z 149 stránek
Titel
1
Obsah
2
Předmluva
3
4
Úvod
5
6
7
8
Edice
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
Název:
Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile
Autor:
Vajs, Josef
Rok vydání:
1929
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
149
Počet stran předmluvy plus obsahu:
149
Obsah:
- 1: Titel
- 2: Obsah
- 3: Předmluva
- 5: Úvod
- 9: Edice
upravit
Strana 1
SBORNÍK staroslovanských LITERARNICH PAMÁTEK O SV. VACLAVU A SV. LIDMILE USPOŘÁDAL JOSEF VAJS, PROFESOR UNIVERSITY KARLOVY. V PRAŽE 1929
SBORNÍK staroslovanských LITERARNICH PAMÁTEK O SV. VACLAVU A SV. LIDMILE USPOŘÁDAL JOSEF VAJS, PROFESOR UNIVERSITY KARLOVY. V PRAŽE 1929
Strana 2
OBSAH. Předmluva. Uvod. Všeobecný význam staroslov. legend o sv. Václavu. Nové spisy a nová hle- diska. Vzájemný poměr jednotlivých redakcí původní staroslovanské legendy o sv. Václavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. N. J. Serebrjanskij, Ruské redakce původní staroslov. legendy o sv. Václavu: A. jihoruská (Vostokovská), B. severoruská (Minejní). Uvod. Prameny starší a novější, jejich vzájemný poměr . . . . Text Vostokovský s českým překladem - . Text Minejní, varianty a překlad II. J. Vajs, Charvátskohlaholská redakce původní staroslov. legendy o sv. Václavu. Úvod. Prameny, hodnocení textu hlaholského . . . . . . . . . . . . . . . . 31—35 Text Novljanský s různočteními, poznámkami a překladem . . . . 36—43 . . . . . 11—13 . . . 14—20 . . . . . . . . . . . . . . . 20—28 . . . t 5—8 Strana III. N. J. Serebrjanskij, Proložní legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu (na den 28 září a 4 března). Úvod. Nástin dějin slov. Prologu. Vážnější varianty svědčí o jedné jihoruské redakci. Legenda o sv. Lidmile a o sv. Václavu 28. září jsou vzdě- lány podle původních staroslov. legend; legenda na „Přenesení“ sv. Václava (4. března) předpokládá ještě jiný pramen (druhou slov. legendu). V obou le- gendách o sv. Václavu je vidět vliv životopisné literatury o sv. Borisu a Glěbovi Text legendy o sv. Lidmile . . . . . . Text legendy o sv. Václavu (28. září) . . . . . . . . . . Text legendy na „Přenesení“ sv. Václava . . . . IV. J. Vašica, Druhá staroslovanská legenda o sv. Václavu. Uvod. Vzájemný poměr obou pramenů rukopisů. Původní pramen, psaný hlaholicí. Její poměr k pra- menům latinským: „Gumpoldovi“, „Crescente fide“, k legendě Kristiánově a Vavřincově . . . . . . . . . . . . . . . 71—83 . . . . . . Text druhé staroslov. legendy s variantami a poznámkami . . . . . . . . 84—124 Latinský překlad s poznámkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124—135 V. Kanon ke cti sv. Václava. Uvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137—138 Sědalna, kondak, stichery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139—141 Vlastní kanon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141—145 VI. Jména sv. Lidmily a Václava v kalendariích . . . . . . . . . . . . . . . 146—149 Přílohy. 47—63 64—65 65—67 67—68
OBSAH. Předmluva. Uvod. Všeobecný význam staroslov. legend o sv. Václavu. Nové spisy a nová hle- diska. Vzájemný poměr jednotlivých redakcí původní staroslovanské legendy o sv. Václavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I. N. J. Serebrjanskij, Ruské redakce původní staroslov. legendy o sv. Václavu: A. jihoruská (Vostokovská), B. severoruská (Minejní). Uvod. Prameny starší a novější, jejich vzájemný poměr . . . . Text Vostokovský s českým překladem - . Text Minejní, varianty a překlad II. J. Vajs, Charvátskohlaholská redakce původní staroslov. legendy o sv. Václavu. Úvod. Prameny, hodnocení textu hlaholského . . . . . . . . . . . . . . . . 31—35 Text Novljanský s různočteními, poznámkami a překladem . . . . 36—43 . . . . . 11—13 . . . 14—20 . . . . . . . . . . . . . . . 20—28 . . . t 5—8 Strana III. N. J. Serebrjanskij, Proložní legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu (na den 28 září a 4 března). Úvod. Nástin dějin slov. Prologu. Vážnější varianty svědčí o jedné jihoruské redakci. Legenda o sv. Lidmile a o sv. Václavu 28. září jsou vzdě- lány podle původních staroslov. legend; legenda na „Přenesení“ sv. Václava (4. března) předpokládá ještě jiný pramen (druhou slov. legendu). V obou le- gendách o sv. Václavu je vidět vliv životopisné literatury o sv. Borisu a Glěbovi Text legendy o sv. Lidmile . . . . . . Text legendy o sv. Václavu (28. září) . . . . . . . . . . Text legendy na „Přenesení“ sv. Václava . . . . IV. J. Vašica, Druhá staroslovanská legenda o sv. Václavu. Uvod. Vzájemný poměr obou pramenů rukopisů. Původní pramen, psaný hlaholicí. Její poměr k pra- menům latinským: „Gumpoldovi“, „Crescente fide“, k legendě Kristiánově a Vavřincově . . . . . . . . . . . . . . . 71—83 . . . . . . Text druhé staroslov. legendy s variantami a poznámkami . . . . . . . . 84—124 Latinský překlad s poznámkami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124—135 V. Kanon ke cti sv. Václava. Uvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137—138 Sědalna, kondak, stichery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139—141 Vlastní kanon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141—145 VI. Jména sv. Lidmily a Václava v kalendariích . . . . . . . . . . . . . . . 146—149 Přílohy. 47—63 64—65 65—67 67—68
Strana 3
PŘEDMLUVA. ento sborník vydala I. a III. třída České akademie věd a umění k tisícímu výročí smrti sv. Václava. Myšlenka znovu vydati tyto texty vznikla téměř současně na západě i na slov. východě. Především se přihlásil prof. J. Vašica s prací o druhé neboli mladší staroslov. legendě o sv. Václavu, podle objevitele zvané leg. Nikolského, a téměř v touž dobu poslal prof. N. J. Serebrjanskij prof. J. Pekařovi nové zpracování zkráceného textu původní staroslov. legendy o sv. Václavu, zvaného legendou „proložní“ (z Prologu). Komise, která se za tou příčinou sešla koncem května, svěřila mi redakci tohoto sborníku s přáním, abych do něho pojal i ostatní staroslov. texty sem hledící, a to jak legendu Vosto- kovskou a Minejní, tak i legendy charvátskohlaholské, protože vydání J. Koláře (v Pramenech d. č. 1), prof. V. Jagiće (v Ruském filol. věstníku, 1902) a zpracování prof. Fr. Pastrnka (ve Věstníku Kr. české společnosti nauk, 1903) jsou již i u nás méně přístupná. Toto platí i o „kanonu o sv. Václavu“ a o „proložní“ legendě o sv. Lidmile. Také z hlaholských kalendářů, pokud se v nich děje zmínka o sv. Václavu a o sv. Lidmile, podle souhlasného přání komise uvádím aspoň jeden, totiž ka- lendář hlaholského kodexu Národní knihovny v Paříži (slav. 11), v němž jsem nalezl vedle jména sv. Lidmily (10. listopadu) i památku sv. Václava, a to dva- krát: 28. září a 5. října, t. j. v oktáv smrti sv. Václava. K hlaholským textům jsem si opatřil fotografické snímky všech tří čelných rukopisů; lublaňského, římského i novljanského, jakož i řečeného kodexu pa- řížského. Z textu Rumjancovského (Vostokovova) a Minejního obstaral prof. Serebrjanskij aspoň ukázky ve snímcích; ostatní text opsal prof. Serebrjanskij sám. Také proložní texty o sv. Lidmile a o sv. Václavu opatřil prof. Serebrjanskij jak v opise, tak i na snímcích. Text kanonu o sv. Václavu je otištěn z Minejí XI. stol., vydaných prof. V. Jagićem (viz Памятники древнерусскаго языка, 10213, Спб. 1886).
PŘEDMLUVA. ento sborník vydala I. a III. třída České akademie věd a umění k tisícímu výročí smrti sv. Václava. Myšlenka znovu vydati tyto texty vznikla téměř současně na západě i na slov. východě. Především se přihlásil prof. J. Vašica s prací o druhé neboli mladší staroslov. legendě o sv. Václavu, podle objevitele zvané leg. Nikolského, a téměř v touž dobu poslal prof. N. J. Serebrjanskij prof. J. Pekařovi nové zpracování zkráceného textu původní staroslov. legendy o sv. Václavu, zvaného legendou „proložní“ (z Prologu). Komise, která se za tou příčinou sešla koncem května, svěřila mi redakci tohoto sborníku s přáním, abych do něho pojal i ostatní staroslov. texty sem hledící, a to jak legendu Vosto- kovskou a Minejní, tak i legendy charvátskohlaholské, protože vydání J. Koláře (v Pramenech d. č. 1), prof. V. Jagiće (v Ruském filol. věstníku, 1902) a zpracování prof. Fr. Pastrnka (ve Věstníku Kr. české společnosti nauk, 1903) jsou již i u nás méně přístupná. Toto platí i o „kanonu o sv. Václavu“ a o „proložní“ legendě o sv. Lidmile. Také z hlaholských kalendářů, pokud se v nich děje zmínka o sv. Václavu a o sv. Lidmile, podle souhlasného přání komise uvádím aspoň jeden, totiž ka- lendář hlaholského kodexu Národní knihovny v Paříži (slav. 11), v němž jsem nalezl vedle jména sv. Lidmily (10. listopadu) i památku sv. Václava, a to dva- krát: 28. září a 5. října, t. j. v oktáv smrti sv. Václava. K hlaholským textům jsem si opatřil fotografické snímky všech tří čelných rukopisů; lublaňského, římského i novljanského, jakož i řečeného kodexu pa- řížského. Z textu Rumjancovského (Vostokovova) a Minejního obstaral prof. Serebrjanskij aspoň ukázky ve snímcích; ostatní text opsal prof. Serebrjanskij sám. Také proložní texty o sv. Lidmile a o sv. Václavu opatřil prof. Serebrjanskij jak v opise, tak i na snímcích. Text kanonu o sv. Václavu je otištěn z Minejí XI. stol., vydaných prof. V. Jagićem (viz Памятники древнерусскаго языка, 10213, Спб. 1886).
Strana 4
Ke všem textům, pokud toho neučinili autoři sami (prof. J. Vašica opsal text druhé legendy, vydaný prof. Nikolským, upravil text latinský a přeložil jej do češtiny), připojuji český překlad. V překladu legendy Vostokovské celkem jsem se řídil textem prof. Fr. Pastrnka, v překladu kanonu textem prof. J. Vašici; v ostatních textech jsem jednal volněji. Česká akademie vydává tyto texty jako památky a prameny literární a děje- pisné; za obsah úvodních statí odpovídají jednotliví autoři sami. V Praze v červenci 1929. Josef Vajs.
Ke všem textům, pokud toho neučinili autoři sami (prof. J. Vašica opsal text druhé legendy, vydaný prof. Nikolským, upravil text latinský a přeložil jej do češtiny), připojuji český překlad. V překladu legendy Vostokovské celkem jsem se řídil textem prof. Fr. Pastrnka, v překladu kanonu textem prof. J. Vašici; v ostatních textech jsem jednal volněji. Česká akademie vydává tyto texty jako památky a prameny literární a děje- pisné; za obsah úvodních statí odpovídají jednotliví autoři sami. V Praze v červenci 1929. Josef Vajs.
Strana 5
ÚVOD. Nehledíc k starším ruským vydáním legendy o sv. Václavu: Vostokovovu,i Sreznevského? a Minejí Makarijevských,3 máme-li na mysli Kolářovo souborné vydání příslušných textů v „Pramenech dějin českých“ (I, 1872), znamenáme, jak se věci od r. 1872 valně změnily. Je tu především několik nově objevených textů a prací N. Nikolského, V. Jagiće, Fr. Pastrnka a V. Vondráka, o nichž byla řeč výše a k nimž se ještě častěji vrátíme; kromě toho však i texty dříve známé vidíme dnes v jiném světle, nežli jak se na ně dívala minulost. O slovanské liturgii v Čechách, rázovité to stopě, kterou u nás zanechalo působení slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, mluvívalo se jako o „útlé květině pokojové“, která českému podnebí nikdy nepřivykla,4 a zatím znova a znova přicházíme na doklady, že myšlenka cyrilometodějská zapustila i v Čechách hlubší kořeny, nežli se myslilo nebo než jsme byli zvyklí se domnívat. Starobylé rysy hlaholského textu původní legendy svato- václavské vedle bohemismů,“ příbuznost této legendy s nejstaršími církevněslov. památkami,“ druhá legenda slovanská o sv. Václavu, přeložená z pramenů latinských, ospravedlněný (rehabilitovaný) Kristián,“ který vypráví o slovanských apoštolech (Cyrilu) a jejich působení a snad si vypůjčuje myšlenku a rčení ze staroslověnské legendy svatováclavské,? Kosmas 1) Московскій ВѣстнИKЪ 1827, č. XVII, str. 82—94; český překlad této legendy podal V. Hanka v ČČM. 1830, 453 násl. (i o sobě pod názvem „Petrohradská legenda o sv. Václavu“). Podle vydání Vostokovova otiskl legendu Fr. Miklosich s latinským překladem v Slavische Bibliothek II, Wien, 1858, 271—279. — W. Wattenbach vydal ji s německým překladem podle latinského překladu Miklosichova (obojí legendy Vostokovovy i proložní) pod názvem: Die altslavische Liturgie in Böhmen und die altrussische Legende von hl. Wenzel, v Abhandlungen d. his . phil. Ges. in Breslau, I, 1857. 2) Филологическія наблюденія, Спб., 1865, 91—103. 3) Zářijová Mineje byla vydána Archeografickou komisí v Petrohradě, 1868—1883; text legendy o sv. Václavu s některými různočteními v sloupcích 2186—2192. 4) V. Jagič, Entstehungsgeschichte d. kirchenslavischen Sprache, Berlin, 1913, 107: „Mit Recht sagt Vondrák, man sei im Aufsuchen der Spuren nach der slavischen Liturgie in Böhmen oft entschieden zu weit gegangen... Da war sie immer nur eine zarte Zimmerpflanze, die bei jedem rauherem Windhauch Schaden leiden musste“. 5) O archaismech a bohemismech původní legendy o sv. Václavu bude řeč níže v článku o její redakci charvátskohlaholské (viz str. 32—34). ) Prof. Pastrnek (1. c. 43) upozorňuje, že v moravskopannonské legendě o sv. Konstantinovi, kap. XVII. čteme výraz къ црKкъEи сEAТъA MарHѭ jako v leg. svatováclavské (rec. Vostokov.); podobně výraz 5oжla pAкъl jako v rukopise Frisinském. Modlitba biskupova při postřižinách sv. Václava, zdá se, že je ohlasem modliteb Euchologia Sinajského; srov. můj čl. „Postřižiny sv. Václava“, ČKD. 1929, 48—63. 7 Srov. čl. prof. J. Vašici, str. 69 násl. 8) J. Pekař, Nejstarší kronika česká, 1903, 63—68; srov. též čl. téhož názvu v ČČH. IX, 125 a násl., s od- povědí prof. J. Pekaře na námitky prof. Kalouska. — Wenzels- u. Ludmila-Legenden u. d. Echtheit Christians, Prag, 1906. *) Prof. Pekař trvá na tom, že Kristián staroslov. legendy o sv. Václavu neznal (1. c. 38—39); podle něho je závislost Kristiánova na legendě ve vypravování o Židech u Piláta jen zdánlivá, ve skutečnosti však K. povídá něco zcela jiného nežli legenda. Budiž. Mně, abych řekl pravdu, zdají se zmínka a srovnání se Židy v obou textech, jak v legendě tak u Kristiána, dosti cizí a vzdálené. Legenda staroslov. provádí srovnání Václava
ÚVOD. Nehledíc k starším ruským vydáním legendy o sv. Václavu: Vostokovovu,i Sreznevského? a Minejí Makarijevských,3 máme-li na mysli Kolářovo souborné vydání příslušných textů v „Pramenech dějin českých“ (I, 1872), znamenáme, jak se věci od r. 1872 valně změnily. Je tu především několik nově objevených textů a prací N. Nikolského, V. Jagiće, Fr. Pastrnka a V. Vondráka, o nichž byla řeč výše a k nimž se ještě častěji vrátíme; kromě toho však i texty dříve známé vidíme dnes v jiném světle, nežli jak se na ně dívala minulost. O slovanské liturgii v Čechách, rázovité to stopě, kterou u nás zanechalo působení slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, mluvívalo se jako o „útlé květině pokojové“, která českému podnebí nikdy nepřivykla,4 a zatím znova a znova přicházíme na doklady, že myšlenka cyrilometodějská zapustila i v Čechách hlubší kořeny, nežli se myslilo nebo než jsme byli zvyklí se domnívat. Starobylé rysy hlaholského textu původní legendy svato- václavské vedle bohemismů,“ příbuznost této legendy s nejstaršími církevněslov. památkami,“ druhá legenda slovanská o sv. Václavu, přeložená z pramenů latinských, ospravedlněný (rehabilitovaný) Kristián,“ který vypráví o slovanských apoštolech (Cyrilu) a jejich působení a snad si vypůjčuje myšlenku a rčení ze staroslověnské legendy svatováclavské,? Kosmas 1) Московскій ВѣстнИKЪ 1827, č. XVII, str. 82—94; český překlad této legendy podal V. Hanka v ČČM. 1830, 453 násl. (i o sobě pod názvem „Petrohradská legenda o sv. Václavu“). Podle vydání Vostokovova otiskl legendu Fr. Miklosich s latinským překladem v Slavische Bibliothek II, Wien, 1858, 271—279. — W. Wattenbach vydal ji s německým překladem podle latinského překladu Miklosichova (obojí legendy Vostokovovy i proložní) pod názvem: Die altslavische Liturgie in Böhmen und die altrussische Legende von hl. Wenzel, v Abhandlungen d. his . phil. Ges. in Breslau, I, 1857. 2) Филологическія наблюденія, Спб., 1865, 91—103. 3) Zářijová Mineje byla vydána Archeografickou komisí v Petrohradě, 1868—1883; text legendy o sv. Václavu s některými různočteními v sloupcích 2186—2192. 4) V. Jagič, Entstehungsgeschichte d. kirchenslavischen Sprache, Berlin, 1913, 107: „Mit Recht sagt Vondrák, man sei im Aufsuchen der Spuren nach der slavischen Liturgie in Böhmen oft entschieden zu weit gegangen... Da war sie immer nur eine zarte Zimmerpflanze, die bei jedem rauherem Windhauch Schaden leiden musste“. 5) O archaismech a bohemismech původní legendy o sv. Václavu bude řeč níže v článku o její redakci charvátskohlaholské (viz str. 32—34). ) Prof. Pastrnek (1. c. 43) upozorňuje, že v moravskopannonské legendě o sv. Konstantinovi, kap. XVII. čteme výraz къ црKкъEи сEAТъA MарHѭ jako v leg. svatováclavské (rec. Vostokov.); podobně výraz 5oжla pAкъl jako v rukopise Frisinském. Modlitba biskupova při postřižinách sv. Václava, zdá se, že je ohlasem modliteb Euchologia Sinajského; srov. můj čl. „Postřižiny sv. Václava“, ČKD. 1929, 48—63. 7 Srov. čl. prof. J. Vašici, str. 69 násl. 8) J. Pekař, Nejstarší kronika česká, 1903, 63—68; srov. též čl. téhož názvu v ČČH. IX, 125 a násl., s od- povědí prof. J. Pekaře na námitky prof. Kalouska. — Wenzels- u. Ludmila-Legenden u. d. Echtheit Christians, Prag, 1906. *) Prof. Pekař trvá na tom, že Kristián staroslov. legendy o sv. Václavu neznal (1. c. 38—39); podle něho je závislost Kristiánova na legendě ve vypravování o Židech u Piláta jen zdánlivá, ve skutečnosti však K. povídá něco zcela jiného nežli legenda. Budiž. Mně, abych řekl pravdu, zdají se zmínka a srovnání se Židy v obou textech, jak v legendě tak u Kristiána, dosti cizí a vzdálené. Legenda staroslov. provádí srovnání Václava
Strana 6
6 ÚVOD. usvědčený ze stranictví a nepřízně k liturgii slovanské, který zamlčuje události, předělává historii a snad i padělá listiny — to vše nutí, abychom si opravili dosavadní mínění a zprávy o prvním období slov. liturgie v Čechách, názory, které pocházely dílem z nedostatečné znalosti pramenů, dílem snad měly kořen v stranické vášni. Původní staroslovanská legenda o sv. Václavu, jakožto domácí a soudobý pramen, pocházející od očitých svědků událostí, o nichž vypravuje, je pro tuto dobu dějepisným pra- menem prvého řádu. Ježto pak se zachovala, jak známo, ve třech různých redakcích: jiho- ruské (textu Vostokovském), severoruské (t. Minejním) a charvátskohlaholské, je nutno obecně promluvit o poměru těchto redakcí k sobě. Posledně se touto otázkou obíral prof. Pastrnek; z jeho kritických poznámek k textu Vostokovskému (Rumjancovskému) je vidět, že má za to, shodně s obecným míněním, že Rumjancovský text je lepší nežli Makarijevský (Minejní) a že texty charvátskohlaholské obsahují na mnoha místech starší a původní znění proti znění obou legend předešlých. Prof. Pekař“ v referátě o studii prof. Pastrnka došel k úsudku opačnému: 1. že text Makarijevský je celkem lepší a původnímu bližší nežli Rumjancovský, a 2. že texty hla- holské jsou pouhé výtahy z původního širšího textu. Ježto pak by se jemu, jako historikovi, více zamlouvalo, kdyby bylo možné připustit, že charvátskohlaholské texty byly pořízeny z porušeného textu cyrilského, vyslovuje přání, aby tato otázka byla znovu přehlédnuta. K tomu odpovídám, že v charvátskohlah. textech naší legendy vedle bohemismů se čtou výrazy rázovité pro památky nejstaršího období staroslověnštiny (кратр“, кAAГоДKTK искркнии, питѣти a j.) a tvary (silného aoristu, tvary jmenného sklonění adjektiv, tvary nestažené a j.), které mizejí a jsou nahrazovány mladšími již v památkách XI. století! Z dů- vodů filologických tedy není možné, aby tyto texty byly bývaly přejaty z textů cyrilských, a k tomu ještě tak pokažených, jako jsou oba výše jmenované. Opakuji jinými slovy, co napsali již prof. Jagić a prof. Pastrnek, a myslím, že mi dají všichni filologové slovanští za pravdu. Podrobněji o tom viz níže na str. 33. Z těchto důvodů dívám se na tento starobylý hlaholský text jako na sudidlo (kriterium) obou textů cyrilských, a ne jako na pouhý výtah z nich. Je pravda, že tu scházejí některé podrobnosti, zejména datum smrti sv. Václava (rok a indikce), pro dějepisce nadmíru dů- ležité, ale pokládat text hlaholský za pouhý výtah nelze. Breviáře hlaholské nejsou „bre- viáře“ (zkrácená čtení) ve smyslu potridentinském; v nich jsou celé knihy Písma, a ne jen s Kristem, Boleslava a vrahů se Židy na několika místech a důsledně až do konce; tu zdá se mi původní proti částečnému Kristiánovu přirovnání Boleslava k Židům u Piláta. V ČČH. IX, 329, prof. Pekař sám při- pouští, že „srovnání se Židy“ může být považováno za jakousi stopu příbuznosti staroslov. legendy s Kristiánem. Srov. též, co píše prof. Pekař o mínění Büdingrově stran shod v obou řečených pramenech (v staroslověnské legendě a v Kristiánovi), ale dodává: „Freilich ist die Möglichkeit nicht abzuweisen, dass Christian ein Aus- zug der slavischen Legende...bekannt sein konnte“ (Die Wenzels- u. Ludmilalegenden, str. 250). Srov. J. Pekař, Nejstarší kronika česká, 67. 2) Slovanská legenda o sv. Václavu (ve Věstníku Král. české spol. nauk 1903), str. 39—85. 3) Viz ČČH. IX, 324. 4) Tamtéž str. 328. Proti tomu Dr. Jan Slavík v čl. „Svatý Václav a slovanské legendy“ (ve Sborníku k jubileu P. N. Miljukova, Praha, 1929) prohlašuje text Minejní, jakožto práci pozdějšími vsuvkami rozvodně- nou, za méně cenný (odvolávaje se na Bodjanského, O времени происхожденія славянскихъ письменъ, 1855); text hlaholský považuje za bližší dílu původnímu, kdežto o Rumjancovském se domnívá, že byl pozdějšími vsuvkami opisovačů rozšířen. Hájí tedy mínění opačné jak proti Pekařovi, tak proti Jagićovi, někde snad právem, jak je vidět i z úvodu i ze stati o charvátskohlaholské redakci legendy o sv. Václavu, ale v kritice zabíhá do výstředností.
6 ÚVOD. usvědčený ze stranictví a nepřízně k liturgii slovanské, který zamlčuje události, předělává historii a snad i padělá listiny — to vše nutí, abychom si opravili dosavadní mínění a zprávy o prvním období slov. liturgie v Čechách, názory, které pocházely dílem z nedostatečné znalosti pramenů, dílem snad měly kořen v stranické vášni. Původní staroslovanská legenda o sv. Václavu, jakožto domácí a soudobý pramen, pocházející od očitých svědků událostí, o nichž vypravuje, je pro tuto dobu dějepisným pra- menem prvého řádu. Ježto pak se zachovala, jak známo, ve třech různých redakcích: jiho- ruské (textu Vostokovském), severoruské (t. Minejním) a charvátskohlaholské, je nutno obecně promluvit o poměru těchto redakcí k sobě. Posledně se touto otázkou obíral prof. Pastrnek; z jeho kritických poznámek k textu Vostokovskému (Rumjancovskému) je vidět, že má za to, shodně s obecným míněním, že Rumjancovský text je lepší nežli Makarijevský (Minejní) a že texty charvátskohlaholské obsahují na mnoha místech starší a původní znění proti znění obou legend předešlých. Prof. Pekař“ v referátě o studii prof. Pastrnka došel k úsudku opačnému: 1. že text Makarijevský je celkem lepší a původnímu bližší nežli Rumjancovský, a 2. že texty hla- holské jsou pouhé výtahy z původního širšího textu. Ježto pak by se jemu, jako historikovi, více zamlouvalo, kdyby bylo možné připustit, že charvátskohlaholské texty byly pořízeny z porušeného textu cyrilského, vyslovuje přání, aby tato otázka byla znovu přehlédnuta. K tomu odpovídám, že v charvátskohlah. textech naší legendy vedle bohemismů se čtou výrazy rázovité pro památky nejstaršího období staroslověnštiny (кратр“, кAAГоДKTK искркнии, питѣти a j.) a tvary (silného aoristu, tvary jmenného sklonění adjektiv, tvary nestažené a j.), které mizejí a jsou nahrazovány mladšími již v památkách XI. století! Z dů- vodů filologických tedy není možné, aby tyto texty byly bývaly přejaty z textů cyrilských, a k tomu ještě tak pokažených, jako jsou oba výše jmenované. Opakuji jinými slovy, co napsali již prof. Jagić a prof. Pastrnek, a myslím, že mi dají všichni filologové slovanští za pravdu. Podrobněji o tom viz níže na str. 33. Z těchto důvodů dívám se na tento starobylý hlaholský text jako na sudidlo (kriterium) obou textů cyrilských, a ne jako na pouhý výtah z nich. Je pravda, že tu scházejí některé podrobnosti, zejména datum smrti sv. Václava (rok a indikce), pro dějepisce nadmíru dů- ležité, ale pokládat text hlaholský za pouhý výtah nelze. Breviáře hlaholské nejsou „bre- viáře“ (zkrácená čtení) ve smyslu potridentinském; v nich jsou celé knihy Písma, a ne jen s Kristem, Boleslava a vrahů se Židy na několika místech a důsledně až do konce; tu zdá se mi původní proti částečnému Kristiánovu přirovnání Boleslava k Židům u Piláta. V ČČH. IX, 329, prof. Pekař sám při- pouští, že „srovnání se Židy“ může být považováno za jakousi stopu příbuznosti staroslov. legendy s Kristiánem. Srov. též, co píše prof. Pekař o mínění Büdingrově stran shod v obou řečených pramenech (v staroslověnské legendě a v Kristiánovi), ale dodává: „Freilich ist die Möglichkeit nicht abzuweisen, dass Christian ein Aus- zug der slavischen Legende...bekannt sein konnte“ (Die Wenzels- u. Ludmilalegenden, str. 250). Srov. J. Pekař, Nejstarší kronika česká, 67. 2) Slovanská legenda o sv. Václavu (ve Věstníku Král. české spol. nauk 1903), str. 39—85. 3) Viz ČČH. IX, 324. 4) Tamtéž str. 328. Proti tomu Dr. Jan Slavík v čl. „Svatý Václav a slovanské legendy“ (ve Sborníku k jubileu P. N. Miljukova, Praha, 1929) prohlašuje text Minejní, jakožto práci pozdějšími vsuvkami rozvodně- nou, za méně cenný (odvolávaje se na Bodjanského, O времени происхожденія славянскихъ письменъ, 1855); text hlaholský považuje za bližší dílu původnímu, kdežto o Rumjancovském se domnívá, že byl pozdějšími vsuvkami opisovačů rozšířen. Hájí tedy mínění opačné jak proti Pekařovi, tak proti Jagićovi, někde snad právem, jak je vidět i z úvodu i ze stati o charvátskohlaholské redakci legendy o sv. Václavu, ale v kritice zabíhá do výstředností.
Strana 7
VZÁJEMNÝ POMĚR RECENSÍ STAROSLOV. LEGENDY. úryvky, jako v brev. Tridentinském, dlouhé texty apokryfní a pod.1 Není proto potřebí předpokládat, kde k tomu není dostatečného důvodu, že by byla naše legenda bývala nějak soustavně krácena; ovšem opisovači vypustili leccos, co se jim nezdálo k liturgické potřebě nutným nebo čemu snad již ani nerozuměli. Jagić vytýká textu Makarijevskému pozdější vsuvky. Sem čítám nejen srovnání Bo- leslava českého s ruským knížetem Svatoplukem, bratrovrahem Borise a Glěba, ale i roz- vádění modlitby biskupovy, kde přidává vedle jmen Abrahama, Izáka a Jakoba: и к'нчалъ еси пракок'конъхЪ Цдреи раЕнъХЪ аПОСТОЛОИЪ КосТАйТИна и GAеHоV, slova to rázu čistě východního. Podobně i zakončení legendy, kde se proti střízlivému textu hlaholskému podle vzorů řeckých čte: ÉMOVжE ПOДOEAETK ECAKа CAаКа, ЧесТh Н ПОКААНАНIе со кедначал'- НИЪ отцемъ и съ прескѫтьMЪ И ЕлаГhИЪ И жиКоТКорАШИНЪ АХхОМЪ, Ныlнѣ и присно И къ кки к'комъ алинъ! Prof. Pekař proti tomu vypočítává vady rukopisu Rumjancov- ského, někde právem, ne však všude. Na př. ani полокиMъ (Rumjanc.) ani оукнеMъ (Maka- rijev.) není původní, nýbrž hlaholské starobylé AdHMK (u Pastrnka 69), kterému později již nerozuměli a které rozličně nahrazovali; podobně ve větě 33 čteme o Boleslavovi Iou- ZKAKЪ жe пona HaoyAA shodně s rukopisem Rumjancovským i v textech hlaholských, proti Makarijev. пouzкama, jest tedy místo to aspoň pochybné. Prof. Pekař se snaží, ne bez výsledku, na některých větách ukázat, že Makarijevský text je srozumitelnější nežli Rumjancovský, jehož nesrozumitelnost vznikla leckdes jen z úsečné stručnosti písařovy. Je to pravda; ale srovnáme-li oba texty cyrilské s hlaholským, uvidíme, že jednou se shoduje starobylý text charvátskohlaholský se stručným zněním textu Rumjan- covského, po druhé s obsažnějším čtením Makarijevským. Opatrnější proto bude nemluviti ani o textu Rumjancovském jako „hlavním“, jak to činil Jagić (l. c.), ani o Minejním (Ma- karijevském) jako „původnějším“, jak se domnívá prof. Pekař (l. c. 324), ale oceňovati jednot- livá místa, v nichž se různí redakce cyrilské, podle měřítka, které nám podávají texty hla- holské. Tak to činil v své studii již prof. Pastrnek, a já jsem se pokusil o sestavení jakéhosi výsledku a statistiky, opíraje se o srovnání těchto tří redakcí; sestavení to připojuji na konec. Zastavím se ještě u některých míst, jichž výklad, podle prof. Pekaře, působí obtíže v obou cyrilských textech, Rumjancovském i Minejním. První je věta 20 (podle vydání Pastrnkova, str. 65): ПрИДЕ Же ДЕНК СК. СИЪраdИА, К НЕНОVЖЕ ОЕКЦАНЪ СК. НАЧЕСАЯКЪ RECEAAIE CA o Hosk. Za slovo oк'k1áн“ čteme v rukop. hlaholských oкkTKHh, což dává dobrý a jasný smysl devotus. Tak vykládá to místo Jagić; k tomuto výkladu se také při- pojuji, a proto překládám: „k němuž (t. j. sv. Emeramu) měl Václav (zvláštní) úctu“, nebo: „kterého Václav (zvláště) ctil“. V textě Minejním se na tom místě čte: K HеMOYжe E K KAd- ЖеННИ ОКЪТЪ СКОИ ТОрАШЕ И RеCеAАШЕ CА o Hosk. Nehledíc ani k vazbě кk- TEOpAmE (snad gk TEоpA), kterou vytkl již prof. Pastrnek, není potřebí viděti v slovech textu Minejního jiný smysl nežli v textě hlaholském. Slovo ogTK není jen „slib“ (votum = promissio), nýbrž jakákoli modlitba, prosba, pobožnost a pod. Dokladů je v hlaholských liturgických knihách hojnost; ukazuji jen na žalm 55, 13: ка Mн' сот' ве окѣти ткое, ЕЖе КZДдMK хкаиѣ Ткови,2 8V Зuої, ô 0вóg, аf sôga), a àл00000 a vÉo809; vulgáta pře- kládá: in me sunt Deus vota tua, quae reddam laudationes tibi. 1) V breviářích Novljanských se čtou celé epištoly sv. Pavla, celá kniha Jobova (42 kapitol!); v bre- viáři Vítově (v Národní knih. ve Vídni č. 3) apokryfy o Josefu Egyptském; v breviáři Lublaňském čtyři kapi- toly apokryfního evangelia Nikodemova, a pod. 2) Srov. ČČH. IX, 326—327. 2) Uvádím podle rukopisu žaltáře Lobkovického z r. 1359.
VZÁJEMNÝ POMĚR RECENSÍ STAROSLOV. LEGENDY. úryvky, jako v brev. Tridentinském, dlouhé texty apokryfní a pod.1 Není proto potřebí předpokládat, kde k tomu není dostatečného důvodu, že by byla naše legenda bývala nějak soustavně krácena; ovšem opisovači vypustili leccos, co se jim nezdálo k liturgické potřebě nutným nebo čemu snad již ani nerozuměli. Jagić vytýká textu Makarijevskému pozdější vsuvky. Sem čítám nejen srovnání Bo- leslava českého s ruským knížetem Svatoplukem, bratrovrahem Borise a Glěba, ale i roz- vádění modlitby biskupovy, kde přidává vedle jmen Abrahama, Izáka a Jakoba: и к'нчалъ еси пракок'конъхЪ Цдреи раЕнъХЪ аПОСТОЛОИЪ КосТАйТИна и GAеHоV, slova to rázu čistě východního. Podobně i zakončení legendy, kde se proti střízlivému textu hlaholskému podle vzorů řeckých čte: ÉMOVжE ПOДOEAETK ECAKа CAаКа, ЧесТh Н ПОКААНАНIе со кедначал'- НИЪ отцемъ и съ прескѫтьMЪ И ЕлаГhИЪ И жиКоТКорАШИНЪ АХхОМЪ, Ныlнѣ и присно И къ кки к'комъ алинъ! Prof. Pekař proti tomu vypočítává vady rukopisu Rumjancov- ského, někde právem, ne však všude. Na př. ani полокиMъ (Rumjanc.) ani оукнеMъ (Maka- rijev.) není původní, nýbrž hlaholské starobylé AdHMK (u Pastrnka 69), kterému později již nerozuměli a které rozličně nahrazovali; podobně ve větě 33 čteme o Boleslavovi Iou- ZKAKЪ жe пona HaoyAA shodně s rukopisem Rumjancovským i v textech hlaholských, proti Makarijev. пouzкama, jest tedy místo to aspoň pochybné. Prof. Pekař se snaží, ne bez výsledku, na některých větách ukázat, že Makarijevský text je srozumitelnější nežli Rumjancovský, jehož nesrozumitelnost vznikla leckdes jen z úsečné stručnosti písařovy. Je to pravda; ale srovnáme-li oba texty cyrilské s hlaholským, uvidíme, že jednou se shoduje starobylý text charvátskohlaholský se stručným zněním textu Rumjan- covského, po druhé s obsažnějším čtením Makarijevským. Opatrnější proto bude nemluviti ani o textu Rumjancovském jako „hlavním“, jak to činil Jagić (l. c.), ani o Minejním (Ma- karijevském) jako „původnějším“, jak se domnívá prof. Pekař (l. c. 324), ale oceňovati jednot- livá místa, v nichž se různí redakce cyrilské, podle měřítka, které nám podávají texty hla- holské. Tak to činil v své studii již prof. Pastrnek, a já jsem se pokusil o sestavení jakéhosi výsledku a statistiky, opíraje se o srovnání těchto tří redakcí; sestavení to připojuji na konec. Zastavím se ještě u některých míst, jichž výklad, podle prof. Pekaře, působí obtíže v obou cyrilských textech, Rumjancovském i Minejním. První je věta 20 (podle vydání Pastrnkova, str. 65): ПрИДЕ Же ДЕНК СК. СИЪраdИА, К НЕНОVЖЕ ОЕКЦАНЪ СК. НАЧЕСАЯКЪ RECEAAIE CA o Hosk. Za slovo oк'k1áн“ čteme v rukop. hlaholských oкkTKHh, což dává dobrý a jasný smysl devotus. Tak vykládá to místo Jagić; k tomuto výkladu se také při- pojuji, a proto překládám: „k němuž (t. j. sv. Emeramu) měl Václav (zvláštní) úctu“, nebo: „kterého Václav (zvláště) ctil“. V textě Minejním se na tom místě čte: K HеMOYжe E K KAd- ЖеННИ ОКЪТЪ СКОИ ТОрАШЕ И RеCеAАШЕ CА o Hosk. Nehledíc ani k vazbě кk- TEOpAmE (snad gk TEоpA), kterou vytkl již prof. Pastrnek, není potřebí viděti v slovech textu Minejního jiný smysl nežli v textě hlaholském. Slovo ogTK není jen „slib“ (votum = promissio), nýbrž jakákoli modlitba, prosba, pobožnost a pod. Dokladů je v hlaholských liturgických knihách hojnost; ukazuji jen na žalm 55, 13: ка Mн' сот' ве окѣти ткое, ЕЖе КZДдMK хкаиѣ Ткови,2 8V Зuої, ô 0вóg, аf sôga), a àл00000 a vÉo809; vulgáta pře- kládá: in me sunt Deus vota tua, quae reddam laudationes tibi. 1) V breviářích Novljanských se čtou celé epištoly sv. Pavla, celá kniha Jobova (42 kapitol!); v bre- viáři Vítově (v Národní knih. ve Vídni č. 3) apokryfy o Josefu Egyptském; v breviáři Lublaňském čtyři kapi- toly apokryfního evangelia Nikodemova, a pod. 2) Srov. ČČH. IX, 326—327. 2) Uvádím podle rukopisu žaltáře Lobkovického z r. 1359.
Strana 8
8 ÚVOD. Druhé místo (věta 21, str. 65) v Rumjancovském textu zní: HAYOV ЖE CEAЦEHH: ЦеоКкашЪ въ ксуъ граджхъ ...; totéž se v hlaholských vyjadřuje slovy: кикаЮШИИK же скещениель црѣккениAь к всуk градѣуk. Autor, dříve než vypráví, proč jel sv. Václav do Boleslavi, předsílá, že bývala „posvícení“ po hradech, t. j. jako dosud, slavíval se vý- roční den (anniversarium dedicationis ecclesiae) posvěcení chrámu. Že tu myslí na slavnost, kterou náš lid jmenuje „posvícením“ (t. j. na výroční den posvěcení), a ne posvěcení chrámu samo, je vidět ze slov g вoYK rрAдeYK; nemohlo být přece posvěcení všech chrámů ve všech hradech zároveň. Tím je věc vysvětlena a zcela srozumitelná; je tu řeč o prastarém obyčeji v církvi západní, který se udržuje dosud jak u lidu, tak i v liturgických knihách. Text Makarijevský tuto první polovici věty z části vynechal a mluví hned o posvícení v Boleslavi. Věta 38 v Minejích Makarijev. zní: и положиша его къ цеокки скѫтаго Икраама, ЮжЕ ЕЪ саЛЪ СОZДаЛЪ, о ДесноVю сТраноV оAТара .кl.�Те AПоCTоAV. Čtení Rumjancov. та�: и положиша и къ ц. ск. Кита, о десноуiо олтафА Дкою на .1. апосТолоу, иджже EKCаMЪ рКЪ: CЪTKO9Ю ЦEKOKK Toу; jest tedy jen ohlas čtení hlaholského: HдKжe вЖ И САН ФЕКаЛК САZДЛТИ ЦрЖКИ. Pozoruhodnější je ovšem poslední místo ve větě 6 (str. 41). Rumjancovský text shodně s hlaholskými vypráví o postřižinách sv. Václava; rozdíl je, jak bude řeč níže, jen v tom, že za původní hlaholské čtení: H'zраст'ШOV же ЕЛОу, “ко кисть пострици и má Rumjan- covský text: И къдрасте отрокъ, тако къl оVТИ 'MОV КоЛСЪ. Makarijevský text však se o obřadu postřižin nezmiňuje. Ze shody textu Vostokovského s rukopisy hlahol- skými soudím, že obava o pravdivosti této zprávy, vyslovená Büdingrem,2 je lichá; podobně potvrdily texty hlaholské jméno biskupa Notara (HoTapk, Hотарни), které se čte v ruko- pise Minejním. Srovnávaje texty řečených tří redakcí, došel jsem k tomuto výsledku: Text Makari- jevský (Minejní), jak známo, je na zprávy nejbohatější; ovšem jsou tu i zcela jisté pozdější vsuvky a bezcenné přídavky. Můžeme říci, že na 23 místech povídá tento text více nebo má čtení rozvedenější než texty ostatní; ale i text Rumjancovský má na čtyřech místech jakési plus, a rovněž tolikrát i text hlaholský. To by o sobě ještě nic neznamenalo. Nej- častěji ovšem se shoduje text hlaholský s Rumjancovským (na 45 místech); řidčeji již oba cyrilské texty mezi sebou (jen na 29 místech); nescházejí však ani shody mezi texty hlahol- skými a Makarijevským (na 13 místech). Z tohoto souborného ohlavení je vidět, že texty hlaholské s Rumjancovským stojí v popředí, a bude úkolem historiků ukázat, pokud je to vůbec potřeba, smíme-li pochybovat o zprávách, o něž je text Rumjancovský nad texty hla- holské bohatější;8 jisté však je, že i text Makarijevský, třebas pozdějšími vstavkami po- kažený, poslouží na mnoha místech k potvrzení a k objasnění zkomoleného textu Rumjan- covského nebo i textu hlaholského, pokaženého stěhováním a opisováním. Také nové zpracování druhé staroslověnské legendy z pera prof. J. Vašici nepochybně zavdá příležitost k dalšímu rokování. 1) Srov. ČČH. IX, 327. 2) Viz jeho Zur Kritik altböhmischen Geschichte (v Zeitschriftu f. d. österr. Gymnasien, Wien, 1857, 21). 3) Dr. J. Slavík napsal dokonce větu: „Těžko lze tedy dáti víru vypravování, že kněžic (dítě) naučil se písmu slovanskému a latinskému...“, ačkoli tu zprávu čteme jak v textech hlaholských, tak v cyrilských (viz 1. c., separát str. 16).
8 ÚVOD. Druhé místo (věta 21, str. 65) v Rumjancovském textu zní: HAYOV ЖE CEAЦEHH: ЦеоКкашЪ въ ксуъ граджхъ ...; totéž se v hlaholských vyjadřuje slovy: кикаЮШИИK же скещениель црѣккениAь к всуk градѣуk. Autor, dříve než vypráví, proč jel sv. Václav do Boleslavi, předsílá, že bývala „posvícení“ po hradech, t. j. jako dosud, slavíval se vý- roční den (anniversarium dedicationis ecclesiae) posvěcení chrámu. Že tu myslí na slavnost, kterou náš lid jmenuje „posvícením“ (t. j. na výroční den posvěcení), a ne posvěcení chrámu samo, je vidět ze slov g вoYK rрAдeYK; nemohlo být přece posvěcení všech chrámů ve všech hradech zároveň. Tím je věc vysvětlena a zcela srozumitelná; je tu řeč o prastarém obyčeji v církvi západní, který se udržuje dosud jak u lidu, tak i v liturgických knihách. Text Makarijevský tuto první polovici věty z části vynechal a mluví hned o posvícení v Boleslavi. Věta 38 v Minejích Makarijev. zní: и положиша его къ цеокки скѫтаго Икраама, ЮжЕ ЕЪ саЛЪ СОZДаЛЪ, о ДесноVю сТраноV оAТара .кl.�Те AПоCTоAV. Čtení Rumjancov. та�: и положиша и къ ц. ск. Кита, о десноуiо олтафА Дкою на .1. апосТолоу, иджже EKCаMЪ рКЪ: CЪTKO9Ю ЦEKOKK Toу; jest tedy jen ohlas čtení hlaholského: HдKжe вЖ И САН ФЕКаЛК САZДЛТИ ЦрЖКИ. Pozoruhodnější je ovšem poslední místo ve větě 6 (str. 41). Rumjancovský text shodně s hlaholskými vypráví o postřižinách sv. Václava; rozdíl je, jak bude řeč níže, jen v tom, že za původní hlaholské čtení: H'zраст'ШOV же ЕЛОу, “ко кисть пострици и má Rumjan- covský text: И къдрасте отрокъ, тако къl оVТИ 'MОV КоЛСЪ. Makarijevský text však se o obřadu postřižin nezmiňuje. Ze shody textu Vostokovského s rukopisy hlahol- skými soudím, že obava o pravdivosti této zprávy, vyslovená Büdingrem,2 je lichá; podobně potvrdily texty hlaholské jméno biskupa Notara (HoTapk, Hотарни), které se čte v ruko- pise Minejním. Srovnávaje texty řečených tří redakcí, došel jsem k tomuto výsledku: Text Makari- jevský (Minejní), jak známo, je na zprávy nejbohatější; ovšem jsou tu i zcela jisté pozdější vsuvky a bezcenné přídavky. Můžeme říci, že na 23 místech povídá tento text více nebo má čtení rozvedenější než texty ostatní; ale i text Rumjancovský má na čtyřech místech jakési plus, a rovněž tolikrát i text hlaholský. To by o sobě ještě nic neznamenalo. Nej- častěji ovšem se shoduje text hlaholský s Rumjancovským (na 45 místech); řidčeji již oba cyrilské texty mezi sebou (jen na 29 místech); nescházejí však ani shody mezi texty hlahol- skými a Makarijevským (na 13 místech). Z tohoto souborného ohlavení je vidět, že texty hlaholské s Rumjancovským stojí v popředí, a bude úkolem historiků ukázat, pokud je to vůbec potřeba, smíme-li pochybovat o zprávách, o něž je text Rumjancovský nad texty hla- holské bohatější;8 jisté však je, že i text Makarijevský, třebas pozdějšími vstavkami po- kažený, poslouží na mnoha místech k potvrzení a k objasnění zkomoleného textu Rumjan- covského nebo i textu hlaholského, pokaženého stěhováním a opisováním. Také nové zpracování druhé staroslověnské legendy z pera prof. J. Vašici nepochybně zavdá příležitost k dalšímu rokování. 1) Srov. ČČH. IX, 327. 2) Viz jeho Zur Kritik altböhmischen Geschichte (v Zeitschriftu f. d. österr. Gymnasien, Wien, 1857, 21). 3) Dr. J. Slavík napsal dokonce větu: „Těžko lze tedy dáti víru vypravování, že kněžic (dítě) naučil se písmu slovanskému a latinskému...“, ačkoli tu zprávu čteme jak v textech hlaholských, tak v cyrilských (viz 1. c., separát str. 16).
Strana 9
1. N. J. Serebrjanskij: RUSKÉ REDAKCE PŮVODNÍ STAROSLOVĚNSKÉ LEGENDY O SV. VÁCLAVU: A. jihoruská (Vostokovská), B. severoruská (Minejní). ÚVOD A TEXTY.
1. N. J. Serebrjanskij: RUSKÉ REDAKCE PŮVODNÍ STAROSLOVĚNSKÉ LEGENDY O SV. VÁCLAVU: A. jihoruská (Vostokovská), B. severoruská (Minejní). ÚVOD A TEXTY.
Strana 10
Strana 11
Staroslovanská legenda o sv. Václavu se zachovala v ruské literatuře ve dvojím zpraco- vání (redakci): Vostokovském a Minejním. Starší redakce, Vostokovská, se tak jmenuje po slav- ném učenci ruském A. Ch. Vostokovovi, který ji před sto lety objevil; název druhé redakce, Minejní, vysvětluje se tím, že dosud vydané texty této recense byly vzaty z Velikých Minejí metropolity Makaria. Přidržuji se svého správnějšího pojmenování ne podle jmen dochovaných památek, ale podle původu těch památek, a mluvím o redakci jihoruské (rukopis Vostokovův) a redakci severoruské (rukopisy Minejní). 1. Rukopis s textem prvé redakce je sborník, zvaný Toržestvennik (sváteční výklady a ži- voty svatých), ze XVI. stol., o 348 ll., chovaný v knihovně Rumjancovského musea (nyní Leninské veřejné knihovně) v Moskvě, č. 436; popsán byl od samého Vostokova v jeho spise OпиcaHie русс. и слов. рукописей Румянц. Музея, Спб., 1842, 692—698. Tento sborník obsahuje kázání na důležitější církevní svátky a životy svatých, kteří požívají větší úcty ve východní církvi. Texty jsou tu uspořádány pořádkem církevního kalendáře, t. j. počínají zářím a končí srpnem. Ze životů svatých jsou v Toržestvenniku toliko život sv. Vladimíra, který pokřesťanštil Rus, a životopis ruských knížat Borise a Glěba. Z výkladů na ruské svátky jsou tu stať o posvě- cení chrámu sv. Jiří v Kyjevě (26. listopadu) a stať o zázračném obrazu Matky boží v Novgorodě (27. listopadu). V tomto velice omezeném výboru z životů ruských svatých našla místo, jistě ne náhodou, legenda českého světce sv. Václava, v staré Rusi obecně známého. Vostokov klade rukopis na začátek XVI. stol., neudává však, kde byl napsán. Stať o zá- zraku ikony Matky boží je původu novgorodského. V Toržestvenniku je položeno toto čtení mimo kalendářní pořádek, po stati na Stětí sv. Jana Křtitele, 29. srpna; v původní soustavě Toržestvenniku této stati nebylo. Z toho lze připustit, že originál, z něhož byl pořízen Rumjan- covský opis, byl novgorodský, a že z tohoto novgorodského rukopisu byl přepsán i text staré legendy o sv. Václavu. Jisté je, že rukopis Toržestvenniku je severoruský, kdežto text legendy se hlásí k památkám jihoruským, k literatuře kyjevské. Již sám vztah jihoruského textu legendy o sv. Václavu k jejímu hlaholskému originálu a k době, kdy se originál ten objevil v literatuře kyjevské, potvrzuje tuto domněnku. Vostokovský text jihoruské legendy byl vydán již několikrát; především od samého Vosto- kovova, pak od I. I. Sreznevského, Fr. Miklosichem a prof. Fr. Pastrnkem. Ježto jsou v textě některé nesprávnosti, pokoušeli se vydavatelé o odstranění vad originálu. Nejcennější je po této stránce vydání prof. F. Pastrnka. U něho jest podána srovnáváním všech tří redakcí starší legendy rekonstrukce jejího původního textu; spolu podává Pastrnek i podrobný kritický přehled jiných mínění jak o památce samé, tak o jednotlivých otázkách týkajících se opravy textu. Úkolem mého vydání není další kritické rozbírání textu. Nejsem filolog, a proto nehodlám zde vykládati dojmy a výsledky pozorování i pouhé mechanické práce při opětném vydávání textu. Účel mého vydání je skromný. Žádné totiž z dosavadních předchozích vydání nebylo pořízeno paleograficky přesně a v dokonalé transkripci, s rozvázáním zkratek, s novými rozdělovacími zna- ménky. Je sice pravda, že rukopis Vostokovský o sobě nemá paleografické důležitosti, ale dosud je to jediný známý text jihoruské redakce. Z toho důvodu jsem se rozhodl vydati jej věrně co
Staroslovanská legenda o sv. Václavu se zachovala v ruské literatuře ve dvojím zpraco- vání (redakci): Vostokovském a Minejním. Starší redakce, Vostokovská, se tak jmenuje po slav- ném učenci ruském A. Ch. Vostokovovi, který ji před sto lety objevil; název druhé redakce, Minejní, vysvětluje se tím, že dosud vydané texty této recense byly vzaty z Velikých Minejí metropolity Makaria. Přidržuji se svého správnějšího pojmenování ne podle jmen dochovaných památek, ale podle původu těch památek, a mluvím o redakci jihoruské (rukopis Vostokovův) a redakci severoruské (rukopisy Minejní). 1. Rukopis s textem prvé redakce je sborník, zvaný Toržestvennik (sváteční výklady a ži- voty svatých), ze XVI. stol., o 348 ll., chovaný v knihovně Rumjancovského musea (nyní Leninské veřejné knihovně) v Moskvě, č. 436; popsán byl od samého Vostokova v jeho spise OпиcaHie русс. и слов. рукописей Румянц. Музея, Спб., 1842, 692—698. Tento sborník obsahuje kázání na důležitější církevní svátky a životy svatých, kteří požívají větší úcty ve východní církvi. Texty jsou tu uspořádány pořádkem církevního kalendáře, t. j. počínají zářím a končí srpnem. Ze životů svatých jsou v Toržestvenniku toliko život sv. Vladimíra, který pokřesťanštil Rus, a životopis ruských knížat Borise a Glěba. Z výkladů na ruské svátky jsou tu stať o posvě- cení chrámu sv. Jiří v Kyjevě (26. listopadu) a stať o zázračném obrazu Matky boží v Novgorodě (27. listopadu). V tomto velice omezeném výboru z životů ruských svatých našla místo, jistě ne náhodou, legenda českého světce sv. Václava, v staré Rusi obecně známého. Vostokov klade rukopis na začátek XVI. stol., neudává však, kde byl napsán. Stať o zá- zraku ikony Matky boží je původu novgorodského. V Toržestvenniku je položeno toto čtení mimo kalendářní pořádek, po stati na Stětí sv. Jana Křtitele, 29. srpna; v původní soustavě Toržestvenniku této stati nebylo. Z toho lze připustit, že originál, z něhož byl pořízen Rumjan- covský opis, byl novgorodský, a že z tohoto novgorodského rukopisu byl přepsán i text staré legendy o sv. Václavu. Jisté je, že rukopis Toržestvenniku je severoruský, kdežto text legendy se hlásí k památkám jihoruským, k literatuře kyjevské. Již sám vztah jihoruského textu legendy o sv. Václavu k jejímu hlaholskému originálu a k době, kdy se originál ten objevil v literatuře kyjevské, potvrzuje tuto domněnku. Vostokovský text jihoruské legendy byl vydán již několikrát; především od samého Vosto- kovova, pak od I. I. Sreznevského, Fr. Miklosichem a prof. Fr. Pastrnkem. Ježto jsou v textě některé nesprávnosti, pokoušeli se vydavatelé o odstranění vad originálu. Nejcennější je po této stránce vydání prof. F. Pastrnka. U něho jest podána srovnáváním všech tří redakcí starší legendy rekonstrukce jejího původního textu; spolu podává Pastrnek i podrobný kritický přehled jiných mínění jak o památce samé, tak o jednotlivých otázkách týkajících se opravy textu. Úkolem mého vydání není další kritické rozbírání textu. Nejsem filolog, a proto nehodlám zde vykládati dojmy a výsledky pozorování i pouhé mechanické práce při opětném vydávání textu. Účel mého vydání je skromný. Žádné totiž z dosavadních předchozích vydání nebylo pořízeno paleograficky přesně a v dokonalé transkripci, s rozvázáním zkratek, s novými rozdělovacími zna- ménky. Je sice pravda, že rukopis Vostokovský o sobě nemá paleografické důležitosti, ale dosud je to jediný známý text jihoruské redakce. Z toho důvodu jsem se rozhodl vydati jej věrně co
Strana 12
12 RUSKÉ REDAKCE PŮVODNÍ STAROSLOV. LEGENDY. 14 do písma, se všemi písařskými omyly i zvláštnostmi a s rozdělením na řádky. Přiložené dva fotografické snímky k textu předvádějí ještě přesněji zvláštnosti originálu. 2. Tytéž cíle a úkoly jsem měl na zřeteli i v novém vydání textu Minejního, podle mého pojmenování redakce severoruské. Ani zde nepodávám nijakého kritického rozboru textu, připojuji toliko soubor různočtení sedmi rukopisů, které jsem při vydávání prohlédl. V tomto souboru různočtení jsem získal nové doklady k otázce, jaké bylo původní znění severoruské redakce legendy, starší nežli redakce jihoruská. Obě předcházející vydání byla pořízena podle Velikých Minejí Četij metrop. Makaria. Vydání Kolářovo (v Pramenech dějin č. I, 127—134) je uspořádáno podle rukopisu Uspenského soboru, č. 986, s různočteními z textu Vostokov- ského; vydání Archeografické komise (v Petrohradě 1883, 2186—2192) podle Synodálního ruko- pisu Minejí, č. 174, s různočteními z kodexu Uspenského a z Minejí knihovny Sofijské. Zde kladu za základ rukopis Minejí Sofijské knihovny č. 1317, ze stol. XVI. (rukopis bývalé knihovny petrohradské Duchovní akademie, nyní Gosudar. Publič. bibl.). Není-li tento rukopis nejlepší text legendy, je jistě aspoň nejstarší. K tomuto Sofijskému textu jsem kromě obou řečených rukopisů Vel. Čet. Minejí přidal ještě varianty ze čtyř mně známých rukopisů: Minejí zářijových I. Miljutina, rukopis č. 797, 1l. 1105—1114, z polovice XVII. stol., z bývalé Patriarší knihovny (nyní ИcторичecKaro Myseя v Moskvě),2 a dvou Minejí Četij G. Tulupova: č. 664, 11. 528v—534v, a č. 665, 1l. 482—487v, rovněž z polovice XVII. stol., z bývalé knihovny Trojicko-Sergijevské lavry. Sedmý rukopis textu legendy jest ve sborníku č. 792, ll. 130v—137v, z poslední čtvrti XVI. stol., z řečené knihovny Sergijev- ské lavry. Obě tyto Mineje svým původem těsně souvisí s Trojicko-Sergijevskou lavrou a její knihovnou. Také Miljutin psal svoje Mineje v lavře v Sergijevském Posadě. Ale v knihovně této lavry rukopisu jeho Minejí asi nebylo; není ho aspoň ve sbírce rukopisů pozůstalých z řečené lavry. Text legendy o sv. Václavu k 28. září je tu přejat z Minejí rukopisu Uspen- ského. Text této legendy je v Minejích Miljutinských i Tulupovských bez jakýchkoli předchá- zejících změn, takže tyto rukopisy neposkytují žádných pozoruhodných variant. Text legendy, který vydávám podle rukopisu Sofijského, také se neliší od textu Vel. Min. Četij. Originál Sofijského přepisu, jako přepis sám, náleží zřejmě k rukopisům novgorodským; zdá se však, že není totožný s rukopisem, z něhož pochází text legendy o sv. Václavu ve V. Minejích. Všecky tři rukopisy legendy v Minejích XVI. století v celku se hlásí ke znění nějakého staršího rukopisu novgorodského. Z varianty v Synodálním a Uspenském rukopise Vel. Minejí, a zejména v rukop. 108 mého vydání, nelze usuzovat, že by text legendy ve Vel. Min. Četích pocházel z různých pramenů. Čtení „Mученици“ (m. муцѣ) může být prostě neumělou opravou pře- pisovačovou. Zajímavější je text legendy o sv. Václavu v rukopise výše řečené Sergijevské lavry č. 792. Obsah tohoto rukopisu je podrobně udán ve spise arch. Leonida „OпиcaHie 1) Obsah těchto Minejí viz u D. Abramoviče, Oписанie рукописей библіотеки Спб. Дух. Ак. (Софiй- ская б�ка). 2) O Miljutinových Minejích viz mnicha Josifa „Оглавленіе Четіихъ Миней священика Іоанна Милю- тина“. Osnova obou Minejí XVII. stol. je stará, táž jako v Minejích Makarijevských. Nová redakce jest jen výtah ohromné látky obsažené ve Vel. Čet. Minejích; na každý den se tu klade jen některá důležitější stať z Vel. Minejí. Na místo vypuštěných statí položili pozdější redaktoři čtení ruského původu: Tulupov ze starých rukopisů Sergi- jevské lavry, Miljutin hlavně ze „Stepenné knihy“. Z této památky pocházejí zejména životy ruských sv. knížat, bez přepracování, tak jak jsou v „Stepenné knize“. Tím se vysvětluje, že Miljutin vynechal některá stará vypravování ze života svatých; tak na př. 4. března v rukopise č. 803, 1. 80—81v, není u něho stati o přenesení ostatků sv. Václava, a místo ní je tu (ze „Stepenné knihy“) život ruských knížat Daniele Moskevského a Vasilka Rostovského.
12 RUSKÉ REDAKCE PŮVODNÍ STAROSLOV. LEGENDY. 14 do písma, se všemi písařskými omyly i zvláštnostmi a s rozdělením na řádky. Přiložené dva fotografické snímky k textu předvádějí ještě přesněji zvláštnosti originálu. 2. Tytéž cíle a úkoly jsem měl na zřeteli i v novém vydání textu Minejního, podle mého pojmenování redakce severoruské. Ani zde nepodávám nijakého kritického rozboru textu, připojuji toliko soubor různočtení sedmi rukopisů, které jsem při vydávání prohlédl. V tomto souboru různočtení jsem získal nové doklady k otázce, jaké bylo původní znění severoruské redakce legendy, starší nežli redakce jihoruská. Obě předcházející vydání byla pořízena podle Velikých Minejí Četij metrop. Makaria. Vydání Kolářovo (v Pramenech dějin č. I, 127—134) je uspořádáno podle rukopisu Uspenského soboru, č. 986, s různočteními z textu Vostokov- ského; vydání Archeografické komise (v Petrohradě 1883, 2186—2192) podle Synodálního ruko- pisu Minejí, č. 174, s různočteními z kodexu Uspenského a z Minejí knihovny Sofijské. Zde kladu za základ rukopis Minejí Sofijské knihovny č. 1317, ze stol. XVI. (rukopis bývalé knihovny petrohradské Duchovní akademie, nyní Gosudar. Publič. bibl.). Není-li tento rukopis nejlepší text legendy, je jistě aspoň nejstarší. K tomuto Sofijskému textu jsem kromě obou řečených rukopisů Vel. Čet. Minejí přidal ještě varianty ze čtyř mně známých rukopisů: Minejí zářijových I. Miljutina, rukopis č. 797, 1l. 1105—1114, z polovice XVII. stol., z bývalé Patriarší knihovny (nyní ИcторичecKaro Myseя v Moskvě),2 a dvou Minejí Četij G. Tulupova: č. 664, 11. 528v—534v, a č. 665, 1l. 482—487v, rovněž z polovice XVII. stol., z bývalé knihovny Trojicko-Sergijevské lavry. Sedmý rukopis textu legendy jest ve sborníku č. 792, ll. 130v—137v, z poslední čtvrti XVI. stol., z řečené knihovny Sergijev- ské lavry. Obě tyto Mineje svým původem těsně souvisí s Trojicko-Sergijevskou lavrou a její knihovnou. Také Miljutin psal svoje Mineje v lavře v Sergijevském Posadě. Ale v knihovně této lavry rukopisu jeho Minejí asi nebylo; není ho aspoň ve sbírce rukopisů pozůstalých z řečené lavry. Text legendy o sv. Václavu k 28. září je tu přejat z Minejí rukopisu Uspen- ského. Text této legendy je v Minejích Miljutinských i Tulupovských bez jakýchkoli předchá- zejících změn, takže tyto rukopisy neposkytují žádných pozoruhodných variant. Text legendy, který vydávám podle rukopisu Sofijského, také se neliší od textu Vel. Min. Četij. Originál Sofijského přepisu, jako přepis sám, náleží zřejmě k rukopisům novgorodským; zdá se však, že není totožný s rukopisem, z něhož pochází text legendy o sv. Václavu ve V. Minejích. Všecky tři rukopisy legendy v Minejích XVI. století v celku se hlásí ke znění nějakého staršího rukopisu novgorodského. Z varianty v Synodálním a Uspenském rukopise Vel. Minejí, a zejména v rukop. 108 mého vydání, nelze usuzovat, že by text legendy ve Vel. Min. Četích pocházel z různých pramenů. Čtení „Mученици“ (m. муцѣ) může být prostě neumělou opravou pře- pisovačovou. Zajímavější je text legendy o sv. Václavu v rukopise výše řečené Sergijevské lavry č. 792. Obsah tohoto rukopisu je podrobně udán ve spise arch. Leonida „OпиcaHie 1) Obsah těchto Minejí viz u D. Abramoviče, Oписанie рукописей библіотеки Спб. Дух. Ак. (Софiй- ская б�ка). 2) O Miljutinových Minejích viz mnicha Josifa „Оглавленіе Четіихъ Миней священика Іоанна Милю- тина“. Osnova obou Minejí XVII. stol. je stará, táž jako v Minejích Makarijevských. Nová redakce jest jen výtah ohromné látky obsažené ve Vel. Čet. Minejích; na každý den se tu klade jen některá důležitější stať z Vel. Minejí. Na místo vypuštěných statí položili pozdější redaktoři čtení ruského původu: Tulupov ze starých rukopisů Sergi- jevské lavry, Miljutin hlavně ze „Stepenné knihy“. Z této památky pocházejí zejména životy ruských sv. knížat, bez přepracování, tak jak jsou v „Stepenné knize“. Tím se vysvětluje, že Miljutin vynechal některá stará vypravování ze života svatých; tak na př. 4. března v rukopise č. 803, 1. 80—81v, není u něho stati o přenesení ostatků sv. Václava, a místo ní je tu (ze „Stepenné knihy“) život ruských knížat Daniele Moskevského a Vasilka Rostovského.
Strana 13
5 A. JIHORUSKÁ (VOSTOKOVSKÁ), B. SEVERORUSKÁ (MINEJNÍJ. ÚVOD. 13 рукописей Лаврской библіотеки“, č. III, v Moskvě 1879, 220—222. Zde přestanu na obecných datech. Podle soustavy pošel tento sborník z části z Toržestvenniku Rumjanc. musea č. 436. I zde jsou stati dvojího druhu: životy svatých a poučné výklady, byť ne v témž, přesně kalen- dářním pořádku. Hlavní pozornost je tu věnována ruským světcům, zejména ruským sv. kní- žatům. Legenda o sv. Václavu se tu čte hned za životem sv. knížete mučeníka Michala Černi- govského, v staré Rusi obecně známého. Tento rukopis Sergijevské lavry dokazuje, že text legendy o sv. Václavu, redakce severo- ruské, ani vnějšně nebyl ve spojení s V. M. Četími; čítal se i odděleně od Minejí ve sbornících. Také z variant naší legendy v tomto rukopise je zřejmo, že ani její severoruský původ nedo- kazuje, že byl tento text ve spojení s textem Minejním. Sborník č. 792 byl opsán později, podle textu legendy, ne z Minejí, ale z nějakého jiného sborníku, staršího, nežli jsou Mineje. Z variant rukopisu Sergijevské lavry lze vidět, že tento text legendy o sv. Václavu je bližší redakci jihoruské nežli text Minejní. Ježto z variant uvedených při základním textu bude viděti všecky rozdíly textu Trojicko-Sergijevské lavry od textu Minejního, stačí zde uvésti jen několik příkladů. V Lavr. textě (var. 16) čteme „начатъ отрокъ расши и благодатію божіею хранимъ“. Slovo „pacru“ není ani v jednom ze šesti Minejních rukopisů, ale čte se v rukopise Vosto- kovském, a vyžaduje ho souvislost. Slova Boleslavova (var. 79) „нынѣ тобѣ хощю юній быти“, v Minejním textu „6oniu“, ve Vostokovském textě zní „ynen“. Čtení „въ Прarѣ“ je v Minejním textu zkaženo „въ 6opзѣ“, a v Lavr. rukopise (var. 116) „въ прозѣ“. Místo původního „pa3- сѣKше“ je v Minejním textu „pekme“, v Lavr. rukopise (var. 95) „pakme“. Jedna z oprav v Lavr. rukopise vysvětluje původ přepisu textu Minejního; místo čtení „что еси умыслилъ, отие и брате“, čteme zde (var. 80) „что еси умыслилъ, о брате“; přepisovač pojal o při voka- tivu (psáno w) v Minejním textě jako w, t. j. za zkratek slova „orHe“, a tak jej také plně vypsal. Rukopis Sergijevské lavry opravuje i nadpis legendy. Všecky tři Minejní rukopisy opa- kují omyl svého originálu „бbBшarO“ místo „Heшcкaro“ (ve Vostokovském rukopise „Чecka“); Miljutinská i Tulupovská Mineje to slovo prostě vynechávají. Náš rukopis tu má opravu svou, ovšem nesprávnou: „бывшаго въ лясѣхъ“. Ježto rukopis Trojicko-Sergijevské lavry nepodává žádných dat o době, z které pochází severoruská recense legendy o sv. Václavu, není potřebí uvádět jeho původ ve spojení s tím, jak se tento text dostal do V. Minejí, spíše nutí nás omezit nebo opravit dosavadní pojme- nování tohoto textu redakce Minejní. Takto se může nazývat jediné vzhledem k většímu počtu dosud známých rukopisů, ale v severoruské literatuře se objevil a byl dříve nežli V. Mineje. Těžko rozhodnouti, komu sluší připsat varianty legendy v rukopisech V. Minejí. Do Minejí bývaly přejímány písemné památky ne vždy v nějakém zvláštním přepracování pro tuto sbírku, většinou spíše v své původní podobě a v původním znění. To jsem zpozoroval i v „pro- ložních“ legendách o sv. Václavu; totéž mohlo být, i když byl přejat do Minejí text naší legendy recense severoruské. Odchylky v textě mohly být již v rukopisech starších nežli Mineje samy. Účel vydání textu severoruské redakce je týž jako při novém vydání textu Vostokovského, redakce jihoruské. Vypouštím toliko nadřádkové značky (přídechy a přízvuky) a nenaznačuji rozdělení řádek. Fotografické snímky jsou vzaty z rukopisu Sofijské hnihovny č. 1317, podle kterého jest vydán i sám text. Vysvětlení zkratek: VMS a VMU = rukopisy V. Minejí Sofijský a Uspenský; MM = Mineje Miljutinská; MT1= Mineje Tulupovská, rkp. č. 664; MT2= M. Tul., rkp. č. 665; L. Sb. = Sbor- ník lavry Trojicko-Sergijevské č. 792.
5 A. JIHORUSKÁ (VOSTOKOVSKÁ), B. SEVERORUSKÁ (MINEJNÍJ. ÚVOD. 13 рукописей Лаврской библіотеки“, č. III, v Moskvě 1879, 220—222. Zde přestanu na obecných datech. Podle soustavy pošel tento sborník z části z Toržestvenniku Rumjanc. musea č. 436. I zde jsou stati dvojího druhu: životy svatých a poučné výklady, byť ne v témž, přesně kalen- dářním pořádku. Hlavní pozornost je tu věnována ruským světcům, zejména ruským sv. kní- žatům. Legenda o sv. Václavu se tu čte hned za životem sv. knížete mučeníka Michala Černi- govského, v staré Rusi obecně známého. Tento rukopis Sergijevské lavry dokazuje, že text legendy o sv. Václavu, redakce severo- ruské, ani vnějšně nebyl ve spojení s V. M. Četími; čítal se i odděleně od Minejí ve sbornících. Také z variant naší legendy v tomto rukopise je zřejmo, že ani její severoruský původ nedo- kazuje, že byl tento text ve spojení s textem Minejním. Sborník č. 792 byl opsán později, podle textu legendy, ne z Minejí, ale z nějakého jiného sborníku, staršího, nežli jsou Mineje. Z variant rukopisu Sergijevské lavry lze vidět, že tento text legendy o sv. Václavu je bližší redakci jihoruské nežli text Minejní. Ježto z variant uvedených při základním textu bude viděti všecky rozdíly textu Trojicko-Sergijevské lavry od textu Minejního, stačí zde uvésti jen několik příkladů. V Lavr. textě (var. 16) čteme „начатъ отрокъ расши и благодатію божіею хранимъ“. Slovo „pacru“ není ani v jednom ze šesti Minejních rukopisů, ale čte se v rukopise Vosto- kovském, a vyžaduje ho souvislost. Slova Boleslavova (var. 79) „нынѣ тобѣ хощю юній быти“, v Minejním textu „6oniu“, ve Vostokovském textě zní „ynen“. Čtení „въ Прarѣ“ je v Minejním textu zkaženo „въ 6opзѣ“, a v Lavr. rukopise (var. 116) „въ прозѣ“. Místo původního „pa3- сѣKше“ je v Minejním textu „pekme“, v Lavr. rukopise (var. 95) „pakme“. Jedna z oprav v Lavr. rukopise vysvětluje původ přepisu textu Minejního; místo čtení „что еси умыслилъ, отие и брате“, čteme zde (var. 80) „что еси умыслилъ, о брате“; přepisovač pojal o při voka- tivu (psáno w) v Minejním textě jako w, t. j. za zkratek slova „orHe“, a tak jej také plně vypsal. Rukopis Sergijevské lavry opravuje i nadpis legendy. Všecky tři Minejní rukopisy opa- kují omyl svého originálu „бbBшarO“ místo „Heшcкaro“ (ve Vostokovském rukopise „Чecka“); Miljutinská i Tulupovská Mineje to slovo prostě vynechávají. Náš rukopis tu má opravu svou, ovšem nesprávnou: „бывшаго въ лясѣхъ“. Ježto rukopis Trojicko-Sergijevské lavry nepodává žádných dat o době, z které pochází severoruská recense legendy o sv. Václavu, není potřebí uvádět jeho původ ve spojení s tím, jak se tento text dostal do V. Minejí, spíše nutí nás omezit nebo opravit dosavadní pojme- nování tohoto textu redakce Minejní. Takto se může nazývat jediné vzhledem k většímu počtu dosud známých rukopisů, ale v severoruské literatuře se objevil a byl dříve nežli V. Mineje. Těžko rozhodnouti, komu sluší připsat varianty legendy v rukopisech V. Minejí. Do Minejí bývaly přejímány písemné památky ne vždy v nějakém zvláštním přepracování pro tuto sbírku, většinou spíše v své původní podobě a v původním znění. To jsem zpozoroval i v „pro- ložních“ legendách o sv. Václavu; totéž mohlo být, i když byl přejat do Minejí text naší legendy recense severoruské. Odchylky v textě mohly být již v rukopisech starších nežli Mineje samy. Účel vydání textu severoruské redakce je týž jako při novém vydání textu Vostokovského, redakce jihoruské. Vypouštím toliko nadřádkové značky (přídechy a přízvuky) a nenaznačuji rozdělení řádek. Fotografické snímky jsou vzaty z rukopisu Sofijské hnihovny č. 1317, podle kterého jest vydán i sám text. Vysvětlení zkratek: VMS a VMU = rukopisy V. Minejí Sofijský a Uspenský; MM = Mineje Miljutinská; MT1= Mineje Tulupovská, rkp. č. 664; MT2= M. Tul., rkp. č. 665; L. Sb. = Sbor- ník lavry Trojicko-Sergijevské č. 792.
Strana 14
l. 54 ob. 55, 55 ob. A. Mija cenTespnA 8h. Kii. A ik Śr [an CÓTO KAYECAdKA KHA3A [4echcka. rl KaÉH Чё. / Měsíce září 28. dne. Usmrcení svatého Václava, knížete českého. Pane, poZehnej, Otée! Ge uk chca njjueckor caogtó | £e. rauie гк нашь ich Y'h. GBA E | о рече к послКднАЙ дни. ке | anna Ip. E'RCTAHETA lo | крат на врата скоёго Й снъ | на ца ской, Й краз домашнти. | чакци Bo сек'К HE MHAH в$доу || A4 E'hZAACTR HAT въ по Arkas. | ny. Bek ské EA келНК"Ъ сла кой к чеха жикый Й мене | коротислак. Й жена его Aogo|roMHj', pos диета же сна перь|кейца. й ко крфиста й наре/коша ЙА Ём$ кАЧчеслакть. й къ | грасте Фтрокъ. нако вы офюти | ём$ колос. A npn- ZEA EegeTH|cAAE'N KHAZA Énfia Ётера съ ges | D клирос, й пешим awT$/prufS къ цркан сты А при. | й куелеь pora NOcT'ABH ua | степени nj Warapł. A Baku | ü ce pekh rk (ck m nak Grpoś | ce Bakenutarn. hale BARA | ćcH RCA праведники "твой. | й постри- Fold KHAZH йни Tk [ak MBHAV. ko oko влбе/ниёлгь & infla "roro. Ho матка | и marem. ными. нача GTgo|K'h pocTH RAF вжнёю Хра/ним”№. Й къда Й вава сво лю/димина (!) офчити книгам слове|/ньскимь, no ca'ką$ nenegy й на/Выче разёмъ дор. Фсадй mo- go |THcAaB'h & кёдучь. Й нача @|трокъ обчи- Hle, nyní se vyplnilo prorocké slovo, jež Kristus, „Neboť bude“, pravil, „v poslední dni“, které, jakož míní- mluvil Pán náš Ježíš me, (nyní) nastaly; „povstane totiž bratr proti bratru svému a syn protí otcí svému, a ne- přátelé (budou člověku) domácí (jeho)“, neboť budou lidé k sobé nelaskaví, Ale odplatí jim Bůh podle skutků jejích, Byl pak kníže veliký slávou, který žil v Čechách, jménem Vrati- slav, a Żena jeho Drahomif. Zplodili pak syna prvorozeného, a když jej pokřtili; dali mu jméno Václav, I vzrostl pacholík, že mu bylo třeba ujmoutí vlasů; i pozval Vratislav kníže jakéhosi biskupa se vším duchovenstvem, A když odzpívali liturgii v chrámě svaté Marie, vzav pacholíka, postavil (jej) na stupních před oltářem a požehnal jej, takto řka: Pane Ježíší Kriste, požehnej toto pachole požehnáním, jímž sí požehnal všechny spravedlivé své, I postřihli (jej) knížata jiná. Míníme tedy, že požehnáním toho biskupa a modlitbami pravověrnými počal pacholík růsti, milostí boží chráněn (jsa). I dala jej bába jeho Lidmila učíti písmu slovanskému po návodu knězovu, i naučil se smyslu (jeho)
l. 54 ob. 55, 55 ob. A. Mija cenTespnA 8h. Kii. A ik Śr [an CÓTO KAYECAdKA KHA3A [4echcka. rl KaÉH Чё. / Měsíce září 28. dne. Usmrcení svatého Václava, knížete českého. Pane, poZehnej, Otée! Ge uk chca njjueckor caogtó | £e. rauie гк нашь ich Y'h. GBA E | о рече к послКднАЙ дни. ке | anna Ip. E'RCTAHETA lo | крат на врата скоёго Й снъ | на ца ской, Й краз домашнти. | чакци Bo сек'К HE MHAH в$доу || A4 E'hZAACTR HAT въ по Arkas. | ny. Bek ské EA келНК"Ъ сла кой к чеха жикый Й мене | коротислак. Й жена его Aogo|roMHj', pos диета же сна перь|кейца. й ко крфиста й наре/коша ЙА Ём$ кАЧчеслакть. й къ | грасте Фтрокъ. нако вы офюти | ём$ колос. A npn- ZEA EegeTH|cAAE'N KHAZA Énfia Ётера съ ges | D клирос, й пешим awT$/prufS къ цркан сты А при. | й куелеь pora NOcT'ABH ua | степени nj Warapł. A Baku | ü ce pekh rk (ck m nak Grpoś | ce Bakenutarn. hale BARA | ćcH RCA праведники "твой. | й постри- Fold KHAZH йни Tk [ak MBHAV. ko oko влбе/ниёлгь & infla "roro. Ho матка | и marem. ными. нача GTgo|K'h pocTH RAF вжнёю Хра/ним”№. Й къда Й вава сво лю/димина (!) офчити книгам слове|/ньскимь, no ca'ką$ nenegy й на/Выче разёмъ дор. Фсадй mo- go |THcAaB'h & кёдучь. Й нача @|трокъ обчи- Hle, nyní se vyplnilo prorocké slovo, jež Kristus, „Neboť bude“, pravil, „v poslední dni“, které, jakož míní- mluvil Pán náš Ježíš me, (nyní) nastaly; „povstane totiž bratr proti bratru svému a syn protí otcí svému, a ne- přátelé (budou člověku) domácí (jeho)“, neboť budou lidé k sobé nelaskaví, Ale odplatí jim Bůh podle skutků jejích, Byl pak kníže veliký slávou, který žil v Čechách, jménem Vrati- slav, a Żena jeho Drahomif. Zplodili pak syna prvorozeného, a když jej pokřtili; dali mu jméno Václav, I vzrostl pacholík, že mu bylo třeba ujmoutí vlasů; i pozval Vratislav kníže jakéhosi biskupa se vším duchovenstvem, A když odzpívali liturgii v chrámě svaté Marie, vzav pacholíka, postavil (jej) na stupních před oltářem a požehnal jej, takto řka: Pane Ježíší Kriste, požehnej toto pachole požehnáním, jímž sí požehnal všechny spravedlivé své, I postřihli (jej) knížata jiná. Míníme tedy, že požehnáním toho biskupa a modlitbami pravověrnými počal pacholík růsti, milostí boží chráněn (jsa). I dala jej bába jeho Lidmila učíti písmu slovanskému po návodu knězovu, i naučil se smyslu (jeho)
Strana 15
56, 56 ob. [7] THEA KHHPAWM' B Ad/"TBIHCKHAVR. fi Hae IHCAN Ae|&p'k. & Tome Bpema ofmpe воро/тислав'Ъ KHAZh. fi nocTAEHI) | KHAZA BAYECAIRA HA croak | Akawnn A теле волеслакъ | нача под ним Ходити. вА/шета во ва Mana. мти же | дорогомирь ®уткерди 36 МАЮ fi люди све& ©устрой. tako | въспитК сны свой. ко на/ча вАчеславь стройти люди | cBoA AMAWE xe сестры A- A | вдаста fà ^ к росна кнАженый | fi оустройств @ Й Вытл9- AH BB) Bark TAKÉ HA клучеслава Kfz. A нача же о$м"Кти книги | латынькский. @ко- же довры | is AH nok. Ad dupe 13 BRT MA ur dà rgrkueckHA книги Йли | слокеньски А прочиташе Авън'® || вез влазна. не токо же кни|гы о\мКАше но кЖр$ скершай | ксК ль “уБогим® добро тЕорл/ше. вЖдный — напи= таше й сд ваше по Аальском$ офчений. | БОЛЬНЫ ABW питаше. кдоЕи/ Ц НЕ ДАДАШЕ ФвидЖти. люди | Bea ofBOrKIA Й вогаты Л «нло ваше. цркки вс тлатом $кра/си вев- роваше в Era Rekark cüe[ar&. Ree БАГов тЕорлше в живо /т“К скоёмь. раз гордКша же MS[KH | чесьскы й въсташа Ha CA. | oW" Eo fla& RAE KHAZA. Ak" | Бо Ём$ ваше AT fraa of mpe uk | m8 Aa fraa BRZpacvé й смысла | девы Й врат Ero. Torpa дый- Ko|A'h BHHAE B cpile zAbIYTh che k [rhum го KOE üHerAa E'& fo|AS npeAaTEAA. писано Bo Ёсть | велкъ E'heTald на господин | свё йФд® подовенъ есть. TH/oK€ HAMoARHUIA EAMEcAAES Qrk/ura. Хощеть та EoAECAAE'R. oV" mu||vH cw arguo съеКцавъ Й съ i$ [xu свойми. пси тлий. fie grkua | guecaaEa. Ha- TEXT VOSTOKOVSKY. 15 dobře. Poslal pak (jej) Vratislav na Budeč, i začal se pacholík učití písmu latinskému, a naučil se (mu) dobře, V ten pak čas umřel Vratislav kníže; i posadílí knížete Václava na stolec dědičný, a od té doby Boleslav počal mu byti poddan. Byli pak oba malí, a matka jejích Drahomiř upevnila zemi a lidí svoje spravovala, až vychovala své syny, takže počal Václav spravovati lid svůj, Měl pak čtyři sestry, i provdali je v rozličná knížetství a vybavili je. I vložil Bůh takovou milost na Václava knížete, i počal pak rozuměti knihám latinským jako dobry biskup nebo kněz, že, když vzal řeckou knihu nebo slověnskou, pře- čítal (jí) zřetelně bez chyby. Nejen pak knihám rozuměl, ale (i) víru plně všem chudým dobře činil, bídné krmil a jednal podle evangelského učení: nemocné sluhy nasycoval, vdovám ublížití nedával, lidi všechny, chudé i bohaté, miloval, Chrámy všecky zlatem ozdobil, věřil v Boha vším srdcem, vše dobré konal v životě svém. Zhrdli pak mužové čeští a povstali proti sobě, neboť mlád jim byl kníže ; bylo mu totiž osmnáct let, když mu zemřel otec, A když vzrostl a rozumu nabylí bratrjeho,tehdy ďábel vešel do srdce zlých rádců jeho, jako kdysi do Jidáše zrádce. Neboť psáno jest: Každý, kdo povstává proti pánu svému, Jidáši jest podoben. Ti pak namluvili Václavovi, (a) fekli: Boleslav té chce zabíti, s matkou se uradiv i s muzi
56, 56 ob. [7] THEA KHHPAWM' B Ad/"TBIHCKHAVR. fi Hae IHCAN Ae|&p'k. & Tome Bpema ofmpe воро/тислав'Ъ KHAZh. fi nocTAEHI) | KHAZA BAYECAIRA HA croak | Akawnn A теле волеслакъ | нача под ним Ходити. вА/шета во ва Mana. мти же | дорогомирь ®уткерди 36 МАЮ fi люди све& ©устрой. tako | въспитК сны свой. ко на/ча вАчеславь стройти люди | cBoA AMAWE xe сестры A- A | вдаста fà ^ к росна кнАженый | fi оустройств @ Й Вытл9- AH BB) Bark TAKÉ HA клучеслава Kfz. A нача же о$м"Кти книги | латынькский. @ко- же довры | is AH nok. Ad dupe 13 BRT MA ur dà rgrkueckHA книги Йли | слокеньски А прочиташе Авън'® || вез влазна. не токо же кни|гы о\мКАше но кЖр$ скершай | ксК ль “уБогим® добро тЕорл/ше. вЖдный — напи= таше й сд ваше по Аальском$ офчений. | БОЛЬНЫ ABW питаше. кдоЕи/ Ц НЕ ДАДАШЕ ФвидЖти. люди | Bea ofBOrKIA Й вогаты Л «нло ваше. цркки вс тлатом $кра/си вев- роваше в Era Rekark cüe[ar&. Ree БАГов тЕорлше в живо /т“К скоёмь. раз гордКша же MS[KH | чесьскы й въсташа Ha CA. | oW" Eo fla& RAE KHAZA. Ak" | Бо Ём$ ваше AT fraa of mpe uk | m8 Aa fraa BRZpacvé й смысла | девы Й врат Ero. Torpa дый- Ko|A'h BHHAE B cpile zAbIYTh che k [rhum го KOE üHerAa E'& fo|AS npeAaTEAA. писано Bo Ёсть | велкъ E'heTald на господин | свё йФд® подовенъ есть. TH/oK€ HAMoARHUIA EAMEcAAES Qrk/ura. Хощеть та EoAECAAE'R. oV" mu||vH cw arguo съеКцавъ Й съ i$ [xu свойми. пси тлий. fie grkua | guecaaEa. Ha- TEXT VOSTOKOVSKY. 15 dobře. Poslal pak (jej) Vratislav na Budeč, i začal se pacholík učití písmu latinskému, a naučil se (mu) dobře, V ten pak čas umřel Vratislav kníže; i posadílí knížete Václava na stolec dědičný, a od té doby Boleslav počal mu byti poddan. Byli pak oba malí, a matka jejích Drahomiř upevnila zemi a lidí svoje spravovala, až vychovala své syny, takže počal Václav spravovati lid svůj, Měl pak čtyři sestry, i provdali je v rozličná knížetství a vybavili je. I vložil Bůh takovou milost na Václava knížete, i počal pak rozuměti knihám latinským jako dobry biskup nebo kněz, že, když vzal řeckou knihu nebo slověnskou, pře- čítal (jí) zřetelně bez chyby. Nejen pak knihám rozuměl, ale (i) víru plně všem chudým dobře činil, bídné krmil a jednal podle evangelského učení: nemocné sluhy nasycoval, vdovám ublížití nedával, lidi všechny, chudé i bohaté, miloval, Chrámy všecky zlatem ozdobil, věřil v Boha vším srdcem, vše dobré konal v životě svém. Zhrdli pak mužové čeští a povstali proti sobě, neboť mlád jim byl kníže ; bylo mu totiž osmnáct let, když mu zemřel otec, A když vzrostl a rozumu nabylí bratrjeho,tehdy ďábel vešel do srdce zlých rádců jeho, jako kdysi do Jidáše zrádce. Neboť psáno jest: Každý, kdo povstává proti pánu svému, Jidáši jest podoben. Ti pak namluvili Václavovi, (a) fekli: Boleslav té chce zabíti, s matkou se uradiv i s muzi
Strana 16
51 57 ob, 16 OÝUHAH. BRIAATH MTPh CEOfó BEZ BHHKI. BAYE- cAaWA | Kt gazSarkm crQaym mkuf. no[ Aus HOY cAoRo dnáaà rAuia wTH Gua [A TPR RoR [AKO fl CAM CAN. A Bh [ZAIOBHWIN BAMKHATO CBOE [Ko | | cam cm. KOTA ÁCNOANKTH Beto | NPaRAS ^ BAKHPO. Ü NAHBEAE NAKH | AvTQ& cEofo EEAMH . I14a- KALIECA | NO KAÄLECA FAA. TH BE HE NW /CTaBH AH. P'kya cero. rioaAHS. | KE CAOBO NfpkKa AEAA. roky Sno emi moka à nen ark Možno NT noa ego ru, "rho wTA [ur Avr ciofo. (na ME pa|Aemauca Ekg*k cna crore. BEC EAPTH fore TROpALIE ORO rum. dpe A ma- AaMenma nuTa/ur. áp an cupora rok mo Wen/ aku HE Aaa mé Ero. dpe an | crpai- Halák AQ AORPOTROpAUIE. | (KOK ofRe fi PEYEHO Ech cTPA/ [Henk ER R'WREAOCTE MÉNĚ. dpe | mud pcm A gomawmaf. A dy | CTPAHHHKH Bea A dye rack fino | guaen crpa- K8Th To Rea Oak /Rawe fi KopmAwe. dye au KE KO TOPWIA NONHN'K NPOAANK NPHAE | K Hemy on Acksnawe BCkAvk | upken ke wk offempo- aw no gek/mn rgaAoara Aenpk graautL | EKHA PAR CORPAR™M Gegehkyrn | fazuikh ROMANS. CASKEA AAAWE | NO Bea ARH Kh BMS. Ako fü wh Bean wkyh gunk ofempoiunitn | Aok- pare fi npa&eAHaro BARK BA [UecAara. fi RAOKH Wh Eh cole co/Aa ygaarm erro BHTA HE Zak MI/CAA. HEKE o Ro RC kid. RoAECAA ES. ARITEOATN ^ o o Y Bh cpLie AA NASCTH/wA fi na EgaTa c&ofro. fi Ad Ne | BW cncena Awa ro ga E' Eh. | NPHAE KE AH Cro EM'hpadma | K Hem$ ké dekan cri EA|uECAAR'h. BECEAAUIECA Ó mak | Gunfbre ono TerAa zauü A&ügoaH Il R'RZBAUIA ROAECAARA chRETR | TRopAWE HE RUSKE REDAKCE. [8] svými, Psí zlí, jižto byli Václava naučili vydati matku svou bez viny. Václav však, znaje bázeň boží, pomněl na slova apoštola řkoucího: Cti otce i matku svou jako sám sebe, a milovati budeš bližního svého jako sam sebe. Chtě vyplnití všecku spravedlnost boží, přivedl zpět matku svou, velmi plakal a kál se řka: Pane Bože, nepokládej mi to za hřích. Pomněl pak na slovo proroka Davida : Hříchů mladosti mé a nevědomosti mé nevzpomínej, ó Pane! Proto ctil matku svou, ona pak se radovala z víry syna svého a z milosti, kterouZ prokazoval ubohým. Jestlíže nemocného (nalezl), krmil (jej); jestliže sirotek kde (byl), to nedával mu ublížití; jestliže pocestným, tu dobře činil, jakož totiž řečeno jest: pocestným jsem byl, (a) přijali jste mě. Jestliže (nalezl) služebníky boží i do- mácí, a jestliže cizince (nalezl), a jestliže kde kdo zimou trpí, to všecky odíval a krmil, A jestliže některý kněz prodán (byv) přišel k němu, on vykoupil jej vším, Kostely pak zřídil ve všech městech velmi krásně, služebníky boží shro- máždiv ze všech národů, Služba se konala po všechny dní Bohu stále, jako u velikých národů, zařízením dobrého a spravedlivého vladaře Václava, I vložil Bůh v srdce (jeho), (a) vystavěl chrám sv. Víta, nemysle zle, Avšak Boleslavovi vsel ďábel do srdce, aby jej navedlí proti bratru jeho a aby nebyla spasena duše jeho na věky, Přišel pak den sv, Emerama, k němuž (jsa)
51 57 ob, 16 OÝUHAH. BRIAATH MTPh CEOfó BEZ BHHKI. BAYE- cAaWA | Kt gazSarkm crQaym mkuf. no[ Aus HOY cAoRo dnáaà rAuia wTH Gua [A TPR RoR [AKO fl CAM CAN. A Bh [ZAIOBHWIN BAMKHATO CBOE [Ko | | cam cm. KOTA ÁCNOANKTH Beto | NPaRAS ^ BAKHPO. Ü NAHBEAE NAKH | AvTQ& cEofo EEAMH . I14a- KALIECA | NO KAÄLECA FAA. TH BE HE NW /CTaBH AH. P'kya cero. rioaAHS. | KE CAOBO NfpkKa AEAA. roky Sno emi moka à nen ark Možno NT noa ego ru, "rho wTA [ur Avr ciofo. (na ME pa|Aemauca Ekg*k cna crore. BEC EAPTH fore TROpALIE ORO rum. dpe A ma- AaMenma nuTa/ur. áp an cupora rok mo Wen/ aku HE Aaa mé Ero. dpe an | crpai- Halák AQ AORPOTROpAUIE. | (KOK ofRe fi PEYEHO Ech cTPA/ [Henk ER R'WREAOCTE MÉNĚ. dpe | mud pcm A gomawmaf. A dy | CTPAHHHKH Bea A dye rack fino | guaen crpa- K8Th To Rea Oak /Rawe fi KopmAwe. dye au KE KO TOPWIA NONHN'K NPOAANK NPHAE | K Hemy on Acksnawe BCkAvk | upken ke wk offempo- aw no gek/mn rgaAoara Aenpk graautL | EKHA PAR CORPAR™M Gegehkyrn | fazuikh ROMANS. CASKEA AAAWE | NO Bea ARH Kh BMS. Ako fü wh Bean wkyh gunk ofempoiunitn | Aok- pare fi npa&eAHaro BARK BA [UecAara. fi RAOKH Wh Eh cole co/Aa ygaarm erro BHTA HE Zak MI/CAA. HEKE o Ro RC kid. RoAECAA ES. ARITEOATN ^ o o Y Bh cpLie AA NASCTH/wA fi na EgaTa c&ofro. fi Ad Ne | BW cncena Awa ro ga E' Eh. | NPHAE KE AH Cro EM'hpadma | K Hem$ ké dekan cri EA|uECAAR'h. BECEAAUIECA Ó mak | Gunfbre ono TerAa zauü A&ügoaH Il R'RZBAUIA ROAECAARA chRETR | TRopAWE HE RUSKE REDAKCE. [8] svými, Psí zlí, jižto byli Václava naučili vydati matku svou bez viny. Václav však, znaje bázeň boží, pomněl na slova apoštola řkoucího: Cti otce i matku svou jako sám sebe, a milovati budeš bližního svého jako sam sebe. Chtě vyplnití všecku spravedlnost boží, přivedl zpět matku svou, velmi plakal a kál se řka: Pane Bože, nepokládej mi to za hřích. Pomněl pak na slovo proroka Davida : Hříchů mladosti mé a nevědomosti mé nevzpomínej, ó Pane! Proto ctil matku svou, ona pak se radovala z víry syna svého a z milosti, kterouZ prokazoval ubohým. Jestlíže nemocného (nalezl), krmil (jej); jestliže sirotek kde (byl), to nedával mu ublížití; jestliže pocestným, tu dobře činil, jakož totiž řečeno jest: pocestným jsem byl, (a) přijali jste mě. Jestliže (nalezl) služebníky boží i do- mácí, a jestliže cizince (nalezl), a jestliže kde kdo zimou trpí, to všecky odíval a krmil, A jestliže některý kněz prodán (byv) přišel k němu, on vykoupil jej vším, Kostely pak zřídil ve všech městech velmi krásně, služebníky boží shro- máždiv ze všech národů, Služba se konala po všechny dní Bohu stále, jako u velikých národů, zařízením dobrého a spravedlivého vladaře Václava, I vložil Bůh v srdce (jeho), (a) vystavěl chrám sv. Víta, nemysle zle, Avšak Boleslavovi vsel ďábel do srdce, aby jej navedlí proti bratru jeho a aby nebyla spasena duše jeho na věky, Přišel pak den sv, Emerama, k němuž (jsa)
Strana 17
58. 58 ob. [9] nipuAzHenns G ne] uecaaerk, raiooce ocnAone 6 yk | m nega A ka. RAS Ke cipe | Hé. Mu gk&AAn Bh Ecky rgawk/ym. gAuecaam KE IZ A ALE ne | rgaAoAwb. éya Ko RoAEcAaEANS rQa/AS. E ney'kato re Bk AUTSOFHA | KoZAthl À AAMKANA À cANIABTR | AUTSOFHN. BAYECAABR XOTK | EXATH AOMOBh HK'h ngaz'k. He|A&CAAE'R Ke He AA EM. MoAACA TIÁ| UEEHBIAVR CAIMICAO M" MONA] f FAN Kako oem Géxavn | nu&o uk Akio. n ke we WropuecA BpaT$ He ixa Ao- Mo|E'h. A Echars Hà KoHs Haya fürga|TH À BECEAHTHCA Ch AgSrH | cBoflMH Hà AEOfE Ro decaaBae. | TRAME MHHATR rào nog kaa uia ÊMS Ha ABopk. À pekowa xo[ipier! A. oru TH ReAECAAE'R. | À He 14 B'kpul TOMS Ha Ra RhZA0/- MH. E TÉ KE HOLh CHHAOWACA || paTHHUH Bs MHÉBhIChINTR AROQ'h. À RRZBAUIA co&'k Bos n AecAdBA. À cOTROPHWA ZAWA TOR ch [BETH He ^ DQHAZHcH'h. ldkowe | A Kh NHAATS ChEQacaA HA Xa Mu[caae. Takoxe fi Gunn Zand | nen T'KM CA MONA. CHBK/iiaUIa KaKO Bhima SYBHTH ro/cnoAUNA cBoëre. prka ke noh Aer Ha ZaoŸTpeHoIo TOrAA | NOAOEHMR êro. oTHS Ke Ehl/BUIO BAZBONHUIA ZAOTGEHS. | RAYE CAABTh Ke OVCARILAR® | ZEOH'B. À peur caaBa mesh ri. | ko Adua Fen muck pommTH | erga cere A BCTAB MOÂ/AE NA ZAOYTHEHON- CRCTHKE | WE EoAécAaAE' Eo EopoT'hy m EA|- uecadr'h ke Wzgkrea fi eue Ao/Egrk mk naurs MH EEHE('h. KTh KO[AECAARS 2KE MOHNHYE AKA- goAk | Ko OS À pazk‘paTH cpîye Ero. Aa | Az Back aeu. gkipa. cue Te/Be yours. one A BATH A opapn || mevems no raark rave ^ CASB KE ÚBpaTHBCA A pede wo čCH OÙ) Al TEXT VOSTOKOVSKY. 17 zaslíben sv, Václav, veselil se v Bohu. Ti však zlí ďáblové tehdy vyzvali Boleslava, radu číníce nepřátelskou o Václavovi, jako i Židé o Kristu v prvá léta. Bývala pak „Posvěcení chrámu“ ve všech hradech. Václav pak jezdíval po hradech; zajel (i) do hradu Boleslavova. V neděli byla liturgie Kosmy a Damiana, a vyslechnuv liturgii, chtěl Václav odjetí domů do Prahy. Boleslav však nedal jemu, prose plačtivou myslí, prose jej ařka : Proč chceš odjeti ? Nápoj zdravý mám. On pak neodřekl bratru, nejel domů. A vsed na kin, zatal hrâti a veseliti se s druhy svÿmi na dvore Boleslavové, ProceZ míníme, že pověděli jemu na dvoře a řekli: Boleslav té chce zabíti, A neuvéril tomu, (ale) na Boha (věc) vložil, V touž noc se sešli nepřátelé do Hnévysova dvora a pozvali si Boleslava a dovr- šilí tu zlou, nepřátelskou radu. Jako i k Pilátovi se sešli Židé proti Kristu myslíce, tak i oni zlí psi, těm se podobajíce, radili se, jak by zabili pana svého, Rekli pak: Půjde na jitřní, tehdy ulovíme jej, Když bylo ráno, zazvoníilí na jitřní, Václav pak, uslyšev zvon, řekl; Sláva tobě, Pane, že jsi se mi dal doëkati jitra tohoto. A vstav &el na jitíní, Zastihl pak jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédl se a řekl: Dobrý byl jsí nám pán večer, K Boleslavovi však přiklonil se ďábel k uchu a rozvratil srdce jeho; i tasiv meč odpověděl: Takto ti chci lepším býti. A udeřil (jej) mečem po hlavě. Václav pak
58. 58 ob. [9] nipuAzHenns G ne] uecaaerk, raiooce ocnAone 6 yk | m nega A ka. RAS Ke cipe | Hé. Mu gk&AAn Bh Ecky rgawk/ym. gAuecaam KE IZ A ALE ne | rgaAoAwb. éya Ko RoAEcAaEANS rQa/AS. E ney'kato re Bk AUTSOFHA | KoZAthl À AAMKANA À cANIABTR | AUTSOFHN. BAYECAABR XOTK | EXATH AOMOBh HK'h ngaz'k. He|A&CAAE'R Ke He AA EM. MoAACA TIÁ| UEEHBIAVR CAIMICAO M" MONA] f FAN Kako oem Géxavn | nu&o uk Akio. n ke we WropuecA BpaT$ He ixa Ao- Mo|E'h. A Echars Hà KoHs Haya fürga|TH À BECEAHTHCA Ch AgSrH | cBoflMH Hà AEOfE Ro decaaBae. | TRAME MHHATR rào nog kaa uia ÊMS Ha ABopk. À pekowa xo[ipier! A. oru TH ReAECAAE'R. | À He 14 B'kpul TOMS Ha Ra RhZA0/- MH. E TÉ KE HOLh CHHAOWACA || paTHHUH Bs MHÉBhIChINTR AROQ'h. À RRZBAUIA co&'k Bos n AecAdBA. À cOTROPHWA ZAWA TOR ch [BETH He ^ DQHAZHcH'h. ldkowe | A Kh NHAATS ChEQacaA HA Xa Mu[caae. Takoxe fi Gunn Zand | nen T'KM CA MONA. CHBK/iiaUIa KaKO Bhima SYBHTH ro/cnoAUNA cBoëre. prka ke noh Aer Ha ZaoŸTpeHoIo TOrAA | NOAOEHMR êro. oTHS Ke Ehl/BUIO BAZBONHUIA ZAOTGEHS. | RAYE CAABTh Ke OVCARILAR® | ZEOH'B. À peur caaBa mesh ri. | ko Adua Fen muck pommTH | erga cere A BCTAB MOÂ/AE NA ZAOYTHEHON- CRCTHKE | WE EoAécAaAE' Eo EopoT'hy m EA|- uecadr'h ke Wzgkrea fi eue Ao/Egrk mk naurs MH EEHE('h. KTh KO[AECAARS 2KE MOHNHYE AKA- goAk | Ko OS À pazk‘paTH cpîye Ero. Aa | Az Back aeu. gkipa. cue Te/Be yours. one A BATH A opapn || mevems no raark rave ^ CASB KE ÚBpaTHBCA A pede wo čCH OÙ) Al TEXT VOSTOKOVSKY. 17 zaslíben sv, Václav, veselil se v Bohu. Ti však zlí ďáblové tehdy vyzvali Boleslava, radu číníce nepřátelskou o Václavovi, jako i Židé o Kristu v prvá léta. Bývala pak „Posvěcení chrámu“ ve všech hradech. Václav pak jezdíval po hradech; zajel (i) do hradu Boleslavova. V neděli byla liturgie Kosmy a Damiana, a vyslechnuv liturgii, chtěl Václav odjetí domů do Prahy. Boleslav však nedal jemu, prose plačtivou myslí, prose jej ařka : Proč chceš odjeti ? Nápoj zdravý mám. On pak neodřekl bratru, nejel domů. A vsed na kin, zatal hrâti a veseliti se s druhy svÿmi na dvore Boleslavové, ProceZ míníme, že pověděli jemu na dvoře a řekli: Boleslav té chce zabíti, A neuvéril tomu, (ale) na Boha (věc) vložil, V touž noc se sešli nepřátelé do Hnévysova dvora a pozvali si Boleslava a dovr- šilí tu zlou, nepřátelskou radu. Jako i k Pilátovi se sešli Židé proti Kristu myslíce, tak i oni zlí psi, těm se podobajíce, radili se, jak by zabili pana svého, Rekli pak: Půjde na jitřní, tehdy ulovíme jej, Když bylo ráno, zazvoníilí na jitřní, Václav pak, uslyšev zvon, řekl; Sláva tobě, Pane, že jsi se mi dal doëkati jitra tohoto. A vstav &el na jitíní, Zastihl pak jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédl se a řekl: Dobrý byl jsí nám pán večer, K Boleslavovi však přiklonil se ďábel k uchu a rozvratil srdce jeho; i tasiv meč odpověděl: Takto ti chci lepším býti. A udeřil (jej) mečem po hlavě. Václav pak
Strana 18
59, 18 RUSKÉ REDAKCE. ^ слил. й Фхапикъ й no&Qh Ke A MALE Hap HHAVR f рече то ти | въ брате. т жа при- Tekh ода! LN к рёку клучеслав Же п$сти | врата й къ. цркки повЖаже. ДА кола Же ARA чкста й тира © киста в црквны врат“. гн'К/выса же притекъ проведе ČMS | pena мечелть. й HENSCTH AY ской | MAA R pun твой ги пре/дай ду мой. о\киша же в толь | град с ним мкстин$ ёдино|го. 4 ины&? мёжи йдеша кворуЖ | ©вийже йзвиша 4 др$- gui ga|zekrouraca no ZeMAAM'R. & ма | дЕНЦИ йзвиша ёго.° & БЖи& ра|вы раз’гракиша Йт- гнаша A zk | града. & жены за HIA м$ жи вдаша й всю HENPHAZHENS | CRTRo- риша похоть оувиша | кнАдЬ ской. тира Же pee MAPK | на госпожю. да Фдинова Фдо- ak ши врата скоёго A мтрь ской. | Rone CAAR'h же QF HH ка ны CA д]жеть даже Akan poche’. | gauecaaga же pazekkué Apo /wa й не съураникше ёго. кра/стКей же ^ nem каемль й прё церковь? положи fi. f покрыто /нкою плащанице. — ‘слыша | Run Ke MTH о\выёний сна ско |ёго. Йй притекши йскаше ёго. | офурЖеши же fi поипаде КЪ cgus | Ero. A TIS HE съвираше | суды твлеси сна скоёго. сора/ вши же Й не сле нести ёго къ | дель ской. ны попок изв | Фмыквше A A WBoakkuré f по/ложиша Áň nos CPA 4 L PREH. OÝRO | BLUH KE cA MTH Ero смрти &/жа въ хорваты. страшно во Ё TE armed SKS AQ Ёмоне претръ пить. послав KE HE (10] obrativ se řekl: Co jsi si usmyslil? A chopiv jej porazil a padl nad ním a řekl: To ti Bůh, bratfe, (odpust?). Tuza pribéhnuv udetil (jej) do ruky, Václav pak pustil bratra a běžel k chrámu, Dva ďáblové Česta a Tira zabili (jej) v chrámových vratech, Hněvysa pak přiběhnuv probodl mu bok mečem, I vypustil ducha svého fka: V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého. Zabili pak v tom hradě s ním nějakého Mstinu, ale jíní mužové uteklí rychle. Jedny pobili a druzí se rozbéhli po zemích, dětí zahubil pro néj A bozí sluhy oloupili (a) vyhnali z města a ženy (jejích) za jiné muže provdalí a všecku zlou žádost vyplnili: zabili knížete svého. Tira pak řekl: Pojďme na paní, at na- jednou přemůžeš bratra svého i matku svou. Boleslav však řekl: Nikam se nepoděje, než jinými (jí) dosáhneme. Václava pak rozsekavše odešli, nepochovavše ho. Krastěj však kněz vzav jej před chrámem jej položil a pokryl tenkou plachtou, Uslyševší pak matka o zabití syna svého a přiběhnuvši, hledala ho; uzřevší pak jej, padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna svého. Sebravší (je) pak ne- osmélila se nésti jej do domu svého, ale v jizbé knézové umyvée a oblékse jej, polozili jej uprostřed kostela, Obávajíc se však matka jeho smrti, utekla se do Charvát; nebo strašné jest, aby od cizích rukou jí utrpěla, Poslav pak | Tak je v rukopise místo ueneyeru! — 2) Zde jest text legendy zřejmě porušen; čekali bychom nun (moyn) místo akk, ua; také slova: & sepzk (rychle, spésné) snad vznikla zkaZením z piv. ks Ilpazk; hlaholské texty tu mají sk Ilpark. — 9) Také slovo „ro“ (младенци Hzsuua ero) meni jisté pro mnoZství rüznottení, jeZ tu jsou; ptivodné asi tu bylo, jak ma hlaholsky text (R), «го радн; tim jsem se řídil při překladu,
59, 18 RUSKÉ REDAKCE. ^ слил. й Фхапикъ й no&Qh Ke A MALE Hap HHAVR f рече то ти | въ брате. т жа при- Tekh ода! LN к рёку клучеслав Же п$сти | врата й къ. цркки повЖаже. ДА кола Же ARA чкста й тира © киста в црквны врат“. гн'К/выса же притекъ проведе ČMS | pena мечелть. й HENSCTH AY ской | MAA R pun твой ги пре/дай ду мой. о\киша же в толь | град с ним мкстин$ ёдино|го. 4 ины&? мёжи йдеша кворуЖ | ©вийже йзвиша 4 др$- gui ga|zekrouraca no ZeMAAM'R. & ма | дЕНЦИ йзвиша ёго.° & БЖи& ра|вы раз’гракиша Йт- гнаша A zk | града. & жены за HIA м$ жи вдаша й всю HENPHAZHENS | CRTRo- риша похоть оувиша | кнАдЬ ской. тира Же pee MAPK | на госпожю. да Фдинова Фдо- ak ши врата скоёго A мтрь ской. | Rone CAAR'h же QF HH ка ны CA д]жеть даже Akan poche’. | gauecaaga же pazekkué Apo /wa й не съураникше ёго. кра/стКей же ^ nem каемль й прё церковь? положи fi. f покрыто /нкою плащанице. — ‘слыша | Run Ke MTH о\выёний сна ско |ёго. Йй притекши йскаше ёго. | офурЖеши же fi поипаде КЪ cgus | Ero. A TIS HE съвираше | суды твлеси сна скоёго. сора/ вши же Й не сле нести ёго къ | дель ской. ны попок изв | Фмыквше A A WBoakkuré f по/ложиша Áň nos CPA 4 L PREH. OÝRO | BLUH KE cA MTH Ero смрти &/жа въ хорваты. страшно во Ё TE armed SKS AQ Ёмоне претръ пить. послав KE HE (10] obrativ se řekl: Co jsi si usmyslil? A chopiv jej porazil a padl nad ním a řekl: To ti Bůh, bratfe, (odpust?). Tuza pribéhnuv udetil (jej) do ruky, Václav pak pustil bratra a běžel k chrámu, Dva ďáblové Česta a Tira zabili (jej) v chrámových vratech, Hněvysa pak přiběhnuv probodl mu bok mečem, I vypustil ducha svého fka: V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého. Zabili pak v tom hradě s ním nějakého Mstinu, ale jíní mužové uteklí rychle. Jedny pobili a druzí se rozbéhli po zemích, dětí zahubil pro néj A bozí sluhy oloupili (a) vyhnali z města a ženy (jejích) za jiné muže provdalí a všecku zlou žádost vyplnili: zabili knížete svého. Tira pak řekl: Pojďme na paní, at na- jednou přemůžeš bratra svého i matku svou. Boleslav však řekl: Nikam se nepoděje, než jinými (jí) dosáhneme. Václava pak rozsekavše odešli, nepochovavše ho. Krastěj však kněz vzav jej před chrámem jej položil a pokryl tenkou plachtou, Uslyševší pak matka o zabití syna svého a přiběhnuvši, hledala ho; uzřevší pak jej, padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna svého. Sebravší (je) pak ne- osmélila se nésti jej do domu svého, ale v jizbé knézové umyvée a oblékse jej, polozili jej uprostřed kostela, Obávajíc se však matka jeho smrti, utekla se do Charvát; nebo strašné jest, aby od cizích rukou jí utrpěla, Poslav pak | Tak je v rukopise místo ueneyeru! — 2) Zde jest text legendy zřejmě porušen; čekali bychom nun (moyn) místo akk, ua; také slova: & sepzk (rychle, spésné) snad vznikla zkaZením z piv. ks Ilpazk; hlaholské texty tu mají sk Ilpark. — 9) Také slovo „ro“ (младенци Hzsuua ero) meni jisté pro mnoZství rüznottení, jeZ tu jsou; ptivodné asi tu bylo, jak ma hlaholsky text (R), «го радн; tim jsem se řídil při překladu,
Strana 19
59 ob, 60, [11] ZacTWoKE | [à RoAECAAE'N. NQHZBAB Ke Mona | naoyaa. pa MATROY CRTROPH | HAAR HHA. No- гревоша чтноё ёго || т"Кло. клучеслака довраго fi | праведнаго RÓKS. й вгочетца | й Холюкца. ca&xH Ro £a$ ro&'k|uutaa fH ch страхом. крокй | Ero He xeu rio TQH AH E 3/ Maro ATH. Bh TPETHANKE BE/UEHh BCHATR BHAAYIHAE цркви | взиде над MHarh. й дикишаса | TS - Ben fi pe Hacyrkémcm sk MO AHTRAMH H BATO= B'kpHta'h AW/BPATO BAYECAABA H кольши чю | до йкитисл. къйстин'ноу | во ХК мёци й стыуЪ «м$че ник NOHANKHCA Ska Ero. | cler ко сотвориша ® не|мъ rükoxe Aoki o yk. ^ расё | коша же Ero й младенци Ero | fizauuia. E'cTHHNS Rech HA[pOA™R MAEMECKTN E£AMMH CA каше Й naaraurca v HE. of |BLÉHK: ke RE RAUECAAER KHA/ZA & ak. 99. AŤ. A A, BR ЗВ. йнди|кта. в. крёгь. Г. къ КИ. днь | míra CEMTABPA. fi pr покой || ёго Дшю въ кфче нем" покой. | съ веками Йуврайными Ero ра/ди ве; кины. Йд’Кже вси праве/дний no UHEARPTR. къ ск%те | жикотнемъЪ твоём ги. не|Фстаки же вгъ йзе‘ранйыуЪ | свойу“. в пор$ганиё неко ным. но NOCKTH MÄTAK сво/Ёю. Й преложи À Фкамененйе | cpija. na Nos KaÄHNE A gazSavk|uné rg'kyoms cRoHy b. " Boaecaa [Rh Ke noman$ReA Kh roy вг& | kos Anke rgdkýda ChTROPHEh. MO/MOAHECA Kh EPS й Bekah сты а. й послав саги примесе | "Клео врата скоёго BAYEcAd[RA AZ BOAECAABAM града. к. сла/кном$ град'® праз'К. гл& ázk TEXT VOSTOKOVSKÝ. 19 Boleslav, nezastihl ji. Povolav pak kněze Pavla, aby vykonal modlitbu nad ním, pochovalí ctné jeho tělo, dobrého a spravedlivého panovníka a ctitele božího a milovníka Kristova, neboť mu sloużil s pobożnosti a s bázní, Krev pak jeho, když nechtěla po tti dni jíti do zemé, v třetí pak večer, ani (to) všichni viděli, chrám vzešel nad ním. I divili se tu všichní, a ještě dou- fáme v Boha, že se na přímluvu (modlitby) a víru (pravověrnost) dobrého Václava í větší zázrak ukáže. Nebo vpravdě Kristově muce a svatých mučedníků rovnala se muka jeho; neboť se radili o něm jako Židé o Kristu, rozsekali jej a dětí pro něj' zahubilí, Vpravdě všechen národ lidský velmi ho želel a opla- kśval. Zabit pak byl kníže Václav léta 6337, indikce 2., kruhu (slunečního) 3.,28. dne měsíce září; a Bůh dejž pokoj jeho duši na místě věčného pokoje, se véemi vyvolenymi, (zabitymi)? pro néj bez viny, kde všickni spravedliví odpočívají ve světle života tvého, Pane. Nezůstavil však Bůh vyvolených svých na potupunevěrným, ale na- vštívil milostí svou a obrátil i zatvrzelá srdce na pokání a poznání hříchů svých. Boleslav pak, rozpomenuv se na Boha, jak veliký hřích učinil, pomodliv se Bohu a všem svatým a poslav sluhy, přinesl tělo bratra svého Václava z hradu !) I toto místo mluví ve prospěch výkladu v předešlé poznámce; je tu' řeč o dětech, které zbyly po pfivrZencich sv. Vaclava, zabitych pro néj. ?) Hlaholsky text má tu: wx« «ro paan uz'&'«u n coy'Th, čímž se vysvětluje slovo v závorce,
59 ob, 60, [11] ZacTWoKE | [à RoAECAAE'N. NQHZBAB Ke Mona | naoyaa. pa MATROY CRTROPH | HAAR HHA. No- гревоша чтноё ёго || т"Кло. клучеслака довраго fi | праведнаго RÓKS. й вгочетца | й Холюкца. ca&xH Ro £a$ ro&'k|uutaa fH ch страхом. крокй | Ero He xeu rio TQH AH E 3/ Maro ATH. Bh TPETHANKE BE/UEHh BCHATR BHAAYIHAE цркви | взиде над MHarh. й дикишаса | TS - Ben fi pe Hacyrkémcm sk MO AHTRAMH H BATO= B'kpHta'h AW/BPATO BAYECAABA H кольши чю | до йкитисл. къйстин'ноу | во ХК мёци й стыуЪ «м$че ник NOHANKHCA Ska Ero. | cler ко сотвориша ® не|мъ rükoxe Aoki o yk. ^ расё | коша же Ero й младенци Ero | fizauuia. E'cTHHNS Rech HA[pOA™R MAEMECKTN E£AMMH CA каше Й naaraurca v HE. of |BLÉHK: ke RE RAUECAAER KHA/ZA & ak. 99. AŤ. A A, BR ЗВ. йнди|кта. в. крёгь. Г. къ КИ. днь | míra CEMTABPA. fi pr покой || ёго Дшю въ кфче нем" покой. | съ веками Йуврайными Ero ра/ди ве; кины. Йд’Кже вси праве/дний no UHEARPTR. къ ск%те | жикотнемъЪ твоём ги. не|Фстаки же вгъ йзе‘ранйыуЪ | свойу“. в пор$ганиё неко ным. но NOCKTH MÄTAK сво/Ёю. Й преложи À Фкамененйе | cpija. na Nos KaÄHNE A gazSavk|uné rg'kyoms cRoHy b. " Boaecaa [Rh Ke noman$ReA Kh roy вг& | kos Anke rgdkýda ChTROPHEh. MO/MOAHECA Kh EPS й Bekah сты а. й послав саги примесе | "Клео врата скоёго BAYEcAd[RA AZ BOAECAABAM града. к. сла/кном$ град'® праз'К. гл& ázk TEXT VOSTOKOVSKÝ. 19 Boleslav, nezastihl ji. Povolav pak kněze Pavla, aby vykonal modlitbu nad ním, pochovalí ctné jeho tělo, dobrého a spravedlivého panovníka a ctitele božího a milovníka Kristova, neboť mu sloużil s pobożnosti a s bázní, Krev pak jeho, když nechtěla po tti dni jíti do zemé, v třetí pak večer, ani (to) všichni viděli, chrám vzešel nad ním. I divili se tu všichní, a ještě dou- fáme v Boha, že se na přímluvu (modlitby) a víru (pravověrnost) dobrého Václava í větší zázrak ukáže. Nebo vpravdě Kristově muce a svatých mučedníků rovnala se muka jeho; neboť se radili o něm jako Židé o Kristu, rozsekali jej a dětí pro něj' zahubilí, Vpravdě všechen národ lidský velmi ho želel a opla- kśval. Zabit pak byl kníže Václav léta 6337, indikce 2., kruhu (slunečního) 3.,28. dne měsíce září; a Bůh dejž pokoj jeho duši na místě věčného pokoje, se véemi vyvolenymi, (zabitymi)? pro néj bez viny, kde všickni spravedliví odpočívají ve světle života tvého, Pane. Nezůstavil však Bůh vyvolených svých na potupunevěrným, ale na- vštívil milostí svou a obrátil i zatvrzelá srdce na pokání a poznání hříchů svých. Boleslav pak, rozpomenuv se na Boha, jak veliký hřích učinil, pomodliv se Bohu a všem svatým a poslav sluhy, přinesl tělo bratra svého Václava z hradu !) I toto místo mluví ve prospěch výkladu v předešlé poznámce; je tu' řeč o dětech, které zbyly po pfivrZencich sv. Vaclava, zabitych pro néj. ?) Hlaholsky text má tu: wx« «ro paan uz'&'«u n coy'Th, čímž se vysvětluje slovo v závorce,
Strana 20
60 ob. 1. 446 0b,b 4472 20 ^ brow. й грЖуъЪ мой À nezako[nnÀ mora ágr& mkv. й полф|жнша Й въ цркви стго кита | © Accus стран$ WaTapa, | ABofo M na I. aná$ йдеже в cda | рекъо сътворю црквь TOY. прене| [cens WE BÓ) EAMECAMTN KHAZN | ma mapa gra «Latin. BI покой Ero Aulo на лени dRpadman | fcadka Aräkoßa. AA KKE ECH пра|кедний ‚почивать uarie | E'hckQct- нил га нашего Îca Ya. | Emovske cAaga в gk АМИНЬ. RUSKÉ REDAKCE. [12] Boleslavi do slavného hradu Prahy řka: „Zhře- šil jsem a hříchu svého i nepravostí svých jsem I položílí jej v kostele sv. Vita po kdež byl sám řekl: Vystavím chrám tento. Přenesen si vedom“, pravé straně oltáře „dvanäcti apoStolü‘‘, pak byl kníže Václav měsíce března 3, (sic) dne. Bůh dejž pokoj jeho duší na lůně Abrahamově, Izákově i Jakobově, kdež všickní spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, jemuž sláva na věky, amen. В тон же дйк. жит! клаженаго KHASA RAUECAARA RNIEUIATO! V týž den (28. září). Život blahoslaveného knížete Václava českého.* Се нын'К ChEbICTICA NPOPOURCKOE CAORO. еже глаше OVCTNI ra Hawers i® а. Боудеть Bo рече E rniocA'kAHAA AHH. HI HORE MHHAUT, Hide covipa BOCTAHETh KO BATh HA BPATA ROO H cis HA Wla CEotTC. H EQaZH чако\ goat ero. cami ck neanaH. Roy ASTA. Aa. EoZa 7 Hals E no A'kaoar ну. ® коже? нЖкто on BEAUKTK H CAAROK YECThH'h. Rh UYEXEXh *KHEWIH. Йменемь кра] |тислакь. * и подрёже его хокоМо есть 5. драгомирЪ °+ и редиста Ke cW'h cor NAKRONOANKIK H MKO KPECTHLWA H. H нарекоша HMA EMoV. EO CT. KQELJIEHÍH. BAUECAABA. CHILE Bek zogovipiinars? по cEoeMov. wear. Arkeripe? H BO3PACTE WTPOK'h. H AKO BhICTh WILK EMO Varianty: ) MM, MT?! МТ *: выкшаго neni. LSb. swenwarw e лас, "T od; 5) VČMS není; sk; *) MM, MT? sparncaagan ; LSb.: v ostatnich rkp.: akTnye; BPATHCAAR | Hle, nyni se vyplnilo prorocké slovo, jez Krista. ,,Ne- bot bude v poslední dni", jeZ míníme, Ze jsou mluvila ústa Pána našeho Ježíše nyní, „povstaneť bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a nepřáteli (budou) (lidé) sami sobě budou nelaskaví," A odplatí jim Büh podle skutkü jejich. Byl jakýsi kníže veliky a slávou ctě- člověku domácí jeho“; ný, který žil v Čechách, jménem Vratislav, a manželka jeho se jmenovala Drahomit. Zplo- dili pak syna prvorozeného, a kdyz jej kitili, dali mu jméno na křtu svatém Václav; tak nazvali dítě podle svého obyčeje, I vzrostl pacholík, A když otec jeho Vratislav měl po- 2.2) LSb, Aa J Jp 3-3) LSb, 8) LSb aparomnou; )ILSb. sogyqe W; 8) ак УСМ5., *) Rukopis má vlastně „вывшаго“ místo „českého“, srov, úvod a varianty, — **) Kolář má „nemili“, prof. Pastrnek „nemilosrdní“; z důvodu níže vyloženého kladu ,nelaskaví".
60 ob. 1. 446 0b,b 4472 20 ^ brow. й грЖуъЪ мой À nezako[nnÀ mora ágr& mkv. й полф|жнша Й въ цркви стго кита | © Accus стран$ WaTapa, | ABofo M na I. aná$ йдеже в cda | рекъо сътворю црквь TOY. прене| [cens WE BÓ) EAMECAMTN KHAZN | ma mapa gra «Latin. BI покой Ero Aulo на лени dRpadman | fcadka Aräkoßa. AA KKE ECH пра|кедний ‚почивать uarie | E'hckQct- нил га нашего Îca Ya. | Emovske cAaga в gk АМИНЬ. RUSKÉ REDAKCE. [12] Boleslavi do slavného hradu Prahy řka: „Zhře- šil jsem a hříchu svého i nepravostí svých jsem I položílí jej v kostele sv. Vita po kdež byl sám řekl: Vystavím chrám tento. Přenesen si vedom“, pravé straně oltáře „dvanäcti apoStolü‘‘, pak byl kníže Václav měsíce března 3, (sic) dne. Bůh dejž pokoj jeho duší na lůně Abrahamově, Izákově i Jakobově, kdež všickní spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkříšení Pána našeho Ježíše Krista, jemuž sláva na věky, amen. В тон же дйк. жит! клаженаго KHASA RAUECAARA RNIEUIATO! V týž den (28. září). Život blahoslaveného knížete Václava českého.* Се нын'К ChEbICTICA NPOPOURCKOE CAORO. еже глаше OVCTNI ra Hawers i® а. Боудеть Bo рече E rniocA'kAHAA AHH. HI HORE MHHAUT, Hide covipa BOCTAHETh KO BATh HA BPATA ROO H cis HA Wla CEotTC. H EQaZH чако\ goat ero. cami ck neanaH. Roy ASTA. Aa. EoZa 7 Hals E no A'kaoar ну. ® коже? нЖкто on BEAUKTK H CAAROK YECThH'h. Rh UYEXEXh *KHEWIH. Йменемь кра] |тислакь. * и подрёже его хокоМо есть 5. драгомирЪ °+ и редиста Ke cW'h cor NAKRONOANKIK H MKO KPECTHLWA H. H нарекоша HMA EMoV. EO CT. KQELJIEHÍH. BAUECAABA. CHILE Bek zogovipiinars? по cEoeMov. wear. Arkeripe? H BO3PACTE WTPOK'h. H AKO BhICTh WILK EMO Varianty: ) MM, MT?! МТ *: выкшаго neni. LSb. swenwarw e лас, "T od; 5) VČMS není; sk; *) MM, MT? sparncaagan ; LSb.: v ostatnich rkp.: akTnye; BPATHCAAR | Hle, nyni se vyplnilo prorocké slovo, jez Krista. ,,Ne- bot bude v poslední dni", jeZ míníme, Ze jsou mluvila ústa Pána našeho Ježíše nyní, „povstaneť bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a nepřáteli (budou) (lidé) sami sobě budou nelaskaví," A odplatí jim Büh podle skutkü jejich. Byl jakýsi kníže veliky a slávou ctě- člověku domácí jeho“; ný, který žil v Čechách, jménem Vratislav, a manželka jeho se jmenovala Drahomit. Zplo- dili pak syna prvorozeného, a kdyz jej kitili, dali mu jméno na křtu svatém Václav; tak nazvali dítě podle svého obyčeje, I vzrostl pacholík, A když otec jeho Vratislav měl po- 2.2) LSb, Aa J Jp 3-3) LSb, 8) LSb aparomnou; )ILSb. sogyqe W; 8) ак УСМ5., *) Rukopis má vlastně „вывшаго“ místo „českého“, srov, úvod a varianty, — **) Kolář má „nemili“, prof. Pastrnek „nemilosrdní“; z důvodu níže vyloženého kladu ,nelaskaví".
Strana 21
[13] вратислакоу ° NOCAAHTH WTPOKA на своем’ стол®. "° сам в; © стар чалше смрти сев. и прижкавъ вратислав. KHASH Hike BR тогда ко своей WBAACTH 1 епископы. И Ech причетъ црквным. декрыи же и. ваговФЖрнын enfirs u no'ragin. ? co gari kangocoar Grrkg- ше стоую литоургйю въ цркви. прФыа клёчие ца нашел BIJA H NQHCHOĄBKI Mpia. H BOZEEUIE WTOKA MOCTARHIIA HA CTEMENH NPE WATAPEME. и Блки его ей” CHILE PERM Th Kh IV XC. EARH WTPOUA CHE HAUKE EÁBHA'h ECH BCA TIDAREAHHKH 15 4 genua ecu TEo4. ABQAA MA Гсаака. такова. noagogdpHei UpEH PARE ATAWMR KOCTANTH- Na'* i eaeNoy. chuje же ркшю © BATOR'kpHOMOY TOMY ENHCKONOY. H MOAHTBAMH EO HAUATTK wrgekm n gAreAATMIO EXtlo XOHHAVR. H BAA его кака скол людмила оучити его "книгам слокскымиь. | посл доу 19 оучителю — скоемоу дор. и навыче разоумоу ксемоу в Bopz'k. can ore ин KHASh EQATHCAAE'h. E'h BOV- дичь, и начат” WTPOKR OVUHTHCA KHHPAM'R AAT'KINKCKH M?) H насучисА Aeng'k. B TOME RPEMA OVMPE BPATHCAARS KHAZA. H nocapnma KHASA BAYECAABA. Na CToA'k хоца своего ра? THCAABAH. à BOCAABTh HAYA MOATK HHAR XOAH- TH. giera KE“? еше юнЪ и возрастом мал. мати же его драгомир. и OV TEEQAH ZEMAIO H AIO AM CRWA OYCTQOH. i AKO“ коскорми сна своего APOVrAro | BOAECAABA. И NaAUA BA= 9 MM вратнелавлад$; | 1.55, ca xe; ММ. призва ; TEXT MINEJNÍ. 21 saditi chlapce na svém stolcí —sám byl stár, očekával své smrti —, povolal Vratislav kni- žete,“ jenž byl tehdá v jeho zemi, a biskupy a všecko duchovenstvo chrámové. Dobrý pak a pravověrný biskup i notar(ij), se vším du- chovenstvem, odzpivavse svatou liturgii v ko- stele přesvaté Paní naší Bohorodičky a vždy panny Marie, pozdvihie pacholíka, postavili (jej) na stupni před oltářem. A požehnal jej biskup takto řka: „Pán Bůh Ježíš Kristus po- žehnejž pachole toto, jakož jsi požehnal vše- chny spravedlivé své: Abrahama, Izáka, Ja- koba, a (jakož) jsí korunoval pravověrné císaře, rovné apo&tolüm, Konstantina a Helenu." An takto mluvil pravověrný ten biskup, a modlit- bami jeho začal pacholík (rústi),““ milostí boží chráněn (jsa). I dala jej bába jeho Lidmila uciti písmu slovanskému, (a) následuje učitele svého dobře, naučil se smyslu všemu brzo. Poslal jej pak kníže Vratislav na Budeč,i začal se pacholik uditi pismu latinskómu a naučil se (mu) dobře. V tom čase umřel Vratislav kníže, I posadili knížete Václava na stolec otce jeho Vratislava, a Boleslav začal mu být poddán; byli pak ještě mladí a vzrůstem malí. Matka pak jeho Drahomiř upevnila zemi a lidí svoje spravovala, A když vychovala druhého 12 MM, MT * wiarapiu; | MM, VCMS laco; ' MT? ronferanTHNa; '5LSb, pewno; !LSb, + pacru (sr, Vost.); " v MM, VČMS, není; '* VĆMS nocakaša, '* MM, nemá, Sh, aarantertt; 2" VGMS, MM, LSb u; 22-** LSb, sacra (V. sama); * VCM, LSb. u tako; “| Tvar naga (v rukop. Carskóm moskev, synod. knih.) by mohl byt i ak, množ, čísla (knížata), jak bychom čekali podle textu Vostokovského: I posttihli (jej) knížata jiná; ale pak by v Minejním textu musil byt 1 уутоК вЁша а пе sk. Také vydání Archeofrafické komise má «wazw. — **) Některé rukopisy (lavry Sergijev, a Vostokovský) tak mají a souvislost toho vyžaduje,
[13] вратислакоу ° NOCAAHTH WTPOKA на своем’ стол®. "° сам в; © стар чалше смрти сев. и прижкавъ вратислав. KHASH Hike BR тогда ко своей WBAACTH 1 епископы. И Ech причетъ црквным. декрыи же и. ваговФЖрнын enfirs u no'ragin. ? co gari kangocoar Grrkg- ше стоую литоургйю въ цркви. прФыа клёчие ца нашел BIJA H NQHCHOĄBKI Mpia. H BOZEEUIE WTOKA MOCTARHIIA HA CTEMENH NPE WATAPEME. и Блки его ей” CHILE PERM Th Kh IV XC. EARH WTPOUA CHE HAUKE EÁBHA'h ECH BCA TIDAREAHHKH 15 4 genua ecu TEo4. ABQAA MA Гсаака. такова. noagogdpHei UpEH PARE ATAWMR KOCTANTH- Na'* i eaeNoy. chuje же ркшю © BATOR'kpHOMOY TOMY ENHCKONOY. H MOAHTBAMH EO HAUATTK wrgekm n gAreAATMIO EXtlo XOHHAVR. H BAA его кака скол людмила оучити его "книгам слокскымиь. | посл доу 19 оучителю — скоемоу дор. и навыче разоумоу ксемоу в Bopz'k. can ore ин KHASh EQATHCAAE'h. E'h BOV- дичь, и начат” WTPOKR OVUHTHCA KHHPAM'R AAT'KINKCKH M?) H насучисА Aeng'k. B TOME RPEMA OVMPE BPATHCAARS KHAZA. H nocapnma KHASA BAYECAABA. Na CToA'k хоца своего ра? THCAABAH. à BOCAABTh HAYA MOATK HHAR XOAH- TH. giera KE“? еше юнЪ и возрастом мал. мати же его драгомир. и OV TEEQAH ZEMAIO H AIO AM CRWA OYCTQOH. i AKO“ коскорми сна своего APOVrAro | BOAECAABA. И NaAUA BA= 9 MM вратнелавлад$; | 1.55, ca xe; ММ. призва ; TEXT MINEJNÍ. 21 saditi chlapce na svém stolcí —sám byl stár, očekával své smrti —, povolal Vratislav kni- žete,“ jenž byl tehdá v jeho zemi, a biskupy a všecko duchovenstvo chrámové. Dobrý pak a pravověrný biskup i notar(ij), se vším du- chovenstvem, odzpivavse svatou liturgii v ko- stele přesvaté Paní naší Bohorodičky a vždy panny Marie, pozdvihie pacholíka, postavili (jej) na stupni před oltářem. A požehnal jej biskup takto řka: „Pán Bůh Ježíš Kristus po- žehnejž pachole toto, jakož jsi požehnal vše- chny spravedlivé své: Abrahama, Izáka, Ja- koba, a (jakož) jsí korunoval pravověrné císaře, rovné apo&tolüm, Konstantina a Helenu." An takto mluvil pravověrný ten biskup, a modlit- bami jeho začal pacholík (rústi),““ milostí boží chráněn (jsa). I dala jej bába jeho Lidmila uciti písmu slovanskému, (a) následuje učitele svého dobře, naučil se smyslu všemu brzo. Poslal jej pak kníže Vratislav na Budeč,i začal se pacholik uditi pismu latinskómu a naučil se (mu) dobře. V tom čase umřel Vratislav kníže, I posadili knížete Václava na stolec otce jeho Vratislava, a Boleslav začal mu být poddán; byli pak ještě mladí a vzrůstem malí. Matka pak jeho Drahomiř upevnila zemi a lidí svoje spravovala, A když vychovala druhého 12 MM, MT * wiarapiu; | MM, VCMS laco; ' MT? ronferanTHNa; '5LSb, pewno; !LSb, + pacru (sr, Vost.); " v MM, VČMS, není; '* VĆMS nocakaša, '* MM, nemá, Sh, aarantertt; 2" VGMS, MM, LSb u; 22-** LSb, sacra (V. sama); * VCM, LSb. u tako; “| Tvar naga (v rukop. Carskóm moskev, synod. knih.) by mohl byt i ak, množ, čísla (knížata), jak bychom čekali podle textu Vostokovského: I posttihli (jej) knížata jiná; ale pak by v Minejním textu musil byt 1 уутоК вЁша а пе sk. Také vydání Archeofrafické komise má «wazw. — **) Některé rukopisy (lavry Sergijev, a Vostokovský) tak mají a souvislost toho vyžaduje,
Strana 22
447b 22 YECAARK CTPOHTH AOAH CRWA. H HMACTA ЖЕ сестры Xu BraCTA® HB pazna ^ rnavkia. и * оустренша A. и gozaoxu? BAFTA cH: LEROY HA BAUECAARA KNASA. H Hada ovarkeru 5 KNHIAMb AATHI| [HRCKHATS HAH AKOKE™ enka. 29 греческый HAM CIENNHKh. Pa ag ROZAUIE книгы и cAegeHckiu. P u uTawe B wk com CORAAZHA PAAM. и HE TOKMO KE KNHTAMA OVAUÉ- AWETK. Ho H ES coggrhuiaa EcCkavh OVEO- Ptak AoEpoĄ'kame. u B'kĄBkia nakopaiaauie?? à CTQAHHNIA MOHHMAUIE NO EFAALCKOM9Y CAOROV. аа park! KOpMAAUIE HZAHYa. И BAORHUA НЕ дадлшеЕ WVEHAETH HHKOMOVKE. H ARAM BCA OVROrhIA H когатыа BekXh MHAORAWETH.® и UQkEH ECA ZAATOMk oyKgacH H B'kpoRawie” es Bra Bckaih cplieds 1 Ree RATE TRopAWE к живот"К своем, И разкоуАше же’? Моуже чахокьскых. ®% и косташа на с КНАЗЬ ЖЕ НАМ вйаше?® еще ada AE HE OH EDAA ov apt wurk E70. Ad EPa BOSPACTETK. H CMKICAA AOBLIH BPATS ro. TOMAA ATAROA'K искони нех$” довра чАЧье CKOMOV QoAS. EHHAE E"h colla ZAM"h comk- ник его. 1акоже иногда во°° Под$ предател. писано ко есть BCAKh Костай на ГНа своего lioAn?* noAeREH A T. TH же начаша nocry'k- KATH goa&cAaRA Hà S40. g'kuia oper TA OYEHTH BAYECAARTR KHÂ CORRIJABCA Ch MATE piło CROEIO H C MOVAHH CROHMN. H THU” WH sain wx maur To BAYECAGBA HAOVCTHAN“ RUSKÉ REDAKCE. [14] syna svého Boleslava, začal Václav spravo- vati lid svůj, Méli pak ctyti sestry, i provdali je v rozliéná knízetství a vybavili je. I vlozil (Bůh) takovou milost na knížete Václava, že počal rozumětí knihám latinským jako biskup nebo jako kněz; a vzal-li řecké knihy i slovan- ské, četl v nich bystfe a bez chyby.“ A netoliko že knihám rozuměl, ale i víru naplňuje všem ubohým dobře činil, nuzné krmil a pocestné (do domu) přijímal podle evangelského slova; boží sluhy krmil přehojně a vdovám nedo- pouštěl ublížit od nikoho a všecky lidi, ubohé i bohaté, miloval, A všechny kostely zlatem okrášlil a věřil v Boha celým srdcem a všecko dobré čínil v životě svém. I zbujněli mužové čeští a povstali protí sobě; neboť kníže jim byl ještě mlád, let osmnáct (maje), když umřel otec jeho. A když vzrostl a rozhledu nabyl bratr jeho, tehdy ďábel, nechtěje od počátku dobré lidskému rodu, vešel do srdce zlých rádců jeho, jako kdysi do Jidáše zrádce. Neboť psáno jest: „Každý, kdo povstává proti pánu svému, Jidási podoben jest", Ti pak po- tali pobádati Boleslava ke zlému (a) řekli: Chce tě zabíti kníže Václav, uradiv se s mat- kou svou i s muzi svymi. Ti psi zli, jizto byli ; M 3 MM u aacra; ??LSb,s pacua; 2-20 LSb, oyerponcre a (sr. V.); ?' MM somni; 28.28 СЪ, книгами латынкскы x ; , T й kW; 2-2 [Sb, aa ae ensmaue (sr, V.) гоЖчкскна книги н словеньскиа; 3 MM, MT 2 ropmaawe; *! LSb, mnaogaaue ; 32 LSb, ekporaame; 9 MT? vynech, ?'LSb. mayBerna ; 35 LSb, sawe, MT © siame; °° VÈMS za; °” MM, LSb, nak; 3° ММ, МТ ? подстрекатн; °° LSb, TH ri; 40.40 Sh, GAWETK BAYECAARA HAOYUHAN ; *) Text Minejni («rau & wk cock cosaagna pan) je tu jisté porusen a nedává dobrého smyslu; aní Vostokovský neuspokojuje (npeuwraue An» nk), spíse podle Iliinskóho: aApnu'k sez saazna (bystfe bez chyby).
447b 22 YECAARK CTPOHTH AOAH CRWA. H HMACTA ЖЕ сестры Xu BraCTA® HB pazna ^ rnavkia. и * оустренша A. и gozaoxu? BAFTA cH: LEROY HA BAUECAARA KNASA. H Hada ovarkeru 5 KNHIAMb AATHI| [HRCKHATS HAH AKOKE™ enka. 29 греческый HAM CIENNHKh. Pa ag ROZAUIE книгы и cAegeHckiu. P u uTawe B wk com CORAAZHA PAAM. и HE TOKMO KE KNHTAMA OVAUÉ- AWETK. Ho H ES coggrhuiaa EcCkavh OVEO- Ptak AoEpoĄ'kame. u B'kĄBkia nakopaiaauie?? à CTQAHHNIA MOHHMAUIE NO EFAALCKOM9Y CAOROV. аа park! KOpMAAUIE HZAHYa. И BAORHUA НЕ дадлшеЕ WVEHAETH HHKOMOVKE. H ARAM BCA OVROrhIA H когатыа BekXh MHAORAWETH.® и UQkEH ECA ZAATOMk oyKgacH H B'kpoRawie” es Bra Bckaih cplieds 1 Ree RATE TRopAWE к живот"К своем, И разкоуАше же’? Моуже чахокьскых. ®% и косташа на с КНАЗЬ ЖЕ НАМ вйаше?® еще ada AE HE OH EDAA ov apt wurk E70. Ad EPa BOSPACTETK. H CMKICAA AOBLIH BPATS ro. TOMAA ATAROA'K искони нех$” довра чАЧье CKOMOV QoAS. EHHAE E"h colla ZAM"h comk- ник его. 1акоже иногда во°° Под$ предател. писано ко есть BCAKh Костай на ГНа своего lioAn?* noAeREH A T. TH же начаша nocry'k- KATH goa&cAaRA Hà S40. g'kuia oper TA OYEHTH BAYECAARTR KHÂ CORRIJABCA Ch MATE piło CROEIO H C MOVAHH CROHMN. H THU” WH sain wx maur To BAYECAGBA HAOVCTHAN“ RUSKÉ REDAKCE. [14] syna svého Boleslava, začal Václav spravo- vati lid svůj, Méli pak ctyti sestry, i provdali je v rozliéná knízetství a vybavili je. I vlozil (Bůh) takovou milost na knížete Václava, že počal rozumětí knihám latinským jako biskup nebo jako kněz; a vzal-li řecké knihy i slovan- ské, četl v nich bystfe a bez chyby.“ A netoliko že knihám rozuměl, ale i víru naplňuje všem ubohým dobře činil, nuzné krmil a pocestné (do domu) přijímal podle evangelského slova; boží sluhy krmil přehojně a vdovám nedo- pouštěl ublížit od nikoho a všecky lidi, ubohé i bohaté, miloval, A všechny kostely zlatem okrášlil a věřil v Boha celým srdcem a všecko dobré čínil v životě svém. I zbujněli mužové čeští a povstali protí sobě; neboť kníže jim byl ještě mlád, let osmnáct (maje), když umřel otec jeho. A když vzrostl a rozhledu nabyl bratr jeho, tehdy ďábel, nechtěje od počátku dobré lidskému rodu, vešel do srdce zlých rádců jeho, jako kdysi do Jidáše zrádce. Neboť psáno jest: „Každý, kdo povstává proti pánu svému, Jidási podoben jest", Ti pak po- tali pobádati Boleslava ke zlému (a) řekli: Chce tě zabíti kníže Václav, uradiv se s mat- kou svou i s muzi svymi. Ti psi zli, jizto byli ; M 3 MM u aacra; ??LSb,s pacua; 2-20 LSb, oyerponcre a (sr. V.); ?' MM somni; 28.28 СЪ, книгами латынкскы x ; , T й kW; 2-2 [Sb, aa ae ensmaue (sr, V.) гоЖчкскна книги н словеньскиа; 3 MM, MT 2 ropmaawe; *! LSb, mnaogaaue ; 32 LSb, ekporaame; 9 MT? vynech, ?'LSb. mayBerna ; 35 LSb, sawe, MT © siame; °° VÈMS za; °” MM, LSb, nak; 3° ММ, МТ ? подстрекатн; °° LSb, TH ri; 40.40 Sh, GAWETK BAYECAARA HAOYUHAN ; *) Text Minejni («rau & wk cock cosaagna pan) je tu jisté porusen a nedává dobrého smyslu; aní Vostokovský neuspokojuje (npeuwraue An» nk), spíse podle Iliinskóho: aApnu'k sez saazna (bystfe bez chyby).
Strana 23
447 ob.a [15] кыгнати мтрь свою RéZTh BHNhl. BAYECAABR x gazoyM'ka'h ergá mikin noaHoy caogo ana павла глющее чти ца своего И матерь свою. H BOZAIOEH BAHKHAFO cRoero IMKO*! cam CA. Хот& Блаженный исполнити келкоу правдо вЖию и прикеде паки матере*® скою B ДоМЬ ской H BEAMH Пплакашесл ГАА СНЦЕ ГЙ ВЖЕ 43 44 MOH NE NOCTAEH HAL reka BCEMk. TIOMA= HoyBKE cAOBO MJopoka ABĄa. Fp'kyh ** юности 45a NoMANU Til. Mota H NERHĄ'kHHa"" моего не THRMKE UTAE MTPR CRO WHA ЖЕ радова- weea W E'kp'k cia cero HM W gAroAaTH rae TROPALIE. MAAOMOLINBIA KOJPMAWEŚŚ ale cHPoTA PAŁ WBHĄKMA HE дадАШЕ WBHĄ k TH ен“? ние комоуже || н eiie странны приимаше и *длоБры им TIOKOH TROPAWE *® 1 AKOKe речено $ во ears (aaa Mam сбалистом странен БЖуль HOME BREAOCTÉ ME H HAN Ne WĄ'kcre** mene. волен S mk? g OTEMNNUNÉ* H He Mock- THOTE MENE CHOKYk vo WISIOHMR Tor Aa Фидоуть TH & Movkoy ERUHOVIO à W десноую HIKE co- TROPUIE cia RAÍaA TeTAA EHHAOYTh E 2KHSHh кЖчноую. TO CHA EAAKENKIH KHA3K NOMulL- Auc? g col. c&oHavs. ? aie iro. Hirn. MAH AOMAUIHAG H CTPANKIA EcA WAkRAA n Kop= MA Hale AH. KoTOQNH. TIQHUETHHKR LLOKEHBIH или сфиенник"Ъ приховиженл приидет“? к немоу nů HCKOV MALÉ H AoRQo TEopAur Ec. H. upfgH 5 x X 57 A xe B'k oyeTponak Bo) Bek граде”? и ngAPo- TEXT MINEJNÍ. 23 Václava navedli vyhnati matku svou bez viny. Václav však, znaje bázeň boží, pomněl na slovo apoštola řkoucí: „Cti otce svého i matku svou“ a „Mílovati budeš bližního svého jako sám sebe'', Chtě blahoslavený naplniti vše- likou spravedlnost boží, přívedl nazpět matku svou do domu svého a velmi plakal, řka takto: „Pane Bože můj, nepokládej jím všem (sic) to za hřích“, Vzpomenul pak na slovo pro- roka Davida: „Hříchů mladosti mé a nevědo- mosti mé nevzpomínej, Pane“, Proto ctil matku svou, ona pak se radovala z víry syna svého a z milosti, kterou prokazoval. Malomocné krmil; bylo-li kde sirotku ublizoväno, nedal ubliziti jemu od nikoho; téZ pocestné pfijimal a dobrý jim pokoj činil, a jakož je řečeno v svatém evangeliu evangelistou Matoušem: „Pocestným jsem byl, a nepiijali jste mne, nahý, a nepříodělí jste mne, nemocen jsem byl (a) v žaláří, a nenavštívili jste mne“, totiž na levici tehda (jsoucím), i půjdou tí do trápení věčného, a (jsoucí) na pravicí, kteří činili tyto dobré (skutky), tehdy vejdou do života věčného. To (a) takové pomýšlel blahoslavený kníže v srdci svém; byl-li kdo chudý, buď domácí nebo cizí, všecky odival a krmil, a piisel-li k němu některý služebník kostelní nebo kněz, м “LSb,+H; *jindev&ude: wTp&; *? jinde vśude; uw»; * MM sck; "v dr, sp.:rpkys; **% LSb, ueckAenia; 35 MM, MT? LSb, kopmaawe; *'LSb., MT? ca; 48.48 ÿ dr.: aospn; LSb, H Aospo nw TRopawe (Vostok. AosporBopawe); WLS ne wakmere; 9" VÓMS cts; 9 VÈMS, MT! & Temnnua ne nockTHere; *LSb, nonuunaaue; croma; MM ropmaa; 9 VÓMS npnaers, LSb, npitAera; **LSb. sa; v dr. sp.: #9; i ; p i 53 v dr, sp.: 57.57 MM není;
447 ob.a [15] кыгнати мтрь свою RéZTh BHNhl. BAYECAABR x gazoyM'ka'h ergá mikin noaHoy caogo ana павла глющее чти ца своего И матерь свою. H BOZAIOEH BAHKHAFO cRoero IMKO*! cam CA. Хот& Блаженный исполнити келкоу правдо вЖию и прикеде паки матере*® скою B ДоМЬ ской H BEAMH Пплакашесл ГАА СНЦЕ ГЙ ВЖЕ 43 44 MOH NE NOCTAEH HAL reka BCEMk. TIOMA= HoyBKE cAOBO MJopoka ABĄa. Fp'kyh ** юности 45a NoMANU Til. Mota H NERHĄ'kHHa"" моего не THRMKE UTAE MTPR CRO WHA ЖЕ радова- weea W E'kp'k cia cero HM W gAroAaTH rae TROPALIE. MAAOMOLINBIA KOJPMAWEŚŚ ale cHPoTA PAŁ WBHĄKMA HE дадАШЕ WBHĄ k TH ен“? ние комоуже || н eiie странны приимаше и *длоБры им TIOKOH TROPAWE *® 1 AKOKe речено $ во ears (aaa Mam сбалистом странен БЖуль HOME BREAOCTÉ ME H HAN Ne WĄ'kcre** mene. волен S mk? g OTEMNNUNÉ* H He Mock- THOTE MENE CHOKYk vo WISIOHMR Tor Aa Фидоуть TH & Movkoy ERUHOVIO à W десноую HIKE co- TROPUIE cia RAÍaA TeTAA EHHAOYTh E 2KHSHh кЖчноую. TO CHA EAAKENKIH KHA3K NOMulL- Auc? g col. c&oHavs. ? aie iro. Hirn. MAH AOMAUIHAG H CTPANKIA EcA WAkRAA n Kop= MA Hale AH. KoTOQNH. TIQHUETHHKR LLOKEHBIH или сфиенник"Ъ приховиженл приидет“? к немоу nů HCKOV MALÉ H AoRQo TEopAur Ec. H. upfgH 5 x X 57 A xe B'k oyeTponak Bo) Bek граде”? и ngAPo- TEXT MINEJNÍ. 23 Václava navedli vyhnati matku svou bez viny. Václav však, znaje bázeň boží, pomněl na slovo apoštola řkoucí: „Cti otce svého i matku svou“ a „Mílovati budeš bližního svého jako sám sebe'', Chtě blahoslavený naplniti vše- likou spravedlnost boží, přívedl nazpět matku svou do domu svého a velmi plakal, řka takto: „Pane Bože můj, nepokládej jím všem (sic) to za hřích“, Vzpomenul pak na slovo pro- roka Davida: „Hříchů mladosti mé a nevědo- mosti mé nevzpomínej, Pane“, Proto ctil matku svou, ona pak se radovala z víry syna svého a z milosti, kterou prokazoval. Malomocné krmil; bylo-li kde sirotku ublizoväno, nedal ubliziti jemu od nikoho; téZ pocestné pfijimal a dobrý jim pokoj činil, a jakož je řečeno v svatém evangeliu evangelistou Matoušem: „Pocestným jsem byl, a nepiijali jste mne, nahý, a nepříodělí jste mne, nemocen jsem byl (a) v žaláří, a nenavštívili jste mne“, totiž na levici tehda (jsoucím), i půjdou tí do trápení věčného, a (jsoucí) na pravicí, kteří činili tyto dobré (skutky), tehdy vejdou do života věčného. To (a) takové pomýšlel blahoslavený kníže v srdci svém; byl-li kdo chudý, buď domácí nebo cizí, všecky odival a krmil, a piisel-li k němu některý služebník kostelní nebo kněz, м “LSb,+H; *jindev&ude: wTp&; *? jinde vśude; uw»; * MM sck; "v dr, sp.:rpkys; **% LSb, ueckAenia; 35 MM, MT? LSb, kopmaawe; *'LSb., MT? ca; 48.48 ÿ dr.: aospn; LSb, H Aospo nw TRopawe (Vostok. AosporBopawe); WLS ne wakmere; 9" VÓMS cts; 9 VÈMS, MT! & Temnnua ne nockTHere; *LSb, nonuunaaue; croma; MM ropmaa; 9 VÓMS npnaers, LSb, npitAera; **LSb. sa; v dr. sp.: #9; i ; p i 53 v dr, sp.: 57.57 MM není;
Strana 24
24 RUSKÉ REDAKCE TEeQAUE HAT.” H noxia paBki CORpagk D BORN IdZBIKTK H CAJY?KBA ZA NEMO COTROJAEMA De EcA ARM K"& BPov raro? BEAHILÉ 43 WIĘ NK OYCTQotHHE AOHQATO H JKEAANNATO KNASA BA MECAABA. M BOSAONH EMOV E'h HA CEPŮLH CHLLERŠ MBICAk COZĄATH IĘŻKOBK EO HALA Cro AEQAAMA. B To Ke BQEMA Echka AÏAROAR HIKE NZ HAYAAA HENABHAA oAa YÂUa HOAtCAABOY ASKABAA BR cpîye Ero H HaeYvcTH ETO Ha EpaTa CEOÉTO. ldKo- xt H wkanHare? cfonea'ka wie comkija Za0E Ha BpaTÍR ckow ^g coin? c&oEM'h. H3EH. Rae mile? c&olo H. TI9HHAVR. EAACTR £AHW'. E. QC TEH ZEMAN. à. W€ Ekaovipe? Gaupenia. gia 9 rare caovru Bäkia“® He ToyNe MeYk NOCATh. HO B MW- FHBEAk HEYECTHEMI Mh. TAKO H TR 8AkIH coB'kT= HHUAL ATakoaH uke cog'kutamia** zaaa Bo cpi uk? CROHX'K Ch. BOAECAABOM'R NA BAAJKENATO KHASA EAuECAdBa. nQHHAEKE Af cTro* amgaaMa K HEMoy JK€ R'k BAdZKENNKIH WWEÉTK cRoH CTEO- gau H BécéAAUIEA W Eos'k. wHH ke TorAa Saïe°” coRETHHUM AÏaBOAH EoZEalllà RoAECAAEA H CORETTh COTROQUIE HEMNQIASHENKIH WW BAMKEN- HA RAMecAaE k. tAKOKE H OMHAORE w ik m nepkgaa A'kTa. BAKOY 2Ke cifienie LLPKRH TOP AA ya. BodtcAaRTh go r94 mh || Hero oe vedi & HIeKE TEoQAuE ngagiie cru negate Hs KOZMŁI H ĄaMiaNa. H WcASYLIAR'h BAA?KENNKIH KHASh EAMECAAETR CTI. Aw Tov grito. 9 york [t6] jemuž bylo ublíženo, on (takové) vykupoval a dobře čínil všem. Kostely pak zřídil ve všech městech a dobře činil jim; a boží sluhy shro- máždil ze všech národů, a služba Bohu za něho se dála po všecky dni, jako u velikých národů, zařízením dobrého a žádoucího kn- žete Václava. I vložil mu Bůh do srdce tako- vouto my&lenku, vystavéti kostel ve jméno svatého Abrahama" (sic). V ten pak čas ďábel, jenz (jest) od pocátku nenávidé rodu lidského, vsel zlé véci do srdce jeho a navedl jej proti bratru jeho, jako i bezbožného Svatopluka, který se na zlém usnesl proti bratřím svým v srdcí svém, Zabil bratry své a převzal vládu sám v Ruské zemi, nevěda o pomstě boží, že sluhové boží ne nadarmo meč nosí, ale na záhubu bezbožných. Tak i tito zlí rádcové ďábelští, kteří obmýšleli zlé v srdcích svých s Boleslavem proti blahoslavenému knížeti Vác- lavovi, Prisel pak den svatého Abraama (sic), jemuž byl Blahoslavený slíb svůj učinil, a vese- lil se v Bohu. Ti pak zlí rádcové ďábelští tehdy pozvali Boleslava a radou se uradili nepřátel- skou o blahoslaveném Václavovi, jako Židé o Kristu v dřívějších letech. Bylo pak „Posvěcení chrámu"; tehdy jel Boleslav (sic) do hradu, V neděli pak (byly) slavné služby boží, v nichž se slavil svátek svatjch dobrodincü" Kosmy 59 MT?--gw; 9" LSb wmaamware ctavonoara; | 9-0 v tíštěných VČM (str, 2189): „E ciun coc u3en &pavii není; omyl tiskařský, ježto se tak čte v obojím rukopise, Ve VČMS č. 174, L 1055 i VČMS č. 986, 1. 945v jsou ta slova, tak jak se čtou v našem originále, V LSb,, MM, MT '!, MT? „uasiio spaTuto. ck. H npuuwy*...; 9 MM k% pue; 2 LSb, ne skąawie; 9 MM & cjus; °° v MM není; 6.63 není v LSb., opisovač je chtěl přípsat po straně, ale zapomněl; © jinde v dr, sp.: saïn. 64 LSb, cuekiaawa ; 6 MT? auToprito; *) Všecky Mínejní rukopisy tak; zkažením z ,Emerama", — **) Kosma a Damian slovou sézmMn34nwHun (dobrodinci), ježto, jsouce lékaří, beze mzdy léčili (dvó.gyvgol).
24 RUSKÉ REDAKCE TEeQAUE HAT.” H noxia paBki CORpagk D BORN IdZBIKTK H CAJY?KBA ZA NEMO COTROJAEMA De EcA ARM K"& BPov raro? BEAHILÉ 43 WIĘ NK OYCTQotHHE AOHQATO H JKEAANNATO KNASA BA MECAABA. M BOSAONH EMOV E'h HA CEPŮLH CHLLERŠ MBICAk COZĄATH IĘŻKOBK EO HALA Cro AEQAAMA. B To Ke BQEMA Echka AÏAROAR HIKE NZ HAYAAA HENABHAA oAa YÂUa HOAtCAABOY ASKABAA BR cpîye Ero H HaeYvcTH ETO Ha EpaTa CEOÉTO. ldKo- xt H wkanHare? cfonea'ka wie comkija Za0E Ha BpaTÍR ckow ^g coin? c&oEM'h. H3EH. Rae mile? c&olo H. TI9HHAVR. EAACTR £AHW'. E. QC TEH ZEMAN. à. W€ Ekaovipe? Gaupenia. gia 9 rare caovru Bäkia“® He ToyNe MeYk NOCATh. HO B MW- FHBEAk HEYECTHEMI Mh. TAKO H TR 8AkIH coB'kT= HHUAL ATakoaH uke cog'kutamia** zaaa Bo cpi uk? CROHX'K Ch. BOAECAABOM'R NA BAAJKENATO KHASA EAuECAdBa. nQHHAEKE Af cTro* amgaaMa K HEMoy JK€ R'k BAdZKENNKIH WWEÉTK cRoH CTEO- gau H BécéAAUIEA W Eos'k. wHH ke TorAa Saïe°” coRETHHUM AÏaBOAH EoZEalllà RoAECAAEA H CORETTh COTROQUIE HEMNQIASHENKIH WW BAMKEN- HA RAMecAaE k. tAKOKE H OMHAORE w ik m nepkgaa A'kTa. BAKOY 2Ke cifienie LLPKRH TOP AA ya. BodtcAaRTh go r94 mh || Hero oe vedi & HIeKE TEoQAuE ngagiie cru negate Hs KOZMŁI H ĄaMiaNa. H WcASYLIAR'h BAA?KENNKIH KHASh EAMECAAETR CTI. Aw Tov grito. 9 york [t6] jemuž bylo ublíženo, on (takové) vykupoval a dobře čínil všem. Kostely pak zřídil ve všech městech a dobře činil jim; a boží sluhy shro- máždil ze všech národů, a služba Bohu za něho se dála po všecky dni, jako u velikých národů, zařízením dobrého a žádoucího kn- žete Václava. I vložil mu Bůh do srdce tako- vouto my&lenku, vystavéti kostel ve jméno svatého Abrahama" (sic). V ten pak čas ďábel, jenz (jest) od pocátku nenávidé rodu lidského, vsel zlé véci do srdce jeho a navedl jej proti bratru jeho, jako i bezbožného Svatopluka, který se na zlém usnesl proti bratřím svým v srdcí svém, Zabil bratry své a převzal vládu sám v Ruské zemi, nevěda o pomstě boží, že sluhové boží ne nadarmo meč nosí, ale na záhubu bezbožných. Tak i tito zlí rádcové ďábelští, kteří obmýšleli zlé v srdcích svých s Boleslavem proti blahoslavenému knížeti Vác- lavovi, Prisel pak den svatého Abraama (sic), jemuž byl Blahoslavený slíb svůj učinil, a vese- lil se v Bohu. Ti pak zlí rádcové ďábelští tehdy pozvali Boleslava a radou se uradili nepřátel- skou o blahoslaveném Václavovi, jako Židé o Kristu v dřívějších letech. Bylo pak „Posvěcení chrámu"; tehdy jel Boleslav (sic) do hradu, V neděli pak (byly) slavné služby boží, v nichž se slavil svátek svatjch dobrodincü" Kosmy 59 MT?--gw; 9" LSb wmaamware ctavonoara; | 9-0 v tíštěných VČM (str, 2189): „E ciun coc u3en &pavii není; omyl tiskařský, ježto se tak čte v obojím rukopise, Ve VČMS č. 174, L 1055 i VČMS č. 986, 1. 945v jsou ta slova, tak jak se čtou v našem originále, V LSb,, MM, MT '!, MT? „uasiio spaTuto. ck. H npuuwy*...; 9 MM k% pue; 2 LSb, ne skąawie; 9 MM & cjus; °° v MM není; 6.63 není v LSb., opisovač je chtěl přípsat po straně, ale zapomněl; © jinde v dr, sp.: saïn. 64 LSb, cuekiaawa ; 6 MT? auToprito; *) Všecky Mínejní rukopisy tak; zkažením z ,Emerama", — **) Kosma a Damian slovou sézmMn34nwHun (dobrodinci), ježto, jsouce lékaří, beze mzdy léčili (dvó.gyvgol).
Strana 25
[17] Жхати к д® ской в кор К.°° Болеслав ЖЕ HE AdAE FAA снце: како хещеши WRATH BPaTE Вино EMIY MOAACA C ПЛАЧЕЕНЫМЬ САФКОЛЫ и мед” все цао имею оу себе. ФН ЖЕ НИ’? Wpeueca eatoy H неКуа во долить свой. и Bekyk на”! конь скон начат"Ъ играти со слёгами сво= ими на двор% BoAecAagAH. TRMKE MHHMK тако пов'Кдаша емоу на дор ui ria ey casn £P 0. KHANIKE EAMECAAE"R.? Xot|IETh "TA SEH'TH RoAE- славы. WH 2Ké NE HMtAWE S B'k phi CAOBECH TOMS. и всю надеЖю свою BOZAOMH HA Bid. MH Тон Alk Beck пиша и EECEAHLIACA OY БФАЕСЛАКА. u Eh TÉ oke Hourh ^ cunAouaca ратници*® Wake Tin ZAI coger unu gs rikgecen Agora. NPHZEAWA K Ce&k BOAFCAABA HIKE COTROPHILA zAMH Th H HENpiaZNensin™ coger. rakooKt K NHASTOV CHHASLIÄ HAORE Ha {а МЫсЛАЦЕ зла. такоже и Фни тай тн и. Thavke ca подовАЩЕ. сокЖщаша како кыша оукити (!) га своего. prkna маке поидеть на оутренюю къ ugkEH. Ek Bo EAuECAAE S. HEA"kHHER. I". Utica. rA K ce mrorAa оукиемь его. оутр$ же вывшю BOSBOHHUIA Футренюю. К/УЧЕСЛаВЬ ЖЕ КнА оуслышавть звоненй и рече сице. слава TH Til BOE MOH. [AKO дал еси cE'hT'h HW Ao стигнути сутра сего. и Bh TOM Yack BZeMb сандала: скол WEOYECA. H AHUK"S ское оуММЫ. и поидЕ на таоутренюю. И MOCTHKE H Boats славъ во вратКуь клМчеслак AKE WZpekRCA H Qeut AEQ Af ги вчера. олеславоу же Прие 9? MM gx Pk, MT !, MT?, &* sopa'k, LSb, в’ выра; všech rukopisech: ne umawe, ale v LSb,: Ne rama wkpu (ve Vostok,: не на &'kpu); TEXT MINEJNf. 25 a Damiana. A blahoslavený kníže Václav, vy- slechnuv svatou liturgii, chtěl jeti do svého domu spěšně“, Boleslav však jemu nedal, prose jej plačtivým hlasem, řka takto: „Proč chceš od- jeti, bratře? Víno a medovinu všecku mám u sebe. On pak neodepřel jemu a nejel na svůj hrad, a vsed na svého koně, začal hräti se služebníky svými na dvoře Boleslavově. Proto míníme, že jemu pověděli na dvoře a řeklí mu služebníci jeho: „Kníže, Václave, Boleslav tě chce zabiti” On vSak neuvéfil tomu slovu a všecku nadějí svou na Boha vloëil, a ten den celÿ pili a veselili se u Bole- slava, A v tu pak noc sešlí se nepřátelé, ti zlí rádcové, do Hněvysova dvora, pozvali si Boleslava a konali zlou a ďábelskou radu. Jako se sešli k Pilàtovi Zidé proti Kristu, obmýšlejíce zlé, tak i ti zlí psí, jim se podoba- jíce, radili se, jak by zabíli pána svého. Řekli: „Půjde na jitřní do kostela'' — Václav totiž rád chodil do chrámu — (řkouce k sobě) „tehdy zabijeme ho." Když bylo ráno, zvonili na jitřní, Václav pak kníže, uslyšev zvonění, řekl takto: „Sláva tobě, Pane Bože můj, že jsi dal světlo a (dal jsi mi) dosíci jitra tohoto." A v ten čas vzav sandály své, obul se a tváf si umyl a &el na jit£nf, I zastihl jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédnuv se řekl: „Dobrý den, pane, véera...” Ale k Boleslavovi sklonil se ďábel k uchu a rozvrátil srdce jeho, Ze, tasiv 79 LSb, ne; 7! v MT! neni; "?LSb, вачеславь; 7 ^LSb,, VCMS uus; ve MM pannus; 7? ve VÓMS není; "LSb, s cock; "5 y dr, sp,: aut; * en sopak (#n spsk)—spěšně, ve všech Minejních rukopisech, vzniklo asi zkazenim z «4 Ilpazk (víz, leg, Vostokov.; hlaholské leg, вк Прагь), 4
[17] Жхати к д® ской в кор К.°° Болеслав ЖЕ HE AdAE FAA снце: како хещеши WRATH BPaTE Вино EMIY MOAACA C ПЛАЧЕЕНЫМЬ САФКОЛЫ и мед” все цао имею оу себе. ФН ЖЕ НИ’? Wpeueca eatoy H неКуа во долить свой. и Bekyk на”! конь скон начат"Ъ играти со слёгами сво= ими на двор% BoAecAagAH. TRMKE MHHMK тако пов'Кдаша емоу на дор ui ria ey casn £P 0. KHANIKE EAMECAAE"R.? Xot|IETh "TA SEH'TH RoAE- славы. WH 2Ké NE HMtAWE S B'k phi CAOBECH TOMS. и всю надеЖю свою BOZAOMH HA Bid. MH Тон Alk Beck пиша и EECEAHLIACA OY БФАЕСЛАКА. u Eh TÉ oke Hourh ^ cunAouaca ратници*® Wake Tin ZAI coger unu gs rikgecen Agora. NPHZEAWA K Ce&k BOAFCAABA HIKE COTROPHILA zAMH Th H HENpiaZNensin™ coger. rakooKt K NHASTOV CHHASLIÄ HAORE Ha {а МЫсЛАЦЕ зла. такоже и Фни тай тн и. Thavke ca подовАЩЕ. сокЖщаша како кыша оукити (!) га своего. prkna маке поидеть на оутренюю къ ugkEH. Ek Bo EAuECAAE S. HEA"kHHER. I". Utica. rA K ce mrorAa оукиемь его. оутр$ же вывшю BOSBOHHUIA Футренюю. К/УЧЕСЛаВЬ ЖЕ КнА оуслышавть звоненй и рече сице. слава TH Til BOE MOH. [AKO дал еси cE'hT'h HW Ao стигнути сутра сего. и Bh TOM Yack BZeMb сандала: скол WEOYECA. H AHUK"S ское оуММЫ. и поидЕ на таоутренюю. И MOCTHKE H Boats славъ во вратКуь клМчеслак AKE WZpekRCA H Qeut AEQ Af ги вчера. олеславоу же Прие 9? MM gx Pk, MT !, MT?, &* sopa'k, LSb, в’ выра; všech rukopisech: ne umawe, ale v LSb,: Ne rama wkpu (ve Vostok,: не на &'kpu); TEXT MINEJNf. 25 a Damiana. A blahoslavený kníže Václav, vy- slechnuv svatou liturgii, chtěl jeti do svého domu spěšně“, Boleslav však jemu nedal, prose jej plačtivým hlasem, řka takto: „Proč chceš od- jeti, bratře? Víno a medovinu všecku mám u sebe. On pak neodepřel jemu a nejel na svůj hrad, a vsed na svého koně, začal hräti se služebníky svými na dvoře Boleslavově. Proto míníme, že jemu pověděli na dvoře a řeklí mu služebníci jeho: „Kníže, Václave, Boleslav tě chce zabiti” On vSak neuvéfil tomu slovu a všecku nadějí svou na Boha vloëil, a ten den celÿ pili a veselili se u Bole- slava, A v tu pak noc sešlí se nepřátelé, ti zlí rádcové, do Hněvysova dvora, pozvali si Boleslava a konali zlou a ďábelskou radu. Jako se sešli k Pilàtovi Zidé proti Kristu, obmýšlejíce zlé, tak i ti zlí psí, jim se podoba- jíce, radili se, jak by zabíli pána svého. Řekli: „Půjde na jitřní do kostela'' — Václav totiž rád chodil do chrámu — (řkouce k sobě) „tehdy zabijeme ho." Když bylo ráno, zvonili na jitřní, Václav pak kníže, uslyšev zvonění, řekl takto: „Sláva tobě, Pane Bože můj, že jsi dal světlo a (dal jsi mi) dosíci jitra tohoto." A v ten čas vzav sandály své, obul se a tváf si umyl a &el na jit£nf, I zastihl jej Boleslav ve vratech. Václav pak ohlédnuv se řekl: „Dobrý den, pane, véera...” Ale k Boleslavovi sklonil se ďábel k uchu a rozvrátil srdce jeho, Ze, tasiv 79 LSb, ne; 7! v MT! neni; "?LSb, вачеславь; 7 ^LSb,, VCMS uus; ve MM pannus; 7? ve VÓMS není; "LSb, s cock; "5 y dr, sp,: aut; * en sopak (#n spsk)—spěšně, ve všech Minejních rukopisech, vzniklo asi zkazenim z «4 Ilpazk (víz, leg, Vostokov.; hlaholské leg, вк Прагь), 4
Strana 26
448 » 26 HHYE ATAROAR Ro" oyxoy. H pazgapu code Его AA HZ'BEAECR AUR CEOH Ho Grm kpag s cuu. нын% тек KOLKO колни"? того ытн. и оудари клаженнаго MEUEMK TO UAAB'k. BAYECAABR Ke WEQATHECA H peUE. UTO ECH OVMkICAHATk"" (Pie и врате° сё. им его Покерже и ста над HHMK OH peye eMoy uro TER'k*" gpare u*? 240 COTBOPHNTR. H MOHTEKR единъ © сокЖтникъ ve оусЖкноу || к рёкоу“® влаженнаго кнАзА“! BAUECAARA. WHIKE испоусти и повже ко цркви. AlagoAH же совЖтници чиста“®® н тира оукиста его к црбовны Aepeyru. rirkinka? acc притекъ проводе £AloY рекра мечемь, и испоусти Af CBOH Блаженный. ГАА сиЦЕ к роуцК Tron предаю“® д мон. оукиша же въ толь град К C HHAVK MC THHOY H EAAHHOY A HA HKIA MOVIKH идеша прочее. WEKI HZBHUJA 4 APOVZHH paze B'kroulacA no ZEMAAAFA à MAAĄENIJA HZBHIA ero QaAM. a Eia равы и нищий” погравикше и выгнавше В Z, SEMAM. à KHAI À za mon”! даша. они KE NICH"? NENPŤAZNEÉHH OVEHRUJE Fila своего. тира IKE PEUE NĄŁMTR H ELJIE Ha MRio свою. да единою?? WsKaA'keLUH EgaTA H MTPK. колеслак же pede. Hk Kamo ca eH A'kTru Aa иже“ инки доспЖеть. & клучеслака же Фидо- ша рекше®° его и нЕ сохраныше его. крас ® же попы вуемь влаженнаго прё црков!ю положи RUSKÉ REDAKCE. [18] meč svúj a odpovčdčy takto: „Nyní chci ti lepším nad to býti,“ udeřil Blahoslaveného me- čem po hlavě. Václav pak obrátiv se fekl: „Co jsi si to usmyslil, otée (sic)* a bratre?* Chopiv ho povalil (jej) a stál nad ním a řekl mu: „Bratře, co jsem ti zlého učinil?“ A pribéhnuv jeden z rádců těch, sekl do ruky blahoslave- ného knížete Václava, Ten pak pustil jej a běžel ke kostelu. Ale dabelsti radcové Cista a Tira zabili jej ve dveřích chrámových, Hnëvsa (sic) pak přiběhnuv probodl mu žebra mečem, I vypustil ducha svého Blahoslavený, řka takto: „V ruce tvé, (Pane),"" odevzdávám ducha své- ho“, Zabili pak v tom hradě s ním Mstinu a He- lenu a na jiné ostatní muže šli; jedny zabili a druzí se rozběhli po krajích, a dětí pobili pro něj. A boží sluhy a chudé oloupivše vyhnali ze země a ženy jejích za muże provdali. Ti pak psí ďábelští zabili pána svého. Tira pak řekl: n„Jděmež ještě i na naši paní, ať opláčeš na- jednou bratra i matku!“ Boleslav však řekl: „Nikam se nepoděje, až jinjmi dospéje."*** Odeśli pak od Vaclava, rozsekavse ho a nepo- chovavse ho. Krasej pak knóz, vzav Blahosla- veného, před chrámem ho položil (a) pokryl jej tenkým plátnem. Uslyševší pak matka jeho, že "8a vy dr, sp.: Ko oyxy, v LSb, xa. vyxs; 70 LSb, misto ээвелин“— юн!н (уе Vostok.: oynen); 9-80 LSb, uro ecu 81 LSb. ros'k; A» OYMhCAH W EpaTe; 82 v LSb,, MM toho neni; 69-63 LSb, n oyekue & pykoy (ve Vostok.: oyaapu x f8ky) ; . fv MM neni; **LSb. «cra (Vost. uera; tak i v VĆMS, MM, MT, MT? rwkewca же, LSb, & rikeuca же; " LSb. J- rf (také i v Vostok); **LSb, reck; 89MM мъетнн$; % LSb, wp ?! finde: 34 w8xu; 2VCM, MT! MT? MM misto: ,neu“ — вен, у LSb, nc; — v tiit, vydání ewmere, ale v oriinále: eauuem; | * LSb, adl, 795 tak ve viech rukopisech m. pasckkume (Vostok.); v LSb, parte: °° MM paca! же; *) Rukopis lavry Sergiev. W spare, a všecky rukopisy vyjímajíc Minejní, — **) Toto přídávají kromě ru- kopisu Sergiev,, Vostokovský i hlaholské, — ***) Jako jinde i zde je toto místo nejasné; zde mimo to ještě větší nesnáz püsobí 3. sin, Aecmkeri! v&ude jinde 1, plur, aocnkears !
448 » 26 HHYE ATAROAR Ro" oyxoy. H pazgapu code Его AA HZ'BEAECR AUR CEOH Ho Grm kpag s cuu. нын% тек KOLKO колни"? того ытн. и оудари клаженнаго MEUEMK TO UAAB'k. BAYECAABR Ke WEQATHECA H peUE. UTO ECH OVMkICAHATk"" (Pie и врате° сё. им его Покерже и ста над HHMK OH peye eMoy uro TER'k*" gpare u*? 240 COTBOPHNTR. H MOHTEKR единъ © сокЖтникъ ve оусЖкноу || к рёкоу“® влаженнаго кнАзА“! BAUECAARA. WHIKE испоусти и повже ко цркви. AlagoAH же совЖтници чиста“®® н тира оукиста его к црбовны Aepeyru. rirkinka? acc притекъ проводе £AloY рекра мечемь, и испоусти Af CBOH Блаженный. ГАА сиЦЕ к роуцК Tron предаю“® д мон. оукиша же въ толь град К C HHAVK MC THHOY H EAAHHOY A HA HKIA MOVIKH идеша прочее. WEKI HZBHUJA 4 APOVZHH paze B'kroulacA no ZEMAAAFA à MAAĄENIJA HZBHIA ero QaAM. a Eia равы и нищий” погравикше и выгнавше В Z, SEMAM. à KHAI À za mon”! даша. они KE NICH"? NENPŤAZNEÉHH OVEHRUJE Fila своего. тира IKE PEUE NĄŁMTR H ELJIE Ha MRio свою. да единою?? WsKaA'keLUH EgaTA H MTPK. колеслак же pede. Hk Kamo ca eH A'kTru Aa иже“ инки доспЖеть. & клучеслака же Фидо- ша рекше®° его и нЕ сохраныше его. крас ® же попы вуемь влаженнаго прё црков!ю положи RUSKÉ REDAKCE. [18] meč svúj a odpovčdčy takto: „Nyní chci ti lepším nad to býti,“ udeřil Blahoslaveného me- čem po hlavě. Václav pak obrátiv se fekl: „Co jsi si to usmyslil, otée (sic)* a bratre?* Chopiv ho povalil (jej) a stál nad ním a řekl mu: „Bratře, co jsem ti zlého učinil?“ A pribéhnuv jeden z rádců těch, sekl do ruky blahoslave- ného knížete Václava, Ten pak pustil jej a běžel ke kostelu. Ale dabelsti radcové Cista a Tira zabili jej ve dveřích chrámových, Hnëvsa (sic) pak přiběhnuv probodl mu žebra mečem, I vypustil ducha svého Blahoslavený, řka takto: „V ruce tvé, (Pane),"" odevzdávám ducha své- ho“, Zabili pak v tom hradě s ním Mstinu a He- lenu a na jiné ostatní muže šli; jedny zabili a druzí se rozběhli po krajích, a dětí pobili pro něj. A boží sluhy a chudé oloupivše vyhnali ze země a ženy jejích za muże provdali. Ti pak psí ďábelští zabili pána svého. Tira pak řekl: n„Jděmež ještě i na naši paní, ať opláčeš na- jednou bratra i matku!“ Boleslav však řekl: „Nikam se nepoděje, až jinjmi dospéje."*** Odeśli pak od Vaclava, rozsekavse ho a nepo- chovavse ho. Krasej pak knóz, vzav Blahosla- veného, před chrámem ho položil (a) pokryl jej tenkým plátnem. Uslyševší pak matka jeho, že "8a vy dr, sp.: Ko oyxy, v LSb, xa. vyxs; 70 LSb, misto ээвелин“— юн!н (уе Vostok.: oynen); 9-80 LSb, uro ecu 81 LSb. ros'k; A» OYMhCAH W EpaTe; 82 v LSb,, MM toho neni; 69-63 LSb, n oyekue & pykoy (ve Vostok.: oyaapu x f8ky) ; . fv MM neni; **LSb. «cra (Vost. uera; tak i v VĆMS, MM, MT, MT? rwkewca же, LSb, & rikeuca же; " LSb. J- rf (také i v Vostok); **LSb, reck; 89MM мъетнн$; % LSb, wp ?! finde: 34 w8xu; 2VCM, MT! MT? MM misto: ,neu“ — вен, у LSb, nc; — v tiit, vydání ewmere, ale v oriinále: eauuem; | * LSb, adl, 795 tak ve viech rukopisech m. pasckkume (Vostok.); v LSb, parte: °° MM paca! же; *) Rukopis lavry Sergiev. W spare, a všecky rukopisy vyjímajíc Minejní, — **) Toto přídávají kromě ru- kopisu Sergiev,, Vostokovský i hlaholské, — ***) Jako jinde i zde je toto místo nejasné; zde mimo to ještě větší nesnáz püsobí 3. sin, Aecmkeri! v&ude jinde 1, plur, aocnkears !
Strana 27
448b [19] покры его тонкою плащаницею. оуслышакша?" же ми его оущйена соущи® сйа скоего. и NpH= TeKWe™ Hekawe ero. ovze'kgui oe n ngunaAe къ срйю его. и naauonea'® совираше 1?! суды: тКла его сна своё и совракши же н НЕ cark нести к д$ ской. Ho к попок двор WAMBIEIIE H \ОБЛЕКШЕ И И Hécoua H H mnoao- жиша и E UPKEH. оуБоАЕШИ са’? Мати его смрти и ва | въ крокаты. страшна во есть смт & чюжёю рукоу Aa £A ne yore? претериЖти. волеслав же JOTA ovEHTi | H посла по NEA ZAKIK COB'BTNHLU. H НИ ЖЕ ШЁШЕ и не окрЖтоша_ ева. roy npuz&aui попа пакла H Ad MOAHTROY TROPATK'™ Hap HHML H Nos POEROLUA ke uTHot "'kao cTro H Блаженнаго кАчеслака | доБраго и пракеднаго“® кРчетца. и Хртаювца "°%слоужитель Бо 6 nio! co RAPeremkHitMh H со страхом. И Кровь его по три дни нЕ рачи B землю ити къ ii же днь кровь его??? потрекислА. и UkEH. EZNIAE над Нил кеКаь аюдЕМЬ ВИДАЩИМ TOY H AHBAHMCA. a 1 ape Hapkiopeca Bozk [| H HA MOAUTBOY BATOB'KPHAMO RAYECAABA BOAUIIO 41948 TABARLISCA, ROHCTHNHOY Bo Xitk Moyuyk 1S RAKIIHEA HO CTHNR UHR NpHA0KHCA моука его. и CORTE COTEOPHUIA W HEMK КОЖЕ flo Aen Ww XB nockkoura Ke H rakożk€ H Павла % jinde oycammarme #e; v LSb, oycanmagmif ; naawowph; — I"! LSb, exeupaame ; 108 LSb, m; TEXT MINEJNf. °8 D Sb, eoruin; 102 jinde: oysoagwx Xe ca; 106.106 LSb, caoyxna so &k éFoy (у Vostok,: ca$xxu so em8); tiskařským, ve VČMS 1. 1055у, УСМ$ & 986 1, 947; 1 уе vydání Kolářově; 27 syn její jest zabit, ptibéhnuvsi hledala ho: uzřevší pak (jej), padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna svého a sebravší (je) pak neosmélila se odnésti do domu svého, ale ve dvoře knězově umyvše a oblékše jej, nesli a položili jej v kostele, Obávajíc pak se matka jeho smrti, uprchla do Charvát; neboť strašná jest smrt od cizích rukou, že ji nechtěla pře- trpéti, Boleslav pak, chté ji zabíti, poslal za ní zlé rádce ; oni pak šedše nenalezli ji. Tu povo- lali kněze Pavla, aby modlitbu konali nad ním; pochovali pak ctné tělo svatého a blahoslave- ného Václava, dobrého a spravedlivého ctitele božího a milovníka Kristova, neboť sloužil Bohu s pobožností a s bázní, A krev jeho po tří dni nechtěla jíti do země; třetí pak den se ztratila (krev jeho) a chrám vzešel nad ním, ani všichní lidé to viděli a se divili, A doufáme v Boha, že se (i) na modlitbu (přímluvu) blahoslaveného Václava větší div zjeví, Neboť zajisté Kristově muce (zjeviv$i se) a (muce) svatych mucednic* (síc) rovnala se muka jeho; i radu konali o něm jako Židé o Kristu, rozsekali jej pak jako Pavla a dśti pro** Krista zahubili, Vpravdé 9© VCMS npurekum, LSb. npurekum; 1% LSb, 193 I Sb, ue yoraawe; 1° LSb, creopA (Vost, cwrkopk ); 107-107 není v tištěném vydání omylem 108 y ti&t, vydání, i v originále VČMS & 174 L 1055 ob.: xk MUTUH tABALWHCA "EN mimuk. Ćteni: „moyyk”* red, vydani chybné, V LSb.: ykk moyuk asakwica n cU měně d v rukop. Vostok.: yék aus w cy» aBunni. *) Všecky rukopisy tak; ale Vostok. a hlaholské moyuenuxn, — **) Rukopis náš sice vynechává pan, ale tosecte i v Minejích Milut. a Tulup. '—?, podobně jako v ostatnich redakcich.
448b [19] покры его тонкою плащаницею. оуслышакша?" же ми его оущйена соущи® сйа скоего. и NpH= TeKWe™ Hekawe ero. ovze'kgui oe n ngunaAe къ срйю его. и naauonea'® совираше 1?! суды: тКла его сна своё и совракши же н НЕ cark нести к д$ ской. Ho к попок двор WAMBIEIIE H \ОБЛЕКШЕ И И Hécoua H H mnoao- жиша и E UPKEH. оуБоАЕШИ са’? Мати его смрти и ва | въ крокаты. страшна во есть смт & чюжёю рукоу Aa £A ne yore? претериЖти. волеслав же JOTA ovEHTi | H посла по NEA ZAKIK COB'BTNHLU. H НИ ЖЕ ШЁШЕ и не окрЖтоша_ ева. roy npuz&aui попа пакла H Ad MOAHTROY TROPATK'™ Hap HHML H Nos POEROLUA ke uTHot "'kao cTro H Блаженнаго кАчеслака | доБраго и пракеднаго“® кРчетца. и Хртаювца "°%слоужитель Бо 6 nio! co RAPeremkHitMh H со страхом. И Кровь его по три дни нЕ рачи B землю ити къ ii же днь кровь его??? потрекислА. и UkEH. EZNIAE над Нил кеКаь аюдЕМЬ ВИДАЩИМ TOY H AHBAHMCA. a 1 ape Hapkiopeca Bozk [| H HA MOAUTBOY BATOB'KPHAMO RAYECAABA BOAUIIO 41948 TABARLISCA, ROHCTHNHOY Bo Xitk Moyuyk 1S RAKIIHEA HO CTHNR UHR NpHA0KHCA моука его. и CORTE COTEOPHUIA W HEMK КОЖЕ flo Aen Ww XB nockkoura Ke H rakożk€ H Павла % jinde oycammarme #e; v LSb, oycanmagmif ; naawowph; — I"! LSb, exeupaame ; 108 LSb, m; TEXT MINEJNf. °8 D Sb, eoruin; 102 jinde: oysoagwx Xe ca; 106.106 LSb, caoyxna so &k éFoy (у Vostok,: ca$xxu so em8); tiskařským, ve VČMS 1. 1055у, УСМ$ & 986 1, 947; 1 уе vydání Kolářově; 27 syn její jest zabit, ptibéhnuvsi hledala ho: uzřevší pak (jej), padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna svého a sebravší (je) pak neosmélila se odnésti do domu svého, ale ve dvoře knězově umyvše a oblékše jej, nesli a položili jej v kostele, Obávajíc pak se matka jeho smrti, uprchla do Charvát; neboť strašná jest smrt od cizích rukou, že ji nechtěla pře- trpéti, Boleslav pak, chté ji zabíti, poslal za ní zlé rádce ; oni pak šedše nenalezli ji. Tu povo- lali kněze Pavla, aby modlitbu konali nad ním; pochovali pak ctné tělo svatého a blahoslave- ného Václava, dobrého a spravedlivého ctitele božího a milovníka Kristova, neboť sloužil Bohu s pobožností a s bázní, A krev jeho po tří dni nechtěla jíti do země; třetí pak den se ztratila (krev jeho) a chrám vzešel nad ním, ani všichní lidé to viděli a se divili, A doufáme v Boha, že se (i) na modlitbu (přímluvu) blahoslaveného Václava větší div zjeví, Neboť zajisté Kristově muce (zjeviv$i se) a (muce) svatych mucednic* (síc) rovnala se muka jeho; i radu konali o něm jako Židé o Kristu, rozsekali jej pak jako Pavla a dśti pro** Krista zahubili, Vpravdé 9© VCMS npurekum, LSb. npurekum; 1% LSb, 193 I Sb, ue yoraawe; 1° LSb, creopA (Vost, cwrkopk ); 107-107 není v tištěném vydání omylem 108 y ti&t, vydání, i v originále VČMS & 174 L 1055 ob.: xk MUTUH tABALWHCA "EN mimuk. Ćteni: „moyyk”* red, vydani chybné, V LSb.: ykk moyuk asakwica n cU měně d v rukop. Vostok.: yék aus w cy» aBunni. *) Všecky rukopisy tak; ale Vostok. a hlaholské moyuenuxn, — **) Rukopis náš sice vynechává pan, ale tosecte i v Minejích Milut. a Tulup. '—?, podobně jako v ostatnich redakcich.
Strana 28
28 RUSKÉ REDAKCE. — TEXT MINEJNÍ. n maînua Va 99 HakHUla. KO HCTHNNOV Bck Hd pok UAŽUKCKÍH REAMIH CA MAáKOLUNÉ EMO pd AM. ORIENT же БЫСТЬ KNASkK BAYCAB BB wk. $T. AZ. HNAHKTA R% H.onpevr caupo PU лоун\ n 110 mila cenmemBpia Ba КЙ. вже покои дю к кЖчней живни со Roka HZ- вранны ми идеже кси пракеды!и оупочикають. 1! во свт" животнЖАль твоим rf. H& wceTa- RAAETR Kt EUR HZRQANHBIAUR cromata! E пер$ган!е некЖрны!. но nockTH 8 дать, скою, 18 предложи WKAMEHENNOE CORE M Ha noxaanie. npo- pazgSavkura rg'kyr& ckoH. Wie njeaiaula кровь непокинноую. Болеслав” KE MOMAHOVECA К Břoy со?“ плачемь И со ЕЯ МХаннеМЬ ГАА. ве помоли ми" грЖшномоу и MÁTHEB Boy AH ми. и послав CAOVTBI CEOA да Принесоуть "Кало влаженнаго кнАЗА BAYECAIEA RJATA Elo HZ волеславле града прозрЖ'б и rám CHU. aS corpkumya rgcky aen mhkavs n neza- KoHiA M04 AZ'h ZHalo H ngf^ aiMolo ECTh ECÉTAA. и положиша его въ upKEH cTaro aEpaÁaa tonte BR CAM COLAAR, WAECHÉIO CTGANOY WA- mapa.) gi, me аплоу. принесен выстЬ КНАЗЬ RAMÉCAAE S Ald MAQTA ET. T. AR BP" Покой Ano ero Wa dontk arpaamork ucara fakoRa идеже вси пракеды!н оупочикають!® чающе коскресен!е мртвыи М. емоуже подокаеть кслка caagal? ufrh H MOKAAHANIE co REZHAYAANKIM ти? обл и съ прыть H BAPKIMR H ЖИ котворАщимь ти! AKOM. ны и присно Ho E Ekkn gkoAUR. AMHHR. 19MM, MT! MT? xà paa; npezk (Vost: npask); [20] ve&keren národ lidsk$ (sic) velmi plakal pro néj Zabit pak byl kníze Václav léta 6337, indikce 2., kruhu slunečního 3., (luny) a měsíce září 28. (dne). Bůh pak dej pokoj duši (jeho) ve věčném životě se všemi vyvolenými, kde všichni spravedliví odpočívají ve světle života tvého, Pane. Bůh pak nezůstavuje vyvolených svých na potupu nespravedlivých, ale navštívil milostí svou (a) obrátil zatvrzelé srdce jejich na pokání: poznali hřích svůj (ti), kteří prolili krev nevinnou, Boleslav pak rozpomenul se na Boha s pláčem a vzdycháním řka: „Bože, pomoziz mné hiíínému a bud mi milostiv." A poslal sluhy své, aby přinesli tělo blahoslave- ného knížete Václava, bratra jeho, z hradu Bo- leslavova do Prahy,“ řka takto: „Zhřešil jsem, hříchu svého jsem si védom a nepravosti své znám, a jest přede mnou vZdycky." I položili jej v kostele svatého Abraama (sic),"" ktery sám byl postavil, na pravé strané oltáře ,,dva- nácti apo&tolü", Prenesen (pak) byl kníže Václav měsíce března 3. (sic) dne. Bůh dej pokoj duší jeho na lůně Abrahamově, Izákově, Jakobově, kdež všichni spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkříšení z mrtvých; jemuž pří- sluší všecka sláva, čest a klanění s Otcem, jenž jest bez začátku, a se svatým a blaho- slaveným a oživujícím Duchem, nyní i vždycky i na věky věků, amen. 110.110 1 Sb, ana fi; 11! LSb, noungaiota (tak i Vost); 112-112 LSb. извраный свой (tak iVost) 5 MM, LSb. muavetuio corto (také i Vost); "* LSb, c, 115 VČMS ark; 116 ve všech rukop. tak ; v LSb 17.47 LSb, oy &; !!° LSb, noungaloTh ; 19 LSb, + n; 12-12} jinde nent ,, TH“, v naéem ruko- pise v obou případech přetrženo, V LSb, „тн“ je v řádce, V starších redakcích toto „эти“ skoro vždycky se psává. *) Text Minejní je zde porušen (npozpk snad místo k% Mpazk, hlah, 84 IIpars), — **) Tento omyl sv, Abra- hama (místo sv, Víta) se čte ve všech Minejních rukopisech,
28 RUSKÉ REDAKCE. — TEXT MINEJNÍ. n maînua Va 99 HakHUla. KO HCTHNNOV Bck Hd pok UAŽUKCKÍH REAMIH CA MAáKOLUNÉ EMO pd AM. ORIENT же БЫСТЬ KNASkK BAYCAB BB wk. $T. AZ. HNAHKTA R% H.onpevr caupo PU лоун\ n 110 mila cenmemBpia Ba КЙ. вже покои дю к кЖчней живни со Roka HZ- вранны ми идеже кси пракеды!и оупочикають. 1! во свт" животнЖАль твоим rf. H& wceTa- RAAETR Kt EUR HZRQANHBIAUR cromata! E пер$ган!е некЖрны!. но nockTH 8 дать, скою, 18 предложи WKAMEHENNOE CORE M Ha noxaanie. npo- pazgSavkura rg'kyr& ckoH. Wie njeaiaula кровь непокинноую. Болеслав” KE MOMAHOVECA К Břoy со?“ плачемь И со ЕЯ МХаннеМЬ ГАА. ве помоли ми" грЖшномоу и MÁTHEB Boy AH ми. и послав CAOVTBI CEOA да Принесоуть "Кало влаженнаго кнАЗА BAYECAIEA RJATA Elo HZ волеславле града прозрЖ'б и rám CHU. aS corpkumya rgcky aen mhkavs n neza- KoHiA M04 AZ'h ZHalo H ngf^ aiMolo ECTh ECÉTAA. и положиша его въ upKEH cTaro aEpaÁaa tonte BR CAM COLAAR, WAECHÉIO CTGANOY WA- mapa.) gi, me аплоу. принесен выстЬ КНАЗЬ RAMÉCAAE S Ald MAQTA ET. T. AR BP" Покой Ano ero Wa dontk arpaamork ucara fakoRa идеже вси пракеды!н оупочикають!® чающе коскресен!е мртвыи М. емоуже подокаеть кслка caagal? ufrh H MOKAAHANIE co REZHAYAANKIM ти? обл и съ прыть H BAPKIMR H ЖИ котворАщимь ти! AKOM. ны и присно Ho E Ekkn gkoAUR. AMHHR. 19MM, MT! MT? xà paa; npezk (Vost: npask); [20] ve&keren národ lidsk$ (sic) velmi plakal pro néj Zabit pak byl kníze Václav léta 6337, indikce 2., kruhu slunečního 3., (luny) a měsíce září 28. (dne). Bůh pak dej pokoj duši (jeho) ve věčném životě se všemi vyvolenými, kde všichni spravedliví odpočívají ve světle života tvého, Pane. Bůh pak nezůstavuje vyvolených svých na potupu nespravedlivých, ale navštívil milostí svou (a) obrátil zatvrzelé srdce jejich na pokání: poznali hřích svůj (ti), kteří prolili krev nevinnou, Boleslav pak rozpomenul se na Boha s pláčem a vzdycháním řka: „Bože, pomoziz mné hiíínému a bud mi milostiv." A poslal sluhy své, aby přinesli tělo blahoslave- ného knížete Václava, bratra jeho, z hradu Bo- leslavova do Prahy,“ řka takto: „Zhřešil jsem, hříchu svého jsem si védom a nepravosti své znám, a jest přede mnou vZdycky." I položili jej v kostele svatého Abraama (sic),"" ktery sám byl postavil, na pravé strané oltáře ,,dva- nácti apo&tolü", Prenesen (pak) byl kníže Václav měsíce března 3. (sic) dne. Bůh dej pokoj duší jeho na lůně Abrahamově, Izákově, Jakobově, kdež všichni spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkříšení z mrtvých; jemuž pří- sluší všecka sláva, čest a klanění s Otcem, jenž jest bez začátku, a se svatým a blaho- slaveným a oživujícím Duchem, nyní i vždycky i na věky věků, amen. 110.110 1 Sb, ana fi; 11! LSb, noungaiota (tak i Vost); 112-112 LSb. извраный свой (tak iVost) 5 MM, LSb. muavetuio corto (také i Vost); "* LSb, c, 115 VČMS ark; 116 ve všech rukop. tak ; v LSb 17.47 LSb, oy &; !!° LSb, noungaloTh ; 19 LSb, + n; 12-12} jinde nent ,, TH“, v naéem ruko- pise v obou případech přetrženo, V LSb, „тн“ je v řádce, V starších redakcích toto „эти“ skoro vždycky se psává. *) Text Minejní je zde porušen (npozpk snad místo k% Mpazk, hlah, 84 IIpars), — **) Tento omyl sv, Abra- hama (místo sv, Víta) se čte ve všech Minejních rukopisech,
Strana 29
II. Josef Vajs: CHARVÁTSKOHLAHOLSKÁ REDAKCE PUVODNÍ LEGENDY O SV. VÁCLAVU. ÚVOD A TEXTY.
II. Josef Vajs: CHARVÁTSKOHLAHOLSKÁ REDAKCE PUVODNÍ LEGENDY O SV. VÁCLAVU. ÚVOD A TEXTY.
Strana 30
Strana 31
Literatura: V. Jagić, Jlerенда о св. Вячеславѣ, Варшава, 1902 (Русскій Филолог. ВѣстниK, str. 92—108). Téhož: Analecta Romana III. (Archiv für slavische Philologie XXV, 1903, 9—20). — Fr. Pastrnek, Slovanská legenda o sv. Václavu (ve Věstníku Král. české společnosti náuk, v Praze, 1903, VI, 1—88). V. Vondrák, Nový text hlaholský církevněslovanské legendy o sv. Václavu (v Časopise Českého musea, 1903, 145—162); srov. téhož: Zur Würdigung d. altslov. Wenzelslegende ... Sitzungsberichte ph. hist. Cl. 127, Wien, 1892, XIII. — Jos. Vajs, Nejstarší breviář chrvatsko-hlaholský, v Praze, 1910. Charvátskohlaholská redakce původní legendy o sv. Václavu vešla ve známost nejpoz- ději. Nehledíc k několika variantám, jež připojil J. Kolář již v letech sedmdesátých minulého století k textu Minejnímu z hlaholského breviáře Rumjancov, musea v Moskvě, kde se zacho- val jen začátek této legendy (srov. Prameny dějin č. I, 127—129), byly všecky tři dosud známé úplné texty této recense objeveny teprve v prvních letech našeho století. Legenda o sv. Václavu zachovala se jako liturgické čtení, podobně jako Pannonský život sv. Cyrila- Konstantina, v rukopisných charvátskohlaholských breviářích. Jsou to zejména tyto: a) Breviář Lublaňský (v Lycejní knihovně v Lublani, zn. C 161 a/2 na ll. 134—136). Podle záznamů na posledním listě pochází tento kodex z Istrie (z Berma) a podle kalen- dářní tabulky na 1. 169 byl napsán koncem XIV. nebo poč. XV. století. Bližší bibliografická data o něm viz v mém spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, str. XIV—XVI. Podle tohoto rukopisu vydal úplný text naší legendy prof. V. Jagić ve vzpomenuté rozpravě: Jlerenдa O сВ. Вячеславѣ; ostatní liturgické texty tohoto kodexu na den 28. září otiskl Jagić v Archivě f. sl. Phil. XXV, 1903, 11—12 a 18—19. Označuji jej značkou L. b) Breviář Novljanský. Novi (neboli: Nový Vinodol) jest městečko v charvátském Pří- moří; v kapitolním archivu chovají se tu dva objemné pergamenové kodexy (breviáře) ze stol. XV. První z nich byl napsán od kněze Jiřího v Novém r. 1459; obsahuje 466 listů in folio. Vlastně jsou tu svázány v jedno breviáře dva; prvý rozměrů 36X28 cm, druhý 36X 24 cm. V této druhé části, psané písmem hustějším a méně úhledným, se čte úplný text slovanské legendy o sv. Václavu. Nalezl jsem jej zde r. 1902, téměř v téže době, kdy prof. Jagić zpravoval veřejnost o textu charvátskohlaholském breviáře Lublaňského. Podle tohoto novljanského rukopisu vydal úplný text legendy, s kritickým rozborem textů ostat- ních recensí, prof. Fr. Pastrnek (ve Věstníku Kr. české společnosti náuk, v Praze, 1903). Podrobnější popis řečeného breviáře jsem podal ve spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, str. XXI—XXV. c) Breviář Římský ze XIV. stol. (1379), dříve v archivu Propagandy, nyní v knihovně Vatikánské (zn. Illir. 6). Kodexy Illir. 5 a 6 řečené knihovny jsou vlastně dva díly jednoho a téhož breviáře z r. 1379. Podle přípisu v druhém dílu na 1. 219 z r. 1387 byl breviář ten napsán pro chrám sv. Jana v Tribichovicích za vlády knížete Anže Frankopana, pána na Krku, Senji a Gacce. Tu na ll. 181a—182d se čte vedle Pannonské legendy o sv. Konstan- tinu-Cyrilovi i staroslov. legenda o sv. Václavu. Tento text vydal prof. V. Jagić (viz Archiv f. sl. Philologie XXV, 1903). Různočtení z něho uvádím pod značkou R. Bližší bibliografické zprávy o tomto breviáři viz v mém spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, str. XLV—LII.
Literatura: V. Jagić, Jlerенда о св. Вячеславѣ, Варшава, 1902 (Русскій Филолог. ВѣстниK, str. 92—108). Téhož: Analecta Romana III. (Archiv für slavische Philologie XXV, 1903, 9—20). — Fr. Pastrnek, Slovanská legenda o sv. Václavu (ve Věstníku Král. české společnosti náuk, v Praze, 1903, VI, 1—88). V. Vondrák, Nový text hlaholský církevněslovanské legendy o sv. Václavu (v Časopise Českého musea, 1903, 145—162); srov. téhož: Zur Würdigung d. altslov. Wenzelslegende ... Sitzungsberichte ph. hist. Cl. 127, Wien, 1892, XIII. — Jos. Vajs, Nejstarší breviář chrvatsko-hlaholský, v Praze, 1910. Charvátskohlaholská redakce původní legendy o sv. Václavu vešla ve známost nejpoz- ději. Nehledíc k několika variantám, jež připojil J. Kolář již v letech sedmdesátých minulého století k textu Minejnímu z hlaholského breviáře Rumjancov, musea v Moskvě, kde se zacho- val jen začátek této legendy (srov. Prameny dějin č. I, 127—129), byly všecky tři dosud známé úplné texty této recense objeveny teprve v prvních letech našeho století. Legenda o sv. Václavu zachovala se jako liturgické čtení, podobně jako Pannonský život sv. Cyrila- Konstantina, v rukopisných charvátskohlaholských breviářích. Jsou to zejména tyto: a) Breviář Lublaňský (v Lycejní knihovně v Lublani, zn. C 161 a/2 na ll. 134—136). Podle záznamů na posledním listě pochází tento kodex z Istrie (z Berma) a podle kalen- dářní tabulky na 1. 169 byl napsán koncem XIV. nebo poč. XV. století. Bližší bibliografická data o něm viz v mém spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, str. XIV—XVI. Podle tohoto rukopisu vydal úplný text naší legendy prof. V. Jagić ve vzpomenuté rozpravě: Jlerenдa O сВ. Вячеславѣ; ostatní liturgické texty tohoto kodexu na den 28. září otiskl Jagić v Archivě f. sl. Phil. XXV, 1903, 11—12 a 18—19. Označuji jej značkou L. b) Breviář Novljanský. Novi (neboli: Nový Vinodol) jest městečko v charvátském Pří- moří; v kapitolním archivu chovají se tu dva objemné pergamenové kodexy (breviáře) ze stol. XV. První z nich byl napsán od kněze Jiřího v Novém r. 1459; obsahuje 466 listů in folio. Vlastně jsou tu svázány v jedno breviáře dva; prvý rozměrů 36X28 cm, druhý 36X 24 cm. V této druhé části, psané písmem hustějším a méně úhledným, se čte úplný text slovanské legendy o sv. Václavu. Nalezl jsem jej zde r. 1902, téměř v téže době, kdy prof. Jagić zpravoval veřejnost o textu charvátskohlaholském breviáře Lublaňského. Podle tohoto novljanského rukopisu vydal úplný text legendy, s kritickým rozborem textů ostat- ních recensí, prof. Fr. Pastrnek (ve Věstníku Kr. české společnosti náuk, v Praze, 1903). Podrobnější popis řečeného breviáře jsem podal ve spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, str. XXI—XXV. c) Breviář Římský ze XIV. stol. (1379), dříve v archivu Propagandy, nyní v knihovně Vatikánské (zn. Illir. 6). Kodexy Illir. 5 a 6 řečené knihovny jsou vlastně dva díly jednoho a téhož breviáře z r. 1379. Podle přípisu v druhém dílu na 1. 219 z r. 1387 byl breviář ten napsán pro chrám sv. Jana v Tribichovicích za vlády knížete Anže Frankopana, pána na Krku, Senji a Gacce. Tu na ll. 181a—182d se čte vedle Pannonské legendy o sv. Konstan- tinu-Cyrilovi i staroslov. legenda o sv. Václavu. Tento text vydal prof. V. Jagić (viz Archiv f. sl. Philologie XXV, 1903). Různočtení z něho uvádím pod značkou R. Bližší bibliografické zprávy o tomto breviáři viz v mém spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, str. XLV—LII.
Strana 32
32 REDAKCE CHARVÁTSKOHLAHOLSKÁ. 14 d) Mimo tyto tři jest ještě hlaholský breviář v Rumjancov, museu v Moskvě, ze stol. XV. (1443). Kromě zprávy, kterou o něm uvádí prof. Pastrnek, že totiž byl koupen P. J. Sevastjanovem v Římě, nemohl jsem se o něm dověděti ničeho bližšího. J. Kolář, jak jsem podotkl výše, uvedl z něho některá různočtení k textu Minejnímu.“ Ale legenda tu není obsažena celá, nýbrž jen začátek; různočtení z něho uvádím pod značkou M. Ještě menší zlomek staroslov. legendy o sv. Václavu (pět prvních vět) se zachoval na listě 487v dru- hého Novljanského breviáře, psaného popem Martincem v Grobniku nad Rjekou v letech 1493—1495. Ale následující list s legendou je vytržen. Bližší zprávu o tomto rukopise viz v mém spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, l. XXVI—XXX. To jsou tedy dosud známé prameny naší legendy redakce charvátskohlaholské. Jako prof. Pastrnek položil jsem za základ čtení breviáře Novljanského, z důvodů, o nichž bude řeč níže; ostatní texty uvádím k němu ve způsobě různočtení. Podle vročení a přípisů v jednotlivých breviářích je text knihovny Vatikánské nejstarší; ale nelze říci, že by vynikal nad ostatní obsahem nebo po stránce jazykové. Čtení Římského breviáře bývá nejčastěji zkráceno nebo je tu leccos vynecháno; a po stránce jazykové nelze vůbec dát přednost žádnému textu hlaholskému před některým hlah. textem druhým. Jednou je v tom některé slovo nebo tvar starší, po druhé v onom. Vůbec je viděti, že všecky tyto texty pošly z jednoho pramene, a odchylky nebo varianty sluší přičísti přepisovačům. Na př. var. 2 z'кист се N, с'виCT' се L, ßи R; vаr. 16 родша N, рожд'ша L, роДИКШИ RM; 28 MашOу LN, MиCOу R; 58 Доидеже R, ДОН'ДЕЖе NL; 113 к'ДкраТНАК ' N, В'ДвраТИ LR; 157 црккени4ь NR, ЦОккеНоAь L; 167 Упраки се N, оустр'ни се LR; 197 EдA NR, када L; 198 Ааиль N, латиMь L, оукием' R; 234 кратра L, крата NR; 273 крждЕнь N, кр'kheнk R, крдан' L; 249 раZE'гоу се L, раZE'kгOше cе N, v R vynecháno; 259 поиджMK L, ПОИДЕНА N, ПОИДИНО R; tamtéž oукиЕM LN, оукиИMо R; 260 оТИДОV LN, оТИДОше R а pod. 2. Jiná je otázka, v jakém poměru je charvátskohlaholská redakce k redakcím ruským, jihoruské (Vostokovově) a severoruské (Minejní). Prof. Jagić ve vzpomenuté stati (Jеreндa O св. Вячеславѣ 4—5) vyjádřil poměr řečených tří redakcí takto: „Rumjancovský text zů- stává jako dříve hlavním rukopisem, jemu sluší i dále zaujímati první místo, protože je obsahem bohatější nežli text hlaholský, v své soustavě pak neutrpěl pozdějšími vsuvkami tolik, jako rukopis Minejní. Ale v jednotlivostech může být text Rumjancovský opraven textem hlaholským, který zachoval mnohé starobylé rysy v jednotlivých slovech. Zvláště se to jeví na těch místech, kde se i Minejní rukopis odchyluje od Rumjancovského a při- léhá k hlaholskému.“ Tu jsou vyjádřeny i přednosti textu hlaholského, i v čem hlaholský text ustupuje textům cyrilským. Hlaholský text vyniká starobylostí jazyka. Tak se tu čtou slova AklHa (Malla) — cyr. *) V poslední době mi oznamuje prof. Iljinskij dodatečně tato data: Kodex má 250 pergamenových listů (22 X 31 cm); text je psán, jako obyčejně, ve dvou sloupcích charvátskou hlaholicí, podle přípisu na 1. 246 v, před rokem 1443. (Srov. L. Viktorov: Собрание рукописей I. И. Севастянова, Москва, 1881, str. 75—77.) **) K tomu dodávám, že text Rumjancovský může být leckde opraven i textem Minejním, zejména tam, kde se text Minejní shoduje s hlaholským nebo kde je textu hlaholskému bližší, jak uvidíme níže. Takových míst je dosti. Podle čtení Minejního i hlaholského působili zlí rádcové na Boleslava a ne na Václava, jak má text Vostokov.; také pronásledování po smrti sv. Václava je srozumitelněji líčeno v textu Minejním a hlahol. nežli ve Vostokovském, a j. v. Nelze však přeceňovati texty cyrilské (ani Minejní ani Vostokovský) tou měrou, jako by text hlaholský byl pouhý výtah z nich. Tomu odporuje stránka jazyková, která nasvědčuje, že řečené charvátskohlaholské rukopisy jsou přímé opisy, třebas leckde zkrácené, původního textu hlaholského.
32 REDAKCE CHARVÁTSKOHLAHOLSKÁ. 14 d) Mimo tyto tři jest ještě hlaholský breviář v Rumjancov, museu v Moskvě, ze stol. XV. (1443). Kromě zprávy, kterou o něm uvádí prof. Pastrnek, že totiž byl koupen P. J. Sevastjanovem v Římě, nemohl jsem se o něm dověděti ničeho bližšího. J. Kolář, jak jsem podotkl výše, uvedl z něho některá různočtení k textu Minejnímu.“ Ale legenda tu není obsažena celá, nýbrž jen začátek; různočtení z něho uvádím pod značkou M. Ještě menší zlomek staroslov. legendy o sv. Václavu (pět prvních vět) se zachoval na listě 487v dru- hého Novljanského breviáře, psaného popem Martincem v Grobniku nad Rjekou v letech 1493—1495. Ale následující list s legendou je vytržen. Bližší zprávu o tomto rukopise viz v mém spise: Nejstarší breviář chrv.-hlaholský, l. XXVI—XXX. To jsou tedy dosud známé prameny naší legendy redakce charvátskohlaholské. Jako prof. Pastrnek položil jsem za základ čtení breviáře Novljanského, z důvodů, o nichž bude řeč níže; ostatní texty uvádím k němu ve způsobě různočtení. Podle vročení a přípisů v jednotlivých breviářích je text knihovny Vatikánské nejstarší; ale nelze říci, že by vynikal nad ostatní obsahem nebo po stránce jazykové. Čtení Římského breviáře bývá nejčastěji zkráceno nebo je tu leccos vynecháno; a po stránce jazykové nelze vůbec dát přednost žádnému textu hlaholskému před některým hlah. textem druhým. Jednou je v tom některé slovo nebo tvar starší, po druhé v onom. Vůbec je viděti, že všecky tyto texty pošly z jednoho pramene, a odchylky nebo varianty sluší přičísti přepisovačům. Na př. var. 2 z'кист се N, с'виCT' се L, ßи R; vаr. 16 родша N, рожд'ша L, роДИКШИ RM; 28 MашOу LN, MиCOу R; 58 Доидеже R, ДОН'ДЕЖе NL; 113 к'ДкраТНАК ' N, В'ДвраТИ LR; 157 црккени4ь NR, ЦОккеНоAь L; 167 Упраки се N, оустр'ни се LR; 197 EдA NR, када L; 198 Ааиль N, латиMь L, оукием' R; 234 кратра L, крата NR; 273 крждЕнь N, кр'kheнk R, крдан' L; 249 раZE'гоу се L, раZE'kгOше cе N, v R vynecháno; 259 поиджMK L, ПОИДЕНА N, ПОИДИНО R; tamtéž oукиЕM LN, оукиИMо R; 260 оТИДОV LN, оТИДОше R а pod. 2. Jiná je otázka, v jakém poměru je charvátskohlaholská redakce k redakcím ruským, jihoruské (Vostokovově) a severoruské (Minejní). Prof. Jagić ve vzpomenuté stati (Jеreндa O св. Вячеславѣ 4—5) vyjádřil poměr řečených tří redakcí takto: „Rumjancovský text zů- stává jako dříve hlavním rukopisem, jemu sluší i dále zaujímati první místo, protože je obsahem bohatější nežli text hlaholský, v své soustavě pak neutrpěl pozdějšími vsuvkami tolik, jako rukopis Minejní. Ale v jednotlivostech může být text Rumjancovský opraven textem hlaholským, který zachoval mnohé starobylé rysy v jednotlivých slovech. Zvláště se to jeví na těch místech, kde se i Minejní rukopis odchyluje od Rumjancovského a při- léhá k hlaholskému.“ Tu jsou vyjádřeny i přednosti textu hlaholského, i v čem hlaholský text ustupuje textům cyrilským. Hlaholský text vyniká starobylostí jazyka. Tak se tu čtou slova AklHa (Malla) — cyr. *) V poslední době mi oznamuje prof. Iljinskij dodatečně tato data: Kodex má 250 pergamenových listů (22 X 31 cm); text je psán, jako obyčejně, ve dvou sloupcích charvátskou hlaholicí, podle přípisu na 1. 246 v, před rokem 1443. (Srov. L. Viktorov: Собрание рукописей I. И. Севастянова, Москва, 1881, str. 75—77.) **) K tomu dodávám, že text Rumjancovský může být leckde opraven i textem Minejním, zejména tam, kde se text Minejní shoduje s hlaholským nebo kde je textu hlaholskému bližší, jak uvidíme níže. Takových míst je dosti. Podle čtení Minejního i hlaholského působili zlí rádcové na Boleslava a ne na Václava, jak má text Vostokov.; také pronásledování po smrti sv. Václava je srozumitelněji líčeno v textu Minejním a hlahol. nežli ve Vostokovském, a j. v. Nelze však přeceňovati texty cyrilské (ani Minejní ani Vostokovský) tou měrou, jako by text hlaholský byl pouhý výtah z nich. Tomu odporuje stránka jazyková, která nasvědčuje, že řečené charvátskohlaholské rukopisy jsou přímé opisy, třebas leckde zkrácené, původního textu hlaholského.
Strana 33
5 ÚVOD. 33 литоуогища; клагодѣтъ — суг. Клагодатъ; кратръ (v L) — суг. кратъ; питѣти — суг. пи- тати, кръмити; Ааати (vsдgsÉо. sedeo in insidiis, číhám) — cyr. полокити; tvary утe (утА) — суг. оуддри, оус'кноу; искокнии — суг. клижнин; инеГДоу — суг. одинока, еДИНОЮ; фѣснота (кь ф'снотоу) суг. въ истиноу; оутрѫна — суr. Z4оутрkHа; starobylé tvary silného aoristu, o nichž byla již řeč výše aspoň při některých rukopisech, jako pazgíknov, oTHдOY, vedle mladších pazk'krome ce (cyr. pazg'knoma cia), WидoшA; rovněž přechodníky minulé, jako: oкраllk, поуlk, рождkшА, кложkшгоу, радкрацIKшOV. Již tato zásoba slovní je dostatečným důkazem, že text v breviářích charvátskohlah. je zbytek původního hlahol- ského textu legendy svatováclavské. Avšak nejen jednotlivá slova, tvary a rčení, ale celá místa jsou zachována v textech hlaholských věrněji nežli v recensích cyrilských, v rukopise Vostokovském i Minejních. Tak na př. starším se zdá Jagićovi rčení v breviářích hlaholských: kko кисть под'стрици и nežli čtení Vostokovské lako EKl OVATH eMOV ROAOCK; nehledíc k tomu, že se ve všech hlahol. breviářích souhlasně s textem Minejním čte jméno biskupa, který postřihl sv. Václava, Потарk (иMеНель Потара), Потарии (v textu Minejním), praví se ve Vostok. o spiklencích: „Иже в'ша НАЧеСЛАКа НЛОуЧИЛИ КИДАТИ МАТЕФh ского кеъ кинK“, kteréžto čtení zase třeba opraviti podle hlaholského: НлOVсТиАИ КигНати (nebо идгнати). — Ve Vostok. rukopise čteme o sv. Václavu къ HеMOужe (t. j. sv. Emeramu) E'kme oкkaнъ, kdežto v hlaholských textech zase svorně oкkTAHK (oE'TKHK), t. j. devotus. — Vostok. text s Minejním má, že sv. Václav zřídil chrámy ve všech městech coкракK HOжIA 9dEh ... OTЪ RCKЪ ZKKЪ, kdežto hlaholský (NL) praví prostěji a pravdivěji: GAVжИТеЛИ Божие Еь Ниуь КелКЛИ Красно ОТК ИНОГК КZИКК (Z лногиK ZиKь) оупраки. Oslovení Václava ve Vostokov., Докръ нѣ наъ ГОсПОДИНЪ кечеръ, nebo v Minejním, докръ ДEHK, ГOCHOДИ, кчера, je nepochybně správněji v hlahol. textě: „ДокарK в' HаK CAOV- ЖаЕНИКÁ кчера“. — Za slova (po zavraždění sv. Václava a jeho druha Mstiny): a HHKILA МОужи идошА къ коръъ, v hlaholském textě (NL) čteme: прочse же гнаше к' Прагk; Kolář a prof. Serebrjanskij míní, že 6K Koogk vzniklo zkomolením ze znění къ Прaz“. — Také stran věty MлаДен'Це же HХK (R přid. ео радИ) HZДаRHе má Jagić za to, že neobvyklé HZдAкиш« v hlaholských rukopisech je původnější nežli obecně známé иzкишA v textech cyrilských („a Mладенци идкиша его ради“). — Jeden z vrahů Václavových radí Boleslavovi: Да одинока одолжеши крата скоего и матерь скою. Takto je v rukopise Vostokovském. I zde, jak se zdá, zachovalo se původní čtení lépe v textech hlaholských: Дд инеГДОу окавши крата и матерk; také Minejní text да единою ожалжеши крата и Mатерh je hlaholskému okacmu bližší nežli Vostokovskému oдoxkemи. Ovšem, jak ukazuje srovnání textu hlaholského s Vostokovským, scházejí v hlaholském některé důležité zprávy: nejmenuje se chrám, kde se konaly postřižiny Václavovy; neuvádí se jméno sv. Lidmily, báby sv. Václava, nepřipomíná se její zásluha a účastenství ve vyu- čování vnuka písmu slovanskému; též účast otce Vratislava při učení latinském na Budči jest vynechána; nemluví se o Vratislavových sestrách; není tu zaznamenáno, že bylo Vác- lavovi osmnáct let, když měl zaujmouti knížecí stolec po smrti svého otce; není tu zacho- ván letopočet zavraždění sv. Václava. Kromě toho jsou tu některé zprávy zkráceny; nej- častější výpustky ze všech jsou v hlaholském textu Vatikánském. Zato však textem hlaholským se potvrdilo jméno biskupa, kterého povolal Vratislav k postřižinám sv. Václava, Notar, a textem Novljanským, jak připomíná prof. Pastrnek, se zjistilo jméno jednoho z vrahů Vác- lavových Toyжa, které se nečte v žádném jiném textě, ani cyrilském ani hlaholském.
5 ÚVOD. 33 литоуогища; клагодѣтъ — суг. Клагодатъ; кратръ (v L) — суг. кратъ; питѣти — суг. пи- тати, кръмити; Ааати (vsдgsÉо. sedeo in insidiis, číhám) — cyr. полокити; tvary утe (утА) — суг. оуддри, оус'кноу; искокнии — суг. клижнин; инеГДоу — суг. одинока, еДИНОЮ; фѣснота (кь ф'снотоу) суг. въ истиноу; оутрѫна — суr. Z4оутрkHа; starobylé tvary silného aoristu, o nichž byla již řeč výše aspoň při některých rukopisech, jako pazgíknov, oTHдOY, vedle mladších pazk'krome ce (cyr. pazg'knoma cia), WидoшA; rovněž přechodníky minulé, jako: oкраllk, поуlk, рождkшА, кложkшгоу, радкрацIKшOV. Již tato zásoba slovní je dostatečným důkazem, že text v breviářích charvátskohlah. je zbytek původního hlahol- ského textu legendy svatováclavské. Avšak nejen jednotlivá slova, tvary a rčení, ale celá místa jsou zachována v textech hlaholských věrněji nežli v recensích cyrilských, v rukopise Vostokovském i Minejních. Tak na př. starším se zdá Jagićovi rčení v breviářích hlaholských: kko кисть под'стрици и nežli čtení Vostokovské lako EKl OVATH eMOV ROAOCK; nehledíc k tomu, že se ve všech hlahol. breviářích souhlasně s textem Minejním čte jméno biskupa, který postřihl sv. Václava, Потарk (иMеНель Потара), Потарии (v textu Minejním), praví se ve Vostok. o spiklencích: „Иже в'ша НАЧеСЛАКа НЛОуЧИЛИ КИДАТИ МАТЕФh ского кеъ кинK“, kteréžto čtení zase třeba opraviti podle hlaholského: НлOVсТиАИ КигНати (nebо идгнати). — Ve Vostok. rukopise čteme o sv. Václavu къ HеMOужe (t. j. sv. Emeramu) E'kme oкkaнъ, kdežto v hlaholských textech zase svorně oкkTAHK (oE'TKHK), t. j. devotus. — Vostok. text s Minejním má, že sv. Václav zřídil chrámy ve všech městech coкракK HOжIA 9dEh ... OTЪ RCKЪ ZKKЪ, kdežto hlaholský (NL) praví prostěji a pravdivěji: GAVжИТеЛИ Божие Еь Ниуь КелКЛИ Красно ОТК ИНОГК КZИКК (Z лногиK ZиKь) оупраки. Oslovení Václava ve Vostokov., Докръ нѣ наъ ГОсПОДИНЪ кечеръ, nebo v Minejním, докръ ДEHK, ГOCHOДИ, кчера, je nepochybně správněji v hlahol. textě: „ДокарK в' HаK CAOV- ЖаЕНИКÁ кчера“. — Za slova (po zavraždění sv. Václava a jeho druha Mstiny): a HHKILA МОужи идошА къ коръъ, v hlaholském textě (NL) čteme: прочse же гнаше к' Прагk; Kolář a prof. Serebrjanskij míní, že 6K Koogk vzniklo zkomolením ze znění къ Прaz“. — Také stran věty MлаДен'Це же HХK (R přid. ео радИ) HZДаRHе má Jagić za to, že neobvyklé HZдAкиш« v hlaholských rukopisech je původnější nežli obecně známé иzкишA v textech cyrilských („a Mладенци идкиша его ради“). — Jeden z vrahů Václavových radí Boleslavovi: Да одинока одолжеши крата скоего и матерь скою. Takto je v rukopise Vostokovském. I zde, jak se zdá, zachovalo se původní čtení lépe v textech hlaholských: Дд инеГДОу окавши крата и матерk; také Minejní text да единою ожалжеши крата и Mатерh je hlaholskému okacmu bližší nežli Vostokovskému oдoxkemи. Ovšem, jak ukazuje srovnání textu hlaholského s Vostokovským, scházejí v hlaholském některé důležité zprávy: nejmenuje se chrám, kde se konaly postřižiny Václavovy; neuvádí se jméno sv. Lidmily, báby sv. Václava, nepřipomíná se její zásluha a účastenství ve vyu- čování vnuka písmu slovanskému; též účast otce Vratislava při učení latinském na Budči jest vynechána; nemluví se o Vratislavových sestrách; není tu zaznamenáno, že bylo Vác- lavovi osmnáct let, když měl zaujmouti knížecí stolec po smrti svého otce; není tu zacho- ván letopočet zavraždění sv. Václava. Kromě toho jsou tu některé zprávy zkráceny; nej- častější výpustky ze všech jsou v hlaholském textu Vatikánském. Zato však textem hlaholským se potvrdilo jméno biskupa, kterého povolal Vratislav k postřižinám sv. Václava, Notar, a textem Novljanským, jak připomíná prof. Pastrnek, se zjistilo jméno jednoho z vrahů Vác- lavových Toyжa, které se nečte v žádném jiném textě, ani cyrilském ani hlaholském.
Strana 34
REDAKCE CHARVÁTSKOHLAHOLSKÁ. 16] 34 Také není jisto, byly-li všecky zprávy, o které je text Rumjancovský (Vostokovský) proti hlaholskému bohatší, hned v původním sepsání legendy. Není nemožné, že se tam dostaly až později, do redakce ruské, třebas z pramenů jinak hodnověrných (z legendy o sv. Lidmile). Nezamlouvá se mi mínění, že by hlaholský text legendy byl býval nějak soustavné zkra- cován; aspoň tomu nenasvědčují některé přílišné podrobnosti, které, kdyby bylo běželo o krácení, nejspíše by byly mohly býti vynechány. Tak na př. podrobnost, že pohřbili Vác- lava v kostele sv. Víta (i to by stačilo) „na pravé straně oltáře dvanácti apoštolů“. 3. Ježto se zachovala hlaholská recense legendy svatováclavské v liturgických knihách staroslovanských obřadu západního, naskýtá se konečně otázka, v jakém poměru je tento text k ostatním církevněslovanským textům západního obřadu. S tím souvisí též otázka o původu první staroslov. legendy o sv. Václavu vůbec. Všichni slavisté hned od počátku pozorovali, že v naší legendě jsou některé bohemismy, a také na ně ukazovali.* Připomenu zde jen ty, které všichni uznávají, a pomíjím, v čem se někteří rozcházejí. Nesporný lexi- kální bohemismus je slovo „milovati“ ve smyslu „amare“ (AЮДИ ККCА, оукогъА и ногаТъА, MHAORam!). S tím hned spojuji slovo „nemilý“ na počátku legendy, jehož si všiml již prof. Vondrák (v ČČM. LXX, 148), ЧAOEKцИ КO HOVДOYTK CEKK HEMHAH. V původní staro- slověnštině má MHAK, jak známo, poněkud jiný význam. Prof. Vondrák ukazuje na Frisinské zlomky; ale již souvislost sama nedovoluje bráti toto slovo ve smyslu staroslov. MMлK— HеMHAЪ. Autor legendy uvádí toto místo legendy ve spojení s Mat. 24, 7, kde se též ve v. 12 praví: refrigescet caritas multorum. Na to naráží autor jakožto na známku „posled- ních dnů“; proto překládám slovo HeMMAH českým „nelaskaví“, ač snad tohoto smyslu v staroslov. původně nemělo. — Jiný nepochybný bohemismus je slovo „kostel“: nоAOжHIE И К' КОСТеАЪ сТгА БиДА (LN; v R je neméně zajímavá var. к цимитр“!). — Podobně místa къ црккѫки сКАТъА МариѭА а кожиѭ ракъl zřejmě ukazují na západ, kde byla tato rčení pod vlivem latinským („ecclesia sanctae Mariae“ a „famuli Dei“) obvyklá. Prof. Pastrnek připomíná, že týž výraz Kъ ЦOKKKКИ CКAТЪA MариѭA se čte v Moravsko-Pan- nonské legendě o Konstantinovi (Slovanská legenda o sv. Václavu 43), a že výraz Koжla pаKl se vyskýtá též v rukopise Frisinském (tamtéž str. 62). Ovšem obě tato místa čtou se jen v recensích ruských; první místo je v textu hlaholském vůbec vynecháno, a za druhé tu čteme слоужиТЕЛе Божие. Legenda byla původně napsána písmem hlaholským. Důkaz máme v tom, že údaje 28. září a 4. března (přenesení ostatků sv. Václava) jsou v hlaholských rukopisech hlahol- skými písmeny správně vystiženy. Omyl v legendě Vostokovské a Minejní (v datu 3. března) se vysvětluje transkripcí cyrilskou, kde F. má platnost 3, kdežto hlaholské K. má platnost 4. Kromě důvodů jazykových a grafických nasvědčují mnohé jiné okolnosti tomu, že naše legenda byla původně sepsána v Čechách. „Původce její,“ praví prof. Vodrák, „uvádí místní a osobní poměry s takovou důkladností, s tolika podrobnostmi, jak se to jen tenkrát může díti, známe-li vše z vlastní zkušenosti, z vlastního nazírání. Mluví o chrámu sv. Marie, podo- týká, že byl sv. Václav poslán na Budeč, aby se tam učil latině, uvádí město Boleslav, dvůr Hněvsův, chrám sv. Víta, že v něm na pravé straně oltáře „dvanácti apoštolů“ byl sv. Václav pohřben, udává jméno českého kmene Chrvatů, kam se utekla Drahomíra atd." (Srov. V. Vondrák, ČČM. 155.) I časové okolnosti se s tím srovnávají. Legenda byla napsána od očitých svědků brzy *) Přehled kritických úvah o staroslov. legendě o sv. Václavu viz v uvedeném spise prof. Fr. Pastrnka, str. 6—25.
REDAKCE CHARVÁTSKOHLAHOLSKÁ. 16] 34 Také není jisto, byly-li všecky zprávy, o které je text Rumjancovský (Vostokovský) proti hlaholskému bohatší, hned v původním sepsání legendy. Není nemožné, že se tam dostaly až později, do redakce ruské, třebas z pramenů jinak hodnověrných (z legendy o sv. Lidmile). Nezamlouvá se mi mínění, že by hlaholský text legendy byl býval nějak soustavné zkra- cován; aspoň tomu nenasvědčují některé přílišné podrobnosti, které, kdyby bylo běželo o krácení, nejspíše by byly mohly býti vynechány. Tak na př. podrobnost, že pohřbili Vác- lava v kostele sv. Víta (i to by stačilo) „na pravé straně oltáře dvanácti apoštolů“. 3. Ježto se zachovala hlaholská recense legendy svatováclavské v liturgických knihách staroslovanských obřadu západního, naskýtá se konečně otázka, v jakém poměru je tento text k ostatním církevněslovanským textům západního obřadu. S tím souvisí též otázka o původu první staroslov. legendy o sv. Václavu vůbec. Všichni slavisté hned od počátku pozorovali, že v naší legendě jsou některé bohemismy, a také na ně ukazovali.* Připomenu zde jen ty, které všichni uznávají, a pomíjím, v čem se někteří rozcházejí. Nesporný lexi- kální bohemismus je slovo „milovati“ ve smyslu „amare“ (AЮДИ ККCА, оукогъА и ногаТъА, MHAORam!). S tím hned spojuji slovo „nemilý“ na počátku legendy, jehož si všiml již prof. Vondrák (v ČČM. LXX, 148), ЧAOEKцИ КO HOVДOYTK CEKK HEMHAH. V původní staro- slověnštině má MHAK, jak známo, poněkud jiný význam. Prof. Vondrák ukazuje na Frisinské zlomky; ale již souvislost sama nedovoluje bráti toto slovo ve smyslu staroslov. MMлK— HеMHAЪ. Autor legendy uvádí toto místo legendy ve spojení s Mat. 24, 7, kde se též ve v. 12 praví: refrigescet caritas multorum. Na to naráží autor jakožto na známku „posled- ních dnů“; proto překládám slovo HeMMAH českým „nelaskaví“, ač snad tohoto smyslu v staroslov. původně nemělo. — Jiný nepochybný bohemismus je slovo „kostel“: nоAOжHIE И К' КОСТеАЪ сТгА БиДА (LN; v R je neméně zajímavá var. к цимитр“!). — Podobně místa къ црккѫки сКАТъА МариѭА а кожиѭ ракъl zřejmě ukazují na západ, kde byla tato rčení pod vlivem latinským („ecclesia sanctae Mariae“ a „famuli Dei“) obvyklá. Prof. Pastrnek připomíná, že týž výraz Kъ ЦOKKKКИ CКAТЪA MариѭA se čte v Moravsko-Pan- nonské legendě o Konstantinovi (Slovanská legenda o sv. Václavu 43), a že výraz Koжla pаKl se vyskýtá též v rukopise Frisinském (tamtéž str. 62). Ovšem obě tato místa čtou se jen v recensích ruských; první místo je v textu hlaholském vůbec vynecháno, a za druhé tu čteme слоужиТЕЛе Божие. Legenda byla původně napsána písmem hlaholským. Důkaz máme v tom, že údaje 28. září a 4. března (přenesení ostatků sv. Václava) jsou v hlaholských rukopisech hlahol- skými písmeny správně vystiženy. Omyl v legendě Vostokovské a Minejní (v datu 3. března) se vysvětluje transkripcí cyrilskou, kde F. má platnost 3, kdežto hlaholské K. má platnost 4. Kromě důvodů jazykových a grafických nasvědčují mnohé jiné okolnosti tomu, že naše legenda byla původně sepsána v Čechách. „Původce její,“ praví prof. Vodrák, „uvádí místní a osobní poměry s takovou důkladností, s tolika podrobnostmi, jak se to jen tenkrát může díti, známe-li vše z vlastní zkušenosti, z vlastního nazírání. Mluví o chrámu sv. Marie, podo- týká, že byl sv. Václav poslán na Budeč, aby se tam učil latině, uvádí město Boleslav, dvůr Hněvsův, chrám sv. Víta, že v něm na pravé straně oltáře „dvanácti apoštolů“ byl sv. Václav pohřben, udává jméno českého kmene Chrvatů, kam se utekla Drahomíra atd." (Srov. V. Vondrák, ČČM. 155.) I časové okolnosti se s tím srovnávají. Legenda byla napsána od očitých svědků brzy *) Přehled kritických úvah o staroslov. legendě o sv. Václavu viz v uvedeném spise prof. Fr. Pastrnka, str. 6—25.
Strana 35
[7 ÚVOD. 35 po smrti sv. Václava, snad při přenesení jeho ostatků do Prahy. Legenda, která se i o tomto přenesení zmiňuje, začíná slovy „Hle, nyní se naplnilo slovo prorocké“. Přese všecky různosti a varianty, které si snadno vysvětlíme putováním a přepisováním textu, ať na jihu na půdě charvátské, či na východě na půdě ruské, obecné se uznává, že originál této první legendy svatováclavské byla památka staroslověnská oblasti české. Podle této legendy, psané v Če- chách v X. století hlaholským písmem, jsme si mohli opraviti bývalý názor o vzniku a o stavu slovanské liturgie v Čechách, jakož i o prioritě písma hlaholského. „Nevěděl bych skutečně,“ praví Jagić, „jaké další důkazy by se měly žádati, abychom trvali při přesvědčení, že v Čechách, na dvoře knížecím, slovanská liturgie od Lidmily jako dědictví byla zacho- vána a také vnuku Václavovi úcta k ní byla vštěpována, a že brzo po jeho smrti vypra- vování o mučednictví sv. Václava složené v Čechách samých bylo hlaholským písmem na- psáno.“ (Viz Analecta v Archivě f. sl. Philologie XXV, 10.) Ovšem že se vždy najdou jednotlivosti, které třebas nemohou vyvrátit uvedená fakta, vzbuzují jakési pochybnosti stran původu legendy. Tak na př. prof. Vondrák, pokud nebyla blíže známa hlaholská redakce naší legendy (LNR), pomýšlel, opíraje se o text Vostokovský a Minejní, na oblast ruskou (srov. Zur Würdigung ... str. 15—17). Nyní zase se mu zdálo, že asi i v původním zpracování legendy byly některé odchylky od prvotní staroslověnštiny, na př. slovo нсплкнити (к'сакоу прАкдоу кожи1) (viz ČČM. LXXVII, 436). Ovšem dodává, že se tento výraz nemůže vztahovati jako nějaká dialektická zvláštnost k nějakému území, ale že má jen ten význam, že je to změna původního textu. Prof. Vondrák poukazuje dále na rčení r' pkcHoToy, které by ukazovalo na území pannonských Slovinců; ale není jisto, byl-li tento výraz v původním zpracování, text Vostokovský má къ HCTHHoY. Vzhledem k příbuznosti textu, kde se vypočítávají dobré skutky sv. Václava, se zpovědní formulí latinskou, podle znění německého, vyznívá konečný soud Vondrákův o původu legendy v ten smysl, že legenda o sv. Václavu byla sepsána na území, kde byl latinsko-německý ritus znám. Vondrák má dokonce za to, že je pravděpodobné, že autor byl původně latiník a že se jen přiučil církevní slovanštině (ČČM. 148).* V tom se mi zdá, že si prof. Vondrák odporuje. Pravíť na str. 439: „Na druhé straně je nápadné, jak původce naší legendy, jemuž tu a tam uklouzlo slovo prozrazující jeho řeč, jeví v jednotlivostech takovou důkladnou znalost cír- kevní slovanštiny, že se jí skutečné musíme obdivovati!“ Myslím, že tím opravuje prof. Vondrák sám sebe a že místo jeho neurčitého označení sluší klásti původ naší legendy tam, kde se obecně hledá, t. j. do staroslov. oblasti české. *) Ovšem jinde se prof. Vondrák vyjádřil zřetelněji a klade původ legendy na území charvátské (srov. jeho studii: O původu Kijevských listů a Pražských zlomků, 92). I kdybychom dali za pravdu teorii Vondrá- kově stran původu ll. Kyjevských, při legendě o sv. Václavu je přirozenější, že se tato legenda, Čechem v Čechách psaná, dostala jak na Rus tak i do Charvátska, nežli domněnka, že by nějaký Čech, očitý svědek těchto událostí, v X. století byl psal o nich na půdé charvátské.
[7 ÚVOD. 35 po smrti sv. Václava, snad při přenesení jeho ostatků do Prahy. Legenda, která se i o tomto přenesení zmiňuje, začíná slovy „Hle, nyní se naplnilo slovo prorocké“. Přese všecky různosti a varianty, které si snadno vysvětlíme putováním a přepisováním textu, ať na jihu na půdě charvátské, či na východě na půdě ruské, obecné se uznává, že originál této první legendy svatováclavské byla památka staroslověnská oblasti české. Podle této legendy, psané v Če- chách v X. století hlaholským písmem, jsme si mohli opraviti bývalý názor o vzniku a o stavu slovanské liturgie v Čechách, jakož i o prioritě písma hlaholského. „Nevěděl bych skutečně,“ praví Jagić, „jaké další důkazy by se měly žádati, abychom trvali při přesvědčení, že v Čechách, na dvoře knížecím, slovanská liturgie od Lidmily jako dědictví byla zacho- vána a také vnuku Václavovi úcta k ní byla vštěpována, a že brzo po jeho smrti vypra- vování o mučednictví sv. Václava složené v Čechách samých bylo hlaholským písmem na- psáno.“ (Viz Analecta v Archivě f. sl. Philologie XXV, 10.) Ovšem že se vždy najdou jednotlivosti, které třebas nemohou vyvrátit uvedená fakta, vzbuzují jakési pochybnosti stran původu legendy. Tak na př. prof. Vondrák, pokud nebyla blíže známa hlaholská redakce naší legendy (LNR), pomýšlel, opíraje se o text Vostokovský a Minejní, na oblast ruskou (srov. Zur Würdigung ... str. 15—17). Nyní zase se mu zdálo, že asi i v původním zpracování legendy byly některé odchylky od prvotní staroslověnštiny, na př. slovo нсплкнити (к'сакоу прАкдоу кожи1) (viz ČČM. LXXVII, 436). Ovšem dodává, že se tento výraz nemůže vztahovati jako nějaká dialektická zvláštnost k nějakému území, ale že má jen ten význam, že je to změna původního textu. Prof. Vondrák poukazuje dále na rčení r' pkcHoToy, které by ukazovalo na území pannonských Slovinců; ale není jisto, byl-li tento výraz v původním zpracování, text Vostokovský má къ HCTHHoY. Vzhledem k příbuznosti textu, kde se vypočítávají dobré skutky sv. Václava, se zpovědní formulí latinskou, podle znění německého, vyznívá konečný soud Vondrákův o původu legendy v ten smysl, že legenda o sv. Václavu byla sepsána na území, kde byl latinsko-německý ritus znám. Vondrák má dokonce za to, že je pravděpodobné, že autor byl původně latiník a že se jen přiučil církevní slovanštině (ČČM. 148).* V tom se mi zdá, že si prof. Vondrák odporuje. Pravíť na str. 439: „Na druhé straně je nápadné, jak původce naší legendy, jemuž tu a tam uklouzlo slovo prozrazující jeho řeč, jeví v jednotlivostech takovou důkladnou znalost cír- kevní slovanštiny, že se jí skutečné musíme obdivovati!“ Myslím, že tím opravuje prof. Vondrák sám sebe a že místo jeho neurčitého označení sluší klásti původ naší legendy tam, kde se obecně hledá, t. j. do staroslov. oblasti české. *) Ovšem jinde se prof. Vondrák vyjádřil zřetelněji a klade původ legendy na území charvátské (srov. jeho studii: O původu Kijevských listů a Pražských zlomků, 92). I kdybychom dali za pravdu teorii Vondrá- kově stran původu ll. Kyjevských, při legendě o sv. Václavu je přirozenější, že se tato legenda, Čechem v Čechách psaná, dostala jak na Rus tak i do Charvátska, nežli domněnka, že by nějaký Čech, očitý svědek těchto událostí, v X. století byl psal o nich na půdé charvátské.
Strana 36
L. 420 b Ha) c(grere Bapeca(a)ka. ncinomk Rua) Na (den) sv. Václava vyznavače. Ge HHHE S'RHCT ce? NpOUCKOE| CAOBO, EKE? N cat Th Hulk He-/oyxa* peue. Boyer” mo рече°| E neck Wer A'nn, exe amas | une covipie, ? BCTAHETh в’рать неа врата, CHh Hà OMA, MH &Qasu? w-[|aguKoy AOMaIIH ero. Sin Bo) cpe) 'k govaov rh немнан, и &'aaac^| rh Hats Gk. nio Ataomh Hy. Buice| n ? ce i! nea erepu Pg Heckya | именемь Братис'лавь, жена же его нарицаема ** Драгоме|ира. И “5 родша *° сн свои nperkua-| uk, [u] * кр’стиста и, и nag'kcra 2] uare emo. Eepcaags. Ka'ga- [er urov oe eatoy ? ко 2 пост omm] u, nousga® Eparncaagn où ero na noAcrQuxkenne? guckoyn/a?? именемь Нотара, и** с клирики| его; [и]?° в’сп'Квшимь?? же имк маше|оу 29 [емоу ?°] вазамь Бис коупь OT- por/a® поставки и на kguak [upki-[a6*?] CTÉMEHANTK ‘Mk MpEAK OAT-/AGOMk, H nagu? w Hle, nyní se naplnilo slovo prorocké, jeż fekl sám Pán náš Ježíš Kristus: „Neboť bude,“ řekl, „v poslední dny“, jež myslíme nyní že jsou, „po- vstane bratr proti bratru, syn proti otci, a ne- přátelé člověka (budou) domácí jeho.“ Neboť lidé k sobě budou nelaskavi,* a odplati jim Büh podle skutkü jejich. Byl jakysi kniZe v Cechäch, jmenem Vratislav, a Zena jeho jme- nem Drahomíra., Zplodivše syna svého prvo- rozeného, pokřtili jej a dali mu jméno Václav. Když vzrostl, takže mu měli (po prvé) ostříh- nouti vlasy, povolal Vratislav, otec jeho, k po- střížínám bískupa jménem Notara s kleriky jeho. Když odzpívali mši, biskup pojav pachole postavil je na úhlu stupňů před oltářem a po- žehnal je řka: „Pane (Bože) Ježíši Kriste, požehnejtoto pachole,jakož jsí požehnal všecky - = - 2 * K nadpisu: v L se Gte: cecrespa . 8. cH. Aa, a po Бушпё: Вса слоужва воудн (© сдиго мч, а се "mH t, j. celé oficium budíž jako na svátek jednoho mučedníka, ale toto čtení (zvláštní); v R: na днк его Бащеелава МЧНКа, а ро modlitbě toliko slovo ru (ćteni), * c'sner" ce I, & R; 3 Ko a vynechává násl, u L; * vynech. M; 5 vynech. RM; *vynech R; ” soyaoyqe L; 5 pfidává cy M; ° же М; m soyaTh csk L; М rk R; Panev L, ài R; P Y Y = 3 vynech. LRM; М имнмь R, нарнцаема нменемк М; LR, Slova v hranatých závorkách jsou podle srovnání s ostatními rukopisy nenáležíitá. 2 pfid, & LRM; z $ R; - 2 sxaro sie. LRM; Юовтрасте же М; ua noA'erp. его М; LRM; 33 can LRM; 1% vynech, R; 16 рожд’ша L, poaHsunm RM; — " vynech, 18 yapkecra же В; 2 петстриженне В, ряд. о ГВ, pfid, npuzea R, vynech, 2 vynech, u LRM; (каернкомь); 2% vynech, LR, v R se počíná nové čtení se značkou ile; 25 ch свенмь EMoy Kangomm LM (K’anp’rom’), R = 27 вЖешнм’ М; 28 мнеоу R; 2 vynech. 3» $pue R; "ra L; ? slovo upkkeé v N je přeškrtnuto, v ostatních vynecháno, patrně písařský omyl; *) Překládám takto staroslovénské ,Hemnan‘; blizsi vÿklad viz v ávodé v odst, 3,
L. 420 b Ha) c(grere Bapeca(a)ka. ncinomk Rua) Na (den) sv. Václava vyznavače. Ge HHHE S'RHCT ce? NpOUCKOE| CAOBO, EKE? N cat Th Hulk He-/oyxa* peue. Boyer” mo рече°| E neck Wer A'nn, exe amas | une covipie, ? BCTAHETh в’рать неа врата, CHh Hà OMA, MH &Qasu? w-[|aguKoy AOMaIIH ero. Sin Bo) cpe) 'k govaov rh немнан, и &'aaac^| rh Hats Gk. nio Ataomh Hy. Buice| n ? ce i! nea erepu Pg Heckya | именемь Братис'лавь, жена же его нарицаема ** Драгоме|ира. И “5 родша *° сн свои nperkua-| uk, [u] * кр’стиста и, и nag'kcra 2] uare emo. Eepcaags. Ka'ga- [er urov oe eatoy ? ко 2 пост omm] u, nousga® Eparncaagn où ero na noAcrQuxkenne? guckoyn/a?? именемь Нотара, и** с клирики| его; [и]?° в’сп'Квшимь?? же имк маше|оу 29 [емоу ?°] вазамь Бис коупь OT- por/a® поставки и на kguak [upki-[a6*?] CTÉMEHANTK ‘Mk MpEAK OAT-/AGOMk, H nagu? w Hle, nyní se naplnilo slovo prorocké, jeż fekl sám Pán náš Ježíš Kristus: „Neboť bude,“ řekl, „v poslední dny“, jež myslíme nyní že jsou, „po- vstane bratr proti bratru, syn proti otci, a ne- přátelé člověka (budou) domácí jeho.“ Neboť lidé k sobě budou nelaskavi,* a odplati jim Büh podle skutkü jejich. Byl jakysi kniZe v Cechäch, jmenem Vratislav, a Zena jeho jme- nem Drahomíra., Zplodivše syna svého prvo- rozeného, pokřtili jej a dali mu jméno Václav. Když vzrostl, takže mu měli (po prvé) ostříh- nouti vlasy, povolal Vratislav, otec jeho, k po- střížínám bískupa jménem Notara s kleriky jeho. Když odzpívali mši, biskup pojav pachole postavil je na úhlu stupňů před oltářem a po- žehnal je řka: „Pane (Bože) Ježíši Kriste, požehnejtoto pachole,jakož jsí požehnal všecky - = - 2 * K nadpisu: v L se Gte: cecrespa . 8. cH. Aa, a po Бушпё: Вса слоужва воудн (© сдиго мч, а се "mH t, j. celé oficium budíž jako na svátek jednoho mučedníka, ale toto čtení (zvláštní); v R: na днк его Бащеелава МЧНКа, а ро modlitbě toliko slovo ru (ćteni), * c'sner" ce I, & R; 3 Ko a vynechává násl, u L; * vynech. M; 5 vynech. RM; *vynech R; ” soyaoyqe L; 5 pfidává cy M; ° же М; m soyaTh csk L; М rk R; Panev L, ài R; P Y Y = 3 vynech. LRM; М имнмь R, нарнцаема нменемк М; LR, Slova v hranatých závorkách jsou podle srovnání s ostatními rukopisy nenáležíitá. 2 pfid, & LRM; z $ R; - 2 sxaro sie. LRM; Юовтрасте же М; ua noA'erp. его М; LRM; 33 can LRM; 1% vynech, R; 16 рожд’ша L, poaHsunm RM; — " vynech, 18 yapkecra же В; 2 петстриженне В, ряд. о ГВ, pfid, npuzea R, vynech, 2 vynech, u LRM; (каернкомь); 2% vynech, LR, v R se počíná nové čtení se značkou ile; 25 ch свенмь EMoy Kangomm LM (K’anp’rom’), R = 27 вЖешнм’ М; 28 мнеоу R; 2 vynech. 3» $pue R; "ra L; ? slovo upkkeé v N je přeškrtnuto, v ostatních vynecháno, patrně písařský omyl; *) Překládám takto staroslovénské ,Hemnan‘; blizsi vÿklad viz v ávodé v odst, 3,
Strana 37
[9] TEXT NOVLJANSKY. 31 реки: Ги (ве!) Heove|xo?. ga&n. ompoka. cero, L. 420 c ‘kkoke Ka-[agn® B'ce npBANNKHÉ TBoe; cHue) же? 8’° BANHEMI NOAKCTAHMEHL| BHCTh. * Tace? auam ‘kio B-/AHHEMK BHCKOYNA Tere npgan-[aro H Âurgamn evo? mauerh”) отрокк расти" влагодЖтию вжнею хранил." Hague xe? к’ниг- и слон ’ские и латинские | £^. Aoggrk. I? Oymp’gwoy!® же ouv]. ero, nocraguuie Hecn ? ue-|3a cero Beyiecaaga cun] a его. Болеслав” же Брть его package под’ unas P, ee uera? e oue?! ona. aaaa??, Ha] мати tro? Anparomupa ovTEQA-|H 3010, и люди ** строи дон’ деже?° | к’врасте?° Еецислвь,| u E3p-[aev'um?", наче семь стровти) лю дн свое*®. БлагодЖтию же) вжиею внстиноу ®? Бещеслеавь к’незь®° не ткмо книги Na-/BHYE довр® 1, наё® керою све кршень в. Бек” же нищимь| дов’ра твораше“?: нагие од |Ккаше, aavoyipes*$ nurk=/aure,* страньние приемаше no/ елскоу®° гласоу. 3" В’ довиц® же) окидти NE дадише, 9 люди * oy-/Bore“! H вогате*? милокше*®) вех. ракотающимь слоужае|ше, ** Up'EKEH M'HorHe злато-/ мы крашаше. Бероуе эуво в’ BA’ mca cong, I Era влага“ | п’кораше, Кже колиждо Мо-)гаше“" к жикотК spravedlivé své;““ а tak s požehnáním byl postřížen. Protož míníme, že požehnáním toho spravedlivého biskupa a jeho modlitbami začal pacholík růsti, milostí boží jsa chráněn. Naučil se pak písmu slovanskému i latinskému dobře. Když pak umřel jeho otec, ustanovili Čechové knížetem tohoto Václava, syna jeho. Boleslav pak, jeho bratr, rostl pod ním; neboť byli oba ještě malí, Ale máti jeho Drahomíra upevnila zemí a spravovala lid, až vzrostl Václav; a když vzrostl, začal sám spravovati svüj lid. Milostí pak bozí se kníze Václav ne toliko knihám dobře naučil, ale i ve víře byl dokonalý, Všem pak ubohým dobře činil: nahé odíval, lačné krmíval, pocestné (do domu) přijímal, podle evangelského slova. Vdovám ublížiti nedal, lidi chudé i bohaté miloval, služebníkům bo- žím posluhoval, mnohé chrámy zlatem okraš- loval, Vére zajisté v Boha celým srdcem svým, všecko dobré činil, cokoli mohl, v životě svém, ! vynech, L; ? Mzpannee”M; 3 sienan en LRM; * npüanne LRM; * vynech, L; 5c LRM; ? — 5 noA'c. LRM; — ? pocátek nového čtení v L označený de, v N iniciälkou; M Tkaxae; "H m. «eo vynech, L; 10 yaue L; CU pridon RM; 7’? y’pamn sic R; vynech. xe RM; " vynech, M; 15 д R, Aospo M, zkao Ao- sek L; !5 zacátek nového ctení v R se značkou ФР рНа, почтоваше н Чен В; 18 m (místo Чесн); m под num pacr. LRM; 20 skyora LRM; 2! vynech, L; ?? osa Mana LR, + osa oue мама M; 3 ею LRM; ? vynech, люди М; 2% дендеже! В; 2% u вдрасть L; ? мупесЬ, и ето. ТЕМ; 29 vynech, наче с. с. а. с. К а ра, de zna- 32 pfid, # LRM; 9 aaxatoe M; 39 nurkkwe L, mraue MR; 9 «Каско L, «клекомь ВМ; 37 caogoy M4; 3? B’aounue M; 29 ne Aaxkur 0 příd, ece LR, s’cex’ u M; *! oysorne LRM; Г, н sor. vynech, RM; *? wueyve M, zde konéí text breviáře M; ** оу: слеуженнак равоташе В; 5$ gov L; ménko nového čtení; ?* vynech. L; 3° — Knez? B.; 9%! Aespo R; 33 gua... A06P0 Teope M; 42 goraTHe ocHA rH L, nt A. osaocurH. R, He A. oskAHTH M a pfid, H; 16 pfid, cens L; ‘’ moxawe L, v R od pozn, 44, takto: upkeAe H B’ekmn CAOQy?KEJIHMR ROHHyh AGE 9a TBOPALE ;
[9] TEXT NOVLJANSKY. 31 реки: Ги (ве!) Heove|xo?. ga&n. ompoka. cero, L. 420 c ‘kkoke Ka-[agn® B'ce npBANNKHÉ TBoe; cHue) же? 8’° BANHEMI NOAKCTAHMEHL| BHCTh. * Tace? auam ‘kio B-/AHHEMK BHCKOYNA Tere npgan-[aro H Âurgamn evo? mauerh”) отрокк расти" влагодЖтию вжнею хранил." Hague xe? к’ниг- и слон ’ские и латинские | £^. Aoggrk. I? Oymp’gwoy!® же ouv]. ero, nocraguuie Hecn ? ue-|3a cero Beyiecaaga cun] a его. Болеслав” же Брть его package под’ unas P, ee uera? e oue?! ona. aaaa??, Ha] мати tro? Anparomupa ovTEQA-|H 3010, и люди ** строи дон’ деже?° | к’врасте?° Еецислвь,| u E3p-[aev'um?", наче семь стровти) лю дн свое*®. БлагодЖтию же) вжиею внстиноу ®? Бещеслеавь к’незь®° не ткмо книги Na-/BHYE довр® 1, наё® керою све кршень в. Бек” же нищимь| дов’ра твораше“?: нагие од |Ккаше, aavoyipes*$ nurk=/aure,* страньние приемаше no/ елскоу®° гласоу. 3" В’ довиц® же) окидти NE дадише, 9 люди * oy-/Bore“! H вогате*? милокше*®) вех. ракотающимь слоужае|ше, ** Up'EKEH M'HorHe злато-/ мы крашаше. Бероуе эуво в’ BA’ mca cong, I Era влага“ | п’кораше, Кже колиждо Мо-)гаше“" к жикотК spravedlivé své;““ а tak s požehnáním byl postřížen. Protož míníme, že požehnáním toho spravedlivého biskupa a jeho modlitbami začal pacholík růsti, milostí boží jsa chráněn. Naučil se pak písmu slovanskému i latinskému dobře. Když pak umřel jeho otec, ustanovili Čechové knížetem tohoto Václava, syna jeho. Boleslav pak, jeho bratr, rostl pod ním; neboť byli oba ještě malí, Ale máti jeho Drahomíra upevnila zemí a spravovala lid, až vzrostl Václav; a když vzrostl, začal sám spravovati svüj lid. Milostí pak bozí se kníze Václav ne toliko knihám dobře naučil, ale i ve víře byl dokonalý, Všem pak ubohým dobře činil: nahé odíval, lačné krmíval, pocestné (do domu) přijímal, podle evangelského slova. Vdovám ublížiti nedal, lidi chudé i bohaté miloval, služebníkům bo- žím posluhoval, mnohé chrámy zlatem okraš- loval, Vére zajisté v Boha celým srdcem svým, všecko dobré činil, cokoli mohl, v životě svém, ! vynech, L; ? Mzpannee”M; 3 sienan en LRM; * npüanne LRM; * vynech, L; 5c LRM; ? — 5 noA'c. LRM; — ? pocátek nového čtení v L označený de, v N iniciälkou; M Tkaxae; "H m. «eo vynech, L; 10 yaue L; CU pridon RM; 7’? y’pamn sic R; vynech. xe RM; " vynech, M; 15 д R, Aospo M, zkao Ao- sek L; !5 zacátek nového ctení v R se značkou ФР рНа, почтоваше н Чен В; 18 m (místo Чесн); m под num pacr. LRM; 20 skyora LRM; 2! vynech, L; ?? osa Mana LR, + osa oue мама M; 3 ею LRM; ? vynech, люди М; 2% дендеже! В; 2% u вдрасть L; ? мупесЬ, и ето. ТЕМ; 29 vynech, наче с. с. а. с. К а ра, de zna- 32 pfid, # LRM; 9 aaxatoe M; 39 nurkkwe L, mraue MR; 9 «Каско L, «клекомь ВМ; 37 caogoy M4; 3? B’aounue M; 29 ne Aaxkur 0 příd, ece LR, s’cex’ u M; *! oysorne LRM; Г, н sor. vynech, RM; *? wueyve M, zde konéí text breviáře M; ** оу: слеуженнак равоташе В; 5$ gov L; ménko nového čtení; ?* vynech. L; 3° — Knez? B.; 9%! Aespo R; 33 gua... A06P0 Teope M; 42 goraTHe ocHA rH L, nt A. osaocurH. R, He A. oskAHTH M a pfid, H; 16 pfid, cens L; ‘’ moxawe L, v R od pozn, 44, takto: upkeAe H B’ekmn CAOQy?KEJIHMR ROHHyh AGE 9a TBOPALE ;
Strana 38
L. 420 d rua,? 38 REDAKCE CHARVATSKOHLAHOLSKA. C'BoEMh.* | Pasrpake'we® xe [ce]* чесье ки в срце° Hh, kore u nptk-e” B cpue Hıoyk® предатела| din,“ | д’Квлоу | ка’Каье шоу? к’сташе“ на га своего | Бецеслава, "ккоже ИюдЖи) на Ха га. ® Писано во DET Bh=[caku'* c'rag'u"* wa ra corre] Июд® 5 подовань © И наговри-/ше 26 Болеслка 7 ре- kowule: xoule= т” те 5 в’рать Бещиеславь * oy=/BH= ти, свещавь с матери-|ю и с моужн своими. 2° Ти п’е[и_ зали *! Бецеслака ку оу nprkok pe 22 over мате-|рь скою? Без’ КИНИ изигнат-| 1.2* Na Бацсавь”? разоумКвь® сттр-|ахь БЖИ, m ce cce rawyja:*" w'TH| eua T Retro n Ma- терь твою, и вые злюБиши”З искфньнаго своего ко 20) са. сек. Хот? же nera Hir в |скоу к’звратиль #8 NpBĄ вжю,?? мате |ерь свою, ** Hu? BAMH ce Kae® © плачемь| гаше?; ги ве 8 не постави A/H'k се|его®° ва грЖуь. И поми- Name“ cago Ду[авда ngera rau?! : Гр®уы IeHOC-|"TH Mott H HERAENHE Моего HE Eh] cnomenn® ru. Kae oie ce 4'rogau-/e** матерь CBOI0, OHA Ke paĄoBAWI=|E ce O Rg'k erot“ u 45 955 gaaroArkeru 9 1e] kopanie. NE T'kMOo BO нищим и OV=/BOTHMKŚ" H CTJANKNU MK H Npo= YHMK MHz] OTHM, e. 48 дове)ра твораше,® и онФЖуь ки продани вж-| 'kkoxe c nga prkyomu, [10] Zhrdnuvše však čeští muži, a když ďábel vešel v jejich srdce, jakož i dříve v srdce Jidáše, zrádce Páně, povstali proti pánu svému Václa- vovi, jako Židé proti Kristu Pánu. Neboť psáno jest, že každý, kdo se pozdvihne proti svému pánu, podoben jest Jidásovi, A namluvili Bole- slavovi řkouce: „Bratr Václav tě chce zabítí, uradiv se s matkou a se svými muží,“ Tito zli psi dříve navedli Václava, aby vyhnal bez příčíny matku svou. Ale Václav, porozuměv bäzni boží, zalekl se slova řkoucího: „Cti otce svého i matku svou", a ,,Milovati budeš blíž- ního svého jako sam sebe'*, Chtóje pak naplniti všecku spravedlnost boží, povolal matku svou zpět a velmi se kaje s pláčem pravil: „Pane Boze, nepoklädej mi to za hrích." A pama- tuje na slovo Davida proroka říkal: „Hříchů mladosti mé a nevédomostí mych nevzpomínej, Hospodine." Kaje pak se ctil matku svou, ona pak se radovala z víry jeho i z milosti, kterou prokazoval, Nebot netoliko chudým a ubohým a cizíncům a ostatním mnohým, jakož jsme zpředu řekli, dobře činil, i ty, kteří prodání byli, vykupoval. Kostely pak ve vsech hradech ! zde končí čtení ve všech kodexech LNR; v LR je označen začátek nového 4: (v L), v N větší inici- álkou, ?paz'rgykue R; * vynech. ce LR; * ueu'uH m. L, Yecn R, a pfidavaji n; 9 tome gaommioy L; Ca chua R; 7 apkeae L; 5 Han L; ? slova Жкоже — гна vynech, R; ' B'crasue R, pfid. xe LR; " vynech. R; !2 vy- nech, R; 9? scam LR; !* geram В; !* ИюдЖомь В; 19 pkue R; " & RoatcAtoy a vynech, рекоущке К; 1% Хощете (sic) К; ® сттарЖн К; 2 € maT, H € Apoyanmu R; * pfid, n LR; ?* vynech. R; ? vynech, R; ?* usaruara L, 25 Ga me R; - 90 kko L; - 37 roropawe L, n rae bez c 26 pazoymk R; 9 yore L; — u3'rnarH в. в. В; R; 29% твоего В; 36 5 gac ce LR; *! roropame L; ** ne nomenu L, R vynech.; 17 vynech, L; ‘° pfid, na L; 27 v R začátek nového čtení označený obvyklým &; 32 vynech, R; плачемк В; 10 wWrkkuwe L, arkawe R; 28 ТАЮБН 8’ Прагь R: % vynech, R; 10 nomunae LR; 16 přid, «ro LR; 33 g'zeparH LR; * vynech. R; 34 pfid. 3% vynech, cero R; % vynech. R; * vynech. R;
L. 420 d rua,? 38 REDAKCE CHARVATSKOHLAHOLSKA. C'BoEMh.* | Pasrpake'we® xe [ce]* чесье ки в срце° Hh, kore u nptk-e” B cpue Hıoyk® предатела| din,“ | д’Квлоу | ка’Каье шоу? к’сташе“ на га своего | Бецеслава, "ккоже ИюдЖи) на Ха га. ® Писано во DET Bh=[caku'* c'rag'u"* wa ra corre] Июд® 5 подовань © И наговри-/ше 26 Болеслка 7 ре- kowule: xoule= т” те 5 в’рать Бещиеславь * oy=/BH= ти, свещавь с матери-|ю и с моужн своими. 2° Ти п’е[и_ зали *! Бецеслака ку оу nprkok pe 22 over мате-|рь скою? Без’ КИНИ изигнат-| 1.2* Na Бацсавь”? разоумКвь® сттр-|ахь БЖИ, m ce cce rawyja:*" w'TH| eua T Retro n Ma- терь твою, и вые злюБиши”З искфньнаго своего ко 20) са. сек. Хот? же nera Hir в |скоу к’звратиль #8 NpBĄ вжю,?? мате |ерь свою, ** Hu? BAMH ce Kae® © плачемь| гаше?; ги ве 8 не постави A/H'k се|его®° ва грЖуь. И поми- Name“ cago Ду[авда ngera rau?! : Гр®уы IeHOC-|"TH Mott H HERAENHE Моего HE Eh] cnomenn® ru. Kae oie ce 4'rogau-/e** матерь CBOI0, OHA Ke paĄoBAWI=|E ce O Rg'k erot“ u 45 955 gaaroArkeru 9 1e] kopanie. NE T'kMOo BO нищим и OV=/BOTHMKŚ" H CTJANKNU MK H Npo= YHMK MHz] OTHM, e. 48 дове)ра твораше,® и онФЖуь ки продани вж-| 'kkoxe c nga prkyomu, [10] Zhrdnuvše však čeští muži, a když ďábel vešel v jejich srdce, jakož i dříve v srdce Jidáše, zrádce Páně, povstali proti pánu svému Václa- vovi, jako Židé proti Kristu Pánu. Neboť psáno jest, že každý, kdo se pozdvihne proti svému pánu, podoben jest Jidásovi, A namluvili Bole- slavovi řkouce: „Bratr Václav tě chce zabítí, uradiv se s matkou a se svými muží,“ Tito zli psi dříve navedli Václava, aby vyhnal bez příčíny matku svou. Ale Václav, porozuměv bäzni boží, zalekl se slova řkoucího: „Cti otce svého i matku svou", a ,,Milovati budeš blíž- ního svého jako sam sebe'*, Chtóje pak naplniti všecku spravedlnost boží, povolal matku svou zpět a velmi se kaje s pláčem pravil: „Pane Boze, nepoklädej mi to za hrích." A pama- tuje na slovo Davida proroka říkal: „Hříchů mladosti mé a nevédomostí mych nevzpomínej, Hospodine." Kaje pak se ctil matku svou, ona pak se radovala z víry jeho i z milosti, kterou prokazoval, Nebot netoliko chudým a ubohým a cizíncům a ostatním mnohým, jakož jsme zpředu řekli, dobře činil, i ty, kteří prodání byli, vykupoval. Kostely pak ve vsech hradech ! zde končí čtení ve všech kodexech LNR; v LR je označen začátek nového 4: (v L), v N větší inici- álkou, ?paz'rgykue R; * vynech. ce LR; * ueu'uH m. L, Yecn R, a pfidavaji n; 9 tome gaommioy L; Ca chua R; 7 apkeae L; 5 Han L; ? slova Жкоже — гна vynech, R; ' B'crasue R, pfid. xe LR; " vynech. R; !2 vy- nech, R; 9? scam LR; !* geram В; !* ИюдЖомь В; 19 pkue R; " & RoatcAtoy a vynech, рекоущке К; 1% Хощете (sic) К; ® сттарЖн К; 2 € maT, H € Apoyanmu R; * pfid, n LR; ?* vynech. R; ? vynech, R; ?* usaruara L, 25 Ga me R; - 90 kko L; - 37 roropawe L, n rae bez c 26 pazoymk R; 9 yore L; — u3'rnarH в. в. В; R; 29% твоего В; 36 5 gac ce LR; *! roropame L; ** ne nomenu L, R vynech.; 17 vynech, L; ‘° pfid, na L; 27 v R začátek nového čtení označený obvyklým &; 32 vynech, R; плачемк В; 10 wWrkkuwe L, arkawe R; 28 ТАЮБН 8’ Прагь R: % vynech, R; 10 nomunae LR; 16 přid, «ro LR; 33 g'zeparH LR; * vynech. R; 34 pfid. 3% vynech, cero R; % vynech. R; * vynech. R;
Strana 39
L, 421 a [11] | Hexoynogawe.? Ilpkeemn® же ве! k XY оустроитель* ка exh rpapky | REAM A oBapk 5, и слоужителе° вжне B NHK oynpagn[Tean]” &cA-| MH. KgacHo $ MHOTHYK Кзикь иже? ca) OyKEOY 10 TROpAKOY AdHK H Hol Koy 1 oveTpo- ENHEMB'2 BXKHMA H PARA его) Бещеслака. Б’ложи x eMov | Bh E cpu, un caja upra! стого| Бида. чи Болеславоу: же в=|ратоу. его naevipe- noy Eng uro nik &- | chk д’Кналь в срце его зловоу | Жкоже оукити и, да не ви“ cnena| дша его ввкь внла, 17 Пришадшоу | же д’неви 8 стого Имкрама,° к HeA- [ove gk. OBCAN Fieipecaage,) M Beceagipioy ce eatoy 8° ra Aam 20) TH SAAW Bpa3H”! nousgaue”? Foae-|c'aaga, сть т’корахоу. непри*Же/зники% и’ ним © Брат ero? Bee ec aah, ® «Ккоже ИюдЖи пре? о | гк ншемь ИсоууК.? Бивающимь же) све щениемь ц’рКк веник *? e[eck-/x4] 50 rpapkys, Renpecaarn® "ks pe-/we®® no к’сКуы. градЖуь; 8 gWnA-[e 6° & Bodecaagann rgaan® в’ не д’Каю же zug urov?? ngas A uico ?7 Kov-| su и Дом”Кна, послоушавь| mawe,® $npagu ce? домомь *° пои-|ти** вк Прагь. Болеслав” же* ev-|cragH M CKRYNKNH MK" оумомь реки: | TEXT NOVLJANSKY. 39 velmi dobře zřídil a služebníky boží do nich velmi krásně uvedl z mnohých národů, kteří konali služby boží dnem i nocí, zařízením božím a služebníka jeho Václava, Vložil mu pak Bůh do srdce, a vystavěl kostel svatého Víta, Boleslavovi však, bratru jeho, poštvanému proti němu, vsel ďábel do srdce zlobu, aby jej zabil, aby nebyla spasena duše jeho na věky, Když pak přišel den svatého Emerama, jejž Václav (zvláště) ctil, a v ten den se veselil, tí zlí vrahové, pozvavše Boleslava, konali s ním nepřátelskou poradu o bratru jeho Václavovi, Kristu, Když pak bývala „Posvěcení chrámů“ v hra- MH jako dfive Zide o našem Pánu Ježíši dech, Václav jezdil po všech. Vešel pak do hradu Boleslavova v neděli, an byl svátek Kosmy a Damiana; vyslechnuv msi, chystal sejeti domů do Prahy, Boleslav však jej zadržel, zlobnou myslí řka: „Proč odcházíš, bratře, vždyť i nápoj zdravý mám?“ Tento pak ne- odžekl bratrovi, ale vsed na konč počal hráti se služebníky svými. Tu pak myslíme, že mu - = = . ! a njoAanic (místo HZewkys — &kyov) L; ? v R ue Tkato во наше На н npuee Аоваше продаканн К nekoymra (sic); 3 Цоквн L; * oyeTponan L; 9 z'kao Aoc'pk L, v R takto: dpxeam ME BR’ BAACTH CROEH BEAMH AOEPO OVCTAOH; © caoymuran L; 7? vynech. L; R HHyk R; !! vynech. LR; !2 c'rpoeniemh LR; же црквк R, 8 v R takto: u ep'ke e uny oynparn (misto H слеужнтеле — Жункь); 13 v R místo věty K'noxu — cjut: &cà Aospa CROWH ©? KL, "^ prid, ey L, soy H Qaa + x - T T Ve všech třech kodexech začíná zde nové čtení, označené v L wre v N ww, v R 4€; vynech, наоуц. sug R; Ta R; 2 nen zaa R; ?? npuzgag'uic L ; 23 nenowkzuñwu L, v R u gepmayoy misto CTk TB. Nenp.; 19 A4 nek (sic) R; Hada B M L, vynech, zia R; 5 Hguae ae AH L; 1° flspama R; 2° — & Auk = 24 cemn L; 2 © oysou = - врата ero R; 2% vynech, R, Ÿ Apia Hioakn L; 270 Xk LR; 8 Eugatouiem L; 2° upkeenomn L, црквнмк К; 8° vy- nech, eckxh R; příd, we R; ® kzae LR; 33 no gee rgpaaH L, no все граде В; 3 vynech, R; 3 к rpaan врата caotro R, L vynech, větu в’ннде — градк; 3° coypoy L, coyqu R; 37 & NPAZANKR R; 395 w nocaoywagn mice R; 39 oyerfim ce LR; 4° домокк L, vynech. R; 5! uri LR; 12 prid, spare его R; * ЖАннак К;
L, 421 a [11] | Hexoynogawe.? Ilpkeemn® же ве! k XY оустроитель* ка exh rpapky | REAM A oBapk 5, и слоужителе° вжне B NHK oynpagn[Tean]” &cA-| MH. KgacHo $ MHOTHYK Кзикь иже? ca) OyKEOY 10 TROpAKOY AdHK H Hol Koy 1 oveTpo- ENHEMB'2 BXKHMA H PARA его) Бещеслака. Б’ложи x eMov | Bh E cpu, un caja upra! стого| Бида. чи Болеславоу: же в=|ратоу. его naevipe- noy Eng uro nik &- | chk д’Кналь в срце его зловоу | Жкоже оукити и, да не ви“ cnena| дша его ввкь внла, 17 Пришадшоу | же д’неви 8 стого Имкрама,° к HeA- [ove gk. OBCAN Fieipecaage,) M Beceagipioy ce eatoy 8° ra Aam 20) TH SAAW Bpa3H”! nousgaue”? Foae-|c'aaga, сть т’корахоу. непри*Же/зники% и’ ним © Брат ero? Bee ec aah, ® «Ккоже ИюдЖи пре? о | гк ншемь ИсоууК.? Бивающимь же) све щениемь ц’рКк веник *? e[eck-/x4] 50 rpapkys, Renpecaarn® "ks pe-/we®® no к’сКуы. градЖуь; 8 gWnA-[e 6° & Bodecaagann rgaan® в’ не д’Каю же zug urov?? ngas A uico ?7 Kov-| su и Дом”Кна, послоушавь| mawe,® $npagu ce? домомь *° пои-|ти** вк Прагь. Болеслав” же* ev-|cragH M CKRYNKNH MK" оумомь реки: | TEXT NOVLJANSKY. 39 velmi dobře zřídil a služebníky boží do nich velmi krásně uvedl z mnohých národů, kteří konali služby boží dnem i nocí, zařízením božím a služebníka jeho Václava, Vložil mu pak Bůh do srdce, a vystavěl kostel svatého Víta, Boleslavovi však, bratru jeho, poštvanému proti němu, vsel ďábel do srdce zlobu, aby jej zabil, aby nebyla spasena duše jeho na věky, Když pak přišel den svatého Emerama, jejž Václav (zvláště) ctil, a v ten den se veselil, tí zlí vrahové, pozvavše Boleslava, konali s ním nepřátelskou poradu o bratru jeho Václavovi, Kristu, Když pak bývala „Posvěcení chrámů“ v hra- MH jako dfive Zide o našem Pánu Ježíši dech, Václav jezdil po všech. Vešel pak do hradu Boleslavova v neděli, an byl svátek Kosmy a Damiana; vyslechnuv msi, chystal sejeti domů do Prahy, Boleslav však jej zadržel, zlobnou myslí řka: „Proč odcházíš, bratře, vždyť i nápoj zdravý mám?“ Tento pak ne- odžekl bratrovi, ale vsed na konč počal hráti se služebníky svými. Tu pak myslíme, že mu - = = . ! a njoAanic (místo HZewkys — &kyov) L; ? v R ue Tkato во наше На н npuee Аоваше продаканн К nekoymra (sic); 3 Цоквн L; * oyeTponan L; 9 z'kao Aoc'pk L, v R takto: dpxeam ME BR’ BAACTH CROEH BEAMH AOEPO OVCTAOH; © caoymuran L; 7? vynech. L; R HHyk R; !! vynech. LR; !2 c'rpoeniemh LR; же црквк R, 8 v R takto: u ep'ke e uny oynparn (misto H слеужнтеле — Жункь); 13 v R místo věty K'noxu — cjut: &cà Aospa CROWH ©? KL, "^ prid, ey L, soy H Qaa + x - T T Ve všech třech kodexech začíná zde nové čtení, označené v L wre v N ww, v R 4€; vynech, наоуц. sug R; Ta R; 2 nen zaa R; ?? npuzgag'uic L ; 23 nenowkzuñwu L, v R u gepmayoy misto CTk TB. Nenp.; 19 A4 nek (sic) R; Hada B M L, vynech, zia R; 5 Hguae ae AH L; 1° flspama R; 2° — & Auk = 24 cemn L; 2 © oysou = - врата ero R; 2% vynech, R, Ÿ Apia Hioakn L; 270 Xk LR; 8 Eugatouiem L; 2° upkeenomn L, црквнмк К; 8° vy- nech, eckxh R; příd, we R; ® kzae LR; 33 no gee rgpaaH L, no все граде В; 3 vynech, R; 3 к rpaan врата caotro R, L vynech, větu в’ннде — градк; 3° coypoy L, coyqu R; 37 & NPAZANKR R; 395 w nocaoywagn mice R; 39 oyerfim ce LR; 4° домокк L, vynech. R; 5! uri LR; 12 prid, spare его R; * ЖАннак К;
Strana 40
40 REDAKCE CHARVATSKOHLAHOLSKA. IIo «vo Syoanun? gare, u&o| u?. igo. udo имамь. Са ke He o-|moeue BpaTa* Ha Rek ak Ha KoHh| начеть играти? ca caoyramu| c'eonmnS Toy xe anat pa” neakur-/e емоу pekovipi,? — dure? xoylerk Tel Вра-|ть Более CAER OVEHTH; CA 2KÉ HE B=/epoga Tomoy,! Ha Ha BA в’зложь c«[ue.?. Houuraa&un же нощи, ? caggaure| ce TH. 3aAH. Ega3H ^ Ha. AEoh. t-|rtga врага l'ukence © n призке/аше e! Bone слака, Футкрдише ш’| нимь ти" неприЖанини сть © Epa-|mk tro.5 "Бкоже во и? пре? снидоше|е ce Жидове на Ха aucaapi?!| mio ти*® вали &'gagn ? cauia we ct Tk CTROPHUUE, како ки оув= наи га скоего kieaa Reuiec | aga? P'kuie se? : er Aa? nones ua Qno, Tar Aa L. 421 b AATHAMK ero, | EOrrgoy ?? ze gug'uioy зконише?? | на ютню. Бареслак” же сл=/ишакь 3 Roni geue??: увла тек" ги, иже даль еси®® дожикити 88 де ютра сего, н ветвь пондЕ н-/а_ ютрию. Явие же®® састийноу и“ Бо-|леславь ва крае "ky," Bapr-[ecaag! s ospck се К немом и реч-| E98: Врате?? докарь 6% *° main с’лоу|жав’никь*! R'uepa. Honccagoy| же принийшоу д’Квлоу*® ва oyxe/0,** u развр’зшоу “серце его, 5 да“ из] BA kk auk Onepa k wemoy*" peku**/ : nnne ! ne ŠKOAM (místo no wo 8x.) R; ° вк градЖ В; 7 kko L; ? vynech, R; L, urgauc R ; = 3 ce sproy L, ce sparoy скоемоу В; * кона В; © u pure emoy' R (misto Toy ace — pexoyipe); [12] pověděli řkouce: „Bratr Boleslav tě chce za- bíti;““ on však tomu neuvěřil, ale vložil věc na Boha, Když pak přišla noc, sešlí se ti zlí ne- přátelé na dvůr jakéhosi vraha Hněvyse, a po- volavše Boleslava, utvrdili s ním onu nepřá- telskou radu o bratru jeho, Neboť jakož se i dříve sešlí Židé, proti Kristu obmýšlejíce, tak i tito zlí nepřátelé sešedše se radili, jak by zabili svého pána knížete Václava, Řekli pak: „Až půjde na jitřní, tehdy vyčíháme jej.“ Když pak bylo ráno, zvonili na jitřní, Václav pak, uslyšev zvon, řekl: „Chvála tobě, Pane, jenž jsí nám dal dozíti se tohoto jitra," a vstav šel na jitini. Ihned pak zastihl jej Boleslav ve vratech. Vaclav pak ohlódl se na nój a fekl: „Bratfe, dobry jsí nám byl služebník včera,“ Boleslav však, an se ďábel priklonil k uchu (jeho) a rozvrátil srdce jeho, tasiv meč odpo- věděl mu řka: „Nyní chcí tobě lepším býtí;“ to pak řek, udeřil jej po hlavě mečem, Václav, 5 Haye HrpaTH ? vynech. LR; xopeve (sic) R; M m Ga ze Tomoy We 8. R; !* vynech, L, na ca eynzaue не внтн сне; 3 Нещ же прнеп*Ж К; U u cepawe ce TH п’сн В; 6 Г’нЖкнен В; 9 vynech, L, v R vynech, nouze, ce Ron; U raL; !5 v R: H oyTepanne gaane cakTH о ГК CROEMN ; 7 vynech, so n L; 7? Apkeae L; ?! — aucaape m Xa L; 2 u cu L; n’en Г; ?' vynech, L, v В; xe Hroyku о Х% како evene? u (místo Жкоже-— Вещес’лака); 25 pfid, & ce&k R, slovo pkue v L a R je psáno velikym písme- nem, ?*' raw L; ? naumn L, oystem’ R; ?? Zacátek nového &tení; v L označen “re, v R de, v N velikou ini- ciálkou I0; 2? s'zkonnwue LR; 90H put R, 9?! Giga L; ? prid. HMR R; % AosuTH orga LR; ue R; Su asne В; 36 састиже н L, R (příd, spavk ero); ?" prid, цокЕннуЪ L; °° oxpka’ ce pere K’ nemoy L, v В; И рче emoy spaTh Be- IIECAER (vynech. o3p. ce); % vynech. R; ** Aospk R vynech. st); ‘! caoyxseun sk R; 5? д’Же. приникшеу L, А’Жв. H nonnukwoy В; *9 8 cjus R; * pawupau'uey L, 4 pap’woy (sic) R; ** vynech. cp. ero R (pfid. aku Hwak); "бя К; gym HW æynech. x nemoy L, R (vynech, oTe. 6 nemoy); ** pes R; wi
40 REDAKCE CHARVATSKOHLAHOLSKA. IIo «vo Syoanun? gare, u&o| u?. igo. udo имамь. Са ke He o-|moeue BpaTa* Ha Rek ak Ha KoHh| начеть играти? ca caoyramu| c'eonmnS Toy xe anat pa” neakur-/e емоу pekovipi,? — dure? xoylerk Tel Вра-|ть Более CAER OVEHTH; CA 2KÉ HE B=/epoga Tomoy,! Ha Ha BA в’зложь c«[ue.?. Houuraa&un же нощи, ? caggaure| ce TH. 3aAH. Ega3H ^ Ha. AEoh. t-|rtga врага l'ukence © n призке/аше e! Bone слака, Футкрдише ш’| нимь ти" неприЖанини сть © Epa-|mk tro.5 "Бкоже во и? пре? снидоше|е ce Жидове на Ха aucaapi?!| mio ти*® вали &'gagn ? cauia we ct Tk CTROPHUUE, како ки оув= наи га скоего kieaa Reuiec | aga? P'kuie se? : er Aa? nones ua Qno, Tar Aa L. 421 b AATHAMK ero, | EOrrgoy ?? ze gug'uioy зконише?? | на ютню. Бареслак” же сл=/ишакь 3 Roni geue??: увла тек" ги, иже даль еси®® дожикити 88 де ютра сего, н ветвь пондЕ н-/а_ ютрию. Явие же®® састийноу и“ Бо-|леславь ва крае "ky," Bapr-[ecaag! s ospck се К немом и реч-| E98: Врате?? докарь 6% *° main с’лоу|жав’никь*! R'uepa. Honccagoy| же принийшоу д’Квлоу*® ва oyxe/0,** u развр’зшоу “серце его, 5 да“ из] BA kk auk Onepa k wemoy*" peku**/ : nnne ! ne ŠKOAM (místo no wo 8x.) R; ° вк градЖ В; 7 kko L; ? vynech, R; L, urgauc R ; = 3 ce sproy L, ce sparoy скоемоу В; * кона В; © u pure emoy' R (misto Toy ace — pexoyipe); [12] pověděli řkouce: „Bratr Boleslav tě chce za- bíti;““ on však tomu neuvěřil, ale vložil věc na Boha, Když pak přišla noc, sešlí se ti zlí ne- přátelé na dvůr jakéhosi vraha Hněvyse, a po- volavše Boleslava, utvrdili s ním onu nepřá- telskou radu o bratru jeho, Neboť jakož se i dříve sešlí Židé, proti Kristu obmýšlejíce, tak i tito zlí nepřátelé sešedše se radili, jak by zabili svého pána knížete Václava, Řekli pak: „Až půjde na jitřní, tehdy vyčíháme jej.“ Když pak bylo ráno, zvonili na jitřní, Václav pak, uslyšev zvon, řekl: „Chvála tobě, Pane, jenž jsí nám dal dozíti se tohoto jitra," a vstav šel na jitini. Ihned pak zastihl jej Boleslav ve vratech. Vaclav pak ohlódl se na nój a fekl: „Bratfe, dobry jsí nám byl služebník včera,“ Boleslav však, an se ďábel priklonil k uchu (jeho) a rozvrátil srdce jeho, tasiv meč odpo- věděl mu řka: „Nyní chcí tobě lepším býtí;“ to pak řek, udeřil jej po hlavě mečem, Václav, 5 Haye HrpaTH ? vynech. LR; xopeve (sic) R; M m Ga ze Tomoy We 8. R; !* vynech, L, na ca eynzaue не внтн сне; 3 Нещ же прнеп*Ж К; U u cepawe ce TH п’сн В; 6 Г’нЖкнен В; 9 vynech, L, v R vynech, nouze, ce Ron; U raL; !5 v R: H oyTepanne gaane cakTH о ГК CROEMN ; 7 vynech, so n L; 7? Apkeae L; ?! — aucaape m Xa L; 2 u cu L; n’en Г; ?' vynech, L, v В; xe Hroyku о Х% како evene? u (místo Жкоже-— Вещес’лака); 25 pfid, & ce&k R, slovo pkue v L a R je psáno velikym písme- nem, ?*' raw L; ? naumn L, oystem’ R; ?? Zacátek nového &tení; v L označen “re, v R de, v N velikou ini- ciálkou I0; 2? s'zkonnwue LR; 90H put R, 9?! Giga L; ? prid. HMR R; % AosuTH orga LR; ue R; Su asne В; 36 састиже н L, R (příd, spavk ero); ?" prid, цокЕннуЪ L; °° oxpka’ ce pere K’ nemoy L, v В; И рче emoy spaTh Be- IIECAER (vynech. o3p. ce); % vynech. R; ** Aospk R vynech. st); ‘! caoyxseun sk R; 5? д’Же. приникшеу L, А’Жв. H nonnukwoy В; *9 8 cjus R; * pawupau'uey L, 4 pap’woy (sic) R; ** vynech. cp. ero R (pfid. aku Hwak); "бя К; gym HW æynech. x nemoy L, R (vynech, oTe. 6 nemoy); ** pes R; wi
Strana 41
L. 421 c [13] TER! Xoipioy oyHH BUTH;? cue/e* evAaQH и по FAABH MeUE=| Mh.* овращь сё к’ немоу 6 Же EKK Бещеслвь ? | M рече : что еси. оуис- AMAR E'9-/ ame? n ema” NoN EQ RES H na 3álo. Xe eTeph npuTekh, [HP] ovve!] Heipecaga no goyurk.? Ga ke вре |ждень М povkoie, rovips &gara P nog- [koe & u'grkkag. ' ZBaoj'kek же) US prkoma Тира и Часта evün-|era w ra EgaT ky црЖквенихь. | l'urk- Ruca™ ike [eregs 7]. npunaak??| genga cay проводе?! МЕЧЕНЬ. T-|oyka? Ee-[ipecaar ke agne нс” поусти Az [vx ской реки : В poyurk T'EoH ru) npexato AK mon. Orne же кое в TOM rgajrk ? à AMac"runov?* ет-вра_частна da Heyec'aag- | aa. Tpoue® xe r'naure?? & Mparn, wk-/xne”” nage, a wken® ne sÂu pa! з’кЖгоше с. ®° Маадейце же”! издеакише, ®2 83 KENN OKE многие 84а) nume®™ Ain к’даше, слоужителе) же вжие изигнаше,? и geoy непр=|иЖзниность 83 створние, Тира) же рече Болеславоу : enar [Mk да OYBHEMK H l'oC- пою матерь | как! да ин"г доу скаеши Bpa | та и матерь. Болеслк ke‘? ре|че: нФКкамо ce ARA ETA, досье деже“° доспКемь unen. i ! te Г, те К; | оувнти a vynech, ovn L, R; $ vynech. R(# nemoy); 7 kmn L, Жак н В; "rapa R; в роукоу LR; C? Bepecae же В; Vaal; koca R; 10 vynech LR; Akxxe L, vynech. К; vynech, ©? roma ro. R; 28 uzenikiogie R; 20 osu ké L; Martine ae uyN L;, 3? pfid, ero panu R; TEXT NOVLJANSKŸ. 3ce LR; 8 покрже Г, врже К; МовоЖКен си В, воЖдай cn L; 20 nonmaan L, nourex R (pfid. & rikek, vynech, pespa emoy); 2! pfid, n R; 24 Macrume LR; 39 — pazekroy ce no PAM L; cela véta a wkkn — pazekr. ce vynech, v R; 33 u wenn a vynech, многи ‘Ri 41 obrátiv se k nému, fekl: ,,Co jsi si usmyslil, bratie ?** a chopiv ho, povalil jej na zemi. Tuża pak jakýsi příběhnuv udeřil Václava do ruky, Tento pak, jsa raněn na ruce, pustiv bratra, utekl do kostela, Dva vrahové však, řečení Tira a Cesta, zabili jej ve vratech kostelních. Hnóvysa pak pfiskociv probodl mu bok me- čem. Václav pak ihned vypustil dusi svou fka : „V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého“ Zabili pak tamtéZ v tom hradéijakéhosi Mstinu, ctného muže Václavova., Ostatní pak hnali do Prahy, některé zabili, a někteří se rozběhlí po zemí, Děti pak pro nój zahubili, ženy však mnohé za jinć muże vdali, služebníky boží pak vyhnali a všecko ďábelství učinili, Tira pak řekl k Boleslavovi: „Půjdem, abychom zabílí i paní matku vaši, abys oplakal bratra i matku zároveň,“ Boleslav však řekl; „Nikam se nepoděje, než jinými dosáhneme jí,“ Odešli pak od Václava rozsekaného a nepochovaného. t vynech, R, L — mew, no ra.; 5 pfid, xe LR; 1 vynech, LR; 10g woken L, £ upkek R; 9 Gaoyra L, y R n eos A'goysa (0; 15 spaTpa L; 22 pop- 25 Прочее LR; ?° ane raaRme L; 27 ogn L, vynech. R; 31 H Maakiue R, Mune R; 35 Me L; 39 vynech, L; 37 uærnawe L; 38 nenowkzarwoy (sic) L, v R H Rcoy Bono створнше, a přid. ство Muka Xek mik прндрэужн се моука ero! Zde se kon&i též čtení v R a nové se počíná slovem de. Dâle se tu čte věta: Rejiaxoy so o Hem’ een kako ZEnaont o X, které neni ? ou xe Rt 40 пондЖлк Г, Понднме В; ?!! — u rocno MT ph rato оувннмо R; vL4 ani v L ani v №; ?! vynech, R; 9 aofakme L; * unka L, v R místo celé věty: wkkamo — u ne toliko: v N velikä iniciälka E; wk our;
L. 421 c [13] TER! Xoipioy oyHH BUTH;? cue/e* evAaQH и по FAABH MeUE=| Mh.* овращь сё к’ немоу 6 Же EKK Бещеслвь ? | M рече : что еси. оуис- AMAR E'9-/ ame? n ema” NoN EQ RES H na 3álo. Xe eTeph npuTekh, [HP] ovve!] Heipecaga no goyurk.? Ga ke вре |ждень М povkoie, rovips &gara P nog- [koe & u'grkkag. ' ZBaoj'kek же) US prkoma Тира и Часта evün-|era w ra EgaT ky црЖквенихь. | l'urk- Ruca™ ike [eregs 7]. npunaak??| genga cay проводе?! МЕЧЕНЬ. T-|oyka? Ee-[ipecaar ke agne нс” поусти Az [vx ской реки : В poyurk T'EoH ru) npexato AK mon. Orne же кое в TOM rgajrk ? à AMac"runov?* ет-вра_частна da Heyec'aag- | aa. Tpoue® xe r'naure?? & Mparn, wk-/xne”” nage, a wken® ne sÂu pa! з’кЖгоше с. ®° Маадейце же”! издеакише, ®2 83 KENN OKE многие 84а) nume®™ Ain к’даше, слоужителе) же вжие изигнаше,? и geoy непр=|иЖзниность 83 створние, Тира) же рече Болеславоу : enar [Mk да OYBHEMK H l'oC- пою матерь | как! да ин"г доу скаеши Bpa | та и матерь. Болеслк ke‘? ре|че: нФКкамо ce ARA ETA, досье деже“° доспКемь unen. i ! te Г, те К; | оувнти a vynech, ovn L, R; $ vynech. R(# nemoy); 7 kmn L, Жак н В; "rapa R; в роукоу LR; C? Bepecae же В; Vaal; koca R; 10 vynech LR; Akxxe L, vynech. К; vynech, ©? roma ro. R; 28 uzenikiogie R; 20 osu ké L; Martine ae uyN L;, 3? pfid, ero panu R; TEXT NOVLJANSKŸ. 3ce LR; 8 покрже Г, врже К; МовоЖКен си В, воЖдай cn L; 20 nonmaan L, nourex R (pfid. & rikek, vynech, pespa emoy); 2! pfid, n R; 24 Macrume LR; 39 — pazekroy ce no PAM L; cela véta a wkkn — pazekr. ce vynech, v R; 33 u wenn a vynech, многи ‘Ri 41 obrátiv se k nému, fekl: ,,Co jsi si usmyslil, bratie ?** a chopiv ho, povalil jej na zemi. Tuża pak jakýsi příběhnuv udeřil Václava do ruky, Tento pak, jsa raněn na ruce, pustiv bratra, utekl do kostela, Dva vrahové však, řečení Tira a Cesta, zabili jej ve vratech kostelních. Hnóvysa pak pfiskociv probodl mu bok me- čem. Václav pak ihned vypustil dusi svou fka : „V ruce tvé, Pane, odevzdávám ducha svého“ Zabili pak tamtéZ v tom hradéijakéhosi Mstinu, ctného muže Václavova., Ostatní pak hnali do Prahy, některé zabili, a někteří se rozběhlí po zemí, Děti pak pro nój zahubili, ženy však mnohé za jinć muże vdali, služebníky boží pak vyhnali a všecko ďábelství učinili, Tira pak řekl k Boleslavovi: „Půjdem, abychom zabílí i paní matku vaši, abys oplakal bratra i matku zároveň,“ Boleslav však řekl; „Nikam se nepoděje, než jinými dosáhneme jí,“ Odešli pak od Václava rozsekaného a nepochovaného. t vynech, R, L — mew, no ra.; 5 pfid, xe LR; 1 vynech, LR; 10g woken L, £ upkek R; 9 Gaoyra L, y R n eos A'goysa (0; 15 spaTpa L; 22 pop- 25 Прочее LR; ?° ane raaRme L; 27 ogn L, vynech. R; 31 H Maakiue R, Mune R; 35 Me L; 39 vynech, L; 37 uærnawe L; 38 nenowkzarwoy (sic) L, v R H Rcoy Bono створнше, a přid. ство Muka Xek mik прндрэужн се моука ero! Zde se kon&i též čtení v R a nové se počíná slovem de. Dâle se tu čte věta: Rejiaxoy so o Hem’ een kako ZEnaont o X, které neni ? ou xe Rt 40 пондЖлк Г, Понднме В; ?!! — u rocno MT ph rato оувннмо R; vL4 ani v L ani v №; ?! vynech, R; 9 aofakme L; * unka L, v R místo celé věty: wkkamo — u ne toliko: v N velikä iniciälka E; wk our;
Strana 42
42 Beyi-/ecaga Me oTHAON * pasckuen-/a H ne cxpanena. Bpacrkn® e e-/plku eTeph® R'sad и* и? пеложе/и иб прЖд’ црЖккою, покрик’ ra” плах”тою. Слишакши же ме/ати его Ккоё ° пришад’ши иска= even Е? covipis CH-/HK ee! ue u. H. ovap- [gum припаде К срцеу его! naa- [uon ce? n congag ui g'ce?? ov-| AH "acce его, не см\ нести и”? @’ домь ской, на К издав® 75 ec |peog'k 7 ogwkue u, ong n? n w=[ec'un, noa n? 8 upkkags.® [HY ov: Eokg uin ok ce ovg en", ove'k=/>xa*? 8 Xp'Raru.?? Eoaecaagn?*/ me aneen® ee mov. Ipnsra® zeje eprk'k erepa. nene ?? Han, | Aa Мит- ROV“ cC'rRopuTh NĄ Te-|aomh Reiprecaag Anas, ITorg-/esome ke"! 4acrno*? mao Rapec^| aac? довраго и преднаго 4 50: гоч"таца и Холювца; даша же) его К'ЗИДЕ к Боу, емоуже и €'=/ oku 3 TOROPENHEMK"" H са с |трахомь; Кр Ke ero” де три д’=/ни не рачи к зАю ити. Tpere jn же дань *° CRM видещимь | црЖки к’зиде ? нд нимь Жко дие/вити се в’сКав.*® H още надЖе-|м’ ce ** o5 Ros MuTRAMH влаго-| вер’наго и довраго Аа Бецие|еслака *® кецуые wemoy | чеудеси "| Жкити ce. Bi grkenomoy i? Boy (1) 9 Xek| atovurk u erin Акь? приложи REDAKCE CHARVATSKOHLAHOLSKA. [14] Kněz pak jakýsi, Krastěj, vzav jej položil jej před kostelem, pokryv jej plachtou, Uslyševší pak matka jeho, že je zabit syn její, přišedší hledala ho. A uzřevší padla na srdce jeho plačíc, a sebravši údy tčla jeho, neodvážila se néstí ho do svého domu, ale v jizbě kně- zově jej oblékla, umyvši jej, a nesouc po- lożila jej v kostele. Bojíc se pak, aby ji neza- bili, utekla do Charvát, Boleslav pak (poslav)* nezastihl ji tu. Zavolal pak kteréhosi knéze, jménem Pavla, aby vykonal modlitbu nad tělem Véclavovym, Pohibili pak ctné t&lo Vaclavovo, dobrého a spravedlivého ctitele boziho a milov- níka Kristova. Duše pak jeho vzešla k Bohu, jemuž sloužil s pobožností a s bázní; krev však jeho po tři dní nechtěla jítí do země. Třetí pak den, ani to v&ichni vidéli, chrám vze&el nad ním, takZe se v&ichni divili, A jest& doufá- me v Boha, že se na přímluvu (modlitby) pravověrného a dobrého muže Václava větší zázrak ukáže, Neboť vpravdě muce Kristově a svatých mučedníků rovnalo se mučednictví ! orHyoue R; ? Kpacwku R; *vynech, R; * Tao Вещеслвле R; vynech L; °¢R; ” vynech, LR; * vynech, LR; vynech, LR, '° cron LR (pfid. npekifun); R vynech, nasl. slova пришад’ши — oyzomum ин; U" vynech, «го К; !? vynech, ce R; 9 vynech, R; "' prid, w« R; © vynech, R; © ка ng'sk L, sa uzask R; U epkneuk L, nonork R; 22 ska LR; 2 Xpsare R; 2 vynech, ere ume, R; 2! vynech. LR; 26 ¢ В; 27 Tlpuzean'ue L; R = r. ; т = py 2% v R takto: да с Мткамн погреветь Tao Beapecagae (místo Aa AuTeoy — Tae RB); и К; 3% ¢ ros'kunema L, c AXHOBITKEM (sic) R (He je přípsáno nad řádkou); 21 pfid, se nocaags L; oe nocaa e paAH В; - - 1" оумне’шн оваЖче и Г, oym. osa. € R; 7? g'gamum noaexit € Rz; 2° ¢ upken L, w uprek R; 25 ye AeccH L, H He Hanae R; > ; R j 7 Magna LR; % Mr&& L; ?! vynech, L; ?? qacr'uoc L; x 3% праваго Ма н В; 3 yynech, 3 no LR; 39 ws 9% H оковы его R; - K wru & xu RO U sens Lo 55 vynech, geka в. К; Uo suae upk R; o? v R takto: ® AueuTH ce MHOZ EME ; я « , CHE BHAEIINMK; ** оупваемь К; 9 в“ místo „o“ R; - 18 Phewk R; * xe LR; * vynech, u eruys Mm. R. *) Toto přidávají hlaholské rukopisy L, R — R + ° vynech, Aursaun-Bapec'aasa Ro *7 eap'we Toy woyae R
42 Beyi-/ecaga Me oTHAON * pasckuen-/a H ne cxpanena. Bpacrkn® e e-/plku eTeph® R'sad и* и? пеложе/и иб прЖд’ црЖккою, покрик’ ra” плах”тою. Слишакши же ме/ати его Ккоё ° пришад’ши иска= even Е? covipis CH-/HK ee! ue u. H. ovap- [gum припаде К срцеу его! naa- [uon ce? n congag ui g'ce?? ov-| AH "acce его, не см\ нести и”? @’ домь ской, на К издав® 75 ec |peog'k 7 ogwkue u, ong n? n w=[ec'un, noa n? 8 upkkags.® [HY ov: Eokg uin ok ce ovg en", ove'k=/>xa*? 8 Xp'Raru.?? Eoaecaagn?*/ me aneen® ee mov. Ipnsra® zeje eprk'k erepa. nene ?? Han, | Aa Мит- ROV“ cC'rRopuTh NĄ Te-|aomh Reiprecaag Anas, ITorg-/esome ke"! 4acrno*? mao Rapec^| aac? довраго и преднаго 4 50: гоч"таца и Холювца; даша же) его К'ЗИДЕ к Боу, емоуже и €'=/ oku 3 TOROPENHEMK"" H са с |трахомь; Кр Ke ero” де три д’=/ни не рачи к зАю ити. Tpere jn же дань *° CRM видещимь | црЖки к’зиде ? нд нимь Жко дие/вити се в’сКав.*® H още надЖе-|м’ ce ** o5 Ros MuTRAMH влаго-| вер’наго и довраго Аа Бецие|еслака *® кецуые wemoy | чеудеси "| Жкити ce. Bi grkenomoy i? Boy (1) 9 Xek| atovurk u erin Акь? приложи REDAKCE CHARVATSKOHLAHOLSKA. [14] Kněz pak jakýsi, Krastěj, vzav jej položil jej před kostelem, pokryv jej plachtou, Uslyševší pak matka jeho, že je zabit syn její, přišedší hledala ho. A uzřevší padla na srdce jeho plačíc, a sebravši údy tčla jeho, neodvážila se néstí ho do svého domu, ale v jizbě kně- zově jej oblékla, umyvši jej, a nesouc po- lożila jej v kostele. Bojíc se pak, aby ji neza- bili, utekla do Charvát, Boleslav pak (poslav)* nezastihl ji tu. Zavolal pak kteréhosi knéze, jménem Pavla, aby vykonal modlitbu nad tělem Véclavovym, Pohibili pak ctné t&lo Vaclavovo, dobrého a spravedlivého ctitele boziho a milov- níka Kristova. Duše pak jeho vzešla k Bohu, jemuž sloužil s pobožností a s bázní; krev však jeho po tři dní nechtěla jítí do země. Třetí pak den, ani to v&ichni vidéli, chrám vze&el nad ním, takZe se v&ichni divili, A jest& doufá- me v Boha, že se na přímluvu (modlitby) pravověrného a dobrého muže Václava větší zázrak ukáže, Neboť vpravdě muce Kristově a svatých mučedníků rovnalo se mučednictví ! orHyoue R; ? Kpacwku R; *vynech, R; * Tao Вещеслвле R; vynech L; °¢R; ” vynech, LR; * vynech, LR; vynech, LR, '° cron LR (pfid. npekifun); R vynech, nasl. slova пришад’ши — oyzomum ин; U" vynech, «го К; !? vynech, ce R; 9 vynech, R; "' prid, w« R; © vynech, R; © ка ng'sk L, sa uzask R; U epkneuk L, nonork R; 22 ska LR; 2 Xpsare R; 2 vynech, ere ume, R; 2! vynech. LR; 26 ¢ В; 27 Tlpuzean'ue L; R = r. ; т = py 2% v R takto: да с Мткамн погреветь Tao Beapecagae (místo Aa AuTeoy — Tae RB); и К; 3% ¢ ros'kunema L, c AXHOBITKEM (sic) R (He je přípsáno nad řádkou); 21 pfid, se nocaags L; oe nocaa e paAH В; - - 1" оумне’шн оваЖче и Г, oym. osa. € R; 7? g'gamum noaexit € Rz; 2° ¢ upken L, w uprek R; 25 ye AeccH L, H He Hanae R; > ; R j 7 Magna LR; % Mr&& L; ?! vynech, L; ?? qacr'uoc L; x 3% праваго Ма н В; 3 yynech, 3 no LR; 39 ws 9% H оковы его R; - K wru & xu RO U sens Lo 55 vynech, geka в. К; Uo suae upk R; o? v R takto: ® AueuTH ce MHOZ EME ; я « , CHE BHAEIINMK; ** оупваемь К; 9 в“ místo „o“ R; - 18 Phewk R; * xe LR; * vynech, u eruys Mm. R. *) Toto přidávají hlaholské rukopisy L, R — R + ° vynech, Aursaun-Bapec'aasa Ro *7 eap'we Toy woyae R
Strana 43
[15] cejE7 MOYKA Ero; RT BO CTROPHIIE| © Heath L.421d kro? Hiopkn o Xk, pachc'kko=/ ue ke H Ккоже н [*Жкоже и] Петра и м-[ладен’це ero ради H3AaBHW-/e, onte n Xa papn.® Ovilenn axe] киси* KeylecAdBh KHESK* MH= [cela CEK'TEMRGPA Жи «Во дань. | Е же покон доу ero E erkeans ())| noxompi ca. &ekain nggnnam | H3'R'enn 8 Cà CHAMH WXE его ради” cov Th, мевиньни соуще. Ме ocmar-/u ke® G& EQHHYR к пороугание Me-/BepHHXk, © ma призр'Квы Мстикю | скоею, прЖложи № 14 окамен’на ® се р’ца Ha покаЖние и gagovavknne]. rockyn 9. nya. H'* aa Boaecagn пом-| еноу KOAHKK nove C'TBopH, NAN eje Боуи КСК cTHAM ero)! H ngrkne-|ce ? rao & gara € c'RoETO pare) Ma? Beypiec’ aga & pars, 2! rae? :| 436% carpkuinys, H re'kyn mon cese, Положише и*% ®’ ко= creak/] cvora® Вида, © десноую €'rgan=[sy OATAÿA оБою Нодесете аплоу,) ндЖже в cMh pekaak** ca3=|mĄaTH ugknu.? Пренесено xe wk? | guerunoy? mao. Bapiecaga (!) K'Ne=[34 Xuroawtia o TH AHR MH- [ea mapua. Ha aew'k же Agpama=/ an n Hcakogan и Tikoran BL gen nprA-| HH почивають, чающе?® к’скрфие- ни Tack r&oHyh o X Heck rek u=/awemn.** Tu xe] Bh ovArke|erH дшоу его, идКже TEXT NOVLJANSKY. 43 jeho; nebo radili se o něm jako Židé o Kristu, a rozsekali jej jako Petra (sic)* a dětí k vůli nému zahubili, jako i k vůlí Kristu, Zabít pak byl kníže Václav 28, dne měsíce září; Bůh pak dejž pokoj duši jeho v svatém místě pokoje se všemi spravedliv$mi a s témi, jiZ pro néj byli zabiti, jsouce nevinni. Nezństavil však Bůh věrných na potupu nevěrných, ale, shléd- nuv milostí svou, obrátil zatvrzelá srdce na pokání a poznání hříchů svých, že i Boleslav vzpomenuv, jak veliký hřích učinil, pomodlil se k Bohu a všem svatým jeho a přenesl tělo svého bratra, spravedlivého muže Václava, do Prahy řka: „Zhřešil jsem a hříchu svého jsem si védom", Polozili jej v kostele svatého Víta, po pravé straně oltáře „dvanácti apo- štolů“, kdež byl sám poručil vystavěti kostel, Přeneseno pak bylo tělo knížete Václava, mi- lovníka Kristova,4. den měsíce března. Na lůně pak Abrahamově a Izákově a Jakobově umístiž Bůh duší jeho, kdež vsickni spravedlivi odpo- čívají, očekávajíce vzkříšení těl svých v Kristu Ježíši, Pánu našem, Ty pak (Hospodine, smiluj se nad námi). 1m L, ck R; © vynech, Be. + прндроужн се В; ? Жкоже L; ? vynech, Скт во с’творише — Ха радн В; ênean В; © вк 8. uu H ame LL, 8. u semi R; 7 u numi misto его paru R: SS oys’am К; ? vynech, R; 1° ne- TTE R; “Aen Ra уупесЬ, своею; 12 npuaoxH R; № окаменена L; 1! ° R; reka R; !* vynech, R; 17 pomenoyen L; !* vy R.misto nom. ce — «ro takto: H npnakäno soy u eru (sic) ere слоужаше; 1° nonnece Ry 2 уу- nech, c'sotro — Fa R; 25 (ro LR; vynech, sk L; * přid, Ee L; 9? y R se čte takto: - - чающе спеенн* Tach (sic) ceonyk o Xk; н положнше R yuHMHTPp'k R; > a8 30 — Mcua марча e’ 92 uekamoue ; , - - = 2! přid, mena Mapya „9. тн днк К; 26 ндЖже cesk pekaah положнтн В; Зо. тн днк [ру В } je cel tato věta vynechána; 22 pfid, s cesk R; %* vynech, R; *! Положнше же € L, pres R; 31 Kak L; 2 cazAagk u. L, c’4nagn Ha AOHO KE стуь naTpHkpxh oyavkeTH Eh Kusy ero, ny ke B’cH n RANA NOYHBAIOTh, 3 Slovy Tu xe (vynech, L) rocnoym nommaoyu nach se kontivalo a konéi se dosud čtení církevních hodinek („Tu autem Domine miserere nobis"). *) Minejni text mó 'kko Ilasaa (ten byl opravdu sfat),
[15] cejE7 MOYKA Ero; RT BO CTROPHIIE| © Heath L.421d kro? Hiopkn o Xk, pachc'kko=/ ue ke H Ккоже н [*Жкоже и] Петра и м-[ладен’це ero ради H3AaBHW-/e, onte n Xa papn.® Ovilenn axe] киси* KeylecAdBh KHESK* MH= [cela CEK'TEMRGPA Жи «Во дань. | Е же покон доу ero E erkeans ())| noxompi ca. &ekain nggnnam | H3'R'enn 8 Cà CHAMH WXE его ради” cov Th, мевиньни соуще. Ме ocmar-/u ke® G& EQHHYR к пороугание Me-/BepHHXk, © ma призр'Квы Мстикю | скоею, прЖложи № 14 окамен’на ® се р’ца Ha покаЖние и gagovavknne]. rockyn 9. nya. H'* aa Boaecagn пом-| еноу KOAHKK nove C'TBopH, NAN eje Боуи КСК cTHAM ero)! H ngrkne-|ce ? rao & gara € c'RoETO pare) Ma? Beypiec’ aga & pars, 2! rae? :| 436% carpkuinys, H re'kyn mon cese, Положише и*% ®’ ко= creak/] cvora® Вида, © десноую €'rgan=[sy OATAÿA оБою Нодесете аплоу,) ндЖже в cMh pekaak** ca3=|mĄaTH ugknu.? Пренесено xe wk? | guerunoy? mao. Bapiecaga (!) K'Ne=[34 Xuroawtia o TH AHR MH- [ea mapua. Ha aew'k же Agpama=/ an n Hcakogan и Tikoran BL gen nprA-| HH почивають, чающе?® к’скрфие- ни Tack r&oHyh o X Heck rek u=/awemn.** Tu xe] Bh ovArke|erH дшоу его, идКже TEXT NOVLJANSKY. 43 jeho; nebo radili se o něm jako Židé o Kristu, a rozsekali jej jako Petra (sic)* a dětí k vůli nému zahubili, jako i k vůlí Kristu, Zabít pak byl kníže Václav 28, dne měsíce září; Bůh pak dejž pokoj duši jeho v svatém místě pokoje se všemi spravedliv$mi a s témi, jiZ pro néj byli zabiti, jsouce nevinni. Nezństavil však Bůh věrných na potupu nevěrných, ale, shléd- nuv milostí svou, obrátil zatvrzelá srdce na pokání a poznání hříchů svých, že i Boleslav vzpomenuv, jak veliký hřích učinil, pomodlil se k Bohu a všem svatým jeho a přenesl tělo svého bratra, spravedlivého muže Václava, do Prahy řka: „Zhřešil jsem a hříchu svého jsem si védom", Polozili jej v kostele svatého Víta, po pravé straně oltáře „dvanácti apo- štolů“, kdež byl sám poručil vystavěti kostel, Přeneseno pak bylo tělo knížete Václava, mi- lovníka Kristova,4. den měsíce března. Na lůně pak Abrahamově a Izákově a Jakobově umístiž Bůh duší jeho, kdež vsickni spravedlivi odpo- čívají, očekávajíce vzkříšení těl svých v Kristu Ježíši, Pánu našem, Ty pak (Hospodine, smiluj se nad námi). 1m L, ck R; © vynech, Be. + прндроужн се В; ? Жкоже L; ? vynech, Скт во с’творише — Ха радн В; ênean В; © вк 8. uu H ame LL, 8. u semi R; 7 u numi misto его paru R: SS oys’am К; ? vynech, R; 1° ne- TTE R; “Aen Ra уупесЬ, своею; 12 npuaoxH R; № окаменена L; 1! ° R; reka R; !* vynech, R; 17 pomenoyen L; !* vy R.misto nom. ce — «ro takto: H npnakäno soy u eru (sic) ere слоужаше; 1° nonnece Ry 2 уу- nech, c'sotro — Fa R; 25 (ro LR; vynech, sk L; * přid, Ee L; 9? y R se čte takto: - - чающе спеенн* Tach (sic) ceonyk o Xk; н положнше R yuHMHTPp'k R; > a8 30 — Mcua марча e’ 92 uekamoue ; , - - = 2! přid, mena Mapya „9. тн днк К; 26 ндЖже cesk pekaah положнтн В; Зо. тн днк [ру В } je cel tato věta vynechána; 22 pfid, s cesk R; %* vynech, R; *! Положнше же € L, pres R; 31 Kak L; 2 cazAagk u. L, c’4nagn Ha AOHO KE стуь naTpHkpxh oyavkeTH Eh Kusy ero, ny ke B’cH n RANA NOYHBAIOTh, 3 Slovy Tu xe (vynech, L) rocnoym nommaoyu nach se kontivalo a konéi se dosud čtení církevních hodinek („Tu autem Domine miserere nobis"). *) Minejni text mó 'kko Ilasaa (ten byl opravdu sfat),
Strana 44
Strana 45
III. N. J. Serebrjanskij: PROLOŽNÍ LEGENDY O SV. LIDMILE AO SV. VÁCLAVU.
III. N. J. Serebrjanskij: PROLOŽNÍ LEGENDY O SV. LIDMILE AO SV. VÁCLAVU.
Strana 46
Strana 47
Proložní legendy o českých svatých Lidmile a Václavovi vyskytují se toliko v staro- ruských rukopisech Prologu. V dochovaných jihoslovanských rukopisech Prologů z XIII. až XV. stol. jich není, a v jihoslovanské literatuře vůbec, zejména v bulharské, není žádných stop o nějakém staroslověnském vypravování o sv. Lidmile a o sv. Václavu.1 Ostatně, ježto je celkem málo zbytků a památek staré jihoslovanské literatury, bude lépe pomlčet o tom, zdali tu byly nějaké zprávy o těchto českých světcích či ne; spíše můžeme s jistotou tvrdit, že nebylo proložních legend o našich světcích Lidmile a Václavu ani u Jihoslovanů ani u Rusů v původní redakci Prologu, z něhož se později vyvinuly u jedněch i u druhých rozmanité redakce této oblíbené památky pravoslavných Slovanů. Počátky původní slovanské redakce Prologu sahají do polovice XII. stol., a je domněnka, že redakce ta vznikla pravděpodobně v Cařihradě jako výsledek překladatelské činnosti Bulharů i Rusů, kteří překládali řecké Synaxarion. Obě tyto skupiny překladatelů zanechaly po sobě stopy po stránce jak jazykové — bulharismy a rusismy —, tak obsahové, v sou- stavě statí doplňujících řečené Synaxarion, totiž památky i životy slovanských a ruských svatých. Takto vykládá vznik a dějiny slovanského Prologu prof. M. N. Speranskij." Že nebylo legend o sv. Lidmile a o sv. Václavu v původní bulharsko-ruské redakci Prologu, ukazuje především již ta vnější okolnost, za které se tyto památky objevily v ruko- pisech staroruského Prologu na den 16. a 28. září. Na 16. září klade původní redakce slovanského prologu životy tří svatých: mučednice Eufemije, muč. Sebastiany a Melitiny. V starých rukopisech jihoslovanských i ruských Pro- logů se čtou tytéž životopisy řečených mučednic, nehledíc k některým odchylkám jazykovým.“ V staré redakci Prologu se dovolovaly nejvýše tři4 životopisy na jeden den, takže podle 1) V starých jihoslovanských měsjacoslovech (menologiích) není ani jmen českých světců. Viz o tom stať prof. Ljариноvа Нѣсколько словъ о ркп. еванг. чтеніяхъ библ. Новоросс. Общ. Ист. и Древн., str. 3. Podle děje- pisných památek neznáme osob se jménem Václav. Staré jihoslovanské jméno Česlav (Bulharský bojar koncem IX. stol. i srbský kníže, syn matky Bulharky, ze zač. XI. stol. Viz V. N. Zlatarski, История на Българската държава, sv. I, část II. V Sofii 1927, 222, 539—540 a j.), stejně jako polské jméno Czeslaw a české Česlav, nemají žádného vztahu ke jménu „Václav“. 2) Viz jeho Исторія древне�русской литературы, Москва, 1914, 197—203, а Сербское житіе Оеодосія Печерскаго (въ Сборникѣ статей, посвящ. В. О. Ключевскому, 540 násl.). — Srov. i můj spis Древне�русскія княжескія житія, Москва, 1915, 8—22. Mně se zdá, že původní slov. redakce Prologu mohla povstati dříve (v XI. stol.) a že není možno správně soudit, kolik v ní bylo slovanských prvků z rukopisů nyní známých jihosl. a ruských Prologů. Proložní životy ruských světců byly sepsány později, nežli byl přeložen sám Prolog, a byly do něho pojaty až na Rusi; odtud pak se dostávaly ponenáhlu do jihoslov. rukopisů Prologu. Tím se vysvětluje, jak se mi zdá, jednak, proč nejsou stejné životopisy slovanské jak v jihoslov., tak i v nejstarších ruských proložních ruko- sech, jednak i okolnost, že jsou jihosl. rukopisy Prologu, v nichž není vůbec stati o ruských světcích. S druhé strany není ani v jednom z nejstarších ruských rukopisů zmínky o světici, oblíbené v Bulharsku, sv. Petce; je zřejmo, že o ní nebylo zmínky ani v původní redakci Prologu. 3) Totéž sluší říci o redakcích obojích Prologů na den 28. září, o sv. Charitoně a o mučednících Kalutinských. ) Později se toho pravidla přesně nedrželi. Obsahem se Prolog značně zvětšil; byly přibírány do něho stati, které tam ani nepatřily. K rozvedení textu z části napomáhal směr písařů, kteří se nadmíru rozpisovali o ruských světcích a o ruských událostech; při tom jednotlivé stati o ruských světcích (životy Sergije Radoněžského, Dimitrije
Proložní legendy o českých svatých Lidmile a Václavovi vyskytují se toliko v staro- ruských rukopisech Prologu. V dochovaných jihoslovanských rukopisech Prologů z XIII. až XV. stol. jich není, a v jihoslovanské literatuře vůbec, zejména v bulharské, není žádných stop o nějakém staroslověnském vypravování o sv. Lidmile a o sv. Václavu.1 Ostatně, ježto je celkem málo zbytků a památek staré jihoslovanské literatury, bude lépe pomlčet o tom, zdali tu byly nějaké zprávy o těchto českých světcích či ne; spíše můžeme s jistotou tvrdit, že nebylo proložních legend o našich světcích Lidmile a Václavu ani u Jihoslovanů ani u Rusů v původní redakci Prologu, z něhož se později vyvinuly u jedněch i u druhých rozmanité redakce této oblíbené památky pravoslavných Slovanů. Počátky původní slovanské redakce Prologu sahají do polovice XII. stol., a je domněnka, že redakce ta vznikla pravděpodobně v Cařihradě jako výsledek překladatelské činnosti Bulharů i Rusů, kteří překládali řecké Synaxarion. Obě tyto skupiny překladatelů zanechaly po sobě stopy po stránce jak jazykové — bulharismy a rusismy —, tak obsahové, v sou- stavě statí doplňujících řečené Synaxarion, totiž památky i životy slovanských a ruských svatých. Takto vykládá vznik a dějiny slovanského Prologu prof. M. N. Speranskij." Že nebylo legend o sv. Lidmile a o sv. Václavu v původní bulharsko-ruské redakci Prologu, ukazuje především již ta vnější okolnost, za které se tyto památky objevily v ruko- pisech staroruského Prologu na den 16. a 28. září. Na 16. září klade původní redakce slovanského prologu životy tří svatých: mučednice Eufemije, muč. Sebastiany a Melitiny. V starých rukopisech jihoslovanských i ruských Pro- logů se čtou tytéž životopisy řečených mučednic, nehledíc k některým odchylkám jazykovým.“ V staré redakci Prologu se dovolovaly nejvýše tři4 životopisy na jeden den, takže podle 1) V starých jihoslovanských měsjacoslovech (menologiích) není ani jmen českých světců. Viz o tom stať prof. Ljариноvа Нѣсколько словъ о ркп. еванг. чтеніяхъ библ. Новоросс. Общ. Ист. и Древн., str. 3. Podle děje- pisných památek neznáme osob se jménem Václav. Staré jihoslovanské jméno Česlav (Bulharský bojar koncem IX. stol. i srbský kníže, syn matky Bulharky, ze zač. XI. stol. Viz V. N. Zlatarski, История на Българската държава, sv. I, část II. V Sofii 1927, 222, 539—540 a j.), stejně jako polské jméno Czeslaw a české Česlav, nemají žádného vztahu ke jménu „Václav“. 2) Viz jeho Исторія древне�русской литературы, Москва, 1914, 197—203, а Сербское житіе Оеодосія Печерскаго (въ Сборникѣ статей, посвящ. В. О. Ключевскому, 540 násl.). — Srov. i můj spis Древне�русскія княжескія житія, Москва, 1915, 8—22. Mně se zdá, že původní slov. redakce Prologu mohla povstati dříve (v XI. stol.) a že není možno správně soudit, kolik v ní bylo slovanských prvků z rukopisů nyní známých jihosl. a ruských Prologů. Proložní životy ruských světců byly sepsány později, nežli byl přeložen sám Prolog, a byly do něho pojaty až na Rusi; odtud pak se dostávaly ponenáhlu do jihoslov. rukopisů Prologu. Tím se vysvětluje, jak se mi zdá, jednak, proč nejsou stejné životopisy slovanské jak v jihoslov., tak i v nejstarších ruských proložních ruko- sech, jednak i okolnost, že jsou jihosl. rukopisy Prologu, v nichž není vůbec stati o ruských světcích. S druhé strany není ani v jednom z nejstarších ruských rukopisů zmínky o světici, oblíbené v Bulharsku, sv. Petce; je zřejmo, že o ní nebylo zmínky ani v původní redakci Prologu. 3) Totéž sluší říci o redakcích obojích Prologů na den 28. září, o sv. Charitoně a o mučednících Kalutinských. ) Později se toho pravidla přesně nedrželi. Obsahem se Prolog značně zvětšil; byly přibírány do něho stati, které tam ani nepatřily. K rozvedení textu z části napomáhal směr písařů, kteří se nadmíru rozpisovali o ruských světcích a o ruských událostech; při tom jednotlivé stati o ruských světcích (životy Sergije Radoněžského, Dimitrije
Strana 48
PROLOŽNÍ LEGENDY [4 48 tohoto pravidla na den 16. září nebylo pro životopis sv. Lidmily v Prologu místa. Aby tedy tento životopis mohl být do Prologu pojat, bylo nutno vynechat životopis třetí řečené mu- čednice, sv. Melitiny, a přestat v týž den na pouhé její vzpomínce. Ve většině proložních rukopisů, třeba ne ve všech, pergamenových i papírových, byl život sv. Melitiny prostě přenesen s 16. na 17. září. Takovým způsobem bylo vyhověno původní soustavě těchto památek stran čtení životů svatých. Na den 28. září připadaly v původní redakci Prologu toliko dva životopisy: vyznavače sv. Charitona a mučedníků bratří Kalutinských; legenda o sv. Václavu mohla tedy být sem prostě přidána neboli vsunuta, bez porušení soustavy proložních čtení, buď na třetí místo, jako doplněk předešlých čtení, nebo na místo druhé, jakožto čtení proti legendě o mučed- nících Kalutinských závažnější. V starších rukopisech Prologu mívá legenda o sv. Václavu nestejné místo, buď druhé nebo třetí. Pergamenový rukopis Prologu ze XVI. stol., chovaný v moskevské Typografské knihovně č. 154, ukazuje, že pro život sv. Václava bylo původně určeno místo třetí, jako doplnění předešlých dvou; ve skutečnosti však tu legenda sama není, spokojili se toliko vzpomínkou: Нъ тъ ДНь стго Ичнка КАчеСЛаКа. Kdyby legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu byly bývaly pojaty již od počátku v sou- stavu prvotní redakce Prologu, nebylo by v staroruském Prologu nedůslednosti ani stran památky samé — v některém je, v jiném jí není —, ani stran místa, kam životopis byl položen. Zvláštní pozornosti zasluhuje veliký počet nejstarších rukopisů ruského Prologu, v nichž vůbec není ani vzpomínky na naše světce ani jejich legend. Zejména je nutno vytknout tuto skupinu i pro její poměr k nejúplnější sbírce ruských pergam. rukopisů Prologu, cho- vané v moskevské Typografské knihovně. Ze dvanácti rukopisů této sbírky na první polo- vici církevního roku (zářijovou), č. 153—164, mají legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu toliko dva rukopisy, a to č. 153 a 161; v č. 154 je vzpomínka na sv. Václava, avšak bez legendy. Z šestnácti rukopisů na druhou polovici (březnovou) církevního roku (č. 165—180) není stať o přenesení ostatků sv. Václava 4. března ani v jednom. V pozdějších pak papí- rových rukopisech Prologu, rozličných sbírek, ač není tohoto nepoměru stran našich legend, je přece značné procento rukopisů, které těchto legend nemají. Ruskoslovanské prvky v Prologu se ovšem nevyskytují stejně důsledně, a nebylo pro ně přísně závazného pravidla; nezřídka se vyskytují rukopisy s textem nestejně zkráceným a ještě častěji s textem nestejně rozvedeným. U opisovačů Prologů se brzo objevuje snaha, a jak jsem poznamenal výše, čím dál tím větší, vsouvat do textu nebo aspoň připisovat na volných místech knihy, po stranách, nahoře nebo dole a na okrajích, poznámky o místních svatých nebo i o osobách pamětihodných, třebas ne svatých.2 Je také známo, že někdy vynechali v Prologu legendy i tak známé a u lidu oblíbené světice, jako byla kněžna sv. Olga.3 Z toho je vidět, že Priludského, Soloveckých svatých a j., vypravování o nalezení ostatků sv. Knížete Vsevoloda Pskovského atp.) vzrostly na míru nepřípustnou v starém Prologu, s jeho krátkými životopisy. Tento směr se vyskytuje jen v některých rukopisech Prologu, celkem i rukopisy XVI. stol. zachovávají staré zásady o životech připadajících na jeden den. V rukopisech XVI. stol. s legendami o sv. Lidmile a sv. Václavu na den 16. a 28. září můžeme znamenat snahu, ještě více zkrátit čtení původního Prologu; 16. září vedle legendy o sv. Militině vypouští se i legenda o sv. Sevastianě, a 28. září vynechává se čtení o muč. Kalutinských. Podle všeho zdály se legendy o českých svatých příliš objemnými. 1) Že to není zjev nahodilý, dokazují tři proložní rukopisy ze XVI. stol., chované v moskevském Istor. museu čč. 562, 679, 128, v nichž se čte na den 28. září o sv. Václavu tatáž poznámka. 2) Příklady o tom viz v mém spise Древне�русскія княжескія житія, 262—265. 3) Z šestnácti pergam. rukopisů Typografské knihovny se čte legenda o sv. Olze toliko v jednom— pskovském — rukopise (stol. XIV.), č. 173. Vysvětlení tohoto, rovněž ne nahodilého zjevu, viz v uvedeném mém spise, str. 23—24, 32.
PROLOŽNÍ LEGENDY [4 48 tohoto pravidla na den 16. září nebylo pro životopis sv. Lidmily v Prologu místa. Aby tedy tento životopis mohl být do Prologu pojat, bylo nutno vynechat životopis třetí řečené mu- čednice, sv. Melitiny, a přestat v týž den na pouhé její vzpomínce. Ve většině proložních rukopisů, třeba ne ve všech, pergamenových i papírových, byl život sv. Melitiny prostě přenesen s 16. na 17. září. Takovým způsobem bylo vyhověno původní soustavě těchto památek stran čtení životů svatých. Na den 28. září připadaly v původní redakci Prologu toliko dva životopisy: vyznavače sv. Charitona a mučedníků bratří Kalutinských; legenda o sv. Václavu mohla tedy být sem prostě přidána neboli vsunuta, bez porušení soustavy proložních čtení, buď na třetí místo, jako doplněk předešlých čtení, nebo na místo druhé, jakožto čtení proti legendě o mučed- nících Kalutinských závažnější. V starších rukopisech Prologu mívá legenda o sv. Václavu nestejné místo, buď druhé nebo třetí. Pergamenový rukopis Prologu ze XVI. stol., chovaný v moskevské Typografské knihovně č. 154, ukazuje, že pro život sv. Václava bylo původně určeno místo třetí, jako doplnění předešlých dvou; ve skutečnosti však tu legenda sama není, spokojili se toliko vzpomínkou: Нъ тъ ДНь стго Ичнка КАчеСЛаКа. Kdyby legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu byly bývaly pojaty již od počátku v sou- stavu prvotní redakce Prologu, nebylo by v staroruském Prologu nedůslednosti ani stran památky samé — v některém je, v jiném jí není —, ani stran místa, kam životopis byl položen. Zvláštní pozornosti zasluhuje veliký počet nejstarších rukopisů ruského Prologu, v nichž vůbec není ani vzpomínky na naše světce ani jejich legend. Zejména je nutno vytknout tuto skupinu i pro její poměr k nejúplnější sbírce ruských pergam. rukopisů Prologu, cho- vané v moskevské Typografské knihovně. Ze dvanácti rukopisů této sbírky na první polo- vici církevního roku (zářijovou), č. 153—164, mají legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu toliko dva rukopisy, a to č. 153 a 161; v č. 154 je vzpomínka na sv. Václava, avšak bez legendy. Z šestnácti rukopisů na druhou polovici (březnovou) církevního roku (č. 165—180) není stať o přenesení ostatků sv. Václava 4. března ani v jednom. V pozdějších pak papí- rových rukopisech Prologu, rozličných sbírek, ač není tohoto nepoměru stran našich legend, je přece značné procento rukopisů, které těchto legend nemají. Ruskoslovanské prvky v Prologu se ovšem nevyskytují stejně důsledně, a nebylo pro ně přísně závazného pravidla; nezřídka se vyskytují rukopisy s textem nestejně zkráceným a ještě častěji s textem nestejně rozvedeným. U opisovačů Prologů se brzo objevuje snaha, a jak jsem poznamenal výše, čím dál tím větší, vsouvat do textu nebo aspoň připisovat na volných místech knihy, po stranách, nahoře nebo dole a na okrajích, poznámky o místních svatých nebo i o osobách pamětihodných, třebas ne svatých.2 Je také známo, že někdy vynechali v Prologu legendy i tak známé a u lidu oblíbené světice, jako byla kněžna sv. Olga.3 Z toho je vidět, že Priludského, Soloveckých svatých a j., vypravování o nalezení ostatků sv. Knížete Vsevoloda Pskovského atp.) vzrostly na míru nepřípustnou v starém Prologu, s jeho krátkými životopisy. Tento směr se vyskytuje jen v některých rukopisech Prologu, celkem i rukopisy XVI. stol. zachovávají staré zásady o životech připadajících na jeden den. V rukopisech XVI. stol. s legendami o sv. Lidmile a sv. Václavu na den 16. a 28. září můžeme znamenat snahu, ještě více zkrátit čtení původního Prologu; 16. září vedle legendy o sv. Militině vypouští se i legenda o sv. Sevastianě, a 28. září vynechává se čtení o muč. Kalutinských. Podle všeho zdály se legendy o českých svatých příliš objemnými. 1) Že to není zjev nahodilý, dokazují tři proložní rukopisy ze XVI. stol., chované v moskevském Istor. museu čč. 562, 679, 128, v nichž se čte na den 28. září o sv. Václavu tatáž poznámka. 2) Příklady o tom viz v mém spise Древне�русскія княжескія житія, 262—265. 3) Z šestnácti pergam. rukopisů Typografské knihovny se čte legenda o sv. Olze toliko v jednom— pskovském — rukopise (stol. XIV.), č. 173. Vysvětlení tohoto, rovněž ne nahodilého zjevu, viz v uvedeném mém spise, str. 23—24, 32.
Strana 49
15 O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 49 slovanské prvky v staroruském Prologu, co se týče rozsahu, jsou rázu více nebo méně nahodilého. A jako nebylo pro ně přesného pravidla, tak také byly omezeny v starší době na nejmenší počet. Z ruských životopisů tu byly: životy sv. Borise a Glěba, Teodosia Pečerského, sv. Vladimíra, někdy sv. Olgy; stati o cestách sv. Ondřeje na Rusi, o posvěcení chrámu sv. Jiří v Kyjevě, o vzniku kláštera Pečerského v Kyjevě a j. Ze slovanských svatých životy sv. Cyrila a Metoda. Tyto ruské životopisy, kromě ž. sv. Vladimíra, přešly z ruského Pro- logu i do rukopisů jihoslovanských; v rukopisech ruského Prologu se však čtou, kromě ž. sv. Olgy, skoro vždy, nezávisle na tom, kde nebo kdy byla kniha přepsána. Je vidět, že proložní životy sv. Lidmily a sv. Václava nenáležely do nejranějšího omezeného počtu obvyk- lého v ruskoslovanském Prologu; v tomto se objevují později. O tom máme ještě jiné svědectví. Spousta rukopisných pramenů k dějinám staroruského Prologu nebyla dosud dostatečně prozkoumána; nebyly ani uvedeny v seznam jednotlivé rukopisy Prologu, takže otázka redakcí této památky není dosud vyjasněna. Rukopisy Prologu dělívají se na dvě redakce, druhá z nich se vyznačuje úplnějším počtem životů ruských a slovanských svatých. Archim. Sergij zařadil tuto druhou redakci Prologu do památek ruské literatury, aniž určil dobu jejich původu.1 J. J. Durnovo v svém spise Úvod do dějin jazyka ruského, Brno 1927, I, 42, řídě se vročením nejstarších, jak se domnívá, rukopisů Prologu této redakce, č. 246 a 247 Patriarší knihovny, tvrdí, že druhá redakce Prologu nevznikla před stol. XIV. Avšak, třebas- že datování vzpomenutých dvou rukopisů do stol. XIV. určuje dobu památek epochy násle- dující, nevylučuje se jím možnost, že památky toho druhu byly tu už dříve. Mimo to ruko- pisy označené prof. Durnovem nenáležejí k nejstarším. Starší rukopis, podle kterého tuto vydávám i texty legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile, je rukopis moskevské Typografské knihovny č. 153 z XIII.—XIV. stol., který u prof. Durnova je zařaděn do rukopisů redakce prvé (str. 50).2 Druhá redakce Prologu byla nepochybně již ve stol. XIII. Nemáme sice dosud přesných dat k určení jejího původu, mně však se zdá pravděpodobnějším přičíst druhou redakci ruského prologu k památkám ruské literatury období předmongolského. Kromě těchto dvou původních redakcí ruského Prologu rozeznávají arch. Sergij a A. A. Po- krovskij ještě třetí skupinu rukopisů proložních, která obsahuje památky stojící na pře- chodu mezi 1. a 2. redakcí a kterou Pokrovskij nazývá „промежуточнyю“. Podle tohoto roztřídění by náležely rukopisy Typografské knihovny č. 153, ze století XIII.—XIV., a č. 161, ze století XIV., s legendami našich svatých do druhé redakce ruského Prologu;3 rukopis č. 154, ze století XIV., pak s pouhou vzpomínkou o sv. Václavu (bez legendy) k redakci přechodní; jinými slovy, legendy o českých svatých se dostaly do druhé redakce Prologu, ale první kroky k tomu byly učiněny již dříve, před druhou redakcí. V první redakci rus- kého Prologu nebylo ani vzpomínky na sv. Václava a na sv. Lidmilu, ani jejich legend." 1) Полный мѣсяцесловъ Востока, Владиміръ, 1901, I, 320. 2) K druhé redakci počítá tento rukopis A. A. Pokrovskij. — Prof. Durnovo, který psal svoji práci vzdálen od pramenů, dopustil se stran rus. Prologu i jiných nepřesností. Tak na př. na str. 47, č. 124 uvádí Prolog Uspenského soboru č. 3 (z. 1322) zářijové (t. j. druhé) polovice roku. Takového rukopisu vůbec není; je toliko pod č. 3 Uspenského soboru (z. 1406) Prolog za březnovou (t. j. první) polovici roku (viz u Durnova str. 53, č. 196). Rukopisů první redakce je podle něho (str. 42) „o něco víc než 50“; ve skutečnosti však je jich velmi málo, a to je zase důkaz, že změna redakcí Prologů se stala před XIV. stol. V této době byla druhá redakce v rus. literatuře značně rozšířena. 3) K druhé redakci náležejí i jiné pergam. rukopisy Prologu (Patriarší knihovny, Pogodinský prolog, Publič. knihovny) se čteními o českých svatých. 1) V nejstarším rukopise Prologu Sofijské knihovny č. 1324, z XII.—XIII. stol. (majetek bývalé petrohradské Duchovní akademie, nyní Publičné knihovny), se nedochovaly listy se čteními na den 16. a 28. září. Ale podle
15 O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 49 slovanské prvky v staroruském Prologu, co se týče rozsahu, jsou rázu více nebo méně nahodilého. A jako nebylo pro ně přesného pravidla, tak také byly omezeny v starší době na nejmenší počet. Z ruských životopisů tu byly: životy sv. Borise a Glěba, Teodosia Pečerského, sv. Vladimíra, někdy sv. Olgy; stati o cestách sv. Ondřeje na Rusi, o posvěcení chrámu sv. Jiří v Kyjevě, o vzniku kláštera Pečerského v Kyjevě a j. Ze slovanských svatých životy sv. Cyrila a Metoda. Tyto ruské životopisy, kromě ž. sv. Vladimíra, přešly z ruského Pro- logu i do rukopisů jihoslovanských; v rukopisech ruského Prologu se však čtou, kromě ž. sv. Olgy, skoro vždy, nezávisle na tom, kde nebo kdy byla kniha přepsána. Je vidět, že proložní životy sv. Lidmily a sv. Václava nenáležely do nejranějšího omezeného počtu obvyk- lého v ruskoslovanském Prologu; v tomto se objevují později. O tom máme ještě jiné svědectví. Spousta rukopisných pramenů k dějinám staroruského Prologu nebyla dosud dostatečně prozkoumána; nebyly ani uvedeny v seznam jednotlivé rukopisy Prologu, takže otázka redakcí této památky není dosud vyjasněna. Rukopisy Prologu dělívají se na dvě redakce, druhá z nich se vyznačuje úplnějším počtem životů ruských a slovanských svatých. Archim. Sergij zařadil tuto druhou redakci Prologu do památek ruské literatury, aniž určil dobu jejich původu.1 J. J. Durnovo v svém spise Úvod do dějin jazyka ruského, Brno 1927, I, 42, řídě se vročením nejstarších, jak se domnívá, rukopisů Prologu této redakce, č. 246 a 247 Patriarší knihovny, tvrdí, že druhá redakce Prologu nevznikla před stol. XIV. Avšak, třebas- že datování vzpomenutých dvou rukopisů do stol. XIV. určuje dobu památek epochy násle- dující, nevylučuje se jím možnost, že památky toho druhu byly tu už dříve. Mimo to ruko- pisy označené prof. Durnovem nenáležejí k nejstarším. Starší rukopis, podle kterého tuto vydávám i texty legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile, je rukopis moskevské Typografské knihovny č. 153 z XIII.—XIV. stol., který u prof. Durnova je zařaděn do rukopisů redakce prvé (str. 50).2 Druhá redakce Prologu byla nepochybně již ve stol. XIII. Nemáme sice dosud přesných dat k určení jejího původu, mně však se zdá pravděpodobnějším přičíst druhou redakci ruského prologu k památkám ruské literatury období předmongolského. Kromě těchto dvou původních redakcí ruského Prologu rozeznávají arch. Sergij a A. A. Po- krovskij ještě třetí skupinu rukopisů proložních, která obsahuje památky stojící na pře- chodu mezi 1. a 2. redakcí a kterou Pokrovskij nazývá „промежуточнyю“. Podle tohoto roztřídění by náležely rukopisy Typografské knihovny č. 153, ze století XIII.—XIV., a č. 161, ze století XIV., s legendami našich svatých do druhé redakce ruského Prologu;3 rukopis č. 154, ze století XIV., pak s pouhou vzpomínkou o sv. Václavu (bez legendy) k redakci přechodní; jinými slovy, legendy o českých svatých se dostaly do druhé redakce Prologu, ale první kroky k tomu byly učiněny již dříve, před druhou redakcí. V první redakci rus- kého Prologu nebylo ani vzpomínky na sv. Václava a na sv. Lidmilu, ani jejich legend." 1) Полный мѣсяцесловъ Востока, Владиміръ, 1901, I, 320. 2) K druhé redakci počítá tento rukopis A. A. Pokrovskij. — Prof. Durnovo, který psal svoji práci vzdálen od pramenů, dopustil se stran rus. Prologu i jiných nepřesností. Tak na př. na str. 47, č. 124 uvádí Prolog Uspenského soboru č. 3 (z. 1322) zářijové (t. j. druhé) polovice roku. Takového rukopisu vůbec není; je toliko pod č. 3 Uspenského soboru (z. 1406) Prolog za březnovou (t. j. první) polovici roku (viz u Durnova str. 53, č. 196). Rukopisů první redakce je podle něho (str. 42) „o něco víc než 50“; ve skutečnosti však je jich velmi málo, a to je zase důkaz, že změna redakcí Prologů se stala před XIV. stol. V této době byla druhá redakce v rus. literatuře značně rozšířena. 3) K druhé redakci náležejí i jiné pergam. rukopisy Prologu (Patriarší knihovny, Pogodinský prolog, Publič. knihovny) se čteními o českých svatých. 1) V nejstarším rukopise Prologu Sofijské knihovny č. 1324, z XII.—XIII. stol. (majetek bývalé petrohradské Duchovní akademie, nyní Publičné knihovny), se nedochovaly listy se čteními na den 16. a 28. září. Ale podle
Strana 50
50 PROLOŽNÍ LEGENDY [6 Naskýtá se otázka, je-li možno ze vročení neboli z dat starších rukopisů Prologu, pokud jsou v nich naše legendy obsaženy, přesněji určit dobu, kdy asi tyto legendy se do- staly do ruského Prologu. Především sluší opravit nepřesnost Kolářova datování pergamenového rukopisu Patri- arší knihovny č. 247 (v Pramenech d. č. I, XII), třebaže se nestala jeho vinou. J. Kolář zařadil tento rukopis podle archim. Sávy (Указатель дял обозрѣнія Патр. Синодальной библiотеки, v Moskvě 1858, 221) do století XIII. Novější badatelé, A. A. Pokrovskij a N. K. Ni- kolskij, kladou tento rukopis do století XIV. Dosud neznáme staršího rukopisu s řečenými legendami o sv. Václavu a sv. Lidmile nežli ze století XIII.—XIV. (rukopis č. 153 Typograf- ské knihovny), a nemáme tedy spolehlivých důvodů, abychom mohli klásti počátky těchto legend v Prologu do doby dřívější nežli do polovice XIII. století; jen dohadem můžeme při- pustit, že se snad tyto legendy dostaly do Prologu již dříve. Všecky dosud známé nejstarší rukopisy Prologu s legendami českých světců jsou čeledi severoruské, hlavně novgorodské a pskovské; ale legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile náležejí k památkám písemnictví jihoruského, a tedy předem přešly do Prologu jihoruského. Kdyby se byly dochovaly staré rukopisy jihoruských Prologů, měli bychom v nich snad doklad, že se legendy o sv. Václavu a Lidmile dostaly do Prologu již dříve, počátkem XIII. nebo snad i koncem XII. století. Ranější datum nežli konec století XII. je málo pravděpodobné, ježto zpracování legend o českých svatých, jak uvidíme níže, nelze klásti s jistotou do doby starší nežli do 2. polo- vice XII. století. Obraťme se nyní k dějinám původního textu těchto památek. Proložní legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile se dochovaly v ohromném počtu rukopisů, z různých míst i z růz- ných dob, obyčejně v Prolozích, velmi zřídka ve Sbornících rázu obecného. Již z toho předem můžeme soudit, že jejich text bude různorodý. Původní text legend se měnil po- nenáhlu, ale stále, až do pozdní doby, do století XVI. Zde jen obecně naznačím, jaký ráz měly cíle a pohnutky změn původního textu a k jakým výsledkům vedly opravy, leckdy vynucené porušením textu. Všecky vážnější varianty v rukopisech legend lze rozdělit na dvě skupiny. Jedny se týkají jmen osob a místních pojmenování, v ruském jazyku neobvyklých; čtenář nebo opisovač jim neporozuměl a upravil si je podle ruské výslovnosti. Druhá skupina zahrnuje různočtení, jejichž podstatou je zkrácení původního textu nebo opačně jeho rozšíření a vý- klad. Výsledky oprav a změn obojího druhu většinou byly méně šťastné a vedly jen k po- kažení původního textu. Ale i v pozdních opisech ze XVI. století se najdou zajímavé vari- anty, z kterých je nejen vidět zájem ruských písařů o vypravování o našich světcích, které však jsou také důležité pro rekonstrukci (nové sestavení) původního textu legend, odcize- ného původnímu znění již ve velmi raných rukopisech. Podávám několik příkladů variant obojího druhu. Z osobních jmen na Rusi neobvyklých, která působila ruským opisovačům obtíže, jsou jména knížat Bořivoj, Spytihněv, Vratislav i jména vrahů sv. Václava, Cesta, Tira, Hněvsa. Čistě slovanské a Rusům srozumitelné jméno Spytihněv se v rukopisech legend čte ve více obsahu, zejména proto, že tu není ruských statí, na př. poznámka o posvěcení chrámu sv. Jiří v Kyjevě (26. listopadu) nebo 30. listop. o putování sv. Ondřeje po Rusi, můžeme říci skoro s jistotou, že tu nebylo o českých světcích ani legend ani vzpomínek na ně. Ani nejstarší proložní ruská stať o zavraždění knížete Glěba (na den 5. září) nebyla vždycky v nejprvnějších Prolozích; někdy spokojili se pouhou vzpomínkou na něj bez legendy. V Sofijském Pro- logu chybějí listy se čteními na den 5. září.
50 PROLOŽNÍ LEGENDY [6 Naskýtá se otázka, je-li možno ze vročení neboli z dat starších rukopisů Prologu, pokud jsou v nich naše legendy obsaženy, přesněji určit dobu, kdy asi tyto legendy se do- staly do ruského Prologu. Především sluší opravit nepřesnost Kolářova datování pergamenového rukopisu Patri- arší knihovny č. 247 (v Pramenech d. č. I, XII), třebaže se nestala jeho vinou. J. Kolář zařadil tento rukopis podle archim. Sávy (Указатель дял обозрѣнія Патр. Синодальной библiотеки, v Moskvě 1858, 221) do století XIII. Novější badatelé, A. A. Pokrovskij a N. K. Ni- kolskij, kladou tento rukopis do století XIV. Dosud neznáme staršího rukopisu s řečenými legendami o sv. Václavu a sv. Lidmile nežli ze století XIII.—XIV. (rukopis č. 153 Typograf- ské knihovny), a nemáme tedy spolehlivých důvodů, abychom mohli klásti počátky těchto legend v Prologu do doby dřívější nežli do polovice XIII. století; jen dohadem můžeme při- pustit, že se snad tyto legendy dostaly do Prologu již dříve. Všecky dosud známé nejstarší rukopisy Prologu s legendami českých světců jsou čeledi severoruské, hlavně novgorodské a pskovské; ale legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile náležejí k památkám písemnictví jihoruského, a tedy předem přešly do Prologu jihoruského. Kdyby se byly dochovaly staré rukopisy jihoruských Prologů, měli bychom v nich snad doklad, že se legendy o sv. Václavu a Lidmile dostaly do Prologu již dříve, počátkem XIII. nebo snad i koncem XII. století. Ranější datum nežli konec století XII. je málo pravděpodobné, ježto zpracování legend o českých svatých, jak uvidíme níže, nelze klásti s jistotou do doby starší nežli do 2. polo- vice XII. století. Obraťme se nyní k dějinám původního textu těchto památek. Proložní legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile se dochovaly v ohromném počtu rukopisů, z různých míst i z růz- ných dob, obyčejně v Prolozích, velmi zřídka ve Sbornících rázu obecného. Již z toho předem můžeme soudit, že jejich text bude různorodý. Původní text legend se měnil po- nenáhlu, ale stále, až do pozdní doby, do století XVI. Zde jen obecně naznačím, jaký ráz měly cíle a pohnutky změn původního textu a k jakým výsledkům vedly opravy, leckdy vynucené porušením textu. Všecky vážnější varianty v rukopisech legend lze rozdělit na dvě skupiny. Jedny se týkají jmen osob a místních pojmenování, v ruském jazyku neobvyklých; čtenář nebo opisovač jim neporozuměl a upravil si je podle ruské výslovnosti. Druhá skupina zahrnuje různočtení, jejichž podstatou je zkrácení původního textu nebo opačně jeho rozšíření a vý- klad. Výsledky oprav a změn obojího druhu většinou byly méně šťastné a vedly jen k po- kažení původního textu. Ale i v pozdních opisech ze XVI. století se najdou zajímavé vari- anty, z kterých je nejen vidět zájem ruských písařů o vypravování o našich světcích, které však jsou také důležité pro rekonstrukci (nové sestavení) původního textu legend, odcize- ného původnímu znění již ve velmi raných rukopisech. Podávám několik příkladů variant obojího druhu. Z osobních jmen na Rusi neobvyklých, která působila ruským opisovačům obtíže, jsou jména knížat Bořivoj, Spytihněv, Vratislav i jména vrahů sv. Václava, Cesta, Tira, Hněvsa. Čistě slovanské a Rusům srozumitelné jméno Spytihněv se v rukopisech legend čte ve více obsahu, zejména proto, že tu není ruských statí, na př. poznámka o posvěcení chrámu sv. Jiří v Kyjevě (26. listopadu) nebo 30. listop. o putování sv. Ondřeje po Rusi, můžeme říci skoro s jistotou, že tu nebylo o českých světcích ani legend ani vzpomínek na ně. Ani nejstarší proložní ruská stať o zavraždění knížete Glěba (na den 5. září) nebyla vždycky v nejprvnějších Prolozích; někdy spokojili se pouhou vzpomínkou na něj bez legendy. V Sofijském Pro- logu chybějí listy se čteními na den 5. září.
Strana 51
O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 51 [7 než desíti zkomolených variantech, ano neobešlo se leckdes bez libovolných dohadů a vý- kladů. Někteří přepisovači užívají podle starého obyčeje, na Rusi rozšířeného, v rukopisech dvojího jména: světského (pohanského) a křesťanského, spojujíce jméno Spytihněv se jménem Boleslavovým; jiní zaměňují jméno Spytihněvovo jménem „Hněvsovým“, ve vypravování pak o zavraždění sv. Václava píší: „самь же прободе“ (m. Гнѣвиса же прободе ему ребра мечеMb), t. j. Boleslav. Užívají i polsko-českých jmen: Сбыгнѣвь, 3бигневь, Спывъгнѣвь. Moudřeji si vedl opisovač legendy v Prologu č. 636 moskevského „Историч. музея“; ten vynechává jméno Spytihněvovo a mluví toliko o Boleslavovi, t. j. opravuje toto místo pů- vodního textu proložní legendy podle textu jejího pramene, podle staroslověnské legendy o sv. Václavu. Jméno „Bořivoj" zkomolili opisovači všelijak: Брибой, Ворибой, Врибой, Боровой, ano i Борихъ. Taktéž jméno „Vratislav“ zaměňují s podobnými jmény ruských knížat: Братиславь, Брачиславь (rus. Брячиславь), Ростиславь. Jméno sv. Václava, známé i u Rusů, píší správně: Вячеславь i Вeчеславь; toliko jeden z přepisovačů užívá latinsko-polské formy Венславъ. Přívlastek „KHязя чешcкaго“ neušel ovšem rozličným změnám; vedle správ- ného чecbкaro, чешьскаго, чешескаго se čte i чецкаго, шескаго, вешевскаго; ve dvou rukopisech князя чернѣговского, dohadem русскаго князя (Черниговскаго). O jménech vrahů sv. Václava bude řeč níže. I místní názvy, jak míst méně známých: Budeč, Tetín, tak i slavného města Prahy, byly v legendě nevědomostí opisovačů všelijak pokaženy. Vedle jmen въ Пpary, въ Празѣ čte se nezřídka i въ прягу, въ брагу, въ фрагу, прази, прязи; nebo, vynechávaje vlastní jméno, písař píše вборзѣ, пряся (t. j. споря), иризвавъ а j. Místo slov въ церкви св. Вита (Вида, Вѣта) se čte v jednom rukopise cB. rpera,1 v jiném сB. Пeтpa. Z variant druhé skupiny zasluhují větší pozornosti tyto: V proložní stati na den 4. března, na Přenesení ostatků sv. Václava, podle jihorus- kého rukopisu Prologu ve sbírce V. J. Grigoroviče (Rumjancovského musea č. 1706) v druhé polovici vypravování o zázraku nad tělem sv. Václava čteme: въ третий же день вечеръ възыйде солнце надъ нимъ, яко дивитися въсѣмъ. Ve všech ostatních rukopisech, jakož i v původním čtení Vostokovské legendy se čte: церкви взыйде надъ нимъ. Již autor Minejní redakce podle všeho zpozoroval nejasnost tohoto místa ve vypra- vování zázraku o krvi a o chrámu a rozvedl je takto: И кровь его по три дни не рачи въ земю ити, въ Т. же день кровь его потребися, и церкви взиде надъ нимъ, всѣмъ людемъ видящимъ и дивящимся. Podtržených slov nebylo v textu původním, ale jsou dodatkem redakce Minejní, který není doložen ani v charvátsko-hlaholské redakci ani v proložních rukopisech stati o přenesení ostatků sv. Václava. Tímto dodatkem byla první polovice vypravování (o krvi) ovšem jaksi ukončena, a souvislost se stala jasnější. Autor proložní legendy o sv. Václavu na den 28. září nepojal do vypravování zprávu původního textu o zázraku s krví a chrámem. U něho se čte: крови же его не могоша потерти (variant: оттерти) по три дни съ стѣнъ церковныхъ. V tomto krátkém znění snadno po- střehneme souvislost čtení proložní legendy s vypravováním latinských legend o této příhodě. Za nejpravděpodobnější pramen proložní legendy v tomto případě můžeme pokládat slovan- 1) V originále, z něhož byl pořízen tento opis, byla v slově Bѣra prvá dvě písmena těsně napsána, ostaní byla přenesena na druhý řádek; opisovač je nepřečetl správně.
O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 51 [7 než desíti zkomolených variantech, ano neobešlo se leckdes bez libovolných dohadů a vý- kladů. Někteří přepisovači užívají podle starého obyčeje, na Rusi rozšířeného, v rukopisech dvojího jména: světského (pohanského) a křesťanského, spojujíce jméno Spytihněv se jménem Boleslavovým; jiní zaměňují jméno Spytihněvovo jménem „Hněvsovým“, ve vypravování pak o zavraždění sv. Václava píší: „самь же прободе“ (m. Гнѣвиса же прободе ему ребра мечеMb), t. j. Boleslav. Užívají i polsko-českých jmen: Сбыгнѣвь, 3бигневь, Спывъгнѣвь. Moudřeji si vedl opisovač legendy v Prologu č. 636 moskevského „Историч. музея“; ten vynechává jméno Spytihněvovo a mluví toliko o Boleslavovi, t. j. opravuje toto místo pů- vodního textu proložní legendy podle textu jejího pramene, podle staroslověnské legendy o sv. Václavu. Jméno „Bořivoj" zkomolili opisovači všelijak: Брибой, Ворибой, Врибой, Боровой, ano i Борихъ. Taktéž jméno „Vratislav“ zaměňují s podobnými jmény ruských knížat: Братиславь, Брачиславь (rus. Брячиславь), Ростиславь. Jméno sv. Václava, známé i u Rusů, píší správně: Вячеславь i Вeчеславь; toliko jeden z přepisovačů užívá latinsko-polské formy Венславъ. Přívlastek „KHязя чешcкaго“ neušel ovšem rozličným změnám; vedle správ- ného чecbкaro, чешьскаго, чешескаго se čte i чецкаго, шескаго, вешевскаго; ve dvou rukopisech князя чернѣговского, dohadem русскаго князя (Черниговскаго). O jménech vrahů sv. Václava bude řeč níže. I místní názvy, jak míst méně známých: Budeč, Tetín, tak i slavného města Prahy, byly v legendě nevědomostí opisovačů všelijak pokaženy. Vedle jmen въ Пpary, въ Празѣ čte se nezřídka i въ прягу, въ брагу, въ фрагу, прази, прязи; nebo, vynechávaje vlastní jméno, písař píše вборзѣ, пряся (t. j. споря), иризвавъ а j. Místo slov въ церкви св. Вита (Вида, Вѣта) se čte v jednom rukopise cB. rpera,1 v jiném сB. Пeтpa. Z variant druhé skupiny zasluhují větší pozornosti tyto: V proložní stati na den 4. března, na Přenesení ostatků sv. Václava, podle jihorus- kého rukopisu Prologu ve sbírce V. J. Grigoroviče (Rumjancovského musea č. 1706) v druhé polovici vypravování o zázraku nad tělem sv. Václava čteme: въ третий же день вечеръ възыйде солнце надъ нимъ, яко дивитися въсѣмъ. Ve všech ostatních rukopisech, jakož i v původním čtení Vostokovské legendy se čte: церкви взыйде надъ нимъ. Již autor Minejní redakce podle všeho zpozoroval nejasnost tohoto místa ve vypra- vování zázraku o krvi a o chrámu a rozvedl je takto: И кровь его по три дни не рачи въ земю ити, въ Т. же день кровь его потребися, и церкви взиде надъ нимъ, всѣмъ людемъ видящимъ и дивящимся. Podtržených slov nebylo v textu původním, ale jsou dodatkem redakce Minejní, který není doložen ani v charvátsko-hlaholské redakci ani v proložních rukopisech stati o přenesení ostatků sv. Václava. Tímto dodatkem byla první polovice vypravování (o krvi) ovšem jaksi ukončena, a souvislost se stala jasnější. Autor proložní legendy o sv. Václavu na den 28. září nepojal do vypravování zprávu původního textu o zázraku s krví a chrámem. U něho se čte: крови же его не могоша потерти (variant: оттерти) по три дни съ стѣнъ церковныхъ. V tomto krátkém znění snadno po- střehneme souvislost čtení proložní legendy s vypravováním latinských legend o této příhodě. Za nejpravděpodobnější pramen proložní legendy v tomto případě můžeme pokládat slovan- 1) V originále, z něhož byl pořízen tento opis, byla v slově Bѣra prvá dvě písmena těsně napsána, ostaní byla přenesena na druhý řádek; opisovač je nepřečetl správně.
Strana 52
PROLOŽNÍ LEGENDY 18 52 skou redakci legendy Gumpoldovy.1 Autor proložní legendy zřejmě znal tuto památku, která byla známa v ruské literatuře nejméně sto let před sepsáním legendy proložní. Opisovač pro- ložního textu v rukopise Grigorovičově (srov. výše) v pokuse o opravu řečeného místa tedy nebyl sám, ale jiní opisovači proložního textu si této opravy nevšimli. Řečená oprava nemá významu pro rekonstrukci původního textu. Opisovač zaměnil slova церкви zа солнце prav- děpodobně vlivem jiných památek, na př. Pochvalného slova na přenesení ostatků sv. knížat Borise a Glěba na den 2. května. Podobné vypravování čteme i v tomto Pochvalném slově o zázracích, které se přihodily při přenášení jejich ostatků. Tak zejména se tu vypráví, že když biskup pro krátkost doby (a coлнцe заидеть) navrhl odročiti pohřeb sv. Glěba na druhý den, lidé všedše do kostela řekli jemu: Не заидеть солнце, но стоить въ единомъ мѣстѣ. A tak prý stálo slunce, až se skončil pohřeb: и тогда солнце заиде.2 Podobnou opravu navrhl kdysi v překladě Vostokovského textu legendy o sv. Václavu V. Hanka, který četl „krew ... w chrámě wzešla nad nim“,3 jako by v slovanském textě byla předložka въ (nepKBи); toto čtení přijal i J. Kolář (v Pramenech I, 133). Ale prof. Pastrnek, jako Miklosich,4 se přidržel v svém překladě doslovného znění ori- ginálu. Proti opravě Hankově v podstatě nelze nic namítat, ana, omezujíc zázrak na jedinou událost s krví, sbližuje vypravování slovanské legendy s vypravováním latinských legend o téže věci. Ale v dějinách textu slovanských legend nemáme důvodu ani pro tuto opravu, ani pro opravu spisovatele proložního textu Grigorovičova. Proložní texty o přenesení ostatků sv. Václava zřejmě mluví o objevení kostela, a v některých rukopisech této stati, aby se předešlo nedorozumění, se místo цepкви čte цepковъ; v jednom rukopise je psáno toto slovo bez obvyklé zkratky. Staří ruští přepisovači chápali toto místo doslovně. A měli k tomu důvod. V životech ruských knížat mučedníků Borise a Glěba, Michala Černigovského a Mi- chala Tverského čteme podobná vypravování o zázračných zjeveních a viděních nad těly umučených knížat. Ovšem naprosto stejné příhody se tu nevyprávějí, leda toliko o vystavění chrámu na místě jich umučení (tak v životě sv. Borise a Glěba); ale vypravování obdobné k místu v legendě sv. Václava snadno nalezneme jak v literatuře staroruské, tak i v středo- věké latinské. V ruském písemnictví máme vypravování o Kyjevsko-Pečerském monastýru, o tom, jak jeden z bojarů Izjaslava, milovníka Kristova, projížděje v noci na patnáct verst od řečeného kláštera „viděl chrám v oblacích“ nad monastýrem, ale když se přiblížil ke klášteru, tu prý „sestoupil chrám a stál na svém místě“.5 Z latinské literatury poukáži jen na knihu Dialogus miraculorum ... Caesarii Heisterbacensis, vol. II, p. 172—173, Distinctio IX, De sa- cramento corporis et sanguinis Christi, cap. VIII, kde se vypráví, že včely vystavěly zázračně chrámek nad částkou těla Kristova, kterou vložila majitelka včel do úlu, aby prý se jí vyrojily.“ 1) Viz ve vydání prof. Nikolského, str. 56, 58; srov. Prameny I, 161 (Gumpoldova legenda), 219 (Kristiánova legenda). Tuto památku vydal D. Abramovič, Памятники древне�русской литературы, Спб., 1916, 130—131. 3) Petrohradská legenda o sv. Václavu, ČČM. roč. IV, 1830, 460. U prof. Pastrnka (Slovanská legenda o sv. Václavu, str. 80): „chrám vzešel nad ním“; u Miklosiche (Slav. Bibliothek II, 279): „ecclesia ambulavit super eum". 5) Памятники русской литературы XІI—ХІII вв. Спб. 1872 изд. В. Яковлева, стр. ХXXVI—VII. Ve spise Oчерки по истории ПІсковскаго монашества, Москва, 1908, 57—58, srovnávám s tím obdobné vypravování z letopisů Pskovsko-Pečerského monastýru. *) Vypravování a podání Cesariova o sv. Eucharistii byla přeložena i na ruský jazyk. V rukopise Simonov- ského monastýru (nyní moskevského Istoričesk. musea) č. 62, zač. XIX. stol., 1. 17b—18, se čte vypravování velmi podobné. O tomto rukopisu viz N. P. Pоpova: Рукописи МОсков. Синод. Библіотеки IІ, Москва, 1916, 152—161.
PROLOŽNÍ LEGENDY 18 52 skou redakci legendy Gumpoldovy.1 Autor proložní legendy zřejmě znal tuto památku, která byla známa v ruské literatuře nejméně sto let před sepsáním legendy proložní. Opisovač pro- ložního textu v rukopise Grigorovičově (srov. výše) v pokuse o opravu řečeného místa tedy nebyl sám, ale jiní opisovači proložního textu si této opravy nevšimli. Řečená oprava nemá významu pro rekonstrukci původního textu. Opisovač zaměnil slova церкви zа солнце prav- děpodobně vlivem jiných památek, na př. Pochvalného slova na přenesení ostatků sv. knížat Borise a Glěba na den 2. května. Podobné vypravování čteme i v tomto Pochvalném slově o zázracích, které se přihodily při přenášení jejich ostatků. Tak zejména se tu vypráví, že když biskup pro krátkost doby (a coлнцe заидеть) navrhl odročiti pohřeb sv. Glěba na druhý den, lidé všedše do kostela řekli jemu: Не заидеть солнце, но стоить въ единомъ мѣстѣ. A tak prý stálo slunce, až se skončil pohřeb: и тогда солнце заиде.2 Podobnou opravu navrhl kdysi v překladě Vostokovského textu legendy o sv. Václavu V. Hanka, který četl „krew ... w chrámě wzešla nad nim“,3 jako by v slovanském textě byla předložka въ (nepKBи); toto čtení přijal i J. Kolář (v Pramenech I, 133). Ale prof. Pastrnek, jako Miklosich,4 se přidržel v svém překladě doslovného znění ori- ginálu. Proti opravě Hankově v podstatě nelze nic namítat, ana, omezujíc zázrak na jedinou událost s krví, sbližuje vypravování slovanské legendy s vypravováním latinských legend o téže věci. Ale v dějinách textu slovanských legend nemáme důvodu ani pro tuto opravu, ani pro opravu spisovatele proložního textu Grigorovičova. Proložní texty o přenesení ostatků sv. Václava zřejmě mluví o objevení kostela, a v některých rukopisech této stati, aby se předešlo nedorozumění, se místo цepкви čte цepковъ; v jednom rukopise je psáno toto slovo bez obvyklé zkratky. Staří ruští přepisovači chápali toto místo doslovně. A měli k tomu důvod. V životech ruských knížat mučedníků Borise a Glěba, Michala Černigovského a Mi- chala Tverského čteme podobná vypravování o zázračných zjeveních a viděních nad těly umučených knížat. Ovšem naprosto stejné příhody se tu nevyprávějí, leda toliko o vystavění chrámu na místě jich umučení (tak v životě sv. Borise a Glěba); ale vypravování obdobné k místu v legendě sv. Václava snadno nalezneme jak v literatuře staroruské, tak i v středo- věké latinské. V ruském písemnictví máme vypravování o Kyjevsko-Pečerském monastýru, o tom, jak jeden z bojarů Izjaslava, milovníka Kristova, projížděje v noci na patnáct verst od řečeného kláštera „viděl chrám v oblacích“ nad monastýrem, ale když se přiblížil ke klášteru, tu prý „sestoupil chrám a stál na svém místě“.5 Z latinské literatury poukáži jen na knihu Dialogus miraculorum ... Caesarii Heisterbacensis, vol. II, p. 172—173, Distinctio IX, De sa- cramento corporis et sanguinis Christi, cap. VIII, kde se vypráví, že včely vystavěly zázračně chrámek nad částkou těla Kristova, kterou vložila majitelka včel do úlu, aby prý se jí vyrojily.“ 1) Viz ve vydání prof. Nikolského, str. 56, 58; srov. Prameny I, 161 (Gumpoldova legenda), 219 (Kristiánova legenda). Tuto památku vydal D. Abramovič, Памятники древне�русской литературы, Спб., 1916, 130—131. 3) Petrohradská legenda o sv. Václavu, ČČM. roč. IV, 1830, 460. U prof. Pastrnka (Slovanská legenda o sv. Václavu, str. 80): „chrám vzešel nad ním“; u Miklosiche (Slav. Bibliothek II, 279): „ecclesia ambulavit super eum". 5) Памятники русской литературы XІI—ХІII вв. Спб. 1872 изд. В. Яковлева, стр. ХXXVI—VII. Ve spise Oчерки по истории ПІсковскаго монашества, Москва, 1908, 57—58, srovnávám s tím obdobné vypravování z letopisů Pskovsko-Pečerského monastýru. *) Vypravování a podání Cesariova o sv. Eucharistii byla přeložena i na ruský jazyk. V rukopise Simonov- ského monastýru (nyní moskevského Istoričesk. musea) č. 62, zač. XIX. stol., 1. 17b—18, se čte vypravování velmi podobné. O tomto rukopisu viz N. P. Pоpova: Рукописи МОсков. Синод. Библіотеки IІ, Москва, 1916, 152—161.
Strana 53
[9] O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 53 Vypravování o zázračném zjevení chrámu nad tělem Václavovým se čte i v charvátsko- hlaholské redakci a bylo jistě již v původním znění legendy, třebaže výklad této příhody není jasný. V proložní skupině rukopisů v stati o přenesení ostatků sv. Václava je vypuštěno z původního textu (брата же имѣяше старѣишаго Болеслава) slovo старѣишаго. V této sku- pině rukopisů vůbec máme jakési slohové přepracování původního textu; proto ji nazývám různorodou proložnou statí. K ní náleží zejména rukopis Grigorovičův. V Minejích Maka- rijevských (v rukop. Patriarší knihovny č. 332) jsou oba druhy proložního textu; s počátku (od 1. 39 va) prvé, původní čtení, po něm (l. 41v° — 42r“) druhé znění. Od druhé polovice XVI. stol. se sice častěji opakuje v proložních rukopisech druhé znění, ale v některých ru- kopisech se zachovalo i čtení starší. Výklad, který se mi zdá pravděpodobný, podám níže. Také rukopisy proložní legendy ke dni 28. září se dělí na dvě třídy. Rázovitým vzorem odlišného čtení tohoto textu je zase rukopis ve V. Minejích, kde jsou v obojích Četích Minejí oba tyto texty dvakrát. Jako v druhém znění proložní stati na den 4. března, je i zde v stati k 28. září jakési nové přepracování původního textu. Ale, jak je vidět z va- riant mého vydání k prvnímu textu pergam. rukopisů Patriarší knihovny č. 244 a 247 ze XVI. stol., bylo toto přepracování provedeno dříve nežli V. Mineje samy, a do nich bylo takto zpracované znění prostě přejato. Při nepatrných slohových rozdílech tohoto druhého znění můžeme vzít za základní dě- lidlo rukopisů této proložní legendy jenom hlavní variant ve jménech vrahů sv. Václava. Tu máme trojí různé čtení v rukopisech: a) čtení se jmény všech tří vrahů sv. Václava: Tira, Tista, Hněvsa; b) čtení bez jmen, znějící neurčitě: два болярина, инъ же; с) čtení stojící na přechodu mezi čtením prvým a druhým: два болярина, Гнѣвыса жe. První čtení sluší míti za původní, přejaté do proložní ledendy z jejího pramene, t. j. z původní staroslověnské le- gendy o sv. Václavu. Později vynechali jména vrahů, bezpochyby z toho důvodu, že pře- pisovačům činila obtíže.1 Jako je obecným zjevem v ruských proložních legendách, že se nehledí na určitá jména a legendisté se spokojují vypravováním bez přesného udání jmen, tak si mohli vést přepisovači i v legendě o sv. Václavu. Jak ukazuje třetí odrůda rukopisů, nevynechávají všichni opisovači řečená jména všecka; nevidím však důvodu, proč bychom měli tato třetí čtení považovati za samostatnou třídu, odlišnou od předešlé. Z ostatních variant proložní legendy o sv. Václavu zasluhuje zvláštní pozornosti pří- davek, kde se praví ve dvou rukopisech o sv. Václavu и той бѣ nepeнeцb; to zase do- kazuje, že opisovači někdy opravovali text legendy podle původní staroslov. legendy (v textě Minejním místo пeрвенець čteme первородный). Z různočtení v rukopisech proložní legendy o sv. Lidmile jsou nejzajímavější a nejslo- žitější ta, kde se vypráví, čím vrazi uškrtili sv. mučednici. V nejstarších rukopisech legendy máme krátké a jasné čtení: емше же Людмилу возверста уже на шию ею и удавища 1. V latinských legendách o sv. Lidmile (v Pramenech I, 141, 145, 186, 208) se mluví o pro- vaze („fune gutturi eius inmisso“). V druhé skupině proložních rukopisů se čte: возвeргошa уже на шію ею, соемше и (var. ей) со главы и тѣмъ удависта Ю — čtení složitější, které však je porušeno, ježto je tu asi něco vynecháno. V třetí skupině rukopisů se slovem yxe, někdy též místo něho, se čtou slova yшeвъ, убрусъ, увивалO. První dvě v starém ruském jazyce značí jedno a totéž; ушeвъ (ушbBь) je pokrývka na hlavu neboli závoj, a yópyco podobně jako v češtině značí nějaké plátno, 1) V Prologu Publič. knihovny č. 876 (sbírky Titovy), ze XVI. stol., se místo ГHѣвыса же čtе гнѣвашеся.
[9] O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 53 Vypravování o zázračném zjevení chrámu nad tělem Václavovým se čte i v charvátsko- hlaholské redakci a bylo jistě již v původním znění legendy, třebaže výklad této příhody není jasný. V proložní skupině rukopisů v stati o přenesení ostatků sv. Václava je vypuštěno z původního textu (брата же имѣяше старѣишаго Болеслава) slovo старѣишаго. V této sku- pině rukopisů vůbec máme jakési slohové přepracování původního textu; proto ji nazývám různorodou proložnou statí. K ní náleží zejména rukopis Grigorovičův. V Minejích Maka- rijevských (v rukop. Patriarší knihovny č. 332) jsou oba druhy proložního textu; s počátku (od 1. 39 va) prvé, původní čtení, po něm (l. 41v° — 42r“) druhé znění. Od druhé polovice XVI. stol. se sice častěji opakuje v proložních rukopisech druhé znění, ale v některých ru- kopisech se zachovalo i čtení starší. Výklad, který se mi zdá pravděpodobný, podám níže. Také rukopisy proložní legendy ke dni 28. září se dělí na dvě třídy. Rázovitým vzorem odlišného čtení tohoto textu je zase rukopis ve V. Minejích, kde jsou v obojích Četích Minejí oba tyto texty dvakrát. Jako v druhém znění proložní stati na den 4. března, je i zde v stati k 28. září jakési nové přepracování původního textu. Ale, jak je vidět z va- riant mého vydání k prvnímu textu pergam. rukopisů Patriarší knihovny č. 244 a 247 ze XVI. stol., bylo toto přepracování provedeno dříve nežli V. Mineje samy, a do nich bylo takto zpracované znění prostě přejato. Při nepatrných slohových rozdílech tohoto druhého znění můžeme vzít za základní dě- lidlo rukopisů této proložní legendy jenom hlavní variant ve jménech vrahů sv. Václava. Tu máme trojí různé čtení v rukopisech: a) čtení se jmény všech tří vrahů sv. Václava: Tira, Tista, Hněvsa; b) čtení bez jmen, znějící neurčitě: два болярина, инъ же; с) čtení stojící na přechodu mezi čtením prvým a druhým: два болярина, Гнѣвыса жe. První čtení sluší míti za původní, přejaté do proložní ledendy z jejího pramene, t. j. z původní staroslověnské le- gendy o sv. Václavu. Později vynechali jména vrahů, bezpochyby z toho důvodu, že pře- pisovačům činila obtíže.1 Jako je obecným zjevem v ruských proložních legendách, že se nehledí na určitá jména a legendisté se spokojují vypravováním bez přesného udání jmen, tak si mohli vést přepisovači i v legendě o sv. Václavu. Jak ukazuje třetí odrůda rukopisů, nevynechávají všichni opisovači řečená jména všecka; nevidím však důvodu, proč bychom měli tato třetí čtení považovati za samostatnou třídu, odlišnou od předešlé. Z ostatních variant proložní legendy o sv. Václavu zasluhuje zvláštní pozornosti pří- davek, kde se praví ve dvou rukopisech o sv. Václavu и той бѣ nepeнeцb; to zase do- kazuje, že opisovači někdy opravovali text legendy podle původní staroslov. legendy (v textě Minejním místo пeрвенець čteme первородный). Z různočtení v rukopisech proložní legendy o sv. Lidmile jsou nejzajímavější a nejslo- žitější ta, kde se vypráví, čím vrazi uškrtili sv. mučednici. V nejstarších rukopisech legendy máme krátké a jasné čtení: емше же Людмилу возверста уже на шию ею и удавища 1. V latinských legendách o sv. Lidmile (v Pramenech I, 141, 145, 186, 208) se mluví o pro- vaze („fune gutturi eius inmisso“). V druhé skupině proložních rukopisů se čte: возвeргошa уже на шію ею, соемше и (var. ей) со главы и тѣмъ удависта Ю — čtení složitější, které však je porušeno, ježto je tu asi něco vynecháno. V třetí skupině rukopisů se slovem yxe, někdy též místo něho, se čtou slova yшeвъ, убрусъ, увивалO. První dvě v starém ruském jazyce značí jedno a totéž; ушeвъ (ушbBь) je pokrývka na hlavu neboli závoj, a yópyco podobně jako v češtině značí nějaké plátno, 1) V Prologu Publič. knihovny č. 876 (sbírky Titovy), ze XVI. stol., se místo ГHѣвыса же čtе гнѣвашеся.
Strana 54
PROLOŽNÍ LEGENDY [10 54 pokrývku neb šátek.1 Třetího slova v slovnících Sreznevského a Vostokovově není. V. Dal v svém slovníku živého velikoruského jazyka (v IV. dílu, 474) k časoslovu „увивать“ uvádí jen podstatné „увивачь“; to je vzato z jazyka ukrajinského a znamená bílou plenu, do které za- vinují novokřtěné dítě. Že je slovo yвиBaлO staré, toho důkaz máme v tom, že se čte v ru- kopise legendy o sv. Lidmile ze XIV. stol. (Patriarší knihovny č. 247); slovo yópycъ se vyskytuje jak v starých církevních památkách a letopisech, tak i v živém jazyce (u Dalje 471). V ně- kterých rukopisech legendy o sv. Lidmile se místo yшeвъ čte оужьвъ, оужъ, Oyшb, nebo, protože slova yxe (provaz) a oymbBo (závoj) zní podobně, jedno se zaměňuje za druhé. Vycházeje od původního krátkého znění, sestavuji text podle všech různočtení takto: eMme же Людмилу (повергоша ю на землю) возвергоша уже на шн ея (и съемше ушевъ [убрусъ, увивало] съ главы ея) и (тѣмъ) удависта 1. Čtení оушeвb je asi starší nežli убрусъ nеbо оувивало. Nejstarší rukopisy proložní legendy nasvědčují tomu, že kratší čtení je původní; ale i čtení složitější sotva vzešlo z pouhé libovůle přepisovačů. Můžeme mít za to, že i ono povstalo, podobně jako vytčené varianty v legendě o sv. Václavu: nepвeHeцb, vynecháním jména Spyti- hněvova, z původního slovanského vypravování o sv. Lidmile. Ze dvojího čtení yxe, oymeBb sesta- vovatel proložní legendy slovu druhému nerozuměl a prostě je vypustil; opisovači však nám restaurovali původní znění podle textu původního. Ve XIV. a XV. a snad ještě v XVI. stol. původní vypravování o sv. Lidmile tu bylo a četlo se. V Kosmově kronice (v Pramenech II, 144) se nástroj, kterým byla sv. Lidmila zardoušena, jmenuje „peplum“ (závoj). Tak by i latinské památky potvrzovaly dvojí čtení, jež máme v ruských proložních rukopisech (yжe — ушевъ). Zajímavá, třebas ne historicky cenná, je poznámka, kterou v textu legendy o sv. Lid- mile v Prologu ze XVI. století, chovaném v Publičné knihovně č. 880 (sbírky Titovy), čteme o osudu Drahomířině: а сноха ея, жива червьми снедена, злѣ умре. V ostatních ruko- pisech legendy, které jsem probadal, se tato poznámka neopakuje, ale v starém tištěném Prologu se krátce čte: окаанная же мати Вячесл. зле погибе, bezpochyby asi podle ně- jakého rukopisného Prologu. Přídavek v Prologu č. 880 nelze uvádět ve spojení s pozdější českou legendou o zahynutí Drahomířině, nejen proto, že se tu vyprávějí věci zcela různé, ale i proto, že tento Prolog byl napsán dříve, nežli přešla řečená česká legenda prostřed- nictvím polských kronikářů do ruského písemnictví.2 Spíše můžeme mít za to, že opisovač nebo některý čtenář legendy sám dal těmito slovy výraz přesvědčení, že zločinci neostávají u Boha bez trestu, ano že bývají trestáni za své zločiny již i v tomto životě; ve spisech o životě svatých se aspoň často čte o hříšnících, které sežrali červi za živa. Jiný opiso- vatel legendy, v Prologu Istor. musea, č. 685 (sbírky Barsovovy), zprávu o vražednici sv. Lid- mily vyjádřil na konci textu legendy ve verších takto: Лютая Людмилѣ вражденица сноха, Ейже злая дума и плоха. Нынѣш(н)ии вѣкъ любящи власти, Почес(ть) гонящи бѣсовскую сего сласти, Свекровь погубити повелѣ удавленіемъ, Повинувшеся бѣсовскія лести веленіемъ. 1) I. I. Sreznevskij, Матеріалы для словаря древне�русскаго языка письменнымъ по памятникамъ, III, Спб., 1903, 1117—1118, 1345. — А. X. Vostokov, Словарь церковно�славянскаго языка. Спб., 1858, 534. 2) Srov. J. Polívka, Česká kronika v ruské literatuře starší, ČČM. roč. LXV, 303—305: пишутъ лѣтописцы ческіе, что еѣ (Прагомиру) земля живу жерла.
PROLOŽNÍ LEGENDY [10 54 pokrývku neb šátek.1 Třetího slova v slovnících Sreznevského a Vostokovově není. V. Dal v svém slovníku živého velikoruského jazyka (v IV. dílu, 474) k časoslovu „увивать“ uvádí jen podstatné „увивачь“; to je vzato z jazyka ukrajinského a znamená bílou plenu, do které za- vinují novokřtěné dítě. Že je slovo yвиBaлO staré, toho důkaz máme v tom, že se čte v ru- kopise legendy o sv. Lidmile ze XIV. stol. (Patriarší knihovny č. 247); slovo yópycъ se vyskytuje jak v starých církevních památkách a letopisech, tak i v živém jazyce (u Dalje 471). V ně- kterých rukopisech legendy o sv. Lidmile se místo yшeвъ čte оужьвъ, оужъ, Oyшb, nebo, protože slova yxe (provaz) a oymbBo (závoj) zní podobně, jedno se zaměňuje za druhé. Vycházeje od původního krátkého znění, sestavuji text podle všech různočtení takto: eMme же Людмилу (повергоша ю на землю) возвергоша уже на шн ея (и съемше ушевъ [убрусъ, увивало] съ главы ея) и (тѣмъ) удависта 1. Čtení оушeвb je asi starší nežli убрусъ nеbо оувивало. Nejstarší rukopisy proložní legendy nasvědčují tomu, že kratší čtení je původní; ale i čtení složitější sotva vzešlo z pouhé libovůle přepisovačů. Můžeme mít za to, že i ono povstalo, podobně jako vytčené varianty v legendě o sv. Václavu: nepвeHeцb, vynecháním jména Spyti- hněvova, z původního slovanského vypravování o sv. Lidmile. Ze dvojího čtení yxe, oymeBb sesta- vovatel proložní legendy slovu druhému nerozuměl a prostě je vypustil; opisovači však nám restaurovali původní znění podle textu původního. Ve XIV. a XV. a snad ještě v XVI. stol. původní vypravování o sv. Lidmile tu bylo a četlo se. V Kosmově kronice (v Pramenech II, 144) se nástroj, kterým byla sv. Lidmila zardoušena, jmenuje „peplum“ (závoj). Tak by i latinské památky potvrzovaly dvojí čtení, jež máme v ruských proložních rukopisech (yжe — ушевъ). Zajímavá, třebas ne historicky cenná, je poznámka, kterou v textu legendy o sv. Lid- mile v Prologu ze XVI. století, chovaném v Publičné knihovně č. 880 (sbírky Titovy), čteme o osudu Drahomířině: а сноха ея, жива червьми снедена, злѣ умре. V ostatních ruko- pisech legendy, které jsem probadal, se tato poznámka neopakuje, ale v starém tištěném Prologu se krátce čte: окаанная же мати Вячесл. зле погибе, bezpochyby asi podle ně- jakého rukopisného Prologu. Přídavek v Prologu č. 880 nelze uvádět ve spojení s pozdější českou legendou o zahynutí Drahomířině, nejen proto, že se tu vyprávějí věci zcela různé, ale i proto, že tento Prolog byl napsán dříve, nežli přešla řečená česká legenda prostřed- nictvím polských kronikářů do ruského písemnictví.2 Spíše můžeme mít za to, že opisovač nebo některý čtenář legendy sám dal těmito slovy výraz přesvědčení, že zločinci neostávají u Boha bez trestu, ano že bývají trestáni za své zločiny již i v tomto životě; ve spisech o životě svatých se aspoň často čte o hříšnících, které sežrali červi za živa. Jiný opiso- vatel legendy, v Prologu Istor. musea, č. 685 (sbírky Barsovovy), zprávu o vražednici sv. Lid- mily vyjádřil na konci textu legendy ve verších takto: Лютая Людмилѣ вражденица сноха, Ейже злая дума и плоха. Нынѣш(н)ии вѣкъ любящи власти, Почес(ть) гонящи бѣсовскую сего сласти, Свекровь погубити повелѣ удавленіемъ, Повинувшеся бѣсовскія лести веленіемъ. 1) I. I. Sreznevskij, Матеріалы для словаря древне�русскаго языка письменнымъ по памятникамъ, III, Спб., 1903, 1117—1118, 1345. — А. X. Vostokov, Словарь церковно�славянскаго языка. Спб., 1858, 534. 2) Srov. J. Polívka, Česká kronika v ruské literatuře starší, ČČM. roč. LXV, 303—305: пишутъ лѣтописцы ческіе, что еѣ (Прагомиру) земля живу жерла.
Strana 55
[11] O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 55 V Prologu Rumjancovského musea č. 189 (sbírky Bolšakovovy) připisuje se podnět k za- vraždění sv. Lidmily svatému Václavu: Вечеславъ же начатъ зло мыслити на Людмилу бабу свою и всяческь искаше погубити Ю. Zaznamenávám zde tuto víře nepodobnou zprávu jako doklad, čeho je schopen opisovač nemyslící při práci na souvislost; ale tento příklad (v ruské literatuře jinak ne řídký) je u ruských opisovačů textu proložních legend o českých svatých výjimkou. Celkem si počínají naši písaři při práci pozorně a v jistých případech, jak dokazují varianty, píší ne bez rozmyslu, ale s vědomím toho, co vyprávějí. Legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile, u ruského lidu oblíbené, obracely na sebe pozornost opisovačů těchto textů, a ti se leckdy snažili znění památek opravit, uhladit. Někdy se tak skutečně stalo, a připouštím, že ne bez výsledků; ale celkem nebylo této opravné činnosti mnoho. Lidová vypravování, jako proložní legendy o sv. knížatech Borisovi a Glěbovi, Michalu Černigovském, krátký život Alexandra Něvského, vedla k obšírnějšímu zpracování a dočkala se nových redakcí těchto památek. Velmi četné rukopisy legend o českých sva- tých však lze rozdělit toliko na dvě hlavní skupiny, ty pak nejsou nové legendy, nýbrž jen různé odrůdy jedné a téže legendy. Podle hlavního různočtení v legendě sv. Lidmily můžeme rozeznávat i v této památce dvě odrůdy rukopisů. Proti legendám o sv. Václavu jsou různosti v legendě o sv. Lidmile tak rozházeny, že jsem nemohl najít nijakou zásadu, podle které bych rukopisy rozvrhl. S vydáním Prologu tištěného v XVII. století přestává ponenáhlu rozšiřování legend. Toliko v Pomořských poustevnách „starého obřadu“ opisovali a užívali dále tradičních textů Prologu; ale legendy o českých svatých jsou i v těchto rukopisech většinou čerpány z textu vydání tištěného před reformou (v 2. pol. XVII. století) patriarchy Nikona. Legenda o sv. Lid- mile přešla do tištěného Prologu v nejstarší podobě (se zkráceným čtením, yxe) s někte- rými slohovými opravami, legenda pak o sv. Václavu v přechodném znění, rovněž po- změněném: и постигоста его тіи и разсѣкоста въ дверехъ церковныхъ, Гнѣвса же прободе ему ребра мечемъ. Ježto legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile se čítají vedle sebe v týchž rukopisech Prologu, můžeme usuzovat, že byly obě do Prologu nejen současně pojaty, ale i současně sestaveny jedním a týmž autorem. Proložní „stať“ na den 4. března o přenesení ostatků sv. Václava byla sice pojata do Prologu o něco později nežli proložní legenda na 28. září, ale byla složena brzy po legendě. Také pramen obou dvou statí je jeden a týž, totiž staro- slověnská legenda o řečeném světci; ale autorem stati byl jiný ruský písař. Z obsahu stati (na „Přenesení“) aspoň nelze soudit, že by závisela na proložní legendě o sv. Václavu. Tím končím výsledek svých úvah o osudech proložních legend o českých světcích. Ctenář najde ještě leccos ve variantech připojených k textům. Přecházím k dějinám těchto památek. Literární historie obou legend a zejména legendy o sv. Lidmile, jak se zdá, není slo- žitá; ale na ten čas nemáme pro ně dostatečných dokladů, ježto nejsou všecky jejich ruko- pisy přístupny, jiné pak zašly, snad v staré době, ne však před stoletím XVI. Ježto v české literatuře literární historie legend jest již dostatečně objasněna, nemám za nutné jednati o této otázce v celém jejím rozsahu. Přestanu na některých doplňcích nebo opravách, založených na hlubším prozkoumání textu rukopisných památek, které mohou být užitečné k přehlédnutí jednotlivých otázek z literární historie legend a mohou opravit lec- které posud ustálené mínění. Že tyto legendy o českých světcích nenáležejí k českým památkám staroslověnského
[11] O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 55 V Prologu Rumjancovského musea č. 189 (sbírky Bolšakovovy) připisuje se podnět k za- vraždění sv. Lidmily svatému Václavu: Вечеславъ же начатъ зло мыслити на Людмилу бабу свою и всяческь искаше погубити Ю. Zaznamenávám zde tuto víře nepodobnou zprávu jako doklad, čeho je schopen opisovač nemyslící při práci na souvislost; ale tento příklad (v ruské literatuře jinak ne řídký) je u ruských opisovačů textu proložních legend o českých svatých výjimkou. Celkem si počínají naši písaři při práci pozorně a v jistých případech, jak dokazují varianty, píší ne bez rozmyslu, ale s vědomím toho, co vyprávějí. Legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile, u ruského lidu oblíbené, obracely na sebe pozornost opisovačů těchto textů, a ti se leckdy snažili znění památek opravit, uhladit. Někdy se tak skutečně stalo, a připouštím, že ne bez výsledků; ale celkem nebylo této opravné činnosti mnoho. Lidová vypravování, jako proložní legendy o sv. knížatech Borisovi a Glěbovi, Michalu Černigovském, krátký život Alexandra Něvského, vedla k obšírnějšímu zpracování a dočkala se nových redakcí těchto památek. Velmi četné rukopisy legend o českých sva- tých však lze rozdělit toliko na dvě hlavní skupiny, ty pak nejsou nové legendy, nýbrž jen různé odrůdy jedné a téže legendy. Podle hlavního různočtení v legendě sv. Lidmily můžeme rozeznávat i v této památce dvě odrůdy rukopisů. Proti legendám o sv. Václavu jsou různosti v legendě o sv. Lidmile tak rozházeny, že jsem nemohl najít nijakou zásadu, podle které bych rukopisy rozvrhl. S vydáním Prologu tištěného v XVII. století přestává ponenáhlu rozšiřování legend. Toliko v Pomořských poustevnách „starého obřadu“ opisovali a užívali dále tradičních textů Prologu; ale legendy o českých svatých jsou i v těchto rukopisech většinou čerpány z textu vydání tištěného před reformou (v 2. pol. XVII. století) patriarchy Nikona. Legenda o sv. Lid- mile přešla do tištěného Prologu v nejstarší podobě (se zkráceným čtením, yxe) s někte- rými slohovými opravami, legenda pak o sv. Václavu v přechodném znění, rovněž po- změněném: и постигоста его тіи и разсѣкоста въ дверехъ церковныхъ, Гнѣвса же прободе ему ребра мечемъ. Ježto legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile se čítají vedle sebe v týchž rukopisech Prologu, můžeme usuzovat, že byly obě do Prologu nejen současně pojaty, ale i současně sestaveny jedním a týmž autorem. Proložní „stať“ na den 4. března o přenesení ostatků sv. Václava byla sice pojata do Prologu o něco později nežli proložní legenda na 28. září, ale byla složena brzy po legendě. Také pramen obou dvou statí je jeden a týž, totiž staro- slověnská legenda o řečeném světci; ale autorem stati byl jiný ruský písař. Z obsahu stati (na „Přenesení“) aspoň nelze soudit, že by závisela na proložní legendě o sv. Václavu. Tím končím výsledek svých úvah o osudech proložních legend o českých světcích. Ctenář najde ještě leccos ve variantech připojených k textům. Přecházím k dějinám těchto památek. Literární historie obou legend a zejména legendy o sv. Lidmile, jak se zdá, není slo- žitá; ale na ten čas nemáme pro ně dostatečných dokladů, ježto nejsou všecky jejich ruko- pisy přístupny, jiné pak zašly, snad v staré době, ne však před stoletím XVI. Ježto v české literatuře literární historie legend jest již dostatečně objasněna, nemám za nutné jednati o této otázce v celém jejím rozsahu. Přestanu na některých doplňcích nebo opravách, založených na hlubším prozkoumání textu rukopisných památek, které mohou být užitečné k přehlédnutí jednotlivých otázek z literární historie legend a mohou opravit lec- které posud ustálené mínění. Že tyto legendy o českých světcích nenáležejí k českým památkám staroslověnského
Strana 56
PROLOŽNÍ LEGENDY [12] 56 písemnictví a že nebyly ani známy v Čechách do posledních dob, ukázali V. Vondrák, J. Kalousek a prof. Pekař.1 Čeští badatelé neurčují přesně dobu, kdy byly legendy se- psány, ale přisuzují je prostě ke skupině pozdějších legend o sv. Václavu a sv. Lidmile.2 Podle výše vyložených dějin rukopisných památek a podle některých zvláštností, jak jsou sestaveny (o čemž bude řeč níže), není pochybnosti o jejich původu ruském, ano můžeme přesně určit i místo a dobu, kdy byly sepsány. Jak jsem již dříve poznamenal, bude správnější zařadit proložní legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile k památkám jihoruské literatury předmongolského období. V Rusi kyjev- ské byly příznivější okolnosti, aby se tu mohla spíše zrodit tato skládání, nežli v Rusi severovýchodní, v období mongolském; bylo i více pohnutek a více zájmu o život a o hagio- grafickou literaturu českých světců. V tomto literárním prostředí, které se zabývalo spiso- váním životopisů sv. knížat Borise a Glěba, již sama osoba a legendy sv. Václava bu- dily zájem, také proto, že životopisci sv. Borise a Glěba chtěli využíti vypravování o našem světci jako pomůcky k své literární práci. V proložní legendě o sv. Václavu, jak uvidíme z rozboru jejích pramenů, se obráží tento zájem řečeného prostředí. Ale mimo podnět literární byly na kyjevské Rusi i praktické pohnutky k napsání kratších legend podle obšírnějších vypravování o českých svatých. V počtu jihoruských knížat potkáváme se s několika osobami, které měly jméno „Václav“; u knížat severoruských ne- bylo to jméno tak obvyklé. U Rusů bylo toto jméno staré, domácí, původu ještě pohan- ského.3 Ale v XI.—XII. století pokládali ruská knížata jménem „Václavové“ za svého patrona sv. Václava, knížete českého. Z té příčiny se mohla jevit potřeba liturgických textů a krát- kého životopisu na den sv. Václava v knížecích chrámech větší nežli v ostatních. Také kanon sv. Václava čteme v rukopise bohoslužebných Minejí, z devadesátých let XI. století, ale v literatuře kyjevské byl znám již dříve. Sem se dostal současně s původní staro- slověnskou legendou o sv. Václavu počátkem XI. století, ba možno že i na konci X. století. Ježto se nečte v starých ruských rukopisech Minejí vždy také kanon o sv. Václavu, ne- myslím, že by sem byl nutně přišel s bulharským překladem bohoslužebných Minejí. V pů- vodním textu Minejí snad kanonu o sv. Václavu nebylo, jako ho nebylo v (řeckém) origi- nále bulharského překladu. Do ruského rukopisu Minejí mohl vložit tento kanon některý z jihoruských opisovačů. Rovnoběžně s kanonem byly sestaveny podle původních staro- slověnských legend o sv. Václavu a sv. Lidmile pro liturgickou potřebu příhodnější proložní legendy o řečených svatých.5 1) J. Kalousek, Obrana Václava Sv., v Praze, 1901, 32. — V. Vondrák, Zur Würdigung der altslov. Wenzels- legende ...) Wien, 1892, 30—31 (Sitzungsberichte d. phil. hist. Classe. 127. Band). 2) Prof. Jos. Pekař, Nejstarší kronika česká, 1903, 41. 3) Jméno „Václav“ nebylo výhradně jménem knížat. Téhož jména byli na př. bojarové novgorodští, pskovští a haličtí. Někdy se ho užívalo ve formě zkrácené, „Vjačko“. Redaktor „Stepenné knihy“ o sv. Barlaamu Chutym- ském praví: вел. чудотв. игуменъ Футымскій, иже мирскимъ именемъ зовомъ бѣ Алекса Михаиловичь, по реклу же Вячеславъ Проктининъ. Klášterní jméno Barlaamovo bylo Oleksa (Alexij), jméno Václav (Вячеславъ) bylo jeho jméno světské. Redaktor (řečené St. knihy) zde mate sv. Barlaama († koncem XII. stol.) s mnichem novgo- rodského Chutymského kláštera Barlaamem († 1243), který se po světsku jmenoval Vjačeslav Proktinin. Možné však je, že i sv. Barlaam měl dvě jména, Olexa a Vjačeslav. 4) Bulharismy v jazyce nerozhodují, jednak nejsou rázovité, jednak literární jazyk XI. stol. na Rusi a u Bul- harů byl týž. ) Z toho, že dosud nevíme o kanonu ke cti sv. Lidmily, nenásleduje, že ho vůbec nebylo. Do Minejí se asi nedostal proto, že sv. Lidmila nebyla v ruských chrámech nijak zvlášť ctěna; také v knížecích ruských rodinách nebylo jméno sv. Lidmily rozšířeno.
PROLOŽNÍ LEGENDY [12] 56 písemnictví a že nebyly ani známy v Čechách do posledních dob, ukázali V. Vondrák, J. Kalousek a prof. Pekař.1 Čeští badatelé neurčují přesně dobu, kdy byly legendy se- psány, ale přisuzují je prostě ke skupině pozdějších legend o sv. Václavu a sv. Lidmile.2 Podle výše vyložených dějin rukopisných památek a podle některých zvláštností, jak jsou sestaveny (o čemž bude řeč níže), není pochybnosti o jejich původu ruském, ano můžeme přesně určit i místo a dobu, kdy byly sepsány. Jak jsem již dříve poznamenal, bude správnější zařadit proložní legendy o sv. Václavu a o sv. Lidmile k památkám jihoruské literatury předmongolského období. V Rusi kyjev- ské byly příznivější okolnosti, aby se tu mohla spíše zrodit tato skládání, nežli v Rusi severovýchodní, v období mongolském; bylo i více pohnutek a více zájmu o život a o hagio- grafickou literaturu českých světců. V tomto literárním prostředí, které se zabývalo spiso- váním životopisů sv. knížat Borise a Glěba, již sama osoba a legendy sv. Václava bu- dily zájem, také proto, že životopisci sv. Borise a Glěba chtěli využíti vypravování o našem světci jako pomůcky k své literární práci. V proložní legendě o sv. Václavu, jak uvidíme z rozboru jejích pramenů, se obráží tento zájem řečeného prostředí. Ale mimo podnět literární byly na kyjevské Rusi i praktické pohnutky k napsání kratších legend podle obšírnějších vypravování o českých svatých. V počtu jihoruských knížat potkáváme se s několika osobami, které měly jméno „Václav“; u knížat severoruských ne- bylo to jméno tak obvyklé. U Rusů bylo toto jméno staré, domácí, původu ještě pohan- ského.3 Ale v XI.—XII. století pokládali ruská knížata jménem „Václavové“ za svého patrona sv. Václava, knížete českého. Z té příčiny se mohla jevit potřeba liturgických textů a krát- kého životopisu na den sv. Václava v knížecích chrámech větší nežli v ostatních. Také kanon sv. Václava čteme v rukopise bohoslužebných Minejí, z devadesátých let XI. století, ale v literatuře kyjevské byl znám již dříve. Sem se dostal současně s původní staro- slověnskou legendou o sv. Václavu počátkem XI. století, ba možno že i na konci X. století. Ježto se nečte v starých ruských rukopisech Minejí vždy také kanon o sv. Václavu, ne- myslím, že by sem byl nutně přišel s bulharským překladem bohoslužebných Minejí. V pů- vodním textu Minejí snad kanonu o sv. Václavu nebylo, jako ho nebylo v (řeckém) origi- nále bulharského překladu. Do ruského rukopisu Minejí mohl vložit tento kanon některý z jihoruských opisovačů. Rovnoběžně s kanonem byly sestaveny podle původních staro- slověnských legend o sv. Václavu a sv. Lidmile pro liturgickou potřebu příhodnější proložní legendy o řečených svatých.5 1) J. Kalousek, Obrana Václava Sv., v Praze, 1901, 32. — V. Vondrák, Zur Würdigung der altslov. Wenzels- legende ...) Wien, 1892, 30—31 (Sitzungsberichte d. phil. hist. Classe. 127. Band). 2) Prof. Jos. Pekař, Nejstarší kronika česká, 1903, 41. 3) Jméno „Václav“ nebylo výhradně jménem knížat. Téhož jména byli na př. bojarové novgorodští, pskovští a haličtí. Někdy se ho užívalo ve formě zkrácené, „Vjačko“. Redaktor „Stepenné knihy“ o sv. Barlaamu Chutym- ském praví: вел. чудотв. игуменъ Футымскій, иже мирскимъ именемъ зовомъ бѣ Алекса Михаиловичь, по реклу же Вячеславъ Проктининъ. Klášterní jméno Barlaamovo bylo Oleksa (Alexij), jméno Václav (Вячеславъ) bylo jeho jméno světské. Redaktor (řečené St. knihy) zde mate sv. Barlaama († koncem XII. stol.) s mnichem novgo- rodského Chutymského kláštera Barlaamem († 1243), který se po světsku jmenoval Vjačeslav Proktinin. Možné však je, že i sv. Barlaam měl dvě jména, Olexa a Vjačeslav. 4) Bulharismy v jazyce nerozhodují, jednak nejsou rázovité, jednak literární jazyk XI. stol. na Rusi a u Bul- harů byl týž. ) Z toho, že dosud nevíme o kanonu ke cti sv. Lidmily, nenásleduje, že ho vůbec nebylo. Do Minejí se asi nedostal proto, že sv. Lidmila nebyla v ruských chrámech nijak zvlášť ctěna; také v knížecích ruských rodinách nebylo jméno sv. Lidmily rozšířeno.
Strana 57
[13 O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 57 Ale sestavení proložních legend nelze klásti do doby, kdy byl kanon pojat do ruských Minejí, na konec XI. století. Tyto legendy byly psány později. Již v předmongolském období přešly legendy z Kyjeva do literatury severoruské, ale, jak ukazuje osud těchto památek, ani v XIII. a XIV. stol. nebyly nutnou součástí severoruských Prologů. Příčinou toho asi bylo, že severoruští přepisovači pořizovali i dále své opisy ze starších rukopisů Prologu pocháze- jících z XI. a XII. stol., a v těchto rukopisech legend o českých svatých ještě nebylo. Ne- přímým důkazem, že proložní legendy jsou původu pozdějšího, možno vidět i v tom, že jich není v jihoslovanských rukopisech Prologu. Okolnost, že v těchto jihoslov. rukopisech není života sv. Vladimíra, považuji za přímý následek toho, že tento proložní životopis byl sestaven teprve později, začátkem XIII. stol.1 Podobně si vykládám, proč nejsou v jihoslov. Prologu proložní legendy o sv. Lidmile a Václavu. Ty byly upraveny ne dříve nežli na konci XII. stol. a možno že již počátkem XIII. stol. jako proložní život sv. Vladimíra. Pohroma, která stihla jižní Rus za vpádu tatarského a která překazila na dlouhou dobu literární vzájemné spojení s jižními Slovany, zamezila, že ani proložní legendy nemohly přejít do literatury bul- harské. Proložní legenda o ruském knížeti Mstislavovi, sepsaná brzy po jeho smrti († 1132), přešla do jihoslov. písemnictví. Kdyby také legendy o českých svatých nebyly bývaly se- staveny později nežli legenda o Mstislavovi, i ony mohly vejít ve známost v literatuře jiho- slovanské a mohly se zachovati v jihoslov. prolozích XIII.—XIV. stol. Že proložní legendy o českých svatých jsou původu jihoruského, dokazují i literární pra- meny těchto památek.2 Nejsnáze lze označiti původní pramen proložní stati o přenesení. ostatků sv. Václava. Je to jihoruská redakce staroslov. legendy o sv. Václavu v rukopise, který je podobný textu Vostokovovu. Ve vypravování o zázraku s krví čteme: третiй же reHb вечеръ взиде церковъ; podtržené slovo se čte toliko v redakci Vostokovské (a charvátsko- hlaholské), ale v severoruské redakci ho není. A celé toto vypravování, podobně jako stať o přenesení ostatků sv. Václava do Prahy, se úplně srovnává s textem Vostokovským. Stejná jsou i závěrečná slova stati: чающе воскресенія Господа нашего I. X.; v Minejní redakci je čtení opravené, srozumitelnější: чающе воскренія мертвымъ. Jméno matky Václavovy v proložní legendě má týž tvar (plnohlasý) Дорогомиръ, Дорогомиль, Дорогомида, jako jediná jihoruská redakce původní staroslov. legendy. V proložní stati není skoro nic vlast- ního, je to výtah z textu řečené staroslov. legendy; ale nepatrné rozdíly v textu, nepochá- zejí-li od samého autora, vedou k doměnce, že autor měl v rukou nějaký starší text, nežli je sám Vostokovský. Autor proložní stati se odchyluje od původního pramene tam, kde na- zývá Boleslava starším bratrem: брата же имѣяше старѣишаго Болеслава. V latinských kronikách a legendách o sv. Václavu a také v slovanském překladě legendy Gumpoldovy 1) Srov. můj spis Цревне�русскія княжескія житія, 13—14. 2) V dalším výkladu se nebudu už dotýkati liter, dějin legendy o sv. Lidmile. Dějiny rukopisných památek obou legend o sv. Václavu a sv. Lidmile jsou tak těsně spojeny, že jich nelze od sebe dělit. Tak i v literární historii těchto památek, kde se mluví o jedné z nich, nutně připomíná se i druhá. Ale osnova badání v otázce o pramenech legendy o sv. Lidmile je zcela jiná nežli u legendy o sv. Václavu. Proložní legenda o sv. Lidmile je sepsána podle staroslov. legendy o ní. Tato památka však dnes není známa; buď se tedy musíme vůbec zdržet výkladu, v jakém poměru je proložní legenda o sv. Lidmile k svému prameni, nebo se pokusit o dohad, jak asi vypadala tato ztracená památka. Pokus o rekonstrukci staroslov. legendy o sv. Lidmile (neběží o slova, nýbrž jen o soustavu) považuji za proveditelný. Ale k tomu konci mám za nutné vzít na pomoc i nejbližší latinské legendy o naší světici — Menkenovu a Kristiánovu. K tomu ovšem je vhodné místo ve zvláštní stati. 3) Ostatně v kronice Dalimilově: „(Drahomiř) dva syny krásná imějieše, starějšímu diechu Boleslav a mlaz- šiemu diechu Václav“ (v Pramenech III, 51—52).
[13 O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 57 Ale sestavení proložních legend nelze klásti do doby, kdy byl kanon pojat do ruských Minejí, na konec XI. století. Tyto legendy byly psány později. Již v předmongolském období přešly legendy z Kyjeva do literatury severoruské, ale, jak ukazuje osud těchto památek, ani v XIII. a XIV. stol. nebyly nutnou součástí severoruských Prologů. Příčinou toho asi bylo, že severoruští přepisovači pořizovali i dále své opisy ze starších rukopisů Prologu pocháze- jících z XI. a XII. stol., a v těchto rukopisech legend o českých svatých ještě nebylo. Ne- přímým důkazem, že proložní legendy jsou původu pozdějšího, možno vidět i v tom, že jich není v jihoslovanských rukopisech Prologu. Okolnost, že v těchto jihoslov. rukopisech není života sv. Vladimíra, považuji za přímý následek toho, že tento proložní životopis byl sestaven teprve později, začátkem XIII. stol.1 Podobně si vykládám, proč nejsou v jihoslov. Prologu proložní legendy o sv. Lidmile a Václavu. Ty byly upraveny ne dříve nežli na konci XII. stol. a možno že již počátkem XIII. stol. jako proložní život sv. Vladimíra. Pohroma, která stihla jižní Rus za vpádu tatarského a která překazila na dlouhou dobu literární vzájemné spojení s jižními Slovany, zamezila, že ani proložní legendy nemohly přejít do literatury bul- harské. Proložní legenda o ruském knížeti Mstislavovi, sepsaná brzy po jeho smrti († 1132), přešla do jihoslov. písemnictví. Kdyby také legendy o českých svatých nebyly bývaly se- staveny později nežli legenda o Mstislavovi, i ony mohly vejít ve známost v literatuře jiho- slovanské a mohly se zachovati v jihoslov. prolozích XIII.—XIV. stol. Že proložní legendy o českých svatých jsou původu jihoruského, dokazují i literární pra- meny těchto památek.2 Nejsnáze lze označiti původní pramen proložní stati o přenesení. ostatků sv. Václava. Je to jihoruská redakce staroslov. legendy o sv. Václavu v rukopise, který je podobný textu Vostokovovu. Ve vypravování o zázraku s krví čteme: третiй же reHb вечеръ взиде церковъ; podtržené slovo se čte toliko v redakci Vostokovské (a charvátsko- hlaholské), ale v severoruské redakci ho není. A celé toto vypravování, podobně jako stať o přenesení ostatků sv. Václava do Prahy, se úplně srovnává s textem Vostokovským. Stejná jsou i závěrečná slova stati: чающе воскресенія Господа нашего I. X.; v Minejní redakci je čtení opravené, srozumitelnější: чающе воскренія мертвымъ. Jméno matky Václavovy v proložní legendě má týž tvar (plnohlasý) Дорогомиръ, Дорогомиль, Дорогомида, jako jediná jihoruská redakce původní staroslov. legendy. V proložní stati není skoro nic vlast- ního, je to výtah z textu řečené staroslov. legendy; ale nepatrné rozdíly v textu, nepochá- zejí-li od samého autora, vedou k doměnce, že autor měl v rukou nějaký starší text, nežli je sám Vostokovský. Autor proložní stati se odchyluje od původního pramene tam, kde na- zývá Boleslava starším bratrem: брата же имѣяше старѣишаго Болеслава. V latinských kronikách a legendách o sv. Václavu a také v slovanském překladě legendy Gumpoldovy 1) Srov. můj spis Цревне�русскія княжескія житія, 13—14. 2) V dalším výkladu se nebudu už dotýkati liter, dějin legendy o sv. Lidmile. Dějiny rukopisných památek obou legend o sv. Václavu a sv. Lidmile jsou tak těsně spojeny, že jich nelze od sebe dělit. Tak i v literární historii těchto památek, kde se mluví o jedné z nich, nutně připomíná se i druhá. Ale osnova badání v otázce o pramenech legendy o sv. Lidmile je zcela jiná nežli u legendy o sv. Václavu. Proložní legenda o sv. Lidmile je sepsána podle staroslov. legendy o ní. Tato památka však dnes není známa; buď se tedy musíme vůbec zdržet výkladu, v jakém poměru je proložní legenda o sv. Lidmile k svému prameni, nebo se pokusit o dohad, jak asi vypadala tato ztracená památka. Pokus o rekonstrukci staroslov. legendy o sv. Lidmile (neběží o slova, nýbrž jen o soustavu) považuji za proveditelný. Ale k tomu konci mám za nutné vzít na pomoc i nejbližší latinské legendy o naší světici — Menkenovu a Kristiánovu. K tomu ovšem je vhodné místo ve zvláštní stati. 3) Ostatně v kronice Dalimilově: „(Drahomiř) dva syny krásná imějieše, starějšímu diechu Boleslav a mlaz- šiemu diechu Václav“ (v Pramenech III, 51—52).
Strana 58
58 PROLOŽNÍ LEGENDY. [14 jmenuje se Boleslav mladším bratrem, jako v legendě staroslověnské. V rukopise staroslo- vanské legendy, jehož užil autor proložní stati, tohoto variantu nemohlo být; v staroslov. legendě se jmenuje Václav prvorozeným. Těžko je vyložit, jak povstala tato osudná záměna. Neobráží se v ní u ruských spisovatelů rozšířená snaha přirovnávat Boleslava k Svatoplukovi, bratrovrahu sv. Borise a Glěba? V životech těchto svatých několikrát čteme o Svatoplukovi: брата своего (var. ми) старѣишагO. Příčinu k této domněnce zavdávají další slova pro- ložní stati o Boleslavovi: преложи окамененіе серца своего на каязнь (vаr.: на покаяніе) и выю желѣзную преложи (vаг. преклони) на моленіе, разумѣ грѣхъ свой, еже не токмо брата своего уби В. но и ини его ради погуби. V kratším textě staroslov. legendy se tato slova nevztahují přímo na Boleslava: и преложи и окамененіе сердца на покаяніе.1 Sta- roslov. legenda vůbec nedávala příčinu autoru proložní stati mluvit o „železné šíji“ a o „zka- menění srdce“ Boleslavova; ale na ruského knížete Svatopluka, k němuž asi autor chtěl přirovnávat Boleslava, českého bratrovraha, se tyto přívlastky úplně hodily. Životopis sv. Borise a Glěba mluví o Svatoplukovi takto: не въспомяну злаго своего братоубійства и многаго си съблажненія, ни поне мало на казаніе превратися. Tak se čte toto místo v severozápadní redakci života sv. Borise a Glěba, která zachovala na mnohých místech starší čtení. V ostatních redakcích tohoto životopisu se čte: и ни малы на покаанieпpe- KлOHиCя.2 Tedy varianty v tomto životě a v proložní stati o sv. Václavovi jsou tytéž. Tatáž jihoruská redakce staloslov. legendy je podkladem i proložní legendy o sv. Václavu na den 28. září. Ale poměr autorův k tomuto prameni jeho skládání není tak jasný. V proložní legendě se potkáváme s doplňky k textu staroslov. legendy i stran obsahu i stran rozličných literárních pramenů. Některé z těchto doplňků se protiví i zprávám staroslov. legendy i latin- ských legend o sv. Václavu. To nás vede k tomu, abychom předpokládali, že autor měl po ruce kromě staroslov. legendy ještě jiné, nyní neznámé životopisné prameny; ale okolnosti, za jakých se proložní legenda zrodila, byly těmto předpokladům málo příznivy. Proložní legenda je památka poměrně pozdní a byla napsána daleko od místa, kde by bylo možno nalézti nové životopisné zprávy o svatém Václavu. Také nevidíme, že by se autor legendy byl vyzna- menával zvláštní touhou, která by jej byla pobízela, aby hledal nových zpráv o Václavovi. S latinskými legendami o sv. Václavu byl v překladě slovanském jako jiní tehdejší spiso- vatelé obeznámen; ale nemůže být řeči o tom, že by jich byl soustavně užíval. Ve skutečnosti jsou dva doplňky v proložní legendě; jeden z nich se protiví původní staroslov. legendě a druhý jen doplňuje text. Z proložní legendy se dovídáme, že svatý Václav měl dva bratry: Boleslava a Spy- tihněva. Staroslověnská legenda, latinské legendy o sv. Václavu a jejich slovanský pře- klad mluví toliko o Boleslavovi; srov. u Kosmy: „Hec (Drahomíra) peperit binos natos Wencezlaum et Bolezlaum“ (Prameny II, 28). Odkud vzala proložní legenda Spytihněva? Jistě že si ho její autor nevymyslil; možno, že neporozuměl, stejně jako jeho opisovači, ani smyslu tohoto jména.3 Učenci podávají dva výklady. 1) V Minejní redakci: преложи окаменненое серце ихъ, t. j. zlých lidí vůbec; v charvátské redakci: пр�ложн окамен'на ср'Аца на покажнне и разоужѣнне грѣуъ нук. 2) Древне�русс. княж. житія, Прилози 39. — Severozápadní redakce X. Cказанiй, vydaných v mém spise Замѣтки и тексты изъ ГІсковскихъ памятниковъ, Moskva, 1900, 45—67. 3) V legendě Vavřincově čteme tento výklad jména Václavova: „iuxta sui ethimologiam propriam regebat provide iram“ (v Pramenech I, 172). Prof. Pekař poznamenal, že tento výklad se spíše hodí na jméno Spytihněvovo. Vavřinec patrně si tu pomátl výklady, které mu řekl jeho pomocník.
58 PROLOŽNÍ LEGENDY. [14 jmenuje se Boleslav mladším bratrem, jako v legendě staroslověnské. V rukopise staroslo- vanské legendy, jehož užil autor proložní stati, tohoto variantu nemohlo být; v staroslov. legendě se jmenuje Václav prvorozeným. Těžko je vyložit, jak povstala tato osudná záměna. Neobráží se v ní u ruských spisovatelů rozšířená snaha přirovnávat Boleslava k Svatoplukovi, bratrovrahu sv. Borise a Glěba? V životech těchto svatých několikrát čteme o Svatoplukovi: брата своего (var. ми) старѣишагO. Příčinu k této domněnce zavdávají další slova pro- ložní stati o Boleslavovi: преложи окамененіе серца своего на каязнь (vаr.: на покаяніе) и выю желѣзную преложи (vаг. преклони) на моленіе, разумѣ грѣхъ свой, еже не токмо брата своего уби В. но и ини его ради погуби. V kratším textě staroslov. legendy se tato slova nevztahují přímo na Boleslava: и преложи и окамененіе сердца на покаяніе.1 Sta- roslov. legenda vůbec nedávala příčinu autoru proložní stati mluvit o „železné šíji“ a o „zka- menění srdce“ Boleslavova; ale na ruského knížete Svatopluka, k němuž asi autor chtěl přirovnávat Boleslava, českého bratrovraha, se tyto přívlastky úplně hodily. Životopis sv. Borise a Glěba mluví o Svatoplukovi takto: не въспомяну злаго своего братоубійства и многаго си съблажненія, ни поне мало на казаніе превратися. Tak se čte toto místo v severozápadní redakci života sv. Borise a Glěba, která zachovala na mnohých místech starší čtení. V ostatních redakcích tohoto životopisu se čte: и ни малы на покаанieпpe- KлOHиCя.2 Tedy varianty v tomto životě a v proložní stati o sv. Václavovi jsou tytéž. Tatáž jihoruská redakce staloslov. legendy je podkladem i proložní legendy o sv. Václavu na den 28. září. Ale poměr autorův k tomuto prameni jeho skládání není tak jasný. V proložní legendě se potkáváme s doplňky k textu staroslov. legendy i stran obsahu i stran rozličných literárních pramenů. Některé z těchto doplňků se protiví i zprávám staroslov. legendy i latin- ských legend o sv. Václavu. To nás vede k tomu, abychom předpokládali, že autor měl po ruce kromě staroslov. legendy ještě jiné, nyní neznámé životopisné prameny; ale okolnosti, za jakých se proložní legenda zrodila, byly těmto předpokladům málo příznivy. Proložní legenda je památka poměrně pozdní a byla napsána daleko od místa, kde by bylo možno nalézti nové životopisné zprávy o svatém Václavu. Také nevidíme, že by se autor legendy byl vyzna- menával zvláštní touhou, která by jej byla pobízela, aby hledal nových zpráv o Václavovi. S latinskými legendami o sv. Václavu byl v překladě slovanském jako jiní tehdejší spiso- vatelé obeznámen; ale nemůže být řeči o tom, že by jich byl soustavně užíval. Ve skutečnosti jsou dva doplňky v proložní legendě; jeden z nich se protiví původní staroslov. legendě a druhý jen doplňuje text. Z proložní legendy se dovídáme, že svatý Václav měl dva bratry: Boleslava a Spy- tihněva. Staroslověnská legenda, latinské legendy o sv. Václavu a jejich slovanský pře- klad mluví toliko o Boleslavovi; srov. u Kosmy: „Hec (Drahomíra) peperit binos natos Wencezlaum et Bolezlaum“ (Prameny II, 28). Odkud vzala proložní legenda Spytihněva? Jistě že si ho její autor nevymyslil; možno, že neporozuměl, stejně jako jeho opisovači, ani smyslu tohoto jména.3 Učenci podávají dva výklady. 1) V Minejní redakci: преложи окаменненое серце ихъ, t. j. zlých lidí vůbec; v charvátské redakci: пр�ложн окамен'на ср'Аца на покажнне и разоужѣнне грѣуъ нук. 2) Древне�русс. княж. житія, Прилози 39. — Severozápadní redakce X. Cказанiй, vydaných v mém spise Замѣтки и тексты изъ ГІсковскихъ памятниковъ, Moskva, 1900, 45—67. 3) V legendě Vavřincově čteme tento výklad jména Václavova: „iuxta sui ethimologiam propriam regebat provide iram“ (v Pramenech I, 172). Prof. Pekař poznamenal, že tento výklad se spíše hodí na jméno Spytihněvovo. Vavřinec patrně si tu pomátl výklady, které mu řekl jeho pomocník.
Strana 59
(15) O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 59 Prof. Kalousek připouštěl tuto zprávu proložní legendy a vysvětluje nedostatek jiných zpráv o Spytihněvovi v této legendě tím, že Spytihněv brzo zemřel, dříve nežli Boleslav zabil sv. Václava.1 Budiž. Ale i přijmeme-li mínění Kalouskovo, nevysvětlíme, jak vznikla zpráva o Spytihněvovi v památce ruské. K tomu konci bude lépe, přijmeme-li starý výklad, který podal Vostokov, že je tu pouhé nedorozumění: autor položil strýce Václavova za jeho bratra. Jak mohlo vzniknout toto nedorozumění? V ruské proložní legendě čteme: и родиста (Бор. и Люд.) три СыlНыl; ale jmenuje se tu jen jeden z nich (Vratislav). Spytihněv se připomíná v památkách latinských; při tom kronika Kosmova zase mluví o dvou synech: Borivoy autem genuit duos filios, Spitigneum et Wratislaum (27). Legendy Menkenova a Kristiánova, které jsou blízké legendě staroslo- vanské, jakož i proložní legenda, mluví o třech synech, ale jmenují (Kristián) dva: Spyti- hněva a Vratislava. V slov. překladě Gumpoldovy legendy se rovněž připomíná Spytihněv, s dodatkenm: сынъ Боривоевъ (10). Výše jsem pověděl, že považuji za pravděpodobné, že proložní legendy o sv. Václavu a Lidmile složila jedna a táž osoba. S původní legendou o sv. Lidmile byl autor jistě obeznámen, a tam se rovněž asi mluvilo o třech jejích synech, i když snad nebyli uvedeni všickni jménem. Co přivedlo autora na myšlenku, že i Drahomíra měla tři syny, nelze objasnit. Autor znal slovanskou redakci Gumpoldovy legendy. Čta v legendě: отцу оумершю по роду братія (maior natu fratribus) старѣй на княженіе приступивъ, mohl se domnívat, Václav měl několik bratří. Tpи CыHыl v staroslov. legendě o sv. Lidmile a zmínka o Spytihněvovi v slov. redaci způsobily u autora toto nedorozumění. Obdobné omyly nalézáme i v životech ruských svatých. Tak na př. životopisec jaroslavských knížat Basilia a Konstantina zaměnil Konstantina s jeho dědem a Basilia s jeho strýcem (rovněž Basiliem).2 Ještě snáze mohl ruský písař poplést rodokmen knížat cizích, českých. Druhý přídavek v textu staroslov. legendy máme ve zprávě o vyhnání Drahomířině: отогна матерь свою въ Будочь (srov. v rukopise vatikánském redace charv.-hlaholské: и взврати матерь свою въ Прагь). Ani staroslov. legendy o sv. Václavu, ani latinské, ani jejich slovanský překlad se nezmiňují na tomto místě o Budči.3 Abychom pochopili, jak vznikl tento přídavek v proložní legendě, bude asi nutno uvést ve spojení toto místo se zprávou o Budči v staroslovanské legendě v redakci Vostokovské a Minejní: отсади же (и князь) Воротисдавъ (Вратиславъ) въ Будучь (Будичь). V proložní legendě čteme o sv. Lidmile, že ona отъидe (v prol. Istoričesk. musea č. 2773: бѣжа) во инъ градъ Тетинъ (тако) иарицаемъ. Opisovače legendy v Prologu Istorič. musea č. 890 zřejmě neuspokojilo toto nedostatečné udání místa, a proto sám ze svého dodal: Тетинъ нарицаемъ страны сербьскыа. Podle jeho vysvětlení sv. Lidmila, chtějíc se zachránit před úklady své snachy, odešla do svého rodiště; o tomto rodišti se opravovatel textu s jistotou domníval, že bylo v Srbsku. To, co učinil přepisovač legendy o sv. Lidmile v XVI. stol., mohl učinit i autor legendy o sv. Václavu a ještě pravděpodobněji někdo z prv- ních opisovačů; označil dohadem místo, kam byla Drahomíra vyhnána, užívaje při tom jednoho ze jmen, která se vyskytují v legendě. V originálu proložní legendy o sv. Václavu, jako v staroslov. legendě, slov Bъ ByдOчb snad ani nebylo. Chceme-li označit písemný pra- 1) Obrana knížete Václava Sv., 13; srov. Palacký, Dějiny národa česk. L. 2) Srov. V. O. Ključevskij, Древне�русскія житія святыхъ, какъ историческій источникъ, Moskva, 1871, 176. — Alexandra Jaroslaviče Něvského jeden z životopisů jmenuje Jaroslavem, zaměňuje jeho jméno s otcem; viz o tom v mém spise Превне�руС. Княж. житія, 169. 3) матерь скою н(зъ) земаѫ сковѫ нзгна отъ секе (38).
(15) O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 59 Prof. Kalousek připouštěl tuto zprávu proložní legendy a vysvětluje nedostatek jiných zpráv o Spytihněvovi v této legendě tím, že Spytihněv brzo zemřel, dříve nežli Boleslav zabil sv. Václava.1 Budiž. Ale i přijmeme-li mínění Kalouskovo, nevysvětlíme, jak vznikla zpráva o Spytihněvovi v památce ruské. K tomu konci bude lépe, přijmeme-li starý výklad, který podal Vostokov, že je tu pouhé nedorozumění: autor položil strýce Václavova za jeho bratra. Jak mohlo vzniknout toto nedorozumění? V ruské proložní legendě čteme: и родиста (Бор. и Люд.) три СыlНыl; ale jmenuje se tu jen jeden z nich (Vratislav). Spytihněv se připomíná v památkách latinských; při tom kronika Kosmova zase mluví o dvou synech: Borivoy autem genuit duos filios, Spitigneum et Wratislaum (27). Legendy Menkenova a Kristiánova, které jsou blízké legendě staroslo- vanské, jakož i proložní legenda, mluví o třech synech, ale jmenují (Kristián) dva: Spyti- hněva a Vratislava. V slov. překladě Gumpoldovy legendy se rovněž připomíná Spytihněv, s dodatkenm: сынъ Боривоевъ (10). Výše jsem pověděl, že považuji za pravděpodobné, že proložní legendy o sv. Václavu a Lidmile složila jedna a táž osoba. S původní legendou o sv. Lidmile byl autor jistě obeznámen, a tam se rovněž asi mluvilo o třech jejích synech, i když snad nebyli uvedeni všickni jménem. Co přivedlo autora na myšlenku, že i Drahomíra měla tři syny, nelze objasnit. Autor znal slovanskou redakci Gumpoldovy legendy. Čta v legendě: отцу оумершю по роду братія (maior natu fratribus) старѣй на княженіе приступивъ, mohl se domnívat, Václav měl několik bratří. Tpи CыHыl v staroslov. legendě o sv. Lidmile a zmínka o Spytihněvovi v slov. redaci způsobily u autora toto nedorozumění. Obdobné omyly nalézáme i v životech ruských svatých. Tak na př. životopisec jaroslavských knížat Basilia a Konstantina zaměnil Konstantina s jeho dědem a Basilia s jeho strýcem (rovněž Basiliem).2 Ještě snáze mohl ruský písař poplést rodokmen knížat cizích, českých. Druhý přídavek v textu staroslov. legendy máme ve zprávě o vyhnání Drahomířině: отогна матерь свою въ Будочь (srov. v rukopise vatikánském redace charv.-hlaholské: и взврати матерь свою въ Прагь). Ani staroslov. legendy o sv. Václavu, ani latinské, ani jejich slovanský překlad se nezmiňují na tomto místě o Budči.3 Abychom pochopili, jak vznikl tento přídavek v proložní legendě, bude asi nutno uvést ve spojení toto místo se zprávou o Budči v staroslovanské legendě v redakci Vostokovské a Minejní: отсади же (и князь) Воротисдавъ (Вратиславъ) въ Будучь (Будичь). V proložní legendě čteme o sv. Lidmile, že ona отъидe (v prol. Istoričesk. musea č. 2773: бѣжа) во инъ градъ Тетинъ (тако) иарицаемъ. Opisovače legendy v Prologu Istorič. musea č. 890 zřejmě neuspokojilo toto nedostatečné udání místa, a proto sám ze svého dodal: Тетинъ нарицаемъ страны сербьскыа. Podle jeho vysvětlení sv. Lidmila, chtějíc se zachránit před úklady své snachy, odešla do svého rodiště; o tomto rodišti se opravovatel textu s jistotou domníval, že bylo v Srbsku. To, co učinil přepisovač legendy o sv. Lidmile v XVI. stol., mohl učinit i autor legendy o sv. Václavu a ještě pravděpodobněji někdo z prv- ních opisovačů; označil dohadem místo, kam byla Drahomíra vyhnána, užívaje při tom jednoho ze jmen, která se vyskytují v legendě. V originálu proložní legendy o sv. Václavu, jako v staroslov. legendě, slov Bъ ByдOчb snad ani nebylo. Chceme-li označit písemný pra- 1) Obrana knížete Václava Sv., 13; srov. Palacký, Dějiny národa česk. L. 2) Srov. V. O. Ključevskij, Древне�русскія житія святыхъ, какъ историческій источникъ, Moskva, 1871, 176. — Alexandra Jaroslaviče Něvského jeden z životopisů jmenuje Jaroslavem, zaměňuje jeho jméno s otcem; viz o tom v mém spise Превне�руС. Княж. житія, 169. 3) матерь скою н(зъ) земаѫ сковѫ нзгна отъ секе (38).
Strana 60
60 PROLOŽNÍ LEGENDY [16 men tohoto dodatku, můžeme i zde ukázat na starosl. legendu o sv. Lidmile. K tomu vybízí částečně i rozbor textů proložní legendy a staroslov. legendy o sv. Václavu. V proložní legendě se čte: Паустиша Вячеслава, да отженетъ матерь свою, рекуще; хощеть тя убити съ братома (variant 3 братом), та бо преже убила есть и бабу твою Людмилу. И отъ- гна матерь свого въ Будочь. И по малѣ покаявся, приведе ю къ себѣ. V legendě Vostokovské: Ти же намолвиша Вячеславу, рѣша: хо- щеть тя Болеславъ убити, съ матерью со- вѣщавъ...; бѣша Вячеслава научили (vаг. Мinej. наустили) выдати (vаг. выгнати, из- гнати) матерь свою безъ вины. Вячеславъ же разумѣвъ страхъ божій.... и приведе паки (въ Прагь) матерь свою..., каяшеся. Vypustíme-li v textě proložní legendy podtržená slova, srovnává se tento text obsahem s textem staroslov. legendy o sv. Václavu, ale v podobě zkrácené. Dodatek, o zabití sv. Lidmily, je tu vsunut pod vlivem staroslov. legendy o sv. Lidmile. Z téhož staroslov. pramene a pod jeho vlivem nastala záměna slov 6e3ъ виHbl — въ Будочь. Opravovateli, který četl zprávu o Drahomíře v staroslov. legendě o sv. Lidmile, mohla se zdát slova 6e3ъ BиHbl nemístnými, a proto zaměnil čtení jedné památky za čtení památky druhé. Rozbor textu proložní legendy o sv. Václavu stran tří odchylek od staroslov. legendy (o Spytihněvovi, o Budči, o zázračné příhodě s krví) dopouští, že se můžeme omeziti na tři prameny: na jihoruskou redakci staroslov. legendy o sv. Václavu (jako základní pramen), na slov. redakci Gumpoldovy legendy a na staroslov. legendu o sv. Lidmile (prameny do- plňující). Pro životopis sv. Václava bude nutno připustit ještě jeden vedlejší pramen ruský, kterým by se vysvětlily některé odchylky proložní legendy od staroslov. legendy o sv. Václavu. V proložních životech ruských světců, které jsou sepsány podle širších legend, bývá pravidlem, že zkrácené texty zachovávají velikou, někdy až doslovnou příbuznost s pů- vodním čtením. Proto skoro vždycky bývá lehko ukázati nejen na pramen proložních živo- topisů, ale i na jeho redakci. O tom byla řeč již výše, když jsem líčil vztah proložní stati o přenesení ostatků sv. Václava k jihoruské redakci staroslov. legendy. Proložní legenda o sv. Václavu na den 28. září je výjimkou od tohoto pravidla. V té se potkáváme tak často s variantami a doplňky k textu staroslov. legendy, že snad není oddílu, který by se úplně kryl s textem staroslov. legendy. V čem je toho příčina? Sotva lze přičíst tyto rozdíly na vrub osobnosti spisovatele, který nebyl zvyklý prostě opisovat cizí myšlenky. V staré Rusi se svéráznost spisovatelova pokládala spíše za nedostatek, za důkaz nevzdělanosti, nežli za nějakou přednost. Ani v druhé práci našeho autora, v proložní legendě o sv. Lidmile, jak se zdá, se tato svéráz- nost nijak nejeví. Srovnáváme-li text proložní legendy o sv. Lidmile s jednotlivými místy latinských legend o této světici, přicházíme k závěru, že její proložní legenda je blízka sta- roslov. legendě o sv. Lidmile. Byly tedy asi jiné, věcné příčiny, které vedly autora k tomu, že psal jinak, nežli je psána spousta jiných proložních legend. Ježto větší část slohových od- chylek proložní legendy o sv. Václavu od staroslov. legendy je vzata z podobných vzorů ha- giografické literatury o sv. Borisovi a Glěbovi, míním, že řečená literatura působila na autora této legendy i v tomto směru. Život sv. Borise a Glěba a částečně i jihoruské redakce pro- ložní legendy o těchto svatých byly, po mém mínění, autorovi při práci vzorem. Podám o tom několik dokladů. Ve vypravování o zázračné příhodě s krví (přejal-li je autor co do obsahu od překla-
60 PROLOŽNÍ LEGENDY [16 men tohoto dodatku, můžeme i zde ukázat na starosl. legendu o sv. Lidmile. K tomu vybízí částečně i rozbor textů proložní legendy a staroslov. legendy o sv. Václavu. V proložní legendě se čte: Паустиша Вячеслава, да отженетъ матерь свою, рекуще; хощеть тя убити съ братома (variant 3 братом), та бо преже убила есть и бабу твою Людмилу. И отъ- гна матерь свого въ Будочь. И по малѣ покаявся, приведе ю къ себѣ. V legendě Vostokovské: Ти же намолвиша Вячеславу, рѣша: хо- щеть тя Болеславъ убити, съ матерью со- вѣщавъ...; бѣша Вячеслава научили (vаг. Мinej. наустили) выдати (vаг. выгнати, из- гнати) матерь свою безъ вины. Вячеславъ же разумѣвъ страхъ божій.... и приведе паки (въ Прагь) матерь свою..., каяшеся. Vypustíme-li v textě proložní legendy podtržená slova, srovnává se tento text obsahem s textem staroslov. legendy o sv. Václavu, ale v podobě zkrácené. Dodatek, o zabití sv. Lidmily, je tu vsunut pod vlivem staroslov. legendy o sv. Lidmile. Z téhož staroslov. pramene a pod jeho vlivem nastala záměna slov 6e3ъ виHbl — въ Будочь. Opravovateli, který četl zprávu o Drahomíře v staroslov. legendě o sv. Lidmile, mohla se zdát slova 6e3ъ BиHbl nemístnými, a proto zaměnil čtení jedné památky za čtení památky druhé. Rozbor textu proložní legendy o sv. Václavu stran tří odchylek od staroslov. legendy (o Spytihněvovi, o Budči, o zázračné příhodě s krví) dopouští, že se můžeme omeziti na tři prameny: na jihoruskou redakci staroslov. legendy o sv. Václavu (jako základní pramen), na slov. redakci Gumpoldovy legendy a na staroslov. legendu o sv. Lidmile (prameny do- plňující). Pro životopis sv. Václava bude nutno připustit ještě jeden vedlejší pramen ruský, kterým by se vysvětlily některé odchylky proložní legendy od staroslov. legendy o sv. Václavu. V proložních životech ruských světců, které jsou sepsány podle širších legend, bývá pravidlem, že zkrácené texty zachovávají velikou, někdy až doslovnou příbuznost s pů- vodním čtením. Proto skoro vždycky bývá lehko ukázati nejen na pramen proložních živo- topisů, ale i na jeho redakci. O tom byla řeč již výše, když jsem líčil vztah proložní stati o přenesení ostatků sv. Václava k jihoruské redakci staroslov. legendy. Proložní legenda o sv. Václavu na den 28. září je výjimkou od tohoto pravidla. V té se potkáváme tak často s variantami a doplňky k textu staroslov. legendy, že snad není oddílu, který by se úplně kryl s textem staroslov. legendy. V čem je toho příčina? Sotva lze přičíst tyto rozdíly na vrub osobnosti spisovatele, který nebyl zvyklý prostě opisovat cizí myšlenky. V staré Rusi se svéráznost spisovatelova pokládala spíše za nedostatek, za důkaz nevzdělanosti, nežli za nějakou přednost. Ani v druhé práci našeho autora, v proložní legendě o sv. Lidmile, jak se zdá, se tato svéráz- nost nijak nejeví. Srovnáváme-li text proložní legendy o sv. Lidmile s jednotlivými místy latinských legend o této světici, přicházíme k závěru, že její proložní legenda je blízka sta- roslov. legendě o sv. Lidmile. Byly tedy asi jiné, věcné příčiny, které vedly autora k tomu, že psal jinak, nežli je psána spousta jiných proložních legend. Ježto větší část slohových od- chylek proložní legendy o sv. Václavu od staroslov. legendy je vzata z podobných vzorů ha- giografické literatury o sv. Borisovi a Glěbovi, míním, že řečená literatura působila na autora této legendy i v tomto směru. Život sv. Borise a Glěba a částečně i jihoruské redakce pro- ložní legendy o těchto svatých byly, po mém mínění, autorovi při práci vzorem. Podám o tom několik dokladů. Ve vypravování o zázračné příhodě s krví (přejal-li je autor co do obsahu od překla-
Strana 61
[17] O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 61 datele latinských legend, viz str. 56—58) přidal náš písař k prameni: вопьяше 60 яко н Авелева къ Богу на Болеслава. Toto srovnání se mohlo ovšem vyskytnouti u autora i bez cizího vlivu, ale způsob vypravování je blízký textu „Žitijného Skazanija“ sv. Borise i Glěba: кровь брату моею (variant брата моего) вопіеть къ тобѣ, Владико, Якоже Aвелeвa — slova knížete Jaroslava, která pronesl na místě, kde byl sv. Boris zabit. Ve většině rukopisů proložní legendy o sv. Václavu v rozmluvě velmožů s Boleslavem čteme: a мыl тобѣ (ти) прiаeмъ. To je původní čtení; srov. s tím slova Svatoplukova v nejstarší letopisné redakci vypravování o Borisovi a Glěbovi k bojarúm: пpiaeтe-ли ми всѣмъ сердцемъ? V pergamenovém Prologu ze XIV. století, chovaném v Typografské knihovně č. 161, se čte: Гнѣвыса же пронзе ему сердце мечемь; v ostatních rukopisech: Гнѣвыса же (var. инъ же) прободе ему ребра мечемь; podobně i v staroslov. legendě o sv. Václavu. K řečené opravě původního textu čteme zase v proložní legendě blízkou paralelu o Borisovi: и единь извлекъ мечь, пронзе и (Бориса) въ сердце (28—9). Místo slov staroslov. legendy и испусти (В.) духъ свой čteme v proložní legendě čtení v proložních životopisech obvyklejší: и предасть св. В. блаженую душюо въ руцѣ Гос- подни (var. Господеви, Божiи); totéž je i v proložní legendě o sv. Borisovi: и предасть (Б.) душю свою въ руцѣ Божіи (var. Господеви) (31). Slova, která doplňují vylíčení staroslov. legendy o poměru Boleslava k jeho bratrovi, бѣ бо языкомь льстивъ (var. льстивомъ) паче живота своего любяй, а на сердцѣ своемъ о убійствѣ его помышляше, mohla se objevit v legendě nejspíše pod vlivem obdob- ného vyjádření v životopisech sv. Borise a Glěba o poměru Svatoplukově k bratřím: пOслa же лесті (var. лестно) къ Борису, глаголя: брате любовь хощу съ тобою имѣти; се же оканный неистину глаголаше, льстя подъ нимъ, како бы и (Б.) погубити (28, 35). Zkoumaje slovanskou redakci Gumpoldovy legendy pozoruji, že překladatel pod vlivem staroslověnské legendy o sv. Václavu zmirňuje vyjádření latinského pramene o vině Bole- slavově při zavraždění bratrově a větší část viny svaluje na rádce Boleslavovy, bojary. Proti tomu v některých slovech proložní legendy můžeme pozorovat u autora snahu zvětšit od- povědnost a zdůraznit osobní účast Boleslavovu. Myšlenku zavraždit Václava i podle pro- ložní legendy vnukají Boleslavovi velmoži, ale v dalším projednávání plánů vystupuje pře- devším Boleslav. Proto původní slova staroslov. legendy: тогда зліи дьяволи възваша Бо- леслава, совѣтъ творяще непріязненъ о Вячеславѣ; и возваша собѣ Болеслава (на Гнѣ- высенъ дворъ) и сотвориша злый той совѣтъ непріязненъ, jsou v proložní legendě takto změněna: и сотвори съ ними совѣтъ Болеславъ; утверди совѣтъ съ боляры его Болеславъ. Autor staroslov. legendy věří v opravdové pokání Boleslavovo a mluví o něm bez omlouvání, které je zaznamenáno v proložní stati na den 4. března. Spisovatel proložní le- gendy se vůbec nezmiňuje o osobním účastenství Boleslavově při přenesení ostatků sv. Václava. Co asi mohlo být příčinou neodůvodněné opravy v textu staroslov. legendy? Nejspíše zase snaha, přirovnat knížata bratrovrahy, Boleslava a Svatopluka. V proložních životopisech sv. Borise aspoň máme tato obdobná slova s proložní legendou: призва (Святополкъ) Выше- городьца (vаr. бояры, мужѣ) съвѣтъ створивъ (объ убійствѣ Б.); и созва къ собѣ боляры его (28, 30). 1) Srov. Древне�рус. княж. житія, Прилози, 42; dále v závorkách číslo stránky tohoto spisu.
[17] O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 61 datele latinských legend, viz str. 56—58) přidal náš písař k prameni: вопьяше 60 яко н Авелева къ Богу на Болеслава. Toto srovnání se mohlo ovšem vyskytnouti u autora i bez cizího vlivu, ale způsob vypravování je blízký textu „Žitijného Skazanija“ sv. Borise i Glěba: кровь брату моею (variant брата моего) вопіеть къ тобѣ, Владико, Якоже Aвелeвa — slova knížete Jaroslava, která pronesl na místě, kde byl sv. Boris zabit. Ve většině rukopisů proložní legendy o sv. Václavu v rozmluvě velmožů s Boleslavem čteme: a мыl тобѣ (ти) прiаeмъ. To je původní čtení; srov. s tím slova Svatoplukova v nejstarší letopisné redakci vypravování o Borisovi a Glěbovi k bojarúm: пpiaeтe-ли ми всѣмъ сердцемъ? V pergamenovém Prologu ze XIV. století, chovaném v Typografské knihovně č. 161, se čte: Гнѣвыса же пронзе ему сердце мечемь; v ostatních rukopisech: Гнѣвыса же (var. инъ же) прободе ему ребра мечемь; podobně i v staroslov. legendě o sv. Václavu. K řečené opravě původního textu čteme zase v proložní legendě blízkou paralelu o Borisovi: и единь извлекъ мечь, пронзе и (Бориса) въ сердце (28—9). Místo slov staroslov. legendy и испусти (В.) духъ свой čteme v proložní legendě čtení v proložních životopisech obvyklejší: и предасть св. В. блаженую душюо въ руцѣ Гос- подни (var. Господеви, Божiи); totéž je i v proložní legendě o sv. Borisovi: и предасть (Б.) душю свою въ руцѣ Божіи (var. Господеви) (31). Slova, která doplňují vylíčení staroslov. legendy o poměru Boleslava k jeho bratrovi, бѣ бо языкомь льстивъ (var. льстивомъ) паче живота своего любяй, а на сердцѣ своемъ о убійствѣ его помышляше, mohla se objevit v legendě nejspíše pod vlivem obdob- ného vyjádření v životopisech sv. Borise a Glěba o poměru Svatoplukově k bratřím: пOслa же лесті (var. лестно) къ Борису, глаголя: брате любовь хощу съ тобою имѣти; се же оканный неистину глаголаше, льстя подъ нимъ, како бы и (Б.) погубити (28, 35). Zkoumaje slovanskou redakci Gumpoldovy legendy pozoruji, že překladatel pod vlivem staroslověnské legendy o sv. Václavu zmirňuje vyjádření latinského pramene o vině Bole- slavově při zavraždění bratrově a větší část viny svaluje na rádce Boleslavovy, bojary. Proti tomu v některých slovech proložní legendy můžeme pozorovat u autora snahu zvětšit od- povědnost a zdůraznit osobní účast Boleslavovu. Myšlenku zavraždit Václava i podle pro- ložní legendy vnukají Boleslavovi velmoži, ale v dalším projednávání plánů vystupuje pře- devším Boleslav. Proto původní slova staroslov. legendy: тогда зліи дьяволи възваша Бо- леслава, совѣтъ творяще непріязненъ о Вячеславѣ; и возваша собѣ Болеслава (на Гнѣ- высенъ дворъ) и сотвориша злый той совѣтъ непріязненъ, jsou v proložní legendě takto změněna: и сотвори съ ними совѣтъ Болеславъ; утверди совѣтъ съ боляры его Болеславъ. Autor staroslov. legendy věří v opravdové pokání Boleslavovo a mluví o něm bez omlouvání, které je zaznamenáno v proložní stati na den 4. března. Spisovatel proložní le- gendy se vůbec nezmiňuje o osobním účastenství Boleslavově při přenesení ostatků sv. Václava. Co asi mohlo být příčinou neodůvodněné opravy v textu staroslov. legendy? Nejspíše zase snaha, přirovnat knížata bratrovrahy, Boleslava a Svatopluka. V proložních životopisech sv. Borise aspoň máme tato obdobná slova s proložní legendou: призва (Святополкъ) Выше- городьца (vаr. бояры, мужѣ) съвѣтъ створивъ (объ убійствѣ Б.); и созва къ собѣ боляры его (28, 30). 1) Srov. Древне�рус. княж. житія, Прилози, 42; dále v závorkách číslo stránky tohoto spisu.
Strana 62
62 PROLOŽNÍ LEGENDY [18] Podobnost tu ovšem není veliká, ale při tak skrovné památce, jako je legenda o sv. Václavu, ji uvádím. Po stránce literární zasluhují obě proložní legendy o českých světcích, aby byly zařa- děny do skupiny stejně zdařilých proložních životopisů, jako jsou vzorná skládání v proložní ruské literatuře: legendy o sv. Borise a Glěbě, o Michalu Černigovském a nejstarší, dosud jen z jihoslovanské redakce Prologu známá, legenda o sv. Olze. Autor legend o českých světcích sotva spisoval svá skládání nahodile. Nenáležel k onomu literárnímu prostředí, v němž byly legendy o sv. Borisovi a Glebovi skládány a potom přepracovány? Kdybychom mohli o něm říci, že on sám sepsal nebo přepracovával proložní životopis sv. Borise a Glěba, byl by vliv ruského proložního vzoru na proložní legendu o sv. Václavu tím pochopitelnější. Sku- tečnost, že spisovatel proložní legendy o sv. Václavu užil životopisné literatury o sv. Bo- risovi a Glěbovi v nejstarší jihoruské redakci, potvrzuje moje mínění, že i proložní legendy o českých světcích jsou původu jihoruského. Na závěr podávám poznámky o svém vydání proložních legend o sv. Václavu a Lidmile. Texty legend na den 16. a 28. září uveřejňuji podle nejstaršího ze známých rukopisů, podle pergamenového Prologu z XIII. — XIV. stol., č. 153 bývalé moskevské Typografské knihovny (nyní knih. Centrálního archivu); to jsou texty, které jmenuji texty „prvního řádu“. Varianty k nim uvádím z Prologu téže knihovny č. 161 (T2), pocházejícího ze XIV. stol.; k legendě o sv. Lidmile ještě z t. zv. Priluckého pergam. prologu ze XIV. — XV. stol. (Pr), sign. A 1/264 bývalé knihovny petrohradské Duchovní akademie, nyní Gosudarstv. publičné knihovny (v Leningradě). List se čteními na 28. září se tu nedochoval. Z pergam. Prologu Publičné knihovny (sbírky Pogodinovy) ze XIV — XV. století připojuji fotografické snímky s celým textem; je to starý rukopis nejvhodnější k reprodukci. V rukopise Typografské knihovny č. 153, který jsem položil za základ, je písmo vybledlé. Ve variantech podávám v podstatě celý text i druhé odrůdy, podle tří pergam. rukopisů ze XIV. stol.: Patriarší knihovny (nyní moskevského Istor. musea) č. 244 (P1). č. 247 (P2). a č. 248 (P3); v papírových rukopisech přestanu na textu Vel. Minejí metropolity Makaria, podle obojího rukopisu této staroruské sbírky: Uspenského č. 986 a Synodálního č. 174; ježto pak není rozdílu v textě obou ru- kopisů, uvádím jej prostě pod zn. VČM. Uvádět varianty z ostatních papírových rukopisů XV. — XVI. stol. nepovažoval jsem za vhodné. Týmiž zásadami a týmž způsobem označení jsem se řídil i ve vydání proložní stati o sv. Václavu na den 4. března. Ale text této stati je v rukopisech méně pestrý nežli text předešlých legend, a stať sama je po stránce literární méně zajímavá. Text první odrůdy podávám podle pergam. Prologu Uspenského soboru č. 3 Patriarší knihovny z poč. XV. stol. (1406); varianty k němu z pergam. Prologu Patriarší knihovny č. 248 ze XIV. stol. Z druhé odrůdy beru Uspenský rukopis (papírový) Vel. Minejí Četij (VČM) č. 992 (v rukopise Syno- dální knihovny chybějí Mineje březnové) a Prolog (papírový) z poč. XVII. stol., sbírky Gri- gorovičovy č. 1706 v Rumjancovském museu (nyní Leninské veřejné knihovně v Moskvě). Texty uvádím paleograficky přesně se všemi zvláštnostmi originálu, pokud je v tiskovém vydání možno. Svislými čarami označuji řádky textu v originále. OBSAH. Proložní legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile se čtou toliko v staroruských rukopisech; je najevě, že ani u Slovanů západních ani v literatuře jihoslovanské v staré době nebyly známy. Při ohromném množství staroruských rukopisů těchto památek není divu, že jejich
62 PROLOŽNÍ LEGENDY [18] Podobnost tu ovšem není veliká, ale při tak skrovné památce, jako je legenda o sv. Václavu, ji uvádím. Po stránce literární zasluhují obě proložní legendy o českých světcích, aby byly zařa- děny do skupiny stejně zdařilých proložních životopisů, jako jsou vzorná skládání v proložní ruské literatuře: legendy o sv. Borise a Glěbě, o Michalu Černigovském a nejstarší, dosud jen z jihoslovanské redakce Prologu známá, legenda o sv. Olze. Autor legend o českých světcích sotva spisoval svá skládání nahodile. Nenáležel k onomu literárnímu prostředí, v němž byly legendy o sv. Borisovi a Glebovi skládány a potom přepracovány? Kdybychom mohli o něm říci, že on sám sepsal nebo přepracovával proložní životopis sv. Borise a Glěba, byl by vliv ruského proložního vzoru na proložní legendu o sv. Václavu tím pochopitelnější. Sku- tečnost, že spisovatel proložní legendy o sv. Václavu užil životopisné literatury o sv. Bo- risovi a Glěbovi v nejstarší jihoruské redakci, potvrzuje moje mínění, že i proložní legendy o českých světcích jsou původu jihoruského. Na závěr podávám poznámky o svém vydání proložních legend o sv. Václavu a Lidmile. Texty legend na den 16. a 28. září uveřejňuji podle nejstaršího ze známých rukopisů, podle pergamenového Prologu z XIII. — XIV. stol., č. 153 bývalé moskevské Typografské knihovny (nyní knih. Centrálního archivu); to jsou texty, které jmenuji texty „prvního řádu“. Varianty k nim uvádím z Prologu téže knihovny č. 161 (T2), pocházejícího ze XIV. stol.; k legendě o sv. Lidmile ještě z t. zv. Priluckého pergam. prologu ze XIV. — XV. stol. (Pr), sign. A 1/264 bývalé knihovny petrohradské Duchovní akademie, nyní Gosudarstv. publičné knihovny (v Leningradě). List se čteními na 28. září se tu nedochoval. Z pergam. Prologu Publičné knihovny (sbírky Pogodinovy) ze XIV — XV. století připojuji fotografické snímky s celým textem; je to starý rukopis nejvhodnější k reprodukci. V rukopise Typografské knihovny č. 153, který jsem položil za základ, je písmo vybledlé. Ve variantech podávám v podstatě celý text i druhé odrůdy, podle tří pergam. rukopisů ze XIV. stol.: Patriarší knihovny (nyní moskevského Istor. musea) č. 244 (P1). č. 247 (P2). a č. 248 (P3); v papírových rukopisech přestanu na textu Vel. Minejí metropolity Makaria, podle obojího rukopisu této staroruské sbírky: Uspenského č. 986 a Synodálního č. 174; ježto pak není rozdílu v textě obou ru- kopisů, uvádím jej prostě pod zn. VČM. Uvádět varianty z ostatních papírových rukopisů XV. — XVI. stol. nepovažoval jsem za vhodné. Týmiž zásadami a týmž způsobem označení jsem se řídil i ve vydání proložní stati o sv. Václavu na den 4. března. Ale text této stati je v rukopisech méně pestrý nežli text předešlých legend, a stať sama je po stránce literární méně zajímavá. Text první odrůdy podávám podle pergam. Prologu Uspenského soboru č. 3 Patriarší knihovny z poč. XV. stol. (1406); varianty k němu z pergam. Prologu Patriarší knihovny č. 248 ze XIV. stol. Z druhé odrůdy beru Uspenský rukopis (papírový) Vel. Minejí Četij (VČM) č. 992 (v rukopise Syno- dální knihovny chybějí Mineje březnové) a Prolog (papírový) z poč. XVII. stol., sbírky Gri- gorovičovy č. 1706 v Rumjancovském museu (nyní Leninské veřejné knihovně v Moskvě). Texty uvádím paleograficky přesně se všemi zvláštnostmi originálu, pokud je v tiskovém vydání možno. Svislými čarami označuji řádky textu v originále. OBSAH. Proložní legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile se čtou toliko v staroruských rukopisech; je najevě, že ani u Slovanů západních ani v literatuře jihoslovanské v staré době nebyly známy. Při ohromném množství staroruských rukopisů těchto památek není divu, že jejich
Strana 63
[19 O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 63 text se leckde různí; ale všecky tyto různosti vznikly jen z toho, jak ten neb onen opisovač nebo čtenář původní redakci legendy pojal a dále podával. Nelze tedy mluviti o nových redakcích těchto památek, nýbrž toliko o různostech jednoho a téhož původního čtení. Legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu (tato z 28. září) osudem svých rukopisů těsně souvisí a i svým původem jsou rovněž v úzkém svazku mezi sebou. Jsou to památky jiho- ruské písemnosti z druhé polovice XII. nebo ze zač. XIII. stol., vzdělané podle starých slo- vanských legend o těchto svatých, pravděpodobně jedním a týmž autorem a v jedné a téže době. V legendě o sv. Václavu (28. září) možno vedle jejího základního pramene, jihoruské redakce staroslov. legendy, vidět ještě vliv dvou jiných památek: staré, nyní neznámé, slo- vanské legendy o sv. Lidmile a slovanského překladu Gumpoldovy legendy o sv. Václavu. Na účet těchto památek můžeme přičíst jednak odchylky od jejího původního pramene, jednak přídavky k němu, pokud obsahují skutečné nové zprávy (vypravování shodné s latinskými legendami, o zázraku s krví, ze slov. překladu Gumpoldovy legendy, nebo doplňky o Spy- tihněvovi a o vyhnání Drahomíry na Budeč ze staroslov. legendy o sv. Lidmile). Autor legendy o sv. Václavu si vzal za vzor při práci proložní legendu o sv. knížeti Borisovi, jejíž pramen, итiйноe CказаHie o sv. Borise a Glěbovi, v starší redakci ne- zůstal bez vlivu na legendu o sv. Václavu. Z textů těchto ruských památek si vysvětlíme odchylky proložní legendy o sv. Václavu od základního jejího pramene, t. j. od legendy staroslovanské. Tato příbuznost proložní legendy o sv. Václavu s hagiografickou literaturou o Borisovi a Glěbovi dovoluje nám spojovat původ legendy s oním ruským literárním prostředím, které se zabývalo skládáním a přepracováváním hagiografických spisů o Borisovi a Glěbovi. Je možno, že autor proložní legendy o sv. Václavu byl i autorem jedné z redakcí proložní legendy o sv. Borisovi. Proložní stať o Přenesení ostatků sv. Václava (4. března) je, co se týče doby skládání i co se týče pramene, rovněž jihoruské redakce staroslov. legendy o sv. Václavu, příbuzná s proložní legendou na 28. září. Ale z obsahu proložní stati není tuto příbuznost vidět. Z toho důvodu spíše lze soudit, že autorem proložní stati (4. března) byl někdo jiný nežli autor pro- ložní legendy z 28. září. Také v této stati, jako v proložní legendě, můžeme znamenat vliv životopisné literatury o sv. Borisovi a Glěbovi. Přiložené texty podávají původní čtení legend, a varianty k nim ukazují rozličné počáteční pokusy o přepracování tohoto původního znění. Poznámka. Při studiu proložních legend o sv. Lidmile a o sv. Václavu prohlédl jsem 98 rukopisů Prologu zářijové polovice roku (z těch 19 pergamenových) a 69 rukopisů březnové polovice roku (z těch 20 perga- menových). Zbývá ještě asi 30 rukopisů Prologu z druhé polovice XVI. stol. a ze XVII. stol.
[19 O SV. LIDMILE A SV. VÁCLAVU. 63 text se leckde různí; ale všecky tyto různosti vznikly jen z toho, jak ten neb onen opisovač nebo čtenář původní redakci legendy pojal a dále podával. Nelze tedy mluviti o nových redakcích těchto památek, nýbrž toliko o různostech jednoho a téhož původního čtení. Legendy o sv. Lidmile a o sv. Václavu (tato z 28. září) osudem svých rukopisů těsně souvisí a i svým původem jsou rovněž v úzkém svazku mezi sebou. Jsou to památky jiho- ruské písemnosti z druhé polovice XII. nebo ze zač. XIII. stol., vzdělané podle starých slo- vanských legend o těchto svatých, pravděpodobně jedním a týmž autorem a v jedné a téže době. V legendě o sv. Václavu (28. září) možno vedle jejího základního pramene, jihoruské redakce staroslov. legendy, vidět ještě vliv dvou jiných památek: staré, nyní neznámé, slo- vanské legendy o sv. Lidmile a slovanského překladu Gumpoldovy legendy o sv. Václavu. Na účet těchto památek můžeme přičíst jednak odchylky od jejího původního pramene, jednak přídavky k němu, pokud obsahují skutečné nové zprávy (vypravování shodné s latinskými legendami, o zázraku s krví, ze slov. překladu Gumpoldovy legendy, nebo doplňky o Spy- tihněvovi a o vyhnání Drahomíry na Budeč ze staroslov. legendy o sv. Lidmile). Autor legendy o sv. Václavu si vzal za vzor při práci proložní legendu o sv. knížeti Borisovi, jejíž pramen, итiйноe CказаHie o sv. Borise a Glěbovi, v starší redakci ne- zůstal bez vlivu na legendu o sv. Václavu. Z textů těchto ruských památek si vysvětlíme odchylky proložní legendy o sv. Václavu od základního jejího pramene, t. j. od legendy staroslovanské. Tato příbuznost proložní legendy o sv. Václavu s hagiografickou literaturou o Borisovi a Glěbovi dovoluje nám spojovat původ legendy s oním ruským literárním prostředím, které se zabývalo skládáním a přepracováváním hagiografických spisů o Borisovi a Glěbovi. Je možno, že autor proložní legendy o sv. Václavu byl i autorem jedné z redakcí proložní legendy o sv. Borisovi. Proložní stať o Přenesení ostatků sv. Václava (4. března) je, co se týče doby skládání i co se týče pramene, rovněž jihoruské redakce staroslov. legendy o sv. Václavu, příbuzná s proložní legendou na 28. září. Ale z obsahu proložní stati není tuto příbuznost vidět. Z toho důvodu spíše lze soudit, že autorem proložní stati (4. března) byl někdo jiný nežli autor pro- ložní legendy z 28. září. Také v této stati, jako v proložní legendě, můžeme znamenat vliv životopisné literatury o sv. Borisovi a Glěbovi. Přiložené texty podávají původní čtení legend, a varianty k nim ukazují rozličné počáteční pokusy o přepracování tohoto původního znění. Poznámka. Při studiu proložních legend o sv. Lidmile a o sv. Václavu prohlédl jsem 98 rukopisů Prologu zářijové polovice roku (z těch 19 pergamenových) a 69 rukopisů březnové polovice roku (z těch 20 perga- menových). Zbývá ještě asi 30 rukopisů Prologu z druhé polovice XVI. stol. a ze XVII. stol.
Strana 64
l. 22 ob.b x m s. .. a M v heo " AR ci^ Aue] ARAMHANI. EAE'NE Ciro EAcAdEA.| V týž den (16. září) svaté mucednice Lidmily, báby sv. Václava. Bakfara. ar aaa. Rue | O zeMAA ctgEh- ckHíd'? KHA|z4 cemkckaro Aum. *. GAa| na BRI Zd UFUKCKATO KNA|ZA' HMENEMK BopuEoii. Š BAXY | »k€ Tora NE BcH Kpijinu * erĄa | ke k'hieTa gkynk* ngocz'kTu|craca Haa $un cju- wku i Kýrijemaca Ko HMA Süa i cha i cio | Aka. H coz acra " upkBu ii cogoJkynucra fp'kia. ň poąuera +T' [ciu à augu? BopuBoli xe. A [8 8 alk. xxuraki cero Gne. Bad />kENald ke Alp AMHAA. Eclo. nie [uaan navkiaue? io BĘ. H Bee c&o/c navkniie & aao niin ars!? pazAar 1 ciis 3€ fera ggaTi[cAag s? nguia nga? očje 14 ú mn | gaaaskens ak. AT. noun 8 rk. [ n nguià EAACTI, EAHECAAE'S | EHY'KT. AIOAMHAHN'R: "Por AA | HAMA AVMICAHTH. ATH. EAE | cAARAA Hà. CEEKQOER c&oio zh [Ao * aoymnay. H Bemukeku u[ckamie"" DorYEHTH i6. gazy an me DP aoa, Gic E Hw rja Terum P uagunalé[ ws. choya t ier cekipaca | c Akka gofápuiona. n? no[- Blahoslavená Lidmila byla ze zemé Srbské, knížete srbského dcera. Byla provdána za čes- kého knížete, jménem Bořivoje. Nebyli tehdy ještě v&ichni pokrténi;" kdyZ pak byli spolu, osvítily se jim oci srdce (jejich), a byli pokřtění ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. I vy- stavěli chrámy a shromázdili knéze, A zplo- dili tfi syny a dceru."* Bořivoj pak, maje šest- atřicet let, z života tohoto odešel. Blahoslavená pak Lidmila všecku péči *** dala všecko své jmění na almužnu chudým. měla k Bohu a roz- Syn pak její Vratislav přejal stolec otcovský, a ten, vladnuv tfiatficet let, skonal v Pánu, i přejal vládu Václav, vnuk Lidmilin, Tehdy začala pomýšleti máti Václavova velmi f proti tchyni své a všelijak hledala zahubití jí. Vě- douc to Lidmila, odešla na jíný hrad, nazvaný Tetín. Snacha pak její se uradila se dvěma bojary a poslala je na Tetín, aby zahubili tchyni Varianty k textu: !) T? co; ?) T? knaza; ?) T? cepnaekwnma; *) VÓM + H+ 5-5) P', P? wekpeliekun ech; podobné i VČM, Ps BAXV &EÓ TOrAA HE xpTiane evipt &H; 9) tak i v T, jinde; exymk; 7) T? coza4; *) tak i v Pr; P' Aucun, P2 ju. cru à Tpu Aurepuu, VCM; u Aqiepn; 9) VÓM umame; 1") VCM wups; U) PI uząara; 12)P!, P? spaTHcnaRk ; 13) VÓM cero; ') T! ofun, VCM oresn; 15) VÓM roii; 18) P), VÓM mucanru 319; T? toliko: mucanru ; 18) Pr, pazym'kaa xe; 19) Pl, VČM rerum ; 21) VČM «ta; *) Většina rukopisů P', P?, i Minejní, mají; nepokřtění všichni (= pohané); P* byli pak tehdy nekřesťané jsouce v&ichni, — **) P?: tfi syny a tři dcery; VĆM: a dcery; P!: dcery, — *''*) neiaa& müze být: soužení, zarmutek (Aug) i póće, — 1) zkao (velmi) je v na$em rukopise asi zkaZené püvodní z*4o (zle), jak maji ruko- pisy Minejní, U) T? away ; 20) Pr, uagkuatw ;
l. 22 ob.b x m s. .. a M v heo " AR ci^ Aue] ARAMHANI. EAE'NE Ciro EAcAdEA.| V týž den (16. září) svaté mucednice Lidmily, báby sv. Václava. Bakfara. ar aaa. Rue | O zeMAA ctgEh- ckHíd'? KHA|z4 cemkckaro Aum. *. GAa| na BRI Zd UFUKCKATO KNA|ZA' HMENEMK BopuEoii. Š BAXY | »k€ Tora NE BcH Kpijinu * erĄa | ke k'hieTa gkynk* ngocz'kTu|craca Haa $un cju- wku i Kýrijemaca Ko HMA Süa i cha i cio | Aka. H coz acra " upkBu ii cogoJkynucra fp'kia. ň poąuera +T' [ciu à augu? BopuBoli xe. A [8 8 alk. xxuraki cero Gne. Bad />kENald ke Alp AMHAA. Eclo. nie [uaan navkiaue? io BĘ. H Bee c&o/c navkniie & aao niin ars!? pazAar 1 ciis 3€ fera ggaTi[cAag s? nguia nga? očje 14 ú mn | gaaaskens ak. AT. noun 8 rk. [ n nguià EAACTI, EAHECAAE'S | EHY'KT. AIOAMHAHN'R: "Por AA | HAMA AVMICAHTH. ATH. EAE | cAARAA Hà. CEEKQOER c&oio zh [Ao * aoymnay. H Bemukeku u[ckamie"" DorYEHTH i6. gazy an me DP aoa, Gic E Hw rja Terum P uagunalé[ ws. choya t ier cekipaca | c Akka gofápuiona. n? no[- Blahoslavená Lidmila byla ze zemé Srbské, knížete srbského dcera. Byla provdána za čes- kého knížete, jménem Bořivoje. Nebyli tehdy ještě v&ichni pokrténi;" kdyZ pak byli spolu, osvítily se jim oci srdce (jejich), a byli pokřtění ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. I vy- stavěli chrámy a shromázdili knéze, A zplo- dili tfi syny a dceru."* Bořivoj pak, maje šest- atřicet let, z života tohoto odešel. Blahoslavená pak Lidmila všecku péči *** dala všecko své jmění na almužnu chudým. měla k Bohu a roz- Syn pak její Vratislav přejal stolec otcovský, a ten, vladnuv tfiatficet let, skonal v Pánu, i přejal vládu Václav, vnuk Lidmilin, Tehdy začala pomýšleti máti Václavova velmi f proti tchyni své a všelijak hledala zahubití jí. Vě- douc to Lidmila, odešla na jíný hrad, nazvaný Tetín. Snacha pak její se uradila se dvěma bojary a poslala je na Tetín, aby zahubili tchyni Varianty k textu: !) T? co; ?) T? knaza; ?) T? cepnaekwnma; *) VÓM + H+ 5-5) P', P? wekpeliekun ech; podobné i VČM, Ps BAXV &EÓ TOrAA HE xpTiane evipt &H; 9) tak i v T, jinde; exymk; 7) T? coza4; *) tak i v Pr; P' Aucun, P2 ju. cru à Tpu Aurepuu, VCM; u Aqiepn; 9) VÓM umame; 1") VCM wups; U) PI uząara; 12)P!, P? spaTHcnaRk ; 13) VÓM cero; ') T! ofun, VCM oresn; 15) VÓM roii; 18) P), VÓM mucanru 319; T? toliko: mucanru ; 18) Pr, pazym'kaa xe; 19) Pl, VČM rerum ; 21) VČM «ta; *) Většina rukopisů P', P?, i Minejní, mají; nepokřtění všichni (= pohané); P* byli pak tehdy nekřesťané jsouce v&ichni, — **) P?: tfi syny a tři dcery; VĆM: a dcery; P!: dcery, — *''*) neiaa& müze být: soužení, zarmutek (Aug) i póće, — 1) zkao (velmi) je v na$em rukopise asi zkaZené püvodní z*4o (zle), jak maji ruko- pisy Minejní, U) T? away ; 20) Pr, uagkuatw ;
Strana 65
23.4 [21] cAa dd &'h THrtH'h 7? 7? agp norYEHAH cREÀ кровь №№ людь|милу.?°®* пришедшема же раз, |войникома T'kma“* coBo|/kynucra o cos'k множьство | хлодЖй подонЫ cer? neue] py же в'ывшю $ступиша дко|ръ "co Зружиж мы и развиша "| двери Hi EnnAouna * xpaarrs P H/ ae ше же AIOAMHAY RIREPIOCTA | OVIKE HA WHIO 16H. H оудави ста №8 й тако прийти конець | житью к дйк сукотнлый & ne[ prn? uá noui zcukur* atk.| 3. li Syuno arkro. ji af ovroai/- su?! ayuennñs ekneus noi/fiaunn. ER Bo no kaza W ne/id знамений й uiôca Ha lek ii pee gk norperena’ weak go & uii но по ст"Кною | ra. libare no вел нощи ва Xyea ско го papa. Hi NKÚ JÁ слепець прозр прикосну | кс персти®* ИдКже людмила | лежаше’ й &тол"К многа влы! | чю дес. же. салышша ®® внук | lea BAYECAAR'K' noTi[lagCA | ngeHece?* ваву свой к славный град прагу. й положн Mo / LIM № к оцфкви ciro redpri[ia" KĄcke u нлын"К многа су | знаменим и чюдкса.35 PROLOŽNÍ LEGENDY 65 její Lidmilu, Přišedše pak vrahové ti, shromáž- dili množství zlosynů sobě podobných. Když pak byl večer, obstoupili dvůr se zbraněmi a rozbili dvefe a veśli do domu. Chopivże pak Lidmilu, vhodili provaz na hrdlo jeji a udusili ji. A tak vzala konec života v den sobotní, v první hodinu noční, živší let šedesát a jedno (léto), Bohu se zalibiv$i a korunu mučednickou přijavší, Neboť Bůh ukázal skrze ni znamení a divy na místě, kdež byla pohřbena; nebyla totiž (pochována) v kostele, ale pode zdí hradní, kdež se po všecky nocí zjevovaly svíce ho- řící. I nějaký slepec proziel, dotknuv se prsti, kdež Lidmila ležela, A od té doby se děly mnohé zázraky, o nichž slyše vnuk její Václav, pospíšiv si přenesl bábu svou do slavného města Prahy a položil ostatky její v kostele sv, Jiří, kdež i nyní mnohá znamení a zá- zraky se dějí. Fo TR Ain CTfTK CTTO RA4ECAABA | KNA3A UEUKCKATO. V týž den (28. září) umučení svatého Václava, knížete českého. 1.37 ob] Hojqomno tecTh! npexe SuŸTro | видКти © n CTOA cfro my/uenuka BautcaaBa. ce* mk | сё вратислакль * кн, | чешлска ЙлКа под’ Slušné jest předem znáti vlast a stolec sva- tého mučedníka Václava. Tento byl syn Vrati- slava, knížete českého, maje pod sebou dva 22) T? Traun; 29-23) totéz &teni i v Pr.; T? Aa swua, PY, VČM да выста ю погукнан; 21-21) Р2, УСМ. пришедше же развонника та; 2) Р®, VCM uma; 25) VÓM «a; ?7) T? развикше; 28.26) totéž čtení v T?, Pr,; v P'!, P? rnZrep- госта OVUEBR HA WHI ен CBIEMIJA квн съ глакъы H RMN OY \ARHCTA § p? VČM R'AZBEPFOCTA OYVBHBAAO CHEMUIA Ch PAARAI Ia HA шню вн н тЖмъ оудавнста (уврусъ, а druhé é&tení: yoxe — ушекъ, укнвало, ); 33) РА, УСМ canary; 3!) Т? сугоднеъ; 3°) Pr, nepeTh; 3) T? ex 2; 00-20) дк Low dk T; 34) P!, Pr, npunece; 3%) T? многа чюдеса суть. Varianty: !-!) T? npexe &bakTH; УСМ вЖдатн преке; 2) VÓM Gdi;
23.4 [21] cAa dd &'h THrtH'h 7? 7? agp norYEHAH cREÀ кровь №№ людь|милу.?°®* пришедшема же раз, |войникома T'kma“* coBo|/kynucra o cos'k множьство | хлодЖй подонЫ cer? neue] py же в'ывшю $ступиша дко|ръ "co Зружиж мы и развиша "| двери Hi EnnAouna * xpaarrs P H/ ae ше же AIOAMHAY RIREPIOCTA | OVIKE HA WHIO 16H. H оудави ста №8 й тако прийти конець | житью к дйк сукотнлый & ne[ prn? uá noui zcukur* atk.| 3. li Syuno arkro. ji af ovroai/- su?! ayuennñs ekneus noi/fiaunn. ER Bo no kaza W ne/id знамений й uiôca Ha lek ii pee gk norperena’ weak go & uii но по ст"Кною | ra. libare no вел нощи ва Xyea ско го papa. Hi NKÚ JÁ слепець прозр прикосну | кс персти®* ИдКже людмила | лежаше’ й &тол"К многа влы! | чю дес. же. салышша ®® внук | lea BAYECAAR'K' noTi[lagCA | ngeHece?* ваву свой к славный град прагу. й положн Mo / LIM № к оцфкви ciro redpri[ia" KĄcke u нлын"К многа су | знаменим и чюдкса.35 PROLOŽNÍ LEGENDY 65 její Lidmilu, Přišedše pak vrahové ti, shromáž- dili množství zlosynů sobě podobných. Když pak byl večer, obstoupili dvůr se zbraněmi a rozbili dvefe a veśli do domu. Chopivże pak Lidmilu, vhodili provaz na hrdlo jeji a udusili ji. A tak vzala konec života v den sobotní, v první hodinu noční, živší let šedesát a jedno (léto), Bohu se zalibiv$i a korunu mučednickou přijavší, Neboť Bůh ukázal skrze ni znamení a divy na místě, kdež byla pohřbena; nebyla totiž (pochována) v kostele, ale pode zdí hradní, kdež se po všecky nocí zjevovaly svíce ho- řící. I nějaký slepec proziel, dotknuv se prsti, kdež Lidmila ležela, A od té doby se děly mnohé zázraky, o nichž slyše vnuk její Václav, pospíšiv si přenesl bábu svou do slavného města Prahy a položil ostatky její v kostele sv, Jiří, kdež i nyní mnohá znamení a zá- zraky se dějí. Fo TR Ain CTfTK CTTO RA4ECAABA | KNA3A UEUKCKATO. V týž den (28. září) umučení svatého Václava, knížete českého. 1.37 ob] Hojqomno tecTh! npexe SuŸTro | видКти © n CTOA cfro my/uenuka BautcaaBa. ce* mk | сё вратислакль * кн, | чешлска ЙлКа под’ Slušné jest předem znáti vlast a stolec sva- tého mučedníka Václava. Tento byl syn Vrati- slava, knížete českého, maje pod sebou dva 22) T? Traun; 29-23) totéz &teni i v Pr.; T? Aa swua, PY, VČM да выста ю погукнан; 21-21) Р2, УСМ. пришедше же развонника та; 2) Р®, VCM uma; 25) VÓM «a; ?7) T? развикше; 28.26) totéž čtení v T?, Pr,; v P'!, P? rnZrep- госта OVUEBR HA WHI ен CBIEMIJA квн съ глакъы H RMN OY \ARHCTA § p? VČM R'AZBEPFOCTA OYVBHBAAO CHEMUIA Ch PAARAI Ia HA шню вн н тЖмъ оудавнста (уврусъ, а druhé é&tení: yoxe — ушекъ, укнвало, ); 33) РА, УСМ canary; 3!) Т? сугоднеъ; 3°) Pr, nepeTh; 3) T? ex 2; 00-20) дк Low dk T; 34) P!, Pr, npunece; 3%) T? многа чюдеса суть. Varianty: !-!) T? npexe &bakTH; УСМ вЖдатн преке; 2) VÓM Gdi;
Strana 66
38.1 66 PROLOŽNÍ LEGENDY совою да | врата ® истъытигнфка колесла ва. 8 * престакльшю Ke ca Biite® 10 | npuid rave YAAB"h CTOAR OŸh тогда ту ради чайци ? na- чаша | краю скаживати. ? перкоё же | насусти= ша” влучеслака да &женеть мТрь свого ркущие. 19 Хо щеть TA оукити с вратома. ra | no I преже оукила есть ваву TE®[10 Ato A HAY. B ©гна mp cgojio B Býk. й помал пока в'Ъ |сА приведе № к сов'К.!® moaapr? же / послаша '* K EpaTy fro ркуще. || аще wack не послуг шаюшь.*5 не | оупередиши оукити врата ск°|ёго To ow текс Хоть сукиту |4 мы “ти паче сего хещелиь. "7 й | сткори с ними свт Boatcat | Eh. OVMOAN же’8 врата весла ва прити к сев ® на оещи цфки. й при- шедль® вАчеславть! | й ® люветно превтыста в Afi ciis nnid. къысхотК же кллчеславь | uri ( rgaaa H oy MoAH IET? ! noatcAAE k P Ao open nogece AwTHCA.? mk go lazio ACT | BRNA 7? паче живота своёго AR/BA H. à "na colin скоемь $ суки | ueE'k Ero riewiniaauie? À ra [ko egAekt P? gavuecAags P moii no [ipm & rgaa'k fi ov- твер див св ть Тс колиты! P fero RoAECAAE'R $ | оукиюний®° кратни. ®й оутро®° и дущю квму на оутренюю 5 къ | цфкви.®? постиже колеслав съ | ветры И оудари й в главу ме|чемь. й побЖже клучеславл *° в | uin 9? [22] bratry: Spytihněva a Boleslava. Když pak zemřel otec, převzal Václav stolec otcovský, Tehdy zlomyslní lidé začali popouzeti bratry (proti sobě). Zprvu navedli Václava, aby vy- hnal matku, řkouce ; „Chce tě zabítí s bratřími, neboť ta zabila i dříve bábu tvoji Lidmilu,“ I vyhnal matku svou na Budeč, a zakrátko kaje se přivedl ji k sobě (nazpět). Bojaři pak poslali k bratru jeho řkouce: „Jestliže nás ne- uposlechnes, (a) neptedejdes-li v zabiti bratra svého, on tě zabije; ale my tobě nad onoho pfejeme." I vešel s nimi v radu Boleslav. Po- žádal pak bratra Václava, aby přišel k němu na „Posvěcení chrámu“, A příšel Václav, a míle ztrávili den Posvěcení, Václav pak chtěl ode- jíti z hradu, i přemluvil jej Boleslav, aby se do jitra (s ním) veselil, Byl totiž jazykem Istivy, více než život svůj miluje jej, ale v srdci svém na zabití jeho pomýšlei, A když Václav ulehl, té nocí na hradě potvrdil radu s bojary svými o zabití bratrově. A ráno, když šel na jitřní k chramu, zastihl (jej) Boleslav s bojary a ude- řil jej do hlavy mečem. I běžel Václav do 3.3) T2, VCM sonteaaga H enaTurekea; P2. emwrragerikza ; 1-1) VCM vaepuy se; 5) T?H+ nya; 9) není v VCM; 7) T2+u; 9) VÊM soapez 9-9) Т® н перкок HaoyeTHWa ; 19) УСМ pekyipe; 1-4) P! rako н; U) T?, УСМ ka cesk, 13) T? sompe; 1) T? nocaunaca; 15-15) není v T?; ") nenív P*, УСМ; 7-1) T* neni: Th; P!, P3, VÓM a мы тов (PS Tu) nontaemn n Tese naue cero уощемъ; — 15) T není: aké; 19-1?) není v VÓM, *) T? npe; ?) v T? není: v; a , Le 22.23) T2 na en oyTpennn A norecenngaca; P'; VÊM nogcceautaca; — 29) T? erum, P!, УСМ лкстнаомк; 21) v P! místo a—H, УСМ ua copaun же; 25) VČM мысла, 3) T? VÓM soupu; 2) P?, P° w oysuneTek; 33.33) v P? neni, T? kn uepken, VCM ru uepkee, P3 gon; 20) Pl wsaaxe; 30-90) P3 za oyvpknu; 27.27) T2 gn rpapk. Ton noun oyTR(pAnER cogkr; 31) P?, VÊM zaoyTpnhi ; 32) T? en nfker H;
38.1 66 PROLOŽNÍ LEGENDY совою да | врата ® истъытигнфка колесла ва. 8 * престакльшю Ke ca Biite® 10 | npuid rave YAAB"h CTOAR OŸh тогда ту ради чайци ? na- чаша | краю скаживати. ? перкоё же | насусти= ша” влучеслака да &женеть мТрь свого ркущие. 19 Хо щеть TA оукити с вратома. ra | no I преже оукила есть ваву TE®[10 Ato A HAY. B ©гна mp cgojio B Býk. й помал пока в'Ъ |сА приведе № к сов'К.!® moaapr? же / послаша '* K EpaTy fro ркуще. || аще wack не послуг шаюшь.*5 не | оупередиши оукити врата ск°|ёго To ow текс Хоть сукиту |4 мы “ти паче сего хещелиь. "7 й | сткори с ними свт Boatcat | Eh. OVMOAN же’8 врата весла ва прити к сев ® на оещи цфки. й при- шедль® вАчеславть! | й ® люветно превтыста в Afi ciis nnid. къысхотК же кллчеславь | uri ( rgaaa H oy MoAH IET? ! noatcAAE k P Ao open nogece AwTHCA.? mk go lazio ACT | BRNA 7? паче живота своёго AR/BA H. à "na colin скоемь $ суки | ueE'k Ero riewiniaauie? À ra [ko egAekt P? gavuecAags P moii no [ipm & rgaa'k fi ov- твер див св ть Тс колиты! P fero RoAECAAE'R $ | оукиюний®° кратни. ®й оутро®° и дущю квму на оутренюю 5 къ | цфкви.®? постиже колеслав съ | ветры И оудари й в главу ме|чемь. й побЖже клучеславл *° в | uin 9? [22] bratry: Spytihněva a Boleslava. Když pak zemřel otec, převzal Václav stolec otcovský, Tehdy zlomyslní lidé začali popouzeti bratry (proti sobě). Zprvu navedli Václava, aby vy- hnal matku, řkouce ; „Chce tě zabítí s bratřími, neboť ta zabila i dříve bábu tvoji Lidmilu,“ I vyhnal matku svou na Budeč, a zakrátko kaje se přivedl ji k sobě (nazpět). Bojaři pak poslali k bratru jeho řkouce: „Jestliže nás ne- uposlechnes, (a) neptedejdes-li v zabiti bratra svého, on tě zabije; ale my tobě nad onoho pfejeme." I vešel s nimi v radu Boleslav. Po- žádal pak bratra Václava, aby přišel k němu na „Posvěcení chrámu“, A příšel Václav, a míle ztrávili den Posvěcení, Václav pak chtěl ode- jíti z hradu, i přemluvil jej Boleslav, aby se do jitra (s ním) veselil, Byl totiž jazykem Istivy, více než život svůj miluje jej, ale v srdci svém na zabití jeho pomýšlei, A když Václav ulehl, té nocí na hradě potvrdil radu s bojary svými o zabití bratrově. A ráno, když šel na jitřní k chramu, zastihl (jej) Boleslav s bojary a ude- řil jej do hlavy mečem. I běžel Václav do 3.3) T2, VCM sonteaaga H enaTurekea; P2. emwrragerikza ; 1-1) VCM vaepuy se; 5) T?H+ nya; 9) není v VCM; 7) T2+u; 9) VÊM soapez 9-9) Т® н перкок HaoyeTHWa ; 19) УСМ pekyipe; 1-4) P! rako н; U) T?, УСМ ka cesk, 13) T? sompe; 1) T? nocaunaca; 15-15) není v T?; ") nenív P*, УСМ; 7-1) T* neni: Th; P!, P3, VÓM a мы тов (PS Tu) nontaemn n Tese naue cero уощемъ; — 15) T není: aké; 19-1?) není v VÓM, *) T? npe; ?) v T? není: v; a , Le 22.23) T2 na en oyTpennn A norecenngaca; P'; VÊM nogcceautaca; — 29) T? erum, P!, УСМ лкстнаомк; 21) v P! místo a—H, УСМ ua copaun же; 25) VČM мысла, 3) T? VÓM soupu; 2) P?, P° w oysuneTek; 33.33) v P? neni, T? kn uepken, VCM ru uepkee, P3 gon; 20) Pl wsaaxe; 30-90) P3 za oyvpknu; 27.27) T2 gn rpapk. Ton noun oyTR(pAnER cogkr; 31) P?, VÊM zaoyTpnhi ; 32) T? en nfker H;
Strana 67
38b L 5 ob» (23] necrurecra À Tupa” ú palcekkocra À en AREE ujkgnnys. | rirkenica: se? 96 ngoRoAE EMY PERPA | MEUEMB.™ TRI IKE BAUECAARTS | Npe- AdcTh BAFKHYR cROR Alii | & pyuy/k nii?" no- HéArkAnnky 2KE | cauraióipio. kgogH xe iero 9n ae[reua nomepTH®™ ne on Ain c eris Up RHrRI* EonHidur Bo K RE | 4KH ageaera Ha BoñecdaBa. no || wkkoanu Re akrkyh npene- Cé/W'hI E'hIA MOLIH 160 E'k | cAARKW'KII Ta NPATY. | H NOASAGKEN™I Khia oy cro EHTA. O SV. VÁCLAVU. 67 chramu. Zastihli jej Tira (a Tista)* a rozsekali jej ve dveřích chrámových, Hněvysa pak pro- bodl mu bok mečem. Svatý Václav pak ode- vzdal blahoslavenou duší svou v ruce boží, když pondělí svítalo, Krev pak jeho nemohli setříti po tři dni se stěn chrámových, neboť volala k Bohu jako Abelova proti Boleslavovi. Po několika letech byly přeneseny ostatky jeho do slavného města Prahy a položeny byly u svatého Víta, Bh T AR! ngunecenne! efro. Rauecaaga. V týž den (4. března) „Přenesení“ svatého Václava. “Th wk ® knagn gn vackyn ® npagepe nm ‘ HMEHEME BAYECAAETR PORRCA® (0 KpThaNoy pos AMTEAiO * oùja | BpaTHEAARA © MŤOH Ke popore- Ai A8." ngarra oe * navkiaure eagcknuia|ro Bone CAABA.S goAECAaR KE nioovipieHi [iats? Ara oAH AR eVEH BQATA CEOI[I0 BAUECAARA. Tor AA HdEHCA "IoAO | HaA. TeAtCka cTro RAYECAABA | Kako KpoBk sero Hé PHA za T. Aün[& zeuam. TPETHA :Kt Ak Beueg"h | P upigh RZHAE HAAR HHAIK. 1aKo AH[BHTHEA Eckats. gn A Alan. ? "gH| rkürn. c^. goatcaag s. Pngraoxnt wka[ aie HENHIE cflja cHolero Hà KAldZHh. | A BBK CEO xtkzuovio ngekaonn | Ha moaenne.”® pagovmk Byl kníže v Čechách spravedlivý, jménem Václav, rodilý z křesťanských rodičů: otce Vratislava, matky pak Drahomily, Bratra pak měl staršího Boleslava, Boleslav však nave- dením dáblovým zabil bratra svého Václava, Tehdy ukázal se zázrak nad tělem svatého Václava, že krev jeho po. tři dni nešla do země. Třetí den večer vzešel nad ním chrám, takze se divili vsichni vidouce (to). Uvidév to Boleslav, obrátil zatvrzelost srdce svého na pokání a šíji svou železnou sklonil k modlitbě, Poznal hřích svůj, že netoliko zabil svého 95) P? ruga; 35-95) ve všech ostat, rukopisech: « TWTa; P?, VCM: H nocTurocra H ABa BOAAPHNA H packrocra H BR ARÉPEXT UEGKhENMNE .HNR KE NPOSOAE eM pespa,..; P*, P3; aga sonmpuna... rwkenca me... 20-95) T? npouze wa cpue wein ; 97) T? rún, Ps rán; 38.38) P2, VÓM ne Ureprn; 39-89) P!, VÊM ann arenn. Varianty: 1) P. VCM! npenecenne mopem (moyen VCM); 2-2) VCM?, G: Ek «mass; 9) P), G, VCM? & se- xaxa, VEM! & ueckyu; 5) G daroskpinn; 5) P poxeca, G posaca, VÓM'! poanca; 9) P sparucaaga, VČM? paTucaaga, G pavrucaaza ; 7) P, VÓM! Aogeromugs, VEM 2, G aoporomupn; 9-8) VČM 2, G Havkauie sonecaaga; 9) G nooyuenie ; 19 Gn; 1) VCM, G +n; 12-12) P upkn, VEM uepen, G enamine cae ná wins; 13) není y G; 1-5) VÊM?, G enaken so; 15-15) VÓM?, G npeaomnen (npnaexut y G) wiamenenoc che cBoe Ha nokaanle H BIO cROIO skeakanSio npexaonn (G. ngukaoni) na moaenle; *) Ve všesh ostatních rukopisech jsou i slova „a Tista“, jak toho vyžaduje smysl,
38b L 5 ob» (23] necrurecra À Tupa” ú palcekkocra À en AREE ujkgnnys. | rirkenica: se? 96 ngoRoAE EMY PERPA | MEUEMB.™ TRI IKE BAUECAARTS | Npe- AdcTh BAFKHYR cROR Alii | & pyuy/k nii?" no- HéArkAnnky 2KE | cauraióipio. kgogH xe iero 9n ae[reua nomepTH®™ ne on Ain c eris Up RHrRI* EonHidur Bo K RE | 4KH ageaera Ha BoñecdaBa. no || wkkoanu Re akrkyh npene- Cé/W'hI E'hIA MOLIH 160 E'k | cAARKW'KII Ta NPATY. | H NOASAGKEN™I Khia oy cro EHTA. O SV. VÁCLAVU. 67 chramu. Zastihli jej Tira (a Tista)* a rozsekali jej ve dveřích chrámových, Hněvysa pak pro- bodl mu bok mečem. Svatý Václav pak ode- vzdal blahoslavenou duší svou v ruce boží, když pondělí svítalo, Krev pak jeho nemohli setříti po tři dni se stěn chrámových, neboť volala k Bohu jako Abelova proti Boleslavovi. Po několika letech byly přeneseny ostatky jeho do slavného města Prahy a položeny byly u svatého Víta, Bh T AR! ngunecenne! efro. Rauecaaga. V týž den (4. března) „Přenesení“ svatého Václava. “Th wk ® knagn gn vackyn ® npagepe nm ‘ HMEHEME BAYECAAETR PORRCA® (0 KpThaNoy pos AMTEAiO * oùja | BpaTHEAARA © MŤOH Ke popore- Ai A8." ngarra oe * navkiaure eagcknuia|ro Bone CAABA.S goAECAaR KE nioovipieHi [iats? Ara oAH AR eVEH BQATA CEOI[I0 BAUECAARA. Tor AA HdEHCA "IoAO | HaA. TeAtCka cTro RAYECAABA | Kako KpoBk sero Hé PHA za T. Aün[& zeuam. TPETHA :Kt Ak Beueg"h | P upigh RZHAE HAAR HHAIK. 1aKo AH[BHTHEA Eckats. gn A Alan. ? "gH| rkürn. c^. goatcaag s. Pngraoxnt wka[ aie HENHIE cflja cHolero Hà KAldZHh. | A BBK CEO xtkzuovio ngekaonn | Ha moaenne.”® pagovmk Byl kníže v Čechách spravedlivý, jménem Václav, rodilý z křesťanských rodičů: otce Vratislava, matky pak Drahomily, Bratra pak měl staršího Boleslava, Boleslav však nave- dením dáblovým zabil bratra svého Václava, Tehdy ukázal se zázrak nad tělem svatého Václava, že krev jeho po. tři dni nešla do země. Třetí den večer vzešel nad ním chrám, takze se divili vsichni vidouce (to). Uvidév to Boleslav, obrátil zatvrzelost srdce svého na pokání a šíji svou železnou sklonil k modlitbě, Poznal hřích svůj, že netoliko zabil svého 95) P? ruga; 35-95) ve všech ostat, rukopisech: « TWTa; P?, VCM: H nocTurocra H ABa BOAAPHNA H packrocra H BR ARÉPEXT UEGKhENMNE .HNR KE NPOSOAE eM pespa,..; P*, P3; aga sonmpuna... rwkenca me... 20-95) T? npouze wa cpue wein ; 97) T? rún, Ps rán; 38.38) P2, VÓM ne Ureprn; 39-89) P!, VÊM ann arenn. Varianty: 1) P. VCM! npenecenne mopem (moyen VCM); 2-2) VCM?, G: Ek «mass; 9) P), G, VCM? & se- xaxa, VEM! & ueckyu; 5) G daroskpinn; 5) P poxeca, G posaca, VÓM'! poanca; 9) P sparucaaga, VČM? paTucaaga, G pavrucaaza ; 7) P, VÓM! Aogeromugs, VEM 2, G aoporomupn; 9-8) VČM 2, G Havkauie sonecaaga; 9) G nooyuenie ; 19 Gn; 1) VCM, G +n; 12-12) P upkn, VEM uepen, G enamine cae ná wins; 13) není y G; 1-5) VÊM?, G enaken so; 15-15) VÓM?, G npeaomnen (npnaexut y G) wiamenenoc che cBoe Ha nokaanle H BIO cROIO skeakanSio npexaonn (G. ngukaoni) na moaenle; *) Ve všesh ostatních rukopisech jsou i slova „a Tista“, jak toho vyžaduje smysl,
Strana 68
62 68 PROLOŽNÍ LEGENDY. [24] rokxh CBO | 162KE HE TOKMO OVEH Брата своюго R[uecAdRA HO HHI го ради погоуби. | й nos MANOVA Kk ков коли’ груа ство] рик и У мелашеса вой вес преста|ни H всё cman MH cTOMOY BpaTy | CROIGMOY EAUECAABOY. TOrAA посла вы ивр и слуги ском. “Зи npHnece "Ко врата своюго клучеслава ит волесла|= BAA града Экъ прагоу.® гАд. Ау согр'К|- wings и. гру мой и кехаконию Mofie AZ свеклы. и положиша й оу *! црь|кви с? го кита? № десноую страноу |ФлтарлА. BEL anfoy ° иде же 6*® самы | река > cP TROPK црквь оу. пре HECEWh™ | EM BAUECAARR KHAZA Mita magma | gh A. afin. Peiokon® tere afio Ha don | авраамли и Исаков °° и имаковли | идЖже вси пракеднии почивають | чающе клыскресеним га нашего ich xa. 19) УСМ? С поманоувсл; 7) VCM? G neni: n; bratra Václava, ale (i) jiné k vůli němu za- hubil. A rozpomenuv se na Boha, jak veliky hřích učinil; modlil se k Bohu bez přestání i ke všem svatým i k svatému bratru svému Václavu. Tehdy poslav kněze a sluhy svoje, přinesl tělo bratra svého Václava z hradu Bole- slavova do Prahy řka: „Zhřešil jsem a hříchu svého a nepravosti své jsem si včdom.“ I po- ložili jej v kostele svatého Víta, na pravé straně oltáře „dvanácti apoštolů“, kdež byl sám řekl, postaviv kostel ten. Přenesen byl kníže Václav 4. den měsíce března. (Bůh) “* dejž pokoj duší jeho na lůně Abrahamově a Izákově a Jakobově, kdež všichni spraved- liví odpočívají, očekávajíce vzkříšení Pána na- šeho Ježíše Krista. 18.18) VČM пренестн, С. принестн; 1-1) v VCM?, С neni; 20) Р‚ УСМ *, С ведаконни мон; 21) С въ; 22) G внда; 29-30) УСМ *, С двоюнамсате апба; 21) С. съткоръ. тор прине- cam; 25-25) VČM?, G Въ покон; 26) С нсааков'ан; |) УСМ! + ny слава HB u nphw. “| Slovo „Bůh“ se čte ve Vel. Minejich, méli jsme je v dplném textu legendy o sv., Václavu, a vyžaduje ho smysl
62 68 PROLOŽNÍ LEGENDY. [24] rokxh CBO | 162KE HE TOKMO OVEH Брата своюго R[uecAdRA HO HHI го ради погоуби. | й nos MANOVA Kk ков коли’ груа ство] рик и У мелашеса вой вес преста|ни H всё cman MH cTOMOY BpaTy | CROIGMOY EAUECAABOY. TOrAA посла вы ивр и слуги ском. “Зи npHnece "Ко врата своюго клучеслава ит волесла|= BAA града Экъ прагоу.® гАд. Ау согр'К|- wings и. гру мой и кехаконию Mofie AZ свеклы. и положиша й оу *! црь|кви с? го кита? № десноую страноу |ФлтарлА. BEL anfoy ° иде же 6*® самы | река > cP TROPK црквь оу. пре HECEWh™ | EM BAUECAARR KHAZA Mita magma | gh A. afin. Peiokon® tere afio Ha don | авраамли и Исаков °° и имаковли | идЖже вси пракеднии почивають | чающе клыскресеним га нашего ich xa. 19) УСМ? С поманоувсл; 7) VCM? G neni: n; bratra Václava, ale (i) jiné k vůli němu za- hubil. A rozpomenuv se na Boha, jak veliky hřích učinil; modlil se k Bohu bez přestání i ke všem svatým i k svatému bratru svému Václavu. Tehdy poslav kněze a sluhy svoje, přinesl tělo bratra svého Václava z hradu Bole- slavova do Prahy řka: „Zhřešil jsem a hříchu svého a nepravosti své jsem si včdom.“ I po- ložili jej v kostele svatého Víta, na pravé straně oltáře „dvanácti apoštolů“, kdež byl sám řekl, postaviv kostel ten. Přenesen byl kníže Václav 4. den měsíce března. (Bůh) “* dejž pokoj duší jeho na lůně Abrahamově a Izákově a Jakobově, kdež všichni spraved- liví odpočívají, očekávajíce vzkříšení Pána na- šeho Ježíše Krista. 18.18) VČM пренестн, С. принестн; 1-1) v VCM?, С neni; 20) Р‚ УСМ *, С ведаконни мон; 21) С въ; 22) G внда; 29-30) УСМ *, С двоюнамсате апба; 21) С. съткоръ. тор прине- cam; 25-25) VČM?, G Въ покон; 26) С нсааков'ан; |) УСМ! + ny слава HB u nphw. “| Slovo „Bůh“ se čte ve Vel. Minejich, méli jsme je v dplném textu legendy o sv., Václavu, a vyžaduje ho smysl
Strana 69
IV. J. Vašica: DRUHÁ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SV. VÁCLAVU. ÚVODA TEXT S ČESKÝM I LATINSKÝM PŘEKLADEM.
IV. J. Vašica: DRUHÁ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SV. VÁCLAVU. ÚVODA TEXT S ČESKÝM I LATINSKÝM PŘEKLADEM.
Strana 70
Strana 71
Zkratky: G = latinský text legendy Gumpoldovy o sv. Václavu. K = kazaňský rukopis slovanské re- cense Gumpoldovy legendy. P = petrohradský rukopis slovanské recense Gumpoldovy legendy. FRB = Fontes rerum Bohemicarum, I dil, Praha 1873. WLL = J. Pekař, Die Wenzels- und Ludmila-Legenden und die Echtheit Christians. Praha, 1906. 1. Slovanské zpracování latinské legendy Gumpoldovy o sv. Václavu objevil roku 1904 N. Nikolskij ve dvou cyrilských rukopisech, petrohradském (= P) a kazaňském (= K),1 a vydal je r. 1909 s názvem „Legenda mantuanskago episkopa Gumpolda o Sv. Vjačeslavě Češskom v slavjano-russkom pereloženii“ (ve sbírce „Pamjatniki drevnej pis'mennosti i iskusstva", svazek 174).2 Není to pouhý překlad slavné a skvělé hagiografické práce mantovského biskupa o českém mučedníku, nýbrž zároveň pokus o opravu a doplnění cizí práce ze zdrojů do- mácí tradice. Proto můžeme právem tuto památku nazvati s J. Pekařem (WLL, 44 násl.) „druhou staroslovanskou legendou“ o sv. Václavu; jinak bývá také zvána po svém objeviteli legen- dou Nikolského. Na její velkou historickou cenu poukázal dostatečně již J. Pekař v svém spise „Die Wenzels- und Ludmila-Legenden und die Echtheit Christians“ (1906, str. 44—51, 431—2).4 Současně dokazoval A. I. Sobolevskij ve studii „K chronologii drevnějších cerkovno-slavjan- skich pamjatnikov“ (Izvěstija otděl. rus. jaz. i slov. 1906, t. XI, kn. 2, str. 1—19) rozborem lexikálního materiálu (o. c. 4—8), že legenda Gumpoldova byla převedena do staroslověnštiny touž neznámou osobou, která ztlumočila též „Besědy“ sv. Rehoře a Kyjevské listy. I kdyby- chom nepřijali celého jeho závěru o identitě překladatele těchto tří textů, zejména co se týče Kyjevských listů, přece se nedá upříti, že je mezi Besědami a naší legendou po stránce 1) První rukopis, označený zde P, je sborník psaný v 2. polovině XVI. století a obsahuje legendu o sv. Václavu na 1. 371 v —386 v (podrobný jeho popis viz ve vydání Nikolského, str. 83—93); dříve náležel Paf- nuciovu klášteru v Borovsku (v gubernii kalužské), r. 1908 však byl, spolu s ostatními rukopisy borovského kláštera, odevzdán knihovně archivu sv. synodu v Petrohradě. — Druhý rukopis, označený zde K, jest Mineja na měsíc září a náležel dříve proslulému klášteru na ostrově Soloveckém v Bílém moři, nyní se chová v knihovně kazaňské Duchovní akademie (čís. 500 Solov.); Nikolskij (o. c. II, pozn. 2) klade jej do XVI. stol., kdežto sesta- vitelé „Opisanija rukopisej Soloveckago monastyrja“ (Kazaň 1885) jej přiřkli stol. XV. (roku 1494?). 2) Z vydání N. Nikolského přetiskl slovanský text legendy Gumpoldovy Vl. Gruzín v své knize Slovanský svatý Václav (Praha, 1929, str. 134—169); za základ si vzal rukopis K a varianty z P uvedl v závorkách. Pro český překlad, který jde souběžně se slovanským, použil překladu F. J. Zoubka z FRB I; ta místa, kde se překlad slovanský odchýlil od latinské předlohy, pokusil se Vl. Gruzín sám přeložiti, nikoli vždy se zdarem. Pro výzkum textu tato edice nepřináší nic, mimo dvě tři drobnůstky. 3) Latinská legenda Gumpoldova byla vydána podle rukopisu knihovny ve Wolfenbüttlu od G. H. Pertze v Mon. Germ. Hist., Scriptorum t. IV (Hannover, 1841, str. 211—223), a odtud přetištěna ve FRB I. (str. 146—166) s českým, dnes již nevyhovujícím překladem Fr. J. Zoubka. O tomto památném rukopise s nej- starším miniaturním zobrazením sv. Václava srov. studii, kterou napsal Ant. Friedl (Iluminace Gumpoldovy legendy o sv. Václavu ve Wolfenbüttlu. Práce z vědeckých ústavů Karlovy university č. XIII, 1926, s 55 obrazy). 4) J. Pekař k svému rozboru použil otisku Nikolského, kromě druhého tiskového archu (t. j. ve vydání Nikolského, str. 17—32), který se ztratil poštou (srov. WLL, 431). 5) Názor Sobolevského o totožnosti překladatele jmenovaných tří textů odmítá V. Jagić v Entstehungs- geschichte2 (1913), str. 103, pozn. Kyjevské listy vznikly o víc než o století dříve než překlad Gumpolda. Cunibert Mohlberg (Il Messale glagolitico di Kiew (secolo IX) ed il suo prototipo romano del secolo VI—VII. —
Zkratky: G = latinský text legendy Gumpoldovy o sv. Václavu. K = kazaňský rukopis slovanské re- cense Gumpoldovy legendy. P = petrohradský rukopis slovanské recense Gumpoldovy legendy. FRB = Fontes rerum Bohemicarum, I dil, Praha 1873. WLL = J. Pekař, Die Wenzels- und Ludmila-Legenden und die Echtheit Christians. Praha, 1906. 1. Slovanské zpracování latinské legendy Gumpoldovy o sv. Václavu objevil roku 1904 N. Nikolskij ve dvou cyrilských rukopisech, petrohradském (= P) a kazaňském (= K),1 a vydal je r. 1909 s názvem „Legenda mantuanskago episkopa Gumpolda o Sv. Vjačeslavě Češskom v slavjano-russkom pereloženii“ (ve sbírce „Pamjatniki drevnej pis'mennosti i iskusstva", svazek 174).2 Není to pouhý překlad slavné a skvělé hagiografické práce mantovského biskupa o českém mučedníku, nýbrž zároveň pokus o opravu a doplnění cizí práce ze zdrojů do- mácí tradice. Proto můžeme právem tuto památku nazvati s J. Pekařem (WLL, 44 násl.) „druhou staroslovanskou legendou“ o sv. Václavu; jinak bývá také zvána po svém objeviteli legen- dou Nikolského. Na její velkou historickou cenu poukázal dostatečně již J. Pekař v svém spise „Die Wenzels- und Ludmila-Legenden und die Echtheit Christians“ (1906, str. 44—51, 431—2).4 Současně dokazoval A. I. Sobolevskij ve studii „K chronologii drevnějších cerkovno-slavjan- skich pamjatnikov“ (Izvěstija otděl. rus. jaz. i slov. 1906, t. XI, kn. 2, str. 1—19) rozborem lexikálního materiálu (o. c. 4—8), že legenda Gumpoldova byla převedena do staroslověnštiny touž neznámou osobou, která ztlumočila též „Besědy“ sv. Rehoře a Kyjevské listy. I kdyby- chom nepřijali celého jeho závěru o identitě překladatele těchto tří textů, zejména co se týče Kyjevských listů, přece se nedá upříti, že je mezi Besědami a naší legendou po stránce 1) První rukopis, označený zde P, je sborník psaný v 2. polovině XVI. století a obsahuje legendu o sv. Václavu na 1. 371 v —386 v (podrobný jeho popis viz ve vydání Nikolského, str. 83—93); dříve náležel Paf- nuciovu klášteru v Borovsku (v gubernii kalužské), r. 1908 však byl, spolu s ostatními rukopisy borovského kláštera, odevzdán knihovně archivu sv. synodu v Petrohradě. — Druhý rukopis, označený zde K, jest Mineja na měsíc září a náležel dříve proslulému klášteru na ostrově Soloveckém v Bílém moři, nyní se chová v knihovně kazaňské Duchovní akademie (čís. 500 Solov.); Nikolskij (o. c. II, pozn. 2) klade jej do XVI. stol., kdežto sesta- vitelé „Opisanija rukopisej Soloveckago monastyrja“ (Kazaň 1885) jej přiřkli stol. XV. (roku 1494?). 2) Z vydání N. Nikolského přetiskl slovanský text legendy Gumpoldovy Vl. Gruzín v své knize Slovanský svatý Václav (Praha, 1929, str. 134—169); za základ si vzal rukopis K a varianty z P uvedl v závorkách. Pro český překlad, který jde souběžně se slovanským, použil překladu F. J. Zoubka z FRB I; ta místa, kde se překlad slovanský odchýlil od latinské předlohy, pokusil se Vl. Gruzín sám přeložiti, nikoli vždy se zdarem. Pro výzkum textu tato edice nepřináší nic, mimo dvě tři drobnůstky. 3) Latinská legenda Gumpoldova byla vydána podle rukopisu knihovny ve Wolfenbüttlu od G. H. Pertze v Mon. Germ. Hist., Scriptorum t. IV (Hannover, 1841, str. 211—223), a odtud přetištěna ve FRB I. (str. 146—166) s českým, dnes již nevyhovujícím překladem Fr. J. Zoubka. O tomto památném rukopise s nej- starším miniaturním zobrazením sv. Václava srov. studii, kterou napsal Ant. Friedl (Iluminace Gumpoldovy legendy o sv. Václavu ve Wolfenbüttlu. Práce z vědeckých ústavů Karlovy university č. XIII, 1926, s 55 obrazy). 4) J. Pekař k svému rozboru použil otisku Nikolského, kromě druhého tiskového archu (t. j. ve vydání Nikolského, str. 17—32), který se ztratil poštou (srov. WLL, 431). 5) Názor Sobolevského o totožnosti překladatele jmenovaných tří textů odmítá V. Jagić v Entstehungs- geschichte2 (1913), str. 103, pozn. Kyjevské listy vznikly o víc než o století dříve než překlad Gumpolda. Cunibert Mohlberg (Il Messale glagolitico di Kiew (secolo IX) ed il suo prototipo romano del secolo VI—VII. —
Strana 72
72 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [4] jazykové souvislost, která nemůže býti nahodilá a opravňuje nás alespoň k té domněnce, že oba překlady vznikly v téže době a v témž prostředí.] N. Nikolskij v obšírném úvodě k své edici slovanského překladu Gumpoldovy legendy (str. I—LI) kromě popisu obou památek, v nichž se překlad ten dochoval, a kromě příslušné bibliografie podává také zevrubný výčet a rozbor všech odchylek slovanského překladu od latinské předlohy, s pokusem o určení, odkud jsou převzaty. Jeho výsledky, jak uvidíme, dají se v ledačems doplniti. N. Nikolskij (o. c. XLII sl.) pokládá slovanský překlad Gumpolda za plod českého písemnictví z XI. století; na dotvrzení toho cituje list P. A. Lavrova o čechis- mech v překladě porůznu se vyskytujících a dovolává se při tom vzpomenutých studií Sobolevského a Pekaře. Následující poznámky mají jednak doplniti úvodní stať Nikolského tím, že se pokoušejí blíže určiti vzájemný poměr obou pozdních ruských opisů, které Nikolskij otiskl paralelně vedle sebe, a vnitřním rozborem stanoviti povahu jejich prototypu, jednak také novými poznatky osvětliti ta místa, kde se slovanský překlad odchýlil od latinského originálu, buď se přikláněje k některému z jiných známých textů, nebo podávaje zprávy docela nové, odjinud nedoložené. 2. Texty obou rukopisů, které nám dochovaly staroslovanské zpracování Gumpoldovy legendy, shodují se doslova i tam, kde jsou pouhým překladem Gumpolda, i v částech čer- paných z jiných pramenů, přece však nejsou na sobě přímo závislé, aby jeden mohl býti po- kládán za předlohu druhého, neboť v obou se vyskytují chyby opisovačské, jež tuto možnost vylučují. Hned v tom, hned v onom opise vypadlo nějaké slovo, které čteme v druhém, jak poučují s dostatek poznámky. Větší úryvek chybí jen v K (v kap. XII; srov. pozn. 7). Dále pozorujeme dosti hojně takových míst, kde jeden opis má čtení chybné, druhý správné. Tak píše K chybně proti správnému znění v P: v prologu K жeAdNTK místo P жeAÁCT (desiderat); kap. V K неткори лЮкы m. Р Не ТвориА Кы, К късмдокалъ m. Р всмдо катея (exsecutor); kap. VI K предъ непракеденъ m. Р преД онь прикедЕнЪ (ad se adductus); kap. VII K пЛОДН m. Р ПОТh (septa); kap. X K MаAаА m. Р MHAAа (dulces); kap. XIV K 9иZ'нK! m. P къp'ZKHE! (crusinas); kap. XVIII K скоTы! m. P сKSTHI (veste); kap. XXI K EыI'HADO m. P ДHEШHAPO (hodie); kap. XXIII K � сихже m. P � силахже (de virtutibus); kap. XXIV К бужасником ш. Р оужникол (vinctis), K скон'чаша m. Р искочиша (exiliunt); kap. XXVI K оут“kшена m. P оутишена (mansuefactis); kap. XXX K лежаше m. Р мажаше (od лазити, incedens) a j. Podobně zase v P, ač celkem řidčeji, shledáváme chyby proti správnému čtení v K: kap. VII P съхрани гиS m. К съхранAÉиS (servando), P полньа .. непо�дНhа m. K коA'Hhlà.. HEROA'HEIà (ultronea.. coacta); kap. X P к'ѣpoю m. K x'kpоvič, kap. XVIII. P pACHEI m. K paзHhI (singulos); kap. XXVI P cHa m. K PHa (domino) a j. Atti della Pontificia Academia Romana di Archeologia, seria III, Memorie vol. 2, Roma, 1929 — str. 286) do- konce ze shody modliteb mešních v Kyjevských zlomcích a v sakramentáři Padovském soudí, že překlad to- hoto nejstaršího misálu hlaholského je dílem samého sv. Konstantina-Cyrila, pořízeným v Římě v letech 868—869. 1) A. J. Sobolevskij shledal 57 příkladů, kde se totéž latinské slovo překládá v obou památkách týmž slovanským výrazem. Některé shody jsou velmi nápadné, na př. bystrost = studium, zaklenuti = subcludere, zemlja = patria, osljad = patibulum, prijazn' = amicus, račiti = dignari, rěč = ratio, causa, sila = virtus, snaga = studium, susěd = civis, utjagnuti = mereri, čin = modus, čstn = venerabilis. Dále uvádí ještě 26 případů, kde totéž slovo slovanské vyjadřuje v obou textech podobný, namnoze synonymní výraz latinský. I přílišná doslovnost překladu a některé hrubé omyly rušící smysl, společné v obou památkách, vedou nás k tomu, abychom připsali oba texty, ne-li téže osobě, alespoň témuž kroužku překladatelskému. K tomu srovnej také stať A. J. Sobolevského „Cerkovno-slavjan. teksty moravskago proischoždenija“ v časopise „Russkij Filol. Věstnik“ (1900, t. XLIII, str. 154 násl.).
72 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [4] jazykové souvislost, která nemůže býti nahodilá a opravňuje nás alespoň k té domněnce, že oba překlady vznikly v téže době a v témž prostředí.] N. Nikolskij v obšírném úvodě k své edici slovanského překladu Gumpoldovy legendy (str. I—LI) kromě popisu obou památek, v nichž se překlad ten dochoval, a kromě příslušné bibliografie podává také zevrubný výčet a rozbor všech odchylek slovanského překladu od latinské předlohy, s pokusem o určení, odkud jsou převzaty. Jeho výsledky, jak uvidíme, dají se v ledačems doplniti. N. Nikolskij (o. c. XLII sl.) pokládá slovanský překlad Gumpolda za plod českého písemnictví z XI. století; na dotvrzení toho cituje list P. A. Lavrova o čechis- mech v překladě porůznu se vyskytujících a dovolává se při tom vzpomenutých studií Sobolevského a Pekaře. Následující poznámky mají jednak doplniti úvodní stať Nikolského tím, že se pokoušejí blíže určiti vzájemný poměr obou pozdních ruských opisů, které Nikolskij otiskl paralelně vedle sebe, a vnitřním rozborem stanoviti povahu jejich prototypu, jednak také novými poznatky osvětliti ta místa, kde se slovanský překlad odchýlil od latinského originálu, buď se přikláněje k některému z jiných známých textů, nebo podávaje zprávy docela nové, odjinud nedoložené. 2. Texty obou rukopisů, které nám dochovaly staroslovanské zpracování Gumpoldovy legendy, shodují se doslova i tam, kde jsou pouhým překladem Gumpolda, i v částech čer- paných z jiných pramenů, přece však nejsou na sobě přímo závislé, aby jeden mohl býti po- kládán za předlohu druhého, neboť v obou se vyskytují chyby opisovačské, jež tuto možnost vylučují. Hned v tom, hned v onom opise vypadlo nějaké slovo, které čteme v druhém, jak poučují s dostatek poznámky. Větší úryvek chybí jen v K (v kap. XII; srov. pozn. 7). Dále pozorujeme dosti hojně takových míst, kde jeden opis má čtení chybné, druhý správné. Tak píše K chybně proti správnému znění v P: v prologu K жeAdNTK místo P жeAÁCT (desiderat); kap. V K неткори лЮкы m. Р Не ТвориА Кы, К късмдокалъ m. Р всмдо катея (exsecutor); kap. VI K предъ непракеденъ m. Р преД онь прикедЕнЪ (ad se adductus); kap. VII K пЛОДН m. Р ПОТh (septa); kap. X K MаAаА m. Р MHAAа (dulces); kap. XIV K 9иZ'нK! m. P къp'ZKHE! (crusinas); kap. XVIII K скоTы! m. P сKSTHI (veste); kap. XXI K EыI'HADO m. P ДHEШHAPO (hodie); kap. XXIII K � сихже m. P � силахже (de virtutibus); kap. XXIV К бужасником ш. Р оужникол (vinctis), K скон'чаша m. Р искочиша (exiliunt); kap. XXVI K оут“kшена m. P оутишена (mansuefactis); kap. XXX K лежаше m. Р мажаше (od лазити, incedens) a j. Podobně zase v P, ač celkem řidčeji, shledáváme chyby proti správnému čtení v K: kap. VII P съхрани гиS m. К съхранAÉиS (servando), P полньа .. непо�дНhа m. K коA'Hhlà.. HEROA'HEIà (ultronea.. coacta); kap. X P к'ѣpoю m. K x'kpоvič, kap. XVIII. P pACHEI m. K paзHhI (singulos); kap. XXVI P cHa m. K PHa (domino) a j. Atti della Pontificia Academia Romana di Archeologia, seria III, Memorie vol. 2, Roma, 1929 — str. 286) do- konce ze shody modliteb mešních v Kyjevských zlomcích a v sakramentáři Padovském soudí, že překlad to- hoto nejstaršího misálu hlaholského je dílem samého sv. Konstantina-Cyrila, pořízeným v Římě v letech 868—869. 1) A. J. Sobolevskij shledal 57 příkladů, kde se totéž latinské slovo překládá v obou památkách týmž slovanským výrazem. Některé shody jsou velmi nápadné, na př. bystrost = studium, zaklenuti = subcludere, zemlja = patria, osljad = patibulum, prijazn' = amicus, račiti = dignari, rěč = ratio, causa, sila = virtus, snaga = studium, susěd = civis, utjagnuti = mereri, čin = modus, čstn = venerabilis. Dále uvádí ještě 26 případů, kde totéž slovo slovanské vyjadřuje v obou textech podobný, namnoze synonymní výraz latinský. I přílišná doslovnost překladu a některé hrubé omyly rušící smysl, společné v obou památkách, vedou nás k tomu, abychom připsali oba texty, ne-li téže osobě, alespoň témuž kroužku překladatelskému. K tomu srovnej také stať A. J. Sobolevského „Cerkovno-slavjan. teksty moravskago proischoždenija“ v časopise „Russkij Filol. Věstnik“ (1900, t. XLIII, str. 154 násl.).
Strana 73
5 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 73 Z těchto vzájemných odchylek, zaviněných opisovači, jde najevo, že žádný z obou textů nemohl býti druhému přímou předlohou. A přece vyplynuly oba z jedné starší předlohy A, oběma jim společné. To poznáváme s jistotou z toho, že se v obou opisech, K i P, vysky- tují tytéž chyby opisovačské, jichž původní překlad X neměl. Jsou to na př.: v prologu K НеГОК'КА Ко ŠНАIИЪ, Р неГоК'КА КЪ оÝHILA místo cего к'kкъ ониů (hunc aetas iuvencula); ib. КР ИНоГО сТѣД'НьА старости m. того (nebo оного) стѣдеНКА старости (illum frigidae senectutis); ib. KP CAKIIIAвнEMЪ m. сMYШеНMЪ (commixtione) ; ib. KР радостh m. р'дкостъ (raritatem); kap. I КР таче кечернолоу (�м8) m. таче к'коножоу (послkдъсткію = ac cre- dulae posteritati); kap. V K к'ТоA8 не пристагаше, Р ктомѣ не престаа�ше m. къ дб48 же простъ в'kаше (? domestica habitudine simplex); ib. KP т'yъ m. тихъ (modestus); ib. KP HEOYЧEHKIA (-a) m. HAOYЧEHHIA (-d = edoctos) ; kap. XIII KP AXAA T'KY m. Д.AATEAh (factorem); ib. KP oÝДKI m. oVMkl (? consiliis); kap. XV KP oÝMS m. Moyж8 (virum); kap. XXI KP He МиНеM ш. Не AKßе (non minus); kap. XXIII КР �вр'ѣтоша ш. окр'ѣъъша, КР ксм т. къ селk, КР ракоу (-8) m. p'kkoy (rivulo), КР частажи m. чистаMи (sinceriter); kap. XXIV K 83hI, P о�3ы m. oVдK (membra); kap. XXIX КР къ m. нъ (sed) a j. Tato cyrilská předloha A, z které prostřednictvím několika dalších opisů vyplynuly oba ruské texty K i P, byla přepsána z hlaholského rukopisu. Na stopu tohoto poznatku uvedl mě chybný překlad latinské věty „proficisci non moror“ (v kap. XXX), kterou oba rukopisy tlumočí slovy He MOP8 TAMO HTH. Poněvadž v téže kapitole ke konci „non diutius morante“ se překládá správně He д04гO же MедAAI8 2MS, není pochyby o tom, že „non moror = HeMOF8“ nebylo v původním překladě, nýbrž že tam stálo správně: He 4ьд4ѭ. Přeměna Aдлѭ v Mогѫ se vysvětlí mnohem lehčeji z hlaholice než z cyrilice, neboť v hlaholici druhé písmeno v obou slovech, k = 9 a o = 9, je stejné vyjímajíc to, že při polohlásce k ze středu písmena vybíhá nalevo vlasová čárka zakončená tečkou, což se snadno přehlédne; také A (ab a. nebo ligaturu aa) možno si spíše splésti s r (9) v písmu hlaholském. Takové přehlédnutí je tím pochopitelnější u písaře, který nebyl dosti cvičen v hlaholici, zvláště když předpokládáme, že měl před sebou rukopis psaný zběžně a ne- úpravně, asi tak jako Pražské zlomky, náležející podle všeho témuž místu a téže době. Dalším důkazem toho, že text A byl opsán z předlohy hlaholské, je záměna k za a, jež se tu naskýtá ve dvou případech: p4-ocTk m. 9-KOCTh (v prologu), pakov m. p.kkov (v kap. XXIII). V hlaholici totiž značka A může vyjadřovati i k i ta (po palatálních sou- hláskách a). Písař méně zběhlý ve čtení hlaholského textu snadno mohl přepsati hlaholské A omylem a místo k, neboť na mnohých místech toto A mělo vskutku fonetickou platnost Sem bych také zařadil záměnu q za t v slově peju místo správného pkuu (caus v kap. XIX (srov. pozn. 31) a rovněž v kap. XXI (srov. pozn. 7); v hlaholském písmě podobá ligatuře � dosti značně, takže omyl se tu spíše vysvětlí nežli v cyrilici. Konečně třetí důkaz, že originál překladu byl psán hlaholsky, vidím v tom, že rok, kdy ostatky sv. Václava byly přeneseny do Prahy, je určen čtvrtou indikcí místo páté. Jak již J. Pekař (WLL, 432) upozornil, připadá čtvrtá indikce na rok 931, kdežto odjinud víme, že přenesení se událo třetí rok po smrti Václavově, t. j. r. 932. Nesnáz zmizí, když při- pustíme, že text původně byl psán hlaholicí, v níž písmeno A (= ) značí 5, kdežto cyrilské A = 4. Písař omylem přepsal písmeno hlaholské cyrilským, bez ohledu na jeho numerickou platnost, tedy A místo e, a tím změnil pátou indikci, která přísluší roku 932, na čtvrtou. 1) Přepisovatel napsal místo pkun—pkupu, což pozdější opisovači změnili v pepu; v obou rukopisech se ostatně častěji píše s místo k. 10
5 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 73 Z těchto vzájemných odchylek, zaviněných opisovači, jde najevo, že žádný z obou textů nemohl býti druhému přímou předlohou. A přece vyplynuly oba z jedné starší předlohy A, oběma jim společné. To poznáváme s jistotou z toho, že se v obou opisech, K i P, vysky- tují tytéž chyby opisovačské, jichž původní překlad X neměl. Jsou to na př.: v prologu K НеГОК'КА Ко ŠНАIИЪ, Р неГоК'КА КЪ оÝHILA místo cего к'kкъ ониů (hunc aetas iuvencula); ib. КР ИНоГО сТѣД'НьА старости m. того (nebo оного) стѣдеНКА старости (illum frigidae senectutis); ib. KP CAKIIIAвнEMЪ m. сMYШеНMЪ (commixtione) ; ib. KР радостh m. р'дкостъ (raritatem); kap. I КР таче кечернолоу (�м8) m. таче к'коножоу (послkдъсткію = ac cre- dulae posteritati); kap. V K к'ТоA8 не пристагаше, Р ктомѣ не престаа�ше m. къ дб48 же простъ в'kаше (? domestica habitudine simplex); ib. KP т'yъ m. тихъ (modestus); ib. KP HEOYЧEHKIA (-a) m. HAOYЧEHHIA (-d = edoctos) ; kap. XIII KP AXAA T'KY m. Д.AATEAh (factorem); ib. KP oÝДKI m. oVMkl (? consiliis); kap. XV KP oÝMS m. Moyж8 (virum); kap. XXI KP He МиНеM ш. Не AKßе (non minus); kap. XXIII КР �вр'ѣтоша ш. окр'ѣъъша, КР ксм т. къ селk, КР ракоу (-8) m. p'kkoy (rivulo), КР частажи m. чистаMи (sinceriter); kap. XXIV K 83hI, P о�3ы m. oVдK (membra); kap. XXIX КР къ m. нъ (sed) a j. Tato cyrilská předloha A, z které prostřednictvím několika dalších opisů vyplynuly oba ruské texty K i P, byla přepsána z hlaholského rukopisu. Na stopu tohoto poznatku uvedl mě chybný překlad latinské věty „proficisci non moror“ (v kap. XXX), kterou oba rukopisy tlumočí slovy He MOP8 TAMO HTH. Poněvadž v téže kapitole ke konci „non diutius morante“ se překládá správně He д04гO же MедAAI8 2MS, není pochyby o tom, že „non moror = HeMOF8“ nebylo v původním překladě, nýbrž že tam stálo správně: He 4ьд4ѭ. Přeměna Aдлѭ v Mогѫ se vysvětlí mnohem lehčeji z hlaholice než z cyrilice, neboť v hlaholici druhé písmeno v obou slovech, k = 9 a o = 9, je stejné vyjímajíc to, že při polohlásce k ze středu písmena vybíhá nalevo vlasová čárka zakončená tečkou, což se snadno přehlédne; také A (ab a. nebo ligaturu aa) možno si spíše splésti s r (9) v písmu hlaholském. Takové přehlédnutí je tím pochopitelnější u písaře, který nebyl dosti cvičen v hlaholici, zvláště když předpokládáme, že měl před sebou rukopis psaný zběžně a ne- úpravně, asi tak jako Pražské zlomky, náležející podle všeho témuž místu a téže době. Dalším důkazem toho, že text A byl opsán z předlohy hlaholské, je záměna k za a, jež se tu naskýtá ve dvou případech: p4-ocTk m. 9-KOCTh (v prologu), pakov m. p.kkov (v kap. XXIII). V hlaholici totiž značka A může vyjadřovati i k i ta (po palatálních sou- hláskách a). Písař méně zběhlý ve čtení hlaholského textu snadno mohl přepsati hlaholské A omylem a místo k, neboť na mnohých místech toto A mělo vskutku fonetickou platnost Sem bych také zařadil záměnu q za t v slově peju místo správného pkuu (caus v kap. XIX (srov. pozn. 31) a rovněž v kap. XXI (srov. pozn. 7); v hlaholském písmě podobá ligatuře � dosti značně, takže omyl se tu spíše vysvětlí nežli v cyrilici. Konečně třetí důkaz, že originál překladu byl psán hlaholsky, vidím v tom, že rok, kdy ostatky sv. Václava byly přeneseny do Prahy, je určen čtvrtou indikcí místo páté. Jak již J. Pekař (WLL, 432) upozornil, připadá čtvrtá indikce na rok 931, kdežto odjinud víme, že přenesení se událo třetí rok po smrti Václavově, t. j. r. 932. Nesnáz zmizí, když při- pustíme, že text původně byl psán hlaholicí, v níž písmeno A (= ) značí 5, kdežto cyrilské A = 4. Písař omylem přepsal písmeno hlaholské cyrilským, bez ohledu na jeho numerickou platnost, tedy A místo e, a tím změnil pátou indikci, která přísluší roku 932, na čtvrtou. 1) Přepisovatel napsal místo pkun—pkupu, což pozdější opisovači změnili v pepu; v obou rukopisech se ostatně častěji píše s místo k. 10
Strana 74
74 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 16] Netřeba se nikterak pozastavovati nad tím, že se v obou rukopisech číslice vypisuje slovem (kap. XXIII): KP чеTRÉо'таго ин'ДHKTA. Můžeme s jistotou předpokládati, že v hlaholském originálu byl zde číselný znak, který teprve v pozdějších opisech předlohy A byl nahrazen slovem. Vždyť hned za udáním indikce určuje se den, kdy se stalo přenesení, ještě v ruko- pise P písmenem: Aца мар'та к' днь Д., kdežto v K se vypisuje: мща марта к ДНь чеТкер- THlů.1 Arci v tomto druhém případě se písař nezmýlil, přepsav správně hlaholské » (= r), jež značí 4, cyrilským A (= 4); mohli bychom si to vysvětliti tím, že toto datum, 4. března, bylo mu velmi dobře známo, ježto památka přenesení se toho dne každoročně slavívala, a zmýlil-li se přepisovatel, mohl chybu opraviti někdo z českých čtenářů. Když tedy přijmeme jako zjištěnou skutečnost to, že slovanský překlad Gumpolda byl původně napsán hlaholicí a potom přepsán cyrilicí písařem, jemuž čtení hlaholice působilo obtíže, nebudeme se rozpakovati, na vrub tohoto přepisu přičísti též i mnohé jiné chyby, společné oběma ruským opisům, jako ToM8 m. д0M8, оÝДHI m. oÝMыl, оулоV m. MOужoY, не жинеM т. не лкйе, окрѣтоша m. окрѣтъша, о�зы ш. оудн а j.2 3. Již tím poznáním, že mnoho chyb kazících text ruských opisů KP vzniklo teprve později od nevědomých neb povrchních písařů, mění se podstatně náš úsudek o jakosti prvotního překladu. Skutečných a hrubých omylů je v něm celkem poskrovnu, a i ty se z části dají omluviti jednak umělou složitostí stilu Gumpoldova, jednak též vadným čtením latinského originálu. Překládá-li se na př. v prologu fixione v KP тeчеHHEMЪ, je to záměnou s fluxione; v kap. XII curis K CYдOEъ, P c8дóкъ je záměnou s curiis, v kap. XIX exitium KP начаTоK je záměnou s initium, v kap. XXX Cur iter KP пoчTO TaKo je záměnou iter za ita. O těchto nesrovnalostech poučují dostatečně poznámky v textu. Hlavním svízelem pro překladatele byly Gumpoldovy dlouhé periody s nakupenými ablativy absolutními a gerundii, v nichž se jest těžko vyznati i zkušenému latináři. Kdož by se divil, že slovanský kněz, který pracoval bez jakýchkoli pomůcek, mnohdy v tom labyrintu umělých obratů a vazeb pobloudil? Jak dovedl překládati doslovně, a přec ne otrocky, jak malými obměnami zhladil ztrnulost přílišné závislosti na originálu, možno dobře pozorovati na př. na počátku XIII. kapitoly, a i jinde. Již Nikolskij (o. c. str. VII, XI—XII, pozn. 1) upozornil na rozdíl ve stilu, jakým se liší od sebe části přeložené z Gumpolda 1) Podobně v kap. XII píše P EI cKpaT, kdežto v K je vypsáno AEй краTъ Hа ASCAT«. 2) Vznikl-li překlad Gumpoldovy legendy v Čechách, jak třeba souditi, koncem X. nebo počátkem XI. stol., mohli bychom se ptáti, proč se nedochovaly v textu ony typické znaky české řeči (bohemismy), známé z Ky- jevských a Pražských zlomků, totiž střídnice c, z za št, žd. Na to odpověděl již A. Sobolevskij v uvedené stati v Rus. Fil. Věst. 1900 (str. 154): staří opisovači měnili fonetické zvláštnosti svých předloh s neobyčej- nou rychlostí a snadností, a podobný osud stíhal také všecky zvláštnosti morfologické. Proto kladl A. Sobo- levskij při určování textů „moravského“ (lépe: českého) původu největší váhu na materiál lexikální. Zdá se však, že pozdní ruské opisy slovanské legendy Gumpoldovy nám zachovaly na jednom místě stopu, třeba slabou a nejistou, těch bohemismů, které charakterisují Kyjevské a Pražské zlomky: v kap. XXIV (srov. pozn. 4) se tu čte místo latinského „ut erat necesse“ K o3u, P ov 83., což si nedovedu vysvětliti jinak než jako zkomo- leninu z původního Hoy3no (z нѫждеѭ.). 3) Proti hojným místům, kde ablativ absolutní a gerundium jsou přeloženy správně, ano dovedně, dá se postaviti celkem jen málo překladů chybných. Ablativ absolutní se vyjadřuje obyčejně dativem absolutním, ale někdy též i jinými vhodnými vazbami participiálními, na př. kap. III se publico assensu eligente (EpaTHCAAкъ) нз'Sранъ всми АЮДKми; kаp. IV ingenio celeri capacitate instructo хSдОжисТкоM къ скорашемS равѣмS направАнъ, a pod. Také gerundia bývají dobře přeložena participii činnými i trpnými, infinitivem a jinak. — U ablativů absolutních se stalo několikrát, že jsou přeloženy mechanicky instrumentálem, čímž vzniká v slovanském textě jakýsi instrumentál absolutní: kap. II regnante rege Heinrico царствоующемъ царемъ fнрHхоM; ib. ope divina co- operante мнлостHю кожіею дллгдщS; kаp. XXII Peracta venerabili passione пер'коджâной честною страстѣо а pod.
74 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 16] Netřeba se nikterak pozastavovati nad tím, že se v obou rukopisech číslice vypisuje slovem (kap. XXIII): KP чеTRÉо'таго ин'ДHKTA. Můžeme s jistotou předpokládati, že v hlaholském originálu byl zde číselný znak, který teprve v pozdějších opisech předlohy A byl nahrazen slovem. Vždyť hned za udáním indikce určuje se den, kdy se stalo přenesení, ještě v ruko- pise P písmenem: Aца мар'та к' днь Д., kdežto v K se vypisuje: мща марта к ДНь чеТкер- THlů.1 Arci v tomto druhém případě se písař nezmýlil, přepsav správně hlaholské » (= r), jež značí 4, cyrilským A (= 4); mohli bychom si to vysvětliti tím, že toto datum, 4. března, bylo mu velmi dobře známo, ježto památka přenesení se toho dne každoročně slavívala, a zmýlil-li se přepisovatel, mohl chybu opraviti někdo z českých čtenářů. Když tedy přijmeme jako zjištěnou skutečnost to, že slovanský překlad Gumpolda byl původně napsán hlaholicí a potom přepsán cyrilicí písařem, jemuž čtení hlaholice působilo obtíže, nebudeme se rozpakovati, na vrub tohoto přepisu přičísti též i mnohé jiné chyby, společné oběma ruským opisům, jako ToM8 m. д0M8, оÝДHI m. oÝMыl, оулоV m. MOужoY, не жинеM т. не лкйе, окрѣтоша m. окрѣтъша, о�зы ш. оудн а j.2 3. Již tím poznáním, že mnoho chyb kazících text ruských opisů KP vzniklo teprve později od nevědomých neb povrchních písařů, mění se podstatně náš úsudek o jakosti prvotního překladu. Skutečných a hrubých omylů je v něm celkem poskrovnu, a i ty se z části dají omluviti jednak umělou složitostí stilu Gumpoldova, jednak též vadným čtením latinského originálu. Překládá-li se na př. v prologu fixione v KP тeчеHHEMЪ, je to záměnou s fluxione; v kap. XII curis K CYдOEъ, P c8дóкъ je záměnou s curiis, v kap. XIX exitium KP начаTоK je záměnou s initium, v kap. XXX Cur iter KP пoчTO TaKo je záměnou iter za ita. O těchto nesrovnalostech poučují dostatečně poznámky v textu. Hlavním svízelem pro překladatele byly Gumpoldovy dlouhé periody s nakupenými ablativy absolutními a gerundii, v nichž se jest těžko vyznati i zkušenému latináři. Kdož by se divil, že slovanský kněz, který pracoval bez jakýchkoli pomůcek, mnohdy v tom labyrintu umělých obratů a vazeb pobloudil? Jak dovedl překládati doslovně, a přec ne otrocky, jak malými obměnami zhladil ztrnulost přílišné závislosti na originálu, možno dobře pozorovati na př. na počátku XIII. kapitoly, a i jinde. Již Nikolskij (o. c. str. VII, XI—XII, pozn. 1) upozornil na rozdíl ve stilu, jakým se liší od sebe části přeložené z Gumpolda 1) Podobně v kap. XII píše P EI cKpaT, kdežto v K je vypsáno AEй краTъ Hа ASCAT«. 2) Vznikl-li překlad Gumpoldovy legendy v Čechách, jak třeba souditi, koncem X. nebo počátkem XI. stol., mohli bychom se ptáti, proč se nedochovaly v textu ony typické znaky české řeči (bohemismy), známé z Ky- jevských a Pražských zlomků, totiž střídnice c, z za št, žd. Na to odpověděl již A. Sobolevskij v uvedené stati v Rus. Fil. Věst. 1900 (str. 154): staří opisovači měnili fonetické zvláštnosti svých předloh s neobyčej- nou rychlostí a snadností, a podobný osud stíhal také všecky zvláštnosti morfologické. Proto kladl A. Sobo- levskij při určování textů „moravského“ (lépe: českého) původu největší váhu na materiál lexikální. Zdá se však, že pozdní ruské opisy slovanské legendy Gumpoldovy nám zachovaly na jednom místě stopu, třeba slabou a nejistou, těch bohemismů, které charakterisují Kyjevské a Pražské zlomky: v kap. XXIV (srov. pozn. 4) se tu čte místo latinského „ut erat necesse“ K o3u, P ov 83., což si nedovedu vysvětliti jinak než jako zkomo- leninu z původního Hoy3no (z нѫждеѭ.). 3) Proti hojným místům, kde ablativ absolutní a gerundium jsou přeloženy správně, ano dovedně, dá se postaviti celkem jen málo překladů chybných. Ablativ absolutní se vyjadřuje obyčejně dativem absolutním, ale někdy též i jinými vhodnými vazbami participiálními, na př. kap. III se publico assensu eligente (EpaTHCAAкъ) нз'Sранъ всми АЮДKми; kаp. IV ingenio celeri capacitate instructo хSдОжисТкоM къ скорашемS равѣмS направАнъ, a pod. Také gerundia bývají dobře přeložena participii činnými i trpnými, infinitivem a jinak. — U ablativů absolutních se stalo několikrát, že jsou přeloženy mechanicky instrumentálem, čímž vzniká v slovanském textě jakýsi instrumentál absolutní: kap. II regnante rege Heinrico царствоующемъ царемъ fнрHхоM; ib. ope divina co- operante мнлостHю кожіею дллгдщS; kаp. XXII Peracta venerabili passione пер'коджâной честною страстѣо а pod.
Strana 75
LEGENDA NIKOLSKÉHO. 75 [7 a části čerpané odjinud, a vysvětlil, na čem se ten rozdíl zakládá: překlad obou částí jest dílo téže osoby, rozdíly pocházejí od různé povahy stilu obou těchto částí, Gumpoldova legenda má sloh zdobný, uměle stavěný, partie vsunuté sloh prostý, narrativní. Prohlašuje-li Nikolskij (o. c. str. VII) 1 sloh první za „temný“, platí to spíše o stilu ruských opisů, zkažených pozdějšími chybami. V originálním překladě rozdíl ten v obou částech nebyl tak nápadný. Jazykový rozbor slovanské recense Gumpolda odhaluje nám ještě jednu stránku jejích minulých osudů. Dovídáme se z něho, že prvotní překlad byl někým opravován interline- árními neb marginálními glosami a že některý pozdější opisovatel, snad ten, který přepi- soval legendu po prvé písmem cyrilským, zařadil glosy ty většinou zcela mechanicky do textu. Tím vznikla místa, kde totéž slovo neb týž obrat latinský je vyjádřen dvěma slo- vanskými. Opravné poznámky byly dělány někým, kdo měl před sebou text latinský, a to patrně do rukopisu hlaholského. Poněvadž poznámky k textu upozorňují na všechna tato místa,2 stačí, když zde uvedu několik typických příkladů. V kap. III diebus .. per naturae legem obclusis je přeloženo v KP дHEMЪ .. 1O 3аKOHS ФОДА ЧлОК'чеСКа ЗаКлеПеНКA (V rukopisech omylem ДНех .. ЗаКАЕПЕНИ1) лТъ! � сего ск'кта пресТаКИК'ШшуCА; zde původní doslovný překlad ДнеMЪ ЗаКлеПеНыMK byl opraven jiným rčením, které se vyskytuje též v kap. XVIII (quacumque hora lex naturae od extrema nos deduxerit = да �ие в' коуіо годиноу доуша наша � скта пресТакиCА), zbývající slovo AkTh pokládám za marginálii k následujícímu slovu к'kкoM (sc. M'Hiй) = aetate minor (srov. též pozn. 1 v kap. III). V kap. IV crimen luendum veritus přeloženo dvakrát, po prvé špatně: протикоу съгр'ѣшенї кад'нити стыДАШеА, ро druhé lépe: грха к' тожъ клю- AAMECA, jenže druhý, lepší překlad se octl na nepravém místě, až za větou podmínečnou. Ib. incolarum quoque iam rusticitatem maioribus saepe in diligendo praeferens = пou- ШеАЦем'же и� о�ногижъ и� стран'ныжъ й� нол'шіа и� ЧКсТНКА (m. ЧАСТЪIА) АЮККИ ПОДАÁшЕ ÚZHOCA; üZHOcA je pozdější přípisek, doslova podle latinského praeferens — glosátor, jak viděti, nahlížel do latinského textu —, překladatel neporozuměl slovu „maioribus“, závislému na „praeferens“ (dávaje přednost před svými předky), rovněž přeložil nesprávně „rustici- tatem“, dal však větě určitý a jasný smysl (podával cizincům a chudým větší a časté dů- kazy lásky), který je přípiskem ůzHOCA porušen. V kap. XXI probandi causa = ûcкоушеніà ради реци; pokládám peqiи (= pkчи) za glosu, vyjadřující jinak latinské „causa“, srov. kap. XIX (pozn. 31), kde peuiu (= peчu) je variantou k кHHov (= causam). Také v kap. VI v úryvku, jehož nemá lat. Gumpold: н'kкоуіо киноу рещи самъ съткофикъ, jе рещи (= 9ѣчи) variantou k BHHOY; toto pequ místo pkuu mohlo vzniknouti nejspíše přepisem z hlaholského písma do cyrilského, proto mám za to, že slovanská recense Gumpolda byla glosována ještě v ruko- pise hlaholském.3 4. Již N. Nikolskij (o. c. VIII násl.) zjistil, že slovanský překlad na mnohých místech, kde se odklání od Gumpolda, přidržuje se některé jiné latinské legendy, nejčastěji Crescente fide, a to stejně doslova, takže nebyly všude ani zahlazeny stopy mechanického spojování dvou různých pramenů; 4 nechal však nerozřešenu otázku (o. c. str. XXXIX), zda tyto obměny 1) Nikolskij cituje jako doklad tohoto „temného“ stilu počátek prologu, který právě je zko- molen pozdějšími opisovači k nepoznání. 2) Vyskytují se v kapitolách I—VIII, XIX—XXIX. 3) Označíme-li původní hlaholský překlad X, překlad glosovaný Y, cyrilský jeho přepis A, můžeme si znázorniti vznik ruských opisů a jejich poměr k originálu tímto obrazcem: Nikolskij (o. c., str. 8) cituje jako doklad úryvek z XIII. kap., kde „Finito excellentis alloquio iussionis, nefastae participes coniuracionis domum pavidi redeunt“ je přeloženo: I si K X
LEGENDA NIKOLSKÉHO. 75 [7 a části čerpané odjinud, a vysvětlil, na čem se ten rozdíl zakládá: překlad obou částí jest dílo téže osoby, rozdíly pocházejí od různé povahy stilu obou těchto částí, Gumpoldova legenda má sloh zdobný, uměle stavěný, partie vsunuté sloh prostý, narrativní. Prohlašuje-li Nikolskij (o. c. str. VII) 1 sloh první za „temný“, platí to spíše o stilu ruských opisů, zkažených pozdějšími chybami. V originálním překladě rozdíl ten v obou částech nebyl tak nápadný. Jazykový rozbor slovanské recense Gumpolda odhaluje nám ještě jednu stránku jejích minulých osudů. Dovídáme se z něho, že prvotní překlad byl někým opravován interline- árními neb marginálními glosami a že některý pozdější opisovatel, snad ten, který přepi- soval legendu po prvé písmem cyrilským, zařadil glosy ty většinou zcela mechanicky do textu. Tím vznikla místa, kde totéž slovo neb týž obrat latinský je vyjádřen dvěma slo- vanskými. Opravné poznámky byly dělány někým, kdo měl před sebou text latinský, a to patrně do rukopisu hlaholského. Poněvadž poznámky k textu upozorňují na všechna tato místa,2 stačí, když zde uvedu několik typických příkladů. V kap. III diebus .. per naturae legem obclusis je přeloženo v KP дHEMЪ .. 1O 3аKOHS ФОДА ЧлОК'чеСКа ЗаКлеПеНКA (V rukopisech omylem ДНех .. ЗаКАЕПЕНИ1) лТъ! � сего ск'кта пресТаКИК'ШшуCА; zde původní doslovný překlad ДнеMЪ ЗаКлеПеНыMK byl opraven jiným rčením, které se vyskytuje též v kap. XVIII (quacumque hora lex naturae od extrema nos deduxerit = да �ие в' коуіо годиноу доуша наша � скта пресТакиCА), zbývající slovo AkTh pokládám za marginálii k následujícímu slovu к'kкoM (sc. M'Hiй) = aetate minor (srov. též pozn. 1 v kap. III). V kap. IV crimen luendum veritus přeloženo dvakrát, po prvé špatně: протикоу съгр'ѣшенї кад'нити стыДАШеА, ро druhé lépe: грха к' тожъ клю- AAMECA, jenže druhý, lepší překlad se octl na nepravém místě, až za větou podmínečnou. Ib. incolarum quoque iam rusticitatem maioribus saepe in diligendo praeferens = пou- ШеАЦем'же и� о�ногижъ и� стран'ныжъ й� нол'шіа и� ЧКсТНКА (m. ЧАСТЪIА) АЮККИ ПОДАÁшЕ ÚZHOCA; üZHOcA je pozdější přípisek, doslova podle latinského praeferens — glosátor, jak viděti, nahlížel do latinského textu —, překladatel neporozuměl slovu „maioribus“, závislému na „praeferens“ (dávaje přednost před svými předky), rovněž přeložil nesprávně „rustici- tatem“, dal však větě určitý a jasný smysl (podával cizincům a chudým větší a časté dů- kazy lásky), který je přípiskem ůzHOCA porušen. V kap. XXI probandi causa = ûcкоушеніà ради реци; pokládám peqiи (= pkчи) za glosu, vyjadřující jinak latinské „causa“, srov. kap. XIX (pozn. 31), kde peuiu (= peчu) je variantou k кHHov (= causam). Také v kap. VI v úryvku, jehož nemá lat. Gumpold: н'kкоуіо киноу рещи самъ съткофикъ, jе рещи (= 9ѣчи) variantou k BHHOY; toto pequ místo pkuu mohlo vzniknouti nejspíše přepisem z hlaholského písma do cyrilského, proto mám za to, že slovanská recense Gumpolda byla glosována ještě v ruko- pise hlaholském.3 4. Již N. Nikolskij (o. c. VIII násl.) zjistil, že slovanský překlad na mnohých místech, kde se odklání od Gumpolda, přidržuje se některé jiné latinské legendy, nejčastěji Crescente fide, a to stejně doslova, takže nebyly všude ani zahlazeny stopy mechanického spojování dvou různých pramenů; 4 nechal však nerozřešenu otázku (o. c. str. XXXIX), zda tyto obměny 1) Nikolskij cituje jako doklad tohoto „temného“ stilu počátek prologu, který právě je zko- molen pozdějšími opisovači k nepoznání. 2) Vyskytují se v kapitolách I—VIII, XIX—XXIX. 3) Označíme-li původní hlaholský překlad X, překlad glosovaný Y, cyrilský jeho přepis A, můžeme si znázorniti vznik ruských opisů a jejich poměr k originálu tímto obrazcem: Nikolskij (o. c., str. 8) cituje jako doklad úryvek z XIII. kap., kde „Finito excellentis alloquio iussionis, nefastae participes coniuracionis domum pavidi redeunt“ je přeloženo: I si K X
Strana 76
76 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 18 základního textu, jež shledáváme v slovanské recensi, pocházejí teprve od překladatele, či zda překladatel měl před sebou již latinského Gumpolda takto opraveného a doplněného. Sám Nikolskij nevylučuje možnost druhou a cituje slova V. A. Franceva (v recensi o Ka- louskově Obraně v Izvěstijích t. VII, 1902, kn. 2, str. 383—402), že „Gumpoldova legenda pronikla do Čech a do Bavor již v X. století a že tam byla rozličně zkracována a rozši- řována, slučována s jinými legendami, rozmanitě vykrašlována“; kdyby celá rukopisná tradice legendy Gumpoldovy byla náležitě prozkoumána, myslím, že by se tato možnost změnila v jistotu pouhým srovnáním textů. Utvrzuje mě v tom zkušenost s pozdní legendou o sv. Václavu, počínající slovy „Ut annuncietur“. Obě recense této legendy, kratší i delší, popsal a zhodnotil J. Pekař, zvláště v svém německém spise o Kristiánovi (WLL, str. 61—64), po prvé však ji vydal úplně Ant. Podlaha r. 1917 (Vita sancti Wenceslai incipiens verbis „Ut annuncietur“, Pragae, sumptibus propriis. Stran IV + 67). Do svého vydání pojal A. Podlaha obě recense: delší (= II), připisovaná biskupu a kancléři Janu ze Středy, je otištěna jako vlastní text podle rkpu universitní knihovny pražské (8 A 3) z pol. XIV. stol., kratší (= I) petitem pod čarou podle rkpu musejní knihovny (15 E 5) a rkpu universitní knihovny pražské (10 B 7), obou z počátku XV. stol. Kratší recense je starší, a její vznik se klade na konec XIII. nebo počátek XIV. věku; delší, pocházející z 1. pol. XIV. stol., je značně rozšířena proti kratší, a to nejen stilově, nýbrž i věcně, některé zprávy jsou v ní čerpány přímo z Kristiána, jehož vliv, vedle legendy Oriente iam sole, se projevil zřetelně i na první, kratší recensi. Co však posud zůstalo nepo- všimnuto, jest patrný a vydatný vliv Gumpoldovy legendy na delší recensi legendy „Ut annun- cietur“.1 Někdy jsou do textu vsunuty větší souvislé úryvky z Gumpolda (na př. z kap. VIII izglagolavz bezakonija načal'nicu mater svoju izemlja svoeja izgna ot sebe. I skončanom že knjažem glagolom velmoža zemskija i rotnici i sovětnici v domy svoja ustrašeni vozvratišasja. — O vzájemném poměru legendy Cresc. fide a legendy Nikolského jedná také Jan Slavík v stati Svatý Václav a slovanské legendy (otisk ze Sborníku prací k sedmdesátému jubileu P. N. Miljukova, Praha 1929, str. 16—18). 1) Na důkaz toho kladu zde jednu delší ukázku z obou recensí legendy „Ut annuncietur“ (Podlaha, str. 38—39) a z Gumpolda (FRB I, 160), která nám to jasně dosvědčuje: I. recense Ut annuncietur. Dum ergo beatus vir esset in medio vie ab ecclesia rediens, pro- siliit ex latebris frater maledictus in armis. Quo recognito vir beatus salutavit eum humili voce dicens: ,Ave, frater dilecte, multarum tibi reddo graciarum acciones pro con- vivio die hesterno mihi et meis ha- bundancius exhibito.' Hoc autem dicebat volens eius nequissimam intencionem ad benevolenciam in- clinare et animam eius vel manus a fratricidii peccato liberare. At ille surdior aspide, qui semper astitit omni vie non bone et maliciam nun- quam odivit, arrepto gladio, quo accinctus erat, et in caput fratris percuciens ut fortius valuit, sic ait: „Melius tibi hodie preparabo con- II. recense Ut annuncietur. Cumque esset vie in medio pro- siliit ex latebris frater maledictus in armis. Quo recognito vir beatus (var. sanctus) mitissime eum salu- tavit dicens: ,Ave, frater dilecte; grates immense pietati tuae a no- bis sint relate, quia honorifice heri disposito convivio bene nobis et satis iocunde ministrasti.' Hoc au- tem dicebat mansuetissimus, volens malignitatem illius benignitate sua vincere, animamque suam a peccato fratricidii liberare. At ille sevior aspide, qui semper astitit omni viae non bone, tam dulci non respon- dens salutacioni sed extracto cicius ense, ut forcius valuit in sancti capitis verticem percuciens ait:,Ho- die melius preparo tibi convivium! Sed fratre (!) resiliente, et nec vul- Gumpold. Rubente iam primum aurora, execrabili memoria scribendus Bolez- laus, viri sancti germanus, per- versitatis auctor, quae prius arma contra innocentem latenter commo- verit non immemor, specu quo la- tuit, more lupino, cum ex adverso agnum furtive lacerandum irruit, ipse cum aliquot sequacibus huic sceleri comparibus furibunde progressus, et mucrone succinctus, viro simplici media via obvius restitit. Quem sanctus ipse mitissima inter salu- tando benignitate ita alloquitur: Ave, frater dilecte! grates inmensae di- lectioni tuae a nobis sint relatae, quia honorifice disposito heri con- vivio bene nobis et satis iucunde (var. abunde) ministrasti. Tam dulci pessimus ille non respondens allo-
76 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 18 základního textu, jež shledáváme v slovanské recensi, pocházejí teprve od překladatele, či zda překladatel měl před sebou již latinského Gumpolda takto opraveného a doplněného. Sám Nikolskij nevylučuje možnost druhou a cituje slova V. A. Franceva (v recensi o Ka- louskově Obraně v Izvěstijích t. VII, 1902, kn. 2, str. 383—402), že „Gumpoldova legenda pronikla do Čech a do Bavor již v X. století a že tam byla rozličně zkracována a rozši- řována, slučována s jinými legendami, rozmanitě vykrašlována“; kdyby celá rukopisná tradice legendy Gumpoldovy byla náležitě prozkoumána, myslím, že by se tato možnost změnila v jistotu pouhým srovnáním textů. Utvrzuje mě v tom zkušenost s pozdní legendou o sv. Václavu, počínající slovy „Ut annuncietur“. Obě recense této legendy, kratší i delší, popsal a zhodnotil J. Pekař, zvláště v svém německém spise o Kristiánovi (WLL, str. 61—64), po prvé však ji vydal úplně Ant. Podlaha r. 1917 (Vita sancti Wenceslai incipiens verbis „Ut annuncietur“, Pragae, sumptibus propriis. Stran IV + 67). Do svého vydání pojal A. Podlaha obě recense: delší (= II), připisovaná biskupu a kancléři Janu ze Středy, je otištěna jako vlastní text podle rkpu universitní knihovny pražské (8 A 3) z pol. XIV. stol., kratší (= I) petitem pod čarou podle rkpu musejní knihovny (15 E 5) a rkpu universitní knihovny pražské (10 B 7), obou z počátku XV. stol. Kratší recense je starší, a její vznik se klade na konec XIII. nebo počátek XIV. věku; delší, pocházející z 1. pol. XIV. stol., je značně rozšířena proti kratší, a to nejen stilově, nýbrž i věcně, některé zprávy jsou v ní čerpány přímo z Kristiána, jehož vliv, vedle legendy Oriente iam sole, se projevil zřetelně i na první, kratší recensi. Co však posud zůstalo nepo- všimnuto, jest patrný a vydatný vliv Gumpoldovy legendy na delší recensi legendy „Ut annun- cietur“.1 Někdy jsou do textu vsunuty větší souvislé úryvky z Gumpolda (na př. z kap. VIII izglagolavz bezakonija načal'nicu mater svoju izemlja svoeja izgna ot sebe. I skončanom že knjažem glagolom velmoža zemskija i rotnici i sovětnici v domy svoja ustrašeni vozvratišasja. — O vzájemném poměru legendy Cresc. fide a legendy Nikolského jedná také Jan Slavík v stati Svatý Václav a slovanské legendy (otisk ze Sborníku prací k sedmdesátému jubileu P. N. Miljukova, Praha 1929, str. 16—18). 1) Na důkaz toho kladu zde jednu delší ukázku z obou recensí legendy „Ut annuncietur“ (Podlaha, str. 38—39) a z Gumpolda (FRB I, 160), která nám to jasně dosvědčuje: I. recense Ut annuncietur. Dum ergo beatus vir esset in medio vie ab ecclesia rediens, pro- siliit ex latebris frater maledictus in armis. Quo recognito vir beatus salutavit eum humili voce dicens: ,Ave, frater dilecte, multarum tibi reddo graciarum acciones pro con- vivio die hesterno mihi et meis ha- bundancius exhibito.' Hoc autem dicebat volens eius nequissimam intencionem ad benevolenciam in- clinare et animam eius vel manus a fratricidii peccato liberare. At ille surdior aspide, qui semper astitit omni vie non bone et maliciam nun- quam odivit, arrepto gladio, quo accinctus erat, et in caput fratris percuciens ut fortius valuit, sic ait: „Melius tibi hodie preparabo con- II. recense Ut annuncietur. Cumque esset vie in medio pro- siliit ex latebris frater maledictus in armis. Quo recognito vir beatus (var. sanctus) mitissime eum salu- tavit dicens: ,Ave, frater dilecte; grates immense pietati tuae a no- bis sint relate, quia honorifice heri disposito convivio bene nobis et satis iocunde ministrasti.' Hoc au- tem dicebat mansuetissimus, volens malignitatem illius benignitate sua vincere, animamque suam a peccato fratricidii liberare. At ille sevior aspide, qui semper astitit omni viae non bone, tam dulci non respon- dens salutacioni sed extracto cicius ense, ut forcius valuit in sancti capitis verticem percuciens ait:,Ho- die melius preparo tibi convivium! Sed fratre (!) resiliente, et nec vul- Gumpold. Rubente iam primum aurora, execrabili memoria scribendus Bolez- laus, viri sancti germanus, per- versitatis auctor, quae prius arma contra innocentem latenter commo- verit non immemor, specu quo la- tuit, more lupino, cum ex adverso agnum furtive lacerandum irruit, ipse cum aliquot sequacibus huic sceleri comparibus furibunde progressus, et mucrone succinctus, viro simplici media via obvius restitit. Quem sanctus ipse mitissima inter salu- tando benignitate ita alloquitur: Ave, frater dilecte! grates inmensae di- lectioni tuae a nobis sint relatae, quia honorifice disposito heri con- vivio bene nobis et satis iucunde (var. abunde) ministrasti. Tam dulci pessimus ille non respondens allo-
Strana 77
[9] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 77 vivium.' Quod fecit secundo et ter- cio, et vix de vertice eius modicum sanguinem tot ictibus elicuit. Interim ensis de manibus eius labitur, et ipse pariter cum labente gladio ce- cidit. „O indissolubile circa pectus..“, u Podlahy str. 21, nebo z kap. XIX v líčení vraždy bo- leslavské, u Podlahy str. 37—40, část viz v předchozí poznámce), jindy jsou to jen jednotlivé věty a slovní obraty, dovedně zapředené do osnovy děje, často přerývaného vzrušenými elogiemi a ovládaného mistrným stilistou. Při tom však jest ta neobyčejně zajímavá okolnost, že k interpolaci II. recense nebylo autorem použito oné obyčejné redakce Gumpolda, jaká jest ve vydání Pertzově nebo ve FRB I, nýbrž asi takové, jaká se obráží v druhé slovanské legendě. Není zde místo, abych všechny shody mezi slovanskou recensí Gumpolda a legendou „Ut annuncietur“ uváděl a hodnotil. Poukáži na několik nejvýznačnějších koincidencí. V VII. kap. čteme u Gumpolda: notatis reis criminosa dampnacione pereundis beni- gnissime pepercit, slovanský překlad přidává: povinnyja osuždeniem na pogublenie blago- milostivě poščadja izbavljaše na unšaja privodja, podobně v II. recensi Ut ann.:.. criminosos ad veram penitenciam revocavit, sic.. eos liberavit. V téže kap. o něco dále vypráví G: et mortis lege illaqueatos plerumque neglecta a civibus minus religiosis sepultura, funebris obsequii tumulavit obsequio, to přeloženo: no umerším ubogim i chudym ot susěd nebre- gomym sam potrebovania služby podavaše, v I. rec. chybí, v II. rec. (l. c. 17) se čte: pau- perum cadavera ab irreligiosis vicinis neglecta... ipse sepulerum fodiens tumulabat. — Kap. XVI slovanské recense Gumpolda je kromě jedné větičky a několika ojedinělých slov zpracována úplně nezávisle na G. Vypráví se tu, že Václav chtěl odevzdati vládu svému bratru a odebrati se do Říma „i tu sja otrešti mira sego“, ale odložil cestu, ježto nebyl ještě dohotoven chrám, který začal stavěti. K tomu se připojuje zmínka o jeho touze po mučednictví, ale nikoli z ruky bratrovy, a že Bůh mu popřál toho, co chtěl vyhledávati v cizích zemích, doma ve vlasti, a pak se podává ona odjinud nedoložená zpráva, že Václav byl od bratra a bojarů donucen k soužití s ženou, měl s ní syna Zbraslava, potom učinil s ní slib čistoty, když však žena zhřešila s jeho milým sluhou, vdal ji za něho, avšak se závazkem, že bude i v manželství zachovávati svůj slib. Kratší, I. recense Ut ann., jen neris signum annotante, geminatur cutioni, sed extracto cicius ense, ictus, quo nil omnino ledente, ter- in sancti capitis verticem, ut for- tius valet, percutiens, ait: Melius cio ferire cum velit, una cum ex- tento ictu ensis manu territi militis hodie tibi praeparavero convivium! excidit. Quem sanctus Wenceslaus Sed ferro resiliente et nec vulneris per capillos (!) statim subripiens tandem signum annotante, gemi- et supra scelerosi (!) fratris iam natur ictus. Quo nihilo magis lae- inermis vertice manu vibrans (!) dente, tercio ferire cum velit, una ,Videsne,' inquit, o funeste, verti cum extenso ictu ensis manu ter- in te posset tue crudelitatis exi- riti militis excidit. Quem statim cium. En unde prohibeor fra[39]- sanctus Vencezlaus per capulum terni sanguinis fieri effussor? Sed surripiens et supra scelerosum fra- nolo (ut) de manu mea ultimo exa- tris iam inermis verticem manu mine tuus, o frater, sanguis que- librans: Vidisne, inquit, o funeste? Verti in te posset tuae crudelitatis ratur in me; recipe gladium, ma- tura supplicium, que sunt agenda exitium. En! unde prohibeor fra- ne differas in longum." terni sanguinis fieri effusor? Sed nolo, de manu mea ultimo exa- mine sanguis, o frater, tuus quae- ratur in me. Recipe gladium, ma- tura supplicium; quae sunt agenda ne differas in longum!
[9] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 77 vivium.' Quod fecit secundo et ter- cio, et vix de vertice eius modicum sanguinem tot ictibus elicuit. Interim ensis de manibus eius labitur, et ipse pariter cum labente gladio ce- cidit. „O indissolubile circa pectus..“, u Podlahy str. 21, nebo z kap. XIX v líčení vraždy bo- leslavské, u Podlahy str. 37—40, část viz v předchozí poznámce), jindy jsou to jen jednotlivé věty a slovní obraty, dovedně zapředené do osnovy děje, často přerývaného vzrušenými elogiemi a ovládaného mistrným stilistou. Při tom však jest ta neobyčejně zajímavá okolnost, že k interpolaci II. recense nebylo autorem použito oné obyčejné redakce Gumpolda, jaká jest ve vydání Pertzově nebo ve FRB I, nýbrž asi takové, jaká se obráží v druhé slovanské legendě. Není zde místo, abych všechny shody mezi slovanskou recensí Gumpolda a legendou „Ut annuncietur“ uváděl a hodnotil. Poukáži na několik nejvýznačnějších koincidencí. V VII. kap. čteme u Gumpolda: notatis reis criminosa dampnacione pereundis beni- gnissime pepercit, slovanský překlad přidává: povinnyja osuždeniem na pogublenie blago- milostivě poščadja izbavljaše na unšaja privodja, podobně v II. recensi Ut ann.:.. criminosos ad veram penitenciam revocavit, sic.. eos liberavit. V téže kap. o něco dále vypráví G: et mortis lege illaqueatos plerumque neglecta a civibus minus religiosis sepultura, funebris obsequii tumulavit obsequio, to přeloženo: no umerším ubogim i chudym ot susěd nebre- gomym sam potrebovania služby podavaše, v I. rec. chybí, v II. rec. (l. c. 17) se čte: pau- perum cadavera ab irreligiosis vicinis neglecta... ipse sepulerum fodiens tumulabat. — Kap. XVI slovanské recense Gumpolda je kromě jedné větičky a několika ojedinělých slov zpracována úplně nezávisle na G. Vypráví se tu, že Václav chtěl odevzdati vládu svému bratru a odebrati se do Říma „i tu sja otrešti mira sego“, ale odložil cestu, ježto nebyl ještě dohotoven chrám, který začal stavěti. K tomu se připojuje zmínka o jeho touze po mučednictví, ale nikoli z ruky bratrovy, a že Bůh mu popřál toho, co chtěl vyhledávati v cizích zemích, doma ve vlasti, a pak se podává ona odjinud nedoložená zpráva, že Václav byl od bratra a bojarů donucen k soužití s ženou, měl s ní syna Zbraslava, potom učinil s ní slib čistoty, když však žena zhřešila s jeho milým sluhou, vdal ji za něho, avšak se závazkem, že bude i v manželství zachovávati svůj slib. Kratší, I. recense Ut ann., jen neris signum annotante, geminatur cutioni, sed extracto cicius ense, ictus, quo nil omnino ledente, ter- in sancti capitis verticem, ut for- tius valet, percutiens, ait: Melius cio ferire cum velit, una cum ex- tento ictu ensis manu territi militis hodie tibi praeparavero convivium! excidit. Quem sanctus Wenceslaus Sed ferro resiliente et nec vulneris per capillos (!) statim subripiens tandem signum annotante, gemi- et supra scelerosi (!) fratris iam natur ictus. Quo nihilo magis lae- inermis vertice manu vibrans (!) dente, tercio ferire cum velit, una ,Videsne,' inquit, o funeste, verti cum extenso ictu ensis manu ter- in te posset tue crudelitatis exi- riti militis excidit. Quem statim cium. En unde prohibeor fra[39]- sanctus Vencezlaus per capulum terni sanguinis fieri effussor? Sed surripiens et supra scelerosum fra- nolo (ut) de manu mea ultimo exa- tris iam inermis verticem manu mine tuus, o frater, sanguis que- librans: Vidisne, inquit, o funeste? Verti in te posset tuae crudelitatis ratur in me; recipe gladium, ma- tura supplicium, que sunt agenda exitium. En! unde prohibeor fra- ne differas in longum." terni sanguinis fieri effusor? Sed nolo, de manu mea ultimo exa- mine sanguis, o frater, tuus quae- ratur in me. Recipe gladium, ma- tura supplicium; quae sunt agenda ne differas in longum!
Strana 78
78 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 110] stručně zaznamenává úmysl Václavův jíti do Říma, jakož i jeho žízeň po koruně mučed- nické, II. recense (l. c. str. 30—32) je však mnohem obšírnější a jeví některé rysy shodné s legendou Nikolského: také tu se čte o zamýšlené cestě do Říma, kde se Václav chtěl „zříci světa“, o touze po mučednictví1 a zdůrazňuje se, že zásahem Prozřetelnosti Václav byl zdržen ve vlasti, aby ji oslavil svou smrtí. Motiv žízně po mučednictví jest rozve- den v mohutný chvalozpěv o ctnostech světce, k jehož oslavě se používá některých údajů ze VII. a VIII. kapitoly legendy G, hned potom se pak autor obrací v prudké polemice proti zlovolným utrhačům, kteří „se pokoušejí pomluviti svatého muže a svými hloupými povídačkami poskvrniti život slavného mučedníka, nedotčeného úhonou neřestí“. Není po- chyby, že autor II. recense Ut ann. svou obranou nevinnosti a čistoty sv. Václava, „vojína svaté Panny“, čelí nějaké písemné zprávě, která se mu zdála újmou čisté a neporušené ctnosti světcovy. A poněvadž, jak viděti, zachovává na tomto místě pořad událostí, jak je podává XVI. kap. slovanského zpracování G, kde se čte o Václavově nuceném a pře- chodném poměru k ženě — což asi podle jeho domnění vrhalo stín na jas panenského mu- čedníka —, nelze tuším popříti, že se jeho rozhořčený protest týká právě této episody. Podle všeho kolovala u nás ještě v polovici XIV. stol. latinská legenda Gumpoldova — na použití slovanského textu nemožno mysliti — s týmiž dodatky, které známe posavad jen z její slovanské redakce. — Další shody II. recense Ut ann. (l. c. 33) se slovanským G (kap. XVII—XIX) jeví se ve způsobu, jakým se líčí úskočné pozvání Václava na slavnost do Bo- leslavě a jeho zavraždění. Vytknu jen dvě takové shody. V II. rec. Ut ann. líčí se postup Boleslavův takto: Boleslav se radí se svými stoupenci, jak se Václava zmocniti; žádá na oko po poslech Václava o smír a odpuštění; Václav, ač ví o jeho úkladech, mu to neodepře; Boleslav novým poselstvím jej pozve na hostinu do Boleslavě. Podobně se líčí postup udá- lostí i v slovanském G; dokonce se nám vysvětlí nejasná jinak slova v slovanském textě: on že isprosivsja u brata i s sovětníki svoimi, stvori pir velik.., srovnáme-li je s přísluš- ným místem v II. rec. Ut ann.: Quamobrem pacem simulatorie per internuncios cepit quaerere. Druhá nápadnější shoda se naskýtá v líčení posledního zápasu Václavova s Boleslavem; u G čteme (FRB I, 160): Quem (sc. ensem) statim sanctus Vencezlaus per capulum surri- piens et supra scelerosum fratris iam inermis verticem manu librans.., v II. rec. Ut ann., jak viděti z pozn. na str. 9, omylem změněno „per capulum“ (= za jilec) v „per capillos“, podobně v slovanském překladě G se vedle správného „za rukojeť“ čte ještě „za vlasy drže“: iže meč svjatyi Vjačeslav za rukojat pochvativ i nad grěšnym bratom uže uoruže- nom (!) za vlasy derža i potrjasaja glavoju ego.. — Konec XXV. kap., kde se vypráví o zázračném vysvobození jakéhosi pohana od smrti, zní v latinském G: credens ipse Deoque serviens satis longam perduxit aetatem, slovanský překlad změnil poslední slova: věruja sam bogu i služa zélo mnoga léta poživ poči o gospodi, stejně II. recense Ut ann. (l. c. 53): Post hoc annis plurimis vivens tandem beato fine quievit.2 Jak si vysvětliti tento vzdálený, ale přec dosti zřetelný ohlas slovanského zpracování Gumpolda v pozdní hagiografické práci z polovice XIV. věku? Je nemožno, že by Jan ze Středy byl použil přímo druhé slovanské legendy nebo že by tato legenda byla bývala později převedena do latiny; nezbývá než vysvětliti si tyto nesporné shody v textech dobou 1) Obojí tato zpráva je již v Crescente fide (FRB I, 186), jenže zde napřed se uvádí Václavova touha po mučednictví, i s přirovnáním k sekáči, pak jeho záměr jíti do Říma. Kristián (WLL, 111), a stejně i druhá recense Ut ann. (1. c. 31), přirovnávají Václavovu touhu po mučednictví k prahnutí jelena po toku vod (podle žalmu 41, 2). 2) Kristián (WLL, 122) má toliko: postea multis annis supervixit.
78 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 110] stručně zaznamenává úmysl Václavův jíti do Říma, jakož i jeho žízeň po koruně mučed- nické, II. recense (l. c. str. 30—32) je však mnohem obšírnější a jeví některé rysy shodné s legendou Nikolského: také tu se čte o zamýšlené cestě do Říma, kde se Václav chtěl „zříci světa“, o touze po mučednictví1 a zdůrazňuje se, že zásahem Prozřetelnosti Václav byl zdržen ve vlasti, aby ji oslavil svou smrtí. Motiv žízně po mučednictví jest rozve- den v mohutný chvalozpěv o ctnostech světce, k jehož oslavě se používá některých údajů ze VII. a VIII. kapitoly legendy G, hned potom se pak autor obrací v prudké polemice proti zlovolným utrhačům, kteří „se pokoušejí pomluviti svatého muže a svými hloupými povídačkami poskvrniti život slavného mučedníka, nedotčeného úhonou neřestí“. Není po- chyby, že autor II. recense Ut ann. svou obranou nevinnosti a čistoty sv. Václava, „vojína svaté Panny“, čelí nějaké písemné zprávě, která se mu zdála újmou čisté a neporušené ctnosti světcovy. A poněvadž, jak viděti, zachovává na tomto místě pořad událostí, jak je podává XVI. kap. slovanského zpracování G, kde se čte o Václavově nuceném a pře- chodném poměru k ženě — což asi podle jeho domnění vrhalo stín na jas panenského mu- čedníka —, nelze tuším popříti, že se jeho rozhořčený protest týká právě této episody. Podle všeho kolovala u nás ještě v polovici XIV. stol. latinská legenda Gumpoldova — na použití slovanského textu nemožno mysliti — s týmiž dodatky, které známe posavad jen z její slovanské redakce. — Další shody II. recense Ut ann. (l. c. 33) se slovanským G (kap. XVII—XIX) jeví se ve způsobu, jakým se líčí úskočné pozvání Václava na slavnost do Bo- leslavě a jeho zavraždění. Vytknu jen dvě takové shody. V II. rec. Ut ann. líčí se postup Boleslavův takto: Boleslav se radí se svými stoupenci, jak se Václava zmocniti; žádá na oko po poslech Václava o smír a odpuštění; Václav, ač ví o jeho úkladech, mu to neodepře; Boleslav novým poselstvím jej pozve na hostinu do Boleslavě. Podobně se líčí postup udá- lostí i v slovanském G; dokonce se nám vysvětlí nejasná jinak slova v slovanském textě: on že isprosivsja u brata i s sovětníki svoimi, stvori pir velik.., srovnáme-li je s přísluš- ným místem v II. rec. Ut ann.: Quamobrem pacem simulatorie per internuncios cepit quaerere. Druhá nápadnější shoda se naskýtá v líčení posledního zápasu Václavova s Boleslavem; u G čteme (FRB I, 160): Quem (sc. ensem) statim sanctus Vencezlaus per capulum surri- piens et supra scelerosum fratris iam inermis verticem manu librans.., v II. rec. Ut ann., jak viděti z pozn. na str. 9, omylem změněno „per capulum“ (= za jilec) v „per capillos“, podobně v slovanském překladě G se vedle správného „za rukojeť“ čte ještě „za vlasy drže“: iže meč svjatyi Vjačeslav za rukojat pochvativ i nad grěšnym bratom uže uoruže- nom (!) za vlasy derža i potrjasaja glavoju ego.. — Konec XXV. kap., kde se vypráví o zázračném vysvobození jakéhosi pohana od smrti, zní v latinském G: credens ipse Deoque serviens satis longam perduxit aetatem, slovanský překlad změnil poslední slova: věruja sam bogu i služa zélo mnoga léta poživ poči o gospodi, stejně II. recense Ut ann. (l. c. 53): Post hoc annis plurimis vivens tandem beato fine quievit.2 Jak si vysvětliti tento vzdálený, ale přec dosti zřetelný ohlas slovanského zpracování Gumpolda v pozdní hagiografické práci z polovice XIV. věku? Je nemožno, že by Jan ze Středy byl použil přímo druhé slovanské legendy nebo že by tato legenda byla bývala později převedena do latiny; nezbývá než vysvětliti si tyto nesporné shody v textech dobou 1) Obojí tato zpráva je již v Crescente fide (FRB I, 186), jenže zde napřed se uvádí Václavova touha po mučednictví, i s přirovnáním k sekáči, pak jeho záměr jíti do Říma. Kristián (WLL, 111), a stejně i druhá recense Ut ann. (1. c. 31), přirovnávají Václavovu touhu po mučednictví k prahnutí jelena po toku vod (podle žalmu 41, 2). 2) Kristián (WLL, 122) má toliko: postea multis annis supervixit.
Strana 79
[1 1] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 79 tolik od sebe vzdálených společným pramenem, neboli předpokládati, že již koncem X. nebo počátkem XI. století, kdy vznikla slovanská recense Gumpolda, kolovala v Čechách latinská kompilace z Gumpolda a jiných václavských legend, doplněná ústním podáním, toho rázu a rozsahu, jaký se nám zachoval v ruských opisech objevených N. Nikolským, a že tato kompilace byla ještě ve XIV. století v Čechách známa. Mantovský biskup Gumpold sepsal svou legendu o sv. Václavu asi kolem r. 980 (srov. Pekař WLL, 42). V slovanské versi G, v kapitole XXIII, je do textu vpleten krátký úryvek z řeči „Licet plura“ na slavnost přenesení ostatků sv. Václava, počínající slovy: Spochva- limoe dostojanie muža božija i čudnoje vlasti obladanie... Týž citát v téže souvislosti se vyskýtá také v obou recensích legendy Ut annuncietur (l. c. 48), možno se tedy právem domnívati, že byl již v oné opravené české redakci Gumpolda, které použil jak slovanský překladatel Gumpolda, tak autor legendy Ut ann. Přijmeme-li důkaz H. G. Voigta,1 že řeč „Licet plura“ byla složena sv. Vojtěchem, nejspíše v letech 992—994, za dostatečný, třeba nám položiti vznik české redakce Gumpolda do posledních let X. století. Tím by byla při- bližně určena i doba, kdy mohl býti pořízen její slovanský překlad, psaný hlaholicí: bylo to pravděpodobně na přelomu tisíciletí, kolem roku 1000 po Kr.2 5. Většina oprav a dodatků, jež přináší slovanská redakce Gumpolda proti znění latin- skému, je vzata ze starší tradice písemné, a namnoze můžeme označiti přesně i jejich pramen. Nejčastěji je to Crescente fide, a to, jak se zdá, její česká recense,3 několikrát Kristián;4 také na legendu Vavřincovu upomínají některé údaje. Při tom zaráží, jak po- měrně nepatrné jsou vztahy druhé staroslov. legendy k první, Vostokovově.“ Na přímou jejich závislost sotva lze mysliti; předpokládám, že v Čechách existovalo prvotní slovanské zpracování života Václavova, nám nedochované; z něho byl pak učiněn stručný výtah 1) Srov. H. G. Voigt, Der Sermon von der Übertragung des hl. Wenzel. Věstník Král. čes. spol. nauk, tř. filos.-histor., roč. 1906, VI, str. 1—7. 2) N. Nikolskij (o. c., str. XLVII) stanoví dobu překladu všeobecně „v XI. věku“; A. I. Sobolevskij (Izvěstija 1906, t. XI, kn. 2, str. 4 a 8) „na konci X. nebo na začátku XI. století“; J. Pekař (WLL, 51) „v 1. polovici XI. století“. 3) Srov. J. Pekař, WLL, 48—49; o české recensi této legendy tamtéž str. 34—38, 431. Poukazuji na jednu shodu naší legendy s českou recensí Cresc. fide, z níž Pekař (l. c. 37, pozn. 2) cituje podle rukopisu kapitul. praž. (G 5, f 45a]: statim ille prefatus iuvenis, si eum nullo modo liberare poterat, occasionem ali- quam faciens, exiebat (!) foras ... (slova písmem ležatým jsou přidána v české recensi); v slovanské redakci Gumpolda (kap. VI) čteme: ašte milostivyj knjaz nemožaše ego nikakože ot smerti otprěti ni izbaviti, někuju vinu rešti (!) sam sotvoriv von izběgnjaše ... 1) Srov. J. Pekař, WLL, 46—47, 432. 5) Srov. J. Pekař, WLL, 47: v obou se přítomnost ozbrojené družiny Václavovy uvádí jako příčina, která zmařila provedení vraždy již v neděli. Podle Vavřince (FRB I, 172) byl Václav zvolen nástupcem ještě za života otcova (patre vivente), srov. slovan. G, kap. III: (Vratislav) Vjačeslava za živa sebě ... izbra sebe (!) naměstníka. Pekař (WLL, 20) shledával zmatenou narážku na tuto zprávu Vavřincovu také v první staroslovanské legendě (v recensi Minejní). 6) Srov. J. Pekař, WLL, 47, N. Nikolskij, o. c. XL—XLII. Patrnější shody jsou dvě: v kap. VII slov. G se tvrdí o Václavu, že znal „jak latinsky, tak i řecky“, znalost řečtiny přičítá se Václavovi v Rum- jancovské i Minejní redakci první starosl. legendy (srov. Pastrnek, Slovanská legenda o sv. Václavu, Věstník Král. čes. spol. nauk 1903, VI, str. 52—53), a myslím, že je zbytečno pochybovati o hodnověrnosti této zprávy: v kap. XVIII slov. G je zmínka o turnaji, „hře“ na koních v Praze před odjezdem do Boleslavě, která jej zde velmi jasně a přesvědčivě motivována jako projev neohrožené velkomyslnosti knížecí proti nízkým piklům; vedle toho se nám položení turnaje do Boleslavě zdá dílem nepozorného zkracovatele, který se dopouští ne- přesností. VAHOH B0
[1 1] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 79 tolik od sebe vzdálených společným pramenem, neboli předpokládati, že již koncem X. nebo počátkem XI. století, kdy vznikla slovanská recense Gumpolda, kolovala v Čechách latinská kompilace z Gumpolda a jiných václavských legend, doplněná ústním podáním, toho rázu a rozsahu, jaký se nám zachoval v ruských opisech objevených N. Nikolským, a že tato kompilace byla ještě ve XIV. století v Čechách známa. Mantovský biskup Gumpold sepsal svou legendu o sv. Václavu asi kolem r. 980 (srov. Pekař WLL, 42). V slovanské versi G, v kapitole XXIII, je do textu vpleten krátký úryvek z řeči „Licet plura“ na slavnost přenesení ostatků sv. Václava, počínající slovy: Spochva- limoe dostojanie muža božija i čudnoje vlasti obladanie... Týž citát v téže souvislosti se vyskýtá také v obou recensích legendy Ut annuncietur (l. c. 48), možno se tedy právem domnívati, že byl již v oné opravené české redakci Gumpolda, které použil jak slovanský překladatel Gumpolda, tak autor legendy Ut ann. Přijmeme-li důkaz H. G. Voigta,1 že řeč „Licet plura“ byla složena sv. Vojtěchem, nejspíše v letech 992—994, za dostatečný, třeba nám položiti vznik české redakce Gumpolda do posledních let X. století. Tím by byla při- bližně určena i doba, kdy mohl býti pořízen její slovanský překlad, psaný hlaholicí: bylo to pravděpodobně na přelomu tisíciletí, kolem roku 1000 po Kr.2 5. Většina oprav a dodatků, jež přináší slovanská redakce Gumpolda proti znění latin- skému, je vzata ze starší tradice písemné, a namnoze můžeme označiti přesně i jejich pramen. Nejčastěji je to Crescente fide, a to, jak se zdá, její česká recense,3 několikrát Kristián;4 také na legendu Vavřincovu upomínají některé údaje. Při tom zaráží, jak po- měrně nepatrné jsou vztahy druhé staroslov. legendy k první, Vostokovově.“ Na přímou jejich závislost sotva lze mysliti; předpokládám, že v Čechách existovalo prvotní slovanské zpracování života Václavova, nám nedochované; z něho byl pak učiněn stručný výtah 1) Srov. H. G. Voigt, Der Sermon von der Übertragung des hl. Wenzel. Věstník Král. čes. spol. nauk, tř. filos.-histor., roč. 1906, VI, str. 1—7. 2) N. Nikolskij (o. c., str. XLVII) stanoví dobu překladu všeobecně „v XI. věku“; A. I. Sobolevskij (Izvěstija 1906, t. XI, kn. 2, str. 4 a 8) „na konci X. nebo na začátku XI. století“; J. Pekař (WLL, 51) „v 1. polovici XI. století“. 3) Srov. J. Pekař, WLL, 48—49; o české recensi této legendy tamtéž str. 34—38, 431. Poukazuji na jednu shodu naší legendy s českou recensí Cresc. fide, z níž Pekař (l. c. 37, pozn. 2) cituje podle rukopisu kapitul. praž. (G 5, f 45a]: statim ille prefatus iuvenis, si eum nullo modo liberare poterat, occasionem ali- quam faciens, exiebat (!) foras ... (slova písmem ležatým jsou přidána v české recensi); v slovanské redakci Gumpolda (kap. VI) čteme: ašte milostivyj knjaz nemožaše ego nikakože ot smerti otprěti ni izbaviti, někuju vinu rešti (!) sam sotvoriv von izběgnjaše ... 1) Srov. J. Pekař, WLL, 46—47, 432. 5) Srov. J. Pekař, WLL, 47: v obou se přítomnost ozbrojené družiny Václavovy uvádí jako příčina, která zmařila provedení vraždy již v neděli. Podle Vavřince (FRB I, 172) byl Václav zvolen nástupcem ještě za života otcova (patre vivente), srov. slovan. G, kap. III: (Vratislav) Vjačeslava za živa sebě ... izbra sebe (!) naměstníka. Pekař (WLL, 20) shledával zmatenou narážku na tuto zprávu Vavřincovu také v první staroslovanské legendě (v recensi Minejní). 6) Srov. J. Pekař, WLL, 47, N. Nikolskij, o. c. XL—XLII. Patrnější shody jsou dvě: v kap. VII slov. G se tvrdí o Václavu, že znal „jak latinsky, tak i řecky“, znalost řečtiny přičítá se Václavovi v Rum- jancovské i Minejní redakci první starosl. legendy (srov. Pastrnek, Slovanská legenda o sv. Václavu, Věstník Král. čes. spol. nauk 1903, VI, str. 52—53), a myslím, že je zbytečno pochybovati o hodnověrnosti této zprávy: v kap. XVIII slov. G je zmínka o turnaji, „hře“ na koních v Praze před odjezdem do Boleslavě, která jej zde velmi jasně a přesvědčivě motivována jako projev neohrožené velkomyslnosti knížecí proti nízkým piklům; vedle toho se nám položení turnaje do Boleslavě zdá dílem nepozorného zkracovatele, který se dopouští ne- přesností. VAHOH B0
Strana 80
80 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [12] k účelům bohoslužebným (první staroslov. legenda), a z něho také čerpal i kompilátor nové, české úpravy Gumpolda. Zbývá však ještě několik zpráv v slovanském Gumpoldovi, jejichž provenience nám posud zůstává skryta. Mezi nimi největší zájem budí vyprávění kap. XVI o nuceném a pře- chodném soužití Václavově s ženou, o zrození jeho syna Zbraslava a o slibu čistoty. Podle slov legendy nešlo tu vlastně o manželství, jak se obyčejně má za to. Rčení приложити к сек'k жеHoу nemůže míti v této souvislosti jiného významu než obvyklejší приложити сA къ жен“k, což značí podle J. J. Sreznevského (Materialy) „sovokupit'sja, vojti v plotskuju svjaz“.1 Kdyby autor byl chtěl říci, že sv. Václav byl donucen se oženiti, byl by to nepo- chybně vyjádřil jinak (buď жени CA nebo пOIATЪ жеHoy).2 Také důvody, jež legendista vkládá do úst sv. Václavu, aby pohnul ženu k zdrženlivosti („se, uže mnogo bogu pregrě- šichově i bezakonie sotvorichově“), neměly by smyslu o řádném a dovoleném styku mezi manžely. Jak již J. Pekař (WLL, 45) správně vyložil, slova „vb brata město mja iměj, a az tja v sestry město“ značí, že oba, Václav i žena, jejíž jméno se neuvádí, zavázali se slibem čistoty. Byl to jednoduchý slib čistoty (votum simplex castitatis), který se jako každý slib ve smyslu theologickém definuje: „přislíbení, rozvážené a svobodné, učiněné Bohu, nějakého dobra možného a lepšího“.4 Všechny podmínky jsou zde splněny: slibuje se Bohu, jak to legenda dvakrát výslovně naznačuje („imošisja po nju pred bogom i saměm“ — „počto solga pred bogom“); slibuje se uváženě, oba věděli, jaký závazek berou na sebe; konečně slibuje se zdrženlivost, dobro možné a vyšší. Poněvadž slib byl platný, nemůže býti sporu o jeho závaznosti, kterou splnění slibu se stávalo příkazem věrnosti Bohu, a jeho porušení jakýmsi způsobem nevěry.5 Proto platilo, že jest lépe vůbec neslibovati, než slibu učiněného neplniti (Kazatel 5, 4), a poukazovalo se na trest, který stihl Ananiáše a Zafiru za to, že obelhali Boha, podrževše si částku z ceny pole obětovaného potřebám církve (Skut. ap. 5, 1 sl.).“ Podobně v naší legendě slova, jimiž sv. Václav kárá ženu, když ji přistihl v hříchu se svým „milým sluhou“: počto solga pred bogom?, jsou obměnou slov, která pronesl sv. Petr k Ananiášovi: Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu (Skut. ap. 5, 4). Hřích ženin se zde výslovně označuje jako porušení slibu, nikoli jako cizoložství. Také následující věta: tobě lzě bjaše iti za muž ili ne iti, nemůže míti v této souvislosti jiného smyslu, než že jí bylo 1) Miklosich (Lexicon) uvádí v témž smyslu příklad z Hom. Mih. не прнложи се мфтици жена. — Správně překládá toto místo Jan Slavík ve studii: Svatý Václav a ráz počátků křesťanství u Slovanů (otisk ze Slov. přehledu, roč. XXI (1929), str. 20—22) „obcoval (souložil) s jakousi ženou“; neporozuměl však slovům: vdast ju zamuž, sestroju tvorja tomuž. Celá tato episoda se mu zdá „nešikovnou vložkou, hodně pozdní, patrně.. nečeského (ruského?) původu.“ Ruská nebo lépe církevně-slovanská forma jména Izbrjaslav, místo českého Zbraslav, však nic nedokazuje, neboť na př. i jméno Václavovo, Drahomířino a j. je přizpůsobeno ruskému prostředí. 2) Také slůvko „nixkorAd“, jež následuje v textě po „neHHOужeHK“ (přinucen kdysi od svého bratra a svých bojarů ... přiložil k sobě ženu...). nebylo by tu na místě, kdyby se mluvilo o trvalém sňatku. Téhož slůvka se užívá níže, kde se mluví o prohřešení ženy té s „milým sluhou“. 3) Du Cange, Glossarium (1846), t. VI, 302: Sorores appellatae presbyterorum vel episcoporum uxores, a quibus ii abstinebant. Potom se vůbec užívalo rčení „žíti jako bratr a sestra“ o čistém soužití dvou osob různého pohlaví. *) Specifikujeme-li blíže tento slib, je soukromý (votum privatum), nikoli veřejný (publicum); jedno- duchý (simplex), nikoli slavný (solemne), a osobní (personale). Srov. Cod. Iur. Can. (Romae 1917), can. 1307. 5) Sv. Tomáš Akv. (Summa Theol. 2—2, Q. 88, art. III): quaedam species infidelitatis. *) Srov. na př. sv. Isidora Španělského (560—636) De ecclesiasticis officiis (Migne, Patrol. lat. t. 83, col. 804): Quod erat per naturam licitum, per votum sibi fecit illicitum, sicut Ananias et Sapphira, quibus de pretio possessionis suae retinere nihil licuit, ob quam causam et subita morte prostrati sunt (Act. V).
80 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [12] k účelům bohoslužebným (první staroslov. legenda), a z něho také čerpal i kompilátor nové, české úpravy Gumpolda. Zbývá však ještě několik zpráv v slovanském Gumpoldovi, jejichž provenience nám posud zůstává skryta. Mezi nimi největší zájem budí vyprávění kap. XVI o nuceném a pře- chodném soužití Václavově s ženou, o zrození jeho syna Zbraslava a o slibu čistoty. Podle slov legendy nešlo tu vlastně o manželství, jak se obyčejně má za to. Rčení приложити к сек'k жеHoу nemůže míti v této souvislosti jiného významu než obvyklejší приложити сA къ жен“k, což značí podle J. J. Sreznevského (Materialy) „sovokupit'sja, vojti v plotskuju svjaz“.1 Kdyby autor byl chtěl říci, že sv. Václav byl donucen se oženiti, byl by to nepo- chybně vyjádřil jinak (buď жени CA nebo пOIATЪ жеHoy).2 Také důvody, jež legendista vkládá do úst sv. Václavu, aby pohnul ženu k zdrženlivosti („se, uže mnogo bogu pregrě- šichově i bezakonie sotvorichově“), neměly by smyslu o řádném a dovoleném styku mezi manžely. Jak již J. Pekař (WLL, 45) správně vyložil, slova „vb brata město mja iměj, a az tja v sestry město“ značí, že oba, Václav i žena, jejíž jméno se neuvádí, zavázali se slibem čistoty. Byl to jednoduchý slib čistoty (votum simplex castitatis), který se jako každý slib ve smyslu theologickém definuje: „přislíbení, rozvážené a svobodné, učiněné Bohu, nějakého dobra možného a lepšího“.4 Všechny podmínky jsou zde splněny: slibuje se Bohu, jak to legenda dvakrát výslovně naznačuje („imošisja po nju pred bogom i saměm“ — „počto solga pred bogom“); slibuje se uváženě, oba věděli, jaký závazek berou na sebe; konečně slibuje se zdrženlivost, dobro možné a vyšší. Poněvadž slib byl platný, nemůže býti sporu o jeho závaznosti, kterou splnění slibu se stávalo příkazem věrnosti Bohu, a jeho porušení jakýmsi způsobem nevěry.5 Proto platilo, že jest lépe vůbec neslibovati, než slibu učiněného neplniti (Kazatel 5, 4), a poukazovalo se na trest, který stihl Ananiáše a Zafiru za to, že obelhali Boha, podrževše si částku z ceny pole obětovaného potřebám církve (Skut. ap. 5, 1 sl.).“ Podobně v naší legendě slova, jimiž sv. Václav kárá ženu, když ji přistihl v hříchu se svým „milým sluhou“: počto solga pred bogom?, jsou obměnou slov, která pronesl sv. Petr k Ananiášovi: Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu (Skut. ap. 5, 4). Hřích ženin se zde výslovně označuje jako porušení slibu, nikoli jako cizoložství. Také následující věta: tobě lzě bjaše iti za muž ili ne iti, nemůže míti v této souvislosti jiného smyslu, než že jí bylo 1) Miklosich (Lexicon) uvádí v témž smyslu příklad z Hom. Mih. не прнложи се мфтици жена. — Správně překládá toto místo Jan Slavík ve studii: Svatý Václav a ráz počátků křesťanství u Slovanů (otisk ze Slov. přehledu, roč. XXI (1929), str. 20—22) „obcoval (souložil) s jakousi ženou“; neporozuměl však slovům: vdast ju zamuž, sestroju tvorja tomuž. Celá tato episoda se mu zdá „nešikovnou vložkou, hodně pozdní, patrně.. nečeského (ruského?) původu.“ Ruská nebo lépe církevně-slovanská forma jména Izbrjaslav, místo českého Zbraslav, však nic nedokazuje, neboť na př. i jméno Václavovo, Drahomířino a j. je přizpůsobeno ruskému prostředí. 2) Také slůvko „nixkorAd“, jež následuje v textě po „neHHOужeHK“ (přinucen kdysi od svého bratra a svých bojarů ... přiložil k sobě ženu...). nebylo by tu na místě, kdyby se mluvilo o trvalém sňatku. Téhož slůvka se užívá níže, kde se mluví o prohřešení ženy té s „milým sluhou“. 3) Du Cange, Glossarium (1846), t. VI, 302: Sorores appellatae presbyterorum vel episcoporum uxores, a quibus ii abstinebant. Potom se vůbec užívalo rčení „žíti jako bratr a sestra“ o čistém soužití dvou osob různého pohlaví. *) Specifikujeme-li blíže tento slib, je soukromý (votum privatum), nikoli veřejný (publicum); jedno- duchý (simplex), nikoli slavný (solemne), a osobní (personale). Srov. Cod. Iur. Can. (Romae 1917), can. 1307. 5) Sv. Tomáš Akv. (Summa Theol. 2—2, Q. 88, art. III): quaedam species infidelitatis. *) Srov. na př. sv. Isidora Španělského (560—636) De ecclesiasticis officiis (Migne, Patrol. lat. t. 83, col. 804): Quod erat per naturam licitum, per votum sibi fecit illicitum, sicut Ananias et Sapphira, quibus de pretio possessionis suae retinere nihil licuit, ob quam causam et subita morte prostrati sunt (Act. V).
Strana 81
[13 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 81 lze předtím, než se zavázala slibem (a zdá se, že jí to sv. Václav sám navrhoval), vdáti se nebo nevdati, že tedy nebyla poutána manželstvím s Václavem; kdyby byla jeho řádnou chotí, nemohl by k ní takto mluviti.1 Prohřeší-li se někdo proti slibu, není tím arci zproštěn závazku pro budoucnost, tak žena i po svém hříchu byla povinna dodržovati, co Bohu přislíbila. Její postavení u dvora stalo se od té chvíle nemožným. Sv. Václav jedná proti ní s rozhodností, opravdu knížecí, ale s nemenší šlechetností, opravdu křesťanskou. Nařizuje oběma vinníkům, aby zatím věc uchovali v tajnosti, dokud sám neuváží, co by se tu mělo činiti; je pravděpodobno, že se radil se svým knězem. Šlo mu o to, aby spravedlnosti boží se učinilo zadost, a zároveň se pomohlo ženě ze svrchovaně trapné situace. Jak vypráví legenda, vystrojil hostinu, a nežli kdo poznal, co zamýšlí, provdal ji za toho, s nímž se provinila. Poněvadž nebyla před sňatkem zjednána církevní dispens od překážky slibu, byla žena i v manželství vázána svým slibem, neboli, jak správně dodává legenda, žena stala se „sestrou“ svému muži. Způsob, jakým byl tento sňatek uskutečněn, je sám sebou zajímavým případem práv- ním. Slib čistoty (votum simplex castitatis perfectae) patří mezi překážky, kterými se stává manželství bez církevní dispense2 nedovoleným, avšak platným. Zdá se, že oba manželé předem nevěděli, jak s nimi Václav naloží;3 sňatek byl od knížete prohlášen neočekávaně, bez předchozí domluvy s nimi. Tu by pak závazek k čistotě byl vlastně toliko částečný a jednostranný.4 Jak viděti z celého výkladu, slova legendy, jimiž se vypráví tento odjinud neznámý příběh ze života světcova, dávají jasný smysl, a nikde nepozorovati zmatenost, jaká jim byla vytýkána. Původní text je dobře zachován, vyjímajíc snad jedno místo, opisovači porušené,6 stilisace je přesná a dobře uvážená. Autor-kněz si byl plně vědom své odpo- vědnosti, když pojal do svého zpracování životopisu Václavova událost, která mohla pokrytce a slabochy pohoršiti; o tom s dostatek svědčí jeho úvodní slova, zdůrazňující její jedinečnost, 1) Samo sebou bylo by možno celý případ vykládati také tak, že to byl sňatek od počátku neplatný pro rozlučující překážku násilí a strachu. Násilím (vis) se rozumí jednak nucení ke vnějším úkonům, jednak působení na svobodu člověka; násilí je tu korelátem strachu. Uskutečnění manželství násilím je nemožné, a známa je zásada církevního práva: consensus nuptias facit, souhlas činí sňatek. Také podmínky, jimiž se strach stává rozlučující překážkou, že totiž musí býti gravis, ab extrinseco, iniuste incussus in ordine ad matrimonium, našly by se zde, avšak, jak již řečeno, ze slov legendy nevyplývá, že by byl Václav býval donucen k sňatku. Srov. Dr. Martin Leitner, Lehrbuch des katholischen Eherechtes,2 Paderborn, 1912, str. 131 sl. 2) Dispensuje sv. stolice nebo s jejím svolením diecésní biskup. 3) Srov. slova legendy: nikomuže nevěduštu sověta sego. *) Arregui A. M., Summarium theol. moralis? (Bilbao, 1925), str. 499: Uzavře-li sňatek někdo, kdo je vázán slibem čistoty, bez předchozí dispense, peccat petendo debitum, non autem reddendo comparti iure pe- tenti. — Tento výklad zdá se mi nejprostší a srovnává se přesně s textem legendy. Netřeba předpokládati, jako by se sv. Václav byl s oběma předem dohodl na tom, že budou v manželství zachovávati čistotu. Pak by to byl tak zvaný „sňatek josefský“ (srov. Josephsehe, Wetzer u. Welte VI, nebo Leitnera, o. c. 128—131), pojmenovaný podle sňatku sv. Josefa s Pannou Marií, při kterém se předem stanoví podmínka, že manželství nebude tělesným spojením dovršeno. O platnost takovéhoto josefského sňatku je mezi církevními právníky dávný spor. 5) J. Pekař (Křišťanův Život a umučení sv. Václava a báby jeho Ludmily, Praha, Kuncíř, 1921, str. 66) praví v poznámce, že druhá staroslovanská legenda „zmateně vypravuje, jak sv. Václav se rozešel s chotí, aby zachoval ctnost čistoty“. Fr. Dvorník (Život sv. Václava, Praha, 1929, str. 46) trvá na tom, že sv. Václav zemřel jako panic, a dodává: „Ovšem, druhá staroslovanská legenda tvrdí opak. Její zpráva však je velmi pomatena (!), rázu hodně fantastického, takže rozhodně nemůže býti vážně brána v úvahu.“ V. Novotný (České dějiny I, 477, pozn.) ví o této zprávě jen z Pekaře (WLL) a odmítá ji jako nepravděpodobnou a legendární. ) Myslím slova кx къ cOк. 11
[13 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 81 lze předtím, než se zavázala slibem (a zdá se, že jí to sv. Václav sám navrhoval), vdáti se nebo nevdati, že tedy nebyla poutána manželstvím s Václavem; kdyby byla jeho řádnou chotí, nemohl by k ní takto mluviti.1 Prohřeší-li se někdo proti slibu, není tím arci zproštěn závazku pro budoucnost, tak žena i po svém hříchu byla povinna dodržovati, co Bohu přislíbila. Její postavení u dvora stalo se od té chvíle nemožným. Sv. Václav jedná proti ní s rozhodností, opravdu knížecí, ale s nemenší šlechetností, opravdu křesťanskou. Nařizuje oběma vinníkům, aby zatím věc uchovali v tajnosti, dokud sám neuváží, co by se tu mělo činiti; je pravděpodobno, že se radil se svým knězem. Šlo mu o to, aby spravedlnosti boží se učinilo zadost, a zároveň se pomohlo ženě ze svrchovaně trapné situace. Jak vypráví legenda, vystrojil hostinu, a nežli kdo poznal, co zamýšlí, provdal ji za toho, s nímž se provinila. Poněvadž nebyla před sňatkem zjednána církevní dispens od překážky slibu, byla žena i v manželství vázána svým slibem, neboli, jak správně dodává legenda, žena stala se „sestrou“ svému muži. Způsob, jakým byl tento sňatek uskutečněn, je sám sebou zajímavým případem práv- ním. Slib čistoty (votum simplex castitatis perfectae) patří mezi překážky, kterými se stává manželství bez církevní dispense2 nedovoleným, avšak platným. Zdá se, že oba manželé předem nevěděli, jak s nimi Václav naloží;3 sňatek byl od knížete prohlášen neočekávaně, bez předchozí domluvy s nimi. Tu by pak závazek k čistotě byl vlastně toliko částečný a jednostranný.4 Jak viděti z celého výkladu, slova legendy, jimiž se vypráví tento odjinud neznámý příběh ze života světcova, dávají jasný smysl, a nikde nepozorovati zmatenost, jaká jim byla vytýkána. Původní text je dobře zachován, vyjímajíc snad jedno místo, opisovači porušené,6 stilisace je přesná a dobře uvážená. Autor-kněz si byl plně vědom své odpo- vědnosti, když pojal do svého zpracování životopisu Václavova událost, která mohla pokrytce a slabochy pohoršiti; o tom s dostatek svědčí jeho úvodní slova, zdůrazňující její jedinečnost, 1) Samo sebou bylo by možno celý případ vykládati také tak, že to byl sňatek od počátku neplatný pro rozlučující překážku násilí a strachu. Násilím (vis) se rozumí jednak nucení ke vnějším úkonům, jednak působení na svobodu člověka; násilí je tu korelátem strachu. Uskutečnění manželství násilím je nemožné, a známa je zásada církevního práva: consensus nuptias facit, souhlas činí sňatek. Také podmínky, jimiž se strach stává rozlučující překážkou, že totiž musí býti gravis, ab extrinseco, iniuste incussus in ordine ad matrimonium, našly by se zde, avšak, jak již řečeno, ze slov legendy nevyplývá, že by byl Václav býval donucen k sňatku. Srov. Dr. Martin Leitner, Lehrbuch des katholischen Eherechtes,2 Paderborn, 1912, str. 131 sl. 2) Dispensuje sv. stolice nebo s jejím svolením diecésní biskup. 3) Srov. slova legendy: nikomuže nevěduštu sověta sego. *) Arregui A. M., Summarium theol. moralis? (Bilbao, 1925), str. 499: Uzavře-li sňatek někdo, kdo je vázán slibem čistoty, bez předchozí dispense, peccat petendo debitum, non autem reddendo comparti iure pe- tenti. — Tento výklad zdá se mi nejprostší a srovnává se přesně s textem legendy. Netřeba předpokládati, jako by se sv. Václav byl s oběma předem dohodl na tom, že budou v manželství zachovávati čistotu. Pak by to byl tak zvaný „sňatek josefský“ (srov. Josephsehe, Wetzer u. Welte VI, nebo Leitnera, o. c. 128—131), pojmenovaný podle sňatku sv. Josefa s Pannou Marií, při kterém se předem stanoví podmínka, že manželství nebude tělesným spojením dovršeno. O platnost takovéhoto josefského sňatku je mezi církevními právníky dávný spor. 5) J. Pekař (Křišťanův Život a umučení sv. Václava a báby jeho Ludmily, Praha, Kuncíř, 1921, str. 66) praví v poznámce, že druhá staroslovanská legenda „zmateně vypravuje, jak sv. Václav se rozešel s chotí, aby zachoval ctnost čistoty“. Fr. Dvorník (Život sv. Václava, Praha, 1929, str. 46) trvá na tom, že sv. Václav zemřel jako panic, a dodává: „Ovšem, druhá staroslovanská legenda tvrdí opak. Její zpráva však je velmi pomatena (!), rázu hodně fantastického, takže rozhodně nemůže býti vážně brána v úvahu.“ V. Novotný (České dějiny I, 477, pozn.) ví o této zprávě jen z Pekaře (WLL) a odmítá ji jako nepravděpodobnou a legendární. ) Myslím slova кx къ cOк. 11
Strana 82
DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [14 82 ale spolu též její vysokou mravní hodnotu: „Ani tohoto jeho skutku nesmíme mlčením po- minouti, divného smrtelníkům a radostného andělům božím a úžasného těm, kdo se bojí Boha, a nikdy mezi lidmi neslýchaného, který prsa světcova, tvrdší kamene, nosila v srdci.“ J. Pekař první (WLL, 45, 239—240) poukázal na souvislost této zprávy, kterou jsem se právě pokusil vyložiti, se slovy o čistotě sv. Václava v legendě Kristiánově (WLL, 110): Procerus vultu, castitatem amplectens, quamvis hec rara vix (var. vis, ius) uxoratis matri- monio presentem inhians finire vitam.1 Není pochyby, že Kristián přejal tato slova částečně z legendy Crescente fide, kde se praví o sv. Václavu (FRB I, 186): Vultu procerus et cor- pore castus, ita ut coelebs libenti animo optabat vitam finire, t. j. postavou štíhlý a tělem cudný, takže si přál s toužebností srdce neženat skončiti život svůj. Když oba texty srov- náme, pozorujeme, že Kristián slova legendy Cresc. fide málo stilisticky obměnil a rozšířil vloženou větou s „quamvis..“, proto je nasnadě dohad, že v Kristiánovi místo „matrimonio“, které odpovídá slovu „coelebs“ v Cresc. fide, třeba čísti „sine matrimonio“. Když eliminu- jeme variantu „vix“, která nedává smyslu, nezbývá, než čísti se Suyskenem2 „quamvis hec rara viris uxoratis“, ale ani tak nedostaneme přiléhavé a jasné myšlenkové spojitosti.3 Proto navrhuji místo toho „vi uxoratus“, takže celé místo v nové úpravě zní: „Procerus vultu, castitatem amplectens, quamvis haec rara, vi uxoratus sine matrimonio praesentem inhians finire vitam“. Tím nabývají slova Kristiánova přesného obsahu a zároveň plně souhlasí s tím, co nám vypráví druhá staroslovanská legenda o nuceném — slovo „prinuženy“ položeno s důrazem na samý počátek věty — soužití Václavově s ženou.4 Poněvadž nemůže býti po- chyby o tom, že autor slovanské recense Gumpolda převzal tuto zprávu z domácích pra- menů, ať ústních či písemných,5 musil o ní věděti také Kristián, který psal svou kroniku o něco dříve, a že měl dosti širokého ducha, aby se nepohoršil pravdou, víme bezpečně z jeho vlastního díla. Což nebyl to v polovici XIII. století skladatel legendy „Oriente iam sole“, jenž Kristiánovi vyčítal, neuváděje ho arci jménem, že „na pohoršení slyšících a na výmluvu hříšníků v jejich hříších“ psal o sv. Václavu, jako by byl prázdnil poháry a jiné 1) Ještě v své práci „Nejstarší kronika česká“ (1903), str. 153, čte Pekař se Suyskenem (v Bolland. Acta Sanct. Sept. VII, 831) místo „vix, vis, ius“ paleograficky blízké „viris“ a následující „matrimonio“ těsně spojuje s „viris uxoratis“ v jeden pojem (viris uxoratis matrimonio); ve vydání WLL (110) přijal čtení „vix“ a „matrimonio“ změnil v „martirio“, aby dal konci věty (presentem inhians finire vitam) nějaký smysl. Jak upozornil Fr. Stejskal (Sv. Václav, 1925, str. 57, pozn. 4), nemá „vix“ význam „nedávno“, který přijal Pekař ve vydání Kuncířově podle překladu Střížova; ale jinak ani Stejskal neobjasnil tohoto místa, a jeho překlad, částečně podle Jos. Truhláře (ve FRB I, 215), je nemožný, nesmyslný a nesprávný: „Velebný byl pohle- dem, čistotu zachovával, ač ctnost tato sotva u ženatých bývá řídká (?), i žádal si umříti v stavu panickém(?)“. Konjektura Pekařova „martirio“ je nesprávná již proto, že o mučednictví se v obou legendách, i v Crescente fide i v Kristiánovi, mluví o něco dále. 2) Srov. předchozí poznámku. 3) Spíš by se dalo uhájiti čtení „quamvis hec rara viris non uxoratis“, ovšem, když přijmeme korekturu „sine matrimonio", padá i ono. *) Po této rekonstrukci textu Kristiánova není třeba blíže se obírati výkladem H. G. Voigta (Die von dem Přemysliden Christian verfasste ... Biographie des hl. Wenzel, Praha, 1907, str. 52), jenž přijímá odtud jako fakt, že sv. Václav byl ženat, a výkladem Aug. Naegle (Kirchengeschichte Böhmens I, 1918, str. 181, pozn. 960), který myslí, že Kristián mylným pochopením slov z Cresc. fide přisuzuje sv. Václavu manželství panické! Nic takového v Kristiánovi není. 5) Pokládám za naprosto nemožné, aby tato zpráva byla povstala, jak myslí Fr. Stejskal (Sv. Václav, 1925, 57—58), „na základě dohadu, upraveného podle zvyku církve východní, která považuje manželství cizo- ložstvím porušené za neplatné“, snad až někde mimo území české. Ostatně, podobná fakta se z legend později spíše vymycují, než aby se přidávala.
DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [14 82 ale spolu též její vysokou mravní hodnotu: „Ani tohoto jeho skutku nesmíme mlčením po- minouti, divného smrtelníkům a radostného andělům božím a úžasného těm, kdo se bojí Boha, a nikdy mezi lidmi neslýchaného, který prsa světcova, tvrdší kamene, nosila v srdci.“ J. Pekař první (WLL, 45, 239—240) poukázal na souvislost této zprávy, kterou jsem se právě pokusil vyložiti, se slovy o čistotě sv. Václava v legendě Kristiánově (WLL, 110): Procerus vultu, castitatem amplectens, quamvis hec rara vix (var. vis, ius) uxoratis matri- monio presentem inhians finire vitam.1 Není pochyby, že Kristián přejal tato slova částečně z legendy Crescente fide, kde se praví o sv. Václavu (FRB I, 186): Vultu procerus et cor- pore castus, ita ut coelebs libenti animo optabat vitam finire, t. j. postavou štíhlý a tělem cudný, takže si přál s toužebností srdce neženat skončiti život svůj. Když oba texty srov- náme, pozorujeme, že Kristián slova legendy Cresc. fide málo stilisticky obměnil a rozšířil vloženou větou s „quamvis..“, proto je nasnadě dohad, že v Kristiánovi místo „matrimonio“, které odpovídá slovu „coelebs“ v Cresc. fide, třeba čísti „sine matrimonio“. Když eliminu- jeme variantu „vix“, která nedává smyslu, nezbývá, než čísti se Suyskenem2 „quamvis hec rara viris uxoratis“, ale ani tak nedostaneme přiléhavé a jasné myšlenkové spojitosti.3 Proto navrhuji místo toho „vi uxoratus“, takže celé místo v nové úpravě zní: „Procerus vultu, castitatem amplectens, quamvis haec rara, vi uxoratus sine matrimonio praesentem inhians finire vitam“. Tím nabývají slova Kristiánova přesného obsahu a zároveň plně souhlasí s tím, co nám vypráví druhá staroslovanská legenda o nuceném — slovo „prinuženy“ položeno s důrazem na samý počátek věty — soužití Václavově s ženou.4 Poněvadž nemůže býti po- chyby o tom, že autor slovanské recense Gumpolda převzal tuto zprávu z domácích pra- menů, ať ústních či písemných,5 musil o ní věděti také Kristián, který psal svou kroniku o něco dříve, a že měl dosti širokého ducha, aby se nepohoršil pravdou, víme bezpečně z jeho vlastního díla. Což nebyl to v polovici XIII. století skladatel legendy „Oriente iam sole“, jenž Kristiánovi vyčítal, neuváděje ho arci jménem, že „na pohoršení slyšících a na výmluvu hříšníků v jejich hříších“ psal o sv. Václavu, jako by byl prázdnil poháry a jiné 1) Ještě v své práci „Nejstarší kronika česká“ (1903), str. 153, čte Pekař se Suyskenem (v Bolland. Acta Sanct. Sept. VII, 831) místo „vix, vis, ius“ paleograficky blízké „viris“ a následující „matrimonio“ těsně spojuje s „viris uxoratis“ v jeden pojem (viris uxoratis matrimonio); ve vydání WLL (110) přijal čtení „vix“ a „matrimonio“ změnil v „martirio“, aby dal konci věty (presentem inhians finire vitam) nějaký smysl. Jak upozornil Fr. Stejskal (Sv. Václav, 1925, str. 57, pozn. 4), nemá „vix“ význam „nedávno“, který přijal Pekař ve vydání Kuncířově podle překladu Střížova; ale jinak ani Stejskal neobjasnil tohoto místa, a jeho překlad, částečně podle Jos. Truhláře (ve FRB I, 215), je nemožný, nesmyslný a nesprávný: „Velebný byl pohle- dem, čistotu zachovával, ač ctnost tato sotva u ženatých bývá řídká (?), i žádal si umříti v stavu panickém(?)“. Konjektura Pekařova „martirio“ je nesprávná již proto, že o mučednictví se v obou legendách, i v Crescente fide i v Kristiánovi, mluví o něco dále. 2) Srov. předchozí poznámku. 3) Spíš by se dalo uhájiti čtení „quamvis hec rara viris non uxoratis“, ovšem, když přijmeme korekturu „sine matrimonio", padá i ono. *) Po této rekonstrukci textu Kristiánova není třeba blíže se obírati výkladem H. G. Voigta (Die von dem Přemysliden Christian verfasste ... Biographie des hl. Wenzel, Praha, 1907, str. 52), jenž přijímá odtud jako fakt, že sv. Václav byl ženat, a výkladem Aug. Naegle (Kirchengeschichte Böhmens I, 1918, str. 181, pozn. 960), který myslí, že Kristián mylným pochopením slov z Cresc. fide přisuzuje sv. Václavu manželství panické! Nic takového v Kristiánovi není. 5) Pokládám za naprosto nemožné, aby tato zpráva byla povstala, jak myslí Fr. Stejskal (Sv. Václav, 1925, 57—58), „na základě dohadu, upraveného podle zvyku církve východní, která považuje manželství cizo- ložstvím porušené za neplatné“, snad až někde mimo území české. Ostatně, podobná fakta se z legend později spíše vymycují, než aby se přidávala.
Strana 83
[15 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 83 k opilství sváděl, narážeje tak na známé místo v legendě Kristiánově, kde se líčí, jak se sv. Václav zrána kál, přihodilo-li se mu někdy jako knížeti, který musil stolovati s tak velikými šelmami, že se pozdě večer víc napil než obyčejně?1 6. Poznámka o vydání textu. Za základ je vzat text z rukopisu K, který je o něco starší než P; kde má P čtení správné nebo lepší, bylo pojato přímo do textu, a v poznámce na to upozorněno. Rovněž všechny důležitější varianty z P jsou vypsány v poznámkách. Zkratky jsem rozvedl. Na některých místech se mi podařilo s pomocí latinského originálu rekonstruovati prvotní překlad; všude tam je uvedeno v poznámkách, jak čtou rukopisy. Lituji, že mi nebylo možno kolacionovati přepis Nikolského s rukopisy. Zvlášť potřebným se vidělo, vyznačiti proloženým tiskem všechna místa, kde se slovanský překlad odchyluje od své latinské předlohy; totéž platí i o českém překladě, v němž tato místa jsou tištěna kursivou. Překlad sám neshoduje se vždy doslova s textem církevněslovanským; kde totiž slovanský překlad je zřejmě chybný nebo kde je opisovači zkomolen a porušen tak, že nedává rozumného smyslu, všude tam jsem použil latinského originálu. To platí měrou hojnější zvláště o prologu. Kromě těchto výjimek, které se ospravedlňují samy svou povahou, přidržel jsem se v překladě přesně slovanského textu se všemi jeho odchylkami a zvláštnostmi. Latinský překlad, který pak následuje jako zvláštní dodatek, je z části originál Gumpolda, z části je to můj převod slovanských odchylek od Gumpolda; všechna místa, kde se slovanský text odchýlil od le- gendy Gumpoldovy, jsou dána do hranatých uvozovek a tištěna ležatě. Tečky (...) v textě Gumpoldově jsou tam, kde některé slovo nebo několik slov z latinského Gumpolda je v slo- vanském překladě vynecháno. V Olomouci v červenci 1929. 1) Srov. J. Pekař, WLL 57, 109, 416.
[15 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 83 k opilství sváděl, narážeje tak na známé místo v legendě Kristiánově, kde se líčí, jak se sv. Václav zrána kál, přihodilo-li se mu někdy jako knížeti, který musil stolovati s tak velikými šelmami, že se pozdě večer víc napil než obyčejně?1 6. Poznámka o vydání textu. Za základ je vzat text z rukopisu K, který je o něco starší než P; kde má P čtení správné nebo lepší, bylo pojato přímo do textu, a v poznámce na to upozorněno. Rovněž všechny důležitější varianty z P jsou vypsány v poznámkách. Zkratky jsem rozvedl. Na některých místech se mi podařilo s pomocí latinského originálu rekonstruovati prvotní překlad; všude tam je uvedeno v poznámkách, jak čtou rukopisy. Lituji, že mi nebylo možno kolacionovati přepis Nikolského s rukopisy. Zvlášť potřebným se vidělo, vyznačiti proloženým tiskem všechna místa, kde se slovanský překlad odchyluje od své latinské předlohy; totéž platí i o českém překladě, v němž tato místa jsou tištěna kursivou. Překlad sám neshoduje se vždy doslova s textem církevněslovanským; kde totiž slovanský překlad je zřejmě chybný nebo kde je opisovači zkomolen a porušen tak, že nedává rozumného smyslu, všude tam jsem použil latinského originálu. To platí měrou hojnější zvláště o prologu. Kromě těchto výjimek, které se ospravedlňují samy svou povahou, přidržel jsem se v překladě přesně slovanského textu se všemi jeho odchylkami a zvláštnostmi. Latinský překlad, který pak následuje jako zvláštní dodatek, je z části originál Gumpolda, z části je to můj převod slovanských odchylek od Gumpolda; všechna místa, kde se slovanský text odchýlil od le- gendy Gumpoldovy, jsou dána do hranatých uvozovek a tištěna ležatě. Tečky (...) v textě Gumpoldově jsou tam, kde některé slovo nebo několik slov z latinského Gumpolda je v slo- vanském překladě vynecháno. V Olomouci v červenci 1929. 1) Srov. J. Pekař, WLL 57, 109, 416.
Strana 84
MrkcAuA CEN rAEQA ER Ки. Aen починаётсл пролог W CEATRMK RxuecaaB'k mowuenuuk xpucTok'k. kaarocaokH WTYŁ. V 28. den měsíce září, Počíná se předmluva o svatém Václavu, mučedníku Kristově., Požehnej, otče! Guar's ! no fierufiek po Ant muoro®rpaz uid? комоуждо B poą'k смертных й Фвычай Rark- Th ® Хитростнй печали, Ймиже сродство Им подан * Snpagorania | силой KAHSTYKHATO, ° тогда родом рая$мЖти, й ным хитрости, caoBech À morkeTeñ KÂe AH KaKO SMOMK MOA- BHHOBENH © pasyarknin AocmoTpkTH” могли выша, A KR ZaBkToy YAOB'KYECKOMOY KHTIR RECEANI $ PA AVIOTCA укончати.® сей пойстийнК бумом cMBICAEHKIH, TIOTIQAE". AMHQRC'KAA firgiu- ща, кыш’них желаёт ; OHTRAK(E) HCKOBANTR I? на высотоу чьстй, гор AVXOM, STEErAÀ MHpk= ских, Вышних reader М; сего кк Swwn 1 NPOTHRY ŃpaB$! многажды Std BAAËTTR ; мнегост$ ДныА “старости старость Аного- живот‘на& на правы стары А Ÿ À chacuTed HA À приклачит ; сем$ ремествоу KPABOPKOTIÁ A Ph- Prolog: !K ch Hara, P_Gè ná, G Studiorum ; Pferozmanité obory věd budívají zajisté v každém ze smrtelníků zájem o jinou duševní prácí, kterou tento výkvět inteligence sílou své vnitřní obrazivosti buď se vrozenou lehkostí, nebo též snámahourád zkoumá svým rozumem věci jakkoli smyslům dostupné a přetváří je podle tužeb lidských k potěše života. Neb ten, jsa rozvázné myslí, opovrhl světskými hříčkami a zatoužíl po metách vyšších, onen zase si žádá nejvznešenějších poct, prahna žízní po věcech prchavých; toho svádí mnohdy jeho mladistvý věk k přestupkům proti božskému příkazu, rvs onoho zralá letitost studeného stati donucuje k mravům přísným a spasitelným ; tomu smělý důmysl v umění válečném zjednává žádoucí slávu a čest, a onoho umělecká výroba rozlič- ných děl vytrhuje z netečnosti a napíná vro- *Gid ? vynecháno G varias; ? vynecháno G ingerere; genus racione praestantissimum, v slovan, texté zkomoleno, püvodné bylo asi: ce PoACTEO (ch POAR?) oymomn noaan.. (?), sibus (= $moma!) subiectas (noArnHoreNH, misto -HhXh); ” K omylem pas$wku'h M смотроти; tak opravuji podle G imaginationis polentia interioris (so vzniklo zřejmě z původního -го), К &spazoganlf chaoûo ERHSTOAHA 69, P WEpABORÄNTH CHAMIO RHŠTPENA EO ; 8 G res (= caogten À nowkereh) quoquo modo sen- * G in usus iucundos, původně snad *. recency; ? P $x04auu, G. diffingere; © P ископёнъ, G extructos.. honores, prekladatel asi četl: extructus; "K chybně memory; ? tak rekonstruuji podle G hunc aelas iuvencula, K w« rowkà ko Suus н против. Р не гокфа къ обнМ В протйк$..; 3 у К н’рав$ vynecháno; G illum frigidae senectutis, podle toho bych opravil: Toro (nebo onoro) cr$Ącua cTapocTH, ostatně cTSAMWh znaći turpis, impudens; veros, pivodné, zda se, bylo cTporna ; 5 G in mores se-
MrkcAuA CEN rAEQA ER Ки. Aen починаётсл пролог W CEATRMK RxuecaaB'k mowuenuuk xpucTok'k. kaarocaokH WTYŁ. V 28. den měsíce září, Počíná se předmluva o svatém Václavu, mučedníku Kristově., Požehnej, otče! Guar's ! no fierufiek po Ant muoro®rpaz uid? комоуждо B poą'k смертных й Фвычай Rark- Th ® Хитростнй печали, Ймиже сродство Им подан * Snpagorania | силой KAHSTYKHATO, ° тогда родом рая$мЖти, й ным хитрости, caoBech À morkeTeñ KÂe AH KaKO SMOMK MOA- BHHOBENH © pasyarknin AocmoTpkTH” могли выша, A KR ZaBkToy YAOB'KYECKOMOY KHTIR RECEANI $ PA AVIOTCA укончати.® сей пойстийнК бумом cMBICAEHKIH, TIOTIQAE". AMHQRC'KAA firgiu- ща, кыш’них желаёт ; OHTRAK(E) HCKOBANTR I? на высотоу чьстй, гор AVXOM, STEErAÀ MHpk= ских, Вышних reader М; сего кк Swwn 1 NPOTHRY ŃpaB$! многажды Std BAAËTTR ; мнегост$ ДныА “старости старость Аного- живот‘на& на правы стары А Ÿ À chacuTed HA À приклачит ; сем$ ремествоу KPABOPKOTIÁ A Ph- Prolog: !K ch Hara, P_Gè ná, G Studiorum ; Pferozmanité obory věd budívají zajisté v každém ze smrtelníků zájem o jinou duševní prácí, kterou tento výkvět inteligence sílou své vnitřní obrazivosti buď se vrozenou lehkostí, nebo též snámahourád zkoumá svým rozumem věci jakkoli smyslům dostupné a přetváří je podle tužeb lidských k potěše života. Neb ten, jsa rozvázné myslí, opovrhl světskými hříčkami a zatoužíl po metách vyšších, onen zase si žádá nejvznešenějších poct, prahna žízní po věcech prchavých; toho svádí mnohdy jeho mladistvý věk k přestupkům proti božskému příkazu, rvs onoho zralá letitost studeného stati donucuje k mravům přísným a spasitelným ; tomu smělý důmysl v umění válečném zjednává žádoucí slávu a čest, a onoho umělecká výroba rozlič- ných děl vytrhuje z netečnosti a napíná vro- *Gid ? vynecháno G varias; ? vynecháno G ingerere; genus racione praestantissimum, v slovan, texté zkomoleno, püvodné bylo asi: ce PoACTEO (ch POAR?) oymomn noaan.. (?), sibus (= $moma!) subiectas (noArnHoreNH, misto -HhXh); ” K omylem pas$wku'h M смотроти; tak opravuji podle G imaginationis polentia interioris (so vzniklo zřejmě z původního -го), К &spazoganlf chaoûo ERHSTOAHA 69, P WEpABORÄNTH CHAMIO RHŠTPENA EO ; 8 G res (= caogten À nowkereh) quoquo modo sen- * G in usus iucundos, původně snad *. recency; ? P $x04auu, G. diffingere; © P ископёнъ, G extructos.. honores, prekladatel asi četl: extructus; "K chybně memory; ? tak rekonstruuji podle G hunc aelas iuvencula, K w« rowkà ko Suus н против. Р не гокфа къ обнМ В протйк$..; 3 у К н’рав$ vynecháno; G illum frigidae senectutis, podle toho bych opravil: Toro (nebo onoro) cr$Ącua cTapocTH, ostatně cTSAMWh znaći turpis, impudens; veros, pivodné, zda se, bylo cTporna ; 5 G in mores se-
Strana 85
[17] ZAÀ MOV APWETR XOTAIOV MOXBAAkI CAABS NpÎÏ- arn, í ApSromS A'kam — pazAHuHbly TPA xuTQocThHbifl A'KHOCTh йхвлачить, умы родие телны А TOHOCTIR AZ MOYYAËTTR." ÉTEPH KE CMO- TQHHiLA S га$вины списан! мл слокесть побче- ни, нын%К ли *8 скоБодноЪ празнью й’? чюдных глагол KOAOMKECTENA *° смотрениЮ KB AARNE CA частиишим * прочитантём"ь, ® по китае WTE ZRKZ AR TOAHKh** TeueHHèATRS Heno A BH ным расто ть, кай AH KAKOBA“S Avkpa ZEM- 27 CRATO REAHYECTEIA початок, @терым P? cu тайным строй, по QGnpagmurkara r&- METPRCKHM HA Ист!ноую жате&®® вумти 9 licrarner,? kuüaris ли &стаком ксе по чиноу кыш‘нёё количествие gag Halo TRÉQ AocTIIS, AH KHAN CRDAAUIÉHIEM*!* dacTKMH WEHIÈ poAUTEA Ho ? Gepazon съглашаётсл, ли которым вЖетии под’ Йст!Мным Й лож’ными преди положены ми “уставом й их небу довным смБшентелть 3 тако гл$кокой глаголющих MO ANWA ZAËTEA gactia- HIE, AAVROK(E) выш‘ных й некесных рат MRI Ac NIHMH йспыттати потАЩесА троужаютсл. 4 À ApSZiÁ выстрости neuen, mcus йгри- LEGENDA NIKOLSKÉHO. 85 zenou bystrost jeho ducha, Někteří, pohrouZeni jsouce do hluboké knižní spekulace a oddá- vajíce se svým slovesným zálibám $ podivu- hodným půvabem řeči, snaží se hojnými vý- počty a přesnými pokusy vyzpytovatí, jaký řád a jaké neměnné zákony určují pohyb hvězd, která a jaká míra zmenšuje s pomocí geo- metrických vzorců objem velikosti zemské jakoby nějakým tajemným kouzlem až tak, že jej možno zméfiti, aneb na čí rozkaz hýbe se v rytmu vše, co má kolíkost a hus- totu, nebo jakými pravidly souzvuku se ladí přirozený popěvek, neb jaké je schema úsud- ků, kterými se proplétá hluboká disputace řečníků, jejímž předmětem jest pravda a klam a obtížné změtení jich. Jiní zase, podnícení jsouce studiem básní, věnují se hříčkám poesie, chtíce druh druha zušlechtiti a zjemniti.?) Avšak zvěst pravdy o divuplných činech svět- !5 yynecháno promeretur; " G mentisque naturalem subtilitatem extorquet, ptekladatel éetl: mentesque naturales subtilitate ext.; ^ P emovpenié' 18 P nooyipenn Ho wran, G infixi necnon; !? u v P vynecháno, G per miras.. venustates; ? P KSadérala ; 9! K e‘aameca, P s‘adsteca, G deditis ?* P «acrkluti; ?? vynecháno quo ordine; ?! P 25 P ey " uere" (= B'hTeYeHTeM), B% snad vzniklo z -&*, srv, přecházející slovo ToMm-ka, G fixione, překla- datel asi éetl fluxione, a podle toho přeložil; ?9?P kaka; ?' G ambitum! quadam quasi latenti racione; ?* G ad certam metiendi (od metior — métrím) comprehensionem, piekladatel толн; *% оба rkp-y étou chybné erepn, G &etl melendi (od meto — Znu); P @sSoriemn (od osoyiaTHE = osniaTHK = comprehensio); podle G bychom mu- seli opraviti: na Астинное wssSariez °° K flerarnt', P. cvAruc (D, P asstringat, podmět k tomu jest mensura (wkpa) ; Sa K omylem caraameniě; 32 tak opravuji podle G vel qua opinionum imagine, K ан которо® вЖетн®, Р an kot кЁстью; 9 tak opravuji podle G commixtione, K cwwufaeiiave, P cumuntult; 3% С per artium (= кышных и wesechnx) scrupulositates investigare desudant (= notTæeca TpoykrabTea) ; srov, kap, XIX, pozn, 1 noraca Tpoy- Aomn = desudans; ?? vynecháno carminum; !) Latinská leg, Gump. má místo toho; a svůj hluboký důvtip obracejí na Zvanivé frašky,
[17] ZAÀ MOV APWETR XOTAIOV MOXBAAkI CAABS NpÎÏ- arn, í ApSromS A'kam — pazAHuHbly TPA xuTQocThHbifl A'KHOCTh йхвлачить, умы родие телны А TOHOCTIR AZ MOYYAËTTR." ÉTEPH KE CMO- TQHHiLA S га$вины списан! мл слокесть побче- ни, нын%К ли *8 скоБодноЪ празнью й’? чюдных глагол KOAOMKECTENA *° смотрениЮ KB AARNE CA частиишим * прочитантём"ь, ® по китае WTE ZRKZ AR TOAHKh** TeueHHèATRS Heno A BH ным расто ть, кай AH KAKOBA“S Avkpa ZEM- 27 CRATO REAHYECTEIA початок, @терым P? cu тайным строй, по QGnpagmurkara r&- METPRCKHM HA Ист!ноую жате&®® вумти 9 licrarner,? kuüaris ли &стаком ксе по чиноу кыш‘нёё количествие gag Halo TRÉQ AocTIIS, AH KHAN CRDAAUIÉHIEM*!* dacTKMH WEHIÈ poAUTEA Ho ? Gepazon съглашаётсл, ли которым вЖетии под’ Йст!Мным Й лож’ными преди положены ми “уставом й их небу довным смБшентелть 3 тако гл$кокой глаголющих MO ANWA ZAËTEA gactia- HIE, AAVROK(E) выш‘ных й некесных рат MRI Ac NIHMH йспыттати потАЩесА троужаютсл. 4 À ApSZiÁ выстрости neuen, mcus йгри- LEGENDA NIKOLSKÉHO. 85 zenou bystrost jeho ducha, Někteří, pohrouZeni jsouce do hluboké knižní spekulace a oddá- vajíce se svým slovesným zálibám $ podivu- hodným půvabem řeči, snaží se hojnými vý- počty a přesnými pokusy vyzpytovatí, jaký řád a jaké neměnné zákony určují pohyb hvězd, která a jaká míra zmenšuje s pomocí geo- metrických vzorců objem velikosti zemské jakoby nějakým tajemným kouzlem až tak, že jej možno zméfiti, aneb na čí rozkaz hýbe se v rytmu vše, co má kolíkost a hus- totu, nebo jakými pravidly souzvuku se ladí přirozený popěvek, neb jaké je schema úsud- ků, kterými se proplétá hluboká disputace řečníků, jejímž předmětem jest pravda a klam a obtížné změtení jich. Jiní zase, podnícení jsouce studiem básní, věnují se hříčkám poesie, chtíce druh druha zušlechtiti a zjemniti.?) Avšak zvěst pravdy o divuplných činech svět- !5 yynecháno promeretur; " G mentisque naturalem subtilitatem extorquet, ptekladatel éetl: mentesque naturales subtilitate ext.; ^ P emovpenié' 18 P nooyipenn Ho wran, G infixi necnon; !? u v P vynecháno, G per miras.. venustates; ? P KSadérala ; 9! K e‘aameca, P s‘adsteca, G deditis ?* P «acrkluti; ?? vynecháno quo ordine; ?! P 25 P ey " uere" (= B'hTeYeHTeM), B% snad vzniklo z -&*, srv, přecházející slovo ToMm-ka, G fixione, překla- datel asi éetl fluxione, a podle toho přeložil; ?9?P kaka; ?' G ambitum! quadam quasi latenti racione; ?* G ad certam metiendi (od metior — métrím) comprehensionem, piekladatel толн; *% оба rkp-y étou chybné erepn, G &etl melendi (od meto — Znu); P @sSoriemn (od osoyiaTHE = osniaTHK = comprehensio); podle G bychom mu- seli opraviti: na Астинное wssSariez °° K flerarnt', P. cvAruc (D, P asstringat, podmět k tomu jest mensura (wkpa) ; Sa K omylem caraameniě; 32 tak opravuji podle G vel qua opinionum imagine, K ан которо® вЖетн®, Р an kot кЁстью; 9 tak opravuji podle G commixtione, K cwwufaeiiave, P cumuntult; 3% С per artium (= кышных и wesechnx) scrupulositates investigare desudant (= notTæeca TpoykrabTea) ; srov, kap, XIX, pozn, 1 noraca Tpoy- Aomn = desudans; ?? vynecháno carminum; !) Latinská leg, Gump. má místo toho; a svůj hluboký důvtip obracejí na Zvanivé frašky,
Strana 86
86 DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [HEAR HACTOÂIHE, A PT Ap$ra Rule” À ropazuké oŸcTaBITH KoTAUIES, BkeTK ke icruńunt 66 czara gera Haurero A'króniHy NOMHHATH, NEBICHLIM®® клагоколением CHEPT- ныма UHMA TOAHKOV NAZ'HAMENAHSY, B'h CEAH- ще *° неродимем ÄKH WNSCTIB EM, 4 nog'keTk- MH AIORAUE, HE SÄYKACHIOTEA ZAKAEHOY TH. NE AMB'HO TO ÎcTh, dijie BO REAMKAÀ толи“? фи- лосокъе‘ка& fic nirranià noA gizareiia cero UHNŠ премэуДрыА & простаго сложением Фустава ? сложать, Й ёгда многаж'ды, ** рек’ностию прие ANMaËMo 5 noraHkC KHAM. TIHCAHHEAL, Ho HE TOAHKO что въ склтых дк © Rak noxii, Анне Из‘ несено есть толи Йтречено скахамнТём Ha послкДнАй fA WnpakHmo*” noceM'k HZac- Huna, no“? йстийн® 4ще что кожественое *? "oAukH ? aic?! zamlerisaek 9? muck f ngecrk H SYAOBH'KE ChENTIÈMR PEYETCA, ÖTHHOVA TO dKH NOAEZ'NO XOTA A TpERSA® Drep'roy. cio 5? no ficrumk. S AoRez oro ^ — aeMANIécA, ANOZH MNATCA, RELIM чаовЖческий бе дер'жанйем KH- ESE” толки”? XHTpOCTÍK вышних рефорье ских воле сматрАци“® высот, Й HAMR KČ TA- ковым премудрых й Фученых слокесь YHNS 59 DnIQHEAZAE UEM CA, но Фваче крат! М скае ZANIEMK, difle A не чИсты мать °° HAMHCANIEM, 36 suie v K vynecháno; G incuriae, překladatel četl asi in curia; 37 P regasAwke yorAupe офставнти ; [18] ců božích, ač byla dobrotivostí nebeskou lid- ským zrakům tolikrát ukázána, neostýchají se zahrnovati, jsouce zamilováni do svych bajek, pohrdavou a zhoubnou nevsimavosti. Není divu, jestliže věcí vznešené a dávající podnět k úvahám filosofickým odvedly tako- véto mudrce od prostinkého skládání, když mnozí z nich příliš horlivě ulpéli na spisech pohanských, a nejen že jim dali přednost před tím z posvátných déjü, co by byli méli k pocté bozí hlásati a Sífiti mezi potomstvem písemnými záznamy, nýbrž oni vše to, co se jeví prostě a bez těžké zmotanosti božským a zbožné mysli přelíbezným, zhola odhodili jako bezcennou tretku. Když tedy takové po- měry, jak mnozí myslí, zavládly a um skvě- lých rétorů spíše spěje za věcmi vysokými, třebas jsme příliš daleci této velíké a učené povidavosti mudrců, přece necht tato kratka úvodní poznámka, třebas sebe chybněji pově- děná, uložená naší neumělosti svatým roz- 35 P 6; 9 K chybně uid; ^9 P g ceu, M « 41 P. uegoanavk" den WnserKewe‘; 52 v K jen To, G ac; * tak opra- vuji misto K ofcrars, P ofcrasu, G a simplici compositionum serie; * G cum plures eorum! % G inhaerendo, misto npnannaemn? 1% P noggaak; 17 G in posteros divulgandum, oba rkp-y Gtou Фправнма, À pati pfed na nocaka ; 48 P ro! 1° P вжекое; 9 P roa; 9 P мысан; P tak opravuji podle G menti. devotae, K zarktr, P зак"; 5! G utilitate carens, püávodné así bylo neaez*uare y. fi T9.; 3 P cao; 5 psáno v K efaoese z'uem, v P ofaoëk suo, G fortuna; následující acnaipeca odpovídá spojce ui (= ut), jež snad překladatel pokládal za sloveso; 56 G (fortuna) řes hominum volvente, četl snad překladatel věventes? ” P Tom; °P cmorpaya; °° G seiunctis, zde opak, jako by bylo lat, adiunctis, pfed npusaz. patrné vynecháno nc; ponévadZ w* Takognwa patfi k caogecn anus, fal : € tfeba opraviti bud «' raresy nebo s' varogom8; 9 K не чтымъ (== честнымъ), С. соггир(е;
86 DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [HEAR HACTOÂIHE, A PT Ap$ra Rule” À ropazuké oŸcTaBITH KoTAUIES, BkeTK ke icruńunt 66 czara gera Haurero A'króniHy NOMHHATH, NEBICHLIM®® клагоколением CHEPT- ныма UHMA TOAHKOV NAZ'HAMENAHSY, B'h CEAH- ще *° неродимем ÄKH WNSCTIB EM, 4 nog'keTk- MH AIORAUE, HE SÄYKACHIOTEA ZAKAEHOY TH. NE AMB'HO TO ÎcTh, dijie BO REAMKAÀ толи“? фи- лосокъе‘ка& fic nirranià noA gizareiia cero UHNŠ премэуДрыА & простаго сложением Фустава ? сложать, Й ёгда многаж'ды, ** рек’ностию прие ANMaËMo 5 noraHkC KHAM. TIHCAHHEAL, Ho HE TOAHKO что въ склтых дк © Rak noxii, Анне Из‘ несено есть толи Йтречено скахамнТём Ha послкДнАй fA WnpakHmo*” noceM'k HZac- Huna, no“? йстийн® 4ще что кожественое *? "oAukH ? aic?! zamlerisaek 9? muck f ngecrk H SYAOBH'KE ChENTIÈMR PEYETCA, ÖTHHOVA TO dKH NOAEZ'NO XOTA A TpERSA® Drep'roy. cio 5? no ficrumk. S AoRez oro ^ — aeMANIécA, ANOZH MNATCA, RELIM чаовЖческий бе дер'жанйем KH- ESE” толки”? XHTpOCTÍK вышних рефорье ских воле сматрАци“® высот, Й HAMR KČ TA- ковым премудрых й Фученых слокесь YHNS 59 DnIQHEAZAE UEM CA, но Фваче крат! М скае ZANIEMK, difle A не чИсты мать °° HAMHCANIEM, 36 suie v K vynecháno; G incuriae, překladatel četl asi in curia; 37 P regasAwke yorAupe офставнти ; [18] ců božích, ač byla dobrotivostí nebeskou lid- ským zrakům tolikrát ukázána, neostýchají se zahrnovati, jsouce zamilováni do svych bajek, pohrdavou a zhoubnou nevsimavosti. Není divu, jestliže věcí vznešené a dávající podnět k úvahám filosofickým odvedly tako- véto mudrce od prostinkého skládání, když mnozí z nich příliš horlivě ulpéli na spisech pohanských, a nejen že jim dali přednost před tím z posvátných déjü, co by byli méli k pocté bozí hlásati a Sífiti mezi potomstvem písemnými záznamy, nýbrž oni vše to, co se jeví prostě a bez těžké zmotanosti božským a zbožné mysli přelíbezným, zhola odhodili jako bezcennou tretku. Když tedy takové po- měry, jak mnozí myslí, zavládly a um skvě- lých rétorů spíše spěje za věcmi vysokými, třebas jsme příliš daleci této velíké a učené povidavosti mudrců, přece necht tato kratka úvodní poznámka, třebas sebe chybněji pově- děná, uložená naší neumělosti svatým roz- 35 P 6; 9 K chybně uid; ^9 P g ceu, M « 41 P. uegoanavk" den WnserKewe‘; 52 v K jen To, G ac; * tak opra- vuji misto K ofcrars, P ofcrasu, G a simplici compositionum serie; * G cum plures eorum! % G inhaerendo, misto npnannaemn? 1% P noggaak; 17 G in posteros divulgandum, oba rkp-y Gtou Фправнма, À pati pfed na nocaka ; 48 P ro! 1° P вжекое; 9 P roa; 9 P мысан; P tak opravuji podle G menti. devotae, K zarktr, P зак"; 5! G utilitate carens, püávodné así bylo neaez*uare y. fi T9.; 3 P cao; 5 psáno v K efaoese z'uem, v P ofaoëk suo, G fortuna; následující acnaipeca odpovídá spojce ui (= ut), jež snad překladatel pokládal za sloveso; 56 G (fortuna) řes hominum volvente, četl snad překladatel věventes? ” P Tom; °P cmorpaya; °° G seiunctis, zde opak, jako by bylo lat, adiunctis, pfed npusaz. patrné vynecháno nc; ponévadZ w* Takognwa patfi k caogecn anus, fal : € tfeba opraviti bud «' raresy nebo s' varogom8; 9 K не чтымъ (== честнымъ), С. соггир(е;
Strana 87
[19] Ho no tA hui?! noukakrea‘Haro®? mapa f de'roycTa MHpkcKaTo WTkI g"regaro PcgA TR AUR śro NOBEA'kNHEMTR CEAKC'KHM Haar Seas RAEHIEM RA riaMavrHare MOYKA MA Á A'ktanid A ZHAMENTA naMavrH 5 aao. novom ngofág'At- HA, Roca'kĄcTRoYRylad NPEARÁAETK ŠYCTAKAI ('kakecTA, frome BO KWAWKĄKI dęcTpawa- ere kag'un fickdzHo®S nuwoyaro, Toanko KE SU AORPAET CBATAFO EAIL'NEE AOCTOMNIE, OyCTABTh CAORECR Arkars cR ThiAUR I DeTAB‘AE- Hi£A"R. Z'HAMEHAPSIIATU. LEGENDA NIKOLSKÉHO. 87 kazem vítězného a osvíceného císaře Oty IL, předchází řídkost následujícího sepsání, které bude hned dále líčíti jméno nezapomenutelného muže a vzácnou paměť jeho skutků, A čím je slabší vinou špatného spisovatele, k tím větší ozdobě jest mu vznešené důstojenství světce, jenž posvátnou autoritou svých skutků stanovil volbu látky, Ilouinabrca kuuru 6 pok ń W cTpaCTH CBATATO KHA3A BAUYECAdKa. Počíná se kniha o rodu a o utrpení svatého knížete Václava. I Gr neg'karo Be'kx B'kp'h niy ofueNaro Scragaenià narS&noas oixe ngerg'k- WENT KONYARAD UI ŚC A, WKHBOTÓNKIH RAECKTR SYYENIA pAZAÏEHHÈMR cHATOWHML Ikphorh? BCE ECEAENNAIÀ TMAMH ZABAOKENIA uep'Ho- ngiMgado ? goxeckH ngeracui. Ho fake Ekpw cnacHTEA'HMLAÀ QatieHià pacTAXS, Eee e'koors nég&oro ? kgrknocmiro nwAeryni nauavr(it) * ug- I Od prvního vymezení nauky pro všechny věřící, když se zhoubné kacířství již skonávalo, živoucí lesk učení prozářil božsky svým planou- cím jasem všecek okrsek zemský, černě za- chmuřený temnotami bludü. Jak známo, zacho- valy se nám dostatečné zprávy o prvním rašení zdravé víry hned z té doby, kdy počalo na- byvati síly v církví, ježto za dřívějšího mohut- ného rozkvětu úsilných bohovčdných studií KOBNbIÂ, 7 Nep’ROE BRICTPOCTIR ? RorwcaoRE niega 9! G rusticitati nostrae imposita (sc, 55 G gestorumque insignes (—w snameutàl) men- ?! P no nogevkntio;: 9? P noskAwreanaro; 9 oba rkp-y chybné &ropu ^; brevis seriola subnotacionis), celé místo chybně přeloženo; tiones; 9 oba rkp-y étou chybné paacers, G raritatem; celé místo tfeba upraviti takto: soca'ka*crzoyNiujaro npeĄ. offerasa p'kakocrh; © G attenuat, piekladatel &etl asi afferreat; % K Ac'kazano, G viciose; * P nuuaylaroz 7° tak opravuji podle G maferiae causam | operum sacra auctoritate designantis, K efcvaw coogceu À akau CTR. P ofcth caorect fi aan cra. I. * K cuaown, P cléiows; opravuji podle G irradianti diffusione; ? P & kjk; ? G obfuscatum (sc. orbem), ob- je vyjádřeno předložkou okpkeTk před keeh keen; ^! pacray$ je pfidźno; ° P nipeee, G quo primum, püvodné snad bylo eraax neproe; tkoore se dostalo así pozdéji do textu; © K waud, P waud; 7 správně by znélo: KfknocrH nwAcTynuuA Hauavle uepkogHMA (n, -uua); 5 P sucrporom;
[19] Ho no tA hui?! noukakrea‘Haro®? mapa f de'roycTa MHpkcKaTo WTkI g"regaro PcgA TR AUR śro NOBEA'kNHEMTR CEAKC'KHM Haar Seas RAEHIEM RA riaMavrHare MOYKA MA Á A'ktanid A ZHAMENTA naMavrH 5 aao. novom ngofág'At- HA, Roca'kĄcTRoYRylad NPEARÁAETK ŠYCTAKAI ('kakecTA, frome BO KWAWKĄKI dęcTpawa- ere kag'un fickdzHo®S nuwoyaro, Toanko KE SU AORPAET CBATAFO EAIL'NEE AOCTOMNIE, OyCTABTh CAORECR Arkars cR ThiAUR I DeTAB‘AE- Hi£A"R. Z'HAMEHAPSIIATU. LEGENDA NIKOLSKÉHO. 87 kazem vítězného a osvíceného císaře Oty IL, předchází řídkost následujícího sepsání, které bude hned dále líčíti jméno nezapomenutelného muže a vzácnou paměť jeho skutků, A čím je slabší vinou špatného spisovatele, k tím větší ozdobě jest mu vznešené důstojenství světce, jenž posvátnou autoritou svých skutků stanovil volbu látky, Ilouinabrca kuuru 6 pok ń W cTpaCTH CBATATO KHA3A BAUYECAdKa. Počíná se kniha o rodu a o utrpení svatého knížete Václava. I Gr neg'karo Be'kx B'kp'h niy ofueNaro Scragaenià narS&noas oixe ngerg'k- WENT KONYARAD UI ŚC A, WKHBOTÓNKIH RAECKTR SYYENIA pAZAÏEHHÈMR cHATOWHML Ikphorh? BCE ECEAENNAIÀ TMAMH ZABAOKENIA uep'Ho- ngiMgado ? goxeckH ngeracui. Ho fake Ekpw cnacHTEA'HMLAÀ QatieHià pacTAXS, Eee e'koors nég&oro ? kgrknocmiro nwAeryni nauavr(it) * ug- I Od prvního vymezení nauky pro všechny věřící, když se zhoubné kacířství již skonávalo, živoucí lesk učení prozářil božsky svým planou- cím jasem všecek okrsek zemský, černě za- chmuřený temnotami bludü. Jak známo, zacho- valy se nám dostatečné zprávy o prvním rašení zdravé víry hned z té doby, kdy počalo na- byvati síly v církví, ježto za dřívějšího mohut- ného rozkvětu úsilných bohovčdných studií KOBNbIÂ, 7 Nep’ROE BRICTPOCTIR ? RorwcaoRE niega 9! G rusticitati nostrae imposita (sc, 55 G gestorumque insignes (—w snameutàl) men- ?! P no nogevkntio;: 9? P noskAwreanaro; 9 oba rkp-y chybné &ropu ^; brevis seriola subnotacionis), celé místo chybně přeloženo; tiones; 9 oba rkp-y étou chybné paacers, G raritatem; celé místo tfeba upraviti takto: soca'ka*crzoyNiujaro npeĄ. offerasa p'kakocrh; © G attenuat, piekladatel &etl asi afferreat; % K Ac'kazano, G viciose; * P nuuaylaroz 7° tak opravuji podle G maferiae causam | operum sacra auctoritate designantis, K efcvaw coogceu À akau CTR. P ofcth caorect fi aan cra. I. * K cuaown, P cléiows; opravuji podle G irradianti diffusione; ? P & kjk; ? G obfuscatum (sc. orbem), ob- je vyjádřeno předložkou okpkeTk před keeh keen; ^! pacray$ je pfidźno; ° P nipeee, G quo primum, püvodné snad bylo eraax neproe; tkoore se dostalo así pozdéji do textu; © K waud, P waud; 7 správně by znélo: KfknocrH nwAcTynuuA Hauavle uepkogHMA (n, -uua); 5 P sucrporom;
Strana 88
88 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [20] ККХ сПасИТЕА'НИНИ хиТрОсТКИИ? бСТАКлеНЪ o spasitelných textech Písma bylo to popsáno прострайн скkТАсА,1 кЪ К'нйгах йсписанъ v knihách a dosti určitě zaznamenáno pro vě- Таче к'рномоу 1 послждДЪсТЕЙЮ ЯсТИйНы) ТRер- řící potomstvo; a tu, třebasže některé pohanské 12 národy po dlouhé a zmatené zacházce v okli- ДО ПрЕАДНАМЕНАНЪ ДОВОЛНО Ткер'До сТогащие прсж(е) бкѣджли 1зесмъ; пwганом ж(е) Жкаче kách byly uvedeny svatým osvícením na řád- етеркM по До4д'мъ Даклоуженйй толи 15 пре- nou a správnou cestu, přece se posud ještě ЛОАЕНОM йд'КраЦИННЕMИ Къ пракилн'kи� прак'kй nestaly účastny daru této milosti úhrnem vše- СТеД* 16 СКАТhИ проск'kЦИНі��Ъ КЪZКЕДЕНОИ, cky národy světa, ač jsou k tomu předurčeny; avšak řízením nebeské velebnosti, jako by se не б е�е к'сего мира нафоды, аще предке- znenáhla začínaly porážky ďáblovy, pokročila ДеНыI, 17 сед КАаГОДаТИ Ддрру К'КЗП18 ЕыТИ dosti šťastně po krajích. A z těchto krajů jeden, присококупленоу й пріѫт'н8,19 нw ЮрАжену НеКЕСНИLИЪ КелиЧесТКоM,2° аки поMаAS к'сТа- osídlený obyvateli slovanskými, chystám se ющии21 ДїХКоАȺИ паГЗнали, съчастн' къ vylíčiti v prostinkém svém spisku. Naši pozor- страны къстоупи. бх'же ко йстин'ноу странъ nost zaujala krajina severní, nad jiné drsná a u víře lhostejná; země tato sama darem единоу пис'мен простънАли насто ащихъ 22 Ducha svatého zatoužila, třebas v pozdním, проfак'л Ну ZеЙлИ ЖиТЕЛЦЕM сЛОКенЕЪ,23 сТра- přece požehnaném obrácení, podrobiti se zá- ноу � йнх стрешъю24 ткеф'д8 25 й кѣрого konu křesťanského vyznání. АеНикейшу, нашйАйже смотренî�ЛЪ Ппок'да�Моу; ИАЖе сАźА ZЕЙАА СКАТаГО ДОVхА ДдрОЖЪ На хрисТкг�ньс'кій даконъ �к'цаніа, ащие пwz'» на,26 но �наче Елаженыѫ �кращиніемЪ косхо- Т'КАЯСА ЕСТh ЙсТАКИТИ. o K xHTрOCTI; 10 celá věta opisovači zkomolena, správně by zněla: repekli EhlCTрOCTH (ShICTрOTK) EOPOCAOEEЦK спаситеныхъ хитростьми оустакяенїн пространнѣ скътѫщнсѫ; 11 v obou rkp-ech chybně: K тачеке чер'номсу, Р та�че ReHÉpHOMS, G ac credulae posteritati; тaче = ac; 12 P стогацK; 13 K оукнджAи, G pernovimus; 1' PWва�ча; 15 толи = ac vzniklo chybným čtením následujícího latinského anfractuum, jež překladatel patrně četl: ac fractuum; 13 P cregů; 17 tak v obou rkp-ech, místo nokxkxkнk, G praedestinatae; 18 P KKSnk; 19 G sunt sortitae přeloženo dvěma výrazy: EKTH пpHCOEOKY"ASHOY f пofäT'NS; 20 P ReAÁчECTHÉ; místo G ordinante četl překladatel podle všeho ordinate (-tae); 21 PкъcTáющê ; 22 opraveno podle G unam (partium) stili simplicitate praesentis exprimendam; К е�днне инс'менемъ простынѫми настобщими, Р едннѣ писмене простинѫми настоащимн; 23 Р сAокѣне; za tímto slovem následuje v lat. textě aggredimur, za jehož překlad možno pokládati o něco dále, na nepravé místo vsunuté cтpeMъK (P čte CTpMSI; srov. následující dvě poznámky), od slovesa стръмити, стремитH (1. os. sg. cTрk- MAI, CTPKMK), ovšem zde přeložen singulár aggredior, smyslem správně; byla to původně asi glosa marginální, jež při opise byla špatně zařazena do textu; 24 P eTpeMSlo; 25 G immitior; patří-li CTрEMъK (CTpeMSI; srov. pozn. 23) do předchozí věty, pak třeba upraviti celé místo takto: cтранY c KRep'HOYI (zde vynecháno) W HNEX TEEp'AS.
88 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [20] ККХ сПасИТЕА'НИНИ хиТрОсТКИИ? бСТАКлеНЪ o spasitelných textech Písma bylo to popsáno прострайн скkТАсА,1 кЪ К'нйгах йсписанъ v knihách a dosti určitě zaznamenáno pro vě- Таче к'рномоу 1 послждДЪсТЕЙЮ ЯсТИйНы) ТRер- řící potomstvo; a tu, třebasže některé pohanské 12 národy po dlouhé a zmatené zacházce v okli- ДО ПрЕАДНАМЕНАНЪ ДОВОЛНО Ткер'До сТогащие прсж(е) бкѣджли 1зесмъ; пwганом ж(е) Жкаче kách byly uvedeny svatým osvícením na řád- етеркM по До4д'мъ Даклоуженйй толи 15 пре- nou a správnou cestu, přece se posud ještě ЛОАЕНОM йд'КраЦИННЕMИ Къ пракилн'kи� прак'kй nestaly účastny daru této milosti úhrnem vše- СТеД* 16 СКАТhИ проск'kЦИНі��Ъ КЪZКЕДЕНОИ, cky národy světa, ač jsou k tomu předurčeny; avšak řízením nebeské velebnosti, jako by se не б е�е к'сего мира нафоды, аще предке- znenáhla začínaly porážky ďáblovy, pokročila ДеНыI, 17 сед КАаГОДаТИ Ддрру К'КЗП18 ЕыТИ dosti šťastně po krajích. A z těchto krajů jeden, присококупленоу й пріѫт'н8,19 нw ЮрАжену НеКЕСНИLИЪ КелиЧесТКоM,2° аки поMаAS к'сТа- osídlený obyvateli slovanskými, chystám se ющии21 ДїХКоАȺИ паГЗнали, съчастн' къ vylíčiti v prostinkém svém spisku. Naši pozor- страны къстоупи. бх'же ко йстин'ноу странъ nost zaujala krajina severní, nad jiné drsná a u víře lhostejná; země tato sama darem единоу пис'мен простънАли насто ащихъ 22 Ducha svatého zatoužila, třebas v pozdním, проfак'л Ну ZеЙлИ ЖиТЕЛЦЕM сЛОКенЕЪ,23 сТра- přece požehnaném obrácení, podrobiti se zá- ноу � йнх стрешъю24 ткеф'д8 25 й кѣрого konu křesťanského vyznání. АеНикейшу, нашйАйже смотренî�ЛЪ Ппок'да�Моу; ИАЖе сАźА ZЕЙАА СКАТаГО ДОVхА ДдрОЖЪ На хрисТкг�ньс'кій даконъ �к'цаніа, ащие пwz'» на,26 но �наче Елаженыѫ �кращиніемЪ косхо- Т'КАЯСА ЕСТh ЙсТАКИТИ. o K xHTрOCTI; 10 celá věta opisovači zkomolena, správně by zněla: repekli EhlCTрOCTH (ShICTрOTK) EOPOCAOEEЦK спаситеныхъ хитростьми оустакяенїн пространнѣ скътѫщнсѫ; 11 v obou rkp-ech chybně: K тачеке чер'номсу, Р та�че ReHÉpHOMS, G ac credulae posteritati; тaче = ac; 12 P стогацK; 13 K оукнджAи, G pernovimus; 1' PWва�ча; 15 толи = ac vzniklo chybným čtením následujícího latinského anfractuum, jež překladatel patrně četl: ac fractuum; 13 P cregů; 17 tak v obou rkp-ech, místo nokxkxkнk, G praedestinatae; 18 P KKSnk; 19 G sunt sortitae přeloženo dvěma výrazy: EKTH пpHCOEOKY"ASHOY f пofäT'NS; 20 P ReAÁчECTHÉ; místo G ordinante četl překladatel podle všeho ordinate (-tae); 21 PкъcTáющê ; 22 opraveno podle G unam (partium) stili simplicitate praesentis exprimendam; К е�днне инс'менемъ простынѫми настобщими, Р едннѣ писмене простинѫми настоащимн; 23 Р сAокѣне; za tímto slovem následuje v lat. textě aggredimur, za jehož překlad možno pokládati o něco dále, na nepravé místo vsunuté cтpeMъK (P čte CTpMSI; srov. následující dvě poznámky), od slovesa стръмити, стремитH (1. os. sg. cTрk- MAI, CTPKMK), ovšem zde přeložen singulár aggredior, smyslem správně; byla to původně asi glosa marginální, jež při opise byla špatně zařazena do textu; 24 P eTpeMSlo; 25 G immitior; patří-li CTрEMъK (CTpeMSI; srov. pozn. 23) do předchozí věty, pak třeba upraviti celé místo takto: cтранY c KRep'HOYI (zde vynecháno) W HNEX TEEp'AS.
Strana 89
[21] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 89 II II Od samých zajisté obyvatelů země bývá fако пойстïйнK W саMКY ZЕЙЛЕЖИТЕАK1 кое- kraj ten zván Boemia. V něm již za panování мйа� дейли ймѫ къZыЕае�ТсА, �йже2 цдрсТкоу- blahé paměti Jindřicha, slavného krále fran- ющемъ съчас'тное� памѫти престктлыжъ цафелъ о�йрѣхож,3 ФратискиЪ и рии- ského a římského, jeden muž tohoto kmene, vznešený rodem a silou převyšující své spolu- скимъ, е�теръ � комѣна рода того скѣтлkй občany, jménem Spytihněv, syn Bořivojův, ТОЛИ сИЛОЮ КелИКЪ Е соусдех присдА, йме- drže správu knížetství pod svrchovaností krá- НЕН СПАТИГНККЪ, СКНЪ БОФИКОРКЪ, К'НА- lovou, byl zváben sladkou touhou po božím жїѫ строй пWА цлфског кластйю дръжа, zákonu, a nemálo dychtě po tom, aby se znovu КЪ Кожй� ДаКонЯ сАаДЪКИM Дак'ТОM ПрИКлЕ- zrodil tajemstvím posvátného pramene, očistil ченЪ, кЪ скѫтій“ кодѣ тайньствй� к'торое se křtem svatým, a novou horlivostí jsa zanícen, фодитисА немалы прилепаѫ,7 коѫщиніе�мъ “чйстисѫ, й нокой хитростйюо крѫ, цеокки zbudoval dva chrámy na čestnou paměť Boha ногоу и� клажейн'kи его родияници“ марïй a jeho blahoslavené rodičky, jakož i svatého И CКAТОAS и� кер'хок'НоMу апостолоу петр8 knížete apoštolů Petra; v nich brzy potom dějí ПаНАТИ ЧИсТн'K “сHоКа, К НеЮж(:) 10 по сем se přispěním pomoci boží každoročně nesčíslné бустро�ній 11 кес'численага чIодеса мѣтъ мино8- zázraky. Ющга 12 и� милостйю ножію дkАаІUIS ��КАщае�ТСА. III III Když zatím dni jeho života, proslaveného его же межi сижъ ПохЕалиТеА наго житіа ДкнеMЪ, AпKХЪ Дгній �крадоM, по ZаKон8 příkladem krásných činů, byly podle zákona рода члоЕ'чес'Ка ДаK'AепеныMЪ, AТK WT cего lidské přirozenosti spočteny, nastoupil na kní- ск'кта престакик'шусА, 1 крат его к'ком ѫній, žecí trůn jeho bratr věkem mladší, Vratislav, zvolený všemi lidmi, a přijav křesťanské ná- кратислакъ, на К'нАженіе стола, иZ'кранъ кс'- ми людкми, прйступи, крата же2 въслждА“ boženství, podobně jako jeho bratr, vystavěl Zаконъ хоистк анеск, пов'kДKТEA HOMOV 4 кой- chrám vítěznému vojínu, blaženému mučedníku I. 1Рземлежете; аРй?; 3 Р Анрихб; 4 �Авр'жа; 5 G attactus, překladatel četl patrně attractus; “P ст�kи; ' Рприлннаа; 8 Р родителници; ° P кер'XоEнеMS; 10 K k' Hič, správněji P. G in quibus, zde duál; 11 P ýcTpócnu, G postmodum (= potom, brzy potom), zde z tohoto příslovce chybně udělán předložkový pád: post (hunc) modum! Srov. kap. XXV, pozn. 7; 12 P MнRSIЦIE. III. 1 Podle G ..diebus..obclusis (abl. abs.) opravuji днемъ .. 3аKARенHIMъ, oba rkp-y čtou chybně: AN.. 3AKAEREHHI; AKTM, zdá se, byla původně glosa k následujícímu rxkô, jež později se zde octla na nepravém místě; cero cE. пpCT. není nic jiného, než jiný, volnější překlad, místo AнEMъ ZаKASDEHIMY, jenž původně byl též glosou a později vsunut do textu; srov. v kap. XVIII quacunque hora lex naturae ad extrema nos reduxerit = д4 âщpe n' коуiò годнноу дсуша наша W скѣта престакитса; 2 K chybně краже; 3 Р късмхдSа; 4 Р покКАNTEAНOMS; 12
[21] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 89 II II Od samých zajisté obyvatelů země bývá fако пойстïйнK W саMКY ZЕЙЛЕЖИТЕАK1 кое- kraj ten zván Boemia. V něm již za panování мйа� дейли ймѫ къZыЕае�ТсА, �йже2 цдрсТкоу- blahé paměti Jindřicha, slavného krále fran- ющемъ съчас'тное� памѫти престктлыжъ цафелъ о�йрѣхож,3 ФратискиЪ и рии- ského a římského, jeden muž tohoto kmene, vznešený rodem a silou převyšující své spolu- скимъ, е�теръ � комѣна рода того скѣтлkй občany, jménem Spytihněv, syn Bořivojův, ТОЛИ сИЛОЮ КелИКЪ Е соусдех присдА, йме- drže správu knížetství pod svrchovaností krá- НЕН СПАТИГНККЪ, СКНЪ БОФИКОРКЪ, К'НА- lovou, byl zváben sladkou touhou po božím жїѫ строй пWА цлфског кластйю дръжа, zákonu, a nemálo dychtě po tom, aby se znovu КЪ Кожй� ДаКонЯ сАаДЪКИM Дак'ТОM ПрИКлЕ- zrodil tajemstvím posvátného pramene, očistil ченЪ, кЪ скѫтій“ кодѣ тайньствй� к'торое se křtem svatým, a novou horlivostí jsa zanícen, фодитисА немалы прилепаѫ,7 коѫщиніе�мъ “чйстисѫ, й нокой хитростйюо крѫ, цеокки zbudoval dva chrámy na čestnou paměť Boha ногоу и� клажейн'kи его родияници“ марïй a jeho blahoslavené rodičky, jakož i svatého И CКAТОAS и� кер'хок'НоMу апостолоу петр8 knížete apoštolů Petra; v nich brzy potom dějí ПаНАТИ ЧИсТн'K “сHоКа, К НеЮж(:) 10 по сем se přispěním pomoci boží každoročně nesčíslné бустро�ній 11 кес'численага чIодеса мѣтъ мино8- zázraky. Ющга 12 и� милостйю ножію дkАаІUIS ��КАщае�ТСА. III III Když zatím dni jeho života, proslaveného его же межi сижъ ПохЕалиТеА наго житіа ДкнеMЪ, AпKХЪ Дгній �крадоM, по ZаKон8 příkladem krásných činů, byly podle zákona рода члоЕ'чес'Ка ДаK'AепеныMЪ, AТK WT cего lidské přirozenosti spočteny, nastoupil na kní- ск'кта престакик'шусА, 1 крат его к'ком ѫній, žecí trůn jeho bratr věkem mladší, Vratislav, zvolený všemi lidmi, a přijav křesťanské ná- кратислакъ, на К'нАженіе стола, иZ'кранъ кс'- ми людкми, прйступи, крата же2 въслждА“ boženství, podobně jako jeho bratr, vystavěl Zаконъ хоистк анеск, пов'kДKТEA HOMOV 4 кой- chrám vítěznému vojínu, blaženému mučedníku I. 1Рземлежете; аРй?; 3 Р Анрихб; 4 �Авр'жа; 5 G attactus, překladatel četl patrně attractus; “P ст�kи; ' Рприлннаа; 8 Р родителници; ° P кер'XоEнеMS; 10 K k' Hič, správněji P. G in quibus, zde duál; 11 P ýcTpócnu, G postmodum (= potom, brzy potom), zde z tohoto příslovce chybně udělán předložkový pád: post (hunc) modum! Srov. kap. XXV, pozn. 7; 12 P MнRSIЦIE. III. 1 Podle G ..diebus..obclusis (abl. abs.) opravuji днемъ .. 3аKARенHIMъ, oba rkp-y čtou chybně: AN.. 3AKAEREHHI; AKTM, zdá se, byla původně glosa k následujícímu rxkô, jež později se zde octla na nepravém místě; cero cE. пpCT. není nic jiného, než jiný, volnější překlad, místo AнEMъ ZаKASDEHIMY, jenž původně byl též glosou a později vsunut do textu; srov. v kap. XVIII quacunque hora lex naturae ad extrema nos reduxerit = д4 âщpe n' коуiò годнноу дсуша наша W скѣта престакитса; 2 K chybně краже; 3 Р късмхдSа; 4 Р покКАNTEAНOMS; 12
Strana 90
90 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. ник$ влаженому MOVYENHKOV TEDPNIK ILEQKORTR, Bor$ ficrun'k R'kpoyA, * chząa. émoyx(e) uk KkeAHKo Akon ckigSq À no geAS uaog'kurc'= ком$ ° сего ckdera. xoay, ^ poAng uec Aura Alem 8 высокаго чюда смертным частые ми валами, сынов'нем" по Истийн\ рожд нием ($ негож(е) стар®йшаго, богом ROZAKŃ= ленаг® вучеслака т а CK HE A CERE fl HÀ HERECHAA keaayjoy KZEga ceBE NaM'kcT'HUKA. Iv exe * Ro “lo AHOÂ ? cRÉTAOCTH TOAH AIOEHMOË KpacoThI € T p oa, ErĄa Ugikroymiiń ® оуности g'kkoy nep'Bomoy*" npukoc'u$ca, OTUSS Á tyle MHRS COVL_IS, KNHKNBIAK Хитростем KEAAÀ толико ° ню ° Joyui$ À PC MR Мысль частым мелен м премогъ, À êro MOCAANIEM к. град’ нарицаёмый в$дечь,? к’ попиноу $ йменем очен $, набучити книгам Śl - чи ® дан выст. ёгоже пойстийн®К ходожье ством *° къ скорКйшемоу рад м8 кожествено 1! направлен, скоро итростй® к’ниги псад’тЫе pu? f прочёё дроуго пройде й'® твердой кн$тренюю*® памАтТ будер'жа. Фтыцоу же по сем, @кхуж (в) буже глаголано высть, ČĎUJE Ak шоу секта сего, уунешица сей,“ старых Oupaz Akai 7 ngorátAAM, под’ царем *® fac wku отокой Фвласт!№ ск ам8ст, ПОХВАЛИЛ: 5 G basilicam deo dicandam (vynech.) christianae credulus veritati : 8 P À Apart", IV. ! Tak opravuji podle G Qui, K Axkxe P RAE, 2 P uwanoe; . © tak v P, K chybné Wrunié; ? P sSan4k; 8 K nonnmoyh ; ° ofarru zde primam (sc, aetatem); * P Wys 69; PP том; [22] Jiřímu, uvěřív pravdě boží. Když i on po ně- kolika letech života odcházel s tohoto světa přirozenou smrtí člověka, ještě jsa živ vybral si za svého nástupce Václava, dítě ze všech zrozencú nejvýš obdivované od smrtelníkü a hojnč chválené, ze synú rodem starší, Bohem milované a po nebesích toužící. IV À tento hoch, ku podivu sliènÿ a roztomilý svou krásou, jakmile dospěl v kvetoucího ji- nocha, ještě za života otcova zatoužíl po knižním vzdělání a opótovnymi prosbami pře- mohl srdce, rozum i mysl otcovu a byl od něho poslán do města zvaného Budeč, ke knězi jménem Učený, jemuž byl svěřen, aby jej vycvičil v písmech, Poněvadž jeho duch byl od Boha nadán rychlou chapavosti, osvojil si vbrzku studiem knihy žalmů a jiné ostatní a pevně je podržel v nitru v své pamětí, Když potom jeho otec, jak již bylo řečeno, odešel s tohoto světa, mladík ten, podobný svými číny starcům, byl zvolen pod oslnivou mocí nej- sp чёчкё ; ? oba rkp-y chybně WysAANA ; 3 P uekr$yn; 7? G dum... primum, x t € s. zde zbytećnć pfidano; " P ysa ers, u G divinitus, v obou rkp-ech chybnó: K sreaomy, P skremonś; 12 févruipio ; 13 vPchybi; !takvobou rukopisech, G solidius, püvodné asi bylo Tstpañke; 18 P ufai'; 16 P ch; U G actibus, oba rkp-y chybně дЖля; 15 K chybné s'y roii; 1 y obou rkp-ech omylem rereser, G Ottonis;
90 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. ник$ влаженому MOVYENHKOV TEDPNIK ILEQKORTR, Bor$ ficrun'k R'kpoyA, * chząa. émoyx(e) uk KkeAHKo Akon ckigSq À no geAS uaog'kurc'= ком$ ° сего ckdera. xoay, ^ poAng uec Aura Alem 8 высокаго чюда смертным частые ми валами, сынов'нем" по Истийн\ рожд нием ($ негож(е) стар®йшаго, богом ROZAKŃ= ленаг® вучеслака т а CK HE A CERE fl HÀ HERECHAA keaayjoy KZEga ceBE NaM'kcT'HUKA. Iv exe * Ro “lo AHOÂ ? cRÉTAOCTH TOAH AIOEHMOË KpacoThI € T p oa, ErĄa Ugikroymiiń ® оуности g'kkoy nep'Bomoy*" npukoc'u$ca, OTUSS Á tyle MHRS COVL_IS, KNHKNBIAK Хитростем KEAAÀ толико ° ню ° Joyui$ À PC MR Мысль частым мелен м премогъ, À êro MOCAANIEM к. град’ нарицаёмый в$дечь,? к’ попиноу $ йменем очен $, набучити книгам Śl - чи ® дан выст. ёгоже пойстийн®К ходожье ством *° къ скорКйшемоу рад м8 кожествено 1! направлен, скоро итростй® к’ниги псад’тЫе pu? f прочёё дроуго пройде й'® твердой кн$тренюю*® памАтТ будер'жа. Фтыцоу же по сем, @кхуж (в) буже глаголано высть, ČĎUJE Ak шоу секта сего, уунешица сей,“ старых Oupaz Akai 7 ngorátAAM, под’ царем *® fac wku отокой Фвласт!№ ск ам8ст, ПОХВАЛИЛ: 5 G basilicam deo dicandam (vynech.) christianae credulus veritati : 8 P À Apart", IV. ! Tak opravuji podle G Qui, K Axkxe P RAE, 2 P uwanoe; . © tak v P, K chybné Wrunié; ? P sSan4k; 8 K nonnmoyh ; ° ofarru zde primam (sc, aetatem); * P Wys 69; PP том; [22] Jiřímu, uvěřív pravdě boží. Když i on po ně- kolika letech života odcházel s tohoto světa přirozenou smrtí člověka, ještě jsa živ vybral si za svého nástupce Václava, dítě ze všech zrozencú nejvýš obdivované od smrtelníkü a hojnč chválené, ze synú rodem starší, Bohem milované a po nebesích toužící. IV À tento hoch, ku podivu sliènÿ a roztomilý svou krásou, jakmile dospěl v kvetoucího ji- nocha, ještě za života otcova zatoužíl po knižním vzdělání a opótovnymi prosbami pře- mohl srdce, rozum i mysl otcovu a byl od něho poslán do města zvaného Budeč, ke knězi jménem Učený, jemuž byl svěřen, aby jej vycvičil v písmech, Poněvadž jeho duch byl od Boha nadán rychlou chapavosti, osvojil si vbrzku studiem knihy žalmů a jiné ostatní a pevně je podržel v nitru v své pamětí, Když potom jeho otec, jak již bylo řečeno, odešel s tohoto světa, mladík ten, podobný svými číny starcům, byl zvolen pod oslnivou mocí nej- sp чёчкё ; ? oba rkp-y chybně WysAANA ; 3 P uekr$yn; 7? G dum... primum, x t € s. zde zbytećnć pfidano; " P ysa ers, u G divinitus, v obou rkp-ech chybnó: K sreaomy, P skremonś; 12 févruipio ; 13 vPchybi; !takvobou rukopisech, G solidius, püvodné asi bylo Tstpañke; 18 P ufai'; 16 P ch; U G actibus, oba rkp-y chybně дЖля; 15 K chybné s'y roii; 1 y obou rkp-ech omylem rereser, G Ottonis;
Strana 91
[23] ным npicragaeniéans ? AtOÂCEHM HA ÜThYE BOË BOÂCTRO NW ÂCTSNAENIÀ?! BEA‘ MH CA êmoy ©пи- paris, fiz&gans. gie, fi na. row K'HAWK(E)= стЕ!4 чести дестойн® посажен EnicTh. V KAKO TAK'KHMH ThIAA стужаюций печали fAZAWIHBIÀ! KHAZA HeEATO RAAPOROAEHIE, ZEM'R- ckor WEAACTHIO | прийту, B'HOYTQh ст$жаше си, нЕ Есть тому AÏB‘HO, fâkO HEBECHAÀ паче прочих CMOTPA MBCA завфт"ною — преди положи, да &уе Йй rag мирьский власти стройтель в, Ho naue wh вож!Й слоуж'Б caa wkü f © первых ат ДК ск! АЮБоЕ!Ю ФЫ’дЕръжЖИМ № БК. Й людем секе? пор$ченым NPOTHROY съгрбшенйо KaZ нити стыдАШЕС(А), ак ли достойнаго хакона MOTOCTh* He TRopHA вы, rg'ya в’ тол BAIOAAUEC(A),® Ho ce pazmunn'aeie He Aoa'TO Ha non ng&y kan paZMKCAHEh, тако поут прак мудро ROCXHTIRE'h, Aa cÉl'O ZEMRC EH TROPUTH He ÜNoveTHACA Ekl, Aloko. AH. Horo K'h HEBECHAIM QaAHÓ ngocTHparácmA D cere He N'HeBATHT Ha BSAYIHAA HE SpcacHoyaca En. Й по сем офрАДИ E'h Al AEX Npa- Eblfl ZAKOH'h KAKO YOY AWM KAKO AH A BOraTKRM® Toan Ha cToak KHA- Kuta® cham NoReAEHiEM™s Rea cTpo- 20 P npecramaiuié*, G assensu; LEGENDA NIKOLSKÉHO. 91 jasnéjsího krále Oty, za jásavého souhlasu všeho lidu, přes velký svůj odpor, následníkem otcova vévodství a důstojně byl posazen na knížecí stolec, V Jak těžkými rozpory mučivých pochyb bý- vala dobrotivost mladického knízete vnitr skli- čována, když převzal pozemské právo, není se co diviti, jeZto si umínil v své zbozné mysli, že bude hledětí především k věcem nebeským; vždyť, ačkoli byl správcem veřejné moci, přece iod prvých let dětských přilnul s láskou k slad- ké službě boží, Obával se však, že bude musit pykati za hfichy svéreného lidu, kdyby jich ne- stíhal,jak náleží,podle občanského zákona, ale tyto rozpaky si rozřešíl po nedlouhých úvahách a pfidrZel se správné cesty, takZe ani neopo- míjel svých světských povinností, ani se příště nelekal, že snad zanedbá něco ze svých snah nebeských. Potom zřídil v národě pravé zá- konodárství, jak pro chudé, tak pro bohaté, a sedě na knížecím stolci pořádal vše svým pokynem.V rozsuzování býval obezřelý, hotov ?! podle G tfeba opraviti: Ha wThua goerRoA’cTRA NWASCTSNAENTE. 3, , " . ; 2 « S V. !P paaňukma, G diversitatibus, asi omylem misto pasanunn; 2 Pocesk,y 8 Р a&rocru; ^ K chybně ne TBOPH AIKEN ° С crimen luendum veritus je přeloženo dvakrát, po prvé (nporuroy chrp. Ka3HHTH стыдашеса\ špatně, po druhé (rgkxa 8“ Tom% sawaameca) jiz spravnéji; tento druhý překlad byl původně asi marginální ko- rekturou, která se v opise octla na nepravém misté; ° С ob coelestia; par původně byla asi glosa, jinak by bylo = weccuniya. paAu; 7 G a se negligi (= ze bude od něho zanedbáno), zde přeloženo chybně činným infini- tivem ; HerkiesaTH (obytejné = iudicare, arbitrari) ve víznamu ,nev&ímati si", negligere doloZeno u L L Sreznevského, Materialy dlja slov, drevnerus. jaz, z Mineje r. 1096; ^ v rkp-ech psáno K wu, P Kuka;
[23] ным npicragaeniéans ? AtOÂCEHM HA ÜThYE BOË BOÂCTRO NW ÂCTSNAENIÀ?! BEA‘ MH CA êmoy ©пи- paris, fiz&gans. gie, fi na. row K'HAWK(E)= стЕ!4 чести дестойн® посажен EnicTh. V KAKO TAK'KHMH ThIAA стужаюций печали fAZAWIHBIÀ! KHAZA HeEATO RAAPOROAEHIE, ZEM'R- ckor WEAACTHIO | прийту, B'HOYTQh ст$жаше си, нЕ Есть тому AÏB‘HO, fâkO HEBECHAÀ паче прочих CMOTPA MBCA завфт"ною — преди положи, да &уе Йй rag мирьский власти стройтель в, Ho naue wh вож!Й слоуж'Б caa wkü f © первых ат ДК ск! АЮБоЕ!Ю ФЫ’дЕръжЖИМ № БК. Й людем секе? пор$ченым NPOTHROY съгрбшенйо KaZ нити стыдАШЕС(А), ак ли достойнаго хакона MOTOCTh* He TRopHA вы, rg'ya в’ тол BAIOAAUEC(A),® Ho ce pazmunn'aeie He Aoa'TO Ha non ng&y kan paZMKCAHEh, тако поут прак мудро ROCXHTIRE'h, Aa cÉl'O ZEMRC EH TROPUTH He ÜNoveTHACA Ekl, Aloko. AH. Horo K'h HEBECHAIM QaAHÓ ngocTHparácmA D cere He N'HeBATHT Ha BSAYIHAA HE SpcacHoyaca En. Й по сем офрАДИ E'h Al AEX Npa- Eblfl ZAKOH'h KAKO YOY AWM KAKO AH A BOraTKRM® Toan Ha cToak KHA- Kuta® cham NoReAEHiEM™s Rea cTpo- 20 P npecramaiuié*, G assensu; LEGENDA NIKOLSKÉHO. 91 jasnéjsího krále Oty, za jásavého souhlasu všeho lidu, přes velký svůj odpor, následníkem otcova vévodství a důstojně byl posazen na knížecí stolec, V Jak těžkými rozpory mučivých pochyb bý- vala dobrotivost mladického knízete vnitr skli- čována, když převzal pozemské právo, není se co diviti, jeZto si umínil v své zbozné mysli, že bude hledětí především k věcem nebeským; vždyť, ačkoli byl správcem veřejné moci, přece iod prvých let dětských přilnul s láskou k slad- ké službě boží, Obával se však, že bude musit pykati za hfichy svéreného lidu, kdyby jich ne- stíhal,jak náleží,podle občanského zákona, ale tyto rozpaky si rozřešíl po nedlouhých úvahách a pfidrZel se správné cesty, takZe ani neopo- míjel svých světských povinností, ani se příště nelekal, že snad zanedbá něco ze svých snah nebeských. Potom zřídil v národě pravé zá- konodárství, jak pro chudé, tak pro bohaté, a sedě na knížecím stolci pořádal vše svým pokynem.V rozsuzování býval obezřelý, hotov ?! podle G tfeba opraviti: Ha wThua goerRoA’cTRA NWASCTSNAENTE. 3, , " . ; 2 « S V. !P paaňukma, G diversitatibus, asi omylem misto pasanunn; 2 Pocesk,y 8 Р a&rocru; ^ K chybně ne TBOPH AIKEN ° С crimen luendum veritus je přeloženo dvakrát, po prvé (nporuroy chrp. Ka3HHTH стыдашеса\ špatně, po druhé (rgkxa 8“ Tom% sawaameca) jiz spravnéji; tento druhý překlad byl původně asi marginální ko- rekturou, která se v opise octla na nepravém misté; ° С ob coelestia; par původně byla asi glosa, jinak by bylo = weccuniya. paAu; 7 G a se negligi (= ze bude od něho zanedbáno), zde přeloženo chybně činným infini- tivem ; HerkiesaTH (obytejné = iudicare, arbitrari) ve víznamu ,nev&ímati si", negligere doloZeno u L L Sreznevského, Materialy dlja slov, drevnerus. jaz, z Mineje r. 1096; ^ v rkp-ech psáno K wu, P Kuka;
Strana 92
92 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. Que kane? coRAIONENIEAUR MOV APIA, HA MHAOCTh RCAKOMS ° rurom Й над убогий?! nperprkuwenin Begs MZ AL AZRABRHTEAR W no= royBaeNiA, й къ келкой aMoyuk noranse c Tk f 7% къ. Фсуженй® Aus EniBaîule, B° AOMS x ngees graui? gagears uicToTk CHOTPA, EAATHM'R riecSAcHHE an, Space? cua Hity À He ARE S, й Tha Йспол’нити тавЖтом naa THER; NpHWEA em Ke й офБоги М Ъ й страйны м й кол'шТА Й Y 6 CT H kl À AEERN подаАше Йтносл"; Фсирены М же Ko A Oras À GEkA0E RE WUHM noaougu$ facknià c&o?ro noatoQhe NUK, Ho A WZEAACTRORANKIM Sęk M TEAK толи чб люков над” ними чюд’нК npicho пройвлай. ти" (вы)кеКХ дан! уь, A nas мАТИЙ ЛЮБИТЕЛЬ тер ПЖНИО, A Bo Berk nape м протик'ных моудрый Aro AHWTEA, fiavkui- £A (eA 98 na. SCEoOTNLA NAQUISYIHY NOT PER gazpawumean, | смЖреный TAKEJ Serop nui Baca aogamea, 9 HA cA многая’ ды Arourifi, ?? a Ha Ans всегда Милостив'КЙ, веб ek i жизни SEpAZ noAaA, милоую, WeRKASIHAÂA набучай, nadiruenni A? Serre KAN VÁBAAUJECAV ?P jen rk ; vykládal — genarum jako gentium (— pohani); [24] slitovati se nad kazdym, obvinéné z bídnych zločinů vysvobozoval od záhuby bez trestu, dalek byl uzivani vielikych muk pohanskijch na soudech, v své domácnosti býval prostý, dbalý čístoty mravů, mocným neskrblil pří- povédmi statků a pamatoval na to, aby své sliby plnil; příchozím a ubohým a cizincům podával větší a hojné důkazy lásky, sirot- kům byl otcem a ovdovělým přispíval ze svého majetku,') a psance tésival a projevoval jim vždy podivuhodné svou otcovskou přízeň. Byl tichý ve veškerém počínání a pamčtihodný milovník trpčlivosti, ve všech nahodilých proti- venstvích vedl sí opatrně, rozdílel štědře své jmění na potřeby plačící chudiny, pokorný, tichý, vlídný v svém chování, na sebe mnohdy velmi přísný, k jiným vždy shovívavý, štěd- rostí, milosrdenstvím, vyucováním nevédo- mých, utvrzováním vyučených zářil všem jako příklad věčného života. 104 K geakom$ vynechano; "2 Gomnigenarum..poenarum (— v&elikych trestů), překladatel sí UP ofsorti? G in miseras reorum (vynecháno) noxas; opravuji podle G domestica habiludine simplex, K s' том$ не прнстааше, Р ктом$ He npecTaduie ; 12 tak . < 13 Р jen KiTh; H fizuoca je pozdéj&i korektura, püvodné así interlineární, doslova překládající lat, praeferens; korektor však ne- opravil maioribus, které závisí na praeferens (= dávaje jim přednost před osobami urozenými) a které je zde špatně pfeloZeno (f se4'urà —je spojeno s aesti — větší důkazy lásky): podle lat, saepe tfeba také opraviti "INCTHBA V YACTHA ; erpañfumars odpovidé lat, rusticitatem. Prvotni preklad byl arci chybný, dával však jasný smysl, teprve korekturou uznoca celé místo porušeno; !* nomoipnnka přidáno, původně byla to nejspíše glosa k nomoums ; nésledujici «4, jez dopläñuji podle G Modestus in omnes actus, v obou rkp-ech chybi; !" P À méapn; 15 oba rkp-y písí ky; 16 К Tkyn; 10 K encakaozans, G humilitatis mansuetissimae placidus exsecutor; 20 tak opravuji podle G severior (= mouin, komparativ k ara), K ayuif, P asum. 2! v obou rkp-ech chybně: K neoFucnmà, P neofuennia, G edoctos. *) Odchylnÿ překlad vznikl tu neporozuměním latinskému textu Gumpoldovu, Správné by to znélo: „Nejednou zahrnoval větší láskou prostinké chudé občany než osoby urozené; pomáhal těm, kdo ztratili rodiče nebo majetek , , ."
92 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. Que kane? coRAIONENIEAUR MOV APIA, HA MHAOCTh RCAKOMS ° rurom Й над убогий?! nperprkuwenin Begs MZ AL AZRABRHTEAR W no= royBaeNiA, й къ келкой aMoyuk noranse c Tk f 7% къ. Фсуженй® Aus EniBaîule, B° AOMS x ngees graui? gagears uicToTk CHOTPA, EAATHM'R riecSAcHHE an, Space? cua Hity À He ARE S, й Tha Йспол’нити тавЖтом naa THER; NpHWEA em Ke й офБоги М Ъ й страйны м й кол'шТА Й Y 6 CT H kl À AEERN подаАше Йтносл"; Фсирены М же Ko A Oras À GEkA0E RE WUHM noaougu$ facknià c&o?ro noatoQhe NUK, Ho A WZEAACTRORANKIM Sęk M TEAK толи чб люков над” ними чюд’нК npicho пройвлай. ти" (вы)кеКХ дан! уь, A nas мАТИЙ ЛЮБИТЕЛЬ тер ПЖНИО, A Bo Berk nape м протик'ных моудрый Aro AHWTEA, fiavkui- £A (eA 98 na. SCEoOTNLA NAQUISYIHY NOT PER gazpawumean, | смЖреный TAKEJ Serop nui Baca aogamea, 9 HA cA многая’ ды Arourifi, ?? a Ha Ans всегда Милостив'КЙ, веб ek i жизни SEpAZ noAaA, милоую, WeRKASIHAÂA набучай, nadiruenni A? Serre KAN VÁBAAUJECAV ?P jen rk ; vykládal — genarum jako gentium (— pohani); [24] slitovati se nad kazdym, obvinéné z bídnych zločinů vysvobozoval od záhuby bez trestu, dalek byl uzivani vielikych muk pohanskijch na soudech, v své domácnosti býval prostý, dbalý čístoty mravů, mocným neskrblil pří- povédmi statků a pamatoval na to, aby své sliby plnil; příchozím a ubohým a cizincům podával větší a hojné důkazy lásky, sirot- kům byl otcem a ovdovělým přispíval ze svého majetku,') a psance tésival a projevoval jim vždy podivuhodné svou otcovskou přízeň. Byl tichý ve veškerém počínání a pamčtihodný milovník trpčlivosti, ve všech nahodilých proti- venstvích vedl sí opatrně, rozdílel štědře své jmění na potřeby plačící chudiny, pokorný, tichý, vlídný v svém chování, na sebe mnohdy velmi přísný, k jiným vždy shovívavý, štěd- rostí, milosrdenstvím, vyucováním nevédo- mých, utvrzováním vyučených zářil všem jako příklad věčného života. 104 K geakom$ vynechano; "2 Gomnigenarum..poenarum (— v&elikych trestů), překladatel sí UP ofsorti? G in miseras reorum (vynecháno) noxas; opravuji podle G domestica habiludine simplex, K s' том$ не прнстааше, Р ктом$ He npecTaduie ; 12 tak . < 13 Р jen KiTh; H fizuoca je pozdéj&i korektura, püvodné así interlineární, doslova překládající lat, praeferens; korektor však ne- opravil maioribus, které závisí na praeferens (= dávaje jim přednost před osobami urozenými) a které je zde špatně pfeloZeno (f se4'urà —je spojeno s aesti — větší důkazy lásky): podle lat, saepe tfeba také opraviti "INCTHBA V YACTHA ; erpañfumars odpovidé lat, rusticitatem. Prvotni preklad byl arci chybný, dával však jasný smysl, teprve korekturou uznoca celé místo porušeno; !* nomoipnnka přidáno, původně byla to nejspíše glosa k nomoums ; nésledujici «4, jez dopläñuji podle G Modestus in omnes actus, v obou rkp-ech chybi; !" P À méapn; 15 oba rkp-y písí ky; 16 К Tkyn; 10 K encakaozans, G humilitatis mansuetissimae placidus exsecutor; 20 tak opravuji podle G severior (= mouin, komparativ k ara), K ayuif, P asum. 2! v obou rkp-ech chybně: K neoFucnmà, P neofuennia, G edoctos. *) Odchylnÿ překlad vznikl tu neporozuměním latinskému textu Gumpoldovu, Správné by to znélo: „Nejednou zahrnoval větší láskou prostinké chudé občany než osoby urozené; pomáhal těm, kdo ztratili rodiče nebo majetek , , ."
Strana 93
[25] VI. CHA ME CHAR CRÉTAYNANUCA? KPacOTAAU клаженаго внешн Фукрашено выст прекыканй À B° ToAHWE ce anaocTHHH. TOW A! E'RZAIGRH, éraaxe c ReAmokamu fl covAiàdan? cROAMM na c8 a ky chkyawe A dye Ko- Topol B RANK ат пред ONk MPHBEAENT * ESAME, IORHHEN'I CALEQTI Hà CAMEQTR OCOY2KEN', a£. AHAGCTHENIÁI KHAZL NE MOIKAIE ETO никакоже ® смерти Wnup'krn ни изкакилт и, нЖкоую кин$ рещи? сам C'hTEWQHE'N EOH'N Üüzudkrnuaue Aa EO KQoEH HgoAHAHiÀ Ek HETORHHÉHTR BRIAR HH CANIUIAZ'R NOPoVRAENÍŮ KOH «HH NLÓ cog т ко так AMAWE ¢ Mu: AN MTS cEOHAM C TQOKOAM'h: dig o CANI unui aoHy комръ с8 д uaot'kiov на смерть, E'RZOEH AMA © HH BON,’ W'EKVR кину съ ткорикъ, да вых к’ той крови не причастен выл". nodina 80 8k но слоко @ уангель- скоё, госпедоу глаголак'ш $: не ®с$- Kade, aa He Decoy AMTECH, Й нЕ понижайте, Ad HE NOHHIKENT ESAETE. VII CE cas SHOWA Божй® fücnoA' Aa! zane- BRAK CREP WITTEN HO AOBAR, Â2 narovENRA prkun VL S Poc' c$Aiamn; * K omylem npeyn HENpageA ev ; LEGENDA NIKOLSKÉHO, 93 VI Těmito skvoucími perlami ctností bylo zkráš- leno obcování blaženého jinocha, a břímě této slitovnosti oblíbil sí do té míry, že když zasedal se svými velmoži a soudcí na soudech a ně- který z uvězněných zločinců, odsouzený na smrt, byl před něj předveden, fu, nemohl-li ho dobrotivý kníže nijak obhájiti z trestu smrti ani osvoboditi, sám si vzal nějakou záminku a vyběhl ven, aby nebyl vinen prolitím krve ani neslyšel konec popravy. Neboť měl takovou úmluvu se svým milým panošem : „Uslyšiš-li, Ze mojivlädykové konaji nad člověkem hrdelní soud,vyvolej méod nich za nějakou záminkou ven, abych nebyl účasten v tomto prolití krve“ Bylť paměétliv onoho slova evangelia, jež řekl Pán: „Nesuďte, abyste nebylí souzeni, a ne- potupujte, abyste nebyli potupení,“ VII Tento příkaz si náš jinoch, Bohem naplněný, svrchovaně oblíbil, a ježto poznával, že jeho ! tak opravuji podle G virtutum, v K chybi, P cñaamu; ? K omylem csatanmnca, G fulgentibus ; 5 papi vzniklo z püvodního pk" (srov. kap. XIX, pozn. 31. a kap. XXI, pozn, 7), a byla to así püvodné hlaholská glosa, vsunutá pak od pozdějších opiísovačů do textu a takto pozměněná. Toto místo je částečně překladem z Crescente fide, české recense, soudíc podle ukázky u Pekaře (WLL, 37, pozn, 2), z kod. kapit, praž, G 5, f, 46 a, kde se cte: statim ille prefatus iuvenis, si eum nullo modo liberare poterat, occasionem aliquam (= wkkoyio внн$ рен) /астепв, exiebat(!) foras; ? v K son% vynecháno, VII. ' P fienéóum, G deo plenus, sprävné by bylo sora ficneann; Ge na potätku je misto cute (Zanogkan), omyl vzniklý otrockým překladem latinského Hoc (sc, mandatum); ? À v K chybi; 9 P кон’чнны | пог$влёнта ;
[25] VI. CHA ME CHAR CRÉTAYNANUCA? KPacOTAAU клаженаго внешн Фукрашено выст прекыканй À B° ToAHWE ce anaocTHHH. TOW A! E'RZAIGRH, éraaxe c ReAmokamu fl covAiàdan? cROAMM na c8 a ky chkyawe A dye Ko- Topol B RANK ат пред ONk MPHBEAENT * ESAME, IORHHEN'I CALEQTI Hà CAMEQTR OCOY2KEN', a£. AHAGCTHENIÁI KHAZL NE MOIKAIE ETO никакоже ® смерти Wnup'krn ни изкакилт и, нЖкоую кин$ рещи? сам C'hTEWQHE'N EOH'N Üüzudkrnuaue Aa EO KQoEH HgoAHAHiÀ Ek HETORHHÉHTR BRIAR HH CANIUIAZ'R NOPoVRAENÍŮ KOH «HH NLÓ cog т ко так AMAWE ¢ Mu: AN MTS cEOHAM C TQOKOAM'h: dig o CANI unui aoHy комръ с8 д uaot'kiov на смерть, E'RZOEH AMA © HH BON,’ W'EKVR кину съ ткорикъ, да вых к’ той крови не причастен выл". nodina 80 8k но слоко @ уангель- скоё, госпедоу глаголак'ш $: не ®с$- Kade, aa He Decoy AMTECH, Й нЕ понижайте, Ad HE NOHHIKENT ESAETE. VII CE cas SHOWA Божй® fücnoA' Aa! zane- BRAK CREP WITTEN HO AOBAR, Â2 narovENRA prkun VL S Poc' c$Aiamn; * K omylem npeyn HENpageA ev ; LEGENDA NIKOLSKÉHO, 93 VI Těmito skvoucími perlami ctností bylo zkráš- leno obcování blaženého jinocha, a břímě této slitovnosti oblíbil sí do té míry, že když zasedal se svými velmoži a soudcí na soudech a ně- který z uvězněných zločinců, odsouzený na smrt, byl před něj předveden, fu, nemohl-li ho dobrotivý kníže nijak obhájiti z trestu smrti ani osvoboditi, sám si vzal nějakou záminku a vyběhl ven, aby nebyl vinen prolitím krve ani neslyšel konec popravy. Neboť měl takovou úmluvu se svým milým panošem : „Uslyšiš-li, Ze mojivlädykové konaji nad člověkem hrdelní soud,vyvolej méod nich za nějakou záminkou ven, abych nebyl účasten v tomto prolití krve“ Bylť paměétliv onoho slova evangelia, jež řekl Pán: „Nesuďte, abyste nebylí souzeni, a ne- potupujte, abyste nebyli potupení,“ VII Tento příkaz si náš jinoch, Bohem naplněný, svrchovaně oblíbil, a ježto poznával, že jeho ! tak opravuji podle G virtutum, v K chybi, P cñaamu; ? K omylem csatanmnca, G fulgentibus ; 5 papi vzniklo z püvodního pk" (srov. kap. XIX, pozn. 31. a kap. XXI, pozn, 7), a byla to así püvodné hlaholská glosa, vsunutá pak od pozdějších opiísovačů do textu a takto pozměněná. Toto místo je částečně překladem z Crescente fide, české recense, soudíc podle ukázky u Pekaře (WLL, 37, pozn, 2), z kod. kapit, praž, G 5, f, 46 a, kde se cte: statim ille prefatus iuvenis, si eum nullo modo liberare poterat, occasionem aliquam (= wkkoyio внн$ рен) /астепв, exiebat(!) foras; ? v K son% vynecháno, VII. ' P fienéóum, G deo plenus, sprävné by bylo sora ficneann; Ge na potätku je misto cute (Zanogkan), omyl vzniklý otrockým překladem latinského Hoc (sc, mandatum); ? À v K chybi; 9 P кон’чнны | пог$влёнта ;
Strana 94
94 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. HH, © KOTOpLIXS CMENTHKIX * 4IOTHE'K ° HE B'kca'k- ASA 9. c'kazanaai grkusain * noguniniA GcikAE HIER Hà norygAsHHé RAaro aoc THER nota A A üvz&agAAUE Ha ER ua ngiEeA A. ECA темница по кс* м градом рахроуши Й вел ФслАДИ По КСЕЙ ТЕМЛИ СКОЁЙ многи пос'Жчи повел К ка АЗ сам Ъ nos чинам. съ част наюж (с) ёго д Кана бу слышактше по Йн КМ ТЕМАМ МНо- zu kAHguuu Йй кож!й рави K Hero? клагосер'дТЮ прихожа) $, и сам À радостным nooraRAEHIEA S. AloRRE k' cem npil- маше, À BOMECTRENOR AIOBOBIIO CTAKPAHAËMS O пред SUMMA CRORMA, UKCTHKIM AIORAEHHEM Ch coBOK 14”! NAERBIRANIA NEYAAKNO!® A c* paAo- ^ CTH MHASCTHE'NO дер'жаше, й HY частым й скаты *° HAKAZAHHÉME SYAUR YHEThIN BO= v x 4 x . ?KECTBENO HASYYEN'h, yacı'ke noBYAEM'L, HA YlO= AOAHE'NBId paZ$MKI KHHT" fiZHAE, T AKO Ad- A THHhckH @ко fl rgeueckH. f áp что Hase suarorky I xurgocren npere gium, ? n AENHBGIMH д’Клы сам ÄCHWA HALLE, KO BCAKOH NEYAAH YAOB'KKOY NOC’KOP'E TEAK Bek 6 g' goakz'- ни ETEQRI AZ NEMOTAUJAFA CA MHAOCTHE'HORO Os мощи посКщаше, но В мершТ м окоги м й Хоуды м, ® с8с*® д! некрегомымь, cam 7 NOT PEBOBANIA""" слоуж'вы подакаше. но Й HAGO- 3P ue W котерй; lozeno пагоус’ный р*Жчи, jako by překladatel byl četl periculosa; 10 P omylem caypauń ms, püvodné bylo chypanacnor, abl, abs. pfeloZen reis s rebus; * P noseak; 9 P къ trb; [26] zanedbávání nemůže pro nikoho ze smrtelniki nebýti beze škody, šetřil milostivě řečených vinníkü, odsouzenych k utracení, a osvobozoval je, snaże se je napraviti. Všechna vězení po v£ech méstech rozbotil a všecky šibenice po celé své zemi na mnoha místech kázal po- káceti, sám čině začátek. Když o jeho požeh- nané činnosti uslyšeli v jiných zemích mnozí kněží a služebníci boží, spěchali k jeho dob- rotivosti, a on je přijímal k sobě s radostnými projevy lásky, a nespouštěje s očí zachování božské lásky k bližnímu, zdržoval je starostlivě a sradostnou laskavostí, aby jen zůstali, a jejich častým a svatým povzbuzováním čistá jeho mysl božsky jsouc poučována a častěji vzdělá- vána, dostoupila podivuhodné znalosti písem, jak latinských, tak i řeckých. Neboť co dříve za studií spatfil u sv$ch ućiteli, sm to plnil horlivými skutky, a poněvadž míval soustrast s každým zármutkem lidským, navštěvoval svou slitovnou pomocí ty, kdoZ ochuravéli nějakou nemocí, nebožtíkům pak ubohým a nuzným, nepovšimnutým od sousedů, sám se 4P eMprun; SP Gaorh; ° С non seguendum!; na počátku téže věty periculose pře- > ; q > p y 7 G notatis reis; překladatel, zdá se, zmátl nesprávně instrumentálem, kromě toho vynecháno z lat. textu; erga proximum—adfixo; " àv P chybí; "tak opravují podle G curiose, ježto se v této legendě častěji překládá curiosus = nevanktwh; K neraknnw, P neu AKO; зу K À czarum vynechano, G sacrisque; '* Р наовчёющи; 15 P not eKamue, G praesignaverant, voln& pfeloZeno; 10 y P çk vynecháno; !" P cack*; 172 G funebris obsequii; nelze snad éisti norpesorania (neb norpesenia)? Srov. v kap. XXIII погревенте — sepultura ; snad se ctlo püvodné: or» nouam;
94 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. HH, © KOTOpLIXS CMENTHKIX * 4IOTHE'K ° HE B'kca'k- ASA 9. c'kazanaai grkusain * noguniniA GcikAE HIER Hà norygAsHHé RAaro aoc THER nota A A üvz&agAAUE Ha ER ua ngiEeA A. ECA темница по кс* м градом рахроуши Й вел ФслАДИ По КСЕЙ ТЕМЛИ СКОЁЙ многи пос'Жчи повел К ка АЗ сам Ъ nos чинам. съ част наюж (с) ёго д Кана бу слышактше по Йн КМ ТЕМАМ МНо- zu kAHguuu Йй кож!й рави K Hero? клагосер'дТЮ прихожа) $, и сам À радостным nooraRAEHIEA S. AloRRE k' cem npil- маше, À BOMECTRENOR AIOBOBIIO CTAKPAHAËMS O пред SUMMA CRORMA, UKCTHKIM AIORAEHHEM Ch coBOK 14”! NAERBIRANIA NEYAAKNO!® A c* paAo- ^ CTH MHASCTHE'NO дер'жаше, й HY частым й скаты *° HAKAZAHHÉME SYAUR YHEThIN BO= v x 4 x . ?KECTBENO HASYYEN'h, yacı'ke noBYAEM'L, HA YlO= AOAHE'NBId paZ$MKI KHHT" fiZHAE, T AKO Ad- A THHhckH @ко fl rgeueckH. f áp что Hase suarorky I xurgocren npere gium, ? n AENHBGIMH д’Клы сам ÄCHWA HALLE, KO BCAKOH NEYAAH YAOB'KKOY NOC’KOP'E TEAK Bek 6 g' goakz'- ни ETEQRI AZ NEMOTAUJAFA CA MHAOCTHE'HORO Os мощи посКщаше, но В мершТ м окоги м й Хоуды м, ® с8с*® д! некрегомымь, cam 7 NOT PEBOBANIA""" слоуж'вы подакаше. но Й HAGO- 3P ue W котерй; lozeno пагоус’ный р*Жчи, jako by překladatel byl četl periculosa; 10 P omylem caypauń ms, püvodné bylo chypanacnor, abl, abs. pfeloZen reis s rebus; * P noseak; 9 P къ trb; [26] zanedbávání nemůže pro nikoho ze smrtelniki nebýti beze škody, šetřil milostivě řečených vinníkü, odsouzenych k utracení, a osvobozoval je, snaże se je napraviti. Všechna vězení po v£ech méstech rozbotil a všecky šibenice po celé své zemi na mnoha místech kázal po- káceti, sám čině začátek. Když o jeho požeh- nané činnosti uslyšeli v jiných zemích mnozí kněží a služebníci boží, spěchali k jeho dob- rotivosti, a on je přijímal k sobě s radostnými projevy lásky, a nespouštěje s očí zachování božské lásky k bližnímu, zdržoval je starostlivě a sradostnou laskavostí, aby jen zůstali, a jejich častým a svatým povzbuzováním čistá jeho mysl božsky jsouc poučována a častěji vzdělá- vána, dostoupila podivuhodné znalosti písem, jak latinských, tak i řeckých. Neboť co dříve za studií spatfil u sv$ch ućiteli, sm to plnil horlivými skutky, a poněvadž míval soustrast s každým zármutkem lidským, navštěvoval svou slitovnou pomocí ty, kdoZ ochuravéli nějakou nemocí, nebožtíkům pak ubohým a nuzným, nepovšimnutým od sousedů, sám se 4P eMprun; SP Gaorh; ° С non seguendum!; na počátku téže věty periculose pře- > ; q > p y 7 G notatis reis; překladatel, zdá se, zmátl nesprávně instrumentálem, kromě toho vynecháno z lat. textu; erga proximum—adfixo; " àv P chybí; "tak opravují podle G curiose, ježto se v této legendě častěji překládá curiosus = nevanktwh; K neraknnw, P neu AKO; зу K À czarum vynechano, G sacrisque; '* Р наовчёющи; 15 P not eKamue, G praesignaverant, voln& pfeloZeno; 10 y P çk vynecháno; !" P cack*; 172 G funebris obsequii; nelze snad éisti norpesorania (neb norpesenia)? Srov. v kap. XXIII погревенте — sepultura ; snad se ctlo püvodné: or» nouam;
Strana 95
[27] дом fi éure noranksckoaoy? Gguuam кеткуому жив и м, новый кЖры ol- чЕнТА клагаге по даАБа ше, НЕВЕД $ ШИ М" же”? A к’ капища Й дольска А oA iua i Kk geroars ЙнЖм Hez'Ha£aoarm "acri ^ wk. aitexoA ipaa? ngugipisipitains A Keph- "TEN KOSYIHM BAMKENNKIÂ SyHouA SYEHAkBR, x ® сих нечистых ад! Db ckegneTEN, dite À YACTO MOAHM, E'hckopk Ws'krawe chy ngu- ^ puuenuià A üpenià, zaAaA выти на®® нее BecH'kA mpanez'k naue geky, nguuacv'uirms, nene AEMONLC KHAN C'KBEPHAMU repre ÚCK RE HHTHCA. He (Rau HaA' cHAH. Za&Aovzk (6) TE ZAKIM NOAARAENKIMH *> HE MAAR) TIE4AAEN EAE, проход часто K'HHTH, мкФ 4постолкской слово хапокКдаётъ: др$гь друж'нА времена поне- сеть; дроугиА, н'кким чином къ Йстийном$ вышних ** влагых пут? прокланАм® щие,” сладе ким гласолть по ча А, вы ш'нАго даро- канта влага А Фе Ка А *° кожаш ет, да Фрекш ес Й долькских Ф врат Ъ, Й МИ ЖЕ Прельщени в Ж ах $, ко Йстийно- Mov goxecmEEn ki MkicaT wR'kyjanik c k'kpo ngekaonuauca? guiua. Ape га же малы! о uen cea cnacimea'Hoay f= UENÍK pazovavkgni 7 cepa uev ж(е) жесточайша À Semoun AcTunu pagoyarknid aeukekama, *° по апостольс'кому. глагол$ довр\ о\уча*° й не девр® Фвличал, Фкойм чином TIQEATRZ'- HAA HM AZĄSY, No cHa'k XOTA, EKE KOAHKĄO LEGENDA NIKOLSKÉHO. 95 postaral o pohřeb, Než i kmenům, ktere žily do té doby po starém způsobu pohanském, roz- dílel blahé učení nové víry, a když viděl blaho- slavený ten jinoch, jak v své nevědomosti chodí do modlářských svatyri a jak, shromazdujice se častěji do roka, cizím bohům neznámým žertvy obětují, spěšně se vzdaloval docházení a účastí pří těchto bezbožných kvasech obět- ních, třebas byl často zdržován, neboť si přál nade vše více státi se účastníkem nebeské hostiny, nežli poskvrniti se ďábelskou ohav- ností Zertev, Nicméné rmoutil se nemálo nad těmito nevolníky zlého bludu, často pfemítaje o slovech Písma, jak přikazuje slovo apošto- lovo: „Jeden druhého břemena neste’ (Gal. 6, 2); jiné, poněkud náchylnější k pravé cestě, která spěje za nejvyššími statky, sladkým hlasem napomínal a přiváděl nazpět, slibuje jim dary nebeské milosti, aby se zřekli pohan- ských model, jimiž byli oblouzeni, a přiklo- nili se s věrou k pravdivému vyznání božské myšlenky. Jiné zase, méně přístupné tomuto spasitelnému učení, srdce zatvrzelejšího a roz- umu netečnějšího k pochopení pravdy, podle slov apoštolových „včasučei nevčastrestaje“, obojím způsobem jim naznačuje odměnu, snažil 18 tak v obou rkp-ech, misto ne norannc’komoy; 1° P neaKaSyma®xe; 2 P omylem &k"u yoAAqnaa, G frequentius in anno; * P ofekaken; ?? y P na vynecháno; ? tak opravuji podle G super his tamen errore pestifero de- . x > A pressis, K naA* cuva zasaoy”Knit zau" noąagaenitarh, P. na^ ch kaanAroipaca: € v npe- skoro setfeno, a nad ním připsáno H, M 24 K e* guum ; 25 P npe(n)- 28 Р рат $ meu, SK M Qu M 3a&A8 "Hie SAM NOĄABAĆNIE ; 26 P úskyrazaa; 27 P npukaonńanca; pfedcházející ejt, snad püvodné glosa, pridáno do textu; 2° Р аЖннкЖнша; 9% v K ofuá vynecháno;
[27] дом fi éure noranksckoaoy? Gguuam кеткуому жив и м, новый кЖры ol- чЕнТА клагаге по даАБа ше, НЕВЕД $ ШИ М" же”? A к’ капища Й дольска А oA iua i Kk geroars ЙнЖм Hez'Ha£aoarm "acri ^ wk. aitexoA ipaa? ngugipisipitains A Keph- "TEN KOSYIHM BAMKENNKIÂ SyHouA SYEHAkBR, x ® сих нечистых ад! Db ckegneTEN, dite À YACTO MOAHM, E'hckopk Ws'krawe chy ngu- ^ puuenuià A üpenià, zaAaA выти на®® нее BecH'kA mpanez'k naue geky, nguuacv'uirms, nene AEMONLC KHAN C'KBEPHAMU repre ÚCK RE HHTHCA. He (Rau HaA' cHAH. Za&Aovzk (6) TE ZAKIM NOAARAENKIMH *> HE MAAR) TIE4AAEN EAE, проход часто K'HHTH, мкФ 4постолкской слово хапокКдаётъ: др$гь друж'нА времена поне- сеть; дроугиА, н'кким чином къ Йстийном$ вышних ** влагых пут? прокланАм® щие,” сладе ким гласолть по ча А, вы ш'нАго даро- канта влага А Фе Ка А *° кожаш ет, да Фрекш ес Й долькских Ф врат Ъ, Й МИ ЖЕ Прельщени в Ж ах $, ко Йстийно- Mov goxecmEEn ki MkicaT wR'kyjanik c k'kpo ngekaonuauca? guiua. Ape га же малы! о uen cea cnacimea'Hoay f= UENÍK pazovavkgni 7 cepa uev ж(е) жесточайша À Semoun AcTunu pagoyarknid aeukekama, *° по апостольс'кому. глагол$ довр\ о\уча*° й не девр® Фвличал, Фкойм чином TIQEATRZ'- HAA HM AZĄSY, No cHa'k XOTA, EKE KOAHKĄO LEGENDA NIKOLSKÉHO. 95 postaral o pohřeb, Než i kmenům, ktere žily do té doby po starém způsobu pohanském, roz- dílel blahé učení nové víry, a když viděl blaho- slavený ten jinoch, jak v své nevědomosti chodí do modlářských svatyri a jak, shromazdujice se častěji do roka, cizím bohům neznámým žertvy obětují, spěšně se vzdaloval docházení a účastí pří těchto bezbožných kvasech obět- ních, třebas byl často zdržován, neboť si přál nade vše více státi se účastníkem nebeské hostiny, nežli poskvrniti se ďábelskou ohav- ností Zertev, Nicméné rmoutil se nemálo nad těmito nevolníky zlého bludu, často pfemítaje o slovech Písma, jak přikazuje slovo apošto- lovo: „Jeden druhého břemena neste’ (Gal. 6, 2); jiné, poněkud náchylnější k pravé cestě, která spěje za nejvyššími statky, sladkým hlasem napomínal a přiváděl nazpět, slibuje jim dary nebeské milosti, aby se zřekli pohan- ských model, jimiž byli oblouzeni, a přiklo- nili se s věrou k pravdivému vyznání božské myšlenky. Jiné zase, méně přístupné tomuto spasitelnému učení, srdce zatvrzelejšího a roz- umu netečnějšího k pochopení pravdy, podle slov apoštolových „včasučei nevčastrestaje“, obojím způsobem jim naznačuje odměnu, snažil 18 tak v obou rkp-ech, misto ne norannc’komoy; 1° P neaKaSyma®xe; 2 P omylem &k"u yoAAqnaa, G frequentius in anno; * P ofekaken; ?? y P na vynecháno; ? tak opravuji podle G super his tamen errore pestifero de- . x > A pressis, K naA* cuva zasaoy”Knit zau" noąagaenitarh, P. na^ ch kaanAroipaca: € v npe- skoro setfeno, a nad ním připsáno H, M 24 K e* guum ; 25 P npe(n)- 28 Р рат $ meu, SK M Qu M 3a&A8 "Hie SAM NOĄABAĆNIE ; 26 P úskyrazaa; 27 P npukaonńanca; pfedcházející ejt, snad püvodné glosa, pridáno do textu; 2° Р аЖннкЖнша; 9% v K ofuá vynecháno;
Strana 96
96 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. Mexaui, fako RoA Hà ako fi Ht&oA'Hhlà?! no йстийн® BOZLIRAÄ HA BEYENIO WTYA EAA AH, cia? Beka guae S, ko &ku'nef радости придр$жентю прикежаше. VIII к’ чюДных же nocT ky" no neramuek мимоходАЩа wkra & gtaukil nocm'k àducat n aocAH TRO RS CREATA car! Guo Wa, duté й миркскимъ строим GA epi R'k, Mo Фваче не ленив Й He Hz'neaor'ca ? молитвами, щедрым в” нищих расткорентем прелетаЮщими, —д’Клы Фсовный — прокожаше дыни. RČ нещи ж(е) лас’нКйши мк настой вдК- нем, лКности ® не пон fi Apemania, NEp'BOË поко® нощкном$ Аки буложел,* à по сем V- кер'гьел поствл лож‘ница своёА, &тай йных 5 ^ fic noA:ra g'Acra&aur, й Фтрока лож’ница CEOEÀ K'Arou'Hika Roz'nS;kaure, fl. toa ua i'HurH E OSIĄ k RTRCKHTURTK, HC NOAATKU HEREĄSY M * cTganeM Ac'uieĄ', EATNEMTK 7 STPOKOM свой м’ CERĄ WM, NO лютымЪ горам BeEpxoark A no nwĄoaida'k * ngonacTen® à Azaomammx ras кин Йй по стедАМ О каменых доскъ толи по медным гр$дам лютым BOCK A N’ Kulk novv AckÀ межоу rpa4oma, ch n'caa'THIg'= [28] se ze všech sil, aby, koho jen mohl, jak dobro- volným, tak nuceným pozváním přivedl! na večeří Hospodářovu, skvějící se veškerou hoj- ností, k účasti v radosti věčné. VIII V úžasných zajísté poslech rok co rok, v době velikého postu, o hladu a v modlitbé svatý ten jinoch přes to, že jako panovník byl poután veřejnou správou, prožíval jednotlivé dní ustavičným konáním modliteb, vzlétajících za štědrého podělování chudých. V nocí pak oddával se nejjasnějšímu bdění, nemysle ani na slabé zdřímnutí, a za prvního ustálení nočního ticha, odvrhna postel své skvoucí lož- nice, v skrytě přede všemi vstával s lože, mlčky budil panoše, klíčníka své ložnice, a chopě do rukou knížky, vycházel z paláce, aniž o tom stráž věděla, a jsa provázen jediné svým pa- no&em, putoval bos a péSí od města k městu přes příkré vrcholky hor a úvaly dolin a hlu- boké strže, po kamenitých stezkách a srázných balvanechledných, za pění žalmů a jiných mod- 3! P omylem nduwa..Hendakıma; 5? tak v obou rkp-ech, snad místo ciaa?, G habundantem, M ! P cá cun; VIII. dvéma obraty: ue aeuum fi. ne fiz'nemorfca ; * С indefessis (..operibus), překladatel četl, zdá se, indefessus, coz je vyjádreno 3 G lenis (sc. soporis) —libého spánku, pfekladatel éetl asi: Zeni- fatis immemor et soporis, při čemž l/enitas přeložil podobně znějícím «twocra! Týž způsob „latinísmu“ se vyskytuje v staročeském překladě bíblíckém (srov, J, Jireček ČČM 1864, 144), kde se překládá vetus — vetchý, pessimus — pesky, validus — valny, valde — valné a j. * K omylem ofayxnca; predchâzejici aku je přídáno; pů- 5a G facitus excitat, codicellum, podle toho Mmoa'ua, původně snad $losa, patíí pied toz's?zaue, a opisovatem bylo vsunuto na nenáleZité místo; ^ P neck- Ame; 'P wk; následující cekaww odpovídá latinskému , comite" a je patrně místo chgexoma (srov, Míklosích, DP menu; vodně zda se, Бу1о покою н. Аки оуложьшоуса; 5 P omylem ® TauwkX; Lex, cwerw == deducere); ® P подёлн €); ? P uponacriu; !° P crea;
96 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. Mexaui, fako RoA Hà ako fi Ht&oA'Hhlà?! no йстийн® BOZLIRAÄ HA BEYENIO WTYA EAA AH, cia? Beka guae S, ko &ku'nef радости придр$жентю прикежаше. VIII к’ чюДных же nocT ky" no neramuek мимоходАЩа wkra & gtaukil nocm'k àducat n aocAH TRO RS CREATA car! Guo Wa, duté й миркскимъ строим GA epi R'k, Mo Фваче не ленив Й He Hz'neaor'ca ? молитвами, щедрым в” нищих расткорентем прелетаЮщими, —д’Клы Фсовный — прокожаше дыни. RČ нещи ж(е) лас’нКйши мк настой вдК- нем, лКности ® не пон fi Apemania, NEp'BOË поко® нощкном$ Аки буложел,* à по сем V- кер'гьел поствл лож‘ница своёА, &тай йных 5 ^ fic noA:ra g'Acra&aur, й Фтрока лож’ница CEOEÀ K'Arou'Hika Roz'nS;kaure, fl. toa ua i'HurH E OSIĄ k RTRCKHTURTK, HC NOAATKU HEREĄSY M * cTganeM Ac'uieĄ', EATNEMTK 7 STPOKOM свой м’ CERĄ WM, NO лютымЪ горам BeEpxoark A no nwĄoaida'k * ngonacTen® à Azaomammx ras кин Йй по стедАМ О каменых доскъ толи по медным гр$дам лютым BOCK A N’ Kulk novv AckÀ межоу rpa4oma, ch n'caa'THIg'= [28] se ze všech sil, aby, koho jen mohl, jak dobro- volným, tak nuceným pozváním přivedl! na večeří Hospodářovu, skvějící se veškerou hoj- ností, k účasti v radosti věčné. VIII V úžasných zajísté poslech rok co rok, v době velikého postu, o hladu a v modlitbé svatý ten jinoch přes to, že jako panovník byl poután veřejnou správou, prožíval jednotlivé dní ustavičným konáním modliteb, vzlétajících za štědrého podělování chudých. V nocí pak oddával se nejjasnějšímu bdění, nemysle ani na slabé zdřímnutí, a za prvního ustálení nočního ticha, odvrhna postel své skvoucí lož- nice, v skrytě přede všemi vstával s lože, mlčky budil panoše, klíčníka své ložnice, a chopě do rukou knížky, vycházel z paláce, aniž o tom stráž věděla, a jsa provázen jediné svým pa- no&em, putoval bos a péSí od města k městu přes příkré vrcholky hor a úvaly dolin a hlu- boké strže, po kamenitých stezkách a srázných balvanechledných, za pění žalmů a jiných mod- 3! P omylem nduwa..Hendakıma; 5? tak v obou rkp-ech, snad místo ciaa?, G habundantem, M ! P cá cun; VIII. dvéma obraty: ue aeuum fi. ne fiz'nemorfca ; * С indefessis (..operibus), překladatel četl, zdá se, indefessus, coz je vyjádreno 3 G lenis (sc. soporis) —libého spánku, pfekladatel éetl asi: Zeni- fatis immemor et soporis, při čemž l/enitas přeložil podobně znějícím «twocra! Týž způsob „latinísmu“ se vyskytuje v staročeském překladě bíblíckém (srov, J, Jireček ČČM 1864, 144), kde se překládá vetus — vetchý, pessimus — pesky, validus — valny, valde — valné a j. * K omylem ofayxnca; predchâzejici aku je přídáno; pů- 5a G facitus excitat, codicellum, podle toho Mmoa'ua, původně snad $losa, patíí pied toz's?zaue, a opisovatem bylo vsunuto na nenáleZité místo; ^ P neck- Ame; 'P wk; následující cekaww odpovídá latinskému , comite" a je patrně místo chgexoma (srov, Míklosích, DP menu; vodně zda se, Бу1о покою н. Аки оуложьшоуса; 5 P omylem ® TauwkX; Lex, cwerw == deducere); ® P подёлн €); ? P uponacriu; !° P crea;
Strana 97
[29] Hi mrknie Й прочимк молитвами по WCOR’HLIM LEPKBAM'K ngeyoAA UE? grhzhickaA их, &' ToAHüu/k no ficrumk плоти свой@ тер'пА Seaevuenià, Aa рас‘сКдак’шимисА navraau ёго ммадыми крови йстек'ши рас’кроп'ленТ ль казаше стопы ёго. E' дом’же свой кот вратив- CA fl Ha Act cRo£ тайно, @же jak BHOYT'PENIÄ дЖлаше, сам cE AT ML fl. of KAaH Ae сл, кнАужескими паки ризами крас'ными на стол® сКдА ®дЖвашесл, но тЖло чист"Кише EAACAHHUER TIOATh QHZAAMMH царскими 5 $RAAMAlIECA. ко кремА же настойцей "6 xaT'ek necgeAack? noun maft gcky gw став съ @ троком в об же речены м, BOCK HN KW к’ ника М № ской М № ЙДА- шей р$кама ской ма n'iueniuy oH uit, Á Bo снопы ЙЗЕ АТАКЕ, сам сов 8 на рам \& ской коскладашей WTpoKA скоёго в тайнем ® &глК домоу скоёго с'кры- ваше, й ту Истеръ A B жер'новах Йх’ мол 20 й склтыма скойма роукама чист"К просв й водою пекропивъ BO AHA тройца, сам вдинЪ Ü CR слоужащим ёмоу токмо Фтро- KOMB C BWA40R, ЮЖ(е) cams нешаше ® кла- ДАТА Е’ ЕКДоК, ÄCTHÜNKIM троица кълыкае ниём ©т’намена №, сомоукой в’ сосуд К смеси, *° к’м К шаше р$кама скои мА тр$дом Йй проскёры Йспек№ по цЕр = квам попом № слаше на приносъ. с’лоуж"- Бам господоу нашемоу Теоусоу урист $. кв ФсейнаА же кремена сл$гу при- ^ ZEAB'h EtAHKaro f E'ko'naro? глаголейнаго 12 v obou rkp-ech je omylem ngeyoasqie; !? v K aa vynecháno; € OP OQ cek; D P ováuk'" 20 Pofizmě; 2! P Oznamenaa, G signavit, hanc farinulam..; ??P cwkch; п р nocge^" ; 23 G nimiae fidelitatis volné «naro f). &kp'naro ; LEGENDA NIKOLSKÉHO. 97 liteb navštěvuje jednotlivé kostely, A vpravdě snášel až takovou trýzeň svého těla, že kapky krve, které se řinuly z rozdrásaných útlých jeho chodidel, značíly jeho stopy. Vrátě se domů potají na své lože, skrýval sám světec, co působilo v něm vnitřní poznání, a když zasedal na trůn, odíval se nádherou knížecích rouch, ale pod panovnický háv oblékal na své přečísté tělo roucho žínéné. Když nastal čas žní, uprostřed noci, zcela pokradmu vstal a se svým panošem, shora již vzpomenutým, bos a pěší se ubíral na své pole a vlastníma ru- kama požínal pšenici a vázal ji dosnopů a sám je vzkládal na ramena svá a svého panoše a skryl je v tajném koutku svého domu a tam je vytřel a na žernově semlel a svatýma svýma rukama čistě je prosel, a pokropiv vodou ve jménu svaté Trojice, samojediný toliko se svým panošem, který mu sloužil, smísil v nádobě mouku s vodou, jižto sám nosil ve vědře ze studně, a požehnal jí vzýváním pravé Trojice, zamísil prací svých rukou, a když napekl prosfor, posílal je kněžím po kostelích k obě- tování při mších Pánu našemu Ježiši Kristu. V čas pak podzimní zavolal svého nejvěr- nějšího sluhu, řečeného již panošse a společníká, a sám s ním v noci v skrytě přede všemi pře- a A HP egt] DP цркамн; — 19 P uacroduyin; 13
[29] Hi mrknie Й прочимк молитвами по WCOR’HLIM LEPKBAM'K ngeyoAA UE? grhzhickaA их, &' ToAHüu/k no ficrumk плоти свой@ тер'пА Seaevuenià, Aa рас‘сКдак’шимисА navraau ёго ммадыми крови йстек'ши рас’кроп'ленТ ль казаше стопы ёго. E' дом’же свой кот вратив- CA fl Ha Act cRo£ тайно, @же jak BHOYT'PENIÄ дЖлаше, сам cE AT ML fl. of KAaH Ae сл, кнАужескими паки ризами крас'ными на стол® сКдА ®дЖвашесл, но тЖло чист"Кише EAACAHHUER TIOATh QHZAAMMH царскими 5 $RAAMAlIECA. ко кремА же настойцей "6 xaT'ek necgeAack? noun maft gcky gw став съ @ троком в об же речены м, BOCK HN KW к’ ника М № ской М № ЙДА- шей р$кама ской ма n'iueniuy oH uit, Á Bo снопы ЙЗЕ АТАКЕ, сам сов 8 на рам \& ской коскладашей WTpoKA скоёго в тайнем ® &глК домоу скоёго с'кры- ваше, й ту Истеръ A B жер'новах Йх’ мол 20 й склтыма скойма роукама чист"К просв й водою пекропивъ BO AHA тройца, сам вдинЪ Ü CR слоужащим ёмоу токмо Фтро- KOMB C BWA40R, ЮЖ(е) cams нешаше ® кла- ДАТА Е’ ЕКДоК, ÄCTHÜNKIM троица кълыкае ниём ©т’намена №, сомоукой в’ сосуд К смеси, *° к’м К шаше р$кама скои мА тр$дом Йй проскёры Йспек№ по цЕр = квам попом № слаше на приносъ. с’лоуж"- Бам господоу нашемоу Теоусоу урист $. кв ФсейнаА же кремена сл$гу при- ^ ZEAB'h EtAHKaro f E'ko'naro? глаголейнаго 12 v obou rkp-ech je omylem ngeyoasqie; !? v K aa vynecháno; € OP OQ cek; D P ováuk'" 20 Pofizmě; 2! P Oznamenaa, G signavit, hanc farinulam..; ??P cwkch; п р nocge^" ; 23 G nimiae fidelitatis volné «naro f). &kp'naro ; LEGENDA NIKOLSKÉHO. 97 liteb navštěvuje jednotlivé kostely, A vpravdě snášel až takovou trýzeň svého těla, že kapky krve, které se řinuly z rozdrásaných útlých jeho chodidel, značíly jeho stopy. Vrátě se domů potají na své lože, skrýval sám světec, co působilo v něm vnitřní poznání, a když zasedal na trůn, odíval se nádherou knížecích rouch, ale pod panovnický háv oblékal na své přečísté tělo roucho žínéné. Když nastal čas žní, uprostřed noci, zcela pokradmu vstal a se svým panošem, shora již vzpomenutým, bos a pěší se ubíral na své pole a vlastníma ru- kama požínal pšenici a vázal ji dosnopů a sám je vzkládal na ramena svá a svého panoše a skryl je v tajném koutku svého domu a tam je vytřel a na žernově semlel a svatýma svýma rukama čistě je prosel, a pokropiv vodou ve jménu svaté Trojice, samojediný toliko se svým panošem, který mu sloužil, smísil v nádobě mouku s vodou, jižto sám nosil ve vědře ze studně, a požehnal jí vzýváním pravé Trojice, zamísil prací svých rukou, a když napekl prosfor, posílal je kněžím po kostelích k obě- tování při mších Pánu našemu Ježiši Kristu. V čas pak podzimní zavolal svého nejvěr- nějšího sluhu, řečeného již panošse a společníká, a sám s ním v noci v skrytě přede všemi pře- a A HP egt] DP цркамн; — 19 P uacroduyin; 13
Strana 98
98 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. $же Фтрока и наслЖдника, виноградный плоты *сам*5 сним ноцию npeakz'h таи ве у, кошелА Фва напол’нивъ & винограда cRoiro fi Hà nAEIIH CEOR E'RZAOOKHE'h, съ строком ской М Ъ Е’ дом № Е 7 кратиксл, роукама ской Ма Й Ж'НЕТ А = шей добр офстройк на слоу Ж$ кож! №, никоторы м ж(е) йЙнЖм в - ASuy nans gazg&k éAunoro GQoka uacTo Sxe ngexe raaroAaanaro, ciue ft £u wars Boro ®° кЖдоущим A mka Фтроком, NAAHFANOM'h COCSĄ OM BHHA À TAÂHO NOAOKENWM, бус‘мот рик крем подов’но, слаше по церьк': BAM KAHQHKOM À NONW M ©' npoc'koypni, rak (6) 7 ^ сам печаше на церковный слоуж'Бы, A CAM ладно вс м раз д'Клаше 5. & Kako nepaz prk- $ x 4 w $ «4^ 29 IUHTEA Hhld QYZBI SKPLCT"h NED CIH чистийши %° Ekgui neck Rep iiA 1?! (6 kako nioygaAHTEA HO nocasywianić HacakAoBaTeaA gagkrikfiua! $ YO ÂHO®? c'MHGENIE KHAZA, PABTR CROUX CAOVA'= вами кожесткеный AIOB'BE наФ\учен мл подые THSS HecTHIAAUECA 188 еже МЫСЛИ ЖЕСТОКИМ смотре м" на некеснай, Аже сердцем 5 смотра тайны, честнаго fl cnaciéA Haw roce NOĄNA "réA&cE fl kgoEH. ngunoureHià тако офчье стиль 85% есть À AIVEHATR слоужвою, да прие ношением такона некеснаго, прегрКшенТа A'kaa ©чйрьшаго,®% неё! кЖрою ток’мо чином твер“: 24 K omylem пледы, G septa; 25 vy K cam vynecháno; [30] lézal ploty, a naplniv dva koše svými hrozny a vloživ na svá bedra, vrátil se domů se svým panošem a vlastníma rukama je vytlačil, a když je dobře připravil pro službu boží, aniž kdo jiný o tom věděl, kromě jediného onoho panoše, již často vzpomenutého, slil víno do nádoby a tajně je uložil, a shledav, že je zralé, posílal je klerikům a kněžím zároveň s pros- forami, které sám pekával pro chrámovou bohoslužbu, a sám vsem stejnomérné rozdíilel. Ó neroziuéná pásko neposkvrnéné víry kolem pretisté hrudi! Ó zbozn$ následovníce chva- litebné poslušnosti! Ó dívná pokoro knížete, nestydící se podvoliti z vnuknutí boZské lásky povinnostem sluzebníkü! Neboť on, patře v závratné kontemplaci na nebeská tajemství, jež choval v srdci, s takovou ochotností uctí- val a miloval vznešenou a spasitelnou oběť těla a krve Páně, že pro kult této nebeské hostiny, očíšťující skvrny vín, nejen bojoval 26 G sicgue diotae (= do džbánu) conscio solum clientulo, infusum (sc. vinum); diotae četl překladatel jako deo a spojil je s následujícím conscio solum, potom v&ak nejspís $losátor opravil pfeklad ,diotae" v cec8Aew; místo dativu absol ponechán tu instrumentál podle latiny; ?' P iáxo; ?* P pas&kaaa; ? P npe | 39 P Sek; 91 P neckgepnenma; 32 P omylem чёде; 3% Р noMiru, A shora později připsáno; *' oba rkp-y chybné ne ermaayemea; — 9 zde vynecháno tenuit; 352 K chybné vleri«s, G veneratus est; ?* tak opravuji podle G mundantis, K (unpare, P. Gunyiare; celé místo je porušeno, &k^a patii nejspiśe k zareua (zakowa Aaa — cultui), pak ovšem lat, criminum contagia by bylo prelozeno jen nperpkwenta; приношеннем MÄisto NAHHOWENHM, ač možno vyklśdati takć приношеннем jako dativ adno-
98 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. $же Фтрока и наслЖдника, виноградный плоты *сам*5 сним ноцию npeakz'h таи ве у, кошелА Фва напол’нивъ & винограда cRoiro fi Hà nAEIIH CEOR E'RZAOOKHE'h, съ строком ской М Ъ Е’ дом № Е 7 кратиксл, роукама ской Ма Й Ж'НЕТ А = шей добр офстройк на слоу Ж$ кож! №, никоторы м ж(е) йЙнЖм в - ASuy nans gazg&k éAunoro GQoka uacTo Sxe ngexe raaroAaanaro, ciue ft £u wars Boro ®° кЖдоущим A mka Фтроком, NAAHFANOM'h COCSĄ OM BHHA À TAÂHO NOAOKENWM, бус‘мот рик крем подов’но, слаше по церьк': BAM KAHQHKOM À NONW M ©' npoc'koypni, rak (6) 7 ^ сам печаше на церковный слоуж'Бы, A CAM ладно вс м раз д'Клаше 5. & Kako nepaz prk- $ x 4 w $ «4^ 29 IUHTEA Hhld QYZBI SKPLCT"h NED CIH чистийши %° Ekgui neck Rep iiA 1?! (6 kako nioygaAHTEA HO nocasywianić HacakAoBaTeaA gagkrikfiua! $ YO ÂHO®? c'MHGENIE KHAZA, PABTR CROUX CAOVA'= вами кожесткеный AIOB'BE наФ\учен мл подые THSS HecTHIAAUECA 188 еже МЫСЛИ ЖЕСТОКИМ смотре м" на некеснай, Аже сердцем 5 смотра тайны, честнаго fl cnaciéA Haw roce NOĄNA "réA&cE fl kgoEH. ngunoureHià тако офчье стиль 85% есть À AIVEHATR слоужвою, да прие ношением такона некеснаго, прегрКшенТа A'kaa ©чйрьшаго,®% неё! кЖрою ток’мо чином твер“: 24 K omylem пледы, G septa; 25 vy K cam vynecháno; [30] lézal ploty, a naplniv dva koše svými hrozny a vloživ na svá bedra, vrátil se domů se svým panošem a vlastníma rukama je vytlačil, a když je dobře připravil pro službu boží, aniž kdo jiný o tom věděl, kromě jediného onoho panoše, již často vzpomenutého, slil víno do nádoby a tajně je uložil, a shledav, že je zralé, posílal je klerikům a kněžím zároveň s pros- forami, které sám pekával pro chrámovou bohoslužbu, a sám vsem stejnomérné rozdíilel. Ó neroziuéná pásko neposkvrnéné víry kolem pretisté hrudi! Ó zbozn$ následovníce chva- litebné poslušnosti! Ó dívná pokoro knížete, nestydící se podvoliti z vnuknutí boZské lásky povinnostem sluzebníkü! Neboť on, patře v závratné kontemplaci na nebeská tajemství, jež choval v srdci, s takovou ochotností uctí- val a miloval vznešenou a spasitelnou oběť těla a krve Páně, že pro kult této nebeské hostiny, očíšťující skvrny vín, nejen bojoval 26 G sicgue diotae (= do džbánu) conscio solum clientulo, infusum (sc. vinum); diotae četl překladatel jako deo a spojil je s následujícím conscio solum, potom v&ak nejspís $losátor opravil pfeklad ,diotae" v cec8Aew; místo dativu absol ponechán tu instrumentál podle latiny; ?' P iáxo; ?* P pas&kaaa; ? P npe | 39 P Sek; 91 P neckgepnenma; 32 P omylem чёде; 3% Р noMiru, A shora později připsáno; *' oba rkp-y chybné ne ermaayemea; — 9 zde vynecháno tenuit; 352 K chybné vleri«s, G veneratus est; ?* tak opravuji podle G mundantis, K (unpare, P. Gunyiare; celé místo je porušeno, &k^a patii nejspiśe k zareua (zakowa Aaa — cultui), pak ovšem lat, criminum contagia by bylo prelozeno jen nperpkwenta; приношеннем MÄisto NAHHOWENHM, ač možno vyklśdati takć приношеннем jako dativ adno-
Strana 99
[31] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 99 ДоCТайнEIMЪ койнECТEокаше, но по йстийн“ stálostí víry, nýbrž sám se stal vpravdě účasten йсточнїка чистkйшаГо к'ноутренижъ“ кра- kněžského úřadu, vzav na sebe jako prostý sluha vnější práci s přípravou křišťálného toku, ДОЛ раній ТроVА' КЪДЕИ НА СА И МИЛОСТНИА39 Дароканіели йе�рEGE8 Zаконоу сам 40 равъ ERICT. a svou milostnou štědrostí. IX IX Не тайти подонлетъ и киджні? Nesluší se zatajiti též jeho prorocké vi- êrongopoчecткie, êжe �nакak прez« dění, které měl o knězi Pavlovi a o jeho domu кÝтери й � ДОM8 его, 8же саM къZ- a které dříve sám probudiv se takto všem КНУК ПреЖЕ ТАКо покда1КЪ вси vykládal, pravé: FAATOAA: X X на �др лежаи8 м'н и� почикающ8, ми�- Ааа 1 мод др8жино2 й� и�же � Зтрокъ моих слоуги, посредѣ' нощи страш'но ки�джніе4 пригат АА, Řáко пакла поПа ДКОреки К'ЕАЪ Жс'НОКИ!“ � КыIШЕ ДО ДОЛу î� � ксх чловѣче с'Ких жилиць кид“х Жтиноуду ба �поустѣв'- ше.7 âл'же киджнием тоужа прометахсѫ и� к'ноутренюю8 с'коркйіо печали да когок'ко'- ныА» простифахсА. Но Жначе кїджні се КЪ КСККАЯЦЕМ8Ю ТКО�ЦЯ ИИЛОСТИ- КОMS йCПраКAЮ, КОНКЖ(«) î кжроу�11 Йй ЙстïНуЦ рѣчи сеГокиджніа радрш8. „Když jsem ležel a odpočíval, milá má dru- žino a má čeledi, uprostřed noci uchvátilo mě strašlivé vidění. Neboť jsem spatřil dvorec kně- ze Pavla se všemi budovami a příbytky lidskými odshora dolů úplně zpustošený. Sklíčen jsa tímto viděním, zmítal jsem se a trápil vnitřním žalem a obavami o věrné služebníky boží. Ale poroučím toto vidění vševědoucímu a milosrd- nému Tvůrci a věřím, že s jeho pomocí roz- řeším, co je pravdivého na tomto vidění. minální, podle něho by však mělo býti nessCHHIMЪ místo HesecHaro, takže rekonstruovaný text by zněl: Ad npu- HОШЕнHEM ZаКона AkAA нESеCHIIM прeгpkmenià wuiqkmaro; 3 v K He vynecháno; následující sxpole místo skphl; 38 G exteriore, překladatel četl snad interiore, vztah k labore rovněž není zachován; 3 v rkp-e K MÁTHH, P MÁTEH BI (= МHЛОСТHЕныM); 4° P omylem санъ. IX. 1 K пок'дЛкъ. X. 1 K omylem MadaA; 2 K omylem Aгужнна; 3 P посрей; 4 K кндннI ; K omylem AOpOEHECA! 6 tak opravuji, místo WcHORa, jak čtou oba rkp-y; 6a K koncové -Av nadepsáno, P WTHHS ; K WISCTHE'me, P WnSCTKEIK; 8 P EHSTDEHHO; "tak opravuji podle G pro Dei fidelibus, K EAPOR'ko'нHA, P SAPOR'KpHEIA; 1° K ECCEEAOYIEMS ; 11 P omylem kxpok, předcházející a zde vynecháno; 12 P HсTHHk.
[31] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 99 ДоCТайнEIMЪ койнECТEокаше, но по йстийн“ stálostí víry, nýbrž sám se stal vpravdě účasten йсточнїка чистkйшаГо к'ноутренижъ“ кра- kněžského úřadu, vzav na sebe jako prostý sluha vnější práci s přípravou křišťálného toku, ДОЛ раній ТроVА' КЪДЕИ НА СА И МИЛОСТНИА39 Дароканіели йе�рEGE8 Zаконоу сам 40 равъ ERICT. a svou milostnou štědrostí. IX IX Не тайти подонлетъ и киджні? Nesluší se zatajiti též jeho prorocké vi- êrongopoчecткie, êжe �nакak прez« dění, které měl o knězi Pavlovi a o jeho domu кÝтери й � ДОM8 его, 8же саM къZ- a které dříve sám probudiv se takto všem КНУК ПреЖЕ ТАКо покда1КЪ вси vykládal, pravé: FAATOAA: X X на �др лежаи8 м'н и� почикающ8, ми�- Ааа 1 мод др8жино2 й� и�же � Зтрокъ моих слоуги, посредѣ' нощи страш'но ки�джніе4 пригат АА, Řáко пакла поПа ДКОреки К'ЕАЪ Жс'НОКИ!“ � КыIШЕ ДО ДОЛу î� � ксх чловѣче с'Ких жилиць кид“х Жтиноуду ба �поустѣв'- ше.7 âл'же киджнием тоужа прометахсѫ и� к'ноутренюю8 с'коркйіо печали да когок'ко'- ныА» простифахсА. Но Жначе кїджні се КЪ КСККАЯЦЕМ8Ю ТКО�ЦЯ ИИЛОСТИ- КОMS йCПраКAЮ, КОНКЖ(«) î кжроу�11 Йй ЙстïНуЦ рѣчи сеГокиджніа радрш8. „Když jsem ležel a odpočíval, milá má dru- žino a má čeledi, uprostřed noci uchvátilo mě strašlivé vidění. Neboť jsem spatřil dvorec kně- ze Pavla se všemi budovami a příbytky lidskými odshora dolů úplně zpustošený. Sklíčen jsa tímto viděním, zmítal jsem se a trápil vnitřním žalem a obavami o věrné služebníky boží. Ale poroučím toto vidění vševědoucímu a milosrd- nému Tvůrci a věřím, že s jeho pomocí roz- řeším, co je pravdivého na tomto vidění. minální, podle něho by však mělo býti nessCHHIMЪ místo HesecHaro, takže rekonstruovaný text by zněl: Ad npu- HОШЕнHEM ZаКона AkAA нESеCHIIM прeгpkmenià wuiqkmaro; 3 v K He vynecháno; následující sxpole místo skphl; 38 G exteriore, překladatel četl snad interiore, vztah k labore rovněž není zachován; 3 v rkp-e K MÁTHH, P MÁTEH BI (= МHЛОСТHЕныM); 4° P omylem санъ. IX. 1 K пок'дЛкъ. X. 1 K omylem MadaA; 2 K omylem Aгужнна; 3 P посрей; 4 K кндннI ; K omylem AOpOEHECA! 6 tak opravuji, místo WcHORa, jak čtou oba rkp-y; 6a K koncové -Av nadepsáno, P WTHHS ; K WISCTHE'me, P WnSCTKEIK; 8 P EHSTDEHHO; "tak opravuji podle G pro Dei fidelibus, K EAPOR'ko'нHA, P SAPOR'KpHEIA; 1° K ECCEEAOYIEMS ; 11 P omylem kxpok, předcházející a zde vynecháno; 12 P HсTHHk.
Strana 100
100 XI AMY NW ücruwk pasplwieniem BHĄ'knia Metro cngnuaeT'Ha ! MOÉÀ BABKI AKĄMHAKI H честны 2KEHBI Z'HAMENAËTCA CMEPTh. À A OMR Wn8 cm 'k g'w ih * NnaBAOB'k KAHQHKOM ^ наш! м À ZAKOHHHKOMR fizrHaHié hz zeMaa” A gazr'srgagaeuim Amk- HHio Hy fá&AA ET. EHA'ky* Ro FÁKOŠ pos AHUTEANTK a MO, @ко родом Tako A Arkra- Nien no fieri k: Gc kgeg nenitaris Arka norana H HEAOCTOHNA ÂMEHOBATH, Ch APOV THMH ChEETHHKH CROÛMH ZANAM, Rora HeE'kAoYiHA i AIOEAIIHCA Ab bIC лить ® скекроки скоёй пагоув К. XII cH *€ caoBECa éro cR'kmA'ke coauua свышасл, @ко мати ёго 7ла,? нари = цаёмаА п грЖхоу дорогомир»Ъ, CBE ch TROQHRTRUM C HEUTHENI AH MOVAH geue uTO c'hTEOQHATS ® сей p'kun, ido, EMOY?K() NoĄOBAET'H KNA= тю кыти, Фкращен есть © KAHPHKS A W сСкекрови моёА À ČETL @ко À Мних'ъ? погувлю camoy A Huh npo- KEHS AZ ZeEMAAS К’ тож (6) Крем л, послав'ши сок Ж т'ники ской, ой даки Скекрок'Ъ CROW AWAMHAY. H NO CEM NPOroOHEHTE BEAHKO BhicT? KAHPHKWM A ZaKSHHHKOM® No Reel Zeman Eo- XI. DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [32] XI Zboreni domu, kterć jsem viděl, znamená smrt blahoslavené mé báby a ctihodné paní Lidmily, A zpustošený dům Pavlův věští vy- “ve hnání klerikú a kněží ze země a zabrání jejich majetku. Neboť jsem viděl, kterak má matka, pohanka jak rodem, tak věru i ohav- ností svých skutků, jež si ani nezaslouží, aby byla jmenována, oblíbila si své zlé rádce neznabohy as nimi pomýšlí na záhubu své tchyně“ XII A tato jeho slova, jasnější nad slunce, se vyplnila. Neboť zlá jeho matka, zvaná po- hříchu Drahomíra, dohodnuvši se s bezbož- nými muži, řekla: „Co učiníme v té véci, ježto ten, kterému náleží býti knížetem, je zkazen od knézi a od mé tchyné a je jako mnich? Zahubím tuto, a ony vyZenu ze zemé.* V tu chvili poslala své rádce a uškrtila svou tehyni Lidmilu. A potom nastalo po veškeré zemi české veliké pronásledování kleriků a kněží a ničení chrámů. I postavila po ulicích ! Tak upravuji podle G; K &te pagpkwenth mofro, vynechávajíc вндЖниа, Р pazpkwinie; oboji toto paz- p'kujenie misto pazpoywenie (destructio) vzniklo vlivem posledniho slova v X. kap. (paspkws); srov, v XIL Кар, церккам paspoywenls; v obou rkp-ech je taktéz chybné K c'nguuacr'uw, P съ причёстно (С. /еПсет..обйит); ? K Wnoycrus'ulu (srov, pozn. 7 ke kap. X.); ? P fi z«wÀ; v rkp-ech chybně K snak, P skaky ? v K iko vynecháno, XII. ! K cekraie; ? P sada; 3 KA uz' zemaa, РОЙ zemaa; (3 t 1 4 P вЫ велйко; ^ v Ko A zakówinkom chybi;
100 XI AMY NW ücruwk pasplwieniem BHĄ'knia Metro cngnuaeT'Ha ! MOÉÀ BABKI AKĄMHAKI H честны 2KEHBI Z'HAMENAËTCA CMEPTh. À A OMR Wn8 cm 'k g'w ih * NnaBAOB'k KAHQHKOM ^ наш! м À ZAKOHHHKOMR fizrHaHié hz zeMaa” A gazr'srgagaeuim Amk- HHio Hy fá&AA ET. EHA'ky* Ro FÁKOŠ pos AHUTEANTK a MO, @ко родом Tako A Arkra- Nien no fieri k: Gc kgeg nenitaris Arka norana H HEAOCTOHNA ÂMEHOBATH, Ch APOV THMH ChEETHHKH CROÛMH ZANAM, Rora HeE'kAoYiHA i AIOEAIIHCA Ab bIC лить ® скекроки скоёй пагоув К. XII cH *€ caoBECa éro cR'kmA'ke coauua свышасл, @ко мати ёго 7ла,? нари = цаёмаА п грЖхоу дорогомир»Ъ, CBE ch TROQHRTRUM C HEUTHENI AH MOVAH geue uTO c'hTEOQHATS ® сей p'kun, ido, EMOY?K() NoĄOBAET'H KNA= тю кыти, Фкращен есть © KAHPHKS A W сСкекрови моёА À ČETL @ко À Мних'ъ? погувлю camoy A Huh npo- KEHS AZ ZeEMAAS К’ тож (6) Крем л, послав'ши сок Ж т'ники ской, ой даки Скекрок'Ъ CROW AWAMHAY. H NO CEM NPOroOHEHTE BEAHKO BhicT? KAHPHKWM A ZaKSHHHKOM® No Reel Zeman Eo- XI. DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [32] XI Zboreni domu, kterć jsem viděl, znamená smrt blahoslavené mé báby a ctihodné paní Lidmily, A zpustošený dům Pavlův věští vy- “ve hnání klerikú a kněží ze země a zabrání jejich majetku. Neboť jsem viděl, kterak má matka, pohanka jak rodem, tak věru i ohav- ností svých skutků, jež si ani nezaslouží, aby byla jmenována, oblíbila si své zlé rádce neznabohy as nimi pomýšlí na záhubu své tchyně“ XII A tato jeho slova, jasnější nad slunce, se vyplnila. Neboť zlá jeho matka, zvaná po- hříchu Drahomíra, dohodnuvši se s bezbož- nými muži, řekla: „Co učiníme v té véci, ježto ten, kterému náleží býti knížetem, je zkazen od knézi a od mé tchyné a je jako mnich? Zahubím tuto, a ony vyZenu ze zemé.* V tu chvili poslala své rádce a uškrtila svou tehyni Lidmilu. A potom nastalo po veškeré zemi české veliké pronásledování kleriků a kněží a ničení chrámů. I postavila po ulicích ! Tak upravuji podle G; K &te pagpkwenth mofro, vynechávajíc вндЖниа, Р pazpkwinie; oboji toto paz- p'kujenie misto pazpoywenie (destructio) vzniklo vlivem posledniho slova v X. kap. (paspkws); srov, v XIL Кар, церккам paspoywenls; v obou rkp-ech je taktéz chybné K c'nguuacr'uw, P съ причёстно (С. /еПсет..обйит); ? K Wnoycrus'ulu (srov, pozn. 7 ke kap. X.); ? P fi z«wÀ; v rkp-ech chybně K snak, P skaky ? v K iko vynecháno, XII. ! K cekraie; ? P sada; 3 KA uz' zemaa, РОЙ zemaa; (3 t 1 4 P вЫ велйко; ^ v Ko A zakówinkom chybi;
Strana 101
[23] EMBKCTRŮ H цЕрккам PAZpOoYVWEHKIČ. A nocTaEH no ŠAHUAM CTPAXH7 pe- к&щи тако: ид Жж (с) г’д К * отр! те котораго? любо kauguka? Йд$ ща к’ моёмоу сынови, тоу ж (с) nockuu- тей, й живота Ёмоу не съ т кори те. A NocTARH No RCeN ZemaH KanHipa Apoanckad, ®epamn x(e) gem'are Eero K HHA, TQERN fiM A'kiun fi cuna скоёго MPHHYKARIPH K HHM. cam’ Ke офнешица свлтый, ёще $ троча сый, HE MOTTA CA mnpgoTHEHTH матери cRodfl, yoxaue g' Kanuyla A nukoai- KE ÚWCKREPHH Aoyula cRo£À WW CKREPNT HĄGALCKUY. BALE RO CRATKŃ NERECHKLHK Wpoyzkiem защищен i Sykphn'aens, fi Bean: межам ской м XOAMIIHM B KanHija Аки приста А в*К, но сердцем B'HOYTTYENATO смотре пристан!® йуъ к’ kae! Gmnu- aurca. & Aio A Aur exec P gct'kyns aec ^ ATR ко отв ХоудыХ Tako A © cha: HBIX'h, AOCTORIWE Eo. BK Bo BAaropaTh Boxia Ha Hem A © Bek Avenm Bk &'k? go go caoBEcEX CEOÁVAB AcTH- HEH"h, в’ сому д К прак'дикЪ, & cog k- TEX MHOVApRB, E'5 BAdaroOAATH CAMO- трен, Eo Eccky Фвычанх добрых. XHTPOCTHI д’ръжакен'Ъ, Ha MOAHT- Bhl KE BOXKECTRENNWY OVCTARAEHiN YACTO NPHNAA AWE K'HHPH HAMHCANKI MAAK EA A/kniews A Tafink ХранА cere nop LEGENDA NIKOLSKEHO. 101 stráže, pravic takto: „Kdekoli spatříte, že né- jaký knéz jde k mému synovi, na tom místě jej skolte a nedarujte mu Zivota.* I zrídila po celé zemi modlářské svatyné a všechen kraj obrátila k nim, konajíc jim oběti a nutíc k nim svého syna: Sám svatý hošík, jsa ještě dítětem a nemoha se protiviti své matce, chodil sice do pohanských svatyň, avšak nikdy ne- potřísnilsvé duše skvrnami modlářskými. Bylť světec ochráněn a utvrzen nebeskou zbrojí, a když se velmožóvé ubírali do pohanských svatyň, tu jako by svoloval, avšak vnitřní roz- hodností srdce odpíral souhlas jejich skutküm. Byl vážen ode všech, jak od chudých, tak i od mocných. A patřilo se to, neboť milost boží spočinula na ném a všemi byl milován. Bylť vřečech svých pravdivý, na soudě spravedlivý, na snémech moudrý, v dobrotivosti rozvážný, ve všech dobrých obycejích pevně zkušený, často poklekal k modlitbám božských hodinek, napsaných v malé knížce, jíž opatrně a kradí míval schovanou u sebe pod safem, a kdyż Cresc. fide, jíž se tuto slovan, text řídí, čte (FRB I 185): presbyteros multosgue cum clero..eiecerunt; * oba rkp-y píší chybně: K čmacvk, P ^erk; ^" P cvpamck; 12 K chybné& smeaamekeca; ' v K chybi druhć sk; BP ual nae; 0 P kotró; 1° K kaupuya; — ! K s Akai;
[23] EMBKCTRŮ H цЕрккам PAZpOoYVWEHKIČ. A nocTaEH no ŠAHUAM CTPAXH7 pe- к&щи тако: ид Жж (с) г’д К * отр! те котораго? любо kauguka? Йд$ ща к’ моёмоу сынови, тоу ж (с) nockuu- тей, й живота Ёмоу не съ т кори те. A NocTARH No RCeN ZemaH KanHipa Apoanckad, ®epamn x(e) gem'are Eero K HHA, TQERN fiM A'kiun fi cuna скоёго MPHHYKARIPH K HHM. cam’ Ke офнешица свлтый, ёще $ троча сый, HE MOTTA CA mnpgoTHEHTH матери cRodfl, yoxaue g' Kanuyla A nukoai- KE ÚWCKREPHH Aoyula cRo£À WW CKREPNT HĄGALCKUY. BALE RO CRATKŃ NERECHKLHK Wpoyzkiem защищен i Sykphn'aens, fi Bean: межам ской м XOAMIIHM B KanHija Аки приста А в*К, но сердцем B'HOYTTYENATO смотре пристан!® йуъ к’ kae! Gmnu- aurca. & Aio A Aur exec P gct'kyns aec ^ ATR ко отв ХоудыХ Tako A © cha: HBIX'h, AOCTORIWE Eo. BK Bo BAaropaTh Boxia Ha Hem A © Bek Avenm Bk &'k? go go caoBEcEX CEOÁVAB AcTH- HEH"h, в’ сому д К прак'дикЪ, & cog k- TEX MHOVApRB, E'5 BAdaroOAATH CAMO- трен, Eo Eccky Фвычанх добрых. XHTPOCTHI д’ръжакен'Ъ, Ha MOAHT- Bhl KE BOXKECTRENNWY OVCTARAEHiN YACTO NPHNAA AWE K'HHPH HAMHCANKI MAAK EA A/kniews A Tafink ХранА cere nop LEGENDA NIKOLSKEHO. 101 stráže, pravic takto: „Kdekoli spatříte, že né- jaký knéz jde k mému synovi, na tom místě jej skolte a nedarujte mu Zivota.* I zrídila po celé zemi modlářské svatyné a všechen kraj obrátila k nim, konajíc jim oběti a nutíc k nim svého syna: Sám svatý hošík, jsa ještě dítětem a nemoha se protiviti své matce, chodil sice do pohanských svatyň, avšak nikdy ne- potřísnilsvé duše skvrnami modlářskými. Bylť světec ochráněn a utvrzen nebeskou zbrojí, a když se velmožóvé ubírali do pohanských svatyň, tu jako by svoloval, avšak vnitřní roz- hodností srdce odpíral souhlas jejich skutküm. Byl vážen ode všech, jak od chudých, tak i od mocných. A patřilo se to, neboť milost boží spočinula na ném a všemi byl milován. Bylť vřečech svých pravdivý, na soudě spravedlivý, na snémech moudrý, v dobrotivosti rozvážný, ve všech dobrých obycejích pevně zkušený, často poklekal k modlitbám božských hodinek, napsaných v malé knížce, jíž opatrně a kradí míval schovanou u sebe pod safem, a kdyż Cresc. fide, jíž se tuto slovan, text řídí, čte (FRB I 185): presbyteros multosgue cum clero..eiecerunt; * oba rkp-y píší chybně: K čmacvk, P ^erk; ^" P cvpamck; 12 K chybné& smeaamekeca; ' v K chybi druhć sk; BP ual nae; 0 P kotró; 1° K kaupuya; — ! K s Akai;
Strana 102
102 KO TR MR Ą'pB2KaLIE, ŚTKAAN MACA cy Aog '* AMHQhc'kià neuaan, AEÀ Kgami Hà AecavTE P flan воле в’ тайнЖи лож’ници полога скоёго Mos лит кам тайны М Прилежаше, в нощи m(c) fi къ дни ® чистым смотрентем Христа NOXRAAAR до кон’ца прочитайше. XIII преминоующем лЖтомъ буности CBATATO тако съчастн®, Ha Moyk(e)c'kid бурмы стл“ ных кнАЗЬ сам BRIE RWeA', A no Maa$ мёжь CROAK REZovM'NRIA cChE kh! Eck ASH RY MSKeckH (DRep TB! W cene, H Zas клоуженйё fis HeB'kąsknia? W AcrHńnaro BOTA HE AMAABI EOZ'HEHARHA KE S, Bh EATHR O AnNIA coz'Ba Ec A? колАры сво& Й др$жину к’ полатоу, нача к’ ним съ сваром Глаго- лати: $ дружино кЖр'наА, но не въ. ХристК! (raa g'kyrs К’данъ родители ской МИ KHHr'h of uHTHCA, HAXOAMHX'S E' HHy o(urnià nagAA fikoxe gru: ErĄa &ky MAAAEHELIS, DAATOAAY'S ÀKH. MAAAEHELS, EFAA Ey моуж, ткергоу младеЧЧЕСКАМ. | сеЮ nog keriio по Ййстин®, нын® мене самого смотра, ко пер'кКё* pesky caogecmk Akanm T'ky? xoviü ázm cuf, К° м $ ж (о) ст к & ngifü mH E рек’ности сердца ХоЩ$, но Фе goua dg cki RAMH Hà KHAVKEHiE? fig кран", (rus drmepui$, ne peAS кратйа старй, на 4 G curis, pfekladatel zaménil s curiis; XIII. ! Tak opravuji podle G suorum.. ? K unu knnA; ? v K chybí sca, G jen militum; DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. = T 15 P „Bieckpa; vana sectantium consilia, oba rkp-y : &&cekASieua ; 4 P negele; [34] unikl starostem světských věcí, dvanáctkrát nebo víckrát se oddával tajným modlitbám v skrytu své ložnice a pročítal je v noci i ve dne do konce, velebě Krista čístým úmyslem. XIII Když takto šťastně uplynula léta světcova mládí a kníže vyspěl 'silou mužného rozumu, odvrhl pomalu od sebe mužně pošetilé rady svých dvořanů, a zoškliviv sí nemálo jejich ne- vědomou pobloudilost od pravého Boha, jed- noho dne svolal všechny své vládyky a přátele do paláce a jal se k nim mluviti s výčitkamí : „Ó družíno věrná, ale nikoli v Kristu! Když jsem byl dán svými rodici, abych se učil Písmu, našel jsem v něm poučení Pavlovo,jenž pravil: „Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě .. ale když učiněn jsem mužem, vyprázdnil jsem, co bylo dětinského“ (L Kor. 13, 11). Ve světle tohoto výroku nyní vpravdě sám na sebe po- hlizeje pro všechna tato slova já bídný tou- žím s vroucností srdce po tom, abych dospěl k mužnosti,“) avšak byl jsem vámi jako pachole zvolen knížetem ро smrti otcově, jsa starší 16 P ко Дне. 1a P @кёрго(!); 5 celé místo zdá se porušeno; podle G, kde se &e: quoniam primo iam adeunte pueritia rerum omnium factorem vilis ego factura cognoscere eiusque - servitio me implicari ardentius desidero, vzniklo asi &kaa "vy z Akaartua (factorem); 5 P KnAY; *) Podle G zní toto místo: Já bídný tvor hned již od svého pacholetství toužím vroucně po tom, abych poznal Stvořitele všehomíra a věnoval se jeho službě,
102 KO TR MR Ą'pB2KaLIE, ŚTKAAN MACA cy Aog '* AMHQhc'kià neuaan, AEÀ Kgami Hà AecavTE P flan воле в’ тайнЖи лож’ници полога скоёго Mos лит кам тайны М Прилежаше, в нощи m(c) fi къ дни ® чистым смотрентем Христа NOXRAAAR до кон’ца прочитайше. XIII преминоующем лЖтомъ буности CBATATO тако съчастн®, Ha Moyk(e)c'kid бурмы стл“ ных кнАЗЬ сам BRIE RWeA', A no Maa$ мёжь CROAK REZovM'NRIA cChE kh! Eck ASH RY MSKeckH (DRep TB! W cene, H Zas клоуженйё fis HeB'kąsknia? W AcrHńnaro BOTA HE AMAABI EOZ'HEHARHA KE S, Bh EATHR O AnNIA coz'Ba Ec A? колАры сво& Й др$жину к’ полатоу, нача к’ ним съ сваром Глаго- лати: $ дружино кЖр'наА, но не въ. ХристК! (raa g'kyrs К’данъ родители ской МИ KHHr'h of uHTHCA, HAXOAMHX'S E' HHy o(urnià nagAA fikoxe gru: ErĄa &ky MAAAEHELIS, DAATOAAY'S ÀKH. MAAAEHELS, EFAA Ey моуж, ткергоу младеЧЧЕСКАМ. | сеЮ nog keriio по Ййстин®, нын® мене самого смотра, ко пер'кКё* pesky caogecmk Akanm T'ky? xoviü ázm cuf, К° м $ ж (о) ст к & ngifü mH E рек’ности сердца ХоЩ$, но Фе goua dg cki RAMH Hà KHAVKEHiE? fig кран", (rus drmepui$, ne peAS кратйа старй, на 4 G curis, pfekladatel zaménil s curiis; XIII. ! Tak opravuji podle G suorum.. ? K unu knnA; ? v K chybí sca, G jen militum; DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. = T 15 P „Bieckpa; vana sectantium consilia, oba rkp-y : &&cekASieua ; 4 P negele; [34] unikl starostem světských věcí, dvanáctkrát nebo víckrát se oddával tajným modlitbám v skrytu své ložnice a pročítal je v noci i ve dne do konce, velebě Krista čístým úmyslem. XIII Když takto šťastně uplynula léta světcova mládí a kníže vyspěl 'silou mužného rozumu, odvrhl pomalu od sebe mužně pošetilé rady svých dvořanů, a zoškliviv sí nemálo jejich ne- vědomou pobloudilost od pravého Boha, jed- noho dne svolal všechny své vládyky a přátele do paláce a jal se k nim mluviti s výčitkamí : „Ó družíno věrná, ale nikoli v Kristu! Když jsem byl dán svými rodici, abych se učil Písmu, našel jsem v něm poučení Pavlovo,jenž pravil: „Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě .. ale když učiněn jsem mužem, vyprázdnil jsem, co bylo dětinského“ (L Kor. 13, 11). Ve světle tohoto výroku nyní vpravdě sám na sebe po- hlizeje pro všechna tato slova já bídný tou- žím s vroucností srdce po tom, abych dospěl k mužnosti,“) avšak byl jsem vámi jako pachole zvolen knížetem ро smrti otcově, jsa starší 16 P ко Дне. 1a P @кёрго(!); 5 celé místo zdá se porušeno; podle G, kde se &e: quoniam primo iam adeunte pueritia rerum omnium factorem vilis ego factura cognoscere eiusque - servitio me implicari ardentius desidero, vzniklo asi &kaa "vy z Akaartua (factorem); 5 P KnAY; *) Podle G zní toto místo: Já bídný tvor hned již od svého pacholetství toužím vroucně po tom, abych poznal Stvořitele všehomíra a věnoval se jeho službě,
Strana 103
[35] K'HAKANIE ” приступикъ, Г йстпракивъ вес 8 строи вогоу помогаЮЩи: ми разрАДИХ, Й землю ngeTHES ngeTHEAARIIHAICA cHA'Wk SĘTTREP'AKY, À vous AcnodHHTH caoBo, ÊKE peue пророк AdEHAB: MAYE CTAGEUR Pas 3$m'ky, fáko zanogeAeli TEOHY EOZH cKax. вы 2K(E), faxw сердци? & Eunu'Hif йстин*к сметрити лЖностиви, à ghporo auk превываёте pAZ/AKUYNH, Kako A'HorH ani Edli£A KQHB'ANI — AREHANNI доселе | тер'ПК, оф же нЕ Хощ $ cero mepn'kma, no nue caWiió KHuwHoaoy, NAT Z4 CA ZABE'roy “ность, моуж же ok CHIŃ, Take coyT A'ETh- скай д’Жла, zanog'kąkau rocnojckum A'ktanih Hcroyi$, ? Bauied неправ’ды воле того неслоу- ша&, выш‘не® MidOCTIO SYKOENANR NPOTH- BHTÏCA xoul8. Take буже да Йсчехнеть pen"rawi Raurro co&'kma ngorHES a"Wwk, Aa престаноут лютых й злых ® АвЖ схожее Mid E' Eac& Й съЕЖТи. мира лювы, кн 4 HB" домоу, в царстк!й моем да коскипить. g'kun KoToparo 5 люво сёда противоу дл 6 KpiEK AA HE COYAATEA. MSKH Bo Истоки А гри," Ймиже доселе OckBep'HAANCA сте, воле того да ни D когож(е) не AephZ HETCA. сего же дакона о фстроён!е Âipe BKIWLINAFO царА& EOTAHHIO HE XOIJIETE BOATHCA, HAL LEGENDA NIKOLSKÉHO. 103 z bratří, a vstoupiv na knížecí trůn, spravoval jsem a řídil všecek stát za příspění božího a upevníl jsem mocně vlast protí nepřátelům a chci náplniti slovo, které řekl prorok David: „Nad starce rozuměl jsem, nebo přikázání tvých jsem hledal“ (Žalm 118, 100), vy však jste neteční srdcem k pochopení nejvyšší pravdy a zůstáváte odlišní věrou ode mne, a já jsem posavad až tuze trpěl oblíbené názory vaší převrácenosti, ale už fo trpéti nechci, neb jsem podle slov Písma pryč od sebe odvrhl mládí, a stav se mužem, vyprázdním, co je dětského v mých skutcích, a neposlouchaje víc va&í nepravosti, sílen jsa milosrdenstvím Nej- vyššího, chci plniti příkazy Páně, Proto at jiż zmízí repot vaších piklů protí mně, ať přestanou mezi vámi kruté úradky padouchů na veřej- ných shromážděních! Láska k míru ať vzkypí v mé říši doma i venku! Žádné věcí nebuďtež na soudě proti právu křivě souzeny ! Vražed- ných zločinů, jimiž jste se dosud poskvrňovali, ať se již nikdo neodváží! Nezaleknete-li se ustanovení tohoto zákona z bázně před nej- vyšším králem, náš hněv proti přestupníku, 'P kua”"e, v K psáno KHAXKRU ; *K gc; OP соц; 1 P d guumin смотрнтн fcran'k; oba rkp-y étou chybné wknocriie, G desides, coZ opravuji v wknocrugn (neb a'kuocrHsniu) ; оды; рЁей tím Aueru patrné místo Aero (rare aere — quam plurimum); !! tak opravuji podle G in consiliis, oba rkp-y čtou 12 překladatel umístil nesprávně slova sanogkAkMH rocn. Aktiänif (G praecepti actibus dominici), jež závisí na insistam (zde śpatn6 — nporumnrica, insistam zaménéno za resistam, srov. kap. XIX restitit = nporusuca), polożiv je pfed evacuabo (==Reroy$); z'am; celé místo v slovan, překladě změněno, G cessent saeva publicis conventibus inter vos consilia; omylem aesegrk; !? P koroporo; 13 К 14 Pp 15 G Negotia cuiuslibet utilitatis iudicum eversione.., text slovan, volné; U P rgken, G Parricidiorum scelera.., text porušen; lerem asi misto ненстовыл (рйуойпё зпай; моужь не- zu HCTOEMY"R rf'kcu-- Aa H€ Aepsz'noyrca); 18 Р eiit s
[35] K'HAKANIE ” приступикъ, Г йстпракивъ вес 8 строи вогоу помогаЮЩи: ми разрАДИХ, Й землю ngeTHES ngeTHEAARIIHAICA cHA'Wk SĘTTREP'AKY, À vous AcnodHHTH caoBo, ÊKE peue пророк AdEHAB: MAYE CTAGEUR Pas 3$m'ky, fáko zanogeAeli TEOHY EOZH cKax. вы 2K(E), faxw сердци? & Eunu'Hif йстин*к сметрити лЖностиви, à ghporo auk превываёте pAZ/AKUYNH, Kako A'HorH ani Edli£A KQHB'ANI — AREHANNI доселе | тер'ПК, оф же нЕ Хощ $ cero mepn'kma, no nue caWiió KHuwHoaoy, NAT Z4 CA ZABE'roy “ность, моуж же ok CHIŃ, Take coyT A'ETh- скай д’Жла, zanog'kąkau rocnojckum A'ktanih Hcroyi$, ? Bauied неправ’ды воле того неслоу- ша&, выш‘не® MidOCTIO SYKOENANR NPOTH- BHTÏCA xoul8. Take буже да Йсчехнеть pen"rawi Raurro co&'kma ngorHES a"Wwk, Aa престаноут лютых й злых ® АвЖ схожее Mid E' Eac& Й съЕЖТи. мира лювы, кн 4 HB" домоу, в царстк!й моем да коскипить. g'kun KoToparo 5 люво сёда противоу дл 6 KpiEK AA HE COYAATEA. MSKH Bo Истоки А гри," Ймиже доселе OckBep'HAANCA сте, воле того да ни D когож(е) не AephZ HETCA. сего же дакона о фстроён!е Âipe BKIWLINAFO царА& EOTAHHIO HE XOIJIETE BOATHCA, HAL LEGENDA NIKOLSKÉHO. 103 z bratří, a vstoupiv na knížecí trůn, spravoval jsem a řídil všecek stát za příspění božího a upevníl jsem mocně vlast protí nepřátelům a chci náplniti slovo, které řekl prorok David: „Nad starce rozuměl jsem, nebo přikázání tvých jsem hledal“ (Žalm 118, 100), vy však jste neteční srdcem k pochopení nejvyšší pravdy a zůstáváte odlišní věrou ode mne, a já jsem posavad až tuze trpěl oblíbené názory vaší převrácenosti, ale už fo trpéti nechci, neb jsem podle slov Písma pryč od sebe odvrhl mládí, a stav se mužem, vyprázdním, co je dětského v mých skutcích, a neposlouchaje víc va&í nepravosti, sílen jsa milosrdenstvím Nej- vyššího, chci plniti příkazy Páně, Proto at jiż zmízí repot vaších piklů protí mně, ať přestanou mezi vámi kruté úradky padouchů na veřej- ných shromážděních! Láska k míru ať vzkypí v mé říši doma i venku! Žádné věcí nebuďtež na soudě proti právu křivě souzeny ! Vražed- ných zločinů, jimiž jste se dosud poskvrňovali, ať se již nikdo neodváží! Nezaleknete-li se ustanovení tohoto zákona z bázně před nej- vyšším králem, náš hněv proti přestupníku, 'P kua”"e, v K psáno KHAXKRU ; *K gc; OP соц; 1 P d guumin смотрнтн fcran'k; oba rkp-y étou chybné wknocriie, G desides, coZ opravuji v wknocrugn (neb a'kuocrHsniu) ; оды; рЁей tím Aueru patrné místo Aero (rare aere — quam plurimum); !! tak opravuji podle G in consiliis, oba rkp-y čtou 12 překladatel umístil nesprávně slova sanogkAkMH rocn. Aktiänif (G praecepti actibus dominici), jež závisí na insistam (zde śpatn6 — nporumnrica, insistam zaménéno za resistam, srov. kap. XIX restitit = nporusuca), polożiv je pfed evacuabo (==Reroy$); z'am; celé místo v slovan, překladě změněno, G cessent saeva publicis conventibus inter vos consilia; omylem aesegrk; !? P koroporo; 13 К 14 Pp 15 G Negotia cuiuslibet utilitatis iudicum eversione.., text slovan, volné; U P rgken, G Parricidiorum scelera.., text porušen; lerem asi misto ненстовыл (рйуойпё зпай; моужь не- zu HCTOEMY"R rf'kcu-- Aa H€ Aepsz'noyrca); 18 Р eiit s
Strana 104
104 rwkg wa ngerg'huiarpiaro кож й ть 18 přes HHEM JAHREN, HIK(E) Koaick Ao CHM A'kaoM'h nogHüHa GngaueT, raag$ Aa Gekuerh. À ci üzraareaags EézakoHiàl? начал'ниц $ MATEQN cEOIS HÁZEHAA CEOčÁ HZTHA W CERE fi ČKOŇUANOMH ЖЕ KHAKEMR FAATO= ^ AVM BEA MOMA ZEMRCKHÀ fi poTHHUMH й сокЖтници Е’ домы ско& Фустрашени B'RZ'BpATHWACA HK гор'дам помыш‘лен!а Ha мало крема оф м АЧчШЕ” положиша. тогда K(e) Хуже BOKIAMB NYO HEHTEM примоучени выша н*Жколико поганькских стран NOAH ^ жений под’ рёкъ®! ёго, Й BOCKPECOLIA coRop"- Haro ZAKONA весела& ращен!а, Й по вожествее NOMOV ZAKONS церкки | Фсноканы, — малом” преж(е)®° некЖр'ных некрежентем падёющасл? TREP A OCTOĽANHEM ÚCHORANIA og 'HoEHUIACA, KAH- puui uz zea'aA A Baarniy cEofy rm (QaSuen, MHAOCEP A HOR) I|IEAPOTOR TIQHZ'EalllatA, EcH &AH- HOK HE 'TOK'MO ROSRPAIJIENH CROAMH BAAPHIMH, Ho no ÂAcTHWE RATAN M8KA MHOKECTROM приложени ®° даров Aarkwnà Ero Ggoramm- WacA, À под’ тацемъ KHAZEM MO TEA странам RCAKA RECEAALICA PAAORALLIECA церкви. XIV p LI „v A ofcammarue cin BkeTh CRATAFO kHAZA!RAaroAagheTEOo MHoZi AAAXY йт вакорЪ Á HZB PPAWKR Á Acacn® íi uc ngouny zea'as nguyoxkay$ nuecovipe? к’ нему МОЩИ Й КНИГИ различный, м ж(е) 19 P везакёнТю; 31 P pökoy; 2 P np? mand"; XIV. ut); !y K kua3a vynechano; ? —fic cac*; DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. % K omylem nopaRipaca; [36] roznícený horlivostí boží, dá každému, koho najde vinného v té věci, hlavu stíti!“ Když domluvil, vyhnal od sebe ze země matku, která byla v cele tohoto odboje. Po skončení knížecích slov vrátili se velmožové zemští a spiklenci a rádcové ustrašení do svého do- mova a zkruseni odloZili na néjaky čas své pyšné záměry, Již tehdy přízní boží bylo po- tlačeno několik vzpour pohanských krajů pod jeho rukama, a vzkřísil se radostný vzrůst katolického náboženství, a když chrámy, zří- zené ke konání služeb božích a krátce předtím odporem nevěřících polozbořené, byly znovu pevně vybudovány, povolání bylí s milosrdnou štědrostí nazpět kněží, zapuzení ze země a ze svých statků, a oni vsichni zbohatli na svóm jmění, ježto jím byly nejen ihned vráceny jejich statky, nýbrž ještě byly rozhojněny množstvím darů tohoto svatého muže, a tak veškera církev po všech končinách plesajíc radovala se pod takovým knížetem. XIV A slyšíce tuto zvěst o štědrosti svatého kní- Zete, mnozí se sbíhali z Bavor a Francie a Svábska, a také z jiných zemí přicházeli, nesouce jemu ostatky a rozličné knihy, které 20 G moliri překladatel zaměnil s mollire (oymauru; srov. v kap. XVIII emolliti = oymar- м РД zeman; 25 Р прилёжни. 3 P HecSWS;
104 rwkg wa ngerg'huiarpiaro кож й ть 18 přes HHEM JAHREN, HIK(E) Koaick Ao CHM A'kaoM'h nogHüHa GngaueT, raag$ Aa Gekuerh. À ci üzraareaags EézakoHiàl? начал'ниц $ MATEQN cEOIS HÁZEHAA CEOčÁ HZTHA W CERE fi ČKOŇUANOMH ЖЕ KHAKEMR FAATO= ^ AVM BEA MOMA ZEMRCKHÀ fi poTHHUMH й сокЖтници Е’ домы ско& Фустрашени B'RZ'BpATHWACA HK гор'дам помыш‘лен!а Ha мало крема оф м АЧчШЕ” положиша. тогда K(e) Хуже BOKIAMB NYO HEHTEM примоучени выша н*Жколико поганькских стран NOAH ^ жений под’ рёкъ®! ёго, Й BOCKPECOLIA coRop"- Haro ZAKONA весела& ращен!а, Й по вожествее NOMOV ZAKONS церкки | Фсноканы, — малом” преж(е)®° некЖр'ных некрежентем падёющасл? TREP A OCTOĽANHEM ÚCHORANIA og 'HoEHUIACA, KAH- puui uz zea'aA A Baarniy cEofy rm (QaSuen, MHAOCEP A HOR) I|IEAPOTOR TIQHZ'EalllatA, EcH &AH- HOK HE 'TOK'MO ROSRPAIJIENH CROAMH BAAPHIMH, Ho no ÂAcTHWE RATAN M8KA MHOKECTROM приложени ®° даров Aarkwnà Ero Ggoramm- WacA, À под’ тацемъ KHAZEM MO TEA странам RCAKA RECEAALICA PAAORALLIECA церкви. XIV p LI „v A ofcammarue cin BkeTh CRATAFO kHAZA!RAaroAagheTEOo MHoZi AAAXY йт вакорЪ Á HZB PPAWKR Á Acacn® íi uc ngouny zea'as nguyoxkay$ nuecovipe? к’ нему МОЩИ Й КНИГИ различный, м ж(е) 19 P везакёнТю; 31 P pökoy; 2 P np? mand"; XIV. ut); !y K kua3a vynechano; ? —fic cac*; DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. % K omylem nopaRipaca; [36] roznícený horlivostí boží, dá každému, koho najde vinného v té věci, hlavu stíti!“ Když domluvil, vyhnal od sebe ze země matku, která byla v cele tohoto odboje. Po skončení knížecích slov vrátili se velmožové zemští a spiklenci a rádcové ustrašení do svého do- mova a zkruseni odloZili na néjaky čas své pyšné záměry, Již tehdy přízní boží bylo po- tlačeno několik vzpour pohanských krajů pod jeho rukama, a vzkřísil se radostný vzrůst katolického náboženství, a když chrámy, zří- zené ke konání služeb božích a krátce předtím odporem nevěřících polozbořené, byly znovu pevně vybudovány, povolání bylí s milosrdnou štědrostí nazpět kněží, zapuzení ze země a ze svých statků, a oni vsichni zbohatli na svóm jmění, ježto jím byly nejen ihned vráceny jejich statky, nýbrž ještě byly rozhojněny množstvím darů tohoto svatého muže, a tak veškera církev po všech končinách plesajíc radovala se pod takovým knížetem. XIV A slyšíce tuto zvěst o štědrosti svatého kní- Zete, mnozí se sbíhali z Bavor a Francie a Svábska, a také z jiných zemí přicházeli, nesouce jemu ostatky a rozličné knihy, které 20 G moliri překladatel zaměnil s mollire (oymauru; srov. v kap. XVIII emolliti = oymar- м РД zeman; 25 Р прилёжни. 3 P HecSWS;
Strana 105
[37 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 105 СаЛЪ ZАЛТОИ сКоИ И� с'рекроMъ й on kupoval zlatem svým a stříbrem a draho- ПаКWАОКаНИ ТОЛИКо“ КЪр'ЗКНH“ W cennými rouchy a krzny, a upevnil pravou KSпOКAш“ й кърой пракею nо KссH víru křesťanskou po všem kraji. ZÉМ'АИ КОКСТККаНКС'КОM8" оÝCТАКОY. XV XV ТОГДА Же БраТ еГО БОЛЕСААКЪ К'KКWИ м'ній, Tehdy bratr jeho Boleslav, věkem mladší, ойшна крикостйD и� д/л1 peK'HоCTйю Mе'ZWK, odporný nezřízeností svého ducha a výstřed- ДïдКОЛКс'КИM кос'нокеніемъ пострскънокенъ, ností v jednání, jsa ponoukán dábelským Г'нѣколЪ ДлОЕы протика моужоу2 ножіго dotknutím, hněvem zloby proti muži božímu Анот'е3 къ�рзженъ, на царсткіе крат'не lítě obrněn, dychtiv bratrskou rukou uchvátiti рѣкого похищеніа Ааком, с' НеЧЕСТТЕНИИ království, chtěl s bezbožnými muži pekelníky МОУЖИ Дйаколї, C'MЕртіЮ о�кіеНИА по zahubiti jej smrtí násilnou. Ale božskou pro- ГЗЕИТИ ХОТАШЯ. НО БОЖеСТКЕННЛЪ пред'- zřetelností světec o budoucím úkladu proti киДЖние сок'ъ вуд8иий тогда � свкѣ, sobě již tehdy zvěděl, neboť mu byl pravdivě ЙСТиННО проЙКАЕН ОуЕКДЖ' СКАТИâ�. ukázán. V témž čase muž Bohu milý, slib К' ТОЖ(«) КрЕМА Моу�жь КоГоЛЮКиЕнй? učiniv rozhodl se v srdci svém, že vystaví Зак'ъ положик поЛысли к' сврдци chrám Bohu a vítěznému jeho vojínu a mu- ЖСНОКаТИ ЦЕрКоКЪ Когоу � понѣ- čedníku Vítovi. I vypravil posly k řezenskému biskupu a řekl: „Otec můj zbudoval chrám sva- ДИТЕАНОМОУ КОЙНИКу Я МОУЧЕНИКОY �ГО КиТу. Я ПОСАЛ КЪ еПИСКОПЯ ФеДАНь- tému Jiří, a já chci s tvým svolením vystavěti СКОМОу' солъ и� рече : ЗтеЦА мой chrám Kristovu mučedníku, svatému Vítu. ДЖлЛАЪ ЦЕРКОКЪ СКАТОMОY ге�oгïю, Když to uslyšel biskup Tuto, pozvedl ruce své и� âZъ по поквлжнїю" Тко�MЯ Хощ18 k nebi k Bohu, a vzdávaje chvály Kristu, řekl: Жс'НОКАТИ ЦерКОКЪ СКАТОМОУ КИТЯ ХОИСТОКЯ МОУЧЕНИКОV. ОЙСАНШАК Же еПИСКОЦЪ ТЕТОНЪ, КОZАЖКЪ р8ЦЖ ской На НЕКОК КОГУ, ХЕаАН КЪZДЛА ХОИСТЯ фече: Йдѣте й� р'ците СЪЧАСТНОМОV 4P TOAH; 5 Komylem pHZ'HE; 6 K WESnOEAшe; P xOTiAR'CKOMS, sloveso chybí (nebylo snad původně: оустаки, misto oxeтaвoy?) XV. 1 Tak opravuji podle G mentis perversitate et actuum qualitate, K oFмô крнкостIо я AAH p., P oMô я крнкостh A AKAM p.; 2 tak opravuji podle G virum, oba rkp-y oýmě; 3 P omylem A10 g; 4 místo кратнею, G regni fraterna manu rapiendi cupidus; P неч'THкMMи; 6 K о�ннAY ; K omylem 5ArOANEHEHR, G deo carus ; 8 P pKBеHKCKOMS ; " K nо RеAKHIO. 14
[37 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 105 СаЛЪ ZАЛТОИ сКоИ И� с'рекроMъ й on kupoval zlatem svým a stříbrem a draho- ПаКWАОКаНИ ТОЛИКо“ КЪр'ЗКНH“ W cennými rouchy a krzny, a upevnil pravou KSпOКAш“ й кърой пракею nо KссH víru křesťanskou po všem kraji. ZÉМ'АИ КОКСТККаНКС'КОM8" оÝCТАКОY. XV XV ТОГДА Же БраТ еГО БОЛЕСААКЪ К'KКWИ м'ній, Tehdy bratr jeho Boleslav, věkem mladší, ойшна крикостйD и� д/л1 peK'HоCTйю Mе'ZWK, odporný nezřízeností svého ducha a výstřed- ДïдКОЛКс'КИM кос'нокеніемъ пострскънокенъ, ností v jednání, jsa ponoukán dábelským Г'нѣколЪ ДлОЕы протика моужоу2 ножіго dotknutím, hněvem zloby proti muži božímu Анот'е3 къ�рзженъ, на царсткіе крат'не lítě obrněn, dychtiv bratrskou rukou uchvátiti рѣкого похищеніа Ааком, с' НеЧЕСТТЕНИИ království, chtěl s bezbožnými muži pekelníky МОУЖИ Дйаколї, C'MЕртіЮ о�кіеНИА по zahubiti jej smrtí násilnou. Ale božskou pro- ГЗЕИТИ ХОТАШЯ. НО БОЖеСТКЕННЛЪ пред'- zřetelností světec o budoucím úkladu proti киДЖние сок'ъ вуд8иий тогда � свкѣ, sobě již tehdy zvěděl, neboť mu byl pravdivě ЙСТиННО проЙКАЕН ОуЕКДЖ' СКАТИâ�. ukázán. V témž čase muž Bohu milý, slib К' ТОЖ(«) КрЕМА Моу�жь КоГоЛЮКиЕнй? učiniv rozhodl se v srdci svém, že vystaví Зак'ъ положик поЛысли к' сврдци chrám Bohu a vítěznému jeho vojínu a mu- ЖСНОКаТИ ЦЕрКоКЪ Когоу � понѣ- čedníku Vítovi. I vypravil posly k řezenskému biskupu a řekl: „Otec můj zbudoval chrám sva- ДИТЕАНОМОУ КОЙНИКу Я МОУЧЕНИКОY �ГО КиТу. Я ПОСАЛ КЪ еПИСКОПЯ ФеДАНь- tému Jiří, a já chci s tvým svolením vystavěti СКОМОу' солъ и� рече : ЗтеЦА мой chrám Kristovu mučedníku, svatému Vítu. ДЖлЛАЪ ЦЕРКОКЪ СКАТОMОY ге�oгïю, Když to uslyšel biskup Tuto, pozvedl ruce své и� âZъ по поквлжнїю" Тко�MЯ Хощ18 k nebi k Bohu, a vzdávaje chvály Kristu, řekl: Жс'НОКАТИ ЦерКОКЪ СКАТОМОУ КИТЯ ХОИСТОКЯ МОУЧЕНИКОV. ОЙСАНШАК Же еПИСКОЦЪ ТЕТОНЪ, КОZАЖКЪ р8ЦЖ ской На НЕКОК КОГУ, ХЕаАН КЪZДЛА ХОИСТЯ фече: Йдѣте й� р'ците СЪЧАСТНОМОV 4P TOAH; 5 Komylem pHZ'HE; 6 K WESnOEAшe; P xOTiAR'CKOMS, sloveso chybí (nebylo snad původně: оустаки, misto oxeтaвoy?) XV. 1 Tak opravuji podle G mentis perversitate et actuum qualitate, K oFмô крнкостIо я AAH p., P oMô я крнкостh A AKAM p.; 2 tak opravuji podle G virum, oba rkp-y oýmě; 3 P omylem A10 g; 4 místo кратнею, G regni fraterna manu rapiendi cupidus; P неч'THкMMи; 6 K о�ннAY ; K omylem 5ArOANEHEHR, G deo carus ; 8 P pKBеHKCKOMS ; " K nо RеAKHIO. 14
Strana 106
106 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [38] CHHS MOеM8 КАЧЕCАаКY: fаKOЖе пWAhl« „Jdéte a rcete mému požehnanému synu СлИЛЪ е�си, Тако SЖе ЦеРКкИ ТRоА првд. Václavovi: Jak jsi se rozhodl, tak již chrám tvůj stojí v nebesích před Bohem vystavěn.“ КОГОИ сТОйТА На НенесК �с'НОКана. XVI XVI Když Václav uslyšel tento vzkaz od biskupa, САКШАК' Же сИЮ рѣЧК КАЧЕСАаКЪ � епископа, пристройкъ ДAаТEAА, Наs opatřil dělníky a sám začal nositi na ramenou ЧАТ саНЪ НОсиТИ На п'A I8 скоŽЮ svých vápno a svýma rukama dal základ йдъѣсть] и� о8каша скойла �сHоKа i skončil. I pozval řečeného biskupa, a ten vysvětil chrám na jméno svatého Víta. I stávaly й сКон'ча. й придка е�пископа преж(е) фечен'- se tu mnohé divy a zázraky až do dnešního наго, �скѫти ��2 ко блѫ скѫтаго кита. й Еыша тоу многа чюдвса и знаменїа д° dne, dáblu pak mnohé škody. Světec sám chtěl AKHEM HATO ДKHE, â ДIаROAY M'HOгH odevzdati knížetství svému bratru a jíti do ПAFOVКhl. CаM'Же CКѫТhй хоТAше âTи Říma k svatému apoštolu Petrovi a tam se zříci tohoto světa, ale pro tento chrám, poně- ЕриЛЪ КЪ СКАТОНу дпОСТОЛу петрS," предакъ кнАжені?4 кратоу скогму, ô vadž ještě nebyl úplně dokončen, odkládal s tím. A jako ten, kdo seče seno za velikého ТS сѫ Жрещи мира сего, но церкки“ pади тоа, fако й еще HесоKер'шена nk vedra, žádá si vody, tak si přál i světec mučed- Дô Кон'ца, Того фади мѣждаше.но ко nictvi a proliti krve, nikoli však z rukou bratra svého. Řízením pak Boha, milosrdného odpla- Же СКкиЙ К'ТО СКНО К' КЕЛИКïЯ Z'Ной titele a dárce odměn věřicím, dostalo se jemu Й ЖАДаеТЪ КОДК, ТАКо й сКАТыи� Жа- vhodně této odměny v jeho dědičné zemi, Длаше МОучЕНІа Я� кроки пролиѣніА, но které si žádal v cizích krajinách. Ani toho Не ЖрѣКу крата скоего. Но нога щЕдраГО jeho skutku nemůžeme zamlčeti, divného smr- АZДОКЪДДАТЕАА прорас'Иотреніели и ИZДаИИ telníkům, a andělům božím radostného, a úžas- К'КО'ННХ ЖПЛЛТИТРАА,“ ДОсТойнѣ Ту ného těm, kdo se bojí Boha, a nikdy mezi lidmi ГИЯ КЪZДЯ МЪZДОУ КО СКОеЙ ДЖДЖн',“ neslýchaného, který hruď světcova, tvrdší než êаж (в) жадаше ко йнѣх странахъ. ни kámen, nosila v srdci. Neboť, byv přinucen СеГО ДЖАЛ еГО МОЖЕН МОАЧАТИ, ДИКНА СМЕОТНИИ Й� АГГЕЛОМЪ КОЖКИИ ФаДО- СТ'НА ТОЛИ БОГа КОИЦИИСА ЧЮДНа � НИКОЛИЖЕ КЪ ЧЛОКЖЦЖХ САНШАНа, ?�жЕ ПЕр'CИ СКАТаГО КаMЕНЕ ТЕЕЖАШЕ НO- XVI. 1 P RзRCTH; 2 P a (misto 10); 3 P nCTрS añAs; 4 P KHA; 5PUGKEе; S P WIAATHTEAM; “ РAАHN';
106 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [38] CHHS MOеM8 КАЧЕCАаКY: fаKOЖе пWAhl« „Jdéte a rcete mému požehnanému synu СлИЛЪ е�си, Тако SЖе ЦеРКкИ ТRоА првд. Václavovi: Jak jsi se rozhodl, tak již chrám tvůj stojí v nebesích před Bohem vystavěn.“ КОГОИ сТОйТА На НенесК �с'НОКана. XVI XVI Když Václav uslyšel tento vzkaz od biskupa, САКШАК' Же сИЮ рѣЧК КАЧЕСАаКЪ � епископа, пристройкъ ДAаТEAА, Наs opatřil dělníky a sám začal nositi na ramenou ЧАТ саНЪ НОсиТИ На п'A I8 скоŽЮ svých vápno a svýma rukama dal základ йдъѣсть] и� о8каша скойла �сHоKа i skončil. I pozval řečeného biskupa, a ten vysvětil chrám na jméno svatého Víta. I stávaly й сКон'ча. й придка е�пископа преж(е) фечен'- se tu mnohé divy a zázraky až do dnešního наго, �скѫти ��2 ко блѫ скѫтаго кита. й Еыша тоу многа чюдвса и знаменїа д° dne, dáblu pak mnohé škody. Světec sám chtěl AKHEM HATO ДKHE, â ДIаROAY M'HOгH odevzdati knížetství svému bratru a jíti do ПAFOVКhl. CаM'Же CКѫТhй хоТAше âTи Říma k svatému apoštolu Petrovi a tam se zříci tohoto světa, ale pro tento chrám, poně- ЕриЛЪ КЪ СКАТОНу дпОСТОЛу петрS," предакъ кнАжені?4 кратоу скогму, ô vadž ještě nebyl úplně dokončen, odkládal s tím. A jako ten, kdo seče seno za velikého ТS сѫ Жрещи мира сего, но церкки“ pади тоа, fако й еще HесоKер'шена nk vedra, žádá si vody, tak si přál i světec mučed- Дô Кон'ца, Того фади мѣждаше.но ко nictvi a proliti krve, nikoli však z rukou bratra svého. Řízením pak Boha, milosrdného odpla- Же СКкиЙ К'ТО СКНО К' КЕЛИКïЯ Z'Ной titele a dárce odměn věřicím, dostalo se jemu Й ЖАДаеТЪ КОДК, ТАКо й сКАТыи� Жа- vhodně této odměny v jeho dědičné zemi, Длаше МОучЕНІа Я� кроки пролиѣніА, но které si žádal v cizích krajinách. Ani toho Не ЖрѣКу крата скоего. Но нога щЕдраГО jeho skutku nemůžeme zamlčeti, divného smr- АZДОКЪДДАТЕАА прорас'Иотреніели и ИZДаИИ telníkům, a andělům božím radostného, a úžas- К'КО'ННХ ЖПЛЛТИТРАА,“ ДОсТойнѣ Ту ného těm, kdo se bojí Boha, a nikdy mezi lidmi ГИЯ КЪZДЯ МЪZДОУ КО СКОеЙ ДЖДЖн',“ neslýchaného, který hruď světcova, tvrdší než êаж (в) жадаше ко йнѣх странахъ. ни kámen, nosila v srdci. Neboť, byv přinucen СеГО ДЖАЛ еГО МОЖЕН МОАЧАТИ, ДИКНА СМЕОТНИИ Й� АГГЕЛОМЪ КОЖКИИ ФаДО- СТ'НА ТОЛИ БОГа КОИЦИИСА ЧЮДНа � НИКОЛИЖЕ КЪ ЧЛОКЖЦЖХ САНШАНа, ?�жЕ ПЕр'CИ СКАТаГО КаMЕНЕ ТЕЕЖАШЕ НO- XVI. 1 P RзRCTH; 2 P a (misto 10); 3 P nCTрS añAs; 4 P KHA; 5PUGKEе; S P WIAATHTEAM; “ РAАHN';
Strana 107
[39] CHWA’ EA CENAUH. NYHHOYMENKS NO "m AcrHn'k ukkorąa W A cEoéro EQamTA À CBOÛX BOAAP'h, CHHOR'h QaAH poxtHid, nguaoxu & ceg'k женоу, Й роди $ неА сын ÉHZEQACAAE'R ÁMENEM.“ H peue K' ней: сё офже много Bors nperp'kun- york A BEZaKoHič CKTROpHXOR k, OVKE ® cero npecmáneg k,? naoA' no goAY yaorkueckomy npifia'iua. gk gm conch: къ крата мЖето МА ЙмЖЙ, 4 àzr& TA E сестры мЖето. й сей рЖчи Фна при= A CTABWIH À AMTRWHCA NO HO NGEA Bos $ roms A camkm n'kkoraa cr&rgrkun c MHAKIM ETO CAOYT OR. H CEATOME camom§ To RHAKR WS peeve: nouTo coa’ra пред, goromu? ToBk a'zk pam ATH zas MOYA AIGEO H&€ ÂTH. NO HE ESA ETA! AEP'Za nponecTH ce? Kom8 AES, дон": Ar Nex(e) àz'h Ú CEM CA NOMRIUAK. Á Che TROpHRKB NHpR BEAIKK, NHKOMOYK(E) Hé EkAovipy cregkma cero,? paacva K ZaHŠKk CECTPOŘ TEOPA TOHŠÝK(E). XVII врат же ёго МЕН'ШТЙ Болеслав преж(е) речен'ный, Фчютивый? Хот АЩа? Е рим ÂTH, поча нань многа ZAAÀ Ф тай Mm n= слити À ткорити пакости AHorH? co B'ETh BR AoAMeoX"h Hy TEOQAUN, ch &'k- uyagaàcA* ch zauan cog'kv'nuku Ha LEGENDA NIKOLSKÉHO. 107 jednou od svého bratra a svých vládykú, pro zrození synů obcoval s ženou a zplodil z ní syna jménem Zbraslava. I řekl k ní: „Hle, již mnoho jsme se Bohu provinili a nepravost jsme učinili, již toho zanechme, přijavše plod podle přirozenosti lidské. My dva mezi sebou: ty měj mne za bratra, a jd tebe za sestru. A ona na tuto věc přistoupila a zavázala se k tomu pred samým Bohem, jednou však zhřešila s milým jeho služebníkem. A světec sám, když to viděl, řekl: „Proč jsi selhala před Bohem? Tobě bylo lze vdáti se nebo nevdati. Ale ne- opovažte se nyní nikomu, ať je to kdokoli, o tom se zmíniti, dokud jà si to nerozväzim.“ A učiniv velikou hostinu, aniž kdo věděl, co zamýšlí, provdal ji za téhož (služebníka), ciné ji jeho sestrou. XVII Mladší pak bratr jeho, dříve již řečený Boleslav, zvěděv, že chce jíti do Říma, počal potají. proti němu mnoho zlého zamýšleti a strojiti mnohé úklady. Radil se proti sva- tému muži se svými zlými rádci a konal Ч Я M é . E. 7 Puocmuné 9 P npunSmenn; ° Piment‘ us'spacaéen; 1? K npecrayogk! !! PeSawra; 12 P ct ngoneri; 19 P cer$ carkra. , , , XVII. ! P Queries i; 2 v K původně psáno xoragi, potom koncové € opraveno v 4, P yerau$; 9 P fi мнфги; * P casapagatca ;
[39] CHWA’ EA CENAUH. NYHHOYMENKS NO "m AcrHn'k ukkorąa W A cEoéro EQamTA À CBOÛX BOAAP'h, CHHOR'h QaAH poxtHid, nguaoxu & ceg'k женоу, Й роди $ неА сын ÉHZEQACAAE'R ÁMENEM.“ H peue K' ней: сё офже много Bors nperp'kun- york A BEZaKoHič CKTROpHXOR k, OVKE ® cero npecmáneg k,? naoA' no goAY yaorkueckomy npifia'iua. gk gm conch: къ крата мЖето МА ЙмЖЙ, 4 àzr& TA E сестры мЖето. й сей рЖчи Фна при= A CTABWIH À AMTRWHCA NO HO NGEA Bos $ roms A camkm n'kkoraa cr&rgrkun c MHAKIM ETO CAOYT OR. H CEATOME camom§ To RHAKR WS peeve: nouTo coa’ra пред, goromu? ToBk a'zk pam ATH zas MOYA AIGEO H&€ ÂTH. NO HE ESA ETA! AEP'Za nponecTH ce? Kom8 AES, дон": Ar Nex(e) àz'h Ú CEM CA NOMRIUAK. Á Che TROpHRKB NHpR BEAIKK, NHKOMOYK(E) Hé EkAovipy cregkma cero,? paacva K ZaHŠKk CECTPOŘ TEOPA TOHŠÝK(E). XVII врат же ёго МЕН'ШТЙ Болеслав преж(е) речен'ный, Фчютивый? Хот АЩа? Е рим ÂTH, поча нань многа ZAAÀ Ф тай Mm n= слити À ткорити пакости AHorH? co B'ETh BR AoAMeoX"h Hy TEOQAUN, ch &'k- uyagaàcA* ch zauan cog'kv'nuku Ha LEGENDA NIKOLSKÉHO. 107 jednou od svého bratra a svých vládykú, pro zrození synů obcoval s ženou a zplodil z ní syna jménem Zbraslava. I řekl k ní: „Hle, již mnoho jsme se Bohu provinili a nepravost jsme učinili, již toho zanechme, přijavše plod podle přirozenosti lidské. My dva mezi sebou: ty měj mne za bratra, a jd tebe za sestru. A ona na tuto věc přistoupila a zavázala se k tomu pred samým Bohem, jednou však zhřešila s milým jeho služebníkem. A světec sám, když to viděl, řekl: „Proč jsi selhala před Bohem? Tobě bylo lze vdáti se nebo nevdati. Ale ne- opovažte se nyní nikomu, ať je to kdokoli, o tom se zmíniti, dokud jà si to nerozväzim.“ A učiniv velikou hostinu, aniž kdo věděl, co zamýšlí, provdal ji za téhož (služebníka), ciné ji jeho sestrou. XVII Mladší pak bratr jeho, dříve již řečený Boleslav, zvěděv, že chce jíti do Říma, počal potají. proti němu mnoho zlého zamýšleti a strojiti mnohé úklady. Radil se proti sva- tému muži se svými zlými rádci a konal Ч Я M é . E. 7 Puocmuné 9 P npunSmenn; ° Piment‘ us'spacaéen; 1? K npecrayogk! !! PeSawra; 12 P ct ngoneri; 19 P cer$ carkra. , , , XVII. ! P Queries i; 2 v K původně psáno xoragi, potom koncové € opraveno v 4, P yerau$; 9 P fi мнфги; * P casapagatca ;
Strana 108
108 CEAT моуж. ЙхЪжЖ(е) BCH COR'KTAH NE OYTaÄWACA CRATAFO HHKAKOM (€), NO молча рЖчи сей кон'чину? смоетрлаше. XVIII Е’ дрёгой ЖЕ RPEMA CTRZ'RAR'h coR'kT"= НИКИ ск @ Брат" ёго: NPOMKIWAAKTE, како ёго MOrSEHM. ONHXK(E) ём$ тако каша: никакож (в) ёго Йнако Ho- KEUWR MOPSEHTH XOAA Е’нЕГо? RAAaCTH, HO MPOCHCA AOMOBH BOAECAAB‘Alo град &, À TY À HWXEWIH NOFOVEHTH, NOHZ BABh K'h cEB'k. ÚHRA(E) HCNpocHECA OV EBpaTA Â2 Ch CORETHHKH CROÛMH, ChHTROPH келик MHQh YECTANTR HA MAMAT pexiñ CBATHMA KOZ MES À pamidnoy, À nos CAABTh Cakl K'h* EPATOY CROËMS peus: BPATE, PAAOCTh BEAÏKS HA NAMAT CRA= тыма сътворих. но молю клад hIYECTBÏE BAUIE, AA Bhl CA Ne Dpek an npiâTu K NAM. CEATMH Ke K'h CAO śro We'kuja: pAĄOCTh RPAT'NAŚ paĄOocTh BokTA ECT'h, À àZ"h къ ёго noBEA'kNTR OVYTOTOBAKCA. BCA KE CH ZAOBhI À ChEETI AR CRATASO не о там Хусл, но BcA BkyaueS À dniê ПричинивсА съ дрёжиноЮ своём, й ке*Жд’на конь’ нача Йграти, гонАСЛА пред'ы ними по д’Вор$ своём у глагол А к’ н? м №: Аз ли вых не Syattka® C gamn UEXH Na KOMONH WEJECTH NPOoTIENHK наших? но неё хочю. Á CH pek'h no'kya KB BpaTŠ, AZ hi AE ЖЕ врат ёго со вс ми 5 P кон’чнны. XVIII. !P rd; 8 K oymkI; ? vP À chybi; 3 K коз‘мы |; vynecháno; DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [40] v jejich domech porady. Všechny tyto pikle jejich nezůstaly nijak světci utajeny, ale on mlčky hleděl vstříc, jak ta věc skončí, XVII V jinou dobu svolal bratr jeho své rádce : „Uvażujte, jak jej zahubime.* Oni mu od- pověděli takto: „Nijak jinak jej nemůžeš za- hubiti, dokud chodíš v jeho panství, ale popros a pozvi je] k sobé do paläce na hrad Bole- slavûüv, a tam jej miżeś zahubiti.“ Tu on i se svými rádci, usmířiv se s bratrem, při- pravil velikou a slavnou hostinu, jak říkal, na pamét svatých Kosmy a Damiána, a poslav posly k svému bratru, řekl: „Bratře, veselí veliké jsem připravil na paméť svatých. Nuže prosím veličenstvo tvé, abys neodřekl a přišel k nám.“ Světec pak odpověděl poslu jeho: „Veselí bratrovo jest veselí boží, a já na jeho přání se přichystám.“ Žádné tyto jejich ná- strahy a pikle nezůstaly světci tajny, nýbrž věděl vše. A ihned ozbrojiv se s družinou svou, vsedl na kůň a počal rejditi, a pro- háněje se před nimi po svém nádvoří, pravil jim: „Zdaž bych já nedovedl s vámi Cechy na komoni vyhledati protivníků našich? Ale nechci !“ A když to řekl, odjel k bratrovi. Vyšel pak bratr ieho se všemi úřady a hodnostmi *vK ka chybi; SP span; °K gHAAWeE; 7 v K na rom
108 CEAT моуж. ЙхЪжЖ(е) BCH COR'KTAH NE OYTaÄWACA CRATAFO HHKAKOM (€), NO молча рЖчи сей кон'чину? смоетрлаше. XVIII Е’ дрёгой ЖЕ RPEMA CTRZ'RAR'h coR'kT"= НИКИ ск @ Брат" ёго: NPOMKIWAAKTE, како ёго MOrSEHM. ONHXK(E) ём$ тако каша: никакож (в) ёго Йнако Ho- KEUWR MOPSEHTH XOAA Е’нЕГо? RAAaCTH, HO MPOCHCA AOMOBH BOAECAAB‘Alo град &, À TY À HWXEWIH NOFOVEHTH, NOHZ BABh K'h cEB'k. ÚHRA(E) HCNpocHECA OV EBpaTA Â2 Ch CORETHHKH CROÛMH, ChHTROPH келик MHQh YECTANTR HA MAMAT pexiñ CBATHMA KOZ MES À pamidnoy, À nos CAABTh Cakl K'h* EPATOY CROËMS peus: BPATE, PAAOCTh BEAÏKS HA NAMAT CRA= тыма сътворих. но молю клад hIYECTBÏE BAUIE, AA Bhl CA Ne Dpek an npiâTu K NAM. CEATMH Ke K'h CAO śro We'kuja: pAĄOCTh RPAT'NAŚ paĄOocTh BokTA ECT'h, À àZ"h къ ёго noBEA'kNTR OVYTOTOBAKCA. BCA KE CH ZAOBhI À ChEETI AR CRATASO не о там Хусл, но BcA BkyaueS À dniê ПричинивсА съ дрёжиноЮ своём, й ке*Жд’на конь’ нача Йграти, гонАСЛА пред'ы ними по д’Вор$ своём у глагол А к’ н? м №: Аз ли вых не Syattka® C gamn UEXH Na KOMONH WEJECTH NPOoTIENHK наших? но неё хочю. Á CH pek'h no'kya KB BpaTŠ, AZ hi AE ЖЕ врат ёго со вс ми 5 P кон’чнны. XVIII. !P rd; 8 K oymkI; ? vP À chybi; 3 K коз‘мы |; vynecháno; DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [40] v jejich domech porady. Všechny tyto pikle jejich nezůstaly nijak světci utajeny, ale on mlčky hleděl vstříc, jak ta věc skončí, XVII V jinou dobu svolal bratr jeho své rádce : „Uvażujte, jak jej zahubime.* Oni mu od- pověděli takto: „Nijak jinak jej nemůžeš za- hubiti, dokud chodíš v jeho panství, ale popros a pozvi je] k sobé do paläce na hrad Bole- slavûüv, a tam jej miżeś zahubiti.“ Tu on i se svými rádci, usmířiv se s bratrem, při- pravil velikou a slavnou hostinu, jak říkal, na pamét svatých Kosmy a Damiána, a poslav posly k svému bratru, řekl: „Bratře, veselí veliké jsem připravil na paméť svatých. Nuže prosím veličenstvo tvé, abys neodřekl a přišel k nám.“ Světec pak odpověděl poslu jeho: „Veselí bratrovo jest veselí boží, a já na jeho přání se přichystám.“ Žádné tyto jejich ná- strahy a pikle nezůstaly světci tajny, nýbrž věděl vše. A ihned ozbrojiv se s družinou svou, vsedl na kůň a počal rejditi, a pro- háněje se před nimi po svém nádvoří, pravil jim: „Zdaž bych já nedovedl s vámi Cechy na komoni vyhledati protivníků našich? Ale nechci !“ A když to řekl, odjel k bratrovi. Vyšel pak bratr ieho se všemi úřady a hodnostmi *vK ka chybi; SP span; °K gHAAWeE; 7 v K na rom
Strana 109
[41] CASKEAMH H uecmiu? NPpoTHROY Ha oF- CORTEMIÈ C BEAHKO® THXOCTIN, Frome кротости 4ще й лож'н'К вогодостойный Brave: слав" м’ного порадовасл, цЕлоВаВ'Шажест I? RECEAO TOAH CON‘AET LIACA MEM CORO, E ДОМ с радост!® B'HHAOCTA, À Ha Orkak ckyocta. À напившем на Aod'z'k W'kKOTOpHIMR,!! AgcTR тайна не межайшесл тайти мыслАЩИХ È Ha oŸBIÈNIA CRATAFO MSKA. ÂKE ZAONHRÏÂ, мечи nop’ ск\ты ® брже съкровены, ** три ^ KPaThl B'heraPyje, 5 naki À паки 4ки нФко- торым ca "gSAoM chaawià npekaana pie, cHAaMH. noceant à Aep'zecviio &тиноу д! Sama ure, Toro ke ради NE SU À êlpe moBe a'knid BoxiA npuw'aa gk ropuna cmpacmn 8 éro, ukaa À Gn$eruun.? éroxe chmkma не HeR'RABIN, пагоувы HE oyskacarica, Roxina i? ZALJIKHUJENIEM BOZMOKE, Ho He neuaaiiS,?. die i нЖкоторою сл го® крата своёго пешеп': TABLIHM Ko SYXS его, да BAKRABcA Бы, како протик$ ём$ офготовалисл соуть на Sirnicnié, но? каче не подкигшем'сл им $ врата съ ? urka сКдАЩИМИ, но BécEAAYISCA, taKO À гостем хвалы! AKAAÉ À ARA MOAAUETR À. fi nocem mano nockpker, © Tpanezu к’ыетав’Ъ, HaAiàg h 5 qaui$ EHHA, "THXHAL LEAOEARHEA Qeut- NOM, ECA сладцК себ рЖчйо примол'ки рекый тако: целоует вы kant geky христос. чашё, LEGENDA NIKOLSKÉHO. 109 naproti němu s velikou pokorou. Z této jeho mírnosti, třebas lživé, bohumilý Václav velmi se těšil, a radostné se polibiv$e a zavésivse se do sebe, vesli do domu s veselím a zasedli k obědu. Když po drahné dobé někteří se napili, tajná lest féch, kdoz pomysleli na za- bití svatého muže, nemohla se utajiti. Zlo- synové tí, majíce meče ukryté pod šatem, třikrát povstali a opět třikrát, jakoby něčím jsouce zmożeni, klesli na sedadla a alespoň co se týče síly a odvahy docela změkli, protože ještě nepřišla hodina jeho utrpení, určená Bohem, a pustili jej zdráva. Jejich úmysl byl mu dobře znám, ale nedésil se nebezpečí, po- sílen jsa ochranou boží, nikterak nejsa stísněn, a ačkoli kterýsi sluha jeho bratra mu pošeptal do ucha, aby se měl na pozoru, Ze se proti němu strojí, aby jej zabili, ale tím se nedal znepokojiti, nýbrž prosil míle bratra i ostatní stolujici, jakoby misto hostitele, aby se veselili. A potom málo poseděv, vstal od stolu, a naliv pohár vina, pronesl srdeénou zdravici a pro- mluvil sladce ke všem tuto řeč, řka takto: „Spasíž vás spása všech Kristus! Číší, kterou já držím v ruce, musí jeden kazdy z vas vypiti x A © R A M M * у К püvodné napsáno «Tuin, potom koncové n vy&krabáno; !?P ukaosasfueeca ; ! Pwkkon; 12 P mucaaypht; 13 K omylem ckoTu; M M мо Р съкрокенъ; 15 K encraëyH, P encraiomé, zde opraveno -ipe; , , , , 10 tak upravují podle G terque iterum quasi quodammodo lassi, K naki fi naku 3 mk которй, P naue fi nd" du wkxofim; 17 P nocaane, G sal- A € A tim, srov. pozn, 35 kap. XIX; ‘’a P &ru$; !5 oba rkp-y ошу1еш стрть (= страсть); 1? K Weroynuma, G dimi- mM serunt; ? P &klt; HO HE NEYAARNR ? grata vice; 25 P нама къ чёшё; 22 G sede (var. sed), slovansky text fídí se rüznoctením sed ; ?! G divini tutaminis securitate animatus ; místo, zdá se, poruseno, snad püvodné bylo 22 PA cu; ?* G quasi hospitis
[41] CASKEAMH H uecmiu? NPpoTHROY Ha oF- CORTEMIÈ C BEAHKO® THXOCTIN, Frome кротости 4ще й лож'н'К вогодостойный Brave: слав" м’ного порадовасл, цЕлоВаВ'Шажест I? RECEAO TOAH CON‘AET LIACA MEM CORO, E ДОМ с радост!® B'HHAOCTA, À Ha Orkak ckyocta. À напившем на Aod'z'k W'kKOTOpHIMR,!! AgcTR тайна не межайшесл тайти мыслАЩИХ È Ha oŸBIÈNIA CRATAFO MSKA. ÂKE ZAONHRÏÂ, мечи nop’ ск\ты ® брже съкровены, ** три ^ KPaThl B'heraPyje, 5 naki À паки 4ки нФко- торым ca "gSAoM chaawià npekaana pie, cHAaMH. noceant à Aep'zecviio &тиноу д! Sama ure, Toro ke ради NE SU À êlpe moBe a'knid BoxiA npuw'aa gk ropuna cmpacmn 8 éro, ukaa À Gn$eruun.? éroxe chmkma не HeR'RABIN, пагоувы HE oyskacarica, Roxina i? ZALJIKHUJENIEM BOZMOKE, Ho He neuaaiiS,?. die i нЖкоторою сл го® крата своёго пешеп': TABLIHM Ko SYXS его, да BAKRABcA Бы, како протик$ ём$ офготовалисл соуть на Sirnicnié, но? каче не подкигшем'сл им $ врата съ ? urka сКдАЩИМИ, но BécEAAYISCA, taKO À гостем хвалы! AKAAÉ À ARA MOAAUETR À. fi nocem mano nockpker, © Tpanezu к’ыетав’Ъ, HaAiàg h 5 qaui$ EHHA, "THXHAL LEAOEARHEA Qeut- NOM, ECA сладцК себ рЖчйо примол'ки рекый тако: целоует вы kant geky христос. чашё, LEGENDA NIKOLSKÉHO. 109 naproti němu s velikou pokorou. Z této jeho mírnosti, třebas lživé, bohumilý Václav velmi se těšil, a radostné se polibiv$e a zavésivse se do sebe, vesli do domu s veselím a zasedli k obědu. Když po drahné dobé někteří se napili, tajná lest féch, kdoz pomysleli na za- bití svatého muže, nemohla se utajiti. Zlo- synové tí, majíce meče ukryté pod šatem, třikrát povstali a opět třikrát, jakoby něčím jsouce zmożeni, klesli na sedadla a alespoň co se týče síly a odvahy docela změkli, protože ještě nepřišla hodina jeho utrpení, určená Bohem, a pustili jej zdráva. Jejich úmysl byl mu dobře znám, ale nedésil se nebezpečí, po- sílen jsa ochranou boží, nikterak nejsa stísněn, a ačkoli kterýsi sluha jeho bratra mu pošeptal do ucha, aby se měl na pozoru, Ze se proti němu strojí, aby jej zabili, ale tím se nedal znepokojiti, nýbrž prosil míle bratra i ostatní stolujici, jakoby misto hostitele, aby se veselili. A potom málo poseděv, vstal od stolu, a naliv pohár vina, pronesl srdeénou zdravici a pro- mluvil sladce ke všem tuto řeč, řka takto: „Spasíž vás spása všech Kristus! Číší, kterou já držím v ruce, musí jeden kazdy z vas vypiti x A © R A M M * у К püvodné napsáno «Tuin, potom koncové n vy&krabáno; !?P ukaosasfueeca ; ! Pwkkon; 12 P mucaaypht; 13 K omylem ckoTu; M M мо Р съкрокенъ; 15 K encraëyH, P encraiomé, zde opraveno -ipe; , , , , 10 tak upravují podle G terque iterum quasi quodammodo lassi, K naki fi naku 3 mk которй, P naue fi nd" du wkxofim; 17 P nocaane, G sal- A € A tim, srov. pozn, 35 kap. XIX; ‘’a P &ru$; !5 oba rkp-y ошу1еш стрть (= страсть); 1? K Weroynuma, G dimi- mM serunt; ? P &klt; HO HE NEYAARNR ? grata vice; 25 P нама къ чёшё; 22 G sede (var. sed), slovansky text fídí se rüznoctením sed ; ?! G divini tutaminis securitate animatus ; místo, zdá se, poruseno, snad püvodné bylo 22 PA cu; ?* G quasi hospitis
Strana 110
110 Foe dz Agneokoy povirk,?? Bo Ara ce Taro dpxarreaa™ AenUTH EAHHOMOY комоуждФ Кас подовает, к немоу KE CEATOMOY AKHH памлть оф тро пост HàM ngHyo- дить, Йй тако AREOEHO AOYXOEHOR) YECTALIE келичеств! ёго, да це B KOVR Fo AHHOY доуша наша ® ск*Жта преставитсА, к рай кЖчный косхещет ны пр?ати к’ ° мир'К АМИНЬ. Й тогда по сем. словеси. Кесело AenHE'h, Reka рахны чаш ®° той же люков! Испити повел'К Й целован!ёлиь: лов’та ласкан’нымм „не трепеща страхы, на ское ложе спат Йзы ДЕ. XIX fi Toy HOoLIk, MOAHTBAMH A поданием HH- щим печал’ным настойниёмЪ потАСА трое дом, ! воуд оую смерть вЖдый та Христа Коле! претерп'Кти закктно прокоди. K PAT Ke ETO KO CEOMM PEUE: HE МОЖЕМ ETO никакоже погёвити, @ко др$жина? ёго соуть с НИМ № предка, но кЖдае вм Фвычай ёго так'ъ, @ ко Ёгда пЕр= коё глас Кона ЦЕрКЕЕ СЛЫ ШИТЬ, в дин с ложа BROCKOUHRK KR UEPKEH да PILEMB NTONORH, Ad Bk AHO ZROHHA. NOTEYETh, d НЕ ЖДЕТ В HNHKOTOKE. ёже выст тако. слышаном ЖЕ т НА= MÉEHHÉMK ZROHA CEATLLÁ МоуЖжЪ, Не ARHHER cHOMS, но тако Ймимше Фвычай, с ложа EockouHE" й притекъ въ церков кшед, пе ни $тренАго fi {валы OVTQEHHUJS "THXbIM по= CAOVLIANHEMR RHEM AA, по многых ® молитвах 26 Р кв р$ц% A68; DRUHÁ STAROSLOV. 2? y obou rkp-ech nepreloZeno Michaelis; LEGENDA. [42] ve jménu svatého archanděla, k jehož svatému dni na zejtří jako připomínka nám připadá půst, a tak duchovní láskou uctěme jeho vzne- šenost, abý v hodině, kdy naše duše odejde z tohoto světa, ráčil: nás v pokoji přijmouti A hned po těch slovech vesele vypil a každého zvlášť s touž do ráje věčného. Amen.“ láskou vybídl, aby číši vypil, a laskavě jej polibil. Nechvéje se strachy, odesel spat na své lože. XIX A tu noc horlivě konal modlitby a rozdílel almužny chudým a ztrávil ji nábožně, věda, že mu hrozí smrt, a jsa hotov vytrpětí ji dobrovolně pro Krista, Bratr pak jeho řekl k svým: „Ne- můžeme ho nijak zahubiti, neboť jeho družina jest s ním střízliva, ale známe takový jeho obyčej, že, jakmile uslyší hlas kostelního wo zvonu, sám skočí z lože a běží do chrámu a na nikoho nečeká. Řekněme tedy knězi, aby časné zazvonil.“ A tak se i slalo. Když svatý 'mužuslyšel znamení zvonu, nezmalátněl spán- kem, ale, jak míval ve zvyku, skočil z lože a běžel do chrámu, a vešed tam, poslouchal s tichým soustředěním noční pění i chvály jitřní, potom po mnohých modlitbách znaven vyšel z chrámu odpočinout si doma. Za prvního úsvítu 28 PS mňpk; 2° Р рАсны (1) чашн. XIX. ' G desudans přeloženo, podobně jako v Prologu (srov, pozn. 34), dvčma výrazy: потАсА Троудомъ; 2 K доъжина; 3 Р многа;
110 Foe dz Agneokoy povirk,?? Bo Ara ce Taro dpxarreaa™ AenUTH EAHHOMOY комоуждФ Кас подовает, к немоу KE CEATOMOY AKHH памлть оф тро пост HàM ngHyo- дить, Йй тако AREOEHO AOYXOEHOR) YECTALIE келичеств! ёго, да це B KOVR Fo AHHOY доуша наша ® ск*Жта преставитсА, к рай кЖчный косхещет ны пр?ати к’ ° мир'К АМИНЬ. Й тогда по сем. словеси. Кесело AenHE'h, Reka рахны чаш ®° той же люков! Испити повел'К Й целован!ёлиь: лов’та ласкан’нымм „не трепеща страхы, на ское ложе спат Йзы ДЕ. XIX fi Toy HOoLIk, MOAHTBAMH A поданием HH- щим печал’ным настойниёмЪ потАСА трое дом, ! воуд оую смерть вЖдый та Христа Коле! претерп'Кти закктно прокоди. K PAT Ke ETO KO CEOMM PEUE: HE МОЖЕМ ETO никакоже погёвити, @ко др$жина? ёго соуть с НИМ № предка, но кЖдае вм Фвычай ёго так'ъ, @ ко Ёгда пЕр= коё глас Кона ЦЕрКЕЕ СЛЫ ШИТЬ, в дин с ложа BROCKOUHRK KR UEPKEH да PILEMB NTONORH, Ad Bk AHO ZROHHA. NOTEYETh, d НЕ ЖДЕТ В HNHKOTOKE. ёже выст тако. слышаном ЖЕ т НА= MÉEHHÉMK ZROHA CEATLLÁ МоуЖжЪ, Не ARHHER cHOMS, но тако Ймимше Фвычай, с ложа EockouHE" й притекъ въ церков кшед, пе ни $тренАго fi {валы OVTQEHHUJS "THXbIM по= CAOVLIANHEMR RHEM AA, по многых ® молитвах 26 Р кв р$ц% A68; DRUHÁ STAROSLOV. 2? y obou rkp-ech nepreloZeno Michaelis; LEGENDA. [42] ve jménu svatého archanděla, k jehož svatému dni na zejtří jako připomínka nám připadá půst, a tak duchovní láskou uctěme jeho vzne- šenost, abý v hodině, kdy naše duše odejde z tohoto světa, ráčil: nás v pokoji přijmouti A hned po těch slovech vesele vypil a každého zvlášť s touž do ráje věčného. Amen.“ láskou vybídl, aby číši vypil, a laskavě jej polibil. Nechvéje se strachy, odesel spat na své lože. XIX A tu noc horlivě konal modlitby a rozdílel almužny chudým a ztrávil ji nábožně, věda, že mu hrozí smrt, a jsa hotov vytrpětí ji dobrovolně pro Krista, Bratr pak jeho řekl k svým: „Ne- můžeme ho nijak zahubiti, neboť jeho družina jest s ním střízliva, ale známe takový jeho obyčej, že, jakmile uslyší hlas kostelního wo zvonu, sám skočí z lože a běží do chrámu a na nikoho nečeká. Řekněme tedy knězi, aby časné zazvonil.“ A tak se i slalo. Když svatý 'mužuslyšel znamení zvonu, nezmalátněl spán- kem, ale, jak míval ve zvyku, skočil z lože a běžel do chrámu, a vešed tam, poslouchal s tichým soustředěním noční pění i chvály jitřní, potom po mnohých modlitbách znaven vyšel z chrámu odpočinout si doma. Za prvního úsvítu 28 PS mňpk; 2° Р рАсны (1) чашн. XIX. ' G desudans přeloženo, podobně jako v Prologu (srov, pozn. 34), dvčma výrazy: потАсА Троудомъ; 2 K доъжина; 3 Р многа;
Strana 111
[43] AOMORH троуденъ почит ® церкве кыниде. * CE'ETALUIHM'CA NEPBKIA ZOPAMK, MEP'ZOŚ NaMA= TH NATNIKCAEMKIŃ ROAECAAB'h, MOVIKA CEAT Aro EQa "s, mafirkan avkerk Taraca, N'pakom * Boa- чём протиклАмасл, AD'HKUA TATEBN'E XoTA растер'дати, с нЖколицими ° скойми рат вой- никы. гнЖено кыст$пА, Мечел препойсанЪ, посреди поутй Seepaua ” npoTHRHCA. EMO же ^ сам CRATHIÙ THXbIM гласом й влагым 8 тако целока: драк, врате лювКмийшй. ? E£AHKH "TH COY'Th XEAAN! AIOE'EE. W нас кот дае ^ ёмы, ко вчера еси нам чест"но й Фвилно ? C RECEAIEM CAOVARMATI . T'AKOMS же глагол$ сладе ком$ 3 ны ведоул‘ный не виа, но Йзнесь 7 Eockoprk MEUh, на CRATArO TAdROY вер'уЪ, ко накркп’чаё® можаше, $дарА рече: днесь TH АКПКЙ пиръ Яретрою.“ но aeuo. Gckourig- ui$16 fi знамена раны не @кивш сл, к’торой бу дари. ничесоже може Фкредити ёго. трет xe éraa york Фударити, мечь fig роук& of жасъшасм слеугы дТакол А Йспаде. Иже MEU CEAT WH EAMECAAE'R za QSkoraT ^ noyRa- THE A HaA PP RWNLIM BpaTom Ske $фр$- женом 1° Za власы держа A norQacaA глакою Ero H* prue : gi uum?! au, E oa mé ofi? могаъ Eh? cA Ha TA ROZ'EJATHTH TROŁA лютости начатокъ.% ли ©коуд$ кот 'Бранюсл Egam'uu? ^ kgogH выти пролёте? но нЕ Xo- i M 4 K e'unae;. 5 P n°paro 60 (misto H'parò so); къ сращоу), k nasledujicimu slovesu npeTHenca vynechán předmět víro simplici ; 1° G iucunde (var. abunde), v slovanském překladě jsou oba výrazy spojeny; 18 P найкрЖи‘чае ; 12 P lépe Aanan (od H3-HR3R, H3-HHCTH); LEGENDA NIKOLSKEHO. 6 P whkoanwkmn ; 111 zoře bratr svatého muže, na potupnou paměť psaný Boleslav, skrývaje se na tajném místě na způsob vlka, který chce napadnoutí jehně a kradmo je roztrhati, s některými svými zboj- níky zuřivě vyrazil a mečem jsa opásán za- stoupil jemu násilně uprostřed cestu. Světec však jej pozdravil takto mírným a laskavým hlasem: „Zdráv buď, milený bratře! Veliké díky buďtež tobě od nás vzdány, že jsi nám včera s veselím důstojně a skvěle slouzil.” Na takovou líbeznou řeč šílenec ten neodpověděl, ale tasil rychle meč, a co mohl nejsilnéji, uderil světce po temeni hlavy řka : „Dnes ti vystrojim lepší kvas.“ Ale meč odskočil, aniž se objevila známka rány, i udeřil po druhé, Nic mu však nemohl ublížíití, Po třetí když chtěl udeřítí, vy- padl meč z ruky poděšeného sluhy dáblova. Tu svatý Václav chopil meč ten za jilec, a má- chaje jím nad hlavou zločínného bratra, již odzbrojeneho, drze jej za vlasy, řekl: „Vidíš-li, bratře můj, mohla by se proti tobě obrátiti zá- hubná tvoje ukrutnost! Neb co mi zabrání, abych neprolil bratrovu krev? Ale nechci, aby z mýchrukoutvá krev, bratře, byla požadována na posledním soudě, Vezmi meč a sobe zatra- ceni*), co se má státi, neodkládej na dlouho, 7 P ofcpayıa obviam (místo ey cpauioy ? = 5P omylem &ru; P aos'kumiu ; 11 vy K Takom8xe ra, ca. vynecháno; 15 oba rkp-y chybné K effergoli, efergóu; 15 K omylem ue; 19K Ückouugun; "K chybné xe; 19 K 98&8 aru; 1° P pseud, snad misto Wwp$:xenom ?, lat, inermis; ? v P н уупесЬапо; *! К вндЖшн; 22 oba rkp-y chybně P ; 9 Gexitium, pfekladatel &etl initium; 2' K chybné spate nu; *) G má: rychle mé zabij (matura supplicium).
[43] AOMORH троуденъ почит ® церкве кыниде. * CE'ETALUIHM'CA NEPBKIA ZOPAMK, MEP'ZOŚ NaMA= TH NATNIKCAEMKIŃ ROAECAAB'h, MOVIKA CEAT Aro EQa "s, mafirkan avkerk Taraca, N'pakom * Boa- чём протиклАмасл, AD'HKUA TATEBN'E XoTA растер'дати, с нЖколицими ° скойми рат вой- никы. гнЖено кыст$пА, Мечел препойсанЪ, посреди поутй Seepaua ” npoTHRHCA. EMO же ^ сам CRATHIÙ THXbIM гласом й влагым 8 тако целока: драк, врате лювКмийшй. ? E£AHKH "TH COY'Th XEAAN! AIOE'EE. W нас кот дае ^ ёмы, ко вчера еси нам чест"но й Фвилно ? C RECEAIEM CAOVARMATI . T'AKOMS же глагол$ сладе ком$ 3 ны ведоул‘ный не виа, но Йзнесь 7 Eockoprk MEUh, на CRATArO TAdROY вер'уЪ, ко накркп’чаё® можаше, $дарА рече: днесь TH АКПКЙ пиръ Яретрою.“ но aeuo. Gckourig- ui$16 fi знамена раны не @кивш сл, к’торой бу дари. ничесоже може Фкредити ёго. трет xe éraa york Фударити, мечь fig роук& of жасъшасм слеугы дТакол А Йспаде. Иже MEU CEAT WH EAMECAAE'R za QSkoraT ^ noyRa- THE A HaA PP RWNLIM BpaTom Ske $фр$- женом 1° Za власы держа A norQacaA глакою Ero H* prue : gi uum?! au, E oa mé ofi? могаъ Eh? cA Ha TA ROZ'EJATHTH TROŁA лютости начатокъ.% ли ©коуд$ кот 'Бранюсл Egam'uu? ^ kgogH выти пролёте? но нЕ Xo- i M 4 K e'unae;. 5 P n°paro 60 (misto H'parò so); къ сращоу), k nasledujicimu slovesu npeTHenca vynechán předmět víro simplici ; 1° G iucunde (var. abunde), v slovanském překladě jsou oba výrazy spojeny; 18 P найкрЖи‘чае ; 12 P lépe Aanan (od H3-HR3R, H3-HHCTH); LEGENDA NIKOLSKEHO. 6 P whkoanwkmn ; 111 zoře bratr svatého muže, na potupnou paměť psaný Boleslav, skrývaje se na tajném místě na způsob vlka, který chce napadnoutí jehně a kradmo je roztrhati, s některými svými zboj- níky zuřivě vyrazil a mečem jsa opásán za- stoupil jemu násilně uprostřed cestu. Světec však jej pozdravil takto mírným a laskavým hlasem: „Zdráv buď, milený bratře! Veliké díky buďtež tobě od nás vzdány, že jsi nám včera s veselím důstojně a skvěle slouzil.” Na takovou líbeznou řeč šílenec ten neodpověděl, ale tasil rychle meč, a co mohl nejsilnéji, uderil světce po temeni hlavy řka : „Dnes ti vystrojim lepší kvas.“ Ale meč odskočil, aniž se objevila známka rány, i udeřil po druhé, Nic mu však nemohl ublížíití, Po třetí když chtěl udeřítí, vy- padl meč z ruky poděšeného sluhy dáblova. Tu svatý Václav chopil meč ten za jilec, a má- chaje jím nad hlavou zločínného bratra, již odzbrojeneho, drze jej za vlasy, řekl: „Vidíš-li, bratře můj, mohla by se proti tobě obrátiti zá- hubná tvoje ukrutnost! Neb co mi zabrání, abych neprolil bratrovu krev? Ale nechci, aby z mýchrukoutvá krev, bratře, byla požadována na posledním soudě, Vezmi meč a sobe zatra- ceni*), co se má státi, neodkládej na dlouho, 7 P ofcpayıa obviam (místo ey cpauioy ? = 5P omylem &ru; P aos'kumiu ; 11 vy K Takom8xe ra, ca. vynecháno; 15 oba rkp-y chybné K effergoli, efergóu; 15 K omylem ue; 19K Ückouugun; "K chybné xe; 19 K 98&8 aru; 1° P pseud, snad misto Wwp$:xenom ?, lat, inermis; ? v P н уупесЬапо; *! К вндЖшн; 22 oba rkp-y chybně P ; 9 Gexitium, pfekladatel &etl initium; 2' K chybné spate nu; *) G má: rychle mé zabij (matura supplicium).
Strana 112
112 шоу, да Бы се ® MOE POYKS TROA KPOE'h, крате, на посл днем 5 соуд'К мене ку искала. E'hZ/MH. AES, À cork MovKS, A же соуть д’Ке лавмаА, нЕ*° проклачи на дол’тК, И тЫ ZOBH AXE TA COYTh HAOŸVHAH, À CAM CA кратнею Kgogim NE Wre'kw u. noïâtom же мечем врать нечестикый, 4ки повЖдитисА BOA ке/’ми кодопи, на помощь себК свой zo- EM тако: ® крамолници, мА наоф- YHB UE, auk He nomo ETE? CAMR KE CA dKH npnnoykewn?" gpa’ Herd nok por nep'ko RPEKENR ™ NPOTHRHTHEA SkAaHAÀ.?° À Eau HOR APOVIKHNA REAHKWM® FAACOMR NOHZEAHH npurekowa, g'kun. dn?! rgrkya ue gk ovipie, но Groa' u?? g'zunpov m, KHAZA ceotro Bp$ylh”* гие uoto. £noy ?* xe morAa rg'yoy ngu- кавникоу четвертов въ Глакоу CBATOV SV- Aapue‘moy À nocakaneé** npoTeW‘moy, BCH Ch ФроужиёмЪ нападеша H CANI cEATAPO Мечи pesa ^ коп!й ngegoAoun, À ÂKH BOAUH pag cT £gragiue9? na zeaan nogeg'rouia £AEA 2KHEA . пакы же толикы? пакы ruacTHwa panni À ^ $. n_s 88 = 142 EHI, И кровь HETIOEHHHOY npoalaula, T'kao m 4 xe pe ro'kyu dru W nech pacTeg'Zaca. d Aoyua ceaTknwin®® @ плотскаго хаклепениа Храмины толицими Азками * Az ‘Bacuena®? moy- 48 ками, честной nogkAor MOXBAAAMH‘* Arreah- сками роуками подАта,^* gane SYLIEAQHTE DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [44] a volej ty, kteří té k tomu navedli, sám se však neprohresuj bratrovou krvi.* Kdyż bezbożny bratr přijal nazpět meč, jako by se ból, że bude přemožen, vzkřikl, volaje na pomoc své druhy takto: „Roto spiklá, kterás mě k tomu navedla, což mi nepomůžete?“ Sám dělal, jako by byl přinucen se brániti, byv dříve poraněn útokem bratrovým, A jeho druhové, přivolání jsouce velikým krikem, hned se sbéhli, a jako by nevédéli o zlotinu, ptaji se po pfitiné hluku, pozorují, jak to v knížeti vře vztekem. A když on, původce zločinu, po čtvrté udeřil v svatou hlavu a konetné ji protal, vsichni vpadli se zbraněmi a probodali údy svčtcovy meči a kopimi, à jako vici je roztrhavse, povrhli jej jedva živého na zemi, Opět a opět houšť padaly údery a rány, a prolili nevinnou krev, tělo pak prosté hříchů jako odpsů bylo rozsápáno, Avšak jeho přesvatá duše, jsouc vyproštěna mukami ran z žaláře tělesné schránky, u vítězoslávě a s jásotem nesena rukama andělskýma, aby 25 P noceant; 2% у Р ue vynecháno; ? za ngu. vynecháno v obou rkp, n; ? oba rkp-y chybné negpexews, G prius laesus; ?* G simulat, místo efkaanaers?; 9 P reankd'; 3! K chybné die, G quasi ; misto pfedchazejiciho slova pkun étou oba rkp-y chybné papi (lat, causam), srov, kap. VI, pozn. 5, XXI, pozn, 7, % P rovnéz wrea'kn, G de tumultu, zkomolenina vznikl asi z w roauk (roaka, rhaka, raaka = 9óguPos, tumultus, srov. L L Sreznevskij, Materialy D; 9"Krapoua!; Pind; %G salfim, srov, pozn, 17, kap. XVIIL 32 À y K chybi; % P растор'гёвше; 2° P roan; 38 G percussiones piel. dvéma slovy: panu fl àz'su ; 9 P TEA; чо К. чнет!йшн, G sacratissima; *! Р толйцЖми Извамн; 12 P omylem Йзвечена!; ‘3 поукаламн v slov, pfekladé pridáno,püvodné asi glosa k noskaot; **noąira, G subvecta (sc. anima);
112 шоу, да Бы се ® MOE POYKS TROA KPOE'h, крате, на посл днем 5 соуд'К мене ку искала. E'hZ/MH. AES, À cork MovKS, A же соуть д’Ке лавмаА, нЕ*° проклачи на дол’тК, И тЫ ZOBH AXE TA COYTh HAOŸVHAH, À CAM CA кратнею Kgogim NE Wre'kw u. noïâtom же мечем врать нечестикый, 4ки повЖдитисА BOA ке/’ми кодопи, на помощь себК свой zo- EM тако: ® крамолници, мА наоф- YHB UE, auk He nomo ETE? CAMR KE CA dKH npnnoykewn?" gpa’ Herd nok por nep'ko RPEKENR ™ NPOTHRHTHEA SkAaHAÀ.?° À Eau HOR APOVIKHNA REAHKWM® FAACOMR NOHZEAHH npurekowa, g'kun. dn?! rgrkya ue gk ovipie, но Groa' u?? g'zunpov m, KHAZA ceotro Bp$ylh”* гие uoto. £noy ?* xe morAa rg'yoy ngu- кавникоу четвертов въ Глакоу CBATOV SV- Aapue‘moy À nocakaneé** npoTeW‘moy, BCH Ch ФроужиёмЪ нападеша H CANI cEATAPO Мечи pesa ^ коп!й ngegoAoun, À ÂKH BOAUH pag cT £gragiue9? na zeaan nogeg'rouia £AEA 2KHEA . пакы же толикы? пакы ruacTHwa panni À ^ $. n_s 88 = 142 EHI, И кровь HETIOEHHHOY npoalaula, T'kao m 4 xe pe ro'kyu dru W nech pacTeg'Zaca. d Aoyua ceaTknwin®® @ плотскаго хаклепениа Храмины толицими Азками * Az ‘Bacuena®? moy- 48 ками, честной nogkAor MOXBAAAMH‘* Arreah- сками роуками подАта,^* gane SYLIEAQHTE DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [44] a volej ty, kteří té k tomu navedli, sám se však neprohresuj bratrovou krvi.* Kdyż bezbożny bratr přijal nazpět meč, jako by se ból, że bude přemožen, vzkřikl, volaje na pomoc své druhy takto: „Roto spiklá, kterás mě k tomu navedla, což mi nepomůžete?“ Sám dělal, jako by byl přinucen se brániti, byv dříve poraněn útokem bratrovým, A jeho druhové, přivolání jsouce velikým krikem, hned se sbéhli, a jako by nevédéli o zlotinu, ptaji se po pfitiné hluku, pozorují, jak to v knížeti vře vztekem. A když on, původce zločinu, po čtvrté udeřil v svatou hlavu a konetné ji protal, vsichni vpadli se zbraněmi a probodali údy svčtcovy meči a kopimi, à jako vici je roztrhavse, povrhli jej jedva živého na zemi, Opět a opět houšť padaly údery a rány, a prolili nevinnou krev, tělo pak prosté hříchů jako odpsů bylo rozsápáno, Avšak jeho přesvatá duše, jsouc vyproštěna mukami ran z žaláře tělesné schránky, u vítězoslávě a s jásotem nesena rukama andělskýma, aby 25 P noceant; 2% у Р ue vynecháno; ? za ngu. vynecháno v obou rkp, n; ? oba rkp-y chybné negpexews, G prius laesus; ?* G simulat, místo efkaanaers?; 9 P reankd'; 3! K chybné die, G quasi ; misto pfedchazejiciho slova pkun étou oba rkp-y chybné papi (lat, causam), srov, kap. VI, pozn. 5, XXI, pozn, 7, % P rovnéz wrea'kn, G de tumultu, zkomolenina vznikl asi z w roauk (roaka, rhaka, raaka = 9óguPos, tumultus, srov. L L Sreznevskij, Materialy D; 9"Krapoua!; Pind; %G salfim, srov, pozn, 17, kap. XVIIL 32 À y K chybi; % P растор'гёвше; 2° P roan; 38 G percussiones piel. dvéma slovy: panu fl àz'su ; 9 P TEA; чо К. чнет!йшн, G sacratissima; *! Р толйцЖми Извамн; 12 P omylem Йзвечена!; ‘3 поукаламн v slov, pfekladé pridáno,püvodné asi glosa k noskaot; **noąira, G subvecta (sc. anima);
Strana 113
[45] AA Gurnma parocT Ho BHAAUH, À Eh CAAB'HAIX moyuennynx auyky gs giai na ngecmoa'k CKAAYA, YETRE' TRIM Aen nea, kaaanA oa ^ WKTABpoM Bh B'RYNOE BECEAHE WApCTBA NEBEC- Haro E'HHAE. XX CBATOË Ke Thao D Mado B'RPHLIN, fixe Tov BAXOY, YECTHO B (ALE zakaen'ui f caovok RCA M0 ZAKOHOY HAA HHM AcnoANHE WE, Nps LEPKEIH RAHZAI T nogdkenià éro norgegoua. n. ngifüia'urov Ke? noceat. KHAvKEHHA ?. EEAHRH NEMGARAkI KHAZIO BOAECAAROY fl ATOCTHR Ero Ha B'KpHAIXTR 5 ApovorHuov, ne aoro rio. $nifi- uif ? ct Taro, Il0CAAE"h TlQAT"5 loroYRH ECA tro ngiázuu fi kauguku fl cAoYT A Ero iz mag? gca fcckue À 4 kTu HX B JEKOY RMETA. XXI nt9 Eo Ark AHoro ! ze kgrkn'uaftuaro Boia gofí- HÍKA UECTHOŘ CTPACTÍŘ, CAST ÉTEAI, AM KE No- Et kHo Ek, KPOR'h, také mo Ackaavs CTKNhI Orponaena Bk wepkek 2 B cams uach moves Hid, BOAOK aua? à WTHHOYA ® Dpoma. no- cea Ke AgSrif AEHk TOY MOHUIEAUE, HE MNE* fâkoke fi nepRi€® Kkpors no chunk npuakn’- woy Ha Tom" Ke AvkeTe À paungens * 8zorkuia . HE MAAWI KE CAMH cHM'h BHARHHEMS SreTpa- WENH, EoAoY MAKI NINE, ReA'MH EOP'Z0 LEGENDA NIKOLSKEHO. 113 s radostí patřila na tvář nejvyššího slitovníka, sedíc na trůné mezi slavnými sbory mučedníků po věky, vešla čtvrtého dne před kalendami říj- x novými do věčné radosti království nebeského, XX Nečetní věřící, kteří tu byli, uzavřeli pak svaté tělo důstojně do rakve, a vykonavše nad ním podle předpisu všechny smuteční obřady, pohibili je pfed chrámem poblíž místa jeho vítězného zápasu. Potom přejal vládu kníže Boleslav, velmi nespravedlivý, a krutě se roz- lítiv na družinu věrných, nedlouho po za- vraždění světce poslal do Prahy a vyhubil všechny jeho přátele a kněze, a služebníky jeho zjímav, všechny pobil a děti jejich vme- tal do řeky. XXI Po skončeném slavném utrpení statečného vojína božího někteří služebníci, jak jim bylo poručeno, smývali vodou krev, kterou v chvíli umučení bylo skropeno bednění stěn: chrámo- vých, a úplně ji setřeli, Potom, přišedše sem druhý den, uzfeli, Ze krev o nic méné nez dříve lpí na stěně, na témž místě jsouc roz- stříknuta, Sami nemálo tím vidéním jsouce 1% tak opravují místo K munueçh, P manu, G martirum; *9* K ngeaan'Ao ws! X XX. ‘ P sait; ? P npehawS ; ? P kwa*e; * tak opravují podle G in catervas fidelium, K wa wkpuaro, P uagkpnare, zde také vynecháno furente ; 5 P ofstenin ; 8 P fismden. A XXI. !G Peracta, překladatel četl asi Praeacía; ? P pen; 3 P Gmwwa; 3a P Gran; *=ne anne (srov, níže v téže kap, ne mne), G non minus, oba rkp-y chybně we munt; 5 P népekè; © K omylem pamenoy ;
[45] AA Gurnma parocT Ho BHAAUH, À Eh CAAB'HAIX moyuennynx auyky gs giai na ngecmoa'k CKAAYA, YETRE' TRIM Aen nea, kaaanA oa ^ WKTABpoM Bh B'RYNOE BECEAHE WApCTBA NEBEC- Haro E'HHAE. XX CBATOË Ke Thao D Mado B'RPHLIN, fixe Tov BAXOY, YECTHO B (ALE zakaen'ui f caovok RCA M0 ZAKOHOY HAA HHM AcnoANHE WE, Nps LEPKEIH RAHZAI T nogdkenià éro norgegoua. n. ngifüia'urov Ke? noceat. KHAvKEHHA ?. EEAHRH NEMGARAkI KHAZIO BOAECAAROY fl ATOCTHR Ero Ha B'KpHAIXTR 5 ApovorHuov, ne aoro rio. $nifi- uif ? ct Taro, Il0CAAE"h TlQAT"5 loroYRH ECA tro ngiázuu fi kauguku fl cAoYT A Ero iz mag? gca fcckue À 4 kTu HX B JEKOY RMETA. XXI nt9 Eo Ark AHoro ! ze kgrkn'uaftuaro Boia gofí- HÍKA UECTHOŘ CTPACTÍŘ, CAST ÉTEAI, AM KE No- Et kHo Ek, KPOR'h, také mo Ackaavs CTKNhI Orponaena Bk wepkek 2 B cams uach moves Hid, BOAOK aua? à WTHHOYA ® Dpoma. no- cea Ke AgSrif AEHk TOY MOHUIEAUE, HE MNE* fâkoke fi nepRi€® Kkpors no chunk npuakn’- woy Ha Tom" Ke AvkeTe À paungens * 8zorkuia . HE MAAWI KE CAMH cHM'h BHARHHEMS SreTpa- WENH, EoAoY MAKI NINE, ReA'MH EOP'Z0 LEGENDA NIKOLSKEHO. 113 s radostí patřila na tvář nejvyššího slitovníka, sedíc na trůné mezi slavnými sbory mučedníků po věky, vešla čtvrtého dne před kalendami říj- x novými do věčné radosti království nebeského, XX Nečetní věřící, kteří tu byli, uzavřeli pak svaté tělo důstojně do rakve, a vykonavše nad ním podle předpisu všechny smuteční obřady, pohibili je pfed chrámem poblíž místa jeho vítězného zápasu. Potom přejal vládu kníže Boleslav, velmi nespravedlivý, a krutě se roz- lítiv na družinu věrných, nedlouho po za- vraždění světce poslal do Prahy a vyhubil všechny jeho přátele a kněze, a služebníky jeho zjímav, všechny pobil a děti jejich vme- tal do řeky. XXI Po skončeném slavném utrpení statečného vojína božího někteří služebníci, jak jim bylo poručeno, smývali vodou krev, kterou v chvíli umučení bylo skropeno bednění stěn: chrámo- vých, a úplně ji setřeli, Potom, přišedše sem druhý den, uzfeli, Ze krev o nic méné nez dříve lpí na stěně, na témž místě jsouc roz- stříknuta, Sami nemálo tím vidéním jsouce 1% tak opravují místo K munueçh, P manu, G martirum; *9* K ngeaan'Ao ws! X XX. ‘ P sait; ? P npehawS ; ? P kwa*e; * tak opravují podle G in catervas fidelium, K wa wkpuaro, P uagkpnare, zde také vynecháno furente ; 5 P ofstenin ; 8 P fismden. A XXI. !G Peracta, překladatel četl asi Praeacía; ? P pen; 3 P Gmwwa; 3a P Gran; *=ne anne (srov, níže v téže kap, ne mne), G non minus, oba rkp-y chybně we munt; 5 P népekè; © K omylem pamenoy ;
Strana 114
114 Фмыв‘ше OTpoma. Ha THETIÀ KE AeHk Ackoy- ^ wenid ради pep, ^ dure й @ще Есть також(е), пришедше, бупрАть NE MNE NOKPOTAENOY ert: Hoy кров! BuĄ'kua, * NekeAH BOA'MM Tpoňuk ? Segpkuwa. Ame Bo Hap TRA MHOTO VO AHE- шемсл,° таже троудом OaunBanià noces ФхакикшелксА, Таже до ДНЕШНАГО 11 дьне кроке TAKE кроплениём ® стКна сама gHAMENiE YECTHMO!S CKAZAËTh. XXII но йстинных покЖетьми частым NOBk- данбмъ * пройклено выст, féko ? no "TRé9'Ao- стайника пов'КДнаго койн!ка Христова BCH крокный | пролйателА, BkiW'HATO rWkkoa Nos трАсени, др$уй д’Кмонъскою Фвластй® похие щени на семь скФЖте посемЪ ® не ИКИШАС, дрожи же Йтменикше * члов"Жческы й нрак“, NECK лающе в rAaca AvkeTo, CKQEKAYKUJIE 8вы, BOZ‘CARASHIUE rohiZEHIÉAVS пескымь ° толи кещастным офсшентем ° телесь HY, JKH = тиёсвоё т "К кон'чаша, "4 др$зти Das- чени cASKA cRoërd fi глагола, KHTiE CBOE E HEHAEHETH BCG M ckoHn MEAE HH A Z atk dKkoŃYAWA. NW fl caM EgaT"h éro, мкФ: (e) nok'kąawTh MHOZH npexni, DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [46] ustrašení, opět přinesli vodu a velmi důkladně ji smyli a setfeli. Na třetí den, když přišli, aby zjistili, zda jeśtć je tak, uzfeli, że stóna neméně jest skropena krví, nežlí ji viděli víc než třikrát. Tu oni, velmi nad tím žasnouce, upustili od té práce s umýváním, a stěna sama se do dnešního dne honosí ctným znamením krůpějí této krve. XXII Jak nám často vyprávěly hodnověrné osoby, po vítězném bojí vytrvalého bojovníka Kristova vsichni ti, kdo prolili jeho krev, jsouce za- sažení hněvem Nejvyššího, buď byli uchvácení mocí ďábelskou a již se potom na tomto světě neobjevili, nebo, změnivše svůj lidský obyčej, místo řečí pesky $tékali, cvakotem zubů na- podobujice psi kouséni, nebo bidné schli na těle a tak život svůj zle skončili, a jiní, po- zbyvše sluchu svého i reči, žití své žalostné dokonalí, jsouce v nenávisti u všech svých ? G probandi causa, peym (= pau? causa) byla püvodné asi glosa; srov. kap. VI, pozn. 5a, XIX, pozn. 31; 8 G agnoscunt pielożeno dvakrót: ofapark a sna kua; nepřeloženo, ale smysl věty celkem vystiżen; > M € Фкроплёнте; 13 P aime, K omylem честнме. 19 oba rkp-y čtou chybně "AHWaca ; ? P soka poň (koncové à pfipsáno pozdéji) ablutus 12 Pp "OK guuf'nare ; XXII. ! relatu vyjádřeno dvěma slovy: uos'korhau — nos'kAaniEMa; pfedtím nobis nepfelożeno; *v K fako vynecháno; toto like bylo püvodné postranní korekturou patřící k we na pocátku véty (lat. Uf), v opise pak se octlo na nepravém misté; podle G post... triumphum treba dale opraviti místo ne .. повЖднаго — no... noskak, po- tom je&té místo kpoRHwA npeaTiTéaa nom, plur, rpomumu проатем; ЗУ Р CRETE NOCEMR echâno ; p > 3 5 P fiawkureui ; 5 P rguaánit" neck, také pied tím píše P n«'cku; 9 K chybné ejumfa; "P ckon'uama; následující věta (4 Ap5- alu... ak Wkowuáma) jest v K vynechána;
114 Фмыв‘ше OTpoma. Ha THETIÀ KE AeHk Ackoy- ^ wenid ради pep, ^ dure й @ще Есть також(е), пришедше, бупрАть NE MNE NOKPOTAENOY ert: Hoy кров! BuĄ'kua, * NekeAH BOA'MM Tpoňuk ? Segpkuwa. Ame Bo Hap TRA MHOTO VO AHE- шемсл,° таже троудом OaunBanià noces ФхакикшелксА, Таже до ДНЕШНАГО 11 дьне кроке TAKE кроплениём ® стКна сама gHAMENiE YECTHMO!S CKAZAËTh. XXII но йстинных покЖетьми частым NOBk- данбмъ * пройклено выст, féko ? no "TRé9'Ao- стайника пов'КДнаго койн!ка Христова BCH крокный | пролйателА, BkiW'HATO rWkkoa Nos трАсени, др$уй д’Кмонъскою Фвластй® похие щени на семь скФЖте посемЪ ® не ИКИШАС, дрожи же Йтменикше * члов"Жческы й нрак“, NECK лающе в rAaca AvkeTo, CKQEKAYKUJIE 8вы, BOZ‘CARASHIUE rohiZEHIÉAVS пескымь ° толи кещастным офсшентем ° телесь HY, JKH = тиёсвоё т "К кон'чаша, "4 др$зти Das- чени cASKA cRoërd fi глагола, KHTiE CBOE E HEHAEHETH BCG M ckoHn MEAE HH A Z atk dKkoŃYAWA. NW fl caM EgaT"h éro, мкФ: (e) nok'kąawTh MHOZH npexni, DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [46] ustrašení, opět přinesli vodu a velmi důkladně ji smyli a setfeli. Na třetí den, když přišli, aby zjistili, zda jeśtć je tak, uzfeli, że stóna neméně jest skropena krví, nežlí ji viděli víc než třikrát. Tu oni, velmi nad tím žasnouce, upustili od té práce s umýváním, a stěna sama se do dnešního dne honosí ctným znamením krůpějí této krve. XXII Jak nám často vyprávěly hodnověrné osoby, po vítězném bojí vytrvalého bojovníka Kristova vsichni ti, kdo prolili jeho krev, jsouce za- sažení hněvem Nejvyššího, buď byli uchvácení mocí ďábelskou a již se potom na tomto světě neobjevili, nebo, změnivše svůj lidský obyčej, místo řečí pesky $tékali, cvakotem zubů na- podobujice psi kouséni, nebo bidné schli na těle a tak život svůj zle skončili, a jiní, po- zbyvše sluchu svého i reči, žití své žalostné dokonalí, jsouce v nenávisti u všech svých ? G probandi causa, peym (= pau? causa) byla püvodné asi glosa; srov. kap. VI, pozn. 5a, XIX, pozn. 31; 8 G agnoscunt pielożeno dvakrót: ofapark a sna kua; nepřeloženo, ale smysl věty celkem vystiżen; > M € Фкроплёнте; 13 P aime, K omylem честнме. 19 oba rkp-y čtou chybně "AHWaca ; ? P soka poň (koncové à pfipsáno pozdéji) ablutus 12 Pp "OK guuf'nare ; XXII. ! relatu vyjádřeno dvěma slovy: uos'korhau — nos'kAaniEMa; pfedtím nobis nepfelożeno; *v K fako vynecháno; toto like bylo püvodné postranní korekturou patřící k we na pocátku véty (lat. Uf), v opise pak se octlo na nepravém misté; podle G post... triumphum treba dale opraviti místo ne .. повЖднаго — no... noskak, po- tom je&té místo kpoRHwA npeaTiTéaa nom, plur, rpomumu проатем; ЗУ Р CRETE NOCEMR echâno ; p > 3 5 P fiawkureui ; 5 P rguaánit" neck, také pied tím píše P n«'cku; 9 K chybné ejumfa; "P ckon'uama; následující věta (4 Ap5- alu... ak Wkowuáma) jest v K vynechána;
Strana 115
[47] YaCTO NANAAADYIHM Nauk &'kcoa, fi foYKAMH AEQOEHATS CROHXÓ MOYCORTR ü caeyr'& ck&ouy, À NOMANOYERCA® raaroaaur: To Eb Ak cra mgogpnemt, ke Rac ca$uiaà no zaaTS ca raakoy ax, À ce Ha MHE cA MRAAÊTR. HO Ggaue Gun gcn, fAKOW (e) PEKOXOM, MQE- K(e) KHAZA CROËFO KHTHÈ CRoË ZA CKON YA à. XXIII nounzafeurovzk(c) Toy * rrkaov YECTHOMOV, Aa kxe oFBIENTR BK, THEAUR AÉTOM AH HOVBWIHAM, ? BKOHkIM ÉTEPOM HoUIK NPOFGBAEHO * RMlCT Eh cH'k, Aa Borów Beamyoy D TSAK T'kAo CRATOË MOHNEETH MOAWEAAO Bkl KR UepKEK * CRATAFO BHTA MOVYENHKA, KDIKE CAM ChzAa, uecTH'kfunM MOFPERENIEM NOAOKATK. Hike chora * norg8zkenu * BHĄ'kuio s'kpoyruyre, Ho no ACTHHK KHAZA AIOTOCTH BOMUJIECA OŸMARYAU A. NAKH TOAH TldKhl TOMOV= x (6) BHAKHIR faguguovca, s'kao rgpoz- wk nguerpaunnguioy, ne MOFOU A TAÂTH, Ho nog'kaaua knAzIo ceg'k npotagae- Nad. (Ours Xe dku W TAKKATO CHA R'RCNPANOYB'H, A OŤCTPAWÉENK NEBO- KÍÁAKÝ cTpakoM, HO UAORAKKRŮ CA CHAMAA À, nogtA'k nonom'h fiu nouyim ń npuNecTH T'kao c&A Taro, NUHKOMOY uAotg kr? cg kaovi$. & npguueaue K a'kcroy c&A ToMSÜ c MoanTEAAM, * y K omylem ceu; ° K omylem nomanoyen ca. LEGENDA NIKOLSKÉHO. 115 bližních. Než i sám bratr jeho, jak vyprávějí mnozí staří, byl prepadán bésy a musil býti držen rukama svých dvořanů a svých sluhů, a když se vzpamatoval, říkával: „To vy jste mi způsobili, že jsem vás poslechl a chopil se zlaté jeho hlavy, a teď se to na mné ukazuje.“ Ale oni všichni, jak jsme řekli, dříve než kníže jejich život svůj zle skončili. XXIII Jeho ctné tělo odpočívalo tam, kde byl zabit; po uplynutí tří let některým z věřících bylo zjeveno v noci ve spánku, že na rozkaz boží mělo by se přenéstí félo světcovo odtud do chrámu svatého Víta mučedníka, jejž sám vystavěl, a tam pochovatí slavnějším pohřbem, Tu oni, procitnuvše ze spánku, věřili sice ví- déni, ale, bojíce se opravdu krutosti knížete, miceli. Kdyż se vsak toteż videni zjevovalo opět a opět, velmi hrozné je děsíc, nemohli to utajiti a pověděli knížeti, co jim bylo zje- veno. A on, jako by se probral z těžkého sna, a poděšen jsa nikoli strachem božím, nýbrž "ve ze studu před lidmi kázal kněžím, aby šli v noci a přenesli télo světcovo, aby však nikdo z lidí se o tom nedověděl. I přišedše k místu XXIII. ' vP vw vynecháno; ? P munSewË'; 3 K npotagaeoy; * P ww upren; © K couow*; ? G somno emersi (— procitnuv&e ze spánku), táž chyba v kap, XXX,srov, pozn. 9; 'P exit - - 4aka, jeż se ête v P; PP cerro; B K chybně wu; "VK chybí
[47] YaCTO NANAAADYIHM Nauk &'kcoa, fi foYKAMH AEQOEHATS CROHXÓ MOYCORTR ü caeyr'& ck&ouy, À NOMANOYERCA® raaroaaur: To Eb Ak cra mgogpnemt, ke Rac ca$uiaà no zaaTS ca raakoy ax, À ce Ha MHE cA MRAAÊTR. HO Ggaue Gun gcn, fAKOW (e) PEKOXOM, MQE- K(e) KHAZA CROËFO KHTHÈ CRoË ZA CKON YA à. XXIII nounzafeurovzk(c) Toy * rrkaov YECTHOMOV, Aa kxe oFBIENTR BK, THEAUR AÉTOM AH HOVBWIHAM, ? BKOHkIM ÉTEPOM HoUIK NPOFGBAEHO * RMlCT Eh cH'k, Aa Borów Beamyoy D TSAK T'kAo CRATOË MOHNEETH MOAWEAAO Bkl KR UepKEK * CRATAFO BHTA MOVYENHKA, KDIKE CAM ChzAa, uecTH'kfunM MOFPERENIEM NOAOKATK. Hike chora * norg8zkenu * BHĄ'kuio s'kpoyruyre, Ho no ACTHHK KHAZA AIOTOCTH BOMUJIECA OŸMARYAU A. NAKH TOAH TldKhl TOMOV= x (6) BHAKHIR faguguovca, s'kao rgpoz- wk nguerpaunnguioy, ne MOFOU A TAÂTH, Ho nog'kaaua knAzIo ceg'k npotagae- Nad. (Ours Xe dku W TAKKATO CHA R'RCNPANOYB'H, A OŤCTPAWÉENK NEBO- KÍÁAKÝ cTpakoM, HO UAORAKKRŮ CA CHAMAA À, nogtA'k nonom'h fiu nouyim ń npuNecTH T'kao c&A Taro, NUHKOMOY uAotg kr? cg kaovi$. & npguueaue K a'kcroy c&A ToMSÜ c MoanTEAAM, * y K omylem ceu; ° K omylem nomanoyen ca. LEGENDA NIKOLSKÉHO. 115 bližních. Než i sám bratr jeho, jak vyprávějí mnozí staří, byl prepadán bésy a musil býti držen rukama svých dvořanů a svých sluhů, a když se vzpamatoval, říkával: „To vy jste mi způsobili, že jsem vás poslechl a chopil se zlaté jeho hlavy, a teď se to na mné ukazuje.“ Ale oni všichni, jak jsme řekli, dříve než kníže jejich život svůj zle skončili. XXIII Jeho ctné tělo odpočívalo tam, kde byl zabit; po uplynutí tří let některým z věřících bylo zjeveno v noci ve spánku, že na rozkaz boží mělo by se přenéstí félo světcovo odtud do chrámu svatého Víta mučedníka, jejž sám vystavěl, a tam pochovatí slavnějším pohřbem, Tu oni, procitnuvše ze spánku, věřili sice ví- déni, ale, bojíce se opravdu krutosti knížete, miceli. Kdyż se vsak toteż videni zjevovalo opět a opět, velmi hrozné je děsíc, nemohli to utajiti a pověděli knížeti, co jim bylo zje- veno. A on, jako by se probral z těžkého sna, a poděšen jsa nikoli strachem božím, nýbrž "ve ze studu před lidmi kázal kněžím, aby šli v noci a přenesli télo světcovo, aby však nikdo z lidí se o tom nedověděl. I přišedše k místu XXIII. ' vP vw vynecháno; ? P munSewË'; 3 K npotagaeoy; * P ww upren; © K couow*; ? G somno emersi (— procitnuv&e ze spánku), táž chyba v kap, XXX,srov, pozn. 9; 'P exit - - 4aka, jeż se ête v P; PP cerro; B K chybně wu; "VK chybí
Strana 116
116 YeeTHot Thao moyuenuka B pan'k na кола EocTARHWA fl noymTem, ŇAČKE NPHIW EAE ROCIATHW ACA, XOT ALE KHAKE NOREAKNHE HOH AcnoAnuTH. й ёг да прийдоша к тер рец К maak wapuuaémki pOoKHTNKUH,““ TAKOV Eor$ cHAOV Ch TROpPIUŠ HaRgoAHEHTIS? рекы,? да Й мост № к ® разроушила й дрека покиноула, сташа претикоу Фкрьст № смотрАще, Кде" выша дре- ко нал Кули плот офстройти. Й не ФврЖ т ша"? помышААХ оу, что све TEOQHAM EN Ula. A гда BB семь раде мышлении" й пЕечал! В Фдер'жиМи BARS, Á ENezadnov gkzpkené Buakua 4010, вожи№ CHAOY HAIEAIIOY, KONA Č KODOM“ W pAp8rin noah стойша й ® коды ни вдиноЮ капле Gkponaena. raaroau чюдДни подов'ни петроу 4постолоу: пет р ходи по морю повел ЖНИЁМ Ъ goxifim m? 4 m'kae c&A Taro B MEN: uogeuue? (ka noeHeceHo EbICT. KTO A AM ® сем раз мы шл Ай Есть, како пренесено*°, разв ® вож!а сила пре- несё #?®! вмоуж(#) чюдеси сами | нФколи 7 подикив'шесА, преплоук'ше на коних рЖкоу, ?? по склтом 8? meAecu fi gockop'k ngillAo- ша к’ мФетоу преж(е) покЖданом$, й в° цер- ковь внидеша вога хвала, НоЩТЮ тайно повел Жниём № Брата ёго, но БоЖТЁЮ " P нарнцамЖн (1) рокйтннца; — !? P наводнение; DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 13 P pkků, stejně dfíve pkuk; [48] svatému za modliteb, naložili ctné tělo mučed- níkovo v rakvi na vůz a vrátili se cestou, kterou přišli, chtíce za noci vyplniti rozkaz knížete. Když však dospěli k jedné malé říčce, zvané Rokytnice, tu mocí boží řeka tak se rozvodnila, že i most pobořila a drva odnesla, i stáli na- proti a pátrali vůkol, kde by nalezli drva k se- strojení voru. A nenalezše uvažovali, co by méli činiti. Zatím co se zaméstnávali tímto přemýšlením a touto starostí, najednou za- sáhla síla boží, a když popatřili, viděli zázrak, Ze koné's vozem stojí na druhé straně, nejsouce ni jedinou kapkou vody zkropeni. Zvést po- divuhodná, podobná tomu, co se stalo apostolu Petrovi: Petr chodil po mori z rozkazu bo- Zího, télo pak světcovo v okamžiku bylo pře- neseno. Kdož o tom rozmýšlí, kterak bylo pře- neseno? Zdaž moc boží je nepřenesla? Tímto zázrakem sami poněkud jsouce udiveni, pře- pluli na koních řeku za svatým tělem a brzy dorazili na místo dříve řečené a vešli do chrámu, chválíce Boha, sice tajně v noci, jak velel jeho bratr, avšak moc boží ji ozářila, takže všichni lidé to viděli a oslavovali Boha. Potom uzamklí V Prat; 9 tak opravují r z .. M . . místo K ¥spkroma, P Wspkréwa; 1° tak opravuji misto вс® раз мышаеннем (-lem), jak čtou chybně оба rkp-y, G in hac anguslia, ň newaalio je přídáno; dvakrat npuneceno misto прен.; pakoy, P pax, G rivulo; *P vk; 17 P koma c Kout“ G jen plaustrum; 2K jen принес; 22 K chybné wukean, G aliguantum; 2% oba rkp-y chybně К M 18 Pogxle ; 39 P gw w'ruogam; 2 K
116 YeeTHot Thao moyuenuka B pan'k na кола EocTARHWA fl noymTem, ŇAČKE NPHIW EAE ROCIATHW ACA, XOT ALE KHAKE NOREAKNHE HOH AcnoAnuTH. й ёг да прийдоша к тер рец К maak wapuuaémki pOoKHTNKUH,““ TAKOV Eor$ cHAOV Ch TROpPIUŠ HaRgoAHEHTIS? рекы,? да Й мост № к ® разроушила й дрека покиноула, сташа претикоу Фкрьст № смотрАще, Кде" выша дре- ко нал Кули плот офстройти. Й не ФврЖ т ша"? помышААХ оу, что све TEOQHAM EN Ula. A гда BB семь раде мышлении" й пЕечал! В Фдер'жиМи BARS, Á ENezadnov gkzpkené Buakua 4010, вожи№ CHAOY HAIEAIIOY, KONA Č KODOM“ W pAp8rin noah стойша й ® коды ни вдиноЮ капле Gkponaena. raaroau чюдДни подов'ни петроу 4постолоу: пет р ходи по морю повел ЖНИЁМ Ъ goxifim m? 4 m'kae c&A Taro B MEN: uogeuue? (ka noeHeceHo EbICT. KTO A AM ® сем раз мы шл Ай Есть, како пренесено*°, разв ® вож!а сила пре- несё #?®! вмоуж(#) чюдеси сами | нФколи 7 подикив'шесА, преплоук'ше на коних рЖкоу, ?? по склтом 8? meAecu fi gockop'k ngillAo- ша к’ мФетоу преж(е) покЖданом$, й в° цер- ковь внидеша вога хвала, НоЩТЮ тайно повел Жниём № Брата ёго, но БоЖТЁЮ " P нарнцамЖн (1) рокйтннца; — !? P наводнение; DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 13 P pkků, stejně dfíve pkuk; [48] svatému za modliteb, naložili ctné tělo mučed- níkovo v rakvi na vůz a vrátili se cestou, kterou přišli, chtíce za noci vyplniti rozkaz knížete. Když však dospěli k jedné malé říčce, zvané Rokytnice, tu mocí boží řeka tak se rozvodnila, že i most pobořila a drva odnesla, i stáli na- proti a pátrali vůkol, kde by nalezli drva k se- strojení voru. A nenalezše uvažovali, co by méli činiti. Zatím co se zaméstnávali tímto přemýšlením a touto starostí, najednou za- sáhla síla boží, a když popatřili, viděli zázrak, Ze koné's vozem stojí na druhé straně, nejsouce ni jedinou kapkou vody zkropeni. Zvést po- divuhodná, podobná tomu, co se stalo apostolu Petrovi: Petr chodil po mori z rozkazu bo- Zího, télo pak světcovo v okamžiku bylo pře- neseno. Kdož o tom rozmýšlí, kterak bylo pře- neseno? Zdaž moc boží je nepřenesla? Tímto zázrakem sami poněkud jsouce udiveni, pře- pluli na koních řeku za svatým tělem a brzy dorazili na místo dříve řečené a vešli do chrámu, chválíce Boha, sice tajně v noci, jak velel jeho bratr, avšak moc boží ji ozářila, takže všichni lidé to viděli a oslavovali Boha. Potom uzamklí V Prat; 9 tak opravují r z .. M . . místo K ¥spkroma, P Wspkréwa; 1° tak opravuji misto вс® раз мышаеннем (-lem), jak čtou chybně оба rkp-y, G in hac anguslia, ň newaalio je přídáno; dvakrat npuneceno misto прен.; pakoy, P pax, G rivulo; *P vk; 17 P koma c Kout“ G jen plaustrum; 2K jen принес; 22 K chybné wukean, G aliguantum; 2% oba rkp-y chybně К M 18 Pogxle ; 39 P gw w'ruogam; 2 K
Strana 117
[49] cHaAoR Wer'kuy eno” peka AKAFM КИДАЩИМ Й ПрослакллАЮщим Bora. AREQEA TEE£QAO ZAMIEHOAR H MOAHTEAMH UH= eraan ? ug'anànaaut, CBEATOYK paKoy ÜROpHWA, cgkipa oce ger'ure cao mguuia. fi ce kao ^ naomi Á @ще цЖло ависА Й (Q Becky fáz Rk кыкших на нем"® Йцелено, раза EAHNOÄ т вы, 1аЖ(Е) ® кратнА МЕЧА, hz неаж(е) Й уе кров тепла ЕидАШЕСА T MEKŠLIH. CN OXE As AUMOE AOCTOANIE Moya BOHM, H чюдноей власти владание, тоу о й- TAruaa fads gaaxennaro EAUt- cAaEA, Ce of mTAr'Hoy? Am kTH, Kos Ж (2) древлё ТФ на китом поежрет a по трех дынеу uska на сё хо”? fiz^ кержен выст: тако Й cero T'kao, Ce €cTh AHRN'kt, ne ck rHKRme* nu crackg'- WIE, NO ÁUEAENA MH ČÁZKAMHK Za TPH Aka nogéa'knut£ars gola ZeuAA E'hZAACTA. ZATEoQéHOY KE TlaKH. T kaoy CEATAFr?9 под caMblAra GATAQEM. EocyookEHTÀ на полеудьне, прокодимо © кЖрныхъЪ и W клирик с поукалами и пЖеньми честно "Кало свАтоЮ памАтИ® по чести положиша. 9? gowtiéA's ECEAQ'IRCKRHTEABCTBIEA'R. Ua- TAM (E) сто CE'RTALIHM CA, RECUHCAEHKI MH го UO A ECHI R znameNiŃ Re'k Mh B'EpNKIM COBHQANHĆ BMI = Rać'T'h, NEBpHkIM ke cTpax A dokach, ** Takoro Moy2Ka ĄocTOńNaMA A'kaa Hakuayje”* ce'k- TATECA. CEPoK(E) NpukeceNiA KJEMA U ETER ED" maro ANAHK Ta Arkana марта Е день LEGENDA NIKOLSKEHO. 117 pevně dveře, a vroucně se pomodlíivše, otevřeli svatou rakev, a zapálivše svíce, dívali se. A hle, objevilo se tělo ještě s neporušeným masem, a všechny dřívější rány na něm byly zaceleny, kromě jediné rány od meče bratrova, z níž bylo viděti ještě vytékati leplou krev. Ó chvalná zásluho muže božího a vpravdě úžasné oslavení, že blažený Václav si zasloužil téhož, čeho si zasloužil kdysi prorok Jonáš, který, pozřen byv velrybou, po třech dnech zdráv na souš byl vyvržen; taki tělo tohoto vydala země na rozkaz boží po třech letech, r a což jest ještě divnější, nikoli shnilé, ani rozpadlé, nýbrž se zacelenými jízvami. Když télo svétcovo bylo zase uzavřeno, položili drahé to tělo, svatou pamětí uctívané, za doprovodu věřících a kněží, s chvalozpěvy a písněmi na jižní stranu pod samý přístup k oltáři, A po- něvadž se tam často zastkvěla boží vše- homoucnost nesčíslnými jeho znameními a zázraky, scházejí setu všichni věřící s plesáním, nevěřící však pociťují strach a děs, neb velmi často se tu stkvějí důstojné skutky tohoto velí- kého muže. Doba tohoto přenesení spadá na cturtou*) indikci, čtvrtého dne měsíce března, a slavívá se každoročné, jako jeho skon. Zdá 25 P Qerkipieit; 29 tak opravují podle G precibus sinceriter effusis, oba rkp-y pi&i chybné «acramu; ?' P omy- lem RHAALIECA; 28 P ofraru$; 20 Pesy8; 90 K ne rwkeue; 3! y K n vynechàno; ‘ tak opravuji podle G /bi, oba rkp-y píší chybně T (= таже); % G terror přeloženo dvěma slovy: ergay f оужасть; ? K nafina "ie; *) Místo „na pátou“, srov, Úvod, str, 5—6,
[49] cHaAoR Wer'kuy eno” peka AKAFM КИДАЩИМ Й ПрослакллАЮщим Bora. AREQEA TEE£QAO ZAMIEHOAR H MOAHTEAMH UH= eraan ? ug'anànaaut, CBEATOYK paKoy ÜROpHWA, cgkipa oce ger'ure cao mguuia. fi ce kao ^ naomi Á @ще цЖло ависА Й (Q Becky fáz Rk кыкших на нем"® Йцелено, раза EAHNOÄ т вы, 1аЖ(Е) ® кратнА МЕЧА, hz неаж(е) Й уе кров тепла ЕидАШЕСА T MEKŠLIH. CN OXE As AUMOE AOCTOANIE Moya BOHM, H чюдноей власти владание, тоу о й- TAruaa fads gaaxennaro EAUt- cAaEA, Ce of mTAr'Hoy? Am kTH, Kos Ж (2) древлё ТФ на китом поежрет a по трех дынеу uska на сё хо”? fiz^ кержен выст: тако Й cero T'kao, Ce €cTh AHRN'kt, ne ck rHKRme* nu crackg'- WIE, NO ÁUEAENA MH ČÁZKAMHK Za TPH Aka nogéa'knut£ars gola ZeuAA E'hZAACTA. ZATEoQéHOY KE TlaKH. T kaoy CEATAFr?9 под caMblAra GATAQEM. EocyookEHTÀ на полеудьне, прокодимо © кЖрныхъЪ и W клирик с поукалами и пЖеньми честно "Кало свАтоЮ памАтИ® по чести положиша. 9? gowtiéA's ECEAQ'IRCKRHTEABCTBIEA'R. Ua- TAM (E) сто CE'RTALIHM CA, RECUHCAEHKI MH го UO A ECHI R znameNiŃ Re'k Mh B'EpNKIM COBHQANHĆ BMI = Rać'T'h, NEBpHkIM ke cTpax A dokach, ** Takoro Moy2Ka ĄocTOńNaMA A'kaa Hakuayje”* ce'k- TATECA. CEPoK(E) NpukeceNiA KJEMA U ETER ED" maro ANAHK Ta Arkana марта Е день LEGENDA NIKOLSKEHO. 117 pevně dveře, a vroucně se pomodlíivše, otevřeli svatou rakev, a zapálivše svíce, dívali se. A hle, objevilo se tělo ještě s neporušeným masem, a všechny dřívější rány na něm byly zaceleny, kromě jediné rány od meče bratrova, z níž bylo viděti ještě vytékati leplou krev. Ó chvalná zásluho muže božího a vpravdě úžasné oslavení, že blažený Václav si zasloužil téhož, čeho si zasloužil kdysi prorok Jonáš, který, pozřen byv velrybou, po třech dnech zdráv na souš byl vyvržen; taki tělo tohoto vydala země na rozkaz boží po třech letech, r a což jest ještě divnější, nikoli shnilé, ani rozpadlé, nýbrž se zacelenými jízvami. Když télo svétcovo bylo zase uzavřeno, položili drahé to tělo, svatou pamětí uctívané, za doprovodu věřících a kněží, s chvalozpěvy a písněmi na jižní stranu pod samý přístup k oltáři, A po- něvadž se tam často zastkvěla boží vše- homoucnost nesčíslnými jeho znameními a zázraky, scházejí setu všichni věřící s plesáním, nevěřící však pociťují strach a děs, neb velmi často se tu stkvějí důstojné skutky tohoto velí- kého muže. Doba tohoto přenesení spadá na cturtou*) indikci, čtvrtého dne měsíce března, a slavívá se každoročné, jako jeho skon. Zdá 25 P Qerkipieit; 29 tak opravují podle G precibus sinceriter effusis, oba rkp-y pi&i chybné «acramu; ?' P omy- lem RHAALIECA; 28 P ofraru$; 20 Pesy8; 90 K ne rwkeue; 3! y K n vynechàno; ‘ tak opravuji podle G /bi, oba rkp-y píší chybně T (= таже); % G terror přeloženo dvěma slovy: ergay f оужасть; ? K nafina "ie; *) Místo „na pátou“, srov, Úvod, str, 5—6,
Strana 118
118 UETREPTKIHÝÝ ovcneHHá &ro AHAOXOAA- щимн АЖты TROQHTCA. © силах же, *° же милость Бож!4 по дестомниЮ Ero BceH всЕлеМН"КЙ | пройаклАМб 8 слак& скАтаГо по сем, FAKE fi AOCEAE TROPATCA, CAOBECE да нашего?! претеченТ мл печал’наА NAMAT ngow'a'sk$erca fi Aocrofino повКдает. 39 XXIV ётери ати й къ с$д!и Фкаеветани Й Z/BA= ани ! fi Hà rioAd TÉ EOZEEAEHH EbILIA, KHANKH AVR ? NOREA'kNIEMTR R TTEMNHLNO B'REQ'TOLIACA, PŚKAMH же Й нёгами Фковани лют"К же ко страже. $ посреди нциИН$ же о? Валь БдАще, * ст жено Втами > Фков4ными ° м чили, кот дыХаНТеМ'Ъ гор'кым "сердца поражающие, ° вси к’ молитв'К кохопиша, рекоущи: Боже BRIUINIK печалным бутКшителю, некеси fi земли MIO AHIR TROP UE, прихри на ны на смерть Феэужены, й модит- BAMH BOZAIOBAEHATO TEOETO HOVUENHKA BA- чеслака, Mike гда BO MHD сем" ck) ka- Анымл милостив 6% © защитил, (0 BeE- го?°* настойнаго Фсоужений рачи ны Йз вести * сътворен® же выв'ши MoaAHTE'k ÚKAÁáNkIA .! W NUX, NOAOBHNA TEMÚNHUMH, B NEH2K(E) CTpAžKKÉ сто ще в’дАХ$, ® мрачисл й fig raceuia EHoY TON $ стражей *® ска, & проча& половина, йд'К- r . - - 35 P g* AHN ALG DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 30 K chybně W cny'xe, G. de virtutibus; [50] se spravedlivo, aby do prübéhu na&eho vypra- vování byla vloZena peclivá zmínka o divech, které milosrdenství boží potom Cinilo a posavad činí, po zásluze jeho zjevujíc celému okrsku země světcovu slávu. XXIV Nějací mužové, zatčení a na soudě ob- żalovani, byli v poutech piivedeni do palace a na rozkaz kniżete uvrżeni do žaláře, kde byli pod krutou stráží ukování na rukou i na nohou, Uprostřed noci bdíce z nezbytí, ježto je mučiíla těsná pouta a okovy, hořkými srdce- rvoucimi vzdechy všichni v modlitbě dpóli řkouce: „Bože, svrchovaný těšiteli zarmou- cených, podivuhodný tvůrce nebes i země, vzhlédni na nás, odsouzené k smrti, a pří- mluvami milovaného svého mučedníka Vác- lava, který, pokud žil na tomto světě, býval milostivým ochráncem bídných, rač nás ubohé vyvésti z foholo hrozícího odsouzení, Když vykonali tuto modlitbu, polovina žaláře, v níž stráž stojíc bděla, se zatměla a pochodně ?' G. noslri, v obou rkp-ech AwexHaro (= Asy- uwegwaro), patrně místo Aa нашего; 3 P POTONKSE (bez ca), G znterseratur, překladatel snad četl omylem inferpre- tatur; ?* G condignum videtur, & pridáno, videfur nepfeloZeno, neskaaer pokládám za variantu k npor'aakBerca, původně napsanou po straně neb mezí řádky, Konec věty zněl tedy v prvotním pfekladé: caosece Aa нашего npe- Teeniewh negaa'Haa namaT AOCTOÁŇHO nogkAaer(ca) nebo npow'wakserca. XXIV. 'Píüfsmsam; 2 PA kA; 3 P ew стражй; ^! K n.n. ofz* cSAauie, P nocpť ибн oV 823. BAÁNE, G Qui media nocte, ut erat necesse, pervigiles; místo zdá se poru&eno: ne egkA'k n. nocg'kąw noii nopzAdae (püvodné snad uoy3o) sąauie?; K zde má A: © K koran; 7 P chybné repkn; * v obou rkp-ech nopawamja; * P omylem ch; © у Р sk chybi; '* retro zda se byti misto cero; '! K Wkanwd; 12 P evpáxin;
118 UETREPTKIHÝÝ ovcneHHá &ro AHAOXOAA- щимн АЖты TROQHTCA. © силах же, *° же милость Бож!4 по дестомниЮ Ero BceH всЕлеМН"КЙ | пройаклАМб 8 слак& скАтаГо по сем, FAKE fi AOCEAE TROPATCA, CAOBECE да нашего?! претеченТ мл печал’наА NAMAT ngow'a'sk$erca fi Aocrofino повКдает. 39 XXIV ётери ати й къ с$д!и Фкаеветани Й Z/BA= ани ! fi Hà rioAd TÉ EOZEEAEHH EbILIA, KHANKH AVR ? NOREA'kNIEMTR R TTEMNHLNO B'REQ'TOLIACA, PŚKAMH же Й нёгами Фковани лют"К же ко страже. $ посреди нциИН$ же о? Валь БдАще, * ст жено Втами > Фков4ными ° м чили, кот дыХаНТеМ'Ъ гор'кым "сердца поражающие, ° вси к’ молитв'К кохопиша, рекоущи: Боже BRIUINIK печалным бутКшителю, некеси fi земли MIO AHIR TROP UE, прихри на ны на смерть Феэужены, й модит- BAMH BOZAIOBAEHATO TEOETO HOVUENHKA BA- чеслака, Mike гда BO MHD сем" ck) ka- Анымл милостив 6% © защитил, (0 BeE- го?°* настойнаго Фсоужений рачи ны Йз вести * сътворен® же выв'ши MoaAHTE'k ÚKAÁáNkIA .! W NUX, NOAOBHNA TEMÚNHUMH, B NEH2K(E) CTpAžKKÉ сто ще в’дАХ$, ® мрачисл й fig raceuia EHoY TON $ стражей *® ска, & проча& половина, йд'К- r . - - 35 P g* AHN ALG DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 30 K chybně W cny'xe, G. de virtutibus; [50] se spravedlivo, aby do prübéhu na&eho vypra- vování byla vloZena peclivá zmínka o divech, které milosrdenství boží potom Cinilo a posavad činí, po zásluze jeho zjevujíc celému okrsku země světcovu slávu. XXIV Nějací mužové, zatčení a na soudě ob- żalovani, byli v poutech piivedeni do palace a na rozkaz kniżete uvrżeni do žaláře, kde byli pod krutou stráží ukování na rukou i na nohou, Uprostřed noci bdíce z nezbytí, ježto je mučiíla těsná pouta a okovy, hořkými srdce- rvoucimi vzdechy všichni v modlitbě dpóli řkouce: „Bože, svrchovaný těšiteli zarmou- cených, podivuhodný tvůrce nebes i země, vzhlédni na nás, odsouzené k smrti, a pří- mluvami milovaného svého mučedníka Vác- lava, který, pokud žil na tomto světě, býval milostivým ochráncem bídných, rač nás ubohé vyvésti z foholo hrozícího odsouzení, Když vykonali tuto modlitbu, polovina žaláře, v níž stráž stojíc bděla, se zatměla a pochodně ?' G. noslri, v obou rkp-ech AwexHaro (= Asy- uwegwaro), patrně místo Aa нашего; 3 P POTONKSE (bez ca), G znterseratur, překladatel snad četl omylem inferpre- tatur; ?* G condignum videtur, & pridáno, videfur nepfeloZeno, neskaaer pokládám za variantu k npor'aakBerca, původně napsanou po straně neb mezí řádky, Konec věty zněl tedy v prvotním pfekladé: caosece Aa нашего npe- Teeniewh negaa'Haa namaT AOCTOÁŇHO nogkAaer(ca) nebo npow'wakserca. XXIV. 'Píüfsmsam; 2 PA kA; 3 P ew стражй; ^! K n.n. ofz* cSAauie, P nocpť ибн oV 823. BAÁNE, G Qui media nocte, ut erat necesse, pervigiles; místo zdá se poru&eno: ne egkA'k n. nocg'kąw noii nopzAdae (püvodné snad uoy3o) sąauie?; K zde má A: © K koran; 7 P chybné repkn; * v obou rkp-ech nopawamja; * P omylem ch; © у Р sk chybi; '* retro zda se byti misto cero; '! K Wkanwd; 12 P evpáxin;
Strana 119
[51] (E) Ask. Aenaxov, án coanua. ce'keraekíi wHark ce'krom npoce'kTHca. H ce, raac BNEZaŚ- nov © HeBEcH * ofzkuhkom'* 8h SĘ wu $cAkIUIAN'A BhieT: RocTaRWE hzwĄ'kme” Qecio AS! fie ORO TAaKhIM CTPAKOM À BeceAÏeMNR SirKACHH, Sas I MoA'4aLIE NOĄBHZAYŚ. TOTAA BNeZadNŚ ^ gépHrhi À zkea'kza!" cokp8uieNa cnaĄowia, p$KH ^ À Werl Hy gazg'kumumca, À Oepracramnt ABEQ'MH "TEMHHUA. RécEAH. HCKOUHLLA, KOMTEM NOBEAENIEMR gazpckuienn xgaAut ygueoy H npe CBÂTOMS MOVYENHKOY ÉFO RAYECAAES AIOAEMR rog kA arie. ?? XXV & Hye &'k imkiero noram, ne oy 3 ape &AareAaTHIe kgepeniá ? Guipers, éraa Sipre CA WuroTh * RAAKENATO RAUECAARA MOAHTRAMH O cmepTH HZBARAE NT Ko Bp coBog'NEH WBpaTHCA À CNACENKIM OM BENIEMR KpetpeNi GuncrHcA, Ri geo. Aiogoailo K° R'kp'k goxift. Xp- TBEPAHCA, H CHINTR CROË EAHHOYAAKIÄ, EMOME KH. fi A OYLIŠ CEOfO AOBAAUIE NA CAOYZKBOY Ros iR E'& KAHQHKH Ó UEQKEH. RAJKEHHaTO. Moy'ut- Haka OrtkipacA BAATH. À CHAR MO YHNOY fice NoaNeHoM,” B'kpoyrd cam Boroy À caovzka, S'kao MHOTa A'ÉTA NOKHEh noun G rocnoAu.? XXVI CEMON oKE ule A ECH BkIBUoy He MHk * Apoy- TOË Yo A0 B'hed'RACTEOYETR Ÿ SiHomn Étepn ? » VP cae # K chybné ofaacunko"; W G vincula pfeloZeno dvéma slovy: gepures À aceaksa; nog AA. LEGENDA NIKOLSKÉHO. 15 P Aaúanre; 119 strážců vnitř pohasly, druhá pak polovina, kdeleželí vězňové, zaplála jakoby nejzářivějším svítem slunce. A hle, pojednou zazněl v uší vězňům hlas z nebe: „Vstaňte a vyjděte odsud /* Oni tedy, jak strachem, tak radostí ustrnuli, mlóky pohnuli ńdy. Tehdy razem se zlomily a spadly železné okovy, ruce a nohy jejich se uvolnily, a oni otevřenými dveřmi žaláře vesele vyběhlí, osvobození jsouce na pokyn boží, a zvěstovali lidem chválu Krista a jeho přesvatého mučedníka Václava. XXV Mezi nimi byl jeden pohan, ještě neočištěný milostí křtu, a ten, když poznal, že byl také přímluvami blahoslaveného Václava zbaven od smrti, obrátil se na víru katolickou a očistil se spasitelnou lázní křtu a s veškerou láskou se utvrdil ve víře boží a syna svého jedno- rozeného, jehož miloval jako vlastní život, zaslibil dáti na kněžství, aby sloužil Bohu to v chrámě blahoslaveného mučedníka. A když potom splnil, sám důvěřuje v Boha a slouze jemu, proživ mnohá léta, zesnul v Pánu. XXVI Po tomto zázraku následuje jiný, nemenší zázrak o jednom hochu z jeho panošů; ten 16 tak opravuji podle G membra, K sau, P of3u; 20 K chybně 18 P Weepcramu; 19 K chybné ckon'uana; p ; y ; XXV. '!vP fi není; *P sir kpijienić; 3 K chybnó wra; * K chybně nssagnan; ?P aecaue ^K m kaupuka upseń, P sw kaupnku ka upken; 7 G. Hoc postmodum impleto, srov. kap. Il, pozn, 11; * P rk. XXVI. !P mie (= mame); ? P ionoum érepk;
[51] (E) Ask. Aenaxov, án coanua. ce'keraekíi wHark ce'krom npoce'kTHca. H ce, raac BNEZaŚ- nov © HeBEcH * ofzkuhkom'* 8h SĘ wu $cAkIUIAN'A BhieT: RocTaRWE hzwĄ'kme” Qecio AS! fie ORO TAaKhIM CTPAKOM À BeceAÏeMNR SirKACHH, Sas I MoA'4aLIE NOĄBHZAYŚ. TOTAA BNeZadNŚ ^ gépHrhi À zkea'kza!" cokp8uieNa cnaĄowia, p$KH ^ À Werl Hy gazg'kumumca, À Oepracramnt ABEQ'MH "TEMHHUA. RécEAH. HCKOUHLLA, KOMTEM NOBEAENIEMR gazpckuienn xgaAut ygueoy H npe CBÂTOMS MOVYENHKOY ÉFO RAYECAAES AIOAEMR rog kA arie. ?? XXV & Hye &'k imkiero noram, ne oy 3 ape &AareAaTHIe kgepeniá ? Guipers, éraa Sipre CA WuroTh * RAAKENATO RAUECAARA MOAHTRAMH O cmepTH HZBARAE NT Ko Bp coBog'NEH WBpaTHCA À CNACENKIM OM BENIEMR KpetpeNi GuncrHcA, Ri geo. Aiogoailo K° R'kp'k goxift. Xp- TBEPAHCA, H CHINTR CROË EAHHOYAAKIÄ, EMOME KH. fi A OYLIŠ CEOfO AOBAAUIE NA CAOYZKBOY Ros iR E'& KAHQHKH Ó UEQKEH. RAJKEHHaTO. Moy'ut- Haka OrtkipacA BAATH. À CHAR MO YHNOY fice NoaNeHoM,” B'kpoyrd cam Boroy À caovzka, S'kao MHOTa A'ÉTA NOKHEh noun G rocnoAu.? XXVI CEMON oKE ule A ECH BkIBUoy He MHk * Apoy- TOË Yo A0 B'hed'RACTEOYETR Ÿ SiHomn Étepn ? » VP cae # K chybné ofaacunko"; W G vincula pfeloZeno dvéma slovy: gepures À aceaksa; nog AA. LEGENDA NIKOLSKÉHO. 15 P Aaúanre; 119 strážců vnitř pohasly, druhá pak polovina, kdeleželí vězňové, zaplála jakoby nejzářivějším svítem slunce. A hle, pojednou zazněl v uší vězňům hlas z nebe: „Vstaňte a vyjděte odsud /* Oni tedy, jak strachem, tak radostí ustrnuli, mlóky pohnuli ńdy. Tehdy razem se zlomily a spadly železné okovy, ruce a nohy jejich se uvolnily, a oni otevřenými dveřmi žaláře vesele vyběhlí, osvobození jsouce na pokyn boží, a zvěstovali lidem chválu Krista a jeho přesvatého mučedníka Václava. XXV Mezi nimi byl jeden pohan, ještě neočištěný milostí křtu, a ten, když poznal, že byl také přímluvami blahoslaveného Václava zbaven od smrti, obrátil se na víru katolickou a očistil se spasitelnou lázní křtu a s veškerou láskou se utvrdil ve víře boží a syna svého jedno- rozeného, jehož miloval jako vlastní život, zaslibil dáti na kněžství, aby sloužil Bohu to v chrámě blahoslaveného mučedníka. A když potom splnil, sám důvěřuje v Boha a slouze jemu, proživ mnohá léta, zesnul v Pánu. XXVI Po tomto zázraku následuje jiný, nemenší zázrak o jednom hochu z jeho panošů; ten 16 tak opravuji podle G membra, K sau, P of3u; 20 K chybně 18 P Weepcramu; 19 K chybné ckon'uana; p ; y ; XXV. '!vP fi není; *P sir kpijienić; 3 K chybnó wra; * K chybně nssagnan; ?P aecaue ^K m kaupuka upseń, P sw kaupnku ka upken; 7 G. Hoc postmodum impleto, srov. kap. Il, pozn, 11; * P rk. XXVI. !P mie (= mame); ? P ionoum érepk;
Strana 120
120 © nop Thur Ero, Hk(€) Bek para dro Taf Heim дЖлом ero R'kg'n"ki Bk, erox(e) cRATWIA caa È B' okw TI своём chiÙ S'EAO AIOEAALIE, érex(e) no AcTuNek À npere NoMHNAËTTR NH CaHie.* RoZABAENNATO FocnoĄHNa * cotro Wasv= MEH'h, плачем" ПЕЧАЛЕН' MO RCA ДАНИ Часто жалоуА, многа дЖла êro влага& Beka про- пов aur, nae i cams’ MHOZ EM cEkAETEAL BALE. EFOK(€) KHAZh NERCTOBNI M " H скорым Eom KENTA rirkgoars, noBea'k nog'kcHri H. no= Ekurennn ok(e), TAKO ÄCTHNNKIX © CE'KAKTEAKCTBOV- fora nomkeru, ARK ® ARTS AHMOUIEAUIOY, HE йнако но fákox(c) À живым и цЖлым Чло- вЖком клас сКдинъ тЕлЕсНЫХ Й Hor'h TH растоущи © скетлмрасл BHĄKN EE" выст. и Wpeak Ha COBAKAENTE TEAECH EMO NA kem Camus guaku gucm, W sora NWCAAHTR RecA AHH, AON AEX (Ee) suck, 12 Aa T'THUHM H£ HANAAN ёго вышаА. "Но ñ ApeB0 coyxo, Ha HEM ke Bk nogk- n WEN, NPoZ ARE A BÉTEH pacnoyeTH. XXVII nocem J Crégrh fdT'h AIOTHIM CONA MERO À BTEM- ^ HHljoY ERE KEHTA высть, й на дроугый ДЕНЬ на посКчени Фсоуженъ, й крКпцК ? drzamu gc MH букамуан. йже въ йстинноу горц& ® плача: склутаго кожа влучеслава EHOY"TQEHHAÍH молитвами на помощь себЖ R'RZBA, TAATOAA : СВАТЫЙ коЖ!Й моучениче, 4 "тако есть, ако Ж(е) глаголють чловЖци, выш'НАГо gera of- MOT x зРса стын; ^K chybné nicanta; M è uel . x 7 сам*, С ipse; ' С dux vesanus..rapidissima ira, zde pozménéno v vesana..et rap. ira; v P по двою; XXVII. 19 gacTSyia; 1 P nocel; 2 К коЖ’ци; 3 K ropum; DRUHÁ STAROSLOÓV. LEGENDA. 5 P omylem cha (= cuna) G domino; [52] byl ze všech jeho služebníků nejspolehlivější při tajných skutcích, a světec sám ho za svého života veľmi miloval, a náš spis se o něm také jíž dříve zmiňuje. Ten, pozbyv svého milovaného pána, smuten naříkal často každého dne s pláčem a zvěstoval všem mnohé jeho dobré skutky, jichž mnohých sám byl svědkem. Toho kníže, rozpálen jsa náhlým hněvem, velel oběsití, Jak svědčí výpovědí pravdivých osob, po uplynutí dvou let byl viděn tento oběšenec, jak mu rostou vlasy a nehty ne- jinak než jako živým a zdravým lidem, a jak se stkvi bélosti jeho télesné żediny. A orel sedící nad ním, aby hlídal jeho tělo, poslaný od Boha, byl viděn po všecky dni, dokavad visel, aby ho ptáci rienacali. Též i suchý strom, na kterem byl pověšen, rozpučel a vypustil větve. XXVII Potom kdosi, jat byv krutým soudcem, uvr- žen byl do žaláře a odsouzen k tomu, aby následujícího dne byl popraven; i byl velmi sílně pouty svázán. Tu on, opravdu hořce pláče, vzýval vroucími modlitbami světce bo- žího Václava o pomoc řka: „Svatý boží mu- čedníče, je-li tomu tak, jak se vypráví, že můžeš uprosití nejvyššího Boha, pros za mne 6 tak opravují, v obou rkp-ech * K chybné fermudi; u K cuer'uà (— eger'aca!) вндЖно; 12 Р давы п’тицн не начали tro.
120 © nop Thur Ero, Hk(€) Bek para dro Taf Heim дЖлом ero R'kg'n"ki Bk, erox(e) cRATWIA caa È B' okw TI своём chiÙ S'EAO AIOEAALIE, érex(e) no AcTuNek À npere NoMHNAËTTR NH CaHie.* RoZABAENNATO FocnoĄHNa * cotro Wasv= MEH'h, плачем" ПЕЧАЛЕН' MO RCA ДАНИ Часто жалоуА, многа дЖла êro влага& Beka про- пов aur, nae i cams’ MHOZ EM cEkAETEAL BALE. EFOK(€) KHAZh NERCTOBNI M " H скорым Eom KENTA rirkgoars, noBea'k nog'kcHri H. no= Ekurennn ok(e), TAKO ÄCTHNNKIX © CE'KAKTEAKCTBOV- fora nomkeru, ARK ® ARTS AHMOUIEAUIOY, HE йнако но fákox(c) À живым и цЖлым Чло- вЖком клас сКдинъ тЕлЕсНЫХ Й Hor'h TH растоущи © скетлмрасл BHĄKN EE" выст. и Wpeak Ha COBAKAENTE TEAECH EMO NA kem Camus guaku gucm, W sora NWCAAHTR RecA AHH, AON AEX (Ee) suck, 12 Aa T'THUHM H£ HANAAN ёго вышаА. "Но ñ ApeB0 coyxo, Ha HEM ke Bk nogk- n WEN, NPoZ ARE A BÉTEH pacnoyeTH. XXVII nocem J Crégrh fdT'h AIOTHIM CONA MERO À BTEM- ^ HHljoY ERE KEHTA высть, й на дроугый ДЕНЬ на посКчени Фсоуженъ, й крКпцК ? drzamu gc MH букамуан. йже въ йстинноу горц& ® плача: склутаго кожа влучеслава EHOY"TQEHHAÍH молитвами на помощь себЖ R'RZBA, TAATOAA : СВАТЫЙ коЖ!Й моучениче, 4 "тако есть, ако Ж(е) глаголють чловЖци, выш'НАГо gera of- MOT x зРса стын; ^K chybné nicanta; M è uel . x 7 сам*, С ipse; ' С dux vesanus..rapidissima ira, zde pozménéno v vesana..et rap. ira; v P по двою; XXVII. 19 gacTSyia; 1 P nocel; 2 К коЖ’ци; 3 K ropum; DRUHÁ STAROSLOÓV. LEGENDA. 5 P omylem cha (= cuna) G domino; [52] byl ze všech jeho služebníků nejspolehlivější při tajných skutcích, a světec sám ho za svého života veľmi miloval, a náš spis se o něm také jíž dříve zmiňuje. Ten, pozbyv svého milovaného pána, smuten naříkal často každého dne s pláčem a zvěstoval všem mnohé jeho dobré skutky, jichž mnohých sám byl svědkem. Toho kníže, rozpálen jsa náhlým hněvem, velel oběsití, Jak svědčí výpovědí pravdivých osob, po uplynutí dvou let byl viděn tento oběšenec, jak mu rostou vlasy a nehty ne- jinak než jako živým a zdravým lidem, a jak se stkvi bélosti jeho télesné żediny. A orel sedící nad ním, aby hlídal jeho tělo, poslaný od Boha, byl viděn po všecky dni, dokavad visel, aby ho ptáci rienacali. Též i suchý strom, na kterem byl pověšen, rozpučel a vypustil větve. XXVII Potom kdosi, jat byv krutým soudcem, uvr- žen byl do žaláře a odsouzen k tomu, aby následujícího dne byl popraven; i byl velmi sílně pouty svázán. Tu on, opravdu hořce pláče, vzýval vroucími modlitbami světce bo- žího Václava o pomoc řka: „Svatý boží mu- čedníče, je-li tomu tak, jak se vypráví, že můžeš uprosití nejvyššího Boha, pros za mne 6 tak opravují, v obou rkp-ech * K chybné fermudi; u K cuer'uà (— eger'aca!) вндЖно; 12 Р давы п’тицн не начали tro.
Strana 121
[53 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 121 Молити Можеши,“ поMОAИСА Zа MА о�лирá- umírajícího, abych byl tvými přímluvami vy- ющаго, да ткойжи молиткажи идкаклнъ, svobozen a já bídný tak dlouho byl živ, dokud КоZ'MОГ'АЪ БыX âZъ �каАйныИ просTHTHCA mi nebudou odpuštěny mé těžké hříchy.“ Sotvaže skončil modlitbu, ihned milostí boží ГрЖХ МОИХ ТАЖКыХ,ДОНеЛКЖ(е)“ ЖИКЪ КОVД8. ГД4 ж(3) молиткоу койча, к'скор' расте'гаHа zlomily se násilně okovy a on bez vědomí AИ керигаши КлаГОДАТй� Божі Тако кржп'Kо stráží vyveden byl z žaláře. Ale venku stáli někteří pohané, a těmi byl opět jat a velmi сТражем не кѣдуциM и�с темницы идке pevně spoután. Když začal k nim říkati svou ДЕНТЪ ЕКСТ. НОЗ КНЪ НЖКОТОрКЙMИ? Пo- dřívější modlitbu, zkrocena byla srdce pohan- Ганы стоâщими паки i�ТЪ ЕКсТ, КеЛНИ1 ská, i rozvázali jej a pustili. A tak jsa po druhé ОКАДаНЪ. ОГДА Пер'ЕЗЮ МОЛИТЕЯ НачА К НИИ ПокѣдаТИ, о�ти�ш:на 11 кыша сердща погайскаа, osvobozen, zvěstoval chválu Bohu a blaženému mučedníku Václavu, chodě po všech zemích. и радр'kшѫше й пѣстиша. и� тако посел ид- КаКАЕНЪ, ХЕаЛА ногоу и Клаженом8 оучени- KOV RAЧECAAКS пO КCKM ZЕMЛАMЪ ХОДА Ке- лнчай слокеск пропокдаâше. XXVIII XXVIII ПОККДАЕТСА ККЕ'ШИ К' ТОАЖе ГрАДК, ЙДЖЖе скѫтаго тжло почикает, жена� ете�ра 1 кидж- ніа 2 “чий� лншена, оѣкажа же слбка � фоженіа скоего. гаж(в) êгда въ праддникъ ДКНе СКА- ТаГО К' ЦЕОКОКК сКАТаГо киТа Моученика в Кош'Аа, и� пред гроножъ скАтаГо КАЧеслАка прикедена, i�може хоТАще прййТИ, ТаКо Дол Го простер'шисА Молї и� и� Молитк8 с плаченъ“ съкеф'ши, й кскѫ кидѫщиM скѫтаго мѣжа ôщКАНиеM' “чила но“ продр й� рѣкала Ц'ЛаМâ КОДКраТИСА К ДОНЪ ской. Vypráví se, že v témž městě, kde odpočívá tělo světcovo, přebývala jedna žena, která ztratila zrak a měla od svého narození zkřivené ruce. Ta vešla v slavnostní den světcův do chrámu svatého Víta mučedníka, a byvši při- vedena před hrob svatého Václava, kam toužila přijíti, tak dlouho, jsouc prostřena na zemi, pro- sila a setrvala v pláči na modlitbách, až, uzdra- vena byvši svatým mužem, jak všichni viděli, prozřela očima a se zdravýma rukama se vrátila domů. * Р мо�жешй!; 'К оумнрабщнго!; “ Р Аонеян“; РнендSце; 8 V PHо chybí; ' РнѣкойMн; 10 Р Я квA'Mи; 11 K chybně oTkmena, G mansuefacti.. cordibus. XXVIII. 1 v K chybí жenà 8TÉpa; 2 P кHAKHIO; 3 P прa�ниKu (bez předchozího sa]; 4Penaue!; 5G me- ritis, K AщtkASHHe, P RцAEHIa; v K so chybí. 16
[53 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 121 Молити Можеши,“ поMОAИСА Zа MА о�лирá- umírajícího, abych byl tvými přímluvami vy- ющаго, да ткойжи молиткажи идкаклнъ, svobozen a já bídný tak dlouho byl živ, dokud КоZ'MОГ'АЪ БыX âZъ �каАйныИ просTHTHCA mi nebudou odpuštěny mé těžké hříchy.“ Sotvaže skončil modlitbu, ihned milostí boží ГрЖХ МОИХ ТАЖКыХ,ДОНеЛКЖ(е)“ ЖИКЪ КОVД8. ГД4 ж(3) молиткоу койча, к'скор' расте'гаHа zlomily se násilně okovy a on bez vědomí AИ керигаши КлаГОДАТй� Божі Тако кржп'Kо stráží vyveden byl z žaláře. Ale venku stáli někteří pohané, a těmi byl opět jat a velmi сТражем не кѣдуциM и�с темницы идке pevně spoután. Když začal k nim říkati svou ДЕНТЪ ЕКСТ. НОЗ КНЪ НЖКОТОрКЙMИ? Пo- dřívější modlitbu, zkrocena byla srdce pohan- Ганы стоâщими паки i�ТЪ ЕКсТ, КеЛНИ1 ská, i rozvázali jej a pustili. A tak jsa po druhé ОКАДаНЪ. ОГДА Пер'ЕЗЮ МОЛИТЕЯ НачА К НИИ ПокѣдаТИ, о�ти�ш:на 11 кыша сердща погайскаа, osvobozen, zvěstoval chválu Bohu a blaženému mučedníku Václavu, chodě po všech zemích. и радр'kшѫше й пѣстиша. и� тако посел ид- КаКАЕНЪ, ХЕаЛА ногоу и Клаженом8 оучени- KOV RAЧECAAКS пO КCKM ZЕMЛАMЪ ХОДА Ке- лнчай слокеск пропокдаâше. XXVIII XXVIII ПОККДАЕТСА ККЕ'ШИ К' ТОАЖе ГрАДК, ЙДЖЖе скѫтаго тжло почикает, жена� ете�ра 1 кидж- ніа 2 “чий� лншена, оѣкажа же слбка � фоженіа скоего. гаж(в) êгда въ праддникъ ДКНе СКА- ТаГО К' ЦЕОКОКК сКАТаГо киТа Моученика в Кош'Аа, и� пред гроножъ скАтаГо КАЧеслАка прикедена, i�може хоТАще прййТИ, ТаКо Дол Го простер'шисА Молї и� и� Молитк8 с плаченъ“ съкеф'ши, й кскѫ кидѫщиM скѫтаго мѣжа ôщКАНиеM' “чила но“ продр й� рѣкала Ц'ЛаМâ КОДКраТИСА К ДОНЪ ской. Vypráví se, že v témž městě, kde odpočívá tělo světcovo, přebývala jedna žena, která ztratila zrak a měla od svého narození zkřivené ruce. Ta vešla v slavnostní den světcův do chrámu svatého Víta mučedníka, a byvši při- vedena před hrob svatého Václava, kam toužila přijíti, tak dlouho, jsouc prostřena na zemi, pro- sila a setrvala v pláči na modlitbách, až, uzdra- vena byvši svatým mužem, jak všichni viděli, prozřela očima a se zdravýma rukama se vrátila domů. * Р мо�жешй!; 'К оумнрабщнго!; “ Р Аонеян“; РнендSце; 8 V PHо chybí; ' РнѣкойMн; 10 Р Я квA'Mи; 11 K chybně oTkmena, G mansuefacti.. cordibus. XXVIII. 1 v K chybí жenà 8TÉpa; 2 P кHAKHIO; 3 P прa�ниKu (bez předchozího sa]; 4Penaue!; 5G me- ritis, K AщtkASHHe, P RцAEHIa; v K so chybí. 16
Strana 122
122 XXIX Ilo сейже нКкоторын * т выст в” не колиц& пор$ченйй ckoTa wexaro,? ёгдаж(е) B' толь свАдаНЪ БЫСТ Кельми A aror'k, да вы дел’г$ са fizorkunars . ins ? ngeunars kpom'k yo4ama, 4 др гым kśna'k* no град$ дБ- KOLJIM.M, CRAZANATO HA TOVTH EAHZ lEQKRE BO стражи лежаща Фставиша. Фн’ ke Neuaaiko т$гы р$ц®& 5 gozycka WNATA * NpoTHE$ ABEQ'= цам UEQKOEHBIA, CHO. AQAHTEOIO TIQMOAHCA : W RofEoAo "THXiH, AioY'uenue npenoAoEHAI, fdko &рже muórni TRoÀ cHATMIHA ( QSITh HeuecTH- RNIX * k BeAHkoM$ Roroy noBeA'kNiEM'h HZEARAMAA ECTh, MOMOCA Фкайнный, да Мене не таБ$деши CBAZANA, MO MHAScTHŃ своею ныН'% pazy'k- шиши. пришедши же E'ckoprk милости &oxifi, Й влаженаго моученика молитЕ'К, аки okekz- ным Фр$жмь пресЖкнокены, кериги распа- дошасл, Й сам В’ Церковь B' BOX E'"TER'B, XB448 moroy H CEATKIM fro EOZAAAUIE B' Mo< литва}, й тако CEOROAh EOZEQATHCA. XXX Em doauscrkü? zeman mk mkrro av naAaKácA? (9 camere A/krerEa, Ha fickazS go жен!а &еже не KOKENIÉME, Ž HO MNOAOZA по ZEMAH лажаше? в’ нощьь нЖкоую по $снокем!Й сна кострепета, TAKO дикное красоты Моуж KH лат? & ложа стой, сл$каго gozgSAM fi, f uA'R$ XXIX. 1 P trepa; DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [54] XXIX Potom byl někdo jat pro jakési svěřené cizí peníze a dlouho velmi krutě byl pro to držán v poutech, aby se z dluhu vyplatil, Ale věřitelé sami odešli do města, vyřídit si ostatní své obchody, a svázaného nechali leżeti pod stráží na cestě u kostela, On v úzkosti své tísně pozdvíihl ruce naproti dveřím chrámovým a takto se modlil: „O vévodo tichý, mučed- níče svatý, jako jíž tvá svatost mnohé vy- svobodila z ruk bezbożnych svou piimluvou u velikého Boha, prosím já bídný, abys neza- pomínal na mne spoutaného, ale vyprostil mě nyní svým slitováním," A milosrdenství boží rychle přikvapilo, a na prosbu blahoslaveného mučedníka rozpadly se okovy, jakoby pře- seknuty železným nástrojem, a on vběhl do chrámu božího a vzdával chválu Bohu a jeho svatým a tak svoboden se navrátil. XXX V zemi Franků byl nějaký muž mrzák od samého dětství, jenž pro přirozenou vadu ne- mohl choditi, nýbrž plazením vlekl se po zemí. Jednu noc vyděsil se ze spánku, neboť okří- dlený muž dívuplné krásy stanul u jeho lože, vzbudil zchromlého a zjevil mu způsob uzdra- ? P quaero; následující erąaxke, zdá se, vzniklo chybným čtením latinského diuque (= a dlouho) jako dumgue; * tak opravuji podle G Sed, oba rkp-y maji ka; násl, slova v G: ceteris inminen- tibus negociis aliquo per urbem ipsi vagantes..; 5 P к$пла ; spíše z varianty (glosy) k xesAexa (levavit), jez zněla «*cnarva (srov. české „vzpíti, vzpínati ruce"); 5 K pSuu!; ?P Gnà nepatří sem; vzniklo nej- DP ueurusk. ХХХ. 'Р фичкт®; ^? nayauca — G pedum incessu .. carens, srov, české „napadati”; ? P oj не xe neyoauleavs ! ; * К chybné acxaue, G. incedens (od aaswru); S kpnaav — G albis indutus, oktídleny, t. j, andél;
122 XXIX Ilo сейже нКкоторын * т выст в” не колиц& пор$ченйй ckoTa wexaro,? ёгдаж(е) B' толь свАдаНЪ БЫСТ Кельми A aror'k, да вы дел’г$ са fizorkunars . ins ? ngeunars kpom'k yo4ama, 4 др гым kśna'k* no град$ дБ- KOLJIM.M, CRAZANATO HA TOVTH EAHZ lEQKRE BO стражи лежаща Фставиша. Фн’ ke Neuaaiko т$гы р$ц®& 5 gozycka WNATA * NpoTHE$ ABEQ'= цам UEQKOEHBIA, CHO. AQAHTEOIO TIQMOAHCA : W RofEoAo "THXiH, AioY'uenue npenoAoEHAI, fdko &рже muórni TRoÀ cHATMIHA ( QSITh HeuecTH- RNIX * k BeAHkoM$ Roroy noBeA'kNiEM'h HZEARAMAA ECTh, MOMOCA Фкайнный, да Мене не таБ$деши CBAZANA, MO MHAScTHŃ своею ныН'% pazy'k- шиши. пришедши же E'ckoprk милости &oxifi, Й влаженаго моученика молитЕ'К, аки okekz- ным Фр$жмь пресЖкнокены, кериги распа- дошасл, Й сам В’ Церковь B' BOX E'"TER'B, XB448 moroy H CEATKIM fro EOZAAAUIE B' Mo< литва}, й тако CEOROAh EOZEQATHCA. XXX Em doauscrkü? zeman mk mkrro av naAaKácA? (9 camere A/krerEa, Ha fickazS go жен!а &еже не KOKENIÉME, Ž HO MNOAOZA по ZEMAH лажаше? в’ нощьь нЖкоую по $снокем!Й сна кострепета, TAKO дикное красоты Моуж KH лат? & ложа стой, сл$каго gozgSAM fi, f uA'R$ XXIX. 1 P trepa; DRUHA STAROSLOV. LEGENDA. [54] XXIX Potom byl někdo jat pro jakési svěřené cizí peníze a dlouho velmi krutě byl pro to držán v poutech, aby se z dluhu vyplatil, Ale věřitelé sami odešli do města, vyřídit si ostatní své obchody, a svázaného nechali leżeti pod stráží na cestě u kostela, On v úzkosti své tísně pozdvíihl ruce naproti dveřím chrámovým a takto se modlil: „O vévodo tichý, mučed- níče svatý, jako jíž tvá svatost mnohé vy- svobodila z ruk bezbożnych svou piimluvou u velikého Boha, prosím já bídný, abys neza- pomínal na mne spoutaného, ale vyprostil mě nyní svým slitováním," A milosrdenství boží rychle přikvapilo, a na prosbu blahoslaveného mučedníka rozpadly se okovy, jakoby pře- seknuty železným nástrojem, a on vběhl do chrámu božího a vzdával chválu Bohu a jeho svatým a tak svoboden se navrátil. XXX V zemi Franků byl nějaký muž mrzák od samého dětství, jenž pro přirozenou vadu ne- mohl choditi, nýbrž plazením vlekl se po zemí. Jednu noc vyděsil se ze spánku, neboť okří- dlený muž dívuplné krásy stanul u jeho lože, vzbudil zchromlého a zjevil mu způsob uzdra- ? P quaero; následující erąaxke, zdá se, vzniklo chybným čtením latinského diuque (= a dlouho) jako dumgue; * tak opravuji podle G Sed, oba rkp-y maji ka; násl, slova v G: ceteris inminen- tibus negociis aliquo per urbem ipsi vagantes..; 5 P к$пла ; spíše z varianty (glosy) k xesAexa (levavit), jez zněla «*cnarva (srov. české „vzpíti, vzpínati ruce"); 5 K pSuu!; ?P Gnà nepatří sem; vzniklo nej- DP ueurusk. ХХХ. 'Р фичкт®; ^? nayauca — G pedum incessu .. carens, srov, české „napadati”; ? P oj не xe neyoauleavs ! ; * К chybné acxaue, G. incedens (od aaswru); S kpnaav — G albis indutus, oktídleny, t. j, andél;
Strana 123
[55] ÊMS f4BH глагола: како можеши, ® ° бувог!й, KOCTABTh Йди ко град воемскый, НАрецАЕ- M BL 7 ngar"s, ipie fi gc flavkHiá Aag s на но- cHak, Ha Hem Ke TamoS npunecsT TA, À TS NOKWIEĄ, BNHAH BB UEJKOBA CRANTATO моученика BHTAS* Aakk(e) Thao cRararo MOYYEHHKA BAYECAABA MOUHBAËTTh, COTROPHE MOAHTES TS, LEABS yoxeHia ngiflaelH. UH Ke CHÔMR MO- грёжён ? nog Rui соннаго HE TpÉRŠA, HW аки влёунь” mkoSA, nS ckazánnaro Guiana! ofkaoNHCA. HE NóLlk др$гёю посем на лбжн CROËM'h NOUHRÁAM, Toro же такбю ЖЕ ск лостйю старца офтр® паки of ложа стоАи, йже его сим WBpaZoM'h WEAHUAA рече: ® нее 18 козвнй © cha, BHAKHIA CMKICAENE ARHMAIH, cero. fierunnoy operas P ngean. nom kaanngio, lo xe Tek WradAunoms Thao TRoE ESAET lcu'kaeno. nowre тако 4 & ц’Кавы «клан Аёшисл, nog '** Terk моим CKAZANHEA NPOARAEHKIA ? (W NETO ?KE AIOTATO CBAQA BOCHQA" HSB, Ÿ Hé pazMannaAA © ficri, Geek: HE MBAAK™® Tame ATH, MHAOCTHRKIH RH Чест= HIM cTapue. off Tp8 KE BKIBLŚ, OTOTORH EGZ'h, BAAR kSnuga MSAË, TkA NSTÉATR Ид им, 1 в’скорК ко омбКст8 прикеленъ выст, § no nep- EoAS cKaZaHilo EHECEH'h I E". LEQKOEN. CEA TAPO моученика кита. 1 пред Фатарем лежа Na ZEMAN, HA MOAMTER MoAÀ Bora Í cEATHIA. не долго 2KE MEAAAUYIS ÊMS HA MOAUTE‘E, CH- LEGENDA NIKOLSKÉHO. 123 veni řka: „Jak jen můžeš, ó nebožáku, vstaň a jdi do města českého, zvaného Praha,ikdybys měl všechno jméní dáti za nosidla, na kterjch tě tam přinesou, a přijda tam, vejdí do chrámu svatého mučedníka Víta, kde odpočívá tělo svatého mučedníka Václava, a tam vykonej modlitbu, a přijmeš uzdravení chůze. Tu on, procitnuv ze sna, nedbal, co mu bylo při- kazano ve snu, ale domnivaje se, Że je to ně- jaké mámení, docela se vzdal uložené cesty, Druhou noc potom, odpočívaje na svém loži, uzřel opět starce: stejně skvoucího, an stojí u lože a tímto způsobem mu činí výčitky fka: ,Ô milovanÿ zaslepenée, probud se ze sna a uznej pravdivost toho, co ti predpo- věděno v tomto vidění, číznž tobě nešťastnému bude tvé tělo uzdraveno. Proč jsi odložil cestu k svému uzdravení, ukázanou tí nedávno mým pokynem? Probudiv se touto přísnou důtkou a nepochybuje již o pravdě, odpověděl: „Bez průtahu se tam vydám, dobrotivý a ctihodný starce!" Když nastalo jitro, připravil vůz, dal kupcům, ubírajícím se touž cestou, odměnu a brzy byl dovezen k místu, a jak mu bylo po prvé nařízeno, vnesen byl do chrámu sva- tého mučedníka Víta., Leže před oltářem na 1 . x ve 1s M v e ®yv P & neni; * P нарнцёёмын; * vy K za ramo jeśtć omylem přídáno при нё же; 8 Р вйта мчнка; G somno emersus, srov, kap, XXIII, pozn. 6; 10 P gas; pFekladatel zménil text Gtakto: iussa neglegens somni, sed (místo ^ к , se) delusum credens!; "P vw$; '* vK vynecháno, potom chybně: Hecakicaenkl нелювнмын, С. раирег атапае; b . . x» 3 P ofek; G Cur iter, prekladatel &etl místo ifer patrné ifa; 2 K ne &, P wo go, G nuper; '* nebo ne mean, G Proficisci non moror (= neprodlené odcestuji), oba rkp-y étou chybné we mors, srov, o něco níže v téže ka- pitole meana,S$ = morante, k tomu vyklad v Üvodé, sr. 5; !9 P snctca ;
[55] ÊMS f4BH глагола: како можеши, ® ° бувог!й, KOCTABTh Йди ко град воемскый, НАрецАЕ- M BL 7 ngar"s, ipie fi gc flavkHiá Aag s на но- cHak, Ha Hem Ke TamoS npunecsT TA, À TS NOKWIEĄ, BNHAH BB UEJKOBA CRANTATO моученика BHTAS* Aakk(e) Thao cRararo MOYYEHHKA BAYECAABA MOUHBAËTTh, COTROPHE MOAHTES TS, LEABS yoxeHia ngiflaelH. UH Ke CHÔMR MO- грёжён ? nog Rui соннаго HE TpÉRŠA, HW аки влёунь” mkoSA, nS ckazánnaro Guiana! ofkaoNHCA. HE NóLlk др$гёю посем на лбжн CROËM'h NOUHRÁAM, Toro же такбю ЖЕ ск лостйю старца офтр® паки of ложа стоАи, йже его сим WBpaZoM'h WEAHUAA рече: ® нее 18 козвнй © cha, BHAKHIA CMKICAENE ARHMAIH, cero. fierunnoy operas P ngean. nom kaanngio, lo xe Tek WradAunoms Thao TRoE ESAET lcu'kaeno. nowre тако 4 & ц’Кавы «клан Аёшисл, nog '** Terk моим CKAZANHEA NPOARAEHKIA ? (W NETO ?KE AIOTATO CBAQA BOCHQA" HSB, Ÿ Hé pazMannaAA © ficri, Geek: HE MBAAK™® Tame ATH, MHAOCTHRKIH RH Чест= HIM cTapue. off Tp8 KE BKIBLŚ, OTOTORH EGZ'h, BAAR kSnuga MSAË, TkA NSTÉATR Ид им, 1 в’скорК ко омбКст8 прикеленъ выст, § no nep- EoAS cKaZaHilo EHECEH'h I E". LEQKOEN. CEA TAPO моученика кита. 1 пред Фатарем лежа Na ZEMAN, HA MOAMTER MoAÀ Bora Í cEATHIA. не долго 2KE MEAAAUYIS ÊMS HA MOAUTE‘E, CH- LEGENDA NIKOLSKÉHO. 123 veni řka: „Jak jen můžeš, ó nebožáku, vstaň a jdi do města českého, zvaného Praha,ikdybys měl všechno jméní dáti za nosidla, na kterjch tě tam přinesou, a přijda tam, vejdí do chrámu svatého mučedníka Víta, kde odpočívá tělo svatého mučedníka Václava, a tam vykonej modlitbu, a přijmeš uzdravení chůze. Tu on, procitnuv ze sna, nedbal, co mu bylo při- kazano ve snu, ale domnivaje se, Że je to ně- jaké mámení, docela se vzdal uložené cesty, Druhou noc potom, odpočívaje na svém loži, uzřel opět starce: stejně skvoucího, an stojí u lože a tímto způsobem mu činí výčitky fka: ,Ô milovanÿ zaslepenée, probud se ze sna a uznej pravdivost toho, co ti predpo- věděno v tomto vidění, číznž tobě nešťastnému bude tvé tělo uzdraveno. Proč jsi odložil cestu k svému uzdravení, ukázanou tí nedávno mým pokynem? Probudiv se touto přísnou důtkou a nepochybuje již o pravdě, odpověděl: „Bez průtahu se tam vydám, dobrotivý a ctihodný starce!" Když nastalo jitro, připravil vůz, dal kupcům, ubírajícím se touž cestou, odměnu a brzy byl dovezen k místu, a jak mu bylo po prvé nařízeno, vnesen byl do chrámu sva- tého mučedníka Víta., Leže před oltářem na 1 . x ve 1s M v e ®yv P & neni; * P нарнцёёмын; * vy K za ramo jeśtć omylem přídáno при нё же; 8 Р вйта мчнка; G somno emersus, srov, kap, XXIII, pozn. 6; 10 P gas; pFekladatel zménil text Gtakto: iussa neglegens somni, sed (místo ^ к , se) delusum credens!; "P vw$; '* vK vynecháno, potom chybně: Hecakicaenkl нелювнмын, С. раирег атапае; b . . x» 3 P ofek; G Cur iter, prekladatel &etl místo ifer patrné ifa; 2 K ne &, P wo go, G nuper; '* nebo ne mean, G Proficisci non moror (= neprodlené odcestuji), oba rkp-y étou chybné we mors, srov, o něco níže v téže ka- pitole meana,S$ = morante, k tomu vyklad v Üvodé, sr. 5; !9 P snctca ;
Strana 124
124 дою кожа nomoipu | чюдными | молитвами влаженнаго кл\чесл4ва, почёша ЖИлы! нежных VY троскотати 8 Аки ломимМы, néggoe ? ucy'uia,?? A iengocrgowaca?! i NAT Ere офтЕержены кыша. й коста RAaroAATI Boite kas, wu W Korome NojfiTh, À ROZRPATHCA B ASA cRóM cAÁEA Bora, H ngonoE'kAAA CEAT KIN cRATAFro EAU£ECAAEA Ilo ECÉH ZEMAH $pascrku?. à? mudra Ke Ha ZNÁ- MEHTA, Face À A0 Han kwnAre®™ ADNE вык4ютЪ of cEATATO AOYHUEHHKA, Úwe porn TEOQHT'R lo MHAOCTH CEOÉH. (ugue Cera? cadga й дЕержёка cos сыном 1 доухом № CEAT BL MT Hw Hk { присно й ко кЖки кЖком в. &МИНЬ. DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [56] zemi, v modlitbě prosil Boha a svaté. Ještě netrval dlouho na modlitbách, když silou božské ské pomoci a zázračnými přímluvami blahosla- veného Václava počaly žíly na jeho nohou, dříve seschlé, jakoby lámány praskati a natáhly se, a paty jeho byly upevněny. I vstal milostí boží zdráv, nikým nepodpírán, a vrátil se do domu svého, chvále Boha a zvěstuje svatost svatého Václava po veškeré zemi franské. A mnohá jiná znamení stávají se u svatého mučedníka, jež Bůh činí podle svého milosrdenství. Jemu jest sláva a moc se Synem i Duchem svatým nyní i vždycky i na věky věkův. Amen. (Mense Septembri die 28.) (Incipit prologus de sancto Venceslao, martyre Christi. Benedic, pater!) Studiorum igitur genera multiformia varias cuique mortalium ingerere solent ingeniorum curas, quibus id genus racione prestantissimum imaginationis potentia interioris, tum natura, tum etiam industria, res quoquo modo sensibus subiectas intellectu discernere, et ad vota humana in usus iucundos gaudet diffingere. Hic namque mente moderatus, spreto caducorum ludicro, superna intendit, ille extructos in altum honores ardenti rerum fugacium siti exaestuans desiderat; hunc aetas iuvencula contra fas plerumque illicit, illum frigidae senectutis matura longae- vitas in mores severos ac salubres coaptat; huic artis bellicae audax prudencia appetibilem laudis éloriam pro- meretur, illi operum diversorum labor artificiosus desidiam eximit, mentisque naturalem subtilitatem extorquet. Quidam vero litteralis speculacioni profunditatis infixi, necnon liberali ocio per miras eloquiorum venustates per- spicatius dediti, frequentissima reputacione, quo ordine siderum motus ac fixione non mutabili disponantur, quae aut qualis mensura terrenae magnitudinis ambitum, quadam quasi latenti racione, per formulas geometricales ad certam metiendi comprehensionem asstringat, quove dictu tota per numerum decurrat summa quantitatis solidi- tatisque, aut per quas consonantiarum proportiones canti. lena temperetur naturalis, vel qua opinionum imagine sub veri falsique proposito eorumque difficili commixtione tam profunda eloquentium subrepat disputacio, per artium scrupulositates investigare desudant, Alii autem studiis incitati carminum ludo insistentes poético, [alter alterum altius et sublimius constituere volentes].*) Famam autem veritatis erda Dei sanctorum memoranda gesta, coelesti benié- nitate mortalium obtutibus toties designatam, incuríae quam exíciali neglegentia, fabulis delectati, non pavent sub- Uy Ko noxuua vynecháno, G pedum nervi; 18 K omylem KpockoTATH; 21 P fiergoerpouaca!; 2 K gpaîcten; 2 v P A пеш; 19 K něpRie; 25 y P čern není; 20 K nexouwa (= ncoquia) 24 P. aeuo; 26 y P съ není, *) G habet: ad naeniarum garrulitates alta (var. alia) divertunt ingenia.
124 дою кожа nomoipu | чюдными | молитвами влаженнаго кл\чесл4ва, почёша ЖИлы! нежных VY троскотати 8 Аки ломимМы, néggoe ? ucy'uia,?? A iengocrgowaca?! i NAT Ere офтЕержены кыша. й коста RAaroAATI Boite kas, wu W Korome NojfiTh, À ROZRPATHCA B ASA cRóM cAÁEA Bora, H ngonoE'kAAA CEAT KIN cRATAFro EAU£ECAAEA Ilo ECÉH ZEMAH $pascrku?. à? mudra Ke Ha ZNÁ- MEHTA, Face À A0 Han kwnAre®™ ADNE вык4ютЪ of cEATATO AOYHUEHHKA, Úwe porn TEOQHT'R lo MHAOCTH CEOÉH. (ugue Cera? cadga й дЕержёка cos сыном 1 доухом № CEAT BL MT Hw Hk { присно й ко кЖки кЖком в. &МИНЬ. DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [56] zemi, v modlitbě prosil Boha a svaté. Ještě netrval dlouho na modlitbách, když silou božské ské pomoci a zázračnými přímluvami blahosla- veného Václava počaly žíly na jeho nohou, dříve seschlé, jakoby lámány praskati a natáhly se, a paty jeho byly upevněny. I vstal milostí boží zdráv, nikým nepodpírán, a vrátil se do domu svého, chvále Boha a zvěstuje svatost svatého Václava po veškeré zemi franské. A mnohá jiná znamení stávají se u svatého mučedníka, jež Bůh činí podle svého milosrdenství. Jemu jest sláva a moc se Synem i Duchem svatým nyní i vždycky i na věky věkův. Amen. (Mense Septembri die 28.) (Incipit prologus de sancto Venceslao, martyre Christi. Benedic, pater!) Studiorum igitur genera multiformia varias cuique mortalium ingerere solent ingeniorum curas, quibus id genus racione prestantissimum imaginationis potentia interioris, tum natura, tum etiam industria, res quoquo modo sensibus subiectas intellectu discernere, et ad vota humana in usus iucundos gaudet diffingere. Hic namque mente moderatus, spreto caducorum ludicro, superna intendit, ille extructos in altum honores ardenti rerum fugacium siti exaestuans desiderat; hunc aetas iuvencula contra fas plerumque illicit, illum frigidae senectutis matura longae- vitas in mores severos ac salubres coaptat; huic artis bellicae audax prudencia appetibilem laudis éloriam pro- meretur, illi operum diversorum labor artificiosus desidiam eximit, mentisque naturalem subtilitatem extorquet. Quidam vero litteralis speculacioni profunditatis infixi, necnon liberali ocio per miras eloquiorum venustates per- spicatius dediti, frequentissima reputacione, quo ordine siderum motus ac fixione non mutabili disponantur, quae aut qualis mensura terrenae magnitudinis ambitum, quadam quasi latenti racione, per formulas geometricales ad certam metiendi comprehensionem asstringat, quove dictu tota per numerum decurrat summa quantitatis solidi- tatisque, aut per quas consonantiarum proportiones canti. lena temperetur naturalis, vel qua opinionum imagine sub veri falsique proposito eorumque difficili commixtione tam profunda eloquentium subrepat disputacio, per artium scrupulositates investigare desudant, Alii autem studiis incitati carminum ludo insistentes poético, [alter alterum altius et sublimius constituere volentes].*) Famam autem veritatis erda Dei sanctorum memoranda gesta, coelesti benié- nitate mortalium obtutibus toties designatam, incuríae quam exíciali neglegentia, fabulis delectati, non pavent sub- Uy Ko noxuua vynecháno, G pedum nervi; 18 K omylem KpockoTATH; 21 P fiergoerpouaca!; 2 K gpaîcten; 2 v P A пеш; 19 K něpRie; 25 y P čern není; 20 K nexouwa (= ncoquia) 24 P. aeuo; 26 y P съ není, *) G habet: ad naeniarum garrulitates alta (var. alia) divertunt ingenia.
Strana 125
[57] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 125 cludere. Nec mirum, si grandia ac philosophicas quaestiones moventia huiusmodi sapientes a simplici compo- sicionum serie transduxerint, cum plures eorum, ardentius inhaerendo gentilium scriptis, non tantum quid in sacris gestis laudi divinae proferendum ac litterarum indiciis in posteros divulgandum postposuerint, verum quidquid divinum ac menti devotae mitissimum simpliciter ac sine difficultatis perplexione videtur, penitus id quasi utili- tate carens abiecerint. Hac denique fortuna, uti plures existimant, res hominum volvente ac sublimium sagacitate rhetorum magis altiora spectante, nobis a tanta sapientum ac docta loquacitate admodum seiunctis, brevis tamen seriola subnotacionis, quamvis corrupte prolata, victoriosissimi imperatoris Augusti Ottonis secundi sacro iussu rusticitati nostrae imposita, memorabilis viri nomen gestorumque insignes mentiones paulo post declaratura, se- quentis praecedat textus raritatem; quem vero quantum attenuat culpa viciose scribentis, tantum exornat sancti excelsa dignitas, materiae causam operum sacra auctoritate designantis. (Incipit liber de generatione et passione sancti principis Venceslai.) 1. [A prima omnium fidelium doctrinali institutione, pestifera iam haeresi cessante] vitalis splendor dogma- tis irradianti diffusione orbem atra errorum caligine obfuscatum divinitus serenavit. Sed quia fidei salubris incrementa quo primum roboris sumpsissent exordium aecclesiastici, priore theologorum sollertia salutarium stu- diis textuum latius coruscante, libris inscriptum ac credulae posteritati certius praesignatum satis constare per- novimus: gentibus tamen quibusdam longo post errabundo anfractuum diverticulo ad normalis rectitudinem tra- mitis sacra illustracione redactis, nondum cunctae mundi nationes, quamvis praedestinatae, huius gratiae donum simul sunt sortitae, sed ordinante coelesti maiestate, quasi paulatim surgentibus diaboli detrimentis, felicius in partes processit. Quarum quidem partium unam stili simplicitate praesentis exprimendam, incolis inhabitatam Sclava- nicis, aggredimur. Plaga . . . ceteris immitior ac fide tardior, nostrae prostratur intentioni; quam ipsa fterra) sacri pneumatis charistia ad christianae cultum professionis, quamvis sera, tamen beata conversione dig nata est instituere. II. Quoniam quidem ab ipsis terrae incolis Bohemia regioni vocabulum sonat impositum, cui iam regnante felicis memoriae praeclarissimo rege [Francorum et Romanorum] Heinrico, quidam gentis illius progenie clarior ac potentia, in cives eminentior, Zpuytignev nomine, Ifilius Borivoi] principatus regimen sub regis dominatu im- pendens, divini cultus dulci voto attactus, sacri fontis mysterio regenerari non parum anhelans, baptismo mun- datur, et novo studio fervens, domos Dei ad beatissimae eius genitricis Mariae sanctique apostolorum principis [Petrij memorandam veneracionem construxit, in quibus postmodum innumera annuatim miracula ope divina cooperante fulserunt. III. Huius interim laudabilis vitae diebus, honestorum actuum exemplo, per naturae legem obclusis, frater eius aetate minor Wratizlav in principatum, se publico assensu eligente, successit, fraternamque ipse assecutus religio- nem, victorioso Dei athletae beato martiri Georgio basilicam deo dicandam, christianae credulus veritati, erexit Quo etiam post tardos temporum tractus naturaliter hominem exeunte, sobolem alta ammiracione mortalibus per laudes frequentandam, filiorum scilicet tam natu quam etiam actu maiorem, deo dilectum Vencezlaum, ſvivente. se]*) ac multo coelestium ardentiorem felegit sibi successorem). IV. Qui vero mirae claritatis ac amandae indolis Ipuer], dum floridam iuventutis aetatem primum attigisset, patre adhuc vivo, ad litterarum disponi exercitia desiderans, paternumque crebro flagitamine deflectens animum ) Laurentius (FRB I, 172): hunc (Venceslaum) patre vivente eoque similiter exoptante ad ... regendum .postularent, quod ita factum est.
[57] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 125 cludere. Nec mirum, si grandia ac philosophicas quaestiones moventia huiusmodi sapientes a simplici compo- sicionum serie transduxerint, cum plures eorum, ardentius inhaerendo gentilium scriptis, non tantum quid in sacris gestis laudi divinae proferendum ac litterarum indiciis in posteros divulgandum postposuerint, verum quidquid divinum ac menti devotae mitissimum simpliciter ac sine difficultatis perplexione videtur, penitus id quasi utili- tate carens abiecerint. Hac denique fortuna, uti plures existimant, res hominum volvente ac sublimium sagacitate rhetorum magis altiora spectante, nobis a tanta sapientum ac docta loquacitate admodum seiunctis, brevis tamen seriola subnotacionis, quamvis corrupte prolata, victoriosissimi imperatoris Augusti Ottonis secundi sacro iussu rusticitati nostrae imposita, memorabilis viri nomen gestorumque insignes mentiones paulo post declaratura, se- quentis praecedat textus raritatem; quem vero quantum attenuat culpa viciose scribentis, tantum exornat sancti excelsa dignitas, materiae causam operum sacra auctoritate designantis. (Incipit liber de generatione et passione sancti principis Venceslai.) 1. [A prima omnium fidelium doctrinali institutione, pestifera iam haeresi cessante] vitalis splendor dogma- tis irradianti diffusione orbem atra errorum caligine obfuscatum divinitus serenavit. Sed quia fidei salubris incrementa quo primum roboris sumpsissent exordium aecclesiastici, priore theologorum sollertia salutarium stu- diis textuum latius coruscante, libris inscriptum ac credulae posteritati certius praesignatum satis constare per- novimus: gentibus tamen quibusdam longo post errabundo anfractuum diverticulo ad normalis rectitudinem tra- mitis sacra illustracione redactis, nondum cunctae mundi nationes, quamvis praedestinatae, huius gratiae donum simul sunt sortitae, sed ordinante coelesti maiestate, quasi paulatim surgentibus diaboli detrimentis, felicius in partes processit. Quarum quidem partium unam stili simplicitate praesentis exprimendam, incolis inhabitatam Sclava- nicis, aggredimur. Plaga . . . ceteris immitior ac fide tardior, nostrae prostratur intentioni; quam ipsa fterra) sacri pneumatis charistia ad christianae cultum professionis, quamvis sera, tamen beata conversione dig nata est instituere. II. Quoniam quidem ab ipsis terrae incolis Bohemia regioni vocabulum sonat impositum, cui iam regnante felicis memoriae praeclarissimo rege [Francorum et Romanorum] Heinrico, quidam gentis illius progenie clarior ac potentia, in cives eminentior, Zpuytignev nomine, Ifilius Borivoi] principatus regimen sub regis dominatu im- pendens, divini cultus dulci voto attactus, sacri fontis mysterio regenerari non parum anhelans, baptismo mun- datur, et novo studio fervens, domos Dei ad beatissimae eius genitricis Mariae sanctique apostolorum principis [Petrij memorandam veneracionem construxit, in quibus postmodum innumera annuatim miracula ope divina cooperante fulserunt. III. Huius interim laudabilis vitae diebus, honestorum actuum exemplo, per naturae legem obclusis, frater eius aetate minor Wratizlav in principatum, se publico assensu eligente, successit, fraternamque ipse assecutus religio- nem, victorioso Dei athletae beato martiri Georgio basilicam deo dicandam, christianae credulus veritati, erexit Quo etiam post tardos temporum tractus naturaliter hominem exeunte, sobolem alta ammiracione mortalibus per laudes frequentandam, filiorum scilicet tam natu quam etiam actu maiorem, deo dilectum Vencezlaum, ſvivente. se]*) ac multo coelestium ardentiorem felegit sibi successorem). IV. Qui vero mirae claritatis ac amandae indolis Ipuer], dum floridam iuventutis aetatem primum attigisset, patre adhuc vivo, ad litterarum disponi exercitia desiderans, paternumque crebro flagitamine deflectens animum ) Laurentius (FRB I, 172): hunc (Venceslaum) patre vivente eoque similiter exoptante ad ... regendum .postularent, quod ita factum est.
Strana 126
126 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 58] fet ingenium et mentem], eius transmissu in civitate Budec, fad sacerdotem nomine Učen]*) litteris addis- cendis est positus. Cuius itaque ingenio celeri capacitate divinitus instructo, brevi studio librum psalmodialem ceteraque compluria perdidicit, et solidius interiori memoriae conexuit. Patre interim, ut iam dictum est, universae carnis viam ingresso, iuvenis ipse senum exempla actibus declarans, sub regis serenissimi Ottonis fulgente po- tentia, favorabili populorum assensu in paterni ducatus successionem, se nimium refutante, delectus, et in princi- palis sedem dignitatis est elevatus. V. Quam gravibus tunc perturbantis molestiae diversitatibus principis novelli benignitas, terreno iure sus- cepto, intrinsecus angeretur, non est admirandam, quoniam coelestia prae ceteris intuendo mente devota pro- posuit, ut quamvis publicae utilitati providendae debitor extitisset, dei tamen praedulci obsequio fet] a primis annis Ipueritiae caritate animatus fuit). Plebis autem commissae crimen luendum veritus, si dignam civilis di- strictionis legem non inpendisset; sed hoc ambiguum non diu mediastinum tractatus, quam sagaciter arripiens callem, ut neque hoc seculariter agendum omisisset, vel istud ob coelestia tendendum a se negligi in futurum non expavisset. [Et postea in hominibus rectam legem ordinavit ita pauperibus ut et divitibus ac in throno principali residens nutu omnia moderavit). In decernendo providus, et misereri cuiquam promptus, in miseras reorum noxas facilius cessanda punitate exorabilis, omnigenarum qualitate poenarum in iudiciis alienus; do- mestica habitatione simplex, morum castitate perspicuus, bonorum promissione erga potentiores haud tardus, hisque adimplendis aeque devotus; incolarum quoque inopum iam rusticitatem maioribus saepe in diligendo prae- ferens; viduatis parentum vel rerum adminiculo, necnon patria exulantibus consolator ac paternus fautor miro semper caritatis splendore effulsit. Modestus in omnes actus, memorabilisque amator pacientiae, et inter cun- ctas casuum adversitates prudens moderator, substantiarum largissimus in pauperum flebiles indigentias dispen- sator, humilitatis mansuetissimae placidus exsecutor, in se plerumque severior, in ceteros ubique clementior, omnibus in aeternitatis exemplum largiendo, miserando, inscios reformando, edoctos roborando perluxit. VI. His ergo virtutum fulgentibus gemmis beatissimi iuvenis decorata conversatio, in tantum ad haec pietatis studium adamavit, [quandoquidem cum principibus et iudicibus suis in iudiciis sedebat), si forsan quis noxa detentus, mortali sententia quamvis debita proscriptus, eius praesentiae... fuisset adductus, si vero princeps ille misericorps [nullo modo eum potuit a morte defendendo liberare, occasionem aliquam a se confictam proponens foras fugiebat,“*) ne sanguinis effusionis facinus in se admitteret neve condemnationis exitum audiret. Tale enim consilium iniit cum dilecto servo suo: si audieris meos principes capitis hominem damnantes, foras ab eis me evoca, causa aliqua conficta, ne in huius sanguinis effusione partem habeam. Meminit enim illius verbi evangelici, Domino dicente:) Nolite iudicare, et non iudicemini, nolite condempnare, et non condemp- nabimini (Luc. VI., 37.). VII. Hoc ipse deo plenus iuvenis mandatum perfectius amando, ac periculose a quoquam mortalium presentiens non sequendum, notatis reis criminosa dampnacione pereundis benignissime Iparcens liberabat ad meliora in- ducens." *) Carceres omnes per omnes civitates destruxit et omnia patibula,†) quae per totam terram suam erant multa, succidi iussit, ipse incipiens. Felicibus autem eius actibus auditis in terris alienis, multi clerici et servi dei ad eius misericordiam adveniebant et ipse eos alacri munificentia.. . ad se recepit, divinoque amore erga proximos servando sub oculis eius adfixo, reverenda caritate secum eos libentius commanentes curiose benigniterque tractavit, eorumque crebris sacrisque informationibus mens casta coelitus edocta, frequentius in dis- cendo exculta, in miram scripturarum capacitatem prodivit [tam latinorum quam graecorum]. Quidquid nam- que docentium studia in eo praesignaverant, honestis actibus ipse complevit, quia omnium angustiae compassus *) Cfr. FRB I, 183 (Crescente fide): a quodam presbytero nomine Uenno (var. Uceno): J. Pekař, WLL, 32, 37, n. 1. **) Cfr. Úvod. p. 11, n. 3. ***) Cfr. Úvod, p. 9. †) Cfr. FRB I (Crescente fide): Carceres destruxit et omnia patibula succidit; Christianus (WLL, 109), Oriente iam sole (WLL, 412).
126 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 58] fet ingenium et mentem], eius transmissu in civitate Budec, fad sacerdotem nomine Učen]*) litteris addis- cendis est positus. Cuius itaque ingenio celeri capacitate divinitus instructo, brevi studio librum psalmodialem ceteraque compluria perdidicit, et solidius interiori memoriae conexuit. Patre interim, ut iam dictum est, universae carnis viam ingresso, iuvenis ipse senum exempla actibus declarans, sub regis serenissimi Ottonis fulgente po- tentia, favorabili populorum assensu in paterni ducatus successionem, se nimium refutante, delectus, et in princi- palis sedem dignitatis est elevatus. V. Quam gravibus tunc perturbantis molestiae diversitatibus principis novelli benignitas, terreno iure sus- cepto, intrinsecus angeretur, non est admirandam, quoniam coelestia prae ceteris intuendo mente devota pro- posuit, ut quamvis publicae utilitati providendae debitor extitisset, dei tamen praedulci obsequio fet] a primis annis Ipueritiae caritate animatus fuit). Plebis autem commissae crimen luendum veritus, si dignam civilis di- strictionis legem non inpendisset; sed hoc ambiguum non diu mediastinum tractatus, quam sagaciter arripiens callem, ut neque hoc seculariter agendum omisisset, vel istud ob coelestia tendendum a se negligi in futurum non expavisset. [Et postea in hominibus rectam legem ordinavit ita pauperibus ut et divitibus ac in throno principali residens nutu omnia moderavit). In decernendo providus, et misereri cuiquam promptus, in miseras reorum noxas facilius cessanda punitate exorabilis, omnigenarum qualitate poenarum in iudiciis alienus; do- mestica habitatione simplex, morum castitate perspicuus, bonorum promissione erga potentiores haud tardus, hisque adimplendis aeque devotus; incolarum quoque inopum iam rusticitatem maioribus saepe in diligendo prae- ferens; viduatis parentum vel rerum adminiculo, necnon patria exulantibus consolator ac paternus fautor miro semper caritatis splendore effulsit. Modestus in omnes actus, memorabilisque amator pacientiae, et inter cun- ctas casuum adversitates prudens moderator, substantiarum largissimus in pauperum flebiles indigentias dispen- sator, humilitatis mansuetissimae placidus exsecutor, in se plerumque severior, in ceteros ubique clementior, omnibus in aeternitatis exemplum largiendo, miserando, inscios reformando, edoctos roborando perluxit. VI. His ergo virtutum fulgentibus gemmis beatissimi iuvenis decorata conversatio, in tantum ad haec pietatis studium adamavit, [quandoquidem cum principibus et iudicibus suis in iudiciis sedebat), si forsan quis noxa detentus, mortali sententia quamvis debita proscriptus, eius praesentiae... fuisset adductus, si vero princeps ille misericorps [nullo modo eum potuit a morte defendendo liberare, occasionem aliquam a se confictam proponens foras fugiebat,“*) ne sanguinis effusionis facinus in se admitteret neve condemnationis exitum audiret. Tale enim consilium iniit cum dilecto servo suo: si audieris meos principes capitis hominem damnantes, foras ab eis me evoca, causa aliqua conficta, ne in huius sanguinis effusione partem habeam. Meminit enim illius verbi evangelici, Domino dicente:) Nolite iudicare, et non iudicemini, nolite condempnare, et non condemp- nabimini (Luc. VI., 37.). VII. Hoc ipse deo plenus iuvenis mandatum perfectius amando, ac periculose a quoquam mortalium presentiens non sequendum, notatis reis criminosa dampnacione pereundis benignissime Iparcens liberabat ad meliora in- ducens." *) Carceres omnes per omnes civitates destruxit et omnia patibula,†) quae per totam terram suam erant multa, succidi iussit, ipse incipiens. Felicibus autem eius actibus auditis in terris alienis, multi clerici et servi dei ad eius misericordiam adveniebant et ipse eos alacri munificentia.. . ad se recepit, divinoque amore erga proximos servando sub oculis eius adfixo, reverenda caritate secum eos libentius commanentes curiose benigniterque tractavit, eorumque crebris sacrisque informationibus mens casta coelitus edocta, frequentius in dis- cendo exculta, in miram scripturarum capacitatem prodivit [tam latinorum quam graecorum]. Quidquid nam- que docentium studia in eo praesignaverant, honestis actibus ipse complevit, quia omnium angustiae compassus *) Cfr. FRB I, 183 (Crescente fide): a quodam presbytero nomine Uenno (var. Uceno): J. Pekař, WLL, 32, 37, n. 1. **) Cfr. Úvod. p. 11, n. 3. ***) Cfr. Úvod, p. 9. †) Cfr. FRB I (Crescente fide): Carceres destruxit et omnia patibula succidit; Christianus (WLL, 109), Oriente iam sole (WLL, 412).
Strana 127
[59 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 127 inbecillitate quosdam lassantes caritativo visitavit solacio, fsed mortuos miseros et pauperes/ . . . neglecta fa vicinis) ... sepultura, lipse] funebris obsequii tumulavit officio.*) [Sed et gentibus adhuc secundum con- suetudinem paganorum vetustam viventibus novae fidei doctrinam bonam exhibebat, imperitos vero et in delubra gentilium venientes) (dum) diis libandum alienis lignotis) frequentius in anno concursantes beatae in- dolis iuvenculus conspexisset, ad hanc scelerosam edendis sacrificiorum victimis communionem, quamvis saepe rogatus, mensae coelestis convivia prae omnibus esuriens, non tantum epulas refutavit illicitas, verum etiam profana convivarum sordibus daemoniacis inquinatorum quam strenue aufugit faccursus et) consortia. Super his tamen errore pestifero depressis non parum sollicitus, voluta saepius scriptura, qua per apostoli dicta prae- cipitur: „Alter alterius honera portate“ (Gal. VI., 2), quosdam, aliquo modo ad verum summi boni tramitem flexibiliores, suavis alloquio persuasionis, ladhortans, supernae mercedis dona promittendo reducebat, ut spretis **) quibus decepti fuissent idolorum imaginibus, ad veram divinae mentis confessionem cum fide se inclinarent).“*) Quosdam vero minus peritiae huius salutiferae capaces, corde duriores, sensusque vera intelligendi desidiores, iuxta monitum apostolicum „oportune cathezizans atque importune obiurgatus“," *) utriusque modi designans pre- mium, pro viribus conando, quoscumque potuit, tam ultronea quam coacta etiam invitacione, ad patrisfamilias coenam, omnibus sumptibus habundantem fad aeterni gaudii consortium perducebat). VIII. Inter mira igitur lieiunia) ... redeunte per annuas vices [magno Quadragesimali tempore, fame et oratione sacer ipse iuvenis, saecularibus quamvis ob regimen negociis haud raro fuerit interceptus, indefessis tamen orationum large inter pauperes dispensatione volantium, operibus singulos ... produxit dies. Noctibus autem serenissimo instans pervigilio, lenis inmemor soporis, primo quietis nocturnae conticinio, spreto fulgentis stratu cubilis, clam ceteris de thoro surgit, puerum cubicularem tacitus excitat, codicellum [manibus] eripit, palatium nesciis custodibus egressus, comite solum clientulo, aspera montium cacumina, vallium exitialia praecipitia, di- verticulorum ac semitarum lappillosa vel glacie horrentia inter civitates itinera, continua psalmorum ceterarum- que precum recitatione nudipes fet pedester) singulatim aecclesias quaeritando perlustrabat, in tantum itaque carnis afflictionem sufferens, ut scissis teneris plantis cruor defluus sparsim notasset vestigia. Domum autem reversus fet in cubile suum secreto], quae mens interius gessit ipse [sanctus) dissimulando, principalium item vestibus ornamentorum solio residens induitur, sed caro mundissima scilicio subtus vestibus principalibus vestie- batur].†) Messis etiam inminente aestu, [media nocte clam omnibus surgens cum servo iam dicto, nudipes et pedester in agros suos exibat et manibus propriis triticum metebat, et in manipulos colligans, ipse propriis humeris servique sui imponebat) in secretiore domus angulo abscondit, ibidemque trituratis, et inter saxa tri- tico fracto ac ... a sanctis manibus ipsius deligenter cribrato, cum fontis aspersione, quem ipse solus prae- sente tantum puerulo cum ydria producens verae Trinitatis invocatione signavit hanc farinulam massa naturali congestam, Imiscebat proprio manuum labore panesque coctos sacerdotibus ecclesiarum mittebat) in libas sacrificales [Domino nostro Jesu Christo. Tempore anni autumnali servo) accito nimiae fidelitatis iam dicto se- quaci, vinearum septa lipse cum eo) noctu transiliens [clam omnibus) fiscellulas utriusque... implens racemis [suis et dorso suo imponens, cum servo suo domum reversus, manibus suis exprimebat, et cum eos ad sacri- ficium divinum optime praeparasset, nullo sciente alio nisi solo puero iam pridem saepe dicto] sicque diotae, conscio solum clientulo, infusum, secretiusque repositum, considerata oportunitate, inter clericos conprovinci- ales fet sacerdotes) cum oblatis, quas missali celebritati providendo ipse coquebat, fet ipse aequaliter omni- bus] distribuit. O indissolubile circa pectus castissimum fidei inviolabilis vinculum! O laudabilis obedientie sec- tatorem devotissimum! O principis miram humilitatem, servulorum officia divini amoris instinctu subire non pudentem! Qui mentis ardua contemplatione coelestia, quae corde tenuit, intuitus archana, reverendam ac saluti- feram dominici corporis et sanguinis collationem tanto veneratus est ac dilexit obsequio, ut libaminis cultui coelestis, criminum contagia mundantis, non fidei solummodo militasset constantia, verum etiam fontis purga- tissimi exteriore instar servuli agrestis labore ac pia largicione sacerdotum religioni sortitus ipse fuisset. *) Cfr. Úvod. p. 9. **) G habet: ut spretis quibus decepti fuissent idolorum imaginibus, ad verae et inmutabilis, crescere vel minui nescientis, semper manentis, essentiam deitatis, mentes et vota cum fide inclinassent, supernae mercedis dona promittendo inaestimabilia, constantissime adortari non destitit. ***) ) Cfr. II, Tim. 4, 2: Praedica verbum, insta opportune, importune, argue — †) G habet: cilicino subtus acumine dissulcabatur.
[59 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 127 inbecillitate quosdam lassantes caritativo visitavit solacio, fsed mortuos miseros et pauperes/ . . . neglecta fa vicinis) ... sepultura, lipse] funebris obsequii tumulavit officio.*) [Sed et gentibus adhuc secundum con- suetudinem paganorum vetustam viventibus novae fidei doctrinam bonam exhibebat, imperitos vero et in delubra gentilium venientes) (dum) diis libandum alienis lignotis) frequentius in anno concursantes beatae in- dolis iuvenculus conspexisset, ad hanc scelerosam edendis sacrificiorum victimis communionem, quamvis saepe rogatus, mensae coelestis convivia prae omnibus esuriens, non tantum epulas refutavit illicitas, verum etiam profana convivarum sordibus daemoniacis inquinatorum quam strenue aufugit faccursus et) consortia. Super his tamen errore pestifero depressis non parum sollicitus, voluta saepius scriptura, qua per apostoli dicta prae- cipitur: „Alter alterius honera portate“ (Gal. VI., 2), quosdam, aliquo modo ad verum summi boni tramitem flexibiliores, suavis alloquio persuasionis, ladhortans, supernae mercedis dona promittendo reducebat, ut spretis **) quibus decepti fuissent idolorum imaginibus, ad veram divinae mentis confessionem cum fide se inclinarent).“*) Quosdam vero minus peritiae huius salutiferae capaces, corde duriores, sensusque vera intelligendi desidiores, iuxta monitum apostolicum „oportune cathezizans atque importune obiurgatus“," *) utriusque modi designans pre- mium, pro viribus conando, quoscumque potuit, tam ultronea quam coacta etiam invitacione, ad patrisfamilias coenam, omnibus sumptibus habundantem fad aeterni gaudii consortium perducebat). VIII. Inter mira igitur lieiunia) ... redeunte per annuas vices [magno Quadragesimali tempore, fame et oratione sacer ipse iuvenis, saecularibus quamvis ob regimen negociis haud raro fuerit interceptus, indefessis tamen orationum large inter pauperes dispensatione volantium, operibus singulos ... produxit dies. Noctibus autem serenissimo instans pervigilio, lenis inmemor soporis, primo quietis nocturnae conticinio, spreto fulgentis stratu cubilis, clam ceteris de thoro surgit, puerum cubicularem tacitus excitat, codicellum [manibus] eripit, palatium nesciis custodibus egressus, comite solum clientulo, aspera montium cacumina, vallium exitialia praecipitia, di- verticulorum ac semitarum lappillosa vel glacie horrentia inter civitates itinera, continua psalmorum ceterarum- que precum recitatione nudipes fet pedester) singulatim aecclesias quaeritando perlustrabat, in tantum itaque carnis afflictionem sufferens, ut scissis teneris plantis cruor defluus sparsim notasset vestigia. Domum autem reversus fet in cubile suum secreto], quae mens interius gessit ipse [sanctus) dissimulando, principalium item vestibus ornamentorum solio residens induitur, sed caro mundissima scilicio subtus vestibus principalibus vestie- batur].†) Messis etiam inminente aestu, [media nocte clam omnibus surgens cum servo iam dicto, nudipes et pedester in agros suos exibat et manibus propriis triticum metebat, et in manipulos colligans, ipse propriis humeris servique sui imponebat) in secretiore domus angulo abscondit, ibidemque trituratis, et inter saxa tri- tico fracto ac ... a sanctis manibus ipsius deligenter cribrato, cum fontis aspersione, quem ipse solus prae- sente tantum puerulo cum ydria producens verae Trinitatis invocatione signavit hanc farinulam massa naturali congestam, Imiscebat proprio manuum labore panesque coctos sacerdotibus ecclesiarum mittebat) in libas sacrificales [Domino nostro Jesu Christo. Tempore anni autumnali servo) accito nimiae fidelitatis iam dicto se- quaci, vinearum septa lipse cum eo) noctu transiliens [clam omnibus) fiscellulas utriusque... implens racemis [suis et dorso suo imponens, cum servo suo domum reversus, manibus suis exprimebat, et cum eos ad sacri- ficium divinum optime praeparasset, nullo sciente alio nisi solo puero iam pridem saepe dicto] sicque diotae, conscio solum clientulo, infusum, secretiusque repositum, considerata oportunitate, inter clericos conprovinci- ales fet sacerdotes) cum oblatis, quas missali celebritati providendo ipse coquebat, fet ipse aequaliter omni- bus] distribuit. O indissolubile circa pectus castissimum fidei inviolabilis vinculum! O laudabilis obedientie sec- tatorem devotissimum! O principis miram humilitatem, servulorum officia divini amoris instinctu subire non pudentem! Qui mentis ardua contemplatione coelestia, quae corde tenuit, intuitus archana, reverendam ac saluti- feram dominici corporis et sanguinis collationem tanto veneratus est ac dilexit obsequio, ut libaminis cultui coelestis, criminum contagia mundantis, non fidei solummodo militasset constantia, verum etiam fontis purga- tissimi exteriore instar servuli agrestis labore ac pia largicione sacerdotum religioni sortitus ipse fuisset. *) Cfr. Úvod. p. 9. **) G habet: ut spretis quibus decepti fuissent idolorum imaginibus, ad verae et inmutabilis, crescere vel minui nescientis, semper manentis, essentiam deitatis, mentes et vota cum fide inclinassent, supernae mercedis dona promittendo inaestimabilia, constantissime adortari non destitit. ***) ) Cfr. II, Tim. 4, 2: Praedica verbum, insta opportune, importune, argue — †) G habet: cilicino subtus acumine dissulcabatur.
Strana 128
128 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 60] IX. [Nec celari oportet visionem eius propheticam, scilicet de Paulo presbytero deque eius domo, quam ipse expergefactus prius sic narravit, omnibus dicens:) X. Thoro me accubantem, dulces amici vosque o familiares clientuli, noctis silentio [terribilis] sustulit visio; quoniam Pauli presbiteri porticum tota aedificiorum sublimitate ac hominum cultu videbam penitus desolatam. Quo viso moestus deicior, ac internae pro dei fidelibus sollicitudinis molestia consternor. Sed tamen ſvisio- nem hanc ad creatoris, qui omnia scit, misericordiam dirigam, in quem et credo, et veritatem rei huius somnii solvamj. XI. Domorum namque visa destructio felicem (aviae) meae Liudmilae,...ac venerabilis matronae, portendit obitum. [Et domus deserta Pauli clericorum nostrorum et sacerdotum expulsionem e terra eorumque sub- stantiae direptionem praefingit. Vidi enim genitricem meam], tam genere quam operum etiam inquinacione gentilem, [nec dignam nominari, alios consultores suos pessimos, deum ignorantes caritate amplectentem exstinctionem socrus suae meditarij. XII. ſQuae verba eius sole lucidiora impleta sunt, nam mater eius mala, nescio quo pacto Dorogomir nomi- nata, consilio inito cum impiis viris dixit: Quid hac re faciamus, quia qui princeps debet esse, perversus est a clericis et a socru mea, et est sicut monachus?*) Perdam eam illosque propellam e terra.**) Statim- que missis consiliariis suis strangulavit socrum suam Ludmilam. Exinde persecutio magna facta est cleri- corum et sacerdotum per universam terram Bohemorum et ecclesiarum destructio. Et custodes in plateis posuit, dicens haec: Ubicumque videritis quempiam clericum euntem ad filium meum, ibidem eum truci- date neve ei vitam concedatis.***) Et exstructis per totam regionem idolorum fanis, omnem regionem ad ea convertit, sacrificia eis offerens suumque filium ad ea cogens. Ipse vero sanctus iuvenis, cum adhuc pue- rulus esset, matri suae resistere non valens, fana quidem invisebat, neque tamen animam suam idolorum sordibus maculavit.†) Fuit enim) coelestis armaturae roboratus tutamine, fet principibus delubra visentibus quidem assistebat), cordis autem interna consideratione assensum in actibus denegat. [Observabatur enim ab omnibus hominibus ut a parvis ita etiam a fortibus, oportebat enim. Nam gratia Dei erat in ipso et ab omnibus diligebatur. Fuit enim in sermonibus suis verax, in iudicio iustus, in consiliis prudens, in gratia providus, in universa morum honestate clarissimus,††) in orationem divinarum institutionum saepe provolve- batur, quam] parvo inscriptam libellulo diligentius occultiusque secum servando/sub veste] retinuit, depositis interim secularis negotii curis, duodecies vel plus eo, ... sub secretiore cubiculi vel ipsius thalami silentio forationibus secretis vacabat), inter noctis vel diei certas vicissitudines casta intentione Christum laudando ad finem usque perlegerat. *) Cfr. Christianum (WLL, 103): Heu, quid agimus quove nosmet vertemus? Princeps siquidem noster ... perversus est a clericis et ceu monachus factus ... **) Cfr. J. Pekař, WLL, 48, n. 3. ***) Cfr. J. Pekař, WLL, 36, n. 1. †) Cfr. Cresc. fide, FRB I, 185: Interea vero mater eius ipsa, quae incredula dei, cum crudelissimis viris inito consilio dixerunt: quid facimus, quia princeps debebat esse, perversus est a clericis, et est monachus? Misitque infelices viros per invidiam ad socrum ... nomine Ludmilla, ut eam interficerent, qui et fecerunt, sicut illis iussum fuerat ... et presbyteros multos cum clero privantes substantia eiecerunt de terra. Tunc impleta est eius (sc. Venceslai) prophetia, quam nuper praedixerat ... Denique cum hi omnes praedicti malivoli irent ad immolandum demoniis agnos atque porcellos, ut ederent ex his nefandissimis hostiis, ipse autem oportunitatem quaerens subtraxit se ab eis, et nunquam contaminatus fuit in escis eorum. Itaque et potum, quod (1) eis pro- pinabant, nunquam gustavit. ††) Cfr. Ut annuntietur (ed. A. Podlaha, p. 13) I. recensio: verax in sermone, in iudicio iustus, in con- silio providus, in bonitate conspicuus, in universa morum honestate clarissimus ..., in II. recensione similiter; cfr. etiam Christianum (WLL, 108) : verax fuit in sermone, iustus in iudicio, fidelis in commisso —
128 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 60] IX. [Nec celari oportet visionem eius propheticam, scilicet de Paulo presbytero deque eius domo, quam ipse expergefactus prius sic narravit, omnibus dicens:) X. Thoro me accubantem, dulces amici vosque o familiares clientuli, noctis silentio [terribilis] sustulit visio; quoniam Pauli presbiteri porticum tota aedificiorum sublimitate ac hominum cultu videbam penitus desolatam. Quo viso moestus deicior, ac internae pro dei fidelibus sollicitudinis molestia consternor. Sed tamen ſvisio- nem hanc ad creatoris, qui omnia scit, misericordiam dirigam, in quem et credo, et veritatem rei huius somnii solvamj. XI. Domorum namque visa destructio felicem (aviae) meae Liudmilae,...ac venerabilis matronae, portendit obitum. [Et domus deserta Pauli clericorum nostrorum et sacerdotum expulsionem e terra eorumque sub- stantiae direptionem praefingit. Vidi enim genitricem meam], tam genere quam operum etiam inquinacione gentilem, [nec dignam nominari, alios consultores suos pessimos, deum ignorantes caritate amplectentem exstinctionem socrus suae meditarij. XII. ſQuae verba eius sole lucidiora impleta sunt, nam mater eius mala, nescio quo pacto Dorogomir nomi- nata, consilio inito cum impiis viris dixit: Quid hac re faciamus, quia qui princeps debet esse, perversus est a clericis et a socru mea, et est sicut monachus?*) Perdam eam illosque propellam e terra.**) Statim- que missis consiliariis suis strangulavit socrum suam Ludmilam. Exinde persecutio magna facta est cleri- corum et sacerdotum per universam terram Bohemorum et ecclesiarum destructio. Et custodes in plateis posuit, dicens haec: Ubicumque videritis quempiam clericum euntem ad filium meum, ibidem eum truci- date neve ei vitam concedatis.***) Et exstructis per totam regionem idolorum fanis, omnem regionem ad ea convertit, sacrificia eis offerens suumque filium ad ea cogens. Ipse vero sanctus iuvenis, cum adhuc pue- rulus esset, matri suae resistere non valens, fana quidem invisebat, neque tamen animam suam idolorum sordibus maculavit.†) Fuit enim) coelestis armaturae roboratus tutamine, fet principibus delubra visentibus quidem assistebat), cordis autem interna consideratione assensum in actibus denegat. [Observabatur enim ab omnibus hominibus ut a parvis ita etiam a fortibus, oportebat enim. Nam gratia Dei erat in ipso et ab omnibus diligebatur. Fuit enim in sermonibus suis verax, in iudicio iustus, in consiliis prudens, in gratia providus, in universa morum honestate clarissimus,††) in orationem divinarum institutionum saepe provolve- batur, quam] parvo inscriptam libellulo diligentius occultiusque secum servando/sub veste] retinuit, depositis interim secularis negotii curis, duodecies vel plus eo, ... sub secretiore cubiculi vel ipsius thalami silentio forationibus secretis vacabat), inter noctis vel diei certas vicissitudines casta intentione Christum laudando ad finem usque perlegerat. *) Cfr. Christianum (WLL, 103): Heu, quid agimus quove nosmet vertemus? Princeps siquidem noster ... perversus est a clericis et ceu monachus factus ... **) Cfr. J. Pekař, WLL, 48, n. 3. ***) Cfr. J. Pekař, WLL, 36, n. 1. †) Cfr. Cresc. fide, FRB I, 185: Interea vero mater eius ipsa, quae incredula dei, cum crudelissimis viris inito consilio dixerunt: quid facimus, quia princeps debebat esse, perversus est a clericis, et est monachus? Misitque infelices viros per invidiam ad socrum ... nomine Ludmilla, ut eam interficerent, qui et fecerunt, sicut illis iussum fuerat ... et presbyteros multos cum clero privantes substantia eiecerunt de terra. Tunc impleta est eius (sc. Venceslai) prophetia, quam nuper praedixerat ... Denique cum hi omnes praedicti malivoli irent ad immolandum demoniis agnos atque porcellos, ut ederent ex his nefandissimis hostiis, ipse autem oportunitatem quaerens subtraxit se ab eis, et nunquam contaminatus fuit in escis eorum. Itaque et potum, quod (1) eis pro- pinabant, nunquam gustavit. ††) Cfr. Ut annuntietur (ed. A. Podlaha, p. 13) I. recensio: verax in sermone, in iudicio iustus, in con- silio providus, in bonitate conspicuus, in universa morum honestate clarissimus ..., in II. recensione similiter; cfr. etiam Christianum (WLL, 108) : verax fuit in sermone, iustus in iudicio, fidelis in commisso —
Strana 129
[61] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 129 XIII. Transcursa interim annorum iuvenilium tam felici aetate, in virilis animi robur dux ipse altius conscen- derat; paulatimque suorum vana sectantium consilia viriliter abiciens, eorumque errabundam a vero [deo] igno- rantiam non modicum abhominatus, die quadam fomnium] militum et amicorum contione in palatio facta, huiusmodi ipsos effamine increpationis alloquitur: O amici et fideles, utinam Christi! [Cum ego a parentibus meis traditus essem, ut libros addiscerem, in eis doctrinam Pauli repperi,] quo ait: Cum essem parvulus, loquebar ut par- vulus ... quando autem factus sum vir, evacuavi quae erant parvuli (I. Cor. 13, 11). Hac quippe sententia, modo me ipsum intuendo, quoniam primo Ipropter omnia verba haec) vilis ego ... fad virilem animum per- venire] ardentius desidero, sed puer ego in principatum vestra censura patri mortuo natu fratribus maior succe- dens, per legum frena moderata et rem publicam deo praestante et patriam contra infestantium molem pro viribus tutavi ſvoloque implere sermonem, quem dixit propheta David: Super senes intellexi, quia mandata tua quaesivi (Ps. 118, 100)/*): vos autem, quia cordibus erga summam veritatem speculandam desides fideque mihi manetis dispares, quam plurimum in consiliis vestrae perversitati amabilibus ...hactenus iam patior Julterius tam nolo patij, iuxta scriptum retromissa iuventute vir effectus, quae sunt parvuli evacuabo; praecepti actibus domi- nici, vestrae ulterius non obaudiens nequitiae, superna roboratus clementia insistam. Quocirca vanescat susur- rationis vestrae adversum me conspiratio; cessent saeva [malorum] publicis conventibus inter vos consilia. Pacis amor domi forisque in regno ferveat. Negocia cuiuslibet utilitatis iudicum eversione non damnentur. Parri- cidiorum scelera, quibus pollui soletis, a quoquam ultra non praesumantur. Haec legis Imandata] si summi regis metu Inon metueritis], nostra ira in scelerosos dei zelo accensa, quemcumque huiusmodi reum capite truncabit. [Quibus dictis, matrem suam, impietatis parentem e terra expulit a sel.“*) Finito excellentis allo- quio iussionis Iprincipes regionis et coniurati et consiliarii] domum pavidi redeunt, superba mentium fastigia ... deponunt ... ad tempus modicum moliri (desinunt). Iam tunc deo serenante comprimuntur aliquantum sub eius manu barbarae motiones; surgunt autem catholicae religionis leta incrementa; quoniam divino cultui templa dicata, paulo ante infidelium neglectu cadentia, stabili reparatione fundantur, clerici patria bonisque privati, benigna largitate revocantur; statimque non tantum restituta, verum sancti viri plurimis adaucta muneribus sub- stantia locupletantur, et tota per has partes tali sub principe ... congaudet aecclesia. XIV. [Et audientes hanc famam de sancti principis largitate multi confluebant ex Bavaria et ex Francia et ex Suevia, et ex ceteris provinciis adveniebant portantes ei reliquias et libros varios, quae ipse auro suo et argento et vestimentis pretiosis et crusinis emebat, et fidem rectam per totam regionem christianam re- * stituit.... XV. [Tunc) frater eius Bolezlay aetate minor, mentis perversitate et actuum qualitate execrandus, diabolico tactu instinctus, furoris nequitia contra virum dei saevienter armatus, regni fraterna manu rapiendi cupidus, cum [nefariis viris diabolis ei mortem per scelus inferre volebat). Sed divinitus praedestinacione rem, post- modum tamen futuram tum [de se veraciter patefactam comperit sanctus. Eodem tempore) vir deo carus voto Iproposito cogitavit in corde suo templum aedificare deo et victorioso athletae et martyri eius Vito. Et missis *) Cfr. in M. S. Monac., Mon. Germ. Hist. S. S. IV. p. 218, n. w); FRB I, p. 156, n. 2, in fine cap. XIII leg. Gumpoldi additamentum, sumptum e leg. Cresc. fide (cfr. FRB I, 185), ubi etiam legitur:... Poterat enim (Venceslaus) imitator fore psalmistae, qui in spiritu dixit: Super omnes docentes me intellexi, quia testi- monia tua meditacio mea est (Ps. 118, 99) .... Ut annuntietur (ed. A. Podlaha, p. 5): ... versiculum in eo impletum affirmabant, quo dicitur: Super senes etc. **) Cfr. I. leg. veteroslavicam de S. Venc. (p. 14). Christianum (WLL, 104); utraque tamen Vita mentio- nem facit etiam de revocatione matris; Ut annuntietur (ed. Podlaha, p. 11) prouti haec Vita Nikolskiana non meminit eiusdem revocationis. ***) Cfr. in M. S. Monac., Mon. Germ. Hist. S. S. IV, p. 218 n. w); FRB I, p. 156, n. 2, et ib. (Cresc. fide), p. 185: In tempore autem illo multi sacerdotes de provincia Bavariorum et de Svevia audientes famam de eo confluebant cum reliquiis sanctorum et libris ad eum. Quibus omnibus habunde aurum et argentum, crusinas et mancipia, atque vestimenta hilariter, prout unicuique opus erat, praestabat. Hi quoque omnes ma- gistri mirabantur in doctrina eius. 17
[61] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 129 XIII. Transcursa interim annorum iuvenilium tam felici aetate, in virilis animi robur dux ipse altius conscen- derat; paulatimque suorum vana sectantium consilia viriliter abiciens, eorumque errabundam a vero [deo] igno- rantiam non modicum abhominatus, die quadam fomnium] militum et amicorum contione in palatio facta, huiusmodi ipsos effamine increpationis alloquitur: O amici et fideles, utinam Christi! [Cum ego a parentibus meis traditus essem, ut libros addiscerem, in eis doctrinam Pauli repperi,] quo ait: Cum essem parvulus, loquebar ut par- vulus ... quando autem factus sum vir, evacuavi quae erant parvuli (I. Cor. 13, 11). Hac quippe sententia, modo me ipsum intuendo, quoniam primo Ipropter omnia verba haec) vilis ego ... fad virilem animum per- venire] ardentius desidero, sed puer ego in principatum vestra censura patri mortuo natu fratribus maior succe- dens, per legum frena moderata et rem publicam deo praestante et patriam contra infestantium molem pro viribus tutavi ſvoloque implere sermonem, quem dixit propheta David: Super senes intellexi, quia mandata tua quaesivi (Ps. 118, 100)/*): vos autem, quia cordibus erga summam veritatem speculandam desides fideque mihi manetis dispares, quam plurimum in consiliis vestrae perversitati amabilibus ...hactenus iam patior Julterius tam nolo patij, iuxta scriptum retromissa iuventute vir effectus, quae sunt parvuli evacuabo; praecepti actibus domi- nici, vestrae ulterius non obaudiens nequitiae, superna roboratus clementia insistam. Quocirca vanescat susur- rationis vestrae adversum me conspiratio; cessent saeva [malorum] publicis conventibus inter vos consilia. Pacis amor domi forisque in regno ferveat. Negocia cuiuslibet utilitatis iudicum eversione non damnentur. Parri- cidiorum scelera, quibus pollui soletis, a quoquam ultra non praesumantur. Haec legis Imandata] si summi regis metu Inon metueritis], nostra ira in scelerosos dei zelo accensa, quemcumque huiusmodi reum capite truncabit. [Quibus dictis, matrem suam, impietatis parentem e terra expulit a sel.“*) Finito excellentis allo- quio iussionis Iprincipes regionis et coniurati et consiliarii] domum pavidi redeunt, superba mentium fastigia ... deponunt ... ad tempus modicum moliri (desinunt). Iam tunc deo serenante comprimuntur aliquantum sub eius manu barbarae motiones; surgunt autem catholicae religionis leta incrementa; quoniam divino cultui templa dicata, paulo ante infidelium neglectu cadentia, stabili reparatione fundantur, clerici patria bonisque privati, benigna largitate revocantur; statimque non tantum restituta, verum sancti viri plurimis adaucta muneribus sub- stantia locupletantur, et tota per has partes tali sub principe ... congaudet aecclesia. XIV. [Et audientes hanc famam de sancti principis largitate multi confluebant ex Bavaria et ex Francia et ex Suevia, et ex ceteris provinciis adveniebant portantes ei reliquias et libros varios, quae ipse auro suo et argento et vestimentis pretiosis et crusinis emebat, et fidem rectam per totam regionem christianam re- * stituit.... XV. [Tunc) frater eius Bolezlay aetate minor, mentis perversitate et actuum qualitate execrandus, diabolico tactu instinctus, furoris nequitia contra virum dei saevienter armatus, regni fraterna manu rapiendi cupidus, cum [nefariis viris diabolis ei mortem per scelus inferre volebat). Sed divinitus praedestinacione rem, post- modum tamen futuram tum [de se veraciter patefactam comperit sanctus. Eodem tempore) vir deo carus voto Iproposito cogitavit in corde suo templum aedificare deo et victorioso athletae et martyri eius Vito. Et missis *) Cfr. in M. S. Monac., Mon. Germ. Hist. S. S. IV. p. 218, n. w); FRB I, p. 156, n. 2, in fine cap. XIII leg. Gumpoldi additamentum, sumptum e leg. Cresc. fide (cfr. FRB I, 185), ubi etiam legitur:... Poterat enim (Venceslaus) imitator fore psalmistae, qui in spiritu dixit: Super omnes docentes me intellexi, quia testi- monia tua meditacio mea est (Ps. 118, 99) .... Ut annuntietur (ed. A. Podlaha, p. 5): ... versiculum in eo impletum affirmabant, quo dicitur: Super senes etc. **) Cfr. I. leg. veteroslavicam de S. Venc. (p. 14). Christianum (WLL, 104); utraque tamen Vita mentio- nem facit etiam de revocatione matris; Ut annuntietur (ed. Podlaha, p. 11) prouti haec Vita Nikolskiana non meminit eiusdem revocationis. ***) Cfr. in M. S. Monac., Mon. Germ. Hist. S. S. IV, p. 218 n. w); FRB I, p. 156, n. 2, et ib. (Cresc. fide), p. 185: In tempore autem illo multi sacerdotes de provincia Bavariorum et de Svevia audientes famam de eo confluebant cum reliquiis sanctorum et libris ad eum. Quibus omnibus habunde aurum et argentum, crusinas et mancipia, atque vestimenta hilariter, prout unicuique opus erat, praestabat. Hi quoque omnes ma- gistri mirabantur in doctrina eius. 17
Strana 130
130 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [62] ad episcopum Ratisbonensem nuntiis dixit: Pater meus aedificavit templum sancto Georgio, ego autem cum tua licentia opto condere ecclesiam sancto Vito martyri Christi. Quibus auditis episcopus Tuton, expansis manibus suis in coelum ad deum, gratias agens Christo dixit: Ite et dicite filio meo felici Venceslao: Sicuti animo cogitasti, ita iam ecclesia tua constat ante deum in coelis constructa./*) XVI. [Quo responso episcopi audito Venceslaus constitutis opificibus ipse coepit portare in humeris suis calcem et manibus suis fundamentum posuit et finivit./**) Invitato iam dicto episcopo in honorem sancti Viti ... consecratur ; ibidemque plurima [miracula et signa fiebant usque ad hodiernam diem, diabolo vero multa damna. Ipse vero sanctus voluit ire Romam ad sanctum apostolum Petrum, tradito principatu fratri suo, ibique mundo renuntiare, sed propter ecclesiam hanc, quia nondum ad finem perducta erat, idcirco moram faciebat. Sed sicut qui magno aestu fenum demetit sititque aquam, ita et sanctus desiderabat marty- rium et sanguinis effusionem, sed non de manu fratris sui./***) Sed ſdei) largissimi remuneratoris provi- dentia fet meritorum fidelium recompensatoris, convenienter hanc ei dedit mercedem in sua patria, quam in alienis terris expetiverat. Neque hoc eius facinus possumus silentio praeterire, insigne mortalibus Deique angelis iucundum ac timentibus Deum admirandum nec unquam inter homines auditum, quod pectora sancti saxis duriora portabant in corde. Coactus enim aliquando a fratre suo et a principibus suis, filiorum pro- creandorum causa, cum muliere concubuit, et ex ea procreavit filium Izbrjaslav nomine. Et dixit ad eam: Ecce iam multum peccavimus et iniquitatem fecimus, iam ab hac re desistamus, germine secundum natu- ram humanam suscepto. Nos duo inter nos: tu me fratris loco habe, et ego te loco sororis. Cui sermoni illa cum assensisset et coram Deo ipso eam suscepisset, aliquando peccavit cum dilecto servo eius. Quod sanctus ipse cum vidisset, dixit: Cur mentita es coram Deo? Tibi licuit nubere aut non nubere. Sed ne ausi sitis cuiquam hoc proferre, donec ego de hac re mecum considerabo. Et facto convivio magno, nullo sciente consilium hoc, nuptum eam dedit sororem faciens eidem). XVII. [Frater autem eius natu minor Boleslav iam nominatus, cum comperisset eum Romam proficisct velle, coepit multa mala contra eum occulte moliri multasque insidias parare. Consilia in domibus eorum inibat deliberationes habens cum pravis consiliariis in virum sanctum. Quorum cuncta consilia non latuere sanctum, sed tacitus rei huius exitum spectabat./ †) XVIII. [Alio autem tempore convocatis consiliariis suis frater eius: Perpendite, inquit, quomodo eum inter- ficiamus. Qui ei haec responderunt: Nequaquam eum aliter potes interficere, degens sub eius potestate, sed roga eum, ut veniat domum tuam in civitatem Boleslav, et hic eum potes interficere, vocans ad se. Qui precibus veniam impetrans a fratre cum consiliariis suis, convivium magnum splendidum paravit in memo- riam, ut aiebat, sanctorum Cosmae et Damiani, et missis nuntiis ad fratrem suum dixit: Frater, sollemne *) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186): Eo namque tempore cogitavit templum aedificare domino, et per nuncios sciscitavit urbis Radesbonae episcopum religiosum, nomine Tutum, dicens: pater meus aedificavit templum domino deo, ego autem cum tua licentia similiter opto condere ecclesiam domino deo in honorem sancti Viti martyris Christi. Episcopus autem Tutus expandit manus suas cum gratiarum actione ad dominum ovans et dicens: haec narrate filio meo felici Vendezlavo dicentes: iam ecclesia tua constat ante dominum deum venus- tissime constructa. ** ) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186): Cumque narrassent secundum iussionem episcopi, valde gavisus fuit, et convocatis omnibus deo opitulante ipse incipiens miro ordine fundavit ecclesiam in nomine sancti Viti. ***) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186): Ipse vero sciebat, et sicut homo in aestu diei foenilem metens sitiet aquam, ita ipse procul dubio desiderabat martyrium percipere; sed non de manu fratris sui ... In tempore autem illo voluit ire Romam, ut papa eum indueret vestibus monasticis, et pro dei amore relinquere voluit prin- cipatum, e dare illud fratri suo ; sed non potuit propter ecclesiam praenominatam, quia nondum perfecta esset. †) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186) : Tunc autem frater eius iunior et peior nomine Bolezlaus diabolica fraude deceptus, cum impiis malignum inierunt consilium contra praedictum virum beatum, ut eum perderent. Ipse vero scieba .. .
130 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. [62] ad episcopum Ratisbonensem nuntiis dixit: Pater meus aedificavit templum sancto Georgio, ego autem cum tua licentia opto condere ecclesiam sancto Vito martyri Christi. Quibus auditis episcopus Tuton, expansis manibus suis in coelum ad deum, gratias agens Christo dixit: Ite et dicite filio meo felici Venceslao: Sicuti animo cogitasti, ita iam ecclesia tua constat ante deum in coelis constructa./*) XVI. [Quo responso episcopi audito Venceslaus constitutis opificibus ipse coepit portare in humeris suis calcem et manibus suis fundamentum posuit et finivit./**) Invitato iam dicto episcopo in honorem sancti Viti ... consecratur ; ibidemque plurima [miracula et signa fiebant usque ad hodiernam diem, diabolo vero multa damna. Ipse vero sanctus voluit ire Romam ad sanctum apostolum Petrum, tradito principatu fratri suo, ibique mundo renuntiare, sed propter ecclesiam hanc, quia nondum ad finem perducta erat, idcirco moram faciebat. Sed sicut qui magno aestu fenum demetit sititque aquam, ita et sanctus desiderabat marty- rium et sanguinis effusionem, sed non de manu fratris sui./***) Sed ſdei) largissimi remuneratoris provi- dentia fet meritorum fidelium recompensatoris, convenienter hanc ei dedit mercedem in sua patria, quam in alienis terris expetiverat. Neque hoc eius facinus possumus silentio praeterire, insigne mortalibus Deique angelis iucundum ac timentibus Deum admirandum nec unquam inter homines auditum, quod pectora sancti saxis duriora portabant in corde. Coactus enim aliquando a fratre suo et a principibus suis, filiorum pro- creandorum causa, cum muliere concubuit, et ex ea procreavit filium Izbrjaslav nomine. Et dixit ad eam: Ecce iam multum peccavimus et iniquitatem fecimus, iam ab hac re desistamus, germine secundum natu- ram humanam suscepto. Nos duo inter nos: tu me fratris loco habe, et ego te loco sororis. Cui sermoni illa cum assensisset et coram Deo ipso eam suscepisset, aliquando peccavit cum dilecto servo eius. Quod sanctus ipse cum vidisset, dixit: Cur mentita es coram Deo? Tibi licuit nubere aut non nubere. Sed ne ausi sitis cuiquam hoc proferre, donec ego de hac re mecum considerabo. Et facto convivio magno, nullo sciente consilium hoc, nuptum eam dedit sororem faciens eidem). XVII. [Frater autem eius natu minor Boleslav iam nominatus, cum comperisset eum Romam proficisct velle, coepit multa mala contra eum occulte moliri multasque insidias parare. Consilia in domibus eorum inibat deliberationes habens cum pravis consiliariis in virum sanctum. Quorum cuncta consilia non latuere sanctum, sed tacitus rei huius exitum spectabat./ †) XVIII. [Alio autem tempore convocatis consiliariis suis frater eius: Perpendite, inquit, quomodo eum inter- ficiamus. Qui ei haec responderunt: Nequaquam eum aliter potes interficere, degens sub eius potestate, sed roga eum, ut veniat domum tuam in civitatem Boleslav, et hic eum potes interficere, vocans ad se. Qui precibus veniam impetrans a fratre cum consiliariis suis, convivium magnum splendidum paravit in memo- riam, ut aiebat, sanctorum Cosmae et Damiani, et missis nuntiis ad fratrem suum dixit: Frater, sollemne *) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186): Eo namque tempore cogitavit templum aedificare domino, et per nuncios sciscitavit urbis Radesbonae episcopum religiosum, nomine Tutum, dicens: pater meus aedificavit templum domino deo, ego autem cum tua licentia similiter opto condere ecclesiam domino deo in honorem sancti Viti martyris Christi. Episcopus autem Tutus expandit manus suas cum gratiarum actione ad dominum ovans et dicens: haec narrate filio meo felici Vendezlavo dicentes: iam ecclesia tua constat ante dominum deum venus- tissime constructa. ** ) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186): Cumque narrassent secundum iussionem episcopi, valde gavisus fuit, et convocatis omnibus deo opitulante ipse incipiens miro ordine fundavit ecclesiam in nomine sancti Viti. ***) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186): Ipse vero sciebat, et sicut homo in aestu diei foenilem metens sitiet aquam, ita ipse procul dubio desiderabat martyrium percipere; sed non de manu fratris sui ... In tempore autem illo voluit ire Romam, ut papa eum indueret vestibus monasticis, et pro dei amore relinquere voluit prin- cipatum, e dare illud fratri suo ; sed non potuit propter ecclesiam praenominatam, quia nondum perfecta esset. †) Cfr. Cresc. fide (FRB I, 186) : Tunc autem frater eius iunior et peior nomine Bolezlaus diabolica fraude deceptus, cum impiis malignum inierunt consilium contra praedictum virum beatum, ut eum perderent. Ipse vero scieba .. .
Strana 131
[63 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 131 magnum in memoriam sanctorum paravi. Itaque rogo maiestatem tuam, ne deneges venire ad nos. Sanctus vero nuntio eius respondit: Sollemne fratris sollemne dei est, et ego me ad nutum eius praeparabo. Quae omnia eorum flagitia et consilia sanctum non fugerunt, sed omnia novit. Statimque se armis ornans cum delectis suis, conscenso equo coepit ludere, currens coram eis in aula sua et dicens ad eos: Nonne egomet cum vobis Bohemis (= Čechi) equo insidens reperire possem adversarios nostros? Sed nolo. Quibus dictis, ad fratrem profectus est. Frater autem eius cum omnibus officiis et honoribus ei obviam progressus est summa cum lenitate./*) Cuius mansuetudini quamvis falsae deo dignus Vencezlaus multum congaudens, scum inter se laeti exosculati essent atque consertis invicem manibus, domum gaudio introeunt. Epulis discumbunt. Vinoque post longum quibusdam ... saturatis, fraus conflata [non potuit celari a molientibus sancti viri necem/. Qui malivoli, mucronibus veste iam tectis, ter surgentes, terque iterum quasi quodammodo lassi sedibus se in- clinantes, viribus saltim et audatia omnino emolliti, eo quod nondum divinitus iussa venerit passionis hora, inlaesum eum dimiserunt. Huius rei ipse haud inscius, periculo non pavidus, divini tutaminis securitate ani- matus, quamvis cuiusdam clientuli Ifratris sui) in aurem susurrantis cautela, quomodo contra eum moliti fu- erint, praestrueretur, sed eo tamen non motus, fratrem ceterosque considentes exhilarari, quasi hospitis grata vice, amabiliter rogavit. Et paulo post amota mensa surgit, impletaque vino patera, modestae salutacionis dicto, omnes dulciter huiusmodi alloquitur: Salutet vos salus omnium Christus! Calicem, quem manu teneo, in sancti archangeli ſnomen/**) ebibere, unumquemque nostrum ne pigeat, fad cuius festivum diem commemorandum cras nobis ieiunium incidit], hoc amore spiritalitatis eius altitudinem ... venerantes, ut quacumque hora lex naturae ad extrema nos deduxerit, fin paradisum aeternum dignetur nos in pace suscipere. Amenj. Statim- que post verbum laetus ebibit, singillatim omnibus eodem amore singulos scyphos ebibendos blandissimo pro- pinat osculo. Intrepidus autem fin cubile suum dormitum abiit/. XIX. Noctis autem sequentis cursu, orationum ac elemosinarum curiosissima desudans instantia, futurae con- scius mortis, pro Christo fultro]"**) pati devotus pernoctavit. [Frater tamen eius dixit ad suos: Non possu- mus eum ullo modo interficere, cum comites eius sint cum eo sobrii, sed scimus consuetudinem eius hanc, quod ut primum sonum campanae templi audierit, solus thoro prosiliet et in templum curret, neminem ex- spectans. Dicamus ergo sacerdoti, ut maturius campanam pulset. Quod et factum est ita. Audito namque signaculo campanae sanctus vir' non segnis thoro, ut iam est solitus, prosiliens, aecclesiamque properando ingressus, cantum nocturnalem laudesque matutinales modesta intentans auscultacione, post plurimas oraciones domum lassis membris aliquantum sommo reficiendis divertitur. Rubente iam primum aurora, execrabili me- moria scribendus Bolezlaus, viri sancti germanus, ... specu quo latuit, more lupino, cum ex adverso agnum furtive lacerandum irruit, ipse cum aliquot sequacibus huic sceleri comparibus furibunde progressus, et mucrone succinctus, ... media via obvius restitit. Quem sanctus ipse mitissima inter salutando benignitate ita alloquitur: Ave, frater dilecte! grates immensae dilectioni tuae a nobis sint relatae, quia honorifice disposito heri con- vivio bene nobis et satis iucunde (var. abunde) ministrasti. Tam dulci pessimus ille non respondens allocutioni, sed extracto cicius ense, in sancti capitis verticem, ut fortius valet, percutiens ait: Melius hodie tibi prae- paravero convivium! Sed ferro resiliente et nec vulneris tandem signum annotante, geminatur ictus. Quo nihilo magis laedente, tercio ferire cum velit, ... ensis manu territi ſservi diabolij excidit. Quem fensem statim *) Cfr. apud Laurentium (FRB I, 175—176): Quibus (proceribus) ille (Boleslaus): Quomodo, inquit, uti consulitis, eum interficere possumus, cum ille in munitissima, ut nostis, degens urbe totius regni gubernacula possideat: nos vero pauciores numero existentes, tantae potestatis prorsus impares iudicemur? Tunc illi: ecce, aiunt, sanctorum imminet festivitas martyrum, Cosmae scilicet ac Damiani, quibus annuum solitus es praebere obsequium. Fucato itaque utens consilio regem suppliciter adire ne pigriteris ... Initis igitur talibus iniquitatis consiliis aliquo elaventi tempore idem execrandae germanus memoriae regiam adiit urbem ... Rex tantum sui dignetur servi postulationem audire fratrisque sui non dedignetur tecta subire (— dicit Boleslaus ad Vence- slaum —), sanctorum quippe imminent sollemnia martyrum, Cosmae videlicet et Damiani, quos annuatim solitus sum debito recolere festo ...Cumque a sagacioribus quibusdam notae sibi ex parte insidiae fierent, ille (= Vence- slaus) continuo tale dedit responsum: ... militari stipati manu studeamus adimplere pollicita muniaque solem- nia tantis exhibeamus martyribus. **) G: in sancti archangeli Michaelis amorem ; ofr. Cresc. fide (FRB I, 187) : in nomine beati arch. Michaelis ; similiter Christianus (WLL, 112). ***) ) G: habet iura!
[63 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 131 magnum in memoriam sanctorum paravi. Itaque rogo maiestatem tuam, ne deneges venire ad nos. Sanctus vero nuntio eius respondit: Sollemne fratris sollemne dei est, et ego me ad nutum eius praeparabo. Quae omnia eorum flagitia et consilia sanctum non fugerunt, sed omnia novit. Statimque se armis ornans cum delectis suis, conscenso equo coepit ludere, currens coram eis in aula sua et dicens ad eos: Nonne egomet cum vobis Bohemis (= Čechi) equo insidens reperire possem adversarios nostros? Sed nolo. Quibus dictis, ad fratrem profectus est. Frater autem eius cum omnibus officiis et honoribus ei obviam progressus est summa cum lenitate./*) Cuius mansuetudini quamvis falsae deo dignus Vencezlaus multum congaudens, scum inter se laeti exosculati essent atque consertis invicem manibus, domum gaudio introeunt. Epulis discumbunt. Vinoque post longum quibusdam ... saturatis, fraus conflata [non potuit celari a molientibus sancti viri necem/. Qui malivoli, mucronibus veste iam tectis, ter surgentes, terque iterum quasi quodammodo lassi sedibus se in- clinantes, viribus saltim et audatia omnino emolliti, eo quod nondum divinitus iussa venerit passionis hora, inlaesum eum dimiserunt. Huius rei ipse haud inscius, periculo non pavidus, divini tutaminis securitate ani- matus, quamvis cuiusdam clientuli Ifratris sui) in aurem susurrantis cautela, quomodo contra eum moliti fu- erint, praestrueretur, sed eo tamen non motus, fratrem ceterosque considentes exhilarari, quasi hospitis grata vice, amabiliter rogavit. Et paulo post amota mensa surgit, impletaque vino patera, modestae salutacionis dicto, omnes dulciter huiusmodi alloquitur: Salutet vos salus omnium Christus! Calicem, quem manu teneo, in sancti archangeli ſnomen/**) ebibere, unumquemque nostrum ne pigeat, fad cuius festivum diem commemorandum cras nobis ieiunium incidit], hoc amore spiritalitatis eius altitudinem ... venerantes, ut quacumque hora lex naturae ad extrema nos deduxerit, fin paradisum aeternum dignetur nos in pace suscipere. Amenj. Statim- que post verbum laetus ebibit, singillatim omnibus eodem amore singulos scyphos ebibendos blandissimo pro- pinat osculo. Intrepidus autem fin cubile suum dormitum abiit/. XIX. Noctis autem sequentis cursu, orationum ac elemosinarum curiosissima desudans instantia, futurae con- scius mortis, pro Christo fultro]"**) pati devotus pernoctavit. [Frater tamen eius dixit ad suos: Non possu- mus eum ullo modo interficere, cum comites eius sint cum eo sobrii, sed scimus consuetudinem eius hanc, quod ut primum sonum campanae templi audierit, solus thoro prosiliet et in templum curret, neminem ex- spectans. Dicamus ergo sacerdoti, ut maturius campanam pulset. Quod et factum est ita. Audito namque signaculo campanae sanctus vir' non segnis thoro, ut iam est solitus, prosiliens, aecclesiamque properando ingressus, cantum nocturnalem laudesque matutinales modesta intentans auscultacione, post plurimas oraciones domum lassis membris aliquantum sommo reficiendis divertitur. Rubente iam primum aurora, execrabili me- moria scribendus Bolezlaus, viri sancti germanus, ... specu quo latuit, more lupino, cum ex adverso agnum furtive lacerandum irruit, ipse cum aliquot sequacibus huic sceleri comparibus furibunde progressus, et mucrone succinctus, ... media via obvius restitit. Quem sanctus ipse mitissima inter salutando benignitate ita alloquitur: Ave, frater dilecte! grates immensae dilectioni tuae a nobis sint relatae, quia honorifice disposito heri con- vivio bene nobis et satis iucunde (var. abunde) ministrasti. Tam dulci pessimus ille non respondens allocutioni, sed extracto cicius ense, in sancti capitis verticem, ut fortius valet, percutiens ait: Melius hodie tibi prae- paravero convivium! Sed ferro resiliente et nec vulneris tandem signum annotante, geminatur ictus. Quo nihilo magis laedente, tercio ferire cum velit, ... ensis manu territi ſservi diabolij excidit. Quem fensem statim *) Cfr. apud Laurentium (FRB I, 175—176): Quibus (proceribus) ille (Boleslaus): Quomodo, inquit, uti consulitis, eum interficere possumus, cum ille in munitissima, ut nostis, degens urbe totius regni gubernacula possideat: nos vero pauciores numero existentes, tantae potestatis prorsus impares iudicemur? Tunc illi: ecce, aiunt, sanctorum imminet festivitas martyrum, Cosmae scilicet ac Damiani, quibus annuum solitus es praebere obsequium. Fucato itaque utens consilio regem suppliciter adire ne pigriteris ... Initis igitur talibus iniquitatis consiliis aliquo elaventi tempore idem execrandae germanus memoriae regiam adiit urbem ... Rex tantum sui dignetur servi postulationem audire fratrisque sui non dedignetur tecta subire (— dicit Boleslaus ad Vence- slaum —), sanctorum quippe imminent sollemnia martyrum, Cosmae videlicet et Damiani, quos annuatim solitus sum debito recolere festo ...Cumque a sagacioribus quibusdam notae sibi ex parte insidiae fierent, ille (= Vence- slaus) continuo tale dedit responsum: ... militari stipati manu studeamus adimplere pollicita muniaque solem- nia tantis exhibeamus martyribus. **) G: in sancti archangeli Michaelis amorem ; ofr. Cresc. fide (FRB I, 187) : in nomine beati arch. Michaelis ; similiter Christianus (WLL, 112). ***) ) G: habet iura!
Strana 132
132 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 164 sanctus Vencezlaus per capulum surripiens et supra scelerosum fratris iam inermis fcapillos eius prehendens/*) verticem ... librans: Videsne, inquit, Ifrater meus/? Verti in te posset tuae crudelitatis exitium. En, unde prohibeor fraterni sanguinis fieri effusor? Sed nolo, de manu mea ultimo examine sanguis, o frater, tuus quae- ratur in me. Recipe gladium, ftibique supplicium; quae sunt agenda ne differas in longum feosque voca, qui te docuerunt, nec ipse in fratris sanguine peccaveris). Resumpto iterum frater impius ferro, altum quasi vinci metuens clamat, in auxilium sui socios vocat [dicens: O coniurati, qui me docuistis, mihi non subvenietis?**) se quasi coactum et a fratris impetu prius laesum repugnare simulat. Mox socii magno clamore vocati ac- currunt, causam quasi sceleris inscii de tumultu quaerunt, domini sui fervidam sentiunt iram. Eoque iam tunc sceleris auctore quarta vice sacrum caput per ictum saltim confringente, omnes simul armis irruunt, certatim membra lanceis gladiisque perfodiunt, fet tamquam a lupis discerptum (corpus) humi prosternitur semivivum. Cre- brescunt iterum iterumque saevae gladiorum percussiones; sanguis innocuus effunditur, corpus labe vacuum minu- tatim quasi a canibus laceratur. Anima sacratissima carnei clausura domicilii sub tot vulnerum exuta tormentis, nobili triumpho angelicis subvecta manibus, summi remuneratoris aspectum gaudio visura, et inter gloriosos martirum ordines per aevum consessura, sub 4 Kalendarum Octobrium perpetuo laetantia regni coelestis in- greditur consortia. XX. Sacrum autem corpus credulorum pauci, qui aderant, venerabiliter sarcofago includentes, celebrato a cle- ricis funebri obsequio, extra aecclesiam, certaminis loco vicinam, condiderunt. Succedente post hinc in regnum nimiae peruersitatis duce Bolezlao, saevitiaque eius in catervas fidelium furente, non multo post beati viri necem [mittens Pragam interfecit omnes eius amicos et clericos et servos eius intercipiens omnes percussit et liberos eorum in flumen proiecit].***) XXI. Peracta fortissimi dei athletae venerabili passione, ministri quidam sanguinem, qui per tabulas aecclesiae ipsa martirii hora aspersus apparet, iussi aqua lavantes, penitus absterserunt. Posteraque die illuc venientes, non minus quam cum primum parieti adhaesit cruorem ipsum eodem loco dilatatum conspiciunt. Non parum ipsi hoc viso territi, aqua iterum allata, multo studiosius abluere decertant. Crastino autem probandi causa, si etiam adhuc frustrati sint, redeuntes, non minus tinctum sanguine parietem, quamvis ter ablutus videatur, agnoscunt. Quibus multum super hoc mirantibus, eoque abluendi labore post inde cessantibus, usque hodie sanguinis eiusdem intinctione paries ipse pro signo venerando nitescit. XXII. Ut veracium saepe nobis relatu patefactum est, post constantissimi triumphum athletae [Christi] omnes sanguinis effusores ... superno incussi furore, aut demonum potestate rapti inter homines postea non com- paruerunt, aut versa [humana) natura, canum latratu vice loquendi utentes, dentium stridore morsus imitantur caninos, aut misera corporum ariditate siccati ſvitam suam male finierunt), necnon falii auditus fet loquendi facultate] ... privacione, vitam ...odiosam [omnibus proximis suis male] finierunt. [Sed et ipse frater eius, sicut narrant multi antiquiores, saepe a daemonibus oppressus, et manibus virorum suorum et famulorum suorum detentus, cum animum recepisset, ait: Haec vos mihi fecistis, quia vobis obsequens aureum caput eius apprehendi, et hoc in me apparet. Attamen hi omnes, sicuti diximus, priores quam princeps eorum, vitam suam male finierunt). XXIII. Quiescente ibidem, ſubi necatum est), per trium spacia annorum venerando corpore, fidelibus quibus- dam nocte visum est, ut, deo rem insinuante ſcorpas sanctij ad aecclesiam sancti Viti martiris, quam ipse iam construxerat, religiosiore condendum sepultura transferri debeat. Qui somno emersi viso credentes, /sed revera *) Cfr. Ut annuntietur, Úvod p. 10. *) Cfr. Cresc. fide (FRBI, 187): eia, ubi estis? adiuvate me ; Christianus (WLL, 114): Mei inquit ubi estis? Domino vestro quam pessime succurritis ... ***) Cfr. Christianum (WLL, 115): ... civitatem Pragensem adeunt et omnes amicos eius... morte peri- munt et infantes eorum vivos in profundo fluvii Wltavie dimerserunt; etiam in I. leg. veterosl. (p. 15), et in bohemica recensione Cresc. fide (WLL, 36 n. 2).
132 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 164 sanctus Vencezlaus per capulum surripiens et supra scelerosum fratris iam inermis fcapillos eius prehendens/*) verticem ... librans: Videsne, inquit, Ifrater meus/? Verti in te posset tuae crudelitatis exitium. En, unde prohibeor fraterni sanguinis fieri effusor? Sed nolo, de manu mea ultimo examine sanguis, o frater, tuus quae- ratur in me. Recipe gladium, ftibique supplicium; quae sunt agenda ne differas in longum feosque voca, qui te docuerunt, nec ipse in fratris sanguine peccaveris). Resumpto iterum frater impius ferro, altum quasi vinci metuens clamat, in auxilium sui socios vocat [dicens: O coniurati, qui me docuistis, mihi non subvenietis?**) se quasi coactum et a fratris impetu prius laesum repugnare simulat. Mox socii magno clamore vocati ac- currunt, causam quasi sceleris inscii de tumultu quaerunt, domini sui fervidam sentiunt iram. Eoque iam tunc sceleris auctore quarta vice sacrum caput per ictum saltim confringente, omnes simul armis irruunt, certatim membra lanceis gladiisque perfodiunt, fet tamquam a lupis discerptum (corpus) humi prosternitur semivivum. Cre- brescunt iterum iterumque saevae gladiorum percussiones; sanguis innocuus effunditur, corpus labe vacuum minu- tatim quasi a canibus laceratur. Anima sacratissima carnei clausura domicilii sub tot vulnerum exuta tormentis, nobili triumpho angelicis subvecta manibus, summi remuneratoris aspectum gaudio visura, et inter gloriosos martirum ordines per aevum consessura, sub 4 Kalendarum Octobrium perpetuo laetantia regni coelestis in- greditur consortia. XX. Sacrum autem corpus credulorum pauci, qui aderant, venerabiliter sarcofago includentes, celebrato a cle- ricis funebri obsequio, extra aecclesiam, certaminis loco vicinam, condiderunt. Succedente post hinc in regnum nimiae peruersitatis duce Bolezlao, saevitiaque eius in catervas fidelium furente, non multo post beati viri necem [mittens Pragam interfecit omnes eius amicos et clericos et servos eius intercipiens omnes percussit et liberos eorum in flumen proiecit].***) XXI. Peracta fortissimi dei athletae venerabili passione, ministri quidam sanguinem, qui per tabulas aecclesiae ipsa martirii hora aspersus apparet, iussi aqua lavantes, penitus absterserunt. Posteraque die illuc venientes, non minus quam cum primum parieti adhaesit cruorem ipsum eodem loco dilatatum conspiciunt. Non parum ipsi hoc viso territi, aqua iterum allata, multo studiosius abluere decertant. Crastino autem probandi causa, si etiam adhuc frustrati sint, redeuntes, non minus tinctum sanguine parietem, quamvis ter ablutus videatur, agnoscunt. Quibus multum super hoc mirantibus, eoque abluendi labore post inde cessantibus, usque hodie sanguinis eiusdem intinctione paries ipse pro signo venerando nitescit. XXII. Ut veracium saepe nobis relatu patefactum est, post constantissimi triumphum athletae [Christi] omnes sanguinis effusores ... superno incussi furore, aut demonum potestate rapti inter homines postea non com- paruerunt, aut versa [humana) natura, canum latratu vice loquendi utentes, dentium stridore morsus imitantur caninos, aut misera corporum ariditate siccati ſvitam suam male finierunt), necnon falii auditus fet loquendi facultate] ... privacione, vitam ...odiosam [omnibus proximis suis male] finierunt. [Sed et ipse frater eius, sicut narrant multi antiquiores, saepe a daemonibus oppressus, et manibus virorum suorum et famulorum suorum detentus, cum animum recepisset, ait: Haec vos mihi fecistis, quia vobis obsequens aureum caput eius apprehendi, et hoc in me apparet. Attamen hi omnes, sicuti diximus, priores quam princeps eorum, vitam suam male finierunt). XXIII. Quiescente ibidem, ſubi necatum est), per trium spacia annorum venerando corpore, fidelibus quibus- dam nocte visum est, ut, deo rem insinuante ſcorpas sanctij ad aecclesiam sancti Viti martiris, quam ipse iam construxerat, religiosiore condendum sepultura transferri debeat. Qui somno emersi viso credentes, /sed revera *) Cfr. Ut annuntietur, Úvod p. 10. *) Cfr. Cresc. fide (FRBI, 187): eia, ubi estis? adiuvate me ; Christianus (WLL, 114): Mei inquit ubi estis? Domino vestro quam pessime succurritis ... ***) Cfr. Christianum (WLL, 115): ... civitatem Pragensem adeunt et omnes amicos eius... morte peri- munt et infantes eorum vivos in profundo fluvii Wltavie dimerserunt; etiam in I. leg. veterosl. (p. 15), et in bohemica recensione Cresc. fide (WLL, 36 n. 2).
Strana 133
65 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 133 principis tyrannidem metuentes ftacuerunt. Iterum atque iterum eadem visione apparente et nimis horribiliter eos perterrente, non potuerunt dissimulare, sed narraverunt principi, quae sibi fuerant ostensa.*) Qui tam- quam e gravi somno expergefactus, nec tamen timore dei perterritus, sed homines veritus, praecepit sacer- dotibus, ut irent nocte et corpus sancti inscientibus cunctis afferrent. Profecti igitur ad locum sanctum cum orationibus, venerabile corpus martyris in arca super plaustrum posuerunt eademque via, qua venerant, redierunt, volentes mandatum principis noctu exsequi. Cumque pervenissent ad rivulum quendam, cui voca- bulum Rokytnice,**) tam vehementi a deo facta inundatione rivi, ut et pontem dissiparet et ligna abriperet, stabant ex adverso circumspicientes, ubi ligna ad ratem construendam reperirent. Et non invenientes de- liberabant), quid facerent. Dum in hac versantur angustia /et cura], subito erectis obtutibus, [miraculum viderunt) dei praesente virtute, sequos cum plaustro altera stantes ripa nec una quidem aquae gutta conspersos.***) Verba mira similia iis, quae de Petro apostolo: Petrus super mare ambulavit iussus a Deo, corpus vero sancti in momento temporis translatum est. Quis de hoc meditatur, quonam modo sit translatum? Nonne divina virtus transtulit? Quo miraculo ipsi aliquantum haesitantes, transnatato supra caballos rivulo /secuti sanctum corpus] ad locum praedestinatum citius applicant, aecclesiam ... deum laudando introeunt [nocte clam iubente fratre eius, sed divina virtute collustrati, omnibus hominibus videntibus et glorificantibus Deum/. Foribusque diligentius obseratis precibusque sinceriter effusis, sarcofagum aperiunt fcandelisque accensis intuebantur].†) Et ecce corpus carnea adhuc mole integrum et per cuncta vulnera sanum, ... nisi solum vulnus fraterno ense factum, quod se dehiscens sanguine visum est stepido) madere. [Laudabile viri dei meritum, et iure stu- pendum preconium, idem meruisse beatum Wencezlaum, quod sicuti quondam propheta Jonas promeruit, qui absorptus a ceto post tres dies sanus in aridam evomitus est: ita et huius corpus, quod magis miran- dum, non putridum nec corruptum, sed sanatis vulneribus tribus annis post iussu divino terra restituit/. ††) Incluso iterum [corpore sancti/ sub ipso altaris aditu fin meridie], comitante fidelium turba, interque sonan- tibus clericorum ymnis, preciosum corpus celebri memoria venerandum condiderunt. Ibi vero divina saepius corruscante omnipotentia, innumerabilibus miraculorum signis felix exultatio fomnibus] fidelibus [fit] terror- que incredulis, tanti viri meritis, frequentissime clarescit. Cuius autem translationis tempus findictione quarta) sub 4. Non. Marcii scum dormitione eius redeuntibus annis celebratur]. De virtutibus autem, quae pietas divina, per meritorum eius orbi clarescentem gloriam [sanctij post fquae usque adhuc operantur], ††t) sermo- nis nostri transcursu curiosa interseratur mentio, condignum videtur. XXIV. Quidam crimine iudiciario capti, palatium sub vinculis ingressi, principis iussu carceri includuntur, tena- tioribus infra ligaminibus per manus ac pedes sub crudeli custodia implicantur. Qui media nocte, ut erat ne- cesse, pervigiles, strictura compedum et manicarum miserabiliter contriti gemitu amaro corda pulsantes, in huiusmodi verba orationis ... omnes simul flendo proruperunt: O summe gementium consolator deus, coeli terraeque mirabilis creator, aspice nos mortis iuri destinatos, et per suffragia dilecti tui Wencezlai [martyris], qui semper iam in mundo vivus, miseris ... benignus exstitit defensor, ab [hac] instanti damnatione educere nos miserrimos dignare. Facta oracione, media pars carceris, qua custodes stantes vigilabant, ... obnubilatur, extinctisque intus ... vigilum lucernis, cetera pars, qua vincti iacent, quasi sole clarissimo serenatur. Et ecce, vox repentina. coelitus ... emissa, vinctis in aures tonat: [Surgentes exite hinc].*) Qui ergo tam pavore quam ) Cfr. Ut annuntietur, II. recensio (ed. Podlaha, p. 45): que reuelacio cum tempore aliquanto propter metum impiissimi Bolesslai a fidelibus fuisset cela a, tandem ex assiduitate nimia amplius latere non valens, in medium est prolata ... **) Cfr. Christianum (WLL, 117): ad rivulum quemdam, cui vocabulum Rokytnycze est —. ***) G: plaustrum altera stat ripa, undique secus aquae humiditate intactum. †) Cfr. Christianum (WLL, 117): Tunc quoque accenso lumine intuentes ... ††) Cfr. sermonem „Licet plura“. WLL, 385: O laudabile viri dei meritum, et o iure stupendum preco- nium, idem meruisse beatum Wenceslaum, quod quondam propheta Jonas immensi ceti conclusus alvo pro- meruit. Quem uti more insolito, sed et alias inaudito absorptum enormis piscis sanum evomuit: ita huius corpus et incorruptum et obductis cicatricibus iussu divino terra restituit. †††) G habet: dignata est operari ; cfr. Cresc. fide (FRB I, 188): et sepelierunt iuxta altare, ubi opitulante domino per intercessionem eius multa operantur mirabilia usque in praesentem diem. ) G: ut surgant, indixit —
65 LEGENDA NIKOLSKÉHO. 133 principis tyrannidem metuentes ftacuerunt. Iterum atque iterum eadem visione apparente et nimis horribiliter eos perterrente, non potuerunt dissimulare, sed narraverunt principi, quae sibi fuerant ostensa.*) Qui tam- quam e gravi somno expergefactus, nec tamen timore dei perterritus, sed homines veritus, praecepit sacer- dotibus, ut irent nocte et corpus sancti inscientibus cunctis afferrent. Profecti igitur ad locum sanctum cum orationibus, venerabile corpus martyris in arca super plaustrum posuerunt eademque via, qua venerant, redierunt, volentes mandatum principis noctu exsequi. Cumque pervenissent ad rivulum quendam, cui voca- bulum Rokytnice,**) tam vehementi a deo facta inundatione rivi, ut et pontem dissiparet et ligna abriperet, stabant ex adverso circumspicientes, ubi ligna ad ratem construendam reperirent. Et non invenientes de- liberabant), quid facerent. Dum in hac versantur angustia /et cura], subito erectis obtutibus, [miraculum viderunt) dei praesente virtute, sequos cum plaustro altera stantes ripa nec una quidem aquae gutta conspersos.***) Verba mira similia iis, quae de Petro apostolo: Petrus super mare ambulavit iussus a Deo, corpus vero sancti in momento temporis translatum est. Quis de hoc meditatur, quonam modo sit translatum? Nonne divina virtus transtulit? Quo miraculo ipsi aliquantum haesitantes, transnatato supra caballos rivulo /secuti sanctum corpus] ad locum praedestinatum citius applicant, aecclesiam ... deum laudando introeunt [nocte clam iubente fratre eius, sed divina virtute collustrati, omnibus hominibus videntibus et glorificantibus Deum/. Foribusque diligentius obseratis precibusque sinceriter effusis, sarcofagum aperiunt fcandelisque accensis intuebantur].†) Et ecce corpus carnea adhuc mole integrum et per cuncta vulnera sanum, ... nisi solum vulnus fraterno ense factum, quod se dehiscens sanguine visum est stepido) madere. [Laudabile viri dei meritum, et iure stu- pendum preconium, idem meruisse beatum Wencezlaum, quod sicuti quondam propheta Jonas promeruit, qui absorptus a ceto post tres dies sanus in aridam evomitus est: ita et huius corpus, quod magis miran- dum, non putridum nec corruptum, sed sanatis vulneribus tribus annis post iussu divino terra restituit/. ††) Incluso iterum [corpore sancti/ sub ipso altaris aditu fin meridie], comitante fidelium turba, interque sonan- tibus clericorum ymnis, preciosum corpus celebri memoria venerandum condiderunt. Ibi vero divina saepius corruscante omnipotentia, innumerabilibus miraculorum signis felix exultatio fomnibus] fidelibus [fit] terror- que incredulis, tanti viri meritis, frequentissime clarescit. Cuius autem translationis tempus findictione quarta) sub 4. Non. Marcii scum dormitione eius redeuntibus annis celebratur]. De virtutibus autem, quae pietas divina, per meritorum eius orbi clarescentem gloriam [sanctij post fquae usque adhuc operantur], ††t) sermo- nis nostri transcursu curiosa interseratur mentio, condignum videtur. XXIV. Quidam crimine iudiciario capti, palatium sub vinculis ingressi, principis iussu carceri includuntur, tena- tioribus infra ligaminibus per manus ac pedes sub crudeli custodia implicantur. Qui media nocte, ut erat ne- cesse, pervigiles, strictura compedum et manicarum miserabiliter contriti gemitu amaro corda pulsantes, in huiusmodi verba orationis ... omnes simul flendo proruperunt: O summe gementium consolator deus, coeli terraeque mirabilis creator, aspice nos mortis iuri destinatos, et per suffragia dilecti tui Wencezlai [martyris], qui semper iam in mundo vivus, miseris ... benignus exstitit defensor, ab [hac] instanti damnatione educere nos miserrimos dignare. Facta oracione, media pars carceris, qua custodes stantes vigilabant, ... obnubilatur, extinctisque intus ... vigilum lucernis, cetera pars, qua vincti iacent, quasi sole clarissimo serenatur. Et ecce, vox repentina. coelitus ... emissa, vinctis in aures tonat: [Surgentes exite hinc].*) Qui ergo tam pavore quam ) Cfr. Ut annuntietur, II. recensio (ed. Podlaha, p. 45): que reuelacio cum tempore aliquanto propter metum impiissimi Bolesslai a fidelibus fuisset cela a, tandem ex assiduitate nimia amplius latere non valens, in medium est prolata ... **) Cfr. Christianum (WLL, 117): ad rivulum quemdam, cui vocabulum Rokytnycze est —. ***) G: plaustrum altera stat ripa, undique secus aquae humiditate intactum. †) Cfr. Christianum (WLL, 117): Tunc quoque accenso lumine intuentes ... ††) Cfr. sermonem „Licet plura“. WLL, 385: O laudabile viri dei meritum, et o iure stupendum preco- nium, idem meruisse beatum Wenceslaum, quod quondam propheta Jonas immensi ceti conclusus alvo pro- meruit. Quem uti more insolito, sed et alias inaudito absorptum enormis piscis sanum evomuit: ita huius corpus et incorruptum et obductis cicatricibus iussu divino terra restituit. †††) G habet: dignata est operari ; cfr. Cresc. fide (FRB I, 188): et sepelierunt iuxta altare, ubi opitulante domino per intercessionem eius multa operantur mirabilia usque in praesentem diem. ) G: ut surgant, indixit —
Strana 134
134 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 166 laeticia stupefacti, membra silenter movent. Statimque vincula in partes disrupta decidunt, manus solvuntur ac pedes, apertoque ... carceris hostio, laeti exiliunt. Ita dei nutu expediti laudes Christo sanctoque eius martiri Vencezlao inter populos referunt ... XXV. Inter quos gentilis quidam, baptismi gratia nondum mundatus, cum se iam per beati merita Vencezlai morte liberatum senserit, ad fidem catholicam ... convertitur, salubri lavacro fbaptismij purgatur, firmataque fide, ac dei ... amore, natum unicum, quam aeque propria vita dilexit, in clericatus officium dei servitio ad beati martiris aecclesiam se daturum promisit. Hoc postmodum impleto, credens ipse deoque serviens fcum multos annos vixisset, requievit in Dominoj. XXVI. Huic [miraculo] quid aliud non minus succedit miraculum. Iuvenculum quendam cubicularium,...*) cete- ris fideliorem servulis eiusque secretis aptiorem, vir sanctus iam saeculo vivens admodum amavit; cuius etiam superius meminit scriptum. Qui carissimo privatus domino, lamenta tristis per fomnes] dies frequentavit, et non minus plura factorum eius exempla, quorum ipse conscius est, inter multos laudando dilatavit.. Dux vesanus.., rapidissima succensus ira, suspendio .. eum interire iubet. Suspensus namque, ut vera bo- norum testantur dicta, post biennium non aliter quam viva et sana solent hominum capita, florenti canicie per pilos fcorporeos et ungues) crescere atque candescere visus est. [Et aquila ad custodiendum corpus eius super eo sedens visa est, a Deo missa omnibus diebus, dum pendebat, ne volucres eum attrectarent. Sed et lignum aridum, in quo suspensus est, frondescere coepit ramosque protulit). XXVII. Interea captus quidam severa iudicis sententia, in similem carceralis custodiae poenam, altera die peri- mendus intruditur et ... multo strictius vincitur. Qui etiam amarissime flendo sanctum dei Vencezlaum intimis ad sui auxilium precibus vocavit dicens: Sancte dei martyr, si tantum, ut homines dicunt, apud altissimum deum obtinere vales, interveni pro me morituro, ut tuis liberatus meritis, ad criminum purganda commissa miser ego praesente aliquantulum diutius vita subsistam. Statimque, ut oratum est, ruptis quam fortiter vin- culis, dei gratia nesciis custodibus carcere est exsolutus; sed extra astantibus Iquibusdam] paganis iterum captus, nimium constringitur, ... priorem repetit oracionem; ac mansuefactis gentilium cordibus, sponte eum solvunt ac dimittunt. At ita denuo liberatus, laudes deo et beato duci per terras fomnes eundo magnificavit. XXVIII. Mansisse fertur eadem civitate, qua sanctum requiescit corpus, mulier quaedam visu orbata, manuum recurva inflexione ab ipso iam ortu contracta... Quae ... die festivo, aecclesiam sancti Viti martiris ingres sa et ante sepulcrum beati Vencezlavi, quo desideravit ducta, orans prostrata, tamdiu precibus lugendo perse- verat, quoad cunctis cernentibus sancti viri fsanatione] visu inluminatur et manuum salva restitucione fdomum, suam revertity. XXIX. Postea quoque captus quidam ab his, quibus aliquantum pecuniae sub accomodacionis pacto debuit, diuque sub vinculorum districtione, quo debitum solvat, contritus est. Sed ceteris inminentibus negociis, aliquo per urbem ipsi vagantes, vinctum interim eum inter viam publicam et aecclesiam deforis sub custodia iacen- tem dimiserunt. Ille media versatus angustia, manus contra portam aecclesiae levavit, hoc modo precatus: O dux mitissime martirque sanctissime, cum iam multos ab impiorum manibus sanctitas tua ad magnum deum intercedendo eripuerit, exoro miser, ne me obliviscaris ligatum, sed ... pietate hinc me facias exsolutum. Praesente cicius dei clementia, beati martiris precibus quasi ferrea acie concisa, subito dissociantur vincula, ipseque dei templum grates rependendo ingressus, prolatisque ad deum et sanctos martires orationibus, liber domum remeavit. *) G: nomine Podhiven; cfr. Pekař, WLL, 432.
134 DRUHÁ STAROSLOV. LEGENDA. 166 laeticia stupefacti, membra silenter movent. Statimque vincula in partes disrupta decidunt, manus solvuntur ac pedes, apertoque ... carceris hostio, laeti exiliunt. Ita dei nutu expediti laudes Christo sanctoque eius martiri Vencezlao inter populos referunt ... XXV. Inter quos gentilis quidam, baptismi gratia nondum mundatus, cum se iam per beati merita Vencezlai morte liberatum senserit, ad fidem catholicam ... convertitur, salubri lavacro fbaptismij purgatur, firmataque fide, ac dei ... amore, natum unicum, quam aeque propria vita dilexit, in clericatus officium dei servitio ad beati martiris aecclesiam se daturum promisit. Hoc postmodum impleto, credens ipse deoque serviens fcum multos annos vixisset, requievit in Dominoj. XXVI. Huic [miraculo] quid aliud non minus succedit miraculum. Iuvenculum quendam cubicularium,...*) cete- ris fideliorem servulis eiusque secretis aptiorem, vir sanctus iam saeculo vivens admodum amavit; cuius etiam superius meminit scriptum. Qui carissimo privatus domino, lamenta tristis per fomnes] dies frequentavit, et non minus plura factorum eius exempla, quorum ipse conscius est, inter multos laudando dilatavit.. Dux vesanus.., rapidissima succensus ira, suspendio .. eum interire iubet. Suspensus namque, ut vera bo- norum testantur dicta, post biennium non aliter quam viva et sana solent hominum capita, florenti canicie per pilos fcorporeos et ungues) crescere atque candescere visus est. [Et aquila ad custodiendum corpus eius super eo sedens visa est, a Deo missa omnibus diebus, dum pendebat, ne volucres eum attrectarent. Sed et lignum aridum, in quo suspensus est, frondescere coepit ramosque protulit). XXVII. Interea captus quidam severa iudicis sententia, in similem carceralis custodiae poenam, altera die peri- mendus intruditur et ... multo strictius vincitur. Qui etiam amarissime flendo sanctum dei Vencezlaum intimis ad sui auxilium precibus vocavit dicens: Sancte dei martyr, si tantum, ut homines dicunt, apud altissimum deum obtinere vales, interveni pro me morituro, ut tuis liberatus meritis, ad criminum purganda commissa miser ego praesente aliquantulum diutius vita subsistam. Statimque, ut oratum est, ruptis quam fortiter vin- culis, dei gratia nesciis custodibus carcere est exsolutus; sed extra astantibus Iquibusdam] paganis iterum captus, nimium constringitur, ... priorem repetit oracionem; ac mansuefactis gentilium cordibus, sponte eum solvunt ac dimittunt. At ita denuo liberatus, laudes deo et beato duci per terras fomnes eundo magnificavit. XXVIII. Mansisse fertur eadem civitate, qua sanctum requiescit corpus, mulier quaedam visu orbata, manuum recurva inflexione ab ipso iam ortu contracta... Quae ... die festivo, aecclesiam sancti Viti martiris ingres sa et ante sepulcrum beati Vencezlavi, quo desideravit ducta, orans prostrata, tamdiu precibus lugendo perse- verat, quoad cunctis cernentibus sancti viri fsanatione] visu inluminatur et manuum salva restitucione fdomum, suam revertity. XXIX. Postea quoque captus quidam ab his, quibus aliquantum pecuniae sub accomodacionis pacto debuit, diuque sub vinculorum districtione, quo debitum solvat, contritus est. Sed ceteris inminentibus negociis, aliquo per urbem ipsi vagantes, vinctum interim eum inter viam publicam et aecclesiam deforis sub custodia iacen- tem dimiserunt. Ille media versatus angustia, manus contra portam aecclesiae levavit, hoc modo precatus: O dux mitissime martirque sanctissime, cum iam multos ab impiorum manibus sanctitas tua ad magnum deum intercedendo eripuerit, exoro miser, ne me obliviscaris ligatum, sed ... pietate hinc me facias exsolutum. Praesente cicius dei clementia, beati martiris precibus quasi ferrea acie concisa, subito dissociantur vincula, ipseque dei templum grates rependendo ingressus, prolatisque ad deum et sanctos martires orationibus, liber domum remeavit. *) G: nomine Podhiven; cfr. Pekař, WLL, 432.
Strana 135
167] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 135 XXX. Francorum igitur provincia vir quidam pedum incessu ab ipsa iam infantia carens, et viciata natura non gressibilis, sed reptilis per terram se contrahendo incedens, nocte quadam per soporem visione intremuit, quo- niam mirae pulchritudinis vir, albis indutus, lectulo assistens, claudum excitat, ac salutem monstrat dicens: Quoquo modo valeas, o pauper, surge, ac Pragam, Boemiae civitatem [nuncupatam], quamvis omni data pro vehiculo, quo feraris, substantia, proficiscere, eoque perventus, aecclesiam sancti Viti martyris, qua sanctum Vencezlavi martiris corpus requiescit, ingreditor; factaque oracione ibidem, gressus ... recipies sanitatem. Qui somno emersus, iussa neglegens somni, se delusum credens, iter impositum omnino differt. Nocte autem in- secuta cubili ... quiescens, eundem tantae claritatis seniorem lectulo iterum cernit adstantem, qui eum hoc modo redarguens ait: Pauper amande, somno excitare, visionis huius verum agnosce praesagium, ſquo tibi misero corpus tuum sanabitur]. Cur iter ad propriam salutem nuper mea tibi indictum visione distulisti? Qua increpationis asperitate claudus evigilans pulso auditus dubio, veritatis non inscius respondit: Proficisci non moror, o pie ac venerabilis senior! Factoque mane, paratur quantocius vehiculum; ac data mercatoribus per eandem viam tendentibus ... mercede, festino eorum ductu ad iam destinatum pervenit locum, et iuxta priorem . . . monitionem sancti Viti martiris aecclesiae ... infertur. Solo ante aram prostratus, intime deum sanctosque precatur. Non diutius morante virtutis divinae subsidio, sed per miranda beati Vencezlavi martiris merita, pedum nervi prius contracti quasi fragore extenduntur, bases et plantae consolidantur. Surgit dei gratia sanus, ... sine alicuius sustentaculo egressus, patriam [suam revisit glorificando deum, ac praedicando sancti- tatem sancti Venceslai per universam regionem Francorum. Et multa alia signa, quae usque ad hodiernam diem flunt apud sanctum martyrem, quae Deus operatur secundum gratiam suam. Cui gloria et imperium cum Filio et Spiritu sancto nunc et semper et in saecula saeculorum. Amen.]
167] LEGENDA NIKOLSKÉHO. 135 XXX. Francorum igitur provincia vir quidam pedum incessu ab ipsa iam infantia carens, et viciata natura non gressibilis, sed reptilis per terram se contrahendo incedens, nocte quadam per soporem visione intremuit, quo- niam mirae pulchritudinis vir, albis indutus, lectulo assistens, claudum excitat, ac salutem monstrat dicens: Quoquo modo valeas, o pauper, surge, ac Pragam, Boemiae civitatem [nuncupatam], quamvis omni data pro vehiculo, quo feraris, substantia, proficiscere, eoque perventus, aecclesiam sancti Viti martyris, qua sanctum Vencezlavi martiris corpus requiescit, ingreditor; factaque oracione ibidem, gressus ... recipies sanitatem. Qui somno emersus, iussa neglegens somni, se delusum credens, iter impositum omnino differt. Nocte autem in- secuta cubili ... quiescens, eundem tantae claritatis seniorem lectulo iterum cernit adstantem, qui eum hoc modo redarguens ait: Pauper amande, somno excitare, visionis huius verum agnosce praesagium, ſquo tibi misero corpus tuum sanabitur]. Cur iter ad propriam salutem nuper mea tibi indictum visione distulisti? Qua increpationis asperitate claudus evigilans pulso auditus dubio, veritatis non inscius respondit: Proficisci non moror, o pie ac venerabilis senior! Factoque mane, paratur quantocius vehiculum; ac data mercatoribus per eandem viam tendentibus ... mercede, festino eorum ductu ad iam destinatum pervenit locum, et iuxta priorem . . . monitionem sancti Viti martiris aecclesiae ... infertur. Solo ante aram prostratus, intime deum sanctosque precatur. Non diutius morante virtutis divinae subsidio, sed per miranda beati Vencezlavi martiris merita, pedum nervi prius contracti quasi fragore extenduntur, bases et plantae consolidantur. Surgit dei gratia sanus, ... sine alicuius sustentaculo egressus, patriam [suam revisit glorificando deum, ac praedicando sancti- tatem sancti Venceslai per universam regionem Francorum. Et multa alia signa, quae usque ad hodiernam diem flunt apud sanctum martyrem, quae Deus operatur secundum gratiam suam. Cui gloria et imperium cum Filio et Spiritu sancto nunc et semper et in saecula saeculorum. Amen.]
Strana 136
Strana 137
V. KANON KE CTI SV. VACLAVA. Srov. V. Jagić, Служебныя мннеи за Сентябрь, Октябрь и Ноябрь въ церковно�славянскомъ переводѣ по русскимъ рукописямъ 1095—1097 г. (Памятники древне�русск. языка, Томъ І, Спб., 1886); стр. 0213—0222. V obojí církvi, východní i západní, brzo vešlo v obyčej, při církevních modlitbách (hodinkách) kromě čtení, žalmů a kantik vzatých z Písma užívat umělých skládání lyrických, jimiž opěvovali památné dni v roce a oslavovali činy svatých. Tak vznikly rozmanité hymny a písně, které byly časem pojaty do sbírky řečené na východě „Mineje“ (tà Mnvata); sbírka ta se shoduje asi s tím, čemu se říká „Proprium sanctorum“ v breviáři církve západní. To obsahuje služby (officia, dxokovoíaç) ke cti svatých pořádkem dní v měsíci, odkud i jméno Mavatov. Hlavní částí těchto zpěvů jest „kanon“ (xavóv), t. j. vlastně soustava písní neboli ód (8í), obyčejně osmi nebo devíti, které se zpívaly jistým nápěvem, složeným v určité to- nině (tonus, ňxog, rAacK). V čele jednotlivých písní kanonu je známá píseň „irmos“ (stouóg), ne celá, naznačená jen několika začátečními slovy, která udává nápěv, podle něhož se zpívaly písně v kanonu.* Nám by bylo jasnější, kdyby místo slova „irmos“ tam bylo: „Zpívá se jako ...“. Nyní následují jednotlivé verše (ovíoc), v každé písni tři nebo více; poslední z nich opěvuje Pannu Marii, odtud jméno ногофодиченъ ("sotozíov), v rukopisech obyčejně označený začátečním písmenem H nebo O. Kanon předcházejí a po něm násle- dují, někdy také jej přerývají, stichiry (tà otnoá), t. j. verše s rozmanitými názvy. Běž- nější jména stichir jsou: kafismy (tà zaôíouata) neboli sědalny (zkráceně čk), kondaky (tò xovráma), ikosy (ô olxoc) a pod. Ty, které mají vlastní nápěv, jmenují se samoglasny (aùtó- unka), stichiry s nápěvy společnými zovou se podobny (öuota). Toto bylo nutno předeslat, abychom rozuměli některým slovům a názvům, které se čtou v kanoně o sv. Václavu. Staroslov. překlad služebných Minejí byl pořízen někdy koncem X. nebo počátkem XI. století u jižních Slovanů v Bulharsku, snad na Athosu; odtud se brzy dostal na Rus. Proto se srovnává starší redakce ruských Minejí se starým překladem v rukopisech pů- vodu bulharského. Mladší redakce z konce XIV. století vyznačuje se změnami nejen v pře- kladě, ale i v obřadu; stará redakce se držela typiku studijského, pozdější pak typiku jerusalemského. Obecně se má za to, že kanon ke cti sv. Václava, složený podle původní staroslověn- ské legendy svatováclavské, byl sestaven a vložen do Minejí již v Bulharsku někdy koncem Ovšem my X. století. Tomu nasvědčují některé narážky v textu“ a některé bulharismy.“ *) Dnes se zpívá obyčejně jen irmos, a ódy neboli písně se toliko recitují. **) „ДНСК анГАИ сЪ ЧАЕКъ рАдоують сѫ“; Тѣло твои стои кажне прнимъ Прагъ Анес.“ ***) Prof. Vondrák upozorňuje, že se tu Praha jmenuje Ipara, jako u Jihoslovanů (viz úvod v jeho Chre- stomatii, 169); také litera a (sic) by tomu spíše nasvědčovala. 18
V. KANON KE CTI SV. VACLAVA. Srov. V. Jagić, Служебныя мннеи за Сентябрь, Октябрь и Ноябрь въ церковно�славянскомъ переводѣ по русскимъ рукописямъ 1095—1097 г. (Памятники древне�русск. языка, Томъ І, Спб., 1886); стр. 0213—0222. V obojí církvi, východní i západní, brzo vešlo v obyčej, při církevních modlitbách (hodinkách) kromě čtení, žalmů a kantik vzatých z Písma užívat umělých skládání lyrických, jimiž opěvovali památné dni v roce a oslavovali činy svatých. Tak vznikly rozmanité hymny a písně, které byly časem pojaty do sbírky řečené na východě „Mineje“ (tà Mnvata); sbírka ta se shoduje asi s tím, čemu se říká „Proprium sanctorum“ v breviáři církve západní. To obsahuje služby (officia, dxokovoíaç) ke cti svatých pořádkem dní v měsíci, odkud i jméno Mavatov. Hlavní částí těchto zpěvů jest „kanon“ (xavóv), t. j. vlastně soustava písní neboli ód (8í), obyčejně osmi nebo devíti, které se zpívaly jistým nápěvem, složeným v určité to- nině (tonus, ňxog, rAacK). V čele jednotlivých písní kanonu je známá píseň „irmos“ (stouóg), ne celá, naznačená jen několika začátečními slovy, která udává nápěv, podle něhož se zpívaly písně v kanonu.* Nám by bylo jasnější, kdyby místo slova „irmos“ tam bylo: „Zpívá se jako ...“. Nyní následují jednotlivé verše (ovíoc), v každé písni tři nebo více; poslední z nich opěvuje Pannu Marii, odtud jméno ногофодиченъ ("sotozíov), v rukopisech obyčejně označený začátečním písmenem H nebo O. Kanon předcházejí a po něm násle- dují, někdy také jej přerývají, stichiry (tà otnoá), t. j. verše s rozmanitými názvy. Běž- nější jména stichir jsou: kafismy (tà zaôíouata) neboli sědalny (zkráceně čk), kondaky (tò xovráma), ikosy (ô olxoc) a pod. Ty, které mají vlastní nápěv, jmenují se samoglasny (aùtó- unka), stichiry s nápěvy společnými zovou se podobny (öuota). Toto bylo nutno předeslat, abychom rozuměli některým slovům a názvům, které se čtou v kanoně o sv. Václavu. Staroslov. překlad služebných Minejí byl pořízen někdy koncem X. nebo počátkem XI. století u jižních Slovanů v Bulharsku, snad na Athosu; odtud se brzy dostal na Rus. Proto se srovnává starší redakce ruských Minejí se starým překladem v rukopisech pů- vodu bulharského. Mladší redakce z konce XIV. století vyznačuje se změnami nejen v pře- kladě, ale i v obřadu; stará redakce se držela typiku studijského, pozdější pak typiku jerusalemského. Obecně se má za to, že kanon ke cti sv. Václava, složený podle původní staroslověn- ské legendy svatováclavské, byl sestaven a vložen do Minejí již v Bulharsku někdy koncem Ovšem my X. století. Tomu nasvědčují některé narážky v textu“ a některé bulharismy.“ *) Dnes se zpívá obyčejně jen irmos, a ódy neboli písně se toliko recitují. **) „ДНСК анГАИ сЪ ЧАЕКъ рАдоують сѫ“; Тѣло твои стои кажне прнимъ Прагъ Анес.“ ***) Prof. Vondrák upozorňuje, že se tu Praha jmenuje Ipara, jako u Jihoslovanů (viz úvod v jeho Chre- stomatii, 169); také litera a (sic) by tomu spíše nasvědčovala. 18
Strana 138
138 KANON SV. VÁCLAVA. [2] známe kanon jen z přepisu v Minejích ruských, takže mohl být ráz jazyka po mnohé stránce setřen. Prof. Serebrjanskij“ upozorňuje na okolnost, že se kanon o sv. Václavu nečte ve všech rukopisech ruských Minejí, a soudí z toho, že není jisté, že by sem byl přišel již s bulharským překladem Minejí. Zmínky zasluhuje, že se jméno sv. Václava nečte v měsja- ceslovu kodexu Assemanova, který pochází právě z doby, do níž se klade původ kanonu. V původním textě slovanských Minejí kanonu sv. Václava snad vůbec nebylo; do ruského textu mohl jej vložit někdo z jihoruských opisovačů legend. Jak vidíme, není tedy otázka o původu kanonu svatováclavského dosti jasná. Rovnoběžně s kanonem byly sklá- dány i proložní legendy (zkrácené), vhodnější pro potřebu liturgickou než obsažnější legendy původní. Kanon o sv. Václavu byl vydán několikrát: 1. od J. J. Sreznevského, Древніе памятники русск. письма и языка (X—XIV вв.), Дополненія, Спб., 1861—1863, 189—191; text rukopisu Sofijského soboru ze století XII.; 2. od J. Koláře v Pramenech dějin českých I, 136—139; neúplný text podle perga- menového rukopisu Synodální knihovny č. 159 (l. 242—247) s českým překladem; 3. od V. Jagiče (l. c.) podle rukopisu Synodální knihovny č. 294 s různočteními ruko- pisu Sofijského z XII. století (Cлужебная минея софійскаго собора въ Новгородѣ), který se chová v bývalé knihovně petrohradské Duchovní akademie. Český překlad tohoto textu pořídil prof. J. Vašica v měsíčníku „Na hlubinu“, III, 337; následující kondak, kterého není v rukopise Synodálním, doplnil Jagić z rukopisu Sofijského. *) Srov. jeho úvod k „proložním“ legendám o sv. Václavu a sv. Lidmile.
138 KANON SV. VÁCLAVA. [2] známe kanon jen z přepisu v Minejích ruských, takže mohl být ráz jazyka po mnohé stránce setřen. Prof. Serebrjanskij“ upozorňuje na okolnost, že se kanon o sv. Václavu nečte ve všech rukopisech ruských Minejí, a soudí z toho, že není jisté, že by sem byl přišel již s bulharským překladem Minejí. Zmínky zasluhuje, že se jméno sv. Václava nečte v měsja- ceslovu kodexu Assemanova, který pochází právě z doby, do níž se klade původ kanonu. V původním textě slovanských Minejí kanonu sv. Václava snad vůbec nebylo; do ruského textu mohl jej vložit někdo z jihoruských opisovačů legend. Jak vidíme, není tedy otázka o původu kanonu svatováclavského dosti jasná. Rovnoběžně s kanonem byly sklá- dány i proložní legendy (zkrácené), vhodnější pro potřebu liturgickou než obsažnější legendy původní. Kanon o sv. Václavu byl vydán několikrát: 1. od J. J. Sreznevského, Древніе памятники русск. письма и языка (X—XIV вв.), Дополненія, Спб., 1861—1863, 189—191; text rukopisu Sofijského soboru ze století XII.; 2. od J. Koláře v Pramenech dějin českých I, 136—139; neúplný text podle perga- menového rukopisu Synodální knihovny č. 159 (l. 242—247) s českým překladem; 3. od V. Jagiče (l. c.) podle rukopisu Synodální knihovny č. 294 s různočteními ruko- pisu Sofijského z XII. století (Cлужебная минея софійскаго собора въ Новгородѣ), který se chová v bývalé knihovně petrohradské Duchovní akademie. Český překlad tohoto textu pořídil prof. J. Vašica v měsíčníku „Na hlubinu“, III, 337; následující kondak, kterého není v rukopise Synodálním, doplnil Jagić z rukopisu Sofijského. *) Srov. jeho úvod k „proložním“ legendám o sv. Václavu a sv. Lidmile.
Strana 139
ИЙа То къ ки. пркнго отца нашего испок'кдника харитона. и стого ичнка кѫчеслака Měsíce toho (září) 28. den svatého otce našeho vyznavače Charitona a svatého mučedníka Václava. с'�. КАчесАа. гХа. Д. пО. скоро кари Sědalna o sv. Václavu, tón IV, Podoben: скоро кари. ДЙК АнГЛИ СЪ ЧАЕКЪ! рАДОVЮТА СА Къ- Dnes andělé s lidmi se radují v společném коуи'K окѫщеНЪ2 КЕселИЕН. НнО И� ЗеМАА veselí. Nebe i země jásavě plesají v památný ск'ктѫло ликѣктъ въ памѫ ти, сте, и мъl tvůj den, svatý! I my hříšní prosebně k tobě гршнии прилжкно ти въпикмъ помоли voláme: Pros za nás u Pána, ať nás zbaví сА к(ъ) клдц'k4 о� нас, изкакити нъ � nástrah viditelných i neviditelných nepřátel, напасти 5 кидиЛЪХЪ И не КиДИМХЪ крагK, uctívající tvou přesvětlou památku. ЧьТоуШИХЪ преск'ТЪЛОVЮ ТИ ПаМАТъ. Kondak, tón I, Podoben: ликъ анГикскъи. кон.“ оЛд. А. ПО�. лИКъ анГлKскъИ. S kůry andělskými přebývaje, ó blaho- Съ ликъ! ангAскъ пресТоА, Елжене, наслажакшИ сА ЕЖКсТЕКНъа И неизреченk slavený, kocháš se z nevýslovné boží dobroty, HEIа. ДОкроТH И ЖтѫдОV7 клгодТънlа a načerpav odtud milostné dary zázraků, vy- даръ! почьриъ ЧЮОДВСЪ Кѫсешъ прит-ѣкаlо léváš na všechny, kdo se s vírou utíkají k tvé щнимъ кѣкрою подъ ткоюо стъно' исTа- svatosti, milost uzdravování. члеши целкКажъ фокании. Stichera, tón VIII, Podoben: O прecAлEKHоI6. с�а. КА. гХд. и. пô. о пресЛАККНОК. Září třikrát jasnou jsa překrásně ozdoben, Тркск'ткАами зарѫми прескѣткло оукра- шенъ паче слнца, соушимъ къ кѣдахъ stiženým bědami nad slunce jsi se zastkvěl, късига, КАчесAАКе прднккне, раздрkшаtа předivný Václave, zprošťuje spoutané bez viny, 1) V rukopise Minejí z XII.—XIII. stol., chovaném v knihovně Typogr., synodální kanon sv. Václava není; v rukop. Sofijském (S.) celá jeho služba, sědalna i stichiry, se čtou za službou ke cti sv. Charitona. — 2) OEk- ниMK S. — 3) s je na konci řádky. — 4) EAAAHцE S. — 5) W EKCAKOLа HAnACTH S. — *) Tento kondak je doplněn z S., v Minejích synod. XI. a XII. stol. ho není. — ) při x končí řádka. — 8) a je předěláno z o. — 3) cAнцѫ coyи- ИМЪ вЪ КеАахЪ S.
ИЙа То къ ки. пркнго отца нашего испок'кдника харитона. и стого ичнка кѫчеслака Měsíce toho (září) 28. den svatého otce našeho vyznavače Charitona a svatého mučedníka Václava. с'�. КАчесАа. гХа. Д. пО. скоро кари Sědalna o sv. Václavu, tón IV, Podoben: скоро кари. ДЙК АнГЛИ СЪ ЧАЕКЪ! рАДОVЮТА СА Къ- Dnes andělé s lidmi se radují v společném коуи'K окѫщеНЪ2 КЕселИЕН. НнО И� ЗеМАА veselí. Nebe i země jásavě plesají v památný ск'ктѫло ликѣктъ въ памѫ ти, сте, и мъl tvůj den, svatý! I my hříšní prosebně k tobě гршнии прилжкно ти въпикмъ помоли voláme: Pros za nás u Pána, ať nás zbaví сА к(ъ) клдц'k4 о� нас, изкакити нъ � nástrah viditelných i neviditelných nepřátel, напасти 5 кидиЛЪХЪ И не КиДИМХЪ крагK, uctívající tvou přesvětlou památku. ЧьТоуШИХЪ преск'ТЪЛОVЮ ТИ ПаМАТъ. Kondak, tón I, Podoben: ликъ анГикскъи. кон.“ оЛд. А. ПО�. лИКъ анГлKскъИ. S kůry andělskými přebývaje, ó blaho- Съ ликъ! ангAскъ пресТоА, Елжене, наслажакшИ сА ЕЖКсТЕКНъа И неизреченk slavený, kocháš se z nevýslovné boží dobroty, HEIа. ДОкроТH И ЖтѫдОV7 клгодТънlа a načerpav odtud milostné dary zázraků, vy- даръ! почьриъ ЧЮОДВСЪ Кѫсешъ прит-ѣкаlо léváš na všechny, kdo se s vírou utíkají k tvé щнимъ кѣкрою подъ ткоюо стъно' исTа- svatosti, milost uzdravování. члеши целкКажъ фокании. Stichera, tón VIII, Podoben: O прecAлEKHоI6. с�а. КА. гХд. и. пô. о пресЛАККНОК. Září třikrát jasnou jsa překrásně ozdoben, Тркск'ткАами зарѫми прескѣткло оукра- шенъ паче слнца, соушимъ къ кѣдахъ stiženým bědami nad slunce jsi se zastkvěl, късига, КАчесAАКе прднккне, раздрkшаtа předivný Václave, zprošťuje spoutané bez viny, 1) V rukopise Minejí z XII.—XIII. stol., chovaném v knihovně Typogr., synodální kanon sv. Václava není; v rukop. Sofijském (S.) celá jeho služba, sědalna i stichiry, se čtou za službou ke cti sv. Charitona. — 2) OEk- ниMK S. — 3) s je na konci řádky. — 4) EAAAHцE S. — 5) W EKCAKOLа HAnACTH S. — *) Tento kondak je doplněn z S., v Minejích synod. XI. a XII. stol. ho není. — ) při x končí řádka. — 8) a je předěláno z o. — 3) cAнцѫ coyи- ИМЪ вЪ КеАахЪ S.
Strana 140
140 KANON [4 СТККАЗаНПа нес праЕКДhI. И ЕолЗнИ ксlакъ! a všeliké nemoci zaháníš od těch, kdo tě dů- Жгониши зокоушижЪ к'окно ТА на поMоIK věrně volají o pomoc a s láskou opěvují tvou и АюКъккю поющиимъ вѫсечѫсТѫнои ти přeblaženou smrt. оусъПенние�. ГрАДЖТЕ ЕАсИ К'КрАНИИ, ПаНА ПрЕЧIОДКНОV Pojďte všickni věřící, duchovně slavme dnes ДОVхОЕКно праздкноуимъ хка сЛОужИТЕАА předivnou památku Kristova služebníka Vác- КАЧЕСЛАКа ДЙК. ОСТаКАА Но ЗеЛАНО слОужи- lava; neboť, opustiv pomíjející službu pozem- ТеЛКСТКо Тhл'нKНо, HЕсно цостко приалъ skou, přijal království nebeské a do rukou Páně ксТѫ и къ роуц кладчни престоуюо скою odevzdal přesvatou duši svou dnes, oslavuje AшIOV дйK предdA ECTK, проcAdEAаIа Ed, Boha, jenž tolik zvelebil jeho památku. ОVДИКААШаГО ПаАТЪ è�го. Ино. По. иже къ едожѣ фаи. Jiná stichera, Podoben: иже въ едо4K фли. ЛЮКЪКИЮО КеДОМЪ КъШШКНАГо З'Канита КЪ ЦркКК ХКоу ИДАШе, ПрЕАЖНе ОV неlаже приа�Ъ к'нѫцК црскъи 1 И НеТКЛКНАНЪ] И не пре(и)доуиик. имкже озари сiа Ако синце, ЗапАдоу и с'кефkнимъ страна�ъ ск'ктълъ! Зарѫ испоусти чюдесъ, поющиймъ паМАТИ ТИ ПреХКаЛКНОY, сТе ВАЧеСЛАКе, НеПОК'ДИМОY. Veden jsa láskou k nejvyššímu povolání, šel jsi, přeblahoslavený, do chrámu Kristova, u něhož jsi přijal korunu královskou, nepo- rušitelnou a nehynoucí, kterouž jsi se za- stkvěl jako slunce, na západě i v krajinách severních skvoucím jasem svých zázraků za- lévaje ty, kdo opěvají tvou slavnou památku, svatý Václave, nepřemožený! Пролитикль прчстъа кръке ти, кАче- Prolitím své přečisté krve, Václave pře- слаке прехкалkне, ЦоккK хкоу оукраси lако slavný, okrášlil jsi církev Kristovu jako krá- цУкою кагрАницео. еюже оукрашѫши сiа, KCA lovským nachem, jímžto jsouc okrášlena svo- странъ съкифантъ4 на ликъ, прескщноую ти lává všechny kraje na ples, aby skvěle slavily ПаЛА ск'ТКЛО праЗДКноваТИ и к'кокно КАГ- tvou přesvatou památku a důvěrně volaly ДТАЮ И� ТКОрЦОV КАс'ХЪ КъпИТИ слака ти, k Dárci a Tvůrci všech: Sláva ti, Kriste, jenž хе, оудиклkшоу' памАтъ стго си. jsi tak zvelebil svého světce. Jiná stichera, tón IV, Podoben: 1Ko AOEAA Hно. гХл. Д. ПО. ІаКо ДОБАА КЪ. въ (моученицѣхъ). ИКО КелИКа ПОМоЦНИКа соучиМЪ вЪ в- Jako velikého pomocníka těm, kdo jsou v bídách, chvalme všichni shromáždění; ne- Дахъ, съньмъше сѫ кси, късувалижъ. Іако приатъ ддръ клГАТИ � спса ха, в'kдkна boť přijal od Krista Spasitele dar milosti, 1) ц�Kскъй S.; v slově неTKAKHENЪ je a předěláno z o. — 2) cxxTKAъl S.; v synodálních rukop. z XI. a XII. stol. je ul v tomto slově předěláno z o! — 3) HEпOEAHME S. — 4) съзъEаNTh S. — 5) OVAHEAKIROYMOY S.
140 KANON [4 СТККАЗаНПа нес праЕКДhI. И ЕолЗнИ ксlакъ! a všeliké nemoci zaháníš od těch, kdo tě dů- Жгониши зокоушижЪ к'окно ТА на поMоIK věrně volají o pomoc a s láskou opěvují tvou и АюКъккю поющиимъ вѫсечѫсТѫнои ти přeblaženou smrt. оусъПенние�. ГрАДЖТЕ ЕАсИ К'КрАНИИ, ПаНА ПрЕЧIОДКНОV Pojďte všickni věřící, duchovně slavme dnes ДОVхОЕКно праздкноуимъ хка сЛОужИТЕАА předivnou památku Kristova služebníka Vác- КАЧЕСЛАКа ДЙК. ОСТаКАА Но ЗеЛАНО слОужи- lava; neboť, opustiv pomíjející službu pozem- ТеЛКСТКо Тhл'нKНо, HЕсно цостко приалъ skou, přijal království nebeské a do rukou Páně ксТѫ и къ роуц кладчни престоуюо скою odevzdal přesvatou duši svou dnes, oslavuje AшIOV дйK предdA ECTK, проcAdEAаIа Ed, Boha, jenž tolik zvelebil jeho památku. ОVДИКААШаГО ПаАТЪ è�го. Ино. По. иже къ едожѣ фаи. Jiná stichera, Podoben: иже въ едо4K фли. ЛЮКЪКИЮО КеДОМЪ КъШШКНАГо З'Канита КЪ ЦркКК ХКоу ИДАШе, ПрЕАЖНе ОV неlаже приа�Ъ к'нѫцК црскъи 1 И НеТКЛКНАНЪ] И не пре(и)доуиик. имкже озари сiа Ако синце, ЗапАдоу и с'кефkнимъ страна�ъ ск'ктълъ! Зарѫ испоусти чюдесъ, поющиймъ паМАТИ ТИ ПреХКаЛКНОY, сТе ВАЧеСЛАКе, НеПОК'ДИМОY. Veden jsa láskou k nejvyššímu povolání, šel jsi, přeblahoslavený, do chrámu Kristova, u něhož jsi přijal korunu královskou, nepo- rušitelnou a nehynoucí, kterouž jsi se za- stkvěl jako slunce, na západě i v krajinách severních skvoucím jasem svých zázraků za- lévaje ty, kdo opěvají tvou slavnou památku, svatý Václave, nepřemožený! Пролитикль прчстъа кръке ти, кАче- Prolitím své přečisté krve, Václave pře- слаке прехкалkне, ЦоккK хкоу оукраси lако slavný, okrášlil jsi církev Kristovu jako krá- цУкою кагрАницео. еюже оукрашѫши сiа, KCA lovským nachem, jímžto jsouc okrášlena svo- странъ съкифантъ4 на ликъ, прескщноую ти lává všechny kraje na ples, aby skvěle slavily ПаЛА ск'ТКЛО праЗДКноваТИ и к'кокно КАГ- tvou přesvatou památku a důvěrně volaly ДТАЮ И� ТКОрЦОV КАс'ХЪ КъпИТИ слака ти, k Dárci a Tvůrci všech: Sláva ti, Kriste, jenž хе, оудиклkшоу' памАтъ стго си. jsi tak zvelebil svého světce. Jiná stichera, tón IV, Podoben: 1Ko AOEAA Hно. гХл. Д. ПО. ІаКо ДОБАА КЪ. въ (моученицѣхъ). ИКО КелИКа ПОМоЦНИКа соучиМЪ вЪ в- Jako velikého pomocníka těm, kdo jsou v bídách, chvalme všichni shromáždění; ne- Дахъ, съньмъше сѫ кси, късувалижъ. Іако приатъ ддръ клГАТИ � спса ха, в'kдkна boť přijal od Krista Spasitele dar milosti, 1) ц�Kскъй S.; v slově неTKAKHENЪ je a předěláno z o. — 2) cxxTKAъl S.; v synodálních rukop. z XI. a XII. stol. je ul v tomto slově předěláno z o! — 3) HEпOEAHME S. — 4) съзъEаNTh S. — 5) OVAHEAKIROYMOY S.
Strana 141
[5] SV. VÁCLAVA. накаклАти и печальна OVT'ÉWIATH À Ro- 'kshi gc WE nua TH зевоущимЪ крою Ha Tlo|Molh HM ARE'AEHIO TEOQAMIHAMR Npe= IO AKHOE вго праздьньстко. Rand cerro gwucaaga. ria. s. lik. a KPO: тако по соухо\. Аикоуимъ? в'крынии радостьно, скКтьылами деушами ® къепоюще chca, Ha nama пречю= ABHOY XEA CAOVRHTTEAId влмчеслава Auch. Eaganearn® chpaarh, caagint, оуподови см, ako dra непорочьно, кес пракьд’ы OVEHEAK Mh, * TURA C AHKTBI AMNHITR, BOBANKNE, WAR BE CEAHUIH CA. Gk Alb Qi Tk ходатанцоу; жизни приилъ, BACAYKCKT V O mns caamk nes eroi: KIKE H HAMA оулоучити oy teat, ert, TEOPA TH пам. пречюдьноую. Evo Henorkers Tor чюдеса, CAARKHE; таже TROPHLUH E' мир enpincaa. BRINOY Ko BACA R'EpaN IMAA ORHAO AGEN нецКле- ник. В’ыпа дыша лия вл разкома. дшегоуБыН”ы МИ Arkan u Chalk pk THIO TOTONAEHA WRZĄBATNH, молю TH cid, PRE, сна CH H ва 34 MENE noMoaH ^. cra, =? *Ж. г. крйо. нЖеть ста ко. Лювъвию XBOIO присно раждизакмЪ къ црке!° сти, идеже, превлажене, възираю, 141 ubohé zachrañovati, zarmoucené tésiti a ho- jiti všechny bolesti těch, kdo jej s důvěrou vzývají o pomoc a s láskou světí jeho divu- plný svátek. Kanon svatého Václava. Píseii I, tón VI, Irmos: ko no coyyoy... XY Radostně plesejme, věřící, jasnou duší opě- vujíce Spasitele, v dnešní předivnou památku Kristova sluhy Václava. Mukám Páně, ó slavný, podobným jsí se stal, jako beránek nevinný, zabitý nespra- vedlivě; proto se nyní veselíš se sbory mu- Cedníkü, Smrt, prostřednicí života, přijav, u Vládce veškerenstva nyní přebýváš v slávě, které abychom došli i my, jizto slavíme tvou pře- divnou památku, vypros nám, ó svatý! Kdo vypoví, ó slavný, tvé nesčíslné zá- zraky, které činíš na světě? Neboť dáváš ustavičně všem věřícím hojná uzdravování, B. Pozdvihní mne zákeřnými skutky upad- lého mezi vrahy a tonoucího v smrti, prosím tě, Paní, oroduj za mne u svého Syna a Boha, Píseň III, стос: несть ста ко... Láskou Kristovou k církvi svaté stále jsa roznécován, v niż jsi, přeblahoslavený, hleděl !) auxoynavu S. — ?) $, 1 na konci fádky, — ?) exxanaw s S, — 9) oysugaean S. — 5) compra. S, — S) uyk- Aena S, — 7) nomonaym S.
[5] SV. VÁCLAVA. накаклАти и печальна OVT'ÉWIATH À Ro- 'kshi gc WE nua TH зевоущимЪ крою Ha Tlo|Molh HM ARE'AEHIO TEOQAMIHAMR Npe= IO AKHOE вго праздьньстко. Rand cerro gwucaaga. ria. s. lik. a KPO: тако по соухо\. Аикоуимъ? в'крынии радостьно, скКтьылами деушами ® къепоюще chca, Ha nama пречю= ABHOY XEA CAOVRHTTEAId влмчеслава Auch. Eaganearn® chpaarh, caagint, оуподови см, ako dra непорочьно, кес пракьд’ы OVEHEAK Mh, * TURA C AHKTBI AMNHITR, BOBANKNE, WAR BE CEAHUIH CA. Gk Alb Qi Tk ходатанцоу; жизни приилъ, BACAYKCKT V O mns caamk nes eroi: KIKE H HAMA оулоучити oy teat, ert, TEOPA TH пам. пречюдьноую. Evo Henorkers Tor чюдеса, CAARKHE; таже TROPHLUH E' мир enpincaa. BRINOY Ko BACA R'EpaN IMAA ORHAO AGEN нецКле- ник. В’ыпа дыша лия вл разкома. дшегоуБыН”ы МИ Arkan u Chalk pk THIO TOTONAEHA WRZĄBATNH, молю TH cid, PRE, сна CH H ва 34 MENE noMoaH ^. cra, =? *Ж. г. крйо. нЖеть ста ко. Лювъвию XBOIO присно раждизакмЪ къ црке!° сти, идеже, превлажене, възираю, 141 ubohé zachrañovati, zarmoucené tésiti a ho- jiti všechny bolesti těch, kdo jej s důvěrou vzývají o pomoc a s láskou světí jeho divu- plný svátek. Kanon svatého Václava. Píseii I, tón VI, Irmos: ko no coyyoy... XY Radostně plesejme, věřící, jasnou duší opě- vujíce Spasitele, v dnešní předivnou památku Kristova sluhy Václava. Mukám Páně, ó slavný, podobným jsí se stal, jako beránek nevinný, zabitý nespra- vedlivě; proto se nyní veselíš se sbory mu- Cedníkü, Smrt, prostřednicí života, přijav, u Vládce veškerenstva nyní přebýváš v slávě, které abychom došli i my, jizto slavíme tvou pře- divnou památku, vypros nám, ó svatý! Kdo vypoví, ó slavný, tvé nesčíslné zá- zraky, které činíš na světě? Neboť dáváš ustavičně všem věřícím hojná uzdravování, B. Pozdvihní mne zákeřnými skutky upad- lého mezi vrahy a tonoucího v smrti, prosím tě, Paní, oroduj za mne u svého Syna a Boha, Píseň III, стос: несть ста ко... Láskou Kristovou k církvi svaté stále jsa roznécován, v niż jsi, přeblahoslavený, hleděl !) auxoynavu S. — ?) $, 1 na konci fádky, — ?) exxanaw s S, — 9) oysugaean S. — 5) compra. S, — S) uyk- Aena S, — 7) nomonaym S.
Strana 142
142 IdKó arHhlkk MESTRAOEHBh HETIJAERABHATO TH ovEHKHHIM.S Коъвию TH nPECB"ETRAOKO | LĄPKH твой эукрашьыши crd, CREThAHI AoyuA испоущаЕть чю дес, поющим MAMA TH, достославьне. Zapmamn TpoHYLNAMM H3 млада проскЖци cà Hoyo Hac l ARHHIT npgHe Eb. EDO моли: посълати мир ALIAAVR. HAUIHAV'. Ежию режьетвоу TH, четам, BCAKA COV- щьстка чин приходить? чюдеск. Ва BO пресоущьна ®° SauaT В’ upkek, n рожыши HQHE'BIEAELIH — TIQHCHO „BOR. fk. д. píle, xem awk cna Es Dh. Багдтьно из M(a)a4a E кЖуК четиК въепитКнъ, UCTTRIAH CH TPOY ATW AOETBRKI gawk nocak gorau надежею TL KPO ARCTHBATO gpara nocpami.” GrkThAoCTHIO CHIH, CTE &aecaage, грКулы омраченты?3 соущи проскЖти коими (M)ATRMH Ch AHKTAI (M)YUNKTK HAVRI APHSHOBENHE 34 HACK MOAUTH CA. Meun cackiaiearn, ore, menonkAue!* gpara aevkaEaro МЕЧЬМЬ hphn'kuna chekkah Ken. Thm u Bea (un) 9 [I9HId'T". H3-A-poY Isl BhCE- дврьжители. HEHSTATAN'MI H HENOCTH2KU MRI" TROKTO, BIJE, ROMO ARKH Rh. HCTHNOY COYTh POIKKCTRA'® BEMb= HAT и некесьнлы аль приснодкам TAHN'AI. fk. €. KQMO EKHEMR CRÉTIMk. TROUMH cTHAMH, NPŁRAALNE, NEBOA'k SHAN OVO жизнь ETRCHQHIdT"h, CTE, RAUECAARÉ, CTPAAA= KANON [6] vstříc, jako beránek nevinný, svému nespra- vedlivému zabití. Skvoucí tvou krví ozdobený tvůj chrám vysílá jasné paprsky zázraků na ty, kdo opě- vují tvou památku, chvályhodný! Od mládí jsa osvícen jasem svaté Trojice, stal jsí se následovníkem Kristovým, blaho- slavenÿ, pros ho, at pośle pokoj nasim dusim. B. Div tvého božského porodu, ó čistá, přesahuje všecek přirozený řád; neboť Boha nadpřirozeně jsí počala, a zrodivsi jej, zü- stáváš vždy pannou. Píseň IV, Irmos: Xck Mu'k сила въ Ph. Blaze od malicka v čísté víře jsa vycho- van, čistými svými pracemi s láskou jsí ná- sledoval Pána a nadějí v něho zahanbil jsí lstivého nepřítele. Stkvěje se jasností, svatý Václave, hříchem zatemnělé osvěcuj svou přímluvou, maje pří- stup se zástupy mučedníků za nás orodovati, Mečí rozsekán, světče nepřemožený, zlého nepřítele mečem trpělivosti jsi přemohl; proto jsi příjal korunu z ruky Všemohoucího. B. Vpravdě nevýslovná a nepostižná, jako Bůh, jsou, ó boží Rodièko, pozemšťanům i ne- bešťanům tvého porodu tajemství. Píseň V, Irmos: Roxnrema cprkmnam... Za tvé utrpení, ó pfeslavny, dostalo se ti života bezbolestného, svatý Václave, ukaž se 8) opsané S. — °) npeçoaurh S (OxeoBotve); místo «ecc &ekali bychom “ioao ! — 9) npecoytphio $. — Ч) на- деждею $. — 12) Konec řádky. — ) омрачена $, — М) неповЖдимо S, — 15) enceaoysagaare S, — 19) веньць S. — 17) наюстнжналын TROEMOY $, — O) poutko TROY $, — PD) ae мкнынмк $, —
142 IdKó arHhlkk MESTRAOEHBh HETIJAERABHATO TH ovEHKHHIM.S Коъвию TH nPECB"ETRAOKO | LĄPKH твой эукрашьыши crd, CREThAHI AoyuA испоущаЕть чю дес, поющим MAMA TH, достославьне. Zapmamn TpoHYLNAMM H3 млада проскЖци cà Hoyo Hac l ARHHIT npgHe Eb. EDO моли: посълати мир ALIAAVR. HAUIHAV'. Ежию режьетвоу TH, четам, BCAKA COV- щьстка чин приходить? чюдеск. Ва BO пресоущьна ®° SauaT В’ upkek, n рожыши HQHE'BIEAELIH — TIQHCHO „BOR. fk. д. píle, xem awk cna Es Dh. Багдтьно из M(a)a4a E кЖуК четиК въепитКнъ, UCTTRIAH CH TPOY ATW AOETBRKI gawk nocak gorau надежею TL KPO ARCTHBATO gpara nocpami.” GrkThAoCTHIO CHIH, CTE &aecaage, грКулы омраченты?3 соущи проскЖти коими (M)ATRMH Ch AHKTAI (M)YUNKTK HAVRI APHSHOBENHE 34 HACK MOAUTH CA. Meun cackiaiearn, ore, menonkAue!* gpara aevkaEaro МЕЧЬМЬ hphn'kuna chekkah Ken. Thm u Bea (un) 9 [I9HId'T". H3-A-poY Isl BhCE- дврьжители. HEHSTATAN'MI H HENOCTH2KU MRI" TROKTO, BIJE, ROMO ARKH Rh. HCTHNOY COYTh POIKKCTRA'® BEMb= HAT и некесьнлы аль приснодкам TAHN'AI. fk. €. KQMO EKHEMR CRÉTIMk. TROUMH cTHAMH, NPŁRAALNE, NEBOA'k SHAN OVO жизнь ETRCHQHIdT"h, CTE, RAUECAARÉ, CTPAAA= KANON [6] vstříc, jako beránek nevinný, svému nespra- vedlivému zabití. Skvoucí tvou krví ozdobený tvůj chrám vysílá jasné paprsky zázraků na ty, kdo opě- vují tvou památku, chvályhodný! Od mládí jsa osvícen jasem svaté Trojice, stal jsí se následovníkem Kristovým, blaho- slavenÿ, pros ho, at pośle pokoj nasim dusim. B. Div tvého božského porodu, ó čistá, přesahuje všecek přirozený řád; neboť Boha nadpřirozeně jsí počala, a zrodivsi jej, zü- stáváš vždy pannou. Píseň IV, Irmos: Xck Mu'k сила въ Ph. Blaze od malicka v čísté víře jsa vycho- van, čistými svými pracemi s láskou jsí ná- sledoval Pána a nadějí v něho zahanbil jsí lstivého nepřítele. Stkvěje se jasností, svatý Václave, hříchem zatemnělé osvěcuj svou přímluvou, maje pří- stup se zástupy mučedníků za nás orodovati, Mečí rozsekán, světče nepřemožený, zlého nepřítele mečem trpělivosti jsi přemohl; proto jsi příjal korunu z ruky Všemohoucího. B. Vpravdě nevýslovná a nepostižná, jako Bůh, jsou, ó boží Rodièko, pozemšťanům i ne- bešťanům tvého porodu tajemství. Píseň V, Irmos: Roxnrema cprkmnam... Za tvé utrpení, ó pfeslavny, dostalo se ti života bezbolestného, svatý Václave, ukaž se 8) opsané S. — °) npeçoaurh S (OxeoBotve); místo «ecc &ekali bychom “ioao ! — 9) npecoytphio $. — Ч) на- деждею $. — 12) Konec řádky. — ) омрачена $, — М) неповЖдимо S, — 15) enceaoysagaare S, — 19) веньць S. — 17) наюстнжналын TROEMOY $, — O) poutko TROY $, — PD) ae мкнынмк $, —
Strana 143
[7] SV. VÁCLAVA. щим века лаки се Застоупленик, на по- мощь B'ÉphHO TA SOBOVIUHHAU. Haye oyra H запада npecerkTmnaanu * CANA, BAKNE, ngeckkeH c'kgepa n BAPAMH lo: дек? ти. тКаь нас. озари, CTE, NAMA Npas- дкнеующа TH. Govipin ars g's wk gays NOHOU IKNHKR TRL E bf нии KTRTBALAENHIE, NEGAARNK MTK oyırkya. Км и NO ChMbpLTH, сте, RCA H3RABAMKLUH, кЖрьно ти Sogovijiara HA Noa. RAME? RArald, испокЖдающам тА спсай TA BO Ba- ©. Ruoy TA W Awa, миро стоупленик, HEIOQ OU Ha, имам сеущеу Rk истиноу BLLOV. Ik. s. kpMo o KHTHHCKATO. Житик чето ПОЛНА ChTA3SAR'h, BA- YECAARE придивьне,* H ANT AMR соуграженин IdEH см. Ch NHMHKE MOAH 9 CTAIACENH Alls HAUT". BHAKHES ZEMLHOE | оставив BYKMENKNO H LPCKO OVKPAWENHE TIQHIdT"h HS AécHHUA EAAUAHA. TRARNANTKÍHMH kiknauara,” ao MAPK, CRTAKA. Приими похкаление из’ оканьноу оустъноу, cmt, HE могоуща похкалению TH ASCTOHHA HCHAECTH * H моли MHAGCTHEATO Ba даровати нам BEAHIO MATH. e. IIucraia EA HUE, posa * SEMBH'RLATS Hj Mh Io и ra, похотыМЪ MH? 3A0AKTKHO everpon сълоущение, H CTHUIHHOY подажь cpAuoy MOKMOY. 1) npecekThanmau S, — semano S, — chybné peuuwkim ; 2) чюдЖсеъ $, — 3) exque S, — *) преднкынс S, *) pravdépodobné omyl m, &kunnam; v S. превоудоущиа; zemanoara S, — ?) v S, chybnë похотьмь лы. — 143 ochráncem všech strádajících, kteří tě důvěrně vzývají o pomoc, Přeskvoucím jasem svých zázraků, ó blaho- slavený, nad slunce jsí osvítil sever, jih i zá- pad; nuže, světče, ozařuj i nás, kteří světíme tvoji památku! V bídě jsoucích byl jsí pomocníkem, nuz- ných krmitelem, smutných útěchou; proto i po smrtí všechny vysvobozuješ, svatý, kteří tě důvěrně vzývají o pomoc, B. Spas, ó dobrotivá světa panovnice, nás, kteří tě Rodičkou boží z duše vyznáváme; neboť jsouc v pravdě boží Rodičkou, ó ne- poskvrněná, jsi naší záštitou. Píseň VI, Irmos: »kuTHHckaro... Postem si získav čístý život, Václave divu- plný, stal jsí se spoluobéanem andélü; s nimi pros za spásu našich duší. Opustiv dočasné knížetství pozemské, při- jal jsi z pravice Vládcovy ozdobu královskou; pomíjejícími věčných moudrý jsí dostihl. Prijmi, svčtče, pochvalu z ubohých rtú toho, jenž není s to dústojné tč chválití, a pros milostivého Boha, ať nám udčlí své veliké milosrdenstvi! B. Pfetisté Panovnice, které jsi zrodila Vůdce a Pána pozemšťanům, chtíčů mých ukroť kruté zmítání a srdci mému zjednej ztišení. — ®) соугражанинъ $, — ©) кънажнк násl. $ na konci řádky, — “) V rukopise
[7] SV. VÁCLAVA. щим века лаки се Застоупленик, на по- мощь B'ÉphHO TA SOBOVIUHHAU. Haye oyra H запада npecerkTmnaanu * CANA, BAKNE, ngeckkeH c'kgepa n BAPAMH lo: дек? ти. тКаь нас. озари, CTE, NAMA Npas- дкнеующа TH. Govipin ars g's wk gays NOHOU IKNHKR TRL E bf нии KTRTBALAENHIE, NEGAARNK MTK oyırkya. Км и NO ChMbpLTH, сте, RCA H3RABAMKLUH, кЖрьно ти Sogovijiara HA Noa. RAME? RArald, испокЖдающам тА спсай TA BO Ba- ©. Ruoy TA W Awa, миро стоупленик, HEIOQ OU Ha, имам сеущеу Rk истиноу BLLOV. Ik. s. kpMo o KHTHHCKATO. Житик чето ПОЛНА ChTA3SAR'h, BA- YECAARE придивьне,* H ANT AMR соуграженин IdEH см. Ch NHMHKE MOAH 9 CTAIACENH Alls HAUT". BHAKHES ZEMLHOE | оставив BYKMENKNO H LPCKO OVKPAWENHE TIQHIdT"h HS AécHHUA EAAUAHA. TRARNANTKÍHMH kiknauara,” ao MAPK, CRTAKA. Приими похкаление из’ оканьноу оустъноу, cmt, HE могоуща похкалению TH ASCTOHHA HCHAECTH * H моли MHAGCTHEATO Ba даровати нам BEAHIO MATH. e. IIucraia EA HUE, posa * SEMBH'RLATS Hj Mh Io и ra, похотыМЪ MH? 3A0AKTKHO everpon сълоущение, H CTHUIHHOY подажь cpAuoy MOKMOY. 1) npecekThanmau S, — semano S, — chybné peuuwkim ; 2) чюдЖсеъ $, — 3) exque S, — *) преднкынс S, *) pravdépodobné omyl m, &kunnam; v S. превоудоущиа; zemanoara S, — ?) v S, chybnë похотьмь лы. — 143 ochráncem všech strádajících, kteří tě důvěrně vzývají o pomoc, Přeskvoucím jasem svých zázraků, ó blaho- slavený, nad slunce jsí osvítil sever, jih i zá- pad; nuže, světče, ozařuj i nás, kteří světíme tvoji památku! V bídě jsoucích byl jsí pomocníkem, nuz- ných krmitelem, smutných útěchou; proto i po smrtí všechny vysvobozuješ, svatý, kteří tě důvěrně vzývají o pomoc, B. Spas, ó dobrotivá světa panovnice, nás, kteří tě Rodičkou boží z duše vyznáváme; neboť jsouc v pravdě boží Rodičkou, ó ne- poskvrněná, jsi naší záštitou. Píseň VI, Irmos: »kuTHHckaro... Postem si získav čístý život, Václave divu- plný, stal jsí se spoluobéanem andélü; s nimi pros za spásu našich duší. Opustiv dočasné knížetství pozemské, při- jal jsi z pravice Vládcovy ozdobu královskou; pomíjejícími věčných moudrý jsí dostihl. Prijmi, svčtče, pochvalu z ubohých rtú toho, jenž není s to dústojné tč chválití, a pros milostivého Boha, ať nám udčlí své veliké milosrdenstvi! B. Pfetisté Panovnice, které jsi zrodila Vůdce a Pána pozemšťanům, chtíčů mých ukroť kruté zmítání a srdci mému zjednej ztišení. — ®) соугражанинъ $, — ©) кънажнк násl. $ na konci řádky, — “) V rukopise
Strana 144
144 fk 3. kpdio Ka A0 AABHLLOV. GT(a)pran smaoyku [n] закид*® ти CHO моу OKHTHIO © HAOVIjIAKTA Ha OVBHENHÈ TH E£3oV|MAHATO TH съвора тЫ. Же acolo chek CAIO NEM'RA'RUKHO * TROPAUOY CH. EIHIdIIE * клагословленЪ E'h OL. Весело ликоукть прагъ Afin, преславьнлый TH град, почитаю MAMA TH H чю (дес TH ogaptatd cEEThAO, BEA CTPANTI C'RITHIBAETk къпити * RAM. Дьстию прелоукакаго древе очкрьваена ? BRI SEMAN BQATOOVEHHCTRRNOIO poyKoro * waste X K( BERI OKQorlAR P cta, RATOVXAHHI hgh ROY XEH NQHNOLAKTA къпиющце. BANK. K Товою наль дЕЦе, ст ВКСИЮ ThMB- нынлть. ты во роди SHKHTEAR ксКа H Ба, $ негоже проси, прчетам, присно посълати нами вЖрьнлымть ° велию MACTA. ‘RH. кро. ис пламене CT'RIMK. = E(€)ceAHta * aonpoTamn, norkcaagihe, паче санца къ seman Bocaneuk® BAT A TAH LI MH 30pAMH ChR'BILE® och, ngegsaHounara I? Xa ma mk! Tekno твок сток, BAKHE, NPHHA'K прагЪ € 12 дНь, | превальнть M1 TH Fads H TIP A MBAR HAT 40 A€CA MHPORH ngog sae kiuiaiea, ng'kesanouna. Кротостию oyKkpauENTs, nguAMEBHE P и p430VM'RNK BAroE' guia noce ki cia, Tum nguerk(u) * rdBH cia Rh. HcTHNoY ngonog'kAb- KANON [8] Píseň VII, Irmos: xad4o AaBHU ON …. Starý strůjce zla, závidě tí tvůj svatý život, nabádá zběsílou sebranku, aby tě zavraž- díla; a ty s čístým svědomím hlasitě jsí volal k svému Tvůrci: Požehnaný Bůh Otců našich. Vesele plesá dnes Praha, přeslavné město tvé, uctívajíc tvou památku a nádherně záříc tvými zázraky, všecky kraje svolává volati: Požehnaný Bůh Otců našich. - Lstí zlostníkovou byla zemé kdysi rudé zbarvena rukou bratrovražednou, nyní krví zbrocená přináší Kristu oběť libovonnou vo- lajíc: Požehnaný Bůh Otců našich. B. Tebou, 6 Panno, vzešlo nám zatem- nělým světlo, nebo Ty jsí zrodila Tvůrce všeho x A a Boha, u něhož, ó přečístá, ustavičně oroduj, 4. aby nám věřícím seslal svou velikou milost! Piseñ VIII, Irmos: He MAAMENE CTTHIMK... A V kráse veselí, 6 přeslavný, zastkvěl jsi se nad slunce v zemi české záblesky milosti shůry, vyvyšuje Krista na věky. Svaté tčlo tvé, blahoslavený, príjavší dnes Praha, proslulé mčsto tvé, zvčstuje svčtu tvé predivné zâzraky, vyvySujic Krista na véky. Tichosti jsa ozdoben, 6 predivnÿ, a zbožným poznáním osvícen, stal jsí se vpravdě hla- satelem přesvaté Trojice, vyvyšuje Krista na HHK'B, MpEBThS. véky. !) tak správné v S, v na& rukop. Khwhahunno. — 2) nunpraena $. — 9) orponanum cA $, — *) nounawaerh S, 5) nowym $, — 9) tak správně v S., v naë, rukop. -Ми. — 7) e dodano z S. — *) sormncue S, *) въкыше 5, — 19) Hamara S, — 1!) aru $, — 12) преднвьнам $, — 13) предивыне 5, — 14) u dodano z S, kde se &te: npecTen.
144 fk 3. kpdio Ka A0 AABHLLOV. GT(a)pran smaoyku [n] закид*® ти CHO моу OKHTHIO © HAOVIjIAKTA Ha OVBHENHÈ TH E£3oV|MAHATO TH съвора тЫ. Же acolo chek CAIO NEM'RA'RUKHO * TROPAUOY CH. EIHIdIIE * клагословленЪ E'h OL. Весело ликоукть прагъ Afin, преславьнлый TH град, почитаю MAMA TH H чю (дес TH ogaptatd cEEThAO, BEA CTPANTI C'RITHIBAETk къпити * RAM. Дьстию прелоукакаго древе очкрьваена ? BRI SEMAN BQATOOVEHHCTRRNOIO poyKoro * waste X K( BERI OKQorlAR P cta, RATOVXAHHI hgh ROY XEH NQHNOLAKTA къпиющце. BANK. K Товою наль дЕЦе, ст ВКСИЮ ThMB- нынлть. ты во роди SHKHTEAR ксКа H Ба, $ негоже проси, прчетам, присно посълати нами вЖрьнлымть ° велию MACTA. ‘RH. кро. ис пламене CT'RIMK. = E(€)ceAHta * aonpoTamn, norkcaagihe, паче санца къ seman Bocaneuk® BAT A TAH LI MH 30pAMH ChR'BILE® och, ngegsaHounara I? Xa ma mk! Tekno твок сток, BAKHE, NPHHA'K прагЪ € 12 дНь, | превальнть M1 TH Fads H TIP A MBAR HAT 40 A€CA MHPORH ngog sae kiuiaiea, ng'kesanouna. Кротостию oyKkpauENTs, nguAMEBHE P и p430VM'RNK BAroE' guia noce ki cia, Tum nguerk(u) * rdBH cia Rh. HcTHNoY ngonog'kAb- KANON [8] Píseň VII, Irmos: xad4o AaBHU ON …. Starý strůjce zla, závidě tí tvůj svatý život, nabádá zběsílou sebranku, aby tě zavraž- díla; a ty s čístým svědomím hlasitě jsí volal k svému Tvůrci: Požehnaný Bůh Otců našich. Vesele plesá dnes Praha, přeslavné město tvé, uctívajíc tvou památku a nádherně záříc tvými zázraky, všecky kraje svolává volati: Požehnaný Bůh Otců našich. - Lstí zlostníkovou byla zemé kdysi rudé zbarvena rukou bratrovražednou, nyní krví zbrocená přináší Kristu oběť libovonnou vo- lajíc: Požehnaný Bůh Otců našich. B. Tebou, 6 Panno, vzešlo nám zatem- nělým světlo, nebo Ty jsí zrodila Tvůrce všeho x A a Boha, u něhož, ó přečístá, ustavičně oroduj, 4. aby nám věřícím seslal svou velikou milost! Piseñ VIII, Irmos: He MAAMENE CTTHIMK... A V kráse veselí, 6 přeslavný, zastkvěl jsi se nad slunce v zemi české záblesky milosti shůry, vyvyšuje Krista na věky. Svaté tčlo tvé, blahoslavený, príjavší dnes Praha, proslulé mčsto tvé, zvčstuje svčtu tvé predivné zâzraky, vyvySujic Krista na véky. Tichosti jsa ozdoben, 6 predivnÿ, a zbožným poznáním osvícen, stal jsí se vpravdě hla- satelem přesvaté Trojice, vyvyšuje Krista na HHK'B, MpEBThS. véky. !) tak správné v S, v na& rukop. Khwhahunno. — 2) nunpraena $. — 9) orponanum cA $, — *) nounawaerh S, 5) nowym $, — 9) tak správně v S., v naë, rukop. -Ми. — 7) e dodano z S. — *) sormncue S, *) въкыше 5, — 19) Hamara S, — 1!) aru $, — 12) преднвьнам $, — 13) предивыне 5, — 14) u dodano z S, kde se &te: npecTen.
Strana 145
[9] SV. VÁCLAVA. — T к О c8'kTa cE'KTOAABKLA CAOBECE BAYAT'K ANT B'h TA B'hééAH cid. TERME TA H ненздечеНЬНо foAH пресоущьнаго.! BO EHH, ABLE, поки, чиста, E'h E'hI"ME EhcHd. fidi. ©. кро. npHiarkumta. Bean? garATH съподови cla, славьне, и преск'Жти ксю квселеноую, исцКленим веть OBHAO подакам. Принлгы,? ст, радость англскоу H npk- CTOIA-BHKHTÉAIO CROEMOY, © HACTR MOMOAH Cld, TERE REAHYAIOIUHN"R. Ilpunavit?. wink: KAMEN MOKOM, He nge- стан мела см, преслакыне, CTRMR EAAKENA- ств® причастити см выноу тЫ келичаю- JHA. + Rus, posa _CAOR'hAlb, паче словеси * SHAKHTEAI CROKTO, ABO, TOPO OVMOAH CNETH cia дшамЪ HAUIH ATA, m À m . ckk. no. ® semi пристави см. Os semara пристоупи ^. ° къ BAAUÉ, MOÈNE BAUECAABE, TOHAN week AXORKHO H ngue'k|ru мастью поющих ARA URCTRHOK TH NGA3- ABHKCTEO. 145 B. Ze světla Dárce světla, Slovo, jsi po- Cala a zrodila jsi tajemnë Nadpfirozeného. Duch zajísté boží v tobé se usídlil, Panno, proto té opévujeme, ó čistá, na věky, Píseü IX, Irmos: nguiavuumia... Veliké milosti hodn$m jsi se stal, ó slavný, a celý okrsek zemský jsi osvítil, skjtaje všem hojně uzdravení, Pfijav, ó svatý, radost andělskou a pře- bývaje u svého Tvůrce, přimlouvej se za nás, kteří tebe velebíme. Přijav nyní pokoj blažených, neustávej pro- siti za nás, ó přeslavný, abychom i my se stali navždy účastnými svatého blaženství tvých velebitelů, B. Rodičko boží, která jsi zrodila slovem, nad slovo, svého Stvotitele, vypros, ó Panno, od něho spásu duší našich. Svetilna, Podobna: © gzemae приставки см... Ze země odešel jsi k Pánu, blahoslavený Václave, přijď nyní duchovně a navštiv svou milostí ty, kdo dnes opěvují tvůj vzácný svátek. ') npecoyyınnaaro S, — ?) веанн $, — *) прннмъ $, — 9) enoucee S, — 3) npceroymmen S.
[9] SV. VÁCLAVA. — T к О c8'kTa cE'KTOAABKLA CAOBECE BAYAT'K ANT B'h TA B'hééAH cid. TERME TA H ненздечеНЬНо foAH пресоущьнаго.! BO EHH, ABLE, поки, чиста, E'h E'hI"ME EhcHd. fidi. ©. кро. npHiarkumta. Bean? garATH съподови cla, славьне, и преск'Жти ксю квселеноую, исцКленим веть OBHAO подакам. Принлгы,? ст, радость англскоу H npk- CTOIA-BHKHTÉAIO CROEMOY, © HACTR MOMOAH Cld, TERE REAHYAIOIUHN"R. Ilpunavit?. wink: KAMEN MOKOM, He nge- стан мела см, преслакыне, CTRMR EAAKENA- ств® причастити см выноу тЫ келичаю- JHA. + Rus, posa _CAOR'hAlb, паче словеси * SHAKHTEAI CROKTO, ABO, TOPO OVMOAH CNETH cia дшамЪ HAUIH ATA, m À m . ckk. no. ® semi пристави см. Os semara пристоупи ^. ° къ BAAUÉ, MOÈNE BAUECAABE, TOHAN week AXORKHO H ngue'k|ru мастью поющих ARA URCTRHOK TH NGA3- ABHKCTEO. 145 B. Ze světla Dárce světla, Slovo, jsi po- Cala a zrodila jsi tajemnë Nadpfirozeného. Duch zajísté boží v tobé se usídlil, Panno, proto té opévujeme, ó čistá, na věky, Píseü IX, Irmos: nguiavuumia... Veliké milosti hodn$m jsi se stal, ó slavný, a celý okrsek zemský jsi osvítil, skjtaje všem hojně uzdravení, Pfijav, ó svatý, radost andělskou a pře- bývaje u svého Tvůrce, přimlouvej se za nás, kteří tebe velebíme. Přijav nyní pokoj blažených, neustávej pro- siti za nás, ó přeslavný, abychom i my se stali navždy účastnými svatého blaženství tvých velebitelů, B. Rodičko boží, která jsi zrodila slovem, nad slovo, svého Stvotitele, vypros, ó Panno, od něho spásu duší našich. Svetilna, Podobna: © gzemae приставки см... Ze země odešel jsi k Pánu, blahoslavený Václave, přijď nyní duchovně a navštiv svou milostí ty, kdo dnes opěvují tvůj vzácný svátek. ') npecoyyınnaaro S, — ?) веанн $, — *) прннмъ $, — 9) enoucee S, — 3) npceroymmen S.
Strana 146
VI. Jména sv. Václava a sv. Lidmily v menologiích (měsjaceslovech) a kalenda- riích staroslovanských. Kromě bohoslužebných knih s legendami o sv. Václavu a sv. Lidmile, s kanonem, s hymnami a j. jsou v obojí církvi, východní i západní, i jiné památky toho druhu, kde se sice nečte nic z výše uvedených textů, kde se však o sv. Václavu a o sv. Lidmile činí aspoň zmínka v menologiu (měsjaceslovu) nebo v kalendariu. Vzpomenutý pergam. prolog moskevské Typografské knihovny č. 154, ze XVI. stol., kde není legendy, nýbrž toliko vzpomínka: къ “ъ ДHK CTгO AчHKа RAчCAARA, a tři jiné pro- ložní rukopisy moskevského Istor. musea (č. 562, 679, 128), rovněž ze XVI. stol., dokazují, že ve východní církvi v bohoslužebných knihách, třeba ne ve všech, nebylo-li legend, byla aspoň zmínka o sv. Václavu v menologiu. Na sv. Lidmilu je vzpomínek méně; byla asi na východě méně známa. I proložních legend o této světici je méně.“ Podobně je tomu v bohoslužebných knihách hlaholských, obřadu západního. I zde, jak jsme viděli, jsou breviáře s textem původní staroslov. legendy o sv. Václavu (LNR), někde jsou kromě toho i zvláštní hymny (L) nebo antifony (LR) ke cti téhož světce.* Jsou však též breviáře nebo misály, kde není žádných zvláštních textů o sv. Václavu a sv. Lid- mile, ale kde se jména jednoho neb obou vyskytují aspoň v kalendariu. Tak na př. v kalendariu nejstaršího misálu (v kod. vatikánském sign. Illir. 4) 28. září se čte: Е:qелака Aч; 16. září jen Лоуциле (sic) Слинина Mч, ale jméno sv. Lidmily tu není. Také v misále sign. Illir. 8 (z r. 1435) téže knihovny na den 28. září čtu: HeqIeCAAKA AЧ КраAа чеШKогa! — 16. září zase bez jména sv. Lidmily: Соуфишие н Лоуцие и Сминина (на sic) мч. V ročském misálu (Roč v Istrii) ze stol. XIV. nebo z poč. XV., nyní v Národní, bývalé Dvorní, knihovně ve Vídni, se na 28. září uvádí: EsqIecAaKa Mч; 16. září podobně jako výše: Лоуцие и Слинижна и Скци: (sic), rovněž bez jména sv. Lidmily. V žádném z uvedených kalendarií není 4. března zmínky o přenesení ostatků sv. Václava, tím méně o přenesení sv. Lidmily. Jméno sv. Václava však přešlo z rukopisných misálů i do hlaholských prvo- tisků, tak zejména se čte 28. září v prvotisku misálu z r. 1483. Nemusím připomínati, že se jméno sv. Václava vyskýtá i v kalendariích hlaholských breviářů, pokud kalendaria mají, zejména v těch, v nichž jsou obsaženy jeho legendy (LNR). Jeden z nejstarších breviářů (Vrbnický IV), který obsahuje Proprium sanctorum, nemá le- *) Prof. N. J. Serebrjanskij připouští, že je možné, že byl nějaký kanon ke cti sv. Lidmily, ale dnes o něm nevíme. * *) Prof. V. Jagić otiskl tyto texty v Archivu f. sl. Philol. XXV, 1903; antifony a modlitbu z brev. Vati- kánského vedle legendy uveřejnil jsem ve Sborníku svatováclavském.
VI. Jména sv. Václava a sv. Lidmily v menologiích (měsjaceslovech) a kalenda- riích staroslovanských. Kromě bohoslužebných knih s legendami o sv. Václavu a sv. Lidmile, s kanonem, s hymnami a j. jsou v obojí církvi, východní i západní, i jiné památky toho druhu, kde se sice nečte nic z výše uvedených textů, kde se však o sv. Václavu a o sv. Lidmile činí aspoň zmínka v menologiu (měsjaceslovu) nebo v kalendariu. Vzpomenutý pergam. prolog moskevské Typografské knihovny č. 154, ze XVI. stol., kde není legendy, nýbrž toliko vzpomínka: къ “ъ ДHK CTгO AчHKа RAчCAARA, a tři jiné pro- ložní rukopisy moskevského Istor. musea (č. 562, 679, 128), rovněž ze XVI. stol., dokazují, že ve východní církvi v bohoslužebných knihách, třeba ne ve všech, nebylo-li legend, byla aspoň zmínka o sv. Václavu v menologiu. Na sv. Lidmilu je vzpomínek méně; byla asi na východě méně známa. I proložních legend o této světici je méně.“ Podobně je tomu v bohoslužebných knihách hlaholských, obřadu západního. I zde, jak jsme viděli, jsou breviáře s textem původní staroslov. legendy o sv. Václavu (LNR), někde jsou kromě toho i zvláštní hymny (L) nebo antifony (LR) ke cti téhož světce.* Jsou však též breviáře nebo misály, kde není žádných zvláštních textů o sv. Václavu a sv. Lid- mile, ale kde se jména jednoho neb obou vyskytují aspoň v kalendariu. Tak na př. v kalendariu nejstaršího misálu (v kod. vatikánském sign. Illir. 4) 28. září se čte: Е:qелака Aч; 16. září jen Лоуциле (sic) Слинина Mч, ale jméno sv. Lidmily tu není. Také v misále sign. Illir. 8 (z r. 1435) téže knihovny na den 28. září čtu: HeqIeCAAKA AЧ КраAа чеШKогa! — 16. září zase bez jména sv. Lidmily: Соуфишие н Лоуцие и Сминина (на sic) мч. V ročském misálu (Roč v Istrii) ze stol. XIV. nebo z poč. XV., nyní v Národní, bývalé Dvorní, knihovně ve Vídni, se na 28. září uvádí: EsqIecAaKa Mч; 16. září podobně jako výše: Лоуцие и Слинижна и Скци: (sic), rovněž bez jména sv. Lidmily. V žádném z uvedených kalendarií není 4. března zmínky o přenesení ostatků sv. Václava, tím méně o přenesení sv. Lidmily. Jméno sv. Václava však přešlo z rukopisných misálů i do hlaholských prvo- tisků, tak zejména se čte 28. září v prvotisku misálu z r. 1483. Nemusím připomínati, že se jméno sv. Václava vyskýtá i v kalendariích hlaholských breviářů, pokud kalendaria mají, zejména v těch, v nichž jsou obsaženy jeho legendy (LNR). Jeden z nejstarších breviářů (Vrbnický IV), který obsahuje Proprium sanctorum, nemá le- *) Prof. N. J. Serebrjanskij připouští, že je možné, že byl nějaký kanon ke cti sv. Lidmily, ale dnes o něm nevíme. * *) Prof. V. Jagić otiskl tyto texty v Archivu f. sl. Philol. XXV, 1903; antifony a modlitbu z brev. Vati- kánského vedle legendy uveřejnil jsem ve Sborníku svatováclavském.
Strana 147
JMÉNA SV. VÁCLAVA A SV. LIDMILY. 147 2 gendy o sv. Václavu; možná, že se jeho jméno čtlo v kalendariu, ale toho tu není: kodex není úplný. Zajímavý je pro nás zde kodex Národní knihovny v Paříži (sign. slav. 11). Nemá sice legendy o sv. Václavu, ale jeho jméno se čte v kalendariu dvakrát: 28. září Eeqle- CAARа AU. a 5. října (na oktáv jeho smrti): EeIeCAARа MUK. Na den 16. září je tu toliko Скпижие дки, а kursivou je připsáno Соуфешие, Лоуцие, блениkна (sic); o sv. Lidmile zde není zmínky. O té se čte 10. listopadu: Mюд'MHA: AET (sic). Toho dne se u nás sla- vívala památka přenesení ostatků sv. Lidmily. Písařský omyl xкl (?) místo кkдoK“! se v hlaholských zkratcích dhnuu místo uihma dá snadno vysvětliti. Je zajímavé, jak se dostalo jméno sv. Lidmily, a to na tento den, do řečeného kalendaria. Kodex je asi ze stol. XIV., odněkud z Přímoří; jeho kalendarium je pozoruhodné tím, že hlavní osnova je sice podle obřadu západního, jsou však tu i údaje menologií východních. Tak na př. 7. ledna klade ИкнA кр'CTHTAd, což jest “ oúvažic toő ávíov oávvou; svátky sv. Tomáše ap. 6. října, sv. Jakuba ap. 23. října a j. v. jsou podle obřadu východního. Není tedy jisto, kterou cestou se sem dostala památka sv. Lidmily, zdali z východu či ze západu.
JMÉNA SV. VÁCLAVA A SV. LIDMILY. 147 2 gendy o sv. Václavu; možná, že se jeho jméno čtlo v kalendariu, ale toho tu není: kodex není úplný. Zajímavý je pro nás zde kodex Národní knihovny v Paříži (sign. slav. 11). Nemá sice legendy o sv. Václavu, ale jeho jméno se čte v kalendariu dvakrát: 28. září Eeqle- CAARа AU. a 5. října (na oktáv jeho smrti): EeIeCAARа MUK. Na den 16. září je tu toliko Скпижие дки, а kursivou je připsáno Соуфешие, Лоуцие, блениkна (sic); o sv. Lidmile zde není zmínky. O té se čte 10. listopadu: Mюд'MHA: AET (sic). Toho dne se u nás sla- vívala památka přenesení ostatků sv. Lidmily. Písařský omyl xкl (?) místo кkдoK“! se v hlaholských zkratcích dhnuu místo uihma dá snadno vysvětliti. Je zajímavé, jak se dostalo jméno sv. Lidmily, a to na tento den, do řečeného kalendaria. Kodex je asi ze stol. XIV., odněkud z Přímoří; jeho kalendarium je pozoruhodné tím, že hlavní osnova je sice podle obřadu západního, jsou však tu i údaje menologií východních. Tak na př. 7. ledna klade ИкнA кр'CTHTAd, což jest “ oúvažic toő ávíov oávvou; svátky sv. Tomáše ap. 6. října, sv. Jakuba ap. 23. října a j. v. jsou podle obřadu východního. Není tedy jisto, kterou cestou se sem dostala památka sv. Lidmily, zdali z východu či ze západu.
Strana 148
JMÉNA SV. VÁCLAVA A SV. LIDMILY 1. 5 v. Kodex Národní knihovny pařížské (sign. slav. 12). Октнрь има дни .П.�. лоуна .8. 0u. ноць Годинь .2Т. Днь .Т. 1 а ремиѣи испьд. 2 н коуприжна жчК. И ЮсТиНИ ДвИ. 3 к л'дѣогари испкд. 4 г Фран'чиска испЕдн. 5 Д КЕЦЕСАЛКа MЧ'К. 6 � томи апла. 7 Ж Мар'Ка испкд. И почидь. 8 а апоулиж лчк. 9 н Джоножи руштика и емоуториж мчK. 10 в сопие дки. 11 г иштаф'да нсК. 12 А тер'кони кски. 13 . Аажерта нс. 14 ж калиш'та ппи и мчк. 15 а кирина лчк. 16 н ГалкАа испкд- 17 К алексан'дра ис. 18 г. лоуки сѣлиста ДоупАСК. Х. 19 Д енора испЕд. 20 капама ис. 21 ж +. тисоуцие дЕь и 4ч. 22 а секерина ис. 23 H кока Aпла. 24 К Колоум'кана ис. 25 г крисан'та н ддри мчк. 26 Д ДОМиТра ИЧнК. 27 в киѣили. и макафие испкд. 28 ж силоуна и июди аплоу ДуПЛК. Х. 29 а нар'циша . испкд- 30 н ефмана мчк. 31 к киѣилн. скариста ппи и мчк. —
JMÉNA SV. VÁCLAVA A SV. LIDMILY 1. 5 v. Kodex Národní knihovny pařížské (sign. slav. 12). Октнрь има дни .П.�. лоуна .8. 0u. ноць Годинь .2Т. Днь .Т. 1 а ремиѣи испьд. 2 н коуприжна жчК. И ЮсТиНИ ДвИ. 3 к л'дѣогари испкд. 4 г Фран'чиска испЕдн. 5 Д КЕЦЕСАЛКа MЧ'К. 6 � томи апла. 7 Ж Мар'Ка испкд. И почидь. 8 а апоулиж лчк. 9 н Джоножи руштика и емоуториж мчK. 10 в сопие дки. 11 г иштаф'да нсК. 12 А тер'кони кски. 13 . Аажерта нс. 14 ж калиш'та ппи и мчк. 15 а кирина лчк. 16 н ГалкАа испкд- 17 К алексан'дра ис. 18 г. лоуки сѣлиста ДоупАСК. Х. 19 Д енора испЕд. 20 капама ис. 21 ж +. тисоуцие дЕь и 4ч. 22 а секерина ис. 23 H кока Aпла. 24 К Колоум'кана ис. 25 г крисан'та н ддри мчк. 26 Д ДОМиТра ИЧнК. 27 в киѣили. и макафие испкд. 28 ж силоуна и июди аплоу ДуПЛК. Х. 29 а нар'циша . испкд- 30 н ефмана мчк. 31 к киѣилн. скариста ппи и мчк. —
Strana 149
L6r. © O A O 0 Rot — N N NN N N NN = m- m m m m m m BN SS SS SE So a a ON oO 29 = A X m m > X > a1 x ma 4 KR = ча 8 73 + X a R E r V KALENDARIÍCH. Nogesph има дни M. AOVHA п. HOLL UOĄHN'L ‚IM. ABK „В. праз` дникь веЖхь стихь AN x, цесара mmi RCkAM OYMPBLINMK, H жоуста MUKA. RHKTOpA MUKA. BWTaank H arphkoaa MUKA. EMPHYA KpaAd He. Же’ нар да HCNEA. вр’коулана HOMEY, KgovH' DON So. MUKh. CREIENHE цркве спситаа в рим доу х, тКодора MMK. AKAMHAE _ABT()) Map’THNA Bena nent A. H MEN'HA MAK. aag'rHHa nnH H MAK. sp uk кскпа ien, HEHA saTooyeTaro uc. deanun'k Henry. eT'Maga ONTA Hc. $aepnna Henk. кощиние цркке птра и пвла к Quark Aov x, H naaToNA AK. £AHSARETH. ck Heng HK. MAR pA MUNK. ЦЕЦЕЛИЕ дви. климан”та ппи мчнк. KP’LIERAHA MYHK, KA'TAQHHH ДЕН и Man, heophu'k muNk. nerpa Beko muk. китали* мчнк. Жкока персеника AUK. киФили. сатоурнина muk, 30 A "kuapkhk anaa Aw x,
L6r. © O A O 0 Rot — N N NN N N NN = m- m m m m m m BN SS SS SE So a a ON oO 29 = A X m m > X > a1 x ma 4 KR = ча 8 73 + X a R E r V KALENDARIÍCH. Nogesph има дни M. AOVHA п. HOLL UOĄHN'L ‚IM. ABK „В. праз` дникь веЖхь стихь AN x, цесара mmi RCkAM OYMPBLINMK, H жоуста MUKA. RHKTOpA MUKA. BWTaank H arphkoaa MUKA. EMPHYA KpaAd He. Же’ нар да HCNEA. вр’коулана HOMEY, KgovH' DON So. MUKh. CREIENHE цркве спситаа в рим доу х, тКодора MMK. AKAMHAE _ABT()) Map’THNA Bena nent A. H MEN'HA MAK. aag'rHHa nnH H MAK. sp uk кскпа ien, HEHA saTooyeTaro uc. deanun'k Henry. eT'Maga ONTA Hc. $aepnna Henk. кощиние цркке птра и пвла к Quark Aov x, H naaToNA AK. £AHSARETH. ck Heng HK. MAR pA MUNK. ЦЕЦЕЛИЕ дви. климан”та ппи мчнк. KP’LIERAHA MYHK, KA'TAQHHH ДЕН и Man, heophu'k muNk. nerpa Beko muk. китали* мчнк. Жкока персеника AUK. киФили. сатоурнина muk, 30 A "kuapkhk anaa Aw x,
- 1: Array
- 2: Array
- 3: Array
- 5: Array
- 9: Array