedlé obyčeje země. A věrné ruky mají se v tom opatřiti a se neměniti, dokudž jsú živi. By pak která vezmúc nelibost k věrné ruce a list obnovení potřeboval, nemá jí podlé práva povoleno býti. Než když by umřel věrná ruka, jiný z přátel anebo kohož by ta paní sobě zvolila, má vepsán býti." A též po smrti“ věrné ruky povinni jsú rukojmie list obnoviti, tak jako po umření rukojmie neb jistce. A dokudžkolivěk by vloženo nebylo, by pak i rukojmie i s jistcem zemřeli, pro příčinu válek neb jiné příhody, že by ke dokám nemohli, proto každá na mužovu statku postihnouti muož věna svého, drž je pak [ 1562/ neb jiným přáteluom v moc dán býti. I A list jí se muož udělati na summu do (List LXXXIII) 84. b desk vložení aneb na hotové peníze. Ale v tom se opatř, kdo ji vdává, jak podlé práva list svědčiti má. Ale3 muož ženě na dědictví svobodném za zdravého života ve dcky vložiti a příjemčího míti. A dokudkoli nevloží a list obnovení potřebuje, má obnoven býti vedlé obyčeje země. A věrné ruky mají se v tom opatřiti a se neměniti, dokudž sou živi. By pak která vezmouc nelibost k věrné ruce a list obnovení potřeboval, nemá jí podlé práva povoleno býti. Než když by umřel věrná ruka, jiný z přátel anebo kohož by ta paní sobě zvolila, má vepsán býti. A též po smrti věrné ruky povinni jsou rukojmě list obnoviti, tak jako po umření rukojmě neb jistce. A dokudžkolivěk by vloženo nebylo, by pak i rukojmě i s jistcem zemřeli pro příčinu válek neb jiné příhody, že by ke dckám nemohli. Proto každá na mužovu statku postihnouti muož věna svého, drž 2. Kn. Tov. dodává odkaz jakož pak v přípisu listuov těch na věna dále se najde. 3. V původním znění, které je nám neznámé, a jehož text se nám dochoval jen prostřednictvím Kn. Tov., patrně počátek tohoto odstavce zněl Ale muž muož ženě. Tak toto znění uvádí i ZZ. 1545, kdežto ostatní ZZ. převzala text ZZ. 1535. Brandl ve svém vyd. Kn. Tov. provedl nepochybně správnou korekturu podle ZZ. 1545. Jako však není vyloučeno, že vypuštění slova stalo se vinou písařskou, tak také není vyloučena existence druhého textu, který ani po stránce právního výkladu není nemožný. 4. Kn. Tov. dodává odkaz tak, jakož se nahoře o vkladích věn píše. 5. Srov. o použití těchto článků ve formulářové sbírce Tišnovského Čádová-Čáda, Moravské sbírky formulářové XVI. stol. (Sborník J. B. Novákovi. K děj. čs. v obd. humanismu, 1932) 281. 6. Kn. Tov. pro smrt. 7. Srov. k tomu Kapras, Manžel, právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN, tř. hist. 1908. V.) 43.
136 Článek 122. List CIIII 106. a 11535/ ji vdávají buď otci, bratřím neb jiným přátelóm v moc dán býti. A list jí se muož udělati na summu do desk vložení aneb na hotové peníze. Ale v tom se opatř, kdo ji vdává, jak podlé práva list svědčiti má.“ Ale3 muož ženě na dědictví svobodném za zdravého života ve dcky vložiti a příjemčího míti.4 A dokudkoli nevloží a list obnovení potřebuje, má obnoven býti vedlé obyčeje země. A věrné ruky mají se v tom opatřiti a se neměniti, dokudž jsú živi. By pak která vezmúc nelibost k věrné ruce a list obnovení potřeboval, nemá jí podlé práva povoleno býti. Než když by umřel věrná ruka, jiný z přátel anebo kohož by ta paní sobě zvolila, má vepsán býti." A též po smrti“ věrné ruky povinni jsú rukojmie list obnoviti, tak jako po umření rukojmie neb jistce. A dokudžkolivěk by vloženo nebylo, by pak i rukojmie i s jistcem zemřeli, pro příčinu válek neb jiné příhody, že by ke dokám nemohli, proto každá na mužovu statku postihnouti muož věna svého, drž je pak [ 1562/ neb jiným přáteluom v moc dán býti. I A list jí se muož udělati na summu do (List LXXXIII) 84. b desk vložení aneb na hotové peníze. Ale v tom se opatř, kdo ji vdává, jak podlé práva list svědčiti má. Ale3 muož ženě na dědictví svobodném za zdravého života ve dcky vložiti a příjemčího míti. A dokudkoli nevloží a list obnovení potřebuje, má obnoven býti vedlé obyčeje země. A věrné ruky mají se v tom opatřiti a se neměniti, dokudž sou živi. By pak která vezmouc nelibost k věrné ruce a list obnovení potřeboval, nemá jí podlé práva povoleno býti. Než když by umřel věrná ruka, jiný z přátel anebo kohož by ta paní sobě zvolila, má vepsán býti. A též po smrti věrné ruky povinni jsou rukojmě list obnoviti, tak jako po umření rukojmě neb jistce. A dokudžkolivěk by vloženo nebylo, by pak i rukojmě i s jistcem zemřeli pro příčinu válek neb jiné příhody, že by ke dckám nemohli. Proto každá na mužovu statku postihnouti muož věna svého, drž 2. Kn. Tov. dodává odkaz jakož pak v přípisu listuov těch na věna dále se najde. 3. V původním znění, které je nám neznámé, a jehož text se nám dochoval jen prostřednictvím Kn. Tov., patrně počátek tohoto odstavce zněl Ale muž muož ženě. Tak toto znění uvádí i ZZ. 1545, kdežto ostatní ZZ. převzala text ZZ. 1535. Brandl ve svém vyd. Kn. Tov. provedl nepochybně správnou korekturu podle ZZ. 1545. Jako však není vyloučeno, že vypuštění slova stalo se vinou písařskou, tak také není vyloučena existence druhého textu, který ani po stránce právního výkladu není nemožný. 4. Kn. Tov. dodává odkaz tak, jakož se nahoře o vkladích věn píše. 5. Srov. o použití těchto článků ve formulářové sbírce Tišnovského Čádová-Čáda, Moravské sbírky formulářové XVI. stol. (Sborník J. B. Novákovi. K děj. čs. v obd. humanismu, 1932) 281. 6. Kn. Tov. pro smrt. 7. Srov. k tomu Kapras, Manžel, právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN, tř. hist. 1908. V.) 43.
Strana 137
Článek 122. a 123. 137 kdo drž, zvlášť na tom, kdež vnesena jest, ač by nebylo převedeno do-11535) statečně. 123. Nález stálý a dokonalý, na kterém by zboží věno bylo a to mocí odjato. Léta 1475. Mezi panem Markvartem a panem Janem Pernštajnským páni na- lezli nález stálý a dokonalý, aby kterúžkoli mocí zboží dobytá a odjatá a věno by na něm zavázáno2 bylo, v tom aby žádná paní na svém věně nehynula anebo rukojmie, kteříž by za věno slíbili. je pak kdo drž, zvlášt na tom, kdež vnesena jest, ač by nebylo převedeno do- 1562) statečně. (List CV) 106. b 123. Nález stálý a dokonalý, na kterémž by zboží věno bylo a to mocí odjato. Léta M . CCCC LXXU. Mezi panem Markvartem a panem Janem Pernštajnským páni nalezli nález stálý a dokonalý, aby kteroužkoli mocí zboží dobytá a odjatá a věno by na něm zavázáno bylo, v tom aby žádná paní na svém věně nehynula anebo rukojmě, kteříž by za věno slíbili. List LXXXIII 85. a 123. 1. Převzato shodně do ZZ. 1545: LXXXVIII, kdež však v nadpisu mylné datum 1545 (!). a do ZZ. 1604: LXXXIII. Kodifikační komise přejala tu nález, který se čte v Knize půhonů olomouckých (sv. 4. b. fol. 2. b.), odkudž jej vydal Brandl, Libri citat. V. I. str. 4. čís. II. Ale tento nález, se kterým doslovně se shoduje znění v ZZ., pochází ze sněmu v Brně roku 1475, nikoliv, jak ZZ. uvádí 1478 (!) a v ZZ. 1562 analogicky M.CCCC.LXXVIII. Tuto zřejmou tiskovou chybu je nutno tedy opraviti a tudíž i za- řazení nálezu k tomuto mylnému datu od Kameníčka v AČ. X. 280. č. XLI. je nesprávné. Kameníček vzal text ze ZZ., ač na jiném místě (Glossy k věn, a vdovskému právu morav. ve Sborníku ... Jar. Gollovi, 1906. 216. pozn. 3.) otiskl text, nepochybně čerpaný z pů- vodního textu v půhonech, ale přece poněkud odlišný (viz další poznámky), který se nalézá v rkp. čís. 215. fol. I. a. (stará sig. M. V. 2.) v Zemském archivu v Brně. Velmi nesnadné je stanovení přesného data vydání půhonu. Sám půhon v původním textu i dalším ru- kopise má latinský dodatek: Acta sunt eodem die ut supra, čímž se odkazuje na datování předešlého půhonu (Mezi panem Janem Pernštajnským a paní Žofkú Cimburskú o Semtice...) a to Acta sunt feria V in die Prothasii annorum etc. LXXV. To by ukazovalo na den 6. listopadu 1475, poněvadž s datováním podle svátku sv. Prothasia se setkáváme ještě dvakrát (Brandl, Libri citat. V. 8. čís. 33. a 34.) a to hned vedle data sabato in die Katherine virginis, t. j. 25. listopadu 1475 a dále těsně téměř na konci brněnského sněmu, poněvadž olomoucký sněm byl o sv. Martině. V datování půhonů tohoto sněmu je mnoho nesrovnalostí: především půhony nejsou řazeny chronologicky, dále kromě data našeho článku nalézáme chybné datování feria II in die Petri in vinculis, ale tehdy 1. srpna 1475 nepřipadlo na ponděli, nýbrž na úterý (v Brandlově vyd. 6. čís. 22.), a feria VI in die Crystine, ale ani 19., ani 24. červenec 1475 nepřipadl na pátek (Brandl. vyd. 7. čís. 30.), a konečně jsou i časové nesrovnalosti, neboť je tu za- řazeno několik půhonů zřejmě již z Olomouce. Nesrovnalosti v datu bylo by možno vy- světliti pouze tak, že snad zápis v půhonných knihách je opis a opisovatel z konceptu pře- pisoval špatně, tedy v našem případě místo feria II četl: feria V. Na omylu ve vročení se ovšem tím nic nemění a zůstává tato chyba jen jako nový doklad nedbalé práce sazečské a korektorské. O obsahu článku srov. Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 39. 2. Rkp. 215. Zems. archivu morav. dodává a zapsáno.
Článek 122. a 123. 137 kdo drž, zvlášť na tom, kdež vnesena jest, ač by nebylo převedeno do-11535) statečně. 123. Nález stálý a dokonalý, na kterém by zboží věno bylo a to mocí odjato. Léta 1475. Mezi panem Markvartem a panem Janem Pernštajnským páni na- lezli nález stálý a dokonalý, aby kterúžkoli mocí zboží dobytá a odjatá a věno by na něm zavázáno2 bylo, v tom aby žádná paní na svém věně nehynula anebo rukojmie, kteříž by za věno slíbili. je pak kdo drž, zvlášt na tom, kdež vnesena jest, ač by nebylo převedeno do- 1562) statečně. (List CV) 106. b 123. Nález stálý a dokonalý, na kterémž by zboží věno bylo a to mocí odjato. Léta M . CCCC LXXU. Mezi panem Markvartem a panem Janem Pernštajnským páni nalezli nález stálý a dokonalý, aby kteroužkoli mocí zboží dobytá a odjatá a věno by na něm zavázáno bylo, v tom aby žádná paní na svém věně nehynula anebo rukojmě, kteříž by za věno slíbili. List LXXXIII 85. a 123. 1. Převzato shodně do ZZ. 1545: LXXXVIII, kdež však v nadpisu mylné datum 1545 (!). a do ZZ. 1604: LXXXIII. Kodifikační komise přejala tu nález, který se čte v Knize půhonů olomouckých (sv. 4. b. fol. 2. b.), odkudž jej vydal Brandl, Libri citat. V. I. str. 4. čís. II. Ale tento nález, se kterým doslovně se shoduje znění v ZZ., pochází ze sněmu v Brně roku 1475, nikoliv, jak ZZ. uvádí 1478 (!) a v ZZ. 1562 analogicky M.CCCC.LXXVIII. Tuto zřejmou tiskovou chybu je nutno tedy opraviti a tudíž i za- řazení nálezu k tomuto mylnému datu od Kameníčka v AČ. X. 280. č. XLI. je nesprávné. Kameníček vzal text ze ZZ., ač na jiném místě (Glossy k věn, a vdovskému právu morav. ve Sborníku ... Jar. Gollovi, 1906. 216. pozn. 3.) otiskl text, nepochybně čerpaný z pů- vodního textu v půhonech, ale přece poněkud odlišný (viz další poznámky), který se nalézá v rkp. čís. 215. fol. I. a. (stará sig. M. V. 2.) v Zemském archivu v Brně. Velmi nesnadné je stanovení přesného data vydání půhonu. Sám půhon v původním textu i dalším ru- kopise má latinský dodatek: Acta sunt eodem die ut supra, čímž se odkazuje na datování předešlého půhonu (Mezi panem Janem Pernštajnským a paní Žofkú Cimburskú o Semtice...) a to Acta sunt feria V in die Prothasii annorum etc. LXXV. To by ukazovalo na den 6. listopadu 1475, poněvadž s datováním podle svátku sv. Prothasia se setkáváme ještě dvakrát (Brandl, Libri citat. V. 8. čís. 33. a 34.) a to hned vedle data sabato in die Katherine virginis, t. j. 25. listopadu 1475 a dále těsně téměř na konci brněnského sněmu, poněvadž olomoucký sněm byl o sv. Martině. V datování půhonů tohoto sněmu je mnoho nesrovnalostí: především půhony nejsou řazeny chronologicky, dále kromě data našeho článku nalézáme chybné datování feria II in die Petri in vinculis, ale tehdy 1. srpna 1475 nepřipadlo na ponděli, nýbrž na úterý (v Brandlově vyd. 6. čís. 22.), a feria VI in die Crystine, ale ani 19., ani 24. červenec 1475 nepřipadl na pátek (Brandl. vyd. 7. čís. 30.), a konečně jsou i časové nesrovnalosti, neboť je tu za- řazeno několik půhonů zřejmě již z Olomouce. Nesrovnalosti v datu bylo by možno vy- světliti pouze tak, že snad zápis v půhonných knihách je opis a opisovatel z konceptu pře- pisoval špatně, tedy v našem případě místo feria II četl: feria V. Na omylu ve vročení se ovšem tím nic nemění a zůstává tato chyba jen jako nový doklad nedbalé práce sazečské a korektorské. O obsahu článku srov. Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 39. 2. Rkp. 215. Zems. archivu morav. dodává a zapsáno.
Strana 138
138 Článek 123. a 124. 11535/ List CV 107. a Ale ten, ktož jest toho zboží v držení, bez řeči a bez zmatku téj vdově nebo rukojmím, kteříž by za to věno slíbili, sespi, zaplať a odbuď anebo zboží odhádaj.4 A potom on na tom jistém držení, přiď k čemu přiď, tu sumu, kterouž sespe,“ napřed měj. A povinovati budou dědici toho zboží, komuž by držení potom přiřčeno bylo, to věnné ssutí zase navrátiti.7 124. O nápadích věnných. (List CVI) 107. b 11562/ Po muži svém žena jsúci sebe mocná, muož věno své i jiný statek svuoj dědičný (ač který má), komu chce dáti a zavázati dokami neb spolkem, a s tím statkem jako jiný svobodný učiniti.2 Ale ten, kdož jest toho zboží v držení, bez řečí a bez zmatku té vdově nebo rukojmím, kteříž by za to věno slíbili, sespi, zaplať a odbuď anebo zboží odhádej. A potom on na tom jistém držení, přiď k čemu přiď, tu sumu, kterouž sespe, napřed měj. A povinovati budou dědici toho zboží, komuž by držení potom přiřčeno bylo, to věnné ssutí zase navrátiti. (List LXXXIIII) 124. 85. b O nápadích věnných. Po muži svém žena jsouci sebe mocná, muož věno své i jinej statek svuoj dědičný (ač který má), komu chce dáti a zavázati, dckami neb spolkem, a s tím statkem jako jiný svobodný učiniti. 3. Týž rkp. patrně písařskou chybou odtuď. 4. Týž rkp. odhádati. 5. Týž rkp. má čtení na tom zboží v jistém držení. 6. Týž rkp. neporozuměním zaspe. 7. Týž rkp. to věno zsúti a navrátiti. 124. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXIIII až na opravu v 2. odstavci, o níž srovnej níže a do ZZ. 1604: LXXXIII, kde nově formulován celý odstavec druhý vzhledem k téže opravě, jinak jsou však obě ZZ. shodná. Komise tu vzala text z Kn. Tov. 79. kap. 143. odst. 1. (Demuthovo vyd. 81.) a jen nepatrně pozměnila slovosled tohoto článku s tímtéž titulem. Srov. zvláště pozn. 3. 2. Až na pořad počátečních slov převzato shodně z Kn. Tov. 3. Text tohoto odstavce se shoduje s Kn. Tov. Kodifikační komise patrně nebyla spokojena se způsobem, jak reprodukoval Ctibor Drnovský tento odstavec Kn. Tov. ve své knize a tak jako v mnoha jiných případech doslovně se přiklonila ke znění Kn. Tov. Ale kdežto Ctibor Tovačovský správně pověděl o věnných nápadech, jak tomu bylo podle tehdejšího práva, Ctibor Drnovský si neuvědomil, že mezi tím za půlstoletí, které ho dělilo od Kn. Tov., nastaly podstatné změny. Je dosti těžko si představiti, že by mu to nebylo bývalo známo, poněvadž tu šlo o zájmy veškeré šlechty, zejména když nastoupil nový panovník, ale patrně jde tu o přehlédnutí nebo o ledabylost, že se spokojil s pouhou re- produkcí Kn. Tov. (v Brandlově vyd. Kn. Drn. 63, 64.). Na tento nedostatek poukázal poprvé Brandl (Kn. Drn. 64. pozn. I.), který minil, že podstatná změna nastala listem krále Matváše ze dne 9. dubna 1484 (vyd. Kameníček, AC. X. 286.). Ale to dobře není myslitelno, protože Ctibor Drnovský sám si ve své knize (71, 72.) pod titulem O svobodách
138 Článek 123. a 124. 11535/ List CV 107. a Ale ten, ktož jest toho zboží v držení, bez řeči a bez zmatku téj vdově nebo rukojmím, kteříž by za to věno slíbili, sespi, zaplať a odbuď anebo zboží odhádaj.4 A potom on na tom jistém držení, přiď k čemu přiď, tu sumu, kterouž sespe,“ napřed měj. A povinovati budou dědici toho zboží, komuž by držení potom přiřčeno bylo, to věnné ssutí zase navrátiti.7 124. O nápadích věnných. (List CVI) 107. b 11562/ Po muži svém žena jsúci sebe mocná, muož věno své i jiný statek svuoj dědičný (ač který má), komu chce dáti a zavázati dokami neb spolkem, a s tím statkem jako jiný svobodný učiniti.2 Ale ten, kdož jest toho zboží v držení, bez řečí a bez zmatku té vdově nebo rukojmím, kteříž by za to věno slíbili, sespi, zaplať a odbuď anebo zboží odhádej. A potom on na tom jistém držení, přiď k čemu přiď, tu sumu, kterouž sespe, napřed měj. A povinovati budou dědici toho zboží, komuž by držení potom přiřčeno bylo, to věnné ssutí zase navrátiti. (List LXXXIIII) 124. 85. b O nápadích věnných. Po muži svém žena jsouci sebe mocná, muož věno své i jinej statek svuoj dědičný (ač který má), komu chce dáti a zavázati, dckami neb spolkem, a s tím statkem jako jiný svobodný učiniti. 3. Týž rkp. patrně písařskou chybou odtuď. 4. Týž rkp. odhádati. 5. Týž rkp. má čtení na tom zboží v jistém držení. 6. Týž rkp. neporozuměním zaspe. 7. Týž rkp. to věno zsúti a navrátiti. 124. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXIIII až na opravu v 2. odstavci, o níž srovnej níže a do ZZ. 1604: LXXXIII, kde nově formulován celý odstavec druhý vzhledem k téže opravě, jinak jsou však obě ZZ. shodná. Komise tu vzala text z Kn. Tov. 79. kap. 143. odst. 1. (Demuthovo vyd. 81.) a jen nepatrně pozměnila slovosled tohoto článku s tímtéž titulem. Srov. zvláště pozn. 3. 2. Až na pořad počátečních slov převzato shodně z Kn. Tov. 3. Text tohoto odstavce se shoduje s Kn. Tov. Kodifikační komise patrně nebyla spokojena se způsobem, jak reprodukoval Ctibor Drnovský tento odstavec Kn. Tov. ve své knize a tak jako v mnoha jiných případech doslovně se přiklonila ke znění Kn. Tov. Ale kdežto Ctibor Tovačovský správně pověděl o věnných nápadech, jak tomu bylo podle tehdejšího práva, Ctibor Drnovský si neuvědomil, že mezi tím za půlstoletí, které ho dělilo od Kn. Tov., nastaly podstatné změny. Je dosti těžko si představiti, že by mu to nebylo bývalo známo, poněvadž tu šlo o zájmy veškeré šlechty, zejména když nastoupil nový panovník, ale patrně jde tu o přehlédnutí nebo o ledabylost, že se spokojil s pouhou re- produkcí Kn. Tov. (v Brandlově vyd. Kn. Drn. 63, 64.). Na tento nedostatek poukázal poprvé Brandl (Kn. Drn. 64. pozn. I.), který minil, že podstatná změna nastala listem krále Matváše ze dne 9. dubna 1484 (vyd. Kameníček, AC. X. 286.). Ale to dobře není myslitelno, protože Ctibor Drnovský sám si ve své knize (71, 72.) pod titulem O svobodách
Strana 139
Článek 124. 139 Pakli by se v tom zmeškala, tehdy ten statek dědičný i věnné právo 11535/ na krále neb markrabí spadne, leč by děti měla a s nimi na statku chlebila obyčejně, ač sou dílní do smrti, tehdy na děti spadne, s kterýmiž chlebí, ale na jiné nic.3 Pakli by se v tom zmeškala, tehdy ten statek dědičný i věnné právo na /1562) krále neb markrabí spadne. Leč by děti měla a s nimi na statku chlebila obyčejně, ač sou dílní do smrti, tehdy na děti spadne, s kterýmiž chlebí, ale na jiné nic. krále Matyáše na nápady zboží po otci a přátelích až do pátého kolena odcitoval toto privilegium. Ale tuto vlastně se přímo nedotýká 2. odstavce našeho článku. Kalousek (O staročeském právě dědickém a král. právě odúmrtném na statcích svobodných v C. i v Mor., 1894. 48, 49. pozn. 100. a 101.) správně proto poukázal, že se proměna stala až potvrzením Vladislavovým ze dne 10. března 1510 v Olomouci (vydáno v AČ. X. 339 až 341. s inserovanou listinou z 12. listopadu 1499, která byla vydána již v AČ. V. 224 až 226., 500—501, celá pak Kalouskem na uv. m. 49, 50. v pozn. 101.). Nadto však Ludvík v potvrzení ze dne 9. dubna 1523 rozšířil výsady moravské šlechty (vyd. ve Ferdi- nandově potvrzení v AČ. XI. 385, 386.). To vše potvrdil moravským stavům Ferdinand I. dne 7. dubna 1527. (AČ. XI. 385—391.), takže nápady šly nyní až do šestého kolena pro příbuzné mužské i ženské po meči i po přeslici. Snad okolnost, že v potvrzení Ludvíkové není uvedeno privilegium Vladislavovo z 1510 (nepochybně protože bylo užší než Ludví- kovo), jak na to poukázal již Kalousek na uv. m. 51., svedla Ctibora Drnovského, aby si nepovšimnul změny v právních ustanoveních proti dřivějšímu názoru Kn. Tov. Tím byla patrně zmatena i komise, která se přidržela textu z Kn. Tov., ač také to je dosti těžko vysvětlitelno. Omyl byl brzy po vydání ZZ. poznán a na sněmu olomouckém 1535. 26. června byl tento odstavec prohlášen za vadný a proto byl zrušen tímto usnesením (Brněn. kn. půh., Přípovědi, nyní sv. 39. fol. 10. b.): O vytištění z omylu artikule starého o nápadích věnných. Item. Jakož jest se v tom zřízení o napravování práva v Znojmě vydáviti dal mezi jiným zřízením z omylu jeden artikul starý o nápadích věnných, kterýž v tato slova znie: (následuje znění tohoto odstavce Pakli by se v tom zmeškala až na jiné nic). Po kterémž to artikuli někdy dávno zapsaném od králuov, jich milostí, jakožto panuov našich milostivých, jsú nám svobody o nápadích dány, kterýmžto svobodami ten svrchupsaný artikul o nápadích věnných k zničení jest přišel. A jakž pak koli ten svrchupsaný artikul kdežkoli v kterých zřízeních napsán aneb vydáven jest, má všudy vymazán býti. A pakli by kde nevymazaný zuostal, žádnému ke škodě býti nemá. Kdež pro pamět toho páni a rytířstvo i jiní stavové při soudu v Olomúci v registra zemská zapsati rozkázali. Z toho důvodu na př., jak připomněl Brandl v Kn. Drn. 64. pozn. 1., i v deskovém rkpu Kn. Tov. (podle něhož vydal Kn. Tov. Demuth) je tento odstavec škrtnut a připsáno: Non vitiat hec abolicio. Na zrušení poukázal zejména Kameníček, Sněmy II. 151. pozn. 2. a týž, Glossy k věnnému a vdov. právu mor. (Sborník . .. Jar. Golla, 1906) 222. pozn. 8. Odkaz stavu, že jim byly dány svobody nápadů, týká se z privilegia Vladislavova slov: Že všecky a všelijaké odúmrtí, kteréž jsú na nás jakožto na krále českého a markrabie moravského při- padly, ty takové věčně a budúcně jim jsme dali a odpustili a listem tiemto dáváme a odpuštieme .. ., což tedy neodpovídá textu 2. odstavce našeho článku. Srov k této věci také Kapras, Manželské právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN., tř. hist., V. 1908) 70. 4. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno v předchozí pozn. 3., projevuje se tím, že otisk 1562 znovu přetiskuje článek dokonce zrušený a neplatný (vadný), přímo ledabylost, s níž bylo ZZ. 1535 znovu r. 1562 vydáno.
Článek 124. 139 Pakli by se v tom zmeškala, tehdy ten statek dědičný i věnné právo 11535/ na krále neb markrabí spadne, leč by děti měla a s nimi na statku chlebila obyčejně, ač sou dílní do smrti, tehdy na děti spadne, s kterýmiž chlebí, ale na jiné nic.3 Pakli by se v tom zmeškala, tehdy ten statek dědičný i věnné právo na /1562) krále neb markrabí spadne. Leč by děti měla a s nimi na statku chlebila obyčejně, ač sou dílní do smrti, tehdy na děti spadne, s kterýmiž chlebí, ale na jiné nic. krále Matyáše na nápady zboží po otci a přátelích až do pátého kolena odcitoval toto privilegium. Ale tuto vlastně se přímo nedotýká 2. odstavce našeho článku. Kalousek (O staročeském právě dědickém a král. právě odúmrtném na statcích svobodných v C. i v Mor., 1894. 48, 49. pozn. 100. a 101.) správně proto poukázal, že se proměna stala až potvrzením Vladislavovým ze dne 10. března 1510 v Olomouci (vydáno v AČ. X. 339 až 341. s inserovanou listinou z 12. listopadu 1499, která byla vydána již v AČ. V. 224 až 226., 500—501, celá pak Kalouskem na uv. m. 49, 50. v pozn. 101.). Nadto však Ludvík v potvrzení ze dne 9. dubna 1523 rozšířil výsady moravské šlechty (vyd. ve Ferdi- nandově potvrzení v AČ. XI. 385, 386.). To vše potvrdil moravským stavům Ferdinand I. dne 7. dubna 1527. (AČ. XI. 385—391.), takže nápady šly nyní až do šestého kolena pro příbuzné mužské i ženské po meči i po přeslici. Snad okolnost, že v potvrzení Ludvíkové není uvedeno privilegium Vladislavovo z 1510 (nepochybně protože bylo užší než Ludví- kovo), jak na to poukázal již Kalousek na uv. m. 51., svedla Ctibora Drnovského, aby si nepovšimnul změny v právních ustanoveních proti dřivějšímu názoru Kn. Tov. Tím byla patrně zmatena i komise, která se přidržela textu z Kn. Tov., ač také to je dosti těžko vysvětlitelno. Omyl byl brzy po vydání ZZ. poznán a na sněmu olomouckém 1535. 26. června byl tento odstavec prohlášen za vadný a proto byl zrušen tímto usnesením (Brněn. kn. půh., Přípovědi, nyní sv. 39. fol. 10. b.): O vytištění z omylu artikule starého o nápadích věnných. Item. Jakož jest se v tom zřízení o napravování práva v Znojmě vydáviti dal mezi jiným zřízením z omylu jeden artikul starý o nápadích věnných, kterýž v tato slova znie: (následuje znění tohoto odstavce Pakli by se v tom zmeškala až na jiné nic). Po kterémž to artikuli někdy dávno zapsaném od králuov, jich milostí, jakožto panuov našich milostivých, jsú nám svobody o nápadích dány, kterýmžto svobodami ten svrchupsaný artikul o nápadích věnných k zničení jest přišel. A jakž pak koli ten svrchupsaný artikul kdežkoli v kterých zřízeních napsán aneb vydáven jest, má všudy vymazán býti. A pakli by kde nevymazaný zuostal, žádnému ke škodě býti nemá. Kdež pro pamět toho páni a rytířstvo i jiní stavové při soudu v Olomúci v registra zemská zapsati rozkázali. Z toho důvodu na př., jak připomněl Brandl v Kn. Drn. 64. pozn. 1., i v deskovém rkpu Kn. Tov. (podle něhož vydal Kn. Tov. Demuth) je tento odstavec škrtnut a připsáno: Non vitiat hec abolicio. Na zrušení poukázal zejména Kameníček, Sněmy II. 151. pozn. 2. a týž, Glossy k věnnému a vdov. právu mor. (Sborník . .. Jar. Golla, 1906) 222. pozn. 8. Odkaz stavu, že jim byly dány svobody nápadů, týká se z privilegia Vladislavova slov: Že všecky a všelijaké odúmrtí, kteréž jsú na nás jakožto na krále českého a markrabie moravského při- padly, ty takové věčně a budúcně jim jsme dali a odpustili a listem tiemto dáváme a odpuštieme .. ., což tedy neodpovídá textu 2. odstavce našeho článku. Srov k této věci také Kapras, Manželské právo majetkové dle čes. práva zem. (Věstník KČSN., tř. hist., V. 1908) 70. 4. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno v předchozí pozn. 3., projevuje se tím, že otisk 1562 znovu přetiskuje článek dokonce zrušený a neplatný (vadný), přímo ledabylost, s níž bylo ZZ. 1535 znovu r. 1562 vydáno.
Strana 140
140 Článek 125. 1535] List cvI 125. Lidé se táhnou na statky dědictvím. Protož to se roz- 108. a vážiti má, co a kto jest dědic. (List CIII 108. b Dědici jsou dvojí anebo erbi. A ti napřed obojí řádem přišli. Jedni, kteříž po otci zuostávají neb bratřích neb strýcích ne- dílných. Než po materách v tom právě jako po otcích není dětem dědictví, leč jsú spolkem opatřeni. Druzí dědici statku toho, kterýž koupí neb právem dobudou a vy- soudí. Proto těm žádní nápadové nejdú.2 Než k čemuž otec neb bratr právo jměl a toho v držení byl, ti k tomu svobodné právo mají. Než dokudž by jeho držení nebyl a samému otci, bratru, synu neb strýci svědčilo, má otec syna, syn otce nebo bratr nedílný nedílného, spolkem na své právo opatřiti pro svú smrt, aby po něm k tomu právo měl.3 11562/ 125. Lidé se táhnou na statky dědictvím. Protož to se rozvážiti má, co a kdo jest dědic. List LXXXIIII 86. a Dědici jsou dvojí anebo erbi. A ti napřed obojí řádem přišli. Jedni, kteříž po otci zuostávají neb bratřích neb strejcích nedílných. Než po materách v tom právě jako po otcích, není dětem dědictví, leč jsou spolkem opatřeni. Druzí dědici statku toho, kterýž koupí neb právem dobudou a vysoudí, proto těm žádní nápadové nejdou, než k čemuž otec neb bratr právo měl a toho v držení byl. Ti k tomu svobodné právo mají. Než dokudž by jeho v držení nebyl a samému otci, bratru, synu neb strejci svědčilo, má otec syna, syn otce nebo bratr nedílný nedílného, spolkem na své právo opatřiti pro svou smrt, aby po něm k tomu právo měl. 125. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXIIII, LXXXXV a 1604: LXXX shodně. Text je čerpán z Kn. Tov. 80. kap. 145. (Demuth. 81, 82), ale komise změnila její titul O dědicích. v celou poučku. Z Kn. Tov. vzala text i Kn. Drn. 66. (odst. 2. kap. pod titulem O dědicích, jak kteří jsú a potřebí-li spolku po smrti) s nepatrným dodatkem na konci (viz pozn. 3.). O korektuře, kterou navrhl Brandl a Kalousek viz pozn. 2. 2. Brandl (Kn. Drn. 66. pozn. I.) a po něm šířeji Kalousek, O staročes. právě dědickém (1894) 45. pozn. 96. navrhli korekturu proti těm (totiž proti dědicům po ne- dílných pokrevencích) žádní nápadové nejdú. Brandl ve svém vyd. Kn. Tov. 80. kap. 145. pozn. 3. poznamenává, že některé exempláře píší proti, neudává však které. Souhlasně s Kalouskem přijali jeho mínění Kameníček, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Golla, 1906.) 224. a Rauscher, Dědické právo (1922) 14. pozn. 36. a 37. Není to chyba ZZ., neboť toto čtení bylo ve většině (dokonce i v deskovém) exemplářů Kn. Tov., i v Kn. Drn. a tak nanejvýš se tu jeví nekritičnost komise kodifikační. Třebas je možno považovati domněnku Kalouskovu za opodstatněnou, přece to, že komise po- nechala text beze změny, ukazovalo by, že se v této době (1535) dával již ustanovení jiný smysl. Nato by ukazovala i ostatní ZZ., která (i 1545!) zcela shodně citovala ustanovení se ZZ. 1535. Tomu nevadí ovšem námitka Rauschrova, že ZZ. čerpala jen z jediného textu Kn. Tov. a že ZZ. uvádějí i předpisy, které již neplatily. Rozhodnutí by mohlo přinést pouze kritické vydání Kn. Tov., kdyby se ukázalo, že komise pro ZZ. špatně jí porozuměla. 3. Kn. Drn. dodávala nebo sice by neměl.
140 Článek 125. 1535] List cvI 125. Lidé se táhnou na statky dědictvím. Protož to se roz- 108. a vážiti má, co a kto jest dědic. (List CIII 108. b Dědici jsou dvojí anebo erbi. A ti napřed obojí řádem přišli. Jedni, kteříž po otci zuostávají neb bratřích neb strýcích ne- dílných. Než po materách v tom právě jako po otcích není dětem dědictví, leč jsú spolkem opatřeni. Druzí dědici statku toho, kterýž koupí neb právem dobudou a vy- soudí. Proto těm žádní nápadové nejdú.2 Než k čemuž otec neb bratr právo jměl a toho v držení byl, ti k tomu svobodné právo mají. Než dokudž by jeho držení nebyl a samému otci, bratru, synu neb strýci svědčilo, má otec syna, syn otce nebo bratr nedílný nedílného, spolkem na své právo opatřiti pro svú smrt, aby po něm k tomu právo měl.3 11562/ 125. Lidé se táhnou na statky dědictvím. Protož to se rozvážiti má, co a kdo jest dědic. List LXXXIIII 86. a Dědici jsou dvojí anebo erbi. A ti napřed obojí řádem přišli. Jedni, kteříž po otci zuostávají neb bratřích neb strejcích nedílných. Než po materách v tom právě jako po otcích, není dětem dědictví, leč jsou spolkem opatřeni. Druzí dědici statku toho, kterýž koupí neb právem dobudou a vysoudí, proto těm žádní nápadové nejdou, než k čemuž otec neb bratr právo měl a toho v držení byl. Ti k tomu svobodné právo mají. Než dokudž by jeho v držení nebyl a samému otci, bratru, synu neb strejci svědčilo, má otec syna, syn otce nebo bratr nedílný nedílného, spolkem na své právo opatřiti pro svou smrt, aby po něm k tomu právo měl. 125. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXIIII, LXXXXV a 1604: LXXX shodně. Text je čerpán z Kn. Tov. 80. kap. 145. (Demuth. 81, 82), ale komise změnila její titul O dědicích. v celou poučku. Z Kn. Tov. vzala text i Kn. Drn. 66. (odst. 2. kap. pod titulem O dědicích, jak kteří jsú a potřebí-li spolku po smrti) s nepatrným dodatkem na konci (viz pozn. 3.). O korektuře, kterou navrhl Brandl a Kalousek viz pozn. 2. 2. Brandl (Kn. Drn. 66. pozn. I.) a po něm šířeji Kalousek, O staročes. právě dědickém (1894) 45. pozn. 96. navrhli korekturu proti těm (totiž proti dědicům po ne- dílných pokrevencích) žádní nápadové nejdú. Brandl ve svém vyd. Kn. Tov. 80. kap. 145. pozn. 3. poznamenává, že některé exempláře píší proti, neudává však které. Souhlasně s Kalouskem přijali jeho mínění Kameníček, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník ... Jar. Golla, 1906.) 224. a Rauscher, Dědické právo (1922) 14. pozn. 36. a 37. Není to chyba ZZ., neboť toto čtení bylo ve většině (dokonce i v deskovém) exemplářů Kn. Tov., i v Kn. Drn. a tak nanejvýš se tu jeví nekritičnost komise kodifikační. Třebas je možno považovati domněnku Kalouskovu za opodstatněnou, přece to, že komise po- nechala text beze změny, ukazovalo by, že se v této době (1535) dával již ustanovení jiný smysl. Nato by ukazovala i ostatní ZZ., která (i 1545!) zcela shodně citovala ustanovení se ZZ. 1535. Tomu nevadí ovšem námitka Rauschrova, že ZZ. čerpala jen z jediného textu Kn. Tov. a že ZZ. uvádějí i předpisy, které již neplatily. Rozhodnutí by mohlo přinést pouze kritické vydání Kn. Tov., kdyby se ukázalo, že komise pro ZZ. špatně jí porozuměla. 3. Kn. Drn. dodávala nebo sice by neměl.
Strana 141
Článek 126. a 125. 141 Jak bratří sestrám věno obyčejné dáti mají. 126. List CVII Když pacholíkové jeden neb jich více s děvečkami zuostanou, ti 109. a sestrám svým věno obyčejné toliko z toho statku dají (jako by otec dal), což se jim zdá. Pakli by pacholíkuov nebylo aneb zemřeli a toliko zuostaly děvečky, ty též jako pacholíkové, jedna neb více, co jich jest, k tomu statku dědič- nému neb na listech aneb na mohovitých věcech právo mají.2 I [ 1535/ O žádaní dílu na bratru. 127. Pakli by bratr na bratru dílu žádal,2 ten jemu má dán býti a starší má děliti a mladší voliti. Pakli jich jest více a přátelé jich nesmluví, tehdy tolik díluov starší udělaj, kolik jich jest a nejmladší vol, a vezmi, kterýž mu se líbí. Potom (List CVIII) 109. b Jak bratří sestrám věno obyčejné dáti mají. Když pacholíkové jeden neb jich více s děvečkami zuostanou, ti sestrám svým věno obyčejné toliko z toho statku dají (jako by otec dal), což se jim zdá. Pakli by pacholíkuov nebylo aneb zemřeli a toliko zuostaly děvečky, ty též jako pacholíkové, jedna neb více, co jich jest k tomu statku dědičnému neb na listech aneb na mohovitých věcech, právo mají. 126. [ 1562/ (List LXXXV) 86. b O žádaní dílu na bratru. 127. Pakli by bratr na bratru dílu žádal, ten jemu má dán býti a starší má děliti a mladší voliti. Pakli jich jest více a přátelé jich nesmluví, tehdy tolik List LXXXV 87. a díluov starší udělaj, kolik jich jest a nejmladší vol a vezmi, kterýž mu se líbí. 126. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXV a 1604: LXXX—LXXXI shodně. Text tohoto článku čerpala komise z Kn. Tov. 80. kap. 146. (v Demuthově vyd. 82. pod titulem O dědicích). Korektura uvedená v pozn. 2. na konci tohoto článku je vlastně jen zdánlivá. O obsahu srov. Kameníček, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník . . Jar. Golla, 1906.) 223, 224. a Kozáková, Právní postavení ženy (1926) 22. 2. Kn. Tov. Brandlovo vyd. dodává jakožto dědičky. Demuth. vvd. děvečky. Korektura Brandlova je provedena podle jediného rukopisu, tam v pozn. 3. srov. i jiné varianty. 127. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXV a to 1. a 2. odstavec pod týmž titulem, 3. až 8. odstavec pod titulem O věno sestrám. a do ZZ. 1604: LXXIX, jinak však shodně. Komise vzala text z Kn. Tov., jak se čte jako součást článku O dědicích ve vyd. Demuth. 82. a pod dvěma kapitolami ve vyd. Brandlově 80. kap. 147. tit. O žádaní dílu na bratru a 80., 81. kap. 148. tit. Při dělení věno sestrám jmenovati se má až po slova na str. S1. on dá chovati (tedy mimo poslední větu) a to v rozdělení, jak je naznačeno v dalších poznámkách. Komise tu snad sledovala text z deskového rkp. Kn. Tov., jak jej vydal Demuth. Naproti tomu vůbec opustila Kn. Drn. 66., která má výklad pod tituly O po- žádaní dílu na bratru a O naučení bratru staršímu o mladší ode panů i o sestrách až po slova on dá chovati. K obsahu srov. Kameníček. Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník .. Jar. Golla, 1906) 223, 224. a Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 20. 2. Kn. Drn. dodávala maje léta.
Článek 126. a 125. 141 Jak bratří sestrám věno obyčejné dáti mají. 126. List CVII Když pacholíkové jeden neb jich více s děvečkami zuostanou, ti 109. a sestrám svým věno obyčejné toliko z toho statku dají (jako by otec dal), což se jim zdá. Pakli by pacholíkuov nebylo aneb zemřeli a toliko zuostaly děvečky, ty též jako pacholíkové, jedna neb více, co jich jest, k tomu statku dědič- nému neb na listech aneb na mohovitých věcech právo mají.2 I [ 1535/ O žádaní dílu na bratru. 127. Pakli by bratr na bratru dílu žádal,2 ten jemu má dán býti a starší má děliti a mladší voliti. Pakli jich jest více a přátelé jich nesmluví, tehdy tolik díluov starší udělaj, kolik jich jest a nejmladší vol, a vezmi, kterýž mu se líbí. Potom (List CVIII) 109. b Jak bratří sestrám věno obyčejné dáti mají. Když pacholíkové jeden neb jich více s děvečkami zuostanou, ti sestrám svým věno obyčejné toliko z toho statku dají (jako by otec dal), což se jim zdá. Pakli by pacholíkuov nebylo aneb zemřeli a toliko zuostaly děvečky, ty též jako pacholíkové, jedna neb více, co jich jest k tomu statku dědičnému neb na listech aneb na mohovitých věcech, právo mají. 126. [ 1562/ (List LXXXV) 86. b O žádaní dílu na bratru. 127. Pakli by bratr na bratru dílu žádal, ten jemu má dán býti a starší má děliti a mladší voliti. Pakli jich jest více a přátelé jich nesmluví, tehdy tolik List LXXXV 87. a díluov starší udělaj, kolik jich jest a nejmladší vol a vezmi, kterýž mu se líbí. 126. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXV a 1604: LXXX—LXXXI shodně. Text tohoto článku čerpala komise z Kn. Tov. 80. kap. 146. (v Demuthově vyd. 82. pod titulem O dědicích). Korektura uvedená v pozn. 2. na konci tohoto článku je vlastně jen zdánlivá. O obsahu srov. Kameníček, Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník . . Jar. Golla, 1906.) 223, 224. a Kozáková, Právní postavení ženy (1926) 22. 2. Kn. Tov. Brandlovo vyd. dodává jakožto dědičky. Demuth. vvd. děvečky. Korektura Brandlova je provedena podle jediného rukopisu, tam v pozn. 3. srov. i jiné varianty. 127. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXV a to 1. a 2. odstavec pod týmž titulem, 3. až 8. odstavec pod titulem O věno sestrám. a do ZZ. 1604: LXXIX, jinak však shodně. Komise vzala text z Kn. Tov., jak se čte jako součást článku O dědicích ve vyd. Demuth. 82. a pod dvěma kapitolami ve vyd. Brandlově 80. kap. 147. tit. O žádaní dílu na bratru a 80., 81. kap. 148. tit. Při dělení věno sestrám jmenovati se má až po slova na str. S1. on dá chovati (tedy mimo poslední větu) a to v rozdělení, jak je naznačeno v dalších poznámkách. Komise tu snad sledovala text z deskového rkp. Kn. Tov., jak jej vydal Demuth. Naproti tomu vůbec opustila Kn. Drn. 66., která má výklad pod tituly O po- žádaní dílu na bratru a O naučení bratru staršímu o mladší ode panů i o sestrách až po slova on dá chovati. K obsahu srov. Kameníček. Glossy k věnnému a vdov. právu morav. (Sborník .. Jar. Golla, 1906) 223, 224. a Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 20. 2. Kn. Drn. dodávala maje léta.
Strana 142
142 Článek 127. a 128. List CVIII 110. a A kteréž oni sobě díly zvolí, ty mají. /1535/ druhý mladší až do nejstaršího. A kterýž po všech zuostane, ten najstaršího jest.3 Ale sestrám (ač které mají) při tom má hned věno býti jmenováno a to jim neutráceno, ale z toho na ně nakládáno. A v tom všichni dílové mají až do vdání jich škodovati i s výpravou. A ony budou míti vuoli, při kterém z bratruov chtí zuostati, ač léta mají. Než toho jmenovaného statku nebo věna ona dáti nebude moci žádnému, dokudž vdána není nebo oddělena bratřími. Ale dadí-li jí bratří díl, přijmúci díl, dá komuž chce. Ale toho jí přátelé z práva povinni nejsú, nežli z dobré vuole. Pakli by pan Buoh před vdáním aneb oddělením jí neuchoval a bratří na ni ze spolka nakládali, na všecky její díl spadne. Pakli by která let nejměla, ta má do let při bratru starším zuostati, neb komuž ji on dá chovati. I (List CIX) 128. 110. b Věno jednostejně po sestrách se dávati má.“ Dá-li se po které sestře2 věno, neb co, neb se oddělí, též po druhej," když let dojde, dáti se má a nic jí ujato býti nemá. (List LXXXVI) 87. b A kteréž oni sobě díly zvolí, ty mají. 11562) Potom druhý mladší až do nejstaršího. A kterýž po všech zuostane, ten najstaršího jest. Ale sestrám (ač které mají) při tom má hned věno býti jmenováno a to jim neutráceno, ale z toho na ně nakládáno, a v tom všichni dílové mají až do vdání jich škodovati i s výpravou. A ony budou míti vuoli, při kterém z bratruov chtí zuostati, ač léta mají. Než toho jmenovaného statku nebo věna ona dáti nebude moci žádnému, dokudž vdána není nebo oddělena bratřími. Ale dadí-li jí bratří díl, přijmouci díl, dá komuž chce. Ale toho jí přátelé z práva povinni nejsou, nežli z dobré vuole. Pakli by pán Buoh před vdáním aneb oddělením jí neuchoval a bratří na ni ze spolka nakládali, na všecky její díl spadne. Pakli by která let neměla, ta má do let i při bratru starším zuostati, neb komuž ji on dá, chovati. Věno jednostejně po sestrách se dávati má. 128. Dá-li se po které sestře věno neb co neb se oddělí, též po druhé, když let dojde, dáti se má a nic jí ujato býti nemá. 3. Zde v Kn. Tov. vyd. Brandlově končí kap. 147. a začíná kap. 148. (srov. pozn. 1.). 128. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVI a 1604: LXXXIIII shodně. Text tohoto článku je čerpán z Kn. Tov. 81. kap. 148. z poslední věty pod titulem Při dělení věno sestrám jmenovati se má. Samostatný nadpis pochází teprve z práce komise, čímž ovšem vznikla nutnost text nově odděleného článku poněkud upraviti (viz pozn. 2.). Kn. Drn. 66. pod titulem O naučení bratru staršímu o mladší ode panů i o sestrách (srov.
142 Článek 127. a 128. List CVIII 110. a A kteréž oni sobě díly zvolí, ty mají. /1535/ druhý mladší až do nejstaršího. A kterýž po všech zuostane, ten najstaršího jest.3 Ale sestrám (ač které mají) při tom má hned věno býti jmenováno a to jim neutráceno, ale z toho na ně nakládáno. A v tom všichni dílové mají až do vdání jich škodovati i s výpravou. A ony budou míti vuoli, při kterém z bratruov chtí zuostati, ač léta mají. Než toho jmenovaného statku nebo věna ona dáti nebude moci žádnému, dokudž vdána není nebo oddělena bratřími. Ale dadí-li jí bratří díl, přijmúci díl, dá komuž chce. Ale toho jí přátelé z práva povinni nejsú, nežli z dobré vuole. Pakli by pan Buoh před vdáním aneb oddělením jí neuchoval a bratří na ni ze spolka nakládali, na všecky její díl spadne. Pakli by která let nejměla, ta má do let při bratru starším zuostati, neb komuž ji on dá chovati. I (List CIX) 128. 110. b Věno jednostejně po sestrách se dávati má.“ Dá-li se po které sestře2 věno, neb co, neb se oddělí, též po druhej," když let dojde, dáti se má a nic jí ujato býti nemá. (List LXXXVI) 87. b A kteréž oni sobě díly zvolí, ty mají. 11562) Potom druhý mladší až do nejstaršího. A kterýž po všech zuostane, ten najstaršího jest. Ale sestrám (ač které mají) při tom má hned věno býti jmenováno a to jim neutráceno, ale z toho na ně nakládáno, a v tom všichni dílové mají až do vdání jich škodovati i s výpravou. A ony budou míti vuoli, při kterém z bratruov chtí zuostati, ač léta mají. Než toho jmenovaného statku nebo věna ona dáti nebude moci žádnému, dokudž vdána není nebo oddělena bratřími. Ale dadí-li jí bratří díl, přijmouci díl, dá komuž chce. Ale toho jí přátelé z práva povinni nejsou, nežli z dobré vuole. Pakli by pán Buoh před vdáním aneb oddělením jí neuchoval a bratří na ni ze spolka nakládali, na všecky její díl spadne. Pakli by která let neměla, ta má do let i při bratru starším zuostati, neb komuž ji on dá, chovati. Věno jednostejně po sestrách se dávati má. 128. Dá-li se po které sestře věno neb co neb se oddělí, též po druhé, když let dojde, dáti se má a nic jí ujato býti nemá. 3. Zde v Kn. Tov. vyd. Brandlově končí kap. 147. a začíná kap. 148. (srov. pozn. 1.). 128. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVI a 1604: LXXXIIII shodně. Text tohoto článku je čerpán z Kn. Tov. 81. kap. 148. z poslední věty pod titulem Při dělení věno sestrám jmenovati se má. Samostatný nadpis pochází teprve z práce komise, čímž ovšem vznikla nutnost text nově odděleného článku poněkud upraviti (viz pozn. 2.). Kn. Drn. 66. pod titulem O naučení bratru staršímu o mladší ode panů i o sestrách (srov.
Strana 143
Článek 129. a 130. 143 129. O pannách do kláštera daných. [1535/ List CIX Pannám v kláštery vešlým a do zákona daným a zákony zavřeným, 111. a ukazuje se plat od bratří toliko životní a z práva nic jináč. Pakli jí dadí co více, to jejich dobrá vuole. 130. Bratr nedílný nic dáti, ani poručiti nemuož." Také bratr starší poručenstvím neb dáním na smrtedlné posteli nic dáti nemuož od bratra neb bratří bez jejich vuole. Neb na ně všecko jako na dědice spadne, movité i nemovité věci, leč by smlouvy mezi sebou (List CX) 111.b 129. O pannách do kláštera daných. / 1562/ Pannám v kláštery vešlým a do zákona daným a zákony zavřeným ukazuje se plat od bratří toliko životní a z práva nic jináč. Pakli jí dadí co více, to jejich dobrá vuole. 130. Bratr nedílný nic dáti, ani poručiti nemuož. List LXXXVI 88. a Také bratr starší poručenstvím neb dáním na smrtedlné posteli nic dáti nemuož od bratra neb bratří bez jejich vuole, neb na ně všecko jako na dědice spadne, mohovité i nemohovité věci, leč by smlouvy mezi sebou zvláštní měli, předcházející článek 127. a poznámky tamtéž) má totéž uspořádání jako Kn. Tov. Srov. Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 20. 2. Kn. Tov. i Drn. tohoto slova nemá, které dodala až kodifikační komise po osa- mostatnění tohoto článku. 3. Kn. Tov. i Drn. po této. Pravděpodobně komise se snažila dosavadní textaci značně nedokonalou poněkud upraviti, ale i tak výsledek je nevalný. 129. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVI a 1604: LXXXIIII shodně. Komise čerpala text z Kn. Tov., kdež však jako u předcházejících článků 127. a 128. nebylo původně samostatných titulů a vše bylo sloučeno pod jediným titulem O dědicích, jak to vydal De- muth 82, Brandlovo vydání (81. kap. 149.) zřejmě pod vlivem mladších ZZ. upravilo tento článek samostatně, což je však anticipace, poněvadž ještě v Kn. Drn. netvoří samo- statného článku, nýbrž je (Brandl. vyd. 66, 67.) spojeno jako v Kn. Tov. v jeden celek pod titulem O naučení bratru staršímu o mladší ode panů i o sestrách. Srov. o obsahu Kameníček, Glossy k věnnému a vdovskému právu morav. (Sbornik .. Jar. Golla. 1906) 226. 130. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVI, kdež však změněn titul na O bratřích nedilných a do 1604: LXXIX pod týmž titulem jako ZZ. 1535. Text tohoto článku vzala komise z Kn. Tov., kde jako články předcházející (viz čl. 127. a následující) tvoří jeden celek pod titulem O dědicích a to jeho závěr. Tak to přejal ve svém vydání Demuth (str. 82.) Brandl naproti němu a tudíž i rukopisu deskovému Kn. Tov. (str. 81. kap. 150.) zřejmě pod vlivem ZZ. 1535., má tento článek jako samostatný pod titulem O bratřích ne- dílných. Článek v Kn. Tov. tvořil dva díly (v Brandlově vyd. dva odstavce), z nichž prvnu byl derogován 1505, 1515, ZZ. 1516 a konečně ZZ. 1535: LXIX. (čl. 83.). Viz o tom poznámky při čl. 83. Proto Kn. Drn. 67. již uvádí pouze 2. část ve znění jinak s Kn. Tov. shodném.
Článek 129. a 130. 143 129. O pannách do kláštera daných. [1535/ List CIX Pannám v kláštery vešlým a do zákona daným a zákony zavřeným, 111. a ukazuje se plat od bratří toliko životní a z práva nic jináč. Pakli jí dadí co více, to jejich dobrá vuole. 130. Bratr nedílný nic dáti, ani poručiti nemuož." Také bratr starší poručenstvím neb dáním na smrtedlné posteli nic dáti nemuož od bratra neb bratří bez jejich vuole. Neb na ně všecko jako na dědice spadne, movité i nemovité věci, leč by smlouvy mezi sebou (List CX) 111.b 129. O pannách do kláštera daných. / 1562/ Pannám v kláštery vešlým a do zákona daným a zákony zavřeným ukazuje se plat od bratří toliko životní a z práva nic jináč. Pakli jí dadí co více, to jejich dobrá vuole. 130. Bratr nedílný nic dáti, ani poručiti nemuož. List LXXXVI 88. a Také bratr starší poručenstvím neb dáním na smrtedlné posteli nic dáti nemuož od bratra neb bratří bez jejich vuole, neb na ně všecko jako na dědice spadne, mohovité i nemohovité věci, leč by smlouvy mezi sebou zvláštní měli, předcházející článek 127. a poznámky tamtéž) má totéž uspořádání jako Kn. Tov. Srov. Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 20. 2. Kn. Tov. i Drn. tohoto slova nemá, které dodala až kodifikační komise po osa- mostatnění tohoto článku. 3. Kn. Tov. i Drn. po této. Pravděpodobně komise se snažila dosavadní textaci značně nedokonalou poněkud upraviti, ale i tak výsledek je nevalný. 129. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVI a 1604: LXXXIIII shodně. Komise čerpala text z Kn. Tov., kdež však jako u předcházejících článků 127. a 128. nebylo původně samostatných titulů a vše bylo sloučeno pod jediným titulem O dědicích, jak to vydal De- muth 82, Brandlovo vydání (81. kap. 149.) zřejmě pod vlivem mladších ZZ. upravilo tento článek samostatně, což je však anticipace, poněvadž ještě v Kn. Drn. netvoří samo- statného článku, nýbrž je (Brandl. vyd. 66, 67.) spojeno jako v Kn. Tov. v jeden celek pod titulem O naučení bratru staršímu o mladší ode panů i o sestrách. Srov. o obsahu Kameníček, Glossy k věnnému a vdovskému právu morav. (Sbornik .. Jar. Golla. 1906) 226. 130. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVI, kdež však změněn titul na O bratřích nedilných a do 1604: LXXIX pod týmž titulem jako ZZ. 1535. Text tohoto článku vzala komise z Kn. Tov., kde jako články předcházející (viz čl. 127. a následující) tvoří jeden celek pod titulem O dědicích a to jeho závěr. Tak to přejal ve svém vydání Demuth (str. 82.) Brandl naproti němu a tudíž i rukopisu deskovému Kn. Tov. (str. 81. kap. 150.) zřejmě pod vlivem ZZ. 1535., má tento článek jako samostatný pod titulem O bratřích ne- dílných. Článek v Kn. Tov. tvořil dva díly (v Brandlově vyd. dva odstavce), z nichž prvnu byl derogován 1505, 1515, ZZ. 1516 a konečně ZZ. 1535: LXIX. (čl. 83.). Viz o tom poznámky při čl. 83. Proto Kn. Drn. 67. již uvádí pouze 2. část ve znění jinak s Kn. Tov. shodném.
Strana 144
144 Článek 130. a 131. 11535/ zvláštní měli, a o svém každý chlebil a sídlo měl zvláštní a na svuoj statek ukázaný sám se dlužil. A proto nedílnost mezi sebú zachovali, to tak buď v nápadu zůstáno, jakž smluvy mezi nimi svědčí. Ale sluší při takových věcech znamenité jistoty, neb takové tajné podělovaní mnoho zanepráždnění a souduov před pány přivodí a mezi lidmi kyselosti.2 List CX 112.a 131. Otec syna, když jeho vuole není, nemuož odděliti. Otec syna žádného, když vuole jeho není, nemůž odděliti od sebe a jiných synuov.“ Pakli oddělí a ten to otci k vuoli vzíti musí, by se 11562/a o svém každý chlebil a sídlo měl zvláštní a na svuoj statek ukázaný sám se dlužil. A proto nedílnost mezi sebou zachovali, to tak buď v nápadu zuostáno, jakž smluvy mezi nimi svědčí. Ale sluší při takových věcech znamenité jistoty neb takové tajné podělování, mnoho za nepráždnění a souduov před pány přivodí a mezi lidmi kyselosti.3 (List LXXXVII 88. b 131. Otec syna, když jeho vuole není, nemuož odděliti. Otec syna žádného, když vuole jeho není, nemuož odděliti od sebe a jiných synuov. Pakli oddělí a ten to otci k vuoli vzíti musí, by se pak i zapsal, toho déle 2. Kn. Tov. podle vyd. Brandlova dodávala (podle jednoho rkpu) činí a Kn. Drn. podělování mnohú kyselost a neprázdnost činí. 3. Velmi důležitý obecný nález byl připojen na sněmu brněnském 1550. 23. dubna (Pam. II. 17. b.) zejména, pokud jde o procesní zastoupení: Nález tento páni vuobec činiti ráčí, kdež by bratří byli spolu statkem nedílní a všickni zejména o věc statku dotejkajících se poháněli, když by nejstarší z těch bratří k soudu stál, tehdy na jiné nemá stané právo jíti. A pakli by který mladší bratr v spravování statku byl, tehdy ten na místě bratří starších má ku půhonům stávati a nálezu panskému dosti učiniti, též na místě jiných bratří poháněti. A jestliže by kde bratří statkem se podělíc, každý o své chlebil, tehdy buď poháněn s toho statku, kteréhož by v držení byl. Relatores: pan Václav z Bozkovic, pan Jan z Kunovic, podkomoří, a z vládyk Vilém z Víckova, nejvyžší hofrychtéř. 131. a. Tištěno synúow. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVII—LXXXXVIII a 1604: LXXVIII shodně. Text tohoto článku čerpala komise z Kn. Tov. 81, 82. kap. 151. (Demuth. 83.), kdež byl pod titulem O otci a synech. Kameníček nalezl tento text také v jiném rukopise a podle data tam uvedeného soudil, že šlo o nález zemského soudu v Olomouci k r. 1489. Proto také ve svém vydání moravských sněmů zařadil jej na příslušné místo v AČ. X. 299, 300. čís. LXII. Ale je to jen zřejmý opis z Kn. Tov., jak je tomu v mnoha jiných pří- padech a nanejvýš by bylo možno, že se tento nález opakoval ve znění shodném s Kn. Tov. Také v půhonných knihách nic takového není k tomuto roku zapsáno. Kn. Drn. 67. má některé sice změny, vlastně přídavky (viz poznámky další), ale jinak zcela se shoduje s Kn. Tov. K obsahu srov. zvláště Rauscher, Dědické právo (1922) pozn. 11. a. na str. 42.
144 Článek 130. a 131. 11535/ zvláštní měli, a o svém každý chlebil a sídlo měl zvláštní a na svuoj statek ukázaný sám se dlužil. A proto nedílnost mezi sebú zachovali, to tak buď v nápadu zůstáno, jakž smluvy mezi nimi svědčí. Ale sluší při takových věcech znamenité jistoty, neb takové tajné podělovaní mnoho zanepráždnění a souduov před pány přivodí a mezi lidmi kyselosti.2 List CX 112.a 131. Otec syna, když jeho vuole není, nemuož odděliti. Otec syna žádného, když vuole jeho není, nemůž odděliti od sebe a jiných synuov.“ Pakli oddělí a ten to otci k vuoli vzíti musí, by se 11562/a o svém každý chlebil a sídlo měl zvláštní a na svuoj statek ukázaný sám se dlužil. A proto nedílnost mezi sebou zachovali, to tak buď v nápadu zuostáno, jakž smluvy mezi nimi svědčí. Ale sluší při takových věcech znamenité jistoty neb takové tajné podělování, mnoho za nepráždnění a souduov před pány přivodí a mezi lidmi kyselosti.3 (List LXXXVII 88. b 131. Otec syna, když jeho vuole není, nemuož odděliti. Otec syna žádného, když vuole jeho není, nemuož odděliti od sebe a jiných synuov. Pakli oddělí a ten to otci k vuoli vzíti musí, by se pak i zapsal, toho déle 2. Kn. Tov. podle vyd. Brandlova dodávala (podle jednoho rkpu) činí a Kn. Drn. podělování mnohú kyselost a neprázdnost činí. 3. Velmi důležitý obecný nález byl připojen na sněmu brněnském 1550. 23. dubna (Pam. II. 17. b.) zejména, pokud jde o procesní zastoupení: Nález tento páni vuobec činiti ráčí, kdež by bratří byli spolu statkem nedílní a všickni zejména o věc statku dotejkajících se poháněli, když by nejstarší z těch bratří k soudu stál, tehdy na jiné nemá stané právo jíti. A pakli by který mladší bratr v spravování statku byl, tehdy ten na místě bratří starších má ku půhonům stávati a nálezu panskému dosti učiniti, též na místě jiných bratří poháněti. A jestliže by kde bratří statkem se podělíc, každý o své chlebil, tehdy buď poháněn s toho statku, kteréhož by v držení byl. Relatores: pan Václav z Bozkovic, pan Jan z Kunovic, podkomoří, a z vládyk Vilém z Víckova, nejvyžší hofrychtéř. 131. a. Tištěno synúow. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVII—LXXXXVIII a 1604: LXXVIII shodně. Text tohoto článku čerpala komise z Kn. Tov. 81, 82. kap. 151. (Demuth. 83.), kdež byl pod titulem O otci a synech. Kameníček nalezl tento text také v jiném rukopise a podle data tam uvedeného soudil, že šlo o nález zemského soudu v Olomouci k r. 1489. Proto také ve svém vydání moravských sněmů zařadil jej na příslušné místo v AČ. X. 299, 300. čís. LXII. Ale je to jen zřejmý opis z Kn. Tov., jak je tomu v mnoha jiných pří- padech a nanejvýš by bylo možno, že se tento nález opakoval ve znění shodném s Kn. Tov. Také v půhonných knihách nic takového není k tomuto roku zapsáno. Kn. Drn. 67. má některé sice změny, vlastně přídavky (viz poznámky další), ale jinak zcela se shoduje s Kn. Tov. K obsahu srov. zvláště Rauscher, Dědické právo (1922) pozn. 11. a. na str. 42.
Strana 145
Článek 131. a 132. 145 pak i zapsal, toho déle nedrží než do otcovy smrti. Neb tím vyjíti muož, 11536) že otce nechtěl hněvati a musil to učiniti.2 Než jestliže syn který na otci dílu požádá, otec s radou přátelskou má jemu díl dáti. Ne takový, aby tolikéž díl měl jako jeden z bratří, ale takový aby vzal, jakýž otci a přátelóm se zdáti bude. Nebo otec na se proti [němu dva diely vzíti muož, co by se dvěma dostati mělo. Neb on toho všeho statku jim jest zachoval a protož napřed béře. Co dá pak tomu synu,3 již to díl jeho jest. A ten se již zapiš, na tom dosti jmíti a již s otcem, ani s bratry, by pak i otec umřel, víc dílu nemá, ani k čemu kterého práva. A takového syna zápis má držán býti a nemuož býti rušen, leč by otec z milosti a jiní bratří jej znovu k sobě připustili.4 (List CXI) 112. b O bratřích dílných. 132. Bratr dílný mocen jest statku svého dáti dokami, spolkem, komuž se jemu zdá, již bez vuole bratra druhého. Než přihodilo-li by se, že by bratr dílný, neopatře statku svého, ani dada žádnému dckami anebo spolkem nebo mocným listem (ač by jej měl od krále) a bez erbuov sšel a umřel, tehdy takové zboží a statek nedrží, než do otcovy smrti. Neb tím vyjíti muož, že otce nechtěl hněvati a musil 11562) to učiniti. Než jestliže syn který na otci dílu požádá, otec s radou přátelskou má jemu díl dáti. Netakový, aby tolikéž díl měl, jako jeden z bratří, ale takový aby vzal, jakýž otci a přátelóm se zdáti bude: nebo otec na se proti němu dva díly vzíti muož, co by se dvěma dostati mělo. Neb on toho všeho statku jim jest zachoval a protož napřed béře. Co dá pak tomu synu, již to díl jeho jest. A ten se již zapiš na tom dosti míti a již s otcem, ani s bratry, by pak i otec umřel, víc dílu nemá, ani k čemu kterého práva. A takového syna zápis má držán býti a nemuož býti rušen, leč by otec z milosti a jiní bratří jej znovu k sobě připustili.I List CXI 113. a O bratřích dílných. 132. Bratr dílnej mocen jest statku svého dáti dckami, spolkem, komuž se jemu zdá, již bez vuole bratra druhého. Též přihodilo-li by se, že by bratr dílný, neopatře statku svého, ani dada žádnému dckami anebo spolkem nebo mocným listem (ač by jej měl od krále) a bez erbuov sšel a umřel, tehdy takové zboží a statek mohovitý i nemohovitý“ List LXXXVII 89.a 2. Kn. Drn. dodávala ale má toho průvod míti. 3. Kn. Drn. dodávala ten to přijmi a. 4. Kn. Drn. v díl připustiti chtěli a toho též má svědomí býti. 132. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVII a 1604: LXXX shodně. Komise čerpala z Kn. Tov. 82. kap. 152. (Demuthovo vyd. 83, 84.), odkudž také beze změny text vzala i Kn. Drn. 67. a. Různění v terminologii od 1535! Čáda: Zemské zřízení moravské. 10
Článek 131. a 132. 145 pak i zapsal, toho déle nedrží než do otcovy smrti. Neb tím vyjíti muož, 11536) že otce nechtěl hněvati a musil to učiniti.2 Než jestliže syn který na otci dílu požádá, otec s radou přátelskou má jemu díl dáti. Ne takový, aby tolikéž díl měl jako jeden z bratří, ale takový aby vzal, jakýž otci a přátelóm se zdáti bude. Nebo otec na se proti [němu dva diely vzíti muož, co by se dvěma dostati mělo. Neb on toho všeho statku jim jest zachoval a protož napřed béře. Co dá pak tomu synu,3 již to díl jeho jest. A ten se již zapiš, na tom dosti jmíti a již s otcem, ani s bratry, by pak i otec umřel, víc dílu nemá, ani k čemu kterého práva. A takového syna zápis má držán býti a nemuož býti rušen, leč by otec z milosti a jiní bratří jej znovu k sobě připustili.4 (List CXI) 112. b O bratřích dílných. 132. Bratr dílný mocen jest statku svého dáti dokami, spolkem, komuž se jemu zdá, již bez vuole bratra druhého. Než přihodilo-li by se, že by bratr dílný, neopatře statku svého, ani dada žádnému dckami anebo spolkem nebo mocným listem (ač by jej měl od krále) a bez erbuov sšel a umřel, tehdy takové zboží a statek nedrží, než do otcovy smrti. Neb tím vyjíti muož, že otce nechtěl hněvati a musil 11562) to učiniti. Než jestliže syn který na otci dílu požádá, otec s radou přátelskou má jemu díl dáti. Netakový, aby tolikéž díl měl, jako jeden z bratří, ale takový aby vzal, jakýž otci a přátelóm se zdáti bude: nebo otec na se proti němu dva díly vzíti muož, co by se dvěma dostati mělo. Neb on toho všeho statku jim jest zachoval a protož napřed béře. Co dá pak tomu synu, již to díl jeho jest. A ten se již zapiš na tom dosti míti a již s otcem, ani s bratry, by pak i otec umřel, víc dílu nemá, ani k čemu kterého práva. A takového syna zápis má držán býti a nemuož býti rušen, leč by otec z milosti a jiní bratří jej znovu k sobě připustili.I List CXI 113. a O bratřích dílných. 132. Bratr dílnej mocen jest statku svého dáti dckami, spolkem, komuž se jemu zdá, již bez vuole bratra druhého. Též přihodilo-li by se, že by bratr dílný, neopatře statku svého, ani dada žádnému dckami anebo spolkem nebo mocným listem (ač by jej měl od krále) a bez erbuov sšel a umřel, tehdy takové zboží a statek mohovitý i nemohovitý“ List LXXXVII 89.a 2. Kn. Drn. dodávala ale má toho průvod míti. 3. Kn. Drn. dodávala ten to přijmi a. 4. Kn. Drn. v díl připustiti chtěli a toho též má svědomí býti. 132. I. Převzato do ZZ. 1545: LXXXXVII a 1604: LXXX shodně. Komise čerpala z Kn. Tov. 82. kap. 152. (Demuthovo vyd. 83, 84.), odkudž také beze změny text vzala i Kn. Drn. 67. a. Různění v terminologii od 1535! Čáda: Zemské zřízení moravské. 10
Strana 146
146 Článek 132. a 133. [ 1535) (List CXII) 113. b mohovitý i nemovitý spadne na bratra dielného i na strýce, I totiž bratrova syna. A též z synuov bratrských na syny, ač které mají, s jedněch na druhé spadne. [List CXII a list CXIII = 114a, b prázdný.) List CXIII 115.a 133. Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda. (List CXIIII) 115. b Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. My Ferdinand, z boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a infant v Hišpaní, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské a slezské [ kníže a lužický markrabie etc. 11562/ spadne na bratra dílného i na strýce, totiž bratrova syna. A též z synuov bratr- ských na syny, ač které mají, s jedněch na druhé spadne. (List 133. LXXXVIII) Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda. 89. b Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. My Ferdinand z boží milosti uherský, český, dalmátský, charvátský etc. král a infant v Hyšpaní, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské A my Stanislav, biskup holomúcký, a slezské kníže a lužický markrabě etc. 133. 1. Převzato do ZZ. 1545: III až VIII, kdežto ZZ. 1604: VII. a násl. má již text lantfrýdu z r. 1579. Historii tohoto lantfrýdu podal naposledy nejlépe Kameníček. Sněmy I. 172, 173. Poslední předcházející lantfrýd tomuto lantfrýdu vydal Vladislav II v Olomouci 1516. 6. ledna, který však s některými změnami opakoval text staršího lant- frýdu, rovněž Vladislavova z r. 1496. 10. dubna v Brně. Po smrti Vladislavově Ludvík nevydal vlastně nového znění, nýbrž jen 1520. 6. prosince v Budíně potvrdil dosavadní lantfrýd, k němuž i králová Marie jako držitelka velkých statků na Moravě vydala při- znávací list 1524. 26. září v Budíně. Po smrti Ludvíkově a po nastoupení Ferdinanda I. nový panovník nespěchal ani s vydáním, ani s potvrzením starého lantfrýdu. A proto 1529. 13. prosince na sněmu v Brně (Pam. I. 71. b.) se stavové usnesli O obnovení lant- frýdu. Item. Na tomto jsme zuostali, aby lantfrýd obnoven byl a poslové naši aby krále, jeho milosti, prosili, aby jeho královská milost pečeť svú podlé pořádku staro- bylého jakožto najvyšší lantfrýdník k němu přivěsiti rozkázati ráčil. Hotový lant- frýdní list, který se pravděpodobně shodoval s textem lantfrýdu Vladislavova z 1496 (arg. 1530. Pam. I. 83. a. za předkuov jeho královské milosti ... vždycky v ta slova. jakž jeho královské milosti od nás list poslán jest, lantfrýdové děláni byli), poslali moravští stavové Ferdinandovi na generální sněm do Českých Budějovic. Ale Ferdinand se nespokojil s doručeným textem, nýbrž dal provést některé korektury, není nám však známo, co vypustil a co přidal, protože Ferdinandův list již s přivěšenou pečeti královskou se nám nezachoval. Stavové lehko poznali samovolné změny a ihned na olomouckém sněmu 26. dubna 1530 (Pam. I. 83. a.) protestovali. Posel moravských stavů, nejvyšší hofmistr a hejtman král. českého, pan Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích doručil nový text králi a Ferdinand se již nepokusil odporovati. Tušíme, že kamenem úrazu byl nový stavovský článek o stavovských svobodách (viz pozn. 50.), který nebyl v lant- frýdu 1496, ale je už v jeho textu v ZZ. 1516. Ferdinand I. tedy lantfrýd potvrdil a v tomto znění také si jej stavové zařadili do ZZ. 1535. Avšak originál lantfrýdu z 1530. se nám nezachoval. Kameníček otiskl jej ve Sněmech I. 344 až 350 podle ZZ. 1535. a podobně
146 Článek 132. a 133. [ 1535) (List CXII) 113. b mohovitý i nemovitý spadne na bratra dielného i na strýce, I totiž bratrova syna. A též z synuov bratrských na syny, ač které mají, s jedněch na druhé spadne. [List CXII a list CXIII = 114a, b prázdný.) List CXIII 115.a 133. Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda. (List CXIIII) 115. b Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. My Ferdinand, z boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a infant v Hišpaní, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské a slezské [ kníže a lužický markrabie etc. 11562/ spadne na bratra dílného i na strýce, totiž bratrova syna. A též z synuov bratr- ských na syny, ač které mají, s jedněch na druhé spadne. (List 133. LXXXVIII) Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda. 89. b Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. My Ferdinand z boží milosti uherský, český, dalmátský, charvátský etc. král a infant v Hyšpaní, arcikníže rakouské, markrabě moravský, lucemburské A my Stanislav, biskup holomúcký, a slezské kníže a lužický markrabě etc. 133. 1. Převzato do ZZ. 1545: III až VIII, kdežto ZZ. 1604: VII. a násl. má již text lantfrýdu z r. 1579. Historii tohoto lantfrýdu podal naposledy nejlépe Kameníček. Sněmy I. 172, 173. Poslední předcházející lantfrýd tomuto lantfrýdu vydal Vladislav II v Olomouci 1516. 6. ledna, který však s některými změnami opakoval text staršího lant- frýdu, rovněž Vladislavova z r. 1496. 10. dubna v Brně. Po smrti Vladislavově Ludvík nevydal vlastně nového znění, nýbrž jen 1520. 6. prosince v Budíně potvrdil dosavadní lantfrýd, k němuž i králová Marie jako držitelka velkých statků na Moravě vydala při- znávací list 1524. 26. září v Budíně. Po smrti Ludvíkově a po nastoupení Ferdinanda I. nový panovník nespěchal ani s vydáním, ani s potvrzením starého lantfrýdu. A proto 1529. 13. prosince na sněmu v Brně (Pam. I. 71. b.) se stavové usnesli O obnovení lant- frýdu. Item. Na tomto jsme zuostali, aby lantfrýd obnoven byl a poslové naši aby krále, jeho milosti, prosili, aby jeho královská milost pečeť svú podlé pořádku staro- bylého jakožto najvyšší lantfrýdník k němu přivěsiti rozkázati ráčil. Hotový lant- frýdní list, který se pravděpodobně shodoval s textem lantfrýdu Vladislavova z 1496 (arg. 1530. Pam. I. 83. a. za předkuov jeho královské milosti ... vždycky v ta slova. jakž jeho královské milosti od nás list poslán jest, lantfrýdové děláni byli), poslali moravští stavové Ferdinandovi na generální sněm do Českých Budějovic. Ale Ferdinand se nespokojil s doručeným textem, nýbrž dal provést některé korektury, není nám však známo, co vypustil a co přidal, protože Ferdinandův list již s přivěšenou pečeti královskou se nám nezachoval. Stavové lehko poznali samovolné změny a ihned na olomouckém sněmu 26. dubna 1530 (Pam. I. 83. a.) protestovali. Posel moravských stavů, nejvyšší hofmistr a hejtman král. českého, pan Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích doručil nový text králi a Ferdinand se již nepokusil odporovati. Tušíme, že kamenem úrazu byl nový stavovský článek o stavovských svobodách (viz pozn. 50.), který nebyl v lant- frýdu 1496, ale je už v jeho textu v ZZ. 1516. Ferdinand I. tedy lantfrýd potvrdil a v tomto znění také si jej stavové zařadili do ZZ. 1535. Avšak originál lantfrýdu z 1530. se nám nezachoval. Kameníček otiskl jej ve Sněmech I. 344 až 350 podle ZZ. 1535. a podobně
Strana 147
Clánek 133. 147 A my Stanislav, biskup olomúcký, Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, 11535/ hajtman a najvysší komorník markrabstvie moravského, Jan z Lipého a na Krumlově, najvyší maršálek království českého, Jan starší z Štern- berka a na Kvasicích, najvyší sudí, Jindřich z Lomnice a na Jemnici, Vilém Kuna z Kunštátu na Hrádku, Jan z Ludanic a na Veveří, Dobeš z Bozkovic na Rosicích, Kryštof z Bozkovic na Třebové,2 Jan mladší z Šternberka a na Holešově, Jaroslav mladší z Šelnberka a z Kosti na Rožnově, Ladslav Berka z Dubé a z Lipého na Štemberce, Jan starší z Žerotína a na Strážnici, Bernart mladší z Žerotína na Fulnece, Václav Haugvic z Biskupic a na Bouzově, Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří markrabství moravského, [ Hynek Bilík z Kornic a na Veselí, František, opat velehradský, Jan, opat hradištský, Jan opat loucký, List CXIIII 116. a Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman a najvyžší komorník markrabství 1562) moravského, Jan z Lipého a na Krumlově, najvyžší maršálek království českého, Jan starší z Šternberka a na Kvasicích, najvyžší sudí, Jindřich z Lomnice a na Jemnici, Vílém Kuna z Kunštátu na Hrádku, Jan z Ludanic a na Veveři, Dobeš z Bozkovic na Rosicích, Kryštof z Bozkovic na Třebové, Jan mladší z Šternberka a na Holešově i Jaroslav mladší z Šelnberka a z Kosti, na Rožnově, Ladslav Berka z Dubé a z Lipého na Štemberce, Jan starší z Žerotína a na Strážnici, Bernart mladší z Žerotína na Fulnece, Václav Haugvic z Biskupic a na Bouzově, Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří markrabství moravského, Hynek Bilík z Kornic a na Veselí, František, opat velehradský, Jan, opat hradištský, ist LXXXVIII 90. a již dříve Brandl. Nejstarší zřízení morav. za krále Vladislava, kniha Ctibora z Drnovic a kniha pana Jiřího Sedlnického z Choltic (Čas. Musea král. Ces., XXXIX. 1865. 416 až 423.) se pokusil srovnati jej s lantfrýdem Vladislavským, ale velmi často špatně. Text Ferdinandova lantfrýdu byl konečně tištěn i v ZZ. 1545. Poněvadž tedy nemáme dochován originál, musíme se pro kontrolu uchýliti k textu nejbližšímu a to ZZ. 1545., které, jak je i z jiných případů známo, čerpá texty svých článků přímo z rukopisných pramenů a tím se uvarovává značných chyb, které obsahuje ZZ. 1535. Kromě toho, po- něvadž původní znění navrženého lantfrýdu se shodovalo patrně s textem Vladislavského lantfrýdu, jak bylo svrchu řečeno, musíme jej porovnati s texty dřívějších lantfrýdů a to z 1496, který se nám zachoval v rkp. Zemského archivu v Brně čís. 343. fol. 46. a. až 48. b. (t. zv. Codex Venceslai de Iglavia) a který otiskl podle tohoto rkpu Kameníček, AČ. X. 320.—325. čís. LXXVI., a dále v Knize Drnovské, v jejímž vydání otiskl jej i Brandl, Kn. Drn. 1. až 4., který jej také (ale ne zcela spolehlivě) otiskl již v Čas. Musea kr. Čes., jak výše bylo uvedeno. Kromě toho máme text Vladislavského lantfrýdu otištěn ve starém tisku ZZ. 1516. fol. 2. b. až 7. b. (vyd. Kameníček v AČ. XI. 286.—290. čís. 2. srov. i Kn. Drn. 108. č. II. a tamtéž pozn. I., při čemž však Brandl nedbal rozdílu mezi 1516, Kn. Drn. a ZZ. 1535, jak o tom viz níže v pozn. 50.), kde jest o zmíněný článek o svobodách více. Pro srovnání Ferdinandova lantfrýdu s Vladislavovým samozřejmě nejsou rozhodná vlastní a místní jména, data a lhůty a proto je při dalších poznámkách vynechávám a taktéž upouštím od změny pořadu větního a pod., poněvadž jde především o rekonstrukci správného textu lantfrýdu z 1530. Kde jde o podstatné chyby, koriguji hned text a v poznámce je k tomu podáno vysvětlení. Německý překlad tohoto lantfrýdu je podán v rkpu Zemského archivu morav. sig. Cerr. S. II. 55. str. 50. a násl. O lant- frýdech obecně srov. Rauscher, Zemské míry na Moravě (1919). 2. 1545 a na Třebové. 3. chybí 1535, ale má 1545. 10*
Clánek 133. 147 A my Stanislav, biskup olomúcký, Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, 11535/ hajtman a najvysší komorník markrabstvie moravského, Jan z Lipého a na Krumlově, najvyší maršálek království českého, Jan starší z Štern- berka a na Kvasicích, najvyší sudí, Jindřich z Lomnice a na Jemnici, Vilém Kuna z Kunštátu na Hrádku, Jan z Ludanic a na Veveří, Dobeš z Bozkovic na Rosicích, Kryštof z Bozkovic na Třebové,2 Jan mladší z Šternberka a na Holešově, Jaroslav mladší z Šelnberka a z Kosti na Rožnově, Ladslav Berka z Dubé a z Lipého na Štemberce, Jan starší z Žerotína a na Strážnici, Bernart mladší z Žerotína na Fulnece, Václav Haugvic z Biskupic a na Bouzově, Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří markrabství moravského, [ Hynek Bilík z Kornic a na Veselí, František, opat velehradský, Jan, opat hradištský, Jan opat loucký, List CXIIII 116. a Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman a najvyžší komorník markrabství 1562) moravského, Jan z Lipého a na Krumlově, najvyžší maršálek království českého, Jan starší z Šternberka a na Kvasicích, najvyžší sudí, Jindřich z Lomnice a na Jemnici, Vílém Kuna z Kunštátu na Hrádku, Jan z Ludanic a na Veveři, Dobeš z Bozkovic na Rosicích, Kryštof z Bozkovic na Třebové, Jan mladší z Šternberka a na Holešově i Jaroslav mladší z Šelnberka a z Kosti, na Rožnově, Ladslav Berka z Dubé a z Lipého na Štemberce, Jan starší z Žerotína a na Strážnici, Bernart mladší z Žerotína na Fulnece, Václav Haugvic z Biskupic a na Bouzově, Jan z Kunovic na Brodě Uherském, podkomoří markrabství moravského, Hynek Bilík z Kornic a na Veselí, František, opat velehradský, Jan, opat hradištský, ist LXXXVIII 90. a již dříve Brandl. Nejstarší zřízení morav. za krále Vladislava, kniha Ctibora z Drnovic a kniha pana Jiřího Sedlnického z Choltic (Čas. Musea král. Ces., XXXIX. 1865. 416 až 423.) se pokusil srovnati jej s lantfrýdem Vladislavským, ale velmi často špatně. Text Ferdinandova lantfrýdu byl konečně tištěn i v ZZ. 1545. Poněvadž tedy nemáme dochován originál, musíme se pro kontrolu uchýliti k textu nejbližšímu a to ZZ. 1545., které, jak je i z jiných případů známo, čerpá texty svých článků přímo z rukopisných pramenů a tím se uvarovává značných chyb, které obsahuje ZZ. 1535. Kromě toho, po- něvadž původní znění navrženého lantfrýdu se shodovalo patrně s textem Vladislavského lantfrýdu, jak bylo svrchu řečeno, musíme jej porovnati s texty dřívějších lantfrýdů a to z 1496, který se nám zachoval v rkp. Zemského archivu v Brně čís. 343. fol. 46. a. až 48. b. (t. zv. Codex Venceslai de Iglavia) a který otiskl podle tohoto rkpu Kameníček, AČ. X. 320.—325. čís. LXXVI., a dále v Knize Drnovské, v jejímž vydání otiskl jej i Brandl, Kn. Drn. 1. až 4., který jej také (ale ne zcela spolehlivě) otiskl již v Čas. Musea kr. Čes., jak výše bylo uvedeno. Kromě toho máme text Vladislavského lantfrýdu otištěn ve starém tisku ZZ. 1516. fol. 2. b. až 7. b. (vyd. Kameníček v AČ. XI. 286.—290. čís. 2. srov. i Kn. Drn. 108. č. II. a tamtéž pozn. I., při čemž však Brandl nedbal rozdílu mezi 1516, Kn. Drn. a ZZ. 1535, jak o tom viz níže v pozn. 50.), kde jest o zmíněný článek o svobodách více. Pro srovnání Ferdinandova lantfrýdu s Vladislavovým samozřejmě nejsou rozhodná vlastní a místní jména, data a lhůty a proto je při dalších poznámkách vynechávám a taktéž upouštím od změny pořadu větního a pod., poněvadž jde především o rekonstrukci správného textu lantfrýdu z 1530. Kde jde o podstatné chyby, koriguji hned text a v poznámce je k tomu podáno vysvětlení. Německý překlad tohoto lantfrýdu je podán v rkpu Zemského archivu morav. sig. Cerr. S. II. 55. str. 50. a násl. O lant- frýdech obecně srov. Rauscher, Zemské míry na Moravě (1919). 2. 1545 a na Třebové. 3. chybí 1535, ale má 1545. 10*
Strana 148
148 Článek 133. 11535/ Vilém z Víckova na Cimburku, Jan Kyjovský z Kyjovic na Kobylnicích, Vilém Valecký z Mírova a na Okárci,4 Petr Vlachovský z Vlachovic, Zdeněk z Švábenic na Konici, Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, a purgmistři a rady i obce měst Olomúce, Brna, Znojma, Jihlavy, Hradiště a Uničova. (List CXV 116. b Oznamujem tímto listem vuobec všem, že hledíce napřed chvály pána Boha všemohúcího a potom dobrých starých obyčejuov předkuov našich zachovati, jimiž markrabství moravské z dávních let5 spravováno bývalo, neřády stavováni“ a pýcha zlých lidí skrocena bývala, kteřížto vždycky jako lítá zvěř řádóm, spravedlnosti, upokojení a jednotě se protiví, nechtíce jináč, než aby pokoj, řád a jednota, kteráž? jest mezi námi všemi markrabství moravského obyvateli, pánu Bohu ke cti a nám všem duchovním i světským k prospěchu za dlúhé časy trvala, jeden zápis obecní a upokojení zemské podlé artikuluov starodávních a tomuto mark- rabství potřebných udělali jsme a zřídili, děláme a mocně zřězujem tímto listem, tak abychom my i všickni obyvatelé téhož markrabství toho všeho, což se v tomto listu píše, povinni byli zachovati a držeti v celosti bez po- rušení pod svými dobrými, křesťanskými vírami, ctně a věrně,“ jako na věrné a ctné sluší. (List LAXXIX 90. b 11562) Jan opat loucký, Vilém z Víckova na Cimburku, Jan Kyjovský z Kyjovic na Kobylnicích, Vilém Válecký z Mírova a na Okárci, Petr Vlachovský z Vlachovic, Zdeněk z Švábenic na Konici, Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, a purgmistři a rady i obce měst Holomúce, Brna, Znojma, Jihlavy, Hradišťě a Uničova. Oznamujem tímto listem vuobec všem, že hledíce napřed chvály pána Boha všemohúcího a potom dobrých starých obyčejuov předkuov našich za- chovati, jimiž markrabství moravské z dávních let zpravováno bývalo, neřády stavováni“ a pýcha zlých lidí skrocena bývala, kteřížto i vždycky jako lítá zvěř řádóm, spravedlnosti, upokojení a jednotě se protiví, nechtíce jináč, než aby pokoj, řád a jednota, kteráž jest mezi námi všemi, markrabství moravského obyvateli, pánu Bohu ke cti a nám všem duchovním i světským k prospěchu za dlouhé časy trvala, jeden zápis obecní a upokojení zemské podlé artikuluov starodávních a tomuto markrabství potřebných udělali jsme a zřídili, děláme a mocně zřizujem tímto listem, tak abychom my i všickni obyvatelé téhož markrabství toho všeho, což se v tomto listu píše, povinni byli zachovati a držeti v celosti bez porušení pod svými dobrými, křesťanskými vírami, ctně a věrně, jako na věrné a ctné sluší. 4. 1545 na Okárči. 5. 1496 z dávné chvíle. 6. Tak podle 1496, 1516 i 1545, takže ZZ. 1535. a 1562. neřády starodávní má zřejmou chybu. 7. 1496 dodávalo nynie. 8. 1545 bez přerušení. 9. 1496 řádně.
148 Článek 133. 11535/ Vilém z Víckova na Cimburku, Jan Kyjovský z Kyjovic na Kobylnicích, Vilém Valecký z Mírova a na Okárci,4 Petr Vlachovský z Vlachovic, Zdeněk z Švábenic na Konici, Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, a purgmistři a rady i obce měst Olomúce, Brna, Znojma, Jihlavy, Hradiště a Uničova. (List CXV 116. b Oznamujem tímto listem vuobec všem, že hledíce napřed chvály pána Boha všemohúcího a potom dobrých starých obyčejuov předkuov našich zachovati, jimiž markrabství moravské z dávních let5 spravováno bývalo, neřády stavováni“ a pýcha zlých lidí skrocena bývala, kteřížto vždycky jako lítá zvěř řádóm, spravedlnosti, upokojení a jednotě se protiví, nechtíce jináč, než aby pokoj, řád a jednota, kteráž? jest mezi námi všemi markrabství moravského obyvateli, pánu Bohu ke cti a nám všem duchovním i světským k prospěchu za dlúhé časy trvala, jeden zápis obecní a upokojení zemské podlé artikuluov starodávních a tomuto mark- rabství potřebných udělali jsme a zřídili, děláme a mocně zřězujem tímto listem, tak abychom my i všickni obyvatelé téhož markrabství toho všeho, což se v tomto listu píše, povinni byli zachovati a držeti v celosti bez po- rušení pod svými dobrými, křesťanskými vírami, ctně a věrně,“ jako na věrné a ctné sluší. (List LAXXIX 90. b 11562) Jan opat loucký, Vilém z Víckova na Cimburku, Jan Kyjovský z Kyjovic na Kobylnicích, Vilém Válecký z Mírova a na Okárci, Petr Vlachovský z Vlachovic, Zdeněk z Švábenic na Konici, Jindřich Březnický z Náchoda na Dunajovicích, a purgmistři a rady i obce měst Holomúce, Brna, Znojma, Jihlavy, Hradišťě a Uničova. Oznamujem tímto listem vuobec všem, že hledíce napřed chvály pána Boha všemohúcího a potom dobrých starých obyčejuov předkuov našich za- chovati, jimiž markrabství moravské z dávních let zpravováno bývalo, neřády stavováni“ a pýcha zlých lidí skrocena bývala, kteřížto i vždycky jako lítá zvěř řádóm, spravedlnosti, upokojení a jednotě se protiví, nechtíce jináč, než aby pokoj, řád a jednota, kteráž jest mezi námi všemi, markrabství moravského obyvateli, pánu Bohu ke cti a nám všem duchovním i světským k prospěchu za dlouhé časy trvala, jeden zápis obecní a upokojení zemské podlé artikuluov starodávních a tomuto markrabství potřebných udělali jsme a zřídili, děláme a mocně zřizujem tímto listem, tak abychom my i všickni obyvatelé téhož markrabství toho všeho, což se v tomto listu píše, povinni byli zachovati a držeti v celosti bez porušení pod svými dobrými, křesťanskými vírami, ctně a věrně, jako na věrné a ctné sluší. 4. 1545 na Okárči. 5. 1496 z dávné chvíle. 6. Tak podle 1496, 1516 i 1545, takže ZZ. 1535. a 1562. neřády starodávní má zřejmou chybu. 7. 1496 dodávalo nynie. 8. 1545 bez přerušení. 9. 1496 řádně.
Strana 149
Článek 133. 149 Najprvé spravedlivost1o chudému il1 bohatému, aby se dála a sně- mové vždycky čtyři, při kterých se soudové držeti mají, v roce podlé řádu a práva, o svatém Jáně12 a hodu Svíčkáchl3 v Olomúci a v Brně o svaté Kunhutěl a druhou neděli v postě,15 aby držáni byli pro spra- vedlivost každého. Pakli by i sjezdové, kteříž z potřeb pilných více než jednou16 položiti se potřebovali, k těm sjezdóm máme jezditi a žádnými strannýmil7 vý- mluvami se nezaneprážďňujme.18 Na těch sjezdích každý z nás spravedlivosti od sebe udělitil9 má, buďto v soudu neb v kterých žalobách na sebe póhonných, nebo sice ob- žalovaným právem, jakož s20 stara dávna řád téhož markrabství jest, od sebe činiti podlé nálezuov panských a práva. A nemáme žádný jeden na druhého [ mocí na se sahati, než pokojnou spravedlivostí sebe hleděti21 a všecky nálezy panské zachovávati a jim dosti činiti podlé rozeznání pře a výrokův. [1535/ List CXV 117. a (List CXVI) 117. b Najprvé spravedlivost chudému i bohatému, aby se dála a sněmové vždycky 11562/ čtyři, při kterých se soudové držeti mají v roce podle řádu a práva, o svatém Jáně a hodu Svíčkách v Holomúci, a v Brně o svaté Kunhútě a druhou neděli v postě, aby držáni byli pro spravedlivost každého. Pakli by i sjezdové, kteří z potřeb pilných více než jednou položiti se potřebovali, k těm sjezdóm máme jezditi a žádnými strannými výmluvami se nezanepráždňujme. Na těch sjezdích každý z nás spravedlivosti od sebe uděliti19 má, buďto v soudu neb v kterých žalobách na sebe póhonných, nebo sice obžalovaným právem, jakož s starodávna řád téhož markrabství jest, od sebe činiti podlé nálezuov panských a práva. A nemáme žádný jeden na druhého mocí na se sáhati, než pokojnou spra- vedlivostí sebe hleděti a všecky nálezy panské zachovávati a jim dosti činiti podlé rozeznání pře a výrokuov. List LXXXIX 91. a 10. Tento článek, který se opakuje se změněnými lhůtami z lantfrýdu 1496 a jeho text ZZ. 1516., ještě téhož r. 1516. 7. dubna. Brno byl parafrasován takto (Olom. kn. připovědi sv. 47. fol. 151. b.): Čtvrté. Právo aby před se šlo, aby chudý i bohatý spra- vedlivosti užíti mohl a zvlášč poněvadž jest pán náš na smrtedlné posteli leže za to žádal (srov. 1516. 11. března. Budín, vyd. AC. XI. 298.—300. č. CV.) a jest naše dobré i poctivé a aby se při tom soudu vážnost zachovala a právo aby rovně chudému i bohatému bez přijímaní osob, neb by bez toho trvati nemohlo a lidem by se stesklo. II. 1545 jako. 12. 24. června. 13. 6. ledna. 14. 3. března. 15. Tak teprve 1516. 16. 1496 a 1516 dodávaly neb dvakrát. 17. 1496 starými (ale jen v rkp. čís. 3431, viz pozn. I.). 18. Podle 1516, kdežto 1496 a 1545 nezanepráždňujíc. 19. Tak podle 1545, lantfrýd 1496 a 1516 má udělovati, takže v ZZ. 1535. a 1562 udělati je zřejmá chyba. 20. 1496 od stara dávna. 21. 1545 hledati.
Článek 133. 149 Najprvé spravedlivost1o chudému il1 bohatému, aby se dála a sně- mové vždycky čtyři, při kterých se soudové držeti mají, v roce podlé řádu a práva, o svatém Jáně12 a hodu Svíčkáchl3 v Olomúci a v Brně o svaté Kunhutěl a druhou neděli v postě,15 aby držáni byli pro spra- vedlivost každého. Pakli by i sjezdové, kteříž z potřeb pilných více než jednou16 položiti se potřebovali, k těm sjezdóm máme jezditi a žádnými strannýmil7 vý- mluvami se nezaneprážďňujme.18 Na těch sjezdích každý z nás spravedlivosti od sebe udělitil9 má, buďto v soudu neb v kterých žalobách na sebe póhonných, nebo sice ob- žalovaným právem, jakož s20 stara dávna řád téhož markrabství jest, od sebe činiti podlé nálezuov panských a práva. A nemáme žádný jeden na druhého [ mocí na se sahati, než pokojnou spravedlivostí sebe hleděti21 a všecky nálezy panské zachovávati a jim dosti činiti podlé rozeznání pře a výrokův. [1535/ List CXV 117. a (List CXVI) 117. b Najprvé spravedlivost chudému i bohatému, aby se dála a sněmové vždycky 11562/ čtyři, při kterých se soudové držeti mají v roce podle řádu a práva, o svatém Jáně a hodu Svíčkách v Holomúci, a v Brně o svaté Kunhútě a druhou neděli v postě, aby držáni byli pro spravedlivost každého. Pakli by i sjezdové, kteří z potřeb pilných více než jednou položiti se potřebovali, k těm sjezdóm máme jezditi a žádnými strannými výmluvami se nezanepráždňujme. Na těch sjezdích každý z nás spravedlivosti od sebe uděliti19 má, buďto v soudu neb v kterých žalobách na sebe póhonných, nebo sice obžalovaným právem, jakož s starodávna řád téhož markrabství jest, od sebe činiti podlé nálezuov panských a práva. A nemáme žádný jeden na druhého mocí na se sáhati, než pokojnou spra- vedlivostí sebe hleděti a všecky nálezy panské zachovávati a jim dosti činiti podlé rozeznání pře a výrokuov. List LXXXIX 91. a 10. Tento článek, který se opakuje se změněnými lhůtami z lantfrýdu 1496 a jeho text ZZ. 1516., ještě téhož r. 1516. 7. dubna. Brno byl parafrasován takto (Olom. kn. připovědi sv. 47. fol. 151. b.): Čtvrté. Právo aby před se šlo, aby chudý i bohatý spra- vedlivosti užíti mohl a zvlášč poněvadž jest pán náš na smrtedlné posteli leže za to žádal (srov. 1516. 11. března. Budín, vyd. AC. XI. 298.—300. č. CV.) a jest naše dobré i poctivé a aby se při tom soudu vážnost zachovala a právo aby rovně chudému i bohatému bez přijímaní osob, neb by bez toho trvati nemohlo a lidem by se stesklo. II. 1545 jako. 12. 24. června. 13. 6. ledna. 14. 3. března. 15. Tak teprve 1516. 16. 1496 a 1516 dodávaly neb dvakrát. 17. 1496 starými (ale jen v rkp. čís. 3431, viz pozn. I.). 18. Podle 1516, kdežto 1496 a 1545 nezanepráždňujíc. 19. Tak podle 1545, lantfrýd 1496 a 1516 má udělovati, takže v ZZ. 1535. a 1562 udělati je zřejmá chyba. 20. 1496 od stara dávna. 21. 1545 hledati.
Strana 150
150 Článek 133. List CXVI 118. a (List CXVII) 118. b Item. Žádný z země ven nemá o svú nižádnú při mocí na souseda do jiných zemí22 sahati bez povolení krále, jeho milosti, i nás panův a všech obyvatelův země. Než dála-li by se komu jaká křivda od kteréhokolivěk souseda z jiné země, ten na krále, jeho milost, najprvé a na hajtmana, pány a všecky obyvatele vznésti má a spravedlnost svú oznámiti. A pokudž k jeho spraved- livosti slušná cesta a podstata od krále, I jeho milosti, hajtmana a pánuov jemu dána bude a ukázána, na tom má přestati. Pakli by králova milost, hajtman i páni nemohli23 slušnými pro- středky a pokojnými jemu k jeho spravedlivosti dopomoci, jeho králov- ská milost i my všickni nemáme ho opouštěti24 a máme a povinni budem jemu k jeho spravedlivosti pomoci. A což by ten s krále, jeho milosti, dopuštěním, s hajtmanovou a panskou vuolí z země válečného počal, nemá jemu hájeno býti do slušného dovedení jeho spravedlivosti. A když by jej spravedlivost potkala, má ji přijíti a již se u pokoji zachovati jako i prvé.I Item. Jestliže by kto v zemi svévolně protiviti se chtěl a poslu- šenství králi, jeho milosti, hajtmanu a panuom nechtěl zachovati a spra- vedlivosti zemské k25 sobě přijímati i od sebe činiti, proti takovému králova milost, hajtman i my všichni máme povstati a jej k tomu připraviti 11535 (List XC 91. b Item. Žádný z země ven nemá o svou nižádnou při mocí na souseda do jiných zemí sáhati bez povolení krále, jeho milosti, i nás panuov a všech obyvatelův země. Než dála-li by se komu jaká křivda od kteréhokolivěk souseda z jiné země, ten na krále, jeho milost, najprvé a na hajtmana, pány a všecky obyvatele vznésti má a spravedlnost svú oznámiti. A pokudž k jeho i spravedlivosti slušná cesta a podstata od krále, jeho milosti, hajtmana a pánuov jemu dána bude a ukázána, na tom má přestati. Pakli by králová milost, hajtman i páni nemohli slušnými prostředky a pokojnými jemu k jeho spravedlivosti dopomoci, jeho královská milost i my všickni nemáme ho opouštěti a máme a povinni budem jemu k jeho spravedlivosti pomoci. A což by ten s krále, jeho milosti, dopuštěním, s hajtmanovou a panskou vuolí z země válečného počal, nemá jemu hájeno býti do slušného dovedení A když by jej spravedlivost potkala, má ji přijíti a již jeho spravedlivosti. se u pokoji zachovati jako i prvé. 11562] Item. Jestliže by kdo v zemi svévolně protiviti se chtěl a poslušenství králi, jeho milosti, hajtmanu a panuom nechtěl zachovati a spravedlivosti zemské k sobě přijímati i od sebe činiti, proti takovému králova milost, hajtman i my 22. 1496, 1516 do jiné země. 23. 1496 (jen v rkpu čís. 343, viz pozn. I.) mohli (!) 24. 1496, 1516, 1545 opustiti. 25. Chybí 1516.
150 Článek 133. List CXVI 118. a (List CXVII) 118. b Item. Žádný z země ven nemá o svú nižádnú při mocí na souseda do jiných zemí22 sahati bez povolení krále, jeho milosti, i nás panův a všech obyvatelův země. Než dála-li by se komu jaká křivda od kteréhokolivěk souseda z jiné země, ten na krále, jeho milost, najprvé a na hajtmana, pány a všecky obyvatele vznésti má a spravedlnost svú oznámiti. A pokudž k jeho spraved- livosti slušná cesta a podstata od krále, I jeho milosti, hajtmana a pánuov jemu dána bude a ukázána, na tom má přestati. Pakli by králova milost, hajtman i páni nemohli23 slušnými pro- středky a pokojnými jemu k jeho spravedlivosti dopomoci, jeho králov- ská milost i my všickni nemáme ho opouštěti24 a máme a povinni budem jemu k jeho spravedlivosti pomoci. A což by ten s krále, jeho milosti, dopuštěním, s hajtmanovou a panskou vuolí z země válečného počal, nemá jemu hájeno býti do slušného dovedení jeho spravedlivosti. A když by jej spravedlivost potkala, má ji přijíti a již se u pokoji zachovati jako i prvé.I Item. Jestliže by kto v zemi svévolně protiviti se chtěl a poslu- šenství králi, jeho milosti, hajtmanu a panuom nechtěl zachovati a spra- vedlivosti zemské k25 sobě přijímati i od sebe činiti, proti takovému králova milost, hajtman i my všichni máme povstati a jej k tomu připraviti 11535 (List XC 91. b Item. Žádný z země ven nemá o svou nižádnou při mocí na souseda do jiných zemí sáhati bez povolení krále, jeho milosti, i nás panuov a všech obyvatelův země. Než dála-li by se komu jaká křivda od kteréhokolivěk souseda z jiné země, ten na krále, jeho milost, najprvé a na hajtmana, pány a všecky obyvatele vznésti má a spravedlnost svú oznámiti. A pokudž k jeho i spravedlivosti slušná cesta a podstata od krále, jeho milosti, hajtmana a pánuov jemu dána bude a ukázána, na tom má přestati. Pakli by králová milost, hajtman i páni nemohli slušnými prostředky a pokojnými jemu k jeho spravedlivosti dopomoci, jeho královská milost i my všickni nemáme ho opouštěti a máme a povinni budem jemu k jeho spravedlivosti pomoci. A což by ten s krále, jeho milosti, dopuštěním, s hajtmanovou a panskou vuolí z země válečného počal, nemá jemu hájeno býti do slušného dovedení A když by jej spravedlivost potkala, má ji přijíti a již jeho spravedlivosti. se u pokoji zachovati jako i prvé. 11562] Item. Jestliže by kdo v zemi svévolně protiviti se chtěl a poslušenství králi, jeho milosti, hajtmanu a panuom nechtěl zachovati a spravedlivosti zemské k sobě přijímati i od sebe činiti, proti takovému králova milost, hajtman i my 22. 1496, 1516 do jiné země. 23. 1496 (jen v rkpu čís. 343, viz pozn. I.) mohli (!) 24. 1496, 1516, 1545 opustiti. 25. Chybí 1516.
Strana 151
Článek 133. 151 jakýmžkoli během, aby v jednotě, v poslušenství a v řádu stál a k tomu 1535) připraven byl. Item. Žádný z nás26 s vědomím svým, ani který27 obyvatel zemský, nemá na svých zámcích, ani zbožích přechovávati lidí, ješto by l z země ven komu škodu činili, anebo kteříž by v zemi svévolně škoditi chtěli aneb loupežem tajným se obchodili. Pakli by kto takové lidí u sebe přechovával vědomě a v tom nalezen byl, takový každý má od nás ode všech držán býti jako zlý člověk, lou- pežník a nad svou ctí zapomenutý. A k tomu máme všickni proti němu povstati a jej kázati k hrdlu i k statku jeho, jakožto na zlého a nad ctí zapomenulého člověka sluší a na zloděje. List CXVII 119. a Item. Mince spravedlivá28 krále, jeho milosti, a koruny české jíti má, mince stříbrná, dobrá na zlatě a groše široké podlé starého obyčeje, (List CXVIII) 119. b všichni máme povstati a jej k tomu připraviti jakýmžkoli během, aby v jednotě, 11562) List XC v poslušenství a v 1řádu stál a k tomu připraven byl. Item. Žádný z nás s vědomím svým, ani který obyvatel zemský, nemá na svých zámcích, ani zbožích přechovávati lidí, ješto by z země ven komu škodu činili, anebo kteříž by v zemi svévolně škoditi chtěli aneb loupežem tajným se obchodili. Pakli by kdo takové lidi u sebe přechovával vědomě a v tom nalezen byl, takovej každý má od nás ode všech držán býti jako zlý člověk, loupežník a nad A k tomu máme všickni proti němu povstati a jej svou ctí zapomenulý. kázati k hrdlu i k statku jeho, jakožto na zlého a nad ctí zapomenulého člověka sluší a na zloděje. 92. a Item. Mince spravedlivá29 krále, jeho milosti, a koruny české jíti má, 26. Tato Zásada se vrací, patrně právě vlivem lantfrýdu, častěji. Tak asi 1509 (datum není přesné) se vyslovuje kratší formou (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. b.): Zločincuov aby žádný neochraňoval. Kromě toho asi k r. 1527. (nedatováno) máme doloženo Zřízení staré o zhúbcích zemských potřebné (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 257. a.—261. b.). Jde tu o konkrétní rozhodnutí, jaké se častěji vyskytuje, zde však v nezvykle velkém rozsahu. 27. 1496 a kto. 28. Svoje stanovisko držeti se tohoto ustanovení lantfrýdu zdůraznili stavové moravští již v instrukci poslům Ferdinandovi a Anně 1526. (Kop. sněm. I. 11. a., vyd. Sněmy čes. I. 94.): Item. Což se mince dotýče, jich královským milostem předložte, jak škody tato země skrze minci brala, a podnes béře a proste, ať jich královská milost v zemích svých minci na zrno srovnati ráčí, aby země tou mincí jedny od dru- hých hubeny nebyly. 29. Právě v rok nového tisku ZZ. stal se tento článek aktuální, třebas nikdy ne- ztrácel své hodnoty sporem mezi moravskými stavy a panovníkem, jak dosvědčuji zvláště tyto dvě ukázky korespondence. Nejprve dopis stavů panovníkovi z data 1562. 7. ledna, Olomouc (Pam. II. 194, b.): Vaší císařské milosti poníženě oznamujeme, že ta rozepsání z strany mince, kteréž ste vaše císařská milost milostivě ráčili poru-
Článek 133. 151 jakýmžkoli během, aby v jednotě, v poslušenství a v řádu stál a k tomu 1535) připraven byl. Item. Žádný z nás26 s vědomím svým, ani který27 obyvatel zemský, nemá na svých zámcích, ani zbožích přechovávati lidí, ješto by l z země ven komu škodu činili, anebo kteříž by v zemi svévolně škoditi chtěli aneb loupežem tajným se obchodili. Pakli by kto takové lidí u sebe přechovával vědomě a v tom nalezen byl, takový každý má od nás ode všech držán býti jako zlý člověk, lou- pežník a nad svou ctí zapomenutý. A k tomu máme všickni proti němu povstati a jej kázati k hrdlu i k statku jeho, jakožto na zlého a nad ctí zapomenulého člověka sluší a na zloděje. List CXVII 119. a Item. Mince spravedlivá28 krále, jeho milosti, a koruny české jíti má, mince stříbrná, dobrá na zlatě a groše široké podlé starého obyčeje, (List CXVIII) 119. b všichni máme povstati a jej k tomu připraviti jakýmžkoli během, aby v jednotě, 11562) List XC v poslušenství a v 1řádu stál a k tomu připraven byl. Item. Žádný z nás s vědomím svým, ani který obyvatel zemský, nemá na svých zámcích, ani zbožích přechovávati lidí, ješto by z země ven komu škodu činili, anebo kteříž by v zemi svévolně škoditi chtěli aneb loupežem tajným se obchodili. Pakli by kdo takové lidi u sebe přechovával vědomě a v tom nalezen byl, takovej každý má od nás ode všech držán býti jako zlý člověk, loupežník a nad A k tomu máme všickni proti němu povstati a jej svou ctí zapomenulý. kázati k hrdlu i k statku jeho, jakožto na zlého a nad ctí zapomenulého člověka sluší a na zloděje. 92. a Item. Mince spravedlivá29 krále, jeho milosti, a koruny české jíti má, 26. Tato Zásada se vrací, patrně právě vlivem lantfrýdu, častěji. Tak asi 1509 (datum není přesné) se vyslovuje kratší formou (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 93. b.): Zločincuov aby žádný neochraňoval. Kromě toho asi k r. 1527. (nedatováno) máme doloženo Zřízení staré o zhúbcích zemských potřebné (Olom. kn. přípovědí sv. 47. fol. 257. a.—261. b.). Jde tu o konkrétní rozhodnutí, jaké se častěji vyskytuje, zde však v nezvykle velkém rozsahu. 27. 1496 a kto. 28. Svoje stanovisko držeti se tohoto ustanovení lantfrýdu zdůraznili stavové moravští již v instrukci poslům Ferdinandovi a Anně 1526. (Kop. sněm. I. 11. a., vyd. Sněmy čes. I. 94.): Item. Což se mince dotýče, jich královským milostem předložte, jak škody tato země skrze minci brala, a podnes béře a proste, ať jich královská milost v zemích svých minci na zrno srovnati ráčí, aby země tou mincí jedny od dru- hých hubeny nebyly. 29. Právě v rok nového tisku ZZ. stal se tento článek aktuální, třebas nikdy ne- ztrácel své hodnoty sporem mezi moravskými stavy a panovníkem, jak dosvědčuji zvláště tyto dvě ukázky korespondence. Nejprve dopis stavů panovníkovi z data 1562. 7. ledna, Olomouc (Pam. II. 194, b.): Vaší císařské milosti poníženě oznamujeme, že ta rozepsání z strany mince, kteréž ste vaše císařská milost milostivě ráčili poru-
Strana 152
152 Článek 133. (1535/ tak aby chudý i bohatý mincí řádnou svých duochodův požívati mohl.30 Pakli by mince falešná se kde zjevila, ta kažena a pálena buď a trhové se jí nedějte. A ktož by s ní popaden byl, ten jako falešník trestán3i buď. (List XCI) 92. b 11562/ mince stříbrná, dobrá na zlatě a groše široké podlé starého obyčeje, tak aby chudý i bohatý mincí řádnou svých duochoduov požívati mohl. Pakli by mince falešná se kde zjevila, ta kažena a pálena buď a trhové se jí nedějte. A kdož by s ní popaden byl, tak jako falešník trestán buď. čiti panu hejtmanovi našemu tohoto markrabství po zemi rozepsati, na tak kvapnej čas, jakž vaše císařská milost poroučeti ráčíte, zadosti učiniti měli, nikoli možné postačiti není. A to z příčin těchto: Vaše císařská milost ráčíte v tom rozepsání svým poroučeti, abychom všickni předešlé mince, jakž která usazena jest, v tom rozepsání od poddaných našich vyměňovali a do mince dávali. A to konečně do posledního dne měsíce února. Za druhé vaše císařská milosti v tom rozepsání svým poroučeti ráčíte, jak aneb po čem ty předešlé mince vyměňovati se mají. Za třetí o minci saské, uherské i také o groších českých a pacích v tom rozepsání žádná zmínka se nečiní, jak by se lidé při tom chovati měli. Nejmilostivější císaři, vaše císařská milost o tom milostivě věděti ráčíte, že v této zemi žádná mince se nebije a měli-li bychom ven z země jinam do mincí posílati, že by to nám s velikým obtížením přijíti muselo. Také nyní nemáme, zač od poddaných našich předešlých mincí vyměňovati, poněvadž tyto mince nové ještě v této zemi nejdou. Vaši císařské milosti poníženě prosíme, že vaše císařská milost to milostivě naříditi ráčíte, aby v této zemi mince taková, jakž nařízení vaší císařské milosti ukazuje, mincována byla, abychom pro vyměňování mince ven z země ne- posílali a čas prodlenější k vyměňování takových mincí nám dáti ráčíte, abychom i s poddanejmi našimi mohli tak velikých škod a pokut, jakž v témž rozepsání sou položeny, se uvarovati, i také, jak bychom se z strany mince uherský, saský, groší českých a paců chovati měli, nám milostivě naříditi a oznámiti. Na to odpověď pa- novníkova z data 1562. 19. února, Praha (Pam. II. 198, b.): Předkem což se stížnosti z strany mince dotejče, jeho milost císařská znaje a zřetedlně to spatřivše, že skrze ta- kové zlé a lehké mince, kterých se jest již těchto let mnoho do království a zemí jeho milosti císařské nanesla a ještě čím dále tím více nanáší, skrz což znamenitá a veliká záhuba všem poddaným jeho milosti císařské nastává. Kdež chtíc jeho milost císařská poddané své věrné milé časně před těmi takovými škodami a záhubú zachovati, ráčil jest jeho milost císařská s mnohejm bedlivejm a pilnejm rozvážením na časté ponížené prozby stavův království českého ten řád a nařízení z strany vybití z království a zemí jeho milosti císařské těch a takových lehkých mincí ustanoviti a ten vůbec rozhlásiti, jakž sou stavové již tomu z jeho milosti císařské tištěných mandátů vyrozuměli. I poněvadž jeho milosti císařské z vejš oznámených i jiných mnohých slušných a hodných příčin, sluší nad tím nařízením z strany mincí ruku držeti a jináče již to jeho milosti císařské změniti nenáleží, leč by jeho milost císařská větčí a znameni- tější škodu na království a země své dopustiti chtěl. Však aby stavové a obyvatelé markrabství moravského skrze tak náhlé a spěšné těch lehkých mincí z země ven vybití ke škodám nepřišli, ráčil jest jeho milost císařská ještě tím po odtáhnutí a k vy- bití takových mincí, jakž dotčeno, až do svatého Havla nejprv příštího příročí dáti, aby v tom času tím volněji každý takových lehkých a zapověděných mincí odbýti a před škodami dalšími se uvarovati mohl a mince nové od jeho milosti cí- sařské aby od toho času podlí nařízení vůbec brány byly. Kdež vědouc stavové, že se od jeho milosti císařské ještě tak dlúhý čas do svatého Havla přidává, jeho
152 Článek 133. (1535/ tak aby chudý i bohatý mincí řádnou svých duochodův požívati mohl.30 Pakli by mince falešná se kde zjevila, ta kažena a pálena buď a trhové se jí nedějte. A ktož by s ní popaden byl, ten jako falešník trestán3i buď. (List XCI) 92. b 11562/ mince stříbrná, dobrá na zlatě a groše široké podlé starého obyčeje, tak aby chudý i bohatý mincí řádnou svých duochoduov požívati mohl. Pakli by mince falešná se kde zjevila, ta kažena a pálena buď a trhové se jí nedějte. A kdož by s ní popaden byl, tak jako falešník trestán buď. čiti panu hejtmanovi našemu tohoto markrabství po zemi rozepsati, na tak kvapnej čas, jakž vaše císařská milost poroučeti ráčíte, zadosti učiniti měli, nikoli možné postačiti není. A to z příčin těchto: Vaše císařská milost ráčíte v tom rozepsání svým poroučeti, abychom všickni předešlé mince, jakž která usazena jest, v tom rozepsání od poddaných našich vyměňovali a do mince dávali. A to konečně do posledního dne měsíce února. Za druhé vaše císařská milosti v tom rozepsání svým poroučeti ráčíte, jak aneb po čem ty předešlé mince vyměňovati se mají. Za třetí o minci saské, uherské i také o groších českých a pacích v tom rozepsání žádná zmínka se nečiní, jak by se lidé při tom chovati měli. Nejmilostivější císaři, vaše císařská milost o tom milostivě věděti ráčíte, že v této zemi žádná mince se nebije a měli-li bychom ven z země jinam do mincí posílati, že by to nám s velikým obtížením přijíti muselo. Také nyní nemáme, zač od poddaných našich předešlých mincí vyměňovati, poněvadž tyto mince nové ještě v této zemi nejdou. Vaši císařské milosti poníženě prosíme, že vaše císařská milost to milostivě naříditi ráčíte, aby v této zemi mince taková, jakž nařízení vaší císařské milosti ukazuje, mincována byla, abychom pro vyměňování mince ven z země ne- posílali a čas prodlenější k vyměňování takových mincí nám dáti ráčíte, abychom i s poddanejmi našimi mohli tak velikých škod a pokut, jakž v témž rozepsání sou položeny, se uvarovati, i také, jak bychom se z strany mince uherský, saský, groší českých a paců chovati měli, nám milostivě naříditi a oznámiti. Na to odpověď pa- novníkova z data 1562. 19. února, Praha (Pam. II. 198, b.): Předkem což se stížnosti z strany mince dotejče, jeho milost císařská znaje a zřetedlně to spatřivše, že skrze ta- kové zlé a lehké mince, kterých se jest již těchto let mnoho do království a zemí jeho milosti císařské nanesla a ještě čím dále tím více nanáší, skrz což znamenitá a veliká záhuba všem poddaným jeho milosti císařské nastává. Kdež chtíc jeho milost císařská poddané své věrné milé časně před těmi takovými škodami a záhubú zachovati, ráčil jest jeho milost císařská s mnohejm bedlivejm a pilnejm rozvážením na časté ponížené prozby stavův království českého ten řád a nařízení z strany vybití z království a zemí jeho milosti císařské těch a takových lehkých mincí ustanoviti a ten vůbec rozhlásiti, jakž sou stavové již tomu z jeho milosti císařské tištěných mandátů vyrozuměli. I poněvadž jeho milosti císařské z vejš oznámených i jiných mnohých slušných a hodných příčin, sluší nad tím nařízením z strany mincí ruku držeti a jináče již to jeho milosti císařské změniti nenáleží, leč by jeho milost císařská větčí a znameni- tější škodu na království a země své dopustiti chtěl. Však aby stavové a obyvatelé markrabství moravského skrze tak náhlé a spěšné těch lehkých mincí z země ven vybití ke škodám nepřišli, ráčil jest jeho milost císařská ještě tím po odtáhnutí a k vy- bití takových mincí, jakž dotčeno, až do svatého Havla nejprv příštího příročí dáti, aby v tom času tím volněji každý takových lehkých a zapověděných mincí odbýti a před škodami dalšími se uvarovati mohl a mince nové od jeho milosti cí- sařské aby od toho času podlí nařízení vůbec brány byly. Kdež vědouc stavové, že se od jeho milosti císařské ještě tak dlúhý čas do svatého Havla přidává, jeho
Strana 153
Článek 133. 153 Pakli by který z rytířstva anebo z měst, duchovní aneb světský, na /1535/ svých zámcích neb zbožích falešnú mincí jakoužkoli dopouštěl2 dělati anebo alchymije falešné, buď k němu hledíno též jako k falešníku k hrdlu i k statku. Item. Nižádný nemá dopouštěti lidem služebným v městech neb33 List CXVIII 120. a v městečkách, na hradích neb na tvrzích ležení bez vědomí a ohlášení hajtmana, kterýž vždycky v zemi jest, aby země skrze to ke škodě ne- přicházela. Leč by byli lidé krále, jeho milosti, kteréž by k své potřebě položiti ráčil. Item. Nižádný ze všech obyvateluov markrabství moravského nemá nových zámkův osazovati bez vuole krále, jeho milosti, hajtmana a pánuov. Item. Jestliže by kto bezelstně své zboží prodati musil neb za- staviti pro potřebu35 svého lepšího a36 užitku v tom hledaje aneb pro dluhy, ten má a povinen bude to36 na smluvách a prodaji opatřiti, aby ten, (List CAIX) 120. b Pakli by který z rytířstva anebo z měst, duchovní aneb světský na svých /1562/ zámcích neb zbožích, falešnou minci jakoužkoli dopouštěl dělati anebo alchymije falešné, buď k němu hledíno též jako k falešníku k hrdlu i k statku. Item. Nižádný nemá dopouštěti lidem služebným v městech neb v mě- stečkách, na hradích neb na tvrzích ležení bez vědomí a ohlášení hajtmana, kterýž vždycky v zemi jest, aby země skrze to ke škodě nepřicházela, leč by byli lidé krále, jeho milosti, kteréž by k své potřebě položiti ráčil. Item. Nižádnej ze všech obyvateluov markrabství moravského nemá no- vých zámkuov osazovati bez vuole krále, jeho milosti, hajtmana a pánuov. Item. Jestliže by kdo bezelstně své zboží prodati musil neb zastaviti pro potřebu svého lepšího a užitku v tom hledaje aneb I pro dluhy, ten má a povinen bude to na smlouvách a prodaji opatřiti, aby ten, kdož od něho to kupuje, prvé List XCI 93. a milost císařská té nepochybné naděje k stavům i k jednomu každému zvláště býti ráčí, že se tak podlí téhož jeho milosti císařské nařízení poslušně a poddaně zachovají. A poněvadž jeho milost císařská o tom vědomost má, že v markrabství moravském žádné mince se netepe, chtíc jeho milost císařská i v tom jako věrným poddaným svým folk a pohodlí učiniti, jeho milost císařská časem svým ráčí na to milostivě pomysliti, aby v témž markrabství, pokudž možné bude, také mincováno a směna neboližto vexl nařízen býti mohl. 30. 1496, 1516 dodávalo podlé starodávnieho obyčeje. 31. 1496 kázán. 32. 1496 dopustil. 33. 1496 а. 34. Srov. Čáda, Ležení (1922) 23. 35. 1496 dodávalo svú. 36. 1496 chybí.
Článek 133. 153 Pakli by který z rytířstva anebo z měst, duchovní aneb světský, na /1535/ svých zámcích neb zbožích falešnú mincí jakoužkoli dopouštěl2 dělati anebo alchymije falešné, buď k němu hledíno též jako k falešníku k hrdlu i k statku. Item. Nižádný nemá dopouštěti lidem služebným v městech neb33 List CXVIII 120. a v městečkách, na hradích neb na tvrzích ležení bez vědomí a ohlášení hajtmana, kterýž vždycky v zemi jest, aby země skrze to ke škodě ne- přicházela. Leč by byli lidé krále, jeho milosti, kteréž by k své potřebě položiti ráčil. Item. Nižádný ze všech obyvateluov markrabství moravského nemá nových zámkův osazovati bez vuole krále, jeho milosti, hajtmana a pánuov. Item. Jestliže by kto bezelstně své zboží prodati musil neb za- staviti pro potřebu35 svého lepšího a36 užitku v tom hledaje aneb pro dluhy, ten má a povinen bude to36 na smluvách a prodaji opatřiti, aby ten, (List CAIX) 120. b Pakli by který z rytířstva anebo z měst, duchovní aneb světský na svých /1562/ zámcích neb zbožích, falešnou minci jakoužkoli dopouštěl dělati anebo alchymije falešné, buď k němu hledíno též jako k falešníku k hrdlu i k statku. Item. Nižádný nemá dopouštěti lidem služebným v městech neb v mě- stečkách, na hradích neb na tvrzích ležení bez vědomí a ohlášení hajtmana, kterýž vždycky v zemi jest, aby země skrze to ke škodě nepřicházela, leč by byli lidé krále, jeho milosti, kteréž by k své potřebě položiti ráčil. Item. Nižádnej ze všech obyvateluov markrabství moravského nemá no- vých zámkuov osazovati bez vuole krále, jeho milosti, hajtmana a pánuov. Item. Jestliže by kdo bezelstně své zboží prodati musil neb zastaviti pro potřebu svého lepšího a užitku v tom hledaje aneb I pro dluhy, ten má a povinen bude to na smlouvách a prodaji opatřiti, aby ten, kdož od něho to kupuje, prvé List XCI 93. a milost císařská té nepochybné naděje k stavům i k jednomu každému zvláště býti ráčí, že se tak podlí téhož jeho milosti císařské nařízení poslušně a poddaně zachovají. A poněvadž jeho milost císařská o tom vědomost má, že v markrabství moravském žádné mince se netepe, chtíc jeho milost císařská i v tom jako věrným poddaným svým folk a pohodlí učiniti, jeho milost císařská časem svým ráčí na to milostivě pomysliti, aby v témž markrabství, pokudž možné bude, také mincováno a směna neboližto vexl nařízen býti mohl. 30. 1496, 1516 dodávalo podlé starodávnieho obyčeje. 31. 1496 kázán. 32. 1496 dopustil. 33. 1496 а. 34. Srov. Čáda, Ležení (1922) 23. 35. 1496 dodávalo svú. 36. 1496 chybí.
Strana 154
154 Článek 133. List CXIX 121. a 11535) ktož od něho37 to kupuje, prvé než jemu to sstoupeno bude, u hajtmana list přiznávající k tomuto landfrýdu položil podlé přípisu38 jiných listuov přiznávajících, že s tím zbožím ve všech artikulích landfrýdu tohoto proti králi, jeho milosti, hajtmanu, panóm a zemi zachovati se má a slibuje, jakož to i36 prodajce toho zboží před ním povinen byl. Pakli by toho učiniti nechtěl kupitel ten neb zástavník, nemá jemu to zboží sstúpeno býti, ani k trhu připuštěn. Pakli by který pán neb zemanín z duchovních nebo světských, maje nyní zboží zástavná, svá zboží vyplatil a listu nyní nepoložil pro tu příčinu, že těch zboží nedrží, když by koli k výplatě přišel, má ihned list přiznávající k tomuto landfrýdu položiti. (List CXX) 121. Pakli by toho neučinil, to zboží proti králově milosti jakožto mar- krabí a pánu země má propadeno býti. A králova milost i my všickni máme proti takovému povstati jako proti rušiteli pokoje a tohoto landfrýdu. Item. Jestližeby kto svévolně pro svú vuoli zámek, tvrz aneb město39 stratil a v tom je králova milost komužkoli spravedlivě dal, tehdy ten každý, komuž by dáno bylo, má také list přiznávací k to- muto landfrýdu u hajtmana zemského položiti. Také ktož by koli po otci, bratru, příteli anebo kterýmžkoli obyčejem (List XCII) 93.b 11662/ než jemu to sstoupeno bude, u hajtmana list přiznávající k tomuto landfrýdu položil podlé přípisu jiných listuov přiznávajících, že s tím zbožím ve všech artikulích landfrýdu tohoto proti králi, jeho milosti, hajtmanu, panuom a zemi zachovati se má a slibuje, jakož to i prodajce toho zboží před ním povinen byl. Pakli by toho učiniti nechtěl kupitel ten neb zástavník, nemá jemu to zboží sstoupeno býti, ani k trhu připuštěn. Pakli by který pán neb zemanín z duchovních nebo světských, maje nyní zboží zástavná, svá zboží vyplatil a listu nyní nepoložil pro tu příčinu, že těch zboží nedrží, když by koli k výplatě přišel, má ihned list přiznávající k tomuto landfrýdu položiti. Pakli by toho neučinil, to zboží proti králově milosti jakožto markrabí a pánu země má propadeno býti. A králová milost i my všickni máme proti takovému povstati jako proti rušiteli pokoje a tohoto landfrýdu. Item. Jestliže by kdo svévolně pro svou vuoli zámek, tvrz aneb město ztratil a v tom je králova milost komužkoli spravedlivě dal, tehdy ten každý, komuž by dáno bylo, má také list přiznávací k tomuto landfrýdu u hajtmana zemského položiti. Také kdož by koli po otci, bratru, příteli anebo kterýmžkoli obyčejem 37. 1496 u něho. 38. 1496 dodávalo vydaného. 39. 1496 městečko.
154 Článek 133. List CXIX 121. a 11535) ktož od něho37 to kupuje, prvé než jemu to sstoupeno bude, u hajtmana list přiznávající k tomuto landfrýdu položil podlé přípisu38 jiných listuov přiznávajících, že s tím zbožím ve všech artikulích landfrýdu tohoto proti králi, jeho milosti, hajtmanu, panóm a zemi zachovati se má a slibuje, jakož to i36 prodajce toho zboží před ním povinen byl. Pakli by toho učiniti nechtěl kupitel ten neb zástavník, nemá jemu to zboží sstúpeno býti, ani k trhu připuštěn. Pakli by který pán neb zemanín z duchovních nebo světských, maje nyní zboží zástavná, svá zboží vyplatil a listu nyní nepoložil pro tu příčinu, že těch zboží nedrží, když by koli k výplatě přišel, má ihned list přiznávající k tomuto landfrýdu položiti. (List CXX) 121. Pakli by toho neučinil, to zboží proti králově milosti jakožto mar- krabí a pánu země má propadeno býti. A králova milost i my všickni máme proti takovému povstati jako proti rušiteli pokoje a tohoto landfrýdu. Item. Jestližeby kto svévolně pro svú vuoli zámek, tvrz aneb město39 stratil a v tom je králova milost komužkoli spravedlivě dal, tehdy ten každý, komuž by dáno bylo, má také list přiznávací k to- muto landfrýdu u hajtmana zemského položiti. Také ktož by koli po otci, bratru, příteli anebo kterýmžkoli obyčejem (List XCII) 93.b 11662/ než jemu to sstoupeno bude, u hajtmana list přiznávající k tomuto landfrýdu položil podlé přípisu jiných listuov přiznávajících, že s tím zbožím ve všech artikulích landfrýdu tohoto proti králi, jeho milosti, hajtmanu, panuom a zemi zachovati se má a slibuje, jakož to i prodajce toho zboží před ním povinen byl. Pakli by toho učiniti nechtěl kupitel ten neb zástavník, nemá jemu to zboží sstoupeno býti, ani k trhu připuštěn. Pakli by který pán neb zemanín z duchovních nebo světských, maje nyní zboží zástavná, svá zboží vyplatil a listu nyní nepoložil pro tu příčinu, že těch zboží nedrží, když by koli k výplatě přišel, má ihned list přiznávající k tomuto landfrýdu položiti. Pakli by toho neučinil, to zboží proti králově milosti jakožto markrabí a pánu země má propadeno býti. A králová milost i my všickni máme proti takovému povstati jako proti rušiteli pokoje a tohoto landfrýdu. Item. Jestliže by kdo svévolně pro svou vuoli zámek, tvrz aneb město ztratil a v tom je králova milost komužkoli spravedlivě dal, tehdy ten každý, komuž by dáno bylo, má také list přiznávací k tomuto landfrýdu u hajtmana zemského položiti. Také kdož by koli po otci, bratru, příteli anebo kterýmžkoli obyčejem 37. 1496 u něho. 38. 1496 dodávalo vydaného. 39. 1496 městečko.
Strana 155
Článek 133. 155 v jaký statek všel, ten každý také list přiznávací k tomuto landfrýdu má 1535) udělati a položiti u hajtmana pod propadením toho zboží. Item. Nižádným žhářóm, násilníkóm, falešníkóm, mordeřóm, po- kladačóm, zlodějóm nemá žádných fedruňkuov, ani stavuňkuov,4° ani glejtuov bez vuole krále, jeho milosti, a hajtmana dopouštěti dávati. Pakli by kto3 jinak proměnil, k tomu má hledíno býti jako k po- mocníku lidí zlých a jako by on sám učinil osobně. Zvláště jestliže by kteréhokoli takového tu kde zastali a on od něho práva učiniti dopustiti nechtěl, proti tomu králova milost i my všichni máme se zachovati a jej kázati, tak jako starodávní obyčej jest. Item. Silnice4l všecky, aby svobodné byly všem, chudému i bo-(List, CXXI) 122. b hatému, domácímu i hosti. List CXX 122. a v jaký statek všel, ten každý také list přiznávací k tomuto landfrýdu má udělati 11562/ a položiti u hajtmana pod propadením toho zboží. Item. Nižádným žhářóm, násilníkóm, falešníkóm, mordéřóm, pokladačóm, zlodějóm nemá žádných fedruňkúv, ani stavuňkuov, ani glejtuov bez vuole krále, jeho milosti, a hajtmana dopouštěti dávati. Pakli by kdo jinak pro- měnil, k tomu má hledíno býti jako k pomocníku lidí zlých a jako by on sám učinil osobně. Zvláště jestliže by kteréhokoli takového tu kde zastali, a on od něho práva učiniti dopustiti nechtěl, proti tomu králova milost i my všichni máme se za- chovati a jej kázati, I tak jako starodávní obyčej jest. List XCII 94. a Item. Silnice všecky, aby svobodné byly všem, chudému i bohatému, domácímu i hosti. 40. 1496 stavuov (1). 41. Srov. k tomu jednání mezi Ferdinandem a stavy moravskými při přijímání Ferdinanda 1527. Brno. (Vznešení od krále, Kop. sněm. I. 36. a.): Též také což se upokojení a bezpečení silnic dotýče v tomto markrabství, aby lidem po svých živno- stech pracujícím od odpovědníkuov, vajtržných osob a loupežníkuov překážky se žádné a škody nedály, že toho také jeho milost žádati ráčí od vašich milostí, tak jak nahoře dotčeno jest. Pakli by to jeho milost s radú a pomocí vás dobře opatřiti mohl, tak aby lidé mohúce bezpečně po svých živnostech pracovati, tudy také země naše a poddaní opatrovati a při živnostech svých se lepšiti mohli. Neb jeho milosti jiný úmysl a vuole není, než aby silnice čisté a přede všemi škuodcemi opatrovány a takoví zlí trestáni vedlé svého provinění byli. Z téhož data máme (tamtéž 38. b.) zachovánu na vyjádření stavů, které patrně pak následovalo, odpověď od krále.: Což se pak obhajování a uspokojení silnic dotýče, poněvadž jeho milosti královské oznamujete, že lantfrýd tohoto markrabství i také zřízení zemské to v sobě ukazuje, jak to má opatřeno býti, při tom jeho milost toho zanechávati ráčí, nepochybujíc, že všichni i jeden každý zvláště tak se v tom skutečně, jakž o tom zřízeno jest a potřeba by toho kázala, zachováte a toho neobmeškáte, aby zřízení skutkem také tvrzeno bylo. Na to stavové dali konečnou odpověď 1527 (tamtéž 39. b.): Což se pak obhajování a upokojení silnic dotýče, při tom se rádi podlé lantfrýdu zachovati chcme, jakž ten sám v sobě zní i také zřízení zemské ukazuje.
Článek 133. 155 v jaký statek všel, ten každý také list přiznávací k tomuto landfrýdu má 1535) udělati a položiti u hajtmana pod propadením toho zboží. Item. Nižádným žhářóm, násilníkóm, falešníkóm, mordeřóm, po- kladačóm, zlodějóm nemá žádných fedruňkuov, ani stavuňkuov,4° ani glejtuov bez vuole krále, jeho milosti, a hajtmana dopouštěti dávati. Pakli by kto3 jinak proměnil, k tomu má hledíno býti jako k po- mocníku lidí zlých a jako by on sám učinil osobně. Zvláště jestliže by kteréhokoli takového tu kde zastali a on od něho práva učiniti dopustiti nechtěl, proti tomu králova milost i my všichni máme se zachovati a jej kázati, tak jako starodávní obyčej jest. Item. Silnice4l všecky, aby svobodné byly všem, chudému i bo-(List, CXXI) 122. b hatému, domácímu i hosti. List CXX 122. a v jaký statek všel, ten každý také list přiznávací k tomuto landfrýdu má udělati 11562/ a položiti u hajtmana pod propadením toho zboží. Item. Nižádným žhářóm, násilníkóm, falešníkóm, mordéřóm, pokladačóm, zlodějóm nemá žádných fedruňkúv, ani stavuňkuov, ani glejtuov bez vuole krále, jeho milosti, a hajtmana dopouštěti dávati. Pakli by kdo jinak pro- měnil, k tomu má hledíno býti jako k pomocníku lidí zlých a jako by on sám učinil osobně. Zvláště jestliže by kteréhokoli takového tu kde zastali, a on od něho práva učiniti dopustiti nechtěl, proti tomu králova milost i my všichni máme se za- chovati a jej kázati, I tak jako starodávní obyčej jest. List XCII 94. a Item. Silnice všecky, aby svobodné byly všem, chudému i bohatému, domácímu i hosti. 40. 1496 stavuov (1). 41. Srov. k tomu jednání mezi Ferdinandem a stavy moravskými při přijímání Ferdinanda 1527. Brno. (Vznešení od krále, Kop. sněm. I. 36. a.): Též také což se upokojení a bezpečení silnic dotýče v tomto markrabství, aby lidem po svých živno- stech pracujícím od odpovědníkuov, vajtržných osob a loupežníkuov překážky se žádné a škody nedály, že toho také jeho milost žádati ráčí od vašich milostí, tak jak nahoře dotčeno jest. Pakli by to jeho milost s radú a pomocí vás dobře opatřiti mohl, tak aby lidé mohúce bezpečně po svých živnostech pracovati, tudy také země naše a poddaní opatrovati a při živnostech svých se lepšiti mohli. Neb jeho milosti jiný úmysl a vuole není, než aby silnice čisté a přede všemi škuodcemi opatrovány a takoví zlí trestáni vedlé svého provinění byli. Z téhož data máme (tamtéž 38. b.) zachovánu na vyjádření stavů, které patrně pak následovalo, odpověď od krále.: Což se pak obhajování a uspokojení silnic dotýče, poněvadž jeho milosti královské oznamujete, že lantfrýd tohoto markrabství i také zřízení zemské to v sobě ukazuje, jak to má opatřeno býti, při tom jeho milost toho zanechávati ráčí, nepochybujíc, že všichni i jeden každý zvláště tak se v tom skutečně, jakž o tom zřízeno jest a potřeba by toho kázala, zachováte a toho neobmeškáte, aby zřízení skutkem také tvrzeno bylo. Na to stavové dali konečnou odpověď 1527 (tamtéž 39. b.): Což se pak obhajování a upokojení silnic dotýče, při tom se rádi podlé lantfrýdu zachovati chcme, jakž ten sám v sobě zní i také zřízení zemské ukazuje.
Strana 156
156 Článek 133. List CXXI 123. a (List CXXII 123. b A mýta spravedlivá aby brána byla. A nespravedlivých mýt nikoli36 aby žádný nezamejšlel a ani jich bral. Item. Všickni obyvatelé země moravské mají se zpravovati listy starodávního obyčeje: buď na správu neb zástavu neb na komorní platy42 neb úroky. A jestliže by kto neobyčejné listy [ neb úroky43 a lichvy zamejšleti chtěl mimo deset zlatých ze sta zlatých44 nebo zamyslil, k takovému, ne k té samé sumě listu toho a peněz, ale i ke všemu statku jinému, což by ho kde měl, má hledíno býti, jako k tomu, ješto proti řádu neřád zamejšlí a nové věci v zemi uvoditi by chtěl. Item. Jestliže by z dopuštění božího králova milost, kněz biskup, hajtman, z panuov, z rytířstva, z měst, duchovních neb světských, hrad, město, aneb I tvrz kterú stratil, buď zlezením neb stečením neb kterýmž- koli jiným oukladem beze lsti, králova milost i my všichni máme ihned všeckú svú pilnost4 přičiniti, aby ten zámek obehnán byl. A když by hajtman sám osobně k dobývaní toho zámku na pole vytrh, všickni páni i rytířstvo svými hrdly“6 ihned po jeho prvním obeslání k němu bez meškání táhnouti mají. Pakli by tak znamenitá potřeba nebyla a hajtman doma zuostana, svého náměstka poslal, k tomu aby páni své dobré lidi, jízdné i pěší A mejta spravedlivá aby brána byla, a nespravedlivých mejt nikoli aby žádný nezamejšlel a ani jich nebral. 11535/ 1 1562/ (List NCIII) 94. b Item. Všickni obyvatelé země moravské mají se zpravovati listy staro- dávního obyčeje: buď na správu neb zástavu neb na komorní platy neb úroky. A jestliže by kdo neobyčejné listy neb úroky a lichvy zamejšleti chtěl mimo deset zlatých ze sta zlatých nebo zamyslil, k takovému, ne k té samé sumě listu toho a peněz, ale i ke všemu statku jinému, což by ho kde měl, má hledíno býti, jako k tomu, ješto proti řádu neřád zamejšlí a nové věci v zemi uvoditi by chtěl. Item. Jestliže by z dopuštění božího králova milost, kněz biskup, hajtman, z panuov, z rytířstva, z měst, duchovních neb světských, hrad, město aneb tvrz kterou stratil, buď zlezením neb stečením neb kterýmžkoli jiným oukladem beze lsti, králova milost i my všichni máme ihned všecku svou pilnost přičiniti, aby ten zámek obehnán byl. A když by hajtman sám osobně k dobývání toho zámku na pole vytrh, všickni páni i rytířstvo svými hrdly ihned po jeho prvním obeslání k němu bez meškání táhnouti mají. Pakli by tak znamenitá potřeba nebyla a hajtman doma zuostana, svého náměstka poslal, k tomu aby páni své dobré lidi, jízdné 42. 1496 listy. 43. A jestliže — neb úroky chybí 1496 v rkpe. čís. 343 (viz pozn. 1.), čímž celé místo je korumpováno. 44. Ustanovení lantfrýdu z r. 1530., který následoval lantfrýdů starších, není v rozporu s ustanovením ZZ. 1535: XCIII čl. III. O židy a jejich lichvy, protože tu jde o 20% ze zápůjček židovských, kdežto v lantfrýdu pouze o zápůjčky křesťanských věřitelů. 45. 1496 péči. 46. 1496 a 1445 s svými hrdly.
156 Článek 133. List CXXI 123. a (List CXXII 123. b A mýta spravedlivá aby brána byla. A nespravedlivých mýt nikoli36 aby žádný nezamejšlel a ani jich bral. Item. Všickni obyvatelé země moravské mají se zpravovati listy starodávního obyčeje: buď na správu neb zástavu neb na komorní platy42 neb úroky. A jestliže by kto neobyčejné listy [ neb úroky43 a lichvy zamejšleti chtěl mimo deset zlatých ze sta zlatých44 nebo zamyslil, k takovému, ne k té samé sumě listu toho a peněz, ale i ke všemu statku jinému, což by ho kde měl, má hledíno býti, jako k tomu, ješto proti řádu neřád zamejšlí a nové věci v zemi uvoditi by chtěl. Item. Jestliže by z dopuštění božího králova milost, kněz biskup, hajtman, z panuov, z rytířstva, z měst, duchovních neb světských, hrad, město, aneb I tvrz kterú stratil, buď zlezením neb stečením neb kterýmž- koli jiným oukladem beze lsti, králova milost i my všichni máme ihned všeckú svú pilnost4 přičiniti, aby ten zámek obehnán byl. A když by hajtman sám osobně k dobývaní toho zámku na pole vytrh, všickni páni i rytířstvo svými hrdly“6 ihned po jeho prvním obeslání k němu bez meškání táhnouti mají. Pakli by tak znamenitá potřeba nebyla a hajtman doma zuostana, svého náměstka poslal, k tomu aby páni své dobré lidi, jízdné i pěší A mejta spravedlivá aby brána byla, a nespravedlivých mejt nikoli aby žádný nezamejšlel a ani jich nebral. 11535/ 1 1562/ (List NCIII) 94. b Item. Všickni obyvatelé země moravské mají se zpravovati listy staro- dávního obyčeje: buď na správu neb zástavu neb na komorní platy neb úroky. A jestliže by kdo neobyčejné listy neb úroky a lichvy zamejšleti chtěl mimo deset zlatých ze sta zlatých nebo zamyslil, k takovému, ne k té samé sumě listu toho a peněz, ale i ke všemu statku jinému, což by ho kde měl, má hledíno býti, jako k tomu, ješto proti řádu neřád zamejšlí a nové věci v zemi uvoditi by chtěl. Item. Jestliže by z dopuštění božího králova milost, kněz biskup, hajtman, z panuov, z rytířstva, z měst, duchovních neb světských, hrad, město aneb tvrz kterou stratil, buď zlezením neb stečením neb kterýmžkoli jiným oukladem beze lsti, králova milost i my všichni máme ihned všecku svou pilnost přičiniti, aby ten zámek obehnán byl. A když by hajtman sám osobně k dobývání toho zámku na pole vytrh, všickni páni i rytířstvo svými hrdly ihned po jeho prvním obeslání k němu bez meškání táhnouti mají. Pakli by tak znamenitá potřeba nebyla a hajtman doma zuostana, svého náměstka poslal, k tomu aby páni své dobré lidi, jízdné 42. 1496 listy. 43. A jestliže — neb úroky chybí 1496 v rkpe. čís. 343 (viz pozn. 1.), čímž celé místo je korumpováno. 44. Ustanovení lantfrýdu z r. 1530., který následoval lantfrýdů starších, není v rozporu s ustanovením ZZ. 1535: XCIII čl. III. O židy a jejich lichvy, protože tu jde o 20% ze zápůjček židovských, kdežto v lantfrýdu pouze o zápůjčky křesťanských věřitelů. 45. 1496 péči. 46. 1496 a 1445 s svými hrdly.
Strana 157
Článek 133. 157 poslali. A odtud aby neodtrhli,47 leč by s boží pomocí toho zámku, 11535/ města neb tvrze dobyli, a to děly,48 prachy i jinými náklady vedlé řádu a starodávních obyčejuov. A když by z daru božího dobyt byl, tomu číž jest byl, má vrácen49 býti,! leč by ten pro který neřád zemský a zlú příčinu to stratil. To při vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov býti má, co s tím bude chtíti učiniti. Item. Na tom jsme5 se také z jednostejné vuole všichni usta- novili. Jestliže by nás pak kto nyní neb po smrti krále, pána našeho, mimo spravedlivé řád a svobody naše k čemu nutiti a tisknouti chtěl a k své vuoli připravovati, v tom abychom podlé sebe stáli a sebe neopouštěli [ a jeden mimo druhého nikam se nevytrhali, než z jednostejné vuole to jednali, co by dobrého a poctivého tohoto markrabství podlé svobod našich bylo. A to pod pokutami v landfrýdu položenými. List CXXII 124. a List CXXIII) 124. b Item. K tomuto listu všichni obyvatelé země, buďto duchovní i pěší poslali. A odtud aby neodtrhli, leč by s boží pomocí toho zámku, města neb (1562) tvrze dobyli, a to děly, prachy i jinými náklady vedlé řádu a starodávních oby- čejuov. A když by z daru božího dobyt byl, tomu číž jest byl, má vrácen býti. Leč by ten pro který neřád zemský a zlou příčinu to stratil, to při vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov býti má, co s tím bude chtíti učiniti. Item. Na tom jsme se také z jednostejnéi vuole všichni ustanovili. Jestliže by nás pak kdo nyní neb po smrti krále, pána našeho, mimo spravedlivé řád a svobody náše k čemu nutiti a tisknouti chtěl, a k své vůli připravovati, v tom abychom podlé sebe stáli a sebe neopouštěli jeden mimo druhého nikam se ne- vytrhali, než z jednostejné vuole to jednali, co by dobrého a poctivého tohoto markrabství podlé svobod našich bylo. A to pod pokutami v landfrýdu polo- ženými. List XCIII 95. a Item. K tomuto listu všichni obyvatelé země, buďto duchovní neb světští, 47. 1496 se odtrhávali. 48. 1496, 1516 puškami. 49. 1496 byl, navrácen býti (!). 50. Tento článek není v lantfrýdu Vladislavově ve znění 1496 (a proto také ne v Kn. Drn.). Naproti tomu setkáváme se s ním již v jeho textu v ZZ. 1516: fol. 6. b. Kdy došlo vskutku ke vsunutí tohoto velmi důležitého článku, který nadto byl právě sporným bodem při vyjednávání o nový lantfrýd mezi stavy moravskými a Ferdinandem I. (viz pozn. I.), je nesnadno říci. Pouze k r. 1510. 18. září. Brno máme usnesení sněmovní (Olom. kn. půh. sv. 47. fol. 88. a.): Na témž sněmu v Brně o svobody. (in marg.: O no- vejch svobodách.). Páni a rytieřstvo na tom jsú se všichni svolili, aby těch svobod prvních a starejch, kteréž mají od králuov a markrabí, užívali dotud, dokudž by se o nové svobody srovnání nestalo a žádný aby se na nové svobody netáhl, než starými se spravoval. Vsunutí tohoto článku do prvního tištěného ZZ. moravského se souhlasem Vladislavovým r. 1516 nasvědčuje důležitosti článku, který je součástí stavovského boje o svobody. Srov. k tomu též d'Elvert, Zur oesterr. Verwaltungsgeschichte (1880) 54.
Článek 133. 157 poslali. A odtud aby neodtrhli,47 leč by s boží pomocí toho zámku, 11535/ města neb tvrze dobyli, a to děly,48 prachy i jinými náklady vedlé řádu a starodávních obyčejuov. A když by z daru božího dobyt byl, tomu číž jest byl, má vrácen49 býti,! leč by ten pro který neřád zemský a zlú příčinu to stratil. To při vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov býti má, co s tím bude chtíti učiniti. Item. Na tom jsme5 se také z jednostejné vuole všichni usta- novili. Jestliže by nás pak kto nyní neb po smrti krále, pána našeho, mimo spravedlivé řád a svobody naše k čemu nutiti a tisknouti chtěl a k své vuoli připravovati, v tom abychom podlé sebe stáli a sebe neopouštěli [ a jeden mimo druhého nikam se nevytrhali, než z jednostejné vuole to jednali, co by dobrého a poctivého tohoto markrabství podlé svobod našich bylo. A to pod pokutami v landfrýdu položenými. List CXXII 124. a List CXXIII) 124. b Item. K tomuto listu všichni obyvatelé země, buďto duchovní i pěší poslali. A odtud aby neodtrhli, leč by s boží pomocí toho zámku, města neb (1562) tvrze dobyli, a to děly, prachy i jinými náklady vedlé řádu a starodávních oby- čejuov. A když by z daru božího dobyt byl, tomu číž jest byl, má vrácen býti. Leč by ten pro který neřád zemský a zlou příčinu to stratil, to při vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov býti má, co s tím bude chtíti učiniti. Item. Na tom jsme se také z jednostejnéi vuole všichni ustanovili. Jestliže by nás pak kdo nyní neb po smrti krále, pána našeho, mimo spravedlivé řád a svobody náše k čemu nutiti a tisknouti chtěl, a k své vůli připravovati, v tom abychom podlé sebe stáli a sebe neopouštěli jeden mimo druhého nikam se ne- vytrhali, než z jednostejné vuole to jednali, co by dobrého a poctivého tohoto markrabství podlé svobod našich bylo. A to pod pokutami v landfrýdu polo- ženými. List XCIII 95. a Item. K tomuto listu všichni obyvatelé země, buďto duchovní neb světští, 47. 1496 se odtrhávali. 48. 1496, 1516 puškami. 49. 1496 byl, navrácen býti (!). 50. Tento článek není v lantfrýdu Vladislavově ve znění 1496 (a proto také ne v Kn. Drn.). Naproti tomu setkáváme se s ním již v jeho textu v ZZ. 1516: fol. 6. b. Kdy došlo vskutku ke vsunutí tohoto velmi důležitého článku, který nadto byl právě sporným bodem při vyjednávání o nový lantfrýd mezi stavy moravskými a Ferdinandem I. (viz pozn. I.), je nesnadno říci. Pouze k r. 1510. 18. září. Brno máme usnesení sněmovní (Olom. kn. půh. sv. 47. fol. 88. a.): Na témž sněmu v Brně o svobody. (in marg.: O no- vejch svobodách.). Páni a rytieřstvo na tom jsú se všichni svolili, aby těch svobod prvních a starejch, kteréž mají od králuov a markrabí, užívali dotud, dokudž by se o nové svobody srovnání nestalo a žádný aby se na nové svobody netáhl, než starými se spravoval. Vsunutí tohoto článku do prvního tištěného ZZ. moravského se souhlasem Vladislavovým r. 1516 nasvědčuje důležitosti článku, který je součástí stavovského boje o svobody. Srov. k tomu též d'Elvert, Zur oesterr. Verwaltungsgeschichte (1880) 54.
Strana 158
158 Článek 133. (List CXXIIII 11535 neb světští, jejichžto jména v tomto listu napsána jsou, pečeti své při- dáviti mají a povinni jsme. List CXXIII A ti, jejichžto jména tuto napsána nejsú, buď z panuov, z duchov- 125. a ních,51 z rytířstva neb z měst, povinni jsú a budou každý zvláště za se, ktož co v zemi má, listy své přiznávací na pargameně s visutými pečetmi v jednom měsíci aneb ve čtyřech nedělích, pořád zběhlých, od datum listu tohoto u hajtmana podlé přípisu vydaného k tomuto landfrýdu53 položiti. A to všecko oblíbiti, slíbiti, zdržeti a zachovati, což v tomto landfrýdu pro řád a spravedlnost vysloveno jest a zapsáno. Pakli by který svévolně proti vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov, našemu tomuto zřízení5i zasaditi se chtěl a přiznávajícího listu nedal, ten napřed řádu svého, v kterémž jest, má zbaven býti a statek jeho v ruce králi, jeho milosti, a zemi má propaden 55 býti, a všickni máme sobě naň pomoci. A jakž by o něm se králova [milost, biskup, hajtman a páni ustanovili a v zemské neb v hajtmanova registra vepsali, tak se ode všech nás obyvatelův i našich potomkův k němu držánu a zachováno býti má až do třetího jeho pokolení. I 125. b List CXXIIII 126. a Item. Tento landfrýd slíbili jsme a slibujeme slovy nahoře psa- nými ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati beze všeho přerušení do krále Ferdinanda, pána našeho, jeho milosti, živnosti. (List XCIIII 95. b 11562, jejichžto jména v tomto listu napsána jsou, pečeti své přidáviti mají a povinni jsme. A ti, jejichžto jména tuto napsána nejsou, buď z panuov, z duchovních, z rytířstva neb z měst, povinni sou a budou každej zvláště za se, kdož co v zemi má, listy své přiznávající na pargaméně s visutými pečetmi v jednom měsíci aneb ve čtyřech nedělích,52 pořád zběhlých, od datum listu tohoto u hajtmana podlé přípisu vydaného k tomuto landfrýdu položiti. A to všecko oblíbiti, slíbiti, zdržeti a zachovati, což v tomto landfrýdu pro řád a spravedlnost vysloveno jest a zapsáno. Pakli by který svévolně proti vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov, našemu tomuto zřízení zasaditi se chtěl, a přiznávajícího listu nedal, ten napřed řádu svého, v kterémž jest, má zbaven býti a statek jeho v ruce králi, jeho milosti, a zemi má propadený býti, a všickni máme sobě naň pomoci. A jakž by o něm se králova milost, biskup, hajtman a páni ustanovili, a v zemské neb v hajtmanova registra vepsali, tak se ode všech nás obyvateluov i našich potomkův k němu držáno a zachováno býti má až do třetího jeho pokolení. Item. Tento landfrýd slíbili sme a slibujeme, slovy nahoře psanými, ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati beze všeho přerušení do krále Ferdinanda, 51. 1496 dodávalo nebo světských. Je to téměř nepochybná výpustka, protože však má ji již 1516, nebyla už pojata ani do 1530. 52. To bylo znovu a důrazně opakováno na brněnském sněmu 1560. 19. února (Pam. II. 152. a.) usnesením tohoto znění: Item. Listy přiznávající k landfrýdu, kdož sou jich nedali, aby je ve čtyřech nedělích každý při ouřadu položil. 53. 1496 v tomto landfrýdu. 54. 1496, 1516 i našemu tomuto zřízení. 55. 1496 připadený.
158 Článek 133. (List CXXIIII 11535 neb světští, jejichžto jména v tomto listu napsána jsou, pečeti své při- dáviti mají a povinni jsme. List CXXIII A ti, jejichžto jména tuto napsána nejsú, buď z panuov, z duchov- 125. a ních,51 z rytířstva neb z měst, povinni jsú a budou každý zvláště za se, ktož co v zemi má, listy své přiznávací na pargameně s visutými pečetmi v jednom měsíci aneb ve čtyřech nedělích, pořád zběhlých, od datum listu tohoto u hajtmana podlé přípisu vydaného k tomuto landfrýdu53 položiti. A to všecko oblíbiti, slíbiti, zdržeti a zachovati, což v tomto landfrýdu pro řád a spravedlnost vysloveno jest a zapsáno. Pakli by který svévolně proti vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov, našemu tomuto zřízení5i zasaditi se chtěl a přiznávajícího listu nedal, ten napřed řádu svého, v kterémž jest, má zbaven býti a statek jeho v ruce králi, jeho milosti, a zemi má propaden 55 býti, a všickni máme sobě naň pomoci. A jakž by o něm se králova [milost, biskup, hajtman a páni ustanovili a v zemské neb v hajtmanova registra vepsali, tak se ode všech nás obyvatelův i našich potomkův k němu držánu a zachováno býti má až do třetího jeho pokolení. I 125. b List CXXIIII 126. a Item. Tento landfrýd slíbili jsme a slibujeme slovy nahoře psa- nými ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati beze všeho přerušení do krále Ferdinanda, pána našeho, jeho milosti, živnosti. (List XCIIII 95. b 11562, jejichžto jména v tomto listu napsána jsou, pečeti své přidáviti mají a povinni jsme. A ti, jejichžto jména tuto napsána nejsou, buď z panuov, z duchovních, z rytířstva neb z měst, povinni sou a budou každej zvláště za se, kdož co v zemi má, listy své přiznávající na pargaméně s visutými pečetmi v jednom měsíci aneb ve čtyřech nedělích,52 pořád zběhlých, od datum listu tohoto u hajtmana podlé přípisu vydaného k tomuto landfrýdu položiti. A to všecko oblíbiti, slíbiti, zdržeti a zachovati, což v tomto landfrýdu pro řád a spravedlnost vysloveno jest a zapsáno. Pakli by který svévolně proti vuoli krále, jeho milosti, hajtmana a panuov, našemu tomuto zřízení zasaditi se chtěl, a přiznávajícího listu nedal, ten napřed řádu svého, v kterémž jest, má zbaven býti a statek jeho v ruce králi, jeho milosti, a zemi má propadený býti, a všickni máme sobě naň pomoci. A jakž by o něm se králova milost, biskup, hajtman a páni ustanovili, a v zemské neb v hajtmanova registra vepsali, tak se ode všech nás obyvateluov i našich potomkův k němu držáno a zachováno býti má až do třetího jeho pokolení. Item. Tento landfrýd slíbili sme a slibujeme, slovy nahoře psanými, ctně, věrně a křesťansky zdržeti a zachovati beze všeho přerušení do krále Ferdinanda, 51. 1496 dodávalo nebo světských. Je to téměř nepochybná výpustka, protože však má ji již 1516, nebyla už pojata ani do 1530. 52. To bylo znovu a důrazně opakováno na brněnském sněmu 1560. 19. února (Pam. II. 152. a.) usnesením tohoto znění: Item. Listy přiznávající k landfrýdu, kdož sou jich nedali, aby je ve čtyřech nedělích každý při ouřadu položil. 53. 1496 v tomto landfrýdu. 54. 1496, 1516 i našemu tomuto zřízení. 55. 1496 připadený.
Strana 159
Článek 133. a 134. 159 A po jeho milosti smrti tento landfrýd a zápis trvati má mezi námi/1536) do šesti let pořád zběhlých beze všeho glozování a z něho vytahování,56 buďto pro smrt kterého z nás anebo všech, buďto pro kterú výtržku, ač by se který zapomena nad svou povinností z tohoto landfrýdu se vytrhnouti chtěl neb vytrhl, buďto že by z které země soused57 okolních na nás sem do země kdo sáhl a že by markrabství toto souženo bylo kterým nepokojem. Pro žádnou příčinu nemá rušen býti, než v své moci a pevnosti má zuostati do let a časuov58 nahoře psaných. Protož té věci vší ku pevnosti, my Ferdinand král napřed psaný (List CXXV) 126. b pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A my Stanislav biskup, Jan Kuna59 hajtman i jiní páni všichni, preláti, rytířstvo, města a svrchupsaní na jistotu a zdržení a zachování všech věcí nahoře psaných své jsme vlastní pečeti k tomuto listu při- věsili. Dán v Olomúci v sobotu před svatým Valentinem, léta páně M. D.XXX.60 134. Přípis listu přiznávajícího k landfrýdu. Já A. z B. vyznávám tímto listem etc.2 jakož najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc. král a markrabie mo- List CXXV 127. a pána našeho, jeho milosti, živnosti. A po jeho milosti tento landfrýd a zápis 1562) trvati má mezi námi do šesti let pořád zběhlých, beze všeho glozování a z něho List XCIIII vytahování, i buďto pro smrt kterého z nás anebo všech, buďto pro kterou vý- 96. a tržku, ač by se který zapomena nad svou povinností z tohoto landfrýdu se vytrhnouti chtěl neb vytrhl, buďto že by z které země z soused okolních na nás sem do země kdo sáhl a že by markrabství toto souženo bylo kterým nepokojem. Pro žádnou příčinu nemá rušen býti, než v své moci a pevnosti má zuostati do let a časuov nahoře psaných. Protož té věci vší ku pevnosti, my Ferdinand, král napřed psaný, pečet naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A my Stanislav biskup, Jan Kuna59 hajtman i jiní páni všichni, preláti, rytířstvo, města svrchupsaní na jistotu a zdržení a zachování všech věcí nahoře Dán v Holomúci psaných své jsme vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili. v sobotu před svatým Valentínem, léta páně tisícího pětistého třidcátého.! Přípis listu přiznávajícího k landfrýdu. Já N. z B. vyznávám tímto listem etc., jakož najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc. král a markrabě moravský, pán náš 134. (List XCV) 96. b 56. 1496 vytrhování. 57. 1496 z súsed. 58. 1496 chybí a časuov. 59. Doplňuji podle 1545, kdežto 1535 a 1562 píše jen Jan hajtman, což je pravděpodobně tisková chyba. 60. 1530. 20. února. 134. Poznámky viz na příští straně 160.
Článek 133. a 134. 159 A po jeho milosti smrti tento landfrýd a zápis trvati má mezi námi/1536) do šesti let pořád zběhlých beze všeho glozování a z něho vytahování,56 buďto pro smrt kterého z nás anebo všech, buďto pro kterú výtržku, ač by se který zapomena nad svou povinností z tohoto landfrýdu se vytrhnouti chtěl neb vytrhl, buďto že by z které země soused57 okolních na nás sem do země kdo sáhl a že by markrabství toto souženo bylo kterým nepokojem. Pro žádnou příčinu nemá rušen býti, než v své moci a pevnosti má zuostati do let a časuov58 nahoře psaných. Protož té věci vší ku pevnosti, my Ferdinand král napřed psaný (List CXXV) 126. b pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A my Stanislav biskup, Jan Kuna59 hajtman i jiní páni všichni, preláti, rytířstvo, města a svrchupsaní na jistotu a zdržení a zachování všech věcí nahoře psaných své jsme vlastní pečeti k tomuto listu při- věsili. Dán v Olomúci v sobotu před svatým Valentinem, léta páně M. D.XXX.60 134. Přípis listu přiznávajícího k landfrýdu. Já A. z B. vyznávám tímto listem etc.2 jakož najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc. král a markrabie mo- List CXXV 127. a pána našeho, jeho milosti, živnosti. A po jeho milosti tento landfrýd a zápis 1562) trvati má mezi námi do šesti let pořád zběhlých, beze všeho glozování a z něho List XCIIII vytahování, i buďto pro smrt kterého z nás anebo všech, buďto pro kterou vý- 96. a tržku, ač by se který zapomena nad svou povinností z tohoto landfrýdu se vytrhnouti chtěl neb vytrhl, buďto že by z které země z soused okolních na nás sem do země kdo sáhl a že by markrabství toto souženo bylo kterým nepokojem. Pro žádnou příčinu nemá rušen býti, než v své moci a pevnosti má zuostati do let a časuov nahoře psaných. Protož té věci vší ku pevnosti, my Ferdinand, král napřed psaný, pečet naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A my Stanislav biskup, Jan Kuna59 hajtman i jiní páni všichni, preláti, rytířstvo, města svrchupsaní na jistotu a zdržení a zachování všech věcí nahoře Dán v Holomúci psaných své jsme vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili. v sobotu před svatým Valentínem, léta páně tisícího pětistého třidcátého.! Přípis listu přiznávajícího k landfrýdu. Já N. z B. vyznávám tímto listem etc., jakož najjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský, uherský, český etc. král a markrabě moravský, pán náš 134. (List XCV) 96. b 56. 1496 vytrhování. 57. 1496 z súsed. 58. 1496 chybí a časuov. 59. Doplňuji podle 1545, kdežto 1535 a 1562 píše jen Jan hajtman, což je pravděpodobně tisková chyba. 60. 1530. 20. února. 134. Poznámky viz na příští straně 160.
Strana 160
160 Článek 134. (List CNXVI 127. b 1562) List XCV 97. a 11535/ ravský, pán náš milostivý, a duostojný v Boze otec pan Stanislav, biskup olomúcký, a urozený pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabstvie moravského a jiní páni, preláti, rytířstvo i města téhož markrabství, jeden obecní zápis nebo landfrýd, zpuosobiti a učiniti jsú ráčili pro řád a pro pokoj i pro spravedlnost, aby chudému i bohatému spravedlivé se dálo a v artikulích v tom listu znějících zříditi jsú ráčili. Protož já svrchu psaný N. to všeckno, což se v tom zápisu neb landfrýdu zavazuje, vyslovuje a zřezuje,3 oblíbil jsem a oblibuji, zchválil jsem a zchvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíc svú dobrú a4 čistú vírú křesťanskú to všecko, což v tomto landfrýdě zřiezeno, zpuosobeno, vy- jeveno a zapsáno jest, podlé artikuluov v něm znějících zdržeti, zachovati5 milostivý, a duostojný v Boze otec, pan Stanislav, biskup holomúcký, a urozený pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabství moravského a jiní páni, preláti, rytířstvo i města téhož markrabství, jeden obecní zápis nebo landfrýd zpuosobiti a učiniti jsou ráčili pro řád a pokoj i pro spravedlnost, aby chudému i bohatému spravedlivé se dálo a v artikulích v tom listu znějících zříditi jsou ráčili. Protož já svrchu psaný N. to všeckno, což se v tom zápisu neb landfrýdu zavazuje, vyslovuje a zřizuje oblíbil jsem a oblibuji, schválil jsem a schvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíc svou dobrou a čistou vírú křesťanskou to všecko, což v tomto landfrýdě zřízeno, zpuosobeno, i vyjeveno a zapsáno jest, podlé artikuluov v něm znějících zdržeti, zachovati a pomáhati, tak jako by ten 134. I. Převzato do ZZ. 1545: VIII a 1604: XV—XVI shodně. Od kdy se datuje tento formulář listu přiznávajícího (někdy také jen přiznávacího“) k lantfrýdu, je dosti ne- snadno říci. Sedláček (Čas. společnosti přátel starožitností, XXXII. 1924. 30. pod čís. 47.) soudil, že byly tyto listy psány podle formule z r. 1440, kdy byl vydán lantfrýd (28. ledna) na obecním sněmu brněnském (AČ. X. 256. a násl.). Ale spíše bych se klonil k tomu názoru, že právě k ustálení formuláře přispěl sám Ctibor Tovačovský, protože formulář tohoto listu přijal do své knihy (Brandl. vyd. 6. kap. 4., Demuth. 3, 4.). Ve formulářové sbírce připojené k t. zv. deskovému rukopisu Kn. Tov., který vydal Demuth u Kn. Tov. 152, 153. (poř. čís. formuláře 47.) jest zastoupen i Přípis přiznávajicie k lant- frídu. Shoduje se s Kn. Tov., třebas tovačovský formulář byl určen pro dobu, kdy je země bez panovníka, kdežto tento formulář je zřejmě myšlen jako přiznávající list k lantfrýdu Matyášovu. Proto jej Sedláček (na uv. m.) datuje červencem 1484, poukazuje zároveň, že se shoduje s konkrétním případem vydaném v AČ. X. 287, 287. čís. LIII. Ve formě ryzího formuláře přejala jej dále Kn. Drn. 4, 5. a všechna zřízení zemská. Odchylky jsou jen nepatrné, až na formuli zavazující lantfrýdníka, který by zcizoval svůj statek, aby zavázal nového svého nástupce rovněž lantfrýdním závazkem (viz pozn. 7.). Tato doložka byla poprvé vynechána teprve ZZ., ač důvod vysvětliti si tuto výpustku není dobře zřejmý (viz o tom Čádová-Čáda, Morav. sbírky formulářové v Sbor. J. B. No- váka K děj. čs. v obd.humanismu, 1933. 276—7). Přiznávací list vydal Kameníček, Sněmy I. 350, 351. č. 4. podle ZZ. 1535., Čáda, Vybrané prameny k právním dějinám středoevropským (1931) 13. č. 10. Obecně o přiznávacích listech Rauscher, Zemske míry (1919) 12. 2. Tuto zkratku nahrazuje Kn. Drn. obvyklou formulí přede všemi, kdož jej uzří aneb čtoucí slyšeti budou, že ... 3. V Kn. Drn. a zřiezuje chybí. 4. Chybí v Kn. Tov. a Kn. Drn. a 1545. 5. Chybí v Kn. Tov. a Drn.
160 Článek 134. (List CNXVI 127. b 1562) List XCV 97. a 11535/ ravský, pán náš milostivý, a duostojný v Boze otec pan Stanislav, biskup olomúcký, a urozený pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabstvie moravského a jiní páni, preláti, rytířstvo i města téhož markrabství, jeden obecní zápis nebo landfrýd, zpuosobiti a učiniti jsú ráčili pro řád a pro pokoj i pro spravedlnost, aby chudému i bohatému spravedlivé se dálo a v artikulích v tom listu znějících zříditi jsú ráčili. Protož já svrchu psaný N. to všeckno, což se v tom zápisu neb landfrýdu zavazuje, vyslovuje a zřezuje,3 oblíbil jsem a oblibuji, zchválil jsem a zchvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíc svú dobrú a4 čistú vírú křesťanskú to všecko, což v tomto landfrýdě zřiezeno, zpuosobeno, vy- jeveno a zapsáno jest, podlé artikuluov v něm znějících zdržeti, zachovati5 milostivý, a duostojný v Boze otec, pan Stanislav, biskup holomúcký, a urozený pan Jan Kuna z Kunštátu na Lukově, hajtman markrabství moravského a jiní páni, preláti, rytířstvo i města téhož markrabství, jeden obecní zápis nebo landfrýd zpuosobiti a učiniti jsou ráčili pro řád a pokoj i pro spravedlnost, aby chudému i bohatému spravedlivé se dálo a v artikulích v tom listu znějících zříditi jsou ráčili. Protož já svrchu psaný N. to všeckno, což se v tom zápisu neb landfrýdu zavazuje, vyslovuje a zřizuje oblíbil jsem a oblibuji, schválil jsem a schvaluji a ke všemu přivoluji, slibujíc svou dobrou a čistou vírú křesťanskou to všecko, což v tomto landfrýdě zřízeno, zpuosobeno, i vyjeveno a zapsáno jest, podlé artikuluov v něm znějících zdržeti, zachovati a pomáhati, tak jako by ten 134. I. Převzato do ZZ. 1545: VIII a 1604: XV—XVI shodně. Od kdy se datuje tento formulář listu přiznávajícího (někdy také jen přiznávacího“) k lantfrýdu, je dosti ne- snadno říci. Sedláček (Čas. společnosti přátel starožitností, XXXII. 1924. 30. pod čís. 47.) soudil, že byly tyto listy psány podle formule z r. 1440, kdy byl vydán lantfrýd (28. ledna) na obecním sněmu brněnském (AČ. X. 256. a násl.). Ale spíše bych se klonil k tomu názoru, že právě k ustálení formuláře přispěl sám Ctibor Tovačovský, protože formulář tohoto listu přijal do své knihy (Brandl. vyd. 6. kap. 4., Demuth. 3, 4.). Ve formulářové sbírce připojené k t. zv. deskovému rukopisu Kn. Tov., který vydal Demuth u Kn. Tov. 152, 153. (poř. čís. formuláře 47.) jest zastoupen i Přípis přiznávajicie k lant- frídu. Shoduje se s Kn. Tov., třebas tovačovský formulář byl určen pro dobu, kdy je země bez panovníka, kdežto tento formulář je zřejmě myšlen jako přiznávající list k lantfrýdu Matyášovu. Proto jej Sedláček (na uv. m.) datuje červencem 1484, poukazuje zároveň, že se shoduje s konkrétním případem vydaném v AČ. X. 287, 287. čís. LIII. Ve formě ryzího formuláře přejala jej dále Kn. Drn. 4, 5. a všechna zřízení zemská. Odchylky jsou jen nepatrné, až na formuli zavazující lantfrýdníka, který by zcizoval svůj statek, aby zavázal nového svého nástupce rovněž lantfrýdním závazkem (viz pozn. 7.). Tato doložka byla poprvé vynechána teprve ZZ., ač důvod vysvětliti si tuto výpustku není dobře zřejmý (viz o tom Čádová-Čáda, Morav. sbírky formulářové v Sbor. J. B. No- váka K děj. čs. v obd.humanismu, 1933. 276—7). Přiznávací list vydal Kameníček, Sněmy I. 350, 351. č. 4. podle ZZ. 1535., Čáda, Vybrané prameny k právním dějinám středoevropským (1931) 13. č. 10. Obecně o přiznávacích listech Rauscher, Zemske míry (1919) 12. 2. Tuto zkratku nahrazuje Kn. Drn. obvyklou formulí přede všemi, kdož jej uzří aneb čtoucí slyšeti budou, že ... 3. V Kn. Drn. a zřiezuje chybí. 4. Chybí v Kn. Tov. a Kn. Drn. a 1545. 5. Chybí v Kn. Tov. a Drn.
Strana 161
Článek 134. a 135. 161 a pomáhati, tak jako by ten list landfrýdu v tom mém listě vepsaný byl 1535/ Tomu na aneb má pečet k tomu landfrýdu a listu přivěšena byla.“ jistotu a zdržení etc. [List CXXVI—CXXVII = 128. a. b. prázdný.] 135. Smluva mezi pány, rytířstvem a městy.“ List CXXVII 129. a Mezi námi Janem, z boží milosti biskupem varadínským a zprávcí kostela olomúckého etc., Ctiborem z Cimburka etc.,2 Vilémem z Pern- a rytířstvem, a námi purgmistry a radami i obcemi měst štejna etc.3 list landfrýdu v tom mém listě vepsaný byl aneb má pečeť k tomu landfrýdu 11562) Tomu na jistotu a zdržení etc. a listu přivěšena byla. 135. Smlouva mezi pány, rytířstvem a městy. Mezi námi Janem, z boží milosti biskupem varadínským a zprávcí kostela holomúckého etc., Ctiborem z Cimburka etc., Vilémem z Pernštejna etc. a ry- tířstvem, a námi purgmistry a radami i obcemi měst Holomúce, Brna a jiných List ACVI 97. b 6. Zde je vypuštěna formule, kterou má Kn. Tov., její (deskový) formulář, a Kn. Drn.: A jestliže bych já komu zboží své odbyti chtěl, kupitele svého k tomu mám držeti a přivésti, aby list přiznávající v táž slova, jakožto i ten muoj list jest, k tomuto lantfrýdu přiložil a v tom ve všem aby se zachoval, jakož já nahoře psaný. Srov. o tom Čádová-Čáda na uv. m. v pozn. 1. 135. I. Viz ZZ. 1545: CXXXII—CXXXV a 1604: CXXX—CXXXIIII, kde je čteni shodné, ale text pravděpodobně byl opravován podle originálu z 1486. 21. října. Původní text máme dochovaný ve dvou originálních stejnopisech a to jeden pro pány a rytířstvo, který jesí uložen v Zemském archivu moravském v Brně pod datem 1486. 21. října mezi stavov- skými listinami, a druhý pro města, který za města uchovával Olomouc a který je dosud v městském archivu olomouckém pod týmž datem jako listina číslo 291. (Parsch, Das Stadt-Archiv zu Olmütz I. 1901. str. 31.). Text se čte také v Pam. I. 18. a. až 19. a. k roku 1520, odkudž patrně čerpala i komise kodifikační pro ZZ. 1535, ale s nahlédnutím do originální listiny (nepochybně pansko-rytířské), podle níž byly opraveny některé nedostatky v textu Památek a zároveň také upraven odstavec Jakož byla ruoznice atd. podle insertu v listině 1493. 17. prosince (srov. ZZ. 1535: čl. 136.). Text tohoto čl. 135. uvádí též Kn. Drn. (Brandlovo vyd. str. 99—101.) a t. zv. Codex Venceslai de Iglavia, (rkp. čís. 343. v Zem. archivu v Brně fol. 23. b. a násl.). Originální listinu pansko- rytířskou vydal Palacký, AČ. V. 428—431. čís. 33, ale pod vadným datem 1486. 28.(!) října místo 21. října, což opravil již Kameníček, AČ. X. 295. čís. LVII. Připomínám, že město Brno pravděpodobně stejnopisu originálu nedostalo a také v jeho archivu městském jest uložen jen pozdější opis podle ZZ. 1535, tak že je tu primát Olomouce jako vedoucího města zřejmě doložen podobně jako v článcích následujících. Obsah smlouvy reprodukoval Kameníček, Sněmy II. 115. V následujících poznámkách srovnávám článek jednak s texty originálů a jejich opisů, jednak se zněním ZZ. 1545 a ZZ. 1604, které se původním čtením řídilo. 2. a z Tovačova, hajtmanem ty časy markrabstvie moravského oba orig. 1486. ZZ. 1604. 3. V obou originálech 1486, jakož i v ZZ. 1604 jsou vypsána jména zúčastněných osob. Čáda: Zemské zřízení moravské. 11
Článek 134. a 135. 161 a pomáhati, tak jako by ten list landfrýdu v tom mém listě vepsaný byl 1535/ Tomu na aneb má pečet k tomu landfrýdu a listu přivěšena byla.“ jistotu a zdržení etc. [List CXXVI—CXXVII = 128. a. b. prázdný.] 135. Smluva mezi pány, rytířstvem a městy.“ List CXXVII 129. a Mezi námi Janem, z boží milosti biskupem varadínským a zprávcí kostela olomúckého etc., Ctiborem z Cimburka etc.,2 Vilémem z Pern- a rytířstvem, a námi purgmistry a radami i obcemi měst štejna etc.3 list landfrýdu v tom mém listě vepsaný byl aneb má pečeť k tomu landfrýdu 11562) Tomu na jistotu a zdržení etc. a listu přivěšena byla. 135. Smlouva mezi pány, rytířstvem a městy. Mezi námi Janem, z boží milosti biskupem varadínským a zprávcí kostela holomúckého etc., Ctiborem z Cimburka etc., Vilémem z Pernštejna etc. a ry- tířstvem, a námi purgmistry a radami i obcemi měst Holomúce, Brna a jiných List ACVI 97. b 6. Zde je vypuštěna formule, kterou má Kn. Tov., její (deskový) formulář, a Kn. Drn.: A jestliže bych já komu zboží své odbyti chtěl, kupitele svého k tomu mám držeti a přivésti, aby list přiznávající v táž slova, jakožto i ten muoj list jest, k tomuto lantfrýdu přiložil a v tom ve všem aby se zachoval, jakož já nahoře psaný. Srov. o tom Čádová-Čáda na uv. m. v pozn. 1. 135. I. Viz ZZ. 1545: CXXXII—CXXXV a 1604: CXXX—CXXXIIII, kde je čteni shodné, ale text pravděpodobně byl opravován podle originálu z 1486. 21. října. Původní text máme dochovaný ve dvou originálních stejnopisech a to jeden pro pány a rytířstvo, který jesí uložen v Zemském archivu moravském v Brně pod datem 1486. 21. října mezi stavov- skými listinami, a druhý pro města, který za města uchovával Olomouc a který je dosud v městském archivu olomouckém pod týmž datem jako listina číslo 291. (Parsch, Das Stadt-Archiv zu Olmütz I. 1901. str. 31.). Text se čte také v Pam. I. 18. a. až 19. a. k roku 1520, odkudž patrně čerpala i komise kodifikační pro ZZ. 1535, ale s nahlédnutím do originální listiny (nepochybně pansko-rytířské), podle níž byly opraveny některé nedostatky v textu Památek a zároveň také upraven odstavec Jakož byla ruoznice atd. podle insertu v listině 1493. 17. prosince (srov. ZZ. 1535: čl. 136.). Text tohoto čl. 135. uvádí též Kn. Drn. (Brandlovo vyd. str. 99—101.) a t. zv. Codex Venceslai de Iglavia, (rkp. čís. 343. v Zem. archivu v Brně fol. 23. b. a násl.). Originální listinu pansko- rytířskou vydal Palacký, AČ. V. 428—431. čís. 33, ale pod vadným datem 1486. 28.(!) října místo 21. října, což opravil již Kameníček, AČ. X. 295. čís. LVII. Připomínám, že město Brno pravděpodobně stejnopisu originálu nedostalo a také v jeho archivu městském jest uložen jen pozdější opis podle ZZ. 1535, tak že je tu primát Olomouce jako vedoucího města zřejmě doložen podobně jako v článcích následujících. Obsah smlouvy reprodukoval Kameníček, Sněmy II. 115. V následujících poznámkách srovnávám článek jednak s texty originálů a jejich opisů, jednak se zněním ZZ. 1545 a ZZ. 1604, které se původním čtením řídilo. 2. a z Tovačova, hajtmanem ty časy markrabstvie moravského oba orig. 1486. ZZ. 1604. 3. V obou originálech 1486, jakož i v ZZ. 1604 jsou vypsána jména zúčastněných osob. Čáda: Zemské zřízení moravské. 11
Strana 162
162 Článek 135. 11535/ Olomúce, Brna a jiných měst4 královských jménem, kteréž králi, jeho milosti, panu našemu přísluší, markrabství moravského obyvateli,5 (List CXXVIII) stalo se jest srovnání o artikule dole psané, o kteréž mezi námi [ dlouhý 129. b čas strkové a ruoznice byli a srovnáni býti nemohli, až nyní na konec jsme se srovnali a zavřeli, aby pro takové i jiné ruoznice obecné dobré nehynulo a meškáno nebylo, než čest a chvála panu Bohu se dála, mezi námi svornost a láska zuostala,6 a každý stav a řád náš věděl se proti druhému, jak na budoucí časy zachovávati a míti. List CXXVIII 130. a Item. Najprvé jakož byla různice, že my města majíc některé listy, pro něž jsme ku právu [zemskému stávati nechtěli, ani odpovídati, ani panuom v městech domuov kupovati. A my páni proti tomu žádných kupuov zboží dědičných pozemských“ ve dcky nedali jsme vkládati, ani jim též práva jako držitelóm dědictví dopomáhati, ale obojí znamenavše i shledavše, že od měšťan našich předkuov8 ku právu zemskému? jest odpovídáno i též také od panuov úředníkuov, předkuov našich, ve dcky zemské měšťanómlo zboží vkládáno, tak aby každý při své spravedlnosti zuostal. My páni a rytířstvo svolili jsme k tomu, aby všecka zboží řádně koupená podlé práva země od kteréhokoli z měšťanuov byla by koupena List XCVI 98. a 11562/ měst královských jménem, kteréž králi, jeho milosti, pánu našemu přísluší, markrabství moravského obyvateli, stalo se jest srovnání o artikule dole psané, o kteréž mezi námi dlouhý čas strkové a ruoznice byli a srovnáni býti nemohli, až nyní na konec jsme se srovnali a zavřeli, aby pro takové i jiné ruoznice obecné dobré nehynulo a meškáno nebylo, než čest a chvála pánu Bohu se dála, mezi námi svornost a láska zuostala, a každý stav a řád náš věděl se proti druhému, jak na budoucí časy zachovávati a míti. Item. Najprvé jakož byla různice, že my města majíc některé listy, pro něž jsme ku právu zemskému stávati nechtěli, ani odpovídati, ani panuom v městech domuov kupovati. A my páni proti tomu žádných kupuov zboží dědičných pozemských ve dcky nedali jsme vkládati, ani jim též práva jako držitelóm dě- dictví dopomáhati. Ale obojí znamenavše i shledavše, že od měšťan našich předkuov ku l právu zemskému jest odpovídáno i též také od panuov úředníkuov, předkuov našich, ve dcky zemské měšťanóm zboží vkládáno, tak aby každý při své spravedlnosti zuostal. My páni a rytířstvo svolili jsme k tomu, aby všecka zboží řádně koupená podlé práva země od kteréhokoli z měšťanuov byla by 4. Znojma, Jihlavy, Hradišče, Uničova i jiných měst oba orig. 1486, ZZ. 1604. 5. Cod. Vencesl. silně zkracuje. 6. zruostala panský originál 1486. 7. zemských ZZ. 1545. 8. za našich předkuov ZZ. 1545. 9. Chybí ve všech textech a dodalo teprve ZZ. 1535. 10. pozemské měšťanóm zboží orig. oba 1486, měšťanóm pozemské zboží Cod. Vencesl., ZZ. 1604.
162 Článek 135. 11535/ Olomúce, Brna a jiných měst4 královských jménem, kteréž králi, jeho milosti, panu našemu přísluší, markrabství moravského obyvateli,5 (List CXXVIII) stalo se jest srovnání o artikule dole psané, o kteréž mezi námi [ dlouhý 129. b čas strkové a ruoznice byli a srovnáni býti nemohli, až nyní na konec jsme se srovnali a zavřeli, aby pro takové i jiné ruoznice obecné dobré nehynulo a meškáno nebylo, než čest a chvála panu Bohu se dála, mezi námi svornost a láska zuostala,6 a každý stav a řád náš věděl se proti druhému, jak na budoucí časy zachovávati a míti. List CXXVIII 130. a Item. Najprvé jakož byla různice, že my města majíc některé listy, pro něž jsme ku právu [zemskému stávati nechtěli, ani odpovídati, ani panuom v městech domuov kupovati. A my páni proti tomu žádných kupuov zboží dědičných pozemských“ ve dcky nedali jsme vkládati, ani jim též práva jako držitelóm dědictví dopomáhati, ale obojí znamenavše i shledavše, že od měšťan našich předkuov8 ku právu zemskému? jest odpovídáno i též také od panuov úředníkuov, předkuov našich, ve dcky zemské měšťanómlo zboží vkládáno, tak aby každý při své spravedlnosti zuostal. My páni a rytířstvo svolili jsme k tomu, aby všecka zboží řádně koupená podlé práva země od kteréhokoli z měšťanuov byla by koupena List XCVI 98. a 11562/ měst královských jménem, kteréž králi, jeho milosti, pánu našemu přísluší, markrabství moravského obyvateli, stalo se jest srovnání o artikule dole psané, o kteréž mezi námi dlouhý čas strkové a ruoznice byli a srovnáni býti nemohli, až nyní na konec jsme se srovnali a zavřeli, aby pro takové i jiné ruoznice obecné dobré nehynulo a meškáno nebylo, než čest a chvála pánu Bohu se dála, mezi námi svornost a láska zuostala, a každý stav a řád náš věděl se proti druhému, jak na budoucí časy zachovávati a míti. Item. Najprvé jakož byla různice, že my města majíc některé listy, pro něž jsme ku právu zemskému stávati nechtěli, ani odpovídati, ani panuom v městech domuov kupovati. A my páni proti tomu žádných kupuov zboží dědičných pozemských ve dcky nedali jsme vkládati, ani jim též práva jako držitelóm dě- dictví dopomáhati. Ale obojí znamenavše i shledavše, že od měšťan našich předkuov ku l právu zemskému jest odpovídáno i též také od panuov úředníkuov, předkuov našich, ve dcky zemské měšťanóm zboží vkládáno, tak aby každý při své spravedlnosti zuostal. My páni a rytířstvo svolili jsme k tomu, aby všecka zboží řádně koupená podlé práva země od kteréhokoli z měšťanuov byla by 4. Znojma, Jihlavy, Hradišče, Uničova i jiných měst oba orig. 1486, ZZ. 1604. 5. Cod. Vencesl. silně zkracuje. 6. zruostala panský originál 1486. 7. zemských ZZ. 1545. 8. za našich předkuov ZZ. 1545. 9. Chybí ve všech textech a dodalo teprve ZZ. 1535. 10. pozemské měšťanóm zboží orig. oba 1486, měšťanóm pozemské zboží Cod. Vencesl., ZZ. 1604.
Strana 163
Článek 135. 163 mají ve dcky zemské vkládána býti a ve všem právě od nich požívána, tak /1535) jakož řád a obyčej panuov a rytířstva jest ve všem právě pozemském [ buď (List CXXIX) 130. b před hajtmanem neb dokami, spolkem i jiným slušným řádem. A my města i obyvatelé z těch zboží před právem zemským, hajt- manem a pány máme ku puohonóm, žalobám vinění podlé těch statkuov stávati a odpovídati a nálezy panské trpěti, tak a tím vším řádem, jako z pozemského zboží právo v zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod všelijakých mimo toto srovnání znějících. Zase my páni a rytířstvo, jestliže bychom pány měšťany neb kterého z obyvateluov jejich z čeho viniti chtěli, ješto by to v zemském právě neleželo, ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a okršlku zamezení příslušelo, z domuov, z zahrad a s mlýnuov neb jiných purkrechtních a městských12 věcí: toho máme před právem jejich a u nich na právě hledati.13 Tak aby pozemská zboží i měst každého okršlek v svých spravedlnostech prával4 zuostal.15 Také my měšťané máme dopustiti panóm a rytířstvu domy v městech List CXXIX 131. a koupena, mají ve dcky zemské vkládána býti a ve všem právě od nich požívána, 11562] tak jakož řád a obyčej panuov a rytířstva jest ve všem právě pozemském, buď před hajtmanem neb dekami, spolkem i jiným slušným řádem. A my města i obyvatelé z těch zboží před právem zemským, hajtmanem a pány máme ku puohonóm, žalobám, vinění podlé těch statkuov stávati a odpo- vídati a nálezy panské trpěti tak a tím vším řádem, jako z pozemského zboží právo v zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod všelijakých mimo toto srovnání znějících. Zase my páni a rytířstvo jestliže bychom pány měšťany neb kterého z oby- vateluov l jejich z čeho viniti chtěli, ješto by to v zemském právě neleželo, ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a okršlku zamezení příslušelo, z domův, z zahrad, a z mlýnuov neb jiných purkrechtních a městských věcí: toho máme před právem jejich a u nich na právě hledati, tak aby pozemská zboží i měst každého okršlek v svých spravedlnostech práva zuostal. Také my měšťané máme dopustiti pánóm a rytířstvu, domy v městech List XCVII) 98. b II. zamezené městský originál 1486, zavření ZZ. 1545. 12. purkrechtních městských oba orig. 1486, ZZ. 1604. 13. hleděti oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604. Ač není vyloučena ani tisková chyba, ponechávám tak, protože je možný i výklad, že to opravila komise kodifikační. 14. svých spravedíností práva zadaný (sic! AČ. přepisuje žádaní) zuostala oba orig. 1486, ZZ. 1604. 15. O tom se zmiňuje také Kn. Drn. 28. takto: O smlúvě panské s městy králov- skými a z čeho se nemají města poháněti. Což v okršlku městském jest a pozemské není a k právu zemskému nepřísluší, z toho nemají odpovídati, než o tu věc má se na pana hejtmana vznésti a za rok prositi, jakožto o domy městské, o mýtnú věc, o mlýny městské, o zahrady a vinohrady městské, o lidí z města nebo z předměstí kromě svědomí. Je tedy tu výčet taxativní, kdežto 1486 i ZZ. 1535 se spokojily s výčtem demonstrativním. Kromě toho 1486 i 1535 není zmínky o výjimce stran svědectví. 11*
Článek 135. 163 mají ve dcky zemské vkládána býti a ve všem právě od nich požívána, tak /1535) jakož řád a obyčej panuov a rytířstva jest ve všem právě pozemském [ buď (List CXXIX) 130. b před hajtmanem neb dokami, spolkem i jiným slušným řádem. A my města i obyvatelé z těch zboží před právem zemským, hajt- manem a pány máme ku puohonóm, žalobám vinění podlé těch statkuov stávati a odpovídati a nálezy panské trpěti, tak a tím vším řádem, jako z pozemského zboží právo v zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod všelijakých mimo toto srovnání znějících. Zase my páni a rytířstvo, jestliže bychom pány měšťany neb kterého z obyvateluov jejich z čeho viniti chtěli, ješto by to v zemském právě neleželo, ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a okršlku zamezení příslušelo, z domuov, z zahrad a s mlýnuov neb jiných purkrechtních a městských12 věcí: toho máme před právem jejich a u nich na právě hledati.13 Tak aby pozemská zboží i měst každého okršlek v svých spravedlnostech prával4 zuostal.15 Také my měšťané máme dopustiti panóm a rytířstvu domy v městech List CXXIX 131. a koupena, mají ve dcky zemské vkládána býti a ve všem právě od nich požívána, 11562] tak jakož řád a obyčej panuov a rytířstva jest ve všem právě pozemském, buď před hajtmanem neb dekami, spolkem i jiným slušným řádem. A my města i obyvatelé z těch zboží před právem zemským, hajtmanem a pány máme ku puohonóm, žalobám, vinění podlé těch statkuov stávati a odpo- vídati a nálezy panské trpěti tak a tím vším řádem, jako z pozemského zboží právo v zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod všelijakých mimo toto srovnání znějících. Zase my páni a rytířstvo jestliže bychom pány měšťany neb kterého z oby- vateluov l jejich z čeho viniti chtěli, ješto by to v zemském právě neleželo, ani příslušné bylo, a k městskému gruntu a okršlku zamezení příslušelo, z domův, z zahrad, a z mlýnuov neb jiných purkrechtních a městských věcí: toho máme před právem jejich a u nich na právě hledati, tak aby pozemská zboží i měst každého okršlek v svých spravedlnostech práva zuostal. Také my měšťané máme dopustiti pánóm a rytířstvu, domy v městech List XCVII) 98. b II. zamezené městský originál 1486, zavření ZZ. 1545. 12. purkrechtních městských oba orig. 1486, ZZ. 1604. 13. hleděti oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604. Ač není vyloučena ani tisková chyba, ponechávám tak, protože je možný i výklad, že to opravila komise kodifikační. 14. svých spravedíností práva zadaný (sic! AČ. přepisuje žádaní) zuostala oba orig. 1486, ZZ. 1604. 15. O tom se zmiňuje také Kn. Drn. 28. takto: O smlúvě panské s městy králov- skými a z čeho se nemají města poháněti. Což v okršlku městském jest a pozemské není a k právu zemskému nepřísluší, z toho nemají odpovídati, než o tu věc má se na pana hejtmana vznésti a za rok prositi, jakožto o domy městské, o mýtnú věc, o mlýny městské, o zahrady a vinohrady městské, o lidí z města nebo z předměstí kromě svědomí. Je tedy tu výčet taxativní, kdežto 1486 i ZZ. 1535 se spokojily s výčtem demonstrativním. Kromě toho 1486 i 1535 není zmínky o výjimce stran svědectví. 11*
Strana 164
164 Článek 135. (List CNXX) 131. b List CXXX 132. a /1535) kupovati pod právo purkrechtní. A ti páni, kteříž ty domy koupí, mají povinni býti z těch domuov všecko podlé toho města a k tomu městu ve všech dávkách16 a lozuňcích i nákladu města činiti, jako jiní tu obyvatelé, tak aby králi, jeho milosti, i městu platové nescházeli. A žádný mimo právo městské nemá na králi, jeho milosti, ani mar- krabí jako pánu země, žádných svobod [sobě na těch domích prositi, než při tom se zachovati tak, jakž ten duom koupí. Krom těch domuov, kteříž z stara dávna vysvobozeni jsú, ti v své svobodě zuostati mají. Také v těch domích domovníky zřiezené míti mají, ty kteříž by se s městem tím uměli srovnávatil7 a poslušenství městu činili. Pakli by který domovník městu se nelíbil, má to město na pana pod- komořího to vznésti, pan podkomoří jakožto úředník královské komory, má tomu pánu rozkázati, aby jiného hodného domovníka a hospodáře tu zjednal a ten to bude povinen učiniti. Pakli by pán ten toho učiniti nechtěl, pan hajtman nynější neb budoucí má pána toho k tomu připraviti, aby tak učinil. Také jestliže by pán který neb z rytířstva který duom drže, toho domu [ nedbal a opustil, má napomenut býti, aby stavěl. A jestliže by nestavěl a duom opustil neb lozuňky a dávky,16 které zadržel a jich spraviti nechtěl, muože mu k tomu domu saženo býti podlé práva města toho, jakž řád gruntuov městských záleží. List XCVII 99. a /1562/ kupovati pod právo purkrechtní. A ti páni, kteříž ty domy koupí, mají povinni býti z těch domuov všecko podlé toho města a k tomu městu ve všech dávkách a lozuňcích i nákladu města činiti, jako jiní tu obyvatelé, tak aby králi, A žádný mimo právo městské nemá jeho milosti, i městu platové nescházeli. na králi, jeho milosti, ani markrabí jako pánu země žádných svobod sobě na těch domích prositi, než při tom se zachovati, tak jakž ten duom koupí. Krom těch domův, kteříž z starodávna vysvobozeni jsú, ti v své svobodě zuostati mají. Také v těch domích domovníky zřízené míti mají, ty kteříž by se s městem tím uměli srovnávati a poslušenství městu činili. Pakli by který domovník městu se nelíbil, má to město na pana podkomo- řího to vznésti, pan podkomoří jakožto úředník královské komory má tomu pánu rozkázati, aby jiného hodného domovníka a hospodáře tu zjednal a ten to bude povinen učiniti. Pakli by pán ten toho učiniti nechtěl, pan hajtman nynější neb budoucí má pána toho k tomu připraviti, aby tak učinil. Také jestliže by pán který neb z rytířstva který duom drže, toho domu nedbal a opustil, má napomenut býti aby stavěl. A jestliže by nestavěl a duom opustil neb lozuňky a dávky které zadržel a jich spraviti nechtěl, muože mu k tomu domu saženo býti podlé práva města toho, jakž řád gruntův městských záleží. 16. Vydání v AČ. má vadné čtení daňkách (resp. daňky). 17. s městem tím srovnávali oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604.
164 Článek 135. (List CNXX) 131. b List CXXX 132. a /1535) kupovati pod právo purkrechtní. A ti páni, kteříž ty domy koupí, mají povinni býti z těch domuov všecko podlé toho města a k tomu městu ve všech dávkách16 a lozuňcích i nákladu města činiti, jako jiní tu obyvatelé, tak aby králi, jeho milosti, i městu platové nescházeli. A žádný mimo právo městské nemá na králi, jeho milosti, ani mar- krabí jako pánu země, žádných svobod [sobě na těch domích prositi, než při tom se zachovati tak, jakž ten duom koupí. Krom těch domuov, kteříž z stara dávna vysvobozeni jsú, ti v své svobodě zuostati mají. Také v těch domích domovníky zřiezené míti mají, ty kteříž by se s městem tím uměli srovnávatil7 a poslušenství městu činili. Pakli by který domovník městu se nelíbil, má to město na pana pod- komořího to vznésti, pan podkomoří jakožto úředník královské komory, má tomu pánu rozkázati, aby jiného hodného domovníka a hospodáře tu zjednal a ten to bude povinen učiniti. Pakli by pán ten toho učiniti nechtěl, pan hajtman nynější neb budoucí má pána toho k tomu připraviti, aby tak učinil. Také jestliže by pán který neb z rytířstva který duom drže, toho domu [ nedbal a opustil, má napomenut býti, aby stavěl. A jestliže by nestavěl a duom opustil neb lozuňky a dávky,16 které zadržel a jich spraviti nechtěl, muože mu k tomu domu saženo býti podlé práva města toho, jakž řád gruntuov městských záleží. List XCVII 99. a /1562/ kupovati pod právo purkrechtní. A ti páni, kteříž ty domy koupí, mají povinni býti z těch domuov všecko podlé toho města a k tomu městu ve všech dávkách a lozuňcích i nákladu města činiti, jako jiní tu obyvatelé, tak aby králi, A žádný mimo právo městské nemá jeho milosti, i městu platové nescházeli. na králi, jeho milosti, ani markrabí jako pánu země žádných svobod sobě na těch domích prositi, než při tom se zachovati, tak jakž ten duom koupí. Krom těch domův, kteříž z starodávna vysvobozeni jsú, ti v své svobodě zuostati mají. Také v těch domích domovníky zřízené míti mají, ty kteříž by se s městem tím uměli srovnávati a poslušenství městu činili. Pakli by který domovník městu se nelíbil, má to město na pana podkomo- řího to vznésti, pan podkomoří jakožto úředník královské komory má tomu pánu rozkázati, aby jiného hodného domovníka a hospodáře tu zjednal a ten to bude povinen učiniti. Pakli by pán ten toho učiniti nechtěl, pan hajtman nynější neb budoucí má pána toho k tomu připraviti, aby tak učinil. Také jestliže by pán který neb z rytířstva který duom drže, toho domu nedbal a opustil, má napomenut býti aby stavěl. A jestliže by nestavěl a duom opustil neb lozuňky a dávky které zadržel a jich spraviti nechtěl, muože mu k tomu domu saženo býti podlé práva města toho, jakž řád gruntův městských záleží. 16. Vydání v AČ. má vadné čtení daňkách (resp. daňky). 17. s městem tím srovnávali oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604.
Strana 165
Článek 135. 165 A žádný pán, ani zemanín nesedě sám v domě v městě tom, nemá 15351 žádných šeňkuov vinných, ani pivných vésti k svému užitku, ani hospodář jeho, leč se chce v městský řád dáti. To také jest znamenitě vymíněno,18 že žádný měštěnín kterého po- zemského zboží nemá k žádnému duchovenství dávati, ani poroučeti. Pakli by kterého měštěnína syn, kněžského důstojenství jsa, v držení podlé práva statku pozemského všel, nemaje jiných bratruov aneb sestr, toho nemá, ani žádné moci nebude míti nikterakž, ani pod kterou barvou k duchovenství obrátiti, ani poručiti, než podlé příbuznosti a vuole své světským přátelóm podlé řádu země dáti a poručiti. Item. Žádné purkrechtní právo nemá před soud zemskýl9 (ješto purkrecht v purkrechtní právo dán byl20 a svobodný nebyl) taženo býti, než má na té dědině, v kteréž ten grunt leží,21 napřed práva žádáno býti a té dědiny úředníci mají žádajícím právo pustiti a ti povinni budú to právo přijíti neb ortel, ač jim k vysšímu právu [ukázáno bude, neb sami se odvolají, tak aby to oboje strany trpěly, co je právo naučí. (List CXXXI) 132. b List CXXXI 133. a Item. Což se odpuštění22 brání dotýče, na tom jsme se svolili, A žádný pán ani zemanín nesedě sám v domě v městě tom, nemá žádných 11562/ šenkův vinných ani pivných vésti k svému užitku, ani hospodář jeho, leč se chce v městský řád dáti. To také jest znamenitě vymíněno, že žádný ( měštěnín kterého pozemského (List XCVIII) 99. b zboží nemá k žádnému duchovenství dávati, ani poroučeti. Pakli by kterého měštěnína syn, kněžského duostojenství jsa v držení, podlé práva statku pozemského všel, nemaje jiných bratruov aneb sestr, toho nemá, ani žádné moci nebude míti nikterakž, ani pod kterou barvou k ducho- venství obrátiti, ani poručiti, než podlé příbuznosti a vůle své světským přátelóm podlé řádu země dáti a poručiti. Item. Žádné purkrechtní právo nemá před soud zemský (ješto purkrecht v purkrechtní právo dán byl a svobodný nebyl) taženo býti, než má na té dědině, v kteréž ten grunt leží, napřed právo žádáno býti a té dědiny úředníci mají žádajícím právo pustiti a ti povinni budou to právo přijíti neb ortel, ač jim k vyž- šímu právu ukázáno bude, neb sami se odvolají, tak aby to oboje strany trpěly, co je právo naučí. Item. Což se odpuštění brání dotýče, na tom jsme se svolili, aby každý toho List XCVIII 100. a 18. vyměřeno ZZ. 1545. 19. před soud panský oba orig. 1486, Pam., Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 20. ješto v purkrecht dán byl městský originál 1486. 21. ten purkrecht leží oba orig., Pam., ZZ. 1604. 22. O této části smlouvy z 1486 se zmiňuje již Kn. Tov. 110. kap. 196: O od- puštění mezi zemskými pány a městy. Položeno bylo jest podlé prvního starodávního obyče je, jak páni a rytířstvo nechtěli jsú té svobody městóm dáti, by listy odpuštění
Článek 135. 165 A žádný pán, ani zemanín nesedě sám v domě v městě tom, nemá 15351 žádných šeňkuov vinných, ani pivných vésti k svému užitku, ani hospodář jeho, leč se chce v městský řád dáti. To také jest znamenitě vymíněno,18 že žádný měštěnín kterého po- zemského zboží nemá k žádnému duchovenství dávati, ani poroučeti. Pakli by kterého měštěnína syn, kněžského důstojenství jsa, v držení podlé práva statku pozemského všel, nemaje jiných bratruov aneb sestr, toho nemá, ani žádné moci nebude míti nikterakž, ani pod kterou barvou k duchovenství obrátiti, ani poručiti, než podlé příbuznosti a vuole své světským přátelóm podlé řádu země dáti a poručiti. Item. Žádné purkrechtní právo nemá před soud zemskýl9 (ješto purkrecht v purkrechtní právo dán byl20 a svobodný nebyl) taženo býti, než má na té dědině, v kteréž ten grunt leží,21 napřed práva žádáno býti a té dědiny úředníci mají žádajícím právo pustiti a ti povinni budú to právo přijíti neb ortel, ač jim k vysšímu právu [ukázáno bude, neb sami se odvolají, tak aby to oboje strany trpěly, co je právo naučí. (List CXXXI) 132. b List CXXXI 133. a Item. Což se odpuštění22 brání dotýče, na tom jsme se svolili, A žádný pán ani zemanín nesedě sám v domě v městě tom, nemá žádných 11562/ šenkův vinných ani pivných vésti k svému užitku, ani hospodář jeho, leč se chce v městský řád dáti. To také jest znamenitě vymíněno, že žádný ( měštěnín kterého pozemského (List XCVIII) 99. b zboží nemá k žádnému duchovenství dávati, ani poroučeti. Pakli by kterého měštěnína syn, kněžského duostojenství jsa v držení, podlé práva statku pozemského všel, nemaje jiných bratruov aneb sestr, toho nemá, ani žádné moci nebude míti nikterakž, ani pod kterou barvou k ducho- venství obrátiti, ani poručiti, než podlé příbuznosti a vůle své světským přátelóm podlé řádu země dáti a poručiti. Item. Žádné purkrechtní právo nemá před soud zemský (ješto purkrecht v purkrechtní právo dán byl a svobodný nebyl) taženo býti, než má na té dědině, v kteréž ten grunt leží, napřed právo žádáno býti a té dědiny úředníci mají žádajícím právo pustiti a ti povinni budou to právo přijíti neb ortel, ač jim k vyž- šímu právu ukázáno bude, neb sami se odvolají, tak aby to oboje strany trpěly, co je právo naučí. Item. Což se odpuštění brání dotýče, na tom jsme se svolili, aby každý toho List XCVIII 100. a 18. vyměřeno ZZ. 1545. 19. před soud panský oba orig. 1486, Pam., Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 20. ješto v purkrecht dán byl městský originál 1486. 21. ten purkrecht leží oba orig., Pam., ZZ. 1604. 22. O této části smlouvy z 1486 se zmiňuje již Kn. Tov. 110. kap. 196: O od- puštění mezi zemskými pány a městy. Položeno bylo jest podlé prvního starodávního obyče je, jak páni a rytířstvo nechtěli jsú té svobody městóm dáti, by listy odpuštění
Strana 166
166 Článek 135. (List CXXXII) 133. 6 11635/ aby každý toho vůli měl odpuštění lidem z měst, z městeček, vsí bráti buď poklončím23 neb listem a to podlé řádu v bílém dni. A to buď poklončím nebo listem řádně odpuštění vzaté, má moc míti. Však poklončí za právo dědinné aby slibovali. Též i v listech za právo dědinné slibováno býti má. Pakli by se kto závadný zdál, to buď rozeznáno podlé spravedlnosti pány zemskými. List CXXXII 134. a Item. Který by člověk buď městský aneb sedlský zaručen byl za pán člověk pod jakoužkoli sumu výše než pět hřiven groší a jemu od- puštěnie vzato bylo v tom rukojemství a rok rukojemstvie, jakož zaručen jest, nevyšel, polože pět hřiven groší širokých rázu pražského neb zlaté neb peníze za tu sumu, aby vyšlo pět hřiven groší24 širokých podlé práva, má svoboden rukojemství [ býti a odpuštění míti, leč by pro kterou jinou příčinu pro provinění na postavenie zaručen byl a v vyšší základ. Ten základ při starodávní moci zuostaň a tím se základem také člověk25 vykoupiti muož. Item. Vdovcóm, vdovám i sirotkóm muož a má odpuštěnie ne- závadným i bezdětkóm bráno býti. 11562/ vuoli měl odpuštění lidem z měst, z městeček, vsí bráti buď poklončím neb listem a to podlé řádu v bílém dni. A to buď poklončím nebo listem řádně odpuštění vzaté má moc míti. Však poklončí za právo dědinné aby slibovali. Též i v li- stech za právo dědinné slibováno býti má. Pakli by se kdo závadný zdál, to buď rozeznáno podlé spravedlnosti pány zemskými. (List XCIX 100. b Item. Který by člověk buď městský aneb sedlský zaručen byl za pán člověk pod jakoužkoli sumu vejše než pět hřiven groší a jemu odpuštění vzato bylo v tom rukojemství a rok rukojemství, jakož zaručen jest, nevyšel, polože pět hřiven groší širokých rázu pražského neb zlaté neb peníze za tu sumu, aby vyšlo pět hřiven groší širokých, podlé práva má svoboden rukojemství býti a odpuštění míti, leč by pro kterou jinou příčinu pro provinění na postavení zaručen byl a v vyžší základ. Ten základ při starodávní moci zuostaň a tím se základem také člověk vykoupiti muož. Item. Vdovcóm, vdovám i sirotkóm muož a má odpuštění nezávadným i bezdětkóm bráno býti. bráno býti mělo než poklončím. Ale poněvadž smlúva stala se mezi pány, rytířstvem a městy a toho listové jsú, při tom to odpuštění buď a o tom není potřebí šíře psáti, neb ta smlúva šíře ukazuje. 23. pod poklončí oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 24. českých dodává ZZ. 1545. 25. pánu dodává ZZ. 1545.
166 Článek 135. (List CXXXII) 133. 6 11635/ aby každý toho vůli měl odpuštění lidem z měst, z městeček, vsí bráti buď poklončím23 neb listem a to podlé řádu v bílém dni. A to buď poklončím nebo listem řádně odpuštění vzaté, má moc míti. Však poklončí za právo dědinné aby slibovali. Též i v listech za právo dědinné slibováno býti má. Pakli by se kto závadný zdál, to buď rozeznáno podlé spravedlnosti pány zemskými. List CXXXII 134. a Item. Který by člověk buď městský aneb sedlský zaručen byl za pán člověk pod jakoužkoli sumu výše než pět hřiven groší a jemu od- puštěnie vzato bylo v tom rukojemství a rok rukojemstvie, jakož zaručen jest, nevyšel, polože pět hřiven groší širokých rázu pražského neb zlaté neb peníze za tu sumu, aby vyšlo pět hřiven groší24 širokých podlé práva, má svoboden rukojemství [ býti a odpuštění míti, leč by pro kterou jinou příčinu pro provinění na postavenie zaručen byl a v vyšší základ. Ten základ při starodávní moci zuostaň a tím se základem také člověk25 vykoupiti muož. Item. Vdovcóm, vdovám i sirotkóm muož a má odpuštěnie ne- závadným i bezdětkóm bráno býti. 11562/ vuoli měl odpuštění lidem z měst, z městeček, vsí bráti buď poklončím neb listem a to podlé řádu v bílém dni. A to buď poklončím nebo listem řádně odpuštění vzaté má moc míti. Však poklončí za právo dědinné aby slibovali. Též i v li- stech za právo dědinné slibováno býti má. Pakli by se kdo závadný zdál, to buď rozeznáno podlé spravedlnosti pány zemskými. (List XCIX 100. b Item. Který by člověk buď městský aneb sedlský zaručen byl za pán člověk pod jakoužkoli sumu vejše než pět hřiven groší a jemu odpuštění vzato bylo v tom rukojemství a rok rukojemství, jakož zaručen jest, nevyšel, polože pět hřiven groší širokých rázu pražského neb zlaté neb peníze za tu sumu, aby vyšlo pět hřiven groší širokých, podlé práva má svoboden rukojemství býti a odpuštění míti, leč by pro kterou jinou příčinu pro provinění na postavení zaručen byl a v vyžší základ. Ten základ při starodávní moci zuostaň a tím se základem také člověk vykoupiti muož. Item. Vdovcóm, vdovám i sirotkóm muož a má odpuštění nezávadným i bezdětkóm bráno býti. bráno býti mělo než poklončím. Ale poněvadž smlúva stala se mezi pány, rytířstvem a městy a toho listové jsú, při tom to odpuštění buď a o tom není potřebí šíře psáti, neb ta smlúva šíře ukazuje. 23. pod poklončí oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 24. českých dodává ZZ. 1545. 25. pánu dodává ZZ. 1545.
Strana 167
Článek 135. 167 Ale sirotci tak staří býti mají, kterýmž odpuštění bráno bude, aby pacholík byl ve dvadceti létech z stáří a děvečka v patnácti. Pakli bude mladší, to odpuštění moci neměj. Pakli by který člověk odpuštění vezma osaditi nemohl, ten učiň a osej pole dostatečně oběma klasy i v domu zavření a opravení, aby pán osaditi mohl svuoj purkrecht, a odevzdaj, jakž právo jest. A také toto znamenitě26 oznamujem, ač kto z měst, z městeček, vsí odpuštění řádně vezma pod pánem tím, pod kterýmž prvé byl, purkrecht, rolé, duom a svuoj statek prodal by na roky, jakož obyčej jest trhy díti sedlským27 a městským lidem, a v tom nemoha pro roky dlúho peněz vy- zdvihnouti a vybrati a smrtí byl zachvácen a umřel, ženě jeho i dětem bez zmatku tak, jako živému peníze jich jděte a vydávány buďte. Pakli by bez dětí ten sšel a znovu statku svého neopatřil28 přátelóm neb koho jiného nezmocnil statku toho, ten statek toho spadni mimo všecky přátely na pána toho, kterýž jest jemu pod se odpuštění vzal a pán druhý pusť jemu jej bez zmatku. Protož my nahoře psaní páni, rytířstvo, města pro budoucí pamět toho všeho zjednání a věčného zachování tento list jsme mezi sebú sepsali a jim slíbili sobě i potomkuom naším svú dobrú vírú tak zachovati, jakž Jenž každá strana list jeden takový schovala sobě pro se nahoře píše. ist CXXXIII 135. a 1535/ (List CXXXIII) 134. b Ale sirotci tak staří býti mají, kterýmž odpuštění bráno bude, aby pacholík /1562) byl ve dvadceti letech z stáří a děvečka v patnácti. Pakli bude mladší, to odpuštění moci neměj. Pakli by který člověk odpuštění vezma osaditi nemohl, ten učiň a osej pole dostatečně oběma klasy i v domu zavření a opravení, aby pán osaditi mohl svuoj purkrecht a odevzdaj, jakž právo jest. A také toto znamenitě oznamujem, ač kdo z měst, z městeček, vsí odpuštění řádné vezma pod pánem tím, pod kterýmž prvé byl, purkrecht, rolé, duom a svuoj statek prodal by na roky, jakož obyčej jest trhy díti sedlským a městským lidem a v tom nemoha pro roky dlouho peněz vyzdvihnouti a vybrati a smrtí byl za- chvácen a umřel,! ženě jeho i dětem bez zmatku tak jako živému peníze jich jděte a vydávány buďte. Pakli by bez dětí ten sšel a znovu statku svého neopatřil přátelům neb koho jiného nezmocnil statku toho, ten statek toho spadni mimo všecky přátely na pána toho, kterýž jest jemu pod se odpuštění vzal a pán druhý pusť jemu jej bez zmatku. List XCIN 101. a Protož my nahoře psaní páni, rytířstvo, města pro budoucí pamět toho všeho zjednání a věčného zachování tento list jsme mezi sebou sepsali a jim slíbili sobě i potomkuom naším svou dobrou vírú tak zachovati, jakž se nahoře píše. Jenž každá strana list jeden takový schovala sobě pro pamět pečetmi našimi 26. zjevně oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 27. dědinným oba orig. 1486, Pam., Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 28. neporučil oba orig. 1486. Pam., Cod. Vencesl., ZZ. 1604.
Článek 135. 167 Ale sirotci tak staří býti mají, kterýmž odpuštění bráno bude, aby pacholík byl ve dvadceti létech z stáří a děvečka v patnácti. Pakli bude mladší, to odpuštění moci neměj. Pakli by který člověk odpuštění vezma osaditi nemohl, ten učiň a osej pole dostatečně oběma klasy i v domu zavření a opravení, aby pán osaditi mohl svuoj purkrecht, a odevzdaj, jakž právo jest. A také toto znamenitě26 oznamujem, ač kto z měst, z městeček, vsí odpuštění řádně vezma pod pánem tím, pod kterýmž prvé byl, purkrecht, rolé, duom a svuoj statek prodal by na roky, jakož obyčej jest trhy díti sedlským27 a městským lidem, a v tom nemoha pro roky dlúho peněz vy- zdvihnouti a vybrati a smrtí byl zachvácen a umřel, ženě jeho i dětem bez zmatku tak, jako živému peníze jich jděte a vydávány buďte. Pakli by bez dětí ten sšel a znovu statku svého neopatřil28 přátelóm neb koho jiného nezmocnil statku toho, ten statek toho spadni mimo všecky přátely na pána toho, kterýž jest jemu pod se odpuštění vzal a pán druhý pusť jemu jej bez zmatku. Protož my nahoře psaní páni, rytířstvo, města pro budoucí pamět toho všeho zjednání a věčného zachování tento list jsme mezi sebú sepsali a jim slíbili sobě i potomkuom naším svú dobrú vírú tak zachovati, jakž Jenž každá strana list jeden takový schovala sobě pro se nahoře píše. ist CXXXIII 135. a 1535/ (List CXXXIII) 134. b Ale sirotci tak staří býti mají, kterýmž odpuštění bráno bude, aby pacholík /1562) byl ve dvadceti letech z stáří a děvečka v patnácti. Pakli bude mladší, to odpuštění moci neměj. Pakli by který člověk odpuštění vezma osaditi nemohl, ten učiň a osej pole dostatečně oběma klasy i v domu zavření a opravení, aby pán osaditi mohl svuoj purkrecht a odevzdaj, jakž právo jest. A také toto znamenitě oznamujem, ač kdo z měst, z městeček, vsí odpuštění řádné vezma pod pánem tím, pod kterýmž prvé byl, purkrecht, rolé, duom a svuoj statek prodal by na roky, jakož obyčej jest trhy díti sedlským a městským lidem a v tom nemoha pro roky dlouho peněz vyzdvihnouti a vybrati a smrtí byl za- chvácen a umřel,! ženě jeho i dětem bez zmatku tak jako živému peníze jich jděte a vydávány buďte. Pakli by bez dětí ten sšel a znovu statku svého neopatřil přátelům neb koho jiného nezmocnil statku toho, ten statek toho spadni mimo všecky přátely na pána toho, kterýž jest jemu pod se odpuštění vzal a pán druhý pusť jemu jej bez zmatku. List XCIN 101. a Protož my nahoře psaní páni, rytířstvo, města pro budoucí pamět toho všeho zjednání a věčného zachování tento list jsme mezi sebou sepsali a jim slíbili sobě i potomkuom naším svou dobrou vírú tak zachovati, jakž se nahoře píše. Jenž každá strana list jeden takový schovala sobě pro pamět pečetmi našimi 26. zjevně oba orig. 1486, Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 27. dědinným oba orig. 1486, Pam., Cod. Vencesl., ZZ. 1604. 28. neporučil oba orig. 1486. Pam., Cod. Vencesl., ZZ. 1604.
Strana 168
168 Článek 135. a 136. 11535/ pamět pečetmi našimi přivěšenými zapečetěný. Dán a psán v Brně léta M.CCCC.LXXXVI. v sobotu den jedenácte tisíc panen.29 [List CXXXIIII—CXXXV = 135. b, 136. a. b prázdný.] List CXXXV 1xx.x 136. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smluvu nahoře psanou. My Vladislav z boží milosti uherský a český král etc., 2 markrabie moravský etc.2 11562/ přivěšenými zapečetěný. Dán a psán v Brně léta M.CCCC.LXXXVI v sobotu den jedenácte tisíc panen. (List c) 136. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé 101. b artikule mimo první smlouvu nahoře psanou. My Vladislav z boží milosti uherský a český král etc., markrabě moravský Jakož jest byla pře a ruoznice vznikla mezi pány a rytířstvem s jedné etc. 29. T. j. 1486. 21. řijna. O vadném datu ve vydání v AČ. viz pozn. 1. V Cod. Venceslai de Iglavia je přípisek, sice trochu zmatený, který však je nutno čísti patrně takto: V neděli po svatém Tiburcim (t. j. bud 16. dubna nebo 13. srpna 1486??) a tento opis jest zapečetín milostí Ctibora z Cimburka a s Tovačova, hajtmana markrabství moravského, a naší, purgmistra a rady města Olomúce pečetmi etc. Datum je roz- hodně vadné, třebas přípisek navazuje přímo na datum listiny, protože opis musil býti vydán samozřejmě až po originále. Snad to má býti až k roku následujícímu a stejně nejasné zůstává, o který opis šlo. 136. 1. Viz ZZ. 1545: CXXXV—CXXXVII a 1604: CXXXV—CXXXVIII, kdež je čtení shodné, ale buď bylo přijato přímo z originální listiny nebo aspoň podle ní do- datečně kolacionováno. Originální listiny jsou, jak také v textu je dále uvedeno (viz pozn. 13.) dvě: prvý stejnopis pro pány a rytíře, nyní v Zemském archivu moravském v Brně mezi stavovskými listinami s datem 1493. 17. prosince, druhý pak pro města (obdobně jako v případě čl. 135., srov. tam pozn. I.) v městském archivu v Olomouci pod týmž datem a pod čís. 322. (Parsch, Das Stadt-Archiv zu Olmütz, I. 1901. 35.). Opis textu čteme především v Pam. I. 19. b. až 20. a., odkudž patrně byl čerpán text pro ZZ. 1535. (opis je k r. 1520 a křížek X in marg. nejspíše značí, že tato část byla opisována pro kodifikační komisi, jak se o tom zmiňuji v úvodě, viz tam) a dále v t. zv. Codexu Venceslai de Iglavia (rkp. Zem. archivu v Brně, čís. 343.) fol. 53. a násl. Panský originál vydal Palacký v AČ. V. 450—452. čís. 44. Spojitost s ostatními smlouvami a tedy také i s článkem předchozím 135. a následujícím 137. v ZZ. 1535 ob- jasnil již Kameníček, Sněmy II. 115. Je důležité, proč stavové usilovali o to, aby tyto smlouvy byly zařazeny do ZZ. 1535. V nedávné době totiž před vydáním ZZ. 1535. znovu vzplanul starý spor o touž věc, jako koncem století XV. Zdá se, že jeho ožití spadá do let 1516, tedy v těsnou souvislost s ZZ. 1516, kdy byl spor na obecném sněmu brněnském urovnán, ale ne nadlouho, protože brzy po nastoupení Ferdinandově zase se o něm jednalo. Pro úplnost otiskuji i část vydanou Kameníčkem v AC. XI. 297. až 298. čís. CIV. Jednání na sněmu v Brně 1516 patrně vzešlo z podnětu měst, která se dotazovala po svých právech. Výměna názorů mezi stavy jeví se takto: (Cod. Venceslai de Iglavia, rkp. Zem. archivu v Brně čís. 343. fol. 55. a—b.) Ode panuov městóm toto oznámeno: že podlé smluv
168 Článek 135. a 136. 11535/ pamět pečetmi našimi přivěšenými zapečetěný. Dán a psán v Brně léta M.CCCC.LXXXVI. v sobotu den jedenácte tisíc panen.29 [List CXXXIIII—CXXXV = 135. b, 136. a. b prázdný.] List CXXXV 1xx.x 136. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smluvu nahoře psanou. My Vladislav z boží milosti uherský a český král etc., 2 markrabie moravský etc.2 11562/ přivěšenými zapečetěný. Dán a psán v Brně léta M.CCCC.LXXXVI v sobotu den jedenácte tisíc panen. (List c) 136. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé 101. b artikule mimo první smlouvu nahoře psanou. My Vladislav z boží milosti uherský a český král etc., markrabě moravský Jakož jest byla pře a ruoznice vznikla mezi pány a rytířstvem s jedné etc. 29. T. j. 1486. 21. řijna. O vadném datu ve vydání v AČ. viz pozn. 1. V Cod. Venceslai de Iglavia je přípisek, sice trochu zmatený, který však je nutno čísti patrně takto: V neděli po svatém Tiburcim (t. j. bud 16. dubna nebo 13. srpna 1486??) a tento opis jest zapečetín milostí Ctibora z Cimburka a s Tovačova, hajtmana markrabství moravského, a naší, purgmistra a rady města Olomúce pečetmi etc. Datum je roz- hodně vadné, třebas přípisek navazuje přímo na datum listiny, protože opis musil býti vydán samozřejmě až po originále. Snad to má býti až k roku následujícímu a stejně nejasné zůstává, o který opis šlo. 136. 1. Viz ZZ. 1545: CXXXV—CXXXVII a 1604: CXXXV—CXXXVIII, kdež je čtení shodné, ale buď bylo přijato přímo z originální listiny nebo aspoň podle ní do- datečně kolacionováno. Originální listiny jsou, jak také v textu je dále uvedeno (viz pozn. 13.) dvě: prvý stejnopis pro pány a rytíře, nyní v Zemském archivu moravském v Brně mezi stavovskými listinami s datem 1493. 17. prosince, druhý pak pro města (obdobně jako v případě čl. 135., srov. tam pozn. I.) v městském archivu v Olomouci pod týmž datem a pod čís. 322. (Parsch, Das Stadt-Archiv zu Olmütz, I. 1901. 35.). Opis textu čteme především v Pam. I. 19. b. až 20. a., odkudž patrně byl čerpán text pro ZZ. 1535. (opis je k r. 1520 a křížek X in marg. nejspíše značí, že tato část byla opisována pro kodifikační komisi, jak se o tom zmiňuji v úvodě, viz tam) a dále v t. zv. Codexu Venceslai de Iglavia (rkp. Zem. archivu v Brně, čís. 343.) fol. 53. a násl. Panský originál vydal Palacký v AČ. V. 450—452. čís. 44. Spojitost s ostatními smlouvami a tedy také i s článkem předchozím 135. a následujícím 137. v ZZ. 1535 ob- jasnil již Kameníček, Sněmy II. 115. Je důležité, proč stavové usilovali o to, aby tyto smlouvy byly zařazeny do ZZ. 1535. V nedávné době totiž před vydáním ZZ. 1535. znovu vzplanul starý spor o touž věc, jako koncem století XV. Zdá se, že jeho ožití spadá do let 1516, tedy v těsnou souvislost s ZZ. 1516, kdy byl spor na obecném sněmu brněnském urovnán, ale ne nadlouho, protože brzy po nastoupení Ferdinandově zase se o něm jednalo. Pro úplnost otiskuji i část vydanou Kameníčkem v AC. XI. 297. až 298. čís. CIV. Jednání na sněmu v Brně 1516 patrně vzešlo z podnětu měst, která se dotazovala po svých právech. Výměna názorů mezi stavy jeví se takto: (Cod. Venceslai de Iglavia, rkp. Zem. archivu v Brně čís. 343. fol. 55. a—b.) Ode panuov městóm toto oznámeno: že podlé smluv
Strana 169
Článek 136. 169 Jakože jest byla pře a ruoznice vznikla mezi pany a rytířstvem s jedné (1535) (List CXXXVI) a městy markrabství našeho moravského s strany druhé, o to což se 137. b dotýče smlúvy, kterúž jsú mezi sebú s povolením našim již psaní páni, a městy markrabství našeho moravského s strany druhé, o to což se dotýče 11562) smlúvy, kterúž jsú mezi sebou s povolením naším již psaní páni, rytířstvo a města těchto dole psaných věcí nejste povinni ku právu zemskému odpovídati. Item. Z domuov, z zahrad, z mlýnuov a jiných purkrechtních městských věcí, také o cla a mýta i z jiných věcí, kteréž k gruntu a okršlku městskému přísluší a ve lozunku jsú a ku právu zemskému nepřísluší. Také chcem o těch svrchupsaných kusích úřed- níkóm práva menšího poručiti, aby vo to, ač by vás kdo poháněti chtěl, póhonuov nepřijímali, než aby se v té věci podlé smluv zachovali. Tento téměř taxativní výpočet je vhodno srovnati s Kn. Drn. 28. (cituji též v pozn. 15. článku 135. předchozího), která zřejmě následovala usnesení 1516, třebas Ctibor Drnovský si je upravil po svém. Na toto panské prohlášení města dala tuto Odpověď od měst panuom: Toto se nám zdá podlé smluv duole psaných, z čeho jsme povinni ku právu zemskému odpovídati. Z toho pak vyplynulo jednotné usnesení stavovské: A my páni, rytieřstvo svolili jsme k tomu, aby všichna zboží řádně kúpená podlé práva země, od kderéhožkoli z měščan byla by koupena, mají ve dsky zemské vkládána býti a ve všem právě od nich po- žívána, tak jakož řád a obyčej panuov a rytieřstva jest ve všem právě pozemském, buď před panem hajtmanem neb dskami, spolky i jiným slušným řádem. A my města i obyvatelé z těch zboží před právem, zemským hajtmanem a pány máme ku pó- honóm a žalobám viněni, podlé těch statkuov stávati a odpovídati a nálezy panské trpěti tak a tím vším řádem, jakož z pozemského zboží právo v zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod všelijakých mimo toto srovnání znějících. A v tom se chceme tak zachovati a vaší milosti prosíme, abyste vaše milost ouřed- níkóm poručiti ráčili, aby se oni věděli v tom tak zachovati. A což v té smlúvě vy- tištěno není, chcme se podlé svobod a práv našich držeti; jakož pak v úmluvách stojí, tak aby každá strana při své spravedlnosti zuostati mohla etc. Upozorňuji na zmínku o tisku smlouvy, patrně z poč. stol. 16., který jsem však nezjistil. Na vyslovenou žádost měst páni stručně odpověděli: Zase odpověď od panuov k městóm tato jest dána: K tomu také pravíme, že se k vám zachovati chcem, tak jakž smlúvy a výpověď královská mezi námi ukazují, a úředníkóm rozkázati, aby se k vám též podlé toho při puohoních zachovali. Acta sunt hec in dieta et conventione generali Brunensi in presentia dominorum Olomucensium et aliarum civitatum nunctiorum (v rkpe chybně nunctiis) anno 1516. Tím byl spor odstraněn až do r. 1529., kdy se setkáváme na brněnském sněmu 13. prosince (Pam. I. 71. b.) s tímto usnesením: O ruoznici mezi stavy panským, rytířským a měst- ským: Což se dotýče ruoznice mezi stavem panským, rytířským a městským, tak že páni města z některých artikuluov před právem zemským odpoviedati nechtí, o to jsme se takto snesli, aby páni, rytířstvo a města ssebú potřeby své k spravedlivostem svým náležité do Budějovic vzali a tu u krále, jeho milosti, jednali, aby jeho královská milost mezi těmi stavy tu věc slyšíce, k spravedlivému konci a místu přivésti ráčil. Stavové se tedy opět jako r. 1493 dovolávali krále jako rozhodčího a to takto: (Pam. I. 73. b.—74. a.): O ruoznici mezi pány, rytieřstvem a městy. Item. Jeho královské milosti oznamte, jakož jest ruoznice mezi námi stavy a městy markrabstvie tohoto, že před právem zemským z některých věcí odpoviedati nechtí a kdyby to jeho krá- lovskú milostí spravedlivú vejpovědí konce nevzalo, bojíme se, že by skrze to ruoznice nemalá v tom markrabství povstati mohla, kteráž by jeho královské milosti žádného potěšenie, ani zemi užitku nepřinesla. Ale chtíc se toho uvarovati, na tom jsme se snesli, aby páni, rytířstvo i města ssebú potřeby své k spravedlivostem svým ná- ležité do Budějovic vzali. Protož jeho královské milosti se vší pokorú proste, ať jeho
Článek 136. 169 Jakože jest byla pře a ruoznice vznikla mezi pany a rytířstvem s jedné (1535) (List CXXXVI) a městy markrabství našeho moravského s strany druhé, o to což se 137. b dotýče smlúvy, kterúž jsú mezi sebú s povolením našim již psaní páni, a městy markrabství našeho moravského s strany druhé, o to což se dotýče 11562) smlúvy, kterúž jsú mezi sebou s povolením naším již psaní páni, rytířstvo a města těchto dole psaných věcí nejste povinni ku právu zemskému odpovídati. Item. Z domuov, z zahrad, z mlýnuov a jiných purkrechtních městských věcí, také o cla a mýta i z jiných věcí, kteréž k gruntu a okršlku městskému přísluší a ve lozunku jsú a ku právu zemskému nepřísluší. Také chcem o těch svrchupsaných kusích úřed- níkóm práva menšího poručiti, aby vo to, ač by vás kdo poháněti chtěl, póhonuov nepřijímali, než aby se v té věci podlé smluv zachovali. Tento téměř taxativní výpočet je vhodno srovnati s Kn. Drn. 28. (cituji též v pozn. 15. článku 135. předchozího), která zřejmě následovala usnesení 1516, třebas Ctibor Drnovský si je upravil po svém. Na toto panské prohlášení města dala tuto Odpověď od měst panuom: Toto se nám zdá podlé smluv duole psaných, z čeho jsme povinni ku právu zemskému odpovídati. Z toho pak vyplynulo jednotné usnesení stavovské: A my páni, rytieřstvo svolili jsme k tomu, aby všichna zboží řádně kúpená podlé práva země, od kderéhožkoli z měščan byla by koupena, mají ve dsky zemské vkládána býti a ve všem právě od nich po- žívána, tak jakož řád a obyčej panuov a rytieřstva jest ve všem právě pozemském, buď před panem hajtmanem neb dskami, spolky i jiným slušným řádem. A my města i obyvatelé z těch zboží před právem, zemským hajtmanem a pány máme ku pó- honóm a žalobám viněni, podlé těch statkuov stávati a odpovídati a nálezy panské trpěti tak a tím vším řádem, jakož z pozemského zboží právo v zemi jest, však bez pohoršení našich práv a jiných svobod všelijakých mimo toto srovnání znějících. A v tom se chceme tak zachovati a vaší milosti prosíme, abyste vaše milost ouřed- níkóm poručiti ráčili, aby se oni věděli v tom tak zachovati. A což v té smlúvě vy- tištěno není, chcme se podlé svobod a práv našich držeti; jakož pak v úmluvách stojí, tak aby každá strana při své spravedlnosti zuostati mohla etc. Upozorňuji na zmínku o tisku smlouvy, patrně z poč. stol. 16., který jsem však nezjistil. Na vyslovenou žádost měst páni stručně odpověděli: Zase odpověď od panuov k městóm tato jest dána: K tomu také pravíme, že se k vám zachovati chcem, tak jakž smlúvy a výpověď královská mezi námi ukazují, a úředníkóm rozkázati, aby se k vám též podlé toho při puohoních zachovali. Acta sunt hec in dieta et conventione generali Brunensi in presentia dominorum Olomucensium et aliarum civitatum nunctiorum (v rkpe chybně nunctiis) anno 1516. Tím byl spor odstraněn až do r. 1529., kdy se setkáváme na brněnském sněmu 13. prosince (Pam. I. 71. b.) s tímto usnesením: O ruoznici mezi stavy panským, rytířským a měst- ským: Což se dotýče ruoznice mezi stavem panským, rytířským a městským, tak že páni města z některých artikuluov před právem zemským odpoviedati nechtí, o to jsme se takto snesli, aby páni, rytířstvo a města ssebú potřeby své k spravedlivostem svým náležité do Budějovic vzali a tu u krále, jeho milosti, jednali, aby jeho královská milost mezi těmi stavy tu věc slyšíce, k spravedlivému konci a místu přivésti ráčil. Stavové se tedy opět jako r. 1493 dovolávali krále jako rozhodčího a to takto: (Pam. I. 73. b.—74. a.): O ruoznici mezi pány, rytieřstvem a městy. Item. Jeho královské milosti oznamte, jakož jest ruoznice mezi námi stavy a městy markrabstvie tohoto, že před právem zemským z některých věcí odpoviedati nechtí a kdyby to jeho krá- lovskú milostí spravedlivú vejpovědí konce nevzalo, bojíme se, že by skrze to ruoznice nemalá v tom markrabství povstati mohla, kteráž by jeho královské milosti žádného potěšenie, ani zemi užitku nepřinesla. Ale chtíc se toho uvarovati, na tom jsme se snesli, aby páni, rytířstvo i města ssebú potřeby své k spravedlivostem svým ná- ležité do Budějovic vzali. Protož jeho královské milosti se vší pokorú proste, ať jeho
Strana 170
170 Článek 136. 11535/ rytířstvo a města učinili o póhony zboží pozemských, kterak z takových zboží města téhož markrabství mají pohánína býti, jakož pak ten artikul téj smluvy takto v sobě slovo od slova znie a ukazuje: Jakož byla ruoznice etc., že my města majíce některé listy etc., jako napřed stojí (až potud) na těch domích prositi.4 Ale že pak při tom artikuli páni a rytířstvo s městy svrchu dotčenými 11562) učinili o póhony zboží pozemských, kterak z takových zboží města téhož mar- krabství mají pohánína býti, jakož pak ten artikul té smlúvy takto v sobě slovo od slova zní a ukazuje: Jakož byla ruoznice etc. že my města majíce ně- které listy etc., jako napřed stojí (až potud), na těch domích prositi. Ale že pak při tom artikuli páni a rytířstvo s městy svrchu dotčenými královská milost takovú věc mezi pány a rytířstvem se pány městy milostivě vy- slyšeti a o tu nesnáz spravedlivý konec na tento čas učiniti ráčí, tím neprotahujíc, aby takové nesnáze k konci přišly a soudu a práva toho markrabstvie ku překážce nebyly. Ale Ferdinand, třebas stavovská žádost byla formulována dost naléhavě, patrně nerozhodl a tak se stavové pokusili spor srovnati sami na sněmu olomouckém 1530. 10. února (Pam. I. 75. b.): O tu ruoznici mezi stavy panským, prelátským (!), rytířským a městy. Item. Což se té ruoznice mezi stavy panským, prelátským, rytířským a městy markrabstvie tohoto dotýče, o to jsme se takto srovnali, aby jednostajně počet z stavu panského, rytířského a též městského tolik osob, což panuo a z rytířstva bude, se sjeli v městě Olomúci v neděli provodní (24. dubna) a ti vydaní aby již ty cesty obmýšleli a vyhledali, kudy by ruoznice a nevuole mezi stavy přetržení v dobrý konec uvedeny býti mohly bez újmy spravedlivosti jednoho každého stavu. Jestliže by se o to snésti nemohli, tehdy to společně sepsati a zapečetiti a jeho královské milosti hned odtud z Olomúce poslati mají a jeho královská milost to rozvážíc, aby ráčil nám o to vejpověď před svatým Janem Křtitelem božím najprv příštím (24. června) učiniti, aby taková vejpověď soud svatojanský předešla a o to aby víc zastavování práva nebylo. Pakli by král, jeho milost, bezelstně do svatého Jana té vejpovědi učiniti neráčil, tehdy aby stané právo na města puštěno nebylo, pokudž by jeho milost konce a vejpovědi o to mezi námi učiniti neráčil. Ale všakž obojí máme pilně o to při jeho královské milosti pracovati a jednati, aby nám jeho královská milost ráčil konec spěšný učiniti a tento artikul, o který jsme se pro zachování dobrého přátelstvie snesli, nemá býti k újmě spravedlivosti žádné straně. A k takovému jednání vydány jsú osoby tyto: Z panuov kněz biskup, pán z Pernštajna, pan Jan starší z Šternberka sudí, pan Jindřich Mezříčký, pan Vilím Kuna, pan Dobeš z Bozkovic, pan Jaroslav z Šelnberka, pan Jan z Žerotína. Z rytířstva pan Vilím Prusinovský, pan Kyjovský, pan Konický, pan Žibřid z Bobolusk, pan Vilím Valečký, pan Mikuláš z Víckova, pan Jindřich z Zástřizl, pan Jan Lhotský. A páni města tolikéž osob z sebe dáti mají, kolik osob z stavu panského a rytířského bude. O tomto usnesení čteme obsahem shodně a patrně z téhož data ještě jednou (Pam. I. 76. b.), ale kratším způsobem. Zdá se však, že ke schůzce delegátů jmenovaných stavu nedošlo v ustanovenou dobu a tak k 26. dubnu 1530 nalézáme toto usnesení (Pam. I. 83. b.): O jednání se pány městy: Aby ty osoby prvé jmenované do Brna se sjely v úterý svatodušní (7. června) a tu aby jednaly, tak jakž prvé o tom zapsáno jest. A tyto osoby k tomu vydány jsú, na čež následuje svrchu uvedený výčet osob. Z tohoto odkladu je patrný nezdar jednání a protože dále se nám nedostává zpráv, můžeme se domnívati že se otištění královského rozhodnutí z 1493 v ZZ. 1535 stalo z toho důvodu, aby nastalo jakési vrácení v předešlý stav. 2. Plný titul v obou orig., ZZ. 1604 i v orig. 1486 (viz čl. 135.).
170 Článek 136. 11535/ rytířstvo a města učinili o póhony zboží pozemských, kterak z takových zboží města téhož markrabství mají pohánína býti, jakož pak ten artikul téj smluvy takto v sobě slovo od slova znie a ukazuje: Jakož byla ruoznice etc., že my města majíce některé listy etc., jako napřed stojí (až potud) na těch domích prositi.4 Ale že pak při tom artikuli páni a rytířstvo s městy svrchu dotčenými 11562) učinili o póhony zboží pozemských, kterak z takových zboží města téhož mar- krabství mají pohánína býti, jakož pak ten artikul té smlúvy takto v sobě slovo od slova zní a ukazuje: Jakož byla ruoznice etc. že my města majíce ně- které listy etc., jako napřed stojí (až potud), na těch domích prositi. Ale že pak při tom artikuli páni a rytířstvo s městy svrchu dotčenými královská milost takovú věc mezi pány a rytířstvem se pány městy milostivě vy- slyšeti a o tu nesnáz spravedlivý konec na tento čas učiniti ráčí, tím neprotahujíc, aby takové nesnáze k konci přišly a soudu a práva toho markrabstvie ku překážce nebyly. Ale Ferdinand, třebas stavovská žádost byla formulována dost naléhavě, patrně nerozhodl a tak se stavové pokusili spor srovnati sami na sněmu olomouckém 1530. 10. února (Pam. I. 75. b.): O tu ruoznici mezi stavy panským, prelátským (!), rytířským a městy. Item. Což se té ruoznice mezi stavy panským, prelátským, rytířským a městy markrabstvie tohoto dotýče, o to jsme se takto srovnali, aby jednostajně počet z stavu panského, rytířského a též městského tolik osob, což panuo a z rytířstva bude, se sjeli v městě Olomúci v neděli provodní (24. dubna) a ti vydaní aby již ty cesty obmýšleli a vyhledali, kudy by ruoznice a nevuole mezi stavy přetržení v dobrý konec uvedeny býti mohly bez újmy spravedlivosti jednoho každého stavu. Jestliže by se o to snésti nemohli, tehdy to společně sepsati a zapečetiti a jeho královské milosti hned odtud z Olomúce poslati mají a jeho královská milost to rozvážíc, aby ráčil nám o to vejpověď před svatým Janem Křtitelem božím najprv příštím (24. června) učiniti, aby taková vejpověď soud svatojanský předešla a o to aby víc zastavování práva nebylo. Pakli by král, jeho milost, bezelstně do svatého Jana té vejpovědi učiniti neráčil, tehdy aby stané právo na města puštěno nebylo, pokudž by jeho milost konce a vejpovědi o to mezi námi učiniti neráčil. Ale všakž obojí máme pilně o to při jeho královské milosti pracovati a jednati, aby nám jeho královská milost ráčil konec spěšný učiniti a tento artikul, o který jsme se pro zachování dobrého přátelstvie snesli, nemá býti k újmě spravedlivosti žádné straně. A k takovému jednání vydány jsú osoby tyto: Z panuov kněz biskup, pán z Pernštajna, pan Jan starší z Šternberka sudí, pan Jindřich Mezříčký, pan Vilím Kuna, pan Dobeš z Bozkovic, pan Jaroslav z Šelnberka, pan Jan z Žerotína. Z rytířstva pan Vilím Prusinovský, pan Kyjovský, pan Konický, pan Žibřid z Bobolusk, pan Vilím Valečký, pan Mikuláš z Víckova, pan Jindřich z Zástřizl, pan Jan Lhotský. A páni města tolikéž osob z sebe dáti mají, kolik osob z stavu panského a rytířského bude. O tomto usnesení čteme obsahem shodně a patrně z téhož data ještě jednou (Pam. I. 76. b.), ale kratším způsobem. Zdá se však, že ke schůzce delegátů jmenovaných stavu nedošlo v ustanovenou dobu a tak k 26. dubnu 1530 nalézáme toto usnesení (Pam. I. 83. b.): O jednání se pány městy: Aby ty osoby prvé jmenované do Brna se sjely v úterý svatodušní (7. června) a tu aby jednaly, tak jakž prvé o tom zapsáno jest. A tyto osoby k tomu vydány jsú, na čež následuje svrchu uvedený výčet osob. Z tohoto odkladu je patrný nezdar jednání a protože dále se nám nedostává zpráv, můžeme se domnívati že se otištění královského rozhodnutí z 1493 v ZZ. 1535 stalo z toho důvodu, aby nastalo jakési vrácení v předešlý stav. 2. Plný titul v obou orig., ZZ. 1604 i v orig. 1486 (viz čl. 135.).
Strana 171
Článek 136. 171 srovnati se o to nemohúce, protože každá strana ten artikul k svému rozumu /1533) a polepšení vykládá a béře, k nám jakožto ku pánu svému o takovú věc jsú se utekli, prosíce velebnosti naší, abychom jim ten artikul zřetedlně vyslovili“ a jemu rozum dáti ráčili, kterak se na budúcí časy strana k straně zachovati a míti má. List CXXXVI 138. a Kterúžto věc jakožto král český a markrabie moravský před sebou majíce, i potřebně s radami nášimi vážíce, takto mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme a mocně ustanovujem. Najprvé. Jakož ten řád a ta smlúva v svrchu dotčeném artikuli mezi nimi jest učiněna, při tom my je zůstavujem. A k tomu také mezi stranami svrchu dotčenými toto vypovídáme, aby purgmistři, konšelé i obce jmenovaných měst při svých právích a svobodách zuostali. Tak což by kolivěk k jich právu a k městóm příslušelo, že to má jimi“ jakožto úředníky našimi souzeno a rozeznáno býti. Ale poněvadž pak skrze ten svrchu dotčený artikul zdálo se jest panóm a rytířstvu, že by města poněkud z toho se vytahovala a vedlé téhož artikulu se nezachovávala. (List CAAXVII) 138. b A měšťanuom také se zdálo, že by přes ten artikul k některým věcem vtahováni byli. Kterúžto věc na obě straně s radami svými' se vší pilností vážíce srovnati se o to nemohouce proto, že každá strana ten artikul k svému rozumu a polepšení vykládá a béře, k nám jakožto ku pánu svému o takovou věc jsou se utekli, prosíce velebnosti naší, abychom jim ten artikul zřetedlně vyslovili a jemu rozum dáti ráčili, kterak se na budoucí časy strana k straně zachovati a míti má. Kteroužto věc jakožto král český a markrabě moravský před sebou majíce, i potřebně s radami našimi vážíce, takto mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme a mocně ustanovujem. /1562/ List C 102." Najprvé. Jakož ten řád a ta smlúva v svrchu dotčeným artikuli mezi nimi jest učiněna, při tom my je zuostavujem. A k tomu také mezi stranami svrchu dotčenými toto vypovídáme, aby purgmistři, konšelé i obce jmenovaných měst při svých právích a svobodách zuostali. Tak, což by kolivěk k jich právu a k městóm příslušelo, že to má jimi jakožto úředníky našimi souzeno a rozeznáno býti. Ale poněvadž pak skrze ten svrchu dotčený artikul zdálo se jest panóm a rytířstvu, že by města poněkud z toho se vytahovala a vedlé téhož artikulu se nezachovávala, a měšťanuom také se zdálo, že by přes ten artikul k ně- kterým věcem vtahováni byli, kteroužto věc na obě straně s radami svými Lis CI) 102. orig. 3. Oznamujeme tiemto listem všem, jakož oba orig. 1493, 1486, ZZ. 1604. 4. Zde v originálech a v ZZ. 1604. se opakuje část textu, která se čte v čl. 135. 5. vysvětlili panský orig. 1493, ZZ. 1604, Cod. Vencesl.,, vysvětliti městský 1493. 6. konšely dodávají originály 1493. 7. našimi orig. 1193.
Článek 136. 171 srovnati se o to nemohúce, protože každá strana ten artikul k svému rozumu /1533) a polepšení vykládá a béře, k nám jakožto ku pánu svému o takovú věc jsú se utekli, prosíce velebnosti naší, abychom jim ten artikul zřetedlně vyslovili“ a jemu rozum dáti ráčili, kterak se na budúcí časy strana k straně zachovati a míti má. List CXXXVI 138. a Kterúžto věc jakožto král český a markrabie moravský před sebou majíce, i potřebně s radami nášimi vážíce, takto mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme a mocně ustanovujem. Najprvé. Jakož ten řád a ta smlúva v svrchu dotčeném artikuli mezi nimi jest učiněna, při tom my je zůstavujem. A k tomu také mezi stranami svrchu dotčenými toto vypovídáme, aby purgmistři, konšelé i obce jmenovaných měst při svých právích a svobodách zuostali. Tak což by kolivěk k jich právu a k městóm příslušelo, že to má jimi“ jakožto úředníky našimi souzeno a rozeznáno býti. Ale poněvadž pak skrze ten svrchu dotčený artikul zdálo se jest panóm a rytířstvu, že by města poněkud z toho se vytahovala a vedlé téhož artikulu se nezachovávala. (List CAAXVII) 138. b A měšťanuom také se zdálo, že by přes ten artikul k některým věcem vtahováni byli. Kterúžto věc na obě straně s radami svými' se vší pilností vážíce srovnati se o to nemohouce proto, že každá strana ten artikul k svému rozumu a polepšení vykládá a béře, k nám jakožto ku pánu svému o takovou věc jsou se utekli, prosíce velebnosti naší, abychom jim ten artikul zřetedlně vyslovili a jemu rozum dáti ráčili, kterak se na budoucí časy strana k straně zachovati a míti má. Kteroužto věc jakožto král český a markrabě moravský před sebou majíce, i potřebně s radami našimi vážíce, takto mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme a mocně ustanovujem. /1562/ List C 102." Najprvé. Jakož ten řád a ta smlúva v svrchu dotčeným artikuli mezi nimi jest učiněna, při tom my je zuostavujem. A k tomu také mezi stranami svrchu dotčenými toto vypovídáme, aby purgmistři, konšelé i obce jmenovaných měst při svých právích a svobodách zuostali. Tak, což by kolivěk k jich právu a k městóm příslušelo, že to má jimi jakožto úředníky našimi souzeno a rozeznáno býti. Ale poněvadž pak skrze ten svrchu dotčený artikul zdálo se jest panóm a rytířstvu, že by města poněkud z toho se vytahovala a vedlé téhož artikulu se nezachovávala, a měšťanuom také se zdálo, že by přes ten artikul k ně- kterým věcem vtahováni byli, kteroužto věc na obě straně s radami svými Lis CI) 102. orig. 3. Oznamujeme tiemto listem všem, jakož oba orig. 1493, 1486, ZZ. 1604. 4. Zde v originálech a v ZZ. 1604. se opakuje část textu, která se čte v čl. 135. 5. vysvětlili panský orig. 1493, ZZ. 1604, Cod. Vencesl.,, vysvětliti městský 1493. 6. konšely dodávají originály 1493. 7. našimi orig. 1193.
Strana 172
172 Článek 136. 11535/ takovúto vejpověď mezi stranami svrchu dotčenými učinili jsme a činíme. List CXXXVII 139. a Najprvé. Jestliže by se kdy přihodilo, že by obyvatel z měst svrchu psaných, maje na zemi vsi neb jiné pozemské zboží, i vdlužil se u kterého pána neb člověka rytířského neb pozemského, tehdy aby takový měštěnín mohl právem zemským o ten dluh hledín a pohánín býti až do toho statku pozemského. A jestliže by toho statku nestatčilo, tehdy aby mohl k tomu statku, kterýž by ten8 dlužník v městě měl, hleděti podlé práva městského, pokudž by se jemu za jeho dluh dosti nestalo. (List CXXXVIII 139. b Item. Což se cel a mýt neb jiných práv a svobod městských dotýče. Jestliže by je města který pán neb člověk rytířský a pozemský chtěl z těch věcí viniti, tehdy jich nemá o takové věci před právo zemské poháněti, ale má jich hleděti před [hajtmanem markrabstvie našeho mo- ravského. A hajtman aby' přijal podkomořího téhož markrabství a konec o takovú věc učinil. A jestliže by se pak které straně 10 zdálo, že by se jí v tom ukracovalo, budou se moci na nás neb na budúcí krále české odvolati. Item. Jestliže by se kdy přihodilo, že by v těch svrchu dotčených městech beze lsti který měštěnín buď z panuov, z rytířstva aneb lidí po- 11562) se vší pilností vážíce, takovouto vejpověď mezi stranami svrchu dotčenými učinili jsme a činíme: Najprvé. Jestliže by se kdy přihodilo, že by obyvatel z měst svrchu psaných, maje na zemi vsi neb jiné pozemské zboží, i vdlužil se u kterého pána neb člověka rytířského neb pozemského, tehdy aby takový měštěnín mohl právem zemským o ten dluh hledín a pohánín býti až do toho statku pozemského. A jestliže by toho statku nestatčilo, tehdy aby mohl k tomu statku, kterýž by ten dlužník v městě měl, hleděti podlé práva městského, pokudž by se jemu za jeho dluh dosti nestalo. Item. Což se cel a mejt neb jiných práv a svobod městských dotýče. Jestliže by je města který pán neb člověk rytířský a pozemský chtěl z těch věcí List civiniti, I tehdy jich nemá o takové věci před právo zemské poháněti, ale má jich 103. a hleděti před hajtmanem markrabství našeho moravského. A hajtman aby přijal podkomořího téhož markrabství a konec o takovou věc učinil. A jestliže by se pak které stranělo zdálo, že by se jí v tom ukrácovalo, budou se moci na nás neb na budoucí krále české odvolati. ltem. Jestliže by se kdy přihodilo, že by v těch svrchu dotčených městech beze lsti který měštěnín buď z panuov, z rytířstva aneb lidí pozemských kterého 8. ten jistý oba orig. 1493, ZZ. 1604, Cod. Vencesl. 9. k sobě dodávají originály. 10. Zřejmě v tisku ZZ. 1535 vynecháno, což sluší opraviti a doplniti podle obou originálů. ZZ. 1545, 1604, Cod. Vencesl.
172 Článek 136. 11535/ takovúto vejpověď mezi stranami svrchu dotčenými učinili jsme a činíme. List CXXXVII 139. a Najprvé. Jestliže by se kdy přihodilo, že by obyvatel z měst svrchu psaných, maje na zemi vsi neb jiné pozemské zboží, i vdlužil se u kterého pána neb člověka rytířského neb pozemského, tehdy aby takový měštěnín mohl právem zemským o ten dluh hledín a pohánín býti až do toho statku pozemského. A jestliže by toho statku nestatčilo, tehdy aby mohl k tomu statku, kterýž by ten8 dlužník v městě měl, hleděti podlé práva městského, pokudž by se jemu za jeho dluh dosti nestalo. (List CXXXVIII 139. b Item. Což se cel a mýt neb jiných práv a svobod městských dotýče. Jestliže by je města který pán neb člověk rytířský a pozemský chtěl z těch věcí viniti, tehdy jich nemá o takové věci před právo zemské poháněti, ale má jich hleděti před [hajtmanem markrabstvie našeho mo- ravského. A hajtman aby' přijal podkomořího téhož markrabství a konec o takovú věc učinil. A jestliže by se pak které straně 10 zdálo, že by se jí v tom ukracovalo, budou se moci na nás neb na budúcí krále české odvolati. Item. Jestliže by se kdy přihodilo, že by v těch svrchu dotčených městech beze lsti který měštěnín buď z panuov, z rytířstva aneb lidí po- 11562) se vší pilností vážíce, takovouto vejpověď mezi stranami svrchu dotčenými učinili jsme a činíme: Najprvé. Jestliže by se kdy přihodilo, že by obyvatel z měst svrchu psaných, maje na zemi vsi neb jiné pozemské zboží, i vdlužil se u kterého pána neb člověka rytířského neb pozemského, tehdy aby takový měštěnín mohl právem zemským o ten dluh hledín a pohánín býti až do toho statku pozemského. A jestliže by toho statku nestatčilo, tehdy aby mohl k tomu statku, kterýž by ten dlužník v městě měl, hleděti podlé práva městského, pokudž by se jemu za jeho dluh dosti nestalo. Item. Což se cel a mejt neb jiných práv a svobod městských dotýče. Jestliže by je města který pán neb člověk rytířský a pozemský chtěl z těch věcí List civiniti, I tehdy jich nemá o takové věci před právo zemské poháněti, ale má jich 103. a hleděti před hajtmanem markrabství našeho moravského. A hajtman aby přijal podkomořího téhož markrabství a konec o takovou věc učinil. A jestliže by se pak které stranělo zdálo, že by se jí v tom ukrácovalo, budou se moci na nás neb na budoucí krále české odvolati. ltem. Jestliže by se kdy přihodilo, že by v těch svrchu dotčených městech beze lsti který měštěnín buď z panuov, z rytířstva aneb lidí pozemských kterého 8. ten jistý oba orig. 1493, ZZ. 1604, Cod. Vencesl. 9. k sobě dodávají originály. 10. Zřejmě v tisku ZZ. 1535 vynecháno, což sluší opraviti a doplniti podle obou originálů. ZZ. 1545, 1604, Cod. Vencesl.
Strana 173
Článek 136. 173 1535/ List CXXXVIII 140. a zemských kterého zhaněl, zbil aneb jemu kteréžkolivěk protivenství učinil, tehdy aby taková věcil dala se purgmistru a konšelóm toho města, v kterémž by se ta příhoda stala. Však tak, aby při té žalobě byl hajtman markrabství moravského a aby k sobě přijal podkomořieho téhož markrabstvie, ač bychom my v zemi nebyli. A ti při tom jsúce, jestliže by slyšeli, že jest se ten soud o takovú věc a puotku spravedlivě a slušně stal, aby vejpověď měšťanská při tom zachována byla. Pakli by se zdálo hajtmanu a podkomořímu téhož markrabstvie, že by se straně kteréžkoli ukrátilo, toho budou moci na nás odložiti. A več my to potom obrátíme, při tom strany zůstati mají a přestati. Item. Toto také mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme i na budoucí časy ustanovujem, aby žádný měštěnín, ani město pro žádné dluhy, ani pro kteréžkoli jiné věci člověka dobrého rytířského buď muž- ského neb ženského pohlaví nezstavovali, ani zstavovati dopouštěli, leč by se kto sám zápisem svým v takové zstávky zavázal. Než ktož by se pod těmi zstávkami nezavázal, tehdy takového každého oni mají hleděti před hajtmanem téhož markrabství, jestliže by nás v té zemi nebylo. A týž hajtman má jim o takové věci bez puohonu konec učiniti. A jestliže by pak týž hajtman o to jim konce neučinil, bude se moci na nás neb na budúcí krále české odvolati a my jim o to konec spravedlivý učiniti máme. List CAAXIX) 140. b A protož přikazujeml2 těm stavóm, to jest panským, rytířským List CXXXIX 141. a zháněl, zbil aneb jemu kteréžkolivěk protivenství učinil, tehdy aby taková (1562) věc dála se purgmistru a konšelóm toho města, v kterémž by se ta příhoda stala. Však tak, aby při té žalobě byl hajtman markrabství moravského a aby k sobě přijal podkomořího téhož markrabství, ač bychom my v zemi nebyli. A ti při tom jsouce, jestliže by slyšeli, že jest se ten soud o takovou věc a puotku spravedlivě a slušně stal, aby vejpověď měšťanská při tom zachována byla. Pakli by se zdálo hajtmanu a podkomořímu i téhož markrabství, že by (List CII) 103. b se straně kteréžkoli ukrátilo, toho budou moci na nás odložiti. A več my to potom obrátíme, při tom strany zuostati mají a přestati. Item. Toto také mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme i na bu- doucí časy ustanovujem, aby žádný měštěnín ani město, pro žádné dluhy ani pro kteréžkoli jiné věci, člověka dobrého rytířského, buď mužského neb ženského pohlaví, nezstavovali ani zstavovati dopouštěli, leč by se kdo sám zápisem svým, v takové stávky zavázal. Než kdož by se pod těmi zstávkami nezavázal, tehdy takového každého oni mají hleděti před hajtmanem téhož markrabství, A týž hajtman má jim o takové věci bez jestliže by nás v té zemi nebylo. puohonu konec učiniti. A jestliže by pak týž hajtman o to jim konce ne- učinil, bude se moci na nás neb na budoucí krále české odvolati a my jim o to konec spravedlivý učiniti máme. A protož přikazujem těm stavóm, to jest panským, rytířským a městskému, II. a žaloba dodávaly oba orig., ZZ. 1604. Cod. Vencesl. 12. všem dodávají oba originály.
Článek 136. 173 1535/ List CXXXVIII 140. a zemských kterého zhaněl, zbil aneb jemu kteréžkolivěk protivenství učinil, tehdy aby taková věcil dala se purgmistru a konšelóm toho města, v kterémž by se ta příhoda stala. Však tak, aby při té žalobě byl hajtman markrabství moravského a aby k sobě přijal podkomořieho téhož markrabstvie, ač bychom my v zemi nebyli. A ti při tom jsúce, jestliže by slyšeli, že jest se ten soud o takovú věc a puotku spravedlivě a slušně stal, aby vejpověď měšťanská při tom zachována byla. Pakli by se zdálo hajtmanu a podkomořímu téhož markrabstvie, že by se straně kteréžkoli ukrátilo, toho budou moci na nás odložiti. A več my to potom obrátíme, při tom strany zůstati mají a přestati. Item. Toto také mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme i na budoucí časy ustanovujem, aby žádný měštěnín, ani město pro žádné dluhy, ani pro kteréžkoli jiné věci člověka dobrého rytířského buď muž- ského neb ženského pohlaví nezstavovali, ani zstavovati dopouštěli, leč by se kto sám zápisem svým v takové zstávky zavázal. Než ktož by se pod těmi zstávkami nezavázal, tehdy takového každého oni mají hleděti před hajtmanem téhož markrabství, jestliže by nás v té zemi nebylo. A týž hajtman má jim o takové věci bez puohonu konec učiniti. A jestliže by pak týž hajtman o to jim konce neučinil, bude se moci na nás neb na budúcí krále české odvolati a my jim o to konec spravedlivý učiniti máme. List CAAXIX) 140. b A protož přikazujeml2 těm stavóm, to jest panským, rytířským List CXXXIX 141. a zháněl, zbil aneb jemu kteréžkolivěk protivenství učinil, tehdy aby taková (1562) věc dála se purgmistru a konšelóm toho města, v kterémž by se ta příhoda stala. Však tak, aby při té žalobě byl hajtman markrabství moravského a aby k sobě přijal podkomořího téhož markrabství, ač bychom my v zemi nebyli. A ti při tom jsouce, jestliže by slyšeli, že jest se ten soud o takovou věc a puotku spravedlivě a slušně stal, aby vejpověď měšťanská při tom zachována byla. Pakli by se zdálo hajtmanu a podkomořímu i téhož markrabství, že by (List CII) 103. b se straně kteréžkoli ukrátilo, toho budou moci na nás odložiti. A več my to potom obrátíme, při tom strany zuostati mají a přestati. Item. Toto také mezi stranami svrchu dotčenými vypovídáme i na bu- doucí časy ustanovujem, aby žádný měštěnín ani město, pro žádné dluhy ani pro kteréžkoli jiné věci, člověka dobrého rytířského, buď mužského neb ženského pohlaví, nezstavovali ani zstavovati dopouštěli, leč by se kdo sám zápisem svým, v takové stávky zavázal. Než kdož by se pod těmi zstávkami nezavázal, tehdy takového každého oni mají hleděti před hajtmanem téhož markrabství, A týž hajtman má jim o takové věci bez jestliže by nás v té zemi nebylo. puohonu konec učiniti. A jestliže by pak týž hajtman o to jim konce ne- učinil, bude se moci na nás neb na budoucí krále české odvolati a my jim o to konec spravedlivý učiniti máme. A protož přikazujem těm stavóm, to jest panským, rytířským a městskému, II. a žaloba dodávaly oba orig., ZZ. 1604. Cod. Vencesl. 12. všem dodávají oba originály.
Strana 174
174 Článek 136. a 137. 11535/ a městskému, aby se oni vespolek k sobě podlé svrchu dotčené smluvy mezi nimi učiněné a této naší vejpovědi zachovali, tak aby strana straně v žádné právo a svobody více nesahala, nyní i v časích budúcích. Kteréžto vejpovědi jeden list pod pečetí naší dali jsme panuom a rytířstvu a druhý městóm.13 Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Budíně v úterý po svaté Lucí léta páně M.CCCC.LXXXXIII.14 [List CXL = 14I. b prázdné.] (List CXLI) 112. b List CXL 14e.a 137. Druhá smluva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta M D XXXII o některé artikule dole psané." Léta páně tisícího pětistého třidcátého druhého v pátek před sva- tým Fabiánem a Šebestiánem v městě Olomúci.2 Námi, Vilémem Kunou z Kunštátu na Hrádku, Janem z Pernštej- na[ na Helfenštejně, Bernartem starším z Žerotína a na Dřevohosticích, Vilémem z Víckova na Cimburku, Hanušem z Petršvaldu, Janem Lhotským /1562/ aby se oni vespolek k sobě podlé svrchu dotčené smlúvy mezi nimi učiněné List CI 104. a a této naší vejpovědi zachovali, tak aby strana straně v žádné právo a svobody více nesáhala nyní i v časích budoucích. Kteréžto vejpovědi jeden list pod pečetí naší dali jsme panuom a rytířstvu a druhý městóm. Tomu na svědomie pečet naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Budíně v úterý po svaté Lucí léta páně M.CCCC.XCIII. Vist (1II) 104. b 137. Druhá smlouva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta M D XXXII o některé artikule dole psané. Léta páně tisícího pětistého třidcátého druhého v pátek před svatým Fabiánem a Šebestiánem v městě Holomúci, námi, Vilémem Kunou z Kunštátu na Hrádku, Janem z Pernštejna na Helfenštajně, Bernartem starším z Žerotína a na Dřevohosticích, Vilémem z Víckova na Cimburku, Hanušem z Petršvaldu, 13. Odkazuje se na oba originály, panský a městský, jak se o nich stala zmínka v pozn. 1. 14. T. j. 1493. 17. prosince. Datum v originálech je širší a následuje kancelářská formule: Ad relationem domini Joannis de Sselnberg, regni Boemie cancellarii. 137. 1. Viz ZZ. 1545: CXXXIX—CXLIIII a 1604: CXXXVIII—CXLIII, kdež je čtení shodné. Patrně tato zřízení, i když se snad opírala o text ZZ. 1535, přece jen jej srovnávala s originálním textem a tak se vyvarovala některých chyb textu z 1535. Originální listina nachází se v Zemském archivu moravském v Brně pod datem 1532. 19. ledna. Poznámky k obsahu tohoto sněmovního usnesení podává Kameníček, Sněmy II. 116. Smlouva z r. 1532 přesněji vymezuje některé věci z čl. 136. Srov. pozn. tamtéž. 2. T. j. 1532. 19. ledna.
174 Článek 136. a 137. 11535/ a městskému, aby se oni vespolek k sobě podlé svrchu dotčené smluvy mezi nimi učiněné a této naší vejpovědi zachovali, tak aby strana straně v žádné právo a svobody více nesahala, nyní i v časích budúcích. Kteréžto vejpovědi jeden list pod pečetí naší dali jsme panuom a rytířstvu a druhý městóm.13 Tomu na svědomie pečet naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Budíně v úterý po svaté Lucí léta páně M.CCCC.LXXXXIII.14 [List CXL = 14I. b prázdné.] (List CXLI) 112. b List CXL 14e.a 137. Druhá smluva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta M D XXXII o některé artikule dole psané." Léta páně tisícího pětistého třidcátého druhého v pátek před sva- tým Fabiánem a Šebestiánem v městě Olomúci.2 Námi, Vilémem Kunou z Kunštátu na Hrádku, Janem z Pernštej- na[ na Helfenštejně, Bernartem starším z Žerotína a na Dřevohosticích, Vilémem z Víckova na Cimburku, Hanušem z Petršvaldu, Janem Lhotským /1562/ aby se oni vespolek k sobě podlé svrchu dotčené smlúvy mezi nimi učiněné List CI 104. a a této naší vejpovědi zachovali, tak aby strana straně v žádné právo a svobody více nesáhala nyní i v časích budoucích. Kteréžto vejpovědi jeden list pod pečetí naší dali jsme panuom a rytířstvu a druhý městóm. Tomu na svědomie pečet naši královskou kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Budíně v úterý po svaté Lucí léta páně M.CCCC.XCIII. Vist (1II) 104. b 137. Druhá smlouva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta M D XXXII o některé artikule dole psané. Léta páně tisícího pětistého třidcátého druhého v pátek před svatým Fabiánem a Šebestiánem v městě Holomúci, námi, Vilémem Kunou z Kunštátu na Hrádku, Janem z Pernštejna na Helfenštajně, Bernartem starším z Žerotína a na Dřevohosticích, Vilémem z Víckova na Cimburku, Hanušem z Petršvaldu, 13. Odkazuje se na oba originály, panský a městský, jak se o nich stala zmínka v pozn. 1. 14. T. j. 1493. 17. prosince. Datum v originálech je širší a následuje kancelářská formule: Ad relationem domini Joannis de Sselnberg, regni Boemie cancellarii. 137. 1. Viz ZZ. 1545: CXXXIX—CXLIIII a 1604: CXXXVIII—CXLIII, kdež je čtení shodné. Patrně tato zřízení, i když se snad opírala o text ZZ. 1535, přece jen jej srovnávala s originálním textem a tak se vyvarovala některých chyb textu z 1535. Originální listina nachází se v Zemském archivu moravském v Brně pod datem 1532. 19. ledna. Poznámky k obsahu tohoto sněmovního usnesení podává Kameníček, Sněmy II. 116. Smlouva z r. 1532 přesněji vymezuje některé věci z čl. 136. Srov. pozn. tamtéž. 2. T. j. 1532. 19. ledna.
Strana 175
Článek 137. 175 ze Ptení a na Pňovicích od stavu panského a rytířského vydanými, a námi Matyášem Mikšmelcarem, Matyášem Vakrlí, Janem Krocarem? a Gabrielem písařem z Olomúce, Janem Petříkem, Pavlem Neplachem, Petrem Štrosarem," Janem Telnicarem, Janem Geraltem z Brna, Kryštofem Hynklem, Václavem Horčičkou z Znojma, Šebestyánem Špisarem, Pavlem písařem z Jihlavy, Filipem Krejsou,5 Mikulášem písařem z Hradiště, Václavem Fučíkem a Janem Ousovským z Uníčova od stavu městského vydanejmi. Stalo se o artikule dole psané toto zjednání a srovnání pro zachování A tak se proti sobě zachovati lásky a svornosti v tomto markrabství. máme, aby jedno právo v druhé potahováno nebylo, a mimo smluvu“ a vejpověd krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, abychom jedni druhým těžkosti nečinili. List CXI.I 143. a 11535/ Item. Poněvadž tento artikul mezi stavem panským, prelátským, rytířským a městským oč činiti najvětší se zdá býti, že města sahají v lidi panské, prelátské a rytířské a v městech je popravovati dadí. I toto uznáváme za prostředek býti při tom artikuli, jestliže by člověk hostinský v městě královském zhoubcí, loupežníka, mordéře neb zločince svého našel a jej právem obstavil, při takové obstávce má se to město zachovati podlé pořádku a práva městského. A volal-li by se (List CXLII) 143. b Janem Lhotským ze Ptení a na Pňovicích od stavu panského a rytířského vy-11562) danými, a námi Matyášem Mikšmelcarem, Matyášem Vakrlí, Janem Krocarem a Gabrielem písařem z Holomúce, Janem Petříkem, Pavlem Neplachem, Janem Telnicarem, Janem Geraltem z Brna, Petrem Štrosarem, Kryštofem, Hynklem Václavem Horčičkou z Znojma, Šebestiánem Špisarem, Pavlem písařem z Jihla- vy, Filipem Krejsou, Mikulášem písařem z Hradiště, Václavem Fučíkem a Janem Ousovským z Uničova od stavu městského vydanými. Stalo se o artikule dole psané toto zjednání a srovnání pro zachování lásky a svornosti v tomto mar- krabství. A tak se proti sobě zachovati máme, aby jedno právo v druhé po- tahováno nebylo, a mimo smlouvu a vejpověď krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, abychom jedni druhým těžkosti nečinili. Item. Poněvadž tento artikul mezi stavem panským, prelátským, ry- tířským a městským oč činiti najvětší se zdá býti, že města sáhají v lidi panské, I toto uznáváme za prelátské a rytířské a v městech je popravovati dadí. prostředek býti při tom artikuli: jestliže by člověk hostinský v městě královském zhoubcí, loupežníka, mordéře neb zločince svého našel a jej právem obstavil, při takové obstávce má se to město zachovati podlé pořádku a práva městského. List CIII 105. a chyba 3. Grocarem ZZ. 1545. 4. Tak správně orig. 1532, ZZ. 1545, 1562 a 1604, kdežto v ZZ. 1535 tisková Širosarem zaviněná vadnou literou. 5. Krajsú orig. 1532, Grejsú 1604. 6. Viz čl. 135. 7. Viz čl. 136.
Článek 137. 175 ze Ptení a na Pňovicích od stavu panského a rytířského vydanými, a námi Matyášem Mikšmelcarem, Matyášem Vakrlí, Janem Krocarem? a Gabrielem písařem z Olomúce, Janem Petříkem, Pavlem Neplachem, Petrem Štrosarem," Janem Telnicarem, Janem Geraltem z Brna, Kryštofem Hynklem, Václavem Horčičkou z Znojma, Šebestyánem Špisarem, Pavlem písařem z Jihlavy, Filipem Krejsou,5 Mikulášem písařem z Hradiště, Václavem Fučíkem a Janem Ousovským z Uníčova od stavu městského vydanejmi. Stalo se o artikule dole psané toto zjednání a srovnání pro zachování A tak se proti sobě zachovati lásky a svornosti v tomto markrabství. máme, aby jedno právo v druhé potahováno nebylo, a mimo smluvu“ a vejpověd krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, abychom jedni druhým těžkosti nečinili. List CXI.I 143. a 11535/ Item. Poněvadž tento artikul mezi stavem panským, prelátským, rytířským a městským oč činiti najvětší se zdá býti, že města sahají v lidi panské, prelátské a rytířské a v městech je popravovati dadí. I toto uznáváme za prostředek býti při tom artikuli, jestliže by člověk hostinský v městě královském zhoubcí, loupežníka, mordéře neb zločince svého našel a jej právem obstavil, při takové obstávce má se to město zachovati podlé pořádku a práva městského. A volal-li by se (List CXLII) 143. b Janem Lhotským ze Ptení a na Pňovicích od stavu panského a rytířského vy-11562) danými, a námi Matyášem Mikšmelcarem, Matyášem Vakrlí, Janem Krocarem a Gabrielem písařem z Holomúce, Janem Petříkem, Pavlem Neplachem, Janem Telnicarem, Janem Geraltem z Brna, Petrem Štrosarem, Kryštofem, Hynklem Václavem Horčičkou z Znojma, Šebestiánem Špisarem, Pavlem písařem z Jihla- vy, Filipem Krejsou, Mikulášem písařem z Hradiště, Václavem Fučíkem a Janem Ousovským z Uničova od stavu městského vydanými. Stalo se o artikule dole psané toto zjednání a srovnání pro zachování lásky a svornosti v tomto mar- krabství. A tak se proti sobě zachovati máme, aby jedno právo v druhé po- tahováno nebylo, a mimo smlouvu a vejpověď krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, abychom jedni druhým těžkosti nečinili. Item. Poněvadž tento artikul mezi stavem panským, prelátským, ry- tířským a městským oč činiti najvětší se zdá býti, že města sáhají v lidi panské, I toto uznáváme za prelátské a rytířské a v městech je popravovati dadí. prostředek býti při tom artikuli: jestliže by člověk hostinský v městě královském zhoubcí, loupežníka, mordéře neb zločince svého našel a jej právem obstavil, při takové obstávce má se to město zachovati podlé pořádku a práva městského. List CIII 105. a chyba 3. Grocarem ZZ. 1545. 4. Tak správně orig. 1532, ZZ. 1545, 1562 a 1604, kdežto v ZZ. 1535 tisková Širosarem zaviněná vadnou literou. 5. Krajsú orig. 1532, Grejsú 1604. 6. Viz čl. 135. 7. Viz čl. 136.
Strana 176
176 Článek 137. 11535/ ten obstavený na pána svého neb úředníka anebo na přátele své, má jemu toho příno býti, aby posla svého k nim poslati mohl, aby k určitému dni právem uloženému stáli. A tu bude-li chtíti pán neb úředník neb přátelé jeho podlé něho státi, toho vuoli míti budou. Pakli by nestáli a státi nechtěli, pořádek práva aby mezi tím, ktož zstavuje a obstaveným zachován byl a právo se vykonati mohlo. Než když by se přihodilo, že by v některém z měst královských něčí člověk jsa psanec neb podezdržený“ z rozkazu jich vzat byl a ten se v tom skutku znal a k vejvodu se nevolal, k tomu buď podlé práva zachováno. Pakli by se k vejvodu volal, tehdy mu toho příno býti má, aby to pánu neb přátelóm oznámil a z sebe v slušném času svésti mohl. Pakli by kto s jistinou byl popaden, podlé práva k němu zachováno buď. A jestliže by který psanec nebo podedzřelý vzat byl a k vejvodu, ani ku pánu se nevolal a také ani se k zlému skutku znáti chtěl, k tomu se též zachováno býti má podlé práva. Item. Což se póhonuov při obojím právě zběhlých o zmučení (List CXLIII) lidí dotýče, takoví póhonové se zdvihají a v niveč obracují. 144. b Item.? Což se zstávek dotýče, ty se díti mají tak, jakž o tom prvé zřízeno jest, aby každý hledal své spravedlnosti na té dědině, kdež dlužník jeho jest. List CXLII 144. a (List CIIII 105. b A volal-li by se ten obstavený na pána svého neb úředníka anebo na přátele své, má jemu toho příno býti, aby posla svého k nim poslati mohl, aby k určitému dni právem uloženému stáli. A tu bude-li chtíti pán neb úředník neb přátelé jeho podlé něho státi, toho vuoli míti budou. Pakli by nestáli a státi nechtěli, pořádek práva aby mezi tím, kdož zstavuje, a obstaveným zachován byl a právo se vykonati mohlo. Než když by se přihodilo, že by v některém z měst královských něčí člověk jsa psanec neb podezřelý“ z rozkazu jich vzat byl a ten se v tom skutku znal a k vejvodu se nevolal, k tomu buď podlé práva zachováno. Pakli by se k vejvodu volal, tehdy mu toho příno býti má, aby to pánu neb přátelóm oznámil a z sebe v slušném času svésti mohl. Pakli by kdo s jistinou byl popaden, podlé práva k němu zachováno buď. A jestliže by který psanec nebo podezřelý vzat byl a k vejvodu ani ku pánu se nevolal a také ani se k zlému skutku znáti chtěl, k tomu se též zachováno býti má podlé práva. Item. Což se póhonuov při obojím právě zběhlých o zmučení lidí dotýče, takoví póhonové se zdvihají a v niveč obracejí. 11562/ List CIIII 106. a O stávkách. Item. Což se stávek dotýče, ty se díti mají, tak jakž o tom prvé zřízeno jest, aby každý hledal své spravedlnosti na té dědině, kdež dlužník jeho jest. a. Jinak v ZZ. 1535! 8. podezřaný orig. 1532, podezřelý 1545, 1604. 9. Tisk 1562 a podle něho ZZ. 1604. ZZ. 1604 předesílá samostatnou rubriku nadpisem O stávkách.
176 Článek 137. 11535/ ten obstavený na pána svého neb úředníka anebo na přátele své, má jemu toho příno býti, aby posla svého k nim poslati mohl, aby k určitému dni právem uloženému stáli. A tu bude-li chtíti pán neb úředník neb přátelé jeho podlé něho státi, toho vuoli míti budou. Pakli by nestáli a státi nechtěli, pořádek práva aby mezi tím, ktož zstavuje a obstaveným zachován byl a právo se vykonati mohlo. Než když by se přihodilo, že by v některém z měst královských něčí člověk jsa psanec neb podezdržený“ z rozkazu jich vzat byl a ten se v tom skutku znal a k vejvodu se nevolal, k tomu buď podlé práva zachováno. Pakli by se k vejvodu volal, tehdy mu toho příno býti má, aby to pánu neb přátelóm oznámil a z sebe v slušném času svésti mohl. Pakli by kto s jistinou byl popaden, podlé práva k němu zachováno buď. A jestliže by který psanec nebo podedzřelý vzat byl a k vejvodu, ani ku pánu se nevolal a také ani se k zlému skutku znáti chtěl, k tomu se též zachováno býti má podlé práva. Item. Což se póhonuov při obojím právě zběhlých o zmučení (List CXLIII) lidí dotýče, takoví póhonové se zdvihají a v niveč obracují. 144. b Item.? Což se zstávek dotýče, ty se díti mají tak, jakž o tom prvé zřízeno jest, aby každý hledal své spravedlnosti na té dědině, kdež dlužník jeho jest. List CXLII 144. a (List CIIII 105. b A volal-li by se ten obstavený na pána svého neb úředníka anebo na přátele své, má jemu toho příno býti, aby posla svého k nim poslati mohl, aby k určitému dni právem uloženému stáli. A tu bude-li chtíti pán neb úředník neb přátelé jeho podlé něho státi, toho vuoli míti budou. Pakli by nestáli a státi nechtěli, pořádek práva aby mezi tím, kdož zstavuje, a obstaveným zachován byl a právo se vykonati mohlo. Než když by se přihodilo, že by v některém z měst královských něčí člověk jsa psanec neb podezřelý“ z rozkazu jich vzat byl a ten se v tom skutku znal a k vejvodu se nevolal, k tomu buď podlé práva zachováno. Pakli by se k vejvodu volal, tehdy mu toho příno býti má, aby to pánu neb přátelóm oznámil a z sebe v slušném času svésti mohl. Pakli by kdo s jistinou byl popaden, podlé práva k němu zachováno buď. A jestliže by který psanec nebo podezřelý vzat byl a k vejvodu ani ku pánu se nevolal a také ani se k zlému skutku znáti chtěl, k tomu se též zachováno býti má podlé práva. Item. Což se póhonuov při obojím právě zběhlých o zmučení lidí dotýče, takoví póhonové se zdvihají a v niveč obracejí. 11562/ List CIIII 106. a O stávkách. Item. Což se stávek dotýče, ty se díti mají, tak jakž o tom prvé zřízeno jest, aby každý hledal své spravedlnosti na té dědině, kdež dlužník jeho jest. a. Jinak v ZZ. 1535! 8. podezřaný orig. 1532, podezřelý 1545, 1604. 9. Tisk 1562 a podle něho ZZ. 1604. ZZ. 1604 předesílá samostatnou rubriku nadpisem O stávkách.
Strana 177
Článek 137. 177 A jestliže by se jemu spravedlivé nestalo na té dědině, tehdy polože 11535) opovědného dva peníze, aby lidi z té dědiny zstavovati mohl. Pakli by kto nevyčekaje pořádku práva na té dědině, kdež by spra- vedlnosti své hledal, a odtad odšel a přesto lidi z té dědiny zstavoval a to naň prokázáno bylo, bude povinen takovú obstávku propustiti a ob- staveným škodu zaplatiti,10 kterúž by skrze tu obstávku vzali. A při každé obstávce, když by se díti měla, rychtář toho práva má se žádajícího práva zstávky zeptati, byl-li na dědině, žádal-li spravedlivého a proč se jest nestalo. A jestli rychtář vyrozumí, že jest na dědině spravedlivého nežádal podlé pořádku práva aneb nechtěl roku přijieti, tehdy jemu zstávky té nemá dopustiti. A také ten, kterýž se obstavuje, byl-li by na odpor tomu, pravíc, že jest na dědině nebyl anebo že jest nechtěl podlé právall roku přijieti, má rychtář oba uručiti, aby před ním stáli k roku položenému. A najde-li se to na toho, ktož chtěl zstavovati, že se nezachoval podlé práva, aby obstavujícímu škody napravil. Pakli se to najde, že jest se obstavující podlé práva zachoval, zstávka na toho, kteréhož obstavil, předse puštěna býti má. List CXLIII 145. a (List CXLIIII) 145. b A jestliže by se jemu spravedlivé nestalo na té dědině, tehdy polože opo-11562) vědného dva peníze, aby lidi z té dědiny zstavovati mohl. Pakli by kdo nevyčekaje pořádku práva na té dědině, kdež by spravedlnosti své hledal, a odtad odšel a přesto lidi z té dědiny zstavoval a to naň prokázáno bylo, bude povinen takovou obstávku propustiti a obstaveným škodu zaplatiti, kterouž by skrze tu obstávku vzali. A při každé obstávce, když by se díti měla, rychtář toho práva má se žá dajícího práva zstávky zeptati, byl-li na dědině, žádal-li spravedlivého a proč se jest nestalo. A jestli rychtář vyrozumí, že jest na dědině spravedlivého nežádal podlé pořádku práva aneb nechtěl roku přijíti, tehdy jemu zstávky té nemá dopustiti. A také ten, kterýž se obstavuje, byl-li by na odpor tomu, pravíc, že jest na dědině nebyl anebo že jest nechtěl podlé právali roku přijíti, má rychtář oba ručiti, aby před ním stáli k roku položenému. A najde-li se to na toho, kdož chtěl zstavovati, že se nezachoval podlé práva, aby obstavujícímu škody napravil. Pakli se to najde, že jest se obstavující podlé práva zachoval, stávka na toho, kteréhož obstavil, předse puštěna býti má. (List CV 106. b 10. ZZ. 1545 má širší znění škodu napraviti a zaplatiti. 11. Tak správně orig. 1532, ZZ. 1545 a 1604, kdežto ZZ. 1535 má tiskovou chybu podlé právo. Čáda: Zemské zřízení moravské. 12
Článek 137. 177 A jestliže by se jemu spravedlivé nestalo na té dědině, tehdy polože 11535) opovědného dva peníze, aby lidi z té dědiny zstavovati mohl. Pakli by kto nevyčekaje pořádku práva na té dědině, kdež by spra- vedlnosti své hledal, a odtad odšel a přesto lidi z té dědiny zstavoval a to naň prokázáno bylo, bude povinen takovú obstávku propustiti a ob- staveným škodu zaplatiti,10 kterúž by skrze tu obstávku vzali. A při každé obstávce, když by se díti měla, rychtář toho práva má se žádajícího práva zstávky zeptati, byl-li na dědině, žádal-li spravedlivého a proč se jest nestalo. A jestli rychtář vyrozumí, že jest na dědině spravedlivého nežádal podlé pořádku práva aneb nechtěl roku přijieti, tehdy jemu zstávky té nemá dopustiti. A také ten, kterýž se obstavuje, byl-li by na odpor tomu, pravíc, že jest na dědině nebyl anebo že jest nechtěl podlé právall roku přijieti, má rychtář oba uručiti, aby před ním stáli k roku položenému. A najde-li se to na toho, ktož chtěl zstavovati, že se nezachoval podlé práva, aby obstavujícímu škody napravil. Pakli se to najde, že jest se obstavující podlé práva zachoval, zstávka na toho, kteréhož obstavil, předse puštěna býti má. List CXLIII 145. a (List CXLIIII) 145. b A jestliže by se jemu spravedlivé nestalo na té dědině, tehdy polože opo-11562) vědného dva peníze, aby lidi z té dědiny zstavovati mohl. Pakli by kdo nevyčekaje pořádku práva na té dědině, kdež by spravedlnosti své hledal, a odtad odšel a přesto lidi z té dědiny zstavoval a to naň prokázáno bylo, bude povinen takovou obstávku propustiti a obstaveným škodu zaplatiti, kterouž by skrze tu obstávku vzali. A při každé obstávce, když by se díti měla, rychtář toho práva má se žá dajícího práva zstávky zeptati, byl-li na dědině, žádal-li spravedlivého a proč se jest nestalo. A jestli rychtář vyrozumí, že jest na dědině spravedlivého nežádal podlé pořádku práva aneb nechtěl roku přijíti, tehdy jemu zstávky té nemá dopustiti. A také ten, kterýž se obstavuje, byl-li by na odpor tomu, pravíc, že jest na dědině nebyl anebo že jest nechtěl podlé právali roku přijíti, má rychtář oba ručiti, aby před ním stáli k roku položenému. A najde-li se to na toho, kdož chtěl zstavovati, že se nezachoval podlé práva, aby obstavujícímu škody napravil. Pakli se to najde, že jest se obstavující podlé práva zachoval, stávka na toho, kteréhož obstavil, předse puštěna býti má. (List CV 106. b 10. ZZ. 1545 má širší znění škodu napraviti a zaplatiti. 11. Tak správně orig. 1532, ZZ. 1545 a 1604, kdežto ZZ. 1535 má tiskovou chybu podlé právo. Čáda: Zemské zřízení moravské. 12
Strana 178
178 Článek 137. [1535/ Než host hostě, jistec jistce zstaviti muož, tak jakž pořádek od stara dávna ukazuje městský. List CXLIHI! 146. a List CXLV 146. b Item. O ten puohon, kdež pán Vilém z Žerotína purgmistra a rady města Jihlavy pohoní o dání svědomí, proč jsú ortele vydati nechtěli na hory hajštanské!2 podlé práva svého starého jihlavského, což se Jiříka Ahníka dotýče. A Jihlavští praví, že jim možna ( věc není, aby oni měli svědomí dáti, co jest s nimi Ahník tejně a pod svěřením mluvil. Než bude-li jich pan Vilém z Žerotína žádati, aby jemu svědomí dali, proč jsú toho ortele nevydali, že to učiniti a svědomí dáti chtí. A na ten způsob se ten póhon zdvihá, aby Jihlavští svědomí dali. Item. Jakož pan František Šarkán pohnal purgmistra a rady města Hradiště, že Filip, spoluobyvatel jejich, podvolil se jemu, když by mu duom v Hradišti prodajen byl, že jej v puoldruhém stu kopách groších vzíti chce. A purgmistr a rada aby jej k tomu drželi, aby tomu dosti učinil. Item. Druhý póhon, kterýmž pan Jan mladší z Šternberka pohnal téhož purgmistra a rady, že Václav Beránek, fojt jejich, Jiříkovi Štolbaskému z Doloplaz do- pustil zstávku na lidi jeho z Holešova v Hradišti. Uznáváme, že ty obě pře pohonné dotýkají se práva městského. 11562) Než host hostě, jistec jistce zstaviti muož, tak jakž pořádek od starodávna ukazuje městský. Item. O ten puohon, kdež pán Vilém z Žerotína purgmistra a rady města Jihlavy pohoní o dání svědomí, proč jsú ortele vydati nechtěli na hory hajštanské podlé práva svého starého jihlavského, což se Jiříka Ahníka dotýče. A Jihlavští praví, že jim možná věc není, aby oni měli svědomí dáti, co jest s nimi Ahník tejně a pod svěřením mluvil. Než bude-li jich pán Vilém z Žerotína žádati, aby jemu svědomí dali, List CV proč jsou toho ortele nevydali, že to učiniti a svědomí dáti chtí. A na ten 197. a zpuosob se ten póhon zdvihá, aby Jihlavští svědomí dali. Item. Jakož pan František Šarkán pohnal purgmistra a rady města Hra- diště, že Filip, spoluobyvatel jejich, podvolil se jemu, když by mu duom v Hra- dišti prodajen byl, že jej v puol druhém stu kopách groších vzíti chce. A purgmistr a rada aby jej k tomu drželi, aby tomu dosti učinil. Item. Druhý póhon, kterýmž pan Jan mladší z Šternberka pohnal téhož purgmistra a rady, že Václav Beránek, fojt jejich, Jiříkovi Štolbaskému z Dolo- plaz dopustil zstávku na lidi jeho z Holešova v Hradišti. Uznáváme, že ty obě pře póhonné dotýkají se práva městského. Protož ty póhony zdviháme a víc 12. hejštanské orig. 1532. ZZ. 1545.
178 Článek 137. [1535/ Než host hostě, jistec jistce zstaviti muož, tak jakž pořádek od stara dávna ukazuje městský. List CXLIHI! 146. a List CXLV 146. b Item. O ten puohon, kdež pán Vilém z Žerotína purgmistra a rady města Jihlavy pohoní o dání svědomí, proč jsú ortele vydati nechtěli na hory hajštanské!2 podlé práva svého starého jihlavského, což se Jiříka Ahníka dotýče. A Jihlavští praví, že jim možna ( věc není, aby oni měli svědomí dáti, co jest s nimi Ahník tejně a pod svěřením mluvil. Než bude-li jich pan Vilém z Žerotína žádati, aby jemu svědomí dali, proč jsú toho ortele nevydali, že to učiniti a svědomí dáti chtí. A na ten způsob se ten póhon zdvihá, aby Jihlavští svědomí dali. Item. Jakož pan František Šarkán pohnal purgmistra a rady města Hradiště, že Filip, spoluobyvatel jejich, podvolil se jemu, když by mu duom v Hradišti prodajen byl, že jej v puoldruhém stu kopách groších vzíti chce. A purgmistr a rada aby jej k tomu drželi, aby tomu dosti učinil. Item. Druhý póhon, kterýmž pan Jan mladší z Šternberka pohnal téhož purgmistra a rady, že Václav Beránek, fojt jejich, Jiříkovi Štolbaskému z Doloplaz do- pustil zstávku na lidi jeho z Holešova v Hradišti. Uznáváme, že ty obě pře pohonné dotýkají se práva městského. 11562) Než host hostě, jistec jistce zstaviti muož, tak jakž pořádek od starodávna ukazuje městský. Item. O ten puohon, kdež pán Vilém z Žerotína purgmistra a rady města Jihlavy pohoní o dání svědomí, proč jsú ortele vydati nechtěli na hory hajštanské podlé práva svého starého jihlavského, což se Jiříka Ahníka dotýče. A Jihlavští praví, že jim možná věc není, aby oni měli svědomí dáti, co jest s nimi Ahník tejně a pod svěřením mluvil. Než bude-li jich pán Vilém z Žerotína žádati, aby jemu svědomí dali, List CV proč jsou toho ortele nevydali, že to učiniti a svědomí dáti chtí. A na ten 197. a zpuosob se ten póhon zdvihá, aby Jihlavští svědomí dali. Item. Jakož pan František Šarkán pohnal purgmistra a rady města Hra- diště, že Filip, spoluobyvatel jejich, podvolil se jemu, když by mu duom v Hra- dišti prodajen byl, že jej v puol druhém stu kopách groších vzíti chce. A purgmistr a rada aby jej k tomu drželi, aby tomu dosti učinil. Item. Druhý póhon, kterýmž pan Jan mladší z Šternberka pohnal téhož purgmistra a rady, že Václav Beránek, fojt jejich, Jiříkovi Štolbaskému z Dolo- plaz dopustil zstávku na lidi jeho z Holešova v Hradišti. Uznáváme, že ty obě pře póhonné dotýkají se práva městského. Protož ty póhony zdviháme a víc 12. hejštanské orig. 1532. ZZ. 1545.
Strana 179
Článek 137. 179 Protož ty póhony zdviháme a víc o takové věci poháníni býti ne-11635) mají. A pan Šarkán a pan Jan chtějí-li ty osoby viniti, aby je vinili podlé smluv a vejpovědí krále Vladislava, jeho milosti.I List CXLV 147. a Item. Jakož pan Zdeněk z Lomnice purgmistra a rady města Znojma pohoní viníc je, že jsú Janovi Kyvísovi, člověku jeho z Vracovic,13 vuoz vzali, a Znojemští tomu odpírají, pravíce že jsú ne vzali, než že jest ten vuoz od nějakých pacholkuov obstaven ku právu jejich. A protož ten puohon zdviháme na ten zpuosob, aby pan Zdeněk vydal dva dobrá člověky4 a Znojemští dva a ti sjedúce se do Znojma, aby tu věc vyslyšeli a konec mezi panem Zdeňkem a Znojemskými učinili. Item. Jakož pan Jindřich Mezeřícký z Lomnice pohnal týchž purgmistra a rady města Znojma viníc je, že jsú lidi jeho, Jakuba Masojídka a Jakuba Loučného z Jaroměřic do vězení svého vzali a odtud jich pustiti nechtěli, až jim dali XXXII hřivně mince. A Znojemští jsú proti tomu list ukázali pod pečetí městečka Jaro- měřic, že jsú od nich vyručili podlé práva městského mistra popravčího a toho mistra podlé slibu svého jim zase nepostavili, že z té příčiny základ z nich vzali. I uznáváme, že jest ten póhon o tu při proti smluvám a vejpovědi krále Vladislava, slavné paměti, a že se práva městského dotýče. o takové věci poháníni býti nemají. A pan Šarkán a pan Jan chtějí-li ty osoby 11562) viniti, aby je vinili podlé smluv a vejpovědí krále Vladislava, jeho milosti. Item. Jakož pan Zdeněk z Lomnice I purgmistra a rady města Znojma (List CVI) 107. b pohoní viníc je, že jsou Janovi Kyvísovi, člověku jeho z Vracovic, vuoz vzali, a Znojemští tomu odpírají pravíce, že jsú nevzali, než že jest ten vuoz od nějakých pacholkuov obstaven ku právu jejich. A protož ten půhon zdviháme na ten způsob, aby pan Zdeněk vydal dva dobrá člověkyl5 a Znojemští dva. A ti sjedouce se do Znojma, aby tu věc vyslyšeli a konec mezi panem Zdeňkem a Znojemskými učinili. Item. Jakož pan Jindřich Mezeřícký z Lomnice pohnal týchž purgmistra a rady města Znojma viníc je, že sou lidi jeho, Jakuba Masojídka a Jakuba Loučného z Jaroměřic, do vězení svého vzali a odtud jich pustiti nechtěli, až jim dali XXXII hřivně mince. A Znojemští jsou proti tomu list ukázali pod pečetí městečka Jaroměřic, že jsou od nich vyručili podlé práva městského mistra po- pravčího a toho mistra podlé slibu svého jim zase nepostavili, že z té příčiny základ z nich vzali. I uznáváme, že jest ten póhon o tu při proti [ smlúvám a vejpovědi krále Vladislava, slavné paměti, a že se práva městského dotýče. Protož ten puohon List CXLVI) 147. b List CVI 108. a 13. z Vračovic orig. 1532, ZZ. 1545. 14. Tak správně orig. 1532, ZZ. 1545 a 1604, kdežto v ZZ. 1535 tisková chyba člověku. 15. Správně podle originálu 1532; viz pozn. 14. 12*
Článek 137. 179 Protož ty póhony zdviháme a víc o takové věci poháníni býti ne-11635) mají. A pan Šarkán a pan Jan chtějí-li ty osoby viniti, aby je vinili podlé smluv a vejpovědí krále Vladislava, jeho milosti.I List CXLV 147. a Item. Jakož pan Zdeněk z Lomnice purgmistra a rady města Znojma pohoní viníc je, že jsú Janovi Kyvísovi, člověku jeho z Vracovic,13 vuoz vzali, a Znojemští tomu odpírají, pravíce že jsú ne vzali, než že jest ten vuoz od nějakých pacholkuov obstaven ku právu jejich. A protož ten puohon zdviháme na ten zpuosob, aby pan Zdeněk vydal dva dobrá člověky4 a Znojemští dva a ti sjedúce se do Znojma, aby tu věc vyslyšeli a konec mezi panem Zdeňkem a Znojemskými učinili. Item. Jakož pan Jindřich Mezeřícký z Lomnice pohnal týchž purgmistra a rady města Znojma viníc je, že jsú lidi jeho, Jakuba Masojídka a Jakuba Loučného z Jaroměřic do vězení svého vzali a odtud jich pustiti nechtěli, až jim dali XXXII hřivně mince. A Znojemští jsú proti tomu list ukázali pod pečetí městečka Jaro- měřic, že jsú od nich vyručili podlé práva městského mistra popravčího a toho mistra podlé slibu svého jim zase nepostavili, že z té příčiny základ z nich vzali. I uznáváme, že jest ten póhon o tu při proti smluvám a vejpovědi krále Vladislava, slavné paměti, a že se práva městského dotýče. o takové věci poháníni býti nemají. A pan Šarkán a pan Jan chtějí-li ty osoby 11562) viniti, aby je vinili podlé smluv a vejpovědí krále Vladislava, jeho milosti. Item. Jakož pan Zdeněk z Lomnice I purgmistra a rady města Znojma (List CVI) 107. b pohoní viníc je, že jsou Janovi Kyvísovi, člověku jeho z Vracovic, vuoz vzali, a Znojemští tomu odpírají pravíce, že jsú nevzali, než že jest ten vuoz od nějakých pacholkuov obstaven ku právu jejich. A protož ten půhon zdviháme na ten způsob, aby pan Zdeněk vydal dva dobrá člověkyl5 a Znojemští dva. A ti sjedouce se do Znojma, aby tu věc vyslyšeli a konec mezi panem Zdeňkem a Znojemskými učinili. Item. Jakož pan Jindřich Mezeřícký z Lomnice pohnal týchž purgmistra a rady města Znojma viníc je, že sou lidi jeho, Jakuba Masojídka a Jakuba Loučného z Jaroměřic, do vězení svého vzali a odtud jich pustiti nechtěli, až jim dali XXXII hřivně mince. A Znojemští jsou proti tomu list ukázali pod pečetí městečka Jaroměřic, že jsou od nich vyručili podlé práva městského mistra po- pravčího a toho mistra podlé slibu svého jim zase nepostavili, že z té příčiny základ z nich vzali. I uznáváme, že jest ten póhon o tu při proti [ smlúvám a vejpovědi krále Vladislava, slavné paměti, a že se práva městského dotýče. Protož ten puohon List CXLVI) 147. b List CVI 108. a 13. z Vračovic orig. 1532, ZZ. 1545. 14. Tak správně orig. 1532, ZZ. 1545 a 1604, kdežto v ZZ. 1535 tisková chyba člověku. 15. Správně podle originálu 1532; viz pozn. 14. 12*
Strana 180
180 Článek 137. List CXLVI 148. a Protož ten puohon zdviháme. A chce-li pan Jindřich Znojemské viniti, aby je tak, jakž smluva a vejpověd královská ukazuje, vinil. I Item. Což se těch póhonův mezi panem Dubským a pány Olo- múčany dotýče, ti se zdvihají na mocné přestání na panu Vilémovi Kunovi, na panu Janovil6 podkomořím, na panu Vilémovi z Víckova, na panu Janovi ze Ptení. Ti aby strany vyslyšíc, spravedlivě rozvážíc, mocnou vejpověď mezi nimi učinili. 1535/ Item. Jakož pan Puota z Ludanic pohnal purgmistra a rady (List CXLVII) města Olomúce, vinu jim dávajíc, že jsú Matěje Plecha masaře z Kokor, 148.b člověka jeho, v městě svévolně nočním časem vzíti a do vězení vsaditi dali a z něho deset kop groší českých vzali, a toho že jemu napraviti nechtí. Proti tomu páni Olomúčané pokázali měšťany uničovskými, že ten Plech v Uničově má ženu svou zdávanou i dítky s ní a kterážto žena jest dobrá a zachovalá a s jinou ženou nezdávanou že ten Plech neřádně proti řádu křesťanskému bydlí, a privilegia městu Olomúci dané ukazují, že takových neřádných lidí v městě trpěti nemají. A smluvy a vejpověd krále Vladislava, jeho milosti, v sobě zavírají, to což by se v okršlku města zběhlo, že ku právu zemskému nepřísluší. A protož ten póhon zdviháme a jestliže pan Půta chce o to pány Olomúčany viniti, aby je tak vinil, jakž I jmenované smlouvy a vejpověď o tom ukazují. List CXLVI! 149. a 11562 zdviháme. A chce-li pan Jindřich Znojemské viniti, aby je tak, jakž smlouva a vejpověd královská ukazuje, vinil. Item. Což se těch póhonuov mezi panem Dubským a pány Holomúčany dotýče, ti se zdvihají na mocné přestání na panu Vilémovi Kunovi, na panu Janovi podkomořím, na panu Vilémovi z Víckova, na panu Janovi ze Ptení. Ti aby strany vyslyšíc, spravedlivě rozvážíc, mocnou vejpověd mezi nimi učinili. (List CVII 108. b Item. Jakož pán Půta z Ludanic pohnal purgmistra a rady města Ho- lomúce vinu jim dávajíc, že jsou Matěje Plecha, masaře z Kokor, člověka jeho, v městě svévolně nočním časem vzíti a do vězení vsaditi dali a z něho deset kop groší českých vzali, a toho že jemu napraviti nechtí. Proti tomu páni Holo- múčané pokázali měšťany uničovskými, že ten Plech] v Uničově má ženu svou zdávanou i dítky s ní a kterážto žena jest dobrá a zachovalá a s jinou ženou nezdávanou že ten Plech neřádně proti řádu křesťanskému bydlí. A privilegia městu Holomouci dané ukazují, že takových neřádných lidí v městě trpěti ne- mají. A smlúvy a vejpověď krále Vladislava, jeho milosti, v sobě zavírají, to což by se v okršlku města zběhlo, že ku právu zemskému nepřísluší. A protož ten póhon zdviháme a jestliže pan Půta chce o to pány Holomúčany viniti, aby je tak vinil, jakž jmenované smlouvy a vejpověd o tom ukazují. 16. ZZ. 1545 dodává z Kunovic.
180 Článek 137. List CXLVI 148. a Protož ten puohon zdviháme. A chce-li pan Jindřich Znojemské viniti, aby je tak, jakž smluva a vejpověd královská ukazuje, vinil. I Item. Což se těch póhonův mezi panem Dubským a pány Olo- múčany dotýče, ti se zdvihají na mocné přestání na panu Vilémovi Kunovi, na panu Janovil6 podkomořím, na panu Vilémovi z Víckova, na panu Janovi ze Ptení. Ti aby strany vyslyšíc, spravedlivě rozvážíc, mocnou vejpověď mezi nimi učinili. 1535/ Item. Jakož pan Puota z Ludanic pohnal purgmistra a rady (List CXLVII) města Olomúce, vinu jim dávajíc, že jsú Matěje Plecha masaře z Kokor, 148.b člověka jeho, v městě svévolně nočním časem vzíti a do vězení vsaditi dali a z něho deset kop groší českých vzali, a toho že jemu napraviti nechtí. Proti tomu páni Olomúčané pokázali měšťany uničovskými, že ten Plech v Uničově má ženu svou zdávanou i dítky s ní a kterážto žena jest dobrá a zachovalá a s jinou ženou nezdávanou že ten Plech neřádně proti řádu křesťanskému bydlí, a privilegia městu Olomúci dané ukazují, že takových neřádných lidí v městě trpěti nemají. A smluvy a vejpověd krále Vladislava, jeho milosti, v sobě zavírají, to což by se v okršlku města zběhlo, že ku právu zemskému nepřísluší. A protož ten póhon zdviháme a jestliže pan Půta chce o to pány Olomúčany viniti, aby je tak vinil, jakž I jmenované smlouvy a vejpověď o tom ukazují. List CXLVI! 149. a 11562 zdviháme. A chce-li pan Jindřich Znojemské viniti, aby je tak, jakž smlouva a vejpověd královská ukazuje, vinil. Item. Což se těch póhonuov mezi panem Dubským a pány Holomúčany dotýče, ti se zdvihají na mocné přestání na panu Vilémovi Kunovi, na panu Janovi podkomořím, na panu Vilémovi z Víckova, na panu Janovi ze Ptení. Ti aby strany vyslyšíc, spravedlivě rozvážíc, mocnou vejpověd mezi nimi učinili. (List CVII 108. b Item. Jakož pán Půta z Ludanic pohnal purgmistra a rady města Ho- lomúce vinu jim dávajíc, že jsou Matěje Plecha, masaře z Kokor, člověka jeho, v městě svévolně nočním časem vzíti a do vězení vsaditi dali a z něho deset kop groší českých vzali, a toho že jemu napraviti nechtí. Proti tomu páni Holo- múčané pokázali měšťany uničovskými, že ten Plech] v Uničově má ženu svou zdávanou i dítky s ní a kterážto žena jest dobrá a zachovalá a s jinou ženou nezdávanou že ten Plech neřádně proti řádu křesťanskému bydlí. A privilegia městu Holomouci dané ukazují, že takových neřádných lidí v městě trpěti ne- mají. A smlúvy a vejpověď krále Vladislava, jeho milosti, v sobě zavírají, to což by se v okršlku města zběhlo, že ku právu zemskému nepřísluší. A protož ten póhon zdviháme a jestliže pan Půta chce o to pány Holomúčany viniti, aby je tak vinil, jakž jmenované smlouvy a vejpověd o tom ukazují. 16. ZZ. 1545 dodává z Kunovic.
Strana 181
Článek 137. 181 Jakož pan Jan Kuna z Kunštátu, hajtman markrabství 1535) Item. moravského, a pan Vilém Kurovský z Vrchlabie pohnali zátkyní Annu z Vizovic, manželku Filipa, měštěnína hradištského a zatkli ji u purgmistra a rady v městě Hradišti. A Hradišťané tomu póhonu odpor činí, pravíce, že nejsú z toho povinni před soudem zemským státi, poněvadž žádný člověk městský zátkyní pohánín býti nemá. I takto o tom vypovídáme: Poněvadž Anna stav svuoj vladycký změnila a jeho se zbavila a v stav městský se dala, že páni Hradišťané těm póhonóm odpovídati nemají. (List CXLVIII) 149. b Item. Jakož pán z Pernštejna několika puohony Martina Hýble, měštěnína brněnského, ku právu zemskému pohnati ráčil, a pán nepokazuje, aby Martin Hýbll7 jakého statku pozemského v držení byl. A o statek, kterýž slove Opatstvo ne jiný, ale kněz opat hradištský a [ konvent jeho se pohánějí a protož ty póhony zdviháme. Tomu na svědomí my nahoře psané a vydané osoby s stavu panského a rytířského pečeti naše vlastní k tomuto listu přivěsiti jsme dali. A my purgmistr a rada města Olomúce na místě všech měst jiných královských v markrabství moravském ležících s vuolí a vědomím jejich pečeť naši městskú k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán léta a dne nahoře psaného. [List CXLIX = 150. b. 151. a. b prázdný.] List CXLVIII 150. a Item. Jakož pan Jan Kuna z Kunštátu, hajtman markrabství moravského, 11562/ a pan Vilém Kurovský z Vrchlabě pohnali zátkyní Annu z Vizovic, manželku Filipa, měštěnína hradištského a zatkli ji u purgmistra a rady v městě Hradišti. A Hradišťané tomu póhonu odpor činí pravíce, že nejsou z toho povinni před soudem zemským státi, poněvadž žádný člověk městský zátkyní pohánín býti nemá. I takto o tom vypovídáme: Poněvadž Anna stav svuoj vládycký změnila a jeho se zbavila a v stav městský se dala, že páni Hradišťané těm póhonóm odpovídati nemají. List CVII 109. a Item. Jakož pán z Pernštejna několika puohony Martina Hyble, měštěnína brněnského, ku právu zemskému pohnati ráčil, a pán nepokazuje, aby Martin Hýbl jakého stavu pozemského v držení byl. A o statek, kterýž slove Opatstvo, ne jiný, ale kněz opat hradištský a kon- vent jeho se pohánějí. A protož ty póhony zdviháme. Tomu na svědomí my nahoře psané a vydané osoby s stavu panského a ry- A my purgmistr tířského pečeti náše vlastní k tomuto listu přivěsiti jsme dali. a rada města Holomúce na místě všech měst jiných královských v markrabství moravském ležících s vuolí a vědomím jejich pečet naši městskou k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán léta a dne nahoře psaného.l [109. b: prázdný.] 17. V orig. 1532 Merthybl.
Článek 137. 181 Jakož pan Jan Kuna z Kunštátu, hajtman markrabství 1535) Item. moravského, a pan Vilém Kurovský z Vrchlabie pohnali zátkyní Annu z Vizovic, manželku Filipa, měštěnína hradištského a zatkli ji u purgmistra a rady v městě Hradišti. A Hradišťané tomu póhonu odpor činí, pravíce, že nejsú z toho povinni před soudem zemským státi, poněvadž žádný člověk městský zátkyní pohánín býti nemá. I takto o tom vypovídáme: Poněvadž Anna stav svuoj vladycký změnila a jeho se zbavila a v stav městský se dala, že páni Hradišťané těm póhonóm odpovídati nemají. (List CXLVIII) 149. b Item. Jakož pán z Pernštejna několika puohony Martina Hýble, měštěnína brněnského, ku právu zemskému pohnati ráčil, a pán nepokazuje, aby Martin Hýbll7 jakého statku pozemského v držení byl. A o statek, kterýž slove Opatstvo ne jiný, ale kněz opat hradištský a [ konvent jeho se pohánějí a protož ty póhony zdviháme. Tomu na svědomí my nahoře psané a vydané osoby s stavu panského a rytířského pečeti naše vlastní k tomuto listu přivěsiti jsme dali. A my purgmistr a rada města Olomúce na místě všech měst jiných královských v markrabství moravském ležících s vuolí a vědomím jejich pečeť naši městskú k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán léta a dne nahoře psaného. [List CXLIX = 150. b. 151. a. b prázdný.] List CXLVIII 150. a Item. Jakož pan Jan Kuna z Kunštátu, hajtman markrabství moravského, 11562/ a pan Vilém Kurovský z Vrchlabě pohnali zátkyní Annu z Vizovic, manželku Filipa, měštěnína hradištského a zatkli ji u purgmistra a rady v městě Hradišti. A Hradišťané tomu póhonu odpor činí pravíce, že nejsou z toho povinni před soudem zemským státi, poněvadž žádný člověk městský zátkyní pohánín býti nemá. I takto o tom vypovídáme: Poněvadž Anna stav svuoj vládycký změnila a jeho se zbavila a v stav městský se dala, že páni Hradišťané těm póhonóm odpovídati nemají. List CVII 109. a Item. Jakož pán z Pernštejna několika puohony Martina Hyble, měštěnína brněnského, ku právu zemskému pohnati ráčil, a pán nepokazuje, aby Martin Hýbl jakého stavu pozemského v držení byl. A o statek, kterýž slove Opatstvo, ne jiný, ale kněz opat hradištský a kon- vent jeho se pohánějí. A protož ty póhony zdviháme. Tomu na svědomí my nahoře psané a vydané osoby s stavu panského a ry- A my purgmistr tířského pečeti náše vlastní k tomuto listu přivěsiti jsme dali. a rada města Holomúce na místě všech měst jiných královských v markrabství moravském ležících s vuolí a vědomím jejich pečet naši městskou k tomuto listu přivěsiti jsme dali. Jenž jest dán a psán léta a dne nahoře psaného.l [109. b: prázdný.] 17. V orig. 1532 Merthybl.
Strana 182
182 Článek 138. (List CLI) 152. b List CLI 153. a [1535/ List č) 138. Smluva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, 152. a preláty, rytířstvem a městy, že biskupové olomúčtí z statkuo svých stolních ku právu zemskému poháníni býti nemají. Léta páně tisícího pětistého třidcátého prvního. V pátek po svatém Matouši? v městě Brně mezi námi Stanislavem, z boží milosti biskupem olomúckým, s jedné a námi Albrechtem z Lichtn- burka a na Hostimi, Janem z Pernštejna a na Helfenštejně, Dobešem Cernohorským z Bozkovic na Rosicích, Vilémem z Víckova a na Cimburku, Janem Kyjovským z Kyjovic a na Kobylnicích, Janem Lhotským ze Ptení na Pňovicích, vydanými od stavuov markrabství moravského a na místě všech stavuov s strany druhé. Stalo se srovnání celé a dokonalé a na budoucí časy sjednání. A to takové: Jakož jest od některých časuov mezi biskupy olomúckými a stavy tohoto markrabstvie ruoznice byla, když jsú kteří z obyvateluov kněze biskupa ku právu a soudu zemskému poháněli, že jsú jim pod3 týmž soudem odpovídati nechtěli, zastírajíce se jim svobodami svými a skrze to i král, jeho milost, starán jest býval. 11562/ 138. Smlouva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, preláty, List CVIII 110. a rytířstvem a městy, že biskupové holomútští z statkuo svých stolních ku právu zemskému poháníni býti nemají. Léta páně tisícího pětistého třidcátého prvního v pátek po svatém Matouši v městě Brně mezi námi Stanislavem, z boží milosti biskupem holomúc- kým, s jedné a námi Albrechtem z Lichtnburka a na Hostimi, Janem z Pernštejna a na Helfenštejně, Dobešem Černohorským z Bozkovic na Rosicích, Vilémem z Víckova a na Cimburku, Janem Kyjovským z Kyjovic a na Kobylnicích, Janem Lhotským ze Ptení na Pňovicích, vydanými od stavuov markrabství morav- ského a na místě všech stavuov s strany druhé. Stalo se srovnání celé a do- konalé a na budoucí časy sjednání a to takové: Jakož jest od některých časuov mezi biskupy holomúckými a stavy tohoto markrabství ruoznice byla, když jsou kteří z obyvateluov kněze biskupa ku právu a soudu zemskému po- háněli, že jsou jim pod týmž soudem odpovídati nechtěli, zastírajíce se jim I nechtíc svobodami svými a skrze to i král, jeho milost, starán jest býval. (List CIX 110. b 138. 1. Shodný text převzalo ZZ. 1545: CXLIII—CXLIIII a 1604: CXLIII—CXLV Originální listina se nachází v Zemském archivu moravském v Brně pod datem 1531. 22. září. Od jejího znění se ZZ. 1535 jen nepatrně uchýlilo a je následovaly i ostatní ZZ., která provedla opět úchylky pouze co nejmenší, takže vlastně máme tu podán text téměř původní. O eventuálním druhém originálu biskupském srov. pozn. 9. níže. Srov. též Demuth. Geschichte der Landtafel (1857) 26. Kameníček, Sněmy III. 4. Text listiny vydal Kameníček, Sněmy II. 577—579. čís. 9. 2. T. j. 22. září 1531. 3. 1604 před týmž soudem.
182 Článek 138. (List CLI) 152. b List CLI 153. a [1535/ List č) 138. Smluva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, 152. a preláty, rytířstvem a městy, že biskupové olomúčtí z statkuo svých stolních ku právu zemskému poháníni býti nemají. Léta páně tisícího pětistého třidcátého prvního. V pátek po svatém Matouši? v městě Brně mezi námi Stanislavem, z boží milosti biskupem olomúckým, s jedné a námi Albrechtem z Lichtn- burka a na Hostimi, Janem z Pernštejna a na Helfenštejně, Dobešem Cernohorským z Bozkovic na Rosicích, Vilémem z Víckova a na Cimburku, Janem Kyjovským z Kyjovic a na Kobylnicích, Janem Lhotským ze Ptení na Pňovicích, vydanými od stavuov markrabství moravského a na místě všech stavuov s strany druhé. Stalo se srovnání celé a dokonalé a na budoucí časy sjednání. A to takové: Jakož jest od některých časuov mezi biskupy olomúckými a stavy tohoto markrabstvie ruoznice byla, když jsú kteří z obyvateluov kněze biskupa ku právu a soudu zemskému poháněli, že jsú jim pod3 týmž soudem odpovídati nechtěli, zastírajíce se jim svobodami svými a skrze to i král, jeho milost, starán jest býval. 11562/ 138. Smlouva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, preláty, List CVIII 110. a rytířstvem a městy, že biskupové holomútští z statkuo svých stolních ku právu zemskému poháníni býti nemají. Léta páně tisícího pětistého třidcátého prvního v pátek po svatém Matouši v městě Brně mezi námi Stanislavem, z boží milosti biskupem holomúc- kým, s jedné a námi Albrechtem z Lichtnburka a na Hostimi, Janem z Pernštejna a na Helfenštejně, Dobešem Černohorským z Bozkovic na Rosicích, Vilémem z Víckova a na Cimburku, Janem Kyjovským z Kyjovic a na Kobylnicích, Janem Lhotským ze Ptení na Pňovicích, vydanými od stavuov markrabství morav- ského a na místě všech stavuov s strany druhé. Stalo se srovnání celé a do- konalé a na budoucí časy sjednání a to takové: Jakož jest od některých časuov mezi biskupy holomúckými a stavy tohoto markrabství ruoznice byla, když jsou kteří z obyvateluov kněze biskupa ku právu a soudu zemskému po- háněli, že jsou jim pod týmž soudem odpovídati nechtěli, zastírajíce se jim I nechtíc svobodami svými a skrze to i král, jeho milost, starán jest býval. (List CIX 110. b 138. 1. Shodný text převzalo ZZ. 1545: CXLIII—CXLIIII a 1604: CXLIII—CXLV Originální listina se nachází v Zemském archivu moravském v Brně pod datem 1531. 22. září. Od jejího znění se ZZ. 1535 jen nepatrně uchýlilo a je následovaly i ostatní ZZ., která provedla opět úchylky pouze co nejmenší, takže vlastně máme tu podán text téměř původní. O eventuálním druhém originálu biskupském srov. pozn. 9. níže. Srov. též Demuth. Geschichte der Landtafel (1857) 26. Kameníček, Sněmy III. 4. Text listiny vydal Kameníček, Sněmy II. 577—579. čís. 9. 2. T. j. 22. září 1531. 3. 1604 před týmž soudem.
Strana 183
Článek 138. 183 I nechtíc na obě strany o to v dalších různicích státi, o to jsme se 1535) snesli. Poněvadž hned po válkách kněz biskup Tas a pan Ctibor Tova- čovský z Cimburka, ten čas hajtman markrabstvie moravského, jsúc od stavuov tohoto markrabství vydáni, právo zemské jsú zřídili, majíce při sobě některý počet z pánuov a z rytířstva práva povědomých.4 A při tom zřízenie hned jsú to vysvětlili,5 že biskup olomúcký z svého zboží stolního, čehož ve dckách nemá, I před právem zemským odpovídati nemá. A protož kněz biskup nynější i budúcí při tom tak zuostaveni a za- chováni býti mají. Než jestliže by kněz biskup nynější neb budúcí, olomúčtí biskupové která zboží v tomto markrabstvie od tohoto času přikoupili, kteráž by zboží pod právo zemské příslušela, z těch a z takových zboží koupených, když by řádně pohnáni byli ku právu zemskému, před soudem zemským odpovídati mají, potud pokudž by se těch statkuov koupených a lidí nebo úředníkuov a pří na nich neb o ně zběhlých dotýkalo. Než, což by se osoby, jeho milosti, a těch statkuov jeho, kteříž ve dckách nejsú, dotýkalo, o to kněz biskup nynější i budúcí ku právu svému manskému pohánín býti má a na tom právě práv býti. A má to (List CLII) 153. b List CLII 154. a na obě strany o to v dalších ruoznicích státi, o to jsme se snesli. Poněvadž hned 11562/ po válkách kněz biskup Tas a pan Ctibor Tovačovský z Cimburka, ten čas hajtman markrabství moravského, jsouc od stavuov tohoto markrabství vydáni, právo zemské jsou zřídili, majíce při sobě některý počet z pánuov a z rytířstva práva povědomých. A při tom zřízení hned jsou to vysvětlili, že biskup holomúcký z svého zboží stolního, čehož ve dckách nemá, před právem zemským odpovídati nemá. A protož kněz biskup nynější i budoucí při tom tak zuostaveni a zachováni býti mají. Než jestliže by kněz biskup nynější neb budoucí holomúčtí biskupové která zboží v tomto markrabství od tohoto času přikoupili, kteráž by zboží pod právo zemské I příslušela, z těch a z takových zboží koupených, když by řádně pohnáni byli ku právu zemskému, před soudem zemským odpovídati mají, potud pokudž by se těch statkuov koupených a lidí nebo úředníkuov a pří na nich neb o ně zběhlých dotýkalo. Než, což by se osoby jeho milosti a těch statkuov jeho, kteříž ve dckách nejsou, dotýkalo, o to kněz biskup nynější i budoucí ku právu svému manskému pohánín býti má a na tom právě práv býti. A má to opatrovati i budoucí List CIX III. a 4. Tím se odkazuje na t. zv. Knihu Tovačovskou, v jejíž předmluvě (Demuthovo vyd. I., Brandlovo I.) Ctibor Tovačovský přímo biskupa Tasa oslovuje. Velmi přiléhavě je provedeno datování po válkách, t. j. neklidných dobách na Moravě do r. 1480, jak o tom dobře pověděl Brandl v předml. Kn. Tov. str. XIX. Také je vhodný termin pro Knihu Tovačovskou právo zemské jsú zřídili, protože mnoho rukopisů Kn. Tov. se uvádí jako Zřízení zemské nebo Práva a zřízení a pod. (srov. k tomu i leckteré nadpisy ve zmíněné předmluvě Brandlově XXVIII—XXX). 5. ZZ. 1545 vysvědčili.
Článek 138. 183 I nechtíc na obě strany o to v dalších různicích státi, o to jsme se 1535) snesli. Poněvadž hned po válkách kněz biskup Tas a pan Ctibor Tova- čovský z Cimburka, ten čas hajtman markrabstvie moravského, jsúc od stavuov tohoto markrabství vydáni, právo zemské jsú zřídili, majíce při sobě některý počet z pánuov a z rytířstva práva povědomých.4 A při tom zřízenie hned jsú to vysvětlili,5 že biskup olomúcký z svého zboží stolního, čehož ve dckách nemá, I před právem zemským odpovídati nemá. A protož kněz biskup nynější i budúcí při tom tak zuostaveni a za- chováni býti mají. Než jestliže by kněz biskup nynější neb budúcí, olomúčtí biskupové která zboží v tomto markrabstvie od tohoto času přikoupili, kteráž by zboží pod právo zemské příslušela, z těch a z takových zboží koupených, když by řádně pohnáni byli ku právu zemskému, před soudem zemským odpovídati mají, potud pokudž by se těch statkuov koupených a lidí nebo úředníkuov a pří na nich neb o ně zběhlých dotýkalo. Než, což by se osoby, jeho milosti, a těch statkuov jeho, kteříž ve dckách nejsú, dotýkalo, o to kněz biskup nynější i budúcí ku právu svému manskému pohánín býti má a na tom právě práv býti. A má to (List CLII) 153. b List CLII 154. a na obě strany o to v dalších ruoznicích státi, o to jsme se snesli. Poněvadž hned 11562/ po válkách kněz biskup Tas a pan Ctibor Tovačovský z Cimburka, ten čas hajtman markrabství moravského, jsouc od stavuov tohoto markrabství vydáni, právo zemské jsou zřídili, majíce při sobě některý počet z pánuov a z rytířstva práva povědomých. A při tom zřízení hned jsou to vysvětlili, že biskup holomúcký z svého zboží stolního, čehož ve dckách nemá, před právem zemským odpovídati nemá. A protož kněz biskup nynější i budoucí při tom tak zuostaveni a zachováni býti mají. Než jestliže by kněz biskup nynější neb budoucí holomúčtí biskupové která zboží v tomto markrabství od tohoto času přikoupili, kteráž by zboží pod právo zemské I příslušela, z těch a z takových zboží koupených, když by řádně pohnáni byli ku právu zemskému, před soudem zemským odpovídati mají, potud pokudž by se těch statkuov koupených a lidí nebo úředníkuov a pří na nich neb o ně zběhlých dotýkalo. Než, což by se osoby jeho milosti a těch statkuov jeho, kteříž ve dckách nejsou, dotýkalo, o to kněz biskup nynější i budoucí ku právu svému manskému pohánín býti má a na tom právě práv býti. A má to opatrovati i budoucí List CIX III. a 4. Tím se odkazuje na t. zv. Knihu Tovačovskou, v jejíž předmluvě (Demuthovo vyd. I., Brandlovo I.) Ctibor Tovačovský přímo biskupa Tasa oslovuje. Velmi přiléhavě je provedeno datování po válkách, t. j. neklidných dobách na Moravě do r. 1480, jak o tom dobře pověděl Brandl v předml. Kn. Tov. str. XIX. Také je vhodný termin pro Knihu Tovačovskou právo zemské jsú zřídili, protože mnoho rukopisů Kn. Tov. se uvádí jako Zřízení zemské nebo Práva a zřízení a pod. (srov. k tomu i leckteré nadpisy ve zmíněné předmluvě Brandlově XXVIII—XXX). 5. ZZ. 1545 vysvědčili.
Strana 184
184 Článek 138. (List CLIII 154. b 11535 opatrovati i budoucí biskupové, aby právo manské při póhoních i při soudu pořádně šlo a obyčejně, každý rok dvakrát v roce držáno bylo, aby lidé při tom právě spravedlností svých docházeti mohli. A což se statku postupeckého, kterýž od Kosteleckých a puol vsi Nosálovic od pana Dobeše7 kněz biskup, jeho milost, přikoupiti ráčil, i jiných vsí, kteréž směnou za jiné vsi biskupské v držení a ve dcky zemské vešly, dotýče, to se jeho milosti i budúcím biskupuom olomúckým pouští, aby z toho statku o grunty i o lidi poháníni a v soud zemský potahováni nebyli, než před právem svým z toho odpovídali. Toto se také znamenitě vymieňuje: Jestliže by kto ku právu zem- skému] služebníky a poddané kteréhožkoli řádu kněze biskupa, jeho milosti, k svědomie potřeboval, ten každý jeho milosti o postavení těch osob prositi má, aby v Olomúci nebo v Brně ku potřebě jeho ráčil jim kázati státi. A jeho milost skrze úředníky své má tak učiniti a rozkázati těm osobám státi. A lidem městským i sedlským také od těch, k číž potřebě postaveni budou, má činěno a placeno býti podlé práva. A též zase: Jestliže by jeho milost čích lidí s statkuov dědičných ku právu svému potřeboval, má toho, čí jsú to lidé, žádati, aby jim rozkázal A jeho milost ku právu jeho milosti státi a ten se má tak zachovati. těm lidem tolikéž podlé práva učiniti. (List CA III. b 11562/ biskupové, aby právo manské při póhoních i při soudu pořádně šlo a obyčejně každý rok dvakrát v roce držáno bylo, aby lidé při tom právě spravedlností svých docházeti mohli. A což se statku postupeckého, kterýž od Kosteleckých a puol vsi Nosálovic od pana Dobeše kněz biskup, jeho milost, přikoupiti ráčil, i jiných vsí, kteréž směnou za jiné vsí biskupské v držení a ve doky zemské vešly, dotýče, to se jeho milosti i budoucím biskupuom holomúckým pouští, aby z toho statku o grunty i o lidi poháníni a v soud zemský potahováni nebyli, než před právem svým z toho odpovídali. Toto se také znamenitě vyměňuje: Jestliže by kdo ku právu zemskému služebniky a poddané kteréhožkoli řádu kněze biskupa, jeho milosti, k svědomí potřeboval, ten každý jeho milosti o postavení těch osob prositi má, aby v Holo- A jeho milost skrze múci nebo v Brně ku potřebě jeho ráčil jim kázati státi. úředníky své má tak učiniti a rozkázati těm osobám státi. A lidem městským i sedlským také od těch, k číž potřebě postaveni budou, má činěno a placeno býti podlé práva. A též zase: Jestliže by jeho milost čích lidí s statkuov dědičných ku právu svému potřeboval, má toho, čí jsou to lidé, žádati, aby jim rozkázal ku právu A jeho milost těm lidem tolikéž jeho milosti státi a ten se má tak zachovati. podlé práva učiniti. 6. ZZ. 1535 tuto vynechalo bez odtahuov, jak se čte v orig. 1531 a co změnilo ZZ. 1604 na bez odtahův, takže toto ZZ. zřejmě text ZZ. 1535 opravovalo podle originálu. 7. ZZ. 1545 dodalo z Bozkovic.
184 Článek 138. (List CLIII 154. b 11535 opatrovati i budoucí biskupové, aby právo manské při póhoních i při soudu pořádně šlo a obyčejně, každý rok dvakrát v roce držáno bylo, aby lidé při tom právě spravedlností svých docházeti mohli. A což se statku postupeckého, kterýž od Kosteleckých a puol vsi Nosálovic od pana Dobeše7 kněz biskup, jeho milost, přikoupiti ráčil, i jiných vsí, kteréž směnou za jiné vsi biskupské v držení a ve dcky zemské vešly, dotýče, to se jeho milosti i budúcím biskupuom olomúckým pouští, aby z toho statku o grunty i o lidi poháníni a v soud zemský potahováni nebyli, než před právem svým z toho odpovídali. Toto se také znamenitě vymieňuje: Jestliže by kto ku právu zem- skému] služebníky a poddané kteréhožkoli řádu kněze biskupa, jeho milosti, k svědomie potřeboval, ten každý jeho milosti o postavení těch osob prositi má, aby v Olomúci nebo v Brně ku potřebě jeho ráčil jim kázati státi. A jeho milost skrze úředníky své má tak učiniti a rozkázati těm osobám státi. A lidem městským i sedlským také od těch, k číž potřebě postaveni budou, má činěno a placeno býti podlé práva. A též zase: Jestliže by jeho milost čích lidí s statkuov dědičných ku právu svému potřeboval, má toho, čí jsú to lidé, žádati, aby jim rozkázal A jeho milost ku právu jeho milosti státi a ten se má tak zachovati. těm lidem tolikéž podlé práva učiniti. (List CA III. b 11562/ biskupové, aby právo manské při póhoních i při soudu pořádně šlo a obyčejně každý rok dvakrát v roce držáno bylo, aby lidé při tom právě spravedlností svých docházeti mohli. A což se statku postupeckého, kterýž od Kosteleckých a puol vsi Nosálovic od pana Dobeše kněz biskup, jeho milost, přikoupiti ráčil, i jiných vsí, kteréž směnou za jiné vsí biskupské v držení a ve doky zemské vešly, dotýče, to se jeho milosti i budoucím biskupuom holomúckým pouští, aby z toho statku o grunty i o lidi poháníni a v soud zemský potahováni nebyli, než před právem svým z toho odpovídali. Toto se také znamenitě vyměňuje: Jestliže by kdo ku právu zemskému služebniky a poddané kteréhožkoli řádu kněze biskupa, jeho milosti, k svědomí potřeboval, ten každý jeho milosti o postavení těch osob prositi má, aby v Holo- A jeho milost skrze múci nebo v Brně ku potřebě jeho ráčil jim kázati státi. úředníky své má tak učiniti a rozkázati těm osobám státi. A lidem městským i sedlským také od těch, k číž potřebě postaveni budou, má činěno a placeno býti podlé práva. A též zase: Jestliže by jeho milost čích lidí s statkuov dědičných ku právu svému potřeboval, má toho, čí jsou to lidé, žádati, aby jim rozkázal ku právu A jeho milost těm lidem tolikéž jeho milosti státi a ten se má tak zachovati. podlé práva učiniti. 6. ZZ. 1535 tuto vynechalo bez odtahuov, jak se čte v orig. 1531 a co změnilo ZZ. 1604 na bez odtahův, takže toto ZZ. zřejmě text ZZ. 1535 opravovalo podle originálu. 7. ZZ. 1545 dodalo z Bozkovic.
Strana 185
Článek 138. 185 Než jestliže by kněz biskup, jeho milost, neb budúcí biskupové 1535) List CLIIII olomúčtí statky svými, kteříž v té smluvě nahoře vymíněni jsú a ku 155. a právu jeho milosti přísluší, jaké směny o statky ku právu zemskému příslušející učinili, aneb ty statky prodadouc a pod právo zemské pustíc, za ty peníze jiné statky koupili, z těch také nemají a povinni nebudou ku právu zemskému odpovídati. Než při tom, jakž se nahoře píše, zůsta- veni býti. Toto naše dobrovolné a přátelské srovnání« pro zachování lásky s stavy tohoto markrabství my Stanislav, biskup olomúcký, slibujeme i s budúcími potomky našimi biskupy olomúckými, ctně a křesťansky zdržeti a nepohnutě, cele a bez porušení všelijakého zachovati. A my Albrecht z Lichtnburka, Jan z Pernštejna, Dobeš z Bozkovic, Vilém z Víckova, Jan z Kyjovic, a Jan ze Ptení na místě všech stavův tohoto markrabství též slibujem [ctně a křesťansky zdržeti a v celosti zachovati, což se v této naší dobrovolné a přátelské smluvě píše. (List CLIIII*) 155. b Tomu na svědomí a jisté zdržení pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím k tomuto listu přivěsiti jsme dali. A pro budoucí pamět jednu my Stanislav, biskup olomúcký, máme a druhý list v táž slova Než jestliže by kněz biskup, jeho milost, neb budoucí biskupové holomúčtí (1562) statky svými, kteříž v té smlúvě nahoře vymíněni jsou a ku právu jeho milosti přísluší, jaké směny o statky ku právu zemskému příslušející učinili, aneb ty statky prodadouc a pod právo zemské pustíc, za ty peníze jiné [statky koupili, z těch také nemají a povinni nebudou ku právu zemskému odpovídati, než při tom, jakž se nahoře píše, zuostaveni býti. Toto naše dobrovolné a přátelské srovnání pro zachování lásky s stavy tohoto markrabství my Stanislav, biskup holomúcký, slibujeme i s budoucími potomky našimi biskupy holomúckými ctně a křesťansky zdržeti a nepohnutě cele a bez porušení všelijakého zachovati. A my Albrecht z Lichtnburka, Jan z Pernštejna, Dobeš z Bozkovic, Vilém z Víckova, Jan z Kyjovic a Jan ze Ptení na místě všech stavuov tohoto markrabství též slibujem ctně a křesťansky zdržeti a v celosti zachovati, což se v této naší dobrovolné a přátelské smlúvě píše. Tomu na svědomí a jisté zdržení pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím k tomuto listu přivěsiti jsme dali. A pro budoucí pamět jednu my Stanislav, biskup holomúcký, máme a druhý list v táž slova napsaný má při svobodách markrabství List CX 112. a 8. V originále chybí, doplňuji podle smyslu. 9. Tu je text porušený. Buď by sem slušelo dodati slovo přivěsiti a pak by smysl byl: jednu (t. j. pečet) my ... máme přivěsiti, což by však nemělo dobrého smyslu, nebo spíše vzhledem k následujícímu textu musíme text opraviti, třebas stavovský originál má nesporné čtení jednu, a čísti: A pro budoucí pamět jeden (t. j. list) . . . máme. Jistotu této opravy snižuje okolnost, že nemáme, jak jsem zjistil v arcibiskupském archivu v Kro- měříži, zachován stejnopis listiny 1531. 22. září pro biskupa olomouckého, ač není též vyloučeno, že se stejnopis ztratil.
Článek 138. 185 Než jestliže by kněz biskup, jeho milost, neb budúcí biskupové 1535) List CLIIII olomúčtí statky svými, kteříž v té smluvě nahoře vymíněni jsú a ku 155. a právu jeho milosti přísluší, jaké směny o statky ku právu zemskému příslušející učinili, aneb ty statky prodadouc a pod právo zemské pustíc, za ty peníze jiné statky koupili, z těch také nemají a povinni nebudou ku právu zemskému odpovídati. Než při tom, jakž se nahoře píše, zůsta- veni býti. Toto naše dobrovolné a přátelské srovnání« pro zachování lásky s stavy tohoto markrabství my Stanislav, biskup olomúcký, slibujeme i s budúcími potomky našimi biskupy olomúckými, ctně a křesťansky zdržeti a nepohnutě, cele a bez porušení všelijakého zachovati. A my Albrecht z Lichtnburka, Jan z Pernštejna, Dobeš z Bozkovic, Vilém z Víckova, Jan z Kyjovic, a Jan ze Ptení na místě všech stavův tohoto markrabství též slibujem [ctně a křesťansky zdržeti a v celosti zachovati, což se v této naší dobrovolné a přátelské smluvě píše. (List CLIIII*) 155. b Tomu na svědomí a jisté zdržení pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím k tomuto listu přivěsiti jsme dali. A pro budoucí pamět jednu my Stanislav, biskup olomúcký, máme a druhý list v táž slova Než jestliže by kněz biskup, jeho milost, neb budoucí biskupové holomúčtí (1562) statky svými, kteříž v té smlúvě nahoře vymíněni jsou a ku právu jeho milosti přísluší, jaké směny o statky ku právu zemskému příslušející učinili, aneb ty statky prodadouc a pod právo zemské pustíc, za ty peníze jiné [statky koupili, z těch také nemají a povinni nebudou ku právu zemskému odpovídati, než při tom, jakž se nahoře píše, zuostaveni býti. Toto naše dobrovolné a přátelské srovnání pro zachování lásky s stavy tohoto markrabství my Stanislav, biskup holomúcký, slibujeme i s budoucími potomky našimi biskupy holomúckými ctně a křesťansky zdržeti a nepohnutě cele a bez porušení všelijakého zachovati. A my Albrecht z Lichtnburka, Jan z Pernštejna, Dobeš z Bozkovic, Vilém z Víckova, Jan z Kyjovic a Jan ze Ptení na místě všech stavuov tohoto markrabství též slibujem ctně a křesťansky zdržeti a v celosti zachovati, což se v této naší dobrovolné a přátelské smlúvě píše. Tomu na svědomí a jisté zdržení pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím k tomuto listu přivěsiti jsme dali. A pro budoucí pamět jednu my Stanislav, biskup holomúcký, máme a druhý list v táž slova napsaný má při svobodách markrabství List CX 112. a 8. V originále chybí, doplňuji podle smyslu. 9. Tu je text porušený. Buď by sem slušelo dodati slovo přivěsiti a pak by smysl byl: jednu (t. j. pečet) my ... máme přivěsiti, což by však nemělo dobrého smyslu, nebo spíše vzhledem k následujícímu textu musíme text opraviti, třebas stavovský originál má nesporné čtení jednu, a čísti: A pro budoucí pamět jeden (t. j. list) . . . máme. Jistotu této opravy snižuje okolnost, že nemáme, jak jsem zjistil v arcibiskupském archivu v Kro- měříži, zachován stejnopis listiny 1531. 22. září pro biskupa olomouckého, ač není též vyloučeno, že se stejnopis ztratil.
Strana 186
186 Článek 138. 11535/ napsaný má při svobodách markrabstvie moravského v Olomúci na rathúze ležeti.10 Stalo se v Brně léta a dne, jakž se svrchu píše.11 List CLIIII* 156. a Vytištěno a dokonáno jest toto zřiezenie markrabství moravského v středu po pamatování svatých Petra a Pavla,12 apoštoluov Páně, in Monte Nákladem urozeného vládyky pana Otmara z Nepomuka Liliorum. etc., nejvyššího písaře téhož markrabstvie, skrze Kašpara Prostějovského. M.D.XXXV. [156 b. 157. a. b = prázdné.] [1562/ moravského v Holomúci na rathúze ležeti. se svrchu píše. Stalo se v Brně léta a dne, jakž [112. b: prázdný.] 10. Tím se odkazuje na stejnopis moravských stavů, o němž se stala zmínka v pozn. 1. ZZ. ukazuje, že v době vydání listiny (1531) a patrně i v době ZZ. 1535 moravská privilegia byla uložena na olomoucké radnici. Město Olomouc však stejno- pisu nemělo a tedy ani ne stav městský, což nejen plyne z právní stránky listiny, nýbrž se i potvrzuje, že tento stejnopis není dochován v městském archivu olomouckém, kde je pouze v t. zv. Dudíkově sbírce starý opis (pod sig. 9/ I.) nejspíše podle textu ZZ. 1604. II. Viz pozn. 2. 12. T. j. 1535, 30. června. * Omylem dvakráte CLIIII.
186 Článek 138. 11535/ napsaný má při svobodách markrabstvie moravského v Olomúci na rathúze ležeti.10 Stalo se v Brně léta a dne, jakž se svrchu píše.11 List CLIIII* 156. a Vytištěno a dokonáno jest toto zřiezenie markrabství moravského v středu po pamatování svatých Petra a Pavla,12 apoštoluov Páně, in Monte Nákladem urozeného vládyky pana Otmara z Nepomuka Liliorum. etc., nejvyššího písaře téhož markrabstvie, skrze Kašpara Prostějovského. M.D.XXXV. [156 b. 157. a. b = prázdné.] [1562/ moravského v Holomúci na rathúze ležeti. se svrchu píše. Stalo se v Brně léta a dne, jakž [112. b: prázdný.] 10. Tím se odkazuje na stejnopis moravských stavů, o němž se stala zmínka v pozn. 1. ZZ. ukazuje, že v době vydání listiny (1531) a patrně i v době ZZ. 1535 moravská privilegia byla uložena na olomoucké radnici. Město Olomouc však stejno- pisu nemělo a tedy ani ne stav městský, což nejen plyne z právní stránky listiny, nýbrž se i potvrzuje, že tento stejnopis není dochován v městském archivu olomouckém, kde je pouze v t. zv. Dudíkově sbírce starý opis (pod sig. 9/ I.) nejspíše podle textu ZZ. 1604. II. Viz pozn. 2. 12. T. j. 1535, 30. června. * Omylem dvakráte CLIIII.
Strana 187
Článek 139. (Registrum.) 187 139. Registrum aneb pravidlo na všeckny artikule, kteříž jsou položeni v tomto zřízenie, dosti pilně vyhledané a zregistrované podlé pořádku každého listu k snadnějšímu (o čemž by kto věděti potřeboval) nalezení. Takto se počíná. Krále Vladislava, jeho milosti, slavné paměti list, kterýmž soud zemský říditi ráčí, ten v své celosti aby zuostal, Póhonové jakým se pořádkem díti mají, Kto póhony zasésti má, Puohonové jak se roznášeti mají, Král, jeho milost, jak se poháněti má, Z kterých artikuluov se král poháněti má, O póhon zátkyně, O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají, O póhonech slunečných, O póhonech na potvor, v čemž nalezeni býti mají, Hosté ku právu že ručeni býti mají, Jak se páni soudcé při soudu zachovávati mají, Páni soudcé k hodině od pana hajtmana jmenované že se k soudu scházeti mají, list III. list XII. list XII. list XIII. list XIIII. list XIIII. list XVI. list XVIII. list XIX. list XIX. list XX. list XX." (158. b prázdné) Registrum 159. a 159. b Registrum 160. a 15351 Registrum 158. a list XXI.“ 139. Registrum aneb pravidlo na všeckny artikule, kteříž jsou po- loženi v tomto zřízení, dosti pilně vyhledané a zregistrované podle pořádku každého listu k snadnějšímu (o čemž by kdo věděti potřeboval) nalezení. Takto se počíná. (1562] Registrum 113. a Krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, list, kterýmž soud zemský říditi ráčí, ten v své celosti aby zuostal Póhonové jakým se pořádkem díti mají Kdo póhony zasésti má Puohonové jakž se roznášeti mají Král, jeho milost, jak se poháněti má Z kterých artikuluov se král poháněti má O póhon zátkyně O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají O póhonech slunečných O póhonech na potvor, v čem nalezeni býti mají Hosté ku právu že ručeni býti mají Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají Páni soudce k hodině od pana hajtmana jmenované že se k soudu scházeti mají list II. list IX. list IX. list X. list X. list XI. list XII. list XIIII. list XIIII. list XV. list XV. list XVI. list XVII. 113. Registrum 111. a 139. a. Doplněno (po př. opraveno) podle záhlavi článku.
Článek 139. (Registrum.) 187 139. Registrum aneb pravidlo na všeckny artikule, kteříž jsou položeni v tomto zřízenie, dosti pilně vyhledané a zregistrované podlé pořádku každého listu k snadnějšímu (o čemž by kto věděti potřeboval) nalezení. Takto se počíná. Krále Vladislava, jeho milosti, slavné paměti list, kterýmž soud zemský říditi ráčí, ten v své celosti aby zuostal, Póhonové jakým se pořádkem díti mají, Kto póhony zasésti má, Puohonové jak se roznášeti mají, Král, jeho milost, jak se poháněti má, Z kterých artikuluov se král poháněti má, O póhon zátkyně, O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají, O póhonech slunečných, O póhonech na potvor, v čemž nalezeni býti mají, Hosté ku právu že ručeni býti mají, Jak se páni soudcé při soudu zachovávati mají, Páni soudcé k hodině od pana hajtmana jmenované že se k soudu scházeti mají, list III. list XII. list XII. list XIII. list XIIII. list XIIII. list XVI. list XVIII. list XIX. list XIX. list XX. list XX." (158. b prázdné) Registrum 159. a 159. b Registrum 160. a 15351 Registrum 158. a list XXI.“ 139. Registrum aneb pravidlo na všeckny artikule, kteříž jsou po- loženi v tomto zřízení, dosti pilně vyhledané a zregistrované podle pořádku každého listu k snadnějšímu (o čemž by kdo věděti potřeboval) nalezení. Takto se počíná. (1562] Registrum 113. a Krále Vladislava, jeho milosti slavné paměti, list, kterýmž soud zemský říditi ráčí, ten v své celosti aby zuostal Póhonové jakým se pořádkem díti mají Kdo póhony zasésti má Puohonové jakž se roznášeti mají Král, jeho milost, jak se poháněti má Z kterých artikuluov se král poháněti má O póhon zátkyně O póhon zátkyně na cizozemce, kteříž v jiných zemích statky mají O póhonech slunečných O póhonech na potvor, v čem nalezeni býti mají Hosté ku právu že ručeni býti mají Jak se páni soudce při soudu zachovávati mají Páni soudce k hodině od pana hajtmana jmenované že se k soudu scházeti mají list II. list IX. list IX. list X. list X. list XI. list XII. list XIIII. list XIIII. list XV. list XV. list XVI. list XVII. 113. Registrum 111. a 139. a. Doplněno (po př. opraveno) podle záhlavi článku.
Strana 188
188 Článek 139. (Registrum.) 160.b Registrum 161. a 11535/ Páni soudcé co první den jednati mají, Soud kterak se zahajuje, Póhonové pořádně že souzeni býti mají, O stáném právu, Příčiny proti ustání při vysvědčování i póhonův, které jsú, Přísaha nemocného, O poklidu, O poručnících v póhonu, Když král neb markrabie při soudu jest, jak jeho meč a jak hajtmanův držán býti má, Do kláštera, kdež zahájený soud jest, a do toho okršlku klášterského, že nemá žádný jiný žádného oruží branného neb brani míti, leč páni soudcé, O přísaze k soudu, Kde kteří stavové při soudu neb při obecním sněmě státi anebo seděti mají, Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný že tam vstupovati nemá, 161.b. Když se puohon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a puohonu bráněno, Žádný z panuov soudcí že se přimlúvati nemá, než na na kohož pan sudí podá, list XXII. list XXII. list XXIII. list XXIII. list XXIII. list XXIIII. list XXV. list XXVI. list XXVII. list XXVII. list XXVIII. list XXIX. list XXIX. list XXX. list XXXI. III. b Registrum 115. a 11562/ Páni soudce co první den jednati mají Soud kterak se zahajuje Póhonové pořádně že souzeni býti mají O stáném právu Příčiny proti ustání při vysvědčování póhonuov, které jsou Přísaha nemocného O poklidu O poručnících v póhonu Když král neb markrabě při soudu jest, jak jeho meč a jak hajt- manuov držán býti má Do kláštera, kdež zahájený soud jest, a do toho okršlku kláš- terského, že nemá žádný jiný žádného oruží branného neb brání míti, leč páni soudce O přísaze k soudu Kde kteří stavové při soudu neb při obecním sněmu státi nebo seděti mají Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný že tam vstupovati nemá Když se puohon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a puo- honu bráněno Žádný z panuov soudcí, že se přimlúvati nemá, než na kohož pan sudí podá list XVII. list XVIII. list XVIII. list XIX. list XIX. list XX. list XXI. list XXI. list XXII. list XXII. list XXIII. list XXIIII. list XXIIII. list XXV list XXVI. b. Tisková chyba a.
188 Článek 139. (Registrum.) 160.b Registrum 161. a 11535/ Páni soudcé co první den jednati mají, Soud kterak se zahajuje, Póhonové pořádně že souzeni býti mají, O stáném právu, Příčiny proti ustání při vysvědčování i póhonův, které jsú, Přísaha nemocného, O poklidu, O poručnících v póhonu, Když král neb markrabie při soudu jest, jak jeho meč a jak hajtmanův držán býti má, Do kláštera, kdež zahájený soud jest, a do toho okršlku klášterského, že nemá žádný jiný žádného oruží branného neb brani míti, leč páni soudcé, O přísaze k soudu, Kde kteří stavové při soudu neb při obecním sněmě státi anebo seděti mají, Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný že tam vstupovati nemá, 161.b. Když se puohon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a puohonu bráněno, Žádný z panuov soudcí že se přimlúvati nemá, než na na kohož pan sudí podá, list XXII. list XXII. list XXIII. list XXIII. list XXIII. list XXIIII. list XXV. list XXVI. list XXVII. list XXVII. list XXVIII. list XXIX. list XXIX. list XXX. list XXXI. III. b Registrum 115. a 11562/ Páni soudce co první den jednati mají Soud kterak se zahajuje Póhonové pořádně že souzeni býti mají O stáném právu Příčiny proti ustání při vysvědčování póhonuov, které jsou Přísaha nemocného O poklidu O poručnících v póhonu Když král neb markrabě při soudu jest, jak jeho meč a jak hajt- manuov držán býti má Do kláštera, kdež zahájený soud jest, a do toho okršlku kláš- terského, že nemá žádný jiný žádného oruží branného neb brání míti, leč páni soudce O přísaze k soudu Kde kteří stavové při soudu neb při obecním sněmu státi nebo seděti mají Kteří se soudí a k soudu přistupují, kde státi mají a jiný žádný že tam vstupovati nemá Když se puohon prožaluje, jak má za právo prošeno býti a puo- honu bráněno Žádný z panuov soudcí, že se přimlúvati nemá, než na kohož pan sudí podá list XVII. list XVIII. list XVIII. list XIX. list XIX. list XX. list XXI. list XXI. list XXII. list XXII. list XXIII. list XXIIII. list XXIIII. list XXV list XXVI. b. Tisková chyba a.
Strana 189
Článek 139. (Registrum.) Nález jak se píše, list Nález od obojí strany že přijat a držán býti má, list Nálezové zjevní a odevření, že býti mají, list Pokuta na ty, ktož k póhonu nestojí aneb póhonu nežalují, list Na pohnaného pokuta, list O glejtu při soudu, list Páni soudcé po odložení pře že žádných rad dávati nemají, list " Páni soudcé z kterých příčin z soudu vyvstátí mají, list Žádný z panuov soudcí z peněz a z nájmu že před soudem mluviti nemá, list Sumy v póhonu že ujímáno býti nemá, list Póhony o pobrání desátkuov aneb svrchkuov, list Póhony o smlouvy anebo o jiné listy, list Puohon o svědomí listovní, list Ktož listovní svědomí k soudu dává, jak to zpraviti má a jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovati mají, list Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuov přijí- máni a | kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má, list O svědomí městském, jak obyvatelé v městech králov- ských k zemskému soudu svědomí dávati mají, list Ktož by při obdržel o statek nebo o peníze, že ji prodati můž aneb dáti komuž chce, též i právo stáné krom cizozemcóm, list Nález jak se píše list Nález od obojí strany že přijat a držán býti má list Nálezové zjevní a odevření že býti mají | list Pokuta na ty, kdož k póhonu nestojí aneb póhonu nežalují list Na pohnaného pokuta list O glejtu při soudu list Páni soudce po odložení pře že žádných rad dávati nemají list Páni soudce z kterých příčin z | soudu vyvstávati mají list Žádný z panuov soudcí z peněz a z nájmu že před soudem mluviti nemá list Sumy v póhonu že ujímáno býti nemá list Póhony o pobrání desátkuov aneb svrchkuov list Póhony o smlouvy anebo o jiné listy list Puohon o svědomí listovní List Kdoż listovní svědomí k soudu | dává, jak to zpraviti má a jak se k cizozemci pfi takovém svédomí zachovati mají list Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuov přijímání a kterak jim od mílí placeno a strava dána býti má list O svědomí městském, jak obyvatelé v městech královských k zemskému soudu svědomí dávati mají list Kdož by při obdržel o statek nebo o peníze, že ji prodati muož aneb dáti, komuž chce, též i právo stáné krom cizozemcóm list 189 XXXII. [45351 XXXII. | XXXIII. "a" XXXIII. XXXIIII. XXXIIII. XXXV. | XXXV. 162. b XXXVI. XXXVI. XXXVI. | XXXVII. Regsrum XXXVII. XXXVIII. 163.5 XXXIX. XL. XLI. | XXVII. SL XXVII. XXVIII. XXVIII. XXVIIII. XXIX. XXIX. u XXX. Ro XXX. XXXI. XXXI. XXXII. XXXII. 116. h XXXIIL XXXIII. XXXV. XXXVI. |
Článek 139. (Registrum.) Nález jak se píše, list Nález od obojí strany že přijat a držán býti má, list Nálezové zjevní a odevření, že býti mají, list Pokuta na ty, ktož k póhonu nestojí aneb póhonu nežalují, list Na pohnaného pokuta, list O glejtu při soudu, list Páni soudcé po odložení pře že žádných rad dávati nemají, list " Páni soudcé z kterých příčin z soudu vyvstátí mají, list Žádný z panuov soudcí z peněz a z nájmu že před soudem mluviti nemá, list Sumy v póhonu že ujímáno býti nemá, list Póhony o pobrání desátkuov aneb svrchkuov, list Póhony o smlouvy anebo o jiné listy, list Puohon o svědomí listovní, list Ktož listovní svědomí k soudu dává, jak to zpraviti má a jak se k cizozemci při takovém svědomí zachovati mají, list Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuov přijí- máni a | kterak jim od mílí placeno a strava dávána býti má, list O svědomí městském, jak obyvatelé v městech králov- ských k zemskému soudu svědomí dávati mají, list Ktož by při obdržel o statek nebo o peníze, že ji prodati můž aneb dáti komuž chce, též i právo stáné krom cizozemcóm, list Nález jak se píše list Nález od obojí strany že přijat a držán býti má list Nálezové zjevní a odevření že býti mají | list Pokuta na ty, kdož k póhonu nestojí aneb póhonu nežalují list Na pohnaného pokuta list O glejtu při soudu list Páni soudce po odložení pře že žádných rad dávati nemají list Páni soudce z kterých příčin z | soudu vyvstávati mají list Žádný z panuov soudcí z peněz a z nájmu že před soudem mluviti nemá list Sumy v póhonu že ujímáno býti nemá list Póhony o pobrání desátkuov aneb svrchkuov list Póhony o smlouvy anebo o jiné listy list Puohon o svědomí listovní List Kdoż listovní svědomí k soudu | dává, jak to zpraviti má a jak se k cizozemci pfi takovém svédomí zachovati mají list Jak se svědkové stavěti mají a jak od úředníkuov přijímání a kterak jim od mílí placeno a strava dána býti má list O svědomí městském, jak obyvatelé v městech královských k zemskému soudu svědomí dávati mají list Kdož by při obdržel o statek nebo o peníze, že ji prodati muož aneb dáti, komuž chce, též i právo stáné krom cizozemcóm list 189 XXXII. [45351 XXXII. | XXXIII. "a" XXXIII. XXXIIII. XXXIIII. XXXV. | XXXV. 162. b XXXVI. XXXVI. XXXVI. | XXXVII. Regsrum XXXVII. XXXVIII. 163.5 XXXIX. XL. XLI. | XXVII. SL XXVII. XXVIII. XXVIII. XXVIIII. XXIX. XXIX. u XXX. Ro XXX. XXXI. XXXI. XXXII. XXXII. 116. h XXXIIL XXXIII. XXXV. XXXVI. |
Strana 190
190 Článek 139. (Registrum.) Registrum 165. a list XLII. Póhon o postavení lidí, O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí a jaká jest odpověd panuom městóm na ten artikul dána, list XLII a XLIII. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným, list XLIIII. O póhon na rukojmie, o sumy položení aneb o obnovení listu a o obsílaní do ležení a vyprodání rukojmie ven z země, 164.b O listech neobyčejných, Kterých puohonuov páni při právě nesoudí, Kto kterým právem začne, tím konati má, Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím že opravovati nemá, O poručenie statkuov k soudu, Ktož by pohnán jsa anebo někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl, O nářku cti a dobré pověsti, O póhoních, ktož by od nich pro odložení zemřeli, O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtma- novo, Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicéch zjevnou zprávu panuom soudcím dávati mají, 165.b O postranných přech při soudu, O sněmích obecních, list XLIIII. list XLV. list XLVI. list XLVI. list XLVII. list XLVII. list XLVIII. list XLVIII. list XLIX. list' L. list LI. list LI. list LII. ƒ 1535) Registrum 164. a list XXXVI. [ 1562/ Póhon o postavení lidí Registrum 117.a O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí a jaká jest odpověd panuom městóm na ten artikul dána O smlouvě mezi puovodem a pohnaným O póhon na rukojmě, o sumy položení aneb o obnovení listu a o obsílání do ležení a vyprodání rukojmě ven z země O listech neobyčejných Kterejch puohonuov páni při právě nesoudí Kdo kterým právem začne, tím konati má Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím že opra- vovati nemá O poručení statkuov k soudu Kdož by pohnán jsa anebo někoho požena potřeby své vésti před soudem neuměl O nářku cti a dobré pověsti O póhoních, kdož by od nich pro odložení zemřeli Registrum O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtma- 118. a novo Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnou zprávu panuom soudcím dávati mají O postranných přech při soudu O sněmích obecních 117. 5 list XXXVII. list XXXVII. list XXXVIII. list XXXIX. list XXXIX. list XL. list XL. list XL. list XLI. list XLI. list XLII. list XLIIII. list XLIIII. list XLV. list XLV.
190 Článek 139. (Registrum.) Registrum 165. a list XLII. Póhon o postavení lidí, O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí a jaká jest odpověd panuom městóm na ten artikul dána, list XLII a XLIII. O smlouvě mezi puovodem a pohnaným, list XLIIII. O póhon na rukojmie, o sumy položení aneb o obnovení listu a o obsílaní do ležení a vyprodání rukojmie ven z země, 164.b O listech neobyčejných, Kterých puohonuov páni při právě nesoudí, Kto kterým právem začne, tím konati má, Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím že opravovati nemá, O poručenie statkuov k soudu, Ktož by pohnán jsa anebo někoho požena, potřeby své vésti před soudem neuměl, O nářku cti a dobré pověsti, O póhoních, ktož by od nich pro odložení zemřeli, O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtma- novo, Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicéch zjevnou zprávu panuom soudcím dávati mají, 165.b O postranných přech při soudu, O sněmích obecních, list XLIIII. list XLV. list XLVI. list XLVI. list XLVII. list XLVII. list XLVIII. list XLVIII. list XLIX. list' L. list LI. list LI. list LII. ƒ 1535) Registrum 164. a list XXXVI. [ 1562/ Póhon o postavení lidí Registrum 117.a O rukojemství a propadení základuov a o zbití lidí a jaká jest odpověd panuom městóm na ten artikul dána O smlouvě mezi puovodem a pohnaným O póhon na rukojmě, o sumy položení aneb o obnovení listu a o obsílání do ležení a vyprodání rukojmě ven z země O listech neobyčejných Kterejch puohonuov páni při právě nesoudí Kdo kterým právem začne, tím konati má Po provedení pře a pány odložení žádný svědomím že opra- vovati nemá O poručení statkuov k soudu Kdož by pohnán jsa anebo někoho požena potřeby své vésti před soudem neuměl O nářku cti a dobré pověsti O póhoních, kdož by od nich pro odložení zemřeli Registrum O kladení listuov a stavení lidí na rozkázaní páně hajtma- 118. a novo Jak úředníci menšího práva o mezech a hranicech zjevnou zprávu panuom soudcím dávati mají O postranných přech při soudu O sněmích obecních 117. 5 list XXXVII. list XXXVII. list XXXVIII. list XXXIX. list XXXIX. list XL. list XL. list XL. list XLI. list XLI. list XLII. list XLIIII. list XLIIII. list XLV. list XLV.
Strana 191
Článek 139. (Registrum.) 191 Ktož by panuov soudcí za jakou pamět žádal, Přísaha jak vykonána býti má, O odložení soudu z některých příčin, Kterak se soud vzdává a ustáné se zapisují, Posudek jak držán býti má a do kterého času, O ručení zvodu, Zvod a odhad na pána zástavního, Zvod a odhad na statku markrabském, Zvod a odhad na plat životní, Na jakou sumu kto se vésti má, Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti neb darovati chtěli, zachovávati při tom mají, O póhonech, že bývají o odpuštění braní lidem sedl- ským, O neobyčejném odpuštěnie a o závadních sedlácích, O ručení práva dědinného, Spolkuov s sirotky že sobě žádný vyprošovati nemá, Sirotci od koho opatrováni mají býti. O prodaji statku sirotčího a jak sirotci poručníky své kvitovati mají, Poručenstvie kterak se říditi má, Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá, Aby statek od rodu neodšel, O pankhartích a o mejtech, O odpovědnících a nepřátelích, Kdož by panuov soudcí za jakou pamět žádal Přísaha jak vykonána býti má O odložení soudu z některých příčin Kterak se soud vzdává a ustáné se zapisují Posudek jak držán bejti má a do kterého času O ručení zvodu Zvod a odhad na pána zástavního Zvod a odhad na statku markrabském Zvod a odhad na plat životní Na jakú sumu kdo se vésti má Jak se ti, kdož se s kým spolčiti neb darovati chtěli, zacho- vávati při tom mají O póhonech, že bejvají o odpuštění brání lidem sedlským O neobyčejném odpuštění a o závadních sedlácích O ručení práva dědinného Spolkuov s sirotky že sobě žádný vyprošovati nemá Sirotci od koho opatrováni mají býti. O prodaji statku si- rotčího a jak sirotci poručníky své kvitovati mají Poručenství kterak se říditi má Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá Aby statek od rodu neodšel O pankhartích a o mejtech O odpovědnících a nepřátelích list LII. list LIII. list LIIII. list LIIII. list LV. list LVI. list LX. list LX. list LXI. list LXI. list LXII. list LXII. list LXIII. list LXIIII. list LXVI. list LXVII. list LXVIII. list LXIX. list LXX. list LXXI. list LXXII. list XLV. list XLVI. list XLVI. list XLVII. list XLVIII. list XLVIII. list LI. list LII. list LII. list LII. list LIII. list LIII. list LIIII. list LV. list LVI. list LVII. list LVIII. list LIX. list LIX. list LX. list LXI. Registrum 166. a 166. b Registrum 167. [1562/ 118. Registrum 119. a 119. b 11535/
Článek 139. (Registrum.) 191 Ktož by panuov soudcí za jakou pamět žádal, Přísaha jak vykonána býti má, O odložení soudu z některých příčin, Kterak se soud vzdává a ustáné se zapisují, Posudek jak držán býti má a do kterého času, O ručení zvodu, Zvod a odhad na pána zástavního, Zvod a odhad na statku markrabském, Zvod a odhad na plat životní, Na jakou sumu kto se vésti má, Jak se ti, ktož by se s kým spolčiti neb darovati chtěli, zachovávati při tom mají, O póhonech, že bývají o odpuštění braní lidem sedl- ským, O neobyčejném odpuštěnie a o závadních sedlácích, O ručení práva dědinného, Spolkuov s sirotky že sobě žádný vyprošovati nemá, Sirotci od koho opatrováni mají býti. O prodaji statku sirotčího a jak sirotci poručníky své kvitovati mají, Poručenstvie kterak se říditi má, Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá, Aby statek od rodu neodšel, O pankhartích a o mejtech, O odpovědnících a nepřátelích, Kdož by panuov soudcí za jakou pamět žádal Přísaha jak vykonána býti má O odložení soudu z některých příčin Kterak se soud vzdává a ustáné se zapisují Posudek jak držán bejti má a do kterého času O ručení zvodu Zvod a odhad na pána zástavního Zvod a odhad na statku markrabském Zvod a odhad na plat životní Na jakú sumu kdo se vésti má Jak se ti, kdož se s kým spolčiti neb darovati chtěli, zacho- vávati při tom mají O póhonech, že bejvají o odpuštění brání lidem sedlským O neobyčejném odpuštění a o závadních sedlácích O ručení práva dědinného Spolkuov s sirotky že sobě žádný vyprošovati nemá Sirotci od koho opatrováni mají býti. O prodaji statku si- rotčího a jak sirotci poručníky své kvitovati mají Poručenství kterak se říditi má Bratr starší mladšímu statku utráceti nemá Aby statek od rodu neodšel O pankhartích a o mejtech O odpovědnících a nepřátelích list LII. list LIII. list LIIII. list LIIII. list LV. list LVI. list LX. list LX. list LXI. list LXI. list LXII. list LXII. list LXIII. list LXIIII. list LXVI. list LXVII. list LXVIII. list LXIX. list LXX. list LXXI. list LXXII. list XLV. list XLVI. list XLVI. list XLVII. list XLVIII. list XLVIII. list LI. list LII. list LII. list LII. list LIII. list LIII. list LIIII. list LV. list LVI. list LVII. list LVIII. list LIX. list LIX. list LX. list LXI. Registrum 166. a 166. b Registrum 167. [1562/ 118. Registrum 119. a 119. b 11535/
Strana 192
192 Článek 139. (Registrum.) Registrum 168. a 11535/ O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely ho- nili, 167.b. O povalečích a zjevných psancích, O těch, ktož na koho vyznají na mukách, Při tázaní zločincuov že na žádného ze jména tázati se nemá a duchovní o zločince že poháníni býti ne- mají, než jejich úředníci, O prodávaní statkuov duchovním osobám, O lidech služebných a o vojnách ven z země, O odpovědi k válce, O cesty a silnice do lesuov, O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských, Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dávati ani zavazovati že nemá, prvé než by ho po otci v držení byl, Cizozemci statkuov v zemi kupovati nemají, O louzení děveček sedlských, 168.b O ulouzení zdávané ženy a o čeledi, kteráž by ne- dosloužíc pánu odešla, že nemá od žádného držána a přechovávána býti, O penězích purkrechtních a sirotčích, list LXXIIII. list LXXV. list LXXVI. list LXXVII. list LXXVIII." list LXXIX. list LXXX. list LXXXI. list LXXXIII. list LXXXIIII list LXXXV. list LXXXVI. list LXXXVII. list LXXXVII. (1562/ O služebnících dobrých lidech,1 kteříž by nepřátely honili Registrum O povalečích a zjevných psancích 120. a O těch, kdož na koho vyznají na mukách Při tázaní zločincuov že na žádného ze jména tázati se nemá Duchovní o zločince" že poháníni býti nemají, než jejich úřed- níci O prodávaní statkuov duchovním osobám O lidech služebných a o vojnách ven z země O odpovědi k válce O cesty a silnice do lesův O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dá- vati, ani zavazovati že nemá, prvé než by ho po otci v drže- ní byl Cizozemci statkuov v zemi kupovati nemají O louzení děveček sedlských Registrum O ulouzení zdávané ženy a o čeledi, kteráž by nedosloužíc 121. pánu odešla, že nemá od žádného držána a přechová- vána býti O purkrechtních penězích“ O sirotčích penězíche 120. b list LXII. list LXIII. list LXIII. list LXIIII. list LXV. list LXV. list LXVI. list LXVI. list LXVII. list LXVIII. list LXIX. list LXX. list LXX. list LXXI. list LXXI. list LXXII. c. V rejstříku chybí, doplněno z textu. d. Jinak 1535. 6. Chybí v ZZ. 1535.
192 Článek 139. (Registrum.) Registrum 168. a 11535/ O služebnících dobrých lidech, kteříž by nepřátely ho- nili, 167.b. O povalečích a zjevných psancích, O těch, ktož na koho vyznají na mukách, Při tázaní zločincuov že na žádného ze jména tázati se nemá a duchovní o zločince že poháníni býti ne- mají, než jejich úředníci, O prodávaní statkuov duchovním osobám, O lidech služebných a o vojnách ven z země, O odpovědi k válce, O cesty a silnice do lesuov, O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských, Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dávati ani zavazovati že nemá, prvé než by ho po otci v držení byl, Cizozemci statkuov v zemi kupovati nemají, O louzení děveček sedlských, 168.b O ulouzení zdávané ženy a o čeledi, kteráž by ne- dosloužíc pánu odešla, že nemá od žádného držána a přechovávána býti, O penězích purkrechtních a sirotčích, list LXXIIII. list LXXV. list LXXVI. list LXXVII. list LXXVIII." list LXXIX. list LXXX. list LXXXI. list LXXXIII. list LXXXIIII list LXXXV. list LXXXVI. list LXXXVII. list LXXXVII. (1562/ O služebnících dobrých lidech,1 kteříž by nepřátely honili Registrum O povalečích a zjevných psancích 120. a O těch, kdož na koho vyznají na mukách Při tázaní zločincuov že na žádného ze jména tázati se nemá Duchovní o zločince" že poháníni býti nemají, než jejich úřed- níci O prodávaní statkuov duchovním osobám O lidech služebných a o vojnách ven z země O odpovědi k válce O cesty a silnice do lesův O prodávaní ryb v městech a v městečkách panských Žádný syn panského neb rytířského řádu statku žádnému dá- vati, ani zavazovati že nemá, prvé než by ho po otci v drže- ní byl Cizozemci statkuov v zemi kupovati nemají O louzení děveček sedlských Registrum O ulouzení zdávané ženy a o čeledi, kteráž by nedosloužíc 121. pánu odešla, že nemá od žádného držána a přechová- vána býti O purkrechtních penězích“ O sirotčích penězíche 120. b list LXII. list LXIII. list LXIII. list LXIIII. list LXV. list LXV. list LXVI. list LXVI. list LXVII. list LXVIII. list LXIX. list LXX. list LXX. list LXXI. list LXXI. list LXXII. c. V rejstříku chybí, doplněno z textu. d. Jinak 1535. 6. Chybí v ZZ. 1535.
Strana 193
Článek 139. (Registrum.) 193 O listech hlavních na peníze, jak bez vymínek o berni děláni býti mají, O obsílaní do ležení a o lání, i také o zapovídanie gruntuov, O ručnicích a o myslivostech, O shony, O židech a jejich lichvách, Na vína a na obilé že pójčovati žádný nemá, Ve vsech aby trhuov, obilé překupování a jiných potřeb nebylo, O krčmy, o vaření piva a o řemeslnících ve vsech, O hry ve vsech a o mlynáře, O tocích vody a o zboží špitálská, Panně co má býti odvěněno a věna jak se opatrují Nález stálý a dokonalý, na kterémž by zboží věno bylo, a to mocí odjato a o nápadích věnných, Lidé že se táhnou na statky dědictvím, protož že se to rozvážiti má, co a kto jest dědic, Bratří že sestrám obyčejné věno dáti mají, O žádaní dílu na bratru, Věno po sestrách že se jednostejné dávati má a o pannách do kláštera daných, Bratr nedílný že nic dáti, ani poručiti nemuož, list LXXXIX. list XC. list XCI. list XCIII. list XCIIII. list XCVII. list XCVIII. list XCIX. list C. list CI. list CIII. list CV. list CVI. list CVII. list CVIII. list CIX. list CIX. Registrum 169. a 169. b Registrum 170. a 11535 O listech hlavních na peníze, jak bez vymínek o berni děláni býti mají O obsílání do ležení a o lání, i také o zapovídání gruntuov O ručnicích a o myslivostech O shony O židech a jejich lichvách Na vína a na obilé, že puojčovati žádný nemá Ve vsech aby trhův, obilé překupování a jiných potřeb nebylo O krčmy a vaření piva a o řemeslnících ve vsech O hry ve vsech a o mlynáře O tocích vody O zboží špitálskád O věnných právích“ Panně co má býti odvěněno a věna jak se opatrují Nález stálý a dokonalý, na kterémž by zboží věno bylo, a to mocí odjato O nápadích věnných“ Lidé že se táhnou na statky dědictvím, protož že se to roz- vážiti má, co a kdo jest dědic Bratří že sestrám obyčejné věno dáti mají O žádaní dílu na bratru Věno po sestrách že se jednostejné dávati má, a o pannách do kláštera daných Bratr nedílný že nic dáti ani poručiti nemuož list LXXIII. list LXXIII. list LXXIIII. list LXXV. list LXXVI. list LXXVIII. list LXXVIII. list LXXIX. list LXXX. list LXXX. list LXXXI. list LXXXI. list LXXXII. list LXXXIII. list LXXXIIII. list LXXXIIII. list LXXXV. list LXXXV. 121.b Registrum 122. a 122. b 11562) list LXXXVI. list LXXXVI. Čáda: Zemské zřízení moravské. 13
Článek 139. (Registrum.) 193 O listech hlavních na peníze, jak bez vymínek o berni děláni býti mají, O obsílaní do ležení a o lání, i také o zapovídanie gruntuov, O ručnicích a o myslivostech, O shony, O židech a jejich lichvách, Na vína a na obilé že pójčovati žádný nemá, Ve vsech aby trhuov, obilé překupování a jiných potřeb nebylo, O krčmy, o vaření piva a o řemeslnících ve vsech, O hry ve vsech a o mlynáře, O tocích vody a o zboží špitálská, Panně co má býti odvěněno a věna jak se opatrují Nález stálý a dokonalý, na kterémž by zboží věno bylo, a to mocí odjato a o nápadích věnných, Lidé že se táhnou na statky dědictvím, protož že se to rozvážiti má, co a kto jest dědic, Bratří že sestrám obyčejné věno dáti mají, O žádaní dílu na bratru, Věno po sestrách že se jednostejné dávati má a o pannách do kláštera daných, Bratr nedílný že nic dáti, ani poručiti nemuož, list LXXXIX. list XC. list XCI. list XCIII. list XCIIII. list XCVII. list XCVIII. list XCIX. list C. list CI. list CIII. list CV. list CVI. list CVII. list CVIII. list CIX. list CIX. Registrum 169. a 169. b Registrum 170. a 11535 O listech hlavních na peníze, jak bez vymínek o berni děláni býti mají O obsílání do ležení a o lání, i také o zapovídání gruntuov O ručnicích a o myslivostech O shony O židech a jejich lichvách Na vína a na obilé, že puojčovati žádný nemá Ve vsech aby trhův, obilé překupování a jiných potřeb nebylo O krčmy a vaření piva a o řemeslnících ve vsech O hry ve vsech a o mlynáře O tocích vody O zboží špitálskád O věnných právích“ Panně co má býti odvěněno a věna jak se opatrují Nález stálý a dokonalý, na kterémž by zboží věno bylo, a to mocí odjato O nápadích věnných“ Lidé že se táhnou na statky dědictvím, protož že se to roz- vážiti má, co a kdo jest dědic Bratří že sestrám obyčejné věno dáti mají O žádaní dílu na bratru Věno po sestrách že se jednostejné dávati má, a o pannách do kláštera daných Bratr nedílný že nic dáti ani poručiti nemuož list LXXIII. list LXXIII. list LXXIIII. list LXXV. list LXXVI. list LXXVIII. list LXXVIII. list LXXIX. list LXXX. list LXXX. list LXXXI. list LXXXI. list LXXXII. list LXXXIII. list LXXXIIII. list LXXXIIII. list LXXXV. list LXXXV. 121.b Registrum 122. a 122. b 11562) list LXXXVI. list LXXXVI. Čáda: Zemské zřízení moravské. 13
Strana 194
194 Článek 139. (Registrum.) 11535/ Otec syna když jeho vuole není, že nemuož odděliti, list CX. list CXI." 170.b O bratřích dílných Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda list CXXV. Smluva mezi pány, rytířstvem a městy list CXXVII. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smlouvu list CXXXV. Registrum] Druhá smlouva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, 171. a kteráž se stala léta MDXXXII o některé artikule, list CXL.“ Smlouva mezi knězem biskupem, jeho milostí a pány, preláty, rytířstvem a městy, že biskupové olomúčtí z statkuov svých stolních ku právu zemskému po- háníni býti nemají. list CL." Konec registrum. [171. b—187. b: prázdné.] Registrum 123. a 123. b list LXXXVII. list LXXXVII. list LXXXVIII. list XCV. list XCV. list C. list CII. list CIIII. 11562/ Otec syna když jeho vuole není, že nemuož odděliti O bratřích dílných Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda Přípis listu přiznávajícího k landfrýdu Smlouva mezi pány, rytířstvem a městy Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smlouvu Druhá smlouva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta M.D.XXXII. o některé artikule O stávkách Smlouva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, preláty, rytířstvem a městy, že biskupové holomúčtí z statkuov svých stolních ku právu zemskému poháníni býti nemají list (VIII. Konec registrum. [124. a, b: prázdné.]
194 Článek 139. (Registrum.) 11535/ Otec syna když jeho vuole není, že nemuož odděliti, list CX. list CXI." 170.b O bratřích dílných Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda list CXXV. Smluva mezi pány, rytířstvem a městy list CXXVII. Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smlouvu list CXXXV. Registrum] Druhá smlouva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, 171. a kteráž se stala léta MDXXXII o některé artikule, list CXL.“ Smlouva mezi knězem biskupem, jeho milostí a pány, preláty, rytířstvem a městy, že biskupové olomúčtí z statkuov svých stolních ku právu zemskému po- háníni býti nemají. list CL." Konec registrum. [171. b—187. b: prázdné.] Registrum 123. a 123. b list LXXXVII. list LXXXVII. list LXXXVIII. list XCV. list XCV. list C. list CII. list CIIII. 11562/ Otec syna když jeho vuole není, že nemuož odděliti O bratřích dílných Přípis landfrýdu za krále Ferdinanda Přípis listu přiznávajícího k landfrýdu Smlouva mezi pány, rytířstvem a městy Vejpověď královská mezi pány, rytířstvem a městy o některé artikule mimo první smlouvu Druhá smlouva mezi týmiž pány, rytířstvem a městy, kteráž se stala léta M.D.XXXII. o některé artikule O stávkách Smlouva mezi knězem biskupem, jeho milostí, a pány, preláty, rytířstvem a městy, že biskupové holomúčtí z statkuov svých stolních ku právu zemskému poháníni býti nemají list (VIII. Konec registrum. [124. a, b: prázdné.]
Strana 195
Článek 140. a 141. (z r. 1562). 195 140. Léta páně M D LXII v středu po svatých Třech králích v městě Holomúci držán jest sněm obecní, na kterémž sou se artikulové níže položení nařídili a zavřeli a jeho milost císař- ská ráčil k nim milostivě přivoliti. 1 1562/ 125. a [dva malí dvouhlaví orli] O ležáky." Na tom zuostáno, jestliže by kteří ležáci v hospodě neb v městě se ne- pokojně chovali a svády a ruoznice začali, takového každého aby purgmistr téhož města slibem k ruce páně hajtmanově zavázal. A pakli by slíbiti nechtěl. aby o tom panu hajtmanovi hned oznámeno bylo. A pan hajtman aby tu osobu před sebe obeslal a slibem zavázal, aby se před soudem najprvnějším postavil. Al več mu to jich milosti páni soudcí obrátiti ráčí, to při tom buď. A měš-125. b ťané i hospodáři to pilně opatrovati mají, aby se ležákuom příčiny k svádám nedávaly a od ležákuov aby se platilo podlé posledního zřízení, totiž od jedné osoby a od jednoho koně za den a noc po XXIIII groší bílých. 141. O lotry, loupežníky a psance." Item, co se lotrů a jiných zločinců, kteříž lidem všelijak škodí, dotýče, ti aby na dědinách přechováni a fedrováni nebyli. A jeden každý pán ze všech 140. 1. Tímto článkem se počíná část, kterou přidal otisk 1562 značně neorganicky k pů- vodnímu textu z 1535. Srov. k tomu úvod. Všechny tyto články byly předneseny na uvedeném sněmu tříkrálovém v Olomouci 1562 od 8. ledna a čtou se, jak bude ještě dále při jednotlivých článcích udáno, v originálním znění v Pam. II. 179. a. násl. 2. Článek přidaný v otisku 1562. Originální znění se čte pod datem 1562. 8. ledna v Pam II 179. a., které se jen zcela nepatrně (pravopisně) odlišuje od tisku. Článek převzalo ZZ. 1604: CXVIII.—CXIX. Obdobný obsah viz v čl. 107. K obsahu srov. Čáda. Ležení v zem. právu čes. (1922) 23 ns. 141. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Vznik tohoto článku se datuje vlastně již ZZ. 1516: čl. 1. (AČ. XI. 284, 285, též v Brandlově vyd. Kn. Drn. 107. ns.) pod titulem Zřízení zemské o honění nepřátel. Ale k základní textaci došlo teprve na obecném sněmu brněnském 1541. kolem 26. května (Nanebevstoupení Páně), jehož znění převzalo ZZ. 1545: CXVIII., které je podstatou i našeho článku z 1562 (viz pozn. 2.). O toto usnesení z r. 1541 se jednalo dále hlavně r. 1541 (17. dubna. 27. června), a 1544 (29. září), ale přesto při sestavování ZZ. 1545. přece se komise uchýlila k textu z 1541. Teprve po odvolání ZZ. 1545. bylo sáhnuto k řešení této ožehavé otázky, jak ukazuje tento dopis panovníkův z 1551. 8. června stavům na zemském sněmu (Kop. čís. 49. v Archivu ministerstva vnitra v Praze, fol. 82. b.): Do soudu zemského markrabství moravského do Olomouce o svatém Janu Křtiteli božiem (1551. 24. června). Ferdinand etc. Duostojní, urození, stateční a slovutní věrní naši milí. V paměti máte, že jest na sněmu obecním jminulým, který v Brně při přítomnosti osoby naší královké držán byl (1550. 23. dubna. Brno.), na tom zuostáno, aby zřízení zemské v některých věcech napravení a zvláště ten artikul, což se zhoubcí zemských a loupežníkuov dotýče, nařízen byl (srov. Kameníček, Sněmy I. 187. zejména pozn. 1.). I není nám posavád od vás nic oznámeno, jestli již v té věci od vás co předsevzato a pod tím správy nás docházejí, že se loupežníci zase na ně- kterých místech zjevují a lidem přes svět pracujícím překážky činí. Čehož znamenitú potřebu známe býti, aby to časně a což nejspíše býti muože, přetrženo bylo a takovým
Článek 140. a 141. (z r. 1562). 195 140. Léta páně M D LXII v středu po svatých Třech králích v městě Holomúci držán jest sněm obecní, na kterémž sou se artikulové níže položení nařídili a zavřeli a jeho milost císař- ská ráčil k nim milostivě přivoliti. 1 1562/ 125. a [dva malí dvouhlaví orli] O ležáky." Na tom zuostáno, jestliže by kteří ležáci v hospodě neb v městě se ne- pokojně chovali a svády a ruoznice začali, takového každého aby purgmistr téhož města slibem k ruce páně hajtmanově zavázal. A pakli by slíbiti nechtěl. aby o tom panu hajtmanovi hned oznámeno bylo. A pan hajtman aby tu osobu před sebe obeslal a slibem zavázal, aby se před soudem najprvnějším postavil. Al več mu to jich milosti páni soudcí obrátiti ráčí, to při tom buď. A měš-125. b ťané i hospodáři to pilně opatrovati mají, aby se ležákuom příčiny k svádám nedávaly a od ležákuov aby se platilo podlé posledního zřízení, totiž od jedné osoby a od jednoho koně za den a noc po XXIIII groší bílých. 141. O lotry, loupežníky a psance." Item, co se lotrů a jiných zločinců, kteříž lidem všelijak škodí, dotýče, ti aby na dědinách přechováni a fedrováni nebyli. A jeden každý pán ze všech 140. 1. Tímto článkem se počíná část, kterou přidal otisk 1562 značně neorganicky k pů- vodnímu textu z 1535. Srov. k tomu úvod. Všechny tyto články byly předneseny na uvedeném sněmu tříkrálovém v Olomouci 1562 od 8. ledna a čtou se, jak bude ještě dále při jednotlivých článcích udáno, v originálním znění v Pam. II. 179. a. násl. 2. Článek přidaný v otisku 1562. Originální znění se čte pod datem 1562. 8. ledna v Pam II 179. a., které se jen zcela nepatrně (pravopisně) odlišuje od tisku. Článek převzalo ZZ. 1604: CXVIII.—CXIX. Obdobný obsah viz v čl. 107. K obsahu srov. Čáda. Ležení v zem. právu čes. (1922) 23 ns. 141. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Vznik tohoto článku se datuje vlastně již ZZ. 1516: čl. 1. (AČ. XI. 284, 285, též v Brandlově vyd. Kn. Drn. 107. ns.) pod titulem Zřízení zemské o honění nepřátel. Ale k základní textaci došlo teprve na obecném sněmu brněnském 1541. kolem 26. května (Nanebevstoupení Páně), jehož znění převzalo ZZ. 1545: CXVIII., které je podstatou i našeho článku z 1562 (viz pozn. 2.). O toto usnesení z r. 1541 se jednalo dále hlavně r. 1541 (17. dubna. 27. června), a 1544 (29. září), ale přesto při sestavování ZZ. 1545. přece se komise uchýlila k textu z 1541. Teprve po odvolání ZZ. 1545. bylo sáhnuto k řešení této ožehavé otázky, jak ukazuje tento dopis panovníkův z 1551. 8. června stavům na zemském sněmu (Kop. čís. 49. v Archivu ministerstva vnitra v Praze, fol. 82. b.): Do soudu zemského markrabství moravského do Olomouce o svatém Janu Křtiteli božiem (1551. 24. června). Ferdinand etc. Duostojní, urození, stateční a slovutní věrní naši milí. V paměti máte, že jest na sněmu obecním jminulým, který v Brně při přítomnosti osoby naší královké držán byl (1550. 23. dubna. Brno.), na tom zuostáno, aby zřízení zemské v některých věcech napravení a zvláště ten artikul, což se zhoubcí zemských a loupežníkuov dotýče, nařízen byl (srov. Kameníček, Sněmy I. 187. zejména pozn. 1.). I není nám posavád od vás nic oznámeno, jestli již v té věci od vás co předsevzato a pod tím správy nás docházejí, že se loupežníci zase na ně- kterých místech zjevují a lidem přes svět pracujícím překážky činí. Čehož znamenitú potřebu známe býti, aby to časně a což nejspíše býti muože, přetrženo bylo a takovým
Strana 196
196 Článek 141. a 142. (z r. 1562). 11562 stavů aby o tom lidem svým přikázal, aby takoví trpeni nebyli. A pakli by kde takoví zločinci přezvědění byli, mají vyzdvihováni, bráni a od každého 126. a do měst královských dodáváni [ býti. Jestliže by pak kteří lidé vědouc o loupežníku neb psanci, jich nevyzdvihovali, ti aby od panuov svých trestáni byli.2 Než jestliže by kde takový zločinec usedlý byl, má o něm pánu jeho ozná- meno býti. A ten pán aby se jim ujistil, když by o to žádán byl. 142. Vejpis odpovědi, kteráž panuom z měst z strany zločincuov a zhoubcuov zemských léta páně XLII při času svatém Jáně Křtiteli božím v Holomúci na sněmu obecním dána jest. Vaše milost, páni poslové milí, vašim milostem na žádost, kterouž ste vaše milost na nás, co se zločincuov a zhoubcuov zemských dotýče, na místě lidem pruochodu se dálo. Protož vám poroučíme, abyste při nynějším soudu ten artikul z strany těch loupežníkuov předsevzali a to tak nařídili, aby se tíž loupežníci na cestách a silnicích nerozmáhali, nébrž kdež by se jací zjevili, ti aby vyzdvihováni a k trestání, tu kdež náleží, podáváni byli, aby lidé svobodně a bezpečně jako i v jiných okolních zemí našich, přes svět pracovati a živností svých hleděti mohli. Kdež pak o vás nepochybujem, znaje sami toho zvláštní potřebu býti, že toho, pokudž nejvýš možné, naříditi i nám o tom, na čem se snesete, abychom se věděli čím spraviti, oznámiti neobmeškáte, jináče nečiníce. Dán v Vídni v pondělí po svatém Bonifáci. Stavové však nepospíchali s konečným řešením, snad z toho důvodu, že považovali stejně za vynucené usnesení o odvolání ZZ. 1545., kde tento článek byl obsažen, a dále snad také proto, že i odvoláním ZZ. 1545. platilo dále usnesení z 1541. Proto se usnesli teprve na olomouckém sněmu 1555. 9. prosince (Pam. II. 79. b.) takto: O lotry a loupežníky. Podlé předešlého nařízení jeho milosti královské odeslaného, jakž tuto dole ten artikul vepsán jest, aby se každý zachoval. Co se lotrů atd. jako 1562 až po slova konečná trochu pozměněná tehdy mají vyzdvihováni a bráni býti. To si znovu po- tvrdili 1558. 28. února. Brno. (Pam. II. 129. a.): . . . toho se při předešlém artikuli v řízení jeho královské milosti podaném pozůstavuje. A to bylo opětováno ještě něko- likrát. Tak 1559. 9. ledna v Uherském Hradišti (Pam. II. 147. b.) a konečně 1560. 19. února v Brně (Pam. II. 152. a): Artikulové obecní. Z strany odpovědníkuov i loupežníkův toho se pozůstavuje při předešlém zřízení a pan hajtman aby o tom po zemi připomenutí učinil, jak se k nim jakožto k zhoubcím zemským zachováno býti má. Ale na rozdíl od 1541 chyběla tu trestní sankce a proto se stavové o tom usnesli v Olomouci 1562. 8. ledna, jak se čte v originálním znění v Pam. II. 179. b., které se ne- patrně (pravopisně) liší od textu tištěného. 2. Slova do měst královských dodáváni až aby od panuov svých trestáni byli chybí 1545 (a 1541). Srov. též článek O zhúbcích zemských z 1475. 19. listopadu na sněmu olomouckém, kde se mluví, že starodávný nález jest ten panský, aby každý obyvatel země této, buď pán, rytieř neb zemenín, kdež by o takovém zhúbci, lúpež- níku neb výbojníku zvěděl aneb o takových vedlé přemožení svého, každý aby takové honil a vzal, a vezma, v moc hned páně hajtmanovu takové dal a pan hauptman takové podlé zásluhy jich kázal (vyd. AC. X. 278. čís. XXXIV.). 142. I. Článek přidaný v otisku 1562. První známky této sporné otázky lze sledovati již 1518. 25. července (AČ. XI. 316. čís. 43). ale patrně v pozdějších letech byla tu dosti živá výměna názorů mezi městy a ostatními stavy, jak na to ukazuje Odpověď od měščan olomúckých o přijímaní zločincuov z pravděpodobného data 1536. 24. června, která se nám dochovala v Brněnských knihách půhonných sv. 37., nyní 39., fol. 22. a.: Milostivý pane a vaše milost, páni milí. Na žádost, kterúž jste vaše milost na nás, což se zločincuov
196 Článek 141. a 142. (z r. 1562). 11562 stavů aby o tom lidem svým přikázal, aby takoví trpeni nebyli. A pakli by kde takoví zločinci přezvědění byli, mají vyzdvihováni, bráni a od každého 126. a do měst královských dodáváni [ býti. Jestliže by pak kteří lidé vědouc o loupežníku neb psanci, jich nevyzdvihovali, ti aby od panuov svých trestáni byli.2 Než jestliže by kde takový zločinec usedlý byl, má o něm pánu jeho ozná- meno býti. A ten pán aby se jim ujistil, když by o to žádán byl. 142. Vejpis odpovědi, kteráž panuom z měst z strany zločincuov a zhoubcuov zemských léta páně XLII při času svatém Jáně Křtiteli božím v Holomúci na sněmu obecním dána jest. Vaše milost, páni poslové milí, vašim milostem na žádost, kterouž ste vaše milost na nás, co se zločincuov a zhoubcuov zemských dotýče, na místě lidem pruochodu se dálo. Protož vám poroučíme, abyste při nynějším soudu ten artikul z strany těch loupežníkuov předsevzali a to tak nařídili, aby se tíž loupežníci na cestách a silnicích nerozmáhali, nébrž kdež by se jací zjevili, ti aby vyzdvihováni a k trestání, tu kdež náleží, podáváni byli, aby lidé svobodně a bezpečně jako i v jiných okolních zemí našich, přes svět pracovati a živností svých hleděti mohli. Kdež pak o vás nepochybujem, znaje sami toho zvláštní potřebu býti, že toho, pokudž nejvýš možné, naříditi i nám o tom, na čem se snesete, abychom se věděli čím spraviti, oznámiti neobmeškáte, jináče nečiníce. Dán v Vídni v pondělí po svatém Bonifáci. Stavové však nepospíchali s konečným řešením, snad z toho důvodu, že považovali stejně za vynucené usnesení o odvolání ZZ. 1545., kde tento článek byl obsažen, a dále snad také proto, že i odvoláním ZZ. 1545. platilo dále usnesení z 1541. Proto se usnesli teprve na olomouckém sněmu 1555. 9. prosince (Pam. II. 79. b.) takto: O lotry a loupežníky. Podlé předešlého nařízení jeho milosti královské odeslaného, jakž tuto dole ten artikul vepsán jest, aby se každý zachoval. Co se lotrů atd. jako 1562 až po slova konečná trochu pozměněná tehdy mají vyzdvihováni a bráni býti. To si znovu po- tvrdili 1558. 28. února. Brno. (Pam. II. 129. a.): . . . toho se při předešlém artikuli v řízení jeho královské milosti podaném pozůstavuje. A to bylo opětováno ještě něko- likrát. Tak 1559. 9. ledna v Uherském Hradišti (Pam. II. 147. b.) a konečně 1560. 19. února v Brně (Pam. II. 152. a): Artikulové obecní. Z strany odpovědníkuov i loupežníkův toho se pozůstavuje při předešlém zřízení a pan hajtman aby o tom po zemi připomenutí učinil, jak se k nim jakožto k zhoubcím zemským zachováno býti má. Ale na rozdíl od 1541 chyběla tu trestní sankce a proto se stavové o tom usnesli v Olomouci 1562. 8. ledna, jak se čte v originálním znění v Pam. II. 179. b., které se ne- patrně (pravopisně) liší od textu tištěného. 2. Slova do měst královských dodáváni až aby od panuov svých trestáni byli chybí 1545 (a 1541). Srov. též článek O zhúbcích zemských z 1475. 19. listopadu na sněmu olomouckém, kde se mluví, že starodávný nález jest ten panský, aby každý obyvatel země této, buď pán, rytieř neb zemenín, kdež by o takovém zhúbci, lúpež- níku neb výbojníku zvěděl aneb o takových vedlé přemožení svého, každý aby takové honil a vzal, a vezma, v moc hned páně hajtmanovu takové dal a pan hauptman takové podlé zásluhy jich kázal (vyd. AC. X. 278. čís. XXXIV.). 142. I. Článek přidaný v otisku 1562. První známky této sporné otázky lze sledovati již 1518. 25. července (AČ. XI. 316. čís. 43). ale patrně v pozdějších letech byla tu dosti živá výměna názorů mezi městy a ostatními stavy, jak na to ukazuje Odpověď od měščan olomúckých o přijímaní zločincuov z pravděpodobného data 1536. 24. června, která se nám dochovala v Brněnských knihách půhonných sv. 37., nyní 39., fol. 22. a.: Milostivý pane a vaše milost, páni milí. Na žádost, kterúž jste vaše milost na nás, což se zločincuov
Strana 197
Článek 142. (z r. 1562). 197 1562/ 126. b jich milostí panuov stavuov, panského a rytířského, markrabství tohoto, aby- chom jich od jich milostí do vězení našeho2 přijali, vzložiti ráčili, tuto odpověď dáváme, že pro jich milost všecko, což nám možné jest, rádi učiniti chcme, jakož sme i až posavád vždycky činívali a k vězňuom panu hajtmanovi a panuom soudcím, jich milostem, kázni i jiné osoby k takovému vězení příslušející dopříti chcme. Všakž na takový způsob, aby od jich milostí osoby zřízené buď z stavu panského aneb rytířského k tomu zpuosobené, kteříž by se jich milostem k tomu líbili, k tázaní vydáni byli. A ti, ač by ten zločinec vinen byl, aby mu spěšný konec podlé vyznání a zásluhy jeho učiniti dali. Pakli by vinen nebyl a ničeho nevyznal, aby ho týž páni aneb osoby k tomu vydané, zase odkudž přivezen jest, vzíti anebo na spěšné rukojemství (tu věc jakž nejlépe rozumějí opatříc) dali. I nechtěl-li by jej pokudž by vinen nebyl, rozkázati zase vzíti aneb na ruko- jemství vydati, jich milostem se opovídáme, že jeho aneb jich u vězení déle chovati nebudem. A to cožkoli na téhož neb takové zločince vynaloženo i bude, to aby jeho milost pan hajtman z peněz zemských městu témuž zase navrátiti povinen byl. Což se pak jiných zhoubcuov a zločincuov, kteříž od osoby jedné buď z stavu panského aneb rytířského do měst královských dodáni bývají, do- týče. Také je na žádost jich milostí přijíti chcme tímto zpuosobem, aby hned ten, kdož takového zločince do kterého města posílá, úředníka neb fojta 127. a dotýče, abychom jich od vašich milostí do vězení našeho přijímali, vašim milostem tuto odpověď dáváme, že všecko rádi, což nám možného jest, pro vaši milost učiniti chcme, jakož jsme pak vždycky až posavád činievali a k vězňóm panu hajtmanovi a panóm soudcím, jich milostem, kázni, fojta i jiné osoby k takovému vězení příslušející dopřieti chcme, však na takový zpuosob, aby od vašich milosti k tázaní osoby také zřízené byly, kteříž by fojtovi oznámili, oč vězeň tázán býti má, neb artikule na ceduli sepsané jemu dali, aby tu v přítomnosti jich podlé takového sepsání fojt tázati se jeho dal. Což se pak zhúbcí zemských, kteříž od osoby jedné buď s stavu panského neb rytířského s ním dodáváni bývají, dotýče, také je na žádost vašich milostí při- jímati chcme tímto zpuosobem, aby ten hned, kdož jeho sem posílá, úředníka neb fojta neb konšela svého sem s ním i s nákladem, což na takového zločince za stravu na týden VIII gr. a jiné potřeby dávati přijde a sluší, vypravil. A ten neb ti, kteříž tak s ním vypraveni budú, aby se tak při tázaní, jakož nahoře psáno stojí, zachovali. A jestliže vinen bude, aby se přičinili, aby se jemu spěšný konec státi mohl, pakli by vinen nebyl, aby jej s sebú zase domů vzali, odkud jeho přivezli. A nechtěli-li by jeho s sebú vzieti, vašim milostem se opoviedáme, že jeho v vězení svém déle chovati nebudem. Přitom také jestliže by se přidalo, že by fojt náš mimo poručení vašich milostí na koho s stavu panského neb rytířského svévolně ptáti se dal a téhož fojta z toho kdo viniti chtěl, aby jeho před panem hajtmanem, panem podkomořím, jich milostí, a panem purgmistrem a staršími města tohoto vinil, našlo-li by se to na fojta, aby podlé uznání pana hajtmana, pana podkomořího, jich milostí a pana purg- mistra a starších o to trestán byl. A takoví póhonové proti smlúvě aby se viece nedály. A toto slušné podání naše aby v registra zemská zapsáno bylo, vaše milosti prosíme. Ale z toho, že ZZ. 1545. nezařadilo žádného ustanovení, které by spor řešilo, je patrno, že se rozhodnutí nedosáhlo, třebas právě před ním 1542. 26. června na olo- mouckém sněmu svatojanském dostala města odpověď, která byla jako obecný artikul zařazena do usnesení tříkrálového sněmu (1562. 8. ledna). V originálním znění v Pam. II. 180. a. je článek nadepsán O placení od zločincuov a shoduje se až na maličkost, třebas pozoruhodnou po stránce typografické (viz pozn. 2.), a na rozdíly pravopisné s textem tištěným. Článek převzalo ZZ. 1604: XCIIII. 2. Opraveno z původního tisku náše podle originálního znění v Pam. (viz. pozn. I.). Sazeč totiž nečetl patrně dobře zkratky náše° v rkpe.
Článek 142. (z r. 1562). 197 1562/ 126. b jich milostí panuov stavuov, panského a rytířského, markrabství tohoto, aby- chom jich od jich milostí do vězení našeho2 přijali, vzložiti ráčili, tuto odpověď dáváme, že pro jich milost všecko, což nám možné jest, rádi učiniti chcme, jakož sme i až posavád vždycky činívali a k vězňuom panu hajtmanovi a panuom soudcím, jich milostem, kázni i jiné osoby k takovému vězení příslušející dopříti chcme. Všakž na takový způsob, aby od jich milostí osoby zřízené buď z stavu panského aneb rytířského k tomu zpuosobené, kteříž by se jich milostem k tomu líbili, k tázaní vydáni byli. A ti, ač by ten zločinec vinen byl, aby mu spěšný konec podlé vyznání a zásluhy jeho učiniti dali. Pakli by vinen nebyl a ničeho nevyznal, aby ho týž páni aneb osoby k tomu vydané, zase odkudž přivezen jest, vzíti anebo na spěšné rukojemství (tu věc jakž nejlépe rozumějí opatříc) dali. I nechtěl-li by jej pokudž by vinen nebyl, rozkázati zase vzíti aneb na ruko- jemství vydati, jich milostem se opovídáme, že jeho aneb jich u vězení déle chovati nebudem. A to cožkoli na téhož neb takové zločince vynaloženo i bude, to aby jeho milost pan hajtman z peněz zemských městu témuž zase navrátiti povinen byl. Což se pak jiných zhoubcuov a zločincuov, kteříž od osoby jedné buď z stavu panského aneb rytířského do měst královských dodáni bývají, do- týče. Také je na žádost jich milostí přijíti chcme tímto zpuosobem, aby hned ten, kdož takového zločince do kterého města posílá, úředníka neb fojta 127. a dotýče, abychom jich od vašich milostí do vězení našeho přijímali, vašim milostem tuto odpověď dáváme, že všecko rádi, což nám možného jest, pro vaši milost učiniti chcme, jakož jsme pak vždycky až posavád činievali a k vězňóm panu hajtmanovi a panóm soudcím, jich milostem, kázni, fojta i jiné osoby k takovému vězení příslušející dopřieti chcme, však na takový zpuosob, aby od vašich milosti k tázaní osoby také zřízené byly, kteříž by fojtovi oznámili, oč vězeň tázán býti má, neb artikule na ceduli sepsané jemu dali, aby tu v přítomnosti jich podlé takového sepsání fojt tázati se jeho dal. Což se pak zhúbcí zemských, kteříž od osoby jedné buď s stavu panského neb rytířského s ním dodáváni bývají, dotýče, také je na žádost vašich milostí při- jímati chcme tímto zpuosobem, aby ten hned, kdož jeho sem posílá, úředníka neb fojta neb konšela svého sem s ním i s nákladem, což na takového zločince za stravu na týden VIII gr. a jiné potřeby dávati přijde a sluší, vypravil. A ten neb ti, kteříž tak s ním vypraveni budú, aby se tak při tázaní, jakož nahoře psáno stojí, zachovali. A jestliže vinen bude, aby se přičinili, aby se jemu spěšný konec státi mohl, pakli by vinen nebyl, aby jej s sebú zase domů vzali, odkud jeho přivezli. A nechtěli-li by jeho s sebú vzieti, vašim milostem se opoviedáme, že jeho v vězení svém déle chovati nebudem. Přitom také jestliže by se přidalo, že by fojt náš mimo poručení vašich milostí na koho s stavu panského neb rytířského svévolně ptáti se dal a téhož fojta z toho kdo viniti chtěl, aby jeho před panem hajtmanem, panem podkomořím, jich milostí, a panem purgmistrem a staršími města tohoto vinil, našlo-li by se to na fojta, aby podlé uznání pana hajtmana, pana podkomořího, jich milostí a pana purg- mistra a starších o to trestán byl. A takoví póhonové proti smlúvě aby se viece nedály. A toto slušné podání naše aby v registra zemská zapsáno bylo, vaše milosti prosíme. Ale z toho, že ZZ. 1545. nezařadilo žádného ustanovení, které by spor řešilo, je patrno, že se rozhodnutí nedosáhlo, třebas právě před ním 1542. 26. června na olo- mouckém sněmu svatojanském dostala města odpověď, která byla jako obecný artikul zařazena do usnesení tříkrálového sněmu (1562. 8. ledna). V originálním znění v Pam. II. 180. a. je článek nadepsán O placení od zločincuov a shoduje se až na maličkost, třebas pozoruhodnou po stránce typografické (viz pozn. 2.), a na rozdíly pravopisné s textem tištěným. Článek převzalo ZZ. 1604: XCIIII. 2. Opraveno z původního tisku náše podle originálního znění v Pam. (viz. pozn. I.). Sazeč totiž nečetl patrně dobře zkratky náše° v rkpe.
Strana 198
198 Článek 142. a 143. (z r. 1562). 11562/a konšelé své lidí rozumné s ním do téhož města i s tím se vším, což podlé práva na něho dáti přijde, vypravil. A při tom, což by zločinec v tom vězení pro- trávil, aby to všecko bez odpornosti všelijaké zpraviti povinni byli. A ten neb ti, kteříž tak s ním vypraveni budou, aby se tak při tázaní a při všem, jakož nahoře psáno stojí, zachovali. 127.b 143. Z strany mistra popravčího." Item. Jestliže by kde přes pole mistra popravčího potřeboval, aby po- pravil člověka, kterýž by sám sobě smrt učinil a o hrdlo se připravil, od tako- vého má jemu dány býti tři bílé hřivny aneb českých groší tolik a nic více. A když mu to dá, nebude povinen jemu od míle platiti a bílá hřivna platí a učiní LXIIII groší. Jestli koho přes pole spálí aneb na kolo vplete neb štvrtí neb oběsí, od takového každého i jiného popravování hřivnu jednu českých groší dáti má. A když ji dá, nebude povinen jemu od míle platiti než za stravu jemu dáti musí a z hospody vyplatiti. A když by kdo z stavuov vyžších, jich milostí, kterého zločince do měst královských poslal, tehdy s týmž zločincem poslati má 1 kopu groší a IIII groše. A pokudž by u vězení do některého času držán býti a seděti měl, tehda Al poslu 125. a za stravu jeho do téhož vězení dáti má VIII groší bílých do téhodne. rychtářskému od vyvolání k popravování zločince VI groší bílých. Takovej přípis dán jest stavuom vyžším, jich milostem, markrabství moravského na sněmu obecním, kterýž v Holomúci držán byl při času Početí Panny Marie léta M D LV. Jich milost při tom toho zuostavovati ráčí. Item. Silnice a cesty, podlé předešlého zřízení se zůstavuje.“ A což by v nově zarostlo, to aby vysekáno a vyplaněno bylo pod pokutou na to prvé uloženou.2 143. a. Tak i v Pam. I. Článek přidaný v otisku 1562. Je to usnesení sněmovní, jak je samo datováno, olomouckého sněmu 1555. 9. prosince, které bylo znovu opakováno mezi Artikuly obecními opět ve shodném znění, které se liší nepatrně nevýznamnými rozdíly (na př. od takového mají jemu dány býti) od textu tištěného, na olom. sněmu 1562. 8. ledna (Pam. II. 180. b.). Ve shodném znění ZZ. 1604: CXLVI—CXLVII. Srov. zvl. čl. 144. 2. Tento odstavec vlastně patří organicky k následujícímu článku, ale redakce ho přiřadila k článku předchozímu patrně proto, že takto jsou rozděleny nadpisem články v původním znění v Pam. II. 181. a., čímž se ovšem dosvědčuje přímá závislost textu tisku ZZ. na Pam. Ustanovení tohoto odstavce je vlastně stále a velmi často opakovaná norma o udržování silnic z důvodů bezpečnostních, při čemž pravidelně se odkazuje v ní na předešlá usnesení sněmovní. Tak na př. 1555. 9. prosince. Olomouc (Pam. II. 80. a.): ltem. Silnice a cesty podlé předešlého zřízení do středopostí příštího aby zase osekány a vyplaněny byly pod pokutou předešlé na to uloženou. Nebo později 1557. 29. dubna. Brno (Pam. II. 117. a., též v Registrech sněmů a instrukcí 1551—1564. fol. 344. podle opisu Archivu z. čes. z Archivu min. vnitra v Praze): Item. O lotry a zločince toho se také při předešlém nařízení zuostavuje. Než při silnicích aby z každé strany cesty za půl druhého provazce konečně do neděle po božím Vstoupení vyplaněno a vy- sekáno bylo a jeden každý na gruntech svých aby to opatřil pod pokutou předešlým sněmem na to uloženou. Konečně je nutno tuto řadu sněmovních usnesení doplniti článkem O majcení okolo silnic z 1559. 9. ledna. Uher. Hradiště (Pam. II. 149. a.), který zní obdobně takto: ltem, o loupežníky a zhoubce zemské, aby jeden každý pán tak
198 Článek 142. a 143. (z r. 1562). 11562/a konšelé své lidí rozumné s ním do téhož města i s tím se vším, což podlé práva na něho dáti přijde, vypravil. A při tom, což by zločinec v tom vězení pro- trávil, aby to všecko bez odpornosti všelijaké zpraviti povinni byli. A ten neb ti, kteříž tak s ním vypraveni budou, aby se tak při tázaní a při všem, jakož nahoře psáno stojí, zachovali. 127.b 143. Z strany mistra popravčího." Item. Jestliže by kde přes pole mistra popravčího potřeboval, aby po- pravil člověka, kterýž by sám sobě smrt učinil a o hrdlo se připravil, od tako- vého má jemu dány býti tři bílé hřivny aneb českých groší tolik a nic více. A když mu to dá, nebude povinen jemu od míle platiti a bílá hřivna platí a učiní LXIIII groší. Jestli koho přes pole spálí aneb na kolo vplete neb štvrtí neb oběsí, od takového každého i jiného popravování hřivnu jednu českých groší dáti má. A když ji dá, nebude povinen jemu od míle platiti než za stravu jemu dáti musí a z hospody vyplatiti. A když by kdo z stavuov vyžších, jich milostí, kterého zločince do měst královských poslal, tehdy s týmž zločincem poslati má 1 kopu groší a IIII groše. A pokudž by u vězení do některého času držán býti a seděti měl, tehda Al poslu 125. a za stravu jeho do téhož vězení dáti má VIII groší bílých do téhodne. rychtářskému od vyvolání k popravování zločince VI groší bílých. Takovej přípis dán jest stavuom vyžším, jich milostem, markrabství moravského na sněmu obecním, kterýž v Holomúci držán byl při času Početí Panny Marie léta M D LV. Jich milost při tom toho zuostavovati ráčí. Item. Silnice a cesty, podlé předešlého zřízení se zůstavuje.“ A což by v nově zarostlo, to aby vysekáno a vyplaněno bylo pod pokutou na to prvé uloženou.2 143. a. Tak i v Pam. I. Článek přidaný v otisku 1562. Je to usnesení sněmovní, jak je samo datováno, olomouckého sněmu 1555. 9. prosince, které bylo znovu opakováno mezi Artikuly obecními opět ve shodném znění, které se liší nepatrně nevýznamnými rozdíly (na př. od takového mají jemu dány býti) od textu tištěného, na olom. sněmu 1562. 8. ledna (Pam. II. 180. b.). Ve shodném znění ZZ. 1604: CXLVI—CXLVII. Srov. zvl. čl. 144. 2. Tento odstavec vlastně patří organicky k následujícímu článku, ale redakce ho přiřadila k článku předchozímu patrně proto, že takto jsou rozděleny nadpisem články v původním znění v Pam. II. 181. a., čímž se ovšem dosvědčuje přímá závislost textu tisku ZZ. na Pam. Ustanovení tohoto odstavce je vlastně stále a velmi často opakovaná norma o udržování silnic z důvodů bezpečnostních, při čemž pravidelně se odkazuje v ní na předešlá usnesení sněmovní. Tak na př. 1555. 9. prosince. Olomouc (Pam. II. 80. a.): ltem. Silnice a cesty podlé předešlého zřízení do středopostí příštího aby zase osekány a vyplaněny byly pod pokutou předešlé na to uloženou. Nebo později 1557. 29. dubna. Brno (Pam. II. 117. a., též v Registrech sněmů a instrukcí 1551—1564. fol. 344. podle opisu Archivu z. čes. z Archivu min. vnitra v Praze): Item. O lotry a zločince toho se také při předešlém nařízení zuostavuje. Než při silnicích aby z každé strany cesty za půl druhého provazce konečně do neděle po božím Vstoupení vyplaněno a vy- sekáno bylo a jeden každý na gruntech svých aby to opatřil pod pokutou předešlým sněmem na to uloženou. Konečně je nutno tuto řadu sněmovních usnesení doplniti článkem O majcení okolo silnic z 1559. 9. ledna. Uher. Hradiště (Pam. II. 149. a.), který zní obdobně takto: ltem, o loupežníky a zhoubce zemské, aby jeden každý pán tak
Strana 199
Článek 144. (z r. 1562). 199 144. O silnice." 11562) Item. Co se silnic a cest všech, na kterýchž se v tomto markrabství loupe- žové a mordové děje,a dotýče, ty mají obšírně okolo s obou stran obměřeny 128.b býti z2 šíří na provazec těmi lidmi blíž těch silnic a cest přísedících a to pňoví aby popáleno a zahubeno bylo. Však taková dříví prosekaná k oužitku jich pánu, číž gruntové sou, býti mají. A jestliže by kde bud jímani neb mord aneb loupež se stal a pokřik učiněn byl do kteréžkoli dědiny, ta každá dědina a lidé v ní, kterýmž by o tom oznámeno bylo aneb skrz zvonění šturmu tako- vému pokřiku vyrozuměli, povinni sou hned takové zločince honiti a je jímati podlé nejvyžší možnosti své. A kdož by se tak nezachoval a do svatého Jiří nejprv příštího toho obmejření a vysekání neučinil anebo se zločincuov nehonilo a na pana hajtmana to vznešeno bylo, ten jeden každý aby od pana hajtmana k soudu, kterýž by se v Holomúci neb v Brně držel, obeslán byl. A več by to jich milosti obrátiti ráčili, aby při tom zachováno bylo. A každý rok potomně aby se tak drželo a opravovalo. silnice držel a okolo nich mýtiti dal, jakž předešlé (patrně 1557) nařízeno jest. A kdož by se tak nezachoval a do svatého Jiří příštího (23. dubna 1559) toho neučinil, aby od pana hajtmana ten jeden každý obeslán byl, k soudu kterýž by v Olomouci neb v Brně držán byl. A več by to jich milosti obrátiti ráčili, aby při tom zachováno bylo a každý rok aby se tak drželo a opatrovalo. 144. a. Tak i v Pam. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Základem předpisů o silnicích (srov. k tomu i konec předchozího článku 143.) je nález panský, což se dotýče cest do lesův a přes cizí pole ježdění z 1477. 23. (24.?) února. Brno. (Brandl. Kn. půh. V. 33, 34.). Ale od tohoto nálezu nebylo vlastně nic soustavného podniknuto pro veřejnou bezpečnost na silnicích a proto Ferdinand na brněnském sněmu 1550. 24. dubna (Pam. II. 13. a.) si vyžádal zvláštní pozornost stavů k této otázce (srov. též Kameníček, Sněmy I. 187.). Usnesení toto zní: Též o loupežníky, aby cesty a silnice svobodné byly a to zlé přetrženo a dobrej pokoj aby v zemi bejti mohl, týmž způsobem, týmiž osobami má se naříditi a což se tak s strany těch loupežníkův nařídí, to má stálé moci tohoto sněmu bejti. (In margine: Zůstává.) Ale dlouho dalo na sebe čekati, než došlo k úpravě na širší zá- kladně. Stalo se tak teprve na sněmu v Uherském Hradišti 1559. 9. ledna (Pam. II. 148. a.) článkem O silnice, který se doslova shoduje (až na rozdíly pravopisné) s textem ZZ. 1535., ale je správnější potud, že z něho můžeme opraviti i tiskovou chybu v ZZ., která hrubě porušuje smysl (viz pozn. 2. a 3.). Panovník však asi spokojen nebyl s touto úpravou, což plyne z následujícího dopisu stavů jako Odpověd panuom poslóm císaře z 1560. 8. března. Brno (Pam. II. 169. a.): O silnice a povaleče. Což se silnic a cest všech, na kterýchž se v tomto markrabství loupežové a mordové dějí, dotejče, při předešlém zřízení zemském zůstavuje. Než jestliže by se kdežkoli jakej povaleč, loupežník aneb zhoubce zemský nalezl a přistižen byl, bude moci od každého vy- zdvižen bejti. A volal-li by se na kterého pána, tomu pánu vo tom voznámiti. A ne- byl-li by podezřelý, má tomu pánu vydán bejti a ten pán to tak opatřiti, aby se vod téj osoby žádnému žádná škoda nestala. Stavové vytrvali při původním svém usnesení a opakovali na sněmu olomouckém 1562. 8. ledna. (Pam. II. 181. b.) doslovně znění z 1559, které bylo převzato do otisku 1562, kde jsou jen nepatrné rozdíly, jak je zavinila nepozornost sazečova (pozn. 2. a 3.). ZZ. 1604: CXLVI má shodný článek s 1562 jen počátek (až po slova býti mají), ostatek sice podobně, ale jinak a zkráceně. 2. Opraveno podle 1562 v Pam. II. 181.b. 3. Opraveno z tištěného jinám podle původního textu 1562 v Pam. II. 181.b, kdežto v Pam. II. 148. a. k r. 1550 je chyba písařova jímaním.
Článek 144. (z r. 1562). 199 144. O silnice." 11562) Item. Co se silnic a cest všech, na kterýchž se v tomto markrabství loupe- žové a mordové děje,a dotýče, ty mají obšírně okolo s obou stran obměřeny 128.b býti z2 šíří na provazec těmi lidmi blíž těch silnic a cest přísedících a to pňoví aby popáleno a zahubeno bylo. Však taková dříví prosekaná k oužitku jich pánu, číž gruntové sou, býti mají. A jestliže by kde bud jímani neb mord aneb loupež se stal a pokřik učiněn byl do kteréžkoli dědiny, ta každá dědina a lidé v ní, kterýmž by o tom oznámeno bylo aneb skrz zvonění šturmu tako- vému pokřiku vyrozuměli, povinni sou hned takové zločince honiti a je jímati podlé nejvyžší možnosti své. A kdož by se tak nezachoval a do svatého Jiří nejprv příštího toho obmejření a vysekání neučinil anebo se zločincuov nehonilo a na pana hajtmana to vznešeno bylo, ten jeden každý aby od pana hajtmana k soudu, kterýž by se v Holomúci neb v Brně držel, obeslán byl. A več by to jich milosti obrátiti ráčili, aby při tom zachováno bylo. A každý rok potomně aby se tak drželo a opravovalo. silnice držel a okolo nich mýtiti dal, jakž předešlé (patrně 1557) nařízeno jest. A kdož by se tak nezachoval a do svatého Jiří příštího (23. dubna 1559) toho neučinil, aby od pana hajtmana ten jeden každý obeslán byl, k soudu kterýž by v Olomouci neb v Brně držán byl. A več by to jich milosti obrátiti ráčili, aby při tom zachováno bylo a každý rok aby se tak drželo a opatrovalo. 144. a. Tak i v Pam. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Základem předpisů o silnicích (srov. k tomu i konec předchozího článku 143.) je nález panský, což se dotýče cest do lesův a přes cizí pole ježdění z 1477. 23. (24.?) února. Brno. (Brandl. Kn. půh. V. 33, 34.). Ale od tohoto nálezu nebylo vlastně nic soustavného podniknuto pro veřejnou bezpečnost na silnicích a proto Ferdinand na brněnském sněmu 1550. 24. dubna (Pam. II. 13. a.) si vyžádal zvláštní pozornost stavů k této otázce (srov. též Kameníček, Sněmy I. 187.). Usnesení toto zní: Též o loupežníky, aby cesty a silnice svobodné byly a to zlé přetrženo a dobrej pokoj aby v zemi bejti mohl, týmž způsobem, týmiž osobami má se naříditi a což se tak s strany těch loupežníkův nařídí, to má stálé moci tohoto sněmu bejti. (In margine: Zůstává.) Ale dlouho dalo na sebe čekati, než došlo k úpravě na širší zá- kladně. Stalo se tak teprve na sněmu v Uherském Hradišti 1559. 9. ledna (Pam. II. 148. a.) článkem O silnice, který se doslova shoduje (až na rozdíly pravopisné) s textem ZZ. 1535., ale je správnější potud, že z něho můžeme opraviti i tiskovou chybu v ZZ., která hrubě porušuje smysl (viz pozn. 2. a 3.). Panovník však asi spokojen nebyl s touto úpravou, což plyne z následujícího dopisu stavů jako Odpověd panuom poslóm císaře z 1560. 8. března. Brno (Pam. II. 169. a.): O silnice a povaleče. Což se silnic a cest všech, na kterýchž se v tomto markrabství loupežové a mordové dějí, dotejče, při předešlém zřízení zemském zůstavuje. Než jestliže by se kdežkoli jakej povaleč, loupežník aneb zhoubce zemský nalezl a přistižen byl, bude moci od každého vy- zdvižen bejti. A volal-li by se na kterého pána, tomu pánu vo tom voznámiti. A ne- byl-li by podezřelý, má tomu pánu vydán bejti a ten pán to tak opatřiti, aby se vod téj osoby žádnému žádná škoda nestala. Stavové vytrvali při původním svém usnesení a opakovali na sněmu olomouckém 1562. 8. ledna. (Pam. II. 181. b.) doslovně znění z 1559, které bylo převzato do otisku 1562, kde jsou jen nepatrné rozdíly, jak je zavinila nepozornost sazečova (pozn. 2. a 3.). ZZ. 1604: CXLVI má shodný článek s 1562 jen počátek (až po slova býti mají), ostatek sice podobně, ale jinak a zkráceně. 2. Opraveno podle 1562 v Pam. II. 181.b. 3. Opraveno z tištěného jinám podle původního textu 1562 v Pam. II. 181.b, kdežto v Pam. II. 148. a. k r. 1550 je chyba písařova jímaním.
Strana 200
200 Článek 145. (z r. 1562). 1 15621 145. O ručnice. Item. Co se ručnic dotýče od tohoto času, aby sedláci, řemeslníci, ani rybníkáři2 s ručnicemi dlouhými ani krátkými po myslivosti ani cestou nechodili. Než páni, preláti, rytířstvo a z měst, kteříž na ouřadech sou, pro obranu hrdel svých3 s nimi jezditi a choditi mají. A kteříž by kupci byli, živnosti kupeckých4 hledíc, ti mají míti listy od panuov svých aneb od měst, z kteréhož by koliv byli“. Než páni, preláti, rytířstvo i města myslivce s ručnicí míti mohou a list jemu dáti. A to každý při jednom statku svém nebo jednoho dva nebo tři a více nic. A ty ručnice aby hned každý na svém statku opatřil. A kdož by ne- opatřil a kdo z lidí jeho postižen s ručnicí a usvědčen byl s kterékoli dědiny 145. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Také toto ustanovení vyplynulo z potřeby policejní úpravy počátku 16. stol. (srov. k tomu povšechně Solnař, Z dějin čes. zem. práva trestního, 1921. zvl. str. 9.). Poprvé to formulovalo ZZ. 1516: fol. 11. b. (vyd. Brandl, Kn. Drn. I11. č. XVIII., Kameníček AČ. XI. 295 č. 18.) a to takto: Na tom zuostáno, že obyvatelé zemští, páni, rytieřstvo, preláti, města, mohou pro obranu životuo a statkuo svých s ručnicemi jezditi; než na myslivost žádný choditi ani služebníkuo svých vysielati nemají. Pakli by který pán neboli rytieřský člověk koho na myslivost s ručnicí poslal, jmá jemu list pod pečetí dáti, že jest jeho a sice to při tom zřízenie zuostati jmá, jakž o myslivosti sedlské zřízeno jest prvé (v původ. tisku fol. II. b.—12. a.). Tuto textaci převzalo aspoň na počátku usnesení 1520. 6. ledna. Olomouc (AČ. XI. 322. č. 7.) až po slova vysílati nemají, ale dodalo trestní sankci: A kdož by se tak nezachoval a služebníkóm neb myslivcóm svým na myslivost choditi s ručnicí dopustil, ten bude moci pohnán býti z X kop. gr. českých. Kromě toho 1520 bylo vydáno ustanovení, které bylo obnoveno 1531 O myslivosti sedlskej. jímž byla myslivost sedlákům zakázána. Nebylo však patrně shody mezi stavy a tak do ZZ. 1535. toto ustanovení o ručnicích zařazeno nebylo, třebas poměrně záhy a to 1537. 22. dub- na (Pam. I. I4I. a.) bylo vydáno usnesení, které se shoduje až na některé rozdíly, nikoliv však podstatné (viz pozn.). Totéž se opakovalo v širším způsobu a s jiným dodatkem 1540. 17. září (Pam. I. 179. b. srov. pozn.) a 1542. 5. června. Brno (Pam. I. 228. a.) tento článek potvrdilo: O ručnice. Též se při prvním zřízení ten artikul nechává, kterýž se téhož léta, jako svrchu položeno, stal. A opět se setkáváme s tímto ustanovením jako 1540 nově 1549. 9. dubna. Brno (Pam. II. 10. b., též v Blud. kop. II. 7. a. b.) s trochu po- změněným dodatkem (viz. pozn.) a znovu toto opakováno 1550. 23. dubna. Brno. (Pam. II. 19. a., v Blud. kop. na uv. m.). Konečně na sněmu uherskohradištském jest usnesen článek ve znění v otisku 1562 s datem 1559. 9. ledna. (Pam. II. 148. a.) a konečně na olomouckém sněmu 1562. 8. ledna (Pam. II. 182. a.), které se stalo základem pro tisk. Sluší se tu zmíniti i o kritice obdobného článku v ZZ. 1545: CXXVI, jak ji máme za- chovánu v kopii místodržitelského archivu, jak ji publikoval Kameníček v AČ. XI. 339. Jeho datování (po 1520) opravil Kalousek jako redaktor na datum po 1545°. Jestliže slova této kritiky O ručnicích etc., že .. . jest dvakrát napsáno vezmeme do- slovně, pak by se zdálo, že o této otázce je psáno pouze v otisku 1562, a že tudíž tuto kritiku dokonce by slušelo datovati až po r. 1562, patrně jako přípravu pro reformu nového zřízení 1604. 2. ani rybníkáři chybí 1537. 3. 1537 poněkud zkráceně a města pro obranu hrdel svých. 4. 1537 živnosti kupecké. 5. 1537 z kteréhož by byli. Páni města myslivce s ručnicí sobě chovati mohú a list jemu dáti. A ty ručnice hned aby každý na svém statku opatřil a kdož by ne- opatřil a s ručnicí, byl-li by z jeho postižen, aby k němu podlé prvnějšího zřízení (1520?) zachováno bylo, čímž se usnesení končí.
200 Článek 145. (z r. 1562). 1 15621 145. O ručnice. Item. Co se ručnic dotýče od tohoto času, aby sedláci, řemeslníci, ani rybníkáři2 s ručnicemi dlouhými ani krátkými po myslivosti ani cestou nechodili. Než páni, preláti, rytířstvo a z měst, kteříž na ouřadech sou, pro obranu hrdel svých3 s nimi jezditi a choditi mají. A kteříž by kupci byli, živnosti kupeckých4 hledíc, ti mají míti listy od panuov svých aneb od měst, z kteréhož by koliv byli“. Než páni, preláti, rytířstvo i města myslivce s ručnicí míti mohou a list jemu dáti. A to každý při jednom statku svém nebo jednoho dva nebo tři a více nic. A ty ručnice aby hned každý na svém statku opatřil. A kdož by ne- opatřil a kdo z lidí jeho postižen s ručnicí a usvědčen byl s kterékoli dědiny 145. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Také toto ustanovení vyplynulo z potřeby policejní úpravy počátku 16. stol. (srov. k tomu povšechně Solnař, Z dějin čes. zem. práva trestního, 1921. zvl. str. 9.). Poprvé to formulovalo ZZ. 1516: fol. 11. b. (vyd. Brandl, Kn. Drn. I11. č. XVIII., Kameníček AČ. XI. 295 č. 18.) a to takto: Na tom zuostáno, že obyvatelé zemští, páni, rytieřstvo, preláti, města, mohou pro obranu životuo a statkuo svých s ručnicemi jezditi; než na myslivost žádný choditi ani služebníkuo svých vysielati nemají. Pakli by který pán neboli rytieřský člověk koho na myslivost s ručnicí poslal, jmá jemu list pod pečetí dáti, že jest jeho a sice to při tom zřízenie zuostati jmá, jakž o myslivosti sedlské zřízeno jest prvé (v původ. tisku fol. II. b.—12. a.). Tuto textaci převzalo aspoň na počátku usnesení 1520. 6. ledna. Olomouc (AČ. XI. 322. č. 7.) až po slova vysílati nemají, ale dodalo trestní sankci: A kdož by se tak nezachoval a služebníkóm neb myslivcóm svým na myslivost choditi s ručnicí dopustil, ten bude moci pohnán býti z X kop. gr. českých. Kromě toho 1520 bylo vydáno ustanovení, které bylo obnoveno 1531 O myslivosti sedlskej. jímž byla myslivost sedlákům zakázána. Nebylo však patrně shody mezi stavy a tak do ZZ. 1535. toto ustanovení o ručnicích zařazeno nebylo, třebas poměrně záhy a to 1537. 22. dub- na (Pam. I. I4I. a.) bylo vydáno usnesení, které se shoduje až na některé rozdíly, nikoliv však podstatné (viz pozn.). Totéž se opakovalo v širším způsobu a s jiným dodatkem 1540. 17. září (Pam. I. 179. b. srov. pozn.) a 1542. 5. června. Brno (Pam. I. 228. a.) tento článek potvrdilo: O ručnice. Též se při prvním zřízení ten artikul nechává, kterýž se téhož léta, jako svrchu položeno, stal. A opět se setkáváme s tímto ustanovením jako 1540 nově 1549. 9. dubna. Brno (Pam. II. 10. b., též v Blud. kop. II. 7. a. b.) s trochu po- změněným dodatkem (viz. pozn.) a znovu toto opakováno 1550. 23. dubna. Brno. (Pam. II. 19. a., v Blud. kop. na uv. m.). Konečně na sněmu uherskohradištském jest usnesen článek ve znění v otisku 1562 s datem 1559. 9. ledna. (Pam. II. 148. a.) a konečně na olomouckém sněmu 1562. 8. ledna (Pam. II. 182. a.), které se stalo základem pro tisk. Sluší se tu zmíniti i o kritice obdobného článku v ZZ. 1545: CXXVI, jak ji máme za- chovánu v kopii místodržitelského archivu, jak ji publikoval Kameníček v AČ. XI. 339. Jeho datování (po 1520) opravil Kalousek jako redaktor na datum po 1545°. Jestliže slova této kritiky O ručnicích etc., že .. . jest dvakrát napsáno vezmeme do- slovně, pak by se zdálo, že o této otázce je psáno pouze v otisku 1562, a že tudíž tuto kritiku dokonce by slušelo datovati až po r. 1562, patrně jako přípravu pro reformu nového zřízení 1604. 2. ani rybníkáři chybí 1537. 3. 1537 poněkud zkráceně a města pro obranu hrdel svých. 4. 1537 živnosti kupecké. 5. 1537 z kteréhož by byli. Páni města myslivce s ručnicí sobě chovati mohú a list jemu dáti. A ty ručnice hned aby každý na svém statku opatřil a kdož by ne- opatřil a s ručnicí, byl-li by z jeho postižen, aby k němu podlé prvnějšího zřízení (1520?) zachováno bylo, čímž se usnesení končí.
Strana 201
Článek 145. — 147. (z r. 1562). 201 neb města, tehdy ta dědina neb město má tomu, kdož by jej s ručnicí postihl (1562) neb usvědčil, V kop groší dáti. Pakli by jich dáti nechtěli, aby stávka na ně puštěna byla. Pakli byl podruh neb řemeslník aneb služebný pacholek postižen aneb usvědčen [ s ručnicí byl, ten má tomu, kdož by jej usvědčil aneb 129.b postihl, vydán býti, s té dědiny s kteréž by postižen byl. A ten jej má držeti dotud, dokudž by pokuty nedal aneb času čtyř nedělí nevyseděl. Než řemesl- níci, kteříž ručnice dělají, i ti kteříž je od nich překupují, mohou je v slámu obvinouti“ a tak na vozích na jarmarky i do jiné země voziti a prodávati. A kdož by kterou od nich koupil, ten jí má hned zámek vypresovati a ručnici slámú obvinúti a tak domu nésti. A kdož by se tak zachoval, ten té pokuty nésti nemá. A jestliže by A v městech královských i panských aby toto zřízení voláno bylo. kterému služebníku neb člověku kterého pána ručnice vzata byla a ten pán neb kdo jiný o to se přimlouval, aby mu vrácena byla, ten aby pokuty L kop groší propadl a z ní o to vinín a pohnán býti mohl. 146. O listy vejhostní lidem a čeledi služebné." 130. a Item. Kdož by kterého člověka aneb čeledína propustiti chtěl, má jemu list vejhostní dán býti a tak svobodný bude. Pakli který bez listu vejhostního postižen bude, má pánu jeho vydán býti. A také aby žádný služebníka zjedna- ného, když by jemu dosloužil, bez vuole jeho nedržel. A kteříž by sirotky své v službách měli, těm aby se služba slušná dávala a platila, tak jako jiné čeledi. Než což se odpuštění brání lidem dotýče, toho se při starém zřízení zuostavuje. Item.2 Jakož někteří v krčmách vejsadních piva vaří a je vystavují aneb sami je vyšenkují a z toho šacuňku nedávají, ty aby pan hajtman k soudu zemskému obeslal a več jim to od jich milostí panuov soudcí obráceno bude, to při tom buď. 147. O drahotu v hospodách a měřice nerovné. 130. b Na tom zuostáno, aby purgmistr a rada každého města k hospodářuom, kteříž by hostě chovali, dohlédli a to opatřili, aby v slušnosti od lidí za jídla, 6. Zde se 1540 dodává: I znaje toho nynější potřebu, že lidé naši ručnice míti musejí, poněvadž sme při tom zřízení, kteréž o ručnice v Brně učiněno jest, aby za- chováno bylo, se snesli, každý na statku svém všeckny ručnice, což jich lidé mají, u fojtů na dědinách aneb v kostelích snešený uschovány byly, byla-li by toho potřeba, aby je najíti mohli, a tím končí. 1549 tento dodatek byl opakován a bylo k němu při- pojeno: A páni sedlákuom listů, ani ouředníci nedávali, než aby myslivce náchlebního chovali. 146. I. Článek přidaný v otisku 1562. Lze jej datovati jen jako usnesení sněmu olo- mouckého z 1562. 8. ledna (Pam. II. 182. b.), kde se čte ve zcela shodném zápisu. Pře- vzalo jej i ZZ. 1604: CV. 2. Podobně jako u čl. 143. i zde se připojuje látka organicky odlišná. Není vy- loučeno, že v tomto případě jde dokonce o přehlédnutí redakční komise, protože v pů- vodním textu v Pam. II. 183. a. má tento článek zvláštní nadpis O krčmy vajsadní. 147. I. Článek přidaný v otisku 1562. Jeho vývoj lze sledovati od usnesení sněmu brněnského 1549. 8. dubna. Tam (Pam. II. 10. a.) se praví: Item. Což se lidí nádeníkův a drahoty v městech v hospodách při řemeslnících dotejče, toho se odkládá do Olomúce. do příštího soudu, aby pan hejtman k sobě pana podkomořího a osoby ze všech
Článek 145. — 147. (z r. 1562). 201 neb města, tehdy ta dědina neb město má tomu, kdož by jej s ručnicí postihl (1562) neb usvědčil, V kop groší dáti. Pakli by jich dáti nechtěli, aby stávka na ně puštěna byla. Pakli byl podruh neb řemeslník aneb služebný pacholek postižen aneb usvědčen [ s ručnicí byl, ten má tomu, kdož by jej usvědčil aneb 129.b postihl, vydán býti, s té dědiny s kteréž by postižen byl. A ten jej má držeti dotud, dokudž by pokuty nedal aneb času čtyř nedělí nevyseděl. Než řemesl- níci, kteříž ručnice dělají, i ti kteříž je od nich překupují, mohou je v slámu obvinouti“ a tak na vozích na jarmarky i do jiné země voziti a prodávati. A kdož by kterou od nich koupil, ten jí má hned zámek vypresovati a ručnici slámú obvinúti a tak domu nésti. A kdož by se tak zachoval, ten té pokuty nésti nemá. A jestliže by A v městech královských i panských aby toto zřízení voláno bylo. kterému služebníku neb člověku kterého pána ručnice vzata byla a ten pán neb kdo jiný o to se přimlouval, aby mu vrácena byla, ten aby pokuty L kop groší propadl a z ní o to vinín a pohnán býti mohl. 146. O listy vejhostní lidem a čeledi služebné." 130. a Item. Kdož by kterého člověka aneb čeledína propustiti chtěl, má jemu list vejhostní dán býti a tak svobodný bude. Pakli který bez listu vejhostního postižen bude, má pánu jeho vydán býti. A také aby žádný služebníka zjedna- ného, když by jemu dosloužil, bez vuole jeho nedržel. A kteříž by sirotky své v službách měli, těm aby se služba slušná dávala a platila, tak jako jiné čeledi. Než což se odpuštění brání lidem dotýče, toho se při starém zřízení zuostavuje. Item.2 Jakož někteří v krčmách vejsadních piva vaří a je vystavují aneb sami je vyšenkují a z toho šacuňku nedávají, ty aby pan hajtman k soudu zemskému obeslal a več jim to od jich milostí panuov soudcí obráceno bude, to při tom buď. 147. O drahotu v hospodách a měřice nerovné. 130. b Na tom zuostáno, aby purgmistr a rada každého města k hospodářuom, kteříž by hostě chovali, dohlédli a to opatřili, aby v slušnosti od lidí za jídla, 6. Zde se 1540 dodává: I znaje toho nynější potřebu, že lidé naši ručnice míti musejí, poněvadž sme při tom zřízení, kteréž o ručnice v Brně učiněno jest, aby za- chováno bylo, se snesli, každý na statku svém všeckny ručnice, což jich lidé mají, u fojtů na dědinách aneb v kostelích snešený uschovány byly, byla-li by toho potřeba, aby je najíti mohli, a tím končí. 1549 tento dodatek byl opakován a bylo k němu při- pojeno: A páni sedlákuom listů, ani ouředníci nedávali, než aby myslivce náchlebního chovali. 146. I. Článek přidaný v otisku 1562. Lze jej datovati jen jako usnesení sněmu olo- mouckého z 1562. 8. ledna (Pam. II. 182. b.), kde se čte ve zcela shodném zápisu. Pře- vzalo jej i ZZ. 1604: CV. 2. Podobně jako u čl. 143. i zde se připojuje látka organicky odlišná. Není vy- loučeno, že v tomto případě jde dokonce o přehlédnutí redakční komise, protože v pů- vodním textu v Pam. II. 183. a. má tento článek zvláštní nadpis O krčmy vajsadní. 147. I. Článek přidaný v otisku 1562. Jeho vývoj lze sledovati od usnesení sněmu brněnského 1549. 8. dubna. Tam (Pam. II. 10. a.) se praví: Item. Což se lidí nádeníkův a drahoty v městech v hospodách při řemeslnících dotejče, toho se odkládá do Olomúce. do příštího soudu, aby pan hejtman k sobě pana podkomořího a osoby ze všech
Strana 202
202 Článek 147. — 149. (z r. 1562). 11562/ pití i obroky brali a lidi nepřetahovali. A jakož v některých hospodách se to přihází, že na menší míru prodávají, nežli sami kupují, při kom by se to našlo, takového každá vrchnost dostatečně aby trestala. A jiní stavové, kteříž v městech neb v městečkách hospody pod sebou mají, ti se při tom též také zachovati povinni budou. 148. O vkupování cizozemcuov do země. 131. a Jakož jest se předešlé zřízení stalo,2 jestliže by který cizozemec statek v tomto markrabství koupiti chtěl, aby toho při stavích tohoto markrabství, aby za obyvatele přijat byl, hledal. A to se nachází, že již obyvatelé s cizozemci statky pozemské prodávají a smlouvy činí, prvé nežli od stavuov přijati sou. Protož kdož by se koli toho dopustil a prvé o statek smluvu s cizozemcem učinil a jej prodal, prvé nežli by přijat byl, ten každý aby od stavuov trestán byl i s těmi, kdož by tu smluvu tvrdili. 149. O osoby stavu panského neb rytířského v dědinách sedící etc. Item. Kdež v panských nebo rydířstva městech páni a dobří lidé rytířští sedí, fojtové a ouřad jim od chudých lidí všecko spravedlivé činiti musí a oni zase od sebe chudým lidem spravedlivého činiti nechtí, na tom sme se všickni čtyři stavové snesli, jestliže by která osoba taková buď stavu panského neb rytířského toho se dopustil, že by pán gruntu toho jakou stížnost k němu měl stavův přijmouc, aby o tom nařídili a podlé toho nařízení po vší zemi zachováváno se buď. Než řemesla páni města to sami u sebe naříditi mají a k tomu času v Olomúci ukázati. Na příštím sněmu však nedošlo k zamýšlenému opatření patrně pro důležitější věci a teprve 1556. 1. června v Olomouci (Pam. II. 90. a.) bylo o tom usneseno: O lokty, míry a váhy. Item. Na tom sme se snesli, že v městech královských, panských, prelátských, rytířských, v městečkách, ve vsech mají ouřadové přísežní s pilností přihlédnouti a opatřiti, aby ty všecky míry spravedlivé byly a na ně se také spravedlivě odměřovalo. A našlo-li by se na kom, že by v hostinských domích neb jinde na menší míru nežli tu, kteráž jest vuobec vydaná, jakýkoli osep prodával, mají se k němu jako k falešníku zachovati. A z téhož dne pochází ještě jeden článek o obdobné látce (Pam. II. 90. b.): O outraty v hostinských domích. V městech královských, panských, rytířských, v městečkách i ve vsech ouřadové to skutečně naříditi mají, aby lidem i koňóm potravy v slušných penězích dávány byly a lidé aby mimo spravedlivé při- jímáni nebyli. A pakliž by se tak nezachovali, aby od vrchnosti své trestáni skutečně byli. Teprve však olomoucký soud tříkrálový 1562. 8. ledna (Pam. II. 183. a.) se usnesl na znění předpisu, který čteme v otisku 1562. Jeho text převzalo i ZZ. 1604: CXX. 131. b 148. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Jeho znění pochází z olomouckého sněmu tří- králového 1562. 8. ledna (Pam. II. 183. b.). Převzat byl do ZZ. 1604: XCVII. 2. Je poměrně těžko říci, na které usnesení sněmovní přímo tento odkaz míří. Nejspíše jde tu na článek, který se čte v ZZ. 1535: LXXXV (čl. 100), dále v ZZ. 1545: CXXII, a který byl otištěn i v otisku 1562: LXX. Srov. pozn. tamtéž. 149. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Je to usnesení sněmu tříkrálového v Olomouci 1562. 8. ledna (Pam. II. 183. b.) doslova převzaté až na rozdíly pravopisné. Převzalo jej také z tohoto otisku ZZ. 1604: XCVIII.
202 Článek 147. — 149. (z r. 1562). 11562/ pití i obroky brali a lidi nepřetahovali. A jakož v některých hospodách se to přihází, že na menší míru prodávají, nežli sami kupují, při kom by se to našlo, takového každá vrchnost dostatečně aby trestala. A jiní stavové, kteříž v městech neb v městečkách hospody pod sebou mají, ti se při tom též také zachovati povinni budou. 148. O vkupování cizozemcuov do země. 131. a Jakož jest se předešlé zřízení stalo,2 jestliže by který cizozemec statek v tomto markrabství koupiti chtěl, aby toho při stavích tohoto markrabství, aby za obyvatele přijat byl, hledal. A to se nachází, že již obyvatelé s cizozemci statky pozemské prodávají a smlouvy činí, prvé nežli od stavuov přijati sou. Protož kdož by se koli toho dopustil a prvé o statek smluvu s cizozemcem učinil a jej prodal, prvé nežli by přijat byl, ten každý aby od stavuov trestán byl i s těmi, kdož by tu smluvu tvrdili. 149. O osoby stavu panského neb rytířského v dědinách sedící etc. Item. Kdež v panských nebo rydířstva městech páni a dobří lidé rytířští sedí, fojtové a ouřad jim od chudých lidí všecko spravedlivé činiti musí a oni zase od sebe chudým lidem spravedlivého činiti nechtí, na tom sme se všickni čtyři stavové snesli, jestliže by která osoba taková buď stavu panského neb rytířského toho se dopustil, že by pán gruntu toho jakou stížnost k němu měl stavův přijmouc, aby o tom nařídili a podlé toho nařízení po vší zemi zachováváno se buď. Než řemesla páni města to sami u sebe naříditi mají a k tomu času v Olomúci ukázati. Na příštím sněmu však nedošlo k zamýšlenému opatření patrně pro důležitější věci a teprve 1556. 1. června v Olomouci (Pam. II. 90. a.) bylo o tom usneseno: O lokty, míry a váhy. Item. Na tom sme se snesli, že v městech královských, panských, prelátských, rytířských, v městečkách, ve vsech mají ouřadové přísežní s pilností přihlédnouti a opatřiti, aby ty všecky míry spravedlivé byly a na ně se také spravedlivě odměřovalo. A našlo-li by se na kom, že by v hostinských domích neb jinde na menší míru nežli tu, kteráž jest vuobec vydaná, jakýkoli osep prodával, mají se k němu jako k falešníku zachovati. A z téhož dne pochází ještě jeden článek o obdobné látce (Pam. II. 90. b.): O outraty v hostinských domích. V městech královských, panských, rytířských, v městečkách i ve vsech ouřadové to skutečně naříditi mají, aby lidem i koňóm potravy v slušných penězích dávány byly a lidé aby mimo spravedlivé při- jímáni nebyli. A pakliž by se tak nezachovali, aby od vrchnosti své trestáni skutečně byli. Teprve však olomoucký soud tříkrálový 1562. 8. ledna (Pam. II. 183. a.) se usnesl na znění předpisu, který čteme v otisku 1562. Jeho text převzalo i ZZ. 1604: CXX. 131. b 148. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Jeho znění pochází z olomouckého sněmu tří- králového 1562. 8. ledna (Pam. II. 183. b.). Převzat byl do ZZ. 1604: XCVII. 2. Je poměrně těžko říci, na které usnesení sněmovní přímo tento odkaz míří. Nejspíše jde tu na článek, který se čte v ZZ. 1535: LXXXV (čl. 100), dále v ZZ. 1545: CXXII, a který byl otištěn i v otisku 1562: LXX. Srov. pozn. tamtéž. 149. 1. Článek přidaný v otisku 1562. Je to usnesení sněmu tříkrálového v Olomouci 1562. 8. ledna (Pam. II. 183. b.) doslova převzaté až na rozdíly pravopisné. Převzalo jej také z tohoto otisku ZZ. 1604: XCVIII.
Strana 203
Článek 149. (z. r. 1562). 203 z strany osazení a opouštění gruntu anebo placení dluhu, má to na pana hajt-11562) mana vznésti, a pan hajtman aby tu osobu k soudu obeslal a od něho takovú věc k nápravě a osazení gruntu přivedl. Vytištěno v Holomúci u Jana Günthera,2 léta Páně tisícího pětistého šedesátého druhého. [132. a—179. b prázdné.] 2. Tištěno Günthera.
Článek 149. (z. r. 1562). 203 z strany osazení a opouštění gruntu anebo placení dluhu, má to na pana hajt-11562) mana vznésti, a pan hajtman aby tu osobu k soudu obeslal a od něho takovú věc k nápravě a osazení gruntu přivedl. Vytištěno v Holomúci u Jana Günthera,2 léta Páně tisícího pětistého šedesátého druhého. [132. a—179. b prázdné.] 2. Tištěno Günthera.
Strana 204
Strana 205
PŘÍLOHY
PŘÍLOHY
Strana 206
Strana 207
I. Rejstřík chronologický První číslice značí stránku a to římská číslice v úvodě, arabská v textu. Číslice v závorce značí článek. 1388 prosinec, 20. XIX. 1440 červenec (asi), 160 (134) pozn. 1. 1464 s. d. 31 (13) pozn. 1; 83 (70) pozn. 1. s. d. (spor o sedání v lavicích) 5 (2) pozn. 5; 7 (2) pozn. 13. leden, 6. 15 (2) pozn. 58. leden, 13. 40. 41 (24) pozn. 1. únor, 22. 8 (2) pozn. 17. únor, 23. 29 (12) pozn. 1. do 1480 183 (138) pozn. 4. — 1480 (Kniha Tovačovská) ve vydání textů passim; v úvodě zvl. XXXIV. ns. 1480 září. 4. 7 (2) pozn. 13. 1481 leden. 6. XLIII; 32, 33 (15) pozn. 1—4; 40. 41 (24) pozn. 1. březen, 19. 85 (74) pozn. 1; 127 (112) pozn. 1. рO 1466 8 (2) pozn. 17. 1484 červenec, XXXIII; 160 (134) pozn. 1. červenec, 13. 97 (86) pozn. 1. 1473 květen. 27 — červen, 9. 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 2. červen, 27. XVIII. pozn. 3; 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 2. 1475 XXXIII; 137 (123); též pozn. 1. tamtéž. listopad. 19. 196 (141) pozn. 2. 1476 сca. 91 (80) pozn. 1. 1477 únor, 23 (24?). 199 (144) pozn. 1. 1478 s. d. XXII. pozn. 31. 1486 říjen, 21. XXXIII; XLIX; 161 (135) pozn. 1; 168 (135) zvl. pozn. 29. 1489 s. d. 95 (84) pozn. 1. prosinec, 14. 97 (86) pozn. 1; 133 (119) pozn. 1. 1490 s. d. 66 (57) pozn. 1. duben, 30. 66 (57) pozn. 1; 103 (90) pozn. 1. květen, 28. 85 (73) pozn. 1. 1492 s. d. 69 (58) pozn. 1. březen, 19. 85 (73) pozn. 1.
I. Rejstřík chronologický První číslice značí stránku a to římská číslice v úvodě, arabská v textu. Číslice v závorce značí článek. 1388 prosinec, 20. XIX. 1440 červenec (asi), 160 (134) pozn. 1. 1464 s. d. 31 (13) pozn. 1; 83 (70) pozn. 1. s. d. (spor o sedání v lavicích) 5 (2) pozn. 5; 7 (2) pozn. 13. leden, 6. 15 (2) pozn. 58. leden, 13. 40. 41 (24) pozn. 1. únor, 22. 8 (2) pozn. 17. únor, 23. 29 (12) pozn. 1. do 1480 183 (138) pozn. 4. — 1480 (Kniha Tovačovská) ve vydání textů passim; v úvodě zvl. XXXIV. ns. 1480 září. 4. 7 (2) pozn. 13. 1481 leden. 6. XLIII; 32, 33 (15) pozn. 1—4; 40. 41 (24) pozn. 1. březen, 19. 85 (74) pozn. 1; 127 (112) pozn. 1. рO 1466 8 (2) pozn. 17. 1484 červenec, XXXIII; 160 (134) pozn. 1. červenec, 13. 97 (86) pozn. 1. 1473 květen. 27 — červen, 9. 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 2. červen, 27. XVIII. pozn. 3; 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 2. 1475 XXXIII; 137 (123); též pozn. 1. tamtéž. listopad. 19. 196 (141) pozn. 2. 1476 сca. 91 (80) pozn. 1. 1477 únor, 23 (24?). 199 (144) pozn. 1. 1478 s. d. XXII. pozn. 31. 1486 říjen, 21. XXXIII; XLIX; 161 (135) pozn. 1; 168 (135) zvl. pozn. 29. 1489 s. d. 95 (84) pozn. 1. prosinec, 14. 97 (86) pozn. 1; 133 (119) pozn. 1. 1490 s. d. 66 (57) pozn. 1. duben, 30. 66 (57) pozn. 1; 103 (90) pozn. 1. květen, 28. 85 (73) pozn. 1. 1492 s. d. 69 (58) pozn. 1. březen, 19. 85 (73) pozn. 1.
Strana 208
208 Rejstřík chronologický. květen, 14. 68 (58) pozn. 1. červen, 24 (cca). 68 (58) pozn. 1. prosinec, 1. XXI; XXXIII; XLIX; 5 (2). 16 (2) též pozn. 64 tamtéž; 29 (12) pozn. 2. 1492—1501 (t. zv. Zřízení při zemském soudu). 7 (2) pozn. 13; 17 (3) pozn. 1; 30 (13) pozn. 1; 42 (26) pozn. 2; 45 (29) pozn. 1; 71 (61) pozn. 1. 1492—1517 71 (60) pozn. 1. 1493 leden, 7. 5 (2) pozn. 1. březen, 4. 47 (33) pozn. 1. březen, 9. 47 (33) pozn. 1. září, 14. XXI. prosinec, 17. XLIX; 161 (135) pozn. 1; 168 (136) pozn. 1; 174 (136) pozn. 14. 1495 červen, 24. XXI. červenec, 2. XXI; 27 (10) pozn. 3. 1505 s. d. 99 (87) pozn. 1. (Zřízení zemské) XXI; XXIV. červenec, 27. XXI; 93 (82) pozn. 1; 94 (83) pozn. 1; 95 (84) pozn. 1; 96 (85) pozn. 1; 143 (130) pozn. 1. 1508 srpen, 24. XXII; 108 (96) pozn. 1. 1509 cca. 97 (86) pozn. 1; 128 (113) pozn. 1; 129 (114) pozn. 1; 130 (115) pozn. 1; 151 (133) pozn. 26. 1510 březen, 10. 139 (124) pozn. 3. 1511 s. d. 71 (60) pozn. 1; 104 (91) pozn. a. červen, 24. XLVII; 105 (93) pozn. 1. červen, 25. XXII; XXII. pozn. 30; XXIII; 23 (7) pozn. 2; 25 (7) pozn. 6; 47 (32) pozn. 1; 65 (55) pozn. 1; 66 (57) pozn. 1; 67 (57) pozn. 3; 70 (59) pozn. 1; 86 (74) pozn. 1; 101 (89) pozn. 1; 108 (96) pozn. 1. 1496 (Zřízení panské) XXI. 27 (10) pozn. 3. duben, 10. 146 (133) pozn. 1; 157 (133) pozn. 50. 1497 květen 29. 123 (111) pozn. 1. 1498 duben, 27. XXI. 1499 listopad, 12. 139 (124) pozn. 3. 1499—1500 132 (118) pozn. 1. 1500 s. d. XXI. (Zřízení zemské české t. zv. Vladislavské) XXII pozn. 31; 52 (40) pozn. 1. leden, 6. 97 (86) pozn. 1. květen, 3. 123 (111) pozn. 1. 1502 říjen, 23. 25 (7) pozn. 6. 1504 1512 (Sněm brněnský v postě) XLV; 56 (44). prosinec, 18. XXII. 1513 s. d. XXI; 99 (87) pozn. 2. červen, 24. XXII; 123 (111) pozn. 1. 1516 s. d. 56 (44) pozn. 1; 168 (136) pozn. 1. leden, 6. (t. zv. ZZ 1516). XXII; tamtéž pozn. 30; XXIII; XXIV; XXVI; XXXIII; XXXIV; XLVII; 23 (7) pozn. 2; 25 (7) pozn. 6; 29 (12) pozn. 1; 30 (13) pozn. 1; 31 (13) pozn. 2; 52, 53 (41) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 71 (60) pozn. 1; 91 (79) pozn. 1; 91 (80) pozn. 1; 93 (82) pozn. 1; 94 (83) pozn. 1; 95 (84) pozn. 1; 96 (85) pozn. 1; 99 (87) pozn.1; 101 (89) pozn. 1; 103 (90) pozn. 1; 104 (91) pozn. 1; 106 (94) pozn. 1; 108 (96) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1; 131 (116) pozn. 1; 143 (130) pozn. 1; 146 (133) pozn. 1; 168 (136) pozn. 1; 195 (141) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. březen, 11. 149 (133) pozn. 10. duben, 7. 149 (133) pozn. 10. s. d. XXI.
208 Rejstřík chronologický. květen, 14. 68 (58) pozn. 1. červen, 24 (cca). 68 (58) pozn. 1. prosinec, 1. XXI; XXXIII; XLIX; 5 (2). 16 (2) též pozn. 64 tamtéž; 29 (12) pozn. 2. 1492—1501 (t. zv. Zřízení při zemském soudu). 7 (2) pozn. 13; 17 (3) pozn. 1; 30 (13) pozn. 1; 42 (26) pozn. 2; 45 (29) pozn. 1; 71 (61) pozn. 1. 1492—1517 71 (60) pozn. 1. 1493 leden, 7. 5 (2) pozn. 1. březen, 4. 47 (33) pozn. 1. březen, 9. 47 (33) pozn. 1. září, 14. XXI. prosinec, 17. XLIX; 161 (135) pozn. 1; 168 (136) pozn. 1; 174 (136) pozn. 14. 1495 červen, 24. XXI. červenec, 2. XXI; 27 (10) pozn. 3. 1505 s. d. 99 (87) pozn. 1. (Zřízení zemské) XXI; XXIV. červenec, 27. XXI; 93 (82) pozn. 1; 94 (83) pozn. 1; 95 (84) pozn. 1; 96 (85) pozn. 1; 143 (130) pozn. 1. 1508 srpen, 24. XXII; 108 (96) pozn. 1. 1509 cca. 97 (86) pozn. 1; 128 (113) pozn. 1; 129 (114) pozn. 1; 130 (115) pozn. 1; 151 (133) pozn. 26. 1510 březen, 10. 139 (124) pozn. 3. 1511 s. d. 71 (60) pozn. 1; 104 (91) pozn. a. červen, 24. XLVII; 105 (93) pozn. 1. červen, 25. XXII; XXII. pozn. 30; XXIII; 23 (7) pozn. 2; 25 (7) pozn. 6; 47 (32) pozn. 1; 65 (55) pozn. 1; 66 (57) pozn. 1; 67 (57) pozn. 3; 70 (59) pozn. 1; 86 (74) pozn. 1; 101 (89) pozn. 1; 108 (96) pozn. 1. 1496 (Zřízení panské) XXI. 27 (10) pozn. 3. duben, 10. 146 (133) pozn. 1; 157 (133) pozn. 50. 1497 květen 29. 123 (111) pozn. 1. 1498 duben, 27. XXI. 1499 listopad, 12. 139 (124) pozn. 3. 1499—1500 132 (118) pozn. 1. 1500 s. d. XXI. (Zřízení zemské české t. zv. Vladislavské) XXII pozn. 31; 52 (40) pozn. 1. leden, 6. 97 (86) pozn. 1. květen, 3. 123 (111) pozn. 1. 1502 říjen, 23. 25 (7) pozn. 6. 1504 1512 (Sněm brněnský v postě) XLV; 56 (44). prosinec, 18. XXII. 1513 s. d. XXI; 99 (87) pozn. 2. červen, 24. XXII; 123 (111) pozn. 1. 1516 s. d. 56 (44) pozn. 1; 168 (136) pozn. 1. leden, 6. (t. zv. ZZ 1516). XXII; tamtéž pozn. 30; XXIII; XXIV; XXVI; XXXIII; XXXIV; XLVII; 23 (7) pozn. 2; 25 (7) pozn. 6; 29 (12) pozn. 1; 30 (13) pozn. 1; 31 (13) pozn. 2; 52, 53 (41) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 71 (60) pozn. 1; 91 (79) pozn. 1; 91 (80) pozn. 1; 93 (82) pozn. 1; 94 (83) pozn. 1; 95 (84) pozn. 1; 96 (85) pozn. 1; 99 (87) pozn.1; 101 (89) pozn. 1; 103 (90) pozn. 1; 104 (91) pozn. 1; 106 (94) pozn. 1; 108 (96) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1; 131 (116) pozn. 1; 143 (130) pozn. 1; 146 (133) pozn. 1; 168 (136) pozn. 1; 195 (141) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. březen, 11. 149 (133) pozn. 10. duben, 7. 149 (133) pozn. 10. s. d. XXI.
Strana 209
Rejstřík chronologický. 1517 červen, 24. XXIII. 1518 s. d. 85 (73) pozn. 1; 118 (108) pozn. 1; leden, 6. XXIII; XLVII; 66 (57) pozn. 1. únor, 2. XXIV. červen 25. XXIV; 123 (111) pozn. 1. červenec, 25. XXXI; XXXI1; XXXIII; 47 (32) pozn. 1; 47 (33) pozn. 1; 53 (42) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 65 (55) pozn. 1; 67 (57) pozn. 1; 70 (59) pozn. 1; 84 (72) pozn. l; 91 (79) pozn. 1; 91 (80) pozn. 1; 93 (82) pozn. 1; 94 (83) pozn. 1; 95 (84) pozn. 1; 96 (85) pozn. 1; 97 (86) pozn. 1; 99 (87) pozn. 1; 101 (88) pozn. 1; 101 (89) pozn. 1; 103 (90) pozn. 1; 104 (91) pozn. 1; 105 (92) pozn. 1; 105 (93) pozn. 1; 106 (94) pozn. 1; 107 (95) pozn. 1; 108 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 1; 111 (98) pozn. 1; 112 (99) pozn. 1; 113 (101) pozn. 1; 118 (108) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1; 196 (142) pozn. 1. 1519? 34 (18) pozn. 2; 65 (56) pozn. 1. 1519 s. d. XLVII; 77, 78 (67) pozn. 1, 5. (corrige tisk. chybu 1512!). cca září, 16. 123 (111) pozn. 1. září, 16. 122 (110) pozn. 1. listopad, 11. 119 (109) pozn. 1; 131 (117) pozn. 1. 1520 s, d. XXXVII. 47 (33) pozn. 1; 161 (135) pozn. 1. snad leden, 6. 29 (12) pozn. 1. leden, 6. XXIV; XXXII; 30 (13) pozn. 1; 34 (17) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 65 (56) pozn. 1; 69 (58) pozn. 1; 71 (60) pozn. 1; 72 (61) pozn. 1; 72 (62) pozn. 1; 73 (63) pozn. 1; 84 (72) pozn. 1; 92 (81) pozn. 1; 117 (106) pozn. 1; 117 (107) pozn. 1; 118 (107) pozn. 1; 122 (110) pozn. 1; 123 (111) pozn. 1; 131 (117) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. leden, 14. 73 (63) pozn. 1. Čáda: Zemské zřízení moravské. 209 leden, 19. 30, 31 (13) pozn. 1; 65 (56) pozn. 1; 92 (81) pozn. 1. duben, 19. 29 (12) pozn. 1. září, 14. XXIV; 8 (2) pozn. 17; 31 (13) pozn. 1. prosinec, 6. 5 (2) pozn. 1; 10 (2) pozn. 30; 29 (12) pozn. 1; 31 (13) pozn. 1; 65 (56) pozn. 1; 92 (81) pozn. 1; 146 (133) pozn. 1. ; po 1520 (Kameníčkovo datování návrhu na ZZ. v AČ. XI. 336.). 25 (7) pozn. 5. 1523 s. d. XXV. duben, 9. 90 (78) pozn. 2; 139 (124) pozn. 3. Cerven, 24. XXIV ; XXV ; 7 (2) pozn. 13; 10 (2) pozn. 30; 26, 27 (9); 27 (9) pozn. 2; 32 (14) pozn. 1; 77 (67) pozn. 1; 84 (72) pozn. 1; 113 (100) pozn. 1; 131 (116) pozn. 1. 1524 s.d.123 (111) pozn. 1, 21 ;128 (113) pozn. 1; 129 (114) pozn. 1; 130 (115) pozn. i. září, 26. 146 (133) pozn. 1. listopad, 11. XXIV; XLIV; XLVII; 39 (23) pozn. 2; 65 (55) pozn. 1; 67 (57) pozn. 1; 76 (67) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1. 1525 s. d. 99 (87) pozn. 2. únor, 13. 67 (57) pozn. 1. 1526 ? 27 (9) pozn. 3. 1526 s. d. 151 (133) pozn. 28. květen, 11. 99 (87) pozn. 1. říjen, 10. 119 (109) pozn. 1. 1527 cca. 151 (133) pozn. 26. s. d. 155 (133) pozn. 41. duben, 7. 139 (124) pozn. 3. 1528 březen, 3. 26 (8) též pozn. 1. tamtéž. — 1529 — (Kniha Drnovská) ve vydání textů pas- sim; v úvodě zejm. XXXVI. ns. 14
Rejstřík chronologický. 1517 červen, 24. XXIII. 1518 s. d. 85 (73) pozn. 1; 118 (108) pozn. 1; leden, 6. XXIII; XLVII; 66 (57) pozn. 1. únor, 2. XXIV. červen 25. XXIV; 123 (111) pozn. 1. červenec, 25. XXXI; XXXI1; XXXIII; 47 (32) pozn. 1; 47 (33) pozn. 1; 53 (42) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 65 (55) pozn. 1; 67 (57) pozn. 1; 70 (59) pozn. 1; 84 (72) pozn. l; 91 (79) pozn. 1; 91 (80) pozn. 1; 93 (82) pozn. 1; 94 (83) pozn. 1; 95 (84) pozn. 1; 96 (85) pozn. 1; 97 (86) pozn. 1; 99 (87) pozn. 1; 101 (88) pozn. 1; 101 (89) pozn. 1; 103 (90) pozn. 1; 104 (91) pozn. 1; 105 (92) pozn. 1; 105 (93) pozn. 1; 106 (94) pozn. 1; 107 (95) pozn. 1; 108 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 1; 111 (98) pozn. 1; 112 (99) pozn. 1; 113 (101) pozn. 1; 118 (108) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1; 196 (142) pozn. 1. 1519? 34 (18) pozn. 2; 65 (56) pozn. 1. 1519 s. d. XLVII; 77, 78 (67) pozn. 1, 5. (corrige tisk. chybu 1512!). cca září, 16. 123 (111) pozn. 1. září, 16. 122 (110) pozn. 1. listopad, 11. 119 (109) pozn. 1; 131 (117) pozn. 1. 1520 s, d. XXXVII. 47 (33) pozn. 1; 161 (135) pozn. 1. snad leden, 6. 29 (12) pozn. 1. leden, 6. XXIV; XXXII; 30 (13) pozn. 1; 34 (17) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 65 (56) pozn. 1; 69 (58) pozn. 1; 71 (60) pozn. 1; 72 (61) pozn. 1; 72 (62) pozn. 1; 73 (63) pozn. 1; 84 (72) pozn. 1; 92 (81) pozn. 1; 117 (106) pozn. 1; 117 (107) pozn. 1; 118 (107) pozn. 1; 122 (110) pozn. 1; 123 (111) pozn. 1; 131 (117) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. leden, 14. 73 (63) pozn. 1. Čáda: Zemské zřízení moravské. 209 leden, 19. 30, 31 (13) pozn. 1; 65 (56) pozn. 1; 92 (81) pozn. 1. duben, 19. 29 (12) pozn. 1. září, 14. XXIV; 8 (2) pozn. 17; 31 (13) pozn. 1. prosinec, 6. 5 (2) pozn. 1; 10 (2) pozn. 30; 29 (12) pozn. 1; 31 (13) pozn. 1; 65 (56) pozn. 1; 92 (81) pozn. 1; 146 (133) pozn. 1. ; po 1520 (Kameníčkovo datování návrhu na ZZ. v AČ. XI. 336.). 25 (7) pozn. 5. 1523 s. d. XXV. duben, 9. 90 (78) pozn. 2; 139 (124) pozn. 3. Cerven, 24. XXIV ; XXV ; 7 (2) pozn. 13; 10 (2) pozn. 30; 26, 27 (9); 27 (9) pozn. 2; 32 (14) pozn. 1; 77 (67) pozn. 1; 84 (72) pozn. 1; 113 (100) pozn. 1; 131 (116) pozn. 1. 1524 s.d.123 (111) pozn. 1, 21 ;128 (113) pozn. 1; 129 (114) pozn. 1; 130 (115) pozn. i. září, 26. 146 (133) pozn. 1. listopad, 11. XXIV; XLIV; XLVII; 39 (23) pozn. 2; 65 (55) pozn. 1; 67 (57) pozn. 1; 76 (67) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1. 1525 s. d. 99 (87) pozn. 2. únor, 13. 67 (57) pozn. 1. 1526 ? 27 (9) pozn. 3. 1526 s. d. 151 (133) pozn. 28. květen, 11. 99 (87) pozn. 1. říjen, 10. 119 (109) pozn. 1. 1527 cca. 151 (133) pozn. 26. s. d. 155 (133) pozn. 41. duben, 7. 139 (124) pozn. 3. 1528 březen, 3. 26 (8) též pozn. 1. tamtéž. — 1529 — (Kniha Drnovská) ve vydání textů pas- sim; v úvodě zejm. XXXVI. ns. 14
Strana 210
210 1529 únor, 27. 64 (54) pozn. 1. prosinec, 13. XLVII; 54 (43) pozn. 1; 55 (43) pozn. 6; 97 (86) pozn. 1; 123 (111) pozn. 1; 128 (113) pozn. 1; 129 (114) pozn. 1; 131 (116) pozn. 1; 146 (133) pozn. 1; 169 (136) pozn. 1. 1530 (Zřízení zemské české) 52 (40) pozn. 1. (landfryd) 123 (111) pozn. 1. ünor, 10. 170 (136) pozn. 1. únor, 20. XXXIII. duben, 26. 119 (109) pozn. 1.; 146 (133) pozn. 1; 170 (136) pozn. 1. 1531 (ZZ) XXXIV. 101 (89) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. leden, 6. 110 (97) pozn. 4; 118 (108) pozn. 2. březen, 26. 119 (109) pozn. 1. červenec, 31. (srov. též datum 1531. listopad 13.) XXV; XXVI; XXXIII; XXXVII; téZ pozn. 20 tamtéZz ; XLVI; XLVII; 7 (2) pozn. 2; 24 (7) pozn. 4; 28 (10) pozn. 4; 29 (12) pozn. 1; 31 (13) pozn. 2; 33 (16) pozn. 1; 38 (21) pozn. 2, 3; 42 (26) pozn. 2; 44 (28) pozn. 1; 46 (31) pozn. 1; 49 (35) pozn. 1; 49 (36) pozn. 1; 50 (37) pozn. 1; 50 (38) pozn. 1; 52 (40) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 58 (45) pozn. 1; 58 (46) pozn. 1; 59 (47) pozn. 1; 61 (49) pozn. 1; 67 (57) pozn. 1; 72 (61) pozn. 1; 74 (64) pozn. 1; 75 (65) pozn. 1; 85 (74) pozn. 1. září, 22. 182 (138) pozn. 1; 185 (138) pozn. 9; 186 (138) pozn. 10. říjen, 1. 102 (89) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1; 128 (113) pozn. 1. listopad, 13. (Brandlovo datování sněmu jihlavského v jeho vyd. Kn. Drn.) viz pod datem 1531. červenec, 31; srv. str. XXV. pozn. 42. 1532 cca. XXVII; 99 (87) pozn. 2. s. d. 129 (114) pozn. 1. (spor Ferdinanda I. se Zd. Žampachem) 19 (5) pozn. 1. leden, 19. XLIX; 174 (137) pozn. 1. duben, 12. 19 (5) pozn. 1; 22 (6) pozn. 1. prosinec, 28. XXVII. pozn. 3. Rejstřík chronologický. 1533 s. d. XXVI. 1534 září, 12. 19, 20 (5) pozn. 1; 31 (13) pozn, 2. 1535 (povšechné datum ZZ. znojemského) 1. únor, 14. XXVIII; L; LXV; 20, 21 (5) pozn. 1; 90 (78) pozn. 1. únor, 15. 19 (5) pozn. 1; 24 (7) pozn. 3. únor, 17. (obec. sněm znojemský) 3 (1). Cerven, 26. X X XVIII; 139 (124) pozn. 3. červen, 30. L; LI; 3 (1) pozn. 1. 1536 červen, 24. 196 (142) pozn. 1. 1537 duben, 22. 200 (145) pozn. 1. cerven, 9. LIV. 1538 září, 12. 119 (109) pozn. 1. 1540 září, 17. 200 (145) pozn. I. 1541 s. d. XXIV. duben, 17. 195 (141) pozn. 1. kvéten, 26. LXIII; 195 (141) pozn. 1. červen, 27. 195 (141) pozn. 1. 1542 červen, 5. 200 (145) pozn. 1. červen, 26. LXIII; 197 (142) pozn. 1. 1544 září, 29. 195 (141) pozn. 1. 1549 duben, 8. LXIV; 59, 60 (47) pozn. 5; 61 (49) pozn. 2; 61 (50) pozn. 1; 86 (74) pozn. 2; 201 (147) pozn. 1. duben, 9. 61 (50) pozn. 2. 122 (109) pozn. 12; 72 (61) pozn. 5; 200 (145) pozn. 1. 1550 duben, 23. LV; LVI. pozn. 3; LXV; LXVI; 86 (74) pozn. 2; 116 (104) pozn. 4; 118 (107) pozn. 4; 144 (130) pozn. 3; 195 (141) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. duben, 24. 199 (144) pozn. 1. září, 13. LVI. a zvl. pozn. 5.
210 1529 únor, 27. 64 (54) pozn. 1. prosinec, 13. XLVII; 54 (43) pozn. 1; 55 (43) pozn. 6; 97 (86) pozn. 1; 123 (111) pozn. 1; 128 (113) pozn. 1; 129 (114) pozn. 1; 131 (116) pozn. 1; 146 (133) pozn. 1; 169 (136) pozn. 1. 1530 (Zřízení zemské české) 52 (40) pozn. 1. (landfryd) 123 (111) pozn. 1. ünor, 10. 170 (136) pozn. 1. únor, 20. XXXIII. duben, 26. 119 (109) pozn. 1.; 146 (133) pozn. 1; 170 (136) pozn. 1. 1531 (ZZ) XXXIV. 101 (89) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. leden, 6. 110 (97) pozn. 4; 118 (108) pozn. 2. březen, 26. 119 (109) pozn. 1. červenec, 31. (srov. též datum 1531. listopad 13.) XXV; XXVI; XXXIII; XXXVII; téZ pozn. 20 tamtéZz ; XLVI; XLVII; 7 (2) pozn. 2; 24 (7) pozn. 4; 28 (10) pozn. 4; 29 (12) pozn. 1; 31 (13) pozn. 2; 33 (16) pozn. 1; 38 (21) pozn. 2, 3; 42 (26) pozn. 2; 44 (28) pozn. 1; 46 (31) pozn. 1; 49 (35) pozn. 1; 49 (36) pozn. 1; 50 (37) pozn. 1; 50 (38) pozn. 1; 52 (40) pozn. 1; 54 (43) pozn. 1; 58 (45) pozn. 1; 58 (46) pozn. 1; 59 (47) pozn. 1; 61 (49) pozn. 1; 67 (57) pozn. 1; 72 (61) pozn. 1; 74 (64) pozn. 1; 75 (65) pozn. 1; 85 (74) pozn. 1. září, 22. 182 (138) pozn. 1; 185 (138) pozn. 9; 186 (138) pozn. 10. říjen, 1. 102 (89) pozn. 1; 119 (109) pozn. 1; 128 (113) pozn. 1. listopad, 13. (Brandlovo datování sněmu jihlavského v jeho vyd. Kn. Drn.) viz pod datem 1531. červenec, 31; srv. str. XXV. pozn. 42. 1532 cca. XXVII; 99 (87) pozn. 2. s. d. 129 (114) pozn. 1. (spor Ferdinanda I. se Zd. Žampachem) 19 (5) pozn. 1. leden, 19. XLIX; 174 (137) pozn. 1. duben, 12. 19 (5) pozn. 1; 22 (6) pozn. 1. prosinec, 28. XXVII. pozn. 3. Rejstřík chronologický. 1533 s. d. XXVI. 1534 září, 12. 19, 20 (5) pozn. 1; 31 (13) pozn, 2. 1535 (povšechné datum ZZ. znojemského) 1. únor, 14. XXVIII; L; LXV; 20, 21 (5) pozn. 1; 90 (78) pozn. 1. únor, 15. 19 (5) pozn. 1; 24 (7) pozn. 3. únor, 17. (obec. sněm znojemský) 3 (1). Cerven, 26. X X XVIII; 139 (124) pozn. 3. červen, 30. L; LI; 3 (1) pozn. 1. 1536 červen, 24. 196 (142) pozn. 1. 1537 duben, 22. 200 (145) pozn. 1. cerven, 9. LIV. 1538 září, 12. 119 (109) pozn. 1. 1540 září, 17. 200 (145) pozn. I. 1541 s. d. XXIV. duben, 17. 195 (141) pozn. 1. kvéten, 26. LXIII; 195 (141) pozn. 1. červen, 27. 195 (141) pozn. 1. 1542 červen, 5. 200 (145) pozn. 1. červen, 26. LXIII; 197 (142) pozn. 1. 1544 září, 29. 195 (141) pozn. 1. 1549 duben, 8. LXIV; 59, 60 (47) pozn. 5; 61 (49) pozn. 2; 61 (50) pozn. 1; 86 (74) pozn. 2; 201 (147) pozn. 1. duben, 9. 61 (50) pozn. 2. 122 (109) pozn. 12; 72 (61) pozn. 5; 200 (145) pozn. 1. 1550 duben, 23. LV; LVI. pozn. 3; LXV; LXVI; 86 (74) pozn. 2; 116 (104) pozn. 4; 118 (107) pozn. 4; 144 (130) pozn. 3; 195 (141) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. duben, 24. 199 (144) pozn. 1. září, 13. LVI. a zvl. pozn. 5.
Strana 211
Rejstřík chronologický. 211 1551 — 1564 198 (143) pozn. 2. 1551 červen, 8. 195 (141) pozn. 1. červen, 24. 195 (141) pozn. 1. prosinec, 7. 128 (113) pozn. 2. prosinec, 19. LIX. pozn. 12. 1559 leden, 9. LXIII; 196 (141) pozn. 1; 198 (143) pozn. 2; 199 (144) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. duben, 23. 199 (143) pozn. 2. 1553 prosinec, 15. LVII. a zvl. pozn. 6. 1554 s. d. 74 (63) pozn. 2; 116 (104) pozn. 4. květen, 30. LVII. pozn. 7. červenec, 25. 74 (63) pozn. 2. září. 30. LVIII. pozn. 8. 1560 únor, 19. LX. a zvl. pozn. 13; (?) LX. pozn. 14; 100 (87) pozn. 3; 158 (133) pozn. 52; 196 (141) pozn. 1. březen, 8. LXI. pozn. 15, 16; 199 (144) pozn. 1. srpen, 6. LX. pozn. 14; 100 (87) pozn. 3. 1555 prosinec, 9. LXIII; LXIV; 98 (86) pozn. 3; 117 (107) pozn. 2; 196 (141) pozn. 1; 198 (143), ib. pozn. 1. 2. 1556 červen, 1. 16 (2) pozn. 65; 202 (147) pozn. 1. 1557 duben, 29. 198 (143) pozn. 2. 1558 únor, 27. LVIII. únor, 28. LVIII; LIX. pozn. 9; 196 (141) pozn. 1. červen, 20. LIX. pozn. 10. červen, 23. LIX. pozn. 11. 1561 leden, 6. LX. 1562 (povšechné datum nového tisku ZZ. 1535) 1; 81 (68) pozn. 6. leden, 7. LXII; LXVI; 30 (12) pozn. 4; 151 (133) pozn. 29. leden, 8. 195 (140) pozn. 2; 196 (141) pozn. 1; 197 (142) pozn. 1; 198 (143) pozn. 1; 199 (144) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1; 201 (146) pozn. 1; 202 (147) pozn. 1; 202 (148) pozn. 1; 202 (149) pozn. 1. únor, 19. 152 (133) pozn. 29. 1587 duben, 27. 90 (78) pozn. 1.
Rejstřík chronologický. 211 1551 — 1564 198 (143) pozn. 2. 1551 červen, 8. 195 (141) pozn. 1. červen, 24. 195 (141) pozn. 1. prosinec, 7. 128 (113) pozn. 2. prosinec, 19. LIX. pozn. 12. 1559 leden, 9. LXIII; 196 (141) pozn. 1; 198 (143) pozn. 2; 199 (144) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1. duben, 23. 199 (143) pozn. 2. 1553 prosinec, 15. LVII. a zvl. pozn. 6. 1554 s. d. 74 (63) pozn. 2; 116 (104) pozn. 4. květen, 30. LVII. pozn. 7. červenec, 25. 74 (63) pozn. 2. září. 30. LVIII. pozn. 8. 1560 únor, 19. LX. a zvl. pozn. 13; (?) LX. pozn. 14; 100 (87) pozn. 3; 158 (133) pozn. 52; 196 (141) pozn. 1. březen, 8. LXI. pozn. 15, 16; 199 (144) pozn. 1. srpen, 6. LX. pozn. 14; 100 (87) pozn. 3. 1555 prosinec, 9. LXIII; LXIV; 98 (86) pozn. 3; 117 (107) pozn. 2; 196 (141) pozn. 1; 198 (143), ib. pozn. 1. 2. 1556 červen, 1. 16 (2) pozn. 65; 202 (147) pozn. 1. 1557 duben, 29. 198 (143) pozn. 2. 1558 únor, 27. LVIII. únor, 28. LVIII; LIX. pozn. 9; 196 (141) pozn. 1. červen, 20. LIX. pozn. 10. červen, 23. LIX. pozn. 11. 1561 leden, 6. LX. 1562 (povšechné datum nového tisku ZZ. 1535) 1; 81 (68) pozn. 6. leden, 7. LXII; LXVI; 30 (12) pozn. 4; 151 (133) pozn. 29. leden, 8. 195 (140) pozn. 2; 196 (141) pozn. 1; 197 (142) pozn. 1; 198 (143) pozn. 1; 199 (144) pozn. 1; 200 (145) pozn. 1; 201 (146) pozn. 1; 202 (147) pozn. 1; 202 (148) pozn. 1; 202 (149) pozn. 1. únor, 19. 152 (133) pozn. 29. 1587 duben, 27. 90 (78) pozn. 1.
Strana 212
II. Rejstřík jmenný Číslice prvá značí stránku (římská v předmluvě, arabská v textu), číslice v závor- kách značí článek. A Ahník, Jiří A., svědek ve sporu Jihlav- ských s Vilémem ze Žerotína [1532) 178 (137). de Akoshaza viz František Šarkán z Ha- kosházu, též de A. Aorgus, Kašpar Prostějovský zvaný Ne- děle nebo Aorgus viz Prostějovský. B Bavorský Arnošt, kníže na Klacku, pán z Donina [1560] 100 (87) pozn. 3. na Bečově (uf Bettschaw), Hans Pflug z Rabenštejnu na B., nejv. kancléř král. čes. [1532] XXVII. pozn. 3. Benešov, město u Prahy [1473] 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 2. Beránek, Václav B., fojt hradištský [1532. 178 (137). Berka, Ladslav B. z Dubé a z Lipého na Štemberce (ze stavu panského) [1530] 147 (133). Srov. z Dubé (se zna- kem dvou ostrví). Bezdružický, Václav B. z Kolovrat, jeho dopis Kryštoforovi ze Švamberka o Zikm. Kafuňkovi z Chlumu [1526] 99 (87) pozn. 2. Bilík, Hynek B. z Kornic na Veselí, (ze stavu panského) [1535] 4 (I); [1530] 147 (133). z Bílkova, Petr Pražma z B. na Leštné (ze stavu vladyckého) LVII pozn. 5.; [1535] 4 (1). Srov. Pražma. z Biskupic, Václav Haugvic z B. a na Bouzově (ze stavu panského) LVII. pozn. 5; [1530] 147 (133). z Bítova, Herrych z Lichtnburka a z Bí- tova (ze stavu panského) [1492] 13 (2): nejspíše týž pod jménem Jindřich z L. a na B. [1528] 26 (8). Srov. z Lichtnburka. na Blanště, Jan Doctor z Doubravky a z Hradiště na B., (ze stavu rytíř- ského) [1535] 4 (1). Bludovské kopiáře, opisy kopiářů sně- movních pro Karla st. ze Žerotína XXV. pozn. 43. z Bobolusk, Žibřid z B. (ze stavu rytíř- ského) [1530] 170 (136) pozn. 1. z Boskovic, (vesměs ze stavu panského) Albrecht z B. na Letovicích [1492) 13 (2). — Dobeš z B. a z Černé Hory [1492] 13 (2). — Dobeš Černohorský z B. na Rosicích [1531) 182, 184 (138); tamtéž pozn. 7; 185 (138). — Dobeš z B. na Rosicích [1535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Kryštof z B. na Třebové, nejv. komorník markr. morav. [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). — Ladslav z B. [1492] 13 (2). — Oldřich z B. a na Cimburce [1492] 13 (2). — Václav z B., též Václav Černohorský z B., zemský sudí moravský [1550]
II. Rejstřík jmenný Číslice prvá značí stránku (římská v předmluvě, arabská v textu), číslice v závor- kách značí článek. A Ahník, Jiří A., svědek ve sporu Jihlav- ských s Vilémem ze Žerotína [1532) 178 (137). de Akoshaza viz František Šarkán z Ha- kosházu, též de A. Aorgus, Kašpar Prostějovský zvaný Ne- děle nebo Aorgus viz Prostějovský. B Bavorský Arnošt, kníže na Klacku, pán z Donina [1560] 100 (87) pozn. 3. na Bečově (uf Bettschaw), Hans Pflug z Rabenštejnu na B., nejv. kancléř král. čes. [1532] XXVII. pozn. 3. Benešov, město u Prahy [1473] 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 109 (97) pozn. 2. Beránek, Václav B., fojt hradištský [1532. 178 (137). Berka, Ladslav B. z Dubé a z Lipého na Štemberce (ze stavu panského) [1530] 147 (133). Srov. z Dubé (se zna- kem dvou ostrví). Bezdružický, Václav B. z Kolovrat, jeho dopis Kryštoforovi ze Švamberka o Zikm. Kafuňkovi z Chlumu [1526] 99 (87) pozn. 2. Bilík, Hynek B. z Kornic na Veselí, (ze stavu panského) [1535] 4 (I); [1530] 147 (133). z Bílkova, Petr Pražma z B. na Leštné (ze stavu vladyckého) LVII pozn. 5.; [1535] 4 (1). Srov. Pražma. z Biskupic, Václav Haugvic z B. a na Bouzově (ze stavu panského) LVII. pozn. 5; [1530] 147 (133). z Bítova, Herrych z Lichtnburka a z Bí- tova (ze stavu panského) [1492] 13 (2): nejspíše týž pod jménem Jindřich z L. a na B. [1528] 26 (8). Srov. z Lichtnburka. na Blanště, Jan Doctor z Doubravky a z Hradiště na B., (ze stavu rytíř- ského) [1535] 4 (1). Bludovské kopiáře, opisy kopiářů sně- movních pro Karla st. ze Žerotína XXV. pozn. 43. z Bobolusk, Žibřid z B. (ze stavu rytíř- ského) [1530] 170 (136) pozn. 1. z Boskovic, (vesměs ze stavu panského) Albrecht z B. na Letovicích [1492) 13 (2). — Dobeš z B. a z Černé Hory [1492] 13 (2). — Dobeš Černohorský z B. na Rosicích [1531) 182, 184 (138); tamtéž pozn. 7; 185 (138). — Dobeš z B. na Rosicích [1535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Kryštof z B. na Třebové, nejv. komorník markr. morav. [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). — Ladslav z B. [1492] 13 (2). — Oldřich z B. a na Cimburce [1492] 13 (2). — Václav z B., též Václav Černohorský z B., zemský sudí moravský [1550]
Strana 213
„Rejstřík jmenný. LVII. pozn. 5; [1563] LVIII.; ve- látov k deskám (1550) 144 (130) pozn. 3. na Bouzově, Boček Kuna z Kunštátu na B. (ze stavu panského) (1492) 13 (2). Srov. Kuna. — Václav Haugvic z Biskupic a na B. (ze stavu panského) LVIL, pozn. 5; [15307 147 (133). Brandl Vincenc (1834—1901), vydavatel Knihy | Tovacovské (1868) XX; XXXIX; XL; jeho kritika ZZ. mo- ravskych LXVI. Brňané [1512] 56 (44); 107 (95). Brněnské právo, zemský soud v Brně [1492] 8 (2); 13 (2); 16 (2). Brněnský kraj [1492] 8 (2); [1535] 18 (4) pozn. 1; 19 (4) též pozn. 9. z Brníčka, Jindřich Tunkl z B. a ze Zábřehu (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Brno [po 1466] 8 (2) pozn. 17; [1534] 17 (3); 25 (7); 29 (12); [1562] 30 (12) pozn. 4; 55 (43); [1512] 56 (44); 67 (57); 68 (58); 77, 78 (67); 94 (82) pozn. 5; 119 (109) pozn. 1; purkmisty [1530] 148 (133); [1530] 149 (133); [1510] 157 (133) pozn. 50; 161 (135) pozn. 1; [1486] 162, 168 (135); [1516] 169 (136) pozn. 1; [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 181 (137); [1531] 184, 186 (138); [1550] 195 (141) pozn. 1; [1562] 199 (144); měšťan Jan Geralt [1532] 175 (137); měšťan Martin Hýbl [1532] 181 (137) ; měšťan Petr Neplach [1532] 175 (137); měšťan Jan Petřík [1532] 175 (137); měšťan Jan Telnicar [1532] 175 (137); papirna [1562] LXTI. na Brodě Uherském, Jan z Kunovic na B. Uher., podkomoří, (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133) ; Srov. z Kunovic, Březnický, Jindřich B. z Náchoda na Dunajovicích, (ze stavw vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133). Budějovice, České B., sněm generální [1530] . 146 (133) pozn. 1; [1529] 169 (136) pozn. 1. Budín, hlavní město Uher [1492] 16 (2). na Budkově, Vilém Valecký z Mírova na B. (ze stavu vytlřského) [1536] 4 (1). Srov. Valecky. Bukuvka, Albrecht B. z Bukůvky (ze stavu vladyckého [1535] 4 (1). 213 z Bukůvky viz Albrecht Bukůvka z B. na Bystfici, Albrecht z Hustopeć na B. (ze stavu rytivského) [1635] 4 (1). C na Cimburce, Oldřich z Boskovic a na C. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Srov. z Boskovic. — Vilém z Víckova a na C. (ze stavu rytifshkého) [1535] 4 (1); (ze stavw vladyckého) [1550] relator k deskám, nejvyšší hofrychtéř 144 (130) pozn. 3; [1530] 148 (133); [1532] 174, 180 (137); [1531] 182, 185 (138). Svov. z Víckova. Cimburka, Ctibor z C. a z Tovacova, hajtman markr. morav. (ze stavu panského), právník moravský XX; XXXIX; [1492] 12 (2); [1486] 161 (135) pozn. 29; [1531] 183 (138). — Žofka Cimburská, manželka Jana (Jaroše) z C. matka Ctibora z C. a z Tovačova [1475] 137 (123) pozn. 1. Cimburská, Žofka C. viz z Cimburka, Žofka C. N x C na Čechách, Matyáš z Hartuňkova a na C., najv. písafství markr. morav. místodržící [1562] 2. Srov. z Hartuň- kova. Čechové, obyvatelé českého království 113 (100). Čechy, království české 5 (2) pozn. 2; 6 (2); 20 (5) pozn. 1; 53 (42). Černohorský, Dobeš Č. z Boskovic na Rosicích (ze stavu panského) [1531] 182 (138), Václav Č. z Boskovic, zemský sudí moravský IVIII. Srov. z Boskovic. Demuth Karel Josef (1807—1889) vy- davatel Knihy Tovačovské (1858) XX; XL. Doctor (Doktor), Jan D. z Doubravky a z Hradiště na Blanště (ze stavu vyttřského [1535] 4 (1).
„Rejstřík jmenný. LVII. pozn. 5; [1563] LVIII.; ve- látov k deskám (1550) 144 (130) pozn. 3. na Bouzově, Boček Kuna z Kunštátu na B. (ze stavu panského) (1492) 13 (2). Srov. Kuna. — Václav Haugvic z Biskupic a na B. (ze stavu panského) LVIL, pozn. 5; [15307 147 (133). Brandl Vincenc (1834—1901), vydavatel Knihy | Tovacovské (1868) XX; XXXIX; XL; jeho kritika ZZ. mo- ravskych LXVI. Brňané [1512] 56 (44); 107 (95). Brněnské právo, zemský soud v Brně [1492] 8 (2); 13 (2); 16 (2). Brněnský kraj [1492] 8 (2); [1535] 18 (4) pozn. 1; 19 (4) též pozn. 9. z Brníčka, Jindřich Tunkl z B. a ze Zábřehu (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Brno [po 1466] 8 (2) pozn. 17; [1534] 17 (3); 25 (7); 29 (12); [1562] 30 (12) pozn. 4; 55 (43); [1512] 56 (44); 67 (57); 68 (58); 77, 78 (67); 94 (82) pozn. 5; 119 (109) pozn. 1; purkmisty [1530] 148 (133); [1530] 149 (133); [1510] 157 (133) pozn. 50; 161 (135) pozn. 1; [1486] 162, 168 (135); [1516] 169 (136) pozn. 1; [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 181 (137); [1531] 184, 186 (138); [1550] 195 (141) pozn. 1; [1562] 199 (144); měšťan Jan Geralt [1532] 175 (137); měšťan Martin Hýbl [1532] 181 (137) ; měšťan Petr Neplach [1532] 175 (137); měšťan Jan Petřík [1532] 175 (137); měšťan Jan Telnicar [1532] 175 (137); papirna [1562] LXTI. na Brodě Uherském, Jan z Kunovic na B. Uher., podkomoří, (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133) ; Srov. z Kunovic, Březnický, Jindřich B. z Náchoda na Dunajovicích, (ze stavw vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133). Budějovice, České B., sněm generální [1530] . 146 (133) pozn. 1; [1529] 169 (136) pozn. 1. Budín, hlavní město Uher [1492] 16 (2). na Budkově, Vilém Valecký z Mírova na B. (ze stavu vytlřského) [1536] 4 (1). Srov. Valecky. Bukuvka, Albrecht B. z Bukůvky (ze stavu vladyckého [1535] 4 (1). 213 z Bukůvky viz Albrecht Bukůvka z B. na Bystfici, Albrecht z Hustopeć na B. (ze stavu rytivského) [1635] 4 (1). C na Cimburce, Oldřich z Boskovic a na C. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Srov. z Boskovic. — Vilém z Víckova a na C. (ze stavu rytifshkého) [1535] 4 (1); (ze stavw vladyckého) [1550] relator k deskám, nejvyšší hofrychtéř 144 (130) pozn. 3; [1530] 148 (133); [1532] 174, 180 (137); [1531] 182, 185 (138). Svov. z Víckova. Cimburka, Ctibor z C. a z Tovacova, hajtman markr. morav. (ze stavu panského), právník moravský XX; XXXIX; [1492] 12 (2); [1486] 161 (135) pozn. 29; [1531] 183 (138). — Žofka Cimburská, manželka Jana (Jaroše) z C. matka Ctibora z C. a z Tovačova [1475] 137 (123) pozn. 1. Cimburská, Žofka C. viz z Cimburka, Žofka C. N x C na Čechách, Matyáš z Hartuňkova a na C., najv. písafství markr. morav. místodržící [1562] 2. Srov. z Hartuň- kova. Čechové, obyvatelé českého království 113 (100). Čechy, království české 5 (2) pozn. 2; 6 (2); 20 (5) pozn. 1; 53 (42). Černohorský, Dobeš Č. z Boskovic na Rosicích (ze stavu panského) [1531] 182 (138), Václav Č. z Boskovic, zemský sudí moravský IVIII. Srov. z Boskovic. Demuth Karel Josef (1807—1889) vy- davatel Knihy Tovačovské (1858) XX; XL. Doctor (Doktor), Jan D. z Doubravky a z Hradiště na Blanště (ze stavu vyttřského [1535] 4 (1).
Strana 214
214 z Doloplaz, Jiřík Štolbaský z D. [1532] 178 (137). Nepochybně též Jan Štal- bovskÿ z D. [1518] 112 (99). Srov. Stalbovsky, Stolbasky. z Donína, Arnošt Bavorský, kníže na Klacku, pan z D. [1560] 100 (87) pozn. 3. z Doubravky, Jan Doctor z D. a z Hra- disté na Blansté (ze stavw vytlfského) [1535] 4 (1). z Drahanovic a z Říčan, Dorota z D. a z Ř., manželka Štěpána z Popelova [2492] 85 (73) pozn. 1. z Drnovic na Drnovicích, Stibor Drnov- Sky z D. na D. (ze stavu vladyckého) právník moravský viz Drnovsky. Drnovská kniha právní viz věcný rej- stvik: Kniha Drnovská. TéZ vejstfih chronologický: — 1529. Srov. zvláště XXXVI; XXXVII; XLV. Drnovský, Stibor (Ctibor) D. z Drnovic na Drnovicích (ze stavu vladyckého), Právník moravský XXVIII; LI; [1535] 4 (1); tamtéz pozn. 3. na Dřevohosticích, Bernart z Žerotína a na D., otec Jakuba z Ž. [1518] 112 (99) a tamtéž pozn. 1; B. starší z Ž. a na D. [1532] 174 (137). Srov. z Že- rotína. Dubčanský, Jan D., též Habrovansky ze Zdenína a na Habrovanech, mo- ravskÿ sekidÿ LI. z Dubé (Berkové se znakem dvou ostrvi), Jan z D. (ze stavu panského), kraječ kvdlové [1492] 13 (2). — Ladslav Berka z D. a z Lipeho na Stemberce (ze stavu panského), snad vnuk pře- deslého [1530] 14" (133); pan Dubsky [1532] 180 (137). Svov. Berka. z Dubé (se znakem odřivousu [střely zavité|), Ondřej starší z D., nejvyšší sudí král. čes., původce právní knihy „Práva zemská česká“ XX. z Dubravice, Jan Osovsky z D. na Hro- tovicich (ze stavu panského) [1535] 3 (1). — Smil Osovský z D. na Valči (ze stavu panského) [1535] 3 (1). Srov. Osovský. Dubský, pan D. víz z Dubé, Ladslav Berka z D. a z Lipého na Stemberce, na Dunajovicích, Jindřich Březnický z Náchoda na D. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133). Rejstřík jmenný. F Ferdinand Z., cisa? římský, král čes., markrabě moravský XXVI; XXVII; XXXIII; LV; LIX; LX; LXI; LXII; [1535] 3 (1); 4, 5 (2) pozn. 1; [1532] 19 (5) pozn. 1; [1535] 32 (15); 40 (24); [1546] 51 (39) pozn. 1; [1527] 90 (78) pozn. 2; 93 (82) pozn. 1; [1627] 139 (124) pozn. 1; [1530] 146, 158, 159 (133); 159 (134); [1530] 170 (136) pozn. 1; 194; [1551] 195 (141) pozn. 1. Filip, měšťan hvadištský [1532) 178 (137) ; snad totožný s Filipem Krejsou (viz tam). Fochtar Paul (??) srov. Paulfochtar. František, opat velehradsky [1530] 147 (133). Fučík, Václav F., [1532] 175 (137). na Fulnece, Bernart mladší z Žerotína na F. (ze stavu panského) [1530] 147 (133). Srov. z Žerotína. měšťan uničovský Gabriel, písař olomoucký [1532] 175 (137). Geralt, Jan G., měšťan brněnský [1532] 175 (137). | Günther, Jan G., tiskař: nového tisku ZZ. 1535 [1562] LXII; 203. z Gutnštejna, Jiřík z G. Všerubský, opovědník zemský Čechám a Sasku na hradě znojemském [1505] XXII. Habvrovanský, Jan Dubčanský, též H., ze Zdenina a na Habrovanech, moravský sektář LI. Hajštanské nory u Jihlavy [1532] 178 (137). i z Hakosházu viz František Šarkán z Ha- Roshdzu. z Hartuňkova, Matyáš z H. a na Čechách, najvyššího písařství markrab. morav. místodržící, vydavatel tisků ZZ. 1545 a 1562 LV; LVII. pozn. 5; LXII; [2562] 2.
214 z Doloplaz, Jiřík Štolbaský z D. [1532] 178 (137). Nepochybně též Jan Štal- bovskÿ z D. [1518] 112 (99). Srov. Stalbovsky, Stolbasky. z Donína, Arnošt Bavorský, kníže na Klacku, pan z D. [1560] 100 (87) pozn. 3. z Doubravky, Jan Doctor z D. a z Hra- disté na Blansté (ze stavw vytlfského) [1535] 4 (1). z Drahanovic a z Říčan, Dorota z D. a z Ř., manželka Štěpána z Popelova [2492] 85 (73) pozn. 1. z Drnovic na Drnovicích, Stibor Drnov- Sky z D. na D. (ze stavu vladyckého) právník moravský viz Drnovsky. Drnovská kniha právní viz věcný rej- stvik: Kniha Drnovská. TéZ vejstfih chronologický: — 1529. Srov. zvláště XXXVI; XXXVII; XLV. Drnovský, Stibor (Ctibor) D. z Drnovic na Drnovicích (ze stavu vladyckého), Právník moravský XXVIII; LI; [1535] 4 (1); tamtéz pozn. 3. na Dřevohosticích, Bernart z Žerotína a na D., otec Jakuba z Ž. [1518] 112 (99) a tamtéž pozn. 1; B. starší z Ž. a na D. [1532] 174 (137). Srov. z Že- rotína. Dubčanský, Jan D., též Habrovansky ze Zdenína a na Habrovanech, mo- ravskÿ sekidÿ LI. z Dubé (Berkové se znakem dvou ostrvi), Jan z D. (ze stavu panského), kraječ kvdlové [1492] 13 (2). — Ladslav Berka z D. a z Lipeho na Stemberce (ze stavu panského), snad vnuk pře- deslého [1530] 14" (133); pan Dubsky [1532] 180 (137). Svov. Berka. z Dubé (se znakem odřivousu [střely zavité|), Ondřej starší z D., nejvyšší sudí král. čes., původce právní knihy „Práva zemská česká“ XX. z Dubravice, Jan Osovsky z D. na Hro- tovicich (ze stavu panského) [1535] 3 (1). — Smil Osovský z D. na Valči (ze stavu panského) [1535] 3 (1). Srov. Osovský. Dubský, pan D. víz z Dubé, Ladslav Berka z D. a z Lipého na Stemberce, na Dunajovicích, Jindřich Březnický z Náchoda na D. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133). Rejstřík jmenný. F Ferdinand Z., cisa? římský, král čes., markrabě moravský XXVI; XXVII; XXXIII; LV; LIX; LX; LXI; LXII; [1535] 3 (1); 4, 5 (2) pozn. 1; [1532] 19 (5) pozn. 1; [1535] 32 (15); 40 (24); [1546] 51 (39) pozn. 1; [1527] 90 (78) pozn. 2; 93 (82) pozn. 1; [1627] 139 (124) pozn. 1; [1530] 146, 158, 159 (133); 159 (134); [1530] 170 (136) pozn. 1; 194; [1551] 195 (141) pozn. 1. Filip, měšťan hvadištský [1532) 178 (137) ; snad totožný s Filipem Krejsou (viz tam). Fochtar Paul (??) srov. Paulfochtar. František, opat velehradsky [1530] 147 (133). Fučík, Václav F., [1532] 175 (137). na Fulnece, Bernart mladší z Žerotína na F. (ze stavu panského) [1530] 147 (133). Srov. z Žerotína. měšťan uničovský Gabriel, písař olomoucký [1532] 175 (137). Geralt, Jan G., měšťan brněnský [1532] 175 (137). | Günther, Jan G., tiskař: nového tisku ZZ. 1535 [1562] LXII; 203. z Gutnštejna, Jiřík z G. Všerubský, opovědník zemský Čechám a Sasku na hradě znojemském [1505] XXII. Habvrovanský, Jan Dubčanský, též H., ze Zdenina a na Habrovanech, moravský sektář LI. Hajštanské nory u Jihlavy [1532] 178 (137). i z Hakosházu viz František Šarkán z Ha- Roshdzu. z Hartuňkova, Matyáš z H. a na Čechách, najvyššího písařství markrab. morav. místodržící, vydavatel tisků ZZ. 1545 a 1562 LV; LVII. pozn. 5; LXII; [2562] 2.
Strana 215
Rejstřík jmenný. Haugvic, Václav H. z Biskupic a na Bouzově (ze stavu panského) LVII. pozn. 5; [1530] 147 (133). na Helfenstejnt, Jan z Pernštejna na H. (ze stavu panského) [1536] 174, 181 (137); [1531] 182, 185 (138). Srov. z Pernštejna. Helt, Zikmund H. z Kementu, a máistokancléf kvdl. čes. LVIII. na Hodoníně, Jan Kuna z Kunštátu a na H. (ze stavu panského) |1492) 13 (2). Srov. Kuna. Holešov, poddaní Jiříka Stolbaského z Do- loplaz [1532] 178 (137). na Holešově, Jan mladší ze Šternberka a na H. (ze stavu panského) [1530] 147 (133). Srov. ze Šternberka. Horčička, Václav H., měšťan znojemský [1532] 175 (137). Hory hajśtanskć u Jihlavy [1532] 178 (137). z-Hory, z Černé Hory, Dobeš z Boskovic a z Č. Hory (ze stavu panského) (1492) 13 (2), D. Černohorský z B. na Rosi- cich [1531] 182, 184, 185 (138). Srov. z Boskovic, Tas biskup. z Hory Obfanské, Tobia z H. O., nej- vyšší písař zemský [1492] 85 (73). na Hostimi, Albrecht z Lichtnburka na H. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1531] 182, 185 (138). Hradišťané, měšťané města Uher. Hra- diště [1532] 181 (137). Hradiště Uherské, moravské město, jeho purkmistr [1530] 148 (133); [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175 (137); purkmistr a vada [1532] 178 (137); [15632] 181 (137); klášier, Jan, opat hradiśtsky [1530] 147 (133); kldśterni statek Opatstvo [1582] 181 (137); fojt Václav Beránek [1532] 178 (137); měšťan Filip Krejsa a jeho manželka(?) Anna z Vizovic [1532] 181 (137) (viz Krejsa) ; pisał Mikulaś [1532] 175 (137). Srov. též z Hradiště. z Hradiště, Jan Doctor z Doubravky a z H. na Blanště (ze stavu vyttřského) [2535] 4 (1). na Hrádku, Vilém Kuna z Kunštátu na H. (ze stavu panského) (1536) 3 (1); [1530] 147 (133); [15632] 174, 180 (137). Srov. Kuna. vada 215 na Hrotovicich, Jan Osovský z Dúbra- vice na H. (ze stavu panského) [1536] 3 (1). Srov. Osovsky. z Hustopeć, Albrecht z H. na Bystfici (ze stavu vytifského) [1535] 4 (1). Hýbl, Martin H., též Merthybl, měšťan brnénský [1532] 181 (137), viz tam- též pozn. 17. Hynkl, Kryštof H.. měšťan znojemský [1632] 175 (137). GH z Chlumu, Zikmund Kaufuňk (Kafuňk), opovčdník zemský [asi 1532) 98 (87); 99, (87) pozn. 1, 2; 101 (87) pozn. 3. Srov. Kaufuňk. J Jan, formulářové jméno (urozený vládyko, pane Jene) [1492] 10 (2); [1532] 35 (19). — Jan, XIV. Vitic, biskup vara- dínsky a zprávce kostela olomückého, administrátory biskupství olomouckého [1486] 161 (135). — Jan, opat hradiát- sky [1530] 147 (133). — Jan, opat louck$ [1530] 147 (133). Jankovský, Karel mladší J. z Vlašimě (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Jaroměřice, movav. město, Jakub Maso- jídek a Jakub Loučný, poddaní Jin- dficha Mezefichého z Lomnice [1532] 179 (137). na Jemnici, Jindfich Meztícky, z Lom- nice a na J. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1630] 147 (133). Svov. té£ Mezticky. Jihlava, moravské město XXVI; purk- misty [1530] 148 (133); [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175 (137); purkmistr a vada [1532] 178 (137); měšťan Sebestyan Spisar [1532] 175 (137). Jihlavští, měšťané jihlavští 178 (137). Jiří z Poděbrad, král český [1492] 5, 6 (2); 8 (2) pozn. 17; 15 (2); [1535] 21 (5) pozn. 1. od sv. Jiří, Franc, hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku, obyvatel království uherského [1526] 26 (8).
Rejstřík jmenný. Haugvic, Václav H. z Biskupic a na Bouzově (ze stavu panského) LVII. pozn. 5; [1530] 147 (133). na Helfenstejnt, Jan z Pernštejna na H. (ze stavu panského) [1536] 174, 181 (137); [1531] 182, 185 (138). Srov. z Pernštejna. Helt, Zikmund H. z Kementu, a máistokancléf kvdl. čes. LVIII. na Hodoníně, Jan Kuna z Kunštátu a na H. (ze stavu panského) |1492) 13 (2). Srov. Kuna. Holešov, poddaní Jiříka Stolbaského z Do- loplaz [1532] 178 (137). na Holešově, Jan mladší ze Šternberka a na H. (ze stavu panského) [1530] 147 (133). Srov. ze Šternberka. Horčička, Václav H., měšťan znojemský [1532] 175 (137). Hory hajśtanskć u Jihlavy [1532] 178 (137). z-Hory, z Černé Hory, Dobeš z Boskovic a z Č. Hory (ze stavu panského) (1492) 13 (2), D. Černohorský z B. na Rosi- cich [1531] 182, 184, 185 (138). Srov. z Boskovic, Tas biskup. z Hory Obfanské, Tobia z H. O., nej- vyšší písař zemský [1492] 85 (73). na Hostimi, Albrecht z Lichtnburka na H. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1531] 182, 185 (138). Hradišťané, měšťané města Uher. Hra- diště [1532] 181 (137). Hradiště Uherské, moravské město, jeho purkmistr [1530] 148 (133); [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175 (137); purkmistr a vada [1532] 178 (137); [15632] 181 (137); klášier, Jan, opat hradiśtsky [1530] 147 (133); kldśterni statek Opatstvo [1582] 181 (137); fojt Václav Beránek [1532] 178 (137); měšťan Filip Krejsa a jeho manželka(?) Anna z Vizovic [1532] 181 (137) (viz Krejsa) ; pisał Mikulaś [1532] 175 (137). Srov. též z Hradiště. z Hradiště, Jan Doctor z Doubravky a z H. na Blanště (ze stavu vyttřského) [2535] 4 (1). na Hrádku, Vilém Kuna z Kunštátu na H. (ze stavu panského) (1536) 3 (1); [1530] 147 (133); [15632] 174, 180 (137). Srov. Kuna. vada 215 na Hrotovicich, Jan Osovský z Dúbra- vice na H. (ze stavu panského) [1536] 3 (1). Srov. Osovsky. z Hustopeć, Albrecht z H. na Bystfici (ze stavu vytifského) [1535] 4 (1). Hýbl, Martin H., též Merthybl, měšťan brnénský [1532] 181 (137), viz tam- též pozn. 17. Hynkl, Kryštof H.. měšťan znojemský [1632] 175 (137). GH z Chlumu, Zikmund Kaufuňk (Kafuňk), opovčdník zemský [asi 1532) 98 (87); 99, (87) pozn. 1, 2; 101 (87) pozn. 3. Srov. Kaufuňk. J Jan, formulářové jméno (urozený vládyko, pane Jene) [1492] 10 (2); [1532] 35 (19). — Jan, XIV. Vitic, biskup vara- dínsky a zprávce kostela olomückého, administrátory biskupství olomouckého [1486] 161 (135). — Jan, opat hradiát- sky [1530] 147 (133). — Jan, opat louck$ [1530] 147 (133). Jankovský, Karel mladší J. z Vlašimě (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Jaroměřice, movav. město, Jakub Maso- jídek a Jakub Loučný, poddaní Jin- dficha Mezefichého z Lomnice [1532] 179 (137). na Jemnici, Jindfich Meztícky, z Lom- nice a na J. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1630] 147 (133). Svov. té£ Mezticky. Jihlava, moravské město XXVI; purk- misty [1530] 148 (133); [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175 (137); purkmistr a vada [1532] 178 (137); měšťan Sebestyan Spisar [1532] 175 (137). Jihlavští, měšťané jihlavští 178 (137). Jiří z Poděbrad, král český [1492] 5, 6 (2); 8 (2) pozn. 17; 15 (2); [1535] 21 (5) pozn. 1. od sv. Jiří, Franc, hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku, obyvatel království uherského [1526] 26 (8).
Strana 216
216 Jur, Svätý Jur (u Bratislavy), Franc hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku viz od sv. Jiří. Justinidnskd kodifikace, její vliv na systematiku našich právních pramenů . XLVIII. pozn. 41. K Kafuňk viz Kaufuñk. Kameniëèek Frantisek (1856—1930) dźje- pisec moravský, vydavateľ moravských zemských sněmů XXI. Karel IV., král český, císař řimský, > jeho „Majestas Carolina“ XVII, Karlštejn, hrad v Čechách, místo úschovy stavovských privilegií XXVI. Karlstejnské hvaterny, opisy českých desk zemských XXIV. pozn. 35. Kaufuñk, Kunc (Kunrdt) K. = Chlumu, bratr Zikmunda K. z Ch., odpovédnika zemshého [asi 1532] 99 (87) pozn. 2. — Zikmund K. z Chlumu (/éZ Kafuhk), opovědník zemský [asi 1532] 98 (87); 99 (87) pozn. 1, 2; 101 (87) pozn. 3. z Kementu, Zikmund Helt z K., vada “ a mistokantléÿ król. les. LVTII. Kladsko, hvabství kladské, kdysi součást Čech, nyní v Německu [1513—1532?)] 99 (87) pozn. 2; [1560] 100 (87) pozn. 3; Arnošt Bavorský, kníže na Klacku, pán z Donína [1560] 100 (87) pozn. 3. Viz též Všerubský z Gutnštejna. Kniha Drnovská viz Drnovská Kniha. Kniha Tovacovská viz Tovacovská Kniha Knihy památkové viz Památky sněmovní. Knihy půhonné (Libri citationum), knihy zápisů soudních ma Movavé XXIII; XXIV. na Kobylnicích, Jan Kyjovsky z Ky- jovic na XK. (ze stavu vladyckého) [1530] 148 (133); [1531] 182, 185 (138). Srov. Kyjovský. Kokory, nyní městys w Pfevova, Matéj Plech, masař, poddaný Puoty z Lu- danic [1532] 180 (137). z Kolovrat, Väclav BezdruZicky z K. [1529] 99 (87) pozn. 2. Srov. Bezdru- Zicky. Końas z Vydfie (z Vydfe) (ze stavu rytir- ského) 14 (2). Rejstřík jmenný. na Konici (Konický), Zdeněk z Švábenic na I., též Zd. Konický z Švábenic na Moštěnici (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1) ; [1530] 148 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1. Kopiáře sněmovní, kopiáře event. registra stavovské Rovespondence na Movavě XXV. pozn. 43; LXIX. Srov. Bludovské kopiáře. z Kornic, Hynek Bilík z K. na Veselí (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133). z Kostelce, Jan, Jindřich, Václav, bratří z K. viz Kostelečtí. Kostelečtí, ¢. 7. Jan, Jindřich, Václav, bratři z Kostelce, původní vlastníci statku postupeckého v Postoupkách u Kro- méÿlze [1531] 184 (138). z Kosti, Jaroslav mladäi z Selnberka a z K. na Rožnově (2e stavu panského) [1530] 147 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1. z Kounic, Jan z K., zástupce Václava Haugvice z Biskupic pro vybírání berně [1550] LVII. pozn. 5. z Kralic, Blud z K. (ze stavu vytifského) [1492] 14 (2). Krejsa, Filip K., měšťan uhersko-hradisi- shy [1532] 175 (137) ; jeho manželka(?) Anna z Vizovic [1532] 181 (137); snad totožný s Filipem [1532] 178 (137). Krnovsko, knížetství krnovské 53 (42). Krocar, Jan K., měšťan olomoucký [1532] 175 (137). Kropáč, Jan K. z Nevědomí, člen ko- mise pro novć ZZ. (ze stavu vytiřského) [1558] LIX. pozn. 9. na Krumlově, Jan z Lipého a na K. (ze stavu panského) najvyšší komorník král. čes. [1530] 147 (133). Kuna, (vesmés ze stavu panského) Boček K. z Kunštátu na Bouzově [1492] 13 (2). — Jan K. z Kunštátu a na Hodoníně [7492] 13 (2). — Jan K. z Kunštátu na Lukové, hajtman markr. morav. XXVI; [1535] 3 (1); hajtman a najv. komornik markr. morav. [1530] 147, 159 (133); 160 (134); [1532] 181 (137). — Vilém K. z Kunštátu na Hrádku [4535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 174, 180 (137).
216 Jur, Svätý Jur (u Bratislavy), Franc hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku viz od sv. Jiří. Justinidnskd kodifikace, její vliv na systematiku našich právních pramenů . XLVIII. pozn. 41. K Kafuňk viz Kaufuñk. Kameniëèek Frantisek (1856—1930) dźje- pisec moravský, vydavateľ moravských zemských sněmů XXI. Karel IV., král český, císař řimský, > jeho „Majestas Carolina“ XVII, Karlštejn, hrad v Čechách, místo úschovy stavovských privilegií XXVI. Karlstejnské hvaterny, opisy českých desk zemských XXIV. pozn. 35. Kaufuñk, Kunc (Kunrdt) K. = Chlumu, bratr Zikmunda K. z Ch., odpovédnika zemshého [asi 1532] 99 (87) pozn. 2. — Zikmund K. z Chlumu (/éZ Kafuhk), opovědník zemský [asi 1532] 98 (87); 99 (87) pozn. 1, 2; 101 (87) pozn. 3. z Kementu, Zikmund Helt z K., vada “ a mistokantléÿ król. les. LVTII. Kladsko, hvabství kladské, kdysi součást Čech, nyní v Německu [1513—1532?)] 99 (87) pozn. 2; [1560] 100 (87) pozn. 3; Arnošt Bavorský, kníže na Klacku, pán z Donína [1560] 100 (87) pozn. 3. Viz též Všerubský z Gutnštejna. Kniha Drnovská viz Drnovská Kniha. Kniha Tovacovská viz Tovacovská Kniha Knihy památkové viz Památky sněmovní. Knihy půhonné (Libri citationum), knihy zápisů soudních ma Movavé XXIII; XXIV. na Kobylnicích, Jan Kyjovsky z Ky- jovic na XK. (ze stavu vladyckého) [1530] 148 (133); [1531] 182, 185 (138). Srov. Kyjovský. Kokory, nyní městys w Pfevova, Matéj Plech, masař, poddaný Puoty z Lu- danic [1532] 180 (137). z Kolovrat, Väclav BezdruZicky z K. [1529] 99 (87) pozn. 2. Srov. Bezdru- Zicky. Końas z Vydfie (z Vydfe) (ze stavu rytir- ského) 14 (2). Rejstřík jmenný. na Konici (Konický), Zdeněk z Švábenic na I., též Zd. Konický z Švábenic na Moštěnici (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1) ; [1530] 148 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1. Kopiáře sněmovní, kopiáře event. registra stavovské Rovespondence na Movavě XXV. pozn. 43; LXIX. Srov. Bludovské kopiáře. z Kornic, Hynek Bilík z K. na Veselí (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133). z Kostelce, Jan, Jindřich, Václav, bratří z K. viz Kostelečtí. Kostelečtí, ¢. 7. Jan, Jindřich, Václav, bratři z Kostelce, původní vlastníci statku postupeckého v Postoupkách u Kro- méÿlze [1531] 184 (138). z Kosti, Jaroslav mladäi z Selnberka a z K. na Rožnově (2e stavu panského) [1530] 147 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1. z Kounic, Jan z K., zástupce Václava Haugvice z Biskupic pro vybírání berně [1550] LVII. pozn. 5. z Kralic, Blud z K. (ze stavu vytifského) [1492] 14 (2). Krejsa, Filip K., měšťan uhersko-hradisi- shy [1532] 175 (137) ; jeho manželka(?) Anna z Vizovic [1532] 181 (137); snad totožný s Filipem [1532] 178 (137). Krnovsko, knížetství krnovské 53 (42). Krocar, Jan K., měšťan olomoucký [1532] 175 (137). Kropáč, Jan K. z Nevědomí, člen ko- mise pro novć ZZ. (ze stavu vytiřského) [1558] LIX. pozn. 9. na Krumlově, Jan z Lipého a na K. (ze stavu panského) najvyšší komorník král. čes. [1530] 147 (133). Kuna, (vesmés ze stavu panského) Boček K. z Kunštátu na Bouzově [1492] 13 (2). — Jan K. z Kunštátu a na Hodoníně [7492] 13 (2). — Jan K. z Kunštátu na Lukové, hajtman markr. morav. XXVI; [1535] 3 (1); hajtman a najv. komornik markr. morav. [1530] 147, 159 (133); 160 (134); [1532] 181 (137). — Vilém K. z Kunštátu na Hrádku [4535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 174, 180 (137).
Strana 217
Rejstřik jmenný. z Kunovic, Jan z K. na Brodě Uher- ském, podkomoří (ze stavu panského) | [1535] 4 (1); veldtor k deskäm [1550] 144 (130) pozn. 3; [15307 147 (133); pouze jmenován Jan podkomoří [7532] 180 (137) a tamtéž pozn. 16. — Jetřich z K., člen komise pro nové ZZ. (ze slavu panského) [1558] LIX. pozn. 9. Kunštátu, (vesměs ze stavu panského) Boček Kuna z K. na Bouzově [1492] 13 (2). — Jan Kuna z K. a na Hodoníně [1492] 13 (2). — Jan Kuna z K. na Lu- kově, hajtman markr. morav. [1533] XXVI; [1535] 3 (1) ; hajtman a najvys&í komornik markr. morav. [1530] 147, 159 (133) ; 160 (134) ; [1532] 181 (137). Vilém Kuna z K. na Hrádku [1535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 174, 180 (137). na Kurovicich, Vilém z Vrchlabie a na K. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [2532] 181 (137). na Kvasících, Jan starší z Šternberka N a na K., najv. sudi markr. morav. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). Srov. z Šternberka. z Kyjovic, Jan Kyjovsky z K. na Ko- bylnicich (ze stavu vladyckého) [1530] 148 (133); [1531] 182, 185 (138). Srov. Kyjovský. Kyjovsky, Jan K. z Kyjovic na Ko- bylnicich (ze stavu vladyckého) [1580] 148 (133). [1530] 170 (136) pozn. 1; [1531] 182, 185 (138). z Kynšperku, Mikuláš z K. [1512] 56 (44). Kyvís, Jan K., poddaný Zdeňka z Lom- nice ve Vracovicich [1532] 179 (137). L na Leštné, Petr Pražma z Bílkova na L. (ze stavu vladyckého) LVII pozn. 5; [2535] 4 (1). na Letovicích (Letovský), Albrecht z Bos- kovic na L. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Srov. z Boskovic. Lhotský, Jan L. (ze stavu vytlřského) [7530] 170 (136) pozn. 1; J. L. ze Ptení a na Pňovicích [1532] 175, 180 (137): [1581] 182, 185 (138). 217 z Lichtnburka, Albrecht z L. na Hostimi (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1531] 182, 185 (138). Lichtenstejnar nebo syn jeho (ze stavu panshkého), nejspise Krystof z Lichten- steinu (} 1506) a jeho syn Jan, po- zdější nejv. sudi morav. [1492] 13 (2). z Lichtnburka, Herrych z L. a z Bitova (ze stavu panského) [1492] 13 (2); nejspise týž pod jménem Jindřich z L. a na B. [1528] 26 (8). z Lipého, Jan z Lipého a na Krumlové (ze stavu Panského), najvyšší maršálek král. čes. [1530] 147 (133). — Ladslav Berka z Dubé a z L. na Štemberce (ze siavu panského) [1530] 147 (133). Srov. Berka. Litomyšl, město v Čechách, místo tisku ZZ. 1516 XXII. Lokšan z Lokšanu, Jiří L. z L. viz von Loxan. z Lomnice, (vesměs ze stavu panského) Čeněk z L. [1492] 13 (2). — Jan z L. na Mezeříčí, nejvyšší komorník soudu a práva olomückeho: [7492] 12, 13 (2). — Jindřich Mezřícký z L. a na Jemnici [7550] LVII. pozn. 5; [1535] 3 (1); [15930] 147 (133); [1532] 179, 180 (137). Viz zéž Mezřícký. — Zdeněk z L., pohánějící Znojemské [1532] 179 (137). Svov. Meztícky, Markvart z L. (?). Loučný, Jakub L., poddaný Jindřicha Mezefichého z Lomnice v Jarométicích [1532] 179 (137). Louka (klášter), Jan, opat loucky [1530] 147 (133). von Loxan, Georg v. L., Jiří: Lokšan z Lokšanu, německý mistokancléř král. čes. [1532] XXVII. pozn. 3. Ludanic, (vesměs ze stavu panského) Hynek z L. [1492] 13 (2). — Jan Rokytsky z L. a na Vevefi [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). — Puota z L., pohánějící purkmistra a vadu olomouckou [1532] 180 (137). — Vaclav z L. hejtman markr. morav. [1554] LVII. pozn. 7; LVIII; [1558] LIX. pozn. 10. Ludvík, král český (1516—1526) LVII. pozn. 7; [1520] 5 (2) pozn. 1; 90 (78) pozn. 2; [1523] 139 (124) pozn. 1; [2530] 146 (133) pozn. 1; jeho manželka králová Marie [7524] 146 (133) pozn. 1. N
Rejstřik jmenný. z Kunovic, Jan z K. na Brodě Uher- ském, podkomoří (ze stavu panského) | [1535] 4 (1); veldtor k deskäm [1550] 144 (130) pozn. 3; [15307 147 (133); pouze jmenován Jan podkomoří [7532] 180 (137) a tamtéž pozn. 16. — Jetřich z K., člen komise pro nové ZZ. (ze slavu panského) [1558] LIX. pozn. 9. Kunštátu, (vesměs ze stavu panského) Boček Kuna z K. na Bouzově [1492] 13 (2). — Jan Kuna z K. a na Hodoníně [1492] 13 (2). — Jan Kuna z K. na Lu- kově, hajtman markr. morav. [1533] XXVI; [1535] 3 (1) ; hajtman a najvys&í komornik markr. morav. [1530] 147, 159 (133) ; 160 (134) ; [1532] 181 (137). Vilém Kuna z K. na Hrádku [1535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 174, 180 (137). na Kurovicich, Vilém z Vrchlabie a na K. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [2532] 181 (137). na Kvasících, Jan starší z Šternberka N a na K., najv. sudi markr. morav. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). Srov. z Šternberka. z Kyjovic, Jan Kyjovsky z K. na Ko- bylnicich (ze stavu vladyckého) [1530] 148 (133); [1531] 182, 185 (138). Srov. Kyjovský. Kyjovsky, Jan K. z Kyjovic na Ko- bylnicich (ze stavu vladyckého) [1580] 148 (133). [1530] 170 (136) pozn. 1; [1531] 182, 185 (138). z Kynšperku, Mikuláš z K. [1512] 56 (44). Kyvís, Jan K., poddaný Zdeňka z Lom- nice ve Vracovicich [1532] 179 (137). L na Leštné, Petr Pražma z Bílkova na L. (ze stavu vladyckého) LVII pozn. 5; [2535] 4 (1). na Letovicích (Letovský), Albrecht z Bos- kovic na L. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Srov. z Boskovic. Lhotský, Jan L. (ze stavu vytlřského) [7530] 170 (136) pozn. 1; J. L. ze Ptení a na Pňovicích [1532] 175, 180 (137): [1581] 182, 185 (138). 217 z Lichtnburka, Albrecht z L. na Hostimi (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1531] 182, 185 (138). Lichtenstejnar nebo syn jeho (ze stavu panshkého), nejspise Krystof z Lichten- steinu (} 1506) a jeho syn Jan, po- zdější nejv. sudi morav. [1492] 13 (2). z Lichtnburka, Herrych z L. a z Bitova (ze stavu panského) [1492] 13 (2); nejspise týž pod jménem Jindřich z L. a na B. [1528] 26 (8). z Lipého, Jan z Lipého a na Krumlové (ze stavu Panského), najvyšší maršálek král. čes. [1530] 147 (133). — Ladslav Berka z Dubé a z L. na Štemberce (ze siavu panského) [1530] 147 (133). Srov. Berka. Litomyšl, město v Čechách, místo tisku ZZ. 1516 XXII. Lokšan z Lokšanu, Jiří L. z L. viz von Loxan. z Lomnice, (vesměs ze stavu panského) Čeněk z L. [1492] 13 (2). — Jan z L. na Mezeříčí, nejvyšší komorník soudu a práva olomückeho: [7492] 12, 13 (2). — Jindřich Mezřícký z L. a na Jemnici [7550] LVII. pozn. 5; [1535] 3 (1); [15930] 147 (133); [1532] 179, 180 (137). Viz zéž Mezřícký. — Zdeněk z L., pohánějící Znojemské [1532] 179 (137). Svov. Meztícky, Markvart z L. (?). Loučný, Jakub L., poddaný Jindřicha Mezefichého z Lomnice v Jarométicích [1532] 179 (137). Louka (klášter), Jan, opat loucky [1530] 147 (133). von Loxan, Georg v. L., Jiří: Lokšan z Lokšanu, německý mistokancléř král. čes. [1532] XXVII. pozn. 3. Ludanic, (vesměs ze stavu panského) Hynek z L. [1492] 13 (2). — Jan Rokytsky z L. a na Vevefi [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). — Puota z L., pohánějící purkmistra a vadu olomouckou [1532] 180 (137). — Vaclav z L. hejtman markr. morav. [1554] LVII. pozn. 7; LVIII; [1558] LIX. pozn. 10. Ludvík, král český (1516—1526) LVII. pozn. 7; [1520] 5 (2) pozn. 1; 90 (78) pozn. 2; [1523] 139 (124) pozn. 1; [2530] 146 (133) pozn. 1; jeho manželka králová Marie [7524] 146 (133) pozn. 1. N
Strana 218
218 na Lukově, Jan Kuna z Kunštátu na L. (ze stavu panského), XXVI; hajt; man markr. morav. [1535] 3 (1); hajtman a najv. komornik markr. morav. [1530] 147 (133); 160 (134). Luleč, moravské město, Mons Liliorum LI; [1535] 186. Lužice, markrabství, někdejší část českého státu [1560] 100 (87) pozn. 3; 113 (100). Majestas Carolina, osnova kodifikace za Karla IV. XVII. Marie, králová Marie, manželka krále Ludvíka [1524) 146 (133) pozn. 1. Markvart, pan M., bezpochyby Markvart (Mezřícký) z Lomnice, syn Jana Mezříc- kého z Lommice [1475] 137 (123). Masojídek, Jakub M., poddaný Jindřicha Mezeříckého z Lomnice v Jaroměřicích [1532] 179 (137). Matyáš, král český [1469— 1490] řeč. Korvin 109 (97); [1484] 138, 139 (124) pozn. 1; 160 (134) pozn. 1. Merthybl, ¢ j. Martin: Hýbl, měšťan brněnský [1532] 181 (137) pozn. 17. na Mezefici, Jan z Lomnice na M., nejvyšší komorník soudu a práva olomůúckého (ze stavu panského) [1492] 12, 13 (2). Srov. z Lomnice, Mezřícký. Mezřícký, Jindřich M. z Lomnice a na Jemnici (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [2530] 147 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 179, 180 (137). Srov. též Markvart Mezřícký z Lomnice (?). Mikšmelcar, Matyáš M., měšťan olo- moucký (1532) 175 (137). Mikuláš, písař hradistsky [1532] 175 (137). z Mirova, (vesměs ze stavu vytlřského) Vilém Valecký z M. na Budkově [2535] 4 (1); [1530] 148 (133); [2530] 170 (136) pozn. 1. — Zikmund Valecký z M. [1492] 14 (2). Srov. na Okárci, Valecký. Mons Liliorum, Luleč, tiskárna a místo vydání ZZ. 1535 [1535] 186. Morava, markrabství moravské 1; 3 (1); 6 (2); 14 (2); 21 (5) pozn. 1; 53 (42); 58 (45); 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 111 (98); 121 (109); Rejstříh jmenný. 123 (111); [1532] 129 (114) pozn. 1; [1486] 162 (135); [1486] 168 (135) pozn. 29; [1532] 181 (137); [1531] 182, 183 (138). na Mosténici, Zdenék na Konici (Konicky) z Švábenic na M. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1. Mýto Vysoké, město v Čechách, místo stavovské schůze [1505] XXII. z Náchoda, Jindřich Březnický z N. na Dunajovicích (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1830] 148 (133). Náměšť, moravské město LI. Neděle, Kašpar Prostějovský zvaný Ne- dele viz Prostějovský. Německo, jeho „landesordnungen“ XIX. Neplach, Petr N., měšťan brněnský [1532] 175 (137). z Nepomuka, Otmar, nejvyšší písař markr. morav., nakladatel tisku ZZ. 1535 LI; [1536] 186. z Nevědomí, Jan Kropáč z N., člen komise pro nové ZZ. (ze stavu vyttř- ského) [1558] LIX. pozn. 9. Novimbevk, město v Bavorsku, původní sídlo tiskaře Jana Günthera LXII. Nosálovice, ves wu Vyškova [1531] 184 (138). o Obřany, dłtve obec u Brna, nynt (dst Brna viz z Hory Obfanskć. na Okarci, Vilem Valecky z Mirova a na O. (ze stavu vyttřského) [1530] 148 (133). Srov. na Budkově, Valecký. Olivetský, Jan O., tiskař v Prostějově, popravený pro vzpouru Proti Ferdi- nandovi LXII. — Pavel O. z Olivetu, tiskał ZZ. 1516. v Litomyśi XXII. — Šebestián O., syn Jana O. a dědic jeho tiskárny LXII. Olomouc, město moravské [po 1466] 8 (2) pozn. 17; [1535] 16, 17 (3); 18 (4) pozn. 1; 25 (7); 29 (12); [1562] 30 (12) pozn. 4; 55 (43); 67 (57); 68 (58) ; 76 (67) ; 78 (67) ; 94 (82) pozn. 5;
218 na Lukově, Jan Kuna z Kunštátu na L. (ze stavu panského), XXVI; hajt; man markr. morav. [1535] 3 (1); hajtman a najv. komornik markr. morav. [1530] 147 (133); 160 (134). Luleč, moravské město, Mons Liliorum LI; [1535] 186. Lužice, markrabství, někdejší část českého státu [1560] 100 (87) pozn. 3; 113 (100). Majestas Carolina, osnova kodifikace za Karla IV. XVII. Marie, králová Marie, manželka krále Ludvíka [1524) 146 (133) pozn. 1. Markvart, pan M., bezpochyby Markvart (Mezřícký) z Lomnice, syn Jana Mezříc- kého z Lommice [1475] 137 (123). Masojídek, Jakub M., poddaný Jindřicha Mezeříckého z Lomnice v Jaroměřicích [1532] 179 (137). Matyáš, král český [1469— 1490] řeč. Korvin 109 (97); [1484] 138, 139 (124) pozn. 1; 160 (134) pozn. 1. Merthybl, ¢ j. Martin: Hýbl, měšťan brněnský [1532] 181 (137) pozn. 17. na Mezefici, Jan z Lomnice na M., nejvyšší komorník soudu a práva olomůúckého (ze stavu panského) [1492] 12, 13 (2). Srov. z Lomnice, Mezřícký. Mezřícký, Jindřich M. z Lomnice a na Jemnici (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [2530] 147 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 179, 180 (137). Srov. též Markvart Mezřícký z Lomnice (?). Mikšmelcar, Matyáš M., měšťan olo- moucký (1532) 175 (137). Mikuláš, písař hradistsky [1532] 175 (137). z Mirova, (vesměs ze stavu vytlřského) Vilém Valecký z M. na Budkově [2535] 4 (1); [1530] 148 (133); [2530] 170 (136) pozn. 1. — Zikmund Valecký z M. [1492] 14 (2). Srov. na Okárci, Valecký. Mons Liliorum, Luleč, tiskárna a místo vydání ZZ. 1535 [1535] 186. Morava, markrabství moravské 1; 3 (1); 6 (2); 14 (2); 21 (5) pozn. 1; 53 (42); 58 (45); 106 (94) pozn. 3; 107 (96) pozn. 1; 111 (98); 121 (109); Rejstříh jmenný. 123 (111); [1532] 129 (114) pozn. 1; [1486] 162 (135); [1486] 168 (135) pozn. 29; [1532] 181 (137); [1531] 182, 183 (138). na Mosténici, Zdenék na Konici (Konicky) z Švábenic na M. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133) ; [1530] 170 (136) pozn. 1. Mýto Vysoké, město v Čechách, místo stavovské schůze [1505] XXII. z Náchoda, Jindřich Březnický z N. na Dunajovicích (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1830] 148 (133). Náměšť, moravské město LI. Neděle, Kašpar Prostějovský zvaný Ne- dele viz Prostějovský. Německo, jeho „landesordnungen“ XIX. Neplach, Petr N., měšťan brněnský [1532] 175 (137). z Nepomuka, Otmar, nejvyšší písař markr. morav., nakladatel tisku ZZ. 1535 LI; [1536] 186. z Nevědomí, Jan Kropáč z N., člen komise pro nové ZZ. (ze stavu vyttř- ského) [1558] LIX. pozn. 9. Novimbevk, město v Bavorsku, původní sídlo tiskaře Jana Günthera LXII. Nosálovice, ves wu Vyškova [1531] 184 (138). o Obřany, dłtve obec u Brna, nynt (dst Brna viz z Hory Obfanskć. na Okarci, Vilem Valecky z Mirova a na O. (ze stavu vyttřského) [1530] 148 (133). Srov. na Budkově, Valecký. Olivetský, Jan O., tiskař v Prostějově, popravený pro vzpouru Proti Ferdi- nandovi LXII. — Pavel O. z Olivetu, tiskał ZZ. 1516. v Litomyśi XXII. — Šebestián O., syn Jana O. a dědic jeho tiskárny LXII. Olomouc, město moravské [po 1466] 8 (2) pozn. 17; [1535] 16, 17 (3); 18 (4) pozn. 1; 25 (7); 29 (12); [1562] 30 (12) pozn. 4; 55 (43); 67 (57); 68 (58) ; 76 (67) ; 78 (67) ; 94 (82) pozn. 5;
Strana 219
Rejstřík jmenný. 219 [1500] 97 (86) pozn. 1; [1531] 110 (97) pozn. 4.; 118 (108) pozn. 1. a 2; 139 (124) pozn. 1; [1486] 162 (135); [1486] 168 (135) pozn. 29; [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 180, 181 (137); biskup [1531] 182, 184, 186 (138); [1562] 195 (140); [1562] 196 (142); [1555] 198 (143); [1562] 199 (144); [1562] 203; purkmistr [1530] 148 (133); [1530] 149, 159 (133); Jan administrátor biskup. olom. [1486] 161 (135); místo tisku ZZ. 1562 LXII; papírna LII; písař Gabriel [1532] 175 (137); měštan Jan Krocar [1532] 175 (137); měštan Matyáš Mikšmelcar [1532] 175 (137); měštan Matyáš Vakrle [1532] 175 (137). Olomoucké právo, zemský soud v Olo- mouci [1492] 8 (2); 13 (2); 16 (2). Olomoucký biskup 106 (93). Olomoucký kostel, děkan i kapitola k. o. 104 (92). Olomoucký kraj [1492] 8 (2). Olomúčané 107 (95); domini Olomucen- ses [1516] 169 (136) pozn. 1; [1532) 180 (137). Opatstvo, statek kláštera hradištského [1532] 181 (137). Opavsko, knížetství opavské 53 (42). z Osečan, Jan z O. XXIX. Osovský, (vesměs ze stavu panského) Jan O. z Dúbravice na Hrotovicích [1535] 3 (1). Srov. z Dúbravice. — Smil O. z Dúbravice na Valči [1535] 3 (1). Srov. z Dúbravice. — Zikmund O. [1492] 13 (2). z Ottrsdorfu, Ambrož z O., člen komise pro nové ZZ. (ze stavu rytířského) (1554) LVIII; prokurátor [1558] LIX. pozn. 9. Ousovský, Jan O., měštan uničovský [1532] 175 (137). Památky sněmovní, též Knihy památkové, knihy zápisů sněmovních a zřízení zemských na Moravě XXIV; XXV. a zvl. pozn. 43; XXVIII—XXXIII; LXIX. na Pardubicích, Vojtěch z Pernštejna a na P., nejvyšší hofmistr a hejtman král. čes. [1530] 146 (133) pozn. 1. Paulfochtar (Paul Fochtar??), opovědník bez bližšího označení, snad spolčený se Zikmundem Kaufuňkem (Kafuň- kem) z Chlumu [asi 1532] 98 (87). Pavel, písař jihlavský [1532] 175 (137). Pernštajnský, Jan P. [1475] 137 (123). Viz z Pernštejna. z Pernštejna, (vesměs ze stavu panského) Jan Pernštajnský, patrně jeden z ře- ditelů zemských na Moravě (+ 1475), otec Viléma z P. [1475] 137 (123). — Jan z P. na Helfenštejně, syn Viléma z P. [1532] 174, 181 (137); [1531] 182, 185 (138). — Vilém z P. [1486] 161 (135). — Vojtěch z P. a na Pardubi- cích, nejvyšší hofmistr a hejtman král. čes., syn Viléma z P. [1530] 146 (133) pozn. 1; [1530) 170 (136) pozn. 1. — Vratislav z P., nejvyšší komorník soudu a práva brněnského (ze stavu panského) [1492) 13 (2). z Petršvaldu, Hanuš (ze stavu rytíř- ského) [1532] 174 (137). Petřík, Jan P., měštan brněnský [1532] 175 (137). z Pezyňku, Franc hrabě od Svatého Jiří a z P., obyvatel království uher- ského [1528] 26 (8). Pezynok (u Bratislavy), Franc hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku viz předešlé heslo. Pflug, Hans P. z Rabenštejnu a na Bečově, nejv. kancléř král. českého [1532] XXVII. pozn. 3. z Písnice, Jindřich z P., mistokancléř král. čes. LIV. pozn. 10. Plech, Matěj P., masař z Kokor, pod- daný Puoty z Ludanic [1532] 180 )137). na Pňovicích, Jan Lhotský ze Ptení na P. (ze stavu rytířského) [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 180 (137); [1531) 182, 185 (138). Srov. Pňovský. Pňovský, Jan P. z Sovince, nejvyšší sudí práva olomúckého (ze stavu pan- ského) [1492] 13 (2). Srov. na Pňovicích. z Poděbrad Jiří, český král viz Jiří z Po- děbrad. Podstatcký, Václav starší P., člen ko- mise pro nové ZZ. (ze stavu rytířského) [1554] LVIII. na Polici, Jan Tavíkovský z Tavíkovic na P., hajtman na hradě znojemském (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1).
Rejstřík jmenný. 219 [1500] 97 (86) pozn. 1; [1531] 110 (97) pozn. 4.; 118 (108) pozn. 1. a 2; 139 (124) pozn. 1; [1486] 162 (135); [1486] 168 (135) pozn. 29; [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 180, 181 (137); biskup [1531] 182, 184, 186 (138); [1562] 195 (140); [1562] 196 (142); [1555] 198 (143); [1562] 199 (144); [1562] 203; purkmistr [1530] 148 (133); [1530] 149, 159 (133); Jan administrátor biskup. olom. [1486] 161 (135); místo tisku ZZ. 1562 LXII; papírna LII; písař Gabriel [1532] 175 (137); měštan Jan Krocar [1532] 175 (137); měštan Matyáš Mikšmelcar [1532] 175 (137); měštan Matyáš Vakrle [1532] 175 (137). Olomoucké právo, zemský soud v Olo- mouci [1492] 8 (2); 13 (2); 16 (2). Olomoucký biskup 106 (93). Olomoucký kostel, děkan i kapitola k. o. 104 (92). Olomoucký kraj [1492] 8 (2). Olomúčané 107 (95); domini Olomucen- ses [1516] 169 (136) pozn. 1; [1532) 180 (137). Opatstvo, statek kláštera hradištského [1532] 181 (137). Opavsko, knížetství opavské 53 (42). z Osečan, Jan z O. XXIX. Osovský, (vesměs ze stavu panského) Jan O. z Dúbravice na Hrotovicích [1535] 3 (1). Srov. z Dúbravice. — Smil O. z Dúbravice na Valči [1535] 3 (1). Srov. z Dúbravice. — Zikmund O. [1492] 13 (2). z Ottrsdorfu, Ambrož z O., člen komise pro nové ZZ. (ze stavu rytířského) (1554) LVIII; prokurátor [1558] LIX. pozn. 9. Ousovský, Jan O., měštan uničovský [1532] 175 (137). Památky sněmovní, též Knihy památkové, knihy zápisů sněmovních a zřízení zemských na Moravě XXIV; XXV. a zvl. pozn. 43; XXVIII—XXXIII; LXIX. na Pardubicích, Vojtěch z Pernštejna a na P., nejvyšší hofmistr a hejtman král. čes. [1530] 146 (133) pozn. 1. Paulfochtar (Paul Fochtar??), opovědník bez bližšího označení, snad spolčený se Zikmundem Kaufuňkem (Kafuň- kem) z Chlumu [asi 1532] 98 (87). Pavel, písař jihlavský [1532] 175 (137). Pernštajnský, Jan P. [1475] 137 (123). Viz z Pernštejna. z Pernštejna, (vesměs ze stavu panského) Jan Pernštajnský, patrně jeden z ře- ditelů zemských na Moravě (+ 1475), otec Viléma z P. [1475] 137 (123). — Jan z P. na Helfenštejně, syn Viléma z P. [1532] 174, 181 (137); [1531] 182, 185 (138). — Vilém z P. [1486] 161 (135). — Vojtěch z P. a na Pardubi- cích, nejvyšší hofmistr a hejtman král. čes., syn Viléma z P. [1530] 146 (133) pozn. 1; [1530) 170 (136) pozn. 1. — Vratislav z P., nejvyšší komorník soudu a práva brněnského (ze stavu panského) [1492) 13 (2). z Petršvaldu, Hanuš (ze stavu rytíř- ského) [1532] 174 (137). Petřík, Jan P., měštan brněnský [1532] 175 (137). z Pezyňku, Franc hrabě od Svatého Jiří a z P., obyvatel království uher- ského [1528] 26 (8). Pezynok (u Bratislavy), Franc hrabě od Svatého Jiří a z Pezyňku viz předešlé heslo. Pflug, Hans P. z Rabenštejnu a na Bečově, nejv. kancléř král. českého [1532] XXVII. pozn. 3. z Písnice, Jindřich z P., mistokancléř král. čes. LIV. pozn. 10. Plech, Matěj P., masař z Kokor, pod- daný Puoty z Ludanic [1532] 180 )137). na Pňovicích, Jan Lhotský ze Ptení na P. (ze stavu rytířského) [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 180 (137); [1531) 182, 185 (138). Srov. Pňovský. Pňovský, Jan P. z Sovince, nejvyšší sudí práva olomúckého (ze stavu pan- ského) [1492] 13 (2). Srov. na Pňovicích. z Poděbrad Jiří, český král viz Jiří z Po- děbrad. Podstatcký, Václav starší P., člen ko- mise pro nové ZZ. (ze stavu rytířského) [1554] LVIII. na Polici, Jan Tavíkovský z Tavíkovic na P., hajtman na hradě znojemském (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1).
Strana 220
220 z Polné, Boček z P. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). polsky kräl 112 (99). z Popelova, Štěpán z P., manžel Dovoty z Drahanovic a z Rican [1492] 85 (13) pozn. 1. Postupecky statek v Postowpkdch w Kro- méfiZe, biskupský stateh [1531] 184 (138). z Potnštejna, Zdeněk Žampach z P. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1532] 19 (5) pozn. 1. Srov. Žampach. Prakšický, Zikmund P. ze Zástřizl (ze stavu vytířského) [1558] LVIII. Práva zemská česká, česká právní kniha Ondřeje z Dubé XX. Pražma, Petr P. z Bílkova na Leštné (ze stavu vladyckého) [1550] LVII pozn. 5; [2535] 4 (1). Prostějov, moravské město, tiskárna Oli- vetskÿch, pak Güntherova LXII. Prostějovský, Kašpar P., tiskař ZZ. 1535., zvany Nedéle nebo Aorgus LI ; [1535] 186. Pyotdz, Prothasius z Černé Hory, Tas, biskup olomoucký [kolem 1480, pripom. 1531) 183 (138). na Prusinovicích, Přemek z Víckova na P. (ze stavu vytifského) podkomofi [2550] LVII. pozn. 5; [1554] LVIII; [1535] 4 (1). Srov. z Vickova. Prusinovsky (vodem z Vickova, vesměs że stavu rytivského) Mikuláš P. [1535] 20 (5) pozn. I. — Vilém P., nejv. sudí morav. XXIX; [1530] 170 (136) pozn. 1. S70v. na Prusinovicich, z Vickova. ze Pteni, Jan Lhotsky ze P. a na Pńo- vicích (ze stavu vytifského) [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 180 (137); [1531] 182, 185 (138). z Rabenstejnu, Hans Pflug z R. a na Bečově [1532] XXVII. pozn. 3. Rokytsky, Jan R. z Ludanic a na Veveří (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). na Rosicích, Dobeš z Boskovic na R. (ze słavu panského) [1535] 3 (1); [7530] 147 (133); D. Černohorský z B. na R. [1531] 182, 184, 185 (138). Srov. z Boskovic. Rejstřík jmenný. Rožmberská kniha, česká kniha právní XX. na Rožňovč, Jaroslav mladší z Šeln- berka a z Kosti na R. (ze stavu pan- ského) [1530] 147 (133). Srov. z Seln- berka. Rudolf IT., císař řím., kradł český [1587] 90 (78) pozn. 1. Rynárecký, opovědník bez bližšího ozna- čení, snad spolčený se Zikmundem Kaufuňkem (Kafuňkem) z Chlumu [asi 1532] 98 (87). R Rád práva zemského, česká kniha právní XX. z Říčan, Dorota z Drahanovic a z R., manželka Štěpána z Popelova [1492] 85 (73) pozn. 1. Semtice, nyní Senfice (soud. okres Tiż- nov na Moravć u Brna) [1475] 137 (123) pozn. 1. Slezáci, obyvatelé slezského knížetství 113 (100). Slezsko, součást českého státu XXIX; [1560] 100 (87) pozn. 3. z Sovince, Jan Pñovskÿ z S., nejvyšší sudí práva olomúckého (ze stavu Pan- ského) [1492] 13 (2). Stanislav I. z Turzo, biskup olomoucky LI; [1535] 3 (1); [1530] 147, 159 (133); 160 (134); [1530] 170 (136) pozn. 1; [1531] 182, 185 (138). na Strážnici; Jan z Žerotína a na S. (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133). Světlovský, Ctibor S. ského) [1492] 13 (2). (ze stavu pan- $ Šarkán, František Š. z Hakosházu, též de Akoshaza, pohánéjici Hradistsk6 [1582] 178, 179 (137). Šárovec z Šarova (ze stavu vytlřského) snad Jakub, hofrychić [1492] 13 (2).
220 z Polné, Boček z P. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). polsky kräl 112 (99). z Popelova, Štěpán z P., manžel Dovoty z Drahanovic a z Rican [1492] 85 (13) pozn. 1. Postupecky statek v Postowpkdch w Kro- méfiZe, biskupský stateh [1531] 184 (138). z Potnštejna, Zdeněk Žampach z P. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1532] 19 (5) pozn. 1. Srov. Žampach. Prakšický, Zikmund P. ze Zástřizl (ze stavu vytířského) [1558] LVIII. Práva zemská česká, česká právní kniha Ondřeje z Dubé XX. Pražma, Petr P. z Bílkova na Leštné (ze stavu vladyckého) [1550] LVII pozn. 5; [2535] 4 (1). Prostějov, moravské město, tiskárna Oli- vetskÿch, pak Güntherova LXII. Prostějovský, Kašpar P., tiskař ZZ. 1535., zvany Nedéle nebo Aorgus LI ; [1535] 186. Pyotdz, Prothasius z Černé Hory, Tas, biskup olomoucký [kolem 1480, pripom. 1531) 183 (138). na Prusinovicích, Přemek z Víckova na P. (ze stavu vytifského) podkomofi [2550] LVII. pozn. 5; [1554] LVIII; [1535] 4 (1). Srov. z Vickova. Prusinovsky (vodem z Vickova, vesměs że stavu rytivského) Mikuláš P. [1535] 20 (5) pozn. I. — Vilém P., nejv. sudí morav. XXIX; [1530] 170 (136) pozn. 1. S70v. na Prusinovicich, z Vickova. ze Pteni, Jan Lhotsky ze P. a na Pńo- vicích (ze stavu vytifského) [1530] 170 (136) pozn. 1; [1532] 175, 180 (137); [1531] 182, 185 (138). z Rabenstejnu, Hans Pflug z R. a na Bečově [1532] XXVII. pozn. 3. Rokytsky, Jan R. z Ludanic a na Veveří (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). na Rosicích, Dobeš z Boskovic na R. (ze słavu panského) [1535] 3 (1); [7530] 147 (133); D. Černohorský z B. na R. [1531] 182, 184, 185 (138). Srov. z Boskovic. Rejstřík jmenný. Rožmberská kniha, česká kniha právní XX. na Rožňovč, Jaroslav mladší z Šeln- berka a z Kosti na R. (ze stavu pan- ského) [1530] 147 (133). Srov. z Seln- berka. Rudolf IT., císař řím., kradł český [1587] 90 (78) pozn. 1. Rynárecký, opovědník bez bližšího ozna- čení, snad spolčený se Zikmundem Kaufuňkem (Kafuňkem) z Chlumu [asi 1532] 98 (87). R Rád práva zemského, česká kniha právní XX. z Říčan, Dorota z Drahanovic a z R., manželka Štěpána z Popelova [1492] 85 (73) pozn. 1. Semtice, nyní Senfice (soud. okres Tiż- nov na Moravć u Brna) [1475] 137 (123) pozn. 1. Slezáci, obyvatelé slezského knížetství 113 (100). Slezsko, součást českého státu XXIX; [1560] 100 (87) pozn. 3. z Sovince, Jan Pñovskÿ z S., nejvyšší sudí práva olomúckého (ze stavu Pan- ského) [1492] 13 (2). Stanislav I. z Turzo, biskup olomoucky LI; [1535] 3 (1); [1530] 147, 159 (133); 160 (134); [1530] 170 (136) pozn. 1; [1531] 182, 185 (138). na Strážnici; Jan z Žerotína a na S. (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133). Světlovský, Ctibor S. ského) [1492] 13 (2). (ze stavu pan- $ Šarkán, František Š. z Hakosházu, též de Akoshaza, pohánéjici Hradistsk6 [1582] 178, 179 (137). Šárovec z Šarova (ze stavu vytlřského) snad Jakub, hofrychić [1492] 13 (2).
Strana 221
Rejstřík jmenný. z Selnberka, Jaroslav mladší z S. a z Kosti na Rožňově (ze slavu pan- ského) [1530] 147 (133); [2530] 170 (136) pozn. 1. Špilberk, Špimberk, hrad v Brně [1549] 60 (47) pozn. 5. Špisar, Šebestyán Š., měšťan jihlavský [2532] 175 (137). Štalbovský, Jan Š., nepochybně Jan Stolbasky z Doloplaz [1518] 112 (99). Srov. Stolbasky. na Stemberce, Ladslav Berka z Dubé a z Lipého na S. (ze stavu panského) [2530] 147 (133). Svov. Berka, z Štern- berka. z Šternberka, (vesměs ze stavu panského) Albrecht z Š. [7492] 13 (2). — Jan starší z Š. a na Kvasicích, najvyšší sudí markr. morav. [1535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Jan mladší ze Š. a na Holešově [1530] 147 (133); pohdnéjici Hradist- ské [1532] 178, 179 (137). Stolbasky, Jitik S. z Doloplaz [1532] 178 (137). Srov. též Štalbovský. Strossar, Petr S., méstan znojemský [1532] 175 (137). z Švábenic, Zdeněk na Konici (Konický) z Š. na Moštěnici (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. ze Švamberka, Kryštofor ze Š., jeho dopis Krystoforovi ze Švamberka o Zikm. Kaufuňkovi z Chlumu [1526] 99 (87) pozn. 2. T Tas, biskup olomoucký, Protdz z Černé Hory [kolem 1480, pripom. 1531] 183 (138); iéf ma wv. m. pozn. 4. z Tavíkovic viz Tavíkovsky. Tavíkovsky, Jan T. z Tavíkovic na Polici; hajtman na hradé znojem- ském (ze stavu vladyckého) [15835] 4 (1). Telnicar, Jan T., měšťan brnénsky [1532] 175 (137). Tetaur, Vilém T. (ze stavu wytifshého) [1492] 13, 14 (2). z Tovačova, Ctibor z Cimburka a z T., hajtman markr. morav. (ze stavu 221 panského), právník moravský XX; XXXIX; [7492] 12 (2); [1486] 161 (135) pozn. 29; [2531] 183 (138). Tovačovská Kniha právní viz vejstřik chronologický: — 1480 —; vejstřtk věcný: Kniha Tovačovská. Svov. zvláště XX; XXXIV—XXXVI; XXXVI. pozn. 18; XXXIX; XLVIII; XLIX; © LXI; LXV. pozn. 6; právo zemské t. j. T. K. 183 (138). Tovačovský, Ctibor T. z Cimburka viz Ct. z C. a z T. na Třebové (na Třebově), Kryštof z Bos- kovic na T., nejv. komornik markr, morav. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). Tunkl, Jindřich T. z Bruitka a ze Zá- břeha (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Z Turzo, Stanislav I. z T., biskup olo- moucký viz: Stanislav I. Uhry, země uherská [1529] 97 (86) pozn. 1; [1531] 119 (109) pozn. 1. Uhři, stavové uhevští XXIX. Uničov, purkmisty [1530] 148 (133); [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175, 180 (137); měšťan Václav Fučík [1532] 175 (137) ; měšťan Jan Ousovský [1532] 175 (137). Úsovský, Jiřík Ú. z Vlašimě (ze stavu panského) [1492] 13 (2). V Vakrle, Matyáš V., měšťan olomoucký [1532] 175 (137). na Vaki, Smil Osovsky z Dübravice na V. (ze stavu panského) (1535) 3 (1) ; z Valdštejna, Zdenčk z V., člen komise pro nové ZZ. (ze stavu panského) LVIII. Valeckÿ, (vesměs ze stavu vwytifshého) Vilém V. z Mírova na Budkovč [1535] 4 (1); [1530] 148 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Zikmund V. z Mirova [1492] 14 (2). Svov. z Mírova, na Okárci. Velehrad kldżter, Frantisek, opat vele- hradskÿ [1530] 147 (133). na Veselí, Hynek Bilík z Kornic na V. (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133).
Rejstřík jmenný. z Selnberka, Jaroslav mladší z S. a z Kosti na Rožňově (ze slavu pan- ského) [1530] 147 (133); [2530] 170 (136) pozn. 1. Špilberk, Špimberk, hrad v Brně [1549] 60 (47) pozn. 5. Špisar, Šebestyán Š., měšťan jihlavský [2532] 175 (137). Štalbovský, Jan Š., nepochybně Jan Stolbasky z Doloplaz [1518] 112 (99). Srov. Stolbasky. na Stemberce, Ladslav Berka z Dubé a z Lipého na S. (ze stavu panského) [2530] 147 (133). Svov. Berka, z Štern- berka. z Šternberka, (vesměs ze stavu panského) Albrecht z Š. [7492] 13 (2). — Jan starší z Š. a na Kvasicích, najvyšší sudí markr. morav. [1535] 3 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Jan mladší ze Š. a na Holešově [1530] 147 (133); pohdnéjici Hradist- ské [1532] 178, 179 (137). Stolbasky, Jitik S. z Doloplaz [1532] 178 (137). Srov. též Štalbovský. Strossar, Petr S., méstan znojemský [1532] 175 (137). z Švábenic, Zdeněk na Konici (Konický) z Š. na Moštěnici (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1530] 148 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. ze Švamberka, Kryštofor ze Š., jeho dopis Krystoforovi ze Švamberka o Zikm. Kaufuňkovi z Chlumu [1526] 99 (87) pozn. 2. T Tas, biskup olomoucký, Protdz z Černé Hory [kolem 1480, pripom. 1531] 183 (138); iéf ma wv. m. pozn. 4. z Tavíkovic viz Tavíkovsky. Tavíkovsky, Jan T. z Tavíkovic na Polici; hajtman na hradé znojem- ském (ze stavu vladyckého) [15835] 4 (1). Telnicar, Jan T., měšťan brnénsky [1532] 175 (137). Tetaur, Vilém T. (ze stavu wytifshého) [1492] 13, 14 (2). z Tovačova, Ctibor z Cimburka a z T., hajtman markr. morav. (ze stavu 221 panského), právník moravský XX; XXXIX; [7492] 12 (2); [1486] 161 (135) pozn. 29; [2531] 183 (138). Tovačovská Kniha právní viz vejstřik chronologický: — 1480 —; vejstřtk věcný: Kniha Tovačovská. Svov. zvláště XX; XXXIV—XXXVI; XXXVI. pozn. 18; XXXIX; XLVIII; XLIX; © LXI; LXV. pozn. 6; právo zemské t. j. T. K. 183 (138). Tovačovský, Ctibor T. z Cimburka viz Ct. z C. a z T. na Třebové (na Třebově), Kryštof z Bos- kovic na T., nejv. komornik markr, morav. (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1530] 147 (133). Tunkl, Jindřich T. z Bruitka a ze Zá- břeha (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Z Turzo, Stanislav I. z T., biskup olo- moucký viz: Stanislav I. Uhry, země uherská [1529] 97 (86) pozn. 1; [1531] 119 (109) pozn. 1. Uhři, stavové uhevští XXIX. Uničov, purkmisty [1530] 148 (133); [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175, 180 (137); měšťan Václav Fučík [1532] 175 (137) ; měšťan Jan Ousovský [1532] 175 (137). Úsovský, Jiřík Ú. z Vlašimě (ze stavu panského) [1492] 13 (2). V Vakrle, Matyáš V., měšťan olomoucký [1532] 175 (137). na Vaki, Smil Osovsky z Dübravice na V. (ze stavu panského) (1535) 3 (1) ; z Valdštejna, Zdenčk z V., člen komise pro nové ZZ. (ze stavu panského) LVIII. Valeckÿ, (vesměs ze stavu vwytifshého) Vilém V. z Mírova na Budkovč [1535] 4 (1); [1530] 148 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Zikmund V. z Mirova [1492] 14 (2). Svov. z Mírova, na Okárci. Velehrad kldżter, Frantisek, opat vele- hradskÿ [1530] 147 (133). na Veselí, Hynek Bilík z Kornic na V. (ze stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133).
Strana 222
222 Veverský, Václav V. (ze stavu pan- ského) [1492] 13 (2). Srov. na Veveří. na Veveří, Jan Rokytský z Ludanic a na Veveří (że stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133). — Václav Veverský (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Víckova, (vesměs ze stavu vytifského) Mikuláš z V. [7530] 170 (136) pozn. 1. — Přemek z V. na Prusinovicích, podkomoří [2550] LVII. pozn. 6; LVIII; [1535] 4 (1). — Vilém z V. a na Cimburku [7535] 4 (1); (ze stavu vladyckého) [1550] relator k deskám, nejvyšší hofrychtéř 144 (130) pozn. 3; [1530] 148 (133); [2532] 174, 180 (187); [1531] 182, 185 (138). Vídeň, město dolnorakouské [1529] 97 (86) pozn. 1; [1551] 196 (141) pozn. 1. Vitic, Jan XIV. V., biskup varadinsky a zprávce kostela olomückého, admini- strätor biskupství olomouckého [1486] 161 (135). z Vizovic, Anna z V. (ze stavu vladyc- kého), manželka Filipa, měšťana hra- distského [1532] 181 (137) ; srov. Krejsa. Vladislav II., král český, markrabč mo- ravský XVII; XXI; XXXIII; [1492] 4 (2); [1531] 7 (2) pozn. 13, [1535] 28 (12), [1510] 139 (124) pozn. 1; [1516] 146 (133) pozn. 1; [1516] 157 (133) pozn. 50; [1486] 168 (136); [1532] 175, 179, 180 (137) 187. Viadislavské zfizemi zemskć Ceskć [1500] XVII. z Vlachovic viz Vlachovsky. Vlachovsky, Petr V. z Vlachovic (ze stavu vladyckého) [1530] 148 (133). z Vlašimě, Karel mladší: Jankovský z V. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). — Jitik Üsovsky z Vlašimě (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Vracovice w Znojma, Jan Kyvís, pod- daný Zdeňka z Lomnice [1532] 179 (137). z Vranova viz Vranovský. Vranovský, Stibor V. z Vranova na Želeticích (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1). Vratislavští, měšťané slezského města Vva- tislavy (Breslau) [1560] 100 (87) pozn. 3. z Vrchlabie (z Vrchlabě), Vilém z V. a na Kurovicích (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1532] 181 (137). N Rejstřik jmenný. Všerubský, Jiřík z Gutn&tejna, opovédnik zemský Čechám a Kladsku [1506] XXII. z Vydřie (z Vydře), Koňas z V. (ze stavu vyttřského) 14 (2). Z ze Zdbłehu, Jindfich Tunkl z Brnilka a ze Z. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Zástřizl, Jan Ždánský z Z. [1550] LVII; člen komise pro nové ZZ. (ze stavu vytířského) [1558] LIX. pozn. 9. — Jaroš z Z. (ze stavu vyttřského) [1492] 14 (2). — Jindřich z Z. (ze stavu vytíř- ského) [1530] 170 (136) pozn. 1. — Zikmund Prakšický ze Z. (ze stavu ry- ti#ského) [1558] LVIII. Znojemské zřízení, název ZZ. 1535 LI; prohlášení o jeho platnosti [1561] LXI; LXII. Znojemští, měšťané města Znojma [1532] 179, 180 (137). , Znojmo, morav. mésto [1535] XXVI; XXIX; L 3 (1); 139 (124) pozn. 1; [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175 (137); hejtman na hradź znojemskćm J. Tavikovsky z Tavikovic na Polici [1535] 4 (1); purkmisty [1530] 148 (133); purkmisty a rada [1532] 179 (137); z Guinstejna, Jiřík Všerubský na hradě znojemském, opovědník zemský [1505] XXII; měšťan Václav Horčička [7532] 175 (137) ; měšťan Kryštof Hynkl [1632] 175 (137); měšťan Petr Štrossar [1632] 175 (137). Zřízení znojemské, název ZZ. 1535 LI. N Ž Žampach, Zdeněk Ž. z Potnštejna, (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1532] 19 (5) pozn. 1. Zdánsky, Jan Z. z Zásttizl [1550] LVII ; člen komise pro nové ZZ. (ze stavu vrytiřského) [1558] LIX. pozn. 9. Žďárský, Jan Ž., člen komise pro nové ZZ. (ze stavw vytifského) [1554] LVIII. na Zeleticích, Stibor Vranovsky z Vranova na Ž. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1).
222 Veverský, Václav V. (ze stavu pan- ského) [1492] 13 (2). Srov. na Veveří. na Veveří, Jan Rokytský z Ludanic a na Veveří (że stavu panského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133). — Václav Veverský (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Víckova, (vesměs ze stavu vytifského) Mikuláš z V. [7530] 170 (136) pozn. 1. — Přemek z V. na Prusinovicích, podkomoří [2550] LVII. pozn. 6; LVIII; [1535] 4 (1). — Vilém z V. a na Cimburku [7535] 4 (1); (ze stavu vladyckého) [1550] relator k deskám, nejvyšší hofrychtéř 144 (130) pozn. 3; [1530] 148 (133); [2532] 174, 180 (187); [1531] 182, 185 (138). Vídeň, město dolnorakouské [1529] 97 (86) pozn. 1; [1551] 196 (141) pozn. 1. Vitic, Jan XIV. V., biskup varadinsky a zprávce kostela olomückého, admini- strätor biskupství olomouckého [1486] 161 (135). z Vizovic, Anna z V. (ze stavu vladyc- kého), manželka Filipa, měšťana hra- distského [1532] 181 (137) ; srov. Krejsa. Vladislav II., král český, markrabč mo- ravský XVII; XXI; XXXIII; [1492] 4 (2); [1531] 7 (2) pozn. 13, [1535] 28 (12), [1510] 139 (124) pozn. 1; [1516] 146 (133) pozn. 1; [1516] 157 (133) pozn. 50; [1486] 168 (136); [1532] 175, 179, 180 (137) 187. Viadislavské zfizemi zemskć Ceskć [1500] XVII. z Vlachovic viz Vlachovsky. Vlachovsky, Petr V. z Vlachovic (ze stavu vladyckého) [1530] 148 (133). z Vlašimě, Karel mladší: Jankovský z V. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). — Jitik Üsovsky z Vlašimě (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Vracovice w Znojma, Jan Kyvís, pod- daný Zdeňka z Lomnice [1532] 179 (137). z Vranova viz Vranovský. Vranovský, Stibor V. z Vranova na Želeticích (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1). Vratislavští, měšťané slezského města Vva- tislavy (Breslau) [1560] 100 (87) pozn. 3. z Vrchlabie (z Vrchlabě), Vilém z V. a na Kurovicích (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1); [1532] 181 (137). N Rejstřik jmenný. Všerubský, Jiřík z Gutn&tejna, opovédnik zemský Čechám a Kladsku [1506] XXII. z Vydřie (z Vydře), Koňas z V. (ze stavu vyttřského) 14 (2). Z ze Zdbłehu, Jindfich Tunkl z Brnilka a ze Z. (ze stavu panského) [1492] 13 (2). Zástřizl, Jan Ždánský z Z. [1550] LVII; člen komise pro nové ZZ. (ze stavu vytířského) [1558] LIX. pozn. 9. — Jaroš z Z. (ze stavu vyttřského) [1492] 14 (2). — Jindřich z Z. (ze stavu vytíř- ského) [1530] 170 (136) pozn. 1. — Zikmund Prakšický ze Z. (ze stavu ry- ti#ského) [1558] LVIII. Znojemské zřízení, název ZZ. 1535 LI; prohlášení o jeho platnosti [1561] LXI; LXII. Znojemští, měšťané města Znojma [1532] 179, 180 (137). , Znojmo, morav. mésto [1535] XXVI; XXIX; L 3 (1); 139 (124) pozn. 1; [1486] 162 (135) pozn. 4; [1532] 175 (137); hejtman na hradź znojemskćm J. Tavikovsky z Tavikovic na Polici [1535] 4 (1); purkmisty [1530] 148 (133); purkmisty a rada [1532] 179 (137); z Guinstejna, Jiřík Všerubský na hradě znojemském, opovědník zemský [1505] XXII; měšťan Václav Horčička [7532] 175 (137) ; měšťan Kryštof Hynkl [1632] 175 (137); měšťan Petr Štrossar [1632] 175 (137). Zřízení znojemské, název ZZ. 1535 LI. N Ž Žampach, Zdeněk Ž. z Potnštejna, (ze stavu panského) [1535] 3 (1); [1532] 19 (5) pozn. 1. Zdánsky, Jan Z. z Zásttizl [1550] LVII ; člen komise pro nové ZZ. (ze stavu vrytiřského) [1558] LIX. pozn. 9. Žďárský, Jan Ž., člen komise pro nové ZZ. (ze stavw vytifského) [1554] LVIII. na Zeleticích, Stibor Vranovsky z Vranova na Ž. (ze stavu vladyckého) [1535] 4 (1).
Strana 223
Rejstřík jmenný. 223 z Žerotína, Bernart mladší z Ž. na Fulnece (ze stavu panského) [1530] 147 (133). — Bernart z Ž. a na Dřevo- hosticích, otec Jakuba z Ž. [1518] 112 (99) a tamtéž pozn. 1; B. starší z Ž. a na D. [1532] 174 (137). — Jakub z Ž., syn Bernarta z Ž. a na Dřevohosticích [1518] 112 (99) a tamtéž pozn. 1. — Jan z Ž. a na Strážnici (ze stavu pan- ského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Karel starší z Ž., jeho Bludovské kopiáře XXV. pozn. 43. —Vilém z Ž., pohánějící purkmistra a radu jihlav. [1532] 178 (137). Žerotínský, Jan Ž. (ze stavu panského) [1492] 13 (2).
Rejstřík jmenný. 223 z Žerotína, Bernart mladší z Ž. na Fulnece (ze stavu panského) [1530] 147 (133). — Bernart z Ž. a na Dřevo- hosticích, otec Jakuba z Ž. [1518] 112 (99) a tamtéž pozn. 1; B. starší z Ž. a na D. [1532] 174 (137). — Jakub z Ž., syn Bernarta z Ž. a na Dřevohosticích [1518] 112 (99) a tamtéž pozn. 1. — Jan z Ž. a na Strážnici (ze stavu pan- ského) [1535] 4 (1); [1530] 147 (133); [1530] 170 (136) pozn. 1. — Karel starší z Ž., jeho Bludovské kopiáře XXV. pozn. 43. —Vilém z Ž., pohánějící purkmistra a radu jihlav. [1532] 178 (137). Žerotínský, Jan Ž. (ze stavu panského) [1492] 13 (2).
Strana 224
III. Rejstrík vécny Číslice prvá značí stránku (římská v úvodě, arabská v textu), číslice v závorkách značí článek. Liší-li se stránkový údaj hesla v textu 1535 od 1562, je vždy zá- kladem text z 1535. A a, marginální znacka v Památkách snémovnich XXVIII; XXIX; L. absence w zemského soudu 7 (2). administrator biskupství olomouckého viz zprávce kostela olomückého. alchymije fale$ná 153 (133). amortisatni zákaz viz mrtvá ruka, du- chovní, duchovenství. arcikníZe, titu 3 (1); 146 (133). avchy, složení a značky LII; LXVIII. B bečvář 130 (115). ber, druh prosa 80 (68). berně XXIX; LVII. pozn. 5; 99 (87); 117 (106). — berňová krčma 130. pozn. 4 (114). Srov. lozuük. bezdétek 166 (135). bezelstnost 7, 11 (2); 17. pozn. 1 (3); 55 (43); 153 (133); 172 (136). bezhrdlé, násilná smrt, vražda 59 (46). bezkvdlovi, inierregnum, zemč bez pána XL. bezpečnost právní XVIII; XIX; IV; LVI. biskup XLI; 13 (2); 19. pozn. 1 (5). -— biskup olomoucký LI; LVI. pozn. 3; 3 (1); 106 (93) ; 109 (97) ; 122. pozn. 12 (109) ; 147, 156, 159 (133); 160 (134); 170. pozn. 1 (136); 182—185 (138). — biskup varadínsky 161 (135). boj 36 (19). Srov. dobyvka, żermice. brań, zbrań XLIV; 39 (23). ! bránéní pühonü 51. pozn. 1 (38). braní násilím, loupežení 62 (51). — brání odpuštění v/z odpuštění. bratr XXX; XXXII; XXXIV; XXXV; XLV; XLVI; 49 (36); 64, 65 (55); 90 (78); 94, 95 (83); 136 (122); 140 (125) ; 141 (126); 141, 142 (127); 142. pozn. 1 (128) ; 143 (129, 130) ; 145 (131, 132); 146 (132); 154 (133); 165 (135). brnénský kraj XLVI. pozn. 37; 8, 13 (2); 72 (61). břeh 133 (118). C cedule, list 17 (3); 18, 19 (4); 104 (91); 197. pozn. 1 (142). cesse viz vuole dobrá. cesty XXX; XXXII; 98. pozn. 3 (86); 109, 111 (97); 118 (108); 196. pozn. 1 (141); 198 (143); 199 (144); 200 (145). cłrkev srov. biskup, duchovni, duchoven- ství, klášter, kněží, právo církevní. císař, £. 7. Ferdinand I. 1; 100, 101. pozn. 3 (87); 195 (140); 199. pozn. 1 (144). citace v ZZ. LII; LIII; LXVIII; LXX. cizina viz země cizí, země jiná. 73 (63);
III. Rejstrík vécny Číslice prvá značí stránku (římská v úvodě, arabská v textu), číslice v závorkách značí článek. Liší-li se stránkový údaj hesla v textu 1535 od 1562, je vždy zá- kladem text z 1535. A a, marginální znacka v Památkách snémovnich XXVIII; XXIX; L. absence w zemského soudu 7 (2). administrator biskupství olomouckého viz zprávce kostela olomückého. alchymije fale$ná 153 (133). amortisatni zákaz viz mrtvá ruka, du- chovní, duchovenství. arcikníZe, titu 3 (1); 146 (133). avchy, složení a značky LII; LXVIII. B bečvář 130 (115). ber, druh prosa 80 (68). berně XXIX; LVII. pozn. 5; 99 (87); 117 (106). — berňová krčma 130. pozn. 4 (114). Srov. lozuük. bezdétek 166 (135). bezelstnost 7, 11 (2); 17. pozn. 1 (3); 55 (43); 153 (133); 172 (136). bezhrdlé, násilná smrt, vražda 59 (46). bezkvdlovi, inierregnum, zemč bez pána XL. bezpečnost právní XVIII; XIX; IV; LVI. biskup XLI; 13 (2); 19. pozn. 1 (5). -— biskup olomoucký LI; LVI. pozn. 3; 3 (1); 106 (93) ; 109 (97) ; 122. pozn. 12 (109) ; 147, 156, 159 (133); 160 (134); 170. pozn. 1 (136); 182—185 (138). — biskup varadínsky 161 (135). boj 36 (19). Srov. dobyvka, żermice. brań, zbrań XLIV; 39 (23). ! bránéní pühonü 51. pozn. 1 (38). braní násilím, loupežení 62 (51). — brání odpuštění v/z odpuštění. bratr XXX; XXXII; XXXIV; XXXV; XLV; XLVI; 49 (36); 64, 65 (55); 90 (78); 94, 95 (83); 136 (122); 140 (125) ; 141 (126); 141, 142 (127); 142. pozn. 1 (128) ; 143 (129, 130) ; 145 (131, 132); 146 (132); 154 (133); 165 (135). brnénský kraj XLVI. pozn. 37; 8, 13 (2); 72 (61). břeh 133 (118). C cedule, list 17 (3); 18, 19 (4); 104 (91); 197. pozn. 1 (142). cesse viz vuole dobrá. cesty XXX; XXXII; 98. pozn. 3 (86); 109, 111 (97); 118 (108); 196. pozn. 1 (141); 198 (143); 199 (144); 200 (145). cłrkev srov. biskup, duchovni, duchoven- ství, klášter, kněží, právo církevní. císař, £. 7. Ferdinand I. 1; 100, 101. pozn. 3 (87); 195 (140); 199. pozn. 1 (144). citace v ZZ. LII; LIII; LXVIII; LXX. cizina viz země cizí, země jiná. 73 (63);
Strana 225
Rejstřík věcný. cizinci, cizozemci XXX; XLIX; 26 (8); (z cizí země) 33 (16); 53 (42); 56. pozn. 1. (44); 58 (45) ; 112, 113 (110); 120, 121 (109); 128 (113); 202 (148). Srov. hosté. clo 169. pozn. 1, 172 (136). 6 čas viz hodina, orloj, rok. čechelné 114. pozn. 1 (102). čeleď LVI; 114 (103); 201 (146). čeledín 115 (103). čest, poctivost XXII; XXXVII. pozn. 20; XLVII; 23, 24 pozn. 3, 25 (7); 62 (51); 66 (57); 108. pozn. 1, 109 (96); 112 (99); 118. pozn. 4 (107); 151 (133). CeStina LVII. pozn. 7; LVIII. člověčenství, slib č., poddanské poslušnosti 81 (68). člověk, poddaný 60 (48); 85, 86 (74); 86, 87 (75); 87 (76); 88, 89 (77); 97, 98 (86); 99, 100 (87); 114 (101); 115. pozn. 4 (104); 122 (109); 125 (111); 166 (135); 176, 179, 180 (137); 201 (145) ; 201 (146). — člověk dobrý uro- zeny 53 (42) ; 173 (136). — člověk hos- tinsky viz hostinsky. — člověk zběhlý XXXIX; 87 (76). —- člověk zlý, zlo- činec 151, 155 (133). čtvrcení, trest smrti 198 (143). D dání, darování 49 (36); 112 (99); 143 (130); 165 (135). — dání markrabská 134 (120). — Srov. darování. dar 50. pozn. 1 (37). darovani 85 (73). Svov. dani. dávky 164 (135). Srov. čechelné, desátky, osep, zdavné. dcera XXXV, XLII; 96 (84); 135 (121). Srov. dévecky. déčka, malá dyka XLIV. déd 95 (84). dédici, erbi XLII; 35 (18); 69, 70 (58); 82 (68) ; 138 (123) ; 140 (125) ; 143 (130). dédictví XXXV; XLI; XLVI; 51 (38); 81 (68); 83 (69); 84 (71); 85 (73); 96 (84); 132 (118); 136 (122); 140 Cáda: Zemské zHzení moravské. 225 (125); 162 (135). — dědictví vlastní a zpupné 82 (68). dědičky 141. pozn. 1 (127). dědina 81 (68); 86 (75); 88 (76); 88, 89 (77); 100 (87); 102 (89); 114 (102); 115 (104); 116 (105); 121 (109); 124 (111); 130 (114); 165 (135); 176, 177 (137); 195 (141); 199 (144); 200, 201 (145); 202 (149). — dédina zpupná, svobodný statek XLVI; 18 (4). dčdinné právo viz právo dčdinné. dčkan, knčz dčkan olomoucký 104 (92). dčla XXIX, 107 (95), 157 (133). desátky 51 (39), 80 (68). — desátek jarý 51 (39). — desátky skopní obilné 80 (68). — desátky vinné 81 (68). desky zemské české X XIV. pozn. 35; LII. — desky zemské moravské XXIII; XXX; XXXV. pozn. 16; XXXVIII; XXXIX; XLI; 5, 15, 16 (2); 27. pozn. 3 (10); 29. pozn. 1. (12); 32 (14); 60. pozn. 5 (47); 64 (54); 74 (64); 82 (68); 85 (73); 93 (82); 95 (84); 96 (85); 105 (93); 107, 108. pozn. 4 (96); 133 (119); 136 (122); 138 (124); 145 (132); 162, 163 (135); 169. pozn. 1 (136); 183, 184 (138). déti 139 (124); 140 (125); 167 (135); 180 (137). — děti nemanželské viz pank- harti. děvečky, dcery nezletilé 141 (126). — dě- večky sedlské, dcevy selské XXX; 113, 114 (101); 167 (135). díl dědický XXXV; XLV; 89 (77); 95 (83) ; 96 (84) ; 116 (105) ; 141, 142 (127); 145 (131). diplomatika, diplomatická stránka ZZ. LXV. dluh, dlužiti 23 (6); 36 (19); 59 (47); 91 (80); 94, 95 (83); 123, 125 (111); 144 (130); 153 (133); 172, 173 (130); 203 (149). dlužník 124 (111); 134 (120); 172 (136); 176 (137). dobří lidé, poddaní XXXII; 100 (88). dobytek 81 (68); 134 (120). dobytí válečné viz vojna. dobývka, boj uvnitř země 107 (95). doly viz hory. domovník 164 (135). Svov. hospodář. dopinéni ZZ. LIV. doručení půhonu svov. tfíska. došek, symbol převodu vlastnictví 81 (68). 15
Rejstřík věcný. cizinci, cizozemci XXX; XLIX; 26 (8); (z cizí země) 33 (16); 53 (42); 56. pozn. 1. (44); 58 (45) ; 112, 113 (110); 120, 121 (109); 128 (113); 202 (148). Srov. hosté. clo 169. pozn. 1, 172 (136). 6 čas viz hodina, orloj, rok. čechelné 114. pozn. 1 (102). čeleď LVI; 114 (103); 201 (146). čeledín 115 (103). čest, poctivost XXII; XXXVII. pozn. 20; XLVII; 23, 24 pozn. 3, 25 (7); 62 (51); 66 (57); 108. pozn. 1, 109 (96); 112 (99); 118. pozn. 4 (107); 151 (133). CeStina LVII. pozn. 7; LVIII. člověčenství, slib č., poddanské poslušnosti 81 (68). člověk, poddaný 60 (48); 85, 86 (74); 86, 87 (75); 87 (76); 88, 89 (77); 97, 98 (86); 99, 100 (87); 114 (101); 115. pozn. 4 (104); 122 (109); 125 (111); 166 (135); 176, 179, 180 (137); 201 (145) ; 201 (146). — člověk dobrý uro- zeny 53 (42) ; 173 (136). — člověk hos- tinsky viz hostinsky. — člověk zběhlý XXXIX; 87 (76). —- člověk zlý, zlo- činec 151, 155 (133). čtvrcení, trest smrti 198 (143). D dání, darování 49 (36); 112 (99); 143 (130); 165 (135). — dání markrabská 134 (120). — Srov. darování. dar 50. pozn. 1 (37). darovani 85 (73). Svov. dani. dávky 164 (135). Srov. čechelné, desátky, osep, zdavné. dcera XXXV, XLII; 96 (84); 135 (121). Srov. dévecky. déčka, malá dyka XLIV. déd 95 (84). dédici, erbi XLII; 35 (18); 69, 70 (58); 82 (68) ; 138 (123) ; 140 (125) ; 143 (130). dédictví XXXV; XLI; XLVI; 51 (38); 81 (68); 83 (69); 84 (71); 85 (73); 96 (84); 132 (118); 136 (122); 140 Cáda: Zemské zHzení moravské. 225 (125); 162 (135). — dědictví vlastní a zpupné 82 (68). dědičky 141. pozn. 1 (127). dědina 81 (68); 86 (75); 88 (76); 88, 89 (77); 100 (87); 102 (89); 114 (102); 115 (104); 116 (105); 121 (109); 124 (111); 130 (114); 165 (135); 176, 177 (137); 195 (141); 199 (144); 200, 201 (145); 202 (149). — dédina zpupná, svobodný statek XLVI; 18 (4). dčdinné právo viz právo dčdinné. dčkan, knčz dčkan olomoucký 104 (92). dčla XXIX, 107 (95), 157 (133). desátky 51 (39), 80 (68). — desátek jarý 51 (39). — desátky skopní obilné 80 (68). — desátky vinné 81 (68). desky zemské české X XIV. pozn. 35; LII. — desky zemské moravské XXIII; XXX; XXXV. pozn. 16; XXXVIII; XXXIX; XLI; 5, 15, 16 (2); 27. pozn. 3 (10); 29. pozn. 1. (12); 32 (14); 60. pozn. 5 (47); 64 (54); 74 (64); 82 (68); 85 (73); 93 (82); 95 (84); 96 (85); 105 (93); 107, 108. pozn. 4 (96); 133 (119); 136 (122); 138 (124); 145 (132); 162, 163 (135); 169. pozn. 1 (136); 183, 184 (138). déti 139 (124); 140 (125); 167 (135); 180 (137). — děti nemanželské viz pank- harti. děvečky, dcery nezletilé 141 (126). — dě- večky sedlské, dcevy selské XXX; 113, 114 (101); 167 (135). díl dědický XXXV; XLV; 89 (77); 95 (83) ; 96 (84) ; 116 (105) ; 141, 142 (127); 145 (131). diplomatika, diplomatická stránka ZZ. LXV. dluh, dlužiti 23 (6); 36 (19); 59 (47); 91 (80); 94, 95 (83); 123, 125 (111); 144 (130); 153 (133); 172, 173 (130); 203 (149). dlužník 124 (111); 134 (120); 172 (136); 176 (137). dobří lidé, poddaní XXXII; 100 (88). dobytek 81 (68); 134 (120). dobytí válečné viz vojna. dobývka, boj uvnitř země 107 (95). doly viz hory. domovník 164 (135). Svov. hospodář. dopinéni ZZ. LIV. doručení půhonu svov. tfíska. došek, symbol převodu vlastnictví 81 (68). 15
Strana 226
226 drahota LV; LVI; 129. pozn. 1 (113); 201 (147). drva, myta z drév 111 (97). Srov. dtivi. drżeni 81, 82 (68); 83 (69); 112 (99); 138 (123); 140 (125); 144. pozn. 3 (130) ; 165 (135) ; 181 (137); 184 (138). drZitel 22 (6); 122. pozn. 12 (109); 162 (135). dříví prosekaná 199 (144). Srov. drva. düchody (bézné) 81 (68); 152 (133). — duochody rybniécné 81 (68). duchovenství, církevní ústav 165 (135). duchovní osoby, stav duchovní XXX; XXXII; 104, 105 (92) ; 105, 106 (93); 153 (133). düm 53 (41); 107. pozn. 1 (96); 162, 163, 164, 165, 167 (135); 169. pozn. 1, 170 (136); 178 (137). dvotáci 120 (109). dvůr, dvuor 80, 81 (68); 97. pozn. 1, 98 (86). dýka XLIV. einunge, název pro zemský mív movavský [1388] XTX. erb, znak 16. pozn. 65 (2). erbi, dédici 70 (58); 82 (68); 140 (125); 145 (132). Viz též dědici. evangelíci 41. pozn. 1 (24). exekuce viz odhad, pobrání desátkuov, přidědění, úmluva, zvod. F faleśnik, podvodnik 152, 153, 155 (133); 202. pozn. 1 (147). falšování mincí viz mince. fedruňk, fedrování, Podpora 99 (87); 155 (133); 195 (141). filigrdn (vodní znak, znamení) papíru ZZ. LI; LII; LXII. fiśmistr viz plešivec. fojt městský (hradıstsky) 178 (137). —- fojt vesnický 86, 87 (75); 87 (76); 88, 89 (77); 102 (89); 124—126 (111); 197 (142); 201. pozn. 6 (145); 202 (149). foliování tisku ZZ. LII; LXVIII. forman, povoznik 55 (43); 98. pozn. 3 (86); 109 (97); 128. pozn. 1 (113). Rejstřík věcný. formuláře 32 (15); 35 (19); 41. pozn. 1 (24); 159, 160. zvl. pozn. 1 (134). formule soudní XLIV ; 32 (15); 35 (19); 76 (66). frejunk, volný obchod mimotržní 60 (48). glejt XXIII; XXXIII; XXXVI; XXXIX; XLII; 48 (34); 87 (76); 100. pozn. 3 (87); 155 (133). groše české 152. pozn. 29 (133). — groše široké 151 (133). — groše široké rázu pražského 166 (135). grunty, pozemky XXX; XXXII; 22 (6); 59. pozn. 2 (46) ; 105 (92) ; 110. pozn. 4 (97); 115. pozn. 4 (104); 118 (108); 120 (109); 122 (110); 184 (138); 198. pozn. 2 (143); 199 (144); 202, 203 (149). — grunt méstsky 163, 164, 165 (135); 169. pozn. 1 (136). hájení cest, lesů 110 (97). hajný 87 (76). hákovnice 119. pozn. 1 (109). hanba rodóm, Potupa stavu, neúcta k sta- vovskému Postavení 9 (2). hanění 66. pozn. 1 (57). hejtman moravský zemský XXXVII. pozn. 20; LVI. pozn. 3; 3 (1); 8pozn. 17 (2); 9, 12, 14, 16 (2); 17 pozn. 1 (3) ; 23— 25 (1) ; 29 (12) ; 30, 31 (13); 32 (15); 36 (19); 39 (22); 39, 40 (23); 43 (27); 45 (29); 49 (35); 50 (36, 37); 53 (41); 56 (44); 63 (52); 66, 67, 68 (57) ; 70 (59) ; 71 (60) ; 72 (61) ; 73 (62) ; 76 (66); 91 (79, 80); 92 (81); 94 (83); 97. pozn. 1 (86); 98, 99 (87); 103 (90) ; 105 (92) ; 106 (94) ; 133 (119) ; 147, 150, 152. pozn. 29, 153, 154, 155, 156, 157, 158, 159 (133); 160 (134); 161. pozn. 2, 163, 164, 168. pozn. 29 (135); 169. pozn. 1, 172, 173 (136); 181 (137); 183 (138) ; 195 (140) ; 196. pozn. 1, 2 (141); 197 (142); 199. pozn. 2 (143); 199 (144); 201 (146); 203 (149). Svov. ná- méstek hejtmana. — hejtman na hradě znojemském 4 (1).
226 drahota LV; LVI; 129. pozn. 1 (113); 201 (147). drva, myta z drév 111 (97). Srov. dtivi. drżeni 81, 82 (68); 83 (69); 112 (99); 138 (123); 140 (125); 144. pozn. 3 (130) ; 165 (135) ; 181 (137); 184 (138). drZitel 22 (6); 122. pozn. 12 (109); 162 (135). dříví prosekaná 199 (144). Srov. drva. düchody (bézné) 81 (68); 152 (133). — duochody rybniécné 81 (68). duchovenství, církevní ústav 165 (135). duchovní osoby, stav duchovní XXX; XXXII; 104, 105 (92) ; 105, 106 (93); 153 (133). düm 53 (41); 107. pozn. 1 (96); 162, 163, 164, 165, 167 (135); 169. pozn. 1, 170 (136); 178 (137). dvotáci 120 (109). dvůr, dvuor 80, 81 (68); 97. pozn. 1, 98 (86). dýka XLIV. einunge, název pro zemský mív movavský [1388] XTX. erb, znak 16. pozn. 65 (2). erbi, dédici 70 (58); 82 (68); 140 (125); 145 (132). Viz též dědici. evangelíci 41. pozn. 1 (24). exekuce viz odhad, pobrání desátkuov, přidědění, úmluva, zvod. F faleśnik, podvodnik 152, 153, 155 (133); 202. pozn. 1 (147). falšování mincí viz mince. fedruňk, fedrování, Podpora 99 (87); 155 (133); 195 (141). filigrdn (vodní znak, znamení) papíru ZZ. LI; LII; LXII. fiśmistr viz plešivec. fojt městský (hradıstsky) 178 (137). —- fojt vesnický 86, 87 (75); 87 (76); 88, 89 (77); 102 (89); 124—126 (111); 197 (142); 201. pozn. 6 (145); 202 (149). foliování tisku ZZ. LII; LXVIII. forman, povoznik 55 (43); 98. pozn. 3 (86); 109 (97); 128. pozn. 1 (113). Rejstřík věcný. formuláře 32 (15); 35 (19); 41. pozn. 1 (24); 159, 160. zvl. pozn. 1 (134). formule soudní XLIV ; 32 (15); 35 (19); 76 (66). frejunk, volný obchod mimotržní 60 (48). glejt XXIII; XXXIII; XXXVI; XXXIX; XLII; 48 (34); 87 (76); 100. pozn. 3 (87); 155 (133). groše české 152. pozn. 29 (133). — groše široké 151 (133). — groše široké rázu pražského 166 (135). grunty, pozemky XXX; XXXII; 22 (6); 59. pozn. 2 (46) ; 105 (92) ; 110. pozn. 4 (97); 115. pozn. 4 (104); 118 (108); 120 (109); 122 (110); 184 (138); 198. pozn. 2 (143); 199 (144); 202, 203 (149). — grunt méstsky 163, 164, 165 (135); 169. pozn. 1 (136). hájení cest, lesů 110 (97). hajný 87 (76). hákovnice 119. pozn. 1 (109). hanba rodóm, Potupa stavu, neúcta k sta- vovskému Postavení 9 (2). hanění 66. pozn. 1 (57). hejtman moravský zemský XXXVII. pozn. 20; LVI. pozn. 3; 3 (1); 8pozn. 17 (2); 9, 12, 14, 16 (2); 17 pozn. 1 (3) ; 23— 25 (1) ; 29 (12) ; 30, 31 (13); 32 (15); 36 (19); 39 (22); 39, 40 (23); 43 (27); 45 (29); 49 (35); 50 (36, 37); 53 (41); 56 (44); 63 (52); 66, 67, 68 (57) ; 70 (59) ; 71 (60) ; 72 (61) ; 73 (62) ; 76 (66); 91 (79, 80); 92 (81); 94 (83); 97. pozn. 1 (86); 98, 99 (87); 103 (90) ; 105 (92) ; 106 (94) ; 133 (119) ; 147, 150, 152. pozn. 29, 153, 154, 155, 156, 157, 158, 159 (133); 160 (134); 161. pozn. 2, 163, 164, 168. pozn. 29 (135); 169. pozn. 1, 172, 173 (136); 181 (137); 183 (138) ; 195 (140) ; 196. pozn. 1, 2 (141); 197 (142); 199. pozn. 2 (143); 199 (144); 201 (146); 203 (149). Svov. ná- méstek hejtmana. — hejtman na hradě znojemském 4 (1).
Strana 227
Rejstřík věcný. hodina zemského soudu 30, 31 (13) ; 77 (67). — hodiny viz orloj. hofrychtéř nejvyžší 114. pozn. 3 (130). honění, stíhání zločinců XXIII; XXX; 100 (87); 100, 101 (88); 195. pozn. 1 (141). honitba viz hájení, honění, shony. hory, doly 178 (137). hory, hornatá krajina 80 (68), 120 (109); 130 (115). — hory (vinné) 129 (113), 129. pozn. 1 (114). hospodář 115 (104); 118. pozn. 2 (107), 201 (147). Srov. hostinsky, hospodsky. — hospodář v Panském domě v městě 164, 165 (135); 195 (140). hospodářství, hospodářské poměry 78—81 (68); 128 (113), (Viz též pod jednotli- vymi hesly.) hospody viz krémy. hosté XXXVII; 28 (11); 42 (26); 155 (133); 178 (137); 201 (147). hostince viz krémy. hostinsky, člověk hostinský 175 (137); 201 (147). Srov. hospodář. hotovost zemská XXIII. hrabač 80 (68). hrad 112 (110); 153, 156 (133). — hrad znojemský, hejtman na hradě zno- jemském 4 (1). hrách 128. pozn. 1 (113). hranice XXIX; 57 (44); 71 (60). Svov. léž mezi. hrdlo ztratiti 108. pozn. 1 (96). — na hrdle trestati 126 (111); 153, 156 (133). — kázati k hrdlu 151 (133). — obrana hrdel 200 (145). — o hrdlo se připraviti spdchati sebevrażdu 198 (143). hry XXIII; XXX; 131 (116). hřivna bílá platí LXIIII groší 198 (143). hus, kusa 80 (68). CH chlebiti, chlebení, Zti ve společném hospo- dářství XXIX; 139 (124); 144 (130). chodníky, menší cesty 118 (108). chudí lidé 127 (112); 131 (117). chudoba stavů 12 (2), 28 (10). chyby tiskové v tiscich ZZ. XXXVII; XXXVIII; XXXVIII. pozn. 25; LIV; LXVII—LXVIII; 5 (2) pozn. 1; 13 (2) pozn. 49; 28 (11) pozn. 2. 227 infant v Hišpaní, titul Ferdinanda I. 3 (1); 146 (133). inkolát, za obyvatele přijat 202 (148). instrukce fanovnikova poslüm 20. pozn. 1 (5). intabulace do desk zemských viz vklad. interpunkce v textech ZZ. LXVII. intervegnum viz bezkválovství. J jáma na vlky a lišky 120, 122. pozn. 12 (109). jarmark, výroční trh 111 (98); 121 (109); 127. pozn. 21 (111); 201 (145). jarý desátek 51 (39). jazyková otázka viz čeština, latina, něm- čina. ječmen 79, 80 (68). jednoštítný vládyka 12 (2). jeptiška viz panna do kláštera daná. jídlo 201 (147). — Svov. strava. jimani, zajimdni, zajeti 199 (144). jistec, majiiel jistiny, obvykle věřitel 38 (21); 59, 60. pozn. 5 (47); 62 (50); 85. pozn. 1 (73); 136 (122); 178 (137). jistina 95 (83); 102 (89); 125 (111); 176 (137). K kabátce pancéřové XXII. kancelář soudu a sněmu zemského XX; XXIV. kancléř království českého, cancellarius regni Boemie 174. pozn. 14 (136). kapitola olomoucká XXX; 104, 105 (92). kat víz mistr popravčí. kázeň, potrestání 66. pozn. 1 (57). kladení listuov XXXII; 70 (59). kladení sum, žalobní petit 34. pozn. 2 (18). kláster XXXV ; XLII; XLIV ; 143 (129). — kláštev dominikánský v Brně nebo v Olomouci, místo sněmů a soudů mo- vavskych XXXV; XLIV; 31. pozn. 2 (13); 39 (23); 41 (25); 77 (67). klenoty, klénoty, klejnot 134 (120). klid v řízení soudním viz poklid.
Rejstřík věcný. hodina zemského soudu 30, 31 (13) ; 77 (67). — hodiny viz orloj. hofrychtéř nejvyžší 114. pozn. 3 (130). honění, stíhání zločinců XXIII; XXX; 100 (87); 100, 101 (88); 195. pozn. 1 (141). honitba viz hájení, honění, shony. hory, doly 178 (137). hory, hornatá krajina 80 (68), 120 (109); 130 (115). — hory (vinné) 129 (113), 129. pozn. 1 (114). hospodář 115 (104); 118. pozn. 2 (107), 201 (147). Srov. hostinsky, hospodsky. — hospodář v Panském domě v městě 164, 165 (135); 195 (140). hospodářství, hospodářské poměry 78—81 (68); 128 (113), (Viz též pod jednotli- vymi hesly.) hospody viz krémy. hosté XXXVII; 28 (11); 42 (26); 155 (133); 178 (137); 201 (147). hostince viz krémy. hostinsky, člověk hostinský 175 (137); 201 (147). Srov. hospodář. hotovost zemská XXIII. hrabač 80 (68). hrad 112 (110); 153, 156 (133). — hrad znojemský, hejtman na hradě zno- jemském 4 (1). hrách 128. pozn. 1 (113). hranice XXIX; 57 (44); 71 (60). Svov. léž mezi. hrdlo ztratiti 108. pozn. 1 (96). — na hrdle trestati 126 (111); 153, 156 (133). — kázati k hrdlu 151 (133). — obrana hrdel 200 (145). — o hrdlo se připraviti spdchati sebevrażdu 198 (143). hry XXIII; XXX; 131 (116). hřivna bílá platí LXIIII groší 198 (143). hus, kusa 80 (68). CH chlebiti, chlebení, Zti ve společném hospo- dářství XXIX; 139 (124); 144 (130). chodníky, menší cesty 118 (108). chudí lidé 127 (112); 131 (117). chudoba stavů 12 (2), 28 (10). chyby tiskové v tiscich ZZ. XXXVII; XXXVIII; XXXVIII. pozn. 25; LIV; LXVII—LXVIII; 5 (2) pozn. 1; 13 (2) pozn. 49; 28 (11) pozn. 2. 227 infant v Hišpaní, titul Ferdinanda I. 3 (1); 146 (133). inkolát, za obyvatele přijat 202 (148). instrukce fanovnikova poslüm 20. pozn. 1 (5). intabulace do desk zemských viz vklad. interpunkce v textech ZZ. LXVII. intervegnum viz bezkválovství. J jáma na vlky a lišky 120, 122. pozn. 12 (109). jarmark, výroční trh 111 (98); 121 (109); 127. pozn. 21 (111); 201 (145). jarý desátek 51 (39). jazyková otázka viz čeština, latina, něm- čina. ječmen 79, 80 (68). jednoštítný vládyka 12 (2). jeptiška viz panna do kláštera daná. jídlo 201 (147). — Svov. strava. jimani, zajimdni, zajeti 199 (144). jistec, majiiel jistiny, obvykle věřitel 38 (21); 59, 60. pozn. 5 (47); 62 (50); 85. pozn. 1 (73); 136 (122); 178 (137). jistina 95 (83); 102 (89); 125 (111); 176 (137). K kabátce pancéřové XXII. kancelář soudu a sněmu zemského XX; XXIV. kancléř království českého, cancellarius regni Boemie 174. pozn. 14 (136). kapitola olomoucká XXX; 104, 105 (92). kat víz mistr popravčí. kázeň, potrestání 66. pozn. 1 (57). kladení listuov XXXII; 70 (59). kladení sum, žalobní petit 34. pozn. 2 (18). kláster XXXV ; XLII; XLIV ; 143 (129). — kláštev dominikánský v Brně nebo v Olomouci, místo sněmů a soudů mo- vavskych XXXV; XLIV; 31. pozn. 2 (13); 39 (23); 41 (25); 77 (67). klenoty, klénoty, klejnot 134 (120). klid v řízení soudním viz poklid.
Strana 228
228 kment, jemné bílé plátno 116. pozn. 1 (105). kmetična 116. pozn. 1. (105). kněz biskup viz biskup. — kněz děkan viz děkan. — kněz opat viz opat. kněží XXX; XLI; 56. pozn. 1 (44); 104 (92); 165 (135). Kniha Drnovská, právní kniha Ct. Drnov- ského XXXVI; XXXVI. pozn. 18; XLIV; XLV. — Kniha Rožmberská, česká právní kniha XX. — Kniha Tova- čovská, právní kniha Ct. Tovačovského XX; XXI; XXXIV-XXXVI; XXXVI. pozn. 18; XXXVII; XXXIX; XL—XLIX ; LXI; LXIV; LXV; 183. pozn. 4 (138). hnihtiskárna ZZ. LI. a zvl. pozn. 1; LXII. knihy městské 125 (111). — Knihy pa- mátkové viz Památky sněmovní. — knihy pergamenové, pozdější Památky sněmovní XXIII; XXIV. — knihy poklidné pro zápisy o zavedení klidu v řízení soudním XLIV; 37. pozn. 3 (20). — knihy pydvni, soukromć sbirky právních předpisů XXXVI. pozn. 18. — Knihy pühonné (Libri citationum) XX; XXIII; XXIV; XXVIII. kníže, filul a hodnost 3 (1); 12 (2); 109 (97); 159 (134). kniżetstvi krnovské 53 (42). — kníZetství opavské 53 (42). koberce 40 (23). kodifikace právní XVII—-XX; XXIII až XXVI; XXVIII; XXXIV; XXXVI; XXXVII; XL—XLVIII; L; LXIV; LXVI; LXVII. kolát 130 (115). koleno, pokolent 90 (78); 139. pozn. 3 (124). kolo, na kolo vplésti 198 (143). kolofon tiská ZZ. XXXVIII; L; LI; LII; 3 pozn. 1 (1). komise dvo sestavení: zemského zřízení XXVI; XXVIII; XXXI; XXXIII; XXXIV; XXXVI—LI; LIV—LX; LXIV. V poznámkách k textům zvláště: 28. pozn. 2 (11); 29. pozn. 1 (12); 43. pozn. 1 (27); 114. pozn. 1 (102); 114. pozn. 1 (103) ; 123. pozn. 1, 124. pozn. 8 (111). komora královská, po př. komorní statky královské 106 (94); 164 (135). Rejstřík věcný. komorník zemský XXV; XXIX; XXXV. pozn. 6; 3 (1); (soudu a práva olo- mückého i brnénského) 13, 15, 16 (2); 16 (3); 32 (15); 34. pozn. 2. (18); 43 (27) ; 68. pozn. 4 (57); 77 (67); 82 (68); 133 (119); 147 (133). koně 100; 118. pozn. 2 (107); 195 (140); 202. pozn. 1 (147). konšelé 24. pozn. 3 (7); 171, 173 (136). konšelé vesničtí 79 (68); 86 (75); 88 (77); 125 (111); 197. pozn. 1, 198 (142). kontumace viz právo stanné, ustání, ustanné. konvent (hradištský) 181 (137). Kopidfe bludovské, opisy Kopiářů sné- movních XXV. pozn. 43. Kopiáře sněmovní, registra korespondence stavovské XXV. pozn. 43; XXVIII; LXIX. kopyto („což kopyto dělí“) 134 (120). kord, poboćni zbrań LXIV. Koruna Ceska 151 (133). kofist 100 (87). kostel 201. pozn. 6 (145). — kostel olo- mücky, kapitola 104 (92). koupě viz kup. kovář 130 (115). krádež 126 (111). kraj brněnský, olomoucký viz brněnský kraj, olomoucké právo. král XVII—XIX; XXI; XXVIII; XXXIV; XXXVIII; XXXIX; XLI; XLIII; XLV; XLVI; XLVIII; LI; LIV—LXII; LXIV; LXVII; 3 (1), 4, 6, 7. pozn. 13, 9, 14 (2); 19, 20, 21. pozn. 1 (5); 22, 23 (6); 29, 30 (12); 31 (13); 36 (19) ; 39 (22); 40 (23); 41 (24); 45 (29); 46 (30); 67, 68 (57); 72 (62); 74. pozn. 2 (63) ; 90 (78) ; 92, 93, 94 (82) ; 96 (84); 97. pozn. 1 (86); 99 (87); 106 (93) ; 107 pozn. 2 (95); 107, 108. pozn. 1 (96) ; 122 (109) ; 139 (124) ; 145 (132); 146, 150, 151, 153, 154, 155, 156, 157, 158 (133); 159 (134); 162, 164 (135); 168, 169. pozn. 1, 171, 172, 173 (136); 175, 179, 180 (137); 182 (138); 195. pozn. 1, 196. pozn. 1 (141). — král polský 112 (99). Srov. císař, markrabí, panovník. králová, manželka králova 146.pozn.1(133). království české 6 (2); 20. pozn. 1. (5); 53, 54 (42); 109. pozn. 2 (97). — krá- lovství uherské 26 (8).
228 kment, jemné bílé plátno 116. pozn. 1 (105). kmetična 116. pozn. 1. (105). kněz biskup viz biskup. — kněz děkan viz děkan. — kněz opat viz opat. kněží XXX; XLI; 56. pozn. 1 (44); 104 (92); 165 (135). Kniha Drnovská, právní kniha Ct. Drnov- ského XXXVI; XXXVI. pozn. 18; XLIV; XLV. — Kniha Rožmberská, česká právní kniha XX. — Kniha Tova- čovská, právní kniha Ct. Tovačovského XX; XXI; XXXIV-XXXVI; XXXVI. pozn. 18; XXXVII; XXXIX; XL—XLIX ; LXI; LXIV; LXV; 183. pozn. 4 (138). hnihtiskárna ZZ. LI. a zvl. pozn. 1; LXII. knihy městské 125 (111). — Knihy pa- mátkové viz Památky sněmovní. — knihy pergamenové, pozdější Památky sněmovní XXIII; XXIV. — knihy poklidné pro zápisy o zavedení klidu v řízení soudním XLIV; 37. pozn. 3 (20). — knihy pydvni, soukromć sbirky právních předpisů XXXVI. pozn. 18. — Knihy pühonné (Libri citationum) XX; XXIII; XXIV; XXVIII. kníže, filul a hodnost 3 (1); 12 (2); 109 (97); 159 (134). kniżetstvi krnovské 53 (42). — kníZetství opavské 53 (42). koberce 40 (23). kodifikace právní XVII—-XX; XXIII až XXVI; XXVIII; XXXIV; XXXVI; XXXVII; XL—XLVIII; L; LXIV; LXVI; LXVII. kolát 130 (115). koleno, pokolent 90 (78); 139. pozn. 3 (124). kolo, na kolo vplésti 198 (143). kolofon tiská ZZ. XXXVIII; L; LI; LII; 3 pozn. 1 (1). komise dvo sestavení: zemského zřízení XXVI; XXVIII; XXXI; XXXIII; XXXIV; XXXVI—LI; LIV—LX; LXIV. V poznámkách k textům zvláště: 28. pozn. 2 (11); 29. pozn. 1 (12); 43. pozn. 1 (27); 114. pozn. 1 (102); 114. pozn. 1 (103) ; 123. pozn. 1, 124. pozn. 8 (111). komora královská, po př. komorní statky královské 106 (94); 164 (135). Rejstřík věcný. komorník zemský XXV; XXIX; XXXV. pozn. 6; 3 (1); (soudu a práva olo- mückého i brnénského) 13, 15, 16 (2); 16 (3); 32 (15); 34. pozn. 2. (18); 43 (27) ; 68. pozn. 4 (57); 77 (67); 82 (68); 133 (119); 147 (133). koně 100; 118. pozn. 2 (107); 195 (140); 202. pozn. 1 (147). konšelé 24. pozn. 3 (7); 171, 173 (136). konšelé vesničtí 79 (68); 86 (75); 88 (77); 125 (111); 197. pozn. 1, 198 (142). kontumace viz právo stanné, ustání, ustanné. konvent (hradištský) 181 (137). Kopidfe bludovské, opisy Kopiářů sné- movních XXV. pozn. 43. Kopiáře sněmovní, registra korespondence stavovské XXV. pozn. 43; XXVIII; LXIX. kopyto („což kopyto dělí“) 134 (120). kord, poboćni zbrań LXIV. Koruna Ceska 151 (133). kofist 100 (87). kostel 201. pozn. 6 (145). — kostel olo- mücky, kapitola 104 (92). koupě viz kup. kovář 130 (115). krádež 126 (111). kraj brněnský, olomoucký viz brněnský kraj, olomoucké právo. král XVII—XIX; XXI; XXVIII; XXXIV; XXXVIII; XXXIX; XLI; XLIII; XLV; XLVI; XLVIII; LI; LIV—LXII; LXIV; LXVII; 3 (1), 4, 6, 7. pozn. 13, 9, 14 (2); 19, 20, 21. pozn. 1 (5); 22, 23 (6); 29, 30 (12); 31 (13); 36 (19) ; 39 (22); 40 (23); 41 (24); 45 (29); 46 (30); 67, 68 (57); 72 (62); 74. pozn. 2 (63) ; 90 (78) ; 92, 93, 94 (82) ; 96 (84); 97. pozn. 1 (86); 99 (87); 106 (93) ; 107 pozn. 2 (95); 107, 108. pozn. 1 (96) ; 122 (109) ; 139 (124) ; 145 (132); 146, 150, 151, 153, 154, 155, 156, 157, 158 (133); 159 (134); 162, 164 (135); 168, 169. pozn. 1, 171, 172, 173 (136); 175, 179, 180 (137); 182 (138); 195. pozn. 1, 196. pozn. 1 (141). — král polský 112 (99). Srov. císař, markrabí, panovník. králová, manželka králova 146.pozn.1(133). království české 6 (2); 20. pozn. 1. (5); 53, 54 (42); 109. pozn. 2 (97). — krá- lovství uherské 26 (8).
Strana 229
Rejstřík věcný. krčma, hospoda XXX; LVII. pozn. 5; 24. pozn. 3 (7); 30 (13); 55 (43); 118. pozn. 2 (107); 129 (114); 195 (140); 198 (143); 201, 202 (147). — kréma berüová 130. pozn. 4 (114). — kréma vafecí, právovárečná 130 (114). — krčma vejsadní 201 (146). krčmář 129. pozn. 1 (114). krejčí, krajčí 130 (115). křesťané 127. pozn. 21 (111); 127 (112). k3aft viz pořízení na mocný list. kup, kupování, kowp£ 110 (97) ; 111 (98); 112, 113 (110); 126 (111); 129 (113); 140 (125); 154 (133); 162, 164 (135); 202 (148). kupec, registra kupecká XXIX; XXX; prodávající 97. pozn. 1, 98 (86); 200 (145). Srov. kupitel. kupectví 127 (111); 128, pozn. 1 (113). kupitel 154 (133); 161. pozn. 6 (134). Srov. kupec. Kvaterny karlštejnské, opisy českých zemských desk XXIV. pozn. 35. kvitance 62 (50); 64 (54); 92 (81). kyj, hůl k trestu bitim 19 (4). L landesordnung, název zemských mívů v Ně- mecku XIX. landfryd, zemskÿ mir XVIII; XIX; XXI; XXII; XXIII; XXXIII; XL; XLVIII; XLIX; L; 28, 29. pozn. 1 (12); 30. pozn. 4 (12); 117 (106); 146—169 (133); 159, 160, 161 (134). Viz též zápis obecní. landfrýdník XIX; LVII. pozn. 6; 58 (45); 67. pozn. 1 (57); 146. pozn. 1 (133). lání 117, 118 (107). latina LIX. lavice v soudě zemském 5, 6, 8, 10 (2). Srov. stolice. ledek pro výrobu strelného prachu viz sanitr. lep na ptáky 122. pozn. 4 (109). lesy XXX, XXXII, 80, 81 (68), 109, 110, 111 (97); 130 (115). léta přirozená, zletilost 90 (78); 92 (81); 94 (83); 96 (84); 112 (99); 142 (127, 128). — léta sirotèi 70 (58); 90 (78); 116 (105). lež 66. pozn. 1 (57). . 229 lezáci 118. pozn. 2 (107); 195 (140). leZeni (einlager, obstagium), druh vuleni XXIII; XLVII; 60. pozn. 5 (47); 61 (50) ; 106 (94) ; 117 (107) ; 153 (133) ; 195 (140). Svov. leżści. lhůty 27. pozn. 3 (9); 78 (67). Svov. rok. Libri citationum viz Knihy pühonné. lidé, poddaní 81 (68); 88 (77); 97, 98 (86); 111 (98); 131 (116); 177, 178 (137); 183, 184 (138); 199 (144); 200 (145) ; 201 (146). — lidé obecní, prostý lid, poddaní 10, 12 (2) ; 58 (46) ; 70 (59); 79 (68); 100 (87); 102 (89); 111 (97); 196 (141). — lidé dobří XXXII; 85 (73) ; 93, 94 (82) ; 100 (88) ; 202 (149). — lidé sedlští viz sedláci. lidé služební viz služebníci. — Srov. stavení lidí. lichva, braní úvoků, po př. přemvštěných, nedovolených XXX ; XXXIII; XLVII; 62 (50); 123, 124, 125, 126 (111); 156 (133). list XXXII; XXXIII; XXXIV; 28. pozn. 2. (11); 34. pozn. 2 (18); 52 (40); 58 (45); 59, 60, pozn. 5 (47); 61 (50); 63 (53); 64 (54); 67 (57); 70 (59); 83 (69); 85 (73); 97. pozn. 1, 98 (86); 102 (89); 105 (93); 119. pozn. 1, 120 (109); 125 (111); 134 (120); 135, 136 (122); 141 (126); 148, 156 (133); 166, 167 (135); 179 (137); 200 (145). — list hlavní XXIX; XXX; 27. pozn. 3 (10); 117 (106, 107). — list krále Vladislava [1492] 4 (2) a násl. — list landfrydní viz landfryd. — list mocný, zmocnění, plná moc zejména od krále XXIII; 85 (73); 92, 93 (82); 96 (84); 96 (85); 145 (132). — list neobyčejný, proti obyčeji, proti právu 62 (51). — list obsilaci, listem obeslati 103 (90). — list odevieny 78 (67). — list opovédny 108 (96). — list posélaci 27 (9). — list presouzeny 27 (10). — list priznävajiciho, list ptiznavaci k landfrydu XXXIII; XLIX; 154, 155, 158 (133) ; 159, 161. pozn. 6 (134). — list vejhostni, zhost 201 (146). — list vypovédny viz vypovédi. — list zatýkací při póhonw zátkyni viz zá- tkyné. — Srov. svědomí listovní. liška 120, 122. pozn. 12 (122). literatura o ZZ. LXX. . loupež, braní loupeZivé 62 (51) ; 199 (144)
Rejstřík věcný. krčma, hospoda XXX; LVII. pozn. 5; 24. pozn. 3 (7); 30 (13); 55 (43); 118. pozn. 2 (107); 129 (114); 195 (140); 198 (143); 201, 202 (147). — kréma berüová 130. pozn. 4 (114). — kréma vafecí, právovárečná 130 (114). — krčma vejsadní 201 (146). krčmář 129. pozn. 1 (114). krejčí, krajčí 130 (115). křesťané 127. pozn. 21 (111); 127 (112). k3aft viz pořízení na mocný list. kup, kupování, kowp£ 110 (97) ; 111 (98); 112, 113 (110); 126 (111); 129 (113); 140 (125); 154 (133); 162, 164 (135); 202 (148). kupec, registra kupecká XXIX; XXX; prodávající 97. pozn. 1, 98 (86); 200 (145). Srov. kupitel. kupectví 127 (111); 128, pozn. 1 (113). kupitel 154 (133); 161. pozn. 6 (134). Srov. kupec. Kvaterny karlštejnské, opisy českých zemských desk XXIV. pozn. 35. kvitance 62 (50); 64 (54); 92 (81). kyj, hůl k trestu bitim 19 (4). L landesordnung, název zemských mívů v Ně- mecku XIX. landfryd, zemskÿ mir XVIII; XIX; XXI; XXII; XXIII; XXXIII; XL; XLVIII; XLIX; L; 28, 29. pozn. 1 (12); 30. pozn. 4 (12); 117 (106); 146—169 (133); 159, 160, 161 (134). Viz též zápis obecní. landfrýdník XIX; LVII. pozn. 6; 58 (45); 67. pozn. 1 (57); 146. pozn. 1 (133). lání 117, 118 (107). latina LIX. lavice v soudě zemském 5, 6, 8, 10 (2). Srov. stolice. ledek pro výrobu strelného prachu viz sanitr. lep na ptáky 122. pozn. 4 (109). lesy XXX, XXXII, 80, 81 (68), 109, 110, 111 (97); 130 (115). léta přirozená, zletilost 90 (78); 92 (81); 94 (83); 96 (84); 112 (99); 142 (127, 128). — léta sirotèi 70 (58); 90 (78); 116 (105). lež 66. pozn. 1 (57). . 229 lezáci 118. pozn. 2 (107); 195 (140). leZeni (einlager, obstagium), druh vuleni XXIII; XLVII; 60. pozn. 5 (47); 61 (50) ; 106 (94) ; 117 (107) ; 153 (133) ; 195 (140). Svov. leżści. lhůty 27. pozn. 3 (9); 78 (67). Svov. rok. Libri citationum viz Knihy pühonné. lidé, poddaní 81 (68); 88 (77); 97, 98 (86); 111 (98); 131 (116); 177, 178 (137); 183, 184 (138); 199 (144); 200 (145) ; 201 (146). — lidé obecní, prostý lid, poddaní 10, 12 (2) ; 58 (46) ; 70 (59); 79 (68); 100 (87); 102 (89); 111 (97); 196 (141). — lidé dobří XXXII; 85 (73) ; 93, 94 (82) ; 100 (88) ; 202 (149). — lidé sedlští viz sedláci. lidé služební viz služebníci. — Srov. stavení lidí. lichva, braní úvoků, po př. přemvštěných, nedovolených XXX ; XXXIII; XLVII; 62 (50); 123, 124, 125, 126 (111); 156 (133). list XXXII; XXXIII; XXXIV; 28. pozn. 2. (11); 34. pozn. 2 (18); 52 (40); 58 (45); 59, 60, pozn. 5 (47); 61 (50); 63 (53); 64 (54); 67 (57); 70 (59); 83 (69); 85 (73); 97. pozn. 1, 98 (86); 102 (89); 105 (93); 119. pozn. 1, 120 (109); 125 (111); 134 (120); 135, 136 (122); 141 (126); 148, 156 (133); 166, 167 (135); 179 (137); 200 (145). — list hlavní XXIX; XXX; 27. pozn. 3 (10); 117 (106, 107). — list krále Vladislava [1492] 4 (2) a násl. — list landfrydní viz landfryd. — list mocný, zmocnění, plná moc zejména od krále XXIII; 85 (73); 92, 93 (82); 96 (84); 96 (85); 145 (132). — list neobyčejný, proti obyčeji, proti právu 62 (51). — list obsilaci, listem obeslati 103 (90). — list odevieny 78 (67). — list opovédny 108 (96). — list posélaci 27 (9). — list presouzeny 27 (10). — list priznävajiciho, list ptiznavaci k landfrydu XXXIII; XLIX; 154, 155, 158 (133) ; 159, 161. pozn. 6 (134). — list vejhostni, zhost 201 (146). — list vypovédny viz vypovédi. — list zatýkací při póhonw zátkyni viz zá- tkyné. — Srov. svědomí listovní. liška 120, 122. pozn. 12 (122). literatura o ZZ. LXX. . loupež, braní loupeZivé 62 (51) ; 199 (144)
Strana 230
230 loupežníci LXIII; 103. pozn. 1 (90); 151, 155. pozn. 41 (133); 175 (137); 195, 196 (141); 199. pozn. 1 (144). lotti LXIII; 101 (88); 113. pozn. 1, 114 (101); 195, 196. pozn. 1 (141); 198. pozn. 2 (143). louzení dévecek 113 (101). Srov. ulouzeni zdávané ženy. lozuňk, městská berně 164 (135); 169. pozn. 1 (136). loże, luoże 134 (120). luka 81 (68). Majestas Carolina, pokus o kodifikaci za Karla IV. XVTI. majestat 5 (2); 7 pozn. 13 (2); 52 (40). mandáty tištěné císařské 152. pozn. 29 (133). manžel viz muž. manželka, žena zdávaná 180, 181 (137). Svov. králová, markrabina. margindlie v | Pamádthdch | sněmovních XXVIII a nasl.;, XXXVII; XL az XLIII. markrabí moravsky XXXIV ; XXXVITI; (pan) XL; XLI; XLVTIIT; 3 (1); 4, 5, 14 (2); 19, 21. pozn. 1. (5); 36 (19); 39 (22); 40 (23); 41 (24); 45 (29); 90. pozn. 2 (78); 96. pozn. 3 (84); 139 (124); 154 (133); 159 (134); 164 (135); 168, 171 (136). — markrabi, titul 146 (133). markrabina, sarkrab/nka 96. pozn. 3 (84). markrabská dání viz dání markrabská. markrabsky statek viz statek markrabsky. markrabství moravské XL; XLIII; LIX. pozn. 10; 1—3 (1); 14, 15 (2); 20. pozn. 1 (5); 22 (6); 42 (20); 53, 54 (42); 58 (45); 65 (55); 67 (57); 90 (78) ; 100. pozn. 3 (87); 108. pozn. 1 (96); 111 (98); 112, 113 (110); 121 (109); 129. pozn. 1 (114); 148, 152. pozn. 29, 153, 157 (133); 160 (134); 162, 168. pozn. 29 (135); 169, 170, 172, 173 (136); 175, 181 (137); 182, 183, 185, 186 (138) ; 195. pozn. 1 (141); 197 (142); 198 (143); 199 (144); 202 (148). maršálek 13, 15 (2); 147 (133). masař 130. pozn. 1 (115); 180 (137). Rejstřik věcný. máslo 97. pozn. 1, 98 (86). má státi, marginální značka v Památkách sněmovních a vykpu Kn.Tov. XXVIII; XXX; XXXI; XXXVII; XL; XLIII; LI. móti, matef, matka 89 (77); 96 (84); 113. pozn. 1, 114 (101) ; 116 (105) ; 140 (125). meé XLIV ; 39 (22) ; 40 (23). — po meči, mužská posloupnost 90. pozn. 2 (78). měřice, míra 201 (147). města, městský stav, páni města XXXII; XXXIII; XL; XLIV; XLV; LI; 4. pozn. 3 (1); 23, 24. pozn. 3 (7); 41 (25); 56, 57 (44); 60 (48); 68 (57); 97. pozn. 1 (86); 100 (87); 103 (90); 104 (91) ; 107 (95); 111 (98); 112 (100) 115. pozn. 4 (104); 119, 120, 121, 122 (109); 125, 126, 127 (111); 128, 129. pozn. 1 (113); 129 (114); 130 (115); 131. pozn. 2 (116); 131 (117); 148, 153, 154, 156, 157, 158 (133); 160 (134); 161, 162, 163, 164, 166, 167 (135); 168, 169, 170, 171, 172, 173, 174 (136); 174, 175, 176, 178, 179, 180, 181 (137); 182 (138); 195 (140); 196 (141); 196, 197, 198 (142); 198 (143) ; 200, 201 (145) ; 201, 202 (147). — mésto uzavtené XXIII; 106 (94). — Svov. též předměstí. městečko 111 (98); 115. pozn. 4 (104); 119. pozn. 1, 120 (109); 125, 126, 127 (111); 128, 129. pozn. 1 (113); 130 (115); 153, 154. pozn. 39 (133); 166, 167 (135); 179 (137); 202 (147). měšťané 56, 57 (44); 68 (57); 162, 163, 165 (135); 169. pozn. 1, 171, 172, 173 (136); 180, 181 (137); 195 (140); 196 pozn. 1 (142). mezi, též řízení mezní XXIII; 55 (43); „57 (44); 71 (60); 110 (97). míle, mira vzdálenosti 54, 55 (43) ; (právo mílové) 129. pozn. 1. (114). mince (spravedlivá) 151, 152 (133). — mince falešná 152, 153 (133). — mince zlá a lehká 152. pozn. 29 (133). — mince saská 152. pozn. 29 (133). — mince uherská XXIX; 152. pozn. 29 (133). mír zemský viz landfryd. míra 131 (117); 202 (147). — míra olo- můúcká 80 (68). Srov. měřice, štuk. mista pri soudu XLVT; 31 (13) ; 40 (23); 41 (25); 42 (26); 45 (29).
230 loupežníci LXIII; 103. pozn. 1 (90); 151, 155. pozn. 41 (133); 175 (137); 195, 196 (141); 199. pozn. 1 (144). lotti LXIII; 101 (88); 113. pozn. 1, 114 (101); 195, 196. pozn. 1 (141); 198. pozn. 2 (143). louzení dévecek 113 (101). Srov. ulouzeni zdávané ženy. lozuňk, městská berně 164 (135); 169. pozn. 1 (136). loże, luoże 134 (120). luka 81 (68). Majestas Carolina, pokus o kodifikaci za Karla IV. XVTI. majestat 5 (2); 7 pozn. 13 (2); 52 (40). mandáty tištěné císařské 152. pozn. 29 (133). manžel viz muž. manželka, žena zdávaná 180, 181 (137). Svov. králová, markrabina. margindlie v | Pamádthdch | sněmovních XXVIII a nasl.;, XXXVII; XL az XLIII. markrabí moravsky XXXIV ; XXXVITI; (pan) XL; XLI; XLVTIIT; 3 (1); 4, 5, 14 (2); 19, 21. pozn. 1. (5); 36 (19); 39 (22); 40 (23); 41 (24); 45 (29); 90. pozn. 2 (78); 96. pozn. 3 (84); 139 (124); 154 (133); 159 (134); 164 (135); 168, 171 (136). — markrabi, titul 146 (133). markrabina, sarkrab/nka 96. pozn. 3 (84). markrabská dání viz dání markrabská. markrabsky statek viz statek markrabsky. markrabství moravské XL; XLIII; LIX. pozn. 10; 1—3 (1); 14, 15 (2); 20. pozn. 1 (5); 22 (6); 42 (20); 53, 54 (42); 58 (45); 65 (55); 67 (57); 90 (78) ; 100. pozn. 3 (87); 108. pozn. 1 (96); 111 (98); 112, 113 (110); 121 (109); 129. pozn. 1 (114); 148, 152. pozn. 29, 153, 157 (133); 160 (134); 162, 168. pozn. 29 (135); 169, 170, 172, 173 (136); 175, 181 (137); 182, 183, 185, 186 (138) ; 195. pozn. 1 (141); 197 (142); 198 (143); 199 (144); 202 (148). maršálek 13, 15 (2); 147 (133). masař 130. pozn. 1 (115); 180 (137). Rejstřik věcný. máslo 97. pozn. 1, 98 (86). má státi, marginální značka v Památkách sněmovních a vykpu Kn.Tov. XXVIII; XXX; XXXI; XXXVII; XL; XLIII; LI. móti, matef, matka 89 (77); 96 (84); 113. pozn. 1, 114 (101) ; 116 (105) ; 140 (125). meé XLIV ; 39 (22) ; 40 (23). — po meči, mužská posloupnost 90. pozn. 2 (78). měřice, míra 201 (147). města, městský stav, páni města XXXII; XXXIII; XL; XLIV; XLV; LI; 4. pozn. 3 (1); 23, 24. pozn. 3 (7); 41 (25); 56, 57 (44); 60 (48); 68 (57); 97. pozn. 1 (86); 100 (87); 103 (90); 104 (91) ; 107 (95); 111 (98); 112 (100) 115. pozn. 4 (104); 119, 120, 121, 122 (109); 125, 126, 127 (111); 128, 129. pozn. 1 (113); 129 (114); 130 (115); 131. pozn. 2 (116); 131 (117); 148, 153, 154, 156, 157, 158 (133); 160 (134); 161, 162, 163, 164, 166, 167 (135); 168, 169, 170, 171, 172, 173, 174 (136); 174, 175, 176, 178, 179, 180, 181 (137); 182 (138); 195 (140); 196 (141); 196, 197, 198 (142); 198 (143) ; 200, 201 (145) ; 201, 202 (147). — mésto uzavtené XXIII; 106 (94). — Svov. též předměstí. městečko 111 (98); 115. pozn. 4 (104); 119. pozn. 1, 120 (109); 125, 126, 127 (111); 128, 129. pozn. 1 (113); 130 (115); 153, 154. pozn. 39 (133); 166, 167 (135); 179 (137); 202 (147). měšťané 56, 57 (44); 68 (57); 162, 163, 165 (135); 169. pozn. 1, 171, 172, 173 (136); 180, 181 (137); 195 (140); 196 pozn. 1 (142). mezi, též řízení mezní XXIII; 55 (43); „57 (44); 71 (60); 110 (97). míle, mira vzdálenosti 54, 55 (43) ; (právo mílové) 129. pozn. 1. (114). mince (spravedlivá) 151, 152 (133). — mince falešná 152, 153 (133). — mince zlá a lehká 152. pozn. 29 (133). — mince saská 152. pozn. 29 (133). — mince uherská XXIX; 152. pozn. 29 (133). mír zemský viz landfryd. míra 131 (117); 202 (147). — míra olo- můúcká 80 (68). Srov. měřice, štuk. mista pri soudu XLVT; 31 (13) ; 40 (23); 41 (25); 42 (26); 45 (29).
Strana 231
Rejstřík věcný. místo sněmů a soudů movavských viz kláš- ter dominikánsky v Brnč nebo v Olo- mouci. místodržící najvyžšího písařství krabství moravského 2. mistopisał najv. pisarstvi markr. místodržící 2. mistr popravčí, kat LXIII; 101 179 (137); 198 (143). mlýn 87 (76); 97. pozn. 1, 98 (86); 131 (117); 132 (118); 163 (135) ; 169. pozn. 1 (136). mlynáři XXX; 87 (76); 131, 132 (117). moc, násilí 62 (51); 134 (120); 149, 150 mar- mor. (88) ; (133). — moc plná viz list mocný, zmocnění. modláři XXII. mohovité, movité věci, movitosti 141 (126); 143 (130); 146 (132). mor, morní povětří LVIII; LXI. pozn. 4. mord, vražda 199 (144). mordéři, vrazí 155 (133); 175 (137). movitosti viz mohovité véci. mrtva ruka, manus mortua, amortisacni zdkazy XXII. Srov. duchovni, ducho- venství, kněží. mučení, mučidla, muka, toriura XXII, XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; 103 (90). muž, mužská osoba, fo př. manžel XXXV. pozn. 16; 23 (7); 89 (77); 134 (120); 138 (124). mýcení, majcení okolo silnic 198. pozn. 2 (143). myslivec 119. pozn. I (109) ; 200 (145). — myslivec náchlební 120 (109); 201. pozn. 6 (145). myslivost 110. pozn. 4 (97); 118 (108); 119, 120, 121 (109); 122. pozn. 12 (109); 200 (145). mýtný, mejtný 97, 98 (86). myto XXX; XXXII; LXIV; 81 (68); 97, 98 (86); 109, 111 (97); 156 (133); 163. pozn. 15 (135); 169. pozn. 1, 172 (136). nädenici 201. pozn. 1 (147). náchlební myslivec viz myslivec náchlební. náhrada škody viz škoda. nájem XXXIII; XLVII; 50 (37). 231 nakladatel ZZ. LI; LXII; 2; 186 (138). nález soudu zemského XX, XXIII: XXXIII; XLII; XLV; LXIX; 8, 9 (2); 20. pozn. 1. (5); 25 (7); 26 (8); 27 (10); 31. pozn. 2. (13); 34. pozn. 2 (18); 38 (21); 43, 44 (27); 45 (29); 46 (30, 31); 61 (49); 64 (54); 66. pozn. 1 (57); 68—70 (58); 71 (60); 75 (64); 77, 78 (67); 79, 82 (68); 85 (73); 103. pozn. 1 (90); 104 (91); 137 (123) ; 144. pozn. 3 (130); 149 (133); 163 (135); 169. pozn. 1 (136); 196. pozn. 2 (141); 199. pozn. 1 (144). náméstek hejtmana zemského 156 (133). námitka viz pomluva. nápad dědický 89 (77); 90 (78); 134 (120); 140 (125); 144 (130). — näpad od kräle neb markrabie XLI. — näpad věnný XXXV; XXXVIII; LIV; LXIV; LXVI, 138, 139. pozn. 3 (124). nápadníci, Pozůstalí 69 (58). napomáhání viz pomocník zlých lidi. napravení práva nebo zemských zřízení XXVI; XXVII; LVI, LVII. pozn. 5; LVII. pozn. 6; LIX. pozn. 10, 11, 12; 21. pozn. 1. (5). nářek cti, urážka na cti XXIX; XLVII; 66 (57). Srov. čest. nařízení královské 196. pozn. 1 (141). násilí viz moc. násilníci 155 (133). naučení (s soudu zemského vzieti) XXXVII. pozn. 20; 49 (35) ; 72. pozn. 1 (61); (n. panské) 91. pozn. 1 (80); 142. pozn. 1 (128) ; 143. pozn. 1 (129) ; 165 (135). neckár 130 (115). nedbanlivost 7 (2). neděle, týdenní den 72. pozn. 1. (61); 74 (64). nedílná sestra 95 (83). nedilnost mezi bratrimi 144 (130). nedilnÿ bratr viz bratr. — nedílný strýc viz strýc. němčina LIV; LIX. nemoc 34, 35 (18); 35 (19); 38 (21); 55 (43). i i nemocny XXXIV; XXXVI; 35 (19). nemovité věci 143 (130); 146 (132). neobyčejnost 63 (51). Viz též list neoby- čejný. nepřátelé (honění nepřátel), zločinci XXIIT; XXX; XLVI; 98 (87); 100,
Rejstřík věcný. místo sněmů a soudů movavských viz kláš- ter dominikánsky v Brnč nebo v Olo- mouci. místodržící najvyžšího písařství krabství moravského 2. mistopisał najv. pisarstvi markr. místodržící 2. mistr popravčí, kat LXIII; 101 179 (137); 198 (143). mlýn 87 (76); 97. pozn. 1, 98 (86); 131 (117); 132 (118); 163 (135) ; 169. pozn. 1 (136). mlynáři XXX; 87 (76); 131, 132 (117). moc, násilí 62 (51); 134 (120); 149, 150 mar- mor. (88) ; (133). — moc plná viz list mocný, zmocnění. modláři XXII. mohovité, movité věci, movitosti 141 (126); 143 (130); 146 (132). mor, morní povětří LVIII; LXI. pozn. 4. mord, vražda 199 (144). mordéři, vrazí 155 (133); 175 (137). movitosti viz mohovité véci. mrtva ruka, manus mortua, amortisacni zdkazy XXII. Srov. duchovni, ducho- venství, kněží. mučení, mučidla, muka, toriura XXII, XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; 103 (90). muž, mužská osoba, fo př. manžel XXXV. pozn. 16; 23 (7); 89 (77); 134 (120); 138 (124). mýcení, majcení okolo silnic 198. pozn. 2 (143). myslivec 119. pozn. I (109) ; 200 (145). — myslivec náchlební 120 (109); 201. pozn. 6 (145). myslivost 110. pozn. 4 (97); 118 (108); 119, 120, 121 (109); 122. pozn. 12 (109); 200 (145). mýtný, mejtný 97, 98 (86). myto XXX; XXXII; LXIV; 81 (68); 97, 98 (86); 109, 111 (97); 156 (133); 163. pozn. 15 (135); 169. pozn. 1, 172 (136). nädenici 201. pozn. 1 (147). náchlební myslivec viz myslivec náchlební. náhrada škody viz škoda. nájem XXXIII; XLVII; 50 (37). 231 nakladatel ZZ. LI; LXII; 2; 186 (138). nález soudu zemského XX, XXIII: XXXIII; XLII; XLV; LXIX; 8, 9 (2); 20. pozn. 1. (5); 25 (7); 26 (8); 27 (10); 31. pozn. 2. (13); 34. pozn. 2 (18); 38 (21); 43, 44 (27); 45 (29); 46 (30, 31); 61 (49); 64 (54); 66. pozn. 1 (57); 68—70 (58); 71 (60); 75 (64); 77, 78 (67); 79, 82 (68); 85 (73); 103. pozn. 1 (90); 104 (91); 137 (123) ; 144. pozn. 3 (130); 149 (133); 163 (135); 169. pozn. 1 (136); 196. pozn. 2 (141); 199. pozn. 1 (144). náméstek hejtmana zemského 156 (133). námitka viz pomluva. nápad dědický 89 (77); 90 (78); 134 (120); 140 (125); 144 (130). — näpad od kräle neb markrabie XLI. — näpad věnný XXXV; XXXVIII; LIV; LXIV; LXVI, 138, 139. pozn. 3 (124). nápadníci, Pozůstalí 69 (58). napomáhání viz pomocník zlých lidi. napravení práva nebo zemských zřízení XXVI; XXVII; LVI, LVII. pozn. 5; LVII. pozn. 6; LIX. pozn. 10, 11, 12; 21. pozn. 1. (5). nářek cti, urážka na cti XXIX; XLVII; 66 (57). Srov. čest. nařízení královské 196. pozn. 1 (141). násilí viz moc. násilníci 155 (133). naučení (s soudu zemského vzieti) XXXVII. pozn. 20; 49 (35) ; 72. pozn. 1 (61); (n. panské) 91. pozn. 1 (80); 142. pozn. 1 (128) ; 143. pozn. 1 (129) ; 165 (135). neckár 130 (115). nedbanlivost 7 (2). neděle, týdenní den 72. pozn. 1. (61); 74 (64). nedílná sestra 95 (83). nedilnost mezi bratrimi 144 (130). nedilnÿ bratr viz bratr. — nedílný strýc viz strýc. němčina LIV; LIX. nemoc 34, 35 (18); 35 (19); 38 (21); 55 (43). i i nemocny XXXIV; XXXVI; 35 (19). nemovité věci 143 (130); 146 (132). neobyčejnost 63 (51). Viz též list neoby- čejný. nepřátelé (honění nepřátel), zločinci XXIIT; XXX; XLVI; 98 (87); 100,
Strana 232
232 101 (88); 106 (94); 107 (96); 195. pozn. 1 (141). nestání 17 pozn. 1 (3); 34 (17); 36 (19). nesvědomost pře, neznalost pře 69 (58). mezletilost viz léta sirotéí. nota, margindlni poznimka XLII. nouze 117 (106). о obec méstská XL; 161 (135); 171 (136). — obec vesnická 79 (68). obec zem- ská 61. pozn. 1 (49); 118. pozn. 4 (107). obeslání k soudu 36 (19). oběšení, trest smrti 198 (143). obchod viz frejunk, jarmark, trh. obilí, obilé XLVII; 97. pozn. 1, 98 (86); 127 (112); 128, 129. pozn. 1 (113). Srov. ber, ječmen, oves, pohanka, proso, rež. objíždění k sněmu 29. pozn. 1. (12). obležení 36 (19). obrana 39 (22) ; 43 (27) ; 51 (39) ; 200 (145). obroky 202 (147). obsilani do lezeni viz ležení. obstaveni, obstaviti, obstaveny, obstávka 115 (104); 127 (112); 175, 176, 177 (137). Svov. stavení, stávka. obuv, obuví 130 (115). obvénéni viz odveénéni. obvinění viz vina. obyčej, starodávní zvyklost, starobylý pořádek XLIV; 8, 9 (2); 30. pozn. 4 (12); 31. pozn. 2 (13); 39 (23); 51. pozn. 1 (38); 52 (40); 57 (44); 65. pozn. 1 (55); 87 (75); 90 (78); 109 (97); 117 (107); 136 (122); 148, 151, 154, 155, 156, 157 (133) ; 163, 167 (135). obydli, obydle obecni 108 (96). obyvatelé 22 (6) ; 26 (8) ; 42 (26) ; 53 (42); 56, 57 (44); 58 (45); 61 (50); 65 (55); 101 (88); 107 (95); 108. pozn. 1 (96); 119. pozn. 1, 121 (109); 150, 151, 152. pozn. 29, 153, 156, 157 (133); 163, 164 (135); 172 (136); 182 (138); 196. pozn. 2 (141); 200. pozn. 1 (145). — inkola 202 (148). | ocenění viz šacování. odboj XLI. odbojník 18 (4). odbytí dcer 95. pozn. 1 (84). oddělení sestry, oddélená sestra 142 (127, 128). — oddéliti syna 144 (131). Rejstřík věcný. odhad, odhádaní, exekuční stupeň XX XV; 79, 81, 82 (68); 83 (69, 70); 84 (71); 138 (123). odkaz 85 (73). odklad viz odtah. odložení pře XXXIII; 37 (19); 49 (35); 64. pozn. 1 (54). — odložení púhonú 36 (19): 64. pozn. 1 (54): 68, 69. pozn. 1 (58). — odložení soudu 75 (65). odpor XXXVII. pozn. 20, 33. pozn. 3 (15); 43, 44 (27). odporník, odporná strana 45 (29) ; 69 (58). odpověď 107, 108, 109 (96). — odpověď, vejpis odpovědi ... z strany zločin- cuov... [7562] LXIII; 196 (142). odpovědníci, opověděti (se), opovědníci XXI; XXII; XXIII; XXX; XLVI; 98, 99 (87); 100, 101 (88); 106 (94); 155. pozn. 41 (133); 196. pozn. 1 (141). odpuštění, propuštění sedláků z poddan- ství XXX; XXXV; L; 85 (74); 87 (75); 87 (76); 88, 89 (77); 165, 166, 167 (135); 201 (146). — odpuštění ne- obyčejné XXXV; XLV; 86 (75). — Viz též list výhostní. odtah, odklad 69 (58). odümrt XXXVIII; 90 (78); 116 (105); 139. pozn. 3 (124). odvénéní, obvénéni XXXV; 135 (121). odvolání z nálezu 46 (30); 165 (135). okršlek klášterský, území klášteva domini- hánského v Brné nebo vOlomouci, másté zemských soudů a sněmů viz klášter. — okrslek méstsky viz mésta. olej 128. pozn. 1 (113). olomücké právo, olomoucký kraj, soud XLVI; 8, 13 (2); 72 (61). omyl 11 (2). opat (hradištský, loucký, velehradský) 147 (133); 181 (137). opatrování sirotků XXXII; XXXIV; 91 (79). — opatrování, opatření věna XXXV; XLII; 135 (122). opovéď viz odpověď. opovčdné 177 (137). opovédníci viz odpovčdníci. oračka 80 (68). ordenung, ordnung, název zemských mtrú v Německu XIX. orloj, hodiny 77 (67). ortel, vozsudek 165 (135); 178 (137). oruží branné, zbraň XLIV, 39 (23).
232 101 (88); 106 (94); 107 (96); 195. pozn. 1 (141). nestání 17 pozn. 1 (3); 34 (17); 36 (19). nesvědomost pře, neznalost pře 69 (58). mezletilost viz léta sirotéí. nota, margindlni poznimka XLII. nouze 117 (106). о obec méstská XL; 161 (135); 171 (136). — obec vesnická 79 (68). obec zem- ská 61. pozn. 1 (49); 118. pozn. 4 (107). obeslání k soudu 36 (19). oběšení, trest smrti 198 (143). obchod viz frejunk, jarmark, trh. obilí, obilé XLVII; 97. pozn. 1, 98 (86); 127 (112); 128, 129. pozn. 1 (113). Srov. ber, ječmen, oves, pohanka, proso, rež. objíždění k sněmu 29. pozn. 1. (12). obležení 36 (19). obrana 39 (22) ; 43 (27) ; 51 (39) ; 200 (145). obroky 202 (147). obsilani do lezeni viz ležení. obstaveni, obstaviti, obstaveny, obstávka 115 (104); 127 (112); 175, 176, 177 (137). Svov. stavení, stávka. obuv, obuví 130 (115). obvénéni viz odveénéni. obvinění viz vina. obyčej, starodávní zvyklost, starobylý pořádek XLIV; 8, 9 (2); 30. pozn. 4 (12); 31. pozn. 2 (13); 39 (23); 51. pozn. 1 (38); 52 (40); 57 (44); 65. pozn. 1 (55); 87 (75); 90 (78); 109 (97); 117 (107); 136 (122); 148, 151, 154, 155, 156, 157 (133) ; 163, 167 (135). obydli, obydle obecni 108 (96). obyvatelé 22 (6) ; 26 (8) ; 42 (26) ; 53 (42); 56, 57 (44); 58 (45); 61 (50); 65 (55); 101 (88); 107 (95); 108. pozn. 1 (96); 119. pozn. 1, 121 (109); 150, 151, 152. pozn. 29, 153, 156, 157 (133); 163, 164 (135); 172 (136); 182 (138); 196. pozn. 2 (141); 200. pozn. 1 (145). — inkola 202 (148). | ocenění viz šacování. odboj XLI. odbojník 18 (4). odbytí dcer 95. pozn. 1 (84). oddělení sestry, oddélená sestra 142 (127, 128). — oddéliti syna 144 (131). Rejstřík věcný. odhad, odhádaní, exekuční stupeň XX XV; 79, 81, 82 (68); 83 (69, 70); 84 (71); 138 (123). odkaz 85 (73). odklad viz odtah. odložení pře XXXIII; 37 (19); 49 (35); 64. pozn. 1 (54). — odložení púhonú 36 (19): 64. pozn. 1 (54): 68, 69. pozn. 1 (58). — odložení soudu 75 (65). odpor XXXVII. pozn. 20, 33. pozn. 3 (15); 43, 44 (27). odporník, odporná strana 45 (29) ; 69 (58). odpověď 107, 108, 109 (96). — odpověď, vejpis odpovědi ... z strany zločin- cuov... [7562] LXIII; 196 (142). odpovědníci, opověděti (se), opovědníci XXI; XXII; XXIII; XXX; XLVI; 98, 99 (87); 100, 101 (88); 106 (94); 155. pozn. 41 (133); 196. pozn. 1 (141). odpuštění, propuštění sedláků z poddan- ství XXX; XXXV; L; 85 (74); 87 (75); 87 (76); 88, 89 (77); 165, 166, 167 (135); 201 (146). — odpuštění ne- obyčejné XXXV; XLV; 86 (75). — Viz též list výhostní. odtah, odklad 69 (58). odümrt XXXVIII; 90 (78); 116 (105); 139. pozn. 3 (124). odvénéní, obvénéni XXXV; 135 (121). odvolání z nálezu 46 (30); 165 (135). okršlek klášterský, území klášteva domini- hánského v Brné nebo vOlomouci, másté zemských soudů a sněmů viz klášter. — okrslek méstsky viz mésta. olej 128. pozn. 1 (113). olomücké právo, olomoucký kraj, soud XLVI; 8, 13 (2); 72 (61). omyl 11 (2). opat (hradištský, loucký, velehradský) 147 (133); 181 (137). opatrování sirotků XXXII; XXXIV; 91 (79). — opatrování, opatření věna XXXV; XLII; 135 (122). opovéď viz odpověď. opovčdné 177 (137). opovédníci viz odpovčdníci. oračka 80 (68). ordenung, ordnung, název zemských mtrú v Německu XIX. orloj, hodiny 77 (67). ortel, vozsudek 165 (135); 178 (137). oruží branné, zbraň XLIV, 39 (23).
Strana 233
Rejstřík věcný. osep spravedlivý, poddanská dávka natu- vální v obilí 97. pozn. 1, 98 (86). — Viz též plat ospový. osoba mužská, ženská viz muž, žena. osvobození viz svoboda. otec XXXV; XLIX; 64 (55); 90 (78); 94 (83); 95, 96 (84); 112 (99); 136 (122); 139. pozn. 3 (124); 140 (125); 141 (126); 144, 145 (131); 154 (133). oves 80 (68). ozimý desátek 51 (39). P pac, peniz 152. pozn. 29 (133). padělání mince viz falešník, mince. pacholek služebný 121 (109); 179 (137); 201 (145). pacholici, wezletil synové 96 (84); 141 (126); 167 (135). pálení, palivo 110, 111 (97). — pálení, Zhdistui 62 (51). Památky sněmovní, knihy В zapisování zemských | zfizeni XXIV, XXV; XXVIII; XXXI; XXXII; XXXIII; XXXVIII; LXV; LXIX. — jefich vozdělení (Popis) XXV. pozn. 43. pamět, svědectví, naučení XXX ; XXXII; 26 (8); 73 (63); 167, 168 (135). — označení Knihy Tov. ХЕЛП. pán, titul pana 10, 11 (2); 53 (42). — pan, vrchnost 86. pozn. 2 (74); 87 (75); 87, 88 (76); 88, 89 (77); 97, 98 (86); 100 (87); 100, 101 (88); 101, 102 (89); 110, 111 (97) ; 113, 114 (101) ; 114 (103) ; 115. pozn. 4 (104); 116 (105); 120, 122 (109); 125 (111); 127 (112); 128 (113); 131 (116); 132 (117); 133 (119); 167 (135); 176 (137); 198. pozn. 2 (143); 199 (144); 201 (145); 201 (146); 202 (149). — pan dědičný 83 (69). — pán zástavní, držitel zástavy XXXV; 83 (69). — pan zemé, markrabi, král XXV; XL; 12 (2); 36 (19); 63 (52); 73. pozn. 1 (62); 106 (94); 107 (95); 154 (133); 164 (135). paní, manželka XXXV. pozn. 16; 33 (16) ; 134 (120); 137 (123). pani, stav pansky XXI; XXX; XXXII; XXXIII; XLI; XLII ; XLIV; XLV; LVI. pozn. 3; 3 (1); 5—12 (2); 20, 21 (5); 23, 24. pozn. 3, 25 (7); 26 (8); 233 28 (11, 12); 32 (15); 40 (23); 41 (25); 42 (26); 43, у (27); i (28); is (29); 46 (30); 49 9; 50 (37); 51 (39); 56, 57 (44); 59 (46, 47); 62, 63 (51); 67 (52); 64 В 65 (55); 66. рога. 1, 7 (57); ых - J 70 sk 71 (60); 3 (62); 73 (63); 85 (73); 91 (79, NM p (81); s. M An M (83) ; pozn. 1, 98 (86), 100 (87); 103 "M 104 (91); 105 (92); 109, 110 (97); 111 (98); 112 (99); 113 (101); 115 (104); 119, 120, 122 (109); 122 (110); 126, 127 (111); 128 (113); 129 (114); 130 (115); 131 (117); 133 (119) ; 134 (120); 142. pozn. 1 (128); 143. pozn. 1 (129); 144 (130); 150, 153, 154, 156, 157, 158, 159 (133); 160 (134); 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167 (135); 108, 169, 170, 171, 172, 173 (136); 174, 175, 181 (137); 182, 183 (138); 195, 196 (141); 197 (142); 200 (145); 202 (149). pankharti, nemanželské děti XXX; XXXII; 96 (85). panna, «eprovdaná žena, dcera, sestra XXXV; XLII; 33 (16); 135 (121); 143 (129). — panna do kláštera daná, jeptiška 143 (129). panose, filul vlddyky 10 (2). fanovnik XXVI; XXVII; XXVIII; pán XL. — Srov. kral, markrabi. panstvi, panstvie 110 (97); 131. pozn. 2 (116). papiv tisků ZZ. viz archy, filigrán, pa- Pírna, tisk. papirna olomouckd LII; papírna brnčn- ská LXII. pargamén, list na p. 58 (45); 158 (133). pastva 110. pozn. 4 (97); 118 (108). pecet krdlovski 16 (2); 159 (133); 174 (136). — pečet městská 56. pozn. 1, 57 (44); 179, 181 (137). — pečet sou- kromá 34. pozn. 2 (18); 52 (41); 53 (42); 58 (45); 59. pozn. 5 (47); 64. pozn. 1 (54); 67 (57); 78 (67); 85 (73); 93, 94 (82); 97. pozn. 1, 98 (86); 102 (89); 119. pozn. 1, 120 (109); 158 (133); 161 (134) ; 168 (135) ; 181 (137); 185 (138); 200. pozn. 1 (145). — Srov. secret. penézokazec viz fale&ník. penézokazectví viz mince faleSná.
Rejstřík věcný. osep spravedlivý, poddanská dávka natu- vální v obilí 97. pozn. 1, 98 (86). — Viz též plat ospový. osoba mužská, ženská viz muž, žena. osvobození viz svoboda. otec XXXV; XLIX; 64 (55); 90 (78); 94 (83); 95, 96 (84); 112 (99); 136 (122); 139. pozn. 3 (124); 140 (125); 141 (126); 144, 145 (131); 154 (133). oves 80 (68). ozimý desátek 51 (39). P pac, peniz 152. pozn. 29 (133). padělání mince viz falešník, mince. pacholek služebný 121 (109); 179 (137); 201 (145). pacholici, wezletil synové 96 (84); 141 (126); 167 (135). pálení, palivo 110, 111 (97). — pálení, Zhdistui 62 (51). Památky sněmovní, knihy В zapisování zemských | zfizeni XXIV, XXV; XXVIII; XXXI; XXXII; XXXIII; XXXVIII; LXV; LXIX. — jefich vozdělení (Popis) XXV. pozn. 43. pamět, svědectví, naučení XXX ; XXXII; 26 (8); 73 (63); 167, 168 (135). — označení Knihy Tov. ХЕЛП. pán, titul pana 10, 11 (2); 53 (42). — pan, vrchnost 86. pozn. 2 (74); 87 (75); 87, 88 (76); 88, 89 (77); 97, 98 (86); 100 (87); 100, 101 (88); 101, 102 (89); 110, 111 (97) ; 113, 114 (101) ; 114 (103) ; 115. pozn. 4 (104); 116 (105); 120, 122 (109); 125 (111); 127 (112); 128 (113); 131 (116); 132 (117); 133 (119); 167 (135); 176 (137); 198. pozn. 2 (143); 199 (144); 201 (145); 201 (146); 202 (149). — pan dědičný 83 (69). — pán zástavní, držitel zástavy XXXV; 83 (69). — pan zemé, markrabi, král XXV; XL; 12 (2); 36 (19); 63 (52); 73. pozn. 1 (62); 106 (94); 107 (95); 154 (133); 164 (135). paní, manželka XXXV. pozn. 16; 33 (16) ; 134 (120); 137 (123). pani, stav pansky XXI; XXX; XXXII; XXXIII; XLI; XLII ; XLIV; XLV; LVI. pozn. 3; 3 (1); 5—12 (2); 20, 21 (5); 23, 24. pozn. 3, 25 (7); 26 (8); 233 28 (11, 12); 32 (15); 40 (23); 41 (25); 42 (26); 43, у (27); i (28); is (29); 46 (30); 49 9; 50 (37); 51 (39); 56, 57 (44); 59 (46, 47); 62, 63 (51); 67 (52); 64 В 65 (55); 66. рога. 1, 7 (57); ых - J 70 sk 71 (60); 3 (62); 73 (63); 85 (73); 91 (79, NM p (81); s. M An M (83) ; pozn. 1, 98 (86), 100 (87); 103 "M 104 (91); 105 (92); 109, 110 (97); 111 (98); 112 (99); 113 (101); 115 (104); 119, 120, 122 (109); 122 (110); 126, 127 (111); 128 (113); 129 (114); 130 (115); 131 (117); 133 (119) ; 134 (120); 142. pozn. 1 (128); 143. pozn. 1 (129); 144 (130); 150, 153, 154, 156, 157, 158, 159 (133); 160 (134); 161, 162, 163, 164, 165, 166, 167 (135); 108, 169, 170, 171, 172, 173 (136); 174, 175, 181 (137); 182, 183 (138); 195, 196 (141); 197 (142); 200 (145); 202 (149). pankharti, nemanželské děti XXX; XXXII; 96 (85). panna, «eprovdaná žena, dcera, sestra XXXV; XLII; 33 (16); 135 (121); 143 (129). — panna do kláštera daná, jeptiška 143 (129). panose, filul vlddyky 10 (2). fanovnik XXVI; XXVII; XXVIII; pán XL. — Srov. kral, markrabi. panstvi, panstvie 110 (97); 131. pozn. 2 (116). papiv tisků ZZ. viz archy, filigrán, pa- Pírna, tisk. papirna olomouckd LII; papírna brnčn- ská LXII. pargamén, list na p. 58 (45); 158 (133). pastva 110. pozn. 4 (97); 118 (108). pecet krdlovski 16 (2); 159 (133); 174 (136). — pečet městská 56. pozn. 1, 57 (44); 179, 181 (137). — pečet sou- kromá 34. pozn. 2 (18); 52 (41); 53 (42); 58 (45); 59. pozn. 5 (47); 64. pozn. 1 (54); 67 (57); 78 (67); 85 (73); 93, 94 (82); 97. pozn. 1, 98 (86); 102 (89); 119. pozn. 1, 120 (109); 158 (133); 161 (134) ; 168 (135) ; 181 (137); 185 (138); 200. pozn. 1 (145). — Srov. secret. penézokazec viz fale&ník. penézokazectví viz mince faleSná.
Strana 234
234 peníze XXXIII; XLV; XLVII; 27 (9); 28. pozn. 2. (11); 34. pozn. 2 (18); 42 (26); 50 (37); 56 (45); 61, 62 (50); 78, 82 (68); 85 (73); 89 (77); 106 (94); 115 (104); 116 (105); 117 (106, 107); 125 (111); 127 (112); 136 (122); 156 (133); 166, 167 (135); 202. pozn. 1 (147). — peníze zemské 197 (142). — Srov. groše, hřivna, pac, suma. pergamén viz pargamén. pergamenové knihy, Pozdější Památky sněmovní XXIII; XXIV. petit žalobní, kladení sum 51. pozn. 1 (38). pikharti (pravděpodobně mylné čtent) XXII; 96. pozn. 1 (85). písař menší 16, 17. pozn. 2 (3) ; 34 (17). — písař městský 175 (137). — písař vrchno- stenský 97. pozn. 1, 98 (86). — písař zemsky XLII; 16, 17 (3); 37 (20); 40 (23); 44 (27); 45 (29); 75 (64); 76 (66); 77 (67); 79, 82 (68). — Srov. pisarstvi najv. markr. morav. misto- držící. písařství, najvyžšího p. markrabství mo- ravského místodržící 2. pití 202 (147). pivo XXX; 129 (114); 165 (146). placení od zločincuov 197. pozn. 1 (142). plán kodifikační XXVIII. a násl.; L. plat (pen&Zity) 79 (68); 164 (135). — plat komorni 156 (133). — plat ospovy 79 (68). Srov. osep. — plat úředníků XXXIV. Srov. poplatky, strava, üfed- níci. — plat Zivotní XXXV; XLI; 84 (71); 143 (129). plátce 63 (51). plece vepřové 80 (68). plesivec (plesnik), fismistr, porybny, vrchni dozorce nad vybnikdÿstvim 87 (76). pluh 80 (68). pňoví 199 (144). pobrání desátkuov neb svrchkuov 51 (39). poctivost viz čest. poddaní, lidé 58 (46); 113 (101); 114 (102); 120 (109); 152. pozn. 29, 155. pozn. 41 (133); 184 (138). Srov. člověk, lidé. poddanství selské XLVII; XLIX; 113, 114 (101); 114 (102); 114, 115 (103). Svrov.člověčenství, člověk, lidé, poddaní. podezřelý 101 (89); 176 (137); 199. pozn. 1 (144). (135); 201 Rejstřík věcný. podkomoří na Moravě XXIX; XXX; XL; LIX. pozn. 10, 11; 4 (1); 20. pozn. 1. (5); 22 (6); 144. pozn. 3 (130); 147 (133); 164 (135); 172, 173 (136); 180 (137); 197. pozn. 1 (142); 201. pozn. 1 (147). podruh 121 (109); 201 (145). podvodnik viz faleśnik. pohanka, obilnina 80 (68). pohlaví mužské, ženské viz muž, žena. pohnany XXXI; XXXIII; 23—25 (7); 31 (13); 38 (21); 42, 43 (27); 44 (32, 33); 48 (33); 51 (38, 39); 55 (43); 60, 61 (49); 61 (50); 69 (58); 76 (66). póhon viz pühon. póhonéí, dorucovatelé půhonů XLVI; 18, 19 (4); 20 (5); 24. pozn. 3 (7). póhonná registra viz registra póhonná. pokladač, zákeřník 155 (133). poklid, klid v řízení soudním XXXIV; XLIV; 37 (20). poklončí při odpuštění 86. pozn. 2. (75); 88 (77); 166 (135). pokolení viz koleno. pokřik, poplach k stíhání zločinců 100 (87); 199 (144). pokuta XXXI; XLIV; 17 (3) pozn. 1; 25 (7); 27. pozn. 3 (10); 31. pozn. 2. (13); 39 (23); 42 (26); 47 (32, 33); 48 (33); 49. pozn. 2 (35); 66. pozu. 1 (57); 72 (61); 89 (77); 97 (86); 107 pozn. 1 (96); 120, 121, 122 (109); 129 (114); 152. pozn. 29, 157 (133); 198 (143); 201 (145). pole 109, 110 (97); 167 (135). policejní opatření XIX ; XXIII; XLIX. politika králova a stavovská XVII. pomezí, pohraniční kraje 99 (87); 107 (95); 121 (109). pomluva, námitka 48. pozn. 1. (27). pomocník zlých lidí, napomahač zločinců 155 (133). poplach viz pokřik, Sturm. poplatky soudni 18, 19 (4); 37 (20); 55 (43); 75 (64); 76 (66); 198 (143). poprava XXII; 39 (22); 101. pozn. 1 (88); 103 (90); 114 (102); 175 (137); 198 (143). popravčí mistr viz mistr popravčí. popravování viz poprava. porada, rada XXXIII; 49 (35). Viz též rada.
234 peníze XXXIII; XLV; XLVII; 27 (9); 28. pozn. 2. (11); 34. pozn. 2 (18); 42 (26); 50 (37); 56 (45); 61, 62 (50); 78, 82 (68); 85 (73); 89 (77); 106 (94); 115 (104); 116 (105); 117 (106, 107); 125 (111); 127 (112); 136 (122); 156 (133); 166, 167 (135); 202. pozn. 1 (147). — peníze zemské 197 (142). — Srov. groše, hřivna, pac, suma. pergamén viz pargamén. pergamenové knihy, Pozdější Památky sněmovní XXIII; XXIV. petit žalobní, kladení sum 51. pozn. 1 (38). pikharti (pravděpodobně mylné čtent) XXII; 96. pozn. 1 (85). písař menší 16, 17. pozn. 2 (3) ; 34 (17). — písař městský 175 (137). — písař vrchno- stenský 97. pozn. 1, 98 (86). — písař zemsky XLII; 16, 17 (3); 37 (20); 40 (23); 44 (27); 45 (29); 75 (64); 76 (66); 77 (67); 79, 82 (68). — Srov. pisarstvi najv. markr. morav. misto- držící. písařství, najvyžšího p. markrabství mo- ravského místodržící 2. pití 202 (147). pivo XXX; 129 (114); 165 (146). placení od zločincuov 197. pozn. 1 (142). plán kodifikační XXVIII. a násl.; L. plat (pen&Zity) 79 (68); 164 (135). — plat komorni 156 (133). — plat ospovy 79 (68). Srov. osep. — plat úředníků XXXIV. Srov. poplatky, strava, üfed- níci. — plat Zivotní XXXV; XLI; 84 (71); 143 (129). plátce 63 (51). plece vepřové 80 (68). plesivec (plesnik), fismistr, porybny, vrchni dozorce nad vybnikdÿstvim 87 (76). pluh 80 (68). pňoví 199 (144). pobrání desátkuov neb svrchkuov 51 (39). poctivost viz čest. poddaní, lidé 58 (46); 113 (101); 114 (102); 120 (109); 152. pozn. 29, 155. pozn. 41 (133); 184 (138). Srov. člověk, lidé. poddanství selské XLVII; XLIX; 113, 114 (101); 114 (102); 114, 115 (103). Svrov.člověčenství, člověk, lidé, poddaní. podezřelý 101 (89); 176 (137); 199. pozn. 1 (144). (135); 201 Rejstřík věcný. podkomoří na Moravě XXIX; XXX; XL; LIX. pozn. 10, 11; 4 (1); 20. pozn. 1. (5); 22 (6); 144. pozn. 3 (130); 147 (133); 164 (135); 172, 173 (136); 180 (137); 197. pozn. 1 (142); 201. pozn. 1 (147). podruh 121 (109); 201 (145). podvodnik viz faleśnik. pohanka, obilnina 80 (68). pohlaví mužské, ženské viz muž, žena. pohnany XXXI; XXXIII; 23—25 (7); 31 (13); 38 (21); 42, 43 (27); 44 (32, 33); 48 (33); 51 (38, 39); 55 (43); 60, 61 (49); 61 (50); 69 (58); 76 (66). póhon viz pühon. póhonéí, dorucovatelé půhonů XLVI; 18, 19 (4); 20 (5); 24. pozn. 3 (7). póhonná registra viz registra póhonná. pokladač, zákeřník 155 (133). poklid, klid v řízení soudním XXXIV; XLIV; 37 (20). poklončí při odpuštění 86. pozn. 2. (75); 88 (77); 166 (135). pokolení viz koleno. pokřik, poplach k stíhání zločinců 100 (87); 199 (144). pokuta XXXI; XLIV; 17 (3) pozn. 1; 25 (7); 27. pozn. 3 (10); 31. pozn. 2. (13); 39 (23); 42 (26); 47 (32, 33); 48 (33); 49. pozn. 2 (35); 66. pozu. 1 (57); 72 (61); 89 (77); 97 (86); 107 pozn. 1 (96); 120, 121, 122 (109); 129 (114); 152. pozn. 29, 157 (133); 198 (143); 201 (145). pole 109, 110 (97); 167 (135). policejní opatření XIX ; XXIII; XLIX. politika králova a stavovská XVII. pomezí, pohraniční kraje 99 (87); 107 (95); 121 (109). pomluva, námitka 48. pozn. 1. (27). pomocník zlých lidí, napomahač zločinců 155 (133). poplach viz pokřik, Sturm. poplatky soudni 18, 19 (4); 37 (20); 55 (43); 75 (64); 76 (66); 198 (143). poprava XXII; 39 (22); 101. pozn. 1 (88); 103 (90); 114 (102); 175 (137); 198 (143). popravčí mistr viz mistr popravčí. popravování viz poprava. porada, rada XXXIII; 49 (35). Viz též rada.
Strana 235
Rejstřík věcný. poručení statkuov XXIX; XXXII; 64 (55); 143 (130); 165 (135). poručenství nad sirotky XXXII; XXXIV; XLVI; 90 (78); 92, 93 (82). — poručenství na mocný list, poslední pořízení XXIIT; XXX; 52. pozn. 1 (40); 96 (84); 96 (85). Srov. list mocný. poručníci nad sirotky 70 (58); 91 (79); 92 (82) ; 94, 95 (83). — porućnici mocni a otcov&tí 92. pozn. 7 (81); 94 (83). — XXXIV; XLIV; XLV; XLVIII; 18, 19 (4); 28. pozn. 3 (11); 36. pozn. 5 (19); 38 (21). porybny viz plesivec. poradek starobyly, obylej 59 (47). Srov. obyčej. pořadí stavů podlé let a starosti 12 (2). — pořadí úředníků 15 (2). pořízení na mocný list, poslední pořízení na případ smrti XXIII; XXX; 52. pozn. 1 (40); 96 (84); 96 (85). Srov. list mocny. poselství 36 (19). posloupnost dědická zvolená viz poručen- ství na mocný list královský. — po- sloupnost mužská, ženská srov. meč, přeslice. poslové, zmocněnci, dovučovatelé, po př. velátofi 9 (2); 19 (4); 74. pozn. 2 (63); 108 (96) ; 146. pozu. 1 (133); 176 (137); 196 (142); 199. pozn. 1 (144). — po- slové, bifici rychtáfovi 24. pozn. 3 (7); 198 (143). poslušenství městu 164 (135). posłuśnost poddanych viz člověčenství. postaveni lili XXXIII; 58 (46). — po- stavení svědků viz svědek. postel 134 (120). postranné pře viz pře stranné. posudek XXIX; XLVII; 25 (7); 30. pozn. 4. (12); 34, 35 (18); 38 (21); 48 (33); 58 (45); 69. pozn. 3 (58); 76, 77, 78 (67); 78 (68). posvícení 131. pozn. 1 (116). potaz Panský 43 (27); 44 (28). potoky 110 (97). potomci, descendenti 69, 70 (58) ; (potřeba potomni) 73 (63). potupa rodóm, neúcta k stavovskému po- staveni 9 (2). potvorny póhon viz Pühon na potvor. potvrzení stavovskych práv XXVII. Srov. svobody. 235 povalečí XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; 101, 102 (89); 199. pozn. 1 (144). pověst dobrá 66 (57). povětří morní viz mor. póvod, püvod, Zalobce XXXIII; 24 (7); 31 (13); 38 (21); 48 (33); 52 (40); 60, 61 (49); 69 (58). povolení k tisku 1562 ZZ. od panovníka LXII; 1. povoznik viz forman. povyšování do šlechtického stavu 12 (2). pozemky viz grunty. pozustałi, zuostali 37 (20). prachy, střelný prach 107 (95) ; 119. pozn. 1 (109); 157 (133). Práva zemská česká, česká právní kniha od Ondřeje staršího z Dubé XX. právní knihy XXXVI. pozn. 18. právo brněnské neb olomucké, zemsky soud (kraj) v Brně neb Olomouci XLVI; 8, 16 (2); 17 (3); 18, 19 (4). — právo církevní XVIII. pozn. 2. — právo dě- dinné XXXV; XXXVI; 59 (47); 88 (77); 166 (135). — právo duchovní 63 (53). — právo horní, perkrecht, prävo vinicné 127. pozn. 1 (112). — právo jihlavské 178 (137). — právo manské (olomoucké) 183, 184 (138). — právo menší 35 (18); 71 (60). — právo měst- ské 164 (135); 172 (136); 175, 178, 179 (137). — právo mílové 129. pozn. 1 (114). — právo římské XVIII. pozn. 2. — právo stanné, ustanné, kontumace 34 (17); 47 (32); 58 (45); 144. pozn. 3 (130). — právo šenkovati 129. pozn. 1 (114); 165 (135); 201 (146). — právo uherské 26 (8). — drávo dtrpné viz mučení, tortura, vyznání na právu útrpném. — právo vávečné viz krčma vafecí. — právo věnné XXXV; XLV; 134 (120); 139 (124). — právo viničné viz právo horní. — právo zahá- jené viz soud zahájený. — právo zem- ské 41 (24); 162, 163 (135) ; 169. pozn. 1, 172 (136) ; 180, 181 (137) ; 182—185 (138). — právo zemské a právo říšské v Německu XIX. pravopis tisků ZZ. LIII. právovárečná krčma viz krčma vařecí. preláti LI; 4. pozn. 3 (1), 41 (25), 110 (97), 119 (109), 122 (110), 127 (111), 128 (113); 129 (114); 130 (115); 131.
Rejstřík věcný. poručení statkuov XXIX; XXXII; 64 (55); 143 (130); 165 (135). poručenství nad sirotky XXXII; XXXIV; XLVI; 90 (78); 92, 93 (82). — poručenství na mocný list, poslední pořízení XXIIT; XXX; 52. pozn. 1 (40); 96 (84); 96 (85). Srov. list mocný. poručníci nad sirotky 70 (58); 91 (79); 92 (82) ; 94, 95 (83). — porućnici mocni a otcov&tí 92. pozn. 7 (81); 94 (83). — XXXIV; XLIV; XLV; XLVIII; 18, 19 (4); 28. pozn. 3 (11); 36. pozn. 5 (19); 38 (21). porybny viz plesivec. poradek starobyly, obylej 59 (47). Srov. obyčej. pořadí stavů podlé let a starosti 12 (2). — pořadí úředníků 15 (2). pořízení na mocný list, poslední pořízení na případ smrti XXIII; XXX; 52. pozn. 1 (40); 96 (84); 96 (85). Srov. list mocny. poselství 36 (19). posloupnost dědická zvolená viz poručen- ství na mocný list královský. — po- sloupnost mužská, ženská srov. meč, přeslice. poslové, zmocněnci, dovučovatelé, po př. velátofi 9 (2); 19 (4); 74. pozn. 2 (63); 108 (96) ; 146. pozu. 1 (133); 176 (137); 196 (142); 199. pozn. 1 (144). — po- slové, bifici rychtáfovi 24. pozn. 3 (7); 198 (143). poslušenství městu 164 (135). posłuśnost poddanych viz člověčenství. postaveni lili XXXIII; 58 (46). — po- stavení svědků viz svědek. postel 134 (120). postranné pře viz pře stranné. posudek XXIX; XLVII; 25 (7); 30. pozn. 4. (12); 34, 35 (18); 38 (21); 48 (33); 58 (45); 69. pozn. 3 (58); 76, 77, 78 (67); 78 (68). posvícení 131. pozn. 1 (116). potaz Panský 43 (27); 44 (28). potoky 110 (97). potomci, descendenti 69, 70 (58) ; (potřeba potomni) 73 (63). potupa rodóm, neúcta k stavovskému po- staveni 9 (2). potvorny póhon viz Pühon na potvor. potvrzení stavovskych práv XXVII. Srov. svobody. 235 povalečí XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; 101, 102 (89); 199. pozn. 1 (144). pověst dobrá 66 (57). povětří morní viz mor. póvod, püvod, Zalobce XXXIII; 24 (7); 31 (13); 38 (21); 48 (33); 52 (40); 60, 61 (49); 69 (58). povolení k tisku 1562 ZZ. od panovníka LXII; 1. povoznik viz forman. povyšování do šlechtického stavu 12 (2). pozemky viz grunty. pozustałi, zuostali 37 (20). prachy, střelný prach 107 (95) ; 119. pozn. 1 (109); 157 (133). Práva zemská česká, česká právní kniha od Ondřeje staršího z Dubé XX. právní knihy XXXVI. pozn. 18. právo brněnské neb olomucké, zemsky soud (kraj) v Brně neb Olomouci XLVI; 8, 16 (2); 17 (3); 18, 19 (4). — právo církevní XVIII. pozn. 2. — právo dě- dinné XXXV; XXXVI; 59 (47); 88 (77); 166 (135). — právo duchovní 63 (53). — právo horní, perkrecht, prävo vinicné 127. pozn. 1 (112). — právo jihlavské 178 (137). — právo manské (olomoucké) 183, 184 (138). — právo menší 35 (18); 71 (60). — právo měst- ské 164 (135); 172 (136); 175, 178, 179 (137). — právo mílové 129. pozn. 1 (114). — právo římské XVIII. pozn. 2. — právo stanné, ustanné, kontumace 34 (17); 47 (32); 58 (45); 144. pozn. 3 (130). — právo šenkovati 129. pozn. 1 (114); 165 (135); 201 (146). — právo uherské 26 (8). — drávo dtrpné viz mučení, tortura, vyznání na právu útrpném. — právo vávečné viz krčma vafecí. — právo věnné XXXV; XLV; 134 (120); 139 (124). — právo viničné viz právo horní. — právo zahá- jené viz soud zahájený. — právo zem- ské 41 (24); 162, 163 (135) ; 169. pozn. 1, 172 (136) ; 180, 181 (137) ; 182—185 (138). — právo zemské a právo říšské v Německu XIX. pravopis tisků ZZ. LIII. právovárečná krčma viz krčma vařecí. preláti LI; 4. pozn. 3 (1), 41 (25), 110 (97), 119 (109), 122 (110), 127 (111), 128 (113); 129 (114); 130 (115); 131.
Strana 236
236 pozn. 2 (116); 131 (117); 159 (133); 160, 161 (134); 170. pozn. 1 (136); 175 (137); 182 (138); 200 (145). privilegia městská olomoucká 180 (137). Viz též svobody. '— privilegia zemská moravská viz svobody zemské. proces, procesni právo XVIII; XLIII; L. prodajce, prodatel 154 (133). prodej XXX; XXXII; XXXIV; XLI; 109, 110 (97); 111 (98); 153 (133). — prodej pře 58 (45). — prodej statku duchovním osobám 105, 106 (93). Svov. amortisační zákaz. — prodej statku sirotčího 91 (80); 95 (83). prokurdtor markvabstvi movavského LIX. pozn. 10. propadení základuov, proPadnuti zástavní XXXIII; 59 (47). — propadení zboží, propadnutí, konfiskace 154, 155, 158 (133). propuštění dílu 116 (105). prositi za právo 42 (27). proso 80 (68). Svov. ber. provazec, mira 198. pozn. 2 (143); 199 (144). prożalovani pie 69, 70 (58). — prożalo- vání půhonu 38 (21); 42 (27) ; 48 (33) ; 69 (58). prsty A přísaze 35 (19); 40 (23). pruovod, Průkaz 126 (111). pře XXXIII; 10 (2); 28. pozn. 3. (11); 31. pozn. 2. (13); 36, 37 (19); 37 (20); 38 (21); 42 (26); 43 (27); 45 (29); 48 (33) ; 49 (35, 36); 50 (36, 37); 54 (43); 57 (44); 58 (45); 60 (49); 63 (52); 64 (54); 65 (56); 69, 70 (58); 72 (61); 86 (74) ; 149 (133); 169 (136); 178 (137); 183 (138). — pie stranné, postranné XXX; XXXII; XXXVII; XXXVII. pozn. 20; 45. pozn. 1 (29); 71 (61). předměstí 163. pozn. 15 (135). přechovávání zločinců 151 (133); (141). překlady ZZ. do němčiny neb do latiny LIV. pozn. 10; LVII; LVII. pozn. 7; LVIII; LIX. pfekupování 128 (113). přepis (transkribce) textů LXVII. přeslice, po přeslici, ženská posloupnost 90. pozn. 2 (78). příbuzní 69 (58). příbuznost, příbuzenství XXXVIII; 165 (135). 195 Rejstřík věcný. příčiny proti ustání XXXIV; XXXVI; 34, 35 (18). přidědění, exekuční stupeň XXIII; XXIX; 82 (68); 83 (69); 84 (71). příjemčí 136 (122). přijímání osob do stavuo, přijetí nových povýšených 16 pozn. 65 (2). příkup 128. pozn. 1 (113). přímluva, přimlouvati se 43 (27) ; 44 (28). piípis landfrydu viz landfryd. — přípis listu pfiznávajícího k landfrydu viz list pfiznávajícího. — pfípis nálezu 6 (30). příprava ženská 134 (120). přísaha XXXV; XLI; XLII; 7, 8, 15 (2); 30. pozn. 1 (13); 40 (23); 40, 41 (24); 54 (42); 57 (44); 74 (64). — pii- saha nemocného XXXIV; XXXVI; XLVI; 35 (18, 19). — přísaha obcí městských XL. — přísaha panská XLII; 45. pozn. 1 (29). — přísaha podkomořího XL. přísežní u soudu zemského 10 (2); 57 (44). přísežník křivý 49. pozn. 2 (35). pfisudek pansky, pfisud, p/isouzent 34. pozn. 2 (18) ; 36 (19) ; 48 (33) ; 58 (45); 105 (92). přítel, zmocněnec, důvěvník 25 n 65 (55) ; 69 (58) ; 73 (63) ; 78 (67) ; 86 (74); 90 (78); 91 (79); 95. pozn. 1 (84); 96 (84); 104 (91); 112 (99) ; 113 (101); 135, 136 (122); 139. pozn. 3 (124); 141, 142 (127); 145 (131); 154 (133); 165, 167 (135); 176 (137). přívozná piva 129. pozn. 1 (114). přiznávající k landfrýdu XXXIII; 158 (133); 159 (134). Svov. list přiznávají- cího. psanci (zjevni) XXXII; XXXIV; 101, 102 (89); 104 (91); 108. pozn. 1 (96); 176 (137); 195, 196 (141). psáti, marginální značka v Památkách sně- movních nebo v vkpu Kn. Tov. XLI. pšenice 79, 80 (68). ' pühon, póhon, citatio XXII; XXIX aZ XXXIV; XLV—XLVIII; 10 (2); 16, 17 (3); 18 (4); 19—21 (5); 22, 23 (6); 28 (11); 30. pozn. 4 (12); 31 (13); 32 (14); 33 (16); 34 (17, 18); 35 (18); 36 (19); 37 (20); 38 (21); 42, 43 (27); 45 (29); 46 e 47 (32, 33); 48 0» 34) ; 50 (38); 51 (38, 39); 52 (40); 55 (43); 57 ad); 61 (50); 63 (52);
236 pozn. 2 (116); 131 (117); 159 (133); 160, 161 (134); 170. pozn. 1 (136); 175 (137); 182 (138); 200 (145). privilegia městská olomoucká 180 (137). Viz též svobody. '— privilegia zemská moravská viz svobody zemské. proces, procesni právo XVIII; XLIII; L. prodajce, prodatel 154 (133). prodej XXX; XXXII; XXXIV; XLI; 109, 110 (97); 111 (98); 153 (133). — prodej pře 58 (45). — prodej statku duchovním osobám 105, 106 (93). Svov. amortisační zákaz. — prodej statku sirotčího 91 (80); 95 (83). prokurdtor markvabstvi movavského LIX. pozn. 10. propadení základuov, proPadnuti zástavní XXXIII; 59 (47). — propadení zboží, propadnutí, konfiskace 154, 155, 158 (133). propuštění dílu 116 (105). prositi za právo 42 (27). proso 80 (68). Svov. ber. provazec, mira 198. pozn. 2 (143); 199 (144). prożalovani pie 69, 70 (58). — prożalo- vání půhonu 38 (21); 42 (27) ; 48 (33) ; 69 (58). prsty A přísaze 35 (19); 40 (23). pruovod, Průkaz 126 (111). pře XXXIII; 10 (2); 28. pozn. 3. (11); 31. pozn. 2. (13); 36, 37 (19); 37 (20); 38 (21); 42 (26); 43 (27); 45 (29); 48 (33) ; 49 (35, 36); 50 (36, 37); 54 (43); 57 (44); 58 (45); 60 (49); 63 (52); 64 (54); 65 (56); 69, 70 (58); 72 (61); 86 (74) ; 149 (133); 169 (136); 178 (137); 183 (138). — pie stranné, postranné XXX; XXXII; XXXVII; XXXVII. pozn. 20; 45. pozn. 1 (29); 71 (61). předměstí 163. pozn. 15 (135). přechovávání zločinců 151 (133); (141). překlady ZZ. do němčiny neb do latiny LIV. pozn. 10; LVII; LVII. pozn. 7; LVIII; LIX. pfekupování 128 (113). přepis (transkribce) textů LXVII. přeslice, po přeslici, ženská posloupnost 90. pozn. 2 (78). příbuzní 69 (58). příbuznost, příbuzenství XXXVIII; 165 (135). 195 Rejstřík věcný. příčiny proti ustání XXXIV; XXXVI; 34, 35 (18). přidědění, exekuční stupeň XXIII; XXIX; 82 (68); 83 (69); 84 (71). příjemčí 136 (122). přijímání osob do stavuo, přijetí nových povýšených 16 pozn. 65 (2). příkup 128. pozn. 1 (113). přímluva, přimlouvati se 43 (27) ; 44 (28). piípis landfrydu viz landfryd. — přípis listu pfiznávajícího k landfrydu viz list pfiznávajícího. — pfípis nálezu 6 (30). příprava ženská 134 (120). přísaha XXXV; XLI; XLII; 7, 8, 15 (2); 30. pozn. 1 (13); 40 (23); 40, 41 (24); 54 (42); 57 (44); 74 (64). — pii- saha nemocného XXXIV; XXXVI; XLVI; 35 (18, 19). — přísaha obcí městských XL. — přísaha panská XLII; 45. pozn. 1 (29). — přísaha podkomořího XL. přísežní u soudu zemského 10 (2); 57 (44). přísežník křivý 49. pozn. 2 (35). pfisudek pansky, pfisud, p/isouzent 34. pozn. 2 (18) ; 36 (19) ; 48 (33) ; 58 (45); 105 (92). přítel, zmocněnec, důvěvník 25 n 65 (55) ; 69 (58) ; 73 (63) ; 78 (67) ; 86 (74); 90 (78); 91 (79); 95. pozn. 1 (84); 96 (84); 104 (91); 112 (99) ; 113 (101); 135, 136 (122); 139. pozn. 3 (124); 141, 142 (127); 145 (131); 154 (133); 165, 167 (135); 176 (137). přívozná piva 129. pozn. 1 (114). přiznávající k landfrýdu XXXIII; 158 (133); 159 (134). Svov. list přiznávají- cího. psanci (zjevni) XXXII; XXXIV; 101, 102 (89); 104 (91); 108. pozn. 1 (96); 176 (137); 195, 196 (141). psáti, marginální značka v Památkách sně- movních nebo v vkpu Kn. Tov. XLI. pšenice 79, 80 (68). ' pühon, póhon, citatio XXII; XXIX aZ XXXIV; XLV—XLVIII; 10 (2); 16, 17 (3); 18 (4); 19—21 (5); 22, 23 (6); 28 (11); 30. pozn. 4 (12); 31 (13); 32 (14); 33 (16); 34 (17, 18); 35 (18); 36 (19); 37 (20); 38 (21); 42, 43 (27); 45 (29); 46 e 47 (32, 33); 48 0» 34) ; 50 (38); 51 (38, 39); 52 (40); 55 (43); 57 ad); 61 (50); 63 (52);
Strana 237
Rejstřik věcný. (57) ; 68—70 (58, 59) ; 75 (64) ; 76 (66) ; 83 (68); 85 (74); 104 (91, 92); 105 (92); 114 (101); 114 (103); 122 (109); 122 (110); 132 (117); 144. pozn. 3 (130) ; 149 (133) ; 163 (135) ; 169. pozn. 1, 170, 173 (136); 176, 178, 179, 180, 181 (137); 184 (138); 197. pozn. 1 (142); 201 (145). — pühon na króle XXXIV; XLI; XLVI; 19—21 (5); 22, 23 (6). — puhon na potvor, pithon nedovolený, proti prdvu XLVI; 27, 28 (10). — pühon na rukojmí XLVII; 61 (50) — pühon o postavení lidí XXXIII; 58 (46). — pàhon o smlouvy XXXIII; LXVII; 52 (40). — pühon o postavení lidí 52, 53 (41). — pühon slunećny XXX ; 26, 27 (9) ; 30. pozn. 4 (12); 55 (43). — pühon zátkyní viz zátkyně. půhončí viz póhončí. püjéka, zápüjéka viz zápüjcka. purkmistr 24. pozn. 3. (7); 56, 57 (44); 148 (133); 161, 168. pozn. 29 (135); 171, 173 (136) ; 178, 179, 180, 181 (137) ; 195 (140) ; 197. pozn. 1 (142) ; 201 (147). purkrabí olomúcký 17 pozn. 3 (3). purkrecht, právo purkrechtní 89 (77); 163, 164, 165, 167 (135); 169. pozn. 1 (136). purkrechtní peníze 115 (104). püvod viz póvod. pych 59 (46). rada, porada XXXIII; 6, 15 (2); 49 (35); 91 (79); 94 (83); 145 (131). — rada městská 56 (44); 161, 168. pozn. 29 (135) ; 178—181 (137) ; 201 (147). — rada při králi XXIX; 171 (136). rána morní viz mor. rathouz, radnice XLV; 19 (4); 24 (7); 27, 28 (10) ; 46 (30) ; 56 (44) ; 186 (138). vecepce práva | fimshého a cirkevniho XVIII. pozn. 2. redakce zemského zřízení XXXI; XXXVI; XXXIX; XLVIII; L. registra fojtova (/ojta vesnického) 125, 126 (111). — registra hejtmanova 158 (133). — registra kupecká XXIX; XXX. — registra nálezová 68 (58). — registra pamdtnd 73, 74 (63). — registra 237 póhonná 17 (3); 33 (16). — registra svédomi odeviend 54 (43). — registra zemská 64 (54); 67. pozn. 1 (57); 74. pozn. 2 (63); 139. pozn. 3 (124); 158 (133); 197. pozn. 1 (142). vejstik LYT; LXTX ; 187—194 (139). relátoti, relatores 144. pozn. 3 (130). vevise ZZ. LV ; LVII. — revise elaborátu kodifikační komise L. rež 79, 80 (68). robota 80 (68). Svov. oračka, poddanství, vozba. rod XXX; XXXII; 7, 9 až 12, 15 (2); 95 (84); 118. pozn. 4 (107). — Srov. hanba, potupa rodóm. rok, soudní rok, termin XXXVII. pozn, 20; 35 (18); 36 (19); 42 (26); 66, 67, 68 (57); 69 (58); 116 (105); 163. pozn. 15, 166, 167 (135); 177 (137). — rok nemocného 34 (18); 38 (21). role 167 (135). roznášení půhonů XXXIV; 18 (4). vozsudek viz ortel. rucenípráva dédinného XXXV ; XXXVI; 88 (77). — ručení zvodu XXXV; 78 (68). — Srov. urucení. ručití (hosté ručeni býti mají), uručiti, zavučiti, dáti záruku viz uručení. ručnice XXIII; LXIII; 119, 120, 122 (109); 200, 201 (145). ruka mrtvá, manus mortua viz mrtvá ruka. — ruka věrná 136 (122). rukojemství XXXIII; 22 (6); 25 (7); 27 (9); 59 (47); 70 (58); 88 (77); 166 (135); 197 (142). rukojmí XLVII; 25 (7); 28 (11); 59, 60 pozn. 5 (47); 61, 62 (50); 88 (77) ; 114 (102); 117 (106, 107); 118 (107); 135, 136 (122); 137, 138 (123). rukou dání 29. pozn. 1, 30 (12). různice, hádky 195 (140). — různice mezi biskupem olomouckým a stavy 182, 183 (138). — různice mezi pány a rytíř- stvem, spor o místa u soudu zemského 5 (2). — rüznice mezi pány, vytifstuem a městy 162 (135); 169, 170 (136). rybáři 87 (76). rybnik 111 (98); 132 (118). — Viz též duochody rybničné. rybnikáři 200 (145). ryby XXX; XXXII; 111 (98). rychtáf méstsky 24. pozn. 3 (7). — rych- táf vesnicky "9 (68); 177 (137).
Rejstřik věcný. (57) ; 68—70 (58, 59) ; 75 (64) ; 76 (66) ; 83 (68); 85 (74); 104 (91, 92); 105 (92); 114 (101); 114 (103); 122 (109); 122 (110); 132 (117); 144. pozn. 3 (130) ; 149 (133) ; 163 (135) ; 169. pozn. 1, 170, 173 (136); 176, 178, 179, 180, 181 (137); 184 (138); 197. pozn. 1 (142); 201 (145). — pühon na króle XXXIV; XLI; XLVI; 19—21 (5); 22, 23 (6). — puhon na potvor, pithon nedovolený, proti prdvu XLVI; 27, 28 (10). — pühon na rukojmí XLVII; 61 (50) — pühon o postavení lidí XXXIII; 58 (46). — pàhon o smlouvy XXXIII; LXVII; 52 (40). — pühon o postavení lidí 52, 53 (41). — pühon slunećny XXX ; 26, 27 (9) ; 30. pozn. 4 (12); 55 (43). — pühon zátkyní viz zátkyně. půhončí viz póhončí. püjéka, zápüjéka viz zápüjcka. purkmistr 24. pozn. 3. (7); 56, 57 (44); 148 (133); 161, 168. pozn. 29 (135); 171, 173 (136) ; 178, 179, 180, 181 (137) ; 195 (140) ; 197. pozn. 1 (142) ; 201 (147). purkrabí olomúcký 17 pozn. 3 (3). purkrecht, právo purkrechtní 89 (77); 163, 164, 165, 167 (135); 169. pozn. 1 (136). purkrechtní peníze 115 (104). püvod viz póvod. pych 59 (46). rada, porada XXXIII; 6, 15 (2); 49 (35); 91 (79); 94 (83); 145 (131). — rada městská 56 (44); 161, 168. pozn. 29 (135) ; 178—181 (137) ; 201 (147). — rada při králi XXIX; 171 (136). rána morní viz mor. rathouz, radnice XLV; 19 (4); 24 (7); 27, 28 (10) ; 46 (30) ; 56 (44) ; 186 (138). vecepce práva | fimshého a cirkevniho XVIII. pozn. 2. redakce zemského zřízení XXXI; XXXVI; XXXIX; XLVIII; L. registra fojtova (/ojta vesnického) 125, 126 (111). — registra hejtmanova 158 (133). — registra kupecká XXIX; XXX. — registra nálezová 68 (58). — registra pamdtnd 73, 74 (63). — registra 237 póhonná 17 (3); 33 (16). — registra svédomi odeviend 54 (43). — registra zemská 64 (54); 67. pozn. 1 (57); 74. pozn. 2 (63); 139. pozn. 3 (124); 158 (133); 197. pozn. 1 (142). vejstik LYT; LXTX ; 187—194 (139). relátoti, relatores 144. pozn. 3 (130). vevise ZZ. LV ; LVII. — revise elaborátu kodifikační komise L. rež 79, 80 (68). robota 80 (68). Svov. oračka, poddanství, vozba. rod XXX; XXXII; 7, 9 až 12, 15 (2); 95 (84); 118. pozn. 4 (107). — Srov. hanba, potupa rodóm. rok, soudní rok, termin XXXVII. pozn, 20; 35 (18); 36 (19); 42 (26); 66, 67, 68 (57); 69 (58); 116 (105); 163. pozn. 15, 166, 167 (135); 177 (137). — rok nemocného 34 (18); 38 (21). role 167 (135). roznášení půhonů XXXIV; 18 (4). vozsudek viz ortel. rucenípráva dédinného XXXV ; XXXVI; 88 (77). — ručení zvodu XXXV; 78 (68). — Srov. urucení. ručití (hosté ručeni býti mají), uručiti, zavučiti, dáti záruku viz uručení. ručnice XXIII; LXIII; 119, 120, 122 (109); 200, 201 (145). ruka mrtvá, manus mortua viz mrtvá ruka. — ruka věrná 136 (122). rukojemství XXXIII; 22 (6); 25 (7); 27 (9); 59 (47); 70 (58); 88 (77); 166 (135); 197 (142). rukojmí XLVII; 25 (7); 28 (11); 59, 60 pozn. 5 (47); 61, 62 (50); 88 (77) ; 114 (102); 117 (106, 107); 118 (107); 135, 136 (122); 137, 138 (123). rukou dání 29. pozn. 1, 30 (12). různice, hádky 195 (140). — různice mezi biskupem olomouckým a stavy 182, 183 (138). — různice mezi pány a rytíř- stvem, spor o místa u soudu zemského 5 (2). — rüznice mezi pány, vytifstuem a městy 162 (135); 169, 170 (136). rybáři 87 (76). rybnik 111 (98); 132 (118). — Viz též duochody rybničné. rybnikáři 200 (145). ryby XXX; XXXII; 111 (98). rychtáf méstsky 24. pozn. 3 (7). — rych- táf vesnicky "9 (68); 177 (137).
Strana 238
238 rychtářský posel viz poslové, biřicíi rych- táfovi. rytíři, rytířstvo XXI; XXX; XXXII; XXXIII; XLIV; LVI. pozn. 3; 4 (1); 5 (2); 6, 8—14 (2); 23, 24. pozn. 3, 25 (7); 28 (12); 33 (15); m (23); 41 (25); (26); 43, 44 (27); 44 (28); 45 (29); 0 (37); 56, 57 (44); 59 (46); m (55); 66. pozn. 1, 67 (57); s (62); 91 (79); 2 (81); 93, 94 (82); 97. i 1, 98 (86); 103 (90); 104 (91); 110 (97); 111 (98); 112 (99); 119 (109); 122 (110); 126 (111); 128 (113); 129 (114); 130 (115); 131. pozn. 2 (116); 131 (117); 153, 156, 158, 159 (133) ; 160 (134) ; 161, 162, 163, 164, 167 (135); 168, 169, 170, 171, 172, 173 (136) ; 174, 175, 181 (137); 182, 183 (138); 196. pozn. 2 (141) ; 197 (142) ; 200 (145) ; 202 (149). R Řád práva zemského, česká právní kniha XX. řád panský, rytířský, stav panský, vy- tiřský viz páni, rytíři. ředitelé zemští Podle úmluv benešovských a nisské XIX. pozn. 3. řeky pronájemné 81 (68). — řeky zákupní 0 (68). řemesla 202. pozn. 1 (147). (Viz pod jed- notlivými hesly.) řemeslník 121 (109); 130. pozn. 4 (114); 130 (115); 200, 201 (145); 201. pozn. 1 (147). řízení soudní, proces soudní XVIII. - $ sanitr, ledek pro vývobu střelného prachu 119. pozn. 1 (109). sazba ZZ. LII; LXII; LXIII. — sazby mýtní, jejich tisk 98 (86). sbírky nálezů zemského soudu LXIX. sebevrah, kterýž by sám sobě smrt učinil 198 (143). secret, pecet 54 (43). sečec, sekáč 80 (68). sedání, zasedání na soudě zemském 10 (2). — sedání panská, usnesení zemského sněmu 5 (2). — sedání rytířstva v soudu 6, 12 (2). Rejstřík věcný. sedláci XXII; XXX; XLI; XLVII; 59 (47); 68 (57); 85 (74) ; 113 (101); 119. pozn. 1, 120 (109) ; 122. pozn. 12 (109); 128. pozn. 1 (113); 130. pozn. 4 (114); 167 (135); 200, 201. pozn. 6 (145). — sedláci závadní, povinní určitými úkony XXXV; XXXIX; XIV; 87 (76). sestra XXXV; XLII; 141 (126); (128) ; 143. pozn. 1 (129); 165 (137). — sestra nedílná 95 (83). — sestra od- dělená 142 (127). shony, honitba 122 (110). sídlo 144 (130). silnice XXX; XXXII; LXIII; 109, 110, 111 (97); 155 (133) ; 196. pozn. 1 (141); 198, 199. pozn. 2 (143); 199 (144). sirotek XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; 142 XLV; 65 (56); 70 (58); 88, 89 (77) ; 90 (78) ; 91 (79) ; 92 (81) ; 95 (83) ; 112 (99) ; 115 (103, 104); 116, (105); 166, 167 (135); 201 (146). sítka na lovení 120, 122. pozn. 12 (109). sjezdy stavovské 149 (133). sjížděti se k soudu 29 (12); (13). sklad 128. pozn. 1 (113). skladba viz systematika sklízení obilé, sklizeň 127 (112). slad 129. pozn. 1 (114). slepice 80 (68). slib 29 (12); 31 (13); 68 (57); 108. pozn. 1 (96); 195 (140). — slib člověčenství viz člověčenství. složení roku, stanovení soudního terminu XXXVII. pozn. 20. slunce, přísaha k slunci 35 (19); slunce 108 (96). sluneény pühon viz pühon slunečný. slużby XXX; 63 (52); 201 (146). služebníci, lidé služební XXIII; XXX; 31. pozn. 1. západ XXXII; xum; 41 (25); 54 (42); 63 (52); 78 (67); 97. pozn. I, 98 (86); 100, 101 (s 8); 106 (94); 119. pozn. I, 122 (109); 153 (133); 184 (138); 200. pozn. 1 (145); 201 (146). sména (neboliZto vexl) XLI; 153. pozn. 29 (133); 184, 185 (138). smir viz srovnání. smlouva XXXIII; 27 (10); (20); 52 (40); 64 (54); 82 (68); 135 (122); 143, 144 (130); 153 (133); 202 (148). — smlouva svatováclavská 129. pozn. 1 (114). — smlouva mezi pány, 37. pozn. 5
238 rychtářský posel viz poslové, biřicíi rych- táfovi. rytíři, rytířstvo XXI; XXX; XXXII; XXXIII; XLIV; LVI. pozn. 3; 4 (1); 5 (2); 6, 8—14 (2); 23, 24. pozn. 3, 25 (7); 28 (12); 33 (15); m (23); 41 (25); (26); 43, 44 (27); 44 (28); 45 (29); 0 (37); 56, 57 (44); 59 (46); m (55); 66. pozn. 1, 67 (57); s (62); 91 (79); 2 (81); 93, 94 (82); 97. i 1, 98 (86); 103 (90); 104 (91); 110 (97); 111 (98); 112 (99); 119 (109); 122 (110); 126 (111); 128 (113); 129 (114); 130 (115); 131. pozn. 2 (116); 131 (117); 153, 156, 158, 159 (133) ; 160 (134) ; 161, 162, 163, 164, 167 (135); 168, 169, 170, 171, 172, 173 (136) ; 174, 175, 181 (137); 182, 183 (138); 196. pozn. 2 (141) ; 197 (142) ; 200 (145) ; 202 (149). R Řád práva zemského, česká právní kniha XX. řád panský, rytířský, stav panský, vy- tiřský viz páni, rytíři. ředitelé zemští Podle úmluv benešovských a nisské XIX. pozn. 3. řeky pronájemné 81 (68). — řeky zákupní 0 (68). řemesla 202. pozn. 1 (147). (Viz pod jed- notlivými hesly.) řemeslník 121 (109); 130. pozn. 4 (114); 130 (115); 200, 201 (145); 201. pozn. 1 (147). řízení soudní, proces soudní XVIII. - $ sanitr, ledek pro vývobu střelného prachu 119. pozn. 1 (109). sazba ZZ. LII; LXII; LXIII. — sazby mýtní, jejich tisk 98 (86). sbírky nálezů zemského soudu LXIX. sebevrah, kterýž by sám sobě smrt učinil 198 (143). secret, pecet 54 (43). sečec, sekáč 80 (68). sedání, zasedání na soudě zemském 10 (2). — sedání panská, usnesení zemského sněmu 5 (2). — sedání rytířstva v soudu 6, 12 (2). Rejstřík věcný. sedláci XXII; XXX; XLI; XLVII; 59 (47); 68 (57); 85 (74) ; 113 (101); 119. pozn. 1, 120 (109) ; 122. pozn. 12 (109); 128. pozn. 1 (113); 130. pozn. 4 (114); 167 (135); 200, 201. pozn. 6 (145). — sedláci závadní, povinní určitými úkony XXXV; XXXIX; XIV; 87 (76). sestra XXXV; XLII; 141 (126); (128) ; 143. pozn. 1 (129); 165 (137). — sestra nedílná 95 (83). — sestra od- dělená 142 (127). shony, honitba 122 (110). sídlo 144 (130). silnice XXX; XXXII; LXIII; 109, 110, 111 (97); 155 (133) ; 196. pozn. 1 (141); 198, 199. pozn. 2 (143); 199 (144). sirotek XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; 142 XLV; 65 (56); 70 (58); 88, 89 (77) ; 90 (78) ; 91 (79) ; 92 (81) ; 95 (83) ; 112 (99) ; 115 (103, 104); 116, (105); 166, 167 (135); 201 (146). sítka na lovení 120, 122. pozn. 12 (109). sjezdy stavovské 149 (133). sjížděti se k soudu 29 (12); (13). sklad 128. pozn. 1 (113). skladba viz systematika sklízení obilé, sklizeň 127 (112). slad 129. pozn. 1 (114). slepice 80 (68). slib 29 (12); 31 (13); 68 (57); 108. pozn. 1 (96); 195 (140). — slib člověčenství viz člověčenství. složení roku, stanovení soudního terminu XXXVII. pozn. 20. slunce, přísaha k slunci 35 (19); slunce 108 (96). sluneény pühon viz pühon slunečný. slużby XXX; 63 (52); 201 (146). služebníci, lidé služební XXIII; XXX; 31. pozn. 1. západ XXXII; xum; 41 (25); 54 (42); 63 (52); 78 (67); 97. pozn. I, 98 (86); 100, 101 (s 8); 106 (94); 119. pozn. I, 122 (109); 153 (133); 184 (138); 200. pozn. 1 (145); 201 (146). sména (neboliZto vexl) XLI; 153. pozn. 29 (133); 184, 185 (138). smir viz srovnání. smlouva XXXIII; 27 (10); (20); 52 (40); 64 (54); 82 (68); 135 (122); 143, 144 (130); 153 (133); 202 (148). — smlouva svatováclavská 129. pozn. 1 (114). — smlouva mezi pány, 37. pozn. 5
Strana 239
Rejstřík věcný. rytirstvem a mósty [1486] XXXTIT. — smlouva mezi puovodem a pohnanym 60, 61 (49). smlouvy stavovské, mezi stavy XXXIX; XLIX; 56 (44); 60 (48); 161—168 (135) ; 168—174 (136) ; 174—181 (137) ; 182—186 (138); 197. pozn. 1 (142). smrt XXXV, pozn. 16; 15 (2); 35 (18); 38 (21); 62 (50); 68, 69, 70 (58); 84 (71); 85 (73) ; 89 (77) ; 90 (78) ; 93 (82); 96 (84); 102 (89); 116 (105); 136 (122); 139 (124); 140 (125); 141 (126); 143 (130); 145 (131, 132); 149. pozn. 10, 157, 159 (133); 167 (135); 198 (143). Srov. bezhrdlé. shatkoud nesvoboda poddanych viz louzeni dévecek. snèm moravskÿ zemskÿ XVIII; XIX; XXVI; XXX; XXXII; XLIV; LIX. pozn. 11; LXI; LXIX ; 17 pozn. 1 (3); 35 (18); 36. pozn. 2 (19); 41 (25); 53 (41); 71. pozn. 2 (60); 72, 73 (62); 91 79); 94. pozn. 5 (82); 103 (90); 113 wo 149 (133); 195 (140); 195. pozn. 1 (141); 196 (142); 198. pozn. 2 (143). Srov. objíždění k sněmu. — sném olomoucký tříkrálový 1562 LXII; LXIII. — sněm fiśskonimecky LIX. — sněm znojemský [1535] XXVIII; L; 3 (1). soud mansky olomoucký 184 (138). — soud zahájený XXXV; 5, 6, 9, 10 (2); 39 (23) ; 48 (34). — soud zemský moravský XXIII; XXVII; XXVIII; XXX; XXXII—XXXVI; XLII az XLIX; LVI; 1; 3 (1); 4, 6, 7 (2); (pravo brnénské n. o BB 8—12, 15 (2); 19. pozn. 1. (5); 25 (7); 28, 29, 30. pozn. 4. (12); 31 (13); 32 (14); 32 (1 2 33 (16); 34 (18); 36 (19); A (21); 39 (22); 40 (23): 40, 41 (24); (25); 12 (26) ; 48 (33, 34); 49, 50 i36): 0 (37); 53 (41, 42); 55 (43); 56, 57 (44) ; 58 (45) ; 59 (47) ; 63. pozn. 1 (53); 64, 65 (55, 56); 66, 67, 68 DAE 71, 72 (61); 72, 73 (62); 73 (63); 4 (64); 75 (65); 76 (66); 77 (67); 82 (6 5 83 (69) ; 86 (74); 91 (79, 80); 94 (83); 103 (90); 113 (110); 139. pozn. 3 (124); 144 (130); 149 (133); 165 (135); 170. pozn. 1 (136); 181 (137); 182, 184 (138); 195 (140) ; 195. pozn. 1, 196. pozn. 1 (141); 199. pozn. 2 (143); 199 (144); 201 239 (146); 203 (149). — Svov. lavice, místa při soudu, stolice, šraňky. soudci zemští, páni soudce XXIX ; XXX; XXXII; XXXIII; XLIV; XLVII; LVI. pozn. 3; (pocet) 7 (2); 17. poze. 1 (3); 23 (7); 28 (10, 12); = (12); 1 we 32 (14); 33 (16); 34 (18); 36 (19); 37 (20); 38 (21); 39, 40 (23); 42 (26); b (27) ; 44 (28) ; 45 (29) ; 46 (30) ; 47 e 49 (35, 36); 50 (36, 37); 53 (41); 60 (48); 61. pozn. 2 (49); 65 (55, 56); i (60, 61); 72 (61); 73, 74 (63); 75 (65); 76 (66); 77 (67); 92 (81); 103 (90); 118 (107); 129. pozn. 1 (113); 195 (140); 197 (142); 201 (146). soukup 115 (104). soused XXXIX ; 86 (74) ; 87 (76) ; 91 (79) ; 110 (97); 128. pozn. 1 (113); 132 (117); 132, 133 (118); 150, 159 (133). spálení, upálení, trest 198 (143). spolek, spolčení majetkové XXXII; XL; XLIX ; 9 (2); 38 (21); (po př. též přá- telství ?) 49 (36); 85 (73); 90 (78); 133 (119) ; 138 (124); 140 (125) ; 142 (127); 145 (132) ; 163 (135); 169 pozn. 1 (136). Správa viz zpráva. Správce viz zprávce, zprávcí. srovnání, smír XXXVII. pozn. 20; 162, 163 (135); 175 (137); 182, 185 (138). srovnánie o zfíízenie, název ZZ. 1516 XXIII. ssutí vénné 138 (123). stanné právo, kontumace viz právo stanné. stanoviště, stavuňk 99 (87); 155 (133). starost, stáří 55 (43); starobylost rodů 12 (2). starší města 57 (44); 197 (142). — starší vesničtí 125, 126 (111). stáří viz starost. stát stavovský XVII. statek XXIX; XXX; XXXII—XXXV; XLVI; XLIX; 6, 15 (2); 22 (6); 26 (8); 58 (45); 60 (47); 64 (55); 66 pozn. 1 (57); 69 (58); 82 (68); 83 (69, 70); 86 (74); 90 (78); 91 (79); 94, 95, (83); 95, 96 (84); 96 (85); 97. pozn. 1, 98 (86); 99, 100 (87); 105, 106 (93); 112 (99); 112 (110); 118. pozn. 1 (108); 120 (109); 131 (116); 131 (117); 134 (120); 136 (122); 138, 139 (124); 140 (126); 141(126); 142 (127); 144 (130); 145 (131, 132) ; 153, 155, 156, 158 (133) ; 163, 165, 167 (135); 169. pozn. 1, 172
Rejstřík věcný. rytirstvem a mósty [1486] XXXTIT. — smlouva mezi puovodem a pohnanym 60, 61 (49). smlouvy stavovské, mezi stavy XXXIX; XLIX; 56 (44); 60 (48); 161—168 (135) ; 168—174 (136) ; 174—181 (137) ; 182—186 (138); 197. pozn. 1 (142). smrt XXXV, pozn. 16; 15 (2); 35 (18); 38 (21); 62 (50); 68, 69, 70 (58); 84 (71); 85 (73) ; 89 (77) ; 90 (78) ; 93 (82); 96 (84); 102 (89); 116 (105); 136 (122); 139 (124); 140 (125); 141 (126); 143 (130); 145 (131, 132); 149. pozn. 10, 157, 159 (133); 167 (135); 198 (143). Srov. bezhrdlé. shatkoud nesvoboda poddanych viz louzeni dévecek. snèm moravskÿ zemskÿ XVIII; XIX; XXVI; XXX; XXXII; XLIV; LIX. pozn. 11; LXI; LXIX ; 17 pozn. 1 (3); 35 (18); 36. pozn. 2 (19); 41 (25); 53 (41); 71. pozn. 2 (60); 72, 73 (62); 91 79); 94. pozn. 5 (82); 103 (90); 113 wo 149 (133); 195 (140); 195. pozn. 1 (141); 196 (142); 198. pozn. 2 (143). Srov. objíždění k sněmu. — sném olomoucký tříkrálový 1562 LXII; LXIII. — sněm fiśskonimecky LIX. — sněm znojemský [1535] XXVIII; L; 3 (1). soud mansky olomoucký 184 (138). — soud zahájený XXXV; 5, 6, 9, 10 (2); 39 (23) ; 48 (34). — soud zemský moravský XXIII; XXVII; XXVIII; XXX; XXXII—XXXVI; XLII az XLIX; LVI; 1; 3 (1); 4, 6, 7 (2); (pravo brnénské n. o BB 8—12, 15 (2); 19. pozn. 1. (5); 25 (7); 28, 29, 30. pozn. 4. (12); 31 (13); 32 (14); 32 (1 2 33 (16); 34 (18); 36 (19); A (21); 39 (22); 40 (23): 40, 41 (24); (25); 12 (26) ; 48 (33, 34); 49, 50 i36): 0 (37); 53 (41, 42); 55 (43); 56, 57 (44) ; 58 (45) ; 59 (47) ; 63. pozn. 1 (53); 64, 65 (55, 56); 66, 67, 68 DAE 71, 72 (61); 72, 73 (62); 73 (63); 4 (64); 75 (65); 76 (66); 77 (67); 82 (6 5 83 (69) ; 86 (74); 91 (79, 80); 94 (83); 103 (90); 113 (110); 139. pozn. 3 (124); 144 (130); 149 (133); 165 (135); 170. pozn. 1 (136); 181 (137); 182, 184 (138); 195 (140) ; 195. pozn. 1, 196. pozn. 1 (141); 199. pozn. 2 (143); 199 (144); 201 239 (146); 203 (149). — Svov. lavice, místa při soudu, stolice, šraňky. soudci zemští, páni soudce XXIX ; XXX; XXXII; XXXIII; XLIV; XLVII; LVI. pozn. 3; (pocet) 7 (2); 17. poze. 1 (3); 23 (7); 28 (10, 12); = (12); 1 we 32 (14); 33 (16); 34 (18); 36 (19); 37 (20); 38 (21); 39, 40 (23); 42 (26); b (27) ; 44 (28) ; 45 (29) ; 46 (30) ; 47 e 49 (35, 36); 50 (36, 37); 53 (41); 60 (48); 61. pozn. 2 (49); 65 (55, 56); i (60, 61); 72 (61); 73, 74 (63); 75 (65); 76 (66); 77 (67); 92 (81); 103 (90); 118 (107); 129. pozn. 1 (113); 195 (140); 197 (142); 201 (146). soukup 115 (104). soused XXXIX ; 86 (74) ; 87 (76) ; 91 (79) ; 110 (97); 128. pozn. 1 (113); 132 (117); 132, 133 (118); 150, 159 (133). spálení, upálení, trest 198 (143). spolek, spolčení majetkové XXXII; XL; XLIX ; 9 (2); 38 (21); (po př. též přá- telství ?) 49 (36); 85 (73); 90 (78); 133 (119) ; 138 (124); 140 (125) ; 142 (127); 145 (132) ; 163 (135); 169 pozn. 1 (136). Správa viz zpráva. Správce viz zprávce, zprávcí. srovnání, smír XXXVII. pozn. 20; 162, 163 (135); 175 (137); 182, 185 (138). srovnánie o zfíízenie, název ZZ. 1516 XXIII. ssutí vénné 138 (123). stanné právo, kontumace viz právo stanné. stanoviště, stavuňk 99 (87); 155 (133). starost, stáří 55 (43); starobylost rodů 12 (2). starší města 57 (44); 197 (142). — starší vesničtí 125, 126 (111). stáří viz starost. stát stavovský XVII. statek XXIX; XXX; XXXII—XXXV; XLVI; XLIX; 6, 15 (2); 22 (6); 26 (8); 58 (45); 60 (47); 64 (55); 66 pozn. 1 (57); 69 (58); 82 (68); 83 (69, 70); 86 (74); 90 (78); 91 (79); 94, 95, (83); 95, 96 (84); 96 (85); 97. pozn. 1, 98 (86); 99, 100 (87); 105, 106 (93); 112 (99); 112 (110); 118. pozn. 1 (108); 120 (109); 131 (116); 131 (117); 134 (120); 136 (122); 138, 139 (124); 140 (126); 141(126); 142 (127); 144 (130); 145 (131, 132) ; 153, 155, 156, 158 (133) ; 163, 165, 167 (135); 169. pozn. 1, 172
Strana 240
240 (136); 181 (137); 183, 184, 185 (138); 200 (145); 202 (148). — statek bis- kupský stolní 182 (138). — kózati k statku 151 (133). — statek markraąb- sky 83 (70). — statek sirot6i 89 (77); 90 (78); 91 (80). stav duchovní, panský, rytířský viz duchovní, páni, rytíři. stavení, slavba 110, 111 (97). — stavení lidi, obstavovdni XXXII; 70 (59); 173 (136). — stavění svědků, stavěti svědky XLVII; 54 (43). stávka, sstavovati, obstavení 63 (53) ; 121 (109); 124 (111); 173 (136); 176, 177, 178 (137); 201 (145). Svov. stavení lidí. stavové XVII—XX ; XXIII—XXVIII; XXXIII; XLIV; LI; LIV—LXII; DEN: LXVII; 1; 12 (2); 19, 20. pozn. 1 (5) ; 30. pozn. 4 (12); 41 (25); 42 (26); 100 (88); 152. pozn. 29 (133); 182, 183, 185 (138); 196 (141); 198 (143); 202 (147); 202 (148). stavuňk 155 (133). Svov. stanoviště. stezky 110. pozn. 4 (97); 118 (108). stíhání zločinců viz honění. stolice v soudě zemském 5, 6, 9, 10 (2); 28 (11); 40 (23). stolní statek biskupský víz statek bis- kupský stolní. — stolní zboží viz zboží stolní. sivranné pře viz pře stranné. strany ve sporu XXXVII. pozn. 20; XLV; 17 pozn. 1 (3); 42 (26) ; 46 (30); 49, 50 (36); 54 (42); 54 43); 57 (44); 64 (54); 66, 67, 68 (57); 70 (58); 71 (60); 74. pozn. 2 (63); a6 (74); 165, 167 (135); 172, 173, 174 (136); 180 (137); 183 (138). strava, výživa, po př. plat za výživu 54, 55 (43) ; 79, 82 (68) ; 197. pozn. 1 (142); 198 (143). stryc 64, 65 (55); 70 (58); 91 (79); 92 (81); 146 (132). — stryc nedílny 90 (78); 140 (125). střelec 120 (109). stříbro 134 (120). — stříbrná mince 151 (133). sudí zemský moravský XXV; XXX; 3 (1); 9, 13 (2); 16 (3); 25 (7); 32 (15); 42, 43 (277) ; 44 (28) ; 45 (29) ; 64. pozn. 4 (57); 77 (67); 79, 82 (68) ; 147 (133); 170. pozn. 1 (136). sukně, suknice 134 (120). Rejstřík věcný. sukno 128. pozn. 1 (113). sůl 128. pozn. 1 (113). suma (v Půhonu a p.) XXXIII; XLIX ; 4 (7 A pozn. 2 (18); 48 (33); 50, 51 a», 6 9); 59 (46); 61, 62 (50); 78, 1 (6 8: 3 (69); 84 (72); 123, 124, 125 ü 11); ia (122) ; 138 (123) ; 156 (133) ; 166 (135). — Svov. penize. sváda 60 (48) ; 66. pozn. 1 (57) ; 195 (140). svatba 135 (122). svédectvi viz svédomí. —- svédectvi listovni XXIII; XXXII; XXXIV. Syov. svě- domí listovní. svědek XXIII; XXXII; XXXIII; XXXIV; XXXVII; XLI; XLVII; 23 (6); 27 (9); 54, 55 (43); 57 (44); 68 (57). — Svov. stavění svědků. svědomí, svědectví 19, 20. pozn. 1 (5); 34 (18); 64 (54); 67 (57); 70. pozn. 1 (59) ; 85 (73); 134 (120) ; 163. pozn. 15 (135) ; 178 (137) ; 184 (138). — svédomí listovni, prvikaz listinmy XXIII; i eue 27 (9); 27. pozn. 3 (10); 52 (41); 53 (41, 42); 54 (42); 55. pozn. 6 (43); t pozn. 4 (57). — svědomí městské, svědectví před měst- ským soudem XLV; 56, 57 (44). — svědomí sedlská 54 (43); 68 (57). svépomoc nedovolend 149 (133). Viz moc. svoboda (v soudě panském), (volnost hla- sovact) 8 (2); (volnost Zalovact) 33 (15); (svoboda trhovd) 128 (113). — svoboda, osvobození 164 (135). — „svoboda práva" XVII; XVIII; XXVI;XXVII. svobody (lbertates, privilegia, výsady) biskupství olomouckého 182 (138). — svobody městské 129. pozn. 1 (114); 130. pozn. 1 (115); 169. pozn. 1, 171, 172, 174 (136). — svobody zemské, moravská privilegia XXV— XXVII; XXXVIII; LIV; LVII; 20, 21. pozn. 1 (5); 60 (48); 90 (78); 96 (84); 138. pozn. 3 (124); 157 (133); 163 (135); 186 (138). svolenie (obecní), název pro usnesení zemského sněmu [1492] XXI; XXII; 4 (2); 107 (96); 112 (99); 123 (111); 128 (113); 132. pozn. I (118). svrchky 51 (39); 81 (68); 85 (73); 184 (120). symbol převodu vlastnictví viz došek,šindel. syn XXXV; XLIX; 64, 65 (55) ; 112 (99) ; 121 (109); 140 (125); 144, 145 (131);
240 (136); 181 (137); 183, 184, 185 (138); 200 (145); 202 (148). — statek bis- kupský stolní 182 (138). — kózati k statku 151 (133). — statek markraąb- sky 83 (70). — statek sirot6i 89 (77); 90 (78); 91 (80). stav duchovní, panský, rytířský viz duchovní, páni, rytíři. stavení, slavba 110, 111 (97). — stavení lidi, obstavovdni XXXII; 70 (59); 173 (136). — stavění svědků, stavěti svědky XLVII; 54 (43). stávka, sstavovati, obstavení 63 (53) ; 121 (109); 124 (111); 173 (136); 176, 177, 178 (137); 201 (145). Svov. stavení lidí. stavové XVII—XX ; XXIII—XXVIII; XXXIII; XLIV; LI; LIV—LXII; DEN: LXVII; 1; 12 (2); 19, 20. pozn. 1 (5) ; 30. pozn. 4 (12); 41 (25); 42 (26); 100 (88); 152. pozn. 29 (133); 182, 183, 185 (138); 196 (141); 198 (143); 202 (147); 202 (148). stavuňk 155 (133). Svov. stanoviště. stezky 110. pozn. 4 (97); 118 (108). stíhání zločinců viz honění. stolice v soudě zemském 5, 6, 9, 10 (2); 28 (11); 40 (23). stolní statek biskupský víz statek bis- kupský stolní. — stolní zboží viz zboží stolní. sivranné pře viz pře stranné. strany ve sporu XXXVII. pozn. 20; XLV; 17 pozn. 1 (3); 42 (26) ; 46 (30); 49, 50 (36); 54 (42); 54 43); 57 (44); 64 (54); 66, 67, 68 (57); 70 (58); 71 (60); 74. pozn. 2 (63); a6 (74); 165, 167 (135); 172, 173, 174 (136); 180 (137); 183 (138). strava, výživa, po př. plat za výživu 54, 55 (43) ; 79, 82 (68) ; 197. pozn. 1 (142); 198 (143). stryc 64, 65 (55); 70 (58); 91 (79); 92 (81); 146 (132). — stryc nedílny 90 (78); 140 (125). střelec 120 (109). stříbro 134 (120). — stříbrná mince 151 (133). sudí zemský moravský XXV; XXX; 3 (1); 9, 13 (2); 16 (3); 25 (7); 32 (15); 42, 43 (277) ; 44 (28) ; 45 (29) ; 64. pozn. 4 (57); 77 (67); 79, 82 (68) ; 147 (133); 170. pozn. 1 (136). sukně, suknice 134 (120). Rejstřík věcný. sukno 128. pozn. 1 (113). sůl 128. pozn. 1 (113). suma (v Půhonu a p.) XXXIII; XLIX ; 4 (7 A pozn. 2 (18); 48 (33); 50, 51 a», 6 9); 59 (46); 61, 62 (50); 78, 1 (6 8: 3 (69); 84 (72); 123, 124, 125 ü 11); ia (122) ; 138 (123) ; 156 (133) ; 166 (135). — Svov. penize. sváda 60 (48) ; 66. pozn. 1 (57) ; 195 (140). svatba 135 (122). svédectvi viz svédomí. —- svédectvi listovni XXIII; XXXII; XXXIV. Syov. svě- domí listovní. svědek XXIII; XXXII; XXXIII; XXXIV; XXXVII; XLI; XLVII; 23 (6); 27 (9); 54, 55 (43); 57 (44); 68 (57). — Svov. stavění svědků. svědomí, svědectví 19, 20. pozn. 1 (5); 34 (18); 64 (54); 67 (57); 70. pozn. 1 (59) ; 85 (73); 134 (120) ; 163. pozn. 15 (135) ; 178 (137) ; 184 (138). — svédomí listovni, prvikaz listinmy XXIII; i eue 27 (9); 27. pozn. 3 (10); 52 (41); 53 (41, 42); 54 (42); 55. pozn. 6 (43); t pozn. 4 (57). — svědomí městské, svědectví před měst- ským soudem XLV; 56, 57 (44). — svědomí sedlská 54 (43); 68 (57). svépomoc nedovolend 149 (133). Viz moc. svoboda (v soudě panském), (volnost hla- sovact) 8 (2); (volnost Zalovact) 33 (15); (svoboda trhovd) 128 (113). — svoboda, osvobození 164 (135). — „svoboda práva" XVII; XVIII; XXVI;XXVII. svobody (lbertates, privilegia, výsady) biskupství olomouckého 182 (138). — svobody městské 129. pozn. 1 (114); 130. pozn. 1 (115); 169. pozn. 1, 171, 172, 174 (136). — svobody zemské, moravská privilegia XXV— XXVII; XXXVIII; LIV; LVII; 20, 21. pozn. 1 (5); 60 (48); 90 (78); 96 (84); 138. pozn. 3 (124); 157 (133); 163 (135); 186 (138). svolenie (obecní), název pro usnesení zemského sněmu [1492] XXI; XXII; 4 (2); 107 (96); 112 (99); 123 (111); 128 (113); 132. pozn. I (118). svrchky 51 (39); 81 (68); 85 (73); 184 (120). symbol převodu vlastnictví viz došek,šindel. syn XXXV; XLIX; 64, 65 (55) ; 112 (99) ; 121 (109); 140 (125); 144, 145 (131);
Strana 241
Rejstřík věcný. 165 (135) — s. 96 (84). synovec 146 (132). syr 80 (68); 97. pozn. 1, 98 (86). nezletilý, pacholík systematika zřízení XXIII; XXXII; XXXIV; XLVIII—L. 8 šacování, šacuňk, ocenění 81 (68); 201 (146). šaty 130 (115); 134 (120). šenk viz právo šenkovati. šermice, půlka, menší válka 36 (19). šindel, symbol převodu vlastnictví 81 (68). škoda, náhrada škody, utraty soudni VT pozn. 1 (3); 28 (10); 177 (137). škůdci, zločinci 100 (87). šlechta viz stavové. špitál 133 (119). Sraüky, zábradli na soudě zemském 10 (2); 21. pozn. 1. (5); 39 (22); 40 (23); 42 (26); 76 (66). štuk, míra 116. pozn. 1 (105). Sturm, poplach 199 (144). švec 130 (115). T tanec 131. pozn. 1 (116). taxy soudni viz poplatky. tázanízločincuov, výslech zločinců XX XII; XXXIV; 104 (91); 197, 198 (142). tenata 120 (109). terminy, roky soudní 30. pozn. 4. (12). Viz rok. tkadlec 130 (115). łisk ZZ. L; LI; LII; LIV; LXII. — dochované LIII; LIV. pozn. 10; LXIV. pozn. 5. — tisk první zem. zřízení [1516] XXII. — tisk mytnich sazeb 98 (86). Srov. knihtiskárna. łiskałi ZZ, L-—LII; LV; LXII; (138); 203 (149). titul, titulatury 10, 11, 16. pozn. 65 (2). toky vody 132, 133 (118). tortura viz muceni. trest 44 (28); 45. pozn. 4 (29); 49 (35, 36); 50 (37); 60 (48); 66. pozn. 1 (57); 71 (60); 86. pozn. 2 (74); 100 (87); 113, 114 (101); 126 (111); 128, 129. Čáda: Zemské zřízení moravské. 186 241 pozn. 1 (113); 132 (117); 152 (133); 196 (141); 202 (147); 202 (148). — tvest. smvli viz čtvrcení, hrdlo, kolo, oběšení, spálení. — Svov. pokuta, kázeň, kyj. trh 97. pozn. 1, 98 (86); 111 (98); 127 (111); 128, 129. pozn. 1 (113); 152, 154 (133); 167 (135). — Srov. frejunk, jarmark. truhlice pro svědectví 54 (43). třetina, díl užitkového vlastnictví 87 (76). tříska jako znamení dosvědčující půhon- čímu řádné dovučení půhonu 18 (4). Turecké války XXVII. tvrz 153, 154, 156, 157 (133). U ulouzení dévecek viz louzení dévecek. — ulouzení (louzení) zdávanézeny XLVII; 114 (102). úmluva (monitio), exekuční stupeň 71. pozn. 1 (67). upálení viz spálení. úplatky 131 (117). upomínka, upomínání (111). urážka na cti XXIX; XLVII; 27 (10); 66 (57). — Srov. čest. úroky viz lichva. urozený dobrý člověk 53 (42). uručení, zaručení, záruka XXXV. pozn. 16; XXXVII ; 24 (7) ; 28 (11) ; 177 (137). urudciti, zavuciti 28 (11). Svov. urucení. üfady XXX; 6 (2); 37 (20); 82 (68); 83 (69); 87 (76); 125 (111); 200 (145); 202. pozn. 1 (147); 202 (149). úředníci biskupa olomouckého 183, 184 (138). — úředníci kapitoly olomoucké 104, 105 (92). — úředníci menší XXX; 16, 17, (3); 26 (8); 30. pozn. 4 (12); 35 (18); 54, 55. pozn. 6 (43) ; 56. pozn. 1, 57 (44); 68 (57); 71 (60); 77 (07); 78, 79, 82, 83 (68); 169. pozn. 1 (136). — ńfednici vrchnostensti 97 (86); 108 (96); 125 (111); 176 (137); 197 (142); 201. pozn. 6 (145). — úředníci zemští morav$ti XXIV; XXXIV; XLI; LVI. pozn. 3; 6, 9, 13, 15, 16 (2) ; 22, 23 (6); 25 (7); 49 (36) ; 54, 55 (43); 64. pozn. 4 (57); 78, 79, 80, 81 (68); 118. pozn. 4 (107); 162, 164, 165 (135). 16 117 (107); 124
Rejstřík věcný. 165 (135) — s. 96 (84). synovec 146 (132). syr 80 (68); 97. pozn. 1, 98 (86). nezletilý, pacholík systematika zřízení XXIII; XXXII; XXXIV; XLVIII—L. 8 šacování, šacuňk, ocenění 81 (68); 201 (146). šaty 130 (115); 134 (120). šenk viz právo šenkovati. šermice, půlka, menší válka 36 (19). šindel, symbol převodu vlastnictví 81 (68). škoda, náhrada škody, utraty soudni VT pozn. 1 (3); 28 (10); 177 (137). škůdci, zločinci 100 (87). šlechta viz stavové. špitál 133 (119). Sraüky, zábradli na soudě zemském 10 (2); 21. pozn. 1. (5); 39 (22); 40 (23); 42 (26); 76 (66). štuk, míra 116. pozn. 1 (105). Sturm, poplach 199 (144). švec 130 (115). T tanec 131. pozn. 1 (116). taxy soudni viz poplatky. tázanízločincuov, výslech zločinců XX XII; XXXIV; 104 (91); 197, 198 (142). tenata 120 (109). terminy, roky soudní 30. pozn. 4. (12). Viz rok. tkadlec 130 (115). łisk ZZ. L; LI; LII; LIV; LXII. — dochované LIII; LIV. pozn. 10; LXIV. pozn. 5. — tisk první zem. zřízení [1516] XXII. — tisk mytnich sazeb 98 (86). Srov. knihtiskárna. łiskałi ZZ, L-—LII; LV; LXII; (138); 203 (149). titul, titulatury 10, 11, 16. pozn. 65 (2). toky vody 132, 133 (118). tortura viz muceni. trest 44 (28); 45. pozn. 4 (29); 49 (35, 36); 50 (37); 60 (48); 66. pozn. 1 (57); 71 (60); 86. pozn. 2 (74); 100 (87); 113, 114 (101); 126 (111); 128, 129. Čáda: Zemské zřízení moravské. 186 241 pozn. 1 (113); 132 (117); 152 (133); 196 (141); 202 (147); 202 (148). — tvest. smvli viz čtvrcení, hrdlo, kolo, oběšení, spálení. — Svov. pokuta, kázeň, kyj. trh 97. pozn. 1, 98 (86); 111 (98); 127 (111); 128, 129. pozn. 1 (113); 152, 154 (133); 167 (135). — Srov. frejunk, jarmark. truhlice pro svědectví 54 (43). třetina, díl užitkového vlastnictví 87 (76). tříska jako znamení dosvědčující půhon- čímu řádné dovučení půhonu 18 (4). Turecké války XXVII. tvrz 153, 154, 156, 157 (133). U ulouzení dévecek viz louzení dévecek. — ulouzení (louzení) zdávanézeny XLVII; 114 (102). úmluva (monitio), exekuční stupeň 71. pozn. 1 (67). upálení viz spálení. úplatky 131 (117). upomínka, upomínání (111). urážka na cti XXIX; XLVII; 27 (10); 66 (57). — Srov. čest. úroky viz lichva. urozený dobrý člověk 53 (42). uručení, zaručení, záruka XXXV. pozn. 16; XXXVII ; 24 (7) ; 28 (11) ; 177 (137). urudciti, zavuciti 28 (11). Svov. urucení. üfady XXX; 6 (2); 37 (20); 82 (68); 83 (69); 87 (76); 125 (111); 200 (145); 202. pozn. 1 (147); 202 (149). úředníci biskupa olomouckého 183, 184 (138). — úředníci kapitoly olomoucké 104, 105 (92). — úředníci menší XXX; 16, 17, (3); 26 (8); 30. pozn. 4 (12); 35 (18); 54, 55. pozn. 6 (43) ; 56. pozn. 1, 57 (44); 68 (57); 71 (60); 77 (07); 78, 79, 82, 83 (68); 169. pozn. 1 (136). — ńfednici vrchnostensti 97 (86); 108 (96); 125 (111); 176 (137); 197 (142); 201. pozn. 6 (145). — úředníci zemští morav$ti XXIV; XXXIV; XLI; LVI. pozn. 3; 6, 9, 13, 15, 16 (2) ; 22, 23 (6); 25 (7); 49 (36) ; 54, 55 (43); 64. pozn. 4 (57); 78, 79, 80, 81 (68); 118. pozn. 4 (107); 162, 164, 165 (135). 16 117 (107); 124
Strana 242
242 usedl XXXVII; (usedly ku právu) 26 (8); 28 (11); 121 (109). — usedlý zlo- tinec 196 (141). usnesent snëmovni XVIII—XXTI; XXIII: XXV; XXXIII; XXXIX; XLIII; XLIV; XLVIII; LXTII; LXIX; (se- dání panská) 5 (2). — S70v. svolenic (obecni). ustané, poplatek při kontumaci XLVIII; 17 pozn. 1 (3); 36 (19) ; 48 (33) ; 76 (66). ustani, kontumace XXXIV; XXXVI; XLII; XLV; XLVI; 34 (18); 76 (66). útrata, outrata v hostinských domich 202. pozn. 1 (147). — útrata soudní 31 (13). Svov. strava. uvážení viz zdání. užitek 79, 80, 81 (68) ; 110 (97) ; 153 (133). V váha 131 (117). vajtržné osoby, výtržníci 155. pozn. 41 (133). válka viz vojna. války (do v. 1480) 183 (138). vaření piva ve vsech X XX ; 129 (114). vazby tiská ZZ. LII; LXII; LXTII. vdaná fena viz ulouzení zdávané Żeny. vdání sester 142 (127). vdova 33 (16) ; 65 (56) ; 134. pozn. 1 (120) ; 135 (121); 138 (123); 166 (135). vdovec 166 (135). véci viz mohovité véci, nemovité véci. vénné právo viz právo vénné. — vénné ssutí viz ssutí. — věnný nápad viz nápad. vejce 80 (68). věno XXXIII; XXXV; XXXV. pozn. 16; XXXVIII; XLI; XLII; XLV; XLIX; LIV; LXIV; LXVI; 85 (75); 96 (84); 134 (120); 136 (122); 137, 138 (123); 138, (124); 141 (126); 142 (127,- 128). vérováni 41. pozn. 1 (24); 52, 53 (41); 53 (42). Srov. přísaha. věřitel 59, 60. pozn. 5 (47); 62 (50); 117 (107). ves XXX; 110 (97); 115. pozn. 4 (104) ; 126, 127 (111); 128, 129 (113); 129 (114); 130 (115); 131 (116); 166, 167 (135) ; 172 (136) ; 184 (138) ; 202. pozn. 2 (147). veteśnik 130 (115). Rejstřík věcný. vexl viz sména. vězeň 101 (88); 197 (142). vézení, véZ 60. pozn. 5 (47); 102 (89); 113. pozn. 2 (101) ; 179, 180 (137) ; 197, 198 (142); 198 (143); 201 (145). věž, vězení ve věži 24. pozn. 3 (7); 47. pozn. 3 (32); 66. pozn. 1 (57); 120 (109). vina, obvinéní 28 (11); 59 (46); 88 (77); 115 (104); 180 (137). víno XLVII; 127 (112); 128. pozn. 1, 129 (113); 129. pozn. 1 (114); 165 (135). — desátky vinné 81 (68). vinobraní 127 (112). vinohrady (městské) 163. pozn. 15 (135). víra XXIX; 23, 24. pozn. 3, 25 (7); (důvěra) 34 (18); 52 (41); 53 (42); 62 (51); 108. pozn. 1 (96). vklad do desk zemských XXIII; XXXIX; XLI; 29. pozn. 1 (12); 32 (14); 82 (68); 94 (82); 162, 163 (135). vkupoväni cizozemcuov 202 (148). vládyka, stav vladycky XLI; 4 (1); 9 aZ 12 (2); 33. pozn. 2 (15); 49 (36); 56. pozn. I (44); 67 (57); 73. pozn. 1 (63); 91 (80); 94 (83); 144. pozn. 3 (130); 181 (137). — vládyka jednośtitny 12 (2). — Svov. panoSe, rytíti. vlastní dédictví 82 (68). vlk 120, 122. pozn. 12 (109). vlna 97. pozn. 1, 98 (86). voda 132, 133 (118). vodni znameni (filigrán) papiru ZZ. LI; LII; LXII. vojna, válka XXX; XXXII; 36 (19); 60. pozn. 5 (47); 63 (52); 87, 88 (76); 107 (95); 107 (96); 134 (120); 136 (122); 150 (133). vojsko 107 (95). Srov. hotovost zemská. volavčí 76. pozn. 1 (66). voli 97. pozn. 1 (86). vozba, robota s vozem, povozni 80 (68). voznici 134 (120). vplésti na kolo, trest smrli 198 (143). vrazi viz mordéři. vražda viz bezhrdlé, mord. vrchnost 129, pozn. 1 (113); 202 (147). Srov. pán. všetečník, dopustivší se přestupku v ti- tutu 11 (2). vuole dobrá, cesse 85 (73). vüz 134 (120); 179 (137); 201 (145). vybojnik 196. pozn. 2 (141).
242 usedl XXXVII; (usedly ku právu) 26 (8); 28 (11); 121 (109). — usedlý zlo- tinec 196 (141). usnesent snëmovni XVIII—XXTI; XXIII: XXV; XXXIII; XXXIX; XLIII; XLIV; XLVIII; LXTII; LXIX; (se- dání panská) 5 (2). — S70v. svolenic (obecni). ustané, poplatek při kontumaci XLVIII; 17 pozn. 1 (3); 36 (19) ; 48 (33) ; 76 (66). ustani, kontumace XXXIV; XXXVI; XLII; XLV; XLVI; 34 (18); 76 (66). útrata, outrata v hostinských domich 202. pozn. 1 (147). — útrata soudní 31 (13). Svov. strava. uvážení viz zdání. užitek 79, 80, 81 (68) ; 110 (97) ; 153 (133). V váha 131 (117). vajtržné osoby, výtržníci 155. pozn. 41 (133). válka viz vojna. války (do v. 1480) 183 (138). vaření piva ve vsech X XX ; 129 (114). vazby tiská ZZ. LII; LXII; LXTII. vdaná fena viz ulouzení zdávané Żeny. vdání sester 142 (127). vdova 33 (16) ; 65 (56) ; 134. pozn. 1 (120) ; 135 (121); 138 (123); 166 (135). vdovec 166 (135). véci viz mohovité véci, nemovité véci. vénné právo viz právo vénné. — vénné ssutí viz ssutí. — věnný nápad viz nápad. vejce 80 (68). věno XXXIII; XXXV; XXXV. pozn. 16; XXXVIII; XLI; XLII; XLV; XLIX; LIV; LXIV; LXVI; 85 (75); 96 (84); 134 (120); 136 (122); 137, 138 (123); 138, (124); 141 (126); 142 (127,- 128). vérováni 41. pozn. 1 (24); 52, 53 (41); 53 (42). Srov. přísaha. věřitel 59, 60. pozn. 5 (47); 62 (50); 117 (107). ves XXX; 110 (97); 115. pozn. 4 (104) ; 126, 127 (111); 128, 129 (113); 129 (114); 130 (115); 131 (116); 166, 167 (135) ; 172 (136) ; 184 (138) ; 202. pozn. 2 (147). veteśnik 130 (115). Rejstřík věcný. vexl viz sména. vězeň 101 (88); 197 (142). vézení, véZ 60. pozn. 5 (47); 102 (89); 113. pozn. 2 (101) ; 179, 180 (137) ; 197, 198 (142); 198 (143); 201 (145). věž, vězení ve věži 24. pozn. 3 (7); 47. pozn. 3 (32); 66. pozn. 1 (57); 120 (109). vina, obvinéní 28 (11); 59 (46); 88 (77); 115 (104); 180 (137). víno XLVII; 127 (112); 128. pozn. 1, 129 (113); 129. pozn. 1 (114); 165 (135). — desátky vinné 81 (68). vinobraní 127 (112). vinohrady (městské) 163. pozn. 15 (135). víra XXIX; 23, 24. pozn. 3, 25 (7); (důvěra) 34 (18); 52 (41); 53 (42); 62 (51); 108. pozn. 1 (96). vklad do desk zemských XXIII; XXXIX; XLI; 29. pozn. 1 (12); 32 (14); 82 (68); 94 (82); 162, 163 (135). vkupoväni cizozemcuov 202 (148). vládyka, stav vladycky XLI; 4 (1); 9 aZ 12 (2); 33. pozn. 2 (15); 49 (36); 56. pozn. I (44); 67 (57); 73. pozn. 1 (63); 91 (80); 94 (83); 144. pozn. 3 (130); 181 (137). — vládyka jednośtitny 12 (2). — Svov. panoSe, rytíti. vlastní dédictví 82 (68). vlk 120, 122. pozn. 12 (109). vlna 97. pozn. 1, 98 (86). voda 132, 133 (118). vodni znameni (filigrán) papiru ZZ. LI; LII; LXII. vojna, válka XXX; XXXII; 36 (19); 60. pozn. 5 (47); 63 (52); 87, 88 (76); 107 (95); 107 (96); 134 (120); 136 (122); 150 (133). vojsko 107 (95). Srov. hotovost zemská. volavčí 76. pozn. 1 (66). voli 97. pozn. 1 (86). vozba, robota s vozem, povozni 80 (68). voznici 134 (120). vplésti na kolo, trest smrli 198 (143). vrazi viz mordéři. vražda viz bezhrdlé, mord. vrchnost 129, pozn. 1 (113); 202 (147). Srov. pán. všetečník, dopustivší se přestupku v ti- tutu 11 (2). vuole dobrá, cesse 85 (73). vüz 134 (120); 179 (137); 201 (145). vybojnik 196. pozn. 2 (141).
Strana 243
Rejstřík věcný. vydání ZZ., jeho způsob LSXVII—-LXX. vyhlášení půhonů XXX; 23, 24. pozn. 3, 25 (7); 32 (14). vyhostni list, zhost viz list výhostní. vymaz z desk zemskych XXXV. pozn. 16. — výmaz púhonu 17. pozn. 1 (3); 47 (33); 48 (33). vyminky XXX; 117 (106). vypis, vejpis odpov&di... C&ncuov... [7562] 196. vyplata 154 (133). vypovédi krdlovské vozhodujici o spornych otázkách XXXIX; (list vypovédny) 5, 6 (2); 37. pozn. 6 (20); 168—174 (136); 175, 179, 180 (137). ^ vyprodaní rukojmí ven z zemé 61 (50). vysady, privilegie viz svobody zemské. vysedání soudu 29. pozn. 1 (12); 3l. pozn. 1 (13). vysedavati soud, zasedati na soudé 7 (2). vysekání okolo silnic 199 (144). výslech zločinců viz tázaní zločincuov. vystavování piva, výslav piva 129, 130 (114); 201 (146). vysvědčování póhonuov 17 pozn. 1 (3); 34 (17); 34 (18). výtisky ZZ. viz tisk ZZ. vytrinici XXII. Viz té? vajtrZné osobv. vyvod, vejvod 176 (137). vývoz, ven z zemé voziti 128 (113). vyznání na právu (ütrpném XXX; XXXII, XXXIV, 101 (89), 103 (90): 104 (91); 197 (142). vzdáti soud, vzdání soudu 34, 35. pozn. 3 (18); 39, 40 (23); 47 (32); 72 (61); 74 (64); 76 (66). vzory zemských zřízení XXVIIL. a násl.; XXXVII. z strany zlo- Z zábradlí na soudě zemském viz šraňky. zahájení soudu zemského, soud zahájený XXXV; XLII; XLIII; XLIV; 32 (14); 32 (15); 39 (23). zahrady 163 (135); 169. pozn. 1 (136). zajímání, zajetí viz jímaní. zákaz amovtisační, zvl. zákaz prodeje du- chovním osobám viz duchovní, kněží, mrtvá ruka. — zákaz cizincům kupo- vati XXX; 112, 113 (100). Srov. ci- zinci. 243 zákeřník viz pokladač. základ, dvuh zástavy XXXIII; 23 (6), 51 (38); 59 (47); 60 (48); 87 (76); 125, 126 (111); 166 (135); 179 (137). zákon, panny do zákona dané a zákony zavřené, řehole 143 (129). zámek 107. pozn. 1, 108 (96); 112 (110); 134 (120); 153, 154, 156, 157 (133). — zámek u ručnice 121 (109), 201 (145). zápis, zapsání, dlužní úpis 22 (6); 52 (40); 62 (51); 83 (69); 112 (99); 117 (106); 145 (131); 151, 159 (133); 173 (136). — zápis obecní, landfryd 148 (133); 160 (134). zápisná suma, zástavní suma viz zástava. zápověď, zapovídaní gruntů, zákaz chůze neb jízdy XXX; XXXII; 118 (108). zápüjéka, püjéka XLVII; 123. pozn. 1, 125 (111); 127 (112). — Svov. lichva. zaruceni, záruka viz uruéení, uruéiti. zástava XXXV; 28. pozn. 2. (11); 83 (69); 84 (71); 153, 154, 156 (133). Srov. pán zástavní. zástavník 154 (133). zastoupení 27 (9). zdskodnik viz zhoubce. zatčený 25 (7). zátkyné, pühon zátkyní XXII; XXIII; XXIX; 23—25 (7); 26 (8); 181 (137). závada 115 (104). závadný, poddaný povinný určitými úkony úředními 166 (135). — závadný člověk, sedlák závadný viz člověk, sedláci. závazek 30 (12); 112 (99). — závazek pode ctí à vérou 23, 25 (7). Viz čest. zbéhnuti poddamého, zbéhly člověk viz člověk zběhlý. zbití lidí 59 (47); 60 (48); 173 (136). — zbití půhončího 18 (4). zboží (pozemské), nemovitý majetek XXXIII; XLI; 105 (93); 112 (110); 137, 138 (123); 139. pozn. 3 (124); 145 (132); 151, 153, 154, 155 (133); 161. pozn. 6 (134) ; 162, 163, 165 (135) ; 169. pozn. 1, 170, 172 (136) ; 183 (138). — zboží kapitolní olomoucké 105 (92). — zboží sirotčí, siatek siroičí 91. pozn. 1 (80). Viz statek sirotčí. — zboží stolní 183 (138). — zboží špitálská 133 (119). zbraň, oruží branné, braň XLIV, 39 (23). Srov. kord, meč. zdání, uvážení 50 (36, 37). zdávaná žena, žena vdaná viz uloupení.
Rejstřík věcný. vydání ZZ., jeho způsob LSXVII—-LXX. vyhlášení půhonů XXX; 23, 24. pozn. 3, 25 (7); 32 (14). vyhostni list, zhost viz list výhostní. vymaz z desk zemskych XXXV. pozn. 16. — výmaz púhonu 17. pozn. 1 (3); 47 (33); 48 (33). vyminky XXX; 117 (106). vypis, vejpis odpov&di... C&ncuov... [7562] 196. vyplata 154 (133). vypovédi krdlovské vozhodujici o spornych otázkách XXXIX; (list vypovédny) 5, 6 (2); 37. pozn. 6 (20); 168—174 (136); 175, 179, 180 (137). ^ vyprodaní rukojmí ven z zemé 61 (50). vysady, privilegie viz svobody zemské. vysedání soudu 29. pozn. 1 (12); 3l. pozn. 1 (13). vysedavati soud, zasedati na soudé 7 (2). vysekání okolo silnic 199 (144). výslech zločinců viz tázaní zločincuov. vystavování piva, výslav piva 129, 130 (114); 201 (146). vysvědčování póhonuov 17 pozn. 1 (3); 34 (17); 34 (18). výtisky ZZ. viz tisk ZZ. vytrinici XXII. Viz té? vajtrZné osobv. vyvod, vejvod 176 (137). vývoz, ven z zemé voziti 128 (113). vyznání na právu (ütrpném XXX; XXXII, XXXIV, 101 (89), 103 (90): 104 (91); 197 (142). vzdáti soud, vzdání soudu 34, 35. pozn. 3 (18); 39, 40 (23); 47 (32); 72 (61); 74 (64); 76 (66). vzory zemských zřízení XXVIIL. a násl.; XXXVII. z strany zlo- Z zábradlí na soudě zemském viz šraňky. zahájení soudu zemského, soud zahájený XXXV; XLII; XLIII; XLIV; 32 (14); 32 (15); 39 (23). zahrady 163 (135); 169. pozn. 1 (136). zajímání, zajetí viz jímaní. zákaz amovtisační, zvl. zákaz prodeje du- chovním osobám viz duchovní, kněží, mrtvá ruka. — zákaz cizincům kupo- vati XXX; 112, 113 (100). Srov. ci- zinci. 243 zákeřník viz pokladač. základ, dvuh zástavy XXXIII; 23 (6), 51 (38); 59 (47); 60 (48); 87 (76); 125, 126 (111); 166 (135); 179 (137). zákon, panny do zákona dané a zákony zavřené, řehole 143 (129). zámek 107. pozn. 1, 108 (96); 112 (110); 134 (120); 153, 154, 156, 157 (133). — zámek u ručnice 121 (109), 201 (145). zápis, zapsání, dlužní úpis 22 (6); 52 (40); 62 (51); 83 (69); 112 (99); 117 (106); 145 (131); 151, 159 (133); 173 (136). — zápis obecní, landfryd 148 (133); 160 (134). zápisná suma, zástavní suma viz zástava. zápověď, zapovídaní gruntů, zákaz chůze neb jízdy XXX; XXXII; 118 (108). zápüjéka, püjéka XLVII; 123. pozn. 1, 125 (111); 127 (112). — Svov. lichva. zaruceni, záruka viz uruéení, uruéiti. zástava XXXV; 28. pozn. 2. (11); 83 (69); 84 (71); 153, 154, 156 (133). Srov. pán zástavní. zástavník 154 (133). zastoupení 27 (9). zdskodnik viz zhoubce. zatčený 25 (7). zátkyné, pühon zátkyní XXII; XXIII; XXIX; 23—25 (7); 26 (8); 181 (137). závada 115 (104). závadný, poddaný povinný určitými úkony úředními 166 (135). — závadný člověk, sedlák závadný viz člověk, sedláci. závazek 30 (12); 112 (99). — závazek pode ctí à vérou 23, 25 (7). Viz čest. zbéhnuti poddamého, zbéhly člověk viz člověk zběhlý. zbití lidí 59 (47); 60 (48); 173 (136). — zbití půhončího 18 (4). zboží (pozemské), nemovitý majetek XXXIII; XLI; 105 (93); 112 (110); 137, 138 (123); 139. pozn. 3 (124); 145 (132); 151, 153, 154, 155 (133); 161. pozn. 6 (134) ; 162, 163, 165 (135) ; 169. pozn. 1, 170, 172 (136) ; 183 (138). — zboží kapitolní olomoucké 105 (92). — zboží sirotčí, siatek siroičí 91. pozn. 1 (80). Viz statek sirotčí. — zboží stolní 183 (138). — zboží špitálská 133 (119). zbraň, oruží branné, braň XLIV, 39 (23). Srov. kord, meč. zdání, uvážení 50 (36, 37). zdávaná žena, žena vdaná viz uloupení.
Strana 244
244 zdavné 114. pozn. 1 (102). zeman, zemanin 109 (97); (133); 165 (135); zemanka 134 (120). země cizí, země jiná, cizina 33 (16), 36 (19) ; 201 (145). — země česká 6 (2). — země (moravská) 96 (84); 101 (88); 106. pozn. 2 (93); 107 (95); 109 (97); 112, 113 (110) ; 153, 154, 156, 157 (133); 196. pozn. 1 (141); 202 (148). zhanéní 66. pozn. 1 (57); 173 (136). zhost viz list vyhostní. zhoubce (zemský), záškodník, loupežník im (88); 103. pozn. 1 (90); 151. pozn. 6 (133) ; 175 (137) ; 195. pozn. 1. 196. pozn. 1 (141); 197 (142); 198. pozn. 2 (143). zisk, na zisk i na ztrátu 38 (21). zjednání, název sněmovního usnesení [1473] XTX. pozn. 3; 175 (137). zkratky v tisku ZZ. LIII. zlato, mince dobrá na zlatě 151 (133). -— zlaté, mince 123 (111). zletilost viz léta přirozená, léta sirotčí. zlocinci XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; LV; LVI; 70 (59); 103 (90); 104 (91, 92); 105 (92); 133 (119); 154 196. pozn. 2 (141). 196, 175 (137); 195, 196 (141); 196, 197, 198 (142); 198 (143); 199 (144). Srov. človčk zlý, honění nepřátel, lotři, loupežníci, nepřátelé. zloději 70 (59); 102 (89); 114 (102); 151, 155 (133). zmatek, zmatečnost, důvod zmatečnosti 37 : (20); 66. pozn. 1. (57); 69 (58); 84 (72); 85 (75); 115 (104); 138 (123); ; 167 (135). zmeškání 19 (4). zmocnění k soudu XXIX; 65 (55). Srov. : list mocny. zmučení lidí 176 (137). znaćky archi LIT; LXVIII. — marginální viz mavgindlie. značky znak, erb 16 pozn. 65 (2). — znak mar- | krabstui moravského 2. — znak rodu z Hartunkova 2. — znak vodní viz filigrán. zpráva, zpraviti, disbrigatio, druh ručení 27 (9); 48 (33); 61, 62 (50); 69. pozn. 2 (58); 88 (77); 105, 106 (93); 156 | (133). i zprávce, zprávcé sirotčího majetku 90 (78). — zprávce kostela olomúckého, adnei- 151, 155 (133); | | žádaní dílu XXXV; Rejstřík věcný. nistrdator biskupství olomouckého 161 (135). zpupná dědina, svobodný statek XLVT; 18 (4). — zpupné dědictví 82 (68). zrádce, nadávka 66. pozn. (57). — zrádně 108. pozn. 1 (96). — zrádný člověk 109 (96). zrno mince 151. pozn. 28 (133). zřízení Passim. Svov. zvláště: název XVIII; XVIIT. pozn. 3; XIX; XX; XXIII; 12 (2); 21. pozn. 1 (5); 183, 186 (138). — pokus Jiřího z Podébvad XX. pozn. XXV; XLVIII—LI. — doplnění LIV. — dalśl vjwoj LV—LVIII. — význam LXIV—LXVII. — zřízení 1492 (název vyslovné wveden!) 12, 14 (2). — zřízení zemshé vladislavské 1500 XVII; XXII. pozn. 31. — zřízení zemské o honění nepřátel a odpovědníkuov 7505 XXIV. — zřízení zemské olomoucké 1516 XXII; XXIII; XXXIII; XXXIV; LII; LXV, — zřízení zemské znojemské 1535 passim. — prohlášení o jeho další plat- nosti [1560] LXI; LXIV. — zřízení zemskć 1545 IV; LVI. — nový tisk zemského zřízení znojemského 1562 LXII až LXIV. — zřízení zemské obnovené (moravské) 1628 LII. — zřízení zemská Ceská LII; LXVI; LXVII. — Pro jed- notlivá zřízení viz vejstłik chronologický. Vzdjemné vztahy ZZ. 1535, 1545, 1562, 1604 jsou podány v poznámkách k jed- notlivym článkům. ztráta, na zisk i na ztrátu 38 (21). zvěř 120 (109). zvod, stupeň exekuční XXIII; XXIX; XXXV; XLI; 48 (33); 77 (67); 78, 79, 81, 82 (68) ; 83 (69, 70) ; 84 (71, 72). zvonění šturmu 199 (144). zvyklost starodávní viz obyčej. Ž XLV; 141 (127); 145 (131). | Zaloba XXXVII. pozn. 20; 33 (15); 38 (21); 43, 44 (27); 69 (58); 76 (66); 149 (133); 163 (135); 169. pozn. 1, 173 (136). — Zalobni petit viz kladení sum. žalobce viz původ.
244 zdavné 114. pozn. 1 (102). zeman, zemanin 109 (97); (133); 165 (135); zemanka 134 (120). země cizí, země jiná, cizina 33 (16), 36 (19) ; 201 (145). — země česká 6 (2). — země (moravská) 96 (84); 101 (88); 106. pozn. 2 (93); 107 (95); 109 (97); 112, 113 (110) ; 153, 154, 156, 157 (133); 196. pozn. 1 (141); 202 (148). zhanéní 66. pozn. 1 (57); 173 (136). zhost viz list vyhostní. zhoubce (zemský), záškodník, loupežník im (88); 103. pozn. 1 (90); 151. pozn. 6 (133) ; 175 (137) ; 195. pozn. 1. 196. pozn. 1 (141); 197 (142); 198. pozn. 2 (143). zisk, na zisk i na ztrátu 38 (21). zjednání, název sněmovního usnesení [1473] XTX. pozn. 3; 175 (137). zkratky v tisku ZZ. LIII. zlato, mince dobrá na zlatě 151 (133). -— zlaté, mince 123 (111). zletilost viz léta přirozená, léta sirotčí. zlocinci XXIII; XXX; XXXII; XXXIV; LV; LVI; 70 (59); 103 (90); 104 (91, 92); 105 (92); 133 (119); 154 196. pozn. 2 (141). 196, 175 (137); 195, 196 (141); 196, 197, 198 (142); 198 (143); 199 (144). Srov. človčk zlý, honění nepřátel, lotři, loupežníci, nepřátelé. zloději 70 (59); 102 (89); 114 (102); 151, 155 (133). zmatek, zmatečnost, důvod zmatečnosti 37 : (20); 66. pozn. 1. (57); 69 (58); 84 (72); 85 (75); 115 (104); 138 (123); ; 167 (135). zmeškání 19 (4). zmocnění k soudu XXIX; 65 (55). Srov. : list mocny. zmučení lidí 176 (137). znaćky archi LIT; LXVIII. — marginální viz mavgindlie. značky znak, erb 16 pozn. 65 (2). — znak mar- | krabstui moravského 2. — znak rodu z Hartunkova 2. — znak vodní viz filigrán. zpráva, zpraviti, disbrigatio, druh ručení 27 (9); 48 (33); 61, 62 (50); 69. pozn. 2 (58); 88 (77); 105, 106 (93); 156 | (133). i zprávce, zprávcé sirotčího majetku 90 (78). — zprávce kostela olomúckého, adnei- 151, 155 (133); | | žádaní dílu XXXV; Rejstřík věcný. nistrdator biskupství olomouckého 161 (135). zpupná dědina, svobodný statek XLVT; 18 (4). — zpupné dědictví 82 (68). zrádce, nadávka 66. pozn. (57). — zrádně 108. pozn. 1 (96). — zrádný člověk 109 (96). zrno mince 151. pozn. 28 (133). zřízení Passim. Svov. zvláště: název XVIII; XVIIT. pozn. 3; XIX; XX; XXIII; 12 (2); 21. pozn. 1 (5); 183, 186 (138). — pokus Jiřího z Podébvad XX. pozn. XXV; XLVIII—LI. — doplnění LIV. — dalśl vjwoj LV—LVIII. — význam LXIV—LXVII. — zřízení 1492 (název vyslovné wveden!) 12, 14 (2). — zřízení zemshé vladislavské 1500 XVII; XXII. pozn. 31. — zřízení zemské o honění nepřátel a odpovědníkuov 7505 XXIV. — zřízení zemské olomoucké 1516 XXII; XXIII; XXXIII; XXXIV; LII; LXV, — zřízení zemské znojemské 1535 passim. — prohlášení o jeho další plat- nosti [1560] LXI; LXIV. — zřízení zemskć 1545 IV; LVI. — nový tisk zemského zřízení znojemského 1562 LXII až LXIV. — zřízení zemské obnovené (moravské) 1628 LII. — zřízení zemská Ceská LII; LXVI; LXVII. — Pro jed- notlivá zřízení viz vejstłik chronologický. Vzdjemné vztahy ZZ. 1535, 1545, 1562, 1604 jsou podány v poznámkách k jed- notlivym článkům. ztráta, na zisk i na ztrátu 38 (21). zvěř 120 (109). zvod, stupeň exekuční XXIII; XXIX; XXXV; XLI; 48 (33); 77 (67); 78, 79, 81, 82 (68) ; 83 (69, 70) ; 84 (71, 72). zvonění šturmu 199 (144). zvyklost starodávní viz obyčej. Ž XLV; 141 (127); 145 (131). | Zaloba XXXVII. pozn. 20; 33 (15); 38 (21); 43, 44 (27); 69 (58); 76 (66); 149 (133); 163 (135); 169. pozn. 1, 173 (136). — Zalobni petit viz kladení sum. žalobce viz původ.
Strana 245
Rejstřík věcný. 245 žalobník 45 (29). železo 128. pozn. 1 (113). žena XLVII; 25 (7); 33 (16); 114 (102); 115 (104); 136 (122); 138 (124); 167 — pří- (135); 173 (136); 180 (137). prava ženská 134 (120). žháři 155 (133). žhářství, pálení 62 (51). židé XXX; XXXIII; XLVII; 123, 124, 125, 126, 127 (111); 156. pozn. 44 (133). živnosti 196. pozn. 1 (141); 200 (145). žlebiny, žleby 110 (97). žnec 80 (68). žold 107 (95).
Rejstřík věcný. 245 žalobník 45 (29). železo 128. pozn. 1 (113). žena XLVII; 25 (7); 33 (16); 114 (102); 115 (104); 136 (122); 138 (124); 167 — pří- (135); 173 (136); 180 (137). prava ženská 134 (120). žháři 155 (133). žhářství, pálení 62 (51). židé XXX; XXXIII; XLVII; 123, 124, 125, 126, 127 (111); 156. pozn. 44 (133). živnosti 196. pozn. 1 (141); 200 (145). žlebiny, žleby 110 (97). žnec 80 (68). žold 107 (95).
Strana 246
Opravy a doplňky Str. 24. čl. 7. pozn. 4. ř. 8 zdola: má býti správně datum: 31. července. Str. 45. čl. 29. pozn. 1. doplň letopočet pro t. zv. Zřízení při zemském soudě: 1492—1501. Str. 64. čl. 54. pozn. 1. ř. 5 zdola: má správně býti: téj pře. Str. 77. čl. 67. pozn. 1. ř. 4 shora: má býti správný letopočet 1519. Str. 119. čl. 109. pozn. 1. ř. 4 zdola: má býti správně myslivosti sedlské. Str. 104. poslední řádek v poznámkách: má býti správné číslo 92. V rejstřících jsou registrována data opravená.
Opravy a doplňky Str. 24. čl. 7. pozn. 4. ř. 8 zdola: má býti správně datum: 31. července. Str. 45. čl. 29. pozn. 1. doplň letopočet pro t. zv. Zřízení při zemském soudě: 1492—1501. Str. 64. čl. 54. pozn. 1. ř. 5 zdola: má správně býti: téj pře. Str. 77. čl. 67. pozn. 1. ř. 4 shora: má býti správný letopočet 1519. Str. 119. čl. 109. pozn. 1. ř. 4 zdola: má býti správně myslivosti sedlské. Str. 104. poslední řádek v poznámkách: má býti správné číslo 92. V rejstřících jsou registrována data opravená.
- I: Array
- V: Array
- IX: Array
- XV: Array
- LXXI: Array
- 207: Array
- 212: Array
- 224: Array
- 246: Array