Strana Ia
HISTORICKÝ ARCHIV ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. ČÍSLO 33. M. PAVLA ŽIDKA SPRAVOVNA. VYDAL DR. ZDENĚK V. TOBOLKA, SKRIPTOR C. K. VEŘEJNÉ A UNIVERSITNÍ KNIHOVNY V PRAZE. V PRAZE NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1908.

Strana Ib
TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE, KNIHTISKAŘE ČESKE AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

Strana I
O životě a spisech Pavla Židka. ) I. O životě Židkově. Pavel Židek v současných pramenech i ve svých vlastních spisech vyskytuje se pod různými jmény. Nejčastěji jeho jméno zní: Pavel Židek, jindy Paulus de Praga nebo Paulirinus, jednou též Paulus Žid. Nevíme bezpečně, kdy se Židek narodil. V „Liber viginti artium“ o sobě napsal: „Concilium basiliense sub nomine veri concilii fuit a principio 5 legitime congregatum et fui tum puer octo et decem annorum.“ Dle zminky té zdá se, že Židek narodil se r. 1413. Rodištěm jeho byla Praha. Pocházel z rodiny židovské, a odtud jeho jméno Židek nebo Žid. Nebyl jediným synem svých rodičů.1) Jako nemluvně byl rodičům unesen a vychován ve víře kališnické. S matkou svojí nesetkal se nikdy, s otcem svým, jak 10 *) Literatura: Bibliografii literatury o Pavlu Židkovi sebral prof. dr. Č. Zíbrt v Bibliografii České Historie Díl druhý. V Praze 1902. Str. 697. Na Židka upo- zornil první B. Balbin, dovolávaje se jeho Spravovny ve svých historických spisech. Balbin napsal životopis Židkův, který jest otištěn v „Bohemia docta“ Pragae II. 153 a d. Balbín životopis Židkův založil na zprávách Spravovny. Údaje Balbínovy přejímali větší nebo menší měrou ti, kdo po Balbínovi psali o Židkovi. Fr. M. Pelzel ve svých „Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrter und Künstler“ Prag 1777. III. 6 a d. držel se celkem Balbína a přejal i jeho tvrzení, vzniklá z neporozumění některým místům Spravovny. Nově Pelzel o Žídkovi sebral něco málo o jeho činnosti na pražské universitě, dle rukopisu: Codex decanorum universitatis Carol. Nová sdělení o Židkovi proti předchůdcům svým podal Polák Jos. Muczkowski ve spisku: „Pauli Paulirini olim Paulus de Praga vocitati viginti artium manuscriptum librum, cujus codex membranaceus in bibliotheca universitatis Jagellonicae Cracoviae asser- vatus Twardowio vulgo tribuitur descripsit vitamque autoris adjecit Josephus Mucz- kowski. Accessit tabula lapidi incisa. Cracoviae, 1835.“ Muczkowski na základě zmínek v obsáhlém díle Židkově „Liber viginti artium“, uchovaném v rukopise v knihovně Jagellonské v Krakově a legendárně Poláky Twardowskému přičítaném a na základě listu kardinála biskupa krakovského, Zbignieva Oleśnického, papeži 1) Zpráva dr. Z. Wintra ve ,Zvonu‘ VI. 464.

Strana II
II Židkova Spravovna. zaznamenal, jen jedenkráte ve věku pozdějším. Rozešel se s ním tehdy na vždy, když se s ním nemohl dohodnouti o názory náboženské. Po pří- pravných studiích v Praze studoval na universitě vídeňské. Ve Vídni přestoupil ke katolicismu. Na universitě tamnější dosáhl hodnosti mistra 5 svobodných umění. Počátky humanistického proudu, objevivší se tehdy na artistické fakultě vídeňské university, nezaujaly Židka. Židek zůstal tehdy a pak po celý život svůj žákem scholastiky, s její povrchní, z druhé ruky přebíranou znalostí klassického světa, zvláště Aristotela a Platona. Zdá se, že ve Vídni zajímala Židka studia anatomická, jejichž stálým učitelem 10 na medicinské fakultě vídeňské byl od r. 1433 Mag. Aygl.1) Po ukončení studií ve Vídni odebral se Židek na studia do Italie. Pobyl na universitách v Padui i Bononii, obíraje se bohoslovím a zvláště lékařstvím, a na obou universitách těch byl přijat do sborů mistrů. V Padui zvláště podlehl vlivu lékaře a astrologa, doktora Consiliatora, jehož v Spravovně nazývá: 15 „muoj mistr mne někdy velmi přívětivý, muž věčné paměti hodný. V Bononii dosáhl Židek i doktorátu lékařského. Jako lékař obíral se zvláště nemocemi ženskými, porodnictvím. Za pobytu v Italii navštívil i Řím. Vraceje se z Italie, byl v Řezně vysvěcen na kněze. V říjnu r. 1442 byl v Praze přijat do sboru mistrů, 28. ledna r. 1443 do sněmu fakulty. 20 10. května r. 1444 fungoval jako zkoušející mistr při zkoušce bakalářské. Židek byl tehdy horlivým stoupencem papeže Eugena IV. a působil v Čechách, aby Čechy zanechaly své neutrality mezi papeži a prohlásily se zřejmě pro Eugena IV. Bylo mu tehdy (asi r. 1445) papežem Eugenem IV. slíbeno za jeho činnost biskupství Litomyšlské, na které měl hned při 25 slibu býti „korunován“. Činnost Židkova pro papeže Eugena IV. nenesla ovoce, a vedle toho papež sám r. 1447 dokonal. Mikuláši V. z r. 1453, mohl opraviti a doplniti mnohé udaje životopisců Židkových. Obšírný referát o výsledcích práce Muczkowského podal Jos. Jungmann v „Časopisu českého Museum“. V Praze 1837. XI. III. 225 a d. Tento referát v obsahu ročníku uveden jest pod titulem: „Pavel Pražský, Židek nazvaný“. Zasluhuje tohoto názvu, poněvadž Jungmann nepodal jen prostý referát o knize Muczkowského, nýbrž samo- statnou stať o Židkovi, nezpracoval jen material, Muczkowským otištěný, nýbrž doplnil jej i zprávami o životě Židkově z vydaných „Monumenta historica universi- tatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis“, z rukopisu universitních ustanovení a pořádku rektorů, uchovaném v pražské universitní knihovně a z výňatků Spravovny, které r. 1827 v Časopisu Českého Museum otiskl Jos. Dobrovský. Stručný životopis Židkův přinesl r. 1868 „Výbor z literatury české. II. 746 a d. Není to jen pouhé shrnutí bádání, jinými vykonaného, nýbrž i revise dřívějších životopisů na základě Spra- vovny. Revise ta přinesla upozornění na nezvěstný spis Židkův, dříve životopisci Židkovými nepovšimnutý: „O vážnosti konšelské hlavních měst a jich mravích“. Josef Jireček v „Rukověti k dějinám literatury české do konce XVIII. věku“ V Praze 1876. II. 375 a d. doplnil dřívější známosti naše o Židkovi podrobností novou, čerpanou z druhého svazku díla M. Dzieduszyckého: „Zbigniew Oleśnicki" Kraków 1854. Literární portrait Žídkův na základě různých míst „Spravovny“ nakreslil Jar. Vlček v „Dějinách české literatury“. V Praze 1897. I. 222 a d. 1) Kink R.: Geschichte der kaiserlichen Universität zu Wien. Wien 1854. 1.1. 172.

Strana III
Zdeněk Tobolka. III R. 1446 král římský Fridrich IV., poručník mladého Ladislava Pohrobka, jménem svého poručence, jmenoval Pavla Židka děkanem u všech Svatých v Praze.1) Ale kapitola pražská toto jmenování odmítla a sama jmenovala přes námitky královy děkana jiného. Nejsou nám známy příčiny tohoto odmítnutí, ale možno se dohadovati, že i osobní vlastnosti Židkovy, jeho svárlivost, prostořekost a domýšlivost při nepříznivém rozhodnutí kapitoly hrály jistou roli. Židek již r. 1444 na universitě za rektorátu mistra Prokopa z Plzně urazil celou universitu. R. 1447 byl znovu žalován mistrem Václavem z Prachatic, doktorem mediciny, poněvadž řekl: „omnis medicus est homicida“ a poněvadž mistra Václava z Pra- 10 chatic nazval „sillabicatorem“. Tím, že odvolal, ušel trestům větším. V květnu (1I.) r. 1448 zdržoval se Židek v Praze,2) ale brzy na to byl z Prahy vypuzen kališníky. Trávil s přestávkami asi patnácte let v Plzni. Spisoval tam své veliké dílo: „Liber viginti artium“. R. 1451 byl Židek v Krakově a dosáhl tam přijetí do sboru mistrů a doktorů krakovských.3) R. 1452 z obavy před nakažlivou nemocí uchýlil se do Vratislavé, kde tehdy jako missionář působil minorita Jan Kapistran. Židek, aby se zavděčil kališnické straně v Praze, a zjednal si možnost návratu do Prahy, byl v písemném styku s Rokycanou a jinými stoupenci jeho strany. Jeden z listů těch, vyprávějící o missii Kapistranově, dostal se do rukou purk- 20 mistra Vratislavského. Židek byl pro obsah tohoto listu uvězněn a ne dříve propuštěn, až dne 18. května r. 1453 odpřisáhl kalich do rukou Kapistranových. Na počátku r. 1454 objevil se v Krakově a setkal se tu zase s Kapistranem. Působil proti jeho missii mezi lidem. Kapistran Židka zatkl a oznámil událost tu biskupu krakovskému Zbyhněvovi, 25 tehdy dlícímu v Sandoměři. Biskup Zbyhněv listem z 22. ledna r. 1454 slíbil záležitost urovnati, jakmile se vrátí do Krakova.1) Židek byl od- souzen k doživotnímu vězení. Teprvé r. 1455 na žádost samého biskupa Zbyhněva k papeži Mikuláši V. byl s povolením papežovým propuštěn. Vrátil se do Plzně, kde žil v nouzi, nemaje více ročních příjmů nežli 12 30 zlatých. R. 1466 byl zase trvale v Praze. Aby se obživil, počal spisovati. Sepsal a raddám starého i nového města pražského věnoval svůj spis: „O vážnosti konšelský hlavních měst a mravích jich,“ za nějž dostalo se mu štědré odměny. Odvážil se ke dvoru krále Jiřího a z počátku býval králem obdarován. Král Jiří slíbil Židkovi vyplniti jeho dávné sny a dáti 35 mu i děkanství u všech Svatých i biskupství Litomyšlské, nechával Židka v neděle a svátky státi u stolu a dotazoval se jej na různé věci, několikrát 5 15 1) Židek píše: »Ciesař mi dal děkanstvie u všech Svatých jménem krále Ladislava, to mám v registřích jeho.“ Srv. V. V. Tomek: Dějepis města Prahy. V Praze 1893. IX. 88. 2) Codex diplomaticus Silesiae. Breslau 1890. XV. 258. 3) Album studiosorum universitatis Cracoviensís Cracoviae 1887. I. 131. 4) Wadding, L.: Annuales Minorum. Romae 1735. XII. 194—195,

Strana IV
IV Židkova Spravovna. s truksasy posadil jej za stůl, v době zotavování po nemoci Židkově dával mu sám jídlo, kterého požíval, a penězi ho obdaroval. Když Židek byl by se navykl žíti jen z almužny, vybídl jej Jiří k sepsání „Spravovny“. Bez důležitých literárních pomůcek, v rozmrzelosti, skládal Židek vyžádané dílo. Když král Jiří odepřel mu vyplatiti na práci zálohu, byl by si Židek přál opustiti Prahu. Zuřící válka, osobní nejistota a nebezpečenství, zabránily mu v tomto úmyslu. Dlel v Praze, snášeje jako jeden z katoli- ckých kněží, v Praze zůstávajících, různé útrapy. Pro interdikt nesměl konati služby boží, dle příkazu krále Jiřího nebylo mu dovoleno kázati, 10 lidem byl bit a vysmíván, ba staly se, jak sám tvrdí, i pokusy o jeho bez- životí. Ani jako spisovatel, ani jako kněz, ani jako lékař nemohl se uživiti. Hladem vysílen, trápen nemocí, zbytečně nabízeje své služby králi Jiřímu jako lékař, marně koje se nadějemi na zlepšení svého postavení, očekával v Praze poslední den svého života. Zemřel asi brzy po smrti krále Jiřího 15 (r. 1471) vzhledem k chatrnému zdraví, bídě a pokročilému věku. Zemřel jako katolík. Nebyl by snad se bál opustiti katolicism, kdyby mu přestup ten byl něco prospěl. Ale svým dřívějším obojetným postavením v otázce víry ztratil veškeru důvěru na všech stranách, a nové nabýti se mu ne- mohlo podařiti. Židek byl jedním z pilných, ale málo vlivných a vážených členů katolické menšiny za krále Jiřího. Byl uvědomělý Čech, nepřítel kalicha, hlasatel návratu kališnických Čechů do lůna církve katolické a bezpod- mínečného poslušenství papežova. Nebyl z těch, kdo by nebyl uznával potřebu reformy tehdejší církve katolické, ale nebyl také z těch, kdo by 25 chtěl dáti se za Rokycanou. Jeho ideálem byly Čechy za Karla IV. Hájil staré tradice a zřízení církve katolické. Jeho kompromitovanost učinila z něho muže bezvlivného. Židek byl na svou dobu velkých, ale povrchních, encyklopedických vědomostí. Měl ucelený názor na všehomír, názor ovšem nesprávný a ubohý. 30 Byl milovníkem scholastické latiny. Pro něho neexistovalo záhad. Uměl na každou otázku dáti odpověď. Měl bujnou fantasii a byl pověrečně důvěřivý a lehkověrný. 5 20 II. O Židkových spisech. 35 Největší dílo Židkovo, které psal většinou za svého pobytu v Plzni, jest „Liber viginti artium“. Jiní, a někdy Židek i sám, tento spis nazývali „Encyklopaedia scientiarum“ nebo „Libri magni“ česky Veliké knihy. Že Veliké knihy a Liber viginti artium jest dílo jedno a totéž, jak pravdě- podobně domníval se r. 1837 Jos. Jungmann proti Pelzlovi a Muczkow- skému, kteří soudili, že Židek napsal zvláštní český spis „Veliké knihy“ vyplývá ze zmínky ve „Spravovně“: „To najde latině v mých ve-

Strana V
Zdeněk Tobolka. likých knihách.“ „Liber viginti artium“ je dílo rázu encyklopaedického, naučný slovník 15. století, příručka vědění tehdejší katolické scholastiky české. Jedná se v díle tom o grammatice, logice, řečnictví, topografii, počtářství, arithmetice, hvězdářství, hudbě, o věcech přirozených, vojen- ských, školských, o lékařství, o obojím právu, světském i církevním atd. atd. Pergamenový rukopis práce Židkovy jest ve velkém formátě, 601/2 cm. zdélí, 38 cm. z šíří, o 359 listech, po dvou sloupcích. Jest psán čtverým rozdílným písmem. Není celý. Chybí v něm umění šesté, třetí oddělení lékařství, několik listů na počátku a na různých místech uprostřed. Ruko- pis ten chová se v knihovně university Jagellonské v Krakově a byl dlouhá 10 léta připisován Poláky legendárnímu Twardowskému. Vyňatky z této Židkovy práce byly otištěny v Miscellanea Cracoviensia 1815. II. 39 ad: Excerpta quaedam de honoribus academici e Codice Msc. Pauli de Praga. Popis kodexu s vyňatky podal Muczkowski v práci, výše uvedené. Jiné spisy Židkovy rázu encyklopaedického, psané latinsky, jsou: 15 Vinculatorium maius a Vinculatorium minus. Posledně uvedené dílo psal Židek ve vězení krakovském. Rukopisy obou spisů jsou dnes nezvěstné. Dle přiznání Židkova v „Liber viginti artium“ pochází z jeho péra „plus quam mille fabulae“. Snad vztahuje se na práci tuto i tato narážka Spravovny: „psal byl (Šalomoun) knihy múdrosti Cantica a Ecclesiasticum, 20 v kterých jsú připoviedky náramně múdré, a otázky činil jest o kořeních tři sta a o dříví počna od cédru až do izopu a o hovadech a o ptácích a o rybách a o hadích, ale o tom nic nepsal jest, a sem tiem jist, že žádný od počátku světa těchto věcí lépe a rozumněji nesepsal jest než já a Buoh dá, knihy takové po mé smrti ostavím.“ Byly-li bajky Židkovy psány 25 latinsky nebo česky, nevíme, poněvadž rukopis díla toho není dnes znám. Židek tvrdí, že rukopis této práce byl mu ukraden za pobytu v Polsku. Někdy po r. 1466 napsal Židek české dílo: „O vážnosti konšelský hlavních měst a mravích jich.“ Bylo věnováno raddám starého a nového města pražského. O rukopisu spisu toho dnes nevíme. Balbín a po něm zvláště Pelzel a Muczkowski, uvádějí jako samostatné české spisy Židkovy: „Život Karla Čtvrtého“ (uvádí též J. Jungmann ještě r. 1837). „Knihu kronik“ a „Spravovnu“. J. Jungmann ve své „Historii“ (s. 68) správně ukázal, že Kniha kronik, jinak také všeobecná historie zvaná, není nežli třetí část „Spravovny“. Podobně „Život Karla 35 Čtvrtého“ jest částí ,Spravovny“ a sice je to samostatná kapitola o Karlu IV. v třetím díle, Spravovny“. O Spravovně pověděno jest níže více. Těsně před smrtí krále Jiřího nabízel Židek v ,Spravovně sepsati králi Jiřímu kroniku českou, kroniku panování krále Jiřího, knihu o sta- vech, řemeslech a zaměstnáních v městech. K uskutečnění této nabídky 40 nebyly učiněny asi pro smrt Jiřího ani první kroky. 5 30

Strana VI
VI Žídkova Spravovna. III. O „Jiří(ho) Spravovně“. Knihu ,Jiří(ho) Spravovna“ uložil Židkovi napsati král Jiří. Chtěl pomoci Židkovi v nouzi, a aby nedával mu almužnu, požádal ho o práci, k níž Židek byl schopen. Uložil mu, aby mu sepsal „správu královskú" i kroniky, skrze které by .... se spravoval a královstvie.... v pokoj 5 uvedl.“ Židek úkol mu uložený provedl r. 1470. II. listopadu r. 1470 ,Spra- vovnu“ dopsal, I. ledna r. 1471 ji vydal. Ku cti krále Jiřího nazval spis „Jiří(ho) Spravovna“. Cíl ,Spravovny“ byl: pohnouti krále Jiřího k opuštění kalicha, Roky- cany a jeho strany a přiměti ho k návratu do církve katolické, k podrobení 10 se papeži a k reorganisaci katolicismu v Čechách. Vedle tohoto cíle sle- doval Židek i prospěch osobní, chtěl získati spisovatelskou činností obživu a v případě úspěchu u krále Jiřího chtěl dojíti kanovnictví u všech Svatých v Praze a biskupství Litomyšlského. „Spravovnu“ mimo předmluvu rozdělil spisovatel ve tři knihy. V knize 15 první dává ve třiceti kapitolách králi Jiřímu naučení o povinnostech krále vzhledem k obecnému dobrému, v knize druhé, v 89 kapitolách, poučuje Jiřího, jak má sám sebe spravovati, kniha třetí obsahuje kroniky rázu moralistického, ukazující dobré i zlé skutky znamenitých panovníků. Kniha třetí, ačkoliv jest beze vší pochyby částí, Spravovny“, činí dojem 20 samostatného celku. Má zvláštní předmluvu, úvod o úkolech kronikářů, kronik a o pramenech kronikářů, načež teprve líčí události, počínajíc daleko před stvořením světa, Bohem, a končíc událostmi za císaře Frid- richa IV. Židek hrd na své vědomosti, které čerpal především z tak zv. Martimiani, vypsal zde vše, co bylo před stvořením světa; kroniku světa samotnou rozdělil v šest věků: první věk do potopy, druhý do Abrahama, třetí do Davida, čtvrtý od Saula do Sedeciáše, pátý od Nabochodonozora do císaře Julia, šestý až po dobu Fridricha IV. nebo až po vládu papeže Pavla III. „Spravovna“ je spis neurovnaný obsahem i formou. Jeho rozvrh není 30 pořádně proveden, autor často se opakuje, věty zhusta bývají neukončeny, sloh je nedbalý. �Spravovna“ tak, jak se nám dochovala, činí dojem ruko- pisu, jemuž chybí konečné zpracování a poslední redakce autorova. Židek, ačkoliv pro vědomosti své měl o spisech svých vysoké mínění, byl i pře- svědčen o ,mdlosti“ „Spravovny“. Uvedl i příčiny této vlastnosti svého díla. 35 Psal v nouzi, o hladu, psal těžce nemocen, psal v neklidu a většinou bez literárních pomůcek, jen po paměti. Jeho jedinou pomůckou byl jeho spis „Liber viginti artium“. Spravovna“ na mnohých místech je buď para- frasí nebo výtahem různých částí jeho latinské encyklopaedie. „Spravovna“ není pro historika bez ceny. Politický i kulturní historik 40 nalezne v ,Spravovně“ hojnou kořist. Jak politický dějepisec může těžiti 25

Strana VII
Zdeněk Tobolka. VII. ze ,Spravovny“, ukázal Fr. Palacký, vypravuje ve svých „Dějinách národu českého o době krále Jiřího, jak dějepisec města Prahy pro popisnou část metropole české v 15. století, ukázal V. V. Tomek, jak kulturní historik pro poznání mravův českých v století 15.tém, ukázal částečně Jos. Jireček v stati „Kuchařské knihy staročeské“. (Světozor 1858. Čís. 2. S. 12). ,Spravovna“ dává nám mimo jiné nahlédnouti do kališnické společnosti za krále Jiřího, do její životní prakse, a jest zajímavým dokumentem myšlenkové úrovně tehdejší katolické české menšiny. O originálu ,Spravovny“ nevíme. Známe jen dva opisy její. Jeden z 15. století, druhý z r. 1658. Jos. Jungmann v Historii (s. 75.) tvrdí, že 10 třetí opis Židkovy ,Spravovny“ nachází se v Rajhradě na Moravě, r. 1750 opsaný P. Bonaventurou Pitterem v Břevnově. Ve skutečnosti u bene- diktinů rajhradských na Moravě nenachází se opis Židkovy ,Spravovny“, nýbrž jen její p opis, který r. 1750 učinil P. Bonaventura Pitter. Tento popis Židkovy ,Spravovny jest v Rajhradě v kodexu Gg 23. XVII. na 15 str. 411—415. Jungmann k tvrzení svému byl sveden poznámkou opisu z 15. století, na jehož zadní desce stojí: „Descripsit P. Bonaventura Pitter 1750“, mylně překládaje slovo: „Descripsit jako ,opsal místo správného ,popsal'. Návrh na vydání ,Spravovny“ učinil již 16. února r. 1858 Jos. Jireček 20 v Světozoru (čís. 2. S. 12.), an napsal: „Nebylo by vskutku na škodu, kdyby Správovna Židkova byla vydána“. Na splnění tohoto dávného přání dochází přítomnou edicí. Vydání Spravovny pořízeno jest dle jediných, dvou známých ruko- pisů Židkovy ,Spravovny“: dle rukopisu, chovaného v knihovně vždy 25 věrné kapitoly metropolitní v Praze a dle rukopisu c. k. veřejné a uni- versitní knihovny v Praze. Rukopis knihovny kapitolní, opatřen jest signaturou G. 8. Je to rukopis papírový, století patnáctého, jednosvazkový, velikosti 32 X 22 cm. Po jednom nečíslovaném listu, na jehož druhé (b) straně je název díla 30 z doby vzniku rukopisu a poznámky z doby pozdější, následuje 368 číslo- vaných stran a pak 22 prázdných listů. Rukopis jest psán jasně, černým inkoustem leckdes s použitím barvy červené a modré. Není vy- praven nádherně. Barevné versalie a několik, málo umělecky význačných, iniciálek tvoří celou výzdobu rukopisu. Na okrajích rukopisu jsou různé, 35 pozdější poznámky, naznačující většinou obsah spisu. Jak poznal již r. 1827 Jos. Dobrcvský, poznámky ty psány jsou rukou B. Balbína. Název spisu Židkova v kodexu uchovaném, nalézá se na prvním nečíslovaném listu, straně b. Jest psán střídavě po řádce modrou a červenou barvou a věrně zní: Poczinagi ſe kniehy Girzij zpraw- owna rzeczene, neb gſu ſlozene k zadoſti fa zprawie prze welebneho kniezete a krale, krale Girzieho prwnieho a 5 40

Strana VIII
VIII Židkova Spravovna. 5 35 netoliko k zprawie geho, ale wíſech buduczich kraluow Czeſkych ſlozene a wydano ſkrze Miſtra Pawla doctora Miſtra Zidka rzeczeneho Leta Bozieho Tificzieho Cztirzíteho Sedmdeíateho Prwnieho den leta noweho. Rukopis jest vázán v kožené, ražené a kované desky. Na přední desce nalézá se ex libris kapitoly, na zadní desce stojí napsáno: „Des- cripsit P. Bonaventura Pitter 1750“. O významu těchto slov pověděli 10 jsme výše. Rukopis již r. 1713 náležel knihovně kapitulní. Kodex kapitolní neobsahuje original Židkovy Spravovny, nýbrž, soudíc dle chyb opisovačských, je to přepis Židkova spisu ze století patnáctého. Druhý rukopis Židkovy ,Spravovny“, náležející c. k. veřejné a uni- versitní knihovně v Praze, pochází z r. 1658. Má signaturu XVII D 11. 15 Je to jednosvazkový rukopis papírový, o 169 číslovaných a 19 prázdných stránkách ve velikosti 31 x 20.5 cm. Kožené a ražené jeho desky po- cházejí z jiné knihy starší, poněvadž je na nich vyražen rok 1612. Psán je černým inkoustem, málo úhledně. Název rukopisu věrně zní: „Poczi- nagi ſe Knihy Girzi z Prawne Ržeczene neb gſau ſložene k žadosti a Sprawie 20 prze Welebneho Knižete a Krale Girziho prwniho a netolyko k Sprawie geho ale wíſech budauczych Kraluw Czeſkych ſložene a wydane ſkrze Mistra Pawla Doctora Miſtra Židka rzeczeneho letha Bozjho Tyſyczyho Cztyrſteho Sedumdeſateho Prwniho den Noweho Letha. Denuo descriptus Bechine 17. Maij a. 1658 a Paulo S Stephanide Boemo, vicino Bechinensi." 25 Kodex tento náležel r. 1733 jesuitům Novoměstským (cubiculi R. P. rectoris). Je to s opisovačskými chybami a většinou pravopisem druhé polovice 17. století pořízený opis z rukopisu kapitulního, výše popsaného. Poznámka kritická, v něm uvedená, pochází od bibliothekáře dr. J. J. Hanuše, který ji částečně přejal do svých ,Dodavků a doplňků k Jung- 30 mannově historii literatury české“. V Praze 1871. II. 36. Výdání přítomné jest pořízeno dle rukopisu Spravovny, uchovaného v knihovně kapitulní. Číslice v textu závorkami opatřené, jsou číslice stránek rukopisu kapitolního. Nadpisy kapitol, kde jich nebylo, byly přičiněny vydavatelem: jsou označeny hranatými závorkami. Výtahy z Židkovy ,Spravovny“ otiskli: Jos. Dobrovský v Časopise Českého Musea r. 1827 II., 44 ad, III. 113 ad, IV. 90 ad, r. 1828 I. 101., i K. J. Erben ve ,Výboru z literatury české“ II. 743 ad a J. Herben v Ná- rodních Listech r. 1883. 14. července č. 166 ad. Všechny tyto výtahy pořízeny byly dle kanitulního rukopisu „Spravovny“. Za zapůjčení ruk pisu vzdávám vřelé díky vždy věrné kapitole, za podporu při práci jsem zavázán opravdovými díky p. t. p. dvornímu radovi dru Jos. Kalouskovi a p. t. p. univ. prof. dru Zd. Nejedlému. Dr. Zdeněk V. Tobolka.

Strana 1
Počínají se knichy: Jiří Spravovna řečené, neb jsú složené k žádosti a správě převelebného kniežete a krále, krále Jiřieho prvnieho, a netoliko k správě jeho, ale všech budúcích králuov českých složené a vydané1) skrze Mistra Pavla doktora, Mistra Židka řečeného, léta božieho tisícieho čtyř- stého sedmdesátého prvnieho, den léta nového. 5 [1] Kniežeti2) a pánu, králi Jiří prvnímu, 3) šestnadctému králi českému, z panského rodu jakožto hvězdu ze tmy na vysokost královské stolice vy- sazenému v jistotě z vuole a milosti božské zjevné, skrze kterého králové kralují, kniežata přikazují a všecka moc, na nebi i na zemi, z nizkosti po- cházejí na vysokost, který, jako die David v žaltáři, vyzdvihuje chudého 10 z lajna, aby ho posadil s kniežaty, s kniežaty lidu svého, a netoliko aby seděli s kniežaty lidu jeho, ale aby sami, držíc thróny a stolice vší slavnosti, u vysokosti a v světlosti najvyšší nad jiné přebývali a své světlosti jiným udávali. Tak jest pán Buoh Saule, sedláka oslic ztracených, na proroku Samuelovi ptajícieho, na vysokú královskú vyzdvihl ušlechtilost, kterého 15 když svatým mazáním na královstvie jest do konce spevnil, řekl jest jemu prorok přede vším lidem: Aj, znamenaj, kterak z malého jsi věku učiněn králem. Hlediž, aby chodil v přikazánie božiem a královstvie Israhelským, které pán Buoh Abrahamovi slíbil rozšířiti jako hvězdy nebeské a piesek mořský, aby ve všem dobrém rozmáhal, modly kazil pohanské a sochy na 20 vysokostech hor od nich usazených. Kterého potom kdy jest pán Buoh zavrhl i s synem Jonatan pro neposlušenstvie, kteří jeden den zbiti jsú na horách Gelboe, aby to pokolenie viec nesedělo na královské stolici, zvolil pán Buoh sobě Davida pastušku, a to zní méně nežli sedláka, o kterémž řekl pán Buoh prorokovi: Jdi do domu Isaj a maž na královstvie, kohož já tobě 25 okáži, nebť sem sobě zvolil muže vedle srdce mého, kteréhožto stolici spev- ním před tváří mú jakožto slunce až na věky. Kteréhožto žena Mikol,4) 1) V rkpse: vydáno. 2) V rkpse předchází: O 3) V rkpse: prvním. 4) V rkpse: Nikol.

Strana 2
2 Zdeněk Tobolka. dcera svrchupsaného Saule, měla jest [2] od pána Boha břicho zavřené, aby vždy nic krve Saulovy nevsedlo na stolici královskú, protože nebyl poslušen hlasu božieho, že z velikého lakomství bral lúpež Amalech, řka: proto, aby pánu oběti z toho činil. Že chtěl proroka božieho Samuele, skrze kte- 5 rého na královstvie byl vyzdvižen, zahubiti, a že k babám čarodějným se utiekal, proto zavrhl jest pán Buoh ten kmen nešlechetný od královanie až na věky; o kterém sám pán Buoh řekl jest prorokovi: Co prosíš za něho a proč pláčeš jeho? všakť sem ho zavrhl. Toho slova má Vaše Velebnost velmě povážiti a sobě v srdce vzieti i s leknutím, aby snad i na Vašie Veleb- 10 nosti se nenaplnilo. Neb jeho svatá Velebnost prvé, nežli se Vaše Jasnost narodila, předeznal jest cesty Vaše, které z svobodné vuole vaší puojdú, předeznal jest, že Vaše Velebnost má vstúpiti na vysokost královskú. A tomu, aby Tvá Milost s brzkú pomocí mohla sobě toho řádně dovésti, obdařil jest osobu Vaši rozumem přejasným, výmluvností, dobrotivostí, 15 zpuosobnú tvářností a jinými mnohými dary nebeskými i tělesnými, v kte- rých bez pochybenstvie mluví okolnie země, neměly vyššieho ani rovného. Ten pán mocný a velebný, který sám zná, koho má na stolice předcházející jiné u vysokosti vyzdvihnúti, anebo koho z nich sraziti, ten jest Vaši Jasnost z řádu panského jako slunce nad hvězdy v královské vysoce na počátku 20 vyzdvihl duostojenstvie. A kometa i hvězdy Aramuan chtivostí mluvily jsú, k velikému Vaší Jasnosti vyzdviženy by byly, a vaše Jasnost těmi ce- stami kráčela, které sem byl Vašie Velebnosti v mých velikých kniehách sepsal, a jmenovitě, by byla hned Vaše Velebnost službu božie množila, kostely dělala [3.] anebo ohyzdné, zbořené opravovala, platy kněžské 25 a mniské, jeptiské, doctorské, mistrovské z rukú, nepravě božské věci držících, vytrhovala, a arcibiskupa a kněží, kartausy, bosáky a jiné nábožné lidi, skrze kterých nábožné modlitby jistú máme naději, že králóm, knieža- tóm, zemím i všem lidem hřiešným přichází ot najvyšieho pána požehnanie vše dobré, by vaše Jasnost ty lidi v své kostely byla ustavovala; kostel 30 svatého Václava na hradě dělala a svatého Petra na Vyšehradě, hrob sva- tého Václava a dědicuov českých zlatem, střiebrem, drahým kamením ozdobovala, vysoké lidi k sobě táhla a jich rady poslúchala, papeže milo- vala a kněží a jich i ciesaře poslúchala a kledeb jejich se bála, volence i knie- žata duchovní i světské vždycky na svým dvoře při sobě měla, platuov 35 božských nezapisovala, kněžím Rokycanovým búřiti nedala a pokoj viec než válku milovala. Byl by pán Buoh na věky zpevnil korunu na Vašie hlavě i synuov Vašich, byl by pán Buoh na stolici královskú opatřil z tvého bedra siemě spravedlivé všemu křesťanstvu k utěšenie, bych byl k tomu žádán, bohdá skrze mé lečenie byla by Vaše Jasnost seděla se vším krá- 40 lovstvím u veselosti, pokoje, v hojnosti zlatta, střiebra i drahého kamenie, v sytosti chleba i masa i v pití vina rozličného, radoval by se kupčék z Vašie Jasnosti, veza u pokoji do Prahy potřebné věci i ven vyvozuje. Radovali by se měšťané, panny, vdovy i paní v svým múdrým králi, jsúc skrze něho ode všech ostnův duše i těla vysvobozeni. Radoval by se v pánu

Strana 3
Židkova Spravovna. 3 Bohu a v králi Jiří sedláček, dělaje vesele, v pokoji, v potu tváři své zemi, který nynie s dietkami lká a pláče na krále Jiřieho, jsa vypálen [4.] a za- huben, jedl by nemaje ani snad chleba. Radovali by se Římané, všecka vlaská země, Benátčené, vídenský sbor i Normberčané z krále Jiřieho, by byl pokoj, jakož se jest počal, uměl zachovati kúpě jich, aby svobodné šli před lúpežniky opatřiti, nekřičela by krev Abelova, na zemi již mnoho tisících na zemi vylitá, bylo by lépe oděnie stkvělé a meč žeraňcí prospělo v komorách mlče nežli hřmot činie na lidech, zámkové bran městských lepší pevnosti byli by stvořeni, kdy by v jich kostelech veselá služba dála se milému pánu Bohu a svatým jeho. A brány dnem i nocí byly otevřeny. 10 A zámkové a železa jich zerzavělé byli, až by se ani vrata, šranky nemohly otvierati. Nebe i země bylo by přálo králi Jiřiemu, množstvie lidu hrnulo by se bylo k Vašie Velebnosti, množstvie i z krajin mořských bylo by se hrnulo k Vašie Velebnosti, byšte byli, vyvrhúc srdce Rokycanovo, papežovy svatosti poslúchali a ciesaři vedle božského i všech pisem rozkazování pod- 15 dani byli a těch neposlúchali, kto k válkám a k rozdielnému roztržení vás i dobré vuole Vašie Jasnosti radí mieti od jiných králuov. Neb psáno jest: Blahoslavení pokojní, neb oni synové božie nazváni budú. Chce-li Vaše Jasnost milým synem božím býti a milým synem cierkve svaté a z jam a z šachet hlubokých, v které Vaše Velebnost po hřiechu hluboce upadla, 20 vyjíti a hojnú odplatu v nebesiech mieti, cesty vyvržené v klajch zase na- raziti a napraviti, českú1) zemi, po hřiechu přieliš zklamanú a zavedenú, v řád uvésti a od bluduov škodlivých očistiti a vymésti do čista; rač v srdce přijíti toto mé, bohdá věrné, sepsanie, kteréž nemuož hyndrováno býti bohdá od žádného, jedné od [5.] bláznivého a od světlosti ducha svatého vy- 25 prazněného. Které knichy rozdělil sem na tři strany; první knichy drží v sobě naučenie, co se tkne obecného dobrého v nich od jiných věcí, jakož registrum lechce každému okáže, o čem zní která kapitola. Druhé kniehy okazují správu Vašie Velebnosti k osobě Vaší. Třetie kniehy jsú kroniky, okazujíc skutky prvotních předkuov Vašich, znamenitějších, zlé i dobré; 30 dobré aby Vaše Jasnost se jich chytila, ale zlé, aby Vaše Velebnost se jich varovala, které jestli že budú od Vašie Jasnosti zalíbeny, prvé než toto vyčtete, tolikéž udělám, v kterých, jestli že by co nelibého v nich Vaše Velebnost nalezla, ale pravého, neb pravda dá bolest nežitovú, kdy se okolo nežitu párá lékař, tehdy k ní mlčí, ale kdy se nežitu dotkne, tehdy 35 nohami tepe, přieliš hněvaje se. Než maje douffánie, že Vaše veliká múdrost a dobrotivost snese trpělivě pravdu, ač snad nelíbeznú, a že neupadne v to zlé jako Saul, který Samuele jej2) trescícieho myslil zahubiti, ani jako Nero, mistra svého Seneku, kázal zahubiti, ale že Vaše Jasnost obleče se v múdrost Alexandrovu, který mistry a mudrce miloval, Aristotilešě, 40 a Dyogena, který v lese a v kádi své Alexandrovi domlúval jest, jeho 5 1) V rkpse: česká. 2) V rkpse: se.

Strana 4
Zdeněk Tobolka. služebníkem svých služebníkuov nazývaje, a lakomcem nenasyceným. Neb rač v jistotě věděti, že tak žiezním řádu a pokoje tohoto královstvie a Vašeho dobrého a zvelebenie, že bych měl pro pravdu a navedenie Vašie Jasnosti od Vašie Jasnosti umřieti nebo hanbu kterakú trpěti koli, že to rád chci podstúpiti a pravdu psáti beze všeho pochlebenstvie, neb bych nebyl věrný služe[6.]bník, bych Vašie Jasnosti nezpravil o těch věcech, které snad sama do sebe neví, by škodné byly, neb žádný nemuož sám o sobě súdci pravým býti. Které knichy, zapomenuv sám své cti, chci vaším jménem jmenovati česky: Jiří Spravovna, neb tuto dává se 10 vedle času běžitého věrná správa, a užitečnějšie nežli Aristotilesova k Ale- xandrovi nebo Egidia Rímského, ač sem jich nynie neviděl. A proto rač pán Buoh v těchto řečech Vašie Jasnosti otevřieti rozum a zpuosobiti přijieti jich v srdce Vaše, které, jestli že Vaše Jasnost přijme a vedle nich skutky dokáže, pošle pán Buoh anjely své svaté, aby po hřiechu přieliš nachý- 15 lenú korunú na Vaši hlavu zase mocně napravili a šije Vám se protivících pokojně poddali a rohy, pyšně se proti vám pozdvihujících, potřeli, prsy najvyšieho biskupa i ciesaře obměkčili, s kterými i s jinými králi a kniežaty maje pokoj, byl by potěšenie všemu svému královstvie, pannám, vdovám, syrotkóm, kněžím, mnichóm, jeptiškám i všem spravedlivým, aby byl 20 přietel svým nepřátelóm, polechčenie tryzněným, chudým bohatstvie, pokoj nepokojným, hruoza a odvrácenie od zlého všem zlým. Dajž, milý pane, Jesu Kriste, za Vašich dnóv upokojenie této tesklivé zemi a obvese- lenie srdci Vašemu, kterým z nebe jsúc obdařeni, mohli byšte lépe pánu Bohu slúžiti a smrti bezpečněji čekati. Najprvnějšie a najpotřebnější jest věc Vašie Jasnosti ustano- viti královstvie na třidciti věcech: Najprvé aby službu Božie na všecky strany v svým královstvie rozmohl. To jest Šalomún učinil, když chrám milému pánu Bohu, svému [7.] oslaviteli, jest ustavil, tehdy Abyathara biskupa a Joab a mnoho kněží a kantoruov usadil jest, a proto najviece jest rostl 30 v své slávě a ve cti. Ale kto službu božie umenšuje a tlačí, od pána Boha z nebe umenšen bude i od lidí utlačen. Toho duovod jest na Lismachovi v kniehách královských, kterýžto, když jest zlúpil pokladnici chrámu Šalomónovu, prvé než jest z chrámu to vynesl, zabit jest. A v skutciech apoštolských, že Anania a Zafira před nohami svatého Petra zemřeli jsú, 35 že jsú neprávě vyznali o poli, k které mělo k kostelu připsáno býti etc Máme také o paličích kosteluov, o vražedlníciech knězských a (o) Ozovi, který náhlú smrtí umřel jest, že archy božie dotekl se jest, nejsa knězem. A proto zloději, ješto kalichy berú, a lúpežnici monstrancí, ornaty a sva- tosti vysypují a vylévají. A králové, kteří toho netbají, zlú smrtí scházejí, 40 nébrž pro poctivost božie a chrámu božieho, by nepřátelé utekli na kostel a znesli tam veliké zbožie, mají necháni býti u pokoji. I proto pamatuj, najjasnější králi, najprvé službu pána tvého, najlepšieho dobrocinci roz- máhati, jemu chrámy nové stavěti, anebo staré s pilností opravovati, okrasu domu božieho, neb to i městu každému se hodí, neb se tiem město 5 25

Strana 5
Židkova Spravovna. 5 šlechtie, oko božie tíem pilněji na to město hledie i anjelé božie častěji s dary božiemi na to město sstupují. A pán Buoh na přebyvatele toho města ho[i]nějšie dary své vylévá a požehnánie svaté dává etc. Druhé, přepilná potřeba jest, aby Vaše Jasnost ustanovila královstvie všecko v jednostajné vieře obecné křesťanské, neb u vieře řie- 5 káme: Věřím v svatú cierkev obecnú. Totiž která [8.] jest rozlita po všem křesťanství. A hlava jejie nevidomá jest Pán Kristus, a vidomá, římský biskup, skrze kterého cierkev svatá obecní stojí spojena u pokoji v sváto- stech a v dařích božiech. Pokútných věr slušie se varovati, jakožto viklefské, táborské, bořecské, neb v žádné té nejsú božie darové ani svatosti pravé, 10 ani žádným hřiechóm muože býti odpuštěnie a žádný z nich nemuože býti dobrý, by všecky dobré skutky činil; neb bez pravé obecné viery žádný člověk dobrý nenie, ani na úřadu býti, ani muože svědkem na koho býti, a jest člověk mrzký pánu Bohu i lidem; sami v sobě se pekúce, na tělech hynúce, bledú řečí neupřímé a neustavičné, neb v zatmilém rozumu chodí, 15 nevěda, co má činiti, dnes tak věří a zajtra jinak. A proto vší pilnosti rač mysliti toto královstvie uvésti v jednotu vší viery křesťanské, a sám také s jinými králi křesťanskými se sjednati a spojiti. Tiem skutkem Vaše Jasnost vezme oddechnutie, všecko královstvie obžive na duši i na těle, války a mordové, jakž česká země na miestě jest, neslychané přestanú 20 záhuby, pálenie, od chudiny pláč a klnutí i křičenie na Vaši královskú Jasnost pro časté šacunky na vojny vypuzenie a tak zabiti bez zpovědi, bez svátosti, na mordích, na lúpežiech, a v jiných zlých skutcích. A proto běda na smrti duši Vaší Jasnosti, neopraví-li to Vaše Jasnost skuoro! Píši jako věrný služebník Vašie Jasnosti, bohdá všeho dobrého žádaje, a súkám 25 rány tvé snad až do bolesti, já mistr Pavel z Prahy, doctor Židek řečený, a týkám nežity tvé bolestivé pro uzdravenie duše i těla Vašie královské velebnosti i dobré tohoto královstvie. Třetie, velmi pilná jest potřeba, obrátiti všecko královstvie ku poslušenstvie [9.] papežově a zvláště kněží nynější, kteří vytrhli se z poslu- 30 šenstvie a z řádu všeho křesťanstva, nesmierně hanie papeže, proti zápovědi otcóv svatých vší silú pracujíce; aby ta svatá stolice, biskupové, cardina- lové, patriarchové, doctoři, prelátové a jiní vysocí lidé řádu duchovnieho byli dáni v potupu a v uohyzdu lidu obecniemu, od kterých vyklamavše kněžstvie a všecko dobré od nich vzevše, ješto by v školách partékami 35 nemohli syti býti, by těch biskupóv a falešných prorokuov nebylo, to proti svým dobrodincóm kvačí, sediece na miestech vysokých cizích, kterýchž hodni nejsú i kvačí na své staršie, kterýmž by měli poddáni býti a statky měšťan na gšafftích skrze dary, skrze šacunky, skrze trápenie měšťan umějí misterně vytahovati a větší offěry do kuchyň žádati nežli staří kněží pastýři; milostiví sedí u pokoji, dobré bydlo v práci majíce a duše ovcí svých na meč nastrkují, ale svých dobře chovají, proti řeči pána Krysta; dobrý pastýř klade duši svú za své ovce, ale oni otarasovali se Vašie Jasností, tak že Vaše Jasnost životně s těžkým životem jede na boj za ně na roky, aby oni odpočinuli, 40

Strana 6
6 Zdeněk Tobolka. a své neposlušenstvie a neřády vždy před se vedli, pro které již mnoho tisíc zabito a tak veliké zhubenie země stalo se jest, že lépe o tom mlčeti nežli psáti, a zlost přemohla jest pero i rozum, tak že ani péro vypsati muož, ani rozum vymluviti. Zlosti, v které upadají v královstvie a města, která se odtrhnú od řádu a poslušenstvie papežova, jsú tyto zlosti: Najprvé zpletú sobě všecken řád světský i duchovní, tak že jeden chce nad druhého býti a patami zhuoru a hlavami doluov chodie, jakožto jest dnes v Čechách, že podkoní, který muože lidi bíti, bera hojný žold již jest nad pána svého, a já mistr 10 a doctor najstaršie [10.] Krakovský, Vídenský, Padevský, Bononský, Český, tak v Praze nynie utlačen sem, že pes vie své miesto a bydlo, a já jeho neviem. Druhé všecky svatosti se zpletú, že od vytrhlých kněží žádná svatost nemuož státi v své spravedlnosti, jakožto dnes křest nemá své 15 spravedlivosti, neb česky křtí, a to nenie forma se vším křesťanstvím, jedna voda také nemá své fecundací totiž té spravedlivosti, aby olejem svatým byla křižmována v tu chvíli, když mají kněží okolo křtidlnice choditi, neb toho nečiní křižmo svaté, kde berú o tom všecko křesťanstvo pochybuje, opět se kněží světí, v tom jest pochybenie, neb žádný biskup 20 vytržence nerad světí, a že potom jsú ti kněžie tak tuzí nepřietele biskupóm, vzevše od nich všecko své dobré, znamenie jest, že spieše nejsú kněží nežli kněži, neb se snad hněvají na biskupy, že jich nechtěli světiti, i pro řkúc, že jsú kněží, mstí se opět, že biskupuóv nemají, biřmovánie nedbají a tak mrú, ano nynie v Praze miením, že viec než polovice lidu nebiřmova- 25 ného. Prvé byli ornaty potupili, kropáče, kalichy, varhany, nynie lezú jako rak, svátkuov nesvětí, svatým se rúhají, znamenie umučenie Pána Krista lajny kydají, kamenují, ruce utínují, palé, rač věděti. Kto by obraz Vašie Jasnosti na Tajnie lajny mazal, kamenoval, že by byl hoden trestánie. Ale tuto Tvá milost nepantuší, neb v tomto mají dobrú vuoli, Panny Marie 30 nectí, v svátky jejie dělají, to sem sám viděl, v posty jejie maso jedie, rúhánie veliké mají proti její svaté velebnosti, ohavné věci ženské a mrzké jejie svaté Jasnosti k necti, k nepoctivosti oni mluvíce. A tak též o jiných svatých na kázanie nepřimašťují svatým, než teď budete mieti mandeleny, kurvy a nevěstky, Marek praví, Pavel, Jakub etc. Třetie: královstvie, města jim poddané [II.] trpie veliké od nich hořkosti a útisky. Najprvé, strhnúce je z vysokosti a z krásy všie, první jich ctí, zmenie jim práva stará a vieru na každý den novú, vieru ne- ustavičně učíce a to velmi trápí mysl měšťanuov, že jich svými nestálými naučeními neumějí ustanoviti, vším zlým a najhorším hřiechóm cestu 40 otevrú, maličké bráníce pannám věnečky, tance, šnorované střevíce etc. Rádi vidí lúpežníky, vražedlníky, paliče, zloděje, buřiče, a ty, kteří by dobré lidi lépe trápili, tiem úmyslem, aby dobří lidé jich nemohli dojíti, aby svú vuoli lépe vyplňovali. A to městóm jest velmi škodno a k jich zahynutí, a tak měř jako hajthmané se v městech zdělajíce vládnú městy, 5 35

Strana 7
Židkova Spravovna. měšťany vo hrdla připravujíce, o statky, o čest pěkně mluví jako anjelé, ale skutky mají prostě dábelské. Jestli že jich kto zač potřebuje, nepři- stúpaj bez velikých daruov; budeš-li prositi, okážúť tvář hroznú, řeč ukrutnú, jestli že mu co dieš tvrdého, přivedeť tě k zahynutie. Budeš-li jemu přietelem, všitky tě zavede o statek, o čest nebo o život, a tak se těžce na koho spadna na každým vozí, že všecko město od toho kněze horkostmi, pláčem a lkáním, chudobú, bídú, válkami, mečem, ohněm súce utlačeni, z úzkosti až k nebi prokřikují, raději život mrtvých nad živé sobě zvolujíce. A proto bláznivá jsú ta města, ješto poslúchají neposlušných, a řádu čekajíce od těch, ješto v řádu nejsú, a vidúce, že pod nimi hynúce vždycky den ote dne a skrze 10 ně v potociech slz sedí, ještě se jich přidržejí. I proto, najjasnější králi, jižť jest čas, ať se větší války a mordové nedějí, těm kněžím, kteří k válkám káží, a k mordóm nedaj moci, ale raději žádaj od papeže múdrosti patriarchu nebo legata, ať [12.] přijeda do Čech, zřídí kněží i ty nesnáze s božie a s Vaší pomocí. Čtvrté, potřebie jest Vašie Jasnosti pilně znamenati, proč se tyto války, mordové nemilostiví, hubení země a pálenie, chudinky šacovánie, mince falšovánie a jiné zlé nehody jako jedva od počátku tohoto královstvie děje. A já to znamenám, že jest najviece pro tři věci: totiž nebo pro kalich, jakož na Týně obraz Vašie Jasnosti okazuje s mečem mezi kalichy, ješto 20 by bylo lépe by byl tu obraz Panny Marije, matky božie, a někde jinde obraz ke cti Vašie Jasnosti, anebo jest pro kněžské zbožie, anebo pro tajnú závist, a některakú tajnú kyselost mezi Vašie milosti a mezi pány. By pak bylo to všecko tré, to Vaše Jasnost muož lechce udusiti a v pokoj uvésti, toliko své vuole málo ustúpie, a těch nikdež neposlúchaje, kteří 25 Vaši královskú Jasnost na války vedú. Neb válka prospěšná chce šesti věcem. Najprvé pravé pře, a já tvú Velebnost, jsa bohdá tvój věrný, vždycky nesonim, ani chci pravého učiniti proti obecné vieře všeho křesťanstvie a proti hlasu všeho křesťanstvie, neb viem, že všecko křesťanstvo má roz- umnější lidi pod sebú, nežli Vaše Jasnost. Druhé prospěšná válka chce 30 mieti vítězstvie z nebe. A já toto vidím: jakž se jest ta válka počela, a gletba od papeže vyšla, tak se nám nebe zprotivilo vším, zlým povětřím, zimú přetvrdú, mrákotami i všelikými nehodami, jako by se tomu zlému nemohlo slunce dívati, co se děje, i země ovoce nevydává tak chutného jako někdy, drahota veliká v lidu, zadav útisk pro všecky biedy, které vnitř [13.] 35 i zevnitř utiskly jsú lid. Třetie prospěšná válka chce mieti silné oděnce, kterými má býti veliká štědrost, a ti, kde jsú nebo čím jich bezedné měšce naplňovati. Čtvrté má mieti válka věrné spojenie papeže, ciesaře, a bez jich vuole nemá počata býti; ale tato jest proti nim a proti všemu křesťan- stvu. Páté má mieti věrné rytieřstvo a komorstvo, ne řemeslníky chudé, 40 kteří své řemeslo ten den zmeškajíce ani sobě ani ženám ani dětem co jísti dáti nemají, anebo že jdú staří šadové, ješto by raději ležel nežli sšel, anebo vida blesk mečový, hned uteče. S těmi, v boji nebývanými, málo Vaše Jasnost bude moci. A rytieřstvo již mnohé jinam odstupuje i proto etc. 5 15

Strana 8
8 Zdeněk Tobolka. 5 25 Šesté prospěšná válka má mieti stálost, a kde již ta býti muože, ano lidem se styštie, a Vaše Jasnost již v léta vchází, v kterých bude potřebie odpo- činúti, a proto již žádnú mieru nerač mysliti k válkám, ale raději k úmluvám a ku poslušenstvie tvých hlav a starších, jenžť věrně radí etc. Páté, jestli válka o kalich, rač věděti, že Vaše Jasnost toho neprovede proti písmu všech svatých doctoruov a proti obyčeji všeho kře- sťanstva, aby na čásek Vaše Jasnost ten artikul provedla; potom kdy čas bude, sám padne; neb najprvé se modlíme v monstranci milému tělu i krvi Pána Krista pod suchú oběti, věříc silně, že jest tu živý pán Krystus pod 10 jednú spuosobú s tělem, s krví, s duší, s božstvím, s kostmi, i proto nebo muší s námi věřiti nebo k monstranci kalich přičiniti, a to jest blud. Druhé vieme, že pán Kristus dal jednú svým apoštolóm pod obojí spuosobú, řka jim: To čiňte [14.] na památku mého umučenie, totižto, posvěcujte. A proto kněží, biskupové i papež, nikdy nepřijímají pod obojí spuosobú, než když 15 mši slúží, ale jindy pod jednú jakožto lid obecní, a proto v tom křivdy žádné nečiní lidu. Třetie neb Pán Kristus sám ten týden po své smrti dával jest učedlníkóm v Emaus pod jednú spuosobú. Čtvrté pro mnohá nebezpečenstvie, ješto kněži husci, divné nové kalichy jednajíce, ještě tomu nemohú odolati puol mile s kalichem k nemocnému ani jeti na koni 20 ani na voze, ani pěšky nenie bezpečné etc. Páté neb mnozí sú, ješto vino pijí, hned vytrati, druzí rtuov nemají, a proto z kalicha píti nemohú, druzí rty ukřivené mají, a mnohé jiné příčiny jsú. Item dietkám dávánie také státi nemuož pro náramnú mrzkost, která se děje od dětí i od mater té převelebné svátosti. Šesté, jestli válka o kněžské zbožie. Jakož pán Zdeněk má Zelenú Horu, panstvie veliké, a Dobrohost Týn, a tak jiní páni; neb kněžské zbožie bylo náramně veliké v Čechách. Sám kostel svatého Václava, pocta arcibiskupstvie, k tomu měl jest viece nežli osmdesáte tisíc platu, vyše- hradský málo méně, co pak klášterové, a proto kněži byli jsú náramně 30 zpychali na své spasenie a na náboženstvie málo dbali. Nemilostivosti skrze lichvy domy pražské skuoro větší stranu k sobě platy zavazovali, zrádce, opilci, hráči, kostkáři, póhony nespravedlivé činíce z pravé bujnosti zlostmi mnohými a hřiechy, hněv božie na se shromažďujíce nerozumní, neumělí, jako byl pan Zdeněk1) Zajiec, který teprv abecedu se učil, jsa 35 volen arcibiskupem [15.] a Kaulet v kolebce na patriarstvie korunován; kanovníci, počnúce latině mluviti, neumějíc latinu dokonati, češtinú do- mluviti, netrpěliví, nezaplacujíce dluhu pravé služby božie, k které zavá- zani byli, kteří od šlépěji Pána Krista a starých svatých v smrdutý život daleko vpadše, v zlostech velikých chodili jsú, poklady veliké do truhel na lichvy shromažďujíce, nevěstkám, hudcóm a kajkléřóm zbožie pána Krista, které zbytkuov chudým mělo dáváno býti, rozmařujíce a krátce najposléz v močidlech všech mrzkostí a hřiechuov tápajíce. Pro zlé pří- 40 1) Má státi Zbyněk.

Strana 9
Židkova Spravovna. 9 klady pán Buoh zbúřil jest chasu, která oblúpila jest je ze všeho zbožie, a mordy na ně nastrojil veliké až do skaženie, neb nehodni a nerozumni ta miesta drželi jsú, kteří učené a hodné lidi slepě tlačili jsú. I protož pán Buoh hodně zkazil jest je až dotud, duokudž by v pokoru nevstúpili a na život nepoškvrněný prvotných svatých neuhodili. I protož o to zboži rada by má byla taková, měli by proto zbožie pod pokutstvím tak dlúhý nepokoj trvati, aby Vaše Jasnost duom jeden udělala všem kněžím hradským i arcibiskupu vedle nich a s volí papežovú milosti polovici platuov ujma, všecky k jedné kuchyni, k jedné pivnici a k jedné dormitoři sehnati a dnem i nocí hodiny své, aby všickni zpievali a lekci tam od mistruov a doctoruov 10 poslúchali a bez odpuštěnie nikdyž se netúlali, neb čech kdy vyde v zbožie a duostojenstvie, nebudeli úzce spravován, jest velmi bláznová věc. Neb v Němciech jsú taká nadánie, avšak nenie tak slyšeti o zlostech velikých jako v Čechách dály se. Sedmé, jestli válka o některaké záští se pány a zvláště 15 s panem Zdenkem, že [16.] každému králi a kniežeti múdrost větší má býti přirozena i milostivost k nepřátelóm nad jiné i pokora, neb tyto tři ctnosti dávají milostivost k nepřátelóm a lásku v oheň větší lásky, po nepřiezni zapalují. Jakož pán Kristus dí, že řezavé úhle rozpaluje a shromažďuje na hlavu nepřietele a tak přiezni spojenú oba z úzkosti, z tesknosti, z ne- 20 bezpečenstvie vysvobozuje, zdá mi se dobré, by Vaše Jasnost jemu milostivě pokoje podala, zámky všecky navrátila a k tomu viec přidala, a kněží, kteří jsú vás spolu svádili, oba v nenávist vezmúce, jim v jich hlavu zaplatili. Nebo budete-li kněží poslúchati, žádného rytieře v Čechách neostane ani husi, prasete, nebo kúřete. Vy se budete bíti, tlauci a mordovati, a oni 25 dobré bydlo majíce, budú se vám v kútech posmievati, a ktož bez sebe, ten tam. Pakli se sami nemuožete smluviti, prositi od papeže legáta mú- drého, ciesaře, krále polského, konferštuov, aby, mezi vás nahlednúc, srovnali nesnáze. A rač sebe rád a velice ustúpiti a kněží svých již déle neposlúchati, ani své tělo ani svého statku již viece pro ně nemrhati, ani 30 se za ně za taras klásti. Dadiť práce dosti i ztraty, jedné aby se jich bu- řičuov nedoteklo; a již pro ně upadli ste v hněv a v ohyzdu všeho světa, nébrž i všie chudince pražské, která, povstane-li, jehož toho pán Buoh nedaj, tak Vaši Jasnost i s nimi strach, aby nepoklidili, že by dobře nebylo. I protož, pro pána Boha i pro své dobré, nahlédněte a již k poslušenstvie 35 a k úmluvám pospěšte; Rokycana k sobě vezmúce, jemu dobré bydlo čiňte, pět kop každý týden jemu rádi dajte na polepšenie jeho bydla, kněze Thobiáše rač dáti na [17]. Thábor, kněze od svatého Václava do Žatce a jiné do Lún, do Hradce aneb tam, kto je rádi budú chtieti mieti. A po- kojné kněží vsázej zde v Praze, tak bude královstvie z božie pomoci upoko- 40 jeno, jinak nic. Tak legátové spíše přijedú k Vašie Jasnosti, jinak nic. Osmé, pro Vaše i obecní dobré račte od papeže svého, otce milostivého, požádati múdrého legáta cardinala, který by rok, neb dvě letě vedle boku Vašie Jasnosti seděl, snim uložil obojí straně, maje deset 5

Strana 10
10 Zdeněk Tobolka. doctoruov s sebú, a na ten sněm pozval rady ciesařovy, krále polského i všech kniežat okolních. Slyšíc Vaši Jasnost i pány i města vedle nich najdú prostředek. Ale nebude-li chtieti Vaše královská Jasnost s jinými králi u vieře se sjednati, tehdy daremné jest rokovánie. Pakli budete ráčiti 5 všecko dobré, bohdá vás potká, a což by bylo skrze ně duchem múdrosti nalezeno, to by tvá Jasnost přijal, a potom ten legat sedě vedle Vašie Jasnosti zřiedie kněží, a pro něho všickni Vaši nepřietele budú Vaší Jas- nosti rádi z hrsti zobati, a kniežata rádi pojedú k Vašie Jasnosti a kupci i cizozemci. Pakli by konečně Vaše Jasnost nemienila u vieře se s jinými 10 králi sjednati, tehdy stuoj dlúho nebo krátko, Vašie Jasnosti nelze jest královstvie obdržeti, netoliko od nepřátel, ale že chudině se steskne tak dlúho válčiti, aneb šacunky dávati, s volí papežovú i ciesařovú i všeho královstvie vzdal bych synu svému mišenskému korunu raději nežli komu jiného kmene nežli tvé Jasnosti, a sám již po této veliké práci usedl bych 15 u pokoji, slúže milému pánu Bohu, jakž bych najlépe mohl a uměl. [18. Pakli by koruna nemohla přijíti mišenskému, ale vzal bych některé sto- tisíc a dal bych ji jinému, vymluvě sobě Kolín, Nymburk, a ten vešken kraj až do Jičína, a seděla by Vaše Jasnost jako knieže u pokoji s veselým srdcem, a syny opatřil bych také jako kniežata. Ale však najlépe bylo by, 20 aby Vaše Jasnost držela vedle oné řeči Apocalipsis: Tene, quod habes, ne coronam accipiat alter. Drž, co máš, ať korunu tvú nevezme jiný. Die-li Rokycan Vašie Jasnosti, že pod jednú zpuosobú nemuožete spaseni býti, nevěřte tomu, věru na mú duši beru to, že muožete spaseni býti, lépe pod jednú, berúce v jednotě ovčince křesťanského, nežli pod obojí, 25 vně z ovčince všie říše křesťanské, v které kto nenie, nemóž mieti hřiechóm odpuštěnie, žádných pravých svatostí přijimánie, žádné k nebi živnosti, žádného na zemi duostojenstvie ani vzácnosti. K tomu jsú písma svatých otcóv, kterých nechám pro ukrácenie etc. Deváté, potřebie jest k upokojenie královstvie arcibiskupa 30 zjednati, ale nerozumiem nynie k tomu žádného Čecha zpuosobeného. Lépe vzieti za několik leth legáta múdrého, aby ten zde byl miesto arcibiskupa, aspoň s desieti doctory, a ten aby řiedil s božie a s Vašie raddú kněžstvo všecko, aby zase napravil a zvláště na hradě řád k službě božie, aby všickni canov- níci v jednom domu přebývali, jedné kuchyně, pivnice, dormitoře poží- 35 vajíce, službu božie vedli dnem i nocí. A jeden každý řád svój bez meškánie, jakož naň slušie a súdy duchovní jim propustiti. Item kacermajstra zpuosobiti, ješto by kacieře vyplneňovali, beghardy, bekyně vykořeňovali, i jiné bludné lidi vedle řádu a ustanovenie svatých otcuov. Item aby bylo napravenie všech [19.] mnichuov žebravých, aby ne tak klekali nestydatě 40 po žebrotách, ale jako jest v Nornberce: hospodář dada ve čtvrti letě čtyři penieze, mnicha žebravého do svého domu třebali nikdy nepustí. Ale pustí klášterové, jako na Strahově, na Zbraslavi, a jinde, ješto mají některý tisíc platu, a nechce bráti mnichuov opath do kláštera, pakli vezme, ale vyhryze v malé chvíli, přátely své nadává, službu božie mešká,

Strana 11
Židkova Spravovna. 11 hoduje, kvaší, zastavuje zbožie, zapisuje těm klášteróm; hodno by bylo, aby král dal vladaře k opatu, který by viděl řád neb neřád, který by tak rád viděl, aby mnoho mnichouv bylo, aby božie služba se dála řádná, a ten aby úroky vybieral k ruce opathově, a potom krále nebo jiné kněží zpravil v pravdě. A mají-li málo, strhnúti jim, pakli mají kněží čtrmezcietma, to jest celé colegium, nechati jim jich řadu s radostí; ale proto vždy mieti svého úředníka, který by patřil, aby řád byl, aby služba božie bez meškánie se dála. Také mnich tu stvrzený, aby nebyl jinam podáván bez hodné příčiny. Také i o jeptiškách, tu pak jest pilnější stráže potřebie, aby k nim žádný nešel, ani oni nikam, leč (s) stráží pilnú. Desáté, potřebie jest k upokojenie této země koleje všecky napraviti. Neb se tiem země náramně pokojí, neb učenie nemuože se vésti, leč v upokojenie mysli i těla. A blahoslavené město jest každé, které má v svým prostředku stuol múdrosti a uměnie a sbierá vše mládež výbornějšie ze všeho světa, neb milostivý tatík i matka nelituje zbožie i peněz k synu 15 do Prahy vydati, chtějíc, aby, jsa vyzdvižen v duostojenstvie mistrovské, v svým kraji byl jako slunce mezi menšiemi hvězdami povýšený. Z toho Praze přislovie mnoho dobrého. Najprvé pokoj veliký. Druhé vyčištěnie města ode všech kacieřuov. Třetie čest veliká a pověst daleká, pražský baccalář, pražský mistr, pražský doctor. Čtvrté veliké [20.] zbohacenie 20 řezníkuov, pekařuov, šenkuov, súkenikóv, neb jsa baccalářem, muší jiný kroj mieti, a mistrem neb doctorem opět jiný etc. A tak každé řemeslo by bohatělo, zlato, střiebro, kúpě, veliké vezli by do Prahy otcové pro syny. Páté dal by pán Buoh pro doctory, mistry a pro mládež okrášenú Praze z nebe požehnánie veselé a všecku skvělost, a okrasu a bohatstvie veliké 25 měšťanóm i řemeslníkóm. I proto, rač o to pomysliti, ať jsú doctoři, mistři, cizozemci zde: a popřejeliť pán Buoh Vašie Jasnosti zdravie a upokojenie země, rač vzieti jednoho doctora pisma svatého z Vídně, a druhého z Lipska, a třetieho z Paříže, a vsaď je ke Všem Svatým v dole a ostatkem Čechy; tu má býti dvanádct doctoruov. Též mistry vezma, vsaď do veliké koleje, 30 ať vedle nich studenti se sem táhnú, a daj plnú svobodu, jako sú měli za ciesaře Karla etc. Jedenácté, potřebie jest Vašie Jasnosti, aby veliké lidi a vysoké k sobě táhla, vší silú a všie mocí, ochotností a dary velikými, kteří stojiec okolo Vašie Jasnosti jako hvězdy přejasné okolo slunce velikú slavú by šlechtili 35 osobu Vašie královské Velebnosti. A toho jest viec Vašie Jasnosti potřebie, pánu ze tmy v Jasnosti vyšlému královskú, poněvadž král má převýšiti šlechtu všie Jasnosti, a mnozí jsú z nich vyšlí z slavnějšie a vyššie krve než Vaše Velebnost. A také mnozí mají šlechtu a osviecenie své od Vašie Jasnosti bráti, jakož rytieři a panoše. I protož potřebie jest pro nižší 40 lidi okrásiti se komorstvem vysoké šlechty, jakožto kniežaty, corferšty, neb ti k českému králi z práva jako k volenci mají mieti patřenie, aby Vaše Jasnost sobě skrze radu kněžskú nezpletla královstvie, na truon v jistotě ciesařský byl by vznesen etc. [21]. Item biskupi, doctoři, pány 5 10

Strana 12
12 Zdeněk Tobolka. velikými lidem neznámým, rozličnými jazyky, a krojem rozděleným, měla by Vaše Jasnost ozdobena býti. A toho všeho nic nenie viděti při Vašie Jasnosti. Ale viec znamenati jest, že vysocí a múdří lidé se utlačují, po- smievají se jim chasy a rúhají, a nízcí lezú zhůru. Neb sem sám na oko viděl pana Roznberského v radě pod pana Zdeňka Kostkú sediecieho daleko, a pan Kostka, an řidie, a páni vyší amen řiekají, potíce se na své tváři. Vaše Jasnost nynie podkoní nad jich pány vyzdvihuje se, neb berúc žold veliký, již fukají na pány, a chlap ješto ještě pluhem smrdí, udělaje sobě kroj, že mu zadek vně a střevíce s špici skuoro na dva lokty 10 a čepec ženský děravý a nebo taffatový na jeho hlavě a sukně štukovaná, již fúká na panoší starého, zachovalého, kterému všecko spáleno, jako pán na svého poddacieho. A nenie, kto opravie. Též kněží křičí rúhavě na papeže, biskupy, doctory, tlačíc vysoký řád na mnichy, i na mě naj- staršieho doctora, který pro nemoc a také Vašie Jasnosti ke cti v Praze 15 nešťastně opozdil sem sě, tak těžké rúhánie trpěl sem i bití třikrát, ješto by mi to u Viedni neb jinde kto učinil, musil by bez ruky býti; druhdy bieda, hlad tře mě, ano kněží husáci osedli fary a kniežecí bydlo mají mistři husáci, koleje i mé miesto dávně osadili a požívají; já nic, leč bych se sjednal s nimi, jehožto pán Buoh na věky mě ostřež. Kněži ženú řemesl- 20 níky dobré ven, kteří jich rozkázánie nechtie činiti. A tak od Vašie Jas- nosti lid vysoký odšel jest, i protož vedle nízkých nevzrostete. Ruce rada má obrtenitas, abyšte se vysokých lidí chytili a chasu k pluhu a ře- meslóm hnali [22.]. Dvanádcté, potřebiejest v své radě mieti lid stavu duchov- 25 nieho, totiž to od papeže vždy cardinala a arcibiskupa domácieho, biskupa Holomúckého, Litomyšlského, Rezenského, Pamberského, neb ti věcně pod- dáni jsú arcibiskupu českému i se vším lidem a mají patřiti k králi českému. Item doctory najstaršie v právích světských i duchovních učenie praž- ského mieti v své radě, aneb najméně jednoho najstaršieho doctora, a knie- 30 žata Bramburská, Bavorská, Slezská a jiné hrabie i pány korúhevné, panoše znamenitějšie, ale lechcejších nic, aby tvé Jasnosti nelechčili. Těch lidí radda měla by býti příjemna, neb jich rada nemuože býti lstiva, jakožto lakomých lidí pro zisk, neb dosti mají. Nemuož býti nevěrna jako kacieřská, ješto vždy voklikuov hledie. Nemuož býti ukrutna, neb 35 všecka milostivost jest štípena v jich srdci. Nemuož býti nestálá, neb pýchy nehledie, neb mají cti dosti. Nemuož býti nevěrná ani zlobivá, takových lidí radě slušie přivolovati a ty v své radě mieti, a ti, kde jsú nynie. I protož zle tvá Velebnost stojí, a nelze dobře býti, duokudž taková kniežata se Vašie Jasnosti štítí a varují, a Vaše Jasnost také na ně nic 40 netbá, a proto zlé. Třinadcté, potřebie jest, aby Vaše Jasnost přikázala v městech súdcím spravedlivost činiti, chudému i bohatému, a súdci, aby byli usazo- váni dobré pověsti, ne nařčení lidé, ani zrádce ani lakomci, ješto by pána Boha majíc před očima, o svú smrt měli pravý úmysl státi při spravedlivosti, 5

Strana 13
Židkova Spravovna. 13 a spravedlnost že by s nebála rozhněvánie súseda bratra, nébrž sám sebe pro spravedlivost ustúpiti, neb spra[23.]vedlivost všecky věci pře- máhá. Kteří by práva uměli, neb pravými jako měrami a pravidlem mají se města zpravovati a súdce při nesnázích, kteří by jasným rozumem slyšíce žaloby mohli rozeznati, co jest pravé nebo křivé, a rozeznajíce pěkně vypověděli bez prchlivosti a náhlosti, co má vedle pána Boha a spra- vedlnosti ostati, takoví lidé, kteří by pak tajný hněv měli proti blížniemu, proto učiní spravedlivě, který daruov nemiluje, ani proseb. A že raději bez prosby spravedlnosti dopomuož nežli s prosbú, leč pro lepšie správu a vzeptánie, takoví súdce mají po městech ustanovani býti. A druhdy 10 by nic neškodilo, by Vaše Jasnost projela se na rathúzy a na čas poseděla na súdích a porozuměla, kterak se tam děje, řádně-li, jakož vždy dobré domněnie má o nich královská jasnost mieti, že nic, než pravdu a dobrotu činí, jako milostiví otcové k svým dětem. A také bylo by hodno, aby kon- šelé všech měst byli opatřeni platy, neb na súdě druhdy dopoledne i přes- 15 polodne sediece, doma své dobré meškají a rychtář též s písařem krevním a častokrát pro dary musí nespravedlivé súdy činiti. A rychtář na biřice nespravedlivě honiti, ješto kdyby platy měli, spíše by spravedlivost činili. A ten plath conšelóm a rychtáři daný, aby spravedlivost činili, byl by tak pánu Bohu vzácný, jako by oltáře nadali nebo kněží. A nemoh-li 20 by ten plat jinák sebrán býti, ale aby jej z domuov dvakrát do roka sbierali, nebo z vin nebo z řemesl aspoň po deseti kopách počtauc až do biřice. Item v ortelech a vyřčenie, aby najnižší konšel měl hlas svój jako najvyší. [24.] Čtrnädté (sic), o vězních slušie se častokrát poptati, mnoholi jich mají a proč a kterak dlúho koho, a jsúli kteří syří vězňové, 25 ješto nenie přieliš tak škodná vina, aby tak dlúho nehynul ve zdraví hladem, žízní, smradem, teskností, kázati propustiti. Pakli jsú kteří hodni dlúhého vězenie, tehdy žebráky jim zjednati, kteří by na ně žebrali, a jich žebrota má býti prvnější než číkolivěk jiných, aby jim z toho byla potřebička dána uzká, aby čili, že jsú v pokánie. Pakli jest hoden smrti a má na smrt 30 odsúzen býti, tato buď forma odsúzenie na krev, totižto odsúzenie na smrt nebo na údu zbavenie, aby písař krevní přinesl obraz umučenie Pána Krista, řekl by: Páni milí, račte Pavla súditi nebo Jana, vedle pána Boha a jeho proviněnie. A potom má nésti obraz s vytrženým mečem, počna od purgmistra až doluov, a každý, polibě nohy, polože dva prsty 35 na bok na ránu, má řeci: Krev tohoto člověka buď mi k odplatě nebo ku pomstě na mé smrti a v den súdný. A potom písař krevný sbieraj hlasy conšeluov. A co větší strana vyřkne, to se staň bez proměněnie, leč by knieže změnil. A jinde hrozně vedú na smrt pro ustrašenie lidí s praporci, s meči vytrženými, s trubači, s (š)kraboškami, s palicemi. 40 Patnádcté, o dvoru Vašie královské Jasnosti a o úředniciech rozumím dobrú správu a dobré hospodářstvie. Toliko toto bylo jest u Justi- niana ciesaře, že měl dva stoly pro služebné pacholky, kdy pánóv neměli, mohl u dvora jiesti za dvě neděli, aby nekradl, nelúpil, falšuov a jiných 5

Strana 14
14 Zdeněk Tobolka. 5 zlostí nevedl, a mezi tiemi aby sobě pána hledal, pakli kto potřeboval pacholka, tu přišel a vzal hotového etc. Toliko oděv neřádný [25.] jazyk nepoctivý slušie Vašie Jasnosti mezi dvořany pokrotiti a sluší Vaší Jasnosti mieti dobré douffanie k každému svému čeledínu, milostivost a lásku a štědrost a ne jednú z dobré přiezně tovařišky se jim připojiti, aby mohli srdce spojené s Vašie Jasnosti mieti a dobrú pověst o Vašie Jasnosti všady roznášeti, hleděti pro malú věc proti čeledínu neprchati, ani se těžce hněvati, když jedné věrný jest a zrad a jedu nejedná. A jakož die Aristotiles k Ale- xandrovi, aby dvakrát do roka všie své čeledi hody učinil až do opití a jim 10 před sebú kázal hráti a sám se učinil jako opilý, že tiem skutkem mnoho tajnosti král prozvie do své čeledi. Opět Aristotiles praví, aby každý král hody dělal slavné, najméně dvakrát do roka, totiž den svého narozenie, a tu hojně a štědře aby daroval všecko své komorstvo až do podkoní, a vězně vypúštěl a všady po všech kostelech bohóm slávu činiti a dieky, 15 že pokoj skrze člověka smrtedlného jednají, a prositi bohuov, aby z vysokosti poslali na svět kmen královský, který jako slunce svietie, tmavé zástupy zaháněl, nevinné a spravedlivé vytrhal z rukú nespravedlivých. A druhé na den svého korunovánie, takovúž radosti učiniti, protože bohové z vy- sokosti krále s stkvělú korunú oslavili jsú a v královstvie dobrotivě uvedli 20 jsú, od kterého ve všecko tělo všeho královstvie rozlévá se jasnost, řád, spojený, svornost, pokoj, bohatstvie, zlých lidí potřenie, dobrých všady radost a obveselenie. A i z nebe i z země všeho dobrého rozmahánie. Třetie den radostný má učiniti dne vítězstvie svého etc. Šestnádcte, o penězích, kteří nynie jsú tak lidu u velikú 25 ošklivost, že žádného [26.] horského penieze nechtějí vzieti ani haléře. A vidúc dobrý peniez střiebrný nechtějí jeho v haléři. A já jsem druhdy tři čisté penieze v penězi chtěl dáti, a nechtěli jsú vzieti. Ta slepota přišla na lid z nebe pro zlosti, jakož die Šalomún: Excecavit eos malicia eorum, neb v každé zlosti tento lid tápá až do hrdla. A žádné zlosti nenie nynie, 30 by pod Vašie Jasnosti plné svobody neměla, vraždy, zrady, pálenie, země hubenie, lúpežové, krádežové, kacierstva, bludové, vysokých lidí utisko- vánie, tlačenie, puzenie. A kto lépe muože ty zlosti provésti, to jest lepší v tomto královstvie. I proto by nebylo jiné rány na Vaši Jasnost, jedno ta. Dostiť jest Vašie Jasnosti zamúčenie skrze chudinku pohrdánie, nébrž 35 od královstvie zamietáme. Tiem chce Pán Buoh Vaši Jasnost ku pokoře přivésti, neb ste někdy pýchu velikú v svým srdci vedli, něco sobě před oči pánu Bohu nelibého předkládajíce. Druhé chce pán Buoh Vaši Jasnost tiem přivésti ku poslušenstvie starších tvých, totižto papeže a ciesaře a tvých duchovních otcuov; neb v jistotě kdy by Vaše Jasnost jich poslú- 40 chala, by byl horší peniez bráti. Brali by jej. Neb král polský prostě dělá peniez jako měděný, avšak jej berú, a co rozkáže, všeho poslušni jsú, neb on poslušen jest papeže, ciesaře, kněží a má při sobě vysoké lidi a v řádu stojí, a to jemu domita, že se jeho chudinka bojí a jeho vuoli plní, též by bylo Vašie Jasnosti. I protož radať jest má, jako anjel radil Agar:

Strana 15
Židkova Spravovna.] 15 Genesis XIII°: Návrať se a pokoř se pod rukú paní tvé. Ale opustě dalšie řeč toho, kterak by Vaše Jasnost měla to uléčiti, to psáti budu: Neb lidé lakomí bohatí mají jich dosti, a již je jako mezi kamenie méci, račiž zarazit peniez menší, [27.] tluštčí na váhu penieze krále Václava, z obú stranú raž; z jedné lev, z druhé koruna, a potom rač měnu zaraziti a bráti od chu- diny peniez v penězi a přičině několiko centnéřuov střiebra, dělati etc. A potom po roce šacunk učiniti a doložiti sobě své střiebro etc. Pakli nynie tomu Vaše Jasnost nic nemuožete učiniti, ale nechť berú penieze, jakéž chtie. A Vaše Jasnost rač bráti střiebro nynie od Hory do své komory, až by přišel čas dělání peněz z vuole panské, kdy se bohdá umluvíte, neb 10 to na věky nestane. Jediné již Rokycana neposlúchajte a těch několik kněží. Osmnádcté, o slibích potřebie jest Vašie Jasnosti i každému králi, aby bez proměny slovo své držal každému židu, pohanu. Práva svědská vyměňují krom kacieře i duchovní. Ale to jest nešlechetnost, 15 neb i tomu mají slibové zachováni býti a úmluvy a zvláště přísahy. A na Vaši Jasnost jde hlas, že by Vaše Jasnost přísahu učinila na korunovánie v některým času se sjednati s králi jinými u vieře všeho křesťanstvie. A z toho papež praví, že by napomínal Vaši Jasnost i rukojmě i biskupy. A proto sem žalobu a hancivé listy od jeho svatosti na Vaši Jasnost viděl, 20 kterak všemu křesťanstvie túží na Vaši Velebnost. A to pismo k věčné hanbě Vašie Jasnosti zuostane. I protož jestli tak a čijete se v tom, naplňte, jakož v jistotě jest tak úmysl všeho křesťanstva, že žádný král nemá korunován býti, leč by obecní vieru všeho křesťanstva vedl. A hned měla Vaše Jasnost přijímati pod jednú spuosobú. Ó kterak jest to přišlo, 25 že Vaše Jasnost nedokázala přijímáním pod jednú zpuosobú jednoty křesťanstva všeho a tu sva[28.]tosti nespevnila sobě, jest královánie těles- ného, a biskupi, majíce to v pontificalu, obmeškali jsú, že jsú nepřivedli v tu chvíli Jasnosti Vašie k tomu, k čemu jsú měli přivésti, shřešili jsú. A teď nebude-li v tom opravenie, co se zlého stane, děje a dieti bude, o běda 30 duši Tvé, najjasnější králi, na tvé smrti. Ó běda duši Tvé, Rokycane, na tvé smrti, co si zlého páchal nad tiemto královstvím a nad mnoho dobrými lidmi, jim veliké súženie a úzkosti čině, a dnes tomu nechceš rozuměti ani dbáti jediné, když máš dobré bydlo, na nic nedbáš. Již jsi tolikéž na onom světě jako na tomto, tak mním, že ke sto letem tiehneš, 35 mysl na pokánie, mysl, že skuoro sejdeš a břímě s Luciperem poneseš; neb jako Luciper nemoha žádného stvořenie stvořiti, stvořené stvořenie sobě podkasoval, též ty žádného kněze nemoha učiniti kněžím, pod se kážeš, a aby svým stvořitelóm, od kterých čest mají, odporni byli a pod- tě slušeli, jednáš. A jako Luciper všecken neřád jedná, nepokoj, též ty. 40 Nechám tebe tak hniti až do dne božieho usauzenie. Častokrát sem tě dobrotú napomínal, aby změnil k kročeje, kterýmiž upřiemo kráčíš do pekla, nechtěl si kráčeti, a dokroč do konce, kam tě tvoj úmysl obrátí. Jediné již králi našemu milostivému přestaň raditi k válkám a k mordóm, 5

Strana 16
16 Zdeněk Tobolka. 5 a má-li potom po zahubenie královstvie a po mnoho tisíc lidu zhynúti a po chudině schuzené úmluvy býti, lépeť jest, ať jsú před zahubením. Drž slib všemu křesťanstvu, králi najmilejší, to Tvú Jasnost do nebe zvelebí i každému pánu i chudému. Mně Vaše Jasnost slíbila biskupstvie litomyslské, toho nedbám, že mi chyba před dvadceti šesti léty Eugenius papež svými ústy mě na ně pobiezel etc. Slíbila mi Vaše Jasnost děkanstvie u všech Svatých, toho nemám, slíbila mi Vaše Jasnost sukni vyplatiti ve dvú kopú a ve dvadceti groších, toho [29.] nebylo. I protož má slovo býti královo pevné jako pečetí zapečetěné. A to slovo znamená ducha 10 Svatého v člověku a upřiemost a všecko dobré, ale vrtkánie ducha ne- upřímného. Toho měl jest Ffarao, když mnoho sliboval Mojžiešovi, že pro rány božské totižto pro žáby, komáry, štěnice sliboval vuoli božie učiniti. A když rána minula, neučinil jest, až zlú smrtí v červeném moři zatopen jest. Opět Herodes král třem králóm sliboval jest pod lstí pánu 15 Kristovi klaněti, aby jeho zahubil a neklaněl se jemu. A pro ten lstivý a neupřímý slib potom zle čil jest a zlé učinil, že dietky zbil jest etc. Devatenádcté, že veliký hněv božie pocházie od chudých, druhdy v převelikú zimu ležieciech před dveřmi bohatých lidí, aneb leckdes na ulici, ano žádný milosrdenstvie nad nimi neučiní. Jako 20 byl Lazar před vraty bohatce leže, a proto bohatec jest zatracen. I protož aby bylo uvarováno, totiž aby na všecko město hněv božie nepřišel, staří králové špitály jsú hojně nadávali, aby takoví chudí měli potřebu a pánu Bohu slúžili. A má špitál rozdělen býti okolo jednoho kostela na šest stran, jedna strana kněžím a žákóm, ješto by chudým službu božie vedli 25 na pavlači, aby chudí slyšeli a viděli službu boží. Na jiné straně mají býti jeptišky, ženy nevěstsky v pokáni vzaté. Na třetie straně mají býti děti povržení nebo sirotci starých, zchudlých měšťanuov. Čtvrtá strana pútníkóm. Pátá strana bláznóm, ta má býti dalšie od špitála a kamna pod zemí kamenitá a pokrm a strážní s biči, s metlami krotíce je, nebo 30 těch prostě do domuov městských nehodí se bráti, neb škody činí. A proto, aby pro ukrutnost měšťan hněv božie nepřišel, když by nejsúc do domuov přijati, zimú zemřeli [30] nebo do vody skákali, nebo některak jinak životy ztratili nebo lidi zabíjeli, rač kázati bláznice dělati etc. Šestá strana, kdež by byli bráni lidé padúcie nemoci majíce, nebo nohy smrduté, neb jinak 35 smrady poražení, a mají bráni býti bez peněz. Toho nynie nenie. A kniežata jsú staří nenadávali, aby špitalmajstrové platy u chudých kupovali, ale darmo, pro Buoh, pro vyvarovanie zlého, aby na město přišlo, brali. A zde v Praze dva doctory lékaři jsú nadáni, aby nemocné, co muože býti zléčeno, léčili; ale ti jsú k kněžím připsáni etc. I protož, dá-li pán Buoh Vašie Jas- 40 nosti upokojenie, rač mysliti o špitálu takové zpuosobenie etc. A praví, že tu jest nynie vladař k tomu nepříbuzný. Dvadcáté, o kupcích a o cizozemciech a o řemesl- nicích, kteří jsú pod jednú spuosobú. Ješto skrze návod kněžský řemesla nedadie čistým řemeslníkóm se osaditi ani řemesl dělati ani kupcóm se

Strana 17
Židkova Spravovna. 17 osazovati ani cizozemcuov v domích chovati, leč by se s nimi u vieře všemu světu ohyzdné sjednali. To jest k velikému uštipku Vašie Jasnosti po všech krajinách světa, že toho Vaše Jasnost dopúští, také panstvie a slávy krá- lovstvie tohoto umenšenie i bohatstvie, nebo každý král jest tiem slavnější, nebi i zemi, čím viec lidu má pod sebú, a čím lid bohatější jest pod nim. 5 Slýchal sem od mých starších, že u múřenína, u váhy a v jiných sklepiech byli kupci tak bohatí, že každý z nich měl třidceti pytluov velikých zázvoru, třidceti hřebíčkuov, třidceti muškátu, třidceti pepře, a tak dál o jiných kúpí; a dnes Praha nemá s jeden pytel hřebíčkuov, ani zázvoru, ani šafránu. Rač věděti, jaké umenšenie panstvie královstvie českého pro násilnost kněží. 10 Opět byli lidé bohati jakožto Kauher, Rotleb a jiní, ješto zlatta viece měli [31.], než nynie pražští měšťané střiebra. Zlatnická ulice plná byla zlat- níkuov, již pustá stojí, nemohúc mieti vetešníkuov, zlé hospodářstvie po hřiechu. A stane-li tak dlúho, zpustne Praha. I protož potřebieť jest Vašie Jasnosti na lepšie hospodářstvie pomysliti než prvé a brzo, jinak nebe ani 15 země netrpí Vašie Jasnosti tohoto nynějšieho hospodářstvie, nebť jest zlé. Dvadcáté a jedno, o pomocech žádánie od královstvie rač věděti, že Aristotileš praví, že nemají časté býti a veliké, a praví, že v pěti letech. A to slulo lustrum. Ale nynie v této mieře pod Vašie Jasnosti tak mnoho šacunkuov bez studu pána Boha i lidí a přes moc a sílu chudinky, 20 a vždy jeden skuoro po druhým daj od řemesla oděnce na vojnu. Daj sám od sebe, a potom daj šacunk a potom ještě sám jdi na vojnu. Tak vymy- šlené šacunky a dávánie, že lidé křičí, slzí, pláčí, až do nebe po hřiechu Vašie Jasnosti poklinujíce i těch, kto jsú toho příčina. I protož rač upoko- jiti zemi s pokorú a s dobrotú, na kněží nic nedbaje. Neb cožt jest na nich 25 na vlas neustúpí, chtějíc, aby Vaše Jasnost jich bránila, aby svú vuoli vedli a dobré bydlo měli. Také radí Aristotileš Alexandrovi, aby nemiloval přieliš tělesných věcí pro krátkost života svého, a že zde všechny věci opustí, i proto radí, aby neutiskoval poddacích bez veliké potřeby v šacun- cích a bezprávně nic nebral, raději svých potřeb aby ukrojil a méně měl 30 a méně daroval, a tak dále. Dvadcáté a druhé o gšafftích rač Vaše královská Jasnost věděti, jakož die Justimian (sic) v svých právích, že gšaft, řádně učiněný, nemá od žádného žádné moci hyndrován býti ani měněn [32.], leč by byla chyba, že by kšaftéř byl někdy zrádce králuov nebo vypuzenie z královstvie 35 nebo psanec, tehdy knieže muože dáti sirotku jiného strážci, ale bez poručenie zbožie. Ale i o to na Vaši Jasnost křik jde veliký, a i protož rač se báti hněvu božieho na se, neb pán Buoh velmě mstí sirotkuov a vdov a jiných syrých lidí. Jakož die pismo: Tibi enim derelictus est pauper, pupillo et viduae, tu eris adiutor. A poněvadž jsú králové na miestě božiem, aby 40 chudých sirotkuov a vdov zbraňovali, nemají nad nimi sami zle činiti z moci, neb nemuože sě tomu pán Buoh dlúho dívati etc. Jestli že chudý člověk sirotek, vdova křičí na útisk súdcí nespravedlivých, nebo na někoho nobx jiného, že jemu nespravedlivost činí, hned nas

Strana 18
18 Zdeněk Tobolka. 5 člověka, a muožli býti, bez prodlenie vysvoboď jeho z úzkosti a tesknosti; pakli nemuož býti, ale hned rač někomu poručiti znamenitému, ať konec učiní té při, ačkoli král neb knieže má moc plnu gšaffty neprávě učiněné opraviti i věna i sirotky. Ale gšafftuov, právě učiněných, nemuož změniti, ani zbožie, co sobě z moci utrhnúti, neb těch větší jest mstitel pán Buoh, tak že zde desetkrát viec utrhne králi na statku, na cti nebo na těle, po smrti na duši. Dvadcáté a třetie, o zachovánie zákona božieho. Tak die Aristotileš k Alexandrovi, aby nutkal všecka královstvie pod sebú 10 k zachovánie písem, které jsú vydali lidé duchem svatým ,kterými ty najprvé by se spravoval a všecken lid, a také aby jednostajnú službu božie vjednal v lidu všech jazycích, neb jinak v svornosti státi nemohú, a tiem viece upokojíš všecka královstvie nežli mečem. A potom die [33.]: Budešli zákon božie držeti a jím se spravovati, budú se tebe lidé velmě báti; pakli 15 nebudeš se pána Boha báti a jeho řeči zachovávati, a lid porozumí, že jsi Bohu ohyzdný, hned lidé na tě také dbáti nebudú, a budú tebú pohrdati a v nenávist mieti. I protož aby Vaše Jasnost věděla, co jest zákon Božie, ne to, co bludný lid praví, že by byla sama biblí nebo samo čtenie, ale všecko pismo na ni doctoruov svatých a práva duchovní otcóv svatých, totiž 20 decret a decretales, agenda v kostelech a pontifical; neb sama biblí nenie dostatečna cierkev svatú spravovati, v žádné svatosti počna ode křtu až do jiných. Najprve, o křtu; apoštolé křtili ve jméno Ježíše, a čtenie die: Ve jméno otce i syna i ducha svatého, bez křizma oleje svatého bez prsti, bez soli. I proto vezma agendu lépe mě zpraví agenda, kterak mám křtíti 25 a jistěji nežli biblí. Opět kterak mají kněži svěceni býti, toho nenie nikdyž v zákoně, ale v pontificalu jest, opět biskupy, krále kterak korunovati. A proto vedle zákona Božieho mušili bychme býti bez kněží, bez biskupuov, bez králuov, neb bychme nevěděli, kterak jich vysazovati. Opět v písmě druhdy zmietež jest a spletenie, jako sem prvé o formě položil apoštolské 30 a o paně Krysta, nébrž tu: Kto nebudú jiesti těla mého a mé krve nebudú píti. A jinde: Kto jí z toho chleba, živ bude na věky. A o apoštolech die, že bychu ustavični každý den v lámání chleba, a svatý Pavel tresce, že se v chrámu opíjeli. A to znamenie, že jsú apoštolé neposvěcovali krve božie, neb by nedopustili až do opití ani k tracenie. I protož v tom rozdvojenie 35 písem potřebie jest doctoruov svatých naučenie a to držeti, co [34.] v jich pismích nalezáme. Opět řeč zákona božieho, jako zní bez přidavku, nemuož vždy držina býti, jako ona řeč pána Krysta: Co jest Buoh spojil, toho člověk nerozvodí. Avšak dnes muší rozvod býti, kdy muž nemuož ženy zploditi, tak že die žena, že jest ještě panna a chce matkú býti. Opět smrad 40 z hrdla rozvodí a jiné ohyzdné nemoci, cizolostvo, zlost, trávenie. A proto práva duchovní i světská naplňují rozum a vuoli zákona božieho, a úmysl nám vypravují. A tak dalšieho prótahu o tomto nachajíce. Rač věděti, kto opomítá doctory svaté a ustavenie otcuov svatých a samé biblí chce požívati, že jest člověk bludný a pravý kacieř etc. Neb psáno jest v bibli,

Strana 19
Židkova Spravovna. 19 že má biskup býti jedné ženy muž, a dnes pro ustanovenie proti tomu nemá býti žádné ženy muž. Apoštolé složili jsú obřezovánie doluov proti zákonu božiemu i proti skutku pána Krysta, neb se jest pán Krystus obře- zával. A jestli že bude které pochybenie v zákoně, Mojžieš přikazuje, aby utekli se k najvyšiemu biskupu, který v té chvíle bude. Genesis et deutro- nomii 24. A co kolivěk ten vyřkne, to má ode všech přijato býti. Druhé die Aristotileš, aby jednostajnú službu božie zjednal v lidu všech jazykuov. A nynie jest latinská služba božie, jedna po všech rozličnostech jazykuov, a ta má jíti ku pánu Bohu, každý aby okázal pánu Bohu jednotu srdce křesťanského ve všech jazyciech. A potom každý jazyk po vyplněnie 10 obecné služby božie, přidaj, co muože, jinak nic nemá řiekáno býti. Služ pánu Bohu, jakž kto umí najlépe, neb žádný člověk neumie slúžiti pánu Bohu jediné jeho chot milá, cierkev svatá obecní, totižto [35.] hlava, která řiedí a spravuje cierkev svatú, totiž papež, patriarchové, preláti a doctoři. A ti, kterak nás vedú, tak máme slúžiti, tak máme věřiti a na to jsú kněží 15 ustanoveni, aby lid obecní vedli na to naučenie, co od svých starších vzeli etc. Dvadcáté a čtvrté: o Židech, co má držíno býti. Rač věděti, že přísaha jest pána Krysta, že věru, věru pravím vám, že nepomine toto pokolenie, duokudž všechny věci se nestanú. A proto od králuov mají 20 trpíni býti v městech křesťanských až do súdného dne pro čtyři věci. Najprv, neb pán Krystus, Panna Maria a apoštolé jsú z toho rodu, i protož pro poctivost pána Krysta a apoštoluov mají trpíni býti. Druhé, že zákon od nich máme, a figury, aby oni nám toho svědci byli. Třetie, že z nich i mnozí dobří lidé vyjdú křesťané, ješto židovstvo je zrodí, jakožto trn ruoži 25 vonnú, čistú k uožitku křesťanstvu i nebe. Čtvrté, proto, aby oni nám byli příklad, že pro neposlušenstvie přikázanie božského a smrt pána Krysta ukřížovaného jsú dáni v rozptýlenie, v úzkosti, tesknosti, v zašigkovánie, abychme, my se teho bojíc, ctili pána Krysta ukřížovaného, pravého Syna božieho vtěleného, který od židuov odjal všecko dobré, a přenesl jest na 30 křesťany. Odjal jest od židuov pět věcí: Najprvé královstvie, neb již nikdyž žádného krále nemají, ale křesťané ještě pět a dvadceti králuov mají. Druhé, odjal od nich biskupy, tak že po dnes žádného nemají, ale křesťané mají biskupuov mocnější nad krále mnoho seth, jakož jest Tryrský, Mohucký, Anglický, Kolinský, Salcpurský, Rímský, Medulánský etc. a mnoho tisíc 35 jiných biskupuov. Třetie, přenesl jest od nich oběti všecky volech, jalovi- cích, kravách, a za všecky máme jediného [36.] beránka v trní za rohy visícieho, totiž tělo pána Krysta v koruně trnové na kříži rozpatého. Čtvrté, přenesl jest od nich uměnie všecko, neb dnes již neumějí, neb všecko pravé uměnie jest již v samé latinské řeči, a té oni neumějíc, nic neumějí. Páté, 40 přenesl od nich líbeznost všecku, což jest prvé ten lid měl, krásy okrasu libú k nebi i k zemi, již jsú ohyzdní, a lid křesťanský jest libý a tak dále. Co pak má o židech Vaše Jasnost činiti, račte věděti: Najprvé, když se ne- rúhají vieře křesťanské, že nemají shlazeni býti, ale mají trpíni býti, ne jako 5 2*)

Strana 20
20 Zdeněk Tobolka. svobodní, ale jako vězňové, aby čili, že jsú proti pánu Krystu shřešili. Mají znamenie židovské vždycky nésti, a nenese-li, má rychtář jíti i zašigkovati před lidmi zevně až do šatlavy. A bude-li s křesťankú nalezen, vedle práv Justinianových má s ní zahrabán býti, a kolem probit. Když se rúhá pánu Krystovi nebo milé Panně Mariji, muož hned v ústa bit býti od každého křesťana, ktož muože křivdy pomstíti, ani král ani právo nemá nic řéci. Mají jako vězňové držáni býti v úzkosti, netak jako nynie mají svobodu velikú, a větší nežli dobří křesťané, než mniši, doctoři, biskupové, neb nynie žádného biskupa nenie v české zemi, a doctora žádného krom mne. 10 A já biedami sem tak utrápen, že blaze by mně bylo, bych byl u Vídni. Ale z země nelze, kde mnich jde neb já neb kněz který z hradu, křičí na nás nectně, kamením házejí, tak hanějí, že jedné k milému pánu Bohu srdce obrátě, aby on to viděl a pomstil, neb v Praze nenie toho žádnému potúžiti, aby to stavil. Ale žid, kdy přijde, má svobodu etc. Rúcho má býti jich roz- 15 dielné od křesťanuov a v kuklách, aby šije kryli. Lichvami a dielem mají [37.] živi býti. A křesťané nemají lichviti, jedné toliko židé, aby král mohl z nich mieti komoru, bohatú ku potřebě obecní. A na kterého měštěnina neb pána židé by lichvy brali, králi túžili, král muož tomu křesťanu to spra- vedlivě vzieti. Věci kradené mohú všecky k sobě přijímati. Ale když vědie 20 že jsú kradené, nic viec než dva groše dada, zloději to vezma pravú věc má položiti, ale zloděje nezatajiti než zjeviti; pakliby zatajil, má žid jako zloděj trestán býti. Ale že by bylo dlúho práva židovská vypisovati, toto krátce, poněvadž jsú nepřietele pána Krysta, a rúhači Panny Marie a viery kře- sťanské, a nemají shlazeni býti, slušie je v trápenie držeti, a nad křesťana 25 žádného nikdy jich nepovyšovati. Dvadcáté a páté, o řemeslnících: Aby Vaše Jas- nost v každým řemesle čisté řemeslníky milovala, aby se v Praze osazovali, to Vaše Jasnost měla by ráda viděti. Ale že kněži i Čechové ještě nynie, jako oni dějí, pro zákon božie ženú čisté řemeslníky a jim dělati nedadie, 30 ani se živiti, leč by se s nimi u vieře srovnali, tiem Vaše Jasnost nezvelebí tohoto královstvie ani sama sebe ani svého plodu. A zvláště, že Čechové jsú hlaupí na mnohá řemesla, zvláště co se tkne hor k rudám a k hutem a k kovům střiebrným, zlatým, měděným, mosazným i cínovým. Opět k krumpovánie hedvábí, neb těch čistých věcí dělánie sami Čechové bez 35 Němcuov se nehodí. I protož od Vašie Jasnosti měli by sem do Prahy řemeslníci taženi býti. A tito řemeslníci a kněží je ven ženú; neviem, jaký jsú rozum před se vzeli. Za starých leth vezli z Prahy do Viedně, do Nornberka, do Benátek, do Říma [38.] na divy čistá diela, a již pak od jinud do Prahy. Král Nemroth a Romulus, tiť jsú jinak činili. A protož rač po- 40 mysliti na to, ať řemeslníci mají s Čechy své právo a dielo, ti zvláště, ješto jsú pod jednú spuosobú, a jinak proti řemeslóm jsú nic neprovinili. Také řemeslníci nemají na vojny puzeni býti, leč v najvětší núzi proti pohanóm, neb to na stav rytieřský příslušie najlép. Ať řemeslník dělá, rytieř bojuje a kněz se modlí vedle oné řeči: Tu supplex ora, tu protege, tuque labora. 5

Strana 21
Židkova Spravovna. 21 Ne řemeslník šad starý v boji tak se hodí jako kněz s knihami nebo baby s přeslicemi a stúly. A také jakož die Egidius: Písař, krumpéř, holič, nehodie se do boje po měkost rukú a proto, že těla svého nevydávali na silná diela a mocná. Také aby řemesla súdy své měly. Co se tkne právě řemesla, aby mezi sebú to bez rathuzuov řídili, to jim má dopuštěno býti. Než což se tkne chudinky, kterak mají dráze co prodávati, má jim v tom šacunk od krále a pánuov rathúzských uložen býti, aby netak neřádně jedno řemeslo druhé utiskovali, a všickni chudinku, jakožto nynie jest. Najprvé, v hostinských domích nedávno od jednoho stolu brali po pěti grošších a viece. A švec nechce dáti střevíc než po šesti groších etc. Opět 10 překupníci tak mnoho sě rozmnožili,*) že tento jarmark prve než chudinka co sýróv kúpila, přikupníci do sklepuov rozmýtili a drahost učinili, od neřádu velikého a chudince přetěžkého etc. Dvadcáté a šesté, o bojích. Všickni múdří radí všem kralóm a kniežatóm, aby se bojuov varovali. Neb žádná věc nechudí tak 15 velmi králuov a kniežat jako války. A abych to rozumněji položil: války a bojové pět zlých věcí přivodí [39.] králóm a kniežatóm: Najprvé, velmě je zchudí, neb vždy muší dáti a poklady hýbati, a co chce přirozmnožíti, statku a klenotuov přiložiti, to se jemu doluov strhne, a co předci jeho zachovali, to muší utratiti. Druhé, neb bojové všem zlostem cestu otvierají, 20 mordóm, lúpežóm, pálením, země zchuzením, násilí, neposlušenstvie. Třetie, pláč ot lidu, rukú lomenie, králuov a kniežat pokliněnie od lidí zbuzuje. Čtvrté, královstvie a krajiny, pusté činy a lid rozptyluje vedle řečí Davidovy: Dissipa gentesque bella volunt. Tak že králové bojovní i jich děti pomíjejie ránu božskú, aby lidé měli odpočinutie. Páté, neb 25 bojové nad smrt, zvláště dlúzí sužují lidi pro náramné tesknosti, pro ra- něnie onen rukú, onen nohú, onen pro ránu upadne u velikú nemoc, z které nevejde do smrti, pro chudobu, pro neřády, ano ktož muož, utiskne druhého. Šesté, jestli že král ztratí boj nad smrt, jest jemu tieže, že vidí své nepřátely nad sebú povyšené. A to buď krátce o varovánie bojóv Vašie Jasnosti 30 položeno. Kterak mají bojové se jednati na zemi, na moři, to klade Egidius Římský. Než bohdá s božie pomocí lépe bych vyvedl, ale k tomu Já ne- popúzím, ale od toho toliko toto rač pamatovati. Ať praví bojovníci se zpoviedají v svátostech a v náboženstvie; sejde-li kto, ať scházejí v dobré vieře, v spravedlivosti a v božským milovánie. Dvadcáté a sedmé, o svátostech. Račte věděti, že svátost říská, totiž kopie svaté, puol koruny trnové a kříže svatého veliká strana, veliký klenot byl české zemi, a vedle toho mnoho svatostí a bo- hatstvie veliké Praze, neb nábožní lidé, od několiko seth mil šli jsú do Prahy pro opatřenie těch velebných svátostí. A kupcuov i jiných lidí 40 tak mnoho, že [40.] jest byl těsen rynk novoměstský, a tu vypili pivo Pražanóm, že za vodu vařenú brali jsú penieze v pytle. Vedle toho kupci 5 35 *) V rkpse: rozmnožilo.

Strana 22
22 Zdeněk Tobolka. přijeli ze všech zemí a všeho dobrého dosti přivezli i odvezli, nebo Praha jest jako moře, ješto chce, aby z ní hojně řeky tekly a do nie také. Toho zisku Praha zbavena, a málo sobě proto štíští, neb nevědie, co jsú ztratili. Potom byla svatost převelebná na hradě po pólu těl, Svatých velikých, 5 Kozmy a Damiana, a svatých dědicóv: svatého Václava, svatého Víta, svatého Vojtěcha, svatého Zigmunda, svaté Lidmilly, kterýchžto moc jest v pěti nad krajinami, v kterých ležie. Najprvé, hněv božie krotí, když pán Buoh hodně se hněvá na lid jich krajiny. Druhé, měst těch i lidu posvěcují, kde ležie a všicku krajinu obveselují. Třetie, kniežata, kteří 10 se jim zachovávají a službu božie rozmáhají a jich také zvelebenie hledie, anjelskú stráži osadie, a svým bděním, aby jich nic zlého netklo, ostřiehají, a aby jich rod vždy potomek měl na stolici královskú na těle i na duši ušlechtilost, aby vždy viec rostli v bohatstvie, v moci, ve cti, v štěstie, v šlechtě, toho hledí. Ale který král umenšuje služby božie a jich ctí, 15 skutky jich bludné a nešťastné činí až do jich umenšenie, nébrž do plného vykořeněnie etc. Čtvrté, v lid vlévají náboženstvie, požehnánie, spra- vedlnost, dobrotu, vnitřní veselé, jasnost a přičiňují se v nebi, aby spieše kniežata shlazeni byli, kteří lid trápí šacunky a trápením. Páté, vysvobo- zují krajiny dobrými úrodami od hladu, od moruov, od nepřátel, neb 20 svatý Václav vidín jest na bielým koni u Berúna, porážející nepřátely od zlého povětřie. Ale že již svatého Václava snad v Čechách nemáme, všecko zlé čijem i z nebe i z země nepřátely, mor i zlé povětřie, drahotu, [41.] zlosti neslýchané. Bylo tělo svatého Longina na Vyšehradě, to kdy jsú cafuři svrhlí do lázně, totiž do hlubokosti pod Vyšehrad, rybáři se ne- 25 smierně topili, světla v noci vídali. Potom když páni Novoměštie to tělo do rathúzu dobyli, hromobitie, větrové na rathúz bili a veliké búře šly, že se pánóm stýskalo, a nevědúc, kterak by to tělo svaté lépe uctili, poslali po kněží na Bezdězí a prosili, aby to tělo svaté vzali. A snad již i toho v Čechách nenie. I protož zlé veliké věci lechce se rozmrhají, i proto všeho 30 toho dobrého zbaveni sme, co sem položil, co dobrého činí dědicové v svých krajinách. By byla Vaše Jasnost začala válku proti Nornberčanóm o svatost řískú, aby zase vrátili bez peněz, neb nemuož kúpena býti ani prodána, ani zastavena, neb nade všecky penieze jest, to by každý chválil, ale takto neviem, oč jest boj a zahubenie země. Osmé a dvadcáté, pro ukrácenie, čím se pokoj ruší a kazí, aby Vaše Jasnost, to vědúcí, toho se vystřiehala. Najprvé, pro ne- poslušenstvie svých starších. Tak Jeruzalem zkažen jest, že se byl zprotivil Galboni ciesaři, který když byl Tyta poslal, a mezi tiem Galba umřel jest, a Tytus jsa na ciesařstvie volen, poslal Vespeziana, syna svého k dobytí 40 a k zkaženie Jeruzalema. Též nenie pro neposlušenstvie papeže a ciesaře tyto války jsú povstaly, kteréž, duokudž stojí, nelze pokoji býti, neb ktož se vyším protiví, moci božie se protiví. Druhý, hřiechové lidští, ale velicí toliko jako modloslužebenstvie, ano snad to jest v Čechách, že mnozí služí, nejsúc kněží, a to nenie Buoh [42.] než modla a dábel. Proto zkažen 35

Strana 23
Židkova Spravovna. 23 král Saul a Roboam, syn Šalomonuov, zkažen jest pro modloslužebenstvie Šalomúna, otce svého. Druhé, bludové a kacieřstvo, kde se zarodí, tak Constantinopolim a Cirpská královstvie zkaženo jest, že se bylo odtrhlo od poslušenstvie papežova. Třetie, nemilostivost, to jest nynie v Praze, tak veliká, že všecka láska uhasla jest, a jeden druhému z hrdla déře. A proto dobře die Izaiáš XLVII Capitole: Non est pax ipsis, dicit dominus. Čtvrté, pro nespravedlivosti, jako dí písmo: Regnum de gente in gentem transfertur propter iniusticias; královstvie přenašie se do královstvie pro nespravedlivosti. A proto die David výborně: Justicia et pax, ostu- latae sunt: Spravedlivost a pokoj políbily jsú se, totiž že pokoj nemuož 10 býti, leč bude mezi všemi spravedlivost ku pánu Bohu i k králi i k lidem etc. Páté, tajná nenávist. Tak veliký boj stal se jest mezi Absolonem a Davidem, že jest chtěl otce svého strčiti s královstvie. Též v nebi Lu- ciper chtěl pána Boha svého dobrocince strčiti s královánie. Šesté, pýcha. A že jeden na druhého pne se, a proto že die písmo: Inter superbos semper 15 iurgia sunt. Nemuož pokoje býti v Čechách, leč řád uveden bude, aby byl vyší, kto vyší, nižší, kto nižší. A rač k tomu mieřiti, papeži a ciesaři se poddati. Bude bohdá u vás kmen královati a nepřátelé vaši rádi budú z Vašie ruky zobati etc. Dvadcáté a deváté. Který král chce zvelebiti sám 20 se i své děti šlechtiti převelice: a je věčné dědice zdělati, toho královstvie má dnem i nocí mysliti, aby města stavěl, a v nich krásné chrámy božie. krásné domy, krásné hrady zdělal. Vi[43.Jdúc to, hrozí se nepřietele, a zna- menajíc z krásného ustavenie, bohatstvie a múdrost do takového krále, nesmějí se tak protiviti. Vaše Jasnost rač kostely zkažené vzdělávati. 25 a u pokoje královstvie službu božie množiti, kázati v Praze domy hospo- dářóm opravovati, šindelného domu žádného na rynku nedopúštěti, nébrž ani jinde, okolo svatého Ambrože. Mnichóm zuostavě městiště, domy lidem, ať se stavějí, vyměře ať se rozdadie a město rozšířiti z domu Andě- lově v zahradě šest domóv učiniti, cihel z domuov nedati sbierati, domuov 30 nedati bořiti, nikdyž, ani na Hradčanech ani na Malé Straně, ani u Sva- tého Apolináryše, ani na Vyšehradě, neb ještě bohdá přijdú časové, že to lidé rádi opraví. Vaše Jasnost kostel v Tajně dodělala, most opravila, věci pěknú na mostě udělala, to věčná bohdá památka Vašie Jasnosti bude. A kdy by Vaše Jasnost na starú zeď staroměstskú zeď pěknú usta- 35 vila, a věcí pěkných na ni vzdělala až do Podskalé nebo až na Vyšehrad, velmi by pěkné město se z té strany ošlechtilo, a nebylo by potřebie v zimě ledu sekati ani ponocovati. A kdyby u svatého Václava Vaše Jasnost hospodařila, aby plnost bylo kněží i arcibiskup, a služba božie se dála, též na Vyšehradě, u svatého Jiljí, u svatého Apolniáryše, a ve všech klášte- 40 řiech, seslal by pán Buoh anjely své svaté, aby koruny věčně drželi na Vašie hlavě, a Vaši Jasnost na věky ve všem dobrým ostřiehali i plod váš. Třidcáté, oznamují tuto, že viec nežli třidceti kapitol opustím, dobře potřebných, pro ukrácenie, co se tkne všeho králov 44. Jstvie, 5

Strana 24
24 Zdeněk Tobolka. a také pro nebezpečenstvie mého života. Neb jako dábel v Římě řekl jest, že nesměl pravdy pověděti řka: Qui veritatem loquitur, caput sibi contutitur, též já pravím, neb ještě neviem, kterak mi to projde, ačkoli k Vaší Jasnosti a žádosti, najjasnější králi a muoj pane, píši. Pán Buoh vie, že z dobrého srdce pro dobré a zvelebenie Vašie královské Jasnosti a dobré tohoto královstvie; neb se v této věci bojím příhody svatého Jana, který z lesu přišed k Herodesovi, hlavu ztratil pro pravdu, řka: Neslušie tobě mieti ženu bratra tvého, i proto, ač sem dosti dotekl pravdy nelibé však věcí nelibějších sem opustil, prose, aby vaše Jasnost neráčila 10 za zlé mieti, ale za vděčné přijíti a mně proto naučeničko žádnému nedala škoditi [44.]. Vysokost krále najvyšieho, který z ničehuož stvořil jest sobě všecka královstvie okrslku nebeského i zemského a trůn svój u věčnosti bez konečného trvánie zpevnil jest, který na svým 15 bedře má napsáno: král nad krály, pán nad pány, před kterýmžto všecko duostojenstvie, nebeské, zemské, i pekelní kleká, pokoře se, který také Vaši Jasnost ráčil jest z nižšieho panského ducstejonstvie na vysokost stolice královské mezi králi zemskými vznésti a své svaté stkvělosti Vašie Jasnosti udati, rač na Vaši Jasnost hojné vylíti své svaté z vysokosti požehnánie, 20 a vždycky u větší a u větší stkvělosti vyzdvihovati, v zbožie, v štěstie u vitězstvie, v poddánie lidu i v každé žádosti srdce tvého, jako Davida pastuchu hojně nad krále, z krve královské pošlé rozmnožiti a v Jasnost v Jasnějšie obléci, aby nad ně svietil jakožto denice nad menšie hvězdy, neb sám král najvyšší ví, koho, proč z lajna vyzdvihuje, aby seděl s knie- 25 žaty, s kniežaty lidu jeho, an snad proto viec vyzdvihuje, aby v syny Páně, ne mezi kniežety, ale nad kniežaty seděl a vyzdvižen byl v svět lepší světlost až na věky. Ten pán převelebný, který má klíče životu i smrti, a otjímá duch králóm, kdy se jemu líbí, a aby dotud panovali, čile jim uložuje, který prvé než Vaše Jasnost urodila se jest, znal jest vyzdviženie 30 Vašie velebnosti na zemi. Rač jasnýma očima a ochotnú tváří na Vaši Jasnost jako na Šalomúna vzhlednúti a múdrost svú svatú Vašie Jasnosti vlíti, kterú byšte mohli v těchto přehořkých [45] nesnázech odolati, bez pádu státi, a duchem múdrosti napraviti pád tohoto převelebného královstvie, měst, hradóv, i vsí jeho, rozdiel příeliš rozdielný a škodlivý u vieře, který 35 kyselí srdce lidská a v rozbroj uvozuje, v boje, v pálenie, v mordy, v zemi zahubenie přieliš nemilostivě. Daj to pán Buoh, aby to vše zlé umřelo vašie opatrností, aby všecko královstvie v tobě, pánu svým, vzalo potěšenie, zase skrze kterého vzalo jest pláč a kvielenie, jakož dnes ukazuje lkánie a křik chudinky zahubené a spálené na všecky strany, kteří nad hořkost 40 země žlučovú, biedami a úzkostmi jsúc napojeni, mrtvých životy nad živých životy sobě zvolují. Rač pán Buoh ďábelskú radu v lidech neupřie- mých dábelskú chytrostí, učených ot Vašie Velebnosti odehnati, skrze které v tomto královstvie padla jest všecka láska, všecka dobrota, všecka spravedlivost, řádové všickni, svornost a co najhoršieho jest, že mnoho 5

Strana 25
Židkova Spravovna. 25 tisíc lidu již zhynulo jest na těle mečem, žerúcím, snad i na dušech. A ještě lidé bojie se větší biedy a úzkosti, čím viece se tarasujete a k bojóm se chystáte. Račte se báti, by svá vuole a ta mysl tvrdá nebyla proti pánu Bohu a proti pádu velikému, aby snad neřekl pán Buoh: Zatvrdímť já srdce Pharaonovo, abyšte viděli moc mú nad nim. Hodnost jest přestati od toho skutku, který spieše muož přivésti pád nežli užitečnost. Lépeť jest stavěti své stavenie na slúpích pevných nežli na viklavých a třesúcích se. V jistotě většie čila jest Vaše Jasnost své velebenie před pěti léty, když klíčník nebeský najprvé Nicolaus Calixtus, pod kterým ste vzali korunovánie, psal jest Vašie Jasnosti: Synu našemu milému. A proto jeli jsú kniežata 10 k Vašie Jasnosti jako králi zvelebe[46 nému a synu milému otce svatého a mateře milostivé, obecnie cierkve svaté, nežli dnes Pavel třetí volá, křičí, úpí na Vaši Jasnost jako na syna neposlušného a zatvrzeného, žádá s nebe od pána Boha zlořečenstvie, žádá rady a pomoci všeho křesťanstvie, aby to zlé udusil, které v Čechách se rozmohlo převelice z neopatrné rady 15 a přieliš chytrostí ďábelskú otorasovánie, kterú otvedli jsú někteří Vaši Jasnost od cesty bezpečnější na nebezpečnější, tak že Vaše Jasnost, jakož snad i dnes opustivši radu spravedlivú starých lidí, kteří mohú viece jazykem upokojiti, a dobrotu nežli Vaše Jasnost s mnoho tisíci mládci do uffánie své v hřmotu oděnie majíce, kteří radíc Vašie Jasnosti násilé násilím 20 otehnati, ženú Vaši Jasnost v ochuzení, a aby lidské statky berúce bohatstvie i od Vašie Jasnosti i od lidí skrze mordy a lúpeže sobě hrnuli, jakož již dnes slúží, kto prvé pánem byl, poddán jest, kto prvé svobodný byl, jest již poddaný. Práva z vysokosti své stržena jest, vždy dále pohřižující se jako lodi bez vesla. I proto již by byl čas Vašie královské Velebnosti ze tmy 25 prohlédnúti a smilovánie nad sebú i nad tiemto všiem královstvím již učiniti a mysl svú tvrdú obměkčiti a na cesty jistčí vstúpiti a obrátiti se ku pánu Bohu, najvyšiemu pastýři nevidomému, a k jeho náměstku vidomému: biskupu římskému najvyšiemu a pokorným srdcem, požádajíce milosti od otce vašeho i všeho křesťanstva milostivého Pavla třetieho. Podajte 30 jemu pokory a pokoje, milosti nábožně žádajíce. A shledáte, že tak otec brzo milostivý jako někdy proti synu marnotratnému vejde v potkánie, nesa stuolu a korunu první na hlavu Vaši, a stieraje slzy s očí i s srdce Vašeho, jako [47] s očí svatého Petra po zapřenie plačícieho, v které pokoře netoliko zapomenuv se první hněvové, bojové ohňové, ale nová radost vzejde všemu 35 světu a zvláště tomuto biednému královstvie nové obživenie. Onť jest nynie ústa božie vidomá, k kterému Mojžieš radí, řka: Vzejde-li zákoně božiem které pochybenie, utečte se k najvyšiemu biskupu, který v té chvíle bude, a cožť vyřkne, to jest spravedlivost a má ode všech za pravé přijato býti. Deutronomii 24. Ont jest oči božie vidomé na světě usazené, aby hleděl 40 a opatřil, v řadě-li stojí královstvie všeho křesťanstva u vieře, v pokoji, služby božie aby napravil na vaze vyražené ku pravé vieře. Onť jest truhla a pečet Trojice svaté, plná daruov nebeských, z které jako z studnice tekú pramenové i praménkové z nebe obživující cierkev svatú i každého, 5

Strana 26
26 Zdeněk Tobolka. v cierkvi svaté přebývajícieho. Onť jest hora najvyší, první osviecenie bera z nebe, aby potom osvěcoval biskupy a krále vidomým osvěcováním i každého křesťana na svět přicházejícieho. Onť jest lékař duší hřiešných. Onť jest pravý vrátný královstvie nebeského, nébrž pravé dvéře, které 5 komu on je kdy zavře, žádný jich neotevře. Kdy otevře, žádný nezavře. A proto rada má poslední již buď Vašie Jasnosti. Nahlédna, že jinak upoko- jenie nemuož býti nežli nebo boji, a to jest nebezpečná a přetěžká cesta, nebo poddáním klíčníku nebeskému, otci svatému řimskému jako všickni jiní králové křesťanští jsú jemu poddáni a pokoj mají. Zvol sobě před 10 nebem i před zemi, co Vaše Jasnost ráčí. Než toť pravím: Otřezešli se od poslušenstvie otce svatého, vzáctnosti ani okrasy žádné do Vašie Jasnosti na tomto světě nebude ani této zemi, které moci býti bude odpočinutie v pokoji ani po [48] smrti, že královstvie nebeské nebude tvé královské Jasnosti otevřeno vedle zapečetěnie pána Krysta: Cokoli sviezeš na zemi, 15 svázánoť bude na nebi, a komu kolivěk otevřeš královstvie nebeské na zemi, otevřenoť jest i na nebi. Ani žádnému, vedle Jasnosti Vašie stojie- ciemu, neb strach velikých bojóv a zkaženie tohoto královstvie a chudiny bez napravenie i mnohých duší zatracenie. Druhá kapitola okazuje Vašie královské Velebnosti, 20 co máte činiti vstanúce s lože. A potom jiná kapitola bude praviti naučenie pořad, co se Vašie osoby tkne, co máte celý den činiti. A to kratičce. A proto, když vstanete jako matery milostivé dětem činí, tvář svú a ruce umyte, hlavu ščeste, jazyk nožíkem vystružte a račte údy své protahovati, z ji- vánie, z zříhánie se vysvoboditi a vždycky se kázati podkaditi s alipta 25 muskata anebo s konfecí nere, neb to jest najlepší kadidlo, které muože nalezeno býti. A vyprázdniti od slin, ot moče a od lajen. Třetie kapitola učí o rúchu, v které rúcho má se obléci Vaše Jasnost vedle času. Najprvé, že král vždycky má mieti rúcho duostoj- nějšie než kto, nébrž zlatohlav jest pravé rúcho královské. Ale o tom 30 potom poviem. Přirozenie samo učí, které rúcho má na podlétě, v létě, v zimě neb na podzim bráno býti. Jedno aby bylo stkvělejšie nade všecky jiné, toho vždy hleďte, a aby žádný pán nevystřeloval se v rúše stkvě- lejším, toho vždy ať jest bráněno, hleďte a proměňujte se často v rúše stkvělým, vonném nade všecky. Čtvrté, po připravenie ke mši račte vyjíti a tu modlitbu krátkú činiti, neb kněží po všem královstvie vzácněji se modlé za Vaši Jasnost, než Vaše [49] milost, každý den řkúce: Pro rege nostro, quem custodire digneris. A modléce se po jednom páteři plným a Zdráva Maria a věřím v Buoh, modlte se toliko za čtyři věci: Najprv, za hřiechóm od- 40 puštěnie. Druhé, za múdrost, abyšte uměli lid spravovati ve všem dobrým, spravedlivý súd činiti, pokoj zpuosobovati. Třetie, aby ten den ráčil Vaši Jasnost ode všie zlé příhody zachovati. Čtvrté, dopustí-li pán Buoh ten den smrt, prositi, aby anjelé božie, duši vezmúc, vnesli k spasenie před obličej božie. 35

Strana 27
Židkova Spravovna. 27 Páté, také na mši děkovati milému pánu Bohu ze čtyř věcí. Najprvé, zdraví. Druhé, z rozumu rozumného, že tiem muože Vaše Jasnost rozeznati mezi nepravostí a spravedlivostí. Třetie, z poddaní lidu bez meče. Toho Vaše Jasnost prvé málo znamenal, již ste pokusili meče, a Morava pryč, Slezsko pryč i jiné krajiny, neb snad prvé neděkovala z toho daru pánu Bohu. Ještě pán Buoh bohdá vše dá u vaše ruce. Toliko uffajte jeho svaté velebnosti. Čtvrté, z každého dobrodružstvie, kteréž ste vzali od pána Boha na dětech, v ženě, v statku, ve cti etc. Šesté na mši velmi pokořiti se milému pánu Bohu pro tři věci, nébrž i kněží služebníkuov božích, ačkoli hřiešných: Najprvé 10 jako Abraham řekl jest: Mluviti budu pánu Bohu mému, že sem popel a prach. Genesis 14. Rozpomenúti se, že v přirozených věcech nic nemáš nad sedláka; z též nečistoty, z břicha matky tvé vyšel jsi jako sedlák. Též na smrti v zemi vejdeš jako sedlák. Páv vida nohy škaredé, opustí ocas krásný. Též Vaše Jasnost vida svú hlínu a biedu, jako by nikdy králem 15 nebyl, tak se rač u pokoře mieti. Druhé, že jsa mocný král, ani Vaše Jasnost ani oděnci, ani právě [50] nemuožete se bluchám ani všem komáróm obrá- niti. Třetie, že on sám všecky krále stvořil jest a dává vám všem moc, zdravie, panstvie, život, puokudž ráčí a když on kterého krále před se požene, muší se okázati bez dalšieho odvolánie a počet vydati z vin, které 20 budú jemu podány. Sedmé, máte mysliti na viny, které se najviec dávají králóm před súdem božiem, ačkoli žádná nepravost bez pomsty nemine, ale však králóm najvětší saud jest pro tři věci: Najprvé, z prolévánie krve velikých pobití, kdy jest tak veliké pobití, že mnoho tisíc sejde. O, běda 25 tomu králi, že se kdy narodil! Druhé, kdy koho nevinně odsúdie na krev neb na hanbu věčnú, totiž na smrt, neb na údu zbavenie, totiž nosu, rukú, očí, neb vyhnánie, neb na pranéř vsazenie, a ti do súdného dne křičí na krále a na súdce: „Pomsti, pane, krve naši, pomsti.“ Třetie, kdy otvrátíš oči své od suduov božských i ot nebe. Súdy nespravedlivé z moci vedle své vuole 30 činí, nevinné viníce a vinné spravedlivé činiece o zbožie bez bázně božie poddacie připravujíce. Než neodmlúvám, když by tyto věci dály se po spravedlnosti. Osmé, když ste na mši, neslušie vždy modlitbu vésti ústy, ale druhdy myšlením slušie mysliti o pánu Bohu u vysoké a u vy- 35 tržené mysli, sluší mysliti na šest věcí: Najprvé, na velebnost božské slávy, o které muším pro ukrácenie ponechati řeči. Druhé, o skutcích božiech velikých, o nebi, o řádné nebe zpuosobnosti, o slunci, kterak krásná jest věc, slúžéc nám ve dne miesto kahancuov, na které mnoho naluznnie (?) shřievajíc nás v letě miesto dřievie a paliva, některé v zimě [51] mnoho 40 naložíme. O moře, o země, a kto jest moře neviděl, nemuož plně múdr býti. Třetie, na cestu, kam máme jíti, tělo zde ostavíc, a na ty mocné, učené, velebné, krásné, svaté i nesvaté, kteří jsú před námi vykročili a ještě vy- kročejí, kam jdú, kde jsú, shledáme-li se s nimi. Ctvrté, na neustavičnost 5

Strana 28
28 Zdeněk Tobolka. světa a zlost jeho. Páté, na pokánie naše nedostatečné. Šesté, na rány božie, kterými nás k nebi žene na nás dopuštěje tesknosti. Deváté o obětech, které každý den máte milému pánu Bohu obětovati a zvláště na mši. Jako die pismo: V dařiech tváři 5 tvé modliti se budú všickni bohatí lidu. Tři věci najprvé srdce se vší hotovnosti: Juxta illud fili prebe michi cor tuum. Druhé, něco tělesného statku na oltář před tvář božie. Žaltář: Facite vobis diem solempnem usque ad conum altaris. Třetie, ze všeho svého panstvie desátky kněžím. A ty oběti kněží mají vzieti, utratili to zle a marně, oni odpoviedajte. Proto anjelé 10 ty oběti obětují před tvář božie, žádajíce obětníku, aby jemu zbožie roz- množoval pán Buoh a jeho obránce byl. Desáté, na mši sluší se anjelóm svatým porúčiti. Nebo jak dí svatý Ambrož: Kterýkolivěk den svatým anjelóm se porúčíš, ten den nemuožeš žádné škodlivé vzieti věci ani zahynúti. Neb deset věcí dobrých 15 anjel strážce činí člověku: Najprvé, ostřiehá člověka ode všeho zlého. Juxta illud angelis suis mandavit de te, ut custodiant te in omnibus viris tuis. Druhé, častokrát překáží člověku, [j]dúciemu k hřiechu, aby neshřešil. Třetie hryzenie činí člověku v srdci. Napomínaje tiem, aby z hřiechuov vyšel. Čtvrté, modlitby a oběti a dobré skutky před tvář božie vnáší. Páté [52) 20 v tesknostech těší vnitř srdce. Šesté, kdy člověk neumie sobě raditi, vnitř okáže, co má činiti. Sedmé, rozpaluje k milovánie božskému a nebeských věcí. Osmé, na smrti duši vezma, nese do královstvie nebeského. Deváté, po smrti proti dáblu, žádajíciemu duše, řečim(?)je za člověka na váhy klade skutky dobré i zlé. Desáté, radují se spasenie lidského. Jedenádcté, pomši seděti najméně za hodinu na miestě zevném, kde by Vašie Jasnosti osoby chudé, utištěné od svých pánóv, od svých súdcí, neb od jiných tiem úmyslem, aby vytrhl ovci z hrdla vlčieho, totiž nespravedlivého, hltavého člověka, který chce shltiti chudého. To radí Šalomún: Ecclesiastici IIII° řka: Nachyl chudému uši tvé bez zamúcenie 30 a odpověz jemu pokojně v tichosti duše tvé a vysvoboď jeho z úzkosti srdce jeho. A tu blízko od Vašie Jasnosti, aby stál písař, který každý den má psáti, co se děje při Vašie Jasnosti v kniehy, které slovú Anualia. Ale Vaše Jasnost nic netbá, po smrti by jméno dobré ostalo etc. A potom to signuje písař, má Vaši Jasnost napomínati za chudého člověka. Nic od 35 žádného nebera, aby Vaše Velebnost jemu spravedlivé učinila a kázala učiniti. Dvanádcté, jsúli rady pilné nebo súdové o veliké pře, osaditi saud. Najprvé, jsúli biskupové v městě, pozývati biskupuov do rady a je nad pány všecky sázeti. Potom pány, potom doctory a preláty 40 a teprv panoše. Též, sauli kniežata v městě, jako Saské, Bramburské, Rajnské, Mišenské, Bavorské neb které Slezské, ti z prava příslušejie k radě krále [53] českého, vezmúce při vrozin (?) raditi se pána Boha, a pro- spěch chudinky vždy majíc před očima. Takovými lidmi osazená radda jest králi velmi poctivá, a nemuož býti zlá, neb to jsú múdří lidé, od kterých 25

Strana 29
Židkova Spravovna. 29 má řádná radda žádána býti. To jsú staří lidé. By pak mladí byli, tiť jsú přátelé každému a zvláště spravedlivosti. O té radě dí Šalomún Pro- verbiorum: Ubi non est gubernator, coronet populus solque autem, ubi multa consilia. Třinádcté, nenieli tak pilných rad, tehdy povolaje 5 písaře, který píše Anualia, totiž skutky na každý den roku, tři sta šedesát a pět dní listu učině, pak na prvním listu postavie první den toho roku. Toto se stalo na první: Mařík sedlák žaloval na svého pána z tohoto a z tohoto etc. Druhé, třetie a tak dále etc. Povolaje toho písaře otázati, jsúli které pře, a ty vyplésti. Nejsú-li žádné, rač sobě některé veselé 10 kázati učiniti. Nebo čísti nebo s pány rozmlúvati do oběda. Čtrnádcté, jsúli pilné rady, a Vaše Jasnost čije mdlobu v hlavě neb žiezeň neb třesenie na údech, rač kázati sobě confectuov některých přinésti a zvláště mandluov cukrovaných nebo těchto posie- lenie: Manus cristi diairis triasandali, Diarodon albatis, leticia Galieni 15 Dymargarithon, Dyadraganti a tak jiných posílenie, nebo lektvaře a potom napíti se vlaského nebo romani neb greku neb malvazí neb tribianu salermi anebo medu dobrého, aby tiem Vaše Jasnost v obecným dobrým pracovati mohli. Patnádcté, nemá-li Vaše Jasnost tak pilné práce doma, 20 a byla-li by tak chvíle [54] prostraná, račte se projeti na rathúz staro- městský neb novoměstský neb malostránský, a tu mezi pány poseděti vesele pří poslyšeti, a kterak pří odbývají popantušiti a laskavě a ochotně od nich odjeti a jich prositi, aby spravedlivě súdili, neodpúštěli mordéřóm, zrádcím, paličóm, lúpežníkóm, zlodějóm, falšířóm mince, střiebra, zlatta, kúpí, 25 listuov, těm, kto lidi tráví, kto kostely vybíjejie a jiným zločincóm. A pány mieti v poctivosti a prositi jich i přikázati, aby spravedlivost a práva zachovávali etc. Rúcho konšeluov, vedle práv Justinianových, má býti sukně poctivá, dlúhá s kunami a kyvieř s kunami. Aby byl najmladší, 30 má s holí choditi, jakož staří mají býti na radě, ješto již jedné rozum jest v nich a jiné věci mienie-li a rozumějie, co kam příslušie, a v některých kra- jinách nesú*) štíty střiebrné jako herolti a mají úřady na pomoc živenie svého a platy od kniežete a viny a odúmrti a jiné věci, že poctivě stojí a daruov žádných bráti nesmějí. A za Justimiana súdci z střiebra nikdy 35 nepili, než z hrncuov toliko, a vzal-li kto který dar, duokudž ta pře trvala, do rady nesměl. O vážnosti konšelský hlavních měst a o mravích jich sepsal sem na oba rathúzy, neb sem neměl již o čem živ býti, a já jich múdrosti děkuji, že ode mne sepsánie vděčně přijevše mne darovali etc. Šestnádcté, při obědu, kterak se Vaše Jasnost má mieti. Že máte zachovati najprvé čtyři věci: Najprvé, Benedicite řékati, neb dva kněží k tomu [55] mieti s pánem Bohem se nestyděti. To jest 40 *) V rukopise stojí: nejsú.

Strana 30
30 Zdeněk Tobolka. činil pán Krystus, když kázal zástupu sésti, vzhlédl v nebe, a požehnav, kázal jiesti, Johannes XI. Tak Job řekl jest, Job III. Prvé nežli jím, vzdy- chám k všemohúciemu. Druhé, za stolem mysliti, že Vaše Jasnost má hojnost v jidle, v pití, a mnoho jest v Praze, že chleba nemají. A mně se to událo mnohokrát, že sem šel, slúže od Vašie Jasnosti k stolu domuov a ohledal sem se, zda by někto povolal k stolu, ano nemilostiví tvoji služebníci jedie statek Vašie Jasnosti nemilostivě, a aby žádnému nic neukanulo, toho hledie; přijda domuov nemaje, co jiesti, pánu Bohu sem poručil a znamenal sem, že se plní na Tvé Milosti stuol bohatce i Lazara. I protož 10 račte se báti pána Boha. Ciesaře kdy korunují, mošnu mu na hrdlo po- věšují, aby žebroty se bál, neb žádný pána Boha nepřevalel jest. Třetie mysliti: ty krmě, které Vaše Jasnost jie, aby nebylo z statku sirotkuov nebo vdov oplakáni, nebo z lúpeže vedle oné řeči Proverbiorum 14: Comedunt panem inpietatis et bibunt vinum iniquitatis. Čtvrté, aby kněží po stole 15 Gracias řiekali. Vedle oné řeči: Cum comederis et saturatus fueris, benedicas domino tuo. Tak o pánu Krystovi čte se: Et impno dato post cenam exivit in montem oliveti etc. Sedmnácté, o hodech. Staří králové činili jsú hody časté. Najprvé, den svého narozenie. Tak Farao, Genesis XX°, učinil veliké 20 hody, pamatuje den svého narozenie. Druhé, den korunovánie a vyzdviženie na královstvie. Třetie, den upokojenie a úmluvy s nepřátely. Čtvrté, den vítězstvie. Páté, den svatby. Šesté, narozenie syna, po něm dědice, oznamuje. Sedmé, paniem a pannám o masopustě, aby lid, jsa skrze krále potěšen, [56) a měšťané krále sobě jeho osobu v zálibenie a v milování vzali. Osmnádcté, kteraké krmě mají který měsiec dávány býti, to kuchmistr Vašie Jasnosti lépe vie, než my lékaři, a kterým řádem, to kuchaři lépe vědie než my. Také když ste zdrávi, jezte všecky krmě na pořád, bez výmienky, ale čijete-li kterú překážku v těle, nejezte žádných krmí bez rady múdrého lékaře, a dajte se opatřiti. Píti máte po každé krmi, 30 by se pak nechtělo, aby píti doneslo jiedlo na své miesto. Nic nedbati, jiesti sladké, kyselé na jednom jiedle, neb to vše žaludek srovná etc. Devatenádcté, Vaše Jasnost má dobrý obyčej po jiedlu postáti a pře poslyšeti v tom miestě, kde chudí lidé mohú Vašie Jas- nosti dojíti a o své potřeby s Vašie Jasnosti rozmlúviti, potúžiti. To v jistotě 35 věřte, žeť jest to milému pánu Bohu vzácno a velmi líbezno, vedle oné řeči Šalomúnovy Proverbiorum 14: Nachyl chudému ucha tvého. Neb mnozí jsú, že chudým na oči nedadie, ani kteří dadie přijíti, ani zpraviti se proti onomu písmu: Consuetudo Romanis est, ut is, qui accusatus, accipiat locum defensionis et audiatur Ale že Vaše Jasnost vyslyšujete 40 chudé, požehnání na se vábíte pro potěšenie srdci svému. Dvadcáté: o odpočinutie po stole. Jestli že Vaše Jasnost zvykla pospati, buď v létě neb v zimě, vždy pospěte, neb necháme navyklosti v každé přirozené věci jedva smrti se mine. Ale však kdy by kto nenavykl, lépe jest nechati než navyknúti. Jest z dětinstva a od máteře. 5 25

Strana 31
Židkova Spravovna. 31 a proto nedělným lidem jest to z mušenie, že to muší činiti, a po jiedle dří- motu sehnati. Potom pak co do nešporuov Vaše Jasnost má činiti, to vás [57] zpraví čas totiž letní, ješto dlúhý den neb zimní, a připadlá práce, v to nemohu uhoditi. Dvadceté (si«) a jedno. Což muožete, račte se hněvu varo- 5 vati, i také radosti veliké, neb ta druhdy viece škodí než hněv, tesknost, a zámutek, neb vidáno jest, že z veliké radosti náhlú smrti mřeli jsú. A když radost velikú čijete v svým srdci, nebo že se srdce vysoko samo nad se myšlením vznáší, bojte se v jistotě zlého budúcieho, nebť jest psáno: Contra ruinam exaltatur cor, proti pádu povyšuje se srdce, hned proste milého 10 pána Boha a anjela svého, ať ráčí to zlé odvrátiti od Vašie Jasnosti a také se tiem plnějě vystřiehajte etc. Druhé a dvadcáté, o hraní. Račte věděti, že králóm a kniežatóm velikým hra každá jest nepoctivá a neužitečná, zvláště o zisk nepoctivá, neb ten, s kterým hrá, jest vždy nižší, a hra chce mieti rovné 15 lidi, a potom ten, kto hrá s králem malú věcí málo bude sobě krále vážiti, nébrž jako tovařiše mieti, a jestli pán mocný zdvihne se proti králi, a bude chtieti jeho potlačiti a nad něho býti. Jest neužitečná, prohrá-li král, bez toho bude; vyhrá-li a sobě schová, lakomstvie okáže proti chudšiemu. A v tom také mešká obecní dobré, hrá-li a nečeká zisku. To jest hra jalová, nečiní 20 radosti. I protož lépe jest hry nechati, ohyzdná jest věc králi v kostky hráti, neb to hampýsnikóm příslušie, v karty lechká věc jest, v kúle ne- poctivá, běhati po kauli, v šachy přieliš dlúho zmešká mnoho užitečnějšieho, i proto všech lépe nechati, ztratí-li, narazí na své srdce hněv, a bude-li zisk, král nic nezískal. 25 Dvadcáté a třetie, o spuštěnie [58] hovad v boj. Jako kohúty štípaly, to jest utěšené podivánie, nebo jiných hovad mezi sebú bojovných, kolby při královských dvořiech jsú právy světskými dopuštěné krondlemi. Ale duchovním i ty jsú zabráněny pod neschováním těla u svatých. Ostrým dobře oděním tarasované dopúštějí se právem 30 světským. Ale v košilkách za terčí papírových žádným právem nemá dopuštěno býti. To zúfalstvie, neb oba jsú synové zatracenie, jako by sám z nich se každý zabil, ani toliko v kabátciech. O sedánie to také světskými právy se dopúští pro okázánie spravedlnosti, a duchovním toliko u vieře. Dvadcáté a čtvrté, o večeři. Nemuože se tak miera 35 králóm klásti, neb mnozí jsú mladí králové, ti bez miery živi jsú, opilci a jedci velicí. Ale však večeře z lechkých krmí a malá, jest najlepšie, že neobtěžuje těla a má býti z rozkošných krmí pro spanie, aby páry čisté od krmí k mozku se pustily a spanie libé beze snuov hrozných učinily. A po večeři s lože všecku péči upokojiti se a hudby, pistby a veselé sobě na- 40 strojiti, vedle času běžícieho; neb jinaká večeře v létě, jinaká v zimě, jako by o tom mnoho bylo psáti, než pro ukrácenie nechám. S čeledí a s panami poveseliti se, jest dobré.

Strana 32
32 Zdeněk Tobolka. Dvadcáté a páté. Pilně znamenajte, abyšte kúr a páva a kačice i husy i vepře nedali bíti, leč by zrnem najméně dvě neděli bylo vykrmeno, neb slepice domácí sní slinu nečistú, múchu, pavúka, hada vyklivá, a proto nenie zdrávo, leč zrnem se z toho vyčistí, též páv, též vepř. Ale sele, že od mléka mateřina, dobré jest. A rač věděti, že slepice dobře vykrmená a zlatem vařená s zázvorem, gulganem, muškátem nebo květem [59] hřebíčky a s jiným krámným kořením, náramně kazí jed v člověku, toho duovod jest, že žábu vyklije i hada. A ji nic neškodí mezi slepicemi, černá s čistým hřebenem červeným jest první, potom kapún, 10 potom jiné. 5 Dvadcáté a šesté: o chlebích. Že chleb jest rozličný, a dobře dvadcaterý, totiž chléb žemlový, to jest najčistčí. Pod ním vlaskový, neb rovně v Římě jest také vlaskový, potom žitný, huscový, potom pecnový, nakyslý, potom mazancový, v mnoho rozdělích, mezi kterými 15 najlepší jest kořenný, čistě připravený, jest chléb ječný, preclíkový, prasný, z žaluduov, jáhlový, pohankový, z rejže, oplatkový, koláčový, pernikový, ale najlepšie jest žemlový, a z režného chleba huscový etc. Dvadcáté a sedmé, o hovadech, která se ke dvoru mají bíti. Zvláště potřebie jest k tomu jistoty, aby hovado zdravé bylo, a 20 to pozná najlépe po jazyku, vytáhna; jestli čistý jazyk, to dobře. A také aby každé bylo prvé vykrmeno, vuol aby byl chován jako kuoň i hřebelcem, kráva pro lechcejšie čeleď, vepř a svině chtějí prve vychovánie, skopové, ovčí, kozlečí, kdy jest zdravé, muož hned zabíti, konské maso a osličí a bauvolové to nenie zde v uobyčeji, údy z hovad, hlava telecí dobrá jest 25 v zimě a když člověk čije, že schne, tehdy mozk jeda, napraví, wýmě v létě, játry nad podzim, plíčky a bříče vždycky dobré, v létě, lepšie jsú varlata v létě, lepšie než v zimě, nohy v létě lepší. Ale chudým lidem a zdravým všecko vždy z hovada krom srdce a slezeny. [60] Osmé a dvadcáté, o zvěřině račte věděti, že ne vždy 30 každá zvěřina nám se hodí, neb veliká zvěřina los, thaur, daniel, zubr, lepšie jest v zimě nežli v létě, a když počíná v laku smrděti, též i jelen starý, a to maso staré lépe se hodí vařiti nežli péci. Kterak pak svinina, zaječina, nedvězina, vepřovina lesní mají připravovány býti a kteří údové k čemu se jiesti hodí, bylo by to dlúho vypisovati. Velblúdové maso, vlčí, lvové, 35 liščí, nenie v uobyčeji, kozla korutanského maso časem svým veliká zvěřina. Deváté a dvadcáté, o ptáciech. Račte věděti, že ptáci jsú čistého přirozenie než hovada. I proto lepšieho jsú zaživánie, ale hovadní maso jest přirozenějšie, neb s námi údy má podobnějšie a jest nám jicnějšie, sytější i trvavějšie. Neb člověk nemohl by s ptáky tak ustavičny býti 40 jako s hovědinú. Mezi všemi ptáky hus na první miesto v jiedlu, potom řezábek a řezáb, potom korúptva a křepelice, potom drozd a jiní menší ptáci, kterých bych přesto jmenoval. Ale někteří se jedie viec pro lékařstvie, jako čepě pro dna, a čáp, když hada snie, pro málomocenstvie, a pro oči

Strana 33
Židkova Spravovna. 33 vlastoviče, a bělořit a zřitotřiesek pro kámen a tak dále. Hus divoká, čáp, vrabec a jiní ptáci, káně neb jiní v zadušině. O tom ukrátím. Třidcáté. O rybách nemohu tak sepsati, neb v roz- ličných krajinách jsú jiné a jiné ryby, jako jiné v moři, velryb, štírek, kráva mořská, kuoň mořský, tele mořské, vepř mořský, ten sem já jedl. Jsú ryby, ješto se do roka neokáží než svuoj měsiec. Toho [61] všeho nechaje. Česká ryba najlepšie jest; štika a kapr, losos časem svým. Lampreda, mřeň, mník, úhoř, rak, bělice, okún, jezdík. A z Dunaje vyzina. Ale již jiné jsú psota, dobře do sto ryb. Třidcáté ajedno. O těch věcech, co hovada rodie nám 10 k jiedlu jako vaice, mléko, stred. A co se na poli rodí, jako hrách, zelé, jáhly, pohanina, a co v zahradách jako muholt, cibule, česnek, a co v le- siech, jako húby a ovoci, jako hrušky, jablka, višně, a o jiných, všecko to opustím. Opět o olejích, a tak i o jiných věcech, neb to kuchaři vaši lépe vědí nežli my. Druhé a třidcáté: o seděnie večerním. Že nic nekazí tak velmi člověka jako dlúhé večernie sedánie a pití v něm vina. To při- vodí brzkú nemoc až k smrti a bolenie očí obecně. I proto nenie lépe, než záhe spat a ráno přivstati, jestliže co se pilného má dělati. Sepsal bych o pití, o nádivkách, o kořeních, to jest vše v mých velikých kniehách, které 20 sem byl počal pánu Bohu a Vašie Jasnosti ke cti, i vzal jsem je pro troji věc: jedno protože mi Vaše Jasnost k nim málo pomáhal, a kázala mi Vaše Jasnost v Praze čekati tak dlúho, že sem mušil prvé to utratiti, co mi Vaše Jasnost dala, než sem vzal. A potom pargamenu a písaři nemaje dokládati, radše sem se zbavil. Druhé, aby mi jich nezfalšovali k mé věčné 25 necti, k tomuto královstvie i Vašie Jasnosti. Třetie, že sem rozuměl, když bych je byl dokonal, že bych jich neměl, i proto sem je také vzal. Třidcáté a třetie. O spanie nočním račte věděti, že spanie noční dobré jest a zdravé, když člověk spí tiše nechrápaje ani úst odvieraje a že [62] nemá snuov hrozných, a nečiní mdloby ani trnutí 30 auduov. A který v nose speklými nečiní a ráno nechutnosti k tracenie, ten sen okazuje zdraví. Pakli co Vaše Jasnost toho čije, rač věděti, že nemoc se skládá, a tiem viec, čím viec na jazyk se nečistota a hořkost nebo suchost a ráno žiezeň okazuje. Jestliže by Vaše Jasnost se kdy zabděl a zašel v my- šlenie, věc těžká, raději povstana pomodli se nebo pochoď. Myšlenie noční 35 na loži jsú málo spomocna a velmi kazie člověka. Třidcáté a čtvrté: O skládánie pro plod bych mnoho psal, o tom Vašie Jasnosti bojím se, že snad jest pozdě. A také že snad krá- lové velebnosti život jest snad k tomu nezpusobný, hleděla jest bab a židuov a lechkých lidí a mne nikdy nežádala, doctora k tomu, který mnoho ženám 40 sem děti zpuosoboval, bych řekl daleko v ciziech zemích pravdu bych řekl o některým stu. Ale zde v Praze najprv paní Albrechtové Vojieřové, potom Prokopové apatekářce, paní Hynkové na Konským trhu, a obecně každá žena, kterú léčím, potom brzo znese, kdy pak pán Buoh nedal Vašie Jasnosti 5 15 3

Strana 34
34 Zdeněk Tobolka. 5 na mě uhoditi. A vpustil jest ďábla na jazyky mnohých, aby mě Vaší Jas- nosti hyzděli, také sem rád toho prázden. Třidcáté a páté, kterak pro ukrácenie tuto mnoho opustím potřebných kapitol. Najprvé, k právu celého rodu, kterak by Vaše Jasnost měla se zpravovati v každým měsieci, totiž ve třech měsiecích zimních, ve třech pod letních, ve třech letních, ve třech pod zimních, které znamenie zdravie, které nemoci, které hybánie zdravé, které nezdravé, které dielo, která prázdnost zdráva nebo nezdráva, které [63] naplněnie přivodí nemoc. A to jest Vašie Jasnosti potřebie věděti pro šlak a pro ne- 10 moci shromažďovany. Neb Vaše Jasnost jest přieliš plný člověk a již k těm létóm přicházie, v kterých bude toho potřebie věděti. Třidcáté a šesté: O plnosti, která přivodí brzkú nemoc, jisté znamenie: Najprvé že se béře ošklivost k masu, a to proto přirozenie činie, neb činí, by viece nečisté plné tělo krmil, tiem by viec 15 nečistil a urážel plnost k plnosti přidávaje. Druhé, že po jiedlu čije obtieženie v boku obojím. Třetie, že ráno vstana, čije v nose spekliny. Čtvrté, že ráno vstana, čije nechutnost a tračenie sliny hořké. Páté, časté zjívánie. Šesté, že často ot oči pustí se hnůj a od nosu, a jestli slina hustá s hnojem neb s krví, již nemoc jest jako ve dveřiech. Kterak to lečeno má býti, to lékaři 20 mají věděti rozumní, ale ne párači. Sedmé, že oči zacházejí. Osmé, hlava v čěle až do prvnieho svazu bolí. Deváté, žíly se velmi nalijí. Desáté, z ma- lého hnutí ustann. Třidcáté a sedmé. Psal bych Vašie Jastnosti o lázni, o púštěnie, o počištěnie těla, o baňkách, o pihovicéch, vo jedu a o mnoho 25 jiných věcech puožitečných. Ale lépe jest, aby Vaše Jasnost měla lékaře při sobě, rozumné doctory. Ne toho Čejkeříka Vašeho, ježto sami znáte, že Vaše múdrost jest vám prospěšnějšie než on. Také židuov, bab a těch lékařóv, kteří se nic neučili v lékařstvie ani vídali, než ze škol vyšedše, již mistrují. O, hanba tomuto královstvie veliká, že nemá doctoruov 30 v sobě učených. Ani biskupuov ani vysokých lidí nemuože v sobě trpěti. I proto se zlé v něm děje, a dobře se dieti nemuože, duokudž plné nápravy v řády nebude. [641 Třidcáté a osmé. O lékařiech, píše Aristotileš k Alex- androvi, aby měl najméně tři lékaře a několik hvězdářuov, bez kterých 35 by nic rady nečinil, a klade příklad, by nebylo Filipa a jeho, kterak byl by na smrt přiveden skrze děvečku všecku jedovatú, z mladosti jedem krmenú. Consiliator, doctor padevský, radí, aby kto se mají léčiti, lychem brali doctory lékaře, proto chtěl-li by kto, vytrhna se z pýchy, něco nového uvrci jako by on světlo byl. I proto co větší strana učiní; aby se toho držel. 40 Ale Vaše Jasnost své najlepší a najplnějšie na stéblo podpořil, málo přes rok učil se jest. A tam pro penieze Vašie Jasnosti doctorem učiněn jest. A proto lépe-li Vaše Jasnost sobě i tomuto královstvie zpuosobí, lépe bude, ale jednomu lékaři radí Aristotileš nevěřiti.

Strana 35
Židkova Spravovna. 35 Třidcáté a deváté: O spravedlivosti píše Aristo- tileš k Alexandrovi, že král má mieti spravedlnost k věcem desieti: Najprvé ku pánu Bohu. Druhé, ke všemu královstvie, aby neodjímal, ale množil zbožie k královstvie i čest jeho na všecky strany. Třetie, měst aby neuti- skoval proti jich právóm ani kniežat, ani pánuov. Čtvrté, kgšaftuov. Páté, žádného poddacieho ani kupce ani denníka ani dělníka ani služebníka neobtě- žovali, neb to samo volá ku pánu Bohu na pomstu. Šesté, nevinného člověka, aby nikdy neutiskoval, neb praví, že bohové jeho chválu vždy vyvedú. Sedmé, při vinných velmi vězních. Osmé, v dluzích aby sám od sebe činil spravedlnost. Deváté, v súdích. Desáté, v úmysle, aby měl ten úmysl, že 10 nechce žádnému nespravedlivosti činiti. Tak se krále budú báti, a tak král bude poctivý lidu. [651 5 Čtyřidcáté: O milosrdenstvie mluví Aristotileš, že by král měl mieti člověka, Bohu vzácného, který by krále napomínal k milosrdenstvie. Najprvé, k vězňóm o jiedlo a pití, vysvobozenie těch, 15 kteří prvé byli zachovalí, a snad nechtějíc, v to upadli, zvláště o nevinných vězních. Druhé, o špitálských chudých, neděje-li se jim pravda. Třetie, o jebtiškách, o mnišiech, mají-li jaké útisky, neb ti všickni jsú v opravě králové, neb jsú vězňové božie zavržení až do smrti. A měla by je sama Vaše Jasnost navštěvovati a je potěšovati. Čtvrté, chudých nemocných 20 po domích a se po nich ptaje. Páté, chudých panen a vdov hleděti v zimě, jim drva před duom přivésti. Šesté, k zimě rozkrájeje postavuov, třidceti najméně a kožichuov aspoň na pět seth rozdati. Toť bylo by milosrdenstvie a odplata hojná v nebi a dáti dobrému i zlému. Neb milý pán Buoh nám zlým jako dobrým své slunce k službě dává i jiné věci všecky k tomu. 25 Čtyřidcáté a jedno, o štědrotě královské, že král má štědrý býti k štědrým věcem. Najprvé, navrátiti cizí, jestli že co komu z moci královské vzal, nebo někoho nespravedlivým súdem o statek při- pravil, nebo syrotkóm statky odjal. Druhé, k zdělávánie kosteluov a služby božie rozmahánie. Třetie, v radovánie hodných osob, tak Asverus potctil 30 Mardochea, tak Consta[nJtin Silvestra prvnieho papeže, dal pánu Krystovi a jemu Řím a kázal jemu vsésti na svój kuoň a na sedlo zlatté. A dal jemu k službě božie všecko rúcho ciesařské a tři koruny v jedné koruně zlatté. Tak poctil jest král Egypský Jozepha. Čtvrté, ku bráně [66] svého králov- stvie. Páté, svým věrným služebníkóm. Šesté, své králové milé a svým 35 dětem. Čtyřidcáté druhé. O mluvenie králově die Aristotileš, že má býti vždycky vážné a múdré a skrovné, neb neopatrné královo mluvenie mnoho sobě nepřátel zpuosobí. Jako Jeroboamovo mluvenie tvrdé, řka: Otec muoj bil jest vás metlami, a já vás budu bíti štírmi a že- 40 leznými metlami. A proto odstúpilo od něho jedenádoté pokolenie. Neb tak dí Aristotileš v knihách Ethicorum: Počátek přátelstva jest dobré mlu- venie, a počátek nepřátelstva jest bláznivé mluvenie. 3*)

Strana 36
36 Zdeněk Tobolka. 5 25 Čtyřidcáté třetie: Po čem se má poznati múdré mluvenie, že po šesti věcech. Najprvé, že jest k zdělánie a žádnému nenie ku pohaněnie. Druhé, že vyslyší až do konce, a porozuměje tomu, kam se úmysl chýlí mluvicieho. Teprv k tomu rozumně s koncem dobrým a s pa- měti odpoví. Neb dí Šalomún: Viděl-li jsi člověka prudkého k mluvenie, rozuměj do něho víc bláznovstvie než múdrost jest sklamati. Třetie, ne- pronáší-li sám na se sobě věci škodlivé, a druhdy múdrost jest skla- mati. Jako Samson, když jest klamal před Dalidu, kde jest síla jeho, múdře mluvil jest, ale když zjevil, o oči přišel jest, a potom za blázna mien jest. 10 Katho dí: Nil mentiri nocet. Čtvrté, jestli s dobrým rozmyslením. Páté, jestli s pamětí, s náboženstvím. Neb svatý Jakub dí: Jestli že kto mní, že by nábožný byl, neskrocuje jazyku svého, pravda božie v něm nenie, tak že má člověk z nie mluviti. Jako by pána Boha před očima měl. Neb mnoho poctivých lidí. Šesté, jesti krátké a že nenie až do tesknosti nebo 15 do ošklivosti [67]. Čtvrté a čtyřidcáté. Po čem se má bláznivé mlu- venie znáti, že po šesti věcech. Najprv, tiehne-li k sváróm a k rozbrojóm, to do krále nikdy nemá býti mluvenie, než aby vždy bylo tiché, milostivé a laskavé. Druhé, jestli oplzlé. Třetie, jest-li větrné bez rozumu, ono sem, 20 ono tam. Čtvrté, jestli zpurné a znaduté, mysli každému protivné a ne- svorné. Páté, jestli ne v čas promluvené, totiž jestli před tiem, před kým nemá býti. Quid, quis, cui, cur, quomodo, quando loqueris. Šesté, že nenie rozdielné mluvenie ani k užitku slyšíciech, neb užitečné mluvenie jest také to, které jest lechké, ale k utěšenie. Čtyřidcáté páté. Po čem se má znáti lstivé mluvenie, že po šesti věcech. Najprvé, jestli že dvojí jazyk v též řeči, anebo plete řeči tomuto takto a jinému jinak. Druhé, jestli nerozumné do konce, že nechce a nesmie do konce domluviti, taje hlubokost srdce svého, v jistotě lstivét jest, neb je člověk nepozná, jelikož po svým pádu a v sytkách. 30 A proto dí Izaiáš: Běda vám, kdo ste hlubokého srdce a Jeremie VIIII.°. Jeden každý od blížnieho svého se varuj a v žádným bratru neměj douffánie, neb každý bratr lstivě chodí. Třetie, jestli že očima nesmí právě a vesele patřiti na krále, toho se v jistotě račte vystřiehati, a věděti, že to nenie právě upřímý přietel Vašie Jasnosti. Čtvrté, třeli nohú druhého nebo 35 očima mžiká. Páté, jestli v radě, že neupřímě radí a utrhá a haní dobrého člověka před králem, kterého tu nenie, tehdy toho otvrz od rady vedle rady Šalomúnovy Proverbiorum IIII°. Utrhavé rty vzdal od sebe, a jestli že vypustí hlas svój, jako by radil tobě, nevěř jemu, neb sedm zlostí jest v srdci jeho [68], totiž všech sedm smrtedlných hřiechuov i všecky jich 40 ratolesti. Šesté, u vieře jestli vrtkavý a nepravé viery, neb ten, kto jest lstivý ku pánu Bohu a neupřímý, nemuož býti lidem upřímý a věrný, neb všecko své mluvenie k nevěře obracuje a k neupřímnosti. Čtyřidcáté a šesté. O klamu královským, kterak jest ohyzdná věc, že mezi ohyzdami dvanádcti světa klade se bohatý lhář. Má

Strana 37
Židkova Spravovna. 37 se král lži varovati pro pět věcí. Najprvé, že potom jemu nebývá věřeno. Druhé, že písmo lépe chválí zloděje nežli lháře, řka: lepší jest zloděj než ustavičnost muže klamaře. Třetie, neb kdy nižší napominají je a druhdy snad i haněti počínají krále, tiem se mnoho zlého počíná. Počíná se hněv od krále na toho, a to jest počátek smrti tomu etc. Čtvrté, že vezmú krále v lechkost. Páté, vezmú krále v posměch. Jako Vlaši praví, že směšných věcí jest pět na světě: Najprv, kdy slepý okazuje cestu vidomým. Druhé, kulhavý, když všecky předběhuje. Třetie, když bláznivý múdrým rozkazuje. Čtvrté, když král jest lhář a od podaciech chce pravdu mieti. A páté, kdy súdce nespravedlivý zloděje oběsí, neb praví, že velicí zloději malého 10 oběsili. 5 Čtyřidcáté sedmé. V kterých příčinách dopúští se sklamati, že ve čtyřech. Najprvé, kdy pravda jest k větší škodě než klam, tehdy lépe sklamati, než škody dopustiti, jako kdy by nepřietele chtěli krále někde skrytého zabíti, tehdy i s přiesahú zapřě jeho, již jest lépe 15 učinil, než by pravdu pověděl, neb klamu muože rozhřěšenie [69] vzieti, ale pravdy nic. Též syn muož otce zapřieti v nebezpečenstvie, neb mateře, neb služebník věrný pána svého, též každý ohně muož zapřieti před paliči. Druhé, všem bez ž votí jedné, muožli jemu klam prospěti, má to z práva učiniti. Třetie, v bezživotí každého člověka. Tak Ral jest vy- 20 klamala zrádce židovské a tiem slíbila se jest pánu Bohu. Že potom vzal ji Jozue za ženu, a nevěstska a klamářka byla, jest v rodu pána Krysta. Tak báby v Egyptě klamaly jsú Faraonovi, řkúc, že zhubily jsú děti, ano je po vodě púštějie. Čtvrté, u vuoli božie, tak Jacob řka otci svému: Jáť sem Ezau, syn tvuoj etc. Neshřešil jest, ani jemu za zlé po- 25 čtěno jest. A proto dí Katun: Nil mentiri nocet. Čtyřidcáté a osmé: o smilství neb o cizoložství krá- lově. Toho děkuje pánu Bohu do Vašie Jasnosti nikdy nenie. Ale však pro naučenie jiných králuov, co zlého činí králóm, kdy moci cizie ženy druhdy berú anebo panny a je zkazíc tak nechají, anebo kdy horším smil- 30 stvem sě poškvrňují. Najprvé, nepokoj zbuzuje na všecko královstvie. A tak Trojě zkaženo ot Atrida, kdy Paris otjal panenstvie Heleně. Tak Da- vidovi řečeno pro ženu Uriášovu: Nevejde meč z domu tvého na věky. Druhé, všecko neštěstie v bojích na ně spadá, neb smilstvem člověk rozum potracuje, a tak potom nevie, co má činiti. A proto, který král má k boji 35 jeti, má ode všeho vojska i od sebe najméně za dvě neděli před tiem všecky ženy zahnati. Neb tiem lidé budú silnější na tělech i rozumnější, v duši ohebnějšie a nebudú tak zženilí [70]. Třetie, neb lahodnost ženská přivodí krále ke zlému a k své vuoli. Tak Šalomúna oslepila jest Mauřeninka, že modle se klaněl a potom v hněv božie upadl, tak Samsona bez oči při- pravila jest, tak Davida svatost zmazala jest, že dnes hlásá se. Ctvrté, súd převrací. Páté, krále každému ohyzdného činie. Šesté, častokrát k smrti hanebné přivodí. 40

Strana 38
38 Zdeněk Tobolka. Čtyřidcáté a deváté: o manželstvie králově, že jest potřebie, aby manželce své vieru pilně zachoval pro pět věcí. Najprvé, neb jediná Eva k jedinému Adamovi stvořil jest Buoh. Druhé, že spieše pán Buoh dá plod ušlechtilý na stolici královskú. Třetie, že se uvaruje těch šesti zlých věcí, v které upadají králi cizoložníci a smilníci. Čtvrté, neb každý věrný manžel povinovat jest své manželce prvním milováním po pánu Bohu. A tak roztrhla by se milost k jiné. Má milovati manželku nad otce i nad máteř. Genesis primo. Proto opustí člověk otce i máteř a přidržeti se bude své ženy. A má ji sobě rovnú učiniti, by pak sedlku 10 vzal knieže neb šlechta. Jde po meči a ne po pošvě a král šlechtí ženu svú a mazánie korunovánie a má k ní mieti velikú poctivost radči než sobě. Ničímž nebíti ji, čím by ji měl vochromiti než nebo slovy nebo metlami až do panka, a toho žádný nemuož brániti žádnému manželu. Ale kyji, kordy, noži může žena právu túžiti etc. ale menší než královna neb kněžna. Padesáté, o králové, kterak má se mieti, že má s pil- ností se zachovati v desieti věcech: Najprve, ve všie poctivosti nade všecky ženy ve všem královstvie, aby žádný nemohl řéci [71] o dědici, než že jest pošel z bedr králového, a od pána Boha prostě lidem daný s nebe skrze bránu nebeskú a skrze krále a královú, aby ten plod, řádným přirozením 20 od nich pošlý, byl lidu vzácnější a svietil jako slunce mezi lidem a řiedil pokoj a spravedlnost a chválen byl pro matku dobrú a poctivú. A jako světlo z světla pošle, všecky šlechtice přeokrásil přirozenú vysokú krví a aby mohl osvěcovati šlechtu a temné húffy rozplašovati, ješto ze tmy zle činí, totiž noční zloději, paliče, falešníky, lúpežníky, kacieře, ješto nesmějie 25 s svú věrú daleko ani na jasné světlo etc. Druhé, aby nebyla reptavá králi svému, pro které by upadla v hněv krále svého a v ohyzdu, že by ona byla jemu v ohyzdu, a on jí zase, a aby nedala příkladu ženám městským, aby ony nepohrdaly mužmi svými. Tak od královstvie zavržena jest Vasti, a Hester za ni vzata. Třetie, aby byla milostivá nade všecky ženy 30 a z té milosti měla muže i ženu nábožnú, aby všady hleděli chudých vdov, panen, žákuov, nemocných, aby je potřebu opatrovala. Item do špitáluov nahlédala sama, aby chudým se právě dálo. Item do klášteróv panenských často nahlédala, jich nedostatky napravovala. Čtvrté, neokazovati do sebe pýchy veliké ani přielišný oděv ani v přielišné čeledi, neb tiem v uosklivost 35 a v ohyzdu se lidem dává a to proti budúciemu pádu se stává. Páté, aby nebyla mstivá nad ním svých křivd, ale bylo-li by co proti ni učiněno nelibého a spravedlivého, jako Herodiadis kázala svatého Jana stíti, proto že trestal krále, aby s ní nepřebýval. Svatý Jan sťat, a ona náhlú smrtí zdechla [72] jest. Též i o jiných, Jezabel, že Nabotha proroka zabíti kázala 40 jest, z domu svržena a koňmi na kopyta koňská rozebrána jest v oděvu zlatohlavovým, až neznáno, kde jest bylo tělo jejie. Šesté, aby nebyla lechká k těm lechkostem jako jiné ženy, totiž aby nežádala všeho co vidí, co se jí brání ot jejjeho pána, aby se zdržela, nebyla obžerná jako jiné ženy, mlsná, co se jí brání, toho viec žádajíc, tajnosti krále svého 5 15

Strana 39
Židkova Spravovna. 39 vilí, které žádnému nezjevujíc. Sedmé, sváruov s žádným aby nepočínala. Osmé, k smieřenie aby byla hotova. Deváté, aby se nižila pod pod (sic) hlavy mužské vždycky pro biedy, v které pán Buoh poddal jest ženskú tvář a řekl jest: Pod mužskú moci budeš a rozmnožím biedy tvé a v bolesti tvé roditi budeš děti tvé. Nikdy králová ani paní korúhevná ani panošnika nemá v procesí jíti před mužmi než přede všemi ženami, neb to ohyzda pánu Bohu. A sama nemá toho žádati pro své nečistoty, biedy a mrzkosti, kterými od pána Boha pod mužské přirozenie jest poddrobena. Desáté panny v počet u sebe měla, ot svého dvoru poctivě vdávala, jako milostivá matka, a hoffmistryní věno potctivě po nich vypravovala, službě božie 10 učila a k poctivosti u svého dvoru vedla, kterak by potom poctivě doma byla. 5 Padesáté a první: Proč pán Buoh nedává králóm dědice potomkóm na truon královský, že to jest pro deset věcí: Najprvní, pro velikú pýchu královskú, kdy zpýchá v svým duostojenstvie, že pána Boha nezná. Neb sám pán Krystus die: Mathei VIII°.: Blahoslavenie pokorní, neb oni 15 vládnúti budú zemí. Tak Farao, kdy řekl jest, a kto jest jiný pán [73], než Farao umřel v moři, bez dědice. A také nenie hodno, by pyšní vládli zemí, neb ti pro svú pýchu kazí zemi, nechtějíce se pokornú řečí žádnému poddati. A proto že mezi pyšnými vždy muší svárové býti, muší válkami a boji to vždy vésti, skrze které muší sě královstvie a země kaziti. Ale tiší 20 a pokorní, ješto, jsúc v úřadiech velikých, jsú v nich, jako by jich neměli, a proto řídí tiše moci a druhdy i prosbami a dobrotivosti, ti jsú hodni, aby na věky panovali v sobě i v plodu. Druhé, pro nespravedlivosti královské, a lstivosti krále, jestli že je vede z úmysla vedle oné řeči: Královstvie pře- náší se do královstvie to pro nespravedlivosti a lstivosti, a proto aby přenesl 25 pán Buoh na jiný rod spravedlivější, nedá potomku. Třetie, pro hněv božie; tak když se pán Buoh rozhněval na Saule, krále, dopustil naň i na syna smrt v jednu hodinu, a potom na Mikol,*) dceru jeho, kterú byl dal Davidovi, že se posmievala Davidovi, veselejiciemu se v pánu Bohu před archu, tehdy řekl jí Abyatar: Zavřel jest pán Buoh břicho tvé, aby ne- 30 vystupoval dědic z tvého břicha na truon židovský. Čtvrté, kdy nenie zvolen z vuole božie, ale z chytrosti lidské a ďábelské. Ale zvolený od pána Boha trvá až na věky v své krvi potomní, vedle oné řeči Davidovy v druhým žalmu: Ale já sem usazen od něho králem nad horú Syon svatú jeho, i protož Pán řekl jest ke mně: Požádaj ode mne a dám tobě lidi, dědicstvie 35 tvého a vladařstvie tvého do konce země. Páté, žádajícím a prosiecím za plod. Tak David prosil jest, řka: Pro Davida, služebníka tvého, neotvracuj tváři Krysta tvého a jiné, jako přisíhl si Davidovi, řka, že vždy dědice po- sadím na truon tvój. Šesté, pro hřiechy lidské. Tak po dnes [74] Židóm odjal jest královstvie zemské, že nikdy krále nemají. Sedmé, pro potupenie 40 rady starých lidí. Tak Roboam zšel jest bez dědice, že potupil radu starú a mladé se přidržel. Osmé, pro nemilostivost chrámóm božiem ku pánu Bohu *) V rukopise stojí Nikol,

Strana 40
40 Zdeněk Tobolka. í k lidem. Deváté, v své moci slepě doufajíce zbavuje plodu. Desáté, pro mnohé hřiechy královen a kněžen a zvláště pro rozkoš nenavyklú, že sobě život zkazí a matky nenačistí, i proto plodu nemohú mieti. Anebo že jsú přieliš smilné anebo sami sobě ku plodu překážejíce. Druhé a padesáté, o ženách. Kdy Vašie Jasnosti čekají v svých potřebách, vždycky račte se k nim mieti poctivě, neb každá žena by pak byla vzteklá, má ctěna býti pro pět věcí: Najprvé, aby dobré mluvila o Vašie Jasnosti a dobrú pověst roznášela, poněvadž jsú blekotné a úst nelitují, sluší jim dobře činiti, aby uměly dobré mluviti. Druhé, aby 10 uvaroval se jich zlořečenstvie a klnutí, neb i to přivodí druhdy zlé na člověka. Třetie, neb do každé máme mníti, že jest dobrá. I proto, jestli dobrá, slušie ji ctíti; pakli jest jako nedvědice ukrutná, aby jejie zlosti ušel. Čtvrté, neb jako die svatý Pavel, má ženě větší poctivost činěna býti, jakožto súdku křechčejšiemu a poctivosti jí přidati pro jejie ohyzdy a 15 biedy, jako die svatý Pavel, že údy ohyzdnější u většie poctivosti máme mieti. Páté, neb pro velikú přirozenú milost jsú naše dobrocince veliké, nás zrodily, vykrmily, v biedách našich litostivé jsú i pomocné a velmi pohodlné, i proto slušie je ctíti, také nemohú býti žádnému velmi škodlivé. Padesáté a třetie: O syních, [75] kterak mají vedeni 20 býti z mladosti a chováni. Že najprvé těla jich mají rozkošně chována býti, kroku lidskému patřícím libezni byli, neb zalibenie lidu vuosobě zpevňují děti královské v královánie. Druhé, slušie je velmi z mladosti vésti k bázni božie, k službě božie, a aby sami zase prosili pána Boha, aby je zaléval svú milostí a dary ducha svatého, jakožto štěpy nové, a potom, aby se lidu 25 hodili k spravovánie. Třetie, aby ctili každého, chudého i bohatého, a zvláště otce a matku svú až do své i po jejich smrti. Čtvrté, aby byli stydlivé tváři, stydlivého jazyku a aby všady před lidmi báli se, aby neupadli v hanbu a v bláznovstvie, nebo v ty lechkosti, v které děti lechkých lidí upadají. A aby málo mluvili, oči ani sem, ani tam nerozptylovali. Pátý, oděv poctivý, 30 zlatohlavový, nebo jiný čistý a nad jiné dvořany čistčí, aby měl, střevíce bez špicóv a jiné všecko bez dvornosti, viec lechčí dvořáky a blázniví se potvořují, neb to na kekléře a na blázny viece slušie než na královy syny. Šesté, aby latině se učili, neb ohyzdná věc jest král, neliterát, neb jest jako sedlák mezi múdrými lidmi. A proto dí Tulius: Blahoslavená země, 35 která se učenými spravuje anebo ještě ze pravce učené lidi milují, neb učení lidé jsú zdraví v okrslku světa okrúhlého. Sedmé, aby, duokudž otec živ jest, učil se i rytieřským věcem i každé věci, kterú potom má uměti, v radách sedal a vedl se za otce všie dobrotě a vší múdrosti. Osmé, aby za otce nežádal panovati ani otci překážeti v jeho panstvie jako 40 Absolon učinil proti Davidovi, otci svému, i proto zabit jest [76], nedošed panovánie, než aby ctil otce první poctivosti po pánu Bohu. Deváté, po smrti otcově vzajde-li na královstvie, aby pilně hleděl chvály božie, mistry a kněží množiti, neb z toho sám jemu pokoj puojde v ruce, papeži, ciesaři časté poselstvie činiti laskavé i s dary, a tam sobě dobré jméno 5

Strana 41
Židkova Spravovna. 41 získati etc. Desáté, po smrti otce svého a máteře své vždycky k hrobu jíti, za ně pána Boha prositi, kněžím kázati, slúžiti a chudým hojnú almužnu rozdávati. Padesáté a čtvrté, naučenie o dcerách a kterých: Naj- prvé potřebie jest, aby jich tělo bylo z mladosti čistě chováno, čistěji a 5 s větší pilností než synuov pro mnohé příčiny, které opustím pro ukrácenie. Druhé, otarasovati je mnohými starými paniemi, které by je vedly ke všie poctivosti, múdrosti, šlechetnosti, aby varovaly se pýchy v jistotě, neb která panna nebo paní mladá nese mysl svú k pýše veliké, že jest to proti jejiemu velikému neštěstie budúciemu, že potom přidá na ni také biedy, 10 že porozumí, že první pýcha nadutí byla jest proti pádu. Učiti je, aby byly stydlivé, neblekotné, ne vše, co vidí, žádající, aby nebyly ukrutné žádnému, ale milostivé každému. Třetie, kdy podrostú, dáti je do některého kláštera panenského, aby se tam učily čísti, vedly k náboženstvie a k službě božie a k jiným dobrotám. Čtvrté, kdy nemají co činiti, přisaditi je k některému 15 dielu, aby nepráznily. Páté, učiti je k skrovnosti jiedla i pití i všech jiných skutkuov a zvláště, aby nebyly opilé, časem svým, aby spat šly a časem vstaly. Šesté, čím spieše muže ku odávanie ji [77] připraviti, a nenie-li v té chvíle kterého krále vdovce, ale dáti jí kniežeti, nenie-li kniežete, ale pánu, a po ní věno poctivé vypraviti vedle práva zemského. Páté a padesáté, o čeledi a o dvořanech, kterak má zpravována býti, a kteraké osoby mají rády u dvora držíny býti etc. Najprvé, potřebie jest králi, u svého dvora mieti z každého stavu, z každého stupně a z každé vysokosti i nízkosti vážné lidi i lechké potřebie kniežat, a kteří jsú v zemi králi českému přidáni, duchovní i světští, to sem prvé 25 položil. Druhé, aby byl vždy některý legát od papeže při boku pravém královu, potom patriarcha Vyšehradský, potom arcibiskup, potom jiní preláti, doctoři a opathové, těm v radě stolici zvláštní připraviti a světským jinú. Tito ať se sázejí svým řádem a oni také. Ale nynie, kde jsú tito lidé etc. Vedle lechkých lechčí se král, vedle vysokých roste až k nebi. Třetie, 30 aby všichni v rúše vedle stavu svého chodili, žádný, aby nepřevyšoval v rúše stavu svého, duchovní řád všecken má rúcho své, kterak biskupi, kterak doctoři, mistři, kněží prostí. I světský řád král v zlatohlavě pře- stkvělém a na hlavu co ráčí vedle času. Ale položil jsem v mých kniehách velikých, vždy mieti korunu perlovú na hlavě. Ale nesenie meče svěceného 35 před ním, to jest dosti o šlechtěnie jeho kniežata v zlatohlaviech, ne tak stkvělých a v kyvířiech. Páni žádní mieru v zlatohlavích aby nechodili než v čistých sukních, v šubách s podšitím sobolovým, s kunami, s hrano- staji; by pak rytieř byl, muože jinak zlato nésti a halzi zlatú. Šarlat, perniš a jiné sukno, na hlavě čepičku neb čepici sobo [78] lovú, čistú, kuní, hrano- 40 stajovú, běliznovú etc. Panoše v šubě černé, neb které koli barvy v sukních poctivých každé barvy krom šarlatu a v čepici liščí, jehněčí, v koblúku poctivým ne v kyvieři, v kukle etc. Chasa obecní již chytila se jest čepcuov ženských děravých na hlavu. To jest ohyzda před pánem Bohem i před 20

Strana 42
42 Zdeněk Tobolka. lidmi. Měl by také ten vzieti šlojieř, pentlík k tomu bez hacz choditi, neb to záleží na ten čepeč. Druzí sobě kápě vzdělali na pohaněnie řádu mniž- ského, druzí cípy bez kukel, ale to může trpěno býti, jakž kukly za táboruov nastaly bez cípuov, a nyníe cípové bez kukel, tak všecka nepravost vynikla, 5 řád pominul, druzí kadeře do pasuov, ti by měli s úplety choditi. Jazyky tak nečisté mají v lání, že sem se dobře mohl od nich přiučiti, co sem jinde nikdy neslyšel, ani v kniehách všeho světa naleznúti mohl: hrdlo nesyté i měsce nesyté, pytlové děraví. Divno mi, kterak muož Vaše Jasnost sta- čiti děravé pytle s jich frejieřkami naplniti, jedí nemilostivě i s kápami 10 zbožie tvé. A nepromění-li Vaše Velebnost, snědíť i Poděbrady. Rúcho nesú*) štukované, co na kajkléře slušie, na biřice a na kata, na hudce, na tru- bače a pišce. A puol zadku vně i lóna ohyzdné choděnie pro panny i paní poctivé, špice u střevic přes loket, kdy by vzal na nos čepí nos a na hlavu jelení rohy a na paty jednorožcovy a k zadku zrcadlo s ocasem liščím, 15 tožt čerta dosti, i ovšem, až to trpíno muož býti u dvora dvorně a ke cti králově rozličnosti. Zvláště přiházie se, kdy jsú jedné věrní králi svému a užiteční třebali divněji chodili, muož přezřieno býti. Ale [79] však pro hněv božie nynie sluší toho pokrotiti, ale kdyby bohdá Vaše Jasnost královstvie upokojila, aby sedláci zase k pluhóm rozehnáni byli a řemeslníci k řemeslóm, 20 o tom byšte, buohdá, pomyslili, a čeledi byšte chasné umenšili a hlavatější, mocnější při sobě měli. Padesáté a šesté, o konšelech. Po městech prvé byli jsú na radách toliko Němci za ciesaře Karla, a to nebylo dobře, ačkoli pod nimi města vysoce rostly jsú. Vida ciesař Karel, že by tiem zahynul jazyk 25 český, přikázal konečně, aby žádný púhý Němec v Čechách viec na radě nebyl, a všecky pře na rathúziech aby česky súzeny byly, vypovídány a jednány, jinak aby moci žádné neměly, aby jazyk velebný český, če- ského královstvie, v kterým milý svatý Václav, svatý Vojtěch, svatý Prokop pána Boha chválili jsú i proto, aby člověk cizieho jazyku přišlý nevelebil 30 se viece nad jazyk český a v pýše své dědicuov země české nepotlačoval, přikazujem, aby viec pauzí Němci na radách nebyli, ale Čechové. A také kto chtějí v Čechách obývati, aby děti své k české řeči drželi; proto se jim nad to jiných řečí uměti nebrání, radostni byli. A to mi se zdá ustanovenie pravé, ale, po hřiechu nynější zpráva mi se nelíbí, neb pokoje v ní nemáme, 35 spravedlnost, řád, láska, svornost všecka padla. Než v jistotě jedniem ja- zykem se nevzdělá královstvie, ale rozličností jazykuov, rúcha a lidí. Padesáté a sedmé, o blázních. Račte věděti, že blázen při- rozený jest veliké [80] utěšenie lidem rozumným. Najprvé, že vezme po- těšenie z jeho skutkuov spletených a nerozumných, a z toho pozná při sobě 40 dar božie, že má rozumnost a poznánie jasné skutkuov svých, co má činiti. Ale blázen nic nezná, ani přikázanie božieho, ani páteře, ani řeči své, ani skutkóv svých, ani bezpečenstvie. Druhé, že vidí na mém mrknutí na těle *) V rukopise stojí: nejsú

Strana 43
Židkova Spravovna. 43 i na oči, neb blázen nemá nikdy očí jasných, ani těla zpuosobného pro zka- ženie mozku, a jest skuoro jako hovado, nic sobě neuměje zpuosobiti, a tak jako by od anjeluov dělil se. Ale rozumnej člověk má s anjely účast- nost. Třetie, aby znal každý múdrý po bláznu, že blázen pro zbavenie rozumu jest věc neužitečná na světě a jest jako ve tmách, ale rozumný člověk požívá světla trojieho od pána Boha, v kterým má dobře činiti. Najprvé, tiem rozumem zná pána Boha bližnieho i se i své skutky, a to jest světlo, ježto má nás předcházeti rozmyšlenými v každém skutku. Druhé, světlo jsú písma a naučenie, skrze které světla ducha svatého vstupuje v nás a učí nás vnitř dobře činiti, toho blázni nemají. Třetie, světlo, které 10 pán Buoh múdrým lidem dává, jest světlo slunečné, které svietí každý den, aby múdří lidé dělali v něm svá diela, řemeslníci svá čistá a múdrá řemesla, a choditi po cestě, aby se bláta varovali, jam a nepřátel, kupci aby v kupích nebyli klamáni, a tak jiní, aby v světle slunce světlem roz- umy viděli, co mají činiti. A toho všeho blázni zbaveni jsú. I proto pro 15 bláznu znaje své dary ot pána Boha a jeho nemúdrosti k naučenie požívaje, slušie pánu Bohu pilně slúžiti a blázny miesto pána Boha chovati, jich bíti nedati a jim pro Buoh dobřečiniti a miesto jich rozumu jich jim rozum býti. [81] Padesáté a osmé, o lakomstvie královém. Ari- stotileš k Alexandrovi dělí čtvery krále lakomé, ale já to rozdielně rozum- 20 něje, položím, král prostě lakomý slove právě ten, který všecko sobě hrne a žádnému jinému než sobě a svým, a kdy jinému dobře a jeho nic nedbá na jiné, i praví, že jest takový přicliš přenešlechetný král, a že nemuože trvati jeho královánie dlúho žádnú vieru pro pět věcí: Najprvé, že chudí zemi ze všech věcí z střiebra, z zlatta, šacunky z truhel vynímaje a z hor 25 bera, a toho daru božského lidu neudávaje než všecko v své klenoty sobě hrna, jako by nikdy ot nich nemohl umřieti, a nebo že by měl je sebú na onen svět pobrati. A proto dí Šalomún, Proverbiorum XXVIIII°: Král lakomý kazí zemi svú, ale král spravedlivý vzdělává ji. Druhé, neb nemuož takový spravedlivého súdu činiti, Primi regum octavo, šli jsú súdce v ty 30 chvíle po lakomstvie a počeli jsú dary bráti a súdy převracovati. Třetie, že na takového krále pláče chudinka, a pán Buoh slzy vidí a křik slyší, ukrátí jemu dnóv, aby dobří bez útisku takového krále slúžili milému pánu Bohu u veselí srdce svého. Čtvrté, neb ten jest každému nepřietel, najprvé tomu, kto žádá svého spravedlivého něčeho. Druhé, kto k němu 35 bez daruov jde. Třetie, vidí-li mocného, mní lúpežníka, že i toho rád od sebe odvrže; vidí-li chudého, mní zloděje, a proto všecky od sebe odžene, že potom nemají, s kým země brániti, muší o zemi přijíti. Padesáté a deváté, o štědrosti králově. Dí Aristo- tileš, že trojí jsú králové štědří. Jedni štědří sobě i chudince, druzí [82] 40 stědří chudince toliko, třetie štědří sobě toliko a žádnému jinému. Ale v štědrosti má býti miera, aby dal tu, kde má dáti, a nedal tu, kde nemá dáti. Item, aby znamenal potřebu, potřebie-li vyložiti a komu má dáti, zaslúžil-li jest a čas aby dal v potřebu toho, kto má vzieti, a tak jsa vděčen 5

Strana 44
44 Zdeněk Tobolka. bude Vaši Jasnost milovati. Než jiní praví, že král má vždycky štědrý býti a veliké věci dávati. Jako Alexander, když ho chudý za halíř prosil, a on jemu dal miesto, řka: Na něho sluší za malé věci prositi, ale na mě slušie veliké věci dávati. Ale že [j sem prvé v těchto druhých knihách kladl 5 o štědrosti v jednom a třidcátém rozdielu, proto tuto ukrátím; toliko poviem, co dobrého štědrost králóm činí, že je činí libé a vzácné lidem i pánu Bohu. Jakož dí Seneca: Věř mně, že darové ukrocují bohy i lidi. Šedesáté: Tieže Aristotileš, co jest užitečnější králov- stvie: přiliš-li lakomý král čili přieliš štědrý král, poněvadž jest obé zlé. 10 Příliš lakomého, toho žádný v ničemž požíti nemuož. Pakli co komu dá, dá neužitečné věci, nebo dá, kdy prvé protrávil, tak že k puožitku nepřide, všecky lúpí, kde se co okáže, všech ubierá, všecky šacuje, všecka zlost, všecka nespravedlivost pod nim pronikuje, gšafty nestojí, sirotci, vdovy upějí etc. Pakli jest přieliš útratný dnes majíc, v zajtra nic nemajíce a roz- 15 dadúce, muší se dáti v šacunky lidu svého, a menší kniežata muší se dáti nebo páni v lúpeže a nebo lidem bráti statky nespravedlivě, nebo na holdy cizích lidí udeřiti, nebo na lichvy veliké muší se dáti a zbožie zastaviti a potom ztratiti. A druzí kalichy, monstrancí a kříže střiebrné berú [83] a zastavují a utracují, a vzal by otci i mateři jedné, aby měl, co jest pak 20 lépe. To nynie opustím pro pilnějšie věci. Šedesáté a první, vo ukrutnosti králově, kterak jest zlá a velmi těžká a má se každý král varovati i lidé báti. Čtyři věci jsú přeukrutné na světě: Najprvé, žena hněvivá, ta kdyby ukusila v tu chvíli své ženské ukrutnosti, praví múdří, že skrze zuby větší by jed vy- 25 lila v tělo nežli had. Druhé, nepřietel, byl pak smieřený by, vždy se zapa- luje srdce jeho k pomstě a bude-li moci nenasytí se pomsty. Třetie, čert a kat, běda, kto se těm dostane. Čtvrté, biedný člověk, kdy vstane na vy- sokost. Páté, král v skřiepenie a v hněvu duchu svého, od které ukrutnosti každý král má se varovati pro čtyři věci. Najprvé, že se jemu také ukrutně 30 stává vedle onoho písma: Saud bez milosrdenstvie bude tomu, kto milo- srdenstvie nečiní. Toho znamenie jest na Herodosovi, který dietky zbil, potom červy rozlezl se jest. Tak Onibezeth sedmdesáte králóm utav ruce i nohy pod svým stolem, kázal jest drobty sbierati. Judicum primo. Sám také potom mrzce zahynul jest. Druhé, neb ukrutní králové pozdvi- 35 hají se proti vyšším svým a proti vysokým lidem, chtějíce je vykořeniti. Ale že každá moc vysoká, že jest z nebe dána, proto vyšší a starší, majíc pomoc z nebe, spieše utisknú ukrutníky, nežli ukrutníci je. Tak židé, kdy se zdvihli proti Titovi a Vespezianovi, vyhlazeni jsú. [84] Druhé a šedesáté. Znamenie, po čem ukrutný král, 40 že jest ukrutný, má sě poznati, že po osmi věcech. Najprvé, že všecky věci vedle své vuole jedná a řídí, a nedá sobě žádnému raditi, ani chce práv požívati. Druhé, že dobré utiskuje a zlým pomáhá; taká byla Jezabel, že utiskovala božie proroky, Baal s nimi se milovala, a potom koňmi roz- tlačena. Třetie, že mají v nenávist ty, kto je trescí. Tak Senacherib kaž-

Strana 45
Židkova Spravovna. 45 dého zabil, kto jest jeho trestal, tak Herodes zabil svatého Jana tresticieho. Čtvrté, že vysoké lidi tlačí a nízké, zlé své pochlebníky vyzdvihuje. Páté, kdy mají krev vylévati pleší a radují se v svým srdci, mnějíc tiem své povýšenie. Šesté, co slíbí, nesplní, neb lstivě slibují. Tak Farao mnoho sliboval Mojžiešovi a nic jest nesplnil. Též Herodes sliboval třem králóm pánu Krystovi se klaněti ne proto, aby se klaněl, než aby ho dojda, zahubil. Sedmé, svaté lidi hubiti lechce, k žádosti něčí. Tak Pilát k žádosti lidu ži- dovského, nevinného a svatého pána Krysta zpychal a zabil. Osmé, že druhdy pán Buoh tak jeho zatvrdí, že žádného neuposlechne, až i padne. Toho jest duovod na Faraonovi. Šedesáté třetie, o hněvu královském. Múdří praví, že král neměl by nikdy hněvu bráti, na své srdce ani tváře hněvivé okazovati. A Seneca o tom mnoho mluví, pravě, že král má všecko bez hněvu jednati. Ale já to takto rozdělím, že nemá se hněvati i má se hněvati. Nemá se hně- vati najprvé proti dobrým, aby hněvem [85] svým táhl je od dobroty ke 15 zlému. Druhé, proti těm, kto jemu věrně radí a pravie. Třetie, pro nejistú věc, ale má se hněvati proti zlým lidem vinným a ve zlosti zatvrzeným a je bez hněvu súditi vedle práva na pomstu. Šedesáté a čtvrté: O zámutcích královských radí Aristotileš, aby král svých zlých puotek tajil, puokudž muož a lidu nezje- 20 voval pro mnohé věci. Najprvé proto, že lidé jsú jako psi, kdy kto udeří psa, že skovici všickni psi se naň oboří a kúší ho, až ho druhdy roztrhnú. Též jsú lidé udeřili. Pán Buoh koho některú teskností neb zlú příhodu, tehdy všickni na něho jazyky svými jako psi štěkají. Druhé, pro lidskú falešnú lásku, kterú k sobě toliko v štěstie mají, ale v neštěstí odstupují 25 a v nepřátelstvo ji obracují. Psalmus. Aby do-tys odvrátila ode mně přátely mé i známé mé. Třetie, aby nepřátelé tvojí se nad tebú neradovali, jestli pak zámutek vědomo, že sě nemuož tajiti, tehdy praví múdří, že má trpělivě král i každý zámutky i tesknosti nésti pro pět věcí: Najprvé chce pán Buoh úmysl králuov k sobě obrátiti, neb snad v štěstie jest pána 30 Boha zapomenul. Druhé, aby tiem tajné hřlechy setřel. Třetie, aby sě poznal, že jsi biedný člověk, jako nic nemaje nad sedláka vedle těla. Čtvrté, že chce pán Buoh krále zkusiti dobrotú a trpedlivostí jeho. Páté, druhdy tak veliké zlé dopustí na krále, až blízko ku pádu a k zaufalstvie, aby potom vida božie pomoc, byl ku pánu Bohu lepší a vděčnějšie. Tak 35 na Constantina dopústil jest málomocenstvie, od kterého kdy byl uzdraven, dal Řím [86] pánu Krystovi a potom byl nábožný křesťan. Páté a šedesáté: O kletbě papežské nebo svého biskupa, co máte držeti, naučenie. Najprvé, račte věděti, že mezi papežem a mezi vším křesťanstvem jest otcovstvie duchovní, a proto papež všem křesťanóm 40 a každému píše: Synu milému, krom ciesaři píše: synu najmilejšímu. A úřad papežuov prvotní jest z truoj. Najprve, hleděti pilně, aby jedno- stajná viera šla po všem křesťanstvie, a králové, biskupové i všickni zjed- nali se v jednotě viery, neb z té pokoj pocházie a milovánie a jednota mezi 5 10

Strana 46
46 Zdeněk Tobolka. 5 všemi jazyky. Druhé, hleděti, aby žádný král nezačal války svévolně. Začne-li který, má legaty poslati, aby to udusili. Třetie, pilně má hleděti, aby kněžské zbožie, počna od římského, co jest po všem světě, nikdyž nic neušlo, ač jsú jiní jeho úřednikové, pro některé neposlušenstvie syny muož kletbami súžiti, pakli na ni netbají, světská i duchovní práva mečem po- núkají dotiskati, aby vždy byl řád uveden. I proto kletba nic nenie jiného než po napomenutie třikrát učiněném dáti krále odděleně od svátostí kostelních, a aby do kostela nechodil vedle oné řeči apokalipsis ultimo: Ven, psi otrávení; a aby s lidmi neobcovali, vedle oné řeči svatého Ja- 10 kuba v své kanonice dí: Jestliže kto nemá naučenie pána Ježíše Krysta, neobcujte s nimi ani jeho pozdravujte. A proto, kdy papež třetie kletbu na koho dává, tehdy odsuzuje jeho za kacieře a potom dává naň zlořečen- stvie, žádaje od pána Boha, aby ani nebe ani země jemu neslúžila, tak jako by měla slúžiti. To rač znamenati, slúží-li nám po té kletbě nebe. 15 A my [87] léta pravého neměli, tak že sem v létě mušil topiti, země též nám luoni málo ovoce dala, a letos nic, ale letos žádného chutného. Potom zaklíná, aby ani hovada, ani lidé netak rodili plodu svého, a to jest tak, neb hovada mrú, a skrze jiné lúpeže tak zhynul, že málo dobytkuov, a to nezdraví v lidech, že vdov drahně jest nebo mnoho tisícuov mužuov již 20 mordy sešlo jest, tak jest umenšeno. Potom žádá, aby meč jedl těla lidská, oheň pálil, to jest také voda topila. To tento týden bylo, že Vltava byla veliká, vsí mnoho pobrala, mlýny pobrala, tak že tento den, den sva- tého Dyonisa, lidé v Praze křičí, chleba mieti nemohúce, kterého i já nemám, než zajatej krajéc. A krátce mluvie a krátce mluvie každý múdrý, roz- 25 umí i Vaše Jasnost, kterak zle stojí, i protož pomyšlete na jiné cesty, a bu- dete-li mne žádati, ukáži vám, buohdá, upřímé a spravedlivé, aby se ne- vadili po Vašie Jasnosti. Šedesáté a šesté, o nápadu královstvie po Vašie Jasnosti smrti. Prvé nic, neb blahoslavenstvie klade bibli ležeti králi v hro- 30 biech králových, totiž vládnúti v pokoji královstvím až do smrti a po smrti schovánu býti s slavnosti od lidu, a nebýti prvé složenu s královstvie od lidí než od pána Boha. I protož nápad najprvnějšie jest vždy na Vaši Jas- nost a na syny. A jakož svatý Jan dí: Drž, co máš, ať koruny tvé jiný nevezme, měj s hlavami raději činiti, totiž s papežem a s ciesařem nežli 35 s ocasy a jim milostivě se poddati a státi až na věky, neb ovci nenie lech- čejší smrt od vlka nebo od přietele, obé bolí, a spieše ocas by hleděl pohltiti než hlava, a proto pokořiti se [88] a radu Otce svatého přijíti. To by bylo najužitečnější Vašie Jasnosti, neb tiem Vaše Jasnost setrvá a jinak nic. Jinak nechce-li úmysl jíti Vašie Velebnosti v hlavu sjednánie v řádích a 40 u vieře s jinými králi a kniežaty křesťanskými, tehdy myšlete konečně vzdáti královstvie, a seďte na Poděbradech v své vieře u pokoji, a račte věděti, že ciesař jest k tomuto královstvie najpřirozenějšie. Najprvé, že jest strýc krále Ladislavóv. Druhé, zápisem, kdyby sešli dědicové čeští, aby na duom rakúský spadlo. Třetie, kde osířie královstvie, muož ciesař

Strana 47
Židkova Spravovna. 47 brániti volenie krále, neb jest to naň spadlo, by nebyl příbuzen jinak k zemi, a jest člověk pokojný a povolný, vezmúc od něho některé sto tisíc s volí všech pánóv, račte ho zmocniti raději než koho jiného, neb on jest prostě pomezi a nebude hleděti žádných kryffuov, jako by snad jiní hleděli, hned Vaši Jasnost strčiti. Dále psáti nebudu, ale ústně, bude-li Vaše Jasnost žádatí, poviem. Šedesáté a sedmé: o pamatování na smrt svú a časté myšlenie na ni, kterak hořká jest pro osm věcí: Najprvé, pro opuštěnie zde zbožie velikého, kterého jest člověk dobýval s nespravedlností velikú, s lakomstvím a s prácí těžkú. Druhé, pro opuštěnie cti veliké královské, 10 ano zde cti velebí každý skutek králuov až do nebe, a tam nevieme, co bude. Třetie, pro opustění ženy líbezné a dětí. Čtvrté, pro velikost hřiechuov. A kto skuoro v křesťanstvie většími hřiechy opleten než kralové, pod kterými se veliké krve prolévanie stává, že mnoho tisíc sejde pod jedniem králem, pro svú zlú vuoli útisky chudince nespra- 15 vedlivosti všecka prolévánie krve svatých lidí a mučedlníkuov volají- cích [89]: A poklň, pomsti, Pane náš, Ježíši Kryste, pomsti krve naši! Genesis. Aj, krev bratra tvého volá ke mně. Ješto by měli lid v po- koji chovati, aby pánu Bohu slúžili, svá řemesla spravedlivě dělali, radovali se v pánu Bohu a v svým králi, a to vše jinak etc. Páté, pro 20 bolest velikú, ano smrt tak jest spravedlivá věc, též sedláku též králi neodpustí, ano se žíly trhají, kosti lamí, 8či vyvracují a všecko bolí. Šesté, nevěrným lidem a bludným jest smrt těžká, neb ti nemohú, ani uměji uhoditi cesty na spasitedlné. A proto jest jim hořká a tesklivá smrt, že nevědí umierajíc, co má věřiti. Ale sedláček, ješto umí: Otče náš, 25 a jedva poslúchaje svého faráře a obecnieho křesťanstvie, umře vesele a spasen bude, nevěda. Sedmé, pro hrúzu ďábelskú. Osmé, neb prvnieho noclehu nevieme po smrti, než to vieme, že tělo v prach se obrátí a potom zminem jako dým, ano o nás žádné paměti nebude. Jako u veliký pátek se zpievá: Kde jest Plato, kde jest Porphirius, Virgilius nebo Darius? 30 Padli jsú jako kamenie do hlubokosti mořské. Kto to ví, dává-li se jim odpočinutie? Osmé a šedesáté. Račte věděti o tělech v hrobu ležících, že každé tělo v hrobu má lepšie odpočinutie nežli kterého živého člověka, na světě najlepšie bydlo majícieho, pro šest věcí: Najprvé proto, že člověk 35 v najlepším bydle na tomto světě vždy čije některakú hořkost přidanú, jakož dí Boecius: Omnis dulcedo humanae felicitatis amaritudinibus respersa est. Každá sladkost tohoto světa hořkostmi pokropena jest. Tam již ležie tělo beze všie hořkosti. Druhé, byl-li jest zde trápen vězením dlú- hým, očekávaje na se těžké, násilné smrti jako štětí, provazu, vody, ohně, 40 již jest radostno [90] tělo, že to přeskočilo a toho se viec nebojí. A protož pán Kristus dí: Neroďte se báti, kto tělo zabijejí, neb potom nemají, co by viec umučili, ale bojte se toho, který zabíjí tělo, muož duši poslati do ohně pekelného. A proto dí Aristotileš, že smrt nenie jiného, jedné z vězenie 5

Strana 48
48 Zdeněk Tobolka. vysvobozenie. Třetie, neb zde tělo muší některakú prácí obtieženo býti, a jestli prázdný člověk má větší práci než těžce dělati řemeslník, neb onen dělá jedno, ale tento obtieží se větrnú prácí nestatečnú, jednak toto, jednak ono a mnoho myšlenie viec trápí než dielo. Ale v hrobu již ani myšlenie 5 trápí tělo ani dielo, již jest dokonal všecko dielo i pút. Čtvrté, prvé bál-li se jest koho, již se nebojí, by z mrtvých vstal, již by ustrašil všecky své nepřátely. Páté, čil-li jest které nemoci v těle a bolesti, již jest jich ušel. A proto dí Seneca: Dobří Bohové jsú, že na lidi nedopúštějí nemocí ná- ramných. Pakli jest veliká, ale krátká, brzo člověka z bolesti vysvobozujíc 10 a k portu tělo i duši připlichtujíc, a všem zlým věcem konec uložujíc i všem davuom na světě. Šesté, kdy člověk na loži čistém, měkým leží a rozkoš v něm vede a spí ještě v hrobě; má lepší odpočinutí, proto neb na loži mnozí snové těžcí a hrozní, druhdy tak utrápí člověka, že po nich se zhrozí a spáti nesmí, boje se zlodějóv v komoře, ale již po smrti v hrobě nic nenie, by 15 ustrašilo. A proto dí Šalomún dobře Ecclesiastici VII°. Lepší jest den smrti nežli den narozenie. Šedesáté a deváté, ačkoli jest veliké milosrdenstvie božie, však mnozí lidé jsú nehodni, aby pán Buoh se nad nimi smiloval. A těch [91] osmery nalezáváme v písmě Svatým: Najprvé, všecky ne- 20 křtěné vedle oné řeči pána Krysta: Kto nebude narozen z vody a ducha svatého, nevejde do královstvie nebeského. A to mi divno, že o židech dí: Nepomine toto pokolenie, duokudž se všecky věci nestanú. Ráčí-li je v té slepotě mieti a je zatratiti etc. Druhé, arcikacieře, kteří chtějíc, zavedú lid u veliké bludy, jako Machomet to učinil, že od mnoho seth leth tepú 25 se křesťané s pohany, pálé, mordují, berú, násilé pannám i paniem činí a že jeden muož do dvanádcti žen mieti, to jest jeho falešné učenie etc. Ten nenie hoden smilovánie. Třetie, králové, kteří druhdy jeden den na- strojí bitvu, že koni v krvi lidské tapají do břicha, ti oba králi nejsú hodni smilovánie, by je každý den sekali za každého zabitého. A proto nemají 30 králi k válkám hotovi býti, ale s rozmyslem a raddú a přinutkání. Čtvrté, kto na obce nalezají obtieženie veliká, duokudž to obtieženie trvá, nelze spasenu býti. Páté, kto veliké klenoty v zemi zakopávají, duokudž jsú tam etc. Šesté, kteří v zúfalstvie umierají, pro bolesti lajíc, druhdy pánu Bohu nebo nechtějíc pokánie činiti a svátostí přijímati. Sedmé, by byl 35 najhřiešnější člověk pokánie a svatosti přijme a ty věci učiní, má čáku k spasenie. Osmé, kteří se sami zabíjejí. Sedmdesáté. Pilné naučenie, kterak se Vaše královská Jasnost má před smrti mieti. Nebude-li náhlá, že má Vaše Jasnost mietí šest věcí: Najprvé, vieru pravú obecní křesťanskú, aby v té radoval se 40 umřieti a v jiné nic, neboť jest toliko v té spasenie a v žádné jiné straně. Druhé, svátostmi [92] svatými, totiž přijímáním těla a krve jeho svaté pod jednú zpuosobú, neb tak všickni kněži i papež i já, buohdá, budu při- jímati, věře, že pod suchú oběti jest tělo i krev Pána našeho i božstvie i všickni darové. A věru nenie pravda, by se větší darové dávali pod dvěma

Strana 49
Židkova Spravovna. 49 zpuosobama než pod jednú, neb to věře, věřil by, že pod první zpuosobú nenie pán Buoh, neb nenie splnosti všeho dobrého, a to jest blud; neb kde pán Buoh jest, tut“ se viec dobrého nemože přidati. Třetie, aby umřel v oleji svatým. Neb kněz maže oči, řieká: Skrze moc umučenie pána Krsyta a skrze moc tohoto svatého oleje, rač tobě odpustiti pán Buoh hřiechy, kterými si shřešil viděním. Též maže uši, dí: kterými jsi shřešil slyšením etc. Tak pán Krystus před smrti mastí nardispikatovú mazán jest a mastí od věčnosti. Čtvrté, zpověď věrnú z celého srdce učiniti s pláčem, skrúšeným srdcem a věřiti po rozhřešením kněze hřiešného, smrtedlného odpúštějí se hřiechové do plna, vedle čtenie: Komu kolivěk odpustíte 10 hřiechy na zemi, odpuštěniť jsú i na nebi. Ale račte věděti, že Rokycan ani žádný kněz prostý ani biskup nemá moci rozhřešiti těchto hřiechuov než sám papež: Najprv kacieře, druhé vražedlníka, třetie paliče, čtvrté svatokrádce, neb ti, kteří jsú kostely bořili, pálili, svátosti vysypovali, páté, kto by svěceného žáka bil až do krve, ač jest toho smiech v Čechách, 15 ale jest na to ustanovenie otcuov svatých. Nynie, co jest kněží nemilostivě zhubeno, kterak chce Vaše Jasnost z toho pokánie činiti i z jiných morduov, běda na smrti! Šesté, falšíř. Sedmé, který kněz smí slúžiti proti zápovědi, anebo jsa v kletbě. Na biskupa příslušejí [93] ti hřiechové a jsú tito: Najprvé, sodomský hřiešník. Druhé, násilník panenský, třetie, cizoložník, neb který 20 by s sestrú neb s kmotrú přebýval. Čtvrté, čarodějník. Páté, kto přísahu přerušil ne u vieře, ale kto u vieře na papeže přislušie. Šesté, žena v sobě plod udušujíc. Sedmé, rúhač božie. Osmé, kto by otce bil neb matku etc. Teprv jiné hřiechy jiní kněži mají moc rozhřešovati. O, Rokycane, ty na toto nedbáš, sám své rozhřešuješ etc. A proto, najvelebnější králi, hleď 25 řádu a sponě umieraje, a když budeš právě rozhřiešen, toť polechčí duši tvé a dá, buohdá, silnú naději k královstvie nebeskému. Páté, dáti vuoli milému pánu Bohu, ráčí-li vás vzieti z tohoto světa neb ponechati. Jako pán Krystus modlil se jest, řka: Otče milý, muož-li to býti, odejmi ode mne kalich tento, avšak ne jakož já chci, ale jakož ty chceš, tak se staň, 30 buď vuole tvá. Šesté, gšaft řádný učiniti, aby nebylo svády po smrti. A jestli že co Vaše Jasnost odtrhla od kterého kostela, ať jest plně navrá- ceno. Sedmdesáté a první. Kterak se máte mieti v čas hodiny smrti. Kdybyšte čili již bolesti, ano jdú, tehdy řéci s pánem Krystem: 35 Duch hotov jest, ale tělo nemocno. A proto připraviti se na muky tak ve- liké jako nikdy nebylo těžších, o kterých by bylo mnoho praviti, ale nechám. Druhé, porúčiti duši svú v ruce božské a anjela svého svatého. Třetie, zpuosobiti kněží, aby v čas smrti conduct řiekali, aby ďábla zahnali. Ale to jest zde nynie za smiech. Čtvrté, odpustiti všem nepřátelóm jako pán 40 Krystus: Otče svatý, odpusť jim, nebť nevědie, co činí. Páté, naději mieti k spasenie, nechť jsú kterakkolivěk velicí hřiechové, neb jest větší milo- srdenství [94] božské. Ačkoli sluší k tomu i bázeň proto, aby naděje pří- lišná nezmeškala tebe k spasenie a neminula a naděje, aby bázeň neutlačila. 5 4

Strana 50
50 Zdeněk Tobolka. 20 25 Šesté, přirovnati se lotru kajiciemu, totiž Dismasovi, který nikdy nic dob- rého neučinil, jediné že řekl: Pane, rozpomeň se na mě v tvým královstvie. A spasen jest. Též pro tvú pokoru na smrti, bohdá, vezmeš spasenie. Sedmé, umučenie pána Krysta mieti před očima, hleděti na korunu trnovú a zname- 5 nati, že jest měl větší bolest hlavě než Vaše Jasnost bude mieti, hleděti na rány ukrutné a kterak život těžce visí, že nelze ani státi ani ležeti ani seděti než na hřebících viseti, ale každý nemocný muož aspoň seděti, mezi peři- nami ležeti, umrskaný, ubitý, uplvaný, tak že dí Jeremiáš: O, vy všickni, kteříž jděte po cestě, vizte, jestli bolest jako bolest má. A tu jeho svaté 10 bolesti vážiti že jest viece trpělo čisté tělo z panny narozené, než tvé hřiešné, smrduté. Osmé, děkovati milému pánu Bohu že všeho dobrodinstvie, zvláště, že oči slúžily do smrti, ruce, nohy a všecko tělo a jiným nic, hanby světské tě zbavil, jídlem, pitím do tvé smrti hojně krmil, jiné nic. Deváté, pamatovati, že jest vykročenie bez navrácenie, a všecky věci vašie veleb- 15 nosti bez navrácenie se skonají, vedle oné řeči pána Krysta: Dokonánoť jest. Již člověk sobě viece nezaslúží a již tak zahyne, jako by nikdy na světě nebyl. Desáté, že člověk, ještě vida se na světě, vie, co jest, a po hodině duch rozumu nevie, kde vykročí, neb neví, jestli hoden milosti božie čili hněvu božieho, k nebi-li čili k peklu bude přisúzen. Jedenádcté, k tomu, jestli že pán Buoh z nemoci by pomohl, polepší života [95] svého, ale divno jest, že ze sta jednoho nemoc jedva polepší. A přísloví jest: Když ďábel byl nemocen, sliboval jest dobrým býti, a když jest pozdraven, ďábel horší nežli prvé byl. Příklad toho na panu Čenkovi, procuratorovi v Plzni, který etc. Sedmdesáté a druhé. Kterak po smrti má se s tělem jednati, tuto položím. Neb po hřiechu nynie v Praze těla mrtvých nevážně pohřebují a na miestech nesvěcených, jako u svatého Benedicta. A tu žádný neslúží ani žádné mše bývá ze ně, a proto po hřiechu pohřeb tak ne- věřících jest. Vedle řeči proroka: Sepultura asini sepelitur. Pohřeben bude 30 pohřebením oslovým, totiž jakož osla leckdes na pole položí, tak tito ješto v opravě duší nemají, leckdes ležeti lidem velejí, řkúc: Kdež dobrý leží, tu dobře. Židé mají řád v pohřebu lepší než oni etc. Ale krátce mluvie po smrti královské. Má smrt slavně oznámena býti biskupuom a kněžím, aby všady zpievali s pilností vigilji a requiem a při tělu dnem i nocí. Druhé, tělo má 35 oslavně připraveno býti a střeva vejmúc balsamem, šafránem, mirrú, ka- didlem, alcanú má nakladeno býti, aby trvalo pro narčenie panuov a krá- lovstvie. Tak Maria Magdalena a Jacobi šli, aby pána Krysta po smrti mazali mastí nardispicatovú etc. A v tom chválí písmo Jozeffa,, že kúpiv čisté plátno, obmul jest tělo pána Krysta etc. Třetie, aby tělo královo 40 vloženo bylo v hroby královské, neb písmo v bibli klade za zlořečeného krále každého, který nenie vložen v hroby otcuov svých. Čtvrté, aby před hroby královskými dnem i nocí žaltář byl čten a služba božie [96] se dála za ně i vedle nich za všecky syré duše, ješto nemají zde na světě, kto by na ně pamatoval. Páté, aby dnové jich smrti byli pamatováni jednú v rok,

Strana 51
Židkova Spravovna. 51 a konšelé všech měst i kněží i mniši byli při te služi božigv, zejména, aby byli jmenováni králové dobrocinci tohoto kràloy tyjea pak, že lidé smrtedlní nemohú jim viece učiniti, poručíc je pa Bobták se rozejdú. Sedmdesáté a třetie. Že někteří zlými smrtmi schá- zejí jakožto zabitím, stětím etc., někteří hroznými, jakožto derúce se na stěny, neb že jim jazykové ďáblem vytrženi bývají, pro které se to hřiechy děje, račte věděti, a těch hřiechuov se varovati. Deset hřiechuov jest, pro které lidé hrozně mrú: Najprvé, vražedlníci. Tak Kajn zabit jest a měl jest od té chvíle, jakž jest zabil bratra svého Abele vždycky snahu škaredú na sobě, tak že každý raději utekl jest před Kajnem, než by měl s nim, 10 co činiti i než by jej zabil. Druzí jsú súdce nespravedliví, jižto súdem nevinnú krev prolévají. Tak dva starci ukamenováni jsú. Třetie, kto sě pánu Bohu a svatým jeho rúhají a zvláště Panně Mariji. Tak Senacheris že se*) rúhal pánu Bohu, od svých synuov zabit jest. Čtvrté, svým starším odporní a reptaví. Tak Dathan a Abiron, že proti Mojžiešovi reptali, od ze- 15 mě pohlceni jsú až do pekla. Páté, cizoložníci a Sodomští. Šesté, otec a matě, svých dětí netrescíce. Tak Heli slomil jest hlavu s koně, že ne- trestal synuov svých z najhoršieho hřiechu totiž z Sodomského. Sedmé, zrádce, tak Jidáš sám se osydlem oběsil. Osmé, zlí rádce. Tak Achitosel se jest oběsil. Deváté, modloslužebníci. A hleďte [97], ať ti v Praze nejsú. 20 Kažte kněži všecky přehlednúti, jsú-li praví kněží. Ať hněv božie na město nepřijde. Tak synové Israhelští okolo telete tancujíc, zbiti jsú. Desáté, nemilostiví. Tak Anthiochus, který střeva vláčil z jiných, též zhynul jest. Jedenádctý, ktož službu božie umenšují, těm pán Buoh i dnuov ukracuje i hořkú smrti z světa provozuje, kteří dobrú smrti scházejí, kteří lehkú. 25 Sedmdesáté a čtvrté. Ač sem mínil konec učiniti na tomto, však pro lepší správu ještě dále kratčeji račte znamenati, že v Čechách jest přísloví o zlořečenstie, že nedbají zlořečenstvie starších, řkúc: Kdy mi pán Buoh dobrořečí, netbám na zlořečenstvie lidská, při- vodíc písma dobrořečiti budú zlořečenstvie vašemu a zlořečiti budu zloře- 30 čenstvie vašemu. I proto co písma v tom ukazují, račte věděti. Že pán Buoh zlořečí mnohé lidi. Najprvé od otce a od mateře ukleté, od otce Chám jest zlořečen, od mateře Dina. Z toho rač mieti, že lidské zlořečenstvie přivodí božské. Druhé, zlořečenstvie svatých lidí přivodí božské zlořečenstvie. Tak když Heliseus dal na děti zlořečenstvie jemu se posmievajíce, země je po- 35 hltila. Třetie i zlých lidí. Tak Balaam byl prorok pohanský. Když byl povolán od Balacha, krále, aby lid zlořečil Israhelský, a když, k tomu jel jest, tehdy oslice nechtěla jíti, a anjel božie bránil jest jemu, řka: Cesta tvá jest mě protivna. Hleď, aby nezlořečil lidu božiemu, na kterém král nemohl jest mieti, aby zlořečil lid boží, ale vysokým duchem 40 svatým dobrořečil jest, by lidské neškodilo zlořečenstvie lidem. Anjel božie nebránil by tomuto člověku a oslice by k němu nemluvila etc. 5 *) V rukopise stojí: jse. 4 *

Strana 52
52 Zdeněk Tobolka. Čtvrté. Papežské, biskupské, prelátské a kněžské zlořečenstvie u[98 vodí božské zlořečenstvie. K tomu jest pisem hojně doctorských. Ale těm Čechové věřiti nechtie, než z bibli písma jsú. Když Mojžieš zlořečil Datam a Abiron, tehdy svolal jest všecken lid a řekl jest, abyšte viděli, moc boží nad nimi, rozkázal Mojžieš zemi pod jich nohama, aby se rozstúpila a je do propasti pohltila. To se stalo. A proto, králi milý, nemni kunšt. Teď již Vaše Jasnost několik leth stojí v kletbě i svými kněžími, a nechcete věděti pravíc: My netbáme, kdy nás pán Buoh neklne. Ale já pravím, když moc vyšší klne, že pán Buoh klne, ač prorok dí: Budu dobrořečiti vašemu 10 zlořečenstvie. Však napřed budete-li koho právě zlořečiti, i jáť zlořečiti budu, a tvá velebnost nevie, pravá-li si proti všemu křesťanstvu. Čtenie svaté dí: Tresci ho mezi sebú a tebú, neuslyší-li tebe, pověz sboru, a jestli že na to nebude dbáti, buď tobě jako pekelník. Toť jest čtenie svaté. Na- hlédniť. Radať jest má, kněží dobří neslúží v Mostě skuoro čtyři léta, a já 15 viece než tři leta, očekávajíc, zdali by Tvá Velebnost hnula se k někakému poddání starších tvých, ano vždy nic. Již i já pomínil jsem odstúpiti, abych duše i těla i všeho, což mám vedle Vašie Jasnosti neztratil, a také k tomu, že nic nemám od Vašie Jasnosti, ani co dobrého mám v Praze ani mieti budu, leč by pán Buoh k řádu přivedl, anebo k té vieře, všemu světu ohyzd- 20 né, přistúpil, jehož pán Buoh nedaj na věky. Píši jako věrný služebník a přietel Vašie Jasnosti, žádaje duše Vaší spasenie i cti i zrostu, i všeho dobrého prospěchu. Co zlého činí kletba, kto v ní stojí a nedbá se odvrátiti od zlého, že činí pět [99] věcí zlých: Najprvé, hněv božie přivodí. Příklad 25 na Dathanovi a Abironovi. Druhé, člověka niží, aby málo vážen byl mezi lidmi. To se stalo na Chamovi, když ho otec zlořečil, řekl jest jemu Noe: Zlořečený Cham, služebníkem bratruov svých bude až na věky. Rač to znamenati. Kde jsú vysocí lidé při Tvé Milosti, kniežata neb etc. Třetie, to zlé činí, že odděluje od tovařistva křesťanského vedle řeči svatého Ja- 30 kuba: Jestli že kto nemá naučenie pána Krysta, neobcujte s nim, ani jemu čiňte pozdravenie. Jakoby řekl ani žádné poctivosti, neb v pozdravenie jest poctivost. Tuto rač znamenati. Tak pán Buoh odrazuje Vaši Jasnost ode všeho tovařistva, že tvoji služebníci jedva mohú Vaši Jasnost docházeti. Kniežata, biskupové, páni odstúpili jedné co chudinka, kterúž moci pod 35 sebú držíte, ta přidržie se a z těch mnoho tisíc plačí na Vaši Jasnost, úpí a kvílé ku pánu Bohu. Rač mi v pravdě věřiti, že klamu nepíši. Die-li Vaše Jasnost, že naučenie držíte pána Krysta, málo máte k tomu učených svědkuov, neb žádného biskupa ani doctora živého, krom Vašeho jednoho, ani mrtvých doctoruov, neb všichni proti tomu píší, všecko křesťanstvie 40 se tomu protiví a jinak drží. Divno mi, kterak chcete právi zuostati, co se nepoctivostí stalo mnoho v tom, že se dětem dávalo, to matery dobře vědí, ano dietě druhdy vytratilo a mátě zametla, a druhdy mátě prsem od dietete svátost oplatkovú vytáhla etc. Item starým na pláště krev božie rozlévali, ženám na šlojieře. Kněží častokrát padali v bláto s kalichem, 5

Strana 53
Židkova Spravovna. 53 a dnes k nemocným chudým těžce chtějí choditi, bojíce se zlé příhody, i proto etc. Čtvrté, kletba odděluje člověka od svátostí kostelních [100], a aby nebyl účasten dobrého, co se děje po všem světě, to činí. Páté, kto v ní přes rok stojí, ode všech práv svatých otcóv za kacieře odsúzen bývá. O obrazu na Tajně. Račte věděti, že by mnoho lépe bylo, by tu nebyl nežli jest; neb jestli ten obraz učiněn ke cti a k věčné památce Vašie Jasnosti, to jest marnost. Neb Julius měl prostřed Říma in Capitolio obraz krasší s karbunkuly a již dnes nic nenie, neb na tomto světě nelze žádnému věčně cti sobě dobýti, jedné v knihách, a pak hleděti nám cti na onom světě ani obrazové ani slúpové ani měst ani hraduov 10 stavenie, nic nám neučinie, než dobré činěnie. Ciesař Karel dal jméno Karlštajnu Karelštajn, a Čechové že vyňali l a řiekají Karštajn, tožt jméno pryč. Pakli jest ten obraz dělán s mečem mezi kalichy, proto že Vaše Jasnost mieni boj vésti o kalich proti všemu křesťanstvie, jakož ten boj trvá již několik leth. Tehdy v jistotě račte věděti, že se naplní řeč Jeremiáše pro- 15 roka: Když uzříte člověka na chrámu sedicieho, tehdy se přiblíží zkaženie města, a jinde dí, opuštěnie. By tu byla Vaše Jasnost kázala obraz Matky božie dělati, nebo božieho umučenie, v jistotě nebyli by se žádné války strhly, a to ještě pravím v jistotě. Ale svuoj obraz velebiti, a obraz umučenie milého pána Jezu Krysta nemstiti, ani nohami zhuoru na šibenici pověsiti 20 a psa při tom slyšeti, ano kněží na kázánie umučenie božiemu maňasy přezdívají, a kde mohú, ruky, nohy, hlavy nešlechetní kacieři utinují a pálé. Kto by tu nepoctivost obrazu Vašemu učinil, lajny kydal, kamením házel, sám bych ho chtěl [101] na smrt odsúditi, ne proto, že by kámen kamenoval, ale proto, že znamenie osoby Vašie Jasnosti neuctil, který kdy by mohl mieti Vaši Jasnost, v jistotě řekl bych, že by Vašie osoby nectil. Též na obrazu pána Krysta vieme, že dřevo jest, ale forma jeho svatá, při tom má ctěna býti. A proto, jestli že Vaše Jasnost nemštila jest viec v jistotě pomstu božie nad tiem svým obrazem, že bude sňat odtud. Pakli křivdy božie mstíti budete, věz, žeť bohdá královstvie z božie vuole ku 30 pokoji přijde, ale z purnosti a z pýchy vysazeny a viec z neopatrnosti a neprohlednutí k konci muší od tvé Jasnosti doluov z pokory sňat býti a obraz Matky Božie, neb jiného Svatého na to miesto vsazen býti. A tak upokojené bude královstvie a koruny na Vašie Jasnosti spevněni, neb tu porozumějí lidé, že Vaše Jasnost viece chvály božie a svatých hledí nežli 35 své. A budete-li věčné chvály a nesnažitedlné na věky žádati, naložte na mé kniehy sobě, ne mně. Tu vám bohdá věčnú čest učiním, která vedle knih bude po všem světě se hýbati, a budete moci jimi nad střiebro a nad zlato, papeže, krále, kniežata darovati a z nich do súdného dne památku slavnú mieti. O legátích ku papeži račte věděti, že má Vaše Jasnost posielati legaty ku papeži, neb k ciesaři, neb k jiným kniežatóm lidi vážné, světské i duchovní, a raději duchovní, než světské, a mistry a doctory krasomluvné latině, neb viec múdrý člověk krasomluvný vyvede 5 25 40

Strana 54
54 Zdeněk Tobolka. 5 a prospěje řeči krasnú a múdrú, nežli, druhdy tisíc bojovníkuov, nébrž druhdy sto tisíc bojovnikuov. A těch tvá Milost nynie při sobě [102] nemá ani miluje ani jich nynie v své kanceláři má, jichžto byšte měli hledati v svú službu, by byli kraj světa. Ale mně toho Tvá Velebnost neuvěří, kterak by byli prospěšni, lechčí, neuměli, přijedúc tam jako němí mlčí, nic stateč- ného nehlediec ani jednajíc, ale že slovo múdré jest silnější, nežli oděnci. Jest v bibli, že silné věci jsú tři na světě, totiž král, nebo jeho slovem hradové se boří i stavějí, města se vzdělávají. Druhé, žena, neb ta krále přemáhá, a vidino jest, ana králi s hlavy béře korunu a políčkuje jeho, a kdy se ona za- 10 směje, že se král zasměje, a když se ona mútí, i král se mušil mútiti, a co jest měl najlepšieho, to ji přinesl do lóna jejieho, jedné, aby se jí slíbil. Třetie, vino, neb to bohy obveseluje a králem i ženú i oděncem o zemi tříská. Čtvrté, pravda jest tak silná věc, že vždy spravedlivý a pravý člověk přemuž, a má vítězstvie, a pán Buoh čelo spravedlivého člověka vždy 15 klade silnější než srdce nespravedlivého, tak že pravda a spravedlivost všecky věci přemahá i krále nespravedlivého i jeho všechny silné oděnce i ženy, neb každá věc na světě pravdú a spravedlivostí stojí. Páté, najsil- nějšie věc na světě jest slovo múdré a sladké slovo, neb to rozmáhá přátelstvo jako dí Šalomún: Verbum dulce multiplicat amicos, durum autem verbum 20 sustitat rixas. A múdřec jeden dí: Počátek přátelstvie jest sladké slovo, a jest dražší nad zlatto múdré. A krásné slovo dí David: Dilexi eloquia tua super aurum et thopasion. Jest sladší nad med, a proto dí David: Quam dulcia faucibus meis eloquia tua, domine, super mel ori meo. Jest [103] sladší múdré slovo nade všecky sladké věci. Najprvé nad zdravie. To dí 25 Šalomún. Na zdravie miloval sem múdrost a uměnie a výmluvnost. Druhé, nad pěknost a nad krásu všecku. Třetie, nade všechen zisk a zbožie, neb dí: Zlatto proti múdrosti jest jako piesek hubený. Čtvrté, nad ženskú lahodnost. Páté, nad jiedlo najsladší. To dí David: Nad střed chutnější mi slovo tvé, pane, a nad jiné. I proto poslové znamenití mají posieláni 30 býti, lidé vážní, múdří, ješto slovú oratores, mistři a doctoři učení, a reugami krásnými, a těch u sebe nemáte. I proto poslové tam přijedúc s listy, listy také přinesú a Vaši, královskú Jasnost lechce odbudú. Opět v kanceláři nemáte učených lidí, ani ste kdy měli. Pan Rabštajn starý, nebožtík, ma- lého uměnie byl člověk, a teprv se ptal na ty věci. Mistr Mikuláš mu skládal 35 listy latinú dětinskú. Již pak Vaše Jasnost vidí konec toho, že Vaše Ve- lebnost netáhla k sobě učených lidí. A vždy rač věděti, že jest to učenější člověk, kto se déle učil a viece a kto jest viec mistrován, než ten, kto nenie mistrován. Opět procuratora u papeže ani u ciesaře žádného nemáte a tiem sobě lásku svých starších tratíte, poněvadž ze všeho křesťanství u papeže 40 jsú procuratorové královští, kniežetští, biskupští, mniští. Najpotřebnější věci. Městu každému jest pět věcí, bez kterých žádné město nemuož státi dobře. Najprvé, hajthman múdrý a učený, kterýž by nic jiného neměl činiti než patřiti, aby všecky věci šly řádem v městě a súdové spravedliví od konšeluov, aby se děli a [104]

Strana 55
Židkova Spravovna. 55 k němu se v menších věcech odvolovali utištěnie ale větších věcech krali skrze něho. To dí Aristotileš: Beatas fore res publicas, si eas sapientes et docti rexerint. Blahoslavené jsú obce i obecné věci, jestli že je spra- vují učení a múdří lidé, neb ten lechkostí mnoho dobrého dovede, a viece se jeho lidé bojí a viece ctí etc. Druhé, dobrého duchovnieho pastýře totiž faráře, ješto by pravými cestami a jistými vedl lid k královstvie nebeskému, a ješto by pilně hleděl, aby řád a služba božie v kostele dála se řádná a bez meškánie. Třetie, dobrého lékaře ranného i vnitřnieho, ješto by těla lidská zachovávali, aby, co muož živo zuostati, aby živo bylo, a báby tak učené v babinství, aby byly, kteréž by uměly ženám na porodu misterně 10 pomáhati; a umřela-li by mátě, aby dietě uměly misterně kázati vyřezati. Čtvrté, aby mělo každé město v sobě dobré řemeslníky každého řemesla. Páté, aby čistě chováno bylo od hnojóv, od smraduov a od bláta, a aby od záchoduov šli zhůru nad město větrníci, aby smrad záchodský tudy zhúru se táhl, to bude i okrasa městu, že puojdú jako věže zhůru a větr- 15 níci lid od smradu a ztrávenie vysvobodí. Město jest shromážděnie mnoho domuov a ulic, rynku a lidí v jednu ohradu, v které ohradě mohli by se ostřieci přede všemi škod- livými věcmi, od hovad i od lidí, majíc v sobě lid stavu duchovnieho i světského, panny, vdovy, manželky, chudé i bohaté i lidi změtečné, obci 20 neškodné, lidi služebné i jich pány nebo paní, právy duchovními [105] i světskými zřiezené, aby jeden každý stál v řádu svým spravedlivým, dielo své spravedlivě dělaje, žádnému neškodě ani žádného oklamávaje, starších svých poslúchaje plným poslušenstvím a hodiny smrti své vesele čekaje, maje jistú naději k královstvie nebeskému, kdy v poslušenstvie 25 svých starších z tohoto světa sejde duchovních i světských a zvláště svá- tostech kostelních, a že křik naň nejde od starších ani duchovních ani světských. O opuštěnie tuto mnoho capitol užitečných. Račte věděti, že tuto na dvě stě kapitol opustím, dobře užitečných, pro ukrácenie a také 30 pro nedostatky. Měl by tu položiti správu měšťanóm všech stavuov, ješto by jako z kumstu nahlédna každý přebývatel v městě v toto písmo, poznal by se, kteraký jest. Najprvé, měl bych položiti, co jest měštěnín, co dobrý měštěnín, co lepší měštěnín, co najlepší měštěnín, co zlý, co horší, co naj- horší, co k vyhnání hodný. Druhé, co hospodář, co dobrý hospodář, co lepší, 35 co najlepší, co zlý, horší, najhorší, co z města k vyhnánie hodný; co hospo- dyně, co dobrá, lepší, najlepší, zlá, horší, najhorší, co nesnositedlná. Třetie, co konšel, co dobrý konšel, co lepší, co najlepší, co zlý, horší, najhorš, co nesnositedlný: co rychtář, co dobrý rychtář, co lepší, co najlepší, co zlý, horší, najhorší, co nesnositedlný rychtář. A tak dále o jiných městských úředni- 40 ciech. Čtvrté, co žoldnéř, rytieř neb oděnec, co dobrý, co lepší, co najlepší, co zlý, horší, najhorší. Páté, co pán dobrý, lepší, najlepší, co zlý, horší, najhorší, co dobrý služebník, co lepší, co najlepší, co zlý služebník, horší, najhorší, co dobrá dievka, lepší, naj[106 lepší, co zlá, horšie, najhorší. 5

Strana 56
56 Zdeněk Tobolka. 5 Šesté, co podruh dobrý, co lepší, co najlepšie, a co zlý, horší, najhorší. Sedmé, co řemeslník dobrý, lepší, najlepší, co zlý, horší, najhorší. A tu bych položil všecka řemesla a práva jich a řády jich a falše jich a správu jich, počna od apatékáře až do kata. Osmé, co dietě dobré, lepšie, najlepší, co zlé, horšie, najhorší, co panna dobrá, lepší, najlepší, co zlá, horší, najhorší, co vdova dobrá, lepšie, najlepší, co zlá, horšie, najhorší. Co manžel dobrý, lepší, najlepší, co zlý, horší, najhorší, co manželka dobrá, lepšie, najlepší, co zlá, horšie, najhorší. A tak o všech staviech pořád. A toto se nenalézá v žádných knihách všeho světa, i to Vaší Velebnosti, budete-li žádati pod chvílemi 10 spíši etc. Tuto ještě několik potřebnějších capitol spíši pro naučenie. 20 Sedlák jest člověk ve vsi vychovaný, hrubý, mravuov žádných dobrých nemaje do sebe, neb nebýval mezi lidmi mravnými, který, má-li býti měštěnínem vedle práv Justinianových, má se prvé vy- cvičiti a najprv má po druhém býti najméně dvě letě, až by se mravóm 15 přivedl od hospodáře, kterak by v městě měl duom spravovati, neb neradi zdí opravují domových, mnějíc, by plotové byli, a potom padnúc, mnoho lidí ztlačil by, štyštie se jim dávati králi, městu, hlásky u bran stani na zdi opravovánie, kněžím, žákóm dávání chudým, a tak dále, po dvú letú duom aby měl v ulici, a na žádný úřad, aby nepřišel až po sedmi letech. Neb veliká škoda městóm bývá, když sedláci spravují. Jako bych to lechce příklady dokázal, by nebylo dlúho [107]. Cizozemec jest člověk cizí země pošlý, který, chce-li se osaditi v kterém městě, nemá mu dopuštěno býti domu kúpiti, duokudž by se česky nenaučil, který, měl-li by českú řeč tak v ohyzdú, že by nechtěl 25 se jí učiti ani svým dětem chtěl by dopústiti, aby se učily česky, nemá jemu věčně dopuštěno býti domu kúpiti, zvláště v Praze. A kdy by řeč uměl českú, muože mu se dopustiti kúpiti i na úřady vstupovati vedle řádu a práva města, v kterýmž by měl přebývati. O domiech panských račte věděti, že nenie dobře, 30 že páni korúhevní nebo panoše mají domy své mezi domy městskými, a nebo, že mají domy městské. Najprvé, že poplatkové hynú městu; páni, chtějí-li měšťané poplatkóm, hněvají se, a tak nebo nic nedadie, nebo dadí-li, s hněvem dadie, a potom myslí zlé věci proti městu etc. Druhé, že panští domové chtějí svobodu mieti, a tiem se mnoho neřáduov děje, pod 35 nimi v jich domiech, kteréž právo nemuož staviti toho a tak že rychtář nebo muší zlé přezřieti, věda, anebo pánu proti panské svobodě kvaltem do domu kročiti. A to jest zlé, když nenie pán zrádce králuov neb zhúbce města neb země, tehdy menší hřiechové mohú jim přezříni býti, totiž freje i tance a jiné věci, neb rychtář, vkroče násilně do králova domu 40 neb biskupova neb kniežetského, má život bez milosti ztratiti, do kostela též neb do kněžského domu nebo do kolejí etc. A proto najlépe, aby páni a panoše měli ulici svú i kniežata s nimi, a jeden přes druhého sobě ke cti a králi a městu hlavniemu duom krásný udělati a všickni spolu v prostředku

Strana 57
Židkova Spravovna. 57 [108] kostel krásný, a ten kostel aby měl frajd při sobě a všecka ulice panská aby byla svobodna i domové jich. Prebenda kněžská jest prelatstvie některé nižší než biskupstvie, jakožto probostvie, děkanstvie, canovnicstvie, farářství, oltářnicstvo nebo něco jiného, duchovnieho duostojenstvie, ješto to kněz maje, má z toho pánu Bohu slúžiti a za duše těch, kto jsú to za duši k své duši spasenie nadali i svých předkuov i potomkuov, že mají za ně celým srdcem pánu Bohu se modliti a vděčni býti, že majíc k tomu potřebičku, mohú pánu Bohu slúžiti a ty všecky, kto jsú to nadali, v své paměti mieti na každých svatých modlitbách. A proto každé duchovenstvie jest almužna, jako niže to poviem, a proto kněži v almužnách nemají pýchati, ale po- korni býti, oděv nesúc*) poctivý než pýchy, než jakž jednomu každému uloženo jest. I proto, přijde-li který pán korúhevný, žádaje synu svému prelátstvie, divná jest věc, že páni almužníci se chtie činiti, tehdy jestli že syn jeho pilně se učil v kolejích a jest pokorný a učený, a otec Vaší Jasnosti věrně slúžil a má viece synuov a již na tohoto drahně naučenie naložil a ještě žádného obroku nemá, hodno jest takovému chtějíciemu duchovní život v náboženstvie vésti a pánu Bohu slúžiti a v uměnie prospievati nad jiné dáti. Pak-li jest neumělý abeceda, chtěje pýchu vésti a učené lidi tlačiti, krále i pány za nic nemieti, potom vydře prebendu ženu pojíti, toho sluší zavrci. Neb dí sám pán Buoh: Proto že si ty zavrhl uměnie, zavrhu i já tě, aby neužíval duostojenstvie kněžského. Pak-li [109] přijde doctor, řádně doctorovaný, ješto po mistrovstvie dvanádcte leth se učil v písmě svatým k doctorstvie aneb v právích sedm leth, v lékařstvie po mistrovstvie pět leth, toť jsú praví doctoři, právě učenie, kteříž i statky 25 své v silu svú jsú vyložili na uměnie, a spracovavše se, nehledí pýchy než po práci odpočinutie, aby pánu Bohu slúžili a za své dobrocince pána Boha prosili, a uměním v lidu prospievali, kteříž již cti přielišné nehledí, ani kterak schne jemu svět, netbají. To jest najlepšie daní, neb ti lidé nejsú světu zlattem zaplaceni. Ale který doctor sobě nejsa mistrem v jednom 30 roce kúpil doctorstvie, jako Váš doctor, takový, přide-li na prelatstvie, žádného nedvěda ukrutnějšieho nebude na světě, neb to hovado slepé, neumělé, učením nespracované, bude tak hrdé, ani Boha ani sebe, ani jiných neznaje etc. Pak-li přijde žák prostý, za lechčejšie obrok, proše, tehdy, který najprv přijde a nemá obroku, tomu rač popřieti, neb ho snad 35 pán Buoh najprvé poslal. Tak učinil knieže Ludvík nedávno jednomu knězi lakomému, který měl patnádcte obrokuov a v jistotě v pekle šest- nádctý. I umřel probošt. A on pošle svého služebníka, aby prozvěděl, jestli knieže doma, a knieže na to stříhl, kto najprvé přijde. A když uzří žáka toho knieže, knieže povolal žáka řka: Co chceš? A on dí, že pán muoj poslal 40 mě, abych zvěděl, jestli Vaše Jasnost doma, neb chce prositi za proboststvie a na to již dary Vašie Jasnosti připravil. A knieže jemu: Blázne, pros ty, 10 15 20 5 *) V rukopise stojí: nejsúc.

Strana 58
58 Zdeněk Tobolka. a já dám tobě. Žák prosil a knieže jemu dal, a ten lakomý kněz přijide, prosí a dary [110] dávaje, a knieže k němu: Pán Buoh mi poslal člověka prvé, kterému sem dal, nežli si ty přišel, a povolaje žáka i dí: Již sem tě učinil z malého velikým a pánem pána tvého, hleď, aby dobrý byl. A tak lakomý kněz vyšel zamúcen a šel za svým služebníkem jako za pánem. Pak-li přijde mistr a žák prostý, a žádný z nich nemá obroku, rádce mistru rač popřieti. A nad to nade všecko, jakž osoba prosiecí okáže a přímluvci, a kterak Duch svatý pohne srdcem vašim, tomu dajte. A na to rač vzieti osm dní na rozmyšlenie a na ptaní osoby k tomu hodnější. Ale po hřiechu 10 již v Čechách nemají se oč vaditi, ano všecko rozptýleno pro velikú pýchu prvních kněží a pro neřádný život a pro lakomstvie a nespravedlivé pohony a saudy. Konec ustanovenie prebend kněžských a nadánie k nim zbožie, jest drahně koncuov okazujících, pro které kněžské zbožie jest nadáno. Najprvé proto, že kostelové muší býti a v nich muší se služba božie dieti pro pána i pro lid, aby lid v něm pána Boha chválil a za své potřeby se modlil. A k tomu muší kněži býti, mše slúžiti, kázati, zpoviedati, křtíti, nemocné svátostmi opatřiti. To tiem obrokové a nadánie nejsú almužny, ale zaslúženie. Jako kaplané u Vašie Jasnosti mají potřebu a platy 20 též jako holič neb panoše, a viec slúží než holič, neb holič snad jednú do téhodne a kněz každý den. I proto dí svatý Pavel: Kto oltáři slúží, hodno jest, ať jest živ z oltáře. A jindy: Poněvadž vám duchovní věci rozsieváme, nenie div, béřeme-li vaše tělesné věci etc. Druzí obrokové mají k sobě úřady přidané, jako biskup má úřad, aby kněži spravoval a kostely řiedil [III], kteraká služba božie má býti ve všech kostelech, že taková jako v hlavním biskupským kostele, a že biskupské duostojenstvie jest vysoké, a jest knieže a otec všech v tomto biskupstvie a má řád jednati lidem k duši spasenie, kacieře trápiti a neposlušné kněží a mistry má krotiti. A to vše chce zbožie velikému a nadánie, a proto to almužna nenie, ale 30 z mušenie pro řád a pokoj té krajiny jest to nadánie, pod kterým jest su- fragán, biskup jeho splnomocník, světě kněží, kostely a lid b řmováním a jiné věci čině. Potom jest probošt, opatruje tělesné věci a platy, aby nehynuly; potom děkan opatruje kostel, aby v něm služba boží řádem šla, potom cantor prelat, co se tkne spievánie v kostele spravuje, a potom 35 jiní menší. Pak jsú canovníci, kteří v kostele hlavním, totiž u svatého Václava mají moc s králema i s jinými preláty svými a pro poctivost i s knie- žaty pány, s opathy, doctormi, mistry i s jinými preláty mají moc arci- biskupa voliti. A proto nadánie zbožie kanovníkóm darmo nenie, neb z toho jde pokoj všemu královstvie. A také z toho nadánie mají slúžiti Pánu Bohu 40 a všecky hodiny zpievati. A proto to jest zaslúženie viec než almužna. Ale v tom jest almužna, že všickni kněži i arcibiskup, doctoři, mistři, po- vinovati jsú za ty krále a kniežata, kteří jsú ty obroky nadali pána Boha prositi, a že jsú obecnieho dobrého hleděli, s věčnú paměti a chválú vy- chvalovati. Opět faráři, kazatelé, zpovědlníci, oltářníci všickni v tom, 5 15 25

Strana 59
Židkova Spravovna. 59 co práce mají, zasluhují, že nemá jim k útržce mluveno býti, by byli prostě almužníci, ale zaslužebníci, a také muož jim řečeno býti, že jsú almužníci v tom, že za duši požívají a za duši patrunuov činiti mají [112] a v tom, aby se jich pýcha krotila a život neřádný. Mohú a mají almužníci nazváni býti, neb, pro Buoh, ty prebendy mají prošeny býti od patronův, každý kto prosí patrona za obrok, má pro Buoh prositi, a kto nechce, nemá jemu dáno býti, tak decret okazuje. Opět, že požívají toho, co lidé pánu Bohu dadie na oltář nebo desátky, koně, dobytek neb jiné věci. Za živé, mrtvé, proto také jsú almužníci, neb věc pro Buoh dána jest, almužna a za to mají odpoviedati, dobře-li toho požívají anebo požívati budú čili zle. A žádnému 10 knězi neračte dopustiti dvú obrokuov mieti než jeden, skrovný ku po- třebě vedle stavu jeho. Neb mají takoví kněžští obrokové býti, aby nepo- máhalo se skrze ně k hřiechu, ale k živnosti a službě božie. A proto že v Čechách bylo veliké nadánie, již zlúpeno jest, neb z něho kněží, jsúc veliké bujnosti, rohatě živi byli. I protož přišla pomsta božie, že dnes nic 15 nemají aneb velmi málo. Já ještě, jakž sem živ, žádného obroku neměl sem aniž dnes mám. Počelo mi vysoké, že Eugenius papež chtěl mi Lito- myslské biskupstvie dáti a mě hned korunovati, od toho sem se jedva vyprosil, proto je mám tam zapsáno. Vaše Jasnost mi též biskupstvie slíbil dáti, ale nic nemám ani o to státi miením. Ciesař mi dal děkanstvie 20 u všech Svatých jménem krále Ladislava, to mám v registřích jeho, též děkanstvie mi Vaše Jasnost slíbila, i toho nemám ani dbám mieti, neb milosrdný pán Buoh mě živí sám beze všie lidské pomoci, kterému od břicha mateře mé sem poručen, vedle oné řeči Davidovy: Pater meus et mater mea derelinquerunt me, dominus autem assumpsit me. Ač druhdy 25 bieda a psota velmi mě utiskne, a pohrdánie od lidí, však kdy povolám [113] celým srdcem hledě, ano od lidí ani od žádného žádné nemám pomoci. hned čiji od pána Boha smilovánie, a jako z nebe potřebky opatřený a mých nepřátel od pána Boha tak veliké poraženie, až nejednú litostí jich pláči, a oni nevědie, odkud na ně to přišlo, ač mnozí čijí to do sebe, 30 že pro mé křivdy vedle oné řeči Davidovy: Inimicos eius in duam confusione super ipsum autem efflorebit sanctisicacio mea. Toho mi Pán Buoh svědek na mé smrti, že to shledávám. O řemeslnících a obchodnících račte věděti, že nynie v této mieře v žádným řemeslu ani obchodu žádná miera ani spravedlnost 35 se nezachovává než jeden každý druhého dře bez milosti. I protož rač usaditi múdré lidi, aby seděli asponě měsiec a opatřili všecka řemesla, aby nějaká spravedlnost se zableskla mezi lidmi opět v hospodách, co se od stolu má dáti, ať tvých žoldnéřuov ne tak velmi drú. Prvé jeden múdřec kladl, král béře od pána Boha rudy drahé, kamenie z země, co roste i z vody 40 i nad zemí, a béře od sedlákuov a od měšťan. Rytieř béře a déře krále, lichevník a hospodář déře rytieře, a kněz déře lichevníka, hroze mu peklem, aby kostely a oltáře stavěl a hojné almužny dával. Nevěstka déře kněze, šenkéř nevěstku, pekař šenkýře a jiní řemeslníci a zadek všecky, ale již 5

Strana 60
60 Zdeněk Tobolka. 5 nynie každý každého bez milosti, bez spravedlnosti. A proto veliký křik jde od chudinky na Vaši Jasnost. O pivích račte věděti, že bielá piva tak zlá nynie a vodnatá dělají, že nemocní lidé nemohú se obživiti v své žiezni a mnozí nezdraví, neb přieliš mnoho na var berú. Tak praví, že šest [114] a dvadceti věrteluov na var berú. A prvé za pana Pešíka brali jedné šestnádcte věr- teluov na var. I proto, že mnozí lidé pitím živi jsú viece, rač to opatřiti, ale ať se dvuoje bielé pivo vaří, totiž husté po dvú penězi puol pinty pro neduživé, a tenké pro chudinu a pro dietky, anebo, jakž by nalezli múdří 10 lidé z vašeho rozkázánie. Račte rozkázati pro upokojenie těchto čtrnádote věcí. Najprvé, ať chodci ani žádný nespievají písní rúhavých o papeži, bisku- pích, o paních, neb to jedovatě ponúká k nepokoji. Opět ať kněží česky nespievají v kostelech na mši, neb to žádný prospěch nenie, jedné roztrženie, 15 a křtí latině. A žáci spievánie o Mistru Janovi Husovi ať nechají, neb to k lásce nenie rozmnoženie než k rozličným sváróm. Obci v kostele písně svaté před kázáním mohú pro náboženstvie dopuštěny býti až do arcibiskupa. Potom, co arcibiskup učiní, to buď. Druhé, kto by se rúhal papeži, mnichóm, aby bylo mštěno. Neb kto se rúhá papeži a biskupóm, Tvé Milosti se 20 rúhá, neb má Vaše Jasnost od nich královské korunovánie a mazání. A já i kanovníci i mniši sme, bohdá, věrní modlitebníci za Vaši Jasnost i papež i biskupové, to v jistotě rač věděti. A proto zlým lidem bláznivým nerač dopúštěti dobrých lidí haněti a svých přátel milých. Třetie, ať žádný v městě (s) zbraní nechodí, ani na dvuor královský na horu, a žádný s dékú, 25 ani s nožem chlebným do toho pokoje, kde jest Vaše Jasnost, ani s palcátem ani s paličkú ani s sekyrkú. Ale, po hřiechu, nynie s šavlemi, s kordy po městě jako kati chodí až z nich sejze. Čtvrté, žebroty falešných žen silných i mužuov rozmohly se řkúc, že jsú spáleni nebo vězňové, [115] a nejsúc. To jest hřiech před pánem Bohem. Nad takovými kažte mstíti. Páté, 30 ať nevymietají nemocných Němcuov neb těch, kteří jsú pod jednú osobú z domóv, neb to jest proti compactatóm, a to pokoj ruší. Opět že nastro- jují knězi nebo hospodáře, aby je bez děky navedli k vieře huské, ješto jsú ji nikdy nenavikly. To jest proti kompactatóm, které dějí : Že se těm toliko dopúští přijímánie pod obojí zpuosobú, kto mají obyčej, a tak ani 35 dietky že neměly jsú obyčeje, neměly by viec přijímati, ani k tomu jiní nutkáni býti. Šesté, cechmistróm a řemeslnikóm přikázati, ať řemeslníky pod jednú zpuosobú berú do svých cechuov, neb mnoho čistých řeme- slníkuov vyražejí z řemesl, chtějíc, aby nemajíc obchoduov, ven z země vyšli. A to nezvýší tohoto královstvie ani Vašie Jasnosti, aneb aby jich 40 vieru přijali, na kterú všecken svět křičí, kterú všecko královstvie se kazí, kterú všecky biedy i tesknosti uvedeny jsú na Vaši Jasnost i na lid, pod kterú mnohá kacieřstva se rozmáhají a mnozí se kacieři tají, ať lidi dobré berú vše a z řemesl vyrazejí tyto lidi. Najprvé, vražedlníky, a zvláště řezníci a pekaři a šenkýři a kuchaři, neb od těch ošklivá smaha pochází

Strana 61
Židkova Spravovna. 61 ve všecko, co tknú a nadýchají. Druhé, pankharty. Třetie, vypovědence anebo u pranéře trestané. Čtvrté, kacíře, zrádce, falešníky toho řemesla. Sedmé, přikázati kněžím, ať se nerúhají na kázanie obrazu umučenie pána Krysta, jemu maňasy přezdívajíce, jakožto letos široce slyšeno jest Opět Panně Mariji ať se nerúhají, jakožto letos i prvé slyšíno jest, a ponúkali, aby dělali a nepostili se. A viděl [116] sem, ano zámečníci dělali a kožiš- níci a tkadlci, a ženy předly na kolovrátcích i na přeslicích na den narození milé Panny Marije i jiných Svatých. Svátkové zuostanú, a my pominem, a co se zlého děje pod Vaším nedbáním, a jestli s Vaší vuolí, anebo že vědúc, nedbáte mstíti, běda Vám na smrti! Osmé, zabrániti tráveniny 10 i o nich mluvenie Deváté, přikázati, aby každý obchod svuoj vedl spravedlivě. Desáté, aby každý nesl rúcho poctivé vedle svého řádu najméně až do kolenú. Jedenádeté, aby prostí lidé nechali hádánie o zákon božie, neb jistotně žádný bekhart ani bekyně v něm nic nerozumí, ani švec ani koželuh ani měštěnín, jedné doctoři, kteří se po mistrovstvie dvanádcte leth učili 15 k doctorství. Tiť jsú něco prohlédli, jiný žádný nic. Dvanádcte, ať žádný škodných novin nenese ani klevet babských, co se tkne obecného dobrého, ale lechkých babských klevet, že sobě kurvy dávají, než že sobě kurvy děti nadělaly, kdy jich nehubily, by se pak i rvaly na ně, nic neračte dbáti. Ještě mnoho opustím pro ukrátcenie. Třinádoté, aby služebníci byli po- 20 slušni pánuov, a žádný aby na pána svého ruky nezdvihal ani holí ani kordem ani mečem pod rukú ztracenie. Pakli by ranil smrtedlně by živ ostal, aby smrt trpěl, též podruh na hospodáře, též ktož by, přijda do domu některého, kvalt počal, chtěje bíti hospodáře neb někoho v domu. Čtrnádeté, aby každý měl pána svého. Patnádcté, aby žádný ležákuov 25 nechoval a prázdné idi. Rychtář aby přehledoval, čím se živí, kradú-li čili co dělají? [117] Poslední kapitola těchto knih jest kapitola, dávajíc Vašie Jasnosti konečné naučenie, co činiece upokojíte tuto zemi, své tělo i svú duši, a jinak žádnú měrú nic, že při tom máte zachovati třinádcte 30 věcí. Najprvé, s velikú pokorú by bylo i s dary poslati ku papežově milosti legáty, múdré a znamenité, a prositi, aby poslal dva lcardinaly múdra do Prahy a doctoruov deset, kteří, přijedúc do Prahy, uložili by sněm, a k tomu sněmu aby přijela ciesařova radda, krále polského, uherského, franckého i jiných králuov, kněz Ludvík osobně i volenci všichni světští i duchovní, 35 a tu aby s radú Vašie Jasnosti a páně Zdenkovú byli sepsáni kusové, kteří činí rozbroj, a na tom aby Tvá Velebnost byla uručena, nebo Vašie vlastní rukú zápis byl učiněn, státi a přijíti vyučenie těch lidí dobrých a zname- nitých a páni též pode cti zbavenie i s jeho vším národem. Druhé, nedati sobě srdce naprzňovati kněžím, kteří křičí zákon božie, pravda božie, 40 ani těm bekhartuom, nébrž viece pikhartóm, kteříž, majíc bibli a zákon božie, nerozumějí a bláznivě vytahují rozumy z písma svatého a radí Vašie Jasnosti takto: Učiň, takto učiň, ani žádnému, kto nesmí svú věrú dále než snad do Žatce neb do Borku, nerač dáti przniti rozumu svého, 5

Strana 62
62 Zdeněk Tobolka. 5 od pána Boha světlostí obdařeného, kteří pěkně mluví, řkúce: Zákon boží a lidé múdří proti tomu na všecky strany křičí, že nenie božie, neb nikdy dobrota zlosti nerodí, jako jakž se počal, tak mordové, kosteluov kaženie, kalichuov braní vyskočilo a monstrancí i ornátuov [118] a těla božieho vysypovánie, krve božie vylévánie, svatých rúhánie, svátostí potupenie, které zlé trvalo, až Vaše Jasnost to udusila. I protož rač pomysliti zlé do konce udusiti. Třetie, bude-li ten sněm, račte směle nálezy všecky přijíti od těch vážných a dobrých lidí, nebť nezavedú Vašie Jasnosti, najprvé ani u vieře, neb dí sám pán Krystus: Cokoli dva neb tří svolé se na zemi 10 dobrého, to jest vuole otce mého v nebesiech. A opět jinde: Kto vás slyší, mneť slyší, kto vámi pohrdá, mnúť pohrdá. I proto tuto řečí milému pánu Bohu po smrti Vaši muožete řéci, že ste to učinili po těchto lidech poslu- šenstvie, že před tváří boží vinni nebudete, ani v královánie, nebť nenie hodno, sjednáte-li u vieře s jinými králi křesťanskými a kniežaty, ať by 15 nesjednali královánie do smrti pokojného pánu Bohu i lidem milého. Opět jim porúčili s celým srdcem, ať s Vaší radú opatří tuto zemi sirú králem budúcím, a mně by se zdálo najlépe mišenského, který má dceru Vaši, aby lucerna krve Vaši ostala po Vaší smrti, aneb ciesařuov po nápadu trojím. Jedno, že jest po meči krále Ladislavuov slavné paměti strýc. Druhé, 20 po zápisu kdy by sešlo plémě domu českého, aby spadlo na rakúské a též zase. Třetie, že každé osířené královstvie, neb kniežetstvie na ciesaře napadá, a on nemá dopústiti k volenie, leč s jeho radú a s jeho volí. Pakli králi polskému Vaše Jasnost poddala jako nedávno poslové tam jezdili, dary brali, list zdá mi se zavázaný tohoto královstvie dali, jestli že jest 25 to, rač držeti úmluvy, a nad to nade všecko mocně těmto dobrým lidem porúčiti. Opět král uherský, že má větší stranu Moravy, Lužickú zemi šest měst i slezskú zemi, kterak má to zase přijíti k zemi, toho nemuož vyvaditi žádný, leč pán Buoh a sněm takový [119] opět jim poručiti, ať hned arcibiskupa volé a jej korunují, preláty všecky ať uvedú na hrad, 30 na Vyšehrad, k svatému Jiljí, k svatému Apolináriši i jinde a doctory všecky, totiž dvanádcte doctoruov ke všem Svatým, pět doctoruov do školy Juristské, pět doctoruov do školy lékařské, pět doctoruov do školy juristské práv světských, kteří mají bydleti spolu s prvními. Item svaté lidi, kartúsy a bosáky i jiné zákonníky zase navrátiti, po kterých Vaše 35 Jasnost málo túží, a jest zlé. Čtvrté, račte žádnú měrú nemysliti viece na boje ani na války, než co z úmluv Vaší Jasnost rovného potká, račte rádi přijíti a k úmluvám měřiti a zvláště k sněmu svrchu psanému. Varujte se válek pro dvanádote věcí; najprvé, pro toto znamenajte, že ste již mnoho ztratili, Moravu, Slezsko, Lužickú zemi, šest měst a české země viec než 40 polovici. Páni najvětší od Vašie Jasnosti odstúpili. Pán Rožnberský, pan Zdeněk, pan Plavenský, pan Švamberk, Burjan, Kugštajnové i jiní páni i kniežata všecka, žádné knieže se Vašie milosti nedrží, žádný biskup, žádný doctor, jediný já jako čáp, po jiných ostav, ano mi křídla osekány, abych létati nemohl, ani ven z země vyletěti, an dobrý člověk větší milosr-

Strana 63
Židkova Spravovna. 63 denstvie učiní nade psem nežli Vaše Jasnost nade mnú, Mistrem Pavlem doctorem, Žídkem řečeným, otcem všeho královstvie najstarším doctorem a mistrem Vídeňským, Krakovským, Pádevským, Bononským a Českým. Bída, psota, nemoc mě tře ani Vaše Jasnost ani žádný jiný ve všem králov- stvie, kterým milosrdenstvím mé srdce obvlaží, než toho očekávaje, zda 5 by bída [120] a chudoba mě v huskú věru uvedla, jakožto buohdá na věky nebude. To opuště, rač znamenati, kterak mnozí panoše Vaši Jasnosti držíce se ztratili, mnoho statku, koně, oděnie, a mnozí, kto Vašie Jasnosti slúžili jsú, odšedše, králi uherskému slúží. I proto, tyto věci znamenaje, rač k úmluvám raději než k boji mieřiti a rovné přijíti. Také račte věděti, 10 žeť se chudince již styštie s berněmi a s poplatky a se vší bídú, kterú jest lid zachvátila pod vaším králováním. A u větší bude vražena, bude-li Tvá Jasnost k válkám měřiti. I proto rač pospiešiti k úmluvám, lépeť jest, kniežata, biskupy, papeže i ciesaře a pány české všecky zachovati, než několik kněží neposlušných i pána Boha neposlušných, neb dí Svatý 15 Jakub; kto dí, že miluje pána Boha, kterého nevidí, a má v nenávisti blížnieho, kterého vidí, lhář jest, a sám se svodí, a pravdy božie v něm nenie. Též také, ktož dí, že pána Boha poslúchá, kterého nevidí ani s ním muož mluviti, a starších svých neposlúchá, které vidí a slyší, nenieť v něm pravdy boží. A starších svých neposlušných kněžstvie od nich vezmúc 20 a tam poslušenstvie slíbíc a jednotu cierkve svaté a tam pod jednú osobú přijímajíc, do Prahy přijdúc, křičí na papeže, na biskupy, na mnichy, na doctory, na kupce i na jiné všecky dobré lidi, a Vaše Jasnost jim to přezří, pro ně dá se v uošklivost všemu světu a všecko královstvie v zkaženie a v zahubenie. I proto pro Buoh, rač prohlédnúti, a ty kněží přivésti k řádu a k jednotě, kteří búří pod Vašie Jasnosti, nevědúc, kteraké búřky by větší zbúřili, aby bylo Vašie Jasnosti zle i všemu královstvie. Třetie, proto račte táhnúti ku pokoji a válek nestrojiti. Neb již Vaše [121] Jasnost tiehne k starému věku a k nemocem a k smrti blíž nežli k životu. I proto, račte věrně učiniti nad tiemto královstvím, ať ten sněm opatří krále s raddú 30 Vašie Velebnosti, arcibiskupa, preláty, doctory, pravé faráře; neb nynie v Praze žádného faráře pravého nenie, leč na hradě, a proto závodí lid o duše. Neb jakož dí decret, nemají moci lidi od hřiechuov rozhřešovati a rozhřešují i hřiechy moci papežské i biskupské, k tomu práva nemajíc, slúží v kališích nesvěcených na oltářiech, již porušených, a jiného mnoho 35 zlého, ani pána Boha se bojíc ani lidí stydíc. A také pomyslete o to, ať se zmatkové tohoto královstvie za Vašeho života vypletú, toť velmi ob- lechčí bolestem na Vaší smrti. Čtvrté, upokojíc královstvie, upokojíte také i svému tělu a uskrovníte všech věcí i dvoru svého a budete pokánie činiti z Vašich přetěžkých hřiechuov, které bych tuto jmenoval, ale nehodí 40 se než toto, co jest všemu světu svědomo: Najprvé z toho, že Vaše Jasnost bránila neposlušných kněží, kteří ještě dnes pod Vaší obranú mají plnú svobodu činiti, co chtie. Druhé, že Vaše Jasnost nedržela se vysokých lidí jako králuov a kniežat a biskupuov a doctoróv ani svatých lidí jako mni- 25

Strana 64
64 Zdeněk Tobolka. chuov, kartúsuov a bosákóv i jiných. Třetie, že za Vaši Jasnosti, správa, služba božie všady umenšena jest, proto že platy pobrány, preláti jako by byli vyhnáni, papežem a jeho legáty pro neposlušenstvie služby božie stavováni v Mostě, v Kadani, v Krupce a jinde dobrých lidí, kteříž se Vašie Jasnosti přidrží. Čtvrté, záhuby země [122] tak veliké, že nikdy před Vaší Jasnosti nečtú v kronikách, by tak kdy země byla zahubena, ohněm, penězi, v zlattě, v střiebře, na cti. Ano, kde Čech vyjede, naň všady kvačí slúžiti, před nimi nechtie do domuov přijímati, nechtie kúpí dodávati, křik, pláč na Vaši Jasnost od chudiny pro šacunky, pro vypálenie, pro 10 veliké biedy vnitř i zevnitř, utrápeni na duši i na těle, že žádného nemají potěšenie ani obvlaženie, takovými ostny jsú lidé zbodeni nenadálými, neřádové, zlodějstva, nemilostiví falšové a jiní zlí skutkové utisky chudých lidí, z kterých neučinila Vaše Jasnost pokánie. Běda na smrti! Páté, že světí neuctěni ani mrtví ani živí, mrtví, kde jsú nynie světí dědicové, svatý Václav, 15 svatý Longin, svatých pět bratruov, spomocníci králuov i země, kde svatost říská! By se byla Vaše Jasnost o to zasadila, válek by bylo nebylo, koruna byla by i na Vaše děti přišla královská. A takto Vaše Velebnost živá a již se oni lichají, a Vaše Jasnost již sama ji s hlavy králi polskému podává, jenž by toho nic nebylo, by Vaše Jasnost, vyvrhúce srdce Rokycanovo 20 z srdce svého, měla jednotu se všemi křesťany, v ničemž se od nich neděle, a kostely dělal, hroby svatých ozdoboval etc. Šesté, že se mnoho morduov stalo, mnoho tisíc lidu sešlo, mnoho syrotkuov, vdov se nadělalo, mnoho duší zatraceno, an podveda kopí a zlaje a snad leth deset se nezpoviedal, běží a tu zabit bude, tošť duše u čerta a v kletbě papežově a snad ve zlé 25 vieře, a nic dobrého neučinil, jakž jest živ. A Vaše Jasnost snad jim ani kněží nezpuosobila, a pak by byli zpuosobeni, kdy jest válka u víeře proti jednotě křesťanské. Kto muož tu naději mieti dobrú [123] o spasenie těch, kto tu sejdú, ano co v Brně, co v Olomúci, v Vyškově, v Jihlavě, u vězenie zemřelo, ano se s nimi na potupu Vašie Jasnosti vozí pod šibenicí, 30 ješto snad mnozí z nich ani tu nejsú hodni ležeti, neb i to máme za miesto svaté, neb mnozí zločinci tu umierají u vieře křesťanské a v pokánie svatým. Sedmé, že nynie jest tak veliký pláč chudiny, spálené, zlúpené, šacunky ochuzené, bídami velikými utlačené, volajíce na pomstu ku pánu Bohu, a Vaše Jasnost nic netbá, jedné kdy jest Vašie Jasnosti dobře. Toto píši 35 jako věrný služebník Vašie Jasnosti, nevie-li Vaše Jasnost těchto věcí, ale aby věděla, a upokojéc královstvie, z toho zlého pokánie do své smrti činila, v pláči, v postech, v almužnách, v náboženstvie srdečném mnohým a rozuměl, v kteraké Vaše Milost byl v šachtě. Ale bude-li pán Buoh Tvú Velebnost milovati, vyvedeť z ní Tvú Jasnost a dá prohlédnúti a skrúšené 40 srdce. Pakli těch věcí nehledáte do sebe, tehdy zavře pán Buoh Vaši Jasnost od sebe a tiem viec, čím víc zatvrdí se srdce Vaše proti tomuto, buohdá, pravému věrnému před nebem i zemi i každým dobrým spravedlivému naučenie, v kterém rozum Vašie Jasnosti světle odvierám pro dobré tohoto králostvie i Vašie Jasnosti. Jižť sem se i smrti odvážil i každé hanby, jedné, 5

Strana 65
Židkova Spravovna. 65 abych tomuto královstvie poslúžil i Vašie Jasnosti. Osmé, rada má poslední jest, aby Vaše Jasnost obrátila své srdce celú mysli k služebnosti milé Panny Marie, neb jest pomocnice silná každému z jeho velikých teskností. Toho duovod jest, že cierkev svatá po všem světě zpívá: In omni tribu- lacione et angustia nostra [124] cuccurre nobis, beatissima virgo mater Maria! V každým zámutku a v tesknosti naší rač nám býti spomocnice, najmilostivější panno matko, Maria! Druhé, z jeho bluduov a z každého kacieřstvie, nébrž žádný u vieře bludné nemuož býti, kto jejie velebnosti celým srdcem slúží. Neb se tak o jejie svaté milosti čte: Gaude, Maria virgo, cunctas hereses sola interemisti. Raduj se, Maria Panno, sama 10 jsi všecka kacieřstvie zarazila. Třetie, všecky skutky člověčie zde na světě zpuosobuje k dobrému i zlé, aby je poznal a z nich spieše povstal, a toho duovod jest mnohý. Čtvrté, pokoj jedná. Páté, z hřiechu člověka vyvodí. Šesté, myslí z huoru k nebeským věcem pozdvihuje. Sedmé, od nepřátel vidomých i nevidomých zbranuje. Toho duovod: Maria mater graciae, 15 mater misericordiae, tu nos ab hoste protege, in hora mortis sustipe. Osmé, lidi vnitř v svědomie a na duši činí pokojné a veselé. Deváté, sama jediná cestu upříjmú vede člověka k viděnie tváři syna svého, a jeho obětujíc synu svému milému, vyčítá modlitby, posty, almužny a jiné dobré skutky, žádajíc svému služebníku od svého syna spasenie a svú služebnost v to 20 vkládajíc, co jest dobrého činila synu svému na tomto světě a co pro něho trpěla, aby vždy hřiešníku k nebi pomohla. Desáté, na smrti každého věrného svého služebníka od ďábla šeredného zbraňuje, smrt lechčejší činí a po smrti dušičku vezmúc, do ráje uvodí a potom k svému synu do nebe. To nám praví cierkev svatá, řkúc: Maria, mater graciae, mater misericordiae, tu nos ab 25 hoste protege in hora mortis sustipe. Jedenádcté, činí to, aby tělo mrtvé [125] jejieho služebníka leželo v hrobě u pokoji beze všeho přístrachu, beze všeho omylu, jako svatý Rehoř toho mnoho vypisuje, kterak rúhači Panny Marie po smrti jsú těla jich viděna v ďábelské zpuosobě, lidi, strašíc i hubíc, a druzí v plamenným spuosobu, ano jim oheň z úst plápolá, tak že naposledy 30 mušili jsú ta těla páliti a kaziti, aby dobrým lidem přístrachu nečinily ani na miestech svatých, nébrž nedopustí Panna Maria rúhačóm svým na miestě svatým ležeti než v zabiti. Leč ktos na poli jako hovado sejde a tu lehne, nebo v některým pustým kostelíku, jenž jednú v rok jedva služba božie bude. A nynie v Praze kladú se u svatého Benedicta v rumu 35 viec než v zemi, kdežto nebylo mše od let snad padesáti. A pravú božskú volí jest to, že se tu kladú ti, ješto berú naučenie od těch kněží, kteří pravie, že Panně Mariji slúžiti a svatým jest modloslužebenstvie. I proto psáno jest: oslovým pohřebením hodně pohřebeni bývají, neb jako za osla žádná božie služba nenie potřebna, též oni dějí, že za ně nenie potřebné služby 40 božie. Ale jiní dobří křesťané neschovají křesťana, leč prve mše bude za něho a obět těla božieho a krve božie, aby to oddělenie krve svaté od těla na kříži mluvilo smilovánie za křesťana hřiešného, prvé než se schová etc. A potom se schová s modlitbami, s kadidlem a kropením etc. Rač kázati 5 5

Strana 66
63 Zdeněk Tobolka. 5 uvésti k svatému Benedictu kněží pro ta těla, která tu leží, ať také za tvú Jasnost orodují v královstvie nebeským. Deváté, toto jest má rada u pokoje zemi seděti v tišině, slúže milému pánu Bohu [126], jeho svatú čest a službu rozmáhaje, platy kněžím navracuje, mezi kněžími, mistry, doctory své obcovánie ustavičně maje, jakožto Saul mezi proroky, který kdy jest mezi nimi měl obcovánie, vskočil do něho Duch Svatý, a bylo mu poddáno všecko královstvie. A když počel proti Samuelovi proroku čeliti, tak odstúpil jest od něho Duch Svatý, a klátil jest jeho duch ďábelský, kterého krotil jest David hudením na arfu. Desáté, aby měl při sobě mistry 10 učené, jako Nabochodonozor měl učené mládence, které tázal v každým myšlenie srdce svého, v každým uměnie, v každých kniehách, jako byli Sidrach, Misach, Abdenago, neb to vyšší rozum královský, aby byli vohbi- tější v nálezu každé spravedlivosti, v správě všeho královstvie dovtipnější. Jedenádcté, tělo své po smrti spuosobiti, aby leželo poctivě na miestě 15 svatým mezi svatými, a žaltář aby byl zpieván dnem i nocí před hrobem a každý den aby služba božie se dála za Vaši Velebnost, aby tělu tvému šlo obvlaženie i veselost od oběti milého pána Ježíše, a vedle toho i jiným sirým dušem, aby po práci tělo odpočinutie věčným a pokojným odpočívalo. A duši světlo věčné a tvář nebeská, aby svietila, v které jako v zrcadle 20 Vaše Jasnost by všecky věci viděla a blahoslavenstvie brala šťastně mezi jinými svatými. Dvanádcté, krátké naučenie dám, kterak před smrti se máte mieti. Že tak jako pán Krystus před svú svatú smrti měl. Třinádeté věcí neb jiné písmo měla by Vaše Jasnost za básně. Najprvé, strachovati se smrti a ji vždy mieti před očima a věděti, že blízko jest. To pašije dí: 25 Věda Ježíš, že [127] přiblížila se jest hodina, aby sšel z tohoto světa k otci, počel se jest mútiti a strachovati ne pro sebe, neb věděl jistotu svého velikého skrze smrt zvelebenie nad anjely, ale pro nás, abychme, majíc smrt před očima, báli se blížním zle činiti v tomto životě a vždy dobří byli v každé spravedlnosti, božské i zemské. Druhé, že častokrát chodil do 30 zahrady, kde mrtví jsú se kladli, aby viděl kosti jich škaredé a ošklivé, a kam se krása děla, pěknost, síla, zdraví, zbožie, že to všecko jest pominulo. Třetie, že se dal trestati z hřiechuov řka: Bude-li mě kto z vás trestati z hřiechuov? Jako by řekl, chci rád přijíti to trestánie. Nynie jest skrze zpověď, na které má člověk se vinen dáti milému pánu Bohu a knězi 35 smrtedlnému a hřiešnému a prach prachu, který ne z všetečnosti, ale z božské moci vyslyší hřiechy, má je moc smazati a setřieti božskú mocí, který řekl jest: Cokolivěk rozviežete na zemi, rozvázánoť jest i na nebi etc. V jistotě věřiti máme, ustóm božím, že křesťánek hřiešný, na smrti leže, maje vieru pravú křesťanskú, skrze nábožnú zpověď a slzami obmývá 40 své svědomie, které jest jako rúcha, jenž se po zčerněnie vypierá, a nebo jest jako knichy, kde se dluhové píší, kteříž se druhdy samú prosbú zamazují a přetrhnú bez záplaty, tak že z nich nikdy nebývá hrdlován ani napomínán. Též tuto a kněz má moc od pána Boha člověka, v branách pekelných tápajícieho, k branám nebeským navrátiti a mezi lampy přestkvělých

Strana 67
Židkova Spravovna. 67 duchuov v královstvie nebeské vsaditi. Čtvrté, to měl před svú smrtí, že jedl beránka [128] na večeři, totiž na poslední hodině svého života, nebo jako večeře bývá v poslednie čas dne, tak člověk etc. Páté, že se dal mazati před smrtí mastí nardispikátovú i svatým olejem, to nenie (sic) činí křižmo svaté, kterým když maže oči, řieká kněz: Skrze toto svaté mazánie 5 očí a skrze tvé svaté umučenie shlaď tobě pán Buoh všecky tvé hřiechy, v které jsi upadl skrze viděnie. Též maže uši skrze slyšenie, též maže ústa skrze mluvenie neb obžerovánie, též ruce skrze dotčenie a tak dále. Šesté, dáti svuoj život neb smrt prostě u vuoli božie řka: Otče muoj, muožli tato smrt odjíti ode mne, abych ještě živ byl, semli co ku prospěchu lidu tvému, 10 chci rád živ pobýti, pakli nic, buď vuole tvá. Sedmé, aby v jednotě kře- sťanské umřel, neb tak pravil pán Krystus: Otče milý, kteréž dal si mi, zachovaj je, ať já i ty jedno sme, též aby i oni jedno byli. Neb toliko v jednotě křesťanské jsú svatosti a spasenie, a v té chvíli čert hledí jako pes, aby uchutil kus masa, jenž mu řezník vyvrže, též kdy umře v roz- 15 dielu křesťanským anebo v kletbě. Osmé, trpělivě nésti bolesti těla svého, které v tu chvíli budú přieliš náramné, neb na všem těle a proto před tiem i v té chvíli věrní křesťané mají obraz umučenie pána Krysta, jako na cestu hlediec a na vývodu a krále všech bolestí, hledí na hlavu, ano hlohová koruna vbita až do mozku a do očí, hledí na ruce, ano probodené ukrutnými 20 hřeby i nohy a přieliš od bolesti oteklé, hledí na bok, ano rána přeukrutná, hledí na všechen život, an na kříži náramně rozpatý, a nelze ležeti ani se- děti ani státi než na ukrutných železích viseti [129]. O, bědní kacieři, kteří tiem svatým znamením pohrdají! O, Prokope veliký, jenž si bláznivě řekl si, že pod svú meč chceš podvésti všechen svět, protože u tvého služeb- 25 níka bylo nalezeno střiebrné umučenie pána Krysta, nedal si ho u hory než pod šibenicí schovati, proto že sme zpievali: Subveni domina clamantibus ad te iugiter. Stýkal si se na nás, kde jsi nenie, co jsi nynie, kde tvá památka, již ani v dobrým ani ve zlým řiedká jest o tobě pamět, kde tvá vojska hřmotná, před kterými okolnie země třásly jsú se, kde tvá bláznivá pýcha, 30 nebs řekl Jeruzalem podbiti pod svój meč a na římské stolici seděti, zabit jsi hanebně a ležíš v čírém poli jako hovado, psy se najedli těla tvého i vlci. Ale však, najjasnější králi, rač rozkázati Kúřímským, Brodským, Kolinským ať na tom bojišti kostelík jest udělán, ať se za ně služba božie děje, však jsú pak byli křesťané etc. Deváté, gšafft řádný učiniti ze všech věcí, které 35 máš, a najprv duši pánu Bohu porúčiti, jako pán Krystus řekl: Bohu otci v ruce tvoji porúčím duši mú. Statek lidem ostaviti, neb ho Tvá Ve- lebnost nic s sebú nevezme, a najprv dětem, potom paní své, potom chudým a kněžím a mnichóm, aby služby božie činili. Pán Krystus statku neměl, jedné sukni, té větší strana jest u krále franského, a koruny trnové, ta jest 40 v klenotu cierkve svaté, kopí a hřebci jsú v Normberce a matku svú poručil svatému Janu a tělo zemi, které Nicodem v svým hrobu pochoval jest. Desáté, při umučenie pána Krysta znamenaj každý tři osoby mrúcí, totiž pána Krysta nevinného [130]. Tomu se, my biedni a hřiešni, nemuožeme

Strana 68
68 Zdeněk Tobolka. 5 20 30 přirovnati, neb sme vždy vinni pánu Bohu svému. Druhé, znamenajme lotry, to sme my všichni lotří, neb skuoro nic dobrého nečiníme, a sme dnes neb zýtra na smrt odsúzeni. Ale hleďme, abychme nebyli Jezmas, lotr levičný, zúffalý, kterýž jakž jest živ byl zběhem a lúpežníkem a mordéřem na lesích mezních Egypských a židovských, ještě na smrti rúhal se milému pánu Bohu. Ale buďme lotři Dismas, pravičný, asponě na smrti kající a pozdě na hřiechy plačící. Jedenádcté, po smrti na máry slušie na člověka mrtvého vždy vložiti obraz umučenie pána Krysta, aby to svaté znamenie a bolestivé umučenie mluvilo Bohu Otci milosrdenstvie a smilovánie 10 za toho mrtvého, jestli že jest se v čem obmeškal. Dvanádcté, mieti naději, že bohdá pán Buoh nás v lepší bydlo uvede, zvláště, kdy duše jeho nenie zmazána mnohú vraždú, mnohými bludy, mnohými hněvy k bližním, mnohými útisky chudinky, zradami, pálením, falši velikými, listuov, peněz, pisem. Jinak nebožátko chudinka, kto z nich umře v hřieších obecních 15 jako v mrvičkách a umře v svátostech a v pravé vieře křesťanské, dobrá čáka k spasenie. Ale mocní mocně muky trpěti budú, kde chudému pojčí se milosrdenstvie. Třinádeté, mieti silnú vieru, že tělo i duše vezme odplatu podobnú k odplatě pána Krysta, kterú vzal den svého svatého vzkřiešenie po svým svatým umučenie, neb vzal za tělo, hrubé a bolestivé, čisté tělo, oslavené a nebolestivé, opět za korunu, trnovú a bolestivú, vzal korunu, zlatú a stkvělú, z drahého kamenie, a po bolesti kříže svého radost a po- těšenie nevýmluvné. [131]. Ciesaře nebeského stolice převelebná, na najvyšší vysokosti světa vysázená, kteréžto mocnosti nepřemožené slavnosti přeslavné a vy- 25 sokosti nedosýhlé podraženi jsú bez odolánie, všecka královstvie i krajiny od konce až do konce: Od konce najvyšší moci a slávy i síly, až do konce poslednie věci slávy a síly všech věcí, kteréhožto věčné sceptrum jako k podobenstvie holí pastúší všecky věci v řád vehnula jest a u váhu spraved- livú vrazila jest, aby nic nebylo na světě, co by řád kazilo, co by uzdami jeho svatými nebylo ukroceno, co by z svého klaichu tak mohlo vystúpiti, aby jeho svaté uloženie nemohlo mieti moci v každé věci stvořenie vedle prvotní mladosti světa, krom duchuov rozumných, [132] kterým hned v prvorozenie světa uzdu propustil jest svobodnú v jich skutcích i myšleních, aby věrnosti a poslušenstvím ciesaře najvyšieho sobě odplaty dobře za- 35 sluhovali, ale nevěrú a neposlušenstvím a rozdielným roztržkem vuole své od svého pána a krále zlé odplaty muk a pomsty sobě aby dobývali, které duchy co nám písmo svaté okazuje ve čtverým rozdielu ráčil jest sobě ke cti a k chvále přistvořiti. A najprvé ony božské duchy rozumě v blesku nebeským výborný život vědúcí, náramně přeokrášlené, ciesař- 40 stvími, královstvími, kniežetstvími a panstvími v množstvie nevýmluvném rozdielně, mezi kterými stál Lucifer a světlnost, jakožto slunce nade všecky hvězdy menší světlosti, slávú a krású jsa nade všecky překrásné duchy nebeské přeokrášen, nemaje dosti na slavnosti jemu, od najvyššieho nade všecko stvořenie jemu přistvořené, z taulu svého nešlechetného

Strana 69
Židkova Spravovna. 69 myšlenie počel mysliti zradu proti svému svatému rodičovi, proti svému svatému pánu a králi, proti svému najmilostivějšiemu dobrocinci, proti své kráse a zdraví, najdobrotivějšiemu okrasitelovi na darmo světlo svého rozumu najjasnějšieho v převrácené obracuje myšlenie, jakoby komár ústy svými z moci otevřenými usiloval by všechen svět pohltiti, skrze kterého ducha zlost jediného vykrotila jest bieda a osten, mezi všecky duchy rozumné a v nebi roztržka a války. A tak když všechen dvuor nebeský zlým ponukáním ducha tohoto proklatého [133] některak jako v mrákotu temnosti byl jest obvalen, a mnozí v srdci svým jakožto údy u vlnobití ustalými jemu v poddání podrazili jsú se, a když najposlednějšie 10 zrádce k němu přistúpil jest, stal se jest boj převeliký v nebesiech, i svržen jest drak se všemi svými pomocníky do propasti sírné hlubokosti, v kteréžto ještě dnes hodně svého zasluhovánie, lkaje bolestí, pekelným pálením, mučí se a plamenem a tiem v ece, čím ukrutnějším ostnem povstal jest k vyraženie božstvie, k vyraženie thrunu věčné stálosti, k vyraženie otce 15 a rodiče všeho světa dobroděnci, a zachovávatele všeho světa i svého rodiče zachovávatele, dobrocinci, oslavitele i blahoslavitele. A tak, když král nebeský ukrotil búři u věčné pokojnosti, kniežata pekelná zuostali jsú v řádu a v panstvie svým, jeden každý vedle vysokosti, kterú jest měl v nebesiech, a kterak jsú se byli dobrovolně poddali otci vší zlosti, který 20 na všechen svět rozplodil jest zlost, tesklivost, pečlivost kausavú núzi, úzkost, súženie, potova práce, hřmotové hřiechuov, duch rozdělenie, který vpúští mezi lidi královstvie, krajiny, města i osob, aby dlúho, mezi sebú bojujíce, nemilostivosti shromážděli a lásku z sebe vyráželi zlosti, muože-li kterými, by nepamatujíc na svého stvořitele ustavičnými hřiechy 25 a zlostmi, dělili se od svého stvořitele i sami mezi sebú, aby, jsúc i pánu Bohu odporni i sobě vespolek, hřiechy byli vždy poraženi nesnesitedlnými a plactivými, vždy v horší a horší padajíce osydla ukrutnosti, hněv boží na se [134] shromážděli, nemohúc poznati slepotu srdce svého, aby silněji jsúc ve vší zlosti rozpáleni vpády větších a větších ukrutností upadovali. 30 Ale v nebi pán, aby věrně jeho kmene se přidržejíce, viece nebyl napájen takovým nápojem hořkosti, kterým nápojem byl jest v čas ponukánie k zprotivenie svému králi a rodiči, stojíce, angely oblil jest nevýmluvnú veselostí a ustanovil jest rytieřstvu nebeskému, věrnému a stálému, knie- žata nová na stolice vysokosti, aby jich okem všecko zlé vyraženo bylo 35 z srdcí měšťan nebeských, a všecko dobré štípeno bylo v jich myšlenie, i v žádostech každá spurnost protivného reptánie byla ukrocena, řád, pokoj, spravedlivost, svornost. Tak v nebesiech aby byli štípeni, aby všecky tmy odešly a moci nebeské, jsúce v svornosti a v pokoji, v poledním světle božského svicenie, které vždycky plné jest, mohli tiem lépe pána Boha 40 chváliti, a v jeho svaté milosti jako v zrcadle všecka poznánie viděti a z něho na věky blahoslavenstvie bráti. Třetí, duchy, které stvořil jest pán Buoh, ač z písma svatého tak jasně nenalezáváme, však v jistotě Aristo- tileš pravě nám oznamuje, mezi okrslky nebeskými duchy rozumné dvoje 5

Strana 70
70 Zdeněk Tobolka. 5 25 35 býti. První duchové jsú, intelligencie, řečené Hajbič, nebi a hvězdami, kterými cestami mají jíti, na každý den orlojem múdrosti božské uloženým, nepochybeným. A druzí jsú duchové lidí znamenitých pohanských, kteříž dějí, že jsú se v bohy obrátili. Jakožto Julius, Augustus, Castor, Hercules a jiní mnozí i ženy i panny, jakožto Venus a Diana, Gorgon a Amfitrykz a jiné mnohé, a že tito [135] duchové i oni prúdem svrchnieho miesta se obveselují, mezi kterými Consiliator, doctor Padevský, muoj mistr mne někdy velmi přivětivý, muž věčné paměti hodný, praví, že mezi hvěz- dami jest Samínael, duch rozumný, který slunce spravuje, a ten Saminael 10 jest král mocný a pánu Bohu převěrný všem zástupóm nebeským, hvězd- ným i pekelným převelmi vzácný, poctivý a známý, řídě věrně a spra- vedlivě všecku krajinu svrchních okrslkuov i duchy jejie i hvězd haj- bánie bez přestupenie, přikázánie od počátku světa v hýbání ukazené jakožto nám kaženie slunce a měsiece oznamuje, a skrze to, že spravuje 15 také tyto nižší věci na zemi, totiž co se má naroditi v lidech, hovadech z břicha, země, z dříví neb z jiných věcí, co má kterak jíti v svým běhu, v prospěchu nebo v neprospěchu, co má v změněnie jíti prospěšné neb nešťastné, co má kdy kterak zahynúti, kterak zločinec má v osydlo upad- núti, že nemuože z osydla vyjíti, to jest z poručenstvie božského z tohoto 20 krále přepoctivého Saminael a jeho věrných služebníkuov v mých velikých knihách jmenovaných. Ten řídí skutky člověčí i všech věcí v kořenu při- rozenie, kterak se má počíti, v kterých bězích jíti, neb sjíti, a rozum jeho, kterak bude moci tomu odolati nebo neodolati, to jest z poznánie a roze- znánie tohoto krále vedle rozumu pohanského, kteří praví, že pán Buoh spravuje svět skrze úředníky a mocí prostřední. Ale my křesťané pravíme, že sám sebú všecky věci spravuje. A obé jest pravé, neb to [136] vieme zde na světě nizším, že spravuje svět skrze úřady vyšší a nižší, totiž skrze krále, kniežata a biskupy, kteří kdyby nebyli vidomi, lidé na nevidomého pána Boha a přieliš trpělivého nic by nedbali, i proto sú králové, kniežata, 30 biskupové a doctorové na světě vidomi, aby zlé věci vidomé a miesto pána Boha mstili, dobrých hájili, a zlé hubili, aby řád byl na nižším světě v lidech vidomých pánu Bohu líbezný, takový, jako jest na nebi, aby lidé témuž pánu slúžili na zemi z dobrodinstvie, které berú jako anjelé na nebi. A proto položil jest pán Buoh člověka zemenina v poli zem- ského svrchku a dal jest jemu plné panstvie nad zemi i všech věcí, které- hožto na zemi usadil jest pro čtverú věc: Najprvé, aby tak veliké panstvie, totiž zemi, moře, vody, řeky, potoky, povětří, i oheň, tak velikému ciesaři a hospodáři prázdno nestalo a nebylo pusto, ale aby člověk dělaje zemi 40 a ji požívaje, z toho věrně slúžil milému pánu Bohu, a děkoval jeho svaté milosti z dobrodění, které činí jemu na každý den. Druhé, proto, aby roz- umem, a vida krásu tohoto světa, krásu hvězd, krásu forem a tvárnosti každého stvořenie, kterak jest čistě vyryl každú věc a obrazem svým svatým, který měl v své mysli, prvé než svět stvořil, na znamenie a barvami čistými

Strana 71
Židkova Spravovna. 71 každú věc jest okrásil, takú krású a puožitkem, že má ruka to nemuož vypsati, ani žádného rozumného člověka mysl dosáhnúti, ani jazyk vy- mluviti najmenšie věci ani obluše nebo komáru, kterakú živnosti [137. jest obživil obrázkem malým čistě a plně vyryl a svým božstvím tak oblil, že každá věc jest libá některak, jako kořene božského a krású božskú okrášena, abychme to vidúc mnohé a rozdielné stvořenie z toho brali uměnie na se všecka a naučenie a divenie, a řekli, že pán stvořitel těch věcí jest kraší, něknější, užitečnější a převelmi múdrý. Třetie, aby člověk skrze tělo a tyto tělesné věci poznal a najprvé skrze jazyk sladkosti v pokrmu to dětie, v mléce a v strdí počiná znáti v jiných sladkých věcí a potom hořkých 10 i jiných chutí, aby z toho porozuměl, že stvořitel těch věcí jest sladší. Jako v Benedicite řieká: Me gustate et videte, quoniam suauis est dominus. Okušte a vizte, kterak jest sladký pán Buoh. Totiž v té věci stvořené zemské v ohyzdné, jenž z ohyzdy roste jako obilé z břicha země hojné i vino i jiné věci z dříví, ješto čím viec hnoje, lepší jest. A v Praze pivo 15 pime z vody Kuželické a smradajské, ješto srsti padají do vody, a pivo brodské z Luže. Opět jíme maso, ježto se z lóna nečistého rodí, a ptáky, vajce, mléko a stred a ryby i jiné věci a lampredu, ješto z hada a z úhoře, avšak v té nečistotě sladký jest nám pán, co pak v sobě sladší, i proto, kdy zde prozvime chuti v jiedle a v pití a potom, ano nám mijí, co zde 20 máme viece na světě činiti, jedné dále jíti a tam jinde opět bohdá větší a lepší skutky boží viděti. Čtvrté, aby ušima rozeznal zvuky sladké v hlasích. Najprvé, v lidských, kterak pán Buoh múdře v chrtánu lidským rozdělil [138] sekaniny not, že ani húsle ani žádná věc nemuož toho rovnati, opět ptáčkové, slavík, stehlík a hovada, a také skrze uši, aby bral uměnie, 25 múdrost a sladké mluvenie, které jest sladší múdrým lidem nade všecky sladkosti všeho světa, krom od smrti vysvobozenie, ač lidé obecní větší sobě sladkost kladú v zisku, ve cti, v ženách, v jidle, v pití, v přátelstvie a v jiných věcech, však David a Šalomún najvětší v múdrém a sladkém mluvenie. Nosem aby rozeznal vuoně vonné, rukama a dotčením, aby 30 rozeznal měkost, tvrdost, hrubost věcí a tak dále. Neb tělo lidské jest potřebné ke dvanádcte věcem: Najprvé, k rozenie, a tak muž ženě jest po- třeben vedle oné řeči: Roste a rozmáhajte se a naplňte zemi. A tak muž béře rozkoš od těla ženského, a zase žena od těla mužského, vedle oné řeči Davida: Delectasti me in factura manuum tuarum. Dal si mi kochání 35 a rozkoš v účinku rukú svých. Druhé, tělo lidské jest potřebno, služebnost jeden druhému, tak služebníka pán potřebuje a dievky paní, a krále pro neupokojenie země a spravedlivost všichni, a kněze všichni i ševce i kraj- čieho etc. A proto dí svatý Pavel, že jeden druhého jest úd, neb anjel nemucž králem býti ani knězem, leč v těle a proto tělo k úřadóm přísluší. Třetie, 40 k okázánie múdrosti boží, když člověk vidí podobného člověka, božskú jasnost na něm vidí a zalibuje obraz božie na něm, až mu srdce prorazí. Ale bláznivý člověk nic toho nepantuší, ani v své mysli rozmietá, ale tělo hovadské hodí se k jiedlu, ku práci [139] k okázánie krásy, neb najkrasší 5

Strana 72
72 Zdeněk Tobolka. 5 a najčištší věc na světě jest mládenec čistý, oděný, na čistým a krásným koni. Potom papež svým oděvu a koruně, potom ciesař a jiní králové, krásní v svých okrasách, kdy drahé kamenie a zlatto a nápisové stkví se na rauše. Neb papež má nésti nápis na svým plášti: Dána jest mně každá moc na nebi i na zemi. A ciesař: Dána jest mně moc každá světská na zemi. A král: Dána jest mně moci kus světské na zemi. A biskup: Dáno mně moci kus duchovní na zemi, a tak dále. Potom krásná věc na světě jest doctor krásný v svým oděvě. Potom žena krásná neb panna v svým oděvu. Potom jiná stvořenie, jednorožec mezi lesními hovady, a mezi ptáky 10 papúšek, a tak dále. Páté, aby se zde divil v hlúpém těle veliké moci božské, kterak těžkost světa drží lechce bez krumfeštuov, kterak jest na všech vě- cech a nesmíší se s nimi, kterak mnoho stvořenie krmí na každý den bez nedostatku, kterak kvítky pěkné pěkněji jest zamaloval, než maléř fiolu a psieho jazyku květ a kozí bradky modrú barvú a ruoži bielú a lilium 15 bielú a čistú barvú a ruoží červenú a flos amoris a tak o jiných květech. Šesté, aby znamenal stvořenie neproměnost milého pána Boha, najprv střizíka a z chocholičky, že pán Buoh zimú neumoří, neb soboly člověku druhdy ledva stačí v zimě, a střizík [140] vesel menší než puol palce, také že v morské hlubokosti neutone, neb ryby živé u vodě neutonú, a sala- 20 mandra v ohni neuhoří, a tak dále. I proto David řekl: Budu-li tebe hle- dati na vysokosti, tam jsi i u vodách, také jsi i v pekle i v končinách země. Sedmé, aby člověk jsa na světě nalezl mnohá a čistá mistrovstvie z svého rozumu a činil divné věci z svého dovtipu a prospěšně. Osmé, aby, jsa na světě, užíval bohatstvie světa i rozličných tvárností v pokrmu ovoce mno- 25 hého v opatřenie krásy, povětřie, zelenosti polí, luk, lesuov, hájóv, poto- kuov, řek i potučkuov; a chval pána Boha z rozkoši těch věcí a zpožívánie. Deváté, aby jsa na světě robotoval, pracoval pro pět věcí: Najprvé, aby cizieho nežádal, ale svú robotú živ jsa za věrnú práci vzal odplatu po smrti a odpočinutie. Druhé, aby dělaje hřiechuov sě varoval zlodějstva, 30 lúpeže, zlého myšlenie, na lidech, zbožie vyklamávánie etc. Třetie, aby vezma sobě v diele kratochvil, potěšenie a obveselenie, tiem kratčeji smrti čekal a veseleji. Čtvrté, aby tělo prací zkrotil, aby měl své roboty, co udati núzi trpiciemu. To učinil Václav druhý. Když byl z Čech vyhnán, dělal v Řezně na den, a z toho dal peniez na sviečky a peniez chudým, a mezi 35 tiem přinesli mu z Čech vopasek zlatých, an stál na mostě, které vzav vrže do Dunaje etc. Páté, aby blahoslavenstvie došel, vedle oné řeči: Labores manuum tuarum, qui manducabis etc. Prací rukú tvú, kto budeš jisti, blahoslavený jsi a dobře se tobě stane. Desáté, aby, skrze mnohá zamúčenie jda skrze [141] tento svět, když přijde po nich do věčné radosti, sladčeji 40 odpočíval, jako mlatec po veliké práci lépe spí než pán na peřinách, také aby neuměl člověk zde sobě věčného miesta, kdy by tesknosti neměl. Opět že tesknost jest cesta nepoškvrněna, neb v tesknosti člověk dobrý nehledá zlého než pána Boha vedle oné řeči: Imple facies eorum ignominia etc. Naplň pane Bože, tváři jich hanbú tesknosti a bolestmi, a budúť hledati

Strana 73
Židkova Spravovna. 73 tváře tvé, pane Bože, a tesknost jest cesta krátká, neb v ní člověk žádá smrti, a druhdy jest tak veliká jako těch, kto sedí na smrt do zajtřie u věze- nie, že jest těžší nad smrt a chválí ty, ktož jsú již přeskočili, a by mohlo býti, již by raději byl na břehu smrti nežli že k ní plyne, a jest cesta bezpečná šecka, odrazuje pokušenie, a rozkošná, neb vždy má potěšitele a vedle sebe pána Boha, vedle oné řeči: Juxta est dominus etc. Vedle boku jest pán Buoh těm, kto jsú zamúceného srdce i Angela svého. Toho duovod jest v pašiji, že když pán Krystus tak zamúcený byl, že se krvavým potem potil, měl angela božieho, těšicieho se a posilujícieho sebe. Má i Pannu Mariji, těšicieho sebe, vedle oné řeči. In omni tribulacione et angustia nostra. 10 A tak dále. Opět, že zámutkové velicí vedú ku potěšenie věčnému vedle oné řeči: Blahoslavenie, kteří pláčí, neb oni potěšeni budú. A o pánu Krystovi dí se, že musil jest Krystus trpěti a tak vjíti v slávu svú etc. Ale bída naše jest, nebo že jsme chudí a to tělesná [142] chudoba jest dobrá, když ji člověk trpělive nese a nedá se pro ni ve zlé skutky, že nekrade, nelúpí, 15 nezrazuje, nefalšuje, ale poctivě se v chudobě živí, dobrým lidem poslu- huje. Ale toto, králi milý, rač věděti, že pod Vaší správu chudým lidem dobrým pod jednú osobú, kněži Huský nedadie se živiti, ženú je z Prahy, z Čechuov a z domuov nemocné vymietají, neučiní-li vedle jich viery té ukrutnosti pán Buoh, nebude se dlúho dívati, neopravíte-li toho etc. Nebo 20 že sme nemocní, tak pán Buoh dopustí na bohaté šlajdr na tělo, kteří se bohatstvím tak otarasovali, že chudí nemohú býti, a tak pán Buoh na krále, na kniežata dopúští tělesné nemoci, kruté totiž, že jej vlkové jedí, oheň svatého Anthoní pálí, a jiné přešeredné nemoci. A to na ně dopúští pro truoji věc. Jedno proto, by jedno co mohlo bohatstvie pospěti proti 25 ranám a moci božským, v které přieliš douffají, nébrž ani lékaři jim pro- spěti nemohú jako Constantinovi v jeho málomocenstvie. Druhé proto, aby se v svým stavu vysokém nevýšili se nad pána Boha, ale bolestmi těla jsúc utrápeni, aby znali pána Boha, k němu volali, jeho svatú milost chvá- lili. Třetie, aby se jim odplatila nemilostivost, kterúž jsú učinili nad vězni, 30 druhdy nespravedlivě je dlúho vězíc, oči jim lúpajíc, ruce, nohy utinují: aneb je mrtvíc. I proto pán Buoh jim to zaplacuje, neb dí sám: Mně pomsta, a jáť odplatím. Čtvrté, hanba a zlá smrt, ačkoli jest v Čechách přísloví: tiehne mu ke zlému jako králi k oběšení. Avšak Jozue zvěsil krále Amonitské proti slunci, Farao utopen v moři [143], Achab že zabil Nabotha, krev 35 jsú jeho psi lízali i s Jezabel, jeho ženú. Tak Anthiochus umřel jest, ano mu střeva vytrhli, tak Adonizebetovi ruce i nohy utěli. Judicum primo. I proto králóm sluší se báti hněvu božieho a dobře činiti, aby v bídy žádné neupadl i jiným. Jedenádcté proto, aby zde jsa v hrubým těle slúžil pánu Bohu, kterého nevidí, a jeho miloval nade všecko, totiž viece než sám 40 se, když by mohlo býti, že by pán Buoh měl umřieti a ty že by raději zvolil sobě sám umřieti a statku nic proti pánu Bohu nevážiti, stratiti ani dieti, a aby miloval jeho prostě pro jeho dobrotu, by pak od něho nic neměl. Dvanádcté, aby, zde jsa, miloval bližnieho svého jako sám se, nébrž druhdy 5

Strana 74
74 Zdeněk Tobolka. viec než sám se. Najprvé, svého vyšieho jako krále viec než otce, potom ženu viec než otce, i děti viec nežli otce, ale otce a máteř aby miloval viec než sám se, potom dobrocince svého, ale vice-li než zločince svého, potom všecky napořád, nahé odjevaje, lačné krmě, nemocné navštěvuje 5 a vězně mrtvé pochovávaje. Ale nynie, najjasnější králi, láska všecka po- tuchla. O vyvýšenie řáduov spravedlivých a k utišenie zlostí nespravedlivých ráčil jest od počátku světa pán Buoh vyzdvihnúti vyší moci. A najprv, počna od Adama, ten otcovstvím a ustavením angela 10 svatého řiedil svój potomek, jsa jich patriarcha, potom povstal Nemroth, obr, ten silú poddal sobě lidi, a mocný [144] král učiněn jest, z kterého bedra povstal Nynus a Thare, otec Abrahamuov, z kterého Židé najprv súdci učinili, potom králi byli a proroci, potom ciesaři římští, potom papežové pána Krysta náměstkové, králové, kniežata světská rozličného rozdielu, totiž 15 markrabie; vývoda, knieže a hrabě, pán korúhevný, panoše, měštěnin, sedlák, mezi kterými jsú úřadové rozliční, aby v lidu činili řád a spravedlivost světskú mečem stkvícím tělesným, ratolesti utínajíc obcím škodlivé a přestupitele pokoje, řádu a práva pyšně vyzdvihl jest i řád duchovní, vyšší i nižší, počna od Adama, který v starým svým věku požíval jest kněžského úřadu, 20 uče svój všechen potomek, kterak by se se měli mieti ku pánu Bohu v službě božie, a posvěcoval jest lidu i jiných věcí, jakož sem napřed toho dotekl. A v té chvíli jako na nebi, též na zemi byl jest pán jediný a patriarcha na zemi, ač nad malým lidem. A stálo dobře za Adamovy správy prvo- rozenstvie světa. Potom po potopě za Noe rozdělenie stalo se synuov 25 jeho a počeli jsú mocní králi býti na světě od Kama a od Canea, synuov jeho zlořečených, od otce, kteří, kdy jsú byli zlí tyranové, odvedli jsú lid od službě božie k modlám, tak že skuoro na zemi nebylo paměti božské i zbudil jest pán Buoh Mojžieše, aby lid židovský, pošlý od Jaffet a Setha, který v službě božie trval, vysvobodil znameními a božskú mocí. A ten 30 zkazil faraona a Ethe a Moab a Ferezea, po něm Jozue Amonitidie a jiné krále. A tak probleskla se [145] jest chvála božie i spravedlivost v lidu při židovských králích a najviec při Šalomúnovi a Ezechiašovi, králi spra- vedlivému. Ale proroci, mudrci a nynie doctoři a mistři přidáni jsú králóm a mocným lidem na radu, vedle kterých rady kdy činí dobře, stojí králi 35 i královstvie. Potom z vuole božie povstal Julius, ciesař nenarozený, ale z břicha mateře své vyřezaný, jako i předek jeden Vašie Jasnosti, Boček řečený, neb byl bokem vyřezaný; po kterým pán Krystus, narodiv se, stípil novotnú cierkev svatú, nemoci královskú, ale krvi svú svatú a svých svatých mučedlnikuov, kteří trpiec, přemáhali jsú krále silné i krajiny 40 i královstvie. Neb dnes královstvie všeho světa mají poddáni býti pod moc ukřižovaného milého syna božieho, který nepřišel jest, aby zde byl králem na světě, aby vražedlníkem nebyl, ani ukrutníkem ani dráčem chudých lidí, ani pyšníkem, neb ti hřiechové druhdy z mušenie králóm jsú přirozeni. Nepřišel, aby bohatým byl na světě, aby bohatým lidem nedal příčiny

Strana 75
Židkova Spravovna. 75 k hledánie bohatstvie tělesného, aby lidé nelakomili, neb bohatstvie marná věc jest, kterého lidé nic sebú nebudú moci vzieti, a nemuož pomoci v naj- pilnějšie potřebu. I přišel jest na svět jako mistr. Jakož mu řekl mládenec: Mistře dobrý, co čině, budu mieti život věčný? V mistrovské osobě ráčil přijíti pro čtyři věci: Najprvé, aby nás učil cestám spravedlivým k králov- stvie nebeskému. A proto přišel z nebe rádce pravý, pokolenie lidské- [143]mu, radí nám najprve s tajností vuole otce svého křest, a proto slovem křesťané. Druhé, radí nám cestě trpké k nebi vzíti, totiž kříž a jíti za svým kniežetem, vezma svój kříž za ním. A proto přišel v chudobě, aby dosiehl od konce až do konce, od konce najvyšší radosti v nebi až do konce naj- větší bolesti na zemi pod lotry jest potlačeno etc. Třetie, aby nás učil modliti v otče náši, řka: Takto se modliti budete: Otče náš, která jest modlitba na světě najlepší pro mnohé kusy. Čtvrté, aby vidomé lidi, kteří táhnú se myslí k vidomým modlám, vysvobodil od modloslužebenstvie, přišel v tom tajným poselstvie z nebe, aby lidem ustanovil vidomú svátost těla 15 svého svatého a krve své svaté k modlenie pod obojí spuosobú i pod jednú. I k jiedlu pod obojí, když kněži slúží, a pod jednú toliko pa- peži, biskupu i knězi, když neslúží i každému prostému člověku vždy pod jednú, křivdy v tom cierkev svatá, papež i kněži nečiní křivdy obecnému lidu, že jemu dávají pod jednú spuosobú neb sami též berú, 20 kdy neslúží. I mniši všech klášteruov čtyřikrát do roka, kněži i con- verši prostí i doctoři, opati i převorové. A já bohdá, silnú věrú také připravím se nehodný kněz viec než tři leta pro obecní interdict neslúživ, který pro neposlušenstvie Vašie Jasnosti stal se přistúpím na božie křtění léta božieho tisicieho čtyřstého sedmdesátého prvního 25 mezi lidem obecním, a budu přijímati pod jednú spuosobú. Silně [147] věřím, že pod najmenší částkú jest tělo i krev milého pána Ježíše Krysta s tělem, s kostmi, s žilami i se všemi údy, tak veliký jako na kříži, ač ne tak velice mně k oku tělesnému. Ale tak velice k viděnie duchovnímu a viery, a že ráčil se tu vlíti mocí svú, jakž jest ráčil skrze moc kněžskú kněží 30 neodřezaných od jednoty cierkve své svaté etc. Páté, přišel jest na svět proto, aby přenesl biskupstvie židovské i královstvie všech králuov všeho světa, neb jsú sě jeho svatému tělesenstvie vpletli v rod najvětší králové světa, počna od Nyna, a proto vedle těla jest pán všeho světa. A proto všickni králové i kniežata, probotstvie i tělesenstvie najduostojnější mají se kla- 35 něti a modliti tělu jeho svatému i krve jeho svaté, netoliko té pravdě svaté, ale jeho svatému umučenie, poctivost králové a kniežata i všickni lidé mají činiti, aby trnová koruna převýšila zlatté, okazujíc králóm, že trn bodlivý maje vésti k nebeskému královstvie etc. A proto pán Buoh vtělený též na nebi i zde na zemi, jako slunce jest též na nebi a svým paprslkem 40 světlým a mocí jest zde s námi na zemi, a též Buoh a tělo oslavené zde a v Římě a v Jerusalemě a v Angli, jakožto jedno slunce všady. Opět Buoh a jedno tělo oslavené na tomto oltáři i na onom a v jednom oplatku a v každé stránce oplatku, by na tisíc kusuov se dělilo, jako jedna tvář jest v zrcadle 5 10

Strana 76
76 Zdeněk Tobolka. v celým, a roztepá zrcadlo na sto kusóv, každá strana bude mieti v sobě celú tvář, a tak bude [148] sto tváří a rozběje na viec kusuov bude viec, též tuto v celým oplatku celý a na sto kusuov rozdělený celý a na tisíc, až do stránky, která muož vidína býti aneb dotčena všecko božstvie, kte- 5 rého nebe ani země nemuož obchytiti, najmenší stránka z božské moci a že tak ráčí mieti obchytiti a břicho panenské obchytilo, ale toho ponechám. Prvorozený syn božie, srdce otce svého nebeského, v posel- stvie na tento svět vystúpiv, slunce božstvie svého v tělo ráčil pohřížiti Adamovo, zevnitř obraz človětský lidem ukazuje, ale vnitř světlo božské 10 tají, chtěje sobě novú cierkev svatú ustanoviti, kterú studnice rodí, křest v nové pokolenie. Ráčil jest svých svatých svátostí, kterými se berú hřie- chuov vymitaní, novú cierkev svatú stvořiti křesťanskú ku podobenstvie nebe. Nebo jako na nebi pět věcí znamenaní, totiž slunce, měsiec, hvězdy menší, opět menší a najmenší, tak v cierkvi své svaté stvořil jest slunce, od 15 kterého všecky hvězdy mají bráti svú světlost a osvicenie, to jest duostojen- stvie najvyššieho biskupa a krále pána Krysta a náměstka jeho pravého, bi- skupa římského, kterýž božské moci a vuole v Silvestrovi, léta božieho tří- stého a prvnieho vzal jest v opanovánie Římu města ciesařského, v té chvíli všemu světu, panu Jiřiemu na znamenie, aby všickni lidé všeho světa 20 byli poddáni pánu Krystovi a jeho náměstku v té chvíle na stolici Římské sediciemu, který přirovnává sě k slunci. Nebo jako slunce má v sobě světlost božskú [149] prvotní a najvětší, tak darové ducha svatého a světlo božské obživující, najprv stupuje z nebe k tomu duostojenstvie jako k hlavě, aby odtud ve všecky údy se rozlévalo. A proto svatý Petr slove 25 Jeffe, totiž hlava úduov obživující. Druhé, slove slunce proto, neb jako od slunce všecky hvězdy berú své světlo větší i menší, tak všickni králové a kniežata, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, doctoři, preláti i kněži mají od jeho duostojenstvie a svatosti všecka svá bráti duostojenstvie i světlo, kterému duostojenstvie každé světlo, kterak 30 koli na zemi osviecené vrúcím duchem božské světlo v té svaté sto- lici zavržené má s pokorú čtíti a s poctivostí, a odtud své duši bráti, obživenie svému stavu pravé božské trvavé a každému v každým národu líbezné osviecenie, od kterého duostojenstvie, kto se otieže, že jest ratolest mrtvá, světu žádným plodu neužitečná, od kterého svatého 35 duostojenstvie králové, kteří jeho světla nemají, jsú tmaví a neužiteční, žádné jasnosti krve urozené v sobě nemajíce, a jako hvězdy temné slunci se protivíce, hodný s nebe svrženy a zkaženy až do konce. A proto při té svaté božské stolici, každé duostojenstvie, které chce vysokú slávu na zemi se stkvíti a řádem a plaštěm oděn býti v svým stavu přeokrášenie, 40 má k té svaté stolici se hrnúti, při které bez pochyby jest božské duosto- jenstvie biskupské a královské, maje tři koruny, v jedné koruně ve jmeno Svaté Trojice v jednom božstvie, kteréžto koruny najvyšší korunu božskú znamená, korunu, od kteréžto [150] světlosti rozlévá se světlost přesvětlá, ve všecky královstvie i krajiny všeho světa a v koruně královské i kniežetské

Strana 77
Židkova Spravovna. 77 vpadá blesk jasný, sláva, urozenost skrze plod rozkošný, který pán Buoh posielá králóm a královstvím na stolice královské bez přetrženie z vyso- kosti, aby jako slunce svieticí jsúc od pána Boha na stolice vysokosti posazený mocí, dobrotú a ctností rozhaněli stáda temnosti, jakožto zloděje, lúpežníky, vražedlníky, falšíře, kacieře a jiné zlé lidi, ješto skutky své ve tmách a pokútně pachti viec nežli na světle, kteříž pod křídlami meče svého svěceného a spravedlivého vytrhují a vciecku z úst utiskujícieho nespravedlivě, pod kterými pokoj stkví se a viera spravedlivá, svatých slova rozšiřuje se a veselost dobrých takovému králi a kniežeti, když pán Buoh na stolici jeho pošle lucernu a nový štiepek nový Jasnosti opatruje 10 světu a královstvie mladé krále a kniežata v jistotě, ne bez znamenité vuole božie sluší tomu královstvie i krajinám oblíti se veselostí i plesáním, že dal pán Buoh pomocníka světu, který nebude se liknovati za nevinného boj vzieti a stěkánie nespravedlivého kladivem své moci potříti. Potom na nebi jest měsiec, toť jsú dvě svělte veliké, které stvořil pán Buoh na 15 nebi, totiž slunce a měsíc. Skrze měsiec znamená se ciesařské duostojenstvie, které v třetie koruně béře moc a sílu svú od stolice svaté, aby vládl vším světem mocí tělesnú, vždy patře k poslušenstvie stolice [151] svaté, leč by byl kacieř a útratce zbožie Rímského, nebo s pohany jednaje zradu o vierú křesťanskú, nebo že by nechtěl vykřiknúti krále a kniežata na pohany, 20 když by na meze křesťanské táhli, tehdy ciesař, s krály a s kniežaty křesťan- skými povstana a s pomocí Říman, muož papeže složiti a kázati cardinálóm jiného voliti. Jinak ciesař i všickni králové, kniežata i biskupové i všichni nižší mají jeho poslušni býti, při něm ustavičně své procuratory mieti, pode cti všie i královstvie zbavenie a toho kmene až do kořene skaženie. 25 Třetie, na nebi jsú větší hvězdy, to jsú králové a patriarchové a biskupové. Čtvrté, na nebi jsú menší hvězdy, totiž kniežata, preláti a správce měst a hraduov. Páté, jsú hvězdy najmenší, to jsú měšťané, sedláci i všichni dobří křesťánkové, kteří nevidomě od slunce nebeského pána Krysta berú svú duši osvícenie blesku nebeského, totižto rozumnost pravú, která 30 mysli jich pozdvihuje k královstvie nebeskému a vidomě od slunce, jako dávní Čechové řiekají boha vidomého, ale člověka smrtedlného a hřiešného, pytle smrdutého hledí daruov nebeských, kdežto syn božie vstupuje nade všecka nebesa, aby nás nepozuostavil, zde tak opuštěných syrotkuov na zemi, ráčil jest dary své nebeské a věčné poklady nechati při svatým 35 Petru, kterému přikázal jest, aby pásl ovce i berany jeho na tomto světě pastvami nebeskými, v svatostech vidomých zuostavenými [152], bez nedostatku od jednoho člověka pošlými, i v jiné z jeho moci vyplynulými, v kterých svatostech člověk múdrý od člověka smrtedlného pošlých hledí vnitř moc ducha svatého, kterú božská moc jest ji tam nevidomě vnesla 40 se skrze i anjelské nevidomé tu přisluhovánie, aby měl skrze ně svým hřie- chóm očištěnie, od klauz pekelných vysvobozenie a naposledy do králov- stvie nebeského, jako nevěda vnesenie této hromádky. Najjasnější králi, rač se držeti, o hvězdo osvícená, aby nezatměla, i s stolice královské i s nebe 5

Strana 78
78 Zdeněk Tobolka. 5 30 nebyla svržena, nerač se od slunce pána Krysta nevidomého ani od slunce vidomého, pravého náměstka jeho, odřezovati. Kto Tvú Velebnost jinak vede, nejjsút přietele Tvé Velebnosti ani těla ani cti ani duše. Rachel mrtva plakala jest, když Herodes zbil dietky jejie, křik a hochtání slyšen jest jejie po mnoho stech letech umrlé, a Tvá Milost, živý, nechce viděti množstvie již mnoho tisíc lidu zbitého, pláče a lkání lidu chudého, na Tvú Velebnost slzy až na najvyšší božský oltář vylévajícieho. Již rač se ukrotiti a báti se přetěžkého meče božského. A proto teď již kroniky počnú. [153]. Kronika jest sepsánie skutkuov, věcí i lidí zname- 10 nitějších, počna před počátkem světa, a potom od počátka světa po časiech rozdielných, až do tohoto času tiem úmyslem, aby lidé múdří a králové berúce z prvotních časuov a skutkuov naučenie, uměli se spravovati i ji- ného dobrého se chytiti, a zlého se varujíc. Obecní kronika jest kronika ciesařská*) nebo 15 papežská a těch hlav velikých, které všechen svět řiedí a spravují a mají moc syhnúti na krále a na správce každého královstvie, obecný, proto slo- vúcí, neb nás spravuje, kterak svrchní hlavy nakládaly s krály a s kniežaty všech krajin, a že vuobec padá na všechen svět. Zvláštní kronika jest kronika, padající toliko na 20 jedno královstvie, totižto na české toliko, neb na uherské neb franské nebo anglické a tak jiných královstvie, neb kniežetstvie zvláštně kronika slovúcí, proto neb toliko na zvláštnie věc padá a na zvláštní miesto a na zvláštnieho krále neb kniežete neb na město. Annualia jsú knichy, každého krále roční, majíc 25 tři sta šedesát a pět listóv k každému roku připravných takú měrú, že na prvním listu vypisuje se, co se dálo první den toho roku od krále v jeho královstvie a na druhým, co druhý den, až tak do konce. Pakli který list prázdný ostane, ten okazuje, že nic nebylo. Proto sepsáno, abych z nich [154] užitečné kroniky byly potom vybrány. Rozdíl kronik jest od zákonu Božieho takový rozdiel, že zákon božie jest věc jistá, svatými lidmi spevněná, nemajíc proti sobě žádné mieti odpory, ale kroniky nejsú tak jistá věc, nébrž proti zákonu božiemu jsú se odmlúvati, ale proti kronikám muože se odmlúvati, neb kroniky jsú jako básně proti zákonu božiemu, opět proti zákonu 35 božiemu učině zhřeší, ale proti kronikám učině nezhřeší. Spojenie kronik s zákonem božiem jest takové spo- jenie, že bibli jest kronika, kladúc od počátka světa vyjiti světa v svuoj byt a rod Adamuov až do pána Krysta a skutky spravedlivých i nespra- vedlivých, a k tomu sanctoral přísluší, též také klade se v kronikách, ale 40 ne tak příjemně, neb kronikáři nechtějí práce mieti pilné, aby co pilně sepsali, než bera jeden od druhého, jako by vodu přelévali. *) V rkpse: ciesařka.

Strana 79
Židkova Spravovna. 79 Biblia jsú knichy zákona božieho, držécí v sobě starý a nový zákon, a oboje mají v sobě čtvery knichy, totižto zákonné, kronikářské, múdrostné, a prorocské, a čtverý rozum, totiž nebeský, mravný, literný, výkladný, převyšujíc všecky knichy, neb počestného člověka vedú zde ke vší spravedlnosti božské i lidské, a vedú upřiemo na cestu spasenie: 5 Starý zákon jest anebo jsú první knichy zákona božieho, vypravujíc rod od Adama až do pána Krysta, majíc v sobě tyto [155] kniehy totiž Genesis, Exodus, Leviticus a tak dále. Starý zákon slove proto, neb o starších a o prvnějších věcech praví než nový, který již padl jest v uobětech,v súdích, neb skrze pána Krysta máme jednu obět stálejší 10 nežli jich všecky. A súd jich nemilostivý v milost obrácen jest. Kronikářské knichy starého zákona jsú: Genesis, Exodus, Leviticus, Numerus, Deuteronomus, Josue, Judicum, Regum, Paralipomenon, Hesdras, Nemias, Thobiaš, Hester, Ruth, Judith, Macha- beorum, neb prostě, co se dálo v těch časiech okazuje jako jiné kroniky, 15 ale prorotské dvanádote prorokuov větších a dvanádcte menších. Nový zákon jsú druhé kniehy zákona božieho, vy- čítajíce rod pána Krysta a skutky jeho svaté a ustanovenie křtu a oběti svaté těla svého svatého i krve své svaté za všecky oběti starého zákona a přenesenie kněžského úřadu a královského, to jest najpilnějšie posel- 20 stvie, proč jest milý syn boží z vysokosti v tělo poslán, ačkoli jeho svaté naučenie jest k spasenie nám potřebné. Kronikářské knichy nového zákona jsú dvoje knichy totiž čtenie svaté, oznamujíc nám narozenie pána Krysta z Panny a tří králuov příjezd a dietek zbití, utikánie pána Krysta do Egypta, zvěsto- 25 vánie angelovo, chudobu pána Krysta, popsání všeho světa, a tak jiné věci a skutky apoštolské, to oznamuje, co jsú apoštolé činili. Prorocké jsú Apocalipsis, múdrosti jsú svatého Pavla a canoniky. [156] Kronikář jest člověk múdrý, starý, který by býti měl v každým královstvie usazený, píše upřímě znamenité skutky, 30 které se dějí v tom královstvie pro potomné lidi, který jsa duchem pravdy naplněn a svědectvím všie poctivosti psal, co se jedná v pravdě zlého, neb dobrého, aby potomní lidé z zabráněnie zlého se varovali a dobré z přikázánie činili. Staří kronikáři hodni k věření jsú: Origenes, svatý 35 Jeroným, Beda, Vincencius, to jest přední satyrika, potom jsú jiné knichy doctorské menší, ne tak vzácné ani pravé, a všickni od Adama toliko počinajíce krátké rozumy. Ale já počnu, co bylo před počátkem světa, potom, kterak svět stvořen, potom kroniku nebeskú, potom pekelní, potom zemskú buohdá řádně, právě a příjemně, kolik králuov a kniežat 40 v nebi, v pekle i na zemi. Nejisté kroniky jsú kroniky o pokánie Adamově, kniežky o mladosti pána Krysta, co jest činil jsa dietětem, o babách Panny Marie při porodu, kniehy o dcerách Adamových, o zjevenie svatého Pavla,

Strana 80
80 Zdeněk Tobolka. 5 30 35 co jest viděl v nebi, kniehy o gšaftu Jobově, vitas patrum, o smrti Panny Marie, o čtenie svatého Petra Nicodema mohú zneseny býti a trpěny. Ale žádné kacieřské knichy nemají přijaty býti, by pak pod jménem sva- tého doctora své falše rozsívali. Potřebnější lidem kronika jest kronika lidská nežli nebeská, nebo ta, která okazuje, co bylo před počátkem světa, neb co se děje [157] v pekle, neb to klásti bez pisem jest nad sílu lidskú, nebo člověk zemný o těch věcech nic nemuož jistého věděti, leč by někaké světlo prorocké měl v sobě, a toho žádný nevie do sebe, leč po smrti. Avšakž 10 i to položiti chci, puokudž písmo oznamuje, jest věc věděti utěšená. Před ustanovením světa kronika jest kronika, ukazujíc, co jest bylo prvé, nežli svět byl stvořen, že bylo jest jeden větší, totiž pán Buoh a Trojice svatá a tmy propasti a nic, a vody a duch boží a mateři bez forem a uměnie božie a rada božie v pánu Bohu. A všecky věci prvé 15 v pánu Bohu byly jsú nežli v sobě a jsú ještě dnes v něm lepším bytem než v sobě. A v těch věcech krátce Vašie Jasnosti a rozumně chci sepsati pořad. Pán Buoh jest najprvnější duch, rozumný v sobě, vždycky jednostajný a neproměněný, od žádného nepošlý, od kterého 20 všecky věci pošly jsú počátkem nevymluvným, kterému každú dokonalost, když připíšem z naší síly v najvyšší vysokosti, ještě sme nic nepočeli o jeho slavnosti nevymlúvati, neb jest byt nad byty, dobrota nad dobrotú, chvála nad chvály, síla nad síly, pán nad pány a král nad krály. Byt božský jest nerozdielná podstata, v sobě sama 25 zavřená bez smíšenie, od každé osoby božské rozuměna, o kterém bytu věří židé i pohané i křesťané bez pochybenie. Jakož první artikul naší viery [158] okazuje: Věřím v Boha, otce všemohúcieho, stvořitele nebe i země, kterého všecko stvořenie otcem nazývá, neb jako otec rodí syny, tak pán Buoh svět i nás urodil jest, nás krmí, odívá, brání, učí etc. Trojice svatá jest tři osoby, totiž Otce i Syna i Ducha svatého v jednostajném a nerozdielném bytu, osobně rozdělený, při které Trojici svaté v bytu nalézá se spolna rovnost, ale v osobách rozdielnost a prvotnost nečasná, ale vedle přirozenie, a otec jest východ synu, ale bez počátka a bez toho, že by byl prvnější syna, kterého rodí bez miešenie a svobodně. Osoba božská jest zvláštnost, pánu Bohu připsaná, která oznamuje byt božský, že jest otcem, kdy rodí vnitř syna od věčnosti a ževnitř jiné všecky věci synem, když obraz sobě podobný rodí bez po- čátku Duchem svatým, když spojuje Syna s Otcem v milovánie. Jako 40 příklad na ledu; led jest voda, jest jako křišťál, a zima jej spojuje, tak tuto Otec Buoh jest první osoba v božstvie, od žádného nepošlá, ani narozená ani učiněná bez prvotnosti, rodie syna vnitř sám v sobě, sobě rovného a ve vší podobností podobného a ducha svatého skrze syna, beze všie proměny nebo hnutí bez dvojenie neb trojenie roz-

Strana 81
Židkova Spravovna. 81 dielnosti bytovy, které tři přídavkové pravie přidány býti, totižto otcovství, nenarozenie a dvojné dychání. Syn božie jest druhá v božství [159] osoba, z bytu otcovského narozená, berúcí svým východem od otce též všechen a do- konalý byt, který jest byt svého počátku od věčnosti, neb táž jest tvárnost 5 nerozdielná a dokonalá, podobnost přirozená berúcí od otce týž byt, který otec má bez umenšenie bytu otcova anebo že by byl po ne bytu anebo posléze otce. Duch svatý jest třetie osoba v božství, od Boha Otce i Syna pocházející, který za dar posielán bývá svatým lidem vidomě jako 10 nad pánem Krystem, v holubici spuosobě a apoštolóm v jazycích v ohnivých, ale jiným svatým nevidomě a skrze vidomé svátosti od lidí spuosobené, vlévá se k odpuštěnie hřiechóm a mysli osvícenie. Tak se ctitedlné zmienuje člověka kněžím se dává vdechnúti a v mukách mučedlnikóm svatým k po- sílenie. Temnost, která byla jest před počátkem světa, jest temnost, kterú se okazuje, že jako ve tmě nenie žádné vidomé formy viděti, tak v té chvíle žádné nebylo citedlné věci číti aneb že žádné barvy, žádné věci jsú neosvěcovaly, ani žádné světlo bylo jest, ješto by kterú osobú, které věci okazoval. I proto dí na počátku biblí, že temnosti byly 20 jsú na tváři země. Propasti, které jsú byly před počátkemsvěta, jsú propasti takové, že, poněvadž jest nic bylo na světě, kdy by člověk doluov letěl, letěl by bez zástavy, bez konce jako do propasti. Opět jako propasti nemuožem dna dosiehnúti ani viděti, co jest v ní, tak v té chvíle 25 žádný nemohl [160] věděti, co rada božie miení, ani co má býti na světě anebo jako propast samu božie múdrosti se spravuje; tak v té chvíle všecko pán Buoh řiedil sám a žádný s ním. Vody, které jsú byly před počátkem světa, jsú všecky věci, které měly jsú stvořeny býti, které jménem vod se nazývají, 30 proto že jako voda jest velmi poslušna, aby každú formu a pečet na se vzala a spieše nežli vosk, tak též všecky věci byly hotovy k slovu božiemu, aby každá věc svú formu vzala. A když řekl jest: Staň se, hned stalo se všecko. Duch svatý nad vodami jest duch boží, který nesl 35 se jest nade všemi věcmi, které stvořeny mají býti rozumem a myšlenie, bez rozmyšlenie. Jakožto rozum řemeslníka nese se nad dielem, kterak by řemeslo své najlépe a najčistěji provedl, též duch svatý nesl se rozumem svým nad věcmi, které měly od jeho Svaté Velebnosti stvořeny býti. Nic, které bylo jest před počátkem světa, jest 40 to nic, ješto jest nebylo žádné stvořenie, které by předešlo svět anebo nětco jiného, že by z toho bylo něco stvořeno. Jako krajčí sukni z sukna, a když sukna nemá, nemuož nic učiniti, ale pán Buoh na to netbaje, že nic nenie na světě, stvořil svět z ničehéhož. Jiní praví sám z svého bytu, 15 6

Strana 82
82 Zdeněk Tobolka. 5 10 25 30 bez svého umenšenie a bez toho, že by svět byl Buoh, jako pavučina jest z pavúka a pavúkem nenie, též tuto etc. Noc, která byla jest před počátkem světa, jest noc taková, neb slunce nebylo [161] ani měsiece ani hvězd, i protož noc byla. Také kdyby v té chvíle byl člověk vidomý, nic by neviděl, a proto orlojové počínají právě první hodinu dne od první nebo od přední noci, a tu noc přičtú ke dni potomní, neb na počátku světa noc jest prvé byla než den. A tak se srovná počet hodin od počátku světa čta až do této chvíle. Země, která byla před počátkem světa, jest trupel, které pán Buoh jest stvořil, chtěje z něho všecko stvořenie stvořiti a každú tvárnost. Jako hrnčieř z jedné hromady hlíny udělá, co chce: formu člo- věčí, konskú, volovú, psy neb jiné věci, též tuto. A ta země neměla žád- ného spuosobu ani tvárnosti, a z té i nebe 1 země i všecky věci sú učiněny 15 v mieru, v počet a u váhu, a kterakkoli mění se svět, na vlas váhy toho truple nepomine. Země, marná před počátkem světa, byla jest země, nenesúc žádného ovoce, ani k tomu spuosobu majíc, a země, prazdná před počátkem světa, jest země, nemajíc žádného přebyvatele na sobě, 20 neb nic nebylo jest, ale že pismo na živa ten trupel na počátku nebem i zemi, to jest proto, že z něho nebe i země stvořeno jest, a potom zemi pro hrubost, neb my hrubí z té hrubosti počátek máme a anjelé z čistčí věci. Máteři netvářná, která byla, jest před stvořením světa, jest ten trupel, z kterého všecky věci stvořeny jsú a vyšly jsú jako z mateře, a všecky věci porušitedlné a smrtedlné v ní [162] se obrátí a protož po súdným dni oheň vypálí a srovná všecku tu mateři krom těl lidských, které neb do pekla neb do nebe budú vzata. A ten trupel bude netvářný, a z něho pán Buoh stvoří novú zemi i vody i povětří, čistší tisícekrát nežli jest nynie země vedle oné řeči: Aj všecky věci činím nové. Idea, která byla jest před počátkem světa, jest forma v mysli boží a v múdrosti božské, majíc v sobě formy všech forem, které kterak měly jsú stvořeny býti, jakož pak vedle té formy úmyslu božieho všecky věci stvořeny jsú, a ač mnoho forem jest v stvořenie, však jediná forma v pánu Bohu všecky rozdiely všech forem stvořenie v sobě 35 má rovně. Jako v zrcadle jsú mnoho tisíc forem, kdy jsú proti zrcadlu, a však jediné zrcadlo všecky v sobě drží, tak tuto. Universalia, která jsú byla před počátkem světa, jsú obecnice, mnohé tvárnosti v sobě zavierajíc, jako řka hovado. To slovo hovado zavierá v sobě všecky věci živé, čtveronohé, nerozumné, v kterých 40 jest rozličná tvárnost a jednostajná podobnost. Též řka, pták, mnoho tvárnosti v sobě zavierá, ale to jest česky těžko vymluviti, a jakož dí Porfirius, že mnoho lidí jsú jeden člověk, to jest bylo před stvořením světa. Miesto, v kterým pán Buoh byl před stvořením světa, jest jeho byt a osoba svatá, která jest i dnes sama sobě za miesto,

Strana 83
Židkova Spravovna. 83 neb [163] jest sám v sobě všechen a svět nenie jemu miesto, neb jeho ne- obsýhne, ale, jakž jest svět, tak jest také v světě, ale nemístně, neb by se svět zrušil, nevypadne z něho, neb svět nečiní jeho stálého na sobě, ale pán Buoh činí svět stálý v sobě. Čas, v kterém byl jest pán Buoh před počátkem 5 světa, nenie čas, pocházející z hybánie slunce a měsiece, neb ještě nebyly jsú, ale věčnost, která jest bez počátku i bez konce, v které věčnosti pán Buoh má vždycky týž byt, túž mladost, též zdraví, též panstvie přesahuje všecky věky i časy i národy, kteří v časiech pomíjejie, ale pán Buoh na věky stojí i panstvie jeho. Nebolestivost milého pána Boha jest jeho svaté Milosti žádné věci zlé, která by jeho milosti bolest mohla učiniti, nepří- chopnost pro tři věci, neb každá bolest činí cestu k zkaženie osoby, ale že pán Buoh jest věčný, a nemuož umřieti ani zkažen býti, nemuož se jeho žádná bolest chytiti. Druhé, pro ušlechtilost přirozenie, a proto jako 15 paprslek slunečný netrpí ani od meče ani od ohně nic zlého, též jeho svaté Božstvie. Třetie, neb nenie z žádné dvoje věci spojen, aby kdy by co trpěl, zrušil sě pro rozptýlenie a rozdělenie jedné věci od druhé. Čtvrté, neb dí písmo: In pace factus est locus eius etc. A jinde di: Non accedet ad te malum et flagellum, non appropinquabit thaberculo tuo. Svatost milého pána Boha jest svatost najvětší ze tří věcí znamenaná. [164] Najprvé, neb svatý slove pro dobrotu, ale pán Buoh jest najlepší dobré, i proto jest najsvětější. Druhé, neb třikrát na mši zpieváme: Svatý, neb jest svatým anjelóm na nebi, lidem, na zemi a dáblóm v pekle. A po každým zpievánie „Svatý“ má býti dlúhé mlčenie 25 na oznámenie, že jsme němi vymluviti svatost jeho. Třetie, jako svatý člověk nic nečiní zlého, tak pán Buoh nemuože nic zlého učiniti, neb jest v něm všecka ctnost a čistota a skrovnost, krotkost, neb nic kvapně neučiní. Síla milého pána Boha jest síla najvětší, z pěti věcí 30 znamenaná. Najprvé, že těžkost všeho světa drží, netoliko v pěsti ruky své, ale slovem svým, které zavěsil jest bez krumfeštuov na slově svým, aby stál na ničemž bez konce. Druhé, že každú věc najsilnější muož okamžení v nic obrátiti. Třetie z toho, že každé silné věci, z jeho síly berú počátek a stálost, a on dáblóm dal jest sílu, že jeden mohl by všecken svět převrá- 35 titi i lidem i obróm jako Samsonovi a Goliašovi a Nemrotovi. Čtvrté, neb všecky věci muož přetrvati. Páté, neb když silně povolá před se, musíme se před ním bez odvolánie okázati. Nesmrtedlnost miléhopána Boha jest nesmrtedlnost ze tří věcí znamenaná. Najprvé, že každá věc smrtedlná má počátek i konec, 40 ale pán Buoh nemá počátku ani konce, i proto jest nesmrtedlný. Druhé, neb jeho Svatá Milost urodil svět. Jakož dí Plato: Obživuje svět. Jakož [165] dí Aristotileš: A kdy by byl smrtedlný i svět by minul, i proto že jest stálý, i svět jest stálý, neb na jeho stálost a nesmrtedlnost jest podepřen. 10 20 6 *

Strana 84
84 Zdeněk Tobolka. Třetie, že žádné stvořenie od přirozenie nemuože žádati pánu Bohu smrti ani zkaženie, neb hned v tom sám by zkažen byl, umřel-li by a zahynul by. A proto Lucifer nežádal jest zkaženie pána Boha než přirovnánie k jeho velebnosti, aby byl roven najvyšiemu. 10 Skrytost milého pána Boha jest skrytost jeho svatá, kterú se jest skryl od nás, že ho nemuožem viděti v těle pro čtyři věci: Najprvé, abychme po něm viece túžili. Druhé, abychme se jeho viece báli, neb kdy krále doma nenie, dobří lidé viece se bojí zle činiti, než by doma byl. Třetie, neb, stvořiv nás, opustil nás v radě naši, abychme sobě sami radili, a opatřil nás všemi potřebami tělesnými i duchovními. Tak nás nechal, abychme světa i všech věcí na světě užívajíc, jemu slúžili a sami sobě dobře činili. Čtvrté, kdy dieme Buoh, tiem jménem znamenáme, že to jest Buoh, co má přirozenie božské, a co jest najlepšie, dobré, a proto zde na jménu jeho svatém dosti máme, které nemá býti jmenováno než 15 s vážností. 5 20 Jasnost milého pána Boha jest Jasnost, okazující se nám ze tří věcí: Najprvé, neb od něho všecko stvořenie béře svú okrasu a jasnost všecku, kterú má na sobě. Druhé, neb králové lidští a zemští od jeho Jasnosti osvěcují se v své slávě, a proto píšem jim: Najjasnějšiemu králi a pánu, panu Jiřiemu z božie milosti králi Českému [166]. Třetie, neb on každé věci dává pěknost, stkvělost, ušlechtilost a všecku jasnú rozkoš. Světlost milého pána Boha jest světlost, oznamující se nám ze tří věcí. Najprvé z toho, že nebe anjelóm svatým osvěcuje a 25 tam jest za slunce, od kterého světla přicházie jim veliká radost nevýmluvná, a proto slove oheň. Druhé, neb osvěcuje slunce, od kterého nám pochází darmo světlost, abychme v něm dobré věci dělali, v létě teplost a rozplo- zenie všech potřeb z země cesty nám okazuje a k světlu věčnému přivodí. Třetie, neb jako světlo z světla pochází, bez umenšenie prvnieho světla, 30 tak všechen svět pošel jest od milého pána Boha beze všeho jeho umenšenie. Nesmiernost milého pána Boha jest nesmiernost z pěti věcí se okazující. Najprvé, z toho, že ho nebe ani země nemuož ob- siehnúti, ani čas jemu konce dočekati. Druhé, že žádný rozum, ani nebeský, ani zemský, ani pekelní nemuože do krunthu, co jest pán Buoh, dosiehnúti, 35 nébrž ani počieti, co o něm mysliti. Třetie, neb každá věc mirná muož počtem dosáhnuta býti, že se ji najde poslední počet nebo miera, ale to ne- muož býti při pánu Bohu. Čtvrté, neb cokoli my vysokého myslíme o pánu Bohu, jistě výše musíme a výše, až i naše síla zmine vedle oné řeči: Kto jest dotazatel boží, utištěn bude od chvály božie. A jinde dí: Přistúpí 40 člověk k srdci vysokému, a výše povýšen bude pán Buoh. Páté, že vidíme veliké a nesmírné věci od jeho svaté milosti stvořené, nebe, země, moře, hory těžké a skále a všecky věci drží z nesmierné síly [167]. A proto má řiekati nesmierná síla božská, nesmierná sláva božská, a tak o každé věci.

Strana 85
Židkova Spravovna. 85 Sláva neb slavnost převeliká milého pána Boha jest slavnost, z pěti věcí se nám oznamujíc. Najprvé, že všechen svět na- plnil jest oslavú svú jako v Sanctus zpieváme: Pleni sunt celi et terra gloria tua. Takú slávú naplnil jest svět, že každá věc, která se nám zdá najhorší, má pro pána Boha slavně chválena býti, nébrž i dábel i had i žába, neb každá věc jest k užitku a k kráse světa stvořena. Druhé, neb žádnú chválú naši nemuož v ničemž oslaven býti, neb prvé než jest svět byl, byl tak ve- liké chvály, že všechen svět nic jest jeho velebnosti nepřidal k chvále, neb všecky věci prve v něm jsú byly. Jako pán Krystus to připamatuje, když ho židé haněli, vzhlédl v nebe, řekl jest: Otče milý, oslaviž mne tú 10 slavú, kterú sem měl před počátkem světa. A jinde dí písmo: Prvé nežli svět byl jest, hvězdy denničné chválily jsú mě. Třetie, z množstvie du- chuov překrásných anjelských, kteří stojí okolo thrunu božieho vždycky chvaliž jeho a nemohú ho počíti chváliti. Čtvrté, neb cokolivěk má nebe nebo země slavnosti, to jest v něm všecko, bez nesmiernosti krása, síla 15 etc. Páté, neb zvláštní slávú má od nás chválen a ctěn býti, totiž klekáním, klaněním, prsy bitím, rukú sepnutím, která chvála žádnému nemá býti činěna stvořenie ani od žádného přijímána býti vedle oné řeči: Slávy mé nedám žádnému, mohú hodní lidé ctěni býti, menšími podobnými chválami. Všemohúcnost milého pána Boha [168] jest vše- 20 mohúcnost, nám z šesti věcí se oznamujíc. Najprvé, že všecko, co chce, to muože učiniti, ale my bychme mnoho chtěli a nic nemuožem učiniti. Druhé, že z ničehuož muož učiniti, co ráčí, ale my z ničehuož nic nemuožem učiniti, ale z něčeho něco a to ještě nedokonale, ale pán Buoh všecko dokonale. Třetie, že žádná věc nemuož se jemu zprotiviti, by ji nezetřel 25 a v nic neobrátil. Čtvrté, neb tak veliká ještě jeho mocnost jest v něm ostala, že tisíc tisíc tisícuov světuov takových móž ustaviti a větších a lepších nežli jest tento svět, neb pán Buoh nikdy nic do poslední síly neučiní, by viec nemohl. Páté, že muož všechen svět v nic obrátiti, ale my nic nemuožem v nic obrátiti, by něco po zkaženie nezuostalo. Šesté, 30 že žádná věc na všem světě nemóž jeho svaté milosti býti nepovolná ani tak spurná, by se jemu mohla protiviti, aby z ní a v ní neučinil, co ráčí, krom dábla, jako o tom jinde lépe poviem. Otcovství všemohúcieho pána Boha jest jeho ot- covství. Jako svatý Pavel dí: V němž a skrze kterého jest každé otcovství 35 na nebi i na zemi. A jinde die: Poněvadž dávám rozenie lidem a jiným věcem, zda-li já sám nebudu roditi. Rodí pán Buoh tři věci. Najprvé, syna sobě rovného a milého Boha z Boha a světlo z světla, též byt svuoj a všecko přirozenie a podobenstvie jemu dávaje. Druhé, jako dí Plato, že svět urodil jest, ale ne týmž rozením jako syna, ačkoli svět má počátky své od pána 40 Boha, ale však žádná věc nemá božského přirozenie pro nedokonalost svú, neb jest umenšena ve vší dokonalostí a čiem [169] nedokonalejší, tiem další jest od pána Boha. Třetie, rodí lidi dobré v své milosti, rozplozuje je ve všem dobrým. Tak Davida urodil jest na duostojenstvie královské, neb 5

Strana 86
86 Zdeněk Tobolka. 5 die o sobě: Pán jest řekl ke mně: Syn muoj jsi ty, já sem tě dnes urodil, požádaj ode mne a dám tobě lidi vladařstvie tvé etc. A tak každý dobrý člověk muože nazván býti synem božím vedle přirozenie, že stvořen od něho viec než od otce a vedle milosti muož nazván býti: volený syn boží. Štědrost milého pána Boha jest jeho štědrost svatá, kteráž muož znamenána býti ze čtyř věcí. Najprvé, z nasycenie a živenie tak mnoho stvořenie po všem světě až do naplněnie a v tom se i jeho svatá mocnost ukazuje, že muož to učiniti, co jiní proti jeho velebnosti špatní králové a kniežata zemští nemohú učiniti, ženúc lidi jako psy od kusu chleba, 10 nemohúc malé čeládky nasytiti, ale tento Pán nasytí. V moři velryba na každý den, který jedno otevra ústa, dá vuoni rybám, že vběhne ryb do jeho žaludku na jeden den na několik seth vozuov, a co pak jiné čeledi po všem světě v lidech, ptácích, v hovadech a v jiných živých věcech, které kdy nedá, zhyne každá věc. Druhé, že nic nežádá od nás za to, jedné chválu 15 a modlitbu, která větrem zmine a jeho svaté milosti nic nenie prospěšna než nám, nežádá od nás zlatta ani pomoci, jako jiní králové, než chvály v zpievánie, a ta větrem zmine, neb modlenie mdlé, nestatečné, než, dosti jest, kdy učiníme, co na nás jest. Třetie, neb nic nepotřebuje našeho ani jídla ani voluov ani žádné [170] jiné věci. Čtvrté, neb každému dal jest 20 všeho dobrého dosti a nad potřebu, ale že lakomstvie lidské a lenost dělí, to, že jeden viec má než druhý, tiem pán Buoh vinen nenie než naše ne- spravedlnost. Dokonalost milého pána Boha jest dokonalost, ze čtyř věcí znamenává. Najprvé, neb nemuože se jeho milosti nic viec 25 přiložiti k dokonánie, neb přidada všechen svět ku pánu Bohu, pán Buoh nenie dokonalejší pro přidání světa jako bez přidánie světa, ale k nám bluchu přidada, sme s bluchú dokonalejší nežli prvé bez bluchy. Druhé, z toho neb všecky věci stvořil jest dokonale, žádný nemuož okázati, v které straně svět jest nedokonale stvořen. Třetie, neb v něm jsú dokonalosti všech věcí, 30 a v něm každá věc má větší dokonalost nežli v sobě vedle oné řeči svatého Jana: Co učiněno jest, v něm byl jest život. Neb v pánu Bohu každá věc má větší dokonání a život nežli sama v sobě, neb v pánu Bohu věčný, v sobě mijející, v pánu Bohu nebolestivý, v sobě bolestivý, a tak dále. Čtvrté, neb nic nemá dokonalosti, žádné stvořenie, by ot něho nevzalo. 35 Páté, neb každé jméno dokonalé lépe jeho milosti příslušie než kterému stvořenie. Spravedlivost milého pána Boha jest spravedlivost, okazující se nám z sedmi věcí. Nájprvé, že nic zlého na žádným nenechá bez pomsty. Druhé, že každé věci rozdal jest ji potřebné věci vedle přiro- 40 zenie, jakž na ni záleží a tvárnost jejie žádá, krom potvorných věcí, které, jestli že jest co umenšil neb [171] přidal, to jest učinil pro okrasu světa a naučenie múdrých lidí, aby ze všech věcí brali naučenie, neb múdrý vida potvoru i z toho vezme naučenie. A že darmo od rozumu božieho nepošli jsú. Třetie, neb on sám za nevinné lidi bojuje proti králóm a kniežatóm

Strana 87
Židkova Spravovna. 87 jich křivd mstie, až do jich vykořeněnie, aby před jich nespravedlivostmi lidé dobří pokoj měli. Čtvrté, neb v každým naším skutku spravedlnost miluje. Páté, neb spravedlivý jest v řeči i v skutku každým, a nemuož pochybiti. Šesté, neb všecko, co myslí, to jest spravedlivost, a nemuož nepravě býti. Sedmé, neb treffí každému v punt váhy záplatu jeho 5 spravedlivú, bez umenšenie, ani přidání. Milosrdenstvie milého pána Boha jest milosrdenstvie, nesa se na všecka stvořenie jeho, neb nic nenávidí, co stvořil jest, neb jest všecko dobré, co jest stvořil. A ač jest veliké milosrdenstvie boží, však milosrdnější jest dobrým, se bojícím jeho, a najmilosrdnější jest milo- 10 srdným. Neb pán Krystus zjevně dí ve čtenie, že samé nemilosrdné v den súdný bude súditi, řka: Lačen sem byl, a nedali ste mně jiesti, žiezniv sem byl, a nedali ste mi píti, nah sem byl a neoděli ste mě, vězen sem byl, a nenavštievili ste mne etc. Ó, králi netoliko nedáváš, ale válkami a kněžiemi se jedná, že majícím se béře, že již s dietkami biedu trpí, ode mne nevy- 15 mluvnú, i kterak na smrti nemáš těžce súzen býti! Ruče poslyš rady sta- rých a poddaj se starším, čas jest, a také mladší budú Vašie Jasnosti po- slúchati. [172]. Jedinost milého pána Boha jest jedinost, jest ta- ková, že jest jediný pán Buoh, a to třmi věci se duovodí: Najprvé, nebi 20 jako v počtech všecko množstvie počtuov od jednosti se počínají, tak všecko množstvie stvořenie pocházejí od jediného počátku. Druhé, neb kde mnoho kniežat prostě rovných, nemuož správa dobře státi, i proto musí vždy jeden převýšenější býti nad jiné, aby jeho slova stála. Třetie, neb kto by držel jako Manicheus kacieř, že jsú dva bohy, jeden, od kterého dobrota 25 pochází, od druhého zlost a zlé pochází, neb od dobrého zlé nemuož pojíti a od zlého dobré také, a proto položil dva počátky, ale to jest púhé kacieřstvo. Umění božie jest uměnie, kterými zná se všeho se i jiné všecky věci až do najposlednější věcky, nedějící se jako naši, ale dějíc 30 věci a také že uměnie božie počíná se od něho, ale naše od poznánie věcí k nám, neb sebe nemuožem znáti, leč prvé jiné věci poznáme. Opět naše umění bývá s velikým obtiežením a s zapomenutím, božské nic. Všech věcí poznánie od pána Boha jest poznánie božské takové, že všecky věci zná a každú až do kruntu pro tři věci: Naj- 35 prvé, neb jakož jest všecky věci stvořil, tak všecky věci zná, neb při něm nenie žádného zapomenutí. Druhé, neb jest ve všech věcech, i proto všecky věci zná. Třetie, neb zná každú věc dokonale tak, jako dokonale ji stvořil. Minutých věcí poznánie jest poznánie od pána Boha těch věcí, které byly jsú [173] a již nejsú, trojím během. Najprvé, v svým 40 rozumu, v kterým všecky věci jsú vždycky jako v zrcadle. Druhé, skrze svú živú paměť. Třetie, v příčinách té věci. Jako múdrý hvězdář pozná, kdy bylo kaženie slunce přede sty lety, neb vie příčiny toho, též tuto.

Strana 88
88 Zdeněk Tobolka. Budúcích věcí poznánie od pána Boha jest poznánie jasné těch věcí, které nejsú, ale mají býti trojím během. Najprvé, skrze svuoj rozum, neb tam všecky věci se svítí a jsú popsany jako v zrcadle, a toť slovú knichy života v pánu Bohu. Druhé, neb pán Buoh zná čas, 5 kdy budúcí věc vezme stránku svú od pána Boha, aby něco bylo. Třetie, v příčinách, neb je zná jako hvězdář, že po roce má zkaženie slunce býti. Všech řečí poznánie od pána Boha jest poznánie každého jazyku, rozuměnie trojím během. Najprvé, neb jest stvořil jazyk lidský k mluvenie, i proto ví, kterak mluví, neb jest jemu dal k tomu 10 vešken spuosob. Druhé, neb co umie člověk, umie pán Buoh a vejše. Třetí, neb každé věci poznánie jest v něm a od něho. I proto, že toto také jest od od něho, zná to výborně. Mrzkých věcí poznánie jest poznánie od pána Boha hubených věcí, malých i zavržených jako vší, blech, komáruov, 15 pro tři příčiny. Najprvé, neb jest je stvořil, a krmí je a spravuje je. Druhé, neb jest také v nich, a ty věci mocí božie, která jest v nich, jednají své věci. Třetie, neb [174] nebe i slunce jim posluhuje. Čtvrté, neb pán Buoh jako hospodář dobrý zná všecky věci své a ví jim počet. Nepodobné věci jsú tři věci. Najprvnější, kterých 20 věcí pán Buoh nezná, ta jest věc tak nepodobná býti, že nikdy nebude, a také o té věci člověk nic nemuož mysliti; neb o čem pán Buoh nevie, nemuož věděti ani člověk. Druhá nepodobná věc jest k nám, jako aby pán Buoh učinil, aby všechen svět byl v hrachovém zrně, a to pán Buoh zná a muož učiniti etc. Třetí, aby přirozené věci odjal moc, totiž aby oheň nepálil a voda netopila, to muože pán Buoh učiniti, ale nečiní, leč pro veliké příčiny. A proto blázniví lidé, ješto nemocí trpí, řkúc: Bude-li chtieti pán Buoh, uzdraví mě, rovně též činí čekaje, aby mu pán Buoh v zimě stopil, aby ho zima neumořila, ale spieše umře, než se toho dočká, též tuto. Poznánie boží všech věcí jest tak jasné viděnie 30 božie všech věcí a znání a pamatovánie na každú hodinu pro tři věci: Najprvé, neb zná každú věc, kterú stvořil. Druhé, neb má všecky věci v počet. Třetí, neb máme příklad na pavúku, kterak z sebe udělá veliké kolo a v něm všecko vidí a všecko zná, též pán Buoh. Zlých věcí poznánie od pána Boha jest jich poznání 35 po třech věcech. Najprvé, po zblúzenie od dobrého. Druhé, z napsání zlého na svědomí lidském. Svědomie lidské jsú jako knichy, ješto se na nic píše, zlé i dobré; ale zlé maže se doluov [175] zpovědí a pokáním. Třetí, neb každá věc zlá volá na pomstu, ku pánu Bohu, i proto zná. Myšlenie lidských poznánie od pána Boha jest po- znánie každého srdce lidského v najmenším myšlenie po třech věcech. Jedno po svým jasným rozumu, před kterým nic tajno nenie. Druhé, skut- cích. Třetie, neb sám pán Buoh jest stvořitel srdcí lidských, i proto zná je až do konce, ale dábel jedné po znameniech a po skutcích. 25 40

Strana 89
Židkova Spravovna. 89 Jména milého pána Krysta jsú patera jména, naj- prvnější jsú jména nevymluvná, jakožto: Tetragramaton, Alba, Sabaoth, Heloy, Calamon, Saday, Adonaj, já, jota, o, alpha, jsú jména právě pánu od věčnosti přiležející, proto neb jest nevýmluvný. A tato jména jsú nám nevýmluvná a neznámá, praviec nám, že nic o něm nemuožem vymluviti, 5 i proto etc. Druhá jména jsú od stvořenie jemu dána, dobrá od člověka, jakožto ciesař, král, pán, biskup, kněz, řemeslník. Třetie, přidáváme jemu jména zlá od člověka vzatá, totiž že jest zlý, hněvivý, mořící, ač nic toho do něho nenie, však muože trpěno býti pro spravedlivost. Čtvrtá, jsú jména od každého stvořenie, od ptákuov slove vorlice, pellicán, slove vuol, 10 jednorožec etc. Pátá, sú jména dokonalá, ješto nemohú žádnému přidána býti, jakožto všemohúcí, najslavnější, najrozkošnějšie etc. Ale o tom by bylo mnoho praviti místných věcí, i pro ukrácenie opustím. [176] Duostojenstvie božské jest každé duo- stojenstvie, které jest na nebi, i na zemi, neb od něho každé duostojenstvie 15 pochází, i proto každým duostojenstvím muožem ho jmenovati, totiž králem, biskupem, mistrem, řemeslníkem. A o tom krátce pověda, učiním konec o milým pánu Bohu, jeho velebnosti, žaluje, že bych rád mnoho dobrého všemu světu učinil, ale že sem tak utištěn biedami od Husákuov, že nic dobrého nemohu učiniti, toto k Vašie žádosti dělám, a nic od Vašie Jasnosti 20 nemám ani čekám, a rád bych ven z země a pro nepokoje nemohu. Rač mi pomocník býti, pane nebeský, čtyřikrát sem od nich tráven, páté ne- dopúštěj, rač mě zachovati od jich zlého myšlenie, ať jinde Tvú Velebnost chválím a lidem prospievám k jich spasenie. Ušlechtilost milého pána Boha jest ušlechtilost 25 ze čtyř věcí znamenaná. Najprvé, z krásné osoby jeho. Blaze těm, kto v ní patří. Druhé, z překrásného komonstva, anjeluov svatých, kteří jej chválé, jemu s poctivostí slúží a jej jako hvězdy okolo slunce okrašlují. Třetie, neb od jeho šlechtilosti všechna šlechta béře okrášenie. Čtvrté, neb vždycky jednostajnú krásu má, a jsa najstarší, nikdy od mladosti a od zdraví ne- 30 odejde. Ciesařstvie božské jest ciesařstvie, dělé se od jiných smrdutých králuov v sedmi věcech. Najprvé, v tom, že všeho světa v ni- čemž nepotřebuje, ale svět jeho potřebuje [177], neb má dosti cti beze všeho světa. Druhé, neb sám sobě stvořil všecka královstvie i duchy roz- 35 umné, ale jiní králové a ciesařové požívají královstvie stvořených a jich potřebují a z roboty lidské živi jsú. Třetie, neb sám jest jediný, ježto nade všemi věcmi panuje a žádný jiný, a před jeho prchlivostí třese se nebe i země. Čtvrté, on jest sám, ježto vsazuje krále na thruny a je doluov zsazuje a jich duše odjímá, a kdy před se požene, musí státi před ním. 40 Páté, nebo všecky přetrvá, neb nikdy nezmine ani umiera. Šesté, neb všichni králové nebeští i zemští na každý den povinovati jsú se pokořiti až k zemi klaněti, modliti, obětovati, kolenoma klekati jako ryneříkové velikému

Strana 90
90 Zdeněk Tobolka. svému pánu. Sedmé, v uokrase. Jako dí David: Dominus regnavit decorem indutus est. Pán kraluje, oblek se v krásu. Thruonové tohoto převelebného krále. Šest thru- nóv jest, na kterých znamenitě a přeslavně sedí. První, na kterým seděl jest před počátkem světa, jest jeho osoba svatá, neb jest byl sám v sobě jako dnes. Druhý, na výsosti nebeské, kde vedle něho sedí pán Krystus a Panna Maria, královna nebe i země, od kterého angelóm i svatým všecko světlo pocházie, a blahoslavenstvie i utěšenie vedle oné řeči Izajašovy: Nebe jest mne stolice. Třetie v slunci, vedle oné řeči: In sole posuit thaber- 10 naculum suum. Od některého mám smrtedlným pochází světlo ve dne, abychme v něm dobré věci činili, život a všecka živnost. Čtvrté, zde na zemi [178] thrún římský, kterému mají poddáni býti všichni patriarchové, cardinálové, biskupové, králové, kniežata všeho světa a od něho bráti stvrzenie svých stolic a thrunóv vedlé toho běhu, jakož sem vypsal v mých 15 velikých knihách. Páté, v pekle. Šesté, v den súdný, na kterým bude od- suzovati zatracence ku peklu v povětřie, sedě na duze, řka jim: Děte, zlořečení, do ohně věčného. Koruny tohoto krále převelebného jsú pět korun: Najprvnější, vytištěna znamením svatosti, v té jest byl před počátkem 20 světa. Druhá, v které sedie nad anjely stkvělá. Třetí, hvězdni vedle oné řeči, koruna dvanádcti hvězd jest na hlavě jeho. Třetie, Židovská, kterú jest vzal od Davida krále a od Arona biskupa, a přenesl jest v těle na lid křesťanský. Čtvrtá, trnová na kříži, tu jest král zamúcených lidí, aby po něm všichni šli zamúceni bez strachu, neb on je předchází vedle oné řeči: 25 Kto chce do nebe, vezmi kříž svój a poď po mně. Pátá, dána jest pánu Krystovi na den božieho vzkřiešenie, koruna veselá, a s tú, jakož dí ve čtenie, dána jest mně moc všecka na nebi i na zemi, učiněn jest pánem a králem všeho světa, aby ve jméno jeho klekalo každé koleno nebeské, zemské i pekelní, v té sedí na pravici Boha, otce všemohúcieho, a v té přijde 30 súditi živých i mrtvých. Jablko tohoto velebného ciesaře jest jablko zlatté, s křížem na hoře, skrze to se znamená milostivost. Neb jako zlatto dobré dá se ohnúti lechce, též pán Buoh vedle oné řeči: Sapiencia est mobilior omni mobili, múdrost nestvořena jest ohebnější [179] nade všecku 35 věc ohebnú, ale že jest skvěle a veselost činí srdci, znamená, že, pod pánem Bohem odpočívajíce, mají seděti v pěknosti pokoje a v sladkosti lásky a rozkoši, ale křížek znamená umučenie Syna božieho, který dosiehl jest od konce až do konce, od konce najvětších sladkostí až do konce naj- větších bolestí. Sceptrum tohoto najvyšieho krále jest čtvera hůlka: Najprvnější, královská, tú spravuje všechen svět. Druhá, biskupská, tú spravuje duše naše k nebi. Třetie, tepúcí, skrze kterú vbíjí tesknostěmi a zámutky lidi do královstvie nebeského a hruozami pekelnými. Čtvrtá, jest lahodící, tu slibuje dobré věci dáti bojícím se a nebe slibuje. 5 40

Strana 91
Židkova Spravovna. 91 Mečové tohoto najvyššieho krále jsú čtveří mečové: První, zlattý, který ne řeže, ten meč okazuje každému dobrému, aby se nebál, ale aby pro svú dobrotu měl pod ním léta dobrá a veselá. Druhý meč jest ostrý tiem, vypleňuje zlé. Třetí, na obě straně ostrý, ten jest dal papeži, v té řeči ve čtení: Aj, dva meče jsú tuto. A pán Krystus řekl jest: Dostiť jest. Ale jeden dává se králóm a kniežatóm, aby bránili viery kře- sťanské, ale druhý zuostává při biskupích. Čtvrtý, ohnivý, kterým odsuzuje lidi po smrti k ohni věčnému, vedle oné řeči: Neroďte se báti těch, kteří tělo odjímají, ale bojte se toho, který duši muož dáti na zatracenie. Rúcho tohoto převelebného krále jest překrásné 10 a stkvělé rúcho, o kterým stojí psáno: Amictus lumine simul vestimentum. Oděn jest rúchem světlým. A Job dí: Každý kámen drahý jest oděv [180] jeho. Rúcho jeho překrásné jest ze tří věcí: Najprve, v jeho osobě. O tom dí písmo, že jest kraší nad slunce, a nade všecku krásu hvězd jest prvnější. Druhé, rúcho jeho jest v okrase všeho stvořenie, to jest rúcho štukované, 15 maje na něm psáno: Král nad králi, pán nad pány. A já v svých knihách položil sem, aby ciesař měl to psáno vždy na svým rúše, ale žádný jiný král. Třetie, štuola zlattá byla merhovaná; co znamená, to opustím. Královstvie tohoto převelebného ciesaře jest čtvero královstvie: První, krásné, kde sám sedí a kraluje, totiž nebeské 20 královstvie, o kterém spievá cierkev svatá, o kterak přeslavné jest krá- lovstvie, v kterém s Krystem radují se všickni světí, jsúc oblečeni v alby bielé! Tu jest pokoj věčný a den bez noci, a sytost bez hladu a bez žiezně. Druhé, královstvie jest mezi okrslky hvězdními. Tu jsú dvojí duchové, jedni slovú intelligencie, ješto hýbí hvězdami a řídí tyto nižší věci, druzí 25 jsú lidští jako dějí poete v bohy obrácený, a tudy muší každá duše svatá projíti. Tu ciesař pánu Bohu pře velmi věrný jest Saminael. Třetie, pe- kelný, tu jest neřád a nepokoj a noc beze dne. Čtvrté, zemské, tu jest smieš totiž pokoj i nepokoj, světlo i tmavost, zlost i dobrota. Čeleď tohoto přejasného krále jest čtvera: První, 30 v nebi tu jest rytieřstvo a comonstvo překrásné. Druhá, v pekle, to jest chasa, buřiči a kati a všecka nešlechetná družina. Třetí, na zemi tu jsú v smieš zlí i dobří. Čtvrtá, všecko stvořenie nerozumné, a všecky pase a krmí každý [181] den, a všecko veliké a široké jsú čeledi přenáramně. Oděnie tohoto převelikého krále jest mnohé oděnie. 35 Najprvé, že má hrad nedobytý, a zlá věc zlá nemuož k němu dojítí vedle oné řeči: Nepřihlížíť se k tobě zlé, a žádný bič nepřiblížíť se k tvému stano- višti. A jinde dí: V pokojiť jest ustanoveno miesto tvé. Druhé, hromové miesto pušek. Třetie, hlízy, kterými luci na lidi jsú miesto kulek, pišťal. Čtvrté, jest neštěstie a tesknosti, kterými střielí na lidi miesto samostřieluov. 40 Páté, meč a šavle jsú nemoci smrtedlné. Šesté, všecko stvořenie, které při- pravil jest. A jako písmo dí: V uoděnie oblékl jest na pomstu zlých. Nepřemoženost tohoto najvyšieho krále jest nepře- moženost, z pěti věcí znamenaná: Najprvé, síly jeho převeliké, neb v pěsti 5

Strana 92
92 Zdeněk Tobolka. 5 20 25 40 drží všechen svět. Druhé, neb síla jeho jest nepřemožena, ani jest, kto by se o něho mohl pokusiti. Třetí, neb muož všechno protivné sobě po- tříti. Čtvrté, neb se otarasoval nebolestí. Páté, neb má v nebi tak silnú čeleď, že každý anjel muož všeckeren svět převrátiti. Žalář tohoto najvyšieho pána jsú tři žaláři, v kterých tresce zlé: Najprvnějšie tělo naše, v tom zavřel jest duši naši, aby, co zlého trpí, setřel viny milostivě, kteří slibují polepšenie a učiní. Druhý, tvrdší jest očistec, v tom se trescí duše, ješto zlé činily a málo dbaly na pána Boha a na pokánie. Třetie, peklo, v tom tresce zúffalé [182], ješto se nechtějí 10 polepšiti, ale že jsú rezličná pekla, jakož snad o nich níže budu klásti. Nezhřešitedlnost milého pána Boha jest nezhřeši- tedlnost, že nemuože v žádným skutku zhřešiti pro tři věci. Najprvé, neb hřiech jest z pobluzenie rozumu, že se jemu zdá zlé lepší než dobré, ale pán Buoh nemuož v rozumu poblúditi. Druhé, hřiech jest pro pře- 15 stupenie přikázánie vyšieho, ale že pán Buoh nemá vyšieho nad sebú, i proto, co ráčí, to učiní. Třetie, neb miluje spravedlivost a nemuož žád- nému křivdy učiniti. A to potud, najjasnější králi, o pánu Bohu, který byl jest před počátkem světa, o kterém opustil sem na sto kapitol pře- užitečných. Kronika o vyjití světa v svój byt jest kronika, okazujíc počátek světa stvořenie, ačkoli Aristotileš dí, že svět jest od věč- nosti, a hned kterak brzo bylo řéci, pán Buoh jest, tak brzo bylo řéci, svět jest, neb jest od něho pošel jako paprslek od slunce. Ale písmo svaté praví, že jest stvořil jedno po druhým, jakož toho dotknu. Konec stvořenie světa jest konec, ukazuje, pro které příčiny svět stvořen jest, poněvadž pán Buoh jeho v ničemž nepotřebuje, že jest to ráčil učiniti pro tři věci: Najprvé, pro svú [183] dobrotu, neb se nemohl zdržeti, by své krásy, své síly, své dobroty neudělil jinému, totiž stvořenie svému. Druhé, aby rozumný člověk, vida rozličnost stvořenie 30 divil se moci jeho, múdrosti jeho a z každé věci bral naučenie. Třetí, aby člověk, požívaje světa a vesel jsa v skutciech božích, chválil milého pána Boha a jemu pilněji slúžil. Řád stvořených věcí na světě jest takový řád, že najvyšší, jest najčištčí stvořenie, neb truon jest jako tvář níže, méně čisté, najníže 35 najnečištčí. Druhé, neb svrchní věci a okrslkové jsú vždy větší, držíc v sobě nižší a vždy menší. Třetie, neb každý své miesto má. Čtvrté, věci vyší jsú duostojnější než nižší. Páté, neb rozumné věci v nebi i všady řád mají mezi sebú, neb jsú pod jedniem pánem, pánem Bohem, a to činí svornost, řád, pokoj mezi vším stvořením. Okrúhlost světa jest okrúhlost, z šesti věci zname- naná. Najprve, stvořil jeho jest okrúhlý ve slově: O ješto nemá počátku ani konce, též svět jest jemu podoben. Druhý, neb svět má všecky věci mieti, a proto že okrúhlá figura najviece v se vezme a jest najpochopnější, i proto jest světu dána. Třetí, pro hybánie hvězd, aby okazovali se jedno-

Strana 93
Židkova Spravovna. 93 stajně každé krajině, a kdy by bylo toliko dlúhý svět, druhdy by se zdálil od jedné krajiny dále nežli k druhé, i proto nebylo by z nich rozený věci všady jednostajných. Čtvrté, neb vydanie slunce na poledne, že jest najvýš, a stien krátký činí, a ráno a večer dlúhý, a to jest pro [184] okrúh- lost. Páté, neb okrúchlá věc vyrazuje práznost, ale jiná forma ne tak, ale že svět má plný býti, pro to okrúhlá forma jest jemu dána. Šesté, aby slunce, okrúhlé se hybíc, noc nám učinilo, kdy jest ve spod, a den, kdy svrchu. Zavěšenie světa jest zavěšenie všeho světa na nic, než toliko na samým slovu božím, ze dvú věcí znamenaná: Najprvé, neb 10 nenie na čem jiném krumfeštuov zasaditi, poněvadž nic jest nebylo před počátkem světa. Druhé, neb dnes a až na věky pismo svědší, že drží svět v ruku pěsti své a on jest krumfešt světu nekrumfeštný a nemiestný. Dokonalost světa jest dokonalost, ze tří věcí se nám oznamujíc: Najprvé, že všecky potřeby se v něm najdú bez nedo- 15 statku každému stvořenie. Druhé, proto že jest učiněn od dokonalého řemeslníka, který všecky věci dokonale činí. Třetie, neb žádný nemuož řéci, v čem by byl nedokonalý. Jedinost světa jest jednost, kterú se dokazuje, že jest jediný svět ze čtyř věcí: Najprvé, z toho, že všecky formy a tvárnosti zúplna 20 se v něm nalezují, i proto nenie potřebie druhého. Druhé, kdy by byl druhý svět, nebo by byl podobný tomuto, tehdy by se s nim spojil, pak-li by byl rozdielný, byla by nesvornost mezi věcmi, tak věčný by byl nepokoj a boj. Třetie, pro múdrost božskú, neb skutkové múdrého z konce potřeby měří se, že nepotřebných věcí nerozsuzuje. I proto, že pán Buoh hleděl 25 toliko k potřebným věcem, jeden svět stvořil a v něm [185] všecky potřeby. Čtvrté, proto neb jest jeden pán najvyšší i stvořil jeden svět, aby v něm všecko stvořenie za jedno bylo a jedno bylo druhému k služebnosti. Konečnost světa jest oznámení, že svět nenie bez konce stvořen, ale že má mieru a konce, která se znamená z pěti věcí. 30 Najprvé, neb pán Buoh všecky věci jest stvořil v mieru, v váhu a v počet, a proto, že všemu světu mieru vieme, které lidu obecniemu nemáme pra- viti, aby se tomu neposmievali, neb jim se to zdá nepodobné, ale v pravdě vieme mieru všemu světu, bez chyby, na vlas, nébrž kdyby hor nebylo a pán Buoh mákem naplnil všechen svět. Já i jiní mistři, kdo by byl počet 35 tak veliký, chtěl bych bez chyby pověděti, kolik jest těch zrn makových, ale že počtu tak velikého počítajíce nemáme, proto etc. Druhé, z toho, že vieme každého planetu, léta i časy, v kterém času dokoná svój běh. Třetie, že před mnoho léty povieme v punct kaženie slunce aneb měsiece, a to jest z pravého rozečtenie hodin od počátka světa až do té hodiny a z pra- 40 vého rozměřenie nebe i země, v kterým miestě má se kaziti, a kterak v klych a v stien padne slunce, všecko-li, puol-li čili čtvrt; a poněvadž pliskači ty věci vidíš, na oko nestatečný, věř také, že mistři vědí, kolik loket v sobě okrslek všeho světa drží. Čtvrté, z toho, že všecky věci, které jsú na světě, 5

Strana 94
94 Zdeněk Tobolka. mají svú postavu skončenie a v mieru i sílu i práci, a když by svět neměl konce, také věci byly by v něm nesmierné, veliké, a bez konce. Páté, neb obecné přisloví [186] jest: Múdrému cokoli činíš, čiň múdře a hleď k konci, to pánu Bohu najlépe přísluší, aby každú věc dělal konečnú a dokonalú 5 a přivedl k konci užitečnému. Krásnost všeho světa jest krásnost a pěknost, z pěti věcí znamenává. Najprvé, neb každú věc v světě pán Buoh, jakožto maléř svým obrazem tak čistě vyryl jest, že rozum múdrého člověka nemuož se nasytiti díváním každého stvořenie, a tak jest barvami čistě osvietil každú věc, že jest div. Druhé, neb nenie nikdyž nic na světě okázati, co by hyz- dilo krásu světa, neb jsú-li potvory lidské a blázni a málomocni a jinak nemocní ohyzdní lidé, kdy múdrý to rozumem opatří, i ty věci naučí múd- rého, že jsú dobré a krásné v svým běhu, a že jsú k kráse světa, ale bláznivý toho nic nepočítaje, ani se na to kdy bude ptáti. Třetie, z krásnost hvězd 15 a slunce muožem znamenati krásnost světa. Čtvrté, neb na světě každé tvárnosti krása se nalézá. Páté, neb obraz boží na každú věc vložen jest, který každú věc líbeznú činí a krásnú, vedle řeči Davida: Signatum est super nos lumen vultus tui, domine etc. Znamenáno na nás jest světlost tváři tvé, pane, a proto dal si veselost v mým srdci. Užitečnost všech věcí na světě, jest užitečnost každé věci na světě, že se hodí k něčemu dobrému a užitečnému, na světě znamenaná ze tří věcí: Najprvé, z múdrosti božské, který nic neužitečného nechce mieti v svým hospodářstvie. Druhé, neb múdrý lékař v každé věci všeho světa mudruje, hledě, kterak by která věc hodila se člověku ku poslúženie 25 [187], neb pán Buoh každú věc stvořil jest konečně pro člověka, aby člo- věku pohodlná byla. Třetie, neb jedna druhé věci jest v služebnost a ve- šken svět jest jako jedno tělo, a každá věc jako úd; a jako údové sobě napomáhají, tak také jedna věc jest druhé na pomoc a na užitek. Miesto světa jest troje miesto. Najprvé, svrchek světa 30 zavieraje v sobě svět i všecky věci, které jsú v něm. Druhé, ruka božie, držící svú mocí svět. Třetie, a proto die Aristotileš, by všichni bohové sstúpili, nemohli by světem hnúti z miesta ani zemí, z prostředku světa, totiž pro mocnost najvyšieho Boha, držícieho svět v své síle. Třetie, jest rozumem toliko rozvázané a zachycené, totiž že múdrý myslí miesto v sobě 35 svět držící. Počet všech věcí na světě jest počet, kterým se dokazuje, že jest pán Buoh všecky věci stvořil v počet a v mieru, a vie, kolik věcí bude které tvárnosti od počátku světa až do konce, kolik minulo, kolik jest, kolik bude, a to pro tři věci: Najprvé, pro hospodářstvie dobré, neb jako 40 dobrý hospodář vie, co má v svým domu, tak pán Buoh. Druhé, pro ve- likú bystrost rozumu svého, neb vidí a zná všecky věci. Třetie proto, aby hojněl zemi viece, jestli viece lidí na zemi, aby se živila. Pakli jest přieliš čeledi rozplozeno, aby morem utrhl lidi a širší miesto a v lepšie bydlo jej vsazoval, neb člověk jest hojného semene, a až do pěti leth mnoho čeledi 10 20

Strana 95
Židkova Spravovna. 95 přibude. I proto obecně v pěti [188] létech mor bývá, a obecně panny, panici a dobří lidé mrú. Obraz božie na každé věci všeho světa jest tvuoj obraz, na každé stvořenie jeho přitištěnie. Najprvé, ta forma anebo ten spuosob aneb spuosobnost té formy na podobenstvie té formy, kterú jest pán Buoh měl v své mysli před ustavením světa, neb té formy spuosob, přijda k mateří první, ustanoví tu věc, která jest předzvěděna a počata v pánu Bohu od počátku světa. A tak každá věc jest z kmene božieho a má na sobě jasnost božskú a líbeznost. Druhý obraz jest rytina a forma v sobě od pána Boha mistrovstvím božím učiněným, neboli tvárnost rozdielná a pří- 10 padná, kterú jeden člověk dělí se od druhého, jakožto piknosý od pik- nosého, ale však oba jsú člověk, jedné že ten má rozdielný obraz od dru- hého a jest jiná osoba od druhého. Třetie, obraz jest Trojice svaté v duši lidské, že vuole, pamět a rozum jsú jedna duše, a na každé věci, neb každá věc má počátek, prostředek a konec, a to tré jest jedna věc jako tři osoby 15 jeden Buoh, anebo že má vysokost, širokost a hlubokost, a to tré činí jed- noho člověka jako Trojice svatá jednoho pána Boha. Rozdielné věci na světě jsú šestery, ješto každá muší býti z té některé. Najprvnější jsú duchové anjelští, bez těla, nebo duše svatých v nebi, to jsú najušlechtilejší věci. Druhé, živé tělesné věci jako 20 člověk, vuol, pták, had, červ, ješto chodí nebo miestem se hýbe, kam chce. Třetie, jsú hotovi, rostúcí, živé, ale nečitedlné, jako dřievie, bajliny, tráva. Čtvrté, jsú věci prostě mrtvé, ješto nic nečijí, jako kameni, železo, kovy a dřievie nerostúcí. Páté, věci jsú [189] nesmrtedlné. Šesté, smrtedlné jako všecky živé věci pod měsiecem. Ale věci na světě mohú šesterým během nazvány býti. Najprvé, že by bylo něco stvořeného, toho nenie. Neb die písmo: Viděl jest pán Buoh všecky věci a viděl, že jsú dobré. A tak nic zlého nenie stvo- řeno, tak jest i dábel dobrý. Druhé, že kazí dobré, a to se nezná než po zka- ženie dobrého. Tak mol jest zlý, že kazí rúcho a nemoc člověka. Třetie, 30 v živých věcech přirozené nepřátelstvo, jako lev, že sní vola, a kočka myš, to nenie zlé, neb jest od pána Boha stvořený, neb skrze to muší svět se za- chovati, neb člověk všecky věci živé hubí, aby se zachoval, a když ušlech- tilejší věc, že skrze menie ušlechtilú zachovává, to jest dobré. Čtvrté, hřiechu zlé to jest skutku zlého jako zabiti člověka, zrada a jiní hříchové. 35 Páté, v opuštěnie dobrého, jako nejíti do kostela v svátek. Šesté, že jest viec bolestivá, tak oheň jest zlý, že pálí člověka a voda topí, však jsú věci dobré a nám velmi užitečné. Trvání světa jest trvání vedle řečí rozličných truoje: Najprve, vedle Aristotilešovy řeči, že od počátku světa až do konce jest 40 leth třidceti a šest tisícuov a pět seth leth, a již od počátku světa minulo jest let pět tisíc dvě stě a třidceti. A tak ještě má svět státi třidceti tisícuov a jeden tisíc a tři sta a sedmdesát let počta do léta božieho tisícieho čtyř- stého a sedmdesátého prvnieho. Druhé, vedle pána Krysta, že dí, že o po- 5 25

Strana 96
96 Zdeněk Tobolka. 5 15 35 sledním dni žádný nevie, jediné otec, a komu chce otec z [190] jeviti. Třetie, vedle doctoruov svatých, ti praví, že by měl svět toliko sedm tisíc od po- čátku až do konce trvati. A tak již by ho nedlúho bylo a to nic nestarajme se, neb to pán Buoh bez nás dobře řídí. Stvořenie světa jest vyjití světa vedle řeči Mojžiešovy v svój byt skrze skutky šest dnuov. Neb dí, že první den jest stvořil pán Buoh světlo a den a noc, ale to nenie právě položeno, neb den a noc jest od slunce, a potom klade, že slunce čtvrtý den stvořeno etc. Druhý den die, že stvořil jest firmamentum, totižto nebe hvězdní a zemi a moře, a to opět 10 státi nemuož. Třetí den dí, že stvořil jest z země býlé totiž každú trávu zelenú a dřievie, nesúce ovoce každé vedle svého přirozenie, maje tvářnost svú a símě svého zachovánie v sobě i své tvárnosti, a to jest dobře a roz- umně položeno. Čtvrtý den dí, že stvořil jest slunce a měsíc a hvězdy, aby dělily den a noc a roky a osvěcovaly zemi, slunce ve dne a měsíc i hvězdy v noci. Pátý den die Mojžieš, že stvořil jest pán Buoh všecky živé věci, totižto ptáky, zvěř a zeměplazy, totiž hady, červy, žáby a u vodě velryby a ryby, a rozkázal jest jim řka: Roste a rozmáhajte se a naplňte zemi a vody a povětří na zemi. Šestý den stvořil jest člověka jako pána všech věcí a učinil jest jeho pána všech věcí a stvořil jest je muže a ženu 20 a požehnal jest jim a řekl jest: Roste a rozmáhajte se a naplníte zemi a poddajte ji sobě a panujte všemu stvořenie; aj, dal sem vám k jiedlu ptáky i hovada i každú věc živú a každú trávu vám i hovadóm země k jídlu. Sedmý den odpočinul jest pán Buoh a přestal jest od diela. [191 Prvnieho dne kronika jest taková kronika, okazujíc dvě stě 25 věcí pořád. Najprvé, kterak jest pán Buoh stvořil královstvie nebeské a rozdělil přiebytky jeho. Druhé, kterak jest stvořil jasnějšie i méně jasné. Třetie, kterak jest rozdělil královstvie nebeské na devět kúruov a každý kuor na dvanádote vysokosti. Čtvrté, kterak Lucifera byl jest povýšil nade všecky anjely, a v dařiech a v stkvělosti byl ho pán Buoh obdařil, a on 30 pak že zrádně svému pánu a svému najlepšiemu dobrocinci chtěl zlé uči- niti. Páté, o zradě Luciferově, kterak svozoval jest k sobě anjely, aby byli s nim proti pánu Bohu. Šesté, o boji v nebi. Sedmé, o pádu zlých anděluov z nebe, kterak padali jsú do pekla. Osmé, kterak ďáblové v pekle jsú sobě ciesařstvie učinili a řád a poslušenstvie a veliké kniežetstvie. Deváté, o ne- přátelstvu jich proti pánu Bohu a proti všemu stvořenie jeho. Desáté, o úřadech dábelských proti lidem. Jedenádeté, o trestánie ďábelským mezi sebú. Dvanádoté, o jich oslepení. Třinádeté, o jich zatvrzení proti pánu Bohu, o jich lstivosti, o jich velikém umění, o jich nečistotě, o jich nešle- chetnosti, o jich vtělenie, o bauřivosti činěnie v povětřie, a o mukách dá- 40 belských, a o peklech, kolik jest jich, proč jich hřiech nemuož ulečen býtí jako lidský, věděli všecky věci, věděli tajemstvie lidská, mohú-li v čarách pomocníci býti v každé věci, jaká jest forma ďábelských, a o rúhání proti pánu Bohu a [192] o jiných mnohých věcech. To vše opustím, najjasnější králi, nemaje o čem dělati, neb nemám odnikudž nic, nejsem povinovat

Strana 97
Židkova Spravovna. 97 mé hlavy kaziti z ničehuož. Čtrnádcté, o zuostání v nebi věrných ange- luov pánu Bohu a dobrých. Patnádcté, o jich odplatě. Šestnádoté, o usa- zenie králuov a kniežat nebeských v nebi, aby oni patřili pilně, aby se nic nezapálilo zrady takové jako za Lucifera. Sedmnádcté, o řádiech nebeských. Osmnádcté, co jest anjel. Devatenádcté, co jest kuor anjelský. Dva- 5 dcáté, o mluvením anjelském. Jedenmezczietmé, o zpievanie anjelském a o chválenie milého pána Boha, kteraký jest a o mlčenie anjelském v chvále božie. Dvamezcietmé, o anjelské radosti. Třimezcietmé, o uměnie anjelským, šesterým a kterak v zrcadle božském všecky věci vidí. Čtrmezcietmé, o milovánie pána Boha i sebe mezi sebú. 10 Pětmezcietmé, o osviecenie jeden druhého. Šestmezcietmé, o poselstvie anjelské k lidem. Sedmmezcietmé, o mluvenie anjelské k lidem. Osm- mezcietmé, o strážci anjeluov. Devětmezcietmé, kterak tělo béře. Třid- cáté, kterak se s myslí lidskú spojuje, až tak do dvú stú kapitol velmi mis- terných, v které nesmiem vkročiti pro chudobu, neb nemám, zač papíru 15 kúpiti ani světla ani jiedlem ani pitím, kterak bych hlavě své polepšil, a sem člověk nemocný, čtyřikrát trávený, a tyto věci jsú vysoké a hluboké. Avšak rád bych je psal ku poznánie Vašie Jasnosti, a budú-li se líbiti, budu psáti, rač mě potřebú tělesnú opatřiti, aspoň duokudž bych to dělal a psal. [193]. Druhého dne jest kronika, okazujíc stvořenie okrslkuov nebeských, totižto povětrného okrslku jest hned pod královstvím nebes- kým tiem úmyslem stvořený, aby lidé světi po súdným dni sstupujíc doluov chválili jazyky novými v tělech lidských přesladkým zpieváním. Druhý okrslek jest nebe křišťálové. Třetie, jest primum mobile. První nebe hý- 25 bající se. Čtvrté, jest firmamentum, totižto nebe, ješto jest na něm množ- stvie hvězd a vuoz a slepice a Hercules a koruna a Boetes, Ficton a Riton a Ritus Hiades, Pliades, Draconta, Orion, Canicula, Acquila, Idra, krater, corus, Anticanis, Prochion, Zefens, Ezefia, Itaurus, Lustronochus, Puteus, Tem bellum, Vexillum, Galaxias, Halo, a jest tu skuoro hvězda každé 30 tvárnosti rodící. Páté, jest nebe Saturni. Šesté, Jovis. Sedmé, Martis. Osmé, slunečné a tu Saminael jest král rozumný, všem zástupóm nebeským i zemským přepoctivý, spravuje ty okrslky i duchy mezi těmi nebesami přebývající i zemi, a kdy a kterak mají se roditi tyto nižší věci zde na zemi, v zemi, nad zemi v lidech, hovadech i ve všch věcech, kdy má člověk na- 35 roditi se, kterak se mieti a na to má úředníky vedle pohanských mistruov, jakožto že Vlcanus vládne sperú vohybnú, neb Tymus oblaky, Hera po- větřím, Ceres obilém, Juno pohlavím, jest jemu rozeznati, co má býti samec, co samice, Minerva řemeslník, Pallas boji, Amfion úřady, Serapus plavci, Musa nebo Nymffa vodami a dešti. Kolus povětřím, Dyana pěkností, Pluto 40 v nově mrtvými, váže zaslú [194] ženie k nebi nebo k peklu. Fatiom štěstím, Gemim rozením všech věcí. Arcades horami, Driades lesmi a Madriades studnicemi a řekami, Majades polem, Najades mořem, Belzebub múchami. Cinthius kvítím, Syrofaues životem a smrtí, Pollux v litie duše. Cubon 20

Strana 98
98 Zdeněk Tobolka. měřič všech věcí, kterak velikého zróstu má býti která věc, a tak dále, jakož sem v mých velikých knihách široce a prostraně položil. Deváté, nebe jest Veneris. Desáté, Mercurii. Jedenácté, měsiecové těchto. Dva- nádoté, okrslkuov jsú z mišnosti a z bytu světa, ale jiných okrslkuov pří- padných, ješto jsú jako cesty, kterýmiž se hvězdy hýbají jest viec než na tisíc, neb slunce každý den jest na jiným okrslku, a tak má těch do roka tři sta šedesát a pět. Ale o těch bylo by příliš dlúho praviti, opustím. Opět o hvězdách, co jest hvězda, kolik znamenitějších hvězd, kolikero světlo jich, kolikero hybání jich, co nám dobrého činí nebo zlého zde na světě, vše to 10 opustím. Duchové mezi těmi okrslky jsú dvojí: rozumní duchové velikém množstvie, totiž Intelligencie, jako by řekl rozumnosti, kterých prvněj- ších králuov jména jedenádcti jsú tato: Ramana, Ararat, Meroch, Nar- matat, Maboth, Faryan, Casma, Abira, Yazach, Dagael, Damigarus a jiných bez konce. Druhé, jsú tam vedle řeči poet lidé v bohy obrácení, jako Julius 15 ciesař, Polux, Jupiter, Pluto, Hercules, Pleyron, Licaon a jiných bez čísla, i ženy též jako Dyana, Venus, Pallas a jiné bez čísla, a praví, že tu mají vý- borné bydlo a veselé se světlem vyšieho miesta, totiž z královstvie nebes- kého, opět kolik mil od jednoho okrslku až do druhého, to jest lidu neroz- umnému [195] smiech. Ale v pravdě mistři to vědí. I mnoho jiného dob- 20 rého opustím, jenž potom žádný v to neuhodí, jakož bych já byl položil Třetieho dne jest kronika okazujíc, kterak jest pán Buoh stvořil dva živly, totiž oheň a povětřie. A o těch Mojžieš žádné zmínky jest neučinil. A spera ohnivá mnoho v sobě má rozdieluov pekelných i očist- cových, pekelných mnoho dáblóm z nebe vypadlým připravená i lidem 25 očistec jest tu, neb každé duše vstupujíc na nebe, muší skrze tu speru pro- skočiti, a jestli že má rez déle, bude tu se mučiti, má-li kúdel nebo třtiny méně, a když se vyčistí, již potom žádné bolesti v tom ohni nečije; příklad na zlattu, když zlatník od zlatta, co nenie, zlatto tehdy čisté, a proto nic od ohně netrpí ani se umenšuje, ani proměňuje, by mnoho stála časuov, 30 v najprudším ohni, též duše čistá nic nemož trpěti od ohně pekelného etc. Pak kterak se ten oheň dělí od ohně našeho, nebo od ohně nižšího pekla, to opustím. A tak v tomto ohni jsú tři věci: Najprvé, ďáblové, druhé, očistcové. Třetie Impressiones ignite, neb odtud zapalují se drakové, le- tící v povětří, hvězdy padající, kozy skáčící a komety a jiné mnohé ohřivé 35 věci. O povětřie račte věděti, že v povětří jsú pět věcí. Najprvé, zlí du- chové, svrchu činíc hromobitie a blískání a jiné věci, a niže jsú zlí duchové, jednajíc krúpy a škody na obilé a dště veliké a povodně, a najníž jsú du- chové [196], s lidmi se spojujíce, a obry, rodiče z lidí ti slovú nicubi, ti jsú muži, a druzí succubi, to jsú ženy, a ti pokúšejí lidi náramně k smilstvu 40 ve dne i v noci, a jsú také jiní ďáblové povětrní, neškodliví jako skřítkové, i škodliví, ješto lidi pokúšejí etc. Druhé, v povětří jsú impressiones aeree, jako duha, když se v létě urodí halo, a že se zdá, jako by se nebe otevřelo, Hiatus voragines bochuni, cesta svatého Petra a jiné mnohé věci, ješto se česky nemohú vymluviti. Třetie, tu se rodí dešť, krúpy, snieh, větrové, 5

Strana 99
Židkova Spravovna. 99 dešť krvavý, manna, rosa, mlha činí zimu, horko, tmu, světlo, morové povětří etc. Čtvrté, ku kráse povětřie jsú ptáci jako orlice, gaff, pštros, fenix, pellican, řežáb, čáp, volavka, páv, labuť, sup, káně, vejr, bažant, hus, sokol, krahulec, kohút, kavka, havran, sova, straka, holub, žežhulka, řežábek, sojka, papúšek, pauniek, poštolka, křepelice, kos, drozd, dlesk, hrdlička, králík, bělořít, řítoříšek a mnoho seth jiných ptákuov nezná- mých. Páté, jsú letky, totiž netopýr, ščmelové, roháčové, hovnival, chrúst, majka, kobylka, motýl, všela, mancholt, múcha, gomár, blucha, tyto věci letí v povětřie k kráse povětří. A to všecko mělo by se tuto klásti, ale vše pro ukrácenie pominu. Čtvrtého dne kronika jest kronika, ukazujíc, kterak pán Buoh stvořil vody a moře a všecky věci, které jsú v nich, čtyři věci stvořil pán Buoh u vodách a v moři. Najprvé, potvory, kterýchžto jména jsú taková: abides, zedras, kokodrillus, velryb, jelen mořský, pes mořský, drak [197] mořský, kuoň mořský, pister, pol pus, syrenes, mnich mořský 15 a mnoho jiných potvor, skuoro všecky tvarnosti jsú, které jsú na zemi. Druhé, člověk vodný i mnozí duchové rozumní jsú u vodách. Třetie, ryby rozličných tvárnosti jako jesetr, vyzina, losos, štýrek, štika, kapr, úhoř, lampreda, bajok, bobr, vydra, to jest vlk vodný, hořelka, bělice, pulec, okún, jeleč, pstruh, mník, piskoř, lippan, hříž, mřen, rak a jiných na mnoho 20 seth ryb. Čtvrté, řeky znamenitější světa jsú Tigris, Ffizon, Czizon, Eufrates, Dunaj, Jordán, Tibera, Sekana, Páv, Labe. Neb vody dělí se: Najprvé, na moři, a těch jest mnoho, mrtvé moře, červené. Druhé, na jezera. Třetí, na řeky. Čtvrté, na potoky, Páté, na teplice. Šesté, na slané. Sedmé, na studnice. A tak mnoho by bylo tuto praviti, ale všeho nechám. Jsú 25 také hadové mořští a žáby a pavúci zlí i také dobří k jídlu, ale my na to zde málo dbáme, jest v moři mnoho drahého kamenie, perel, coku a jiných drahých věcí. Pátého dne kronika jest kronika, vypravujíc o stvořenie země i všech věcí, co na ni neb v ní, při zemi sluší znamenati deset věcí: 30 Najprvé, rozdělenie královstvie a krajin, a ty se dělí osmým nebem a hvěz- dami a řekami velikými a lesy a horami velikými, jako jest Sion, Ararach, Sinaj, Gelboe, a jiné hory. Druhé, se dělí jazyky, třetí městy hlavními a jinými věcmi. Druhé, co z ní ven roste, jako tráva, býlé, dřievie, ovoce, jahody, obilé. A tuto by se mělo psáti, kolik bělin jest lékařských na světě, 35 ale to bylo by mnoho. Než vonné bělmi jsú tyto, totižto [198] maiorana, basilika, polej, mateřídúška, dobrá mysl, polský balšán, domácí balšán, saturuje, salvije, rútha, ozanka, hlucha kopřiva, brotan, izop, peliněk, stkarea, anebo polská salvije, kariosilath, kopytník, velmi hořké byliny jest zeměžluč, peliněk, chvojka a jiné věci. Třetie, jsú dřievie lesní i za- 40 hradní, ovocní, i neovocní, a semena z nich a kvítí a listí a ovoce a kle, a dřievie u nás obecní lesní jsú, jedle, dub, smrk, jalovec, bez, bukev, brsněl, a tak dále. Dřieví ovocní jsú hruška, jabloň, břeskev, mandle, ořech, višině, fík, slíva, caštan, mišpule, jahody mořské a jiné révy. Čtvrté, jsú hovada 5 10

Strana 100
100 Zdeněk Tobolka. 5 30 domácí i lesní, lesní jako zubr, los, slon, velblúd, lev, rys, jelen, srna, ned- věd, zajiec, vepř, jednorožec, pardus, levhart, vlk, liška, opice, kuna, ježek etc. Polní hovádka jsú: křeček, sysel, hranosty, myš, krth. Domácí hovada jsú: vuol, kráva, vepř, svině, ovce, beran, koza, pes, kočka, kohút, slepice, ti jsú hned s Adamem zuostali, a tak dále totiž osel, kuoň etc. Těchto všech věcí běh měl by se řádně sepsati. Páté, věci, co jsú v zemi, jako ko- vové všickni, totiž střiebro, zlatto, železo, olovo, čisteč, měď, suol, síra, kamenec, mnohy, lazur, vitreollum. Šesté, zeměplazové, jako hadové drakové, červi, žáby etc. Sedmé, kamenie drahé, jako karbunkul, gramath, 10 ametist, adamas, beryl, palas, krisolit, jaspis, jacinctus, zeffir a tak dále. Osmé, o jiným kamenie jako mramor, alabastr, opuka, rostú-li ještě čili nerostú. Deváté, o horách. Desáté, o pustinách etc. Ale, že by toho bylo příliš dlúho, a přede mnú se žádný o ty věci nepo[199 kusil, proto také netbám, když mně svět nechce dobře učiniti, abych to mohl učiniti, také 15 toho zanetbám. Šestého dne kronika jest kronika ukazujíc, kterak pán Buoh stvořil jest šestý den Adama a z něho Evu. A tuto počnu kroniku lidskú, co budu moci najkratčeji, neb kdy bych chtěl dosti učiniti o samým Adamovi, dva sexterny by nestačily a o Evě tolikéž, i proto chci toho všeho 20 ukrátiti. Člověk jest věc živá, tělesná a rozumná i smrtedlná na poli světa nižšieho usazená proto, aby poznal tyto nižší věci, potom tělo zde ostavě, duši poznal, i jiné vyší skutky boží poznal, a zde světa i všech věcí živých i neživých požívaje a v nich se kochaje, tiem pilněji z toho pánu 25 Bohu slúžil a děkoval. Poraženie člověka bědú jest od pána Boha člověka pohříženie v tesknosti, v mrzkost, v křechkost, v pokoru, pro pět věcí. Najprvé, aby bědami se utrápil, nikdy nesměl se pozdvihnúti, v takú pýchu jako Lucifer, který, že nic zlého nepokusil jest, padl jest, ale člověk prvé v biedu vražen jest, proto aby byl vděčen, jestli že Buoh jeho z ní v ra- dost vytrhne a řekl onu řeč Davidovu: Duše naše jako vrabec vytržena jest z osidla lovcuov, osidlo potřieno jest, a my sme vysvobozeni, požehnaný buď pán, že jest nás nevydal v lovenie jich. Druhé, aby neuměl člověk [200], že by zde měl miesto přebývající, ale vida do sebe, že se smrdutě urodil 35 a vždy hyne a biedně trápí se zde na světě a v mrzkostech svého těla tápá, pokořil se a pospiešil vyjíti domuov na onen svět. Třetí, aby, vida biedu blížnieho, z toho sobě zasluhoval peklo, neučiní-li milosrdenstvie, nebo nebe učiní-li. Čtvrté, aby jsa bědami poboden, pozdvihl oči svých k milému pánu Bohu, na kterého již snad dávno zapomenul jest a povolal k němu 40 i k svatým jeho, žádaje z nebe potěšenie, a aby, vzhlédna na rozkošnú radost, tam žádal býti. Páté, aby poznal přátelstvo lidské falešné, které toliko v štěstie trvá, ale v bídách tak odstupuje, že člověka nezná, ždá-li, nébrž i zapří, a to poznaje v své douffanie, nikdy v lidi nekladl, ale v sa- mého pána Boha.

Strana 101
Židkova Spravovna. 101 Bídy, v které padl jest člověk po zhřešenie, jest deset běd: Najprvnější jest umenšenie rozumu a hašenie světlosti duše, tak že jedva jiskra zuostala jest v Adamovi uměnie a poznánie, neb před zhřeše- ním znal jest všecky věci. Druhé, v sprotivenstvie všeho stvořenie, a naj- prvé tělo jeho tak se jest jemu zprotivilo ostnem, že hledě na Evu zapo- menul pána Boha i nebe jedné, aby žádosti těla dosti učinil, též i Eva, a ihned ptactvo letělo od něho, tak že dnes odštipuje člověka od sebe jako nehodného, aby nad ním panoval, ryby do vod utekly a hovada do lesuov a na pole, a tak zuostal sám Adam s Evú, se psem, aby ho ostřiehal, s ko- hútem, aby jemu hodiny registroval, slepicí, aby živ byl vajci, s krávú, 10 s ovcí pro mléko etc. Třetie upadl v hřiech a v všecky zlosti, [201], proto že proti zápovědi boží učinil. Čtvrté, upadl v nemoci těla a v bolestivost. Páté, upadl v hlad a žízeň. Šesté, v nahotu. Sedmé, v trápenie a v nepřá- telstvie mnohého stvořenie až na smrt, neb smrtedlně protiví se člověku, drak, had, jed. Osmé, v mdlobu takovú, že dnes jedva se muož obrániti 15 bluše, vši, komáru, štěnce, múše, skvoru. Deváté, do osidl ďábelských. Desáté, v hřiech prvorozený. Složenie člověka jest člověka spojenie ze všech věcí na světě. Najprvé, z nebeské věci, to jest duše. Druhé, z vody, neb má v sobě krev a vlhkost a z sebe vodu vypúští. Třetí, z země a z té má hrubost těla 20 a stálost formy a obrazu svého, po kterém známe každého člověka až do jeho smrti. Čtvrté, oheň veliký, neb vidíme, kdy blázen sní masa druhdy drahně syrového, že požive a ohněm zvaří v něm to, co by uhle mělo dosti za dvě hodině vařiti. Páté, jest v nás povětří, to známo po duchu a po prdu. Šesté, má v sobě světlo v očích. Sedmé, miesto trávy má vlasy, 25 miesto kamenie má kosti a jiné údy, miesto dřieví, ješto rostú, ale ovoce zlého, neb nerodí z sebe než lajno a veš, a viec skutkuov po hřiechu zlých než dobrých, aby znal, že jest málo prospěšen pánu Bohu. Konec stvoření člověka jest konec ukazuje, proč člověk stvořen jest, že pro šest věcí: Najprvé, aby dělal zemi, aby tak ve- 30 liké panstvie nehynulo milému pánu Bohu, aby pusto nestálo. [202]. Druhé, aby požívaje sladkosti světa všemi údy milého Pána Boha z toho chválil a jemu slúžil. Třetí, aby sobě uměnie a rozumy bral z každé věci všeho světa a múdrosti božské, aby se velmi díval v každým stvořenie a najprv očima, vida každé stvořenie, pěkné, zpuosobné a rozdiely stvořenie a tvár- 35 nosti etc. Čtvrté, aby z věci stvořených a z písem poznaje pána Boha, jeho miloval, jemu věrně na každý den slúžil, pamatuje na dobrodinstvie, které od něho béře na každý den. Páté, aby potom vzal věčné blahoslaven- stvie a naplnil kuory a pád ďábelský. Šesté, aby zde slúžil pánu Bohu z toho, co zde béře i pro budúcí odplatu, neb nežádá darmo vedle oné řeči Davi- 40 dovy: Já sem se vydal k slúženie tobě pro odplatu. Skrytí od člověka jest skrytí, kterým se okazuje, že pán Buoh skryl jest v tomto životě od člověka pět věcí. Najprvé, sám se a svú tvář proto, aby člověk pilněji se ptal v stvořenie na pána Boha. 5

Strana 102
102 Zdeněk Tobolka. Druhé, svú lásku a své milosrdenstvie k člověku, jako otec kryje lásky před synem, aby se, jeho boje, dobrý byl, též pán Buoh před námi. Třetie smrt, abychme vždy dobře činili, bojíce se, aby nás smrt v některým hřiechu nezachvátila. Čtvrté, jistotu o spasenie, neb nikdy nevieme, sme-li milosti 5 boží hodni čili nic, abychme se vždycky pokořili milému pánu Bohu a mi- losti jeho svaté zachovávati hleděli. Páté, uměnie božské skryl jest od múdrých tohoto světa, též také od rozkošných [203] a bohatých a dal jich malým a chudým. Ráj jest zahrada na tomto světě najkrazší, na východu 10 slunce stvořená, v kteréžto neroste kopřiva ani žádné škodlivé kořenie nebo ovoce, krom dřeva smrti, z kterého tekú čtyři řeky, totižto Tigris, Euff- rates, Jullus, která jinak slove Ganges, a Fison, která jinak slove Julus, v které by byl Adam zuostal, byl by od dřeva života dlúho živ a smrt byl by měl nebolestivú, a rozenie s Evú bylo by čisté, a bez studu, neb tak by 15 se ji dotýkal jako nynie ruka ruky. India jest krajina najbližší k ráji, v které jsú lidé rozliční totiž piedimužikové a Macrobité, mužové dvanádcté loktuov, a agroti, kteříž z veselé se leckdys zabí, řka, že hned v jiné tělo vejde zase, a bragmani, kteříž v té krajině žádný nemuož umřieti, leč syn otce zabí, 20 a potom na hodech jeho tělo snědí, jsú molosiani, majíc psí hlavy, jsú lidé monoculi, jedno oko majíc v čele, jsú Ciclopedes, jedné jednú nohu majíc, prudce na ni běžíc, před deštěm se kryjíc, jsú lidé hlav nemajíce, ale oči v prsech majíce, jsú lidé, kteříž, jablka vonějíce, jsú živi tiem toliko, jsú feneuny, o kterých by bylo drahně psáti, v té krajině jsú volové divní 25 a převelicí hadové, tak velicí, že jelena sní i s rohy, tam jsú jednorožcové, slonové, danielové, velblúdové, dromedáři, tentotroca, cale, rutus, man- ticora, tato manticora má tvář lidskú a tři řady zubuov, tělo [204] lvové a tak dále, země hojná v zlattě, že má hory, jenž svrchu zlatto sekají i střiebro i volovo, a drahé kamenie, odtud čisté jde, pepře tam viece, než 30 zde hrachu, zázvoru nežli zde řípy, hřebíčkuov, muškátóv, neb odtud do Benátek a do Říma vezú a z Kandy a od mauřeninuov, a tak dále a tam jsú gog a magog, ryšaví Židé, v horách Caspě zavřeni. Adamova kronika jest kronika, okazujíc stvo- řenie Adama a skutky jeho a rod jeho až do dnešnieho dne. A proto 35 první knichy Mojžiešovy slovú Genesis, jako by řekl kniehy rodu Adamova, neb okazuje rod synuov a dcer Adamových některých a ne všech, ale mnozí kronikáři lép a jasněji okazují než bibli, neb biblí toliko ku poznánie rodu pána Krysta, ale jiní jako sama věc v sobě. Samého Adama kronika jest kronika, tři sta kapitol 40 v sobě držiecí, totiž když Adam stvořen, kde Adam stvořen, z čeho Adam stvořen, jak je stvořen, proč postavú a tváří zhuru zdviženo, proč s okrúhlú hlavú, v kterých letech stvořen, v kterakém dokonánie, v jakém uměnie, v jakým panství, že jako dí David: Gloria et honore coronasti eum domine et constituisti eum super omnia opera manuum

Strana 103
Židkova Spravovna. 103 tuarum, omnia subiecisti sub pedibus eius oves et boves universas etc. O miestu, kde jest stvořen Adam, z čeho tělo jeho jest stvořeno, z čeho duše, co jest to, že vzdechl pán Buoh v tvář Adamovu duch života, co jest obraz [205] božie v člověku, kterak jest obraz Trojice Svaté v člověku, kterak duše lidská jest světlo, kterak duše lidská slove duch boží, o kacieřstvie mnohých kacieřuov, o duši lidských blúdících, proč nenie v ráji stvořen, o čistotě a o kráse těla Adamova, proč tělnost přepanovala jiné živly, o uměnie a poznánie Adamově, o nesmrtedlnosti Adamově, o spanie Adamově v ráji, co jest viděl ve spaní v ráji, proč najposléze Adama stvořil, proč rukama božiema stvořen, dí písmo Adama. 10 O stvořenie Evy, proč z Adama stvořena, proč z kosti, proč z boku, proč mdlejší nežli Adam, proč Eva v ráji a Adam vně z ráje stvořen jest, proč nestvořil spolu muže a ženy z prvnieho truplu, jestli duše Evina z duše Adamovy jako tělo jejie z jeho těla, o kráse Evině, o rozmlúvánie Adama s Evú v panenstvie, a o tovařistvu Adama s Evú před zhřešením, v kterých 15 věcech jest Eva spomocnice Adamovi, o milosti Adamově k Evě, kterak dva jsú v jednom těle, proč muž jest silnější nad ženú, proč po smrti a v den súdný pohlaví mužské i ženské ostane, co jest dřevo života a co dřevo smrti, kteraké by bylo sjití Adama s Evú by byli neshřešili, kteraké ro- zenie, kteraké kochání, více-li by se žen rodilo než muožuov jako nyní 20 čili vždy jedna žena k jednomu muži a nic viec ani méně. Takli by se malé dietky rodily, a takli s bolestí jako nyní, takli nerozumně, hned-li by dítky chodily a chodili-li by lidé nazí, nestydiece se, proč pán Buoh dopustil ďáblu pokúšeti Evy, kterak dlúho byl [206] bez hřiechu, kterakým jazykem mluvil s pánem Bohem a s Evú, kterak jest viděl pána Boha, mohl-li jest 25 neshřešiti, přístup ďábelský k Evě, tvář dábelská k Evě, proč v hadové tvárnosti ji pokúšel, proč v hovadné tváři, proč Evy pokúšel a ne Adama, mluvenie hada k ženě, v kterém jazyku pochybovánie Evino, žadánie božstvie od Evy, byl-li jest to hřiech pochybovánie, svolenie Evy, viděnie Adama, ana Eva jí jablko, podánie jablka od Evy, jedenie Adamovo jablka, 30 přesednutí jablka, proč jest větší hřiech Adamuov než Evin, by byl Adam neshřešil, co by bylo o Evě, skrytí Adama před pánem Bohem, otázka božie, jaká jest to, Adame, kde jsi, mohli-li jsú synové Adamovi jísti jablko bez hřiechu, poněvadž pán Buoh jedné Adamovi a Evě rozkázal nejésti, o uměnie Adamovu po shřešenie, umí-li viec než prvé, poněvadž prvé nic 35 o zlým nevěděl a již ví, proč ďábel řekl: Budete umělí jako bohové, a ne- řekl jako Buoh, o zlořečení hada, o zlořečení Adama, o zlořečenie Evy, o nepřátelstvu mezi hadem a ženú, o podrobenie Evy pod muže, o pod- robenie Evy v biedy ženské, který hřiech Evin byl prvnější: mlsnost-li k jablku čili pýcha, aby byla bohóm rovna, čili neposlušenstvie čili vražda, 40 že zavedli všecko lidské pokolenie na smrt tělesnú i duše, o rúchu jich po poznánie nahotě, kteraké bylo, co jim pán Buoh rozkazoval před vyhnáním z ráje, co jim dal v ruce, která semena k nemocem, o vypuzenie Adama z ráje, o meči plamenném, co jest to, co jest ráj, které dřevo rájové, do- 5

Strana 104
104 Zdeněk Tobolka. 5 chází-li [207] co nám nynie z ráje, o potocích rájových, jsú-li tam která ho- vada nerozumná, muož-li tam oheň páliti neb voda topiti neb povětřie zlé býti, o prvním noclehu Adama a Evy z ráje, o druhým, o třetím, a tu se jest obydlel, tu poznal Evu ženu svú a potom učinil první modlitbu ku pánu Bohu a počel pokánie takové, řka: Pane všech věkuov najvytrva- lejší, který mezi vším stvořením najmenšieho z mrzké země tvými rukama stvořil jsi mě, abych dělal zemi, z které stvořen sem a ji požíval a plodu je- jieho i všech věcí, tvé velebnosti věrně slúžil, nepravě a nešlechetně sem učinil, v ráji přestúpiv tvé přikázánie svaté, kterého byl bych dědic, bych 10 byl věrně zachoval, ne jedením jablka, uměním zlého a dobrého, smiluj se nade mnú účinkem rukú tvú a odpusť, co sem proti tvému svatému dobro- dinstvie učinil a přikázánie, rozpomeň se, že chytrostí hada Eva, tovařiška má, svedena jest, kterú vida, proti tvému rozkázánie hřešící, vedle nie sem sobě zvolil zahynúti než po ni ostati, nenie jejie vina, pane všemohúcí, 15 než má jest vina, vyznávám se, že sem nešlechetně učinil proti velikosti, velebnosti tvé, odpusť ne pro mě, ale pro tvé milosrdenstvie a pro mnoho pokolenie ze mne majících pojíti, až z Evy, matky všech budúcích národuov, kteří budú chváliti tvé svaté jméno až do světa skončenie a zvláště pro Krysta, syna tvého milého, který má z mého bedra vyjíti a v těle trpěti za 20 mé proviněnie, vzhlédni, že muoj hřiech nebyl jest ze zlosti, proti tobě, otče mój, [208] nehleděl sem roven býti človíček mdlý, múchami uklá- cený, vzhédni na mě okem tvého milosrdenstvie a učiň mne sobě libého takú líbezností, kdy jsi v mě vdechl ducha živnosti. Neb viděl jsi, že všecky věci byly jsú dobré, které jsi stvořil, ačkoli neposlušenstvím raněna jest 25 duše má, ráčíš-li ulehčiti ji, zdrávať bude i v potomku mým. Nestavuj pro jméno milosrdenstvie tvého ke mně z rajské rozkoši, hodně vyhnaného syna tvého, daj mi viděti tvář tvú okem v oko, tiem viděním, jako sem patřil v ní před shřešením a slyšeti múdrost tvú převelikú a požehnánú tvé svaté na mě vylíti i na národy ze mne budúcí, vysvoboď mě z temnosti 30 rozumu, z prostředku žádostí zlých a z zámutkuov náramných, a ze všech osidl nepřátelských, dábelských, hovadských i ze mne lidí, povstajících. O ukázánie anjela svatého. Po té modlitbě jest ukázání anjela svatého, poslaného k Adamovi, aby jeho zpravil mnohých věcí. Najprvé, že viděl pán Buoh a slyšel modlitbu pro pokoru a pro krev, která 35 jest v tobě, z které Krystus má se vtěliti. Druhé, viděti pána Boha žádáš, to v tomto těle nikdy nebude, neb pán Buoh opustil tě v ruku rady tvé, aby sám sobě radil, chceš-li, neb všemi potřebami již jest tě opatřil. Třetí, múdrost boží znamenaj v stvořenie jiné věci, které si žádal, jsi uslyšán pro poctivost tvú, o králi zemský přeslavný. Potom zpravoval jeho, proč 40 ho na zemi posadil [209] pánem, kteří puožitkové pojdú z jeho hřiechu, potom o Ebro město s nim rozmluvil, potom ho učil, co má každý den či- niti, a kterak se modliti pánu Bohu, kterú modlitbu svému anjelu svatému, kterak veliké bude zámutky mieti na tom svietě, a proč, a že dobří lidé budu veliké zámutky mieti pro jeho zhřešenie, opět učil ho, kdy se má

Strana 105
Židkova Spravovna. 105 vtěliti pán Krystus, v čem se má srovnati s jinými lidmi, v čem vyší býti, učil ho, kterak má s ženú přebývati, s dětmi, kterak dělati, kterak s ženú v uměnie. A tu jest jemu Abidu ukázal a učil ho rok na čtvero děliti a čtyři svátky slavné ku pánu Bohu mieti, a co má v nich dělati, a každý nový měsiec světiti, kteraká modlitba má býti jeho ráno, která před jiedlem, která po jiedle, která v noci, kterak kostel má dělati, které oběti oběto- vati, které zpívánie v svátky mieti, kteraké napomínánie má svým po- tomkóm činiti v kostele a co jim rozkazovati, kteraké koruny a rúcho má mieti při službě božie, které oběti, a kdy se stará, aby úřadu kněžského požíval, a synové a vnukové, aby dělali, a on aby se modlil za ně a jim 10 požehnánie dával, kterak má rok rozděliti na tři sta šedesát pět dní a na pa- desát a dvě soboth a čtvrté léto, aby den přidal, které oběti, kterú sobotu má obětovati, kterak zemi pro něho zlořečenú má světiti, vodu i oheň i po- větřie, obilé, ovoce, trávu i květy, kterak pánu Bohu narozené osmý den má na oltář obětovati, kterak sě modliti ráno, před jídlem, po jiedle, o po- 15 ledni, večer a před ložem, kterak k anjelu svému svatému, co v sobotu v kostele v Ebron, od jeho synuov ustaveným, má činiti, [210] kterak sám sebe měl posvěcovati, kterak lidu, kterak dietěte, kterak nemocného, kterak mrúcieho, kterak mrtvého pochovávati, kterak nad ženichem, nad ženú těhotnú, kterak nad šestinedělnicí i s dietetem. A mnoho jiných naučenie 20 dával anjel boží Adamovi, které sem sepsal v mých knihách velikých. Také okázal mu hory, v které má zlatta hledati, v které střiebra, cín, volovo, železo, drahého kamenie, a to aby obrátil ke cti a k chvále boží, viec na chrám a k službě boží, nežli na se, neb na děti. Potom také učil jest i Evu, kterak se má mieti k Adamovi, kterak při porodu, kterak při odchování 25 dietek, kterak při hospodářstvie, kterak přísti len a vlnu, a tkáti, aby uměla odievati sama se i Adama i děti, potom rozkazoval stavenie domuov na přívrší Ebron i chrámu, které přívrší bylo přepěkné, maje z jedné strany řeku Fison, z ráje tekúcí, a z druhé teplici, aby Eva tu měla vodu teplú a své děti myla i sama se i Adama. A potom po potoku Fison anjelé boží mnoha ovoce z ráje metali jsú, aby Adam s Evú, jeda, požíval ho z sladkosti. Pak o lidech, kteří jsú pod námi, jsú-li od Adama, neb v jistotě pán Buoh tak veliký hospodář nenechal jest země v dole prázdné, tak dobré jako jest zde na hoře, a opět ze slunce, tak mnoho jest pod zemi jako zde na zemi, to dávno nenie, opět lidé potvorní v Indii, jako jsú se psími hlavami, jsú-li od 35 Adama, toho ponechám. Modlitby Adamovy, které jeho anjel boží naučil jest patnádcte modliteb: První, ráno toto: Požehnaný stvořiteli muoj, stup na mě dnešní den, a ostřiehaj mě moc najvyšieho [211] ode všeho zlého, a anjelé boží před- 40 cházejte mě na mých cestách mé srdce ke všemu dobrému spuosobujíce, amen. Druhá modlitba před jídlem: O králi převeliký, který veliké če- ledi na zemi i v moři na každý den nasycuješ bez nedostatku, daj nám 5 30

Strana 106
106 Zdeněk Tobolka. 40 těchto krmí požíti v tvé dobrotě k našemu zdraví, abychme jimi jsúc po- silněni, silněji mohli diela naše užitečná dělati a tvé velebnosti všech věcí, od tebe nám stvořených užívajíc, veseleji z toho přisluhovati. Amen. Třetie modlitba po jídle: Velikú vděčností tě chválím, nehodný 5 tvój syn se vší čeládkú, žes nás ráčil svú sladkostí v jídle a v pití nasytiti; rač to dáti k našemu lepšiemu, o dobroto najvyší. Amen. Čtvrtá modlitba před ložem. Stvořiteli všech věcí, které v nebi stvořil si den bez noci, a v pekle noc beze dne, a zde den k dielu a noc k od- počinutí po práci, prosím, rač mě v mrákotě této noci zachovati ode všeho 10 zlého dábla šeredného, snu těžkého, obludu a přístrachy náhlého, od smrti nenadálé, ale abych ze spaní dobrého, těla mého vezma posilněnic i ob- veselenie, veselú myslí tvú svatú dobrotu celý den vychvaloval. Amen. Pátá modlitba k anjelu svému svatému: O anjele boží, od mého rodiče mně k mé správě a zachování daný, ostřiehaj mě na mých cestách, 15 vnaukej dobré myšlenie a žádosti, odraz vše zlé, upadnu-li v který hřiech daj hryzenie v mým srdci, duokudž nevejdú modlitby mé, a oběti vznášej před tvář boží [212], znáš-li mě dnes umřieti, nedaj v náhlé, ale v pokání, aby mohl duši mú vnésti do ráje a před tvář boží čistú obětovati. Šestá modlitba v sobotu před oltářem, žádaje na se od pána Boha 20 posvěcení, aby ho pán Buoh učinil hodného k službě své a posvěcenie lidu, Ó, králi najvyší, které ostrým okem tvého božstvie vidíš všecky věci tajné, obrať oči tvého milosrdenstvie na mě a učiň mě sobě libého a čistého, jsú-li na mně které nečistoty hřiechu, rač odpustiti a hodna učiniti, abych ne- hodný tvój služebník na tvým svatým oltáři hodně obětoval oběti, lid učil 25 k jeho spasenie, a jej posvětil, aby byl tobě líbezný a vzácný jsa v té nevin- nosti a dobrotě, kdy po stvořenie všech věcí viděl si, že jsú všecky věci byly velmi dobré. Sedmá modlitba nad lidem, ciesaři anjelský, najmilostivější, vzhlédni z vysokosti tvé svaté na množstvie tohoto lidu, dnes v tvú svatú 30 službu nábožně sebraný, ať by nahradili služebnosti, které celý týden jsú v tělesné práci obmeškali. Vzhlédni na syny a na dcery tvé účinek rukú tvých, kterak se tobě obětují s tělem svým, duší i s statečkem v svých obě- tech, tvé Svaté milosti obětujíc, co od tebe mají, vzhlédni naň okem milo- srdenstvie tvého, rač jej sobě zalíbiti, jako mátě milostivá sobě v svým 35 dietěti zalibuje, nebť nevíme, co sme, odkud sme přišli, kam tiehneme, ty sám vieš a znáš; proto, pane milý, posvět nás všecky dnes tento svatý den, přijmi modlitby naše nestatečné, buď naše obrana proti všemu zlému [212], odpusť hřiechy, v zámutcích buď naše potěšenie, jestli že koho z nás vidíš, že by tento týden měl umřieti v tvým milosrdenstvie shladě hřiechy, tělo rač dáti v pokojnú a posvěcenú zemi, a duši rač anjelóm svatým ká- zati přihromážditi k světlosti věčné svatých anjeluov. Amen. Osmá modlitba nad dietetem, ten týden narozeným, kterého vlože na oltář obětoval Pánu Bohu řka: Studnice východná všeho stvořenie, od které svět i tvářnosti na počátku světa, jako pramenové velicí řek ve-

Strana 107
Židkova Spravovna. 107 likých vylili sjú se, ale nynie rozením skrze semeno, které každá věc má v sobě nové věci se na svět vyrážejí, které ty znáš zejména prve než z břicha otcova a mateřiného vyjde, rač vzhédnouti, na to tvé svaté stvořenie, nebť nemuož býti žádná věc zlá, kterú si stvořil, a pošli tvého svatého anjela, tomuto dietěti k stráži, ať jeho otřiehá ode všeho zlého a spravuje ke všemu dobrému, zapal srdce jeho k dobrému, aby, jda v tomto životě po tělesných věcech, pro ně neztratil života věčného. Devátá modlitba nad nemocným: Neproměněný pane Bože, v tvým jednostajným zdraví a síle bez proměny vždycky trvající, vzhédni na bolesti tohoto člověka převeliké, kterými se mučí vnitř, v žilách, v těle 10 i v kostech, kterého, ráčíš-li ještě ponechati na světě, rač mu pokrotiti těchto jeho velikých ukrutností nemoci, tělo jeho rušící, pakli ráčíš jeho k sobě vzieti, rač odpuště hřiechy duši, u věčnú světlost posaditi. Amen. 5 [214] Desátá modlitba nad mrúcím: Ó nesmrtedlný pane, který ne- chceš, aby duch tvój zuostal v člověku na věky, než aby na čásek v těle zde 15 pobuda, skrze tělo tělesné věci poznaje, potom tělo zde ostavě, duši opatřil tam jinde skutky tvé slavnosti převeliké, vzhlédni, kterak bolestivě roztr- huje se svazek těla jeho, a rač mu vlíti oblechčenie v jeho kosti, vlchkosti i v žíly, ať tiem lechčeji v tvým milosrdenstvie umierá, s tebú kraloval na věky v tvém svatým královstvie a s anjely tvými svatými. Amen. Jedenádctá modlitba nad mrtvým, kdy ho kladli do hrobu: Přeslavný králi a pane nade všemi pány, který sedíš na Cherubm nade všecky krásy přeokrášený, před kteréhožto súdnú stolicí, jsúc pohnáni, musíme se okázati beze všeho k jinému odvolání. Vzhlédni na toto tělo mrtvé, z hlíny od tvé svaté milosti stvořené, které již zase v hlínu vklá- 25 dáme, aby v svój počátek, jakož ty ráčíš, zase se navrátilo, a bylo červóm pokrm, žabám i hadóm, prosíme pro tvé milosrdenstvie, rač tomuto tělu, v tomto tělu jakožto v domu jeho věčném po práci dáti věčné odpočinutie beze všeho omylu a přístrachu dábelského při tom svatým těle. Napo- menutie Adama k lidu, při hrobu: Lidské pokolenie najmilejší, ač mnozí 30 z nás mají velikú bolest nad přietelem naším, s kterým sme jedli, pili, obco- vánie měli, ale že již nenie, sme ho v hrob vložili, viece slunce viděti nebude, ani my jeho tvárnosti na věky viece nespatříme, ačkoli nám líto, avšak mu- síme mysli naši truchlost oblechčiti, neb my téhož očekáváme [215] na každú hodinu, a také že jest vzat z bídy tohoto světa, v odpočinutie a z bo- 35 lesti těla a z bázní, z hladu a z žízně máme raději radost vzieti z jeho smrti nežli plakánie, a také že sme přietele našeho neztratili, ale před námi přede- slali sme, s kterým buohdá shledáme se v krátké chvíli, i proto rceme všichni chválu pánu nebeskému, řkúce: Buď vuole tvá, o pane, který sám máš v ruku klíče smrti i životu, smiluj se nad nim i také nad námi. Dvanádctá modlitba nad ženichem a nad nevěstú, o múdrosti nepřevýšená, které se líbilo, aby živé věci z muže a ženy rodili se, rač to- muto mládci i mladici dáti z nebe tvé svaté požehnánie, aby vedle tvého 20 40

Strana 108
108 Zdeněk Tobolka. přikázánie: Roste a rozmáhajte se a naplníte zemi, sobě užitečně posluho- vali, a plod tobě vzácný a líbezný vydávali. Třinádctá modlitba, nad ženú těhotnú před porodem jest: Všeho stvořenie najprvnější stvořiteli, který jsi stvořil rod živých věcí, aby 5 bránu lóna ženského na tento svět vcházely, tuto ženu i s plodem, v jejím břichu zavřeným, který sám znáš zejména, kteraký jest anebo bude, tvému svatému obličeji obětuji i s plodem budúcím, pro tvé svaté velebnosti, i žá- daje, aby ji na jejím porodu bolesti ráčil oblechčiti, plod k lidem podobný dáti, aby mátě vidúcí i otec i jiní, též krve přátelé obraz libezný tvé krásy 10 a pěknosti, naň přitištěný, v něm se potěšili z něho tvú svatú milost chvá- lili a tvé svaté milosti ke cti a blížním ku prospěchu líbezně vychovali. [216) Čtrnádctá modlitba nad ženú i dietětem po šesti nedělech spuo- sobeného: Přirozený králi nebeský a najvyšší, aj teď mátě i s plodem tvé svaté tvárnosti se obětuje, děkující srdečně, žes ji ráčil na porodu v jejich 15 bolestech pomocník býti, a z břicha jejieho ráčil jsi mláďátko v světlo to- hoto světa přivésti, rač obé ve zdraví a v milosti zachovati, aby dietě v ma- teři a mátě v dietěti, majíc svú radost, dietě v tvé milosti vychováno bylo, duokudž by leth nedošlo svého dokonánie. Modlitba nad samú mateří, rodící najprvnější všech věcí: Od 20 kterého všeliké otcovstvo pochází i mateřinstvo, vzhlédni na tuto ženu plodnú, která prvé z libosti veliké těla v své břicho přijala jest sémě plodné od muže, ji od tvé svaté milosti daného, rač na ni vzhlédnúti a za pokánie ji setříti libost první bolesti rodu a nečistoty její přirozené očistiti a dáti, aby stvořenie tvé miesto tvé svaté milosti chovala, a v tom tvé milosti, 25 tak přisluhovala, jako by se na službě božie modlila. Patnádctá modlitba, kdy posvěcoval zemi mrtvých i polní i živý ten den, když slunce vchází v první znamenie nebe, totiž do skopce, to jest činil v zlatté koruně, v rúše čistým, zlatohlavovým, ten první den, kterak jest požehnával všech živluov, potom země z krchova v zlattém ko- 30 šíku, kterú berúc lidé rozsívali na hroby svých přátel, potom zemi polní, kterú lidé berúc v své nádobky šli a rozsívali jsú po svých polech, lukách, vinnicích i lesích, aby země pro skutek Adamóv [217] a Kajnuov zlořečena nebyla skrze pokoru a modlitby Adamovy a potom kněží jeho náměstkuov vzala požehnánie a dobrořečenstvie ku plodnosti, kterak posvěcoval po- 35 větřie, kterak ohně, kterak vody, kterak hovada prvorozená, kterak obětná, kterak chléb, víno, volej, kterak ovoce, obilé a jiné věci světil a žehnal lidu, za něho narozeného, bylo by to tuto přieliš dlúho psáti, kterak zlatto, střiebro drahé kamenie, balsám, šaffrán a jiné všecky vonné věci. To sem v mých knihách velikých položil, tuto pro ukrátcenie mnoho seth kapitol všemu 40 světu přeutěšených opustím nad zlatto dražší, neb pán Buoh mi svědek, mé hlavě nemocné, nemám, čím posilovati v tak veliké práci. Tvá Veleb- nost rozkázal si mi dělati a k Tvé Milosti nechoditi, než až bych všecko dokonal, teprv abych s knihami k Tvé Jasnosti přišel, věda, že odnikudž nic nemám, kněžstvím sobě v Praze nic dobýti nemohu, neb nechci vésti řádu

Strana 109
Židkova Spravovna. 109 huského, kteří jsú silně všecky fary v Praze osadili a lidi bez děky ženú k své vieře, jako by řekli: Kto nechce s námi tancovati, toho obrujeme. Takť sem já po hřiechu oberván, že sem v Praze, jsa řádu najvyšieho, naj- viece sem utlačen, tak že pán Buoh nejednú mé slzy vidí, ano na mě biedné lidé kvačí, křičí: Protivníče, rúhači boží, ještě tě drží čerth v Praze. A jiní: Nemuožeme-li tě otráviti, ale musíme tě dobiti. A jiní jiným během mne přešeredně i mnichy i papeže i biskupy i všecky jiné dobré lidi hanějíc, a také již pro interdict papežově milosti a legatuov jeho již teď viece než tři léta neslúžil sem [218], a Tvá Jasnost mi přikázala také, abych nekázal. I proto kněžstvím nelze mi živnosti v Praze mieti, leč bych huský řád vedl, 10 jehožto pán Buoh na věky rač mě ostřieci. Opět doctorské duostojenstvie mi nic neprospievá v Praze, neb to všecko Rokycanova strana osadila. A byl jsem kolegiatem před jedním a třidceti léty, jakož i dnes vedle práva měl bych jim býti, ale mistři mladí netbají na doctory, ani vědí, co jest doctor, neb kterak se tvoří. Také mistrovské, baccalářské mé duostojen- 15 stvie nic mi v Praze nepomáhá, a tak sem bědami utlučen, že bych rád z země, i nemohu pro války, pro lúpeže a jímání, boje se vězení. Nadál sem se některakých pomocí od Vašie Jasnosti, slúžil sem k stolu Vašie Jasnosti viec než pět leth, stoje přes celý stuol, v svátky Vašie Velebnosti ke cti, zda by pohnulo se srdce Vaše, aneb kus chleba by mi byl dán, neb k stolu po- 20 zván, jedné osmkrát s truksasy v těch letech ve všech za stuol sem byl po- sazen a snad po pět stoluov Vaše Velebnost mi sám svú rukú, když sem z nemoci vstal, z svého stolu mi pokrm dávala a kopú mi pomohla, toho bohdá na tvé smrti slibuji, že Vaše Jasnost zvláštní odplatu číti bude. Ale co sem zlého trpěl a dnes trpím, pán Buoh ví, že pro vieru křesťanskú trpím, 25 dnes kdy bych chtěl, jehožto milosrdný pán Buoh rač ode mne odvrátiti, huskú vieru přijíti, měl bych se nad jiné dobře. Ale pán Buoh nedaj toho, zvolil sem radši zavržený býti v domu božím, nežli přebývati u veliké cti neb rozkoši od obecné cierkve svaté se dělících. Pak tuto ještě k mé biedě roz- množenie Vaše Jasnost mi práci přetěžkú uložila, abych Vaší Jasnosti [219] 30 sepsal správu královskú i kroniky, skrze které by Vaše Jasnost se spravo- vala, a královstvie již po hřiechu většie straně zkažené v pokoj uvedla, toť bohdá věrně spisuji, a neviem, bude-li Tvé Milosti příjemno etc. Stý- skalo se svatému Jeronýmovi, kdy mu Eromacius, biskup, poslal náklady, aby mohl lépe bibli konati, a on odepsal jemu řka: Náklady, posieláš, aby 35 se má hlava viece potila. Já pak Vašie Jasnosti píši práci, rozkazujete, aby má hlava nemocná, jedem i prácemi dávními přieliš zmožená, pracovala, ale nákladuov žádných na to nedali ste, abych mé, napóli mrtvé tělo, mohl obživiti, a to mi se zdá nad mú silú Vaše rozkázánie. A proto nebo mě některak račte opatřiti, nebo dielo počaté již musím opustiti. Opuštěnie člověka v svých rukú jest oznámenie rozumu toho slova, opustil jest pán Buoh člověka v ruku své rady, to muož rozuměno býti paterým během. Najprvé, vedle řeči těch, že pán sám všecky věci spravuje, tehdy opuštěn jest člověk tak v správu boží, že nic nemuož učiniti 5 40

Strana 110
110 Zdeněk Tobolka. 5 40 než co pán Buoh chce, jako řekl k svatému Pavlu: Tvrdéť jest tobě proti ostnu odolávati, to muož býti pravé, neb v jistotě nic nemuožme mysliti ani se hýbati bez vuole boží, a muož býti nepravé, neb pán Buoh dal jest člověku cestu svobodnú k nebi neb k peklu, zvol, co chce. Druhé, totiž aby v přirozených věcech sám sobě radil, neb těmi nepohne bez velikého dob- rého, ale pro nás nic. Tak jest pohnul pán Buoh sluncem nad Gabaa, že stálo tři hodiny, a [220] moře za Mojžieše, že stálo jako zdí, aby Pharaona utopil, ale již nynie čekáme znamenie, nepuojdu na Vltavu bez lodi, neb mě utopí, neztopím-li v zimě sobě, neb kožichu nepřipravím, darmo čekám 10 pána Boha, by mi ztopil. Třetie, opustil jest člověka v radě své, totiž po- kolenie lidské, aby samo sobě radilo a rozumu hlúpým, král aby radil všemu královstvie v prospěšných věcech, papež u vieře, hospodář v domácích věcech, múdrý hlúpému, a tak svět dobře stane. Čtvrté, opustil člověka v ruku rady své, totiž v rozumu svým, aby uměl se vystřéhati škodlivých 15 věcí a uměl sobě ku prospěchu přivésti prospěšné věci, i proto opatřil jest člověka vší potřebú, tak, aby dělaje, měl potřebu, a nebude-li dělati a bude od pána Boha bez diela žádati, darmo žádá, neb jest opustil člověka, aby sobě dělal a rozumem opatřil potřebné věci. Páté, nenie potřebie prositi pána Boha, aby noc byla kratčí, neb to nikdy nebude, a jest proti všemu 20 světu etc. Prosíme druhdy za pokoj, an pán Buoh neodjal, než lidská zlost a chytrost, i proto prosíc za pokoj, prosíme, nebo aby pán Buoh těm lidem, kteří nepokoj činí, dal dobrý úmysl, aby pokoj byl, nebo aby je potřel, aby jich potřením pokoji přišel, a to jest dobrá prosba. Opět prosíc za jídlo: Chléb náš vezdajší daj nám dnes, které již jest uvařeno v kuchyni, 25 aneb které již jest v špizérně, ač to máme, však se dobře modlíme, ač toho nám již potřebie nenie dáti, ale jest potřebie dáti k puožitku a k zdraví a k požehnání a ode všeho zlého jedu dábla odehnání. I proto blázniví [221] jsú lidé, ješto mohúc sobě dobře učiniti, sami nechtí, jako by chtěli, aby pán Buoh v zimě jim topil, neb kožichy nosil, nebo v létě je chladil, aby 30 pro ně obilé a ovoce nezrálo, neb aby z ohně, mohúc vyjíti, nevyšli, a mají naději, že je pán Buoh vytrhne; tiť se nemodlí pánu Bohu, ale pokúšejí pána Boha, neb jest opustil člověka, aby sám sobě radil, a kde nemuož, teprv ku pánu Bohu na pomoc volal. První věk světa jest věk, zavieraje v sobě leth 35 tisíc, šest seth a padesát, a skutky tyto znamenitější, počna od Adama až do Noe, nébrž až do potopy, neb Noe prvé před potopú archu dělal jest sto let úplně, kterých sto let synové Adamovi měli jsú za čas pokání, které Noe jim z rozkázanie anjela kázal, ale že oni, tomu nevěříc, Noe i s archú v posměch měli, potopú zahynuli jsú. Adam jest najprvnějšie člověk, na počátku světa stvo- řený, kterého pán Buoh svýma rukama stvořil, člověk najkraší a najmúd- řejší byl jest, a otec všech lidí. Dvě zlý věci učinil. Najprv jablko jedl, druhé ženu viec zamiloval než pána Boha a pro ni zhřešil a zavedl všecko lidské pokolenie. A tři věci dobré učinil, jedno, že pokánie činil do smrti.

Strana 111
Židkova Spravovna. 111 Druhé, samé Evy sě držel. Třetie, synuov třidceti a dcer tolikéž maje, poctivě je vychoval a k obětem a modlitbám učil. Živ jest byl devět seth leth a třidceti let. [222] Eva byla jest první žena na světě stvořená z boku Adamova, proto aby všickni lidé, jsúc z jednoho truple a z jednoho Adama, milovali se, a z boku, aby Adamovi rovná byla, a mdlejší, aby muži byla poddána, pakli by byla reptavá, ale nebyl dlúhý boj, aby muž přepanoval, stvořena jest Adamovi ku pomoci, neb muž zle bez ženy stojí, a ženská práce jest světu velmi pohodlná i muži, netoliko k rození, ale v hospodář- stvie. Kajn byl jest první syn Adamuov od přirozenie, zúfalý. Čtyři věci zlé učinil: Najprvé horší snopy pánu Bohu obětoval. Druhé, bratra zabil. Třetie, pánu Bohu spurně odpovídal řka: Zdali sem já strážce bratra mého. Čtvrté, hrad Cajnan sobě udělal, aby bratry lúpil a dral, a v zúfalstvie zabit jest nechtěním od Lamecha narozen, patnádeté léto 15 světa s Kalmanú, ženú svú. Abel, druhý syn Adamuov, narodil se jest třidcáté léto světa s Devorú, sestrú svú. Dvě věci měl do sebe. Najprvé, sprostnost. Druhé, náboženstvie ku pánu Bohu, a že najlepší věci pánu Bohu obě- toval jest, a proto, oheň z nebe stúpě, oběť Abelovu zapálil jest a Cajnovu 20 nic. A proto zabil jest Cajn Abele, a proto země zlořečená potřebuje posvě- cování. Sedehem, třetie syn Adamóv, kterého Adam urodil, byl dvě stě a třidceti le svého věku. Učinil znamenité pět věcí. Najprvé, učinil miesto a v to zhrnul své bratry a [223] zhajoval od Cajana, aby jich 25 nelúpil. Druhé, počel zjevné trestánie na Jubelovi, synu Cajnovu pro lúpež a pro neřád a pro rúhánie božské, aby se jiní báli. Třetie, s Gajdarem zlat- níkem prvním udělal otci dvě koruně, první zlattú, nasekav zlatta, druhú střiebrnú, a košíky zlatté a střiebrné, aby v nich vedl službu boží. Čtvrté, nedal žádnému prázniti. Páté, ráno a večer přikázal každému se modliti. 30 Seth, syn Adamuov, narozený Adamovi léta jeho osm stého, ten udělal město, zhrnul jest k sobě lid a tak u veliké dobrotě vedl jest jej ku pánu Bohu, a mezi sebú k spravedlivosti, že byli lidé při něm přebývající, nazýváni syny boží. Za jeho časuov, slyšíc synově o potopě, udělali jsú dva slúpy, a na nich vypsali jsú uměnie a řemesla budúcím 35 za jeho časuov. Umřel jest Adam a pohřeben jest v Ebron, odkud trupel byl jest vzat. Enos, první syn Sethuov, tři věci zlé učinil jest. Naj- prvé, lidem obrazy zdělal jest, aby skrze ty modlili se pánu Bohu. Druhé, syna svého Cajnan obrazu obětoval jest. Třetí, šacunky na lidi počel jest, 40 střiebro, zlatto, drahé kamenie, od lidí v zemi nalezené, násilně bral jest. Cajnan, syn Enos, urodil jest Malaleel. Tento tři věci najprv začal jest. Najprvé, jízdu na koni rytieřském během, druhé zkaziv boh y otcovy, kázal se Bohu modliti stvořiteli slunci. Třetie, strach hněvu 5 10

Strana 112
112 Zdeněk Tobolka. 5 30 svého vydával na lid, aby se ho báli a dobře činili. Pohřeben jest vedle hrobu otce svého. [224] Malaleel, syn Cajnan, urodil Jared, rytieřský běh, jakž za otce navykl, tak před se vedl jest, a lid, jakož otec k modlenie Bohu proti slunci vedl jest i obětovati kázal jest, ten krádeže smrti mstíti počel jest a dobré, aby pokoj měli, silně bránil jest. Jared, syn Malaleel, urodil Enocha. Tento měl do sebe tři věci. Najprvé, po šlépějích otce svého šel, rytieřský stav veda. Druhé, bránil zabíjeti hovad k jídlu i každé živé věci, boje se, by v tom 10 pán Buoh nebyl hněván. Třetie, chodil v sprostnosti. Živ jest byl devět seth let šedesát a dvě letě. Enoch, syn Jareduov, opustiv stav jezdecký, chytil se liter a knih psaní a převeliké dobroty. Ten měl jest do sebe mnoho věcí dobrých. Najprvé, učenie, druhé, modlenie, třetí, obětování, čtvrté, uče- 15 nie lidu všemu dobrému a spravedlivosti a milosrdenstvie a pokoji tak že pro velikú dobrotu vzat jest, do ráje, a tam ještě jest, až proti Antikrystovi vyjde. Matusalem, syn Enochuov, urodil jest Lamecha, člověk přezlý. Měl mnoho věci zlé do sebe. Najprv, že nenásledoval šlépějí otce 20 svého, druhé, že neměl srdce upřímného ku pánu Bohu, třetie, propustil plnú svobodu mužóm k každé ženě. Čtvrté, propustil svobodu každému v modlách i ve vší zlosti, tak že za něho pán Buch zlořečil jest zemi a kázal koráb Noe dělati a chystati se ku potopě, aby nezahynul. [225] Lamech, syn Malaleel, urodil Noe, a Lamech byl jest 25 najhorší člověk v tom věku, propustil svobodu vší zlosti. Najprv, modlo- služebenstvie. Druhé, cizoložstva. Třetí, sodomské hřiechy. Čtvrté, že pro zlosti lidí směšovali se dáblové incubi s ženami, a sucubi s mužmi. Páté, že i s hovady hřešili, a tak že pán Buoh řekl: Líto mi, že sem kdy člověka stvořil, a zahynul jest v potopě. Nálezníci řemesl v tomto věku jsú tito řemeslníci: Gajdar a Sedehem zlatnicstvo, Mema kovářstvie, Jubel pastuství, Jabel stánky pastuší. Noema húsle a hudby, Jubal diskantoval, a mnozí jiní mnohé mistrovstvie. To vše potopú zahynulo jest. Pak opustě tuto potopu, kterak se jest dála, a o arše a o hovadech v arše, neb biblí to pěkně vypisuje, k dru- 35 hému věku, co se v něm dálo, pospíším. Druhý věk jest věk, počínajíce po potopě až do Abrahama, vedle židovského počtu zavieraje v sobě pět seth let a dvě letě. V tom věku umenšena jest síla lidská a život ukrácen, země ne tak hojná a maso se jísti lidem dopustilo, obilé i každé ovoce z dříví za tohoto věku, 40 vyšlo jest mnoho královstvie silných a mocných, totižto královstvie Baby- lonské, Judské a Syrské, a tak dále, jakož se o nich poví, ale mdle. Noe, kdy jest vyšel z archy, se třmi svými syny učinil jest drahně [226] věcí. Najprvé, oltář milému pánu Bohu, na kterém obě- toval jest vonné oběti, a po něm pán Buoh litoval jest, že jest potopu učinil,

Strana 113
Židkova Spravovna. 113 přisíhl jest pán Buoh viec neshlazovati množstvie takového a na znamenie duhu stvořil jest, mezi nebem a zemí, a požehnal jest pán Buoh zuostalým lidem, řka: Roste a rozplozujte se a naplníte zemi. Druhé, opil se vínem, třetí, s dcerami zhřešil. Sem, první syn Noe, ten sě stěhoval do Asií, a tu se počelo královstvie od Sem a synuov jeho Arffaxat, Sale, Heber, Salech, Vagan, Saruch, Nachor, Thare. A od jiných pošlo krajin třidceti a šest, totiž India, Prasia, Pandea, Parchia, Sicia, Assiria, Media, Persida, Mezopotamia, Ba- bilonia, Arabia, Syria, Fenicia, Palestina, Samaria. Rozmnožil jest Sem 10 pán Buoh pro požehnánie otcovo, a od něho pošli jsú šlechticové a svo- bodní. Jaffet, druhý syn Noe, tento zakryl jest hanbú otce svého, i požehnal jest jemu otec řka: Rozšiř pán Buoh Jaffet a Sem a Cha- naan buď služebník jeho. Tento stěhoval se jest do druhé strany světa, 15 totiž do Europy a tu osedl jest s syny svými, Gomer, Magog, Madaj, Janen, Tubal, Mozoch, Tyras i s jinými, a rozmnožil jest v ní dvadceti krajin, totiž Sticiam, Tranciam, Histriam, Řeky a Recká země má osm krajin, totiž Dalmacii, Spiru, Heladiam, Tessaliam, Corinthum, Archaji, Panonii a Hys- terii a Vlachy, Tustia, Erruria, Campania, Apulia, Gallia, Belgica, Hyspa- 20 nia. [227] Cham, třetí syn Noe, zlořečený od otce, z toho jsú chlapy a sedláci pošli, ten se jest stěhoval na třetí stranu světa, jenž slove Affrica s syny svými, totiž Cananeum a s jinými, a rozmnožili jsú se v ní krajin deset silných, totiž Egypt, Libia, Maurytania, Cyrenen, a země Mauřenín- 25 ská, která jest k západu, Brytania, Stocia, Iprská země, Creta, Sicilia a jiné mnohé krajiny západní, německé, uherské, české, polské, moravské. Chanaan, syn Chanuov, vzdělal jest zemi Cananejskou a ustavil jest osm měst znamenitých v ní, totiž Sidon, Jeram, Gaza, Sodoma, Gomora, Adaman, Sebojm, Lasa, a jeho rod začal jest dielo věží Babi- 30 lonskú, aby se utekli pře[d] druhú potopú. Bylo by drahně psáti etc. Nemroth, syn Chamuov, byl jest obr mocný a silný lovec, ten začínaje královstvie Asyrské, učinil město okolo té veliké věže, které město mělo jest mil několik a sto bran měděných a miloval jest oslavu královstvie svého a rytieřstvo rozmohl jest a řemesla a koupě po městě 35 v sytosti. Řemeslníky tyto rozmohl jest: Na kovy, zlatníky, mincíře, rotšmídy, zvonaře, kotláře, slastnéře, puškaře, konváře, kováře, nožieře, mečieře, brnieře, zámečníky, helméře, platnéře, orlojníky, ostrožníky, jehláře, hřebenáře, struhadlníky, šípaře, studené kováře, formaře, želez- níky, šlajféře a na kamenie drahé pulíře a na jiné zedníky, cihláře, vápen- 40 níky, škrydláře, hlinaře, hrnčieře, studničníky, rybnikáře [328], kopáče, plavce, lazebníky, trakaře, šrotéře, mydláře, sklenáře, řezníky, pekaře, zrcadlníky, klobúčníky, papírníky, hudce, pištělníky, trubače na rohy, trubníky, zpěváky, kunstéře, vlnaře, kúdelníky, smolaře, bradoholiče, ranné lékaře, kolomazníky, dlaziče, dynchaře, lepiče, apatekáře, lékaře, 8

Strana 114
114 Zdeněk Tobolka. 5 20 bejlunkáře, penizomence, páteřníky, kartéře, kostkáře, štětičníky, pilaře, ostrožníky, maléře, pavezníky, koláře, čepelníky, misaře, češkáře, lahvič- níky, chudelníky, ševce, presovníky, měchovníky, cvinterníky, bečváře, řezáky, vrskaře, lolebičník, nohavičník, chvoštištník, sekáče, kuchaře, ptáčníky, lovce, rybáře, zahradníky, vinaře, mlynáře, pernikáře, volejníky, husaře, prasatáře, šenkýře, krumpéře, koltrníky, hedvábníky, tkanikář- níky, ferštatníky, barchaníky, harasníky, súkeníky, postříhače, krajčieře, hunicáře, rohozníky, plstníky, karkulníky, plátenníky, cvilinkníky, ko- žišníky, smradaře, tobolečníky, taškaře, pasíře, uzdaře, poševníky, mě- 10 šečníky, rukavičníky, vackáře, struhař, kožibarevník, krampléře, parga- meníky, katta, krále, nevěstky, hanpejs, konědru a jiná řemesla po ulicích, rozdělil jest špitály, kostely, město náramně okrásil jest a věžemi, a umřel jest u veliké chvále. Belis, syn Nemrotuov, kraloval jest nad Babilonii silnú 15 rukú a mocnú a ustavil jest tři města, totiž Arat, Calamiam a Semnaar, a rozmnožil jest rytieřstvo a řemeslníky, a kostely stavěl jest pro okrasu města a věže, a súdce nad řemesly [229] usazoval jest a učenie mistrovské začal jest a múdré lidi a bohaté množil jest v svým královstvie náramně a po smrti vložen jest v hrob otce svého Nemrotha. Nynus, syn Belis, chtěje rozmnožiti slávu královstvie svého, ustavil jest najprv tři města veliká, totiž Nynyven, Salon, Neeson. Druhé, Cajnan prvnieho čarodějníka zabil jest a knihy jeho spálil. Třetie, vyzdvihl jest sochu otce svého Belis a dal svobodu, kto se k ní uteče, v které- koli vině, že má u ní svoboden býti od každé moci, i proto počel lid tu 25 sochu za boha ctíti, a tu se počalo modloslúženie, a zabit jest. Semiranus, žena Nynova, po zabití Nyna zuostala jest s synem svým Semiranius. Královny této, ženy, jsú divní skutkové tři: Najprvé, že silně bojovala jest a vítězstvie měla jest. Druhé, že kdy myla hlavu, přijide jí poselstvie, že Babilonští radí se, aby ženy neměli nad 30 sebú, opustivši všecko, na koni běžela jest, a které na rathúze starší nalezla, stínati kázala. Třetie, syna nutkala, aby s ní spal, a královala jest čtyřidceti dvě letě. Semiranius, syn Nynuov a Semiranus, matky své, měl do sebe tyto znamenitější věci. Najprvé, kdy ho mátě nutila, aby s ní pře- 35 býval, utekl jest před ní do krajin německých a ustavil Kolín a Trejr. Potom mátě za ním přijela, jeho domuov vymluvila, a tam jest rozmnožil chválu královstvie Babilonského; synové jeho jsou Nimas, [320] Beryoth, Kferses, Beloch, Armamitres, Mamites, Nachor, a ty jsú ustanovili pět měst naj- větších světa po Babilonii, totiž Nyniven, Sodomu, Troju, Řím, Kolín 40 a Jeruzalem. Thare, syn Nachor, otec Abrahamuov, pošlý z kmene Semiranus chudšieho v chudobě, do Caldee přenesl se jest a tam urodil jest tři syny, totiž Abrahama, Náchoda, Arama. A tak od tohoto odchází biblí na třetí věk. Ale v tomto druhým věku velmi se rozmnožilo všecko,

Strana 115
Židkova Spravovna. 115 co má býti na světě, a mnoho krajin od Sem pošlo. A od jeho synuov, vnukuov a pravnukóv též od Chám a Jaffet. Třetí věk světa jest věk, počínaje sě od Abra- hama až do Davida, maje v sobě leth*) Rozmnožilo se jest královstvie krajin a řemeslníkuov čistých, královstvie římské začalo 5 se jest a královstvie athenské a kretenské, amazonské a trojské, a thebán- ské i jiné, a od koho které, snad níže poviem, tak že po Abrahamovi a po rodu a krví ušlechtilé Semiranus, pán Krystus jest dědic všeho světa, jest dědic Babiloni veliké, po Thare, Jeruzalema po Heber, Řím po Hes- perovi, německé země po Semiranovi, který Kolín a Trýr vzdělal, a tu by 10 mělo býti královstvie, ale že jsú mocná arcibiskupstvie proto, Troju má po Dardanovi, jako níže snad povím. Abraham, syn Thare, první [231] patriarcha lidu Ži- dovského, počátek po rodu tělesném a otec všeho světa z rodu Nemrota, Belis, Nynova a Semirania vyvolený a zkušený od pána Boha pro dobrotu, 15 v té chvíle ze všech lidí všeho světa zvolen pro čtyři věci. Najprve, neb v něm byla krev, z které měl pán Krystus vzieti člověčenstvie. Druhé, že modly pohanské kazil, topil a pálil. Třetie, že byl velmi milosrdný, pútníky a pocestné k sobě táhna, jim nohy myje, jísti, píti i penieze jim dávaje. Čtvrté, že byl poslušen pána Boha ve třech přetěžkých věcí. Najprv, pán 20 Buoh kázal se mu obřezovati v šestidesáti letech ne nožem, ale opukú a to jest bolest nad bolest očí. Druhé, u vyjití od země své a od přátel svých přirozených od otce a mateře do země, nevěda kam. Třetie, v za- bití syna svého Izaaka milého, an nesa dřivie, mluvil řka: Otče milý, dříví nesu, a kde obět. A zalkav se otec, řekl: Synu milý, pán Buoh opatří. 25 O jiných věcech opustím, o putovánie jeho v chudobě. Loth, syn Aram, bratra Abrahamova, tento, kdy se ne- mohl zbydleti s Abrahamem pro svár pastuškuov, kteří se svářili, že se jim pastvy nedostávalo, řekl Abraham: Drž pravici neb levici ať nás nevadí pastýři, a oddělme se. A tak Loth hnul se k Sodomě, a když hřiechové 30 Sodomští i hovadní rozmohli se, a přišel pán Buoh do domu Lothova, aby viděl, takový-li jest křik jako z ní, prosil Loth: Pane, najdu-li sto dobrých, odpustíš-li? Řekl pán Buoh: Odpustím. A až najdu-li deset? Řekl pán: Odpustím. A když těch nenalezl, mezi tiem obořili jsú [232] se Sodomští na duom, chtějíc mládencuov požívati, i řekl jim Loth: Máte dcery mé 35 krásné, ty vezměte a jich, jakž libo, požívajte. I vyšli jsú anjelé z Sodomy, rozkázavše Lothovi, aby vyšel, a žádný, aby se na město neohledal vida, ale že žena Lothova ohlédla se, v solný slúp obrátila se, který i po dnes stojí. Synové jeho jsú Moab a Amon. Isaak, prvorozený syn, zaslíbený Abrahamovi, 40 že má se naroditi z Sary, baby proti přirození, při kteréhožto učiněno jest čtyři věci! Najprvé, že byl zvěstován od pána Boha, kterého Abraham jednoho vtáhl do domu svého a tři viděl jest. I řekl jemu pán: Viděl sem *) V rukopise vynechán. 8*

Strana 116
116 Zdeněk Tobolka. 5 35 skutky tvé milosrdné, a proto Sara porodí tobě syna etc. Druhé, že Sára měla to v smiech i přezděla Izaakovi Izaak, totiž směšný. Třetí, Abraham, učinil hody a obřezovánie synu svému osmý den, neb pán Buoh řekl jest: Obřežeš-li Izaaka, syna tvého, požehnáním požehnám jemu a bude u veliký lid, a králové z něho vejdú. Čtvrté, vedl ho k službě boží a ke všie spra- vedlnosti. Páté, časem svým dal mu ženu Rebeku, a synové jeho jsú Jacob a Ezau. Ismahel, syn Abrahamuov, z dievky Agar, kterého dievka Agar porodila jest na kolena Sáry báby, pro kterého tyto věci staly 10 jsú se: Najprvé, že Ismahel dietě zbil jest Izaaka, a to mátě vidúc, vyvrhla jest dietě i s mateří. Druhé, že kdy jest dietě měla na púšti, hladem mrúc, i sama se plakala jest nad dietětem, které anjel boží řekl jest [233]: Jdi ku paní tvé a pokoř se. A naplniv anjel boží orudí vody, dal jest jí píti i dietěti. A šla zase k Sáře, své paní a tam byla jest, až pán Buoh rozmohl 15 jest syna jejieho v panstvie a množstvie veliké. Jacob, syn vedle požehnánie prvorozený, ale vedle těla pozdělý, než jeho blížnec rozený, rodě se s ním za paty táhl jest Esau, chtěje jeho předjíti v prvorozenie, jakož jest předšel, kúpil je, při kterým tyto tři věci staly jsú se: Najprvé, že v břiše mateřině bojoval s bratrem svým. 20 Druhé, že rodě, za paty bratra táhl, chtěje předjíti. Třetie, že jest klamal před otcem, řka: Já sem Esau, prvorozený syn tvój. Čtvrté, že předjal požehnánie bratra svého, kterému otec požehnal ve čtyřech věcech. Naj- prvé, v plnosti obilé z rosy nebeské a z hojnosti země a vina a oleje, druhé, aby národové a králové zemští jemu slúžili. Třetí, aby byl pán bratří svých. 25 Čtvrté, kto by jemu zlořečil, aby byl zlořečený. Utikánie Jacobovo před Esau jest utíkání jeho z rady mateře jeho před Esau proto, neb Esau chtěl jest jeho zabíti pro požehnánie. I utekl jest k Labanovi, přieteli otce svého, a z toho stalo mu se věci dobré. Najprvé, na cestě, spě v tesknosti, viděl řebřík a pána Boha a anjely a, 30 vstav, požehnal jest a posvětil miesta toho, a tu jest chrám Šalomúnuov učiněn. Druhé, u Labana vyslúžil sobě dvě ženě dceři jeho, totiž Lien a Ráchel. Třetie, ze čtyř žen urodil dvanádote synuov. Najprv z Lí [234. šest: totižto Rubena, Symeona, Judu i Zachara, Zabulona Levi, a z Rachel dva: totiž Josepha a Beniamina a ze Lsi dievky dva: totiž Gaad a Aser, a z Balií dva, totiž Dan a Neptalim. Pomina všecky tyto, o samým Jo- zefovi, všecky jiné pomina. Joseph, jedenádctý syn Jakobóv, z Rachel prvo- rozený, při něm má znamenáno býti mnoho věcí. Najprv, sen o snopích jedenácti, klanějících se jeho snopu, též i o hvězdách. Druhé, že žaloval 40 na bratří z hřiechu najhoršieho. Třetie, že prodán jest od bratří, kteří hněv vzali proti němu, pro sen i pro žalobu. Čtvrté, že nevinně tři léta byl jest u vězenie. Páté, že pán Buoh, z toho vězenie vysvobodiv, učinil ho pánem všeho královstvie egypcského pro vyloženie snuov duchem múdrosti o sedmi klasech a o sedmi volech, a hned dal mu král prsten zlatý z své ruky, a halzi

Strana 117
Židkova Spravovna. 117 a štúbu a kázal ho třikrát okolo rynku obvésti a biřičem volati, aby před ním klekali a jeho prvním po králi věděli, neb tento jest, kterýž má svět od zlého vysvoboditi. A tak vládl jest čtrnádete leth, prve než bratří jeho před ním klekali jsú. Potom otec a bratří přijeli jsú k němu do Egypta, a tu bydleli jsú, a když jest umřel král, pozuostaviv syna, Joseph byl všeho 5 královstvie správce a poručník, až do leth dietete, měl dva syny Joseph, totiž Manašem a Effrajm. Farao, čtvrtý král Egypcký, Amenosis řečený, po smrti Jozeffově vida, že Židé se velmi rozplozují, přikázal babám, co se narodí [235] pacholík, aby zahubili, a mezi tiem, když se narodil Mojžieš, 10 vidúc dietě jasné, slitují se a v krabici pustili jej po vodě, kterého vzala jest dcera Ffaraonova a dala chovati. Tehdy Mojžieš, jsa dietetem, nechtěl jest prsí pohanských požívati, a ve dvanádcti letech, kdy nan vstavili ko- runu královskú, rozbil jest ji, a když byl mužem, zabil jednoho, vida, že Žida tepe. A tak hleděl jest král Mojžieše zahubiti. I utekl jest Mojžieš 15 na púšť do země Madianské, a tam byl jest až do okázánie Božieho. Mojžieš leta svého osmdesá tého, když pásl stádo u Jetra, kněze, tehdy viděl jest keř hořící, a že se nepálil; a kdy jest přistúpil Moj- žieš, řekl jemu pán: Mojžieši, viděl sem pláč a zamúcenie lidu izrahel- ského, a proto sem stúpil, aby jej vysvobodil. Diž k Ffaraonovi a rci: 20 Poslal mě pán, aby propustil jemu lid jeho, ať mi slúží a obětuje. I řekl jest: A kto jest pán jedne Farao, král Egypský. Tehdy činil jest znamenie Mojžieš před králem tyto: Najprv, vodu v krev obrátil. Druhé, žáby z hrn- cóv lezly. Třetí, komáry. Čtvrté, mauchy. Páté, smrt na hovada. Šesté, pryskýře a hlízy na něho a na lid. Sedmé, krúpy. Osmé, kobylky. Deváté, 25 huol v hada obrácený. Desáté, prvorozeného lidu ve všem Egyptě zahy- nutie. A potom vyvedl jest Mojžieš lid až k moři červenému, pro červenú zemi červenému, a když se lid bál faraona, stíhajícieho, udeřil Mojžieš holí v moře. A přešel jest lid suchú nohú, ale farao utonul jest se vším lidem, a Mojžieš učiněn jest knieže všeho lidu izrahelského [236]. Rozkázánie boží Mojžiešovi na hoře. Rozkázal jest jemu pán Buoh tři věci: Najprvé, dal desatero přikázánie, druhé, vo arše boží, třetí, o službě boží a o svátcích a o Aaronovi, aby biskupem byl, a kterak má knězi světiti a o rúše a koruně při službě boží a o obětech a o jiných věcech, které vše opustím pro ukrácenie. Měl jest Mojžieš dva 35 syny, Fares a Efrom, a umřel jest léta svého stého a dvadcátého, a od an- jeluov na húru Sinaj nesen. Aaron, první kněz a biskup židovský, měl jest pět věcí na péči. Najprvé, aby služba boží se řádně vedla, vedle rozkázánie božieho, i oběti. Druhé, měl zákon boží čísti lidu a učiti. Třetie, málo- 40 mocnost čistiti. Čtvrté, kněží dělati, kteří by archu boží nosili, orudí čisté měli, lid čistili, lidu požehnánie dávali a za lid se modlili a oběti činili a zá- paly a kadidla, a tak dále, jako biblí ukazuje. Páté, když Mojžíš odšel od lidu, tehdy Aaron spravoval lid etc. Synové Aaronovi Eleazar, ten 30

Strana 118
118 Zdeněk Tobolka. jest byl biskupem po otci, a jiní byli pod ním kněží a kantoři, a tuto ně- kteří počínají jiný věk, ale nenie právě. Královstvie v ty chvíle pošlá, ale mdle rozmohlá, jest dvadceti královstvie. Totiž assyrské, egypské, archádské, trojské, vlaské, 5 idumské, athenské, macedonské, amazonské, thebánské, krétské a ži- dovské, Salem, Ebron, Lachis, Cherimoth, Eglon, britanské a franské, ale židé, jezdíc, hubili krále i lidi, duokudž se neosadili. A mezi tiem měli jsú súdce toliko a kněží [237]. Asyrské královstvie jest královstvie, maje v sobě 10 hlavní město Babylon i věži, těmito králi dobře spravováno. Proto že mi- lovali múdré lidi a staré a bohaté a lidem křivdy nečinili, totiž Sem, Nem- roth, Assur, Beel, Ninus, Caristus, Sirofanes, Semiranus, Zena, Semiranius, Nimias, Berioth, Xerses, Beloth, Armamitres, Baal, Mamtos, Saporus, Agates, Calefacta, Lasper, Sardana, Pallas Azaria, tak dobří králové, že 15 mnozí z nich slovú bohové. A židé tomuto královstvie nemohli nic učiniti, nébrž od těchto jímani jsú. Egyptské královstvie jest královstvie, hlavní město maje v sobě Egypt, kterého všichni králové slovú faraones, neb najprvnější byl Farao, potom Amenosis, Ebron, Manfres, Zoes. Za tohoto přišel 20 Jozeff do Egypta, Misar, Muchusis, Thimosis, Amonosis, tento utonul jest v moři, neb lid izrahelský byl jest jako u vězení v Egyptu sto šedesáte pět let, Harub, Athonerez, Achotoris, Ceneres, tohoto královstvie také Židuov nic se nebálo. Archatské královstvie jest královstvie těmito králi 25 mocnými spravováno, totiž Egilaes, Archas, Tantalus, Europs, Estrom, Tanagius, Telsion, Teryacus, Lencipus, Mezapus, Erachoplemeus, Orto- polis, Marches, za tohoto byl Mojžieš Thorax, Hercules, Manalion, Parcho- nopeius, Fineus, Pallax, Ditanes, Polifidus, Pelasgus, Acheles, a jiní krá- lové Židuov, za nic se nebojíce. [238] Trojské královstvie jest královstvie mocné, v kterým hlavní město jest Troja, a králové, ješto je spravovali, jsú Dardang, Eri- gonus, Casto, Polux, Trojus, Ipsus, Ilus, Laomeden, Priamus, Hector, Paris, Enea, Enchises, Menelaus, Agamenon. A zkažena jest Troja pro- Helenu, ženu Menelaovu, a stal jest boj deset leth, a zbití jsú silní v tom boji, 35 Priamus, Ulixex, Hector, Ajax, Tholas, Bochus, Archilogus, Protenor, Achiles, Diomedes, Trogillus a Pande, královna Amazonská zabila Neotho- loma, Antenora a Polidama a Casandra, potom Eneas vyhnán jsa odtud, pojal Laminu, dceru Latinovu, a počalo se královstvie vlaské. Vlaské královstvie to jest královstvie římské, kterého 40 hlava jest Řím. To jest těmito králi zděláno, totiž Hesperem, Anchisem, Eneasem, Denotriem, Italem, který slul Dardanus, Sabinem, Januariem, Saturnem, Pikem, který čáry nalezl. Ffanuem, Enandrem, Latinem, a tento jest byl za času Josue. 30

Strana 119
Židkova Spravovna. 119 Idumské královstvie jest královstvie, od Jaffeta za- čaté, neb Jaffet měl sedm synuov, a ti velmi jsú se rozmohli, a pošli z něho mocní králové, ale idumští tito: Zaram, Balach, Jobal, který slove Job, ten měl zemi Hus, Husan pět králuov, které Josue zkazil, a Jericho, a Balach a Madian Jnach, Moab, Joha, Isis, Foroneus, Capis, Epafus, Argus, Hono- 5 reus, Criasus, Forbas, Criofas, Jašius, bratr Dardanuov Stenellus, Danaus, Egistus, Abas, Acrisius, Enriseus, Encippus, Adrastinus, Theseus, Prome- theus a tak dále. [239]. Athenské královstvie jest královstvie, skrze tyto krále spravované, totižto Ethrops; tento utopil se s Faraonem v moři červeném, 10 stihaje Mojžieše, Menander, Amfitrion, otec Herculešóv Erutomus, Pandeon, Filomenes, Egeus, Theseus, Demofon, Menestenus, Melantus, Codrus. Amazonské královstvie jest ženami spravované, tě- mito totiž: Marpesia. Tato jest Efez udělala, Lamperta, Synope, Anti- opa, Ipolite, Oreti, Petruselia, Bedruha. Tuto zabil jest Purus u Troje, 15 tyto jedné jednu v rok se scházely s mužmi a rodí. Thebánské královstvie jest královstvie řeckého kus, těmito králi spravované, totiž Thebas a ten nalezl abecedu, Pentheus, Janis, Edypus, Theodes, Polmites, Creon, Theseus, Nabochodonozor. Potom král babylonský, maje u sebe Sibyllu, prorokyni a Ezechiele proroka, spojil 20 toto královstvie s babilonským královstvím, aby bylo jedno. Cretenské královstvie jest královstvie, těmito králi spravované, totiž Saturnem, Jovem, Idumeem, Librem, Perseem, Tanta- lem, Pelopem, Acreem, Agamenonem, Menelaem, Arestem, k tomu potom spojeno Stirské královstvie, v kterém královali Tanajs, Buxturus, Tre- 25 mura, Alpa. Macedonské královstvie jest královstvie, těmito králi spravované: Caramem, Perdikem, Alexandrem prvním, Archelaem, Aminatasem, Filippem, Allexandrem velikým, Filipem, bratrem Alexan- drovým, Casandrem, Potolomeem, Adolfem, Filometrem [240]. Ale král 30 Alexander veliký velmi oslavil jest toto královstvie. A z něho pošli jsú mu- drci najvětší všeho světa, totiž Ptolomeus, Filometer, ten jest nalezl pravú mieru všemu světu, Lagius, Filadelfus, Energatres, Fisopaton, Ephi- fanes, Socher, Fiston, Dionisius, Cleoparta, a od Alexandra pošlo jest krá- lovstvie Alexandří veliké, ale teprv v pátém věku. Perské královstvie jest královstvie, od těchto krá- luov spravované, totiž od Daria, Cambisa, Smerdena, Pitagora, Daria, Aggea, Zachariáše, Malachiáše, Xerxe, Archabana, Artaxerse, Ipocrasa, lékaře, Democrita, Daria třetieho, Daria čtvrtého, mudrci za těchto krá- uov, Ptolomeus, Aggeus, prorok Zachariáš, Aristotileš, Plato, Zenon, Arses, 40 Sibilla, Democritus Zeno, a jiní mudrci. Židovské královstvie jest královstvie, pošlé od Abra- hamova pokolenie, které země neměli, nikdyž než od synuov tři Noe, kteří nemajíc dědictvie z rozkázánie božieho Josue a Judas dobývali jsú měst 35

Strana 120
120 Zdeněk Tobolka. Canaan pro zlořečenstvie otcovo shlazeni jsú, neb Canaan byl jest třetí synuov Chanuv, a byl se mocně osadil na zemi a měl jedenádcte synuov, totiž Sidon, Ethea, Jebuzea, Amorea, Gersea, Evea, Archadea, Esenea, Aradea, Syra, Amathea, i byli jsú, králíkova města sobě stavějíc; a synové Chám byli čtyři, totiž Chus, ten v múřeninskú zemi vsedl jest, Mestra- hym, od toho Egypští, a Futh od toho pošli Lipští, Sabejští, Emlatšečtí, Jetulečtí, Zabetejští; Arema, od toho pošli Arabští, Dadanští a múřeni- nové na východu slunce, a Efrajm, od toho pošli Egypští, Filištejští [241) Palestinští, Jetuli, tito lidé pro zlořečenstvie otce, a že zle živi byli a zlého 10 kořene a modloslužebenstvie vedli, kázal pán Buoh hubiti, a statky jich bráti a na jich miestech osazovati se, ale židovské královstvie nemělo jest králóv až do Saule, než toliko správce a saudce. Jozue, první saudce a správce po Mojžiešovi lidu ži- dovského, kterému mluvil jest pán Buoh, řka: Zemi, kterú budeš tlačiti, 15 dám tobě a synóm israhelským, toliko buď muž silný. I přemohl jest Jozue třidceti jednoho králuov a některé zbil jest, jiné zvěsil jest proti slunci, ale toliko z rodu Cham a Kanaan, a umřel jest Josue devadesátého léta svého starosti, a svolal všechen lid, řekl jest jim: Aj, já dnes umierám, a viděli ste, kterak pán Buoh před očima vašima divné věci činil jest, kterak 20 ste přemáhali ne rukú vaší, ale boží, národy a krále silné; budete-li slú- žiti bohóm cizím, obrátiť se a zahubiť vás od tváři země. Aj teď Judas po mé smrti bude, a budeť vás spravovati v pánu Bohu. Judas, druhý správce lidu izrahelského po smrti Jozue, vedl jest lid a přemohl jest mnohé krále, totižto Cananeum, Ferese- 25 um, Jebuseum, a v Bezeeth deset tisíce mužuov, a polapiv Adonizebet totiž krále Bezeeth, který měl jest pod stolem svým sedmdesáte a dva králuov, kterým ruce a nohy utínal, kteří pod jeho stolem sbírali otrusky, kterému utav Judas ruce a nohy, poslal do Jeruzalema. Potom Judas oblehl jest Jeruzalem, a vypáliv a zbiv lid, osadil jest lidem Izrahelským; 30 potom okolo Jeruzalema oblehl jest a vybojoval jest a vypálil Ozina a Gazan a Schalonem [242] a Luza a Jebus. Calef, třetí súdce lidu Izrahelského, ten když jest súdil Izrahel, dal jest Axu, dceru svú Othonielovi za ženu, a řekl jest Otho- niel k Axe, ženě své: Dal nám otec tvój pole svrchní, suché, pros, ať nám 35 přijdá i dolejší, mokré. A to učinil jest. I počel jest Calef boj proti Ebron a dobyl jest jeho a zahubil jest tři syny královy, a učiněn jest mocný na zemi. Othoniel, čtvrtý súdce lidu Izrahelského, syn bratra Kaleffuov, za jeho časuov počeli jsú se synové Izrahelští odvracovati od 40 cest božích, a počeli jsú pojímati sobě ženy Cananejské, Ethejské, Fferej- ské a Morejské, a slúžili jsú vedle nich bohóm jiným, Balim a Astaroth. A rozhněvav se pán Buoh, dal je v ruku krále Mezopotánského. A slúžili jsú jemu osm leth, i volali jsú ku pánu Bohu, a zbudil jest jim pán Buoh Othoniele, který vyšed v boj, jal jest krále Mezopotomského a Syrského, 5

Strana 121
Židkova Spravovna. 121 a zahubil jest jeho a vysvobodil jest lid Izrahelský. A súdil jest Othoniel lid Izrahelský let padesáte. A byl jest pokoj a služebnost boží v pokoji. A umřel jest Othoniel bez synóv. Hajoth byl jest syn Jera. Když lid Izrahelský po smrti Othonielově odšel jest z přikázánie a cest božích, dal jest je pán 5 Buoh v ruce Eglon, krále Moabského, který poddal jest je v služebnost třinádcte leth. Potom, když byli velmi utišťováni, volali jsú ku pánu Bohu. I poslali jsú Židé dary po Hajothovi Eglonovi, králi Moabskému. A když žádného [243] nebylo s králem Hajot, vraziv déku v třieslo krá- lovo, přimekl jest lépe pokoje a řekl jest služebníkóm, že chce král odpoči- 10 nutí, aby odešli. A tak ujel jest. I vyšel jest Hajoth v boj proti Moab- ským a zbil jest deset tisíc silných mužuov, a řeky a cla odjal jest. A byla jest země v pokoji osmdesáte leth, a umřel jest Hajoth. Delbora, prorokyně. Když synové Izrahelští počeli zle učiniti po smrti Hajot, nemajíce správce, dal jest je pán Buoh v ruce 15 Jabin, krále Chanaan, který měl jest devět seth vozuov s kosami. Ten trápil jest lid Izrahelský dvadceti leth. Potom Devora vzevší sto tisíc mužuov bojovných, z synóv Neptalin a Zabulon, přemohla jest Jabin a Zyzaru a súdila jest lid Izrahelský ve všech súdích. Gedeon, syn Joas. Kdy lid Izrahelský po smrti De- 20 vory odšel od cest božích, dal jest je v ruce Madianským, tak že volali jsú synové Izrahelští, řkúce: Kde jsú, pane, tvá milosrdenstvie s námi, ješto jsú nám o nich otcové naši pravili, kterak jsú nás polapili ty zlé věci, a ne- vidíš úzkosti naší, ani slyšíš křiku našeho, rozpomeň se, pane, vzhlédni a uslyš. A poslal jest pán Buoh anjela svého k Gedeonovi, an pšenici vyvívá, 25 který jest jemu řekl: Zdráv buď, muži najsilnější, jdi a vysvobod lid Izra- helský z rukú Madianských. I řekl jest Gedeon: Já sem najmenší v domu Izrahelským i v domu otce mého, a čeleď má žádná nenie. A když jest zminul anjel od oči jeho, nechav diela myslil jest a šel jest k množství lidu, a řekl jest: Viděl jsem anjela [244] božieho, tváři v tvář, a kázal mi jíti 30 proti Madianskému králi, abych vás vysvobodil, i přirazilo se jest k němu jako tři sta mužuov, a šli jsú v boj a přemohli jsú. A měli jsú Židé pokoj čtyřidceti leth. Abimelech, syn Jerobabel, když jest žádán od lidu, aby byl králem usazen nad nimi, tehdy řekl jest syn Jeroboal, Jonatan: 35 Sešli jsú se dříví, aby mazali krále nad se i řekli jsú olivě: Buď králem našim. Která řekla jest: Zdali mohu opustiti tučnost mú a královati nad vámi? Potom šli jsú k fíku, řkúc: Přikazuj nám. Který řekl: Vzda-li mohu opu- stiti sladkost mú a královati nad vámi? Potom k vinnému kořenu, který řekl jest: Zdali mohu opustiti vino, které obveseluje bohy i lidi? I přišli 40 jsú k trnu. I řekl jest jim: Jestli že ste mne zvolili králem, poďte, odpočí- vajte pod mým stínem; pakli nic, vyjdi oheň a zžer najvyší dříví. I uči- nili jsú sobě Sychinští Amelecha krále, a královal jest tři léta. A když jest obehnal jednú věží v Galaad, tehdy jedna žena spustila jest kámen a hlavu

Strana 122
122 Zdeněk Tobolka. jest jemu rozlúpila, a on pozavolav jednoho oděnce svého, řekl jest jemu: Stuoj na mně a zabij mě, ať nedějí moji nepřietele, že bych od ženy sšel. Thola, rodem Zyzachar, súdil jest lid izrahelský dvadceti leth. Tento častokrát rozpomínaje se na Abimalecha, kterak jest 5 neprávě činil nad svým starším bratrem, Jonathan, že jest vzal království nad Sychen, kteří neměli krále mieti, a tento neměl nad staršieho svého bratra královstvie bráti, a že Abymelech, aby bezpečněji kraloval, zabil jest [245] drahně lidi, vida, že pán Buoh ohyzdnú smrti Abimelecha svedl z světa, a brzo mstil se nad Sychenskými, protože proti řádu vzali krále, 10 tiem dokazuje, že nespravedlivé panování vždy jsú nebezpečná. Súdil jest Israhel dvadceti a dvě letě a měl jest třidceti synuov, kterým dal jest třid- ceti měst a vzdělal jest je knížata. Jajr povstal jest po smrti Thola a súdil jest Izrahel dvadceti leth. A činili jsú za jeho časuov židé zle před očima božiema, 15 a slúžili jsú Balaad a Astaroth a bohóm syrským a sydonským. I roz- hněvav se pán, dal jest je v ruku synóm Amon a Filistinským osmnádcte leth. I volali jsú ku pánu Bohu, řkúce. I rozkázal jest Jajr pokání, a po- vstal jest i vysvobodil jest lid z ruky Filistinských. Jepte, syn od kurvy pošlý, ale muž velmi silný, kte- 20 rého odehnali jsú od sebe synové Izrahelští, protože jest pankhartem. I přebýval jest v zemi Job, kterému hrnuli jsú se pacholci chudí a lotří- kové jako k svému kniežeti. A když synové Israhelští vytrhli jsú na pole, proti synóm Amon, poslali jsú k Jepte, aby byl jich vuodce. I řekl jim; Vy ste, kteří ste mnú prvé pohrdali, „a vyvrhli ste mě z domu otce mého, 25 a nynie jsúce potřebú hnuti mne hledáte, abych byl knieže váš; jestli že pravým srdcem mne hledáte, svým vúdci učiniti a mé přikázanie plniti, dáť pán Buoh nepřátely vaše v ruku mú. I řekli sú synové Izrahelští: Pán Buoh slyší, že sliby naše vyplníme. I vyšel jest Jepte s syny Izrahel [246) skými v boj proti Amon a zvietězil jest a obdržal dvadceti měst. I vracuje 30 se z pobití, slíbil jest pánu Bohu obětovati, co jemu najprve vstříc z domu vejde. I vyšla jest dcera jeho s bubenci, radující se. I řekl jest Jepte: O, běda mně, dcero má. I řekl jest dceři své: Ústa má mluvily jsú pánu Bohu slib, a jinak učiniti nemohu. I řekla jest: I to se staň, otče milý, nechť jedné dva měsiece opláči panenstvie mého. I obětoval jest ohněm dceru 35 svú a súdil jest Izrahel šest leth. Ezebon z Bethlema, muž spravedlivý před pánem Bohem, prve slul Abešam, súdil lid Izrahelský sedmnádcte leth, měl jest třidceti synuov a tolik dcer. Tento súdil jest Izrahel sedm leth a někteří praví, že dcery rozpustil jest na lotrovánie a synóm vzal jest ženy miesto 40 dcer; ale to nemá věřeno býti, neb jest jeho pán Buoh rozmnožil na zemi, a počel jest boj proti Trojě, ale nedovedl v boji. Umřel jest pochován v Bethlemě. Hajlon súdil jest po smrti Esebon Izrahel deset leth. Tento pilně napomínal lid Izrahelský, řka: Aj, kterak jest pěkno nám

Strana 123
Židkova Spravovna. 123 seděti v pokoji a v bohatstvie, které nám pán Buoh dává, protože neslú- žíme Astaroth a Balovi, bohóm cizím. Rozpomeňte se na rány, které jest posielal na otce naše, když jsú slúžili bohóm jiným. I proto veselme se v něm a v boží múdrosti a v službě jeho. A budete ruosti vedle zaslíbenie božieho. I umřel jest Hajlon léta svého osmdesátého u pokoji. [247] Abdon súdil jest Izrahel osm let. Tento měl jest čtyřidceti synuov a třidceti vnukuov a počel jest býti mocný na zemi a pokoj měl jest veliký. Neb za tohoto časuov Trojská válka počela se jest pro Helenu. I proto tam se tlúkl nepokoj. A tak Abdon oslabil jest uzdu lidu Izrahelskému. A počeli jsú odcházeti od každé cesty spravedlivé, i dal jest 10 je v ruku ffilistýnských čtyřidceti leth, až jest Sampson zbuzen. I umřel jest Abdon a pochován jest v zemi Efrajm, na hoře Amalech. Sampson, obr syn Manne, při kterým krátce sluší zna- menati šest věcí. Najprv, že anjel boží jemu narozenie zvěstoval. Druhé, že zamiloval Dalidu, ženu filistýnskú tak náramně, že po ní ostati nemohl. 15 Třetí, že veliký pokoj učinil Židóm za dvadceti leth a veliké mordy činil filistynským, když ho chtěli polapiti, smlúvu učinili s Dalidú, aby ho při- pravila o sílu, a zklamal jest Dalide třikrát. A když filistýnští chtěli ho jíti, tehdy nabil se jich do vuole, tak že jednú čelistí oslovú zabil sto mužuov. Čtvrté, když jednú zavřeli ho v městě filistýnští, a sebrali se, aby ho jali, 20 když jemu byla najplnější potřeba, vylomiv měděnú bránu a řetězy, nesl ji na horu i nesměli jsú po něm Filištýnští. Páté, když přišel k Dalidě, aby jemu jískala, prosila Dalida Samsona, aby ji zjevil, v čem jest tak ve- liká jeho síla, a on pověděl, že u vlasiech, a ona ostřihši hlavu jeho, po- čela jeho od sebe strkati. A přistúpivše Filištýnští, oči mu vylúpili a při- 25 vedli ho v řetězích do města [248]. Šesté, když Filištejnští učinili jsú hody, chváléc Dagona, Boha svého, kázali sú z žaláře přivésti Samsona před se a kázali jsú jemu před sebú tancovati a hráti, a když jest ustal, kázal se doluov pod sieň vésti, a když jsú počeli na tom mazhauzu tanec, zařval jest Samson ku pánu Bohu řka: Viz, hanbu mú, pane Bože mój, která mi jest 30 těžší nad smrt. Navrať mi sílu mú první, ať zahyne duše má s nepřátely mými. A tak podtrhl slúp, sám se zabil a mnoho nepřátel svých. Po smrti Samsonově byl jest lid Izrahelský bez správce drahně leth a činil každý, co mu libo bylo. I učinili jsú Židé dvě věci znamenité zlé. Najprvé, že Micheaše, který byl modloslužebník, proto 35 že byl z pokolnie Levi, vzali jsú sobě za kněze i s modlú, které jsú se mod- lili. Druhé, když muž jeden přišel do Galaa, které byli osadili synové Beni- amin, že žádný nechtěl toho do hospody přijíti, až jeden pozdě jej přijal. Třetie, že obořivše se přebyvatele města toho, šli jsú k domu, řkúc: Daj nám toho hosti, ať ho užíváme. I řekl jest jim hospodář. Netak, synové, 40 netak. A když nemohl jim odolati, řekl jest: Máte dceru mú pannu, a tento muž má svú kuběnu: Vezměte je a požívajte a přestaňte od žádosti horší. I vyvedl jim jest kuběnu toho muže, které užívali jsú až do smrti. Vstav host nazajtří, vida ženu umtrvenu, rozťal jest ji na dvanácte stran a poslal 5

Strana 124
124 Zdeněk Tobolka. stranu k každému pokolenie. I řekli jsú Židé: Hřiech takový nikdy nebyl v Izraheli. I sebrali jsú se jednostajně, jako muž jeden, i přemohli jsú Beniamina a zavázali jsú se, aby jim nedávali svých dcer za ženy. [249. Heli, kněz a prorok z pokolenie Levi, kněz Boha 5 najvyšieho, měl jest syny nešlechetny a netrestal jich. Zavrhl jest jeho pán Buoh, aby kněžstvie nepožíval, i zbúřil jest pán Buoh Ffilistinské proti lidu Izrahelskému. I vytrhl jest lid Izrahelský s archú. A poraženi jsú, a když jest pověděno Heli, že synové jeho zbiti jsú, jel jest proti lidu k bráně. A když mu pověděli, že archa boží vzata jest, padl jest z koně [na] znak, 10 a rozbiv sobě hlavu, umřel jest. Samuel, prorokvzácný pánu Bohu od mladosti, po smrti Heli spravoval jest Izrahel, a archa zase navrácena jest, kterú sami Ffilittinští přivezli jsú, proto že duokudž byla archa boží v chrámě, Dagon modla padla a rozbila se a mor šel na hovada i na lidi. A tak s pocti- 15 vostí a s bázní přivezli jsú Ffilistinští archu boží k Jeruzalemu, kterú Židé s poctivostí vzali jsú. Mezi tiem, že Samuel sám byl stár, usadil dva syny, aby súdili lid a ti synové, že vydali přieliš srdce své v lakomství a v ne- spravedlivé súdy. Vida to lid, sbéře se k Samuelovi, a požádali, aby jim dal krále. I pojde Samuel a tuží, že již lid zavrhl jest mne a žádají krále. 20 I die pán Buoh: Nezavrhliť jsú tebe, ale mě, abych já nekráloval nad nimi: Učiň vuoli jejich a povieš jim, které jest královo právo: Ať sobě zvolí, co chtie, neb abych já kraloval nad nimi nebo člověk. [250] Čtvrtého věku kronika jest kronika, počína- jící se, od králuov židovských, od Saule sedláka z počátku až do Seche- 25 diáše, krále, kterého i s lidem jal jest král Babilonský do vězenie, a zbiv prvé syny jeho před jeho očima, kázal mu potom oči vylúpiti a vésti do vě- zenie do Babylona. Tento věk měl jest v sobě dvamezcietma králuov Židov- ských, které bohdá řádem klásti budu. Někteří byli zlí, někteří dobří, ale královstvie Židovské nikdy nebylo slavnější než za Šalomóna, ani pokoj- 30 nější, a nikdy neměli víc královstvie než jedno. A to jest dnes sešlo, neb pán Krystus od nich přenesl na křesťany královstvie, biskupstvie, kněž- stvie, uměnie, krásu i oběti, tak za všecky jich oběti máme jedinú tělo a krev pána Jhezu Krysta a v té vidomé svátosti moci boží vlité božství, jakž sám ráčí mieti, abychme, nechajíc jalovic, voluov, ptákuov, chleba, 35 voleje, peněz, na této svaté oběti dosti měli a modlili se k témuž pánu, kterému anjelé v nebi se modlí. Král jest osoba hodná zvolenie anebo po rodu na thruon některého královstvie vysazená korunú, mečem, jablkem, sceptrem, mazáním a rúchem slavnějším nad jiné lidi světské svého královstvie vy- 40 zdvižená mnoho kniežat světských, pánóv, rytieřóv, měst, hraduov maje pod sebú i krajin, které má súditi, v spravedlivosti, v menších věcech skrze se a radu biskupuov, kniežat, pánóv i měst, a pokoj má učiniti, křivdy krotiti, a aby v jeho královstvie [251] všecky věci řádně šly, toho

Strana 125
Židkova Spravovna. 125 má s velikú pilností pantošiti. Pakli kde křik vzejde na zlé některé, to má hned bez meškánie udusiti. Dobrý král jest každý král, který má třinádete věcí těchto do sebe mieti: Najprvé, že jest spravedlivě na královstvie vstúpil, totiž řádným volením, jako Saul a David z božieho rozkázánie, 5 nebo po rodu, jako Šalomún a jiní králové, neb v jistotě pán Buoh posielá z nebe královské siemě na svět, neb to komety dokazují a také řád spraví jeho svaté i písma, kterým zasliboval pán Buoh Davidovi, že vždy dá na stolici jeho potomek etc. A proto králové velicí jsú některak jako světlo boží od pána Boha lidem na správu dobrú neb zlú seslání, a to jest vedle 10 tajného božieho súdu a vuole jeho svaté, druhé, který pokoj jedná lidu svému na všecky strany, že člověk ten jest bezpečen v lese jako v své zam- čité komoře s tělem i s statkem. Třetí, že sám od sebe každú spravedlivost počíná božskú, totiž že jest viery pravé a nábožný ku pánu Bohu, hledě jeho cti viec než své, chrámy jemu vzdělávaje, biskupy, kněži, kantory na- 15 dávaje. Jakožto jest Šalomún učinil i lidskú že žádnému křivdy žádné neučiní. Čtvrté, který bez milosti tyto lidi hubí, totiž modloslužebníky, rúhače boží a kacieře, neb proto Saul zavržen od královstvie, že řekl jemu pán Buoh: Di proti Amelech a zkaž modly a zabi všecky modloslužeb- níky až do zahynutí, a když jest toho neučinil, neb na zájem a na lúpež 20 toliko byl vydal srdce své, tarasuje se, že proto zájem učinil [252], aby pánu Bohu obět učinil, i řekl mu prorok: Lepšíť jest poslušenstvie než obět etc. Druhé, zhaubce země totižto lúpežníky, svatokrátce, paliče, mordéře, zrádce, traveniny zpuosobující, zloděje, ženy, které děti hubí nebo tráví nebo penieze falšují, tito jsú zemi velmi škodni, nemají trpíni býti, ale nyní 25 kněži tyto zlé lidi nedadie hubiti, řkúce: Pán Buoh přikázal: Nezabiš! A to proto činí, aby rozmnožením těchto zlých lidí dobří lidé, totiž biskupové, kniežata, doctoři, mistři, velební netáhli se do země, aby ti kněží, nemajíc starších nad sebú, svú vuoli činili, ale jim nenie hřiechu rozfochovati ohně, v kterém mnoho tisíc tisíc lidu by jednú hodinu sešli, aby se o ně lidé bili, 30 a oni aby v cizích farách seděli, v cizích kolejích, úřadích k nim nepřísluš- ných, a aby dobré bydlo měli a o ně se lidé báli, o statky, o čest, o hrdla přicházeli, jedné aby oni podřad všeho křesťanstva nepodnikli. O králi, nerač na to déle hleděti, čas jest, to zlé vyraziti. Ještě chytrosti dábelskú to jednají, aby jich zlosti pro Tvú Velebnost dobří křesťané, kteří jsú pod 35 jednú zpuosobú bránili, a tak jsú lid zmámili na obě straně, že dlúhá bude pašije, než se to dokoná. Jestli že Vaše Jasnost chce jich brániti a nechce prohlédnúti, a toho zlého, těch kněží neposlušných nechce-li pokrotiti bez jich zlého, ať se jim nic zlého nestane, jedné aby v řád podstúpili a roz- tržkuov a búřenie nechali. Třetie, dobrý král ten, kto poddaným nic ne- 40 přikazuje zlého, a jedné, co jest spravedlivého a dobrého. Ale jestli to nynie v Praze lidi bez děky nutkají k tomu, co všechen svět má vuošklivost a co lidé sami znají, že nenie dobré, a sami sú odporni tomu. [253]. A když by Vaše Jasnost nekrotila, přišli by na první zlost, v které kostely bořili, svědci

Strana 126
126 Zdeněk Tobolka. jsú toho kostelové Malostránští šest a třidceti a zvláště kostel svatého Thuomy, Karthuský, svaté Máři Magdaleny, u Matky božie a jiní. Item v Praze u svatého Climenta, u svatého Františka, u svatého Ambrože, u svatého Benedicta a jinde. Dobří lidé přijdúc, vidí ohyzdu a čertovo dielo, 5 a za to nestydíme se, my Čechové, ale snad ještě mieru doplnujem. A chvála pánu Bohu umenšuje se, že ještě Vaše Jasnost jich ruce zdržuje. A rač jim moc odjíti, to zase Vaše Jasnost, buohdá, zvelebí etc. Čtvrté, dobrý král jest, který své poddací neutrapuje nespravedlivými šacunky, daněmi ani častými berněmi. Páté, který nemiluje daruov těch, kto se mají súditi 10 před nim, neb to převrátí rozum jeho od spravedlivosti. Šesté, který sobě ani synu ani dceři ani ženě své neodpustí proviněnie, jako jest učinil Saul, řka: Živať jest duše má, jestli že vina jest má neb syna mého Jonaty, že chci, abychme trpěli vyřčenie práva i nalezena jest vina na Jonatovi etc. Sedmé, dobrý král jest, který knězi miluje a je ctí, nedá knězi sprostnému 15 státi před sebú, neb každý kněz jest duostojnější nežli král, a král má se jemu klaněti, když kněz dává požehnánie a náboženstvie mieti při mši i potom, neb otcové světí přikazují, aby žádný král, žádný knieže, žádný biskup nedal knězi státi před sebú. Ale já sem stál doctor, mistr, kněz viec nežli pět leth před stolem Vaši Jasnosti každú neděli i jiné svátky [254], slúže, nebyl sem ani jedniem slovem pěkným uctěn, ani k stolu po- volán než snad jedva desetkrát v těch letech, ano mi srdce plakalo. Také viděl sem, ano biskup olomúcký stojí před Vaší Jasnosti, a Vaše Jasnost jediné své duostojenstvie znala a jiných nic, hned sem v svým srdci myslil, že proti pádu povyšuje se srdce, v kterým po hřiechu nynie tapáte ná- 25 ramně, a leč v pokoru a v rozum stúpíte. Zlé bude jest právo po všem Polště, když kněz sedí se pány, kniežaty, měšťany, žádný nesíhne do misy prvé než kněz; a jestli biskup za stolem a kněz také, že biskup neslúžil ten den a kněz slúžil, tedy biskup neřieká ani: Benedicite, ani do mísy ani do medenice první sáhá, ale ten kněz prostý, který ten den slúžil. Též jest i po jiných zemí, ale zde po hřiechu jest dobrých kněží, biskupuov, doctoruov, mnichuov viec než židuov utlačení, a duokudž Vaše Jasnost biskupy, kněži, doctory učené a mistry nezamiluje srdečně, a mezi nimi vesele kvasiti nebude, jako Saul mezi proroky, nelzeť jest ruosti, neb od nich Vaše Jasnost má korunovánie a mazání a duostojenstvie, a je 35 tlačíce, sami se tlačíte, je vyzdvihujíce sami se vyzdvihujete, a od pána Boha požehnánie většie vezmete i bohatstvie, i v štěstie ruosti budete, jinak nic. Osmé, dobrý král jest, který měšťany ctí a jich žádost v dobrým rád slyší, břemen žádných na ně nepotahuje, pokoj jim na všecky strany zpuosobuje. Deváté, který kupce miluje, jich zbra- 40 ňuje cesty svobodné ze všech stran jim zpuosobuje, a křivdy ani jim dá činiti ani sám činí. Desáté, který čisté řemeslníky velmi miluje a rád vidí, že se řemeslníci množí a prázdných lidí nenávidí, a v městech jich trpěti [255] nedá. A viec má milován býti řemeslník chudý, mistrný nežli bohatý nemistrný, a má jiné spravovati v svým řemesle. Jedenádcté, 20 30

Strana 127
Židkova Spravovna. 127 že cizozemce do své země tíhne a jim křivdy nedá činiti a hledí toho, aby jeho země byla lidem rozličným osazena a mnohým, a každý aby milován byl, kto se věrně chce živiti svú spravedlivú robotú. Dvanádcté, aby města velmi zdělával a v nich kostely krásné, neb od krásných domuov božích všecko město béře obveselenie a požehnánie od pána Boha i těla mrtvá, 5 okolo krásného domu božieho ležící, veseleji leží. Třinádeté, která jest mocná obrana bidných lidí, totiž sirotkuov, vdov, panen, jeptišek, mnichuov, špitáluov, nevinných vězňóv, jiných plačících a násilé trpících, a že hned saud učiní chudému plačiciemu, by byla žaloba na krále, na kterékoli kněze nebo na pána. Toť jest David řekl Saulovi: Viděl jsem lva, an uchytil ovci, 10 a běžel sem a vytrhl sem ovci z úst lvových a lvu sem ústa roztrhl a če- listí sem jeho zabil. Lepší král jest král, který těchto sedm povah má do sebe mieti: Najprvé, který myslí, že jest prach a popel, hledě na smrt, že mu hrozí každú hodinu jako jinému, dá se v pokoru, nevznáší se nad jiné lidi, 15 klade se sám před sebú, jako by králem nebyl, a proto nechaje všeho nepra- vého myšlenie a lakomství, dá se ve všecku dobrotivost ku pánu Bohu i k lidem. Druhé, že béře sobě před oči marnost tohoto světa, a že v ní po- minuli jsú vysocí lidé králové mocní jakožto Nemroth obr, Ffarao, Darius, Šalomún, Romulus, Julius a mistři převelební [256]; jakožto Plato, 20 Aristotiles, Porphirius, a lidé krásní jako Adam a Eva, Paris, Helena, a lidé mocní jako Alexander a jiní, vida, že jsú ti pominuli, a kam jsú se děli, sám pán Buoh ví. Vida, že jest svět falešný a míjející, obratiž se k nábo- ženstvie a k patřenie na onen svět, a vida, že v dobrotu a v spravedlivost. Třetie, srdce své vyle k nadávánie kosteluov, k rozmáhánie služby božie, 25 aby měl klenoty v pokladích nebeských, raději nežli v své komoře. Čtvrté, který umyslí sobě, nežli co by proti spravedlivosti chtěl učiniti a chudého proti spravedlivosti utisknúti, že by radše chtěl umřieti. Páté, že žoldy svým pánóm a svým rytieřóm nezadržuje, ale hojněji, než by měl dáti, dává. Šesté, který u pokoji královstvie sedí, u pokoji slúže pánu Bohu, a spra- 30 vedlivost súdcím po všech městech přikazuje. Sedmé, který války tak má v nenávisti, že prvé než by viděl jednoho v boji zabitého, ze své pře raději ustúpí a mnoho penězi uplatí, nébrž raději královstvie svého ustúpí, neb těžce narodí se člověk na svět, těžce se odchová. I proto běda králóm chudých lidí, krve vylévačóm, to shledají na své smrti a v den súdný. Najlepší král jest král, maje při sobě těchto pět věcí, Najprvé, že přivra se tiše v svým pokojíku, dá se na modlitbu milému pánu Bohu, a vší silú pokúší se, zda by mohl slzu kterú a lkání srdce mieti, prose za své hřiechy, za hřiechy synuov svých, čeledi své, i všeho krá- lovstvie. To jest Job činil. Druhé, že posty, almužny zyni a [257] mali, 40 které těžké nemoci vděčně od pána Boha přijímá, nébrž když puotky zlé do sebe nečije, že mní, by pán Buoh se nad nim zapomenul. Třetie, že má některého svatého člověka nad sebú, ten za králuov židovských slul prorok, za Justimiana slul patricius, jako by řekl tatíček, ten aby králi aspoň 35

Strana 128
128 Zdeněk Tobolka. jednú v týden, nebo kdy potřebie, králi pravdu pověděl a jeho zlosti jemu v tvář počítal a nespravedlnosti oznamoval, a král aby se nehněval než aby milostivě přijal. Tak jest trestal Samuel krále Saula, řka, že jsi za- vrhl řeč boží, zavrhl jest tě pán Buoh, aby nekráloval viec nad Israhelem 5 a tak jest jemu domlúval před šlechtú a před lidem, až řekl jest Saul: Zhřešil sem, ale prosím, pocti mě nynie před staršími lidu mého a před Izrahelem. Též David, též Šalomún měli nad sebú proroky boží, kteří jim pravdu pravili, Alexander měl Aristotileše, Justimian Patricia, Nero Se- neku; ale že ten jest mistra svého zabil i máteř, zle se jemu stalo, a dnes zlú 10 pověstí až do súdného dne se zmazal, proto etc. Čtvrté, že pamatuje na to, že někdy byl maličký, jako Saul byl sedlákem z rodu najmenšieho, Beniamin a David pastuška, lyna hovadská a smrad jich sbieraje, a Tvá Milost byl pán korúhevný, Boček slove, protože praděd některý z boku ma- teře byl vyřezaný, a již dnes hlavú lidí učiněn si a králem řádně mazán si. 15 Nerač hleděti na to, co si, ale na to, co jsi byl, a drž se v pokoře, zachovaj obecní vieru křesťanskú, súdy spravedlivé čiň, chudiny častými a nemilo- tivými berněmi nerač utiskovati, a již že Vaše Jasnost tíhne k letóm, od válek po hřiechu [258] dábelských přestana, rač utišiti srdce své a pokánie slzavé činiti z tohoto zlého, co nynie po hřiechu páše pod Vašie Jasnosti 20 Takť anjel boží napraví korunu na hlavě Vašie Jasnosti, která po hřiechu ku pádu tak velmi nachýlila se jest, že o tom lépe jest mlčeti nežli co psáti. Páté, který jest svých starších poslušen a jich nehněvá, nébrž velmi s dary a s pokorú se jim poddává. A těch starších jest pět. Najprvní, pán Buoh, na Toho pamatuj každý král, že jest miesto něho na světě, aby stvořenie jeho řiedil ke všemu dobrému, a násilé a nepravosti žádnému nedal činiti ani sám činil, neb toho bude hrozný mstitel na smrti. Druhý, starší kaž- dého krále jest otec papež, který jest otec každého dobrého křesťana a kaž- dého dobrého křesťanského krále, proti tomu u vieře žádný král nemá povstati jedné ve třech věcech. Najprvé, že by naň bylo dovedeno, že jest 30 zjevný kacieř, tehdy již náměstkem Krystovým nenie. Druhé, že by mařil a rozptyloval dědictvie pána Krysta, totiž zbožie Římské a kardinálové požádali na pomoc krále kterého, povinovat jest povstati proti němu, proto etc. Třetí, když by pohané vtrhli na meze křesťanské, a papež nechtěl by křesťanuov proti nim zbúřiti, tehdy ten má ssazen býti jako zrádce viery 35 křesťanské. Jinak každý papež vždycky jest dobrý a cierkvi svaté pro- spěšný, buď v sobě kterak koli věk zlý. Třetí, každý král má nad sebú ciesaře, kterého jest mana nápravník, tomu každý král povinovat jest poslušenstvie a dary dáti každý rok a u něho [259] i u papeže mieti své procuratory. Čtvrté, má nad sebú svého biskupa, item kacermajstra, 40 item svého faráře a jiné preláty, které má ctíti, jich se báti a styděti, když ho v čem k dobrému napomínají. Páté, všecka obec jest starší jeho, ta kdy co žádá podobného na králi a nenie zbúřena šíbaly někte- rými, má král jich žádost rád učiniti proto, neb jest tu mnoho múdrých mezi nimi a znamenie, že věci dobré žádají a prospěšné králi i k krá- 25

Strana 129
Židkova Spravovna. 129 lovstvie. Pakli jsú šibalé, pěkně odpovědie s šíbaly učiniti, jakožto s rádci svými etc. Zlý král jest každý král, který má jedenádcte zlých věcí do sebe: Najprvé, že rozumněje bláznivě řeči boží, totoť jest právo krá- lovo, bude vám bráti syny vaše a bude z nich sobě činiti jezdce a před- 5 běžce vozuov svých, a dcery vaše, a bude sobě z nich činiti své služebnice a bude vám bráti obilé z pole a víno z presuov a bude vám činiti útisky, a budete ke mně volati a já neuslyším, neb ste nad se žádali krále, mněje, že by pán Buoh nepravosti nemstil, béře lidem svým, neprávě lúpí je viec, než lúpežník na silnici; ano ta řeč nezní o dobrým králi než o zlým, který 10 z násilé muož to učiniti, ale ne z práva. Druhé, zlý král jest ten, který málo na pána Boha pamatuje, málo jeho svaté jasnosti slúží, a proto každé knieže má ranú mši slyšeti, neb slyšenie mše tyto věci dobré činí králi i kaž- dému; najprvé, že stojí a poslúží před tváří svého krále nebeského, ač na malú chvilku okázal sě jeho svaté milosti a syrový bez páteře druhdy i bez 15 daruov, však anjele světí, že jsú krále aneb knieže [260] viděli, slúžíc pánu Bohu, jeho ten den tiem pilněji ostřiehají, tiem viece ctí, jakožto lidé toho pána viece ctí, viec velebí, viece za vzácného mají, koho vidí blíže ke králi státi a s ním ochotněji mluviti, tak tuto. Druhé, že lidé viece ctí krále i bojí se jeho, když vidí, že rád pánu Bohu slúží a jeho svaté milosti se bojí. 20 Třetí, duch svatý a múdrost božská se králi při mši vlévá, a ten den všecko štěstie se ho přidrží, neb nečitedlně pán Buoh všecky věci dobré rozmáhá vedle řeči pána Krysta: Najprv hledajte královstvie nebeského, a potom všecky věci budú vám přidány. Páté, neučiní-li co viec dobrého král ten den pro neprázdnost obecnieho dobrého, tehdy jest dosti učinil. Pakli 25 že ostatek dne stráví u veselí a v žádostech těla svého, když nejsú příliš škodlivie, tehdy biskupové a kněži mají pánu Bohu za krále i za lid slúžiti, a pána Boha za ně z úřadu prositi etc. Třetí, zlý král jest, který války a mordy strojí, pálení lúpeže, země hubení, a co se jemu radí, že na to nic netbá, ale vždy viec a viec ostří ukrutnosti a ku pádu všecko královstvie 30 zpuosobuje. Čtvrté, zlý král jest, který pro veliké lakomstvie mince fal- šuje a často mění, lidi nemilostivě dře na všecky strany a šacuje, béře spra- vedlivě i nespravedlivě, jedné aby měl. Páté, který poctivé panny béře z loží jich, a potom zkáže, ani zpomene na to, aby asponě ji poctivě vdal, nebo vdovy, anebo, co horší jest, poctivé manželky poskvrňuje mocí a ná- 35 silím, a ještě hledí manželu hrdlo odjíti, a za to ani se Boha bojí ani lidí stydí. Šesté, který jest tak ukrutný, že očima pro ukrutnost svítí, jako lampami hořícími [261] na každého, a jestli že s kým mluví, řeči jako mečem ostrým řeže a jako ostny bode, hledě, aby ho shltil na statku, na cti nebo na tělo, duši od těla odřeže. Sedmé, že jest mstivý, a že jest ku prosbám dobrým 40 hluch jako had, nechtěje žádné dobré řeči slyšeti od lidí dobrých. Osmé, že jest pošel z rodu zlého ukrutného, anebo mezi zlými lidmi vykrmen, který lid strojil jeho z mladosti, ke všemu zlému, tak že z toho zlého jich naučenie, kterému z mládí navykl, mní, že dobře činí a v tom pánu Bohu 9

Strana 130
130 Zdeněk Tobolka. slúží. Deváté, který falešný v řeči, tak že pozná člověk jeho falešnosti, dokudž v nosidlo skrze něho neupadne. Desáté, který svým starším jest spurný, a nad své rovné krále výše se chce znášeti a od nich rohatostí se děliti, a jest všem protivný, vždy rohatý a odporný. Jedenádcté, má-li tvářnost nezpuosobnú, že jest škaredý, piknosí, ryšavý, hluboočný, to také zlost okazuje. Quia distortum vultum sequitur distorcio morum. Horší král jest král, maje do sebe těchto sedm věcí: Najprvé, že nad moc svého bohatstvie, aby dosti učinil své pýše, zpuoso- buje sobě jezdce náramně stkvělé, s náramnými přípravami a s nákladem 10 převelikým, a hody veliké činí, a kdy mu se nedostane, šacunky klade na lidi nepravé, kupce lúpí, a by bylo od čerta vzíti nebo z lóna pánu Bohu vydříti, potom učiní. Druhé, že všecko královstvie řídí vedle své vuole a práv žádných nechce požívati ani rad spravedlivých. Třetí, že miluje pochlebníky a ukrutníky, kteří mu dobře nahánějí a chudinku na [262] 15 všecky strany, sužujíc jemu dodávají vinny, nepravé kšaffty, pravé lomíc pole lidem odjímajíc, vody, cla, rybníky, vinnice, chmelnice a jedné, co požitečného, králi to všecko zpuosobujíc. Čtvrté, že po městech ustavuje úředníka jednoho nebo dva ukrutné, kteří všem konšelóm hlasy odjímají, tak že konšelé nesmějí pro ně pravdy mluviti ani pravdy súditi, a ti úřed- 20 níci nahánějí králi, a král jim, o běda, na smrti. Páté, že každý stav vy- soký tupí a zvlášt učené lidi, kteříž by mu pravdu pravili; to jest Serua, ciesař, Boheciovi, když Boecius byl k němu povolán, vida, že všudy zlatto hlavy postláno, plynul v tvář ciesařovu trudovatú, řka: Nevěděl jsem miesta nečistčieho v tom pokoji ze vnitř a v nitř pro zlost etc. Šesté, který 25 žoldy rytieřóm zdržuje a svým dobrocincím, kteří proň statky ztratili a druzí ranění a druzí i životy potratili, že za to nic netbá, nébrž ještě se na ně hněvá a jim zlé odplacuje. Sedmé, který tak vyle se v obžerství, v opilství, v freje, v kostky, vejhry a že skrze to mnoho pilných věcí zmešká království. Najhorší král jest král, který těchto jedenádote věcí má do sebe: Najprvé, který se pánu Bohu rúhá a mní, že pána Boha nenie na světě jedné on. Též byl Holofernes. Druhá, který se bohem činí, jako byl Nabochodonozor. Třetí, který pro veliké lakomstvie lúpí pána Boha z jeho svaté cti a chvály, odjímaje kostelóm platy, kalichy, ornáty, kle- 35 noty, sirotkóm a vdovám gšaffty a věna odjímá, kupce, sedláky, měšťany i všecky jiné napořád lúpí, déře, šacuje, na žádného nic netbaje, jedné, aby on měl, třeba-li žádný nic neměl : [263] ani pán Buoh ani světí. Čtvrté, který chce lid odvrátiti od viery křesťanské. Páté, který povstává proti papeži a kněžím, chtěje kněžstvo zahladiti. Šesté, který lúpí kostely z kle- 40 notuov, z platuov a tiem umenšuje službu boží. Sedmé, který královstvie tak velmi kazí, že co jsú předkové ke cti dobývali, královstvie to vše kazí, totižto každú čest duchovní i světskú, a aby ti lidé nebyli zase platy, rozmrhává i jiné věci. Osmé, který města, hrady, krajiny zastavuje, pro- dává, oddává přátelóm, dlužníkóm vedle své vuole. Deváté, který sváry 5 30

Strana 131
Židkova Spravovna. 131 má s jinými králi a kniežaty, tak že ruce jeho proti všem a ruce všech proti němu. Desáté, který přes rok stojí v kletbě papežské a netbá se umluviti práva duchovní i světská, takového kniežete odsuzují za příliš zlého. Jede- nádcté, který cestu lidem odvierá ke vší zlosti a netbá, čiň, jakž chce, co chce, kdy chce etc. Židovské královstvie jest královstvie, počíná se od Saule až do Jedechiáše, krále, který v té chvíle mělo v sobě lid oddělný obřezováním od jiných lidí, maje v sobě hlavní město Jeruzalem, majíc v sobě dvanádcte krajin velikých a mnoho měst, které budu v dole jmeno- vati, za Šalomóna najmocnější, o kterého chvále tuto málo něco povím. 10 Jeruzalem jest anebo bylo jest město hlavní krá- lovstvie židovského, dvěma zdmi cihelnými čistě přepásané a mnoho seth věžmi ozdobené a komíny dymními, a od sráčuov zhúru jako vížkami ozdobené, spojené s horú Sion, maje v sobě šest bran, totiž brány Davi- dovu, a starú bránu a Effrajm [264] a hnojnú bránu a zlattú a vodnú. A tu 15 jest kúpadlo Syloe, prostřed světa přebývajícieho pasazené, domy pře- krásnými ozdobené, v kterém rathúz byl přečistý, čtyři věže a tři paláce překrásné maje, které město mělo jest tyto jména, totiž Salem, Jebus, a potom složeno jest to jméno, jako by řekl Jebusalem, ale v r obráceno, i slove Jerusalem. Syon jest hora dobře vysoká, nad Jeruzalem vypatá, podlúhovatá tak dlúze, což by samostřielem vystřelil, pod kterú teče řeka, a pod ní jest druhá horká, řečená Moria, na které jest brána hnojná, skrze kterú dešt shání všecko bláto Jerusalemské po dešti, na které hoře jsú tři věci, totiž chrám boží na tom miestě, kde Jacob patriarcha spal v své tesk- 25 nosti, a viděl anjely boží a řebřík etc. Druhé, málo níže jest duom králov- ský, a na bocích chrámových jest duom biskupský, kněžský a kantorský. Chrám Šalomúnóv jest chrám, který jest dělal Šalomún pánu Bohu ke cti a k chvále sedm leth, kterého chrámu zdi byly jsú šede- sáte loket na dlúhost a dvadceti loket na širokost a třidceti loket na vy- 30 sokost a tak dále, jako biblí vypisuje, neb ji nemám a on žádného ani z lib- ráří kterých bych já měl, pán a vladař býti nemohu na malú chvíli v puoj- čenie mieti, a Tvá Milost jich zlosti hájí a brání, aby nám těžcí byli v našem, panovali nám, zle činili, pán Buoh toho trpěti nebude. Nenie hodno [265], abych já své uměnie, jinde těžce vypracované, jim dával, poněvadž mně 35 i jiným, kto nejsú pod obojí zpuosobú tak činí, všady po všem křesťanstvie k mé žádosti do domu přinesli by mi, ale já jdu k nim, ještě mi nechtějí po- kázati, žel se tvé svaté milosti, pane Bože všemohúcí, oni knihy majíc, neumějí jich požívati a těm, kdo by uměl, dopustiti nechtějí. Píši to z ve- liké bolesti mého srdce pro veliké násilé a velikú nepravost, která se mně 40 i mnoho tisíc lidu děje, pán Buoh všecko na smrti rozměří. Kterací slú- pové byli mědění, kamenní, dřevění a svícnové a stolové a lucerny a studvě a fioly a kadidlnice z čistého zlatta a jaké bylo Sancta sanctorum, a kde archa posazena, a kterak posvěcenie chrámové stalo se, nechť to vypíši, 20 9 *

Strana 132
132 Zdeněk Tobolka. 5 kteraký byl duom královský, to opustím. Dal jest král Šalomún kněžím a kantoróm sto a dvadceti hřiven zlatta na každý rok věčného platu. Krajiny příslušející k královstvie Jeruzalemskému, jest dvanádote krajin, které byl Šalomón osadil dvanádcti mládci a úřed- níky, aby z nich králi dodávali obilé, maso, ryby, oves, seno a jiné věci, a proto jména těch úředníkuov sú v bibli popsána i krajiny, a to nenie velmi potřebné věděti. Než měl jest Šalomón všecka království s sebú od řeky Filistýnské až do řeky Egypské, obětujíc jemu dary a slúžíc. Města hrazená, znamenitější toho královstvie, jsú 10 tato: totiž Galilea, Bethleem [266] Accona, Cirenen, Sarapathina, Sidon, Leodocia, Jocapacia, Jordan, Městečko Bethsajda, Corozajn, Cafarnaum, Chanagalilee, Letulia, Zefor, Nazareth, Tabor, Samaria, Crysa, Gazyrym, Bethel, Lusa, Bethania, Baurym, Betsaje, a bibli jmenuje, že Argab kra- jina, kterou vládl Bethfanas, knieže, který měl dceru Šalomonovu Baryn, 15 mělo měst šedesáte hrazených, zámky měděnými zamčité. I proto, že mnoho jest toho, opustím pro ukrácenie. Krajiny pohanské, mocné, které trápily židy, když jsú proti pánu Bohu zhřešili, jsú krajiny jmény synuov, Cham a Canaan nazvané, velmi mocné, totižto Jebuzej, Evej, Ferezej, Chananej, Amorej, 20 Jersea, Archadei, Esenei, Arabei, Amathei, Sabathei, Mesrahym, Emlat, Jethei, Filiste, Palestiny, Jetuld, Jezer majedo, Gazer a mnoho jiných královstvie okolních, jako Sarchana, Bethsam, Sabella, Betsanies. A ti jsú přemáhali židy, když zhřešili, a kdy pokání činili, tehdy jsú přemáháni bývali, ale za Šalomúna všickni tito králíkové měli jsú pokoj a přiezeň 25 s nim. Múdrost Šalomúnova byla jest múdrost, okazující se z šesti věcí: Najprvé, z vtipnosti přináleženie pravdy při nevěstkách o die- těti, že z litosti mateře poznal, že jest dietě její, tak králové mají dovtipni býti k rozeznánie pravdy. Druhé, že své všecky skutky byl obrátil ke cti 30 a k chvále boží, chrám dělaje s velikými náklady, jej okrasuje zlattem, střiebrem, drahým kamením, malováním, obrazy, cherub a cherubin, a stěny ozdobil plechy zlatými čistého zlatta, a štíty a korunami zlatými a korúhve [367] přenáramně mnohými a čistými ze všeho hedvábí a orudím čistým, zlatým, střiebrným, jako bez čísla, ale však v počet, vrátil král 35 Babilonský orudí, když židy zase navracoval. Třetie, že obecného dobrého viec hleděl než svého, udělal jest duom královský krásný a zeď okolo Jeruzalema a mnoho měst vzdělal, Mello, Magedo, Gazer, Betheron, Balach, Palmíru a mnoho měst na púštích, a zdmi ohradil jest je, a mnoho seth městeček nehrazených. Čtvrté, z toho, že žádné války nevedl jest, ale se 40 všemi králi spříznil se jest. Najprvé, s králem babilonským, ten mu dceru dal, a se všemi králi. Též rač učiniti, o pane muoj milostivý, a budúť rádi slúžiti králové, kniežata, a dary budú veliké dávati, nenie-li pozdě hodie nakačata, byl bych při Vaší Jasnosti na počátku královstvie Vašeho. Ó, králi, stálo by za mnoho tisíc tisícuov, ačť sem člověk světu zavržený,

Strana 133
Židkova Spravovna. 133 lepší by bohdá má rada byla ke všem věcem, i plod mužský s boží pomocí byl bych na tvú stolici zplodil uměním lékařským, ale pán Buoh tvé Jas- nosti toho daru neráčil popříti etc. Páté, že psal byl knihy múdrosti Can- tica a Ecclesiasticum, v kterých jsú připoviedky náramně múdré, a otázky činil jest o kořeních tří sta, a o dříví počna od cédru až do izopu a o hovadech 5 a o ptácích a o rybách a o hadích, ale o tom nic nepsal jest, a sem tiem jist, že žádný od počátku světa těchto věcí lépě a rozumněji nesepsal jest než já, a buohdá knihy takové po mé smrti ostavím, že ani kraších ani užiteč- nějších nebylo nikdy od počátku [268] světa. Ten dar boží bude přenesen od Tvé Jasnosti na jiného, neb sem napomínal mnohokrát, abyšte naložili 10 a nechtěli ste, a vidúce nechtěli ste rozuměti, ještě jednú přednesu sexterny před oči Vašie Jasnosti, kraší nežli jsú které knihy na všem světě, a na- pomenu, ráčíte-li, ne mně, ale k obecnému dobrému, naložiti, neb já k ná- kladu nemohu dostati a tu porozumiem, co duch svatý bude v srdci vašem jednati. Šesté, z řádu služebníkuov a úředníkóv, tak že královna Saba, 15 vidúcí řád služebníkuov a rúcho jich a šenkéře a oběti v chrámu a oděnce, muže silné, bojovné a kniežata a vévody a vladaře nad vozmi a nad koňmi pět seth a padesáte úředníkuov, neměla jest duchu pro div. Viece o múd- rosti jeho pro ukrácenie opustím, mnoho. Bohatství Šalomónovo jest bohatstvie, okazující se 20 z šesti věcí: Najprvé, z rozšířenie královstvie jeho a krajin a měst. Druhé, že vzal náramně veliké dary od Nabuchodonozora po jeho dceři a od krá- luov, okolo sedících. Král Iram, Tyrský král, dali jsú jemu sto a dvadceti tisíc hřiven zlatta a dříví cedrového a cyprisového, co potřebie k chrámu i domu královému bylo, královna Saba přinesla mu zlatta bez čísla a dra- 25 hého kamenie a kořenie, králové arabští a kniežata obětovali jsú jemu každý rok zlatta i Osir pět seth šedesát a šest hřiven, krom toho, co kupci. Třetí z toho, že střiebro tak obecně leželo jest po Jeruzalemě jako kamenie. Čtvrté z toho, že stěny chrámové třemi sta plechy rajzím a čistým zlattem pobil jich, a každý plech měl jest tři sta hřiven zlatta čistého, krom dra- 30 hého kamenie slúpy zlattem odieval jest [269] v domu božím i v svým, i stěny perlami, damašky a hevábím. Páté, že skúpí měl Jeruzalem kupce ze všeho světa, a křivdy jim nečinil ani dal činiti, a cesty zpuosobil jim pokojné po moři i po zemi. Šesté, že měl čtyřidceti tisíce jezdcuov na každú hodinu hotových k boji, kterým každý den dával potřebu hojnú i koním, 35 oděnie čistého, zlatého, střiebrného, mosazného, měděného, ocelivého, želez- ného, dřevěného, a vozuov všecko velikým množství a v řádu a lodí bo- jovných na moři s věžemi a s oděním pět seth železy otarasované, pro probití slonuov měl osmdesáte, a jiných věcí množstvie. Thruonové krále Šalomúnovy bylo jest čtyři thrunóv: 40 Najprvnější, zlattý v chrámě dvanádcti stupňuov, a ten byl proto, aby se tu koronovali praví králové židovští a na tom také též modlili se v chrámu. Druhý, v domu královským. Třetí, prostřed královstvie. Čtvrtý, nosiecí ten jest byl z kostí slonových, maje šest stupňuov, ten byl nahoře okrúhlý

Strana 134
134 Zdeněk Tobolka. 5 10 35 a dvě ruce držíc sedadlo, a dva lvové vedle rukú a dvanádcte lvíkuov na šesti stupních, že nikdy nebylo takového. Koruna Šalomúnova byla jest koruna, v které nic ne- bylo lacinější nežli zlatto, měla jest v sobě pět karbunkuluov, každý jako slepičí vajce, čtyři na bocích a pátý na vrchu a na čele mezi těmi karbun- kuly. Šest kamenuov totiž granath, rubín, adamant, ametist, kryzolit, smaragd, a mezi druhými na straně šest, totiž jaspis, topazion, [270] oni- thyn, sirotek, prašinus, zafir, a z zádu šest jiných, a opět na straně šest jiných, tak koruna stkvělá, jako kdy potom a před tiem nikdyž než na Ada- movi, když patriarchské koruny požíval. Kteraké sceptrum, jablko meč, a jiné okrasy, to pominu. Rúcho Šalomónovo, o tom pán Krystus činí zmienku, že bylo krásné, avšak dí, že kvítek najmenší jako fiola a květ borákový a květ psího jazyku, tyto jsú v modré barvě, že neměl k své slávě tak čistého rúcha modrého, jako jeden z těch kvítkuov, ani rúcha bílého, 15 jako jest ruože bielá a liliová a ptačieho hnízda, ani rúcha červeného, jako jest ruože červená a vlčieho máku květ, a tak dále. A to jest dokazoval pán Krystus, že toto božské rúcho stvořenie boží jest dokonalejší než lidské. Stuol Šalomonuov byl jest stuol, náramně hojný od jídla a od pití, neb na každý den deset voluov k stolu bylo vykrmených 20 zabito a dvadceti pastevních. Sto skopcuov a co bauvalóv, losuov, jelenuov, srn, ptákuov, domácích vysokoletuov a ryb i jiných věcí u vodě měl v mieru. Třidceti strychuov čisté múky k žemli, a šedesáte strychuov režné múky. A dí biblí, že bez čísla byli jsú, kto jsú jedli a pili a veselí jsú byli, v tak ve- likým množstvie jako piesku mořského. Psáno jest v knihách regum v tře- 25 tích v čtvrté kapitole nebo v páté, tak mi se zdá, neb bibli nemám, ale té hojnosti nechválím, neb jest byla k obtieženie všeho královstvie, jakož potom po smrti Šalomónově žádali jsú oblechčenie [271] břemené a Ro- boamovi, a také nenie hodné, ačť jest u krále prázdné ležáky mieti, i naj- lépe jest každému králi u pokoje královstvie deset stoluov mieti i s po- 30 sledky v počet sobě jednati a chudých nezapomínati, také v počet a dva stoly mieti, pro chudé pacholky, aby nekradli, duokudž pánuov nemají, za dvě neděli jísti, ale kniežata rakúská všem služebníkóm domuov jídlo dávají, krom kuchařóm i truksatcóm, i pití, a nemají hřmotu při svých dvořiech, ale první jest lepší. Oběti Šalomóna krále byly jsú truoje: Oběti jedny na každý den při modlitbě, ty jsú nebyly veliké, než proto vždy jest obět v zlattě učinil vedle oné řeči Davidovy: In muneribus vultum tuum de- precabuntur omnes divites plebis. Druhé, na posvěcení chrámu prvnieho tu jest obětoval pánu Bohu dvamezcietma tisícuov voluov a dvadceti tisí- 40 cuóv a sto ovcí, a tubu, co oltář měděný, mohl stokrát zápalu snésti. Rač znamenati Tvá milost, snad tří voluov ještě nedala pánu Bohu etc. Třetie, třikrát do roka na každým tisíc oběti a kadidla a vždy hody veliké činil při každé oběti a tak dále, kam sú sě ty oběti děly, co bylo zápaluov, to pálili, co jiného, to kněži vzali a požívali toho miesto pána Boha služebníci jeho,

Strana 135
Židkova Spravovna. 135 jako dnes, když Vaše Jasnost vyšle legáty, kdy je král velmi daruje a ctí libo Tvé Milosti a Tvú Milost jsú v tom darovali, nebo by jim daruov jinak nedali, by nebylo pro Tvú Milosti, též tuto, oni pak požívali daruov božích zle, nechť učiní pánu svému [272] počet a zle poživú, pakli dobře, také dobře poživú. Ženy Šalomónovy byly jsú troje ženy. Najprvé, krá- lovny, těch bylo sedmdesáte, které sluly královny, některé proto, že byly dcery královské, jakožto dcera faraonova, ta byla nejvzácnější a najprv- nější, které udělal duom v Mello. Druhá, byla dcera krále Týrského Iram, a tak dále okolních králuov. Ale které kterak říkali. zdá mi se, že sem po- 10 ložil v velikých mých knihách. Druhé ženy byly jsú kuběny, těch bylo tři sta, tyto miloval pro krásu a druhé pro ochotnost, a třetí pro služeb- nost a pro pohodlé. Třetí ženy byly jsú mladice, kterým po zlú mysl smilnú odjímal panenstvie, chtěje se nasytiti břicha ženského i ceckuov, jakož dí v knihách Ecclesiasticu, že sem se nasytil etc. A viděl jsem ve všech 15 věcech marnost, ale všecky tyto vdával jest, a které nevdával, choval jest pěkně na svým dvoře, a byly jsú služebnice prvních. Čtvrté ženy byly jsú pohanky urozené. I měl jednu krále idumského, druhú krále Moabititského, třetí amonitského, čtvrtú Sidonského, pátú Ethejského, šestú Evejského, sedmú ferezského, osmú krále syrského a jiných mnoho. I vzdělal jest král 20 Šalomón modly těmto kněžnám každé vedle obyčeje jejieho. A mlčel jest pán Buoh, duokudž jest sám Šalomón se neklaněl modlám. I jsa sveden lahodností královny Sydonitské, klaněl se jest bohyni její Astarten a k žá- dosti kněžny Amonské klaněl se jest Bohu Moloch a k vuoli kněžně Moabi- tidenské, klaněl se jest bohu [273] Thamos, a tak když jest byl i k vuoli 25 jiným kněžnám a klaněl se jest modlám mnohým, oběti čině a kadidlo, rozhněval se pán Buoh a řekl jest: Roztrhnuť královstvie tvé etc. Rač tuto mnoho znamenati, o králi, co Šalomún činil, proti zákonu božiemu, a všecko mu pán Buoh přetrpěl, krom modloslužebenstvie. Oslabenie a umenšenie pomsty na hřiechy proti zá- 20 konu božiemu od Šalomóna i od lidí učiněné, jest nemstěnie těchto přiká- zánie: Najprvé, že nebude nevěstka z pokolenie lidu izrahelského, a Ša- lomón mnoho nevěstek měl pod sebú a mnoho jich nadělal sám, avšak ani pán Buoh mstil ani práva světská. Rač věděti, že nevěstky budú v městech až do súdného dne pro pět věcí: Najprvé, pro křechkost lidskú, neb tak 35 pán Buoh audům rodícím dal jest náchylnú kvapnost, chtivost a sladkost, že člověk hovadný tomu nemuož odolati, anebo musí se zblázniti neb smrte dlných nemocí najíti nebo odbýti a dojíti, i proto králové, že to obcem nic škodno nenie, trpí a nemstí. Druhé, aby se uvarovali hřiechuov horších totižto s ďábly a muži s mužmi a ženy s ženami aneb s hovady, i pán Buoh 40 trpí smilstvo i lidé, neb Loth řekl jest Sodomským, když chtěli anjeluov zle požívati: Máte dcery mé, vezměte a požívajte, jakž chcete, a nechte mlá- dencuov, neb sám syn boží jest mezi nimi. A když jsú nechtěli žen poží- vati než mužuov proti rozkázánie božiemu, propadli jsú se. A proto dnes

Strana 136
136 Zdeněk Tobolka. 5 25 v Florenci, v Římě, v Benátkách, v Padvi dávají [274] se*) odpustkové ženám, která se lépe připraví, neb se jim styštie s lidmi páliti Sodomskými, neb jich příliš mnoho; ale to v posměch Čechové mají. Třetí, že sám pán Krystus trpěl jest a nekazil, řka: Věru, věru pravím vám, že nevěstky pře- dejdú vás do království nebeského. Pán Krystus i jiní dobří lidé rádi by, aby nic zlého nebylo na světě, i papež by to raději viděl, než Čechové, aby žádné nevěstky nebylo, a když nemuož tomu odolati, hledí skrze prsty, a vida, má lítost nad syny svými a nad dcerami jako milostivý otec. A proto jest zpověd, aby člověk vzal rozhřešenie a pokánie. Čtvrté, neb 10 zkaze to miesto, bude plné město smilstva, dětí hubení, panen, vdov i man- želek přelštění, dary, sliby, až do skonánie zlého. A proto dí svatý Augustin: Kto chce duom čistý mieti, měj jedno miesto nečisté, ať se tam táhnú všecky nečistoty, a to miesto zkaze, všecken duom bude nečistý; kdež zá- chodu nenie, leckdes sede, též tuto etc. Páté, tiem se varují vraždy mnoha 15 cizolostva, tráveniny, násilé panen a vdov, zblázněnie, smrtedlných ne- mocí ujíti, a řemeslníci, mlčíc potom, pilněji svá řemesla dělají. Šesté, neb ta dobrá družina pánu Krystovi nikda nebyla ohyzdná, totižto zjevní hřiešníci, jako lotři, ruffiáni, nevěstky, hampejsníci, neb jest přišel jich hledat, a ti jsú menší hřiešníci, než kněží hrdí, ješto jinými pohrdají, jako 20 zákoník zjevným hřiešníkem a onen svatú Maří Magdalenu, aneb kněží k válkám popuzujíce, aneb kněží řáduov svých nevedúce, nebo zlé vždycky [275] v sobě myslíce, neb takoví jsú jako hrobové ze vnitř zmalovaní, ale vnitř plní nečistoty. I protož, králi milý, viec bych o tomto psal, ale nechám. Vidí Vaše Jasnost, žeť jest zle, plná Praha nečistoty, dietek za- hubovánie, proto že toho miesta nenie, a častokrát mrskají se s nimi, nosy řeží, lupí je rychtáři z šatuov, i bohaté lidi skrze ně o statky připravují. Nahlédni v to, lépeť jest, ať jsú, nežli nenie jich potřebí uvoditi, jedné vedle starých práv jim svobodu propustiti. Druhé, přikázal pán Buoh: Neučiníš sobě obrazu rytého ani podobenstvie kterého stvořenie, které 30 jest na nebi neb na zemi, neb u vodě. Avšak Šalomún učinil Cherub a Che- rubin litiny a rytiny každého stvořenie, jakož ještě sviecen zde na hradě z Jeruzalema ukazuje, proč jest pán Buoh to Šalomónovi přezřel. Třetie, proč mu dopustil mnoho žen mieti a za hřiech nepočetl. Čtvrté, proč mu dopustil pohanky bráti a prvé přikázal a řka: Nebudete pojímati dcer po- 35 hanských ani se s nimi smiešeti. A tak mnoho jiných věcí zákona božieho, prve tvrdě kladené, změkčeny jsú náramně. Proč jest to, a kterak jest to, dlúho by bylo psáti. Dobrota, která přichází královstvie a krajinám, které v svým hlavním městě mají krásný kostel, ješto slove diocesis, a tu 40 maje správce duchovnieho, totiž patriarchu, jako v Římě a v Angli a v Akvi- leji a jinde nebo arcibiskupa jako v Praze, v Zalopurku, v Gnezně, nebo biskupa, jako v Olomúci, v Mišni, v Pamberce a jinde, a od toho kostela celá země béře formu a řád k každému kostelu, puokudž muož najblíž, *) V rukopise stojí: jse.

Strana 137
Židkova Spravovna. 137 aby tak [276] bylo slúženo, jest dvanádote dobrot: Najprvé, že všecka země pro zachovánie řádu a práv božských a cierkve Svaté má pokoj v sobě. Druhé, že lehčeji lidé mrú na své smrti, neb se jim neplete žádný neřád ani spletenie u vieře, ani jim pán Buoh po smrti nemuož mieti za zlé, že jsú zemřeli v poslušenstvie řádných svých starších, neb jest sám řekl: Kto vás slyší, mneť slyší. Než z jiných hřiechuov od nich počet béře. Třetie, že pán Buoh těm králóm a kniežatóm, kteří stavějí to miesto, nadávají a shánějí, aby služba boží se dála řádná, dává požehnánie stkvělost a ve- likú slavnost před lidmi a ztvrzuje jich panství až na věky. A jakož dí Ša- lomón, že neodjímá pán Buoh muže, který by seděl na thrun otce svého, 10 rač to znamenati králi. Čtvrté, čiň to, že věru a v pravdě též pán Buoh přebývá prostřed té krajiny mezi lidmi, který přebývá mezi anjely na nebi. Páté, že lidé z té ze všie krajiny od nižších kněží k vyším, jsúc vysláni do toho chrámu božieho, spieše od hřiechuov velikých vyčistěni budú a spíše na modlitbách svých uslyšeni budú, neb tu zvláště oči boží jsú otevřeny, 15 a spíše uslyší než jinde. Šesté, že několikrát do roka lid z toho ze všeho královstvie i odjinud přicházeje k slavnostem svátkuov, vnitř i zevnitř vezme obveselenie od pána Boha. Sedmé, kto se*) tu zpovídají a pokánie činí, vezmú spieše svým hřiechóm odpuštěnie. Osmé, bude-li zavřieno nebe od deště, anebo byl-li by mor anebo boj a válka nebo hlad, neb rez, 20 neb kobylka, a jdu a budu se tu modliti, odejme pán Buoh ránu každú [277] od krajiny i od lidí i od každého. Deváté, přijde-li cizozemec z da- leké země, a jsú tu kteří odpustkové nebo kareny, bude toho všeho účasten jako domácí, ale tuto jest smiech Čechóm. Desáté, bude-li chtieti lid na vojnu a prvé zjede se k kostelu hlavniemu a bude tu volati ku pánu Bohu na 25 pomoc k svým svatým dědicóm, jako my Čechové k svatému Václavu, k svatému Vítu, k svatému Zigmundu, a tu oběti učiníc, vyjeli by, budú mieti pomocníky z nebe od pána Boha a od svatých dědicuov. Když by to Vaše Jasnost jednú učinila, slíbil bych, že by přestala válka. Jede- nádcté, bude-li lid u vězenie a budú volati k kostelu svému prvniemu 30 a k svým svatým dědicóm, slibuje pán Buoh, že je zase navrátí k jich domóm. Dvanádcté, bude-li křivda komu učiněna a bude člověk volati na pomstu, uslyší pán Buoh z nebe a pomstí nad násilníkem, a tak dále. Opustím již toto dielo, o králi, nenie většího blázna na světě než já, že tak veliké dielo dělám a odnikudž nic nemám, ani hlavy mé čím posíliti, 35 ani zač papíru ani světla kúpiti. Saul, z pokolenie Beniamin, přišel jest k proroku, řka: Prosím, pane, ukaž mi vidúcieho. I řekl jest jemu: Já sem. I řekl jest Sa- muel: Já sem, co žádáš? I řekl jest: Ztratil sem oslice otce mého, prosím, zjev mi je. I řekl jest jemu prorok: Obětuj se mnú a okáži tobě o osliciech 40 i co má tvého buducieho býti. A tak se stalo. I mazal jest jeho na krá- lovstvie tajně, až potom přede vším lidem. A tu jest Samuel před lidem učinil pět věcí: Najprvé, osoby [278] losem došel. Druhé, lidu tázal, chtějí-li. 5. *) V rukopise stojí: jse.

Strana 138
138 Zdeněk Tobolka. 35 40 Třetie, platy a stuol králuov, aby opatřil. Čtvrté, aby poslušni byli. Páté, mazal ho na hlavě, ale to jest doluov složeno, samého papeže maží na hlavě, a tak dále. David, druhý král Jeruzalemský, syn Izaj sedláka, 5 ten, když jest pásl stáda, z mládenstvie svého mazán jest na královstvie od Samuele z rozkázánie božieho. Potom učinil znamenité šest věcí dobré: Najprvé, Goliáše, obra, rúhající jméno božie, toho zabil. Druhé, chrám boží začal dělati z dřievie cedrových, ale nechtěl pán Buoh od něho při- jíti, neb byl muž krvavý. Třetie, že plakal Saule svého nepřietele. Čtvrté, 10 že Jeruzalem zdi opásal jest a o obecné dobré myslil jest. Páté, že kdy ho chválili lidé, tehdy tu chválu pánu Bohu obrátil, řka: Nemám, pane, nemám, ale jménu tvému daj pochválenie. Šesté, žaltář složil, v kterým jest múdrost na světě najvětší. Zlé věci učinil tyto: Najprvé, že, zcizoloživ s Bersabe, Uriáše zahubil na špici. Druhé, jsa vinen, aby sám trpěl, pře- 15 nesl ránu boží, že zvolil mor raději tři dni než utikánie před nepřátely. Kladl bych viec, ale že mi z žádné libráři nechtějí žádných knih pójčiti, a tuto bych měl bibli mieti, i proto buď dosti. O králi, zleť jest, zleť jest věru, králi milý, opatř, ať jest jinak, a boj se, ať rána boží na tě nepřijde nebť nenie dobře chudince ani dobrým lidem pod tebú než útisk veliký 20 opatř to a nemlč, leže v kútě. Jižť sem se odvážil, abych pravdu psal, k tvé žádosti pro tvé dobré, neb jinak nebyl bych věrný služebník tvój, o králi, o pane [279] muoj milostivý. Pastucha lépe opatří své stádo nežli Tvá Velebnost své královstvie. Salomón, třetí král Židovský. Čtyři věci učinil dobré. 25 Najprvé, že za múdrost prosil pána Boha, neb múdrost jest nade všecko dobré, nad zboží, nad zlatto, nad střiebro, drahé kamenie, nad zdraví, nad krásu, nad pěknost, neb múdrosti člověk všech věcí dojde. Druhé, že chrám krásný udělal v Jeruzalemě ke cti a k chvále najvyšiemu pánu a nadal hojně biskupy, kněží, kantory a zlatými korunami a štíty chrám 30 boží okrásil. Třetie, knihy udělal truoje: Jedny o múdrosti Ecclesiasticus, třetí kantily. Čtvrté, že přátelstvo a pokoj činil s okolními králi, s Iram, králem Perským a s Moabitidem. Ale zlé věci měl tyto čtyři do sebe: Najprv, že byl mstivý, zabil Adoniáše a Joaba a Abatam a Semej. Druhé, že žen měl mnoho: Sedmdesát královen, tři sta kuběn, a mladic bez čísla. Třetí, že ženě Mauřenince dal se odvésti od pána Boha k modle, před kterú klekal jest a modlil se jí. Čtvrté, že kdy prorok boží přišel k němu, tresce ho, netbal jest, ale povstal proti proroku, chtěje jeho zabíti. A tak umřel jest. Čtyřidcáté léto královstvie svého, kterému nic by nebylo, by nebyl modlo- služebník. Roboam, čtvrtý král židovský, syn Šalamónuov, král zlý. Tyto tři věci zlé učinil: Najprvé, když sešel se k němu všecken lid Izrahelský, prose, aby jim umenšil břemena, které otec byl na ně uložil, a když mu [280] staří rádci radili, aby to učinil s vochotností, a mladší ra- dili jinak, a on odvrhl radu starých i dal za odpověď radu mladých, řka:

Strana 139
Židkova Spravovna. 139 Otec muoj, bil vás metlami, a já vás budu bíti štíry. A hned rozděleno jest královstvie, a odstúpilo od něho desetero pokolenie. A kraloval jest to- liko nad Judu a nad Beniaminem. Druhé, zlé že měl žen osmnádcte, kuběn čtyřidceti, syny třidceti tři a dcer čtyřidceti. Třetí a najhorší, že po lesích stavěl oltáře a modly a bez děky nutkal k modlám židy. A v těch dnech byli dva krále, jeden Roboam, který kraloval nad Judu a nad Beniaminem, a druhý Jeroboam nad desieti pokolenie, a spřehli jsú oba, aby lid sšel k svátku do chrámu, i zpuosobili jsú modly v chrámě i jinde po městech. Abiáš, syn Roboamuov, byl jest pátý král Jeruzalemský, tento ve vší zlosti následoval jest šlépěje otce svého, nadělal modl zlattých 10 i střiebrných do chrámu i po městech a nutkal lid k modlenie. Umřel na bolesti noh. Ale druhý král, který byl nad desieti pokoleními. Syn Jeroboamuov byl jest Nadab, také modloslužebník. A za něho byl kněz a prorok Hyen, Hajas Anania a Azariáš, a Hyen zabit jest od Basa, syna Nadab, po Basa kraloval jest nad jedenádcti pokolením Hela a potom 15 Zambry, a potom opět byl jeden král všech židuov, totiž Asa. [281]. Asa, šestý král všech židóv, po roztrženie královstvie židovského, pro hřích Šalomonuov vždy dva krále byli, jeden Juda, rodu Roboamova, a druhý Izrahelský, rodu Jeroboamova, nad pokolením jede- nádcti. Teď již všickni pod Asu počínají slušeti, který byl muž spravedlivý, 20 kaze modly otce svého, a k boží službě lid zase obrátil vedle rozkázánie Mojžiešovu, proti kterému kdy se sebrali pohané, totiž Moab, Amon a syrští, i vytrhl jest proti nim v modlitbě a s kantory, a pohané slyšíc kantory odběhli jsú od statkuov, tak že tři dni židé lúpeže sbierali. Jozafat, syn Aza, sedmý král židovský, král dobrý, 25 muž spravedlivý a statečný, v bojích vítězný, třidceti let kraloval nade všiem lidem židovským, službu boží v chrámě napravil vedle rozkázánie Šalomónova a modly vymietal, porazil Moaba dvakrát, Amona třikrát. Za jeho časuov prorokovali jsú proroci věrni pánu Bohu, totiž Micheáš, Heliáš, Jezbites a jiní, a zbil jest proroky falešné. Joram, syn Jozafatuov, osmý král židovský, po smrti otce svého kraloval jest osm leth, člověk zlý, modly množe, svátky slavné a oběti bohóm cizím vymyšluje, bratruov svých šest kázal zahubiti, a potom na střevní dnu z veliké bolesti umřel jest. Za něho činil každý svú vuoli. Othozyáš, syn Joram, devátý král židovský po smrti otce svého kraloval jest jediný [282] rok, král zlý, všie zlosti cestu otvieraje. Tento král pro zlost od evangelist jest vyražen z rodu pána Krysta, veliké měl douffánie sám v sobě, proto padl, a mnoho žen Amonských lahodností odvedly jsú ho od cesty otcóv jeho, i proto byl zlý. Za jeho časuov 40 Athalia zahubil vešken rod králuov židovských i siemě jich, krom Joaza, kterého teta jeho skryla jest, a Joab byl jest syn Othozyáše. Joas, syn Othozyáše, desátý král židovský, v sedmi letech byl, když počel kralovati, a kraloval jest čtyřidceti leth, muž spra- 5 30 35

Strana 140
140 Zdeněk Tobolka. 5 30 40 vedlivý, opravuje pád Izrahelský v službě boží, ve cti, v obětech i mravích, a chrám boží vzdělávaje, službu božie množil a přikázal Jojadovi biskupu, aby všecky věci v chrámě božím řádně vedl vedle písem a rozkázánie Moj- žieše a prorokuov. Potom Joáš, když umřel Jojada biskup, zblázniv se, Zachariáše proroka, proto že jest jeho trestal, mezi chrámem a oltářem zabíti kázal. Potom sám od svých služebníkuov zabit jest. Amasias, syn Joazuov, král židovský jedenádetý, po smrti otce svého kraloval jest let dvadceti devět, na počátku činil sprave- dlnost před očima božiema k Bohu, u vieře a v službě pravé a k lidem, 10 čině súdy spravedlivé a slyše, že bohové, které byl vzal v Amalech mluví a dávají odpověď miernú lidem k jich otázkám, odvrátilo se jest srdce jeho od pána Boha k modlám. I počel jest v pýchu padati a poklady chrámové bráti. A zabit jest v Lachis. [2831 Jeroboam, syn Joas druhý, dvanádctý král Izrahelský, 15 tento na počátku byl král velmi dobrý a v bojích silný a mocný, tak že na- vrátil meze synuov Israhelských, které byli odjali Jebuzejští, Amonští a Ferezejští, počna od Anthiochy až do moře. Potom zpýchal náramně a činil zle všecko, vedle své vuole. Za něho prorokoval Amos prorok, potom syn jeho Boate proklál ho mečem. A tak stálo králostvie židovské pusto 20 let třinádcte. Oziáš, který jinak slove Azariáš, třinádctý král izra- helský, kraloval jest let padesáte a dvě, tento líbil se jest před očima bo- žiema dotud, duokudž nebyl zbohacen, potom učinil tři věci zlé: Najprvé, pokusil se o úřad kněžský a biskupský, v svátek zabránil jest Azariášovi 25 biskupu, aby nečinil slavnosti, že chce sám je činiti i kaditi. Vzev efot a korunu a kadidlinci, činil zápal před pánem Bohem, a hned málomocen- stvím poražen jest. Druhé, co byli předkové jeho měst asyrských k sobě přirazili, to jim zase poddal jest a s Sardanú pohanem úmluvu měl jest. Třetie, že se dal modlářóm rozšířiti. Joathan, syn Oziášuov, čtrnádctý král židovský, kraloval jest po smrti Oziáše, otce svého, šestnádcte leth. Za jeho časuov prorokovali jsú tito proroci: totiž Izaiáš, Micheáš, Johel a Oziáš, král dobrý, a za něho počínal pád královstvie židovského, neb truoje pokolenie za něho král asirský odvedl jest [284], jiní praví puol třetieho pokolenie, neb 35 Galilej, totiž tu všecku krajinu, kterú byli obsedli Zabulon, Neptalim a Beniamin, ty do vězenie odvedl jest. A to bylo počátek vězenie židuov. Achaz, syn Joathan, patnádctý král židovský, kra- loval jest šestnádcte leth nad královstvím židovským, i povstal jest proti tomuto králi Salmanazar, král asirský a poddal jest jeho sobě pod- danie. A když jest chtěl Achaz zprotiviti se králi asyrskému a poslal dary, Susat, králi Perskému, tomu porozuměv král asyrský, oblehl Jeruzalem a přemohše Achaza, odvedl jest jeho do Ninive a sedm pokolenie s sebú a tam u vězenie krále držel jest, a pokolenie sedmero osadil jest okolo hor medských a perských vedle řeky Jeza.

Strana 141
Židkova Spravovna. 141 Ezechiáš, syn Achazův, král a prorok, král židovský šestnádctý, král dobrý, kraloval jest leth dvadceti devět. Tento svolav kněží a jáhny první měsiec královstvie svého napravil jest chrám a orudie chrámové i oběti a rozptýlil jest slúpy a modly pohanské a napomínal jest, aby navrátili se k služebnosti boží pro jeho modlitbu, pán Buoh anjela svého v jednu noc zbil sto osmdesát a pět mužuov, a znamenie toho slunce stálo níže deset stupňóv, po nemoci smrtedlné k jeho nábožné modlitbě přidal mu pán Buoh patnádct leth. A tak dále jako biblí klade. Manašes, syn Ezechiašuov, sedmnádctý král židovský, přezlý modloslužebník, krev prorotskú vylévaje po ulicích Babylonských, [285] Izajáše proroka kázal přetřieti pilú, kterú dřievie přetieraje, a to slove dřevěná pila. A proto pán Buoh dopustil a zbúřil proti němu krále Babilonského, který pode lsti jal jest Manašes, krále židovského, kterého když jest chtěl král Babilonský žiezní umořiti v svým vězenie, rozpomenul se jest na žiezeň Izaiáše proroka, když jest volal napíti, jda na smrt, a to 15 Manašes zabránil, aby mu pití nebylo dáno, a vida, že pán Buoh dal pro- roku vody vidomé, které potom slovú Siloe a nesmiloval se, činil pokánie a smiloval se jest pán Buoh nad ním a navrátil ho k královstvie, a potom, shladiv modly, službu božie rozmáhal. Helimandus klade, že za času toho krále Giges pastýř nalezl člověka mrtvého, na koni měděného sediecieho; 20 ten když vzal prsten s kamenem od toho člověka mrtvého, hned nevi- domý byl, a proto činil ženám násilé, a potom i králové své, a boje se krále, zabil ho, a když sekl, nic nevěděli, než meč, a to čím byl. Amon, syn Manáše, osmnádctý král židovský, kraloval dvě letě nad Judu i nad Izrahelem, člověk zlý, činil všecky zlé věci před 25 očima božiema, jako i otec jeho z mladosti činil jest, a zavodil lid izrahelský ve všem zlým, a zabit jest od svých služebníkuov. Joziáš, syn Amonuov, devatenádctý král židovský, kra- loval nad Judu třidceti a dvě létě, člověk dobrý a spravedlivý, odvolávaje lid od modloslužebenstvie, první rok všecky [286] židy odvrátil jest od 30 klaněnie modlám, tak že ani znamenie, které modlářstvie kde okázalo se jest ani v domiech tajně, a měl jest tři syny, totiž Eliachym, který byl prvo- rozený, a druhý Jeconiáš a třetie Joathas. Eliachym, syn první Joziáše, dvadcátý král židovský, kraloval jest jedenádct leth, za něho pošel jest Jeremiáš zkaženie králov- 35 stvie židovského i chrámu prorokovati i byl vsazen do vězenie, a potom poznavše, že jest prorok boží, vypustili ho, a mezi tiem Eliachym bude poddán králi Babilonskému, a na znamenie toho poddání změní mu král jméno a dá jemu jméno. Joachim kraloval tři léta, kterého kázal zabíti král Babilonský, protože mu slíbiv daň dávati, potom zprotivil se. Jeconias, druhý syn Joziášóv, král židovský jeden- mezcietmý, od krále babylonského na královstvie stvořený, tu úmluvú, aby daně dával po zabití Aliachyma, bratra svého, tento chtěje se slíbiti králi babylonskému podával syny židovské výbornější na učenie do Ba- 5 10 40

Strana 142
142 Zdeněk Tobolka. bilonii, aby se tam učili múdrosti Kaldejské, a tam dal jest Sedechiáše s mnohými kniežaty, které měl jest Jeconiáš pod sebú, mezi kterými Mar- docheus a Ezechiel a Annaniáš a Zachariáš, Mizael. A královal jest Je- conias jedné tři léta. Sedechiáš, poslední král židovský, dvamezcietmý, jsa králem usazen od krále Babilonského poddaní totiž, aby daň dával a věrně slúžil králi Babillonskému, potom když se zprotivil jemu lid, který prve dobrovolně byl přišel a dán do Babilonii [287], ten zjímal, a toho bylo na deset tisíc, potom oblehl jest Jerusalem a, vzem Sedechiáše, krále ži- 10 dovského, kázal mu oči vylúpiti, prve zbiv syny jeho, an na to hledí a za- pálil a vypálil jest chrám Šalomónuov a odnesl jest klenoty chrámové, koruny zlatté, štíty, kadidedlnice i sviecny do Babilonii i stoly zlatté a zkazil jest chrám a zdi Jeruzalemské obořil a zajel jest lid najvýbornější, a nechav tu lidu židovského, nestatečného, svým lidem osadil jest. A vládl jest 15 leth sedmdesáte leta králuov židovských všech až do zapálenie chrámového jest leth čtyři sta osmdesáté a pět. Pátého věku kronika jest kronika, počínajíc se vedle některých kronikářuov od vězenie židovského do Babilonii uvede- ného, a vedle toho tento věk musí jíti po prorociech; druzí počínají od 20 králuov babylonských a zvláště od Nabochodonozora, krále babylonského velikého až do Julia, neb v tom mocně stálo královstvie Babilonské a mnoho královstvie bylo jemu poddáno, totiž perské, až do Alexandra velikého, v kterém bylo čtrnádete králuov mocných, počna od Tyra až do Daria, od kterého počelo se královstvie Alexandrské, který podkasal byl 25 sobě všechen svět i Babilonii i královstvie židovské,syrské i římské. [288] Králové velicí veliké Babylonii, totiž Kaldejští, jsú tito králové: totiž Nabochodonozor veliký, ten kraloval čtyřidceti čtyři léta, Emlmerodach let osmnádct, Egezarehus let čtyřidceti, Labo- sardach měsícuov jedenádct, Rogusar, Nabor, Balthasar. Tito jsú zkazili 30 královstvie židovské a medské. Zpuosob města babylónského byl jest zpuosob takový, že mělo jest šestnádete mil okolo až na čtveru hranu děláno a mělo šestnádcte bran měděných, a širokost zdí třidceti noh, rathúz toho města byla věže Babylonská po potopě a před potopú zdělána, majíc na vysokost tři tisíce 35 kročejí po řebřících, dobře vyměřených, a po stupních, měla jest ta věže makovice zlatté, v slunce neb po měsieci, kdy hory blízké člověku neza- stinily, ode sta mil vidomé, a po moři od tisíc mil opatřena a měla vezpod kosteluov, oltářuov, slúpuov, bohuov mnohých jako bez čísla zhúru auže a auže zdělána, město vším řemeslem dobře a čistě opatřené, tak že ře- 40 mesla lidem škodliva, dál od lidí byla vysázena, jako ti, kteří rohy lijí a měd, že od toho v lidech padúcí se nemoc rodí; v dalších ulicech jsú za- sázeni kúželici, u vod pod městem, aby sirsti a nečistoty jich od lidu ne- kazili, kdy by byli na hoře sazeni. Řezníci v městě býti neměli, neb ta krev v létě veliký smrad a smrtedlné činí, helméři, platnéři, studeni, kováři 5

Strana 143
Židkova Spravovna. 143 a jiná hřmotná řemesla lidu škodlivá ven z lidí byli vysazováni, a tak dále, a smrdutá těch, ješto sukna barví nebo pargamenikuov etc. a každé řemeslo, aby spolkem sedělo, krom těch tichých řemesl, ješto jich každý potřebuje, jako [289] krajčieři, ševce, kožišníci, ješto nekvasíc koží z ho- tových koží šijí, ti mohú ruozno seděti etc. Opět ne každému každého 5 řemesla a žádnému dvojieho nedopustiti, jako hokynářství nedopúštěti než babám, které nemohú dělati jiného lékařstvie, než tomu v tom prvé pět let učeným, ale vnitřnieho lékařstvie žádnému lotru ani žertéři, leč by byl philozofus, totiž prve mistr a potom doctor, neb kto jest doctorem bez mistrovství, ten jest stavěl duom bez grumfeštu, a ten žádnú měrú 10 nemuož umělý býti, v tom ale Vaší Jasnosti též jsú pišci jako hudci za Vašeho královánie po hřiechu lechčí zhúru a vysocí doluov, a proto zle stojí a jest nepokoj. Neb die Šalomón, že nebe ani země nemuož strpěti toho, kdy služebník chce panovati nad pána svého, jako se to nynie děje, že ktož nižší jsú, lezú zhuoru bez řádu, bez práva, kto neumělajší, ten vzácnější, než umělý, nébrž blázni jsú vzácnější nežli múdří než mistři než doctoři učení, vražedlníci jsú vzácnější nežli lidé pokojní, a ktož naj- viece lidí stepe, ten jest najlepší zlodějóv, zločincuov hubiti nynie nedadí, řkúc, že zákon boží dí: Nezabiš. Ale za hřiech nemají nynie, ktož lépe umie búřiti, a lidi vysoké tlačiti, po hřiechu zvědí na své smrti, kto to jed- 20 nají. Takť se nevzdělá chvála tohoto královstvie českého, ale vieceť se zkazí, ruče rady staré rač Vaše Jasnost poslúchati, papeže, ciesaře, kniežat všeho křesťanstvie, biskupuov, kardináluov, doctoruov, kterého žádného z těchto stavuov nynie při Tvé Jasnosti nemáš, ani se k tomu [290] zpuo- sobuje, aby měl a rač vzieti na se formu králóv slavných, v kronikách po- 25 psaných, a vedle jich správy se spravovati a řediti toto královstvie, a tak puojde vše dobře. Ještě o chvále a slávě povím města Bybylonského, co se z kronik nalézá a z lanfaleřuov i od těch, co sem někdy slyšel v Římě od těch, kto tam nynie bývali jsú, ač již nenie v té chvále jako bylo jest 30 v tomto pátém věku. Kosteluov bylo jest v Babylonii veliké dva tisíce čtyřidceti a šest, bohuov mocných deset, a najvětší byl Jupiter, toho jsú pravili, že jest narozen z vrchu najvyšieho boha, kto jest utekl do toho chrámu, v každým hřiechu byl svoboden od práva, leč by byl zrádce králuov nebo zrádce města, nebo že by něco proti bohu Jupiterovi učinil, anebo že 35 by kradl v tom chrámě, tehdy neměl svobody; a k tomu byli šranky, v které mohl v noci utéci, v které, byl-li by šel násilně potestas, jako by nynie řekl rychtář, měl život ztratiti. Jupitera, boha velikého, a v tom chrámě byli klenotové obecní a knihy a kroniky. Bohyně najvyšší byla Diana, a jiných k tomu devět svátkuov bylo mnoho ke cti bohóm a k utěšenie lidu a zvláště 40 čtyři byli slavní, jeden senatorský, ten byl na počátku zimy, druhý všech řemeslníkuov, a kto se v procesí neukázal poctivě bohyni Minervě, tehdy ten rok složili mu řemeslo, neb jsú pravili, že ta bohyně vzala rozum a do- vtipnost od boha velikého Jupitera a vlévá řemeslníkóm domyslnost k jed- 15

Strana 144
144 Zdeněk Tobolka. 5 nánie čistých řemesel. Třetí svátek měli panny a panicové a mládež [291] v létě, když kvítí na bylinách najviec rostlo, a tu osm dní po procesí v tancích, věncích, v pistbách, v hudbách měli své utěšenie ke cti bohyni Dianě, která vládla mladosti a krású. Čtvrtý svátek byl rytieřský, ten měli na podzim ke cti a k chvále bohyni veliké Pallas, která vládla vítězstvím, proto že zabila Pallas obra silného, a tu byl král a vladaři rytieřstva, a žold dávali na celý rok, potom byli jsú jiní svátkové menší. Svátek sedlský byl konec zimy ke cti bohyni Ceres, ta vládla obilím i vším, což z země roste, ale potom Římané dali jsú tu čest bohu svému Saturnovi, prvniemu 10 svému králi, který učil sedláky orati a hospodařiti, tomu se Římané oběti miesto Ceres nalezli a prosili, aby dal úrody syté až do nasycenie hovad i lidí. Kupci měli boha Mercuria quasi Mercancius deus, plavci mořští boha Serapis, ženy měly svátek na konci podletí veliké bohyni, které řiekali Juno, neb řekli, že ta má moc nade všie plodnosti, co se má z břicha na- 15 roditi v lidech i v hovadech, které jsú žádali za plod sobě i v hovadech i v ptácích i v koních pro hospodářstvie. A ten svátek Římané potom pře- nesli jsú ingeminorum signum, quia gemini signum, dum est sol in eo, habet vim gignendi omnium rerum, do podletie k konci ke cti bohyně Venus. Řečníci a mistři, súdce Boha fatum a fando dictum, aby jim dal múdrú 20 a rozumnú výmluvnost. Múdří praví slunce, neb to vlévá člověku život a plnost rozumu a paměti, a všechen lid měl za boha štěstí, to byl svátek v zimě a kostel prostřed města toho boha byl obraz dvuoj, jeden zlattý, kolo drže [292] a na kole čtyři mužové jeden najvýše, ale již doluov nachý- lený, druhý chtěje rád zhuoru a k tomu mluví stěstie: Vstup, zdáli se, 25 ale tu umluvu počnu-li kdy bráti od tebe své, co tobě dám, aby nežaloval z křivdy, nebť zase své od tebe vezmu, kdy mi libo. Třetí upadlý a čvrtý pod kolem. Druhý byl obraz toho boha střiebrný a slepý, neb štěstie, když počne slepě a bez vidění a bez rozumu vyzdvihuje, i bez rozumu tlačí, a slove fortuna a fato deorum. Nábožní lidé měli za boha Plutonem, ně- 30 kteří pravili jsú, že po smrti přijímá duše a váží skutky dobré i zlé, a pře- váží-li dobří, že je mezi bohy hvězdní vnese. Pakli zlí, prostě u velikých zlostech jako v tomto, že byl bohuov potlačitel veliký a jich modly kazil a chrámy, anebo že vraždy veliké pachtil, pálení, mordy, tehdy takového do pekla odsúdil, pakli byl malý hřiešník, tak že něco viec zlého učinil, 35 ale bohóm i obcem ne velmi škodného, tehdy odsuzují tu duši zase v tělo, aby nebo ženu byla a biednú, viec nebo meně, jakž jest zaslúžila, nebo psem nebo kočka, nebo hadem, neb něco jiným, ale to jest blud nesmierný a prosili jsú toho boha, aby je vysvobodil a furiis tří totižto o třetí prchli- vosti a náhlosti nepřemožených, totiž od hněvu prchlivost pomsty žádá, 40 a lakomstvie, která žádá zboží bez konce a smilství, které jest prchlivost, žádaje bez konce rozkoši tělesné; byl jest buoh mezi prvními bohy Naba- abeel nebo Baal, kterého Daniel zkazil jest a pro něho mezi lvy uvržen jest, jakož potom se o tom dále poví; byli jsú jiných mnoho bohuov v Babylonii, ale pro bludy a [293] pro ukrácenie toho opustím.

Strana 145
Židkova Spravovna. 145 Ještě o slávě města Babylonského maličko povím, a najprvé o bohatství, že zlatta hornieho i potočnieho v hojnosti měli i střiebra i železa i každého kovu, drahého kamenie dosti, orientálních kúpí převelikých, tak že pepře měli, jako my nynie Čechové hrachu, zázvoru jako my nynie řípy, muškátu, hřebíčkuov, šaffránu, jablek ryských dosti, které jim docházely z ráje po řece Fison, a jiného ovoce obživujícieho jako bez čísla, pokoj veliký na zemi i po moři, a co židé se chlubí Šalo- mónem neb chrámem neb Jeruzalem proti Babylonu sent jest, než proto nám má býti chvála židovská vzácná, že nám dali pána Krysta a Pannu Mariji, a všecky apoštoly, a mnoho svatých a velebných doctoruov nám 10 urodili jako trn ruoží a bláto zlatto; ale trn nehodie se než spáliti, když již ruože nenese; též oni do pekla puojdú na oheň po smrti, ale po dnes mají trpíni býti, dokudž rodí lidi, kteří když se křtí, bývají křesťanóm náramně prospěšni, jako lýra a gorra. A jiní přeslavní doctoři, mudrci babylonští v té chvíli najvětší byli jsú Tales, Milesius, Solon, Pitacus, 15 Mutilenus, Chylon, Lacedomius, Theobolus, Lidius, Peroandius, Chorm- thius, Byas, Peneus, Ezopus. A Daniel prorok a Ezechiel a Baruch byl v Jeruzalemě prorokem té chvíle. Perského královstvie té chvíle byl jest slavný zpuosob a měli jsú perští čtrnádcte králuov velikých až do Tyra, krále 20 perského, který [294], zabiv Balthazara Babilonského krále, vypálil Ba- bilonii a zkazil chválu jejie a přenesl na perské královstvie čest Babilonskú; nebo která jest nynie v Babilonii, ta jest zase ustanovena od Kambisa, slyšíc Římané, že zkažena Babilonia, počeli se tvrditi. Alexandrské královstvie jest královstvie Macedonské, 25 které potom zkazilo jest královstvie Perské, neb Alexander veliký, když jest přemohl Daria, krále Perského, tehdy vzdělával jest velikú Alexandrii, i menší, chtěje, aby jméno jeho věčně v paměti bylo. I bylo jest králuov macedonských, od pátého věku počna, čtrnádcte králuov mocných, počna od Alexandra velikého až do Kleoparty, totižto Alexander veliký, La- 30 gius, Ptolomeus, Filadelfes, Enargetes, Fizopaton, Epifanes, Filometer, Socher, Alexander druhý, Alexander třetí, Fiston, Dionisius, Cleoparta. A všichni sluli jsú Ptolomeové po prvním Ptolomeovi. Římské královstvie jest královstvie náramně mocné, maje nynie pětmezcietma králuov pod sebú, to jest nekazilo žádného 35 královstvie krom židovského, ale podávalo sobě všecka královstvie, tohoto královstvie v pátým věku bylo mdlé, ale v šestým jest najmocnější i po dnes. Té chvíle spravovali jsú Řím Stipius, Africanus, Aflorius a jiní mistři až do Julia, ale již jsú počínali svět podbíjeti s Ptolomej pokoj činiece, až Publius Terencius poddal královstvie Macedonské v daň, a zabil mnoho 40 [295] tisícuov za času Ptolomea Epifanes, ale proto dopustili kralovati jim až do Cleoparty. Tato čtyři královstvie byly jsú na světě najmoc- nější, takměř všechen svět majíce pod sebú, a to vše v pátém věku. Královstvie a krajiny, které jsú slušely pod Nabocho- 5 10

Strana 146
146 Zdeněk Tobolka. 5 30 donozora, velikého krále Babylonského té chvíle, když Jeruzalem vypálil jest. Najprv, královstvie Jeruzalemské nebo židovské, druhé asyrské, třetie medské, čtvrté perské, paté caldejské, šesté arabské, sedmé madi- anské, osmé moabské, deváté idumské, desáté saracenské, jedenácté egypské, dvanádeté armenské, třinádcté amazonské, čtrnádcté trojské, patnádcté albanské, šestnádcté candacské, sedmnádcté řecké, osmnádcté štítské, devatenádcté archatské, dvadcáté tebánské, jedenmezcietmé tre- tenské, dvamezcietmé římské a krajin mnoho. Pod těmi králi, jakožto krajiny pod králem Jeruzalemským, byly jsú: Cananea, Samaria, Ga- 10 lilea, Bethsajda, Neptalim, Dotajm, Cafarnaum, Seyr, Cader, Tyberiadis, Sydon, Libanus, Sefer, Nazareth, Thabor, Cison, Hermon, Jidor, Najm, Tyrus, Carrmelus, a jiné mnohé krajiny, některé majíc jméno od hor, ně- které od řek, některé od studnic, některé tak ze jména daného a tak dále. A asireského královstvie jsú krajiny, totiž Damašcus, Anthiochia, 15 Comegena, Fenicea, Palestina, a tak dále. Každého královstvie jmeno- vati bylo by mnoho. Královstvie a krajiny, které slušely jsú pod králov- stvie perské, když Tyrus zkazil královstvie Babilonské, jsú všecka krá- lovstvie [296] svrchupsaná a nad to viece, totiž Asii vyší i nižší, Penta- 20 polim, totiž pět měst velikých Sodoma, Gomora, Segor, Adama a Egyptské královstvie, to jich bylo dědicstvie, a královstvie Tarsis a mnoho krajin k tomu, totiž Bactria, Hyrkania, Nugdona a tak dále, jako položím, bohdá, když svět budu vypisovati; královstvie přidána jsú tato, totiž těch devět: Najprv Persidia, druhé Syria, třetí Medské, čtvrté Partské, 25 páté Arménské, šesté Asia vyší, sedmé Azia menší, osmé Egyptské, deváté Judské po krvi. Královstvie slušící pod královstvie Římské, jest pětmezcietma královstvie, jako potom povím, kterými věku převýšili jsú krále Babylonské i Perské, těmito krajinami a kniežetstvími vlaskými, totiž Tustia, Campania, Apolegia, Imbria, Longobardia, Aragonia, Padus, Benátky, Aquitania, Acquileja, Carniolla,, Carintia, Štýrsko, Rakúsy, Uhry, Morava, Čechy, Mišně, Sasy, Bavoři, Šváby, Rejn, Bram- burky, Mohúč, Kolín, Trýr, Frankraych, Franci, Lucemburgk, Bra- bancia, Lužická země, Slezy, Polsko, a jiných mnoho zemí z této strany 35 Římu, které by bylo dlúho jmenovati. A také v šestém věku teprv jsú se zmocnili i proto opustím. Vězenie židovské jest vězení druhé, kterým od- veden jest byl lid židovský do veliké Babilonii, k kterým byli jsú leth sedm- desáte úplně, počna od devatého léta krále Sedechiáše desátého mě- 40 siece, až do krále Tyra, za kterého třetieho léta Cyrova jsú navráceni do Jeruzalema pod kniežetem Zorobabelem a Ježíšem, velikým knězem za Zachariáše proroka vedeno jest lidu židovského do Babilonii padesáte [297] tisíce lidu krom dievek a lechčejšieho lidu, a osadil jest král Babi- lonský svým lidem a učinil jest hajthmany v Jeruzalemě tato knížata

Strana 147
Židkova Spravovna. 147 mocná; totiž Rapsacem, Neregiel Ferero, Rebinaj, a když bylo dobyto město Jeruzalemské, tehdy byl utekl král Sedechiáš se vším svým rytieř- stvem a šlechtici v noci na púšť, i jelo jest vojsko krále Babylonského za nimi a ustíhali jsú je na poli Jerychontyně i přivedli jsú Sedechiáše i syny jeho i šlechtice jeho před krále Babylonského do Reblaty v zemi Emach. I kázal jest král Babilonský vykláti oči Sedechiášovi králi židovskému a syny jeho zbíti prve před jeho očima, duokudž viděl, i svázav ho, poslal do Babylonii, a Jeruzalem vypálili jsú a zdi zkazili sú a lid rozdali po městech, ale lid ušlechtilejší nechali v Babylonii pod hajthmany a v pocně krom Jeremiaše, neb ten, prvé jsa v Babilonii, naučenie psal židóm do 10 Jeruzalema i králi Sedechiášovi, že pán Buoh jim rozkazuje, aby slušeli a daně dali králi velikému Nabochodonozorovi, neb jich nežene od služby boha živého, než chce, aby pod něho slušeli. 5 List, který psal jest Jeremiáš, jsa mlád a jsa v Ba- bylonii, naučenie židóm do Jeruzaléma a Sedechiášovi králi, aby se ne- 15 protivili králi Babylonskému. Jeremiáš, syn Elchiáše knieže Zanatoth, Sedechiášovi, králi židovskému i všemu lidu židovskému v Jeruzalemě. Toto die pán Buoh: Viděl sem oděnie vaše a orudí, kterým připravujete se bojovati proti králi babylonskému. Pán Buoh zabraňuje, aby meč váš nebyl obnažen proti němu. Jinak povstane-li král v prchli[298]vosti své 20 proti vám a v moci komonstva svého, najprve pán Buoh dá mor na přeby- vatele vaše, a co nezemře, stepe král Caldejský a Sedechiáše, krále vašeho, i s lidem odvede do vězenie a neodpustí, ani vezme smilovánie nad vámi, ale hladem a mečem súží vás, cestu života a smrti vám zvěstují etc. Nedajte se svésti vašim prorokóm v srdci svým, lež vám prorokujícím 25 ani snuom vašim ani jich znamením, nebť dá vás pán Buoh v pohaněnie v svým národu, neslyšíte-li slova božieho etc. Potom psal jim Daniel druhý list, řka: Dí pán Buoh: Povstanete-li proti králi Nabochodono- zorovi, obleku vás štolú lkaní, pláče a trápenie etc. a tam uzříte bohy zlatté a střiebrné. 30 Sepsání Jeremiáše, co jest pán Buoh mluvil k němu, když chtěl milosrdně lid z vězenie navrátiti, tu řeč mluvil jest k židóm ještě u vězenie takto: Toto die pán Buoh: Obrátím obrácenie lidu mého Juda a navrátím je do země, kterú dal sem otcóm jich, kdy přijde let sedm desáte, navštievím vás a zbudím na vás slovo mé dobré, abych navrátil 35 vás k miestu tomuto, neb já myslím na vás myšlenie, pokoje a netrýzněnie modliti se budete ke mně, a já vás uslyším, budete mne hledati a najdete, a navrátím vězenie vaše a navrátím vás ze všech lidí a z každého miesta, v které vehnal sem vás, a rozsievati budete semena vaše, a vinnice vaše vzdělávati, a budete požívati v hojnosti rozplozování země a veselosti 40 chváliti budete mě, dí pán Buoh všemohúcí. Ezdras, písař věrných kronik a skutkuov, které jsú se dály po vypuštěnie židóv [299] z vězenie Babilonského, ten vypisuje 10 *

Strana 148
148 íZdeněk Tobolka. čtyři věci: Najprv, řeč krále Tyra, který takto mluvil k židóm i ke všem svým, řka: Pán Buoh, který mi dal všecka královstvie pod mú rukú, přikázal mi, abych jemu vzdělal chrám v Jeruzalemě v krajině židovské; i proto propustím pět tisíc orudí zlattých a střiebrných židóm zase do Je- ruzalema, které jsú odnesli z chrámu toho předkové naši, a dávám zlatto a střiebro z mé komory bez nedostatku, co potřebie k tomu dielu i hovada etc. a dávám svobodu každému, kto chce jim k tomu pomocen býti, nebť nenie boha jiného než buoh, který jest v Jeruzalemě. Druhé, ustanovili jsú židé kantory a kněží. Třetie, aby zpievali žaltář skrze ruku Davida krále 10 vydaného a nic jiného. Čtvrté, ornaty čisté k službě boží připravili jsú a cimbály a hudby, i vypisuje, že král dal k dielu šest seth a třidceti mez- kuov, dvě stě čtyřidceti a pět velblúduov, čtyři sta a čtyřidceti osluov, šest tisíc sedmdesát a dvadceti a co zlatta a střiebra. Tak rač se učiti, naj- jasnější králi, od Týra krále pohanského kostely vzdělávati a službu boží rozmáhati a kantory, kněží, oběti, veselosti v pánu Bohu strojiti, toť lépe bude nežli po svú vuoli válku vésti bez jedna náklady na vraždy či- niti a chudinku na všecky strany súžiti. Neemiáš prorok. Za něho tyto věci staly jsú se. Najprvé, vida tak veliké zkaženie města a vypálenie plakal jest a postil se a modlil se, řka: Silný, veliký a hrozný, pane Bože, který miluješ milosrdenstvie nad těmi, kto tě milují, buďte uši tvé slyšící a oči tvé patřící nad tiemto spuštěním i [300] nad námi, uslyš modlitbú naši, nebť sme zhřešili a mar- nostmi svedeni sme etc. Ale snad Vaše Jasnost nic nepláče nad zkažení a vypálenie skuoro všie české země, ano sedláčkové, nemajíc v zimě s diet- 25 kami jisteb, v zemi se kopají, aby jim teplo bylo; Tvá Velebnost nic netbá, když jest Tvé Jasnosti dobře a tvým několiko, a lid i žoldnéři na všecky strany křičí a klnú. O, králi milý, prohlédni a modl se jako Neemiáš, a rci: Marností svedeni sme. Druhé, plakal Neemiáš, proto že hrobové otcuov jeho jsú spuštěni, totiž že jich synové nevidí a za své otce a přátely 30 mrtvé pána Boha neprosí. O králi, toho tvá Milost neznamená, co jest v Čechách kosteluov pustých a hrobuov v nich i okolo nich, a žádný na ně netbá, ani služby božie za ně neděje se, aby kosti jich vzaly obvlaženie od těla a krve pána Jezu Krysta. Tak mi se zdá, že v Sasce otec Vaší Jas- nosti leží a někteří předkové Vaši, a dnes žádného tam mnicha nenie. 35 Item u hrobu ciesaře Karla dnem i nocí mělo by zpieváno býti, a dnes nic nenie. Pomni, králi milý, že skuoro umřeš a snad pro to tělo tvé nebude vneseno do hrobuov králuovských, také neřiekaj, ani daj sobě řékati dobrý, kde leží, tu dobře leží, lépeť jest u Svatých, a tu, kdež se služba boží usta- vičně děje, drahéť jest tělo lidské krví pána našeho i bratra pána Krysta 40 vykúpené, nemá mrzce ležeti. Item viděl sem v Třebové oběšeného, ano psi jedí tělo, káže i šibenici obezdíti, aby psi nemohli toho těla, snad sva- tého, docházeti a kathóm rozkázati, ať jednú v rok všecka těla, z šibenic upadlá, pochovávají okolo šibenice, neb mnozí jsú duchem svatým tak osvieceni, že i okolo šibenic chodí, kosti sbierají a kladú do zdí [301] a za 5 15 20

Strana 149
Židkova Spravovna. 149 ty se modlé, neb i v tom Jozeff od Arimathii chválí se, že, kúpiv čisté pro- stěradlo, sňal s kříže pána Krysta. Tobiáš, muž svatý a spravedlivý, měl dvanádcte věcí dobrých do sebe. Najprvé, kdy byl dietě, že nic dětinského nečinil jest. Druhé, že každý den vězně vždy navstěvoval, jest je těšil a jim jiedlo a pití nosil. Třetie, maje ženu Annu, s žádnú se nescházel jinú. Čtvrté, maje syna Tobiáše, učil ho z mladosti pána Krysta se báti, jemu každý den oběti a modlitby činiti. Páté, rád chudé zakládal bez lichvy, jakož ukázal na Gabelovi. Šesté, že každý den chudé krmil. Sedmé, nahé odieval. Osmé, zabité mrtvé v noci pochovával, když ve dne nesměl, a nechaje 10 obědu neb večeře, tělo zabité vzal a nesl do svého domu, aby v noci po- choval. Deváté, když byl oslnul a žena mu lála, řkúc: Kde jest nynie naděje tvá, žes mrtvé choval a almužny dával? řekl: Synové svatých sme, neroďte tak mluviti. Desáté, kdy slyšel kozle cizí v svým domu, kázal na- vrátiti cizí. Jedenádeté, když Tobiáš tak mnoho trpěl, že mu se stýskalo 15 živu býti, modlil se ku pánu Bohu řka: S kláním a slzami spravedlivý jsi, pane, a všecky tvé cesty jsú pravda a saud, rozpomeň se na mě a nerač bráti pomsty tvé nade mnú z mých hřiechuov ani z hřiechuov otcuov mých, a rač vzieti duch muoj v pokoji, nebť mi smrt lepší jest než život. Dvanádete, mněje, že by měl umřieti, povolav syna svého, činil gšafft 20 takový, řka: Synu milý, kdy umru, pochovaj tělo mé, a cti matku tvú po všecky dni tvé, pamatuje na bolesti její etc. Potom mnoho leth byl jest živ a zrak jemu navrácen skrze anjela svatého. [302] Judith, žena svatá, mnoho věcí dobrých učinila. Najprvé, když Olofernes, knieže Nabochodonozorovo, oblehl Jeruzalem 25 silně a přesilně dobýval jeho, vydala se na smrt pro obecné dobré, duokudž mu hlavy nesťala a jí nepřátel nezastrašila. Druhé, písmo vypisuje jejie poctivost, že byla zavřena v domu svým s pannami a měla vždy žíni na svých bedrách a postila se často a modlila se a svátky pilně zachovávala, do chrámu chodiecí a jiné dobré skutky činila, a tak dále etc. Hester židovská a sirotek, schovanice Mardochea, když byla panna překrásná, vzal ji za ženu Asverus král, všecka mravná a Boha se bojiecí. Ta když byla královnú učiněna, měla osm věcí dobrých do sebe: Najprvé, že pamatovala na to, že jest z nízkého rodu a proto nedbala na žádnú pýchu ani na znamenie pýchy, kladúcí se, jako by nebyla krá- 35 lovnú než jako by sirotek byla a sedlka. Druhé, že nebyla tak neposlušna a tak hrdá jako Vasti, první žena krále Asvera, která měla do sebe tři vady. Jedno, že byla neplodná králi svému i královstvie, neb pán Buoh břicho jejie zavřel, nechtěje, aby z ní vsedl na trhuon královský plod jejie. Druhé, že byla pyšná králi a muži svému neposlušna, neb nechtěla 40 přijíti k rozkázánie krále a pána svého v sněm pánuov všeho královstvie. I proto řekli jsú všickni: Ať snad naše ženy jejím příkladem také námi po- hrdají, hodna jest Vasti, aby nekrálovala nad námi. I vzata jest za ni Hester, panna pře[3o3]krásná nade všecky ženy jasnější a očima milosti- 5 30

Strana 150
150 Zdeněk Tobolka. 5 vější. I vstavil jest na ni král korunu etc. Třetie vadu měla Vasti, že pán Buoh dal na ni málomocenstvie a ohyzdu mnohú na těle, kterú umřela jest králi. Třetie, to měla do sebe Hester, že pod rúchem královským žíni nosila. Čtvrté, panny jedné tři za sebú měla a kleštěnce, a na jiné věci nedbala. Páté, pro krále živého Boha neopustila, radší s Mardocheem volécí umřieti, v službě Boha živého nežli s svým králem dobré bydlo mieti. Šesté, radila, aby zachoval král pána Boha, stvořitele nebe i země, a lid židovský. Sedmé, kdy šla k králi Artaxersovi, libiecí se sama v sobě v srdci svým, okrášena zlatohlavem a drahým kamením, v pýše veliké a v hrdosti 10 podepřiena na dvě panně pro velikú rozkoš, nohú země nedostupujíc, a tvář byla jako ruoženú barvú umerhovala, tehdy se králi nelíbila, tehdy král hleděl jest na ni hořícími očima a prsy prchlivými, na znamenie toho, že člověk hrdý a zvláště ženské pohlavie, kdy mní, že by pýchu a okrasu lidu se najviec líbila, tehdy jest v najvětší ošklivosti, ale kdy jest Hester 15 zbledla a upadla na zemi pro strach a bázeň, tehdy se líbila králi, který lahodě jí řekl jest: Neroď se báti, já sem král, bratr tvój. Na znamenie, když člověk jest pokorný a sám se sobě zdá ohyzdný, tehdy má spieše lásku a chválu od pána Boha i od lidí etc. Osmé, že vysvobodila Mardo- chea od šibenice, a Amona hrdého oběsiti kázala, a lid židovský vy- 20 svobodila [304]. Izajáš, prorok z rodu králuov izrahelských, proro- koval jest za časuov Oziáše, Joatan a Achazie králuov židovských, pilú rozetřen, proto že pravdu pravil králóm izrahelským a zkaženie prorokoval. Tento prorok učinil těchto drahně věcí: Najprvé, žaluje řka: Syny vykrmil sem a vyvejšil sem, a oni pohrdali jsú mnú. O, králi, Tvé Milosti se do- týče i Tvých všech huských kněží, že, vzevše povýšenie od papeže a bis- kupuov, jimi pohrdáte, žádného biskupa u sebe nemáte, ještě dnes nebrá- níte zpievati biskupóv, kardinaluov, falešných prorokuov, proč berú od nich svá duostojenstvie a tiem, co od nich vezmú, proti nim povstávají. 30 O, zlosti a slepoto přezlá a přeslepá. Neb die prorok: Osel poznal pána svého a lid muoj nepoznal jest mne. A potom dí: Běda lidu nešlechetnému, semene zlosinského, rúhali jsú se pánu svému a svatým jeho, i proto v těch bude každé srdce plačící pro biedy a každá hlava nemocná pro veliké myšlenie a tesknosti. Ano snad srdce Vašie Jasnosti lká u vás pro zlé, 35 které vidíte v tomto královstvie a ve všech přebývatelech v Praze i v Čechách, co se zlého děje, že, jakož die prorok, to bude a jest, že města Vaše budú vypálena i krajiny Vaše ohněm zkažena a země bude opuštěna, a rána a zsinalost bez lékařstvie, a cizozemci opustí země Vaše etc. A pro takové prorokovánie umrtven jest, jako když ráčíte čísti Izajáše, tam uzříte 40 na kniežata, ani praví: Kniežata tvojí jsú nevěrní tovařiši zlodějóv, sirotkuov nesúdí, spravedlivosti a vdovských pří nedadie*) před [305] se při- stúpiti, a tak dále na všecky stavy házeje. I proto mu hlava rozetřena. *) Na okraji současná poznámka: „Nota: Nynějších časuov, co se toho děje mezi křesťany.“

Strana 151
Židkova Spravovna. 151 Druhé, že byl tento prorok tak jasného rozumu, že o pánu Krystovi tak světle prorokoval jest, jako by na jeho svaté umučenie hleděl. Job byl jest knieže jedno v zemi hus. Ten měl jest šest dobrých věcí. Najprve, že byl muž prostý upřímého srdce, též mluvě, jakož jest bylo v srdci jeho, jako zpět činí nerovní a neupřímí. Druhé, že se bál pána Boha. Třetie, že byl spravedlivý. Čtvrté, že byl bohatý, měl sedm tisíc ovcí a velblúduov pět seth. A Vaše Jasnost jednoho velblúdu nemá. A čeleď velikú příliš měl a tak dále. Páté, měl sedm synuov a sedm dcer, a za ty i za všecku svú čeleď prvé než oni vstali, činil jest za ně modlitby a oběti, prose pána Boha za požehnánie všie své čeledi 10 i dobytku, a za odpuštěnie proviněnie hřiechuov, zhřešili-li co synové jeho nebo poddací. To by měl též činiti každý král a knieže a zvláště papež za všecko křesťanstvo a biskup za své poddané miesto krále, neb řiedko vydaří se král k těmto věcem zpuosobený. Šesté, že měl trpelivost tak velikú, velikú ve zlých věcech, že žádný před ním ani po něm nebyl tak 15. trpelivý. Najprve, v ztracenie všeho zbožie. Druhé, v ztracení dětí. Třetie, v nežitech těla svého a v nemoci tak veliké, že od vrchu až do pat nebyli zdrávi. Čtvrté, v protivenstvie náramném, které mu žena činila i přátele, totiž Eliffat Temanites. Páté, že poznal falešnost všech přátel, že v núzi a v bídě odstúpili, pak kterak ho pán Buoh [306] zase potěšil, a sedmkrát 20 všech věcí navrátil jemu, bylo by to dlúho psáti. Jeremiáš, prorok, prorokoval jest za času Sede- chiáše, krále posledního židovského, za kterého byl jest dán na učenie do Babylonii a tam počel prorokovati. Tento učinil čtyři věci dobré. Naj- prvé, okazuje v svých knihách, že ho pán Buoh pravým prorokem učinil 25 a posvětil, prvé nežli z břicha mateře své vyšel jest, a že pán Buoh slíbil s nim býti, a čelo jeho slíbil učiniti tvrdší, nežli čelo proti němu povstáva- jících. Druhé, že ho proto prorokem ustavuje nad lidmi a nad královstvím, aby vzdělával dobré a rozptýlil zlé a vykořeňoval. Třetie, Zuzannu vy- svobodil z nevinné smrti. Čtvrté, truoji pláč učinil nad zkažením Jeruza- 30 lemským, řka: Kterak sedí samo město plno pláče, paní všech kajin uči- něna jest pod poplatky, a nenie ze všech přátel, kto by ji potěšil neb všichni učiněni jsú jí nepřietele. A tak dále mnoho by bylo, ale ukrátím. Baruch, prorok, ten psal veliké Babylonii u vězenie za času Sedechiáše, krále poslednieho židovského, a za něho se staly tyto 35 věci: Najprvé, židé kteří byli u vězenie v Babylonii, sebravše z sebe pe- nieze, poslali do Jeruzalema k Elchiášovi knězi, aby kúpili oběti a kadidlo a obětovali pánu Bohu, aby jim ráčil pomocník býti z vězenie. Druhé, klade se modlitba krásná, řkúc: Modlte se za nás u oltáře, řkúc: Zhřešili sme pánu Bohu našemu, buď pánu Bohu [307] spravedlivost a nám hanba 40 tváří naši, neb sme nevěřili jemu, ani prorokuov slyšeti sme nechtěli a odešli sme v srdci našem všichni, abychme zlé činili před pánem Bohem našim, proto dal jest nás pán Buoh v rukú všech králuov okolních a v roz- ptýlenie a tak dále, zhřešili sme, nespravedlivě činili sme, proto prosíme, 5

Strana 152
152 Zdeněk Tobolka. obrať hněv tvój od nás, uslyš, pane, duch súzený, k tobě volající, a smiluj se nad námi etc. Třetí, v Baruchovi klade se epištola Jeremiáše proroka, kterú psal židóm z rozkázánie božieho, kterak mají uvedeni býti do Baby- lona a tam budu slúžiti bohóm zlattým a střiebrným a kamenným a dře- 5 věným. Ezechiel, prorok, byl jest veden do vězenie s Joa- chymem králem, široké prorocství činí ve čtyřidceti devíti kapitolách, a ten praví o třech znamenitějších věcech: Najprve, o viděnie božím a čtyř zvieřat okolo. Druhé, o poselství od toho pána, kterak jeho posielá 10 k lidu poběhlému a srdce tvrdého a o knihách, aby je snědl, a o cihle oble- žené vojsky a o meči ostrým holícím srsti z kúže a o prorocstvie proti horám. Třetí, klade o súdu božiem hrozným a prchlivým odháněl lid izrahelský od modl od převrácení srdce a mnohé prorocstvie činí mravy, učí i oběti ku pánu Bohu, které by tuto bylo mnoho vypisovati a dlúho 15 i proto etc. Daniel, prorok, byl jest za Joachima, krále židov- ského a s nim uveden jest od Nabochodonozora do vězenie, a tam tyto čtyři věci staly jsú se: [308]. Najprvé, že král kázal, učené a krásné lidi ži- dovské v každém uměnie aby bylo na jeho dvoře, ješto by jiné učili lit- 20 tery židovské, totižto měšťany Babylonské a měšťany měst caldej- ských, a židé, aby se učili literám caldejským, a dán jest plat a živnost od krále mistróm. I byli jsú tři mládci, které král sobě zvolil, aby se učili a potom králi se hodili, totiž Daniel, kterému přezděli Baltazar, Ananiáš, kterému přezděli Sydrach, Amisach, Abdenago. I chtěl jest je kleštěnec 25 krmiti mnohými krměmi a lahodnými, aby snad, nevida král churavosti mládencuov na tváři, nehněval se na kleštěnce. I řekli jsú mládenci, že na nás neslušie krmě než lechké, neb jimi pěknější budeme i k učenie zpuo- sobnější, i tělo naše bude tělnější. A tak se stalo. Druhé, že král zvolil tyto mládence tiem úmyslem, aby se učili a stáli před stolem jeho, aby tázal 30 jich každé múdrosti a myšlenie srdce jeho a v každém uměnie a v každých knihách a v každé věci. Na to Vaše Jasnost netbá, by měl takové mistry před svým stolem Já sem stál od pěti leth, ale šel sem od stolu Vašeho královského, nejeda druhdy až na večeři, a odnikudž nikdež nic nemaje, druhdy ten den nic nejeda, než chléb a sýr, a lkaje v mým srdci pro chu- 35 dobu a mé nemoci od trávenie, ano pro nemoc skuoro jako tvárnosti lidské při mně nebylo, musil sem biedu přetěžkú trpěti, ano žádný z služebníkuov nepovolá mne na všecky strany hledícieho, nébrž, přisedl-li sem kterému stolu, nemilostivě a nepočestně mne odehnali, nevážíc [309] při mně sobě ani duostojenstvie mého doctorského ani mistrovského, ani kněž- 40 ského ani mé služebnosti, že sem stál celý stuol před Vašie Jasnosti, pod- dávaje se odpověděti k každé otázce, jakož sem odpoviedal, když mě Vaše Jasnost tázal, avšak mi nic neprospělo. Toho mi nebe i země svědek, že pravdu píši. Item píši tyto knichy k žádosti Vaší Velebnosti, ještě k tomu ani haléře nemám, abych mé tělo prací utrápené a k tomu nemocné

Strana 153
Židkova Spravovna. 153 něčím obvlažil, nébrž ještě, co mi pán Buoh, otec muoj milostivý, jako z nebe zvrže, ještě na toto naložím, a žádné od toho naděje nemám, by mi se co navrátilo, nébrž ještě z tohoto diela viec posměchu čekám a poha- něnie a snad nebezpečenstvie smrti, že z pravé lásky srdečně žádaje dobré Vašie Jasnosti i tomuto královstvie, upřímú pravdu píší, ješto ji každý pozná, že jest upřiemá pravda, kto má rozum, pamět, a kto čísti bude. A toto pismo, bohdá, mé pravé budúcím králóm trvati bude až na věky viece v latinské řeči nežli v této etc. Třetí zmienka jest v Danielovi o snu královu, kterak nepamatuje, co mu se zdálo, zvolal všecky mudrce, aby mu pověděli, co mu se zdálo, slibuje dary, pověděli jemu a hroze ne- 10 pověděli, kteří řekli jsú, aby jim pověděl sen, a oni že jej chtie vyložiti, řkúc, že sami bohové vědí tajnosti, s kterými lidé nemají tovařistva. A ten sen pověděl jest Daniel o soše králi: Kterak viděl sochu vysokú na hoře zlattú, v prostředku střiebrnú, na břiše měděnú, na lýtkách železnú a na nohách blatnú, a kterak [310] na ni upadl kámen a potřel ji, a potom 15 když mu vyložil sen, tehdy král padl k nohám Danielovým, a obět a zápal kázal jest před Danielem bohu Danielovu činiti, řka: Věru, Buoh váš, Buoh nad bohy jest etc. I dal jest král Danielovi dary veliké a učinil jest jeho kniežetem nade všecky své krajiny a nade všecky mudrce Baby- lonské mistrem najvyším. Čtvrté, zmienka jest o soše, kterú král za boha 20 vyzdvihl jest, chtěje, aby se jí všickni modlili, a když Daniel nechtěl, uvržen jest do peci plamenné sám třetí, a když jim oheň nic neuškodil, vyňal jest je král a viec než prvé miloval. Páté, a tak dále i o Zuzanně etc. Ozeáš, prorok, ten pod podobenstvím ženy cizo- ložné prorokuje odvrácenie lidu židovského k bohóm cizím, a kterak potom 25 po poznánie smilnosti a hořkosti, po pláči a po mnohých bolestech a tesk- nostech, jako žena cizoložná, bude žádati navrácenie k muži svému, tak lid izrahelský bude žádati navrácenie ku pánu Bohu svému, a kdy v zá- mutciech svých ráno povstávati budú ,řkúce: Navraťme se ku pánu Bohu našemu, neb on raní nás a uzdravíť nás a vzkřiesí nás, a živi budem před 30 obličejem jeho, a tak dále. Johel, syn Fatueluov, prorokoval synóm izrahel- ským, že konečně židé mají vyraženi býti z Jeruzalema a mezi národy rozptýleni, a shlceni jako list od húsenky a od rzi. I proto napomíná kněží, aby plakali v postu, posvětili, svolali staré i mladé i volali ku pánu Bohu, 35 neb oběti minuly jsú, pokrmové [311] minuly jsú, veselé a plesánie odešlo jest, hovada v svým hnoji zhnisaly jsú, stoly rozptýleni jsú i apateky etc. Druhé, prorokuje o dni súdným, kterak v něm budú zamúceni všichni přebyvatelé země, který den bude den temnosti a mrákoty, den oblakuov a zamúcenie etc. Amos, prorok, také prorokuje židóm rozptýlenie mezi národy, ale smilovánie po trojím zhřešením a po čtvrtém nic, neb jsú vylili krev spravedlivú a umučili Krysta jeho. Druhé, mluví o kravách tuzných, totiž k lidem bohatým, kteří tlačí chudé a utiskují, že pomsta 40

Strana 154
154 Zdeněk Tobolka. 5 20 35 boží nad nimi vyší. Třetie, okazuje, kterak lidé mají v nenávist pravdu pravícieho a chtie jinak činiti, než by se o nich mluvilo. I proto dá pán Buoh opuštěnie násilného, neb jest utiskl chudého, aby nepřebýval v do- mích, kamením vzdělaných, a nepil vina z svých vinic milých etc. Abdiáš, prorok, poslán jsa od pána Boha k lidem, najprv radí, aby pyšní nepovyšovali srdce svého, neb dí pán Buoh, by povýšen byl jako orlice a mezi hvězdami, že by hnízdo své poviešil, odtud strhnuti tě. Druhé, prorokuje židóm zkaženie a odjeti múdrých od nich, a kterak hanba přikryje je a zahynutí až na věky. Třetí, že zhuory sionské 10 přijde vykúpení lidu a svatý a potom, kterak za všech královstvie bude pánu Bohu jedno královstvie, totiž z královstvie idumského, samarského, cananského a jiných, a to jest nynie ciesařství. Jonáš, prorok, byl jest syn vdovy, které Heliáš zkřiesil jest, byl jest syn Amathi. [312] Najprvé, rozkázal jest pán Buoh 15 Jonášovi, aby šel do Ninive města a kázal a křičel pokání, i utiekal jest Jonáš, nechtěje vyplniti rozkázánie božieho pro bázen, aby ho Nynivitští nezabili, a když byl na moři, na korábu a spal jest, dal pán Buoh búři velikú na moři, tak že tonuli plavci a metali z lodi břemena etc. A kdy viděli Jonáše v podlaze lodi spícieho, přišed k Jonášovi správce lodi, věda, že jest prorok Boha živého, řekl jemu: My sme prosili bohuov našich, aby búři utišili a neučinili jsú, pros ty Boha svého, zda-li přestane búře, zda-li snad Buoh tvuoj rozpomene se na nás, a nezahyneme. A když nepřestala jest búře, řekli jsú: Kdy bohové neslyší úzkosti naší, vězme, kto jest z nás, pro koho jest búře. I metali jsú losy, a přišla vina na Jonáše, i řekli jsú: 25 Pověz nám příčinu, proč jest horlivé tak moře proti tobě i proti nám? I řekl jest Jonáš: Žid sem já, a rozkázal mi jest pán Buoh, abych šel do Ninive a kázal jim pokánie, a já, boje se zahynutie, utekl sem před tváří boží, a proto moře búří se proti mně. I řekl jest správce lodi: Co tobě uči- nieme a zbudem búřenie moře? Řekl jest Jonáš: Vezměte mně a pušte 30 do moře. I opustili jsú zase lodi k břehu vladaři lodi, nechtějíc člověka božieho utopiti. A kdy jsú pluli, moře nadýmalo se jest, bráně jim k břehu, i modlili jsú se všichni na lodi, řkúce: Prosíme, pane, ať nezahyneme v duši člověka tohoto. Nedaj na nás krve tohoto člověka. A kdy vlny mořské vždy přibývaly jsú, vzeli jsú muži z lodi Jonáše i vrhli do moře [313] Jonáše a přisíhli jsú muži bohu Jonášovu slúžiti, oběti obětovati a bázní velikú jsú jeho slavnosti báti. A když jsú vrhli Jonáše do moře, tehdy veliká ryba pozřela jest jeho. I modlil se Jonáš v břiše ryby tři dny a tři noci, řka: Zamúcenie mého velikého volám k tobě, pane Bože, a z břicha pe- kelnieho volám k tobě: Uslyš hlas muoj, pohřížil si mě v hlubokost a v srdce 40 mořské a v prostředek všech vod a řek najhlubší, všecko vlnobytí na mě uvedl si, již pravím, že si mě odvrhl od tvárnosti očí tvých, neb propasti mořské obklíčily jsú mě, i koncové hor zavřeli jsú mě, až na věky: Prosím, pane, přiď k tobě motlitba má, pozdvihni z porušenie životu mého, přiveď mě ještě k vidění chrámu tvého, ať v hlasu chválíme, ještě mohl bych obě-

Strana 155
Židkova Spravovna. 155 tovati všecky sliby mé, které sem slíbil obětovati za zdraví mého. I při- kázal jest pán Buoh velrybovi, aby vyblval Jonáše z hlubokosti mořské na břeh zemský. I přikázal jest pán Buoh Jonášovi opět, aby šel do Ninive a volal pokánie. I šel jest a král činil pokánie s lidmi i s ho- vady. A smiloval se jest pán Buoh. A minulo jest prorocstvie Jonášovo. I hněval se jest Jonáš proti pánu Bohu a řekli jest: Však viem, že jsi mi- lostivý a trpelivý a odpuštěje zlosti, prosímť, vezmi duch mój, neb lepšíť mi jest smrt než život. I řekl jest pán Buoh k němu: Viz, jestli rozumný hněv tvój. A potom o břečťanu dovedl jemu pán Buoh, že jest jeho hněv nepravý, že litoval břečťanu zkaženie [314] a nelitoval města propadenie, 10 v kterém bylo viec než sto dvadceti tisíce lidí, kteříž nevěděli, co jest pravice nebo levice, a hovada mnohá. Micheáš, prorok, najprvé k potvrzenie své řeči spravedlivé po nebe i země i plnosti jejie na svědectvie své pravdy a naj- prvé prorokuje vtělenie pána Krysta a o povýšenie Panny Marie pod po- 15 dobenstvím, kterak převýší všecky krále a padnú modly Samarské, řka: Aj, přijde pán a stúpí na zemi vysokú a hory všecky poníží se pod nohami jeho, a padnú všecky modly Samarské etc. Druhé, hrozí zlým lidem, kteří myslí zle, činí zle na ložích a na usvitě, a berú pole cizí a domy a hanějí lidi, že pán Buoh myslí zle o takových. Třetí, klade o pánu Bohu, 20 že k němu puojdú lidé mnozí a budú choditi na cestách jeho učenie, a potom vypisuje život pána Krysta, kteraký bude, a to vše pod podobenstvím. Naum, prorok, prorokuje a oznamuje prchlivost božie na hřiešníky, a že sě hněvá na své nepřátely a mstí křivdy blížních. Druhé, vypisuje mocnost jeho velikú, že jest silný v oblace přebývaje a 25 laje moři, vysušuje je, a horami pohybuje a králi zemskými, a že proti hněvu jeho nemuož žádná moc státi. Třetie, vypisuje dobrotu páně. Čtvrté, vy- pisuje hřiechy, které se obecně dějí v městech velikých, totiž krve vylé- vánie, lsti, lúpeže, množstvie kurevství a žen krásných okrašování, aby se prodávali lidu k smilství a k trávenieni, a tak dále. [315]. Abakuk, prorok, najprvé žaluje pánu Bohu, proč hledí na zlé a mlčí a vida, an zlý tlačí spravedlivého, nedbá a an jeden druhého jí jako ryba mořská, a všichni chodí jako hadové nemajíce vuodci. A proto zlomen jest zákon a súd nepřišel jest k spravedlivosti, neb zle vždycky přemáhá. Druhé, diví se, proč neuslyší člověka, násilí trpiecieho, k sobě 35 volajícieho. Třetí, diví se, proč dopustí na dobré, aby viděli nešlechetnosti a lúpež a nespravedlivost proti sobě. Čtvrté, hrozí těm, kto spojují duom k domu, chtěje aby hnízdo jeho bylo najvyší a mní, že by tiem byl vysvo- bozen z rukú zlého. Páté, prorokuje o pánu Krystovi, že má přijíti v pro- středku letech světa, a kterak bude skrytá síla jeho a před jeho tváří, 40 uteče smrt a dábel stane před nohami jeho. etc. Zofoniáš, prorok, prorokuje. Najprv o dni súdným hrozným a že v něm bude mstíti tyto hřiechy: Najprv, modloslužebenství, a kteří modlé se rytieřstvie nebeskému. Druhé ty, kteří jsú nehledali pána. 5 30

Strana 156
156 Zdeněk Tobolka. Třetie, každého zpurného. Druhé, vypisuje hořkost toho dne, řka: Hlas dne božieho hořký, a v něm bude zamúcen každý silný, den hněvu, den zamúcenie, den hanby a biedy, temnosti a mrákoty, trúby a zvuku, v kterém budú zamúceni anjelé vysosti vysocí a lidé, kteří jsú proti pánu hřešili a budú těla jich, jako lajna a střiebro ,a zlato jich nebude jim moci pomoci od hněvu páně. [316] Aggeus, prorok, přišed k Zorobabelovi a k Jose- dechovi knězi velikému, řekl jim toto: Dí pán Buoh: Vy sedíte v domích, a duom páně jest opustilý, i proto položte srdce vaše, abyšte nosili drva 10 a vzdělávali chrám boží raději než domy vaše, ať sem já prostřed vás a dám vám obilé, víno a volej i hovadóm vaším etc. Druhé, poslal ho pán Buoh řka. Di a rci a posiluj lidu v jich diele, ať mně dělají chrám, žeť budu přebývati v prostředku jich a slyšeti budu modlitby jich a z tesknosti vyvedu prosícieho a pohnu nebem i zemí i mořem, a přijde žádostivý 15 všem lidem a naplní duom boží chválú a slávú velikú, a dám pokoj lidu všemu etc. Melachiáš, prorok, prorokuje: Najprvé, a o zavrženie židuov a o povolánie pohanuov, aby byli lid boží a že židé budú vzdělávati a pán Buoh zkazí . Druhé, že žaluje pán Buoh, že syn ctí otce svého a slu- 20 žebník pána svého: Sem-li já otec váš, kde jest čest má, sem-li pán, kde bázeň má? Třetie, pán Buoh dí, k kněžím: Kterak obětujete na oltář muoj chléb poškvrněný, a obětujete mi kulhavé a nemocné; vzda-li to nenie zlé? Proto proste tváří boží, ať se smiluje nad vámi. Čtvrté, vypisuje úřad kněžský, který jest najprv chváliti ve jmeno boží. Druhé, požehnánie 25 a zlořečenstvie na lid vydávati v pravdě a v spravedlivosti, jinak pán bude dobře řečiti jich zlořečenie, a zlořečiti jich dobrořečenie. Třetí, svátky oslavovati. Čtvrté, zákon boží v ústech mieti, v pravdě a v spravedlivosti rozumu jeho. Páté [317], bázeň a třesenie mieti před jménem božím. Šesté, že nepravost a lest nemá nalezena býti v ústech kněze. Sedmé, sliby, bohu 30 učiněné, má držeti. Osmé, má v pokoji choditi. Deváté, nemá v nešlechet- nostech choditi. Desáté, má lidi odvracovati od hřiechuov. Jedenádcté, má býti umělý, aby lidé vytazovali zákon boží z úst jeho, a kto zavrže uměnie, má zavržen býti, aby také kněžstvie nepožíval. Dvanádcté, aby pohoršenie žádného nečinil před lidmi. Třinádeté, aby obětoval oběti pánu 35 Bohu v spravedlivosti a v pravdě a pravě: Zachovají-li ty věci, že je po- výší a poctivé učiní před lidmi, pakli nezachovají, že je dá v potupenie všemu lidu a v uohyzdnost. Zachariáš byl jest prorok, ten jsa poslán od pána, žádá najprv, aby nehněvali pána Boha jako někdy hněvali jsú ho jich 40 otcové. Druhé, žádá, aby odvrátili se od cest zlých a od myšlenie naj- horších. Třetie, klade truoje vidění. Čtvrté, okazuje, že kto uráží dobré lidi, ten se zřietedlnice božie dotýká. Páté, prorokuje o studnici zjevné, že ta bude na obmytí hřiechuov a nečistot krvotoké ženy, a kdy ta bude, tehdy rozptýleni budú modly, a duch nečistý bude odjat z země.

Strana 157
Židkova Spravovna. 157 Machabeus byl jest žid, za kterého tyto věci byly jsú: Najprvé, za něho král Alexander veliký, král Macedonský, podbil Daria, krále perského a medského a Řeky a podbil jest všecky krále silné, a umlkla jest země před obličejem jeho a prošel jest krajiny všeho světa, až do končin země [318]. A najukrutnější krále zkrotil jest, a shromáždil 5 jest vojsko přesilné. I padl jest na lože a učinil jest gšafft svým šlechticóm a umřel jest. A tuto by se měla psáti kronika Alexandrova, ale biblí ji pominuje. Druhé, vypisuje se, kterak šlechticové jeho obdržal každý královstvie na svým miestě, jakož jest Alexander rozkázal na gšaftu. Třetie, zmienka o Anthiochovi jasném velmi, kterak přijel do Jeruzalema 10 a vzal moc nad Jeruzalem, pod kterým mnoho zlého stalo se a mnoho židuov odešlo jest k modloslužebenstvie a k ohyzdám. Čtvrté, vypisují se bojové mnozí a silní za těch časuov, až Římané povstali. A tak se zko- nává věk pátý, v kterým přemnoho se dálo, ješto jest tuto opuštěno pro ukrácenie etc., a kterak mnozí pod Antiochem tvrdými zahynutími pro 15 zákon otcovský zahynuli jsú etc. A po tomto hned měla by státi kronika Alexandrova a Trojánská etc. Šestého věku kronika jest kronika, počína- jící se od královstvie Rímského v ty chvíle, když všechen svět byli pod se podkasali, a zvláště od Julia Ciesaře. A někteří počínají od pána Krysta. 20 A obé jest pravé, neb od Julia počítají se ciesaři a od pána Krysta papežové a světí [319], toliko to rozdiel, že v létech se nemohú sjednati, neb pán Krystus pod Augustem narodil se jest, který byl čtrnádete leth pozdnější, i proto, o tomto věku klada, položím krátce řád ciesařský, a potom pape- žuov a svatých až do Pavla třetieho, římského papeže, sedícieho na stolici 25 léta Božieho tisicieho čtyřstého sedmdesátého, a ciesaře Fridricha čtvrtého, vévody Rakúského, Štýrského, Korutanského, Carniolli, a vedle nápadu nebeského, mnohých zemí pána velikého etc. Města všeho světa najvětší jsú čtyři města hlavní, čtyř královstvie najvětších. První, Babylonia velká na východu slunce. 30 To královstvie počelo se od obra Nemrotha, a po tom rodu šlo, jako sem položil v druhým věku, totiž u věku Noe. Druhé, Kartago, Troja. Kartago to se počalo pod súdci Tola napoledne. Třetie, Macedonské, to se počalo ot Alexandra na puol noci. Čtvrté, Řím a odtud se počalo Římské králov- stvie. A Řím sedí na západ. To, kterak se počelo, po tom povím. A první 35 a poslední jsú najtrvavější a najmocnější. Čas počátku Říma jest truoj čas. První od Jaffeta, který měl sedm synuov. Tehdy Tubal šel k západu i nalezl městiště mezi vodami, tekúcími do moře, i osadil se tu, od kterého pocházeli jsú sedláci mocni, totiž Hesperus, Democrius, Italus, Dardanus, Sabinus, Janus, 40 Piccus, Faunus, Euander, Latinus. Druhý čas jest po zkaženie Troje; tu jsú přišli mocní kniežata, totiž Saturnus, Eneas, Remus, Romulus, Numa, Popegius, Picus, Tulius, Hostilis, Eveus, Pristus, Seruius, Tar- quinus, a tito byli mocní králi až do Tarquina, proto, neb syn Tarquinuov

Strana 158
158 Zdeněk Tobolka. byl Lucrecii mocí od320]jal manželstvie, která, křičéc na syna králova, se zabila, prvé oči své vylúpivši, které jemu za dar poslala, proto že ji miloval. I proto Římané nechtěli viece krále mieti žádného, než toliko mistry, kteří nesměli pod hrdlem žádných daruov bráti ani z jiného než 5 z hrncuov píti. Mistři, kteří jsú vládli po Tarquinovi až do Julia ciesaře za pět seth leth, jsú tito mistři: totiž Bruccus, Valerius, Largius, Posthimus, Cincinadus, Cassius, Proculus, Fabius, Mamilus, Quinticius, Sempronius, Aurelius, Cornelius, Camelius, Tarquacius, Decius, Fabricius, 10 Genucius, Ditalius, Stipio, Florius, Malius, Metelius, Furius, Aulius, Emilius, Varro, Marcellius, Cartocensorinus, Drusius, Lelius, Stipio, Licinus, Cas- sinus, Margius, Sylla, Metridetes, Krassius, Cato, Pompejius, Julius, který potom první ciesař byl. A potom počal se řád ciesařský za Julia, a řád pa- pežský od pána Krysta, který od Židuov i královstvie i biskupství i uměnie 15 na křesťany přenesl jest. Ale, co jest činěno za Saturna Eneáše a jiných, nebo za těchto mistruov, bylo by dlúho klásti, to najde latině v mých velikých knihách etc. Královstvie dnes Římskému panstvie poddaná, totiž papežovi a ciesaři jest pětmezcietma královstvie a králuov mocných, 20 totiž Franské, Anglitské, Hyspanské, Uherské, České, Polské, Dácké, Dalmatské, Croatské, Stotské, Sicilské, Apulské, Hybernské, Catholitské, Castelle regionis Nubie, Aragonské, Noruietské, Portugalské, Nauarské, Maioritánské, Napolské a diel Cyperského a Constantinopolského ještě k Římu hledí, neb jest v Římě řecký patriarcha [321]. I proto, znamenaj, 25 králi milý, tito mají pokoj, ale Vaše Jasnost nemá, pro nesjednánie u víeře s těmito krály, i proto, rač přistúpiti, o králi a pane muoj milostivý, jinak ani země ani nebe tvé Jasnosti neztrpí, vévodství mocných k tomuto máš osmdesáte čtyři, kniežetství a hrabství sto a patnádete, biskupstvie na tisíc, učenie dvamezcietma. A chce Vaše Jasnost lepší býti než tito všichni, 30 i proto, rač vzieti rozum čast jest. Ciesař jest jediný najvyší král nade všemi králi všeho světa, moc a právo maje, aby je řiedil ke všemu dobrému, aby pokoj měli, řád svuoj drželi, meze sobě nepřejímali všichni v pravé vieře křesťan- ské stáli, všickni k jeho rozkázánie hotovi byli na pohany, na židy, na kacíře, 35 kteří by chtěli vieru křesťanskú kaziti, a kto by toho nechtěli učiniti, má se na ně jako na zrádce viery křesťanské obrátiti a je vykořeniti a jich panstvie sobě vzieti, neb žádný král ani žádné knieže nemá svatému úřadu ciesařskému spuren býti pod zbavením všech svých práv, cti, zbožie i hrdla. Ale jestli že komu ciesař křivdu činí, tehdy ten král neb knieže má najprv 40 svú spravedlivost oznámiti papeži a volencóm, neb ciesařská moc z jich moci vyší, a ti mají pokoj uložiti, pakli se k tomu nechtějí přičiniti. Po čtvrtém oznámenie muož každý král své spravedlivosti hájiti beze cti ztracenie až do dojití své spravedlivosti. Miesto ciesařovo v této mieře nenie žádné miesto

Strana 159
Židkova Spravovna. 159 od té chvíle, jakž jest Constantin Řím oddal pánu Krystovi v dědictvie [322] a svatému Silvestrovi, jeho věrnému služebníku, protože ho od málo- mocenstvie uzdravil, a také, že ciesařské duostojenstvie již nejde z krve ani po rodu, než z volenie výbornější osoby, proto, aby dobré křesťanské se nemeškalo, měl-li by ciesař syna blázna nebo k tomu nezpuosobného, a také že nemá ciesař vzat býti než z německých zemí, proto že Němec nenie jiného obecně než žid křtěný, a oni volali jsú krále, nemáme jedné ciesaře, ale mají silná kniežetstva a z nich má ciesař volen býti, který má všemu světu panovati a všichni židé nekřtění mají pod něho slušeti, kde- koli bydlé po všem světě, a kterak má jich hájiti a daní od nich žádati. 10 To sem položil v mých velikých knihách, ale o miestu ciesařském nenie nikdyž podobnějšieho sídla ciesaři než Praha, neb jest město Mohuč nésti silú ciesařskú i lidnost a jest blízko od volencuov anebo Normbergk aneb Řezno, ale Praha najpodobnější. Volenci ciesařští. Jest jich sedm kniežat mocných, 15 německých, tři duchovní, totižto Kolinský, a ten hned má úřad u ciesaře, že jest kancléř u něho země vlaské. A Mohutský, ten jest kancléř u něho Germanie, totiž všech těchto zemí vyších německých, a Trýrský, ten jest kancléř země Gallie, jakožto Francské, Anglické etc. A čtyři světští. Naj- prvnější, král český, ten jest šenk u ciesaře, druhý ffalckraff z Rýnu, ten 20 jest nositel meče, knieže Saské, jest maršálek před krměmi, a knieže Bram- burské jest podkomoří. Ti koho volé, ten [323] má ciesařem býti, a mají u něho rada býti, a on má pilnější věci s jich radú učiniti, a všichni jednú v pěti letech k ciesaři osobně spolkem přijéti a úřad svój na ciesařově dvoře do téhodne vésti, a potom tu nechati miesto sebe úředníka poctivého 25 a domóv jeti. Koruny ciesařovy jsú tři koruny, kterými má každý ciesař korunován býti, totiž železná, střiebrná a zlattá, kde má kterú bráti pontificalové ne obecní, ale zlattú má bráti v Římě v komoře jedné, a v ní jest kámen hladký, mramorový, a stolice papežova, a po tom mramoru 30 papež strká nohú korunu až na hlavu ciesařovu, a potom senator římský, napravě, doloží na hlavu. A prvé bývalo jest mazání králóm na hlavě, dnes nic, jedné na pleci pravém a jinde etc. Rúcho ciesařovo má býti rúcho stkvělejší nad jiné krále, a má mieti na kappi psáno: Král nad králi, pán nad pány, A na štúle má býti psáno: Každá moc zemská poddána 35 jest mně z vysokosti nebeské. A on sám má s kněžími najbližšie tovařistvo, neb jest jako jáhen, maje čtenie čísti v Římě na vánoce z prava a pod po- kutú na puol noci mši: Exiit editum a Cesare Augusto, na znamenie, že má on býti najvyší a najprvnější obránce cierkve svaté křesťanské a kostela Římského biskupuov i kněží, a nemá se tříti ani on, ani žádný král v súdy 40 duchovní, ani v práva, ani aby volil sám papeže, leč by bylo roztrženie, a dva neb tři papeži že by byli, tehdy on to má srovnati a kterému se nachýlí ciesař, ten má všemu křesťanstvie oznámen býti a za hlavu všeho křesťanstvie [324] držán býti, a má se k tomu chutně přičiniti, aby bludy 5

Strana 160
160 Zdeněk Tobolka. 5 a kacieřstva po křesťanstvie se nerozlily a války veliké se nestrhly. A jestli potřebie consilium proto svolati, muož to ciesař sám učiniti a tam všecky papeže svolati, a který nechce přijíti, dobuda ho, má ho zahubiti, jako toho, kto ruší dobré všeho křesťanstvie, a za kacíře odsúditi, kteří budú povolni, má je preláty zdělati. Ale na papeským úřadě žádný nemá ostati pro pýchu, pro kterú se v to trú bez práva a pro lakomstvie, které na sobě okázali, chtějíc tak velikému panstvie. Jinak vždy má býti poslušen pa- peže a biskupy ctíti, mistry, doctory i kněží, a nemá řádu kněžského kaziti, ani žádných práv jim ustavovati, ani o duchovních věcech mysl svú obra- 10 covati, aby jimi vládl, neb jim rozkazoval, ale má jich rád poslúchati a následovati, a z toho jemu přijde všecko dobré, pokoj, čest, chvála, bo- hatstvie, a od pána Boha vítězstvie a požehnání. Moc ciesařova jest moc veliká, kterú muože z řádu sedm věcí učiniti. Najprvé, královstvie nová učiniti i kniežetstvie pře- 15 nésti, ale již jest lépe ostřiehati, aby staré všecko zuostalo, jakž jest prvé zřiezeno, a nového se nic nezačínalo. Druhé, oči všech králuov všeho světa měl by k sobě obrátiti a je na znamenie, že jsú manové jeho k daróm nutkati, každé páté léto. A ktož by neposlal a v tom reptavý byl, má ho k tomu mocí přivésti a zkaziti, aby se jiní báli. Třetie, když král, který bez dě- 20 dice sejde, tehdy nemá žádné královstvie moci voliti sobě krále, leč s radú ciesařovú, neb jest [325] nápad na něho. Čtvrté, má moc dělati světská kniežata, totiž krále, markrabie, vévody, lankrabie, kniežata, hrabě, pány korúhevné, rytieře i nižší stavy, ale žádný král té moci nemá, než král má moc v svým královstvie dělati rytieře, panoše a pána muož nadati, ale ten 25 má korúhev a jiné znamenie panské od ciesaře bráti, jakožto sem jinde jasně sepsal. Páté, má moc spojiti k chudému královstvie několik knie- žetstvie, ale tak, aby kniežetstvie nezahynula v svým jménu. Šesté, má moc dopustiti kniežatóm mince dělati zlatté, střiebrné, penieze dobré aby lidé věděli, že hlázkův v rukú nemají, ale že mají pravé bohatství. 30 A proto já v mých knihách mocí pána najvyššieho mého stvořitele, který sám zná mě, čím mě stvořil, přikázal sem, aby žádný král žádné kníže nedělalo mince měděné, než všichni po všem světě dobrú, rovné váhy, každú v rázu svým, a té mince aby poslal každý páté léto sto hřiven ciesaři. aby opatřil, pravá-li jest a kdy ji třikrát falšuje, aby viec mince nedělal 35 žádné, pakli nenie v té chvíle ciesaře, ale papeži etc. Sedmé, má moc králóm a kniežatóm, chtějícím válku počíti, přikázati pokoj, až do opatřenie, a který by nechtěl, má pomoci poslušnému na neposlušného a jej do kořen zkaziti, proto že nepamatuje na svú přísahu ani na čest, že se směl kdy pro- tiviti svatému duostojenstvie ciesařskému. Pakli by s nim milost učinil, 40 tehdy na praporci a na pečeti své, aby nesl kříž na znamenie pokání, neb váček neb něco jiného, co mu ciesař uloží jako zrádci. A tuto bych měl položiti, co markrabie,co vejvoda, co lankrabě, co knieže, co [326] hrabě, co pán, rytieř, panoše, oděnec, a co dobrý oděnec, lepší, který najlepší, co zlý, horší nebo najhorší; to vše opustím pro ukrácenie.

Strana 161
Židkova Spravovna. 161 Zpuosob Římu jest takový. Najprv, že vezdy má mil dvamezcietma vlaských i počta čtyři v míli naši německú, tak bude puol šestý mile, věží tři sta šedesát a pět, vezdy městské, bran velikých sedm a dvadceti krom forten, palácuov královských, překrásného stavení sto a patnádete, totiž palác Romuluov, Neruov, palác pokoje Trojánuov, Adrianuov, Juliuov, Cromacií, a tak dále, čistí palácové, než nynie koley pražský, kosteluov na pět seth velikých, krásných kosteluov, nečta kostela svatého Petra ani svatého Pavla, jedné kterém modlám byly udělány, a u svatého Štěpána na Rybníčku byl chrám veškeren sklenný a kříšťálový a zlattý, a v chrámu Jovis byl slúp zlatý, v kterým modla stála, a jiné 10 divné mnohé věci kladú kronikáři o slávě Římské. A to jest od múdrého Anes znamenati. O bojích a o vítězství římských, toho ponechám. Léta od počátku světa až do Julia jest tři tisíce let, tři sta let sedmdesát tři léta, ač jiní kladú jinak, ale tento jest pravý počet, neb hvězdář tiemto počtem všeho, co hledá, dojde právě, ale jiným nic, 15 a přidada tato léta k letóm božím i přijdú léta od počátku světa až do tvého dne odejma čtrnádct leth, neb teprv pán Krystus po čtrnádcti létech narodil se jest po Juliovi, za ciesaře, totiž Augusta, ale tuto o to nesnází nebudu činiti. Pádesátmi ciesařská [327] šla jest až do Constantina ve- likého, ciesaře třidcátého osmého, a když jest ten dal Řím a truoje králov- 20 stvie pánu Krystovi a svatému Silvestrovi, tehdy potom svatý Silvester vládl jest Římem a dnes papežové řádně volení. A jeho moc jest nad krále i nad biskupy i kněžími, neb má oba meče. Ale nynie musí býti ciesař volený, kteréhokoli knieže volé konferšti, ten bude, ale v pravdě nižádné knieže k ciesařstvie voliti podobnější než král český, neb prostřed volencuov 25 leží, a Praha jest mocné město, moha nésti každé duostojenstvie i ciesařské, i proto etc. Julius, první ciesař, kdy jest byl mistrem usazen, s Kathumem a s Pompejem vyslán jsa od Ríman, aby čtvrté strany světa německé k Římu podbil, ale aby se vrátil v puol druhým létě, a proto že 30 se nevrátil v tom času, nechtěli ho do Říma pustiti Katho a Pompejius. On obeslav Němce Kolinské, Tyrské, Mohutské, a ty kraje, které podbil, šturmoval k Římu. A potom Římané vyšli proti němu s procesí, a Katho s Pompejem utekli. Tehdy Julius kázal bráti u věži Římské poklady a dal Němcóm, a sám kázal se králem a ciesařem nazývati, neb cesar slove od 35 vyřezání, neb jest byl vyřezán z mateře své, a od toho po něm všichni i dnes králové Římští slovú ciesařové. A on jest rathúz a pranéř najprv zamyslil, potom pro velikú pýchu Římané ho sťali, an má lístek výstražný mezi prsty, ale že ho hned neohledal, život ztratil čtrnádcte let před božím narozením. [328] Augustus, druhý ciesař pán všeho světa, když ho Římané přijali, učinil dobré a znamenité čtyři věci: Najprvé, Římanóm drahost velikú v lacinost obrátil jest, a proto dali mu jméno Augustus, totiž rozmnožitel. Druhé, boje se, aby mu se Jeruzalem nezprotivil, dal 5 40 11

Strana 162
162 Zdeněk Tobolka. 5 Herodesa za krále do Jeruzalema. Třetie, že čtrnádctého léta svého králov- stvie kázal všechen svět popsati a dary sobě nésti. A toho léta pán Krystus narodil se, a toho léta Herodes zbil dietky i syny své, neb jich nevymínil. Čtvrté, že múdré lidi v svú radu bral, neb rádci jeho byl Virgilius, Cicero aneb Marcus Tulius, kteří byli mistři i nynie všeho světa najvětší. Tiberius, třetí ciesař tento učinil znamenité dvě věci dobré. Najprv, saudce latinské po všem světě rozsazoval tiem úmyslem, aby rozumějíc, co se jim píše, lidu vuoli a rozkázánie Říman oznamovali. I proto rozkázal hlavním městóm ze všeho ciesařstvie mládež výbornější 10 na učenie do Říma, aby vydali, aby tu, naučíce se múdrosti, potom uměli lid spravovati, každý v svým jazyku. A za nich žádný nikdyž nevládl než učený. Druhé, Pilat, když mu psal divy o pánu Krystovi chvále ho a pravě, že z křiku na smrti třásl se Jeruzalem a země pode mnú, slunce se zatmělo, Longin prozřel, opona v chrámu se roztrhla. A mnozí ho ctí 15 již za boha, prosím, o Tiberii, i ty ho přijmi za boha s Římany, neb co píši, pravět jest. To když Tyberius oznámil Římanóm, řekli jsú Římané: Když jest námi pohrdal a u nás těch divuov nečinil, také na něho [329] netbáme, ty ho ctí za boha i s Pilátem, než na Piláta žalujeme, prostě nechtíc, aby viec královal nad Jeruzalemem, neb příliš šacuje lid židovský a nespra- 20 vedlivě súdí. I povolal jest ciesař Pilata před se a před Římany i ssadili jsú Pilata s královstvie. Potom sám tesknostmi zabil se, ale Tiberius jedem otráven jsa, umřel jest léta Božieho čtyřidcátého. Gaius, čtvrtý ciesař, převelmi zlý člověk, tyto zlé věci činil: Najprv s sestrú přebýval i s jejie dcerú. Druhé, panie, měštky 25 i panny, které nechtěly jemu svolovati, dával mezi obecné. Třetie, též i též kázal se za boha ctíti. Čtvrté, mnoho Říman, opije se, kázal hubiti, a potom na střezvu se na ně ptal, a proto, nemohúc Římané jeho zlosti trpěti, zabili ho na jeho paláce. Tři léta toliko kraloval a deset měsiecuov. Claudius, pátý ciesař, zlý, tři věci zle učinil. Najprvé, 30 ženu svú zabil, že k jeho rozkázánie hned na lože nepřišla. Druhé, že velmi počel hubiti křesťany. Třetí, Agryppům vzal dceru bratra svého, a s ní přebýval. A tato jest jeho otrávila, chtějíc, aby Nero královal, syn dcery její, a ne syn Claudiuov, jakožto dovedla jest. Nero, šestý ciesař, přenáramně zlý, učinil sedm 35 zlých věcí: Najprv, máteř svú kázal před sebú rozřezati, aby viděl, kterak v břiše jejím ležel. Druhé, svolav mistry, přikázal jim, aby mu učinili, aby syna porodil, kterému [220] lékaři smieševše k sence zabie dali vypíti. urodil jest žábu, širokú na hedvábí, kterú pilně choval jest na znamenie lateran, který slove latině jako laterana, totiž široká žába, učinil jest. 40 Třetie, Seneku, mistra svého, člověka pře mravného, zahubil jest, protože z mládí tvrdě trestal jest jeho, který, šed do lázni, tři žíly kázal sobě zatíti a tak jako necitedlně umřel jest. Čtvrté, Šimona maga, totiž čarodějníka, miloval jest, který vysoko létal jest. Páté, nikdy neoblekl se druhé v žádné rúcho, než z nového zlatta pil jest, koně své kázal i zlatými podkovami

Strana 163
Židkova Spravovna. 163 podkovovati. Šesté, svatého Petra a svatého Pavla zabil. Sedmé, čta kro- niky, dočetl se, kterak Troja velmi hořela, i kázal Řím na deset stran zapáliti, i všed na věži, díval se. A potom Římané, nemohúc té zlosti nésti, hledali ho k zabití, a on, to čije, utekl do lesa a sám se zabil. Galba, sedmý ciesař, muž náramně lstivý, kterého 5 lstivosti Římané bojiece se, skrze Vittelina smrt jsú jemu zjednali, totiž stětí. A tak jedné tři měsiece Galba královal jest, potom Vittelinus počel povstávati i stiskl ho Otta a zabil jest Vittellina, potom Otto kraloval tři měsiece, a proto že zabil bratra Vespezianova, v Tybeře od Ríman utopen jest, a když všechen lid křičel, aby Vespezian ciesařem byl, to 10 stalo se jest, který ještě ležel jest v obleženie Jeruzalema, od Galby poslaný. Vespezianus, osmý ciesař, ten jsa od obleženie Jeru- zalemského povolán, aby přijel do Říma a vzal ciesařství s synem [331] svým Titem, opatřiv vojsko, aby pilně dobývali Jeruzalema, jel do Říma 15 a přijal jest ciesařstvie. A potom tak súžil lid v Jeruzalemě skrze obleženie, že mátě syna neb dietě snědla, kočky, psy, koně, myši jedli jsú a chléb z lajn holubích a slepičích dělali jsú. A když dobyli Jeruzalema, třidceti židuov za peniez nechtěli bráti, hladem jedenáct tisícuov zemřelo jest a mečem sto tisícuov, a město zkaženo jest pro neuctěnie a smrt pána 20 Krysta. I umřel jest Vespezianus v pokoji a ve cti léta Božieho osmdesá- tého třetieho. Tytus, devátý ciesař, syn Vespezianuov, muž přemilostivý, tak že pro jeho dobrotu jméno jeho dnes Římané před otce předkládají, řkúc: Tytus a Vespezianus, pět věcí měl dobrých do sebe: Najprvé, bohóm 25 něco každý den dáti kázal. Druhé, některého člověka obveselil darem takovým, že všecky dni života svého lépe se měl. Třetí, vždy měl tvář jasnú a veselú, že žádného nikdy nezamútil jest, řka, že od tváře ciesařovy nemá nikdy žádný odjíti jsa zamúcen. Čtvrté, drahně kosteluov v Římě nadělal bohóm a bohyním. Páté, řemeslníky čisté velmi miloval, a za něho 30 lili slúpy kamenné v Římě tak veliké, že se zdají jeden kámen. A když umřel jest, plakal jest jeho lid pláčem převelikým, řkúc, že jest umřel pokoj, jasnost a veselé všemu světu. Domicianus, desátý ciesař, zlý velmi, tři věci zlé učinil. Najprvé, že se kázal za boha ctíti. Druhé, že křesťany počel náramně hu- 35 biti. Třetie, že svatého Jana, který v té chvíle psal čtenie v Římě, kázal na ostrov Pathmos vésti, aby [332] tam hladem umřel. Ale pán Buoh ho krmil. A tam psal Apocalipsis. Všemu lidu byl ohyzdný král, zabit jest od svých přátel, a pohřeb nenie jemu královský učiněn. Serva, jedenádctý ciesař, jediný rok královal v dobrotě 40 a v milostivosti každému, Řím v stavení velmi množil, svatého Jana zase do Říma přivezl a prosil, aby čtenie psal na jeho náklad, a oddal jest kostel svatému Janu a nadal statkem z své komory. A tu se mnozí učili vieře křesťanské. I ciesař umřel jest svú smrtí. 11 *

Strana 164
164 Zdeněk Tobolka. Troianus, dvanádctý ciesař, přenáramně spravedlivý, která se okázala ze dvú věcí. Najprvé, že kdy přišla vdova, žalujíc na jeho syna, že jí ciesařuov syn zabil syna, kázal ho na smrt odsúditi, a kdy Římané nedali, tehdy sobě kázal oko vylúpiti a synu druhé, a syna kázal 5 dáti vdově za syna neb za muže, aby ho měla sobě, jakž chce. Druhé, když mu radili, aby křesťany hubil, řekl jest: Slyším, že mají zákon pokory, trpělivosti, spravedlivosti a dobroty, a nejsú žádnému škodliví, nechte jich. Tak byl spravedlivý, že ho svatý Řehoř z pekla vyprosil. Adrianus, třinádctý ciesař, když mu se židé zproti- 10 vili, vyhnal jest je z Jeruzalema, a jiným lidem osadil, zdi zase Jeruzalemské vzdělal, hrob boží slavně vzdělal, člověk učený, bibli židovskú vzav z Jeru- zalema, zjednal sedmdesáte mužuov učených, aby ji přeložili a jim náklad plný dal. Umřel jest v Campanii. Antonius Pius, čtrnádctý ciesař, Pius totiž milostivý 15 řečen jest, neb [333] milostivost každý den ukazoval. Najprv, chudým každému, co mu ten den stačilo, dávaje. Druhé, vězně sám navštěvuje. Třetie, s radú myslil každý den o obecni dobré, aby něco polepšeno bylo obecnieho. Marcus Antonius, patnádctý ciesař. Za něho se 20 počeli velmi protiviti mnoho zemí, i nechtěje řemeslníky hýbati, ani chu- dinky šacovati, sám své poklady dával, ženu zastavil i děti, a potom to desatero se jemu navrátilo. Tak byl pokojný, že nikdy ho žádný neviděl radostného ani zamúceného, a uměnie byl velikého. Počeli za něho ciesař- stvie dělati, ale však při něm při samým ostalo jest. Gamedius, šestnádctý ciesař, muž přezlý bohóm, lidem i hovadóm, raduje se u vylévánie krve lidské, Rímany darmo mrtvil i křesťany, lakomý, každému bera, kto měl, smilný, pannám neodpúštěl ani paniem, kterú viděl, tu chtěl mieti. Umřel v chlévě, zadusiv se, a po jeho smrti lidé bohóm chválu vzdávali. Čtrnádcte let královal. Belvispertinaus, sedmnádctý ciesař, člověk na staré kolena na ciesařství vsedlý a bezděky na to vprošený, prošen jsa od Říman, aby syna svého jim učinil ciesaře, nechtěl svoliti, ale však potom to stalo se. Jedné šest měsiecóv královal. Severius, osmnádctý ciesař, tento byl člověk slepě 35 smělý. Když Anglia se jemu zprotivila, té dobyl, křesťany velmi hubil a mnoho mučedlníkuov za něho naděláno. A královal jest sedm let. [334.] Anthonius Caracella, devatenádctý ciesař, syn Se- veruov, otce horší. Najprv, s kým co mluvil, nic nedržel, tak že lidé jeho za mistra nad lháře měli. Druhé, že macochu svú vzal sobě za ženu a s ní 40 bez studu přebýval, a aby zlosti mohl lépe pachtiti, jel do Indii a tam od svého služebníka zabit jest. A na tomto Juliuov rod zminul jest, neb bohóm svým slibuov nezdržel jest, co umluvil s Arabskými. Martinus Římanin, ciesař dvadcátý, vyvolený ode všeho lidu římského, počel ukrutný býti a všecka královstvie šacovati 25 30

Strana 165
Židkova Spravovna. 165 i Římany. Vidúc to Římané, zjednali, že služebník jeho jej zabil. Kraloval devět měsiecóv. Tento byl sýhl na modlu Jovis, chtěje slúp zlattý vzieti, zabráněn jest od Říman a potom zabit. Antonius Marcus, dvadcátý první ciesař, náramně ciesař zlý. Najprvé, že čarodějníky miloval. Druhé, křesťany hubil. Třetí, žádná žena neměla před ním pokoje, by ji nechtěl, ani muži, ani hovada. Čtvrté, kdy měl v noci čertici succuba, aby s ní spal, nedal po Římu nikdyž zvoniti, i s mateří přebýval, a když umřel, Římané táhli jeho tělo po blátě, řkúc, poněvadž se nemohl nasytiti v životě nečistotě, nechť se nasytí po smrti. Pochován tu, kde stínané pochovávali. Aurelius, dvamezcietmý ciesař, prudce od Ríman volený, proto že Persia byla se jim zprotivila, kterú jest brzo podrazil pod jich panství, držal ciesařství krásně u velikém pokoji až dotud, dokudž nepočal křesťanuov náramně hubiti, kterým tak byl veliký nepřietel, že, zvěděv, že Monea, matka jeho [335] jest křesťanskú, i kázal ji zabíti, potom 15 pro dary jezdil po krajinách, a když přijel do Mohuče, tu sťat jest. Maximianus, třimezcietmý ciesař volený. Po zvolenie chtěl všecko bez rady Říman činiti a rytieřstvo pyšné mieti, v krojích, v koních, voziech, křesťany náramně hubil. Kraloval tři léta a zabit jest, od svých služebníkuov v městě Agiele řečeným. Cordianus, čtrmezcietmý ciesař ,volený prudce od Ríman, neb Perští byli se mocně Římanóm zprotivili, které, když jest silně podbil a k Římu se vracoval, Filip učinil o něm zradu a zabil ho, a zmocniv se lidu, sílu ciesařstvie obdržel jest. Filip, pětmezcietmý ciesař, když po zabití Gordiana 25 přijel do Říma, tehdy hned šel jest do kostela k bohu velikému Jovis a jemu u veliké slávě tři dni oběti učinil jest, potom, Římany sezval jest i Římanky a veliké hody učinil jest, potom k tomuto přišel jest svatý Sixtus papež a řekl jemu: Modle Jupiterovi tak velikú slavnost činil si, poznaj pána Krysta, Boha ukřižovaného, a tak dále. I křtil sě jest s svým 30 synem a mnoho Říman s nim. A mezi tiem zprotiví se Berún Římanóm, i chtěje na boj jeti, dá klenoty kostelní svatému Sixtu a tam zabit bude. A syn v Berúně také zabit jest léta od narozenie Syna božieho dvú stého padesátého třetieho. Decius, šestmezcietmý ciesař, křesťanský zkazitel 35 náramný, ten vzal svatého Sixta, chtěl mieti klenoty kostelní, a když ne- mohl, proto [336] že vyznával boha ukřižovaného, kázal ho ukřižovati a potom třetí den svatého Vavřince na roště péci. Vida, že se tiem líbí pohanóm, mocněji hubil křesťany, až po dvú letú zabit jest, a syn, kterého za svého života zpuosobil před bohem Jovem od biskupa Majada koruno- 40 vati, utopil se jest. A tak oba sešli jsú. Voluzianus, sedmmezcietmý ciesař, s Havlem synem svým volený ciesař, pohan mocný a silný, bohóm oběti činil veliké, žráč 5 10 20

Strana 166
166 Zdeněk Tobolka. a jiedce tak náramný, že objedl se, až umřel jest, potom syn počal s Emili- ášem Mauřenínem a zabit jest, tak že oba jedné dvě létě královali jsú etc. Valerianus, osmmezcietmý ciesař, s Galienem, synem svým, na počátku svého královstvie počal křesťany náramně hubiti, sva- 5 tého Cypriana a doctora velikého zahubil jest, potom po všem světě ne- pokoj stal se jest. A najprvé Rekové se zprotivili a Azia. A když Řeky Valerianus mocně podbil jest, jel do Azii, a tam když král Sapor jal jest u Mezopotami Valeriana, náramně nestydatě držel jest jeho, tak že když chtěl na kuoň vsésti, tehdy přivedli jemu Valeriana, a Sapor, vseda mu 10 na hlavu, s hlavy jeho vsedl na kuoň. A tam umřel jest. Galienus, syn Valerianuov, dvadcátý devátý, vstúpil jest na ciesařstvie otce svého. Za jeho časuov staly se tři věci zlé: Najprvé, Uhři odstúpili a po všem světě jezdili, kazíce svět. Druhé, za jeho časuov jedenádct tisíc děvic zahubili jsú v Bazilii. Třetie, Uhři s svým králem 15 Hunem řečeným Řím vybojovali jsú a krále zabili jsú s Aureliem [337. s kniežetem, ač tuto jiní jinak mluví. Claudianus, třidcátý ciesař, muž převelmi múdrý, učinil tři věci. Najprv, Uhry zase podkasal. Druhé, že Mohutští a Rýnští a Kolinští a Švábi i jiné německé krajiny byli se zprotivili, tak veliké po- 20 bití s nimi měl, že třidceti tisíce Němcuov zbil jest, kterému kdy Římané štít zlattý a zlattú ciesařskú korunu učinili jsú, na rathúze obraz jeho vystavili jsú. Roznemohl se i umřel. Potom Quintilian, syn jeho, vstúpil jest a zabit jest šestnádctý den. Aurelianus, třidcátý a jeden ciesař, tento tři věci měl 25 do sebe. Najprvé, slámu roztrhl jest a potlačil, tiem sobě pamatuje, že tak v zemi pomine smrti. Druhé, v rúcho čisté královské obléká se, a korunu vezma na hlavu, meč a sceptrum a jablko lidu jednú v rok ukazoval se slavně, a on jest najprvnější okrasu královskú nalezl i ornath i kápi i omiral a stře- více, sandály řečené. Třetie, křesťany a židy velmi hubil. Potom hrom 30 před něho udeří a on lekl se, v nemoc upadne, kterého jeho rytieř zabil jest. Šest leth kraloval. Tatitus, třidcátý a druhý ciesař, muž múdrý a štědrý, toliko puol leta kraloval. Potom bratr jeho vstúpil na královstvie Fflorianus. Tento třetí měsiec zabit jest, a tak za nich nic nestalo se znamenitého, 35 i proto pominu. Probus, třidcátý a třetí ciesař, Probus řečený. Pro dobrotu křesťan byl ten učinil těchto pět věcí dobrých. Naj[338 prvé, mocně počal rozmáhati vieru křesťanskú. Druhé, v službě boží nábožný. Třetí, v jazyku poctivý. Čtvrté, křesťanóm křivdy nedal žádné činiti. Páté, z zemí ně- 40 meckých všecky pohany vyhnal. Zabit jest v svářích od svých rytieřuov. Kraloval šest leth. Florianus, třidcátý a čtvrtý ciesař, ten v nemoci jsa, poslal po puštíře, a púštěje krev, umřel jest bez lékaře. Potom Římané jsú na tom zuostali, aby v každým městě byli lékaři učení, kteříž by ži-

Strana 167
Židkova Spravovna. 167 voty zachovávali lidské, puokudž najdále mohú, a platy své, určené od měst, měli i v špitálech, aby lékaři byli. A to se dnes po vší vlaské zemi zachovává. Jarus, pátý a třidcátý ciesař, dvě letě kraloval, a dva syny měl, totiž Karyna a Numeraria, člověk náramně zlý, a proto hrom jej zabil, vrah mnohých, a pyšný přieliš, lstivý náramně. Kdy jeho nesli k hrobu, zabili Karina, syna jeho a tu s otcem pochovali. Potom Dioclecian druhého zabil syna. A tak zminul ten rod. Dioclecianus, třidcátý šestý ciesař, zlý náramně na křesťany, zabil jednú ve třidceti dnech dvadceti tisíce křesťanuov, 10 svatá Agnes, také Lucia, Anastasia, Agatha a svatý Jiřie. Za něho byl drak, lidi jeda. Knihy a čtenie pálil, nutkal všecky lidi modlám se klaněti, a proto mnozí křesťané viery ustupovali. Druhé, pýchu a okrasu v rúše velikú nesl jest, zápony a drahé kamení na rúše a na střevících nesl jest. Jedem otráven od Maximiana, pro kterého Maximianus oběšen jest. 15 Kraloval jest Dio[339]clecianus leth dvadceti. Constantinus první nebo malý, třidcátý sedmý ciesař, měl boj veliký s Němci, a najprv ztratil boj, potom opraviv se, pobil jest Němce, a zabil jest patnádct tisícuov Němcuov, potom vzal sobě za ženu dceru krále franského, Helenu, a tak zase podvedl jest všechen 20 svět pod ciesařstvie Římské. A když jest měl několik synóv, ustavil jest, aby Constantin veliký po něm kraloval. Constantin veliký, třidcátý a devátý ciesař, když jest byl poražen náramným málomocenstvím pro velikú pýchu, i vida, že služebníci před ním utiekají, a všichni ho v potupu mají, chtěl se zabíti, 25 a potom svolá všecky lékaře, mistry i biskupy, aby ho vždy uzdravili. Biskupové jdú k modlám, modly dějí, když by ciesař vzal tři tisíce dietek a v krvi teplé se kaupal v lázni, zdráv by byl. Potom poberú děti, a když ciesař k lázni jel, tehdy slyšel, ano matery křičí, a vidí, ano nahé druhé běhají, trhajíce na sobě vlasy. I vida to, slituje se a káže vozu státi. I dí ke 30 všemu rytieřstvu: Nenie hodno, by pro mě jednoho tolik lidí sešlo. A abych materám tak veliké zámutky učinil. A ještě když to učiním, neviem, dojdu-li zdraví čili nic. Proto, vraťte každé mateři dietě, přivížíc k hrdlu dítěciemu hřivnu zlatta, ať každá mátě má potěšenie, jako měla zamúcenie. Bude-li pán Buoh ráčiti, tenť mě uzdraví. I když to řekl, navrátil jest vuoz 35 domuov. A tu noc ukázal se svatý Petr a svatý Pavel ciesařovi. Řekli jsú, že v skále rozdělené jest člověk, kterému dal ukřižovaný [340] Buoh moc tě uzdraviti. A tak zminuli jsú. A potom uzdraven jest od svatého Silvestra, a dal jest Řím pánu Krystovi a troje královstvie. Ale o tom bylo by dlúho psáti, i proto ukrátím toho etc. Julianus, čtyřidcátý ciesař, syn bratra velikého Con- stantina, tak velikú chtivost měl jest k ciesařství, že čertu poručil se jest, aby jemu panstvie dopomohl. To jest dábel učinil, ale umluvil s ním: Najprv, aby židóm dopustil Jeruzalem stavěti. Druhé, aby křesťany hubil. 5 40

Strana 168
168 Zdeněk Tobolka. 5 20 Třetí, to židóm činil dábel, co ustavili ve dne, to ďábel v noci zkazil. Čtvrté, aby se za boha kázal ctíti, že chce jemu v tom dobře pomocen býti. A potom ďábelským zpuosobem zabit jest, a duši vidomě havrani v povětří do pekla nesli jsú. Jovinianus, čtyřidcátý a první ciesař, když měl poddané ciesařstvie, a byl křesťan dobrý, potom zpýchal, řka: Kto jest buoh větší než já? Potom šel se kúpati a anjel boží oblekl se v rúcho jeho i šel na palác, kterého všichni přijali za ciesaře, a Joviniana zavrhli. A když bit jsa i potupen, v pokoru přišel, tehdy přijat za ciesaře, potom byl dobrý 10 křesťan a nábožný, tak že všecku vlaskú zemi uved jest u vieru křesťanskú i německé země, papežovi učinil v Římě prostranství a zmocnil ho mocně, řka pána Krysta dědicem všeho světa, pro kterého jest hotov umřieti i panstva ztratiti. Valentimianus, čtyřidcátý a druhý ciesař, křesťan vý- 15 borný, po smrti Joviniana Sasy a německé strany přivedl jest k vieře [341] křesťanské. Za jeho časuov byl svatý Ambrož v Medioláně, doctor převelebný, a svatý Martin v Turonii. Tento jest přestěhoval se do Con- stantinopolim a učinil prostranstvie v Římě svatému Silvestrovi léta Božieho třístého sedmdesátého osmého. Valens, čtyřadcátý a třetí ciesař, kacieř, ariánské viery, tyto zlé věci učinil. Najprvé, Ariana poslúchal. Druhé, mnichy, biskupy, doctory a všecky vysoké lidi pudil, tlačil a jim zle činil. Mnichy zvláště pudil, aby kápě opustíc i řehuli, vedli boje a ženy pojímali, a kto jsú toho činiti nechtěli, kázal je kyji bíti. Potom Uhři obořivše se na Řím, ciesaře 25 jali a jej upálili, leta božieho třistého osmdesátého prvnieho. Gracinianus, čtyřidcátý čtvrtý ciesař, počel ná- ramně v Římě modly kaziti, pohany vykořeňovati, arianské kacíře páliti, křesťanóm širokost a oddechnutí činiti, a když ještě Němci u Řezna nechtěli viery mieti křesťanské, jel mocí a třidceti tisíc Němcuov zahubil jest. A tak 30 v těchto krajích vieru křesťanskú rozmohl jest. Královal šest leth. Theodosius, čtyřidcátý a pátý ciesař, mnoho dobrého činil v svým životě. Najprvé, pánu Bohu modlitbu činil a mši poslúchal, a nic, beze mše slyšenie, nechtěl učiniti, řka, že najprv má pán Buoh ctěn býti pro tyto věci: Najprv, pro veliké své duostojenstvie, kterého 35 nám v ciesařské Jasnosti udal účastnu býti. Druhé, že nás stvořil. Třetí, že každý den béřem od něho dobrodinstvie a z mnohých teskností vysvo- bození a odplaty čekáme. Druhé, mnohé posty činil. Třetí, almužny každý den dával, pravě, že [342] almužna neumenšuje měšce; potom když v Te- salonii měšťané jemu zbili v sváru vybornější rytieře, rozhněval se, pět 40 tisíc měšťan zahubiti kázal, a když přijel do Mediolanu, svatý Ambrož vyvedl ho z kostela, řka: Nenie hodno tobě na tvář boží hleděti. Potom ciesař pokořil se pánu Bohu a svatému Ambroži a slíbil, že nemá žádný za jeho ciesařství zhynúti, leč by třidceti dní prvé u vězenie byl, a aby za pět leth blízko nepřistupoval k oltáři. Rozhřešenie vzev, v náboženstvie

Strana 169
Židkova Spravovna. 169 život skonal jest, a synu Archadiovi Constantinopolim poručiv, v dobrotě a v trpělivosti umřel jest. Archadius, čtyřidcátý šestý ciesař, muž múdrý, ob- ránce kostela Římského mocný a věrný, když slyšel, že Attilius, bratr jeho, král uherský, aby Řím měl, obrátil se k Římu dobývání, povstal proti němu a řka: Co pánu Bohu dáno, to naše nenie. A tak se Uhři zase vrátili. A když jest umřel Attilius, čtyři syny ostaviv, tehdy jeden králem Uherským ostal, totiž Dietmarus. Druhý, totiž Otagarus anglickým. Třetí, Hyspánským. Čtvrtý, Moravským, a Rakúsy, Štyrský, Carynthy, Carnolu až do Berúna měl. Tomu řiekali Otagarus menší. Theodricus, syn Dětmaruov, když Otagarus přilehl k Berúnu a chtěl vlaské země i Římu dobývati, tehdy Theodricus, maje pomoc papežovu a kniežat vlaských, jel k němu v bitvu a porazil jest Otta- gara. I učiněn jest ciesařem. A zabil jest Ottakara. I dána mu za ženu dcera krále franského [343], a byl pokoj po všech královstviech za něho. Žibřid 15 s draky bojoval jest. Honorius, čtyřidcátý a osmý ciesař, po smrti Theodri- kově vstúpil na ciesařstvie z vuole papeže a kniežat vlaských. A seděl jest v Berúně pokojně, maje Moravu, Rakúsy, Štyr, Carynthy, Carniolo. Tento nedal žádného zabíti, řka: Poněvadž nemohu mrtvého vzkřísiti, 20 také nechci zahubiti. Když které knieže se jemu protivilo, poslal posly sladkých řečí, aby vždy umluvili pokoj i s dary. Vidúc nepřietele, dary upokojili mysl zlú, a potom poslové řeči dobrú dovrhli pokoje. Marcianus, čtyřidcátý devátý ciesař, muž múdrý, stavěl Padev a Benátky zdí obehnal. Tento silně rozmáhal ciesařstvie 25 a obraňoval kostela Římského a vlaskú zemi zhajoval, že žádný před ním viece nerozmáhal. Zabit jest zradú létha božieho čtyřstého šedesátého. Lev, padesátý ciesař, tento všecky pohanské modly spálil jest, umučenie božie vyzdvihl jest, a aby žádný na hrobu ani na zemi, ješto by lidé šlapali umučenie božieho, neryl, kto do kostela kře- 30 sťanského uteče, aby frejd měl. Jedna žena urodila za něho sedm dětí, které uvrhla u bláto, a když ciesaře k tomu přivedli, ciesař kopím páraje mezi nimi, učije, že jedno dítě tak silně se kopí chytilo, že se ho pustiti nechtělo, a toho jest vzal za syna. A že tak múdré bylo, byl za krále po smrti Lva volen Zeno řečený, ale jiné děti byly zemřely [344]. Zeno, padesátý a první ciesař, když vstúpil na cie- sařstvie, chtěl zabíti syna Lvova pravého. Mátě to vědúc, dá Syna sedlce a vezme ditě sedlské, a to Zeno zahubil. A když zroste, pravý syn Lvuov bude knězem a potom papežem, který nechal Zeno královati, proto že byl dobrým křesťanem. A mezi tiem Zeno s papežem zjímá tři sta biskupuov 40 arianských, kteréž spálil a mnohé hladem zmořil. Anastasius, padesátý druhý ciesař, ten jest seděl v Con- stantinopolim, maje zlú mysl proti papeži pro Řím, kterému kdy posly poslal slavné, nechtěl jich ani viděti ani slyšeti. Kacieř byl arianský, štěstí 5 10 35

Strana 170
170 Zdeněk Tobolka. žádného nemaje, než v sobě lkaje, čil všudy nepřátelstvo a nad žádným se pomstiti nemohl, až jeho hrom zabil. Justimianus, padesátý a třetie ciesař, tento pode lsti mluvil jest, že by byl dobrý křesťan a že chce arianské kaziti. A když se 5 k němu zhrnuli křesťané, kázal je hubiti, Boecia, Aquilu, Symacha a Jana papeže zahubiti. Umřel jest náhlú smrtí, kterého duši viděl jeden svatý otec v hrnec ohnivý vjíti a pokličkú přikrýti. Justimianus, padesátý a čtvrtý ciesař, toho svatý Agapitus obrátil na vieru křesťansků. Tento tři věci dobré učinil. Najprvé, 10 sepsal práva světská a ciesařská. Druhé, kostel svaté Žophii v Constantino- polim ustavil. Třetie, když byl mor a hlad, tak že žena jedna dietě snědla, ustavil, aby mše raná matky boží zpievána byla. A přestalo obé. Toho [345] zde za tebe, králi milý, nenie, leč na hradě, opatř to, a budeť bohdá lepšie štěstie. Královal třidceti osm leth. Justinus druhý, padesátý a pátý ciesař, kdy jest seděl v Constantinopolim a Řím měl pod sebú i vlaské země, měl hajth- mana Narsis, který věrně jeho věc řiedil, ale že ho královna nenáviděla, tehdy jel do Vlach, a ten jest zjednal, že ani dnes vlaská země viec ne- hledí k ciesaři Constantinopolimskému. A učiněn jest Justinus ciesařem 20 Římským a držel jest vlasti německé. Tiberius druhý, padesátý šestý ciesař, křesťan vý- borný a nábožný, každý den veliké almužny činil, a když mu žena za zlé měla, řiekal jest: Viem pána nebeského, že mi poklad jedná na nebi i na zemi. Potom v jedné chvíli chodě po domu, v kterým byl palác jeho, uhledal 25 na zemi kříž, který když kázal vykopati pro poctivost pána Krysta, najde klenoty náramně veliké etc. Mauricius, padesátý a sedmý ciesař, tento měl úmysl Řím sobě zase opanovati a svatého Rehoře zabíti. Mezi tiem dietě po Římu běhalo, křiče, že skuoro ciesař má umřieti a zabit má býti. Potom přikázal 30 rytieřom, aby nelúpili a také pro skúpost jim žoldu nedal. I zvolili rytieři jiného ciesaře. A když jest Mauricius utíkal, zabit jest od rytieřuov. Patas, padesátý osmý ciesař, boje veliké činil s králem perským, který byl v té chvíli sobě zahrnul Jeruzalem. I měl jest Patas vítězství. A přijev do Říma, kázal papeži Bonifácovi [346] chrám Pantheon 35 ku poctivosti Panny Marie světiti a jiné chrámy pohanské ku poctivosti svatých světiti a jiné věci, které byl z Jeruzalema přinesl, kříž svatý a slúp, u kterého dnes ďábly v Římě vyhánějí, kterého Eraclius zabil jest. Eraclius, padesátý devátý ciesař, křesťan, když Coz- draz, vzev kříž svatý a kopí svaté a hřebíky boží, učinil sobě thrun 40 a kázal se za boha modliti a učinil stolici, z které hřímalo a dešť šel v té chvíle, Cozdras mnoho odtrhl zbožie Římského a Jeruzalem dobyl jest, tehdy Eraclius proti němu povstal jest a zvietězil jest, a lid, který byl jat od Cozdrása, svoboden byl jest. A když patriarcha nesl zase kříž svatý 15

Strana 171
Židkova Spravovna. 171 do Jeruzalema, brána zavřela se, až když jsú s pokorú šly, tehdy odevřela se. A tak vyzdvižení svatého kříže učiněn jest. Constantinus třetí, šedesátý ciesař, zlý náramně, tři věci zlé učinil. Najprvé, obrazy svatých rauchem, zlattem a drahým kamením ozdobené*) zlúpil, řka: Tyto lidi toto rúcho v zimě nezhřívá a v létě je obtěžuje a jim horkosti přidává. Druhé, zabil svatého Martina papeže, proto že ho trestal. Třetie, chtěl Řím mieti a do Říma ciesařství přenésti, a proto Constantinopolští, rozhněvavše se, v lázni ho zabili. Constantinus čtvrtý, šedesátý první ciesař, mnoho zdělal kosteluov křesťanských. Za jeho časuov žena krále perského při- 10 jela do Constantinopolim a křtila se, když domuov nechtěla, tehdy král perský s velikými vojsky přijel, chtěje ženy [347] dobývati, potom umluven jsa, křtil se jest a ženu svú s slavností domuov vzal. Justimianus druhý, šedesátý a druhý ciesař, z do- brého kkonce, zlé rady kacieřské zlý učiněn. Najprv, chtěl vieru křesťanskú 15 zahubiti. Druhé, Řím papeži odjíti. Třetie, Leocia zbavil úřadu. Potom Leocius povstav s mnohými kniežaty, nos a jazyk uřeže ciesaři, a sám na ciesařstvie vkročí. Leocius, šedesátý a třetie ciesař, tři leta královal, a když velmi obtěžoval poddací mnohými a vymyšlenými křivdami, 20 povstal proti němu Tiberius. A jakož on nos uřezal Justimianovi a jazyk, též mu Tiberius učinil, a jej na ostrov dal, aby tam byl, duokudž by ne- umřel. Tiberius třetí, šedesátý čtvrtý ciesař. Tehdy, když Justimianus slyšel, že Leocius nekráluje a jest bez nosu a bez jazyka, tehda 25 šel Justimianus k králi Tynklovi perskému, a ten kdy mu dá svú dceru, dobude mu zase ciesařstvie, a on zabí Tiberia i Leocia a rozpomínaje se, kolikrát jemu od nosu krev ukanula, tolik kázal zabíti služebníkuov Leocových. Justimianus třetí, šedesátý pátý ciesař, ten, který 30 byl prvé Justimian druhý, když byl bez nosu a bez jazyka, zase navrácen na ciesařstvie, zkazil město Jerson, v kterým byl jat a kázal muže i ženy krom dětí, všecko zahubiti. Kterého Filip zabil jest. A sám po něm krá- loval jest. Filip druhý, šedesátý šestý ciesař, tento chtěl silně 35 vieru křesťanskú zahubiti i přikázal, aby se žádný nekřtil ani svátosti [348] bral, tělu božiemu aby se nemodlil žádný. To když Rímanóm nebylo libo, z ponuknutie Ríman a kněží, Anastasius hajthman, povstal proti němu, a vylúpiv mu oči, sám miesto něho královal. Anastasius druhý, šedesátý a sedmý ciesař. Tento 40 ve všech věcech zlý byl, a proto rytieři vzali jej v ohyzdu. I proto povstal proti němu Theodosius a učinil z něho knieže a přikázal mu, aby nechvátal 5 *) V rukopise stojí: ozdoboné.

Strana 172
172 Zdeněk Tobolka. 5 15 20 25 35 40 k ciesařstvie ani papežství, že když by tomu porozuměl, že by ho hned chtěl zabíti. Theodosius třetí, šedesátý osmý ciesař, nábožný velmi, tomuto když Lev třetie jal syna a tak mučil ho i zabiti chtěl, že se musil ciesařstvie odpověděti i s otcem, a otec, než by viděl syna svého smrt a takové trýzněnie, ustúpil ciesařstvie Lvu třetiemu a sám knězem byl i s synem. Lev třetie, šedesátý a devátý ciesař, po postúpenie ciesařstvie jemu od Theodosia, kraloval mocně. Tehdy tři léta oblehli 10 jsú pohané Constantinopolim a, nedobyvše, odlehli jsú. Jeden mnich počal ho na vieru kacieřskú voditi, a aby obrazy kazil, křižmo, ornáty, kropáče, mnichy, kněží a jeptišky, aby rodily, z klášteruov hnal. Tehdy, když ho papež trestal, psal Rímanóm, aby papeže nebyli poslušni a jemu poplatkuov nedávali. Potom skuoro umřel jest. Constantinus pátý, sedmdesátý ciesař, člověk přezlý, hřiešník sodomský, panenský odjímač, čarodějník, cizoložník, opilec, hráč, modlám obětoval, a vieru křesťanskú kazil, obrazy svatých i svatosti. Umřel jest léta Božieho sedmstého [349] šedesátého pátého. Dvadceti a pět leth kraloval. Lev čtvrtý, sedmdesátý první ciesař, na počátku křesťán dobrý, křesťany velmi vyvyšuje ve cti, v chvále, v bohatstvie, potom když lakomstvie oslepilo srdce jeho a vzal v chrámě korunu zlattú s karbunkulem, tehdy povstali proti němu Constantinopolitánští a svrhli ho z ciesařstvie pro mnohé útisky a nespravedlivosti. Constantinus šestý, sedmdesátý druhý ciesař, svrchu psaného Lva syn, ten učinil tři zlé věci. Najprv, máteř zsadil z ciesařství, která mu zjednala oči vylúpení. Potom, že sedmnádct dní slunce svú barvu ztratilo, mnozí řekli, že jest to pro ohavenie Constantina. A když jest měl syna, tehdy opět Hyrena, mátě Constantinova, vylúpila synu 30 oči, potom Nuciferus vzal Hyrenu a zazdil ji v klášteře panenským ,a když se tak pletlo ciesařstvie Constantinopolské, tehdy byl veliký nepokoj v Římě a v Německých stranách rozdělili ciesařstvie. A všecky tyto země zvolily jsú ciesaře Karla prvnieho, krále ffranského, za ciesaře těchto zemí, aby tyto sobě měly svého ciesaře, a oni sobě jiného. Karel první, sedmdesátý třetí ciesař, král franský, ten když byl volen od papeže Lva a od králuov a od země vlaské, anglitské, aragonské, uherské, a od těch královstvie, které v těchto třetích knihách v páté kapitole jsú menovány, tehdy anjel boží dal mu meč, kterým po- kojně podbil jest všecka svrchu psaná královstvie a poddal je pod vieru pána Krysta [350] a papežově poslušenstvie. Najprvé, pětmezcietma královstvie rozdělil jest. Druhé, osm seth biskupuov a kniežetstvie na miesta, totiž kto má Moravu anebo Brno s hradem, to markrabie, kto Těšín, to knieže etc. Též i duchovní stav, kto má Řím, to papež, kto biskupem anglickým, to patriarcha, a tak dále. I ustavil jest, aby žádný nebyl ciesařem než ně-

Strana 173
Židkova Spravovna. 173 meckého pokolenie, koho volenci volé, a žádný papežem, leč rodu vlaského, a to tak trvá. Udělal ciesař Karel v Cáchách kostel krásný, a tu má každý ciesař bráti korunu železnú, v Medioláně střiebrnú a v Římě zlattú. Ludvík, sedmdesátý čtvrtý ciesař, syn svrchupsaného Karla, nechtěl ciesařství přijíti, leč by byl volen právem volencuov a, maje tři syny, rozdělil jim truoje královstvie. Lotariovi dal Hyspanii, Pipovi Aquitanii, Ludvíkovi Bavorskú zemi, potom synové otcem chudým po- hrdali. Za jeho časuov vietr veliký strhl se jest a země třesenie přinesl jest a železo padlo z povětří šestnádct noh zdéli a dvě z šíři. Pochován v Mohuči. Lotarius první, sedmdesátý a pátý ciesař, za jeho časuov pohané silně obořili se k Kolinu, chtějíc tři krále vzieti. I stalo se náramně veliké pobitie, které hnal až do moře a mnoho tisíc ztonulo po- hanuov. Maje toho hryzenie v svým srdci, mnichem učiněn jest a synu svému svolí korferštuov ciesařstvie postúpil. Ludvík druhý, sedmdesátý a šestý ciesař, měl syna, kterého dábel obsedl jest, proto že chtěl otce zabíti. Za něho dešť krvavý [351] spadl jest, mor veliký za něho připadl jest, a v tom umřel jest. Při- padli jsú pohané a mnoho zhubili mezi křesťany lidí i měst i vsí vypálili. Ale kostelóv nechali i lidi i zboží, řkúc, že v jeskyni boží nesluší žádnému 20 překážeti. Karel druhý, sedmdesátý sedmý ciesař, lahodností došed ciesařstvie, potom počel se protiviti papežovi, ale skuoro přestal od toho, maje radu dobrú, a počel stavěti kláštery a kostely a je hojně nadávati. Potom žid jeden lecieho otrávil jej s jeho bratruov ponuknutí 25 a záplaty. Karel třetí, sedmdesátý osmý ciesař, když za něho pohané vtrhli do vlaské země, tehdy jel proti nim, bráně viery křesťanské, a když se měl bíti, podá pohanu, že mu chce svú dceru dáti, aby se křtil. A pohan svolí a křtí se, a vezma dceru ciesařovu, pojede domuov, i byl 30 pokoj veliký ve všech zemích. Když měl zlé domněnie do své ženy, že by s jedniem biskupem přebývala, kázal ji upáliti, a když oheň nechtěl se jí jíti, nechtěla zase k muži, než tu klášter ustavivši, jeptiškú byla a tu umřela a pohřebena. Arnolffus, sedmdesátý devátý ciesař, když kardiná- 35 lové volili dva papeže, vida, že mnohá kacieřstva se zapalují a pokoj se velmi ruší, jel do Říma a tam s raddú kardináluov a Říman, jmá oba papeže uruci, aby přijali vyrčenie, který jednoho zvoliv, druhého prvnieho preláta pod pažem učinil, potom když v nemoc upadne, vši jeho snědly, a lékaři mu nemohli pomoci. Ludvík třetí, osmdesátý ciesař, [353] syn Arnol- fuov. Za jeho času ciesařstvie se počelo dvojiti u Vlaších. Chtěli jednoho mieti a Némci druhého i nemohlo se to sjíti, potom korfferští odvrhli Ludvíka pro nestatečnost jeho a zvolili Conrada. 5 10 15 40

Strana 174
174 Zdeněk Tobolka. Conrád, saské knieže, osmdesátý první ciesař, když byl člověk starý a sešlý, prosil volencuov, aby volili Jindřicha Sa- ského, který jest byl v té chvíle jeho nepřietelem. A to stalo se. I umřel jest Conrád v náboženstvie a v pokoji. Jindřich, saské knieže, osmdesátý druhý ciesař, volený svorně a řádně od korferštuov i korunovánie trojieho došed, prosil papeže i korferštuov, aby syn jeho, Otta, královal. A to se stalo. Kterého poslal proti Berengarovi, kacieři, do Vlach, aby s nim bojoval, kterého porazil jest a z Vlach vypudil. Otta první, syn Jindřicha, osmdesátý třetí ciesař, když jest jal Berengaria a Lampardy navrátil k ciesařstvie, a tak velmi ustanovil, aby ciesařstvie bylo při Němcích, aby viec hýbáno nebylo. Potom umřel léta božieho devětstého a sedmdesátého třetieho. Otta druhý, syn Otty prvnieho, osmdesátý čtvrtý 15 ciesař, když měl druhú korunu a třetí vzieti na ciesařstvie, vzal ženu s sebú na korunování. Mezi tiem pohanstvo velmi mnohé přijede do Calabri, i jede v boj proti nim, i ztratí boj pro nesmělost vlaskú. A tak teskností umřel v Římě. Otta třetí, syn Otty druhého, osmdesátý pátý ciesař, 20 měl ženu náramně smilnú, kdy ta žádala jednoho hrabí, řekl jest: Nebyl bych [352] věrný služebník pána mého, bych to učinil. Tehdy ciesařova žalovala na hrabí, že byl s ní o to mluvil, i kázal ciesař hrabí stíti bez súdu. Potom, když vdova hrabinka přijela, a když se uptal pravdy i na své ženě, kázal ji živú zahrabati, a vdově dal hrabí jiného a čtyři hrady přidal. Jindřich druhý, knieže Bavorské, osmdesátý šestý, volen jest a byl ciesařem. Tento ustavil jest biskupstvie Pamberské, a hojně nadal jest. Českú zemi do konce k vieře křesťanské přivedl jest léta božieho tisícieho čtyrmezcietmého. A za něho všecky tyto země při- vedeny jsú plně ke křtu, krom židuov. Conrád druhý, knieže frankrejské, osmdesátý sedmý ciesař, udělal Spiru město, a biskupstvie založil, pokoj dobrý po všech zemí učinil jest a s papežem dobře nakládal jest, patnádct leth kraloval a, nedokonav kostela Spírského, umřel jest. Jindřich třetí, syn dcery Conratovy, osmdesátý 35 osmý ciesař, dokonal kostel Spirenský i biskupstvie jeho, a pokoj veliký za něho byl jest. Za něho v Římě nalezen jest obraz obrový, převeliký a v hlavách jeho lucerna, majíc v sobě světlo neuhasitedlné, které uvrhli jsú do moře, a titul byl psaný: Tuto ležie Pallas, syn Evandruov. Ten obraz dnes leží v Římě, převeliký, alabastrový u žaláře svatého Petra. Jindřich čtvrtý, syn svrchupsaného Jindřicha, ciesař osmdesátý devátý. Za jeho času Jeruzalem byl zase přiveden k ciesařstvie Německému za času Urbana papeže, potom veliký svár povstal mezi cie- sařem a papežem za dvě létě, tak že [354] lidé křtili se bez oleje svatého, nemohúc mieti křižma svatého od biskupuov pro rozkázánie papežova, 5 10 25 30 40

Strana 175
Žídkova Spravovna. 175 a mše a zvoněnie, pohřeby byly zapověděny. Potom ciesař jal papeže a umrtvil ho. Potom syn jal ciesaře a umrtvil ho u vězenie. Jindřich pátý, syn svrchupsaného Jindřicha, když otce umořil jest, stál o to, aby papež byl volen a řád a pokoj uveden a roz- kázal papežovi, biskupóm a kněžím, aby vedli spasenie lidské, jakž mají 5 písmy svatými rozkázáno a svatosti a kázánie spravedlivé. Navrátil pa- pežovi města i kostely, které byl jemu otec jeho odjal. Lotarius čtvrtý, devadesátý první ciesař, saský vej- voda. Tento, když král Sicilský jest kacieřem učiněn, přemohl jeho a jiného krále ustavil jest. Potom měl pobití s králem českým u Berúna, a tu svatý 10 Václav viděn jest na koni před vojskem českým, porážeje Němce. Za jeho času náramná suchota byla po vší zemi. Conrat třetie, knieže Turynské, volen za ciesaře devadesátý druhý. Tento dobyl Jeruzalem s pomocí Říman a Benátčan, léta Božieho tisícieho stého a čtyřidcátého, který potom zradili Templáři 15 mniši bez vědomí patriarchy mnichuov zderazských, kteří nosí dva kříže červená, na jednom prutu svrchní, menší znamená kříž pána Krysta, do- lejší, širší znamená kříž dvú lotrú, ale jich patriarcha nese jej v lodičku na znamenie, že jedva utekl do Říma na lodi a o té zradě nic nevěděl, co jeho menší učinili. [355] Fridrich první, svrchupsaného Conrada syn, devade- sátý a třetí ciesař, chtěl zase Jeruzalema dobýti, i sebral lid veliký z Francií z Čech, z Uher, i ze všech německých zemí, i trhl zemi tam a mnoho měst pohanských dobyl. Potom kúpaje se v malém potúčku, utonul jest. To slyše Žoldan, povstal jest a mnoho křesťanuov zhubil jest. Někteří praví, 25 že od tohoto ciesaře počalo se české královstvie, neb Vratislav, syn Břeti- slavuov, knieže české, byl s ciesařem. Tehdy té chvíle, když Mediolánští zprotivili se a Papia a k tomu jiné krajiny vlaské papežovi, sebrav lid, jel jest a dobyl jest Mediolánu skrze Čechy. A tu jest právě zpevnil, aby v Čechách král byl, a lva jim bez ocasu dal, a když se navrátil pro ocas, 30 dal jim lva se dvěma ocasy léta božieho tisícieho stého devadesátého. A tu jest ciesař vzal tři krále a do Kolina vnesl etc. Jindřich šestý, svrchupsaného Frydrycha syn, deva- desátý a čtvrtý ciesař, pokusil se o dobývánie Jeruzalema, a když pře- mohl ciperskú zemi a král jal Torrenta, roznemohl se jest u Akaron, umřel 35 jest, na kteréhožto miesto bratr jeho vstúpil jest a také od povětří a od vody umřel jest, a mnoho lidu zteklo, a tak vodami ztráveni jsúc, zemřeli jsú. Filip druhý, svrchupsaného Jindřicha bratr, devade- sátý a pátý ciesař, když volenci byli rozděleni, jedni volili Ottu a druzí Filipa. Filip poslal k najprvnějšiemu králi českému k Vratislavovi, aby 40 přijel k němu na pomoc a přijal manstvie a korunovánie od arcibiskupa Mohuckého, který té chvíle měl biskupstvie české v moci a pod sebú [356]. A to se stalo. I jel jest Filip do Cách s králem českým, a přemohli jsú Ottu a Cáchy, Kolín a Pambergk. A tak ztvrzeno jest královstvie české. A přijev 20

Strana 176
176 Zdeněk Tobolka. král Vratislav do Prahy, založil kostel Vyšehradský s volí papeže a hojně nadal. Leta božieho stého devadesátého druhého zabit jest ciesař v Pam- berce tajně, a potom usazeno, aby král český byl volencem, když se volenci nemohú spolu srovnati o osobu. Otta čtvrtý, knieže saské, devadesátý šestý ciesař, prvé od ciesařstvie odvržený, měl zlú mysl proti králi českému, který potom počne válku o královstvie Sicilské. A papež jeho ssadí, ale po mnohých kledbách, a miesto něho volé Fridricha, a tak obdrží. Potom Otta povstane proti Fridrichovi i ztratí boj, potom tesknostěmi umřel, ode všech kniežat 10 i od svých pánuov saské země, jsa opuštěn. Fridrich třetí, devadesátý sedmý ciesař, tento zjednal, že syn jeho byl volen za ciesaře skuoro po jeho volenie, potom syn tak mocně povstal proti otci, že by neměl byl pomocníka krále českého, byl by ho vyhnal z jeho přirozeného panstvie, nad kterým když měl vítězství, 15 umořil ho u vězenie. Potom povstal proti papežovi tak silně, že papež s kardinály musil ustúpiti do Janny, na kterého kdy kletbu vydal a volencuov ponukl, aby jiného volili, po volenie jiného Benádčené ho z Vlach vyhnali a papeže do Říma zase povolali. Jindřich sedmý, knieže turinské, devadesátý osmý 20 ciesař, po svým vyvolenie [357] přijel k Frankfurdu s velikým lidem, proti kterému jel Cunrat, syn svrchupsaného Fridricha, chtěje ho mocí odehnati Jindřicha od ciesařstvie. A stal se boj veliký, léta Božieho tisícieho, dvústého čtyřidcátého sedmého, a přemohl jest Jindřich, ale potom skuoro umřel jest. Mezi tiem Cunrat chtěl vždy na ciesařstvie, kterému když papež 25 překážel, vedl boj až do smrti. Rudolff, devadesátý devátý ciesař, upokojil všecky země po veliké búři, která se dála osmmezcietma leth od Fridricha a od Kunrata syna jeho, potom o zemi Rakúskú, král český zašel jest s ciesařem, kterýžto král český slul Přemysl a potom Ottakarus a byl pátý král, a 30 psal se král český a vévoda Rakúský. I stal se boj veliký. A tu jest zabit král český, a mnoho Čechuov v Rakúsech léta Božieho tisícieho dvústého sedmdesátého osmého. A tak ciesař Rudolff podbil sobě královstvie české i kniežetstvie Rakúské, ale že Ottagarus měl syna a ciesař dceru, dal dceru králi Václavovi Českému, který potom byl král šestý český a založil klášter 35 ve Zbraslavi. Adolff, stý ciesař. Když král Anglický poslal mu veliké penieze, aby mu lidu poslal na pomoc proti králi Franskému, vzev penieze i kúpil hrabstvie, a když žádný jeho poddací nechtěl bez žoldu jeti, proto že takovú křivdu učinil králi a zmeškal ho, vzali proti němu 40 kniežata kyselost a zsazen jest proto. Potom počel ukrutnost a zabit jest v boji. Albrecht, knieže Rakúské, stý a druhý ciesař. Tento když nebyl volen ode všech volencuov, nechtěl ciesařstvie vzieti, až jedno- stajně [358 ] ho všichni volili. Potom jel na korunovánie s velikým množstvím 5

Strana 177
Židkova Spravovna. 177 Rakúsic, Uhruov a jiných rozličných lidí, vyloživ klenoty, chtěje zase se- hnati, lakomě klada šacunky, potom bratr jeho požádal své strany dědic- stvie, a on nic než věnce jemu podáno, nechtěl dáti, kterého potom bratr zabil, léta Božieho tisícieho třistého osmého. Jindřich osmý, hrabě Lucumberburské, stý a třetie ciesař. Tento když přijel do Řezna, a ta krajina také tam se sjela, totiž Spirští, Pamberští, a řečník mluvě, řekl, že páni prosí za toto a za toto. Ciesař jim nic neodpověděl, až řekli: Poddací tvojí prosí za toto a za toto. I řekl: Poddacím mým chci rád učiniti, co žádají spravedlivého, ale pánóm nic nenie potřebie činiti, neb jsú páni. Za něho umřel král Václav český, kterýž byl král český, polský i uherský a zabit jest v Olomúci na záchodě dolejší děrú a umřel bez syna. Ale dceru měl Alžbětu, té dal ciesař syna svého Jana, který potom slul král Jan slepý, který udělal v Praze klá- šter Kartúský, rek divný, zabit v Angli, léta božieho tisícieho třistého čtyřidcátého. Potom ciesař Jindřich, den Matky Božie na nebe vzetí, otráven 15 v těle božím skrze mnicha černého predicatora. Když ho lékaři chtěli léčiti, nedal, řka: Nedaj pán Buoh, bych život nebeský chtěl od sebe odehnati. A tak umřel v náboženstvie. A od té chvíle ti mniši po všem světě přijí- mají tělo božie z levé ruky pod kletbú a pod hřiechem smrtedlným. Ludvík, knieže Bavorské, stý a čtvrtý ciesař, byl volen 20 toliko ode tří [359] volencuov, totiž od arcibiskupa Mohuč[s]kého, Tyrského a krále Českého, a od jiných knieže Fridrych Rakúské. Ti dva náramně o to boje vedli, až Ludvík jal Fridricha, kterého když k vuoli bratra jeho čarodějník poslal čerty, aby ho vynesli z vězenie, nechtěl jest, ale zaháněl je modlitbami, a křížem svatým, kterému dáti dal vajce sniesti i propustí 25 ho, a on potom vajci skrze vši umořen jest. Karel čtvrtý, syn krále Jana slepého českého, když z učenie přijel Pařízského do Prahy, volen jest ciesařem ode všech jedno- stajně, ale těžce mu šlo ciesařstvie od papeže, proto že jsúc spolu v Paříži s Innocenciem, který potom byl papež šestý, vedl zpúru, málo ho sobě váže. Ale potom radú múdrú napraven měl všecku pokoru proti stolici Svaté, i šlo mu všecko šťastně, a pokoj byl veliký za jeho časuov po všem křesťanství. Tento deset věcí dobrých učinil: Najprvé, českú zemi vší ctí a bohatstvím velikým zvelebil, že, kdež Čech šel, všady ho za svatého měli, a svátek sobě lidé učinili, řkúc: Podte, vizte člověka svatého z svaté 35 země. Druhé, tyto kostely v Praze zdělal: u svatého Václava kuor udělal, a věží u všech svatých na Hradě, a tu dvanádcte doctoruov za své kaplany založil a k tomu děkana a probošta, a je hojně nadal, kostel na Karlově u svatého Ambrože, Slovanský, u svaté Katheřiny, na Botiči, u Matky Božie Sněžné a nové Město ustavil, a právy je ohradil krásnými. Třetie, učenie založil slavné v Praze v každým uměnie mistry [360] a doctory a jim krásné domy dal, platy i práva a svobody. Čtvrté, arcibiskupstvie učinil z biskupstvie v Praze, a zpuosobil, aby pod pražského arcibiskupa slušeli tito biskupové: Pamberský, Litomyslský, Olomúcký, Řezenský, 5 10 30 40 12

Strana 178
178 Zdeněk Tobolka. a aby v svých potřebách k králi Českému hleděli k opravě, jako k svému pod- daciemu, a osoby v nově volené králi českému okazovali, kterému, bude-li se líbiti osoba volená a arcibiskupovi také, tehdy král, arcibiskup i kapi- tola mají o něho psáti do Říma o potvrzenie. Páté, poddal tato kniežata ku patření králi Českému, a aby byli v raddě jeho, když jsú v Praze, anebo když by byli obesláni, totiž markrabstvie Bramburské, Luzacké, Slezské Saské, Holandrské se všemi kniežaty Slezskými, Bavorské, Moravské, Brabantské i jiná kniežata. Šesté, svátosti říšské do Prahy dobyl, které jest na Karlštajně miesto učinil a tam dvanádct kanovníkuov nadal a dě- 10 kana, aby ostřiehali svátosti a klenotuov královstvie Českého, od kterých první klíč má král Český, potom několik pánuov, potom také děkan Karl- štajnský etc. Sedmé, přenesl jest tělo svatého Václava z starého Boleslavě do Prahy a hroby svatého Víta, Zigmunda, Lidmilly okráslil jest. Osmé, nové město zdí obehnal jest. Deváté, lidnost velmi miloval z každého 15 národu, aby v Praze lid byl, to myslil, i pohané na húře u svatého Vavřince aby byli a damašky dělali a hedvábí, i židy a mnichy každého zákona. Desáté, když měl několik synuov, učil je, aby na paměti měli šest věcí: Najprvé, aby se pána Boha báli a jemu věrně slúžili, každý den mše svaté [361] slyšeli. Druhé, kleteb papežských aby se velmi báli, a aby se nikte- 20 rakž nedali od poslušenstvie a dobrovolnosti Římského biskupa odvoditi. Třetí, aby kněži ctili, jich hájili a křivdy žádné jim činiti nedali. Páté, šacunkóv chudiny aby se častých varovali. Šesté, nepřátely aby raději dary a dobrovolností aby uválel nežli boji. Královal třidceti leth, umřel léta Božieho tisícieho třistého osmdesátého osmého, ten den před svatým 25 Vítem, v druhú hodinu na noc. Václav třetí, stý a šestý ciesař, volený, nekorunovaný než železnú korunú v Cáchách, a s ním jeho paní, paní Johanna, dcera kniežete Holandrského, léta božieho tisícieho třistého sedmdesátého šestého, vedle kterého té chvíle byl otec jeho ciesař Karel, Ludvík Mišeňský, Mo- hucský, Trírský, Kolínský biskup a ten ho korunoval jmenem Fridrich, Mohutský vévoda, Rajnský, Saský, Bramburský, knieže Holandrské, Ba- vorský, Subaudský, přátele Johanny a kněz Jan, arcibiskup Pražský. Za něho drahně zlých věcí učiněno, skrze krále Václava. Najprvé, když byl ve dvú letú, totiž léta božieho tisícieho třístého padesátého devátého, 35 tehdy korunován jest na hradě, a v té chvíle plakal náramně a zesral oltář svatého Mauricií na hradě, na kterým stál, když ho korunovali, a plakal, až jeden pekař dal mu koláček, teprv se utajil. A tomu pekaři dána moc, aby sám jediné pekl koláčky do smrti. Také že se byl narodil v Norn- berce, tu zescal křtitedlníci, když ho křtili [362]. Druhé, že byl žráč a opilec. Třetie panny, paní bral bezděky, a když mu bylo učiněno, aby nemohl roditi, kázal před sebú milostníkóm hřešiti, vzda-li by se jemu zechtělo. Třetie, miloval řezáky, šípy, psy, tauly, a vydal se na netbalivost. Čtvrté, když měl zlé domněnie do své paní, a ona se zpoviedala mistru Johankovi, děkanu všech Svatých, i přišel k němu král, aby mu pověděl, s kým pře- 5 30 40

Strana 179
Židkova Spravovna. 179 bývá, a kdy děkan nechtěl jemu nic praviti, kázal ho utopiti. Potom přeschla řeka, a když lidé pro mlýny chleba neměli, počeli proti králi reptati, a to byl počátek zlého. Páté, když počel mistr Jan Hus z knih Vykleffových kázati na kněži před lidem obecním, a aby měli chudobu apoštolskú, tu počel učiti a neřády kněžské lidu oznamovati, ješto toho neměl činiti, neb i kněží i mistři měli své starší a práva, aby se trestali, to se líbilo králi i lidu pražskému mnohému, a když kanovníci králi veliké dary dávali, prosiec, aby nedal Mistru Husovi kázati, a ti, kto Husa milovali také, řekl král: O, dobrá to hus, nese mi zlattá vajce. A když tak zanetbal jest a učení zkazil jest, tak že mistruov a studentuov každého jazyka v tém- 10 dni na šestmezcietma tisíc, kteříž na hotový groš trávili vystěhovalo se, a potom, když byl Hus upálen v Konstancií i mistr Jeroným, a král byl na Novým Hradě, tehdy začeli najprv u svatého Štěpána dávati pod obojí zpuosobú, a potom kněz Jan, mnich poběhlý, řekl lidu: Děkujte pánu Bohu [363] z daruov božích, že ste pravdu boží poznali a krev boží 15 přijímali, již nelitujte své krve vylévati pro krev pána Krysta a kažte Anti- krista, a již poďme k rathúzu a prosme pánuov, ať nám propustí svo- bodu pravdy božie, pro kterú jest upálen svaté paměti mistr Jan Hus a mistr Jeronym. I šli jsú k rathúzu Novoměstskému muži, ženy, děti a křičeli hlasem velikým, a páni byli zavřeli rathúz, a někto z huory udeří 20 na monstrancí kamenem a chudina, obořéci se, šturmují k rathúzu, a do- budúc s meči konšeluov jedenádote a dvanádctý byl poslán k králi a ztepú všecky. Potom, když králi tu novinu povědí, za řeva upadne v šlak, a prvé než mistr Albík, jeho lékař přijde, umře teskností. Zigmund, svrchupsaného Karla syn, druhý král 25 uherský, ciesař stý a sedmý, když zvěděl ty noviny o obratu, a Pražané se jemu pěkně poddávali, aby přijel do Prahy jako hospodář. A když přijel do Vratislavě, tu sťal čtrmezcietma starších měšťan. Potom Pražané poslali pána Kraupu,*) měštěnína staroměstského, toho upálil, řka, že jest kacieř. Potom přijel do Hory, i přijeli k němu páni Pražané, a on otvrátil 30 od nich oči, nechtěl jich slyšeti. A potom po dlúhé chvíli, vyslyšav je, roz- kázal, aby řetězy z ulic vyňali. To páni Pražané učinili. Potom opět pošli k němu posly do Hory, a on jim rozkáže, aby bran a oděnie staroměští položili na hradě a novoměští na Vyšehradě, a zeď aby [364] položili od Pořičské brány, až do Horské. A když poslové přijedú do Prahy s tiem 35 poselstvím v noci, tehdy svolají se spolu konšelé, řkúc: Aby se nám nestalo jako Vratislavským. Svolajme mistry, ať nám radí, jestli pravda přijímati boží krev čili nic. I svolají mistry mistra kardinála, v té chvíli rectora a jiné mistry, řkúce: Prosíme, ustanovte nás pod vašimi dušemi, muožeme-li právě hájiti a za pravdu mieti přijímánie těla božieho a krve božie. A oni 40 požádavše potazu dějí skrze mistra Jakúbka, že jest pravda božie a že mohú na ni bezpečně umřieti. I dějí páni: Milí mistři, veďte to před se svobodně, nebojíce se žádného. My vás chcem zhajovati a vy nás. A hned 5 *) Správně by bylo: Krásu. 12*

Strana 180
180 Zdeněk Tobolka. 5 zase řetězy zdělají a na krále nic netbají. Potom král pojede do Uher po lid, a mezi tiem Pražané oblehnú Vyšehrad, a tu král poražen bude. Maje hrad i Vyšehrad na vše Svaté ráno, kterého Žižka stíhal až do Hory. A tu král z rady Pipovy zapálí Horu, řka, aby kacieři z jeho tobolky neměli klenotuov. I uteče do Brodu Německého. Žižka, přijev do Hory, dopálí Horu a stíhá krále až do Německého Brodu, tak že král jedva uteče. Potom Žižka vojska nerozpustí, bude páliti zemi, kláštery bořiti, mnichy hubiti palcátem je zabíjeti, a slúže Pražanóm, dobyl Berúnu. Tu mnoho spálil lidí a zbil potom Chomútova etc. Povstal potom Rokycan, baccalář, a 10 počel kázati a počne Prahú silně vlásti. I vykřikne lid proti slepci Žižkovi. I budú ot něho Pražané poraženi [365] u Malešova. Potom dvě vojště budú mocné, totiž Sirotci, v kterém vládl malý Prokúpek, a tito hajthmané v něm byli: Žižka, Bzdinka, Pardus, Roháč, Carda, Velek, Čapek, a ten je zradil, že byli poraženi a v taborským vojště, vuodce Holý Prokop a mnoho 15 hajtmanuov, ti jsú slúžili bez ornátuov s bradami, a nekřtili než vodú z potoku, řkúc: Já tě křtím, Davide neb Zuzano, ve jméno Ježíše. A tak divné věci dály jsú se, jako kdy od počátku světa, které mierně, bohdá, spíši Vašie královské Milosti v kronice České, bude-li Vaše Jasnost toho žádati. A tam poviem, kterak Zigmund cíesař do Čech přijat a skrze kom- 20 pactata. Albrecht, knieže Rakúský, cíesař stý a osmý, a král Uherský a od polu Český, neb Pražané ho volili, ale města Polského krále, ten po smrti krále Zigmunda, kterého měl dceru a který umřel v Znojmě vzal korunu českú v svú moc a jal ciesařovú v Znojmě, a probral 25 ji větší stranu klenotuov. Potom byl volen králem Římským. Potom Uherským, najposléz Českým. Potom přijel do Prahy a tu korunován u svatého Václava a koruny nechal na Karlštejně, ustaviv pana Menharta purkrabí. Potom jel dobývat Táboru a, naloživ mnoho, odjel od něho Potom jel do Uher a tam, obtieživ Alžběthu, svú ženu, dceru ciesaře Zig- 30 munda, mezi Jezery umřel jest, nevzav korunovánie ciesařského. [366] Fridrich třetí, knieže Stýrské, po smrti krále Albrechta přijel k Vídni jako dědic, a Vídeňští před ním byli brány zavřeli který klekl proti slunci, slíbil toho bez pomsty nenechati. Mezi tiem Ví- denští radili se, chtějíc sami panovati, ale páni nechtěli, než aby knieže 35 měli. Mezi tiem Fridrich bude volen králem Římským, a teprv Vídeňští jeho přijmú pod těmito úmluvami: Bude-li královna Alžběta mieti syna, aby do leth dietěcích kraloval a s bratrem Albrechtem, aby se umluvil, s kterým vždy válku měl až do smrti kniežete Albrechta. Potom králová porodí v Uhřích syna, který hned po křtu bude korunován na Uherské 40 královstvie etc. Potom přijede králová do Viedně, ukratší korunu Uhróm, a přijede i s dietětem, které král Fridrich vezme korunu i dietě, aby choval obé až do leth dietete. Mezi tiem Čechové budú bez krále, než Pešík vládl Prahú. Ale Uhři vzali sobě krále Vladislava polského, který hluboce k Jeru- zalemu se dobyl, a když zrušil přísahu, kterú učinil na božím těle, Abaldach

Strana 181
Židkova Spravovna. 181 Turecký na svým bohu. Tehdy řekl pohan: Poněvadž křesťané lží svému Bohu, i jich Buoh buď nám na pomoc. A tak obrátiv se, poráží křesťany, a krále zabiv, čtvrtí a na každé bráně čtvrt zavěsí. Julian, kardinal, který radil králi, aby nedržel přísahy, utopí se. Mezi tiem Poláček jeden, Rychlík jménem, mitězil lidmi, řka, že by on byl král Polský, který po patnádcti létech okázal sě [367] v Poznaně, řka, že jest králem. Tu jej měšťané z před- městie poctivě vzali. A když pan Lukáš vévoda přijel, poznav, že nenie král, než lhář, chtěl ho stieti, tu páni staří té krajiny nedopustili, než což všecko královstvie učiní, potom byl s niem o to, všeho královstvie, a když královna stará odepře, že její syn nenie, i páni, udělajíc mu korunu papírovú 10 na pranéř vsadíc, každý den dvakrát jej mrskali, a potom chovali u vězenie poctivě až do smrti, aby žádný o nich neutrhal, že by svého krále umořili. Potom pan Jiří z Poděbrad dobude Prahy, a bude vládnúti Prahú až do leth krále Ladislava. A potom požádají ho Čechové od ciesaře, kterého když jim ho vydá, korunují na Hradě. Potom po roce pojede do Vratislavě 15 a odtud do Rakús, a odtud do Uher. A mezi tiem okáže se kometa s velikým ocasem, prorokujíc smrt mnohých pánuov i krále. I sešli jsú najprv tito páni: Pan Cilský zabit, starší Gubernat sťat, pan Roznberský starý i pan Jindřich, pan Telecký, a tak jiní páni. Potom také umře král Ladislav v Praze té chvíli, když páni čeští, rakúští i uherští jeli jemu po kněžnu, 20 dceru krále franského, a prvé než poslové vyjedú z Paříže, umřel král Ladislav, kterému requiem s velikú slavností po vší zemi ffranské král i kněžna, jemu oddaná, činili jsú. Potom na královstvie uherské, zpuosobem páně Jiříkovým bude volen syn Hunad Janušuov, kterému dal pan Jiří dceru svú [368]. Potom sjedú se páni Čeští, aby volili krále, i volé pana 25 Jiříka, té chvíle správce Českého, za krále, řádným a jednostajným vo- lením. A potom řádným korunováním bude královati v Čechách pokojně. Až potom zbúří se páni, totiž pan Zdeněk, pan Roznberský, pan Švamberk, pan Plavenský, pan Dobrohost a papež a král Uherský, pan Burian, páni Štěpánovcové i jiní proti králi Jiřiemu pro některaká práva, a zdá se mi, že najviece pro vieru. I budú války náramně tuhé, které potom, buohdá, snad v České kronice psáti budu, a ty války ještě stojí, totiž léta božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, o svatým Martině. Ale o skutcích svrchu- psaného Fridricha a o minci zlé a o jeho vězění, kterak jsú ho jali vídeňští, a král Český, král Jiří, jeho z vězenie vysvobodil, a o bojích kniežat ba- 35 vorských tuhých, totiž knieže Lidvíka a Bramburského, to jinde má miesto, i proto tuto opustím. A s tiem buď konec všie kronice až do mých časuov, totiž mistra Pavla z Prahy, mistra Žídka řečeného, doctora a mistra Vídenského, Krakovského, Padevského, Bononského i někdy Pražského, právě a nad jiné kronikáře složené. 5 30 40 DEO GRACIAS

Strana 182
OBSAH SPRAVOVNY:* PREDMLUVA. Věnování spisu I. Rozvrh spisu 3. Umysl spisovateliv 3. Název spisu. KNIHA PRVNÍ: Naučení, co se tkne obecného dobrého od jiných věcí: .Ť. O rozmnožení služeb božích O poslušenství království, zvláště kněží, papeže O válkách a neštěstích a příčinách úspěšného válčení . . Vymiże-li se válkou o kalich, přijímání pod obojí . Válka o kněžské zboží . . Valka s pány, zvláště s panem Zdeňkem. . Úkol legáta při sjednocení u víře . . Osazeni arcibiskupstvi a organisaci kněžstva v v Čechách oo M wr hw NH ND ro. O reformě koleji . Ir. O nutnosti znamenitych a vysokých lid při králi I2. O nutnosti duchovnich v radé královské 13. O zavedení spravedlnosti při soudech 14. O dohlídce nad vězni a zacházení s nimi. 15. O dvoru královském a úřednictvu 16. O pentzich . [17. Chybí v obou rukopisech.] | 18. O slibech . 19. O chudych a o starostech o P . . 20. O kupcich, cizozemcich a řemeslnících pod jednou 21. O žádání pomoci 22. O závětech D. 23. O zachování zákona božího“ 24. O židech 25. O řemeslnících 26. O bojích 27. O svátostech . Pe 28. O příčinách rušení a kažení míru 29. O péči králově o krásné stavby 30. O vynechání některých kapitol a ujištění o úmyslech spisovatclový ch KN.HA DRUHÁ: 0 správě krále Jiřího k jeho osobě: 1. O nutnosti podrobiti se papeži Pavlovi III. 2. O zaměstnání králově hned když vstal 3. O rouchu králově 4. O ranní pobožnosti . . 5 Zač na mši má král děkovati Bohu 6. O koření se Bohu na mši *) Sestavil vydavatel. . O uvedení království v jednu a tutéž víru i obecnou, křesťanskou . DM 0n n d — mo mM om. n on nu o uu NN OH + COC ox - +a 15 16 16 17 17 18 19 . 20 . 2I . 2I . 22 2 3 23 

Strana 183
135212 2229929290095000000 O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O Z idkova Spravovna. myšlénkách na poslední soud modlitbě v duchu . . každodenních obětech na mši odevzdání se andělům strážným zjevném stání královu k službám lidu osazení soudu spisování Anualií a trávení času do oběda odpoledním posílení . dohledu na radnice chování se při obědě hodech pokrmech . trávení času po jídle odpočinutí po jídle . varování se přílišného hněvu | i radosti hře rs pouštění zvířat do boje večeři e. jedlých zvířatech chlebech . . hovadech k zabiti zvěřině ptácích rybách . D. mléku, vejcích, zelenině, ovoci . večerním sedání nočním spaní zkládání pro plod . vynechání některých kapitol . tloušce . lékařské pomoci lékařích spravedlivosti milosrdenství štědrotě králově mluvení moudrém mluvení bláznivém mluvení lstivém mluvení královském klamu dovolení klamu . smilství a cizoložství manželství králové e. bezdétnosti králü Zenách e... vychování synů královských vychování dcer královských čeledi a dvořanech královských konšelech bláznech královu lakomství . 27 . 30 . 30 . 3I . 34 . 34 . 35 . 35 . 36 . 38 . 40 . 40 . 4I . 4I . 42 . 42 . 43 183 27 28 28 28 . 28 2) 29 29 2) 30 v 31 31 a 31 32 32 32 32 22 33 33 33 33 34 34 35 35 36 . 36 . 37 . 37 38 39 

Strana 184
184 Zdeněk Tobolka. 59. O králově štědrosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 60. O lakomém králi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 61. O ukrutnosti králově 62. O známkách ukrutnosti královy . . . . . . . . . . . . . . . . 44 63. O královu hněvu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 64. O králových zármutcích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 65. O kletbě papežově 66. O nápadu království po smrti krále Jiřího . . . . . . . . . . . 46 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 67. O pamatování na smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 68. O tělech v hrobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 69. O nemilosrdenství božím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 70. O chování se před smrtí . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 71. O chování se v hodině smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 72. O zacházení s tělem po smrti 73. O hrozných a neobyčejných umíráních . . . . . . . . . . . . . 51 74. O zlořečenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 [75]: O následcích kletby [76]: O obrazu králově na Týně . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 [77]: O legátech k papeži [78]: O nejpotřebnějších věcech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 [79]: O městu . [8o]: O vynechání různých kapitol . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 [81]: O sedláku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 [82]: O cizozemci [83]: O panských domech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 [84]: O kněžské prebendě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 [85]: O důvodech kněžského zboží . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 [86]: O řemeslnících a obchodnících 60 [87]: O pivech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 [88]: O čtrnádote věcech pro upokojení veřejnosti [89]: Kapitola poslední: Konečné naučení, jak by král Jiří měl upokojiti . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 zemi, své tělo i svoji duši KNIHA TŘETÍ: Kroníky, ukazující dobré i zlé skutky prvotních znamenitějších panovníkův. Předmluva: O chvále stvořitele 68, o stvoření duchů 69, o stvoření 70, úkolu, vlastnostech a povinnostech člověka 70, o správcích světa 74, význam pří- chodu Kristova na svět 76, úkol biskupa římského 77. napomenutí krále Jiřího 77. Úvod: O kronice 78, o obecní kronice 78, o zvláštní kronice 78, anualia 78, o rozdílu kronik a zákona božího 78, o spojení kronik se zákonem božím 78, o bibli 79, o starém zákonu 79, o kronikářských knihách starého zákona 79, o novém zákonu 79, o kronikářských knihách nového zákona 79, o kronikáři 79, o věrohodných starých kronikářích 79, o nejistých kronikách 79, o potřeb- nosti kronik pro lid 80. Kronika toho, co bylo před stvořením světa: O Bohu 80, o bytosti božské 80, o svaté Trojici 80, o božské osobě 80, o Bohu otci 80, o Synu božím 81, o třetí božské osobě 81, o temnosti 81, o propastech 81, o vodách 81, o Duchu svatém nad vodami 81, o ničem 81,

Strana 185
Židkova Spravovna. 185 o noci 82, o zemi 82, o marné zemi 82, o netvárné matce 82, o idei 82, o universaliích 82, o místě Boha 82, o čase Pána Boha 83, o nebolestivosti boží 83, o svatosti boží 83, o síle boží 83, o nesmrtelnosti boží 83, o skrytosti boží 84, o jasnosti boží 84, o světlosti boží 84, o ne- smírnosti boží 84, o slávě boží 85, o všemohoucnosti boží 85, o otcovství božím 85, o štědrosti boží 86, o dokonalosti boží 86, o spravedlivosti boží 86, o milorsdenství božím 87, o jedinosti boží 87, o uměních božích 87, o božím poznání všech věcí přítomných, minulých i budoucích 87, o boží vědomosti všech řečí 88, a všech mrzkých věcí 88, o třech nepodobných věcech 88, o božím poznání všech věcí 88, o božím poznání zlých věcí 88, o božím poznání lidského myšlení 88, o jménech Ježíše Krista 89, o důstojenství božím 89, o ušlechtilosti boží 89, o císařství božském 89, o trůnech božích 90, o korunách božích c0, o jablku božím 90, o žezlu božím 90, o mečech božích 91, o rouchu božím 91, o královstvích božích 91, o čeledi boží 91, o odění božím 91, o nepřemoženosti boží 91, o žalářích božích 92, o ne- zhřešitelnosti boží 92, Kronika o vyjití světa v svůj byt. O počátku světa 92, o konci stvoření světa 92, o řádu stvořených věcí na světě §2, o okrouhlosti světa 92, o zavěšení světa 93, o dokonalosti světa 93, o jedinosti světa 93, o konečnosti světa 93, o krásnosti světa 94, o užitečnosti všech věcí na světě 94, o místu světa 94, o počtu všech věcí na světě 94, o obrazu božím na každé věci 95, o rozdílných věcech na světě 95, o nazvání věcí na světě 95, o trvání světa 95, o stvoření světa 96. Kroniky šesti dní. Kronika prvního dne 96, druhého dne 97, třetího dne 98, čtvrtého dne 99, pátého dne 99, šestého dne 100. Kronika lidská. O člověku 100, o poražení člověka bědou 100, o bídách lidských 101, o složení člověka 101, o konci stvoření člověka 101, o ukrytí věcí v člověku 101, o ráji 102, o Indii 102, o kronice Adamově 102, o kronice samého Adama 102, o zjevení anděla 104, o modlitbách Adamových 105, o opuštění člo- věka 109. První věk světa: Do potopy: Adam 110, Eva 111, Kain 111, Abel 111, Sedehem 111, Seth 111, Enos 111, Kajnan 111, Mahalaleel 112, Jared 112, Enoch 112, Methusalem 112, Lamech 112, Vynálezci řemesel 112. Druhý věk světa: Od potopy do Abrahama: Noe 112, Sem 113, Jaffet 113, Cham 113, Canaan 113, Nimrodt 113, Belis 114, Ninus 114, Semiranus 114, Semiranius 114, Thare 114. Třetí věk světa: Od Abrahama do Davida: Abraham 115, Loth 115, Isaak 115, Ismael 116, Jakob 116, Útěk Jakobův před Esauem 116, Josef 116, Židé v Egyptě za faraona 117, Mojžíš 117, Desatero přikázání 117, Aron 117, Assyrské království 118, Egyptské krá- lovství 118, Arkadské království 118, Trojské království 118, Vlašské krá- lovství 118, Idumské království 119, Athenské království 119, Amazonské království 119, Thebánské království 119, Kretenské království 119, Mace- donské království 119, Perské království 119, Židovské království 119, Josue 120, Judas 120, Kaleb 120, Othoniel 120, Hajoth 121, Delbora 121, Gedeon 121, Abimelech 121, Thala 122, Jajr 122, Jeptha 122, Ezebon 122, Hajlon 122, Abdon 123, Samson 123, Bezvládí po smrti Samsonově 123, Heli 124, Samuel 124.

Strana 186
186 Zdeněk Tobolka. Čtvrtý věk světa: Od Saula do Sedeciáše. O králi 124, o dobrém králi 125, o lepším králi 127, o nejlepším králi 127, o zlém králi 129, o horším králi 130, o nejhorším králi 130, o židovském krá- lovství 131, Jerusalem 131, Sion 131, Chrám Šalamounův 131, krajiny krá- lovství jerusalemského 132, města téhož království 132, mocné krajiny po- hanské 132, o moudrosti Šalamounově 132, o jeho bohatství 133, o jeho trůnech 133, o jeho koruně 134, o jeho stolu 134, o jeho obětech 134, o jeho ženách 135, o oslabení a umenšení pomsty za hříchy proti zákonu božímu 135, o výhodách města diecesálního 136, Saul 137, David 138, Salomon 138, Roboam 138, Abiáš 139, Asarja 139, Josafat 139, Joram 139, Otosiáš 139, Joas 139, Amasias 140, Jeroboam 140, Osiáš 140, Joathan 140, Achaz 140, Esechiáš 141, Monases 141, Amon 141, Josiáš 141, Eliachim 141, Jeconiáš 141, Sede- ciáš 142. Pátý věk světa: Od Nabochodonozora do Julia: Velcí králové Babylonie 142, Město babylonské 142, O chvále a slávě města babylonského 143, o slávě města babylonského 145, o perském krá- lovství 145, o království Alexandrovu 145, o římském království 145, o krá- lovstvích a zemích Nabochodonozorových 145, o královstvích a zemích krá- lovství perského 146, a království římského 146, o židovském zajetí 146, list Jeremiášův 147, Jeremiášovo sepsání 147, Ezdráž 147, Nehemiáš 148, Tobiáš 149, Judith 149, Hester 149, Izajáš 150, Job 151, Jeremiáš 151, Baruch 151, Ezechiel 152, Daniel 152, Ozeaš 153, Johel 153, Amos 153. Abdiáš 154, Jonáš 154, Micheáš 155, Naum 155, Habakuk 155, Zofoniáš 155, Aggeus 156, Malachiáš 156, Zachariáš 156, Makabeus 157. Šestý věk světa: Od císaře Julia do císaře Fridricha IV. nebo od Ježíše Krista do papeže Pavla III. Největší města na světě 157, počátek Říma 157, mistři od Tarquinia do Julia 158, království pod panstvím římským 158, o císaři 158, o místě císařovu 158, o volencích císařových 159, o korunách císařových 159, o moci císařově 160, 0 Rímu 161, císař Julius 161, Augustus 161, Tiberius 162, Gaius 162 Claudius 162, Nero 162, Galba 163, Vespasianus 163, Titus 163, Domicianus 163, Serva 163, Traianus 164, Hadrianus 164, Antonius Pius 164, Marcus Antonius 164, Commodus (Gamedius) 164, Pertinax (Belvispertinaus) 164, Severus 164, Antonius Caracalla 164, Martinus 164, Antonius Marcus 165, Aurelius 165. Maximianus 165, Gordianus 165, Filipp 165, Decius 165, Aemilianus (Volu- zianus) 165, Valerianus 166, Gallienus 166, Claudius 166, Aurelianus 166, Tacitus 166, Probus 166, Florianus 166, Carus (Jarus) 167, Dioclecianus 167, Constantinus 167, Constantin 167, Julianus 167, Jovinianus 168, Valenti- nianus 168, Valens 168, Gratianus 168, Theodosius 168, Arcadius 169, Teodo- ricus 169, Honorius 169, Marcianus 169, Lev 169, Zeno 169, Anastasius 169, Justinianus 170, Justinus II. 170, Tiberius II. 170, Mauricius 170, Patas 170, Heraclius 170, Constantinus III. 171, Constantinus IV. 171, Justinianus II. 171, Leocius 171, Tiberius III. 171, Justinianus III. 171, Filip II. 171, Anastasius II. 171, Theodosius III. 172, Lev III. 172, Con- stantinus V. 172, Lev IV. 172, Constantinus VI. 172, Karel I. 172, Ludvík 173, Lotar I. 173, Ludvík II. 173, Karel II. 173, Karel III. 173. Arnulf 173, Ludvík III. 173, Konrad saský 174, Jindřich saský 174, Ota I. 174, Ota II. 174, Ota III. 174, Jindřich II. 174, Konrád II. 174, Jindřich III. 174, Jindřich IV. 174, Jindřich V. 175, Lothar IV. 175, Konrad III. 175, Fridrich I. 175, Jindřich VI. 175, Filip II. 175, Ota IV. 176, Fridrich III. 167, Jindřich VII. 176, Rudolf 176, Adolf 176, Albrecht 176, Jindřich VIII. 177, Ludvík bavorský 177, Karel IV. 177, Václav III. 178, Zigmund 170, Albrecht 180, Fridrich IV. 180.

Strana 187
UKAZATEL. Abdiáš 154. Abdon 123. Abel II1. Abiáš 139. Abimelech 121. Abraham 115. Adam 100—105, 108, 110. Adamova kronika 102. Adolf rakouský, císař 176. Aemilianus 165. Agar 116. Aggeus 156. Achaz 140. Albik z Uničova 179. Albrecht rakouský, císař 176, 180. Alexander Veliký 14, 145. Alexandrie 145. Alžběta, choť Albrechtova 180. Alžběta Přemyslovna 177. Amasias 140. Amazonie 119. Ambrož, Svatý 23, 126, 177. Amenofis 117. Amon 141. Amos 153. Anastasius 169. Anastasius II. 171. Andělův dům 23. Anglie 75; 136. Antonius Caracalla 164. Antonius Marcus 156. Antonius Pius 164. Apolinář, Svatý 23; 62. Aquileja 136. Arcadius 169. Arcibiskupství pražské založeno 177. Aristoteles 14. Arkadie 118. Arnulf, císař 173. Aron 117. Asarja 139. Asyrie 118. Atheny 119. Augustus, císař 161. Aurelianus 166. Aurelius 165. Azariáš 140. Babylon 142, 143. 145 157. Babylonie 142. Bamberk 136. Bamberský biskup 12; 177. Baruch 151. Bavorská knížata 12, 28, 178. Beda 79. Beghardi 10, 61. Bekyně 10, 61. Belis 114. Benátky vlašské 20, 102, 136. Benedict, Svatý 50, 65, 126. Beroun 22. Beroun dobyt Žižkou 180. Beroun, srážka Čechů s Lotharem IV. 175. Bezděz 22. Biřmování v Praze 6. Biskupství české pod arcibiskupem Mo- hučským 175. Boleslav, Stará 178. Borek 61. Bosáci 62, 64. na Botiči 177. Brabant 178. Braniborské kníže 12, 28. Braniborsko 146, 178. Bratří pět, svatých 64.

Strana 188
188 Zdeněk Tobolka. Brno 64. Brno hlavní sídlo markrabství 172. Brod, Německý, porážka Sigmundova . 180. Brodští (Č.) 67. Břetislav, kníže české 175. Burian 62, 181. Bzdinka (-- Hvézda Jan z Vicemilic) 180. Canaan 113. Carda 180. Carus 167. Císaf 158. Císař z německých zemí má být vzat 159. Cizozemci a jich poměr k češtině 56. Claudius 162, 166. Commodus 164. Consiliator, doktor padevský 34, 70. Constantin 167. Capek Jan ze San 180. Čejkeřík, lékař krále Jiřího 34. Čechové nechtějí věřiti písmům doktor- ským 52. Čechové u Milána 175. Čechové v cizině nenáviděni 64. Čechy 146. Čechy, jejich neutěšený stav 150. Čechy, bída lidu 148. Čechy: ke křesťanství přivedeny 174. Čechy, kostely pusté 148. Čechy královstvím učiněny 175. Čeněk, prokurator v Plzni 50. Dalida 123. Damian, Svatý 22. Daniel 152. David 138. Decius 165. Devora 111, 121. Dioclecianus 167. Doktor krále Jiřího neučený 57. Doctorové neváženi za krále Jiřího 143. Domicianus 163. Dunaj 72. Egypt 118. Eliachim 141. Enoch 112. Enos 111. Esau 116. Esechiáš 141. Eugen IV. papež 16, 50. Eva 100, 101, 103, 104, 105, III. Ezdráš 147. Ezebon 122. Ezechiel 152. Filipp, císař 165. Filipp II. 171. Filipp II. císař 157. Filipp II. potvrzuje království České 175. Florenc 136. Florianus 166. František, Svatý 126. Fridrich I. 175. Fridrich I. Čechy činí královstvím 175. Fridrich III. 59. 176, 180. Gaius, císař 162. Gajdar 111. Galba 163. Gallienus 166. Gedeon 121. Giges 141. Gordianus 165. Gratianus 168. Habakuk 155. Hadrianus 164. Hajlon 122. Hajoth 121. Heli 124. Heraclius 170. Hester r40. Hnězdno 136. Holandsko 178. Honorius 16g. Hora Kutná 15, 179, 180. Hora Zelená 8. Hradčany 23. Hradec Králové 9. Hrob sv. Václava 2. Hunyady, Jan 181. Hunyády, Ladislav (Gubernat) 181. Hus, Jan M. 60, 170. Husité 89. Husitská víra 60. Husitský řád 109. Husitští kněži 8, 12, 73. Hvézda Jan z Vicemilic ( == Bzdinka) 180 Hynková na Konském trhu v Praze 33. Cham 113. Chomûtov zniéen Zizkou 120. Idumské království 119. India 102. Innocenc VI., papež 177. Isaak 115. Isaiáš 141, 150. Ismael 116 Italie 118. Jaffet 113. 

Strana 189
Židkova Spravovna. 189 Jajr 122. Jakob 116. Jakoubek ze Stříbra 179. Jan, arcibiskup Pražský 178. Jan Lucemburský 177. Jan z Želiva 179 Jared r 12. Jeconiáš 141. Jep.ha 122. Jeptisky 11. Jeremiáš 147; 151. Jeroboam 140. Jeronÿm, Mistr 170. Jeroným, Svatý 79. Jerusalem 75, 131, 180. Jerusalemské království 132. Jičín 10. Jihlava 64. Jiljí, Svatý 23, 62. Jindřich II. 174. Jindřich III. 174. Jindřich IV. 174. Jindřich V. 175. Jindřich VI. 175. Jindřich VII. 176. Jindřich VIII. 177. Jiří, král 1, 3, 84, 181. Jiří král bez biskupův 150. Jiří král bez mistrů 152. Jiří král bez plodu mužského 133. Jiří král bez učených lidí 143. Jiří král, hřbitov jeho předků 148. Jiří král, jeho čisté mravy 37. Jiří král, jeho nesrovnalosti s panovníky 158. Jiíí král, jeho obraz na Týně 6, 7, 53. Jiří král, jeho plnost 34. Jiří král vybídl Žídka k sepsání Spra- vovny 108. Joas 139. Joathan 140. Job 151. Johánek, mistr a děkan u Všech Sva- tých 178. Johanna, choť Václava IV. 178. Johel 153. Jonáš 154. Joram 139. Josafat 139. Josef Egyptskÿ 116. Josiäs 141. Josue 120. Jovinianus 168. Jubel 111. Judas 120. Judith 140. Julian Cesarini 181. Julianus 167. Julius, císař 158, 161. Justinianus 170. Justinian II. 171. Justinianus III. 171. Justinus II. 170. Kadaň 64. Kajn 111. Kajnan 111. Kaleb 120. Kalixt III., papež 620. Kalmana 111. Kancelář Jiřího krále 54. Kanda 102. Kanovnici u sv. Väclava v Praze 58. Karel I., císař 172. Karel II., císař 173. Karel III., císař 173. Karel IV. 11, 42, 53, 177. Karel IV., jeho hrob 148. Karlov 177. Karlátajn 53, 178, 180. Karthago 157. Kartousy 62, 64. Karty 31. Kateřina, Svatá 177. Kaulet 8. Klenoty korunovační 178. Kliment, Svatý 126. Kolby 31. Kolín n. L. 10, 67. Kolín n. R. 114. Kompaktata 60. Konrád II. 174. Konrad III. 175. Konstantin III. 171. Konstantin IV. 171. Konstantin V. 172. Konstantin VI. 172. Koruny císařovy 159. Kosma, Svatý 22. Kostel na Týně 6, 7. 23. Kostel sv. Petra na Vyšehradě 2. Kostel sv.Václava na Hradě v Praze 2, 8 9. Kostka, Zdeněk 12. Kostky 31. Koule 31. Kouřimští 67. Král český volencem stanoven 176. 

Strana 190
190 Zdeněk Tobolka. Království českého potvrzení 175. Krása, Jan 196. Kréta 110. Kristus, jeho narození 162. Krupka 64. Křest jazykem českým 6. Kugśtajn 62. z Kunstatu, Bolek 74, 128. Kupci pražští, jich bohatství 17. Laban 116. Ladislav, král 46, 59, 62. 181. Lamech 111, 112. Leocius 171. Lev, císař 169. Lev III. císař 172. Lev IV., císař 172. Lien 116. Lipsko 11. Litomyšlské biskupství 16, 59. Litomyšlský biskup 12, 177. Longin, Svatý 22, 64. Lotar I. 173. Loth 115. Lothar IV. 175. Louny o. Ludmila, Svatá 22, 178. Ludvík bavorský, císař 177. Ludvík, císař 173. Ludvík, kníže 57. Ludvík Míšeňský 178. Ludvík, vévoda bavorský 61. Ludvík II., císař 173. Ludvík III., císař 173. Lukáš, vévoda polský 181. Lužice 62, 146, 178. Macedonie 119. Mahalaleel 111, 112. Makabeus 157. Malachiáš 156. Malešov, vítězství Žižkovo 180. Manicheus 87. Marcianus 169. Marcus Antorius 164. Maıtinus 164. Matyáš, král uherský 62; 63. Mauricius 170. Mauricius, Svatý 178. Maximianus 165. Menhart z Hradce 180. Methusalem 112. Micheáš 123, 155. Mikuláš, mistr 54. Milán dobyt pomocí Čechů 175. Mišeň 136, 146. Mišeňské kníže 28. Mnichové 64. Mnichové žebraví 10. Modloslužebníci v Praze 51. Mohuč 159. Mojžíš 117. Monases 141. Morava 27, 62, 146, 178. Morava markrabstvím 172. Morava pod Honoriem 169. Most 52, 64. Nabuchodonozor 145. Nadání kněžská v Němcích o. Naum 155. Nehemiáš 148. Nero 162. Nevěstky v městech 135. Němce poráží sv. Václav 175. Nimrodt 113. Ninus 114. Noe 112. Norimberk 10, 20, 67, 159, 178. Norimberští 22. Nymburk ro. Oběšenci na šibenicích 148. Obchod v Praze 2o. Odpustky, názor Čechův o nich 136, 137. Oldřich Celský 181. Olomouc 64, 136, 177. Olomoucký biskup 12, 126, 177. Origenes 79. Osiáš 140. Othoniel 120. Otosiáš 139. Otta I. 174. Otta II. 174. Otta III. 174. Otta IV. 176. Otta IV. proti králi českému 176. Ozeáš 153. Padua 136. Panna Marie, její úcta 65. Pardus Jan z Horky 180. Paříž 11, 181. Patas 170. Pavel III., papež 25. Pertinax 164. Persie 119, 145, 146. Pesik z Kunvaldu, purkmistr staro- městský 60, 180. Pipo z Ozory 180. Písně hanlivé na církevní hodnostáře I 50. 

Strana 191
Židkova Spravovna. 191 Písně o M. J. Husovi 60. Pisné rouhavé 60. Pivo brodské 71. Pivo pražské 71. z Plavna, Jindřich 62. 181. Plzeň so. Poděbrady 42, 46. Pod obojí přijímání zavedeno 179. Podskali 23. Polsko 126, 146. Polský král 14. Poznaň 181. Praha 9, 11, 12, 20, 22, 23, 51, 56, 61, 63, 71, 73. 108, 109, 125, 136, 159, 161, 179. Praha bez nevěstince 136. Praha, děkanství u Všech Svatých 16. Praha, dům u mouřenína 17. Praha, dům u váhy 17. Praha, hrob sv. Ludmily 178. Praha, hrob sv. Sigmunda 178. Praha, hrob sv. Víta 178. Praha, Karlov 177. Praha, klášter kartouzský 177. Praha, kolej 161. Praha, kostel sv. Mauricia na hradě 178 Praha, kostel sv. Tomáše 126. Praha, kostely na Malé Straně 126. Praha, lékaři její 16. Praha, na Botiči 177. Praha, na Slovanech 177. Praha, nedostatek v ní 30. Praha, nouze v ní 46. Praha, Nové Město 177. Praha Nové Město založeno 178. Praha, rathüz malostransky 29, rathüz novoměstský 29, rathúz staroměstský 29. Praha, rynk novoměstský 21. Praha, sídlo Karla IV. 178. Praha, svatost na Hradě 22. Praha, škola juristická 62; škola juristi- cká práv světských 62; škola 16- kařská 62. Praha, Učení vysoké založeno 177. Praha, u Matky Boží Sněžné 126, 177. Praha, u sv. Ambrože 23, 126, 177. Praha, u sv. Apolináře 23, 62. Praha, u sv. Benedicta 50. 65, 126. Praha, u sv. Františka 126. Praha, u sv. Jiljí 23. Praha, u sv. Kateřiny 177. Praha, u sv. Klimenta 126. Praha, u sv. Máří Magdaleny 126. Praha, u sv. Štěpána na Rybníčku 161, 179. Praha, u sv. Väclava 23, 58, 177, 180. Praha, u sv. Vavřince 178. Praha, u Všech Svatých 11, 59, 62, 148 177. Praha, v Kartouzích 126. Praha, Zlatnická ulice 17. Probus 166. Prokop Holý 67. 180. Prokop, Svatý 42. Prokopová, apatekářka 33. Prokůpek, vůdce Sirotků 180. > Přemysl Otakar II., král český 176. Přijímání dětí 52. z Rabštejna, Jan 54. Ráchel 116. Ráj 102. Rakouská knížata 134. Rebeka 116. Roboam 138. Roháč, Jan z Dubé 180. Rokycana, Jan o, 10, 15, 49, 64, 180. Rokycanova strana roo. Rokycanovi knézí 2. z Ronäperka, Dobrohost 8, 181. z Rosenberka (Jan) 12; 62; 181. z Rosenberka, Jindřich 181. z Rosenberka Oldřich 181. Rouhání se obrazu umučení P. Krista 61. Rouhání se Panně Marii 61. Rudolf rakouský, císař 176. na Rybníčku 161. Rychlík 181. Rýnské kníže 28. Řezenský biskup 12, 177. Řezno 72, 150. Rim 20, 32, 75, 76, 102, 118, 136, 143, 157, 158, 150, 159, ISI. Římské království 145, 146, 158. Salmanasar 140. Saminael 70, 91, 97. Samson 123. Samuel 124. Sára 116. Saské kníže 28. Sasko 178. Sasy 146. Saul 137. Sedání 31. Sedeciáš 142. Sedehem 111. 

Strana 192
192 Zdeněk Tobolka. Sem 113. Seminarius 114. Semiramis 114. Serva” 163. Seth 111. Severus 164. Sigmund, císař 179, 180. Sigmund, Svatý 22, 137, 178. Sion 131. Sirotci 180. Skřítkové 98. Slezská knížata 12. Slezské kníže 28. Slezsko 27, 62, 146, 178. na Slovanech 177. Solnohrad 136. Strahovský klášter 10. Strana, Malá 23. Svátost říšská v Praze 21; 64; 178. Svěcení kněží 6. Šacunky za krále Jiřího 17. Šachy 31. Šalamoun. 132, 133, 134, 135, 138. Šalamounův chrám 131. ze Šternberka, Zdeněk 8, 9, 61, 62, 181. Štěpán, Svatý 161. Štěpánec 181. ze Švamberka, Bohuslav 62, 181; Tábor o, 180. Tacitus 166. Teleckÿ ze Hradce, Jan 187. Templáři 175. Těšín, sídlo knížecí 172. Thare 114. Théby 119. Teodoricus 160. Theodosius 168. Theodosius III. 172. Thola 122. Tiberius 162. Tiberius II. 170. Tiberius III. Titus 163. Tobiáš 140. Tobiáš, kněz o. Tomáš, Sv. 126. Traianus 164. Troja 118, 157. Trýr 114. Třebová 148. Tyn n. VIt. 8. Týnský kostel 6, 7, 23, 53. Universita v Praze založena 177. Valens 168. Valentinianus 168. Valerianus 166. Václav II., král český 15, 72, 176. Václav III., král český 177. Václav IV., český král 178. Václav, Svatý 2, 22, 23, 42, 58, 64, 137, 175, 177, 178, 180. Václav, Svatý na bílém koni u Berouna 22. Vavřinec, Svatý 178. Velek z Březnice 180. Vespasianus 163. Vídeň 11, 12, 20, 180. Vincencius, kronikář 70. Vít, Svatý 22, 137, 178. Vladislav, král polský zvolen králem uherským 180. Vltava 46, 110. Vojířová Albrechtová 33. Vojtěch, Svatý 22, 42. Volenci císařští 159. Vratislav 179, 181. Vratislav, král český 175. Vratislav, král český pomáhá císaři Filippovi II. 175. Vratislav, král český v Cáchách 175. Vratislav, král český, zakládá kostel Vyšehradský 176. Vyšehrad 22, 23, 62, 179. Vyšehrad, porážka Sigmundova 180. Vyšehrad, založení kostela 176. Vyšehradský kostel 8. Vyškov 64. Zachariáš 156. Zajíc z Hasenburka, Zbyněk 8. Zbraslav 10. Zbraslav, založení kláštera 176. Zeno 169. Znak český 175. Znojmo 180. Zofoniáš 155. Žatec o, 61. Židek, Pavel 1, 5, 6. Židek, Pavel, dokončení Spravovny 181. Židek, Pavel chce psáti českou kroniku 180, 181. Židek, Pavel, jeho bájky 133. Židek, Pavel, jeho bída 63. Židek, Pavel, jcho lékařské umění 33. Židek, Pavel, jeho nouze 30, 33, 96, 97, 108, 109, 134, 152. Židek, Pavel, jeho spis „O vážnosti 

Strana 193
Židkova Spravovna. 193 konšelský etc.“ 29. Židek, Pavel, jeho útrapy 12, 20, 52, 75, 89 109, 110, 126, 131, 133, 138. Židek, Pavel, jeho veliké knihy 2, 33, 41, 91, 98, 108, 158, 159, 160. Židek, Pavel, k čí přání píše Spravovnu 24, 109. Židek, Pavel, kolegiatem 109. Židek, Pavel, sliby králem Jiřím mu učiněné 16, 59. Židek, Pavel, Spravovna, její rozdělení 3; Spravovna, její název 4. Židek, Pavel, v Římě 143. Židi 19. Židovské království 119, 131. Židovské zajetí 146. Žižka, Jan 180.

Strana 194
OBSAH. O životě a spisech Pavla Židka...... . .. .. .. .. .. .. .. .... .. .. .. .. .. .. .... 1. 1r1(ho) Správovna.... .. . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . 1. Obsah Spravovny .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... 182. Ukázatel .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187