Strana I
Publikací městského historického musea v Plzni číslo III. Listář královského města Plzně a druhdy poddaných osad. Vydal Josef Strnad. Část II. Od r. 1450—1526. S 6 tabulemi pečetí. ☞ oS V PLZNI 1908. Nákladem městského historického musea v Plzni. Tiskem Národní knihtiskárny J. R. Port-a.

Strana II
Prameny a příspěvky k dějinám královského města Plzně. Pořádá Josef Strnad. Číslo 5. Vydavano nákladem obce Plzenske.

Strana III

Strana IV

Strana V
Úvod. Druhý díl Listáře tímto teprve po delší době, než-li původně jsem zamýšlel, vycházející, obsahuje dobu od roku 1450—1526, tedy pouze 76 let. Díl tento přes to zahrnuje 943 kusy listů, u přirovnání s prvním dílem, dvakráte tolik, ač první díl obsa- huje dobu 150 let, tedy dvakráte tak dlouhou. Sebral jsem ovšem zatím k prvnímu dílu slušný počet doplňků, které jsem chtěl připojiti též k tomuto druhému dílu; ale když díl tento sám dosti objemným se stal, rozhodl jsem se, doplňky uvedené vydati ve zvláštním díle, a myslím, že to bude jednak příhodnější i k užívání příručnější. Z těchto v druhém díle Listáře obsažených 943 kusů, nebylo dosud tiskem uveřejněno 778 kusů (83%), z ostatních 165 již jinde uveřejněných pojaty byly důležitější kusy v plném znění, jiné podány v obšírnějších, neb stručnějších regestech. Srov- náme-li díl tento s prvním, čítal první všech kusů 411, z nichž bylo neuveřejněných 221 (54%), z čehož jest zřejmo, že přibývá čím dále, tím více materiálu. Ale zvláštní jest, že dobré dvě třetiny nevydaných kusů poskytly městské knihy, tak že sotva jedna třetina připadá na zachované listiny a listy. Hlavně citelný nedostatek se jeví v domácí plzeňské registratuře jak v 15., tak i v 16. století a podobně schází registratura pro 17. a 18. století v Plzni úplně. Veškeré a to velice četné a zajímavé dopisy odjinud do Plzně poslané byly zničeny jako zbytečný a nepo- třebný papír v roce 1848. na velikou ujmu a štěstím lze nazvati, že ještě listiny pergamenové z větší části byly ušetřeny. Papíru tohoto užito bylo v tehdejší sirkárně na pražském předměstí k dělání škatulek a nikoho nebylo mezi intelligencí tehdejší, kdo by byl hleděl něco z toho zachrániti. Jest zřejmo z toho, že nebylo náležitého pochopení důležitosti a ceny registratury. Listiny pergamenové proto unikly hrozící zkáze, že se jich nedalo tak vhodně k jiným účelům užiti. Jest proto archiv městský

Strana VI
VI v Plzni u přirovnání s jinými městy velice chudý, chováť jen listy pergamenové a to dosti hojné, dále pak městské knihy, hlavně změn nemovitostí se týkající, za to jiné knihy jako účty obecní, kopiáře listů z města posílaných, protokoly o tom, o čem v sezeních rady městské se jednávalo, ty scházejí buď úplně, anebo zůstaly jen sporé nesouvislé zbytky. I proto nutno po jiných archivech domácích i cizích pracně shledávati, co tam o Plzni jest zachováno a pořizovati teprve přepisy aneb výtahy z toho. Tak na př. veliké množství cenného materialu chovají archivy místodržitelský v Praze, pak bývalé české kan- celáře ve Vídni, a archivy v Mnichově k válce třidcetileté, kdežto v Plzni není zachováno nic po zničení přebohaté registratury. Archivy krajské v Amberce a Norimberce chovají zase mnoho materialu pro 16. století pro Plzeň, jak níže ještě o tom bude zmíněno. Jak z titulu vysvítá, pojaty jsou do Listáře též všechny zprávy, týkající se oněch okolních vesnic, které tvořívaly do r. 1848. panství města. Některé vesnice okolní hned od založení města patřily k Plzni, jako Škvrňany, Doudlevce, Radobyčice, Útušice, Černice, Lobzy, část Božkova a část Koterova. Další vesnice získány pak časem koupí, při čemž postupovány i všechny starší zachovalé zápisy na ně obci, jako to jsou Bolevec, Doubravka, Týnec, Dolany, Druzdová, Chrást, Senec a Zruč, dále Roudná; obci náhradou za škody dán byl Křínov za Svojšínem u Plané, zboží to pana Bavůrka ze Švamberka. Jiné vsi odkázány k záduší a správa jich svěřena konšelům. Jsou to: Koterov, Letkov, Bušovice, Nevřem; Kyšice patřily k špitálu sv. Máří Majdaleny; posléze některé vsi zakoupeny brzy po roce 1526., jako Ejpovice, Hrádek, Buksice, Kozolupy, Dubnice, Horomyslice, Dejšiná, Kokotsko. Smečice, Střapole, Sedlecko a proto vzaty sem zprávy o nich před rokem 1526. Tvořilo tak v 16. století v jeho II. polovici panství města Plzně rozsáhlé souvislé území rozložené hlavně k jihu, k vý- chodu až za potok Klabavku a k severovýchodu a něco též k severu od města, na západ mimo Škvrňany území toto ne- sahalo. Jako ostrov v tomto panství byl kostel sv. Jiří, patřící ke klášteru břevnovskému, který se zrovna uprostřed majetku městského rozkládal, proto smluvila se obec s řečeným klášte- rem a zakoupila od něho právo patronátní toho kostela roku 1564. a scelila tak majetek svůj úplně. Mimo souvislé toto území a odděleně od něho rozkládaly se jen Kozolupy při

Strana VII
VII Mži u Touškova, ještě dále týmž směrem ves Křínov a na sever oddělena byla též Nevřem. Některé z uvedených vesnic byly jíž zaniklé, když se k Plzni dostaly, jako Kokotsko, Buk- sice a Dubnice, některé jako Týnec zanikly až po 30leté válce. * Největší výtěžek materialu poskytla Plzeň a sice městské historické museum, při němž chová se starší část archivu měst- ského, jak listiny tak i knihy městské. Odtud vzato 155 kusů listin a sice č. 11, 14, 18, 22, 24, 26, 29, 33, 34, 37, 39, 46, 47, 48, 49, 68, 72, 73, 74, 76, 82, 85, 90, 93, 96, 98, 100, 101, 108, 109, 120, 122, 124, 126, 130, 131, 153, 158, 174, 175, 180, 221, 224, 220, 228, 233 183, 184, 202, 203, 206, 209, 216, 217, 279 273, 274, 277, 249, 252, 253, 256, 260, 262, 265, 267, 268, 413, 331, 345, 399, 281, 298, 300, 303, 304, 308, 318, 319, 327, 477, 478, 479, 480 473, 475, 476, 436, 440, 441, 459, 463, 471, 486, 490, 494, 498, 511, 517, 522, 531, 546, 550, 552, 560, 573, 574, 575, 581, 583, 631, 632, 639, 643, 644. 645, 646, 654, 656, 674, 686, 689, 707, 717, 720, 729, 742, 747, 749, 750, 756, 769, 771, 773, 774, 775, 783, 802, 810, 814, 821. 827, 830, 861, 869, 870, 871, 872, 886, 887, 888, 889, 913, 914, 934. Z cechu řeznického v Plzni jsou 3 listy, totiž č. 56, 259, 705. Cech tento jest jediný, který dosud přes úsilovné snahy správy musea historického neodevzdal písemné památky své do musea, jako to učinily všechny ostatní cechy, památky ty chovají se u toho kterého starosty společenstva řeznického. Mimo listiny byl bohatý výtěžek z knih městských. 1. Soudní kniha č. 2. menšího folia v dřevěných, koží potažených deskách vázaná, desky jsou opatřeny dvěma mo- saznými sponami. Okrasy mosazné na rozích jsou odtrhány Kniha má 274 listy, se 14 různými vodními znameními, v nichž devětkráte opakuje se volská hlava, ale vždy s jinými přídavky. Tak 1volská hlava s vysokým křížem mezi rohama, na němž nahoře jest sedmilistá růžice na stopce; 2 aneb volská hlava a mezi rohama zvedá se tyč, na níž s hora jest šestilistá rů- žice; 3 aneb rak s čtyřmi nohami po každé straně, přední pár má na konci klepeta, pod rakem jest písmeno S na tyčce 4 nebo jakýsi druh kulaté bašty s cimbuřími na horním okraji a na příč dvojí širší pas, jeden nahoře pod cimbuřím, druhý dole; 5 aneb volská hlava s tyčí, na níž sedmilistá růžice a na růžici menší kříž; 6 neb volská hlava s tyčí uprostřed rohů, na

Strana VIII
VIII níž sedmilistá růžice a přes tyč pod růžicí esovitě prohnutý had; 7 aneb znamení jako tři pahorky, z nichž prostřední o něco vyšší, na něm jest tyč zakončená nahoře šestilistou růžicí; 8 aneb volská hlava s tyčí uprostřed rohů vystupující, zakon- čená šestilistou růžicí, na spodu tlamy visí dolů tyč, na níž na konci jest trojúhelník, nad nímž jsou přes tyč ještě dvě příčky 9 nebo volská hlava, mezi rohama vystupuje širší podstavec zakončený křížem, který jest zdoben šestipaprskovou hvězdou: 10 aneb dva klíče křížem přes sebe přeložené, horní konce je- jich jsou spojeny obloukem, z něhož ční nahoru vysoký kříž, na dolním konci mají klíče po dvou zubech; 11 nebo volská hlava s tyčí mezi rohama, zakončenou šestilistou růžicí, z tlamy visí tyč, na níž jest kruh, dělený dvěma kolmo na sobě stojícími průměry; 12 aneb volská hlava s tyčí uprostřed rohů, zakonče- nou pětilistou růžicí, z tlamy visí tyč a na té dole jest troj- úhelník hrotem dolů obrácený, v němž jest menší trojúhelník hrotem vzhůru obráceným, a přes tyč ještě dvě příčky vodo- rovné; 13 aneb volská hlava, s kratší ale širší tyčí mezi roha- ma, na tyči spočívá jednoduchá koruna o třech trojlistech, pro- střední o něco vyšší, a na tomto prostředním jest kratší tyč, nesoucí na konci sedmilistou růžici; 14 aneb posléze tři pahorky, z prostředního vyššího ční vysoký kříž, přes nějž v pravo a v levo esovitě prohnutý had s tlamou rozevřenou, na hlavě mající tři výrůstky se spatřuje. Prvních 12 listů jsou prázdné. Zápisy začínaji na listě 13. a obsahují sezení konšelů na soudě, kdež se projednávaly všechny změny majetkové a zapisovaly se do knihy. Zápisy začí- nají r. 1454. a sahají až po r. 1487. Vedeny jsou z počátku až do 4. května 1462 latinsky a pak česky. Přicházejí české zá- pisy sice již dříve, tedy před r. 1462, ale jsou ojedinělé. Kniha jest neobyčejně důležita pro místopis města Plzně. Z knihy této vzaty celkem 24 kusy a sice: č. 25. 38. 40. 41. 58. 86. 87. 88. 95. 106. 107. 113. 117. 190. 193. 194. 196. 222. 226. 247. 250. 286. 287. 931. 2. Kniha č. 212. formatu i vazby podobně jako předešlá, o 185 listech. Vodní znamení jsou vesměs stejná jako znamení č. 4. v knize předešlé. Nápis na hřbetě: Liber empt [ionum] et vend [itionum de a. 14 61—1576. Vlastní účel knihy nacházíme na listě druhém: „Annorum domini M°CCCCLX" feria sexta ante festum s Margarethe iste liber dispositum [sic] est per dominos consules tunc temporis existentes ad intitulacionem propter me-

Strana IX
IX moriale“. Obsahuje pak kniha skládání poručenství nad sirotky dospělými, výpovědi rady městské ve sporech o nemovitosti, o mzdu, vzdání statků vzájemné manželů, svědectví, že peníze odkázané k různým dobročinným účelům byly od poručníků vyplaceny, zápisy dlužních sum na domech, rozhodnutí ubr- manská mezi spornými stranami, též porůznu i závěti tu za- psané nacházíme, odpuštění aneb slevení daní se strany obce, smlouvy dědiců o statek, smlouva o most u Doudlevec a p. Zápisy sahají od r. 1461 až do 1530 a ne do 1576, jak na hřbetě jest udáno, a sice jsou tyto různé zápisy na listech od 7—165. Z počátku na prvních listech knihy jsou porůzné zápisy Tak Paměť proti listům Vilantovi z Fraiberka, pak zápis sporu, že Šimon Blažek neslušně mluvil o Martinu Ovsíkovi, na listě 3. a 4. jest vepsán překlad latinské listiny z r. 1378 ze dne 22. září, kterouž klášter chotěšovský obyvatelům poddaného mě- stečka svého Dobřan uděluje různé výsady a práva, jako svo- bodné odkazy majetku, 12 konšelů aby si volili a též rychtáře za souhlasu proboštova, mají míti vlastní pečeť a knihy k zapisování všeho jednání před konšely. Měšťané zaplatili klášteru za to 70 k. gr. pr. Na listě 5 jest opis listu, jímž obec m. Plzně koupila ves Volevec od kapitoly svt. Apolináře v Praze 17. dubna 1460., na listě 5b jest rozsudek hofrichtéře o Janu Krásném, který vzpouru proti konšelům strojil a proto popraven byl. Na konci knihy jsou zase různé zápisy, tak na listě 165 b nacházíme zapsané nadání k oltáři sv. Háty v kostele sv. Víta z r. 1528., kdy kněz Jiřík Planský z Hradiště ustanovil konšely plzeňské spolukolatory, pak jest tu výpis z desk zemských listu kr. Ludvíka z r. 1519., kterým dovoluje uvedenému Jiříkovi, aby mohl statek svůj svobodně odkázati, pak dlužní list Václava Robenhappa z Suché a na Pacově, místopísaře, na 100 k. praž., zapsaných na vsi Chvojenci, odkudž má vycházeti roční plat 6 k. 15 grš., dále zápis listu Viléma Kostky z Postupic, který prodal na městečku svém za Chlumcem 11 k. gr. praž. ročního platu za 200 k. praž. k témuž oltáři sv. Háty. Na listě 170. jest zápis výpovědi ve sporu o clo mezi Plzeňskými a Stříbrskými z r. 1487, na listech 172.—174. jsou listy týkající se nadání Víta soukeníka, měštěnína plzeňského, k oltáři P. Marie a sv. Trojice ve farním kostele v Plzni z let 1484., 1485. a 1487. Na listě 175. přichází zápis „Spoluspojení

Strana X
X měst království, Českého“ ale neúplný. (Viz Palacký archiv čes. VI. 217.) Posléze na listech 177.—185. jest latinská zlatá bulla císaře Sigmunda a mezi řádky jejími jest vepsán zajímavý pře- klad český. Z knihy této vzato 101 kus a to č. 52, 53, 103, 104, 105, 110, 119, 157, 191, 192, 200, 212, 215, 218, 248, 251, 254, 255, 257, 258, 261, 270, 278, 284, 294, 306, 317, 323, 335, 341, 357, 379, 380, 383, 384, 391, 392, 403, 411, 413, 430, 437, 443, 444, 445, 454, 466, 469, 470, 481, 482, 483, 488, 489, 493, 500, 502, 507, 515, 525, 526, 529, 534, 557, 559, 566, 572, 579, 597, 637, 648, 659, 661, 698, 703, 704, 711, 712, 724, 737, 738, 739, 743, 744, 748, 752, 757, 762, 763, 764, 767, 772, 784, 808, 820, 859, 866, 891, 893, 899, 906. 3. Kniha závětí N. 223. menšího folia o 287 listech strán- kovaných, mimo to z předu jsou 3 listy prázdné, pak v zadu 11 listů staršího indexu dle křestných jmen sostaveného a za tím následuje novější rejstřík dle přijmění na 6 listech a na to jest ještě 10 prázdných listů; čítá tudíž kniha celkem 316 listů. Vodní znamení jest totéž v celé knize, totiž jakási mitra nahoře širší, dole užší, s dvěma po obou stranách visícími a vzhůru ohnutými stuhami. Hned na prvním listě udává nám poznamenání písařovo obsah knihy: „Anno domini millesimo quadringentesimo nona- gesimo dispositum [sic] est hic liber pro intitulatione testamentorum per dominos consules, tunc temporis existentes, propter memo- riale, existente pro tunc notario Siluestro de Olomuncz“ Zá- věti jsou tu již od r. 1468 a sahají až do r. 1565. Písmo jest čtverého druhu. Zápisy jsou vesměs české a jest všech závětí v knize té 579. Z knihy této vzato 213 kusů a sice čísla Listáře 285 a další, jak jsou uvedená v rejstříku pod heslem závěť, kdež výminkou čísla připojená neznačí stránky, nýbrž běžná čísla otištěných kusů v Listáři. 4. Rejstřík mezní lesův č. 44., téhož formátu, jako pře- dešlé knihy, vazba novější chatrná. Kniha obsahuje podrobné popisy vejchozů, kterými se měly zjistiti meze lesů v 16. století k městu Plzni patřících, k tomu připisovány vejchozy pozdější ze 17. a 18. století. Na listě druhém poznamenáno: Registra mezní lesův k městu Plzni náležitých, obnovena za primatora M. Tomáše Zelendera z Prošovic 1. 1590. od M. Šimona Pla-

Strana XI
XI chého z Třebnic, t. č. písaře radního. Z toho se dovídáme, že je založil Š. Plachý, jak o tom svědčí zápisy z 1. 1589 jeho rukou psané. Na to následuje výpis latinský z díla „Dr. Gail Practicarum Observationes fol. 36“ místa, jak se meze určovati majíl) a na to připojeno též z Práv městských Q 3. podobné místo o ustanovování mezí a hranic 2) Z knihy této vzato pouze č. 275. 5. Kniha č. 222. s titulem na hřbetě: Liber contractuum et quitanciarum de a. 1530. Kniha jest velikého folia, vázaná v deskách dřevěných, koží potažených, má 283 listy původního stránkování, mimo to z předu 18 listů indexu a 3 prázdné listy, vodní znamení není žádné na listech. Na prvním listě jest poznamenání písařovo: „Kniha pa- mětní města Plzně, v kteréžto se smlúvy o statky a jiné věci mezi lidmi učiněnee it. zdánie jeden druhému statkuov, kvi- tancí i jiné takové potřebné věci zapisují pro uvarovánie sou- duov a nesnázi, kteree by pro sešlost paměti lidské i také sa- mých lidí mezi dědici a budúcími náměstky jich budúcně vzniknúti mohly. Počíná se ot narozenie božího MDXXX°.“ Něco níže pod tím monogram písařův: [Andreas Strojek] a za tím následuje: „Chvála má Pán, jenž chvály jest hoden sám. Z knihy té vzato č. 759. 6. Rejstřík rozepří č. 39., popis knihy viz Listář I. díl str. XI. Z knihy této vzato 36 kusů a sice č.: 339, 340, 375, 381, 382, 385, 386, 387, 398, 400, 401, 402, 429, 432, 434, 438, 439, 447, 450, 462, 472, 487, 501, 503, 512, 518, 521, 536, 545, 553, 629, 693, 699, 769, 822, 850. Kniha tato podává velice cenné zprávy z konce XV. a z počátku XVI. stol., jež týkají se snesení konšelů z let 1) Pertinentiae districtus et confines variis modis probantur, nimirum per vias regales, per flumina, per montes et valles, per la- pides antiquos, per signa, per custodes locorum, per exercitium juris- dictionis, exactionem tributorum, vulgi opinionem et judicium circum- colentium, per publica instrumenta, per testes, per scripturam in columna et lapide expressam et incisam, per libros antiquos. 2) Meze a týchž mezí položení po meznicích k vyhledávání přicházejí jako po dříví lesním, po vejstavách, po stromích na týchž místech od starodávna vyrostlých, jichž nikda mejceno nebylo, po příkopích, dolinách, údolí(ch), po zemi vyvržené, po cestách, silni- cích, stezkách, potocích, chrastinách, porostlinách, klíních, hranicích, po větších lesních mezích ec.

Strana XII
XII 1488—1502 v příčině řemesel, židů a Němců. Litovati jest toho, že se nám z následujících dob nezachovala podobná snesení. 7. Stehlíkovská kniha privilegií, popis její viz Listář I. díl str X. Z knihy této vzaty 22 kusy a sice č. 97, 132, 135, 136, 139, 264, 288, 289, 293, 295, 296, 299, 301, 313, 354, 388, 405, 452, 453, 562, 856, 858. 8. Z rukopisné historie špitála sv. Máří Majdaleny, v po- zůstalosti Stehlíkovské zachované vzata č. 310, 352, 609, 713, 746. Jeví se tudíž celkový výsledek, že jedině v Plzni sebráno plných sedm desetin všeho materialu k II. dílu. Za to mimo nadání byl výtěžek v Praze u přirovnání s prvním dílem mnohem skrovnější, celkem jen 82 kusy. Z toho největší čásť podal archiv zemského musea, totiž 56 kusů a sice z nejstarší knihy privilegií a závětí, popis její viz Listář I. díl, str. XVI., vzata čísla: 1, 13, 15, 17, 45, 59, 67, 71, 75, 77, 78, 81, 99, 111, 114, 115, 176, 223, 225. Z opisů kněh erekčních tamtéž chovaných jsou č. 28, 79, 80, 84, 116, 128, 276. Z kněh půhonných soudu komorního tamtéž chovaných jsou č. 709, 730, 731, 732, 735, 736, 812, 878, 880, 905. Z opisů z archivů bavorských tamtéž č. 205, 509, 543, 577, 706, 708. Posléze z původních listů aneb konceptů tam chovaných jsou č. 312, 350, 457, 492, 554, 726, 776, 823, 885, 897, 909, 911, 921, 927. Z archivu zemského z opisů z archivu kapitulního jsou č. 188, 721, z opisů chebských č. 199, 213, 244 a z opisů z chotěšovského archivu č. 309. Z desk dvorských vzata čísla 23, 27, 50, 123; z desk zem- ských č. 715, 760, 801. Z archivu města Prahy vzata čísla 311, 796, 936, 938, 940, 941; z císařské knihovny čísla 201, 207, 208; ze Strahov- ské knihovny čís. 159; z knihovny zemského musea čís. 942 a z c. k. místodržitelského archivu čís. 943. Mimo Prahu jsou z Chebu čísla 133, 156, 237, 740, 825, 826, z Třeboně čís. 83, 146, 458 a ze Stříbra čís. 667, tudíž celkem z Čech mimo Plzeň 93 kusy. Z Vídně jsou čís. 20, 21, 161, 162, 168. Poměrně neočekávaně hojný byl výtěžek z archivů ba- vorských v Mnichově, Norimberce a Amberce, sebráno tu cel-

Strana XIII
XIII kem 113 kusů, totiž z krajského archivu v Amberce jest 59 kusů, vesměs buď původních listů, neb konceptů, aneb opisů, čís. 360, 361, 362, 363, 365, 367, 370, 373, 374, 540, 541, 542, 576, 578, 584, 585, 586, 587, 589, 590, 591, 592, 594, 595, 596, 598, 599, 600, 601, 603, 604, 605, 606, 607, 610, 611, 612, 614, 616, 617, 618, 619, 620, 621, 622, 623, 624, 625, 626, 627, 641, 642, 650, 651, 669, 670, 671, 672, 766. Z krajského archivu v Norimberce jest 51 kus vesměs z kněh posílacích vzaté, čís. 4, 6, 12, 19, 42, 44, 528, 532, 533, 535, 537, 538, 544, 549, 551, 567, 568, 568, 569, 580, 613, 628, 635, 636, 640, 649, 657, 658, 662, 664, 665, 668, 673, 676, 683, 702, 710, 719, 741, 751, 755, 765, 782, 785, 790, 794, 795, 804, 819, 848, 862, 865, z král. stát. taj. archivu v Mnichově čís. 358, 366 a král. všeobecného říšského archivu tamtéž čís. 66. Z opisů z Norimberka a Amberka nabýváme jasnějšího světla o čilých obchodních stycích obou měst s Plzní a zejména o přátelských poměrech Plzně s Norimberkem, dovídáme se, jak vřelé účastenství brala obě města navzájem na všech osudech druhého města a jak ochotně si byla nápomocnými. * Zajímavo jest srovnati oba díly Listáře, jak se co do ja- zyka mají k sobě listy v nich obsažené. Ze 786 neuveřejněných dosud listů připadá 617 (78%) na listy české, 118 (15%) na ně- mecké a 51 (6.5%) na latinské. V I. díle z 221 neuveřejněných bylo latinských 172, (78%) českých 42 (19.4%) a německých 7 (2.8%). Změnil se úplně poměr, na místo latiny nastoupila čeština a to jak v knihách městských, kde od r. 1460 stává se výhradně jazykem úředním, ale i v listech a listinách pře- vládá jazyk český. To jest nejlépe viděti, všímneme-li si listin královských po této stránce. V II. díle jest 58 listů od panov- níků jednotlivých a sice od krále Ladislava 9, (8 lat. 1 český) od krále Jiřího 10 (5 lat., 5 čes.), od krále Matiáše uherského 1 (lat.), od krále Vladislava 26 (19 čes., 4 něm., 3 lat.), od krále Ludvíka 9 (8 čes. 1 lat.) a od císaře Fridricha III. 3 něm jest celkem 33 listů českých, 18 latinských a 7 německých. Latina podržela výhradnou vládu jen v listech papežských a a vyšších církevních hodnostářů, celkem v II. díle 14 kusů, za to u klášterního duchovenstva užívá se stejně jazyka latinského i českého, připadá na listy tyto celkem 21 kusů a z těch jest 12 českých a 9 latinských.

Strana XIV
XIV Rovněž všechny listiny šlechtické jsou skoro výhradně české a podobně i všechny listiny měšťanů jsou jen české. Ovšem máme tu v II. díle silně zastoupené dopisy němec- ké, následkem již zmíněných čilých styků s Amberkem a No- rimberkem. Dálo se dopisování z těch měst do Plzně jen ně- mecky a z Plzně do obou měst podobně psáno jen německy. I do Chebu psáno německy (č. 156. 740), zase do Vratislavě psáno latinsky (č. 134. 283) a z Vratislavě do Plzně též. (č. 138) Tak jako v díle prvním nebylo podpisu panovníkova, tak ani v tomto druhém nenacházíme na uvedených 58 listech žád- ného podpisu, ani nějaké značky jeho, ač máme tu v I. díle 53 a v II. díle 58 listin královských, tedy úhrnem 111, jest to zřejmým dokladem, že v celé té době nebylo ještě zvykem, aby se panovník podpisoval a jsou tudíž až do r. 1526 podpi- sy panovníků velikou vzácností. Od nastoupení kr. Ferdinanda I. jest to zase pravidlem, že podpis panovníkův je vždy na listinè. Z listin královských z přípisků na ohybech a na zad listů umístěných dovídáme se některých, ač dosti skrovných zpráv o kanceláři královské. Tak na diplomech kr. Ladislava a sice na listech z r. 1454. 4. července, 1457. 27. června a 27. července, a na diplomech z doby vlády kr. Jiřího z r. 1459. 8. dubna a 10. prosince, z r. 1460. 28. dubna 30. dubna a 10. října, pak z r. 1463. 29. srpna, tedy devětkráte, setkáváme se s jménem kancléře královského Prokopa z Rabšteina. 1) Mimořádně za kr. Ladislava přichází jako referent místo kancléře tehdejší nejvyšší purkrabí pan Zdeněk ze Šternberka a sice na dvou listinách téhož roku 1457. a téhož dne 25. července vydaných. Podobně r. 1462. 1. července a 1465. 1. dubna jmenuje se referentem na listech královský podkomoří Vaněk z Valečo- va, ač kancléřem byl dosud Prokop z Rabšteina až do r. 1468. Na listině kr. Matiáše uherského z r. 1469. 1. května, kterouž daruje král. městu Plzni za to, že se ho přidržela, richtu v městě se vším příslušenstvím, přichází jako referent Zdeněk ze Šternberka. Z prvních let vlády kr. Vladislava Jagelonského jest to zvláštní, že až do r. 1500. nemáme na listinách uvedeného 1) Týž byl kancléřem od r. 1453 až do smrti své do r. 1468.

Strana XV
XV kancléře, nýbrž jmenuje se tu vždy některý z úředníků krá- lovských jakožto referent, tak roku 1477. 26. října 1) a 1480. 28. dubna jmenuje se Samuel z Hrádku a z Valečova, králov- ský podkomoří, r. 1479. 25. července Beneš z Veitmile, králov- ský minemistr, r. 1482 8. září pan Pavel z Jenšteina 2) (člen rady královské) r. 1487. 18. listopadu Jan z Roupova, minemistr a nejvyšší písař desk zemských, a r. 1490. 23. dubna a 1492. 12. září Albert z Leskovce královský podkomoří. S tehdejším kancléřem p. Janem z Šellenberka a na Kosti setkáváme se až v listu z r. 1502. 19. března. 3) V následujících létech vlády krále Vladislava a krále Ludvíka přicházejí pravidelně kancléři jako referenti na listech a sice r. 1504. 1. listopadu, 1506. 1. března a t. r. 1. srpna a 1507. 25. května p. Albert z Kolovrat a na Libšteině, 4) r. 1509. 12. září p. Ladislav z Šternberka a na Bechyni, 5) z r. 1523. 15. března, 1524. na dvou listeeh z 24. června a rovněž zase na dvou listech z t. r. ze dne 2. července přichází p. Adam z Jindřichova Hradce. 6) Mimořádně jednou přichází r. 1512. 18. února p. Zdeněk Lev z Rožmitála a na Blatné, nejvyšší purkrabí pražský jako referent. Na některých diplomech a pak na patentech královských vesměs přichází obvyklá formule Ex commissione propria re- gie majestatis, aneb ad mandatum domini regis, beze všeho jiného poznamenání. Naproti tomu až na dva případy scházejí jména notářů královských, ač přece listů jest 58. Výminku máme na listě z r. 1457. 27. června, kde se jmenuje Mikuláš Liscius, doktor práv, a pak r. 1459. 10. prosince a 1460. 28. dubna, kde při- chází Hilarius, děkan Všech Svatých, ovšem beze všeho ozna- čení, jako notáři kanceláře královské. 1) Kancléřem byl tehdáž Ctibor Tovačovský z Cimburka od 1471—1479. (dle Tomka). 2) Týž jinde se jmenuje Pavel Skalský z Jenšteina aneb Pavel z Jenšteina na Skalách. 3) Týž byl kancléřem v létech 1480—1503. 4) Týž byl kancléřem od r. 1503—1510. 5) Týž byl kancléřem od r. 1510—1521. 6) Týž byl kancléřem od r. 1523—1531.

Strana XVI
XVI Na četných poměrně listech krále Vladislava nikdy nena- cházíme uvedeno jméno některého notáře královské kanceláře a podobně schází na listech krále Ludvíka. Rovněž až na pět případů scházejí jména registratorů královské kanceláře, nacházíme na listech pravidelně značku Rta (= Registrata), ale bez jména, jen na dvou listech z r. 1459. 8. dubna a 10. prosince t: r. jmenuje se Jan z Brna, registrator a pak na třech listech: z r. 1460. 10. října, 1462. 1. července a 1465 1. dubna jmenuje se Jakub z Kadaně, jako registrator- Jsou tudíž zprávy na listinách o úřednicích královské kanceláře mnohem spořejší, než-li bychom očekávali, zejména u přirov- nání s dobou císaře Karla IV. * * Co do pečetí listiny královské shodují se s tím, co v I díle Listáře str. XX. uvedeno bylo, až na to, že v II. díle mnohem řidčeji setkáváme se s pečetmi majestátními. Tak za krále Ladislava užito jí dvakráte při listině z r. 1457. dne 27. června a při listině z t. r. z 27. července. Za krále Jiřího a krále Ludvíka nepřichází vůbec; za krále Vladislava máme ji než jednou a to r. 1502. 19. března a jinak vždy užito pouze pečeti znakové. Obě majestátní pečeti krále Ladislava a krále Vladislava jsou mistrovskými kusy tehdejšího rytectví, vydávající skvělé svědectví o jeho vysokém stupni u nás. Co do způsobu připevnění pečeti užívá se obojího způ- sobu přivěšení, na šnůrách a na proužcích, a sice lze říci, že pravidelně na důležitějších listech užito šnůr, někdy na pa- tentech nacházíme pečeť znakovou prostě buď dole pod textem, aneb nazad na složené listině přitištěnou. Pokud pečeti města Plzně se týče, tu užíváno bylo po- nejvíce sekretu či malé pečeti, viz tab. I. č. 2.; bylo-li užíváno ještě staré velké pečeti, jest těžko určiti, poněvadž na listinách obce z té doby nám zachovaných, chybí vesměs pečeti, město dalo si dělati bezpochyby po roce 1466. nové pečetidlo, jak v příloze na tabuli 1. pod číslem 3. se s ním shledáváme, totiž pečeť jest čtyřdílná, v obou horních polích nacházíme dva zlaté klíče svázané v bílém poli, a zbrojnoše, držícího pravicí polovici pravou orla v zlatém poli, ve spodních polích pak spatřujeme velblouda v levo kráčejícího v zeleném poli a bí- lého psa či chrtici v poli červeném; zároveň od té doby uží- valo město vosku červeného na místě až dosud užívaného zeleného.

Strana XVII
XVII Staré původní pečeti od té doby neužíváno a podobně málokdy setkáme se s malou pečetí či sekretem. Pečeti duchovní, jako kardinálů, biskupů, klášterní a jiných hodnostářů jsou vesměs loďkovitého tvaru a visí na proužku, jako pečeti kardinálů a papežské na provázcích. Bylo by bývalo na místě podati po ukončení II. dílu též výsledek, k němuž na základě všeho sebraného materiálu v hi- storii města Plzně lze přijíti. To byl též původně můj úmysl, ale když seznal jsem, že po sebrání skoro 300 kusů jako do- plňků k I. dílu tento druhý díl by příliš vzrostl, a že bych se musil mnohdy odvolávati na listy, které teprve v dodatcích budou uveřejněny, rozhodl jsem se, připojiti tuto obšírnou část, v níž bude možno vše jasně a náležitě vylíčiti, jak se poměry od založení města až po r. 15-6 vyvinuly, jak se měnily a utvá- řily, až k chystanému dílu doplňků. Co do spůsobu vydání vzal jsem všude za základ zacho- vané originály; pokud nebylo těch, vzaty přepisy a ty srovnány, bylo-li jich více, navzájem, aby se dle možnosti tím dalo zjistiti původní znění listu. Jinak při závětech a výpisech z kněh měst- ských sloužily za základ jedině tyto zápisy. Při úpravě listů přidržel jsem se pravidel v I. dílu poda- ných, tak totiž, že latinské a německé listy podány jsou v do- slovném znění, při čemž upravena interpunkce dle smyslu, jména osob i míst, pokud byla psána malými písmenami, po- dána jsou velkými písmenami. Listy české podány jsou pravo- pisem novým, ale se zachováním zvláštností pravopisných i gramatických, jak se toho šetří v Palackého Archivu Českém i v dílech dalších prof. Dr. Kalouskem vydávaných. Ovšem poněvadž v listech těchto často příliš obšírné, jako zejména v závětech, bývaly úvodní a konečné části, rovněž též při dlužních úpisech, byly ty zkráceny tak, že podrženo hlavně to, co obsahem jest zajímavé a byly vynechány různé slohové obměny téhož slova aneb celých vět. Všude předeslán listům regest tu stručnější, tam obsáhlejší. V regestech nad textem listů užíval jsem již jmen upravených, a ne jak přicházejí v listech. Při listech již jinde tištěných podány jsou jen výtahy či regesta, jen tam, kde zdálo se mně, že jest k vůli důležitosti 2

Strana XVIII
XVIII a zajímavosti záhodno podržeti list v plném znění, otištěny tyto kusy nezkráceně. K dílu tomuto připojeno jest šest tabul, na nichž na I., II. a III. podán jest vývoj znaku městského, jak se vyvinoval, třebas poslední udělení časově nespadá do tohoto dílu, jest totiž až z r. 1578., ale soudím, že jest to pro posouzení cel- kové výhodnější, máme-li před sebou všechny postupné doby znaku městského; neboť od té doby se již znak městský více nezměnil. Dále máme tu pečeti všech řádů v městě usedlých, domi- nikánského, františkánského, pak faráře, z řádu německého a probošta špitála sv. Máří Majdaleny, též z řádu německého. Mimo to jsou tu též pečeti cechů, pokud jsou zachovány, byť by i byly z doby značně pozdější, jsouť některé z nich, na př. soukenická, zajímavy tím, že přejaly některou čásť ze znaku městského, na to následují ve výběru pečeti měšťanů, pokud od nejstarší doby se nám zachovaly. * Všemožnou práci jsem věnoval indexu, tak aby byl co možná zevrubný a úplný. Nevím, jestli snad jsem nezašel v této zevrubnosti příliš daleko, ale soudím, že více nebude takovou ujmou, jako kdyby snad méně se podalo. Ovšem zabral mně právě index tolik času, že se tím vyjití díla o plná dvě léta zdrželo. Původně chtěl jsem sestaviti rejstříky tři a sice jmen osob- ních, pak místních a dále věcný; ale seznav, že jednodušší práce jest, hledáme-li v jednom jen rejstříku, jen je-li zevrubný, rozhodl jsem se, sloučiti všechny tři v jedno a podati jen jediný rejstřík. V rejstříku jsem připojil k místním jmenům, pokud zdála se mně býti méně známými, do závorek, kde se nacházejí. Spolu při pojmech věcných, kde zdálo se mně vhodným, vy- světliti jeho význam moderní, připojil jsem zmíněné vysvětlení do závorek. Možná, že někomu bude se zdáti to zbytečným, ale snad přece mnohému přijdu vhod a uspořím zbytečné hledání teprve v různých příručných slovnicích, co to které slovo znamená. Rovněž dlužno upozorniti ještě na to, že jsem se v číslo- vání listů odchýlil od I. dílu potud, že jsem k vůli úspoře místa

Strana XIX
XIX dal běžná čísla po straně a ne nad textem listu, jinak ostatní úprava, totiž řádka datovací, pak stručný regest, na to vlastní text listiny a potom příslušné poznámky, jest táž, jako v díle prvním. Ve vysvětlivkách pod textem listiny připojil jsem ještě u listin pergamenových jejich rozměry a sice v milimetrech, tak při č. 14 značí čísla 276/117 † 15, že listina má od pravé ruky k levé délky 276 mm. a šířky, či shůry dolů 117 mm a k tomu že jest 15 mm. dole zahnuto, tedy že celá šířka jest 117 + 15 = 132 mm. Pravidelně bývá délka listiny o něco větší šířky, na př. obvyklé poměry jsou jako 1.2, 13, 1.4: 1, výminku máme při listině č. 436, kdež jest délka k šířce jako 3: 1., mi- mořádně převrácený poměr máme při listu č. 96, kdež jest délka o málo více než polovice celé šířky, 300: 570 mm. Ve- likosti vynikají listiny č. 511, mající 850 mm. délky a 592 mm. šířky, pak č. 756, s rozměry 824 mm. délky a 624. mm. šířky. Dolní zahnutý okraj či t. zv. oheb bývá obyčejně 1/3, 1/4 aneb 1/5 šířky listu, výminkou při č. 97 jest okraj jen 1/18 šířky a při č. 216 jen 1/13. Posléze zbývá mně vděčná povinnost, vzdáti upřímné díky všem, kdož jakýmkoliv způsobem umožnili vydání tohoto díla. Především vyslovuji upřímmné díky své c. k. ministerstvu kultu a vyučování a velesl. c. k. zemské školní radě, že udělena mně byla plná dovolená na zimní běh r. 1898/99 a poloviční na školní rok 1904/5. Další díky mé patří oněm sborům, které přispěly peněži- tými podporami na vydání Listáře. Jest to především sl. městská rada se svým purkmistrem Dr. Václavem Petákem, kteráž po- skytla mně jednak prostředky k cestě po archivech po Čechách a Bavorsku, jednak ochotně a blahovolně povolila potřebný náklad na tisk. Na cestu po archivech dostalo se mně též podpory od sl. České Akademie cís. Františka Josefa I. pro vědy, umění a slovesnost v Praze, jíž tímto vzdávám povinné díky své. Upřímné díky vzdávám sl. kuratoriu historického musea, které svou vzácnou důvěrou v neobmezené míře přenechalo mně užití všech pramenů rukopisných, chovaných při museu, ale poskytlo mně i možnost, že byly zakoupeny mnohá pomocná a příručná díla, jež lze si těžko z jiných knihoven do venkovských měst vypůjčiti.

Strana XX
XX Srdečné díky vzdávám všem, kdož při shledávání pramenů v archivech byli mně nápomocni. Jsouť to pp.: Dr. Jaromír Čelakovský, univ. professor a ředitel archivu m. Prahy, Dr. Jos. Teige, adjunkt téhož archivu, Václav Schulz, ředitel archivu zem. musea, Dr. J. V. Nováček, ředitel zem. archivu, Dr. Kamil Krofta, adjunkt téhož archivu, František Mareš, ředitel archivu v Třeboni, J. Krejčík, adjunkt téhož archivu, Václav Kratochvíl, koncipista při dvorním archivu ve Vídni, Dr. Viktor Procházka, professor paedagogia v Litoměřicích, dále jsou to pp.: Dr. Ed- mund svob. pán Oefele, ředitel říšského archivu v Mnichově již zesnulý, Dr. Rumpler, ředitel a Dr. Werner, sekretář král. stát. tajného archivu tamtéž, pak Dr. Alfred Bauch, ředitel a Dr. Ant. Müller, sekretář krajského archivu v Norimberce a Dr. August Sperl, archivář kraj. archivu v Amberce. Vděčně vzpomínám ochoty milého kollegy prof. Augustina Schwarze, který pořídil mně fotografické snímky pečetí, a rovněž patří díky mé důstojnému p. Jos. Horkému, zesnulému duchov- nímu správci při všeobecné nemocnici, který mně pomahal při sestavování rejstříku. Odevzdávaje dílo toto veřejnosti, nežádám si jiného, než aby přijato bylo s touž přízní jako díl I. V Plzni, na den sv. Bartoloměje 1905. Josef Strnad, vydavatel.

Strana XXI
Skratky a jich vysvětlení: V listech českých: JMt = Jeho, neb Její, neb Jejich Milost. JKMt = Jeho Královská Milost. JMKská = Jeho Milost Královská. VMst = Vaše Milost. ur. = urozený, neb urozená. t. č. = toho času. řč. = řečený. s. p. z. u. = své poslední zřízení učinil (učinila). t. s. p. r. u. j. = toto své poslední rozkázání učinil (učinila) jest. k. gr. m. = kopy grošů míšenských. k. gr. pr. (č.) = kopy grošů pražských (českých). zl. rýn. = zlatý rýnský. zl. uh. = zlatý uherský. d. = dominus. f. neb fer. = feria. a. d. = anno domini. t. t. = tunc temporis. ord fr. = ordo fratrum. E. W. = Euere Weisheit. E. L. = Euere Liebe. E. G. = Euere Gnade. E. F. G. = Euere Fürstliche Gnaden. E. kön. W. = Euere königliche Würde. K. Gn. = königliche Gnaden. L. G. = Lieber Getreue, neb Liebe Getreue. h. = Herr, Herrn. Jiné skratky ještě se vyskytující, dovede si každý vyložiti sám. Při závětech znamená: V německých listech: V latinských listech:

Strana 1
1451. 15. ledna. Závěť vdovy Adličky. 1. My Prokop Sviňák, toho času miesto rychtáře, Jan Hladek, toho času purkmistr, a Zikmund zlatník, přísežní měštěné města Nového Plzně, známo činíme zjevně před každým člověkem nynějším i budúcím tiemto listem, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že poctivá vdova paní Adlička, ležéci u boží kázni při dobrém rozumu i při plné paměti jsúci, a nevědúci dne aní hodiny, když by milý pán buoh svú svatú milosť s ní učinil a duši její s tělem rozlúčil, a chtieci, aby po její smrti žádní ústrkové ani kteří svárové ani súdové o její statek, kterýž po sobě zuostaví, nebyli, nás na svědečstvie k tomu povolav i při- prosiv, i učinila jest a mocí listu tohoto činí své poslednie roz- kázánie ze svého statku jí od milého boha na tomto světě pój- čeného takúto měrů: Najprvé k vobecnému dobrému dielu města Plzeňského odkazuje deset kop grošuov, na čemž by se pak najužitečnějie a najlépe zdálo. Item na dielo farnie kostela svatého Bartoloměje v Plzni odkazuje pět kop grošuov. Item Zuzce rybářce s dietkami odkazuje deset kop grošuov. Item kopa platu věčného, aby kúpena byla a ten plat aby obrácen byl každé suché dni na třidceti svatých mší čtenie za její i jejich přejšie duše každého léta budúcně. Item na voděv chudým žáčkóm odkazuje pět kop grošuov, tak jakž by se najlép zdálo a líbilo poručníkóm jejím vdole psaným. Item po deseti zla- tých uherských poručníkóm jejím vdole psaným odkazuje tak, aby toho jejieho kšeftu a rozkázánie k spravovánie tiem pil- nějše byli. Item Jankovi, synu Adámkové, deset kop grošuov odkazuje. Item křížek na nožičce Matiašovu synu z Nepo- muka knězi, odkazuje. Item druhý křížek s korály Václavovi 1

Strana 2
1451. Homolovi na její památku odkazuje a Kláře, manželce jeho, klok její šerý odkazuje. Item pektoralík její třetí s kříštálem odkazuje Havlovi, písaři na Rábí. Item obraz matky božie střie- brný mocně poručie poručníkóm svým vdole psaným tak, aby jeho puojčili časem svým do kostela svatého Bartoloměje, zasè jej v svú moc berúc po každém puojčení. A jestliže by kterého poručníka pán buoh neuchoval a umřel, tehda miesto sebe jíného aby volil a ustanovil a tak vždy, ač by kterého pán buoh neuchoval v časiech potomních, jeden druhého miesto sebe toho obrázka k puojčení voléce tak, aby to věčně nesešlo Item paní Jítce z Hrádku rúcho své ložnie i chodícé porúčie aby to tak spravovala, jakož jí jest zvláštně ústně poručila, za kterúžťo její práci šálek střiebrný svój a k tomu jiné nádobky svrchnie, kteréž jsú v domku, jí paní Jitce svrchupsané odka- zuje tak, aby jí v to saháno nebylo. Item ač by pán buoh nade- psané panie Adličky neuchoval a umřela, pohřeb její v kostele svatého Bartoloměje s poctivostí aby byl, kdež by sě poruční- kóm vdole psaným jejím zdálo, postáv sukna na páry kupiec a ten chudým rozdadúc a k tomu ve všech kosteléch aby služby byly a každému kazateli rýnský zlatý dadúc a do špitála, tak aby za její duši v svátek pána boha prosili. Kteréhožto roz- kázánie svrchupsaného i v ostatečniem statku jejím to mocně poručie i mocné poručníky činí múdré a opatrné muže, Prokopa Fegale a Jana Prucklera, měšťany z Nového Plzně, těch všech věcí svrchupsaných k spravování a k jednání na duši její pa- matujíc, jakož jim toho doufá a věří a k nim zvláštnie doufá- nie má. Tomu rozkázání na pevnosť a na s ědomie ku prosbě snažné svrchupsané Adličky své jsme pečeti vlastnie s naší volí a vědomím k tomuto listu přivěsiti kázali, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho M'CCCC"LI“, ten pátek před svatým Antoním, opatem duostojným božím. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. C. 16. 1451. říjen. 2. V Plzni v říjnu konal se krajský sjezd, aby urovnal spor mezi vévodou bavorským Albrechtem a Rackem z Janovic i jeho po- mocníky. Přívrženci Rackovi se zavázali zachovávati mír a sjezd se usnesl, že urovná spor cestou právní; nepřátelství z obou stran mělo pominouti.

Strana 3
1452. 3 Palacký, Urk.-Beit. čís. 20.D.-Akta v říš. archivu v Mni- chově. 1452. Anno dom. 1452 Joannes Capistranus ingressus Boemiam, Brixiae 3. Cadanaeque concionatus, pervenit Plsnam, ubi apostolicis suis con- cionibus omnes ad sacrae fidei constantiam est cohortatus. Tanner, Epitome historica civit. Plsnae, cap. 28. Zpráva tato vzata jest z Hájka, fol. 427 vyd. z r. 1816. — Palacký klade příchod Kapistranův do Plzně 1451 na podzim. Dějiny IV. 1. 255. Tomek v Dějepise Prahy III. 221. uvádí, že r. 1451. 19. října poslal Ka- pistran z Krumlova list Rokycanovi a na to zajel v průvodu pana Oldřicha z Rosenberka do Plzně. — Všechna udání tato o pobytu Kapistranově v Plzni se neshodují se současnými prameny, z kterých jest zřejmo, že Kapistran v Plzni nebyl. Viz o tom Zděnka Ne- jedlého „Česká missie Jana Kapistrana“, Čas. Čes. Musea 1900. 1452. 29. března. (V Norimberce). Norimberští žádají Plzeňské, aby jim sdělili, je-li jim co nového 4. známo o taženích a pod. v Čechách. Lieben Frunde. Nach dem vnd sich die lewfte in me- nichen Reichen vnd Lannden, So wir vernemen, vast swer vnd frembdiclich erewgen, geben vnd erscheyen, Bitten wir ewer liebe mit sunderm wolgetrawen, Ir wollet vns in geheim Als gut frunde, Souil euch bekomlich vnd fugsam sey, verkunden vnd zu wissen tun, wie sich die leufte im Kunigreich zu Beheim anlassen vnd ob icht sunders von zugen oder ander newikeit vorhannden sein, vns darnach mugen gerichten, Daran erczaigt vns ewer Ersamkeit Sunder anneme lieb vnd fruntschaft mit willigen diensten zu uerschulden. Datum feria IIII post domi- nicam Judica anno etc. 1 secundo. [Nadpis]: Newenpilszen. Archiv král. v Norimberce posíl. kn. č. 22 f. 171. 1452. 24. května. Oldřich z Rosenberka sděluje Janu Kapistranovi, že ehce míti sjezd v Plzni se svými přivrženci, kterých jest již málo, v den Na nebe- 5. 1*

Strana 4
4. 1452. vstoupení P. Marie (15. srpna). Dr. Václav z Krumlova admini- strator byl u něho, radě se s ním o příštím sjezdu katolíků se zástupci strany plo. v Řezně. Palacký, Urk.-Beitr. č. 31. — Tehdáž byla kapitola plj. v Plzni, kamž se přestěhovala r. 1448 a zůstala tu až do r. 1453. O sjezdu v Plzni viz č. 7. poznámku. 1452. 27. května. (V Norimberce). 6. Norimberští žádají, aby Plzeňští dopomohli jejich měštanu Hanuši Gartnerovi k penězům jeho, které má u Bartol. Miloty v Plzni, kteréž peníze však u téhož měšťana zabavil právně Stockbaur z Teplé pod záminkou, že by měl ještě za Norimberskými pohledávku. Lieben frunde. Vns hat furbracht Hanns Gartner, vnser burger, wie im der Stockpawr von der Toppel etlich Summ gelts, So im Bartholomes Milito, 1) ewer Burger zu Pilzen schuldig beleibt, bey euch mit gerichte verhest nidergelegt vnd verpotten habe von Spruche wegen, So er zu vns vermeyn zu haben etc., vnd wann wir nu nit wissen, das wir demselben Stockpawr ichtes schuldig oder pflichtig sein, Sunder im von derselben Spruch wegen, So er Im on allen redlichen grunde gegen vns furnympt, Alls er personlich bey vns gewesen ist, Rechtlichen ausztrag gepoten, das auch dem Edeln vnserm herren von Swann- berg volliclich zugeschriben haben, Alls das ewer liebe In dieser eingeslossen abschrifte wol vernemen wirdet, hierumb wir die- selbe ewer liebe mit fruntlichem fleis pitten, Ir wollet dem ge- melten vnserm Burger sollich sein verhest schulde vmb vnsern willen gutlich offen vnd volgen Iassen, Als wir ewer Ersamkeit des sunder wolgetrawen vnd mit willen gerne verdienen wollen, Mag dann der Stockpawr vns oder die vnsern vordrung vnd spruch nit vertragen, So wollen wir Im oder seine Machtpotten fur vns vnd vnser Comunn rechtens pflegen vnd von den vn- sern furderlich helffen, Inmassen wir dann an dem hailigen Reiche loblich begnadt, gefreyet vnd herkomen sein. Datum in vigilia Penthecostes, anno LII°. Nadpis:] Pilzen. Král. archiv v Norimberce posíl. kn. 227. f. 212. 1) Správně, Bartoloměj Milota kramář.

Strana 5
1452. 5 1452. 26. června. V Řezně. Dr Václav z Krumlova podává o jednání na roku v Řezně zprávu p. Oldřichovi z Rosenberka. Zástupci papeže kardinal Mikuláš z Kusy a Jan Kapistran jednali tu s vyslanci strany plo Sděluje že do Řezna bezpečný průvod mu dali Plzeňští Páni čeští dnes se vracejí, neboť spěchají, aby v čas přišli k roku do Plzně. Palacký, Urk.-Beit. č. 33. — Srj. Palacký Dějiny IV. 1. 256. o sjezdu v Řezně ve dnech po 18.—26. června. Sjezd strany římské v Plzni konal se ku konci června, ale není o něm nic bližšího známo. Palacký IV. 1. 267. 7. 1452. září. Nejmenovaný podává zprávu pánu svému (asi Matěji Šlikovi), že Žatec jest od lidu válečného páně Jiříkova vzat, jak se praví, ale jistě že to neví. Dále sděluje, že pan z Rožmberka, p. ze Svam- berka, Plzeňští a celý kraj zavřeli příměří s p. Jiříkem. Mluví se o tom veřejně, že po vzetí Žatce a Loun potáhne (p. Jiří) na pána a na Cheb. (Dopis kusý). 8. Bachman, Urk. u. Aktenst. č. 81. — Příměří zde zmíněné zavřel p. Oldřich z Rožmberka dne 7. září s p. Jiřím a pojal do něho Plzeňské i některé jiné pány katolické. Palacký Dějiny V. 1. 271. 1452. 20. září. V Lokti. Matěj Šlik posílá radě m. Chebu opis smlouvy, kterou pan z Ro- senberka, p. ze Švamberka, kraj plzeňský, a město Plzeň zavřeli s p. Jiříkem z Poděbrad, a žádá o radu, jak by se kraj loketský k tomu zachovati měl. 9. Opis listu v zem. archivu v Praze. — Bachmann, Urk. und Aktenst. č. 84. 1452. 12. října. Pražané dávají bezpečný gleit pánům z Rosenberka, poslům z Plzně 10. a z Budějovic na čtyři neděle, ke sněmu na sv Havla v Praze konanému. D. 1452, ve čtvrtek před sv. Havlem. Palacký, Archiv III. 552, č. 601; o sněmě v Praze viz Pa- lacký Děj. IV. 1. 275.

Strana 6
6 1452. 1452. 14. října. 11. Fencl jirchář jest povinen platiti ročně 12 grošů k špitálu z měštiště jistého, které koupil. Já kněz Václav, řečený Hurtha, z Nového Plzně, probošt špitálský, vyznávám tiemto listem a to s přivolením dědice špi- tálského jménem Lazara, že poctivý muž Fencl jirchář má dá- vati k špitálu proboštu nynějšiemu i buduciemu XII. gr. platu věčného s městistě, kteréž jest kúpil od Havla Masopusta a Ma- sopust kúpil byl ot konšelóv, kteříž sú byli toho času; kteréžto městiště leží podle domu v nově vstaveného Blažka plátenníka strany s jedné a podle městiště pustého špitálského Bartle Mi- loty strany druhé, a to túto úmluvú, že páni konšelé v radě přikázali, abychom s uobú stranú lidi volili, a tak sem já volil poctivá dva člověky, Hykala ševce a Wecha koželuha, a Ma- sopust pana Mikuláše Květoně a Panošku súkeníka; a tak sú ti poctiví lidé vyřkli, aby k špitálu platil Fencl svrchupsaných XII gr. a to rozdielně, den sv. Havla nejprv příštieho VI gr. a den sv. Jiří budúcého VI gr., i jeho náměstkové budúcí i jich dědicové, kteříž na tom miestě budú seděti. A jestliže by jme- novaný Fencl chtěl to městiště prodati, má s tiem platem pro- dati. Na potvrzenie tohoto listu i této smlúvy pro budúcie pótky i nesnáze já kněz probošt špitálský přikládám svú pečeť, jenž jest psán léta ot narozenie božieho tisícého čtyrstého pa- desátého druhého, den svatého Kalixta papeže. List perg. v museu plzeňském 222/130† 10 mn; pečet chybí, sign. novější N. 252, Na rubu pozdější rukou poznamenáno: Na plat 12 gr. k špitálu. 1452. 6. listopadu. (V Norimberce.) 12. Norimberští upomínají opětně Plzeňské, aby zaplatili jim dlužných 800 zlatých. Lieben frunde. Nachdem vnd wir ewer Erben in ver- gangen Zeiten zu ewerm frumen vnd nucz ein Sum gelts in sun- der lieb vnd fruntschaft gelihen haben, Daran vns dann VIIIC gulden Reinisch von euch vnbezalt aufsten, Darumb wir dann vnezher ewer Ersamkeit vmb gutlich bezalung vnd auszrichtung merrermalen geschriben vnd ersucht haben, das vns doch nit

Strana 7
1453. furgetragen hat, das vns, nach dem wir euch mit vnserm an- lechen willig erschinen sein, nit vnpillich ser befrembdet, Darumb wir ewer liebe mit fleis fruntlich p tten, Ir wollet vns vmb sollich vnser ausstende schulde nochmals on lengern verzug gutlich auszrichtung tun, vnsern gutten willen, lanng pitt vnd aufhaltung darinne gutlich angesehen. Das stet vns zu der pil- licheit vmb ewer liebe fruntlich zu uerdienen. Datum feria secunda Leonhardi, anno etc. LII. [Nadpis] Pilzen. Král. archiv v Norimberce posil. kn. 23 f. 77 b.— Srj. v Do- plňcích listy z r. 1438. 14. února, 1446. 19. srpna, 1448. 22. května z t. r. 18. června. 1453. d. 13. ledna. Závět Mikuláše Květoně. 13. Jíra Stod — místo richtáře, Martin zlatník purkmistr a Vít súkenník, přísežní konšelé a měšťané města Nového Plzně, zevno činíme —, že — Mikuláš řeč. Květoň, náš spoluměštěnín, — odkazuje lúku, piovary dva, zahradu, dvór s chalupú před městem, toho všeho puol Uršule, dceři a dětem jejím a puol paní Anně, manželce jeho a to toliko do života jejieho, a po smrti na Uršulu dceru jeho a na děti jejie budúcie aby spadlo a zvláště paní Anna toho piováru hořejšieho aby požívala do života svého. Item duom v městě i s sladovnú odkazuje paní Anně tak, aby jeho požívala do své smrti a když by umřela, aby sě zasě navrátil na Uršulu dceru jeho s takovú vymienkú, aby pí Anna voli jměla na smrtelné posteli odkázati, kamž se jí zdáti bude na skutky milosrdné třidceti kop gr. a viece toho statku pí Anna nebude moci utratiti, anižto kam jinam dáti anebo rozkazovati při zdraví jsúc, anebo při smrtedlné posteli, krom těch třidceti kop gr. A v tom času, jestliže by Uršuly, dcery jeho, Pán Buoh prve neuchoval, dietěte ižádného nema- jící, tehda té polovice statku jejieho po smrti její činí mocné poručníky Strýce ševce, Ondráška súkenníka a Beneše súken- níka, měšťany z Nového Plzně, aby to obrátili na skutky milo- srdné, kamž se jim zdáti bude; pakli by děti majíci a živy zuostaly po smrti dcery jeho, toho statku aby Janek, zeť jeho, požíval až do dojitie let dětinských, počna po dni a po roce s volí a radú poručníkóv. ltem sestře jeho do Kolovče a dětem

Strana 8
S 1453. jejím deset kop gr. odkazuje a to po jeho smrti aby každý rok vydáváno bylo po dvú kopú až do vyplněnie těch desěti kop. Item na dielo kláštera Šerého odkazuje šest kop grš.; it. třj postavy chudým —; it. Alšovi krajčeři pět kop grš. — a k tomu sukni tu, v kteréž sám chodil, nové barvy s kožichem; item list ten, kterýž jest měl na obec Nového Plzně na dvadceti kop gr., odkazuje na dielo farnie kostela sv. Bartoloměje, aby vy- dány byly ten rok, když by sě dělalo a doufá pánóm i vší obci i prosil velmi pilně, že to učiniti ráčie tiem nemeškajíc. (Tomu atd. jako čís. 1.) — Léta — M°CCCCPLIII tu sobotu před sv. Antoním. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 5. 1453. 6. února. 14. Václav Hurta, probošt špitálský, prodal čtvrt zahrady špitálské Haškovi rybáři za roční plat 42 grošů. Já kněz Václav, řěčený Hurtha, probošt špitálu Nového Plzně, vyznávám tímto listem přede všemi, ktož by jej viděli neb čtúc slyšeli, že sem prodal čtvrť zahrady špitálské s při- volením Lazara, dědice téhož špitálu, kterúž jest někdy Pesček držel, Haškovi rybáři v plat věčný, kteráž leží podle Jaklíka rybářie s jedné a Hanuše lékařie strany druhé, s kteréžto za- hrady on Haška má platiti věčně i jeho dědici i náměstci bu- dúcí čtyřidceti a dva groše a to rozdielně na tyto roky pode- psané: na sv. Bartholoměj najprv příští dvamezcetma grošuov a potom hned na vánoce tolikéž. A pakli by kdy na který svrchu- psaný rok nedal i jeho budúcí, tehdy probošt má moc jeho k tomu] 1) připraviti právem podle svého úřadu a základ vzéti i jeho náměstkóm a tak platu nadepsaného dobyti vplně a cele. A jest-li že by tu čtvrť zahrady komu prodal neb jeho budúcí, aby s tiem platem [prodal]1) a to s proboštovým vědomím, kterýž by tu chvíli vládl. A toto také jest vmluveno poctivý mi] 2) lidmi, Blažkem plátenníkem a Rešem rybářem, Janem a Zíkú, jeho bratrem, kteříž sú s uobú stranú povoláni, aby jim meze sadili, že má Haška cestu propustiti na mistrovu Hanušovu za- 1) Vlhkostí nečitelné. 2) Koncovka schází a není skratkou označena.

Strana 9
1453. 9 hradu a za to jest sobě groš připsal. A ku potvrzení té úmluvy aby mistr Hanuš svú mezi hradil, aby se jemu škoda nedála a jemu zase též. K tomuto listu já kněz Václav probošt špi- tálskú sem pečeť přivěsil, jenž jest psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyrstého padesátého třětieho, den sv. panny Dorothy. List. perg. v museu plzeňském 276/117 † 15, pečet chybí, sign. nov. N. 253. Na zad písmem 15. stol. poznamenáno: 1. hasconis, pozdější rukou: K špitálu plat. 1453. 19. března. Závět pí Markety Berbetové. 15. Jíra Stod — miesto richtáře, Blažek krajčieř — purkmistr a Petr sladovník, řeč. Karkoš, přís. konšelé a měštěné města Nového Plzně, zevno činíme —, že poctivá vdova Markreta Berbetová, naše spoluměštka, — své poslednie rozkázánie — učinila —. Najprvé odkazuje na oltář svěcenie sv. Ondřeje ko- stela sv. Bartoloměje od nie nadaného čtyři kopy gr.; it. za postav sukna II1/2 kopy gr. a na páry po její smrti aby po- ložen byl a po pochovánie těla jejieho chudým aby rozdán byl; it. Aničce sestře její a Aničce, druhé sestřenici její i s dietkami odkazuje domek, v kterém jest byla a seděla i s hospodářstvím; it. žáčkóm chudým menším puol kopy platu roč. na třevíce odkazuje, tak aby poručníci její — kupiec, aby jim každého léta věčně rozdávali; it. tě dvě kopě platu, kteréž má na domu Bernartovu Ebrzvínovu z Hradiště, jednu kopu platu odkazuje na třidceti mší každého léta při každých suchých dnech, a druhú kopů na kaplanstvie k oltáři sv. Ondřeje kostela sv. Bartolo- měje v Novém Plzni; it. synu Prokopovu Rešovu odkazuje XV. kop gr., it. pět kop gr. na služby a vosk, aby těmi penězi činili, doniž by jich stačilo; it. panně Uršule, Anně a Manda- leně děvečce, kteréž u nie v domku jsú, po kopě každé zvlášt odkazuje; it. čtvrtý ornat črvený aksamitový ten jest již od nie kúpen za pět kop gr., ješto v listu dotčeno, k kaplanství kněze Václavovu, jejieho kaplana, a monstrancí střiebrnú, svrchu po- zlatitú s kaménkem črveným od kněze Jana Protivy nadanú, a křížek pozlatitý a pektoralík pozlatitý, to odkazuje k oltáři sv. Ondřeje; it. to, což v Klatovách na domiech i na platiech 2

Strana 10
10 1453. má, to odkazuje na ranú mši kostela sv. Bartolomèje v Novém Plzni, anebo kamž by se poručníkóm — zdálo, když by dobyli a se doupomínali; it. na Strádalovic domu 11/2 kopy platu má: it. na domu Jakubové vedle lázny 1/2 kopy platu má; it. na domu Lidmilčině proti Kolínským 1/2 k. platu má; it. na obci Kla- tovské čtyři kopy má; it. na duom, na který jest byla zvedena, slove Bradovský; it. duom její, v kterémž jest bydlela, ten leží vedle Packové domu; it. dvořiště s zahradú, kteréž má v předměstí před branú litickú, to odkazuje Bernartovi Ebrzví- novi z Hradiště; it. na klášter Šerý v Plzni, když by sě dě- lalo, II kopě gr. odkazuje; it. na klášter Črný v Plzni, když by sě dělalo, II k. gr.; it. na špitál k sv. Máří Majdaleně, když by znamenitě zdi dělány byly II k. gr.; it. k oltáři sv. Ondřeje ko- stela sv. Bartoloměje k kaplanstvie jejieho nadánie na ubrusy a na alby II k. gr.; it. pí Katruše Kozlíková dlužna jí X kop gr. Kteréhožto rozkázánie — i všeho statku mocné poručníky činí — Prokopa Reše a Vanka Pruneře, měštany z Nového Plzně. — Tomu na pevnost (jako čís. 1.) Léta — MCCCCLIII, ten pondělí před sv. Benediktem, jinak po neděli Judica. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. C. 18. 1453. 23. dubna. B. m. 16. Klášter Chotěšovský prodal pí Marketě Rohanové a Prokopovi zlatníku, manželu jejímu, 6 kop roč. platu na všem zboží klá- šterském za 60 kop gr. Plat ten vydávati mají v Plzni, aneb kdež by jinde bydlem byli v zemi české na sv. Havel a na sv. Jiří. Pečeti proboštova, konventská, p. Jana Kule z Hrádku, vladaře kláštera, Nevlasa z Dúpova, Jindřicha z Za- hořan a Velka z Hradce. L. 1453 v pondělí sv. Jiří. Archiv čes. VII. 652 č. 76. 1453. 28. dubna. 17. Markéta Šafránková odkazuje v závěti své na zřízení kaplanství v kostele sv. Bartoloměje 100 kop. Procopius Ress iudex, Mathias Popele carnifex — magister civium et Zigismundus aurifaber, iurati consules ac ciues ciui-

Strana 11
1453. 11 tatis Noue Plzne, — recognoscimus —, quia — honesta vidua Margaretha Ssefrankonissa, nostra conciuissa, — nouissimum suum condidit testamentum. Primum quod — Johannem Hlad- konem, Benedictum et Georgium, filios suos, conciues nostros, legitimos — fecit commissarios omnium bonorum suorum. — Item legat centum sexg. gros. super capellaniam euiternam, ut X sexagenae census annui emerentur et altare nouum ut ex- struerent in ecclesia parochiali s. Bartholomei in Noua Pilzna; it. delegat X sex. gros., ut una sex. gr. census annui emeretur, pro quo censu ut quatuor anniuersaria quolibet anno cum vigiliis defunctorum et missa decantanda facerent in ecclesia s. Bar- tholomei; it. Fenzlino, filio fratris sui, deputat V sex. gr.; it. Georgio, filio suo, delegat palium mortariolum et aliquas can- teras et aliquot scultellas stanni; it. duabus filiabus fratris sui per unum cernale de margaritis dat, que habet Ursula filia sua. — Datum sabbato ante Jacobi et Philippi apostolorum anno MCCCCLIII. Z nejst. knihy privilegií a závětí f. C. 18. 1453. 8. července. Jindřich Rus z Čemín prodal zákupním právem luh u Božkova 18. lidem z Buksic. Já Jindřich Russ z Čemín známo činím tiemto listem, vy- znávaje před každým živým člověkem, že sem prodal a mocí listu tohoto prodávám s mú dobrú volí i s přátelskú radú k pra- vému a k spravedlivému dědictví, jmění, držení i vládnutí v pravý obyčejný purkrecht, luh svój, kterýž leží nad Božkovem mezi řekú a mezi Bukovú, robotným lidem Hoštálkóm, Jaku- bovi a Janovi z Buksic i dědicóm i budúcím jich náměstkóm, že jest v plně a v cele zaplacen penězi hotovými. Ktožkoli aneb jakžkoli tento list jmieti bude, ten má plné právo v tom již psaném luhu, avšak takýmto obyčejem, ktož ten luh držeti bude, aneb vládnúti, aneb požívati bude, dlužen bude i jest a platiti jmá pravého, spravedlivého, dědičného úroka věčně každého léta čtrnádcte grošóv platu a to rozdielně, sedm gr. na sv. Havel a sedm gr. na sv. Jiří od dánie listu tohoto naj- prvé příští a tak věčně dlužní platiti jsme. Toto jest také znamenitě vymluveno, ktož tento list má, aneb ten luh držeti 2*

Strana 12
12 1453. bude, aby skrze něj cestu projezdnú učinil všelikému člověku. ktož by toho potřeboval, aby mohl projezd mieti, avšak bez jeho jiné všeliké škody, ktož by ten luh držel. A dále nadepsaný Jindřich Russ, když jemu zpravie a dadie a zaplatie, neb dědi- cóm, neb budúcím, neb náměstkóm ten úrok neb úroky, nemá jim dále rozkazovati i nehindrovati již psaných úročníkóv. Toho na potvrzenie svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a pro širšie svědomie prosil sem urozených panoší Přecha z Kunratic, Václava Lukavy z Račína, že jsú své pečeti k mé prosbě k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisiciehe čtyřistého padesátého třetieho, tu neděli na den sv. Kiliana. Orig. perg. v museu plzeňském 266/145 † 32. Tři visuté pečeti na proužcích; 1. pečeť úplně neznalá i opis nečitelný; 2. p. loukoť s dvěma špicema v pístu nasazenými; opis sigillum . . . . z cunra- ticzi 3. p. štít na pravo skloněný, uprostřed vodorovné břevno, na rohu štítu kolčí helm s rohy; opis: — wilem 1) — raczin. — Sign. nov. N. 429. 1453. 19. září. V Norimberce. 19. Norimberští dotazují se Plzeňských, zda-li tomu tak, že král La- dislav bude o příštím sv. Michalu korunován, že by též rádi své poselství ke korunovaci poslali. Lieben frunde. Nachdem wir vnd hie in diesen lannden gemeyne Rede erschollen sein, wie der durchluchtigist furst, vnser gnedigister herre, her Laszla, zu Vngern vnd zu Behm kunige etc, sein kunigliche Cron vf Sannt Michelstag schierst 29. září] zu Prage entphahen sull,2) vnd sich nu grosser fur- sten sache zu zeiten vercziehen vnd wanndeln, Bitten wir ewer liebe mit fruntlichem fleis, Ir wollet vns bey diesem gegenuur- tigen vnserm potten in guter fruntschaft verschreiben vnd zu wissen tun, ob solliche Cronung uff die gemelten zeite also furgannck gewynnen, oder lengern verzug nemen werde, Wann wir sein kuniglichen gnaden zu ern, vnser Erber potschaft zu derselben Cronung vermeinten ze schicken, hirinne beweiszt 1) Mělo by býti dle listiny Václav. 2) Korunovace byla však až 29. října, srj. Palacký, Dějiny IV. 1. 291 a násl.

Strana 13
1453. vns ewer Ersamkeit Sunder anneme lieb vnd fruntschaft, 1 willigen diensten zu beschulden. Datum feria IIII ante Matl anno etc. LIII°. [Nadpis:] Pilzen. Kr. archiv v Norimberce posil. kn. 24. f. 42 b. Za listem ] znamenáno: Den von Prage similiter mutatis mutandis. 1453. d. 31. října. V Praze. Král Ladislav daruje obci m. Nového Plzně uprázdněnou rich se všemi právy a požitky. Ladislaus rex. Notum facimus, quod nos pro parte ciuiu et inhabitatorum ciuitatis nostre Noue Pilsne humiliter exti supplicatum, quatenus eis judicium, seu officium judicii in eade ciuitate nostra Pilsnensi, quod ad nos, tamquam regem Boh mie, ex decessu quorundam deuolutum esse dicitur, confer dignaremur. Nos igitur predictum judicium eisdem ciuibus nostr damus et largimur, quantum de jure possimus et valemus, i videlicet, vt ciues et inhabitatores prefate ciuitatis nostre Pilzner sis et eorum heredes et successores predictum judicium cu omnibus juribus, honoribus et pertinentiis suis teneant et fr antur, absque impedimento aliquali, juribus tamen aliorum i premissis semper salvis. Datum Prage feria quarta in vigil Omnium Sanctorum, anno domini MCCCCLIII., regnorum nostre rum Hungarie etc. quarto decimo, Bohemie vero primo. Opis z register kr. Ladislava z r. 1453 č. 411 str. 56. v státní archivu ve Vídni, dle sdělení Dr. Jar. Čelakovského, univ. pro v Praze. — Srj. s tím narovnání o richtářství z r. 1456. 19. březl č. 37. [1453. 31. října.] V Praze. Kr. Ladislav oznamuje, že daroval richtu v Plzni obci a pro aby všichni richtáře od obce ustanoveného tak poslouchali, jako dř vější richtáře. Ladislaus rex. Omnibus et singulis ad judicium nostrum i Noua Pilsna pertinentium [sic], quibus presentes exhibite fuerin graciam regiam. Significamus vobis, quod nos ciuibus prefat

Strana 14
14 1453. ciuitatis nostre Pilsnensis idem judicium nostrum dedimus et contulimus. Mandamus igitur vobis seriose omnibus supradictis, quibus 1) illi, cuicumque idem ciues dictum judicium vicesge- renti commiserint, et eidem pareatis et obediatis in omnibus negotiis, idem judicium concernentibus, quem ad modum priori- bus judicibus paruistis et obedistis, [secundum] consuetudinem circa illud judicium ab antiquo hucusque obseruatam. Datum Prage etc. Z register kr Ladislava z r. 1453 č. 411 str. 56 v státním archivu ve Vídni, dle sdělení Dr. Jarom. Čelakovského, univ. prof. v Praze. — Srj. narovnání o richtářství z r. 1456. 19. března č. 37. Od r. 1453—55 byl richtářem Prokop Reš, r. 1456. Václav Kantor, oba od konšelů dosazeni, až r. 1456. 24. května se zase jmenuje Bu- šek z Hřešihlav richtářem dědičným. 1453. 31. října. V Praze. 22. Král Ladislav potvrzuje m. Nov. Plzni všechna privilegia a ze- jmena zlatou bullu cís. Sigmunda. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodumerie, Comanie Bulgarieque rex, Austrie, Stirie, Karinthie, Carniole et Lucemburge dux, marchio Morauie et Burgouie, dominus Marchie Sclouonie et Portusnaonis, comes Habspurge, Tyrolis, Ferrecis, Kyburgi et Tschiny ac Lanntgrauius Alsacie. Presentis ac postere etatis hominum noticie, harum serie volumus fieri manifestum. Etsi regalis ex- cellencie circumspecta benignitas vniuersorum suorum subdito- rum saluti sedulo dignatur intendere, ad illorum tamen vtilitates procurandas singulari quodam fauore inclinatur vberius, quos pure fidei firma constancia, intemerati laboris diuturnitas recom- mendat, sane fideles nostri sincere dilecti, ciues nostri Noue Pilsne, suo atque communitatis ejusdem ciuitatis nomine, debita precum instancia, nobis humiliter supplicarunt, quatenus ipsis et eidem ciuitati nostre omnia et singula eorum priuilegia, jura, indulta, litteras, libertates, emunitates, gracias, laudabiles, appro- batas ac obseruatas hactenus consuetudines, donaciones et con- cessiones, eisdem ciuibus et ciuitati ab olim serenissimis prin- cipibus recolende memorie, Romanorum et Bohemie regibus et 1) Quatinus by mělo býti.

Strana 15
1453. 15 specialiter quoddam priuilegium, sub aurea bulla ipsis a domino Sigismundo, Romanorum imperatore et rege Bohemie auuo, predecessoribus nostris carissimis, data, facta seu concessa, factas, datas seu concessas et tandem tractu temporis confir- mata seu innouata, de nostra benignitatis innata clemencia, tamquam rex Bohemie, innouare, approbare et graciosius con- firmare dignaremur. Et quia inter ceteras hujus regni nostri Bohemie ciuitates merito ad posteros digna pensantes trans- fundi duximus, memoranda merita ipsorum ciuium ac tocius communitatis ejusdem ciuitatis nostre Pilsnensis, qui se tam erga quondam serenissimum principem, diue recordacionis do- minum Albertum, Romanorum, Hungarie, Bohemie etc. regem, genitorem nostrum carisssimum, eo tunc licet emulorum vndi- que insultibus agitata, in probate fidei constancia et perseue- rancia, veluti firma petra constanter pertulit, et quam nunc erga majestatem nostram in pure deuocionis continuate osten- sionibus ardentissima exuberancia magis et magis dietim con- spicitur augmentari, idcirco nos predictorum ciuium nostrorum peticionibus, velut racionabilibus annuentes, ipsis et ciuitati nostre Pilsnensi predicte, omnia et singula eorum privilegia, jura, indulta, litteras, libertates, emunitates, gracias, laudabiles, appro- batas et obseruatas consuetudines, donaciones et concessiones et signanter priuilegium prenotatum, ipsis per quondam domi- num Sigismundum, imperatorem, auum nostrum sub aurea bulla, ut premittitur, concessum, animo deliberato et ex certa nostra sciencia ac procerum et fidelium nostrorum accedente consilio, in singulis eorum punctis, clausulis et articulis, de solite nostre benignitatis clemencia, tanquam rex Bohemie, innouauimus, ratificauimus, approbauimus et confirmauimus, innouamus, rati- ficamus, approbamus et tenore presencium graciosius confirma- mus, decernentes et volentes ea in singulis eorum punctis et articulis in antea perpetuam obtinere roboris firmitatem. Quo- circa vniversis et singulis prefati regni nostri Bohemie capita- neis, nobilibus, baronibus, militibus, clientibus, burcrauiis et officialibus, subditisque et fidelibus nostris quibuscunque, pre- sentibus et futuris, districte precipientes mandamus, quatinus ciues et incolas dicte nostre ciuitatis Pilsnensis in ipsorum juribus, priuilegiis, litteris, laudabilibus, approbatis et hactenus observatis consuetudinibus, graciis, concessionibus, donacioni- bus et indultis, non molestent, impediant, aut perturbent, nec per quempiam, quantum in eis fuerit, contra presentis nostre

Strana 16
16 1454. confirmacionis literas seu innouacionis tenorem, molestari, im- pediri aut perturbari permittant, seu quomodolibet paciantur, quin pocius ipsas, juxta dictorum priuilegiorum tenorem et lite- rarum continenciam, protegant, defendant et efficaciter tuean- tur, secus non facturi gracie nostre sub obtentu. Harum testi- monio litterarum sigillo nostro sub appensione roboratarum. Datum Prage feria quarta in vigilia Omnium Sanctorum, anno domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo tercio, regno- rum vero nostrorum Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie primo. [Dole v pravo :] Commissio domini regis in consilio. List. perg. v museu plzeňském 560/245 90, se znakovou pe- četí na šňůře, z nití červ.-zelených a bílých spletené. Na rubu listiny starší rukou: Potvrzení slavné paměti krále Ladislava všech práv a svobod našich. — Nov. sig. N. 21. Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 108 b. a u Tannera. — Listina tato doslovně pojata do konfir- mace privilegii cís. Leopolda 1660. 2. června ve Vídni, pak do konfir- mace cís. Karla VI. 1713. 12. května v Laxenburku, cís. Marie Te- resie 1770. 8. června ve Vídni a cís. Jos. II. 1784. 20. ledna ve Vídni. 1454. 19. ledna. 23. Dědictví Jana z Buksic, v Buksicích a v Božkově, po smrti jeho na krále připadlé, dal král Jindřichovi z Čemín. In villis Bukssicze et Bozkow Johannes de Bukssicz de- cessit, cuius curia arature cum censibus, pratis, agris, riuis, piscinis, aliisque pertinenciis vniuersis in prenominatis villis Bukssicze et Bozkow ad dominum regem legitime sunt deuo- luta et serenissimus princeps et dom. rex Ladislaus — prenomi- nata bona dedit Henrico de Czemin pro seruiciis ipsius per li- teram suam. Litera proclamacionis in Plznam a. d. 1454. sabbato ante Fabiani emanauit. Desky dvorské 16 f. 209. 1454. 12. března. V Praze. 24. Král Ladislav daruje Ctiborovi z Martic a Janovi z Prahy statky, spadlé na krále v Ujezdci u Týna po smrti Jana Kobyly a man- želky jeho, v Zlatníkách po smrti Bavora z Merunic a ve Skvrňa- nech, po zemřelém Janu Cilkovi, měštěnínu plzeňském.

Strana 17
1454. 17 Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croacie etc. rex, Austrie et Lucemburgensis dux, march oque Morauie etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis, quod habito re- spectu ad grata et utilia seruicia maiestati nostre per fideles nostros dilectos Cztiborium de Martitz et Johannem de Praga, notarium nostrum, hactenus exhibita et processu temporis eo prompcius impendenda, omne ius, quod nobis tamquam regi Bohemie competit in villa Vgezdec prope Tyn sita, per mortem Johannis dicti Kobyla, vxoris ipsius, aut cuiusuis alterius, ac in villa Zlatniczich, per obitum Baworonis de Merunicz, aut cuius- cunque alterius, nec non in curia arature in Sskwrnianech po- sita, per mortem Johannis Czilka, ciuis Noue Plzne, Clare vxoris ipsius et Dorothee filie eorundem, aut cuiuslibet alterius ad nos deuolutis, cum censibus, redditibus, prouentibus, agris, agriculturis, pratis, pascuis, piscinis, riuis, siluis, rubetis, po- meriis, aliisque suprascriptorum bonorum juribus, libertatibus et pertinenciis vniuersis, prenominatis Cztiborio et Johanni de- dimus et contulimus graciose. Mandamus igitur judici ceterisque curie nostre regalis officialibus, quatenus prefatis Cztiborio et Johanni super dictis bonis literam proclamacionis dare et seruato juris ordine, si eadem bona ad nos deuoluta repererint, ex tunc possessionem eorundem tradere non ommittant, nostro regio sub fauore, saluis tamen semper juribus alienis. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio literarum. Datum Prage XII die mensis Marcii anno domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quartodecimo, Bohemie vero primo. [Na ohybu v pravo] Ad mandatum domini regis. [Na rubu] Rſegistrajta. List. perg. v museu plzeňském; 338/180 †65; pečet chybi. Na rubu pozd. rukou: Listové na dvůr Cilkovský ve vsi Škvrňanech. Na spodku proužku zbylého z pečeti poznamenáno: Czielkonis in Sskur- nian. Nov. sign. N. 132. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 99. b. 1454. 27. května. Konvent kláštera františkánského klade si do knih městských ves 25. Borek u Volevce, kterouž zemřelý Pumba měšt. v Plzni daroval klášteru. Gwardianus totusque conuentus ordinis s. Francisci, Grisei monasterii in Noua Plzna, in hoc judicio personaliter constituti, 3

Strana 18
18 1454. protestati sunt, se habere, tenere et possidere villam Borek, que iacet versus Wolewecz, cum omni jure et pertinenciis ad eandem villam spectante et cum prouentibus, rubetis, siluis et aliis pertinenciis et cum riuis, nemoribus, pascuis, venacioni- bus, prout Pumba ), pie memorie, tenuit, possedit ab antiquo, nihil excipiendo et cum dominio eidem monasterio eo omni jure dedit, donauit et potenter resignauit perpetue possidendum. Proclamatum est et nullus [com]paruit contradictor. Judicium primum. Ze soudní knihy č. 2 f. 24. v museu plzeň. — V soudě druhém 1455. 16. května fol. 37. opakuje se týž zápis a podobně při třetím soudě 1456. 19. dubna fol. 54. 1454. 4. července. V Praze. 26. Král Ladislav svoluje k prodeji louky klímovské pod Hrádkem ležící, kterouž Kateřina, vdova po Václavovi Kozlíkovi z Plzně, koupila od obce plzeňské a propouští jí louku tu v dědičné držení. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie etc. rex, Austrie dux et Morauie marchio. Notum facimus uniuersis, quod pro parte Katherine, relicte Wenceslai Kozlik de Plzna, maiestati nostre humiliter supplicatum existit, qua- tenus eidem contractum empcionis, per ciues ciuitatis nostre Plznensis factum super prato dicto Klimovská, sub Hradek2) sito, confirmare, jusque nostrum, si quod nobis, competit, gra- ciosius tribuere dignaremur. Nos huiusmodi supplicacione ex innata nobis clemencia fauorabiliter admissa, dictum empcionis et vendicionis contractum, quouis iure per ciues prefatos factum, ad prenotate Katherine personam gratum, ratumque habemus et eum regia auctoritate Bohemie graciose confirmamus, ac ius, quod nobis competit, seu quomodolibet potest competere in prato predicto, sibi suisque heredibus ac successoribus donamus, ita ut ipsa Katherina suique successores idem tenere, habere et hereditarie possidere possint, impedimento quolibet non obstante. Et qui presentes literas nostras cum prefate Katherine, uel suc- cessorum ipsius, bona habuerint voluntate, illis omne ius com- 1) Pumba Václav, měšťan plz., připomíná se mezi se 1. 1386—1409 2) Hrádkem se míní malé opevnění naproti kostelu sv. Jiří, u lidu známé pode jménem Pecihrádek.

Strana 19
1454. 19 petet in singulis suprascriptis. Presencium sub appensione si- gilli nostri regalis testimonio literarum. Datum Prage quarta die Julii, anno domini millesimo quadringentesimo quinquage- simo quarto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. quinde- cimo, Bohemie vero primo. [Na ohybu v pravo Ad mandatum domini regis domino Procopio de Rabenstein, cancellario referente. List. perg. v museu plzeňském, 318,168 † 64 s pečetí znakovou na proužku visící polámanou, starší sign. 1454 N. 33, sign. nov. N. 118. — Viz k tomu zápis z r. 1455. 13. února čís. 33. 1454. 12. července. Král Ladislav dal zboží odúmrtím Johánka z Nov. Plzně, totiž dvůr a ves Horomyslice, na něj spadlé, Janovi Muchkovi z Bukové. In villa Horomysliczich, Johanko de Noua Plzna decessit, cuius bona et hereditates, videlicet curia arature et villa Horo- myslicze cum censibus, agris, pratis, riuis, siluis et omnibus pertinenciis ad dominum regem sunt deuoluta et seren. rex La- dislaus prenominata bona dedit Johanni Muchek de Bukowa per literam suam pro seruiciis ipsius. Litera proclamacionis in Nouam Plznam emanauit a. 1454 f. VI. ante Margaretham vir- 27. ginem. [K tomu poznamenáno] Ad. 1461. f. VI. in die Bonifacii [5. června] in pleno judicio Frana carnifex, Johannes filius Fegali- konis et Lucia filia Ondrakowa, defendentes bona in Horomy- slicz, ter vocati non astiterunt et domini barones dederunt Jo- hanni Muchek impetranti pro juro obtento. Desky dvorské 16. f. 219. 1454. 5. října. Bušek z Vrtby prodal 21/2 k. roč platu na poddaném svém člověku Šimonoví ve Smečicích za 25 kop, které odkázala zemřelá měšťanka Marketa Berbetová k oltáři svému sv. Ondřeje, ve farním kostele v Plzni. Oltářníkem byl kněz Václav Rathúzský. 28. Wenceslaus de Crumpnano, decretorum doctor, decanus ecclesie pragensis, administrator in spiritualibus archiepiscopa- 3*

Strana 20
20 1 454. tus pragensis sede vacante per venerabile capitulum iuris aucto- ritate constitutus, notum facimus —, quod coram nobis et actis nostris, — discretis viris, domino Wenceslao dicto Rathuzsky, altarista altaris s. Andree, in ecclesia parochiali civitatis Nove Plzne, capellano pie memorie domine Margarethe Berbetonisse ibidem, ex una et Busskone de Wrtba armigero, nec non labo- rioso Simone laico de Smeczecz, partibus ex altera constitutis ubi idem Bussko armiger et Simon laicus [ad] requisicionem domini Wenceslai, altariste — mero suo iuramento, licet non corpora- liter prestito, et remissione nostra recognoverunt, — qualiter — domina Margaretha, dicta Berbetowa, vidua, civis Nove Plzne, predicte dyocesis, emit mediam terciam sexagenam gr. census annui — ab ipso Busskone, — de Wrtba, pro se et pro alta- rista presenti, domino Wenceslao Rathuzsky —, et successoribus ipsorum in — laico et censita Simone de Smessicz villa, pro- viginti quinque sexagenis gr., Bussko tamen recognovit, se ven- didisse — censum medie tercie sexagene gr. in ipso Simone cum omnibus proventibus, censibus, robotis, redditibus, ipsi Margarethe Berbetonisse, que Berbetonissa fassa est, se emisse ipsum censum prescriptum pro domino Wenceslao, altarista s. Andree prescripto, unam nominaliter sexagenam pro anima do- mini et magistri Johannis Zul, quam persolvit statim magister Procopius de Cladrub, decanus pragensis, testamentarius preno- minati magistri, cum paratis et promptis decem novem florenis ungaricalibus. Et ipsa Margaretha Berbetonissa persolvit pro- residui census, videlicet pro dimidia altera sexagena gr. quinde- cim sexagenas dando et reponendo ipsi Busskoni. Deinde — Bussko statim, cum recepit summam, pro qua vendidit ipsum censum in Simone laico ipsi Margarethe, recognovit, quod statim per- solutus ex mandato ipsius Margarethe Berbetonisse et immediate condescendit laicum Simonem domino Wenceslao Rathuzsky, pro tunc altariste s. Andree, cum pleno iure et dominio, quod ipse in eodem laico censita hactenus habuit et tenuit, hoc tamen signanter adiciens, quod vendidit ipsis sub condicione redimendi, tali cum excepcione, si infra triennium posset pecuniam habere et redimere, quod possit et valeat quovis semoto impedimento redimere et liberare ipsum Simonem censitam ab ipsis Marga- retha et altarista et capellano. Si vero in casu redimere non possit propter defectum et penuriam, aut quovis alio impedi- mento obstante, tunc post prescriptum tempus triennii ipse Bussko promisit et proscripsit se ad tabulas terre imponere et

Strana 21
1454. 21 intabulare ipsi Margarethe et altariste s. Andree ac capellano ipsius, ut moris et iuris est, in talibus circa tabulas procedendi — ac proscribendi cum pleno et vero dominio. Fassus est deinde ipse Bussko, quod bina vice ipsum Simonem laicum ex man- dato ipsius Margarethe — domino Wenceslao, capellano, condescenderunt, semel in domo habitacionis Margarethe et altera vice in domo famosi Bernhardi Ebrzwin, protunc 1) civium civitatis Nove Plzne. Et manu stipulata Simonis laici et censite pretacti, cum ipso domino Wencezlao altariste laicus promisit et se submisit, se fore censitam domini Wen- ceslai. Et dominus Wenceslaus capellanus predictus recepit ipsum Simonem pro censita altaris s. Andree suo et suorum successorum nomine, ut censum in terminis solitis, s. Georgii et Galli, promisit se soluturum ipse Simon cum effectu cum robotis, solvitque eidem domino Wenceslao, possesionem in eodem iam habente, censita Simon, tamquam domino suo, bene quatuor vicibus ordinarie omnes census et nulli alteri. Tandem — Simon de Smeczecz, villanus et incola, requisitus ibidem per dominum Wenceslaum predictum, an recognosceret, se esse hominem ipsius et censitam, quod ibidem recognovit, se esse et fore verum et legittimum censitam et hominem ipsius alta- riste, prout ex mandato ipsius domini Busskonis recepit et se submisit —, ad nullum alium pertinere cum dominis et censibus redimendo non sicut condescensus ex mandato ipsius Busskonis ipsi Margarethe promisit et domino Wenceslao, capellano pre- dicto cum clausula excepta ipsius Busskonis ad tempus redemcio- nis triennii se solvendum dictum [censum] in terminis s. Georgii et s. Galli conswetis. Et si non fuerit reemptus ab ipso Busskone infra prescriptum censum solucione annua perpetuaque et ad ipsum pertinere dominum Wenceslaum capellanum et ad nullum alium, prout iam quatuor persolvit census et robotis singulis annis precedentibus. Acta sunt hec anno domini millesimo quadringentesimo quarto, die Saturni 2), sexta die Octobris. Z knih erekčních XIII. 70. — Ve výtahu též u Plachého, v Pam. Plz. 35. 1) Zde schází slovo magistro, ač jsem Bernarda nenašel mezi kon- šely ani t. r. ani před tím, ovšem není seznam zachován úplný. 2) Dies Saturni (sobota) bylo 5. října a ne 6., to byla neděle.

Strana 22
22 1453. 1454. 5. listopadu. V Praze. 29. Podkomoří královský osrobozuje Plzeňské v rozepři s Tobiášem Pabiánkem o věnný list, neboť Pabiánek právo své promlčel a pod pokutou 16 hřiven stříbra nemá již více Plzeňské obtěžovati. Já Vaněk z Valečova, podkomořie královstvie českého, já Beneš z Kolovrat, seděním na Libštejně, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož tento list vzřie anebo čtúc slyšeti budú, že králova Milosť, král Ladislav, pán a pán náš milostivý, ráčil jest nám rozkázati a na nás té pře podati, co se dotýče Tobiáše Pabiánka a pánuov Plzeňských i všie obce k vyslyšenie, jakož jest je vinil věnným listem. A my pak tu věc všecku vyslyševše, JMsti slovo od slova dali sme vypsáno obojie strany žaloby i odpor. A kdy sme JMti dali vypsané to vyslyšenie, tu jest nám ráčil rozkázati, aby Tobiáš Pabiánek pánuov Plzeňských v pokoji nechal, neb jest je pohnal na zma- tek a tu jest JMi v vinnu upadl, skrze dobrých lidí přímluvu tu vinnu ráčil jest jemu odpustiti, neb oni vedle práv jich ne- mají pohnáni býti, což se dotkne gruntuov městských než má ta věc souzena býti v témž městě. A to ráčil jest svým slovem nám rozkázati, aby jich s pokojem nechal, neb jestli své právo promlčel; pakli by kdy na ně sáhl, anebo komu tu při dal, on aby propadl králi JMi šestnácte hřiven stříbra, a ten, kterýž by na se tu při vzal, ten aby hrdlo propadl. A my na potvrzenie a pro lepší jistotu k prosbě obojie strany pečeti naše vlastnie dali sme přivěsiti s naším plným vědomím k této naší výpo- vědi. Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého pade- sátého čtvrtého, dán v Praze ten vterý po Všech Svatých. List. perg. v mus. plz., 236/124 † 31 pečeti chybi. Na rubu: Smlúva Pabiánkovská; sig. nov. N. 118. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 200. — Viz další průběh sporu 1482. 11. července č. 264, 1489. 31, března č. 310, a 1489. 5. května č. 311. 1454. 30. Před kommissí stavovskou předložil Bušek z Hřešihlav, richtář plzeňský, listy. 1. Kr. Jana s majestátem, svědčící Konradu Jinošovu, měšť. praž. na richtu plzeňskou, kterouž jemu a dědicuom neslušně

Strana 23
1454. 23 odjal a zase ji jemu a dědicuom dává. Dat. Pragae. Kalendas Augusti 1). 2. kr. Jana — Dat. v Licmburku 1328 (viz č. 28 I. dílu Listáře, list jest však z r. 1327. 26. pros. a ne z r. 1328.) 3. cís. Karla — Dat. Pragae 1360 (viz č. 80. List. I.) 4. kr. Václava — Pragae 1382 (viz č. 139. List. I.) 5. List s menší pečetí kr. Sigmunda. Dat. 1425, (viz č. 281. I.) List. 6. kr. Sigmunda s majestátem, v němž Regině a jejím dětem potvrzuje té richty a práv na tu richtu. Dat. 1426. 2) 7. List Reginy kšaftovní (viz č. 345 z r. 1435. 31. ledna. List. I.) 8. List, jímž Albrecht z Týnce s Ondráčkem jest smluven č. 364 z r. 1442. 19. března. List. I.) (viz 9. List kšaftovní Ondráčka (viz č. 402 z r. 1450. z 3. října. List. I.) 19. cís. Sigmunda svědčící Václavovi a Ondřejovi bratřím a Regině (viz č. 347 z r. 1435. 21. dubna. List. I.) 11. Albrechta z Týnce (viz č. 363 z r. 1442. 22. února. List. I.) 12. Lucie z Hodušic dává všecka práva manželu svému Kmoškovi z Hřešihlav.3) Palacký Archiv čes. II. 485. 1454. Před kommissí zřízenou sněmem k vyšetření změn a práv majetko- 31. vých poměrů v Čechách, předložil: 1. Jan Škaředek z Nešpor a Hroznata z Okrúhlice, poruč- níci dětí Jana Blaznického (sic) list cís. Sigmunda, ve kterém zastoupil Plzeňské Janovi z Blanice. 2. Balile z Caltova a jeho bratří předložili list m. Nov. Plzně z r. 1366. u vigilii Vš. Svatých [31. řijna], v kterém z rozkázání císařského přiznávají se platiti Bohuslavovi z Švam- berku 64 kop gr. úroka. 3. Předložen list cís. Sigmunda (1437. 22. června v Praze) na 50 kop, svědčící Prokopovi a Janovi, bratřím z Hořešovic, za měšťany plzeňské, kteří byli peníze ty dlužni Prokopovi z Hořešovic. 4. Jan Muček (sic) okázal list purkmistra a konšelů plzeň- ských na 16 kop gr. platu komorního na městě prodaného za 160 k. gr. 1) List tento se nezachoval ani v opise 2) Není zachován ani v opise. 3) Recte Buškovi. List tento též se nezachoval.

Strana 24
24 1454. 5. Týž Jan Muček (sic) okázal list cís. Sigmunda s při- tištěnou pečetí, ve kterém dává Johankovi z Plzně moc, aby mohl své dáti, komu chce. 6. Katruše z Plzně jménem dcery své Anny okázala list kr. Václava svědčící Mikuláši, synu Hynkovu, měštěnínu plzeň- skému, na potvrzení a koupení trhu v listu vypsaného. 7. Machna z Nového Plzně, dcera Mikulášova, dává paměť, přišel-li by kdo s listem svědčícím Mikulášovi a Hynkovi z Plzně na 35 kop na opata kladrubského na Rubna, že toho listu ne- mají s dobrú volí Mikuláše a Hynka. 8. Jíra od Heliáše okázal list města plzeňského, který svědčí mistru Albíkovi na 10 kop platu na zboží jejich a ze- jmena na dvůr Jakuba rokycanského za 100 k. gr. zapsaných jemu a dědicům Albíkovým. 9. Panna Anna, dcera Rackova z Plzně, okázala list Got- frida opata a konventu kláštera Nepomuckého, jí svědčící na 8 kop platu roč. do jejího života. 10. Burian z Gutšteina okázal listy, Konrada arcibiskupa, jenž svědčí Petru [Ebrzvínovi] z Hradiště na 400 k. dluhu a na 35 kop dluhu vyvazeného a na 200 kop půjčených na Herštein; list od Konrada arcibiskupa svědčící Petrovi z Hrad ště řeč. Ebrzvín, v němž jemu přidává 20 kop platu na Tejnu Horšov- ském; list s menší pečetí kr. Sigmunda, v němž těch dvou listů arcibiskupa potvrzuje; list dobré vůle Bernarta Ebrzvína, seděním na Hradišti, od syna Petra, arcibiskupský a králův list, jenž se týkají Hernšteina a Tejna Horšovského. A praví Burian, že má s dobrou volí listy ty od Walšteina a že se k tomu sezná osobně. Palacký Archiv čes. II. 508. 509. 182. 471. 472. 476. 477. 467. 465. — V příčině čís. 1. 2. 3. a 6. srovnej též Listář I. č. 359. 97. 355. a 332. 1454(—1519). 32. R. 1454. za děkana mr. Jana z Častolovic o suchých dnech svt. Kříže k bakalářství připuštěn byl Václav z Nov. Plzně [Později připsáno: Koranda], a 21. řijna přijat. 1458. 6. ledna za děk. Václava z Vrbna připuštěn Vác. Koranda z N. Plzně ke zkoušce mistrské 1459. 2 . pros. mr. Vác. z Plzně ještě se 7 jinými novými mistry byli do sboru fakulty přijati. 1460. 16. dubna týž zvolen za děkana; 1461. 21. dubna byl examinatorem bakalářů; podobně 1463. 20. října. 1465. 2. dubna byl exam. mistrů; t. r. 11. června exam. bakalářů a t. r. 5. srpna a 12. září opětně. 1465. 9. října dispensatorem. 1466. 1. list. byl exam. baka- lářů; 1467 4. března exam. mistrů; t. r. 9. října dispensato- rem a 1469. 10. října též.

Strana 25
1455. 25 1471. 6. září jakožto místokancléř zahájil zkoušky mistrské. 1473. 9. října byl kolektorem; 1475. 14. října dispensatorem. 1487. 9. října kolektorem; 1488. 9. říj. zvolen za dispensatora. 1489. 9. října opět byl dispensatorem. 1493. 28. května zvolen za exam. mistrů. 1500. 9. října byl zvolen za dispensatora; 1502. 9. října zvolen ke zkoušení. 1505. 14. srpna zvolen za examinatora; 1513. post mortem Mg. Wenceslai Pacoviensis, generalis studii moderatoris, in ejus locum, quamquam natu major, sed spiritu longe fervidior rever. Mgr. Wenceslaus Corandiceus est suffectus ac e vicerectore rector factus est. Korandae mors a. 1519. die 9. Februarii. Attigit centum annos. Monumenta univ. Prag. II. 49. 50. 61. 62. 67. 73. 75. 76. 77. 84. 88. 89. 90. 92. 93. 98. 114. 119. 124. 127. 159. 162. 169. 188. 191. 192. 206. 244. 1455. 13. února. (V Plzni.) Katruše Kozlíková prodává svou louku, klímovskou zvanou, za 60 k. 33. 25 gr. Prokopovi, písaři městskému v Plzni. Já Katruše, vdova někdy Kozlíková z Nového Plzně, jedno- stajně spolu i poručníci její Frána řezník, Beneš súkeník a Václav Homole, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jsme dali a prodali, i mocí listu tohoto dáváme i prodáváme naše všechno právo i s naší plnú a dobrú svobodnú volí i našich dědicuov a budúcích volí na tom a k tomu majestátu na tu louku klímovskú, jakožto najjasnější král z své velebné jasné milostivosti ráčil dáti a dal mně a mým dědicóm a budúcím majestát, jakožto ten ma- jestát jeho velebnosti mně sám v sobě široce ukazuje1), abych dáti, prodati mohla, neb s tiem učiniti, jakž by mi se zdálo aneb líbilo, protož listu tohoto mocí prodala jsem pravým trhem ku pravému dědictví tu lúku i s tiem majestátem i s na- ším plným právem za šedesát kop grošuov a za pětmezcietma grošuov múdrému a opatrnému muži Prokopovi, písaři měst- skému a měštěnínu v Novém Plzni a Dorotě manželce jeho i jich dědicóm a budúcím, i tomu každému, ktož by tento list jměl s jich dobrú volí, ku pravému a spravedlivému dědictví, 1) Viz list kr Ladislava z r. 1454. 4. července v Praze, čís. 26. 4

Strana 26
26 1455. aby již psaní Prokop písař a Dorota, manželka jeho i jich dě- dici a budúcí s tiem majestátem a s lúkú učinili bez našie všeli- kteraké přiekaznosti, jakž se jim zdáti neb líbiti bude, neb mocí toho listu dále nižádného práva sobě jsme nepozuostavili na té lúce a v tom majestátu, a úplně a v cele všicku moc i právo i naši svobodnú voli dali a prodali jsme, nic sobě na té lúce a v majestátu neostavivše, aby on Prokop písař a jeho man- želka Dorota a jich dědicové a budúcí s tiem majestátem a lúkú na věčné časy učinili, jakž se jim zdá aneb líbiti bude, neb jest jich vlastnie, nám. úplně a v cele zaplacené. Tomu na pevnosť budúcí a na svědomie i na potvrzenie já nadepsaná Katruše Kozlíková, jménem svým i mých dědicuov a budúcích, pečeť mú vlastní s mým plným vědomím a volí dobrovolnú a svobodnú, a my poručníci její svrchupsaní pečeti naše vlast- nie s naším vědomím a volí dobrovolnú naší k tomuto listu jsme přivěsili a pro dalšie svědomie připrosili jsme urozeného a statečného rytieře Jana z Zaječic, urozených panoší Jana Hvozdieře z Prostiboře, Přecha z Kunratic a múdrých, opatr- ných purkmistra a konšeluov města Nového Plzně, že jsú své pečeti na svědomí vedle našich k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtrstého padesátého pátého, ten čtvrtek před svatým Valentinem. List. perg. v čes. zem. museu v Praze. Z 8 pečetí visících na proužcích dvě chybí. První pečeť málo znalá; druhá Frány řez. ve štítě dvě přes sebe křížem přeložené palice (?), opis nezřetelný; třetí Beneše souk. chybí; čtvrtá Homolova ve štítě tři hřebla (2, 1) vzhůru hřeby obrácená, opis nečitelný; pátá Jana z Zaj., ve štítě dole stou- pající půlměsíc s konci kvítkem zdobenými; šestá Hvozdíře, štít roz- poltěný, pravá polovice vystupuje, v levé uprostřed vystupující příčné břevno; sedmá Přecha z K., ve štítě loukoť s dvěma špicema v pístu nasazenými; osmá m. Plzně chybí. 34. 1455. 9. dubna. Závěť Martina Uterského. Prokop Reš rychtář, Jan Panuoška súkenník — purkmistr a Václav Prunéř, přísežní měšťěné města Nového Plzně, známo činíme —, že — Martin Uterský, náš spoluměštěnín, — své po- slednie rozkázánie — učinil —. Najprvé pověděl, že jest řádnú

Strana 27
1455. 27 smlúvu vzel s Blažkem synem svým, lidmi hodnými, — Blažkem krajčířem, Prokopem Rešem, Benešem súkeníkem, Prokopem Sviňákem a Strýcem ševcem, o všechny věci, tak že jemu dal — LXXIIII kop grš. a tiem jeho konečně oddělil, než toto zvláště vymienil, jestliže by — Blažek — poslušen byl matéře své a poruč- níkuov, tehdy mu přidává XV. kop grš. A jiný veškeren statek, movitý i nemovitý, — mocně porúčie Anně, manželce své, aby s tiem učinila vedle vuole poručníkuov — A jestli že by jie pán buoh neuchoval, tehdy má moc deset kop grš. rozkázati, kam sě jí zdáti bude a ostatek poručníci aby rozdali na skutky milosrdné, kamž se jim zdáti bude. Item odkazuje Jakubkovi, synu Blažkovu, pět kop grš. a ty aby dány jemu byly, když by k létóm přišel; it. odkazuje na dielo kostelnie sv. Bartolo- měje pět kop gr. a z toho aby dány byly, až by sě duom prodal; it. kaplanu do Vterého odkazuje zlatý rýnský; it. do Břína faráři zlatý rýnský, a témuž faráři z Břína s jinými kně- žími toho bratrstva na službu odkazuje kopu grš.; it. do Kra- šova faráři odkazuje zlatý rýn.; it. Vávrovi bratranu svému odkazuje sukni svú črnú s kožichem a k tomu kabátec a nohavice. Kterémužto poručenství Anně manželce — přidává poručníky — Blažka krajčeře a Strýce ševce, měšťany z Plzně, — a týmž poručníkóm za jich práci odkazuje Blažkovi dvě kopě grš. a Strýci kopu grš. Tomu na pevnosť (jako č. 1), léta — tisícího čtyrstého padesátého pátého, tu středu, před nedělí provodní. Listina perg. v museu plz. 221/167 + 25. Pečeti visejí na prouž- cích perg., první a třetí jest porouchána. 1. Štít oblý, v němž se spa- třuje šikmo z levého spodního do pravého horního rohu šipka, opis: .. . . . z plznye. 2. Štít též oblý, v němž šipka zpříma stojící, s dvěma příčkami na spodu, opis: * ** ian panuss w Plznie. 3. pečet, ve štítě spatřuje se jako oltářík trojkřídlý rozevřený (?), opis odlomen. — Na rubu listu: Kšaft Martina Vterskýho 1455. sign. N. 173. — Srj. s tím rozsudek rady Star. m. praž. z r. 1488. d. 30. července. 1455. 25. května. Elška z Nov. Plzně, manželka dobré paměti Petra od Dubu, má list dlužní na Jindřicha a Jana, bratří z Rožmberka, svědčící na 70 k grš, na kterouž sumu jí dali bratří 5 k., z nichž je kvi- tuje. — Dán 1455. o hodech letničných. 35. Archiv. čes. XIV. 66. č. 1622. 4*

Strana 28
28 1456. 1456. 4. února. V Praze. 36. Jiřík z Kunstatu a Poděbrad, správce a hofmistr král. čes., ozna- muje konšelům m. Nového Plzně, že vděčně přijal zprávu jejich, v příčině ujištění se Hladka. Posílá jim přípis toho, jak se s Hladkem vyrovnal, tak aby zápis svědčil i obci i p. Jiříkovi. A dává gleit Hladkovi do sv. Havla, aby mohl své v městě prodati a s jinými, byl-li by kde co povinen, se srovnati. Vyzývá pak konšely, aby to na něj vznesli, kdyby snad jinak mínili to opatřiti. Rukojmě z toho základu 200 k. již propustil, neboť s Hladkem má jinou smlouvu, ač k prosbě dobrých lidí s ním milostivě naložil. 1) — Dán v Praze v středu před sv. Dorotú, let etc. 56. Palacký, Archiv V. 270 b. č. 13. 1456. 19. března. (V Plzni.) 37. Narovnání sporu mezi obcí m. Plzně a richtářem plzeň. Buškem z Hřešihlav a manželkou jeho Lucií z Hodušic o richtářství plzeňské. Léta od narozenie syna božieho tísicého čtřstého padesá- tého šestého, ten pátek před květnú nedělí, stala se jest mocná a konečná smlúva mezi stranami, panem purkmistrem, konšely i vší obcí města Plzenského s jedné a paní Lucijí a Buškem, mužem nadepsanee Lucije z strany druhé, námi ubrmany mocně s obú stranú volenými, totiž Janem Hvozdieřem z Prostěboře, Přecem z Kunratic, Václavem Točníkem z Křimic a Prokopem Sviňákem z Plzně. Najprvé váživše a snažně to opatřivše, což se dotýče rychtářstvie, takto to vypoviedáme. Aby pan purk- mistr, konšelee i všecka obec nadepsaní, toho rychtářstvie tak úplně a v cele postúpili paní Luciji a Buškovi ten pondělí po provodě beze všeho prodlenie. Item hned po tento den, aby všecky puožitky od bran v naši ubrmanskú moc položeny byly, a my vieme, což s tiem máme učiniti. Item vypoviedáme, Jíru Dachmana, Bušek aby jeho nechoval než do letnic nynie naj- prvé příštích. Item toto znamenitě vypoviedáme, všecky náklady neb škody nebo puožitky, kterakéžkolivěk jsú byly, aby všecky 1) Jan Hladek přichází mezi konšely r. 1449/50., 1450/51., 1454/55, r. 1455. ještě v červnu se uvádí, v létech 1456., 1457. a 1458. schází, a r. 1459. 24. dubna uvádí se opět a odtud v následujících létech jest stále v radě až do r. 1463. Z jaké příčiny měl spor s p. Jiříkem z Poděbrad, není mně známo.

Strana 29
1456. 29 minuly. Item toto také vypoviedáme, což má bráti vedle práva a spravedlnosti i také, což má činiti z práva, což jest bylo od starodávna, to aby Bušek i jeho budúcí rychtářové bez odpory činili. Item dále vypoviedáme, všecky záštie, nechuti, i všecka zlá vuole aby minula, ale věrně křesťansky měříme je o všecky věci, nic po sobě nepozuostavivše, což jest o rychtářstvie zašlo, i každého zvláště buď kteréhokoli stavu. A to sobě slíbili před námi ubrmany pode ctí a pod vierú i pod tú pří ztracením zdržeti a zachovati beze všeho přerušenie. A tomu všemu k zdr- žení a na pevnost, což svrchupsáno jest, my nadepsaní purk- mistr, konšelee i všecka obec města Nového Plzně, paní Lucije a Bušek, muž její, prosili jsme snažně s obú stran nadepsaných našich ubrmanuov, že jsú své pečeti vlastnie k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán i psán léta a dne svrchu- psaného. List. perg. v museu plzeňském 226/143 † 28 s čtyřmi pečetmi na proužcích, z první Hvozdířovy však zbyl jen proužek, 2. p. Pře- chova štít dole okrouhlý, v něm loukof s dvěma špicema do pístu vsazenými. Opis gotick. minusk : Sigillum — przech z cu — nraticz; 3. p. Točníkova, ve štítě kýta koňská (sic), opis zašlý; 4. pečeť úplně otřelá a olámaná. Na rubu listiny pozd. písmem: Smlouva o richtář- ství 1456. Sig. nov. N. 84. — Srj. dva listy kr. Ladislava z r. 1453. č. 20. 21. 1456. 19. dubna. Odkaz vinice s povinností opravovati kříž při cestě litické. 38. Anno domini M CCCC"LVI fer. secunda ante festum s. Georgii in hoc judicio Frana carnifex, commissarius Johannis Lutkonis pie memorie, per testamentalem legacionem — dedit vineam — jacentem penes viam, ut itur in Liticz, Johanni Klo- bucznikoni —, sub conditione tali, quia idem Johannes Klobucz- nik ac sui heredes et successores euiterne ymaginem crucifixi domini nostri Jhesu Christi una cum statua omni tempore, cum per putretudinem destrueretur, reformare debet et debent sine obmissione. Proclamatum est et nullus contradixit. Judicium primum. Z knihy soudní 2 f. 47.

Strana 30
30 1456. 1456. 24. května. 39. Vávra Chmel z Utušic prodal na dvoře svém v Utušicích 39 grošů roč. platu za 61/2 k. gr. k oltáři sv. Alžběty ve farním kostele v Plzni. Bussko de Hrzessihlaw judex, Sigismundus aurifaber — ma- gister ciuium et Maress braseator, jurati consules ac ciues ci- uitatis Noue Plzne — recognoscimus quod laboriosus homo, Wawra Chmel de Vtussicz, censualis nostre ciuitatis, in nostri pleni consilii presencia personaliter constitutus, recognouit, se ac heredes et sucessores suos in et super curia sua in villa Vtussicz — ac super hereditatibus suis, pratis et humuletis ac super omnibus aliis bonis suis, mobilibus et immobilibus —, simul peccoribus et peccudibus, triginta nouem grossos bon. prag. monete, census annui et perpetui, modo subscripto cen- suandi et dandi, pro sex cum dimidia sexagena, iusto vendicio- nis titulo vendidisse Johanni, filio Fegeliconis et Bernhardo Tocznik, Procopio Ress et Procopio Swiniak, commissariis ipsius et altariste sancte Elizabeth in parochia sancti Bartholomei — promittens — dictum censum — annis singulis diuisim soluendo censuare, videlicet incipiendo in festo s. Galli, proxime venturo, viginti grossos, minus medio grosso et in festo s. Georgii, imme- diate secuturo, totidem et sic deinceps in eisdem festis et terminis, annis quibu-libet occurrentibus, dilacione qualibet proculmota — Et non dato censu cuiuscunque dictorum terminorum termino — ex tunc mox prefati commissarii —, et successores eorum — plenam debent habere virtutem et potestatem, ipsum Wawram Chmel ac heredes et successores suos in omnibus bonis suis suprascriptis auctoritate judicis et juratorum impignerandi et ipsa pignora recepta, atque ipsam curiam cum hereditatibus inter christianos siue judeos obligandi uel vendendi, et taliter censum tunc debitum ibidem conquirendi, absque omni strepitu et querele judicii. Et qui hanc literam habuerit de bona volun- tate dictorum commissariorum —, eidem plenum jus competit omnium premissorum. Harum quibus. sigilla nostra ad preces dicti Wawre Chmel, presentibus sunt appensa. Datum anno do- mini millesimo quadringentesimo quinquagesimo sexto, feria secunda post sancte et indiuidue Trinitatis.

Strana 31
1457. 31 Orig. perg. v museu plz. 162/129 † 12, z pečetí jen proužky zbyly. Na rubu touž rukou poznamenáno: Wawra de Vtussicz soluit XL gros. minus 1 gr. Sign. nov. N. 423. 1457. 16. května. Louka, kterou městské škole odkázal Matěj Krs, byla prodána, 40. aby větší užitek škole vzešel. Procopius, tunc temporis notarius et Jacobus, rector scola- rum tunc temporis in Nouaplzna, in hoc judicio personaliter constituti, recognouerunt, se iusto vendicionis titulo vendidisse pro meliori vtilitate tocius scole communitatis pratum cum fundo et omni jure ad eundem pertinente, quod jacet penes Petri Mi- konis de Czrnicz ex una et Budikone de Radobyczicz parte ex altera, quondam delegatum a Mathia Krs scolaribus, Bartossoni de Czrnicz dicto Hradecz et suis heredibus, quod pratum sibi ibidem statim cesserunt et condescenderunt cum voluntate do- minorum consulum et assensu tunc temporis existencium. Pro- clamatum est et nullus contradixit. Judicium primum. — Anno dom. MCCCCLVII. feria II. post Zophie. Kniha soudní č. 2. f. 52 b., 58 b. a 65 b. Druhý soud 1458 f. III. ante s. Viti. — Třetí soud 1459 f. III. post Georgii, ale misto Jacobus rector psáno: „a Jacobo succentrice". 1457. 16. května. Burian postřihač koupil dům od Bern. Točníka a louku se zá- 41. vazkem, že každou neděli 12 chudých nakrmí. Bernardus Tocznik — vendidit domum acialem et pratum, quondam Chudobovsku, cum area et fundo et omni jure ad eundem pertinente, que domus jacet penes Stephany sutoris ex una et Wrtichvostowe parte ex altera et pratum, quod jacet penes Kach de Sskvrnian ex una et flumen parte ex altera, Burjano tonsori et suis heredibus —, sub condicione tali, quod idem Burjan et sui heredes et posteri, omni die dominico XII personas pauperum omni anno nutrire debet et debent, euiterne et honeste, videlicet pro domo et prato, nulla debita nec pro- scripciones super iam dictam domum et pratum ipse Burjan,

Strana 32
32 1457. heredes et successores sui, non faciens et ad minus quatuor fercula pauperibus largiendo et dando, quia Burjan de prato super domum accepit LXXX sex. gr. — Quam domum cum prato sibi ibidem statim cessit et condescendit. Proclamatum est et nullus contradixit. Judicium primum fer. II. post Zophie; a. d. M'CCCC°LVII°. Kniha soudní č. 2. f. 55. b. — f. 56. b. 1458 f. III. ante s. Viti, judic. II.; f. 62. 1459 f. III. post. s. Georgii judic. III. 1457. 18. května. (V Norimberce). 42. Norimberští vyzývají Plzeňské, aby jejich měšťanům zaplatili 334 zl., které jsou jím dlužni a o které je již několikráte sice upomínali ale dosud bez výsledku. Lieben frunde. Hanns Vlstat vnd Bartholmes Knebel, vnser Burger, haben vns furpracht, Wie In Ewer Ersamkeit IIIC vnd XXXIIII guldein nach Innhalt eins Schuldbriefs, des sie euch abschrieft hirinn beslossen vbersenden, schuldig sey, welcher schuld Sie noch biszher, wie wol nach vil erschynnen sriften, nit zalung erlanngen haben mugen, Sunder der mit Irem gros- sen schaden biszher enpert haben etc. Bitt wir Ewer Ersamkeit in fruutlichem fleisz, Solchen Ewern schuldbrief nochmals von den genannten vnsern burgern zu ledigen vnd Sie irer schuld on lenger verharren zu entrichten, Ir lenger gutlich verczihen in sampt der pillicheit hirinn fruntlich angesehen, das stett vns mit willen vmb Ewer Ersamkeit zu uerdienen. Ewer verschribne antwort etc. Datum feria IIIIta post Cantate, anno etc. LVII". [Nadpis]: Pilsen. Kr. archiv v Norimberce, posíl. kn. 27. f. 108. 1457. 14. října. 43. Jan Chřásta z Olešné dává dva lány a 1/4 dědiny v Kokotě kostelu farnímu v Dejšiné, aby farář každou neděli na něho a jeho rod pamatoval na modlitbách- svých Já Jan, řečený Chřasta z Olešné, vyznávám tiemto listem a svědčím před každým živým člověkem, ktož jej uzřie neb

Strana 33
1457 33 čtúce slyšeti budú, že svobodně a dobrovolně i s dobrým roz- myslem pro budúcie věci a časné, hnut milosrdenstvím dal sem i mocí listu tohoto dávám po své smrti dva lány a čtvrt dě- diny svého pravého dědictvie v Kokotě a na tom zboží se vším k tomu příslušenstvím i s panstvím, tu ižádnému nic nepozuo- stavuje, ani svým přáteluom budúcím, ctihodnému knězi Petrovi, faráři ve vsi v Dejšině, nynějšiemu i budúcím farářóm tak, aby kněz Petr, farář svrchupsaný i budúcí jeho faráři, v budúcie časy věčně prosili pána boha za Jana Chřástu, svrchupsaného i za jeho předky na každú neděli vedle obyčeje. Tomu na zdr- ženie a pevnost dobrovolně svú jsem pečeť vlastnie k tomuto listu a zápisu přivěsil a pro další jistotu a pevnost prosil sem urozených panoší Jana Hvozdieře z Prostiboře, Bohuslava z Chlu- mu, Jana Muchka z Bukova, seděním v Borovách, Marše z Ej- povic a Mikuláše z Niešova, že jsú své pečeti vedle mé k to- muto listu přivěsili, sobě bez škody k dalšiemu svědomie, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisiecieho čtyři- stého padesátého sedmého, tu sobotu před božím na nebe vstú- pením. Z knih erekčních XIII. f. 281. — Palackého Archiv III. 565. č. 709. 1457. 31. května. (V Norimberce). Norimberští oznamují Plzeňským, že měštané jejich na žádost obce 44. plzeňské chtějí se zaplacením dluhu posečkati až do sv. Michala příštího, ale přimlouvají se, aby v tu dobu hleděli měšťanům oněm jistě dluh jejich zapraviti. Lieben frunde. Ewer schrieftlich antwurt vns yczund der schuld halben, So Ir Hannsen Vlstat vnd Bartholmes Knebel, vnsern burgern schuldig beleibt, zugesant, haben wir wol vernomen etc.; vnd wann Ir nu in besliesz derselben Ewer antwurt berurend vnd pittend seyt, Nachdem Euch vmb solch schulde wol wissent sey Mit den genanten vnsern Burgern zu reden solcher Schuld halben, mit Euch ein gutlich harren vnd mitleyden zu tragen etc, haben wir Ewer weisheit zu geuallen gen den genanten vnsern burgern souil fleisz tun vnd furkern lassen, das Sie vns zugesagt haben, die gemelten schuld, wie- wol mit Irem mercklichen schaden zwischen hie vnd Sand Mi- cheltag schirstklich gutlichen vwen vnd austen zu lassen. 5

Strana 34
34 1457. hirumb wir Ewer Ersamkeit mit allem fleisz pitten, vmb vnsern willen darob zu sein vnd zu bestellen, domit die vorgenanten vnser burger solcher Irer verfalner vnd ausstender Schuld auf die genanten zeit on lenger verczihen auszgericht vnd der schad losz gehalten werden, Ir lanng gutlich pit vnd harren zusampt der pillicheit fur augen genomen, auch zu uermeyden, das die vnsern nit verrer Mwe, kost vnd arbeit darauff bedurffen zu legen. Das stett vns etc. Datum feria III. post Exaudi, anno etc. LVII. [Nadpis]: Pilsen. Král. archiv v Norimberce, posíl. kn. 27. f. 115. 1457. 25. června. 45. Rada Starého města pražského schvaluje rozhodnutí rady plzeň- ské ve sporu o dědictví mezi Annou vnučkou a pí Machnou, dcerou Mikul. Hynka. Purkmistr a rada Starého města Pražského přézeň svú vzkazujem, opatrní přietelé milí. Jakož po duokladu od Vašeho súdu v té při, kteráž jest mezi paní Annú, dcerú nebožce Janka, syna Hynkova, z jedné a paní Machnú, spoluměštkú Vaší, z strany druhé, k žádosti našie vypsali jste nám zprávu též pře plnějie tiemto obyčejem, že paní Annička svrchupsaná žá- dala jest kšaft slyšeti Mikuláše Hynkovic, otce panie Machny,1 kteréhož jste nám poslali přepis; ten slyševši paní Annička táhla sě jest na nápad otce svého. Pak odpor paní Machna proti tomu učinila vedle kšaftu otce svého, z něhož rozumieno býti muož, kterak jest otec svrchupsané Anničky oddělen, a ten nápad, kterýž jest rozkázán Hynáčkovi a Jankovi, jestliže by buoh neuchoval Mikuláška, bratra najmlazšieho téhož otce, aby ten jeho nápad spadl na svrchupsané bratry Hynáčka a Janka a na pannu Machnu, sestru jich, pravým rozdielem, dokudž by nebyla za muž dána; pakli by stav svój proměnila, tehdy sto kop aby jí vydáno bylo. I jest ona za muž dána i že svrchupsaná dva bratry oddělena, Hynáček a Janek, jakož jsta 1) Viz Listář I. č. 304. závěť Mikuláše Hynka z r. 1430. 30. dubna a dále č. 332. z r. 1433. 30. srpna závěť Jana Hynkovic, nejstaršího syna Mikulášova.

Strana 35
1457. 35 nápadu čekala po bratru Mikulášovi, oba jsta prvé s světa sešla, a najmlazší bratr Mikulášek se paní Machnú, sestrú svú, jest svrchupsané bratry přetrval, sestry své panie Machny neodděliv, s ní do smrti chlebil, svrchupsané bratry Hynáčka a Janka, otce panie Anniččina, přetrvavše. A my slyševše kšaft Jankuov otce panie Anniččina, jakož sě jest paní Annička na nápad táhla po otci svém, kterýž jest jměl spadnúti s Mikuláška na otce jejieho i nespadl, aniž jest Janek v kšaftu svém toho ná- padu postavil, neb jest k tomu i žádného práva neměl, než toliko na paní Machnu právo Mikulášovo a jeho statek spra- vedlivě připadl, jakožto na dědičku napřed po otci a potom po bratru najmlazšiem a nedielném, neb jest Mikulášek bratr naj- mlazší otce Anniččina, Hynáčka i bratra Jana přetrval spolu se paní Machnú, sestrú svú, bratry staršie oddělené, totiž Annič- čina otce. A tak výpověď prvé rady jedné a potom rady druhé, kterúž v prvniem duokladu popsanú máme, vypověděli jste a jie potvrdili. Protož my ve jméno božie nálezu Vašeho jakžto spra- vedlivě nalezeného pochvalujem a z plného práva potvrzujem tiemto listem. Dán na sobotu po hodu sv. Jana Křtitele božieho, léta od narozenie syna božieho tisícého čtřstého padesátého sedmého. [Nadpis]: Opatrným purkmistru a konšelóm města Nového Plzně, přátelóm milým. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. C. 20. 1457. 27. června. Ve Vídni. Král Ladislav stvrzuje držení richtářství plzeňského Buškovi 46. z Hřešihlav a manželce jeho Lucii z Hodušic. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusa- cie marchio etc. Notum facimus vniuersis, maiestati nostre hu- militer supplicasse fidelem nostrum, dilectum Busskonem de Hrzessihlaw, quatenus regia beneficencia dignaremur sibi et Lucie de Hodussicz, coniugi sue, deuote nostre dilecte, eorum- que heredibus, approbare, dare, ratificare et confirmare judica- tum ciuitatis nostre Noue Plzne cum omnibus pertinenciis suis, 5*

Strana 36
36 1457. qui ad dictam Luciam, vxorem suam, heredem Andree, eiusdem Lucie patris, quondam judicis predicte ciuitatis, pleno et here- ditario iure pertinet et pacifice tenet ac possidet, quia sic ipsa Lucia petit et desiderat, impetrare. Nos habita sufficienter fide, quod supra narrata vera sunt, animadvertentes eciam firmam fidelitatem et seruicia prefati Busskonis erga nostram maiesta- tem, eius supplicacioni graciose duximus annuendum, ideo de- liberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente con- silio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, ipsis Busskoni et Lucie, ipsorumque heredibus dictum iudicatum approbamus, damus, ratificamus et confirmamus cum omnibus pertinenciis et iuribus suis, in quibuscumque rebus existentibus et quouis nomine nuncupatis, et signanter cum vniuersis et sin- gulis libertatibus, immunitatibus, graciis, commoditatibus, con- cessionibus, indultis et priuilegiis datis et concessis super dicto iudicatu a serenissimis diuisque principibus, regibus Bohemie carissimis predecessoribus nostris, hiis, qui in ipso iudicatu eisdem Busskoni et Lucie hactenus fuerunt antecessores, saluis tamen alienis iuribus et nostre camere, si qua in causis crimi- nalibus occurrentibus in dicta ciuitate eidem camere compete- rent de consuetudine uel de iure. Mandamus igitur omnibus subditis nostris, cuiuscunque officii, dignitatis, nobilitatis, status ve sint et presertim succamerario nostro, regni Bohemie, qui nunc est uel deinceps erit, sub pena indignacionis nostre, ne prefatos Busskonem, Luciam et eorum heredes in supradicto iudicato eiusque iuribus antedictis molestent, turbent aut aliquo modo impediant, sed eos contra quoslibet molestare, turbare, aut alio quocumque modo impedire attentantes, oportunis reme- diis protegant ac tueantur. Presencium sub appensione sigilli nostre regie maiestatis testimonio litterarum. Datum Wienne die vigesima septima mensis Junii, anno domini millesimo quadrin- gentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octauo, Bohemie vero quarto. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Procopii de Ra- benstein cancellarii, Nicolaus Liscius, legum doctor. [Na rubu]: Registrajta. List perg. v museu plzeňském 510/303 107, s velkou penízovou pečetí majestátní na červenobílých šňůrách, mnoho pomačkanou. V le- gendě na líci i na rubu na konci opisu rok 1456. Na rubu listiny starší rukou: Ladislaus, pozdějším písmem: V příčině richty a rich- tářství. Starší signatury N. 35., pak N. 5., nov. sign. N. 85.

Strana 37
1457. 37 1457. 25. července. Ve Vídni. 47. Král Ladislav daruje obci m. Nov. Plzně všechny platy a dávky, které dosud židé, v Plzni bydlící každoročně do komory král platili, aby obec jich užila na opravu hradeb městských. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie rex, Austrie dux et Morauie marchio etc. Notum facimus vniuersis, quod volentes ciuitati nostre Noue Plzne auxilium afferre, quo possit ruinas murorum reformare, quas passa est, dum a superiorum temporum funesta clade oppugnata, magna se virtute defendit, deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia Bohemie, eidem ciuitati damus et concedimus, ut a judeis, qui nunc in dicta ciuitate habitant, uel imposterum habitabunt, percipere, exigere et tollere possit omnes census, redditus et prouentus consuetos ab ipsis iudeis dari et solui camere nostre regni Bohemie, quos in restauracionem et reformacionem pre- dictorum murorum et ruinarum conuerti et expendi omnino vo- lumus et iubemus presenti nostra concessione et iudeorum do- nacione, in casu, quo prefatos iudeos aut aliquos ipsorum pro nobis et camera nostra habere vellemus, minime obstante. Man- damus igitur omnibus subditis nostris cuiuscunque status, gra- dus, nobilitatis, dignitatis officii ve sint et presertim succame- rario nostro regni Bohemie, qui nunc est uel in futurum erit, sub pena indignacionis nostre, ne in premissis dictam ciuita- tem vexent, turbent aut aliquomodo impediant, sed pocius eam oportunis remediis protegant ac tueantur. Presencium sub appen- sione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Vienne die vigesima quinta mensis Julii, anno domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octauo, Bohemie vero quarto. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Zdenkonis de Sternberg. List. perg. v museu plzeňském 364/208 74 se znakovou pečeti na proužku visící. Pospod na proužku: List na židy. Starší sign. Nr. 38, nov. sign. N. 25. Opisy v Stehl. knize priv. měst. f. 101. a u Tannera. — Listina tato pojata v doslovném znění do konfirmace privilegií jako č. 22.

Strana 38
38 1457. 1457. 25. července. Ve Vídni. 48. Král Ladislav dovoluje obci města Plzně, aby po tři léta nebyli povinni dlužníkům svým platiti, leč komu by sami chtěli. My Ladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, vévoda rakúský a markrabie moravský etc. Oznamujem všem, že věrným našim milým, raddě a všie obci města Nového Plzně, chtieče je opatřiti v tom, aby pro mnohé dluhy, jichž snésti bez konečného jich zkaženie nemohú, ale potom, aby tiem opravíce se mohli svých dlužníkuov odbyti, jim milost tuto učinili sme takovie, že jim všem vespolek i kaž- dému z nich zvláště přede všemi, komuž oni dlužni jsú, svo- bodu a lhuotu dali sme od svaté Kateřiny najprve příští až za plná tři léta pořád zběhlá, tak aby v těch třech létech žádnému platiti nebyli povinn, leč komužby sami chtěli, ani také kto jich pro dluhy stavovati v našich královstvích a v kniežetstvích aby nemohl na zemi, ani na vodách, ani kterakkoli hindro- vati. Protož všem duchovním i světským, kterého koli stavu nám poddaným, věrným našim milým, přísně přikazujem, aby svrchupsaným měštěnom Plzeňským v této našie milosti do toho času nikterakž nepřekáželi, než je v tom zachovali, neb na tom naši vuoli naplnie i zvláštnie libost učinie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Dán v Viedni den svatého Jakuba apoštola, léta od narozenie bo- žieho syna tisícieho čtyřistého padesátého sedmého, let králov- ství našich uherského etc. v osmnáctém a českého v čtvr- tém letě. [Hned dole pod tím v pravoj: Ad mandatum domini regis domino Sdenkone de Sternberg referente. List. perg. v museu plzeňském, ve formě listu bez dolního ohnu- tého okraje 301/244 † 0, s červenou pečeti prostě na rubu upro- střed přitištěnou, z větší části odlámanou, Sign. nov. N. 24. — Opis u Tannera. 49. 1457. 27. července. Ve Vídni. Král Ladislav potvrzuje městu N. Plzni všechna privilegi a. Ladislaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dalmacie, Croa- cie, Rame, Seruie, Gallicie, Lodomerie, Cumanie Bulgarieque

Strana 39
1457. 39 rex, Austrie et Lucemburgensis dux, nec non Morauie et Lusacie marchio etc. Notum facimus vniuersis, celsitudini nostre fuisse humiliter supplicatum nomine magistri ciuium, consulum iura- torum et tocius communitatis, ciuitatis nostre Noue Plzne, no- strorum fidelium dilectorum, quatenus benignitate regia dignare- mur approbare, ratificare et confirmare omnes gracias, litteras, libertates, immunitates, donaciones, consuetudines, concessiones, priuilegia et jura vniuersa, que ipsi ciuitati dederunt et con- cesserunt serenissimi reges et illustres duces Bohemie, nostri carissimi antecessores. Nos memores virilis et fortis resistencie, quam Plznensis ciuitas pro conseruacione et honore orthodoxe fidei nostre non sine magnis eius incommoditatibus et damnis animosa constancia fecit, suis honestis precibus libenter annui- mus, ideo deliberate et sano nostrorum procerum et fidelium accedente consilio, auctoritate regia Bohemie, omnes gracias, libertates, immunitates, litteras, donaciones, laudabiles consue- tudines, concessiones, indulta, priuilegia et iura vniuersa, que prefati antecessores nostri dederunt et concesserunt predicte ciuitati, ciuibus et habitatoribus eius heredibusque eorum, sicut rite et racionabiliter processerunt, approbamus, ratificamus et confirmamus cum omnibus punctis, articulis clausulis et sen- tenciis suis, ac si earum eorumque tenores his litteris nostris de verbo ad verbum, [vel] particulariter expressi forent, volumusque ea omnia obtinere perpetuis temporibus validam et inuiolabilis roboris firmitatem. Nulli ergo liceat, hanc paginam nostre con- firmacionis, voluntatis et decreti infringere, aut ei ausu aliquo temerario contraire, si quis autem contrarium fecerit, serenita- tis nostre indignacionem se nouerit incursurum. Presencium sub appensione sigilli nostre maiestatis testimonio litterarum. Datum Vienne die vigesima septima Julii, anno domini millesimo qua- dringentesimo quinquagesimo septimo, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. decimo octauo, Bohemie vero quarto. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis Procopius de Rabenstein, cancellarius. [Na rubu]: Registrata. List. perg. v museu plzeňském 575/343 † 116 s krásnou peni- zovou pečetí majestátní na červenobílých šňůrách visící, v hedbávném sáčku zaobalenou. Starší sign. N. 36. nov. sig. N. 25. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 98. b. a u Tannera.

Strana 40
40 1458. [1457. 50. Král Ladislav dal statek po smrti Jana Chudoby, měšť. v Plzni, na něj spadlý, bratřím z Pusté Dobré. In ciuitate Plzna Johannes Chudoba 1) et filie ipsius de- cesserunt, quorum bona et hereditates, videlicet domus in ciui- tate Plzna cum agris, pratis, et quecunque ad regem sunt deuo- luta, dominus rex Ladislaus dedit Nicolao et Erasimo, fratribus de Pusta dobra, pro seruiciis eorum per literam suam. Litera proclamacionis in Plznam non emanauit. DD. 16. f. 227. [1458.] 14. ledna. Ve Výmaru. 51. Vilém, vévoda saský, žádá obec města Plzně, aby jej podporovali, že se chce po smrti krále Ladislava ucházeti o trůn český. (Datum Wymar vff Sonnabint post Octavam Ephiphanie.) Palacký, Urk. Beiträge č. 127. 1458. 22. prosince. 52. Remeslo soukenické učinilo smlouvu s Ondráškem soukeníkem, aby mohli k své potřebě užívati valchy za jeho mlýnem, před pražskou branou. Jakož jest byla nesnáze mezi řemeslem súkenickým z Plzně z jedné a Ondráškem súkeníkem odtudž z strany druhé o valchu, kterúž jsú stavěli svrchupsaní súkeníci za jeho mlýnem i o jiné věci buď v řemesle i v jiných věcech, o to jsú již přátelsky smieřeni s jich obú stranú dobrú volí. A takto se stala mezi nimi výpověď: Kteréž jsú stavenie byli súkeníci udělali pod 1) Jan Chudoba držel dům č 221 v V. čtvrti vedle brány škvrňské a dům ten prodala r. 1458 manželka jeho Dorota Petrovi konváři a není v knize městské žádné zmínky o tomto darování králově. Zápis první jest z 13. června 1458, a zápis druhý ze 24. dubna 1459, třetí schází. Kniha soudní 2 f. 57. a 65.

Strana 41
1459. 41 mlýnem Ondráškovým1), to jest zbořeno, neb jest bylo ke škodě tomu mlýnu, pak za to stavenie, kterúž jsú škodu vzali ti sú- keníci, přietelee Ondráškovi mají dáti 10 kop gr. dvě neděli po sv. Jiří a druhých 10 kop gr. po sv. Havle a to pro tu příčinu, nechtiec aby dalšie nesnáze a ruoznice mezi nimi byla, tíž súkenici nemají viece stavěti tomu mlýnu ke škodě žádného stavenie, než mají tu v Ondráškově valše dělati poctivě, ko- mužby se zdálo a v též valše mají počieti dělati konečně do sv. Jiřie; pakli by se jim nezdálo toho učiniti, aby on svého v tom mohl požívati tak, jakž se jemu bude zdáti; pak jestli že by svrchudotčení súkeníci dělali v té valše, tehdy již jmeno- vaný Ondrášek má jim dávati každý rok 15 gr. na drva a těch drev mají společně požívati. A jsú slíbily obě straně zdržeti a zachovati pod tú pří ztracenie. Actum Prage fer. VI. post fe- stum Thome apostoli anno etc. LVIII°. [Nadpis]: Smlúva mezi súkeníky z Plzně a Ondráškem súkeníkem o valchu. Z knihy smluv č. 212 f. 2 b. 1459. 28. února. Jan Krásný, měštěnín, byl pro různé zločiny, jichž se proti obci dopustil, odsouzen hrdla. Pomocníkem jeho byl Mareš sladovník, který však se k soudu nedostavil a proto vyhostěn z obce a statek jeho případl králi. 53. Anno domini 1459 tu středu před nedělí Letare, stal se jest súd komorní, zahájený skrze pana Ondráška, hofrychtéře z Prahy, o hlavu Jana Krásného,2) toho času za Jana Hladka purkmistra, a jiných pánuov, Jana Panuošky, Václava Prunéře, Vávry Pšeničky, Beneše súkeníka, Oldřicha z Malic, Šimona Mikšice, Blažka řezníka, Václava Homole, Prokopa Reše, Jana Ovsíka a Víta súkeníka. A při tom súdu stáli Jana Krásného přietelee, Ziga bratr jeho s jinými přáteli a tu se jest tázal pan hofrychtéř, vedle práva-li se jest jemu stalo. Tu jsú pání od- pověděli: Vedle práva ale s milostí, nebo jest měl čtvrcen býti 1) Ondrášek soukenník koupil r. 1454 od Kateřiny Kozlíkové mlýn veliký před pražskou branou, (molendinum magnum cum sex rotis). Kniha smluv 212. f. 24 b. 2) Jan Krásný přichází mezi konšely r. 1456. a 457. 6

Strana 42
42 1459. proto, že jest vyznával v plné raddě bez mučenie, že jest proti Králově Milosti a vší obci věci neřádné jednal, že raddu jinú jměl s pomocníky saditi a se zmocniti proti Králově Milosti k zkaženie všie obce a tu obec tedy chtěl zavésti, zjednav zradu takovú. A dále osoby některé chtěl o hrdla př praviti a maje na smrt jíti, jich jest odprošoval, že jest je měl o hrdla připraviti. A obec kradl a v škodu ji připravoval. A o to brali raddu u stu- dénky za Všemi Svatými a tu se scházeli. A na tyto jest pravil, jakožto zejména na Marše sladovníka a Huplíka, že jsú s ním póvod toho byli. A to jest voláno biřicem, jakož svrchupsáno stojí, a rychtář velel jemu odvolati a on řekl, že nevie co A to rychtář svědčil před súdem komorním pana hofrychtéře. Item Mareš sladovník volán jest k tomu súdu provoláním biřicovým třikrát, tu jest nestál. Pan hofrychtéř toho jest podal: Takový člověk pro skutek takový, má-li přijat býti v tu obec. Tu jest radda nalezla, že nemá přijat býti věčně. Item k témuž statku připověděl se jest Frána z Řece a Bavor Janovský, jeho slovem, dáním královú Milostí. Tu jest podal pan hofrychtéř na pány: Na koho jest ten statek spadl. Tu jest radda odpověděla, že jest na královu Milosť spadl krom práv našich pohoršenie. Opět podal pan hofrychtéř na pány Mají v ten statek uvedeni býti. Radda odpověděla, že mají krom našich práv pohoršenie. Potom rada na Fránu podala, má-li které právo k tomu statku, aby to povedl ve třech súdech vedle práva města našeho. [Nadpis]: Súd komorní o hlavu. Z knihy smlúv, č. 212. f. 5. b. — Viz č. 5�. z 28. května. 1459. 9. března. V Kladsku. 54. Král Jiří žádá p. Jana z Rosenberka, aby přijel do Plzně tu středu po provodě (4. dubna) a doprovodil krále do Chebu ke sjezdu s falckrabím rýnským a markrabím braniborským a jinými knížaty. Dán na Kladště v pátek před sv. Řehořem, království léta prvního. Archiv čes. V. 275. č. 7.

Strana 43
1459. 43 [1459. po 9. březnu] B. m. Jan z Rosenberka oznamuje králi Jiřímu, že k žádosti jeho chce 55. přijeti do Plzně a dále do Chebu. — Bez místa a dne. Archiv čes. VII. 227 č. 37. 1459. 8. dubna. V Chebu. Král Jiří potvrzuje cechu řeznickému v Plzni listinu krále Jana 56. z r. 1341. dne 26 října v Kníně danou. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum facimus tenore presencium vniuersis, maiestati nostre pro parte carni- ficum ciuitatis nostre Plznensis, fidelium nostrorum dilectorum, humiliter fuisse supplicatum, quatenus de solita benignitate nostra dignaremur eis approbare, innouare, ratificare et con- firmare quoddam privilegium serenissimi Johannis, Bohemie regis, predecessoris nostri, atque ab vniuerso consulatu maioribusque dicte ciuitatis Plznensis laudatum, gratum et acceptum, cuius tenor per omnia sequitur in his verbis: [Následuje list krále Jana z r. 1341. d. 26. října v Knínu, viz čís. 50. díl I. Listáře. Nos eorum precibus graciosius annuentes, non per erro- rem aut improuide, sed deliberate, de certa nostra sciencia, cum sano procerum et fidelium nostrorum consilio, dictum privile- gium in omnibus suis punctis, clausulis, articulis et sentenciis, de verbo ad uerbum, ut superius exprimitur, approbamus, inno- uamus, ratificamus et confirmamus. Volumusque, dictos carnifices predicto priuilegio et graciis in eo contentis uti, frui et gaudere, quouis ciuium aut aliorum omni impedimento remoto. Manda- mus igitur vniuersis officialibus nostris et signanter succame- rario nostro, magistro ciuium, juratis ac judici dicte ciuitatis, qui sunt aut pro tempore fuerint, quatenus sepedictos carni- fices in prefatis graciis et libertatibus manuteneant protegant et defendant, nec eos in illis molestari permittant, sicut nostram cupiunt indignacionem euitare. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio literarum. Datum Egre die octaua Aprilis, anno domini millesimo quandringentesimo quinquage- simo nono, regni nostri anno primo. [Na ohybu]: Ad mandatum dſomilni regis, Procopius de Rabenstein cancell arius]. [Na rubu]; Rlegistrajta Johannes de Brunna. 6*

Strana 44
44 1459. List. perg. u společenstva řeznického v Plzni s pečeti znakovou, visící na hedbávné šňůře červenobílé. — Opis u Tannera. [1459.] 1. května. V Plzni. 57. Vilém z Schönburka, zemský komthur řádu německého v Čechách a na Moravě, podává zprávu o majetku řádu v Čechách velmistrovi. Mimo jiné má řád ještě své domy v Plzni, Chomútově a Bilíně. [Och zo lasse ich ewer gnode wissin, was ich noch von hewssern habe vnsses ordens zeu Behmen : Pilzen, Kometawen, Belen, das hat vns vnser gnediger konnyg zcugesait mir vnd vnsem orden. Gegeben zou Pilsen, Philippi et Jacobi.] Palacký, Urk. Beitr. č. 70. s rokem 1454. Orig. v archivu v Kra- lovci. — Hicke-Horčička, Urkundenbuch der Stadt Aussig č. 256 1459. 28. května. 58. Statek měšť. Marše sladovníka pro jeho provinění na krále spadlý, daroval král Bavorovi z Janovic a Fránovi z Řece kteří jej prodali pí. Barboře, manželce Maršově. My Bavor z Janovic a Frána z Zerziezie,1) vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, jakož jest na královu milost, pána našeho nejmilostivějšího, statek Maršuov v Novém Plzni spadl a ten jest nám jeho králova milost dal a my právo své, kteréž jsme již jměli od JMké, prodali jsme poctivé paní Barboře, ženě předpsaného Marše odtudž z Plzně, tu sobě práva žádného na tom statku nepozuostavujíc, ani dědicóm a budúcím svým, aby již jmenovaná paní Barbora svrchupsaný statek mohla prodati, směniti, dáti, bez překážky našie, dědicuov a budúcích našich. Také dáváme tiemto listem svrchudotčené paní Barboře plnú moc i plné právo k již jmenovanému statku, jakož bychom vyznali, osobně stojiec přede třmi súdy a jie ten statek vzdali vedle práva města svrchupsaného. Toho na svědomie pečeti své přitiskli jsme k tomuto listu, dán v úterý po sv. Urbanu. Ze soudní knihy v zápisech soudu 1459. 29. října konaného č. 2 f. 66b. — Srj. č. 54. z t. r. 28. února. Soud druhý 1460. f. 10. června f. 71. Barbora conjunx, pie memorie Marssonis braseatoris, 1) Správně z Řece, města v Bavořích blíže Brodu bav. P

Strana 45
1459. 45 emit domum cum area, braxatorium cum domuncula, vnum quartale lanci, a Bawor de Janowicz et Frna z Zerzeczie — S. III. 1461. 12. ledna f. 75b. opakuje se zápis soudu druhého. 1459. 30. května. Závěť paní Anny, manželky Předbora krejčího. 59. Bušek z Hřešihlav richtář, Vávra Pšenička purkmistr a Prokop Reš, přísežní měšťané města Nového Plzně, známo či- níme —, že paní Anna, manželka nebožce Předbora krajčeře —, poslednie své rozkázánie — učinivši tak, aby po její smrti mocnost jmělo —. Najprvé mocného poručníka učinila — Oldřicha kramáře, spoluměštěnína; duom jemu Oldřichovi kramáři s koňmi, s hospodářstvím i se vším nábytkem, což jest v domu, i ve dvoře obilé, sena, otavy i s drvy a dědinu zadní, kterážto leží na Boru, — aby z toho všeho statku jemu odkázaného — vy- dal: Item na dielo farnie kostela sv. Bartoloměje 10 kop gr. odkazuje; ít. do Črného kláštera na dielo 5 k.; it. do Šerého kláštera na dielo 5 k.; it. ke Všem Svatým na dielo 5 k.; it. na špitál sv. Máří Majdaleny na dielo 3 k.; it. Ondráškovi, bra- tranu jejiemu a Zuzaně, bratraně její, rúcho ložnie a chodícé, truhle dvě, jednu Ondráškovi a druhú Zuzaně; témuž Ondráš- kovi dvuor před branú Škvrňskú vedle Mikuláše kováře odka- zuje a Zuzaně 5 k. přidávajíc; it. Stankové staré 3 k.; it. Pe- tříkovi krajčieři 2 kopě; it. Viktorovu synu, synu ševcovu 5 k., bude-li knězem, a k tomu perlový věnec a pás stříbrný a 70 grš. čes.; pak-li by knězem nebyl, aby kalich udělán byl a oměral a to aby při kostele sv. Bartoloměje zuostalo, kostelníci v své moci to majíc a 5 kop toliko aby jemu dáno bylo; it. knězi Janovi, křížovníkovi, 2 kopě; it. Prokopovi brnieři 2 kopě; it. Vítovi, služebníku jejiemu, jednu kopu grš.; it. Prokopovi, pí- saři městskému, s dietkami piovár s zahrádkú, kterýž leží před branú škvrňskú vedle Slupníkova piovára, aby každého léta — vydával na vosk k sv. Bartoloměji na sv. Jiřie — 45 grš. a na sv. Havla 45 grš., pakli by toho platu na sobě nechtěl držeti, tehdy aby to převedl na tak dobrý a jistý statek; it. dě- diny všecky i se dvorem, kterýž ležie v Malicích, odkazuje knězi faráři v Plzni krom zahrady, chmelnice, lúčky a dědiny té, ježto na ní pšenice, a lúčky zadnie až po úvarec a po ovsiště od cesty až po chmelnici Karkošovu tak, aby Oldřich poručník,

Strana 46
46 1459. ty dědiny i s dvorem faráři odkázané, což najspieš muož, pro- dal — a aby za ty penieze plat kúpil farářóm tu v Plzni k vy- dávání tak, aby za to věčně čtyři služby při suchých dnech každého léta s vigiljími a s mšemi zpievanými zádušními i s prosbami na kázání kazatelové prosili a na jich duše pa- matovali, totiž na duši nebožce Předbora a na paní Annu, man- želku jeho, i na jich syny a dcery duše i na jich všecky přejšie duše pamatujíc a za ně věrně pána boha prosiece, na sě list k věčné památce toho učiniec, aby ty služby věčně i také prosby nesešly. — A komuž by kolivěk poručník ty dědiny prodal, ten — aby s pilností protrz anebolito hráz tu, kteráž jest vedle cesty, opravoval tak, aby sě súsedóm dolejším škoda nedála; it. zahradu, chmelnici, lúčku a tu dědinu, ježto na ní pšenice jest, až do úvarce a ovsiště a lúčku zadní, od cesty až do chmelnice Karkošovy, cestu svobodnú k tomu majíc skrze dvuor i s požitky, což by na tom nynie bylo, to odkazuje a mocně dává na dielo kostelnie sv. Bartoloměje; it. Pechovi do Túškova, přieteli nebožce Předborova, 1 k. grš.; it. dietkám Reivarovým [sic pinteřovým kopu odkazuje. Item Kamenici k dielóm kostelním a k obci [k] lámání kamene odkazuje, tak aby tudy cesta skrze tu Kamenici na Lochotín provedena a opravena k jezdění skrze obec byla; it. poručníku Oldřichovi 14 kop dlužna; it. dlužna jí Dobronka, krčmářka z Litic, 5 k. a 26 grš. a jestliže by jie pán buoh neuchoval panie Anny, aby toliko 3 kopy dala; it. testi Mikulášovu Slupníkovi dlužna 4 k. a 9 grš.; it. Jakubovi Slupníkovi a Mikulášovi, kterýžto v jeho domu jest, což jest dluhu za dielo sladuov, to aby zaplaceno bylo. — Tomu ku pevnosti— pečeti naše vlastnie jsme přivěsili k tomuto listu, jenž dán léta — MCCCCLVIIII“ ten čtvrtek 1) před ochtábem božieho těla. Z nejstarší knihy priv. a závětí fi D. 1. 1459. 18. září. (V Domažlicích). 60. Na schůzi zástupců kr. Jiřího se zástupci vévody bavorského Ludvíka v Domažlicích bylo smluveno, že se oba panovníci sjedou v Plzni o příštím sv. Havle a tu zavrou spolu jednotu; všechny rozepře mezi nimi mají do života jejich přestati a po smrti obou dědicové a ná- 1) Čtvrtek byl právě ochtáb, tedy mělo by býti středa.

Strana 47
1459. 47 stupci jejich mají užiti spravedlnosti své. (Datum Eritag nach Exaltationis crucis 1459.) Palacký, Urk. Beitr. č. 194. 1459. 29. září. (V Polkenheimě). Král Jiří dává bezpečný list vévodovi bavor. Ludvíkovi a těm, kdo 61. s ním do Plzně v neděli před sv. Havlem (14. října) přijedou Palacký, Urk. B. č. 196. 1459. 29. září. V Polkenheimě. Král Jiří žádá p. Jana z Rosenberka, aby přijel s 50—60 62. koňmi do Plzně ve čtvrtek před sv. Havlem [11. října], kdy král míní se sejíti v Plzni s falekrabím rýnským a vévodou bavorským. — Dán v Pulgenheině, den sv. Michala království léta druhého. Palacký, Archiv čes. V. 280. č. 15. 1459. 16. října. (V Plzni.) Srovnání krále Jiřího a vévody bavorského Ludvíka do jejich života. (Dat. zu Newenpilsen an Erichtag s. Gallentag 1459.) S králem Jiřím 11. října přijeli do Plzně Jan z Rosenberka, Zdeněk ze Šternberka, Jindřich ze Stráže, Zbyněk Zajíc, Prokop kancléř a mnoho jiných pánů a rytířův. Dne 14. října s vévodou bavorským Ludvíkem přijeli hrabě Wolfgang ze Schaumberka, hr. Ludvík z Oettinku, Jan della Scala, pak falckrabí Fridrich, biskup Vormský, hrabě Hes z Leiningen, lantkrabě z Leuchtenberka, Schenk Filip z Erbachu a j. Palacký, Urk. Beitr. č. 198. — Viz o sjezdu tomto Palacký Dějiny IV. 2. 101. a Bachmann, Böhmen u. seine Nachbarländer 1458—61. str. 127—130. 63. 1459. 16. října. (V Plzni). Radové krále Jiřího odebrali se v Plzni do příbytků vévodova a falckrabího (zum Watzla in einem Eckhaus am Markt 1) a chtěli falc- 64. 1) Rožní tento dům Václava, na náměstí, byl na rohu říšské ulice, a patřil tehdáž (1449—1462) zámožnému měšťanu Václavu Bernartovi. Dům ten až do r. 1859. čís. pop 201. patřil k nejzajímavějším domům v městě r. 1859. byl zbořen a na místě něho vystavěny čtyři domy č. 201. 337. 338. a 339. Dům tento teprve v našem století b 1 mylně nazván domem rytířským a templářským, o čemž viz více článek „Dům t zv. německý či templářský“ v Památkách archaeol. 1895. roč. XV.

Strana 48
48 1459. krabího přiměti k tomu, aby starý dluh Čech Bavorům 100.000 zl. (z 11 října 1373 cís. Karlem IV. a synem jeho Václavem učiněný, viz Listář I. č. 116.) pominul. O to snažili se radové Jiřího o své ujmě. Falekrabí oznámil věc vév. Ludvíkovi, který rady kr. Jiřího o míru a přátelství ujišťoval, ale o dluhu se ani nezmínil. (Tím se tedy jeho nevzdával). Palacký, Urk. Beit. č. 199. 1459. 17. října. (V Plzni). 65. Ve středu po sv. Havle bylo v příbytku králově v Plzni umluveno mezi 8 radami královými a mezi 4 vévodovými a 4 falckrabího : O minci, o silnicích obchodních, aby v předešlý stav zase se vše vrátilo, aby škody vzájemné přestaly, a rozepře vzájemné aby na zvláštní schůzi rozsouzeny byly. Palacký, Urk. Beitr. č. 200. 1459. 20. října. V Koubě. 66. Ludvík vévoda bavorský, daroval dlužní list města Plzně na 1600 dukátů, svědčící Vilantovi z Freiberka, a na něj dědictvím přišlý, p. Janu Caltovi z Kamenné hory a na Rabšteině, jakožto odměnu za služby věrné, které p. Jan Calta jemu byl prokázal. Wir Ludwig etc. Bekennen mit dem brieue offenlich fur vns, vnnser erben vnd nachkomen, Als Wielannd von Freyberg vmb XVI Ducaten Im vnd seinen leiblichen erben hundert gul- dein Ducaten Jarlicher gult von der Stat zu Pilsen anhangen- dem Insigel auszgangen 1) vnd wanne wo derselb kaufbrief2) vnnder annderm Inhalt, So der von Freiberg mit tod abgee und nit etlich erben lass, das dann solh hundert gulden geltcz Den hochgeboren fursten, vnnsern lieben vettern, baiden herren Lud- wigen, vatter vnd Sone, Grauen zu Mortani vnd Graispach se- ligen, vnd Irn erben Jarlich geraicht vnd geben sullen werden, vnd derselb von Freiberg also on leiblich erben verschieden mit des tode, dann solh bemelt 10 gulden Jarlichs gelez an den 1) Zde při opisu bylo něco vynecháno. — 2) Viz znění listu v do- plňcích 1435. 28. řijna a upomínací listy vévody bav z 1447. 9. list, 1448 21. března, 1448. 14. dubna a 1448. 28. červen.

Strana 49
1459. 49 benanten vnnsern lieben vettern, Herczog Ludwigen den Elteren vnd Jungen, nach des abgang die mit sambt annderm erblichen an vnnsern lieben herrn vnd vattern, Herczog Hainrichen seli- gen, loblichen gedechtnuss, Vnd von dann an vns geuallen sind, Also haben wir sundern gnaden wegen auf die verpflichtnuss, So sich der Edel, vnnser lieber getrewer, Jan Zallta vom Stein- berg, gesessen Zum Rabenstein, mit dinst beweist vnd noch be- weisen wirdet, darin er sich allenthalben bishere gegen vns vnd den vnnsern vasst gutwillig vnd dinstlichen erczaigt hat, dem- selben Jan Zallta mit wolbedachtem muet vnd mit ganczem willen vnd Zeitigem Rate vnnser Rate, den bemelten brief aut die genanten ducaten vbergeben vnd geben Im auch die vber wissentlich in craft diss briefs, Also das er, sein erben vnd nachkomen, oder wer den brief het mit seiner oder seinen erben willen, die furan von den von Pilsen einemen vnd als- dann damit gefaren, tun vnd lassen sullen vnd mügen, als mit annderm irem aigem guet on vnnser und mainclichs von vnn- sern wegen einsprechen, Irrung vnd hindernusz, treulichen vnd vngeuerlich. Zw Vrchunde haben wir vnnser Innsigl an diesen brief tun hencken vnd zu merer zeugknuss haben vnnser Rate vnd lieb getrewen, Cristoff Parsperger, Sebastian Pflug vnd Cristoff Dorner, vnser kanczler, Ire Insigl czusampt dem vnn- sern auch an den brief gehangen, doch In, Iren erben vnd Insigel on schaden. Geschehen zu Camb am Sambstag nach Galli, Nach Cristi gepurde vierczehendhundert vnd Im Newn vnd funfezigsten Jaren. Nadpis]: Die Schulde, So die von Pilsen meinem herrn schuldig sein, hat sein gnad Jan Zalta vom Steinsperg vbergeben. Král. říš. archiv v Mnichově, Neuburg Copirbuch N. 30 f. 64. — V knize městské koupí a prodejů č. 212 nacházíme hned na prvním listě následovní zápis toho se týkající: Paměť proti listóm Wylantovi z Frayberka. Item Wylant z Friberku ten jest byl pankart kněze Ludvíkov z Engelštatu a jeho pravému synu Ludvíkovi také z Engelštatu i jich dědicóm. Dále markrabie Bramburské ti sú dali sestru svú za Lud- víka mladého z Engelštatu a v tom spříznivše se s nimi i dobýval na otci měst i hradóv, a v tom ten mladý Ludvík hned umřel a oni markrabové zmocnivše se starého kněze Ludvíka a vzeli jej a potom jej dali za peníze knězi Henrichovi z Lanthshuotu a on kněz Ludvík starý v jeho tu vězení umřel a potom kněz Henrich svrchupsaný země jeho dobyl a tudy jest kněz Ludvík, nynější syn nadepsaného Hen-

Strana 50
50 1459. richa, k tomu listu přišel a tudy bohda dobré vóle neokáží, nebo dě- dicové nejsú, jakož list svědčí. A také takoví listové jsú slavné pa- měti císařem Zikmundem s volí všie země vyzdviženi, kdež by dě- dicóv nebylo aneb dobrých volí na listy a k tomu že mocí listové pobraní, měli by navracováni býti. Item za krále Ladislava, slavné paměti, týž král a páni i všecka obec země české na tom jsú zuostali, aby všichni listové byli raj- strováni před pány na to usazenými a vydanými a přes to všecko toho listu mocí vzatého, neslušně zadržalého proti králově Milosti i proti nám pan Calta1) dobyv na zmatek králově Milosti i nám, on vie dobře, kterak nás jím napomíná a dobývá neslušně a neřádně, mocí a braním v mierné zemi pod ubezpečením nás královy Milosti i ode všie země, neb nám i jiným městóm od Jeho královy Milosti tak jest bylo rozkázáno ve všem sněmu již minulém, což by páni a zemené s městy činiti měli aneb města zase s nimi, že nám od- kládá, až do těchto suchých dní v postě. A my jsme se na to ubez- pečili, hotovi jsúce panu Caltovi i jinému každému, ktož by nám z čeho vinu dal, právi býti před královú Milostí, aneb tu, kdež by Jeho královská Milost rozkázala. Item že jest to vší zemi dobře svědomo, kterak jsme byli velmi súženi, zahubeni i dobýváni pro pána našeho krále milostivého, slavné paměti ciesaře Zikmunda a nechtiece se dáti od něho odtisknúti, byli sme se raději odvážili hrdel i statkóv našich, jakož bychom po dnes chtěli též učiniti pro pána, našeho krále milostivého a skrze to jsme z veliké núze v ten dluh zašli. Protož prosíme Vašie královské Milosti, jakožto pána našeho najmilostivého, těmto všem nadepsaným věcem šíře vyrozomějí[c] Vaše Velebnost, že nás v tom opatřiti ráčíte, jakožto své poddané a chudé a přieliš zahubené lidi, ať by nám naše škoda opravena byla od pana Calty a viece abychom takovým listem hindrováni nebyli. 67. 1459. 9. listopadu. Závět Jakuba Třeskuty, měštana plz. Bušek z Hřešihlav richtář, Prokop Reš — purkmistr a Ši- mon Mikšice, přísežní měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jakub řečený Třeskuta, náš spoluměštěnín, — činí takovéto rozkázánie. Najprvé Kateřinu Kojatovú, sestru svú, všeho statku svého, movitého i nemovitého, i domu i piováru, mocnú poručnicí činí, jí ku pomoci přidávaje za poručnika — Jakuba Slupníka, zeti svého, měštěnína z Plzně, — Lidmilu, dceru svú mocně jí poroučeje, tak aby s ní dobrotivě a pěkně nakládala, ji spravujíc a učiec dobrým nravóm, jakož k ní toho 1) Jan Calta z Kamenné Hory, nejvyš. minemistr od r. 1454—1458.

Strana 51
1459. 51 zvláštnie doufánie má a jí věří. A jestliže by Lidmily, let ne- dojdúc rozumných, pán buoh smrti neuchoval, než-li Kateřiny, tehdy ten statek aby spadl na Kateřinu: — pakli by Kateřina — prvé umřela než-li Ludmila, tehdy na Ludmilu, ten statek aby spadl; pak-li by obé zemřelo, tehdy ten statek aby spadl na nejbližšie jeho přátely i na máteř. A toho statku Ka- teřina — aby nikam neutrácela až do let sirotka dojitie a z toho statku aby Markretě, ženě jeho, šest kop grš. vydala a rúcho všecko, kteréž jest jejie, aby jí vydáno bylo, ač jestli že by spolu zuostati nemohly. Item na dielo kostelnie sv. Bar- toloměje kopu grš. odkazuje. Tomu na pevnost pečeti naše — k listu tomuto přivěsiti jsme kázali, jenž jest dán — léta — M'CCCC" padesátého devátého, ten pátek před sv. Martinem, biskupem dóstojným. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 6. 1459. 10. prosince. V Praze. Král Jiří potvrzuje m. N. Plzni všechna privilegia a zvláště 68. bullu cís. Sigmunda. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie Marchio. Ad perpetuam rei memoriam. Regia sublimitas tunc regno suo feliciter presi- det, cum fideles suos, paci deditos et pro honore suo eciam temporibus aduersis constanter certantes, liberali beneficentia consolatur et in juribus, que pietas illis serenissimorum regum, predecessorum nostrorum, contulit, et tuetur et conseruat. Cum itaque pro parte honorabilium magistri ciuium, juratorum, con- sulum et tocius vniuersitatis, ciuitatis Noue Plzne, fidelium no- strorum dilectorum, nostre fuerit humiliter supplicatum maie- stati, quatenus omnes gratias, libertates, concessiones, donacio- nes, laudabiles consuetudines, priuilegia et jura vniuersa, a diuis predecessoribus nostris et presertim a serenissimo Sigismundo, Romanorum imperatore et Bohemie rege, predecessore nostro, datas, donatas et concessas, concessa, donata et data ex solita regia benignitate innouare, approbare, ratificare et confirmare digna- remur, nos iusta petentibus denegare nolentes assensum, cum quemlibet volumus iure suo gaudere, preces eorum pia benig- nitate exaudiuimus, itaque non per errorem aut improuide, sed 7*

Strana 52
52 1459. animo deliberato, sano accedente ad hoc procerum et fidelium nostrorum consilio, de certa nostra scientia, auctoritate regia, omnes et singulas eorum gratias, libertates, donaciones et pre- sertim, quas obtinent a felicis memorie Sigismundo, predeces- sore nostro, sub aurea ipsius bulla, eidem ciuitati datas et con- cessas, aliasque donationes, laudabiles consuetudines et iura vniuersa a diuis predecessoribus nostris sibi datas, donatas et concessas, donata, data et concessa, in omnibus punctis, arti- culis, clausulis et sentenciis, ac si eorum tenores de uerbo ad verbum in has nostras litteras expresse annotarentur, innouamus, approbamus, ratificamus et confirmamus, decernentes et volen- tes, omnia et singula in eorum litteris, priuilegiis et juribus con- tenta, plenum firmitatis perpetue robur obtinere. Mandamus igitur vniuersis et singulis officialibus nostris et signanter succamera- rio nostro, qui est aut pro tempore fuerit, ne prefatos ciues, incolas et inhabitatores, presentes et futuros, in eorum graciis, priuilegiis et juribus aliquomodo inquietent aut molestent, quin- pocius protegant, manuteneant et defendant, si quis autem huius mandati nostri transgressor aut temerarius violator reppertus fuerit, ultra penas in eorum priuilegiis contentas, quas presen- tibus innouamus, indignacionem nostram grauissimam et penam, pro nostro et heredum aut successorum nostrorum arbitrio imfligendam, se nouerit irremissibiliter incursurum. In quorum fidem has nostras litteras fieri et sigilli nostri regalis appensione iussimus munire. Datum Prage die decima mensis Decembris, anno domini millesimo quadringentesimo quinquagesimo nono, regni nostri anno secundo. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Procopii de Raben- stein Cancellarii, Hilarius decanus Omnium Sanctorum Pragensis. [Na rubu]: Registrata Johannes de Brunna. List. perg. v museu plzeňském 583/311 † 110, s miskovitou pe- četí znakovou na červenobílé šňůře. Na rubu listiny při šňůře starším písmem připsáno: Potvrzení slavné paměti krále Jiřieho na všecky svo- body i privilegia naše. Starší sign. N. 39., nov. sign. N. 26. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 94. a u Tannera. — Listina tato ne- přichází v konfirmaci cís. Leopolda I. z r. 1660. a proto též schází v konfirmacích cís. Karla VI. z r. 1713, cís. Mar. Teresie z r. 1770. a cís. Josefa II. z r. 1784., ale za to tam přichází listina kr. uher. Matiáše z r. 1469. 1. května v Olomouci daná.

Strana 53
1460. 53 1460. 13. února. V Seně. Papež Pius II. nařizuje, aby klášter bratří Minoritů konventuálních 69. v Plzni byl odevzdán bratřím Observantům, jak se za to přimlou- vají král Jiří a obec plzeňská; bratří Minorité mají na vůli vstoupiti k Observantům, aneb odejíti do jiných klášterů řádu svého. Pius episcopus, servus servorum dei. Dilecto filio, decano ecclesie1) Pragensis, salutem et apostolicam benedictionem. Inter ceteros ordines in agro domini plantatos sacrum ordinem Minorum, claris exigentibus 2) meritis, gerentes in visceribus caritatis 3), ac opem et operam efficaces 4) impertimur, 5) per que status eiusdem 6) ordinis ad divini nominis gloriam, exalta- tionem catholice fidei, observantiam salutarem et salutem ani- marum prosperis semper affluat successibus, tranquillis fovea- tur eventibus ac votivis proficiat incrementis. Exhibita siquidem nobis nuper pro parte carissimi 7) filii Georgii, regis Boemie 8) illustris, ac dilectorum filiorum universitatis hominum opidi 9) Nove Plzne, 10) Pragensis diocesis, 11) petitio continebat, quod in dicto opido domus beate Marie Virginis, ordinis Minorum, constructa per fratres Conventuales eiusdem ordinis, inhabitatur et colitur, in qua, si fratres eiusdem ordinis de Observantia, qui in domo quadam Johannis Hladkonis 12) existunt extra dictum opidum, ex quorum vita et exemplo ac predicationis verbo animarum salus augeretur, deputarentur et ordinarentur, ac domus ipsa beate Marie Virginis in melius reformaretur, fi- delium devotio firmaretur ac illorum operatio bonum susciperet augmentum. Quare pro parte dictorum 13) regis et universitatis hominum nobis fuit humiliter supplicatum, ut super his oppor- tune de benignitate apostolica providere dignaremur. Nos igitur, fidelium devotionem augere 14) et dictam domum beate Marie Virginis reformare cupientes, discretioni tue per apostolica scripta mandamus, quatenus ad eandem domum beate Marie Virginis te personaliter conferas, illamque in capite et membris visites auctoritate 15) apostolica, illiusque bona, confecto illorum inven- tario eisdem fratribus de Observantia consignes et fratres Con- 1) B ecclesiae a podobně i všude místo e jest ae. 2) B existentem 3) B charitatis a za tím ještě následuje „ad ea vigilanter intendimus" 4) B efficacem. 5) impertimur. 6) B ejusdem. 7) B charissimi. a) B Bohe- miae. 9) B oppidi. 10) B Plsnae. 11) B dioecesis. 12) B Hladlionis. 13) B prae- dictorum. 14) B adaugere. 15) B authoritate.

Strana 54
54 1460. ventuales eiusdem pro posse ad Observantiam regularem huius- modi deducere procures, quam si servare neglexerint seu nolue- rint, ad loca alia eiusdem ordinis, in quibus Conventuales exi- stunt, eadem auctoritate 15) mittere non postponas, 16) eis peni- tus habitatione dicte domus beate Marie Virginis denegata contradictores 17) per censuram ecclesiasticam, appellatione post- posita compescendo, non obstantibus constitutionibus et ordi- nationibus apostolicis, statutis et consuetudinibus, privilegiis quoque et indultis dicti ordinis, etiamsi sub censuris confecta sint, illis presertim, quibus caveri dicitur, quod Conventuales loca seu domos fratrum de Observantia eiusdem ordinis impe- dire, seu quovis modo petere non presumant, nec debeant, et e converso, quibus quoad effectum presentium specialiter et expresse derogamus, seu quod eisdem fratribus Conventualibus, vel quibusvis aliis communiter, vel divisim ab apostolica sede indultum existat, quod interdici, suspendi, vel excommunicari non possint per literas apostolicas, non facientes 18) plenam et expressam ac de verbo ad verbum de indultu huiusmodi men- tionem, ceterisque contrariis quibuscunque. Datum Senis anno incarnationis dominice MCCCCLVIIII 19) [sic] idus2 ) Februarii, pontificatus nostri anno secundo. Řím, registra Vatikánská n. 502 f. 142. Opis laskavě mně opatřil p. Adolf Krejčík, úředník archivní v Třeboni. — Otištěna u Seve- rina Vrbčanského. Nucleus Minoriticus z r. 1746. st. 194. Varianty označeny číslicemi B. Srj. s tím list kr. Jiřího z r. 1460. 28. dubna. 1460. 1. března. 70. Vilém z Rizmberka a Švihova svědčí, že držel zboží litické od krále Zikmunda, s povolením však konventu chotěšovského a pak pustil toho dvoru v Liticích i s poplužími p. Děpoltovi z Rizmberka, a naposledy najal dvůr ten s poplužími Protiva z Plzně, který se s farářem o desátky smlouval, neboť podací sobě pozůstavil probošt. — Dán l. 1460. první čtvrtek v postě. Archiv čes. VII. 661. č. 86. 16) B postpones. 17) B contradictiores. 1s) B slova od „plenam — huiusmodi“ scházejí. 19) B vypsáno písmeny. 20) B idibus.

Strana 55
1460. 55 1460. 11. března. Závěť Tomáše Andrlíkovic, měšt. plzeň. 71. Bušek z Hřešihlav richtář — Prokop Sviňák purkmistr a Vá- clav Homole přís. konšelé a měštěné m. Nového Plzně vyzná- váme —, že — Tomášek Andrlíkovic, měštěnín — toto své po- slednie rozkázánie učinil takovú měrů: Najprvé, jakož má listy dva na miesto, ježto svědčí na tři a na šedesát kop gr. platu, z toho platu najprvé odkazuje synu svému Jankovi patnácet kop gr. platu a duom dolejšie a s jednu postel růcha, aby jemu Mar- kéta vydala, jestli že by let došel; pakli by Janka, syna An- drlíkova, pán buoh neuchoval, že by umřel, nežli by k svým letóm přišel, tehdy těch patnácet kop platu aby spadlo na Mar- kétu a na Elžku i na její děti. Item Markétě, dceři své, odka- zuje ten duom, v kterémž sedí, na rynku, jakožto jí jest ne- božčík děd její, otec jeho, odkázal, a lúku, kteráž leží mezi Be- nediktem Šefránkem a mezi Petrem Pizdú, a přidává jí k tomu Markétě deset kop gr. platu také na městě Novém Plzni. Item Elžce, dceři své i dětem jejím odkazuje patnácet kop gr. platu také na městě Novém Plzni a Elžka, dcera jeho, má seděti v tom domu dolejším až do let Janka, syna jeho, a ten duom má opraviti i všecky poplatky městské spravovati i ponuocky. A jestliže by buoh neuchoval Elžky, dcery jeho, aby těch pat- nácet kop gr. platu na její děti spadlo. Item jakož má Elžka list na duom ve Chbě, v kterémž sedí starý Gerstnar i s svú manželkú, toho domu mají požívati starý Gerstnar i s svú man- želkú až do jich smrti a po jich smrti má ten duom nápadem spadnúti na Elžku i na její děti tak, jakž list svědčí; proto Hanuš Gerstnar, zeť jeho, s svú ženú i s svými dětmi dobro- tivě nakládati má. Pakli by buoh neuchoval Elžky, dcery jeho, aby ten nápad spadl na Hanuše Gerstnera, zeti jeho i na jeho děti tak, aby on své děti spravoval a vedl jako věrný otec. Pakli by pán buoh Hanuše, zeti jeho, i Elžky i dětí jich všech neuchoval, aby ten nápad spadl na jeho najpří- buznějšie přátely. Item jestli že by Annička Kantorova dcera, vdána byla a otce a máteře poslúchala, a svým manželem pěkně nakládala, tehdy což by otec a matka její z svého statku jí dobrovolně vydali, toho aby ona od nich vděčna byla, a k tomu aby jí výpravu vydali. Item na kaplanstvie odkazuje na panie Machně kopu platu. Item na Janovi Panuoškovi kopu platu. Item na Životovi postřiehači pól druhé kopy platu. Item

Strana 56
56 1460. na panie Johance Bernhartové kopu platu, kterúž jest od- kázal nebožčík Šimon kramář, jakož list hlavnie svědčí. Item na Dacianovi puol kopy platu kaplanu. Item z uostatku platu, kterýž pozuostává na městě Novém Plzni, z toho aby vydáno bylo těmto vdolepsaným: Najprvé čtyři kopy platu kaplanu k voněmno pěti kopam a přidává kopu platu na vosk k svie- cem, nynějšiemu i budúciemu kaplanu tak, aby deset kop gr. platu bylo k tomu oltáři k věčnosti. ltem do Šerého kláštera pól třetie kopy platu a šest gr. z toho svrchupsaného platu městského. Item za sukna chudým na každý rok k věčnosti dvě kopě platu z toho platu městského. Item do špitála chudým puol kopy platu na témž svrchupsaném platu. Item druhé puol kopy platu do špitála na Pintakovi. Item také chce, aby byla kapla sklenuta v Šerém klášteře u svaté panny Barbory z toho jeho zuostalého statku za duši Ondráškova syna jeho i za jeho duši i za jeho předky. Item jakož má list na urozeného pána pana Hanuše z Kolovrat, kterýžto svědčí na tři sta kop gr., aby ten plat po jeho smrti na jeho děti spadl. Item najprv od- kazuje Jankovi, synu svému, z toho páně Hanušova platu pat- nácet kop platu. Item Elžce, dceři jeho, z toho páně Hanušova platu odkazuje pět kop platu a Václavovi Kantorovi, zeti jeho milému, také z toho platu páně Hanušova odkazuje pět kop platu. Item Václavovi Kantorovi po Markétině smrti, manželky jeho, jestliže by ji buoh prvé neuchoval, odkazuje duom, v kte- rémž nynie na rynku sedí, a k tomu lúku, kteráž svrchu psána stojí, to jemu mocně oddává, aby toho moc měl s tím učiniti, jakožto svým vlastním. Item kterýž plat zuostává na městě v Novém Plzni, totiž deset kop platu, a u pana Hanuše pět kop platu, z toho platu mají najprvé kaplu svaté panny Bar- bory sklenúti v Šerém klášteře. Item potom odkazuje na kostel sv. Bartoloměje čtyři kopy gr. z toho jeho statku a potom z toho platu nadepsaného mají dluhy zaplaceny býti. Najprvé Sigmundovi dvě kopě platu, item Elsenhaymerovi do Salpurku jest dlužen šest zlatých uherských a čtyřidceti gr. a jiným dlužníkóm aby spravedlivé dluhy zaplatili z těch patnácti kop gr. platu zuostalého. Item Hedvice, manželce své, odkazuje šest kop gr. ze všeho jeho statku, jsa hnut milosrdenstvím k ní, ač jest jeho ona i neposlúchala i toho na něm nezaslúžila. Item němého aby děti jeho všichni smrti dochovaly a jej vodievaly a jemu potřebu daly jiesti a píti, a jestliže by němý nechtěl s nimi zuostati, ať by jemu vydáno bylo ze všeho jeho statku

Strana 57
1460. 57 čtyři kopy gr. k uoněmno šesti kopám, jakožť mu jest nebožčík otec jeho kšaftem odkázal. A když by dluhy všecky zaplaceny byly z těch patnádcti kop gr. platu, tehdy pravým dielem aby spadlo na děti Tomáškovic Andrlíkovic, totiž na Janka, syna jeho, na Markétu a na Elžku, dcery jeho i na jeho vnúčata ltem Dacianovi má list proměněn býti, kterýž má naň Tomášek Andrlíkovic na kopu platu, ten má proměněn býti na puol kopy platu, neb Tomášek Andrlíkovic praví, že mu na jistině dal pět kop gr. A také, jakož na město listy mají i na domy, kteréž na kaplanstvie svědčí, že když by ktožkolivěk v budúciech ča- siech své listy vyplatil, tehdy tento list a kšaft proti těm listóm nižádné moci nemá mieti, ale oni poručníci mají jinde plat na kaplanstvie kúpiti na tak dobrém a jistém zbožie vedle těch listuov kšaftovánie, jakož toho listové ti na plat šířeji svědčí. A cožkolivěk svrchu psáno stojí, žádá i chce s plným doufá- ním, aby po jeho smrti plnú moc a právo vzelo. A těch věcí všech — i všeho jeho statku movitého a nemovitého — ku pomoci připrosil jest i mocí listu tohoto připrošuje — Prokopa Reše a Václava Kantora, zeti jeho milého, měšťan z Nového Plzně, a je mocné poručníky činí — Také poručníci jeho nadepsaní, Prokop Reš a Václav Kantor, aby nižádného počtu nižádnému živému člověku z toho jeho zbožie a kšaftu neči- nili, ani z toho, což jest Václav Kantor prvé vládl za jeho zdravie, nebť jest jeho z toho ze všeho propustil i mocí listu tohoto propúštie, ani také po jeho smrti, co vlásti bude s Pro- kopem Rešem. — A nade všecky najvyšší poručníky činí múdré a opatrné pány purkmistra a konšeluov — města Nového Plzně, že dětem jeho radni i pomocni budú. Toho na svědomie a na potvrzenie své sme vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán — léta — tisícieho čtrstého a šedesátého, ten úterý před sv. Rehořem, slavným papežem božiem. Z nejst. knihy priv. a závětí f. D. 3. 1460. 17. dubna. V Novém Plzni. Obec m. Plzně koupila se svolením krále Jiřího od kapitoly svt. 72. Apolináře v Praze ves Volevec se vším příslušenstvím za roční plat 20 kop gr, které se zavazuje kapitole ve dvou lhůtách odváděti. My purkmistr, konšelee i všecka obec města Nového Plzně, našimi, dědicóv i budúcích našich téhož města měšťan a byd- 8

Strana 58
58 1460. liteluov jmeny, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie, nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsme od ctihodných mužuov, mistra Augustina, děkana i všie kapitoly a kanovni- kuov kostela svatého Apolinaříše v Praze, skrze příčinu a po- volenie najjasnějšieho kniežete krále Jiřieho, krále českého, pána pána našeho najmilostivějšieho, kúpili sobě a dědicóm i budúcím našim téhož města, měšťanóm a bydlitelóm, ves celú, Wolevec řečenú, k témuž kostelu svatého Apolinaříše z stara- dávna příslušnú, s dědinami, s dvory kmetcími, s úroky, také s platy, s poplatky, s lukami, s háji, s potoky, s hory [sic], s doly, i se dnem i se všemi a každými příslušnostmi a s vo- lemi, k té vsi od staradávna příslušnými, s plným právem a panstvím, tak jakož jsú sami od staradávna drželi, tu sobě nic nepozuostavujíc mála ani mnoho, dědi[c]sky a k věčnosti tak cele a úplně, jakož nám to a městu našemu již od týchž děkana a kapitoly i kanovníkuov svatého Apolinaříše dcky zemské, plnějie a šířejie svědčie, za dvě stě kop grošuov peněz střiebr- ných, pod úmluvú přátely mezi námi z vobú stranú jednostajně učiněnú, a od kapitoly a kanovníkóv vyš pověděné, i od nás a města našeho všie věcí svolenú takovúto: Že my nadepsaní purkmistr, konšelee i všecka obec města Nového Plzně, s na- šimi dědici a budúcími, téhož města měšťany a bydliteli, máme i dlužni jsme i dobrú naší věrú beze všeho falše i lsti všichni jednostajně rukú společnú a nerozdielnú slibujem platiti týmž děkanovi a kapitole i kanovníkóm svatého Apolinaříše a beze všech jich nákladuov i nesnáze našemi pracemi vydávati dvad- ceti kop grošóv, peněz dobrých střiebrných, každý rok rozdielně, to jest na svatého Havla, po dání listu tohoto najprv příštieho počnúc, deset kop grošóv a na svatého Jiřie, inhed potom bu- dúcieho, tolikéž, a též i jiná léta potom vždy na každý svatý Havel a svatý Jiří po desieti kopách groších a ty jim v Praze v jich moc klásti bez odporu a zadrženie všelikého a to tak dlúho i dotud, doniž bychom jim a té kapitole aneb kanovní- kóm k svatému Apolinaříši jinde na čistém a svobodném i dobře osazeném zboží, žádnými dluhy, věny a zápisy neza- vázaném, najdále v desieti mílech od Prahy nebo blíže, našimi vlastními pracemi i náklady i za naše vlastnie penieze, tolikéž platu ročnieho dědičného a věčného, totiž dvadceti kop grošóv, neodkúpili a ten plat jim volí a z povolenie královy milosti, krále českého, zjednajíc ve dcky zemské s hodnými zprávcemi na svobodných jich dědinách dobře osedlými nevložili děditsky

Strana 59
1460. 59 a k věčnosti, tak jakož země česká za právo má. Toto zname- nitě přidávajíc a k tomu sě i dědice své a budúcie i to město Nový Plzen svobodně a dobrovolně zavazujíc a vuoli naši, moc i plné přivolenie děkanovi a kapitole a kanovníkóm kostela svrchupsaného, nynějším i budúcím, dávajíce, ač by jim kdykoli úrok kterýžkoli na časy a roky dřéve jmenované, námi nebo našimi dědici a budúcími, dán nebyl a zaplacen a v jich moc tak a tu položen, jakož sě svrchu píše, tehdy dáváme jim plnú moc a právo nás i lidí naše i také lidi každého spoluměštěnína našeho, kdež by koli byli zaštiženi neboli byl zaštižen, s po- mocí každého člověka, jehož by oni mohli požiti, i také lidi naše i každého z nás lidi stavovati právem, jim bráti a zají- mati, až do splněnie a zaplacenie úroka anebo úrokóv do té chvíle zadržených i nákladuov na to naložených, neb škod proto vzatých, konečného, a my jim ani jich pomocníkóm ne- máme ani chcme právem buďto duchovním nebo světským ani tajným ani mocí, neboli kterým jiným súdem nebo odmlúváním sami skrze sě, ani skrze žádného jiného tajně ani zevně od- pierati, skutkem ani řečí, ale všady znáti, že jsú oni i jich po- mocníci proti nám právi a my proti nim křivi. Než toto ko- nečně z vobú stranú a jednosvorně jest zuostáno a svoleno jednostajně, když bychom koli děkanovi a kapitole anebo ka- novníkóm vyš psaným dvadceti kop grošuov platu a úroku roč- nieho, dobře osedlého, na dědinách čistých a svobodných tak a s takovú zprávú i v té zdáli od Prahy neb blíže odkúpili dě- dičně a ve dcky zemské s povolením královy milosti, krále českého, dědicsky a k věčnosti vložili i s takovú zprávú, jakož již nahoře plnějie jest vypsáno, tehdy tento list žádné moci dále již k ničemuž nemá jmieti, ale má nám a městu našemu zasě v naši moc bez všelikého odmlúvánie vrácen býti. A ktož by tento list měl s dobrú volí děkana a kapitoly svatého Apoli- naříše, ten též právo k tomu bude mieti, jako oni sami. Na po- tvrzenie všech věcí svrchupsaných, my nadepsaní purkmistr, konšelee i obec města Nového Plzně, pečeť města našeho větčie, j stým nás všech a jednostajným vědomím i dobrovolně dali sme a společně kázali přivěsiti k tomuto listu a prosili jsme urozených pánuov, pana Bohuslava z Švamberka, pana Jana z Kolovrat, seděním na Bezdružiciech, pana Bohuslava z Žeberka, seděním na Plané a pana Jindřicha z Kolovrat, seděním na Střele a urozených panoší a statečného rytieře, pana Jana Puškaře z Zaječic, Jana z Rakové, Jošta z Tupadl 8*

Strana 60
60 1460. a Václava Točníka z Křimic, že jsú na svědomie vedle nás pro lepší jistotu dobrovolně své pečeti k tomuto listu přivěsiti kázali, sobě bez škody, jenž jest dán a psán v Novém Plzni, léta od narozenie syna božieho tisícého, čtrstého a šedesátého běžícého, ten čtvrtek po velice noci. Listina pergam. třikráte prostřižená 396/157 + 12, v museu plzeňském s osmi pečeťmi miskovitými na proužcích perg. visutými. První pečeť m. Plzně schází. Druhá pečeť, s labutí v pravo hledící, s přilbou kolčí nad štítem, nad níž táž labuť stojí. Opis: Bohuslaw . . . . (ostatní nečitelné). Třetí pečeť, štít nakloněný, v němž orlice s rozpjatýma křídloma v pravo hledící se spatřuje, nad štítem kolčí přilba s křídlem. Opis: S. johannis — z kolowrat. Čtvrtá pečet s nakloněným štítem, v němž se pokosný pás, třemi srdcovitými lístky zdobený, spatřuje. Nad štítem přilba s křídlem šestiperým, opis! Bohuslav — z Zeberka. Pátá pečeť s týmž štítem jako třetí, opis neznalý. Šestá pečeť Jana Puškaře, v dolní části štítu stoupající půl- měsíc, jehož rohy kvítky jsou zdobeny. Sedmá Jana z Rakové, štít rozpoltěný, levá polovice vyšší, nad ní kolčí přilba s rohy, v pravo hledící, opis neznalý. Osmá Jošta z T., ve štítě tři krky husí s hla- vami (2,1), spodní části krků do středu k sobě obrácené; opis zašlý. Devátá, štít rozpoltěný, v pravo přední polovice velblouda, levá polovice vyvýšená, nad levou polovicí kolčí přilba s křídlem sedmiperým. Opis: Waczlaw Tocz—nik z Krzimicz. [Na rubu po- znamenáno]: Smlouva mezi Plzenskými a kapitolou sv. Appolinaříše. [Pod tím]: 27. Novembris 1640 jest ta jistota od pana Daniela dě- kana s. Apolinaříše vyzdvižena. — Starší sign. N. 7. Nov. sign. N. 95. 1460. — Opis listiny jest v liber empt. et vendit. č. 212 f. 5. — R. 1460. v úterý před sv. Filipem a Jakubem [29. dubna]. M. Augustin, děkan sv. Apolinaříše na Hoře Větrné i kapitola celá, vložili obci plzeňské prodej Volevce v desky zemské. Emler Pozů- statky desk II. 302. Po shoření desk vložen zápis 1543. v outerý po sv. Rehoři. DZ. 2 C. 27. 73. 1460. 28. dubna. V Praze. Kr. Jiří stvrzuje odevzdání kláštera Minoritského v Plzni bratřím Observantům a ustanovuje konšely plzeňské správci statků klášterních, totiž pusté vsi Borku, platů ročních v Nebilovech a na některých domech v Plzni. Georgius, dei gratia Boemiae rex, [Morauiae marchio, Lu- cemburgensis et Slesiae dux ac Lusatiae marchio] 1). Notum facimus tenore praesentium uniuersís, quod quem admodum ex licentia et indulto speciali2) sanctissimi domini nostri Pii, pa- 1) Místo v závorce schází u Tannera, ale v druhých opisech přichází. 2) spirituali A. B.

Strana 61
1460. 61 pae secundi et eius patentes literas ad uota nostra et deuotio- nem populi ciuitatis Nouae Plsnae monasterium beatae Mariae uirginis, olim fratrum Minorum Conuentualium, datum, assigna- tum et incorporatum est, cum omnibus censibus, prouentibus. vsibus, juribus et pertinentiis singulis, fratribus Minoribus de Obseruantia, deuotis nostris dilectis, ad ampliationem et exal- tationem cultus diuini in augmentum tum sanctae religionis et euangelicae obseruantiae, ad profectum etiam Christi fidelium. prout haec plenius in literis sanctissimi domini nostri ad hoc editis continentur, nos piam pastoris in gregem sibi commissum sollicitudinem in domino commendantes, ut eundem pro deuo- tione 3) fidelium et tam preclari facinoris actu filialibus uestigiis imitemur, dictam donationem et fratrum Minorum de Obseruan- tia in dictum monasterium missionem, auctoritate regia accep- tamus, ratificamus et nostri consensus robore communimus 4). Quoniam autem fratres prefati de Obseruantia proprietati pro modo regulae abdicauerunt, nec bona ad dictum monasterium spectantia per eosdem fratres gubernari debite possunt, volentes et loco illi jura quesita seruare et necessitatibus tum ruinarum monasterii, tum fratrum uictui regia clementia prouidere, acce- dente ad hoc consensu expresso honorabilis Uenceslai de Krum- low, decani et administratoris ecclesiae Pragensis, deuoti nostri dilecti, ad hanc causam per sedem apostolicam specialiter dati et deputati, ita sanctimus 5) et ordinamus, ut consules jurati prefatae ciuitatis, presentes et futuri, temporibus futuris sint procuratores et factores bonorum omnium ad dictum monaste- rium spectantium uel pertinendorum, et census, ut boni et fideles dispensatores dispensent, ruinis illius monasterii consulant, diruta reformantes 6), loco et personis ibi degentibus in necessi- tatibus prouideant, juxta quod facultates illius monasterii suppe- tere possunt. Bona autem ad dictum monasterium pertinentia, expresse duximus notanda7), uidelicet uillam desertam Borek, censum nudum et perpetuum in uilla Nebelowech3) et census nonnullos in domibus prefatae ciuitatis legitime emptos et com- paratos, et omnia alia bona ad dictum monasterium pertinentia, in censibus, pratis, agris uel alias ub cunque consistentia. Man- damus igitur uniuersis officialibus et urzednikonibus, fidelibus nostris dilectis et presertim subcamerario nostro, qui est aut 3) donatione B. 4) committimus B. 5) sancimus AB. 6) refor- mant AB. 7) nominanda AB. s) Nebilowech AB.

Strana 62
62 1460. pro empore fuerit, ut prefatos consules, a nobis datos et con- stitutos, factores et procuratores dicti monasterii, nequaquam impediant aut molestent, sed potius ad nostrae maiestatis com- placentiam fauoribus et auxilio manuteneant et prosequantur. Presentium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio lite- rarum. Datum Pragae die [uigesima octaua]9) Aprilis, anno do- mini [millesimo quadringentesimo sexagesimo],9) regni nostri anno secundo. [Ad relationem domini Procopii de Rabenstein cancellarii, Hilarius decanus Omnium Sanctorum Pragensis] 1“). Listu toho zachovaly se pouze přepisy a sice v knize privilegií měst. v pozůstalosti Stehlíkovské N. 154 f. 95. (A), pak opis na per- gamenč bez pečeti z 16. stol. v mus. plz. pod sign. N. 283 (B), pak v allegatech ke kronice Tannerově N. 113 f. 51. v mus. plz. (C), Zde vzat za základ opis Tannerův a odchýlky druhých na místech příslušných uvedeny. Otištěn jest list u Vrbčanského, Nucleus Mino- riticus Pragae, 1746 str. 194. N. 5. — V příčině vsi Borku srj. zápis z r. 1454 d. 27. května č. 25. 1460. 30. dubna. V Praze. 74. Král Jiří svoluje k trhu, kterým obec m. Plzně zakoupila ves Volevec od kapit. sv. Apolinúře v Praze za 200 kop grošů. Georgius, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio. Notum faci- mus tenore presencium vniuersis, quod constituti in presencia maiestatis nostre magister ciuium et consules jurati, ciuitatis nostre Noue Plzne, fideles nostri dilecti, nobis exposuerunt, quod ipsi suo et tocius communitatis presentis et future nomine emerunt et comparauerunt pleno jure villam Wolowecz cum omnibus et singulis suis pertinenciis, ab honorabili decano et capitulo, ecclesie sancti Apolinaris in Noua ciuitate Pragens in monte ventoso, deuotis nostris dilectis, pro ducentis sexage- nis grossorum, sub pactis et condicionibus infrascriptis videli- cet, quod ipsi ciues, heredes, incole et habitatores dicte ciui- tatis, tam presentes, quam futuri, tenebuntur prefatis decano et capitulo omnibus et singulis annis soluere et dare viginti sexagenas grossorum diuisim, decem in die sancti Georgii et 2) U Tannera dány jen číslice, ale ostatní opisy mají rok vypsaný. 10) VA a B schází toto poznamenání.

Strana 63
1460. 63 alias decem sexagenas in die sancti Galli de camera et fisco ciuitatis et illum censum propriis sumptibus et expensis repo- nere in ciuitate Pragensi in manus eorum tam diu, donec pre- fatis decano et capitulo ecclesie memorate pro tempore exi- stentibus ipsi, heredes, incole et habitatores presentes uel fu- turi, dicte ciuitatis Plzne, tantumdem census annui, liberi et perpetui, videlicet viginti sexagenas grossorum, in bonis quie- tis et liberis et nullis debitis aut dotis, obligacione uel inscrip- cionibus quibuscumque obligatis, in distancia decem miliarium circa Pragam uel citra,1) prefatum contractum empcionis et redem- cionis penis, arestis et multis firmantes, prout hec et alia in literis, super ea re a ciuitate prefata confectis, plenius conti- nentur, ipsi autem decanus et capitulum ecclesie memorate te- nebuntur prefatam villam Wolowecz disbrigare et de jure tam seculari quam ecclesiastico extrahere et libertare, ipsisque ciuibus et ciuitati tabulis terre, annotantes eos veros dominos dicte ville, constituere, renunciantes pro se et successoribus suis omni juri, quod eis quomodolibet competere in prefatam villam possit iuxta jura et consuetudinem circa hec fieri solitis et con- suetis. Nobis igitur prefati venditores et emptores humiliter supplicauerunt, quatenus sepedictum contractum, sic ut pre- mittitur, condicionatum et firmatum, auctoritate regia appro- bare, ratificare et nostri consensus robore confirmare digna- remur. Nos dictum contractum in vtilitatem ecclesie sancti Apo- linaris factum, ratum, gratum, et firmum esse volentes, ipsum animo deliberato, accedente ad hec consilio procerum et fide- lium nostrorum, de certa nostra sciencia, auctoritate regia acceptamus, approbamus et nostri consensus robore commu- nimus. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testi- monio litterarum, datum Prage die vltima Aprilis, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo, regni nostri anno secundo. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis referente domino Procopio de Rabenstein cancellario. [Na rubu]: Rlegistrajta. Listina perg. v museu plzeň. na straně roztržená 355/230 † 60, pečeť schází, na proužku z pečeti zbylém písmem 15. stol. pozna- menáno: „Potvrzení krále Jiřieho na ves Olewecz“. Na rubu listiny 1) Zde je vynecháno „propriis pecuniis emerunt et comparaverunt“.

Strana 64
64 1460. uprostřed nahoře pozdější rukou připsáno: „Tento majestát ve dsky zemské s povolením nejjasnějšího knížete a p. p. Maximiliana II. voleného řím. císaře, uher. a česk. etc. krále, jakožto krále česk., tak jakž relací JMCské, v kvaternu relací JMCské, 1) pánuov jich milostí a vladyk z plného soudu zemského léta 1569 folio 27. za- psaná, to v sobě šíře obsahuje a zavírá, vložen a vepsán jest.“ — Nov. sig. N. 96 starší 9. Zachoval se též pozdější opis na pergameně bez pečeti též pod sig. N. 96, a opis jiný v Štehl. knize priv. měst. f. 102. 75. 1460. 3. května. Závěť Strýce ševce, měštana plz. Bušek z Hřešihlav richtař, Martin zlatník purkmistr a Pro- kop Sviňák, přísežní konšelé a měštěné města Nového Plzně — vyznáváme —, že — Strýc švec, měštěnín z Nového Plzně své poslednie rozkázánie, — aby mezi paní Přibú, manželkú jeho a jeho přátely — róznice nebyly, učinil. Najprvé Vítovi súkenníkovi, což vlny má, tuť jemu odkazuje; it. témuž Vítovi odkazuje deset kop grš. na Michálkovi brnieři, — deset kop grš. na Přechovi z Kunratic, — sedmnáct zlat. uher. na Miku- lášovi stolaříkovi, kteréž dáti má na sv. Havel — příští; it. z té vlny aby Vít súkenník udělal osm postavuov sukna, aby těmi postavy chudé odieval; it. na faru a kostel sv. Bartolo- měje odkazuje čtrnacet kop grš. na Kantorové, jakož mu jest za šlojieře dlužna zuostala; it. ten dluh, kterýž mu jest Ondrá- šek súkenník zuostal dlužen, ten jemu odpúští; it. kterýž dluh má na Jankovi Tomáškovic, tenť jemu odpuštie a k tomu jemu pět kop grš. přidává; it. odkazuje chudým, aby panie Přiba kúpila dvadceti kožichuov po uherském zlatým; it. má dluh na panie Hedvice Štahlavské totiž tři kopy a čtrnácet grš., za kteréž jest rukojmě Mikulášek krejčieř a Burjan zlatník, tyť od- kazuje Mikuláši Kačičkovi; it. na Sigmundovu zlatníkovu synu jmám uherský zlatý a čtrnácet grš., it. dluh jmám na Borku na Ambrožovi jeden zlatý uher. a čtyřmezcietma gr., za ty oba zlata, dluh dobudúce, aby Oldříšek kramář kúpil potřebu kně- žím Bosákóm za polovici a do špitála druhú polovici; it. což jest do špitála vydal na chudé, to všecko mimo se púštie; it. kterýž pásek jmá od paní Luciji ve čtyřech kopách grš., 1) DZ 2 C 27.

Strana 65
1460. 65 aby tiem chudé nakrmil Vít súkenník; it. dluh, kterýž má na Črnochové tak, jakož se v registrách najde, aby to manželka jeho na chudé obrátila; it. Mikulášek jirchář, jak duom kúpil u Vechuov, tenť mu jest dlužen kopu grš., tuť jemu odpúštie: it. Fencl jirchář jest mu dlužen dva zlata uherská, tyf odka- zuje Mikulášovi jircháři; it. jiný statek vešken — panie Přibě, manželce své, odkazuje a poručnicí ji činí a jí ku pomoci při- dává — Janka Tomáškovic, Víta súkenníka a Ondráška súken- níka. — Toho na svědomie (jako č. 1.) — léta — tisícieho čtyř- stého a šedesátého, tu sobotu sv. kříže nalezenie. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 4. 1460. 8. května. Burián z Gutšteina koupil od Bohuslava z Chlumu 34 kopy roč. platu na městě Tachově; ježto list ten se vztahuje též na jiné platy na městě Novém Plzni a na vsi Nových Chodech, zavazuje se, list hlavní k potřebě držitelů těchto platů pod zárukou dostatečnou vydati. 76. Já Burian z Gutšteina, seděním na Nečtinách, jménem svým i svých budúcích, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú, že jakož sem od urozeného Bohuslava z Chlumu kúpil čtyři a třidceti kop grošóv platu ročnieho na městě Tachově, nejjasnějším králem Karlem, cesařem římským, slavné paměti, zapsaného panu Bohuslavovi z Švamberka, jakož ten list s majestátem ciesařským, také i na jiného viece platu tudiež v Tachově a v Novém Plzni a ve vsi Nových Chodech a na dvě hniezdě jestřebie v něm zapsané, v sobě šíře svědčí a ukazuje, kterýžto list a majestát nade- psaný Bohuslav z Chlumu mně a v moc mú vydal jest na ten plat svrchujmenovaný, kterýž sem od něho kúpil a proto ktož- koli má kterú spravedlnost k jinému platu v tom listu s ma- jestátem zapsanému, ješto mně prodán nenie, jakožto zejmena tito. Jan z Kocova, Oldřich Balile z Caltova, Pertold Filibeř z Tachova, syn nebožce Fegalov z Plzně, Dluhomil z Dražovic i jiní, a chtěli by ten list kdyžkoli k své potřebě jmieti, tehdy já Burian nadepsaný i s svými dědici každému tomu jmám a slibuji ten majestát na hodné a dobré rukojmě dáti pod zá- kladem té všie summy, na niž ten list s majestátem svědčí 9

Strana 66
66 1460. a to za šest neděl pořád zběhlých a potom za druhých šest neděl a tak dále vždy jej na rukojmě dávati jmám, dokud by z nich kterému jeho potřebie bylo; a jest-li že by ten jistý list s majestátem z moci našie kdy vyšel, tehdy ten nebo ti, ktož by jej od nás měli, mají těm všem napřed jmenovaným učiniti s ním též jakož sme my činili a jakož nahoře psáno stojí. A to všecko, což svrchupsáno stojí, slibujem ctně, věrně zdržeti beze všeho přerušenie. A tomu na svědomie pečeť svú vlastní vědomě a dobrovolně kázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem urozeného pána pana Jana z Gutšteina, a urozených panoší Příbrama z Račína, Jin- dřicha z Udrce, Jana z Kokořova, Habarta z Strochovic a Bu- riana z Martic, že sú své pečeti podle mé na svědomie také přivěsili k tomuto listu sobě bez škody, jenž jest dán a psán, léta po narození syna božieho počítajíc tisícého čtyřstého šede- sátého, ve čtvrtek na svatého Stanislava. List. perg. v museu plzeňském 282/150 +34, se 7 visutými pe- četmi na proužcích. První dvě pečeti stejného znaku, totiž ve štítě tři páry parohů jeleních (2, 1) o desíti větvích s kolčí přilbou s párem parohů nahoře vyrůstajících a u druhé pečeti ještě dole z pod přilby po větvi jedné, z prava a z leva vyrůstající. Opis první peč.: s bu- ryan — gutstein. Opis druhé peč.: S. jan — gutsstain. Třetí Příbra- ma z R., štít dole okrouhlý v pravo skloněný s vodorovným vystu- pujícím břevnem uprostřed, na levém rohu kolčí helm s rohy, opis málo čitelný: . . . zibra— m z raczina. Čtvrtá Jindřicha z U., štít okrouhlý, v pravo skloněný, s vyvýšeným vrchem, nad levým vrchem kolčí helm, z něhož postava až po kolena vystupuje s rukama nad hlavu zdviženýma, opis nezřetelný. Pátá Jana z K., štít okrouhlý v pravo skloněný, rozpoltěný, pravá polovice málo vyšší, nad levým rohem kolčí helm s rohy bůvolími, opis: S† jan — z kokorzow. Šestá Habarta z S., štít okrouhlý pokosmo rozdělený, dolní čásť vyšší. Opis úplně nezřetelný. Sedmá Buriana z M., štít trojhrotý, uprostřed tři ohnuté nohy s ostruhami, stehny do středu k sobě obrácené (2, 1), opis: † . . . uryan x de merticz — Na rubu listiny rukou 16. stol. poznamenáno: Plat na Tachově na majestát etc. — Sign. nov. N. 424. 77. 1460. 8. května. Závět Hanuše lékaře. Bušek z Hřešihlav richtář, Martin zlatník — purkmistr a Jakub Slupník, přís. konšelé m. Nov. Plzně, vyznáváme —, že — Hanuš lékař, měštěnín z Nového Plzně, — své poslednie rozkázánie tak,

Strana 67
1460. 67 aby po jeho smrti mezi panie Dorotú, manželkú jeho a panie Annú dcerú jeho a Vítem zetí jeho róznice nebyly, učinil. Naj- prvé odkazuje duom svój i vešken statek, pravú polovici, man- želce své panie Duoře a druhú polovici dceři panie Anně s mu- žem jejím Vítem; it. jestliže by spolu nemohly býti, tehdy man- želka jeho má duom prodati a sobě napřed polovici vzieti a dceři její druhú polovici vydati. Na kostel sv. Bartoloměje odkazuje kopu gr., aby panie Duora z svého dílu dala. Poručníky činí Prokopa Sviňáka, konšela a Jíru Stoda. Toho na svědomie své sme vlastnie pečeti k listu tomuto přivěsili, jenž jest dán léta — M'CCCC"LX", ten čtvrtek na sv. Stanislava, bisku- pa bož. Z nejst. knihy priv. a závětí f. D. 4. — Srj. list cís. Sigm. z r. 1437. 6. list. v Praze, Listář I. č. 360. jímž císař zapisuje témuž lékaři 225 kop grš. na Dobřanech. M. Hanuš zakoupil si r. 1438. dům č. 103 v ulici Mansfeldské a držel jej stále až do smrti své. 1460. 21. května. Konšelé na plném soudu činí mocné rozhodnutí v rozepři o závět 78. měšťěnína Jana, syna Mikuláše Hynka. Léta od narozenie syna božieho M CCCC"LX" tu středu před sv. Urbanem byl súd osazen Buškem rychtářem, Martinem zlatníkem purkmistrem, Janem Hladkem, Janem Panuoškem, Prokopem Rešem, Václavem Homolí, Prokopem Sviňákem, Ja- nem Ovsíkem, Bartú Randú, Janem Tomáškovic, Jakubem Ko- šíkem a Jakubem Slupníkem, z rozkázánie pp. Václava z Vale- čova, podkomořieho královstvie českého, mezi panie Katrušie Olbramkú z jedné a panie Machnú z strany druhé, o kšaft, kterýž jest rozkázal Jan, syn Hynkuov. A na tom kšaftu dal a odkázal XXX kop grš. a to rozdielně X kop na záduší do kláštera Črného a XX kop mateři se dceří; jestliže by buoh které neuchoval, aby s jedné na druhú spadlo. Item vinnila jest Katruše Olbramka panie Machnu, dávajíc jí vinnu a žalujíc, že by jí nesplnila z kšaftu XXX kop gr., jakož jí odkázal muž její Jan Hynkovic, jakož kšaft v sobě šieř svědčí. Item panie Machna odpor jest učinila proti Olbramce a praviec, že jí jest splněno na tom kšaftu, jakož stojí psáno, XXX kop gr. doplna a vcele, a podávajíc se, že to chce provésti, že se to dálo prve za staré rady, že jí splnila těch XXX kop gr. na tom 9*

Strana 68
68 1460. kšaftu. A to jest provedla, že jest to seznal z staré rady Václav Točník a ti lidé všickni z Kotovic, jménem Martin Chvíle, Blažek rychtář, Prnocha, starý Hucák, Chochole, Mílek, mladý Hucák, Pavel Čaš, Barta Jezovec, Šíma, Tuoma Pátek, berúc to k své cti a vieře a k své duši, jakož jim sstúpila panie Machna těch XXX kop gr., kteréž jest byla dlužna na kšaftu, že jest to zdvihla Katruše Olbramka z těch lidí z Kotovic, jakož jsú to osobně seznali. Item seznali jsú kněží dále, kněz Dětřich a kněz Jan z Črného kláštera, kterak jsú ve staré radě stáli a že přikázáno, aby panie Machny u pokoji nechali a že jest kšaft splněný, a jim kázali] [aby] k Katruši Olbramky [sic] hle- děli o těch X kop gr., kteréž jsú na klášter rozkázány, aby ona Olbramka těch X kop gr. splnila. Kteréž my slyševše z staré rady, nález i jiné svědomie, — ve jméno božie nalezáme a po- tvrzujem, že jest panie Machna spravedliva a že jí pán Buoh pomohl, neb jí vinnovata nic nenie, a v tom nezavierajíc jim vyššieho práva, ani pana podkomořieho. A ten se súd stal na rathauze, léta a dne, jakož svrchupsáno stojí. Z nejst. knihy priv. a závětí f. D. 2. — Srj. k tomu závět téhož Jana Hynkovic z r. 1433. 30. srpna, Listář I. č. 332. 1460. 5. června. 79. Jan Chřásta z Olešné listem pod vlastní pečetí svědčí, že předešlý držitel vsi Kokota Purkart prodal faráři dejšínskému lán lesa a že nástupkyně Purkarta pí. Kunka z Chřástu nijak farářům nepře- kážela v držení lesa toho a podobně ani sám jim nepřekážel. Já Jan Chřásta z Olešné, vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie i čísti nebo čtúce slyšeti budú, jakož za slavné paměti krále Václava paní Kunka z Chřástu, dobré paměti, držela ve vsi v Kokotě, co jie bylo jmenováno a uká- záno po nebožci Purkartovi a týž Purkart prodal jest za svého zdravého života lán lesu knězi Václavovi, faráři dejšínskému, i budúcím farářóm k kostelu dejšínskému, a což jest viece nežli lán, to jest přidal dobrovolně za své předší k témuž kostelu. Tu paní Kunka za svého drženie, dokudž živa byla, farářóm dejšínským na tom lesu, což bylo od toho zbožie odprodáno i přidáno, ižádnú věcí jim nepřekážela, ani jim v to sahala. A po její smrti já sem to držal a také sem jim na tom nepřeká-

Strana 69
1460. 69 žel. A to mi jest tak svědomo a tak to chci každému seznati, kdež toho potřebie bude a to beru k své cti, k své vieře i k své přísaze, že to jinak nenie. A tomu na svědomie svú sem vlastní pečeť k tomuto listu dal mú volí přitisknúti, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého šedesátého, ten čtvrtek před hodem sv. Trojice nerozdielné. Z knih erekčních XIII. f. 282. 1460. 5. června. Mareš ze Štahlav spolu se staršími sousedy svědčí, že předešlá 80. držitelka vsi Kokota pí. Kunka a po ní p. Jan Chřásta nečinili faráři dejšínskému překážek v držení lesa, který byl od té vsi před tím ke kostelu koupen. Já Mareš z Tiahlav seděním v Epovicích a starší súsedé a osadní fary dejšínské, známo činiemy tiemto listem každému, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že nám jest to památno i svědomo, jakož paní Kunka držala ves jmenem Kokot, že na to[m] lesu, kterýž zodprodán od toho zbožie k kostelu dejšín- skému, ižádnú věcí nepřekážela a faráři všichni, kteříž tu u té fary v Dejšině obývali, toho lesu požívali bez přiekazy paní Kunky, a po nie držal to zbožie Jan Chřásta a také na tom lesu žádnému faráři nepřekážel. A to nám jest dobře svědomo a to beřem k naší cti i k naší vieře, že jinak nenie a to bychme též ústně seznali každému, ktož by toho na nás tázal a] žádal. A tomu na svědomie já svrchupsaný Mareš svú jsem pečeť vlastní sám za se k prosbě osadných svrchu dotčených přitiskl k tomuto listu dobrú mú volí a jistým vědomím, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého, ten čtvrtek před hodem sv. Trojice nerozdielné. Z knih erekčních XIII. f. 282 b. 1460. 6. července. Závěť měštěnínky Anny Panenkové. 81. Bušek z Hřešihlav richtář, Barta Randa purkmistr a Václav Homole, přís. konšelé m. Nového Plzně, známo činíme —, že poctivá panie Anna Panenková — své poslednie rozkázánie

Strana 70
70 1460. učinila. Nejprvé odkazuje Bachové, jejie nevěstě, 10 kop gr. a Šimonovi, Bachové synu, 10 kop gr.; it. na faru a kostel sv. Bartoloměje 10 k. gr.; it. do školy chudým žákóm, kteříž se učí, aby jim za 10 k. gr. kopu platu kúpili a když by hodiny zpie- vali, aby tiem pilněji pomahali zpievati a pána boha za její duši prosili; it. chudým do špitála na polepšenie, aby jim za 5 kop gr. 1/4 k. gr. platu kúpili; it. odkazuje dva postavy sukna na chudé vdovy, aby mezi ně bylo rozkrojeno; it. Vrkšovým dětem, sirotkóm do Dobřan, 5 kop gr.; it. vostatek statku svého odkazuje bratru svému Štěpánovi ševci, aby z toho dluhy zaplatil a ji po její smrti poctivě k hrobu připravil. Poručníka činí Ště- pána ševce, bratra svého a Jakuba Košíka, konšela. Toho na svědomie pečeti naše k listu tomuto jsme přivěsili, dán — léta — M°CCCCOLX“, tu neděli po sv. Prokopu, zpovědníku božiem. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 4. 1460. 10. října. V Praze. 82. Král Jiří svoluje k trhu, kterým obec m. Plzně koupila dvůr Cilkovský ve Škvrňanech od Ctibora z Martic a Jana z Lestkova My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a markrabie lužický. Oznamujem tiemto listem všem, jakož předek náš, král Ladislav, slavné paměti, obdařil jest věrné naše milé, Ctibora z Martic a Jana z Lestkova, písaře kanceláře našie, nápadem svým, kterýž měl k dvoru Cilkovskému v Škvrňanech1) a což k němu přislušie, za jich službu, o kterýžto nápad oni dobrovolně s věrnými našimi milými, purkmistrem, konšely i vší obcí města našeho Plzně, smlúvu sú učinili tak, že všecka práva, kteréž sú měli nápadem, předkem naším k tomu dvoru Cílkovskému v Škvr- ňanech, i jiná práva vydali sú jim a za to jistú summu peněz vzali, i prosili sú nás všichni jednostajně, abychme k tee smlúvě naše povolení dali. A my k jich prosbě k tee smluvě naše po- volení dali sme a listem tiemto dáváme a tuto milost zvláštní jim činíce, aby ten dvuor Cilkovský v Škvrňanech s příslušnostmi svými při městě Plzni svrchupsaném věčně zuostal a k tomu 1) Viz č. 24, z r. 1454. 12. března.

Strana 71
1460. 71 městu přislušel. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek po svatém Dionysii, léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého, královstvie našeho léta třetieho. [Na ohybu v pravoj: Ad relacionem d. Procopii de Rabenstein cancellarii. [Na rubu]: Rſegistrajta Jacobus de Cadano. List. perg. v museu plzeňském 343 166† 63, s pečetí miskovitou s 5 znaky zemskými na proužku visící. Na rubu při proužku pozdější rukou připsáno: Potvrzenie smlúvy o dvuor Cilkovský v Škvrňanech. Sign. nov. N. 97. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 97. 1460. 11. listopadu. Jan z Rožmberka dluhuje 200 k. gr praž. panoši Janovi z Zaječic 83. a manželce jeho pí. Barboře z Nov. Plzně. Jan z Rožmberka, jistec dluhu dolepsaného, Jan Rus z Če- mín, Witha ze Rzavého, purkrabie Chusnický, Mikuláš Přiešek z Češtic, Jan Koňata z Olešnice, Jarohnèv z Usušie, hawptman Třebonský a Kunáš z Machovic, rukojmie jeho, s ním a zaň, vyznáváme —, že jsme dlužni — IC kop gr. dob. stříbrných rázu praž., z kterýchžto peněz máme a slibujem plat z komory dávati 20 kop gr. na každý rok a to rozdielně na s. Jiřie 10 kop a na s. Havla druhých 10 kop, slov. panoši Janovi z Zaječic a paní Barboře z Nového Plzně,1) manželce jeho, — slibujíce tiemto listem — všichni společnú rukú a nerozdielní, — pe- nieze svrchupsané zaplatiti, když by nám dali puol léta napřed věděti —. Paklibychom toho neučinili etc. (obvyklá forma ležení do Prahy, do Nového Plzně, do Českých Budějovic, anebo do Rudnice). — Toho všeho na jistotu — své pečeti — přivěsili sme —, dán na Krumlově léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtřstého šedesátého, v úterý den sv. Martina. Kníž. archiv v Třeboni, kopiář F. Ros. 24a., f. 115b. 1) Jan Puškař z Zaj. a manželka jeho Barbora drželi dům v Anděl- ské ul. č. 175 od 1459—1468. R. 1468. zemřela Barbora a r 1471. se uvádí Majdalena jakožto nová manželka Jana Puškaře.

Strana 72
72 1460. [1460. Petr farář v Dejšině žádal při úřadě arcibiskupském za vepsání do kněh listů, kterými kostel v Dejšině jest v držení lesa a dvou lánů ve vsi Kokotě, k čemuž tehdejší správcové kapituly svolili. Martinus de Strasseczi alias de Vgezd, archidiaconus eccle- sie Pragensis et canonicus prebendatus eiusdem, coadministrator archiepiscopatus Pragensis, cum venerabilibus dominis Hilario de Luthomierzicz et Johanne de Crumlow, decretis doctoribus et administratoribus, auctoritate juris sede vacante per venera- bile Pragense capitulum deputatis, constitutus, notum facimus vniuersis, quod constitutus coram nobis et actis presentibus ho- norabilis vir, dominus Petrus, plebanus ecclesie parrochialis in Deyssina prope Nouam Pilznam, certas litteras unam in parga- meno cum sex sigillis pendentibus in pressulis pergameneis de cera nigri coloris albe cere impressis, recognicionis cuiusdam in testimonium sub nomine famosi Johannis Chrzasta de Olessna armigeri, vna cum tribus testibus ydoneis, videlicet Johanne Bulin, Blasio et Simone Marssat de Deyssina, laicis parrochia- libus, et alia littera in papiro scripta in testimonium sub no- mine famosi Marssonis de Styahlaw, residentis in Epowicz arm geri, sanas, vtrasque litteras et integras, non viciatas, non cancellatas, non aliquo vicio aut rasura viciatas, sed omni prorsus suspicione carentes, publice coram nobis exhibuit et coram testibus infrascriptis fide dignis ostendit, petens huius- modi litteras vna cum attestacione testium memoratorum pre- scriptis sub juramento personaliter et corporaliter ad ymaginem crucifixi tangencium, examinatorum de veritate dicenda super empcione cuiusdam silue a quibusdam Purkardo et Nicolao, fratribus armigeris de Kokot, empotrum [sic] et per ipsos vendito- rum [sic] per quempiam dom. Wenceslaum, olim plebanum eccle- sie in Deyssina, pro vtilitate ecclesie et plebanorum habende, tenende et possidende, nec non super dotacione dicti Chrzaste duorum laneorum cum quartali pro ecclesia in Deyssina, actis presentibus et libro presenti ad perpetuam rei memoriam de verbo ad verbum petens, prout continentur, inseri et inscribi cum nostre auctoritatis ordinarie et decreti interposicione. Nos autem considerantes prefati d. Petri, plebani in Deyssina, iustam peticionem et congruam, ipsas litteras vna cum testium attestatis, presentibus actis inseri et inscribi de verbo ad ver- 85.

Strana 73
1461. 73 bum, nil addendo vel minuendo, quod sensum mutet alias variet intellectum, inseri decreuimus et inseruimus, volentes et de- cernentes, quod huiusmodi insercioni litterarum predictarum siue copie presentibus inscripte fides plenaria vbilibet adhibeatur, quibus omnibus et singulis nostram auctoritatem ordinariam interposuimus et interponimus presentibus pariter et decretum. Littere vero prime, in pargameno scripte sub nomine Johannis Chrzasta, cum sigillis ipsius et aliorum propriis quinque armi- gerorum infrascriptorum in eadem cum nigra cera desuper albe impressis, appensis, de qua sit mencio supperius, sequitur et est talis, wlgari ydeomate scripta: [Následuje list Jana Chřásty z Olešné ze dne 21. května 1457., č. 43, pak list téhož Jana z Ol. z r. 1460. 5. června č.79, a posléze list Mareše ze Šťahlav z roku 1460. 5. června č. 80. Konec zápisu s datem chybí. Z kněh erekčních XIII. fol. 281. b. 1461. 9 ledna. Jan Kutský, měštěnín plz. zaprodal na statku svém 1 kopu roč. 85. platu k oltáři svt. Alžběty ve farním kostele. Bussko de Hrziessihlaw, iudex, Philippus brazeator magister ciuium, et Symon Mykssycze, iurati consules ac ciues ciuitatis Nowe Plzne — recognoscimus, quod — Johannes Kutsky bra- seator, noster conciuis — recognouit, se — in domo et ipsius area, que est sita — inter domos Nyczky [sic] 1) carnificis ex vna et Johannis Oczkonis2), penes murum ciuitatis, parte ex altera ac super omnibus aliis bonis suis, — vnam sexagenam gross. arg. prag. monete, census annui et perpetui — pro decem se- xagenis gross. arg. — wendidisse Johanni, filio Procopii Fegal Johanni Hladkoni, Procopio Swyniak et Bernhardo Tocznik, comissariis ipsius, nostris conciuibus et altariste sancte Elizabeth in parrochia sancti Bartholomei et successoribus eorum, pro- mittens prefatus Johannes Kutsky — dictum censum predictis creditoribus suis et heredibus et sucessoribus eorum annis sin- gulis diuisim soluendo censuare, videlicet incipiendo in festo s. Georgii, proxime venturo, mediam sex. gros. et in festo s. Galli, inmediate secuturo, totidem. — Et non dato censu cuiuscunque dictorum terminorum. (Následuje obvyklá forma 1) Místo Nyczky má státi Měčínský Mikuláš. — 2) Domy tyto jsou v ulici Veleslavínově č. 58. Kutského, č. 57. Očkův a č 59. Mečínského. 10

Strana 74
74 1461. hojení se na majetku prodávajícího jako při čísle 39.) Harum, quibus sigilla nostra ad preces dicti Johannis Kutsky appensa sunt, testimonio literarum. Datum anno domini millesimo qua- dringentesimo sexagesimo primo, feria sexta post Epiphaniam domini. List. perg. v mus. plz.: 220/179 14, z pečetí chybí první, druhé dvě jsou úplně zachovalé, na proužcích visuté. 2. Štít dole oblý, v němž sladovnická limpa, z dola špicí do pravého rohu šikmo ležící, se spatřuje. Opis minus: S† philpt sladovnik. 3. Podobný štít s limpou šikmo z le- vého horního rohu dolů špicí obrácenou. Opis: S. simoni miksicze. 1461. 12. ledna. 86. Maretka, stará richtářová, dluhuje 50 kop čes. židu Zalmanovi a zapisuje je na domě svém s tím, že je ve třech letech splatí Já Maretka, stará richtářová z Nového Plzně, vyznávám tiemto zápisem, — že sem dlužna padesáte kop grš. dob. stř. — Zalmanovi, židu Suchému i dětem jeho, v kterýchžto penězích zastavila sem duom svój, v kterémž sedím na rohu, dvuor, dědiny, lúky, v základě i to všeckno, což mám —, kteréžto penieze jmám — vyplniti ve třech létech — na roky vdolepsané: Najprvé na sv. Bartoloměje, — sedmnácet kop grš., potom v rok opět na sv. Bartoloměj sedmnácet kop gr. a pak opět v rok na sv. Bar- toloměj posledních šestnácet kop grš. A jestli že bych na který sv. Bartoloměj kterých peněz nedala, — tehdy (atd. Obvyklá forma braní základů). — A to jest Zalman obdržel v zahájeném súdě skrze úmluvu. A. d. M°CCCC'LXI' feria II post Epiphaniam domini. Kniha soudní č. 2. fol. 79. Srj. č. 95. 1461. 12. ledna. 87. Dědicové Jana Měčínského postoupili špitálu dědinu náhradou za ztracený list na 5 kop znějící. My kněz Václav, probošt špitálský u svaté Máří Majdaleny, Šimon Mikšice, Vít Súkenník a Martin Mertlíkovic z Nového Plzně, úředníci špitálští, vyznáváme tiemto listem nebo zápisem, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú, že jakož sme měli list, kterýž jest stracen, na Jana Měčínského, na jeho dědictvie, na jeho sta- tek na pět kop groš. k špitálu, za těch pět kop groš. postúpili jsú

Strana 75
1461. 75 nám synové Měčínského dědinu k špitálu a z těch pěti kop groš. nám dědinú tak splněných, my nadepsaní úředníci špitálští syny Měčínského — kvitujem a svobodny propúštieme, že my ani žádný jiný, ač by ten list hlavnie v čí moc všel, nemáme po vše časy budúcí neupomínati nižádným právem, ani duchovním ani světským. A toho na svědomie prosili jsme, že jest tento zápis v súdné knihy vepsán. A. d. M'CCCC"LXI° f. II post Epi- phaniam domini. Ze soudní knihy N. 2. f. 79. 1461. 4. února. Spor o cestu mezi Petrem Chrtem a Šimonem Mikšicem. 88. Anno domini etc. LXI° feria IIII post Purificacionem sancte Marie. Jakož jest byl Petr Chrt sladovník zapověděl k súdu Šimonu Mikšici o cestu, kterúžto cestú Petr Chrt chtěl z své lúky jezditi bez úplatku, ale Šimon Mikšice provedl to dobrým svědomím konšely starými, Václavem Točníkem a Vávrú Pšeničku a jinými dobrými lidmi hodnými starými, Kozú zahradníkem, Janem Stehlíkem, toho zbožie dědicem, Blažkem tkadlcem u zadnieho mostu, Havlem Masopustem a Boršem zahradníkem, Janem Jaklíkem rybákem a Štěpánem tesařem. A my purkmistr a konšelee přeslyševše toto svědomie a výpověď jsme takovúto učinili: Že Petr Chrt, kterýmž se jest svědomím dokládal, toho provésti nemohl, že pán buoh pomohl Šimonovi Mikšicovi tak, aby bez jeho vuole tú cestú skrze jeho chmelnici nejezdil s vozem bez úplatku, toť tak vypoviedáme, nebť jest to nade- psaný Šimon svědomím hodným provedl, že z té jeho lúky nikdy cesta tudy nešla, ale šla pod jezem skrze řeku. Ze soudní knihy N. 2. f. 80 b. 1461. 22. března. Město Linec určilo pevné ceny různého zboží na trh dováženého, 89. jako obilí, masa, vína, koření, látek, dále mzdu řemeslníků i slu- žebníků. Sukno z Čech dovážené určeno takto: Item ein ellen Pilsner nicht vber 44 denars.; it. ein ellen Piskaer nicht vber 32 d.; it ein ellen Wudweiser nicht vber 44 d.; it. ein ellen Newn- hauser nicht vber 55 d ; item andere geringe pehamische tuech ain ellen nicht vber 28 d. 10*

Strana 76
76 1461. Mayer, Analecten zur öster. Geschichte im 15. Jahrh., Zeitschrift für oest. Gymnas. 1880. 9. 1461. 28. března. 90. Paní Machna se syny svými Sigmundem a Mikulášem postoupili obci plzeňské své dědiny k založení rybníka a přijali za to od obce dědiny jiné. My Machna, Hynkova dcera z Nového Plzně, Sigmund z Hodušic a Mikuláš z Bavorova, synové jejie, známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsme přátelsky smluveni o dědiny i lúky své, kteréž jsme dali a postúpili múdrým a opatrným pánóm, purkmistru a konšelóm a všie obci města Nového Plzně tu, kdež jsú oni rybník 1) udělali, za ty dědiny i lúky jsú nam nade- psaní páni polulány, dědiny a dvě dvořiště pod rybníkem po- stúpili k věčnému vládnutí pokojně a svobodně beze všech po- platkuov, tak že jsú nám za to dosti učinili a slibujem jim pode ctí a pod vierú, že jich věčně z toho nechcme napomínati, ani dědici i budúcí naši nemají je z toho nařiekati, nebť jsú nám za to dosti udali, tak jakž svrchupsáno stojí. Také jestli že by nadepsaným pánóm Plzenským ktožkolivěk na to zbožie sáhl kterým právem, buďto duchovním nebo světským, tehdy my nadepsaní jistci slibujem veřitelóm svým nadepsaným to zbožie nadepsané očistiti a vysvoboditi, tak jakož česká země za právo jmá. Toho na svědomie a na potvrzenie své jsme vlastnie pe- četi k tomuto listu přivěsili a pro dalšie jistotu a pevnost pro- sili jsme urozeného a statečného rytieře pana Jana Puškaře z Zaječic a urozeného panoši Václava Točníka z Křimic, že jsú své vlastnie pečeti na svědomie a sobě beze škody k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna bo- žieho tisícieho čtřstého a šedesátého prvnieho, tu sobotu před quietnú nedělí. Listina perg. v museu plzeňském 283/110† 22, s pěti visutými pečetmi na proužcích. 1. Štít oblý s vyšším pokosmým pruhem. Opis neznalý. 2. Štít oblý, rozpoltěný, s vyšší pravou polovicí, přes obě uprostřed vodorovně vystupující břevno. Opis: Sigmund z Hodussicz. 3. Štít oblý, ráz však k nepoznání pomačkán. Opis z polovice od- 1) Tento zápis týká se založení rybníka, nyní velikého zvaného, u vesnice Volevce, kterýž v ploše 58 he tarů se rozkládá úplně na po- zemcích Voleveckých. Ves tuto si obec koupila nedávno před tím r. 1460. 17. dubna viz čís. 72.

Strana 77
1461. T7 lomen: S. Mi . . . , orowa. 4. Štít dole oblý, v němž se v dolní části spatřuje stoupající půlměsíc s rohy kvítky zdobenými, opis z části olámaný, z části neznalý. 5. Štít nakloněný rozpoltěný, v pravo přední polovice velblouda, levá polovice prázdna. Kolčí helm v pravo hle- dící s křídlem. Opis got. minus: waczlaw tocz — nik z krzimicz. Nov. sig. 97. 1461. 22. července. (Ve Výmaru.) 91. V příloze připojené k listu durinských místodržících saskému vévodovi Vilémovi činí se o Plzni zmínka. — „Als diese schrifft biss daher geschriben was, wart vns durch ern Vlrich Sacks 1) schrifft zu verstehen, ym wer gesagt worden, das der von Sternberg, Rosinberg, Swanberg vnd andere herren, auch die von Presla und Pilsen mit sampt vil andern steten des konigs von Beheimen abgesagte fihende sullen worden sin, wie oder worumb, wisse er nicht, oder was das warheid uf ym trage; des furdern grund zu erfarn, wollen wir uns flissigen." Bachmann, Briefe und Acten unter Friedrich III. č. 100. 1461. 4. září. Kr. Ladislav daroval v Roudné tvrz, dvůr poplužní po smrti Elišky 92. z Nov. Plzně naň spadlé, Janovi z Plané, písaři desk menš. In villa Rudnee, bona et hereditates, videlicet municio, curia arature, per mortem Elsscze de Noua Plzna, relicte Mertlini et Michaelis, filii eius de ibidem, cum omnibus pertinentiis ad dom. regem sunt deuoluta et dom. rex Ladislaus prenominata bona dedit Johanni de Plana, notario minorum tabularum, pro- seruiciis suis per literam suam. Actum fer. V. ante Gregorii a. 1457 [10. března]. Litera proclamacionis in Nouam Plznam emanauit fer. V. post festum s. Viti, super bona in Rudne terminus anno 1461. — Et Johannes de Plana notarius — fecit visam tabu- larum, quia nullus defendit bona et hereditates in Rudnee tum infra terminos proclamacionis, et benefiarii curie deputauerunt, sibi dare inductum. Actum fer. VI. post Egidii 1461. DD. 16 f. 223. — Srj. s tím zápis z r. 1483. 12. března č. 270 a též z r. 1495. 16. března č. 402 kdy obec Roudnou koupila. 1) Ulrich Sack z Mühldorfu, Pfleger z Kinsberku (u Chebu).

Strana 78
78 1461. 93. 1461. 15. října. Závěť Kateřiny Šiškové, měštěnínky plz. Bušek z Hřešihlav richtář, Jan Hladek t. č. purkmistr a Šimon Mikšice, přísežní konšelé a měštěné města Nového Plzně, vyznáváme, — že — panie Kateřina Šišková, rybákova dcera, naše spolusúseda, - své poslednie rozkázánie — učinila. Naj- prvé veškeren statek — odkazuje na kostel sv. Bartoloměje a na klášter Matky božie Bosákóm na dielo. — Poručníky činí kostelníky nynější i budúcí, jakož jim úplně věří i úfá, aby tiem jejiem statkem boží domové byli opravováni, pokudž její statek najdál stačiti muož. — Toho na svědomie — své sme pečeti k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho — léta — tisícieho čtyrstého a šedesátého prv- nieho, ten čtvrtek před sv. Havlem. Listina perg. v museu plzeň. v polovici roztržená 255/151 + 20, pečeti chybí. Na rubu: Testamentum Katherine Ssisskowa. Sign. 174. 1461. 20. října. Na Zvíkově. 94. Mikuláš ze Rzavého purkrabí, na Zvíkově, oznamuje p. Janovi z Rosenberka, že poslal tu neděli po sv. Havle tu jistinu i s úrokem Milotovi do Plzně a že když v Praze byl, na tom s Milotou zú- stal, kdybychom jim snad o den, dva neb týden pochybili, že to nepřijde k žádné hanbě JMti. Datum Zvíkov fer. V. post Galli 1461, Archiv čes. XIV. 105. č. 1731. 1461. 20. listopadu. 95. Filip Juniš zavazuje se 9 kop, které dluhuje židu Zalmanovi, ve lhůtách smluvených zaplatiti. Stala se konečná smlúva a úmluva mezi Filippem June- šem s jedné a Zalmanem židem strany druhé tak, že Filip Juneš má dáti Zalmanovi židu za jistinu i za lichvu i za všecky věci VIIII kop gr. Item má dáti najprv na sv. Jiří najprv přištieho III kopy gr. a potom na sv. Havel hned přištieho III kopy gr. a pak po tom sv. Havle na sv. Jiří poslednie III kopy gr. A tot jsú smluvili tito smlúce vdolepsaní: ctihodný kněz Tomášek, farář v Novém Plzni, Tobiáš z Prahy, Petr z Domašic a Jan- toff, žid z Nového Plzně. A ta se smlúva stala u panie Maretky

Strana 79
1461. 79 staré richtářové v domu ten pátek po sv. Alžbětě, anno domini etc. LXI°. Z knihy soudní č. 2 f. 87. Srj. čís. 86. 1461. 21. listopadu. Bušek z Hřešihlav richtář, s manželkou svou Lucií z Hodusic, prodávají richtu plzeňskou Ondřejovi Oremusovi mlad., ze Starého města pražského za 600 kop gr. čes. se všemi příslušnostmi i se všemi právy a zejména příjmy z trhů vycházejícími, které se do podrobna vypisují v 39 odstavcích. 96. Ve jméno božie amen. Poněvadž skutkové lidští mnohokrát skrze nepamět lidskú v zapomenutie přicházejie, i protož slušně a hodně lidský duomysl nalezl jest, aby takoví skrze listy, spisy a pečetmi utvrzeni byli, protož my Bušek z Hřešihlav a Lucia z Hodušic, manželka jeho, z jedné, a já Ondřej Oremus mladý, měštěnín Starého města pražského, strany druhé, vyznáváme tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúc slyšeti budú, že léta od narozenie syna božieho tisícieho čtřstého a šedesátého prvnieho, v sobotu před svatú pannú Kateřinu1), stal se jest trh a smlúva dobrovolná a mezi námi stranami nahořepsanými o rychtářstvie města Nového Plzně se všemi téhož rychtářstvie příslušnostmi, totižto se clem k témuž rich- tářství z staradávna příslušným, s poplužím, dědinami ornými i neornými, lesy, křovinami, lukami, pastvami, rybníky, rybnými lovy, zvěří i ptačími lovy, s mlýnem v Starém Plzenci, vodami, vodotočinami, platy, užitky, puožitky i příchody všelikými, kteříž z staradávna z práva k tomu přislušely jsú aneb kterak kolivěk z obyčeje přislušeti by mohly, a zvláště těmito níže vypsanými2) jakožto: Když kto přijede s rybami na trh, že má dáti od každého vozu ryb jeden kapr; item ktož by kolivěk přivezl na trh fíky, mandly, řecké víno, olej dřevěný a prodával, má z toho od každého od každé lagy dáti rychtáři libru; item ktož by jiný sic host olej přivezl, má dáti z každé tuny libru a z každé lavice věrdunk oleje; item kterýž kolivěk host přivezl by které koli ryby v tunách, jakožto herinky, candaty, štiky a to prodá- val, daj rychtáři herinky za groš, candat, štiku aneb jinú rybu: item ktož přiveze štokfiš na trh, daj rychtáři z každého obruče 1) 21. listopadu. 2) Srj. následující odstavce počtem 39 s listinou z r. 1462. 1. července, kdež se 37 odstavců vyčítá.

Strana 80
80 1461. jeden groš: item od každého vozu suchých ryb za groš ryb; item od vozu chleba bielého, daj téhož chleba za groš, od vozu a z kar za puol groše; item ktožkoli z hostí přivezl by kteréž- koli ovoce na trh, ten daj rychtáři z každého vozu groš a z kar- puol groše; item ktož přiveze vizinu neb sumovinu, z toho každého daj rychtáři libru; item ktož přiveze rýži na trh, daj rychtáři libru; item od každého vozu železa daj rychtáři groš item ktož by přivezl železné lopaty neb radlice, z toho každého daj rychtáři groš; item ktož by přinesl na trh sekery, kosy neb srpy, z toho každého daj od miesta dva penieze; item od každé krámské věci, ješto by s ní na trhu stál, daj od miesta rychtáři groš; item každý koželuh host, kterýž by s kožmi na trhu stál, má dáti rychtáři od miesta peniez, a ktožby kterú kuoži surovú prodal tu mezi nimi, daj rychtáři peniez: a kto by kúpil, druhý item když rychtář hosti dopomahá práva, daj rychtáři pět grošóv item když host hostie stavuje, daj rychtáři také pět grošóv, ale kdy domácí práva žádá, ten daj rychtáři groš; item ktožby na miestě který kuoň prodal krom jarmarku, takový každý od každého koně daj rychtáři peniez a v jarmark dva penieze; item od každé krávy v jarmark dva penieze a krom jarmarku peniez; item ktožby svině na trh přihnal, daj od každé peniez krom jarmarku, a ktož kúpí tolikéž, ale v jarmark dva penieze item ktož by kolivěk z hostí přihnal na trh skopce, nebo ovce, daj z každého pohlavie rychtáři haléř a ktož kúpí, druhý; item každý forman host daj z každého koně z vozu peniez; item z každé prostice soli peniez, a ktož by kúpil a pryč vezl, to- likéž; item od soli suté daj rychtáři z každé miery peniez a ktož by ji kúpil a pryč vezl, tolikéž; item ktož by koho ranil, má dáti od každé rány rychtáři čtyřidceti grošuov; item ktož by komu políček dal, daj rychtáři pětmezcietma grošuov; item ktož komu ohavnú ránu by udělal, nebo jej ochromil, daj rychtáři pět kop grošuov; item ktož o vánocích s bielým chle- bem, s caltami na trh přijede, ten každý daj rychtáři z každého vozu caltu; item židé mají dáti rychtáři o světým Martině z každého stola hus krmnú, o vánocích libru pepře a k velice noci zlatý a libru pepře; item každý buď domácí nebo host, kterýž by vedl nebo hnal koně, krávy, voly, svině, skopce nebo ovce, má dáti rychtáři z každého pohlavie dva penieze, když by hnal přes les, kromě skopcuov a ovec po peniezi; item což piva ven vezú, od každého věrtele má býti dáno rychtáři peniez. z poluvozie dva penieze a z kaufu čtyry penieze; item ktož by

Strana 81
1461. 81 svědky vedl k súdu, daj od každého svědka rychtáři deset gro- šuov, a kto zvod činí pět grošuov, vzdaného groš a příjemného groš v prvniem súdě; item ktož by se ku právu postavil, daj rychtáři groš a ktož by se smluvil, smluv se i s rychtářem o vinu; item kdož žaluje na koho pro hru, v tom má rychtář jmietí pravú třetinu; item o jarmarce z každého vozu, krámu nebo miesta na rinku, na břitově z každého miesta všeliké kúpě krom súkeníkuov a kožišnikuov má dáno býti rychtáři po groši a z kar každých po puol groši; item což by kolivěk koží su- chých přivezeno bylo o jarmarce, má dáno býti od každé dva penieze; item když páni vezmú z vin kopu, tehda z každé kopy rychtář má jmieti třetinu; item ktož by měl chléb režný na trhu, daj rychtáři pecen. I se všemi panstvími, poctami i zvolemi všelikými, na kterých by koli věcech ty byly, kterýchž jsú předkové naši, otec moj nebožtík Ondrášek z Hodušic, rychtář někdy nadepsaného města Nového Plzně, i jiní předkové naši a my po nich až do siej chvíle užívali a požívali v nadepsa- ném městě v Novém Plzni i v Starém Plzenci, což tu máme, sobě tu, svým dědicuom a budúcím nic nepozuostavujíc, ani vymieňujíc, takovúto mierú a pod těmito úmluvami níže vypsa- nými: Že já Ondřej Oremus nadepsaný jmám Buškovi a panie Luciji, manželce jeho, nadepsaným nebo jich dědicóm, šest set kop grošuov za to dáti dobrých peněz střiebrných, v české zemi berných, a blány kuní a sukna vlaského zeleného s sukni pa- nie Luciji, manželce Buška nadepsaného, a Buškovi samému čubu lysí a panie staré kožich; na kterýchžto šest set kop grošuov já Ondřej svrchupsaný jmám Buškovi nadepsanému padesáte kop gr. hotových peněz, když by najprv po dání listu tohoto do Prahy přijel, jménem závdavku dáti a pak na svatý Jiří, po dání listu tohoto najprvé příští, ostatek peněz svrchu- psaných, totiž puol šesta sta kop grošuov beze všeho odporu a prodlenie dalšieho, a na ty já Ondřej svrchupsaný jmám jim jistotu, list s visutými pečetmi a rukojměmi konečně do vánoc anebo prvé udělati, a ten když bych koli udělal buď prvé anebo na již psaný čas, tehdá ten jistý list jmám v moc Miku- láše z Pokonic a Jošta z Tupadl k věrné ruce položiti, a tehdáž ihned, když by ch] to učinil, jmá mně Bušek nadepsaný s panie Lucijí manželkú svú, rychty té nadepsané se všemi právy a puožitky svrchu vypsanými stúpiti a toho mě zmocnici, kterýž to list jistoty nadepsané má u nadepsaných panoší Mikuláše a Jošta, v moci ležeti a Buškovi s paní Lucijí, manželkú jeho, 11

Strana 82
82 1461. nemá vydán býti dotud a tak dlúho, jakožto do svatého Jiří najprv příštieho a to pro tuto příčinu: Jestli že by kto to zbo- žie a rychtářstvie v tom času do svatého Jiří nařekl pro dluh Ondráška, otce panie Lucije, anebolito Buška anebo panie Luciji, manželky jeho, aby to Bušek a manželka jeho panie Lucia a zvláště to, jestli že by co otec nadepsané Lucije, neb Bušek s manželkú svú zavedli jakž koli, vysvobodili a očistili pakli by toho neučinili a toho nezpravili, že ten list častopsaný jmá dotud a tak dlúho tu, jakož pověděno jest, k věrné ruce ve zprávě ležeti a Buškovi s panie Lucijí nemá vydán býti, leč by se mně nadepsanému Ondřejovi to skutečně tak stalo, jakož již vypsáno jest; item já Bušek nadepsaný s panie Lucijí man- želkú svú mám zase Ondřejovi nadepsanému všecky majestáty a listy královské níže vypsané totižto tyto najprv: Dva listy krále Janal), jeden ciesaře Karla2), jeden krále Václava3), tři ciesaře Zikmunda, dva doniž ještě králem byl a třetie za jeho ciesařstvie vyšlé4), a jeden krále Ladislava5) slavných pamětí, i jiné všecky listy k tomu rychtářstvie slušiecí, jakožto kšaft nebožky Reginy, někdy rychtářky plzeňské6), item list kšaftnie Ondráška nebožčíka?), někdy muže Reginy svrchupsané, item list smluvnie od Albrechta a zápis téhož Albrechta na to rych- tářstvie svrchupsané8) s jeho příslušnostmi znějící, dáti a těch jeho všech listuov zmocnici a túto smlúvú jeho jich zmocňuji, zavierám k jeho a dědicuov i budúciech jeho požívánie pokoj- nému. Pakli bych já Bušek nadepsaný, manželka má aneb dědici moji list který, na to rychtářstvie příslušný, zachoval neb zachovali, takový každý list túto smlúvú mořím a mrtvím, chtě aby již potom viece ižádné moci neměl ani komu slúžil, kromě Ondřeje nadepsaného neb dědicuov a budúciech jeho a na ty na všechny dotčené listy máme Ondřejovi svrchupsanému dobrú vuoli podle řádu a obyčeje země české na pargameně s visu- tými pečetmi udělati a dáti, a to tehdy jeliž, když by Ondřej svrchupsaný mně Buškovi a manželce mé list s rukojmiemi na pargameně s visutými pečetmi udělaje, v moc nadepsaných panoší Mikuláše a Jošta položil, jakož svrchu dotčeno jest. Item také jest znamenitě vymieněno, že já Bušek nadepsaný jmám na ten trh a pruodaj povolenie od královy milosti dobyti a zjednati, paklibych já nadepsaný Bušek, nebolito Ondřej ku- 1) Viz zápis čís. 30. z r. 1454. č. 1. a 2. 2) Viz tamtéž č. 3. 3) Tam- též č. 4. 4) Tamtéž č. 5., 6. a 10. 5) Viz list č. 46. z roku 1457. 27. června. 6) Zápis čís. 30. z r. 1454 č. 7. 7) Tamtéž č. 9. 8) Tamtéž č. 8. a 11.

Strana 83
1461. 83 pující toho beze lsti na králově milosti obdržeti nemohli, že sebe z vobú stranú skrze to honiti nemáme obyčejem nižádným. Těch věcí na potvrzení a lepší jistotu my Bušek z Hřešihlav a Lucia z Hodušic, manželka jeho, i Ondřej Oremus nadepsaný, své jsme vlastnie pečeti přivěsiti dali dobrovolně k tomuto listu, a pro širšie svědomie prosili jsme urozených panoší Jošta z Tupadl, Václava Točníka z Křimic a múdrých a opatrných Dobiáše měštěnína Starého města pražského a Martina z Polné, písaře desk dvorských, umluvcí věcí svrchupsaných, že jsú své pečeti podle nás na svědomie přivěsiti dali k tomuto listu, jenž jest dán léta a dne, jakož svrchu psáno stojí. Listina perg. v museu plz. 300/548132. Ze sedmi pečeti na proužcích, poslední jest utržena. 1. a 2. pečeť mají ráz vylámaný. 3. Ondráškova p., štít rozpoltěný, pravá i levá polovice mají po třech šikmých vyšších břevnech. Opis minuskulní: sigillum andree oremvs P. 4. p. Jošta z T., tři krky husí do středu k sobě obrácené, opis zašlý. 5. p. Točníka, štít rozpoltěný, v pravo přední polovice vel- blouda, levá polovice štítu prázdná vyšší, nad ní přilba kolčí v pravo hledící s křídlem. Opis: waczlaw tocznik z krzimicz. 6. p. Dobiáše ve štítě uprostřed gotické t, opis: S. dobi z Pilznie [sic], ostatní ča- rami vyplněno. — Na rubu listu: List na richtu. Pod tím písmem novějším poznamenáno: Jak mnoho každý prodávač neb kupec p. richtáři dáti musel. — Starší sign. N 9., nov. N 86. 1461. — Hruška, Pamětní kniha 43., Emler, Památky archaeol. VIII. 61. 1461. 24. prosince. (V Plzni.). Obec m. Plzně vysazuje ves Olevec právem zákupním. Rolí ke vsi 97. příslušných jest 20 lánů. z každého lánu jest úroční plat 44 gr. prž., 4 kury a 60 vajec. Poněvadž bylo něco z dědin zatopeno ryb- níkem, postupují se jim za to náhradou městské dědiny na úpatí hory Canibala ležící; mimo to slevuje se jim z platu ročního 28 gr. z každého lánu, a 4 dni roboty. Při prodeji pozemků kupující má dáti příjemného groš a prodávající sstupného též groš; zů- stavuje se jim právo volného odkazu majetku v závětech; ve spo- rech důležitějších budou se říditi právem m. Plzně; dovoluje se jim pásti i na pastvách městských, jakož zase měštanům se dovo- luje pásti na jich pastvách Ve jméno svaté a nerozdielné trojice amen. Hynú všecky věci, které činěny bývají v času, jedné leč by hlasem svědkuov a svědomím listovým potvrzeny byly, protož známo buď všem nynějším i budúcím, ktož by tento list viděli anebo čtúce sly- šeli, že my purkmistr a konšelé i všecka obec města Nového 11*

Strana 84
84 1461. Plzně, chtiece naše zbožie ve vsi v Olevci k lepším užitkóm přivésti, s dobrým rozmyslem i všie obci naší povolením, vy- dali jsme právem purkrechtním a dali jsme opatrným mužóm a přebyvatelóm té vsi naší v Olevci, kmetom i lidem svým tudiež, i jich ženám i jich dětem i všem jich budúcím náměst- kóm všecky role okolní k té vsi přislušejiecí v mieru dvadceti lánuov, kteří svrchupsaným sedlákóm, jich ženám, dědicóm i budúcím náměstkóm k jmění, k držení, ku prodání a k věč- nému vládnutí bez přěkazy naší i všech našich budúciech, a potom nikdy odměřovány nejmají býti, dali jsme a dědičným právem dáváme po všecky časy jich životuov, aby dědičně vládli, orali a drželi, tak aby každý přebývatel nebo těžař, který by jměl ta pole, platil nám i našim budúcím každý rok věčně z každého lánu jmenovitě pravého úročnieho platu čtyřidceti a čtyři groše pražského peníze, polovice, totiž dvamezcietma grošuov na matku božie, jenž slove hromnice, kteréž najprvé přijíti mají od dánie listu tohoto, a druhú polovici téhož úroku, též dvamezcietma grošuov na svatého Jana křtitele božieho, hned v zápětí potom přieštieho, a tak každého léta věčně. Item každého léta z každého lánu na svatého Havla čtvero kur dobrých a k tomu šestdesát vajěc na den svatého Ducha z každého lánu svrchupsaní kmetové i budúcí jich náměstkové nám i našim dědicóm i budúcím náměstkóm dobrovolně budú povinnovati dáti. A nad to my nadepsaní purkmistr a konšelé i všecka obec města nadepsaného i budúcí náměstkové naši, kteréž jsme jim jich roly i lúky rybníkem naším potopili, proto vzhledše na jich škodu a lítost majiece nad nimi, dali jsme jim a mocí listu tohoto oddáváme jim dědiny od města našeho, kteráž jim jest okázána od Canibala té hory až do meze do té, kdež trní stojí, aby oni mohli tiem lehčeji ty úroky a poplatky snáze poplatiti, kteréž svrchu psány stojí, a to k věčnosti bez naší všěch přěkážky; neboť jsú to dobrovolně a s velikým děkováním přijali, a nad to jsme jim jmenovitě z každého lánu slevili bez dvú puol kopy úroku a čtyři dny roboty, v kte- rémž jsú prvé seděli. Také máme jim muže opatrného, jednoho nebo dvú, z jich vsi v Olevci za staršie usaditi, a aby takové vydánie nynie i potom věčně nepřerušené věčnými časy zuo- stalo. Viece, když by který náš člověk v budúciech časiech chtěl odprodati, tehdy ten, ktož kupuje, má nám dáti příjemeného jeden groš, a ten ktož prodává, má dáti zstupného 1 groš. A na to zákupnie právo a purkrechtnie po tomto listu dáváme

Strana 85
1462. 85 plnú moc i plné právo často jmenovaným našim lidem i jich ženám, přihodilo-li by se, že by dětí nejměli, aneb jich budúcí náměstkové bez dětí byli, aby živi jsúce i na smrtedlné po- steli to všechno zbožie svrchní i spodnie mohli komužkoli od- kázati a dáti podle své vuole beze všie naší překazy i všech našich dědicóv i budúciech. Pakli by který z nich umřel bez kšaftu, tehdy jeho zbožie má připadnúti na jeho najbližšie přá- tely; pakli by přátel nebylo, ale takové zbožie má spadnúti na město i na obec naši. A práva súdného i jiných práv mají uží- vati vedle obyčeje té vsi v Olevci; pakli by některé při byly obtiežené, k výpovědi té pře mají užívati práva města našeho Nového Plzně a tu našeho nálezu požívati. Item v pastvách aby právo jměli na našich dědinách městských pásti, a my také na jich dědinách máme pásti. A této věci na svědomie a na pevnost svú jsme vlastnie pečeť městskú větčie k tomuto listu přivěsili s naší všech dobrú vuolí i vědomím a pro dalšie jistotu prosili jsme urozených panoší Jiříka Ebrzvína z Hradiště, Václava Točníka z Křimnic a Zbraslava Búně z Olše, že jsú své pečeti vlastnie podle nás na svědomie a sobě bez škody k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého a šedesátého prvnieho, ten čtvrtek před narozením syna božieho. Ze Stehlíkovské knihy priv. městských f. 12. 1462. 15 února. Bušek z Hřešihlav a Lucie z Hodušic, postupují richtářství v No- 98. vém Plzni Ondráškovi řeč. Oremus z Prahy a Regině, manželce jeho, se všemi listy od králů českých na richtu udělenými. Já Bušek z Hřešihlav a Lucie z Hodušic, manželka má, vyznáváme tiemto listem obecně všudy a přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúce slyšán bude, že s dobrým naším rozmyslem a zdravým přátel našich i jiných dobrých lidí potazem, s plným povolením naším a svobodnú volí, rych- tářstvie naše v městě v Novém Plzni, příbuzné, spravedlivé, dědičné, prodali jsme i tohoto listu mocí dobrovolně prodá- váme, za jistú summu peněz, nám v celosti již a úplně zapla- cených, slovútným, Ondráškovi řečenému Oremus z Prahy a paní Regině, jeho manželce i jich dědicóm a budúcím, dědicky a k věč- nosti, se všemi právy, puožitky, příslušnostmi, pokutami, vinami, poctami, poplatky i jakýmiž koli duochody tak v cele a úplně,

Strana 86
1462. 86 jakož naši předkové, téhož rychtářstvie držitelé, měli sú a dr- žali i požívali, i my také jměli sme, drželi a požívali, i jakož i list smluvný mezi námi o tom trhu sepsaný, pod našimi i jiných dobrých lidí k svědomí pečeťmi visutými, plněji jest vypsáno [sic], nic nevymieňujíce ani komu pozuostavujíce, a jim Ondráškovi a paní Regině, manželce jeho, téhož rychtářstvie se všemi a každými právy jeho i příslušnostmi postúpili sme a konečně i skutečně postupujem, práva sobě ani našim dědi- cóm a budúcím na tom nezuostavivše ižádného, jímžto On- dráškovi a paní Regině, manželce jeho, všecka práva naše, kteréž měli sme, s naší dobrú volí pod pečetmi našimi i jiných dobrých lidí k svědomí visutými, listy také královské, jim i žto rychtářstvie najprv od krále Jana, potom od Karla ciesaře římského a krále českého, a tak i od potomních králuov českých od jednoho do druhého až i od krále Ladislava, slavné paměti, listy každých týchž králuov zvláštními jest tvrzeno, všecky dobrovolně s dobrým rozmyslem dali jsme i s tú dobrú volí, kterúž psanú od panie Lucije mé manželky já Bušek měl jsem, dáváme častopsaným Ondráškovi, Oremus řečenému a paní Regině, manželce jeho i jich dědicóm a budúcím, k témuž rych- tářství plzenskému a k listóm výš dotčeným, nezuostavivše ižádného; i ty listy, ač bych já Bušek svrchupsaný, manželka má, aneb dědici naši, na to rychtářstvie příslušné zachoval aneb zachovali, i takový každý list túto dobrú volí naší moříme chtiece aby již potom viece ižádné moci neměl ani komu slúžil. kromě Ondřeje nadepsaného neb dědicóv a budúcích jeho i k těm ke všem věcem plnú voli dáváme, kteréž v smluvném listu dále mezi sebú popsaný máme, tak že týž Ondrášek a pan Reginá manželee již plnú moc a právo mají to rychtářstvie pl- zenské jakožto své vlastnie jako praví dědicové držeti a jmieti toho mocně požívati, i také když a komuž chtie, dáti, změniti zastaviti, prodati, i s ním, když a což sě jim líbí neb líbiti bude jakožto s jich vlastním dědičným učiniti, bez našeho, našich dědicóv i budúcích i jiných všech lidí odporu a překážky. Na potvrzenie toho my, Bušek nadepsaný a Lucie manželka má, pečeti naše vlastnie dali sme k listu tomuto přivěsiti dobro- volně, prosivše urozeného pána pana Jana z Kukštajna, seděním v Trpiestech a múdrých, opatrných pánóv, purkmistra a raddy města Nového Plzně a urozených panoší a statečného rytieře, Jana Puškaře z Zaječic, Václava Točníka z Křimnic, Albrechta z Týnce a Zikmunda z Hodušic, že jsú své pečeti na svědomie

Strana 87
1462. 87 vedle našich k tomuto listu přivěsili, avšak sobě bez škody, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božíeho, tisícieho čtyřstého šedesátého druhého, ten pondělí po svatém Valentinu, mučedlníku božiem. List. perg. v museu plz. 276/196+27, s8 visutými pečetmi na proužcích. — 1. Pečeť Buškova, štít v pravo skloněný, s pokosmým pasem, z něhož tři hrbolce vynikají, kolčí přilba na levém rohu v pravo hledící, s křídlem sedmiperým, zdobeným na spodu týmž pasem s třemi hrbolky. Opis minusk.: s. bysszek — .. . zesilaw. 2. p. Lucie, štít s vodorovným vystupujícím břevnem uprostřed, opis minusk: † s † lucia † z hodesicz. 3. p. Jana z Gutš., štít v pravo skloněný s třemi páry parohů (2, 1), nad levou stranou, v pravo hle- dící přilba kolčí, z které vyrůstá pár parohů, a dole ze spodu přilby vyniká v pravo a v levo po jednom parohu, opis: S ... gutsstain. 4. Menší pečeť m. Plzně vosku zeleného, velice sešlá již. 5. Puš- kařova, ve štítě v dolní části stoupající půlměsíc, jehož rohy kvítkem jsou zdobeny, opis neznalý. 6. p. Točníkova, štít mírně skloněný, rozpoltěný, v pravo přední polovice velblouda, levá polovice vyšší, nad touto kolčí přilba v pravo hledící s křídlem sedmiperým, opis: waczlaw tocz-nik z krzimicz. 7. p. Albrechtova, ve štítě spatřuje se jakési geometrické znamení v podobě velikého latinského A, z konce obou ramen vedeny jsou příčně prostředkem protějšího ramena příčky, jichž konce jakož i vrchol A jsou kvítkem zdobeny, opis: S. albrecht .. . tyncze. 8. p. Zikmundova, štít rozpoltěný, pravá polovice vyšší, pro- středkem vodorovné vystupující břevno přes obě polovice, opis: S. sig- mund — zhodusicz. — Na rubu listiny poznamenáno písmem 16. století: Dobrá vuole Buška z Hodušic [sic] a Lucie Oremusovi. Pod tím opět jinou rukou: Richtářství prodává Ondráškovi Oremusovi. Sign. nov. N. 87. 1462. 15. března. Závěť Marty Zbirohové, měštěnínky plzenské. 99. Prokop Reš — miesto richtáře, Matěj Komínek — purk- mistr a Jakub Košík, přísežní konšelé a měštěné města Nového Plzně, známo činíme —, že — Marta Zběrohová, naše spolu- súseda, — své poslednie rozkázánie — učinila — Najprv pivovár svój před pražskú branú odkazuje vnúčatóm svým Mi- chálkovým dětem pateru a máteři jich Vozance, dceři své. A jestliže by kterého z těch dětí pán buoh neuchoval aneboli Vozanky, aby s jednoho na druhé spadlo, ale aby vždy z toho pivováru Jankovi, Zběrohovic synu, bylo dáno V kop grš., když by kolivěk kterého dietěte z těch pateru dětí pán buoh neucho- val. Item jakož má list na Črnice na deset kop grš., tenť odka- zuje Jankovi Zběruožkovu synu; it. odkazuje Michálkovým dětem čtvrt dědiny mnichovské, kteráž leží podle Frány řezníka z jedné

Strana 88
1462. 88 a Beneše súkenníka strany druhé, — a z té dědiny jest plat mnichóm do kláštera do roka XII grš. Teď pokládá dluhy komu co dlužna zuostala: it. Pekelské dlužna III kopy grš. a ty jí dáti mají na sv. Jiří; it. odkázala na kostel sv. Barto- loměje na dielo I kopu grš. — Poručníky činí — Víta súkenníka a Michálka brnieře, zeti svého. — Toho na svědomie (jako č. 1.) — léta — M'CCCC LXII", ten pondělí po neděli, jenž slove Reminiscere. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 5. 1462. 9. dubna. V Římě. 100. Papež Pius II. oznamuje Plzeňským, že nestvrdil k žádosti krále Jiřího přijímání plo, ani kompaktata a vyzývá je, aby setrvali v poslušenství církve římské. Pius episcopus, seruus seruorum dei. Dilectis filiis, consu- libus Noue Plizne, salutem et apostolicam benedictionem. Vene- runt ad nos, oratores carissimi in Christo filii nostri, Georgii, Bohemie regis illustris, et instanter ipsius regis nomine apud nos egerunt, supplicantes, ut in uim compactatorum permittere- mus communionem sub utraque specie. Nos habita cum vene- rabilibus fratribus nostris, sancte romane ecclesie cardinalibus, diligenti super hiis examinatione et plena discussione repperi- mus, non posse cum dei et nostro ac sedis apostolice honore regias petitiones in ea parte exaudire, nec id ad quietem illius regni et aliorum cederet ac ea, que tamquam compactata per nos confirmari petebant, nullam uim habere. Et ita de eorundem fratrum nostrorum consilio et matura deliberatione in publico consistorio respondimus et declarauimus. Qua propter hortamur in domino deuotionem vestram, ut uos, prout hactenus uiriliter fecistis, in obseruantia et ritu sancte matris ecclesie romane conseruetis et alios, ut se eisdem ritui et obseruantie confor- ment, omni studio inducere procuretis, quod nobis, qui unionem Christi fidelium et salutem animarum precipue desideramus, gra- tissimum erit et uobis aliisque ad honorem apud homines et apud deum ad meritum et animarum saluationem cedet. Mitti- mus autem ob hanc causam dilectum filium, Fantinum de Valle, nuntium nostrum, presentium exhibitorem, cui nonnulla commi- simus nostro nomine deuotioni uestre referenda, super quibus

Strana 89
1462. 89 plenam sibi fidem adhibeatis. Datum Rome apud sanctum Petrum anno incarnationis dominice millesimo quadringentesimo sexage- simo secundo, quinto idus Aprilis, pontificatus nostri anno quarto. [V pravo dole]: Baudetus. [Na rubu nadpis]: Dilectis filiis consulibus Noue Plizne. [Na rubu pod nadpisem při samém kraji]: J. G. D. Piccolomi[ni]. List perg. v museu plzeňském 447/33340. List tento byl po délce čtyřikráte složen, na dolním okraji osmkráte rozstřižen, na horním konci zase třikráte; pečeti není. Na rubu rukou 16. století poznamenáno: Pii pontificis. Nov. sign. N. 107. — Opis u Tannera; Plachý, Paměti plz. 50; Hruška, Pam. kniha 45. uvádí listinu v pře- kladě. Scriptores rerum Silesiacarum VIII. č. 82. 1462. 1. července. V Praze. Král Jiří potvrzuje Ondráškovi Oremusovi a manželce jeho Regině 101. richtářství plzeňské se všemi právy a požitky s tím spojenými, (kteréž vypsány jsou v 37 odstavcích) a uděluje Ondráškovi nové milosti. Obci m. Plzně povoluje nový druhý výroční trh v postě, z kterého richtář má bráti užitky tak jako z trhu starého. My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a markrabie lužický. Oznamujem tiemto listem všem, jakož Ondráček, řečený Oremus, měštěnín Starého města pražského, věrný náš milý, s manželkú svú Reginú, kúpil jest rychtu a rychtářstvie v městě našem Novém Plzni u Buška z Hřešihlav a u manželky jeho Lucie z Hodušic, vedle toho jakož jsú mezi sebú smlúvu učinili a ji před námi okázali, my pro mnohé věrné a pilné služby téhož Ondráčka, kteréž nám činil, činí a potom bude moci činiti, k prosbě také dobrých lidí i také k žádosti a ku prosbě měšťan města nade- psaného Nového Plzně, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú, k tomu trhu již psanému naše plné a pravé povolení dali jsme a tiemto listem dáváme, a toho trhu mocí listu tohoto potvrzujem již psanému Ondráčkovi a Regině, manželce jeho i jich dědicóm a budúcím vedle těch úmluv, kteréž jsú mezi sebú učinili, se všemi zápisy, kteréž od najjasnějšiech Jana, Karla, Václava, Sigmunda a Ladislava, králuov českých, předkuov našich milých, měli jsú na to rych- tářstvie a mají i se všemi právy, puožitky, poctami, vinami, cly, pokutami, úroky, lesy, řekami, rybníky, potoky, vodotečinami, lovy rybími i ptačími, se vším panstvím i se všemi jinými puožitky a poplatky, kteříž jsú od staradávna k tee rychtě 12

Strana 90
90 1462. a rychtářstvie přislušaly a přislušejí, tyto zejmenal): Když kto přijde s rybami na trh do téhož města Plzně, má dáti rychtáři od každého vozu ryb jeden kapr, a když by přivezl štiky, daj štiku a tak i jiné ryby, aneb od každého vozu po jednom groši; item ktož by kolivěk přivezl na trh fíky, mandly, řecké víno, olej dřevěný, má z toho ze všeho dáti rychtáři libru, čehož chce, a který by host olej přivezl, má dáti od každé tuny libru a od každé lahvicie věrdunk oleje aneb dva penieze; item který koli host přivezl by kterékoli ryby v tunách, jakožto herynky, cendáty, štiky, cupky aneb jiné suché ryby a to prodával, daj rychtáři od vozu groš, a ktož přiveze štokfiš na trh, daj také groš; item od vozu chléba bielého daj téhož chléba za groš a od kar puol- groše, a ktožkoli z hostí přivezl by které koli ovoce na trh, daj také rychtáři z každého vozu groš, a z kar puol groše; item ktož přiveze vizinu neb sumovinu, z toho daj rychtáři libru, a ktož při- veze rýži na trh, daj také jemu libru; item ktož by přivezl železo které koli, z toho daj rychtáři groš, a ktož by přivezl neb přinesl na trh sekery, kosy neb srpy, z toho každého daj od miesta dva pe- nieze; item od krámských věcí od vozu, s kterúž by na trhu stál, daj od miesta rychtáři groš, a každý koželuh host, který by s kožmi na trhu stál, má dáti rychtáři od miesta peniez, a ktož by kupovali neb prodávali ty kože, dajte také rychtáři, což z staradávna jest dáváno; item když rychtář hosti dopomahá práva, má dáti rychtáři pět grošuov, a když2) hostie stavuje, daj také rychtáři pět grošuov; ale když domácí práva žádá, ten daj rychtáři groš; item kterýž by host který kuoň prodal krom jarmarkuov, takový každý od každého koně daj rychtáři peniez a v jarmarky dva penieze; a také host od každé krávy v jarmarky dva penieze a kromě jar- markuov peniez; item kterýž by host na trh svině přihnal, daj od každé peniez, krom jarmarkuov a ktož kúpí tolikéž, ale v jarmarky dva penieze; také ktož by kolivěk z hostí přihnal na trh skopce neb ovce, daj od každého pohlavie rychtáři haléř, a ktož kúpí, druhý item každý forman daj z každého koně, z vozu peniez; také z každé prostice soli peniez, a ktož kúpie i pryč vezú, peniez; item od soli- suté z každé miery aneb od vieka daj peniez a ktož by kúpě pryč vezl, tolikéž; item kdož by koho ranil, má dáti rychtáři čtyřidceti grošuov, a ktož by komu políček dal, daj rychtáři pětmezcietma gro- šuov; item ktož by komu ohavnú ránu udělal, aneb jej ochromil, 1) Srj. listinu z r. 1461. 21. list, kdež se 39 odstavců uvádí, v této listině pak 37. Místa stejně znějící jsou tištěna drobněji. 2) „Host“ vy- necháno.

Strana 91
1462. 91 daj rychtáři, jakož obyčej jest od staradávna dávati; item ktož o vánociech s bielým chlebem, s caltami na trh přijede, ten každý daj rychtáři z každého vozu caltu; item židé mají dáti rychtáři o světiem Martině z každého stolu hus krmnú, o vánociech libru pepře a k velice noci zlatý a libru pepře; item každý buď domácí nebo host, kterýžby vedl nebo hnal koně, krávy, voly, svině, skopcie neb ovcie, má dáti rychtáři z každého pohlavie dva penieze, když by hnal přes les, kromě skopcuov a ovec po peniezi; také což piva ven vezú, od každého věrtele má dáti rychtáři peniez, z poluvozie dva penieze, a z kaufu čtyři penieze; item ktož by svědky vedl k súdu a ti svědkové nebyli by schváleni a přijati od práva, tehdy ten, ktož ty svědky vede, daj od každého svědka rychtáři deset grošuov: také kto zvod činí, pět grošuov, vzdaného groš a při- jemného groš v prvniem súdu; item ktož by se ku právu postavil, daj rychtáři groš, a ktož by se smluvil, smluv se s rychtářem o vinu krom královy viny ta má napřed odbyta býti; item ktož žaluje na koho pro hru, v tom má rychtář mieti pravú třetinu; také o jar- marciech z každého vozu, krámu neb miesta na rinku, na hřbitově z každého miesta všeliké kúpě kromě súkeníkuov a kožišníkuov má dáno býti po groši, a z kar puol groše kromě sedlských vozuov; item což by kolivěk koží suchých přivezeno bylo, má dáno býti od každé peniez; item když konšelé vezmú z vin kopu, tehda z každé kopy rychtář má mieti třetinu, ale však vždy královské viny na- před vymienujíce; také ktož by vezl chléb režný na voze, daj rychtáři jeden pecen; kromě našich královských vin, kteréž na nás od staradávna přislušejí, tak jakož se ty věci v těch úmlu- vách, kteréž jsú mezi sebú učinili a v zápisiech předkuov našich šíře vypisují. Toto také jim pro již psaného Ondráčka Oremusa věrnosť a zaslúženie z milosti našie přidáváme, hlediece napřed k tomu, aby se každému z obce, chudému i bohatému tu v městě, i což k městu přislušie, i jiným lidem spravedlivé dálo a žádný buď chudý neb bohatý, aby od své spravedlnosti tištěn nebyl mimo právo, při tom také práv našich neopúštějíce, aby rychtář nadepsaný, neb dědicové a budúcí jeho, byl tu svoboden i duom, kterýž sobě tu v městě kúpí, aby v něm také svobodně seděti mohli i jiné puožitky své vésti, anebo ten, kohož by od sebe usadili, jsa ode všech poplatkuov, šosuov, obtěžování a súduov městských všelikterak prázden a vysvobozen; pakli by jim, aneb dědicóm a budúcím jich kto z čeho vinu dal aneb dali, o to mají před námi, aneb budúcími králi českými, aneb podkomo- řím naším, nynějším neb budúcím, k žalobě odpoviedati a jinde 12"

Strana 92
92 1462. nic. A v raddě každé aby miesto prvnie s purgrmistrem a konšely měl, držal, a seděl i súdil; a kteříž by se kšaftové dělali, aby se dělali s jeho vědomím a pečeť jeho také aby při každém kšaftu a listu napřed byla aneb ten, ktož by miesto něho, aneb dědicuov a budúcích jeho byl usazen, beze všie odpornosti: pakli by jemu s manželkú jeho, neb dědicóm nebo budúcím jich přes to na to kto kolivěk sáhl, aneb překážku kterú chtěl učiniti kterak koli svévolně, proti předkuov našich zápisuom, aneb proti zápisu našemu, ten aneb ti aby propadl aneb propadli dva tisíce kop grošuov dobrých, střiebrných, rázu praž- ského, pokuty a základu spravedlivě propadeného, do komory našie královské polovici a druhú polovici k nadepsanému rych- táři Ondráčkovi a Regině, manželce jeho i jich dědicóm a bu- dúcím, a ten základ aby plnili ve čtyřech nedělech od propa- denie vplně pořád počítajíc; pakli by toho neučinili, tehda aby je i statky jich stavovati mohli, aneb dědicové a budúcí jich, právem pro svú polovici tu v městě Novém Plzni, aneb kde kolivěk jinde beze všie překážky všelikého člověka, a též i ten, komuž bychom my svú druhú polovici, to jesti tisíc kop grošuov dali aneb poručili, dotud a tak dlúho, dokudž by jim ten základ propadený dán a zaplacen nebyl, i se všemi škodami pro to vzatými, kteréž by mohli prokázati hodným svědomím; pakli by kto na ně, neb jich dědice a budúcie, jakúkoli mocí v témž městě aneb předměstích sáhl, mají jich, jakožto úředníkuov našich, býti obráncie; pakli by oni sami měštěné Plzenští jim neb dědicóm a budúcím jich na hrdlo sáhli, aneb jinak kterak kolivěk na údech jich jim uškodili, tehdy aby ztratili a propadli všecky svobody své, práva i zápisy, kteréžkoli mají od předkuov našich i od nás, a k tomu aby byli na milosti s hrdly a s statky našie, neb budúcích králuov českých. Toto jim také k tomu přidávajíce, aby rychtář, neb naměstek aneb služebník jeho, vybieral své práva neb mýta v jarmarky beze všie překážky item od zločincie, kterýž by byl polapen, aneb staven rychtá- řem tu v městě, aneb před městem a dán ku právu, tehdy což jest na něm a pod ním i při něm, to má na rychtáře slušeti kromě toho, po čemž póvod jest; pakli by kterého zločincie na zemi, neb kdekoli jinde kto jiný jma, i dal ku právu toho města Plzně, v to rychtář nemá sahati těm, ktož jsú jej při- nesli, leč by jemu co z dobré vuole dali; item ktož by lapen byl v cizoložství, ten má napřed našie královské viny odložiti dva diely a rychtáři třetí diel; také ktož by nedával pravé

Strana 93
1462. 93 miery, aneb neměl pravé miery neb váhy a v tom byl shledán, ten trp aneb daj vinu, jakož z staradávna zachováváno; item ktož by přivezl pivo hostinské bielé neb jiné, daj od sudu groš v jarmarky i kromě jarmarku; také od hostí od suchých vydě- laných koží od každé hromádky kromě jarmarku po peniezi a v jarmarky po groši; také od každého sudu ovoce dva penieze; item ktož by jel okolo města, aneb hnal dobytek, aby dal mýto, jakož jest od staradávna; pakli by projel neb prohnal a nedal mýta, tomu aneb těm, kteříž by prohnali neb projeli, aby bylo pobráno vedle práv staradávních, a to aby bylo obráceno, dva diely do komory královy a třetí diel rych- táři; také od hostí súkenníkuov a kožišníkuov v jarmarky dajte rychtáři od miesta po groši bez odpornosti; item židé, jakož obyčej mají u rychtáře v registra zapisovati základy a opovie- dati prostané, jakož registra rychtářova svědčie, aby zapisovali, a ktož by základ prodal který žid, nevpíše jeho v registra, má jej ztratiti anebo to, zač by jej prodal, ale však vždy bez pohoršenie našich prav královských, neb jsme těch věcí od hodnověrných lidí zpraveni, že jsú ti puožitkové od staradávna k té rychtě byli a tak přislušeli. A tu rychtu i s rychtářstvím i se všemi právy nadepsanými aby mohl dáti, prodati, zastaviti, změniti, najieti již psaný Ondráček, manželka jeho i jich dědici a budúcí, člověku dobrému a hodnému v témž právě, jakož sami držali, s naší však vždy dobrú volí, aneb budúcích na- šich králuov českých. Chcem také tomu, aby nadepsaný Ondráček rychtář s manželkú, ani jich dědicové a budúcí, proti zápisuom předkuov našich, neb našemu nikdy od žádného žádným obyčejem nebyli utiskáni, ani jim ke škodě co ktokoli zamýšleli neb ustanovovati směli a mohli. A jakož měšťanuom Plzenským nový jarmark dali jsme, druhý pondělí v puostě, chcem také a ustavujem, aby rychtář z toho všecky puožitky bráti mohl a požívati takéž, jako při jarmarku starém na sva- tého Bartoloměje jest obyčej a právo rychtáři bráti a požívati. Proto přikazujem s přísností všem úředníkóm našim a zvláště podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúcím, i také purgrmistru a konšeluom i všie obci téhož města Nového Plzně, aby nade- psanému Ondráčkovi Oremusovi, rychtáři, a Regině, manželce jeho, i jich dědicóm a budúcím, na té rychtě, práviech a obda- rováních i puožitciech jich svrchupoložených, po všecky budúcie časy nepřekáželi, ani překážeti jim komu dopúštěli, ale je při jich práviech držali a zachovali a obhajovali, jakož pokuty

Strana 94
94 1462. v listu položené a našeho těžkého hněvu královského chcete se uvarovati. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze ve čtvrtek po svatých Petru a Pavlu, apoštolech božích, léta od narozenie božieho syna tisícieho čtyřistého šestdesátého druhého, královstvie na- šeho léta pátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacſi]o nejm Wenceslai de Waleczow, Succamerarii. [Na rubu uprostřed]: Registrajta, Jacobus de Cadano. Listina pergam. v museu plzeňském 700/450+95, s miskovitou pečetí s pěti znaky zemskými, visící na šňůře, spletené z nití červe- ných a bílých. Na rubu listiny: Jiří král rychtu rychtáři dává. Starší sign. N. 6., pak N. 43. a nov. sign. N. 89. 1462. — Listinu tuto z větší části otiskl Dr. Emler, v článku Práva richtáře plzen- ského, Památky archaeol, VIII. 61 a násl. 1462. 8. listopadu. Na Zvíkově. 102. Jan z Petrovic, purkrabí na Zvíkově, sděluje p. Janovi z Rosen- berka, že Markvart, syn Rousův, umřel a pochován jest v Plzni v klášteře v sobotu nyní minulou a Rus1) že jest sám teď u přá- tel v Plzenště Datum Zvíkov fer. II. ante Martiny 1462. Archiv čes. VII. 117 č. 1756. 1462. 31. prosince. 103. Postoupení některých práv ve vsi Lobzech a domu druhdy Václava Manetínského obci plzeňské. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, vyznáváme tiemto zápisem, že vstúpivše do plné raddy Manda s Václavem Vrňausem, manželem svým, kterýž jest právo jměla po Janovi Jiříkovi 2), otci svém, to jesti zdala dobrovolně v plné raddě i s mužem Václavem Vrňausem, tu nic sobě nepozuostavivše, beze všeho přinucení dobrovolně, co se dotýče Václava někdy Manětického domu i Lobez vsi, i jiného statku movitého i ne- movitého, a to jesti jest dala právo své obci téhož města svrchu- psaného. Anno domini etc. LXII" ten pátek na sv. Silvestra. Z liber empt. et vendit. N. 212. f. 7. 1) Jest to Jan Rus z Čemín, který byl před tím purkrabím na Krumlově. Klášterem míní se klášter dominikánský v Plzni. 2) Srj. s tím závěť Vác. z Manetína z r. 1407, 29. července č 220, závěť syna jeho Václava z r. 1415, 15. pros. č.. 248 a spor o dědictví č. 262 Listář I. díl.

Strana 95
1463. 95 1463. 4. března. 104. Vác. Soběkúrský postupuje statek svůj synu svému Martinovi My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, vyznáváme —, že — Václav starý Soběkúrský mocně vzdal zahradu svú a včely a statek svój vešken, buď movitý i nemovitý, krom jedněch včel, ty odkazuje k oltáři sv. Petra na vosk, Martinovi Soběkúrskému synu svému, — a on Martin — má otce svého poctivě smrti jeho dochovati. A jest-li že by pán buoh syna jeho prvé neuchoval, tehdy Václavovi Soběkúrskému z jeho statku, totiž z domu, má vydáno býti X k. gr. a těch včel jedněch odkázaných jmají správce býti súkeníci města Nového Plzně. Anno domini etc. LXIII. fer. VI. in die Translationis s. Wenceslai. Lib. empt. 212. f. 8. 1463. 13. dubna. Závět Janu Surovce, poddaného ze vsi Doudlevec. My purkmistr a radda města Nového Plzně, známo činíme —, že předstúpivše před nás do našie plné raddy — Vaněk pekař, Ambrož stolař, naši spoluměšťané, Jan Probošt a Janek Kus z Dúdlevec, naši lidee, i vyznali jsú —, kterak Jan Suro- vec, člověk náš, z Doudlevec, rozkázánie poslednie —, je k tomu připrosiv, — učinil. — Nejprvé, že jest — mocně dal, což jest jeho statku, Margretě, manželce své milé s dietkami, a jestli že by jich kterého pán buoh prvé neuchoval, let rozomných nedojdúc, tehdy ten statek s jednoho na druhého i na mátéř aby spadl; pak-li by jich všech pán buoh neuchoval i máteře, tehdy ten statek aby spadl na Vávrovy Surovcovy, bratra jeho, děti, a také sě o to pravým dielem dělec. Item o tom sirotku, o Václavovi, bratra jeho syna, kteréhož jest poručník byl, o tom jest takto rozkázal, aby mu s té lúky, kterúž jest kúpil od ne- božčíka Václava Pruneře, ty požitky aby mu z nie chovali do let jeho rozomných a došlých, tak aby mu sě těch užitkóv ne- umenšovalo, ale přibývalo, a když by k létóm přišel; aby mu té lúky postúpili k dědicství, ač chtěl-li by ji přijieti; pak-li by nechtěl, tehda aby mu dali z statku jeho miesto té lúky XXX kop gr., — a také do let rozomných aby jeho manželka jeho chovala; pak-li by Václava sirotka toho pán buoh neuchoval, let nedojda pravých, tehda ta lúka, anebo XXX kop gr., aby polovice spadla na děti jeho a polovice na Vávrovy, bratra 105.

Strana 96
96 1463. jeho děti. A těch všech čtyř — svrchupsaných — prosil jest, aby jeho ženě — radni a pomocni byli, ač by jich na čem po- třebovala a žádala, jakož jim toho najdál doufá a věří, že to učinie. Dálo sě tu středu po velice noci léta etc. LXIII°. [Nadpis]: Kšaft Januov Surovcóv z Dúdlevec. Lib. empt. 212 f. 9. 1463. 4. května. 106. Obec m. Plzně prodává dům Vác. Pruneře, úmrtím jeho a man- želky, na krále spadlý. Purkmistr a konšelé i všecka obec města Nového Plzně, v tomto súdě osobně stojiece, vyznali jsú se, že jsú pravým trhem prodali duom nebožce Václava Pruneře s měštištěm i se vším právem k tomu přislušejícím, kterýžto duom byl spadl na královu milost po smrti jeho manželky, kterýžto duom leží vedle Nikláska1) z jedné a Prachatické strany druhé, Jírovi mečieři a Katruši manželce jeho, kterýž jsú mu hned vzdali a sstúpili. Povoláno jest a nižádný neodepřel. Léta MCCCCLXIII. tu středu po nalezení sv. Kříže. — Soud první. Kniha soudni 2. f. 108. — Fol. 114. jest prodej tento po druhé zápsán r. 1464. 15. ledna, ale nečiní se v něm zmínky, že statek na krále spadl, a fol. 118. jest zápsán po třetí při soudě z r. 1464. d. 3. září. Jest to dům č. 237, na západní straně náměstí v V. čtvrti. 1463. 4. května. 107. Přátelské urovnání sporu o dědictví mezi Janem Panuškou a jeho příbuznými. My Prokop Reš richtář, purkmistr a konšelee, vyznáváme tiemto zápisem, že předstúpivše před nás před soud ohájený slovútný panoše Ondrášek Oremus, t. č. miesto hofrichtéře, Pro- kop Sviňák, Jíra Stod, Mikuláš Hekal, Matěj Forman, vyznali jsú před námi: Jakož byl soud a ruoznice mezi Janem Panuoškú s jedné a mezi Jankem a Václavem bratřími a Aničkú pastor- kyní Jana Panuošky strany druhé, učinili jsú smlúvu dobrovolnú a výpověď takovúto, že Jan Panuoška aby jim dal penieze ho- tové XXVII kop gr., XX gr. a Aničce jest prvé splnil jejie diel, a ty penieze jest hotové položil sirotkóm před soudem. It. 1) Při soud; II psáno: Nikláska krajčíře.

Strana 97
1463. 97 dále jest vypověděli mier křesťanský a smlúvu prvních pánuov a konšeluov i druhé raddy, a to jsú sobě obojie strana slíbily pode ctí a pod vierú zdržeti, i zdržely jsú. A dále jsú vypově- děli svrchupsaní vbrmané, aby Jana Panuošku propustili a kvi- tovali, a věčně jeho ani jeho dědicuov a budúciech nenařiekali. A dále Janek, Václav a Anička seznali jsú se k tomu dobro- volně, i prosili, aby to zapsáno bylo kniehami soudními, že kvitují, propouštějí, prázdna činí Jana Panuošku i ten statek, kterýž jest držel po otci jich, duom i pivovár s hospodářstvím, i ten zápis prvnějšie, který m]ž se jest zapsal i zavázal na statku na svém, i ni věčně nařiekati mají jeho ani jeho budúciech, neb jim jest dal a zaplatil penězi hotovými. A na to jsú pa- mátné položily obojie strana. — Léta MCCCCLXIII“ tu středu po nalezenie sv. Kříže. Kniha soudní č. 2 f. 106. 1463. 29. srpna. V Praze Král Jiří stvrzuje k prosbě faráře plzeň. Tomáše závěť Mikuláše 108. Zárobského a syna jeho Jana, měšťanů pražských, z r. 1431. d. 5. ledna, v doslovném znění. My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a lužický markrabie etc. Ozna- mujem tiemto listem všem, jakož Mikuláš Zárobský a Jan, syn jeho, někdy měšťané Starého města pražského, zapsali jsú byli a odkázali deset kop grošóv platu ročnieho a věčného faráři tehdáž v městě Novém Plzni i potom budúcím farářóm, na svém zboží, kteréž jsú měli, jakož se ty věci v jich listu šíře vypi- sují, kterýžto list ku prosbě pilné a pro lepší paměť poctivého kněze Tomáše, faráře nynie v Novém Plzni, kázali sme slovo od slova v tento náš list vepsati, jenž vzní a čte se takto: (Následuje odkaz Mikuláše Zárobského a syna jeho Jana z r. 1431. d. 5. ledna, viz čís. 309 dílu I. Listáře.) Protož my hlediece na- před rozmnoženie chvály a služby božské, i také chtiece, aby svrchupsaných Mikuláše Zárobského a Jana, syna jeho, žádosť a vuole dobrá, kterúž jsú k tomu záduší a k kostelu v Novém Plzni měli, se naplnila, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú svolili sme k tomu i k svrchupsanému zápisu a mocí listu tohoto svolujem i potvrzujem tak, aby těch desiet kop grošóv platu ročnieho bylo placeno a vydáváno z těch zboží, na kterých by se toho koli doptali a postihnúti mohli nadepsaný kněz Tomáš, farář z Plzně, i potom jeho bu- 13

Strana 98
98 1463. dúcí náměstkové a faráři, i se všemi pokutami, ač by které na to přišly pro neplněnie kterého úroka, aneb ten neb ty, ktož by od nich dobrú vuoli měli, ale však vždy tak, aby v tom služby božie a tomu záduší v ničemž umenšeno nebylo, ale tomu dosti bylo učiněno, jakož jsú svrchupsaní Mikuláš Zá- robský a Jan, syn jeho, zapsali, přikazujíce úředníkóm našim a zvláště podkomořiemu a purkmistróm i konšelóm Starého města pražského i Malé Strany pod hradem, nynějším i budú- cím, aby se k tomu přičinili, když by kteří byli požádáni, vedle práva a zápisu tohoto aby ten plat placen a vydáván byl tak, jakož se svrchu píše. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí den stětie svatého Jana křtietele božieho, léta od narozenie syna božieho tisícieho, čtyrstého šestdesátého třetieho, králov- stvie našeho léta šestého. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum dſomilni regis [domijno Procopio de Rabenstein, cancell[ario referen[te]. [Na rubu uprostřed]: Registrajta. Listina pergamenová v museu plzeňském 676/350 78, s visu- tou pečetí na proužku pergamenovém. Pečeť s pěti znaky zemí českých; listina již dosti sešlá —. Sign. starší N. 44, 1663 [sic]; nov. sign. N. 176. 109. 1463. 26. září. Prokop, písař městský v Nov. Plzni, a Dorota manželka prodá- vají louku svou Kozlíkovskou pod rybníkem plzeňským Martinovi z Bukovce a synům jeho za 73 k. gr. Já Prokop, městský písař toho času, a Dorota manželka má v Novém Plzni i naši budúcí, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie, anebo čtúce slyšeti budú, že jsme prodali a mocí listu tohoto prodáváme lúku se dnem, někdy Kozlikovskú, kterážto leží pod rybníkem plzeňským, za sedmdesáte kop grošóv a za tři kopy grošóv i s tiem se vším právem a svobodností, jakož majestát slavné paměti najjasněj- šieho kniežete a pána pana krále Ladislava českého etc, paní Kathruši Kozlíkové svědčí1) i s tú dobrú volí, kterúž od již psanee Kathruše Kozlíkové na tu lúku v sobě šířeji držíce, jměli jsme, i s tiem platem, kterýžto k městu Novému Plzni z té lúky od starodávna přislušie, robotným lidem Martinovi 1) Viz č. 26. z r. 1454. 4. července v Praze.

Strana 99
1464. 99 z Bukovce, Janovi, Štěpánovi a Thuomovi, synóm jeho i jich budúcím, i tomu každému, ktož by ten majestát již dotčený i s tú dobrú volí od Katruše Kozlíkové učiněný [sic] jměl by, anebo měli by s jich dobrú volí, ku pravému a spravedlivému dědictví, aby již psaný Martin, Jan, Štěpán a Thóma i jich dědici i budúcí, s tiem majestátem, s lukú i s dobrú volí učinili bez našie vše- likteraké překaznosti, jakž sě jim najlép zdáti a líbiti bude, neb mocí listu tohoto dále já, Prokop písař a Dorota manželka má již psaní, i naši dědicové a budúcí, ižádného práva sobě sme na té lúce v majestátu i v dobré voli nepozuostavili anižto pozuostavujem, ale tu lúku jim i s plným právem i s tiem pla- tem svrchudotčeným k věčnosti sstupujem, neb jest již jich vlastnie, a nám úplně a v cele ta summa svrchupsaná jest splněna a zaplacena. Tomu na pevnost budúcí já Prokop písař nadepsaný, jménem svým i své manželky i svých budúcích jmény, svú sem vlastní pečeť k tomuto listu s mú dobrú voli a vědomím dobrovolně přivěsil a pro dalšie svědomie prosi sem múdrých a opatrných pánuov, purkmistra a konšeluov města Nového Plzně, urozeného a statečného rytieře Jana Puškaře z Zaječic a urozených panoší Václava Točníka z Kři- mic, Zbraslava Bauně z Uolšie, Jiříka a Václava Ebrzvínóv z Hradiště, že jsú své pečeti na svědomie vedle mé k mé prosbě, avšak sobě bez škody k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtřstého šede- sátého třetieho, ten pondělí před svatým Václavem, dědicem českým. List. perg. v museu plzeňském 315.107+20, všech sedm pečetí schází. Na rubu listiny pozdější rukou připsáno: O louku Kozlíkov- skou pod rybníkem. Sign. N. 118. 1/3, 1463. 1464. 1. ledna. Richtář plzenský Ondřej Oremus zapisuje pí Dorotě ze Slaného 110. 140 kop na domě svém vedle radnice. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme těmito městskými kniehami, kterak předstúpivše před nás do našie plné raddy slovútný pan Ondřej, řečený Oremus, spolu- súsed a úředník náš, s paní Reginú, manželkú svú, i vyznali jsú sě dobrovolně sami skrze sie i své budúcie náměstky, kterak jsú zdvihli a vzeli penieze hotové, sto kop gr. a XL kop gr. dob. střieb. té chvíle obecně berných, od poctivé panie Dorothy, 13*

Strana 100
100 1464. někdy Jílkové z Slaného a již obývající v Starém městě praž- ském, pod úmluvami mezi sebú učiněnými, jakož pak listové dále učiněnee s obú stran mezi nimi, vykazují a šíře vyličují pak jestli že by pán buoh pana Ondřeje svrchupsaného smrti prvé nežli panie Dorothy neuchoval a umřel, jehož pane bože ostřez, tehdy těch sto kop grš. a XL kop grš., což by vedle smluv zápisných anebo daných mezi nimi peněz zuostalo, jakož sě jí každý rok dává a platí po VI kopách, až do vyplněnie té sumy, zapisuje na domu svém, ležícím na rinku vedle rathúzu z jedné a Jana Konváře z strany druhé, takovým to během, aby hned po páně Ondřejově smrti, jestli že by paní Dorotha jeho přebyla, komuž by on ten duom odkázal, poručil anebo dal, napřed aby paní Dorothě, její dluh byl zaplacen a vydán v tom roce po smrti jeho; pakli by ten duom v tom čase od- prodal, tehdy na tak dobrém a jistém statku má jí ten dluh ujistiti a zapsati; pakli by panie Dorothy svrchupsanee prvé pan buoh neuchoval a umřela, než-li pana Ondřeje, tehdy ti zápisové i tento zápis dále mocnosti ižádné nemají jmieti. Acta sunt hec in nouo anno, annorum domini etc. LXIIII°. [Nadpis]: Zápis páně Ondřejuov Oremusuov panie Dorothě z Slaného. Z lib. emp. et vend. N. 212. f. 9. — Dům Oremusův byl č. 107. b. a Kovářův 108a. v I. čtvrti na východní straně náměstí. 111. 1464. 2. ledna. Závěť Tómy z Klatov, měšt. plzeň. Prokop Reš richtář, Jan Kolešovský purkmistr a Smil řezník, přís. konšelé a měšt. m. N. Plzně známo činíme —, že poctivý mládenec Tóma z Klatuov, náš spoluměštěnín, — své poslednie rozkázánie — učinil —: Najprvé mlýn s valchú, piovár se dvěma domky, ješto to leží v předměstí v Klatovách pod brankú, i se vším platem, kterýžto má na kmetiech, i jiný veškeren statek, kterýž má, movitý i nemovitý, anebo kterým by jménem mohl jmenován býti, buď toho statku mnoho anebo málo, ješto by jemu přiležel, ten veškeren statek jiždotčený mocně odkazuje, porúčie a dává Viktorovi, bratru svému mi- lému a dětem jeho. Item ten plat, kterýž má na lázně v Klato- vách, což jest toho platu kolivěk mnoho anebo málo, ten plat odka- zuje a dává na dvě lázně k mytí chudým [každého] léta k věčnosti a budúcně, při sv. Jiří jednu láznu činiec a zpósobujíc a druhú

Strana 101
1464. 101 při sv. Havle; item dóm ten, kterýž jest kúpil v našem městě někdy Vachovský, i ten duom odkazuje, porúčie i dává Vikto- rovi — bratru svému, aby s tiem učinil, jiej zaplatil a zaplatě odprodal tak, jakž mu sě zdáti a líbiti bude; item žákóm do školy do Plzně, kteříž jsú pod kázní mistrovú, odkazuje kopu platu věčného; item do špitála sv. Máří Magdaleny chudým do Plzně kopu gr. platu věčného odkazuje, item na dielo farnie sv. Bartoloměje v Plzni odkazuje pět kop gr.; item na dielo Šerého kláštera odkazuje tři kopy gr., item na dielo Črného kláštera odkazuje tři kopy gr. Kteréhožto jeho poručenstvie — mocné poručníky — učinil — Jana Panuošku z Plzně a Viktora z Klatuov, bratra svého milého. — Tomu — na svědomie — své sme pečeti — k tomuto listu přivěsiti kázali, jenž jest dán — léta — M'CCCCOLXIIII° ten pondělí po novém letě, jinak po ochtábu božieho těla. Z nejst. knihy prív. a závětí f. D. 5. — Poručníci jmenovaní vyplnivše odkazy a složivše účty před radou městskou, propuštěni jsou z povinnosti své 4. dubna t. r. Lib. empt. 212 f. 9b. 1464. 17. května. Ve středu po sv. Žofii [16. května] v hodinu XIII.1) vyjelo z Prahy 112. poselství krále Jiřího ke králi francskému. První nocleh byl v Berou- ně tři míle od Prahy. Druhý nocleh byl v Plzni VII mil od Berouna. Archiv čes. VII. 429. 1464. 26. června. Statek zemřelého Hanuše Pimprla nálezem rady a hofrichtéře byl 113. přisouzen Bened. Sefránkovi a sestře jeho. Annorum domini M'CCCC°LXIIII° feria III. in die sancto- rum Johannis et Pauli, vosazen a ohájen jest súd o statek nebožce Hanušov Pimprlov, za Prokopa Reše, toho času rych- táře, a za pánuov konšeluov toho času, najprvé za Jana Panošky, toho času purkmistra, Jakuba Slupníka, Prokopa Sviňáka, Václava Homole, Bernarta Točníka, Smila řezníka a Filippa sladovníka, přisadivše k té při skrze pana Ondřeje, toho času hofrychtéře, za konšely Petra Karkoše, Petra Patu, Václava súkeníka, řečeného Purkrábek, a Přecha sladovníka, miesto těch konšeluov, ješto jsú zemřeli a jednoho Jana Kole- 1) 13. hodina byla 16. května od 71/2—81/2 ráno.

Strana 102
102 1464. šovského, ješto tu chvíli v nemoci ležal. Pak nález, kterýž se jest stal na tom súdě ode pánuov a konšelov svrchupsaných, že jest Benedikt Šefránek a Uršula sestra jeho, již nálezem panským ten statek, o kterýž sie nález stal, obdrželi, že jsú strany druhé, totiž Hanal z Tachova a deera jeho Hanalova, to za nález pravý přijali. Soudní kniha N. 2 f. 117 b. — Hanuš Pimperle, jinak Jan z Tachova, držel rožní dům na náměstí čís. 206. v IV. čtvrti na rohu do divadelní ulice. 114. 1464. 21. července. Závět Anny Ondráškové, měštěnínky plzeň. Prokop Reš, rychtář, Smil řezník — purkmistr a Jan Panoška, přísežní konšelé a měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Anna, manželka někdy Havelcova a již Ondráškova, naše spoluměštka, — toto své poslednie roz- kázanie — učinila. Najprvé odkazuje třinádete kop gr. na lázny věčné chudým k mytí každého léta, tak aby plat za těch XIII kop gr. kúpen byl k věčnosti a ten vydáván skrze Ondráška muže jejieho, aneb skrze příbuzné přátely jejie, tak aby ten plat nezšel, ale chudým na lázny věčné léta každého aby vydáván byl. A ostatek jiného statku jejieho — odkazuje On- dráškovi sladovníkovi, muži svému. — Tomu všemu ku pevnosti — pečeti naše vlastnie — k tomuto listu jsme přivěsiti kázali, jenž jest dán — léta MCCCC šedesátého čtvrtého, tu sobotu před sv. Jakubem, apoštolem větčím. Z nejst. knihy priv. a záv. f. D. 7. 115. 1464. 27. července. Závěť Šimona Vackovic, měšt plzeň. Prokop Reš rychtář, Jan Panoška miesto purkmistra a Prokop Sviňák, konšelé přís. a měšťané m. N. Plzně, známo činíme —, že — Šimon Vackovic, náš spoluměštěnín — své po- slednie rozkázanie — učinil —: Najprvé z domu1), když by pro- dán byl, rozkázal jest, aby dáno bylo Janovi Kamprlovi třidceti kop gr. Item Janě kuchařce odkazuje a dává čtyři kopy gr., duchnu, polštář, peřinu, dvě podušce, dvé prostěradle plátenné, 1) Dům tento jest čís. 81. v pražské ulici a koupil jej již r. 1424. otec jeho Václav z Rokycan.

Strana 103
1464. 103 a zelenú sukni plátnem podšitú. Item Kateřině pěstúni odkazuje a dává čtyři kopy gr., duchnu peřinu, polštář, dvě podušce, dvě prostěradle pláteně, dvě sukni, jednu zelenú s běliznami a druhú črvenú plátnem podšitú. A což by viece mimo duom pozuostalo peněz, když by prodán byl, to splniec těm, jakož jim jest dotčeno, to odkazuje, porúčie a dává na dielo kostelnie sv. Bartoloměje. Item Kateřině, dceři své, odkazuje, porúčie a dává dva piováry s městištěmi s pánvěmi, kterážto ležie před branú pražskú, i se vším právem, a příslušenstvím, což k nim přislušie od dávna, a k tomu jí odkazuje jiné všecko hospodářstvie, což jest v domu, buď toho mnoho anebo málo, i jiný veškeren statek movitý i nemovitý, kterýmž by jménem mohl jmenován býti, anebo což by jeho pozuostalo po tomto rozkázání, komuž jest již rozkázal. A jestliže by jie pán buoh neuchoval a umřela let pravých a rozomných nedojdúc, tehdy ten veškeren statek po ní pozuostalý porúčie, rozkazuje a dává, aby vydán byl dielem pravým na diela kostelnie svatého Bartoloměje, Šerého a Črného kláštera. Item pas pozlacený, veliký, prsténky zlaté i to, což jest od střiebra menšieho a drobnějšieho, jakožto lžíce, zvonce a jiné věci, to odkazuje a dává na monstrancí k tělu božiemu k kostelu sv. Bartoloměje. Item dva pásky jeden pozlacený, druhý střiebrný, a třetí mužský pas střiebrný a páteř korálový veliký, to odkazuje a dává na dielo kláštera Šerého. Item což jest másla a sýra, to aby mezi chudé rozdali. Item což jest peněz hotových, to na pohřeb odkazuje a skrze poručníky jeho vdole psané aby rozdáno a spravováno bylo, a což by pozuo- stalo, to aby na skutky milosrdné rozdělili. Item chmel veškeren na dielo kláštera Črného odkazuje. Item což jest ornatuov, kněh dvě truhle, i jiného což jest, jakož jest registrováno skrze doktora pražského hradu, to aby vydáno bylo skrze jeho poručníky doktorovi kostela pražského, anebo komuž by on rozkázal, a jinak nic ižádnému jinému aby vydáno nebylo, buďto du- chovniemu anebo světskému, nebo jest předkóm jeho a jemu tak svěřeno bylo a jinak nic. — Mocné poručníky — Smila řezníka a Janka Tomáškovic, měšťany naše plzeňské, učinil jest — jim za práci rozkázav po pěti zlatých uh. z domu —, když by se prodal, aby vzeli a k tomu rúcho jeho chodicé, což jest také jim rozkázal a dal, aby sě o to rozdělili jim věře, že toho jeho rozkázánie — věrně spravovati budú, i děťátko Kateřinku opatrujíc, ji k dobrým mravóm vedúc. — Tomu ku pevnosti — naše pečeti — k tomuto listu jsme přivěsiti ká-

Strana 104
104 1464. záli, jenž jest dán — léta — tisícého čtřstého šedesátého čtvrtého, ten pátek po sv. Jakubu, apoštolu větčiem. Z nejstarší knihy priv. a závětí f. D. 6. 1464. 4. října. 116. Anna z Chřínova daruje 3 kopy roč. platu k oltáři sv. Prokopa v Hlohově a 3 k. roč. pl. klášteru sv. Ducha v Plzni, plat tento odváděti mají lidé její poddaní v Hradišti; poručníkem toho usta- novuje Bozděcha z Kamenice a Václava z Klušova. Hilarius de Lithomierzicz, universis Cristi fidelibus — sa- lutem in domino etc. Sane noveritis, quod — domina Anna de Chrzieniow, relicta Sazame de Sedlecz, — pro remedio et salute anime sue, pro animabusque Sazame viri et Nicolai, filii Hinkonis, patris de Chrziemow et Lucie matris de Chlenecz, et omnium progenitorum et predecessorum suorum animabus — donavit, primo altari s. Procopii in ecclesia parochiali s. Egydii in Hlohowa tres sexagenas gros. prag. census annui et perpetui in villa Hradisst, in hominibus censualibus et eorum heredita- tibus, videlicet in Martino dicto Chotik, quinquaginta quinque grossos in festo s. Georgii et totidem in festo s. Galli. Item in Zyka laico septuaginta grossos annuatim, mediam partem in festo s. Georgii et alteram in festo s. Galli, pro qua pia donacione capellanus sive altarista, qui est vel pro tempore fuerit, obli- gatur — ad vigilias pro defunctis supranotatis feria tercia qua- libet septimana per circulum anni et ad missam defunctorum, feria quarta immediate sequenti dicendam, ultra onera eidem altari prius annexa. Et in casu, si idem capellanus vel alta- rista circa altare predictum personaliter non resideret, quocunque casu accidente, tunc comissarii infrascripti secundum fidem eorum deo et eidem domine Anne premissis debent easdem tres sexa- genas gr. ad divina commitere ad missas legendas aliis presbi- teris elargiendo, vel elemosinas factas pauperibus distribuendo, donec iterum altarista resindenciam circa prefatum altare reali- ter faceret, tunc prefate tres sexagene eidem presentari per commissarios debent et ipsi obligati sunt secundum disposicio- nem predictam. Item donavit — monasterio Spiritus sancti et fratribus ibidem perseverantibus in Nova Plzna tres sexagenas gr. annui et perpetui [census] in villa Hradisst predicta, in hominibus et eorum hereditatibus, videlicet in Nicola mediam sexagenam cum quinque grossis, divisim scilicet in festo s. Geor-

Strana 105
1464. 105 gii mediam partem et in festo s. Galli mediam, item in Zyka de terra deserta decem grossos, divisim in festis s. Georgii quinque grossos et in festo s. Galli quinque, item in eodem Zika de dimidia altera terra pro festo s. Georgii unam sexage- nam cum octavo dimidio grosso et totidem in die s. Galli. Item de eodem censu percepto prior eiusdem monasterii, vel qui fuerit senior in eodem monasterio constitutus, debet reponere pro- lumine coram cancello ardente quindecim grossos in festo s. Georgii et totidem in festo s. Galli. Item circa quamlibet per- cepcionem censuum, predictarum trium sexagenarum grossorum, prior, vel senior eorum, tenebitur inter fratres quindecim grossos distribuere, unicuique in sacerdocio constituto unum grossum et fratres predicti tenentur unus quisque pro Sazema et Nicolao filio suo missam defunctorum legere. Item predicti fratres in eodem monasterio ex tali donacione iam facta tria anniversaria peragere debebunt et tenebuntur, primum in die s. Petri ad vin- cula, scilicet nastolowanie, item secundum anniversarium feria sexta ante festum Spiritus sancti, item tercium anniversarium feria sexta ante festum s. Martini et circa quodlibet anniversa- rium vigilias novem leccionum per fratres prefati monasterii decantabuntur et specialem exortacionem pro animabus Nicolai et Sazeme patris eius et progenitorum et predecessorum eorum circa quelibet anniversaria et in sermonibus dominis diebus et aliis festivitatibus facere tenebuntur. Et sepe nominata domina Anna dominium predictorum villanorum et censuum, excepcio- nem ac disposicionem omnium predictorum, hoc est distribu- cionem censuum tam pro capellano, quam pro monasterio, donec in vita comes existit, pro se reliquit, sed post mortem coram nobis et officio protestata est, quod veros et legitimos suos commissarios et dispensatores predictorum censuum in predictis laicis — disposuit — famosos viros, dominum Bozdiecho- nem de Camenicz et Wenceslaum de Klussow et eorum heredes et successores, quibus omnem potestatem tradidit ipsisque ple- narie confisa re, quos commissarios per presencia et officium nostrum confirmare, humiliter cum predictis censibus petivit, ut eisdem, videlicet altario et monasterio, predictas sex sexagenas grossorum annectere — et incorporare dignaremur. Peticioni- bus vero nobis pro parte dicte domine Anne oblatis pensatisque per nos, tamquam iustis et racionabilibus, annuimus omniaque et singula — auctoritate nobis et officio nostro competente confirmamus censumque prescriptum ipsis, scilicet altario et 14

Strana 106
106 1464. monasterio — incorporamus, deinceps et inantea iuris eclesia stici et non mundani volumus reputari et censeri. Hec autem predicta domina adiecit, si patres predicti monasterii onera descripta non impleverint, tunc iste tres sexagene gr. per commissarios prescriptos in alia pia onera converti, videlicet ad missas legendas, vel pauperibus elargiendas tam diu, donec prefati fratres onera prefata expleverint, converti debent. Hoc eciam expressit, si commissarii, quod absit, in dando predictis altariste et fratribus negligentes fuerint, tunc per officium domini archiepiscopi et eius ordinarii auctoritatem ad dandum censum compelli debent censuris ecclesiasticis mediantibus. Acta sunt hec anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quarto, die quarta mensis Octobris. Z knih erekčních XIII. 55. 1464. 16. listopadu. 117. Poddaný Petr v Borku prodal své dědictví tudíž a konšelé odpu- stili mu všechny zadržalé berně jakožto náhradu za škody zatope- ním rybníka učiněné. My purkmistr a radda známo činíme —, že — Petr z Borku, člověk náš, — prodal dědicstvie své tu v Borku Haškovi ná- denníkovi —, to zdav jemu v plné radě tak —, což jest bylo toho dědicstvie témuž Petrovi rybníkem zatopeno, to jsme jemu na jeho berniech zadržalých a na úroček1) za ta zatopenie sra- zili a tak sě jest Hašek v to dědicstvie uvázal —, že nemá on ani jeho dědici — na ta zatopenie toho dědicstvie ižádným během sahati a toho dobývati, toho se odřekajíce a v plat Ha- šek — z toho dědicstvie pozuostalého k placení nynie i potom vstúpil jest, počna od tohoto sv. Martina již minulého v rok. Actum sunt hec fer. VI. post s. Martini, annorum domini etc. LXIIII°. [Nadpis]: Vzdánie dědistvie v Borku od Petra, Haškovi nádenníku. Lib. empt. 212 f. 10. b. 118. 1464. 22. listopadu. Při přepisu listiny kláštera chotěšovského uvádějí se mezi svědky při tom přítomnými, kněz Tomáš farář, Tobiáš kazatel při 1) Má býti na „úrocích“.

Strana 107
1465. 107 kostele sv. Bartoloměje a Jan z Ročova, oltářník u sv. Tomáše ve farním kostele, vesměs v Nov. Plzni. Přepis listu v cís. knihovně v Praze. 1465. 25. ledna. Rozdělení dědictví mezi Ben. Šafránkem a sestrami. 119. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme —, že předstúpivše — do našie plné raddy Prokop Beš, rich- tář t. č., Vávra Pšenička přísežný z raddy, Jíra Stod přísežný obecní, a Ondrášek Súkenník, měštěnín náš, i vyznali —, kterak sě jest svolenie dobrovolné stalo před XII lety mezi panie Mar- getú nebožkú Šafránkovú a Benediktem synem jejím —, pannú Dorotú a pannú Cecilií dcerami jejími —, aby dělenie o statek nebožčíka Mikuláše Šafránka mezi nimi bylo, že oni již psaní z plné raddy byli jsú vydáni a je jsú s jich volí o ten statek rozdělili, tak že jimi bylo jest vyřknuto p. Doře a p. Cecilii za jich právo a diel dvě stě kop gr. a čtyřidceti kop gr., dva po- stavy, jeden levský a druhý pucpach, dva koflíky pozlacená najvětčie, dva štuky kmentu, duchny a peřiny. A dále aby k tomu statku, to jim vydadúc, a jakož jest Benedikt to jim dal, práva a zřenie ižádného nejměli, anižto kterého nařekánie. A to jich vyřknutie p. Dorota a p. Cecilia za vděk jsú přijaly i jim z toho děkovali všichni jednostajně a to jsú sobě slíbili ctně, věrně a křesťansky zdržeti — budúcně. Actum sunt hec a. d. etc. LXV° feria V 1) in conuersione s. Pauli. [Nadpis]: Rozdiel o statek a dědictvie mezi Ben. Šafrán- kem a sestrami. Lib. empt. 212 f. 11. 1465. 1. dubna. V Praze. Král Jiří svěřuje konšelům m. Plzně správu statků špitála sv. 120. Máří Majdaleny, avšak bez ujmy práv Václava a Jana, bratří z Hor Kutných. Georgius, dei gracia Boemie rex, Morauie marchio, Lucem- burgensis, Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis, quod cum hospitale sancte Marie Magdalene, situatum extra muros ciuitatis Noueplzne, per ante- 1) Obrácení sv. Pavla bylo t. roku fer. VI. a ne fer. V. 14*

Strana 108
108 1465. cessores prouidorum magistri ciuium, consulum et communitatis eiusdem ciuitatis, fidelium nostrorum dilectorum, sit dotatum certis censibus et redditibus annuis, pro sustentacione pauperum, ibidem pro tempore degencium, ideo nos animaduertentes co- nueniens fore, pia loca ab eisdem regi et dirigi, a quibus pro dei honore et subsidio egencium fiunt fundata ac dotata, non per errorem aut improuide, sed deliberate, sano procerum et aliorum nostrorum fidelium accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia predicte ciuitatis consulibus et ciuibus, qui nunc sunt aut pro tempore fuerint, indulgemus, concedimus et fauemus, ut quantum ad illos census, bona et redditus, quos eorum predecessores in remedium animarum suarum ipsi ho- spitali et pauperibus, ibidem existentibus, dederunt et contule- runt, aut in futurum donabunt et dabunt, idem hospitale diri- gent et regere ac officiales ad regendum necnon ad dispensan- dum dicta bona eisdem pro pauperibus instituere valeant atque possint, prout melius et vtilius ipsis visum fuerit expedire, omni quorumcunque semoto inpedimento perpetuis temporibus in futurum. Nolumus autem, ut hac nostra concessione Wen- ceslao et Johanni, fratribus de Montibus Cuthnis, circa regimen illorum bonorum 1), que ipsorum antecessores dicto hospitali contulerunt, a ciuibus predicte ciuitatis Plznensis aliquod pre- iudicium generetur. Presencium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Prage die prima Aprilis, anno domini millesimo quadringentesimo sexagesimo quinto, regni nostri anno septimo. [Na ohybu v pravoj: Ad relacſijo[nejm Wenceslai de Waleczow, succamerarii. [Na rubu]: Rſegistrajta, Jacobus de Cadano. Listina pergamenová v museu plzeňském 338/278 † 56, s visu- tou znakovou pečetí krásně zachovalou na proužku pergamenovém. Pospod na proužku perg. pozdější rukou: Majestat vo špitál. Starší sign. N. 45. a pod ní poznamenáno: Na Špitály; nov. sign. 295. Mimo to zachoval se též starší opis z 16. stol. listiny této na per- gameně pod sign. starši N. 4 a nov. N. 294. Na rubu tohoto perg. opisu poznamenáno v 17. stol: Amplissimus magistratus ad bona et redditus hospitalis regendum et dirigendum officialem eligit. Jiné opisy jsou v Stehlíkovské knize priv. měst. f. 95. a u Tannera. 1) Srj. s tím list z r. 1334. 25. března v Listáři I. č. 35, jímž zakla- datel špitála, Konrad z Dobřan, zůstavuje sobě a svým potomkům spolu správu špitála

Strana 109
1465. 109 1465. 21. června. 121. Ve sporu s Jiříkem Pabiánkem a Plzeňskými o louku Mazín, kdež Plzeňští vinili jej, že by louka ta patřila k oltáři1) a tudíž k záduší v městě, ukazujíce kšaft, v kterém však se o louce nečiní žádné zmínky, J. Pabiánek prokázal naproti tomu, že řádně louku tu má v deskách zemských, i dáno mu proto za právo; avšak on se k tomu podal, že chce vedle znění toho kšaftu dávati, což k tomu záduší dávati má. Actum anno etc. LXV fer. VI. ante Johannis baptiste. Palackého Archiv III. 363. čís. 278. — Emler, Pozůstatky desk II. 343. 1465. 30. září. Marketa Kantorová činí dodatečně po závěti mocný list pro 122. poručníky své. Já Markéta Kantorová, měštka v Novém Plzni, známo činím tiemto listem všem, nynějšiem i budúciem, ktož tento list uzří, anebo čtúce slyšeti budú, že vidúci pád a neustavič- nost světa tohoto a smrtedlnost lidskú a že vždy umřieti, ale hodiny ani dne smrti nevědúci, potaz sama zsebú vzavši i do- brými přátely svými, mocný list tento poručníkóm svajm učinila jsem po kšaftu svém dobrovolně, Smilovi řezníkovi, Janovi Kum- panovi, měšťanóm v Novém Plzni, v to aby jim žádný nevkráčel, ani jim které přiekazy činil, ani pan purkmistr, ani páni konšelee, ani žádnaj jiný světský ani duchovní ani přátelee, a žádnému aby z toho kšaftu neodpoviedali ani počtu dělali, ani se komu v tom spravovali, a těm poručníkóm nahořepsaným proti mému mocnému tomuto listu, žádnaj člověk nemá žádné překážky činiti, a chci aby proti nim spomocno žádnému nemohlo býti, a jestli že by kto z přátel jejich, buď světský neb duchovní, anebo kto jiný vytrhna se chtěl jim zmatky, súdy anebo práce některé proti tomuto mému mocnému listu činiti, proti takovému každému ne z svého ale z jejího statku mají náklady činiti, a jestli že by sě statku nedostalo po její smrti ku branie, jim nahoře psa- ným poručníkóm plnú moc dávám jim, kterajch jsem sto kop přidala na záduší, aby ty vyzdvihli a těmi jsě bránili a náklady z toho činili, se nedadouc utisknúti žádnému živému a v tom 1) Srj. závěť Tomáše Pabiánka z r. 1387. 5. pros. Listář I. č. 153. Pabiáne zřídil kaplanství své rodiny v kostele farním při oltáři sv. Kříže-

Strana 110
110 1465. aby jim žádný nerozkazoval ani z toho štrafoval a počtu aby z toho žádnému nečinili a právo ižádné ani světské ani duchovní a která moc nemá jim v tom mém mocneem listu, nadepsaným poručníkóm majm, Smilovi řezníkovi, Janovi Kumpanovi, měšťa- nóm v Novém Plzni, moci žádné1) činiti, jakož pak věřím panu purkmistru i pánóm konšelóm, nenějšiem i budúciem i vší obci, že při tomto meem mocném listu budú zachováni, jakož sú mi slíbili. A já Margeta Kantorová nahořepsaná tiemto mým mocným listem kšaft svůj v nic obracuji, když oni vydadie, což jsem komu rozká[zajla, když jeden z nich kvitován bude, tehdy sou toho prázni o[d] světských i od duchovních a svobodni, a chci aby žádné právo světské ani duchovní na ně viece nesahali ani žádná moc. Toho na pevnost a dalšie svědomie svú sem vlast- nie pečeť k tomuto listu přivěsila a pro dalšie svědomie prosila sem múdrých a opatrných pánóv, pana purkmistra a konšeluov, pánuov mých města Nového Plzně, a k tomu prosila sem uroze- ného pana Buška z Vrtby a z Dolan, a urozeného panoší Viléma z Chříňova, že sú své pečeti na svědomie vedle mé k tomuto listu mému mocnému přivěsili sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božího tisícého čtyřstého šede- sátého pátého, ten pondělí po svatém Václavě. Orig. perg. v museu plzeň. 283/156 44; 4 pečeti miskovité na proužcích: 1. Pečeť Markety bez štítu, v níž se pelikán, zobákem prsa si klobající, spatřuje, opis nečitelný. 2. sekret města Plzně v zeleném vosku. 3. Buškova, ve štítě trojí jelení parohy (2, 1), nad štítem helm párem parohů zdobený s vlajícími po stranách přikrývadly ráz ve vosku červeném, opis nezřetelný. 4. Vilémova, štít dole hro- titý, v pravo skloněný, v něm se dva křížem položené šachované pruhy spatřují, nad levým rohem helm, na němž stojí páv v pravo hledící, s ohonem vodorovně položeným. — Na rubu poznamenáno „Markety Kantorové o statek svůj. J.“ — Sign. nov. N. 395. 1465. 8. října. 123. Dvůr poplužní v Týnci, po smrtí Jechníka na krále spadlý, dal král Jiří Michalovi z Plzně uzdaři; naproti tomu hájil lepšího práva k tomuto statku Jan z Račína jménem otce svého Viléma z Račína. In villa Tynczi Gechniko decessit, cuius bona et heredi- tates ibidem in Tynczi, villa deserta, videlicet curia rusticali cum agris, pratis et omnibus ab antiquo pertinenciis, in qua curia prenominatus Gechniko residebat ad. dom. regem Geor- 1) Vynecháno „překážky“.

Strana 111
1465. 111 gium sunt deuoluta et dom. Georgius rex dedit bona prenomi- nata Michaeli de Plzna lorifici pro seruiciis suis. Nunccius ad tabulas Henricus de Lipeho, supr. marescalcus, fuit a dom. rege delegatus. Actum fer. III. post festum s. Francisci a. d. 1465. Litera proclamacionis in Plznam eodem die emanauit. Johannes de Raczina, nomine Wilhelmi de ibidem patris sui, defendit bona superius proclamata, dicens eum habere jus melius, quam dominus rex, aut aliquis post eum et offert eum secundum dominorum invencionem probaturum. Terminus pro- bandi sabbato IV. temporum [aduentus] ; terminus ad idem Wil- helmo defendenti sab. IV. temporum quadragesime [1466]; ter- minus ad idem Wilhelmo defendenti sabbato IV. temporum Penthecostes. [1466]. Des. dvorské 16 f. 235. 1465. 7. listopadu. Jan Jaklík rybář, soused plz., přikázal se dobrovolně se svobodným dvorem svým v Lobzích k ochraně města Plzně a zavázal se platiti k městu berně ze tří kop. My purkmistr a radda a všecka obec města Nového Plzně, nynější i budoucí, zjevně činíme tímto li[stem] obecně přede všemi, kdož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, tak jakž Jaklík rybář, náš spolusoused i s svými budoucími dobrovolně beze všeho přinucenie s dvorem svobodným, s dědinami, i což k tomu přislušie, kterýž jest ve] vsi Lobzech, někdy Črmenského, při- kázal se jest vu opravu k našemu městu i k našim budoucím, z toho maje [Jajklík i jeho budoucí, nynie i potom, platiti a dávati k našemu městu berně ze tří kop grošův bez otporu, [ješto již ten dvůr s dědinami i což k tomu přislušie, dckami zemskými k našemu městu jest vložen a zapsán, protož mocí listu tohoto my, purkmistr a radda nynější i budoucí svrchu- psaní, slibujem témuž Jaklíkovi rybáři i jeho budoucím ten dvůr svrchudotčený i s dědinami, i což k tomu přislušie, v knihy městské naše, první, druhý i třetí soud vedle práva města na- šeho vložiti a zapsati beze všie v tom překážky a otporu všelikterakého. Tomu na pevnost a na jistotu naši pečet městskú menší k tomuto listu jsme přivěsiti kázali, jenž jest dán i psán léta od narození syna božího tisícího čtyřstého šedesátého pátého, ten pátek před svatým Martinem. Vzato z pozdějšího výpisu v museu plzeňském. Výpis jest na pergameně s visutou pečetí na šňůrkách hedbávných, spletených z tří 124.

Strana 112
112 1465. praménků barvy stříbrné, modré a červené a jest z r. 1598. ze dne 22. pros., a byl v držení p. Leise, dříve majitele statku č. 1. v Lobzích. Zápis v knize soudní č. 2. z r. 1466. ze dne 27. ledna fol. 132. b. zní takto: Jan Črmenský v tomto súdě osobně stoje, vyznal se jest, že jest pravým trhem prodal dvór v Lobzech svobodný, s lukami, dědinami, s chmelnicí i s tiem se vším právem a příslušenstvím, což k tomu od staradávna přislušie, kterýžto leží vedle Třepně s jedné a Tichavky strany druhé, Janovi Jaklíkovi rybáři, Duoře manželce jeho a Janovi synovi jich a jich budúcím, kterýžto dvór svobodný svrchupsaný s lu- kami, dědinami, s chmelnicí i s tiem se vším právem a příslušenstvím, což od staradávna k němu přislušie, jim jest vydal tu hned a sstúpil, než toto v tom vymieněno jest, že Jan Jaklík, paní Duora manželka jeho i Jan syn jich i jich budúcí, mají k městu našemu plzeňskému ze tří kop berní platiti každého léta budúcně pro opravu, vedle ustanovení berní. Provoláno jest a nižádný neodepřel. Súd první. Druhý zápis v podobný smysl z téhož roku ze dne 27. října fol. 136. b. Třetí zápis schází, neboť v knize uvedené chybí úplně zápisy z let 1467 a 1468 a teprve od r. 1469 ze dne 23. ledna jsou zápisy následující, kdež však již nikde nečiní se zmínky o dvoru v Lobzích. 1465. prosinec. V Praze. 125. Stavové čeští na sněmu v Praze shromáždění podávají se jednotě panské k sjezdu buď do Plzně, do Klatov, neb do Budějovic Českých, některý den před Hromnicemi k jednání o urovnání vzniklých nesnází. V Praze 1465 m. Decembr. Palacký, Archiv IV. 117. č. 10. 1465. 13. prosince. 126. Klášter Kladrubský postupuje svůj nápravničí dvůr v Kozolupech panoši Petrovi z Stachova, zač týž má konati službu klášteru na koni se zbrojí. My kněz Pavel, božím smilováním opat, kněz Tóma převor, kněz Jan kantor, kněz Jan, kněz Alexander, kněz Jan i vešken konvent kláštera Kladrubského, řádu a zákona svatého Benedikta, známo činíme tiemto zápisem obecně před nynějšími i budúcími lidmi, ktož jej uzřie nebo čtúce budú slyšeti, že jsme dali a mocí listu tohoto dáváme dvuor náš nápravničí, kterýž jest usazen a ustaven ve vsi naší jménem Kozolupy, s dědinami, s lukami, s zahradami i s tiem se vším právem a s požitkem, což k tomu dvoru přislušie ot staradávna, urozenému panoši Petrovi z Sta- chova a jeho budúcím dědicóm a náměstkóm, i tomu každému,

Strana 113
1465. 113 ktož by tento list jměl s jich dobrú volí, takově aby již nade- psaný Petr i jeho budúcí dědicové a náměstkové slúžili nám a klášteru našemu i našim budúcím podle jiných nápravníkóv na koni ve třech kopách groš. v pancéři, samostřielem a v klo- búčci železném. A jest-li že by jemu ten kuoň byl ztracen v našich jezdách a potřebách, tehda my nadepsaní opat a kon- vent i naši budúcí budem mieti nadepsanému Petrovi i jeho budúcím jiný kuoň tak dobrý dáti a zjednati, aneb tři kopy groší, avšak má nám prvé okázán bejti ten kuoň, co by jej stál. Dále jestli že by nadepsaný Petr aneb jeho budúcí dědi- cové chtěli ten dvuor a tu nápravu odprodati, tehda má nám dáti věděti i našim budúcím, jestli že by se nám hodil k našim službám, jakožto on sám; ale bez našeho vědomie a bez našie vóle a otpuštěnie nejmá toho učiniti. Dále nadepsaného Petra i jeho budúcie dědice činíme je prázdny a svobodny ode všech jiných dání a poplatkóv. Toho práva nápravničieho a listu tohoto pojistili a potvrdili sme našimi vlastními pečetmi opa- tovskú a konventskú, jenž jest psán a dán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého pátého, ten pátek den svaté panny Lucije. Orig. perg. v museu plz. 241/131+20, z dvou pečetí zbyly jen kousky proužků. Na rubu pozdější rukou připsáno: „Litere pro villa Kozolup“. Sign. nov. N. 439. 1465. 29. prosince. Ve Vratislavě. Legat papežský Rudolf posílá Plzeňským bullu papeže Pavla II. 127. ze 6. srpna 1465 a vyzývá obec, aby se zřekla poslušenství krále Jiřího a ze své moci dává jim právo, voliti si richtáře a konšely, vyhrožuje pak tresty, kdyby neuposlechli. Rudolphus, dei gratia episcopus Lavantinus, sacrosanctae sedis apostolicae et sanctissimi domini nostri Pauli, divina pro- videntia papae secundi, ad Almaniae et regni Bohemiae partes legatus missus. Venerabilibus, honorabilibus ac discretis viris, dominis, nobis sincere dilectis, prelatis, plebanis ac ceteris ecclesiasticis personis nec non magistris civium, consulibus, magistris ac collegiis mechanicorum totique populo oppidi Plznensis, Pragensis diocesis, salutem in eo, qui est vera omnium salus. Noveritis, nos pridem literas praefati sanctissimi domini nostri papae, ejus vera bulla plumbea in cordula canapina more 15

Strana 114
114 1465. Romanae curiae inpendente, bullatas, sanas et integras, non vi- ciatas, non cancellatas, neque in aliqua sui parte suspectas, recepisse reverenter, ut decuit, tenoris subsequentis, videlicet. (Následuje znění listu papeže Pavla II. z r. 1465. z 6. srpna v Římě1). Post quarumquidem literarum apostolicarum receptio- nem considerantes, moram in hujusmodi rebus propter astutias dicti Georgii Podiebrad catholicis fore nocivam, propterea juxta tenorem praeinsertarum literarum apostolicarum plures praela- tos, principes, communitates et alios Christi fideles, in obedientia sedis apostolicae persistentes, a perversis obedientia et juramentis eidem Georgio factis et praestitis absolvimus, et ut ab eo se retraherent et in obedientia sedis apostolicae, quousque rex christianus, fidelis et Romanae ecclesiae apostolicaeque sedi obediens, inclito Bohemiae regno praeficeretur, persisterent et ad apostolicam sedem respectum haberent, mandavimus atque praecepimus. Cum autem percognitum nobis et notorium omni- bus existat, progenitores vestros atque vos fidelissime semper in ritu et obedientia sanctae Romanae ecclesiae et sedis apo- stolicae perstetisse: ne igitur per dictum Georgium Podiebrad, notorium haereticum et manutentorem ac defensorem haeresis Husitarum et haereticorum circumveniamini aut decipiamini, vos omnes et singulos, qui ipso jure ab obedientia et juramentis eis factis et praestitis absoluti estis ac ei obedire non debetis, prout hoc etiam per dictum sanctissimum dominum nostrum papam, uti ex copia brevis bullati, praelatis ac baronibus regni etc. Moraviae, in obedientia sedis apostolicae existentibus, per suam sanctitatem transmissi, quam cum praesentibus vobis trans- mittimus, extat declaratum, videre poteritis. Ad habundantem cautelam ab hujusmodi obedientia et juramentis auctoritate apostolica vos absolvimus et absolutos reddimus per praesentes, mandantes vobis strictius atque praecipientes in virtute sanctae obedientiae et sub excommunicationis et interdicti aliisque poe- nis et censuris ecclesiasticis, quatinus amplius eidem Georgio Podiebrad, vel suis officialibus, minime obediatis neque pareatis in aliquo, sed oculum et respectum ad sedem apostolicam et sanctissimum dominum nostrum habeatis et in ipsius obedientia persistatis et perseveretis fideliter ut decet bonos et catholicos 1) Listem tímto papež uděluje legatovi Rudolfovi moc, aby mohl užiti proti přívržencům kr. Jiřího duchovních trestů, a aby směl prohlá- siti všeliké závazky, jimiž by se kdo jemu zavázal, za neplatné. Palacký, Urk. Beitr. z. G. v. P. č. 336.

Strana 115
1465. 115 homines. Nos etiam eadem auctoritate apostolica vobis de con- sulatu et populo eligendi vobis judices et officiales consuetos et opportunos ex civibus vestris, qui officiis praesint et justi- tiam unicuique reddant, damus, concedimus et elargimur facul- tatem atque potestatem specialem. Certificantes nihilominus vos et vestrum quemlibet, quod nisi feceritis, quae vobis in hac parte mandamus, ad declarationem poenarum praedictarum et ad ulte- riora adversus vos procedemus justitia mediante. Rescribentes nobis quantocicius, quidquid in huiusmodi in negotio egeritis, ut sanctissimum dominum nostrum de hoc possimus certificare. Datum Wratislawiae nostro sub sigillo, anno domini M'CCCCILVO. die vero vicesima nona mensis Decembris, pontificatus praefati sanctissimi domini nostri Pauli, papae secundi, anno secundo. Palacký, Urk. Beit. č. 344. 1465. Jan Hvozdíř z Prostiboře k oltáři svému sv. Michala a sv. An- 128. dělů, ve farním kostele v Plzni, nadal roční plat 11 kop 5 grš., který měl se platiti ze vsí Střapole a Popovic, od držitele těch vsí Václava z Brodův na Zvíkovci. Coram Hilario, administratore archiepiscopatus pragensis et decano etc., constitutus Johannes Wozdiecz de Prostiborz exposuit, quod volens in anime sue remedium pro anima sua et predecessorum suorum, quantum potest, de bonis sibi a do- mino deo concessis, domino suo in mortali, ut fidelis factura respondere, altare quoddam novum in ecclesia parochiali s. Bar- tholomei in Nova Plzna, sub titulo s. Michaelis et s. Angelorum, fundavit, dotavit et patronum sese fecit, ut beatorum Angelo- rum fida custodia possit in regna celestia provehi, sic videlicet, quod undecim sexagenas gr. et quinque grossos in villis, Stra- poli et Popowiczich, hereditarie eidem altari et capellano — condescendit. Quas quidem villas famosus Wenceslaus, armiger de Broduow, in Zwiekowczy residens, habet hereditarie inta- bulatas per eundem Johannem Wozdierz et bona fide rectaque voluntate idem Wenceslaus se et suos heredes et successores obligavit et obligat in futurum ad — solvendum — undecim sex. et quinque [gr.] capellano et altariste s. Michaelis — Ad quam quidem donacionem et dotacionem serenissimus princeps et dominus, dominus Georgius, Bohemie rex etc., suum assen- sum prebuit. Relator ad tabulas fuit nobilis dominus Czeniek 15*

Strana 116
116 1465. de Klingsstein, procurator fiscalis regius. Istum autem censum dictus Wenceslaus et heredes sui ac successores tenebuntur aut per se aut per suos villanos dare altariste. Quod si casu aliquo dicti heredes aut villani nollent dictos census effectuali- ter dare —, quod prefatus altarista possit eos compellere — ad persolvendum — censum prefatum. Jus autem patronatus voluit ad se dictus Johannes, quoad in humanis fuerit, pro se reser- vare. Eo autem mortuo, ius patronatus ad dictum Wenceslaum et heredes et successores suos voluit pertinere. Dictus autem capellanus [apud] idem altare tenebitur officiare quater in se- ptimana et missas legere, quas sibi dominus inspirabit, una sem- per missa pro defunctis et fundatoribus ac benefactoribus suis inter illas lecta et connumerata, lumina vero ad altare prefa- fatum per se dictus minister tenebitur ordinare, eritque idem minister ad instar aliorum altaristarum pro honore dei et eccle- sie illius in missis, processionibus, vesperis et aliis divinis offi- ciis interessendo. Quod si neglexerit aliquam predictarum missarum dicere, pro qualibet nomine pene dabit unum grossum scolaribus, quem plebanus exigere tenebitur et scolaribus dare. Nobis igitur hu- militer supplicavit, ut dictum altare, sic fundatum et dotatum, erigere et in titulum eclesiasticum assignare bonaque altaris prefati non mundani, sed divini et ecclestiastici iuris esse, in perpetuis assignare, declarare et auctoritate ordinaria pronunc- ciare dignaremur. Nos iustis suis peticionibus, cum in hono- rem nominis divini et cultum pertineant, dictum altare s. Mi- chaelis et s. Angelorum sic fundatum et dotatum erigimus et pronunciamus in titulum ecclesiasticum, bona prefata declaran- tes non mundani amplius, sed divini et ecclesiastici iuris esse, ipsumque capellanum, qui est aut pro tempore fuerit, ad omnia et singula onera superius descripta obligamus. — Quibus omni- bus et singulis in nomine domini auctoritatem ordinariam im- partimur. Acta sunt presentibus venerabili domino Wenceslao, doctore s. theologie, preposito, et venerabili domino magistro Sigismundo de Grecz Regine, canonico s. Apollinaris et aliis fidedignis pluribus, ad hoc vocatis et rogatis. Z knih erekčních XIII. 68.

Strana 117
1466 117 1466. v lednu. Rada kr. Jiřího Dr. Martin Mayr podává návrh instrukce, která 129. by se dala poselstvu, jež do Říma vypraveno bude. O Plzni čteme tu následovně: Verum de rebellione subditorum Prilznensium], si apud apostolicam sedem contingat moveri quaestionem, deponere possunt jurati oratores, quod ipsi opidani Pfilznenses], seditione quadam inter se habita, ac perjurio temporalis fidelitatis plu- rium detecto, postquam ad noticiam regiae serenitatis haec res pervenit, ipsi opidani formidine vindictae ac metu poenae obe- dientiam regiae serenitati debitam denegarunt, ac ipsius sereni- tatem debita subjectione contra justitiam spoliarunt, fictis in- super fabulis ad apostolicam sedem, nec non ad certos princi- pes ecclesiasticos et mundanos historiam detulerunt, proponen- tes, se a serenitate regia odio fidei orthodoxae obpugnari ac pro- adhaesione et obedientia sedis molestiis inquietari. Hoc tamen ita se non habere, luce clarius conprobatur. Quare sancta apo- stolica sedes a patrociniis ipsorum opidanorum et quibusvis pro- tectionibus eorumdem conquiescere dignetur, salva humanitatis intercessione. Palacký, Urk. Beitr. č. 347. str. 386. 1466. 13. ledna. Jošt z Tupadel prodal právem zákupním dědiny své v Střapoli 130. sedmi robotným lidem tak, že ti jemu hned složili podacího 1 k. 30 grš. a zavázali se každého roku platiti 3 k. a desátek z obilí faráři odváděti do Stupna. Já Yošt z Tupadl vyznávám tiemto listem obecně přede všemi lidmi, nynějšimi i budúcími, ktož jej uzřie i čísti nebo čtůce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s radú svých přátel dobrovolně prodal sem a sstúpil a tohoto listu mocí pro- dávám a sstupuji dědin poplužních s lukami se všemi, což pří- slušie k dvoru poplužniemu Střapolskému, kromě toho kusu od veliké lúky pod dolejší konec k Bušovicóm, jakož toho meze již mezi sebú víeme s obú stranú, ten jsem kus sobě zuosta- vil i budúcím svým. A to poplužie již psané prodal sem ro- botným lidem ze Střapole svým i Janovým Hvozdieřovým z Pro- stiboře, i jich dědicóm i budúcím náměstkóm, avšak bez přie- kazy panstvie Janova Hvozdieřova tiem platem, kterýž jmám

Strana 118
118 1466. na jeho třech člověciech tu ve Střapoli a kromě toho kusu, kterýž Sulek drží od toho poplužie prvé mého prodánie, a to jsem prodal v pravý a věčný purkrecht, jinak v zákup, lidem vdole jmenovaným ze vsi Střapole za jednu kopu a za třidceti kop grošuov dobrých i peněz obecně berných, jenž jsú mně i mým dědicóm již dotčení súsedce ze Střapole ty penieze dali a úplně penězi hotovými zaplatili, kterýmžto lidem a súsedóm i jich náměstkóm budúcím přidal sem porostliny na těch úleh- lech, počnúce od té cesty, jakž jde od Všenic pravým dolem mimo lúži až do Leveckého a odtud jmá sě druhá hranice obrátiti pod číhadla páně Lipoltova až k vysocí hoře upřiemo až do Střapolských polí neb dědin. Z kteréhožto poplužie i z toho, což svrchupsáno stojí, častopsaní kmetie z Střapole budú jmieti a jmají mně i mým dědicóm a budúcím úroka ročnieho dávati, platiti i úročiti ročně tři kopy grošuov i peněz obecně berných a to rozdielně, puol druhé kopy grošuov při světiem Jiří, a tolikéž při světiem Havle a zejmena: Vaniš tři- náste grošuov bez penieze při sv. Jiří a tolikéž při sv. Havle: Vaněk Kútský při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze i při sv. Havle tolikéž; item Václav při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a při sv. Havle tolikéž; item Blažej při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a tolikéž při sv. Havle; item Janek Sulek při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a tolikéž při sv. Havle: item Matěj Uhléř úroka při sv. Jiří třináste grošuov bez penieze a při sv. Havle tolikéž; item Jan Žižka úroka při sv. Jiří tři- náste grošuov bez penieze a při sv Havle tolikéž, a tak všechna léta věčná a budúcie ty úroky tak platiti a dávati jmají mně i mým dèdicóm a budúcím. A svrchujmenovaní kmetové i jich budúcí náměstkové každý rok věčně desétku platiti a dávati jmají každý z nich po puol kbelci žita, po puol kbelci ječmene a po puol kbelci ovsa, faráři do Stupna, — a Janek Sulek zvláště z toho kusu svrchudotčeného desétku témuž faráři puol kbelce ovsa platiti jmá a vydávati po všechna léta budúcie. Také toto jest namluveno, že svrchupsaní kmetové i jich budúcí každý ten svuoj diel, kterýž sě komu kde z toho poplužie dostal, bude moci prodati, změniti nebo zastaviti, komuž by sě jemu z teež vsi zdálo, v témž právě a v témž platu, jakož sám držal, bez přiekazy mé i mých dědicuov i budúcích. Také svrchupsaní kme- tové z teež vsi ze Střapole jmají svobodný pruohon skrze to poplužie k Sedlci. Protož já svrchupsaný Yošt slibuji sám za sě i za své budúcie dědice i náměstky svrchupsaným lidem ze

Strana 119
1466. 119 Střapole i jich budúcím dědicóm i náměstkóm žádné závdavy ani překážky na tom svrchupsaném purkrechtu a zákupu ne- činiti věčně a to jim zdržeti ctně a pravě jako dobrý člověk. A tomu na pravú pevnosť, na jistotu i na zdrženie pečeť svú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrú mú volí a jistým mým vědomím a pro dalšie a širšie svědomie toho prosil sem urozených panoší, Jana Hvozdieře z Prostiboře, Jiříka Ebrzvína z Hradiště, Viléma z Račína, ctihodného kněze Jakuba faráře z Stupna a múdrých a opatrných mužuov, purkmistra a konše- luov města Rokycanského, že jsú své pečeti na svědomie podle mne dali dobrovolně k tomuto listu přivěsiti a jim bez škody jich, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisí- cieho čtyřstého šedesátého šestého, v pondělí v ochtáb božieho krstěnie, jinak svieček. Listina pergamenová se zachovalými pečetmi na proužcích v mu- seu plzeňském 295 175 + 20. 1 Pečeť Joštova, štít oblý s třemi hu- sími krky (2, 1), opis neznalý; 2. Hvozdíře z P., štít rozpoltěný s pravou vyšší polovicí, v levé půli vodorovné vystupující břevno: opis: *jan* z Prostiborze. Třetí Ebrzvínova, ve štítě trojúhelník, jehož každý roh trojlístkem jest zdoben, nad levým rohem štítu přilba v pravo hledící, z níž postava ženská přes pás vyniká, zdobená ko- runou; opis: S .. ren — de . . . . . Čtvrtá p. z Račína, ze štítu vy- stupuje uprostřed vodorovné břevno, nad štítem helm s bůvolími rohy, opis nezřetelný; pátá pečeť Jakuba faráře, stojící světec přímo hle- dící v řasnatém rouchu s levicí vzhůru zdviženou, opis: jacobys — de stu.. 6. štít s vodorovným vystupujícím břevnem uprostřed, opis: Secretvm. civium. de Rokiczan. — Na rubu v 16. stol. poznamenáno: V Střapoli na popluží a porostliny. Nov. sign. N. 426. 1466. 27. ledna. V Praze. Král Jiří zastavuje Matoušovi ze Všechovic, za věrné služby ves 131. Kotorov, kostela sv Apolinářiše na Nov. městě praž., ve 400 kopách grošův My Jiří, z božie milosti král český, markrabie moravský, lucemburský a slezský vévoda a markrabie lužický etc. Ozna- mujem tiemto listem všem, že shledavše mnohé věrné služby, kteréž statečný Mathúš ze Všechovic, věrný náš milý, činil jest nám, činí, a potom tiem lépe aby mohl a měl činiti, čímž nás k sobě milostivějšieho pozná, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú témuž Mathúšovi a dědicóm jeho, zapsali sme a zastavili a tiemto listem zapisujem a zasta- vujem ves, řečenú Kotorov, kostela svatého Apollinařiše v Novém městě pražském, s dědinami, lukami i se všemi a všelikými tee

Strana 120
120 1466. vsi příslušnostmi, poplatky a puožitky, ve čtyřech stech kopách grošuov peněz dobrých, ke jmění, držení a požívání, bez našie, budúcích našich králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky, pod úmluvú takovúto, když bychom my nebo budúc naši králové čeští, anebo ty osoby, jimž by tee vsi výplata spravedlivě přislušala, již psanému Mathúšovi nebo dědicóm a búdúcím jeho, chtiece tu ves zasie jmieti, za výplatu tee vsi čtyři sta kop grošuov peněz dobrých, kteříž ty časy v zemi našie české obecně bráni budú, úplně a společně dali a splnili, mají a jmieti budú vsi svrchupsané se všemi příslušenstvími nám neb tiem postúpiti bez odpornosti i bez zmatku. Nemá také již psaný Mathúš, dědicové i budúcí jeho, těch lidí novými, ne- spravedlivými a těm lidem neobyčejnými poplatky a robotami proti vuoli jich obtěžovati žádným obyčejem. A ktož by tento list měl, s již psaného Mathúše nebo jeho dědicuov dobrú volí a svobodnú, chcem, aby tomu přislušelo plné právo všech věcí svrchupsaných. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pondělí po svatém Pavlu na vieru obrácení, léta od narozenie božieho syna tisí- cieho čtyřistého šestdesátého šestého, královstvie našeho léta osmého. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis. Na rubu]: Rſegistrajta. Listina pergam. v museu plz., pečet chybí; na zad pozname- náno: Kotterov, sign. nověj. N. 140. 1466. 11. února. (V Plzni.) 132. Omluvný list konšelů plzeňských ke králi Jiřímu, proč odpadli od něho Služba naše poddaná a po vše časy hotová. Najjasnější králi a pane, pane náš přemilostivý. Nebuď Vaše královské Milosti tajno, kterak velebný a duostojný Rudolf, boží milostí biskup lavatinský, od najsvětějšieho pána a pana Pavla, božím zřiezením papeže druhého, legát a posel vyslaný, prelátóm, farářóm i jiným duchovním osobám i také nám, purkmistru a konšelóm, mistróm a zboróm, řemeslu i všemu lidu města Plzně, bullu nebolito list poslal jest, jakož toho Vašie královské Jasnosti přepis posieláme,1) jemuž Vaše královská Jasnosť lépe porozumiete. I předstúpili jsú před nás kněží, preláti i jiní zá- konníci a všecko kněžstvo, kteříž sú v našem městě, jimž ta 1) Srj. č 127. z r. 1465. 29 prosince.

Strana 121
1466. 121 bulla od svrchupsaného legáta poslána, žádajíc na nás pod kledbú, abychom my obec svolajíce jě v jich potřebách přesly- šeli. I to jsme my k jich žádosti a prosbě učinili. Kteřížto pre- láti a zákonníci po vyslyšenie té bulle a toho listu, žádali jsú toho na všie obci i na nás, chceme-li v tom poslušenstvie cierkve svaté státi, o kterúžto nám jeho velebnosť a dustojen- stvie píše, jest-li pak že bychom nemienili, anebo nechtieli toho učiniti, v tom se nám ohrazujíce, napřed služby boží, křest dětinský, pohřeb i jiné řády a práva kostelnie nám skládajíce i od nás, kledbu vydadúc na nás, všichni jednostajně odjíti chtiec. I slyševše obec bullu i jiné věci, jakožto kledby a ta- kové složenie práv kostelních, i svolili jsú k tomu a slíbili v poslušenstvie jeho svátosti státi, a na nás jsú též na raddě! preláti, faráři, zákonníci i všecka obec našě žádali, prosili i chtiec mieti, abychom i my k tomu svolili. V tom my osly- šeti jich nemohše i k témuž jsme svolili. Protož najjasnější králi, pane náš milostivý, prosímeť pokorně Vašie královské Jasnosti, abyšte nám v tom za zlé neráčili mieti, neb jsme toho sebú nemohli zdržeti, a račte nás v těch kledbách a v nebezpečen- stvie našich duší opatřiti a my v těch ve všech věcech, co jsme Vašie Milosti povinovati, hotovi jsme učiniti, jakožto věrní a poddaní, když bychom takových kledeb zproštěni byli. Datum feria III. post sancte Scolastice, annorum domini M'CCCC°LXVI°. [Nadpis]: Přepis toho listu, kterýž králově Milosti najprvé poslán byl. Ze Stehlíkovské knihy privilegií měst. f. 210. — Čas. čes. musea r. 1884. Viz též Plachý Pam. Plz. 52. 1466. 17. února. [V Plzni.] Plzeňští posílají souseda svého Jana Rynara do Chebu v důvěrné 133. záležitosti k jednání. Vnser willig vnd frewntlich dinst zuuor. Ersamen vnd wei- sen liben heren. Wir senden den gegenwurtigen, genant Rynner 2) vnnser mitpurger vnd zeiger diczs briuesz, vnnsern mainung, der wol von vns vnterweisen ist, an ewren gnaden zu pringen, 1) V raddě byli tehdáž Prokop Reš richtář, Vít soukenník purk., Benedikt Šefránek, Filip sladovník, Prokop Sviňák, Bernart Točník, Jan Panoška, Jíra mečíř, Vávra Pšenička, Ondrášek Němček pekař, Smil řezník a Jakub Žatecký. Raddu tuto nacházíme i v následujících létech od 1466—1470, teprvé r. 1471 uvádí se nová radda. 2) Rynar Jan kramář. 16

Strana 122
122 1466 pitten ewren gnaden, was er mit ewren gnaden der czeit von vnser wegen reden wirt, das irer im dorinne gelauben wellet, als wir mit ewren gnaden selber personlich retten. Datum feria secunda post s. Valentini, annorum domini MCCCCLXVI. Burgermeister vnd Ratt der Stat zu Newpilsen. [Nadpis]: Dem Ersamen vnd weisen Herren Burgermeister vnd Ratte der Stat zu Eger, unsern besundern gütn frewnden. List na papíře s přitištěnou menší pečetí, částečně odlomenou, v archivu m. Chebu. 1466. 18. února. IV Plzni]. 134. Obec m. Plzně vysílá souseda svého Filippa do Vratislavě s žá- dostí o pomoc v boji svém proti králi Jiřímu. Magister civium, jurati consules et communitas civitatis Nove Plzine. Circumspectis ac prudentibus viris, magistro ci- vium, consulibus juratis et toti communitati civitatis Wratislavie, dominis nostris graciosis, serviciis nostris premissis. Circum- specti et prudentes viri, domini nostri graciosi! Philippum 1), nostrum carissimum et concivem, presencium ostensorem, de nostra voluntate et sciencia sufficienter informatum, ad vestram dominacionem duximus dirigendum. Supplicamus attencius, qua- tenus in omnibus et singulis dicendis et proponendis, que ipse nostro nomine coram vestra dominacione dixerit et proposuerit, eadem dignetur vestra dominacio fidem credulam per omnia adhibere, tanquam cum vestra dominacione loqueremur pro- priis in personis, atque votis et postulacionibus per eum refe- rendis vestra dominacio pie favere et clementer annuere non- dedignemini. Datum feria tercia post s. Valentini, annorum do- mini etc LXVI. Scriptores rerum Silesiacarum VII. Historia Wratislaviensis M. Petri Eschenloer str. 112. K tomu pak dodává Eschenloer: Retulit iste Philippus, quomodo civitas Plzina homagium et obedien- ciam, quam Girsikoni fecissent, ad mandata domini Laventini resig- nassent et abdicassent, propter quod idem Georgius illam aliis urbi- bus ad exemplum intenderet castigare et petivit subsidium a domino legato, a domino episcopo Wratislaviensi et capitulo et a civitate Wratislaviensi. Episcopus cum capitulo pecuniam habere negabat, sed 1) Míní se tím Filip sladovník, jejž nacházíme v radě od r. 1466 až 1471.

Strana 123
1466. 123 Wratislavienses bona spe domini legati inducti de solucione ipsis Plznensibus quingentos florenos ungaricales dederunt et non conces- serunt, sed nude dederunt in prosecucionem fidei negociorum, licet legatus a sancta sede apostolica Wratislavienses de solucione spei- ficavit. 1466. (b. d. V Plzni.) Plzeňští odpovídají králové Johanně na list její, omlouvajíce své 135. odpadnutí od krále Jiřího. Najjasnější kněžno a paní, paní Johanko etc. Listy od Vašie Milosti poctivě a slušně přijevše, jim jsme srozuměli i v nich také VMst Seneku, sv. Petra, sv. Pavla a Macedony nám ku paměti přivodí. I ráčiž VMst věděti, že jsme se vždy tak, dá-li buoh, měli a ještě máme ku pánóm svým, jakož nám VMst píše, rozjímajíce vždy mezi sebú, v čem bychom pánu svému, králi našemu milostivému, byli povinni a také v čem bychom byli pánu bohu a jeho náměstkóm dlužni. Najprvé ku pánu a králi našemu tak jsme se měli, jakož předkové naši, jakož Seneca i písmo učí, vždy, dá-li Buoh, slušně, jakož sme se k jiným králóm a pánóm s svými předky měli, činíce vuoli vždycky Jeho Msti, i podnes jsme toho neobmeškávali činiti, jakož i to JMsti tajno nenie. Na budúcie věci také pamatujíce, myslili jsme, kterak bychom JMsti vždy zachovati mohli, jemu vedle naučenie sv. Petra i Pavla apoštoluov poddáni slušně býti, ale bez úrazu viery našie a krále nebeského, které viery a kterého krále sobě nade všecky jiné věci vážiti máme. Také k jeho svaté milosti a náměstkóm, zvláště k papeži, otci sva- tému, i k jeho úředníkóm tak se máme, kteréhož jsme povino- vati poslušni býti, jakož nás světí apoštolé i sama pravda, Kristus, učí. Najprvé pamatujíc na své předky, kterak jsú se měli, nebo sú vždycky v poslušenstvie otcuov svatých stáli a kostela římského; pamatovali jsme také, kterak dobré a slavné paměti ciesařové, Karel, Zikmund i jiní králi, předky našě, v tom zachovávali i Jich Milost sami v tom poslušenstvie stáli. Pamatujem také i my, kterak pán a král náš milostivý nynější slíbil nás při té vieře i v tom poslušenstvie zachovávati i obhajovati, a již se nynie v tom hluboce a velmi našich duší i viery i také poslušenstvie otec svatý dotýče, jakož sme pánu a králi našemu milostivému té bulle výpis poslali, kterúž bulli legá! nám skrze své posly poslal. Protož my předkládajíce sobě duchovnie a věčné věci a jsúce zavázáni najprvé poslušenstvím 16*

Strana 124
124 1466. pánu bohu a náměstkóm jeho, tak jsme se k tomu ke všemu měli, jakož nás Kristus učí, kdež die o něm i o jiných kněžích, ktož vás slyší, mne slyší, a ktož vás zhrzie, mnú zhrzí; a jinde die ve čtení oných: Což kolivěk svážete na zemi, bude svázáno i v nebi. Protož bojiece se svázánie, zlořečenie, kledby i jiných duchovních těžkých pokut a zvláště bojiece se věčné smrti, kteráž by nám pro neposlušenstvie přijíti mohla, neb die Moj- žiěš: Ktož zhrdá a nechce poslúchati kněžského přikázánie, smrtí umřieti má, i nemáme jinak učiniti, než v jeho poslušen- stvie a v jeho zprávě duchovnie státi. I kteraká by viera naše byla bez poslušenstvie? Však vieme, že bez viery žádný se nemóž líbiti pánu bohu, jakož die sv. apoštol Pavel. A poněvadž k vieře a k zákonu našemu poslušenstvie přislušie, i ztratiece vieru a nestojíce v poslušenství, ztratili bychom čest svú i duše, i k čemuž bychom byli; však vieme, že lép v vieře a se ctí umřieti, než bez viery a cti živu býti. Protož najjasnějšie kněžno a paní, paní královno, jakož nám VMst píše, kterak se VMst před královú Mtí, pánem naším milostivým přimlúvala, z toho VMi pokorně děkujem a vždy prosíme VMi, abyšte nás ráčili v své paměti mieti dobrú přímluvú před JMtí; neb jsme JMti psali prosiece, aby nás ráčil v tiech kledbách a v tom nebezpečen- stvie duších [sic] našich opatřiti, že nenie náš úmysl od JMti se odtrhnúti, když bychom těch kledeb sproštěni byli; a měli jsme úmysl k JMti z raddy i z obce poslati, ale přišly na nás věci neznámé, ješto sme o něch nevěděli, ani od JMti obesláni, ani od JMti k nám kdy mluveno, ješto, by milého boha nebylo, a vystrahy dobrých lidí, jakož tomu porozumieváme, někteří o hrdla, o statky i o vieru byli by přišli. Neb jest lid na nás veliký veden bez našeho vědomie. (Neúplné. Srovnej s tím konec následujícího listu čís. 136.) [Nadpis]: Odpis králové od pánuov Plzeňských. Ze Stehlikovské knihy privilegií měst. f. 210. v. — Čas. Čes. Musea r. 1884. Srj. Plachý, Paměti Plz. 52. 1466. [23. února. V Plzni.] 136. Plzeňští vykládají příčiny odpadnutí svého od krále Jiřího v listě k sněmu do Prahy poslaném. Službu naši napřed vzkazujem Vašie Milosti, vysoko urození páni, urození, stateční, slovútní, múdří a opatrní páni a páni milí, nám přézniví a na nás laskaví. Nebuď Vašie Mti tajno, kterak

Strana 125
1466. 125 velebný a duostojný Rudolf, boží milostí biskup lavatinský, od najsvětějšieho pána a pana Pavla, božím zřiezením papeže druhého, legát a posel do zemí německých a do králostvie českého vyslaný, prelátóm, farářóm i jiným duchovním osobám, i také nám purgmistru a konšelóm, mistróm a zboróm řemesl, i všemu lidu města Plzně bullu anebolito list poslal jest, jakož toho Vašie Mti přepis 1) posieláme, jemužto VMt lépe a šířeji po- rozumiete. I předstúpili před nás kněží, preláti i jiní zákonníci a všecko kněžstvo, kteříž jsú v našem městě, jimž ta bulla byla od svrchupsaného legáta poslána, žádajíc na nás pod kledbú, abychom my obec svolajíce, jě v jich potřebách přeslyšeli, ješto jsme my k jich žádosti a k prosbě učinili. Kteréžto kněž- stvo naše dali jsú tu bullu čísti a po vyslyšenie té bulle žádali jsú toho na vší obci i na nás, chceme-li v tom poslušenstvie cierkve svaté státi, jenž nám jeho velebnosť a duostojenstvie píše; jest-li pak žě bychom nemienili anebo nechtěli toho učiniti, v tom se nám ohrazujíce, napřed služby boží, křest dětinský, pohřeb i jiné řády a práva kostelnie nám skládajíce, i od nás, kletbu vydadúc na nás, všichni jednostajně odjíti chtiec. I slyševše obec našě bullu i jiné věci, jakožto kletby a takové složenie práv kostelních, i svolili jsú k tomu i slíbili podle povinnosti v poslušenstvie jeho svatosti státi, a na nás jsú též na konšelích kněžstvo i všecka obec našě žádali, prosili i chtiec mieti, abychom i my k tomu svolili. A tak my v tom jich oslyšeti nemohše i k témuž jsme svolili. Kteréhožto od nás i ode všie obce svolenie králově Mti, pánu našemu milosti- vému, prosiec pokorně psali jsme, tu bullu JKMti poslavše i tyto řeči, kteréž jsú se tak v sobě staly předloživše, aby JKMt nerá- čila nám v tom za zlé mieti, žě jsme sebú to nemohli zdržeti a v těch kletbách a v takovém nebezpečenstvie našich duší aby nás ráčil opatřiti, a v těch ve všech věcech, co jsme JMti povinovati, hotovi jsúc učiniti, jakožto věrní a JMti poddaní, když bychom takových kleteb zproštěni byli. A jakož nám JKMt slibovala, v našie vieře i v poslušenstvie Jeho Svatosti zacho- vávati i obhajovati, i chtěli jsme z raddy našie i obce posly své ihned králově Mti vyslati. Pak v tomto našem JMti králov- ském obeslánie přišly jsú na nás věci velmi neznámé, ješto jsme o nich nevěděli, ani od JMti obesláním, ani kdy od JMti k nám mluveno jest, ani úředníky JMti, jenž, by milosti božské 1) Viz list č. 127. z r 1465. 29. prosince.

Strana 126
126 1466. při nás napřed nebylo a výstrahy dobrých lidí, jakož tomu po- rozumieváme, někteří o hrdla, o statky a ti, kteříž by ostali, i o vieru byli by přišli od těch, kteříž by na nás přivedeni byli, ješto nás to najvýš dotýče; neb jest lid na nás veliký byl veden bez našeho vědomie, ješto když tomu času přijde, ty se bohdá věci šířeji ohlásí a ktož jest ty věci jednal, tomu v oči mluveno bude. Protož milí páni, Vašie Mti všech i každého zvlášť prosíme, kteříž Jste v tomto sněmu sebráni, a ktož by tento list náš slyšel, jest-li že by Vaši Mt kto jinak zpravoval, než což se tuto od nás Vaší Mti píše, žě tomu neráčíte věřiti neb jsme KMti vždy ve všem poddáni a poslušni, jakožto králi a pánu svému milostivému, když bychom takových kleteb zproštěni a osvobozeni byli; neb sú naši předkové i my též také bohdá ciesařuov a králuov předešlých křesťanských hrdel, statkuov i přátel nelitujíce vždy poslušni byli a ještě bohdá budem. Datum ... [Nadpis]: Přiepis toho listu, kterýž jest byl k sněmu Praž- skému pánóm, rytieřóm, panošem etc. poslán. Ze Stehl. knihy privilegií měst. f. 211. — Čas. Čes. Musea r. 1884. — Srj. Plachý, Pam. Plz. 53. 137. 1466. 5. března. [Ve Vratislavi.] Vratislavští činí přímluvné psaní za Plzeňské u papeže. Sanctissime pater et domine clementissime etc. Fortasse non est absconditum vestre sanctitati, quemadmodum notum est universo, quam primum omni deseviret crudelitate hereticorum exercitus in Bohemia, ecclesias, monasteria et urbes everterent, diutina obsidione vallatam et cinctam tenuit inclitam urbem Plznam, cujus facinora pro fidei cultu adeo egregia fuerunt et sunt, ut omnis honoris et laudis famosissimum nomen bene merito sibi acquisivit, in medio hereticorum locata permansit intacta ac sua invictissima virilitate plurimorum populorum salutis causa fuit. Hodie profecto idem populus Plznensis chri- stianissimus, suorum progenitorum sequens vestigia, sanguinem suum non formidat effundere propter fidem et obedienciam chri- stianam sibi conservandam, exemplum insigne et prestantissi- mum omnibus aliis urbibus et communitatibus christianis dedit: induit quippe fortitudinem et precinxit se constantissima fidei caritate, ut pocius destrui et everti cupiat, quam sub heretico domino, qui subditos suos sibi pares vult esse, labefactari. Hec

Strana 127
1466. 127 quidem egregia Plzna mandatis vestre sanctitatis primum obe- dienciam prestitit et ab obediencia heretico facta resilivit, po- nens spem suam in deo et suo vicario in terris, vestra scilicet sanctitate, que potest, vult et scit subvenire oppressis suis filiis. Preparat se ideoque hereticorum patronus hanc urbem Plznam, que sibi vicina est et in gremio hereticorum situata, omni ma- chinacione et tormentorum generibus sub se repellere et propter discessum ab eo ceteris urbibus christianis in terrorem casti- gare. Ipsa vero Plzna sub celo aliud refugium non habet nisi ad vestram sanctitatem et matrem nostram s. Romanam et uni- versalem ecclesiam, cujus proteccione et non propriis viribus sperat, in tam forti et laudabili proposito suo permanere. Misit ad nos suum oratorem, necessitates, angustias et defectus suos exponentem. Utinam cetere communitates hujus incliti regni sic facerent et mandatis reverendissimi domini Laventini, ymmo verius vestre sanctitatis obedirent, et hereticorum castigacio compulsio aut extirpacio facilima esset ! Ideo beatissime domine, humillime supplicamus vestre sanctitati, quatinus pro suo ho- nore et commodo fidei dignetur eandem Plznam, gloriosam urbem et insigne christianorum asilum, misericorditer respicere, sue conservacioni paternaliter invigilare et suscipere sub suam et sancte sedis apostolice proteccionem et sic eam graciose con- solari, ut preces suas vestra sanctitas clementissime exaudiat, ne pessimo wlgo detur in derisionem. Esset quippe lamentan- dum et plangendum, ut tam celebris et famosa urbs propter devotionem, quam gerit ad Romanum pontificem, destrui deberet aut sub potestatem hereticorum redigi, a quibus hactenus sua strenuitate tenuit se illesam. Dependet enim ex ejus conserva- tione salus et tuicio multarum fidelium communitatum, que illa corruente aut deficiente tepescerent et sub hereticorum jugo timore perculse manerent, prout reverendissimus d. Laventinus clarius scribit vestre sanctitati, quam deus omnipotens longe dignetur incolumem conservari pro nostra et prefatorum Plz- nensium omniumque christianorum, in hoc regno Bohemie pe- riclitancium, defensione, conservacione et unica consolacione. Datum die Mercurii V. Marcii, anno etc. LXVI. Script. rerum Silesiacarum VII. Hist. Wratisl. M. Petri Eschen- loer 113.

Strana 128
128 1466. 1466. 6. března. [Ve Vratislavi.) 138. Vratislavští projevují Plzenským radost nad tím, že tak statečného ducha jsou, (že odpadli od krále Jiřího) a dodávají jim mysli, připomínajíce předky Plzeňských za válek hušitských, jak si vedli a spolu i své nedávné těžké postavení ke králi Jiřímu; nechť spo- lehají na papeže a doufají, že i ostatní katoličtí páni je neopustí. Nabízejí jim služby svého posla v Římě, na kterého se mohou v potřebách svých obrátiti, sdělují, že psali přímluvné psaní za ně papeži a vybízejí, aby sami též jemu dopsali. Honestissimi et prudentes amici, fautores carissimi, in sancta obediencia et fide catholica insignes et providissimi viri. Salutem et servitia nostra paratissima. Audivimus ex fideli hujus Philippi vestri relacione condiciones status vestri et non parum letati sumus de tanto animo ac sancto vestro proposito, quod, nisi ab altissimo cordibus vestris inspiratum, dubitare habet nemo. Quippe non deerit vobis ac nobis deus et vicarius suus. in terris, summus pontifex sanctaque Romana ecclesia, mater nostra, in quam confidere bonum est, que semper oppressis suis filiis sufficiens ministrabit auxilium. Intelligite quesumus, optimi viri, quid vestris progenitoribus in maximis periculis positis accidit; liberati sunt equidem a faucibus leonum ac ho- noris nomen et gloriam, qua et vos fungimini, sunt consecuti, materna consolati subvencione. Ruminate christianissimi fider milites, quid proximis superioribus annis nobiscum actum est et consolamini invicem. Quando ex suggestione coronati heretici undique vallati fuimus, a vicinis et notis persecuti, ut non erat nobis resistendi commoditas saltem humana, levavimus oculos nostros in montes, unde largissimi venit nobis auxilium, quod et vobis minime deerit. Laborat reverendissimus d. legatus pro- vobis paterne, ut absque consolacione haud dimitteremini, scribit sanctissimo domino nostro, nos quoque illi scribimus juxta incluse cedule tenorem; mittite literas quantocius ac sue sanctitati vulnera eciam ostendite, et sencietis medelam. Con- queramini vicario Jhesu Christi injurias vestras, et defendet vos in brachio extento, cum clementissimus sit et potestatem habeat in celo et in terra. Non dabit profecto vos in ludibrium pessimorum, quia tanquam veri christiani ejus mandatis primum obedivistis. Constantes igitur estote carissimi fratres et socii nostrarum tribulacionum in tam celeberrimo proposito vestro in deo sperantes, qui vos non deseret, neque derelinquemini

Strana 129
1466. 129 uti confidimus, ab nobilissimis et christianissimis dominis Bo- hemie, qui utique principales sunt conservatores protectoresque regnicolarum. Speramus, advenisse tempus, in quo misericors deus et cito hujus heresis et omnium heresiarcharum radicitus dabit extirpacionem. Ubicunque vobis servire possumus, inve- nietis nos promptissimos, res enim vestre nostre sunt. Nam libencius amara volumus nece mori, quam notorio heretico facere obedienciam, qua honor dei et observancia orthodoxa necessario offenderetur in eternam animarum damnacionem. Cetera referet Philippus vester, ex quibus noscetis, vobis non defutura auxilia. Et cum vestre amicicie has literas, istis alli- gatas, sanctissimo domino miseritis, nuncium, quicunque sit, ad factorem nostrum ibidem in urbe constitutum, Fabianum Hancko nomine, accedere, vocate et scribite ei atque copiam presentibus inclusam, pro signo vestris literis inclusam, illi dirigite, cum noscat manum scribentis notarii nostri, et erit pro vobis sicut in re nostra fideliter laboraturus. Credimus tamen literas nostras vestras prevenire, quas scribemus in facto vestro nostroque christianissimo, in quo vestre amicicie a deo tueantur et optime valeant invicti et constantis animi existentes. Datum feria quinta ante dominicam Oculi, anno etc. LXVI. Scriptores r. Silesiacarum VII. Hist. Wrat. Petri Eschenloer 112. 1466. [Březen. V Plzni.] Plzeňští sněmu svolanému do Budějovic vypisují příčiny odpad- 139. nutí svého od krále Jiřího. [Celý počátek listu jest shodný s listem z r. 1466. [23. února čís. 136. do Prahy poslaným, až po slova „ . . . bez našeho vědomí“. A ty jest věci o nás jednal a pósobil Ondrášek Oremus z Prahy, ješto, když to čas bude, v oči jemu to mluveno bude, a, bychme JMti královské v tom nešanovali, když jest přijěl k bráně na- šeho města, byli bychom k němu jinak o to mluvili a máme za to, bez vuole a vědomie Králově Mti, ale spieše s volí Vaňka podkomořieho. A ten Vaněk podkomořie, tohoť V. Mti túžíme, již na nás rozpisuje k městóm, ješto by měl toho dovoditi nesměl by toho mluviti. I milí páni, sami tomu porozumieti móžete, kterýž týž Vaněk podkomoří vysadil jest toho Oremusa na nás i na obec naši, že z nás bral i z obce našie bezprávně a mnohými věcmi nás obtěžoval proti svobodám a právóm našim, a to jsme trpěli, šanujíc v tom Královú Mt. pána našeho, 17

Strana 130
130 1466. ješto, by tento lid veliký na nás byl uvedl, i nad to by byl hnul některými věcmi větčími i kněžstvem, ješto, než bychom toho dopustili nad sebú i nad naším kněžstvem, raději bychom hrdla i statky podnikli. Protož milí páni, Vašie Mti všech i každého zvlášť prosíme, kteříž Jste v tomto sněmu sebráni a ktož by tento list náš slyšel, jest-li že by VMt kto jinak zpravoval, než což se tuto od nás Vaší Mti píše, že tomu neráčíte věřiti, neb jsme KMti vždy ve všem poddáni a poslušni, jakožto pánu a králi svému milostivému, když bychom takových kleteb sproštěni a osvobozeni byli; nebť jsú naši předkové i my též také bohdá ciesařuov a králuov předešlých křesťanských, hrdel, . . . statkuov i přátel nelitujíce, vždy poslušni byli. Datum [Nadpis]: Přepis toho listu, kterýž k sněmu Budějovskému byl ku pánóm, rytieřóm, panošém i zemanóm etc. poslán. Ze Stehl. knihy privilegií městských f. 212. — Čas. Českého Musea r. 1884. Viz Plachý Pam. Plz. 53. 1466. 5. dubna. Ve Vratislavi. 140. Papežský legat Rudolf vybízí bratří z Fiktum, aby králi Jiřímu nepomahali proti Plzenským O Plzni píše následovně: Unde nos honestissimos atque deo, sanctae Romanae eccle- siae et sedi apostolicae obedientissimos cives et populos opidi Plznensis, ut ab obedientia dicti praetensi regis haeretici, extra ecclesiam sanctam catholicam constituti, discederent, sub poenis et censuris requisivimus; qui cum intelligerent, se a sacratissimo domino nostro, successore sanctissimi beatissimique principis apostolorum Petri, cui potestas a Christo data est ligandi atque solvendi a juramentis dicto haeretico, nonnisi tamquam catho- lico regi praestitis, esse absolutos, nolentes incidere poenas, quas eis comminati fuimus, tanquam fideles et obedientes apo- stolicae sedi ab obedientia dicti praetensi regis, quem sanctis- simus dominus noster pro notorio haeretico atque relapso tenet, juste, sancte et cum maximo honore apud veros catholicos se retraxerunt. Et cum intelligamus, dictum praetensum regem ipsis Plznensibus propter debitum suum, quod fecerunt, magna damna intulisse, civitatemque sive oppidum Plznense obsideri et cir- cumvallari facere velle, atque vestras caritates in adjutorium et assistentiam suam advocasse, ut saltem gentes suas contra dictos Plznenses et eorum civitatem mittant, obmittere noluimus quin easdem vestras caritates de praemissis avisaremus atque hor-

Strana 131
1466. 131 taremur, imo et sub excommunicationis et aeternae damnationis poenis requireremus, prout per praesentes requisimus, ne con- silium, favorem, vel auxilium per se ipsas aut suos directe, vel indirecte quovis quaesito colore praefato praetenso regi, vel suis aut ad eorum instantiam contra dictos Plznenses aut quoscun- que alios catholicos, in obedientia sedis apostolicae persistentes, praestent ... Datum Wratislaviae in vigilia Pascae a. d. mil- lesimo CCOC"LXVI°. Palacký, Urk. Beitr. č. 352. — Podobný přípis poslán Janovi z Lobkovic a z Hasišteina, jehož opis se nachází v Tannerově Kro- nice mezi allegaty. 1466. [Duben.] V Plzni. Beneš z Doupova prohlašuje králi Jiřímu listem otevřeným, že 141. chce býti králi i jeho poddaným, světským i duchovním, nepřítelem, Plzenským že chce pomahati k jich spravedlnosti a vedle nich v míru i nemíru státi, dokudž bude v jich službě i se všemi slu- žebníky svými. Dán v Plzni a. MCCCCLXVI. Palacký, Archiv IV. 124. č. 17. [1466., v dubnu.) List odpovědný hejtmanů král. vojska proti Plzenským a jejich 142. pomocníkům. My Mikuláš Střela z Rokyc, Jan z Bříště a Mikeš ze Chce- buze, tobě pane Jindřiše z Risenberka, a vám Benešovi z Dúpova, Mikulášovi z Štavavu (sic), Matesovi z Hradiště, Janovi mlš. z Ně- šova, Heřmanovi z Žernovníka, Janovi Zádubskému z Šontavy Hynkovi Mlsbabu z Podčapl, Prokopovi z Trnové a Buškovi z Hřešihlav, my všickni svrchujmenovaní vám. Jakož ste psali najjas. kniežeti a p. p. Jiřiemu, králi čes. a markrabí mor. etc., pánu našemu milostivému a našemu i va- šemu pánu dědičnému, vyznávajíce sě, že chcete JKMti nepřietelé býti, a toho sobě příčinu k JMi berúce, že sme my i jiných mnoho pánuov a dobrých lidí psali sme Plzenským, jim to připomínajíce, kterak sú oni nepravě a nešlechetně a zrádně učinili nad KMí, jim to věděti dávajíce, že JKMt nám, jakožto svým věrným, rozkázati ráčil jest, abychom je Plzenské z toho tresktali, jakožto lidi poddané JMti. A položili ste v svém psaní, že bychom my jich dotýkali vysoce na jich cti a že vy o nich tomu nevěříte a píšete, že by se oni dobře zachovali na své cti, 17*)

Strana 132
132 1466. poněvadž směli takovú křivdu psáti JKMti. To ste předsevzieli, aby nešlechetným zrádciem jim Plzenským, jich zlosti a nepra- vosti, pomahali proti svému dědičnému pánu. Rozumieme tomu, že je zrádce Plzenské viece milujete, než-li pána svého, ježtoť toho neslušie žádnému činiti, kdož čest a spravedlivost znáti mnie, než vy toho nedbajíce, i chtěli byšte jich zlost a zradu svým psaním a řečí s nich svésti a je očistiti. Protož neviete-li, ale vězte, že vám to nepřislušie, abyšte vy svým psaním je očistiti mohli, abrž i to také na žádného neslušie, kdož by chtěl za dobrého zuostati, aby z úmyslu beze všie hodné příčiny měl se učiniti nepřítelem pána svého. Než vy vzali ste před se dvojí zlost, jedno že naše jim Plzenským pravé psanie poklá- dáte, jako by nebylo pravé, a druhé, že z úmyslu svévolně, beze vší hodné příčiny, učinili ste se nepřietelé pána svého dědičného, ješto ste toho obého učiniti neměli se ctí. A protož abyšte věděli, tak jakož sme i prve psali jim Plzenským o tom, kterak sú oni nad KMí učinili, téžť i ještě o nich pravíme a praviti budem, že sú nepravě, nešlechetně a zrádně učinili nad KMtí, pánem naším, tudiež pánem vaším i pánem svým dědičným. A to také pravíme, že i ten každý, ktož by jim po- mahal, že by pomahal nepravosti. A vy zvláště svrchupsaní všickni, jsúce Čechové, učinili ste to, ješto ste toho se ctí uči- niti neměli, byšte jim zrádciem pomahali proti pánu svému. A toho na vás dovésti chcme, jakožto dobří a zachovalí lidé dovésti mají rukú oděnú, v rovném počtu, ač smieti budete, na miestě slušném, a tu, ješto nám i vám bezpečno bude; jináče krom to, abyšte vy svrchupsaní byli, a my také ti, kteříž se svrchu jmenujeme, přijmúce k sobě dobrých lidí do téhož počtu, což by vás bylo. A tu se s vámi bíti chcme společně, anebo jeden s jedniem a tak až do všech svrchujmenovaných. A jestliže i viece kto jsú ti, ješto by jim Plzenským zrádciem vedle vás jich nepravosti pomáhali, buď do kteréhokoli počtu, buď jezdných neb pěších, dajtež nám to věděti, my týž počet vezmúc k sobě dobrých a na cti zachovalých lidí, chcem sě s vámi bíti, tak jakož se výše píše. Krom to vymiňujíc, kteříž by tu na Plzni byli ti nešlechetní zrádcie, kteřížto sú na Mark- burce byli, a pány své o jich zámek zradili, též jakož sú i Plzenští učinili, ti ať by v tom počtu mezi vámi nebývali, nebť bychme takovým jim rovných zrádcí k té bitvě za tova- ryše dáti neměli, aniž ho mezi sebú máme. Dajtež nám to věděti, chcete-li se s námi bíti, tak jakož se napřed píše.

Strana 133
1466. 133 A tohoť vám přejem, chcete-li i tu zradu Plzenských sobě vzieti, to budete moci učiniti. A my bohdá pána boha všemo- húcieho, kterýž pravdy pomahá, sobě proti vám ku pomoci béřem, a spravedlnost KMti, našeho i vašeho pána dědičného. Palacký, Archiv IV. 126 č. 19. Kopie dopisu v arch. třeboňském 1466. 15. dubna. V Rokycanech. Mik. Střela z Rokyc, Jan z Bříště a Mikeš z Chcebuze, hejtmané 143. vojska král., píší p. Janovi z Rosenberka, kterak Plzenští, slíbivše. králi věrnost, podanost a poslušenství, pozdvihli se proti králi. Král hejtmanům rozkázal, aby Plzenské za to strestali. Plzenští přijali cizozemce do města svého, a též mnozí z Čechů se k nim přidali, k nimž obojím hejtmané odpovědné psaní učinili. A poně- vadž Plzenští se činí nepřátely jak krále tak i jeho věrných, proto uznávají hejtmané za nutné, též pana z Rosenberka o tom zpraviti. — Dán v Rokycanech v úterý po sv. Tiburcii pod pečetí páně Čenkovú z Klinšteina, poněvadž hejtmané svých pečetí neměli při sobě. Palacký, Archiv IV. 125. č. 18. 1466. 1. a 20. května. V Římě. Ze zpráv Fabiana Hanko, prokuratora rady Vratislavské v Římě 144. do Vratislavě. 1. Mai. Er sei sehr erschrocken, da er den Brief wegen der Pilsener gelesen (srj. čís. 137 z r. 1466 5. března.) Er habe ihn allen Cardinälen gewiesen, dass sie desto stärker bewegt werden sollten, dem Papst zu rathen, dass er nicht so viel fromme Christen um wenig Geldes willen verderben lasse. Er habe dabei viel gesagt und die Angst und Noth der Lande er- zählt, damit der Ritter Thomas1) eine gute Antwort bekommen möchte. 20. Mai. Er hoffe, dass die zwei Abgeordneten der Pilse- ner nicht ganz ohne Hilfe nach Hause zurückkehren würden Margraf, Codex diplomaticus Silesiae IX. č. 318. 1466. 9. května. [Ve Vratislavi.] Rada m. Vratislavě podává papeži zprávu o stavu věcí v zemích 145. českých, jejž pro katolíky líčí jakožto příznivý. Zmiňuje se, že 1) Bratr Tomáš, rytíř řádu strakonického, byl vyslancem biskupa Jošta u papeže. Viz Palacký, Dějiny IV. 2. 283.

Strana 134
134 1466. král Jiří s pány koná sjezd v Roudnici, kdež i biskup Jošt jest přítomen, pak chystá král rok do Brna na den Na nebevstoupení Páně. „Pilznenses, contra quos gravia bella movit, eum multum confundunt, secundis successibus pugnant et in dies fortificantur. Markgraf, Codex dipl. Silesiae IX. č. 322. [1466. 9. května.] 146. Král Jiří uzavírá za sebe i své poddané příměří (od 9. května) až do sv. Havla s obcí m. Nov. Plzně. My Jiří z božie milosti etc. Oznamujem tiemto listem etc., že jsme vstúpili a mocí listu tohoto vstupujem i s našimi se všemi poddanými v koruně, pomocníky, služebníky duchovními i světskými, v pravé křestanské příměřie od dánie listu tohoto až do sv. Havla, nynie najprv příštieho a ten den celý až do slunečného záštie, s opatrnými purkmistrem, konšely i se vší obcí města Nového Plzně i s jich se všemi pomocníky, služeb- níky a poddanými lidmi duchovními i světskými, slibujíce slovem naším královským sami za nás i za naše všecky poddané a za naše pomocníky a služebníky, duchovní i světské, to příměřie ctně a pravě zdržeti a zachovati bez všelikteraké zlé lsti, ani žádným vymyšleným obyčejem toho nepřerušiti; pakli by se co v tom beze lsti stalo, jehož bože ostřez, tehdy máme a povinni jsme a tiemto listem slibujem to ve čtyřech nedělech opraviti tak, jakž by se knězi biskupovi Olomuckého zdálo. (B. d. a m.) V táž slova jest zápis Plzenských rovněž bez data a místa. Z opisu souvěkého v kníž. archivu v Třeboni, hist. N. 1924. a. b. 1466. [V květnu. 147. Zpráva o tom, jak se Plzeňští chovali, když k městu jejich přibyl lid královský, poslaný, aby se města k ruce krále Jířího ujal. Zo ist das mith den von Pilszin zugegangin. Sy sint zun konninge kommen vnnde habin em geklayt, wye sy werdin sere getrawet von dem babiste mit deme banne vnnde habin den konningk gebethin, das er ein sulchis vnderstunde. Alzo hatte her gesprochin, sy suldin zich darvmme nicht bekummerin, sunder sy suldin sich wol mith spise besorgin vnnd notdorft by sy legin eyn hunderth edde czwey hundert pferdt, ab sy von dein herren gedranget wurdin, das sy luthe by ein hetten, dy sy muchtin entsetczin. Alzo sprachin sy mith

Strana 135
1466. 135 vil wortin, sy bedorfftin keyner luthe nicht, vnde batin yn, das her sy nicht mit luthin obirlude, sy waldin ire stad ane geste wol behaldin, dar sulde der koningk keyne czweyffil ane habin, sy woldin sich ouch kegin ein wol recht haldin. Darnach schickete der konningk syner rete ein kegin Pilsin, vnd lisz dem rate zagin, her wurde by hundert pferdin schickin geuszit Pilszin vier milen, das sy dy eyne nacht besorgettin vnde den notdorft schuffin vmme ire geld. Sy sagettin nicht vil darzu, vnde hattin achtunge darvff. Alszo ist der richter des konninges 1) vnd der richter reit salb dritte wegk Sy hattin achtunge darvff, vnnde bestaltin in eyne stat, dy heyszet Berawn sibbin milen von Pilsin, eynen furman schickedin sy dohin, der phlagk doselbist kartin zu holin vnd befulin dem, her sulde achtunge habin, wen irkein folgk von Prage de qweme, zo sulde her von stundt vff sittzin vnnd kegin Pilsin ritten vnde in wiszin lan. Alzo horte der zagin in der stat, is wurdin vil reysiger hofelute vnnd füszknechte dar kommen. Der harrethe, bysz das her sach, das man dy kuche zurichtin; vnde zu hip dy vorrei- ter quamen, do nam der eyn wenigk kartin, vnde fur zur stait usz yn eyn dorff, vnnde lisz den wagin stein vnde rante zo dorvon, vnde brachte dy battschaft. Do hattin sy achtunge do vff, vnnde fundin sich vff ire werin. Do quam der richte salb dritte geritten, so hattin sy be- stalt, nymande sulde ein bosis noch gutes zagin. Her vant eyn iszligen vff syner were. Her sprach. das wirdin hofelute komen mit funftig pherdin, den sagit nichtes. Alzo reyt her heym Do quamen dy funfezig pfferdt, sy worin gerne heu jn ge- west ; sy waldin ir nicht in laszin. Do quam der richter herusz gegangin: zu hant quamen abir hundert pfferdt, darnach II hun- dert, darnach der haufin mit eynander, vnd hildin lange zere vor deme thore. Wie deme das man sy nicht welde in laszin, sy mustin in eyn ander stat, dar deme koninge grosze macht were angelegin, sy suldin ir mit nichte sümen; neme der ko- ningk irkeinen schadin, her wurde yn by en suchin; sy wuldin nür durchritin vnnde weldin eins tringkin. Sy woldin ir mit nichte in laszin, vnde sprachin: habit ir doch eynen wegk umme dy stad hin, der zo nha hin were, alzo durch dy stad. Sy wegk ritin, ander sy weldin yn sy schiszin, id 1) Richtářem byl Ondřej Oremus, věrný přívrženec kr. Jiřího.

Strana 136
136 1466. sulde stibin; alzo czogin sy wegk. Sy hattin mith in yre pha- ffin, alle hantwergk, vnde waldin sy alle habin vsgetrebin vnde mith iren gelobin besatczin wuldin ; vnnde ouch hattin sy Il henger mithgenomen. Vnnd sy namen den richter mith en wegk. Darnach von stund sageten sy deme koninge alle huldunge vnnd phlicht gancz uf, vnnde nehmen vnnde brenen, das is stibit. Item zo hatte der konningk eyn junfrawen closter gewu- nen, 4 milen von Pilszin, vnnd hat dy juncfrawin vszgetrebin vnd welde sy ertrenket habin ; das weretin dy houplute. Das closter heyszet Chotiszchoff, vnde habin das closter besatczt. Item zo hat der konningk eyn velt closter besatczt vnde gewunen Il milen von Pilszin, vnnde haben dy monche vszge- trebin vnd kriget mit den von Pilszin; dar vff der apt ist by den von Pilszin. Nu warin dy von Pilsin vnde derstegin das kloster in der nacht, der abt was der irste heu hin vnnd slugin toit, was sy in deme forderstin teyle fundin, vnnde gewunen LX pfferdt vnnd harnisch, vndir en stagkete eyner an, das sy das fur vff deme obirstein gewar wurdin, alzo behildin sy nach das obriste vnnde slugin das koninges houptman doith. Vnde dy von Pilszin haben by en vil Sweyczer vnde Swabin. It. zo sint LXXXIIII gut sloisz vnnde stete allis gereit widdir den konningk, dy von inander nicht tredin, vnde vff eyne mile, czwu, drye vnnd viere von Pilszin gelegin, dy den von Pilsin alle helfin vnnd bystein. It. ouch hat der konnigk eyne kirche in eynen dorffe be- satczt widder dy von Pilsin; das dorff heisset Vtrey. Palacký, Urk. Beitr. č. 354. 1466. 26. května. V Římě. 148. Papež Pavel II. vybízí Olomucké, aby králi Jiřímu nebyli nápo- mocni proti městu a kraji Plzeňskému, jež král všelijak souží a pronásleduje, poněvadž od něho, jako kacíře odpadli. (Datum Romae a. d. 1466. septimo Kalendas Junii.) Palacký, Urk. Beitr. č. 356. 1466. 26. května. V Římě. 149. Papež Pavel maje zprávy, že král Jiří z Poděbrad věrné obyvatele města Plzně a kraje plzeňského usiluje všemi prostředky si pod- robiti, vybízí proto radu i obec m. Chebu, aby nebyli králi proti

Strana 137
1466. 137 Plzeňským nijak nápomocni, ale spíše aby se s nimi proti kacířům spojili, je chránili a jim všemožně pomahali. (Datum Romae apud s. Marcum a. 1466, septimo kalendas Junii). Německý současný překlad lat. originalu v archivu m. Chebu. — Bachmann Ad., Urk. und Actenstücke, čís. 280. 1466. [26.] května. V Římě. Papež Pavel II. vybízí jednotu panskou, aby podporovali město 150. Plzeň, které, spoléhajíc na ně, proti králi se pozvedlo. Papež je posilnil nejen duchovní, ale i světskou pomocí. Makgraf, Codex dipl. Silesiae IX., č. 324. Vydavatel připomíná, že dopis jest současný s oním listem, který poslán městům moravským. Viz čís. 148. Palacký, Urk.-Beitr., č. 356. 1466. 27. května. V Římě. Papež Pavel II. vybízí Protasa, biskupa olomuckého, aby od krále Jiřího ihned odstoupil a raději Plzeňské a jiné věrné, jež král pronásleduje chránil a jim pomahal. (Datum Romae a. d. M'CCCCOLXVI°, sexto Kalendas Junii). 151. Palacký, Urk. Beitr. č. 357. 1466. květen. V Římě. Papež Pavel II. vybízí cís. Fridricha III., aby pomahal jednotě 152. katol. pánů a zvláště městu Plzni. Papež dostal zprávu, že někteří kotoličtí páni odtrhli se od poslušenství krále Jiřího, což jej velice potěšilo a zároveň bude zapotřebí, aby se jim jak od stolice papežské, tak i od císaře dostalo podpory. „Quapropter hortamur in domino et destricte precipiendo requirimus sublimitatem tuam, — ut ba- rones predictos reliquosque catholicos, qui cum illis consenserint et presertim dilectos filios, cives et communitatem Pilznensem, contra quos, ut accepimus, rex Georgius arma movit, pro dei honore et catholice fidei nostraque et apostolice sedis reve- rencia in hoc sancto proposito suscipies commendatos, eos omni opere et auxilio eficaciter adjuves et protegas, illisque oportune defensioni presidio assistas, nec eos a predicto Georgio opprimi paciaris, ne hereticus ipse maligni cogitatus compos termino citationis contra se execute et apostolicis processibus pendentibus, illos debellare possit . . . Markgraf, Codex dipl. Silesiae IX. č. 321. 18

Strana 138
138 1466. 1466. 5. června. V Římě. 153. Papež Pavel II. rozhojňuje obci m. Plzně znak dosavádní o dvě nová pole, a sice, dva klíče zlaté svázané v stříbrném poli a ozbro- jence držícího v pravici půl orla, v zlatém poli, a uděluje též právo, pečetiti na příště voskem červeným. Paulus episcopus, servus seruorum dei. Universitati homi- num opidi Pilznensis, Pragensis diocesis, salutem et apostolicam benedictionem. Exigit uestre deuotionis affectus, quo nos et Romanam ecclesiam reueremini, ut petitionibus uestris, quan- tum cum deo possumus, fauorabiliter annuamus, hinc est, quod nos uestris deuotis supplicationibus inclinati, ut uos, qui ut accepimus, pro defensione orthodoxe fidei, ut veri Christi fideles contra iniquitatis filium, Georgium hereticum, qui se re- gem Bohemie appellat, cum suis complicibus pro fide ipsa viriliter dimicastis et dimicatis, de presenti una cum armis uestris solitis duabus clauibus aureis colligatis in argenteo, et homine, siue milite armato, gladio accin[elto, tenente mediam aquilam in manu dextra, in aureo campis, et in sigillis uestris cera rubea deinceps perpetuo uti possitis, deuotioni uestre aucto- ritate apostolica tenore presentium indulgemus, non obstantibus contrariis quibuscunque. Nulli ergo omnino hominum liceat, hanc paginam nostre concessionis infringere, uel ei ausu teme- rario contraire, si quis autem hoc attemptare presumpserit, in- dignationem omnipotentis dei et beatorum Petri et Pauli apo- stolorum ejus se nouerit incursurum. Datum Rome apud Sanctum Marcum anno incarnationis dominice millesimo qua- dringentesimo sexagesimo sexto, Nonis Junii, pontificatus nostri anno secundo. [V pravo dole pod ohybem]: L. Dathus. De curia Na ohybu dole]: Johannes de Salas. [Na rubu uprostřed]: Registrata apud me. L. Dathum. [V rohu pravém též na rubu]: Visa, Joſhannes] Millinus. Listina perg. v museu plzeňském, s četnými dírkami v místech přeložených, s olověnou pečetí papežskou na hedbávné šnůře žluto- červené visící 434/280+82. Na rubu listiny jinou rukou: Privilegium papale pro armis et sigillo ciuitati Plznensis. Pod tím písmě C. Nov. sign. N. 27. — Opis u Tannera, Plachý, Pam. plz. 3, Hruška, Pam. kniha 48. uvádí listinu v překladě. — Program c. k. čes. reál. gym. 1883.

Strana 139
1466. 139 1466. 11. června. Ve Vratislavi. Legat papežský, biskup Rudolf, prohlašuje, že obviňování Vrati- 154. slavských a Plzenských na nedávném sněmu v Praze, že oni jsou pravou příčinou bul a soudního řízení, které papež Pavel II. a biskup Rudolf proti králi Jiřímu vyhlásili a zavedli, jest velikou a nespravedlivou křivdou, a proto žádá, aby tomu nikdo nevěřil. (Datum Wratislaviae feria IV. infra octavas corporis christi MCCCCLXVI.] Palacký, Urk. Beitr. č. 359. 1466. 11. července. [V Plzni.] Plzeňští stěžují si u vévody saského Viléma na krále Jiřího a ža- 155. dají jej o pomoc. Dopis psán v témž smyslu, jako list Plzenských z t. r. ke sněmu do Prahy, viz čís. 136. (Datum fer. VI. ante s. Margarete anno etc. LXVI. — Burgermeister, rath und gantz gemein der stad zu Newpilzen.) Bachman, Briefe u. Aktenstücke 1453—71, č. 503. 1466. 1. září. V Plzni. Plzeňští píší do Chebu, že nevěří zprávám oněm, které se rozši- 156. řují, jako by Chebští též s kacíři drželi a k nim odpadli. Vnser willig freuntlich dienst zuvor. Ersam, weis, besun- der gunstig vnd gut Frewnd. Als wir [sic] vns yetzo geschriben habt, wie ir, als ew furkom, ser vnd ewerlich an kristen- lichem Gelauben, eren vnd guten Bewend befleckt vnd ainer Ketzerei bezigen werdet gar unbilich, nachdem ir frumbersten Lewt ye und ye gewesen und bis zu End sein wellet, bittund ob wir davon nichts vernomen hieten, das nit zu gelauben, sunder ew als frum Kristenlewt, wo das zu Schulden kumbt, zu verantworten etc., das haben wir mit frolichem Gemuet, be- sunder Begird und vast gern vernommen. Nu ist nit mynder, oder es sey bey vns solher Zicht halben auch etwas erholen vnd Murmeln beschehen, aber nachdem wir zugedenk und auch von unsern Eltern bericht sein, das ir und ewr Elter ew allweg in kristenlichen Glauben vesticlich gehalten vnd daran als frum Lewt vnd vil guten Tan getan habt, haben wir solcher Zicht bey uns kein gelaublich stat geben wellen und sullt ein Zweifel sein, wo das zu Schulden kumbt, ew darauf als frum Krysten und erber Lewt zu verantwurten. Was wir auch sunst ewr Weis- 18*

Strana 140
140 1466. hait dienstlichs und guts Willens erzaigen künden, täten wir allzeit gern. Geben an sand Giligentag, anno domini etc. LXVI. Burgermeister, Richter und Rate der Stat zu Pilsen. [Nadpis] : Den ersamen, weisen Burgermeister vnd Rate der Stat Eger, vnser besunder guten frewnden. Orig. v archivu m. Chebu, opis v archivu zemském v Praze. 1466. 12. listopadu. 157. Urovnání sporu mezi Benediktem Šefránkem a Janem Hladkem vypovědí přátelských rozsudí. Léta od narozenie syna božieho M°CCCC LXVI" tu středu po sv. Martině, jakož súd byl obecní ohájený u Buriana rich- táře za purkmistrstvie Jakuba Žateckého, stala se jest žaloba a ústrk o pře mnohé od Benedikta Šefránka a panie Anny, manželky jeho, na pana Hladka a na pí Uršulu, manželku jeho, z kteréhožto súdu — strany — skrze pány konšely, tu se- dící ve čtyřech lavicech, podali jsú se na lidi a na smlúvu přátelskú, mocně zaručiece, aby na nich a na jich vyřčení přestaly, kdežto svolivše k tomu obě straně, Benedikt Šefránek s manželkú svú volili jsú sobě za ubrmany Jíru Stoda a Beneše Súkeníka, a Jan Hladek s manželkú svú — Mikuláše Kačičku a Michálka brnieře, kteříž — k jich prosbě — uvázali jsú sě v ty pře, — zavázavše obě straně — pode ctí a pod základem pod padesáte kop grš. k plnění pánóm konšelóm, jest-li že by která strana — nálezu jich nezdržela, aby propadla základ — A tak ubrmané — obě straně v jich přech — jie osobně před sě vzavše a jie přeslyševšie s pilností, a s potazy to váživšie — časy drahné, v raddě plné napřed jie věrně — rukú dáním smieřivšie —, zavázavšie jie o všecky věci až dosavád vzniklé a zvláště o některé úroky k oltáři sv. Máří Majdaleny zadržalé, item o statek nebožce Pimprlóv i o jinee o všecky věci —, ná- lez takovýto — učinili jsú: Ve jméno božie najprvé, aby sobě těch věcí —, až dosavád vzniklých —, nezpomínali a nezdvi- hovali běhy ižádnými —, a smlúvy, kteréž jsú mezi nimi po- psanee, ty v své mocnosti aby zuostaly a ty jsú potvrdili. Kterýžto nález — obě dvě straně — přijaly jsú, slíbivše ten nález — zdržeti — pode ctí — beze všeho přerušenie a k tomu pod základem pod padesáte kop k propadení pánóm konšelóm — A také vypověděli jsú, aby Jan Hladek Benediktovi Šefránkovi

Strana 141
1466. 141 za to za všecko vyplnil IIII k. X grš. — ve čtyřech nedělech a dále prosivšie obě dvě straně —, aby kniehami městskými k svědomí dalšiemu — tato výpověď zapsána byla. Acta sunt hec anno et die, ut supra. [Nadpis]: Smlúva ubrmanská mezi Benediktem Šefránkem a pí Annú manželkú jeho s jedné a Janem Hladkem a man- želkú jeho z strany druhé. Lib. empt. 212 f. 12. 1466. 23. prosince. V Římě. Popež Pavel II. seznav, že Jiří z Kunštatu, uchvatitel království 158. čes., od mládí se přidržuje kacířství a je ochraňuje, naproti tomu ctitele pravé víry pronásleduje, svěřil vyšetření toho obzvláštním soudcům, kteří obeslali krále Jiřího, který však ani sám nepřišel, aniž koho místo sebe poslal, a když soudcové vyslechnutím svědků vinu jeho zjistili, tu papež prohlašuje konečný rozsudek: Zbavuje Ji- řího, jakožto zatvrzelého kacíře hodnosti královské i všech jiných důstojenství, všeho panství, všech práv a prohlašuje potomky jeho za nespůsobilé, aby mohli hodností těchto dosíci buď nástupnictvím neb volbou, poddané pak všechny sprošťuje vší věrnosti, přísahy a poslušenství. PAVLVS EPISCOPVS SERVVS SERVORVM DEI. AD PER- PETVAM REI MEMORIAM. Cum extra fidem catholicam, quam sacrosancta Romana predicat et obseruat ecclesia, nullus quamuis generis, nobilitate preclarus aut dignitate sublimis, iustus et pius ceterisque redimitus uirtutibus ad salutem proficiat sempi- ternam et propterea saluator noster, dominus Yhesus Christus, uitis uera et ipsius pater coeternus, celestis agricola, discipulos suos ceterosque fideles salubribus instruens disciplinis, omnem palmitem, in eo fructum non ferentem, precidendum et quenlibet in ipso non manentem, mittendum foras et arriditate mulctan- dum esse affirmet. Ac dudum fidedignorum relatibus sepenu- mero, fama deinde publica et postremo notorietate facti ad apostolatus nostri audientiam successiue deducto, quod perdi- tionis filius Georgius, alias Jersicus de Constat et Podiebrat, regni Bohemie occupator, damnabilis heresis prauitate re- spersus atque sacrilegus, ab orthodoxe fidei sanctorum patrum saluberrimis institutis desiperet et superstitiosis quibusdam erroribus ac reprobatis dogmatibus ab ineunte etate im- plicitus a sancte Romane ecclesie, matris cunctorum fidelium

Strana 142
142 1466. et Magistre unitate deuiaret, hereticorum quoque prauitati dam- nabilius inherendo, in dies eorum opiniones erroneas tueri et publice approbare contenderet, Cultores autem uere fidei per- sequi, opprimere, sanam dotrinam et euangelica documenta, ipsam quoque Romanam ecclesiam callidis figmentis et quibus efficacius poterat artibus, labefactare et confundere moliretur, in grauem diuine maiestatis offensam, eiusdem fidei atque no- strum et rei publice christianorum opprobrium et scandalum plurimorum. Nos, qui etiam antea, dum minori fungeremur offi- cio, ipsum Georgium tunc inter hereticos educatum, falsam et improbatam huiusmodi secte dotrinam immitari et heretica prauitate notatum fore audiuimus, postquam preordinatione su- perna ac ineffabili dei clementia fuimus ad apicem apostolatus assumpti, cum non solum que de ipso Georgio ferebantur, uera, sed eius crescente etate continuo aucta extitisse et ipsum in dies eo magis damnatis reprobatisque dogmatibus antedictis pertinacius inherere didicimus, quo ipse uirus per eum con- ceptum euomere illudque in publicam presumeret deducere no- tionem, proinde attendentes, quod ueris existentibus supradictis, que, et si in aliis nefandissima et animauersione digna, diuina pariter et humana iura testentur, tanto equidem detestabiliora et grauiora censeri debent in homine, Regia predito dignitate, quanto sui imitatione alios deducere posset facilius in errorem damnationisque eterne supplicium et subditis etiam inuitis ob Regie dignitatis reuerentiam uel timorem aut pene formidinem ingerere, quod ueritati contrarium et saluti existit, conniuentibus oculis sub dissimulatione multa per nos preteriri nequirent, ac uolentes super hiis facti quodamodo euidentia manifestis atque notoriis effici certiores, eiusdem creatoris nostri exemplo in- structi, ut multorum clamorem populorum ad nos sepius delatum exigente iusticia compertum procul dubio haberemus, causam inquisitionis huiusmodi, venerabilibus fratribus nostris, Bisarioni Tusculanensi, Johanni Portuensi et in ipsius Johannis absentia Guillermo Ostiensi, episcopis, ac Berardo, tituli sancte Sabine presbitero cardinali, audiendam et examinandam comisimus, dilecto filio Magistro Antonio de Eugabio, procuratore fiscali et causarum fidei promotore huiusmodi negotium prosequente. Ac postquam Tusculanensis et Ostiensis episcopi nec non Berardus cardinalis predicti super premissis contra eundem Georgium, ad eorum presentiam propter hoc legitime euocatum, comissionis eiusdem uigore ad inquisitionem descenderant ac prolixiorem

Strana 143
1466. 143 terminum, quam ipsa causa exigeret, eidem Georgio ad compa- rendum coram eis super dictis criminibus, de quibus infamatus et denuntiatus fuerat, articulis inquisitionis eiusdem responsuro, ex nostra benignitate profixerant, ipseque Georgius heretica ob- stinatione ac perfidia induratus, neque personaliter iuxta ci- tationis edictum, neque alias legitime comparere curaret, post accusatam ipsius contumaciam eo nichilominus, si forte interim resipisceret et ad cor rediret, ex nostra pacientia diucius exspe- ctato et deinde singulis terminis cum citationibus debitis obserua- tis, examinatis postea testibus diligenter, eorumque attestationibus fideliter in scriptis redactis et publicatis ac iudiciali tela, quam- uis prolixiorum temporum interuallis dilata, rite completa facta- que postremo per delegatos predictos in nostra ac Venerabilium fratrum nostrorum sancte Romane ecclesie Cardinalium et quam plurium Archiepiscoporum, Episcoporum aliorumque diuini et humani iuris, dotrina et experientia Interpretium et Magistrorum presentia, super eisdem premissis, que adeo notoria sunt, ut nulla possint amplius tergiuersatione celari, relatione fideli, ma- tura denique super hiis deliberatione prehabita, quoniam per premissa eundem Georgium hereticum pertinacem credentem ac in deterius continuo prolabentem, heresum in Constanciensi generali concilio specifice damnatarum defensorem, blasfemum, peruirum et in ipsis heresibus natum atque nutritum, Catholi- corum in Regno Bohemie persecutorem et ut talem a christi- fidelibus ibidem et alibi existentibus publice et notorie habitum, reputatum ac pro tali se ipsum gerentem et publice profitentem, comperimus, prout in processu cause et inquisitionis huiusmodi plenius continetur, Idcirco nos, qui licet immeriti uices illius tenemus in terris, cuius ditioni celestia simul et terrena subesse noscuntur, quique militantem ecclesiam, sponsam nostram, ad extollenda iustorum premia et peruersorum damnabilem in uni- tate fidei scissuram inducere sattagentium ausus temerarios co- hibendos puniendosque erexit et eam diuersis spiritualium et temporalium titulis et utriusque gladii potestate muniuit, uo- lentes dicto procuratore instante pro firmamento eiusdem fidei et cunctorum salute fidelium, obstinatôrum uero animaduer- sione bonis premia flagitiosis pro uarietate mundanorum actuum correctionem ecclesiastice tribuere discipline, statum cause huiusmodi presentibus pro expresso habentes ac illam ad nos harum serie aduocantes et processum delegatorum eorundem desuper habitum ratificantes et approbantes, eiusdem Saluatoris

Strana 144
144 1466. nostri presidio et glorioso nomine inuocato, de ipsorum fratrum, Magistrorum et peritorum nobis in hoc assistentium consilio, unanimique consensu per hanc nostram diffinitiuam sententiam, quam in hiis scriptis ferimus et ex certa scientia promulgamus, eundem Georgium siue Jersicum, hereticum pertinacem, here- ticorum fautorem ac heresum damnatarum defensorem peruirum atque sacrilegum fuisse et esse, nec non omnes et singulas sentencias, censuras et penas, a iure in tales ac lapsos in he- resim peruiros fautores et defensores huiusmodi generaliter promulgatas damnabiliter incurrisse, ipsumque propterea regia, Marchionatus, Ducali et si qua prefulgeat alia dignitate, domi- nio, bonis et iuribus uniuersis priuatum et ab illorum occupa- tione et detentione realiter ammoneudum, posteros uero suos ad huiusmodi Regni, Marchionatus, Ducatus et cuiuslibet alterius dignitatis, uel dominii successionem, electione uel alio quouis modo delatam, seu deferendam, inhabiles et inhabilitatos fore, auctoritate apostolica tenore presencium pronunciamus, decer- nimus et declaramus, ipsumque et eius posteritatem, prefatis et aliis bonis omnibus ac singulis dominiis temporalibus senten- tialiter priuamus et amouemus, absoluentes simili auctoritate omnes Barones, Ciuitatenses, Vasallos, subditos atque alios con- federationis, lige siue alio quocunque uinculo sibi adherentes aut colligatos, in dicto Regno uel alibi existentes, ab omni sub- jectione, homagii, fidelitatis, iuramento, uinculo et obligatione quacunque, qua nunc astricti sunt, uel eos teneri seu astringi contigerit in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre ratificationis, approbationis, prolationis, pro- mulgationis, pronunciacionis, constitutionis, declarationis, priua- tionis, amotionis et absolutionis infringere, uel ei ausu teme- rario contraire; Siquis autem hoc attemptare presumpserit, in- dignationem omnipotentis dei ac beatorum Petri et Pauli Apo- stolorum eius se nouerit incursurum. Datum Rome apud San- ctum Petrum Anno, Incarnationis dominice Millesimo quadrin- gentesimo sexagesimo sexto, Decimo Kalendas Januarii, Pontifi- catus nostri Anno tercio. [V pravo dole]: L. dathus. De Curia [V pravo na ohybu]: Jo(hannes) de Callio. [Na rubu]: Registrata apud me L. Dathum. Original pergamenový úplně zachovalý s bullou, na šňůrách čer- venožlutých visící, v museu plzeňském, 550/348 + 56. Na rubu li-

Strana 145
1466. 145 stiny jinou rukou XV. stol. připsáno: In Georgium hereticum censure ecclesiastice. — Bullu tuto prohlásili 27. února 1467. Jiří, probošt Chotěšovský, Jan z Rochova, arcid. plzeňský a Prokop z Plzně, ka- novník. Srj. Palacký Urk. Beiträge z. Z. Georg v. Pod. č. 377. — Otištěna v Scriptores rerum Silesiacarum IX. č. 345. 1466. 29. prosince. V Římě. Papež Pavel II. uděluje plnomocné odpustky všem, kdož by na 159. stavbu chrámu řádu kazatelského v Plzni [sv. P. Markety] něčím přispěli. Paulus episcopus, servus servorum dei. Universis Christi fide- libus, praesentes litteras inspecturis, salutem et apostolicam bene- dictionem. Ecclesiarum fabricis et reparationibus manus porrigere adjutrices, pium apud deum et meritorium reputantes nonnum- quam1) Christi fideles ad impendendum talibus oportuna suffragia, indulgentiis et remissionibus exhortamur, ut per temporalia auxilia, quae contulerint2), spiritualia munera consequantur et alias ad reparationes et fabricas perficiendas hujusmodi favores apostolicos, quantum cum deo possumus3), adhibemus. Cum itaque, sicut accepimus, ecclesia domus ordinis fratrum Praedicatorum oppidi4) Plsnensis, Pragensis dioecesis, jam dudum sumptuoso opere incepta, cum nonnullis dictae domus officinis causantibus querarum turbinibus aliisque sinistris eventibus, quibus regnum Boemiae, in quo dictum opidum4) situm est, retroactis temporibus5) concussum fuit, hactenus perfici nequivit6), et ad illius perfectionem eorundem fidelium suffragia fore nos- cuntur7) plurimum opportunas), nos cupientes, ut ipsa ecclesia congruis honoribus frequentetur et fideles ipsi eo libentius ad illam devotionis causa confluant et ad ejus et9) officinarum domus hujusmodi constructionem et perfectionem eo promptius manus porrigant adjutrices, quo ex hoc ibidem dono coelestis gratiae uberius se conspexerint refectos, de omnipotentis dei misericordia, beatorum 10) Petri et Pauli apostolorum, ejus auto- ritate confisi, omnibus vere poenitentibus et confessis, qui prae- dictam11) ecclesiam in Pentecostes et sanctae Margaritae festi- vitatibus devote visitaverint annuatim ac ad perfectionem et constructionem ecclesiae, et12) officinarum hujusmodi manus porrexerint adjutrices, septem annos et totidem quadragenas 1) nonunquam B, 2) contulerent B, 3) quantum cumque cum domino possemus B, 4) opidi B, 5) turbinibus B, 6) nequivit B. 7) noscuntur B s) oportuna B, 9) et schází B, 10) beati B, 11) dictam B, 12) et schází v B, 19

Strana 146
1467. 146 pro singulis earundem festivitatum13) de injunctis eis poenitentiis misericorditer relaxamus, praesentibus perpetuis futuris tem- poribus valituris. Volumus autem, quod si alias visitantibus dictam ecclesiam ac ad 4) illius et officinarum hujusmodi repara- tionem et perfectionem manus!5) adjutrices porrigentibus seu alias inibil6) elemosinas erogantibus17), aliqua alia indulgentia in perpetuum vel ad certum, nondum elapsum tempus, duratura, per nos concessa fuerit, eaedem praesentes litterae nullius sint roboris vel momenti. Datum Romae apud sanctum Petrum anno incarnationis dominicae millesimo quadringentesimo sexagesimo sexto1s), quarto Calendas Januarii, pontificatus nostri anno tertio. Gratis de mandato domini nostri papae S. de Spada Marcellus Grat. Opis kronice v Tannerově v bibliotece kláštera Strahovského v Praze, z konce 17. stol. pod sig. Lat. VIII. B 12 p. 22, v při- davcích na konci rukopisu (A) a jiný v historii kláštera sv. Markéty v museu plzeň. č. 165 str. 25 (B). 1467. 12. ledna. B. m. 160. Jan z Rosenberka zmiňuje se v listě k Netolickým, že z Plzeňska dáno věděti, že v Plzenště na tom zůstáno i provoláno, aby žádnému nedopouštěli obilí z kraje vézti, kdož by vezl, tomu aby pobráno bylo. Datum f. II. ante Antonii a. 67 Archiv čes VII. č. 110. 1467. 21. února. V Linci. 161. Cís. Fridrich III. k žádosti pánů jednoty katolické svoluje, aby mohli raziti v městě Plzni minci, téhož zrna a počtu, jak obvyklé jest v zemi české. Wir Fridreich etc. bekennen und tun kund offenntlich mit dem brief, alz yetz in kurtzuergangner zeit in dem kunigkh- reich Beheim merklich irrung und widerwertigkhait auferstanden seinn und sich sunder des cristenlichen glaubenshalben von newem erhebt haben, haben uns die edlen unser und des reichs lieben getrewn, Zdennko von Sternberg, Hanns von Hasenburg, Hainreich von Plawen, Ulreich zu Hasenburg, Bohusla von Swamberg, Diepolt von Risemburg, Lienhart von Gutenstain, 13) festivitatibus B, 14) ad schází v B, 15) per manus B, 16) pias B, 17) elar- gientibus B, 18) 1466 B.

Strana 147
1467. 147 Hainreich vom Newnhaws, Fridreich von Biberstain, Dobrohasst von Ramsperg, durch den edlen unsern und des reichs lieben getrewn Burian von Gutenstain und zum Bretenstain, den sy darumb von ir aller und sein selbs wegen zu uns gesanndt haben, an ir und aller annderr inwoner desselben kunigkh- reichs, geistlicher und weltlicher stat, so in der gehorsam der heiligen Römischen kirchen mit in steen, bitten und anrueffen lassen, in ain muennss in der stat zu Pilsen auf das korn und aufzahl der munnss, so yetz im kunigkhreich Beheim gemunnsst wirdet, ze slahen und ze munnssen zu vergunnen, haben wir angesehen solh zimlich bete, auch damit sich die obgenanten und annder, so in gehorsam derselben kristenlichen kirchen mit in steen oder hinfür steen werden, in derselben gehorsam der kirchen dester pas gehalten mugen, und in dadurch und von sundern gnaden erlaubt und vergunnet, wissenntlich in kraft des briefs von Römischer kaiserlicher macht, daz sy nu hinfur ain munns auf das obberurt korn und aufzahl slahen und munnssen und der mit dem wechsel, auch allen eern, rechten, wirden und herkomen brauchen muegen, als die munnss so yetz in dem Kunigkhreich Beheim geslagen, gehanndelt und gebraucht wirdet, von meniglich ungehindert. Davon gebieten wir den erwirdigen, hochgebornen, ersamen, edlen, unnsern und des reichs lieben getrewn N., allen und yeglichen fursten, geist- lichen und weltlichen, graven, freynn, herrn, rittern und knechten, lanndvogten, vogten, burggraven, burgermaistern, richtern, reten, burgern, gemainen und allen anndern unsern und des heiligen reichs und sunder allen und yeglichen des kunigkhreichs und kran zu Beheim understanen und lieben getrewn, von Römischer kaiserlicher macht ernstlich und vesstigklich, daz sy die ob- genanten von Sternberg, von Hasenburg, von Plawen, von Swamberg, von Risemburg, von Gutenstain, von Newnnhaws, von Biberstain und von Ramsperg und annder des bemelten Kunigkhreichs Beheim inwoner, so mit in in gehorsam der Rö- mischen Kirchen steen oder hinfür sten werden, bei slahung und geprauchung der obberurten munnss und wechsels genntz- lich und berublich beleiben, sy der geprauchen lassen und da- wider nicht dringen, bekuemern noch beswern, noch des ye- mannds annderm ze tun gestatten in dhain weis, bei vermeydung unserer und des heiligen reichs swern straff und ungnad un- gverlich. Mit urkund des briefs under unnserr kaiserlichen mai- iestat anhangendem insigel besigelt. Geben zu Lintz an Sambs- 19*

Strana 148
148 1467. tag vor dem Suntag Reminiscere in der Vasten, anno Domini etc. LXVII. [Nadpis]: Herrn Zdenkoen von Sternberg und ettlicher seiner mitgewonten erlaubbrief, daz sy zu Pilsen in der stat gemuenssen muegen. Z regest cís. Fridricha III., codex 17 fol. 110a—110b, ve Vi- deňském dvor. taj. archivu. Plachý v Pamětech 105. uvádí důvody, že se skutečně v Plzni mince razila a sice 1. že „od Benedikta Ša- fránka z mince pro týhodní vydání ne na jednom místě purkmistrské příjmy se nacházejí; 2. též i co sousedům od peněz z mince za stříbro dáváno bylo; 3. když Jan Tomáškovic s Janem Chrtem 1470 na- řízeni byli za míncíře, nacházíme některé náklady na železo a jiné — Knihy purkmistrské příjmů a vydání, na které se potřeby.“ Plachý odvolává, se vůbec nezachovaly, byly r. 1848. prodány s ji- nými spisy a knihami městskými, jako starý papír. Ben. Šafránek byl v radě stále od 1463 —70; pak od 1471—76; a od 1478—85. Jan Tomášek uvádí se od 1466—81. a Jan Chrt z Tachova od 1466—76. — Avšak až dosud není známa mince nějaká z mincovny plzeňské; snad měly úplně týž ráz jako mince ražené v Hoře Kutné. 1467. 21. února V Linci. 162. Burian z Gutšteina na Preitenšteině zavazuje se cís. Fridrichovi III., že na jeho list, jímž jednotě pánů katolických v Čechách do- voluje raziti minci v Plzni, zašle protiúpis od oněch pánů s jich pečetmi. Jch Burian von Gutenstain und zum Bretenstain bekenn offentlich mit dem brief, alz der allerdurchleuchtigist furst und herr her Fridreich, Römischer Kaiser, zu allenn zeiten merer des reichs, zu Hungern, Dalmacien, Croacien etc Kunig, hertzog zu Osterreich, ze Steir etc, mein allergnedigister herr, auf bete vnd ersuchen durch mich von der wol geboren edlen herren, hern Zdennkoen von Sternberg, hern Hannsen von Hasemburg, hern Hainreichen von Plawen, hern Ulreichen zu Hasenburg, hern Bohusla zu Swamberg, hern Diepolten von Risemburg, hern Lienharten von Gutenstain, hern Hainreichen vom Newn- haws, hern Fridreichen von Piberstain, hern Dabrohast von Ramsperg und mein selbs wegen, denselben herren, mir vnd andern des Kunighreichs Beheim inwonern, geistlichen und weltlichen, so in gehorsam der heiligen Kristenlichen Kirchen mit uns steen, oder hinfur steen werden, aus Römischer kai- serlicher macht gnedigklich vergunnet vnd erlaubt hat, ain munnss zu Pilsen auf das korn vnd aufzal, als die munnss in

Strana 149
1467. 149 dem Kunighreich Beheim gemunnst wirdet, ze munnssen und ze slahen und wechsel ze haben nach laut des briefs, von seinn kaiserlichen gnaden darumb ausgangen, den mir sein kaiserlich gnad zu der benanten herren, mein und annderr, so mit uns steen oder steen werden, hannden hat antwurten lassen, da entgegen ich nu seinn kaiserlichen gnaden gelobt und verspro- chen hab, von uns allen ain gegenverschreibung under iren und mein selbs insiglen verfertigt, wie wir es gegen seinn kai- serlichen gnaden und uns in den sachen halten sullen nach innhalt der notel, mir aus seiner kaiserlichen gnaden kanntzlei gegeben, widerumb ze antwurten und zuzeschikhen, daz ich seinn kaiserlichen gnaden gelob und versprich bei meinn trewn, wissenntlich in kraft des briefs, das ich den benanten herren, den egemelten seiner kaiserlichen gnaden brief, nicht antwur- ten, noch ubergeben sol, noch wil, nur die obbemelt gegenver- schreibung sey vormals nach notturfften auf die obbemelt ab- schrift, mir aus der kanntzley gegeben, gefertigt und seinn kai- serlichen gnaden geantwurt, ob aber den benanten meinen frewnndten und unsern zugewonten nicht gemeint wer, solh verschreibung dem egenanten mein allergnedigisten herren, dem Römischen kaiser, ze geben, noch ze fertigen, und ich seinn kaiserlichen gnaden den obberürten seiner gnaden brief, die erlaubung der munnss innhaltend, widergeben oder schikhen, das wissentlich wurde, daz dann ich seinn kaiserlichen gnaden deshalben nichts ze tun schuldig und phlichtig sein sol, treulich und ungeverlich. Des zu urkund gib ich obgenanter Burian von Gutenstain dem benanten meinen allergnedigisten herren N., dem Römischen kaiser, den brief besigelten mit meinen aigen anhann- gnndem insigel und zu gezeugnuss der sachen hab ich mit fleiss gebeten den wolgebornen edlen herren, hern Johannsen frey- herren zu Newnnburg auf dem In und zu Rorbach, daz er sein insigl auch daran gehangen hat, doch im und seinn erben an schaden, darunter ich mich fur mich verpinde, alles das stet und war ze hallten, das an dem brief geschriben steet. Geben zu Lintz an Sambstag vor dem Suntag Reminiscere in der Va- sten, anno Domini etc. LXVII. [Nadpis]: Reversale litre precedentis. [Na okraji]: Ist hern Burian widergeben worden zu der Newnstat an Mittichen vor phingsten. Z regest. cís. Fridricha III. codex 17 fol 110b—111a ve Vi- deňském dvorském tajném archivu.

Strana 150
150 1467. 1467. 20. března. V Římě. 163. Papež Pavel II. vyzývá Budějovické, aby neposlouchali krále Jiřího a poddali se Zdeňkovi ze Šternberka, kterého si páni katoličtí a milí synové Plzeňští, zvolili za hejtmana. (Datum Rome — a. d. millesimo quadringentesimo sexagesimo sexto, tercio decimo Kal. Aprilis). Palacký, Urk. Beit. č. 379. 1467. 2. března. Na Zelené Hoře. 164. Odpovědný list Zdeňka ze Šternberka králi Jiřímu, kdež o Plzeň- ských píše: Také se mně dotýkáte o měšťanech plzenských, že bych já je k sobě přivinul. Viemť to já dobře, že město Plzeň mé nenie, a když jste vy se chtěli města zmocniti a ty věci pů- sobiti, a za to mám, že byste to od Plzenských šířeji slyšeli, proč sú se toho dopustiti nechtěli. Oni sami o svú čest mluviti budú. Ex Zelená Hora f. II. post. Oculi anno etc. 67. Palacký, Archiv IV. 137 č. 12. 1467. 17. dubna. V Římě. 165. Vyslaným jednoty katolické uděluje se peněžitá podpora z komory papežské. Nos [Bessarion Tusculanus, Guilelmus Ostiensis et Johannes Portuensis episcopi, miseratione divina s. Romane ecclesie car- dinales, s. cruciate commissarii generales, honorabili viro Petro [Cosme de Medicis, pecuniarum s. Cruciate depositario nostro, salutem. Tibi per presentes mandamus], quatinus tradas magnifico Dobrohosch de Ronispert et domino Procopio, notario communitatis PIzenensis, oratoribus dominorum baronum omnium regni Boemie catolicorum, seu domino Johanni, archidiacono in Thin, dictorum dominorum oratorum expenditori, ducatos auri ) in auro papales ducentos, quos sanctissimus dominus noster donari pro expensis mandat, quia rem tractant fidem concernentem, quos [in tuis computis admittemus]. Datum [Rome XVII. aprilis MCCCCLXVII]. Státní archiv v Římě. Depositeria generale della crociata 1468—1472 (sic) fol. 143 b. Opis mně laskavě opatřil p. Dr. K. Krofta. 1) Následovalo: de camera, což škrtnuto a nahraženo na okraji slovy: in auro papales.

Strana 151
1467. 151 1467. 19. dubna. V Římě. Plzenským uděluje se z komory papežské podpora k hájení víry proti 166. kacířům. Nos [B. Tusculanus, G. Ostiensis et J. Portuensis, episcopi, etc. (jako č. 165] Petro [jako č. 165] mandamus, quatinus tradas et restituas sanctissimo domino nostro, seu reverendo dom. Jo- hanni Condulmario, sue sanctitatis depositario, ducatos auri in auro de camera mille pro totidem, quos sua sanctitas solvi fecit communitati Pleznensi in subsidium et defensionem fidei, contra Boemos hereticos, per manus domini Nicolai Spiczmiri, in regno Pollonie camere apostolice collectoris, quos [in tuis computis admittemus]. Datum [Rome XIX. aprilis MCCCCLXVII.]. Státní archiv v Římě: Depositeria generale della crociata 1468—1472 (sic) f. 144a. Opis mně laskavě opatřil p. Dr. K. Krofta. 1467. 20. dubna. V Praze. List odpovědný kr. Jiřího Zdeňkovi ze Šternberka. Pro viny jeho bere jej v nemilost, neboť se p. Zdeněk, zastávaje úřad purkrab- ství praž., nechoval k Jiřímu jako ke králi čes., nadržoval zjevně proti právu Burianovi z Gutšteina, ano i jemu pomahal. I zrádné Plzenské, kteříž krále o město Plzeň připravili, přijal pod svou ochranu a pomoc jim dává, proto jej chce král zjevně trestati. — Dán v Praze v pondělí před sv. Jiřím, anno etc. 67. Týmiž slovy psal král Jiří Burianovi z Gutšteina o Plzeňských. 167. Palacký Archiv IV. 139., 140., č. 28. 29. 1467. 13. května. Ve Vídeňském Nov. městě. 168. Cís. Fridrich III. k žádosti Zděnka ze Šternberka dává jemu a synu jeho svolení, aby mohli po deset let na svých zámcích si raziti minci, téhož rázu, jak v zemi jest obvyklá, pro svou potřebu. Wir Fridreich etc. bekennen und tun kund offenntlich mit dem brief, alz yetz in kurtzvergangner zeit in dem kunigkh- reich Beheim merklich irrung und widerwertikkeit auferstannden sein und sich sunder des kristenlichen gelaubens halben von newem erhebt, haben uns die edlen unser und des reichs lieben getrewn Zdenko von Sternberg und sein sun diemutigklich bitten und anrueffen lassen, in in iren erblichen geslossern an den ennden, da in das fugsam sein würd, ein munns auf das korn und aufzal der munnss, so yetz oder kunfftigklich in dem

Strana 152
152 1467. bemelten kunigkhreich Beheim gemünsst wirdet, ze slahen und ze munnsen, zu vergünnen, haben wir angesehen solch ir zim- lich und fleissig bet, auch damit sy sich in gehorsam derselben kristenlichen khirchen dest pas gehalten und der ungehorsamen derselben kirchen erwern und aufenthalten mugen, und in da- durch und von sundern gnaden erlaubt und vergunt, wissentlich in kraft des briefs von Römischer kaiserlicher macht, daz sy nu hinfur zehen gantze jahr nagst nacheinander komend von datum des briefs ze raiten, in den egemelten iren erblichen geslössern, an den ennden, da in das fuegsam sein wirdet, ain munnss auf das obberurt korn und aufzahl slahen und muenssen und der mit dem wechsel, auch allen eern, rechten, wirden und herkomen brauchen muegen, als die munss, so yetz oder kunff- tiklich in dem obgemelten kunigkhreich Beheim geslagen, ge- hanndelt und gepraucht wirdet von menigklich ungehindert un- geverlich. Davon gebieten wir den erwirdigen, hochgebornen, ersamen, edlen, unsern und des reichs lieben getrewn N., allen, und yeglichen fursten, geistlichen und weltlichen, graven, frein etc. und allen unsern und des heiligen reichs und sunder allen und yeglichen des kunigkhreich und kron zu Beheim undertanen und lieben getrewn, von Römischer kaiserlicher macht ernstlich und vestigklich, daz sy die obgenanten Zdenko von Sternberg und sein sun bei slahung und prauhung der obberurten munnss die vorgemelt zeit aus, als vorsteet, genntzlich und berublich beleiben, sy der geprauchen lassen und dawider nicht dringen, bekuemern, noch beswern, noch des yemands annderm ze tun gestatten in dhain weis, bei vermeidung unserr und heiligen reichs swern straff und ungnad ungeverlich. Mit urkund des briefs under unserr kaiserlichen majestat anhangundem insigel besigelt, geben zu der Newnstat an Mitichen vor dem heiligen Phingsttag, anno Domini etc. LXVII. Z regest cís. Fridricha III., codex 17 fol. 111b—112a ve Vi- deňském dvor. taj. archivu. 1467. 9. července. V Praze. 169. Král Jiří lituje porážky lidí p. Jana z Rosenberka u Soběslavě, a vybízí jej k důraznějšímu vedení války. Žádané posily nemůže mu hned odeslati, neboť nemá při sobě tolik lidí, ale nezapomene to opatřiti. Sděluje, že má ještě po různu lidi u zámku, i teď

Strana 153
1467. 153 opět v Plzenště pole má. — V Praze ve čtvrtek po sv. Kilianu. království našeho léta desátého. Palacký, Archiv V. 299. č. 46. 1467. 31. července. V Plzni. Hilarius Litoměřický, administrator strany plj, dává Budějovským 170. výstrahu, že k nim, jak slyšel, vojsko o třech tisících táhne, které též u Plzně bylo, ale se škodou odjelo a jiné škody neučinilo, než že jednu ves spálilo. I napomíná je, aby se měli opatrně, aby se jim nestalo jako Kadaňským, kteří svolili, aby sto koní bylo pu- štěno do města, ale za těmi hned přišlo jiných čtyři sta a zmocnili se města, konšely sadili a domy osadili svými, jakž posel, který byl u pánů Plzenských, s pláčem zpravoval. Sděluje dále, že pá- nům v kraji plz. i Plzni dobře se vede, a řídko mine týden, aby nějakou škodu nepřátelům neučinili Ex Plzna ultima Julii. Palacký, Archiv VI. 117. č. 7. 1467. Od května do listopadu. V Plzni. Hilarius, probošt kapitoly sv. Vítské a administrator arcibiskupství, 171. psal 13 listů českých z Plzně a sice dne 4. května do Kadaně, 7 července pánům z Kolovrat, 10. července do Kadaně a Mostu, 5. a 26. července panu z Rosenberka, 31. července do Budějovic, 24. srpna p. Bořitovi z Martinic a jiný p. Vilémovi mldš. z Risen- berka, 29. srpna do Dobřan, 1. září dvěma mnichům Praemon- stratům, 7. září Janovi z Mošnova, 19 září faráři do Budětic u Rabí, 9. října biskupovi Řezenskému, 23 října p. Bohuslavovi z Švamberka a jiný p. Sezimovi z Vrtby, 20 listopadu témuž Se- zimovi, 27. listopadu faráři do Budějovic. Palacký, Archiv VI. 111, 115, 117, 118, 120, 121, 123—126. III. 575. Palacký, Urk. Beitr. č. 415 a 420. — Hilarius sídlel s ka- pitolou p j v Plzni (od 1467), kapitula zde zůstala až do r. 1478. 1467. 4. prosince. (V Norimberce.) Rada říšského m. Norimberka, pánům jednoty katolické a konšelům 172. m. Nov. Plzně i jiným z Plzenska, shromážděným v Plzni, odpo- vídají na dopis od nich jim poslaný Vyjadřují radost nad zprávou o zavřeném příměří, doufajíce, že z něho hojný prospěch víře kato- lické vzejíti může Přejou spolu, aby jednání na příštím sjezdu vedlo k žádoucímu míru. (Datum Nürenberge, quarta mensis Decembris LXVII.) 20

Strana 154
154 1467—1468. Baclmann, Urk. u. Aktenst. č. 330. — Norimb. posílací kniha 32 f. 195. — Viz k tomu Palacký, Dějiny IV. 2. 416 a násl. Pů- sobením poslů kr. pols. Kazimíra zavřel král Jiří příměří s jednotou panskou od 30. list. do 25. ledna, v němž, jak Norimberští se zmi- ňují, katolíci konali sjezd ve Vratislavi od 17.—31. prosince 1467 za přítomnosti legatovy, ale jednání katolíků protiv neumenšilo, nýbrž je spíše přiostřilo. [1467.] 173. Hilarius vybízí nejmenovaného pána, aby přiměl jistce, ať dosti učiní oloupeným žákům ze školy plzenské. Pozdravenie mé s žádostí všeho dobrého. Urozený příteli milý! Jakož jsú psali vám již dvakrát páni Plzeňští o žáky školy své, jež jsúce obloupeni, jistce jsú ukázali etc. I ještě nic není navráceno těm chudým companóm. Protož žádám a prosím vás, abyšte toho jistce k tomu drželi, ať navrátí, co jest jim vzal; nebo byla by to velmi těžká věc, aby našim ot našich mělo překáženo býti. I věřím [v] vás, že se k tomu skutečně budete jmieti, dokudž ty věci nebudú rozstrkány. A toho mi od- pověď etc. MS. archiv kapituly praž. M III. 35. Opis v archivu zemském v Praze. 1468. 1. ledna. Ve Vratislavi. 174. Legát Rudolf uděluje odpustky ke dvěma mším ve farním kostele, první na bílou sobotu a druhá každý čtvrtek, kdy na něj nějaký svátek P. Marie připadne; dovoluje, aby vystavěli Horu Olivetskou (při kostele), všem věřícím pak kteří by v jisté svátky zde pokle- knuvše vykonali předepsané modlitby, udělují se 100 denní odpustky; svoluje, aby obec za příčinou hájení víry mohla užiti pokladů, které při kostelích a klášteřích v městě se chovají; sprošťuje obec ročního platu, kterýž odváděla kapitole svt Apolináře do Prahy a promíjí konšelům že vzali část pokladů ze skříní opata teplského, když odpadl ke králi Jiřímu. Rudolphu, dei gracia episcopus Lauantinus, sacrosancte apostolice sedis, ad Bohemie et Polonie regna ac certas Ala- manie partes cum potestate legati de latere legatus missus. Prouidis ac circumspectis viris, magistro ciuium, consulibus, scabinis ac toti communitati ciuitatis Plznensis, Pragensis dio- cesis, nobis in Christo sincere dilectis, salutem in domino sem- piternam. Cum propter fidelitatem, integritatem et obedienciam

Strana 155
1468. 155 vestras, quas ad ecclesiam sanctam, dei sedem apostolicam et sanctissimum dominum nostrum, gessistis hactenus et geritis in- defesse, nichil vobis negare debeamus, quod cum racione et honestate concedere possumus, hinc est, quod ad deuotam in- stanciam oratorum vestrorum, qui cum baronibus ac certis ca- tholicis hic fuerunt, vobis quod iuxta consuetudinem, longis temporibus apud vos in ecclesia sancti Bartholomei obserua- tam, in vigilia resurrectionis dominice, siue sabbato sancto de mane in ortu solis, missa in eadem ecclesia sancti Bartholomei ac missa de sacratissimo corpore Christi, que singulis quintis feriis celebrari consueuit in altari beate Virginis, dum aliquod festum beate Virginis in feriam quintam venerit, celebrari possit ; quodque locum in monte Oliueti pro deuocione hominum edi- ficari facere valeatis, ad quem visitandum, ut populus magis inuitetur, quo se cognoscet spiritualibus graciis dotatum, omni- bus et singulis eundem locum in quinta et sexta feriis ac sab- bato sanctis, resurrectionis et ascensionis domini, penthecostes. trinitatis, corporis Christi et singulis beate Virginis diebus vi- sitauerit et genubus flexis tria pater noster et totidem Ave Maria cum vno symbolo apostolorum in memoria passionis dominice orauerit, pro qualibet dierum centum dies indulgenciarum in domino elargimur. Preterea ut pro necessitatibus vestris in de- fensionem fidei et resistenciam hereticorum calices superfluos ecclesiarum, monasteriorum et conuentuum apud vos, infra et extra muros Plznenses, accipere, vendere uel conflare, et pecu- nias ex eisdem pro huiusmodi defensione fidei conquirere pos- sitis, tenore presencium concedimus facultatem. Ceterum a censu, quem ecclesie sancti Appollinaris Pragensis tenemini, tam diu, quo eundem locum heretici occupauerint, auctoritate aposto- lica et legacionis, qua fungimur, vos et communitatem vestram absoluimus et exoneramus; de eo etiam, quod ex cistis abbatis Topplensis, postquam a vobis recessit, et ad Girzicum de Po- diebrat se contulit, pro defensione cause fidei accepistis, tenore presencium quittamus et exoneramus, eidem abbati necnon co- nuentui et suis sucessoribus perpetuum desuper silencium in- ponentes. Datum Wratislauie sub nostro sigillo anno a natiui- tate domini M'CCCC"LX° octauo, die vero prima mensis Ja- nuarii, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Pauli, diuina prouidencia pape secundi, anno quarto. Joſhannes] Ewich de mandato V pravo dole]: rſeverendissilmi pſatris], dſomini] legati s[cripsijt. 20*

Strana 156
156 1468. Listina pergamenová v museu plzeňském, 290/187 † 25: z pe- četi zbyl jen proužek perg. Na rubu poznamenáno: Rudolphus epis- copus in sabatho sancto Romanam missam celebrare 1468. Vedle toho písmem 18. stol.: Pamět kostelní. Sign. starší M 1., nov. N. 142. Opis listiny u Tannera. Plachý, Paměti plz. 48. 175. 1468. 19. března. Závět Ambrože, měšťana plz. Burjan richtář, Prokop Sviňák t. č. purkmistr, Smil řezník, přísežní konšelé a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že — Ambrož spoluměštěnín náš, — učinil mocné rozká- zánie. Najprvé odkazuje kazateli sv. Bartoloměje tu v Plzně, — dvanádcte grš. platu ročnieho tak, aby jemu každý rok placeno bylo budúcně a z toho aby ten kazatel prosil pána boha za jeho duši i za duši jeho ženy a jeho přejšie duše; it. ta sukně a plášť, kterýž jest Čestan z Blovic u Bubníka položil, to aby vydáno bylo paní Martě Vítové; it. domek a vinici i šaty po- stelnie a ostatek všeho statku, — ten odkazuje na mše sv. a na skutky milosrdné. — Poručníky činí — Víta súkenníka, měštěnína našeho a paní Martu, manželku jeho, — Toho na svědomie — pečeti naše — přivěsiti jsme kázali, k listu tomuto, jenž jest dán léta — tisícieho čtyrstého šedesátého osmého, tu sobotu před Zvěstovániem matky boží v postě. Orig. perg. v museu plz. 265/103 11, pečeti chybi. Na rubu písmem 15. stol.: Kšefft Ambrožuov. Sign. N. 117. 176. 1468. 9. dubna. Závět Barbory Puškářky. Burian rychtář, Prokop Sviňák — purkmistr a Vít súkeník, přísežní konšelé a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že paní Barbora Puškářka, měšcka naše, toto své poslednie rozkázánie učinila takovéto. Item najprvé odkazuje panu Ja- novi, 1) manželu svému, duom, dvuor, dědiny i jiný veškeren statek, movitý i nemovitý, a z toho — aby vydáno bylo Van- kovi Purkrábkovi, bratru jejiemu, měštěnínu v Plzni, osm kop grošuov; item dětem téhož Vanka Purkrábka odkazuje puol pi- vovára, kterýž leží v našem městě vedle kláštera Črného, a jestliže by kterého z těch dětí pán buoh neuchoval, tehdy s jednoho na druhého aby spadlo, a druhú polovici toho pivo- váru odkazuje panu Janovi, manželu svému; a z toho pivo- 1) Jest to Jan Puškař z Zaječic, viz zápis 1460. 11. list. č 83

Strana 157
1468. 157 váru oboje strana mají dáti XV grošuov každé suché dny kaž- dého léta do fary tak, aby při každých suchých dnech bylo slúženo třidceti mší za duši paní Barbořinu, za paní Marty duši i za jejího pána i za jich všěch přejší duše, tak aby s toho domku a pivováru ten plat věčně nescházel, toho platu nepře- vodiec leč na tak dobré zbožie; item odkazuje Kateřině, přie- telkyni své, deset kop grošuov peněz drobných a sukni nové barvy hřbety podšitú; item pás její větší pozlatitý ten odkazuje k oltáři sv. Michala, tu v Plzni v kostele sv. Bartoloměje, aby z něho kalich udělán byl a k tomu oltáři zachován; item od- kazuje sestře své tětěné, Barboře Ondráškové a dětem jejím šest kop grošuov; item Martě do Manetiné, sestře své tetěné a dětem jejím, odkazuje IV kopy grošuov; item Uršule do Manetiné, se- stře své tetěné, tři kopy grošuov. Item knězi Václavovi, faráři do Jemného, bratru jejiemu tetěnému, odkazuje šest kop grš. item na kostel sv. Bartoloměje odkazuje na dielo VII kop grošuov; item zahrádku, kteráž jest v předměstí špitálském panu Janovi, manželu jejiemu, odkazuje až do života a po smrti jeho odkazuje ji do špitála sv. Máří Majdaleny; item na kaplan- stvie duole psané k oltáři sv. Michala a sv. Jana do fary při- dává deset kop grošuov tak, aby kopa byla platu věčného zjed- nána a ta vydána aby byla na vosk téhož oltáře. A také od- kazuje, aby k tomu kaplanstvie přidáno bylo a opraveno vedle vuole manžela jejieho, kterýž jest před ní slíbil tomu kaplan- stvie dosti učiniti a přidati. A to všecko, co svrchu psáno stojí, pan Jan, manžel její, z toho statku dáti má; item na kaplan- stvie k oltáři sv. Michala a sv. Jana do fary, jakož jest nebožka paní Marta, sestra její, nadala, aby to kaplanstvie nadáno bylo podle rozkázánie jejieho, paní Barbora Puškařka, dává lúku, zahradu a chmelnici, a to aby bylo odprodáno a plat aby byl za to kúpen a pan Jan Puškař aby viece platu kúpil a to ka- planstvie tak nadal, jakož které v faře, a kněz Tomáš, farář — aby ten oltář držel a kaplana aby k němu zjednal, aby budúcně tu vždy slúžil za její duši i za její sestry duši i za jich všech přejších duše, a ten plat aby nezšel a věčně při tom oltáři zuostal a to aby najblizšie přietelé její spravovali, a když by jich pán buoh všech neuchoval, tehda purkmistr a konšelé mají to spravovati. Poručníky činí pana Jana Panuošku a pana Jana Reše, měštěníny v Plznie. Toho na lepšie svědomie jsme vlastní pe- četi k tomuto listu přivěsili. Dán léta od narozenie syna božieho ti- sícého čtřstého šestdesátého osmého, tu sobotu před květnú nedělí.

Strana 158
158 1468. Z knihy závětí N. 223 f. 1. Srovnej s tím pozdější zápis z r. 1493. 14. června. 1468. 30. dubna. 177. Adam z Drahonic, purkrabí na Helfenburce oznamuje Janovi z Rožm- berka, co se Plzenska tkne a pánuov, že jest zpraven, že se sbierají okolo Domažlic a že by něco Němců tu do kraje vtrhlo, ale za jisto že toho neví, než že se to v kraji rozpráví. (Datum Helfm- burk, sabbato in vigilia s Philippi et Jacobi annorum etc. LXVIII.) Z opisu v kníž. arch. v Třeboni, pův. list. v měst. archivu v Netolicích. 1468. [Květen]. 178. Purkmistr a rada m. Nového Plzně vyznávají, že ve svých registrách našli zapsáno, že, když se psalo l. 1468, táhli s jinými i podle jiných dobrých lidí k Štěnovicům a odtud ihned téhož léta táhli dobývat kláštera Chotěšovského. To dosvědčují listem svým daným 1491. dne 31. října. Archiv čes. VIII. 510 č. 155. — Listy kláštera Chotěšovského v univ. bibliotece v Praze. Registry těmito míní se zápisy příjmů a vydání, vedené za jednotlivých purkmistrů; z těch nezachovalo se v Plzni ničeho. Dle Tomka Děj. Prahy VII. 218, položil se lid jed- noty Zelenohorské pod náčelnictvím p. Boh. ze Švamberka u Chotěšov 9. května 1468. 1468. 20. června. Na Helfenburce. 179. Adam z Drahonic, purkrabí na Helfenburce, sděluje p Janovi z Rosenberka, že dle zprávy purkrabí na Rábí Němci vtrhli i s děly do Plzeňska, přitrhli k tvrzi Podmoklům a jí dobývají. P. Bo- huslav (z Švamberka) a p. Burian (z Gutšteina) a p. Dobro- host (z Ronšperka) přijeli silně na Zelenou Horu a že neví, kam by odtud mínili. — Ditum Helfenburk f. II. post Corporis Christi, annorum etc. 68. Arch. čes. VII. 332 č. 236. 1468. 28. července. Ve Vratislavi. 180. Legát Rudolf přenáší jitřní mši, slouženou na bílou sobotu, z klá- štera minoritského do kostela farního sv. Bartoloměje, poněvadž klášter mají nyní na místě Minoritů bratří Observanti, kteří zmí- něnou mši neslouží. Rudolphus, dei gracia episcopus Wratislauiensis, sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Pauli, diuina proui-

Strana 159
1468. 159 dencia pape secundi, et sacrosancte sedis apostolice ad Bohe- mie et Polonie regna ac Alamanie partes cum potestate legati de latere legatus missus. Honorabili domino .. in Christo nobis sincere dilecto, plebano parrochialis ecclesie sancti Bartholomei Pilznensis, Pragensis diocesis, salutem in domino. Quoniam propter fidelitatem, integritatem et obedienciam prouidorum con- sulum et communitatis opidi Pilznensis, quas ipsi erga sacro- sanctam Romanam ecclesiam, sanctam sedem apostolicam et sanctissimum dominum nostrum papam et nos hactenus lauda- biliter gesserunt et continue gerunt, nos eapropter eorum piis votis, quantum cum deo possumus, fauorabiliter annuentes aucto- ritate nostre legacionis, qua in hac parte fungimur, tenore pre- sencium missam, que olim et longis retroactis temporibus in monasterio beate Virginis, ordinis fratrum Minorum, in vigilia pasche, siue sabbato sancto de mane in ortu solis de beata Vir- gine et corpore Christi decantari consueuit, ad predictam ve- stram parrochialem ecclesiam sancti Bartholomei perpetuo de- cantandam transferimus, indulgentes et concedentes eadem aucto- ritate, quod huiusmodi misse de beata Virgine et corpore Christi, ut prefertur, in vigilia pasche in ipsa ecclesia sancti Bartholo- mei eo, quod in prefato monasterio fratrum Minorum fratres de Obseruancia existunt, qui predictas missas iam non obseruant, perpetuo celebrari et dici possit, in contrarium facientibus non obstantibus quibuscunque. Datum Wratislauie sub nostro sigillo anno domini M CCCC'LXVIII', die vero vicesima octaua mensis Julii, pontificatus prefati sanctissimi domini nostri, domini Pauli pape secundi, anno quarto. [Na pravo dole]: Joſhannes] Ewich ad mandatum rseuerendissi mi pſatris], domini] legati, s[cripsilt. Listina pergamenová v museu plzeňském 300/176 † 51, s visu- tou pečetí na proužku pergamenovém. Pečeť kulatá dvojího vosku, na povrchu velmi pomačkaná. Na rubu listu pozdější rukou pozna- menáno: Super missa in vigilia Pasce. Rudolphus 1468. Starší sign. M. 2, nov. N. 188. Opis listu u Tannera. Plachý Paměti plz. 49. 1468. 22. srpna. V Olomouci. Na sjezdu přívrženců papežských v Olomouci, kdež se zástupcové 181. katolíků ze všech zemí koruny české zavázali poslušenstvím králi Matiášovi, byli zastoupení též Plzenští srými posly. Markgraf, Codex dipl. Silesiae IX. č. 418.

Strana 160
„ 160 1469. 1469. 29. ledna. Na Zvíkově. 182. Bušek z Buzic, purkrabí na Zvíkově, podává zprávu panu Janovi z Rožmberka, kam míní dle došlých jej pověstí král Jiří vy- trhnouti s vojskem. Jednak že by táhli k ochraně Kladska, kam uherský král chce vtrhnouti; jinak že chce král panu z Rožm- berka škoditi, anebo pánům v Plzenště, anebo se chtějí pokusiti o některý zámek. Datum Zviekov fer. II. post s. Viti annorum etc. 69. Palackého Archiv I. 231. č. 8. 183. 1469, 3. února. Ondrášek z Klenic, někdy farář v Radnicích, zřídil kaplanství v ko- stele svt. Bartoloměje v Plzni s ročním platem 13 kop. Já kněz Ondrášek z Klenic, farář někdy Radnický, známo činím, — že — poručil sem i vzdal a mocí listu tohoto poručiem i také vzdávám kaplanstvie se vším právem a příslušenstvím k tomu oltáři, kteréž sem nadal tu v Plzni kostela sv. Bartoloměje ke cti a k chvále napřed pánu bohu všemohúciemu i jeho milé matce panně Marii a sv. Jakubu, apoštolu větčiemu a jmeno- vitě s tiemto platem a s přípravú: Najprvé třinádete kop platu ročnieho a věčného; item ornát první nový, červený, zlato- hlavový s květy, podšitý plátnem črveným i se vším appara- tem zlatohlavovým; item druhý ornát aksamitový, črvený s zlatým křížem i se vším apparatem; item třetí ornát zelený aksamitový i se vším apparatem; item čtvrtý ornát modrý da- maškový i se vším apparatem; item kalich střiebrný v prostřed pozlacený s křížkem pozlaceným; item křížek střiebrný vysoký s patú a s kamenem kříštálem; item pektorál obdlúžný, hna- ratý, střiebrný, s obrázkem nazad matky božie s děťátkem; item pendile z zeleného hedbávie, totiž z taffatu, plátnem mo- drým podšité; item pět palm, dvě sprostnějšie, ješto jimi při- krývají, lepšie a tři tkané nitmi modrými; item mšál papierový a promiešeným pargamenem; item dva sviečníky mosazná; item sviečnítček malý; item tři korporaly; item zvonček malý: item dvě ampulle cínové a flaštička cínová malá k vínu; item komže; item oltářík malý s kamenem serpentinem posvěcený item veronika, jedna většie a druhá malá v rámciech; item dvě truhlici s svátostmi, jedna zlatem položená a druhá na čtyři strany sklem zadělaná; item pendile všednie súkenná s květy

Strana 161
1469. 161 — Vávrovi Pšeničkovi a Prokopovi zelenými a brunatnými, písaři, měšťanóm tu v Plzni, i jich budúcím, tak aby oni to ka- planstvie i jich budúcí spravovali — k ruce kaplanu tu nyněj- šiemu i budúciemu, kteréhož by sobě vyvolili anebo jich budúcí beze všie v tom přékaznosti; a to, což jest již nadáno a svrchu jmenováno, aby oni anižto jich budúcí neutracovali od toho oltáře, ani kterak odtrhovali, buďto pro které potřeby ani pro chudobu, ale raději přispořevali; pakli by co těch věcí — na- daných strháním, starostí anebo zetlením co sešlo, anebo kterak zminulo kterým během beze lsti, aby z toho kaplanstvie a na- dánie — náklady opravovali a přikupovali a v tom aby jim, poručníkóm mým —, ani jich budúcím překáženo nebylo ani vpadáno nebylo ižádným během a obyčejem vymyšleným. A z toho platu — puol kopy platu každého léta budúcně při dvú suchých dnech poručníci mají — vydávati po patnácti grošiech na třiceti mší sv. tu kaplanu u sv. Jakuba —. Také mají poručníci — moc jmieti, ač by dědicuov pozuostalých neměli a jim sešli, ji- nému dobrému svému příteli to kaplanstvie a poručenstvie poručiti a sstúpiti v túž moc, jakož jim jest poručeno a sstúpeno k spravování a opatrování, tak aby to kaplanstvie v časiech potomních nesešlo, a to učiniti moci budú tolikrát, kolikrát by toho potřebí bylo, oni i jich budúcí. Tomu na pevnosť — svú sem vlastní pečeť k tomuto listu přivěsil a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem — purkmistra a konšeluov města Nového Plzně, že jsú pečeť městskú na svědomie vedle mne k tomuto listu přivěsili, avšak sobě bez škody, jenž jest dán i psán ot narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého devátého, ten pátek na sv. Blažeje biskupa. List perg. v museu plz. 310/179 † 18, pečeť chybi. Na zad písmem 16. stol. poznamenáno: K oltáři sv. Jakuba většího kaplan- stvie u faře. Sign. nov. N. 178. Ve výtahu uvádí odkaz Plachý v Pam. Plz. 35. 1469. 1. května. V Olomouci. Matiáš, král uherský, daruje richtářství v Plzni, kteréž na něho, 184. jakožto krále českého spadlo, poněvadž Ondrášek Oremus k nepřá- telům jeho se přidal, obci plzeňské s tím právem, aby si příště sami svobodně ze středu svého volili richtáře. Nos Mathias, dei gracia rex Hungarie, Bohemie etc. Te- nore presencium significamus, quibus expedit, vniuersis, quod cum gloria regum in multitudine populorum ac decus et robur 21

Strana 162
162 1469. regnorum in diuiciis et amplitudine consistant ciuitatum, expe- dit igitur principibus omni diligencia intendere, populis seruan- dis ac ciuitatibus magnificandis et fouendis, vtpote ex quibus premissa regum ct regnorum commoda procedunt, quatenus principantes [sic] ex hoc et laudetur discreta prouidencia et status populorum ciuitatumque vtilitatem et augmentum sumat. Proinde quia ciuitas nostra Nowa Plzna ab eo tempore, quo heresis in dicto regno Bohemie invaluit, memor sui conditoris et fidei vni- tatis inter hereticorum prauitates semper inconcussa mansit, et non solum persecuta est hereticos, sed eciam illis catholicis principibus, qui ad delendam heresim ipsam contra hereticos prenotatos sepius viribus conparatis processerunt, receptaculum fieri studuit, ducens pro nichilo dampna, si que vel ab hereticis crudeliter, vel a catholicis interim necessario committerentur, postremo cum nos hiis diebus de mandato sanctissimi domini nostri, summi pontificis, proteccionem omnium catholicorum, in dicto regno nostro Bohemie et Morauia existencium, suscepisse- mus, ipsa pristinam suam fidem, constanciam et bonitatem pre- se ferens, nos cum honore suscepit et se nobis in omnibus paratam obtulit ostenditque, igitur nos, cum in recompensam caute fidei, constancie et bonitatis eius, tum vero pro recupe- racione dampnorum ei hactenus illatorum, judicatum dicte ciui- tatis [in] Nowa Plzna, qui [sic] alias Andree Oremus, ciuis ciui- tatis Pragensis, prefuisset, sed per notam infidelitatis eiusdem, quam ipse ex eo, quod pridem, dum ipsa ciuitas nos pro do- mino suo naturali suscepisset, hereticis dampnatis, nobis rebel- lantibus, adhesisset totisque viribus in perniciem et destruccio- nem nostram rite et legittime deuolutus fore perhibetur, simul cum quadam domo 1), dicti Andree Oremus in eadem ciuitate habita, ac prato et fenilibus eiusdem in territorio dicte ciuitatis existentibus ac cunctis ipsius judicatus vtilitatibus et pertinen- ciis quibuslibet, terris scilicet arabilibus, cultis et incultis, agris, pratis, pascuis, campis, fenilibus, siluis, nemoribus, montibus, aquis, fluuiis, piscinis, piscaturis, tributis et theloniis, pariter eciam cum prouentibus, obuencionibus et censibus oppidi Ve- teris Plzna, ad ipsum judicatum pertinentibus, generaliter vero quarumlibet vtilitatum et pertinencium suarum integritatibus, quouis nominis vocabulo vocitatis, ad eundem judicatum de 1) Jest to dům č. 107. b, který však obec již r. 1465. prodala Ji- říkovi, proboštu chotěšovskému a Václavovi sestřenci jeho, ale r. 1487. jej zase koupila od nich zpět.

Strana 163
1469. 163 jure et ab antiquo spectantibus et pertinere debentibus, memo- rate ciuitati et per consequens ciuibus et communitati eiusdem, animo deliberato et ex certa nostre maiestatis sciencia eo jure, quo tamquam rex Bohemie magis et melius possumus, dedimus, donauimus et contulimus perpetue tenendum, possidendum et habendum. Preterea exigentibus fidelibus seruiciis eorundem ciuium id eisdem annuendum duximus et concedendum, vt ipsi a modo deinceps, quociecunque maluerint, judicem in medio ipsorum, quem voluerint eligere et constituere valeant atque possint, quiquidem judex ipsos ciues in libertatibus ipso- rum protegere et fouere, ac alia omnia, que de officio ipsius facienda erunt, facere et exequi debeat, ymmo damus, do- nauimus et conferimus, annuimusque et concedimus harum nostrarum, quibus sigillum nostrum est appensum, vigore et te- stimonio literarum mediancium. Datum in Olomucz in festo beatorum Philippi et Jacobi apostolorum, anno domini etc. se- xagesimo nono, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. duo- decimo, Bohemie vero primo. [Pod tím v pravo dole]: De commissione propria dom. regis domino Zdenkone referente. List. perg. v museu plzeňském 400/230 88, s visutou pečetí na šňůře, z nití červených, bílých a hnědých spletené. Štít rozpol- těný se znakem uherským a českým, nad štítem koruna. Opis majus- kul: Sigillum Mathie, dei gracia regis Hungarie, Bohemie. — Starší sign. N. 46., nov. sig. N. 84. Opis u Tannera. 1469. 19. července. Na Zvíkově. Markvart z Kozího oznamuje p. Janu z Rosenberka, že Rybka byl v Plzni v příčině najímání žoldnéřů. Datum na Zviekově ve středu po rozeslání sv. apoštolův. 185. Archiv čes. XIV. 174 č. 1889. 1469. 21. července. Na Zvíkově. Ondřej z Udimě a Markvart z Kozího, oznamují panoši Jaro- hněvovi z Úsuší, hejtmanu na Třeboni, že poslali do Plzně Rybku k najmutí lidí proti Malovcovi, který velice škodí na Milevsku. — Datum Zviekov fer. VI. ante M. Magd. annorum etc. 69. 186. Archiv čes. XIV. 175. č. 1890. 21*

Strana 164
164 1469. [1469.] 24. července. Na Zvíkově. 187. Markvart z Kozího oznamuje p. Janovi z Rožmberka, že poslal Rybku do Plzně pro lidi. — Datum na Zviekově v pondělí před sv. Jakubem apoštolem. Archiv čes. XIV. 176. č. 1892. 1429. 14. listopadu. V Nov. Plzni. 188. Václav z Krumlova, děkan kost. praž, a administrator, vyzývá arciděkana a vikáře horšovotýnského, aby kněze Jana Minoritu z Plzně, vyslaného ke sbírání almužen, svým věřícím doporučili. Wenczeslaus de Crumlow, decretorum doctor, sanctissimi domini nostri capellanus et causarum sacri palatii apostolici auditor, decanus ecclesiae Pragensis, administrator in spiri- tualibus per sedem apostolicam deputatus, vob's, venerabili viro domino Blasio, archidiacono Horzessowiensi, in ecclesia Pra- gensi, nec non honorabili viro domino Wenczeslao, perpetuo uicario in Thin Horessouiensi ac ceteris Christi fidelibus ibidem, salutem in domino et operibus caritativis ferventer insudare. Cognoscentes regulam fratrum Minorum, quae in paupertate per beatum Franciscum est instituta, quia fratres ex elemosi- narum largitione vitam ducere et altissimo deservire debeant eo ferventius, ut de crastino die non teneantur esse soliciti et elemosinis Christi fidelium vivere teneantur, cum autem religiosi fratres, Gardianus et conventus monasterii sanctae Mariae, vir- ginis gloriosae in Nova Plzna, qui ipsam regulam praedicti beati Francisci diebus ac noctibus sunt invigilantes in laudem divinam, adeo pauperes sunt, quod nequeant hujusmodi laudes perficere, nisi piis Christi fidelium largitionibus adjuventur, et quia pro hujusmodi largitione religiosum fratrem Johannem decreverunt dirigire ad petendas elemosinas et hujusmodi largitiones, quare vobis dominis supradictis, archidiacono et vicario perpetuo, hortantes vos, requirimus et rogamus attentius, quatenus prae- fatum fratrem Johannem coram plebe vestra et vestris paro- chialibus recomendantes, eos hortemini studiosius, quatenus praedictis fratribus, Gardiano et conventui suo, ex causis pro- missis elemosinarum porrigant largitiones largiores, ut de tali congregatione a nobis positis merito commendari, vosque chri- stifideles, qui hujusmodi elemosinis facitis, coelestis praemii indulgentiisque dicto ordini datis et concessis, possitis fieri par- ticipes pariterque et omnibus bonis et orationum, quae per prae-

Strana 165
1470. 165 dictum ordinem fiunt per totum mundum. Datum Novae Plznael) Pragensis diocesis, annorum domini MCCCCLXIX., die XVI. men- sis Novembris, officii nostri sub sigillo. Orig. v archivu kapituly praž. MS. M III. Opis v zemském archivu v Praze. 1470. 4. ledna. V Budějovicích. Zdeněk ze Šternberka podává zprávu Plzeňským o roku budínském 189. a o daních, které králi Matiášovi byly povoleny. Meynen dienst .. . Ich thu uch wissen, das mir am dinstag [2. ledna] neest verganghen botschaft kommen ist von meynen sonh h. Jhonen2), Seyn k. gn. haben gehabet eynen tag in seynem reich mit seynen erczbischofen, prelaten und heren des konigrichs und sprechen also : Was sihe haben gethon seynen k. gn. und der cristenheit zcu gutte, wellen sihe en nicht lossen leid seyn. Und sihe haben darzcu gewilliget, das s. k. gn. sal ober all das reich von einem thore 1 gulden nehmen und sihe das williglich geben wollen und das macht an der summa zcu VIII mal hundert tawsent gulden, an was seyne k. gn. sunderlich dorzcu thun wil. Und das dy Turken solden ins landt gezcogen seyn, sollet ir nicht glouben, danne doran ist nichtis. Ouch wisset, das seyne k. gn. ietczt ist zcu Prespurgk und wirt sich fugen gein Wihenn zcum kayser ; danne zewischen iren gnaden umbe alle sachen eyne beredung vnd verschreibung entlich gemacht ist. Ouch wisset, das seyne k. gn uf den ver- loufenen dinstag [2. ledna] mehr danne Ve phert gein Bud- weis gesandt und in korcz noch IIIIc senden wil; dornoch awswert wil seyne k. gn. selber mit macht ins lant folgen. Dorumbe lieben frunt, gehab uch wol, ich hoffe, got wirt uns nicht verlossen, so uns unser gn. h. kon. nicht verlossen wil und ir werdet sehen, das unser sachen werden mit hilf gots starg und gut werden; und die newezceitung gebit andern un- sern gutten frunden. Datum Budeweiss feria V. post Circumci- sionis domini anno LXX. Zdenko von Sternberg den von Pilsen. Scriptores rerum Silesiacarum, 13. svazek č. 21. Politische Cor- respondenz Breslaus 1469—1479. U Palackého, Urk. Beitr. nachází se regest pod č. 506. O sněmu Budinském viz Palacký Dějiny IV. 2. 541. 1) Kapitola plj. sídlela od r. 1437—1478 v Plzni. 2) Jan ze Štern- berka byl druhý syn Zdenkův.

Strana 166
166 1470. 191. 1470. 17. ledna. 190. Svědectví Nachvala z Rizmberka měštanu plz. Buríanovi v příčině postoupení jemu statku od Jana Muchka. Já Nachval z Rizmberka známo činím tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, jakož jsem byl na Plzni od svého pána pana Zdenka, jsa v hospodě u Bu- rjana a Jan Muchkuov syn také tu byl v hospodě, i prosil jest Burjana hospodáře přede mnú a před Sezemú z Malonic, aby se uvázal v ten statek, kterýž jest měl nápadem po svém bratru nebošci Tomanovi a z toho statku ze všeho dluhy platil nebožce Thoma[no]vy, kteréž jest nebožtík Toman dlužen byl komuž kolivěk a což by jemu mimo dluhy zuostalo, že jemu to mocně dává. A dále nás prosil, mne i Sezemu, abychme o to do rady s ním před pány vstúpili, jakož jsme pak i vstu- povali. A to Burjanovi ústně znáti chci, když jemu toho potřebie bude. Tomu na svědomie jsem svú vlastní pečeť k tomuto listu přitiskl, sobě bez škody. Datum feria IIII. in die Anthonii anno etc. LXX°. Téhož znění jest list na svědectví Sezemy z Malonic téhož roku a dne. Z knihy soudní N. 2 f. 161 b. Srj. list č. 196 z r. 1471, 12. ledna. 1470. 4. května. Odpuštěnie zadržalé berně pro zachování a chudobu My purkmistr a konšelee města Nového Plzně známo či- níme —, že Ondrášek Pšenička s přátely svými vstúpiv před nás do plné raddy našie a prosil nás jest, abychme s ním mi- lost učinili o zadržalé berně, kteréž jest zadržel na Hradišti na svých dědinách. A my hlediece na jeho starost, i poctivé jeho mezi námi zachovánie a na přielišnú jeho chudobu, i učinili jsme jemu milost tak, že ty všecky zadržalé berně, buď jich mnoho nebo málo, — ty jsme jemu všecky slevili a odpustili. Actum anno etc. LXX. fer. VI. post Conductum Pasche. Lib. empt. 212. f. 14. 1470. 31. října. 192. Dohodnutí se Jana hofrichtéře o louku Kozinec s Janem Muchkem, Václavem a Barborou Huplíkovými, kteří se k louce táhli dle práva příbuzenství. , že když jest koupil My purkmistr a radda vyznáváme p. Jan hofrichtéř lúku Kozinec od Burjana postřihače, které-

Strana 167
1470. 167 mužto Burjanovi Jan Muchek mladý všecko své právo zdal a poručil jest, kteréž jest měl od nebožtíka Tománka rozkázá- ním k té lúce a — p. Jan hofrichtéř tu lúku úplně — zaplatil. A Jan Muchek starý a Barbora Huplíková a Václav Huplík k té lúce připověděli se k sypce praviece, že by tu lepší právo jměli, než-li kto jiný. A kdy sme mezi nimi to měli děliti a nález spra- vedlivý nalézti, tehdy Jan Muchek jmenem svým i svých dětí, a Barbora Huplíková a Václav Huplík od té lúce dobrovolně jsú pustili, a p. Jan hofrichtéř na to dal památné. Actum anno etc. LXX° v tu středu přede Všemi Svatými. Lib. empt. 212 f. 13. 1470. 17. listopadu. Svědectví Domaslava z Miličína, v příčině postoupení statku od 193. Jana Muchka Burianovi v Plzni. Já Domaslav z Miličína, známo činím tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jakož jsem byl na Plzni od urozeného pána pana Zdenka, mého pána, jsa v hospodě v Plzni u Stoda, i přišel ke mně Muchkuov syn Jan a prosil mě jest, abych vstúpil s ním na rathúz podle jiných dobrých lidí, jakožto podle Nachvala z Rizmberka a podle Sezemy z Ma- lonic, jakož jsme i vstúpili před pány Plzenské, i prosil jest před ním i před námi Burjana z Plzně, aby se uvázal v statek nebožce Tomana, kterýž jest měl Jan Muchkuov syn nápadem po nebožci Tomanovi a z toho statku aby dluhy platil (dále po- dobně, jako v listě čís. 190 z r. 1470 z 17. ledna). Datum sabato ante Elizabeth anno etc. LXX". Z knihy soudní N. 2 f. 162 Srj. list č. 196. z r. 1471. dne 12. ledna. 1470. 25. prosince. Závět mistra Henricha zedníka. Prokop Sviňák t. č. miesto richtáře, Ondřej Němček, purk- 194. mistr a Václav Homole, konšelee přísežní a měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — mistr Henrich zedník, náš spoluměštěnín — toto své poslednie rozkázánie — učinil: Najprvé duom, dědinu i jiný vešken statek svuoj movitý i ne- movitý, kterým by koli jmenem mohl jmenován býti, ten všecken porúčie — Kunce, manželce své a dětem svým, aby se vo to rovným dielem dělily; — item knězi Tomáškovi faráři dlu-

Strana 168
168 1470—1471. žen jest XII kop grš. — Poručnicí činí — Kunku manželku svú. — Tomu na svědomie — pečeti naše vlastnie — k tomuto listu přivěsiti jsme kázali, jenž jest dán — léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého, ten úterý na boží narozenie. Soudní kniha N. 2 f. 177. Před opisem závěti čteme, že dům M. Hendricha (č. 284) leží vedle Smutečka (č. 285) z jedné a Barty Hubatého (č. 283) z strany druhé; dědina leží vedle Božka a Šišmy, a půl louky na Mitrwaldě. Domy uvedené byly v dominikánské ulici v VI. čtvrti. 195. [1470?] 1 List holdovní do Uherce. Purkmistr a radda města Nového Plzně, tobě richtáři a súsedé z Úherec. Věděti dáváme, abyšte nám tento týden, nebo konečně po neděli každý z vás vůz sena přivezli do Plzně; neb jest-li byste toho neučinili, již bychme tomu rozuměli, že víc fedrujete kacířův než-li nás a žeť bychme musili dopustiti královským lidem, kteří u nás leží, aby sami u vás picovali. (Bez roku a dne.) V podobném smyslu psáno z Plzně do Šlovic, do Nyřan, do Týnce. Palacký Archiv IV. 168. čís. 14—17. 196. 1471. 12. ledna. Burian, měšt. v Plzni, před soudem městským vyznal, že Jan Muchek postoupil mu statek zemřelého Tománka a doložil to svě- dectvím hodnověrných lidí. BurJan postřiehač, v tomto súdě osobně stoje, vyznal se jest, že má a drží mlýn hořejší2), lúku Kozinec, dědiny i jiný vešken statek, movitý i nemovitý, — který jest nebožtík To- manek po sobě pozuostavil, kterýžto Tomanek ten svoj statek mocně zdal a poručil jest Janovi mladému Muchkovi a týž Jan mladý Muchek své všecko právo, kteréž jest k tomu statku jměl od nebožtíka Tomanka mocně zdal a poručil Burjanovi svrchupsanému před jinými dobrými lidmi urozenými takovúto mierú, aby lúka Kozinec byla obrácena na záduší za téhož To- mankovu duši i za všecky jeho přejšie duše a dluhy aby za- 1) List může býti z některého roku od 1469—1478. 2. Jinak zvaný mlýn Kalikovský.

Strana 169
1471 169 placeny byly: což kolivěk neboščík týž Tománek dlužen byl, a jestli pak že by co mimo to zuostalo a mimo ty dluhy, aby týž Burjan s tiem učinil a vládl jakožto s svým vlastním. A to jsú páni konšelé vdolepsaní jednostajně v tomto súdě vyznali, i ti dobří lidee, kteří jsú při tom byli, též před tiemto vyznali jsú listy svými pod svými pečetmi, jakož ti listové vdolepsaní šířeji v sobě ukazují. Ten všecken statek svrchupsaný nebošce Tomankuov nadepsaný Burjan svobozuje a v svobozenstvie v tyto městské kniehy klada sobě a svým budúcím. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd první. Prokop Reš, Jakub Žatecký, Vít Súkeník, Smil řezník, Benedikt Šefránek, Filip sladovník, Ber- nart Točník, Prokop Sviňák, Jíra mečíř, Vávra Pšenička, On- drášek Němček. (Byli konšely z r. 1469—70). (Na to následuje svědectví Nachvala z Rizmberka z r. 1470. 17. ledna, Sezemy z Ma lonic t. datum viz čís. 190. a Domaslava z Miličína z t. r. ze dne 17. listopadu viz čís. 193. Z knihy soudní N. 2. f. 161 b. 1471. 6. března. Dobrohost z Ronšperka vstupuje v příměří s Rackem ze Švamberka, 197. purkrabím na Domažlicích a přijímá do příměří toho i obec města Plzně. — Dáno l. 1471 v středu po přenesení sv. Václava. Palacký Archiv IV. 242. č. 7. 1471. 2. dubna. V Nové Plzni. 198. Jan Laštovice podává zprávu p. Zdeňkovi ze Šternberka(?), že Loket byl obležen od knížete saského, že Loketští měštané vyslali do Plzně k němu o pomoc, i posláno jim něco pěších; ale jest potřebí jim další pomoc poslati. Hrad Buben přišel v držení Petra Chlumčanského, služebníka p. Zdeňka ze Šternberka; Ulice dokonce že vypálili a zkazili. Janovský s Janovicemi učinil smlouvu s králem (Matiášem) a list smlouvy položil v Plzni. Když se však Janovský stěhoval s Bubna, udeřili naň Kořenský, Suda a Hoštálek a zjí- mali mu lidi jeho jízdné i pěší. I poněvadž to k hanbě straně naší bylo, proto odebral jsem se ještě s některými z rady plzeňské na Radyni ke Kořenskému, aby ty lidi propustil. Ale ten nechce jinak, jen kdyby mu král sám o to psal. I vyzývá Jan Laštovice p. Zdenka, aby to hleděl přetrhnouti. Bylo by na čase, aby král (Matiáš) do země přijel, neboť druhá strana (pod obojí, přivrženci zemřelého 22

Strana 170
170 1471. kr. Jiřího) nevědí, co činiti mají. — Ex Nova Plzne fer. IV. post. Judica, anno etc. LXXI. Jan Laštovice z Plzně, najvyšší hofrychtéř nad muchami (sic) krále uherského. Palacký Archiv V. 316. č. 8. — Kr. Matiáš jmenoval plz. měšťana Jana Panošku, hofrichtéřem asi r. 1470. Týž se ještě r. 1469 jmenuje mezi konšely, r. 1470 již nikoli a na to v zápisech kněh měst. často se setkáváme s Janem hofrichtéřem, jenž byl v držení domu č. 232 v V. čtvrti na náměstí, (nyní u zlatého orla), a rovněž i jiný hojný majetek tu držel. A poněvadž se o jiném Janovi hof- richtéři v Plzni z té doby nemluví, soudím, že Jan Panoška i Jan Laštovice jest jedna osoba a že Laštovice bude snad jen přezdívkou, a hodí se snad k muchám. V příčině Jana hofrichtéře srj. listy z r. 1474. 4. ledna, 26. října, 1476. 29. pros., kdy se jmenuje slovútný panoše Jan z Plzně, hofrichtéř král. českého. Posledně se jako hofrichtéř uvádí 1477. 25. srpna a následujícího roku zemřel. 1471. d. 12. dubna. (V Chebu.) 199. Chebští omlouvají se u p. ze Švamberka, p. Zdenka ze Šternberka a města Plzně, že k roku do Plzně položenému pro nejistotu cest nebudou moci přijíti. Swamberg, Zdenko von Sternberg zu Zwiro, den von Pilsen. Wolgeporn edeln Herrn. Unser willig Dinst E. G. zuvoran berait. Gnedige Herren und ir von Pilsen, lieben Freunde. Als ir uns iz von eins Tags wegen uf den nechsten Montag in Osterfeier- tagen zu Pilsen geschrieben habt, han wir verlesen. Nu wais Got wol, das wir der loblichen Cron Nuz, Ere und Pestes in allweg allzit von ganzen Herzen gern horen und sehen wolten und das gros verderben ettlich Zeit her vns ser getreulichen Lait ist gewest und noch ist. Der Allmechtig Got fügs schier zu Pesserung, Denn als ir und ander unser zu dem Tag hinein begert, zweifeln wir nit, E. G. vnd Euch sey wol wissende unser vil Widervertigkeit, Anstoss, Vehd, dynn im Lande auch hievorn, und die unsern vor in unsers gnedigisten Herrn des Konigs und unsers gnedigen Herrn Herrn Zdenko von Sternberg Glait ernyder gelegt, gefangen, das ir genomen worden, die noch nit irs Fenknus ledig, noch irs genomen Geretes habhaft sein, dodurch wol versten mügt, uns in diesen Leuften zu schicken, swer wer und bitten dorauf E. G., als unser gnedige Herrn und Euch, als unser gut freunt mit ganzem Vleis, uns hierin nit zu vermerken, als wir dann des ein unzweyflichen Getrauen zu

Strana 171
1471. 171 euch haben, denn wo wir Euch in andern in aller Gepurlikeit, Lib ader Dienst tun mochten, wern wir willig und teten das gern. Datum am heiligen Karfreitag anno LXXI. Koncept v archivu m. Chebu, opis v archivu zemském v Praze. 1471. 20. srpna. Jan Puškař z Zaječic postupuje Majdaleně manželce své dům 200. v Plzni. My purkmistr a radda města Nového Plzně vyznáváme — že — p. Jan Puškař z Zaječic — mocně dal jest duom svuoj, kterýž leží vedle Filipa sladovníka a vedle Huplíkové domu pí Majdaleně manželce své takovým obyčejem, jestli že by jeho pán buoh neuchoval, tehdy ona po smrti jeho má se v ten duom mocně uvázati, jakož jsú pak poručníci k tomu vuoli dali, a že ona má kšaftu dosti učiniti i dluhy zaplatiti a ve všech obyčejóv vedle práva městského se zachovati, tak jakož město za právo má. Actum feria III. post Assumpcionem gloriose Vir- ginis Marie (a. d. etc. XLXXI"). Lib. empt. 212 f. 13 b. — Viz zápisy z r 1460. 11. listopadu č. 83., z r. 1468. 9. dubna č. 176. a z r. 1493. 14. června. 1471. 18. ledna. V Nov. Plzni. Br. Krištof 2 Vitbachu řádu Minoritského de Observantia, kom- 201. missař biskupa ferarského a legata Vavřince, uděluje proboštu chotě- šovskému plnomocné odpustky, přispěje-li něčím proti kacířům. (Datum in Nova Plzna, in loco nostro s. Marie Virginis, 1) a. d. 1471. feria IV., XVIII. mensis Decembris.) Listina pův. v cís. knihovně v Praze, z pečeti zbyla jen malá část 1471. 27. prosince. V Praze. Matouš ze Všechovic dává ves svou Koterov panoši Petrovi Ko- 202. řenskému z Terešova. Já Mathúš ze Všechovic vyznávám tiemto listem přede všemi, ktož jej uzřie, nebo čtúce uslyšie, jakož mám zápis naj- jasnějšieho kniežete a pána pana Jiřieho, slavné paměti krále českého a markrabí moravského etc., jímžto JMst zapsal mi jest ves Kotherov, kanovníkuov kostela svatého Apolinařiše, ve čty- 1) Františkánský klášter, při němž jest kostel P. Marie na Nebe- vzetí. 20*

Strana 172
172 1472. řech stech kopách grošuov peněz dobrých, střiebrných, tak a s takovými přímienkami, jakož týž zápis pod JMsti pečetí visutú to vše plněji a šíře v sobě zavierá, že ten zápis dal sem do- brovolně a mocí tohoto listu dávám slovútnému panoši, Petrovi Kořenskému z Terešova, i jeho dědicóm a budúcím, moc jemu i právo mee dávaje, to, nač zápis výše dotčený svědčí, jmieti. držeti a toho požívati i s tiem a s týmž zápisem, když a což se jemu líbí nebo líbiti bude, jakžto s jeho vlastním učiniti, bez všelikého mého i jiných všech lidí odporu a překážky. A ktož by koli tento list, dobrú vuoli, s další dobrú vuolí nade- psaného Petra Kořeňského nebo jeho dědicóv měl by nebo mieti bude, tomu i těm všecko právo této dobré vuole i s ma- jestátem svrchudotčeným příslušeti má, jako jemu Petrovi Ko- řenskému nebo jeho dědicóm. Na potvrzenie toho, což se svrchu píše, pečeť mú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, připrosiv pro lepšie svědomie urozeného pána pana Čeňka z Klingštejna, prokuratora krále českého, a slovútných panoší Jana z Dúpova, miesto komorníka královstvie českého, Miku- láše Nossa z Dražovic, miesto sudieho královstvie českého, Ma- tiáše z Rúdnice, písaře desk zemských, že jsú své pečeti při- věsili k tomu listu jim a erbóm jich bez škody, jenž jest dán a psán v Praze ten pátek na den svatého Jana apoštola bo- žieho, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedm- desátého prvnieho. Orig. perg. v museu plzeň. 310/170+32; pečeti na proužcích zavěšené všechny odtrženy. Na rubu listiny pozdějším písmem: Od- stoupení zápisu na Kotorov. 1471. Nov. sign. 1401/2. — Srj. s tím č. 131. z r. 1466. 27. ledna. 1472. 13. května. 203. Mistři řemesla soukenického slibují, že chtějí spravovati oltář svt. Petra v kostele svt. Bartoloměje, který řemeslo soukenické si zřídilo a platem 12 kop nadalo. Ve jméno božie amen. Aby ty věci, které jsú vyzdviženy a nadány dobrým úmyslem k chvále boží a k oltáři sv. Petra, v kostele sv. Bartoloměje tu v Plzni, k věčné památce zuostaly, aby lidee jsúc smrtedlní pod časem běhlým mezi sebú a budú- cími časy toho nadánie paměť drželi a měli, slušíť toho s po- mocí věrných lidí a písmem k větěnee paměti potvrdit. Jakož my Vít, Václav Purghrábek, Jan Niklasuov syn, Erhart Urleych, Jan Duchek a Jan Klecavý, mistři řemesla súkeničieho, jsúce

Strana 173
1472. 173 správce a fundatorové oltáře sv. Petra, tu v Plzni v kostele sv Bartoloměje, vyznáváme — tiemto zápisem tak, jakž jsú naš předsi [sic] ten oltář — vyzdvihli a diel platu nadali, totižto dvanádcte kop gr., jakož my po nich ten oltář drželi jsme a držeti máme i naši budúcí; jakož jest dále od nás držel a spra- voval pan Jan, řečený Panoška etc., jako jsú některé věci za něho přibyly a zejmena kalich jeden a jiné dva kalichy, ješto z těch dvú má jeden kalich k svátkóm udělán býti; ornát aksamitový modrý s žultými květy, druhý ornát s křížem a s koly, zlatem proražený; třetí ornát atlasový, bielem protýko- vaný s křížem aksamitovým a črný ornát zelený, harasový a ornát nový červený, bielem protykovaný, ty všecky ornáty, každý se vším apparatem a s přípravú; humerál střiebrný po- zlatitý, pácem, pally, ubrusy i jiné přípravy. Dále také — pan Jan sobě a dětem svým tu pozuostavuje k zpravovánie, jakož jest diel přibylo platu puol třetí kopy za duši nebošky panie Dobroničkové, jakož nám jest — pan Jan listy hlavnie na tu summu vydal, abychme ten plat zdvihovali, a k tomu kopu platu a k témuž oltáři na rúcho mešné neb na vosk k viticóm a na jiné potřebné věci ten plat obrátili, a to slibujem i s svými budúcími vedle rozkázánie a vuole nadepsaného páně Janovú i jeho budúcích učiniti, jako jsme my nahoře psaní mistři ře- mesla súkeničieho jednostajně k tomu vuoli dali. Také ktož by koli jiný úmysl dobrý měl, plat neb které jiné věci k tomu oltáři nadati, máme v tom povolni býti a jemu toho přieti, a cožkoli k tomu oltáři nadáno jest ve jméno boží a sv. Petra, anebo potom nadáno bude, to aby ižádným obyčejem ani kterú mocí, — odtrženo, ani odjeto nebylo, a to pod uvarováním hněvu božieho a zbavenie královstvie nebeského. A my — mistři řemesla súkeničieho i naši budúcí slibujem —, oltář sv. Petra k chvále boží a sv. Petra spravovati a což budem moci najviec, přiči- ňovati a žádným obyčejem neumenšovati. Toho na pevnosť — prosili jsme — purkmistra a radu města Nového Plzně a To- máše faráře i vešken konvent města Nového Plzně, že jsú své pečeti, městskú a konventskú, — k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého druhého, tu středu před Letnicemi. Listina pergam. v museu plzeňském 331/158 † 32, pečeti chybí. Na rubu: „Item v hlavních listech přebývá viec XV gr. platu roč- nieho a věčného, než v tomto zápisu zapsáno stojí a ty zdvihl jest pan Vít vedle jiných listuov“. Sign. nověj. N. 179.

Strana 174
174 1472. 1472. 11. července. B. m. 204. Kera z Nového Plzně vyznává —, že neboštík otec její, Mikuláš Koranda, — kšaftem jí odkázal všecky dluhy, které měl na klášter plaský, — tu pak jí ty listy na dluhy svědčící, odešly. A proto — propouští konvent — z těch listů a dluhů. — Pečeti Keřina, uroz. panoší Sezemy z Malonic t. č. hauptmana na Plzni, Mikuláše z Myslína, Jana Brady — a opatrných Václava Homole purk- mistra, Mik. Urleicha richtáře, Prokopa Reše a Benedikta Šefránka, měšťanů města Nového Plzně. — L. — 1472. v sobotu před sv. Markétou. Archiv čes. VII. 672 č. 104. 205. 1472. 19. července. V Praze. Král Vladislav a Albrecht falekrabí rýnský a synové jeho Vilém, Ludvík a Arnošt, uzavřeli spolu mír a spolčili se, dass künftighin zwischen beiden Ländern keinerlei Kriege geführt werden sollen, falls irgend eine Ursache sich zum Streite zeigen würde, so werden beide Parteien ihrerseits ihre Abgesandten zur Beile- gung der Streitigkeiten nach Klatau, oder nach Pilsen schicken. Datum zu Prag am Sonntag vor s. Marie Magdalene 1472. Z opisů z říšského archivu v Mnichově, chovaných v zem. museu v Praze. 1472. 21. září. 206. Václav z Osvračína prodal právem zákupným dva dvory v Božkově robotnému člověku Bláhovi Rybovi tudíž, který složil ihned podacího 10 kop praž. a ročně bude odváděti 72 grš. a uložené berně sám platiti. Já Václav z Vuosvračína, vyznávám tiemto listem všem vuobec, nynějším i budúcím lidem, kto tento list uzřie, nebo čtúce slyšeti budú, že s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám v pravé purkrechtnie právo dva dvory se dvěma poluzeměmi v Božkově se vším právem a příslušenstvím, což k těm dvoróm a k těm polu- zemiem přislušie, robotnému člověku Bláhovi Rybovi v Božkově a dědicom i budúcím jeho, za deset kop grošuov dobrých střie- brných rázu praského, kteréžto penieze od něho hotové jsem vzal a přijal takovúto mierú, že nadepsaný Ryba Bláha i jeho dědicové a budúcí náměstci mají, dlužni a povinovati v časiech

Strana 175
1472. 175 budúcích budú, z těch jistých dvoruov a z těch poluzemí svrchu- psaných v purkrecht jim vydané a vysazené [sic], mně i mým dědicóm a budúcím i tomu, ktož by potom v časiech budúcích toho zbožie v drženie byl, platiti a úročiti dva a sedmdesáte grošuov dobrých, střiebrných, obecně v kraji plzenském ber- ných, a to na každé léto rozdielně, na svatý Jiří najprvé přieštie z dvoru jednoho vedle Buksuov dvadceti grošuov a z druhého dvoru šestnadcet grošuov a na svatý Havel potom hned přišlý tolikéž a tak po všecka jiná budúcí léta ten plat dáti a platiti mají na roky nadepsané beze všie odpornosti i odmlúvánie všelikterakého. Také když by koli berně zemská provolána byla, tehdy nadepsaný Bláha Ryba, nebo jeho dědicové a bu- dúcí náměstci, mají tu berně dávati a platiti, jakožto jiní oby- vatelé té vsi v Božkově z poluzemě a z dvoru dávati a platiti budú, a to vždy tolikrát, kolikrát by koli berně zemská ohlášena a volána byla by. A také všech jiných práv užívati a požívati mají též, jakož to jiní v té vsi v Božkově súsedé mají a uží- vají. Dále také nadepsaný Bláha Ryba, nebo jeho dědicové a budúcí náměstci, mají a moci budú ty dva dvory s poluzeměmi nahořepsanými s jich příslušenstvím jinému prodati a změniti nebo zastaviti, však vždy v též právo purkrechtnie, jakož jest jemu vysazeno a vydáno, aby pánóm jich žádné poplatky za- držené, ani umenšeny nebyly. A ten zákup a tu úmluvu nade- psanú slibuji nadepsanému Bláhovi Rybovi, jeho dědicóm a bu- dúcím náměstkóm, svú dobrú vierú křesťanskú beze vší zlé lsti zdržeti a v cele zachovati sám skrze se i skrze své budúcí beze všeho přerušenie. Tomu všemu ku pevnosti a na potvrzenie svú sem vlastnie pečeť s mým jistým vědomím dobrovol- ně k tomuto listu přivěsil a pro dalšie a širšie jistotu prosil jsem urozených panoší Jindřicha Rausa z Čemín a z Buksic, Heřmana z Žernovníka a Mikuláše z Myslína, že jsú své pečeti sobě bez škody k mé prosbě na svědomie k tomuto listu při- věsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého druhého, v pondělí před svatým Václavem, dědicem českým. Original perg. v museu plzeňském 353/151 30, z pečetí zbyly jen proužky. Na rubu poznamenáno pozdější rukou „Rybovský dvůr v Božkově“; nov. sign. N. 428.

Strana 176
176 1473. 1473. 5. ledna. V Nov. Plzni. 207. Br. Krištof z Vitbachu, z řádu Observantů bratří Menších etc., uděluje plnomocné odpustky jeptiškám kláštera chotěšovského, po- něvadž též přispěly na boj proti kacířům (Datum in Nova Plzna in loco nostro s. Marie Virginis die quinta mensis Januarii a. d. 1473). Orig. perg. v cis. knihovně v Praze. 208. 1473. 24. března. V Nov. Plzni. Br. Pavel z Moravy, z řádu bratři Observantů (vicarius nec non reverendissimi patris vicarii generalis cismontani commissarius) činí jeptišky kláštera chotěšovského účastnými všech milostí. (Ex loco nostro sancte Marie in Nova Plzna sito, 24. Marcii a. d. 1473.) Orig. perg. v cís. knihovně v Praze. 209. 1473. 2. července. Závět Václava Čapka, měštěnína plzeň. Mikuláš Urlejch richtář, Vávra Pšenička purkmistr a Jíra Mečíř, konšelee přísežní, známo činíme, že Václav Čapek, náš spoluobyvatel —, všecken svuoj statek —, odkazuje a dává pí Anně manželce své s dietkami jeho a to rovným dielem; pakli by které dietě jeho pán Buoh neuchoval prvé, nežli let došlo by, tehdy spadni s jednoho na druhého; pak-li by obú dětí Buoh neuchoval prvé, nežli by k svým létóm přišly, tehdy ten statek spadni na pí Annu, a též jestli že by nadepsaná pí Anna prvé umřela, nežli by svuoj stav proměnila, aby její diel toho statku spadl na děti; pakli by všech pán Buoh neuchoval, — tehdy poručníci plnú moc mají, ten statek po nich pozuostalý rozdati na boží domy i na jiné skutky milosrdné, jakž se jim zdáti a viděti bude. Kteréhožto kšaftu mocné poručníky učinil — Víta Súkeníka a Jakuba Žateckého. — Tomu ku pevnosti své pečeti sme dobrovolně přivěsili k tomuto listu, jenž dán i psán léta od nar. syna bož. — 1473, ten pátek před sv. Prokopem. Orig. perg. v museu plzeň. 236/141 † 18; z pečetí jen proužky zbyly. Nov. sign. N. 396.

Strana 177
1474. 177 1474. (4. ledna — 27. února.) 210. Zápis sněmu Benešovského má následující stížnost na Plzenské. Item jakož Ondráček Oremus, někdy hofrichtéř, chtěl viniti Plzeňské s richtářství v Plzni i s jiné, což jsú jemu otjali a drží, tu Plzeňští proti vůli JKMi i pánuov řediteluov nesčekavše pryč jsú odjeli a proto se jim rozkazuje, aby všech poplatkuov a požitkuov nebrali, ale nechali jich ležeti a před pány řiditeli na prvním sjezdu neb sněmě, aby stáli a právi sobě byli. — L. b. 1474. sněm v Benešově v první neděli v puostě. Palackého, Archiv IV. 475 č. 18. — Ondřej Oremus zakoupil si richtu r. 1461. 21. list. (viz č. 96.), když však na počátku r. 1466. Plzeňští odpadli od krále, byl i richtář z města vypovězen a na to král Matiáš, ze své moci jako král český, daroval r. 1469. 1. května (viz č. 184) richtu městu. 1474. 9. března. V Nov. Plzni. Prokop z Plzně, kanovník kostela sv. Víta, rozhoduje spor mezi 211. klášterem Minoritským v Plzni a farářem ohledně zpovědi a po- hřbů ve prospěch Minorítů. Procopius de Plsna, archidiaconus et canonicus in ecclesia Pragensi, vicarius in spiritualibus, archiepiscopatus Pragensis, sede vacante substitutus. Ad nostram est deductum notitiam, qualiter olim inter religiosos fratres, guardianum et conventum monasterii s. Mariae Virginis, ord. fr. Minorum in Nova Plsna ex una et honorabilem virum, d. plebanum ecclesiae parochialis ibidem, partibus praesentibus ex altera, nonnullae controversiae de et super confessionibus Christi fidelium, per ipsos fratres audien- dis ac eorundem, si elegerunt apud eos sepulturam ecclesiasti- cam, fuerunt, et sunt hactenus retroactis temporibus suscitatae, ex quibus controversiis possent haud dubie inter Christi fideles nonnulla scandala futuris temporibus provenire, nostro autem officio incumbit, ut quantum est in nobis et prout de jure pos- simus, adjuvante nos altissimo, debemus et tenemur dirimere lites et ad pacis unitatem reducere, sanctionibus sacrorum ca- nonum insistentes, a quibus non licet aliqualiter recedere, prae- sentibus declaramus, quod praefati fratres, loci ordinario prae- sentati et per eum legitime in monasteriis instituti, in quibus consistunt, sacras Christi fidelium confessiones, etiam parochia- lium libere audire possint et poenitentias pro modo culpae in- jungere salutares, licentia rectorum parochialium super hoc 23

Strana 178
178 1474. minime obtenta, ut hoc clare deducitur in Clementina Dudum, sub rubrica de sepulturis, paragrapho Statuimus, et ibi glossa super verbo Libere. Et talis confessio tantum valet, ac si pro- prio parochiali sacerdoti facta foret et fuisset, nec habet necesse talis confitens, sacerdoti proprio reconfiteri. Nec obstat capitu- lum, Omnis utriusque sexus, sub rubrica De poenitentiis et re- missionibus situatum, quo cavetur, quod quilibet christianus saltem semel in anno debeat confiteri proprio sacerdoti, nam licet de illo intelligitur, qui alteri non est confessus legitime, ut patet in dicto capitulo: Omnis, super verbo proprio sacer- doti, per dominum Ioannem Andreae, utriusque juris doctorem excellentissimum, et olim sanctissimus in Christo pater d. Be- nedictus papa XI. in sua extravaganti, quae incipit, Inter cunctas sollicitudines, clarius hoc declarat. Constat etiam per praedictam Clementinam, quod praenominati fratres habent eandem potestatem, quam habent ipsi parochiales rectores in confessionibus Christi fidelium audiendis, nec ipsi Christi fideles habent necesse, peccata confessa fratribus, parochialibus sacer- dotibus reconfiteri, unde tales confitentes ipsis fratribus possunt a propriis sacerdotibus sacramenta ecclesiastica recipere, ac si eisdem propriis sacerdotibus fuissent confessi, nec debet ipsis Christi fidelibus ullo modo prohiberi. Praeterea fratres memo- rati, ex virtute Clementinae praedictae, liberam habent potesta- tem sepeliendi Christi fideles quoscunque, etiam parochiales, in quorum parochiis morantur, qui apud eos elegerunt ecclesia- sticam sepulturam. Quocirca vobis honorabili domino plebano, sive rectori parochialis ecclesiae ibidem in Plsna, qui pro tem- pore fueritis, aut vestras vices gerentes, omnique alteri clero in virtute sanctae obedientiae et sub excommunicationis poena mandamus, quatenus fratres praedictos antedicti monasterii, ad confessiones audiendas, ut praemittitur, praesentatos et institu- tos, in praemissis ecclesiasticamque sepulturam non impediatis, nec impedire procuretis, quocunque quaesito colore publice, vel occulte, directe, vel indirecte Christi fidelibus dictis fratribus confessis, sine omni contradictione ministrantes ecclesiastica sacramenta, si id a vobis postulaverint, alioquin oporteret nos fratribus requirentibus eis providere de juris remedio opportuno. Datum Novae Plsnae a. d. 1474. IX. mensis Martii. Vrbčanský Sever., Nucleus Minoriticus, Pragae, 1746 str. 199.

Strana 179
1474. 179 1474. 18. března. Poručníci závěti Anny Pořádkové vykonali vše, co komu odkázáno 212. bylo a byli proto propuštěni z povinnosti své od konšelů. My purkmistr a konšelee města Plzně vyznáváme —, že předstúpivše do plné raddy Benedikt Šefránek, Jan Chrt, kostel- níci Šerého kláštera, Václav Homole a Prokop písař, kostelníci farští, Prokop Sviňák a Ondřej Němček, kostelníci Černého klá- štera, Mikuláš Kačička a Mikuláš Hekal, kostelníci u sv. Mikuláše, Jakub Žatecký, Jan Čermenský a Václav Kolešovský, úředníci špitalští, kněz Jiřík z Rokycan, kněz převor s kněžími z Čer- ného kláštera, paní Markéta Hozmanová, Běta Petrová, a vyznali jsú před námi, že jsú přijali — na tom kšaftu, kterýž jest ne- božka paní Anna Pořádková učinila, na kterémžto kšaftu poruč- níci sú Prokop Reš, Vít Súkenník a Václav Homole. Najprvé do Šerého kláštera XXV kop, na faru XV kop, do Černého kláštera X kop, k sv. Mikuláši V k., do špitála na potřeby V k. a na dielo V k., kněz Jiřík V k., kněží z Černého kláštera V k., pí. Markéta Hozmanová II k., Běta Petrová II k., jakož ten kšaft šíře v sobě ukazuje a to jsú zdvihli od poručníkuov a od panny Barbory dcery Pořádkovu [sic] —. Actum a. d. M. etc. LXXIIII f. VI. ante dominicam Letare. Lib. empt. 212 f. 16. 1474. 20. března. V Praze. Král Vladislav opětně nařizuje radě m. Chebu, aby plzeňského 213. měšťana Jana Kulpera,1) ve vězení držaného, propustili a jej u soudu komorního obžalovali, neboť se Plzeňští zavazují, že jej tam dodati chtějí. (Geben zu Prag an dem Suntag Letare in der vasten, vnsers reichs ym vierden jorn). Z opisu v zem. archivu v Praze; orig. v Chebu. 1474. 12. dubna. (V Plzni.) L. 1474. stal se v úterý slav. hodu velikonočního sjezd v Plzni, 214. pánů, rytířstva a měst z krajů plzenského, prachenského a pod- brdského, na kterémž byli Zdeněk ze Šternberka, řiditel království čes, Lev z Rožmitála hejtman kraje prach., Bohuslav z Švamberka, hejtman kraje plz, Zdeslav z Šternberka, hejtman kraje podbrd, 1) Jméno toto nevyskytuje se mezi měšťany plzenskými, ale v té době Jana Kumpana tu nacházíme, který patřil k nejzámožnějším měšťanům. 23*

Strana 180
1474. 180 Beneš z Kolovrat a na Libštejně, hejtman kraje slánského, atd. Jan hofrichtéř království čes., město Plzeň a jiní páni rytířstvo a města, chtíce aby smlouvám benešovským i také králi nyní uči- něným, se dosti stalo, tak zřídili, aby různice v krajích přetrženy byly. 1. Příměří mezi oběma králi na 3 léta zavřené, aby držáno bylo; 2. co by kdo v tom čase s druhým činiti měl, aby pro- středkem p hejtmanů jednal; 3 silnice aby svobodné byly; 4. aby žádný války do Němec nevedl; 5. krčmy bezprávné aby byly sta- veny a aby ležáci v krčmách přechováváni nebyli; 6 aby posádek nových nebylo děláno; 7. p. hejtmané aby každému spravedlivě činili; 8. aby lidé s dědin sběhlí byli navracováni; 9. čeledín který by službu zjednal a z ní dříve odešel, aby od jiného nebyl do služby přijímán; 10. jakož se mordy a loupeže dějí, aby stavové chudým lidem ke škodě přišlým v potrestání škůdců nápomocni byli; 11 aby glejty od ředitele aneb hejtmanů dané se držely; 12. kdyby Pikhardi kde byli, aby se srovnali ve víře, a kdyby nechtěli, aby se k nim hledělo, jak potřeba káže; 13 aby nepřítomné ze stavů p. hejtmané vyzvali, aby k smlouvám těm přistoupili; 14. všechny artikule tyto pro dobré těch krajů učiněny, poněvadž jest králů vůle a k tomu příměří na tři léta mezi uherským, českým a polským králem. Všichni stavové se zavazují, smlouvu tuto věrně držeti. — Smlouva potvrzena v Nepomuce. Obšírné znění v Palackého Archivu IV. 476. č. 19. 1474. 19. dubna. 215. Poručník závěti Dury Bernartové učinil zadost všem odkazům. My purkmistr a konšelee města Plzně vyznáváme —, že — Václav Chocholka vyznal —, jakož paní Duora Bernartová kšaftem odkázala do špitála na dielo V k., kteréž zdvihl Jan Čermenský a Václav Krotký; item Holubovi lazebníkovi na to- penie zádušnie Iázny X k.; it. panně Duoře, dceři Hořovské, X k.; it. k oltáři sv. Petra XI k. XVI. gr, kteréž zdvihl Vít Súkenník a Jan Niklasuov; it. faráři postav sukna bielého; it. Bosákóm postav sukna; it. knězi Petrovi kaplanu VII loket sukna; it. Svatě VIII zl. rýn; it. Pořádkové II zl. rýn.; it. Ma- retce do Horaždovic VI zl. rýn.; it. do Černého kláštera X k.; it. žákóm do školy X k., — že jest tomu všemu — Václav Chocholka dosti učinil a každému vedle kšaftu jeho diel splnil — Actum anno domini M etc. LXXIIII. fer. III. post Conductum Pasche. Lib. empt. 212. f. 16.

Strana 181
1474. 181 1474. 10. srpna. Nížepsaní páni, opatové a rytíři, přivěšují k českému překladu 216. zlaté bully cís. Sigmunda pečeti své. [Napřed jest český překlad latinské listiny cís. Sigmunda z r. 1434. ze dne 19. září v Řezně pod zlatou pečetí dané — viz díl I. Listáře č. 342. Na to následuje: My Bohuslav z Švamberka, najvyšší hofmistr královstvie českého a haitman kraje Plzenského, Purkhart z Kolovrat a z Bezdružic, Dobrohosť z Ronšperka a na Týně, najvyšší pro- kurator královstvie českého, kněz Pavel, — opat kláštera Kla- drubského, kněz Jiřík, probošt kláštera Chotěšovského, Lvík z Ulic, Vilém z Neběluov a z Netonic, Suda z Řeneč, seděním tudiež a Jan z Řeneč, seděním v Dolejší Lukavici, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme bulli nebo list hlavní, jehož výpis svrchu v tomto listu slovo od slova z latinské řeči v českú řeč sepsán a přeložen jest, ve všech jeho kusiech, klausulách a artikuléch, celý a na ničemž ovšem neporušený a k tomu bullí zlatú a majestátem ciesařovým zapečetěný, viděli a čtúce slyšeli. Toho na svědomie pečeti naše vlastnie a přirozené k tomuto listu jsme přivěsiti kázali, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého čtvrtého, tu středu před sv. Tiburciem. Listina perg. 685 520 + 42, s 8 visutými pečetmi na proužcích, jedna pečeť chybí a sice p. Dobrohosta. Pečeti jsou velice poškozeny, ráz i opisy na nich k nerozeznání setřeny, pouze dvě poslední jsou zachovalejší. Jest to pečeť p. Sudy z Renec, štít trojstranný, zakula- cený, nakloněný, s kůlem uprostřed mírně vystupujícím, na levém rohu kolčí helm s rohy bůvolími, opis neznalý; pak pečeť p. Jana z Řenec takovátéž s opisem nezřetelným. — Na rubu listiny pozdější rukou: Vidimus cís. Sigmunda městu Plzni daného privilegium. H. 3., nověj. sign. N. 20. a. — Plachý, Paměti Plz. str. 21—28. 1474. 26. října. Pavel Holub lazebník zaprodal na lázni své u masných krámů 217. 1/2 k. roč. platu řemeslu soukenickému, kterýž plat přísluší k oltáři svt. Petra v kostele svt. Bartoloměje. Mikuláš Urlaich rychtář, Jakub Žatecký — purkmistr a Vávra Pšenička, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme tiemto listem —, že předstúpivše před nás do našé plné rady Pavel Holub lazebník a vyznal —, že jest dlužen

Strana 182
182 1474. pravého dluhu pět kop gr. — slovutnému panoši Janovi z Plzně etc., múdrým a opatrným Vítovi a Janoví, Nyklasovu synu, súkenníkóm, cechmistróm a řemeslu súkeničiemu, i tomu kaž- dému, ktož by tento list měl s jich dobrú vuolí, kteréžto pe- nieze od nich hotové vzel a přijel jest, a po nich nadepsaný Pavel Holub s svými dědici a budúcími náměstky úrok spra- vedlivý slíbivše platiti a vydávati, počnúce na sv. Jiří, po dání listu tohoto najprvé přieštie, patnádct gr. a na sv. Havel, potom hned přieštie, tolikéž patnádct gr., a tak jiná léta budúcie, kte- rýžto úrok nadepsaní věřitelové jeho mají obrátiti na potřebie k oltáři sv. Petra, na kteréž se jim zdáti a viděti bude. A v těch jistinných penězích i v úroce — Pavel Holub — za základ pravý zastavil láznu svú ležící vedle krámuov masných z jedné a zdi městské a domu Pořádkovic z strany druhé, i to všecko, což má anebo potom mieti bude. A jestliže by nadepsaný Pave Holub s svými dědici a budúcími náměstky úrok který na časy svrchupsané nedali a nesplnili, tehdy věřitelové jeho svrchu- psaní moc mají a mieti budú nadepsaného Pavla Holuba fen- tovati i základy bráti i jeho budúcí náměstky, což v lázně jeho naleznú, buďto koně, krávy, rúcho ložnie i chodiecí i jiné věci, kteréž by hnáti nebo nésti mohli, i láznu zapečetiti s pomoci rychtářovú a konšelskú, kteříž v ty časy na radě budú a ty základy mezi křesťany nebo mezi [židy] zastaviti i prodati, a tudy sobě úrok zadržalý i s náklady, což by pro to naložili, beze všeho súdu navrátiti; a proti tomu nadepsaný Pavel Holub s svými budúcími náměstky nemá nic řéci ani odpierati ižádnú mocí. Než toto jest v tom znamenitě vymluveno, jestliže by nadepsaný Pavel Holub, nebo jeho budúcí náměstkové, ten úrok chtěli s sebe splatiti, anebo že by věřitelové jich své jistiny od nich zechtěli, tedy z uobú stran mají sobě dáti puol léta na- před věděti a tak po pověděnie a na se vznesenie po puol letě pořád zběhlém Holub lazebník, nebo jeho budúcí náměstkové, věřicím svým svrchupsaným jistinu napřed psanú i s úrokem dáti a splniti mají bez pomčenie dalšieho. Tomu ku pevnosti a na svědomie ku prosbě nadepsaného Pavla Holuba své jsme vlastnie pečeti dobrovolně k tomuto listu přivěsiti kázali, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyř- stého sedmdesátého čtvrtého, v středu před svatými Šimonišem, Júdú, apoštoly božími. Listina pergamenová v museu plzeňském 272/145 † 20, první pečef richtářova utržena. Druhá pečet Žateckého, ve štítě tři stupně

Strana 183
1474. 183 od pravé strany k levé stoupající; opis: S jacop . . .. Třetí Pšeničkova, ve štítě volská hlava s rohy a ušima, s kruhem z tlamy visícím, opis: S * Wawra * Pssenicska * Plny. — Na rubu poznan enáno: Plat na lázni městské léta 1474. Sig. nov. N. 180. 1474. 30. prosince. Konšelé propouštějí poručníky, zřízené k vykonání závěti zemřelého 218. Mikuláše Harapraska, poněvadž před nimi řádný počet ze všeho učinili. My purkmistr a konšelee měs a Plzně, vyznáváme —, že jako jsme z plné raddy poručníky učinili nad statkem nebožce Mikulášovým, Harapraskovic synem, Vita Súkeníka a Ondřeje Hořovského, — kteří statek rozprodali, totiž duom, žito, oves, jakož registra jich šířeji vysvědčují, za HIOLXVI kop grš. a za XLI/2 grš. ltem najprvé z toho statku vydali — na pohřeb, na vosk, za sukno kněžím a žákóm od zvoněnie, za druhú službu, na zádušnie láznu, na špandu, za pivo do zádušnice X kop LIII gr. Item dále z toho statku zaplatili jsú dluhy, kteréž on nebožtík v kšaftu napsal a skrze seznánie jiných dobrých lidí, jakož kšaft šíře v sobě ukazuje, LXXXXI kop VI gr. V den. Item dále z toho statku pánóm konšelóm a obci k jich potře- bám puojčeno jest CLXIIII k. grš. a na ty penieze mají listy sdělanie býti —, aby poručníci mohli dluhy pozuostalé zapla- titi a ostatek, co by zuostalo, na skutky milosrdné obrátiti, kam by sě jim vidělo, a to s volí panské [sic]. Item jakož Vávra Pšenička pobral k ruce Jankovu, Mikulašovu bratru, truhle dvě, dvě pernice, polštář, postel prázdnú, stuk s pouzdrem, truhlu před stolem, kožník a koltru zelenú, s tiem má sirotku věrně a pravě učiniti, když by k svým letóm přišel. Také jakož týž Vávra Pšenička má kalich svěřený od nebožky paní Machny Harapraskové, i s tiem má věrně — učiniti tak, jakož jemu svěřila — jest. Protož my — purkmistr a radda — prázdny činíme — poručníky, neb jsú řádný počet z toho všeho statku učinili tak, že jsme ten počet od nich přijali a kšaft od nich zdvihli, — tak že žádný přítel téhož nebožce Mikulášuov, ani žádný živý člověk o to k nim — žádné zřenie — mieti nemá —, neb jsú tomu dosti učinili — a pravě v tom pracovali, — a za jich práci dáno jim každému dvě kopě a písaři puol kopy, a to skrze p. Smila řezníka t. č. purkmistra. Actum feria VI. ante Novum annum anno domini MCCCCLXXIIII°. Lib. empt. 212 f. 15. b.

Strana 184
184 1475. 1475. 6. ledna. V Ždáru. 219. Zděnek ze Šternberka v přípise k Budějovským oznamuje, že sjezd od krále JMi do Strakonic od této neděle v témdni býti má, k ně- muž jak páni, rytířstvo, tak i Budějovští i Plzenští obesláni jsou. Ex Zdiar fer. VI. die Epiphanie. Palackého Arch. IV. 84. č. 31., V. 358. č. 74. 1475. 26. srpna. V Římě. 220. Kardinálové Bartoloměj, Filip, Štěpán, Ausias a Jan udělují odpustky ke kostelíku svt. Jiří a svt. Vojtěcha v Kostelci u Plzně. BARTHOLOMEUS, tituli sancti Clementis, Philippus, tituli sanctorum Petri et Marcellini, Stephanus, tituli sancti Adriani, Ausias, tituli sancti Vitalis et Johannes Baptista, tituli sancte Cecilie, presbiteri miseratione diuina sacrosancte Romane eccle- sie cardinales, uniuersis et singulis Christi fidelibus presentes litteras inspecturis, salutem in domino sempiternam Splendor paterne glorie, qui sua mundum illuminat ineffabili claritate, pia uota fidelium de ipsius clementissima maiestate sperantium tunc precipue benigno fauore prosequitur, cum ipsorum deuota humilitas piis sanctorum precibus et meritis adiuuatur. Cupien- tes igitur, ut ecclesia sanctorum Georgii et Adalbertí in Kostellicz. Pragensis diocesis, congruis frequentetur honoribus et a Christi- fidelibus iugiter ueneretur ac in suis structuris et edificiis de- bite reparetur, conseruetur et manuteneatur, libris quoque, ca- licibus, ornamentis et luminaribus ac aliis ibidem necessariis et oportunis decenter muniatur, ornetur et decoretur, vtque Chri- stifideles ipsi eo libentius deuotionis causa confluant ad eandem et ad illius reparationem, conseruationem et manutentionem aliaque premissa manus promptius porrigant adiutrices, quo ex hoc ibidem dono celestis gratie uberius conspexerint se refectos, de omnipotentis dei misericordia ac beatorum Petri et Pauli apostolorum eius auctoritate confisi, omnibus et singulis utrius- que sexus Christifidelibus, vere penitentibus et confessis, qui in anuntiationis beate Marie Virginis, sancti Marci euuangeliste, sanctorum apostolorum Petri et Pauli predictorum, assumptionis prefate beate Marie Virginis et dedicationis dicte ecclesie festi- uitatibus a primis vesperis usque ad secundas vesperas singu- larum festiuitatum huisusmodi inclusiue eandem ecclesiam deuote visitauerint annuatim et ad illius reparationem, conser- uationem et manutentionem aliaque premissa manus porrexe-

Strana 185
1475. 185 rint adiutrices, ut prefertur, nos cardinales prefati pro qualibet dictarum festiuitatum, quibus id fecerint, centum dies de In- iunctis eis penitentiis misericorditer in domino relaxamus et qui- libet nostrum de per se relaxat presentibus perpetuis futuris temporibus duraturis. In quorum omnium et singulorum fidem et testimonium premissorum presentes litteras exinde fieri man- dauimus sigillorumque nostrorum et cuiuslibet nostrum Jussimus et fecimus appensione muniri. Datum Rome in domibus [nost ra- rum solitarum residentiarum sub anno a natiuitate domini mille- simo quadringentesimo septuagesimo quinto, Indictione octava, die vero vicesima sexta mensis Augusti, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini Sixti, diuina prouidentia pape quarti, anno quinto. [Na ohybu v pravo]: Joh]aſnnes] Quentinoti. [Na rubu]: A. de Gahete. List. perg. v museu plzeňském 548/315 87, s pěti loďkovitými na provázcích visutými, zachovalými pečetmi v plechových pouzdrech; pečeti dvojího vosku. Sig. nov. N. 244. 1475. 15. listopadu. V Římě. Šest kardinálů uděluje 100denní odpustky k oltáři nejsv. Trojice, 221. který Vít Janův s manželkou svou Martou zříditi chtějí ve farním kostele v Plzni. BARTHOLOMEUS tituli s. Clementis, Stephanus tituli s. Adriani, Ausyas tituli s. Vitalis, Antonius Jacobus tituli s. Viti, Johannes tituli s. Praxedis, presbyteri, Theodorus s. Theodori diaconus, miseratione diuina sacrosancte Romane ecclesie car- dinales. Vniuersis Christifidelibus salutem in domino sempiter- nam. Quanto frequentius fide ium mentes ad opera deuotionis inducimus, tanto salubrius eorum animarum statui prouidemus. Cum, sicut accepimus, dilecti in Christo, Vitus Johannis laicus et Martha eius vxor, Pragensis diocesis, zelo deuotionis accensi, de bonis a deo eis collatis quoddam altare ad laudem dei omnipotentis et sub inuocatione sanctissime Trinitatis, beate Marie uirginis, sanctorum Jacobi, Thome et Pauli apostolorum, ac s. Viti, s. Vrsule cum sodalibus, in parrochiali ecclesia s. Bartholomei in Nouapilsna, Pragensis diocesis, de nouo erigere et construere proponant, cupientes igitur, ut altare ipsum, post- quam fundatum et erectum fuerit, congruis frequentetur hono- ribus, a Christifidelibus iugiter ueneretur, ac in suis structuris et edificiis debite reparetur et manuteneatur, necnon libris, ca- 24

Strana 186
186 1476. licibus, luminaribus et aliis ornamentis ecclesiasticis decenter muniatur, ad illud quoque cultus uigeat diuinus et ut fideles ipsi eo libentius deuotionis causa ad illud confluant ac ad re- parationem et alia premissa opera manus promptius porrigant adiutrices, quo ex hoc ibidem dono celestis gratie uberius con- spexerint se refectos, de omnipotentis dei misericordia et bea- torum Petri et Pauli apostolorum eius auctoritate confisi, omni- bus uere penitentibus et confessis, qui dictum altare, postquam erectum extiterit, in Assumptionis beate Marie uirginis et san- ctorum Jacobi, Thome et Pauli predictorum ac eiusdem altaris consecrationis in festo eiusdem s. Viti celebrande festiuitatibus, a primis uesperis usque ad secundas uesperas inclusive deuote uisitauerint annuatim ac ad reparationem et alia opera pre- missa manus adiutrices porrexerint, ut prefertur, nos cardinales prefati, uidelicet quilibet nostrum pro singulis festiuitatibus predictis, quibus id fecerint, centum dies de iniunctis eis peni- tentiis in domino misericorditer relaxamus, presentibus perpe- tuis futuris temporibus duraturis. In quorum testimonium pre- sentes litteras fieri fecimus nostrorumque sigillorum iussimus appensione muniri. Datum Rome in domibus nostrarum solita- rum residentiarum sub anno a natiuitate domini millesimo qua- dringentesimo septuagesimo quinto, die uero quinta decima men- sis Novembris, pontificatus sanctissimi in Christo patris et do- mini nostri, domini Sixti, diuina prouidentia pape quarti, anno quinto. [Na ohybu v pravo]: Jo. Barrati. [Uprostřed na ohybu]: In parrochiali ecclesia s. Bartolomei. Orig. perg. 573/313 + 76, v museu plzeňském. Šest úplně za- chovalých pečetí na provázcích v plechových pouzdrech. — Sign. N. 159. Mimo to jest zachován opis z 16. stol. sign. N. 160 (A), jiný opis u Tannera. 1476. 21. ledna. 222. Paní Anna Rešová vkládá si nemovitý majetek do kněh měst. s výminkou, že louka s chmelnicí připadnouti má far. kostelu a že v Kamenici si každý svobodně může nalámati kamene. 2. Léta od narozenie syna bož eho M'CCCC'LXXVI' v pon- dělí na den sv. Vincencia Anna, manželka páně Prokopova Re- šova, v tomto súdě osobně stojiec vyznala se jest, že má — odkázáno dvuor v Malicích s měštištěm i se vším právem —

Strana 187
1476. 187 kterýž leží vedle Smilovic zahrady s jedné a Bláhy Hradeckého s strany druhé, štěpnici za dvorem s zahradami, s lukami, s dě- dinami, s vinicí, všecky dědiny na Lochotíně, s lukami, s ryb- níčkem —, kteréž jest sám držel, dva pivovára — s právem k nim příslušným, kteréžto pivovára leží vedle Michálka brnieře — a pivovára Kateřiny Šimkovic, a lúku s chmelnicí Oldřichovskú —, kterážto lúka leží vedle lúky Stupnikovic s jedné a Baštové chmelnici s strany druhé, jakož kšaft šířeji svědčí, — s těmi vymienkami, že paní Anna — má požívati — lúky i chmelnici Oldřichovské až do smrti své a — když umře, tehdy — ta lúka i chmelnice Oldřichovská má spadnúti na dielo farní, na kostel sv. Bartoloměje v Plzni. Také jakož tudy cesta obecná jest, ta má býti skrze Kamenici a nic nad Kamenicí, ani po dědinách, a Kamenice má svobodna býti k lámánie kamene každému, chu- dému i bohatému, vedle kšaftu nebožky paní Předborové.1) A ten statek všecken — Anna Rešová osvobozuje sobě a v tyto měst- ské kniehy vkládá. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd první. Z knihy soudní 2, f. 210.; září soud II. f. 216. 1476. 23., soud III. f. 218, 1478. 2. list. 1476. 4. dubna. (V Plzni.) Obec m. Plzně prodala 20 kop gr. ročního platu na všem statku 223. svém za 200 kop uroz. Leitoldovi na Nekmiři a synům jeho Jiří- kovi, Hanušovi a Vilémovi. My purkmistr a konšelé a všecka obec, nynější i budúcí, města Nového Plzně, jistci trhu vdolepsaného, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že svobodně a dobrovolně a se vší plnú radú naší pro- dali jsme a mocí listu tohoto prodáváme XXti kop gr., platu ročnieho, totižto sami na sobě, na našem městě i na našich vsích a dědictvie našem, i na jiném na všem statku a zbožie našem, kteréž máme anebo mieti budem, nic nevymieňujíc ani oddělujíc sobě ani svým budúcím náměstkóm, urozeným pano- šém Leitoltovi z Ebrnic a na Nekmieři, Jiříkovi, Hanušovi a Vi- lémovi z Ebrnic, synóm jeho, za dvě stě kop gr., peněz dobrých střiebrných, nám týmiž věřiteli našimi úplně a docela zla- tými dobrými rýnskými splněných a zaplacených. A těch XX kop gr. platu máme, povinni jsme i slibujem tiemto listem a 1) Viz č. 59, závěť jest z r. 1459. 30. května, o Kamenici činí se v ní zmínka na konci. 24*

Strana 188
188 1476. mocí tohoto listu dobrú věrú naší křesťanskú společně a ne- rozdielně již jmenovaným věřícím našim plniti a platiti na roky vdole psané, a to rozdielně, počnúce na sv. Havel, po dánie listu tohoto najprvé přieštie, [deset kop gr.] — a hned na sv. Jiří potom přieštie tolikéž deset kop gr., — a tak po všecka jiná léta vždycky na ty roky již jmenované máme a povinni jsme a slibujem, ten plat svrchupsaný věřícím našim svrchu- psaným platiti a vydávati penězi hotovými beze všé odporno- sti a beze všeho zadrženie, a to do všech čtyří životuov věří- cích našich svrchupsaných. A když by pán buoh neuchoval smrti svrchupsaných našich věřících, a zemřeli všickni čtyři, tehdy po smrti těch čtyří životuov věřících našich tiem platem svrchupsaným my jistinu nadepsanú dále žádnému nebudem povinni platiti, ani komu co z toho viece vydávati, aniž tento list po smrti nadepsaných věřiteluov našich žádné moci mieti nebude, ani má, než má nám beze všé odpory zase vrácen býti. A my Markvart z Ulic, seděním v Příšově, Petr z Přestavlk a v Chlumčanech, Vilém z Neběluov a z Netonic, Suda z Řeneč, seděním tudiež, Vilém z Chříňova a na Skočciech a Jan Mu- chek mladšie z Bukova a z Boróv, rukojmie a spoluslibce za svrchupsané jistce, s nimi a za ně slibujíce, slibujeme tiemto listem dobrú naší věrú křesťanskú, beze všé zlé lsti všickni spo- lečnú rukú a nerozdielnú tak, aby se žádný z nás v tom slibu nedělil, ani kterakkoli k odbytí platuov se děliti mohl, a že to všecko, což svrchupsáno stojí, jistci nadepsaní zdržie a ten plat svrchupsaný na ty roky napředpsané věřícím našim nadepsa- ným platiti a vydávati budú penězi hotovými beze všé odpor- nosti i zadrženie všelikterakého. Pakli by toho neučinili a že by kterých peněz platu svrchupsaného nedali a nesplnili, tehdy hned my, rukojmie nadepsaní, máme i slibujem, jsúce napome- nutie, sami to zastati, zastúpiti a zaplatiti penězi hotovými to- likrát, kolikrát by ten plat nesplněn a zadržán byl, beze všeho dalšieho prodlenie. Pakli bychom toho neučinili, tehdy hned na zajtřé, kterýž by z nás rukojmě od věřiteluov našich svrchu- psaných ústně, listem nebo poslem jich napomenut byl, jeden druhého nečekaje, ani se druh druhého doma nebytím neb čiemž koli jiným vymlúvaje, každý z nás sám s svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma máme a slibujeme vjeti a vléci v uobyčejné země české leženie, anebo že miesto sebe každý z nás bude moci ctného panoši řádu rytieřského též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma v to jisté leženie

Strana 189
1476. 189 vložiti a poslati do měst do Tachova, do Týna Horšova aneb do Boru, z těch tří měst do jednoho, do hospody ctného ho- spodáře, kteráž by nám věřícími našimi pokázána a jmenována byla, tu to leženie vedle řádu a obyčeje země české slibujíce držeti a plniti. A když by minulo čtrnádcte dní ote dne napo- menutie nás pořád čtúc a my ještě věřícím našim svrchupsa- ným peněz kterého platu nedali a nesplnili, ležme my nebo neležme, dáváme jim tiemto listem plnú moc a právo, aby ty jisté penieze platu nezaplaceného vzali v křesťanech nebo v ži- dech na naši všech rukojmie škodu společnú a kdež je koli v země české optají, dobudú a vezmú, tu my je všudy máme a slibujeme zastúpiti našimi jistými rukojmiemi, samy sebú, anebo našimi dobrými základy, a my přes to vždy máme a sli- bujem ležeti a z toho leženie žádným obyčejem na ižádné právo nevyjiezditi ani kterak vyniknúti, doňavadž bychom věřícím našim svrchupsaným ty jisté penieze kteréhožkoli platu nezaplaceného a nesplněného i se všemi škodami, kteréž by věřicí naši vzali pro naše nesplněnie, jezdiec, tráviec nebo posly šélíc, anebo kterakž koli na to jinak nakládajíc, nedali a ne- splnili; avšak takové škody býti mají, ješto by je věřící naši právem, bez zmatku pokázati mohli. A umřel-li by který z nás rukojmě v tom času plněnie, jehož pán buoh ostřez, tehdy my živí slibujem jiného tak jistého i tak movitého miesto toho umrlého v jednom měsieci ote dne jeho smrti pořád čtúc k nám přistaviti a list tento v táž slova obnoviti tolikrát, kolikrát by koli toho potřebie bylo pod ležením svrchupsaným. Také při- mlúvali-li by nám naši věřící nebo láli pro naše neplněnie, ne- máme jim v tom odmlúvati, ale všude znáti, že jsú oni právi a my proti nim křivi. Pakli bychom co proti tomu učinili, to bychom učinili proti naší cti a vieře. Také jest v tomto listu to znamenitě vymieněno, jestliže by kdy pán buoh svrchupsané jistce penězi obmyslil, a že by ten plat chtěli s sebe splatiti, tehdy věřícím svým nadepsaným mají plný rok dáti napřed věděti, a tak po tom roce pořád zběhlém máme a slibujeme věřitelóm našim svrchupsaným nadepsanú jistinu, totižto dvě stě kop grošuov dáti a hotovými zlatými rýnskými dobrými, po čemž toho času plněnie zlatí rýnští platiti budú, splniti a vcele zaplatiti beze všeho dalšieho prodlévánie, a věřící naši častopsaní ty penieze bez odpory od nich mají zase vzieti a tento list nám, nebo našim náměstkóm bez zmatku navrátiti. A ktož by tento list měl s našich věřiteluov svrchupsaných

Strana 190
190 1476. dobrú vuolí, ten má a mieti bude do těch všech čtyří životuov dotčených k upomínánie platuov svrchupsaných plnú moc a právo, jakožto sami věřící naši svrchupsaní a právo ižádné du- chovní anižto světské ani která pokaza, ač by se tomuto listu stala, buďto na pečetích porušením, zlými molovými dierkami, to nemá našim věřícím nic škodno býti, aniž nám spomocno, dokudž toho všeho neučiníme, což svrchupsáno stojí. Tomu všemu ku pevnosti a na pevnú jistotu i na jisté zdrženie my jistci svrchupsaní, pečeť naši městskú i my, rukojmie nadepsaní, své jsme vlastní pečeti s naším jistým vědomím a s plným při- znáním k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho M'CCCC"LXXVI“, ve čtvrtek před květnú nedělí. Kniha priv. a závětí f. E. 12. 1476. 19. srpna. 224. Jan z Klenového prodal dvůr svůj s dědinami v Chrástu právem zákupním lidem robotným tudíž tak, že jemu dali hned 60 kop podacího a každého roku budou povinni platiti jemu 8 kop a za- pravovati též berně královské i zemské. Ve jméno božie amen. Všelikterakých věcí zpuosob a zřie- zenie v času prodlenie z lidských pamětí vypadá, leč to písmem utvrzeno i znamenáno bude všem budúcím a vuobec, protož já Jan z Klenového, známo činím tiemto listem obecně všem, tak nynějším jakožto budúcím, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že znamenaje přielišnú obtiežnost v robotách chudých lidí svých ve vsi v Chrástu, v kterýchž jsú od starudávna seděli předkóm mým, a já chtě jim těch jistých všech robot z své dobré vuole a lásky složiti a je ovšem od nich prázdny a svobodny učiniti, aby se tu mohli lépe osaditi, s dobrým rozmyslem svým, svo- bodně a dobrovolně prodal jsem a mocí listu tohoto prodávám a vysazuji dvuor svuoj se dvěma poplužími v Chrástu všem lidem tudiež v Chrástu s dědinami ornými i neornými, s lu- kami, s pastvištěmi i s tiem se vším, což k tomu dvoru i k těm dvěma poplužíma od staradávna přislušie, nic tu sobě ani svým budúcím, ani žádnému jinému člověku pozuostavuje, kromě lesuov a řeky, to sobě a svým dědicóm a budúcím zuostavuji, a to jsem prodal v purkrechtnie právo podacie, jenž slove zá- kup, těm lidem svrchupsaným z Chrástu za jistú summu peněz, tocižto za šedesát kop grošuov dobrých střiebrných, kteréžto

Strana 191
1476. 191 penieze sú mi úplně dány a zaplaceny penězi hotovými, kte- rýžto dvuor i ty dvě popluží se vším příslušenstvím starodáv- ným, s dědinami, s lukami i se všemi svobodami i s tú zvolí, jakož ten dvuor od staradávna držel a požíval jest, prodal sem těm lidem z Chrástu v pravé jich dědičné, jakož se podpisuje, k věčnému jmění, drženie, řiezenie a k svobodnému požívání; také že ti lidé obojieho pohlavie z Chrástu již jmenovaní i jich dědicové a budúcí náměstci ten dvuor se dvěma poplužíma i se všim starodávným příslušenstvím každý z nich budú moci pro- dávati, dáti, změniti, odkázati při životě i na smrti, komuž chtie a k svým puožitkóm to, kterakž koli obrátiti a s tiem tak učiniti, jakž by se jim najužitečnějie zdálo a vidělo beze všeli- kteraké překážky, však také bez úrazu a pohoršenie práv mých a panstvie mého. Také že ti lidee nadepsaní z Chrástu, jich dě- dicové i budúcí náměstkové, mají a dlužni jsú, mně a mým bu- dúcim z toho dvoru i z těch dvú popluží, platiti a vydávati platu ročnieho a věčného osm kop grošuov dobrých střiebrných a to rozdielně, na svatý Havel čtyři kopy grošuov a tolikéž na svatý Jiří, a tak po všechna léta budúcie potom mně a mým budúcím plniti a platiti mají beze všeho zadrženie. Také berně králeva anebo zemská, když by byla obecně provolána, tehdy nadepsaní lidee a jich dědici a budúcí náměstci mají a dlužni budú platiti vedle řádu a obyčeje kraje jim přísedící. A když to všechno, což svrchupsáno stojí, již jmenovaní lidee splnie a dadie, tehdy oni i jich budúcí náměstkové všech jiných daní a poplatkuov vymyšlených, kterakžkoli jmenováni mohú býti, i všech robot jsú úplně prázdni a svobodni, tak že já ani moji budúcí nemám ani mohu dále mimo práva, v tomto listu a zá- kupu popsaná, na ně ani na jich budúcie sahati, ani jich kterakž- koli obtěžovati, ani k čemu tisknúti, ani co nového nad tento list vymýšleti, co se toho dvora i těch dvú popluží dotýče Toho všeho na potvrzenie a na jistotu a na věčné zdrženie svú sem pečeť vlastní přivěsil k tomuto listu a pro dalšie svě- domie prosil sem urozených Jiříka z Říčan, Bedřicha z Malonic, Lipolta z Blažčic, Jana z Malevic, že jsú své pečeti přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého šestého, ten pondělí před sva- tým Bartolomějem. Orig. perg. v museu plzeňském 400 188 † 15, pečeti všechny scházejí. Na rubu rukou z II. polovice XVI. stol. „List na dvoje popluží ve vsi Chrástu.“ Nov. sig. N. 430.

Strana 192
192 1476. 1476. 29. prosince. Závět Prokopa Reše, měštěnína plzeňského. Šimon Blažkú syn, rychtář, Vavřinec pekař —, purkmistr, a Prokop písař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že Prokop Reš, náš spoluměštěnín, toto své po- slední rozkázánie učinil jest: Najprvé jakož list má na tuto obec panskú na čtrnádete kop platu bez šesti grošóv, na tom listu odkazuje kaplanu třinádete kop k oltáři sv. Václava pod zvony v kostele u sv. Bartoloměje v Plzni, a k tomu oltáři odkazuje na opravu kopu bez šesti grošóv a ten oltář s platem a se vším příslušenstvím porúčí Janovi Kumpánovi, synu svému, dávaje jemu plnú moc, aby on i jeho dědicové ten oltář zřie- dili ke cti a chvále pánu bohu i sv. Václavu, aby to zádušie nezahynulo ani umenšeno bylo. Item kněžím farářovým odka- zuje puol kopy platu od circuitu, kterýž v pátek činí, a ten plat aby kúpen byl. Item má u Synka ševce kopu platu a u Po- pelové druhú kopu, ty dvě kopě platu odkazuje na circuit v pátek žákóm do školy. Item knězi kazateli u faráře odkazuje puol kopy platu, při sv. Havle patnádct groš. a při sv. Jiří patnádct groš., a to aby také kúpeno bylo a kněz kazatel má každý týden na kázání za jeho duši i za všecky jeho přejší duše prositi. Item má u Sichry puol kopy platu na domu jeho, k tomu rozkazuje, aby puol kopy přikúpili a chudým žáčkóm aby při sv. Havle za puol kopy třeviec kúpili a při sv. Jiří za puol kopy a to aby Jan, syn jeho, zpravoval. Item na faru od- kazuje deset kop na sklenutie. Item do špitála, když by sě slušně od kamene dělalo a valně, odkazuje X kop a to aby Jan, syn jeho vydával dělníkóm a zedníkóm podle těch, kterýmž by bylo to dielo poručeno. ltem Jankovi, rybákovu Rešovu synu, odkazuje V kop groš. A ty platy svrchu jmenované, kteréž kúpiti mají, i to, což jest svrchu odkázáno komu, to všecko paní Anna, manželka jeho, i Jan Kumpan, syn jeho, vyupomínajiec dluhy, pakli by sě na dluziech nedostalo, z toho statku jeho mají ze spolka kúpiti a platiti. Item dále odkazuje paní Anně, manželce své, všecken statek její, kterýž jest jemu přinesla, ten aby napřed vzela krom klenotuov a k tomu jí přidává dvuor svuoj, všecky dědiny, lúky, koně, vuozy, krávy, ovce, svině i všecken nábytek krom jiného dobytka, který má ve vsech, na puoli, ten dává Janovi Kumpanovi, synu svému. Item také paní Anně dále odkazuje puol chmele letošieho, puol rúcha postelnieho, všecky šaty její chodiecí a všecky prsteny 225.

Strana 193
1476. 193 krom jednoho prstenu s zafírem, ten aby dala paní Dorotě, páně hofrychtéřově dceři. Dále rozkazuje, aby paní Anna z statku jí odkázaného vydala poru níkóm vdole psaným sto kop groš. míšen. a oni poručníci vezmúce ty penieze kázali tabuli dělati na veliký oltář v kostele sv. Bartoloměje, což najspieš budú moci, a v tom, aby žádný nerozkazoval než poručníci vdole- psaní a Jan, syn muoj, jakož pak paní Anně doufám, že ty penieze vydá na ten skutek milosrdný a na mú duši i na mé předky i na mé první manželky tak pamatovati bude. Item od- kazuje Janovi Kumpanovi, synu svému, duom) a podle toho dětem jeho, však takovým způsobem, děti jeho aby ho poslú- chaly a jeho vuoli činily a protivenstvie žádného jemu neči- nily ani s ním o ten duom sě soudily ani kterých jemu hadruňkóv činily. Jestliže by sě v tom nezachovávaly jakožto k otci a k synu mému, tehdy jim nemá nic dáti než po třech haléřiech bud synóm neb dcerám z toho dielu domu a on ten duom bude moci prodati a učiniti jakož s svým vlastním. A také, jestliže by kterého buoh dietěte neuchoval, než by Jan Kumpan umřel, syn muoj, nápady všecky s dětí jeho po smrti jich mají při- padnúti s toho domu na Jana Kumpana, otce jich; a jestliže by ho v tom buoh neuchoval prvé než jich, pokud by on ko- livěk tu věc zřiedil a je podělil, aby to oni přijeli beze všeho soudu pod pokutú svrchupsanú. Také odkazuje Janovi, synu svému, pivo, chmelnici, rúcha postelnieho puol jemu samému a paní Anně, manželce jeho, aby sě o to rovným dielem dělili. Item panu Janovi, hofrychtéři, odkazuje šál veliký pozlatitý Item knězi faráři čéšku střiebrnú odkazuje. Item panu Smilovi odkazuje šál střiebrný. Item odkazuje panu Hořovskému koflík dřevěný na nožičkách střiebrem obložený. A což jiných šáluov a koflíkuov zuostane, aby paní Anna s Janem Kumpanem o to sě rovným dielem rozdělili. Item Janovi Kumpanovi přidává perlovec lepší. Item Janovi Kumpanovi odkazuje všecky šaty chodiecí a k tomu tu prosecí, kteráž sě v pátek děje, jemu po- rúčí a dědicóm jeho, aby to zpravovali. A jakož jest byl po- ručníkem u sv. Ondřeje, kterýž nebožka Berbetová nadala a po- ručila jako bratru svému, podle toho urozeným panošiem Much- kovi a Točníkovi, jakož právo dckami má, to poručenství dává v moc poručníkóm vdolepsaným, jich prose a jim doufaje, že 1) Dům ten jest č. 1. nynější radnice, tehdáž ještě soukromý dům, býval a jest to dosud největší dům v městě 25

Strana 194
194 1477. na jeho duši pamatovati budú a tak opatřeno bude, aby to po- ručenstvie dckami zapsáno a zavázáno bylo Janovi Kumpanovi, synu jeho, a dědicóm jeho a oni aby potom dále vždycky moc jměli vložiti, komuž by sě jim zdálo. Item čubu svú šilhéřem pošitú, odkazuje Martinovi, písaři městskému. Také poručníci vdolepsaní aby je dělili o ty věci svrchupsané, o kteréž sě děliti mají; pokudž mezi nimi ty věci zdělí a zřiedí, mají na tom dosti jmieti Anna, manželka má, a Jan Kumpan, syn muoj. Poručníky učinil jest krom zádušie, jakož nahoře psáno stojí, slovutného panoši Jana z Plzně, hofrychtéře královstvie českého, a múdré a opatrné muže Smila řezníka a Ondřeje Hořovského, a jestliže by jich buoh prvé neuchoval než Jana, syna mého, tento kšaft aby nebyl vydán žádnému nežli Janovi Kumpanovi, synu mému. Tomu na pevnost své jsme vlaslní pečeti dobro- volně k tomuto listu přivěsili. Dán léta od narozenie syna bo- žieho tisícého čtyřstého sedmdesátého šestého, v neděli po vánocéch. Z knihy závětí N. 223. f. 17. 226. 1477. 10. ledna. Odhad o rozdělení statku pozůstalého po zemřelém Rehoři. Léta od narozenie syna božieho etc. LXXVII° ten pátek po svíčkách Prokop Sviňák, Jan Kumpán, Mikuláš Kačička a Přech sladovník v tomto súdě — vyznali jsú se, že jsúce mocní ubrmané s povolením panským, Prokop Sviňák a Jan Kumpan, z strany Václavově nebožce Rehořova bratra z jedné a Mikuláš Kačička a Přech sladovník, z Katruše nebožce Ře- hořova manželky z strany druhé tak, že jsú mezi stranami — přítelskú — smlúvu udělali —, že najprvé dvuor Václava La- zara v předměstí na Vídnie se dvěma zahradami i s dědinami a se vším příslušenstvím — ve dvú stu kopách položili; it. koně, pluhy, vozy, všecko nádobie, což k tomu hospodářstvie přileží, položili ve XX k.; it. kotel ve dvoře ve dvú kop. minus X gr.; it. duom nebožce Rehořuov v Židovské ulici podle Slámy z jedné a Jana súkeníka z strany druhé položen jest ve sto kopách. A ten statek svrchní — rozdělili jsú na čtyři diely: Václavovi, bratru Rehořovu, dva diely, Anidče, sirotku nebožce Rehořovu, třetí diel a paní Kateřině, téhož Rehoře manželky, čtvrtý diel, tak že se Václavovi na jeho dva diely z toho statku svrchnieho dostalo sto kop a šedesáte kop LV grš. kromě nábytkuov; it. Anidče —

Strana 195
1477. 195 dostalo se — třetí diel LXXX k. a XXVII1/2 gr. a Kateřiny manželky jeho LXXX k. XXVII1/2 gr. kromě nábytkuov. It. dále Anidče z nábytkového statku — IIII krávy a páté jalovie, XXIIII ovec a dvé jehenec mladších, a v tom dělenie a v té smlúvě nepřítelé jsú ty ovce pobrali i sirotčí i Václavových, kteříž jsú se jemu na jeho dva diely dostaly. Také Anidče do- stalo se čtvero prasec, dvanádct slepic, tři husy, jedno polo- pintí, dva pecny sádla, poluvozí piva řídkého a z kaufu piva, který sú prodali ze spolka LXXII1/2 gr., dvě čtvrti medu, vče puol šesta pňu, žita dva a šedesáte mandeluov, pšenice XXXI mandeluov, ječmene XXVI mandeluov, ovsa XLIIII mandeluov, sena s dvě kopě, hráchu jeden kbelec, a ten sirotek svuoj diel — má v letech potomních, když by let svých došel, nalézti u Václava bratra Rehořova, neb jest ten diel její k sobě vzel. It. Kateřině manželky — na její čtvrtý diel dostal se jest duom a k tomu domu ona má dodati XVIIII1/2 k. Václavovi a všecken diel čtvrtý nábytkový dostal se jí jest jako Anidče — A Václav má sirotka chovati, až by on let svých došel. Dále také z toho statku — mají ze spolka všecky dluhy platiti, najprvé Václav z svých dvú dieluov XLI. k. a LII gr., it. Anidčka — XXI k. a XXVI gr. a to má Václav strýc její z jejího dielu platiti; it. pí. Kateřina — XXI k. a XXVI gr.; it. z těch ovec, kteréž jsú nepřietele nedovzeli, zuostalo XIX ovec, z Václavových dvú dielú a z sirotčí jednoho dielu; it. pí. Kateřina vedle té smlúvě má Anidče sirotku dietěte svému vydávati dvě duchně a dvě hladle a tři hrubné [sic] prostěradl, a to k sobě vziel Václav strýc a když by k letům přišla, aby jí zase týž Václav to všecko vydal. [Na to následuje zápis]: Václav z Lazarovic dvoru — drží dvuor s městištěm atd. Soud I. Kateřina manželka nebožce Rehořova, drží duom atd. Soud I. Kniha soudní 2 f. 175. b. — 1472. 2. listop. Václav vkládá si zápis po druhé. Třetí soud schází. 1477. 18. ledna. Na Strakonicích. Jan z Švamberka, mistr strakonický, píše p. Bohusl. z Švamberka, 227. hejtmanu kraje plz, že by bylo dobře, aby byl někde sjezd krajů plzeňského, prachenského a podbrdského a navrhuje k tomu Ne- pomuk, jako uprostřed ležící, aby tu pojednali o obecném dobrém těch krajů. Datum Strakonicz sabbato b. Priscae a. d. etc. 77. Palackého Archiv VI. 140. č. 20. 25*

Strana 196
196 1477. 1477. 7. května. 2 228. Prokop, robotný člověk z Lobez, prodal 1/2 k. roč. platu na dvoře svém v Lobzech faráři plzeňskému. Václav Kolešovský rychtář, Ondřej Hořovský purkmistr, a Prokop Sviňák, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — robotný člověk, Prokop z Lobez — prodal puol kopy platu ročnieho na dvoru svém — v Lobzech vedle dvoru Vankova z jedné a vedle Uličky z strany druhé, i na dědinách svých — za pět kop gr. ctihodnému knězi Tomášovi, fařáři v Plzni, — kteréžto penieze od něho hotové vzal — a slíbil — úrok spravedlivý platiti na sv. Havel najprvé přieští XV gr. a na sv. Jiří potom hned přišlý tolikéž XV. gr. — tak dlúho, dokudž by sobě nedali puol léta napřed věděti. (Obvyklá forma výplaty a hojení se, kdyby se neplatilo jako při č. 217.) Tomu ku pevnosti — své pečeti — jsme přivěsili. Dán — léta božieho M°CCCC°,LXXVII, v středu před sv. Stanislavem. Listina pergamenova v museu plzeňském 268/122 † 22 ; pečeti chybí. Na rubu: „Super Prokop in Lobez, qui tenetur soluere 1/2 sexagenam annuatim plebano“. Sign. nov. N. 181. 1477. 11. června. V Plzni. 229. Prokop z Plzně přimlouvá se u komendatora řádu něm. rytířů za vhodné obsazení fary v Bilině. Venerabilis et religiose pater, post sui comendacionem reve- renciam debitam. Nobilis dominus, dominus Thimotheus Coldicz, preteritis diebus adhuc vivente fratre Venceslao Holas, ordinis vestri, plebano in Byelina, aput dominum et fratrem Thomam, plebanum Pilznensem, ordinis eiusdem, instetit, ut illo revocato et tamquam minus ydoneo remoto, aliquem virum exercitatum, modestum et doctum ordinis sui pro plebano in Byelina pre- sentaret, alioquin aliquem presbiterum secularem ydoneum, qui ecclesiam dei verbo et exemplo edificare et ex adverso resi- stentibus obviare posset hiis temporibus iure ordinis semper salvo, sibi et illi ecclesie procuraret. Novissime prefato fratre Wenceslao de medio sublato peticiones suas literis et minaciis innovavit et ex nomine magistrum Wenceslaum de Chrudym, dictum Choczna, plebanum in Tyn Horssoviensi, sibi presentari optavit. Plebanus autem Pilznensis prefatus nil temere et incon- sulte in hiis attemptare decrevit, sed arbitrio et autoritati vestre paternitatis prefatam ecclesiam ordinandam dereliquit. Cum

Strana 197
1477 197 itaque nedum locus ille, sed tota illa contrata circumcirea no- vellis quibusdam ficcionibus et erroribus multum et adeo sit infectus et non aliter quam multis vigiliis et laboribus refort mari potest, ne hac occasione locus penitus destituatur, aut reliquie christianorum inibi lupis rapacibus exponantur, vestra paternitas provideat ecclesie illi, sicut melius saluti animarum videbitur expedire. Et si prefato nobili domino morem gerere decreveritis, eciam ipse vellem et persuaderem propter profectum, quem dictus magister facere posset, jure tamen vestro semper illibato remanente. Privi egia ordinis de rubrica ecclesie me- tropolitane per fratres ordinis vestri circa ecclesisias parro- chiales non servanda, nondum sunt visa nec ostensa, vestra paternitas provideat, ne fratres vestri penas canonicas ex hoc iucurrant et ne, quod absit, exinde futuris diebus aliquod diffi- cultatis eveniat. Debitor sum ego, ut iura cuiusque illesa ser- ventur, nec alio zelo, nisi ad futuram cautelam hec scribere volui. Valeat vestra paternitas feliciter et longeve. Ex Pilzna in die s. Barnabe anno domini millesimo etc. LXXVII. Procopius de Pilzna archidiaconus et canonicus ecclesie Pragensis. [Nadpis listu na rubu]: Venerabili et religioso patri dom. Johanni Schorizer de Egra per Bohemiam et Moraviam comen- datori, ordinis s. Marie Prutenorum, de domo Theotunica, in Hostoradicz, patri et domino sibi semper comendato. Orig, papírový v měst. archivu v Brně. Pečeť vosku červeného vzadu na přeloženém listě přitištěna. Opis laskavě mně opatřil p. Dr. Kamil Krofta. 1477. 20. června. V Jindř. Hradci. Jindřich z Hradce žádá Bohuslava z Švamberka, aby mu ozná- 230. mil, co král JMt mu psal aneb vzkázal po hofrichtéři plzeňském 1). Ex Nova Domo fer. VI. post Viti anno etc. 77. Palackého Archiv VI. 153. č. 35. 1477. 5. července. V Budíně. Král Matiáš vytýká Plzeňským, že s nelibostí doslechl, že nechtěli 231. lid jeho válečný k sobě do města pustiti a připomíná jim, jak pře- dešle jim hleděl býti nápomocen a nařizuje, aby lid, který nyní k nim posílá, beze všech výmluv a odkladů do města přijali. 1) Jest to Jan Panoška, viz více o něm č. 198. 1471. 2. dubna v po- známce.

Strana 198
198 1477. Slovútné opatrnosti věrní naši milí, nám zvláště milí! Sro- zuměli jsme, že byste slovútnému Vilémovi, kterého jsme byli k vám vyslali a některé pilné potřeby aby na vás vznesl, mlu- viti poručili, tu odpověd dali, že lidi naše, kteříž k obraně všech poddaných našich věrných poslati máme, že byste jich na město vaše pustiti nechtěli, lečby vám urozený Bohuslav z Švamberka, hejtman náš všech zemí našich království če- ského nejvyšší, rozkázal. Nemuožeme se tomu nadíti, že byste takovou smělost před se vzíti směli, že více sobě služebníka našeho, než pána svého dědičného rozkázání vážiti smíte a na rozkázání naše že byste neobrátili se, ješto dobře víte, že my více hejtmanův máme a proto což komu rozkážeme, našeho ve všem rozkázání uposlechne. Na nejpilnější aspoň vaši potřebu rozpomeňte se, když jsme vám lidi naše i jiné potřeby k obraně vás všech poddaných našich posílali, nákladuo nelitujíc, škody nenabyté jsme brali, užitků našich v tom nehledíce, proti nepřátelům našim i vašim vám vždy radni a nápomocni byli jsme. Protož žádáme od vás se vší pilností i při- kazujeme dle té povinnosti, kterúžto nám jakožto pánu svému dědičnému jste povinni, že lidi naše, kteréž jsme již vypravili, a ti příjezdem svým meškati nebudú, bez odpornosti na město pustiti rozkážete a příměří těch 4 neděl vypovíte, nebo ti lidé naši, kteří na město puštěni budú, bez překážky a škody vaší býti mají, toliko služby naše a dobrého našeho i obrany města vašeho proti nepřátelům našim i vašim hledíc ležeti mají, a my také osoby naší nelitujíc k obraně poddaných našich a k po- moci se přiblížiti miníme. Nepochybujem o vás, jakožto věr- ných poddaných našich, že pro dobré naše a počestné, lidi ty naše na město pustíte a my vám to vším dobrým a v časích budúcích vzpomínati chceme, vám věříce, že pod zachováním milosti naší toho jináč neučiníte. Datum Budae sabbato post festum Visitationis Mariae Virg. anno dom. 1477. Slovútné opatrnosti purkmistru a raddě i obci m. Nového Plzně etc. Palacký, Arch. III. 386. č 37. 1477. 25. srpna. Na Zvíkově 232. Plzeňští v nesnázi, kterouž měli s p. Janem hofrichteřem, přijeli k JMi, pánu z Rosenberka na Krumlov tu středu před sv Mar- ketou. Na zejtří pán s Plzenskými tu věc domluvil tak, že oni slíbili, že naň mocí nemá býti saháno. O tom zmiňuje se písař

Strana 199
1477. 199 Linhart v listě k Hadovi z Paběnic s dokladem, že se o tom před ním jednalo, a že on chce ústně i osobně to přiznati, bude-li toho potřebí. Datum in Zwikov fer. II. post s. Bartholomei a. etc. 77. Archiv čes. XV. str. 21. č. 44. 1477. 26. října. V Praze. Král Vladislav potvrzuje Ondřejovi Oremusovi z Prahy a pí Re- 233. gině z Kolína nad Labem, manželce jeho, richtářství v městě N. Plzni. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, Morauie marchio, Lu- cemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis, quod pro parte famosi Andree, dicti Oremus de Praga, fidelis nostri dilecti, est nobis humiliter supplicatum, quatenus sibi, sue consorti, Regine de Colonia super Albea, deuote nostre dilecte et eorum heredibus ac sucessoribus, quasdam litteras olim serenissimorum Roma- norum et Bohemie regum, antecessorum nostrorum, signanter Karoli, Wenceslai, Sigismundi, Ladislai et Georgii, concessas et dataſs] quondam super judicatum ciuitatis nostre Noue Plzne cum suis emolumentis, qui judicatus, vt accepimus, in dictum Andream et suos heredes ac successores iusto titulo, deuene- runt, sibi, suis heredibus et successoribus approbare, ratificare, innouare et graciosius confirmare dignaremur; nos itaque pen- satis fidelibus seruiciis nominati Andree, que nobis exhibuit, exibere quoque poterit in futurum, votis suis iam dictis gra- ciose annuimus, quapropter non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, sano procerum et aliorum nostrorum fide- lium accedente consilio, ex certa nostra sciencia, auctoritate regia omnes litteras et priuilegia, olim serenissimorum Roma- norum et Bohemie regum, antecessorum nostrorum, signanter Karoli, Wenceslai, Sigismundi, Ladislai et Georgii, quas et que dederunt et concesserunt super judicatu ciuitatis nostre Noue Plzne cum omnibus suis vtilitatibus et emolimentis generaliter ipsius judicatus vniuersis, que quoque littere et priuilegia super predicto judicatu, vt accepimus, in ipsos Andream et Reginam, consortem suam, iusto titulo deuenerunt, sibi Andree eidem quoque Regine ac eorum heredibus et successoribus approba- mus ratificamus, innouamus et graciosius confirmamus, in omnibus earumdem litterarum et priuilegiorum punctis, clausulis,

Strana 200
200 1477. articulis et sentenciis taliter, ac si omnia his litteris nostris de verbo ad verbum expresse fuissent inserta, decernentes et vo- lentes eadem auctoritate regia omnia supratacta priuilegia, a diuis predecessoribus nostris super dicto judicatu concessa et data, obtinere debere firmum et inuiolabile robur perpetuis temporibus in futurum. Nulli ergo omnino hominum liceat hanc paginam nostre confirmacionis et approbacionis quouis modo infringere, aut ei ausu temerario quomodolibet contraire sub pena indignacionis nostre regie, nostrorum ve successorum. Presencium sub nostri regalis sigilli appensione testimonio lit- terarum. Datum Prage die vigesima sexta mensis Octobris, anno domini millesimo quadringentesimo septuagesimo septimo, regni nostri anno septimo. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem dom. Samuelis de Hradek et Waleczow, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu]: Registrajta. Orig. perg. v museu plzeňském 430 233 + 85, s visutou pečetí na červenobílé šňůře. Pečeť dvojího vosku s pěti znaky zemí koruny české, značně již porouchaná. Na rubu listiny dole při šňůře starším písmem: „Na richtu“, pak novější rukou: „Vladislaus 1477, v pří- čině richtářství dědičně daného“. Starší sign. N. 47., nov. sign. N. 90. 1477. 14. listopadu. V Třeboni. 234. Uředník třeboňský Rehoř Klaric v dopise k purkrabí krum- lovskému zmiňuje se, že král (Matiáš) slíbil pomoci Plzenským ze všech jich dluhuov v krátké chvíli. Datum Trzebon f. VI. ante s. Elizabeth, a d etc. 77. Palackého Archiv VI. 159. č. 41. 235. 1478. 8. ledna. V Krumlově. Petr Přibík z Plzně byv propuštěn z vězení p. Bohuslava z Švam- berka a pánů z Rožmberka, zavazuje se, že p. Bohuslavovi z Švam- berka a pánům z Rožmberka i poddaným jejich nikdy se nechce mstíti. — Datum na Krumlově ve čtvrtek po sv Třech Králích 1478. Ar. hiv. čes. IX. 217. č. 897. 1478. 18. února. V Plzni. 236. Jan Planknar, nejv. hejtman v Plzni a Budějovicích, vybízí radu m. Chebu, aby přiměli některé ze svých spoluobčanů k zapravení

Strana 201
1478. 201 dluhu otci jeho. (Gegeben zcu Pilzn, am Mitwoch noch Remi- niscere anno etc. LXXVIII. — Hans Plangkner von Kunigsberk, oberster Hewptman zu Pilzen und Budweiss). Z opisu v archivu zem. v Praze; orig. v arch. m. Chebu. 1478. 7. března. V dopise neznámého do Chebu činí se o Plzni zmínka: Hewt 237. Sunobend haben Gorg Meynl und Caspar Fross mein Herrn ge- sagt, dy von Pilsen haben eyn steen mit unserm herrn dem Konig gehabt, doch mug ein tayl dem andern, wen es zu hal- den nit lust, vir wochen vor aufsagen. Nu haben dy von Pilsen, unserm hern dem Konig das steen aufgesagt und der von Miess veint worden, als mich dunkt. Also sullen Leitzmeritzer, Saczer und Rakobniczer Krayss ycz mitboch der halbe tayl in dem Saczer Krayss zusamenkomen und alsdann fur Pilsen rucken und legern, und dy von Pilsen wissen es wol, das es geschen werd und richten sich darnach ... (Datum am Sunabend vor Judica anno etc. LXXVIII. A. M.) Z opisu v zem. archivu v Praze, orig. v Chebu. — Srj. s tím list z t. r. od 4. dubna č. 238. a poznámku k tomu, pak list z 11. dubna č. 239. 1478. 4. dubna. Na Helfenburce. Václav Vlček z Čenova a na Helfenburce v dopise hejtmanu v Bu- 238. dějovicích zmiňuje se: „Také mi píšeš noviny o Plzeňských, co se té porážky dotýče,1) divě se tomu, že sem nedal toho věděti, věděv to prve. Nevěděl sem, by to rád věděl. Že o veliké summě mi píšeš vězňuov, nechť jest toho míň, muož-li to býti; nebť já mám špehy jinší. A jestliže sú tři pány jeli, p. Buriana, p. Libštainského a p. Jence, věz chutně, žeť by mohli dáti ně- kolik tisíc zlatých. Než válkať jest, válkú válí se sem i tam- musí to býti, že jedni druhé porážejí.“ Palackého, Archiv VI. 167. č. 52. 1478. 11. dubna. V Praze. Štěpán Zapolja, hejtman kr. Matiáše ve Slezsku, v listě svém k po- 239. sádce ve Zhořelci, vypisuje porážku vojska královského na Plzensku. . . . Ouch lassen wir euch wissen, ehe der fryd beteidingt und geendet ist wurden, had der kunig von Behem herrn Bu- 1) Palacký V. 1. 159. Někde u Chotěšova 28. března t. r. byl pora- žen oddíl vojska krále Jiřího od hejtmana Matiášova v Plzní, Jana Planknara. Srj též Tomek Děj. Prahy VII. 399. 26

Strana 202
1478. 202 rian und ander behmische herrn mit eynem grossen heer ge- schicket, das sy dy stadt Pilsen berennen sullen. So hat Plankner," hauptmann unsers allirgnedigsten herrn, konigs von Hungern, sulchs vernommen, der zum Budweis und Pilsen seyn fulgk ge- habt had, und ist mit sinem fulgke ufgewest, den herrn Burian mit sinem fulgke uberhoupt nydergelegt, erslagen, ertrencket und vyr pannerherrn und by sechzcehen namhaftige gefangen und daby nemlich als zewelfhundert dinstleute und burger gefangen had und en grossen merglichen schaden gethan, der en nach in den unfridlichen zceyten nye gescheen ist. ... Datum Prage sabbato ante Tiburcii anno etc. LXXVIII. Scriptores rerum Silesiacarum 13. č. 304. 1178. 16. dubna. 240. Thym z Hermansgrünu, úředník na Plavně, oznamuje kurfiřstu sa- skému Arnoštovi, jak daleko pokročilo vyzbrojení pána z Plavna. Vévodovi Albrechtovi bylo dopsáno, že jezdci v Plzni až do pří- štího sv. Jiří budou ponecháni. Z opisu v archivu zemském v Praze; orig. něm. v archivu velkovévodském ve Výmaru. 1478. 21. dubna. V Budíně. 241. Král Matiáš píše slov. Janovi Planknarovi z Kynšperka, hejtmanu svému na Plzni a Budějovicích, aby, když mu štěstí přeje, válčil dále a příměří nedržel, a pokusil se o retování Horažďovic. — Ex Buda fer. III ante Georgii, anno etc. 78. Palacký, Archiv VI. 59. čís. 21. 1478. 8. května. Na Zvíkově. 242. Jan z Trnové, hejtman na Zvíkově, p Hynkovi ze Švamberka ozna- muje, že Plzeňšti berou pole a holdují p. Burianovi, p. Lvovi, p. Švihovskému. Dán na Zviekově v pátek před Letnicemi a. d. etc. 78. Archiv čes. XV. 25. č. 60. [1478.] 21. května. V Budíně. 243. Kozel z Kladrub oznamuje p. Hynkovi ze Švamberka, že otec p. Hynkův jest v zajetí držen na zámku Diošdieru v Uhřích 1) Jan Planknar z Kinšperka.

Strana 203
1478. 203 a že Plzeňstí a Budějovští byli odbyti od krále Matiáše, dostavše po 24 zl. Dán na Budíně ve čtvrtek o božím těle. Palacký, Archiv čes. III. 393. č. 44. Srj. s tím list č. 245. z t. r. 16. června. 1478. 26. května. Matěj Šlik posílá radě chebské zprávu, kterou obdržel od p. z Gu- 244. tenšteina, že Plzeňští s lidem svým obmýšlejí udeřiti na Cheb aneb na něj. Erbern, namhaften und weisen lieben Frund ! Heynt in der nacht ist mir ein reytender Bot komen, bey dem man schreibt, als hernachgeschrieben stet : Lieber Swager! Ich lass euch wis- sen, das die von Pilsen aussgezogin sein als mit II° pferden, des sovil zu fusse und zyhen zu dem von Blawen gen Peczschaw und zihen auf euch adir die von Eger. Dorumb wollet ewer sach in acht haben und das von stund an den von Eger auch zu wissen thuen, sich darnach auch haben zu richten. Bu[rian] Herr von Gutenstein]. Und so ir erfurt, so sy wieder gein Pilsen zyhenn wolten, so liest mich das bey tag und nacht bei einem reytenden Boten wissen. Sollichs han ich ewer erbern weisheit nicht verhalden wollen. Datum am Dinstag frun eylende nach Urbani anno etc. Mates Slick. LXXVIII. (Nadpis): Den etc. Burgermeister und Rat der Stat Eger etc. Z opisu v archivu zem. v Praze; orig. v Chebu. [1478.] 16. června. V Budějovicích. Václav Lhotský ze Zásmuk oznamuje p. Vokovi z Rosenberka, že 245. odsud i z Plzně poslali ke králi dobré lidi, poněvadž jim král ſuherský] neplatí, aby vzali od něho odpuštění a jakmile se po- slové vrátí, že hned s některými dobrými lidmi chce přijeti a vstoupiti k němu do služeb. Ex Budweyz fer. IIII. post Viti. (Bez roku.) Archiv čes. X. 28 č 992. — Vydavatel Dr. A. Rezek zařa- ďuje list do r. 1479., srj. však s tím list č. 243 z t. r. z 21. května. 1478. 30. září. V Budíně. V konečné smlouvě o pokoj mezi králi Matiášem a Vladislavem a královstvím českým i uherským, připomíná se v jednom článku, „že ubezpečenství dostatečné má učiněno býti na zachovánie a ne- 246. 26*

Strana 204
204 1467. mstěnie měst Plzně a Budějovic v Čechách, Hradiště a Uničova v Moravě, a to podle zdánie králuov na sjezdu JMí a podle toho, jakožto ta města žádati budú.“ Dáno v Budíně ve středu na Je- ronyma l. 1478. Palacký, Archiv IV. 493. — V témž smysle jest to též usta- noveno v smlouvě nové mezi oběma králi 1478 d. 7. pros. v Olo- mouci. Palacký, Archiv V. 384. 1478. 5. listopadu. 247. Konšelé činí konečné rozhodnutí ve sporu o statek pozůstalý po Apoleně Myslínské. My purkmistr a konšelé města Nového Plzně vyznáváme —, že jakož byla nesnáz — vo duom, kterýž leží vedle Matěje Formana s jedné a Václava tesaře strany druhé, mezi Mikulá- šem Myslínským a Janem Štolcarem i sirotky Appollony, man- želky Myslínského, — takže před námi v plném súdě stáli, žaloby proti sobě činiece, a my vyrozuměvše jich žalobám —, podali jsme jim dobré lidi —, aby o to mohli přátelsky smlu- veni býti, a oni sobě — ubrmany — volili, Mikuláš Myslínský — Mikuláše Urlicha a Mikuláše Kačičku, a Jan Štolcar s sirotky Václava Špatného a Vávru Pšeničku, tak že ti dobří lidee a ubrmané k jich prosbě — mezi nimi rokovali, chtiece je přá- telsky smluviti a stranám — toho se přijieti nezdálo. A my chtiece vždy rádi, aby přátelská smlúva mezi nimi byla, toho jsme jim podali, chtie-li na nás — o to přestati. A oni na to potaz vzavše obě straně, toho na nás přestaly tak, že jsme mezi nimi přátelskú výpověď učinili —, aby Mikuláš Myslínský Janovi Štolcarovi a těm sirotkóm z toho domu — čtyřidceti kop vydal, a jiné všecky věci a záštie, kteréž mezi sebú měli, — věrně a pravě mezi nimi minuly —. To Mikuláš Myslínský a Jan Štolcar i Barbora manželka jeho, majíc plnú moc od bratra jejieho v plné raddě jí od něho danú, což se jeho dielu také dotýče, dobrovolně z vobú stran přijeli, vděčni jsúce a to slíbily obě straně věrně — držeti a ničímž sobě viece nespomínati. A na to obě straně v plném súdě památné daly. Actum anno etc. LXXVIII°. fer. V. post festum Omnium San- ctorum. Z knihy soudní 2 f. 223. Viz vypsání sporu o závěť Apoleny Myslínské r. 1493. 23. října.

Strana 205
1478. 205 1478. 20. listopadu. Poručníci závěti Jana Tomáška učinili řádný počet před radou, 248. kteráž je tímto zápisem ze vší povinnosti propouští. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně známo či- níme —, že předstúpivše — do naše plné raddy Vít Súkeník a pí Kateřina Smilová, jakož nebožčík Jan Tomášek spolumě- štěnín poručníky kšaftem zdělal Smila řezníka a Víta Súkeníka nebožky Anidčky, dcery své, a jí některý statek odkázal, ze- ména lúku, zahradu, se dvě postely rúcha, dva pasy střiebrná, eden větčí a druhý menšie, dvě sukně, jednu červenú a druhú zelenú a plášč černý, takovým to obyčejem, jest-li že by táž Anidčka prve umřela, než-li by let svých došla, tehdy aby za- hrada zase spadla na sirotky Jana Tomáškovic a lúka i jiné věci na skutky milosrdné, jakož pak ta lúka prodána jest za CXXX kop, rúcho ložní za XVIII k., dvě sukně za 7 k., plášt za 2 k. a za 20 gr., větší pás za XII k. a menší pásek za 2 k. a za XXIIII grš. Jakož pak Smil řezník ty všecky věci k sobě byl vzal a penieze vydával, a pí Kateřina Smilová po smrti nuže svého s Vítem Súkeníkem v plné raddě počet udělali z těch peněz, že jsú jie na dielo kostelnie obrátili, jakož pak šíře v registřích kostelních zapsáno stojí, krom že z těch peněz láno jest do školy X k., aby za to kopa platu kúpena byla — a žáci za to mají každý pátek budúcně vo poledne tenebre zpí- rati a druhých X kop chudým za sukno i za jiné potřeby roz- láno jest skrze Víta Súkeníka a to za duši Jana Tomáškovic za jeho přejší. A my znajíce to, že jsú řádný počet učinili a tomu všemu losti se stalo, pokudž jsú ti poručníci učiniti měli a že jsú y penieze úplně — vydali, počet jsme od nich přijíeli a jie sme — propustili —, tak že Vít Súkeník a pí Kateřina Smi- ová — ani od sirotků — ani od jiného člověka nemají upomí- ranie býti — Actum anno domini M' etc LXXVIII. fer. VI. post Elizabeth. [Nadpis]: Quitancí Víta Súkeníka a paní Kateřinu Smi- ovu [sic]. Lib. empt. 212 f. 19. b. 1479. 25. července. V Olomouci. Král Vladislav přijímá obec m. Nov. Plzně v svou poddanost a sli- 249. uje jim ničím zlým nevzpomínati předešlého jejich chování, za-

Strana 206
206 1478. chovati je při víře jejich a potvrditi jim privilegie, od předešlých panovníkův udělené My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, jakož opatrní purkmistr, kon- šelé i všecka obec města Nového Plzně, v některých ruozni- cech jsúce vedle některých měst a pánuov s najjasnějším krá- lem Jiřím, předkem naším šťastné paměti, i vzali sobě za pána najjasnějšie knieže, pana Mathiáše, uherského a českého krále etc, bratra a přietele našeho milého, a v té poddanosti Jeho Milosti trvali až do této chvíle, že pak my o ty ruoznice a ne- snáze, kteréž jsú byly mezi námi a již psaným bratrem naším Jeho Milostí, smluvili jsme sě bratrsky a přátelsky, tak že Jeho Milost nám jest propustil již psané purkmistra, konšely i obec města Plzně z závazkuov, kterýmiž jsú byli Milosti Jeho zavá- záni a oni nás za krále českého, pána svého dědičného, jsú přijali a nám povinnost jakožto králi českému, pánu svému dě- dičnému, učinili, my pak hlediece k již psanému srovnání, kteréž máme s již psaným bratrem naším Jeho Milostí a hle- diece také k tomu, že oni nás za krále českého, pána svého dědičného, vzali, všecky věci, kteréž jsú sě v těchto válkách za předka našeho nebo za nás stali, odpúštieme jim všecko milo- stivě, slibujíce slovem našim královským a tiemto listem za nás i za naše budúcie krále české, již psaným purkmistru, kon- šelóm i vší obci města Plzně, nynějším i budúcím, že my ani poddaní naši jim toho v řeči ani v skutku ničímž zlým zpomí- nati nebudem, a jestliže by kto z poddaných našich chtěl jim to čím zlým zpomínati, nebo na ně proto sahati, toho nemáme na ně dopúštěti, ale máme a povinni budem, je v tom jakožto naše poddané zbraňovati a obhajovati. Také máme a slibujem za nás i za naše budúcie krále české, je při vieře křesťanské, v kteréž trvají, zachovati, a k tomu také máme a chcme jim potvrditi všech práv a svobod, privilegií, kteréžto sú jim dány od předkuov našich, ciesařuov římských a králuov českých, pánuov jich dědičných, a k tomu také nemáme aniž budem které novoty začínati, aniž komu dopustíme proti řádu a oby- čeji jich starodávniemu, čehož jest za předkuov našich nebylo, ale budem a máme sě k nim mieti jako král a pán jich dě- dičný a milostivý. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Olomuci v neděli na den svatého Jakuba Velikého, apoštola božieho, léta božieho

Strana 207
1479. 207 tisícieho čtyřistého sedmdesátého devátého, královstvie našeho léta osmého. JNa ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Benessii de Waytmillle etc, magistri monete Moncium Cuthne. [Na rubu]: Rlegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 378/245 73, s visutou pečetí na proužku, s 5 znaky zemskými. Na proužku pospod starým písmem: List Holomutské smlúvy. Starší sign. N. 28. Opis ve Stehl. knize priv. měst. f. 103b. a u Tannera. Regest u Plachého Pam. Plz. 54. 1479. 6. října. Fil. Juniš zapisuje manželce své 150 k. na domě svém. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, známo či- níme —, že Filip Juniš, spoluměštěnín náš — zapisuje pí Anně, manželce své puol druhého sta kop gr. na domu svém, ) kterýž leží vedle Bernarta Točníka a Petra Pizdy, a na dvoru svém, vedle Filipa sladovníka v škvrňském předměstí a vedle Jana Koželuha — takovým obyčejem, jestli že by nadepsaný Filip prve umřel, než-li pí Anna , aby z statku jeho bez překážky dědicuov jeho puol druhého sta kop gr. vzala napřed; pak-li by jí pán buoh prve neuchoval —, tehdy těch puol druhého sta kop gr. má zase na něho spadnúti beze všie odpory. Actum fer. IIII. post s. Francisci a. etc LXXIX . 250. Lib. empt. 212 f. 20b. 1480. 28. ledna. Obec se vydlužila 200 kop gr. a zastavila některé své vsi. My purkmistr a konšelee města Nového Plzně, známo či- níme —, že jakož nebožčík Petr Karkoš byl puojčil k obci CC kop gr. takovým obyčejem, dokudž by jemu ty penieze nebyly zase oplaceny, že má svobodně v svém domu2) seděti a žádných poplatkuov ani které berně platiti, jakož pak potom páni i obec Václavovi Kolešovskému některé své vsi sstúpili, aby těch CC kop gr. na těch lidech vybieral až do vyplněnie té summy nadepsané, tak že Václav Kolešovský vybrav summu nadepsanú, počet z toho učinil pánóm za Ondřeje Hořovského t. č. purkmistra a po počtu zuostal dlužen V kop a XXI gr., kte- 251. 1) Jest to dům na náměstí v IV. čtvrti č. 203, Točníkův byl č 204. a Pizdův č. 202. 2) Petr Karkoš držel dům č. 94. v I. čtvrti, od r. 1476. byl v držení jeho Václav Kolešovský.

Strana 208
208 1479. réžto vydal Erhartovi 1) súkeníkovi t. č. purkmistru a páni jeho kvitovali a propustili ze všech berní zadržalých na domu Kar- košovském i s tú bernie, na kteréž seděl Jan Fegal1) a Václav Chrt. 1) Actum anno etc LXXX° feria VI. ante Purificacionem s. virginis Marie. Lib. empt. 212 f. 21. b. 1480. 24. dubna. 252. Ondřej Oremus z Prahy s manželkou svou, Reginou z Kolína n. L. prodávají richtářství v Nové Plzni se všemi příslušnostmi obci města Plzně za 1200 zl. uherských a dávají obci též všechny listy královské (13), na richtu udělené. My Ondřej Oremus z Prahy a Regina z Kolína nad Labem, manželka jeho, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež ten nebo čtúce slyšán bude, že s dobrým naším rozmy- slem a s zdravým přátel našich i jiných dobrých lidí potazem ta všecka práva naše, majestáty a zápisy ciesařské a královské, kteráž nám k richtářství v městě Novém Plzni přislušela jsú a přislušejí, nebo kterakkoli přislušeti by mohla a jmenovitě zápis první, jímžto najjasnější král Jan, český a polský, a hrabě lucemburský etc, zapsal jest a k dědictví navrátil rychtářstvie plzenské s právem panským i se všemi jeho příslušnostmi Konra- dovi Junošovu, měštěnínu pražskému a jeho dědicóm i také dědi- cóm Fridricovým, kteréžto rychtářstvie byl jest týž král Jan témuž Konradovi prve otjal2); druhý zápis, kterýmžto týž král Jan trhu toho a prodaje, kterýž se jest stal o rychtářstvie plzeňské mezi Konradem Junošovým a Fridrichem, někdy měšťany pražskými, s jednee a Tyrmanem, měštěnínem horským, s strany druhé, potvrdiv témuž Tyrmanovi a jeho dědicóm budúcím, připsal jest jim k tomu clo, tudiež k témuž rychtářství příslušnee;3) item zápis najjasnějšieho ciesaře Karla, vždy rozmnožitele říše a krále českého etc, jímžto Jeho Milost zápisu toho krále Janova, Konradovi Janošovu a Fridricovi svědčícieho, potvrditi jest ráčil Petrovi a Janovi, řečeným Leymwater, a všecko právo k tomu na ně přenesl; 4) item zápis najjasnějšieho krále Václava, řím- ského a českého etc krále, kterýmžto Jeho Milost rychtářstvie města Nového Plzně i všecko právo jeho na Henrycha ze Dvora 1) Tito uvedení byli konšely r. 1478—79. 2) Viz Listář I. č. 8, list tento se nezacho al 3) Viz Listář I. č. 28. z r. 1327. 26. prosince, nikoliv z r. 1328, jak omylem tam udáno. 4) Listář I č. 80. z r. 1360. 8. června.

Strana 209
1480. 209 a na jeho dědice přenášie mocně;4) item zápis najjasnějšieho krále Zikmunda, krále českého, jenž tehdáž ještě ciesařem nebyl, jímžto Jeho Milost Václavovi a Ondřejovi bratřím, rychtářóm města Nového Plzně, i panie Regině, manželce téhož Ondráčka, všech práv, privilegií a listuov, kteréž jich předkové na teež rychtářstvie města Nového Plzně měli jsú od téhož krále Zik- munda, předkuov, králuov českých, potvrditi jest ráčil;5) item zápis najjasnějšieho císaře Zikmunda, prve psaného krále českého etc, kterýmžto Jeho Milost výš dotčené Regině rychtářce, téhož rychtářstvie plzenského potvrditi jest ráčil; 6) item list a kšaft již psané Reginy, jímžto poručila jest a otkázala rychtářstvie plzenské Ondráčkovi, muži svému a Albrechtovi z Týnce, se- střenci svému; 7 item zápis téhož ciesaře Zikmunda, kterýmžto zápisu toho, kterýž jest prve Jeho Milost na to rychtářstvie plzeňské vydal, Václavovi a Ondřejovi bratřím, i také kšaftu toho výš dotčené Reginy rychtářky, jim potvrdil jest;8) item list smluvní o teež rychtářstvie mezi Albrechtem z Týnce a On- dřejem často psaným z Hodušic, rychtářem v Novém Plzni;9) item list a kšaft téhož Ondřeje, rychtáře plzenského, jímžto dává mocně panie Lucii, dceři své a otkazuje často jmenované rychtářstvie plzeňské; 10) item zápis najjasnějšieho krále Ladi- slava, uherského a českého etc. krále, kterýmžto Jeho Milost všech zápisuov a listuov, od předkuov Jeho Milosti na často- psané rychtářstvie prošlých a svědčících, potvrditi jest ráčil Buškovi z Hřešihlav a panie Lucii z Hodušic, nahořepsané jeho manželce;11) item zápis najjasnějšieho krále Jiřieho, krále če- ského etc, jímžto Jeho Milost trhu toho mezi námi a Buškem nadepsaným o rychtářstvie výš psané plzenské učiněného, nám potvrditi a k tomu plnee své povolenie dáti ráčiv, všecko právo, i zápisy a listy na to svědčície, na nás přenésti jest ráčil; 12) item zápis poslední najjasnějšieho kniežete a pána pana Vla- dislava, krále českého a markrabie moravského etc, pána na- šeho milostivého, kterýmžto Jeho Milost všech zápisuov, od předkuov Jeho Milosti na častopsané rychtářstvie plzenské pro- 4) Listář I. č. 139 z r. 1382 d. 10. ledna. 5) Listář I. č. 281 z r. 1425. 17. list 6) List tento se nezachoval. 7 Listář I č. 345. z r 1425. 31. ledna. 6) Listář I. č. 347, z r. 1435. 21. dubna. 9) Listář I. č. 363 z r. 1442. 22 února; druhý list č 364 z t. r. 9. března se neuvádí 10) Listář I. č. 402 z r. 1450. 3. října; vynechána smlouva z r. 1456. z 19. března č. 37. 11) Viz č. 46, z r. 1457. 27. června. 12) Viz č. 10 . z r. 1462 1. července; ale vynechán list č. 96. z r. 1461. z 21. list., jímž Oremus koupil richtu. 27

Strana 210
210 1480. šlých a svědčících, milostivě nám potvrditi jest ráčil,14) jakož pak tíž zápisové a listové všickni již vypsaní to všecko plněji a šíře v sobě zavierají a svědčie, dali jsme dobrovolně i mocí tohoto listu s naší plnú a svobodnú dobrú volí dáváme opatrným pánom, purkmistru a konšelóm, i všie obci města Nového Plzně, nynějším i budúcím, moc i právo naše všecko, kteréž jsme k již jmenovaným majestátóm, zápisóm a listóm, k rychtářství, k domu i lúce jměli, sobě tu již, ani dědicóm svým a budúcím nic ne- pozuostavujíc, na teež město a měšťany i jich budúcie přená- šejíce a sami se zápisuov i všech listuov vyš dotčených a rych- tářstvie v nich zapsaného a domu i lúky se všemi našimi bu- dúcími zbavujem a otřiekáme, nebo nám již za to za všecko od týchž měšťan plzenských dvanádcte set zlatých uherských na zlatě, na rázu i na váze pravých a dobrých, dáno jest a za- placeno úplně. A jestliže by se ještě kteří listové takoví kdy zjevili, ješto by se rychtářstvie toho častopsaného dotýkali, buďto královští nebo městští, nebo jiní kteřížkoli tak s visutými jakžto s přitištěnými pečeťmi, ty všecky takové listy i s právem jich, jakožto nám příslušnee, kvitujem a věčně moříme, tak aby proti měšťanóm plzeňským a jich městu věčně moci ani práva neměli ižádného, nebť ižádný k nim práva ani které spravedl- nosti již dále nemá, než oni plzeňští měšťanee a jich město. Na potvrzenie i budúcí paměť toho, my Ondřej Oremus a Re- gina manželee svrchupsaní, pečeti naše vlastnice dali jsme k tomuto listu přivěsiti dobrovolně, prosivše urozeného pána pana Jana z Říčan a z Hrádku, urozených panoší, Jindřicha Amchy z Borovnice a Arnošta z Věžník, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomie podlee nás přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého, ten pondělí po svatém Jiří. Listina perg. v museu plz. 393 235 + 48, s pěti visutými pe- četmi na proužcích. První Oremusova, ve štítě uprostřed vystupující břevno, uprostřed nad štítem přilba z příma hledící s křídlem, opis nezřetelný; druhá Reginy má ráz vyloupnutý a zbyla pouze míska; třetí Jana z Ríčan, ve štítě tři jetelové lístky (2, 1), stopkami ve středu se dotýkající, opis minuskulní: Sigil. Johannis .... czan — čtvrtá Amchova, ve štítě koňský hřebelec o pěti zubech s násadou dolů obrácenou, nad štítem uprostřed přilba s týmž hřebelcem pěti- hrotým, opis minusk.: S. Jindrzich — z Borownicz; pátá Arnošta z V., ve štítě psí hlava s krkem, nad štítem kolčí přilba s třemi kvítky . . v pravo obracenými, opis minusk.: . . . arn .. . — z wiezn 13) Viz č. 233 z r. 1477. 26. října.

Strana 211
1480. 211 Na rubu listiny poznamenáno: Ondřej Oremus prodal richtářství pá- nům města Plzně, 1480. Nov. sig. N. 92. Otištěna u Hrušky, Pa- mětní kniha str. 56. 1480. 28. dubna. V Praze. Vladislav dává svolení své k trhu, kterým město Plzeň koupilo 253. richtářství od Ondřeje Oremusa z Prahy a Reginy z Kolína n./L. manželky, za 1200 zl. uher., se vším příslušenstvím. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že přistúpili jsú před nás ně- kteří měštěné města našeho Nového Plzně, věrní naši milí. a zpravili jsú nás, kterak jsú učinili smlúvu a trh s volí a roz- kázáním opatrných purkmistra, konšeluov i všie obce téhož města Nového Plzně, věrných našich milých, s slovútným On- dřejem Oremusem z Prahy, věrným naším milým, a Reginú, manželkú jeho z Kolína nad Labem, nábožnú naší milú, o rych- tářstvie tu v Plzni i o jiné příslušnosti k témuž rychtářství při- slušejície, a o duom tu v Plzni a o lúku, tak že jsú to od téhož Ondřeje a Reginy, manželky jeho, všecko právo jich kú- pili, za dvanácte set zlatých uherských, dobrých, a týž Ondřej s Reginú, manželkú svú, že jsú jim to právo své i všecky listy, kteréžto jsú měli, předkuov našich králuov českých, i také všecky jiné listy, ješto měli na to rychtářstvie, týmž purkmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Plzně vydali, a na ty všecky listy a na své právo udělali jim list dobré vuole na pargameně s visutými pečeťmi vedle řádu a obyčeje země české, jakož pak ti všickni listové ty věci šíře a světleji v sobě držie a zavierají, i prosili jsú nás svrchupsaní měštěné, aby- chom jim k tomu trhu povolenie naše dáti, a toho potvrditi ráčili. My v tom znajíce jich slušnú prosbu i také pro jich věrné služby, kteréž nám činie a potom aby tiem lépe nám mohli a měli slúžiti, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú, již psaným purkmistru, konšelóm i obci, svrchudotčeného kúpenie i také všech listuov, předkuov našich, králuov českých šťastné paměti, kteréžto mají na to rychtář- stvie, i všech jiných listuov svědčících na též rychtářstvie, se všemi jeho příslušnostmi, ve všech kusiech, článciech a klau- sulech tak, jakoby tuto slovo od slova vepsány byly, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem, k tomu povolenie naše dáva- jíce a je při tom zuostavujem milostivě, všecko právo těmi 27*

Strana 212
212 1480. všemi listy svědčície, na již psané purkmistra, konšely i všecku obec tiemto listem převodiece a přenášejíce tak, aby oni to rychtářstvie se všemi jeho příslušnostmi, poplatky a puožitky i také ten duom a lúku měli, drželi a toho požívali bez našie, budúcích našich králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky, dědicsky, a to nynie i po věčné časy budúcie. A jestli že by kdy kteří listové, nebo zápisové buďto předkuov našich, králuov českých, nebo kohožkolivěk jiného byli nalezeni nebo optáni kde u koho, což sě dotýče již psaného rychtářstvie s jeho příslušnostmi, i také domu a lúky, ty všecky listy kazíme, mo- říme a v niveč obracujem tiemto listem, tak aby žádný neměl ani mieti mohl moci ani práva těmi listy proti tomuto našemu listu, i také proti všem svrchudotčeným listóm týmž Plzenským i jich budúcím ve všech svrchupsaných věcech zmatku a pře- kážky činiti, ale vždy oni při těch všech věcech dědičně a bu- dúcně aby zachováni byli, přikazujíce podkomořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psaným purkmistru, konšelóm i vší obci častopsaného města Plzně, nynějším i budúcím, v držení a požívání již psaného rychtářstvie se všemi jeho příslušnostmi, i také s domem a lúkú, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, jinak toho nečiniece a to pod uvarováním hněvu našeho i budúcích našich králuov če- ských. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před svatými Fi- lippem a Jakubem, apoštoly božími, léta božieho tisícieho čtyři- stého osmdesátého, královstvie našeho léta devátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem d. Samuelis de Hradek et Waleczov, regni Boemie succamerarii. [Na rubu]: Rlegistrajta. Orig. perg v museu plzeňském 558 300 † 88, s menší misk. pečetí na červ.-bílých hedb. tkanicích, s pěti znaky zemí koruny české. Na rubu listiny rukou 15. stol. připsáno: List povolení a potvrzení královské na richtářství. Vladislav 1480. Starší signatury N. 7., pak N. 49., nov. sig. 91. Hruška, Pam. kniha 57. 1480. 24. května. 254. Jan Panuška pojišťuje rukojmím, kteří ručili za něj Sigmundovi z Truclar za 300 kop sumu tuto na všem statku svém. My purkmistr a konšelee města Plzně Nového, známo či- níme, že — Jan, syn Panuškuov, vyznal před námi, jakož Do- minik z Ujezda, purkrabie na Švihově, s jinými dobrými lidmi

Strana 213
1480. 213 za něho a za jiné sestry a bratra rukojmie jest za CCC k. k Sigmundovi z Truclar, jest-li že by pán buoh jeho dřieve toho dluhu vyplněnie neuchoval, aby ti rukojmie mohli se tiem statkem nebožce Panuškovém vyvaditi a vypraviti — Actum anno etc LXXXmo f. IIII. post Pentecosten. [Nadpis]: Oznámenie o IIIC k. od Jana syna Panuošky. Lib. empt. 212 f. 22b. 1480. 2. června. Sigmund z Tryclar přijal od sirotků po Janu Panoškovi 300 k grš. za díl manželky své Anny, dříve manželky Panoškovy. 255. My purkmisr a konšelee města Nového Plzně, známo či- níme —, že — Sigmund z Tryclar vyznal před námi, že jakož nebožka pí Anna, manželka jeho, své právo, kteréž jest měla po Janovi Panoškovi muži svém a diel svój, kterýž jest měla v tom statku, dobrovolně zdala a jemu zapsala; to právo a ten diel svój — Sigmund — propustil — sirotkóm Janovým Pa- noškovým tak, že Sigmund — ani žádný jiný jménem jeho — nemá žádné zřenie jmieti k těm sirotkóm —, a za to své právo a svój diel — Sigmund z Tryclar vzel — tři sta kop grš., a na to jemu sirotci list udělali s rukojměmi, že jemu ty pe- nieze mají ve třích letech vyplniti — Actum anno et die, feria VI. post Corporis Christi M'CCCC'LXXX". Lip. empt. 212 f. 22. 1480. 23. června. (V Plzni.) Obec m. Plzně dluhuje 80 kop gr. míš. Marketě, vdově po Miku- 256. láši Hekalovi, a dětem jejím, Jankovi a Lucii. My purkmistr a konšelee i všecka obec města Nového Plzn, jistci dluhu podepsaného, a my Jíra mečieř, Jan Fegal, Václav Kolešovský a Jaroš kramář, měšťané Plzeňští, rukojmě jich s nimi a za ně, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni pravého a spravedlivého dluhu osmdesáte kop grš. míš., dobrých střiebrných, obecně berných, aneb za tu summu zlatých uher- ských, nebo rýnských na zlatě, na rázu i na váze, dobrých a pravých, po čemž toho času plněnie zlatí puojdú a platiti budú, poctivé ženě Marketě, manželce nebožce Mikuláše Hekala, Jankovi a Luciji dětem jeho, i tomu každému, ktož by tento list

Strana 214
214 1481. jměl s jich dobrú vuolí, takovýmto obyčejem, že nadepsaná Marketa Hekalová i s těmi dětmi, mají prázdni a svobodni býti ode všech bernie a placenie a všech jiných poplat- kuov i ponócek, kteréž jsú koli prve k městu platili, tak dlúho a dotud, dokudž by nám oni, nebo my jim též zase ne- dali puol léta napřed věděti, buďto při sv. Jiří anebo při sv. Havle. A když bychom tak sobě dali puol léta napřed věděti, tehdy tak po napomenutie a po puol létě pořád zběhlém, máme [atd. Obvyklá forma výplaty, ležení a braní základů jako č. 223. Ležení buď v Plzni, aneb v městě na čtyři míle v okolí.] Tomu ku pevnosti — pečeť naši městskú i my rukojmie — své jsme vlastnie pečeti — přivěsili k tomuto listu dobrovolně, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého, v pátek před sv. Janem Křtitelem božím. Listina perg. prostřižená 390 163 + 24, v museu plzeňském: pečeti chybí. Sig. nov. N. 318. 1480. 13. října. 257. Pí Anna, vdova po Prokopu Rešovi, zapisuje manželu svému Sig- mundovi z Truclar všecken statek svůj. Purkmistr a konšelee města Nového Plzně známo činíme , že — pí Anna, nebožce Prokopova Rešova manželka vy- znala —, že — zapisuje všecken svój statek — před malickú branú, totižto dvuor, sad, dědiny, lúký, vinici i jiný statek — Sigmundovi z Truclar, manželu svému, aby on jím vládl — bez překážky — pí Anny i všelikého člověka, krom že pí Anna Rešová sobě vymínila duom, v kterémž sedí a dva pivovára, aby ona s tiem učinila —, buďto za zdravého života i na smrtedlné po- steli, vedle své vuoli —, krom té lúky Oldřichovské, kterúž pí Anna má do života požívati a po smrti její — má spadnúti na kostel sv. Bartoloměje v Plzni —. Acta sunt hec et scripta fer. VI. ante s. Galli anno etc LXXX°. [Nadpis]: Resignacio domine Anne Ressonisse omnium ho- norum Sigismundo marito eius. Lib. empt. 212 f. 22. 1481. 7. března. 258. Pí Anna Rešová vdova a Sigmund z Truclar, manžel, postupují si na vzájem statky své. Purkmistr a konšelee města Nového Plzně žnámo činíme , že — paní Anna Rešová — sstúpila všecken svój — stakte

Strana 215
1481. 215 panu Sigmundovi, manželu svému, s takovúto vymienkú, že tiem vším statkem — tak dobře mocna býti má — jakožto manžel její, — a vymienila sobě puol druhého sta kop, aby — moc měla to dáti a odkázati, komuž by chtěla —. Týž Sigmund — vyznal se, že — sstúpil všecken svój statek — paní Anně Re- šové, manželce své, aby oni spolu toho statku obojieho uží- vali — až do smrti —, krom že Sigmund — sobě vymienil čtyři sta kop grš. — A na to dali památné. Actum anno dom. M CCCC'LXXXIme fer. IIII. ante s Georgii pape. Lib. empt. 212 f. 23. 1481. 5. dubna. V Praze. Král Vladislav potvrzuje cechu řeznickému v Plzni privilegium krále 259. Jiřího ze dne 8 dubna 1459. (viz čís. 59.) a dává svolení, aby si volili ze středu svého starší, kteří by kárali a trestali ty, kdo by se provinili proti pravidlům pořádku jejich. Wladislaus, dei gracia Bohemie rex, marchio Morauie, Lucemburgensis et Slesie dux ac Lusacie marchio etc. Notum facimus tenore presencium vniuersis. Etsi regie serenitatis cle- menciam peticiones fidelium decet fauorabiliter exaudire, illorum tamen supplicibus precibus sue mansuetudinis aures solet in- clinare benignius, qui ad honesta purum habentes respectum, nostram inplorant graciam sibi impartiri. Sane itaque maiestati nostre nomine carnificum ciuitatis nostre Nowe Plzne, fidelium nostrorum dilectorum, humiliter extitit supplicatum, quatenus infrascripta priuilegia, ipsis a diue memorie serenissimis, Jo- hanne et Georgio, Bohemie regibus, predecessoribus nostris, data et concessa, approbare, innouare et nostre confirmacionis munimine roborare, de innata nobis benignitate graciosius dignaremur, quorum tenores sequuntur in hec verba: [Následuje doslovné znění listu kr. Jiřího z 8. dubna 1459 v Chebě, viz č. 56. Nos igitur peticionibus huiusmodi, ut pote racionabilibus atque iustis, fauorabiliter inclinati, non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, sano accedente fidelium nostrorum con- silio, auctoritate regia et ex certa sciencia supradicta priuilegia in omnibus et singulis eorum articulis, punctis et clausulis, necnon omnes alias litteras, libertates, gracias, consuetudines, seu jura, per quoscunque predecessores nostros, reges aut alios cuiuscunque condicionis, preeminencie siue status extiterint, ipsis

Strana 216
216 1481. tradita et concessa, de quibus docere quouis modo poterint per legittima documenta, innouamus, approbamus, et pre- sentis scripti patrocinio graciose confirmamus, cupientes preterea, prefatos carnifices vberiori gracia consolari, damus, concedimus et largimur ipsis facultatem, auctoritatem et pote- statem, vt ipsi inter se aut eorum artificii seniores, quos ad hoc elegerint, singulos, qui pro tempore fuerint, de ipsorum numero et artificio excedentes seu delinquentes contra ea dumtaxat, que eorum concernunt artificium, corrigere et punire iuxta eiusdem artificii privilegia et consuetudinem hactenus obseruatam possint et valeant omni impedimento procul remoto. Nulli ergo omnino hominum cuiuscunque status aut condicionis existat, liceat hanc nostre innouacionis, approbacionis, confirmacionis et indulte gracie paginam infringere, aut ei quibusuis ingenio, seu colore quesito ausu temerario contraire, in quantum indi- gnacionem nostram grauissimam voluerint arcius euitare. In quorum fidem et robur has nostras litteras fieri et regalis nostri sigilli iussimus appensione communiri. Datum Prage die quinta mensis Aprilis, anno domini millesimo quadringentesimo octua- gesimo primo, regni nostri anno decimo. [Na ohybu]: Ad mandatum domini regis. [Na rubu]: Rlegistrajta. Listina pergamenová, u společenstva řeznického v Plzni, upro- střed vlhkostí značný kus vypadlý, visutá znaková pečeť na hedbávné červenobílé šňůře visící. — Opis u Tannera. 1481. 13. dubna. V Praze. 260. Král Vladislav potvrzuje obci m. Nov. Plzně všechna privilegia a zejména zlatou bullu cís Sigmunda. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický makrabie etc. K věčné paměti. Vyzdviženi jsúce na stolici královského po- výšenie všemohúcieho Pána Boha milostivostí, tehdy tvrdíme a upevňujem naše královské duostojenstvie, když ustavičnú péči máme o poddaných našich, aby v užitciech šťastně roz- mahati sě mohli a šířili sě, a poněvadž město naše, Nový Plzeň, mnohými milostmi, dary, privilegími, právy a svobodami jest obdarováno a ozdobeno, od najjasnějších předkuov našich, králuov českých šťastné paměti, my pak hlediece k vieře a stá- losti téhož města a obyvateluov jeho, v kteréžto sě nám za-

Strana 217
1481. 217 chovává s obyvateli svými, a potom tiem lépe aby mohlo a mělo sě k nám v vieře a stálosti zachovávati a nám slúžiti, jakožto králi českému, pánu svému dědičnému, čímž nás teež město s obyvateli svými milostivějšieho k sobě pozná, i jsúce prošeni od některých měšťan již psaného města Nového Plzně jménem purkmistra, konšeluov i všie obce téhož města, věrných našich milých, abychom z milosti a dobrotivosti našie královské všech i také každých zvláště listuov, milostí, privilegií, svobod, vysa- zení, obdarování i jiných všech a všelikých práv a chvaliteb- ných obyčejuov, kteréžto najjasnější někdy předkové naši a krá- lové čeští a zvláště Jan, Karel, Václav, Sigmund, Albrecht, La- dislav, Jiří, i jiní předkové naši, králové čeští zbožné paměti, tomu městu jim dali jsú a kterýmižto je jsú obdařili, potvrditi, obnoviti a upevniti ráčili. My jsúce k prosbě jich milostivě na- kloněni, s dobrým rozmyslem a raddú kniežat, pánuov i jiných našich věrných, mocí královskú, všech a všelikých listuov, privilegií, svobod, obdarování, chvalitebných obyčejuov a k tomu všech a všelikých práv a milostí, od již psaných předkuov našich i také s listem zlaté bulle od již psaného Sigmunda, ciesaře římského a krále českého, praděda našeho, jim daných, ve všech kusiech, článciech, artikulech a klausulech tak, jakoby tuto ti všickni listové i každý zvláště a ty všecky věci svrchudotčené vepsáni do tohoto listu byli slovo od slova, obnovili jsme, po- tvrdili a upevnili a tiemto listem obnovujem, utvrzujem a upev- ňujem, již psaným měšťanóm a obyvatelóm téhož města No- vého Plzně, nynějším i budúcím, milostivě, a chtíce i túž mocí královskú utvrzujíce, aby ta všecka privilegia, listové, milosti, svobody, obdarovánie, chvalitební obyčejové a práva všelikteraká a všecka vedle toho, jakož svrchu dotčeno jest, měli pevnú, utvrzenú a nepřerušitedlnú moc a to po věčné časy budúcie, přikazujíce všem úředníkóm našim i každému a zvláště pod- komořiemu našemu, nynějšíemu i budúciemu, aby již psanee měšťany a obyvatele města Nového Plzně, nynějšie i budúcie, při těch všech a všelikterakých svobodách, milostech, obdaro- vání a práviech svrchudotčených, zachovali, jim v tom nepře- kážejíce, ani překážeti dopúštějíce po věčné časy budúcie, a to pod uvarováním těžkého hněvu, nemilosti a pomsty našie i bu- dúcích našich, králuov českých, v kterúžto nemilost, hněv a po- mstu, jestli žeby sě kto tak nezachoval, bez zmatku vpadne. Tomu na pevnosť a svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v pátek před květnú ne- 28

Strana 218
218 1481. dělí, léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého prvnieho, královstvie našeho léta desátého. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis. [Na rubu]: Registrajta. List. perg. v museu plzeňském 520/297 105, s visutou menší pečetí s pěti znaky zemskými, na čeveno-bílé šňůře. Na rubu při šňůře písmem 15. století: „Potvrzení najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava, uherského a českého etc. krále, na svobody a privilegia Starší sign. N. 50., nov. sign. naše etc., de dato v Praze 1481." N. 29. — Opis u Tannera. 1481. 29. října. 261. Srovnání mezi Uršulou Hladkovou a synem jejím Janem o dědictví. My Jan Kladrubský purkmistr, Benedikt Šefránek, Vít Sú- kenník, Ondřej Hořovský, Jíra mečíř, Jan Fegal, Jan Kumpán, Filip sladovník, Lukáš Mertlík, Martin Ovsík, Jan Ondráškuov a Václav Chrt, konšelee přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činieme —, jakož jest ruoznice — byla mezi — vdovú pí Oršulú Hladkovú, spoluměšckú naší a Janem Hladkem, synem jejím, o statek pozuostalý nebožce Jana Hladka, měště- nína našeho, jehožto duši pán buoh buď milostiv, tu a tak po mnohých nesnází a do Prahy pohánění před — krále Vladi- slava —, kdežto JKMt byla je poddala na súd komorní k nám do města Plzně, pak po těch všech ruoznicech a najposléz roz- kázánie se jest stalo JKMti listem a p. p. Samuelem, t. č. pod- komořie —, aby přátelskú smlúvu mezi sebú učinili, dobré lidi nestranné za ubrmany sobě vyvoliece. A tak pí Oršula — sobě volila — Prokopa písaře, Šimona Blažkova a Mikuláše Kačičku, a Jan Hladek, syn její, volil Blažka Špačka řezníka, richtáře v Plzni, Bernarta Točníka, Erharta súkeníka a Rehoře Rozse- kaného, měšťany tu v Plzni, kteřížto ubrmané k jich prosbě — v to se v raddě uvázavše a jich pře přeslyševše a ty s pilno- stí váživše, pode ctí a vierú křesťanskú a pod tú při ztracením, je rukú dániem zavázavše k držení, mocně to na sebe vzemše, — z daru božieho vyrčení takovéto mezi nimi učinili jsú: Tak aby pí Uršula Hladková z toho statku vydala — Janovi Hlad- kovi synu svému pět set kop gr. míš., anebo půl třetieho sta kop gr. bielých. A Jan Hladek — ty peníze vezma od máteře své — nemá ižádného zřenie — k statku máteře své jmieti, ani závad, súduov ani nesnáze — nečiniti až do smrti její, a při smrti pí Uršula — bude moci dáti —, komuž se jí zdáti bude,

Strana 219
1481. 219 čtyři sta kop gr. míš. — A což toho statku po těch čtyřech stech kopách pozuostane, buď toho mnoho nebo málo, — ten všeckeren statek má spadnúti na Jana Hladka — dědičně — Pakli by Jan Hladek — těch všech pět set kop gr. jemu vy- daných nezřiezeně a na marno kterak utracoval, a na dobré živnosti své jich neobracoval, a to naň dovedeno bylo, tehdy jest napřed svú čest a vieru ztratil, právo své i nápad ten dě- dičný, kterýž by od — máteře své měl po smrti její vzieti, a ten statek moci bude pí Uršula obrátiti na skutky milosrdné, nebo kam by se jí zdálo — A těch pět set kop gr. pí Oršula má jemu vyplniti na roky —, najprvé má Jan Hladek vzieti v Řezně zlatých rýn. za dvě stě kop gr., a což by tu nedostalo těch dvú set kop, má jemu hned dodati, aby bylo dvě stě kop gr., a k tomu sto kop gr. tak, že jemu nynie vyplniti má III kop gr.; it. na sv. Jiří najprvé přieštie má jemu sstúpiti u pánuov Plzenských sto zl. uher. a k tomu aby dodala, což by se na těch zlatých nedostalo až do sta kop; it. posledních sto kop gr. dáti — má na sv. Havel najprvé přieštie. A to všecko — slíbili jsú v raddě ctně a věrně — z vobú stran sobě zdržeti —, a na to obě straně památné daly. Dálo se toto se- psánie a smlúva, v kniehy městské vkladenie, ten ponděli po sv. Šimoniše a Judu [sic], apoštoluov božích, léta božieho MCCCC°LXXX" prvnieho. Lib. empt. 212 f. 23b. 1481. 31. října. Klášter Kladrubský zastavil službu nápravničí na dvoře Mirošově 262. v Kozolupech bratřím z Stachova ve 12 kop míš, a dokud by klá- šter těch 12 kop nesplatil bratřím, dotud nebudou povinni žádné služby konati. My kněz Prokop, boží milostí opat, kněz Jan, probošt v Přešticích, kněz Jan v Tuškově na Mži, kněz Alexander, i vešken konvent kláštera Kladrubského, řádu a zákona svatého Benedikta, známo činíme tiemto listem vuobecně všady, kdež by čten a slyšán byl, tak jakož povolenie máme ot najjasněj- šieho kniežete krále Vladislava, pána a pána našeho najmilo- stivějšieho, listem jeho pod jeho královskú pečetí, abychme moc měli, kteréžkoli zbožie kláštera našeho nadepsaného zastaviti i zapsati až do šesti set kop groší, a těmi penězi jich královské listy a zápisy vyplatiti ot pánuov Střiebrských i ot jiných, protož 28*

Strana 220
220 1482. my nadepsaný opat a konvent kláštera nadepsaného zastavili sme a zapsali sme a mocí listu tohoto zastavujeme a zapisu- jeme službu naši nápravničí v Kozolupech, pod Túškovem na Mži, na tom dvoře, kterýž jsú kúpili ot nebožce Miroše, ve dva- nácti kopách groší rázu miešenského, vuobec berného, dobrého, urozeným panošem Petrovi, Václavovi a Rackovi, spolubratřím z Stachova, i jich budúcím dědicóm, takovie aby nadepsaní bratřie i jich budúcí té nápravy a což k ní příslušie od stara- dávna, všemi puožitky beze všie našie přiekazy i našich budú- cích, nám i našim budúcím z nadepsané nápravy i [s] svými budú- cími ižádné služby nečiniece ani služiece vedle jiných náprav- níkuov a to tak dlúho, dokavadž bychme my, nadepsaný opat a konvent, nebo naši budúcí kláštera nadepsaného, nadepsaným bratřím a jich budúcím, dluhu nadepsaného dvanádceti kop groší rázu miešenského vuobec berného nedali a nezaplatili, buďto zlatými uherskými, rýnskými, po čem zlatí času toho plněnie vóbec platiti budú, a když bychme my jim, opat a kon- vent, nebo naši budúcí kláštera nadepsaného, dluh nadepsaný splnili nebo jich budúcím, tehda nám i našim budúcím nade- psaní bratřie i jich budúcí mají tento list navrátiti beze všie otpory a službu nám činiti i našim budúcím vedle jiných ná- pravníkóv, když by námi nebo našimi budúcími obesláni byli. Tomu všemu, což nadepsáno jest, na potvrzenie a budúcie pa- měti na svědomie naše vlastnie pečeti opatovskú a konventskú dali sme a kázali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž psán a dán jest léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého osmde- sátého prvnieho, v středu v vigilii Všech Svatých. Orig. perg. v museu plz. 266/148 † 25, pečeti scházeji. Nov. sign. N. 433. 1482. 16. dubna. 263. Václav a Jan bratří, synové někdy Václ. Točníka z Křimic, při- znali se, že polovici luky řeč. Mazín, polovici dědin, chmelnice, luhú, dědictví jich pod Radčici, prodali Tůmovi Kroupovi z Nov. Plzně za 95 kop gr. čes. K tomu král Vladislav dal své svolení. Stalo se r. 1482, v outerý po sv. Tiburcii Emler, Pozůstatky II. 391.

Strana 221
1482. 221 1482. 11. července. (V Praze.) Rada Starého města pražského potvrzuje rozsudek rady plzeňské 264. ve sporu mezi Výškem z Blažčic a Benediktem Sefránkem, měště- nínem plzeňským, o věnný list. Purkmistr a rada Starého Města Pražského přiezeň svú vzkazujem. Opatrní přietelé milí! Jakož nám píšiece oznamu- jete, že takováto před súd váš pře jest přišla, že předstúpiv před vás Výšek z Blažtic, vinil jest Benedikta Šefránka, vašeho spoluměštěnína, věnným listem, 1) kterýž na jeho duom svědčí, a na některý jiný statek, pravě, že k tomu spravedlnost má, a žádal Vás, abyšte jeho podle toho listu v ten statek uvedli. Tu Benedikt Šefránek odpor učinil, že toho statku nic viec nedrží, ani držel, ani kdy užíval, než toliko že v domu sedí, kterýž jest otec jeho nebožčík koupil a zaplatil, a z toho domu že jemu chce práv býti. Podal toho Výšek na vás, abyšte to rozeznali, má-li jemu toliko z domu práv býti, čili také z jiného statku, poňavadž list jeho svědčí na ten duom i na jiný statek, kterýž jest k tomu domu přislušel. Na to jste Výškovi pověděli, že Benedikt Šefránek toliko z domu vinen jest jemu odpovie- dati, poněvadž jiného statku toho nic nedrží, ani držel, ani kdy užíval, než toliko domu. Tehdy Benedikt Šefránek na jeho ža- lobu odpor učinil takovýto: Že Výškovi bohdá nic vinovat nenie a že ten duom kúpil jest Mikuláš, otec jeho, nebožčík, a zaplatil pravým trhem, a to provedl kniehami městskými a právy vašimi, že ten duom jemu v kniehy městské třími súdy zahájenými podle práva města vašeho zapsán a vložen jest tak, jakož město vaše za pravé jmá, a Výšek ani žádný jiný proti tomu nikdy žádného odporu před těmi súdy neučinil jest. Na to Výšek odpor učinil, že pro některé nesnáze a války dědic toho statku k tomu přijíti nemohl, aby tomu byl odpieral, než že se hlásil k tomu statku za krále Ladislava a za krále Jiřieho, slavné paměti. Na to Benedikt Šefránek s přátely svými odpor učinil, že ani za krále Ladislava, ani za krále Jiřieho, slavné paměti, Výšek ani žádný jiný z toho domu jest jeho nevinil, a že za těch králuov nahoře jmenovaných, slavné paměti, ten duom jemu osvobozen a v městské kniehy zapsán a vložen, 1) Věnný list jest od Václava Pabianka, který zapisuje manželce své Kateřině na všem statku 250 k. grš. věna. Viz Listář I. č. 205. z r. 1404. 18. ledna Dům, o nějž se spor vedl, jest č. 139 v II. čtvrti na náměstí, na rohu do školní ulice.

Strana 222
222 i prvé a že do těchto válek práva šla chudému i bohatému, a svobodně k sobě do měst jezdili a jedni druhým právi byli, také že každý súd podle práva vašeho provolán bývá dvě ne- děle napřed, než-li osazen bude, ktož by k čemu kterú spra- vedlnosť a právo jměl, aby tu odpor učinil tu před těmi třími zahájenými súdy ani Výšek tiem listem, kterýž od osmdesáti let svědčí, ani žádný jiný nikdy se neohlásil, ani odpor proti tomu učinil, by které právo k tomu domu měl, nebo k jinému statku, a že bohdá tiem listem k tomu domu žádného práva nemá. Na to obě straně žádaly, aby jim kniehy čteny byly, a vyslyševše knichy, kterak ten duom prodán jest skrze předky vaše, radu i obec, Benedikt Šefránek skrze přátely své, kteříž podle něho stáli, Výškovi pověděl, že předkové vaši, kteří jsú to prodali, měli k tomu právo a spravedlnosť, a chce-li to Výšek slyšeti, že to chce okázati, kterým sú to právem prodali. K tomu Výšek odpověděl, že i to chce slyšeti. Tu Benedikt Še- fránek s přátely svými pověděl, že paní Kateřina Pabiánková, Tobiášova mátě, od kteréhož Výšek na ten věnný list dobrú voli jmá, jsúci vdovú a mocnú hospodyní i mocna toho domu a jiného statku po muži svém, svévolně nechavši statek svój s jinými některými z města vašeho vyšla jest a odběhla. A to Benedikt Šefránek s přátely svými provedli deseti svědky, do- brými lidmi, věrohodnými mužmi a ženami z vašeho města a z jiného zbožie, kteřížto lidé vzali to před vámi i před Vý- škem k své cti a vieře, k své přísaze i na svú duši, že to jinak nenie, a že jim památno a vědomo jest, že netoliko paní Ka- teřina Pabiánkova, ale mnozí jiní z mužuov a z žen, spálivše své statky dobrovolně na rynku, svévolně s bratřími za Žižky z města vašeho otběhli a pryč šli i jeli. 1) Také okázali maje- stát od ciesaře Sigmunda, 2) slavné paměti, ješto JMCská všecky ty statky, kterých jsú svévolně odběhli a otešli, mocně dal k městu vašemu, aby tiem přiekopy a zdi okolo města opra- vovali, a na užitek obecný obráceny byly; jakož pak na ten majestát i na jiné majestáty a listy a obdarovánie od ciesařuov a od králuov, pánuov vašich přemilostivých, slavné paměti, řádné potvrzení máte. Tu Výšek podal toho na vás, příleží-li to k súdu vašemu, čili nic. Na to jste jemu odpověď dali, že 1482. 1) Z návodu Vác. Korandy přišel J. Žižka do Plzně r. 1419 na konci listopadu a držel se zde až do konce března r. 1420., kdy odešel s pří- vrženci svými na Tábor. 2) Viz č. 268 z r. 1420. 19. prosince, Listář I

Strana 223
1482. 223 jste úředníci JKMti přísežní a JMt ráčil to na váš soud podati a že bohdá v tom zachovati se chcete a svým přísahám dosti učiniti, aby jemu ani Benediktovi Šefránkovi nic ukráceno ne- bylo. A tak rozváživše s pilností všecky žaloby i odpory, že ani Výšek, ani žádný jiný před žádným právem, tak jakož město vaše za právo jmá, žádného odporu neučinil, ani se ohlásil před těmi súdy a právem, když jest Benediktovi Sefránkovi ten duom v kníchy městské vložen a zapsán, také váživše to svě- domie, kterak paní Kateřina Pabiánkova, svévolně z města otběhla a pryč šla, jsúci vdovú a mocnú hospodyní toho statku, že tudy své právo ztratila a že ten všecken statek otběžený spadl na ciesaře Sigmunda, slavné paměti, a JCáMt, jakožto pán váš milostivý, ráčil vám to dáti k městu vašemu, jakož pak majestát vám na to daný svrchu dotčený, šířeji vysvědčuje, tuto jste ve jméno [božie] výpověď a výnos k žádosti obú stran mezi stranami svrchupsanými učinili, že pán buoh pomohl jest a spra- vedlivé právo Benediktovi Šefránkovi, vyššieho jim práva nehá- jíce. A Výšek se odvrhl na nás, jakožto na vyššie právo, vy pak v tom naučenie od nás žádáte. Protož my ve jméno božie z plnosti práva našeho výpovědi a výnosu vašeho, jakožto právě a spravedlivě vyrčeného, pochvalujíc, potvrzujem tiemto listem. Datum feria V. ante sancte Margarethe virginis et mar- tiris gloriose, anno domini M'CCCC LXXX secundo. [Nadpis]: Opatrným purkmistru a konšelóm města Nového Plzně, přátelóm našim milým. Ze Stehlíkovské knihy privilegií městských f. 7. Srj. s tím č. 29 z r. 1454. 5. list., dále č. 266 z r. 1482. 17. srpna, č. 310. z r. 1489. 31. března a č. 311. z t. r. 5. května. O prodeji domu toho Mik. Šefránkovi čteme v soudni knize č. 1. f. 246: Magister ciuium, jurati consules totaque communitas Nowe Plzne in hoc judicio recognouerunt, se — vendidisse domum acialem cum area et omni jure ad eandem pertinente, que iacet penes Pelhrzym sartorem ex vna et Milwussonissam parte ex altera, Nicolao Ssefrankoni et suis heredibus, quam sibi ibidem statim cesserunt et condescenderunt, expurgare et exbrigare contra quemlibet hominem impedire volentem promiserunt. Proclamatum est et nullus contradixit Judicium primum A. d. MOCCCCXLVII f. II. ante Johannis Baptiste. Zápisy soudu II. a III. se nezachovaly. — Po Mik. Šefránkovi přešel dům ten na syna jeho Benedikta.

Strana 224
224 1482. 1482. 7. srpna. 265. Jan Kumpan, měšt. plzeň., zaprodal na domě svém 1/2 kopy roč. platu kazateli ve farním kostele v Plzni. Lukáš Mertlík rychtář, Vít Súkeník — purkmistr, a Martin Ovsík, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, — že — Jan Kumpan, náš spoluměštěnín, — prodal puol kopy platu ročnieho na domu svém, 1) kterýž leží podle domu Smutkovic z jedné a Jiříka Benešova z strany druhé, knězi kazateli do fary v Plzně, — za pět kop grošuov, kterýžto plat — slíbil kazateli — plniti a platiti každý rok rozdielně, počna na sv. Havel, po dání listu tohoto najprvé přieštie, pat- nádct grošuov a na sv. Jiří, potom hned přišlý, tolikéž patnádct grošuov, — a tak jiná léta potom tak dlúho a dotud, dokudž by sobě z uobú stran nedali puol léta napřed věděti. — A kněz kazatel nynější i budúcí má i mieti bude v časích budúciech pána boha prositi každý týden za Prokopovu Rešovu duši i za všecken jeho rod. A jestliže by svrchupsaný Jan Kumpan, nebo jeho budúcí náměstci úrok který nedali atd. (Obvyklá forma hojení se, kdyby se neplatilo, jako při čís. 217.) Tomu ku pevnosti své jsme pečeti na svědomie přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán — léta božieho M'CCCC'LXXXII°, v středu před svatým Vavřincem, mučedlníkem božím. Listina pergamenová v museu plzeňském 250 141 †39, pečeti chybí. Na rubu písmem 15. stol.: „Litera super 1/2 sgna census pro. predicatore. Jan Cumpan.“ Sign. N. 182. 1482. [17. srpna.] 266. Ve při Výška z Blažtice s měštany plzeňskými o statek po Pa- biankové odloženo oběma stranám do soudu zemského. Arehiv čes. VIII. 407. č. 403. Z register soudu komorního Srj. č. 264. z r. 1482. 11. července. 1482. 8. září. V Praze. 267. Král Vladislav k prosbě Petra Ebrzvína z Hradiště povoluje, aby se statkem svým dle vůle své naložiti mohl. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. 1) Jest to dům č. 1. nynější radnice, dům Smutkovic byl č. 290. b., ježto nynější dům č. 290. byly tehdáž dva domy, a dům Benešův jest. č. 2.

Strana 225
1482. 225 Oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás slo- vútný Petr Ebrzvín z Hradiště, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom jemu k tomu povolenie naše dáti ráčili, aby on statek svuoj i děti své zřediti mohl, jakž sě jemu najlépe a naj- užitečněji zdáti a líbiti bude. My v tom hlediece k jeho věrným a ustavičným službám, kteréž nám činil, činí a činiti nepře- stává, a potom tiem lépe aby mohl nám slúžiti, čímž nás mi- lostivějšieho k sobě pozná, i jsúce k prosbě jeho milostí naší hnuti, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí krá- lovskú, svolili jsme a tiemto listem svolujem, povolenie naše královské k tomu dávajíce, aby on všecken statek svuoj dě- dičný, manský neb zapsaný, kterýž má na listech, nebo kterak- koli jinak, a nebo který v časiech budúciech mieti bude, dáti, odkázati nebo poručiti mohl, společně nebo rozdielně, za zdra- vého života nebo na smrtedlné posteli, komuž sě jemu zdáti a líbiti bude, kromě duchovních osob, i také aby mohl teež po- ručníky zdělati dětí svých i statku svého, kohož sě jemu zdáti a líbiti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky, kteréžto dánie, poručenie i také odkázánie, a nebo poručníkuov dětí a statku svého zdě- lánie, tak a vedle toho, jakož sě nahoře vypisuje, chcme, aby tolikéž moci a pevnosti mělo, jakoby dskami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo. Protož přikazujem větším i menším úřední- kóm desk zemských, nynějším i budúcím, věrným našim milým, když by požádáni byli od téhož Petra nebo od poručníkuov jeho, kteréž dělá, aby tento list náš ve dsky zemské vložili, tak aby učinili bez všeliké odpornosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze v neděli den narozenie Panny Marie, léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého druhého, královstvie našeho léta dva- náctého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem domini Pauli de Gensstyn. [Na rubu]: Registrajta. List. perg. v museu plzeňském 333/181 59, pečeť chybí, jen proužek zbyl. Na rubu uprostřed rukou 16. stol. poznamenáno: „Tento list mocný vložen a vepsán jest do desk zemských podle zřiezení zemského léta MVCXXVIII, v outerý před sv. Rehořem“. Nov. sign. N. 135. 29

Strana 226
226 1479. 1482. 29. listopadu. V Nov. Plzni. 268. Racek Rakús z Stachova postupuje dva listy na nápravu v Kozo- lupech Mikuláši Urlejchovi, měštěnínu v Novém Plzni. Já Racek Rakús z Stachova, vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, jakož mám dva listy hlavnie na nápravu ve vsi v Kozolupech po nebožci Petrovi z Stachova, bratru mému nedielnému [sic] a to na službu z též nápravy, první list od duostojného kněze Pavla, božím smilováním opata, kněze Tuomy převora, kněze Jana kantora, kněze Jana, kněze Alexandra a kněze Jana, i všeho konventu kláštera kladrubského, řádu a zákona sv. Be- nedikta; item druhý list hlavní na dvanádcte kop grošóv na tuž nápravu zapsáno na zástavu služby k též nápravě, od duostoj- ného kněze Prokopa, boží milostí opata, kněze Jana, probošta v Přešticích, kněze Jana, probošta v Túškově na Mži, kněze Alexandra i všeho konventu kláštera kladrubského, řádu a zá- kona sv. Benedikta, tak a v ta práva se zapsavše, jakož tíž hlavní listové, o nichž svrchu zmienka jest, všecko v sobě plněji držie, zavierají a svědčie, já nadepsaný Racek dal sem dobro- volně a mocí tohoto listu dávám svú dobrú a svobodnú vuolí múdré opatrnosti muži Mikulášovi Urleichovi, měštěnínu v No- vém Plzni, moc jemu dávaje i plné právo, to, nač zápisy výše- psaní svědčie, jměti, držeti a toho požívati, i s tiem učiniti, jako svým vlastním, tak jistě a svobodně, jako by jemu samému zejmena svědčily, beze všelijakého mého i mých přátel i jiných všech lidí duchovních i světských, jakéžkoli k těm svrchupsa- ným zápisóm po mně právo jmieti chtějících, odporu a přiekazy všelijaké. Toho na svědomie a na jistotu pečeť svú vlastní přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně, a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem vzácné múdrosti purkmistra a rady města Nového Plzně a urozených panoší pana Jana Cehnice z Říčan, Jošta z Tupadl, Miloty Benedy z Šťahlav a Jana Rakúsa z Ko- zolup, že sú oni své vlastnie pečeti k tomuto listu přivěsili sobě beze škody, jenž jest psán a dán v Novém Plzni léta božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého druhého, v pátek v vi- gilii svatého Ondřeje, apoštola božieho. Orig. perg. v museu plz. 233/155 † 26, pečeti chybí. Na rubu poznamenáno: Pro Kozolup. Nov. sign. N. 439.

Strana 227
1483. 227 1483. 31. ledna. Jan syn Mikuláše, řeč. Mikule, z Nového Plzně a z Prahy, prodal 269. dědictví své v Dubnici, dvůr popl. a dva podsedky se vší zvolí a panstvím, Tůmovi Kroupovi z Nového Plzně za 10 kop gr. čes. 1483., v pátek před Hromnicemi. Emler, Pozůstatky desk II. 396. 1483. 12. března. Rozdělení o statek pozůstalý po Lukáši Mertlíkovi, mezi Annou 270. manželkou jeho a knězem Martinem, bratrem jeho. My Tuoma Lemberk purkmistr, Benedikt Šefránek, Ondřej Hořovský, Jan Fegal, Jan Kumpan, Mikuláš Urlich, Martin Ovsík, Matěj Poběžovský, Vávra Pšenička, Jíra Mečieř, Jaroš Kramář a Jan Ondráškuov, konšelee přísežní, známo činíme, — že před- stúpivše před nás s přáteli svými, ctihodný kněz Martin Mertlík a paní Anna, nebožce Lukášova Mertlíkova manželka, a vyznali před námi, že jakož jest po smrti nebožce Lukáše Mertlíka, toho času richtáře, o statek pozuostalý, kterýž spolu nerozdielně měli s týmž knězem Martinem, bratrem svým, některá ruoznice byla mezi stranami, že se vo to přátelsky smluvili a svolili, že paní Anna vuoli měla sobě voliti s sirotky svými nebo Rúdnú, aneb duom 1) se vším svrchkem, jakož pak táž Anna poradivši se, duom sobě a sirotkóm svým vyvolila, a na svoj diel a sirotčí jej s tiem svrchem přijela, a knězi Martinovi Roudná se dostala, a již potom aby kněz Martin jí v to nesáhl, ani paní Anna s sirotky jemu zase též, než kněz Martin proto jakožto strýc těch sirotkuov, což bude moci, k tomu se jmieti a opatřiti, aby se jim spravedlivé stalo. A také všecky dluhy mají ze spolka platiti a kněz Martin má tu v tom domu v světnici na rink dvě letě od té smlúvy pořád zběhlé bydleti beze všie překazy. A na to obě straně daly památné. Actum anno domini M“ etc LXXXIII° feria IIII. ipso die s. Gregorii. Lib. empt. et vend. 212 f. 25. b. Srj. č. 92. z r. 1461. 4. 271. září a č. 402. z r. 1495. 16. března. 1483. [31. července.] Kr. Vladislav před morem odjel z Prahy do Plzně, kdež z dvo- řanů jeho zemřel Mik Velbloud, milovník přijímání p.o., a tu 1) Čís. 4. na náměstí v VII. čtvrti. *29

Strana 228
228 1484. v Plzni jest pochován. Král z Plzně jel do Třebíče a tu byl přes ten mor. Palacký, Staří letopisové češ. 232. Tomek Děj. Prahy X. 37. 1484. 5. července. 272. Elška z Plzně, jeptiška v klášteře svt. Anny, jinak svt. Vavřince v Starém m. praž., uvádí se s druhými členy konventu při prodeji domu klášteru patřícího. Léta 1484. v pondělí po sv. Prokopu. Archiv český VIII. 497. č. 132. 273. 1484. 23. července. V Novém Plzni. Vít soukenník, měšt. plzeň., činí konšely plzeňské pány podacími svého oltáře nejsvětější Trojice ve farním kostele, ke kterému ode- vzdal plat roční 19 kop, zakoupený v Nevřemi na uroz. Markvar- tovi z Ulic a v Příšově. Já Vít Súkenník, měštěnín v Novém Plzni, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, tak jakož mám list hlavní na správu bez jedné dvadceti kop groší, platu ročnieho dědičného, ve vsi v Nevřemě s kurmi, s vajci, s robotami i s jinými požitky, v týž plat počtených [sic), v kterémžto listu jistec jest urozený panoše Markvart z Ulic a v Přiešově, a jeho rukojmě a správce sú s ním a zaň urození panoše Lvík z Ulic, Vilém z Přestavlk a na Bubně, Linhart a Jan bratřie z Hrádku, Jan Habart z Strochovic, Jan Ulický z Plešnic, tak jakož týž list hlavní nadepsaný všecko v sobě plnějie a šíře zavierá a svědčí, já nadepsaný Vít dal sem dobrovolně i mocí listu tohoto dávám svú dobrú a svo- bodnú volí ten jistý hlavní list se vším právem plným mým, což mi jeho jest koli přislušalo v témž listu, vzáctné múdrosti pánóm purkmistru a konšelóm města Nového Plzně, nynějším i také budúcím, aby oni tiem hlavním listem mohli sobě ob- držeti všecko právo tak vcele a mocně, jakožto já sám a jako by jim samým zejmena svědčil, toto však znamenitě vymieňuje, že ten plat nadepsaný, purkmistr a konšelé nahořepsaní i jich budúcí, vybierajíc obraceti a dávati mají kaplanu mému, knězi Petrovi, k oltáři svaté Trojice a Navštievenie 1) panny Marie, u fary sv. Bartoloměje v Novém Plzni, jdúce z rynku u dveří najprvní oltář, i budúcím kaplanóm téhož oltáře po všecka léta a časy budúcie, při rociech sv. Jiřie a sv. Havla tak, aby to ka- 1) Viz list 1485. 25. dubna, kde se praví „Zvěstování P. Marie“.

Strana 229
1484. 2 229 planstvie nescházelo věčně a to vedle tohoto mého nadánie a zřiezenie, totiž kaplanu patnádcte kop platu ročnieho a ostatek platu na opravu a ozdobu téhož oltáře. A prosím svrchupsaných pánuov, purkmistra a konšeluov, nynějších i budúcích, aby na králi JMti dosiehli povolenie, aby plat svrchupsaný mohl ve dsky zemské vložen a utvrzen býti k nadepsanému kaplanství, vedle práva a obyčeje, jakož jim toho úplně věřím nad jiné přátely své a k tomu jim mocně dávám poddacie k tomu oltáři. Toho na jisté zdrženie a svědomie i na pevnosť svú vlastní pečeť přivěsil sem k tomuto listu dobrovolně a pro dalšie a širšie svědomie prosil sem urozených panoší Levy z Mašťova, miestosudí královstvie českého, Ondřeje z Tišňova, miesto pí- saře desk zemských téhož královstvie, Jošta z Tupadl, Václava a Petra, bratří Ebrzvíny z Hradiště že sú oni své vlastnie pe- četi k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest psán a dán v Novém Plzni, léta po narození syna božieho tisícieho, čtyřstého osmdesátého čtvrtého, ten pátek před svatým Jaku- bem, apoštolem božím. Listina pergamenová v museu plzeňském 236/190 † 34, pečeti chybí, sign. nov. N. 183. Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 197. Ve výtahu uvádí odkaz tento též Plachý v Pamětech 34. 1484. 26. července. (V Plzni.) Rada m. Plzně zavazuje se, že chce řádně spravovati kaplanství 274. Víta soukeníka s platem, v Nevřemi k němu zakoupeným. My purkmistr a rada města Nového Plzně jménem naším i našich budúcích vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, jakož múdrý a opatrný muž Vít Súkeník, spolusúsed náš, učinil nám dobrú vuoli na list a zapsal jest plat svuoj dědičný v Nevřemě a to nám k věrné ruce svěřil a zapsal, abychom týž plat vybierajíc dávali knězi Petrovi, kaplanu jeho i budúcím kaplanóm k oltáři sv. Tro- jice a Navštěvenie panny Marie 1) a to rozdielně, polovice při každém sv. Havle, a což by koli viece platu mimo těch pat- nádet kop zbývalo, to kaplané budúcí mají vybierati a na opravu a ozdobu oltáře svrchupsaného s vuolí a vědomím pan- ským obrátiti, a z toho pánóm počet učiniti. My pak znajíce vieru a příchylnosť jeho k nám, slíbili jsme a mocí listu tohoto slibujeme tomu všemu dosti učiniti a ten plat tak vydávati 4) Srj. list r. 1485. 25. dubna, kde se praví „Zvěstování F. Marie.„

Strana 230
230 1484 časy buducie a věčné kaplanóm beze všeho zadrženie a odpor- nosti všelijaké. Pakli bychme tomu dosti neučinili, jehož bože nedej, tehdy dáváme knězi Petrovi, kaplanu — i budúcím ka- planóm, tiemto listem plnú moc a právo, aby nás i budúcie naše mohli upomínati, abychom tomu poručenstvie a svěřenie dosti učinili, s pomocí pražské kapitole a starších svých tak dlúho, dokudž by se tomu všemu dosti nestalo tak, jakož jest nám — svěřeno. Tomu všemu ku pevnosti a na zdrženie pečeť města našeho — kázali jsme s naší dobrú vuolí a vědomím přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého čtvrtého, v pondělí po sv. Jakubu Velikém, apoštolu božiem. Listina pergamenová v museu plzeňském 303/174 + 50, pečeti jsou utržené, sign. nov. N. 184., opis v liber empt. et venditionum N. 212 f. 172. b. Knihy erekční XIII. 114. 1484. 23. října. 275. Výpověď ve sporu obce m. Plzně s uroz. Václavem Točníkem z Křímic o mez a cestu přes občiny u louky Mazínu pod Račici. My Leva z Maštova, místosudí království českého, a Ondřej z Tišňova, místopísař desk téhož království českého, smlouvce, voleni od múdrých a opatrných pánův, purkmistra, konšelův a vší obce města Nového Plzně s jedné a od urozeného panoše Václava Točníka z Křimic z strany druhé, a my Jan Cehnice z Říčan, Petr Ebrzvín z Hradiště, Markvart z Ulic a na Příšově, Jan Habart z Strochovic a na Vrtbě, přátelé od nadepsaných stran, obú stranú voleni a přidáni, vyznáváme tímto listem přede všemi, kdož jej čísti, nebo čtúc slyšeti budou, tak jakož jsou svrchupsané strany na nás, nadepsané smlouvce a přátely vydané, mocně přestaly o tu při a nesnázi, kteráž jest mezi nimi byla o mez a o cestu a obec, kteráž jest okolo louky, řečené mazín, počna od dolejšího konce též louky nahoru jdouc ke vsi k Račicům pod vinicemi, i také o kus řeky1), kteráž jest konec téhož mazínu dolův, my nadepsaní smlouvce všickni chtíce, aby ta nesnáze a různice mezi svrchupsanými stranami tak, jakož jsou na nás mocně toho přestaly, minula, takto o těch nadepsaných věcech mocně a konečně vypovídáme: Nejprvé aby tý obce nadepsané obě strany spolu požívaly a také aby obojí přes tu obec cestu měly, tak aby mohly obojí 1) Totiž Mže

Strana 231
1485. 231 i jich budoucí choditi, jezditi s vozy i s koňmi beze vší překážky jedné strany; druhé po všecky časy také aby páni Plzeňští, i obec jich i budoucí, přes již řečenou obec cestu vozní měli a jezditi dopustili a to s jich vůlí na svrchupsanú louku i z louky bez překážky nadepsaného Václava Točníka i jeho lidí z Račic i jich budoucích. A co se nadepsaného kusu řeky dotýče, také též vypovídáme, aby té řeky spolu obě strany požívaly, počnouc od konce dolejšího nadepsané mazínu louky dolův až do vrbí, jedna, kteráž stojí na hrázi též obce z té strany mazínu a druhá, kteráž stojí z druhé strany proti ní, u kterýchžto vrbí mezníci kamenní jsou usazeni na tom místě, kdež jsme jim ukázali. A tuto výpověd svrchupsané strany slíbily jsou držeti a zachovati ctně a právě jako dobří lidé, a my smlouvce nadepsaní a přátelé od stran vydaní, pečeti naše vlastní na svědomí věcí nahoře psaných přitiskli jsme k tomuto listu, jenž jest dán léta božího tisícího čtyřstého osmdesátého čtvrtého tu sobotu po jedenácti tisících] panen. Opis v rejstříku mezním lesů městských, N. 44. f. 112. 1485. 25. dubna. Vít soukenník, měšt. plz., s povolením královským vkládá do desk zemských nadání k oltáři Zvěstování P. Marie ve farním kostele v Plzni, totiž plat 15 kop ročních na vsi Nevřemi s jinými ještě dávkami; správu této vsi svěřuje po smrti své konšelům m. Plzně. 276. Extractus de tabulis terre. Vitus pannifex, civis civitatis Nove Plzne, protestatus est coram beneficiariis pragensibus, quod hereditatem suam in Newrzemi, villam, curias rusticales cum censu, in quibus resi- dent Wanko, solvens tres sexagenas minus XII. grossis, qua- tuor gallinas, triginta ova, decem dies robotis census annui; Massko solvens tres sex. minus XX gros., sex. gallinas, mediam alteram aucam, quinquaginta ova, quindecim dies robotis cen- sus annui; Martinus solvens duas sex. [minus] XII gros., qua- tuor gallinas, XXX ova, unam aucam, X dies robotis census annui; Biskup solvens duas sex. minus X gros., quatuor galli- nas, XXX ova, vnam aucam, X dies robotis annui census; Chmelik solvens III sex. minus octo gros. sex. gallinas, quin- quaginta ova, mediam alteram aucam, quindecim dies robotis annui census, et Jawrba solvens II. sex., viginti gros., quatuor gallinas, triginta ova, unam aucam et X dies robotis annui

Strana 232
232 1484. census; [et] agris cultis et incultis, pratis et omni libertate ad ea pertinente ita et in eo iure pleno, prout sibi tabule Mar- quarde de Vlicz plenius testantur. In quibus hominibus infra nominatis dominus Petrus ca- pellanus et futuri capellani habere debent quindecim sexagenas grossorum census annui, et quidquid ultra de censu et aliis uti- litatibus in dictis hominibus resultat ultra prefatas quindecim sexagenas grossorum census annui, quia hoc ita ordinari debet, prout inferius scribitur. Dedit et dare potuit post mortem suam et non prius in remedium salutare anime sue et suorum pre- decessorum pro altario beate Marie virginis Annunciacionis, in ecclesia parochiali sancti Bartholomei in Nova Plzna, quod altare situatum est contra aliud hostium quoad circulum, et do- mino Petro, altariste eiusdem altaris presenti et futuris altari- stis et capellanis eiusdem altaris, in perpetuum et eis de pre- fato censu hered tarie et im perpetuum condescendit cum ea tamen condicione, quia prefatus Vitus, donec vixerit, pro se collacionem et direccionem eiusdem altaris reservat, et quando- cunque ipsum Vitum mori contigerit, quia eandem collacionem et direccionem dicti altaris dat et donat magistro civium et consulibus civitatis predicte Nove Plzne, presentibus et futuris in perpetuum, ita videlicet, quod dicti magistri civium et consules, eiusdem civitatis Plznensis, in dictis hominibus habere debent dominium post mortem ipsius Viti, et prefatus dominus Petrus capellanus ac futuri capellani eiusdem altaris omnem censum in dictis tollere et recipere debent, et pro se et suis succes- soribus tamen prefatas quindecim sexagenas grossorum census annui tollere, et de residuo censu, quidquid magis restat ultra easdem quindecim sexagenas grossorum census predicti, racionem facere debebunt magistro civium et consulibus predictis singulis annis. Et quia hoc converti debet super emenda et necessitatem dicti altaris absque omni contradiccione. Si vero sepe dicti magister civium et consules, presentes et futuri, dictum capellanum aut successores capellanos, in percepcione dicti census impedirent, a na to moczy sáhly, si quidem sepe dictus census ad idem altare non sit receptus et ita ordinatus, ut prefertur, ex tunc iam dictus capellanus aut futuri capellani cum auxilio prelatorum capitoli ecclesie pragensis poterint eos ad hoc adaptare, ut prefatus census ita ordinetur ad supra dictum altare ita, vt prefertur, perpetue et in ewum. Et iam dicti cives Nove Plzne ad hoc se benivole submiserunt

Strana 233
1485. 233 et consenserunt. Ad quam intabulacionem serenissimus princeps et dominus, dominus Wladislaus, Bohemie rex etc., suum gracio- sum prebuit consensum, nuncius ad tabulas fuit ex parte regie maiestatis Johannes de Rupow, prothonotarius regni Bohemie, magister curie regalis referens premissa, a regia maiestate specia- liter delegatus. Actum anno domini millesimo quadringentesimo octuagesimo quinto, feria V.1) in die sancti Marci evangeliste, Sumptum de tabulis terre de mandato serenissimi principis et domini domini Wladislai, Boemie regis etc. predicti, Johanne de Rupow prefato referente. Andreas de Tyssnov vicenotarius tabularum terre. Nadpis: Sequitur dotacio altaris s. Trinitatis el beate Marie virginis Annunciacionis in parrochiali ecclesia s. Bartholomaei in Nova Plzna, facta per discretum Vitum pannificem, dicte civitatis concivem 1485. Z knih erekčních XIII. 113. — Emler, Pozůstatky II. 401. 1485. 28. dubna. Albrecht z Týnce zapisuje manželce své uroz. pí. Hedvice z Domaši- ček věna jejího 100 kop gr. míš. na všem statku svém v Týnci. Já Albrecht z Týnce, seděním tudiež, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude, že sem dlužen pravého a jistého dluhu sto kop grošóv dobrých, střiebrných, širokých, miešenských, rázu mečového, aneb za tu summu zlatých uherských nebo rýnských, na zlatě, na rázu, na váze i na pádu pravých a dobrých, po čemž času plněnie zlatí platiti budú v kraji plzeňském, urozené paní Hedvice z Domašiček věna jejieho, i tomu každému, ktož by tento list měl s její dobrú volí. A těch sto kop grošóv již psaných ukázal sem, ujistil i zapsal jie, manželce mé, a mocí listu tohoto ujišťuji, ukazuji a zapisuji a mocně zavazuji na dvoře svém v Týnci, na lukách, na dědinách, na řece i na tom všem, což k tomu dvoru přislušie, takovúto měrú: Jestli že by mne prvé pán buoh smrti neuchoval nežli nadepsané panie Hedviky, manželky mé, tehdy hned po mé smrti má se toho dvora zmoc- niti a toho požívati, a odtavad aby] žádným obyčejem hýbána ne- byla ani utiskána, dokudž by jie sto kop grošóv tak, jakož svrchu- psáno jest, věna jejieho nahoře psaného, zaplaceno úplně a docela nebylo od toho, komuž by po mé smrti výplata přislušala. Ale 277. 1) Sv. Marka bylo v pondělí, tedy fer. II. a ne ve čtvrtek. fer. V. 30

Strana 234
234 1485. že nynie ke dskám zemským přístupu jmieti nemohu ani k nim přijíti, než vedle toho svolenie, kteréž se jest stalo pány zem- skými, rytieřstvem a zemany, a k tomu s povolením krále JMti na sněmu u Hory léta božieho MCCCCLXXXIII° o svatém Mikuláši, aby sobě všichni dobří lidé své věci jednali, řiedili a zapisovali listy pod pečeťmi dobrých lidí, a že to tak mocno má býti, jakoby dckami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo, protož já nadepsaný Albrecht z Týnce mocí nadepsaného svolenie dávám tiemto listem plnú moc i právo, když by koli svrchupsaná paní Hedvika k úřadu desk zemských přišla, a dsky zemské řádně vedle práva byly otevřeny, a toho požádala od týchž úředníkóv, aby jie nadepsané věno ve dsky zemské vložili a zapsali, že jie vloženo a zapsáno býti má, neb jest k tomu má plná a dobrá vóle. Toto jest v tom znamenitě vymieněno, jest-li že by pán bóh prve svrchupsané manželky mé smrti neuchoval nežli mne, tehdy tento list a zápis aby dále k nižádnému neměl žádné moci ani kterého práva, a svrchupsaných sto kop mají zase na mě připadnúti plným právem bez zmatku všelijakého, a list tento aby mi vrácen byl zase v mú moc bez odpieránie a odmlúvánie všelikterakého. Toho na jistotu a svědomie pečeť svú vlastní přivěsil sem k tomuto listu a pro další a širšie svědomie prosil sem urozených panoší, Jana z Bratronic, Václava Ebrzvína z Hradiště, Ruprechta Hoštálka z Hognestu a Heřmana z Žernovníka, že sú oni své vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého osmdesátého pátého, ve čtvrtek po svatém Marku, evangelistovi božiem. Listina pergamenová v museu plzeňském 263/153 † 24, pečeti chybí, sign. N. 380. 278. 1485. 5. května. Na hradě pražském. Vít Soukenník, městěnín, dal svým nákladem postaviti ve farním kostele oltář nejsv. Trojice a zřídil při něm kaplanství, ke kterému zjednal roční plat 15 kop grš. na vsi Nevřemi. Podací podržel do smrti pro sebe a po smrti své přenáší je na konšely m. Plzně, jimž svěřuje správu vsi Nevřemě. Paulus, Pragensis et Zderascensis ecclesiarum prepositus, visitator archiepiscopatus eiusdem, a sede apostolica specialiter deputatus etc, decretorum doctor, vniuersis et singulis Christi fidelibus, presentibus et futuris, presentium noticiam habituris, salutem in Jhesu vero, salutari et presentibus pro salubri

Strana 235
1485. 235 exemplo fidem dare. Constitutus nuper coram nobis persona- liter prouidus vir, Vitus pannifex, ciuis in Noua Plzna, literam quandam noui ministerii, seu altaris fundacionem et dotacionem continentem in se cum transsumpto ex tabulis regni, sigillo magistri ciuium et dominorum consulum memorate ciuitatis in pressula pergameni pendenti roboratam, exhibuit et cum ea, quam decuit, reverencia, porrigendo supplicandoque precatus est, ut literas ipsas pariter cum effectu fundacionis sue atque dotacionis confirmare, actisque nostris pro futura rei memoria inserere velimus et dignaremur. Cuius quidem fundacionis et do- tacionis effectus sequitur in hec verba. In nomine domini amen. Ego Vitus pannifex, ciuis in Noua Plzna, animaduertens, quod diuina permissione parentibus, vxore ac liberis orbatus sum, et ad usque senectutis devenerim annos, voluensque illud in animo meo, quod transit mundus et concupiscencia eius, quod nichil in eo stabile repertum est et post huius vite exitum nil me aliud recepturum scio, nisi quod ex bono uel malo opere meruerim, cupiens itaque diem extre- mum vite mee pietatis preuenire operibus atque facultatum mearum heredem facere Christum, sana mente et deliberato animo, pro laude singularum Saluatoris nostri eiusque inteme- rate matris Virginis Marie et omnium Sanctorum dei, pro reme- dio salutari anime mee, progenitorum meorum, ac coniugis mee, altare nouum sub titulo sancte Trinitatis et excellentissime Vir ginis Marie in ecclesia parochiali, sancti Bartholomei Noue Plzne, per me erectum, fundatum et exstructum, situmque con- tra januam, qua itur ad circulum ciuitatis, erexi et presentibus effectualiter erigo, dono erectum et dotatum esse cupio, pro- illoque et eius ministro presenti et futuro deputo, do et assigno quindecim sexagenas census annui, liberi, nudi et perpetui, in villa dicta Newrzem, quam pro dicto altari de speciali consensu et fauore serenissimi principis ac domini domini Wladislai, Bo- hemie regis etc, domini nostri graciosissimi, hereditarie emi et comparaui, emptamque tabulis regni, prout moris est, firmam, ita ut capellanus meus, dominus Petrus de Plana et singuli eius successores dictas XV sexagenas ex rusticis memorate ville in litera dotacionis ex nomine designatis et eorum succes- soribus plene ac sine diminucione perpetue tollant et accipiant diuisim, vt puta pro festo sancti Galli VII sexagenas cum di- midia et circa festum sancti Georgii totidem, quitquid vero vltra illas XV sexagenas resultauerit, fabrice et procuracioni 30*

Strana 236
236 1485. altaris, scilicet librorum, vestimentoque et hiis similium depu- tari debet atque impendi, et de exposicione huiusmodi capella- nus ipse singulis annis dominis consulibus Plznensibus racionem facere teneatur, quem itaque per ebdomadem ad quinque missas legendas per se uel per alium substitutum asstrictum esse cupio et volo, vnam de beata Virgine Maria, duas pro defunctis, re- liquas autem iuxta temporis cursum et suam deuocionem com- pleat; casu eciam, quo aliquam ex illis sine causa racionabil omiserit seu neglexerit, vnum grossum pene nomine pauperibus aut scolaribus erogare pro elemosina teneatur, super quo suam onerari volo conscienciam. Ius patronatus seu presentandi, quoad vixero, mihi reseruo, post mortem autem meam ad ma- gistrum ciuium et consules Plznenses pleno iure spectare volo, id perpetue aput illos mansurum, quibus eciam dominium lai- corum dicte ville mee Newrzem trado et committo, prout cla- rius hec in tabulis regni exprimitur, vt ipsi ministro alfaris in percipiendis memoratis censibus sint auxilio et consilio since- riter, cupio et rogo. Casu itaque, quo id facere neglexerint aut census tales temere occupauerint, volo ut minister ipse, qui pro tempore fuerit, possit eos ad hoc per prelatos Pragensis ecclesie censuris compellere ecclesiasticis juxta literam illam, mihi ab illis sub sigillo ciuitatis factam et datam. Rogo igitur instanter et attente, reuerendum in Christo patrem, dominum administratorem archiepiscopatus Pragensis etc., quatenus hanc meam fundacionem, dotacionem et ereccionem benigne et fauo- rabiliter admittere et acceptare velit, ipsam in perpetuum bene- ficium ecclesiasticum erigere, approbare et confirmare dignetur, actisque Pragensis ecclesie inserere, recepturus proinde ex deo nostro perpetue remuneracionis mercedem. Amen. Nos considerantes premissa ex zelo deuocionis procedere et in diuini cultus augmentum prouenire, pensantes itaque, quod in hiis, que bene petuntur seu desiderantur, effectum negare non conuenit, peticionibus supranominati Viti pannificis, velud iustis et racionabilibus, fauorabiliter annuentes, dictum altare in perpetuum beneficium ecclesiasticum erigimus et creamus, prescriptosque census et redditus ipsi altari et eius rectoribus perpetue annectimus, vnimus et incorporamus, jus patronatus et singula alia superius descripta cum omnibus suis punctis, clausulis, condicionibus et articulis approbamus, ratificamus, auctorisamus et auctoritate ordinaria in dei nomine presentibus confirmamus. In quorum fidem et testimonium presentes literas

Strana 237
1485. 237 fieri, actis ecclesie Pragensis de verbo ad verbum inscribi et sigilli officii administracionis iussimus appensione communiri. Datum in castro Pragensi anno domini M CCCC"LXXXV°, die quinta mensis Maii. [Nadpis]; Přiepis listuov páně Vítuov na vyzdviženie jeho oltáře etc. Z opisu v liber emptionum et venditionum N. 212. f. 172. v městském hist. museu v Plzni. — Knihy erekční XIII. 114. 1485. 1. října. (v Plzni.) Konvent řádu kazatelského v Plzni postupuje městiště své, sousedící 279. s domem kaplanským, kaplanům, aby si tu zříditi mohli zahrádku pro pohodlí své a za to mají klášteru platiti 7 denárů. In nomini domini amen. Notum sit vniuersis literas presentes inspecturis seu audituris, quod ex beneplacito serenissimi domini regis Bohemie, domini Wladislai et ad preces venera- bilium dominorum, domini Johannis de Rokyczana, archidyaconi Pilsnensis, et domini Thobie de Tischnouicz, decretorum baccalarii et canonici s. Apollinaris ac domini Stephani, plebani in Kostelecz, aliorumque dominorum alteristarum et capellanorum, pro tunc in civitate Pilsnensi existencium, nec non ad instanciam pruden- cium virorum dominorum magistri ciuium atque aliorum de consulatu eiusdem ciuitatis, nos fratres Nicolaus Sunnenberger prior, Eberhardus supprior, Thomas predicator theutonicorum, Martinus predicator Bohemorum, atque omnes alii fratres, pro tunc conventus Pilsnensis ordinis Predicatorum, cum voluntate tamen ac licencia reuerendi patris Georgii de Cadana, sacre theologie baccalarii, prioris nostri prouincialis pro tunc, condes- cendimus quoad nostrum' fundum per modum locacionis, in spacio quasi triginta pedum per quadrum, ad hortulum pro solacio et comoditate supramemoratis capellanis juxta domos ipsorum, sub talibus cum condicionibus, vt ipsi domini capellani seu altariste, pro tempore in domibus conuentui nostro prefato contiguis commorantes, singulis annis futuris perpetuis temporibus circa inicium quadragesime dent pro quolibet ipsorum, siue pauci existant siue multi, septem denarios vsuales currentis monete infallibiliter per modum census nobis supradictis fra- tribus Predicatoribus, aut nostris sequacibus ex nostro fundo. Sed nec ipsi sepedicti domini capellani siue altariste, vel eorum sequaces pro tempore vsum hortuli habentes, sine speciali

Strana 238
1486. 238 consensu nostro vel fratrum futurorum, prioris et aliorum pro tempore existencium in nostro prefato conuentu, debebunt aut poterunt facere aliquam structuram contiguam ecclesie nostre, vel super muros uel fundum supramemorati hortuli, quod si oppositum factum fuerit aut aliquid attemptatum, quod esset in preiudicium nobis uel nostris successoribus, vel contra supra expresa, vel prefate domus, que pro nunc sacerdotibus, altaristis et capellanis sunt deputate, ad vsum conuerterentur secularium, nos fratres supra expressati aut nostri successores, ex tunc facultatem habebimus aut habebunt liberam, repetendi fundum nostrum et diruendi muros supra nostrum fundum constructos et occupandi spacium hortuli pro nostro libitu et voluntate et supradicti domini capellani, pro tempore domos supramemo- ratas inhabitantes, tenebuntur murum hortuli sine impensis fratrum construere, constructum illesum custodire, dirutumque reparare. Et ad horum omnium robur et euidens testimonium nos sepedicti fratres, hanc literam dominis venerabilibus capel- lanis dedimus et reuerendum patrem nostrum, provincialem priorem super expressum, humiliter rogauimus, quatenus sui officii sigillum his literis appenderet cum nostris sigillis officii prioratus et conuentus supra expressis. Datum prima die mensis Octobris anno domini millesimo quadringentesimo octogesimo quinto. List. perg. v čes. zem. museu v Praze. Pečeti visely na proužcích, chybí však všechny tři. — Na rubu jinou pozdější rukou připsáno: Dům kaplanský. — Viz o domě kaplanském č. 286 z r. 1487. 8. ledna a poznámku k tomu. 1486. 23. února. Pan Půta z Rizmberka a z Švihova vinil Plzeňské, že mu za pří- měří velikou škodu učinili, ač se před tím listem vlastním zavázali, že kdyby co proti němu a lidem jeho jednati chtěli, že mu dají týden napřed věděti. Plzeňští tomu odpírali. I král s pány a vlady- kami vynesli nález, že dle smlúv olomuckých ustanoveno, že všecky věci, což by strana straně učinila po smlouvě vratislavské, mají býti souzeny v Kladště. A v ty časy, když se ty škody staly, byli Plzeňští poddanými krále uherského, protož král s pány Plzeňské pozůstavuje podle znění těch smluv. Dále vinil p. Půta Plzeňské z rukojemství na 100 k. grš, za kteréž p. Vilém z Rizmberka strýc jeho za některé Plzeňské králi Jiřímu slíbil a dosud není od nich vyvazen. Král s pány nařizují, aby Plzeňští zaplatili p. Půtovi 280.

Strana 239
1486. 239 100 k. dle znění listu ve čtyřech nedělích. Actum 1486., fer. V post Catedram s. Petri. Emler, Pozůstatky I. 201. 1486. 16. května v Plzni. Provincial řádu kazatelského činí členy bratrstva svt. Panny Barbory 255. v Plzni účastnými všech duchovních milostí řádu proto, že bratr- stvo jest tak štědré ke klášteru kazatelskému v Plzni. Deuotis et in Christo sibi dilectis de fraternitate beate Barbare existentibus, mechanicis vtriusque sexus, in nostro conuentu Pylznensi talem fraternitatem peragentibus, cum anni- uersariis consuetis, dyocesis Pragensis, frater Georgius Nigry, sacre theologie baccalarius, prior prouincialis per Bohemiam et Morauiam, ordinis Predicatorum, salutem in domino Jhesu et eternorum affluenciam gaudiorum. Vestre deuocionis affectus, quem vos ad nostrum ordinem habere audiui, exigencia digna requirit, beneficia, nostro collata ordini a copiosa clemencia nostri saluatoris, vobis graciosius impartiri. Propter quod uobis omnium missarum, oracionum, jeiuniorum, abstinenciarum, vigili- arum, laborum, predicacionum ceterorumque bonorum spiritu- alium, que per fratres et sorores nostri ordinis in pretactis prouinciis fieri dederit, actor omnium bonorum dei, filius Jhesus Christus, participacionem et confirmitatem concedo in uita pariter et in morte, vt sic adiuti multiplici suffragiorum auxilio merea- mini hic augmentum gracie et in futuro premia eterna possidere. Volo insuper et ordino, ut post uite vestre occasum in capitulo nostro prouinciali anime fratrum oracionibus deuote recomen- dentur, si obitus uester ibidem denunciatus fuerit et pro eis fiat, sicut pro aliis huiusmodi confraternitatem habentibus consueuit fieri. In quorum robur et testimonium sigillum mei officii duxi presentibus appendendum. Datum in nostro conuentu Pylznensi feria III. Penthecosten, anno domini millesimo quadringentesimo octogesimo sexto. Listina pergamenová v museu plzeňském 240/161 +33. Pečeť loďkovitá visí na provázku, úplně zachovalá s opisem majuskulním: † S. PRIORIS PROVINCIALIS PROVINCIE BOHEMIE ORDINIS PREDICATORVM, uprostřed sedící světec v řasnatém plášti, s rukama vzhůru zdviženýma, pod ním letočet 1481.; sign. N. 307.

Strana 240
240 1486. 1486. 8. července. V Brodě (Něm.). 82. Vyslaní Budějovičtí podávají zprávu, kterak jedouce do Jihlavy s králem, meškáni jsou nepříjezdem krále uherského. Plzeňský jeden (totiž posel) jest zde též. Ex Broda sabbato die s. Kiliani anno etc. 86. Palacký, Archiv VI. 208. č. 96. — Viz Palacký Dějiny IV. 1. 158. král Matiáš přijel teprve 1. září a pobyl s kr. Vladislavem v Jihlavě po 10 dní. 1486. 7. listopadu. V Nové Plzni. 283. Rada m. Plzně přimlouvá se u konšelů Vratislavských, aby Mar- tinovi Čechovi, kterému v Plzni jakýs obchodník z Mostu zabavil zboží, dosvědčili, že si zboží toto vyměnil ve Vratislavi, jak o tom svědčil list rady Vratislavské, který však Martinovi byl na cestě ukraden. Serviciis amicabilibus et obsequiosis premissis. Famosi et spectabiles domini amicique sincere dilecti. Martinus Bohemus, litere presentis ostensor, nostrarum in presencia comparens, amicis sibi coadjunctis, dolorose conquestus est suo de infur- tunio, quod sibi accidit in nostra civitate per quendam homi- nem negociatorem de Ponte, quoniam substanciam sibi arestat, nec possidere permittit, volens sua dampna in eo recuperare sibivole, quod eidem nequaquam permitemus usque ulteriorem discussionem. Famosi domini! Vos non lateat, quo modo Mar- tinus Bohemus informans informat nos, quod hec eadem sub- stancia, non nisi ut propria ad eum pertineret, hoc asserit con- stanter, quod eandem vestra in urbe commutacione a domino Dominico, vestre civitatis concivi, obtinuit, medium tercium millenarium et ducentarum pellium asperiollorum ungaricalium et quod dedisset pro pellibus supradictis camchas [sic] cum auro. Eciam graciosi domini, idem Bohemus iam nominatus informat nos, quod idem dom. Dominicus a vestra favorabilitate literam in testimonium creditoriam ei disposuerat, huius gratus existens, una nobiscum grates gratibus accumulat. Sed illa litera testa- toria a vobis ad nos non pervenit et hoc non ex alia causa, nisi quia eidem est furata in via a quodam servo, quem sibi subordinaverat in vestra civitate in servitutem, credens enim eidem antecessit, currus 1) in equo dictus Bohemus, servo illo Stanislao circa currus relicto, putans fidelem, reperit eum ut 1) Správně: currens.

Strana 241
1486. 241 infidelem, nam ipse fugit, ut pessimus nequam, dampnum in- ferens domino suo ; furtum enim comittens et literam inter ce- tera abstulit, nec scitur de eo quidquam, nec quis potest nar- rare, et ex hinc litera ei deperiit. Et huius contingentis eviden- ciam ad plenum comprobavimus, nam unus ex hincolis nostris et concivis, cui digna adhibenda est credulitas, presens affuit et ille nos totum informavit, quomodo litera, a vobis missa, deperdita est. Quare graciosi domini, cognoscentes, quia infinita uni accidunt, sicut et Bohemo accidit, nulla interveniente fraude, quantum in eo fuit, optantes optamus humiliter vestras famosas circumspecciones, quatinus eidem Martino in causa supranotata velitis graciosi fore coadiutores, ut possit illa adipisci, absque eius ul terijoribus dispendiis et dampnis. Idem facientes causa iusticie, que est preclarissima virtutum, nostras eciam vobis promptas et serviles complacencias in similibus aut maioribus admercentes. Datum in Nowa Plzna feria tercia ante Martini, anno domini M° etc. LXXX° sexto. Magister civium et consules civitatis Nowe Plzne. [Nadpis na rubu]: Famose circumspeccionis dominis consulibus civitatis Wratislaviensis, amicis nobis multum dilectis. Orig. papírový v městském archivu ve Vratislavi, v oddělení Correspondenzen. List byl zapečetěn červenou pečetí, která jest od- padlá. Opis opatřil mně laskavě p. Dr. Kamil Krofta. 1486. 10. listopadu. Poručník zemřelé Dor. Kurtinové vyplatil 60 k. m. z milosti na 284. prosbu příbuzných a na přímluvu městské rady dětem po zemřelém Janovi Urleichovi a manželce jeho, která byla sestrou Jana Kurtina. Jan Kladrubský purkmistr, Jan Fegal, Martin Ovsík, Ši- mon Blažkuov, Jan Kumpán, Bárta z Úterého, Prokop Purkrá- bek, Tuoma Lemberk, Beneš Homole, Krištofor a Matěj kramář, konšelee přiesežní, známo činíme —, jakož nebožka paní Do- rota Kurtinová — kšaft podle práva a obyčeje města našeho učinila, a — udělala mocného — poručníka Heřmana z Žer- novníka, spoluměštěnína našeho tak —, jest-li že by pán buoh dětí její prve než-li by let svých došly, neuchoval, aby nade- psaný poručník statek její obrátil na skutky milosrdné. I předstúpili před nás Mikuláš Urlich, Erhart, Václav, též Urlichové, jakož Jan Urlich, syn Mikuláše Urlicha, s manželkú 31

Strana 242
242 1487. svú, sestrú nebožce Jana Kurtina z tohoto světa — šli, necha- vše několikero dětí po sobě sirých, a nadepsaní Urlichové jsúce těm dětem přirození přietelee, — prosili jsú a my k jich prosbě — Heřmana poručníka, aby shledl na ty sirotky. — Jakož pak týž poručník hnut jsa milosrdenstviem — dal jest těm s rotkóm — padesáte kop gr. míš., kteréž jim hned — v plné raddě vydal — hotovými zlatými uher. a rýnskými, nadepsaní Urli- chové — vzemše ty penieze sirotkóm k ruce, slíbili jsú — Heř- mana poručníka — z ničehož upomínati —, neb což jim jest dal, to jest učinil k našim prosbám z milosti a dobrovolně, ale ne z práva. Actum anno domini M'CCCC'LXXX"VIto fer. VI. ante s. Martini episcopi et confessoris. [Nadpis]: Kvitancí Heřmana od sirotkóv Janových Urlejchových. Lib. empt. 212. f. 27b. 1487. 2. ledna. (V Norimberce.) Uršula Hladková a Dorota Sefránková činí poslední pořízení. Já Uršula Hladková a já Dorota Sefránková z Plzně vyzná- váme, že s dobrým rozmyslem poslední vuoli činíme. Najprvé takto rozkazujem: Když pán buoh na nás dopustí smrť, aby nás v Plzni v naší faře u sv. Bartoloměje pochovali a služba s vigiljemi a mšemi svatými aby sě nám dála. Potom já svrchu- jmenovaná Uršula Hladková takto rozkazuji: Jestli-že by Dorota, sestra má, déle živa byla nežli já, tehdy dvě lauce u města Plzně na Madlině a chmelnice u Škvrňan a ta summa i s listem, mně Uršule Hladkové svědčící na město Plzeň, to všecko k oltáři matky božie u sv. Bartoloměje, kterýž my ozdobujem a spravujem, ročně příslušeti má a zuostati, však tak, že panna Dorota, sestra má, a po její smrti Volf, vnuk muoj, to do svého života přijí- mati a dotčenému oltáři vydávati mají a potom to všecko tomu oltáři zuostati má věčně. A to já Dorota Šefránkovic tiemto listem podvoluji sě zachovati. Viece rozkazuji z hotovizny mé pro mé duši spasenie XX zlatých rejnských, aby od toho sestra má Bosákóm v Plzni a do druhého kláštera,1) i chudým lidem to vydala. A což já Uršula Hladková viece přes to, co sem svrchu kšaftovala, mám a po sobě ostavím, buďto klenoty, hospodářstvie domové, hotové penieze a všecko jiné, odkazuji a dávám svrchudotčené panně Dorotě, sestře mé, k jměnie a k požívání do jejieho života a po její smrti spadnúti má na 285. 1) Rozuměj Černého či Dominikánského.

Strana 243
1487. 243 Volfa vnuka mého. Týmž také obyčejem já nadepsaná panna Dorota rozkazuji, jest-li že bych prve, nežli svrchujmenovaná Uršula Hladková smrtí sešla, tehdy všechen statek muoj, movitý i nemovitý, má sě jí dostati svrchudotčeným obyčejem a po její smrti Volfovi, vnuku jejiemu, však tak, aby svrchupsané rozká- zánie všecko na zádušie skrze sestru mú tak v celosti a dosta- tečně jednáno a zpuosobeno bylo. Ale však proto zachováváme sobě to, abychom ten kšaft náš, všecko nebo diel některý, pro- měniti a zjinačiti mohli, kdyžkoli, kterakkoli i kolikrát bychom chtěli. Toho na svědomí list tento přivěsenú pečetí města Norn- berka zapečetěn jest. Toho jsú svědkové slovútný pan Markvart Meudl a Jiřík Koeppel. Dán v úterý po hodu nového léta, po narozenie syna božieho M'CCCC°LXXXVII° léta. Z knihy závětí v museu plz. N. 223. f. 2b. 1487. 8. ledna. Vít Soukenník dává dům nově vystavěný vedle starého kaplanského 286. domu, kaplanům za vlastní. Vít Súkeník v tomto súdě osobně stoje vyznal se jest, že ten duom, kterýž jest znova stavěl, kterýžto leží podle domu starého kaplanského z jedné a na rohu u Černého kláštera z strany druhé, ten duom s městištěm a se vším právem k němu příslušným s povolením plné raddy a všie obce k věčnosti vkládá a těmito městskými kniehami zapisuje a osvobozuje kaplanóm všem, nynějšiem i budúciem v budúcích časiech, aby oni kaplané, nynější i budúcí, v tom domu obyt svuoj jměli a za pana Víta i za jeho předky i za tuto obec pana boha poprosili beze všie překazy. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd prvnie l. M'CCCCLXXXVII. v pondělí po sviečkách. Soudní kniha N. 2, f. 269. — Soud druhý a třetí scházejí v knize, neboť zápisy odtud až do r. 1509 se nezachovaly. — Ka- plany míní se zde kněži, kteří ustanoveni byli při jednotlivých oltářích ve farním kostele, jakožto kaplani té které rodiny a obývali v domě při klášteře dominikánském č. 22., na rohu Sedláčkovy a Veleslavínovy ulice, proti české realné škole, kdež se dnes krajský soud nachází. Řádnou bohoslužbu při farním kostele vykonávali kněží z řádu rytířů německých, bydlící ve farním domě. — Viz k tomu čís. 279 z r. 1485. 1. října 31*

Strana 244
244 1487. 1487. 8. ledna. 287. Anna Randová vkládá si do kněh městských louku, na kteréž jest odkaz, každoročně dáti vytopiti dvě lázně chudým. Anna Randová — vyznala se, že má a požívá lúku se dnem a se vším právem k ní příslušným, kterážto leží vedle lúky Šimanové Blažkovic a Hladkové, od Barty Randy, manžela svého, kterúžto lúku — v kniehy městské v svobozenstvie sobě vkládá, s takovúto však výmienkú, že na té lúce — jest věčné záduší nadáno skrze nebožce Martina Lauštcka (Lausstczka) takovéto, ktožkoli tu lúku držeti bude, že má dvě lázně zádušnie každý rok — topiti —, jednu o suchých dnech před sv. Václavem a k tomu chléb a špandu rozdávati chudým a druhú láznu o těch suchých dnech před vánoci a též chléb a špandu rozdá- — vati. Provoláno jest, žádný neodepřel. Súd prvnie. Léta M'CCCC'LXXXVII° v pondělí po sviečkách. Kniha soudní 2 f. 274b. Druhý a třetí soud scházejí. 1487. 29. ledna. Na Roupově. 288. Urovnání sporu mezi Plzeňskými a Domažlickými o monstranci. Plzeňští mají Domažlickým zaplatiti 106 kop 40 gr. míš. Jakož jest byla nesnáz a ruoznice mezi námi a pány Do- mažlickými o monstrancí, o kterúžto častokrát jsme před JKMtí, pánem naším najmilostivějším, stáli a o to se několikrát před jiné dobré lidi s povolením JKMti do Přeštic i jinde srokovali a stáli, a tak nemohúce se vo to smluviti, až najposléz podali jsme se obojě strana k přátelské smlúvě na ur. p. Jana z Rú- pova, najvyššieho písaře desk zemských královstvie českého a najvyššieho hofmistra dvoru krále českého, a tak jsme k JMi s plnú mocí o to vyslali Jana Fegale, Jana Kladrubského z raddy, Mikuláše Urlicha a Matěje Poběžovského z obecních, a páni Domažličtí též jsú učinili a k tomu roku také od sebe i ode všie obce vyslali. A když sme oboje strana před pánem JMtí stáli, tu JMt ráčil se nás obojích tázati. S plnú-li mocí jste o to vysláni od pánuov svých i od obce? JMti oboje strana jsme pověděli, že jsme vysláni s plnú mocí. Tehdy pán JMt ráčil jest k tomu dobré lidi k sobě vzieti, zejmena pana Volfa Ryzm- berského, pana Jana Dúpovce a pana Otíka Kamýckého, a my poslové oboje strana přidali jsme k JMti po dvú přáteléch, od pánuov Plzenských i od obce vydali jsme p. Fremuta a p. Petra Ebrzvína a poslové pánuov Domažlických, též sú učinili

Strana 245
1487 245 a vydali od pánůov svých a od obce p. Běšína a p. Stacha. A tak pán JMt s těmi dobrými lidmi k prosbě našie obojí strany ráčili to na se vzieti, pilně ty věci mezi námi váživše, tako- vúto smlúvu přátelskú a dobrovolnú o tu monstranci mezi námi učinili jsú: Najprvé, že napřed ty všecky ruoznice, nechutě a nesnáze, kteréž jsú mezi námi s uobú stran proto vznikly, mají věrně a právě mezi námi s uobú stran minúti, a dále páni Plzeňští aby dali za tu monstranci pánóm Domažlickým za XX hřiven střiebra, vždy za hřivnu V k. a XX gr., suma toho sto kop gr. a VII k. gr. bez XX gr. Jakož jsme pak jim list na ten dluh byli udělali a o sv. Havle nynie minulém tu summu vyplnili podle zněnie listu a páni Domažličtí nám list náš zase vrátili, jakož toho listu výpis slovo od slova vdole jest zapsán. A co se dotýče Poběžovského a Henzle Formana, aby jim páni a obec jich tu škodu nahradili, kterú jsú jim lotři učinili, kteréž jsú páni Domažličtí JKMti rozkázáním propustiti musili. Také co se dotkne Zuofalého, toho jest pan hofmistr s veliku prosbú od pánuov Plzeňských vyprosil. A my oboje strana jsúce vděčni té smlúvy a výpovědi, vysokými slovy zavázali jsme se před JMtí i před těmi dobrými lidmi i přiřekli, v tom se zachovati a v časéch budúcích ničemž toho jedni druhým nezpomínati, ale spolu súsedsky a přátelsky býti, jedni k druhým dobrú vuoli majíce a zachovávajíce. A ta smlúva se stala na Rúpově léta božieho M'CCCCLXXXVII°, ten pondělí před Hromnicemi. [Nadpis] Smlúva mezi námi Plzeňskými a pány Domažli- ckými o monstranci. Stehlikovská kniha privilegií v museu plzeňském č. 154. f. 6. 1487. 5. února. (V Plzni.) Dlužní úpis obce m. Plzně na 106 kop 40 gr. míš. obci m. Domažlic. 289. My purkmistr a konšelé i všecka obec, nynější i budúcí, města Nového Plzně, praví jistci a dlužníci dluhu v dole psaného, a my Fremut z Stropčic a v Lužanech, Otík Kamýcký z Stropčic a v Svrčovsi, a Petr Ebrzvín z Hradiště, rukojmě jich s nimi a za ně, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že jsme dlužni jistého a pravého dluhu sto kop gr., sedm kop bez dvúdceti gr míš. s mečíky, dobrých, střiebrných, obecně berných, anebo za tu summu padesáte kop a tři kopy gr. a dvadceti gr. českých, bielých, rázu pražského, anebo za tu summu zlatých uherských nebo

Strana 246
246 1487 rýnských na zlatě, na váze, na rázu i na zvuku dobrých a pra- vých, po čemž toho času plněnie našeho zlatí puojdú a obecně mezi lidmi platiti budú, múdrým a opatrným pánóm, purkmistru a konšelóm i vší obci města Domažlice, i tomu každému, ktož by tento list jměl s jich dobrú vuolí, kterúžto summu peněz již psanú my jistci a rukojmě svrchupsaní máme a svú dobrú vierú křesťanskú, rukú společnú a ovšem nerozdielnú slibujeme věřitelóm našim nadepsaným splniti a vcele zaplatiti na sva- tého Havla, po dánie listu tohoto najprvé přieštieho, anebo ko- nečně dvě neděle potom, beze všé zlé lsti a beze všeho dalšieho prodlevánie. Pakli bychom atd. (Obvyklá forma ležení, jako č- 223. Rukojmí se zavazují každý s jedním pacholkem vjeti v ležení do Domažlic aneb do Klatov; po 14 dnech věřitelé mají právo sumu zmíněnou opatřiti si kdekoliv a Plzeňští se zavazují to zaplatiti i se škodami.) Tomu všemu ku pevnosti a na pravú jistotu i na zdrženie my jistci svrchupsaní pečeť naši městskú, a my ru- kojmie nadepsaní své jsme vlastní pečeti s naším jistým vědo- mím i s plným přiznáním přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán i psán léta od narozenie syna božieho M'CCCC'LXXXVII°, v ponděli před svatú pannú Dorothú, mučedlnicí boží. Stehlíkovská kniha privilegií č. 154. f. 6. 1487. 7. února. 290. Pí Anna Šefránková z Plzně měla rozepři s Janem Harantem z Vařín a Šlejborem Prackem z Svinné, rukojměmi za Jošta z Tupadl, žádajícími, aby je vyvadila z rukojemství za téhož Jošta, jehož statek na ni spadl. Ale pí Anna nechtěla to učiniti, pravíc, že nemá ten statek v deskách zem., za který byli rukojměmi. Král z milosti svolil, aby list ten, v kterém jsou rukojměmi, byl vložen do desk zem., aby pak mohli právem hleděti k tomu statku, kterýž pí Sefránková drží nápadem po Joštovi z Tupadl. — Actum ƒ IV. post Dorothee annorum etc 87. Archiv čes. VIII. 443. č. 474. Z register soudu komorního. 1487. 9. února. 291. Ve při Výška z Blažtice s Kumpánem, Holým, Machkem Kolou- chem, Simonem Soběkurským, Havlem Radným a Kateřinou Krou- povou, obyvateli v Plzni, nestáli někteří z nich k roku položenému, jedni pro nemoc, druzí že v zemi nebyli, a proto se jim rok od-

Strana 247
1487. 247 kládá do pátku o svátosti příští. — Actum fer. VI. die Appolonie r. 1487. Archiv čes. VIII. 446. č. 480. Z register soudu komorního. [1487. 20. března.] Jan Hoštálek z Hognestu (a na Vlkýši) pohnal Dorotu z Plzně, manželku zemřelého bratra svého Ruprechta Hoštálka, chtěje, aby mu vydala list svědčící na měštany plzeňské na 600 zl. Dorota proti tomu ukázala list Ruprechta, muže svého a bránila se tím, že k žádosti Jana Hoštálka udělala se jistcem na 200 zl. uher- ských, dále že má od něho dostati 200 kop věna a že muž její byl dělen od bratří svých. I rozhodnuto, aby Jan Hoštálek, chce-li ten list na Plzeňské, jí dříve dal věno její, pak ji vyvadil z těch 200 zl. a též aby zaplatil jiné dluhy, které bratr jeho udělal. Ne- chce-li to učiniti, tedy král zůstavuje pí Dorotu při tom zřízení muže jejího. — Bez data, ale zápis před tím actum fer. III. post Gertrudis 1487. 292. Archiv čes. VIII. 450 č. 487. Z register soudu komorního. 1487. 7. března. Na hradě pražském. Plzeňští srovnali se s p. Heraltem z Kunštatu o škody za přede- 293. šlých válek učiněné. Jakož pan Heralt nadepsaný pohnal jest pana Švamberka, pana Dobrohosta a nás před právo zemské, dávaje nám vinu, že jsme jemu spálili Žebrák a jiné zbožie jeho, a že na nás žádné péče nejměl etc., na to jsme odpor učinili, že jemu tiem bohda nic vinovati nejsme, a co sme jemu učinili a pálili, že jsme to v války učinili, jakožto nepřieteli svému etc. O tu při a ruoznici dobří lidie mezi námi konečnú a přátelskú smlúvu učinili jsú s naší obojé strany dobrú volí takovýmto obyčejem, že pan Švamberk, pan Dobrohost a my Plzenští máme puoj- čiti panu Heraltovi tisíc zlatých uherských a to do roka bez úrokuov. Jako jsme pak podle té smlúvy učinili a jemu těch tisíc zlatých uherských puojčeli a on nám list na ně s rukoj- miemi udělal, že nám ty zlaté v roce má zase beze všeho pro- dlenie navrátiti, a dále že všecky nechutě a nesnáze s uobú stran proto vzniklé mezi námi věrně a právě mají minouti a viec ničím zlým v časiech budúcích nespomínati jedni dru- hým žádnú měrú, ani kterým právem duchovniem, anižto svět- ským. Acta sunt hec in castro Pragensi in magno palacio regio in quatuor temporibus quadragesimalibus anno M'CCCC'LXXXVII°.

Strana 248
248 1487. [Nadpis]: Smlúva mezi panem Bohuslavem z Švamberka, panem Dobrohostem z Ronšperka a pány Plzeňskými z jedné a panem Heraltem z Kunštatu na Plumlově z strany druhé. Ze Stehlíkovské knihy privilegií městských č. 154 f. 9. [1487.] 30. dubna. (V Plzni.) 294. Obec dluhuje 50 kop grš. Jakubovi Stupníkovi a zavazuje se vydati peníze ty na skutky milosrdné dle odkazu zemřelého Stupníka. My purkmistr a konšelé města Nového Plzně známo činíme těmito městskými kniehami a tiemto zápisem, jakož konšelé a obec dlužni byli Jakubovi Stupníkovi L kop gr. a na ty penieze na obec list jměl a na smrtelné posteli ty penieze odkázal na záduší a skutky milosrdné, jakož kšaft jeho šířeji okazuje, ten dluh jsú radda i obec na se vzali a přejeli, slíbivše tomu dosti učiniti, pokudž jest nebožtík Jakub Stupník rozkázal a Martina Stupníka a Cordulu manželku jeho z toho všeho propustili, že což se dotýče těch L kop gr., že s ničímž nic nemají činiti, což jest on nebožtík na tom listu kšaftoval, než páni a obec slíbili je beze všie jich škody zastati a zastúpiti. A na to pánóm jest list na těch L kop vydal a zase vrátil, a což jest na faru nebožčík odkázal, za to jsú páni vápno dali na školu, když jsú ji znovu postavili. Actum anno domini M° etc1) fer. II. ante sanctorum Philippi et Jacobi apostolorum. [Nadpis]: Kvitancí. Radda i obec kvituje Martina Stupníka a manželku jeho z těch L kop, kteréž jest odkázal na zádušie nebožčík Jakub Stupník. Z lib. emp. et vend. N. 212 f. 28b. 1487. 1. května. 295. Rozhodnutí královské ve sporu Plzeňských se Stříbrskými o placení cla na silnicích k Stříbru vedoucích. V té při a ruoznici, kteráž jest vznikla mezi měšťany Plzeň- skými z jedné a měšťany Střiebrskými z strany druhé, co se cel dotýče, jakož jsú napřed Střiebrští okázali majestát krále Václava, v němž JMt tato slova vypisuje, že jeden každý: kupci, formané, vozataji s jich vozy a kárami, sbožie, statky a kupectvie na nich vezúce, od měst našich Tachovského, Přimdy a Teplé ku Praze upřiemo cestu mají na řečené miesto Střiebro a ne 1) Zápisy na témž listě jak předešlé tak i následující jsou z r. 1487.

Strana 249
148 7. 249 jinudy, a zase z měst Pražského, Plzeňského a Nepomuckého k předřečeným městóm se všemi kupecskými věcmi a sbožím, bravy a hovady na též město Střiebro a ne jinudy, aby šli bez odporuov a překážek všelikterakých1). Chcem však, skrze takové jitie clóm a próvodóm našim a budúcích našich králuov českých žádná škoda aby nepřišla; protož přikazujem všem vuobec kupcóm, formanóm, vozatajóm, kteříž na vozech nebo na karách věci a kupecstvie řečeným obyčejem vezú, a bravy, nebo hovady ženú z předřečených měst až do Prahy, a zase, aby po oznámenie tohoto našeho listu, když v předřečených městech se stane, jinudy než na předřečené město Střiebro upřémnú cestú aby nešli anebo jíti nesměli, ač se chtie jich nebezpečenstvie a škod skrze závadu vzetie, pobrání a stavovánie statkuov jich a zboží uvarovati. A proti tomu jsú Plzeňští okázali majestát krále Jana2), slavné paměti, v kterémžto majestátu takto se ukazuje: Mezi jinými ustavujíce a řediece ustavením věčným, aby oni měštané a obyvatelé řečeného města z vína, z suken a všelikterakých kupecstvie jich, kteréž, anebo kteráž by skrze Domažlice, Přimdu a Tachov k řečenému městu vezli a v témž městě šenkovati, krájěti a prodávati chtěli, žádného konečně próvodu a cla platit nemají, ale od takových aby byli svobodni a všemi obyčeji vyňati. Tu král JMt, a páni, rada JMti, ráčili sú jich pře slyšeti a jich obdarovánie z obú stran vážiti a JMtKá se pány Střiebrské při jich obdarování zuostavují tiemto obyčejem, jakož list uka- zuje: Ktož by koli od Tachova, Přimdy a od Teplé ku Praze jel, ten nebo ti aby na Střiebro město jeli nebo šli. a zase, ktož by chtěl k svrchupsaným městóm od Prahy, od Plzně a od Nepomuka jeti nebo jíti, ti aby také na město Střiebro jeli i šli. A poňavadž jsú Plzeňští voly své hnali ne k těm městóm v listu Střiebrských položeným, než k Domažlicóm, ješto jest to na jiné silnici, tehdy jsú jim Střiebrští vedle práva těch voluov neměli pobrati a JMtKá rozkazuje, aby Střiebrští je z toho základu za ty voly propustili a z nich ho nebrali, a také aby na tu silnici od Plzně k Domažlicóm viece nesahali. A jakož také Plzeňští okázali jsú list krále Januov, jakož prve o něm zmienka jest, při tom JMtKá je zuostavuje tak, což by skrze Tachov, Přimdu nebo skrze Domažlice vezli vína, suken a všelikakých kupečstvie jich do města Plzně a kteréž by v tom městě šenkovati, 1) List kr. Václava jest ze dne 6 září 1382 v Budějovicích, viz Čelakovský, Sbírka pram. práva měst. II č. 587. 2) List kr. Jana z r. 1341. 4. srpna v Praze, viz Listář I. č. 49. 32

Strana 250
250 1487. krájěti anebo prodati chtěli, žádného ovšem próvodu ani cla- nemají dávati, ale mají od toho všemi obyčeji býti vyňati a svo- bodni. Protož JMt rozkazuje, aby se obojí podle obdarovánie svých zachovali, výše jedni proti druhým mimo ta obdarovánie na se nesáhajíce. Actum feria III. die sanctorum Phillipi et Jacobi apostolorum, anno M'CCCC'LXXXVII°. [Nadpis]: Výpověď a nález králem JMí se pány o clo mezi námi a pány Střiebrskými etc. Z opisu v Stehlíkovské knize privilegií měst. f. 10. — Jiný. opis v liber empt. et venditionum N. 212 f. 170. v museu plzeňském. Archiv český VIII., 451 č. 489 z register soudu komorního. 1487. 2. května. V Nové Plzni. 296. Vyrovnání obce m. Plzně s kapitolou svt. Apolináře o zadržalé úroky. Jakož mistr Ambrož z Plzně, děkan, mistr Jan z Vterého, kněz Tobiáš z Tišňova, kněz Blažek z Plané, i všecka kapitola kostela sv. Apolinaříše v Praze1), častokrát nás napomínali z úrokuov, které jsme jim tyto války i po válce zadrželi, a tak, že jsme s Jich Mtí o ty všecky úroky, buď mnoho nebo málo jich zadržáno, konečnú smlúvu učinili skrze kněze Tobíáše z Tišňova a kněze Blažka z Plané, kteréž jsú k nám všecka kapitola s mocí o ty úroky vyslali, tak že sme jim za ty všecky úroky, kteréž sme jim zadržali, buď jich mnoho nebo málo, vyplnili a dali XXti kop groš. míš., a po ten čas abychom jim dále podle listu jich vždy ten úrok bez zadrženie každý rok vydávali a platili při sv. Jiří X kop gr. míš. a při sv. Havle tolikéž, a tak každého léta potomních časuov, jakož jsú pak nám na ty úroky zadržalé kvitancí udělali, že viec ne- máme z nich napomínáni býti v časech budúcích, kteréžto kvi- tancí výpis slovo od slova v dole jest zapsán. Actum Noue Plzne feria IV. ante s. Floriani, anno M'CCCC°LXXXVII°. [Nadpis]: Smlúva přátelská mezi velebnými otci všie ka- pitoly sv. Apolinaříše v Praze o úroky, které sme jim koli za- držali, podle toho listu, kterýž na nás mají. Ze Stehl. knihy privilegií měst. f. 9b. — Viz k tomu č. 72. z r. 1460. 30. dubna, dále zápis č. 299. z t. r. 15. května, pak z r. 1492. 15. června a z r. 1503. z 26. listopadu. 1) Rozuměj strany p. j.

Strana 251
1487. 251 [1487.] 5. května. Rozsudek soudu komor. ve při Plzenských s Výškem z Blažtice. 297. V té při a ruoznici — mezi Výškem z Blažtice — a Kum- pánem, Šimonem Soběkurským etc, měšťany plzenskými, kdež Výšek je vinil —, aby listu věnnému dosti učinili, kterýž svědčí Kateřině Brázdové, na kterýžto list má — dobrú vuoli od To- biáše Pabiánka, proti tomu — Plzenští odpierali —, že mu tiem povinni nejsú, že o to smlúvu mají Vaňkem z Valečova, tehdáž podkomořím —, a p. Benešem Libšteinským učiněnú], jakož pak ukázali — list smluvní pod jich pečetmi.1) K kteréžto smlúvě a pečeti své p. Beneš se jest seznal —. Tu král JMt s p. rad- dami svými jich pře i řeči i listy i tu smlúvu pilně vážiti jest ráčil, i ráčili takto rozkázati: Poněvadž Výšek jest listem — ne- porušeným s pečetmi, maje naň dobrú vuoli od dědice, podle práva napomínal, a oni Plzenští toho listu smluvnieho prve jsú nikdy před králem — a pány neukázali, že — Výšek nic proti právu ani té smlúvě neučinil, poněvadž jsú oni jie prve neuká- zali a on o ní nevěděl. A po tento čas aby Výšek Plzenských tiem listem viec neupomínal, a všecky škody s obú stran — aby mezi nimi minuly a z těch aby se neupomínali — Actum sabbato die s. Floriani [anno ete LXXXVIIj. Archiv čes. VIII. 454 č. 495. Z register soudu komorního. Viz k tomu čís. 264 z r. 1482. 11. července a čís. 266 z r. 1482. 17. srpna. 1487. 11. května. Vavřinec Žižka kolář v Plzni, prodal 1 k. míš. platu roč. na domě svém pro žáky školy městské. Nos Blasius braseator, judex, Martinus Ovsík, magister civium et Cristoforus, consules jurati et ciues ciuitatis Noue Plzne recognoscimus —, quod prouidus vir Laurencius Žisska rotifex, noster conciuis, recognouit, se — vendidisse vnam sexag. gross. arg., mon. Misn., census annui, in domo 2) sua, que est sita intra domos Andree Slama ex vna et Procopii Purkrabek parte ex altera, ac super omnibus bonis suis — pro decem sexag. gross. — scientificis sociis, semiconibus scole ciuitatis nostre, — quam quidem sexagenam gros. census ipse Lauren- cius cum successoribus suis promisit — diuisim semper circa 298. 1) Viz č. 29 z r. 1454. 5. list. 2) Dům č. 242 v Solní ulici, č. 243. Slámův a č. 241 Purkrábkův. 32*

Strana 252
252 1487. quelibet quatuor tempora per quindecim grossos quolibet anno semiconibus soluere ; pro quo tamen censu ipsi socii et semi- cones, presentes et futuri, quolibet anno perpetue quatuor anni- uersaria, quodlibet anniuersarium semper circa quatuor tempora in vigiliis et missa defunctorum cantata, vt moris est, peragere debent et tenentur, et hoc facere debent pro anima Johannis clerici et filii domine Katherine. Et non dato censu atd. (Obvyklá forma jako č. 39.). In cuius rei testimonium sigilla nostra presen- bus sunt appensa. Datum anno domini M' quadringentesimo octuagesimo septimo, feria VI. post s. Stanislai. Orig. perg. v museu plz. 226/124† 20, pečeti scházejí, jen proužky zbyly. Listina uprostřed prostřižena. Na rubu písmem 15 stol. Pod tím jinou „List na Žižku koláře na 1 kopu úroku do školy“. rukou: „Od Circuitu“. Nov. sign. N. 310. 1487. 15. května. 299. Kapitola svt. Apolináře smluvila se s obcí m. Plzně o zadržalé úroky tak, že Plzenští mají za předešlá léta zaplatiti 20 kop gr. a příští léta řádně zase úrok platiti. My mistr Ambrož z Plzně, děkan, mistr Jan z Vterého, Tobiáš z Tišňova, kněz Blažek z Plané, kanovníci i všecka kapitola sv. Apolinaříše v Praze1) etc, známo činíme tiemto listem všem vuobec i každému, ktož jej uzřie, nebo čtúce sly- šeti budú, že jsme za všecky úroky nám zadržalé a neplacené tyto časy nepokojné a již minulé, ode pánuov i města Nového Plzně nám a kapitole naší spravedlivě přislušející, skrze smlúvu přátelskú mezi námi a jmenovanými pány a městem učiněnú, vzěli a zdvihli XX kop, nám úplně položených a daných, však s takovú výměnkú, aby často jmenovaní páni Plzeňští obojí O úrok, svatojirský a svatohavelský léta božieho M'CCCC LXXXVI°, nám úplně a docela položili a takového zadrženie a neplacenie v budúcím čase se nedopustili. Protož dobrú naší a svobodnú volí svrchu psané pány i město Nový Plzeň z těch všech za- držalých úrokuov tiemto listem prázdny a svobodny činíme, kvitujem a propouštíme, slibujíc za nás i za naše potomky jich viec z takových úrokuov nenařiekati ani napomínati na věky, cožkoli nám jimi zadržáno bylo. Toho na svědomie a na jistotu prosili jsme velebného otce, kněze Václava z Plané, dě- kana Vyšihradského etc, miesto administratora arcibiskupstvie 1) Rozuměj strany p.j.

Strana 253
1487. 253 pražského, že jest pečeť úřadu svého ráčil přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán léta božieho M'CCCC'LXXXVII, den sv Žofí panny. Ze Stehl. knihy priv. měst. f. 7b. Srj. č. 74. z r. 1460. 30. dubna, čís. 296. z t. r. 2. května a z r. 1492. 15. června. 1487. 31. května. Závět Markéty Hoštálkové z Boškova. Kněz Štěpán —, farář v Kostelci, a kněz Ondrášek z Ta- chova —, oltářník v Novém Plzni, známo činíme —, že — Mar- kréta Hoštálková z Boškova — toto své poslednie rozkázánie — učinila: — Najprvé z statku svého odkazuje na boží duom k sv. Jiří dvě kopě gr. m.; item všechen statek svuoj, — i ten list, kterýž mám od p. Jindřicha Rusa z Čemín kúpený i zapsaný, pod platem čtrnádcte grošuov m. ročního platu —, odkazuji Janovi a Dorotě, manželce jeho, sestřenici mé — a Jana poru- čníka činím. Tomu ku pevnosti — své sme pečeti vlastnie při- věsili k tomuto listu — a prosili sme kněze Vavřince, probošta špitála plzeňského, že jest svú pečeť s námi přivěsil, jenž jest dán a psán léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého sed- mého, ten čtvrtek před sv. Duchem. List. perg. v museu plz. 253/153†30, pečeti chybí. Sign. nov. N. 245., starší XIV. 1487. 300. 1487. 11. července. Na hradě pražském. Král Vladislav nařizuje p. Zdeňkovi ze Švamberka, aby Plzenští 301. při svém osvobození od cla zachováni byli. Vladislav, z božie milosti král český a markrabě moravský etc. Urozený věrný náš milý. Dávámeť věděti, že jsú na nás vznesli opatrní a poddaní, věrní naši milí, měšťané Plzeňští, že by ty na ně některým clem, nebolito mejtem sáhal, kteráž by kupectvie do města jich vežena byla, nebo zase z města do jiných měst anebo kamžkoli; ale že nynie nedávno tíž mě- štané naši jměli jsú o to soud před námi a radú naší, což se toho cla dotýče, a na to každá strana okázala jest spravedlnosti své!), jakož pak o takovú nesnáz výpověd mezi stranami učinili jsme a každého při jeho spravedlnosti zachovali, kteréžto výpovědi tobě teď výpis posieláme, jemuž vyrozuměje zpraviti se muožeš, 1) Viz č. 295, spor Plzeňských se Stříbrskými o clo.

Strana 254
254 1487. jde-li která silnice, ješto by sě tu tvé které spravedlnosti dotýkalo, aby je Plzeňské tak a při jich obdarování zachoval; pakliť sě zdá lepší spravedlnosť na to jmieti a roku složenie s nimi žádati budeš, ta sě tobě cesta nezavierá, než mocí žádnú aby na ně nesáhal. Znaje, že jest to vuole a rozkázánie naše, tak sě zachovaj, jakožť píšem, jinak toho nečině. Datum ex castro Pragensi feria IV. ante beate Margarete, annorum domini M'CCCC'LXXXVII°. Ad mandatum domini regis. [Nadpis]: Urozenému Zděnkovi z Švamberka, věrnému našemu milému. Ze Stehl. knihy priv. měst. f. 11. — Zdeněk ze Švamb. byl tehdáž v držení Rokycan. 1487. 5. srpna. Závěť Sigmunda Adama z Teplé, měštěnína plzenského. Bláha sladovník, richtář, Jan Fegal purkmistr a Martin Ovsík, konšelé přísežní a měšťané m. Nového Plzně, známo činíme —, že — Sigmund Adam, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j.: Item všecko, což jest k tomu statku, ku paní Barboře, manželce své, přiložil, na jmenie puoldruhého sta kop gr. míš. i toho sedláka, kteréhož má na hoře na Teplé, a dědiny i luky, kteréž ješče má dědictvie na Teplé, to všecko odkazuje — paní Barboře, manželce své, a dětem svým, — aby sě o to rovným dielem dělily, a jestliže by kterého dietěte pán buoh neuchoval, — tehdy diel jeho má spadnúti na druhé, pakli by obú dietek pán buoh neuchoval, — tehdy jich diel — má spadnúti polovice na paní Barboru, manželku jeho, a druhá polovice na skutky milosrdné a na božie domy s vědomím panským, kam se poruč- níkóm jeho zdáti bude — Peručnici učinil jest — paní Barboru, manželku svú, jí věře nad jiné, že toto rozkázánie jeho věrně — spravovati bude a na jeho duši pamatovati —, a že ty děti k dobrým mravóm vésti bude a na ně se starati a nakládati s nimi, jakož jich mátě věrná, — a jí ku pomoci přidává — Mikuláše Fránu a Matěje Poběžovského —. Tomu ku pevnosti, — své jsme — pečeti — přivěsili k tomuto listu. Dán léta M CCCC osmdesátého sedmého, v neděli před sv. Vavřencem, mučedlníkem božiem. [Nadpis]: Kšaft Sigmunda Adama z Teplé. 302. Z knihy závětí v museu plz., N. 223 f. 3b.

Strana 255
1487. 255 1487. 21. září. Závět Víta Soukeníka, měšt. plzeň. 303. Bárta Úterský richtář, Šimon Blažkuov purkmistr a Heřman z Žernovníka, konšelé přís. a měšťané m. Nov. Plzně, známo činíme —, že — Vít Súkeník, náš spoluobyvatel, — své poslednie rozkázánie — učinil —: Najprvé jakož má list na pány Plzen- ské i na všecku obec na ves Škvrňany na dvadceti k. gr. platu věčného na míšenský groš počítajíce, jakož list hlavní šířeji to oznamuje a vypisuje, na tom listu odkazuje a dává patnádete k. gr. kaplanu druhému k svému oltáři — takovýmto obyčejem, aby oba kaplané — vybierali ten plat spolu, v Nevřemě patnáct k. gr. m. a v Škvrňanech tolikéž patnádcte k. gr. do roka, a o ten plat aby se rovně a bez nesnáze dělili a rovnali, a jestliže by kdy platu co v Nevřemě v časích budúcích sešlo, aby ti oba kaplané spolu hynuli. A na témž listu pánuov Plzenských dává věčného platu k témuž oltáři svému tři k. gr. na lampu, aby tu při tom jeho oltáři časy budúcí hořela, a kdož s tú lampú pracovati a rozžéti bude, aby tomu poručníci jeho vydá- vali každý rok čtyřmědcietma grošuov m., totižto každé suché dny šest grošuov a to z toho platu, kterýž zbývá mimo kaplana v Nevřemiech; item dále na tom listu odkazuje a dává žákóm — do školy, kteříž jsú pod bázní a kázní mistrovú, všem vespolek na maso a na jiné potřeby dvě kopě gr. m. platu ročnieho a věčného, a žáci — jmieti budú — každý den z rok do roka po mše u toho jeho oltáře zpievati Salve Re- gina nebo Cristi Virgo, aneb jinú antiphonu ke cti a chvále milé paně Mariji, a po velicě noci miesto Salve Regina Regina celi do času toho, pokudž se Regina celi zpievá, a ty antiphony zpievati mají slušně nechvátajíc a zřiezeně, jakož na to slušie. Dále také což viec platu zbývá a ostává v Nevřemiech mimo kaplany a od lampy rozženie, to aby na ornáty, na kalichy a na jiné potřeby téhož jeho oltáře obráceno bylo tak, jakož prve v aktách zapsáno stojí, a toho druhého kaplana — pan purkmistr a rada mají býti podací tiem obyčejem, jakožto prv- nieho kaplana. Také ten kaplan poslednie — zavázán jest věčných časuov u toho jeho oltáře pět mšie svatých do téhodne slúžiti, jednu mši o Trojicě svaté v pondělí, zádušnie mše v středu pro peccatis, totižto za hřechy, v pálek o umučenie božiem s menší pašijí sv. Jana, a v sobotu o milé matce božie, a ty sv. mše aby se dály a slúžené byly napřed pánu bohu ke cti

Strana 256
256 1487. a chvále milé paně Mariji a za Víta Súkeníka, za Martu, man- želku jeho, za Jana Otěšína, za paní Markétu, manželku jeho, za jich dobrodince a za všecky jich předcie duše. Pakli by ten kaplan — z těch pěti mšie kterú svévolně obmeškal, tehdy za každú tu mšě tak obmeškánú pokuty dáti má jeden groš mezi chudé, leč by beze lsti slúžiti nemohl. Pakli by na ty dny již jmenované ten kaplan kterú mši slúžiti nemohl, ale služ jiný den, aby se vždy tomu dosti stalo; pakli by k tomu oltáři kdy — kaplana jmieti nemohli, buď to do roka, puol léta, nebo čtvrt léta, tehdy co by koli mělo vydáváno býti za ten čas kaplanu, aby poručníci jeho hned ty penieze rozdali mezi chudé za sukno a na jiné skutky milosrdné. A poňavadž páni Plzenští, rada — jsú podací toho jeho oltáře —, maje — Vít Súkeník k jich opatrnosti zvláštnie vieru a doufánie, jakožto ku pánóm svým milým, jich věrně prose a žádaje, že ráčí býti radni a pomocni poručníkóm jeho —, včem by je koli potřebovali, aby se tomu dosti stalo, pokudž jeho poslednie vuole jest, a zvláště což se kaplanstvie jeho dotýče, aby to — nezahynulo, též také kaplanóm jeho, pokudž by se k jich opatrnosti v svých potřebách utekli, že je opustiti neráčí. Také jestli že by kdy který poručník jeho umřel a miesto sebe jiného poručníka nepozuostavil a nezřiedil, aby páni miesto něho jiného a hod- ného člověka k jiným poručníkóm přidali a ten aby též moc měl v tom poručenstvie podle jiných poručníkuov, jakožto i první. A toho jeho kšaftu a rozkázánie mocné poručníky učinil jest — Jana Fegali, Tuomu Lemberka a Jana Rýska, naše spoluměšťany, jich prose —, aby klenoty, ornáty, hume- rály, kniehy a jiné věci k sobě přijeli a vzali i v své moci měli a kaplanóm jeho, když by toho potřebovali a slúžiti chtěli, vydávali a zase k sobě přijali a to podle múdrosti své opatřili. Dále také, cožkoli zbývá platu v Nevřemě mimo kaplana a lampy rozženie, to aby kaplané jeho vybierali s pomocí panskú a poru- čnickú a k tomu oltáři na potřeby obrátili a pánóm konšelóm z toho každý rok učinili počet tak, jakož prve aktami jest zapsáno. Dále také cožkoli jiného statku jeho po smrti jeho zuostane, buď mnoho nebo málo, aby jeho s tiem k hrobu připravili a ostatek aby obrátili na zádušie a na skutky milo- srdné s vuolí a vědomím panským, kde se jim zdáti a líbiti bude a to za Vítovu Súkeníkovu duše, za paní Martu, manželku jeho, za Jana Otěšína, za paní Markétu manželku jeho, i za všecky jich předcie duše, a poručníkóm nadepsaným, aby tiem

Strana 257
1487. 257 větčí pilnosť měli, odkazuje po pěti kopách gr. — Item dlužen jemu jest pan hofmistr JMt šest k. gr., item David z Třemšína čtyři k. XV gr., item Hynek v Kladrubcích II k. VI gr., item Krčmář z Lešťan II k., XX gr., za to slíbil rychtář jich z Leštčan, item Adamová III k., item Leitolt za sukno I k. item Fencl proboštuov LV gr., item stará Netonická II k., item Nikl z Hradce vzel u něho zbroji jeda do Polsky, pokladá ji najméně čtyři k. gr. a to jest sám k němu pustil, aby sám od sebe o to spravedlivé učinil. To i jiné dluby nadepsané odkazuje a dává na dlážděnie do kostela svatého Bartoloměje v Plzni. — Tomu všemu ku pevnosti — a na svědomie ku prosbě — Víta Súkeníka pečeti naše — kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého sedmého, v pátek na sv. Matúše, apoštola božieho. Listina pergamenová v museu plzeňském 360/322 † 47; tři visuté pečeti na proužcích pergamenových úplně zachovalé. 1) p. ve štítě limpa sladovnická šikmo od levého rohu ležící, opis: † S† Barta de Vtery† co, 2) p. ve štítě podobná limpa, přímo stojící, ale špice její dvěma lístky ozdobena, opis: † Symonis † de nowa Plzna. 3) p. ve štítě kohout v pravo kráčející, opis: . . . rzman z zierno- wnika. Starší sign. A, nov. N. 185. Na rubu rukou 18 stol. pozna- menáno: „Plat na Škvrňany na oltář Škol...ky mčz.“ Opis v liber emptionum et vendit. N. 212 f. 173. Ve výtahu uvádí odkaz Plachý v Pam. Plz. str. 33. 1487. 26. září. (V Plzni). Obec m. Plzně zaprodala na lidech svých ve Škvrňanech 20 kop 304. roč. platu Vítovi Soukeníkovi, a plat tento má býti odváděn k oltáři téhož Víta v kostele farním. My purkmistr a konšelé i všecka obec — města Nového Plzně, vyznáváme tiemto listem —, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že pro znamenité a pilné potřeby města našeho — prodali jsme — dvadceti k. gr., na míšenský groš počítajíec platu ročnieho, holého, dědičného a věčného, na lidech našich dědičných a osedlých ve vsi naší v Škvrňanech a ten plat jsme prodali a sstúpili opatrnému muži Vítovi Súkeníkovi, spoluoby- vateli našemu, a po jeho smrti poručníkóm a kšaftníkóm jeho v časiech budúcích, za pět set zl. uh., nám — zaplacených, kteřížto lidé naši — v Škvrňanech — povinni budú v časéch potomních a budúciech plat nadepsaný, totižto dvadceti k. gr. m., platiti a vydávati kaplanu, — k oltáři téhož Víta Súkeníka v kostele sv. Bartoloměje v Plzně, (kterýžto kaplan — bude 33

Strana 258
258 1487. podle prvnieho kaplana kněze Petra, nebo podle jeho budúcích kaplanuov), patnádcte k. gr. a na lampu k témuž oltáři tři k. gr a žákóm do školy našie, kteřížto každý den zpievati po sa- mých mšiech mají před tiemž oltářem Salue, anebo jinú anti- phonu o milé matce božie, dvě kopě platu. A ten plat — má vydáván býti každý rok rozdielně, počnúce, na sv. Jiří — naj- prvé přieštie deset k. gr. a na sv. Havel, potom hned v zápětí přišlý, tolikéž deset k. gr. a tak — potom bez obmeškánie a beze všeho zadrženie. Pakli by kteří lidé naši — věřitelóm na- šim — plat který zadržali a na roky a časy výšepsané nevy- dávali, anebo platiti zanetbali, tehdy věřící naši tiemto listem plnú moc mají —, ty lidi k tomu připraviti buďto vězením, anebo jiným během, jakž se jim zdáti a viděti bude, beze všie překazy našie i našich budúcích, a my, když by nás nebo našich budúcích za to žádali, máme jim k tomu radni a pomocni býti, aby — plat tak — vydáván byl, jakož se svrchu píše. Pakli by věřitolóm našim — ktokoli sáhl na ten plat a lidi svrchu- psané, a je z toho platu a drženie kterým právem vyvedl buďto duchovniem anebo světským, tehdy máme a slibujeme věřitelóm našim — jinde na sbožie našem tak jistém, dobrém a svo- bodném tolikéž platu okázati a týmž obyčejem jim toho uji- stiti a zapsati, jakož v tomto listu zapsáno stojí, beze všie jich škody. Také jestli že by ti lidé — tak zkaženi a zahubeni byli kdy nynie, nebo v časech potomních, anebo který z nich tak, že by věřitelóm našim ten plat vydávati a platiti nemohli, tehdy věřitelové naši — moci budú ten plat na těch dědinách, na lukách i na těch gruntiech bráti a postiehati beze všie našé přěkazy i našich budúcích. Také jest toto znamenitě v tomto listu vymluveno, jestliže by pán buoh nás nebo našich budúcích kdy penězi obmyslil a zase chtěli ten plat s sebe splatiti, tehdy my nebo naši budúcí, — slibujeme jinde na jiném sbožie svo- bodném, čistém a dobrém i jistém, tolikéž platu věčného, totižto dvadceti k. gr. m., — kúpiti a opatřiti, buďto za těch pět set zl. uh., — anebo výše, jakž moci budem a ten plat věřitelóm našim — v jich moc sstúpiti a je toho zmocniti beze všie jich škody — tak, aby ten plat věčně nescházel. Pakli bychom my, nebo naši budúcí, kterého kusu neučinili, pokudž v tomto listu psáno stojí, jehož pane bože nedaj, tehdy věřitelové naši svrchupsaní tiemto listem moc mají a jmieti budú — nás z toho napomí- nati a k tomu připraviti touž mocí a těmi všemi pokutami, kteréž se v listech hamfeštných, na penieze svědčících, šířeji

Strana 259
1487. 259 vypisují a zavazují, a to beze všie jich škod a nákladuov. Také nemáme žádné zvláštnie daně nebo obtíženie na ty svrchupsané položiti, než podle jiných vsí a lidí našich též ti lidé — mají při tom — zachováni býti, a jestli že by kdy v časéch budúcích tomuto listu která se škoda stala kterýmkoli obyčejem, a věřící naši napomenuli nás k obnovenie listu tohoto, tehdy máme a slibujeme jim ten list zase v táž slova obnoviti konečně ve čtyřech neděléch od jich napomenutí pořád čtúc, kolikrát by koli toho potřebí bylo, beze všé zlé lsti a bez prodlenie dal- šieho, a právo ižádné duchovnie, anižto světské, ani která po- kaza, že by se tomuto listu kterakžkoli stala, anebo že by kdy ztracen byl, to nemá našim věřícím nic škodno býti, aniž nám spomocno, dokudž toho všeho neučiníme, což svrchupsáno stojí. A to všecko, což se v tomto listu vypisuje, my — purkmistr, konšelé i všecka obec — města Nového Plzně, slibujeme ctně, věrně, právě a křesťansky zdržeti a vskutku naplniti. Tomu všemu ku pevnosti — pečeť naši městskú — dobrovolně kázali jsme k tomuto listu přivěsiti a pro dalšie jistotu prosili jsme urozených panoší, Jana Cehnici z Říčan, Jindřicha Rausa z Če- mín a z Buksic, Jana z Dúpova, Jana z Bratronic, Krištofora Ucháčka z Kračína na Vidicích a Jana z Hodusic a v Chvale- nicích, že jsú své pečeti k naší prosbě na svědomie sobě bez škody přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán i psán léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtyřistého osmdesátého sedmého, tu středu před sv. Václavem, dědicem českým. Listina pergamenova v museu plzeňském 384/218 +46; pečeti chybí, sign. N. 186. Opis v Stehl. knize priv.m čst. f. 198. Jiný opis v liber empt. et vendit. N. 212 f. 174. 1487. 8. října. Jan Kumpán z Nov. Plzně pohání Ondřeje Oremusa z Prahy ze 305. škod listovních, neboť má list na téhož Ondřeje na jistou sumu peněz, dle kteréhož listu jak suma tak i škody měly plněny býti. Stal se nález, že úředníkům soudu nesluší souditi škody listovní a že proto půhon zdvihají. Emler, Pozůstatky I. 181. 1487. 7. listopadu. Robotní lidé z Doudlevec, Radobyčic a Utušic, zavázali se před 306. radou městskou v Plzni, že nový most u Doudlerec (přes Rad- 33*

Strana 260
1487. 260 buzu) v příštích časích společně chtějí opravovati podle nařízení rady městské v Plzni. My Matěj Poběžovský, toho času purkmistr, Jan Fegal, Jan Kumpán, Heřman z Žernovníka, Martin Ovsík, Šimon Blažkuov, Jaroš Kramář, Erhart súkeník, Václav Chrt, Mikuláš Mikšice, Jan Rysek a Jan Jílek, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, vyznáváme těmito městskými kniehami a tiemto zápisem, že předstúpivše před nás do naše plné raddy robotní lidee naši z Radobyčic, z Utušic a z Dúdlevec, a vyznali jsú dobro- volně před námi, že co se dotýče mostu nového u Dúdlevec, že jsú se o to ty tři vsi dobrovolně a přátelsky smluvily a svolily, a též před námi seznaly v plné raddě, že cožkoliv bude potřebie na tom mostu v časiech budúcích opravovati a dělati, když by se co na něm obořilo neb zlámalo, že oni i jich dědicové a budúcí náměstky jich podle svolenie, kteréž jsú před námi v plné raddě učinili, mají a povinni budú ze spolka všichni z těch tří vsí — dělati a opravovati podle rozkázánie a raddy pánuov konšeluov, kteříž v ty časy na raddě budú, beze všeho odporu a odmlúvánie a to tolikrát, koliko krát by koli toho potřebie bylo v časiech budúcích; pak-li by kto z nich nynie, nebo potom odporen byl a toho svolenie odpieral, a podle jiných v tom se srovnati nechtěl, takového radda nynějšie nebo budúcí kázati a tresktati má, pokudž pánóm, raddě se zdáti bude a k tomu jej připraviti, aby se s jinými srovnal a tak se zachoval, pokudž se to svolenie a smlúva o ten most mezi nimi stala. Acta sunt hec feria IV. ante s. Martini confessoris, a. d. M'CCCC° octuagesimo septimo. Z knihy smluv č. 212 f. 30. — Zápis tento týká se mostu nad vsí Doudlevci na dolním toku Radbuzy v Českém údolí, kudy vede okresní silnice do Radobčic. 1487. 9. listopadu. 307. Konvent kláštera chotěšovského jest dlužen 100 zl. uher. a za 100 kop zlatých rýn. a 50 k. gr. mečových stř., aneb 25 kop gr. čes. ur. panoši Janovi Cehincovi z Říčan a jeho dědicům za dům v Plzni od nich koupený.1) Rukojmí mezi jinými byli Heřman z Žernovníka a v Novém Plzni, Václav Točník z Křimic — 4) Dům č. 106 v I. čtvrti na náměstí; před tím měl klášter dům č. 107 b., který t. r. prodal obci a zakoupil si tento dům.

Strana 261
1487. 261 Ležení v Novém Plzni, aneb ve Stříbře. Léta po naroz. syna bož. 1487. v pátek před sv. Martinem, biskupem bož. slavným. Archiv čes. VIII. 503. č. 144. Listina v univ. knih. praž. — Viz zápis z t. r. z 29. pros. č. 309. 1487. 15. listopadu. V Hoře Kutné. Král Vladislav svoluje k žádosti obce m. Plzně, aby při závětech 308. příště nebýval richtář, než purkmistr a někteří konšelé, neb jen někteří konšelé. My Vladislav, z božie milosti král český, markrabie mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie, etc. Oznamujem tiemto listem všem, jakož opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města Nového Plzně, věrní naši milí, vy- platili jsú rychtářstvie téhož města Nového Plzně, s jeho pří- slušnostmi od Ondřeje Oremusa z Prahy s povolením naším k drže- ní a požívání svému, i zpraveni jsme jmenem již psaných měšťan že prve ten obyčej a řád v témž městě Plzni zachováván, když kto chtěl jest který kšaft činiti tu v Plzni, že při tom kšaftu měl jest býti rychtář i také konšelé někteří vedle práva. I prošeni jsme od týchž měšťan, poněvadž jsú tu rychtu kúpili k obci s jejími příslušnostmi a sami jí vládnú a sadie sobě rychtáře, koho se jim zdá, abychom jim k tomu povolenie naše dáti ráčili, aby rychtář viece při kšaftiech nebýval, než toliko purg- mistr a někteří konšelé, a nebo toliko někteří konšelé, jestli že by purgmistr nemohl při tom býti a to najméně aby dva konšely při každém kšaftu byli. My v tom znajíce jich věrné služby, kteréž nám činili, činie a potom tiem lépe aby mohli a měli nám slúžiti, čímž nás milostivějšího k sobě poznají, i jsúce v tom k té prosbě milostivě nakloněni, s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí královskú, již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci jmenovaného města Nového Plzně, tuto milosť učinili jsme a tiemto listem činíme a dáváme, poněvadž jsú tu rychtu k obci kúpili a usazují sobě rychtáře, kohož chtie, aby viece žádný rychtář při žádných kšaftiech nebýval, ktož budú které kšafty dělati v městě nebo na předměstí v Plzni, ale při takových kšaftiech toliko purgmistr a dva konšely, nebo viece aby bývali, a nejméně dva konšely s volí purgmistra aby při kšaftu byli, a takový každý kšaft, ač již rychtář při tom nebude, když se zpuosobí vedle řádu a obyčeje téhož města tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, chcme, aby tak mocný a pevný byl, jako prve před časy, když jest rychtář

Strana 262
262 1437. s purgmistrem a s konšely při takové věci býval, dokudž jsú toho rychtářstvie k obci nekúpili. Přikazujíce podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúciemu, i jiným všem úředníkóm našim, aby již psaným purgmistru, konšelóm i všie obci jmeno- vaného města Nového Plzně, nynějším i budúcím, v těch věcech, jakož se nahoře píše, nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, ale při tom je tak zachovávali, jinak toho nečiniece, nynie i po věčné časy budúcí, a to pod uvarováním hněvu a pomsty našie i budúcích našich králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Horách Kutnách ve čtvrtek po sv. Martině, léta božieho tisí- cieho čtyřstého osmdesátého sedmého, královstvie našeho léta sedmnáctého. [Na ohybu Ad relacionem Johannis de Rupov, magistri curie v pravoj: domini regis et suppremi notarii tabularum regni Boemie. [Na rubu]: Rlegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 375 239+ 99, s visutou pečetí na proužku s pěti znaky zemskými. Na proužku vespod: „Kúpenie richtářstvie.“ Uprostřed listu na zad písmem 15 stol.: „Vladislav 1487“; Pod tím v 16. stol. poznamenáno: „Nemá žádný richtář při kšaftu — býti, anobrž jisté, od ouřadu purkmistrovského zřízené osoby.“ Starší sign. N. 51., novější sign. N. 30. 1487. 29. prosince. 309. Probošt chotěšovský koupil dům v Plzni od Jana Cehnice za 350 kop. Anno 1487., sabbato ante novum annum, stal se jest trh a konečná smlouva vo dům 1), kterýž leží podle rathúzu 2) z jedné a Václava Chrta3) z strany druhé, mezi velebným kně- zem Tristramem, proboštem chotěšovským, z jedné a panem Janem Cehnice z strany druhé, tak že pan probošt panu Ceh- nicovi za ten dům dáti a vyplniti má 3 5 kop a to pod roky vdolepsanými. Item na sv. Jiří nejprvé příští 55 k. peněz obecně berných, krom gerlických, item na sv. Havel nebo dvě neděle hned potom příští, sto zl. uh. a za sto kop zlatých rýn. Item pan Cehnice má v tom domu bydleti do sv. Filipa a Ja- kuba, všecky poplatky platiti a vařiti, ač by pán Bůh jeho ne- uchoval, a ten dům panu proboštovi má osvoboditi a očistiti, jakož toto město za právo má. Při tom trhu byli jsou pan 1) Dům č. 106 v I. čtvrti, nyní Kouteckých. 2) Radnice tato jest čásť domu č. 107, sousedící s domem předešlým. 3) Dům č. 105.

Strana 263
1488 263 Kans [sic] 4), Chlumčanský, pan Jindřich Nebilovský, pan Heř- man [z Žernovníka], p. Martin Ovsík. Nadpis]: Paměť o domě kláštera Chotěšovského v městě Plzni. Archiv knížete Taxise v Chotěšovech fase. 2 fol. 11, opis v zem. archivu v Praze. Před tím poznamenáno: „Z knih starých města Plzně.“ Viz zápis o témž domě z t. r. z 9. list. č. 307. 1488. 11. března. Václav Lazar, měšt plzeň. rodilý z Kyšic, svědčí, že ze dvora 310. v Kyšicích, kterého dříve byl v držení, odváděl se plat ke kostelu svt. Petra pod Hřebříkem a k špitálu svt. Máří Majdaleny do Plzně. Já Jan z Bratronic a Václav Ebrzvín z Hradiště známo činíme tímto listem všem vůbec, kdež čten nebo čtouce slyšán bude, že opatrný muž Václav Lazar, spolusoused plzeňský, vy- znal před námi, že se urodil ve vsi Kyšicích na tom sídle a dvoře, kterýž jest prodal tu Matějovi v Kyšicích, a že jemu dále dobře jest vědomo a pamatuje, což jest byl na tom dvoře před šedesáti lety, a také že to slyšel od nebožce otce svého, kterýž jest mnoho let na tom dvoře seděl, nežli se on Václav narodil, že z toho dvoru svrchu jmenovaného, žádný jiný plat nebyl k Řebříckému zbožie k tomu zámku, než k záduší kostela svt. Petra, apoštola božího, tu pod zámkem Řebříkem, čtyřid- ceti grošův, každý rok rozdílně na sv. Jiří dvadceti grošův a při sv. Havle tolikéž dvadceti grošův, a páni, kteří jsú byli toho času na Rebříku, když jsú ten plat z toho dvoru k tomu záduší dali, více s nimi o nic činiti neměli, ani k nim oč více hleděli, než jiný plat i kury vždycky jsú platili do špitála k sv. Máří Majda- leně do Pilzně, též i o jiné své všecky potřeby jsú se utíkali a hleděli ku pánům Plzeňským a k úředníkům toho špitála, jakožto ku pánům svým dědičným, beze vší překážky pánův Řebříckých. A to Václav svrchupsaný vzal před námi k své cti a víře i na svú duši, že to jinak není. Toho jeho seznání na svědomie ku prosbě jeho své jsme vlastní pečeti kázali sobě bez škody přitisknúti k tomuto listu, jenž jest dán léta božieho MCCCCLXXXVIII, v úterý před sv. Řehořem, zpovědníkem božím. 4) Spr Raus.

Strana 264
264 1488. Z krátkého nástinu historie špitála sv. M. Majdaleny v museu plz. f. 3b. Srj. podobná svědectví z r. 1505. 26. května a z r. 1509. 10. dubna týkající se Kyšic, v příčině Ejpovic viz zápis z r. 1492 28. května. Řebříky bývala někdy ves na panství Zbirovském tam, kdež podnes stojí kostel sv. Petra asi 2 km na západ od Leštného. 1488. 30. července. Blažek Surovec, měšt. plz., vinil u rady Starého města praž. On- dráčka Oremusa, druhdy richtáře plz. z toho, že se bezprávně uvá- zal v dům, na nějž si právo Blažek osoboval a že jej beze vší pří- činy vsadil do vězení. Konšelé Staroměstští vyslyševše obě strany, dali Ondráčkovi za právo. V tee při mezi Blažkem Syrovcem z Plzně s strany jedné a Ondráčkem Oremusem, měštěnínem Starého města pražského, s strany druhé, jakož jest Blažek Surovec z Plzně vinil On- dráčka Oremusa, že by se jemu v jeho duom1) v Plzni před dráhně léty, jsa úředníkem královským miesto ofrichtéře v ty časy, bezprávně uvázal a že by ho ještě k tomu do vězení vsadil, nemaje k němu žádnee příčiny a aby jemu ten duom vzdal, že by jeho k tomu vazbú a vězením připravil, a ten jistý duom, že by za velikú summu prodal a jemu za to nic nedal. Dále ještě pověděl, že by v ten duom po smrti otce svého právem byl uveden a že by jeho dědičně užíval, odvolávaje se na svě- domie, kteréž jest před pány okázal. Proti tomu Ondráček Ore- mus jest odpověděl, že sem já se bezprávně v ten duom neuvázal, než že sem já ten duom od nebožtíka Hladka koupil, zaplatil, v soudy kladl a soudy vedlee práva města plzenského všecky vydržal, a tu při tom že jest žádný žádné- ho odporu neudělal, dokládaje se knih měsckých, z nichžto i výpis pod pečetí měsckú jest okázal, dále pravě, že by jeho pro ten duom nikdy do vazby nedával, než pro jinú věc, jako pro faráře plzenského, jakož jeho to tajno nenie. Proti tomu Blažek Surovec odpověděl, že Hladek jest poruční- kem toho domu nebyl, ani také neměl jest žádného práva ku prodávání toho domu. Proti tomu Ondřej Oremus pověděl, že otec tvuoj Martin Úterský, když jest kšaft udělal, že jest tebe tiem kšaftem odbyl a ten duom po smrti máteře tvé poruční- kóm rozkázal, aby prodán byl a penieze za ten duom aby na zádušie rozdány byly, a potom když sú ti jistí poručníci zemřeli, 1) R. 1463 prodal Jan Hladek dům někdy Martina Úterského On- dráčkovi Oremusovi t. č. richtáři v Plzni, nyní č. 107b. na náměstí v I. čtvrti ležící. 311.

Strana 265
1488. 265 že by to poručenstvie na Hladka připadlo. Blažek Surovec jest odpověděl, že toho provésti nemóžeš, aby kdy Hladek toho domu poručníkem byl. Oproti tomu Ondřej Oremus pověděl, poněvadž, jakož ty pravíš, že by Hladek poručníkem nebyl, proč jsi ty s ním po několiko letech, když sem toho domu v držení byl, o ten duom i o jiné všecky věci smlúvu konečnú udělal, žes toho domu nikda viece neměl nařekati a ta smlúva že by byla knihami měsckými zapsána, kteréžto výpis z knih měsckých pod pečetí města plzenského i také kšaft nebožtíka Martina Úterského okázal. Po mnohých pak řečech pan purkmistr se pány žalobu i odpor vyslyševše, zápisuov z knih měsckých, kšaftu nebožtíka Martina Úterského, tee smlúvy, kterúž jest Blažek Surovec s nebožtíkem Hladkem udělal o ten duom, i svědomie, na něž sú sě obě strany táhly i súdóv obecních o ten duom vydržaných s velikú pilnosti na obě straně pová- živše, takto ortelem svým vyřiekají: Poněvadž Ondřej Oremus ten duom v súdy obecné kladl a vedle práva města plzenského súdy vydržal a při tom že se jest žádný odpor nestal a přes to přese všecko Blažek Surovec po několiko letech, když sú súdové vydržáni, s Hladkem o ten duom Martina Úterského i o jiné všecky věci smlúvu konečnú udělal, že by téhož Hladka dědice a budúcie jeho z toho domu i z jiných věcí právem žádným světským ani duchovním nařekati neměl, že vedle súduov vydrženie a té smlúvy knihami městskými zapsanee Ondráček Oremus o ten duom Surovcovi odpoviedati povinen nenie, než jestli že při tom jsa úřadníkem královským, jakožto miesto ofrichteře, útisk, moc nebo křivdu jakú Blažkovi Surovcovi udělal, že se témuž Blažkovi Surovcovi cesta k vinění Ondřeje Oremusa před králem JMí nezavierá. Actum et diffinitum f. IIII. die Abdonis, a. d. etc. LXXXVIII. Johanne Pytlonis, magistro ciuium existente. Liber sententiarum N. 1128 fol. 9, v městském archivu v Praze. — Srj. s tím závěť Martina Úterského z r. 1455. 9. dubna čís. 34. 1488. 17—20. září. (V Plzni.) Konšelé plzeňstí potvrzují zámečníkům spolu ještě s brníři, nožíři, 122. mečíři, konváři, uzdaři a sedláři, společná pravidla jejich cechu, na nichž se řemesla tato usnesla. My Jan Jílek, toho času purgmistr, Jan Fegal, Martin Ovsík, Janoši) kramář, Matěj Poběžovský, Tůma Lemberk, Erhart sou- 1) Spr Jaroš. 34

Strana 266
266 1488. ng ta t 1 keník, Barta Outerský, Beneš Homole, Jiřík zlatník, Prokop Malsa řezník a Mikuláš pekař, konšelé přísežní města Nového Plzně, známo činíme tímto listem vůbec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že předstoupili sou před nás do naší plné raddy poctivá řemesla, kteříž v jednom cechu sou a jednoho cechu užívají, zejmena zámečníci, brnieři, nožieři, mečíři, konváři, uzdaři a sedláři, a jednostajně sou nás snažně za to prosili a před nás předložili, poněvadž ve všech jiných řemeslech po- ctivých řád a poslušenství se zachovává, abychom jim také toho přáli a povolení dali, aby mezi sebou také nějaký řád, poctivost a poslušenství zachovali a drželi. A my nadepsaní purkmistr a konšelé slyšíce jich snažnou a hodnou prosbu, k tomu sme povolili, jakož pak oni, jakž na poctivá řemesla sluší, podle povolení našeho, ty věci, kteréž by jim nejpoctivěji slušely, v jich řemeslích sou jednostejně mezi sebou vážili a jednostejně se svolili a na tom zůstali, jakož pak ty kusy a artikule, pokudž sou mezi sebou svolili a na nich zůstali, ší- řeji se v dole vypisují, kterýmiž to kusy pro vyvarování v bu- doucích časích mezi sebou ústrkův a nesnází všickni mistři a tovaryši mají se spravovati a richtovati, a to tak bez odporu držeti a zachovati v potomních časích mají a z toho nevystu- povati pod pokutami v dole uloženými a zapsanými, jakož sme pak ty všechny kusy prve slyšeli a slyševše jim sme toho po- přáli a svou vůli k tomu dali. Najprvé toto jest mezi námi svo- leno řemesly svrchupsanými, že na slavný hod svatého božího těla a tu neděli po božím těle všickni mistři a tovaryši mají se sjíti k processí k sviecům a do cechu přijíti, pakli [by] kdo své- volně, buď mistr nebo tovaryš přijíti nechtěl, proti tomuto na- šemu zůstání a svolení, ten má do cechu jeden groš pokuty dáti a tolikéž na řád, jakožto jiný cechovník, a který by pro svou potřebu přijíti nemohl, neb doma nebyl, ten má dáti po- lovici řádu i tu neděli po božím těle a to proto, neb ty dni na boží tělo a tu neděli potom mistři mají půl řádu za tovaryše platiti proto, že nám svíce a korouhev nesou. A též na den svaté Panny Barbory všickni mistři a tovaryši mají jíti k offěře, sejdouce se a kterýž koli u offěry nebude, má ten groš jeden pokuty dáti. A též po mši, který by mistr neb tovaryš do cechu mezi jiné mistry nepřišel a k svatčinu, aby též dal jeden groš pokuty a který by ten [den] na svatou Pannu Barboru dělal, ten má dáti do cechu půl libry vosku, leč by byla pilná potřeba panská neb obecní, neb kterého souseda jiného, ješto by ten den bez

Strana 267
1489. 267 toho díla nebo opravování býti nemohl, a k tomu aby řád platil, jakožto jiný cechovník. Item toto jest dále mezi námi svoleno, kterýž by z mistrův neb tovaryšův tu neděli vždy po suchých dnech na zádušní mši a k offěře nepřišel do fary, ten má dáti groš pokuty, a též kdož by po obědě do cechu, kam starší káží, nepřišel, aby dal groš pokuty. Item dále jest mezi námi svoleno a obyčej v našem cechu, kterýž by se kolivěk tovaryš mistrem osadil, anebo odjinud se přistěhoval kteréhož kolivěk řemesla cechu našeho, ten všecken řád a obyčej tuto psaný má držeti a zachovávati i podstoupiti jakožto jiný mistr cechu našeho. Item dále jest mezi námi zůstáno a svoleno, že každý mistr má svého tovaryše k tomu míti, aby chodil do cechu, když jíti má jakožto jiný tovaryš; pakli by jeho k tomu neměl, aneb jmíti nechtěl, sám ten mistr, u koho by dělal, má za něho dáti, pokudž jiný tovaryš dá. A to svolení stalo se mezi námi řemesly nadepsanými cechu našeho o suchých dnech před svatým Václavem, dědicem českým, léta božího tisícího čtyřstého osm- desátého osmého. Z přepisu pozdějšího z 17. stol. v čes. zem. museu v Praze. Připojen k tomu též překlad německý z též doby. 1489. 31. března. Rozsudek soudu komorního mezi Plzní a p. Janem Jencem z Ja- 313. novic o náhradu škod. Anno M CCCC'LXXXIX° feria III post Anuncciacionem sanctissime virginis Marie, o suchých dnech v puostu. Jakož páni Plzenští jsú pohnáni a k tomu státi měli ty suché dny nadepsané s Barthovským o tu při, co se pana Jenče1) dotýče, k tomu súdu a k tomu času vyslali od sebe pana Jana Dúpovce a Martina Ovsíka z rady a Zdeňka Zářeckého z obce. Při tom času na tom tak, jakž oni spravují, [o] tu věc, postaveno jest a králem JMtí, pánem naším najmilostivějším a pány JMmi tehdáž nalezeno jest, aby pan Jeneč najprvé všecky škody zaplatil Plzenským, které se jim staly skrze pana Jenče a odbyl, a když to učiní, potom, má-li co anebo kterú vinu ku pánóm Plzen- ským, aby jě právem hleděl. Též ten čas o těch suchých dnech svrchupsaných král JMt, se pány JMmi Barchovskému póhon zdvihli, že jest na zmatek pohnal. A tak na tom jest zuostáno při těch suchých dnech v puostu. Ze Stehl. knihy priv. měst. f. 11 b. 1) Jan Jenec z Janovic na Petršpurce, nejv. purkrabí (1470—1503). 34*

Strana 268
268 1489. [1489.] 5. května. 314. Rozhodnutí soudu komor. mezi Výškem a některými měštany plzeň. Výšek z Blažtice vinil Annu Šefránkovou, Koloucha, Sobě- kurského a jiné sousedy, z dědin Pabiankovských, pravě se k tomu právo míti po Tobiáši Pabiankovi. Plzenští měšťané se hájili, že o to všecko s ním konec mají dle ortele, kterýž mezi nimi vyrčen jest nižším právem plzenským i také vyšším právem Pražan1), k kterémuž právu se Výšek odvolal. I rozhodl král, že Plzenští mají zůstati při prvním rozsudku a Výšek aby jich na pokoji nechal; než co se dědin a luk k šosu městskému příslušejících dotýče, chce-li se o ně souditi, aby se soudil tu v Plzni a Plzenští aby mu spravedlivý konec učinili bez odtahu. — Actum fer. III. die s. Floriani. Archiv čes. IX. 490 č. 643. Z register soudu komorního viz č. 264. z r. 1482., č. 291. z r. 1487., č. 297 též z r. 1487. 1489. 7. května. 315. Rozhodnutí ve sporu mezi Sefránkovou a Vác. Točníkem o sporné pozemky u Račic a Malesic. Anna Šefránková z Pautnova vinila Václava Točníka z Kři- mic, že by jí v držení louky její překážel. L ukázala list pod pečetí některých plzenských měšťanů, že ty louky, chmelnice a řeku najímali a drželi pod plat od Blažka, faráře v Malesicích, od 40 let, dále vinila jej, že jí mejtil v lesích jejího podací. Na to Václav Točník se hájil, že ne on, ale jeho poddaní2), k faře male- sické příslušející, to učinili. A co se té řeky3) dotýče, to že chce provésti, že řeka od založení těch gruntuov k obci přísluší. I rozhodnuto, poněvadž pí Anna Šefránková starodávné držení na tom knězi okázala a jest paní podací toho, že jí král při držení jejím zachovati ráčí. Co se mejcení lesů dotýče, aby obojí do rozeznání té věci, do sv. Martina příštího, toho nepožívali. — Actum f. V. ante s. Stanislai. Archiv čes. IX. 495. č. 653., z register soudu komorního. Srj. s tím č. 275 z r. 1484. 23. října. 1) Viz obojí rozsudek v č. 264 z r 1482 11. července. 2) Míní se tím obyvatelé z Račic, vsi na východ od Malesic blíže k Plzni ležící, která patřila k panství křimickému Lesy zde zmíněné jsou Horní a Dolní Kyjov mezi Račici a Malesici rozložené, patřící jako tehdáž, tak i podnes k panství Malesickému. Pí Anna držela tehdáž Malesice. 3) Mže.

Strana 269
1489. 269 1489. 14. července. Závět Ondry, měštěnína plzeňského. 316. Martin Ovsík — purkmistr, Jiřík zlatník a Beneš Homole, konšelé přiesežní a měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ondra, náš spoluměštěnín, — odkazuje Janovi, synu svému, chmelnici svú, kterúž jest kúpil od Zdenka Zářeckého: item — paní Kateřině, manželce své, a Janovi, synu svému, duom svuoj, polovice dvoru, pivovár, dvě stě zl. uh. hotových a všecko hospodářstvie i jiný všeckeren statek svuoj —, to jim všecko — odkazuje, aby sě o to věrně a právě o všecko rovným dielem dělili; pakli by pán buoh Jana, syna jeho, smrti — prve neuchoval, nežli by let svých došel, tehdy chmelnice a to právo, kteréž Jan, syn jeho, k polovici dvoru a k pivo- váru má, spadnúti má na paní Annu, Václavovu manželku, dceru jeho, a na Václava, muže jejieho, i na jich děti —, a ostatek všecko má při paní Kateřině, manželce jeho, zuostati. Item Káči, kteráž jeho v nemoci hlédala, odkazuje pět kop gro- šuov míš., aby jí manželka jeho vydala —. Item list, kterýž má na Březí na sto kop gr., v tom listu aby paní Anna, dcera jeho, s dětmi svými a mužem svým třetí diel pravý jměli. Jakož pak list sám v sobě ukazuje, že jemu svědčí, Kateřině, manželce jeho i jeho dědicóm, a proto aby Anna s mužem svým Václa- vem každý rok třetinu úroku zdvihli —, a když by koli ten list zplacen — byl, aby teež třetinu na tom listu jistiny Václav — s manželkú svú vzali —. Item rozkázal jest, cožkoli Václav, zeť jeho, vinnovat zuostal, aby jeho žádný z toho neupomínal — a že mu ten dluh — odpúštie —. Mocné poručníky učinil jest — Václava, zeti svého, a Kateřinu, manželku svú, jim věřec nad jiné, že toto jeho rozkázánie věrně — zpravovati budú a syna jeho — k dobrým mravóm a cnostem vésti. — Tomu ku pevnosti své jsme pečeti — přivěsili k tomuto listu, jenž dán léta — M CCCC° osmdesátého devátého, v úterý po sv. Markétě. [Nadpis]: Kšaft páně Ondrův z Kladrub. Z kníhy závětí 223 f. 3.

Strana 270
270 1489—90. dn 1489. 16. září. 317. Burian postřihač měl najatou louku zádušní s povinností, vystro- jíti každou neděli 12 chudým oběd. Na louku tu učinil dluh 80 kop, z kterých konšelé na prosbu pozůstalých synů jeho slevili 40 kop. My Jan Fegal purkmistr, Jan Kumpán, Martin Ovsík, Erhart Súkeník, Bárta Úterský, Tuoma Lemberk, Jan Rysek, Krištofor, Matěj Kramář, Martin Pobožný, Bláha Hořovský a Václav Fencl, konšelee přísežní města Nového Plzně, známo činíme —, že jakož nebožčík Burjan postřiehač, spoluměstěnín náš, držel lúku zádušnie a od té lúce vzal jest LXXX kop gr. a zapsal to na domu1) svém, že též duom ten k tomu záduší zapsán byl. — I předstúpili jsú před nás — Petr a Mikuláš, synové téhož Burjana s přáteli svými, a žádali i prosili nás, abychom, co se těch LXXX kop dotýče, s nimi milostivě a do- brotivě naložili. A my vzhledše na zachovánie a zaslúženie otce jich, s nimi jsme takovú milost učinili, že jsme jim XL kop odpustili a XL mají k té lúce zase dáti a vyplniti A když těch XL kop dadie a vyplnie k té lúce, tehdy páni, radda nynějšie nebo budúcí, vezmúce těch XI kop i s lúkú, mohú dáti a po- přieti jinému súsedu, kterému se jim zdáti bude a ten, ktož koli to zádušie držeti a užívati bude, má z toho každú neděli XII chudých krmiti a jim čtyři krmie dáti za obědem též, jakož Burjan — ty chudé choval a jim učinil, a duom jeho od toho záduší má věčně svoboden a prázden býti, vyplniece těch XL kop. — Acta sunt hec in nostro consilio fer. IV. ante s. Mathei apostoli anno etc LXXXIX°. [Nadpis]: Smlúva Burjanových sirotkuov o lúku zádušnie se pány. Liber emptionum et vendit. 212 f. 32b. 318. 1490. 23. dubna. Na hradě pražském. Král Vladislav potvrzuje srovnání, které se stalo mezi obcí plzeň- skou a řemeslem řeznickým, že huntéři mohou svobodně jen v so- botu maso prodávati; měštané mají dáti udělati pro ně krámce, z nichž huntéři budou platiti k obci každou sobotu groš; mistři řezníci si pořídí krámce sami a nebudou z nich platiti My Vladislav, z božie milosti král český, markrabě mo- ravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc. 1) Rožní dům č. 209 v Sedláčkově a divadelní ulici v IV. čtvrti.

Strana 271
1490. 271 Oznamujem tiemto listem všem. Jakož byla jest některá ruoz- nice mezi opatrnými purgmistrem, konšely i obcí města Nového Plzně, věrnými našimi milými, s strany jedné a staršími řemesla řeznického i tiem vším řemeslem řeznickým tu v Plzni, s strany druhé, tu o fraymark nebo prodávanie masa v sobotu lidí ho- stinských tu v Plzni, i o některé jiné věci, my pak chtiece, aby ty věci mezi obojí stranú slušně srovnány byly, i poslali jsme mezi ně urozeného Beneše z Kolovrat na Libšteyně a stateč- ného Albrechta z Leskovce, podkomořieho královstvie českého, věrné naše milé, jim to poručivše, aby ty věci mezi nimi srov- nali. I zpravili jsú nás, že jsú ty věci mezi obojí stranú srovnali s jich volí a že dali toho srovnánie každé straně spis pod svými pečetmi, v kterémžto srovnání jest toto položeno, aby lidé hostinští, nebo domácí huntéři, mohli tam maso voziti a svobodně prodávati každý týden v sobotu toliko, ale jiný žádný den, vedle toho zpuosobu, jakož jinde huntéři nebo lidé hostinští, kdež jsú freymarkové nebo takové prodávánie v mě- stech, toho užívají. A také měšťané krámcuov nadělati mají takovým lidem hostinským i huntéřóm k prodávání toho masa, a což takových krámcuov nadělají, každý člověk přespolní, nebo huntéř domácí, kdož budú v těch krámcích maso prodávati, z každého toho krámce má dáti každú sobotu jeden groš široký český, k obci. Než což se dotýče mistruov řezníkuov, kteříž tu bydlé, ješto právo v tom řemesle mají, ti mají sobě sami takové krámy zdělati a z nich nemají nic platiti. I prošeni jsme, abychom toho upevniti a to potvrditi ráčili, aby potom v budúcích časiech žádných zmatkuov nebylo. My k té prosbě jsúce milostivě naklo- něni s dobrým rozmyslem a raddú věrných našich, mocí krá- lovskú již psané smlúvy mezi obojí stranu jmenovanými Benešem a Albrechtem učiněné, ve všech kusiech, článciech a klausulech, tak jakoby tuto slovo od slova vepsána [sic] byly, potvrdili jsme a tiemto listem potvrzujem a je při tom zuostavujem, to při tom zvláště domienujíce, což se dotýče fraymarku, nebo pro- dávánie masa v sobotu každý týden, aby hosté nebo lidé přespolní i také domácí huntéři mohli svobodně tu maso a bez překážky prodávati, ale jiný den žádný, a z každého krámce, v kterýchžto budú maso prodávati, ješto těch krámcuov měštěné nadělají, aby každú sobotu jeden groš široký český dávali k obci; než což se mistruov řeznických tudiež dotýče, ješto právo k tomu řemeslu mají, ti což sobě krámuov tu k prodávání masa nadě- lají k tomu fraymarku, nemají z nich ničeho nic platiti. A již

Strana 272
272 1490. cheme, aby oboje strana při svrchu dotčené smlúvě i při těch všech věcech svrchupsaných zuostaveni a zachováni byli a to bez našie, budúciech našich králuov českých i všech jiných lidí všeliké překážky, nynie i po věčné časy budúcie, přikazujíce podkomořiemu našemu i jiným všem úředníkóm našim, nynějším i budúcím, aby již psané měšťany i to všecko řemeslo řeznické při svrchu dotčené smlúvě i při všech věcech svrchupsaných zacho- vali, jim v tom nepřekážejíce, ani překážeti dopúštějíce po věčné časy, pod uvarováním hněvu a pomsty našie, i budúcích našich králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě pražském v pátek den svatého Jiřie, léta božieho tisiecieho čtyřstého devadesátého, královstvie našeho léta devatenáctého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem Alberti de Leskowecz, succamerarii regni Bohemie. [Na rubu]: Rlegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 545 386 116, s visutou menší znakovou pečetí na červenobílé šnůře. Na rubu listiny dole při kraji rukou 16. století: „Majestát, co jse řemesla řeznického dotýče.“ Starší sign. N. 52., nov. sign. N. 31. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 109. a u Tannera. — Hruška, Pam. kniha, 60. 1490. 26. května. 319. Brikcí Okřínek, koželuh, zaprodal 1/2 kopy roč. platu na domku svém k oltáři svt. Blažeje ve farním kostele. Beneš Homole richtář, Václav Fencl, — a Krištofor, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, zjevno činíme, — že Brikcí koželuh, řečený Okřínek, — prodal puol kopy platu roč. na domku svým i na jeho městišti, kterýžto leží v našem před- městí před pražskú branú mezi Janem Karfem z jedné a mezi Havlem zahradníkem z strany druhé —, za pět k. gr. m. — Prokopovi Střelci, poručníku — a kaplanu oltáře sv. Blažeje, kostela sv. Bartoloměje —, kterýžto plat — Brikcí Okřínek — rozdielně platiti a vydávati má, počna na sv. Havla — pat- nádete gr. a na sv. Jiřie — tolikéž, a tak každého léta potom budúcně. (Obvyklá forma braní základů a hojení se jako při č. 217.) Tomu na svědomie — pečeti naše — kázali jsme přivěsiti k to- muto listu, jenž dán i psán léta — tisiecého čtyřstého devade- sátého, tu středu po sv Urbanu papeži. Listina pergamenová v museu plzeňském 256/128424, pečeti chybí. Na rubu: „List na Okřínka na 1/2 kopy platu sv. Blažeji. Sign. N. 187.

Strana 273
1490. 273 1490. 19. července. Závěť Markéty Koštové. 320. Matěj kramář, — purkmistr, Bárta Úterský a Bláha Ho- řovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Markéta Koštová — učinila — kšaft a rozká- zanie —: Item vinici svú odkazuje — bratru svému, kterýž jest v Rakovníce, aby ji prodal a z toho dluhy zaplatil —, a což mimo dluhy ostane, to aby k své živnosti obrátil; it. Němci, richtáři v Malesiciech, odkazuje truhlici svú prázdnú; it. ma- léřce odkazuje dčubku a plášček za to, ješto jí v nemoci hlé- dala; it. ložnie šaty a jiné hospodářstvíčko — odkazuje ho- spodáři svému, u kteréhož bydlela až do smrti; it. dluhy: Jí- rovi v Kotorově dlužna 1 k., it. hospodáři svému — II k., it. otci Lelkové manželky II k., it. Fuxové VIII gr. — Poručníka učinila — Jana Lelka, hospodáře svého. — Tomu ku pevnosti pečeti naše — přivěsili sme k tomuto listu. Dán — léta božieho M'CCCCXC°, ten pondělí před sv. Jakubem. [Nadpis]: Kšaft Markéty Koštové. Z knihy závětí N. 223. f. 4. 1490. 13. října. Závět Havla z Prahy. 321. Bárta Úterský — miesto purkmistra, Jan Fegal a Matěj Poběžovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Havel z Prahy, obývajiecí s námi — učinil jest poslednie rozkázánie —. Item jakož dal k věrné ruce schovati Echartovi súkeníku LXXX zl. rýn. a XXX zl. uh. a k tomu dva prsteny zlaté, jeden s kamenem ametistem a druhý bez kamene, pak z té summy zlatých — odkazuje sestře své, — v Praze, těch XXX zl. uh. a X zl. rýn. Item Václavovi, bratru svému, odkazuje XX zl. rýn, žádaje toho —, aby pan Ondřej Lab, měštěnín Menšieho města pražského, téhož Václava, bratra jeho —, i s túž sestrú — o to pěkně rozdělil —, pokud kšaft — ukazuje —; item k kostelu sv. Bartoloměje k faře odkazuje IIII zl. rýn.; item do Črného kláštera na dielo VI zl. rýn.; item do kláštera Matky božie Bosákóm, buďto na dielo, neb na jiné jich potřeby, odkazuje X zl. rýn.; item súke- níkóm do jich cechu na to zádušie IIII zl. rýn.; item do špi- tála k sv. Máří Majdaleně na dielo, na opravu II zl. rýn. a chu- 35

Strana 274
274 1490. dým v témž špitále na jich potřeby II zl. rýn.; item lázna zá- dušnie aby byla ztopena za jeho duši a na tu odkazuje III zl. rýn.; item ty dva prsteny svrchupsané odkazuje — panu Ja- novi Fegalovi a dcerám jeho; item Purkrábkovi Střelci dává za jeho práci dva zl. rýn.; item ostatek těch zlatých — i jiného statečku jeho — porúčí — purkmistru a radě tohoto města, ať oni to — za jeho duši obrátí. — Poručníka — učinil — Prokopa Purkrábka, našeho spoluměštěnína. — Na svědomie toho — své jsme vlastnie pečeti vědomě — dali přivěsiti — Dán tu středu před sv. Havlem, léta božieho M'CCCC"LXXXX°. [Nadpis]: Kšaft Havla z Prahy. Z knihy závětí N. 223. f. 4. 322. 1490. 21. října. Závět Jíry Opozdila, měšt. plzeňského. Václav súkeník — purkmistr, Bárta Úterský a Matěj kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jíra Opozdil, spoluměštěnín náš, — odkazuje — Aničce, dceři své — perlovec a páteř korálový najvětší a pásek střiebrný, pozlatitý; item Linhartovi, synu svému, — V1 k. gr. č., jestliže by knězem byl, na kalich; item Dorotě, dceři své a dětem jejím, odkazuje luoh svuoj vedle Prokopové písařové lúky; item ostatek všeho statku svého — odkazuje — paní Kateřině, manželce své — a dětem svým rovným dielem, a jestliže by pán buoh kterého dietěte neuchoval smrti prve, nežli by let svých rozum- ných došlo, tehdy vždy diel toho umrlého spadni na jiné živé zuostalé; pakli by pán buoh těch všech dětí neuchoval — tehdy diel jich spadni na najbližšie přátely, totiž na Jana Lelka, na Vávru a na Jakuba Budeckého a na děti jich; item cožkoli mají peněz hotových mezi rukama, tyť odkazuje manželce své, aby ona na to ty děti živila a opatřila —; item aby manželka jeho — i s těmi dětmi společně vydali — na kostel sv. Barto- loměje na faru IIII kopy, item Bosákóm na jich potřeby III kopy, item do Črného kláštera na dielo III kopy, item do Hradce k tomu kostelu, kdežto jeho předkové odpočívají, aby byla kú- pena kráva z toho statku jeho a tu aby sě prosba děla od fa- ráře téhož kostela za jeho přejších duši. Item toto také zname- nitě oznamoval —, aby Jakub Budecký, neb jeho budúcí, cestu svobodnú jměli přes jeho lúku, tolikéžto on z toho dielu svého a budúcí jeho, ale jiný žádný nemá jmieti svobodu tudy jezditi, s

Strana 275
1490. 275 item dluhy, kterýmiž jemu kto povinovat jest, tyť jest dal se- psati na ceduli, kteréžto nám také oznamoval, jakož ta jistá cedule světleje v sobě ukazuje —, a ty dluhy odkazuje man- želce své, aby ona vyupomínajiec je, k své živnosti i s diet- kami obrátila. — Poručnici učinil jest — Kateřinu, manželku svú —, a na pomoc jí přidává múdré — muže, Zdenka Zá- řeckého a Jakuba Budeckého, naše spoluměšťany — Toho na svědomie pečeti své — dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého, na den sv. jede- nácti tisíc panen. [Nadpis]: Kšaft Jíry Opozdila. Z knihy závětí 223. f. 5. 1490. 5. listopadu. Klášter plaský zapisuje věřiteli svému Janovi ze Strojetic a v Va- 323. clavě na domě svém v Plzni 200 zl. rýn. My purkmistr a radda města Nového Plzně vyznáváme těmito městskými knichami, že předstúpili jsú před nás do raddy naší plné ctihodní kněží, kněz Adam opat a kněz Šimon převor, i vešken konvent kláštera plaského a vyznali jsú před námi, že jakož jsú dlužni dvě stě zl. rýn. urozenému panoši Janovi z Strojetic a v Václavě a za tu summu — i s úroky i s škodami rukojmě jsú za téhož kněze opata i za konvent — urození panoše, pan Jan Cehince z Říčan, Jan z Dúpova, Šlejbor Pracek z Svinné, Henrich Meindl z Tuhnic a Ondřej z Zebnice, v té jisté summě zlatých — i s úroky i s škodami kněz opat a konvent — zapisují a miesto podporci zastavují rukojmiem — duom 1) svój, ležecí v městě našem podle Bláhy Neústupa z jedné a Jana Kumpána strany druhé, takovúto mierú, jestli že by kněz opat — i konvent, anebo jich budúcí, pro nedostatek který, aneb pro kterúžkoli jinú příčinu těch dobrých lidí, rukojmí svých —, vyvaditi nemohli, anebo ne- chtěli, a že by oni za ně své dáti musili a k škodám skrze to přišli, tehdy mocí tohoto zápisu těmito městskými kniehami mají a mieti budú tíž rukojmie — právo k témuž domu, jej prodati, zastaviti a všecko jiné s ním činiti, jakožto s svým vlastním a tudy se škod svých, kteréž by koli vzeli pro jich 1) Klášter plaský byl tehdáž v držení domu v VII. čtvrti č. 11 v uli i Veleslavínově; dům Kumpánův jest č. 1. ale jeho zadní čásť sahala do ulice zmíněné, a dům Neustupův jest č 10. Po roce 1500 koupil klášter větší dům v VI. čtvrti č. 231. v ulici dominikánské. 35*

Strana 276
276 1490. neplněnie a nevyvazenie, hojiti bez odporu téhož kněze opata i konventu — i všelikého jiného člověka. Acta sunt hec anno etc XC fer. VI. post Omnium Sanctorum. Z knihy smluv 212 f. 34. 1490. 8. listopadu. Závěť paní Markéty Kolešovské, měštěnínky plz. Duchek sladovník — purkmistr, Jan Fegal a Zdeněk Zá- řecký, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — vdova paní Markéta Kolešovská, naše spolu- měštka —, t. s. p. r. u. —: it. odkazuje do kláštera Matky bo- žie bratřím Bosákóm padesát kop gr., item do domu kaplan- ského těm kněžím, kteří tu pospolu jsú, na jich potřeby X kop, it. dvanádcte apoštoluov aby bylo zpuosobeno z toho statku na oltář matky božie v kostele sv. Bartoloměje v faře; it. Káči, schovanici své, odkazuje — V kop a s postel rúcha, it. jiný veškeren statek svuoj — mocně — odkazuje Uršule, dceři své, milé takovúto měrú, aby každý rok jednú lázna zádušnie byla ztopena — věčně za duši její a předkuov jejiech. Item co sě dluhuov dotýče, že dluhuov takových znamenitých nemá, než kto jí co z chudých lidí dlužen, to ona jim odpůští, aby za ni boha prosili. — Poručnici učinila jest — Uršulu, dceru svú — Tomu na pevnost pečeti své — k tomuto listu jsme přivěsili. Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého, ten pondělí před sv. Martinem, biskupem božiem. [Nadpis]: Kšaft Markéty Kolešovské. Z knihy závětí 223 f. 6. 324. 325. 1490. 9. listopadu. Závět Matěje Košíka, měštěnína plzenského. Duchek sladovník — purkmistr, Matěj Kramář a Václav súkeník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Matěj Košík, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. u. j.: Odkazuje bratřím Bosákóm na jich potřeby — III k.; item do špitála chudým na jich potřeby II k.; item do Kozelup — k tomu kostelu III k. na zvonici; item jiný statek svój veškeren — odkazuje — Janovi, synu svému, tak aby z toho statku najprvé bylo — zjednáno, aby třikrát XXXti mší byly slúženy, item najprvé za duši Kateřiny, nebožky manželky jeho XXXti mší, item za duši otce jejieho opět XXXti mší a pak za duši

Strana 277
— " 1490. 277 jeho XXXti mší. Pakli by pán buoh syna jeho — smrti neu- choval prve, nežli by let svých rozumných došel, tehdy statek ten veškeren — mocně porúčie Křížovi, bratru svému, aby on chudé přátely o to podělil, pokud mu sě zdáti bude. — Item dluhy, jimižto jemu lidee jsú povinnovati, tyť jest všěcky, přivolav k tomu Kříže, bratra svého, dal sepsati na ceduli, jakož ta cedule šíře v sobě okazuje. — Poručníka učinil — Kříže, bratra svého —. Toho na svědomie pečeti své — dali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán M'CCCCOXC°, feria III., ante s. Martini. [Nadpis]: Kšaft Matěje Košíka. Z knihy závětí 223. f. 6b. 1490. 22. prosince. Závět Hozmana koláře, měštěnína plzeň. Martin Ovsík, miesto purkmistra, Bárta Uterský a Jan Bernart, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Hozman kolář, náš spoluměstěnín, t. s. p. r. — u. j.: Odkazuje veškeren statek svuoj — manželce své a dít- kám svým — rovným dílem, — však takovúto měrú, aby najprv z toho statku jeho bylo vydáno k kostelu sv. Bartoloměje do fary 1 k., item Bosákóm na jich potřeby 1 k.; item do Črného kláštera 1 k.; item dluhy tyto dolepsané aby také z toho statku jeho společně byly zaplaceny: item do školy dlužen X k. pod úrok; item na láznu zádušní dlužen XI. k.; item do špitála dlužen V k.; item mlynáři VI. zl. rýn.; item Mrázovi XVII gr.; item panu Ovsíkovi L gr. za potomek. Item totoť jest také ozna- moval před námi, že jakož jest pojčil na dědinu Prokopovi z Škvrňan XIII k., dává vuoli plnú k vyplacení; item Hlaváč z Stupna dlužen jemu LXVII gr. pójčených; item Novák z Kol- vína dlužen jemu LXXX gr.; item mlynář z Ořehled C gr.; item Beneš z Přehýšova III k. a XVIII gr. — Poručníka — učinil — Václava súkeníka a jemu na pomoc přidává Hozmana řezníka, bratra svého — Tomu ku pevnosti naše pečeti — k tomuto listu jsme přivěsiti kázali. Dán léta božieho MCCCC'LXXXX°, tu středu před božiem narozením. [Nadpis]: Kšaft Hozmana koláře. 326. Z knihy závětí 223 f. 6b.

Strana 278
278 1491. 1491. 21. ledna. 327. Jan Haraprask z Hodusic prodal dědiny své v lirádku za 12 kop gr. měštanům Mikul. Heršovi a Viktorovi v Plzni. Já Jan Haraprask z Hodusic známo činím tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že sem prodal a mocí listu tohoto prodávám dědictvie své, ježto slove v Hrádku, s lukami, s lesy, porostlinami, s horami, s doly i s dědinami ornými i neornými, i se vším plným právem, což k tomu od starodávna příslušie, kromě tee polovice, kterúž sem prodal prve Bláhovi, člověku svému tu v Hrádku, a některých kusuov, kteréž sem prve odprodal, jakož ote mne na to listy purkrechtnie mají a také kromě řeky, kterúž sem prodal Janovi Riskovi, měštěnínu v Plzni, a k tomu také sem prodal čtvrt dědiny, kteráž leží k Volevci za vinicemi, kterúžto čtvrt otdali sú mi páni Plzenští za to, což sú mi zatopili dědictvie mého od Hrádku, i s tiem listem na tu čtvrt od pánuov Plzenských, sobě na tom zboží na všem nic nepuozuostavuje, to všecko sem prodal múdrým a opatrným mužóm, Mikulášovi Heršovi a Viktorovi, měštanóm v Novém Plzni i jich dědicuom a bu- dúcím, za dvanádcte kop grošuov dobrých, střiebrných, mečo- vého rázu, mně úplně a docela zaplacených, kteréhožto dě- dictvie svrchupsaného týmž Mikulášovi Heršovi a Viktorovi, i jich dědicuom a budúcím, postúpil sem a mocí listu tohoto postupuji ku pravému purkrechtu a to k věčnému držení, vlád- nutí a uživání, z kteréhožto purkrechtu mně a mým budúcím platiti mají sedmdesáte grošuov a dva groše peněz, na miešen- ský groš obecně berných počítajíc, anebo třidceti grošuov a šest grošuov českých, rázu pražského, a to rozdielně, počnúc na den svatého Jiřie, po datum listu tohoto najprvé příštieho, puol kopy grošuov a šest grošuov miešeňských nadepsaných, anebo osmnádcte grošuov českých, a den svatého Havla, ihned potom budúcieho, tolikéž, a ten plat vždycky věčně a budúcně na ty časy platiti mají bez zadrženie, a nadepsaní Mikuláš Herš a Viktor, i jich dědici a budúcí, když mi ten plat, anebo mým dědicuom a budúcím dadie a zaplatie, jiných všech obtěžování a dání ote mne i od mých budúcích prázdni a svobodni býti mají. Protož já nadepsaný Jan Haraprask i s svými dědici a bu- dúcími slibujem nadepsaných Mikuláše Herše a Viktora, i jich dědice a budúcie, vedle tohoto zápisu ctně a právě zachovati. Toho na pravé a jisté potvrzenie a zdrženie svú vlastní pečeť — STm

Strana 279
1491. 279 dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro dalšie a širšie svědomie a pro budúcí paměť prosil sem urozených panoší Petra Ebrzvína z Hradiště a Heřmana z Žernovníka, že sú oni své vlastnie pečeti dali přivěsiti k tomuto listu sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého prvnieho, v pátek po svatém Fabiánu a Šebestiánu. Orig. perg. v museu plzeň. 324/126 † 21; z tří pečetí na prouž- cích zavěšených chybí první, druhá pečet Heřmanova, ve štítě spa- třuje se kohout, v pravo kráčející, opis: . . . . erzmana z ziernovnika; třetí p. Ebrzvínova, ve štítě trojúhelník, jehož rohy liliemi zdobeny jsou, nad štítem kolčí helm, z kterého půl postavy ženské vyniká s pravicí vztaženou, s korunou na hlavě, s níž závoj po levé straně splývá, opis: petr — ebrzw — z hr — adiste. Sig. N. 435. — O tomto Hrádku nacházíme v knize Stehlíkovské zprávu: Anno domini MCCCCXCIII circa quatuor tempora Pentecostes [29. května], vloženo jest ve dcky zemské zbožie, řečené Hrádek, kúpené k uobci od Jana Harapraska. K tomu byli vysláni ode pánuov Václav Súkeník a městský písař. 1491. 12. února. Konstancie Šlikovna z Holejče oznamuje synu svému Henrichovi z Švamberka, že přišel kněz jeden z Plzně z kláštera Černého, s řádnými listy od svých starších, na Bor, žádaje býti tu kapla- nem. P. Henrich má oznámiti vůli svou v tom. — Datum sahato post Scolastice, sub anno d. etc 91. Archiv čes. XV. 48 č. 101. 328. 1491. 8. března. Závět Petra Zaječího, spoluobyvatele v Plzni. Prokop Malsa purkmistr —, Bárta Úterský a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Petr, příjmie Zaječie, náš spoluobyvatel, — t. s. p. r. — u. j.: Item lúku s chmelnicí a vinicí jeho, kterážto leží pod zadní cihelnú, odkazuje — Kateřině, manželce své, — a to toliko do jejieho života a po smrti její dále dává ten statek — Řiehovi Črvenkovi sladovníku, ač bude-li živ déle nežli manželka jeho — a to také toliko do jeho života, však takovýmžto obyčejem, aby Řieha — z těch puožitkuov luky, chmelnice i vinice — každý rok vydával mateři jeho 1/2 k. gr., a Aničce, bratraně jeho, též každý rok 1 k. gr., a to, jest-liže by dána byla k ře- meslu zde v městě; pakli by jí k řemeslu nedali a do vsi ji vzeli, tehdy jí Řieha nebude povinnen co vydávati mála, ani 329.

Strana 280
280 1491. mnoha. Item láznu zádušní aby topil týž Řieha každý rok, dokudž by živ byl a držel ten statek —, a ostatek těch puo- žitkuov, — aby k své potřebě obrátil. A po jich obojiech smrti — chce — i rozkazuje, aby ten statek — byl prodán, a zač by koli prodán byl, z toho napřed aby bylo dáno na láznu zádušní X k. a ta aby byla ztopena každý rok jednú, dokudž by těch Xti k. stačilo; a co sě ostatku dotýče, to aby bylo rozděleno na tři diely: na božie domy na opravu jeden diel, druhý diel Bosákóm a třetie diel chudým buďto do špitála nebo jiným, pokud by sě zdálo poručníkóm. Item dluhy: Škvarek z Střiebra dlužen jemu za puoldruhé kopy kbelcuov chmele, po VI. gr. II den., rok má do sv. Vavřence, a ten dluh — odka- zuje manželce své —, a jest-liže by jí buoh neuchoval smrti prve, než by ty penieze utratila, což jich koli ostane po jeji smrti, ty aby vzal sobě Řieha — k své potřebě. Item pan Točník dlužen jemu XXX k. a na to udělal dobrú vuoli manželce své a Řiehovi —, kterúžte summu když dobudú, — odkazuje man- želce své —, aby jí Řieha k její živnosti vydával, pokudž by jí potřebie bylo těch peněz, a co by po její smrti zuostalo těch peněz, — to dává Řiehovi —, aby on to obrátil, kam by sě jemu zdálo. — Poručníky — učinil Řiehu sladovníka, — poruč- níka najvyššieho, a na pomoc přidává Jana Kohúta, Jíru Mistříka. — Tomu všemu ku pevnosti své jsme — pečeti k tomuto listu přivěsiti kázali. Dán léta božieho M'CCCC“ devadesátého prv- nieho, ten úterý před sv. Řehořem. [Nadpis]: Kšaft Petra Zajěčieho. Z knihy závětí 223 f. 7. 330. 1491. 16. března. Závěť Jíry, zetě Kroupova Prokop Malsa — purkmistr, Bárta Úterský a Jan Bernart mladý, konšelé přiesežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jíra Kraupú zet, — t. s. p. r. — u. j. — Item duom svuoj i jiný statek všeckeren — odkazuje Markétě, manželce své, a dvěma dietkám svým — rovným dielem. A z toho statku společně aby byly zaplaceny tyto — dluhy: item Že- leznému V k. a X gr., item Zádubskému II k.; item sladovníku u Vlka 1 k., item Fuxové 1/2 k. Item což jest jemu kto dlužen: Jana na Bělé 11/2 k., item v Dolanech Bárta LXX gr, item Chmel v Útušiciech XXXV (gr., item Bárta v Přehýšově L gr., item Srnuov bratr XXXV gr. — Učinil — poručníky Matěje

Strana 281
1491. 281 Pobězovského a Matěje Pražského, naše spoluměsťany. — Tomu ku pevnosti své jsme — pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta božieho M'CCCC XCI“, tu středu po středopostie. [Nadpis]: Kšaft Jíry Kroupova zeti. Z knihy závětí N. 223 f. 7b. 1491. 25. května. (V Plzni). Obec m. Plzně prodala 5 kop roč. platu, kterýž odkázán jest na 331. světlo do lampy před boží tělo ve farním kostele. My purkmistr a konšelé a všecka obec, — města Nového Plzně, vyznáváme —, že jsme pravým trhem prodali — pět k. gr. platu ročnieho a věčného, za padesát k. gr. —, kterúžto summu — přijali jsme úplně a docela od Tuomy Lembergka, spoluměštěnína našeho, za lúku, kteráž byla odkázána na lampu před božie tělo v kostele sv. Bartoloměje v faře, kterýžto plat — máme — kostelnikóm téhož kostele [sic] —, vždy každý rok rozdielně platiti na světlo a lampu před božie tělo v kostele —, počnúce na sv. Havel, najprv přieští, puol třetie k. gr., a na sv. Jiří, potom hned přieští, tolikéž, — a tak jiná léta potom vždy ten plat a úrok — platiti máme — bez odporu všelijakého — tak, že kostelníci — nemají jmieti ižádné moci upomínati nás nebo naše budúcí z jistiny —, též také i my aneb naši budúcí nemají ani budú jmieti žádné moci dáti napřed věděti kostelníkóm k vyplacenie té summy, ale tak věčně aby plat — placen byl a vydáván od nás i našich budúciech na světlo — beze všeho zplacenie. Pakli bychom my neb naši budúcie úroku kterého na časy již psané nedali a nesplnili, — tehdy kostelníci — tiemto listem plnú moc — mají ty penieze a úroky tak zadržalé vzieti v křesťanech nebo v židech, na všecku naši škodu, a kdež je koli vezmú, tu my je máme a slibujeme zastúpiti a zastati bez odporu a beze všie jich škody. Tomu ku pevnosti — pečet města našeho — kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž dán tu středu po letnicéch. léta božieho tisiecého čtyřstého devade- sátého prvnieho. Listina pergamenová v museu plzeňském 270/145 † 32, se zacho- valou městskou pečetí o čtyřech polích, s opisem již málo zřetelným, na proužku visicí. Na rubu: „Item list na pány na 5 kop platu na světlo před božie tělo", nov. sign. N. 188., starší X 1491. 36

Strana 282
282 14.91 1491. 3. června. 332. Urovnání sporu mezi Jakubem Myslínským a Janem Fegale o zá- věť matky Jakubovy Apoleny. Poněvadž pak Jakub při tom též konšely urazil, měl proto trestán býti, ale na přímluvu přátel a na prosbu jeho bylo mu provinění jeho prominuto. My Martin Ovsík purkmistr, Jan Fegal, Matěj Poběžovský, Bárta Úterský, Matěj kramář, Jan Jílek, Prokop Malsa, Matěj Komínek, Jan Bernart, Zdeněk Zářecký, Duchek sladovník a Václav súkeník, konšelé přiesežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, jakož byla před časem ruoznice — o duom, kterýž leží vedle Matěje Formana z jedné a Václava tesaře strany druhé, mezi Mikulášem Myslínským a Janem Štol- carem i sirotky Apolony, manželky Myslínského, tak že před pány konšely, — v zahájeném súdě žaloby i odpory činili a potom těmiž pány konšely, pro uvarovánie nesnází přátelsky — smluveni jsú, slíbivše obě straně té smlúvy věrně — dr- žeti —. I předstúpil přes to nynie — do plné raddy naší Jakub, syn nebožky Apolony Myslínské, ptaje se opět znova na kšaft máteře své, žádaje od nás, abychom jemu dali ten kšaft přečísti, že by jej chtěl rád slyšeti. My uradivše se na to a vy- ptavšie sě —, odpověděli jsme jemu — řkúce, že my kšaftu žádného máteře jeho v své moci nemáme, aniž o něm co vieme. A on vždy přes to žádal na nás, aby jemu ten kšaft — ukázán byl, maje nedověrek k nám, že bychom jemu v tom nepravě chtěli učiniti a ten kšaft před ním zachovati, a dotýkaje nás i také staré raddy neslušnými řečmi, pravě, že by mu sě nic spravedlivého státi nemohlo a že by i prve za starých pánuov staral o to raddy, aby mu sě spravedlivě stalo o kšaftu máteři jeho a že mu se nemohlo státi, a také pravě, že by jeho někteří z starých pánuov chtěli v raddě bíti, tyto i jiné neslušné řeči mluvil jest k nám — v plné raddě. My znajiece jeho nezbednost a neopatrnost v řečech, dali jsme jemu naučenie, pokud se někteří z nás, jimž ta věc známa a svědoma byla, upamatovali, že nemuožeme znáti, by jakú k čemu spravedlnost, co sě toho kšaftu dotýče, jměl a že ten kšaft zmatečný byl a pro zmatek potvrzenie nedošel, nebo otčim jeho, Mikuláš Myslínský, jměl odpor proti témuž kšaftu spravedlivý, jakož pak toho provod jest kniehami soudními, kdež jemu duom nadepsaný po třikrát vepsán a vložen jest podle práva a obyčeje města tohoto. A to jsme témuž Jakubovi ukázali a čísti dali, aby on znaje tu věc

Strana 283
1491. 283 od toho pustil a daremných nákladuov nečinil. A on proto vždy svú nezbedností šel proti nám, chtě aby jemu to bylo vy- psáno, pokud v kniehách stojí, proti obyčeji a právóm našim, a on že by sě chtěl o to poraditi a s námi o to jmieti činiti. A když jsme jemu toho odpierali podle práv a obyčejuov na- šich, podavše mu toho, jest-li že žádost toho má, že mu má býti přečteno až do třeticě, aby tomu dostatečně vyrozuměti mohl, toho sě jemu nezdálo přijieti od nás, ale svévolně a bez potřeby osvěčoval před námi v plné raddě na některé z nás a zvláště na Jana Fegala, spolupřiesežného našeho a pana star- šieho toho času, chtě k němu zvláštnie zřenie jmieti o kšaft máteře své a na něm toho kšaftu dobývati. My slyševše to, po- ložili jsme jim toho den, aby obojí stáli před námi na den jme- novitý, každý o svú spravedlnost i s přátely svými. A když jsú stáli k tomu dni jmenovitému obojí strana před námi i s přátely svými, tehdy přietelee téhož Jakuba — počeli mluviti slovem jeho, proseci napřed nás všie raddy, abychom jemu, což jest koli činil proti nám řečí svú neopatrnú, to milostivě vážili a odpustili, i tudiež spolupřiesežného Jana Fegale prosili za teež a to několikrát. A když sě nám toho nezdálo tak ihned učiniti, mluvili jsme k tomu, má-li Jakub koho viniti z čeho, ať viní, že na tom sedieme a chceme jemu dopomoci k každému podle práva, tu sě jest otázal před námi Jana Fegale, vie-li co o tom kšaftu, aneb jest-li mu co poručeno kdy od máteře jeho. Na to odpověděl Jan Fegal, že to muože v pravdě řéci, že nic nevie a že jemu nic nebylo poručeno, ani se več uvázal. Tehdy ihned Jakub uradivše se s přátely svými, pustil od toho a pravě, že domnívaje sě, by o tom věděl, umienil by jej viniti, ale po- něvadž nevie o tom nic, že nemá jeho z čeho jiného viniti. A na to dal ihned Jan Fegal památnú v plné raddě. Potom mluvili jsme k témuž Jakubovi —, jmá-li koho jiného viniti z čeho, že na tom vždy sedíme, chtiec jemu spravedlivosti jeho dopomoci podle práva. I odpověděl skrze přátely své, že by sě na to tepruv ptáti chtěl a potom uptaje sě, chtěl-li by koho viniti, že by nás to tejno nebylo. I nezdálo sě nám jemu k tomu povolení dáti, aby on po několiko časiech navrátě sě, nám aneb budúcím našim o tu věc, kteráž jest prve v plném súdě smluvena a srovnána, opět znova starost učinil, a kázali jsme jemu přečísti zápis kniehami súdnými zapsaný, kterak sestra jeho Barbara Štolcarová, majiec od bratra svého plnú moc jí v plné raddě danú i s Štolcarem mužem svým, vzala jest smlúvu 36*

Strana 284
284 1491. konečnú — v plném súdě s Mikulášem Myslínským o ten duom nadepsaný a o všecky jiné věci, nic nepozuostavujiec, jakož týž zápis, kniehami súdnými zapsaný, šiře a světleje ukazuje. To když jest uslyšel Jakub —, za to také přijal i s přátely svými, než toho jest oznamoval před námi, že od sestry své — žád- ného dielu z toho domu nevzel, kterýž by mu jměl přijieti z té smlúvy —, a jest-li že by o to k ní hleděti chtěl, abychom jemu toho přáli podle práva. I toho jsme jemu neodepřeli. A po těch po všech věcech když jsme Jakubovi — pro jeho proviněnie proti raddě kázali jíti do kázni naší, chtiec jeho potresktati po- dle neopatrnosti jeho, tuť jsú dobří lidee, přátelee jeho, za něho i s ním prosili do několikrát pro buoh, pro matku božie, aby- chom to učinili pro paní Burjanovú JMt a pro pana Krištofa, syna jejieho JMt, i tudiež pro ně a jemu to milostivě odpustili. A my nechtiec těch dobrých lidí oslyšeti, odpustili jsme jemu to, však aby sám také ústně prosil napřed všie raddy pro buoh, pro matku božie, i tudiež Jana Fegale, spolupřiesežného našeho, též pro buoh, pro matku božie, aby prosil, jakož jest pak učinil. A na to na všecko obojie strana dali památnú v plné raddě. Při té věci byli jsú z strany Jakuba tito dobří lidee: M. Pavel Pokmandl, farář tachovský, kněz Mikuláš doleatoris z Tachova a Mikuláš Rybsstein, měštěnín tachovský, a z strany Jana Fe- gale byli jsú při tom pan Petr Ebrzvín, Jan Kumpán, Blažek Neustup, Beneš Homole a jiných dobrých lidí několik. Actum fer. VI, infra octauas Corporis Christi, annorum etc XCI. Lib. empt. 212 f. 35. — Srj. s tím zápis z r. 1493. 23. října a zápis z r. 1500. 3. srpna. 1491. 10. června. 333. Závěť Jany, ženy, obývající v městě. Bárta Úterský, purkmistr — a Martin Ovsík, konšelé přie- sežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že poctivá žena Jana, naše spoluobývajiecí, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé na kostel sv. Bartoloměje na faru odkazuje 1 k., item Bosákóm na jich potřeby 1 k.; item do Črného kláštera 1 k., item na opravovánie zlých cest 1 k., item knězi Petrovi křížovníkovi u faráře 1 k. a k tomu prostěradlo dobré, bielé, item přietelnici své Duoře v Čemínech 1 k. a k tomu klok svuoj a sukni modrú, item Markétě v Chotíkově též přietelnici své 1 k., item Janákovi odkazuje 1 k. a kožich, anebo miesto kožichu

Strana 285
1491. 285 sukni šerú, item jakož nebožštík muž její odkázal byl jednu k. na faru a druhú Bosákóm, a ty dvě kopě má dáti paní Krásná, prosí, aby to poručník její opatřil —, aby to dáno bylo podle kšaftu muže jejieho; item knězi kazateli v faře odkazuje 1 k., aby prosil za její duši na kázánie, item na láznu zádušní aby jednú byla ztopena za ni po její smrti; na XXXti mší a na pohřeb, na to odkazuje čtyři kopy; item tomu chudému sirotku Aničce Svědlý odkazuje šaty ložné kteréžkoli má a pláštiek modrý; item hospodyni své, u kteréž jest bydlela až do smrti, odkazuje blány své a jiné hospodářstvíčko. — Poručníka — učinila jest — Jana Špačka mladého, hospodáře svého. Tomu ku pevnosti své jsme — pečeti přivěsili — k tomuto listu. Dán léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého prvnieho, ten pátek před sv. Vítem. [Nadpis]: Kšaft Jany báby. Z knihy závětí 223 f. 8. 1491. 29. června. Závěť Jaroše kramáře, měštěnína plzeň. Bárta Uterský, purkmistr —, Jan Fegal a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jaroš kramář, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j. —: Naj- prvé statek svuoj veškeren — odkazuje paní Anně, své věrné man- želce, a Linhartovi, synu svému, tak aby sě o ten statek rovným dielem podělili; avšak manželku svú — činí najvyššie poručnicí toho statku —, chtě, aby syn jeho Linhart mateři své ve všech vě- cech poslušen byl —, a jestliže by jí poslušen nechtěl býti, aby ona jměla moc učiniti jemu, což sě jí zdáti bude. A jestliže by kterého z nich pán buoh neráčil smrti uchovati —, aby diel jednoho spadl na druhého; item z toho také ze všeho statku odkazuje k oltáři sv. Šťastného a Zbožného V kop gr. míš., a to aby po jeho smrti každý rok bylo kaplanu toho oltáře vydáno 1/2 k. gr. a to za deset let aby držel mši zpievanú zádušní jednú v rok ten den, kterýž by s tohoto světa sšel a to kromě neděle, a žákóm od zpievánie té mše V gr. m. a to aby bylo za jeho duši a za jeho přejšie; item k témuž oltáři odkazuje šamlat na ornát, item věnce perlové na umerál; item dva koflíky střiebrná na kalich, jestliže by Linhart, syn jeho byl knězem; pakli by nebyl, aby sě o ně s mateří rozdělili; item odkazuje Bosákóm X kop gr. m. na jich potřeby a to aby 334.

Strana 286
286 1491. bylo vydáno ve třech letech, item odkazuje paní Elžce Poláčkové II kopě gr., aby za jeho duši pána boha prosila; item dlužen jest v Nornberce Zeydlarovi XXXII zl. rýn. a XII šilinků; item dlužen Rožmitalorové L zl. rýn.; item Tuplarovi za dvě unci zlata II zl. rýn. A to všecko manželce své milé poručil jest —, aby z toho ze všeho jeho statku najprv ten veškeren dluh byl zaplacen i to, což komu odkázáno. — A na pomoc manželce své — přidává Jana Fegale a Jana Rejska, naše spoluměšťany. — Tomu ku pevnosti — své pečeti jsme přivěsiti dali —. Dán léta etc M'CCCCXCI°, tu středu před sv. Prokopem, opatem božiem. [Nadpis]: Kšaft Jaroše kramáře. Z knihy závětí N. 223 f. 8b. 1491. 1. července. 335. Hanuš krejčí zavazuje se 100 zl. rýn. Sewaldovi Šeytlovi v No- rimberce v určitých lhůtách zaplatiti. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme , žeď předstúpivše — do plné raddy naší — Hanusch krajčí, náš spoluměštěnín, vyznal —, že jest dlužen — sto zlatých rýn. — Sewaldowi Seytlowi od sv. Havla, obývajieciemu v Norn- berce, kterúžto sumu — vyplniti má — a do Nornberka poslati nebo přinésti, beze všech škod — jeho — v puoltřetím létě — Item na sv. Vavřince najprv přieštieho má Hanusch poslati — Zebaldowi do Nornberka čtyři tuny medu a ten med má tu prodán býti podle běhu obyčejného tehdy trhu a začkoli prodán bude, to má jemu na té sumě sraženo býti. A potom když by ten med tak prodán byl, tehdy ostatek toho — platiti má: na Hromnice najprv přieští XII zl. rýn. a na sv. Petra a Pavla potom ihned přieští opět XII zl., a tak potom jiná léta vždycky na časy již jmenované po XII zl. až do vyplněnie té sumy — A což by koli při posledním roku v počtu přišlo viece nebo méně mimo těch XII zl., to má všecko na týž rok poslední spolu a po jednú býti vyplněno bez odtahovánie všelikého pak-li by Hanusch těch čtyř tun medu neposlal —, tehdy na Hromnice najprv přieští k těm XII zl., kteréž bude jmieti tehdy platiti, má takovú sumu na ten čas dáti, zač by ten med byl mohl tehdy prodán býti Také jest-li že by na který čas — tomu tak dosti neučinil, — tehdy veškeren dluh má spolu — zaplatiti — A pro lepšie jistotu — Hanuš krajčí — jmenem

Strana 287
1491. 287 základu zastavil — duom svuoj, dědinu a zahradu svú, i jiný statek svuoj movitý i nemovitý, — však bez škody prvniemu zápisu, kterýmž sě jest Hanuš zapsal — Heřmanovi z Žernov- níka, Šimonovi Blažkovic a Václavovi Palečkovic, kteří napřed právo — mají jmieti k tomu statku jeho — dotud, dokudž by oni nebyli vypraveni — a to bez přiekazy téhož Sebalda — A když již nadepsaným měšťanóm za jich dluh dosti se stane, tehdy tepruv — Zebald z Nornberka má jmieti právo k těm ke všem věcem —, s takovúto vymienkú, jest-li že by Hanuš — sumu nadepsanú na ty roky — zanedbal plniti, tehdy týž Sebalt Šeitel má jmieti plnú moc —, nadepsaný statek prodati a všecko jiné učiniti —, až by za svój dluh dosti jměl, a on nemá jmieti ižádné moci v tom ve všem času, dokud nevyplní sumu nadepsanú úplně, ten statek ani prodati ani zastaviti — Acta sunt hec fer. VI. ante Visitacionis s. Marie, annorum etc LXXXXI°. [Nadpis]: Zápis Hanuše římského. Lib. empt. 212 f. 36. 1491. 12. července. Závěť Oldřicha Penízka z Slatiny, měštěnína plzeň. 336. Já Oldřich Peniezek z Slatiny, měštěnín v Novém Plzni, známo činím —, že — znamenaje čas nebezpečný, práce a od- jezdy své časté, přes svět pracuje, jestliže by mě pán buoh smrti uchovati neráčil, — takovéto rozkázánie — činím, — s povo- lením — purkmistra a rady, pánuov Plzeňských, pánuov mých, jakož v své plné raddě k mé prosbě k tomu povolenie své dáti ráčili jsú, abych tu věc podle své vuole spósobiti mohl. Item najprvé odkazuji — Bosákóm na klášter X kop gr. míš. a do fary V kop gr.; item paní Markétě, manželce své, všech peněz hotových, kterýchž jsem doma při ní nechal, ty jí dávám a k tomu aby jí v plném roce vydáno bylo z statku mého puol druhého sta kop gr. m. a svrchky všecky i klenotky i šaty — krom koní a vozuov, než aby sestře mé vydala s postel šatóv; item jiný všecken statek svuoj — odkazuji Janovi z Slatiny a v Břiezštie, bratru svému vlastniemu, a Kateřině, sestře své vlastní, kteráž jest od pána buoha poražena a mne dielna nenie, a jakož o tom ve dckách zapsáno jest, že já diel její k sobě přijímám, a bratru svému věřím, že to tak opatří, aby ona statkem mým poctivě své smrti dochována byla, nebo ona

Strana 288
288 1489. ižádné rady sobě dáti nemuož. A těm dvěma, dievčičkám, které jsú mi v Nornberce dány, také odkazuji po pěti kopách, jestliže poslúchati budú. A k tomu má vuole jest, toto mé roz- kázánie a kšaft aby tak dlúho trval, dokudž bych jiného s lep- ším rozmyslem neučinil. Tohoto mého rozkázánie ku pravé jistotě — prosil jsem —, purkmistra a rady města Plzně, že svú pečetí tento list ráčili zapečetěti. — Dán léta božieho M'CCCCOLXXXXI“, ten úterý před sv. pannú Marketú. Z knihy závětí 223 f. 15. rn 337. 1491. 6. srpna. Závět Markéty Henzlové, formanové. Jan Fegal, — purkmistr, a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Markéta — Henzlová formanová — t. s. p. r. — u. j. —: Odkazuje veškeren statek svuoj — a všecko právo své, kteréž má po nebožci Henzlovi, manželu svém, Motlovi, synu svému, a jeho dietkám; a z toho statku aby napřed týž Motl vydal kněžím do kláštera bosáckého 1 k.; item druhému synu svému ševci odkazuje III k. — Poručníka — učinila jest — Motle, syna svého. — Na pevnosť — toho své jsme — pečeti — k tomuto listu dali přivěsiti. Dán M'CCCCXCI°, tu sobotu před sv. Va- vřencem. [Nadpis]: Kšaft Henzlové formanové. Z knihy závětí N. 223. f, 8b. 338. 1491. 19. srpna. Závět Lorence Cichnara. Bárta Úterský, purkmistr —, a Matěj Poběžovský, konšelé přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo činíme —, že — Lorenc Cichnar, náš spolusúsed, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé odkazuje — Dorotě, vnučce své, IIII k. gr.; item k kostelu sv. Bartoloměje II k. gr.; item bratřím Bosákóm na jich potřeby II k. gr.; item do Črného kláštera na obraz matky božie odkazuje korálový páteř se dvěma prsteny; item ostatek všeho statku svého — odkazuje manželce své milé a dceři své rovným dielem. — Poručníky učinil jest — Jana pasieře a Henzle koželuha —. Tomu ku pevnosti své — pečeti dali jsme — přivěsiti. — Dán etc LXXXXI° feria VI ante. s. Bartholomei. [Nadpis]: Kšaft Cichnara. Z knihy závětí 223 f. 9.

Strana 289
1491. 289 1491. 5. října. Remeslo sladovnické usneslo se na pokutách pro ty, kdo by hráli 339. v kostky o peníze. Anno domini MCCCCLXXXXI feria IV. post s. Francisci předstúpili přede pány do plné raddy staršie a jiní mistři řemesla sladovnického a vznesli na pány konšely, že jsú sě svolili o to v plném cechu, aby ti, kteří v kostky hrají o znamenité penieze, ti aby tresktáni byli od řemesla takovúto pokutú: Item najprvé když by sě kto v tom nezachoval, aby dal 1 lib. vosku, a kdo by se po druhé nezachoval, aby dal dvě libřě vosku a jestli že by sě po třetí nezachoval, aby dal bez milosti V kop, a tee pokuty puolovice pánóm na rathauz a druhá polovice do cechu sladovnického. A k tomu páni dali jsú své povolenie v plné raddě. Actum anno et die ut supra. Z registru causarum N. 39. p. 3. 1491. 5. října. Rada městská stvrzuje řemeslům krajčířskému a postřihačskému 340. práva a řády jejich. Anno domini MCCCCLXXXXI. feria IV. post s. Francisci předstúpili před pány do plné raddy cechmistři a jiní mistři řemesla krajčovského i tudiež mistři řemesla postřiehačského a vznesli na pány, kterak k jich žádosti a prosbě mistři těch obojích řemesl Starého města Pražského vydali jim práva a řády své, jimiž se oni tam zpravují v řemeslech svých, prosiece za to pánuov pokorně, aby jim těch práv a řáduov potvrdili a k nim dali své povolenie. Toť jsú páni k jich prosbě učinili a jim těch práv a řáduov obojím řemeslóm potvrdili a listy na to dali pod městskú pečetí, však do své vuole a budúciech jich. Z registru causarum N. 39. p. 3. 1491. (B. d.) Šimonovi Blažkovi, který křivě pomlouval konšela Martina Ovsíka 341. i celou radu, a tím u vinu upadl, odpustili konšelé provinění jeho na přímluvu jeho přátel a na prosbu jeho. Stalo sě jest léta ete XCI°, že Martin Ovsík konšel přísežný toho času, vinil jest v plnce raddě Šimona Blažkova, kterak by o něm i tudiež o všie raddě mluvil, dotýkaje jeho i všiecku raddu řečí neslušnú tu a na těch miestech, kdež by o takovú 37

Strana 290
290 1491. věc nejmělo býti mluveno, v obecním domu šenkovním mezi lidem obecným, a to takovie. Najprvé že jest řekl týž Šimon, že by Martin Ovsík volil sobě do Prahy na sněmy, kohož by chtěl bez vuole panské a obecné. Item řekl, že by tam, když jede na sněmy, neprotrávil tak mnoho, jakož počítá, a že by tudy obci neprávě činil, a vyčítal tu dny, kolik bylo postných a kolik mastných, dokudž jest byl v Praze, pravě že jest nemohl tolik protráviti, jakož jest početl. Item pravil před obecním lidem, že by Martin Ovsík vzel penieze obecní bez vuole a vědomie panského a jich proti vuoli panské a obecní užíval. Item při tom také pravil, že ižádný konšiel nemá rozkázati žádnému z obci než sám pan purkmistr, pakli by kto kromě purkmistra chtěl mnoho rozkazovati, že sě jemu stane, jako sě nebožci Panuoškovi stalo1). Item pravil také, že žádný purkmistr nemá přijímati ižádných peněz obecních, leč by při tom byli dva nebo tři jiní konšielé a k tomu sě jest ohlásil Prokop Malsa konšiel, svědčiece na něho v plné raddě a mluvě jemu v oči. že jest ty řeči od něho slyšel na bielém pivě obecním a že i mnoho j ných dobrých lidí tu řeč od něho slyšeli. A toho jest Šimon jemu nemohl v plně raddě zapřieti. Item po těch věcech rozkázáno jest jemu ode pánuov v plné raddě, aby do času některého v žádných raddách obecních nebýval a ve všech věcech aby pokoj jměl a raddy v ničemž nedotýkal, ani co proti raddě jednal. I v tom sě jest nezachoval, řiedil a mluvil o raddě, co mu sě zdálo a zvláště před příjezdem pana podkomořieho k obnovenie raddy, a tu jest řekl před některými súsedy, že by věděl, kteří z konšieluov mají býti ssazeni a kteří mají zuostati. Item potom pan purkmistr s konšiely učinili jsú raddu zvláště pro něho ten čtvrtek najbližšie před příjezdem pana podkomořieho k obnovení raddy, chtiece s ním o své i tudiež o jeho pilnee potřeby pokojně rozmluviti, a poslali jsú pro něho panského posla po dvakrát a on ku potupě a k lechkosti všie raddě nepřišel do raddy a šel do Střiebra, až tepruv druhý den přijel zase do města se panem podkomořiem, když k obno- venie úřadu přijel. Potom když jsú sě jeho páni před panem podkomořím otázali, proč jsa obeslán před pány své, do raddy nepřišel, k tomu odpověděl, že sě bál, aby páni s ním svú vuoli nejměli. 1) Srj. s tím list č. 232 z r. 1477. 25. srpna.

Strana 291
1492 291 Potom páni dali tu věc na pana podkomořieho a žádali JMti za opatřenie. Tu jest pan podkomořie rozeznal, že Šimon upadl u vinu královskú a tu jej hned uručil, kdežto několiko dobrých lidí súseduov za něho slíbili. A potom skrze dobré lidi, přátely své, ta vina od krále JMti jemu [sě] prominula a rukojmie jeho listem pana podkomořieho jsú propuštěni. Potom po těch všech věcech předstúpil před pány do plnee raddy s svými dobrými přátely, kteříž za něho přímluvu a prosbu učinili, aby páni [jemu] tu věc odpustili. A když tak snažně prosili po několikrát, páni nechtiec dobrých lidí oslyšeti, jemu to odpustili, a on také osobně tu stoje, prosil všech pánuov pro buoh, pro matku božie, slíbiv tee věci aneb takové viece sě nedopúštěti. Actum anno, ut supra. Lib. empt. 212 f. 1b. 1492. 7. února. Závět. Václava Kolence, měštěnína plzeň. 342. Jan Kladrubský, — purkmistr, Bárta Úterský, a Jan Rejsek, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že — Václav Kolence, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u.: Najprvé Anně, manželce své, odkazuje III k. gr. m. a šaty její chodiecí všecky a s postel šatuov ložních, na kterýchžto lehá, a krám ten, kterýž jí prve přísluší, ten aby při ní zuostal item duom —, krám svuoj a ostatek všeho statku svého — od- kazuje — Václavovi, synu svému, a z toho aby — vydával dceři jeho, sestře své III k. a výpravu, jako na městské dietě slušie; item toto jest také oznámil před námi, že jest dlužen peněz špitálských V kop, item řezníkóm do cechu V kop, to aby Václav syn jeho zastal a zpravil — Poručníka — učini jest Václava, syna svého —. Toho na svědomie své jsme pe- četi dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta ete XCII°, feria III post Dorothee. [Nadpis]: Kšaft Václava Kolence. Z knihy závětí 223 f. 13. 1492. (V únoru). Závěť Ondřeje Fojta, tesaře, souseda plzeň. Jan Kladrubský, purkmistr —, Jan Rejsek a Bláha Ho- řovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo 343. 37*

Strana 292
1492. 292 činíme —, že — Ondřej Foyt tesař, spolusúsed náš —, t. s. p. r. — u. —. Item Janovi, synu svému, odkazuje šest kop; item Mikulášovi, druhému synu svému, též — VI k.; item což sě pak třetieho syna jeho Baltazara dotýče, za toho jest dal panu Cehnicovi V k. a XV gr. a k tomu jemu odkazuje pět a čty- řidceti gr., aby též měl VI k. — A o ty penieze — aby man- želce jeho těžko nebylo učiněno od synuov jeho —, než aby jim to ona vyplnila po smrti jeho v plném roce; item ostatek všeho statku svého — odkazuje — Lidmile, manželce své, a Aničce, dceři své, rovným dielem —. Poručníky učinil jest Lid- milu, manželku svú, a Henzle koželuha a Mikše —. Na svědo- mie toho své pečeti jsme přivěsili k tomuto listu — Léta etc XCI°. [Nadpis]: Kšaft Fojta tesaře. Z knihy závětí N. 123 f. 9b. 344. 1492. 2. března. Závěť Pavla řezníka, měštěnína plzeň. Jan Kladrubský, purkmistr —, Jan Rejsek a Bláha Hořov- ský, konšelee přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo — činíme —, že — Pavel řezník, náš spoluměštěnín, t. s. p. r. u. j.: Item najprvé dvadceti kop hotových a jiný statek svuoj veškeren — odkazuje — Appoleně, manželce své a dětem svým na rovný diel, a jestli že by pán buoh kterého dietěte smrti ne- uchoval, spadni diel toho umrlého na jiné živé zuostalé; pakli by pán buoh všech dětí neuchoval —, tehdy jich diel aby dán byl na božie duom sv. Bartoloměje na faru; item jakož Miku- lášovi, písaři Švihovskému, za to právo, kteréž byl vymluvil Dračovské při prodávánie domu, dáti má deset kop smlúvú přátelskú, na tom jemu již dal čtyři k. a ješče dáti má šest k na roky a na ty časy, pokud ta smlúva kniehami městskými zapsaná okazuje —. Item Matěj z Olešné dlužen jemu VI. gr. — Poručníka — učinil jest Jana Hynčovského, testi svého. — Tomu ku pevnosti své jsme — pečeti přivěsili. — Dán léta M'CCCCLXXXXII? ten pátek k sv. Matěji, apoštolu božiemu. [Nadpis]: Kšaft Pavla řezníka. Z knihy závětí N. 223 f. 10.

Strana 293
1492. 293 1492. 12. března. Na Budíně. Vladislav král děkuje Plzeňským za pomoc povolenou z piva vaření 345. na rok. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem. Jakož opatrní purkmistr a konšelé i všecka obec města našeho Nového Plzně, věrní naši milí, ne z žádné povinnosti aniž z práva, ale z pravé a upřiemné lásky a přívětivosti, nám, jakožto králi a pánu svému dědičnému, dobrovolně svolili jsú pomoc z piva vařenie učiniti do roka pořád zběhlého podle svolenie všeho královstvie českého, kterúžto věc a takovú povol- nost, kterúž jsú nám pro naše dobré okázali, od nich s vděč- ností přijímáme a jim děkujeme, slibujíce i slovem naším královským, přiřiekajíce za nás i za budúcie naše, krále české, že my ani budúcí naši, králové čeští, takové pomoci viece na nich ani na jejich budúcích žádati nemáme ani povinni budem žádným vymyšleným obyčejem, nynie i po věčné časy budúcie. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v pondělí na den svatého Rehoře, léta božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého, království našich uherského etc v druhém létě, a českého v jedenmecietmém. [Na ohybu v pravo]: Ad mandatum domini regis. [Na rubu]: Registrajta. List. perg. v museu plzeňském 410/203 100, s visutou pečetí znakovou na proužku. Pospod na proužku starš. písmem; „List na varné.“ — Opis Starší sign. N. 53., pak N. 54. 1492., nov. sign. N. 108. v Stehl. knize priv. měst. f. 111. a u Tannera. 1492. 14. března. Závět Bláhy Masopusta, obyvatele v městě. Jan Rejsek — purkmistr, Jan Kumpán a Bláha Hořovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Bláha Masopust, spoluobyvatel náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Item veškeren statek svuoj — odkazuje — manželce své a dceři své rovným dielem, a z toho statku ze spolka aby vydaly — sirotkóm nebožce Pavlovým se dvě posteli rúcha — Poručníky učinil jest — Jana Hrubého a Jana mlynáře, naše spoluměšťany —. Toho na svědomie své jsme — pečeti — dali 346.

Strana 294
294 1492. přivěsiti k tomuto listu. Dán léta božieho M'CCCC XCII, tu středu po sv. Rehoři, papežem [sic] božím. [Nadpis]: Kšaft Bláhy Masopusta. Z knihy závětí 223 f. 10. 347. 1492. 16. března. Závěť Ondřeje Paldryje, souseda plzeň Jan Rejsek, purkmistr —, a Bláha Hořovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ondřej Paldryje, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Item domek ten, v kterémž bydlé, s tú zahradú a s tiem, což k témuž domku přísluší, odkazuje — Uršule, manželce své; item dolejší zahrádku, kterážto leží mezi Jírú Bečvářem a Kantorem, ta aby byla prodána a z toho aby třetina byla dána Aničce, dceři jeho, a ženě jeho třetina; item bratřím Bosákóm třetina buďto na stavenie, neb na jich potřeby, jak se jim zdáti bude; item dceři jeho — aby manželka jeho dala peřinu, duchnu a polštář; item na faru aby žena jeho i se dcerú ze spolka dali kopu — Poručníka učinil jest — Václava súkeníka —. Toho na svědomie své — pečeti — jsme dali přivěsiti. Dán léta M'CCCC'LXXXXII', ten pátek po sv. Rehoři. [Nadpis]: Kšaft Ondřeje Paldryje. Z knihy závětí 223 f. 13. 348. 1492. 18. dubna. Závět Lukáše sladorníka, souseda plzeň Václav Chrt, purkmistr —, Bárta Úterský a Jan Kladrubský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Lukáš sladovník, spolusúsed náš —, t. s. p. r. — u. — Item najprvé pokládaje dluhy, jimižto lidé jemu povinnovati jsú, i tudiež on zase lidem: Item Ozvaldová dlužna jemu III k. a V gr. item Bláha, jako u Štěpána [jest], I k. V gr.; item Štěpán II1/2 k. II gr.; item Manholt 1/2 k., item Rieha švec XLVI grš., it. Václav zlatník XL grš., it. Niklásek XL gr., it. Petr forman 1 k., it. Smutková 1/2 k. za slad; item Římský dlužen jemu s Vá- clavem VII k.; item Lukáš — dlužen jest Cukrovi VI k. za ječmen; item Václav sladovník puojčil jemu III zl. rýn.; item což pak koli jest toho statku jeho, buďto na dluziech, nebo na- čemžkoli záleží, — odkázal Anně, manželce své, — tak, aby

Strana 295
1492. 295 ona z toho napřed vydala otci jeho a mateři jeho XII k. gr. m. a dluhy aby z toho zpravila a na jeho duši zpomínala —, učiniv ji mocnú poručnicí —. Toho na svědomie své jsme — pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta božieho tisícého čtyř- stého devadesátého druhého, tu středu před hodem velikonočním. [Nadpis]: Kšaft Lukáše sladovníka. Z knihy závětí 223 f. 10b. 1492. 18. dubna. Závět Kateřiny, vdovy po Mikuláši Urlejchovi, měštěnínu plzeň. 349. Václav Chrt, purkmistr —, Bárta Uterský a Jan Pecník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že poctivá vdova Kateřina, Mikulášova Urlejchova nebožce někdy, manželka, naše spoluměštka, — t. s. p. r. — u. — Item naj- prvé dluhy pokládajiec: it Vrňaus dlužen jí V1/2 k. a kauf prázd- ný; it. Fučí tesař 11/2 k.; it. poplužník v Ochově I11/2 k. VII gr.; item Žižkův syn v Křimnicích XXV gr.; it. Klech v Se- dlci LXX gr.; it. Janek v Sedlci III k. IIII gr.; item Ješek v Huor- kách XXII gr.; it. Sadník z Ochova XVII gr.; it. Chlupáček z Ochova XXXIX gr.; it. Netrefův syn III1/2 k. I gr.; it. Šilin- kuov syn LXXX gr.; it Royšová z Dobřan II1/2 k.; it. hrnčieř z Dobřan — okolo LXXX. gr.; it. krčmářka v Chotíkově XL gr.; it. Janek v Kamenném Újezdě 1/2 k. a 11/2 kbelce sladu; it. kovář jeden II k. VI gr., o tom vie Erhart súkenník; item Brikcí z Žílova XLII gr.; it. jeden z Tachova IIII k.; it. pan Točnik IIII k. a některý groš. Item což sě pak nápravy, kterúž má v Ko- zolupech, dotýče, ježto jí dědičně přísluší1), o té tak rozkázala jest, aby to všecko bylo prodáno od poručníkuov a z toho aby poručníci napřed vydali za její duši a za manžela jejieho nebožce, bratřím Bosákóm XV k. a na Črný klášter na dielo XV k. a ostatek těch peněz, což by za tu nápravu mimo to výše ostalo, a k tomu všecko právo své, kteréžkoli jměla k tomu ke všemu statku po manželu svém nebožci, — odkazuje — dětem svým rovným dielem. A jestliže by kterého z nich pán buoh smrti neuchoval prve, než by let svých rozumných došlo, tehdy diel jeho spadni na jiné živé zuostalé a tak až do poslednieho; pakli by pán buoh všech těch dětí neuchoval, — tehdy ten statek všeckeren aby poručníci obrátili na skutky milosrdné — 1) Viz č. 268 z r. 1482. 29. list., kdy Racek Rakús z Stachova po- stoupil listy na nápravu v Kozolupech Mikulášovi Urlejchovi.

Strana 296
296 1492. Poručníky učinila jest — Václava súkeníka a Erharta súkeníka, naše spoluměšťany, věřéc jim —, že — budú dietky její opatro- vati a k dobrému vésti, jakožto dobří lidé —. Toho na svědomie pečeti své — přivěsili jsme. Dán léta božieho M'CCCC deva- desátého druhého, tu středu před slavným hodem velikonočním. [Nadpis]: Kšaft staré Urlejchové. Z knihy závětí 223 f. 11. 1492. 2. května. 350. Paní Hedvika z Rožmitála svědčí, že obdržela řádně svůj věnný list od raddy m. Plzně. Já Hedvika z Rožmitála, vdova po urozeném panu Janu Šebestiánovi Pflugovi z Rabštajna a na Švarcenburce, známo činím tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož jsem dala schovati list svuoj věnný, mně svědčiecí od téhož pana pana Jana Šebestiána Pfluga, svrchu- psaného manžela mého milého, na osm set zl. rýn. a na čtyři sta kop gr. —, jakož týž list věnný šíře v sobě svědčí, opatrnému muži Tuomovi Pořádkovi, městěnínu v Novém Plzni, a ten jistý list muoj po smrti téhož Tuomy a ženy jeho dostal se v moc vzácné múdrosti purkmistra a raddy města Nového Plzně, kteřížto věrně a upřiemně téhož listu pro mé dobré chovali jsú a po smrti téhož nadepsaného p. p. Šebestiána, manžela mého milého, mně k žádosti mé vydali jsú a vrátili jsú celého a ne- porušeného, i protož já nadepsaná Hedvika nadepsaných pánuov, purkmistra a raddy i všie obci, — mocí tohoto listu kvituji, propúštím, prázdny činím, tak slibujiec sama za se i za své budúcí, kteříž by koli k tomu listu věnnému — právo jměli po mně, anebo jmieti chtěli, jich z toho listu nenapomínati ani jaké zřenie o to k nim jmieti věčně, budúcně, a jestli že by ktož koli jich z toho chtěl nařiekati nebo viniti, což by koli skrze to škody jaké vzeli, slibuji jich v tom ve všem sama zastati a zastúpiti i s těmi, kteříž by ten list věnný častodotčený ode mne v drženi byli [sic]. Toho na svědomie a na zdrženie pečeť svú vlastnie dobrovolně přivěsila jsem k tomuto listu a pro další jistotu prosila jsem urozených pánuov, pana Dobro- hosta z Romšperka a na Týně pana Hyncíka Pfluga z Rabštaina a na Švarcenburce, a urozených panoší Jana Olbrama z Kame- nice, Jana Mníška z Blahúst, Jana z Blíževa, že jsú k prosbě mé pečeti své vedle mne k tomuto listu sobě bez škody přivěsili,

Strana 297
1492. 297 jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého, tu středu na den sv. Sigmunda, dědice českého. List perg. v čes. zem. museu v Praze, se šesti zachovalými pečetmi na proužcích. 1) Pečeť Hedviky, štít ve čtyři pole rozdělený, v prvním a čtvrtém kančí hlava, v druhém šíp pokosmo položený, a v třetím vztýčený lev. Opis: S. Heduice a Rozmital. 2) Dobroho- stova, štít rozčtvrcený, v prvním a čtvrtém poli beran, v druhém a třetím jelen v běhu. Opis málo čitelný. 3) Pflugova, štít rozčtvr- cený, v prvním a čtvrtém poli špice kopí, v druhém a ve třetím šíp pokosmo do levého rohu obrácený, nad štítem helm se špice ni kopí. Opis: Pfluc — Hinczic. 4) Olbramova, ve štítě dvě ruce vzhůru posta- vené, rozevřenými prsty proti sobě obrácené, v lokti mírně ohnuté, nad štítem kolčí helm s těmiž rukama, opis nečitelný. 5) Mníškova, štít rozpoltěný, v levé polovici tři vodorovná vystupující břevna, nad štítem kolčí helm. 6) Jana z Blíževa, ve štítě pár parohů. 1492. 28. května. Závět Vávry puškaře. Bárla Úterský, — purkmistr, Jan Kumpán a Bláha Hořov- ský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Vávra puškař — t. s. p. r. — u. j. —: Naj- prvé jako dlužen byl Štěpánkovi XV grošuov bielých, na tom jemu něco dal, ale že nepamatuje co, věře jemu, že mu v tom právě učiní. Item domek svuoj i jiný veškeren statek svuoj — odkazuje Příbě, manželce své a synu svému — Učinil poruč- níky —, purkmistra a konšelóv, pánuov svých — Toho na svědomie své jsme — pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu. Dán ten pondělí před božím vstúpením, anno domini M°CCCC°LXXXXII°. 351. [Nadpis]: Kšaft Vávry puškaře. Z knihy závětí 223 f. 11b. 1492. 28. května. Svědectví ohledně příslušnosti některých lidí v Ejpovicích, patřících 352. k špitálu svt. Máří Majdal. v Plzni. My Jan Cehnice z Říčan, Petr Ebrzvín z Hradiště, Jan Chvalenský z Hodušic a Ondřej z Zebnice, vyznáváme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že nám dobře svědomo a v pamčti jest, jakož byla různice a nesnáze mezi múdrými a opatrnými pány, purkmistrem a raddú 38

Strana 298
298 1492. města Nového Plzně z jedné, a urozeným panošem Mikulášem z Šťáhlav a Ejpovicích z strany druhé, o panství na lidech špitálských v Ejpovicích, tu jsouce z obou stran k tomu připro- šeni, byli jsme při tom osobně a slyšeli jsme to, když týž Mikuláš Ejpovský dobré paměti v domu Jana Bernarta, toho času purkmistra v Novém Plzni, vzdával dobrovolně to jisté panství na již dotčených lidech špitálských pánům Plzenským těmito slovy: „Měj tu panství na těch lidech nebo neměj, jakž koliv jest, já od něho dobrovolně púštím, a vám je páni vzdávám, než co se gruntův mých dotýče, těch já hájiti chci“. Tato slova mluvil jest nadepsaný Eipovský ku pánům Plzenským [před] námi a to jest v pravdě tak a jinak nic, to bychom i ústně chtěli též seznati, kdež by toho bylo potřebí. Na svědomí toho pečeti své vlastní vědomě a dobrovolně přitiskli jsme k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta božího tisícého čtyřstého devadesátého druhého, ten pondělí před božím Vstoupením. Z ruk. špit. 167 f. 4b. — Srj. s tím č. 32. List. I. z r. 1331. 8. září. „ 1492. 1. června. Závět Anny, mlynářky, podruhyně. Matěj Poběžovský — purkmistr, Jan Kumpán a Bláha Hořovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Anna mlynářka, podruhyně Špa- čkova sladovníkova, — t. s. p. r. — u. j. —: It. chmelnici svú se vším právem odkazuje — Heršovi, švagru svému, a sestře své Dorotě, manželce jeho, a dětem jejím, aby oni z toho zpuo- sobili každý rok budúcně jednú láznu zádušní a to za duši její, muže jejieho i jich předkuov, proséci za to — pana purkmistra a konšeluov —, jakožto sirých vdov najvyšších poručníkuov, aby to ráčili opatřiti, ktož by — tu chmelnici jměl —, aby to zádušie a ta lázna nebyla opuštěna —; it. dále odkazuje knězi opatovi Karlovskému IIII mísy a čtyři taléře cínové, konev pi- netní, konvičku malú, na nožičkách kotlík, ubrus stolní, malý ubrusec, polštář s tenčí cíchú, prostěradlo kmentové; item Janovi Karlovskému podušku a prostěradlo a stolec, kterýž v jizdbě; item Káči od Špačkuov starých menší duchnici, menší peřinku a menší polštář a dvě hrubšie prostěradlka, a chce-li truhlu velikú jmieti, aby dala XX groš. a za ty aby kúpeno bylo Bosákóm kuřenec; item všecky věci, kteréž v komoře jsú mimo tyto nadepsané, — jakožto čubu črnú, klok črný, blány 353.

Strana 299
1492. 299 i jiné věci a pět kop u Herše, to všecko poručila napřed Her- šovi a Špačkovi, hospodáři svému, aby ty věci rozprodádúce ji k hrobu připravili a dvoje třidceti mší, což by najspieše mohli, po její smrti za duši Jana jejieho [?] a za její duši zpuosobili a láznu zádušní zjednali a ostatek na skutky milosrdné obrátili. — Najvyššieho poručníka učinila Herše — a druhého Špačka, hospodáře svého — Tomu ku pevnosti své jsme pečeti přivěsili — Dán feria VI post Assumpcionem, anno domini M'CCCCXCI°. [Nadpis]: Kšaft Anny mlynářky od Špačkuov. Z knihy závětí 223 f. 12. 1492. 15. června. Spor o placení ročního platu ze vsi Olevce mezi obcí m. Plzně 354. a kapitolou sv. Apolináře v Praze. Item jakož mistři kollegiati z Prahy1) dosáhli byli listu, kterýž svědčí kanovníkóm a kapitule sv. Apolinaříše v Praze na obec Plzeňskú na XXti k. platu ročnieho miesto vsi Olevec a tiem listem napomínali obec z úrokův, tak že i právem stavo- vali súsedy naše v Praze na Starém Městě, a přes to ješče stavovati chtěli, kdež by je koli mohli zasáhnúti, pro kterúžto věc vysláni byli do Prahy pan Jan Dúpovec a Jan Kladrubský z konšiel a Prokop Malsa z obecních. Ti když jsú o to stáli a pracovali v tom i se pány preláty pražskými, jimžto jsme plat nadepsaný platili a platíme, ustavičně s vuolí královskú, tehdy pan kancléř královský, slovem a rozkázáním krále JMti, kázal súsedy naše i jich rukojmě z práva propustiti; dále také jakož nadepsaní poslové zpravují, pan kancléř královským rozkázáním přikázal mistróm kollegiatóm, aby ten list zase polo- žili na to miesto, odkud jsú jej vyzdvihli, až do krále JMti příjezdu do země a ten plat též také slovem královským kázal vydávati těm, kterýmž prve vydáván jest a kteříž toho platu prve až dosavád v drženie byli, ti aby jej ješče zdvihli a přijali až do dalšieho královského JMti rozkázánie, a pan Jeneč2), 1) Míní se tím mistři z university strany po., kteří byli v držení kostela svt. Apollinaříše, ač si též naň právo osobila i strana plj. — Srj. Tomek Děj. Prahy IX. 84 a násl. 2) Jan Jenec z Janovic na Petršpurce nejv. purkrabí, ještě s třemi jinými byli jmenováni hejtmany králov- skými na dobu nepřítomnosti královy, který se odebral do Uher a zdr- žel se tam od 1490—1497. 38*

Strana 300
300 1492. hajtman královstvie českého, aby kanovníkóm hradským a kol- legiátóm položil rok o to, a ktož by před JMtí drženie provedl toho platu, ten aby již dotčený plat zdvihal od obci Plzeňské až do dalšieho královského rozkázánie. Actum anno domini MCCCCOLXXXXII°, feria VI. quatuor temporum in ieiunio. Ze Stehlíkovské knihy priv. městských č. 154 f. 12b. — Srj. s tím zápisy č. 74 z r. 1460. 29. dubna, č. 296 a č. 299 z r. 1487 z 2. a 15. května a z r. 1503. 26. list. 1492. 21. července. Závět Mikuláše Hůzky, měštěnína plzeň. Jan Kumpán, purkmistr —, Bárta Úterský a Václav súke- ník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že — Mikuláš Hůzka, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé odkazuje do kláštera Bosáckého na stave- nie X k., it. bratřím Bosákóm kauf piva, it. do Črného kláštera též na stavenie X kop., it. Ondrovi pintéři odkazuje chmelnici svú, it. Lídě sirotku dlužen jest XV k. a k tomu jí odkazuje V k. a s postel rúcha, it. duom svuoj a všecko hospodářstvie i jiný všeckeren statek svuoj — odkazuje Kateřině, manželce své, takovú měrú, jestliže by nebyla obtiežna plodem, aby vy- dala Kubíkovi, který sě u pana Václava súkeníka učí, V k., pakli by byla obtiežna, tehdy nebude povinnovata jemu co dáti, it. což sě dluhuov dotýče, to jest před námi oznamoval, že Jan Benátský s manželkú svú dlužen jest jemu čtyři k. mi- nus XIV gr., it. Němec v Dúdlevciech, kterýž sedí na Kusovém, dlužen jemu 1 k. a dal jemu na puoli do tří let od sv. Jiřieho minulého sedmnáct ovec, it. Matějovi z Liňóv puojčil na ječmen III k., it. Pavalka z Ochova dlužen jemu II k. XIV gr., it. krč- mář z Čemín VIII , k. a V gr., it. Manzat z Košetic III k. XV gr.; it. puojčil Martinovi z Čemín na ječmen 1 k — Poručníky učinil jest — Duchka sladovníka a Ondru pintéře, naše spolu- měšťany —. Toho na svědomie — své pečeti — jsme dali přivě- siti. Dán etc XCII°, sabbato ante Marie Magdalene. [Nadpis]: Kšaft Mikuláše Hauzky. Z knihy závětí N. 223. f. 11b. 355. 356. 1492. 31. srpna. Závěť Matěje Komínka, městěnína plzeň. Heřman z Žernovníka, purkmistr —, Matěj Poběžovský a Jan Kladrubský, konšelé přísežní a měšťané města Nového

Strana 301
1492. 301 Plzně, známo činíme —, že Matěj Komínek, náš spoluměště- nín —, t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé jakož — dědičně drží lúku s Janem Rejskem, bratrem svým, tu svú polovici na též lúce odkazuje panně Dorotě, sestře své, it. ostatek všeho statku svého, duom svuoj i jiný všeliký statek svuoj, — odka- zuje — paní Ludmile, manželce své a synu svému spuolu rov- ným dielem, však aby paní Ludmila — vydala z toho statku za duši jeho na kostel sv. Bartoloměje na faru X k., it. bra- třím Bosákóm na jich potřebu X k., it. do Črného kláštera na dielo V k., it. do špitála II k. — Poručnicí učinil jest — paní Ludmilu — manželku svú — Toho na svědomie své jsme pe- četi — dali přivěsiti — Dán ten pátek před sv. Jiljím, léta ete XCI°. [Nadpis]: Kšaft Matěje Komínka. Z knihy závětí 223. f. 12b. 1492. 12. října. Urovnání sporu o dědictví po zemřelé Uršule Hladkové mezi On- 357. dráškem z Tyšňova a pannou Dorotou, Hladkové sestrou. My Matěj Poběžovský purkmistr, Heřman z Žernovníka, Bárta Úterský, Václav Súkeník, Beneš Homole, Jan Jílek, Zdě- něk Zářecký, Duchek sladovník, konšelee přísežní a Jan Kum- pán, Tuoma Lemberk, Václav Chrt a Bláha Hořovský, přísežní obecní miesto Jana Kladrubského, Prokopa Malsy, Matěje Kramáře a Petra Frány, kterýchž tehdy doma nebylo, pro vyplněnie raddy k tomu zavolaní měštanee města Nového Plzně, známo činíme — jakož ruoznice byla a nesnáze mezi Ondráškem z Tyšnova, někdy písařem desk zemských a pannú. Dorotú Hladkové sestrú, o sta- tek pozuostalý nebožky paní Uršuly Hladkové, někdy spolu- měšcky naší, jejiežto duši pán buoh buď milostiv, kdežto On- drášek nadepsaný táhl se na ten statek po paní Anně, man- želce své, pravě ji býti dědičkú neodbytú toho všeho statku, a z druhé strany panna Duora též také táhla sě na ten veške- ren statek, pravieci sě býti dědičkú pravú a najbližšie toho všeho statku po paní Uršule, nebožce sestře vlastní. Tu my slyševše jich žaloby a odpory, svědomie a próvody dosti v širokých sloviech s obú stran, a jich pilně a znamenitě dobře dlúhé časy pováživše, když jsú dobrými lidmi smlúvu přátelskú, kterú jsme oběma stranám podávali do několikrát, nemohli býti smluveni, litujiec jich nákladuov i útraty s obú stran, vzali jsme tu věc před sě přátelsky s jich obúv stran

Strana 302
302 1492. povolením, dobrovolně a beze všeho přinucenie a z daru bo- žieho vyrčenie takové mezi nimi učinili jsme tak, že panna Do- rota má býti v ten statek nebožky Hladkové, sestry své uve- dena a tomu kšaftu a poslední vuoli teež sestry své, kterýž v Nornberce učiněn jest 1), má dosti činiti, jakož pak slíbila přede pány v plné raddě a dále všecky věci a ruoznice mezi stra- nami vzniklé, mají minúti věrně a pravě a k sobě aby dobrú vuoli jměly s obú stran. A pan Ondrášek s manželkú svú ani ktožkoli jiný jich jménem nemají k statku po paní Uršule zuo- stalému ižádného zřenie jmieti ani komu súduov jakých aneb ne- snází činiti v časiech budúciech věčně. A zase také panna Dorota s Wolfem sestřencem svým nemají pana Ondráčka i man- želku jeho ani dědicuov jich z ničehož viece upomínati, aneb zřenie jaké k nim aneb k statkóm jmieti, ani ktožkoli jiný jich slovem ižádnú mierú a zvláště co sě nějakých šlojieřuov dotýče nebožky Hladkové, že i z těch nemají býti upomínáni věčně budúcně a za to paní Šefránková s Wolfem na miestě panny Doroty slíbili panu Ondráškovi rukúv dáním. Tomu všemu, co svrchupsáno stojí, slíbily obě straně před námi v plné radě dosti učiniti a to sobě věrně a pevně zdržeti. A na to dali pa- mátné. Acta sunt hec feria VI ante s. Galli, confessoris, anno domini M°CCCC LXXXXII°. [Nadpis]: Smlúva mezi Ondráškem z Tyšňova a pannú Duorú o Hladkové statek. Libri emptionum et vendit. 212 f. 39. 1492. 31. října. (V Plzni.) 358. Rada m. Plzně svědčí, že jejich spoluměštanům Jana Kladrub- skému, Prok Malsovi, Janu Holému a Vác Kropáčovi, bylo na cestě do Norimberka uloupeno 506 zl. rýn. Wir der Burgermeister Vnd Rat der Statt Pillsen, Beken- nen vnd thun kundt mit diszem offen brief vor allermeniglich, dy yn sehen, horen oder lesen, Das fur vns, so wir In gesamp- tem Rat sassen, komen sind Jan Kladrobszky, Procop Malsa, Jan Holy vnd Wenzla Cropatsch, vnnser Burger vnd haben alle eintrechtiglich vnd yczliche besunder In eigener persone bekannt vnd verJehen uff Ire trew vnd hochsten aid, so sy got ver- pflicht sein, das uff Donerstag dem nehsten nach sannte Dyo- nisien tag, an dem wege, so sy gein Nuremberg Irem Handel 1) Viz č. 285. z r. 1487. 2. ledna.

Strana 303
1492. 303 nach haben wollenn cziehen uff freyer Strass In furstlichem ge- laitt Des Durchleuchen Hochgebornen fursten vnd Herren Herren Albrechten, pfalczgrauen bei Rein, Herczogen In obern vnd Ni- dern Bayern, vnsers genedigsten Herrn, Inen ein tressliche Summa an parschafft genomen sei, Nemlich dem Jan Kladrob- sky Sybenczig guldin Reinisch vnd ein pferde, Dem Jan Holy czwenvndezwanczig guldin Reinisch, Procopen Malsa andert- halben guldin reinischen vnd Wenczsla Cropatschen vierhun- dert guldin vnd dreyczehenthalben gulden Reinisch. Des Zu Warer Vrkundt Haben wir obbemelten Burgermeister vnd Rat Vnnser Stat Insigel zu endt der geschrifft thuen drucken an diszen brief, Der geben ist am mittwoch fur aller heiligen tag Nach Crists geburt Vierczehenhundert vnnd Im czwayvndnew- czigsten Jare. Original papírový v kr. taj. stát. archivu v Mnichově; kus li- stiny dole v levo, ale prázdný, jest utržen. Pečeť jest dole na listině přitištěna, vosku červeného, čtyřdílná. Na rubu po straně: Kuntschaft von des gutz wegen, so den Beheimen von Heintzis Tossen genomen ist. Uprostřed na rubu jest regest listu: Der Stat Pilsen Vrkundt, daz Jan Kladropski, Procop Malsa, Jan Holi vnnd Wenczla Kro- patsch Iren Burgern, als sie nach Irem handl gehn Nurenberg reiten wöllen 506 fl. in furstlich Glaidt Herczog Albrechts in Bayern durch raub genommen worden. Pod tím 1492, a zase níže: Anno 1492. Starší sign. N. 505 přetržena a vedle připsáno 482. 27. bundt. 1492. 20. listopadu. Závěť Ondry bečváře, měštěnína plzeň. Beneš Homole, purkmistr —, Prokop Malsa a Matěj Kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ondra bečvář, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé dluhy — pokládaje tyto zejmena: it. Vít v Urlejchovic domu dlužen jemu VI k. gr.; it. bratr Thuomův farmanóv ten VII, k. gr.; it. Polák forman dlužen za kauf piva VI k. a na to dal zlatý rejnský; it. Kocart dlužen XXXVIII k. a za dva věrtele piva po dvú zlatých rýn.; it. Mikuláš z Olevce — I k.; it. Beneš z Litic XII k. gr.; it. Mach z Litic VI k. gr.; it. richtář z Litic pět a sto gr.; it. Roch z Robčic III /. k. gr., puojčených na ječmen. A jestiť viece ješče těch dluhuov, kterých nemohl zpamatovati, a o některých manželka jeho vie. Item což jest pak on komu dlužen: it. Kraupovi dlužen X k., it- — Jankovi bečváři, přieteli svému, — XIII zl. rýn. Ty dluhy všecky, duom svuoj i veškeren statek svuoj — odkazuje — 359.

Strana 304
304 1492. Barboře, manželce —, a dětem — na rovný diel. — Poručníky učinil jest — Martina Pobožného a Jíru Mistříka, naše spolu- měšťany —. Tomu ku pevnosti své sme pečeti dobrovolně dali přivěsiti k tomuto listu. Dán etc XCII ten úterý po sv. Alžbětě. [Nadpis]: Kšaft Ondry bečváře. Kniha závětí N. 223 f. 14. 1492. 23. listopadu. Na hradě pražském. Jan z Janovic, nejv. purk. praž, na žádosť plzeňských sousedů, kteří byli ve Falci o peníze obráni, se přimlouvá u vévody Albrechta, aby jim škoda spůsobená byla nahrazena. Durchleuchtiger hochgeporner Furst etc. Die meines herrn des Konigs zu Hungern, Beheim etc., Vnderthanen, Jan Kla- drofsky, Venczl Gropatsch, Hanns Holey vnd Prokop Maltsch, Burger zw Pilsen, haben mir abermalen furbracht, wie sie irer emphangenen schaden, die sie auff ire ayit bekennt vnd gesagt haben, was yedem besunder sey genomen worden, Euer furst- lich genade inen genedigklich verschafft, iren emphangen scha- den, das inen genommen worden, nemlich V° vnd XXIIII gul- den reinisch bey ewer furst. genaden Rentmeister auf den Norg- kaw, Wilhelm Schaltdorfer, auszwrichten. Nw aber eczlich der- selben Teter vnd beschediger gefencklich angenomen sein, die sich zw obgemelt Summa nit das Viertheil, (das sie den lewten oben angezeugt genomen haben), bekennen wollen, in meynung als solten die von Pilsen auff ire gethone ayde nit gleich zu- gesagt haben etc, nw wirde ich bericht, das der obgemelten Burgern, ir eczlich des Rats, auch die andern zw Pilsen redlich, from, aufrichtig vnd wolgehalten lewit sein, von den soliches nye erhert worden, nachdem sie aber des ye lenger, ye mer zw schaden komen, bitt ich ewer furst. genade, den angezeig- ten Rentmeistern die Suma on verczug ausrichten zu verschaffen, domit die bemelten Burger nit in grossern vnkost vnd schaden gefurt, auch ewer furstlich genade deshalden hin furan vnge- mut beleiben, dann ewer furstlich genad selbs vnd menigklich zw achten haben, das den obgenanten Burgern die vnuerletzt vnd vnuerleimbt an iren eren sein, pillicher gelawben zu geben, ist dann solhen beschedigern, die wider gott vnd ere in ewre furstlich genade gelaitt verraterisch on entsagt gegriffen haben — Datum auff dem Sloss Brag, an Freytag sand Clemententag anno etc XCII°. Jan, her von Janovitz etc, oberster Burggraue zu Brag vnd haubtman des Konigkreichs zw Beheim. 360.

Strana 305
1492. 305 [Nadpis]: Dem durchleuchtigen, hochgeboren fursten vnd Herrn Herrn Albrechten, Pfalczgrauen bey Reyn, Herczogen in Obern vnd Nydern Bayern etc. meinen genedigen herrn. Pův. list. papír., pečeť již chybí, v král. kraj. archivu v Am- berce, č. 612 Böhmen. 1492. 25. listopadu. Na Zelené Hoře. Zdeněk ze Šternberka a na Žebráce přimlouvá se u vévody bavor- 361. ského Albrechta, za poškozené měštany plzeňské, aby se jim dostalo náhrady. Erleuchter hochgeporner furst etc., Nachdem als mein herr vnd vatter ewern furstlichen gnaden in jungsten geschrieben hatt der von Pilszen halben ires schadens vnd der nam halben, die in geschehen ist in ewer gnaden furstentum und gleyt, dorauff sie ein ayt gethan haben, was sie do schaden genummen haben, dorauff ewr furstlich gnad im dasz zugesagt hat awff ein ge- stimte Zeyt sie awszzurichten vnd ir nawm widerzukeren, in dem haben sie erkantht, dasz mein herr vnd vatter mit einer krankheit beschwert ist vnd in gots gewalt leit, vberdasz haben sie mich gebeten an seiner statt, als sein elczten sun, dasz ich ewrn furstlichen gnaden schreyben sol nach ir vorgebung, dorauff bat ich, ewer gnad wel gerucht daran sein, dasz dem ein endt geschech an lengeres mue vnd schaden; auch geruche ich ewer furstlichen gnaden zu wissen, dasz sie erbern, gut vnd frome lewt sein — Datum Grinpergh an Sunntag Kathe- rine, annorum etc LXXXXII°. Zdeniek von Ssternbergk vnd zum Ziebprag. Nadpis jako při čís. 360. List pův. na papíře s pečetí již odlomenou v král. kraj. archivu v Amberce, č. 612 Böhmen. 1492. 26. listopadu. Na Švihově. Přímluvné psaní Půty z Risenberka k vévodovi bav. Albrechtovi 362. za poškozené plzeňské měšťany. Durchleuchtiger hochgeborner furst etc. Genediger Herr. Auff dy red, ich mit eurn furstlichen gnaden gehalten von wegen der von Pillsen irer verlust halben, bin ich aber von denselben von Pilsen angelangt vnd gebeten, eurn furst. gnadn zu schreyben vnd dobey auff ire ayd vnd getreu sagen, wie inn 39

Strana 306
306 1492. funff hundert reinisch vnd VI gulden, auch ein pferd genomen, in ewer furstlich gnad glayt, sey worden. Bitt ich ewer furst- lich gnad, den benanten von Pilsen genad beweysen, domit sy meiner furbet vnd ires schaden ergeczt werden. — Datum Swi- haw an Montag nach Katherine, anno LXXXXII°. Puota von Risennberg, Herre zu Swihaw vnd Raben, Obrister Richter des konig- richs zu Beham. Nadpis jako při čís. 360. List pův. papír. s pečetí odlomenou, v král. kraj. archivu v Am- berce č. 612 Böhmen. 1492. 29. listopadu. Na Zelené Hoře. 363. Zděněk ze Šternberka posílá posla svého k Albrechtovi, vév. bavor., s přímluvou za poškozené plzeňské měšťany, aby se jim dostalo náhrady. Durchleuchtiger hochgeborner furst, genediger Herr etc. Ich schick zu ewrn furst. gnaden disen gegenwurtigen meinen diener, Gorgen von Karlovetz, beweiszer diczs briefs, mit ewern gnaden von etlicher Burger wegen von Pillsen zu reden vnd zu werken, von mir eigentlich vnd genuglich bericht mit allem vleis demutig bittend, ewer furst. gnad den genannten meinen diener gutlich verhoren vnd im seiner werbung uff diczsmal genczlich, als mir selbs gelauben vnd sich dorinne geruche gein im vnd den von Pillsen furstlichen vnd genediglichen erczeigen. — Datum zum Gruunperg am Donerstag fur Andree, annorum domini ete LXXXXII°. Zdenko von Sternberg, Herre zum Gruenperg. Nadpis jako při čísle 360. Pův. list papír. s pečetí odlomenou v král. kraj. archivu v Am- berce č. 612. Böhmen. 364. 1492. 30. listopadu. Závět Havla Lichvičky, měštěnína plzeň. Prokop Malsa, purkmistr —, Bárta Úterský a Petr Frána, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že Havel Lichvička, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —: Že duom svubj a všecheren jiný statek svuoj — odkazuje Markétě, manželce své, a synóm svým rovným dielem, však tak, aby napřed Markéta — vyzdvihla z toho ze

Strana 307
1492. 307 všeho statku XXX k. gr. a ty všecky aby obrátila k chvále božie za jeho duši — Poručníky učinil jest — Václava súke- níka a Jana Benátského, naše spoluměšťany —. Toho na svě- domie své jsme — pečeti přivěsili — Dán etc XCII° feria III. [sic] in die sc. Andree apostoli. [Nadpis]: Kšaft Lichvičkuov. Kniha závětí 223 f. 14b. 1492. 1. prosince. (V Plzni). Purkmistr a rada m. Plzně žádají falckrabí Albrechta, aby se 365. konečně jejich čtyřem poškozeným sousedům dostalo náhrady. Durchleuchtiger hochgeborner furst, gnediger Herre etc. Nachdem als wir nu merermalo ewrn furstlichen gnaden haben thuen schreiben, antreffende Jan Kladrobsky, Wentzl Kropatsch, Hanus Holy vnd Procop Malsche, vnnser Burger, irer in ewerm furst. gn. gelaitt entpfangen scheden halben, welche sy uff ire geschworne aide zu got vnd den heiligen, was yedem insunder- heit genomen sei, gesagt vnd bekannt haben, darauf dann e. f. g., als wir von yn bericht werden, gnediglich bei ewer gnaden Renntmeister, Wilhelm Schaltdorffer uff dem Norgkaw, verschafft soll haben, inen ire solche entpfangene scheden, nemlich funf- hundert vnd viervndtzwainczig gulden reinisch auszurichten, das doch biszher die vnnseren an ime nach vleisigem ersuchen nicht haben erlanngen mogen, inen zu merklichen schaden, hierumb e. f. g. wir derhalben mit demutigen vleis nachmals wie vor bitten, uff das hochste, so wir mogen, e. f. g. wolle sich yn den sachen ye vnd ye furstlich vnd genediglich erczaigen, angesehen dorinne die billigkeit, wenn die obemelten Personen alle redlich, from, aufrichtig vnd eczlich aus inen vnnsers raths auch sunst geschworne vnd wolgehultene lewt sein, von denen nie annders, den redlichkeit vnd fromkeit erhort vnd erkannt worden, das wir yn warheit von inen sagen vnd schreiben mogen, demenach e. f. g. und meniglich inen dester billicher sunder zweifels zu gelauben habe vnd bei dem bemelten e. f. g. Renntmeister verschaffen, sy solcher summa, die sy dann bei iren aiden bekannt haben, zu entrichten on verzug vnd merer kostung vnd scheden, domit inen vnd vns irenthalbenn bei vnnserm genedigsten herrn, dem konige etc, vnd anndern vnnsern herren vnd gutten frewnden weiters rats zu pflegen, nicht 39*

Strana 308
308 1492. not geschee. — Datum am Sambstag nach Andree, annorum domini etc LXXXXII. Burgermeister vnd Rate der Stat zu Pillsen. Nadpis jako při čís. 360. Pův. list papír. s čtyřdílnou pečetí v král. kraj. archivu v Am- berce, 612 Böhmen. Na rubu poznamenáno: Di von Pilsen iren Beheim genomen gelts halb durch Heitz Tossen, anno 1492. 1492. 1. prosince. (V Plzni). 366. Rada m. Plzně svědčí, že měšťanu jejich Václavu Kropáčovi, bylo na cestě do Norimberka uloupeno 4121/2 zl. rýn., které mu ode- vzdali spoluměšťané Heřman z Žernovníka a Jan Rejsek. Wir Burgermeister Vnnd Rate der Stat Pillsen bekennen vnd thuen kundt mit disem offenn brief vor allermeniglich, die In sehen, horen oder lesen, Das fur vns In gesampten Rat er- schinen sein die Erbern Herren, Herman von Schernownik, vnnsers raths freundt, vnd Jhan Reysko, einer des ewssern rats, Beide vnnsere Burger, Vnd haben eintrechtiglich uff ire aide, dy si got dem almechtigen Vnd vnserem Genedigsten Herren, dem König Zu Hungern vnd Behemen etc, getan haben, verJehen, das yn kurcz vergangen tagen, so Wenczl Kropatsch, vunser Burger, gein Nuremberg seinen Handel noch mit annderen seiner gesellschaft hab wollen reiten, Im die obbenanten vnser Burger, beide personlich gegeben vnd berechent haben, eigent- lich vnd ongeuerlich, vierhundert vnd dreiczehenthalben guldin Reinisch, an Hungerischen und reinischen golde, an krewczer muncz vnd an behmischen alden groschen, welche Summa dem bemelten Kropatschen uff dem selbigen weg In furstlichem gelaitt des Durchleuchtigen Hochgebornen fursten vnd Herrn Herczog Albrechten von Bayern etc, uff pfincztag von Galli nechst ver- gangen durch rawb genomen worden. Des Zu Warer Vrkundt haben wir obbemelten Bur[g]ermeister1) vnd Rate der benannten vnnseren Stat Insigel Zu endt der [ ..] eschrifft 2) thuen drucken an disenn brief, Der geben ist am Sambstag nach Andree, Nach Cristo geburt Vierzehenhundert vnd Im czwai vnd newnezi- gisten Jar. Original papírový, zachovalý, v král. taj. stát. archivě v Mni- chově, Sign. 10/198, s pečetí přitištěnou přes červený vosk, přes papírový 1) Písmeno g jest vytrženo z listiny. 2) Listina tu opět poškozena.

Strana 309
1492. 309 proužek; pečeť městská čtyřdílná. Na rubu poznamenáno: Kuntschaft von Pilsen Sambstag nach Andree. Na rubu uprostřed jinou rukou: Burgermeister vnd Raths der Statt Pilsen Vrkundt, daz Irem Burger Wenczl Kropatsch, als er nach Nurnnberg seinem Handel nach reiten wollen, 413 fl. in furstlichem Glaidt Herczog Albrechts in Bayern durch raub genommen worden. Anno 1492. Sign. starší N. 9. přetr- žena a vedle připsáno A 55. 27. 1492. 4. prosince. V Klatovech. Jan Kladrubský a Václav Kropáč, měštané plzenští, žádají Al- 367. brechta, vévodu bav, aby se jim dostalo náhrady, neboť byli v prů- vodu vévodově a v jeho území oloupeni o peníze, (první o 70 zl. rýn. a druhý o 4121/2 zl. rýn.) Serenissime princeps et domine nobis precolende. Promptas in beneplacitis promittimus seruitutes Illustrissime princeps. Prout vestre magnificencie clare liquet, que dampna et iacturas in territoriis vestre dominacionis sub saluato conductu perce- pimus, pro quibus vestram dominacionem causa impetrandi auisare nitebamur, sed diuina permissione ob vndacionem aqua- rum hactenus nullo modo pergere potuimus, sed retrorsum in propria oportebat nos redire, sed tamen vestre magnifice domi- nacioni literas pro nobis valentes nunc mittimus, ex quibus poterit vestra Serenitas clarius experiri. Et generosus dom. dominus Zdenko de Ssternberk hac vice seruitorem suum, nobilem virum Georgium de Karlowecz, miserat, cum quo literam credi- toriam ex parte sui idem dominus Zdenko miserat, quam inter alias literas vestra Serenitas reperire poterit. Vestram igitur Serenitatem optamus, velitis nobis responsum scriptotenus mit- tere, prout fidem indubiam erga vestram magnificenciam gerimus super singulas literas. Datum Glatowie annorum domini 1492, feria IlI. in die Barbare virginis. Johannes Kladrubsky et Wenceslaus Kropacz, ciues Noue Plzne. [Nadpis] : Serenissimo principi et dom. domino Alberto, comiti palatino Reni, superioris ac inferioris Bauarie duci etc, domino nobis semper precollendo. Pův. list. papír., obě pečeti však scházejí. Král. kraj. archiv v Amberce, č. 612 Böhmen.

Strana 310
310 1492. 368. 1492. 7. prosince. Závěť Duchka sladovníka, měštěnína plzeň. Prokop Malsa, — purkmistr, Bárta Úterský a Václav sú- keník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo číníme —, že — Duchek sladovník, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j.: Najprvé bratřím Bosákóm na jich potřeby odka- zuje X k.; it. Káči, bratraně své, XX k., aby jí vydány byly a k tomu výprava; it. Martinovi, bratru svému v Berúně, — XX k. a ty aby jemu v plném roce byly vypraveny —, it. duom svuoj a ostatek všeho statku svého — odkazuje — Martě, man- želce své — a dětem svým rovným dielem. A jestliže by buoh kterého dietěte smrti neuchoval, — tehdy diel jeho aby spadl na jiné děti živé, však tak, aby napřed z každého dietěte dielu, kteréž by umřelo, poručníkom — bylo dáno deset k. a tak až do všech dětí; pakli by pán buoh i všech dětí smrti neucho- val, — tehdy ten statek veškeren spadnúti má na Martu, man- želku jeho, — takovúto měrú, aby ona z toho ze všeho statku vydala na kostel sv. Bartoloměje na faru deset k. gr., Bo- sákóm na jich potřeby XX k. gr., do Črného kláštera na sta- venie XX k. gr., a bratru jeho — LXXX k. gr., a to, jestliže by sě chtěl sem přibrati do Plzně a zde bydleti, živě se po- ctivě podle dobrých lidí; pakli by toho učiniti nechtěl, tehdy aby jemu toliko puolovice toho — bylo dáno a druhých XL k. aby poručníci obrátili na skutky milosrdné. It. což sě pak dlu- huov dotýče, ty všecky dluhy, jimižto jemu lidé povinnovati jsú, ty jest na cedule postavil. — Než toto jest oznámil —, že paní Fegalová dlužna jemu jest X k. gr. a o ten dluh aby jí těžko nebylo učiněno až do let sirotčiech; it. jakož má kalich střiebrný, ten jestliže by který syn jeho knězem byl, aby tomu dán byl; pakli by žádný syn jeho knězem nebyl, tehdy aby po- ručníci ten kalich obrátili k některému chudému oltáři za jeho duši. — Poručníky učinil jest — Martina Pobožného a Krišto- fora, naše spoluměšťany —. Toho na svědomie — své pečeti dali jsme přivěsiti —. Dán léta páně Kristova tisícého čtyřstého devadesátého druhého, fer. VI. ante Concepcionis Marie Virginis. [Nadpis]: Kšaft Duchka sladovníka. Kniha závětí 223. f. 13b.

Strana 311
1492. 311 1492. 13. prosince. Závět Kláry Karlové, kožešníkové. Zdeněk Zářecký — purkmistr, Martin Ovsík a Václav sú- keník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně známo činíme —, že — Klára Karlova, kožišníkova manželka, naše spolusúseda —, t. s. p. r. — u. j. —: Item duom svuoj odka- zuje — dvěma synóm svým a dceře své třetí, aby ti třie sirotci — rozdělili sě o ten duom rovným dielem a Karel, muž její, aby dal těm třem sirotkóm — k tomu ješče z svého statku deset k. gr. m. též na rovný diel všechněm třem jednostajně — Poručníky učinila — Krala [sic] kožišníka, muže svého—, a Ma- těje Dřemotu, a ti aby bez rady a vuole Martina Ovsíka nic nečinili — Tomu ku pevnosti — své jsme vlastnie pečeti — přivěsiti dali — Dán anno domini M'CCCCPXCH° fer. II [sic] die sc. Lucie Virginis. [Nadpis]: Kšaft Karlové Kožešníkové. Kniha závětí N. 223. f. 5b. 369. 1492. 21. prosince. Na hradě pražském. Hejtmané král. čes. žádají vévodu bav. Albrechta, aby zaručil po- 370. škozeným měštanům plz. bezpečný průvod, aby se mohli dostaviti k soudu s Tossem, který je obral o peníze. Durchleuchtiger, hochgeborner Furst etc. Genediger herr. Jhan Cladrubsky zu Pilsen mit anderen seinen gesellen doselbst, die ewer genaden geleit von Stossen vnd seinen gesellen scha- den emphangen, haben vnns furbracht, wie sie von ewern genaden erfordert sein, sich zu e. g. in vergangener zeyt in verher gegen Stossen zu uerfugen etc, das doch von inen nit anders, dann ausz gottes gewalt ausz merung vnd grossung der wasser, verczogen vnd sie noch willig zw e. g. zu komen, wo sie mit gleitt von e. g. bewart werden etc, hirvmben e. f. g. wir bitten, dieselben von Pilsen vnd wen sie vngeuerdlichs mit ine werden bringen, mit ewer furstlichen geleitt zw vnd ab zw ziehen, versichern vnd bey disem boten zwe schicken. — Da- tum auff dem Sloss Brag an s. Thome appostoli, annorum etc. XCII°. Vok, herr von Rosenberg etc, Jan, her von Janowitz, oberster burggraue zw Brag, Albrecht von Leskowitz vnd Nikolsch der Jungere Trtschka, Haubtlewt des Ko- nigreichs zu Behem.

Strana 312
312 1492 Nadpis jako čís. 360. List. pův. papír., pečeť již odlomena, v král. kraj. archivu v Amberce č. 612. Böhmen. 371. 1492. 28. prosince. Závět Mikuláše Mikšice. Matěj Kramář, purkmistr —, Bárta Úterský a Jan Uterský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Mikuláš Mikšice — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé pokládaje, což jest komu dlužen: Item Vacíkovi dlužen XV k.; žákóm do školy z statku nebožky Anny Popelové dlužen na svuoj diel XV k. jistiny a II k. úrokuov; it. Dřiemotovi též také z toho statku na nebožku Popelovú II k.; it. Vácslavovi sladovníku LXXX gr.; it. Matějovi Poběžovskému — III k.; item Bártovi Uterskému I11/2 k.; it. Kateřině, dceři své nejstarší, odkazuje XV k. z toho statku svého; it. Pavlovi, bratru svému, — I k.; it. do Črného kláštera na sklo — II k.; it. třem dětem svým odkazuje kaž- dému XXX k. m. a jestliže by kterého dietěte buoh smrti ne- uchoval, — tehdy jeho diel má spadnúti na jiné děti živé: pakli by pán buoh všech dětí smrti neuchoval, — tehdy ten veškeren statek a jich všech diel má spadnúti na máteř jich — plným právem; it. pak duom svuoj a ostatek všeho statku svého — odkazuje — Markétě, manželce své, — a ji najvyšší poručnicí činí — a na pomoc — jí přidává — Matěje Poběžov- ského a Jana Jílka, naše spoluměšťany —. Toho na svědomie své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. — Dán v pátek na sv. mládence, anno etc LXXXXII°. Nadpis: Kšaft Mikšicuov. Kniha závětí 223 f. 15. 1493. 2. ledna. V Plzni. 372. Purkmistr a rada m. Nového Plzně žádají p. Henricha ze Švam- berka, aby jim poslal mistra popravního, kterého k jeho žádosti na sv. Kateřinu mu poslali; jest jim ho pilná potřeba. — Ex Plzna f. III post novum annum, anno d. etc 93. Archiv čes. XV. 61 č. 127. Dopisy rodu Švamberského.

Strana 313
1493. 313 1493. 3. ledna. Místodržící vévody bavorského zaručuje poškozeným měšťanům 373. plzeňským bezpečný průvod do Straubinka k soudu o škody, které jim Toss spůsobil, obrav je o peníze. Ich Bleigker, lanndschad von Steinach, viczdhom in Nidern Beirn, Bekenn offenlich in dem brief vnd thue konnt aller- menigklich, das in abwesen des durchleuchtigen fursten vnd herrn herrn Albrechtz, phalczgrafn bei Rein, Herczogen in Obern vnd Nidern Beiren etc, meins genedigen herrn, ich als seiner gnaden viczdhom, Jhanen Cladrubsky zu Pylsn vnd anndern seinen zugewanten, so von dem Tossen vnd seinen gesellen in des obgenanten fursten gleitt schaden sollen empfan- gen habn, gen demselben Tossn zu uerhor vnd allen denen, so die genanten Cladrubski vnd sein zugenwant mit in bringen, sicherheit vnd glaitt geben hab vnd gib inen das wissentlich mit vnd chrafft des briefs aller lannde, allda der obgenante furst, zu glaitten hat, sicher her gen Straubingen zu komen, da zu sein vnd wider von dann bis an ir gewar von allen denen, die demselben meinem obgenanten gnedigen herrn vnntterworffn vnd der sein gnad zu recht mechtig sein, alles getrulich vnd vngeuarlich. Zu Vrchund mit seiner gnaden zurugk aufgedrug- ktem Secrete, Pfincztags nach Circumcisionis domini, anno etc LXXXX tertio. Koncept v král. kraj. archivu v Amberce č. 612. Böhmen. 1493. 3. ledna. (Místodržící bavorský jmenem vévody) posílá hejtmanům král. českého list, jímž zaručuje se bezpečný průvod měšťanům plz. (viz čís. 373.) Edl Herren etc. Den brief, so ir dem durchluchtign furstn Herczog Albrechten zu Beirn etc, meinem gnedigen herrn, von wegen Jhanen Cladrubsky von Pilssn vnd seinen zugewantn zugeschigkt habt, den hab ich, auf das sein furstliche gnad nit bei lannde ist, auf den beuelch, so mir sein gnad in seinem abschid gethan, aufbrochen vnd verlesen, vnd schigk darauf denjhenen von Pillsen ein offenntlich glait nach gewonheit seiner gnaden etc. Datum vnnter des obgenanten fursten Secrete verslossen, pfincztags nach Circumcisionis domini, anno etc LXXXXIII. 374. 40

Strana 314
314 1493. [Nadpis] : Den edlen herren Vokn, herrn von Rosenberg, herrn Jhanen, herrn von Janowitz, — Albrechten von Leskowitz vnd Niklasn dem Jungeren Tetschkn, Haubtleuten des Konigreichs zu Beheim, meinen gunstigen vnd liben herren vnd gutn frunden. Koncept v král. kraj. archivu v Amberce č. 612. Böhmen. 1493. 9. ledna. 375. Vyrovnání mezi Štolcarovou a Sigmundem formanem, který jí od- vezl kůže na prodej do Norimberka. Anno domini MCCCCLXXXXIII fer. IIII. post Epiphanie domini předstúpivše — do plné raddy Jan Štolcar s Barború, manželku svú, žalovali na Sigmunda formana, kterak by táž Štolcarová jej prosila, aby jí vezl do Nornberka II° kuož volo- vých a je prodal tam za jmenovitú summu, a jest-li že by tak prodati nemohl, — než by je laciněji dal, aby je raději tam složil u někoho dobrého, až by ona to opatřila, a že by Sigmund mnoho laciněji dal, než by jemu bylo poručeno. A proti tomu Sigmund odepřel, že jest k její žádosti poslal ty kuože do Nornberka na svém voze a tu jest pověděl Štolcarové, že má tam přietele dobrého —, že chce tomu tu věc poručiti, aby je on prodal, jako své vlastní, což by mohl najlépe. A když jest psal o tu věc těmiž slovy, tehdy při tom byla Štolcarová a k tomu svú vuoli dala. Tyto jich pře s obú stran páni sly- ševše a pováživše s pilností, poněvadž próvoduov slušných s obú stran nebylo, nechtiece páni rady žádné straně ukrátiti, vzali tu věc přátelsky před se — a tuto výpověď učinili —, aby Sigmund to, což by jemu Štolcarová dlužna byla dáti od té fuory, i což by na té cestě cla bylo dáno, to všecko mimo se pustil a to zač jsú ty kuože prodány, aby Štolcarová zdvihla a přijala bez odporu a Sigmunda z ničehož viece neupomínala, ani on ji, než aby to všecko mezi nimi minulo věrně a pravě. Actum ut supra. Registrum causarum 39 f. 12. 376. 1493. 18. ledna. Závět Beneše Homole, měštěnína plzeň. Já Beneš Homole, měštěnín v Novém Plzni, známo činím —, že — učinil jsem — s povolením — purkmistra a rady města Nového Plzně — kšaft —: Najprvé paní Markétě, man-

Strana 315
1493. 315 želce své — odkazuji z statku svého sto kop a k tomu třidceti kop gr. m., kteréž jsú mi pro ni dali, a klenotky její i šaty chodiecí a k tomu s postel šatuov najlepších —; it. duom svuoj, dvuor, dědiny i jiný veškeren statek svuoj, — odkazuji — má- teři své —, aby napřed z toho dluhy za mě zaplatila a což jest mně kto dlužen, aby to sobě vyupomínala — Poručnici učinil jsem — máteř svú, věře jí —, že toto rozkázánie — řé- diti bude —, jakož jsem jí to všecko ústně poručil, pokud má s tiem statkem učiniti, a — prosil jsem — Jana Jílka a Bláhy Hořovského, měšťany v Novém Plzni, aby máteři mé radni byli — —. Toho na svědomie — prosil jsem purkmistra a rady města Nového Plzně, že jsú pečeť městskú k tomuto listu dali přivě- siti. Dán léta tisícého čtyřstého devadesátého třetieho, ten pátek před sv. Šebastiánem. [Nadpis]: Kšaft Homoluov. Kniha závětí 223 f. 29. 1493. 30. ledna. Závět Prokopa písaře, měštěnína plzeň. 377. Petr Frána, purkmistr —, Matěj Kramář a Beneš Homole, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Prokop písař, spoluměštěnín náš, — t. s. p. r. — u.: Item najprvé duom svuoj se vším příslušenstvím a se vším ho- spodářstvím —, chmelnici svú, — lúku, — dvuor Kotlářovský, — pivovár i s pánví a s tú zahrádkú, kteráž jemu přileží, i se vším příslušenstvím, — dědinu za Škvrňany, to všecko — i jiný statek svuoj veškeren — odkazuje — Martinovi a Valentovi, synóm svým, spolu rovným dielem, však tak, aby Martin, staršie syn jeho, v nadepsaném domu hospodářem byl, však takovúto měrú, aby paní Anna, manželka jeho, v tom statku jeho při nich zuostala až do smrti, jestliže by s nimi sbýti — mohla; pakli by s nimi sbýti nemohla, tehdy aby oni — jí z toho ze všeho statku vydali — XL k. gr. na míšenský groš a s postel šatuov a kout v světnici aby k tomu jměla a tu komoru, ve kteréž nynie léhá, a to až do své smrti. Item paní Duoře Mikuškové aby vydali z toho statku V k. a Jankovi Holému pacboleti II k. — Poručníky učinil jest — Martina a Valentu, — syny své, — a na pomoc — jim přidává Jaroše Mikuška a Mikuláše Principála —. Toho na svědomie — své jsme — 40*

Strana 316
316 1493. pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta páně Kristova MCCCCLXXXXIII°, fer. IV ante Purificacionis. [Nadpis]: Kšaft Prokopa písaře. Kniha závětí 223 f. 15b. 1493. 1. března. Závět Jana Hyncovského, měštěnína plzeň. Bárta Úterský, purkmistr —, Matěj Poběžovský, a Petr Frána, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jan Hyncovský, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j.: Item najprvé na kostel sv. Bartoloměje na faru od- kazuje I k., it. k sv. Duchu do Črného kláštera — 1/2 k. na dielo; it. pak duom svuoj, krám i lúky a jiný veškeren statek — odkazuje Kateřině, manželce své, a dětem svým — rovným dielem a to takovúto měrú, jestliže by táž manželka jeho — stavu svého vdovského neproměnila; pakli by ona stav svuoj proměnila, tehdy poručníci — mají jí vydati z toho ze všeho statku XX k. a ten statek veškeren mezi děti — má býti roz- dělen. A jestliže by kterého z nich buoh smrti neuchoval — tehdy diel jeho má spadnúti na jiné živé zuostalé. Item toto také jest oznamoval, že Črný ze Všerub dlužen jemu LXX gr. — Poručníky učinil jest — Prokopa Malsu a Prokopa Campruta, naše spoluměšťany — Toho na svědomie — své jsme — pe- četi přivěsili. — Dán etc 1493 fer. VI ante Reminiscere, alias ante Translacionis sc. Venceslai. [Nadpis]: Kšaft Hyncovského. Kniha závětí 223 f. 16. 378. 1493. 15. května. 379. Pojištění platu pro klášter sv. Karla v Praze na dome v Plzni. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme — že — Dorota, vdova po nebožci Janovi koláři, vyznala —, jakož Kašpar, syn její, dal sie do zákona a diel svuoj po otci — LX kop gr. m. odkázal jest k klášteru s. Krala do Prahy na mešná rúcha, že tu summu — syn její, nebo ten, komuž by poručil, má vzieti — na sv. Jiří přieští, — a to na domu, kterýž prodali Tuomovi formanu XLV k. a od Anny Cimprlové — XV k. — Acta sunt hec anno etc XCIII fer. IIII. ante Ascensio- nis domini.

Strana 317
1493. 317 [Nadpis]: Zapsánie LX k. od Doroty kolářky Kašparovi synu jejiemu. Lib. empt. 212 f. 41b. 1493. 14. června. (V Plzni). Ustanovení, že čtyři mše v témdni mají se sloužiti u oltáře sv. 380. Jana v kostele svt. Bartoloměje, jejž nadala pí. Barbora Puškářka r. 1468. 9. dubna. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme těmito kniehami městskými, že předstúpili jsú před nás do plné raddy naší ctihodný kněz, Jiří farář náš, z jedné a poctivý kněz, Václav kanovník a kazatel kostela pražského, z strany druhé, a vyznali jsú jednostajně před námi, že jakož paní Barbora Puškářka dobré paměti nadala jest oltář sv. Jana v kostele sv. Bartoloměje v naší faře a to kaplanstvie dala jest najprvé knězj Tomášovi, toho času faráři plzenskému, a potom i jeho budú- cím, aby to kaplanstvie drželi a kaplana vždy dávali k témuž oltáři; ale že ižádné mše nejsú uložené, kolik by jměly býti slúženy mši, a protož nadepsaný kněz farář s podacími téhož oltáře, zejména s nadepsaným knězem Václavem kanovníkem a kazatelem předpsaného kostela pražského i s bratřími jeho má smlúvu dokonalú, aby čtyři mše do téhodne slúženy byly u toho oltáře a čtvrtá aby vždy zejmena za duše těch, kteří jsú nadali ten oltář, za duši paní Barbořinu Puškářky, za duši paní Marty Hniličovic a za jich přejší duše, a tak k těm čtyřem mšem — kněz farář zavazuje sebe i budúcí faráře tiemto zápi- sem v časiech budúcích. A jestli že by tomu kdy dosti neučinili, ani kaplana dávali, pokud svrchudotčeno, tehdy podací toho oltáře svrchupsaní, nebo jich budúcí, mají a budú moci kaplana zjednati sobě k vuoli, kohož by chtěli, bez přiekazy kněze faráře i všelikého člověka jiného. A jakož lúka a zahrada dána jest k tomu oltáři, na kteréž jest berně k městu, to kněz farář držeti má a k městu berni platiti do naší toliko a budúcích našich vuole, a když by se nám nebo našim budúcím nezdálo jim toho drženie přieti, tehdy to má býti prodáno a plat za to má býti kúpen a obrácen k tomu oltáři podle zněnie kšaftu nebožky paní Puškářky, kterýmžto ta lúka a zahrada na to kaplanstvie jest odkázána. Acta sunt hec anno domini MCCCCXCIII" fer. VI. ante s. Viti. Z knihy smluv čís. 212 f. 42b. — Závěť Barbory Puškářky z r. 1468. 9. dubna, viz čís. 176.

Strana 318
318 1493. 381. 1493. 10. července. Stížnost řemesla koželužského na Jana Krotkého. Anno domini MCCCCXCIII. feria III ante Margarethe před- stúpili před plnú raddu mistři řemesla koželužského, celé řeme- slo a žalovali na Jana Krotkého, kterak proti řádu a obyčej jich řemesla chytil sě kusu jednoho, ješto toho kromě Prahy ve všech cechách ani v jiných zemiech toho nenie, totiž mazánie, a ješto by jim to k hanbě řemeslu a ke škodě, a že proto všickni tovařiši chtie od nich jíti. Proti tomu žádal Jan Krotký pánuov, aby jemu toho páni ráčili přieti dělati, což umie, aby on dobrým lidem mohl práv býti a jestli že by se nezdálo pánom dopustiti zde prodati, ale jinde aby mohl prodati a o jar- marce aby mu ráčili páni dopustiti toho. Páni poradivše sě na to, takto vypověděli mezi nimi: Poněvadž toho prve nebylo a to řemeslo počestné živilo sě bez toho mnohá léta až dosavád, aby toho ješče nebylo a Krotký aby hledal živnosti své tiem řemeslem, jakožto jiní všickni mistři bez hanby a škody řemesla a řády řemesla aby zachovával a s jinými se srovnal, ač chce-li se hněvu panského a trestktánie uvarovati. Z registru causarum 39. p. 17. 1493. 16. srpna. 382. Konšelé propustili Wolfa na žádosť přátel jeho ze závazku, na který jej pro provinění jeho vzali, a za to pí A. Sefránková od- pustila obci 100 k., které byli dlužni Janovi Hladkovi. Jakož Wolf, vnuk Hladkové, pro proviněnie proti pánóm byl na rukojmiech pod padesát kop čes., tu páni ku prosbě p. hofmistra JMti i tudiež k žádosti pí. Anny Šefránkové a p- Dúpovce milost okázali — Wolfovi, tak že pí Anna Šefránková jsúci toho statku zmocněna i jeho samého Wolfa — skrze dobro- volné zdánie úmluvu se pány učinivši, vrátila jim, pánóm a obci list, kterýž jměla na ně na sto kop, nebožci Hladkovi svědčící, a páni proti tomu túž úmluvú dali XX zl. rýn. na kláštery, kteréž Hladkova nebožka kšaftem byla odkázala. Actum anno dom. etc XCIII. fer. VI post Assumpcionis. [Marie]. Rejstřík rozepří 39 str. 20.

Strana 319
1493. 319 1493. 16. srpna. Splnění odkazu Uršuly Hladkové klášterům v Plzni. 383. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme —, že Jan Jílek, kostelník Černého kláštera u sv. Ducha a Jan Rejsek, kostelník kláštera bosáckého, vyznali před námi —, jakož p. Uršula nebožka Hladkova, někdy spoluměščka naše, odkázala — na oba kláštery XX zl. rýn. —, že tomu dosti sie stalo — a že těch XX zl. přijali od pí Anny Šefránkové a od Wolffa vnuka Hladkové — Actum anno etc. LXXXXIII° fer. VI. post Assumptionis virginis gloriose. [Nadpis]: Kvitancí kšaftu Hladkové. Lib. empt. 212 f. 43. — Viz kšaft č. 285 z r. 1487. 2. ledna. 1493. 19. srpna. Mikuláš Bakalář zapisuje dluh 130 zlat. na domě svém. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme — jakož opatrný muž Mikuláš Bakalář, náš spoluměštěnín, dlužen jest — sto zlatých a třidcet zl. vše uherských, slovútným mužóm, Heřmanovi z Žernovníka a Janovi Peniezkovi z Slatiné, spolu- měšťanóm našim, že o ten tepruv dotčený dluh smlúvu vzeli spuolu přátelskú a dobrovolnú před námi v plné raddě, tak že Bakkalář — těch sto zl. a třidceti zl. — dáti a vyplniti má o svátciech velikonočních najprv příštích konečně — V tom čase, dokudž by nevyplnil —, jmenem pravého základu zastavil jest — duom svuoj1) a všechen statek svuoj — tak, že jestli že by on Bakkalář té smlúvě dosti neučinil, — tehdy oni — s pomocí konšelskú — budú jmieti moc a plné právo, ten duom jeho prodati a odtud sobě dluh svuoj zaplatiti. A to jest slíbil před námi — Mikkuláš Bakkalář, že sě podle té smlúvy — zachovati chce věrně a pravě, a tomu všemu dosti činiti, co sě svrchupíše bez odporu a že ižádné jiné cesty ani co jiného před sě vzieti chce v časích budúcích ižádnú mierú. Acta sunt hec anno domini etc XCIII°, feria II. ante festum s. Bartolomei apostoli. [Nadpis]: Smlúva mezi Heřmanem a Mikulášem Bakkalářem. Lib. empt. et vendit. 212 f. 43. 384. 1) Dům č. 143 v II. čtvrti na rohu školní ulice a andělské, kde též asi byla tiskárna tohoto M. Bakaláře, jakožto prvního nám dosud zná- mého knihtiskaře plzenského.

Strana 320
320 1493. 385. 1493. 19. srpna. Stížnosť řemesla krejčovského na pana Bavůrka (z Švamberka). Anno domini MCCCCXCIII. feria II ante festum s. Bartho- lomei předstúpili jsú před pány mistři řemesla krajčovského celé řemeslo a prosili pánuov pokorně, jakož teď nynie k žá- dosti páně Bavuorkově odpustili jsú témuž Bavuorkovi, aby sobě odjinud krajčieho, kterýž jemu na pět osob šaty zdělati má po německu, proto že má jeti na službu, aby toho páni potóm budúcně na ně nedopustili žádnému, praviece, že jim to ke škodě a řemeslu tomu k hanbě a k lechkosti a proti řádu jich a vysazenie, že trpí a chtie trpěti v časích budúcích podle pánuov a této obci, zlé a dobré, jakožto dobří lidee. Tu jsú páni v plné raddě přiřekli jim, že toho potom na ně viece do- púštěti nechtie. Actum ut supra. Z registru causarum 39 p. 18. 1493. 2. září. (V Plzni.) 386. Konšelé a starší obecní ustanovují artikule o chmeli, o židech, o husařkách, o prodeji ryb, o trhu na náměstí, o koupi obilí, o prodeji ptákův, o vaření piva. A. d. MCCCCXCIII° f. II. post s. Egidii abbatis. Páni konšelé Heřman z Žernovníka, najprvní purkmistr, Matěj Poběžovský, Jan Jílek, Václav súkeník, Tuoma Lemberk, Zdeněk Zářecký, Václav Chrt, Jan Rejsek, Jan mlynář, Martin Pobožný, Jan Bernart a Jiřík Brúšený, se pány staršiemi obec- ními jednostajným svolením pro obecné dobré ustanovili jsú tyto kusy a artikule duolepsané, aby ode všech bez přerušenie byly zachovány pod pokutami na to usazenými: Item ktož by chmel do města přivezl a chtěl jej doma česati, ten aby chmelyně ihned z města vyvezl a před domem ať ho žádný neklade pod pokutú pěti grošuov. Item aby všickni židee, domácí i hosti, v kuklách židov- ských chodili, aby mohli býti poznáni od jiných lidí a ženy jich aby chodily v šlojieřech s žlutými a širokými kraji pod pokutú pěti gr., kolikrát by jináč byli zastiženi. Item páni a obec na tom zuostali, aby židee šlojieřuov nedělali a jiných obchoduov křesťanských nevedli. Item husařky aby hus najlepší dráže neprodávali než za tři groše a drob od jedné husy za deset peněz pod pokutú pěti gr.

Strana 321
1493 321 ltem ryby ktož přiveze, ať s nimi stojí do třetieho dne a prve aby je žádný nepřekupoval pod pokutú jedné kopy. Item trh aby na rinku byl a nikdež jinde a tu aby všecky věci byly kupovány kromě lesu a žádný ať před městem nebo mezi branami, nebo v ulicech nic nekupuje v sobotský den pod pokutú pěti bielých grošuov. Item aby žádný nekupoval obilé na voziech, donižd vích doluov nestavie pod pokutú pěti bielých gr. Item hokyně ať ptákuov neprodávají pod pokutú V gr a pod stracením těch ptákuov. Item kteříž domuov nemají, ať žádného obilé nepřekupují kromě sladovníkův, kteříž sladovny najímají, ti ječmen mohú kupovati a pšenici, ale jiného nic pod pokutú jedné kopy. Item ať žádný piva nevaří, ktož domu nejmá, anebo ktož domu nenajímá pod pokutú jedné kopy. Item což se piva, masa, chleba, dělníkuov, i jiných potřeb takových obecních dotýče, prosila obec pánuov, aby v to ve všecko nahledali spravedlivě jakožto páni, aby spravedlnost dála [se] chudému i bohatému. Z registru causarum 39. str. 19. 1493. 3. října. Rozhodnutí rady ve sporu Ambrože nožíře s řemeslem nožířským 387. o prodávání díla cizího. Anno domini MCCCCXCIII ten pondělí po sv. Františku předstúpil před pány do raddy Ambrož nožieř od malické brány a prosil pánuov, aby jemu ráčili dopustiti cizí dielo a nože jinde kúpiti a zde aby je mohl prodati, pravě, že jest již stár a dělati že nemuož, aby mohl živnost jmieti mezi túto obcí. Proti tomu odepřeli celé řemeslo nožieřské a prosili pá- nuov za opatřenie, neb jestli že by páni toho dopustili, že by všichni jiní řemeslem svým živnosť nemohli jmieti mezi túto obcí, oznamujiec při tom, že ve všech jiných městech, kdež- koli cech a řád mají, toho nikdež nedopúštějí, proséce pánuov, aby jich při tom také ráčili zachovati, neb sitce by živnosti nemohli jmieti, však jemu toho nehájiece, aby to dielo cizí, kteréž má, jinde mohl prodati po trziech, kdež by mohl, kromě tohoto města. Tu věc páni pilně pováživše, chtiece řemeslo při jeho práviech a řádiech zachovati, aby sě tiem lépe to řemeslo mohlo 41

Strana 322
322 1493. zde osobiti, přikázali z plné raddy Ambrožovi, aby toho diela cizieho zde v městě potom viece neprodával než to, což by u zdejších nožieřuov kupoval, to aby svobodně prodával a oni aby jemu nad jiné dielo své prodávali, aby sě také vedle nich v této obci k své starosti mohl živiti a oni tudiež vedle něho. Actum anno dieque ut supra. Z registru causarum 39. p. 21. 1493. 23. října. Na hradě pražském. 388. Urovnání sporu mezi obcí m. Plzně a Jakubem Greinarem o dě- dictví In nomine domini amen. Nos Paulus, Pragensis et Sdera- ciensis ecclesiarum prepositus, visitator etc., decretorum doctor, magister Ambrosius decanus, Venceslaus scholasticus, magister Johannes de Vteri, Paulus archidiaconus Zatensis, magister Jo- hannes Hertenberger, archidiaconus Boleslauiensis, Johannes plebanus, canonici prebendati Pragensis ecclesie, arbitri arbi- tratores, amicabiles compositores prouidorum virorum, Johannis Gilek, Simonis Blasii, Georgii aurifabri, Siluestri notarii ciuitatis, ciuium iuratorum ciuitatis Noue Plzne ex una, et discreti Ja- cobi Greyner, clerici Pragensis diocesis, parcium ex altera, ab eisdem partibus nominati, — super differenciis inter eos subortis, occasione cuiusdam litis et questionis hereditarie porcionis, ad quam Jacobus ipse post obitum olim Appolonie, sue matris in ciuitate Plznensi, se habere ius credebat, pretendens — matrem suam predictam testamentum quoddam in extremis fecisse atque certam bonorum suorum porcionem sibi Jacobo, filio suo, in eodem testamento reliquisse; ciues vero predicti, matrem ipsius Jacobi intestatam decessisse, dicebant, sed per quandam con- cordiam et amicabilem compositionem iussu et mandato ma- gistratuum ciuitatis Plznensis datam et solutam fuisse, certam pecunie quantitatem Barbare, sorori eiusdem Jacobi, suo et fratris ipsius nomine eandem pecuniam accipienti pro heredi- taria materne... porcione. Tandem post multas et varias ver- borum hincinde altricaciones et pugnas, partes ipse litigantes conuenerunt — in nos arbitros — atque sub pena amissionis fidei et honoris solemni stipulacionis atque iuramenti vallacione firmiter spoponderunt, quidquid per nos — super omnibus eorum differenciis, — laudatum, — atque decretum fuerit, sese plene accepturos —. Nos itaque — arbitri, — aud tis et intellectis

Strana 323
1493. 323 parcium allegacionibus et habita super hiis matura et diligenti deliberacione, Christi nomine invocato, pro tribunali sedentes in loco nostri consistorii, ita duximus arbitrandi et in his scriptis vna et concordi sentencia arbitramur, — atque decer- nimus, primo quidem, vt omnes iniurie verborum ab alterutra parcium litigancium, a tempore litis mote inter easdem, siue literis, siue solis verbis prolate, que ex odii fonte processerunt, neque alicu parcium ipsarum notam aut maculam infamie pa- rare potuerunt, mutua conpensacione tollantur, nec vnquam perpetuis temporibus ab alterutra parcium cum odii meditacione in memoriam reuocentur. Absoluimus preterea — ipsos ciues iuratos ciuitatis Plznensis, — ab impeticione Jacobi et heredum suorum — super inquietatione ipsorum occasione ac pretextu materne sue hereditatis ac successorum, propter que differencia predicta noscitur fuisse suscitata, perpetuum sibi super his si- lencium imponentes. Verum si — Jacobus aliquem — ex pri- uatis ciuibus Plznensibus sibi obnoxios fore crediderit in qua- cunque legittima causa, et propter hoc ciuitatem Plznensem duxerit accedendum, atque pro administracione et conplemento iusticie consulatum ipsius ciuitatis statuerit implorandum, — decernimus, vt libere id facere possit, plena super securitate cum amicis et fautoribus suis in ipsa ciuitate potiturus. Post- remo — diffinimus, ut impense atque expense ab vtraque par- cium litigancium, occasione istius controuersie, ab inicio mote litis vsque ad presens, in lite uel extra litem facte, pari com- pensacione tollantur. Lata est hec sentencia et recitata ex scriptis, atque a partibus ipsis approbata. — Harum, quibus sigillum officii administracionis Pragensis ecclesie appresum est testimonio literarum. Datum in castro Pragensi vicesima ter- cia die mensis Octobris, anno salutis et gracie M'CCCC'LXXXXIII°. Ze Stehlíkovské knihy privilegií č. 164 f. 13. [Před doslovným zněním smlouvy jest v knize poznamenáno]: Smlúva mezi pány Plzeň- skými a Jakubem Greinarem, Mikuláše Myslínského pastorkem. Jakož Jakub Greynar, Myslinského pastorek, pohnal byl nás všicku radu a zvláště zejmena Jana Jílka kramáře listem otce sv. do Vratislavi před jednoho opata tu ve Vratislavi u Matky božie na Piesku, chtě nás viniti z kšaftu máteře své Appolony Myslínské nebožky, a když rada tu k soudu státi nechtěla, odpierajiec toho vedle práva, podavši se k soudu zde v zemi a koruně této před JMKú a JMti radu a hajtmany tak dlúho, až páni preláti pražští vložili sě v to přátelsky, podávajiec nám toho oběma stranama, ač chtěly-li bychom toho na nich přestati, že by chtěli v tom pracovati, zda by ta věc k srov- nánie mohla přijíti. I vysláni jsú od pánuov i od obci k tomu přá- 41*

Strana 324
324 1493. telskému rokovánie Jan Jílek, Šimon Blažkuov, Jiřík zlatník a městský písař1). A když jsú stáli na hradě pražském před těmiž pány preláty proti — Jakubovi Greynarovi, tu páni preláti vyslyševše obojích stran žaloby —, vzali na sě tu věc, pracujiec v tom k přátelské smlúvě tak dlúho, až i k tomu přivedli, že jsme toho obě straně na nich mocně přestaly, cožkoli mezi námi stranami vypovědí, že tomu dobro- volně cheme obvyknúti, jakož pak výpověď učinili mezi stranami, pokad listové smluvní od kapitoly pražské stranám daní, pod pečetí administrátorskú pražskú šíře v sobě svědčí a ukazují, jichžto přěpis slovo od slova tuto podepsán jest. — V rejstříku rozepří 39, p. 22, při- chází též tato česká část zápisu. — Srj. s tím rozsudek konšelů z 1. 1478. 5. list. č. 247, dále č. 332 z r. 1491. 3. června a zápis z r. 1500. 3. srpna. 389. 1493. 11. listopadu. Závět Ludmily Ovsíkové vdovy a měštěnínky plzeň. Jan Rejsek, purkmistr —, Matěj Poběžovský a Václav sú- keník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — vdova paní Ludmila Ovsíková, naše spolu- měšcka, — t s. p. r. — u. j. —: Najprvé duom svuoj se vším hospodářstvím, s šaty ložními i chodiecími, odkazuje — Anně, dceři své, — a v tom aby jí synové její a dcera druhá ižádné překážky nečinili — A z toho pak Anna — vydati má — paní Martě, druhé dceři její, L k. gr., it. bratřím Bosákóm L k., it do Črného kláštera na kostel sv. panny Markéty X k.; it. Ně- mečkové čtyři zl. rýn., it. Janovi a Ladislavovi, synóm svým, odkazuje dvuor s pivovárem spolu; it. což se té zahrady dotýče, kterúž Anna, dcera její, v dielu svém drží, tu — jí odkazuje, aby při ní zuostala —. Poručníky učinila jest — Tuomu Lem- berka a Václava Fencle — Toho na svědomie — své — pečeti kázali jsme přivěsiti — Dán léta etc XCIII ten pondělí na sv. Martina. [Nadpis]: Kšaft paní Ovsíkové. Kniha závětí 223 f. 16b. 1493. 5. prosince. Na Zelené Hoře. 390. Zděnek starš. ze Šternberka píše p. Henrichovi z Švamberka, že když v Plzni službu boží pánům předkům svým činil na den sv. Barbory2), páni a rytířstvo i města kraje plzenského uvažujíce 1. V druhém opise v rejstř. rozepří takto se jmenují: Jan Jílek a Silvestr městský písař, z raddy, Šimon Blažkuov a Jiřík zlatník od obce. 2) Při kostele sv. Bartoloměje v Plzni měli p. ze Šternberka kapli svou, podnes Šternberskou zvanou, kdež z rodu toho mnozí byli pochováni.

Strana 325
1494. 325 škody, které se z Němec do kraje činí, usnesli se, aby pospolní sjezd drželi na sv. Lucii (13 prosj a zve p. Henricha též k sjezdu tomuto. — Ex Zelená Hora fer. V. ante Nicolai a. d etc 93. Archiv čes. XV. 67 č. 137. Dopisy rodu Švamberského. 1494. 31. ledna. Eliška z Miřetic osvobozuje muži svému Bartošovi dům jeho od 391. zápisu věna svého 50 k čes. Já Elška z Miřetic, vyznávám tiemto listem —, jakož mám věna zapsaného od Bartoše, muže svého v Plzni, knihami měst- skými na domu, kterýž někda páně Philippóv Radkuov1) byl padesáte kop gr. čes., že již s Bartošem, mužem svým miesto mám a to — věno jinam mi přivedl, ujistil a dckami zemskými zapsal, i protož já — Eliška to věno mé, kteréž v Plzni za- psáno mám, — mocí listu tohoto propúštím, a — prosím — purkmistra a raddy téhož města —, aby ten zápis muoj věnný — kancelován, — a vymazán byl, neb jej mocí listu tohoto mořím a kvituji. Toho na svědomie pečeti své nemajeci, prosila jsem — purkmistra a raddy města Hradčan, že jsú svú pečeť k tomuto listu přitiskli a vedle toho pro lepší jistotu prosila jsem ur. p. p. Marše z Švamberka a ur. panoší p. Voduce z Hostivice a Sigmunda Křišťana z Bezdědic, úředníka kláštera svatojiřského na Hradě pražském, že jsú své pečeti — k tomuto listu přitiskli —, jenž jest psán a dán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého čtvrtého, ten pátek před Hromnicemi. Lib. empt. et vendit. 212 f. 44b. List tento v radě předložil Bartoš z Pachova s žádostí, aby dům jeho ležící mezi domem Ber- nášové a Jakuba Rochlovce byl osvobozen od 50 k. čes. zapsaného věna. Actum 1494 fer. VI. ante Invocavit. 1494. 3. března. Jan Beránek pojišťuje dluh na domě svém Kristině Špaltnarové 392. v Norimberce Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme —, že Jan Beránek, spolusúsed náš —, co sie dluhu Kristiny Špalt- narové z Nornberka dotýče, že počet učinil — s Baltazarem Keslhutem, služebníkem jejím, a že po tom počtu zuostal dlužen 1) Dům č. 203 na náměstí v IV. čtvrti.

Strana 326
326 1494. — puoldruhého sta zl. rýn., kterúž sumu — zaplatiti má totiž puolovici — na sv. Jana Křtitele najprvé přieštieho a druhú polovici — na sv. Bartoloměj — A v tom času —, dokudž by — nezaplatil —, za základ pravý — zapisuje duom svuoj a veškeren statek svuoj —. Jestli že by atd. [obvyklá forma hojení se na statku tom]. — Acta sunt hec anno domini etc LXXXXIIII" fer. II. post dominicam Oculi. [Nadpis]: Smlúva s Beránkem o dluh Špaltnarové. Lib. empt. 212 f. 45b. Srj. č. 401 z t. r. 17. října. — 393. 1494. 19. dubna. Závět Kunce hrnčíře. Tuoma Lemberk, purkmistr —, Jan Jílek a Zdeněk Zá- řecký, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Kunc hrnčiéř, náš spolusúsed —, t. s. p. r. — u. j. —: Že statek svuoj veškeren — odkazuje dětem svejm, aby sě o to rovným dielem podělily, však tak, aby z toho statku najprvé bylo vydáno Elišce, manželce jeho, XXti k. a k tomu s postel šatuov ložních a šaty její chodiecí; item do Črného kláštera tudiež z statku toho aby bylo vydáno X k. k sv. Mar- kétě na stavenie. — Poručníky učinil jest — Matěje Pražského a Henzle koželuha —. Toho na svèdomie své jsme pečeti — přivěsili k tomuto listu. Dán léta etc XCIV° tu sobotu před sv. Jiřím. Nadpis]: Kšaft Kunce hrnčieře. Kniha závětí 223 f. 16b. 394. 1494. 20. května. Závět Marty Fenclové vdovy. Jan Jílek, purkmistr, Tuoma Lemberk a Martin Pobožný, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — vdova Marta Fenclová — t. s. p. r. — u. j. —: Naj- prvé do kláštera bosáckého na opravu toho božieho domu od- kazuje X k. a Bosákóm na jich potřeby V k., it. k sv. Barto- loměji na opravu božieho domu V k., it. k sv. Markétě na to stavenie — V k., it. Anně Střelcové v Radniciech — duchnu jednu a kopu, it. Hanušovi kováři v Radniciech též také duchnu a kopu, it. Mandaléně, Benešově dceři, duchnu naj- větší, a čtveru dětem Benešovým — každému I k., it. Uršule

Strana 327
1494. 327 sestře Benešové a dceři Benešové — krámec svuoj na rynku, it. Duoře, podruhyni své, a Matějovi, muži jejiemu, truhlu a koltru, kteréž v své komoře mají, a k tomu hospodářstvie všecko —, it. Švehlovu nádenníkovu dietěti polštář, it. Matě- jovi Poběžovskému — polštář najvětší a stuol najlepší a k tomu dvě kopě, it. Václavovi súkeníkovi dvě kopě; it. knězi Štěpá- novi starému odkazuje pět zl. rýn., it. kalich svuoj, kterýž má kněz Štěpán, odkazuje k kostelu sv. Jiří, aby při tom kostele budúcně ostal, it. písaři městskému odkazuje 1 k., it. ostatek všeho statku svého — odkazuje na skutky milosrdné a to po- rúčí poručníkóm svým —, aby oni to obrátili na skutky milo- srdné — Poručníky učinila jest — Matěje Poběžovského a Vá- clava súkeníka, naše spoluměšťany —. Toho na svědomie — své jsme pečeti dali přivěsiti k listu tomuto. Dán léta etc. XCIVO ten úterý po letnicech. [Nadpis]: Kšaft Fenclové jirchářky. Z knihy závětí 223 f. 18b. 1494. 9. června. Závět Markéty Žatecké vdovy a měštěnínky. My purkmistr — Jiřík Brúšený, Jan Jílek a Václav Chrt konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — vdova Markéta Žatecká, naše spoluměštka, — t. s. p. r. u, j. —: It. najprvé jakož má střiebrnici a něco střiebra na lžícéch a což kdekoli má od střiebra, to všecko odkazuje na kalich do Črného kláštera; it. což sě lúky dotýče, o té jest — rozkázala, aby byla prodána od poručníkuov a ty penieze aby byly obráceny na Črný klášter na stavenie a na tabuli a na jiné potřeby kostelní; it. bratřím Bosákóm — postav sukna a XX kop gr. míš. na jich potřeby; it. na kostel sv. Bartolo- měje na faru — X k.; it. Machovi starému, richtáři v Roky- canech, přieteli svému, — VIII k.; it. Noskovi v Rokycanech — VI k.; it. Holausovi v Blovicích — VIII k.; it. Martě Hrdi- nové v Podlesie — duchničku a prostěradlko a dvě kopě; it. mlynářce v Žákavě, Hrdinové sestře, dvě kopě a dvě prostě- radle; it. Bakalářovým 1) dětem — VI k.; it. do zádušního domku dvě kopě; it. poručníkóm — po dvú kopú; it. cínové nádobí všecko — na okno do Črného kláštera do ambitu tu, kdež její 395. 1) Bakalářem tím byl Mikuláš Bakalář, první známý knihtiskař pl- zeňský.

Strana 328
328 1494. předci ležie; it Bubníčkové z Blovic a Markové řezníkové šaty ložní a chodiecí i jiné všecko hospodářstvie; item což pak mimo to — zuostane, to aby bylo obráceno na skutky milo- srdné. — Poručníky učinila jest — Václava súkeníka a Marka řezníka, naše spoluměšťany — Toho na svědomie — své jsme vlastní pečeti — k tomuto listu dali přivěsiti — Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého čtvrtého, ten pondělí před sv. Vítem. [Nadpis]: Kšaft Markéty Žatecké. Kniha závětí N. 223 f. 19b. 396. 1494. 18. července. Splnění odkazů Matěje Komínka k záduším. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme — že Matěj Poběžovský a Krištofor, kostelníci farští, Václav sú- kenník a Jan Rejsek, kostelníci kláštera bosáckého, Jan Jílek a Linhart Peštrnák, kostelníci Črného kláštera a Prokop Malsa s Václavem zlatníkem, kostelníci špitálští, vyznali, že cožkoli nebožčík Matěj Komínek, Hořovského syn, na zádušie odkázal, že to úplně — přijali od pí Lidmily Komínkové, manželky téhož Matěje Komínka, — a všichni — ji z toho všeho propustili a prázdnu činí —. Actum fer. IIII. post festum s. Viti martyris, anno domini etc XCIIII°. Nadpis]: Kvitancí kšaftu Matěje Komínka. Lib. empt. 212 f. 46. Závěť jeho viz č. 356. 397. 1494. 18. července. Závěť Barbory Adamové, měštěnínky plzeň Heřman z Žernovníka, purkmistr —, Václav súkeník a Tuoma Lemberk, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Barbora Adamová, naše spolu- měščka —, t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé odkazuje — z statku svého na kostel sv. panny Markéty do Črného kláštera na sta- venie pět k., it. do Chýlic k sv. Jakubu I k., it. do špitála k sv. Máří Majdaleně kopu, it. jakož má po Zigmundovi, nebožci muži svém, člověka v Bříze k Tachovu s Markétkú, dcerú svú spolu, to své právo —, odkazuje též Markétce, dceři své, a jestli že by ji buoh smrti neuchoval —, tehdy aby spadlo právo" její — na Kateřinku, druhú dceru její, a pakli by i ta umřela

Strana 329
1494. 329 prve než by let svých došla, tehdy to má spadnúti na Jana, manžela jejieho, it. Kateřince a Markétce —, každé z nich s po- steli šatuov a to najlepších napřed a o ostatek aby sě Jan, muž její, podělil se všemi dětmi rovným dielem, však aby vuoli jměl Jan, muž její, vybrati diel, kterýž by chtěl, it. perlovec, kterýž má u Mekle žida ve čtyřech k., odkazuje Markétce — a k tomu páteř svuoj korálový, it. též Markétce, dceři své, kterúž jměla s nebožcem Sigmundem, k tomu, což by jí z kšaftu Sigmundova — přislušelo, ješče z svého dielu přidává — pět- mezcietma kop a prstének zlatý, kterýž v židech jest, a k tomu zelenú sukni svú a črvenú dčubku a blánky své a plášček krátký, it. druhý perlovec svuoj, kterýž má u Cardy ve třech kopách a v patnádcti grošiech, odkazuje Kateřince, dceři své, it. střiebrné lžíce všecky — Janovi, muži svému, se všemi dětmi na rovný diel, it. Zimové, schovanici své — 1 k., it. Fenclovi, Zigmundovu synu nebožce, — dvě nivě a dvě lúce a krám mastný, ješto to všecko na Teplé má po nebožci Sig- mundovi —, it. ostatek pak všeho statku svého, — odkazuje — Janovi, manželu svému, s tiem dietětem, kteréž s ním má, a žádá, aby jednú po její smrti lázna byla ztopena za její duši a přes to věří muži svému milému, že na její duši zpomínati bude, jakožto manžel věrný, it. což sě pak dluhuov dotýče, toto jest oznámila před námi, že panu Bavuorkovi dlužna jest čtyřidcet kop, jakož jsú Adamové staré doplatili z toho statku společně s sirotkem nebožce Jiříkovým, a což sě pak jiných dluhuov dotýče, že o těch o všech Jan, muž její, dobře vie. It. toto také oznámila jest před námi, že po Jiříkovi, muži svém nebožci, nechtieci statek roztrhnúti, platila dluhy s Sig- mundem, mužem tehdáž svým, z toho statku, kterýž týž Sigmund k ní přinesl, sto k. a třidceti k., a to právo své, kteréž by tudy jměla — k dielu toho sirotka Jiříkova nebožce, to odkazuje — Janovi, — muži svému. — Poručníky učinila jest — Jana, muže svého, Matěje Poběžovského a Jana Jílka —. Toho na svědo- mie — své jsme vlastní pečeti — dali přivěsiti —. Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého čtvrtého, ten pátek před sv. Máří Majdalenú. [Nadpis]: Kšaft Barbory Adamové. Z knihy závětí 223 f. 19. Závěť Sig. Adama viz č. 302. 42

Strana 330
330 1494. 1494. 8. srpna. 398. Rozsudek rady o pohledávkách věřitelů ke statku zemřelého Kunce kramáře. Jakož po smrti nebožce Kunce kramáře věřitelové jeho, — připověděli jsú se ke všemu statku jeho podle práva, každý po svuoj dluh, jakož registra richtářská okazují, a když potom — den položen jest všechněm —, tu jsú stáli — Sigmund forman, súsed náš, Jíra kupec z Klatuov a Tomáš, služebník Bernartuov z Nornberka, miesto pána svého, a jiní jsú nestáli. A když jim všechněm — oznámeno skrze pány vedle zapsánie register richtářských, pokud kto právo má k tomu statku svrchu- dotčenému a nalezeno, že po tom zápisu, kterýž Šeytl z Norn- berka na domu jmá kniehami městskými, Sigmund jakožto sou- sed a spolutrpiecí s námi podle zvyklosti starodávné a práva tohoto města první právo jmá k tomu statku a po něm Jíra z Klatuov — a po Jírovi Bernart z Nornberka, poněvadž Lin- kenhager z Nornberka k svému právu nestál jest na den jemu uložený, ani koho s mocí miesto sebe poslal a po něm Šeytl o nějaký dluh, kterýž také nestál k svému právu, tu služebník Bernartuov z Normberka, řečený Tomáš, žádal jest dle práva a spravedlnosti, poněvadž ten statek jim všechněm věřitelóm za jich dluhy nevystačí, aby, kteří před ním právo mají, každý svuoj dluh podle práva provedl a okázal. Tu Jíra z Klatuov podával sě k tomu —, že chce dluh svuoj provésti registrami, a na to páni poručili několiko dobrým lidem, aby registra byla převržena, bylo-li by jaké srovnánie těch register čili nic, aby sě tiem uměli zpraviti a každého při jeho spravedlnosti zacho- vati. A když jsú registra oboje, i Jírovy i Kuncovy převržena a proti sobě s pilností ohledána, našlo sě v nich rozličné ne- srovnánie. Protož opět stáli jsú Jíra z Klatuov s služebníkem Ber- nartovým přede pány, kdežto služebník Bernartuov žádal vedle práva pánův za opatřenie, poněvadž registra v mnohých zna- menitých kusiech sě nesrovnávají, že za to nemá, by co jimi mohl provésti, aneb jaký dluh okázati podle práva. A proti tomu Jíra z Klatov odepřel, že poněvadž Kunc nebozčík drahně dluhuov do Jírových register svú vlastní rukú na se napsal i tudiež v svá vlastní registra, že toho napřed podle práva nemiení stratiti a k tomu že jest dluhuov mnoho viece, ješto jemu Kunc spravedlivě povinovat a toho Kunc zanedbal do svých registr napsati, že pro jeho nedbalosť nemiení dluhu svého stratiti, a v tom prosil — za spravedlivé opatřenie.

Strana 331
1494. 331 Tu páni pováživše pilně jich pře z obú stran, ortel a nález — Pánóm nezdá sě za spravedlivé, aby takovýto vyřkli —: Jíra z Klatuov pro nedbalost a obmeškánie Kuncovo, kteréž registra jeho okazují, dluh svuoj spravedlivý všeckeren stratiti aneb opustiti jměl, a protož, cožkoli dluhu Kunc nebožčík svú vlastní rukú v Jírových registrách na sě napsal, že k tomu napřed Jíra právo má —, nebo dobře podobné jest, že žádný nerad na sě sám viece dluhu zapíše než to, což spravedlivě dlužen jest, při tom také, což by v registrách Jírových rukú Kuncovú zapsáno bylo, ješto by Kuncovi na jeho dluhu srazeno jmělo býti, to též má jmieti moc —, neb i to podobné jest, že nerad žádný do svých registr sobě ke škodě co napsati dopustí, než to, což by správně jmělo býti napsáno, a dále také, v čemž by sě oboje registra proti sobě řádně srovnávaly, že to také má jmieti moc a právo, než cožkoli v registrách Jírových z Klatov, ježto by jemu k zisku býti mohlo, jinú rukú než-li Kuncovú zapsáno jest a to že by v registrách Kuncových [se] nenašlo, to nemá jmieti ižádné moci. — A ten ortel — obě straně — přijely beze všeho odporu a pánóm z práce poděkovali. Actum anno domini MCCCCXCIIII. fer. VI. ante s. Laurencii. Registrum causarum 39 p. 24. Viz další rozsudek z t. r. 6. října č. 400. 1494. 21. srpna. Brikcí Okřínek zaprodal 1 k. roč. platu na domě svém farským 399. kostelníkům, kterýž plat mají vydávati žákům do školy, aby za to hodinky o matce boží zpívali. Jan Jílek, purkmistr —, Václav súkeník a Martin Pobožný, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že Brikcí Okřínek, spolusúsed náš —, že — prodal kopu platu ročnieho na domu svém i na městišti jeho, kterýžto leží v na- šem předměstí před pražskú branú vedle Havla z jedné a vedle Krefa z strany druhé, — za jedenádcte kop gr. a za dvadceti gr. m. —, kostelníkóm farským kostela sv. Bartoloměje —, kterýchžto peněz od nich přijal —, slíbiv — plat nadepsaný platiti každý rok rozdielně na sv. Havel — puol kopy gr. míš. a na sv. Jiří — tolikéž a tak každého léta budúcně —, kterýžto plat dále kostelníci — mají vydati žákóm do školy ad comunitatem a oni aby za to na hody matky božie hodiny drželi a zpievali. A jestliže by pak nadepsaný Brikcí atd. (Obvyklá forma braní 42*

Strana 332
332 1494. základů a výkupu toho platu jako při čís. 217.) Tomu ku pevnosti — své jsme vlastní pečeti přivěsili k tomuto listu, jenž dán léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého čtvrtého, ten čtvr- tek před sv. Bartolomějem, apoštolem božiem. List. perg. v museu plz. 275 143 +31, pečeti chybí. Na rubu současným písmem poznamenání, z něhož již inkoust úplně se otřel, jen tahy písmen jsou znatelny: „List na kopu platu ročnieho žákóm na hodiny.“ Pod tím rukou 16 stol.: „List na dóm Brikcího Okřínka na 1 k. roč. platu žákóm od hodin.“ — Sign. N. 189., starší XI. 1494. 1494. 6. října. 400. Konečný rozsudek o požadavcích věřitelů zemřelého Kunce kramáře. Jakož Sigmund forman, Jíra z Klatuov a Tomáš, slu- žebník Bernartův z Nornberka, byli jsú ve při, co sě Kuncova kramáře nebožce dluhu dotýče, ješto sě k jeho statku všichni byli připověděli vedle práva a chtě každý k tomu statku napřed právo jmieti, a jakož pak páni jim všechněm o to rok byli položili k stánie v raddě ten pondělí po sv. Františku, jakož pak stáli jsú k tomu dni Sigmund a Jíra z Klatuov, ale Bernart z Nornberka ani služebník nestáli jsú, kdežto páni pováživše všech věcí s pilností, přisúdili Sigmundovi jeho dluh, kterýž provedl v plné raddě a Jírovi z Klatuov tudiež po něm přisúdili vedle první výpovědi, což by registry slušně provésti mohl, kdežto dobří lidee, kteří při počtu byli ode pánuov k tomu vydáni, vyznali, že sě toho dluhu našlo najméně 115 zl. rýn. XXXV gr. a 26 lib. bavlny a k tomu sú jeho páni připustili a v tom dluhu Sigmunda napřed a potom Jíru z Klatuov do všeho statku Kuncova páni uvedli, aby sobě z toho statku pla- tili, pokud najdéle stačí; pak-li by ten statek výše mohl býti proveden, to má býti jiným dlužníkóm dáno, kteří po nich právo mají. Actum fer. II. post s. Francisci, anno domini etc XCIIII°. Registrum causarum 39 p. 26. Srj. dřívější zápis z t. r. z 8. srpna č. 398. 1494. 17. října. 401. Beránek kramář odsouzen, aby zaplatil dluh 100 zl Špaltnerové do Norimberka. Jakož služebník Špaltnerové z Nornberka, Baltazar Keslhut, vinil v plné raddě Beránka kramáře, že by dlužen byl Špalt- narové C zl. rýn., kdežto Beránek odpieral toho pravě, že by

Strana 333
1494. 333 dal těch sto zl. Ewoltovi, tehdáž písaři Špaltnarové, a že by při tom byl jeden dobrý člověk a že jemu věří, že ten jinač nepovie. A jakož páni byli jemu našli z plné raddy, aby sobě dobyl toho svědomie od téhož dobrého člověka, že toho chtie povážiti, jmenovavši jemu toho den, aby stál s tiem svědomím před pány v raddě ten pátek po sv. Havle, a Špaltnarová, nebo její slu- žebník, aby také stáli k tomu dni pod stracením té při — A jestli že by v tom času Beránek nepracoval o to, aby sobě dobýval toho svědomie, to aby bylo jeho při ku pohoršenie; pak-li by v tom času o to stál a pracoval, a nemohl toho do- brého člověka beze lsti doma najíti, tehdy to aby jemu nebylo ke škodě. A když jsú stály na ten — den obě straně —, tu žádal Baltazar Keslhut pro buoh a pro právo, poněvadž by Beránek podle prvnieho nálezu panského tomu dosti neučinil a toho svědomie svého — sobě nehleděl dobyti, ani o to pra- coval, když jest byl v Nornberce, aby jemu bylo dopomoženo k Beránkovi, což sě těch sto zl. dotýče podle práva; kdežto Beránek poče odpierati, že by nynie práva v Nornberce nešly, a při tom také dotekl, že by proto toho svědomie nehleděl sobě dobyti, že znal, že by jemu ke škodě bylo. Tu páni toho všeho s pilností pováživše, výpověď mezi stranami učinili: Poněvadž Beránek toho svědomie, na kteréž sě sám podával a kteréhož sě prve podvolil sobě dobyti, nedo- byl sobě toho a to svévolně obmeškal, že podle spravedlivého práva dlužen jest — Kristině Špaltnarové těch sto zl. rýn. o kteréž ve při byli jsú, však jest-li že by z toho Ewolta viniti chtěl, poněvadž praví, že jemu dal těch C zl., to on má před sebú a bude moci to učiniti podle práva. Actum anno domini etc LXXXXIIII° fer. VI. post s. Galli. Registrum causarum 39 p. 26. Srj. č. 392 z t. r. 3. března. 1494. 7. listopadu. Rada městská činí ro zhodnutí, komu patří oprava hradby a pod- 402. sebití v předměstí špitálském Ruoznice byla mezi súsedy z předměstí špitalského s jedné a Křížkem pekařem strany druhé o tu hradbu a o podsebitie, které za jeho domkem tak, že pravili súsedé předměští, že by hradba jeho byla i tudiež oprava toho podsebitie. A tomu odepřel pravě, že s tiem nekúpil a že jemu ta hradba nenáleží než obci. Toho páni pilně pováživše, v knichy nazřeli a poněvadž v knie-

Strana 334
334 1495. hách nenie dotčeno, by hradba jeho byla, i tudiež ku paměti sobě přivedše, že Hoštálkovi nebožci, jehož to městiště tehdáž bylo, škoda sě stala tú hradbú i tiem příkopem, tak že svého ustúpiti obci pro tu hradbu musil, takovú jsú výpověď v plné radě učinili, že hradba jest obecní a ne Křížkova, a že obec tu zeď i s tiem podsebitím opraviti má, a nic Křížek ani jeho budúcí. Actum anno etc LXXXXIIII° fer. VI. ante s. Martini. Rejstřík rozepří č. 39 p. 27. 1495. 20. února. 403. Žid Mekl, zapisuje maceše své Lee 60 k. míš. na domě svém v Plzni. My purkmistr a radda města Nového Plzně, známo činíme —, že předstúpil do plné raddy naší Mekl, Jantoffův syn, žid náš, a vyznal jest, kterak otec jeho Jantoff zavěnoval a zapsal jest podle obyčeje a práva židovského na statku svém šestdesát kop gr. na míšenský počet, Lye židovce, ženě své, jakož list ži- dovský věnný v sobě okazuje, a těch LX kop — Mekl — zapsal — a zapisuje již dotčené židovce macoše své na domu někdy Jantoffovu 1) a na jeho městišti, kterýž duom leží vedle Tomce?) s jedné a Beneše formana z strany druhé, tak aby ona k těm šedesáti kopám — právo jměla najprvní před židy i před kře- sťany. A dokud ten duom prodán nebude a dokud ona svého nevyzdvihne, má v tom domu bydleti s těmi sirotky; však když by koli táž židovka — té summě zechtěla, tehdy Mekl anebo jeho budúcí mají ten duom prodati a jí sumu její svrchupsanú vydati bez prodlenie; pakli by nebo budúcí ten duom neprodali, tehdy — Lya židovka bude moci ten duom sama prodati jakž bude moci najlépe a napřed svú summu — vyzdvihnúti — a což viece bude, to má sirotkóm zuostati a to právo své bude — ona moci prodati aneb zastaviti, komuž se jie zdáti bude Acta sunt hec a. d. etc XCV°, feria VI. ante Katedram s. Petri. Lib. empt. et vendit. 212 f. 49 b. 404. 1495. 27. února. Závět Kateřiny Smilové, měštěnínky plzeň. Ve jméno božie amen. Já Kateřina Smilová, vdova po nebožci Smilovi řezníku, měštěnínu v Novém Plzni, známo činím —, že pro časy nebezpečné a hodiny smrti nejistotu, 1) Dům č 263 v VI čtvrti v ulici Sedláčkově. 2) Dům č 262 na rohu Solní a Sedláčkovy ulice.

Strana 335
1495. 335 umínila jsem o statku mém — zřiediti a spuosobiti a protož s dobrým rozmyslem a s dobrú pamětí, aby po mé smrti nižád- ných nesnází ani zmatkuov nebylo o muoj statek, řiedím a způo- sobuji tiemto obyčejem: Item najprvé což sě zahrady dotýče, o té aby sě — jednalo podle smlúvy, kterúž mám s panem Janem Fegalí před pány v plné radě, pokud kniehami měst- skými šíře zapsáno jest, aby on vydal poručníkóm mým 1 2 C k. gr. m. — a uvázal sě v tu jistú zahradu podle smlúvy: Pakli by jeho synové té summy — vydati nemohli, ale chtěl někto jiný jménem jich, aneb jakúkoli jinú barvú to sobě vyplatiti, — prosím pánuov i poručníkuov mých, aby, porozumějí-li tomu, — žádným obyčejem toho nedopúštěli, ale tu zahradu jinému ne za túž summu, ale což budú moci najlépe, prodali a prodadúc, z těch peněz vydali těm, jimž já odkazuji —: Bratřím Bosákóm na stavenie XXX k. a na jich potřeby XX k.; it. na hrad k sv. Václavu X k., nač by sě zdálo kapitule najlépe obrátiti, aby sě tu prosba za mú duši i mého manžela dála; it. kuchařce Duoře X k., pakli by jí buoh neuchoval, aby to bylo dáno mezi syny jejie rovným dielem; it. do špitála V k., it. poruč- níkóm mým — za jich práci každému X kop, jichžto prosím, aby když pán buoh ráčí mne skrze smrť povolati, oni z ostatku té summy náklad na muoj pohřeb učinili a cožkoli mimo to ostane z té summy za tu zahradu, aby to bylo dáno v ruce sestry Kateřiny Balvínovic a Anničky Rychlíkovic na vosk a na lampu do kláštera Bosákóm a na jiné potřeby oltáře sv. Ber- nardina; it. o obrázku střiebrném panny Marie — rozkazuji, aby věčně při kostele farniem ostal — tak, aby jej poručníci moji v svých rukú a v své moci jměli až do jich smrti a jeho puoj- čovali k faře a k jiným kostelóm výroční dny a po jich smrti chci aby byl — v moci obce města Plzeňského a prosím, aby vždy dva z obce ustavičně jej v své moci jměli a tak jeho puojčovali, jakož svrchupsáno stojí. Item zřiedila jsem — poruč- níky — p. Zdenka Zářeckého a p. Václava súkeníka, proku- ratora bosáckého —; it. o jiném o svém sbožie — odkazuji bratřím Bosákóm, jež oni vědí, nač obrátiti mají, aby za mú duši pána boha prosili a za mého — manžela. Na potvrzenie — toho prosila jsem purkmistra a konšeluov města — Nového Plzně, aby k tomuto kšaftu pečeť městskú — ráčili přivěsiti. — Dán léta — M'CCCC XCV° ten pátek před přenesením sv. Václava. [Nadpis]: Kšaft Smilové vdovy. Knihy závětí 223 f. 28.

Strana 336
336 1495. 405. 1495, 16. března. Obec m. Plzně koupila Roudnou a vkladá si ji do desk zem Anno domini M'CCCCLXXXXV° feria II post s. Gregorii vloženo jest ve dsky zemské zbožie, kteréž slove Rudná, kteréž kúpeno jest k obci od kněze Martina Mertlíkovic. A k tomu byli vysláni ke dskám Šimon Blažkuov z konšel a Zikeš z obec- ných. Cedule odtad vydána. Jn nouo flaueo minorum D.xx [Pod tím touž rukou]: Item dali jsme za to zboží za Rúdnú knězi Martinovi IIC kop gr. míš. a k tomu každý rok do jeho života X kop gr. míš platu a dčubu liščí za X kop gr. Stehlíkovská kniha priv. měst. N. 154 f. 14. Srj. zápis č. 92 z r. 1461 4. září. 1495. 19. března. Závět Martina Tocha, měštěnína plzeň. Václav súkeník, purkmistr —, Václav Fencl a Vavrúšek zlatník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Martin Toch, náš spoluměštěnín —, t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé odkazuje do kláštera k bratřím Bosákóm na ornát a na kalich LX k. gr. m., it. do Črného kláštera na stavenie božieho domu X k., it. k sv. Bartoloměji do fary na stavenie X k., it. k kostelu sv. Máří Majdaleny k špitálu na opravu V k., it. bratru svému — v Tejně — V k. a dčubu črnú liščí, it. otci svému — X k., it. staré Tochové — XX k. a jestliže by umřela — prve, než by je k své potřebě utratila, tehdy to, což by ostalo, má zase spadnúti na manželku jeho; it. sestře své — VI k.; it. cež sě pak dotýče domul), lúky a chmelnici, na tom na všem svú polovici, kterúž jemu man- želka jeho zdala, zase též manželce odkazuje a všeckeren jiný statek svuoj kromě zahrady s sladovnú a to s tiem dietětem, kterýmž jest obtiežna manželka jeho, spolu na rovný diel; it. zahradu s sladovnú zvláště — odkazuje dietěti tomu, kterýmž manželka jeho těhotna jest, bude-li živo; pakli by jeho buoh smrti neuchoval, aby to obráceno bylo na skutky milosrdné za jeho duši a předších jeho —. Poručníky učinil jest — Jíru Mistříka a Ondřeje Zádubského, naše spolusúsedy —. Tomu ku pevnosti — své jsme pečeti k tomuto listu — přivěsili. — Dán léta etc XCV' feria V ante Nuncciacionis sc. Marie. [Nadpis]: Kšaft Martina Tocha. Kniha závětí 223 f. 26b. 406. 1) Dům Tochův byl v pražské ul. č. 86. Manželka Tochova byla Markéta

Strana 337
1495. 337 1495. 29. dubna. Závěť Václava Nováka. Mikuláš pekař purkmistr —, Jan Kladrubský a Marek řezník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Václav Novák z výkuše — učinil rozkázánie takovéto: It. jakož má u Bárty Úterského šest k. gr. a u paní Filipové dvanádct kop za chmelničku, u Nikláska zlatý rýnský za třepnie a u Šikle XIIII gr., to všecko odkazuje Jírovi, synu svému; pakli by pán buoh Jíry smrti neuchoval —, tehdy to aby spadlo na Víta, vnuka jeho; it. což sě pak výkuše jeho dotýče, rozkázal, aby ten výkuš zuostal při ženě jeho, než aby z toho ješče vydala Jírovi — osm k. gr. m. a to ve čtyřech létech po jeho smrti —, leč by prve ten výkuš prodán byl, tehdy jemu to také prve má býti vydáno, aby on (své tu) na tom výkuši jisto jměl. — Poručníky učinil — Bártu Úterského a Šimka tkadlce z pražského předměstie — Toho na svědomie — své pečeti jsme přivěsili k tomuto listu. — Dán léta ete XCV°, feria IIII ante sc. Filippi et Jacobi apostolorum. [Nadpis]: Kšaft Václava Nováka. 407. Kniha závětí 223 f. 20. 1495. 12. května. V Plzni. Br. Valentin, inkvisitor kacířství a převor provincie řádu domini- 408. kánského v Čechách, činí všechny členy řádové kláštera chotěšov- ského účastny všech milostí řádu kazatelského. (Datum in conventu nostro Plznensi die 12. Maii sub anno gratie 1495) List. perg. v cís. knihovně v Praze. 1495. 2. června. Závěť Jana mydláře, měštěnína plzeň. 409. Jan Jílek purkmistr —, Šimon Blažkuov a Mikuláš pekař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jan mydlář, náš spolusúsed, — kšaft a r. t. s. p. — u. j. —: Že najprvé z statku svého — odkazuje na klášter sv. Ducha na to stavenie tři k. gr., it. na klášter druhý bosácký na dielo tři k., it. na kostel sv. Bartoloměje do fary tři k. gr., it. dětem svým všechněm — po patnádcti kopách gr. m. kromě děvčičce, dceři jeho, té aby bylo přes to s postel šatuov přidáno, it. ostatek pak všeho statku svého odkazuje — Markétě, man- 43

Strana 338
338 1495. želce své —. A jestliže by kterého dietěte pán buoh smrti neu- choval prve let rozumných, tehdy diel jeho má spadnúti na jiné děti živé pozuostalé. Item což sě dluhuov dotýče, toto jest oznámil, že Matúš Šrámovitý dlužen jest jemu za pět tun medu po V . k. a sice k tomu dlužen jest jemu tři k., it. Tomec a Zietka dlužni jemu VIII k. a X gr. a kbelec ovsa, it. Mikuláš Hazuka — I k., it. farář z Ledec — II kbelce ovsa, it. Jíra pintéř — za postel XVII gr., it. Šimon pernikář — IIII k. minus X gr., it. při tom oznámil, že Kratl dal jemu schovati II k., it. Bernartové do Nornberka dlužen jest XVII zl. rýn., item Homolovi za VIII loket sukna po XIIII gr., it. Erhartovi za III1/2 lokte po- X gr. Poručnici — učinil jest manželku svú — Toho na svě- domie — své jsme pečeti — přivěsili —. Dán v úterý po božím vstúpenie léta božieho MCCCCXCV°. [Nadpis]: Kšaft Jana mydláře. Kniha závětí 223 f. 20b. 410. 1495. 4. června. Závěť Heřmana z Žernovníka, měštěnína plzeň. Já Heřman z Žernovníka a měštěnín v Novém Plzni, známo činím —, že — umienil jsem —, abych o statku svém — zřiedil a zpuosobil, aby po mé smrti ižádní svárové — ne- vznikli — Prosil jsem — pana purkmistra a konšeluov města Nového Plzně —, což bych koli tiemto listem —, kterýž jsem svú vlastní rukú napsal —, zpuosobil o statku svém, aby to všeckno takovú moc jmělo, jako bych ten kšaft v jich plné radě, aneb před panem purkmistrem a před dvěma konšely vedle JMti práva — učinil —, jakož ráčili jsú mi k tomu své povolenie dáti. Protož o statku svém takto řiedím —: It. Bo- sákóm v Plzni osmdesát k. gr. na dielo toho božieho domu a jim bratřím Bosákóm na jich potřebu a živnosť XX k. gr., it. na faru k sv. Bartoloměji v Plzni sto kop gr., it. do Črného kláštera devadesát kop gr. na dielo toho božieho domu a jim kněžím tudiež X k. na jich živnosť, doufaje jim těm obojím kněžím, že za mne i za manželku mú i za mé předky pána všemohúcieho prositi budú, it. na špitál chudým v Plzni pět kop gr., it. do Jamného k sv. Petru, kdež předci moji pohřeb mají, XX k. gr. na opravu toho božieho domu, it. k oltáři sv. Jana v Plzni v faře, kdež manželka má leží, XX k. gr. a za to aby zpuosobeno bylo k tomu oltáři, co sě bude zdáti knězi Václavovi Purkrábkovic; it. pí. Markétě z Štipoklas, tetě mé,

Strana 339
1495. 339 čtyřidceti kop gr., a to jestliže mne svú živností přebude, aby sě tiem živila a za mne pána boha prosila; pakli by prve umřela nežli já, jestliže bych o tom jinak nezpuosobil, poručníci moji obraťte to na skutky milosrdné a najviece na dielo Črného kláštera; it. Duoře, schovanfi ci mé, XV k. gr. a s postel rúcha a truhlu, it. sestrám nebožky ženy mé, Trčkové a Děkanové a Barboře krajčieřové, dceři Trčkové, XV k., každé po pěti kopách, it. knězi Václavovi, faráři v Radniciech, a knězi Václa- vovi Purkrábkovic, kanovníku kostela pražského, bratřím nebožky ženy mé, XX k., každému po X k., aby za mne a za sestru svú pána boha prosili; it. do Úterého na kostel k sv. Janu V k. gr., kdež mátě má leží; it. Aničce z Tlucné pod Bělú, schovanici nebožky máteře mé, tři kopy gr., it. pánóm Plzeň- ským i té obci, přátelóm mým milým, padesát kop gr. na opravu města, it. jakož mám tři listy na komorní plat na tři sta zl. uher. na p. Haranta a na p. Ulického, a ti listové vedle mne svědčí, dva Jirklovi z Bezvěrova a třetí Burjanovi z Smilova, jakž komu svědčí, aby tak při tom zachováni byli — A to všecko, což v tomto mém kšaftu na kopy psáno stojí, to jest na míšenský počet — a tomu chci a za to prosím, aby tento kšaft a rozkázánie vždycky v své moci stál a trval tak dlúho — dokudž bych jiného rozkázánie s lepším rozmyslem neučinil. A také což bych viece mimo tento kšaft rozkázal, buďto že bych co cedulí svú rukú napsal, aneb svědomím dobrých lidí, buďto jednoho nebo dvú, a tomuto mému rozkázánie něco chtě přiči- niti, nebo ujíti, anebo něco znova rozkázati, aby to všeckno moc jmělo, jako by tuto všecko slovo od slova psáno bylo A což by mimo toto mé rozkázánie statku mého pozuostalo, poručníkóm svým věřím a jich prosím, aby duom muoj1) i jiný statek muoj prodadúce, najprvé pánóm Plzeňským padesát kop dali a potom aby — každý z nich XV k. gr. sobě vzali a ostatek aby obrátili na skutky milosrdné, pokudž statčí — Učinil jsem poručníky urozeného panoši Jiříka z Karlovce, Jana Rejska a Václava Kropáče, měšťany města Nového Plzně— a — prosil jsem múdrých — pánuov purkmistra a konšeluov města Nového Plzně —, že pečetí svú městskú tento — kšaft muoj dali — — Dán léta — tisícého, čtyřstého devadesátého zapečetiti. pátého, ten čtvrtek před slavným hodem Ducha sv. [Nadpis]: Kšaft Heřmana z Žernovníka. Kniha závětí 223 f. 22. 1) Dům č. 77. v VIII. čtvrti na rohu saské a pražské ulice. 43*

Strana 340
340 1495. 1495. 26. června. 411. Achác měštěnín, zastavuje panoši Muštovi z Repan dům svůj v dluhu 80 k. míš. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme — že — Achác, súsed náš, — vyznal, jakož za něho rukojmie jsú tito dobří lidé —: Václav súkenník, Václav Fencl, Bartl kramář, Marek řezník a Sigmund forman za LXXX kop gr. míš. k uro- zenému panoši N. Muštovi z Řepan, jakož list hlavní na to uči- něný v sobě ukazuje, — a v tee summě — za základ pravý a miesto podpuorci — zastavil — duom svuoj, kterýž leží vedle Štěpánové Vinařky — a Janka Šilhavého — a k tomu domek svuoj, kterýž má v litickém předměstie pod příkopem městským, ležící s jich městišti i se všemi příslušnostmi, — tak jestli že by jich nevypravil tak, jakož jsú z viery zaň slíbili a oni škodu jakú skrze to vzieti jměli, aby sě na tom statku jeho — toho všeho hojili, pokud najdále stačí bez odporu všelijakého. Actum a. d. MCCCCXCV° fer. VI. ante s. Petri et Pauli apostolorum. [Nadpis]: Zápis na Achácův statek. Lib. empt. et vendit. 212 f. 51. 412. 1495. 28. června. Závět Klímy řezníka. Anno domini ete XCV° dominico die ante Visitacionis s. Marie, Klíma řezník učinil jest rozkázánie — před Janem Rej- skem a před Markem řezníkem, konšely —, takovéto: Jakož má u pí Komínkové VIII k. gr. a u Beránka za šlojieře VIII k. gr., z toho — odkazuje bratru svému VI k. a máteři své VI k., it. na kostel sv. Bartoloměje IIII k.; it jakož má něco ovec s bratrem svým spolu, to on svú polovici témuž bratru odka- zuje; it. což pak má spolu ovec s Komínkovú, tu svú polovici odkazuje na kostely zde v Plzni, aby Komínková to obrátila k chvále božie vedle rozumu svého; it. ostatek všeho, což — má, odkazuje ženě své. A to rozkázánie stvrdili páni v plné radě a rozkázali z plné rady zapsati v tyto registra městská. Actum anno et die, ut supra. [Nadpis]: Rozkázánie Klímy řezníka. Kniha závětí 223 f. 21.

Strana 341
1495. 341 1495. 20. července. Paní Anna Šefránková zapisuje 200 kop gr. čes. na domě svém 413. v Plzni pí Dorotě Kánické z Čachrova. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme —, — slovútná pí. Anna Šefránková, spoluměšcka naše — že jest dlužna — dvě stě kop. gr. čes. — ur. pí Dorotě, vdově po — nebožci Janovi Kánickém z Čachrova, z kteréžto summy platiti má — úroku každý rok šestnádcte kop gr., rozdielně na sv. Havla — a na sv. Jiří — tak dlúho, dokudž by ona nedala pí Dorotě puol léta napřed věděti a po tom puololetí napřed věděti daném, pořad zběhlém, má — vyplniti — dvě stě kop gr. čes. — pí Dorotě i s úrokem, na tu summu toho puol léta přišlým. A když by koli jí tak dala a vyplnila summu dotčenú —, aneb když by jí jinde na zbožie svém svobodném to ve dcky zemské vložila, tehdy jí pí Dorota má tento zápis propustiti — A v tom dluhu — pí Anna Šefránková — za základ pravý zapisuje duom svuoj, kterýž leží na rohu vedle Krištofora a Václava Chlupatého 1) —, tak jestli že by — pí Anna — úrokuov anebo jistiny nedali etc. (Obvyklá forma pomocí konšelskú hojiti se na majetku věřitele). Kdežto na tom miestě stojéci paní Dorota Kánická vyznala —, že — těch dvú set kop gr. čes. i s úrokem — dává mocí tohoto zápisu po své smrti a prve nic ur. panošem Janovi a Václavovi z Čachrova, synóm svým, — aby k tomu ke všemu právo jměli, jakožto ona sama, a to jestli že by před svú smrtí ona toho jináče nezřídila, nebo vuoli a právo sobě pozuostavuje, aby o tom mohla zřiediti, dokudž jest živa, jakž se jí zdáti bude. A při tom jest znamenitě přiči- něno a vymluveno, že Jan a Václav —, jestli že by — matka jich před svú smrtí toho jináč nezřiedila, že budú moci — pí Annu Šefránkovú — z té sumy napomínati —. A o to o všecko jsú se obě straně — v plné radě dobrovolně svolily. Acta sunt hec a. d. etc XCV° fer. II. ante s. Marie Magdalene. Lib. empt. et vendit. 212 f. 51b. — T. r. fer. II. ante Galli, propustila pí Dorota pí Annu Šefránkovú z toho zápisu 200 kop na domě, poněvadž jí summa ta na jiném zboží svobodném byla pojištěna a ve deky zemské vložena. Tamtéž f. 53b. 1) Dům č. 139 v II. čtvrti na rohu škol. ulice do náměstí, č. 138 Krištoforův a č. 140 Chlupatého.

Strana 342
342 1495. 1495. 25. července. Závět Duchka pekaře, měštěnína plzeň. Bartl kramář purkmistr —, Šimon Blažkuov a Mikuláš pekař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Duchek pekař, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé tyto dluhy oznámil jest, že Sniežek a Kolence dlužni jsú jemu X k. minus XX gr.; it. Kocánek — IIII k., it. on zase dlužen Šimkovi v Radobyčicích IX k. za obilé; item Václavě z bielého piva šenkéřce V zl. rýn; it Počap- skému, zeti svému, věna X k; it. Kateřině, manželce své, od- kazuje napřed těch pět kop gr. u pana Jílka, aby sobě klok za ně kúpila; it též manželce své s postel rúcha, na kterémž léhají, a k tomu ty prostěradla, kteréž na tu postel přislušejí, i s tú truhlú, kteráž v hlavách stojí; it. pak duom svuoj1) a šestnádct kop hotových starých peněz a jiný všeckeren statek svuoj odkazuje manželce své — a synóm svým rovným dielem. A jestliže by pán buoh z těch dvú synuov jeho mladších kterého smrti neuchoval, prve nežli by v svých staviech byli, aby s jed- noho spadlo na druhého; pakli by obuov pán buoh neuchoval, tehdy jich dieluov třetina aby spadla na manželku jeho, třetina na syna staršieho a třetina na skutky milosrdné; it. na Črný klášter na to dielo odkazuje IIII k., to aby po jeho smrti ze všeho statku jeho bylo vydáno, it. Šimkovým dětem, vnúčatóm svým, odkazuje po pěti kopách, jestliže živi budú; pakli zemrú, tehdy aby to spadlo zase na jeho syny. — Poručníky učinil jest — Jana Jílka a Mikuláše pekaře, naše spoluměšťany — Toho na svědomie — své jsme vlastní pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta etc XCV°, ten čtvrtek po sv. Máří Majdaleně. [Nadpis]: Kšaft Duchka pekaře. 414. Kniha závětí N. 223 f. 21. 415. 1495. 23. července. Závěť Jana Nesvačila, měštěnína plzeň. Bartl kramář purkmistr —, Václav Fencl a Mikuláš pekař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Jan Nesvačil, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. — Najprvé což sě dluhuov dotýče, tyť jest na cedule byl postavil a pro ukrácení nejsú tuto vepsány v tyto registra, a z těch 4) Dům č. 282 v VI. čtvrti v ulici dominikánské.

Strana 343
1495. 343 dluhuov — odkazuje VII k. gr. od Uršuly jako víno pálí, na Črný klášter na to dielo; it. Matějovým, bratra svého, dětem odkazuje XII k., každému po čtyřech kopách z těch peněz, jako paní Krásná dlužna jest a ty aby poručníci vyupomínajiec jim vydali, když k letóm svým přijdú; pakli by let svých nedošly, tehdy poručníci obraťte to na skutky milosrdné, na kostely, kdež by sě jim zdálo; a ostatek toho dluhu tepruv dotčeného, totiž VII k. mimo XX gr., odkazuje Václavovi bratru svému; it. ostatek těch dluhuov i všeho statku svého — odkazuje — Barboře, manželce své; it. také oznámil, že puojčil Šimkovi do Křimnic na lúku sedm kop a z toho sráží každý rok XL gr., to také ženě své — odkazuje. — Poručníky učinil jest — Vá- clava súkeníka a Jíru Mistříka, naše spoluměšťany — Tomu na svědomie — své pečeti jsme přivěsili — Datum anno etc XCV°, feria V post Marie Magdalene. [Nadpis]: Kšaft Jana Nesvačila. Kniha závětí 223 f. 21b. 1495. 3. srpna. Závět Jana Socha, řezníka měštěnína plzeň. Jan Rejsek purkmistr —, Šimon Blažkuov a Marek řezník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jan Šoch řezník, spolusúsed náš, — učinil jest kšaft — takovýmžto spuosobem: Najprvé jakož má krám mastný spolu s pastorkem svým, Machovým synem, tu polovici svú na tom krámu odkazuje témuž pastorku svému, než toho žádá, aby žena jeho toho krámu užívala až do let téhož sirotka; pakli by jeho buoh smrti neuchoval, — tehdy ta polovice aby zase spadla na ženu a na děti jeho; it. duom svuoj a jiný všeckeren statek svuoj, — což mimo dluhy ostane, — odkazuje manželce své a dětem svým spolu a jí ty dietky mocně porúčí, věře jí vplně, že ona jim učiní jakožto mátě a že jich nikoli neopustí; it. což sě pak dluhuov dotýče, to jest nám oznámil, že všecky dluhy sepsal jest na ceduléch i ty, kteréž s Petrem Fránú má, i ty, kteréž sě jeho samého dotýčí, a ty všecky porúčí ženě své a prosí — dobrého přietele svého, Václava Hodoně, spolu- súseda našeho, aby ženě jeho — raden byl a pomocen —. Toho na svědomie — pečeti své vlastní dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého pátého, ten pondělí před sv. Sixtem papežem. [Nadpis]: Kšaft Jana Šocha. Kniha závětí 223 f. 23b. 416.

Strana 344
344 1495. 417. 1495. 3. srpna. Závět Marty pekařky, vdovy. Heřman z Žernovníka purkmistr —, Václav Fencl a Marek řezník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — vdova Marta pekařka — t. s. p. r. — u. j. — Najprvé jakož Vítovi, synu svému, dlužna jest IIII kopy, ty aby jemu napřed z statku jejieho dány byly —; it. na mše svaté za její duši odkazuje I k., it. ostatek všeho statku svého odka- zuje — synóm svým na rovný diel věřéci jim, že sě o to — bratrsky snesú a podělé sě a že na její duši zpomínati budú, jakožto věrní synové —. Toho na svědomie — pečeti své jsme přivěsili k tomuto listu. Dán léta etc XCV , feria II ante s. Marie Niuis. [Nadpis]: Kšaft Marty pekařky. Z knihy závětí 223 f. 29b. 418. 1495. 7. srpna. Závět Linharta Opozdila. Jan Rejsek purkmistr —, Václav súkeník a Mikuláš pekař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo či- níme —, že poctivý mládenec Linhart, Opozdilúv syn, náš spolusúsed —, t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé což sě dielu jeho dotýče, kterýž má v tom statku po otci svém nebožci, ten od- kazuje bratru svému a sestře své rovným dielem. A jestliže by pán buoh smrti neuchoval sestry jeho, než by stav svuoj pro- měnila, anebo bratra jeho, než by k letóm rozumným přišel, tehdy to má spadnúti na máteř jeho; pakli by pán buoh i má- teře smrti neuchoval prve nežli jich a oni potom zemřeli —, tehdy diel jeho má býti obrácen na skutky milosrdné. Však toto jest napřed rozkázal, na kohožkoli po jeho smrti diel jeho přijde — aby zjednal — po jeho smrti sklo v Črném klášteře v kuoře a také aby vydáno bylo — tři kopy na faru k sv. Bartoloměji a tři kopy Bosákóm zde v Plzni. — Poručníky — učinil jest — Petra Fránu a Jakuba Budeckého —. Toho na svědomie — své — pečeti jsme přivěsili k tomuto listu. Dán léta — MOCCCC° devadesátého pátého, ten pátek před sv. Vavřencem, mučedlníkem božím. [Nadpis]: Kšaft Linharta mladého Opozdila.. Knihy závětí 223 f. 24.

Strana 345
1495. 345 1495. 9. srpna. Závěť Markéty Penízkové. 419. Ve jméno božie amen. Já Markéta Peniezková, vdova, známo činím —, že — znamenajéci nebezpečenstvie tohoto života a na to zřenie majéci, že nic jištieho nenie než-li smrt a nic nejistšieho než hodina smrti, — učinila jsem — poslední poručenstvie — tiemto obyčejem: Najprvé jakož mám list na pana Jana mlynáře na sto kop na pergameně s rukojměmi, — z té summy aby poručníci moji — vydali — na faru zdejší na opravu V k. gr. míš., it. kazateli — aby bylo kúpeno puol kopy platu ročnieho za pět kop, aby bylo prošeno za mú duši a za mých přejších duše; it. kaplanóm do domu kaplanského odka- zuji XII kop, aby za to kopa platu kúpena byla jim a oni aby každý rok slúžili dvakrát třidceti mší za mú duši, it. na hodiny panny Marie, aby zpievány byly na hod jejieho na Nebesa- vzietie a přes ten oktáv, odkazuji XII k., aby za to kopa platu kúpena byla, a žákóm a kněžím placena, it. na zádušní láznu — XV kop, aby každý rok byla topena k věčnosti, it. ornát črvený damaškový se vší přípravú, kterýž jest nynie u oltáře sv. Vavřence, odkazuje k témuž oltáři, aby tu — zuostal a s tiem pektorálem, kterýž také u téhož oltáře jest, it. bratřím Bosá- kóm na jich potřeby odkazuji pět kop, it. na Črný klášter — ješče kopu a kněžím téhož kláštera na jich potřeby tři kopy, it. ke Všem Svatým na dielo II k., it. do špitála též na dielo II k., it. k sv. Mikuláši na opravu II k., it. Bosakyniem do zá- dušnieho domku na opravu téhož domku II k., it. panně Maj- daleně, přietelnici své, Hozlarově dceři V k., it. bratru jejiemu Mikulášovi také V k., it. knězi Jiříkovi Planknarovi, kterýž jest kaplanem v Kadani, V k., it. dvěma sestřenicem svým, kteréž jsú v Krupce, každé — V k., it. Burianovi pacholku někdy svému, kopu, it. Jirkovi, kterýž také prve u mne byl III kopy. A to rozkázánie mé — aby moc plnú jmělo po mé smrti, jestliže bych toho prve neproměnila — Poručníky učinila — Toho jsem — pana Šimona Blažkovic a Václava Kropáče na svědomie — prosila jsem — purkmistra a rady města No- vého Plzně, že jsú — tento list svú pečetí městskú — zapeče- titi i potvrditi ráčili. Dán v neděli před sv. Vavřencem, léta — ete devadesátého pátého. [Nadpis]: Kšaft Peniezkové. Kniha závětí N. 223 f. 27b. 44

Strana 346
346 1495. 1495. 10. srpna. Závět Jana Špačka mladého, měštěnína plzeň. ,Václav súkeník a Václav Fencl, Jan Rejsek purkmistr konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo či- níme —, že — Jan Špaček mladý, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé což sě dluhuov dotýče, ty jest dal sobě na ceduli postaviti a zapsati, — a ty — dluhy vy- upomínajiec poručníci — napřed aby dali po smrti jeho na klášter k sv. Markétě na stavenie XX k. gr. m., item do fary k sv. Bartoloměji deset k. gr., item k Bosákóm na dielo božieho domu pět kop; it, což sě klenotuov jeho dotýče, střiebrný pásek menší odkazuje Kateřině, manželce své, napřed a ostatek jiných klenotóv též manželce své s dětmi jeho — spolu, it. duom svuoj, lúku svú, dluhy svrchudotčené a vína toho, kteréž mají s Václavem spolu, svú polovici, a cožkoli má jiného statku — kromě dvoru a dědin všecko odkazuje Kateřině, manželce své, a dětem svým rovným dielem, a v tom domu, aby táž man- želka — ostala, dokudž by stav svuoj vdovský neproměnila. A když by koli svuoj stav proměnila, tehdy aby poručníci — jí diel její vydali a děti aby opatřili, ač budú-li živy. Pakli by kterého z nich pán buoh smrti neuchoval —, aby diel jednoho spadl na druhé, a jestliže by všech dětí neuchoval —, tehdy diel jich buď obrácen od poručníkuov — na skutky milosrdné s panskú radú, však napřed z každého dietěte, kteréž by umřelo, aby poručníkóm přišlo pět k. gr. m., it. dvuor svuoj s dědinami Kurtinovskými odkazuje otci svému a bratru svému, a když by otec umřel, aby to spadlo na bratra jeho; pakli by i bratra pán buoh neuchoval, aby to zase spadlo na děti jeho. — Po- ručníky učinil jest — Marka řezníka a Jana, Štěpánkové zeti, naše spoluměšťany —. Tomu ku pevnosti své pečeti jsme při- věsili k tomuto listu. Dán léta božieho čtyrstého devadesátého pátého, ten pondělí na sv. Vavřence, mučedlníka božieho. [Nadpis]: Kšaft Jana Špačka. Kniha závětí N. 223 f. 26. 420. 421. 1495. 11. srpna. Závět Matěje Dřímoty, měštěnína plzeň. Jan Rejsek purkmistr —, Václav Fencl a Mikuláš pekař, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že Matěj Dřiemota, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —:

Strana 347
1495. 347 Že všeckeren statek, duom svuoj i všecko hospodářstvie odka- zuje — paní Kateřině, manželce své, a dětem svým rovným dielem, a jestli že by syn jeho umřel prve let rozumných, tehdy diel jeho má spadnúti na manželku jeho a na dceru jeho spolu. Item dluhy tyto jest oznámil —: Že jest dlužen za krávu do Plan dvě kopě; it. Pavlovi, Balvínové otci, tenetur dva zlatá rýnská, it, pak jemu dlužen jest Pudík v Tasnovicích III/2 kopy IX groš.; it. Matúš v Načetíně V kop; it. Pecka v Črnicích II1/2 k. IX gr. — Poručnici učinil jest paní Kateřinu, manželku svú —, a jí ku pomoci — prosí — Matěje Pražského a Václava Balvínovic —. Toho na svědomie — své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta božieho M'CCCC XCV“, feria III post Laurencii martyris. [Nadpis]: Kšaft Matěje Dřiemoty. Kniha závětí N. 223 f. 23. 1495. 12. srpna. Závět ur. panoše Ondřeje Bernáška z Zebnice, měštěnína plz. 422. Jan Rejsek — purkmistr, Václav Fencl a Jan Kladrubský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že urozený panoše Ondřej Bernášek z Zebnice, náš spolu- súsed, — učinil jest kšaft a rozkázánie takovýmžto spuosobem: Najprvé rozkazuje, že paní Kateřina, manželka jeho, má v tom statku býti s bratrem jeho a s syny jeho do své vuole, dokudž by svého stavu neproměnila, a když by stav svuoj proměnila, tehdy bratr jeho a synové jeho mají jí vydati její třetinu statku toho, kterýž jest jemu poddala, pokud sobě kniehami městskými pozuostavila —. Item klenoty, pasy a perlovce, ty aby manželce jeho byly vydány, ale což sě jiných klenotuov jeho dotýče, zejména koflík střiebrný a pozlacený, šál střiebrný, dva koflíky malé, dva kalichy s uzly pozlacenými, kříž střiebrný a pektorál s svátostmi, XIIIIte prstenuov zlatých a v některých dva zafíry, jeden veliký a druhý malý a jeden diamant, ty klenoty — dětem svým — odkazuje, protože by starý Bernášek nebožčík a paní Dorota Bernášková nebožka k dětem jeho to chýlili. A jiný veškeren statek svuoj — synóm svým Kašparovi a Janovi — odkazuje; a jestliže by pán buoh kterého z nich smrti neuchoval prve let jeho rozumných, tehdy diel jeho má spadnúti na dru- hého; pakli by oba zemřeli prve let svých rozumných, tehdy z jich dieluov má spadnúti ješče na manželku jeho — padesát 44*

Strana 348
348 1495. kop a ostatek na Jana, bratra jeho, aby bratr jeho z toho věčnú mši způsobil za duši jeho a manželky jeho a jich obojích přej- ších duše, ke cti a chvále pánu bohu a duostojné panně Mariji a všem svatým. Item jestliže by chtěla mátě jeho býti s Janem, bratrem jeho, a s manželkú a syny jeho, aby poručníci jí toho přieli do její smrti; it. rozkazuje, aby poručníci jeho — dali k sv. Bartoloměji do fary X k. gr. m. na opravu, it. do Črného kláštera na dielo V. k. a bratřím téhož kláštera na jich potřebu V k. — Poručníky učinil jest — Jana, bratra svého, paní Kateřinu, manželku svú, a Václava Točníka z Křimic, švagra svého — Tomu ku pevnosti — své jsme vlastní pečeti při- věsili k tomuto listu. Dán léta božieho etc. XCV°, tu středu před na Nebesavzetím panny Marije, matky božie. [Nadpis] Kšaft Ondřeje Bernáška. Kniha závětí N. 223 f. 27. 423. 1495. 19. srpna. Závěť Jana postřihače, měštěnína plzeň. Jan Rejsek purkmistr —, Václav Fencl a Mikuláš pekař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Jan postřiehač starý, náš spolusúsed, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé dluhy oznamoval, kteréž pro ukrácenie tuto v re- gistra nejsú vepsány, ale list kšaftní šíře ukazuje. A ty dluhy všecky — odkazuje Vávrovi, postřiehači, přieteli svému, a k tomu také odkazuje — jemu pres, nože a jiné nádobie, cožkoli má v krámu; it. což jest hotových peněz a všecko hospodářstvie, — odkazuje manželce své. A což sě pak domu jeho dotýče, o tom rozkazuje, aby manželka jeho byla mocnú hospodyní v tom domu až do své smrti, a po její smrti ten — duom má spadnúti dědičně na Vávru postřiehače a na jeho děti; však do toho času Vávra s dětmi svými má — bydleti v tom pokoji, v kterémž jest nynie a z něho aby nikoli vytištěn nebyl — Poručníky učinil jest — manželku svú — a Vávru nadepsaného —. Toho na svědomie — své pečeti jsme přivěsiti dali k tomuto listu. Dán léta božieho etc XCV°, tu středu po na Nebesavzetí matky božie. [Nadpis]: Kšaft Jana postřihače. Kniha závětí N. 223 f. 24b.

Strana 349
1495. 349 1495. 25. srpna. Závět Ambrože nožíře, měštěnína plzeň. Václav súkeník purkmistr —, Václav Fencl a Vávra zlat- ník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že Ambrož nožéř, náš spolusúsed, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé jakož má sedmdesát k. gr. hotových, z těch napřed odkazuje Anničce, dceři své, kteráž jest v Přešticích, pět kop, it. Jankovi synu svému, kterýž vandruje, také V k. napřed, it. ostatek té summy totižto šestdesát kop hotových a jiný všecken statek svuoj, puol domu, puol šlejférny, puol všeho nádobí na kovadleň velikú a měchy, při kterýchž dělají, to všecko — odkazuje manželce své a dětem svým všechněm spolu na rovný diel —. A jestliže by kterého dietěte buoh ne- uchoval smrti prve let rozumných, tehdy diel jeho spadni na jiné děti živé — kromě těch deseti kop, kteréž jest Anničce a Jankovi napřed odkázal; nebo jestliže by buoh těch dětí ne- uchoval, — tehdy aby — těch X k. při knězi Janovi ujci zuostaly; pakli by všech dětí jeho buoh neuchoval prve let rozumných, aby dáno bylo na Črný klášter na dielo X k. gr. m. a Bosákóm X k. a ostatek aby spadlo na manželku jeho; it. z toho statku jeho aby po smrti jeho slúženo bylo XXX mší za jeho duši; it. dlužni jsú jemu v cechu II k., ty také ženě a dětem odkazuje —; it. Duoře, sestře své do Štěnovic, odka- zuje IIII k., kteréž jest puojčil do Ujezda své ženy otci; it. jakož má šest kop v truhlici, z těch aby ku pohřbu byl připraven a z těch peněz VII liber vosku k matce božie k Bosákóm od- kazuje. — Poručníky učinil jest — kněze Jana, faráře Viecov- ského a — Viléma súkeníka —. Toho na svědomie — své jsme pečeti dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta etc XCV°, ten úterý po sv. Bartoloměji. [Nadpis]: Kšaft Ambrože nožéře. Kniha závětí N. 233 f. 25. 424. 1945. 26. srpna. Závět Valenty, syna písařova. Václav súkenník purkmistr —, Václav Fencl a Vávrúšek zlatník, konšelé přísežní a měštané města Nového Plzně, známo činíme —, že poctivý mládenec Valenta, písařuov syn, spolu- trpiecí náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé oznámil, což jest dlužen knězi opatovi Teplskému; it. najprvé — padesát zl. 425.

Strana 350
350 1495 rejnských, it. potom opět puojčených XXX k., it. témuž knězi opatovi za vlnu za XVI cent., kámen po LXXV gr. počítajiec: it. statek svuoj všeckeren, — jmenovitě lúku, chmelnici a dědinu máteři své — odkazuje, z toho aby ty dluhy splatila a ostatek k svému puožitku obrátila; it. jako Martin, bratr jeho, dlužen jest jemu XV k., z těch odkazuje témuž Martinovi V k. — a sestrám aby vydal po 5 k. — Poručníky učinil jest — Jana — Datum Jílka kramáře a Principála Mikuláše, švagra svého. feria IIII post Bartholomei, anno etc XCV°. [Nadpis]: Kšaft Valentův, písařova syna. Kniha závětí 223 f. 29b. 426. 1495. 26. srpna. Závěť Jana Bernarta, měštěnína plzeň. Já Jan Bernart, měštěnín v Novém Plzni, známo činím —, že znamenaje nebezpečenstvie života a zvláště tohoto času ny- nějšího nebezpečného, — učinil jsem s povolením — purkmistra a rady města Nového Plzně — kšaft a rozkázánie, — a to ta- kovým spuosobem: Najprvé což se dielu mého dědičného a práva mého dotýče, kteréž mám k domu, k lúkám a k ji- nému ke všemu statku po otci svém nebožci s Bernartem, bratrem svým, ten svuoj diel všecken odkazuji — Bernartovi, bratru svému, tak aby ten dluh některá a sto kop, ješto jsem já jemu dlužen, v tom také minul proti těm nákladóm, kteréž jsem já na ten duom znamenitě učinil, však s takovúto vý- mienkú, jestliže by pán buoh — bratra mého smrti neuchoval prve než by stav svuoj proměnil v jiný stav, tehdy ten diel muoj aby od poručníkuov mých — byl obrácen na kostely a na jiné skutky milosrdné —, kromě toho dluhu tepruv dotče- ného, s tiem aby on učinil při smrti své —, jakž sě jemu zdáti bude. It. obilé, šaty a jiné hospodářstvie a všecky svrchky od- kazuji — bratru svému, it. což sě toho listu dotýče, kterýž máme na duom Václava zlatníka, ten list i ten plat aby bratr muoj spravoval; it. lúku svú —, kterúž mám po své nebožce ženě, dvuor a dědiny, a což mám hotových peněz mezi tova- řiši na čtyři sta zl., nebo což pak počet ukáže, to všecko po- rúčím — poručníkóm svým —, aby ty grunty — prodali a to všecko shromáždili a za to platu věčného aby kúpili, což by za to býti mohlo a to dědičný plat, anebo komorní věčný, jedno aby bylo bez lichvy, a na to aby kaplanstvie bylo vy-

Strana 351
1495. 351 zdviženo, kdež by býti mohlo —. A což by zbývalo platu mimo kaplana, to aby — obrátili na opravu toho kaplanstvie a na jiné skutky milosrdné —, it. koflík svuoj střiebrný odkazuji k témuž kaplanstvi na kalich a křížek střiebrný k témuž oltáři, it. jiné všecky klenoty mé, o kterýchž bratr muej dobře vie, ty jemu všecky odkazuji —, it. těch pěti kaufuov piva, kteréž tu jsú, ty aby bratr prodal a čeledi přístavné aby z toho za- platil a kováři —. Poručníky učinil jsem — Václava súkeníka, Jana mlynáře a Jiříka zlatníka, — a jim za jich práci odkazuji každému z nich X k. gr. m. A jestliže by pán buoh kterého z nich smrti neuchoval, — tehdy poručenstvie jeho má spadnúti na pana purkmistra a radu města tohoto, a ti aby jměli — právo, budúcně — vždycky jiné na jich miesto voliti —, aby — to zádušie nesešlo — věčně. Toho na svědomie prosil jsem purkmistra a rady města Nového Plzně, že jsú pečetí svú městskú přivěšenú tento list potvrditi ráčili. Dán léta — tisícého čtyř- stého devadesátého pátého, tu středu po sv. Bartoloměji, apo- štolu božím. [Nadpis]: Kšaft Jana Bernarta. Kniha závětí 223 f 25b. 1495. 28. srpna. Závět Marty Duchkové, soukeníkové. 427. Jan Jílek, miestopurkmistra, a konšel tehdáž přísežný, Vilém súkeník a Duchek súkeník, miesto dvú konšeluov, měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Marta Duchková, man- želka Duchkova súkeníkova, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé diel svuoj na tom dědictví v Škvrňanech ten odkazuje — sestře a k tomu — kauf piva, it. bratřím Bosákóm — kauf piva, it. do Črného kláštera na dielo — II k., it. aby lázna byla zto- pena po její smrti, na to odkazuje I k., it. což sě dluhuov do- týče nebožce Duchkových, což by z těch — na ni přijíti jmělo, to odkazuje sirotku dietěti svému; it. diel svuoj, kterýž jest vzela od poručníkuov nebožce Duchkových, ten všeckeren od- kazuje Jakubovi, muži svému —, a jeho poručníka učinila jest — Toho na svědomie — své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta etc XCV°, feria sexta die s. Augustini. [Nadpis]: Kšaft Marty Kubíkové, někdy Duchkové. Kniha závětí 223 f. 30.

Strana 352
352 1495. 1495. 29. srpna. Závět Šimka Kmoška, nožíře. Václav súkeník — purkmistr, Matěj kramář a Vavrúšek zlatník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Šimek nožéř, řečený Kmošek, náš spolusúsed, — u. j. — p. r. —: Že všecky penieze hotové, kteréž má viece nežli puoldruhého sta kop, blíž ke dvěma stem, a puol domu, kterýž má s Ambrožem, a k tomu všeho hospodářstvie puol a nádobie, cožkoli na jeho diel příslušie, odkazuje — manželce své a dětem svým rovným dielem, však z toho aby dáno bylo po jeho smrti třinádct kop na kalich do Črného kláštera, it. bratru svému odkazuje pět kop, ty aby také dány byly z statku jeho —, it. knězi Šmurnovi kopu odkazuje, it. bratru Janovi, přieteli svému, dvě kopě a kněžím do Črného kláštera puol kopy, aby třidceti mší slúženo bylo za jeho duši. A jestliže by pán buoh těch dětí jeho smrti neuchoval —, tehdy věří ženě, že z jich dielu něco znamenitě na skutky milosrdné obrátí což bude moci bez své škody, a že na jeho duši a na jeho přejší zpomínati bude —. A ji toho kšaftu — poručnicí učinil jest — a k radě — jí přidává — Václava Hodoně a Jana, švagra svého —. Toho na svědomie své jsme pečeti dali při- věsiti k tomuto listu. Dán léta božieho tisícého čtyřstého deva- desátého pátého, tu sobotu po sv. Augustínu, biskupu božím. [Nadpis]: Kšaft Kmoška nožéře. Kniha závětí 223 f. 24. 428. 1495. 16. září. 429. K žádosti řemesla pekařského ustanovila rada městská, kdy chléb přípecný, a kdy bílý a kdy chléb pekařský se prodávati má. Anno domini MCCCCXCV, fer. IV ante s. Mathei apostoli předstúpivše jsú před pány do raddy starší řemesla pekařského se vším řemeslem a prosili jsú pánuov s pilností tak, jakož k rozkázánie panskému znamenitú opravu učinili jsú na chlebě, tak že chléb slušný pekú a péci chtie, aby je páni také ráčili opatřiti, aby živnost mohli jmieti slušnú v této obci a mohli řemesla svého užiti jakožto jiní řemeslníci, zvláště aby frei- mark v chlebě, co sě přiepecek dotýče, tak častý nebyl etc. Páni pováživše toho s pilností chtiece rádi každého opa- třiti a při živnosti zachovati, takto jsú zřiedili tu věc: Aby chléb přiepecný viece prodáván nebyl než dva dni do téhodne, a což

Strana 353
1495. 353 sě bielého chleba dotýče, ten aby toliko v sobotu přiepecly, aneboližto hosté prodávali a jiný den žádný, než toliko pekař- ský chléb aby prodáván byl. A to má státi do panské vuoli, dokud by páni jiné potřeby obecnie neznali. Actum anno et die ut supra. Z registru causarum 39. p. 33. 1495. 25. září. Rozhodnutím konšelů dělí se statek po zemř. Jiříku Adamovi a po 430. zemř. manželce jeho Barboře. My Václav súkeník, miesto purgmistra, Jan Kladrubský, Václav Chrt, Matěj kramář, Jan mlynář, Václav Fencl, Petr Frána, Jan Rejsek, Vavrúšek zlatník a Václav Hodoň, konšelé přísežní, a Jiřík zlatník a Šimon Blažkuov, starší obecní, miesto Jana Jílka a Jana Bernarta, pro vyplněnie raddy k tomu povo- laní, všichni měšťané města Nového Plzně, známo činíme — jakož byla ruoznice, pře a nesnáze o statek nebožce Jiříka Adama, spolusúseda někdy našeho, jakož Barbora Adamova, manželka jeho, po smrti jeho dvakrát sě vdala, jsúci v tom statku jeho, tak že tři kšafty pořád v malých letech učiněny a dopuštěny jsú, jeden na druhý o tom — statku, prve než sě podělenie jaké stalo o ten statek. I stály jsú po smrti též Barbory Adamové před námi často- krát strany všecky, nemohše sě samy o to slušně poděliti — žádajiece nás za to, abychom podělenie spravedlivé učinili mezi nimi vedle zněnie jednoho každého kšaftu. My to před sě vzevše a velmi pilně pováživše, znamenali jsme obtiežnost v tom velikú, aby sě každé straně dosti státi mohlo podle těch kšaftův a zvláště pro dluhy znamenité, kteříž jsú vzešli v těch časích na ten statek od těch hospodářóv rozličným obyčejem, i podali jsme jich na dobré lidi, aby sobě volili dobré lidi každá strana, zda by je o to poděliti mohli a slušně smluviti přátelsky. A když dobří lidee od nich ze všech stran volení, pokusivše sě o to několikrát, smluviti jsú jich nemohli, navrátili jsú sě zasě na nás, téhož jakož i prve žádajiece. A my chtiece rádi, aby ta věc k spěšnějšímu konci přišla bez větších nákladuov —, pová- živše toho se všech stran s pilností, vzali sme tu věc před sě přátelsky, pracujiece v tom dotud, až všecky tři strany toho na nás přestaly dobrovolně, což bychom mezi nimi přátelsky vyřkli, že by toho chtěly dobrovolně na nás přestati — beze 45

Strana 354
354 1495. všech soudův a nesnází. I znamenavše v tom povolnosť jich ze všech stran, výpověď jsme mezi nimi přátelskú učinili tako- vúto: Aby poručníci sirotka Adamova nebožce Matěj Poběžovský a Prokop Purkrábek z toho ze všeho statku napřed všecky dluhy zaplatili, a dále aby vydali sirotku nebožce Sigmundovu z Teplé, aneb tomu, kdož po něm nápad má po tom sirotku, LXX k. míš. a Janovi Ovsíkovu synu, posledniemu muži ne- božky Barbory Adamové, aby vydali — padesát kop míš. a ostatek toho všeho statku — aby zuostalo při tom sirotku nebožce Jiříkovu Adamovu, a jiné všecky věci a nesnáze aby minuly mezi stranami, a aby svoji dobří přietelé byli. Tu vý- pověď naši přátelskú, ne z práva ani k tomu jsúce přinuceny, ale dobrovolně přijaly jsú s vděčností všecky tři strany, a nám z práce děkovaly i památnú daly. Acta sunt hec anni domini MCCCCOXCV° f. VI. ante s. Venceslai, patroni Bohemie incliti. [Nadpis]: Výpověď přátelská o Adamuov statek. Z knihy smluv 212 f. 52b. 431. 1495. 5. října. Závěť Dury Křížové, měštěnínky plzeň. —, Jan Kladrubský a Václav Hodoň, Jan Jílek purkmistr konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Duora Křížová, naše spoluměščka, — p. r. — u. j. t. —: Item najprvé na špitál k sv. Máří Majdaleně, když budú kuor dělati, na to odkazuje V k., it. do Drustové Drustovcovým synóm dvěma spolu — V k., it. na Črný klášter na stavenie a na to dielo — V k., it. k obci na městské dielo III k., it. Váchovi řezníkovi II k., it. Šesterníkové II k., it. osmnádet kop odkazuje na lázny zádušní a na oděv chudým, pokud jich stačí. To všecko — porúčí — Martinovi Křížovi, manželu svému — Tomu ku pevnosti — své — pečeti přivěsili jsme k tomuto listu. Dán léta — M'CCCC° devadesátého pátého, ten pondělí po sv. Františku. [Nadpis]: Kšaft Křížové. Kniha závětí 223 f. 30. 1495. 16. října. 432. Snesení konšelů a starších obecních o sladovnicích neusedlých a tovařiších jejich. Item jakož páni konšelé s staršími obecními před se vzevše tu věc, což sě sladovníkuov nájemníkuov dotýče, kterak oni

Strana 355
1495. 355 ke škodě súsedóm usedlým v trhu, že sě súsedé pro ně dotřieti nemohú, aby sobě k své potřebě některý kbelec ječmene kúpiti mohli, páni chtiece to přetrhnúti a súsedy v tom opatřiti, obe- slali před se všecko řemeslo sladovnické a s nimi o to mluvili Kdežto na tom zuostali v plné raddě, aby sladovníci neusedlí, kteříž slovú nájemníci a mají sladovny nájemné, súsedóm slady dělali z jich peněz, ktož jich za to žádati bude, a to slad ve- liký ze dvanácti grošuov, a aby mohli lépe státi v této obci a živnost lepší jmieti, páni přidali jim to k prosbě starších toho řemesla, aby každý z nich mohl kúpiti sobě ječmene se čtyři vary jeden rok a viece nic, a ten aby nezdělal na té sla- dovně, kdež súsedóm dělá, než aby dal sdělati na jiné sladovně a starší přísežní téhož řemesla aby to opatřili, aby sě tomu dosti stalo, a když prodávati budú súsedóm ty slady, aby přes puol kopy zisku na jednom sladu nevzali, a to také opatřiti mají starší přísežní pod tú přísahú, kterúž jsú zavázáni. A což se pak tovaříšuov dotýče služebných téhož řemesla, těm jsú páni dopustili z prosby starších téhož řemesla, aby každý z nich mohl sobě dáti vydělati dva slady k svému polepšení a to má dáti na jinú sladovnu než na tu, kdež dělá. Actum anno domini MCCCCXCV, fer. VI. die s. Galli confessoris. Z registru causarum 39. str. 34. 1495. 30. října. Závět Petra Kozy, mlynáře na mlýně podhorním. Jan mlynář purkmistr —, Václav súkeník a Václav Chrt, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Petr Koza mlynář, náš spolusúsed —, t. s. p. r. — u. j. — Najprvé jako mlýn svuoj v Leštně poručil dcerám svým a ujci Rehořovi, ten mlýn aby prodali i obilé aby mlátili a prodávali, a ty penieze aby poručníkóm jeho — a ženě jeho vydány byly, aby sě z toho dluhy platily a což by — zbylo, aby žena jeho s dětmi o to se podělily, it. mlýn zdejší podhorní1) s lúčkú i se vším jiným pří- slušenstvím odkazuje Janovi, synu svému staršiemu napřed, aby on sám jej jměl a dědičně držel, a jestliže by jeho buoh smrti neuchoval, prve než by k letóm rozumným přišel, tehdy ten mlýn i s tú lúčkú — má spadnúti na manželku jeho a na 433. 1) Mlýn podhorní (molendinum sub monte) stával na Mži ve škvrň- ském předměstí tam, kdež se dnes v Pekle říká, jinak se mlýn ten dle majitele zval Kozovic mlýnem. 45*

Strana 356
356 1496. jiné děti jeho, it. ostatek — všeho statku svého odkazuje — Markétě, manželce své, a jiným dětem kromě Jana na rovný diel. A jestliže by kterého dietěte pán buoh smrti neráčil ucho- vati —, tehdy diel jeho spadní na jiné děti a na manželku jeho; pakli by všech dětí pán buch neuchoval —, tehdy to všecko aby spadlo na — manželku jeho, a ona z toho ze všeho aby dala za duši jeho na faru zdejší a na oba kláštery XXX k., totižto po X k. gr. m. — Poručníky učinil jest — Jana Pecníka a Jana Pluhaře, naše spolusúsedy — Tomu ku pevnosti své pečeti dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán léta božieho tisí- cého čtyřstého devadesátého pátého, ten pátek před hodem Všech Svatých. [Nadpis]: Kšaft Petra Kozy mlynáře. Kniha závětí 223. f. 35. 1496. 4. března. 434. Rozhodnutí ve sporu špitála s Janem mlynářem, který má platiti každou neděli po haléři každému chudému ve špitále, jak to od- kazem svým pojistil na mlýně Tom. Pabiánek. V té při jakož kněz probošt špitalský vinil jest před pány v plné radě Jana mlynáře, kterak jsa povinnovat platiti z toho mlýnu svého velikého každú neděli do oběda věčného platu každému chudému v špitále sv. Máří Majdaleny po jednom ha- léři již od některého času platiti sě zpierá bezprávně, ješto prve i on i otec i jiní předkové jeho ten plat platili chudým z toho mlýnu vždycky bez odporu, až teď od některého času on již toho platiti nechce. Kdežto proti tomu odepřel Jan mly- nář, že jest tak, že platil dobrovolně do své vuole, ale již toho platiti nechce, leč mu okázáno bude, že to má z práva učiniti. Tu kněz probošt doložil sě kněh městských, kdež kšaft nebožce Tuomy Pabiánka zapsán jest1), v kterémžto kšaftu ten plat prvotně dotčen jest a odkázán chudým na tom mlýně již dotčeném k věčnosti a ten kšaft potvrzen jest králem Václavem1), slavné paměti, a skrze zjevného písaře přepsán a pro budúcí paměť kněhami městskými znamenán. Kdežto páni ohledavše kniehy a kšaftu toho pováživše i tudiež svědomie chudých nadepsaného špitála, kteříž před 1) V nejstarší knize priv. a závětí f. B. 19, a též v knize Stehlí- kovské f. 89 jest zapsán. Závěť jest z r. 1387. 5. pros. a potvrzení kr. Václava z r. 1391. 24. srpna, viz Listář I. č. 153 a 161.

Strana 357
1496. 357 pány pod svú přísahú pověděli, že od mnoha let, jakž mohú pomnieti, ten plat jim dán a placen jest od otce téhož Jana mlýnáře, od strýce jeho Mikuláše krajčieho, i tudiež od něho samého až dosavad, i od jiných předkuov jeho, kteří ten mlýn drželi po smrti Pabiánkově. Vedle toho pováživše, že sám sě seznal, že otec jeho i on tudiež platili to, i učinili jsú výpo- věď a nález spravedlivý mezi stranami takovýžto: Poněvadž Jan mlynář, otec jeho a strýc jeho, i tudiež jiní předkové jeho až do tohoto času platili jsú chudým špitala nadepsaného každú neděli po haléři vedle kšaftu a rozkázánie Pabiánkova nebožce, že ještě vedle spravedlivého práva povinnovat jest to platiti a vydávati týmž chudým z toho již dotčeného mlýna dotud, do- kudžby on neokázal nějakú lepší jistotu toho, že by ten plat jinam na jiný grunt převeden byl, a když by koli toho mohl jmieti dostatečnú zprávu a jistotu, že by ten plat z toho mlýna jinam byl převeden, tehdy tato výpověď konšelská nemá jemu k přiekaze anebo ke škodě býti]. Acta sunt hec anno domini etc. XCVIt°, fer. VI. ante dominicam Oculi. Z registru causarum 39 str. 36. 1496. 25. dubna. Závět Bárty Úterského. 435. Václav Fencl purkmistr —, Jan Kladrubský a Jan mlynář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Bárta Úterský, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. — Najprvé ze všeho statku svého odkazuje — na faru k kostelu sv. Bartoloměje na opravu V k. gr. m., it. chudým do špitála na sukno III1/2 k. gr., it. bratřím Bosákóm — kauf piva, it. do Jamného na opravu toho kostela pět k. gr., it. do Krs též na opravu toho božieho domu V k. gr. a krávu, it. Jírovi bratru svému — XV k. gr., it. Markétě sestře své V k. a s postel rúcha, it. Sekyrkové, přietelnici své, X k. — a jakož jemu dlužna jest V zl. rýn., ty jí odpúští. It. toto jest také oznámil, že má v truhle hotových peněz XXX k., it. viece pověděl, že má u Kaubka, bratra svého, XXXIII k. gr. a u Martina, druhého bratra svého, X k., to jim odpúští —; it. u Ženíška v Škvrňanech má XX k. gr. m., it. Štěpán krajčí dlužen jemu IIII k., it. Mikuláš Regina IIII k., it. Václav pekař — I11/2 k., it. Jaklík — X k., it. Húska starý z Lobez X k., it. Třepeň VII k., it. Jakub Veliký v Lobziech IIII k. m., it. což jest viece dluhuov na registrách, to aby poruč-

Strana 358
358 1496. níci jeho vyupomínali; it. jakož má u paní Kunky, manželky své, LVI k., z těch jí odkazuje XL k. a na Črný klášter na stavenie X k., it. Motlovi formanovi II k., it. Klárovi zámečníkovi I k., it. Močidlovi I k., it. Vaňkovi Strážskému II k., it. pak ostatek všeho statku svého — odkazuje — Kaubkovi, bratru svému, Martinovi, — bratru svému, a Pavlovi Jiskrovi, švakru svému, a dětem jich — rovným dielem — Poručníky učinil jest — Šimona Blažkova a Matěje Pražského, naše spoluměšťany — Toho na svědomie své jsme pečeti přivěsili k tomuto lístu. Dán léta — M CCCCP devadesátého šestého, ten pondělí před sv. Fi- lipem Jakubem, apoštoly božiemi. [Nadpis]: Kšaft Bárty Úterského. Z knihy závětí N. 223, f. 30b. 436. 1496. 4. května. Václav tesař prodal 1 k. kopu roč. platu na domě svém faráři u sv. Bartoloměje Václav Fencl purkmistr, Václav súkeník a Jan Jílek, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Václav tesař, súsed náš — prodal kopu platu roč. na domu svém1) —, kterýž leží vedle Jana Jílka z jedné a Mar- kéty Mluvné z strany druhé, — ctihodnému knězi faráři kostela sv. Bartoloměje zde v Plzni — za deset kop gr. míš., — slíbiv ten plat — platiti každý rok — na sv. Havel puol kopy gr. míš. a na sv. Jiří tolikéž, — a za to farář — povinen bude s kněžími svými čtyři služby do roka činiti za duši nebožky Milvusové, kteráž jest ten plat nadala. A jestliže by atd. (Obvyklá forma). Toho na svědomie — své jsme vlastní pečeti přivěsili k tomuto listu, jenž dán léta božieho tisícého čtyřstého deva- desátého šestého tu středu po Nalezení sv. Kříže. Orig. perg. prostřižený uprostřed, v museu plz. 273/50 + 30; pečeti tři miskovité na proužcích. 1) p. Fenclova, ve štítě jelení krk s parohy na zad položenýmí, nad štítem kolčí helm s týmž zna- mením v klenotu; opis nezřetelný. 2) p. Václavova, ve štítě větev s třemi listy v pravo a v levo na snítkách visutých, opis S * waczlav * wilim — 3) p. Jílkova, ve štítě kotev s dvěma háky, nahoře šikmo stejnoramenným křížem zdobená; opis: * S * Jan * Giilek * z Plznie. — Na rubu listiny . . . . . cantare quatuor anniuersaria tenetur do- minus plebanus“. — Sign. nov. N. 190. 1) Dům č. 278 v solní ulici, č. 279. Jílkův a č. 277. Mark Mluvné.

Strana 359
1496. 359 1496. 6. května. Sigmund z Truclar zapisuje 400 kop míš. manželce své na zboží 437. svém v Plzni. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme — že — ur. panoše Sigmund z Truclar —jest dlužen — čtyři sta kop gr. míš., aneb dvě stě kop čes., — ur. pí. Dorotě z Tejnce, manželce své, a v tom dluhu — za základ pravý — zastavuje a zapisuje — manželce své duom svuoj —, kterýž leží vedle Riehy Črvenky a Havelcové1), — a dva pivováry své, kteréžto pospolu leží před pražskú branú vedle Kačičkové a vedle Va- vrúška zlatníka —, tak aby Sigmund z Truclar — neměl ižádné moci — duom svuoj i těch pivováruov prodati ani zaplatiti bez vuole a svědomie manželky své. — Když by koli — Sigmund — ten dluh na jiný statek převedl —, tehdy statek jeho, duom — a pivováry má zase svoboden býti — Acta sunt hec a. d. MCCCC"LXXXXVI., fer. VI. ante s. Stanislai. Lib. empt. et. vendit. 212 f. 55b. 1496. 17. června. Náhrada poškozeným lidem v Černicích, rybníkem tam udělaným. 438. Léta božieho ete XCVI ten pátek po sv. Vítě za Václava súkeníka purkmistra, učinili jsú páni v plné raddě smlúvu s tě- mito lidmi Černickými o to, což jim rybníkem novým zatopeno jest a hotovými penězi jim zaplatili, pokud jim tehdáž bylo zatopeno, zejména Henzlovi dali jsú za jeho škodu II k., it. Kr- pilovi starému III k., it. Opozdilovu zeti XV k. za diel luk. [Nadpis] : Memoriale pro dominis et communitate. Registrum causarum 39 str. 38. Viz další zápis z r. 1500. 1496. 22. června. Paměť o zasednutí rady v nové radnici městské. Anno domini M°CCCC'LXXXXVI° feria IIII. ante s. Jo- hannis Baptiste. Ten den pan purkmistr, Václav súkenník toho času, a páni konšelé osadili najprvé poctivú radu svú v velikém domu v Novém rathouzu nynějším v této světnici, v kteréž nynie sedají. Boh daj šťastně pánu Bohu všemohúciemu ke cti 1) Dům Sigmundův č. 73, Črvenkův č. 74 a Havelcův č. 72. v saské ulici v VIII. čtvrti. 439.

Strana 360
360 1495—1496. a chvále a ku prospěchu obecnieho dobrého tohoto města slav- ného plzenského, jménem křesťanským ozdobeného. [Nadpis]: Osazení Nového rathouzu. Z knihy rozepří N. 39 str. 38. — Prvotní radníce městská stála na východní straně náměstí v I. čtvrti a sice byla to část domu č. 107 a, sousedící s domem č. 106 kláštera chotěšovského, tu ji nachá- zíme po celé 15 stol. Radnice tato byla velmi malá a proto před r. 1496. koupila obec od měšťana Jana Kumpána jeho dům č. 1. v VII. čtvrti, který byl největším domem v městě, stará radnice pak byla prodána. 1495. 22. června. 440. Brikcí Okřínek zaprodal 1/2 kopy roč. platu na domě svém ka- zateli ve farním kostele. Václav súkeník purkmistr, Václav Chrt a Václav Fencl, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo či- níme —, že předstúpiv — do plné rady naší — Brikcí Okří- nek, súsed náš, a vyznal jest —, že — prodal puol kopy platu ročnieho — na domu svém i na jeho městišti, kterýž leží v špitálském předměstí vedle Karfa rybáka z jedné a Havla Va- lentinovic z strany druhé —, knězi kazateli farskému kostela sv. Bartoloměje — za pět kop gr. m. jemu — zaplacených, kteréžto peníze paní Markéta Peniezková nebožka odkázala, aby za ni pána Boha prosili, slíbiv — dotčený plat — platiti — každý rok — na sv. Havel — patnádct grošuov míš. — a na sv. Jiří — potom — tolikéž —. A jestliže by již psaný Brikcí (atd. obvyklá forma braní základů a výkupu platu.) Toho na svědomie — své jsme pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého šestého, tu středu před hodem sv. Jana Křtitele božieho. Listina pergamenová v museu plzenském 302/150 † 29, pečeti chybí. Na rubu: „Bricci Okrzinek pro predicatore“. Něco níže písmem 16. stol.: „Item páni na rothouz vzali od pana Panušky za statek Okřínkův; mám za to že, XI kop, toho jistě nevím, jestli co více. Sign. nov. N. 191, starší IX. 1496. 1496. 22. června. 441. Brikcí Okřínek zaprodal 1 kopu roč. platu na domě svém žákům do školy za 12 kop míš., které odkázala Markéta Penízková, žáci mají zpívati hodinky o matce boží celý oktáv na Nebevzetí P. Marie. Václav súkenník — purkmistr, Václav Chrt a Václav Fencl, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo

Strana 361
1496. 361 činíme tiemto listem všem vuobec, svědčíce, že předstúpiv — do naší plné raddy — Brikcí Okřínek súsed náš, vyznal jest —, že — prodal kopu platu ročnieho věčného na domu svém i na jeho městišti, kterýž leží v předměstí špitálském vedle Karfa rybáka s jedné a Havla Valentinovic s strany druhé, i na tom na všem, což má, anebo jmieti bude, kostelníkóm kostela sv. Bartoloměje zde v Plzni, za dvanádct kop gr. m., jemu úplně daných —, slíbiv — dotčený plat — platiti každý rok — ne- rozdielně při hodu matky božie na Nebesavzietie beze všeho zadrženie, kterýžto plat kostelníci — mají vydávati žákóm a kumpanóm do školy, kteříž pod mistrovú kázní jsú a oni žáci mají za to zpievati na hod matky božie na Nebesavzetie i za ten celý oktav vedle obyčeje všecky hodiny matky božie. A ty penieze jest na to odkázala paní Markéta Peniezková nebožka. A jestli pak že by již psaný Brikcí atd. (Obvyklá forma braní zá- kladů a vykoupení platu jako čís. 217.) Toho na svědomie — své jsme pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta — božieho tisícého čtyřstého devadesátého šestého, tu středu před sv. Janem Křtitelem Božím. Listina perg. v museu plzeňském 272 165 †34, pečeti chybí. O božiem těle mají dá- Na rubu: „List na kopu platu na hodiny. vány býti. Brikcí Okřínek.“ sign. N. 311. 1496. 3. srpna. Závěť mistra Petra zedníka. Jan Rejsek purkmistr, Václav Chrt a Vavrúšek zlatník, konšelé přísežní a měšťané Nového Plzně, známo činíme — že — mistr Petr zedník, spoluobyvatel náš —, t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé oznamil jest, že má hotových peněz LXVI zl. rýn. a z té summy odkazuje Hanušovi, synu svému, XXIII zl. uher. a dčubu svú černú, plášť kropený a harasovú suknici krátkú, podšitú; it. manželce své odkazuje XX zl. rýn. a šaty i jiné hospodářstvie všecko, it. Linhartovi, příteli svému, II zl. rýn. a tomu lékaři od hojenie téhož pacholíka Linharta 11/2 k. groš., it. kněžím v Černém klášteře na jich potřeby — dvě kopě, it. bratřím Bosákóm též také na jich potřeby II k., it. ostatek té summy — odkazuje napřed na pohřeb svuoj a láznu zádušní — a jestliže by co mimo to zuostalo, to aby rozdáno bylo lidem — potřebným, it. dvoje spínadla střiebrná a prsten svuoj odka- zuje Johanesovi, Colcovu synu, it. jakož má dva zlatá, jeden uherský a druhý rýnský, u Sigmunda řezníka, kteréž jemu za- 442. 46

Strana 362
362 1496. stavil za podružné a ty mají kostelníci vyvaditi, ty odkazuje k Černému klášteru na to stavenie a k tomu puol kopy, kterúž jsú jemu kostelníci dlužni zuostali, a to nádobie, kteréž v huti jest, to také tomu stavenie odkazuje. It. toto jest také rozkázal, jestli že by syn jeho nepřišel sem do Plzně do dvú let po jeho smrti, — tehdy z těch zlatých jemu odkázaných poručníci jeho — mají dáti ješče jednu láznu topiti zádušní a dvě kopě dáti — do Krupky Bosákóm na to dielo a ostatek aby rozdali kně- žím na svaté mše a chudým. — Poručníky učinil jest — Tuomu Colca a Jana Zumra, naše spolusúsedy. — Toho na svědomie své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta božieho etc XCVI°, feria IIII ante Marie Niuis. [Nadpis]: Kšaft mistra Petra zedníka. Kniha závětí N. 223 f. 31. 1496. 4. listopadu. 443. Bernart Urlejch odcházeje na školy pro lepší prospěch učení svého, odevzdává statek svůj svým strýcům k správě. — My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme že — poctivý mládenec Bernart, Urlejchuov syn, oznámil jest nám, že pro svú potřebu a zvláště pro lepší prospěch učenie svého vandrovati chce po školách a hleděti svého dobrého, pokud na jeho věk mladý záleží, a jestli že by jeho pán buoh na té cestě, anebo kdežkoli smrti neuchoval v tom času, dokud sě zase domů nevrátí, všeckeren statek svuoj — porúčí Václa- vovi súkeníkovi a Erhartovi súkeníkovi, strýcóm svým, aby oni, jestli že by jeho pán buoh v tom smrti neuchoval, puolovici — dali na kostely a na jiné skutky milosrdné s raddú a vědo- mím naším a druhú polovici, aby mezi chudé přátely rozdělili — Acta sunt hec a. d. etc XLVI°, fer. VI. post Omnium Sanctorum. Lib. empt. 212 f. 57. 1496. 2. prosince. 444. Farář dal kus louky sousedu svému za to, že dovolil sváděti vodu s fary na své stavení. My purkmistr a radda m. Nového Plzně, známo činíme — že — kněz Jiří, farář náš, s knězem proboštem špitálským a s ně- koliko kněžími, bratřími svými, vyznal, že — s povolením všeho konventu skrze smlúvu dobrovolnú dal — kus lúky —, vedle lúky Mikuláše pekaře, — témuž Mikulášovi pekaři, spolusúsedu

Strana 363
1496. 363 našemu, a za to. — Mikuláš — pustil na sě a na své stavenie krápie, anebo vodu s stavenie farářského, aby ta krápie a voda tak šla na stavenie i na dvuor Mikuláše v časích budúcích. — Actum a. etc XCVI°, fer. VI. post Katerine. Lib. empt. 212 f. 57b. 1496. 2. prosince. Anna Šteflová kramářka zavazuje se dluh svůj Bernartovi v No- 445. rimberce ve lhůtách spláceti. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme —, že vdova Anna Šteflová kramářka, naše spolusúseda, vyznala —, jakož dlužna zuostala — slov. p. Bernartovi, měštěnínu v Norn- berce, CXLI1/2 zl. rýn. a pí Kristině, Bernartově manželce, CXL zl. rýn., summa toho činí dvě stě osmdesát a 11/2 zl. rýn., že o ten dluh — smlúvu přátelskú učinila s Krištofem řeč. Birge, obyvatelem Nornberským, mocným poslem téhož Bernarta a man- želky jeho — tak, že ihned — zaplatila — XXX zl. rýn., a jakož praví, že jest poručila Kašparovi Fránovic položiti v Nornberce jejím slovem XXX zl. rýn., jestli že nejsú položeny, tehdy ješče má spuosobiti, aby byly položeny p. Bernartovi v jeho moc do jarmarku našeho puostnieho najprv přieštího a při tom času má Šteflová — zaplatiti XXI1/2 zl. rýn. a potom ostatek, totižto dvě stě zl. rýn. má — zaplatiti —, it. na sv. Bartoloměje naj- prv přieštieho má dáti XXXIII zl. rýn. a XVI gr. m., it. na jar- mark puostní Reminiscere potom přieští opět XXXIII zl. rýn. XVI gr. a potom vždy na sv. Bartoloměje XXXIII zl. rýn. XVI gr. m. a o puostním jarmarce tolikéž, až do vyplněnie té všie sumy —. Dokudž by ten dluh nebyl zaplacen —, zastavuje duom svuoj — vedle Bernáška a Rochlovce — Bernartovi z Nornberka a manželce jeho takovú mierú, jest-li že by této smlúvě dosti neučinila —, tehdy má povinna býti všecken dluh po jednú vyplniti — a p. Bernart s manželkú svú mají jmieti — právo přede všemi jinými věřiteli i domácími i hostmi v ten duom sie uvázati — Acta sunt hec anno domini ete LXXXXVIto, fer. VI. post festum s. Andree apostoli. [Nadpis]: Zápis na duom Štefflové kramářky pro dluh. Lib. empt. 212 f. 58. 1496. 14. prosince. Markéta z Rožmitála činí mocné pořízení o listech, svědčících jí 446. na summu 4500 zlatých uher. na úřad domažlický. Vykonání 46*

Strana 364
364 1496. všeho svěřuje konšelům města Plzně, jimž mimo jiné nařizuje, aby v Plzni vystavěli špitál svt. Jana Křtitele. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Poněvadž rozum ukazuje i písmo svaté svědčí, že rozmnožovánie služby božie veliká věc jest, a ktož to v pokoře svaté a v milosti buoží činie, jistě bez hojné odplaty od Buoha všemohúcieho nikoli nebude, tu dokonalú a plnú vieru, jistú naději majíc, já Markéta z Rožmitála etc., ačkolivěk v kázni buoží a v nemoci veliké ležíc, však proto z daru božieho při dobrém rozumu a paměti jsúc, známo činiem tiemto listem všem vuobec, nyněj- ším i budúcím, jakož mám listy a majestáty královské od ne- božky paní Kateřiny z Pecky, máteře mé milé dobré paměti, mně odkázané a dané na summu puol páta tisíce zlatých uher- ských, v nich zapsanú na úřadu domažlickém, jakož pak ti li- stové a majestátové sami v sobě to šíře ukazují a svědčí, na kteréžto listy a majestáty já nadepsaná Markéta etc. udělala sem dobrú vuoli po mé smrti urozenému pánu panu Henrichovi z Švamberka etc., manželu mému milému a dětem jeho vlast- niem, kteréž by s manželkú svú vlastní podle řádu křesťan- ského jměl, to znamenitě v tee dobré vuoli ohradivše a vy- mluvivši, kamž bych kolivěk aneb komu kolivěk na zádušie, neb jinam dále po jeho a dětí jeho vlastních smrti nadepsanú summu zlatých, aneb ty listy a statek odkázala a dala, tam a tu aby to vydáno a obráceno bylo, i protož já nadepsaná Mar- kéta z Rožmitála takto o tom rozkazuji a řiedím a chci jmíti: Najprvé hned po smrti pana Henricha, nadepsaného manžela mého a dětí jeho vlastních, kteréž by s manželkú svú vlastní jměl, činím tiemto listem mocné poručníky nadepsané summy a listuov i statku mého, múdré a opatrné pány, purkmistra a radu města Nového Plzně, nynější i budúcí, a chci aby hned po nadepsaného pana Henricha a dětí jeho smrti summa svrchu- psaná zlatých, jim již jmenovaným poručníkóm vydána byla v jich moc od přátel nedielných již jmenovaného pana Hen- richa, manžela mého, aneb od toho, ktož by ji kolivěk jměl, aneb u kohož by kolivěk byla, a oni nadepsaní poručníci budú jmíti a mají plnú moc i právo, z té summy zlatých nadepsané každého upomínati a toho jako svého vlastnieho dobývati. A když nadepsaní poručníci tu summu svrchupsanú v své moci jmíti budú, tehdy já nadepsaná Markéta z Rožmitála rozkazuji tiemto listem, aby ji obrátili a naložili na tyto věci, jakož se

Strana 365
1496. 365 teď hned v dole píše: Najprvé aby z té summy zjednáno aneb koupeno bylo miesto v městě Novém v Plzni, aneb blízko od města, kdež by se nadepsaným poručníkóm najlépe zdálo, na tom miestě aby ustaven byl špitál ve jméno milého svatého Jana Křtitele buožieho, takovýmto obyčejem, najprvé kostel ke cti a k chvále milému pánu Buohu a svatému Janu Křtiteli, neveliký, ani velmi malý tak, co by v něm třie oltáři mohli uděláni býti a při tom kostele aby udělán byl duom chudým k bydlení a také druhý malý domček kaplanský, se všemi po- třebami, v němž by slušně kaplan špitálu toho bydleti mohl, a ten kaplan aby byl k velikému oltáři toho špitálu a tomu kaplanu aby platu bylo kúpeno a zpuosobeno ročnieho patnáct kop grošuov českých a on aby sám sobě světlo a víno k službě boží jednal. Také rozkazuji aby zpuosobeno a zjednáno bylo od nadepsaných poručníkuov, aby každé suché dni v pátek mše svatá zádušnie zpievána byla a sloužena byla v tom špi- tále, a tu za mě pána Buoha prošeno bylo a za nadepsaného pana Henricha, manžela mého milého, a za všecky z našich roduov sešlé z tohoto světa, a tak aby každú sobotu v tom špitále mše svatá aby zpievána byla a slúžena milee panně Mariji ke cti, ve jméno jejieho svatého na nebesa vzetí a tu- zpievat těch mší v suché dni i v sobotu aby přicházeli žáci někteří ze školy aneb jiní literáti, ježto by se k tomu hodili a za to by jim plat zpuosoben byl a zjednán, pokudž by se nadepsaným poručníkóm slušné zdálo, aby za jich práce dosti učiněno bylo. Také rozkazuji aby z té summy kališi i ornaty i jiné potřeby k službě buoží kúpeny a zjednány byly do toho špitála, pokud potřeba káže; také rozkazuji aby z tee nadepsané summy vydáno bylo tu v Plzni padesát zlatých a na Bechyni padesát zlatých a do Horaždějovic dvadceti zlatých a do Ta- chova dvadceti zlatých vše uherských do bosáckých klášteruov a ty summy zlatých aby hned vydány byly prokurátoróm nade- psaných bosáckých klášteruov, aby oni to obrátili s kardianuov těch klášteruov radú na bosácké potřeby; item rozkazuji aby z tee nadepsané summy vydáno bylo na Bor do města k vol- táři svatého Jana Křtitele buožieho, kterýž jest u fary v ko- stele svatého Mikuláše, sto zlatých uherských a za to aby při- kúpeno bylo platu kaplanského k tomu oltáři, pokudž bude moci za to kúpeno býti, neb jinak aby těch sto zlatých vydáno nebylo, leč by to ujištěno bylo nadepsaným poručníkóm od pana Borovského, aneb měštan toho města, aby plat za to kúpen

Strana 366
366 1496. byl k tomu oltáři a jinam nikam aby ti zlatí obráceni nebyli; item rozkazuji za ostatek nahořepsané summy zlatých, což ko- livek ostane po nadepsaných věcech, kteréž sem rozkázala, za to za všecko aby duochodové a platové kúpeni a zjednáni byli k tomu špitálu a na to chudí lidee živeni, chováni i odie- váni byli podle potřebnosti; než toto ješče rozkazuji, aby každý rok v tom špitáli na den svatého Jana Křtitele zpievaná mše zpievána byla a k tomu aby odjinud pozváno bylo šest kněží a tu aby slúžili na ten den mše svaté a při obědě aby na- krmeni a napojeni slušně byli z duochoduov špitálských a každému z nich aby český groš dán byl, a za to prosím nade- psaných poručníkúov, aby to zpuosobili, aby na den svatého Jana Křtitele posvícenie v tom špitále bývalo; také za to prosím s pilností nadepsaných poručníkuov, což budú moci, z duochoduov špitálských každý rok almužny svaté aby udělovali do klášteruov bosáckých; item toto také znamenitě rozkazuji, aby každý rok z duochodouv špitálských kúpena byla dva postavy sukna za čtyři kopy grošuov českých a kdež by se nadepsaní poručníci v mě- stečkách aneb ve vsech doptati mohli chudých spravedlivých lidí těch, ježto by se styděli žebrati, těm aby to sukno ve jméno božie aby rozdáno bylo; item rozkazuji, aby každý rok jednú tu v městě v Plzni lázna zádušnie topena byla z duo- choduov toho špitálu. Item jestli že by se pak přihodilo, že by nadepsaný úřad domažlický od častopsaného pana Henricha, nebo dětí jeho vyplacen nebyl před jich smrtí a ta summa zla- tých nadepsaná že by po jich smrti ještě byla na listech, mně od nebožky panie máteře daných a odkázaných tak, jakož nynie jest, tehdy já častopsaná Markéta z Rožmitálu na ty na všecky listy nadepsaným poručníkóm dávám tiemto listem svú plnú a svobodnú vuoli dobrú, aby oni mohli ty listy v svú moc vzíti a jich dobývati, u kohož by kolivěk byly a majíc je, jich užívati k nadepsanému záduší, a úřad ten domažlický držeti a jeho k tomu záduší teež užívati. A jestli že k tomu přijde, že oni toho úřadu v držení budú, tehdy rozkazuji, aby oni nade- psaní poručníci ty duochody berúc, poněkud nakládali na sta- venie toho špitálu a kostela, a poněkud aby se tu také služba božie a milosrdní skutkové dáli a chudí chováni byli, a poněkud také aby summy napředpsané vyplňovány byly, jakožto pak rozumu nadepsaných porúčníkuov porúčiem, věříc jim, že to opatřie, pokudž budú rozuměti najlép; také rozkazuji, když by nadepsaní poručníci úřad domažlický drželi, aby těch luk aneb

Strana 367
1497. 367 tee pusté vsi, kteráž se drží od kláštera pivoňského k úřadu domažlickému, neužívali, než aby toho nechali užívati převo- rovi a konventu kláštera pivonského. A když by od nadepsa- ných poručníkuov úřad domažlický vyplacen byl a jim ta summa nahořepsaná, to jest puol páta tisíce zlatých uherských, v moc přišla, tehdy nadepsaní poručníci mají tu summu tak na to naložiti, jakož se o tom napřed široce píše. I protož já často- psaná Markéta z Rožmitála vás milí páni Plzeňští, nynější i bu- dúcí, kteříž pak kolivěk při tom času živi budete, za to s pil- ností prosím, což jsem kolivěk v tomto listu rozkázala a za- psala, že to tak všecko v skutku naplníte, pokudž najdále roz- uměti a moci budete, jakož vám toho úplně věřím, ješto mú vieru k sobě skutečně muožete dobře znáti a vám milí páni Plzeňští, nynější i budúcí, mocně ten špitál porúčiem, i to ka- planské podacie v něm, abyšte vy tiem mocně vládli a milého Buoha za mne prosili budúcně a věčně. Tomu na svědomí pečeť svú vlastní s mým jistým a celým vědomiem a přizná- niem kázala sem přivěsiti k tomuto listu a pro dalšie a širšie svědomie prosila sem urozených pánuov, pana Zdeňka z Švam- berka a na Rokycanech, a pana Děpolta z Lobkovic a na Do- bříši, a urozených panoší Oldřicha Smrčky ze Mnichu, Jana Ličky z Šontálu, Zdebora z Přečiny, toho času purkrabie na Boru a Jiříka z Wideršperku a v Souměři, že jsú své pečeti k mé prosbě na svědomí sobě bez škody přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta buožieho tisícého čtyřstého de- vadesátého šestého, tu středu po svaté panně Luciji. Sit nomen domini benedictum, amen. Z konfirmace krále Vladislava ze dne 14. září 1512 na Bu- díně, v museu plzeň. Stručný regest odkazu tohoto uvádí Plachý v Pam. Plzeň. 32. Odkaz tento nebyl nikdy uskutečněn a proto též špitál sv. Jana Křt. nebyl vystavěn v městě. 1497. 20. ledna. Rada městská schválila snesení řemesla pekařského o pečení preclů 447. a chleba. Anno domini MCCCCXCVII, fer. VI. post. s. Antonii svo- lení stalo se přede pány v plné raddě v řemesle pekařském, aby polovice pekařuov tento puost přieští pekli precle toliko a jiného chleba žádného přes puost, a ti aby sobě čeleď zjednali dostatečně a opatřili sě tak, aby mohli té obci dosti precluov napéci bez nedostatkuov a zvláště o jarmarce aby žádný ne-

Strana 368
368 1497. dostatek nebyl, a toho jich svolenie páni jsú potvrdili v plné raddě a toho schválili a volili jsú k tomu těchto šest duole psaných, aby letos pekli preclíky a jim přikázali v plné raddě aby sě zachovali, jakož svrchupsáno stojí, pod uvaro- váním hněvu panského a pokuty. A jsú tito: Mikuláš pekař, Jakub Dúpovec, Václav, Rozvorová, Zíka a Kubík proti Bosá- kóm, a což sě jiných dotýče kromě těch nadepsaných, ti mají jiný chléb všelijaký péci a chudině poslúžiti všelijakým chle- bem ten celý puost, což který umie, buďte svietky, špiclíky, anebo cožkoli umějí, aby pekli, a vsiez rok těch šest nadepsa- ných též také přes puost mají jmieti svobodu péci chléb, jakýž umějí a jiní pak vedle rozeznánie panského, kteří k tomu budú voleni, mají péci preclíky a jiného chleba žádného. Stalo sě to svolenie léta a dne, jako svrchupsáno stojí. Z registru causarum N. 39. p. 39. 1497. 29. března. Závět Petra Runděje. Bláha Hořovský, purkmistr, Jiřík zlatník a Jiřík Brúšený, konš. přís. a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že Petr Runděj, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé oznamuje dluhy, jimižto jemu lidé povinnovati jsú: it. Duchek — III k. gr. bielých, dva zlatá rejnská a dva uherská; it. Rešík XLVIIII groš. puojčených; it. Hradecký sto groš puoj- čených a ženě jeho osm gr., it. Markovi zahradníku XIIII gr., it. Sichra tenetur II kbelce žita a tři kopy dochúv; it. Janek kožišník na hrázi VI k. gr. m. a byl při tom pan Bláha Neustup, Rokycký kovář, a Burian z Olevce; it. Smolák v Koto- rovech tenetur III k. gr. minus I groš; it. Hromada v Dudlevcích XVI gr., it. Michal Přibyl v Liticích I k., it. Mikšice XVIII gr., it. Václav Girsuov pastorek sto groš. za krávu; item toto také oznámil jest, že on dlužen jest bratru svému dvě kopě, a že nevie, by komu jinému co dlužen byl; it. z statku svého odkazuje k sv. panně Markétě do Černého kláštera IIII k. gr. m. a bratřím Bosákóm — IIII k., it. k sv. Bartoloměji — X k. a ostatek všeho statku svého — odkazuje — Luciji, man- želce své — Poručníky učinil jest — Jíru Voldana, bratra svého, a Duchka súkeníka — Tomu ku pevnosti pečeti své k tomuto listu jsme přivěsili. Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého sedmého, v středu po hodu velikonočním. [Nadpis]: Kšaft Petra Runděje. Kniha závětí N. 223 f. 32. 448.

Strana 369
1497. 369 1497. 4. května. Závěť vdovy Anny Randové. 449. Prokop Malsa, purkmistr, Václav Fencl a Mikuláš pekař, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — vdova, Anna Randová, — t. s. p. r. — u. j. —: Item najprvé na Černý klášter na dielo odkazuje XV k., it. na faru na opravu božieho domu X k., it. chudým do špitála na sukno VI kop., it. na bosácký klášter — XV k., it. týmž bratřím Bo- sákóm na vosk a na svaté mše X k., it. na sukno Bosákóm VII k., it. Šrámkovi mlynáři do Beňovsi V k. a Dorotě, dceři jeho, s postel šatuov dobrých a ženě jeho blány králíkové; it. k uobci na městské dielo — III k., it. žákóm do školy, aby Salue zpievali po její smrti, — 1 k., it. sestrám Bosakyniem I k., it. Kozovi, hospodáři svému, II k., it. Havlovi Nemluvnému blány liščí na dčubu; it. témuž Nemluvnému a manželce jeho odka- zuje lúku svú a oni aby každý rok z toho zpuosobili, dvě lázně zádušní aby byly ztopeny — a vždy španda při tom dávána byla po dvú kbelcích; it. Nemluvné Štěpánové — duchnici malú, dčubku černú a truhlu i kortinu nad ložem; it. kněžím do Černého kláštera — duchnici a tři prostěradla plátenná a podušku, it. misky své a konvice cínové odkazuje Šrámkové a Nemluvné spolu, — it. Maretě Bláhové odkazuje plášť, pol- štářík a podušku a c . k., it. jiné hospodářstvíčko odkazuje Šrám- kovi, it. Erazímovi dluh jeho odpúští, it. Škvarkovi IIII k. od- púští a tři kopy aby dal poručníkóm —, it. Václav pekař dlužen jest jí V k., it. Koza mlynář tenetur ješče XL k. a to jmá vypl- niti v 11/2 létě —; it. což by pak kolivěk zuostalo — statku jejieho, to mají poručníci — na chudé obrátiti — Poručníky učinila jest — Petra Kozu a Havla Nemluvného —. Toho na svědomie své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta bo- žieho M'CCCCXCVII', ve čtvrtek na božie vstúpenie. [Nadpis]: Kšaft Anny Randové. Kniha závětí N. 223 f. 32b. 1497. 31. května. Rada městská postoupila domek zádušní zákonicím sv. Františka. 450. Anno domini etc XCVII°. feria IIII. infra Octauas corporis Christi ku prosbě a žádosti velebného otce Jana biskupa a jiných bratřie Bosákuov dali jsú páni v plně raddě k tomu své povo- 47

Strana 370
370 1497. lenie, aby domek zádušní1), v kterém jsú zákonice třetieho zákona s. Františka, budúcně jiný žádný, ani mužského ani žen- ského puohlavie, aby tu nebydlel mezi nimi, kdož by nebyl téhož zákona. A to jsú přiřekli s povoleniem všie raddy nadepsanému knězi biskupovi a bratřím Jan Rejsek purkmistr t. č. a Václav súkenník, starší konšel tohoto města. Actum, ut supra. Z knihy rozepří N. 39 p. 39. 451. 1497. 14. června. Závět Kateřiny Školové. Jan Rejsek purkmistr, Jiřík zlatník a Mikuláš pekař, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že — Kateřina Školová, naše spoluobývajiecí, — t. s. p. r. — u. j. —: Item dvěma dětem svým odkazuje šestadvaceti zl. uher. spolu a dievčičce zvláště — přes to s postel šatuov najlepších, a to všecko aby Jan Škola, muž její, vydal k věrné ruce Vá- clavovi Fenclovi, spoluměštěnínu našemu až do dětinských roz- umných let. A jestliže by kterého z nich buoh smrti neuchoval, — diel jeho spadni na druhé; pakli by obuov dětí buoh neuchoval, tehdy zase spadnúti má na Jana Školu, muže jejieho; it. do fary k sv. Bartoloměji — kopu, it. rozkazuje, aby po její smrti do Černého kláštera zpuosobeno bylo, aby slúženy byly XXX mší za její duši; it. u Bosákuov též aby XXX sv. mší bylo zpuoso- beno za její duši a předkuov jejich duše, it. Klechovi rybákovi odkazuje krávu; it. — aby lázna zádušní ztopena byla jednú po její smrti za její duši, it. máteři své odkazuje blány nové a hedbávník, it. ostatek všeho statku svého — odkazuje Janovi Školovi, manželu svému — Poručníky učinila jest — Jana Školu, manžela svého, — a Václava Fencle —. Toho na svě- domie své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého sedmého, tu středu před sv. Ví- tem, mučedlníkem božím. [Nadpis]: Kšaft Kateřiny Školové. Kniha závětí N. 223 f. 33. 1) Jest to dům č. 151 v Andělské ulici, který se v letech 1439. 1447. 1454. jmenuje domem chudých jeptišek, (d. pauperum monialium), od r. 1461 pak domkem zádušním.

Strana 371
1497. 371 1497. 1. července. Rozhodnutí v rozepři kláštera svt. Ducha v Plzni s obcí plzeňskou 452. o plat, který druhdy obec Václavovi, biskupu Nikopolskému, platila. V té při mezi konventem kněžími zákona Predikatoruov z Plzně, z kláštera sv. Ducha z jedné, a mezi měšťany Plzenskými z strany druhé, kdež tiž mnišie vinili jsú je Plzeňské praviece, že jsú jim povinnovati ten plat platiti, který jsú sě zapsali panu Vá- clavovi, někdy biskupu Nikopolenskému a panu Janovi, bratřím vlastním 1), platiti, jmenovitě čtyři kopy gr. č. a též z nějaké lúky při témž městě vinili je Plzenské, a na to ukázali list Plzeňských, svědčící na týž plat. Proti tomu Plzeňští odpierali praviece, že sú toho platu Plzeňští, ani jich předkové témuž klášteru nikda neplatili, že jest to list promlčelý a starý, a že naň žádné dobré vuole nemají vedle jeho zněnie. Tu král JMt se pány radú svú takto ráčil o tom rozkázati: Poněvadž ten list toliko biskupu a bratru jeho svědčí a ktož by s jich dobrú vuolí ten list jměl, a oni kněžie toho listu s dobrú volí nemají, ani jim ten plat jich konventu svědčí v témž listu, i jest to list promlčelý a žádné moci nemá a nejsú Plzeňští toho platu témuž konventu povinnovati dávati, ani té lúky postúpiti. Actum in camera sabbato post Petri et Pauli, M'CCCC'XCVII°. Nadpis]: Výpověď královská o list na obciznu. Ze Stehl. knihy privilegií městských č. 154 f. 16. — Otištěno v Archivu čes. X. 486 č. 875. 1497. 3. července. Obci m. Rokycan zakazuje se odbývati výroční trh, poněvadž jest 453. ke škodě výročního trhu sv. Bartoloměje v Plzni. V té při mezi měšťany Plzeňskými z jedné a Rokyckými z strany druhé, jakož tiž Plzenští vinili Rokycké, že by tiž Rokyčtí jměli výsadu na jarmark ke škodě jarmarku Plzeňských a proti jich starodávným výsadám a při tom jarmarku že by clo neobyčejné brali, proti tomu Rokyčtí odpierali jsú, že by na ten jarmark výsadu od krále JMti jměli, při té prosiece býti 1) Viz zápis z r. 1390. 25. ledna v Listáři. I. č. 158. Václ. bisk. Nikopolského a bratra jeho Jana, kteří ještě s Pešíkem a Otíkem z Ko- márova zapsali klášteru 21/2 k. platu na Tatiné a 11/2 k. na Komárově, ale v listě nečiní se zmínky o obci a podobně i o louce. Že by plat ten snad byl později převeden na m. Plzeň, též není známo. 47*

Strana 372
372 1497. zachováni. Tu král JMt se pány, radú svú, takto o tom rozká- zati ráčil: Poněvadž ta výsada JMti jest ke škodě výsadě staro- dávní jich Plzeňských, kterú jsú okázali ciesaře Karla 1), že ten jarmark JMt Rokyckých zdvihá, než chtie-li Rokyčtí toho ob- darovánie JMti užíti, aby sobě ten jarmark volili dvě nebo tři neděle potom, jakž jim zdáti [se] bude, než cla aby v branách ani na silnicích neb mostech potud aby viece nebrali tiem ma- jestátem. Actum in camera feria secunda ante Procopii, M'CCCC XCVII°. [Nadpis]: Výpověď královská o jarmark rokycký. Ze Stehlík. knihy priv. měst. č. 154 f. 16. 1497. 6. července. 454. Pí Anna Šafránková prodala na domě svém plat roč. 14 k. 17 gr. I peníz míš. Václav Fencl purkmistr, Václav súkeník, Jan Jílek, Matěj Poběžovský, Šimon Blažkuov, Jan Rejsek, Jan mlynář, Jiřík zlatník, Prokop Malsa, Mikuláš pekař, Jiřík Brúšený a Bláha Hořovský, konšelé přísežní města Nového Plzně, známo činíme —, že — ur. paní Anna Šefránková z Putnova, spoluměšcka naše, — prodala čtrnádcte kop gr. platu ročnieho — a sedm- nádcte gr. a jeden peniez na míšenský mečový groš počítajíce, aneb sedm kop gr. bielých čes. a osm grš. a čtyři penieze če- ských bielých peněz, pražského rázu, jmenovitě po čtrnádcti kopách jednu kopu gr., a to na domu svém,2) kterýž leží vedle Krištofora3) a Václava Chlupatého 4) a to za dvě stě kop gr. míš. mečových, anebolito za sto kop gr. čes. praž. rázu, ur. paní Hedvice z Domašiček a slov. Matiášovi, manželu jejiemu, kteréžto penieze paní Anna — hotové vzala, slíbivše — ten plat — rozdielně platiti při sv. Havle — a při sv. Jiří tolikéž —. Pakli by paní Anna — platu kterého nedála etc. (Obvyklá forma braní základů a hojení se za škody pomocí konšelskú na domě pí Anny s výminkou možnosti výplaty toho platu.) — Acta sunt hec a. d. etc. LXXXXVII., fer. VI. post festum s. Procopi con- fessoris, patroni Bohemie. Lib. empt. 212 f. 60. 1) Viz privilegium č. 87. List. I. z r. 1363, 1. května v Praze dané 2) Dům č. 139. na náměstí v II. čtvrti. 3) Č. 138. 4) Č. 140.

Strana 373
1497. 373 1497. 14. srpna. Závěť Václava Čermenského. 455. My purkmistr — Václav súkeník, Jan Rejsek a Jiřík Brú- šený, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Václav Čermenský, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. — : Všeckeren statek svuoj — odkazuje — Do- rotě, manželce své —, it. když manželka jeho duom prodá, — tehdy dáti má — bratru jeho pět kop gr. m., it. co sě pak dluhuov dotýče, tak jest pověděl, že o nich o všech paní Do- rota — tak dobře vie, jakožto on sám —. Poručnici učinil jest — manželku svú — a jí k radě přidal jest — Václava Hodoně —. Tomu k pevnosti — své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu. Dán léta — tisícého čtyrstého devadesátého sedmého, ten pondělí k hodu na Nebesavzití matky božie. [Nadpis:] Kšaft Václava Čermenského. Kniha závětí 223 f. 33b. 1497. 17. srpna. Závět Bernarta mladého. Petr Fráňa, purkmistr, Václav súkeník a Matěj kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Bernart mladý —, t. s. p. r. — u. j.: Najprvé toho statku svého odkazuje na kostel sv. Bartoloměje na faru V k. gr., it. na klášter matky božie k Bosákóm V k. gr., it. na Černý klášter na to stavenie také V k. m., it. jiný všecken statek svuoj — odkazuje — paní Markétě, manželce své, — aby z toho statku — paní Markéta, anebo ktož by kolivěk ten statek po ní držel, zjednali —, aby každý rok jednú byla lázna zádušní ztopena a španda rozdávána a k tomu XXX mší aby slúženo bylo každý rok, za duši jeho i za jeho přejších duše a to do XX let plných —; it. jakož mátě jeho nebožka puojčila byla Holubovi, lazebníkovi někdy deseti kop, kterýchžto X k. Šesták ješče drží a lázny zádušní topí, jestliže by jich držeti nechtěl a dal jistinu, tehdy odkazuje těch X k. na skutky mílosrdné, it. žádosť jeho jest, aby manželka — tu bábu přietelnici jeho smrti poctivě dochovala v tom statku jeho —. Poručnici učinil jest [manželku svúj. — Toho na svědomie své jsme pečeti dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta — etc. XCVII°, ten čtvrtek po na Nebesavzetí matky božie. [Nadpis]: Kšaft mladého Bernarta. Kniha závětí 223 f. 31b. 456.

Strana 374
374 1497. 1497. 13. října. (V Plzni.) 457. Rada m. Nov. Plzně svěřuje správu oltáře sv. P. Barbory ve far- ním kostele cechu zámečnickému, brnířskému a nožířskému. Ve jméno boží amen. My purkmistr a radda města No- vého Plzně známo činíme tímto listem obecně všechněm, kdež koli čten nebo čtoucí slyšán bude, že žádost majíce aneb chtíce, aby to nadání a vyzdvižení oltáře milé svaté Panny Barbory v kostele svatého Bartoloměje v naší faře v časích budoucích nezahynulo, ale aby k věčné památce duší těch, jichžto na- dání jest, zůstalo, a čest a chvála při tom oltáři aby nebyla umenšena, než den ode dne více a více se rozmahala, s do- brým rozmyslem a zdravou raddou všech nás, i tudíž s volí a vědomím vší obci poručili sme a poddali sme, poručujem a poddáváme mocí tohoto listu k spravování mocnému budoucími časy oltář nadepsaný a všecky puožitky a důchody se vším příslušenstvím i to právo své, kteréž spravedlivě přišlo jest na nás, poněvadž podací téhož všickni minuli sou a po trojím provolání v kostele zjevně učiněném, žádný se optati nemohl, a to poctivým řemeslům zámečníkům, brnieřům a nožieřům, i tomu všemu cechu nebo bratrstvu jich, kteréž řádně zacho- vávají až dosavád, nynějším i budoucím, tak aby starší téhož cechu nebo bratrstva od nás a našich budoucích řádně usta- vení, již dotčený oltář se vším příslušenstvím jeho spravovali a řídili, jakožto mocní poručníci a řiditelé téhož záduší, s vě- domím všeho toho cechu a bratrství. Také chtěl-li by kdož koli jiný dobrým oumyslem plat koupiti nebo jiné věci nadati k tomu oltáři předpsanému, v tom mají povolni býti a jim toho přáti, a cožkoliv nadáno jest ve jméno boží a svaté Panny Bar- bory, anebo potom nadáno bude, to tak opatřiti mají, aby ni- žádným obyčejem, ani mocí, ani kterým právem duchovním ne- boližto světským nebylo odtrženo, ani odjato vedle vší možnosti své věrně a pravě, a což budou moci nejvíce přičiňovati a ižádným obyčejem neumenšovati. Však při tom sobě znamenitě vymiňujem a pozůstavujem právo podací téhož oltáře, když by nás kdo, ješto by k tomu hodný byl, pro pána boha prosil, abychom pravo plné jměli, dáti jemu praesentací vedle řádu a obyčeje a to s vědomím těch řemesel svrchudotčených a toho bratrstva nadepsaného, jakž pak při jiných řemeslích a oltářích téhož kostela při mnohých užíváme a užívali sme až dosavad, jakožto poručníci nejvyšší bez překážky. Toho všeho na svě-

Strana 375
1497. 375 domí, na pevnost i na jistotu pečeť naši městskú s plným naším vědomím dali [sme] přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán léta od narození syna božího tisícího čtyřstého devadesátého sed- mého, ten pátek před svatým Havlem. [Nadpis v knize]: Přípis listu od pana purkmistra, pánův města tohoto, v něm zejmena doloženým řemeslům daného, jenž v sobě obsahuje plné postoupení správy a opatrování oltáře svaté Panny Barbory v kostele farním týmž řemeslům. Z pozdější opisu zachovaného v knize cechu zámečnického a j. v čes. zem. museu v Praze, f. 7. — Fol. 8 jest překlad německý téhož zápisu. 1497. (19. list.) Na Krumlově. Petr z Rožmberka vyzývá N. N., aby se dostavil k sjezdu 28. list. 458. do Plzně. Petr z Rožmberka etc. Službu svú vzkazuji urozený pane a bratře milý. Mám se sjeti s rytířstvem a městy kraje plzenského v Plzni ten outerý po sv. Kateřině [28. listopadu] nejprv příští a tu s nimi o pilné a znamenité věci mluviti a jednati mám. Prosím Vás, abyšte na ten den také do Plzně přijeli, neb jsem k tomu také některé pány obeslal, kdežto s raddou jich i vaší ty věci, kteréž pilné a potřebné jsou, jednati budu, věřím vám, že toho nikoli ne- obmeškáte pro dobré krále, pána našeho i také koruny této. Ex Krumlov anno etc. 97. Kníž. archiv v Třeboni lit. J. T. 3. 322. — V témž rukopise list p. Petra 1497. fer. IV. in vigilia s. Andreae (29. list.) ex Pilzna, jenž na město nejmenované byl poslán. 1497. 1. prosince. Jan Hrubý, měšt. plzeň., prodal 1/2 kopy roč. platu křížovníkům 459. farního kostela. Petr Frána purkmistr —, Václav Urleych a Matěj Pobě- žovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že předstúpiv — do plné rady naší — Jan Hrubý, spo- lusúsed náš, a vyznal jest —, že — prodal puol kopy platu roč. na domu svém i na jeho městišti, kterýž leží vedle Matěje Pše- ničky z jedné a Kašpara Šocha z strany druhé, i na tom na všem, což má —, kněžím křížovníkóm, kteříž jsú u faráře na- šeho —, za pět kop gr. míš. —, jemu úplně zaplacených —, kteréž

Strana 376
376 1497. odkázal nebožčík Prokop Reš na circuit, kterýž se každý pátek za duše mrtvých děje, kterýžto plat — slíbil — Jan Hrubý — platiti každý rok — na sv. Jiří — patnádct grošuov a na sv. Havel — tolikéž —. A jestliže by již psaný Jan Hrubý s svými dě- dici atd. (Obvyklá forma braní základů a vykoupení platu jako při čísle 217). Toho na svědomí — své jsme vlastní pečeti dali přivě- siti k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřstého devadesátého sedmého, ten pátek po svaté Kateřině panně. Listina pergamenová v museu plzeňském 321/121 † 24, pečeti chybí. Na rubu: „List na 5 kop kněžím u faráře na circuit na Jana Hrubého.“ Sign. N. 192. 460. 1497. 4. prosince. Závět Bláhy z Radobyčic. Léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého sedmého ten pondělí na den sv. panny Barbory učinil kšaft — Bláha z Ra- dobyčic před Martinem písařovic a Jakubem Budeckým, měšťany plzeňskými, ode pánuov k tomu vyslanými a před staršími toho času v Radobyčicích a to takovýmto spuosobem: Item najprvé odkazuje rybník hořejší Jírovi, Matějovi Pšeničkovi a Riehovi, synóm svým, it. Jírovi zvláště — krávu, pět ovec a dva kbelce pšenice a dva žita, it. Pšeničkovi též — krávu, pět ovec a dva kbelce pšenice a dva žita, it. Řiehovi také krávu, pět — ovec, dva kbelce pšenice, dva žita, it. na kostel do Litic kopu gr. míš., it. do Mnichového Borku Káči, přietelnici své, kopu gr. míš., letos na sukni a na druhé léto druhú kopu, it. Jírovi odkazuje loučku na Hluboké, it. Václavovi odkazuje dě- dictvie všecko — a tu aby mátě s ním byla, pakli by s ním zbýti nemohla, aby jí z toho statku — vydal pětmezcietma kop grošuov a krávu a s postel rúcha, it. Mikulášovi, bratru najmladšiemu, z toho statku aby vydal XXX k. groš. míš. ve třech letech — po deseti kopách. Acta sunt hec anno et die, ut supra. [Nadpis]: Kšaft Bláhy z Radobyčic. Kniha závětí 223 f. 34.

Strana 377
1497. 377 1497. (B. d. a m.) Rytířstvo a města král. z Plzenska a Prachenska vstupují k ochraně 461. své ve spolek. Léta bož. 1497 rytířstvo 1) a města král. krajů plzenského Plzeň, Klatovy, Domažlice a Stříbro, a kraje prachenského Písek, Vodňany a Sušice, koupili od p. Wolfa z Janovic za 16.000 k. zámek Risenberk se všemi silnicemi společně a ne- rozdílně. 1. Zámek má býti se svolením krále všem vložen v desky zemské a kdyby to nemohlo býti, tehdy Wolf z Janovic má jej vložiti pro rytířstvo těch krajů. 2. Zámek bude otevřen vždy jak rytířstvu tak i městům jmenovaným. 3. Zápis rytířstva z Plzenska má uložen býti v Plzni, z Prachenska v Písku, měst z Plzenska na Roupově a měst z Prachenska na Winterberce. 4. Vrchní správu toho zboží a záležitostí mají vésti čtyři starší, po dvou volení na dvě léta z každého kraje. 5. Na zámek do- sazen bude hejtman, který zámek k společné ruce rytířstva i měst držeti a chovati bude. 6. Členové tohoto sdružení se za- vazují, že nedopustí lidem poddaným hráti v kostky, 7. Ani rytíři ani města svým hostům nebudou dávati více jídel k ve- čeři než šest a k obědu než sedm, mazance a ovoce v to nepo- čítaje. 8. Zlodějů a lupičů mezi sebou trpěti nebudou. 9. K sobě na vzájem chtějí se přátelsky chovati, a kdyby kdo z nich dru- hému hanu neb křivdu učinil, tedy starší to mají rozsouditi. 10. Měl-li by kdo z nich před soudem zemským co činiti, tehdy ti z rytířů, kteří jsou členy spolku tohoto a budou při soudě též, mají zmíněného podporovati. 11. Nedopustí, aby kdo válku v kra- jích těch spůsobil, a kdyby přece kdo to z nich učinil, tedy starší mají jej vsaditi do vězení na Risenberce a kdyby starších neuposlechl, tedy propadne hrdlo i statek svůj. 12. Kdyby válka vznikla v zemi, tedy rytíři spolku tohoto mohou se s ro- dinami svými do kteréhokoli z měst výše jmenovaných odstě- hovati. 13. Silnice nýrskou, kdynskou, stříbrskou a teplskou budou opatrovati, aby se kupcům a formanům škody nedály. 14. Aby summu kupní sehnali, tedy ukládají si rytíři i města vybrati po bílém groši z krávy a z telete, a po bílém penízi z ovcí, koz a prasat, kdo z podruhů a měšťanů dobytka nemají, 1) Z rytířstva dle Palackého (Dějiny V. 1. 407) jsou známi pouze Petr Kaplíř ze Sulevic na Winterberce, Václav z Roupova na Roupově, Jan z Klenového, Wolf a Heřman z Janovic, Otík Kamýcký ze Stropčic, Beneš Častolar z Hořovic a na Hradišti, že byly ve spolku tomto. 48

Strana 378
378 1497. dají po groši z hlavy. 15. Kdyby některý ze stavu panského k nim nesousedsky se choval, tedy starší jej vyzvati mají, aby od toho upustil, a kdyby toho neučinil, tedy si všichni společně proti takovému pomáhati budou. Zápis otištěn od Dr. A. Rezka v Sborníku Histor. IV. 1886. str. 372. z přepisu zachovaného v archivu třeboňském č. 3385. Srj. k tomu Palacký, Dějiny V. I. 406—409, spolek ten ani v život nevešel. 1497. 462. Konšelé a starší obecní ustanovují řády o várce, o cle, o koupi obilí, o pořádku v domech šenkovních, o vyvážení nečistot od pe- kařů z města, o ševcích, o hokyních, o dělnicích, o platu za dělání dříví, o nechování poválečů. A. d. etc. nonagesimo septimo páni konšelé s staršími obecními ustanovili jsú tyto kusy duolepsané svolením jedno- stajným, aby byly zachovány ode všech pod pokutami duole- psanými. Item což se várky dotýče, aby vedle prvnieho zuostánie, žádný viece nevařil než dvadceti varuov a ktož by viece vařil, tomu má býti pobráno, co viece svaří a k obci obráceno, a to vždy počnúce od sv. Havla až do roka. Item clo aby bylo dáváno ze všeho, což se koli veze nebo žene do Němec, od domácích i od hostí, a ktož by clo provezl, aby jemu bylo pobráno. Item formané ať nekupují obilé na trhu než u súsed a branní ať žádného nepúštie s obilém, leč hospodář s ním přijde, u kte- réhož jest kúpil. Item aby súsedé nekupovali obilé před branú, ani v ulici, ani po vsech, než na rinku pod pokutú X grošuov. Item podruzi aby nekupovali na překup, nebo na zisk obilé, pod pokutú XV bielých grošuov. Item aby v noci aby v šenkovních domích nesedali než do tří hodin pod pokutú V grošuov. Item pekařské vepře aby hnali z města a nečistota všecka od nich aby vezena byla ven z města pod pokutú X grošuov. Item ševci aby ostřiežky ven z města nosili pod pokutú V groš. Item žádná hokyně aby nekupovala soli u formanuov pod pokutú X gr.

Strana 379
1498. 379 Item hokyně a husařky aby nekupovaly husí ani selat ani slepic, ani ptákuov ani ovoce, ani jiných věcí aby nepřekupo- valy, dokud viech stojí pod pokutú X gr. Item dělníky pokud páni sadí v který čas, aby tak zacho- váno bylo pod pokutú X gr., a pivo řiedké aby jim bylo dáno. Item od dřev dělánie aby bylo dáno dělníkóm ze dvú gro- šuov tři penieze, zač jsú drva kúpené. Item poválečuov aby žádný nechoval v městě ani okolo města a kdež nalezeni budú, mají býti vyzdviženi a hospodář aby dal 1 kopu. Z registru causarum 39. str. 43. 1498. 14. února. Dlužní list Mikuláše Buriána na 5 kop gr. čes. uroz. Kašparovi 463. ze Zebnice. Já Mikuláš, řečený Burjan, jistec a první dlužník dluhu dole psaného, a my Vilém súkeník —, rychtář, a Jan Beránek, kramář, měšťané v Novém Plzni, rukojmě jeho s ním a zaň, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsme dlužni urozenému panoši Kašparovi z Zebnice a paní Kateřině, máteři jeho, věřitelóm našim, pra- vého a spravedlivého dluhu pět kop gr. čes. —, z kteréžto ji- stiny grošuov máme — všichni rukú společní a nerozdielnú, tak aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu od druhých sě nedělil, ani zaplacením dielu svého kterakkoli děliti sě k od- bytí mohl, úročiti a platiti týmž věřitelóm našim, nebo jednomu z nich, platu a úroka ročnieho puol kopy gr. čes. každý rok rozdielně, to jest na sv. Jiří, — najprvé přieštieho —, patnácte gr. čes. a na sv. Havla potom, — tolikéž, a tak jiná léta po- tomnie — tak dlúho a dotud, doniž by nám tiž věřitelé, nebo jeden z nich, nebo my jim také puol léta před sv. Jiřím, anebo před sv. Havlem nedali věděti napřed, a když bychom koli sobě atd. (Obvyklá forma vykoupení platu a vrácení dlužního listu při tom a kdyby se lhůty placení nedodržely, zavazují se vejíti v ležení do Plzně, aneb jinam do města na 5 mil okolo Plzně. Kdyby rukojmí zemřeli, tedy mají býti ustanoveni jiní a list též obnoven.) Na po- tvrzenie — toho my všichni, jistec i rukojmě, — pečeti naše vlast- nie jistým naším vědomím — dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisí- cého čtyřstého devadesátého osmého, tu středu den sv. Valen- tina, mučedlníka božieho. 48*

Strana 380
380 1498. Listina perg. v museu plzeň. 377/176 † 45, s třemi visutými pečetmi. První Burjanova, ve štítě znamení muří nohy, opis: o bu- ryan mi ... Druhá Viléma souk., ve štítě uprostřed vodorovně ležící klíč, s držadlem na levé straně, a přes něj s hůry dolů hák s hrotem na levo obráceným; opis nečitelný. Třetí Beránkova bez štítu, zna- mení svastice podobné a po stranách písmeny v—h; opis odlomený. Sig. nov. N. 382. 464. [1498.] 17. února. V Budíně. Kr. Vladislav oznamuje p. Petrovi z Rosenberka, že v příčině spolčování se rytířstva a měst kraje plzenského a prachenského, nařídil na příštím sněmě jednati o tom p. Janovi z Šellenberka a kdyby byly jaké různice, že ustanovil jej a téhož p. Šellenberka za rozsudí, kteří by se pokusili k srovnání to přivésti. Datum Budae sabbato post Julianae, anno regn. Hungariae 8, Bohemiae 21. Archiv čes. X. 81. č. 1102. Viz zápis o koupi Risenberka z r. 1497 č. 461. 1498. 25. března. Záněť Ambrože ševce. Jan Kladrubský purkmistr —, Jan pecník a Petr Tomec, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ambrož švec, náš spolusúsed —, t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé jakož má u Šimona Blažkova šest kop míš. X gr., ty odkazuje na skutky milosrdné —, it. Linhart, zeť jeho, má jemu dáti ješče za duom LX k. gr. m. a z těch napřed od- kazuje na kostel sv. Bartoloměje na faru V k., it. na Černý klášter na stavenie — tři kopy, it. dceři své, kteráž jest u Hory — pět kop a těch aby poručníci jeho — vydali dceři jeho po dvakrát k jejie potřebě, aby pána boha prosila za jeho duši, it. ostatek všeho — odkazuje — knězi Havlovi, synu svému, a Kateřině, dceři své, s dietkami jejími na rovný diel — Po- ručníky učinil jest — kněze Havla, syna svého, a — Šimona Blažkova —. Tomu ku pevnosti — své jsme pečeti dali při- věsiti k tomuto listu —, jenž dán léta — M°CCCC XCVIII°, do- minica Letare. [Nadpis]: Kšaft Ambrože ševce. Z knihy smluv 223 f. 34. 465. 466. 1498. 26. března. Převedení platu roč. z domu Zikšova na jiný dům. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme že ctih. kněz Jiřík, farář náš, vyznal —, jakož byla kopa

Strana 381
1498. platu roč. jemu odkázána na domu Zikšovu z Truclar kšaftem nebožky Marušky Milvusové, že tu kopu platu — Zikeš splatil — a převedl na jiný duom, a protož jeho — propouští i duom jeho, vedle Provazníkové Červenkové a Havelcové —. A při tom také vyznal, jakož byla puol kopy platu na témž domu, od nebožce Reše přišlých, a to kněžím křížovníkóm na circuit, ja- kož se děje za duše mrtvých, že i ten plat z toho domu svého převedl — Zikeš —, protož i z toho jeho — propouští. Actum fer. II. post Letare, anno etc. XCVIII". [Nadpis]: Kvitancí platu na domu Zikšovu. Lib. empt. 212 f. 63. 1498. 15. května. V Budíně. Král Vladislav dává Janovi z Mertlína nápad po někdy Jindři- 467. choví Opozdilovi ze Strhař na ves řeč Křížence, kterouž týž Opoz- dil bez povolení královského k záduší do Plzně byl o dkázal. Da- tum Bude v úterý den s. Žofie 1498. Palacký, Arch. VI. 568. č. 27. 1498. [20.] května. Závět Beneše Hromady v Doudlevcích. Léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého osmého Be- neš Hromada v Dúdlevcích učinil jest kšaft — tu neděli na sv. Žofiji 1) a při tom byli jsú z panského rozkázánie Jan Jílek, konšel — přísežný, Martin Zoubek a Matěj Němec, řečený Mar- chal, starší toho času v Doudlevcích, kterýžto kšaft páni, purk- mistr a konšelé po smrti jeho — slyšeli jsú v plné radě a jej na potvrzenie — rozkázali v tyto knihy zapsati —: Že všecken statek svrchní i dvuor svuoj, v kterémž jest, i všecky lúky, dědiny i to všecko, co k tomu dvoru přisluší, i všecken do- bytek i nábytek i všecko hospodářstvie — odkazuje — Kate- řině, manželce své, a Bláhovi, synu svému, však takovúto měrú, aby manželka jeho vládla v tom hospodářstvie, — a Bláha, syn jeho, s ženú svú aby jí poslušni byli. Pakli by vždy nemohli se — srovnati, tehdy aby sě o to o všecko rovným dielem dělili —, však napřed aby dluhy z toho zaplatili. K tomu aby dali do Litic I k. na kostel, do města k sv. Bartoloměji I k. a když by Dúdlevští chtěli dělati u mostu kamennú jizbu, aby také 1) Sv. Žofie bylo v úterý, 15. května, tedy to asi bude před aneb po sv. Zofii v neděli 13. aneb 20.) 468.

Strana 382
382 1498. dali — na to dvě kopě. A jestliže by manželka jeho co chtěla prodati z dielu svého —, buďto dvuor, lúky, dědiny, anebo co ke dvoru přislušie, kromě svrchnieho statku, tehdy což by ji- nému — jměla dáti za II k., aby Bláha, syn jeho měl moc vzieti za kopu tolikrát, kolikrát by ona co prodati chtěla. Také z toho statku — aby bylo vydáno Ondráškovi, synu jeho, osm kop a druhému synu Šimonovi dvě kopě. A co sě dotýče krun- tuov jiných příkupných, kteřížto od starodávna k tomu dvoru nepřislušejí, ty odkazuje — Kateřině, manželce své —, aby mohla jmieti počestnú živnosť do své smrti. Avšak jestliže by kdy co z těch gruntuov — prodati chtěla, tehdy vždycky, což by jinému jměla dáti za tři kopy, aby Bláha — měl moc vzieti za dvě kopě a tak vždycky třetinú laciněji, nežli jinému, aby dáno bylo —. Činí poručníky manželku svú a Bláhu, syna svého, a — připrosil — Jana Jílka a Martina Zoubka, aby jim radni byli —. Datum et actum anno et die, ut supra. [Nadpis]: Kšaft Beneše Hromady z Dúdlevec. Kniha závětí 223. f. 34. 469. 1498. 11. června. Odkaz Heřmana z Žernovníka k oltáři sv. Jana splněn Purkmistr a radda m Nového Plzně známo činíme že — Erhart súkeník a Duchek Purkrábek vyznali před námi, jakož nebožčík Heřman — odkázal k oltáři sv. Jana XX k. a křížek dřeva božieho v zlatě, že to všecko vydali k témuž oltáři Jan Rejsek a Václav Kropáč poručníci — a křížek ob- dělavše stříbrem, též také dali k tomu oltáři — Actum anno domini etc. XCVIII, fer. II. post Trinitatis. [Nadpis]: Kvitancí poručníkuov Heřmanových od poruční- kuov oltáře sv. Jana. Lib. empt. 212 f. 64. 1498. 22. června. 470. Hanuš Římský, krejčí, koupil zahradu s dědinou od Sigmunda formana a zapisuje rukojmí svému obojí, dokud by kupní summu nesplatil My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme —, že — Hanuš krejčí, řeč. Římský, vyznal, že manželka jeho vyplatila zahradu a dědinu, kterúž byl prodal Sigmundovi for-

Strana 383
1498. 383 manu za XXXV kop gr. míš., pokud v kniežkách lydkupních zapsáno jest, na tom že manželka jeho dala svých vlastních peněz deset kop a ostatek, totižto XXV k. gr. m., puojčil jest ji uroz. pan Jan Horštorfar, mincmeyster tehdáž na Horách Kutnách, a za to rukojmě jest — Václav súkeník spolupřísežný náš a to až do vánoc příštiech, a protož — Hanuš s manželkú svú miesto podpuorci a za základ pravý — zapisují — túž zahradu a dě- dinu — Václavovi súkeníkovi, tak jest-li že by — Hanuš — XXV k. gr. nesplnil a jeho z rukojemstvie nevypravil o váno- cech přieštích, tehdy má jmieti moc — v tu dědinu a zahradu sě uvázati — a sě z toho rukojemstvie beze všie škody vyva- diti — a to přede všemi jinými domácími nebo hostmi beze lsti a beze všie nesnáze. Acta sunt hec anno etc XCVIII° f. VI., ante s. Johannis Baptiste. [Nadpis]: Zápis na dědině Hanuše krejčíře. Lib. empt. 212 f. 64 b. 1498. 6. července. Vávra Žiška, kolář, prodal 1 kopu roč. platu na domě svém kří- 471. žovníkům ve faře, za kterouž kopu jednou v témdni se má konati circuit kolem kostela za duše mrtvých. Matěj kramář purkmistr —, Václav súkeník a Matěj Pobě- žovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že předstúpiv — do plné rady naší Vávra Žižka, kolář, spolusúsed náš, a vyznal jest —, že — prodal kopu platu roč. na domu svém i na jeho městišti, kterýž leží vedle Purkrábka Střelce z jedné a Štěpána krajčieře1) z strany druhé, kněžím křížovníkom, kteříž jsú s knězem farářem —, za deset kop gr. míš., jemu úplně zaplacených, — slíbiv ten — plat — kněžím křížovníkóm platiti každý rok rozdielně na sv. Havel, najprvé přieští puol kopy gr. m. a na sv. Jiří, potom —, tolikéž. — A jestliže by již psaný Vávra Žižka s svými budúcími náměstky na časy již jmenované platu kterého nedali a nesplnili věřícím svým svrchupsaným atd. (Obvyklá forma braní základů a výkupu platu proti 1/2letní výpovědi.) Křížovníci nynější i budúcí mají a po- vinni budú jednú do téhodne circuit okolo kostela činiti za duše mrtvých vedle obyčeje a pána boha za ně prositi. Toho na 1) Dům Žižkův č 242. v Solní ulici, Purkrábkův č. 241. a Štěpá- nův č. 243.

Strana 384
384 1498 svědomie své jsme pečeti dali přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta božieho tisícého, čtyřstého devadesátého osmého, ten pátek po sv. Prokopu. Listina pergamenová v museu plzeňském 297 151 † 33, upro- střed prostřižena; pečeti chybí. Na rubu: „List na dóm Žišky koláře na kopu platu křížovníkóm od cirkuitu.“ Sign. N. 194. 472. 1498. 23. července. Rada městská urovnává rozepři mezi řemeslem zámečnickým a Jiřím Hekalem, pro domnělou hanbu, již měl řemeslu spůsobiti. Jakož řemeslo zámečnické a jiná řemesla toho všeho cechu povstali jsú byli proti Jiříkovi Hekalovi, chtiece jeho z cechu vyobcovati, dávajíce jemu vinu z toho, že by mrchu v domů svém uvrhl do záchoda, a že by to bylo k hanbě a k lechkosti všemu řemeslu. Kdežto toho odepřel Jiřík Hekal, pravě, že o tom nevie, ani skutkem ani raddú, a že to někto z čeledi učinil bez vuoli a vědomie jeho. I tak potom po mnohých řečech sobě odporných s obú stran k tomu ta věc přivedena, poněvadž vždy praví, že tiem vinen nenie a že on toho neučinil, aby z sebe svedl slušně tu věc a na toho ukázal nebo pověděl, ktož by to učinil. Kdežto pověděl Hekal, že to žena jeho učinila bez vuole a vědomie jeho. Kterážto když tázána jest, přiznala se k tomu a pověděla jest pod vysokým závazkem, pod přísahú svú a pod duší svú, — že ona to bez vuole a vědomie muže svého uči- nila, neznajiece toho, by tak škodné býti jmělo. To páni slyšiece, již psaného Jiříka Hekala při cti a řemesle zuostavili a všem řemeslóm tomu všemu cechu přikázali, aby jeho za dobrého jměli i v cechu i všudy se k němu zachovali, jakožto k jinému dobrému mistru a tovařišóm aby hájeno nebylo u něho dělati, jakožto u jiných a jemu toho ničímž zlým nespo- mínali zde ani jinde pod uvarováním tresktanie těškého, kto by proti tomu učinil. A to jsú obě straně přijaly a pánóm za práci děkovaly. Actum anno etc XCVIII, feria II. ante s. Jacobi apostoli. Z knihy rozepří N. 39. f. 41. 1498. 16. srpna. 473. Konvent kláštera svt. Ducha v Plzni svědčí, že v kostele klášter- ním svt. Markéty vystavěn byl od poutníků svt. Jakuba oltář ke

Strana 385
1498. 385 cti jeho a též zřídilo se při tom oltáři bratrstvo svt. Jakuba. Vypi- sují se pravidla bratrstva toho v osmi odstavcích. My kněz Michal, cursor svatého písma a přievor kláštera svatého Ducha zákona kazatelského, kněz Šebestian, suppřevor a německý kazatel, kněz Bohuše z Olomúce, kněz Petr z Ba- zilii a kněz Jiřík, český kazatel i všeckeren konvent předepsa- ného kláštera, známo činíme zjevně tiemto listem, že léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého osmého, na den svatého Petra a Pavla apoštoluov božích [29. června] počato jest poctivé bra- trstvie, bratří svatého Jakuba v nadepsaném klášteře jemužto obecně řiekají Černý klášter, v kostele svaté panny Margkéty v městě v Novém Plzni, jenž leží v české koruně v arcibiskup- stvie pražském a to na oltáři svatého Jakuba, apoštola božieho a všech milých svatých apoštoluov před kuorem proti městu, kterýž najbližší jest z kuoru vycházejíce na pravé ruce, kte- rýžto oltář vstavili jsú a zpuosobili poctiví lidé, pútníci svatého Jakuba, a to bratrstvie počato jest s vuolí a vědomím naším, již psaného kněze převora a všeho konventu, i tudiež s povo- lením múdrých a opatrných pánuov, purkmistra a raddy města tohoto, pokud list ode pánuov jim daný po[d] pečetí městskú na potvrzenie svědčí a ukazuje1), však takovýmžto zpuosobem a túto výmluvú: Jestli že by ktožkolivěk chtěl nadati a vyzdvi- hnúti na tom oltáři věčné zádušie, neboližto mši věčnú, bud ktožkolivěk a kteréhožkoli stavu a řádu, toho jemu již psané bratrstvie hájiti nemá ani přiekazu jakú v tom činiti ižádnú mierú, a zase jestli že by to bratrstvie také chtělo na tom již jmenovaném oltáři věčnú mši ustanoviti a nadati, aby jim toho také od nižádného hájeno nebylo. Item všichni bratří a sestry, kteřížto chtie v to bratrstvie vstúpiti a chtie se dáti napsati, ti mají dáti a vložiti do truhlice dvanádct grošuov a libru vosku a potom vždy každú neděli před suchými dny mají dáti všickni po bielém groši2). Také v tom bratrství mají vždycky býti čtyři starší bratří, tři z nich mají býti z bratří svatého Jakuba, kteříž byli na pouti u svt. Jakuba, čtvrtý jeden z jiných spolubratří, a když by ti zemřeli, tehdy mohú býti leckteříž jiní a ti čtyřie bratřie staršie mají penieze přijímati a do truhlici vložiti i vosk 1) List konšelův jest z t. r. z 10. září teprve viz č. 475. 2) Při- psáno po straně levé pozdější rukou: Toho času otce převora bratra Jana z Brna z přivolenie konventa všickni, kteří jsú z bratrstvie sva- tého Jakuba, jest umenšen jeden groš tak, aby každy bratr dal jeden malej groš. ☞ 49

Strana 386
1498. 386 a každý rok mají počet učinil z přijemu a vydánie jiným bra- třím. Item ctihodní kněží a bratří předepsaného konventu mají každé suché dny zpievati vigilje tří lekcí a landes a na zajtří mši zádušní za všecky bratry a sestry, kteřížto sešli jsú z toho bratrstvie, a při té mši mají býti všickni bratří a sestry přítomni s svú ofěrú, a také když by z nich kterého pán buoh povolal z tohoto světa, tomu také mají býti zpievány vigiljie a mše zádušní s ofěrú. Item na den sv. Jakuba mají zpievati slavnú mši o svatém Jakubu na jeho oltáři a při tom mají býti všickni bratří a sestry pod pokutú libry vosku 1). Item vši- ckni bratří a sestry toho bratrstva mají býti zapsáni do jed- noho registra, a jestli že by kto milosť jměl a chtěl býti v tom bratrstvie, ješto by u svatého Jakuba nebyl, ten se muož dáti vepsati, jestli že chce držeti ty kusy nadepsané a to s vědomím těch čtyř bratří starších. Item nadepsaní bratří starší mají dáti z truhlice do svrchupsaného konventu kněžím za jich práci vždycky od vigiljí a ode mší deset grošuov a na den sv. Jakuba mají kúpiti do konventu pitancí za deset grošuov. Item bratří toho bratrstvie mají osvítiti oltář svuoj na všech mšech a na nešpořiech i na vigiljech, a také má visieti před tiem oltářem sviecen s pěti sviecemi a ty mají rozžehati, když kněz k oltáři přistupuje a když agnus dei zpievají, mají býti zhašeny, komuž koli to bude od starších poručeno, pod pokutú věrduňku vosku. Ty již dotčené sviece mají býti rozžehány na velikú noc, na letnice, na váhnoce a ty dva dni po každém hodu a na svatú Trojici, na hod božieho těla, na božie vstúpenie a na všecky hody matky božie a na všecky apoštolské hody, na hody čtyř patronuov a dědicuov zákona toho kazatelského, na nové léto, na den svatých tří králuov a na posviecenie, na svatú pannu Máří Majdalenu, na svatého Václava, na svatého Michala, na hod Všech Svatých, na den Všech Dušiček, na svatého Šebe- stiana, na den svaté panny Kateřiny a na svatú pannu Kate- řinu z Senezii jich zákona. Dán v nadepsaném konventu léta svrchupsaného. Toho na svědomie a na potvrzenie my nadepsaní, kněz převor a konvent, své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu ten den najprvní po na nebesa vzietie panny Marie svrchupsa- ného léta. Original perg. v museu plzeň. 333/209 + 41, pečeti na proužcích, první chybí, druhá loďkovitá bílého a červeného vosku, uprostřed 1) Připsáno po pravé straně pozdější rukou: Ale nynie mají dáti jeden bílej groš.

Strana 387
1498. 387 Kristus stojící ve vodě s září kolem hlavy a nad hlavou holubice s rozpjatýma křídloma dotýkající se zobákem kruhu záře. Opis: — ORD[INJIS PIL[SNENS]IS SIIGILLVM] CIONJVE[NJTIVS FRATRVJMPREJDIICATORVM] Novější sign. N. 302. — Hruška Pamětní kniha, 61. 1498. 5. září. Závěť vdovy Marty Homolové. 474. Matěj Poběžovský, purkmistr —, Václav súkeník a Jiřík zlatník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Markéta Homolová vdova — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé duom svuoj a dvuor, zahradu, dědinu, chmel- nici i lúky a k tomu všecken statek svuoj — poručila jest — poručníkóm svým —, aby z toho zpuosobili — kaplanstvie do- statečné k oltáři sv. panny Kateřiny, tak aby kněz mohl tu dobře státi při tom oltáři, it. aby dali padesát kop gr. m. k ol- táři sv. Alžběty, aby za to byl kúpen plat bez lichvy ku prvnie- mu platu, aby tiem lépe tu kněz státi mohl, it. k sv. panně Markétě do Černého kláštera na dielo odkazuje X k. m., it. na kostel sv. Bartoloměje na faru — třidcet kop, it. do špitála pět kop a knězi proboštu I k., it. ke Všem Svatým V k. a k sv. Mikuláši V k. gr. m., it. bratřím Bosákóm aby kúpili postav sukna za VII k. a bratřím do Černého kláštera také postav bielý za VI k., it. do Dobřan na faru — V k. m.; it. k oltáři jejiemu aby byl kúpen ornát dobrý zlatohlavový, červený a kříž perlový —, it. Prokopovi Fegalovi odkazuje X k. a k tomu duchnu peřinu, polštář, dvě podušce a tři prostěradla, it. paní Fegalové staré IIII k. a blány liščí, it. dceři jejie Lidmilce III k., it. Kateřině Špačkové III k., it. Markétě Niklové V k. a liščí dčubu oddievací, k tomu peřinu duchnu a polštář najlepší s je- jieho lože, it. sestře své, paní Neustupové staré III k. a Bar- boře, dceři její, II k. a harasový klok a polštář menší s jejieho lože a duchnu čelední, it. do Přeštic Černínově dceři Barboře dvě kopě míš. — a klok modrý najlepší, it. té panně vladyce od Pšeničkuov blány podbříškové králíkové a pokošmové ru- kávy a kasanku najlepší, it. paní Barské a paní Elsče od Fe- galuov, spolu dvě kopě, it. puškařce od Kubíkuov kopu, vše na míš. groš., it. Niklové pintu cínovú novú třížejdlíkovú, konev, medenici, dvě polupinty a dvě cínové mísy veliké a dvě menší a jeden kožník, it. knězi Janovi od Rozvorúv truhlici a kotlík měděný, jako sě z něho kropí, a čtyři mísy cínové a dvě po- 49*

Strana 388
388 1498. lupintě, it. Karasové podruhyni její —, I k. gr. a blány králí- kové hřbetové, a dčubku šilhéřovú všední sestře její, it. Káči nabieračce VII loket plátna lněného a prach, kterýž v tunně jest a jedno polupintie, it. kuchařce své Havlové dvě kopě k její mzdě, k tomu dčubu chodiecí suknem černým pošitú a jeden šlojieř a přiezi bavlnovú, což jest sama napředla, it. paní Fe- galové šlojieř dobrý, it. paní Jílkové šlojieř nový na nitech ne- střený; it. Leksovi Knapu dvě kopě, it. p. Štěpánkovi kožník zánovní, it. p. Jílkovi kožník a kněžím kaplanóm kožník, it. poručníkóm svým — kromě Prokopa po IIII k., it. Strakovi ze Všerub V k. gr. m. A cožkolivěk zuostane statku jejieho —, to poručníci — aby obrátili na skutky milosrdné — Po- ručníky — učinila jest — Bláhu Hořovského, Jana Štěpánka, Jana Jílka a Prokopa Fegale —. Toho na svědomie své jsme pečeti přivěsiti dali k tomuto listu. Dán léta — tisícého čtyřstého devadesátého osmého, tu středu před hodem narozenie matky božie. [Nadpis]: Kšaft pí. Marty Homolové. Kniha závětí N. 223 f. 35. 1498. 10. září. 475. Rada m. Plzně svoluje k zřízení bratrstva svt. Jakuba v kostele sv. P. Markéty. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme tiemto listem obecně všechněm, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že předstúpili jsú před nás do plné raddy naší opatrní muži, Jan Zumr krajčí a Hanuš vinař i jiní súsedé a spolu- obyvatelé naši, bratří a pútnici sv. Jakuba, a oznámili jsú nám úmysl svuoj dobrý a chvalitebný, kterak by ke cti a chvále pánu bohu a milému sv. Jakubu, apoštolu božiemu, chtěli začieti bratrstvie v Černém klášteře, v kostele svaté panny Margkéty, na oltáři sv. Jakuba apoštola, kterýžto oltář na svuoj náklad ustavili jsú, ač bylo-li by k tomu povolenie naše. My pak zna- menajíce jich žádosť býti slušnú a poctivú, a chtiece rádi s pravú věrú, aby česť a chvála božie ze všech stran rozmnožena byla a rozšířena, s dobrým rozmyslem dali jsme nadepsaným bratřím súsedóm a spoluobyvatelóm našim, a mocí listu tohoto dáváme plné povolenie naše, aby to bratrstvie v již dotčeném božím domu na předepsaném oltáři od těch dobrých lidí začaté, tak již držáno bylo a zachováno ke cti a chvále božie, panny Marije

Strana 389
1498 389 a milého Jakuba, apoštola božieho, i všech milých svatých, vedle zněnie toho listu), kterýž jim dán jest na to od ctihod- ných kněží, kněze převora a všeho konventu již jmenovaného kláštera pod jich pečetmi, v časích budúcích beze všie přiekazy, však toto vždy znamenitě vymlúvajiec a vymieňujíc, jestliže by ktožkolivěk maje milosť chtěl nadati a vyzdvihnúti věčnú mši na tom oltáři napřed jmenovaném, aby toho bratřie přede- psaní a to bratrstvie žádnému nehájili, ani přiekazu jaků v tom činili ižádnú měrú; pakli by oni bratří často dotčení mohli s to býti a chtěli sami na tém oltáři mši věčnú nadati a dostatečně opatřiti, toho jim také nikoli nejmá býti hájeno. Toho všeho na svědomie a na potvrzenie pečeť naši městskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta po narozenie syna božieho tisícého čtyřstého devadesátého osmého, ten pondělí po hodu narozenie matky božie. Listina pergamenová 268/158+36, v museu plzeňském s pečetí městskou na proužku pergamenovém visící, čtyřdílnou, vosku červe- ného, sign. N. 301. 1498. 10. října. Jíra Jankovic z Kotorova přijal podíl manželky své, který měla 476. po matce své. Já Jíra Jankovic z Kotorova vyznávám tiemto listem obecně přede všemi —, že jakož manželka má po máteři své nápad a diel v statku jejím spravedlivý měla jest, kterýžto diel též manželky své v tom statku jie příslušný od Jana Hlaváčkovic, spolusúseda svého tu z Kotorova, přijal — jsem, kdež pak to vědomo jest — Janovi Hrubému, Bláhovi Žaludovic, Huksovi, Jírovi Zežhulovic, Machovi Heřmanovic, Jechovi Ryplovu synu, Bartošovi Smolákovic, kteřížto s přítomností osob před slov. pány Janem Kladrubským a Matějem Poběžovským vyznali jsú; z kteréhožto dielu — Jana Hlaváčkovic — mocí listu tohoto quittuji, — i svobodna činím, slibuje sám za se i za manželku mú, za dědice a budúcie své, viece se na ten diel netáhnúti — Na potvrzenie — toho své pečeti mieti nemoha prosil sem slovútných v opatrnostech Jana Kladrubského a Matěje Pobě- žovského, pánuov měšťan měšta Nového Plzně, že jsú pečeti své vlastnie ku prosbě mé a ku prosbě nadepsaných osob pří- tomnosti a seznánie dali na svědomie — přivěsiti k tomuto listu, 1) Viz č. 473 z t. r. 16. srpna

Strana 390
390 1498. vn jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícého CCCC devadesátého osmého, tu středu před sv. Havlem, zpovědníkem božím. Listina pergamenová v museu plzeňském 288, 188 † 33, pečeti chybí: sign N. 381. 477. 1498. 19. října. Vávra Žiška kolář prodal 1/2 k. roč. platu na domě svém. Bláha Hořovský purkmistr, Matěj Poběžovský a Jiřík zlat- ník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo — činíme —, že — Vávra Žiška kolář, súsed náš, — prodal puol kopy platu ročnieho na domu svém i na jeho městišti, kterýž leží vedle Purkrábka Střelce a Štěpána krajčíře — za pět k. gr. míš. — kazateli kostela sv. Bartoloměje —, kterýžto plat — slibuje — každý rok rozdielně platiti — počna na sv. Jiří patnácte gr. m. a na sv. Havel tolikéž —. Pakliby platu nedal, atd. (Obyč. forma braní základů a výkupu platu proti 1/2letní výpovědi.) — Toho na svědomie — pečeti naše dali jsme při- věsiti —. Dán léta po narozenie syna božieho tisícého čtyř- stého devadesátého osmého, ten pátek po sv. Lukáši. List. perg. v museu plz. 230,147+28, uprostřed prostřižena. Pečeti tři na proužcích, první Bláhova ve štítě limpa sladovnická, kolmo stojící —, opis: S. blaha — z plznie. Druhá Poběžovského též sladovnická limpa, kolmo stojící, opis: † S. matiey . pobiezow- sky. Třetí Jiříkova, ve štítě znamení jako velké lat. A, bez příčky, dolní kence šikmo vzhůru ohnuty, uvnitř mezi rameny stejnoramenný kříž; opis: * S * Girzi z—latnik. Na rubu poznamenáno: „Žizka 1/2 sex. mis. pro predicatore.“ Sig. nov. N. 195. 1498. 12. listopadu. 478. Jakub Rochlovec zaprodal na domu svém povinnosť jednou do roka dáti vytopiti lázeň zádušní. Jan mlynář, purkmistr —, Matěj Poběžovský a Václav súkeník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme — že, předstúpiv — do plné rady naší, opatrný muž Jakub Rochlovec, spolusúsed náš, a vyznal jest —, že jest zapsal — na domu svém i na jeho městišti, kterýž leží vedle Jana Reyska z jedné a Šteflové kramářky z strany druhé, i na tom na všem, cožkoli má nebo jmieti bude, láznu zádušní, kterúž jest odkázala kšaftem svým nebožka paní Markéta Kolešovská za duši svú a předkuov svých, slíbiv s svými budúcími náměstky

Strana 391
1498. 391 již dotčenú láznu zpuobiti, aby byla ztopena každý rok jednú po všecky časy budúcí beze všeho obmeškánie. Pakli by přede- psaný Jakub Rochlovec s svými dědici a budúcími náměstky tu věc opustil tak, že by ta lázna zádušní za duše napřed dot- čené nebyla každý rok ztopena, tehdy kostelníci sv. Bartoloměje kostela farského — mají a budú jmieti tiemto listem plnú moc a plné ovšem právo nadepsaného Jakuba Rochlovce i jeho budúcí náměstky fentovati atd. (Obvyklá forma braní základů. Než toto jest vymluveno —, jestliže by — Jakub Rochlovec, nebo jeho budúcí — tu láznu — chtěli splatiti, tehdy mají — kostelníkóm dvadcet kop grš. míš. vyplniti, a kostelníci mají za to kúpiti platu, což budú moci, věčného na tu láznu, aby ne- zahynula v časích budúcích — Tomu ku pevnosti a na svě- domie své jsme pečeti ku prosbě nadepsaného Rochlovce s naším plným vědomím dali přivěsíti k tomuto listu, jež dán léta božieho tisícého čtyřstého devadesátého osmého, ten pon- dělí po svatém Martině. Listina pergamenová v museu plzeňském 280/138 + 29, pečeti chybí. Na rubu: „List na dóm Jakuba Rochlovce, na lázni topenie. Nov. sign. N. 193., starší VIII. 1498. 1498. 13. listopadu. Paní Argella z Valdova činí konšely plzeňské mocnými poručníky 479. svého listu dlužního na 1800 zl. rýn. znějícího, po smrti své. Já Argella z Waldova, vdova po nebožci urozeném panu Volštajnovi, vyznávám tiemto listem obecně před každým, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, jakož mám list hlavní na parga- meně s visutými pečeťmi, kterýžto list mně svědší, pravého a spravedlivého dluhu věnného, jistiny osmnácte set zlatých rýnských a úrok po nich, a v témž listu jistec téhož dluhu jest urozený pan Jindřich z Kolovrat a na Krakovci a rukojmie za téhož pána jsú s ním a zaň urození páni Zbyněk z Kolovrat a na Kornhause, Jan z Kolovrat a na Maštově, Jan z Kolovrat a na Novém hradě, Jiřík z Kolovrat a na Bezdružicích, Jaroslav z Kolovrat a na Libštajně, a urození panoši Jiřík z Násilé, pur- krabie na Hrádku, Jan Harant z Vařín a na Březině, Šlejbor Pracek z Svinnee, Bohuslav z Slatiné a ve Zviekovci, tak a v taaž zavázánie i pod těmi pokutami plniti mně se zapsavše a zavá- zavše, jakož pak týž list hlavní svrchudočený to vše plněji v sobě zavierá a svědší. I protož já svrchupsaná Argella dala sem dobrovolně a mocí listu tohoto mocně dávám ten list hlavní

Strana 392
392 1498. výš jmenovaný i se vším v něm mým plným a celým právem, avšak toliko po mé smrti a prve nic, a to múdree a vzácnee opatrnosti panu purgmistru a pánóm konšelóm, nynějším i bu- dúcím města Nového Plzně, moc i plnee mee právo podle toho jim dávající tiem listem hlavním výš dočeným upomínati, dobý- vati, nač svědší, tím všem obyčejem a právem, jakož by jim zejména svědšil a to bez všelikterakých lidí odporu i překážky všelikteraké, avšak takovým obyčejem a vymienkú dávám, pokudž bych kšaftem svým co komu odkázala a dala, tehdy nadepsaní páni, pan purgmistr se pány konšely mají takovee mee dánie a roz ázánie vyplniti, jakož pak toho jim zúplna a s plným doufáním věřím nad jinee svee přátely a dobree lidi. Na potvr- zenie toho mého dánie i budúcí paměť pečeť svú vlastní dala jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro širšé svědomie toho prosila jsem urozeného pána pana Bavora z Švamberka a urozených panoší Petra Ebrzvína z Hradiště, Racka z Nákla, Sigmunda z Truclar a v Týnci, Jana Bernáška z Zebnice, že jsú své pečeti na svědomie podle mne přivěsili k tomuto listu, však jim bez škody, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícého čtyřistého devadesátého osmého, ten úterý na sv. Brikcia, zpovědníka božieho. Orig. perg. v museu plzeň. 316/185 † 50, pečeti všechny chybí. Na rubu poznamenáno: „Odkaz městu Plzni 1498“ sign. starší N. 1., nov. N. 397. 1498. 9. prosince. [V Plzni.] 480. Odpustky k oltáři sv. Jakuba většího v kostele sv. P. Markéty udělené. Johannes, dei et apostolice sedis gracia episcopus Simba- liensis. Vniuersis et singulis Christi fidelibus, nostras literas inspecturis, salutem in domino sempiternam. Cum propheta di- cente, dominum in sanctis eius laudare deceat, cupientes igitur, ut altare sancti Jacobi, apostoli maioris, in ecclesia monasterii fratrum ordinis Predicatorum, fundatum existit, quod nos ex spe- ciali licencia dominorum administratorum archiepiscopatus Pra- gensis ecclesie, sede vacante, consecrauimus, in suis structuris debite reparetur, conser vetur] et manuteneatur, ac libris, cali- cibus, luminaribus ac aliis ornamentis ecclesiasticis pro diuino cultu necce sariis] ... muniatur et a Christi fidelibus iugiter veneretur, congruis quoque frequentetur hon[oribus et ut Christi fideles eo libencius deuocionis causa confluant ad eundem et

Strana 393
1499. 393 ad reparaciofnem ...] manutencionem et municionem huius- modi prompcius manus porrigant adjutrices] ... hoc ibidem dono celestis gracie uberius conspexerint se esse refectos, nos. . . episcopus Simbaliensis, omnibus et singulis Christi fidelibus utrius- que sexus vere penite ntibus, conltritis et confessis, qui pre- dictum altare in eiusdem festiuitatum diebus, videlicet... Ja- cobi apostoli maioris ac omnium apostolorum et euangelistarum, sancti Mihaelis archangeſli, san]eti Venceslai, sancti Georgii martirum, necnon sanctorum decem milia martirum, in quo- rum honforem] predictum altare consecrauimus et in ipsius altaris consecracione, qui nostra institucione domfinica] pro- xima post festum concepcionis virginis Marie inmaculate cele- brabitur, a primis vesperis usque ad secundas vesperas inclu- sive deuote visitauerint annuatim et ad premissa manus pore- xerint adiutrices, pro singulis diebus festiuitatum eorundem, quibus id fecerint, de omnipotentis dei misericordia, beato- rumque Petri et Pauli apostolorum auctoritate confisi, qua- draginta dies indulgenciarum de iniunctis eis penitenciis mi- sericorditer in domino relaxamus, presentibus perpetuis fu- turis temporibus duraturis. In quorum omnium et singulorum fidem et testimonium presentes nostras literas fieri fecimus sigillique nostri iussimus appensione communiri. Datum loco prefato anno domini millesimo quadringentesimo nonagesimo octauo, die IX. mensis Decembris. Listina pergamenová v museu plzeňském značně porouchaná, 205/188 27, vlhkostí vydrobila se čásť přes 11 řádků sahající; pečeť jest kulatá vosku červeného na provázku dvojpramenném, v pouzdře dřevěném, ale jest skoro celá vylámána; jeden konec pro- vázku jest opatřen tenkým mosazným plíškem, aby se netřepil. Na rubu listu: „1498. Pro altari s. Jacobi apostoli in ecclesia fratrum Praedicatorum;“ sign. N. 255. 1499. 23. ledna. Paní Anna Sefránková připovídá se k louce odběhlého poddaného 481. svého v Bukovci. My purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme — že předstúpila před plný zahájený soud ur. pí. Anna Še- fránková z Pútnova — a oznámila —, jakož richtář z Bu- kovce, přijmie Vrazil Václav s bratrem svým Blažejem, dědiční lidee jejie, drží lúku k městským gruntóm příslušnú a že týž Blažej, člověk její, ušel a zběhl s gruntuov jejích, protož ona 50

Strana 394
394 1499. připoviedá sě k tomu ke všemu právu, kteréž — Blažej má k té lúce a zástavu učinila a činí tiemto zápisem, aby ta lúka nebyla prodána, zastavena ani komu dána bez vuole a vědomie — pí Anny —. Acta sunt hec a. d. etc MCCCCXCIX° fer. IIII. ante Conuersionis s. Pauli. [Nadpis]: Přípověď k lúce richtáře z Bukovce. Lib. empt. 212 f. 67. 482. 1499. 8. února. Smlouva o užívání strouhy a vody u Všech Svatých. — Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme že - Petr Frána, Bláha Neústup a Mikuláš s Václavem Kopi- níkem — smlúvu mezi sebú — dobrovolnú učinili o tu strúhu, kteráž jde ode Všech Svatých, takovú, aby — Petr Frána té vody užíval a držel jeden tejden, Bláha Neústup jeden tejden a Mikuláš s Kopiníkem jeden tejden, a to tak —, kterýž by koli z nich prve přišel k strúze a vodu prve zastavil, ten aby ji držel celý tejden pořád a ktož by po něm opět vodu zastavil, též také držeti ji má do celého téhodne, — a po něm opět, ktož zastaví, drž tiemž obyčejem. A ktož by koli z nich ztrhl druhému tu vodu a v tom jemu přiekazu činil, ten aby pánóm kopu gr. m. pokuty propadl bez milosti. Acta sunt hec anno etc. LXXXXIX°, fer. VI. post s. Dorothee virginis. [Nadpis]: Smlúva o strúhu, kteráž jde ode Všech Svatých. Lib. empt. 212. f. 67. 1499. 22. února. 483. Anna Šteflová kramářka, zaplatila dluh 200 zl. rýn. p. Bernar- tovi v Norimberce. My Šimon Blažkuov purkmistr, Matěj Poběžovský, Václav súkeník, Václav Chrt, Jan mlynář, Jiřík zlatník, Petr Frána, Bláha Hořovský, Jan Pecník, Jiřík Brúšený, Jan Štěpánek a Linhart kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně známo činíme —, že — Zikmund řeč. Gukenpuhler, měštěnín Nornberský, vyznal před námi v plné radě tak, jakož vdova Anna Šteflová kramářka dlužna byla pozuostalého dluhu po nebožci Šteflovi, muži svém, dvě stě zl. rýn. panu Bernartovi a tova- řišstvu jeho v Nornberce i paní Kristině, manželce jeho, pokud list mocný pod pečetí pánuov Nornberských, kterýž — Zikmund

Strana 395
1499. 395 od p. Bernarta jměl, v sobě šíře svědčí, že tu summu — Anna Šteflová jemu Zikmundovi vyplnila — i se všemi škodami, a protož Zikmund — propustil — a propouští Annu Šteflovu z těch dvú set zl. —. Acta sunt hec fer. VI. die Kathedre s. Petri apostoli, annorum etc. XCIX. [Nadpis]: Kvitancí Šteflové kramářky pro dluh. Lib. empt. 212. f. 68. 1499. 2. března. Odkaz Václava Krotkého. Šimon Blažkuov purkmistr —, Václav súkenník a Linhart kramář, konšelé přísežní města Nového Plzně známo činíme —, že Václav Krotký — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé Anničce dceři své odkazuje napřed všecko hospodářstvie a ložnie šaty; it. dědinu svú odkazuje dvěma synóm svým a dceři své na rovný diel, aby z toho napřed dluhy jeho, jichžto pravil býti okolo 30 kop, zaplatili. Toho — rozkázánie poslednieho na svědomie — pečeti své vlastní — dali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta etc devadesátého devátého, tu sobotu před hodem přenesenie sv. Václava, dědice českého. [Nadpis]: Kšaft Václava Krotkého. Z knihy závětí N. 223 f. 37. 484. 1499. 11. března. Závět Šimka Mikuly v Radobyčicích. Léta Páně Kristova M'CCCC° devadesátého devátého učinil kšaft Šimek Mikuluov z Radobyčic před Prokopem Malsú, rych- tářem toho času a Markem řezníkem, měšťany plzeňskými k tomu — vyslanými a před některými súsedy té vsi —: Naj- prvé oznámil jest, že Jakubovi Kuosovi dlužen jest za dědictvie LX k. míš. gr. a to tak, aby Jakub Kuos odtud hýbán nebyl do své smrti a také aby ho tu do smrti počestně dochovali; it. rozkazuje, jestli že to dietě, kterýmž manželka jeho obtiežna jest, bude pacholík, aby napřed z toho statku sto kop vzel a s jinými k tomu rovný diel a dědic aby byl v tom statku; pakli bude dievčička, aby toliko vzela rovný diel s jinými; it. statek svuoj všecken — odkazuje — manželce N. a dětem svým rovným dielem, však s tú s výmienkú napřed dotčenú. A jestliže by pán buoh kterého dietěte neuchoval smrti, aby vždy spadlo s jednoho na druhého; pakli by buoh všech dětí 50* 485.

Strana 396
396 1499 neuchoval, — aby to všecko na Kateřinu, manželku jeho, spadlo. A to — poručil jest — Jirovi, sedlákovi z Radobyčic, a potom švagru svému Staňkovi —, při tom prosil jest Prokopa Malsu a Marka řezníka, aby jim radni byli —. It. co sě dluhuov dotýče, toto jest oznámil —: Najprvé že má na dědictvie svém v Čer- nicích ješče dluhu nezaplaceného XL k. a IIII1/2 k. gr. m., it. v Miroticích Pecha kovář dlužen jemu IIII k., minus XII gr., a jestliže je dobudú, aby dali je Bosákóm na jich potřeby; it. naposledy rozkázal jest, aby ješče vydáno bylo z statku jeho na zvon do Litic pět kop a Bosákóm ješče X k. na jich potřeby, aby za jeho duši prosili. Tento kšaft — pan purkmistr Šimon Blažkuov — a páni slyšeli jsú v plné radě a schválili jsú a pro paměť a na potvrzenie rozkázali jsú jej v tyto kniehy vepsati. Actum anno ut supra, feria Il post dominicam Letare. [Nadpis]: Kšaft Šimka z Radobyčic. Kniha závětí N. 223 f. 36b. 1499. 3. června. (V Norimberce.) 486. Město Norimberk obnovuje s městem Plzní bývalý obyčej, že kupci norimberští nemají platiti žádného cla v Plzni a podobně zase plzeňští v Norimberce. Wir Burgermeistere vnd 1) Rat 2) der Stat Nurmberg. 3) Nach— dem als vor ettwo vil verganngen Jaren, vnnser Burgere 4) vnd 1) Kauflewt mit Irer Kaufmansware 5), habe vnd 1) guttern 6), in der Stat zu Billsen7, ganntz Zolfrey gewesen, Desgleichen Ire Bur- gere 4) vnd 1) Kauflewt mit Iren Kaufmanswaren5), hab vnd 1) guttern 6), hie bey vns zu Nurmberg 3) auch Zolfrey gehalten worden sein, Das aber etliche Zeit here Von beden tailen 8) in vnderlassen9) komen vnd nicht gebraucht ist worden, haben wir soliche alte freuntschafft ynd 1) Eingkeit 10) an den Ersamen vnd 1) Waisen 11) Burgermeistern vnd 1) Rate der Stat Billsen 12) Widerumb durch Vnnser Ratsbotschafft 13) begert vnd 1) gutlichen erlanngt 14), Demnach Bekennen wir offenlich 15) mit disem 16) briefe Vnd 1) thun kunth 17) allermeniglich 18), Das wir vns 19) des mit den gnanten24) Vnnsern besunderen21) lieben 22). Vnd 1) 1) vnnd, 2) rate, 3) Bilsen, 4) burger, 5) kauffmans ware, 6) gutern, 7) Nurmberg, s) teiln, 9) vnndterlassen, 1°) ainigkeit, 11) wolweysen heren, 12) Nuremberg, 13) ratspotschafft, 14) erlanget, 15) offennlich, 16) diesem, 17) kundt, 1s) allermenigklich, 19) vnns, 20) gedachten, 21) lieben, 22) herren,

Strana 397
1499. 397 guten freunden, Burgermeistern vnd 1) Rat2) der Stat Billsen 23) Vmb merer freuntschaft 24) willen gutlichen 25) Vereiniget 26) vnd 1) Vertragen haben, Also das hinfur27) Vnnser Burger vnd Kauf- lewt mit Irer Kaufmansware5), habe vnd gutern, bey vnd 1) in der Stat Zu Billsen7), Zolle, Mawt vnd 1) aller aufschlege frey Vnd 1) entlassen sein Vnd 1) bleyben 28). So sollen desgleichen vnd in allerdermaszen 29) die Burger Vnd 1) Kauflewt der Stat Billsen 12) mit Irer Kaufmansware 5), hab vnd 1) guttern, bey vns 19) in vnnser Stat auch ganncz3°) Zollfrey 31) gehalten sein Vnd ") werden, Des wir vns 19) also Zu bederseyt 32) gegen einander 33) verschrieben 34) haben. Zu vrkund ist diser 35) briefe mit vnnser Stat anhanngendem 36) Secret 36) Insigel Versigelt vnd 1) geben am Montag nach Vnnsers 36) Heren 6) fronleychnams 37) tag, Nach Christi 38) geburt 39) Vierzehenhundert Vnd 1) Im Newnundnewn- zigistem 40) Jare 41) Orig. perg. v museu plzeňském 320/237456. Pečet na proužku visící miskovitá, ráz ve vosku červeném, dívčí hlava korunovaná s po- prsím, s rozpjatýma křídloma orlíma, (t. zv. harpye) opis: †* Secre- tvm*** civivm* de* Nvremberch*. Na rubu rukou z konce 16. stol. poznamenáno: „Smlouva na osvobození dcel pánův Normber[ských a městem tímto.“ Starší sign. A. 12, nov. N. 119. Viz k tomu poznámku při listu z 1509. 7. září. — V kr. kraj. archivu v Norimberce zachoval se v knize „Das kleine Rothbuch MS. N. 655. f. 279“ pozdější opis listu m. Plzně, stejného znění. Odchýlky jsou v poznámkách uve- deny. Další rozdíl jest, že opis tento má vesměs všude malé pís- meny, mimo jména vlastní a na počátku vět. 1499. 3. července. Konšelé se staršími i vším cechem ševcovským ustanovují, aby 487. každou sobotu vždy dva mistři přibravše si dva z obecních pro- hlíželi dílo na trh přinesené, aby žádný více než jednou týž den díla na trh nenosil, aby nic neskrývali, když dílo starší prohlížejí, a aby žádný neměl než dva tovaryše a třetího učedlníka. A. d. etc. XCVIIII. fer. IV. ante s. Procopii. Páni konšelé znamenavše některé nezřiezenie v řemesle ševcovském a v cechu jich, chtiece v to nahlednúti a v nějaký řád uvésti a v lepšie zřiezenie, toto ustavenie učinili mezi nimi v přítomnosti všeho cechu, starších mistrův i obecních: Aby již budúcně každú 23) zü Nürnberg, 24) freundtschafft, 25) gutlich, 26) verainigt, 27) hin- furo, 2s) bleiben, 29) massen, 30) gantz, 31) zolfrey, 32) beder seit, 33) gegen- einannder, 34) verschriben. 35) dieser, 36) schází, 37) gotsleichnams, 38) Cri- sto, 39) geburd, 40) newntzigisten, 41) jaren.

Strana 398
1499. 398 sobotu dva starší mistři, přivezmúce k sobě dva z obecních, ohledali velmi pilnè obuv a řemeslo, kteréž na trh vynese, a toho aby nikda neopustili pod uvarovániem tresktánie panského, a což pak najdú neslušného, aby se v tom zachovali vedle řádu a obyčeje starého a prve zvyklého a to upřemně bohatému jako chudému, staršiemu jako mladšiemu. Item toto také aby bylo zachováno, cožkoli najprvé po jednú vynesú na trh, to aby prodávali ten den a po druhé aby viece nic nevynesli; pakli by kto po druhé co vynesl na trh, buď málo nebo mnoho, a bude v tom ohledán, ten aby tresktán byl pokutú jednoho groše a to bez milosti. It. když starší s obecními jdú k nim ohledovat řemeslo, kteréž na trh vynese, jestli že by pak která žena, nebo ktožkoli z nich co přikrýval a neokázal řka, že jest na zakázku děláno, nebo jakýmžkoli obyčejem, ktožkoli v tom shledán bude, aby dal pokuty jeden groš. It. toto jest také ustanoveno, aby žádný z ševcuov, ani starší, ani obecní, viece tovařišuov nechoval než dva a třetieho učedlníka, leč by se to přihodilo, že by všickni jměli po dvú a že by proto někteří musili vandrovati, jestli že by se to přihodilo, tehdy bude moci, ktož bude chtieti, ješče jednoho sobě přisaditi, dotud, dokudž by všichni po dvú jměli a ktož by se tak nezachoval, má tresktán býti pokutú, kterúž by jemu páni našli, jakožto ten, ktož panského ustavenie nezachovává. Z registru causarum v museu plzeň. č. 39 str. 44. 1499. 16. července. 488. Konšelé m. Plzně činí mocné rozhodnutí ve sporu paní Anny Še- fránkové z P., a pí. Markéty Točníkové o cestu, vedoucí k louce a chmelnici faráře v Malesicích, přes pozemky račické; dále o 5 kop, které pí Markéta má vyplatiti ke kostelu do Malesic, a posléze aby Račičtí za to, že v Malesicích zranili člověka opata teplského, pro- sili pí. A Šefránkovou za odpuštění. My purkmistr a konšelé města Nového Plzně známo činíme těmito městskými kniehami, jakož jest byla pře a ruoznice mezi urozenými, paní Annú Šefránkovú z Pútnova s jedné a paní Margkétu Točníkovú z Hořešovic a v Křimnicích, strany druhé, o cestu a o jiné některé kusy, a o ty o všecky věci a ruoznice, kteréžbyly mezi nimi vznikly až dosavád, přestaly jsú na nás obě straně dobrovolně. Kdežto my práce své nelitujíce a pilně těch pří mezi nimi rozvážiece, výpověď přátelskú učinili jsme mezi

Strana 399
1499. 399 stranami, s jich s obú stran dobrú volí a to takovýmžto spuo- sobem. Najprvé což sě té cesty dotýče, aby farář malesický, nynější i budúcí, anebo ten, ktožby tu lúku a chmelnici v drženie byl [sic], cestu svobodnú jměl z toho gruntu i na ten grunt k své potřebě tak, pokud jiní, kteříž tu své statky mají, té cesty uži- vají a to beze všie přiekazy. A jakož lidee radčičští tu cestu nynie zbořili, chtiece jí faráři hájiti, tu mají zase opraviti na svuoj náklad a potom budúcně, když ta cesta pokazila, má ji farář malesický s těmi lidmi společně opraviti, pokud potřebie bude. A k tomu také tiž lidee radčičští mají jíti v pokoru [k] panie Anně Šefránkové pro ten pych, že jsú svévolně přes první smlúvu na tu cestu sáhali a ji prositi, aby jim to odpustila, a proti tomu ty všecky škody, kteréž paní Anna pokládala jest faráře svého, ty aby pominuly nynie; však jestliže by budúcně kto na tu cestu sáhl svévolně a jí hájil faráři, nebo tomu, ktož by tu lúku a chmelnici od něho držel a že by ten škodu skrze to vzal, tu škodu má ten, kdož by na ni sáhl anebo přiekazu učinil, zaplatiti faráři, nebo komuž by to náleželo. Item druhé, jakož paní Margkéta Točníková má nějakých pět kop kostelních k kostelu malesickému příslušejících, k kterýmž se jest dobro- volně přiznala, ty aby kostelníkóm dala bez meškánie na opravu toho božieho domu, jakož pak pověděla, že ten úmysl jest vždycky jměla, že je časem svým dáti chce k tomu božiemu domu. Třetie, jakož lidee někteří z Radčic sáhli jsú mocí na člověka kněze opata teplského tu v Malesicích na tom právě, zranivše jeho, vzali jsú ho z toho práva, aby tíž lidee, kteříž jsú tiem vinni, přišli ku paní Anně a prosili ji, aby jim to odpustila. Kterúžto výpověď přátelskú, kteráž se stala v plné raddě, obě straně dobrovolně a s vděčností přijaly jsú bez odporu. A při tom byli jsú s obú stran dobří lidee duolepsaní, s strany paní Anny Šefránkové byli jsú urození panoše Jan Šnobl z Varuov, Tobiáš z Rybieho a paní Dorota Kánická z Tejna, Václav Fencl a Jan Kumpán, spoluměšťěné naši, a s strany paní Točníkové byli jsú urození panoše Vilém z Chříňova na Merklíně, Petr Ebrzvín z Hradiště, Jan z Merklína, Oldřich z Hrádku a v Ho- řejší Lukavici, Jan z Hořešovic a Purkhart z Křimnic, syn paní Točníkové. Acta sunt hec anno etc. XCVIII, f. III. ante s. Alexii. Z knihy smluv č. 212 f. 70b.

Strana 400
400 1499. 1499. 31. července. 489. Urovnání sporu pí Anny Šafránkové z P. měštěnínky a lidí pod- daných m Plzně v Radobyčicích a v Černicích o louku Hlubokou a o les, vedle té louky, patřící k stráni pí Anny Šafránkové. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme těmito kniehami městskými, jakož jest byla pře a ruoznice mezi urozenú paní Annú Šefránkovú z Pútnova, spoluměščkú naší a těmito lidmi našimi, zejmena Václavem a Jiříkem, Blažkovými syny z Radobyčic, Vrchcí z Radobyčic a Mikulášem Srbem z Černic o lúku, kteráž slove Hluboká, kdežto paní Anna pra- vila sě jmieti spravedlnost k výplatě té jisté lúky, jakož pak i svědomie na to vystavila jest. Při tom také druhá pře byla jest o to, což jest posekal lesa vedle té lúky Václav nadepsaný pravě, že by to jeho bylo a paní Anna proti tomu odepřela, praviece, že by to k její stráni přislušelo. Kdežto o ty o všecky pře a nesnáze, kteréž mezi nimi byly vznikly až dosavád, páni a dobří urození lidee vzevše tu věc na sě, přátelsky jsú je o to smluvili s jich obuov stran dobrú vuolí na takovýžto spuosob, že paní Anna napřed k žádosti těch pánuov a dobrých lidí již dotčených a k snažné prosbě těch lidí z Radobyčic a z Černic svrchupsaných zuostavila jest při nich tu lúku napřed dotčenú a to dědičně, aby ji mohli držeti a dědičně užívati, jakožto statku svého budúcně bez přiekazy všelijaké, a to což jest pak posekal Václav nahořepsaný, to má paní Šefránková pobrati a ten kus posekaný, na kterýž sě Václav táhl, má při paní Anně zuostati a při té stráni její dědičně a na to má ihned výjezd býti bez meškání a meze mají býti sazené. Acta sunt hec anno ut supra, fer. IIII. ante ad vincula s. Petri. Z knihy smlúv č. 212. f. 71. 1499. 7. srpna. 490. Purkrabí v Domažlicích svoluje, aby Václav písař při úřadě do- mažlickém, mohl postoupiti domek k úřadu tomu patřící Vítovi Cáhlavskému (z Plzně), který nemá též nic platiti z domku toho, ale za to má vypomahati při úřadě domažlickém v listech německých. Henrich z Švamberka a na Zviekově etc. Známo činím tiemto listem všechněm vuobec, ktož jej uzřie, čísti anebo čtuc uslyšie, jakož jest Václav písař muoj Domažlický seděl v domku na gruntu hradu a úřadu Domažlického, na kterýžto domek měl jest obdarovánie Jeho královské Milosti, tudiež také dobré pa-

Strana 401
1499. 401 měti panie Kateřiny z Pecky, kteráž jest v držení byla úřadu toho, že jest v tom domku seděti měl v svobodě do života svého, ale když jest z dopuštěnie božieho ten domek jemu z gruntu vyhořel i s těmi listy a obdarovánie [sic], a škodu znamenitú vzal nemoha zasie toho stavěti, i poddal jest ten požár a to vohniště Vítovi Cáhlovskému a mne za to prosil, abych prohledna k jeho starosti a službě, kterúž jest mně a předkóm mým činil, abych tee svobody, kterúž jest on měl do života do svého, aby tee svobody nadepsaný Vít užíval také za mého drženie téhož úřadu Domažlického. A já k prosbě jeho pilné naklonil sem sie a tee svobody Vítovi nadepsanému mocí toho listu dávám užívati, aby z toho domku mně za mého drženie, ani strýcóm mým platu žádného neplatil, než když by jiný po něm toho domku v držení byl, tehdy plat k úřadu teež platiti má a povinen bude, kteraký plat na ten domek prvotně vysazen jest, to jest při svatém Jiří puol osma grošuov českých a při svatým Havle tolikéž, a proti mee milosti, kterúž já skrze Václava nadepsanému Vítovi činím, on tak v posluhování tu při mém úřadu Domažlickém v listech německých má úředníku mému psaním i čtením, i také jestli že by jaké kupectvie vedl, aby mi a strýcóm mým za naše penieze sobě bez své škody povolen byl. Toho na zdrženie a jistotu pečeť svú vlastní roz- kázal sem k tomuto listu přivěsiti a pro dalšie svědomie prosil sem urozeného pána pana Děpolta z Lobkovic a na Dobřieši a urozeného panoši Jošta z Pruku, času toho hejtmana Zvie- kovského, že jsú pečeti své vedle mne sobě bez škody také k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého devátého, tu středu před svatým Vavřincem. Orig. perg. v museu plzeňském 273/128 † 28, s třemi pečetmi na proužcích, z první Henrichovy vylámán ráz pečeti, druhá Děpoltova má okraj s polovice odlomený, ráz zachovalý vosku čer- veného, štít čtyřdílný, první a čtvrté pole vystupující, v druhém a třetím orlice, nad štítem kolčí helm s pérem pštrosím, opis na pásce, čtyřikráte přeložené málo čitelný; třetí pečeť Jošta z Pruku, odlo- mený okraj, ráz v černém vosku, prostředkem vodorovné břevno, v němž tři vedle sebe stojící špičaté pilíře se spatřují, nad štítem na levém rohu kolčí helm v pravo hledící s bůvolími rohy, opis již otřelý, sig. N. 437. 51

Strana 402
402 1499. 491. 1499. 4. září. Odkaz Brikcího řezníka. Bláha Hořovský purkmistr —, Jan pecník a Jan Štěpánek, konšelé přísežní m. Nového Plzně známo činíme —, že — Brikcí řezník, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Napřed duom svuoj i jiný statek — odkazuje — Jakubovi, synu svému, — aby — máteř svú poctivě smrti dochoval —. Toho — na svědomie — pečeti své dali jsme — přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta — tisícého čtyrstého devadesátého devátého, tu středu před hodem narozenie P. Marie, matky božie. [Nadpis]: Kšaft Brikcieho řezníka. Kuiha závětí N. 223 f. 37. 1499. 23. října. 492. Anna Lesková prodala 2 kopy roč platu na domě svém k oltáři sv. P. Barbory. My Kryštof Mertlík purkmistr —, Prokop Malsa a Bláha Hořovský, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že předstoupila jest do plné raddy Anna Lesková, souseda naše, a vyznala jest —, že — prodala dvě kopě platu roč. na domu svém a jeho městišti, kterýž leží vedle Mikuláše krejčíře z jedné a Václava Hadra1) z strany druhé, i na tom na všem, což má nebo jmíti bude, za dvadceti kop grš., na míšenský groš počítajíc, — cechmistrům a všemu cechu zámečnickému, brnířskému a nožířskému —, který plat sluší k oltáři sv. Panny Barbory v kostele sv. Bartoloměje, kteréžto peníze hotové od nich přijala jest, slíbivše — platiti na sv. Jiří a na sv. Havla. Kdyby neplatila atd. (Obvyklá forma braní základů, jakož i výplata z toho platu proti půl léta napřed dáti věděti.) Toho na svědomí — své sme vlastní pečeti dali — přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta božího tisícého čtyřstého devadesátého devátého, tu středu po hodu svatých jedenácti tisíc panen. [Nadpis]: Přípis listu na skoupený plat k oltáři sv. Panny Barbory v kostele farním. Z knihy cechu zámečnického v čes. zem. museu v Praze f. 9., fol. 10 následuje překlad německý listu tohoto. 1) Dům Leskovic č. 182, Krejčířův č. 183 a Hadrovic č. 18 v ulici Andělské v III. čtvrti.

Strana 403
1499. 403 1499. 18. prosince. 493. Ladislav Ovsík chtěje vstoupiti do kláštera, svěřil různé skvosty dcery své ještě nedospělé Bláhovi Hořovskému k opatrování. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo či- — níme —, že poctivý muž Ladislav, nebožce Ovsíkův syn, dal jest dietěti svému, dčeři své a k jejím věrným rukám Bláhovi Hořovskému a paní Derotě, manželce jeho, tyto věci a klenoty: Najprvé věnec perlový stavěcí a druhý perlovec spodní, uši pozlacené, pás střiebrný pozlacený na červené tkanici, páteř korálový a na něm jest křížek a srdečko, a váží se vším sedm lótuov, item brunatnú sukni dobrú a desetery spinadlka na ní, item černú sukni mechlišku a na ní premy perlové okolo vobojka až do pasu, it. šamlatovú sukni modrú a na ní devět páruov spinadlek, it. klok černý harasový, it. dčuba červená podšitá pilmajzem, it. moždieř a medenice, it. dvě konvice třižajdlíkové a jedno polúpintě a puol druhého žej- dlíka rytá konvička, it. jedna mísa veliká cínová a tři menší a pět opět menších a dvě horčičné, devět talířuov cínových, it. duchnu prašnú svrchní se vším povlečením, it. peřina spodní bez povlečení, polštář s povlečením a dvě podušky také s po- vlečením a prostěradlo jedno plátené, jakož pak to na cedu- lech vyřezaných všecko mezi nimi zapsáno bylo jest. I maje nadepsaný Ladislav úmysl dobrý stav svuoj proměniti, svět opustiti a do zákona jíti, s dobrým rozmyslem — učinil jest úmluvu — s Bláhú Hořovským a — manželkú jeho — tak, jestli že by pán buoh toho dietěte jeho pozdravil až do let jeho rozumných, věří jim, že ty věci — věrně a pravě vydadie a že toho dietěte jeho v ničemž neopustí. A jest-li že by pak pán buoh toho — dietěte smrti neuchoval] prve let jeho roz- umných, tehdy ty všecky věci a klenoty — porúčí — Bláhovi a — manželce jeho, aby s nimi učinili, což sě jim zdáti bude —, buďto že by je na skutky milosrdné pro pána boha za své a předkuov svých duše obrátili, anebo na svuoj vlastní puoži- tek, jak se jim zdáti bude najlépe — Acta sunt hec a. d. etc. LXXXXIX" fer. IIII. ante s. Thome apostoli. Lib. empt. 212 f. 72. 51*

Strana 404
404 1500. 1500. 14. února. 494. Ermolaus, měštěnín plzeň., prodal kopu roč. platu na domě svém žákům do školy. My Václav Kropáč purkmistr, Václav Chrt a Petr Frána, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Ermolaus, spolusúsed náš, — prodal kopu platu roč. na domu svém 1), na jeho městišti, kterýž leží vedle Soběkurského na rohu s jedné a Jakuba kováře druhé — za deset kop gr. míš. — žákóm kumpanóm a truncatóm do školy města našeho, kteříž pod mistrovú kázní jsú, — slíbiv — platiti na sv. Jiří — puol kopy gr. a na sv. Havel tolikéž, — a za to žáci kum- pané a truncati — mají — každého léta věčně na hod matky božie na Nebevzetie počnúce od prvnieho nešpora, hodiny všecky, jakožto obyčej, slavně nechvátajíc až do oktavu toho hodu vyjitie, zpievati za duši Markéty Kantorové a za její přieší, ješto ona tu kopu platu kšaftem svým na to odkázala; pakli by žáci — toho zpievánie — neučinili, tehdy páni neb kostel- níci sv. Bartoloměje — tolikrát, kolikrát by zpievánie těch hodin obmeškali, ten plat vezmúce, mohú — na jiné skutky milo- srdné obrátiti — [Další, obvyklá forma braní základů, kdyby se úrok správně neodváděl]. Toho na svědomie a na potvrzenie — své jsme pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta tisícého pětistého ten pátek na den sv. Valentina. Orig. perg. v museu plz. 274/173 + 23, z pečetí zbyly jen proužky. Na rubu listu současným písmem: „List na kopu platu, na hodiny matky božie Visitacionis mají dávány býti,“ pod tím: „Er- molaus mistrova,“ sign. nov. N. 314. 495. 1500. 20. února. Závěť Pavla Kotvy. Václav Kropáč purkmistr, Jan Jílek a Linhart kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že Pavel Kotva, náš spoluměštěnín —, t. s. p. r. — u. j. —: Dvuor svuoj odkazuje — Mandaleně dceři své, a dětem jejím —, a z toho aby vydáno bylo Kateřině, dceři jeho druhé třidcet kop gr. míš. item Blažkovi, vnuku svému, odkazuje puol domu, kterýž má s Jiříkem, zetěm svým, pokud to šíře kniehami městskými zapsáno jest, a k tomu, jestliže bude poslúchati manželku jeho —, 1) Č. 226. v V. čtvrti na rohu divadelní a Sedláčkovy ulice, č. 227 Soběkurského (v divadelní ulici) a č 247. Jak. kováře (v Sedláčkově ul.)

Strana 405
1500. 405 má jemu přidati ješče XV kop gr. m.; it. těch sto kop — u Šimka zeti svého, dává — Mandaleně, dceři své a dětem jejím, item jakož má u Dřiemoty osm a dvadcet kop dluhu — za lúku, z těch odka- zuje na kruchtu v kostele sv. Bartolomèje na ornát deset kop, item na Černý klášter na stavenie X kop, it. bratřím Bosákóm osm kop, it. což jemu Šimek, zet jeho, dlužen jest za lúku a za dědictvie, anebo zač kolivěk, to jemu a manželce jeho i jich dietkám — dává, item lúku svú, kteráž leží nad Škvrňany, — odka- zuje Jítě, manželce své, item Blažkovi, vnuku svému, odkazuje sukni bielú a druhú černú najlepší, item dčubu svú liščí odka- zuje Mandaleně, dceři své. — Poručníky učinil jest — Šimka, zeti svého a Mandalenu, dceru svú —. Toho na svědomie — své jsme pečeti dali k tomuto listu přivěsiti. Dán léta — M'CCCCCO ten čtvrtek před nastolováním sv. Petra apoštola. Kniha závětí N. 223 f. 37b. 1500. 20. února. Závěť vdovy Svaty Maternové. 496. Václav Kropáč purkmistr, Petr Frána a Linhart kramář, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že vdova Svata Maternová, naše spoluobývající, — t. s. p. — r. u. j. —: Najprvé Kaněrovi rybákovi na těch penězích, kteréž jest jí dlužen za zahradu, odkazuje — třidcet k. gr. m., — it. do Černého kláštera odkazuje X k. — a to pět kop na stavenie a druhých pěti kop bratřím na jich potřeby; item na kostel sv. Bartoloměje na faru X k. m. gr., item do špitála chudým na jich potřeby pět kop a na stavenie téhož špitála také V k., item ke Všem Svatým na opravu kostela III k., it. k sv. Mikuláši na opravu III k., item dvěma vnukóm svým, Mikhanzovým dětem z Střiebra, odkazuje XX k. m. gr., item Smolákově z Kotorova III k., item Berán- kovi a ženě jeho za práci, kterúž s ní jměli v nemoci, XV k., item poručníkóm svým — za jich práci každému III k., item písaři městskému — od kšaftu II kopě, item Páteřové z Dobřan blány králíkové hřebtové, item Beránkové, hospodyni své, odkazuje šaty ložnie a dčubku svú, mísy cínové a konvě i jiné hospo- dářstvie a k tomu včely své —, item jestliže by co po její smrti zuostalo mimo její rozkázánie, aby Beránkovi — ješče V k. bylo přidáno, a pakli by přes to ješče viece zuostalo, — aby bratřím Bosákóm na jich potřeby bylo vydáno V k. a ostatek aby po- ručníci obrátili na skutky milosrdné a zvláště lázna aby byla

Strana 406
406 1500 ztopena brzy po její smrti. — Poručníky učinila jest — Jana Jílka a Matěje Poběžovského, naše spotuměšťany —. Toho na svědomie své jsme pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta — tisí- cého pětistého, ten čtvrtek před nastolováním sv. Petra. Kniha závětí N. 223 f. 38b. 497. 1500. 15. března. Závěť vdovy Jíty Kotvové. Václav Chrt purkmistr —, Jan Štěpánek a Linhart kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že — vdova Jíta Kotvová — t. s. p. r. — u. j.: Že lúku svú, kteráž leží nad Škvrňany a kterúž jí muž její — odká- zal, — odkazuje Mandaleně, dceři své a dětem jejím a k tomu všecko —, cožkoli má —. A z toho ze všeho aby Mandalena dala Kateřině, druhé dcéři a synu jejiemu Bláhovi po deseti kopách a to ve dvú letech po její smrti. A jestliže by Bláha umřel prve let rozumných, anebo prve těch dvú let, — tehdy těch deset kop mají spadnúti na máteř jeho; pakli by Kate- řina prve toho času umřela, — tehdy zase spadnúti mají na Bláhu, syna jejieho; pakli by oba prve těch dvú let zemřeli, tehdy těch dvadcet kop spadnúti mají na kostel sv. Bartolo- měje. — Poručnici učinila jest Mandalenu, dceru svú —. Toho na svědomie — své pečeti dali jsme — přivěsiti k tomuto listu. Dán léta — tisícého pětistého, druhú neděli v puostě. Kniha závětí 212 f. 38. 1500. 1. května. 498. Jan Šašek švec, prodal 1 kopu roč. platu na domě svém řemeslu ševcovskému v Plzni. Vilém súkenník purkmistr —, Prokop Malsa a Krištof Mertlík, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jan Šašek, švec, — prodal kopu gr. platu roč. na domu 1) svém i na jeho městišti, kterýž leží vedle Stra- choty z jedné a Štépánka z strany druhé, i na tom na všem, což má —, za patnádct kop gr. míš. — cechmistróm a všemu cechu řemesla ševcovského, — kterýžto plat — slíbil — pla- titi — věřitelóm svým — každý rok rozdielně, počna na sv. 1) Č. 80. v VIII. čtvrti v ulici pražské, Strachotův č. 79, Štěpán- kův č 81.

Strana 407
1500. 407 Havla — puol kopy groš. míš. a na sv. Jiří — tolikéž, a tak jiná léta budúcí platiti má —. A jestli že by nadepsaný Šašek atd. (Obvyklá forma braní základů a výplaty proti 1/2 letní výpovědi. Toho na svědomí — své vlastní pečeti dali jsme — přivěsiti k tomutu listu, jenž dán — léta — tisícého pětistého, ten pátek před sv. Stanislavem, biskupem božím. Listina pergamenová v museu plzeňském 260/145 † 30, pečeti chybí. Na rubu: „Pavel Kroupa svedl platu XV kop a II kopy platu zadržalého též zaplatil,“ nov. sign. N. 1191/2, starší 11. 1500. 5. května. V Budíně. Kr. Vladislav vyzývá falekrabí Filippa, aby k roku do Plzně, na nejbližšího sv. Jana Křtitele, poslal své jednatele k urovnání sporů o léna koruny české. (Datum Ofen an eritag nach der heil. Kreutzs- erfindung a. d. XVc). 499. Z opisů z kr. říš. archivu v Mnichově v zem. museu v Praze. 1500. 22. května. Bernart Urlejch postoupil dědinu svou Janovi Kantorovi se zá- 500. vazkem stálého platu, než by se stal knězem, vymíniv si navrácení dědiny té, kdyby se knězem nestal a se oženil. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činí- me —, že předstúpil — do plné raddy — poctivý mládenec Bernart, nebožce Mikuláše starého Vrleycha syn, a vyznal —, že — z zvláštní přiezni a lásky dal — čtvrt dědiny své se dnem a se vším právem, kteráž leží vedle mnichovské s jedné a Petra Formana s strany druhé, Janovi Kantorovi, přieteli svému příbuznému a dědicóm jeho, a to na takovýž spuosob, že jí — Kantor užívati má jakožto gruntu svého dědičného a jemu Ber- nartovi má do toho času, dokudž by knězem nebyl, platiti každý rok — čtyři kopy gr. m. a to vždy při sv. Václavě každého léta. A když jemu pán buoh pomuož, že knězem bude, tehdy potom Kantor s svými dědici povinnovati nebudú těch čtyř kop platiti, ale bude jí moci užívati, jakožto své vlastní beze všeho platu —; pakli by Bernarta — do toho času prve, než by knězem byl, pán buoh smrti neuchoval, tehdy Kantor beze všeho platu tu dědinu jmieti má a dědičně držeti — Však toto jest při tom vymluveno, jest-li že by přes to přese všecko sie stalo, že by Bernart — k stavu manželskému přistúpil a oženil sie, tehdy Kantor — má jemu té dědiny — zasě postú-

Strana 408
408 1500. piti — a on Bernart má jemu neb dèdicóm jeho — vyplniti osm kop gr. m. a potom sě zasě v tu dědinu jakožto v svú uvázati beze všie nesnázi. Actum anno domini XVC, f. Vl ante s. Urbani. [Nadpis]: Zápis na dědinu Bernarta Urleychova syna. Z knihy smluv N. 212. f. 74. 1500. 5. června. 501. Konšelé se staršími obecními usnesli se na artikulích: Aby se rvačky po hospodách nedály, aby nikdo na druhého zbraně netasil, aby si po hospodách nespílali, aby právu nebylo bráněno, v neděle a svátky aby se tance nedály a frinolty či snídaně až po mších aby se dávaly. A. d. M'CCCCC° fer. VI ante Pentecostes páni konšelé a páni starší obecní svolením jednostajným ustanovili jsú tyto kusy a artikule duolepsané, aby byly zachovány ode všech obyvateluov města tohoto pod pokutami podepsanými. Item ktož by se s kým zerval v šenkovních domích nebo jinde, ten aby miesto pokuty do téhodne seděl v kládě; item ktož s braní buďto s tesákem nebo s jinú braní, 1) tomu má ta braň býti pobrána a k tomu rychtáři pokuty má dáti X grošuov; item kdož by braň svú obnažil anebo vytrhl na někoho, buď jakážkoli braň, buďto tesák, dýka, nuož nebo řezák, ten má ruku ztratiti bez milosti; item ktož by pak vytrhna braň svú ranil někoho, ten každý má hrdlo ztratiti bez milosti; item ktož by komu dal políček, nebo se v domích šenkovních hanili ne- slušnými slovy, ten má býti tresktán vedle pokut starodávních na to usazených bez milosti; item ktož by se koli bránil nebo sahal na právo, ten má hrdlo ztratiti bez milosti; item žádný hospodář nemá tance dopustiti v domu svém ani před domem v nedělské dni, nebo v svátky, pod pokutú kopy groš. českých; item v domích šenkovních nemá žádný dávati frinoltu, nebožto sniedanie v nedělský den, nebo v jiný svátek, až po všech mšech, pod pokutú kopy grošuov českých. Z registru causarum v museu plzeň. čís. 39. str. 49. 1) Zde dlužno doplniti, „postižen by byl“.

Strana 409
1500 409 1500. 3. srpna. Konšelé rozhodují ve sporu Jana Jílka s Jakubem Greynarem 502. o dům, dávajíce za právo Jílkovi, že dům řádně koupil a že ničím není povinen z něho Greynarovi. V té při — mezi Janem Jílkem — a Jakubem Greynarem — o duom téhož Jílka, kdežto Jakub Greynar vinil před námi v plné raddě — Jana Jílka, právě sě jmieti spravedlnosť k domu jeho a zvláště k třetině toho domu po nebožci otci svém a po máteři své nápadem pravým, dědičným proto, že mátě jeho ne- božka po smrti otce jeho vdala sie s jeho dielem, kterýž jměl na něho přijíti po otci jeho a potom v tom domu umřela a diel jeho jemu tu ostal, kterýž jemu vydán nenie až i podnes, při tom také dotýkaje kšaftu — máteře své — o tom domu. A proti tomu odepřel Jan Jílek takto řka, že ani od otce, ani od máteře jeho nic nemá a nic od nich nedrží, a že jemu nic neporučili, ani kšaftem, ani jinak, a že ten duom, v kterémž již sedí od několika let bez přiekazy, svobodně — kúpil pravým trhem vedle řádu — města tohoto a v kniehy městské dal sobě vložiti vedle práva s provoláním a jej úplně — zaplatil a sstúpen jemu jest v plném zahájeném súdě —, žádaje při té spravedl- nosti své zachován býti, jakožto jiní dobří lidee a súsedé při tom bývají zachováni. To slyše Jakub s přátely svými, potázav sě o to, žádal jest toho dle práva —, aby jemu čteny byly knihy městské, aby věděl, kterak mátě jeho ten duom kúpila a kterak jest potom přišel Janovi Jílkovi v jeho moc, aby se uměl tiem zpraviti I téhož strana druhá také žádala. Kdežto my k jich žádosti na den jmenovaný dali jsme jim oběma stranám přečísti všecky zápisy na ten duom kniehami městskými zapsané, jmenovitě kterak otčim jeho Myslínský s máteří ten duom kúpili a kterak po smrti máteře jeho týž Myslínský — ten duom prodal Janovi Štolcarovi a kterak on dále Jan Štolcar predal jest ten duom Janovi Jílkovi. Při tom také — čtena jest smlúva těmiž knie- hami městskými v soudě zapsaná, kteráž sě stala o ten duom mezi Mikulášem Myslínským a sirotky týmiž, pastorky jeho. To všecko když jsú slyšely obě straně, tázali jsme se jich, žáda- jí-liž ortele a nálezu našeho —. A když jsú obě straně toho žádaly, tu my vyslyševše jich žaloby a odpory s obú stran, s velikú pilností a dobrým rozmyslem toho pováživše —, ve jméno božie výpověď a nález mezi stranami učinili jsme — 52

Strana 410
410 1500. Poněvadž Jan Jílek duom ten, z kteréhož jeho Jakub Greynar viní, vedle práva a řádu tohoto města kúpil za svobodný a za- platil, zachovávaje sě v tom — vedle práva tohoto města, dav provolati po tři soudy a všecko jiné učinil, což město za právo má beze všie přiekazy, jakož pak to slušně provedl, a také jemu od otce, ani od máteře téhož Jakuba nic poručeno, ani svěřeno nenie, i také poněvadž smlúva sě stala o ten duom prve, než on ten duom kúpil, přátelská a konečná mezi Mikulášem My- slínským s jedné a Janem Štolcarem a manželkú jeho, sestrú téhož Jakuba, majícím plnú moc od něho od Jakuba Greynara, což sě jeho dielu dotýče s strany druhé, — z těch příčin takto pravíme a za právo nalezujem, že Jan Jílek jemu Jakubovi nic povinnovat nenie a že k tomu domu jeho on Jakub žádné spra- vedlnosti nemá, však vyššieho práva žádné straně nehájíce — Tento nález náš obě straně bez odporu přijaly, nám z práce poděkovavše. Acta sunt hec anno domini millesimo quingen- tesimo, fer. II. die Invencionis s. Stephani. Z knihy smluv 212 f. 74. b, jiný opis v nejst. knize závětí v zem. mus. praž. 3 D 25, f. E. XIII. Srj. s tím č. 332. z r. 1491. 3. června a č. 388 z r. 1493. 23. října. 1500. [11. září.] 503. Konšelé se staršími obecními ustanovili se na artikulích: Aby pouzí Němci, ani do města, ani do vsí městských nebyli přijímáni, aby nájemníci domů ani nešenkovali ani piva nevařili, aby o trhu i kromě něho nezřizovaly se před městem šenky, aby vdovy, domy mající, trpěly ve všem s jinými sousedy, a posléze aby pivovárníci při varbě každému pilně posluhovali a chmelyň neprodávali. A. d. M'CCCCC° ihned po obnovenie raddy páni konšelé, Jan Jílek, Václav Chrt, Erhart súkeník, Jan Rejsek, Jan mlynář, Jiřík zlatník, Bláha Hořovský, Václav Fencl, Jan Štěpánek, Jiřík Brúšený, Vilém súkeník a Petr Tomec, jsúce shromážděni s pány obecními staršími jednostajným svolením na tom zuo- stali společně, aby tyto kusy byly zachovány v této obci, dokud by něco lepšieho a užitečnějšieho nebylo nalezeno a vybráno. Item najprv, což se púhých Němcuov dotýče, kteříž nic česky neumějí, z těch žádný aby za súseda zde přijat nebyl, ani za člověka v kteréžkoli vsi městské, ani domu aby nena- jímal v městě, dokud by se česky mluviti nenaučil, leč by se takový člověk dobrý nahodil, který by se pánóm napřed a obci

Strana 411
1500. 411 líbil a hoditi mohl, avšak aby takový bez vědomí pánův star- ších obecních přijat nebyl1). Item ktožkoli domy najímají, ti aby nešenkovali ani hosti chovali, ani piva vařili, ktožkoli svých domuov nemají, leč by komu páni a obec zvlášť odpustili pro slušnú příčinu. Item aby šenkuov před městem a kuchyň nebývalo o jar- marce ani krom jarmarku pod pokutú, kterúžby páni proto rozkázali položiti. Item vdovy, kteréž domy mají, ty aby své domy opravo- valy a jich nikoli neopúštěly, a vedle jiných súsed aby trpěly všemi obyčeji, buďto k vysielánie na silnice nebo kamžkoli jinam, kdež jest potřebie, jakožto hořejší a dolejší súsed. Item což se pivovárníkuov dotýče, na tom jest zuostáno, aby mistróm pivovárníkóm přidán byl groš jeden český nad to, což jim prve dáno a oni aby pilnost jměli při varbě, aby tak vařili, jako jest od starodávna vařeno, a kterak sobě kto roz- káže, aby mu tak udělali, a uhle aby nehasili, leč by sobě kto rozkázal hasiti a chmelyni aby neprodávali, leč jim kto dá z dobré vuole. Rejstřík rozepří v mus. plz. 39. str. 52. 1500. 26. září. Závět Martina Pobožného. Jan Jílek purkmistr, Jan mlynář a Jan Štěpánek, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že Martin Pobožný, řečený Kraupa, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j.—: Kateřině a Barboře, schovaničkám svým, Michalovým dcerám z Kšice, odkazuje po desěti kopách míš. a každé z nich s postel šatuov, item Bláhovi, bratru jejich X kop míš, item Rehořovi, sestřenci svému X k. grš., item Šimonovi, bratru svému, pět kop, item Janúškovi, bratru svému V k., item Vá- clavovi, bratru svému, pět kop, item Kateřině sestře své V k., item Markétě, sestře své, V k. míš. A jestliže by pán buoh jejich dětí kterého smrti neuchoval prve let rozumných, aby těch dětí mrtvých diel spadl na jiné její [děti], kteréž při sobě má, item na Černý klášter na kostel u panny Markéty, když sě bohdá krýti bude ten kostel, odkazuje deset tisíc cihel, item chudým do špitála na jich potřeby IV k. m., item Hrubému 504. 1) Zápis tento o nepřijímání Němců do města, jest též v Plachého Pam. Plz. 93. 52*

Strana 412
412 1500. Janovi II k. m., item ostatek všeho statku svého odkazuje — Kateřině, manželce své — a ji také poručnici učinil jest — a ku pomoci jí přidal Martina Stupníka a Ondřeje Strachotu. — Toho na svědomie — své pečeti dali jsme — přivěsiti k to- muto listu. Dán léta — tisícého pětistého — tu sobotu před sv. Václavem. Kniha závětí N. 223 f. 39. 1500. 6. listopadu. Na hradě pražském. 505. Stavové čeští v Praze na sněmě ſo sv. Jeronymu 30. záříl ozna- mují Albrechtovi, falekrabí rýnskému, že o příštích Hromnicích za království české vysláni budou čtyři radové do Plzně a vyzývají, aby falekrabí též čtyři plnomocníky své tam poslal, aby tu všechny spory se urovnati mohly. (Auf dem Schloss Brag am Freitag s. Leonhardi a. d. 1500.) Z opisů z archivu říšského v Mnichově, chovaných v zem. museu v Praze. Viz č. 509 z t. r. 506. 1500. 9. listopadu. Zárěť Tůmy Stodského mlynáře. Jiřík Brúšený purkmistr, Jan Rejsek a Jan mlynář, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, — že — Tuoma Stodský mlynář, náš spolusúsed, — t. s. p. r. — u. j.: It. odkazuje manželce své puol domu svého a v tom domu aby vládla až do své smrti, jestliže by svuoj stav nepro- měnila; pakli by stav svuoj proměnila, anebo že by spolu s sy- nem [se] srovnati nemohli, tehdy Václav, syn jeho, máteři své má její polovici splatiti; item Václavovi, synu svému, — druhú polovici téhož domu odkazuje a puol dvoru svého a k tomu chmelnici pod Homolkú a dědinku i stráň; item druhú polo- vici dvoru Bláhovi, synu svému, odkazuje a dědinu Zbiruožkov- skú u Dúdlevec; item aby Václav — Markétě, dceři jeho a sestře své vydal, když by jměla stav svuoj proměniti, dvadcet kop m. gr. a k tomu týž Václav s máteří spolu aby jí vypravili se dvě posteli rúcha; item Václav aby dal z svého dielu Janovi Hanzlovi, synu jeho, šest kop; item všecko hospodářstvie od- kazuje manželce své a Václavovi na rovný diel, a z toho aby společně dali do Černého kláštera I k., k Bosákóm Ik. a k faře aby kúpili ornát se všie přípravú. — Poručníky učinil jest manželku svú a Václava, syna svého —. Toho na svědomie —

Strana 413
1499. 413 své jsme pečeti — dali přivěsiti k tomuto listu. Dán léta — M'CCCCC , ten pondělí před sv. Martinem. Z knihy závětí 223 f. 40. 1500. 16. listopadu. Kašpar Bernášek z Zebnice, měštěnín, jest dlužen 100 kop míš. 507. Meklovi židu a Turkovi, synu jeho, a zapisuje dluh ten na dvoru svém i na dědinách. My purkmistr a radda města Nového Plzně, známo činí- me —, že předstúpil jest před nás do plné raddy naší urozený panoše, Kašpar Bernášek z Zebnice, spolusúsed náš, a vyznal jest před námi, že jest dlužen — 100 kop gr. na míšenský groš, aneb 50 kop gr. čes., Meklovi židu a Turkovi synu jeho, kte- rúžto summu — jmá — vyplniti a zaplatiti — věřitelóm svým úplně — na den sv. Jiří najprvé přieštieho, aneb dvě neděle potom konečně, bez dalšieho prodlevánie, — a v tom dluhu — dotud, dokudž by on Kašpar — jim tu summu nevyplnil, — za základ pravý zastavil jest — dvuor svuoj s městištěm a se vším pří- slušenstvím, dědiny, lúky i všecken statek svuoj, kterýž koli má anebo jmieti bude, na takový spuosob, jestli že by — Kaš- par tomu dosti neučinil a na čas jmenovaný nedal — tu — summu — věřitelóm svým —, tehdy mají oni — moc — uvá- zati se v ten statek jeho a jej prodati, a odtud sobě summu — a dluh jich i se všemi škodami proto vzatými zaplatiti úplně — a to beze všie lichvy, však tomu právu, kteréž na tom statku páni súkeníci a jich cech súkenický napřed mají a té jich spravedlnosti bez škody — Acta sunt hec in consilio nostro fer. II. post s. Martini, a. d. millesimo quingentesimo. Z knihy smluv č. 212 f. 75b. 1500. 7. prosince. Na Budíně. Tři měštané plz. dostávají od krále povolení, aby po 10 let mohli 508. na dvě míle okolo města dolovati na kovy, neplatíce žádných po- platků. Dán jest fristunk opatrným Václavovi súkeníkovi, Václa- vovi zlatníkovi a Jiříkovi Zteklému, měšťanóm Nového Plzně, aby voni s kverky, nákladníky a tovaryši svými mohli a moc jměli ve dvú mílech zdálí vod města Nového Plzně, kdež se jim zdáti bude, zlata, střiebra i jiných kovuov, buď v dolech starých hledati, aneb znovu dobývati, urbury, ani žádných jiných

Strana 414
414 1500. poplatkuov, kteréž by podle práva hornieho do komory krá- lovské přislušely, dávati a platiti nemají a to až za plných deset let od datum listu tohoto pořád zběhlých — Datum Bude f. II. post festum s. Nicolai a. d. 1500, regnorum autem Hungarie 11, Boemie vero 30. Commissio propria domini regis. Registr kr. Vladislava č. 201. v cís. dvor. stát. archivu ve Vídni fol. 222a, jehož opis v archivu zem. mus. v Praze. 1500. 11. prosince. V Mnichově. 509. Falckrabí Albrecht na list stavů českých odpovídá, že jest s tím sice srozuměn, aby se obapolné neshody na společném roku urovnaly, ale namítá, že lhůta k tomu určena jest příliš krátká a žádá za její prodloužení. (München am Freitag nach Conceptionis Marie 1500). Z opisů říšského archivu v Mnichově, chov. v zem. museu v Praze. Srj. s tím č. 505 z t. r. 510. 1500. 26. prosince. Závěť Šimona Soběkurského. Jan Štěpánek purkmistr, Jan Rejsek a Jiřík Brúšený, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně známo činíme —, že — Šimon Soběkurský, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j.: — Najprv dluhy, jimižto lidem povinnovat jest, ozna- muje: Item o sv. Jiří najprv přieštím bude úrokuov zadržnejch ke břvi III k., item Vítovi Kozovi dlužen jest III k. XX gr., item Havlovi Šandrvaštovi — VIII k. V gr. pojčených a k tomu za dvě krávě, a na to Šandrvašta jemu zase dlužen podružstvie za sedm let po 1/2 kopě do roka a řetěz za L groš a sena ztrávil jemu za IX k., item Pražskému dlužen VIIII1/2 k. III gr., item což sě nebožce Nesvačila z Křimnic dotýče a syna jeho, a o jiných dluzích jeho žena dobře vie; item všecken statek svuoj, což mimo dluhy ostává, odkazuje ženě své a dětem svým na rovný diel. — Poručníky učinil jest — Víta Kozu a Kříže Linského, naše spoluměšťany. — Toho na svědomie — své pe- četi — dali jsme — k tomuto listu přivěsiti. Dán léta — tisí- cého pětistého v sobotu na sv. Štěpána, mučedlníka božieho. Kniha závětí N. 223 f. 40b.

Strana 415
1500. 415 1500. 28. prosince. V Římě. 19 kardinálů uděluje 100denní odpustky k oltáři sv. Barbory ve 511. farním kostele svt. Bartoloměje v Plzni, při němž jest zřízeno bra- trstvo sv. Barbory. OLIBERIUS Sabinensis et Jeronymus Prenestinensis epis- copi, Dominicus tituli s. Clementis, Laurencius tituli s. Cecilie, Antoniottus tituli s. Praxedis, Baptista tituli sanctorum Johan- nis et Pauli, Johannes tituli s. Susane, Johannes Antonius tituli sanctorum Nerei et Archilei, Johannes tituli s. Prisce, Bernardi- nus tituli s. Crucis in Jerusalem, Raymundus tituli s. Vitalis, Bartholomeus tituli s. Agathe et Guillermus tituli s. Puden- ciane presbyteri, Franciscus s. Eustachii, Raphael s. Georgii ad velum aureum, Johannes s. Marie in Dompnica, Fredericus s Theodori, Julianus sanctorum Sergii et Bacchi, et Alexander sanctorum Cosme et Damiani diaconi, miseratione diuina sacro- sancte Romane ecclesie cardinales. Vniuersis et singulis Christi fidelibus, presentes literas inspecturis, salutem in domino sem- piternam. Quanto frequentius fidelium mentes ad opera cari- tatis inducimus, salubrius animarum suarum saluti prouidemus, cupientes igitur, vt altare sancte Barbare, situm in ecclesia parrochiali sancti Bartholomei in Noua Pilsna, Pragensis dioce- sis, ad quod quedam laudabilis confraternitas Christi fidelium deuote instituta existit, et ad quod, sicut accepimus, dilecti nobis in Christo vniuersi confratres dicte confraternitatis sin- gularem gerunt deuotionem, congruis frequentetur honoribus et a Christi fidelibus iugiter veneretur ipsaque confraternitas libris, calicibus, luminaribus, ornamentis ecclesiasticis et rebus aliis, pro diuino cultu et ipsius confraternitatis manutentione neces- sariis, decenter muniatur, vtque Christi fideles ipsi eo libentius deuotionis causa confluant ad altare huiusmodi et ad premissa manus promptius porrigant adiutrices, quo ex hoc ibidem dono celestis gratie vberius conspexerint se refectos, nos cardinales prefati, videlicet quilibet nostrum de omnipotentis dei miseri- cordia ac beatorum Petri at Pauli apostolorum, eius auctoritate confisi, omnibus et singulis Christi fidelibus, vtriusque sexus uere penitentibus et confessis, qui dictum altare in singulis, videlicet sancte Barbare et sancte Lucie ac sancte Apollonie, nec non dominica infra octauas assumptionis beate Marie Virginis et ipsius altaris consecrationis festiuitatibus et diebus a primis vesperis usque ad secundas vesperas inclusive, deuote visi-

Strana 416
416 1500. tauerint annuatim et ad premissa manus porrexerint adiutrices, pro singulis festiuitatibus siue diebus predictis, quibus id fece- rint, centum dies de iniunctis eis penitenciis misericorditer in domino relaxamus, presentibus perpetuis futuris temporibus duraturis. In quorum fidem literas nostras huiusmodi fieri no- strorumque sigillorum fecimus appensione muniri. Datum Rome in domibus nostris anno a natiuitate domini millesimo quingen- tesimo, die vero vicesima octaua mensis Decembris, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri domini Alexandri, diuina prouidentia pape sexti, anno octauo. [Hned pod tím jinou rukou připsáno]: Et nos Ambrosius de Plzna, ecclesie Pragensis decanus, arcium magister, et Blasius de Plana, eiusdem ecclesie canoni- cus prebendatus et cantor, administratores archiepiscopatus Pra- gensis, per venerabile capitulum auctoritate apostolica specia- liter deputati, requisiti cum instancia super hoc et rogati no- mine supradicte fraternitatis, omnia et singula in hiis litteris contenta, rata et grata habemus et presentis subscripcionis pa- trocinio ea firmiter approbamus et auctoritate nostra ordinaria in dei nomine confirmamus. Presencium sub administracionis sigilli appensione testimonio litterarum. Datum in castro Pra- gensi anno domini, quo supra, die vero sexta mensis februarii. [Na ohybu v pravo]: Jo. Lolardi... [Na rubu]: T. de Graseda. Orig. pergam. zachovalý v museu plzeňském 850 480 † 112. Pečeti visejí v pouzdrech plechových, zavěšených na provázcích, ze všech však 19 pečetí zbyly pouze pouzdra a pečeti jsou vylámány, pouze pečeť administratorů jest zachovalá, visí na šňůře, sig. nov. N. 169. Opis u Tannera. Hruška, Pamět. kniha 65, uvádí listinu v překladě. 1500. [B. d.] 512. Poznamenání, co lidem z Černic dáno bylo za škody, spůsobené jim založením rybníka. Anno domini M°CCCCC" za Jana Rejska pur[g]mistra, vyslali jsú páni z plné rady některé z pánuov i z obecních, aby ohle- dali, což jest zatopeno lidem Černickým, aby jim za to bylo oddáno, nebo hotovými penězi zaplaceno, kdežto sě to tak stalo, že jsú některým tu ihned oddali za jich a to obecnými grunty a jmenovitě: Novákovi oddali a Michalovi Němci, řeče- nému Kymayr, též také oddali jsú tak, že jsú za to přijali

Strana 417
1500. 417 s vděčností. Item Kotasce a dětem jejím dali také tu ihned kus lúky a k tomu dána jí jest od Bláhy Hořovského purgmistra 1 k. gr. a k tomu odpuštěny jsú jí všecky berně zadržalé a ona za to přijala i s synem svým i s mužem svým. Item Motlovi formanu za jeho škodu dal z rozkázánie panského Jan Rejsek purgmistr 1 k. gr., item Martě Krpylce dal týž purgmistr 1 k. gr., item Brozovi dal Bláha Hořovský purgmistr 1 k. gr. a ti všichni nadepsaní lidee jsú tehdy to za dobré přijali a pánóm děkovali. Actum anno ut supra. Nadpis]: Item oddánie a zaplacenie lidem Černickým, což komu zatopeno. Z registru causarum č. 39 p. 50. Vedle nadpisu rukou 16. stol. připsáno: Rybník Černický. Srj. zápis z r. 1496. 17. června č. 438. 1500. Purkmistr a radda i celá obec města Plzně s druhými městy 513. královskými vstupují v politickou jednotu, kteráž nijak nemá čeliti proti králi, ale mají si všichni pomocni býti proti každému, kdo by chtěl buď všechna města, aneb jedno z nich svévolně utiskati. Slibují sobě dále, že měštěnín měštěnína nemá poháněti ani před před soud zemský, ani komorní, leč jedině z dědin svobodných a čeledi zběhlé. Rovněž nemá žádný měštěnín státi k takovému pů- honu, kdyby od kohokoli z něčeho jiného pohnán byl mimo dědiny svobodné a čeleď zběhlou. [Neúplný zápis.] Palacký, Arch. VI. 217. [1500. Remeslo hrnčířské ustanovuje ceny zboží svého dle jednotlivých 514. kusů a žádá radu městskou, aby na příště podle toho byli zacho- váni a dle toho směli pro lidi pracovati. Páni naši milostiví. K rozkázání Vaší Milosti jsme hotovi vše učiniti, jakožto vždy poslušni, jediné Vašich Milostí prosíme abyšte ráčili na naše obtieženie vzezřieti, kterak všecky věci jsú nasazeny, maso, pivo, chléb i jiné všecky věci, že ktož máme čeleď, že nám všecky věci těžko přicházejí pro veliké náklady, avšak proto nechcem sebe v tom litovati, ačkoli vedle jiných královských měst jsme se zachovali v trziech, však proto k Vašie Milosti rozkázání takto jsme všichni na tom zuostali: Jakož sme dávali buď čbány nebo hrnce za III denáry, to budem dávati za II denáry, a což za IIII denáry bylo, to buď za III denáry, 53

Strana 418
418 1501. item což sme prostých kachlov III za 1 groš sázeli, to IIII budem sázeti za 1 groš, a jakož sme spodních bedních kachlov II za groš sázeli, to III za 1 groš budú, a jakož řezaný kachl 1 za groš, ten buď za V denárů, item trúby, kteréž po 1 groši byly, ty po V denárech buďte, item hrnec do kamen, kterýž do ka- men byl sazen po II groších, ten buď za 1 groš, item kahan- cóv IIII za denar, item malých hrnčíkóv VII za II denáry, item což se kamen překládánie tkne, jakož bylo od VII kachlóv starých 1 groš, to buď X za 1 groš. Za totoť zvláště Vašie Mi- losti prosíme, jako svých milostivých pánóv, jest-li že by po- tomnie časy snad války nebo drahota vznikla, abychme vedle běhu časóv mohli užívati svého chudého řemesla vedle přiezni Vašie Milosti, páni milí. (Bez roku a dne.) Chudé řemeslo hrnčieřské. Z konceptu listu vloženého do knihy rozepří. Dle písma jest list z počátku stol. 16. 1501. 4. ledna. 515. Suma peněz, která byla pojištěna knězi Linhartovi na domě Jaro- šově, byla zaplacena. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme —, že — uroz. panoše Petr Ebrzvín z Hradiště a Václav Urlejch, zeť jeho, vyznali —, jakož — vdova Anna Jarošová kramářka smlúvu učinila s knězem Linhartem, zákona sv. Augustina, kanovníkem kláštera Karlovského, o duom a o jiný statek pozuostalý po nebožci Jarošovi kramáři, někdy našem měšťanu, tak že na tom domu —, kterýž prodán jest Matúšovi Albrechtovi a pí Hedvice, manželce jeho, zapsáno bylo — 100 kop gr. m. knězi Linhartovi a — konventu kláštera Karlovského —. I majíce toho moc plnú od kněze Matúše, opata, a od toho všeho kon- ventu — listem pod jich pečetí —, mocí zápisu tohoto — pro- pouštějí — Annu Jarošovu — z toho ze všeho, — a že sie tomu všemu dosti stalo. — Acta sunt hec anno domini MCCCCCO 1°, fer. Il post Circumcisionis domini. [Nadpis]: Kvitancí domu někdy Jarošové kramářky. Lib. empt. 212 f. 76.

Strana 419
1501. 419 1501. 12. března. Závět Bláhy Plcha. My Vilém súkeník purkmistr, Jan Jílek a Václav Chrt, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činí- me —, že — Bláha Plch, náš spolusúsed, — s. p. r. — u. j. Najprvé Švehlovi spielači, přieteli svému, odkazuje lúku svú, kteráž pod Škvrňany leží pod cestú, it. Holému mléčkovi tu- diež, přieteli svému, druhú lúku — menší, kteráž u Škvrňan nad cestú leží, it. ostatek všeho statku svého — odkazuje man- želce své, a jí všecko poručuje —, aby tiem vládla, jakožto svým vlastním — Toho na svědomie — pečeti naše — dali jsme přivěsiti. Datum feria VI ante Oculi, anno etc. MCCCCCI. [Nadpis]: Kšaft Bláhy Plcha. Z knihy závětí 223 f. 42. 516. 1501. 5. dubna. Paní Argella z Waldova odkazuje 1800 zl. na skutky milosrdné: 517. K oltáři sv. Vavřince na zakoupení platu a na potřeby oltářní, obci na zádušní mše, Bosákům, do Černého kláštera, do špitála, kněžím do Hostouně, do kláštera Farnberka a bratranu svému. Vykonavateli ustanovuje konšely m. Plzně, jimž odevzdává oltář svůj ke správě. Já Argella z Waldova, po nebožci urozeném panu Ctibo- rovi Wolštajnovi vdova, vyznávám tiemto listem obecně před každým, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, ačkoli jsem z daru pána všemohúcieho Buoha na zdraví i na rozomu bez překážky všelikteré, avšak nevědúci, kdy a kterú hodinu pán Buoh ráči mne z tohoto světa povolati, umyslila jsem sobě, abych statek svój za svého zdravého života zřiedila, kteréhož mi jest Buoh z milosti svee svatee ráčil popřieti na tomto světě a také ne- chtějíci, aby které nesnáze měly býti po mee smrti mezi přá- tely mými o muoj statek, item najprvé oznamuji, jakož jsem dala list hlavní s dobrú vuolí podlee řádu a práva země českee a to múdree a vzácnee opatrnosti panu purkmistru a pánóm konšelóm města Nového Plzně, nynějším i budúcím jich, kte- rýžto list mně svědší dluhu pravého a spravedlivého, věnného, osmnácte set zlatých rýnských jistiny a úroka po té summě, devadesát zlatých teež rýnských, v němž jest jistec téhož dluhu urozený pan Jindřich z Kolovrat a na Krakovci etc., a rukojmě za tého pána jsú etc., jakož o tom hlavní list šíře ukazuje, a 53*

Strana 420
420 1501. v tom dánie a v té dobree vuoli pozuostavila jsem sobě tuto moc, pokudž bych kšaftem svým komu co odkázala, zřiedila a dala, že takovee mee dánie i rozkázánie mají nadepsaní páni Plzeňští vyplniti, buďto z tee summy jistinnee, nebo z úrokuov, jakož jim toho s plným dúfáním nad jinee své přátely věřím, jakož o tom o všem šíře dobrá vuole ukazuje, protož já svrchu- psaná Argella podle tee vymienky takto již svee mocnee dá- niee činím i rozkázániee a to mocí listu tohoto a kšaftu. Item najprvé, jakož jsem přijala oltář svatého Vavřince u fary v Plzni a to od vzácnee múdrosti pánuov a raddy téhož města Nového Plzně, i tudiež s povolením pánuov prelatuov i všie kapituly kostela pražského, jakož pak o tom šieře akty a měst- ské kniehy nadepsaných pánuov Plzeňských na to kaplanstvie ukazují, na kteréžto kaplanstvie odkazuji šest set zlatých rýn- ských a za tu summu aby bylo kúpeno platu komornieho věč- ného zlatých třidceti rýnských a kaplanu toliko aby vydáváno bylo pětmezcietma zlatých rýnských každý rok a to rozdielně při svatém Jiří puol třinácta zlatého rýnského a při svatém Havle tolikéž puol třinácta zlatého a pět zlatých] rýnských na opravu téhož oltáře, a kaplanee aby také slúžili každý tý- den pět mší svatých, čtyři mše podle času toho téhodne a pátá mše zádušnie a to za nebožtíka pana Wolštajna, manžela mého duši i za duši mú i předkuov našich. Item puol druhého sta zlatých rýnských, za tu summu aby bylo zjednáno dva ornáty axamitné, červený jeden a druhý damaškový zelený, a kalich jeden pozlacený a pallu jednu červenú damaškovú, a ta dva ornáty aby byly s kříži i se vší jinú přípravú zdělány, ubrusy oltářnee a jinee potřeby, což k oltáři přislušie, pokudž ta summa postačiti muože, a toho kaplanstvie mého činím mocnee pány a podacie i správce časy budúcie, pana purkmistra a pány konšely, nynější i budúcí téhož města Nového Plzně, věřéci jim s plným dúfániem nad jinee přátely své, že to kaplanstvie spravovati budú na miestě mém. Item puol druhého sta zlatých dávám a odkazuji pánóm Plzeňským i vší obci, nynějším i bu- dúcím jich, věřéci takee, že na každý rok po mee smrti, pa- mátku mně učinie, vigilje celee a dvatceti mší zádušních a to k věčnosti, a to buď pány Plzeňskými opatřeno, aby plat kúpen byl komorní k tee službě, zač by mohli. Item Bosákóm v Plzni na opravu kláštera jich padesáte zlatých rýnských, item do Černého kláštera padesát zlatých rýnských na opravu jeho a když jim dávati budú páni Plzeňští, aby jim bratřím oznámili,

Strana 421
1501. 421 aby pána Buoha prosili za duši páně Wolštajnovu i za mú i našich předkuov tiem obyčejem, jakož za jinee duše prosie. Item do špitála v Plzni u svaté Mářie Majdaleny na opravu kostela dvatceti zlatých rýnských aby dáno bylo. Item aby roz- dáno bylo mezi kněžstvo v Plzni třidceti zlatých rýnských a když jim dávati budú, aby jim připomínali, aby pána Buoha prosili za duši páně Wolštajnovu a za duši mú i našich před- kuov. Item aby bylo dáno a opatřeno do městečka Hostúně padesáte zlatých rýnských a to takovým obyčejem, aby službu a památku mně činili po smrti mee, na offěru, na vosky, na kněží i na chudee i na jinee věci, kteréž k službě božie ná- ležie, avšak pokudž by těch padesáte zlatých postačiti mohlo, a to buď pány Plzeňskými opatřeno. Item aby bylo kúpeno za sto zlatých rýnských nějaký užitek faráři do Hostúně, anebo plat komorní, pokudž by mohlo kúpeno býti za těch sto zla- tých a páni Plzeňští aby dále poručili tee obci hostúnskee, aby oni ten plat anebo ten užitek spravovali a berúce faráři dávali a jemu připomínali, aby každý farář budúcí jednú v roce držal a spuosobil celee vigilje a deset mší svatých zádušních a to za duši páně Wolštajnovu i za duši mú i našich předkuov a to k věčnosti. Item na klášter za lesem, jenž slove Farnberk, jakož pohřeb mají páni Waldeveři, předkové moji, aby dáno bylo sto zlatých rýnských na opravu téhož kláštera, aby pána Buoha prosili za nás. Item aby dáno bylo bratranu mému panu Jiljemu Waldeveřovi dvě stě zlatých rýnských ne z práva ale z milosti a lásky mee, aby takee na duši mú pamatoval časy budúcí. Item dá-li urozený pan Jindřich z Kolovrat a na Krakovci, anebo dědicové jeho summu i s úroky ve třech letech pořád zběhlých po mee smrti, tehdy páni Plzeňští aby jemu z tee summy od- pustili puol druhého sta zlatých rýnských; pakli by v těch třech létech nedal, tehdy aby jemu ani dědicóm jeho těch puol druhého sta zlatých neodpúštěli, než úroky aby předse dával podlee listu zněnie. Item jestli žeby páni Plzeňští toto mee roz- kázánie svrchudotčence vyplnili, z úrokuov berúce od nadepsa- ného pana Jindřicha a dědicuov jeho, tehdy když by koli tu summu dal častopsaný pan Jindřich i s dědici svými, ta summa svrchudotčená i s úrokem aby při pánech Plzeňských a při obci zuostala plným mým právem, ale však aby mee rozkázánie svrchudotčené prvotnie vyplnili. Item pozuostavuji sobě puol druhého sta zlatých rýnských na tee summě, jestli že bych komu dala a odkázala do tee summy za svého zdravého života,

Strana 422
422 1501 anebo na smrtedlné posteli, tehdy páni Plzeňští mají to vyplniti; pakli bych žádného rozkázánie o tom neučinila, tehdy těch puol druhého sta zlatých rýnských aby páni Plzeňští moc jměli rozdati na skutky milosrdné, kdež by se jim najlépe zdálo a to za duši páně Wolštejnovu i mú i našich předkuov. Na potvr- zenie toho mého dánice i rozkázániee pečeť svú vlastnie dala jsem přivěsiti k tomuto listu a kšaftu dobrovolně a pro širšie svědomie toho prosila jsem urozeného pána pana Jana Bavora z Švamberka, a urozených panoší Petra Ebrzvína z Hradiště, Bohuslava z Dúpova a v Štáhlavech, a Krištofora z Záduba a v Božkově, Sigmunda z Truclar a v Týnci, že jsú své pečeti na svědomie podlee mne přivěsili k tomuto listu a kšaftu, však jim bez škody, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícého pětistého prvnieho, ten pondělí po květnee neděli. Orig. perg. v museu plzeň. 392 280 † 33, pečeti chybí, jen proužky pergam. zbyly, sig. nov. N. 398. Na rubu dole v levo po- znamenáno: Oltář sv. Wavřince. — Plachý v Pamětech str. 31 uvádí odkaz tento ve výtahu a připomíná, že pí Argella zemřela r. 1507. 22. července a byla pochována při oltáři sv. Vavřince a že se až dosud (tedy r. 1600) konají za ni zádušní služby boží na sv. Jana Křtitele. 1501. 19. dubna. 518. Konšelé s obecními staršími zmirňují usnesení z r. 1500. z 11. září v ten smysl, aby mohli i ti šenkovati a jiné živnosti provo- zovati, kdo v domích opatských v městě bydlí, spolu aby ti, kdož vlastních domů nemají, jsou-li zde rodilými, mohli šenkovati a hosti chovati. A. d. M"D" primo, fer. II. ante Georgii martyris. Páni kon- šelé jsúce shromážděni s pány obecními staršími jednostajně povážili jsú některých kusuov nadepsaných a prve pro obecné dobré ustanovených, a znamenavše obtiežnost v některých kusích jednosvorně, což jest bylo obtiežného, v lechčejší obrátili jsú, pokud duole psáno. Item ktož domy své nemají a v domech opatských nebo proboštských přebývají,1) jsúli lidé dobří, za- 1) Domy opatské v Plzni byly: 1. kláštera plaského, již r. 1172 při- pomínaný, v VI. čtvrti, nyní č. p. 281 v Dominikánské ulici, 2. pak klá- štera teplského v I. čtvrti v ulici Zbrojnické od r. 1501. uváděný č. 114, 3. proboštský dům byl kláštera chotěšovského na náměstí v I čtvrti vedle prvotní či tehdejší radnice, nyní č. 106, r. 1487 ot klášt ra zakou- pený. 4. Klášter kladrubský koupil si teprve r. 1525 dům v městé v III. čtvrti v ulici Andělské, ale prodal jej již r. 1545.

Strana 423
1501. 423 chovalí tomuto a od dávna s tiemto městem zlé a dobré trpěli, anebo jich starší, těm se dopúští šenkovati nebo hosti chovati i jiné živnosti hleděti v těch domích poctivě bez obecnie škody. Item jakož jest bylo na tom zuostáno prve, což se těch dotýče, kteříž domuov nemají a u jiných súsed najímají, aby nešenko- vali ani hosti chovali etc., na tom jest také nynie zuostáno, že ti, kteříž jsú zde rodilí, nebo sitce od dávna zde obývali a dobře se zachovali, těm také má dopuštěno býti v těch domích, kteréž najímají, šenkovati i hosti chovati poctivě, bez súsedské škody i jiných poctivých živností hleděti. Z registru causarum v museu plzeň. č. 39 str. 53. 1501. 28. dubna. Anna Fenclová z Plzně pohnala Jana Pehma a Martu manželku 519. jeho, obývající na hradě pražském, z neplnění smlouvy, podle které jí měli každý týden dávati 12 gr. čes., dokud by se k ní muž jejt Jan, syn jejich, nevrátil; ale již jí za dvě léta nedali a tak již 20 k. grš. zadrželi. Půhon vložen 16. října 1500. Pohnaní se há- jili, že nevědí, jest-li syn jejich živ. I rozhodnuto, že pohnaní jí mají dle smlouvy 12 gr. dávati a rovněž i 20 k. 6 gr. zadržalých ve dvou nedělích zaplatiti. Stalo se ve středu před s. Filipem a Jakubem 1501. Archiv čes. XI. 530. č. 1027. Z register soudu komorního. 1501. 1. května. Závět Kateřiny, postřihačové staré. Erhart súkeník purkmistr, Jan Jílek a Jiřík Brúšený, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že vdova Kateřina postřiehačova stará, naše spolusúseda, — t. p. s. r. — u. j.: — Na Černý klášter na to stavenie odkazuje pět kop gr. míš. Item Bosákóm na sv. mše za její duši dvě kopě. Item chudým do špitála na potřeby dvě kopě. Item Man- daleně, sestře své v Řešicích, odkazuje cínové nádobie, jmeno- vitě šest mís velikých i malých, jednu konev velikú a dvě tří žejdlíkové, dvě polúpintě a dva žejdlíky. Item k tomu šaty chodiecí též sestře, dvě sukně, blány, klok a dšubu a ty šaty ložnie, na kterých lehá, truhlu, almaru a stuol lepší. Item Anně, Vávrové dceři, duchnu ve čtyři póly, podušku a přiezi s osnovú a k tomu kopu grš. míš. Item hospodyni, Vávrové ženě, dvě kopě a pacholkovi Kubíkovi dvě kopě. Item Mickové staré, ač 520.

Strana 424
424 1501. bude-li z čeho, aby dali poručníci puol kopy. Item staré ma- léřce, jestliže bude z čeho, aby dali dvacet grošuov. Item osta- tek všech svrchkuov a svého hospodářstvie odkazuje Vávrovi hospodáři. Item jestliže by co ostalo peněz hotových mimo to, což komu odkázala jest a mimo pohřeb, to aby poručníci obrá- tili na skutky milosrdné za její duši. Poručníky učinila jest Mi- kuláše řezníka a Vávru postřiehače. Toho na svědomie — pe- četi své — dali jsme k tomuto listu přivěsiti. Dán léta — tisí- cého pětistého prvnieho, tu sobotu před sv. Stanislavem, mu- čedlníkem božím. Kniha závětí N. 223 f. 41. 1501. 28. května. 521. Konšelé se staršími obec. ustanovují artikule židům v městě bydlí- cím: O lichvě, o půjčování šatů, o nepůjčování na přízi a na šaty ložní; o neprodávání jistých kusů oděvu, o základech propadlých, o věcech ukradených, aby v lázni křesťanské se nemyli, kostelních věcí nekupovali, cizích žídů bez svolení purkmistra do města ne- přijímali, cizí židé jen do třetího dne aby tu meškali, a o nepálení mince. A. d. M°D° primo, fer. VI. ante festum Pentecostes. Páni konšelé jsúce shromážděni s pány staršími jednostajným svole- ním na tom zuostali, aby židé naši, mezi námi obývající, tyto kusy a artikule duolepsané zachovali přiesně a bez přerušenie, pod pokutú tresktánie těžkého, pokud by se pánom konšelóm zdálo, jednoho každého pro jeho přestúpenie tresktati. ltem aby žid nebral viec lichvy než po II denarech z kopy do téhodne a z puol kopy jeden denar a ze dvaceti grošuov a doleji haléř; item aby židé se nepočítali s nižádným o lichvu prve jednoho roku, leč by kto chtěl co vyplatiti a ten počet aby se stal před rychtářem; item aby žádný žid nebral nic za to, když komu co puojčí, buďto šatuov chodicích, neboli to per- lovce, anebo které koli jiné věci; item aby žádný žid nepuoj- čoval na přiezi šlojířovú, ani na súkenickú, ani na plátenickú, ani je kupoval; item na šaty ložnie a perné aby žádný ne- pojčoval; item aby žid suken, kukel, kabátuov a nohavic no- vých, aby neprodávali; item šlojířuov aby nedělali ani je ku- povali; item kterýž koli základ židu byl zastaven a křesťan jeho nemohl vyplatiti, aby žid toho základu do roka najméně neprodával; item když by který kolivěk křesťan židu co ukra- T

Strana 425
1501. 425 deného zastavil a ten čí ta věc jest, uptal se na to v židech, žid bude-li jemu jmenovati toho, který jest zastavil, bude žid tiem jistým prázden; pakli jeho žid nebude chtieti a moci jme- novati, tehdy ten základ darmo vrať; item kterýž by koli žid co zapřel kradeného, jsa tázán od jich školního žida, pokud jich obyčej a právo káže, a potom naň to shledáno bylo, to napřed darmo vrať a pokuta pokud se pánóm zdáti bude; item šatuov chodících starých ani nových aby sem do města na prodaj ne- vozili; item žádný žid aby jinam nevozil šatuov ani žádných věcí jiných, buďto prostalé, anebo kradené, bez vědomie našeho rychtáře nynějšieho nebo budúcieho; item aby žádný žid aby se v lázni křesťanské nemyl; item kostelních věcí aby židé žádných nekupovali ani na ně puojčovali; item pokud se tuto koli židóm přikazuje, též i židovkám se míní a to pod jedno- stejnú pokutú; item kterýž by kolivěk žid nebo židovka těchto kusů který kolivěk přestúpil anebo přestúpili, pokuta má býti na nich vedle vuole panské vedle provinění jich; item aby žádný žid zdejší žádného žida cizieho ani židovka nepřijímal do domu, ani do města vpravoval bez vuole a vědomie pana purkmistra nynějšieho i budúcieho; item aby žádný žid ne- známý ani židovka déle v městě nebyla než do třetieho dne, a bude-li kterého potřeba zde déle býti, ten aby se opověděl panu purkmistru; item aby židee žádné mince nepálili. Z rejstříku rozepří 39 str. 54. Památky archeol. VII. 393. 1501. 2. června. Duchek Purkrábek soukeník zaprodal na domě svém plat roční 522. 6 kop míš. k oltáři sv Jana ve farním kostele. Vilém súkenník purkmistr —, Václav Chrt a Jan Štěpánek, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že předstúpiv — do plné rady naší — Duchek Purkrábek súkenník, spolusúsed náš, vyznal jest —, že — prodal šest kop platu roč. na domu svém1) i na jeho městišti, kterýž leží vedle domu kněze opata Teplského z jedné a Beránka kramáře z strany druhé —, poručníkóm a správcóm oltáře sv. Jana, v kostele farském u sv. Bartoloměje a — kaplanu téhož oltáře —, za šedesát kop gr. míš., kterýžto plat — slíbil — platiti a plniti — každý rok rozdielně na sv. Havla — tři kopy gr. na 1) Č. 115 v I. čtvrti v ulici Zbrojnické, Teplský č. 114, Beránkův č. 116. 54

Strana 426
426 1501. míš. počet a na sv. Jiří — tolikéž beze všeho zadrženie a beze všie nesnáze. Pakli by nadepsaný Duchek Purkrábek atd. [Obvyklá forma braní základů pro neplacení, a vykoupení toho platu proti 1/2 letní výpovědi). Toho na svědomie — své — pečeti dali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž dán léta božieho ti- sícého pětistého prvnieho, tu středu po letnicech. Listina pergamenová v museu plzeňském 343 132 † 25, pečeti chybí. Na rubu rukou 16. stol. poznamenáno: „Kšaft Duchka Pur- krábka k oltáři sv. Jana.“ Sign. N. 196. 523. 1501. 6. června. Závěť M. Cichnařové. Bláha Hořovský purkmistr, Václav Fencl a Petr Tomec, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, — že M. Cichnařová, naše spolusúseda —, t. s. p. r. — u. j.: — Odkazuje panně vnučce své dvě kopě na klok, item Kolencově manželce, schovanici své, dvě kopě, item robenci vnuku svému, Lucijinému synu, dvě kopě, item dceři své, Krištofově ženě, pět kop a šaty své luožnie, item druhé dceři své Viktorově ženě, kropenú sukni, dčubku černú plátennú a dceři její ka- sanku kmentovú, item přieze, kterúž má, aby byla prodána a zač prodána bude, to odkazuje na svaté mše za její duši do obuov klášteruov, item ostatek všeho odkazuje Krištofovi, zeti svému, a dceři své manželce jeho. — Poručníka učinila jest Krištofa zeti svého. — Tomu ku pevnosti — pečeti naše — k to- muto listu jsme přivěsiti dali. Dán léta — tisícého pětistého prvnieho, tu neděli před sv. Barnabášem, apoštolem božím. Kniha závětí N. 223 f. 41b. 1501. 16. srpna. B. m. 524. Král Vladislav nařizuje obyvatelům kraje plzeňského, aby nikomu ze svých nedopustili válku ven ze země začínati. — Dán v pondělí po matce boží na Nebevzetí l. 1501. Palackého Archiv I. 333. č. 21. 1501. 1. září. 525. Haltéř k rybám postoupen klášteru bosáckému od Machka Kolucha. My purkmistr a radda města Nového Plzně, známo činí- me —, že — Machek Koluch, náš spolusúsed, — dává těmito

Strana 427
1501. 427 městskými kniehami haltéř k rybám ihned za dvorem svým tu na svém břehu nábožným kněžím a bratřím kláštera bosáckého zdejšieho, kterýžto haltéř oni Bosáci svú prací, však s jeho povolením tu udělali a kteréhož nynie užívají, tak aby toho budúčně užívali a aby skrze jeho dvuor, aneb skrze jeho domek k tomu haltéři cestu, aneb próchod jměli věčně k témuž haltéři bez přiekazy jeho i jeho budúcích. Actum a. d. etc. primo, fer. IV. die s. Egidii confessoris. Lib. empt. 212. f. 77. 1501. 1. září. Spor mezi obcí a Janem mlynářem o místo u mlýna, kdež obec svůj pivovár vystavěla, urovnán podkomořím král a hofrichtéřem. 526. Léta páně XVC prvnieho v středu na den sv. Jiljí stala se jest smlúva konečná a dobrovolná skrze urozeného a statečného rytieře pana Albrechta z Leskovce, podkomořieho královstvie českého, a pana Jana Hlaváče, hofrychtéře tého královstvie, mezi múdrými a opatrnými pány, purkmistrem a konšely i všie obcí města Nového Plzně s jedné, a Janem mlynářem, měště- nínem téhož města a dědici jeho, s strany druhé, a to o miesto, kteréž leží za mlýnem téhož Jana mlynáře při vodě, kdež jest nynie pivovár k vobci ustaven jest, kdež páni a obec i on tudiež Jan mlynář na ně táhli jsú sě, praviece se jmieti k tomu obojí spravedlnost a o to mocně na nadepsaných páních přestaly jsú strana oboje. Z kteréžto mocnosti toto jsú mezi nimi vypověděli konečně: Že ten pivovár i s tiem miestem, což za ním k barevně, k němu až do řeky přileží i přislušie, a napřed před pivo- várem, kdež dvéře jsú do pivovára, ulička aby byla, jakž meze kuolem probita jest udělána, též také až do řeky aby přislu- šala k vobci na budúcí časy věčné, a což pak před pivovárem od té uličky k mlýnu jeho zuostává od cesty obecní až do řeky, aby k mlýnu Jana mlynáře i dědicuov jeho po věčné časy bylo a přislušalo. Stalo se při obnovenie úřadu konšelského léta ut supra. Z knihy smluv č. 212 f. 77.b. Týká se to mlýna před praž. branou, nyní panského zvaného, viz čís. 52 z r. 1458. 22. pros. o témž mlýně. 54*

Strana 428
428 1 501. [1501. září.] 527. Král Vladislav svoluje, aby klášter matky boží v Rokycanech směl prodati 4 kopy roč. platu na Týnci i s řekou (Mží) Sigmundovi z Truclar, kterýž si to může vložiti do desk zemských. My Vladislav etc. oznamujem etc., že jest na nás vznesl slovútný Zygmund z Truclar, věrný náš milý, oznamuje nám, kterak jest kúpil pravým trhem čtyři kopy platu ročního na Týnci i s tú řekú, kteráž od Krystikovy řeky teče, s mezí až do Sviňákovy lúky, s pastvištěm a luhem, kteráž jest s druhé strany řeky, a proti tvrzi leží, k pravému a dědičnému drženie a požívánie od poctivých Jošta probošta i všeho konventu pro- boštstvie kláštera matky božie Rokyckého, proše nás, abychme jemu povolenie naše dáti a toho potvrditi ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce pro služby téhož Zygmunda, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čím k sobě od nás mi- lost naši náchylnější pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskú v Čechách, svolili jsme k trhu, platu s řeky a luhu — s jejich příslušenstvím a tímto listem svolujem a toho potvrzujem tak, aby — Zygmund s dědici a budúcími svými jměl, držel a toho požíval tak a podle toho, jakož ten list od — probošta a konventu má, svědčí a voka- zuje, nynie a budúcně a to bez našie, budúcích našich králóv českých i jiných všech lidí všelijaké překážky, porúčejíc větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie českého, aby, když od probošta a konventu — požádáni budete, abyšte ten plat s řekú, luhem a jiným jejich příslušenstvím — Zygmun- dovi a dědicóm jeho v desky zemské vložiti [dali], tak abyšte učinili, řád v tom práva zachovajiec bez zmatku a všeliké od- pornosti. Tomu na svědomí etc. Dán v Tolně. Z registru kr. Vladislava č. 201 v c. k. dvor. stát. archivu ve Vídni, f. 260. b., opis jeho v zem. museu v Praze. 1501. 14. října. (V Norimberce.) 528. Norimberští žádají Plzeňských, aby jim najali 15—20 řádných pěších žoldnéřů a zejmena jednoho neb dva, kteří v řízení vozové hradby se vyznají; ale napřed aby se vyptali za jaký žold by chtěli sloužiti a na jak dlouho a jim to písemně oznámili, že jim hned pak sdělí, zda-li na ty podmínky by je přijati chtěli. ps Lieben freunde. Wir sind bericht, das in ewer Stat Pilsen, oder im kraiss daselbstumb ettwouil geschickter vnd kriegs- l

Strana 429
1502 429 leufftiger knecht sein sollen, Wann wir aber villeicht zukunfftig solher knecht notdurfftig sein werden mogen, Bitten wir mit vleiss, Ewer lieb wolle sich derhalben erkunden, Ob wir derennde funffezehen biss in zwainczig redlicher fussknecht, die zu der Wagenburg, oder sunst zum krieg geschickt vnd erfaren, zu finden vnd zu bestellen wern, vnd vornemlich ain oder zwen, die zu der Wagenpurg kunden, die wir vmb zimliche besol- dung in sonnderhait gern haben wolten. Vnd wie E. W. die sachen gestallt erfinden vnnd vmb was sold vnd auff was Zeyt ain yeder zu bestellen sey, So erst das mag geschehen, vnns solhs auf vnnser pottenlone durch ewer schrifften zu wissen fugen, wollen wir Ewer liebe alsdann vnnsers gemuts weytter berichten vnd das vmb E. W. mit willen gern verdienen. Datum quinta post Dionisii 1501. [Nadpis]: Pilsen. Kr. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kniha 48 f. 72. b. 1502. 18. ledna. Poručník Plchové splnil všechny odkazy od ní učiněné. 529. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme —, že předstúpivše — do plné raddy — Vilém súkenník, Petr Tomec, kostelníci farští, Václav súkenník, Jan Rejsek, kostel- níci od Bosákuov, Jan Jílek a Peštrnák, kostelníci z Černého kláštera, Prokop Malsa, Václav zlatník, kostelníci špitálští, Václav Fencl, kostelník ode Všech Svatých, Jan Dunaj, Hanuš vinař, kostelníci od sv. Mikuláše, a ctihodný kněz Jan Bukač, farář od sv. Jiřie, kněz Ondrášek křížovník od faráře, Jan Zumr a Bradatý Jan, úředníci sv. Jakuba bratrstva v Černém klášteře, Valtová stará, Holého mlečky žena, Prokop Malsa, a vyznali, — že — přijeli — zúplna všecko, což jest koli nebožka Plchová — jim odkázala —, buďto na záduší, anebo-li to jim samým od — Linharta kramáře, poručníka —. Vedle toho vyznal Václav Fencl, maje toho — moc od těchto dole psaných lidí, od Duory Tejralové, dceři z Dobřan, od Plchové sestry z Přeš- tic s dětmi jejími, od Plchový sestry ze Vštiše, od Plchova bratra a jiných přátel jeho z Skočec, že oni též své — přijeli od — poručníka —. Dále vyznal — Prokop Malsa, že také při- jal — ctih. knězi Matějovi do Prahy k ruce X kop a synu svému menšímu X kop, dceři své nevdané X kop, vše jim k ruce —, protož tito všickni dobří lidé — poručníka — pro-

Strana 430
430 1502. pustili z toho všeho —, neb jest tomu všemu dosti učinil Actum anno domini M'V° secundo, fer. III. ante Conuersionis s. Pauli. [Nadpis]: Kvitancí nebožky Plchového kšaftu. Z knihy smluv č. 212. f. 81b. 1502. 2. února. V Praze. 530. Zděnek ze Šternberka oznamuje Jindřichovi Kocovi z Dobrše, že schůze vévody bavorského Albrechta s králem Vladislavem ne v Plzni, jak vévoda Albrecht si přál, nýbrž v Praze se státi má — Dán v Praze v středu na Hromnice, l. 1502 Palacký, Archiv I. 336 č. 25. Král Vladislav přijel z Uher 29. ledna do Prahy a pobyl tu až do 31. března, kdy se odebral zase do Uher, ale k sjezdu nedošlo. Palacký, Dějiny V. 2. 33—44. 1502. 19. března. Na hradě pražském. 531. Král Vladislav potvrzuje obci m. Nov. Plzně zlatou bullu císaře Sigmunda s tím, že osvobození od cel a mýt užívati mají pouze rodilí a osedlí obyvatelé v Plzni; zavírají-li spolky s cizími, tu cizí jsou povinni poplatky platiti; měštané plzeňští při jízdách svých se zbožím mají míti vždy list od obce pod pečetí městskou. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, margkrabě moravský, lucemburské a slez- ské knieže a lužický margkrabě etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsú před velebnosť naši přistúpili někteří z starších měšťan města Nového Plzně, věrní naši milí, jménem purk- mistra, konšeluov i všie obce téhož města, a vokázali nám řádné vidimus zlaté bulle, kterúž jest jim dal najjasnějšie někdy knieže pán, Zigmund ciesař římský a král český, praděd a pře- dek náš milý, kterúž je a budúcie jejich ode všech a všelija- kých berní vynímá a vysvobozuje, a při tom clo od starodávna vysazené tvrdí a při něm je zuostavuje a nad to ze všech mýt a cel, kterými by se koli jmény jmenovati mohly, na zemi i na vodách vynímá a vysvobozuje, a potom jim všech práv jejich, svobod, výsad a privilegií potvrzuje, prosiece nás s velikú po- korou, abychme jim té bulle zlaté i všech těch milostí, výsad a svobod v nie dotčených a položených, listem naším potvrditi a je při nich milostivě zuostaviti ráčili, k jichžto prozsbě a žá-

Strana 431
1502. 431 dosti nakloněni jsúče, pro služby jejich, kteréž nám činiti mají a povinni budú, čím k sobě od nás milost naši náchylnější po- znají, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich, mocí královskú v Čechách, potvrdili jsme jim všech práv, svobod, milostí a výsad, kteréž jest jim kolivěk svrchupsaný král Zigmund, předek náš, s zlatú bullí zapsati a vysaditi ráčil, ve všem jich znění, položení, punktiech, klausulech a artikulech, tak jako by tuto slovo od slova vepsány a položeny byly, a listem tiemto po- tvrzujem a při nich zuostavujem a zvláště, kdež jim tu milost činí a vysvobozuje je i s budúcími jejich ze všech mejt a cel všelijakých, na zemi i na vodách, tu jim při tom také milost zvláštní činíme, aby oni i s budúcími svými žádného nám ani budúcím našim králuom českým ungeltu ze všech svých věcí a koupí, kteréž by kolivěk buď do země, a nebo ven z země, kamž koli vezli, nedávali ani platili ani platiti povinni byli, všakž také milosti té žádní jiní lidee u nich užívati nemají, než toliko osedlí obyvatelé města toho, tu obydle své majíce a tu rodilí, a jestli že by kteří z nich v chudobu upadli a tu byd- lili, též tee milosti užiti mají. A to také zvláště vyměňujem, že podle sebe žádných jiných cizích lidí kterých koli a odkudž koli fedrovati ničímž nemají, spolky s nimi jaké majíce a z toho je poplatku vyvozujíce; pakliby když koli a kdož koli takové pod ja- kúž koli barvú statky jich provozovati směl a v tom postižen byl, takovému anebo takovým všecek statek má do komory našie po- brán býti a k ruce a puožitku našemu obrácen; a také tíž měšťané budú moci s statky svými jeti buď s vozy, na koniech, aneb hnáti do země, aneb ven z země, kudyž by se jim najblíž a naj- lep zdálo a vidělo, všakž list od purgmistra a konšeluov pod městskú pečetí majíce a cizích statkuov pod žádnú barvú ven nevoziece, ani sem přivoziece; pakli by kdo v tom nynie aneb potomně postižen a v pravdě nalezen byl, že by se v tom tak a podle toho, jakž se píše, nezachoval, ten nám beze všie mi- losti i budúcím našim, králuom českým, padesáte hřiven střiebra litého do komory našie propadne a dáti povinen bude, v kte- réžto milosti nadepsaní měšťané naši plzeňští, nynější i budúcí, mají ode všech úředníkuov našich, nynějších i budúcích, držáni a neporušitedlně zachováni býti, nynie i na budúcie věčné časy, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomie majestát náš krá- lovský k l stu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě pražském v sobotu před květnú nedělí, léta božieho tisícieho

Strana 432
432 1502. pětistého druhého a království našich uherského dvanádctého a českého třidcátého prvnieho. Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici domini do- mini Johannis de Šellembergk, summi cancellarii regni Bohemie. [Na rubu]: Registrata. Orig. perg. v museu plz. 500,360 + 90; veliká penízová pečet na červenobílé šňůře visící, na líci král v majestátě, na rubu upro- střed český znak, kolem něho šest znaků ostatních zemí českých. List ten doslovně potvrdili kr. Ludvík 1524. d. 24. června na Budíně, cís. Leopold 1660. d. 2. června ve Vídni, cís. Karel VI. 1713. d. 12. května v Laxenburku, cís. Marie Teresie 1770. d. 8. června ve Vídni, a cís. Josef II. 1784. d. 20. ledna ve Vídni. Sign. starší N. 54., novější 32. Opisy u J. Tannera a v Stehlíkovské knize privilegií měst. f. 105. 1502. 28. dubna. (V Norimberce.) 532. Norimberští oznamují, že k žádosti Plzeňských obeslali před sebe Martina Regla, ač není jejich spoluměšťanem a žádali jej, aby tak nenalehal na Plzeňské v příčině placení dluhů. M. Regl se vymlou- val, že to učinil jen proto, že rovněž plz. měštan Principal se k němu v podobné příčině nešetrně zachoval; ale na domluvu rady norimberské přivolil do tří neděl sečkati, více na něm že nemohli vymoci. Lieben freunnde. Wir haben ewr W. schriben vnd yczo von wegen ains, genannt Martin Regel, mitsampt desselben Re- gels an euch auszgangen eingeslossen briefe alles Innhallts ver- nomen vnd wiewol vnns derselbe Regel vnbekanndt ist gewe- sen, doch E. W. zu freuntlichem gefallen, souil vleiss furge- wanndt, das wir seinen bruder hie bey vnns erforscht haben, der auff vnnser anhalten vnd begern seinen obgenannten bruder fur vnns zukomen zu wegen pracht vnd vermögt hat, Mit dem wir dann euch zu freuntlichem gefallen durch vnnser darzu verordent Ratsfreunnde zu ablainung dies seins furnemens hanndlung haben lassen thun, der bekenndtlichen ist, er hat disen brief an euch aus merkclichen vrsachen vnd vnpillichem furnemen, Ime von ewrm Burger dem Principal begegent, des Ime kain erstattung oder ainiche gepurlihait von euch eruolgen hat wollen, auszgeen lassen vnd wiewol wir die sachen zu aus- trage lawt ewers schreibens auff ewch gern bewenndet hetten, aber bey ime aus vrsachen, das ime in disem hanndel solch

Strana 433
1502. 433 beschwerden durch euch vnd die ewrn vormals sollen bewisen sein, nit erlangen mögen, das er darinnen ewers begerns vor euch rechten oder taydingen wölle, Sonnder die sachen auff vnns in der gute zu austrag, wo aber das dermassen mit wissen nit gefunnden oder erlangt werden möcht, darinnen vngewaigert rechtlich erkennen lassen, sich auff solch vnnser emsigs anhall- ten erpoten hat, Wo euch dann das dermassen anzenemen ge- willt were, vnd ir ewrn Burger darzu vermögt, das wollent vnns bey disem vnnsern aygen poten durch schrifften ze wissen fuegen, Alsdann wollen wir demselben ewerm Burger vnd Martin Regel tag fur vnns ernennen, in der sachen nach gepure zu hanndeln vnd vnns ewer liebe zu nachpaurlichem gefallen kai- ner mwhe verdrissen lassen, So haben wir ine auch ewr W. zu freunntlichem gefallen vermögt, das er mit der zeit drey wochen seinem furnemen Rwhe vnd gutlichen austant geben will, wo aber das sein erpieten nit angenomen vnd vnns das in benannter Zeit zugeschriben oder kunndt gethan wurde, wollt er darinnen lenger vnuerpunnden sein, Dieweyl er nun vnnser Burger nit ist, wir auch mit ime nichts ze schaffen oder ze gebieten haben Ewr liebe zu achten, das wir ime vber sei- nen willen weitter nit haben anzehallten. Das haben wir ewr W., der wie sonnder freuntlich gefallen zu erzaigen genaigt sind, bey disem vnnserm eygen poten nit verhallten wollen. Datum quinta post Marci, annorum secundo. [Nadpis]: Der Statt Pilsen. Král. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kniha 49. f. 1. 1502. 14. května. (V Norimberce.) Plzeňští vyrozuměli Norimberské, že přiměli svého měšťana Prin- 533. cipala, aby se hleděl srovnati s Martinem Reglem, i oznamují tudíž Norimberští, že oběma měšťanům ustanovili úterý po sv. Bonifaci k přelíčení jich rozepře, a spolu že se Regel zavázal, ničeho více proti nim nepodnikati, ani proti jejich spoluměšťanům. Lieben freunde. Ewer widerschrifft vnns inn sachen Martin Regel betreffendt zugefugt, haben wir seins innhallts vernomen, dhweil dann E. W. derselbs burger den Principal, innhallt ewr schrifft darzu will hallten, das es vnnserm furschlag auff Mar- tin Regels bewilligen, laut vnnsers vorigen schreibens ewer lieb gethan, nachkommen soll, So seczen vnnd ernennen wir ge- melten Principal auf E. W. gesynnen ain Tag auff Eritag nach sant Bonifacius tag schirist khunfftig [7. června] vor vnns zu 55

Strana 434
434 1502. Nurmberg auff vnnserm Rathaws zu fruer Ratszeit zu erschei- nen, alsdann wollen wir innhallt vnnsers vorigen schreibens in der sach nach gepure hanndeln, Sollhs wollent, Bitten wir dem Principal ze wissen fugen, in massen wir dem Regel auch verkundt haben, der sich solhen tag zu besuchen erpotten vnd von newem gelobt hat, daruber diser sachen halb in vngut gegen Euch oder den ewern nichtzit furzenemen, oder ze hann- deln, Will sich auch dergleichen gegen Euch versehen, als ir zu bedencken pillich vnd wir ime des, als die sach fur vnns verfasst ist, vertrostung getan, haben wir E. W. gutter maynung nit verhallten wollen. Dann etc. genaigt. Datum am hailigen Pfingstabend 1502. [Nadpis]: Newenpilsen. Král. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kniha 49 f. 74b. 1502. 30. května. 534. Porovnání přátelské Víta Kozy s Kateřinou a Voršilou sestrami, o dědictví po otci. My purkmistr a radda města Nového [Plzně] známo či- níme —, že předstúpili jsú — do plnee raddy našie Vít řeč. Koza a Jan Dřiemota s poručníky nebožce Kozy mlynáře i s ji- nými některými dobrými přátely a súsedy našimi a vyznali jsú , jakož byla ruoznice — mezi Kateřinú Dřiemotovú a po- ručníky — o diel a nápad spravedlivý teež Kateřiny k statku nebožce Kozy mlynáře, otce jejieho, kterýž jest tu jměla, nebo jmieti mohla, že o to o všecko dobří lidee smlúvu mezi tuuž Kateřinú a poručníky jejími s jedné a Vítem Kozú — konečnú učinili — takovúžto, že Vít — má vydati — Kateřině — sto a XXV kop na míšenský počet a to na sv. Jiří, najprvé přieští, hotových peněz a k tomu s postel rúcha ložnieho a jiné drobnee nádobie a věci hospodářskee, totiž stuol, dvě polupintě a tři konvice po puol druhom žedlíku, dvě míse, VII taleřuov, to vše cínového nádobie, III mísky malé medenice, III kauffy prázdné, jednu kaaď, tři pytle sladové. A to jsú — Kateřina i s mužem svým hned vzali a zúplna přijali. A když sě jí svrchu jmeno- vaná summa vyplní, tehdy nemá — Víta — Kateřina s mužem svým z ničehož viece napomínati — o svój diel. Při tom jsú takee oznámily — strany, že Uršule, sestře teež Kateřiny, dcery Kozovy, — Vít s manželkú svú vydati též sto kop a XXV kop gr. míš. mají, i s tolikeež hospodářstviem a nádobiem, jakž svrchu-

Strana 435
1502. 435 dotčeno jest, a to když k svým letóm přijde rozumným, diel její spravedlivý po otci jejím nebožci. Při tom — Kateřina pro- pustila — poručníky svee Jana Hluchpecníka a Jana Pluhaře, a tiemto zápisem je propúštie, jim poděkovavši, že jsú jí věrně a pravě učinili. A tomu všemu slíbily jsú sobě — strany, věrně — tu smlúvu držeti — Actum fer. II. post corporis Christi, anno, ut supra. [Nadpis]: Smlúva o diel sirotčí nebožce Kozy mlynáře. Z knihy smluv 212 f. 79. 1502. 26. června. (V Norimberce.) Norimberští žádají Plzenské, poněvadž jim hrozí zase válka s Frid- richem braniborským, aby jim na tři měsíce najali 150 žoldneřů, kteří jsou též dobrými střelci, z těch aby bylo asi 10 pavezníků; žoldnéřům chtějí platiti 4 zl. rýn. na měsíc a pavezníkům dle sluš- nosti. Jakmile by je najali, aby každému z nich vyplatili po 1 zl. na stravu. 535. Lieben freunde. Der hochgeborn furst Marggraf Friderich von Brandenburg vnnderstet sich ettwas vnpillicher weyse wider willens gein vnns zu vben, deshalben wir vnns versehen, das darauss kunfftigclich ain krieg volgen vnnd so wir dann darzu leut notdurfftig werden, Bitten wir in sonnderm hohen vertrawen, den wir vor anndern zu ewer lieb tragen, gar freuntlich, die- selbig ewer lieb woll sich vnnsernhalb souil muen vnd vnns auffs furderlichst annderthalbhundert gutter fussknecht, die der krieg geubt vnd darunder zum minsten zehen Bafesner, auch die anndern den maistentail puchsenschuczen weren, bestellen auff drey monat lanng, die nechsten, vnd vnns die furderlichen zu schicken, So wollen wir derselbigen fussknecht ainem fur lon vnd schaden den monat vier reinisch guldin geben, dess- gleichen ainem Bafesser, souil sich gepurt. So ir sy auch also auffgenommen hapt, wollent vnnsernhalb darauf yedem ain gulden zu Zerung, auch in dabey zu uersten geben, das in der obberurt ir sold, Sobald sie herauss zu vnns komen, soll angeen, vnd auch in disem vnnserm ansuchen guttwillig erzaigen, in- massen wir vnns zu ewer lieb genczlich vertrawen vnd genaigt sein wollen, Solhs, wo wir ymer mogen, gen ewer lieb freunt- lich zu uerdienen, Darzu auch vmb das gelt, so vnns ewer lieb wirdet darleyhen, derselbig ewer lieb schon entrichten, Wie ir auch die sachen gehanndelt. Bitten wir auffs furderlichst bey 55*

Strana 436
436 ainem Eylenden potten auff vnnsern costen schriftlicher vnn- derricht vnns darnach haben ze richten. Datum am Samstag nach Johannis Baptiste 1502. [Nadpis]: Pilsen. 1502. Král. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kniha 49 f. 133b. 1502. 27. června. 536. Konšelé a starší obecní ustanovují, mnoho-li ovcí sousedé smí přes zimu chovati, kolik varů mohou vařiti, na předměstích a ve vsích měst. se nemá vaříti; posléze přídavků na ječmen aby nebylo. A d. M D° secundo, fer. II ante Petri et Pauli. Purkmistr a konšelee jsúce shromážděni se pány obecními staršími, na tom jsú se svolili a konečně zuostali: Aby žádný súsed zdejší, buďto v městě nebo v předměstí neb vsech viece nechoval ovec nežli II1/2 kopy a což by se přes zimu od těch naplodilo, ty také bude motci chovati jmenovitě najdále až do svatého Bar- toloměje a tehdáž ty jisté nebo jiné ovce staré aby uprodal tak, aby jich viece na zimu nechoval než II1/2 kopy, jakož svrchupsáno stojí a to pod pokutú, pokudž páni na to najdú. Item také zuostáno jest, že žádný súsed v městě viece vařiti nemá přes XXti varuov; pakli by kto viece přes to vařil, to všecko má k vobci pobráno býti. Item takee žádný z předměstí ani ze vsí našich nemá vařiti piva, leč by chtěl pro svú čeleď nařiedké sobě svařiti, toho mu nemá hájeno býti; ale starého ani mladého nemá jmieti kromě to řídkee. Item přídavkuov na ječmen buďto piva nebo mláta aby nebylo pod pokutú V kop, ktož by to přestúpil a toho zachovati nechtěl, propadnúti má. Register causarum v mus. plz. 39 str. 56. 1502. 29. června. (V Norimberce.) 537. Norimberští oznamují Plzeňským, že příčina, pro kterou je předešle žádali, aby pro ně najali 300 pěších žoldnéřů, pominula a žádají, aby nikoho tudíž nenajímali, kdyby však již byli některé najali a jim zaplatili, aby jim to oznámili, že jim to ihned zapraviti chtějí. Lieben freunde. Als wir vor den tagen ewer lieb beschri- ben vnd gepetten haben, vnns ein dreyhundert fussknecht zu bestellen etc., lassen wir E. W. wissen, das dieselbigen sachen, darzu wir solh Volck wollten gepraucht, gericht, desshalben wir

Strana 437
1502. 437 auch desselbigen voleks diser zeyt nit notdurfftig sein, haben wir euch vnuerkundt nit wollen lassen Darumb, das ewer lieb, wie wir dann die freuntlich bitten, das bestellen solhs fuss- folcks wolle lassen berwen; ob ir aber desselben vnns ymand auffgenommen, wollent euch neben vnnserm diener Johann Gerber, so wir der sachen halben auffs furderlichst zu euch fertigen, zimlicher weyse mit in vertragen vnnd was ir vnn- sernhalb also darleyhen werdet, vnns wissen lassen, wollen wir euch schon darumb wider vorgnugen vnd darzu solhs mit freuntlichem willen gern vm ewer lieb verdienen. Datum am tag Petri vnd Pauli, anno etc. secundo. [Nadpis]: Pilssen. Kr. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kn. 49 f. 145b. 1502. 28. července. (V Norimberce.) Norimberští děkují Plzeňským za ochobu jejich, že při najímání 538. žoldnéřů je penězi svými založili. Lieben freund. Von vnnserm diener Hannsen Gerber, den wir kurcz uergangner tag etlicher fussknecht halben, die ir vnns bestellt bey ewer weisshait gehapt, haben wir zu seinem widerkommen vnderricht empfangen, ewer guttwillig erpieten vnd vleiss, des ir euch in solhen vnnsern sachen erkennen lassen, Solhs haben wir mit dem gellt, so ir, als wir versten, auch in den sachen hapt dargelegt, zu grossem wolgefallen von ewer weisshayt vermerckt, Sagen euch desselbigen vleissigen dannck vnd sind erputtig solhs, wo wir ymmer konnen vnd mogen, gein ewer lieb mit aller freuntschafft zu uerdienen, darzu auch dieselbig ewer lieb Ires dargelegten gelts auff vnnderricht schon zu uergnugen. Datum Donrstag post Jacobi apostoli, anno etc. secundo. [Nadpis]: Bilsen. Kr. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kn. 49 f. 192b. 1502. 5. září. V Budíně. Kr. Vladislav odpovídá Heřmanovi z Janovic, který si stěžoval u krále, že dle vyzvání se dostavil na sv. Jakuba (25. července) do Plzně, aby tu jednal o urovnání svých rozepří s vyslanými vévody Albrechta, kteří sice přišli, ale bez plné moci. Král připo- míná Heřmanovi, že o roku tom spravil vév. Albrechta a že též psaní téhož vévody jemu v té příčině poslal, tak že jím zde nic 539.

Strana 438
438 1502. nesešlo. - Datum Bude fer. II. die s. Victorini martiris, a d. 1502. Prášek, Příspěvky k záští Heřmana z Janovic etc. Sborník hist. II. 1884. str. 351 č. V. Dle č. IV. tamtéž měl se sjezd konati r. 1501. 6. pros. v Plzni: ale dle všeho odložen až do sv. Jakuba r. 1502. 1502. 2. října. V Plzni. 540. Plzenští žádají Jak. Prantnera, úředníka bavor v Hiršavě, aby jejich sousedu Kašparovi zjednal přístup k místodržícímu, kterého přichází žádat za bezpečný průvod, aby mohl územím falckým hnáti dobytek, chtěje jej před zimou ještě rozprodati. Vnser willig dinst zuuoran. Edler, vester, besonnder gueter frundde. Ewr schreiben vns yecz glaits halben gethan, wie euch, auch andern ambtleuten vor dem Walde her Viczdomb, sein gnad, aus merklicher vrsach geschriben vnnd verpoten hab, furan bis auf weiteren beschaid nyment zu uerglaitten, das ir vns zw vnderricht, die vnseren derhalb vor schaden zu uer- waren gueter maynung nit habt wellen verhalten, mit mer inn- halt ewrs frundtlichs schreiben, haben wir vernommen vnd sein solichs ewrs gunst vnd gueten willen ser danckpor, wie wol wir des nit gern horen, demnach vnser etlich mitpurger vnd kawfflewt des nit gewest haben vnd sich mit vil oksen beladen, die sy vor dem Wintter verkawffen muessen, oder sust in gross merklich schaden komen, wie dem versehen wir vns ye albeg vonn vnnserm genedigen herrn pfallczgraff vnnd Curfurst etc. besunder gnaden vnnd von her Viezdomb sein gnaden sonn- ders gunst vnd vonn euch besunder gueter frundtschafft, pitten wir euch, ir wellet noch in den sachen vnnser vnd der vnnse- ren gueter rundt sein, angesehen, das die vnseren am meisten dise Strass pawen, vnd so es not thet vnd euch muglich wer, mit dem Caspar, vnnserm mitpurger, raicher diczs briefs, der euch die notturfft weiter mundlich erzelen wiert, sich von vnn- sern willen zw herr Viczdomb, sein gnaden, fuegen vnd da der sachen halben mit einer guten wort zw stewr komen, domit die vnseren noch furan konden mit glaith oder macht versi- chert werden, domit sy nit zw solhem schaden komen, wan die zeit ist kurcz vnd der wintter ist vor der thuer, das wellen wir zuuoraus vmb vnnsern bemelten genedigen herrn zwsambt der pillikait, auch hern Viczdom, sein gnad, vnd euch, vnsern gueten frundt, williklich verdienen vnd seiner furstlichen gnaden

Strana 439
1502 439 vnnderthan, wo vns die auch anlangen, souern wir koennen vnd mugen, fuedern vnd gueten willen beweisen. Datum Pilsen am Sonntag nach s. Remigii, anno etc. secundo. Burgermeister vnd Rat der Stat zw Plsen [Nadpis] : Dem edeln, vesten, her Jacoben Pranntner, pfle- ger zu Hirschaw, vnserem besunder gueten frundde. Původ list. pap. s čtyřdílnou zachovalou pečetí, v kr. kraj, archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno na rubu: Geant- wurt Mitwochs nach Francisci, anno secundo. 1502. 2. října. V Plzni. Purkmistr a konšelé m. Plzně žádají Ludvíka z Eibu, místodrží- cího ve Falci, aby jich měšťanům dal bezpečný průvod v území Falce, neboť ženou dobytek, aby jej před zimou rozprodali. (List podobného znění jako č. 540.) Datum 1502 am Sontag nuch s Remigii Plzne. 541. List. pap. s čtyřdílnou pečetí, v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1502. 4. října. Ve Waidhausech. Kašpar z Plzně oznamuje úředníku bavorskému Prantnerovi v Hir- 542. šavě, že přihnal 400 volů a žádá za další bezpečný průvod. Mein williger dinst wist lieber herr Pranttner. Ich Caspar von Pilsen, las euch piten, das ich hie zw Waydhaus lig mit 400 oxen vnd wolt gern hinauf zw euch selbs sein geritten, so hab ich nit durft on ein glait vnd mir der richter keins hat wellen geben, so pit ich euch, das ir mir darin helfen vnd raten welt, domit ich hinaus kum mit dem fiech, tuet als mein gin- stiger her, das wil ich wider vmb euch verdienen, wo ir aber mich nit mecht pewaren mit den glait, so schreibt mir vnd den richter, wes ich mich halten sol vnd wo es mecht sein, das ich doch mit gvalt hinauf zug mit eur allen hilf vnd ratt, wan ich kum zw groszen schaden, wan das fiech ligt, als auf mir ich solt selber mit den briefs, die gegenwurtig sein, zw euch geritten, so hab ich mich mit durren wagen glaitz halben, auch pit ich euch, ir last euch die sach peuolchen sein, damit seyt got peuolhen. Datum zw Waidhaus am Eritag Francisci, in 1502 jar. Caspar von Pilsen. [Nadpis]: Dem edln vnd vesten Jacob Prantner, pfleger zu Hyrsaw, meinen ginstigen herren.

Strana 440
440 1502 List. perg. pečet chybí, jen stopy zeleného vosku zbyly. Kr. krajský archiv v Amborce č. 2068 Böhmen. [Na rubu poznamenáno]: Pfleger zu Dreswicz ist von den Reten geschriben, diweil die 4° ochsen, ehe meins hern Vicz- dombs verbot vnder niederlegung des gleits auszgangen, her- ausz vber wald gein Weidhausen komen sein, die von meins genedigen hern wegen, furschuczlich soweiter zu uergleiten hat, zu uerglaiten, das Jacob Prantner den von Pilsen zugeschriben vnd zu erkenen, als hat das ime vnsers hern des Viczdombs verbot ausz vrsachen in darzu bewegt gethan zu endern nit gebur. Actum Mittwochs nach Francisci, anno etc. secundo. 543. 1502. 17. října. Ve Vídni. Poslové vévody bavor. a falckrabi rýnského Albrechta sdělují falc- krabímu, že bude potřebí k urovnání sporu s p z Janovic vyslati na sv. Mikuláše příštího do Plzně dva zástupce a pán z Janovic též dva aby vyslal a k těm aby přidáni byli pán ze Švihova, Kri- štof z Gutenšteina, p. z Klenového a p. Kaminský 1) a ti aby vše uvážili a konečný nález vynesli (Datum Wen uf montag nach Galli, anno XVC und 2 jar). Z opisů z kr. říš. archivu v Mnichově (Böhmen u. Oberpfalz) L. XI. v zem. museu v Praze. 1502. 5. prosince. V Norimberce. 544. Norimberští žádají Plzeňské, aby jim opatřili a tajně poslali opis listů, které falekrabí rýnský po poslu svém jak do Plzně, tak i na jiná města ještě rozeslal a které se i jich nějak týkati mají. Lieben freunde. Unns ist glauplich angelanngt, das in new- likayt von dem durchleuchtigen fursten, vnnserm gnedigisten herrn, Pfallezgrauen, Churfursten etc., ain pot abgefertiget, der seinen weg durch die Cron zu Behaim in das Königreich Hun- gern genomen vnd nicht allain bey ewer lieb, sonnder an mer ortten etlich brief gelassen hab vnd so wir vnns nw vermutten, das solh seiner furstlichen gnaden schreiben zum tail vnns mocht betreffen, das wir doch nicht gewissen mogen, Bitten wir in sonnderm freuntlichem vertrawen, Ewer Weishait wollen vnns so freuntlich sein, So uerren vnns das ze pitten vnd ewer weisshait ze thun gezimmet, vnns innhallt angezaigts schrei- bens bei disem vnnserm potten durch schrifften, in stiller ge- 1) Správně Kánický.

Strana 441
1503. 441 heimer weise berichten, daran erzaigt ir vnns freuntlichs ge- fallen. Sein gewillt das mit freuntschafft vmb euch zu uerdie- nen. Datum montag nach sannt Barbaratag anno etc. secundo. JNadpis]: Pilsen. Kr. kraj. archiv v Norimberce, posil. kniha 50 f. 52b. 1503. 31. ledna. Anna Šefránková z Pautnova odkazuje roční platy na Bukovci 545. a Újezdě kostelu farnímu a klášterům v Plzni; dále ustanovuje pokud držitelé tří jejich domů v Plzni mají právo potřebné dříví v lesích jejich si svobodně nasekati. Ve jméno božie amen. Já Anna Šefránková z Putnova známo činím tímto listem obecně přede všemi —, že jakož naj- jasnější knieže a pán pan Vladislav uherský, český etc. král, a markrabie moravský etc., pánmu oj nejmilostivější, z dobroty — JKMi ráčil mi povolení dáti listem i pečetí JKMi utvrzenee, abych mohla na gruntích svých aneb statku svém, — na kde- réžkolivěk záduší odkázati — platu ročního až do— XXti k. grš., jakož pak ten list mocný od JKMti mně daný o tom — uka- zuje, a protož já — Anna — tímto listem svým po své smrti odkazuji — na záduší deset kop gr. č. platu ročního — a ten plat — odkazuji na tomto dědictvie — jmenovitě: Na vsi na Bukovci i na těch lidech a dvořích kmetcích i na tvrzi pustee Újezda i na vsi pusté Újezdu i na těch všech dědinách i lukách poplužních i kmetcích, i všech jiných věcech k Bukovci a k Újezdu přislušejících, kromě lesuov, na těch nic k tomuto záduší ne- dávám, ačkolivěk prve na témž dědictvie svém — vsi Bukovci a Újezdu — zapsala sem a dala dskami zemskými s povolením JKMi, — deset kop gr. čes. platu ročního — na záduší k ka- planství do fary v městě Novém Plzni k svému oltáři sv. Máří Majdaleny; ale však proto, což tímto listem zvláště deset k. gr. č. odkazuji — na záduší jinee, muož se také na tom statku a gruntích najíti — A to se teď jmenuje, na které záduší tímto listem odka- zuji a kterým osobám má vydáno a placeno býti každého roku v letech budúcích: Item do města Nového Plzně knězi faráři fary kostela sv. Bartoloměje i jiným farářuom — dvě kopě gr. č. a ten farář i jeho budúcí aby držal a sloužil vosm mší zádušních do roka i v letech budúcích, rozdílně každé suchý dni dvě mši zádušní zpievané u fary, u mého oltáře s. Máří 56

Strana 442
442 1503. Majdaleny jednu mši, — a u oltáře Hladkovského, Matky boží na Nebevzetí, druhú mši zádušní zpievanú; item knězi kazateli — — u fary s. Bartoloměje jednu kopu grš., aby on i budúcí každý týden pana boha prosili na kázání za duši manžela mého i za mú duši i všech předkuov našich i za ty všecky, kto sú nám své statky dali. It. Bosákóm, do Šerého kláštera jich správ- cuom, aby Bosákóm za ty peníze potřeb kúpili, což by sobě rozkázali, dvě kopě gr. č. a to Bosáci [aby] za to každý rok každé suché dni jednu mši zádušní a to zpievanú v svém klášteře slúžili a některú čtenú a vigiljí zpievali. It. kněžím mnichuom do Černého kláštera na jich potřeby jednu kopu gr. č., aby slúžili každé suché dni — jednu mši sv. zádušní zpievanú a některou čtenú. It. knězi proboštovi do špitála jednu kopu gr. č. a toho kněz probošt vezmi sobě polovici a chudým tu v špi- tále na jich potřeby daj polovici a to týž kněz probošt i jeho budúcí služte jednu mši sv. čtenú zádušní každé suché dni — It. do fary sv. Bartoloměje k Fakalovic oltáři sv. Alžběty, kdež tu můj otec i má mátě před tím oltářem ležie, na to kaplan- ství tomu kaplanu i budúcím dvě k. gr. č. a to ten každý ka- plan každý rok aby slúžil LX mší zádušních čtených. lt. žá- kóm do školy na jich potřeby jednu k. gr. č., aby zpievali každů sobotu i v letech budúcích u faře [u] oltáře sv. Máří Majdaleny Salve regina. It. na lázně zádušní dvě kopě gr. č., aby lázeň zádušní topena byla dvakrát do roka —, chudí aby se myli, potřeba aby jim dána byla, i od lázně aby zaplaceno bylo, pokudž ten plat stačiti muož. It. což tuto — osobám du- chovním i světským — odkazuji —, aby jim to vydáváno bylo — při sv. Jiří polovici a při sv. Havle polovici —, a toho všeho, což tuto — osobám jmenovaným na záduší — odkazuji, i jiného všeho i těch všech lidí a platuo[v] a dědin i gruntuov poplužních i kmetcích, vsi Bukovce i tvrzi pustee Újezdu i vsi pustce Ujezdu i všech luk a lesuov Újezdských i lesuov Dehetnických] i ji- ného všeho, což k tomu přísluší, — mocnee poručníky činím po své smrti ur. vladyku p. Šlejbora Pracka z Svinné a Šte- fana a Jiříka a Beneše, bratří vlastní a přátely mee přirozenee, neb jich dědice, neb JMKá ráčil mi jest dáti listem druhým povolení, abych mohla statek svůj dáti —, komuž by mi se zdálo —, jakož pak ten list mocný ve dsky zemské dala sem vepsati, tak že oni — poručníci — budú míti plnú moc — v ten statek ve všecken se uvázati a jej s plným panstvím — držeti — i užívati — beze všech lidí — překážky, ale — s takovúto

Strana 443
1503. 443 výmienkú, aby z důchoduov těch a platuov —, kromě Újezde- ckých a Dehetnických lesuov nic, deset kop gr. č. sami vybe- rúce každý rok — i jich dědicové na záduší vydávali — při sv. Jiří pět kop gr. č. a při sv. Havle tolikéž —. A což se pak lesuov Újezdeckých i Dehetnických dotýče, na těch lesích tuto svobodu dávám — k těmto domuom svým do města Nového Plzně. It. k svému domu Šefránkovskému 1) na rohu na rinku, v kterémž sedím, kterýžto jest vedle domu Krištoforova a vedle domu Beranova, aby ten každý, kdož ten duom můj Sefránkovský dědičně držeti bude po mně, sobě k své potřebě, toho domu k stavení anebo ku palivu, v těch lesích ten les sekati a bráti dali, pokud k tomu domu kdy a která potřeba kázati bude —, neb ten les k tomu domu dávám. It. k Přechovskému2) svýmu domu, kterýž jest v ulici u litické brány mezi domem Mlcato- vým a Hromadovým, kterýž ten duom Bosakyniem — dáti chci, jestliže jim dojde a ony jeho v držení budú, jestliže by kdy shořal za jich držení, kolikožkrát by toho potřebí bylo pro sho- ření toho domu v jich držení, aby také odtud z těch lesuov les k tee potřebě toho domu jim dán byl a také každý rok — dvaceti vozuov lesu k palivu odtud aby sobě nasekati — dali, dokudž toho domu v držení budú; pak-li by ony ty Bosakyně toho domu v držení nebyly kdyžkolivěk, tehdy z těch le- suov k tomu domu žádného jinému žádnému práva sekati — nedávám, ktož by jiný toho domu v držení byl. It. k domu svému Hladkovskému 1) na rohu na rinku, kterýž jest mezi do- mem Dunajovským a Erhartovým súkeníkovým, kterýž chci dáti Wolfovi Hladkové vnuku, když jej on držeti bude, také jemu i jeho dědicuom to právo — dávám, v těch lesích sobě nasekati dáti a k tomu domu vzíti každý rok dvaceti vozuov lesu ku palivu; pak-li by také kdy ten duom za jeho držení, aneb jeho dědicuov shořal, také mějte právo v těch lesích sobě k potřebě toho domu k stavení lesu dáti nasekati a bráti, po- kudž — ta potřeba kázala; pakli by kdo jiný držel ten duom, než-li Wolf a jeho dědicové, tomu žádnému v těch lesích se- kati a bráti práva žádného míti nedávám. A což tuto k těmto domuom svým — na těch svých lesích k sekání lesu svobodu dávám, tak to rozkazuji, aby k mému domu Šefránkovskému 1) Dům Šefránkovský byl nynější nárožní dům z náměstí do školní ulice, č. 139. 2) Dům Přechovský byl dům ve školní ulici č. 159. 3) Dům Hladkovský byl rožní dům z Františkánské ulice do náměstí č. 130, kdež se nyní c. k. okresní hejtmanství nachází. 56*

Strana 444
444 1503. sekáno bylo svobodně a pořádně, kde se jim držiteluom toho domu líbiti bude, ale k domu Přechovskému Bosakyniem a k domu Hladkovskému Wolfovi a jeho dědicuom, kdež poruč- níci — hajným těch lesuov rozkáží, aby ukázáno bylo, tu ať jest sekáno pořádně bez huntování. Toho všeho, což tuto v tomto listu napsáno jest, na potvrzení — já — Anna z Pautnova pečeť svú vlastní dala sem k tomuto listu přivěsiti a pro lepší potvr- zení — prosila sem osobně ur. p. p. Jaroslava z Kolovrat [a] z Libštejna a ur. vladyk p. Krištofora z Záduba a v Božkově a p. Václava z Přehořova a p. Petra Cíle z Vojšic [sic], že jsú pe- četi své — přivěsiti dali — Jenž jest dán — léta od nar. syna buožího M D třetího v ten úterý před hodem P. Marie, jenž slove Hromnic. [Nadpis]: V prvních Václava z Chvojence1) B XVII. [Na konci připsáno]: Stalo se léta MDVI“, v pátek po Zvěstování P. Marie. Tento vejpis dán jest z desk zemských z rozkázání ur. p. p. Jindřicha Berky z Dubee a na Dřevenicích, nejv. sudí krá- lovstvie čes., pod pečetmi Burjana Medka z Valdeka místoko- morníka a Jana z Kauče místosudího, král. čes., léta etc. XXXVI., v úterý před hodem P. Marie, jenž slove Hromnic. Jan z Písnice, místopísař král. čes. [Později připsáno]: Tento vejpis podle nového v dskách nařízení — zase ve dsky zemské vložen — jest 1. MDXLII“ ve středu sv. Anny. Z rejstříku rozepří č. 39 str. 200—205. — DZ. trhový červený 3 f. L7. Srj. s tím druhou závěť z t. r. 8. února č. 547, a pořízení o skvostech z 9. února č. 548. 1503. 3. února. 546. Rehoř pláteník, měšť. plz., zaprodal 1/2 k. roč. platu na domě svém konventu křížovníků německých v Plzni. Jan Jílek purkmistr —, Šimon Blažkuov a Vilém súken- ník, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že předstúpil jest — do plné rady naší — Rehoř pláteník, súsed náš, a vyznal jest —, že — prodal puol kopy gr. čes. rázu praž. platu roč. na domu svém2) a na jeho mě- 1) Týž byl místopísařem desk zem. od r. 1504—1512. 2) Č. 199. v IV. čtvrti v říšské ulici, č. 198 Sekerkův, a č 200 Ondráškův.

Strana 445
1503. 445 stišti, kterýžto leží vedle Ondráška ševce z jedné a Václava Sekerky domu nárožnieho strany druhé, i na jiném na všem statku svém, movitém i nemovitém —, za deset kop gr. čes. — Jiříkovi, faráři — a konventu jeho, kostela sv. Bartoloměje u fary v Plzni, kterýžto plat někdy na domu Jana Hluchpec- níka — faráři a konventu tomu byl placen a dáván, kdež — Jan Hluchpecník ten plat — s sebe a domu svého — splatil jest, jakož pak quittancí od — faráře a konventu jemu na to daná, šieře — v sobě zavierá, kteréžto puol kopy gr. platu — Rehoř pláteník — povinen bude — každý rok rozdielně platiti věřitelóm svým — počna na sv. Jiří — XV gr. čes. praž. a na sv. Havel — tolikéž a tak po všecka jiná léta budúcí. — Jestli že by již psaný Rehoř pláteník etc. (Obvyklá forma braní zá- kladů a výkupu platu proti 1/2letní výpovědi a vrácení pak listu tohoto). Toho na svědomí — své jsme pečeti dali přivěsiti k to- muto listu, jenž jest dán léta — tisícého pětistého třetieho, ten pátek po Hromnicech, to jest na den svatého Blažeje. Listina pergamenová v museu plzeňském 207/181 34, pečeti chybí. Na rubu „Kopa platu panu faráři a konventu na domu Říhy pláteníka“ 1503. Sign. N. 197. 1503. 8. února. Závěť uroz. pí Anny Šafránkové z Pautnova 547. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Anna Ša- fránková z Putnova vyznávám, že rozkázánie své činím o statku svém: Item duom svuoj Šafránkovský nárožní, v kterémž sama jsem, vedle domu Kantorova a Krištoforova, odkazuji uroze- nému vladyce panu Šlejborovi Prackovi, a Štefanovi a Bene- šovi a Jiříkovi, spolubratřiem vlastním a přátelóm mým, a jich dědicóm, kromě pan Šlejbor Pracek aby užíval i jiného všeho, což k tomu domu přidávám, s těmito přátely spolu toliko do svého života a po jeho smrti aby jej oni sami i jiné grunty dědičně drželi. A k tomu domu přidávám Hradiště s lukami, dědinami, s drahami, s horami, s doly, s stráněmi i se všiem, což k tomu Hradišti přisluší, jakož to v zdajšiech kniehách městských zapsáno mám, i ty dědiny, kteréž jsem prve držela, totiž klín mezi cestú, kteráž jde k kostelu sv. Blažeje, za tiem klínem čtvrt dědiny nebo méň nebo viec, kteráž jde až do Hra- dištských dědin s jedné strany vedle cesty k kostelu sv. Bla- žeje a s druhé strany vedle Palečkovy dědiny. A to dávám s vý- mienkú, jestliže urozená paní paní Ziguna, hraběnka z Ortn-

Strana 446
446 1503. berka1), po mé smrti duom muoj Hladkovský do svého života držeti bude chtieti mým odkázáním, tehdy těch všech dědin a luk k Hradišti přislušejících aby jí postúpeno bylo pravú polo- vici do jejieho života k tomu domu Hladkovskému, a když by koli pán buoh smrti neuchoval panie hraběnky, tehdy hned pan Šlejbor Pracek do svého života a Štefan a Beneš a Jiřík a jich dědicové zase toho v drženie buďte dědičně. A toto ještě k tomu domu Šefránkovskému přidávám: Item louku za Kotorovem, item chmelnici s rybníčkem i s sadem k Lobzóm jedúce i s tiem se všiem, což k té louce i chmelnici i rybníčku i sadu přislušie. A také dávám ten dvuor svuoj v litickém předměstie i což k němu přislušie, se dvěma pivováry i s těmi svrchky, což v tom dvoře jest. ltem svrchky všecky i nábytky, což v tom domě Šefránkovském jest i jinde k němu přislušejí, dávám panu Šlejborovi Prackovi a Štefanovi s bratřími jeho, však tak, což z těch svrchkuov jim komu rozkáži dáti a na ceduli napíši a pečetí svú zapečetím, to aby každému od nich dáno bylo a ta cedule aby takú moc měla, jako bych to v tomto kšaftu posta- vila. Item louku na Bradavě i s její rolí i s užitky dávám uro- zené paní Dorotě Kanické z Tajna do jejieho života, i také ten užitek ten rok po jejie smrti aby mohla odkázati, komuž by se jí zdálo. A když by jie pán buoh smrti neuchoval, tehdy ta louka i s tú rolí připadni k mému domu Šafránkovskému dě- dičně na ty, komuž jsem ten duom dala. Item duom svuoj Pim- prlíkovský na rohu odkazuji po své smrti panu Šlejborovi Prackovi a Štefanovi a Benešovi a Jiříkovi a jich dědicóm, aby jeho užívali jakožto svého vlastnieho, ale proto, což budú moci najlépe a najspieše, aby jej prodali hned po mé smrti, a když jej prodadie, aby těmi penězi zaplatili tyto dluhy mé: Najprvé panu Mikulášovi z Stupadl jistiny sto kop grš. míš., kteréž má zapsáno na Křišech listem na papieře pod mú pe- četí. Item kněžiem mnichóm do kláštera v Střiebře jistiny pět a šedesát kop, to zapsáno ote mne mají na mé vsi Vochově, jakož o tom dcky ukazují, a to jim dáno býti má za duši pana Jošta z Stupadl. Item opět duom svuoj Přechovský u litické brány s povolením pánuov Plzeňských odkazuji po své smrti sestrám svým Bosakyniem dědičně, jinému žádnému na témž domu nic nepozuostavujíc, aby v něm byly, muože-li býti, věčně- A k tomu jsem jim přidala každého roku ku palivu dvadceti 1) Dle Palackého V. 2. 112. měl Burian z Guttenšteina za manželku Sigonu, hraběnku z Ortenberka. Burian zemřel 1494.

Strana 447
1503. 447 vozuov lesa, a jestli že by ten duom kdy shořal za jich drže- nie, aby k stavenie jim lesa dáno bylo a to vše z lesuov de hetinských, jakož o tom jim toho lesa dánie v tom listu, kterýž poručníkóm těch lesuov jsem udělala, samo v sobě ukazuje; ale však vždy tak, dokudž ty sestry Bosakyně toho domu, jsúce v něm, v drženie budú, aby jim dáváno bylo a jinému žádnému. Item duom svuoj nárožní Hladkovský odkazuji Vol- fovi, Hladkové vnuku a jeho dědicóm, a lauku za Petličovým mlýnem, na kteréž mnišie do Černého kláštera plat mají, a chmelnici, kteréž od Keclíka z Škvrňan nebožtík Hladek kou- pil, kterážto louka i ta chmelnice k tomu domu Hladkovskému přislušie, a to s takovúto znamenitú výmienkú: Najprvé aby uro- zená paní paní Ziguna, hraběnka z Ortnberka, hned po mé smrti, bude-li ráčiti, jej držela beze všeho nájmu až do svého života, kromě Volf jestliže by chtěl v tom domě býti také a svú živ- nosť vésti za drženie toho domu panie hraběnky, tehdy měj právo tyto pokoje držeti: jednu světničku na dvoře a tři sklepy na dvoře a jednu pivnici v domu a jednu marštal menší na dvoře bez nájmu a překazy panie hraběnky; pakli by Wolf těch pokojuov nechtěl držeti, drž je také paní hraběnka. A bude-li paní hraběnka JMt tak na ten spuosob ráčiti držeti, rač pánuov Plzeňských žádati, aby JMti tu bytu přieti ráčili, a což k městu při- slušie šosuov z toho, aby ode panie hraběnky dávány byly z domu toho i z jiných věcí, což držeti bude ode mne, kteréž k šosóm přislušejí. Také paní hraběnce přidávám též do jejieho života dvuor svuoj v pražském předměstie, i což v tom dvoře jest. A když by panie hraběnky pán buoh smrti neuchoval, hned Volf měj právo v ten duom se uvázati i v tu louku a chmel- nici, kteráž k tomu domu přislušie. A k tomu aby mu vydáno bylo z domu mého Šefránkovského mých šatuov ložniech se čtyři postele, když toho domu v drženie bude; pakli by Volfa buoh neuchoval a bez dědicuov byl, připadni jeho právo na Jana Junuše z Šenprunfrofa, strýce mého, a na Kašpara, syna jeho a na jich dědice. Pakli by Volf chtěl ten duom prodati, neměj moci žádné, ale tu věc poručiem panu Šlejborovi Pra- ckovi a Štefanovi a Benešovi a Jiříkovi, aby sami ten duom prodali a Volfovi z toho dvě stě kop grošuov českých vydali. Také k tomu domu Volfovi a jeho dědicóm, ale jinému žád- nému, každého roku za jeho drženie přidávám dvadceti vozuov lesu ku palivu a k stavenie, jestliže by kdy shořal, aby ten les sekán byl v mých lesiech dehetnických, kdež by od hajných

Strana 448
448 1503. ukázáno bylo. Item dvuor svuoj v pražském předměstie po smrti panie hraběnky dávám pánóm Plzeňským, aby v tom dvoře ty dietky povržené chovány byly, kdež jsem také těm dietkám k chovánie zapsala tvrz svú Smědšice, poněkud i což k ní příslušie, aby odtud duochody a platy brány byly, jakož list muoj svědčí, kdy a který čas toho na ty dietky k chovánie pá- nóm Plzeňským postúpiti a ve dcky zemské vložiti mají. Neb prve také s povoleniem krále JMti pány Plzeňské dekami zemskými po- ručníky udělala jsem, puokud bych co na to zádušie těch dietek k chování dala, aby to ráčili opatřiti, kterak by ty dietky v tom dvoře chovány měly býti. Také Bosakyniem přidávám k jich domu Přechovskému dvě louce, ježto slovú pastviště, jedno Ondráčkov- ské Pšeničkovské, a druhé Hromadovské, nad těmi pastvištěmi stráň svú, od těch pastvišť počnúc až do cesty a zároveň s těmi pastvištěmi stráň. Item když se duom Pimprlíkovský nadepsaný prodá a těmi penězi když se ti dluhové zaplatie panu Mikulá- šovi z Stupadl a mnichóm do Střiebra, a co po těch dluziech peněz zuostane, ty na toto zádušie vydajte. Item pět kop gr. č. na faru v Novém Plzni za duši manžela mého i za mú duši na opravu toho božieho domu, item opět na faru na opravu pèt kop gr. č. za duši nebožce Vacíka, item na klášter Bosá- kóm pět kop gr. č., na potřeby polovici a na opravu kostela polovici, item do Černého klástera pět kop gr. č., na potřebu polovici a na opravu kláštera polovici, item k sv. Mikuláši puoltřetie kopy gr. č. toho kostela na opravu, item ke Všem Svatým puoltřetie kopy gr. čes. toho kostela na opravu, item do špitála na kostel na opravu puoltřetie kopy gr. č. Tomu na potvrzenie prosila jsem pana purkmistra a rady města No- vého Plzně, že jsú pečeť svú ráčili rozkázati k tomuto listu přivěsiti. Dán léta tisícieho pětistého třetieho, tu středu po sv. Dorotě, panně slavné. Kniha závětí N. 223 f. 42. Srj. s tím první závěť z t. r. 31. ledna č. 545. a pořízení o skvostech z t. r. 9. února č. 548. 1503. 9. února. 548. Pí Anna Šafránková z Pautnova zevrubně ustanovuje, komu skvosty její, komu ty které kusy šatstva dostati se mají po její smrti. Léta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého tře- tieho ve čtvrtek na sv. pannu Apolenu, já Anna Šefránková kázala jsem sepsati věci dolepsané, kde které odkazuji a na

Strana 449
1503. 449 těchto registřiech jmenuje se, co komu po mee smrti vydáno býti má od pana Pracka a Štefana a Jiříka a Beneše přátel mých. Item odkazuji jednu záponu zlatú s safíry a s rubíny a s perlami udě- lanú i s jinými ozdobami na tee záponě, aby byla vdělána do monstrance na božie tělo v kostele fary plzeňské. Item jeden prsten zlatý z šesti dukátuov udělaný s kaménky třmi, dia- mantem, rubínem a s smaragdem, aby vdělán byl v monstrancí u Bosákuov tiemž obyčejem jako u fary. Item jeden prsten záponovým dielem s kaménkem rubínem, tak za to mám, že má přes šest uherských zlatých, dávám do monstrance do Čer- ného kláštera, aby takee vdělán byl nad božie tělo. Item jednu záponu zlatú z mého páska perlového dávám do Malesic k tee faře do monstrance, na kterúž monstrancí dávám svuoj veliký pás o pěti hřivnách, aby byla z něho udělána monstrance k té faře Malesickee a ten pás aby nebyl změněn, a jest na ten pás dáno XV dukátuov na pozlacenie. Item jednu záponku ho- lúbkem dělanú, bielým šmelcem položenú, do kostela Žákav- ského do monstrance, kteraaž u mne jest v Plzni, jenž má nohu měděnú, i chci, aby ta noha — byla udělána střiebrnaa, a tyto klenoty na tu nohu dávám: Dva koflíky střiebrná, málo pozlad- cené svrchu a jeden vořech v střiebře udělaný a vnitř pozlad- cený. Item jednu kuní šubu černým harasem pošitú a druhú šubu lasičkovú, teež černým barasem pošitú, ty dávám paní Mar- kétě Račince i ten haras černý, kterýž mi dala paní Burjanová. Item šubu běliznovú novú dávám paní Kateřině Prackovee. Item paní Dorotě, sestře panie Prackové, dávám klok svuoj černý mechelský, kterýž jsú myši nahryzly, aby sobě sukní udělala. Item paní Jitce, páně Petrově Fránově manželce, přietelkyni svee, dávám svú šubu kunie najlepšie, item Janovi, synu jejiemu, dávám druhú kunie šubu damaškem obloženú, item panu Pe- trovi Fránovi — jeden koflík střiebrný bielý. Item — paní Jitčině dceři jeden pásek svuoj střiebrný pozladcený na červenee tkanici, item druhý pásek střiebrný na černee tkaničce druhee dceři jejie, item maličký pásek na zlatohlavové tkaničce červené dávám dceři páně Janově mlynářově. Item pozlatcený pásek na dva prsty šíří, s obú stran chlupatý, jest na něm něc o] málo železek a nákončie s přeskú na kápě do Malesic a do Žákavy. Item tkanička zlatohlavová červená bez nákončie to přidávám, aby ty kápě byly opremovány tiem —. Item dávám zelenú koltru ta- fatovú do Malesic a do Žákavy, jestliže z nie budú moci býti dvě kápě do kuruov; pakli by nemohlo býti, ale nechť se vezme 57

Strana 450
450 1503 z jinee truhly tafatu zeleného, aby vždy ty dvě kápě udělány byly, anebo také některý muoj rukáv zelený, což by se nelo- stalo. Item na ty kápě aby vzali váček aksamitný červený také v mé truhle a aby udělali na tu kápi kápičku —, pakli by mohlo býti na obě kápě, a vezmúc tkanice zlaté z červenee kukly a z mých rukávuo, všie zlaté tkanice, obložili ty kápě obě a dali jednu do Malesic a druhú do Žákavy. Item maa černá šamlatka, aby z nie byla kápě udělána do Žákavy do kuoru a z mého perlového měšce aby byla — kápička na tu kápi udělána a kápě aby byla podšita červeným plátnem, a to aby kostelníci zaplatil, a kápička malaa aby byla obložena zlatými tkaničkami, ktereež najdú. Item kalich nový pozlatcený, v kterémž jsú mi doma slúžili, ten dávám do Žákavy. Item kniehy veliké na pargameně, jenž slove antifonář, také dávám do Žákavy. Item kniežky svee, červeným aksamitem povlečence s střiebrnými a pozlacenými puklicemi dávám panně Lidmile, sestře pánuov Rúpovských. Item kniehy jinee oltářnie dávám k svým oltářóm. Item kniehy kázatcie dávám k svým farám do Malesic a do Žákavy. Item pacem, ktereežkoli mám, i to na hrdle, vše dávám do Malesic a do Žákavy. Item žaltáře oba Bosakyniem dávám, jeden jest na pargameně a druhý tištěný na papieře, item panu Šimanovi kniehy jako jim říkají Zrcadlo světa, na papieře, item lepší šubu liščie, černým harasem pošitú, knězi arcipreštovi, kaplanu mému, item šubu liščí horší, černým harasem pošitú, paní Duoře Zajiečkovee, item Markétě Kulhavee dávám svú liščí krátkú šubku. Item dávám Bosákóm kauf piva a vuol, item Bosakyniem jeden kauf piva, item kněžiem fa- rářovým kauf piva, item kaplanóm do jich domu kauf piva, item Černým mnichóm kauf piva, item chudým do špitála kauf piva, item Mandě za její věno kauf piva, item našemu pin- téři poluvozie piva a ostatek poručníkóm, item žákóm do školy jeden kauf piva, item paní Kánickee věrtel piva starého a Račince druhý věrtel piva. Item muoj perlový pásek dávám, aby byl udělán okolo omirálu k zelenému damaškovému ornátu. Item Malesických věcí u sebe nic nemám, než monstrancí Žá- kavskú, ta jest při mých ornátiech. Item všecka registra shle- dati a svázati a schovati . . . [Neúplný zápis]. Kniha závětí N. 223 f. 44b. — Srj. k tomu závěti, první z t. r 31. ledna, druhou 8. února č. 546, 547.

Strana 451
1503. 451 1503. 10. února. (V Norimberce.) Norimberští oznamují Plzeňským, že na soudé svém srovnali Mik Principala s Martinem Reglem a srovnání dali zapsati do knihy a vyplatili Reglovi za Plzenské 10 zl. rýn., které mu přisouzeny byly. 550. Besonndern lieben freund. Wie ir vnns jungst vnder anderm inn sachen ewern burger Niclas Principal vnd zum andern Martin Regel betreffend geschriben, haben wir innhallts verno- men vnd auff vorgeend rechtlich handlung, der wir vnns ewer liebe zu freuntschafft vnd der sachen zu gut zwischen gemel- ten partheien haben vnderfangen, Wie sich hat gezimpt, weytter gehanndelt vnd nemlich Martin Regel widerumb ain tag ernannt, auff denselben tag er ist erschinen, vnd gegen Niclas Principals anwald vnd Fricz Hauer gestannden, die wir abermalen nach notdurfft verhört, aber im aller pesten ewer lieb vnd ewern verwandten zu gut, Souil vleiss durch vnnser verordnete ankern lassen, das die irrung zwischen gemelten Principal vnd Regel gutlich hingelegt vnd vertragen, welcher vertrag in vnnser Ge- richtspuch eingeschriben ist, den gedachter Regel ze hallten zu got vnd den hailigen geschworn hat vnd haben also wir dem- selben Regel Ewer lieb, als vnnsern freuntlichen lieben nach- parn zu Eren vnd gefallen, zehen guldin Reinisch, die im in gedachter bericht sind beteidingt, von vnnserm gelt entrichten vnd bezalen lassen, Auff das ir vnd die ewern diser sachen- halb weytter vnbeschwerdt pleiben mogent, dann wir euch zu freuntlichem vnd dinstlichem gefallen ganncz wol genaigt sind. Datum am Freytag nach Dorothee, anno etc. tercio. [Nadpis]: Pilsen. Kr. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kniha 50 f. 113b. 1503. 21. února. Na Libšteině. Albrecht z Kolovrat postupuje lidem svým robotným v Dolanech 551. dědičný dvůr svůj s dědinami a dvě louky pod hradem Vížkou tak, aby ročně mu z toho platili 71/2 k. gr. praž., 4 kopy vajec, a každý z nich aby jemu dva dni v roce robotu činil Já Albrecht z Kolovrat na Libštejně, najvyšší kancléř krá- lovstvie českého a hofmistr dvoru krále Jeho Milosti, známo činím tímto listem všem vuobec i jednomu každému zvláště, ktož jej uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, znamenav, že všecky věci, kteréž k budúcím létóm státi majie, jest potřebie je pa- mětí jistú a psanú tvrditi, kdež takové všecky věci pevné a 57*

Strana 452
1503. 452 stálé bývají a nikdy z paměti lidské, což se listy utvrdí, nevy- cházejie, nechtě také aby lidee mojí robotní, ze vsi Velikých Dolan, pro minutú paměť lidskú jaký zmatek a škodu nésti jměli, než chtě aby oni s dědici a budúcími svými tee smlúvy kterúž jsú se mnú učinili vo dvuor dědičný muoj tu v Dola- nech a ty dědiny poplužnie s lukami dvěma od hradu Viežky, dědin orných, pevnost jistú ode mne na to majiece v platech těch tak, jakž smluveno jest, zmatku a útisku nenesli, tímto listem jim Steblovi, Jankovi, Váchovi, Novákovi, Suchému, Zev- lovi, Němcovi, Vondrovi, Zajiecovi, Lašovi, Vladykovi, Žaakovi, Šíchovi, Buršovi, Dalkovi, Machkovi etc, týmž lidem a jich dě- dicóm a budúciem pod plat věčný teež popluží Dolanské orné i neorné, kromě porostlin a lesuov se dvěma lukami ležiecími pod hradem Viežkou pod puol vosmý kopy grošuov českých rázu pražského platu holého a věčného a pode čtyři kopy vajec a k tomu také každaj z nich jeden mají žieti a roboto- vati, na ozim jeden den a druhý na Jieří, i s dědici, budúcími svými, protož všem ze spolka a jich dědicóm a budúcím k dr- žení a požívání dal sem a tiemto listem dávám tak, že ta všecka ves Dolany a lidé v ní sedící, nynie i na budúcie časy mně, dědicóm a budúcím mým, plat ten, totiž puol osmý kopy gro- šuov českých a čtyři kopy vajec a po dvou dní roboty tak, jakž se nahoře píše, společně a nerozdielně na hromnice najprv příštie platu platiti mají a roboty časy svými dělati a povinni budou, a tak jiná všecka léta vždycky na budoucí časy na každý hromnice platiti ta všecka ves povinna jest beze vší odpornosti i s dědici a budúcími svými, a ty dědiny toho popluží tak, jako se nahoře píše, i s těmi lukami jim lidem majm v tee vsi by- dlejícím, nynějším a budúcím, k dědičnému drženie a požievá- nie pod plat nahoře dotčený sám od sebe i od svých dědicuov a budúcích dal sem, postúpil sem a tiemto listem mocně dávám a stupuji k užívánie bez překážky všelijaké mé i dědicuov a budúcích mých na časy věčné pod plat roční, totiž puol osmý kopy grošuov českých a čtyři kopy vajec a roboty nahoře psané, a z jiných ze všech robot kterýchžkolivěk, jakž koli se děly, jsú z práva buď k tomu popluží nebo jináč, v kterýchž jsú seděli, z těch je, jich dědice a budúcie s dědici a budúcími svými propúštiem a prázny a svobodny činiem, nynie i na časy budúcie věčné, než toliko aby platili a roboty dělali tak, jakož se nahoře píše. Chtě tomu aby toto mee dánie a puojčenie lidem mým nahoře dotčeným větší stálosť a pevnosť neslo,

Strana 453
1503. 453 pečeť mú přirozenú dal sem přivěsiti na potvrzenie toho všeho k tomuto listu, jenž jest psán a dán na Libštejně ten úterý před svatým Petrem na stolici usazenie, léta božieho tisícého pětistého třetího. Orig. perg. v museu plz. 345/268 † 45, pečet na proužku za- chovalá, ráz ve vosku červeném; ve štítě v pravo hledící orlice s roz- Pjatýma křídly, s jazykem vyplazitým; opis minuskulní: S. albrecht . . . kolowraht. Na rubu listu pozdější rukou, městského písaře v Plzni z konce 16. roku poznamenáno: „List od pana Albrechta z Kolo- vrat na ves Dolany“. Sig. nov. N. 136, starší: J. 1503. 19. března. (V Norimberce.) Norimberští oznamují Plzeňským, že doslechli od M. Regla, že 552. byli od nich dva k němu posláni, kteří jej zabiti měli, a že obe- slali před sebe Regla, aby jej vyslechli, ale on nepřišel. Nechtějí tomu věřiti, ale proto přece prosí je, aby jim odepsali, co na tom pravdy, aby je pak u Regla mohli omluviti. Lieben freunde. Wie wir in den sachen der geprechen, die sich zwischen ewer lieb burger dem Principal vnd Regel gehallten haben, gehanndelt, damit sie zu bericht kommen sind, des ist ewer weisshait durch vnnser schreiben auch Ewere Rats- freunde, die entgegen gewesen sind, als vnns nicht zweiuelt nach lenng bericht, Aber nachuolgend ist vnns angelanngt, das genannter Regel sich beclage, das ir ime vber solh bericht zwen, die ine vom leben zum tod pringen solten, zugeschickt sollet haben, Als er dann das vnnserm burger dem Hauer an- gezaigt, der euch darinnen mit allem vleiss entschuldiget vnd verredt, vnd ine auff montag nechst uergangen auff vnnser Ratshaws sich darinnen vernemen ze lassen, als er vnns ent- deckt, beschiden hab, Aber der bemelt Regel sey nicht erschi- nen, vnd wiewol wir solhem ganncz kain glauben geben, So Bitten wir doch freuntlichen, Ewer weisshait wollen vnns dar- innen ewer gemute vnd willen eroffnen, Euch des bey dem Regel, Ob er an vnns gelannget, wissen zu entschuldigen. Dann etc. genaigt. Datum Sontag Oculi, anno etc. tercio. [Nadpis]: Pilsen. Kr. kraj. archiv v Norimberce, posíl. kn. 50 f. 144.

Strana 454
454 1503. 1503. [22]. března. 552. Jan Beránek, měštěnín, prodal na domě svém 1/2 k. roč. platu žákům do školy. Nos Wenceslaus Chrt t. t. magister ciuium, et Joannes molendinator et Joannes Sstiepanek, consules jurati et ciues ciuitatis Noue Plzne, — recognoscimus —, quod — Joannes Beranek, noster conciuis, — recognouit, se — in et super domol), que iacet penes domum Duchkonis pannificis ex vna et domum Czukr parte ex altera, mediam sexag. gross. census annui — vendidisse scolaribus scole nostre, sub obedientia rectoris exi- stentibus, pro quinque sexag. gross. communis pagamenti — plenarie ab ipsis scolaribus perceptis; quare Joannes cum he- redibus - promisit — mediam sexag. census soluere quolibet anno diuisim, hoc est in termino sancti Georgii quindecim grossos et in festo sancti Galli quindecim grossos etc. — (Další obvyklá forma viz č. 85.) In cuius rei testimonium et robur valiturum — sigilla nostra — sunt appensa. Date anno domini millesimo quin- gentesimo tercio, feria IV Anunciacionis Beate Marie Virginis"). Orig. perg. v museu plz. 267.171† 24, z tří pečetí na prouž- cích visících zbyly druhá a třetí. Druhá pečeť, ve štítě písmeno ve- líhé R vodorovně příčnou čarou přetržené; opis — Joanes — molen ...; třktí pečeť ve štítě šíp vzhůru postavený, na vlnitém podkladu a přes — . šíp vodorovně středem položené Z; opis: Jan . 553. 1503. 27. března. V plné radě byl viněn p. Jan Bavor z různých výtržností, kterých se jak proti měšťanům, tak i proti poddaným jejich z Olevce a Škvrňan dopouštěl. Konšelé na prosbu přátel páně Bavorových od- pustili jemu, když slíbil, že na příště se všemi sousedy se chce snášeti a že bude konati všecky povinnosti jako jiní. Anno domini millesimo quingentesimo tercio fer. II post Letare. Jakož pan Bavor pych svuoj a kvalt u Jiříka Brúše- ného jest okázal, jakéhos pacholka v domu jeho nahú šavlí okrvavivši, sám potom proti právu, bez vuole a vědomie panského i rychtáře, jeho do vazby panské jest vedl, kterýž i prve mno- hými kusy nesnesitedlnými i pány i obec urážeje od pánuov byvši v plnee raddě častokrát napomenut, nechtiec avšak zuo- 1) Č. 116 v I. čtvrti, č 115 Duchkův, č. 117 Jana Cukra z Tamfeldu. 2) Zvěst P. Marie bylo v sobotu a zde tedy vynecháno „ante“, to bylo 22 března, aneb „post“, pak jest to 29. března.

Strana 455
1503 455 stati své nezbednosti, kdež páni to znamenavši a sobě vážiece, jsúce také i od obce vysoce napomenuti, jmenovaného pana Bavora před se do plnee raddy zavolali jsú, obeslavše k tomu urozených vladyk, pánuov a soused svých milých, Jana Ště- novského, Petra Ebrzvína, Bohuslava Šťahlavského, Krištofa Čebievského, Lvíka Lukavského a Staňka z Ejpovic, před kte- rýmižto v plnce raddě z těch kusuov pana Bavora vinili jsú: Najprv což se ovec chovánie dotýče, že jest přes počet od pá- nuov vyřčený lidem k škodě choval 1), item o sedláky z Olevce, kteříž častokrát jsú naň pánom žalovali, kterak jim znamenitý útisk a škodu činil jest tiem velikým stádem ovec přes usta- venie panské, item o sousedy, což se pastvy dotýče, kteříž mnozí i chudí i bohatí často naň žalovali jsú, kterak jim stá- dem jmenovaným na lukách, na osenie, na hradbách i na vše- likém obilee na poli škodu jest činil, item o fuory, kterýchž jest z rozkázánie panského podlee jiných soused nečinil, item o přijímánie sousedských služebníkuov, ktereež jest proti oby- čeji města tohoto za přikázané sobě přijímal, item že jest sbil sedláka z Škvrňan v krčmě, maje v městě právo, item že jest hrozil bitiem Božkovi rybáři pro psa, item což se rarohuov dotýče s Petrem Fránú, že je jemu mocí držel jeho vlastnie, item že jest žaloval rychtáři na pana purkmistra toho času Petra Fránu, item že jest na Beránka tesák vyhodil pro psa. Kdež pak jmenovaný pan Bavor s urozenými vladyky, Šlejbo- rem Prackem, Janem Merklínským a Václavem Přerovským, svými přátely, stoje a nevěda k tomu pravému viněnie co řéci, páni jmenovaní přátelee jeho i tudiež svrchudotčený Jan Ště- novský s jinými ode pánuov povolanými snažně se za pana Bavora přimlúvajíc pánuov jednostajně prosili jsú, aby tu vinu panu Bavorovi odpustiti ráčili a dali milostivě prominutí a že se potom pan Bavor toho viece ani toho podobného nemá do- pustiti. Kdež páni v plnee raddě na to se poradivši pověděli, že to pro tu jich tak snažnú přímluvu chtějí učiniti viec, nežli pro pána samého, avšak tak, aby pan Bavor sám ode pánuov milosti žádal. I předstúpiv pan Bavor s svrchudotčenými přátely svými, prosil jest pánuov a Jan Merklínský na miestě jeho, aby jemu to páni prominúti a odpustiti ráčili, že múdřejšie býti chce a že se v potomnie časy toho viec nikoli dopustiti nechce, než snášeti se [se] všemi a s každým jako s svými milými sousedy 1) Viz č 536.

Strana 456
456 1503. a všecky povinnosti pánóm a obci činiti, puokudž naň podle jiných co uloženo bude. Z registru causarum 39. str. 57. Plachý, Paměti str. 225. 1503. 6. dubna. 554. Viktorin, měšt. plzeň, prodal dědiny své v Hrádku za 35 kop míš. měštěnínu Václ. Urleichovi soukenníku. Já Viktorín z Plzně vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jakož sem měl od Jana Harapraska z Hodušic dědictvie kúpené, 1) ješto slove v Hrádku, s lukami, s lesy, porostlinami, s horami, s doly i s dědinami ornými i neornými, i s břehy i se vším plným právem, což k tomu od starodávna přislušie, jakož pak ten list hlavní téhož Jana Harapraska na to učiněný sám v sobě šieře a světleji zavierá, svědčí a ukazuje, protož já nadepsaný Viktor prodal jsem dobrovolně i mocí listu tohoto prodávám mocně všecko právo svee, mně a dědicóm mým tu přislušející, což mně na témž listu hlavniem svrchudotčeném přislušalo a svěd- čilo, nic sobě ani dědicóm i budúcím svým tu viece nepozuo- stavuje práva žádného, ani kteree zvláštnosti, a to jsem prodal- slovútnému muži, panu Václavovi Urleichovi, súkeníku, mě- šťanu v Novém Plzni a dědicóm jeho, ku pravému dědičnému drženie a užívánie, za summu pět a třidceti kop grošuov, na míšensko počítajíce, mně úplně a docela již zaplacených a da- ných. Na potvrzenie a budúcí paměť toho, pečeti svee nemaje, prosil jsem urozených vladyk Petra Ebrzvína z Hradiště a Vá- clava Kánického z Čachrova, že jsú pečeti své ku prosbě mee jim beze škody dali na svědomie přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícého pěti- stého třetieho, ten čtvrtek před květnú nedělí. List. perg. v čes. zem. museu v Praze. Pečeti visejí na prouž- cch, pečeť první Ebrzvínova jest z polovice ulomena, z druhé Vác. Kánického chybí zase celý okraj, štít jest rozpoltěn svislým břevnem, v pravo uprostřed spatřuje se zub, nad štítem kolčí helm. 555. 1503. 10. dubna. Závěť Jana Rejska. Petr Frána purkmistr, Václav soukeník a Jan Štěpánek, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme, že 1) Viz č. 327 z roku 1491. 21. ledna.

Strana 457
1503. 457 Jan Rejsek, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j.: — Všeckeren statek — dává manželce svee a dětem svým na rovný diel a man- želka jeho aby sobě napřed vzela pás veliký střiebrný pozlat- cený a panně Duoře, sestře jeho, aby dali koflík střiebrný na nožičkách jeden ze dvú, a Johance, dceři jeho do Chotěšov, aby dali sto kop groš. míš. za jejie diel, a Bosákóm aby kau- pili postav sukna po jeho smrti, a paní Anna, manželka jeho, aby v tom statku byla při dětech jeho, — a pakli by s syny mými sbýti nemohla, aby jí diel jejie dali, však napřed z toho ze všeho statku mého, aby dluhy — zaplatili a ona vezmúc diel aby v tom pokoji bydlela"), v kterémž jest Šteffl kramář a do své smrti jeho užívala, pokud jest sám v sobě v zavřenie, k tomu pivnici pod sklepem, v kterém nynie leháme, k tomu aby máteř svú s sebú jměla do jejie vuole; pakli by manželka má stav svuoj proměnila, tehdy děti moji budú. moci zase toho pokoje i pivnice tee užívati jakožto své — Item jestliže by které dietě mé pán buoh smrti neuchoval, — tehdy toho nebo těch diel umrlých spadni na jiné živee zuostalé i také na paní manželku mú, dokud by ona stavu svého ne- změnila, anebo dielu svého od nich nevzala; než když by koli ona diel svuoj od nich vzala, anebo stav svuoj změnila, tehdy nápadu po dětech žádného jmieti nebude. Item jestliže by děti moji malí, kteréž s túto ženú mám, všecky zemřely, — tehdy aby synové zuostalí dali na Černý klášter na stavenie dvadceti kop, na faru dvadceti kop, Bosákóm na potřebu jich deset kop a na stavenie deset kop, na špitál na stavenie deset kop a paní Anně, manželce mé, aby také ještě — padesáte kop míš. dáno bylo. Item což se pak klenotuov dotýče, mešnieho rúcha a jiných, kteréž v kaple naší mám, ty aby při tee kaple zuostaly a nikam odtud jich neutráceli. Item co se dotýče kalicha pozlatceného, k tomu pacem veliké, okolo pozlatcené, kteréžto mám u kněze Mertlíka, ty aby při tom oltáři zuostaly. Item poručníkóm Ja- novi Jílkovi a Václavovi Kropáči — aby bylo dáno po deseti kopách míš. Item Komínkovi, strýci mému, aby dali dvě čéše maličké střiebrné a panu Petrovi Fránovi slepičku střiebrem vokovanú. — Poručníky učinil jest — poctivého mistra Mikuláše, syna svého, a — Jana Jílka a Václava Kropáče, naše spoluměstěny —. Toho na svědomie — pečeti naše — dali jsme přivěsiti k tomuto 1) Jan Rejsek držel dům číslo 201 na náměstí, roh do říšské ulice. 58

Strana 458
458 1503. listu, jenž jest dán léta — tisícieho pětistého třetieho, ten pondělí po květné neděli. Kniha závětí N. 223. f. 46. 556. 1503. 12. května. Závět Markéty Tochové. My Vilém saukenník, — purkmistr, Linhart kramář a Petr Tomec, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Markéta Tochová, — t. s. p. r. — u. j. — Najprv dceři své Dorotě odkazuje třidceti kop míš. a jestliže by jie pán buoh smrti neuchoval, — tehdy těch XXX kop aby obrátceny byly na skutky milosrdné; it. všecken ostatnie statek — odkazuje manželu svému, jehožto tohoto kšaftu — poručníka učinila jest — Tomu na svědomie — své vlastnie pečeti — dali jsme — přivěsiti. Dán léta páně Krista tisícého pětistého třetieho, ten pátek po sv. Stanislavu. [Nadpis]: Kšaft Markéty Tochové. Z knihy závětí 223. f. 47. 1503. 14. června. 557. Pan Jan Bavor z Švamberka zapisuje rukojmím svým, kteří se zaň zaručili ve 200 kop míš., sumu tuto na dvoru svém v Plzni ležícím, před malickou branou. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme že předstúpiv před nás do plnee raddy našie urozený p. p. —, Bavor z Švamberka, vyznal jest před námi, jakož jsú zaň slíbili urození páni, p. Zdeněk z Romšperka a p. Wolf z Gutšteina a urození panoši, Jan z Štěnovic, Krištof z Duba a v Božkově a Jakub z Rochlova za dvě stě kop gr. míš., neb za 100 kop gr. čes. — urozenému panoši Petrovi Levhartovi z Vydzína 1), že v tom rukojemstvie již dotčeném dotud, dokudž by je ne- vyvadil z téhož rukojemstvie, město podpuorci za základ pravý — zapsal — rukojmiem svým, dvuor svuoj před malickú branú, kterýž leží vedle Hodaňova dvoru s jedné a Fegalovy zahrady strany druhé, i se všiem statkem svým k tomu dvoru příslušným, tak aby jmenovaný pan Bavor z Švamberka neměl ižádné moci ani práva, ten dvuor svuoj ani statku svého k tomu dvoru pří- slušného, prodati, ani zastaviti, ani komu dáti, bez vuole a vě- 1) Petr Levh. z Vydz. jest v zápise přetrženo

Strana 459
1503. 459 domie pánuov a panoší výš psaných, leč by je z rukojemstvie vyvadil, neb tě dvě stě kop gr. míš. jinde na jiném statku dobře ujistil, tak aby oni — rukojmě svým dobře jisti byli. A když by koli — p. Bavor pány a panoše — z toho rukojemstvie vy- vadil, neb tu summu — na jiný statek převedl a dobře ujistil, tehdy dvůr jeho — se všiem přislušenstviem má zase svoboden a od toho závazku prázen býti tak, aby on pan Bavor mohl s tiem vládnúti a učiniti, jako s svým vlastniem beze všie pře- kážky, a tento zápis nemá potom jmieti ižádné moci. Actum fer. IV. post Trinitatis, anno tercio. [Nadpis]: Zápis na domu páně Bavorovu rukojmiem jeho dolepsaným. Liber empt. et vendit. č. 212 f. 83. 1503. 26. července. Závět Staňka, mlynáře z Radobyčic. 558. Václav Urlejch a Šiman Blažkovic, konšelee přísežní a mě- šťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — Staněk, mlynář z Radobyčic — t. s. p. r. — u. j. —: Najprv statek svuoj všecken — dává manželce své a dietěti svému a strýci svému Řéhovi spolu na rovný diel. A jestliže by pán buoh z nich kterého smrti neuchoval, tehdy s umrlého spadni na jiné živee až do posled- nieho, pakli by pán buoh jich všech tří smrti neuchoval, tehdy ten statek spadni na bratřie mee všecky na rovný diel. A matka má aby při nich v tom statku byla až do jejie smrti; pakli by s nimi sbýti nemohla, aby jí z toho statku vydáno bylo XX k. m. na roky, kteréž by páni mezi nimi našli, a krávu aby jí dali, kteráž by se jí líbila. Item Hrubkovi jsem dlužen, bratru svému, X k. m. a Václavovi, bratru svému, X k. m. na jich diele. Item Baroch z Blovic dlužen mi za skopce VIII. k. m. a má dáti na sv. Bartoloměje, item Václav Blažkovic dlužen mu X k. m. za rybníček, item Budík — VI k. m. minus V gr., item Mistřík IIII k. m., item Jíra Blažkuov syn, 1 „ k., item pan Bohuslav Pře- denička IIII kbelce žita. — Poručníky učinil jest — Jíru sedláka, Pavla, švagra svého, a Šimka Henzlíka —. Tomu na svědomie — pečeti vlastnie — dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Datum et actum feria IIII. post Jacobi apostoli, anno ete tercio. Kniha závětí N. 223 f. 47. 58*

Strana 460
460 1503. 1503. 2. srpna. 559. Pan Jan Bavor z Švamberka zapisuje sestře své pí Uršule z Romš- perka 55 kop míš. na dvoře svém v Plzni před branou malickou. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činí- me —, že předstúpiv před nás do plnee raddy našie urozený pan Jan Bavor z Švamberka, vyznal jest před námi, že jest dlužen pravého a spravedlivého dluhu padesát a pět kop gr. míš. urozenee pí pí Uršile z Romšperka a v tom dluhu již dotčeném dotud, dokudž by jí té summy — nevyplnil — a do- cela nezaplatil, za základ pravý — zapsal — a zapisuje — dvuor svuoj před malickú branú i se všiem statkem svým k tomu dvoru příslušným tak, aby — pan Bavor neměl ižádné moci, ani práva ten dvůor svuoj, ani statku svého, k tomu dvoru příslušného, prodati, ani zastaviti, ani komu dáti, bez vuole a vědomie panie Uršily —, leč by jí tu summu — za- platil, neb jinde na jiném statku dobře ujistil, tak aby ona svým dobře jista byla. A když by kolivěk pan Bavor ten dluh na jiný statek převedl a dobře ujistil, tehdy statek jeho má zase svoboden býti a tento zápis nemá jmieti potom ižádné moci. Actum fer. IV. ante inventionem s. Stephani, anno etc. tercio. [Nadpis]: Zápis na dvoru páně Bavorově před malickú branú paní Uršule z Romšperka, sestře jeho. Z opisu v liber empt. et vend. č. 212 f. 84b. 1503. 7. srpna. 560. Václav Urlejch, měštčnín v Plzni, prodal roč. plat 20 kop míš. na domě svém poručníkům Jana Bernarta. My purkmistr a rada města Nového Plzně, známo činíme —, že — Václav Urlejch spoluměštěnín náš, — prodal deset kop groš. na míš. groš počítajíc, na — domě svém1), kterýž leží vedle Václava zlatníka z jedné a Jana Holého strany druhé, a na dvoře svém, kterýž leží v pražském předměstí vedle Ja- klíka rybáře z jednee a Václava rybáře strany druhé —, Ja- novi mlynáři a Jiříkovi zlatníkovi, poručníkóm kšaftu Jana Ber- narta, měštěnína někdy našeho —, dvě stě kop groš. míš. — kterýžto plat — Václav Urlejch — rozdielně věřitelóm svým plniti — má, na sv. Havla najprv příštího pět kop gr. a na sv. 1) Č 204 na náměstí v IV. čtvrti, Václ. zlatníka č. 203 a Holého č. 205.

Strana 461
1503. 461 Jiřie — tolikéž — A jestliže by toho neučinil, atd. (Obvyklá forma braní základů a výkupu.) Tomu ku pevnosti — pečeť svú městskú s naší volí — k tomuto listu jsme přivěsiti kázali, jenž jest dán let božiech — tisícieho pětistého třetiebo, ten pondělí před sv. Vavřincem. Orig. perg. v musen plz. 289 181 † 23, čtyřdílná městská peče na proužku visící, ráz ve vosku červeném. Na rubu listu rukou součas- nou: „Kšaft [sic) Václava Urlejcha“. Sig. nov. N. 399. 1503. 30. září. V usnesení sněmu zemského při sv. Jeronymu na radnici staro- 561. městské v Praze činí se zmínka: „Takto jest mezi námi v Plzni uzavříno“ a následuje článek o netrpění Pikhartů v městech. Palackého Archiv VI. 285. — Na počátku září t. r. konán sjezd strany horlivých katolíků v Plzni. Viz o tom Palacký, Dějiny V. 2. 64. a Tomek, Děje m. Prahy X. 196. 1503. 26. listopadu. V Praze. Podkomoří král., hofrichtéř a písař komory k žádosti měštanů 562. plzeňských svědčí, že obec zaplatila 20 kop kněžím u sv. Apolináře v Praze, začež slíbil Pavel, administrator strany plo, obec m Plzně zastati, kdyby je kdo pro úrok ze vsi Olevce poháněl k placení. My Albrech[t] z Leskovce, podkomořie královstvie českého, Sigmund z Chmelic, hofrichtéř téhož královstvie českého a Mathúš z Chlumčan, písař komory královy Mti, známo činíme listem tiemto zjevně přede všemi, že jsme žádáni od múdrých a opa- trných měšťan z Nového Plzně, pana Jílka, Linharta Fencla, a Jana Kantora o to, jakož jich saused Sigmund byl jest právem v Starém Městě Pražském staven od poctivých kněží, mistra Pavla, administratora strany pod obojí spuosobú, a mistra Ja- kuba i jiných kněží, pro úroky k sv. Apolináři, z kterých jsú vinili pány Plzeňské, všicku obec, že jsú ty úroky skrze to sta- venie, dvatceti kop gr. míš., dáti museli nadepsaným, kněžím a mistróm na takový spuosob, jestliže by kdo pány Plzeňské i tu obec z týchž úrokuov napomínati chtěl a na ně sáhati, bud puohonem, neb kterým jiným koli právem, že oni — mistři před námi a pány Pražany, konšely obojieho města i přede všemi jinými posly z měst, kteříž jsú toho času na tom sjezdu na rathauze Pražském byli, slíbili jsú je, pány Plzeňské, tu obec ve všem v té při zastati a zastúpiti bez jich všie škody. Kteréžto věci k žádosti — měšťan plzeňských pro budúcí paměť

Strana 462
462 1503. pečeti své vlastnie dali jsme přitisknúti, jenž jest dán v Praze v neděli po sv. panně Kateřině, let božiech patnáctistého třetieho. Stehlíkovská kniha priv. měst. F. 17. — Tomu předchází vy- psání nesnází obce o ten plat: Jakož jsú předci naši let božiech tisícého čtyřstého a šedesátého běžícieho, ten čtvrtek po veliké noci, kúpili ves Olevec za dvě stě kop grošuov od ctihodných mužuov mistra Augustina děkana i všie kapitoly sv. Apolinaříše v Praze, kdež o tom list náš jim učiněný, jehož přípis v kněhách pamětných, folio quinto zapsán jest!), šieře svědčí, z kteréžto vsi úroku ročnieho XX kop míš., rozdielně na sv. Jiří X a na sv. Havla X kop platíme, i praviece se preláti hradští2) některého času po válkách náš list jmieti a že by to v aktách zapsáno jměli a že by byli kostela sv. Apolinaříše praví kanovníci přátelskú smluvú, kteráž v těchto kněhách, folio decimo3), zapsána jest, předky naše v ten plat uvedli jsú tak, že jsú jim a my po nich po všecky ty časy ten úrok platili. I jsúce my od kolegiatuov a mistruov pražských4) často vy- soce napomínáni, a stavovániem i vězeniem hyndrováni a trápeni, protože jsú list náš jměli, kterýž ještě i podnes mají, chtiece, abychom jim ten plat dávali a ne prelátóm hradským, praviece se býti pravi kanovníci a držitelé toho výš dotčeného božieho domu, kdež i na to mistr Pavel, jich administrator, přípisy královského obdarovánie nám jest poslal. I staravše my o to častokrát preláty hradské, aby to některak opatřili, jakž by kolivěk mohli najlépe, abychom my jim ten plat vydávajíc, v tom nebyli hyndrováni, zjednali jsú od krále JMti listy, kterýmiž JKMt. pánóm Pražanóm, kolegiatóm i nám přístně rozkázati jest ráčil, aby hradským prelátóm ten plat — vydáván byl, ale nechtiece kolegiáti pražští tomu obvyknúti, ani se na psanie krále JMti. obrátiti, vždy jsú nás přes to napomínali, praviece, že list náš mají etc., až potud, že jest anno domini MDIII° — Zigmund forman, spolusaused náš, na právě staroměstském od nich staven i vsazen, kterýž často se vyrukujíc a zase staviec, mnoho živnosti své proto jest obmeškal, kdežto i my nic se v tom nelenujíc pánóm Pražanóm často jsme o to psali a oni nám odpisovali, i vidimus listu našeho poslali pod svú pečetí městskú, nébrž i sami z sebe osoby k nim jsme z sebe vysielali mnoho v této věci pracujíce a mnoho dobrých pánuov a přátel našich o to starajíce, kdež i JMKá, listem pánóm Pražanóm i kolegiatóm rozkázati jest ráčil, aby náš — spolusaused propuštěn byl, nemohlo se jest to státi i po psanie přístném krále JMti. I nevědúce my jich kterak zbýti a našeho [sauseda] z vězenie vyvaditi, museli jsme jim XX kop míšenských úrokóv svatojiřského, svatohavel- ského, léta Páně M DUIII. zadrželých, dáti s radú pana podkomo- řieho, ur. a stat. rytieře Albrechta z Leskovce, ur. vladyky Zigmunda z Chmelic, hofrichtéře, a ur. panoše Mathúše z Chlumčan, písaře ko- 1) Srj. list z r. 1460. 17. dub. č. 72, který jest v knize měst. 212 f 5. — 2) Totiž strany plj. — 3) Viz zápis z r. 1487. z května č 296 a k tomu z 15. května t. r. č. 299. — 4) Rozuměj strany plo, kteří byli též v držení kostela sv. Apolinaříše.

Strana 463
1504. 463 mory krále JMti, a s radú pánuov Pražan z obú měst i jiných měst, kteříž jsú toho času na den sv. panny Kateřiny léta páně MUCCCCC- třetieho na sněmě v Praze byli, což se pikchartuov tknulo, slíbivše nám dotčení kolegiati, že nás v té při před králem JMtí i před kaž- dým živým v té při zastati chtie, jako dobří lidé, jehožto pro lepšie jistotu pan podkomořie, pan hofrichtéř a pan Mathúš písař nám list k svědomie pod svými pečeťmi dali jsú, kterýž v dlúhém stole v radné světnici i s jinými listy o tu věc potřebnými svázán leží a znie. S tím dlužno srovnati ještě zápis z r. 1492. 15. června, č. 354. 1504. 17. ledna. Závět Jana Kladrubského. 563. Ve jméno božie amen. Já Jan Kladrubský toto zřiezenie dělám — s povolením pana purkmistra a pánuov konšelóv JMtí —. Duom mój odkazuji synóm mým s Anežkú, manželkú mú. Item dvuor v předměstie litickém, s strany jedné pana Šimana kterýž leží, a co se tkne toho dvoru stavenie, to manželka má dobře vie, že sme chmele dráhně prodali mého, že jest mohl dobře ustaven býti. Item odkazuji jim zahradu též v předměstie litickém, kterúž mám od nebožce Matěje Lupáčka, item puol mazínu a puol chmelnice s tiem právem, což k němu příslušie, item dědinu proti dlažení, kteráž leží s strany jedné Barchana, item kus dědiny sto záhonuov, kdež ležie mezi dědinami Bar- chanovými, item klenotuov, lžic z holého střiebra XIII, VII prstenuov zlatých a osmý se ztratil, dva koflíky, jeden na no- žičkách a druhý prostý malý, pás střiebrný pozlacený, věnce perlové, kteréž Kateřina má. Item — rozkazuji, jestliže [by] kte- rého pán buoh synuov mých neuchoval smrti, aby diel jeho spadl na bratra druhého; pakli by — neuchoval obú synuov mých, Václava a Pavla, — aby jich dielové spadli na Kateřinu a Barboru, sestry jich. ltem jestliže pán buoh ráči uchovati smrti dcer mých a synové [by] živi zuostali, tehdy když by dorostly — dcery mé, aby vydali Kateřině — z statku mého nerozdielně synové moji — i s Anežku manželkú mú dvě stě kop groš. míš. a pás střiebrný a po- zlacený a věnce perlové, a co se šatuov tkne ložních, aby po- čestně vypravili, neboť toho s potřebu mají v domě mém. It. — Barboře též dvě stě kop na groš míš. aby dali a padesát kop míš. na pás střiebrný a věnce perlové a — aby Barboru odievali počestně a chovali z statku svého, dokudž by nedospěla, — a když by k letóm přišla, aby jí bylo dáno ta summa — a k tomu šaty ložnie počestně, a přikazuji synóm, aby — Barbory neodtrhali

Strana 464
464 1504. od matky jejie bez jejie vuole, neboť mi řekla, že nechce svého dielu od syna Pavlíka a dcery Barbory odtrhnúti, jestliže by déle živi byli nežli ona — Protož jestliže tomu rčení dosti učiní a stavu svého nezmění, bude mieti moc — v statku mém svrchu i dolepsaném; jestliže k tomu nebude chtieti svoliti, žádného práva ať nemá vedle synuov mých v statku mém —. Item složil sem XIIII set zl. uher. s Anežkú manželkú mú, ona VII set zl. uher. a já též VII set zl. uher., a toho složenie jesti svědomo panu Janovi mlynáři a Krištoforovi, švagru mému i jeho manželce — I protož sem tu summu složenú pracoval přes svět jezdě a za to, což buoh ráčil přispořiti k té summě, toto sem kúpil, což vdole psáno stojí: Item kúpil sem Buksice za Božkovem od pana Viléma z Přestavlk; it. — lúku Bernartovskú, kterážto leží s strany jedné dvoru panie Jitky a druhé strany malé ob- cizně [sic] za řekú; it. viec dědiny puol druhé čtvrti, kterúž měl prve Bárta Pšeničkovic a jednu čtvrt vedle té, jako někdy držel Jirsa řezník; it. — u Bárty Pšeničkovic viece nětco nežli puol lánu; it. — pivovár s zahradú i s městi- štěm k tomu pivováru v předměstí litickém někdy Adamovské; it. dva koflíky střiebrné v Uhřiech za 11/2 sta zl. bez něčeho málo; it. jeden malý na nožičkách — někdy Kumpanuov; it. dva koflíky malé, kteréž nám odkázala paní Anna Šefránko vá a ty jsú nám dá- ny skrze Štefle, přietele jejieho. To jsem kúpil — z té summy slo- žené a ještě ostává té summy vdole v Uhřiech okolo dvú tisícuov na kupectví i doma i protož co se tkne toho složenie — summy i Buksic, lúky, dědin, pivováru, koflíkuov, přikládám sobě i Anežce, manželce mé, i synóm mým polovici s takovúto výmienkú, co se tkne manželky mé, jestliže tomu dosti chce učiniti, jako svrchu- psáno stojí. Item druhú polovici toho přikúpenie, též i summy tee — přikládám manželce mé, s tú muož učiniti, což chce polovicí. Item když sem se sňal s Anežkú, manželkú mú, při- ložil sem k ní do jich domu, hospodářstvie mého, koně III mé vlastní, it. čtyři vozy, it. což sem piva měl, it. některý kauf též tu uvézl, it. kráva některá i vepře hladovité, it. co se tkne ná- dobie cínového, mis, taléřuov, medenic, konví, to sem všecko vnesl, do jich domu, tohoť všeho Anežka — dobře vie, protož jí i věřím, co se tkne toho hospodářstvie, že v tom — právě učiní dětem mým i svým. Item — jestliže by který syn mój byl ne- poslušný a marnotratný a nechtěl poslušen býti poručníkóm jemu daných [sic], totižto nežli by let svých dorostl, aby jemu nebylo dáno — viece nic než XXX kop na groš míš, a aby žádného

Strana 465
1504. 465 práva v statku viece neměl vedle bratra svého. Item rozkazuji, jestliže by chtěla chovati manželka má syna Pavlíka a dceru Barboru — při sobě a stavu svého nezměnila, aby od nie — nebyli dielové odtrženi syna Pavlíka a dcery Barborky, dokud by let svých nedorostli —. Item jestliže by synové zemřeli prve, nežli by let svých došli, aby spadli dielové bratruov jich na ně, buďto živú jednu, nebo obě dvě, tehdy aby hned, jakož by spadl statek na dcery mé, obeslaly poctivé kněžstvo kaplany a — zapsaly jim louku, mazínu puol a chmelnice puol, jakož v zemském právě ji mám, jestliže budú chtieti přijieti a toto činiti za duše naše i předkuov našich, aby plat z něho [sic] berúce kupovali sobě víno k službě božie i sv. Bartoloměje u fary a toho aby všichni užívali bu- dúcně kaplanee, kteříž v tom kostele svaté mše slúžie, a k tomu o suchých dnech při sv. Trojici aby z těch kněží každý jednu mši [slúžil zádušní a v druhých suchých dnech v postě též — Jestliže by toho nechtěli přijieti, dávám moc poručníkóm mým, aby — na ten plat z toho puol mazínu a puol chmelnice kú- peno bylo sukna za V kop a rozdáváno chudým každý rok a krunt toho mazínu aby zuostal při dědicích, aby z toho V k. dávali na sukno chudým každý rok jako praví dědici, aby toho užívali a ve dckách opatřiece. Item jestliže by ten sta- tek — spadl na dcery mé, aby vydaly — sto kop na groš míš. k sv. Bartoloměji k faře na plechy pocíněné krýti stře- chy. Item jestliže by pán buoh smrti neuchoval dcer obú dvú, nežli by let svých dorostly, a že by na ně spadli statku dielové synuov mých, tehdy ten statek dcer mých minulých aby spadl na Štěpána, bratra mého a na Petra, syna manželky mé a pastorka mého, což by toho statku zuostalo, věře jim, aby na naše duše pamatovali —. Item přikazuji, aby toho statku složeného s Anežkú, manželkú mú, neroztrhovali i všeho mého i jejich aby toho společně užívali a děti živili a sami sebe, pracujíc s tiem statkem, leč by toho byla pilná potřeba, aby to rozdělili — Item — odkazuji, aby synové moji i s man- želkú mú Anežkú hned po smrti mé dali — z statku mého — Štěpánovi, bratranu mému, XXX kop gr. míš., it. Janovi Frimbercíkovi, bratru mému tetěnému, V kop gr. míš., it. do Kladrub, na kostel sv. Jakuba, X kop groš. míš., it. Bosákóm na jich potřeby X kop groš. míš., it. panu Fenclovi, švagru mému X kop za jeho práci —. A toho všeho zřiezenie — činím porúčníky Anežku, manželku mú, pana Fencle, švagra mého, a Petra, syna manželky mé, pastorka mého, — a prosil sem 59

Strana 466
466 1504 pana purkmistra a pánuov JMtí, že jsú ráčili utvrditi to zřiezenie mé pečetí městskú —. Psáno ve středu před sv. Fa- biánem a Šebastiánem léta — tisícieho pětistého čtvrtého. [Nadpis]: Kšaft Jana Kladrubského etc. Kniha závětí N. 223 f. 51. 564. 1504. 10. února. Závět vdovy Barbory Lemberkové. Ve jméno svatee a nerozdielnee Trojice amen. Já Barbora Lemberková, vdova, — měštska v Novém Plzni, vyznávám — že toto mé poslednie poručenstvie — zřiedila sem — s vě- domím — pánuov purkmistra a rady —: Najprvé odkazuji — k sv. panně Margrétě do Černého kláštera na opravu XX k. m., item k bratrstvie sv. Jakuba X k. m., ít. kněžiem bratřím do téhož kláštera Černého na jich potřeby V k. m., item na kruchtu literátóm k bratrstvie X k. m., item k sv. panně Barboře do bratrstvie X k, item Bosákóm na jich potřeby XXX k. m., item k oltáři nebožce páně Vítovu, kdež mój manžel ležie i já ležeti mieniem, XL k. m., a za těch XL k., aby plat byl kúpen, pokudž by bez hřiechu mohl kúpen býti a kaplané aby mohli lépe státi a za duši manžela mého i mú a předkuov našich pána buoha prositi, item do fary k sv, Bartoloměji X k., item Bosákyniem sestrám VIII k. m., item do špitála chudým na jich potřeby V k. a na opravu — V k., item k sv. Mikuláši V k., item ke Všem Svatým V k., item šaty ložnie lepší aby s tiem cínem prodány byly a — penieze na skutky milosrdné, kdež se poručníkóm líbiti bude, obrátili. A horší šaty ložnie odkazuji — paní Duoře Krásné, — aby jich chudým šesti- nedělkám puojčela a zase od nich brala, a k tomu jí přidávám V k. a těch V k., kteréž mi dlužna byla, odpúštiem. It. co se dě- diny dotýče, tu dávám Petrovi Tomci na takový spuosob, aby těch XXX k. minulo, kteréž sem jemu smlúvú po smrti mee dáti měla, a on Petr Tomec aby za tu dědinu na každý rok topil lázni zá- dušní s špandú, doniž živ jest, a po smrti jeho aby svobodna zuo- stala dědicóm jeho; pakli by Petr toho učiniti nechtěl, aby po- ručníci prodadúc dědinu, jemu těch XXX k. m. vydali a ostatek peněz — každý rok na lázně a na špandy, pokud — postatčí, obra- covali. Item p. Václavovi Chrtovi lauka aby prodána byla, jemuž sem slibovala ji prodati, a tak buď jemu za C k. m. prodána a dráže nic a roky slušnee aby jemu dány byly a z těch peněz

Strana 467
1504. 467 aby na každý rok postav sukna byl kúpen chudým. Item od- zuji Budeckého manželce klok svuoj a druhý klok Vávrové ševcové. It. což mimo toto rozkázánie — peněz hotových zuostane, to poručiem svým poručníkóm, aby vydávali na skutky milo- srdnee —. Item těch tři sta kop, kteréž mám u pánuov mých, dá- vám svým poručníkóm —, aby — kúpili platu dědičného k ol- táři mému —; pakli by nemohli kúpiti, tehdy z těch peněz aby dávali kaplanu, pokudž těch tři sta kop postačí. Item poruční- — kóm odkazuji — za jich práci po desieti k. Item dvuor svuoj v předměstie škvrňském porúčiem poručníkóm, aby prodadúce jej penieze obrátili na skutky milosrdné —. A k tomu také všecken jiný statek — odkazuji — poručníkóm mým, aby prodali a spuoso- bili, aby za duši manžela mého, za duši mú i všech předkuov prosby se dály a mše svaté slúženy byly. — Poručníky — učinila jsem — Václava Chrta a Jana Štěpánka — a prosila sem pánuov purkmistra a rady města Nového Plzně, že jsú pečeť městskú dali přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán léta — tisícieho pětistého čtvrtého, tu sobotu den svaté panny Ško- lastiky. [Nadpis]: Kšaft paní Barbory Lemberkové. Kniha závětí N. 223 f. 54b. 1504. 23. března. Závěť vdovy Jarošové. 565. Vilém purkmistr, a Linhart kramář, měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že — vdova paní Jarošová — t. s. p. z. — u. j.: — Najprv těch XV k., kteréž u pánuov JMti má, z těch aby dali VI k. na portík u školy, Bosákóm na po- třeby IV k., do Černého kláštera III k., k sv. Mikuláši II k. Šatuov a jiných všech svrchkuov dává polovici Jirsové, sestře své, a druhú polovici aby Jirsová s paní Balvínovú prodaly a na skutky milosrdné obrátily, kamž jim ona rozkáže. Actum sabbato ante Judica, anno domini IIII°. [Nadpis]: Kšaft paní Jarošové. Kniha závětí 223 f. 49. 1504. 13. května. 566. Pan Jan Bavor ſz Švamberka] zavázal se měšťanu Václavu Pa- lečkovi, kterému syna jeho Ermolause zabil, že dá sloužiti zádušní mši zpívanou, postaví na místě tom kamenný kříž, zakoupí tři 59*

Strana 468
468 1504 velké svíce do kostelů, dá sloužiti 100 zádušních mší, vypraví ně- koho na pout do Cach a zaplatí na stavbu Černého kláštera 10 kop. Jiřího Broušeného propouští z rukojemství za 41/2 k., v nichž se za Ermolause zaručil. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme těmito městskými kniehami, že jest se stala přátelská smlúva a dobrovolná námi a před námi v raddě našie mezi urozeným panem Janem Bavorem a Václavem Palečkem, súsedy našimi, takováto: Jakož jest pan Bavor jemu Palečkovi syna Ermolausa z jakýchž pak kolivěk příčin urazil, i má proto tyto věci pod- stúpiti a učiniti. Najprv v témdni po datum zápisu tohoto má učiniti službu za duši nebožtíka s vigiljemi celými a zádušní mši zpievanú, k tomu všickni kaplanee farští aby čtli mši zá- dušnie za téhož nebožtíka duši a aby také na ten den dvanácte chudých krmil. Item dále aby konečně ve třech nedělech zjed- nal kříž kamenný na to miesto, kdež jest nebožtík urazen, k tomu aby tři postavníky aby spuosobil každú o čtyřech librách vosku, jmenovitě do fary jeden a do klášterů obých po jednom. Item sto zádušních mší čtených aby v klášteřiech nebo u fary spuosobil a lázňu zádušní s potřebami k tomu příslušnými a to ve třech neděliech svrchudotčených. Item put do Cach aby vypravil za nebožtíka jmenovitě do sv. Panny Markéty najprv příští. Item na Černý klášter na stavenie má dáti 10 kop a to do sv. Havla. A tyto všecky svrchupsanee věci mají se dieti s vědomiem pana purkmistra a pánuov nynějšiech i budúcích. A jakož jest Jiřík Brúšený byl panu Bavorovi rukojmie za nebožtíka Ermo- laus . za 41/2 kopy, z toho jest jeho pan Bavor před námi pro- pustil a viece jeho z toho upomínati nemá. A slíbili jsú z obou stran před námi sobě toho ničemž zlým nevzpomínati, ani sami skrze sebe ani skrze jiného kohož kolivěk člověka živého s jich volí a vědomím v časy budúcie ižádnú mierú. Při tom jsú byli z strany páně Bavorovy urozený pán pan Burian z Švamberka a urození vladyci Petr Ebrzvín, Bohuslav Štáhlavský, Staněk z Pavlovic a z strany Palečkovy Jiřík Brúšený, Petr krajčie, Zádubský, Jan Hluchpecník, Oldřich pláteník a jiní někteří spolusúsedee naši. Actum fer. II. Rogationum, a. d. millesimo quingentesimo quarto. Z opisu v lib. empt. et vend. čís. 212 f. 89.

Strana 469
1504. 469 1504. 24. července. (V Norimberce.) Norimberští žádají Plzeňské, aby jim podali zprávu, zdali v Če- 567. chách páni z Pernšteina, Gutenšteina, Šternberka a Weitmülu, lid válečný proti nim ku prospěchu Filipa falckrabí rýn. a syna jeho Ruprechta sbírají, a že již na tažení ke Klatovům aneb k Tachovu jsou. Kdyby snod o tom dosud nevěděli, aby hleděli zvědy svými to zjistiti a jim bezpečnou zprávu poslali, zda-li snad i někteří jiní proti nim se nestrojí. Besonndern lieben freunnd. Vnns langet fur vnd fur durch vil kunndtschafft glaublich vnd stattlich an, wie wir euch dann vor den tagen auch zu erkennen geben, das herr Philipps, pfalczgraf bey Rein vnd Herczog Rupprecht, sein Sone, die der Romischs koniglichen Majestet, vnnsers allergnedigisten herrn, des heyligen Reichs, auch des hochgebornen fursten, vnnsers allergnedigisten herrn, Herczog Albrechts von Beirn, des lob- lichen Bonnds zu Schwaben vnd vnnser widerwertig, auch darzu vmb redlicher vrsach willen, ir durchleuchtikaitt in des heiligen Reichs acht vnd aberacht durch die Rö- misch königlich Majestet declarirt vnd offennlich verkunndt sein, die vier herren, nemlich den von Bernste n, Guttenstein, Sternberg vnd Weitmule, mit etwouil irs vnd annder kriegs- volcks zu rosse vnd fussen im Kenigkreich zu Beheim wider vnns bestellen lassen, die auch allgereit irn anzug auff Tachawe oder Glato, als vnnser kunndtschafft lawt, sollen genomen vnd damit wir nun der ding vnnser grunndtlich wissen empfahen, so haben wir nicht mögen vnnderlassen, Ewer lieben alls vnnser besonnder gute freunnd, zu dem wir vnns allter kunndtschafft halben mer dann zu anndern guts versehen vnd die vnns auch, wie wir wissen, beweist vnd kein zweifel ist, noch geschehen werde, der ding halben zu beschreiben vnd bitten mit hohem vleiss vnd auch in dem besonndern vertrawen, den wir vor anndern tragen zu ewer erbern weisshait, dieselbig wolle vnns so freunt- lich vnd gutwillig vnd der vorangezeigten ding halb, wie die gestallt sein, auch ob die vorgemellten herren oder yemanndt annders wider vnns im lannd zu Beheim auff den Beinen, oder in Rustigung weren, bey nacht vnd tag bey disem oder einem anndern poten furderlich durch schrifften zu erkennen geben vff vnnsern kosten vnd Bottenlone, oder wo ewer lieben vmb die ding vnnsers anzeigens noch nit wissen, hette Ewer kunndt- schafft an allen orten, do es euch vnnsernhalben fur nucz und

Strana 470
470 1504. not ansicht, machen vnd souil ir solcher sachen erfaret, das vnns zu wissen ist nott, vnns nit verhalltet vnd euch dem gut- willig erzeiget, inmassen vor anndern vnnser besonnder hoch vertrawen zu euch steet. Das vnd alles guten, wollen wir vnns zu ewr lieben vertrawen vnd so es zu schulden kumpt, in aller freunntschafft vmb dieselbig ewer lieb in mererm gern freunnt- lich vergleichen vnd verdienen. Bitten deshalben auch furder- lich verschribne anntwurt. Datum am Mitwoch Sannt Jacobs abend, anno etc. quarto. [Nadpis]: Pillsen. Norimb. posíl. kn. N. 52 f. 221, v král. kraj. archivu v No- rimberce. Viz obšírné vypsání války v Bavořích o dědictví Lands- hutské, bojovníci čeští byli 12. září poraženi u Schönberka poblíž Řezna, Palacký, Dějiny V. 277 81. 1504. 6. srpna. (V Norimberce.) 568. Norimberští děkují Plzeňským za zprávu a žádají, kdyby se o něčem pro ně důležitém dozvěděli, aby jim to ihned, ať za dne aneb v noci, oznámili. Lieben freunnde. Wir haben ewr anntwurt, vnns auff vnnser schreiben gethan, zu gutem gefallen vernomen vnd sagen euch des vleissigen danck mit erbietung solchs mit freunntlichem willen vmb euch zu verdienen vnd bitten euch mit vleiss, ob ir hinfuro von einicher emporung oder anndern vnns ze wissen nottdurfftig, höret oder erfuret, souil euch gezimmen will vnd das bey aigner bottschafft vnuerspart ainichs potenlons, bey tag vnd nacht ze wissen fugen, das wollen wir verdienen. Datum Eri ag nach Osvaldi, anno etc. quarto. [Nadpis]: Bilsen. Norimb. posíl. kn. 53 f. 16. v král. kraj. archivu v Norimberce. 1504. 18. srpna. (V Norimberce.) 569. Norimberští děkují Plzeňským za ochotu jejich, s jakou na dopis jejich odpověděli, a prosí, aby jim ihned oznámili, kdyby se o něčem jim škodlivém dozvěděli. V doušce žádají, aby jim oznámili, o čem se na obmýšleném sjezdu pánů u nich jednati bude, že to chtějí v největší tajnosti chovati. Lieben freunde. Ewer W. widerschrifft vnns auff vnnser schreiben gethan, haben wir mit angehofften ewrm freuntlichen erpieten zu sonnderm wolgefallen von ewer liebe vernomen,

Strana 471
1504 471 sagen euch dess vleissigen danck mit erpietung, das und ann- dern freunntlichen willen vnns hieuor auch bewisen, bey vnns in vnuergessner gedechtnuss zu behallten vnd in dergleichen vnd annder freunntlichs willfarung mit geneigtem willen vmb euch zu uerdienen, Bitten dabey freunntlichs vleiss, ob ainicherlai, dass vnns zu schaden raichen mocht, an euch gelanget, vnns hierinn vff vnnsern costen mit dem furderlichsten warnung thun, das wir, alls wol billichen geschicht, vmb ewer liebe gleicher- weise zu uerschulden allzeit genaigt sein wollen Datum am Sonntag nach Assumpcionis Marie, anno etc. quarto. Cedula. Auch besonnder lieben freunnde. Vnns langt an, das die Cristenlichen herren im Konigreich zu Behaim bey euch kurcz- lich ain tag vnd handlung haben werden, Bitten wir ewer liebe mit freuntlichem vleiss, ir wollet vnns desselben, souil vnns zu bitten vnd ewer w. zu eröffnen gezymet, bey disem oder einem anndern gewisen potten off vnnsern costen vnd potenlon anzeigung thun, das soll bey vnns in der hochsten geheym gehallten vnd verdient werden. Datum, vt in literis. [Nadpis]: Pilsen. Norimb. posíl. kn. 53 f. 49b, v král. kraj. archivu v Norimberce. 1504. 19. srpna. Závěť vdovy Anny Prokopové, písařové. 570. Linhart kramář, purkmistr, a Prokop Fegale, měšťanee města Nového Plzně, známo činíme —, že vdova paní Anna Prokopová písařova — t. s. p. r. — u. j.: Najprv puol lúky odkazuje dětem Mikuškovým spolu na rovný diel a z té puol lúky aby Mikuláš Principál bral užitek a na ty děti Mikuškovy nakládal, až by rozumu došly. A neuchoval-li by buoh kterého z nich, aby s jednoho na druhé spadlo, pakli by buoh všech neuchoval, aby na jich máteř spadlo. Item dědinu odkázala jest dětem Mi- kulášovým Principálovým a Mikuškovým, aby jie společně uží- valy do let desieti a po vyjitie těch deseti let aby dědičně na Principálovy děti spadla. I majíce obě straně toho nějaký odpor a o to se srovnati nemohúc, taková se jest v plné radě mezi nimi dobrovolná smlúva stala, že Principal Mikuškovým dětem tee puol lúky postúpil a Mikušek zase dětem Principálovým tec dědiny postúpiti má, krom že ony, děti Mikuškovy jeden rok tee dědiny užívati mají. Item chmelnice aby prodána byla a z toho

Strana 472
472 1504. aby Principál dal na pohřeb V kop, do fary k sv. Bartoloměji II k., na kruchtu IIII kopy, na Černý klášter III kopy a ostatek aby obrátil na milosrdnee skutky. Item Markétě Principálové duchnu peřinu a černý plášť a Mikulášovi Principálovi šubu liščie. Ostatek všeho statku a hospodářstvie svého — Dorotě Mi- kuškové odkázala.— Poručníka učinila jest — Mikuláše Principála, zeti svého —. Toho na svědomie — své pečeti dali jsme přivěsiti k tomuto listu —. Datum feria II post Asumcionis beate Marie Virginis anno M'CCCCC° quarto. Kniha závětí N. 223 f. 48b. 571. 1504. 21. srpna. Závět Doroty Bláhové. Šiman Blažkovic, purkmistr, Vilém súkeník a Krištof Mertlík, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, vyzná- váme —, že — paní Dorota Bláhová — t. s. p. r. — u. j. —: Item jakož mají spolek v statku listem zapsaný a městskú pečetí zapečetěný, při tom zuostavují s obú stran. Item lúku Kohú- tovskú odkázala Kateřině, sestřenici své, a pan Bláha, manžel jejie, aby jie užíval do jejieho vdánie a jakž by se vdala, aby jie hned postúpil —; pak-li by — Kateřiny buoh smrti neuchoval, aby tee lúky Bláha — do své smrti užíval a potom aby prodána byla na potřeby Bosácké a Bosákyň. Item zahradu odkazuje muži svému Bláhovi do života jeho a po smrti aby na Kateřinu spadla a po smrti Kateřiny když by let svých nedošla, aby na Prokopa Fegale spadla a on aby z toho každý rok topil láznu zádušnie a třidceti mší zá- dušr ech za duši jejie a jejich předkuov do let deseti —. Item duom1), kterýž leží na rohu vedle Školovee, ten odkazuje Bláhovi muži svému —. Což se dotýče klenotuov a cínových nádobie, šatuov i všech jiných věcí, jakož jest na ceduli napsáno a páni na rathause mají, to se má najíti u pana Bláhy. — Po- ručníky učinila jest — Jana Štěpánka a Prokopa Fegale, spoluradnie naše —. Actum feria IIII ante sc. Bartholomei anno domini etc quarto. [Nadpis]: Kšaft panie Bláhové. Kniha závětí N. 223 f. 49b. 1) C 94, v I čtvrti na rohu pražské ulice.

Strana 473
1504. 473 1504. 11. září. Podělení o statek pozuostalý po zemřelém Janu Ryskovi mezi 572. třemi syny a dcerou jeho. Stalo se jest podělenie o něco statku svrchnieho nebožce pana Jana Ryska mezi sirotky jeho a to s volí p. purkmistra a pánuov našich tak, že tyto dolepsanee věci jsú se dostaly dvěma dětem menším, kteréž jest jměl s túto paní Annú man- želkú svú, totižto Linhartovi a Anně. Item konev jedna cínová veliká, dvě pintě, dvě konvě pinetnie, čtyři polupintie, konvice puoldruhého žejtlíka, deset žejtlikuov a puol žejtlíka, čtyři mísy cínovee, pět mis prostřed- ních, čtyři malé mísky chřenové, čtyři větší taléře a čtyři menší, vše cínové a to jest všechno vážilo spolu sto a třidceti liber. Item zvláště štanda jedna, kterúž budú chtieti, medenice veliká, sviecen čtyřrohý, item dvě prostěradle kmentové, třinádcte prostěradl plátenných, prostředních, čtyři prostěradla čelední, šest ubrusuov ručních, pět ubrusuov stolních, vuočka, dva ubrusy kmentová, šest podušek, dvě peřině pruhaté, veliké, čtyři peřiny menší a mezi nimi jedna bez povlaky, tři duchny lepšie, tři duchničky lechké, čtyři polštáře lepšie, čtyři menšie, pět kož- níkuov starých, koltra zelená, modrým plátnem podšitá; item malý prstnének zlatý se dvěma kaménky, zeleným a brunatným, druhý prstenek zlatý s brunatným kaménkem, jeden prsten střie- brný pozlatcený, křížík střiebrný pozlatcený malý s kaménky, děvět zrn z páteře střiebrných pozlatcených. A tyto všecky věci vydali jsú poručníci p. mistru Mikulášovi a Ondráčkovi, jakožto starším synóm nebožce Ryskovým, aby oni toho všeho uží- vali, však bez umenšenie toho všeho, nebo když by koli mladší děti k létóm rozumným přišly, že jim to všechno svrchudotčený M. Mikuláš a Ondráček bratří jich navrátiti mají bez odporu a beze všech jich škod a to jsú slíbili před pány v plnce raddě oba dva, — jakožto pak dcedulemi také řezanými dvěma zapsáno jest. Item statek všech čtyř dětí nebožce páně Ryskových společný a ne- rozdielný na gruntech i na svrchniem statku jest tuto dolepsaný. Item duom nárožní jich, dvuor s pivovárem, řeka, čtvrt dědiny, kteráž leží vedle Kropáče a Kotvy, a Peniezkovská lúka; tři koně, tři krávy, puol čtvrtý kopy ovec, šest stoluov, dva dlúhé stoly, stolice, židle tři, tři truhly, skříně, čtyři almaře, dvamezdciet- ma lžic střiebrem okovaných, kohút střiebrný, vuoz jeden dobrý, dva horšie, pluh s přípravú, řetězuov k vozóm dva veliká a 60

Strana 474
474 1504. čtyři malé klaničnee, dvě rubačce, kotel veliký, dva kotlíky malá, redlík měděný, dvě kuše, dva hevery, pancieř, dlúhý plech, přední kapalín a lebka, to jest jich statek všech čtyř dětí spo- lečný. Item při tom jest věnec perlový stavěcí a pentlík perlový a pásek střiebrný pozlatcený malý, ten jsú M. Mikuláš a On- dráček a poručníci dali a zuostavili Anně sestře své a to jsú dali paní matce své schovati, totižto věnec stavěcí a pentlík, vše s perlami a pásek, ale jinee všecky věci jsú poručníci ne- chali M. Mikulášovi a Ondráčkovi v moci jich, jakožto při star- ších bratřích s volí — pana purkmistra a pánuov, a oni totiž M. Mikuláš a Ondráček slíbili jsú poručníkóm jich, že se to všecko nalézti má bez umenšenie, kdyžkoli k letom svým menší sirotci přijdú — beze všech dluhuov a beze všech úplatkuov, buďto čeledi, neb komužkolivěk a konečně beze všech závad. K tomu také oni staršie bratřie mají tyto mlašie sirotky chovati, odievati a na ně nakládati až do jich let, anebo do jich statku rozdělenie, z toho ze všeho společného jich statku bez umen- šenie jich dieluov, a to proto, poněvadž staršie bratřie, jich dieluov užívati budú, aby také na ně nakládali. Také to jest — vymluveno, jestližeby — sirotci mladí, totižto Linhart anebo Anička, anebo-li to přátelee jich chtěli na poručníky čímžkoli sáhnúti v časech budúciech, tehdy M. Mikuláš a Ondrášek mají poručníky ve všech takových věcech zastati statky a diely svými beze všech škod poručníkuov jich, jakožto pak dcedulemi vyřezanými také vše v táž slova zapsáno jest, nebo poručníci jich statkuov nic k sobě jsú nevzali, než všecko při starších bratřích zuostalo jest. — Také M. Mikuláš a Ondráček nemají nic zramenitého toho statku prodávati bez vědomie poručníkuov. Což se pak dotýče jiných gruntuov a statku páně Ryskových nebožce, to jest něco dáno pí Anně manželce jeho jejieho dielu a něco jest na dluhy uprodáno, kteréž jest nebožtík pan Rysek byl dlužen zuostal, že jesti tiem zaplaceno, a těchto všech věcí mají poručníci jich a M. Mikuláš a Ondrášek, synovee nebožce Rejskovi, dcedule vyřezanee s obú stran. Actum fer. IIII. post Natiuitatis beate Marie virginis, anno domini etc. quarto. Lib. empt. 212. f. 90. 573. 1504. 7. října. Matěj Raušar z Bezvěrova koupil ves Křínov od Ondřeje z Lichten- šteina za 420 zl. s tím, že Ondřej do tří let ji zase může zpět vykoupiti. Tímto zápisem Klára, manželka Ondřejova, vzdává se

Strana 475
1504. 475 práva, vykoupiti Křínov, a zavazuje se ves tuto Raušarovi do desk zemských k svobodnému držení vložiti. Ich Clara vom Liechtenstain zw Grunaw, Endres vom Lichten- stain eliche hawssfraw, Bekenn fur mich, all mein erben, als Endres vom Lichtenstain, mein lieber hawsswirt, Mathesen Rau- scher zw Weseraw, seiner hawssfrawen vnd erben, sein vnd mein Sietz Grunenaw zu dorff vnd velde, scharberck, zinsen, holtz, marck, wiesen, wunen [sic] vnd weid, theychern, wasser, wasser- flussen, mit allen herligkaitten verkaufft vnd zu kauffen geben hat, vmb vierhundert vnd zwainczig reynisch gulden, die der gedacht Rauscher meinem hawsswirt zu danck bezalt, die mein hawsswirt an seinen grossen nutz gekert vnd mercklich scheden darmit bewart hat vnd der gedacht Mathes Rauscher fur sich, sein hawsstrawen, erben, mir, meinem hawswirt vnd erben, den willen vnd freuntschafft gethan, ainen widerkauff berurth Grue- naw in aller massen, wie ims, mein hawswirt verkaufft, vmb die vierhundert vnd zwainczigk gulden, in den negsten dreyen Jaren albeg auff vnnser lieben frawen tag auff lichtmess vierzehen tag vor oder nach zu gestatten, darauff ich egemelte Clara mit wolbedachtem muet vnd rechter gewissen in der allepesten form vnd masse, wie ich ymer im rechten thun sol, kan vnd mag, verwill, nachdem mein hawswirt mercklich scheden und verletzung sein leibs domit bewart hat vnd versprich fur mich vnd mein erben vnwiderruefflich bey mein erwaren frewlichen trewen vnd eren, dem gedachten Rawscher, seinen erben, solchen kauff, wie sich mein hawsswirt verschriben vnd verwilliget, sambt Gruenaw aller zugehören, hie vnd weynachten negst als auff ain verkaufft guet inhalt des hauptbriues in die landtdtaffel bringen vnd legen. Wo ich aber des nicht thet, wes dann den gedacht Rawscher, sein erben, ferner schaden nemen, den sol der gedacht Rawscher, sei erbenn zu mir, allem meinen guet, suchen vnd haben, als vmb erstanden vnd erlangt gelt in allem rechten getrewlich vnd vngeuerlichen. Des zu warer vrkundt hab ich dits mein insigl zu endt dieser schriefft thun hangen, zw merer gezeugnuss mit vleyss gepethen die edeln vnd vesten mit namen Fricz von Seckendorff zu Hittenpach, Gorg von Mayentall zu der Newenpurg vnd Haintzen Schutzen zu Vtten- reyth, das sie ire aygne angeporgne insigel auch an diesen brieff zv endt dieser schrieff gehangen haben, des wir Ffricz von Sekendorff, Gorg von Mayentall vnd Haincz Schutcz von pette wegen Clara vom Liechtenstain an vns beshehen gethan, 60*

Strana 476
476 1504. wissentlich bekennen, doch vns, vnsern ebern vnd insigl an schaden, darvnter ich mich Clara vom Liechtenstain verpint, alles das war, stet, vest zu halten vnd volstrecken, das vor vnd nach an disem brieff geschriben stet. Der geben nach Cristi vnnsers lieben hernn gepurt funff zehenhund ert vnd vier jar, am montag nach sanndt Franciscen tag. List perg. v museu plz. 485/208 51. Ctyři pečeti visuté na proužcích. 1. Kláry, štít rozčtvrcen, nad levou polovicí přilba s rohy bůvolími, opis nečitelný; 2. p. Fridricha, ve štítě neu rčité jakési zna- mení, nad štítem uprostřed přilba, zdobená čapkou, opis: fricz x von x sek . . . 3. p. Jiříka, ve spodu štítu udice na vlky (Wolfsangel), nad štítem přilba s tímž znamením; opis nečitelný již; 4. pana Jana z Otína, tři vodorovné klíče, zubem vzhůru a na pravo obráceným, nad levým rohem přilba s rohy bůvolími a na ní stojí klíč držadlem dolů, opis nezřetelný. — Na rubu listu rukou 16. stol. poznamenáno: Křínov, Klára z Lichtenšteina. Sig. nov. N. 438. — Viz k tomu číslo z 28. pros. 1519. Listu toho zachoval se též souvěký český překlad bez pečeti na papíře. Já Klára z Lichtnštajna na Křínově, Andresa z Lichtnštajnu oddaná manželka, známo činím za sebe, všech mých dědicuov, jakož Andres z Lichtnštajnu, muoj milý hospodář, Matesovi Raušarovi z Be- zerova, jeho manželce a jich dědicóm, své i mé sedění Křínov se vsí, polmi, robotami, úroky, lesy, pomezí, lúky, pastvami, rybníky, potoky, se vším panstvím prodal jest za 4 sta a 20 zlatých rejnských, kterýžto dotčený Raušar hospodáři mému vděk zaplatil jest, kteréž muoj ho- spodář k svému velikému užitku obrátil a znamenité škody jimi za- hradil jest a dotčený Mates Raušer za sebe, svú manželku a dědice mně, hospodářství mému a dědicům tu vuoli a přátelstvo učinil, zase výplatu jmenovaného Kříňova vším obyčejem, kterak jemu muoj milý hospodář jej prodal, za 4 sta a 20 zlatých v nejprvních příštích třech kech, vždycky na den Panny Marije hromnicích, XIV dní na- před nebo potom k tomu dopustiti; na to já jmenovaná Klára s do- brým rozmyslem a pravým svým svědomím v nejlepší formě a mieře, pokud bych právo učiniti jměla, uměla a mohla, povoluji, poněvadž hospodář muoj znamenité škody a úrazu života a těla svého jimi spuosobil a zachoval, a slibuji za sebe, mé dědice bez odvolání pod svú pravú ženskú věrú a ctí dotčenému Raušarovi, jeho dědicóm, ta- kový trh, kterak se muoj hospodář zapsal a podvolil s Kříňovem a vším příslušenstvím od toho času až do vánoc nejprv příštích, jakožto neprodajné zbuoží podle znění hlavního listu do desk zemských vložiti a jestli že bych toho neučinila, kteréby pak dotčený Raušer, jeho dědice, skrze to další škody vzeli, těch má dotčený Raušer, jeho dědice, ke mně a ke všemu mému statku hleděti a měti, jakožto naustálý a dobyti peníze ve všem právě, věně a bezelstně. Toho na pravé potvrzenie svú sem vlasní pečet k tomu listu dala přivěsiti a pro lepší svědomí s pilností prosila urozených vladyk jme- nem Frice [z] Zekendorfu v Hintenpachu, Georga z Majentalu v New-

Strana 477
1504 477 purcze a Haince Šutce z Uttenreichu, že sú své vlasní přirozené pe- četi také k tomuto listu přivěsiti dali, kteréhož my Fric z Sekndorfu, Georg z Majentalu a Hainc Schuez s prosby od Kláry z Lichtnštajnu k nám učiněné učinili vědomě, seznáváme, avšak nám, dědicóm a pe- četom našim bez škody, pod kteréž já Klára z Lichtnštajnu se zava- zuji všecko pravě a stále a pevně zdržeti a konati, co napřed a po- tom na tomto listu psáno stojí, kterýž jest psán po narození pána Krista pána našeho CCCC a čtvrtého léta, v pondělí po svatým Francišku. 1504. 23. října. Uroz. Johanka ze Ptice dala klášteru svt. Ducha 40 kop, začež 574. se bratří kazatelé zavazují k sloužení jistých zádušních služeb bo- žích v kapli sv. Ducha na oltáři stejnojmenném My kněz Jan převor, zákona svatého Dominika v Novém Pilzni u svatého Ducha, kněz Michal suppřevor, kněz Michal německý kazatel, kněz Marek český kazatel, i všecken konvent zákona svrchupsaného, oznamujem a známo činieme tiemto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtúcí slyšen bude, že jsme od urozené paní Johanky ze Ptice hotových přijeli čtyřiceti kop pro spasení její duše i jejich předkuov a za její vešken rod a za všecky syré duši na všelijaké potřeby naše a na opravu našeho konventa, za kteréto svrchu jmenované peníze my jme- novaní otcové i bratří naši budúcí jsme se zavázali a dobrú vírú slíbili na každý týden dvě mše čísci, jednu zádušní a druhú o svatém Duchu, a to v kaple a na oltáře svatého Ducha, a my k tomu jí a její předky účastny činíme všeho dobrého, co se skrze nás a bratří našeho konventu děje. Na potvrzení toho svú pečeť převorovskú a konventskú jsme přivěsili, jenž jest dán a psán v Novém Plzni, konventě našem, tu středu po svaté Uršule, léta tisícího pětistého čtvrtého. Orig. perg. v museu plzeň. 242. 143 § 23. Loďkovitá pečeť pře- vorská ve vosku červeném pouze se zachovala, visí na proužku perg., však porouchaná, uprostřed spatřuje se stojící P. Maria s korunou, držící na levici Ježíška. Opis minuskulní: [Silgillvm . . rio . . . . rm pilzne. 1504. 1. listopadu. V Budíně. Král Vladislav uděluje měštanům plzeňským právo, aby si mohli zakoupiti dědičný plat až do 60 kop gr., a statky takově si vložiti do desk zemských; stvrzuje osvobození jejich od cel a ungeltův 575.

Strana 478
478 1504. a svoluje k tomu, aby nikdo nesměl do města jejich židy uvésti, kteréž mohou z města vypověděti, když by to za dobré uznali. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, chorvatský etc král, margkrabě moravský, lucemburské a slez- ské knieže a margkrabě lužické etc. Oznamujem listem tiemto všem, že znamenavše a v skutku shledavše mnohé věrné a pod- dané služby, kteréž nám měšťané naši města Nového Plzně, věrní naši milí, vždycky hotově i platně činili, činí a činiti nepřestávají, i chtiece, jakož nám to dobře náleží, ať by naši poddaní to znáti mohli, že takové hotovosti sme od nich i ode všech, ktož se k nám věrně a poddaně zachovávají, jakožto král a pán jich vděčný, chtiece také nějakú zvláštní milostí jse k nim nakloniti, aby tudy věrní a poddaní naši, znajiece za věrných poddaností a hotovosť služeb svých za to milost naši královskú štědrú, tiem stálejšie v vieře své a hotovějšie v službách a potřebách našich se jměli, drželi a zachovávali, tuto milost sme nadepsanému městu našemu Novému Plzni a všem obyvatelóm a obci města toho učiniti a tiemto listem s radú věrných našich, jakožto král český z mocnosti našie činieme takovúto, aby měšťané naši města Nového Plzně k vobci, a nebo k záduší města jejich, platu na zemi dědičného, svo- bodného, kúpiti tu svobodu toho jměti mohli, jakožto jiní páni a rytieřstvo toho užievají, a my také jakožto král český z moci královské městom povoliti muožeme, kupování statkuov na zemi, i protož jim nadepsaným měšťanuom povolujem mocí listu tohoto moc jim dávajiec, platu ročnieho dědičného přikúpiti až do šedesáti kop grošuov českých, a cožkoli do té summy kúpie, přikazujiece úředníkóm většiem i menšiem, desk zemských krá- lovstvie českého, nynějšiem i budúciem, věrným našim milým, aby týmž měšťanóm našim ta zbožie až do summy platu šede- sáti kop grošuov českých ve dsky zemské vložili a vložiti do- pustili tiem, od kohož by ta zbožie kúpili beze všie odpornosti, a to buď rozdielně nebo pospolu až do nahoře psané summy, a také ta zbožie kúpená toho platu, aby moc jměli a jměti mohli, buď všecko nebo diel toho obrátiti, i také dáti, a neb dckami zapsati toho moc jměti mají, k záduší, k kostelóm, kterýmž chtějí tu v městě neb předměstie téhož města. Také týmž měšťanóm tuto dalšie milost činieme, tak jakož od před- kuov našich králuov českých i od nás vysvo bojzeni jsú ze všech cel i ungeltuov, tak jakož listové předkuov našich i také od nás jim na to daní, ukazují a světčí, protož aby při tom tak

Strana 479
1504 479 zachováni byli a všady po potřebách svých k jarmarkóm a k trhóm jedúce, aby jeli silnicemi a cestami, kteréž se jim zdáti a líbiti budú, beze všie překážky našie i všech jiných lidí, a ti, ktožkoli od předkuov našich králuov českých i také od nás naše cla v zástaviech mají, držie, ti všichni, kteréž jest předešlo nadepsaných měšťan našich obdaření od ciesařuov a králuov českých zástav těch cel, že je při tom při všem zachovati mají svobodně, poněvadž z toho vysvobozeni jsú od předkuov našich, králuov českých. A také nadepsaným měšťanóm při tom tuto milost činíme, afby židuov žádných, nynie ani v časiech budu- ciech, nikdy my ani budúci naši králové čeští do města toho uvésti nemohli, neb židé sú jim dáni k městu k užitku jejich od předkuov našich, protož my tiemto listem a mocí královskú v Čechách témuž městu a obyvatelóm jeho toho moc dáváme, aby oni židy z města mohli vypověděti, když by sejim koli zdálo, vidělo a líbilo, a to bez našie, budúciech našich králuov českých všelijaké překážky, při tom chtiece, aby těch všech milostí svrchupsaných, od nás jim puojčených a daných, užievali a užie- vati mohli nynie i v časiech budúciech, přikazujiece všem úřed- níkóm a poddaným našim, věrným milým, nynějšiem i budú- ciem, aby svrchupsané měšťany města našeho Nového Plzně, nynějšie i budúcí, při těch při všech milostech svrchupsaných jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, jim v tom nepřekáželi, ani překážeti dopúštěli, nynie ani v časiech budúciech, jináč toho nečiniec pod zachování milosti naší královské. Tomu na svědomie pečeť naši královskú kázali sme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně na den božiech Všech Svatých, léta božieho tisícieho pětistého čtvrtého a královstvie našich uher- ského patnáctého a českého třidcátého čtvrtého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici domini d. Alberti de Colowrat et in Lybsstein, supremi cancellarii regni Bohemie etc. [Na rubu]: Re[gistrajta. Listina perg. v museu plzeňském 410/310 1 30, s visutou zna- kovou pečetí na proužku. List tento potvrdil kr. Ludvík 2. července 1524, na Budíně. Na rubu listiny poznamenán vklad do desk.“ Tento list ve dsky zemské vložen a vepsán jest z rozkázánie najjasnějšieho kniežete a pána pana Vladislava, uherského a českého etc. krále, relator na to od JMsti Kské ke dskám byl Závišě Sulek z Hrádku, hajtman hradu pražského, z vladyk jsa k tomu zvláště vyslaný. Stalo se léta božieho M'VVII“ v pátek po jedenácti tisících pannách. V prvních Václava z Chvojence N. XXVI.“ Pak uprostřed nahoře

Strana 480
480 1504. poznamenáno později: „L. b. 1542, v středu po rozeslání svatých apo- štoluov, tento list ve dsky zemskee zase vložen a vepsán jest podlee svolení sněmovního.“ — Starší sign. N. 55 nov. sign. N. 33. Opisy u Tan- nera a v Stehl. knize priv. měst. f. 115. Hruška, Pamětní kniha str. 66. Plachý, Pam. Plzeňské 94, uvádí jako příčinu vyhnání židů, že dali židé v Hostouni nkrásti tělo boží s monstrancí a že v tom i židé plzeňští měli účastenství. 1504. 13. prosince. 576. Král Vladislav zaručuje bezpečný průvod poslům bavorským ke sjezdu do Plzně na Nový rok v počtu 80 osob i s koňmi. Wir Vladislaus, von gotts gnaden Zu hungern, Beheim etc. Kunig, Margraue Zu Merhern etc., Bekennen gein Aller- menigklich, Das wir des hohgepornen fursten hern Philipssen, pfalczgrauen Bey Rein, des heiligen Rom. Reichs Erczdruchsess, Curfursten vnd Herczogen In Beyrn, Vnsers lieben oheim vnd freundt Raetten, So Ir lieb auss ettlicher Zimlicher hanndlung wegen auff den schirsten hailigen Newen Jarstag In vnnser Stadt Pilsen verordnen vnd abfertigen werden, darin vnd dabey, Solange die notdurfft erhaischen, zu sein vnd wider ab dann Bas an Ir gewarsam Zu glangen, von ainer bis in achtzig person vnd souil pferd, mynnder oder mer, auch vnbelaidigt leibs vnd guts vnser kunigklich frey, starck, sicher glait vngefurlich fur vns gemeinlich alle die vnsern, was Iglichen standes die sein, begunwurtig vnsers briefs allenhalben trewlichen gegeben haben vnd hiemit wissentlich geben, das wir zu befestigung mit ku- niglichem vnserm Insigel haben sigeln lassen. Geben am tag lucie nach Cristi gepurt funffezehenhundert vnd viers, vnser Reich des hungrischen Im funffezehenden vnd des Behmischen Im vier vnd dreyssigsten Jaren. Ex comissione Maiestatis regie. Opis v kraj. archivu v Amberce. N. 143. Böhmen. Na rubu: Co- pey des glaits gen Pilsen anno quinto. 1504. 14. prosince. 577. Místodržící falcký p. Albrechtovi z Kolovrat, kancléři král. čes. Psaní poslední p. koncléře obdržel. a seznal z něho, že sjezd v Plzni, který se minulou právě středu konati měl, se odkládá do Plzně na příští nový rok, a sděluje, že dle toho se chce zachovati a rady k jednání tam poslati, ale žádá aby radům byl někdo až do Ta-

Strana 481
1504. 481 chova naproti vyslán, kdož by je do Plzně a pak zase zpět z Plzně do Tachova provázel. (Datum sambstag nach Lucie anno etc. quarto). Z opisů z říš. archivu v Mnichově, Acta 531, 13, chovaných v zem. museu v Praze. 1504. 18. prosince. V Týně (Horšově). Zděnek z Ronšperka stěžuje si u místodržícího bavorského Ludvíka 578. z Eybu na pomluvy měštana plzeňského Matouše, který o něm roz- trušuje, že přijal prý na 20 koní a 80 pěších peníze na tři neb na dva měsíce. I ohražuje se proti tomu a připomíná, že dostal peníze na lidi ty pouze na měsíc. Oznamuje mu, že by rád s bratrem svým po svá tcích k místodržícímu přišel a přimlouvá se, aby Radeckému, který jest se čtyřmi koňmi v Koubě u p. Ludvíka, byl žold ještě za dva měsíce dán, neboť slouží již tři měsíce a dostal teprve za měsíc. Mein freuntlichenn dinst beuor. Edler, Gestrennger, besun- der liber freundt. Ich fug euch wissenn, das der Mathausch von Plzenn, welcher vnter den czwanczigk pferden gewessnn ist, die ich am letzten hynaus bracht hab, mich geczigen hat vnnd offentlich geredt vor dem Libaken vnd vor vil guten lewtn, wie ich auff dise zwanczig pferd vnd vff achczigk fusknecht gelt von euch genumen solt haben auff drey monat, aber vffs wenigsts auff czwen, vnd hat sich vor den guten lewten höre[n] lasen, das ir im dicz gesagt habet. Bit ich euch, als meinen besun- dern liben freundt, ir wolt mir der Warheit kuntschafft geben, das ich vff sulch lewt nicht mehr dan auff einen monat von euch gelt entpfangen hab vnd das ir dem Mathauschn, noch nymand anders von mir gesaget hatt, dan ir muget wol vor- stehenn, das es mir gar vnleidlich ist, sulch vnware nochrede von dem puben zu hören. Auch habt ir wissen, das mein bruder Georg vnnd ich im willen gewesen seint, vnser ainer oder bayde zu euch kein Ambergk ze kumen, wir seint aber bericht wur- den, wie ir in kurczer czeit kein Plsen kumen sollt, wer dem also, so wolten wir vns kein Plssn zu euch fugen, wer es aber sach, das ir nicht dohyn kumen solt, thut mirs ze wissen, so wolten wir von stund an noch den feyertagenn bayde zu euch hynaus kumen. Auch liber her viczdumb, der Radeczky ist mit IIII pferdn zu Kamb bey her Ludwige bliben, der hat fast vmb dise tag drey monatt aussgedyntt vnd im ist nicht mehr dan auff einen monatt geben wurden, vorstehe, das her Ludwig mit seiner bezalung nichts ze schicken wil haben, bit ich euch, ir wollet 61

Strana 482
482 1505. vorschaffen, das er seins vordinten solds bezalt vnd entricht wurde, wolt ir dan, das er lenger am dinst blib, mugt ir wol mit im daraus handeln lasen. Domit stet got befolhen. Datum Teincz mittwoch noch Lucie, anno etc. quarto. Zdeniek, her von Ramsperk vnd zu teincz. [Nadpis]: Dem Edlenn Gestrenngen Ritter hern Ludwige von Eyb, der pfalcz zu Bayern Viczdumb, meinem besundern liben Freund. Pův. list. pečeť však již odlomena, v král. kraj. archivu v Am- berce, čís. 2139 Böhmen. 1505. 1. ledna. 579. Poručníci závěti kněze Jana arcipřišta učinili zadost všem odka- zům, od něho učiněným. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činie- me —, že — Vilém súkenník a Petr Tomec, kostelníci farští kostela sv. Bartoloměje, Jan mlynář a Linhart kramář, kostel- níci a prokuratorové kláštera bosáckého, Linhart Peštrnák, kostel- ník Černého kláštera a Prokop Malsa, kostelník špitálský, a vy- znali jsú —, že nebožtík kněz Jan arcipřišt učinil kšaft a což- kolivěk odkázal na kostely a kláštery nadepsané, i do školy, že jim to všecko vydáno jest — od kněze Václava, probošta rokyckého, poručníka téhož kšaftu, protož ti všichni kostelníci — propouštějí — kněze probošta —, slibujíce jeho z ničehož viece neupomínati — Actum fer. IIII. ante Circumcisionis do- mini, anno exspirante etc. quinto Lib. empt. 212 f. 96b. 1505. 17. ledna. (V Norimberce.) 580. Norimberští žádají, aby Plzeňští přiměli městana svého Principala, aby zaplatil za odebrané hedbávné šatstvo jejich měšťance Anně Knopforé 693/4 zl. rýn Besonndern lieben freund. Unns hat vnnser Burgerin Anna Knopfin anbracht, wiewol sy vergangen zeit einem Ewer Weiss- hait mitburger, der Principal genannt, fur Sibenczig gullden Rei- nisch mynder ain ort ains gulldins seydin gewanndt verkaufft vnd ir derselbig Zusagung hab thun, sie solcher schulden aui das vergangen vnnser heilthumb 1) weisung an iren resten vnd 1) Heilthumb, den, kdy říšské klenoty a svátosti veřejně se ukazovaly.

Strana 483
1505. 483 schaden zu bezalen, So sey es doch noch nit beschehen vnd sy des gellts nottig, desshalben vnd vf Ir begern hellt sich an ewer lieb vnnser freuntlich bit, mit genanntem ewerm Burger zu uerfugen, damit er obgedachter vnnser Burgerin vmb ange- zaigte schulden furderliche ausrichtigung vnd damit kein lenger verziehen thun, Mit so guttwilligem erzeigen, damit gemellte vnnser Burgerin befunndtlich werde dieser vnnser furschrifft ge- nossen, Steet vnns mit freundlichem willen vmb Ewer W. zu uerdienen vnd wie wol wir vnns dis vnnsers gesynnens vnab- schlegig bey ewer W. versehen, Begern wir doch verschriben anntwurt hiemit. Datum am Freitag Anthonii 1505. [Nadpis]: Burgermeister vnd Rate zu Pillsen. Norimb. posíl. kn. 54, fol. 164. v král. kraj. archivu v Norim- berce. 1505. 24. ledna. Konvent zákona křížovnického postupuje se svolením rady m. Plzně 581. část vrchu u Všech Svatých měštanu Janu Jílkovi za jinou dě- dinu od něho jim danou; plat k městu z této dědiny převeden na vrch u Všech Svatých. My kněz Petr, toho času farář v Novém Plzni, kněz Vav- řinec, toho času probošt v špitále, kněz Jiřík, starý farář, kněz Matúš Záhorka, kněz Wolf veliký, kněz Wolf malý, a kněz Jiřík mladý, bratřie a všecken konvent domu našeho zákona křížovnického, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsme dobrovolně a s dob- rým rozmyslem naším a s raddú i vuolí múdrých a opatrných pánuov, purkmistra a raddy svrchudotčeného města Nového Plzně, pánuov našich milých, frejmark učinili o tu dědinu, kterážto leží mezi v nicí Vavruška zlatníka z jednee až do kir- chova Všech Svatých, ten všecken vrch až do úvozu doluov, pokudž již jest vuohradě, z strany druhee, s slovútným mužem, Janem Jílkem, měšťanem v Novém Plzni, tak že jest nám dal týž Jan Jílek za svrchudotčenú dědinu to dvee jinee otměřenee dědiny, kterážto leží vedlee Jana Kladrubského dědiny z jednee a vedle Kohútovy dědiny strany druhee, svobodnú a beze všech berní a platuov; nebo kterýž jest byl prvee plat na tee dědině k městu, ten jest převeden na ten svrchudotčený vrch u Všech Svatých, kterýž od nás má, tak že my po věčnee časy nebu- dem povinni platu žádného k městu dávati z tee dědiny ot něho přijatee. Takee týž Jan Jílek a jeho budúcí, kteříž kdy toho 61*)

Strana 484
484 1505. gruntu svrchudotčenébo vedlee Všech Svatých v držení budú, nebudú nám ani našim budúcím, farářóm a konventu nyněj- šiemu i budúcému, povinni desátek dávati z něho; při tom častojmenovanému Janovi Jílkovi a jeho budúcím slibujíce za sebe i za budúcí faráře a náměstky naše a konvent, věčně na svrchupsaný grunt žádným obyčejem nesahati, nebo což on tu od nás má, to jest nám slušně oddal, pokudž nahoře psáno jest, a my sme to od něho vděčně přijali, protož častopsaný Jan Jílek i jeho budúcí, budú motci toho gruntu svobodně bez překážky našie i budúcích farářuov našich a konventu našieho, nynějšíeho i budúcého, pokojně užívati, prodati, změniti a s tiem učiniti, jakožto svým dědičným gruntem. Toho na svědomie my svrchupsaní kněz Petr farář a kněz Vavřinec, probošt špitálský, i všecken konvent dali jsme pečeti naše k tomuto listu přivě- siti dobrovolně a pro lepší jistotu a širšie svědomie prosili jsme múdrých a opatrných pánuov, purkmistra a raddy města No- vého Plzně, pánuov našich milých, že jsú pečeť svú městskú k tomuto listu podlee nás ráčili přivěsiti, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisícého pětistého pátého, ten pátek před svatého Pavla na vieru obrácenice, apoštola božieho. List. perg. v museu plzeňském 385/160 † 35, pečeti chybí. Na rubu listiny pozdější rukou: Vrch a dědiny u Všech Svatých od kří- žovníkův prodán Jílkovi. Sig. nov. ad N. 1191/4. Srj. list z t. r. z 29. ledna čís. 583. 1505. 27. ledna. 582. Vyslaní budějovičtí podávají zprávu o sjezdu stavovském v Plzni. Item od pana kancléře p. Albrechta z Kolovrat bylo jest oznámeno jménem všech pánuov křesťanských, kteříž byli tu na tom sněmu, tyto zvláště tři kusové: Item první kus. Co se těch bludných lidí Pikartuov dotýče, kdež myslí ve dne i v noci zahladiti svatú vieru křesťanskú, kteříž jsú rúhači a převrácení a v vieře křesťanské zkažení lidé, jakož jest i o tom v přede- šlým sněmu1), kterýž též v městě zdejším držán byl, mluveno a VMtem oznámeno, abychom při JKMi, pánu našem milosti- vým, věrně a pevně stáli, a na takové zlé a převrhlé lidi, kteříž by na nás, buď pod jednú, neb pod obojí spůsobú chtěli sá- 1) 1503 na poč září, měla strana p/j. v Plzni sjezd. Viz Palacký Dějiny V. 264 a Tomek Děje m. Prahy X. 196.

Strana 485
1505. 485 hnúti, při králi JMi sobě věrně pomoci a takovému zlému ode- příti, s širší zprávú. Item druhý kus. Skrze téhož p. kancléře jest oznámeno: V věrnosti a poddanosti, kterúž jsme králi JMi zavázáni, v té abychom věrně, stále a pevně stáli, jiného žádného za pána neměli, ani koho jiného sobě za pána brali než JMKskú a dě- dice JMti, jakž jestli že by Pán Buoh ráčil dáti, k tomu zřenie a útočiště abychom měli a k jinému žádnému. Item třetí kus. Jestli že by se kdo svévolně vytrhnouti chtěl buď na pány, rytieřstvo neb města, abychom jeden druhého ne- opouštěli, než na každého takového věrně sobě všickni pomohli. Item páni k tomu vedli, aby zápis učiněn byl a k které- mužto páni, rytieřstvo a města pečeti své aby přivěsili a ten aby trval mezi nimi do X let, anebo jestli že by pán buoh krále JMi prve, nežli by těch X let minulo, smrti neuchoval, jehož pane bože rač ostřieci, a jiný král byl korunován, ten zápis hned má zrušen býti a zkažen. Při tom jest pověděl pan kancléř, což se toho zápisu dotýče, v kterémž páni, města s pány Pražany jsú se zapsali o práva a svobody jich, ten má v své pevnosti trvati a tomu ke škodě nic býti nemá. Item na tomto sněmu tyto kusy nejsú zavřeny, než po- slové starším mají oznámiti a v Praze nyní v postě najprv pří- štím pánóm odpověd dáti, chtieli k tomu zápisu přistúpiti Actum fer. II. post Conversionem Pauli, anno 1505. Köpl K., Sborník Histor. II. 1884. str. 57. Zpráva tato zacho vána v liber diversarum literarum missilium v archivu m. Budějovic 1505. 29. ledna. Jan Jílek, měšt. plzeň, změňuje dědinu svou s klášterem křížovníků 583. německých za část vrchu u Všech Svatých. Já Jan Jílek, měštěnín v Novém Plzni, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsem dobrovolně s dobrým rozmyslem, s raddú a vuolí múd- rých a opatrných pánuov, purkmistra a raddy, města Nového Plzně, pánuov mých milých, frejmark učinil o dědinu, kterážto leží vedle Jana Kladrubského dědin z jednee a vedlee Kohú- tovy dědiny strany druhee, s ctihodnými a nábožnými knězem Petrem, toho času farářem v Plzni, s knězem Vavřincem, toho času proboštem v špitále, i se vším konventem domu jich zá- kona křížovnického, tak že jest nadepsaný kněz farář, kněz

Strana 486
486 1505 probošt i vešken konvent jich, dali za předepsanú dědinu, dě- dinu svú u Všech Svatých, počnúce od kirchova až do Vav- ruškovy vinice a s hory doluov až do úvozu, pokudž již jest sama v sobě ohražena, ten všecken vrch, neb jsem já jim to dvee odměřenee dědiny dal a to beze všech platuov nebo berní k městu svobodnú, nebo kterýž plat na mee prvnie dědině byl jest, ten jsem já převedl na tu dědinu u Všech Svatých, kterúž ot nich mám, s volí pana purkmistra a pánuov mých, protož já nadepsaný Jan Jílek slibuji za sebe i za svee dědice a budúcí, že nemáme na tuuž svrchudotčenú dědinu jim sahati, ani se navracovati, ani jim jakce překážky činiti po věčnee časy, a oni totižto kněz farář výš jmenovaný s konventem svým, ny- nějším i budúcím, budú motci je užívati, prodávati, změniti a s ní činiti, jakožto s mým vlastním dědičným gruntem bez mee a dědicuov mých i budúcích všelijakee překážky. Při tom toto jest znamenitě vymieněno, že já, ani dědicové a budúcí moji, kteřížkolivěk gruntu toho v držení kdy budú, kterýžto od nich mám, nebudem povinni nižádných desátkuov ani poplat- kuov dávati ani platiti svrchupsanému knězi faráři a konventu jeho, ani budúcím farářóm a konventóm i náměstkóm jich věčně i budúcně. Toho na svědomie já častopsaný Jan Jílek pečeť svú vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro další a širšie svèdomie a jistotu prosil jsem vzácnee opatrnosti pana purkmistra a raddy plzeňskee, pánuov mých milých, že jsú pečeť svú městskú ráčili podle mne k témužto listu přivě- siti, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho tisí- cého pětistého pátého, tu středu před Hromnicemi, hodem slavným. Listina perg. v museu plzeňském 394 148 + 30, pečeti scházeji. Na rubu pozdějšm písmem: Prodej. Sign. nov. N. 1191/2. Srj. list z t. r. od 24. ledna čís. 581. 1505. 2. dubna. 584. Anderle z Pachu omlouvá se u Plzeňských v příčině zabraných volů, že ti nepatří jejich měštanům, a že má rozkaz zajímati a bráti Norimberským a vévodovi braniborskému. Mein willige dinstz uuor. Ersam, weyszen, lieben herrn vnd ffrundt. Ich werde bericht, das sich ewer weysheyt an massen der oksen, die ich genomen habe, [beschwere], nun habe ich alle meyne tag meins wissens wider euch vnd die ewern nichts

Strana 487
1505. 487 gehandelt vnd noch vngern thun woltt vnd lasz euch wissen, das ich der hochgebornen Fursten von Brandenburgk vnd der von Nurenbergk abgesagter feint bin vnd habe beffelch, wo man iren furstlichen genaden odir den von Nurenbergk zuffurt odir treibt, das zu nemen, szo ich kann, des ich den noch des wil- lens bin, des halbe ewr weysheit zu achten, dise oksen nicht vnbillich genommen. Bitte ewch mir bey diesem boten zu uor- steen geben, wes ich mich vor ewch vnd den ewren vorszehen soll. Datum mitwoch [nach] Quasimodogeniti, anno etc. quinto. Andrle vom Pach. [Nadpis]: Dem Ersamen vnd wolweysen Burgermeister, Rate vnd gemeyne der Stat Pilsen, meynen gonstigen herren vnd frundten. Pův. list papír. s pečetí již odlomenou v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. — Plachý, Paměti Plz. 98. připomíná, že Andrle vzal sousedům plz. v Plané 71 volův a hnal je do Per- nova a tam je mezi svú rotu rozdělil, z kteréhožto počtu p. Hendrich z Guttnštejna vzal 18 volův. 1505. 3. dubna. V Plzni. Plzeňští žádají místodržícího bavorského v příčině vzatých volů, 585. aby se poškozeným jejich sousedům dostalo náhrady. Vnnser willig dinst zuuor. Edler, gestrenger, genediger Herre. Wir fugen e. g. ze wissen, wie etlich rewter vnnd ffuss- knecht vnnsern mitpurgern ein vnd sibenczigk oksen hynnen im lanndt genomen, die gen Pernaw vnnd von dannen weiter in vnnsers genedigen herrn des pfalczgrauen landt getriben, das vns nit wenig befrombdt, nachdem wir mitsambt den vnn- sern mit seiner furst. gn., auch seiner gnaden vnderthanen nichtz arges, sonnder alles guts zu thun haben, als dann ewr gn. zuuoraus wol wissen mugen haben, wie wir vnnd di vnnsern sein f. gn. vnd seiner gn. vnderthanen disen krieg mit lewten vnnd annder menig notturfften gefudert haben vnnd noch furan fuedern vnnd fudern wollen, in hoffnung vnnd getrawen, wir vnnd di vnnsern solten des fur ander geniessen, wie dem allem gen. lieber herr, nachdem wir alweg ein gonnstigen herrn an ew. gn. gehabt haben vnd der zuuersicht noch zw ew. gn. sein, bitten wir ewr. gn. mit sonndern fleys, ew. gn. wolle von vnn- sern willen solchem nam nachfarschen lassen vnnd darob sein, domit den vnnsern solich oksen on entgelt widerwerden, wollen wir vmb vnnserm gen. herrn etc., auch ew. gn. zwsambt der

Strana 488
488 1505. pillichait williklich verdienen, domit sy nit zw solhem merkli- chen vnnd verderblichen schaden kommen, wir sein bericht, wie sy die gen Ambergk zw treiben, ob sie da verkawfft wur- den, bitten wir, ew. gn. wolle das gelt doffur nit geben lassen, so ir aber ew. gn. zwm hoff bedorff, sullen sy ew. gn. ein trefflich pfenbart doran geben, pey wen sy nur beleiben mugen. Ewer verschriben genedig antwurt pey disem vnnserm poten. Datum Pilsen feria V. ante s. Ambrosii, anno domini etc. quinto. Burgermeister vnd Ratt der Statt zw Pilsen. [Nadpis]: Dem edeln gestrengen Ritter, herrn Ludwig von Eib, der Pffalcz in Beiern viczdomb, vnnserm gonnstigen vnnd genedigen herrn List papír. s čtyřdílnou pečetí, ale již mnoho odivmenou v král. kraj. archivě v Amberce č. 2068 Böhmen. Presentata montag nach Misericordia domini anno V. 1505. 4. dubna. (V Plzni.) 586. Plzeňští v příčině Jana Školy a Jana Viklického oznamují mí- stodržícímu bavor., že oba nejsou jejich sousedy, ale jakmile do města přijdou, že jim přípis místodržícího odevzdají V příčině vzatých 71 volů, posílají přípis Anderlův a žádají, aby se dostalo jejich poškozeným sousedům náhrady. Vnser willig dinst zuuor. Edler, gestrenger, genediger, lieber herr. Ewr schreyben vns yecz gethan, antreffend Hansen Sskola vnd Hansen Wikliczky, haben wir vernomen, lassen wir ewr gnad wissen, dass sy vnns paid nit vnderthenig sein, son- der der Sskola ein Hausfrawen zw vns hat, aber yecz nit an- haym ist, so er aber anhaym kumbt selbs, oder mitsambt dem Wikliczky, wellen wir ine ewr gnaden schreyben mitsambt ein- gelegter Copey der Quitanczen furhalten vnd von aller vnbil- licheit weysen, was sy vns dan darauff zw antwurt geben, ewr genad in geschrifft wissen lassen. Mer gnediger herr, wir haben ewern genaden yeczo geschriben von wegen eins nam vnnseren vnderthanen beschehen, LXXI oksen genomen worden, [die sie] hinaus gen Pernaw vnd weyter ein dy Pffaltz getriben, ewr genad nit grundtlich konnen vnderrichten, wer das gethan hab, also ist vns hewt ein briff von Anderlein vom Pach komen, der sich des berumt, des wir ewern gnaden hiemit ein Copey schicken, ewr gnad vernemen werdet, dorinn er berurt, wie er

Strana 489
1505. 489 des beuelh hab, Seyn wir bericht, wie er vnsers gnedigen herrn, herrn Fridreich, pffaltzgrauen etc. diener sey, bitten wir ewr gnad, als vnnseren gonstigen herrn, nachdem wir besonder zu- uersicht vnnd vertrawen zw ewern gnaden haben, ewr genad wolle vnns so gutwillig sein vnnd von vnseren willen vleys furkeren, domit die vnseren wider zw irem genomen gut konn- den komen, angesehen, das wir mit vnnserm benanten gnedigen herrn, noch seiner genaden vnderthan nichts args zu thun, sonnder sein ffurstlich gnad, auch seiner gnaden vnnderthan den ganzen krieg mit leyten vnnd menig notturfften geffudert haben. Wann, womit wir vnnserm genedigen herrn dem pffaltz- grauen etc, euch ewern genaden in dem, oder mererm gedienen konnden, sein wir allweg ser willig, bitten ewr gnad vmb ein genedig antwurt vff vnnser kost, dieweyl mag des Sskola auch komen, das wir ewern genaden seint halben auch pey dem- selben poten mugen wider antwurt geben. Datum feria VI., ipso die s. Ambrosii, anno domini etc. quinto. Burgermeister vnnd Ratt der Stat zw Bilsenn. List pap. s pečetí čtyřdílnou v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Na rubu připsáno: Presentatum montag post Mi- chaelis, anno V. 1505. 7. dubna. Místodržící bav. Plzeňským na jich přípis v příčině zabavených 587. volů odpovídá, že jemu o tom ničeho nebylo známo a upozorňuje je, aby se pídili v Čechách též po pachateli, když se zájem dobytka tam stal. Mein freuntlich dinst zuuor. Ersamen vnd weisen, guten frundde. Ewr schreiben mir gethan, wie das durch etlich reu- ter vnd fuessknecht euren mitburgern ein vnd sibenczig ochssen im landt Beham genomen, die gein Pernaw vnd von danne weiter in die Pfalcz getriben sein sollen, mit begere demselben nachforschen ze lassen vnd darob sein, damit den euren solich ochsen on entgelt wider wurden, habe ich weitern inhalts eurs briefs vernomen vnd ist mir nit lieb, was euch in dem oder anderm widerwertigs zustet, hab auch solher handlung nit wis- sen, noch bishere erfaren mogen, das solich nahme durch die meins genedigsten herrn des pfalczgrauen etc. vnderthanen be- scheen sein soll, den wo das durch dieselben begangen, were 62

Strana 490
490 1505. mein wille oder meynung gancz nicht, dweill aber bemelte nahme, als ir schreibt, im landt zu Beheim bescheen, bin ich vngeczweiuelt, ir mogt dosselbig passen vnd wollen erfaren, durch wen die begangen. Nichtsdesterweniger will ich weiter noch mein erfare auch haben. — Datum montags nach Mise- ricordia domini, anno quinto. Viczdom. [Nadpis] : An Burgermeister vnd Rate, der Stat zu Pilssen. Koncept listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 7. dubna. Závět Jakuba Budeckého. Vilém súkeník, miesto purkmistra, Jiřík zlatník, Václav Panuoška, konšelee přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo činíme, — že — Jakub Budecký, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé pokládaje, komuž co dlužen jest. Item úředníku z Dajšiny V k. m. a VIII gr., it. Horovi z Dajšiny VIII k. XX gr., má u něho na to L gr., it. Obořilovi bečváři II k., bez XV gr. Také pokládaje —, kdož jemu dlužni jsú: It. Krčmář z Losinee III k. XIII gr., it. Matúš z Křimnic V k., it. Strýček z Chotíkova V11/2 k., rukojmie pan Točník; it. Hroch z Dajšiny LXXX gr., it. Vávra Váňovic odtudž 1 k., it. Hubka rybář 1/2 k., it. Němec z Borku LVII gr., it. Vávrová bečvářka II k., it. Jiecha z Dajšiny XLV gr., it. VIk II k. XVIII gr., it. z Chotíkova 1/2 k., Slav odtudž XL gr., it. Zeman z Čížic LXXX gr., it. Jakub z Lobez LXXX gr. Item duom i všecken jiný statek — odkazuji manželce své kromě chmelnice, lúky a dědiny, aby ho do své smrti užívala a za to aby lázni zá- dušní v roce jednú času postnieho topila a špandu po třech kbelciech aby chudým rozdala, a po smrti jejie ta chmelnice s lúkú a s dědinú na nebožce Vávrovy bečvářovy děti připad- núti má; pakli by těch dětí buoh — neuchoval, tehdy to na Lel- kovy děti spadnúti má, pakli by těch obojích dětí pán buoh smrti neuchoval, — páni moji mají — moc to prodati a na milosrdné skutky - obrátiti. Pakli by z přátel mých přirozených se kdo optal, tehdy JMt budú jmieti moc z toho statku jemu udati, pokudž se JMtem zdáti bude, item šubu podbříškovú dává Matúšovi, strýci svému do Brodu, item manželka má po smrti mé ve třech letech —, aby kalich do Proboštova Hradce za VIII k. m. spuosobila, item Jakšovým dětem aby na každý rok po 1 k. m. 588.

Strana 491
1505. 491 vydávala do čtyř let —, pakli by děti v tom času zemřely, tehdy rodičóm jich —. Poručníky učinil — Václava Kropáče a Mar- tina Stupníka. Toho na svědomie a na pevnost etc., vt ín te- stamento. Actum anno M'CCCCC quinto, feria II. ante Marie Egyptiace. [Nadpís]: Kšaft Jakuba Budeckého. Kniha závětí N. 223 f. 50. 1505. 8. dubna. Místodržící v Horní Falci, Ludvík z Eybu, oznamuje (p. Jindři- 589. chovi z Gutenšteina a v Pernově), že Plzeňští obviňují služebníka jeho Anderla ze zabrání volů jejich sousedům. Edler lieber herr. Euch sind zuuor mein willig dinst. Die von Pilsen haben mich der genomen ochssen halben mit iren schrifften nu, als zum andern woll beschriben, mit anczaig, das die den iren zu Beham genomen, gein Pernaw vnd furter an ander flock meins genedigsten herrn, getrieben vnd verkaufft sein sollen, daneben euren diener Endresen, der sich solher name gegen ine berombt, angeczaigt vnd etwas hochmutig angeczeigen, darob zu sein, das den iren solich ochsen wider- werden. Nu mecht mein genedigen herrn, auch euch selbs aus der sachen, als zu besorgen ist, nit wenig nachtail erwachssen vnd sonderbare auch gen Behem, das mir nit lieb were vnd darob von wegen seiner gnaden mein begere fur mich dinst- lich bitende, ir wollend doran sehen, damit meinem genedigsten herrn oder den seinen, kein schad oder anheng daruss volge, die sachen poss denn schreiben kann, ermessen, des wil ich mich vngeczweiuellt zu euch versehen. Datum Eritag nach Miseri- cordia domini, anno etc. quinto. Viczdom. Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 9. dubna. Stavové čeští stěžují si u místodržícího bavorského v příčině za- 590. braného dobytka měštanům plzenským a žádají, aby se poškozeným dobytek zase navrátil a škůdcové aby byli náležitě potrestáni. Vnsern dinste in freuntliche willen. Strenger herr vnd freundt. Es ist an vnns gelanngt von Burgermeister vnd Rat der Stat Pilzen vnsers gnedigisten herrn zu Hungern, Behem etc. 62*

Strana 492
492 1505. kunigs vndertanen, als etlich ire mitburger zu irer nottorfft ain vnd sibenczigk ochssen furgehabn haben, dieselbigen zu marck treiben vnd verkauffen, als sein etliche pfalczische diener vnd gesessene burger von Bernaw vnd sunderlich auch hern Hen- richen von Gutenstains verpflichte diener, als sie sagn, vnbe- wart irer Ern, in disze Crone eingefallen, die angezaigte ochssen rawblich genomen, sie furder ofenwar vnd frei in dye Stat Ber- naw getrieben, die zeit Henrich persondlich gewezsen vnd die ochssn zu Pernaw vorm Slosz yme Mayerhoff angenomen, sein teil des rawbs der ochssn entpfangen, soliche rawbs sambt allen ynwonern zu Bernaw teilhafftig gemacht vnd so durch gestatung hern Henrichs die burger zu Pernaw berurt ochsen doselbst offennlich gepewt, ein teil gein Turssenrewte, ein teil gein der Weyden vertrieben vnd verhendelt, des wir der von Pilsen halb nicht unbillich missefalln haben, nachdem wir aus dieszer Crone, noch sie des der Pfalcz, noch irer ynwonern nye vrsachen gegeben, darumb vnns der einfall nit clein smelichen vnd dene beschadigten swar vnd vnleidlichen ist, wann ir habet zu ermessen, wo ir vnd ander Ambtleute ym Obern furstenthumb doselbst nachtparlichen willens befliessen, das wir dakegen wi- derumb zu handeln wusten, diewail aber die vnbillich vbunng so offenbar vnd vnbeschowet erganngen, ist sonach vnsre ernnst- lich fleissig begern, darober selbst betrachten, was wir vnns guten dieszer weisz nach uersehen sollen vnd das euch vor erlich vnd wol zu steen wil zu bezaigen, solichen rawb der ochssen vorschaffen wider zu kern, nachfolgend auch dene thatter ir geburlich straff nicht nachlassen, in ansehung, das wir dan- noch ewr gnedige herschafft unbemuhet hirynne nit vnderlassn wollen zu uorsicht der gebure haben vnd halden, auf das an- dere ergernuss doraus nicht einfallen, beschulden wir in der- gleichen ewr beschribne antwurt bei dieszem boten. Geben vnder des lanndes insigel am Mitwoch vor deme Suntag Jubilate, anno etc. quinto. Hern, Ritterschaft vnd landschaft aus der Crone Behem, itzt bei einander vorsamelt gewesen. [Nadpis] : Dem strengen hern Ludwigen von Eyb, Ritter der Phalcz in Baiern, Viczdom, vnserm liebm freundt. List papír. s pečetí odlomenou v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. [Poznamenáno): Presentatum pfincztags nach Jubi- late, anno V.

Strana 493
1505. 493 1505. 9. dubna. Páni, rytíři a stavové čeští vévodovi bavorskému posílají list téhož 591. znění jako čís. 590. List pap. v kr. kraj. archivě v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 11. dubna. (V Plzni.) Plzeňští obviňují u falckrabího služebníka jeho, Anderle z Pachu, že jejich spoluměštanům násilně odňal dobytek a jej po městech falckých rozprodal a žádají, aby se dostalo jejich sousedům náhrady. 592. Durchleuchtiger, hochgeborner Furst, gnediger herr. Vnnser gancz willig dinst sein euern furst. gnaden zuuoran bereit. Gne- diger herr. Wir klagen ew. fur. gn. vber ew. f. gn. solder vnd diener, Anderle vom Pach, der vnsern mitburgern im lannd zu Beheim mit seinen gesellen vnuerschult ein vnd sibennezig ochsenn genomen hat, die hinaus in ew. f. gn. lannde gein Bernaw, Weiden, Amberg, auch annder ord getribenn, verkaufft vnnd vnnder einannder vssgeteilt, wie sie gelust hat vnnd sich des derselb Anndrl gen vnns in geschrifft bereumbt, auch ge- schrieben, wie er der beuelh hab, das vns nit wenig befremb- det, nach dem wir mit ew. f. gn., noch ew. furst. gn. vnnder- thanen nichts arges, sonnder aller guts zu tun haben, auch dem kein vrsach gegeben, Bitten wir diemutiklichen, ew. f. gn. wolle darob sein vnnd vorschaffen, das vnnsern bedachten mitpur- gern solicher ir schad on entgelt widerkert werde, angesehenn das wir vnnd die vnnsern ew. f. gn., auch ew. f. g. vnnderthan disen gannczen krieg mit lewten vnd menigen anndern notturff- ten gefurdert haben vnd furan gern furdern, wollen in zuuer- sicht, ew. f. gn. werde solchs gnediglich in disen auch anndern, handeln gen vns vnd den vnnsern bedenncken, wollen wir zu- sambt der pillicheyt vnns ew. f. gn. williglich gern verdienen etc. Datum feria sexta ante Tiburcii, anno domini etc. quinto. Burgermeister vnnd Rat der Stat zu Pilsen [Nadpis]: An den Pfalczgrauen etc. Churfurstenn. Opis listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 15. dubna. Závěť Jana Mlcaty. Martin Stupník, purkmistr, Vilém súkeník a Jan Štěpánek, kon- šelee etc, vyznáváme, že — Jan Mlcata — t. s. p. r. — u. j. —: Man- 593.

Strana 494
494 1505. želce své — dal všecko, což — k němu přinesla, totižto se dvě posteli šatuov prostředních a VI nebo VII lžic střiebrem okovaných a páteř korálový a X k. m., kteréž jest po sobě jmenovala, na tom jest nedala nežli VI1/2 k. m., ty jí zase navracuje a k tomu přidává — XXX k. m. na tee chmelnici, kteráž k Škvrňanóm leží; pakli by se tu nedostalo, aby jí z statku jeho dodáno bylo a to, což má na chalupě svee, to při ní nechává, item — jí přidává svú thořovú šubu. Item duom svuoj, dědinu, vinici i jiný statek dává synu svému a dětem jeho na rovný diel a z toho aby syn jeho vydal XXX k. m. na skutky milosrdné na antifonář, neb kamž by se pánóm zdálo. Item Bosáci aby LX mší zádušních čtených za jeho a předkuov duše slúžili a z toho statku aby jim za to učiněno bylo. Item lázně zádušnie a španda po V kbelciech po dvě létě aby spuosobeno bylo; pakli by buoh syna a dětí — neucho- val, — přidává manželce své XX k. m. a jiný zuostalý statek pánóm JMti porúčie, aby z toho jeho přátelóm chudým dali, což by se pánóm JMem zdálo, kteříž by hodným svědomiem přátelstvie provésti mohli, a ostatek — na skutky milosrdné. Item Linhartovi nádenníku duchnici, item Hanzlovi, který u mne dělal, dávám stav. Poručníci Mistřík a Zádubský. Actum feria III post s. Ti- burcii, anno domini etc. quinto. [Nadpis]: Kšaft Jana Mlcaty. Kniha závětí N. 223 f. 50. 1505. 16. dubna. V Pernově. 594. Jindřich z Gutenšteina omlouvá se u místodržícího falckého, že nikdo z jeho čeledi nebyl zúčastněn při vzetí dobytka Plzeňským, a že když se dozvěděl, že dobytek v Čechách byl vzat, že ihned musili jej odehnati pryč. Připomíná, že kdyby Plzeňským chtěl škoditi, že to mohl učiniti mnohokráte, neboť nedávno hnali něco přes 100 kusů do Norimberka, ač se jim to dopustiti nemělo. Mein freuntlichen dienst zuuor. Lieber her Viczthum, be- sunder guter freundt. Ir habt Hansen Nothafft vnnd Casber Erelbeck ein vermeinung an mich thun lassen, welicher mass euch der ochssen halb, der sich die von Pilssen annemen, ge- schrieben worden ist, vnd in ampt Bernaw getriben worden, vnnd das etlich mein knecht vnd pferdt dabey gewessen, las ich euch wissen, das mir darann vnrecht geschigt, das meiner diner, knecht oder pferdt keiner dabey ist gewessen, vnnd hab das den Phillssen vor zugeschriben, sall sich auch in warheit nit anders

Strana 495
1505. 495 befinden vnd hab von sollicher nam ganncz kein wissen gehabt. Ich bin auch, do die ochsen gein Bernaw komen, nit do gewe- sen vnd da ich dahin komen bin, hab ich ochsen gefunden vnd die, die sie dahin gebracht, gefragt, wem sie die ochssen ge- nomen. Ist ir antwort gewessen, es sei nurinbergisch gut gewe- ssen, da ich aber nun gehort hab, das sie zu Behaym geno- men haben, sie die ochssen von stund an weg getreiben mussen, meinem gnedigsten hern kein nachteill machen wollen. Het ich den von Pilssen nemen wollen, ich wolt es gar offt wolgethann haben, dann sie den fursten von Brandenborgk vnd den von Nurmberg in disser hechst mer, dan sunst kein statt in der kronn zu Behem zu furn vnd treiben lassen vnd si der zeit aber- mals den von Nurmberg mer dan hundert ochssen zugetriben ich hab aber ir auss guter nachparschafft verschonnt, hab ich euch zu vndterricht nit verhalten wollen. Datum Bernaw Mit- wochen nach Jubilate, anno quinto. Heinrich her vom Gutennstain. [Nadpis]: Dem gestrengen vnd vesten hern Ludwig von Eyb, Ritter, Vitzthum der Pfalcz in Bayern, meynem guten freundten. List pap. s pečetí zachovalou, v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno na rubu: Presentata post Jubilate V. 1505. 18. dubna. Místodržící falcký Plzeňským v příčině J. Školy a J. Viklického 595. sděluje, že je obeslal před rady vévody Fridricha bavor, aby se tu stalo konečné dohodnutí. Dále se zmiňuje o zabraném dobytku a o tom, že Andrle z Pachu od něho žádného rozkazu k zajímání dobytka nedostal a že Andrle není poddaným ani falckrabíno, ani vévody bavorského Mein freuntlichen dinst zuuor. Ersamen vnd weisen guten frundde. Eur antwort mir yeczt auff mein schreiben betreffent, Jhan Sskola vnd Jhan Wikliczky, wie ir den Sskola fur euch besendet, mein schreiben furgehalten vnd von ime vernomen hab[t], das er gros widerrede dargegen habe vnd sage, er sei nit gancz beczalt gethan, hab ich alles inholts vernomen vnd wie ich euch hieuor geschriben, dem ist also, vnd wo Sskola vber das, dorumb er vom Costner zum Newenberg ein brief haben soll, weiter vermainet fordrung ze haben, habe ich ine

Strana 496
496 1505. vnd Wigliczko jungst fur meines genedigsten herrn, Herczog Fridrichen von Pairn etc., Rete, vff seiner gnaden schreiben auf mitwoch negst uerschienen gen Newmberg beschieden vnd wol- lend mogen, das sie komen weren, aldo herr Ludwig von Hobsperg, der sie bestellf, vnd ander gefunden, die sie gehort hetten, ob man ine was zu thun gewesen, oder nit were. Weiter als ir mir der genomen ochssen halben abermals schreibt mit anczaig, wie Anderle von Pach mit seinen gesellen, die genomen, herus in die Pfalcz getrieben vnd sich des in schrift, euch getan, berombt vnd dobei gemeldet, das er des beuelh haben soll vnd daruf begert nochmals anczusehen, das ir mei- nem genedigsten herrn, dem Pfalczgrauen etc., des gnad be- melter Anderle soldner vnd diener sei, nichts args, sonder alles guts zu thun, haben mich dorin noch eurs vertrauens zu be- weisen etc., solt ir mir glauben, wie ich euch hieuor geschri- ben, das mir nit lieb ist, was euch oder den euren schadens vnd widerwertigs zustet, das ober benanter Anderlein sich der nahme angezeigt vnd des beuelh gehabt haben soll, ist mir vn- bewust, dan meinethalben will ich euch verantworten, das ich ime in dem oder andern gar kein beuelh oder verwonen nye gethan, wider euch oder die euren zu handeln noch anczu- greiffen, sonder bishere villmer bewillt gewesen, was ich euch vnd den euren zu gut beweisen megen, das hab ich gern ge- than vnd mach, so waiss ich auch nit, das er meins genedig- sten herrn des Pfalczgrauen oder meins genedigsten herrn herezogen Fridrichs etc. soldner noch diner sei, vnd ob, das were mir verborgen, bin aber vngeczwaiuelt, nachdem die han- dlung im landt zu Behem vnd nicht heraus bescheen, ir wissendt derselben gelegenheit, wie sich die begeben, vill pass das ich zu erkunden, wie, wo vnd wan dan souil an mir ist, dorinne ich euch vnd den euren fruntlichen nachtbarlichen willen be- weisen vnd zugut handelln kommt, das were ich gancz vner- spart zu thun willig. Datum freitags nach Jubilate, anno etc. V. Viczdom. [Nadpis]: An die von Pilssen. Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 18. dubna. 596. Místodržící falcký stavům českým v příčině zabrání dobytka Plzeň- ským sděluje, že mu o tom nebylo ničeho známo, až teprve ze

Strana 497
1505. 497 psaní Plzeňských se o tom dozvěděl, ti že obviňují Anderla z Pachu, který však není poddaným falekrabího. Co se pak týče p. Jindř. z Gutenšteina, že někteří z jeho čeledi při tom měli býti, to míní, aby stavové p. Jindřichovi dopsali, neboť jest poddaným českým a zájem stal se též v Čechách, a p. Jindřich zajisté dá dosta- tečnou odpověď. (Datum freitag nach Jubilate anno V.) Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 21. dubna. Uroz. pí Hedvika z Domašiček vzdává všecken statek svůj manželu 597. svému Matiášovi kromě 200 kop míš, kterými poděluje přátely své a činí odkazy kostelům v Plzni. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme těmito městskými kniehami a tiemto zápisem, že předstúpivše před nás do plné raddy našie urozená vladyka, paní Hedvika z Domašiček, spoluměštka naše, vyznala jest před námi, že jest dobrovolně s dobrým rozmyslem a bez všelijakého přinu- cenie vzdala a mocí tohoto zápisu těmito městskými kniehami vzdává všecken statek svuoj, kterýžkolivěk má, buď jeho mnoho neb málo, a kterýmž by koli jménem jmenován býti mohl, slo- vútnému Matiášovi manželu svému, aby s tiem statkem všiem vládl a jeho mocně užíval bez jejie i všelikého jiného člověka překážky, jako svého vlastnieho, kromě těch dvú set kop gro- šuov míšeňského počtu, kteréž mají s Matiášem manželem svým společně těmito městskými kniehami zapsanee na domu Šefrán- kovském, kterýž Štefl Juniš s bratry svými držie, ty sobě po- zuostavuje a on Matiáš, manžel její, k tomu jí, což se polovice jeho dotýče, vuoli a plnú moc dává, aby ty dvě stě kop gr. dala a obrátila, komu a kam se jí zdáti a líbiti bude. I po- rúčie a dává z toho urozené vladyce paní Dorotě z Týnce s Lidmilú, Kateřinú a Annú, dcerami jejími, každé XL kop míš. a Jindřichovi z Domašiček, purkrabí toho času na Libštejně, XX k. m. takovým spuosobem, neuchoval-li by buoh kterého z nich, aby diel jeho spadl na jiné živé rovným dielem a to až do poslednieho. A z XX kop ostatních odkazuje do fary 3 k., k Bosákóm 3 k., do Černého kláštera 3 k., do špitála 1 k., k sv. Mikuláši 1 k., k sv. Jiří 1 k., ke Všem Svatým 1 k. a ostatních VII k. těch sobě zuostavuje, aby je na smrti dáti a odkázati mohla, komu se jí zdáti a viděti bude; pak-li by bez kšaftu umřela, tehdy to panu purkmistru a raddě, kteříž 63

Strana 498
498 1505. v ty časy budú, porúčie a plnú moc dává, aby těch VII k. na božie domy obrátili v městě podle své vuole. Jestliže by pak buoh Matiáše manžela jejieho prve nežli ji smrti neuchoval, tehdy ten vzdaný statek i jiný, kterýž kolivěk má neb jmieti bude, na paní Hedviku manželku jeho mocně zase připadni. Actum feria II. ante s. Georgii, anno domini XVC quinto. Z lib. empt. et vend. 212. f. 92. 1505. 23. dubna. V Heidelberce. 598. Filip, falekrabí rýnský dostav přípis stavů českých (viz č. 592) nařizuje svému místodržícímu Ludvíkovi z Eybu, aby mu podal zprávu o zabrání dobytka Plzeňským, zda-li tomu tak, jak oni udávají, že někteří sousedé z Pernova se toho zúčastnili. Je-li tomu tak, aby hleděl, aby se dostalo poškozeným sousedům plzenským náhrady; pak-li by se věc jinak měla, aby mu hned též o tom zprávu podal. (Datum Heidelberg vff mitwoch sant Jorgentag, des heiligen riters, anno V°.) List papír. s pečetí v král. kraj. archivu v Amberce. č. 2068 Böhmen. 1505. 1. května. Místodržící falcký píše plzeňským, že jeho pán, falekrabí Filip, poslal mu opis přípisu stavů českých v příčině zabraných volů. Místo- držící odvolává se na svůj předešlý přípis, v němž jim sdělil, že Anderle není jejich poddaným a že nebyl dán žádný rozkaz, jak se Anderle na takový odvolával, aby se Plzeňským škody dály. Dále dopsal též p. Jindřichovi z Gutšteina, který se však z na- řknutí vymlouvá, (podává na to obsah listu jeho, viz list ze dne 16. dubna 1505 čís. 594), ale že chce p. Jindřichovi opětně psáti s připomenutím toho, co Plzeňští a stavové čeští o něm v té věci uvádějí a jakou odpověď od něho dostane, že jim hned oznámí. Vybízí pak je, aby též sami dopsali p. Jindřichovi z G., že ten jakožto poddaný koruny české zajisté jim dá náležitou odpověď. (Datum Ascensionis domini anno etc. quinto.) 599. Koncept listu v král. kr. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 1. května. 600. Místodržící falcký sděluje pan Jindř. z Gutšteina, že stavové. čeští dopsali falckrabímu i jemu v příčině Plzeňských a z dopisů těch, jichž opis mu posílá, že vyrozumí, jak dalece on sám i jeho

Strana 499
1505. 499 lidé v tom účastni měli býti. Zákaz pak, který vydal ohledně za- bírání a stavování nepřátel, netýkal se přece ani Plzeňských, aniž koho z Čech, i proto vyzývá p. Jindřicha, aby hleděl celou věc tak urovnati, aby z toho falekrabí ani jeho poddaní žádného dalšího obtěžování neměli. Edler lieber herr. Euch sint zuuor mein willig dinst. Euch hab ich hieuor der von Pilssen genomen ochsen halben ge- schriben, auch dobei Hansen Nothafft [vnd] Erlberlin mit euch dauon handeln lassen, was mir von euch zu antwort begegend, ist euch vnuerborgen vnd were, wie ich euch hieuor geschriben, ich mocht euch woll gennen, was euch in dem oder anderm zu gut kome, souern das meinem genedigsten herrn, den seinen oder euch kein nachteil geberet; aber die herren, ritterschafft vnd landschafft aus der Cron vnd die von Pilssen haben mich hieuor dermassen, auch yeczt meinem gnedigisten herrn selbs mit schrifften angesucht, doruff mir sein furstliche gnad etwas ernstlich schreiben lassen hat, mit euch vnd andern dauon zu handeln vnd daran sehen, das den von Pilssen das ire, wo das ine vnbillich genomen, wider werde, vnd mir dobei abschrifft ires schreibens zugeschickt, als ir hierinn verslossen vernomen werden vnd darinn befindt, welchermas ir, auch der verpflicht diener vnd die von Bernaw angeczaigen werden, das die bei solcher nahme gewesen vnd wie gehandelt sein soll, des mir meins teills nit lieb, wo es gestallt ires furgebens bescheen were, angesehen das die von Pilssen solich ochsen fur ir aigen gut anczaigen vnd nit Nurmbergisch, oder ander der veint gut vnd wo gleich das der veint gewesen, das man doch nit gestet, so kan sich doch niemant auff mein ausschreiben des zufurens halben beholffen, das man dadurch den von Pilsen oder andern in der Crone das ir nemen solt, die vnser veindt nit sindt, hab auch dasselbig nit beuolhen vnd darumb von meines ge- nedigisten herrn mein begeren vnd fur mich dinstlich bitende, ir wollend noch darinn ansehen haben vnd handeln, das der- halb mein genedigister herr vnd die seinen weiter vnbemuet vnd vnangelangt hierinne bleiben, damit seinen gnaden oder den seinen weiter schaden vnd nachteil darus nit gefolge, der- gleich euch selbs auch, das mir nit lieb were, vnd beger des ewr verschribne antwort. — Datum Ascensionis domini, anno etc. quinto. Viczdom. 63*

Strana 500
500 1505. Koncept listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böh- men. — List týká se, ač není adresy, p. Jindř. z Gutšteina. 1505. 2. května. 601. Místodržící v Hor. Falci p. Jindřichovi z Gutšteina píše, že myslí že by bylo dobře, kdyby stavům českým do Prahy dal od- pověď v příčině volů Plzeňským vzatých a vyzývá jej, aby se za příčinou té věci dostavil do Weid, anebo do Neuenberka. Edler lieber herr. Mich deucht gut, das ir ewr antwort der genomen ochsen halben, die von Pilsen belangen, jeczo auf die quattember [14. května] gein Prag, den herren vnd ritter- schafft gegeben hat, wie in dan das fuglich zu thun wusst, domit mein gnedigster herr derhalb nit weiter angesucht werde, wo ir auch jedenman gelt, her mog ich leiden. Das ich euch ein tag for solchem landtag furnembt gein der Weiden, oder Newnberg, vnd solchs anzaigen sol Hans Notthofft sich zu euch fugen vnd vnderreden, was die notturfft dauon zu handeln sey, wolt ich euch guter meynung nit verhalten. — Datum freitags nach Ascensionis domini, anno etc. quinto. Viczdom. [Nadpis]: An her Hanrich von Gutenstain, pfleger zu Bernaw. Koncept listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 602. 1505. 5. května. Závěť Jana řezníka, z Přeštic. My purkmistr a rada města Nového Plzně vyznáváme —, že Jan řezník z Přeštic, spoluobyvatel náš —, toto své poručenstvie — zřiedil jest —. Manželce své Lidmile odkazuje dluh u hospodáře svého, na kterýžto dluh má list na L kop svědčící —. K tomu jí dává těch XL k., kteréž níže na dluziech sepsány jsú, a k tomu všechno sádlo, kteréž před sebú má. Item ktož mu povinnovati jsú: Hlad, mydlář VII k., it. mistr Tomáš Týnský XIIII k., it. Prokop Malsa XX k., it. Ješek z Přeštic XIIII k., dal na to súdek loje, kterýžto luoj i s súdkem váží II centy minus X liber a luoj jest kúpen po II k. a po XV gr. a súdek vážil XIIII liber; it. Šimek švec z Přeštic s tovařiši za II centy sádla a za XII liber, a sádlo jest po IV k. minus XX gr., rukojmě Berka z Přeštic; it. Kocánek z Škvrňan III k., it. Lichvička IIII k. Item manželce své šaty ložnie i chodící, svrchky i hospodářstvie všecko — odkazuje. Item lúku jmenem Kozinec, kterýž sem od Václava Panuošky kúpil s vý-

Strana 501
1505. 501 mluvú, jakož toho list, kterýž má na téhož Panuošku, šíře svědčí, tu — odkazuje i ten list bratřiem svým Václavovi a Tuo- movi z Újezda, aby tu trávu prodávali a za to chudým potřeby jednali až do vyplacenie. Za to bratřie jeho budú dlužni vy- dati poručníkóm L k. m. a těch L k. poručníci budú mieti vy- dati na božie domy, jakož vdole psáno stojí. A jestliže by jeho pán buoh smrti neuchoval, první užitek dává mistru Tomášovi Týnskému, it. panu Václavovi Fenclovi za práci Il k., it Brik- ciemu koželuhovi X k. m. od Malsy, it. sirotkóm Jirovým do Do- břan X k. od téhož Malsy, a jestliže by buoh z nich kterého smrti neuchoval, aby spadlo z jednoho na druhého, item paní Kateřině Dřiemotové, své hospodyni, XXXV k. těch, kterýchž jest samému Dřiemotovi puojčil na pivovár, ítem k sv. Bartoloměji X k„, it. k sv. panně Markétě na stavenie X k. a bratřím mnichóm V k., it. Bosákóm na klášter X k. — a V k. na potřeby; it. do špitála na stavenie V k. a chudým na potřeby V k., it. ke Všem Svatým II k. — Poručníky učinil jest Václava Fencle a Prokopa Malsu — Dán léta — patnáctistého pátého ten pon- dělí před sv. Stanislavem. [Nadpis]: Kšaft Jana řezníka z Přeštic. Kniha závětí N. 223 f. 53b. 1505. 10. května. (V Budíně.) Kr. Vladislav žádá falekrabí rýnského Filippa, aby nařídil svému místodržícímu v Amberce, aby se dostalo poškozeným měšťanům plzeňským řádné náhrady za voly jim vzaté a na příště, aby se podobné překážky poddaným jeho nedály, ješto mezi oběma zeměmi není žádné války ani příčiny jiné. 603. Wir Vladislaus, von gots gnaden zu Hungern, Beheim etc. konig, marggraue zu Merhen etc. Embieten dem hochgebornen fursten, herrn Philipsen, pfallezgrauen bey Ryne etc., vnser lieb vnd fruntschafft zuuor. — Vnns haben vnnser burger vnd lieben getruwen von Pilssen geschriben vnnd in clagwyse zu erken- nen geben, wie iren mitwonnern einer, genant Andrl vom Pach, mit siner geselschafft in vnnserm konigrych Beheim vnuerse- hennlich vnnd vnbewart LXXI ochsenn genomen, diesselbigen von Beheim in ewer lieb lannde getriben vnd daselbst verkaufft, getailt vnd verpewgt, des vns nit vnbillich befremdet, solichs vnsern vnderthanen vnd in vnserm fridelichen konigrych vnbil- licherwyse vnd vnbewart vss vnnd in ewr lieb lannd soll be-

Strana 502
502 1505. scheen, nachdem ewr lieb mit sinen vnderthanen vnd verwand- ten mit vns, vnsern landen vnd luten in vnguten nichts zu thun haben, divyl wir ober des kain glauben tragen, das soli- cher name der ochsen, mit ewer lieb willen oder wissenn be- scheen, begern wir, vwer lieb wolle mit Ambtlewten, nemlich dem Viczdum zu Amberg verschaffen vnnd ernnstlich bestellen, damit vnser vnderthanen, den von Pilszen, ir genomen ochssen on entgelt widerkert, oder nach pillichem bezallt werden vnd furan vnser vnderthan aus ewer lieb lannden vnd gebieten so- licherwysen vnangefochten vnd vnbeschedigt belyben. — Datum am pfingstabend anno domini etc. XVC im funfften, vnnser Rych des hungerischen im funfftzehennden vnd des behemischen im viervndtdryssigisten Jaren. Ex comissione propria regie maiestatis. [Nadpis]: An pfallczgraue Philipsen, kurfursten etc. Opis listu v král. arehivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 604. 1505. 10. května. Na Budíně. Král Vladislav posílá dopis stejného znění jako list čís. 603 mí- stodržícímu falckému v Amberce p. Ludvíkovi z Eybu v příčině Plzenských. (Datum Ofen am pfingstabendt, anno domini etc XVC im funfften etc. Nadpis: dem gestrengen Ludwigen von Eybe, der pfaltcz in Bayern viczthums). List. pap. se sekretem málo zřetelným v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 19. května. 605. Stavové čeští oznamují místodržícímu v Hor. Falci, že odpověd jeho na předešlý jejich přípis je neuspokojila a žádají jej tudíž opětně, aby se dostalo poškozeným plzenským sousedům náhrady, ješto zabraný dobytek do Falce byl odehnán a zde rozprodán. Vnsern dinst in gutem willen beuor. Lieber herr viczdom vnd freundt. Euch ist ehemalen verkundiget vnd geschriben worden vmb der summa der ochssen, so vnsern frunden, dene von Pilsen entwordn, in ewr ambt gebracht vnd gepewt sein, noch solliger anzeygung, wohin vnd auch von wem es besche- hen sey, doruf ewr antwurt getan, die sich nit gleich schicken wollen, dohin zu thun, oder bej euch erzaigung sein wil, das dene beschadigten vnd angetasten fur das ir genug vnd abge- logt erkenndt werde, demnach sich eraischet, das furder erst-

Strana 503
1505. 503 lichen bey euch zu haben, das deneihenigen angewiesen, dann die vorige ewr handelung genieszlicher vnd nuczbarer sey, dorumb wir an euch selbsten mit fleis gutlich begeren, nach- malen ewrs ambts erzaigen, diwailen die ochssen ofenware gein Pernaw, Weyden vnd anderswo ausgeteylt, vorpewt, genossen vnd daselbst in der Phalcz Bayern vmbkomen sein, dene von Pilszen zu irem werde vnd benugen beczalung vnd volkomen- licher abtrag bisher, wo das nit, des wir vns keinerweisz vor- sehen, so gebet ir vnnd vrsachen dene von Pilszen zu bewillen vmb getanen schaden aufzuhalten vnd in andirweiss, womit sie mogen, iren schaden einzubefordern vnd so . . . domit iren nuz schaffen vnd handeln bos. — Geben vnder des landes insigl noch dem ochten tag der heiligen pfingsten, anno quinto. Herrn, Ritterschafft vnd Landschafft aus der Crone Behem, iczt bey einander versamelt gewest. [Nadpis]. Dem strenngen herrn Ludwigen von Eyb, Ritter der Phalcz in Baiern, viczdom, vnnserm freun... List papír., z pečeti jest jen horní polovice poněkud zachovalá, v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno: Presentata freitags nach corporis Christi [23. května], anno quinto. 1505. 24. května. Radové místodržícího v Horní Falci odpovídají na přípis stavů 606. českých, že v nepřítomnosti místodržícího přípis otevřeli a dopsali panu Jindřichovi z Gutenšteina, který jim hned odpověděl, jak z opisu vyrozumějí a žádají stavy, aby ani Plzeňským ani komu jinému nedovolili, aby poddané falckrabího proto nějak napadali, aneb proti nim vystupovali. Jakmile se místodržící vrátí, že mu vše oznámí. (Datum Sambstag nach Corporis Christi, anno quinto). Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 24. května. Radové místodržícího falckého p. Jindřichovi z Gutenšteina sdě- 607. lují, že stavové čeští, kteří nyní v Praze na sněmu byli pohremadě, poslali v příčině poškozených plzenských sousedů místodržícímu přípis, jehož opis mu posílají, s žádostí, aby se přičinil, aby žádné škody a nepříjemnosti ani falckrabímu ani jeho poddaným z toho nevznikly. (Datum Sambstags nach Corporis Christi, anno etc. quinto). Koncept listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen.

Strana 504
504 1505 608. 1505. 24. května. Závěť Jiříka bečváře. Jan Jílek, miestopurkmistra, Matěj kramář a Martin Stupník konšelee přísežní a měštanee města Nového Plzně, známo činíme —, že — Jiřík bečvář, spolusúsed náš — t. s. p. r. — u. j. —: Najprv Magdaleně, dietěti najmlažšiemu, odkazuje střie- brný pás, Anně, druhému dítěti, páteř korálový, prostřednie, Markrétě druhý páteř větší korálový a k tomu každé z nich z toho statku po XXX k. m., jestliže by manželka stav svuoj změnila; pakli se nevdá, aby se spolu tiem statkem živily do let — rozumných. Item týmž dcerám — každé s postel rúcha, pakli by z nich které pán buoh smrti neuchoval, spadni jejie diel na živee, pakli by všechny umřely, — diely jich na máteř spadnúti mají, a jestliže by máteře jich pán buoh dřieve nežli děti — smrti neucho- val a potom po smrti jejie děti nedojdúce let rozumných zemřely, tehdy diely jich, kteréž jim teď odkazuje, aby poručníci s volí — — panskú na skutky milosrdné obrátili. Ostatní všecek statek svuoj odkazuje manželce své a z toho — aby dala na Černý klášter na dielo III k. m. a k tomu těch V k. minus XX gr., kteréž mu jest Bárta Pšenička povinen. Item nádobie, kterýmž se řemeslo dělá, odkazuje — purkrabovi svému, avšak tak jestliže by manželka jeho řemesla dělati — nechtěla; pakli by řemeslo dělati chtěla, aby to při nie zuostalo. — Poručnici učinil — manželku svú a jí — přidává Jana Jílka, spoluradnieho našeho a Havla Nemluvného. Tomu na svědomie — pečeti naše dali sme k tomuto listu — přivěsiti —, jenž jest psán léta M'CCCCC° quinto, sabbato ante s. Vrbani pape. [Nadpis]: Kšaft Jiříka Bečváře. Kniha závětí N. 223 f. 51. — 609. 1505. 26. května. Svědectví některých lidí o tom, že dvůr Jana Starého v Kyšicích platil ročně 20 grš. ke kostelu sv. Petra pod Rebříkem, ale ve všem jiném patřil dvůr ten k špitálu svt. Máří Majdaleny v Plzni. My Jan Cukr z Tamfeldu, Petr Ebrzvín z Hradiště a Mi- kuláš z Slatině, známo činíme tiemto listem všem, kdež čten nebo čtoucí slyšen bude, že jsme prošeni od sloyútné opatrno- sti, purkmistra a raddy města Nového Plzně, abychom vyslyšeli paměť a svědomie Matěje Valacha a Václava Kozla z Dejšiny,

Strana 505
1505. 505 lidí páně Muchkových, kteřížto stojiece před námi každý zvláště, takto jsú vyznali: Nejprvé Matěj, přijmím Valach z Dejšiny, rodem z Kyšic, vyznal jest před námi, že pamatuje od šede- sáti let, a tak pravil, že pamatuje na Řebříku týž pány, prvního pana Perce 1), druhého pana Tasa 2) a třetího pana Buriana Labuti z Švamberka3), a při tom pamatuje tu v Kyšicích, kdež se rodil, tři hospodáře na tom siedle, na kterémž nyní Jan Starý sedí, prvního Martina a Říhu, vlastní bratří, kteří jsú tu potom oba na tom siedle zemřeli, druhého Matěje Malevského, otce tohoto nynějšího Jana Starého a třetího nyní teď tohoto Jana Starého, o kteréhož nyní různice jest, a tak vyznal, že z toho dvoru dáváno jest platu ročního na Řebřík 20 grošův, kterýžto plat náleží tu k svatému Petru pod Řebříkem a to rozdílně k sv. Jiří 10 gr., k sv. Havlu 10 gr., a když jsou to dali, že jsou jim více nic nerozkazovali, než do Plzně k špitálu k tomu záduší k sv. Máří Majdaleně že jsou dávali a platili platu ročního 80 gr. též rozdílně, k sv. Jiří 40 gr. a k sv. Havlu tolikéž 40 gr., a k tomu koury, vejce. A co se panství dotýče, tu jsou vždycky slušeli k špitálu a činili, což jim rozkázáno bylo, buďto fůrami, i rychtáře na tom gruntu sadili, a žádný jim v tom žádné pře- kážky nečinil. Václav Kozel z Dejšiny seznal jest, že okolo padesáti let k tomu, že jest sloužil v Kyšicích u Barty, Starého Jana děda, i také u Matěje, otce téhož Jana Starého, a že nikdy neslýchal, by kdy panstvím z Řebříka na ně sáhli, než dadouc na týž Řebřík 20 gr. úroku, a že jich nechali, a víc jim ne- rozkazovali, a také že pamatuje tu nějakého pana Perce a po něm pana Tasa a třetího pana Labuta, ale že všemi jinými věcmi totiž panstvím, úrokem, kury, vejci, robotami, vždycky do Plzně k záduší k špitálu přislušeli. A to berou na svou vieru a na svou duši, a bylo-li by toho kdy potřebí, že by to i ústně před každým seznati a zpraviti chtěli, pokudž by jim které právo našlo. Toho jich seznání na svědomí pečeti naše vlastní dali sme k tomuto listu přitisknouti dobrovolně sobě a svým budoucím beze škody. Jenž jest dán léta od na- rození syna božího MVC pátého, v pondělí po sv. Urbanu papeži. Z krátkého nástinu historie špitála sv. M. Majdaleny v museu plz. č. 167 f. 4. — Srj. s tím podobná svědectví z r. 1488. 11. března čís. 310 a z r. 1509 10. dubna. 1) Petr Perče z Perče k r. 1427. 2) Tas z Peruce. 3) Burian Labuta z Švamberka držel Rebřík 1495. 64

Strana 506
506 1505. 1505. 27. května. (V Plzni). 610. Plzeňští místodržícímu ve Falci sdělují, že obdrželi z Amberka od radů falekrabího přípis spolu s opisem listu p. Jindř. z Gut- šteina, který je podezřívá, že oni pouze to předstírají, že voli ti jsou jejich, ale že patří Norimberským, kteří je od nich koupili a že prý v Plzni není nikoho, kdo by tolik volů mohl zaplatiti. I vyvracejí to, tvrdíce, že voli patří jejich sousedům a že z těch čtyř, jimž patří, každý jest tak zámožný, že by nejen tolik, ale i více volů mohl zaplatiti. Co se výmluvy p. Jindřicha dotýče, že z jeho lidí nikdo při tom nebyl, poukazují na Andrla a na to, že kdyby to nebyli jeho lidé, že by byli nehnali zabraný dobytek do Falce na Pernov I žádají znovu, aby se dostalo poškozeným náhrady. Vnnser willig dinst zuuor. Edler, gestrenger, gunstiger, lieber herr. Wir lassen ewer genad wissen, wie ewers gened. herrn, des pfalczgrauen etc. Rätte, yecz zu Amberg gewesen, den herren, ritterschafft vnd landschafft der Cron Beheim vnnd vnns geschriben, mit eingelegter copei herrn Heinrichs von Guttenstain, sein gnaden, gegen ewch verantwurt, vmb den nam der LXXI ochsenn, die vnnsern mitburgern genomen worden sein in dem lanndt zu Beheim vnnd getriben gen Pernaw vnnd auch in dy Pfalcz, der halben wir ewern gnaden mermals ge- schriben haben etc., haben wir mit merer inhalt vernomen, als der herr Heinrich ew. gn. geschriben hat, da er gen Pernaw komen ist vnnd dy achsenn da gefunden, denjenigen, die ach- sen genomen, sagen lassen, sy hinweg ze triben, das dann ge- schehen soll sein, sol ew. genad innen werden, das es sich anders vinden wiert, mer als sein gnad schreibt, wie er erfaren hat, wie wir den von Nurmberg mit vngegrunter mainung helffen wolten, also das dy achsen der vnnsern solten sein, vnnd das sich dann nymmer erfunden soll, sonnder der von Nurmberg gewest vnnd den vnnsern dy aksen abgekaufft vnnd gelt darauf geben vnnd wie dy vnnseru, die sich der achsen annemen, all ire tag nie so stathafft gewesen, die achsen zw bezallen, vnnd wars wissen, das die achsen der von Nurmberg vnd nicht der vnnsern sein, ewer genad soll in der warheit wissen, das die achsen der vnnsern vnnd nit der von Nurmberg gewesen sein vnnd die vnnsern nie in dheinerlei vngegrunter maynung, als sein gnad beruert, in dem nit geholffen haben, noch helfen wolten, das sich dann in der warheit erfunden sol, als dann bey dem nam der achsen den knechten ein brieff genomen

Strana 507
1505. 507 worden ist, aus dem man versten mag, ob die achsen der vnnsern oder der von Nurmberg gewesen sein vnnd als sein gnad beruert, wie die vnnsern, die sich der achsen annemen, der dann darzue viere sein, all ire tag nie so stathafft gewe- sen, die achsen zu bezallen, ewer gnad soll verwar gelauben, das nicht allein ir viere, sonder ainer yeczlicher aus in wol so stathafft ist, die achsen oder mer zu bezallen vnd als sein gnad in seinem schreiben ewern gnaden gethan, berurt, wie sich in der warheit nit sol erfunden, das kheiner seiner diener, knecht oder vnndertan dabey gewesen ist, dann allein ein knecht Enderlein genant etc., ewer genad mag wol vernemen, wie die achsen genomen sein worden in Behemer lanndt vnd getriben gen Pernaw vnd in dy Pfalcz, da verpewt vnd verkaufft vnd her Hain- rich sein tail des rawbs der achsen dauon genomen, als sich sein gnad selbs schrifflich darzu bekhennt. Wer der Endrlein nit herrn Hainrichs oder ewer gnaden diener, er het den Rawb gen Pernaw oder in die Pfalcz nit getriben, seyttimal sie zw Beheim genomen sein worden, darumb bitten wir ewer gnad, mit sonnderm vleys darob ze sein, domit den vnnsern solher nam mitsambt den schaden, [den] sie des halben genomen vnnd fueran nemen, on entgelt on weiter auszug vnnd kostung be- zalt werde. Wolt das aber ye nicht sein mag, ewer genad selbs erkennen, wir die vnnsern in solhem merklichem schaden nit gelassen megen, sonnder [sic] nach ratt vnnser allergnedigisten herrn, seiner koniglichen Maiestet vnnd verhenngnus, vnnd auch der wolgebornen herren, auch ritterschafft vnnd der Stett yecz zw Prag gesamelt gewest, vnnsern genedigen herren vnnd gueten freundt, halten muesten solang, bis die vnnsern solher merklichen schaden ergeczt vnd gesetigt wurden, das wir lieber vertragen beliben vnnd vnnserm gnedigen herrn, pfalczgrauen vnnd Curfursten etc., seinen furstlichen gnaden, auch ewer gnaden zw allen zeitten lieber dienen vnd seiner fur. gn. vnder- thanen furdrung thuen. Ewer gnad verschribne antwort bey di- sem botten. Datum feria III. ante s. Erasmi martyris, anno do- mini etc. quinto. Burgermeister vnnd Ratte der Statt Pilsenn. [Nadpis): Dem edeln gestrenngen Ritter herrn Ludwigen von Eybe, der Pfalcz in Baiern, viczdom, vnnserm gunstigen herrn. 64*

Strana 508
508 1505. List. pap. s čtyřdílnou pečetí v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 27. května. (V Plzni.) 611. Plzeňští posílají list stejného znění jako místodržícímu (viz č 610) falckrabí Filipovi, žádajíce, aby se konečně poškozeným jejich sou- sedům dostalo náhrady. (Geben am Eritag vor Erasmi des heili- gen Marterers, anno domini etc. Vte ). Opis listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 7. června. 612. Místodržící falcký žádá p. Jindřicha z Gutšteina, aby mu ozná- mil, byl-li na nedávném sněmu v Praze a jak tam pořídil. Edler lieber herr. Euch sein mein willig dinst zuuor. Als ir mir nestmals der von Pilsen genomen ochssen halben schriff- lich vnderricht geben vnd dapey erperen hapt, dar ir euch darumb selbs gein Brag auff den verschinen landtag fugen, auch alda gegen den herren, ritterschafft vnd den vom adel entschul- digen wollt, ob nw das beschehen oder nicht, ist mir verper- gen, darum mein dinstlich bit, ir wollt mich berichten, ob ir auff obgemeltem landtag erscheinen seidt vnd was ir deshalben fur abschid genomen hapt, mich darnach auch gerichten. — Datum Sampstags nach Erasmi, annorum quinto. Viczdom. [Nadpis]: An herrn Hainrich vom Gutenstain. Koncept listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 9. června. (V Norimberce.) 613. Norimberští odpisují místodržícím do Sulepachu v příčině Andrla z Pachu, který Plzeňským voly pobral, a oznamují, že oni ho ne- znají a nikdy jim s ním nebylo jednati. Wirdigen, hochgebornen, gestrengen Erbern vnd vesten. In kurcz uerschinen tagen sein etlichen Burgern von Pilsen ettlich Ochsen, die sie herausz in dise lannd haben treiben wollen, genomen worden, welcher nam, wie vnns ist angezaigt, sich ainer, genannt Ennderlein vom Pach, soll anmassen vnd das er desshalb dem Rate zu Pilsen hab geschriben, innhallt diser hierinn verwardten Copei, dhweil nun die durchlewchtigen, hochgepornen fursten, vnnser gnedig herren, die Mark-

Strana 509
1505. 509 grauen, darinnen auch bemelt sein vnd wir mit dem be- mellten knecht vnnsern halben nichczit zu thun wissen, vnns auch vnbekanndt ist, wollen wir ewer erberkeit das guter mai- nung nit verhallten, dienstlichs vleiss bittend, ob er euch be- kanndt vnd was sein thun were, vnns des hiemit zu berichten. Begern wir vmb ewer erberkait, der wir dienstlichem wolge- fallen genaigt sein, mit willen zu uerdienen. Datum Montag nach Bonifacii 1505. [Nadpis]: Statthalltern vnd Räten zu Sulczpach. Nürnberger Briefbuch 54. fol. 405b. v král. kraj, archivu v No- rimberce. 1505. 10. června. V Mnichově (n. Lesy). Jindřich z Gutšteina oznamuje místodržícímu falckému, že nebyl 614. na sněmu v Praze, ale že odepsal stavům českým, že dobytek za- braný nepatřil Plzenským, ale Norimberským, kdyby snad dalším naleháním stavů falekrabímu nějaké nepříjemnosti měly vzniknouti, že jest ochoten stavům v té věci k dalšímu odpovídati a proto aby je na něj jen odkázal. Mein freuntlichen dinst. Lieber herr Fytzthum, besunder guter freundt. Als ir mir schreybt, euch vndterricht zu geben, ob ich vff den nest vergangen landtag in Brach gewesen sey oder nit, lass ich euch wissen vff ewer nest vergangen schrifft, das ich von stund an notdorfftiglich denn hern vnnd ganczen lanndtschafft vff den landttag gein Brach geschriben hab vnd mich verantwortt vnd vndterricht geben, wie die ochsen der von Philssen nit sein, sunder der von Nurmberg gewesen vnd befremet mich, das sie meinen gnedigsten herrn vnd euch von seiner gnaden wegen in die sach myschen wollen vnd nemen sich derhalb der von Nurmberg an, das wissentlich ist, das sie der von Pilsen nit sein, dan ich bin iczt auch zu Beheym ge- west vnd hor von nymant nichts, dan was der konyglichen maystatt kanczler, her Albrecht Kolbranndt, sich der ting durch sein person annympt vnd hanndelt, vnd wollt mich gern ver- unglimpffen mit vngrunnt der sachen gegen meinen gnedigsten hern vnd euch, darumb solt meynem gnedigsten hern eyngerley schaden, oder nachteill darauss zugefugt werden, mogt ir wol an mich weyssen, ist in wol bewost, wo ich daheymen bin, wil ich in redlich vnd fuglich antwortt darvmb geben, das ir keinen vngefallen darinnen haben solt, auch wolt ich euch

Strana 510
510 1505. meiner schrifft, die ich den hern vnd lantschafft gethann, ein copy geschickt, hab sie zu Tachaw, aber hab darnach geschickt, vnd wils euch in vnterrichtung der sachen zuschicken, ist dan ewer ratt, das ich etwas weytters schrifftlich darinnen handeln soll, wil ichs zu thun auch bewilt sein, vff das meinem gne- digsten herrn kein nachteill darauss erstünde, oder selbst zu euch komen, wu ir mich hin beschaytt. Euch fruntschafft vnd lieb zu thun, bin ich gewilt. Datum Münchaw dinstag nach Erasmi, anno quinto. Heinrich her von Gutenstein vnnd auf Schwartzenburg. [Nadpis]: Dem gestrenngen vnd vesten hern Ludwig von Eyb, Ritter der Pfalcz in Bayern, Viczthum, meynem besundern guten freundt. List papír., pečeť schází, v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno na rubu: Herr Heinrichs von Guten- steins entschuldigung, warumb er zu Prag auff dem Landtag nit er- schinen sey, der von Pilsen genomen oxen wegen. Presentata mit- woch nach Bonifacii anno quinto. 615. 1505. 13. června. Závět Václava soukeníka. Martin Stupník, purkmistr, Jan Jílek, Vilém súkeník a Linhart kramář, konšelee přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo činieme —, že — Václav súkenník, spolumě- štěnín náš, — t. s. p. r. — u. j.: — Napřed poručil jest a dal statek svuoj všeckeren paní Markétě, manželce své a dětem svým — Jestliže by pán buoh dětí jich neuchoval smrti, prve nežli by let svých — došly, aby manželce jeho bylo vydáno k jejiemu věnu II kop na míš. groš a ostatek aby spadlo na bratra jeho Kubíka, na Kantora, na pana Erharta a na Benedikta Urlejcha, strýce jeho, a Kubík — má tu se paní manželkú jeho býti a živnosť při ní mieti a jí pomáhati — pakli by — se spolu snésti nemohli, aby jemu vydala, co jeho jest a pravil, že jest toho za padesáte kop míš. Také Bosákóm odkázal na potřeby L kop míš. a ty jest řekl, že jsú hotové a tři postavy, za kteréž jsú dlužni, aby jim bylo odpuštěno. Do Černého kláštera dva postavy bielé aby dali. Obraz matky božie střiebrný nebožky Smilové aby byl dán kostelníkóm farským v moc, aby jej — opatrovali s vědomím panským. Také nebožce Hanuše krejčieře kalich aby byl dán k faře do Bělee. Jakož má

Strana 511
1505. 511 dva listy k sv. Tomáši, jeden vypravený na obec, ten aby byl vrácen pánóm, a druhý na sebe, o kterémž Kantor dobře vie, ten aby byl dán panu Jiříkovi zlatníkovi. A z jednoho koflíka aby k Bosákóm ampule udělali větší nežli u fary. — Poručnici učinil jest — manželku svú. — Toho na svědomie — pečeti naše dali sme — přivěsiti k listu tomuto, jenž psán léta Vo v pátek před sv. Vítem, mučedlníkem božiem. [Nadpis]: Kšaft Václava súkenníka. Kniha závětí N. 223 f. 53. 1505. 13. června. Anderle z Pachu žádá místodržícího v Horní Falci, aby nařídil mě- 616. šťanům v m. Weidech, aby mu zaplatili za voly, které od něho koupili, připomínaje, že voly ty zabral Norimberským. Mein gancz willigen dinst zuuor. Gestrenger, lieber her Vitzthum. Ich las euch wissen, das ich in verganngner zeit den von Nurmberg ochsen genomen vnd dieselbigen etlichen mit- burgern von der Weyden vnd ander endt verkawfft, die mich dan ale entricht, sunder den von der Weyden vnd mir die ant- wort geben, ewer streng hab in das verbiten lassen, dem ich dan also noch bisher kein gelauben geben, nachdem es wissent- lich ist, das die ochsen der von Nurmberg gewest sein, darawff ist mein gancz willig bit an ewer strenng, mit den von der Weyden zu uerschaffen, das sie mir mein ochsen on weyter muhe vnd scheden entrichten vnnd bezallen, dan sie mirs ver. lengst bezalt solten haben, vff das ich nit zu weiter muhe vnd scheden komen. Bit des ewer strenng beschriben antwort. Datum freitag sannt Veytsabent, anno quinto. Enderlein vom Bach. [Nadpis]: Dem gestrengen vnnd vesten hern Ludwig von Eyb, ritter der Pfalcz in Bayern, Vicztom, meinem gunstigen lieben hern. List pap. s nezřetelnou pečetí. v kr. kraj. archivě v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno. Presentata 4. post Viti. 1505. 15. června. V Kolíně. Filip falckrabí svému místodržícímu posílá opětné dopisy krále 617. Vladislava a Plzeňských v příčině zabraných volů a připomíná, že mu místodržící předešle podal zprávu, žeby voli ti patřili Norim- berským a nikoli Plzenským, ale král a Plzeňští tvrdí opak toho,

Strana 512
512 1505. a proto nařizuje mu, nemá-li zaručené zprávy, že voli patřili No- rimberským, aby hleděl, aby Plzeňským náležitá ndhrada se stala, má-li však jisté zprávy, aby jakožto jeho místodržící jménem jeho králi odepsal, a dodává, že by rád to viděl, aby tou věcí nebyl na dále obtěžován. Philips Pfalezgraue by Rein, von gottes gnaden Ercztruch- sas vnnd Curfurst etc. Lieber getrewer. Welichermas vns abermals die koniglich wird zu Beheym, auch die von Bilsen der ochsen halbenn, so im verganngen krieg durch Enderlin vom Bach vnnd annder die vnnsern genumen, als soltenn sie vnnser feindt der von Nurmberg gewest sein, schreiben, wie solich den von Bilsen zugehoren vund der wider begern, hastu ab innliegennden bei- der ir schrifftenn copy zu vernemen, nachdem wir dir nun hieuor derhalben auch geschriben, doruff du vnns bericht ge- thann, wie solich ochsen den von Nurmberg vnnd nit den von Bilsen zugestanden haben, vnd die vnnsern als die feindt gut solich ochsen billich genumen etc., aber dem sy nun, wie im wolle, so haben wir doch der koniglichen wird zw Beheim wider vff ir iczig schreiben anntwurt geben, als dw auch ob innligender copy zu uornemen hast vnnd doruff vnnser may- nung, so dw nit gruntlich wissen vnd aigenschafft solicher ochsenn halben hast, das die den von Nurmberg angestannden, so wollest solicher vnnser anntwurt mit widerschaffung der ochsen volstreckung thun ; hettestu aber vnnd mochtest deshalb ein gruntlich wissen haben, das sie den von Nurmberg vnnd nit den von Bilsen zugestannden wern, so magstu, das vnnser Vicz- thumb vnnd von vnnserenntwegen der koniglichen wird zw Beheim neben vnnser schrifft auch anzaigen, bericht thun vnnd dermas vff vnnser gegeben anntwurt darin handeln zum besten, damit wir derhalb weitter anlauffs vnnd anfordrung vertragen bliben, daran tustu vnsern beuelh vnd wolgefallen. Datum Coln vff Sontag sannt Veitstag, anno V. [Nadpis] : Unnserm Viczthumb zw Beyrn vnnd lieben ge- treuen, Ludwigen von Eyb, Ritter. List pap. s pečeti již neznalou v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno: Presentata sontags nach Vlrici, anno quinto.

Strana 513
1505. 513 1505. 16. června. V Kolíně. 618. Filip falckrabí králi českému na opětný přípis jeho v příčině za- braných volů Plzeňským, sděluje, že dle zpráv jeho úředníků byli voli ti Norimberských a ne Plzenských a že na jméno Plzenských měli býti snáze prohnáni; ale že dal nový rozkaz svému místo- držícímu, aby se vší zevrubností hleděl to vyšetřiti a pak zprávu podal, výsledek toho neopomene králi oznámiti. Durchleuchtiger furst, lieber her vnnd oheym. Vnser fruntlich willig dinst seyn ewer koniglichen wurde zuuoran bereyt. Ew. kon. W. schreybenn, vns yeczund gethann, vnnd durch ein Nurnbergischen botten allhie zu Colln geantwort, vonn wegen der ewern von Pilsen, die Ew. k. w. mit clag, als solt iren verwanten durch Enderlin vom Pach mit seiner gesell- schafft inn ewern konigrich Beheym vnuersehenlich vnnd vn- bewart, ain vnd siebenczig ochssenn genomen, dieselben auss Beheym inn vnser lande getrieben, daselbs verkaufft, verteylt vnnd verpewt, des E. kon. W. nit vnbillich befremde efc, mit weyterm inhalt, dwill E. kon. W. des nit glaubens tragenn, das solich nam der ochssen mit vnserm wissen, oder willenn be- scheen, so beger E. k. W. etc, haben wir vernomen vnnd mag E. k. W. vns in warheyt glauben, das dem also, wie E. kon. W. selbs darfur haldet, also das solich nam, ob die anders furprachter massen geschehen were, onn vnsern wissen vnd willen ist, den wir habenn vnns bissher vffs hochst geflissen, E. kon. W., als vnsern besondern liebenn hern vnnd frund, nachparlichen, fruntlichen vnnd dinstlichen guten vnd den vn- derthanen vnnd inwonern, E. kon. W. konigsreichs gnedigen vnd gneigten willen zu beweiszen, glicherweise wir auch den vnsern zu thun yemals ernstlich beuolhen haben, des willens vnnd gemut wir noch seint, ob aber in diesem lest vergangen ernstlichen Krieg, darin wir viel nahe an allen orten schwer- lich angefochten worden seint, durch das kriegsvolck wider- vand fur ieht, das solcher vnser guten meynung widerwertig gehandelt, wer doch onn vnser beuelhnus, wissen vnnd wille, wie auch inn solchen gelegenheyten das kriegvolck zu mustern vnnd in gehorsam zu halten sey, kann E. k. W. selbs ermes- sen wollen, damit E. k. W. nit bergen, als vns solicher handell, hieuor vonn den herrn vnd ritterschafft E. k. W. kronn zu Be- heym, desglich von den von Pilsenn auch angelangt hat, das wir als vnwissent der sach, wie egemelt, von stund an vnsern 65

Strana 514
514 1505. viczthum zu Beyernn vnd andern vnsern amptluten daselbst vmb furderliche vnnd gruntliche berichtung geschrieben, daruff wurt vnns inn erkundigen der sach sovil angezeygt, das die ochssenn, dauonn E. K. W. meldung thut, nit E. K. W. ver- wanten, sonder vnsern dessmals offenn abgesagtenn feinden vnnd beschedigern, den von Nurmberg vnnd zu irer profisionn vnnd vnderhaltung zustendig gewest vnnd villicht inn schein, als solten sie etlichenn von Pilltsen zugehoren vnd desselben halb desthe sicherer durchpracht sein, worden zugericht, wo demselben also, die von Pilsen solich clag thetten oder E. k. W. darin bemuten het E. k. W. wie fugsam, wol zu ermessen. Dem sy aber, wie im woll, so haben wir als der ye nit gern wolt wissentlich gehengen oder gestatten, das von den vnsern oder andern, der wir mechtig weren, inn vnnd vsz vnserm furstenthumb landen vnd gepieten, E. K. W. verwanten wider pillicheyt solten beschwerdt oder beschedigt werden, vnserm viczthumb abermals ernstlich beuelh gethan, dem handell ferrer nachzuforschen vnnd wie er denn im grund finde, E. K. W. von vnsernt wegen zu berichten, der zuuersicht, E. K. W. werd vnser oder der vnsern halb nicht vnfugssams darinn vermercken, han wir E. K. W., der wir zu fruntschafft vnd dinsten geneigt seint, nit verhalten. Datum Coln vff Montag nach Viti, anno etc. Vn. Philips, pfalczgraff churfurst etc. [Nadpis]: Ann konig zu Hungarn vnd Behem. Opis listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 17. června. V Pernově. 619. Richtář v Pernově oznamuje místodržícímu, že Anderle žádá pe- níze za voly, které prodal Markhausrovi, ten složil peníze v městě Weidech, které k rozkazu místodržícího byly zadržány až do dal- šího opatření celé věci. Edler vnd Ernnvester, strenger herr. Ewr Streng sin mein willig vnttertenig dinstt zuuor an peraytt. Strenger herr. In ab- wesenn Ewer Streng hab ich vormals auch geschryben, an- trefftt den Enderlen vnd Nickell Marckhawsser der oxen hal- benn, dy er vor verkaufft hatt vnd dy abkeufft den Marck- hawsser, das gelt zw der Weyden eingelegt vnd solch geltt durch Ewr Streng geschefft verpothen worden vnd Enderll den Marckhawsser herttiglich anzeuchtt vmb hawptgellt vnd sche-

Strana 515
1505. 515 den vnd dasselbig von im oder anderen leudtten meinss gene- digen hernn des pfalczgraffen, haben will vnd nicht anderst zw gedenckenn, dan solch gelft, hawptgeltt vnd scheden, einpringen vnd vormeyndt nichtt zw verliessenn. Ewr Streng hab ich solchss nicht vorhalden wellnn, domit weytter kostung vnd scheden dorauss nichtt kummenn mechttenn. Ewr Streng gancz williger vnd gehorsamer. Datum Pernaw amb Eritag nach sandtt Veycz- tag in dem XVC vnd in dem finfften Jar. Hanns Czemukll Stattrichter zw Pernaw. [Nadpis]: Dem Edelnn vnd Erennvesttenn, gestrenngenn Herrn Ludwiechn von Eyeb, ritter der Pfalcz in Payrn viecz- thum, mein genedigenn hernn. List pap.r. s pečeti sice, ale neznalou, v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 18. června. Místodržící v Horní Falci sděluje Plzeňským, že dle udání p. Jin- dřicha z Gutšteina nebyli žádní poddaní falekrabího při zájmu do- bytka zúčastněni, a že voli zabraní jsou Norimberských, i proto je odkazuje na p. Jindřicha, který jest poddaným českým a za- jisté že jim náležitou odpověď dá, když se na něho obrátí. 620. Mein fruntlich dinst zuuor. Ersamen weisen lieben frundt. Ewr schreiben mir vormals, auch iczt, der genomen ochsen halben gethan, hab ich mitsambt andern schrifften, daneben mir zubracht, vernomen vnd euch vormals bericht, das des durchleuchtigen fursten, meins gnedigsten herrn, pfallezgrauen vnd Churfursten etc. vnderthanen nit bei solcher name gewe- sen vnd dorauf zu mererm vleiss mein sandtpotschafft bei dem wolgebornnen Heinrichs, herrn von Gutenstain gehabt, der mir lautter bericht gethan, das meins gnedigsten herrn verwant, noch ander leut dabei gewesen, tail, noch gemain doran gehabt, das auch sollich ochssen nit ewr, noch der ewrn, sunder der von Nurmberg, das offenbart sei vnd in der Cron Behem genomen worden, dorumb ir zu achten, das sollich anmutung genanten meinem gnedigsten herrn vnd der seinen vnpillich geschicht vnd zugelegt wirdet, ist auch seiner gnaden gemut, noch meynung, nit gegen der Crone zu Beheim vnd sunderlich euch mutwillens oder plackerei zu gestatten, desgleichs solt ir euch zu mir, als seiner gnaden viczdomb auch versehen, nachdem 65"

Strana 516
516 1505. aber genantter her Heinrich ein inwoner der Crone ist, mogt ir ine derhalb bejagen, vngezweifelt, ir werdet geburlich antwort vnd ferrer bericht von ime emphahen. Das wollet guter maynung von mir vermercken. — Datum am mitwoch nach Viti, anno etc. quinto. Viczdom. [Nadpis]: Der Stat Pilsen. Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 23. června. (V Plzni.) 621. Plzeňští místodržícímu v Hor. Falci. Ohražují se proti domnění, které p. Jindř. z Gutšteina o nich rozšiřuje, že by vzatí voli nepatřili jejich sousedům, nýbrž že byli Norimberských, rovněž v příčině té několikráte psali p. Jindř. z Gutšteina, ale nemohli též žádného příznivého konce dojíti. I proto pošlou k němu nejen poškozené měšťany, ale též některé radní, aby ti ústně obšírnější zprávu mu podali, a jestli míní, aby též dle svého uznání k tomu p. Jindřicha obeslal, žádají tudíž, aby jim určil den, kdy by jej jejich vyslaní doma zastihli. Vnnsern willig dinst zeuoran. Edler, gestrennger, gunstiger, lieber herr. Ewer genaden antwurt vnns auf vnnsern jungst schreiben, der genomen okhsen halben, haben wir vernomen vnnd geleicht ist vast ewer gnaden vorigem schreiben, wie ewers gnedigsten herrn pfalczgrauen vnnd churfursten etc. vnderthan bey solher name nit gewesen sein, auch tail, noch gemain da- ron gehabt, auch wie ewr genad herr Hainrich von Gutstein, sein Gnaden etc., lautter bericht, wie solich okhsenn nit der vnnseren, sonnder der von Nuremberg sein, das offenbar sey, das soll sich nymmer funden vnnd wir wolten vnns schemen, das wir vnwarhafft sach sollten zuuor an vnnsern gnedigisten herrn, sein kuniglich Maiestat, an vnnsern genedig herrn, die gancz lanndtschafft vnd stet bringen, auch vnnsern obgenanten genedigisten herrn pfalczgrauen etc., auch ewer genad derhal- ben anlangen vund muen. Was gieng vnns des nott, das wir vnns vmb frombd sach sollten annemen? Als ewer genad be- ruert in dieser antwurt, wie genanter herr Hainrich, sein genad, ein inwoner der Cron sey, mugen wir ine deshalb beiagen, dieweyl er aussern im lannd ist vnnd von vnnserm obgenann- ten genedigen herrn etc. innhalt, auch solich okhsen am ersten gen Pernaw vnnd darnach ander ende vnnd stet in die Pfalcz

Strana 517
1505. 517 getriben sein worden vnnd da gepewgt vnnd verkaufft worden, mag ewer genad abnemen, das wirs nit vnpillich an den endten suechen vnnd erfadern, wie dem allem sein, nw etlich schrei- ben derhalben zwischen vnns ausgangen vnnd die sach zw kainem grundt komen, bitten wir vnnd getrawen, ewer genad wolle die vnnseren, den die okhsen genomen sein worden, auch wen wir mit ine schikhen wurden, auch ob sy was treyben oder fueren wurden, mit sicherhait vnnd gelait versor- gen, wellen wir sy hinaws zw ewern genad schikhen, auch da- bey ettwen mit ine aus vnnsern ratt verordnen, werden sy ewer genad der sachen mundlich grunntlicher vnderrichtung geben, wiert dann nott sein vnnd ewrn genad gemaint, herr Hainrich, sein genad auch darzw beschikhen, das stet bey ewern genaden, in zuuersicht ewer genad werde solhe vonn vnnsern wegen thun, angesehen die fuedrung, wir vnsers ob- genanten gnedigisten herrn etc. vnderthanen in dem krieg ge- than haben vnnd fueran nu willen ze thun sein vnnd die Stras wider mit treiben vnnd fueren anpringen, in hofnung vnns des geniessen lassen vnnd souern ewern genad muglich ist, dy vnnsern mit sicherhait vnnd gelait versorgen, wellen wir zusambt der billigkheit vnnd vnnsern merbenanten genedigsten herrn, pfalczgrauen etc., auch ewer genad willigklich verdienen vnnd seiner furstlichen gnaden vnderthanen fuerdrung vnnd gueten willen beweisen. Auch wellet den vnnsern ain bestimbten tag legen, damit sy ew zu der zeyt vnnd tag dahaim funden wur- den. Ewer genedig antwurt bey disem botten. Datum feria ll. in vigilia s. Johannis Baptiste, anno etc. quinto. Burgermaister vnnd Rate der Stat zw Pilsenn, Nadpis]. Dem edeln, gestrenngen Ritter, herrn Ludwigen von Eybe, der Pfalcz in Beyern viezdom, vnnserm gunstigen herrn. List papír., s čtyřdílnou pečetí, v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno: Presentata mitwoch nach Johannis Baptiste, anno quinto. [1505. 23.—25. června.) Místodržící bavorský nařizuje písaři v Neuburce a úředníku v Hir- 622. šavě, aby dali Plzeňským bezpečný průvod, když za něj požádají u nich. Sine dato. Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Nad- pis : An den landschreyber zu Neuburgk : An den Pfleger zu Hyrschau.

Strana 518
518 1505. 1505. 25. června. 623. Místodržící v Hor. Falci Plzeňským na jich přípis v příčině za- braných volů jejich sousedům odpovídá, že se nezjistilo, aby někdo z poddaných falekrabího při tom byl býval zúčastněn, a co se p. Jindř. z Gutšteina dotýče, ten že jest ochoten odpověděti, jestli se na něj jen obrátí. Další žádosti jejich, zaručiti bezpečný průvod obvyklým spůsobem jejich sousedům, že milerád vyhoví a že již na příslušné úřady v té příčině dopsal. Mein freundlich dinst zuuor. Ersamen, weisen, gut freund. Eur schreiben der genomen ochssen halben mit mererm inhalt, vnd euch, so ir zu mir schicken, heraustreyben oder furen lassen, wurd das zu versichern vnd zu verglayten, mir yeczi gethan, hab ich vernomen, desshalben ich euch vormals ant- wort gegeben vnd hyemit noch thue, das ich nit erfaren hab, noch kan, das ymands des durchleuchtigen fursten, des pfalczgrauen etc. vnterthan, bey solcher nam gewesen sey, dyeweyl sich aber dess her Haynrich vom Gutenstayn zu ver- antworten angezaygt vnd der Kron zu Behaym vntergeworffen vnd gesessen ist, zu dem ir euch billich darumb halten solt, on czweyfel, ir werdet dess von im als ir zu thun wist, abfer- tigung erlangen vnd gegen vorgenants meins genedigsten herrn vnterthan in vngutz furzunemen den euren nit gestatten, dann euch vnndt ine gegen euch vermut zu uerher tag zu seczen aber das so ir heraus treyben vnd furen lassen, werd zu ver- glayten, bin ich solchs von meins genedigsten herrn wegen zu thun erputig, als ich auch hyeuor vnd noch in dem vnd andern euch wilffaren kan, gancz genaygt pin, hab dem landsschreyber zu Neueburgk vnd den pfleger zu Hyrschau geschriben, dassel- big von meins genedigsten herrn wegen, wie gewonlich ist, zu verglayten. Datum mitwoch nach Johannis Baptiste, anno etc- ím funfften. Ludwig von Eyb. [Nadpis] : An den burgermeyster vnd rat der stat Pilssen. Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 28. června. V Heidelberce. 624. Filip, falckrabí rýn., k vyzvání krále Vladislava vysílá k jednání do Plzně svého místodržícího Ludvíka z Eybu s některými jinými radami svými v příčině lén českých, které dříve vévoda Otto držel a po něm pak na něj přišly.

Strana 519
1505. 519 Phillips, von gottes genaden Pfallczgraue by Rein, Her- czog In beyern, des heil. Rom. Reichs Erczdruchsess vnnd Chur- furst etc. Vnnsern gunstigen gruss zuuor. Wolgebornnen, Edeln, Ersamen vnd lieben besonndern. Nach dem vnns der Durchleuch- tig furst her Vladislaus, zu H. u. B. Konig etc, vnnser lehen halb, so von dem hochgebornen fursten, vnnsem lieben vettern vnd Bruder Hertzog Otten In beyern etc, loblicher gedechtnus, an vnns komen sindt vnnd von der Cron zu Behaim zu lehen ruren, Yetzt aber einen tag Zu gutlicher handlung gein Pillsen benennt, haben wir vnsern Viczdum Zu Bayern, Ludwigen von Eyb, Ritter neben andern vnnseren Reten, an vnnser Statt zu erscheinen vnnd zu hanndeln dahin verordent, Ist vnser freunt- lich begern vnnd bitten an euch, Ir wollent Ine an vnnser Statt gutlich horen, gleich vnns glauben vnnd in der sachen vnnsers vertrawens gutwillig beweysen, Als wir vnns des vnnd alles guten willens zu euch versehen thun, Das wollen wir vmb be- melte koniglich wirde mit willigem fleyss fruntlich zu uerdie- nen Vnnd gegen vch vnnd der Cron verwandten mit sonndern gnaden erkennen vnnd zu beschuldigen vnuergessen sein. Datum Haydelberg vff Samsstag nach sandts Johannis Baptisten tag, anno etc. sexto. [Nadpis]: Den wollgebornnen, Edeln, Ersamen vnnd vnnsern lieben, sonndern der Cron vnnd des Reichs zw Behaim Lanndt- herrn, den von der Ritterschafft vnd Steten yetzt auff den tag gein Pillssen verordennt, sambt vnnd sonnder. Opis č. 915 Böhmen, v kr. kraj. archivu v Amberce. 1505. 6. července. Místodržící v Hor. Falci sděluje Plzeňským, že od falckrabího byly mu poslány opětně listy jednak krále českého, jednak Plzeň- ských v příčině náhrady za zabrané voly. I dovolává se svých pří- pisů, jimiž jim přece oznámil, že z poddaných jeho pána při tom nikdo nebyl, neboť Anderle není poddaným, a že je odkázal na p. z Gutšteina, aby se na něj obrátili, že jim jako příslušný ke koruně české dá odpověď a při tom až dosud že zůstává a neuznává za oprávněné, aby poddaní jeho pána nějakou náhradu dáti měli. Co se průvodu dotýče, ten že jejich sousedé dostanou, jak- mile o něj u podřízených úřadů požádají. 625. Mein freundlich dinst zuvor. Ersamen, weyssen, guten freund. Der durchleuchtigiste furst, mein genedister herr, pfalcz-

Strana 520
520 1505. graue vnd curfurst etc., hat mir vff der koniglichen Maiestat etc., auch eur selbst schreyben der genomen ochssen halben, an seine furstlich genade aussgangen, widerschreyben lassen welches mir eur mitburger ayner heut dato dits briffs geantwor hat, hab ich mit allen schrifften vnd zugeschickten copeyen vernumen vnd [sic] gancz on not gewessen vber vorige mein vnter- richt vnd manich schrifft, desshalben von mir an euch gesche- hen, das ir darum inhalt eurs schreybens durch die obgemelt koniglich Maiestat meinen gestrengen herrn, den pfalczgrauen, darumb angesucht het, wan als ich euch vormals bericht ge- than, das ich noch nit erfaren, ir auch mir nit angezaygt, das bey gedachter nam ymands meins gestrengen herrn vnterihan gewessen, auch Enderlein vom Bach, meinem gestr. herrn nit vnterworffen vnd dieweyl sich her Haynrich vom Gutenstayn laut seins schreibens, das euch hyeuor von den reten zu Am- bergk zugeschickt worden, darumb antwort zu thun, selbst an- zaygt, der Kron zu Behaym vnterworffen vnd gesessen ist, den ir billich darumb ansuchen solt, on czweyfel, ir werdet dess von im zimlich antwortt erlangen, darvmb mein herr vnd seiner fur. Gn. vnterthan gancz vnpillich angesucht werden vnd noch vnmuglicher euch die gedachten ochssen oder derselben bezalung laut eurs begerens zu verschaffen, das hab ich euch vff yczt meins gestr. herrn schreyben nit wollen verhalten, mir hat auch dobey beuelch thun, den euren durch seiner Gnaden furstenthum glaydt zu geben, dem pin ich bewilligt, vff ir an- suchen wollen zu thun, als ich auch hyevor in etliche ampt dermass sie, wie vor geschehen, czu verglayten vnd das auch euch also vormal zugeschriben hab vnd hyemit zuschreyb. — Datum Suntags nach Vlrici, anno etc. im funfften. Vyczdom. [Nadpis]: An die von Bylssen. Koncept listu v kr. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1505. 9. srpna. V Plzni. 526. Plzeňští místodržícímu falckému podávají zprávu, že Janovi Ško- lovi při jeho návratu do jejich města předložili přípis jeho a kvi- tancí, ale že se Škola odvolával na přípis úředníka v Neumarce a pak na přípověď ústní místodržícího a tvrdil, že dosud mu ne- bylo zaplaceno dle úmluvy (za služby jeho). Dále se znovu při- mlouvají, aby se dostalo náhrady poškozeným jejich sousedům za pobrané voly.

Strana 521
1505. 521 Vnnser willig dinst zuuor. Edler, gestrennger, gonnstiger, lieber Herre. Ewr Gnad hat vnns newlich geschriben von wegen Jan Sskola vnnd Jan Wickliczky vnd dopey ein Copey einer Quittanczen geschikt, wir vernomen haben, seyn sy dasselb- mal nit zw vnns gewesen, haben wir Ew. Gn. dorauff geant- wurt, wie sy nit vnnser vnnderthan sein, sunder der Sskola hab sein hausfrawen zw vnns, aber yecz nit anhaymisch sey, so er aber kum selbs, oder mit sambt dem Wikliczky, wollen wir ine Ewr Gn. schreyben mit eyngelegter Copey der Quittan- czen furhalten vnnd von aller vnpillichait weysen, was sie vnns dann darauff ze antwurt geben, Ewr Gnad in schrifft wissen lassen etc., also ist der Sskola komen, den haben wir fur vnns besendet vnnd Ew. Gn. schreyben furgehalten, der gross wider- red dargegen hat vnnd saget, er sey nit gancz bezaltt, vnd einen brieff von Wilhalm Aschacher, chastner zwm Newmarck geweist, dorinn ein irrung gemeltt ist, des er vermaint gegen der Quittanczen ze brauchen vnnd geniessen, auch wie im Ewr Gn. sol mundlich zusagen gethan haben, des wolt er sich hal- ten, haben wir E. Gn. im besten nit verhalten wollen. Auch haben wir E. G. dasselbmal der genomen ochsen halben ge- schriben vand grundtlich vnderrichtung gegeben, wie der An- derle vom Pach mit seinen gesellen die genomen hab vund hinaus in die Pffalez getriben vnnd sich des in geschrifft vnns gethan berumt, auch dopey meldet, wie er des beuelh hab, desselben seyns schreiben wir E. G. ein Copey geschickt, dopey als vnnseren gonnstigen herrn gebeten, nachdem wir besonn- der zuuersicht vnnd getrawen zu E. G. haben, E. G. wollet vleiss furkern, damit di vnnsern wider zw irem genomen gutt konnden komen vnnd bitten E. G. nochmalen derhalben, E. G. wollet vleyss ansehen, das wir mit dem hochgebornen ffursten, dem pfalczgraffen, sein gnad, des bemelter Anderle soldner vnnd diener ist, noch seiner furst. Gn. vnderthan, nichts arges, sonn- der alles guts ze thun, haben E. Gn. wol emphinden an den ffurdrungen, wir vnnd die vnnsern sein furst. Gn., auch seiner furst. Gn. vnderthanen den ganczen krieg gethan haben vnnd furan thun vnnd thunn wollen, der wir vnnd die vnnsern bil- lich auch ffur ander geniessen sollten. E. Gn. verschribne antwurt. Datum Pillsen, sabbato ante s. Tiburcii, anno do- mini etc. quinto. Burgermeister vnnd Ratt der Stat zw Pillsen. 66

Strana 522
522 1505. [Nadpis]: Dem edeln, gestrengen Ritter, herrn Ludwiken von Eyb, der Pffalcz in Beiren viczdom, vnnserem gonstigen herrn. List. pap. s čtyřdílnou pečetí, v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno: Presentata pflneztags nach Jubi- late, anno quinto. 1505. 11. srpna. 627. Jindřich z Gutšteina omlouvá se místodržícímu falckému, že ne- měl se vzetím volů co dělati a znovu tvrdí, že voli patřili Norim- berským a ne Plzeňským, a že z jeho lidí při tom nikdo nebyl a že sám si též nic nepodržel, jak ho stavové čeští obviňují; dále že není pravda, že by něco proti Čechám obmýšlel, jak se o něm roztrušuje. Mein freuntlichen dinst zuuor. Lieber her Vitzthum, sun- der guter freundt. Ich hab ewer schreiben mit eingelegter Kopy von den hern, ritterschafft vnnd lant von Pheheym, an mein gnedigisten herrn ausgangen, horen verlesen vnd eingelegter Kopey mit klein befremden, vnd ist das meine antwort, das ich von diser nam keine wissen gehabt vnd zu thun nit geschafft, dann do ich gein Bernaw komen bin vnd ochssen gefunden, hab ich denhenigen, die ochsen genomen, sagen lassen, sie hin weckzutreyben, das sie dan als gethann, dadurch meinem gne- digen hern nit ein nachteyll machen wolt, do ich aber erfaren, das die von Phillssen, den von Nurmbergk mit vngegrintter meinung hellffen wolten, also das die ochsen der irn solten sein, das sich dan nymer erfinden kann, sunder der von Nurin- bergk gewest vnd denselben von Pillsen die ochsen abgekaufft, gelt darauff geben; dan dieselben von Pilssen, die sich der ochsen annemen, als ir tag [nit] so statth afft gewesen, die ochsen zu bezallen, so wist ir, das ich der zeytt lieber meinem gene- digen hern vund auch fur mich selbst mit den von Nurmberg zu thun habe, weder wares wissen, das die ochssen der von Nurmberg vnd nit der von Pillsen sein, da ich das erfarn, hab ich gedacht, das mir etliche ochsen worden, solt ichs aber ge- wist, dieweil die ochsen zu Bernaw warn, wolt mirs wol nuczer gemacht haben. Vnd als die von Pilssen anczaygen, das etlich mein knecht vnd ansessig von Bernaw dabey gewesen, bit euch, des nit zu gelawben, wirt sich in warheit nit befinden, das keiner meiner diner, knecht oder vntterthann, dabey gewesen ist, dan ehlein ein knecht, Enderlein genant, der sich zu zeytten vff meinen grunten ethelt, das dennoch, wie oben lautt, on

Strana 523
1505. 523 mein wissen geschen, ferner als mir von den hern, ritterschafft vnd landt auffgelegt, das ich mir mein teill von sollichem reuplichen gut genomen vnd meiner nit bewartt, das wirt mir lugenhafftig zugemessen, das wil ich mich, als ein fromer herr, ab got wil, auff die schwersten kotemes gegen den hern, ritter- schafft vnd vom lanndt verantwortten, als ir erfaren schult, bin aber gancz an zweiffell, gar wenig vmb sulich schreyben, mein erbedrifft wissen haben, dan was mir dan von etlichen mein misgunern zubracht wirt, soll, ab gott woll, sein mass haben vnd wolt gar vngern gestatten zu hanndeln, das wider mein gnedigsten hern oder euch werr, ich muss aber der zeyt ge- dulden, das ich der mass gegen meinem gnedigen herrn vnd euch angedast wird, es sall sich aber zu ausstragen der sachenn in warheitt anders erfinden, vnd auch, als ich horr, wie euch etliche warnung vonn hern oder andern aus der Kron gesche- hen sey, wie ein affrure vber mein gnedigsten hern zu Behem sey, des wolt nit gelauben geben, dan ich itzund etliche wogen zu Beheym gewest bin, wer etwas darann vermein, ich wolst auch erfarn haben vnd wolt euch es bey tag vnd nacht zu wissen thun haben. Euch als meinem guten freundt zu thinen, vint ir mich willig. Datum montag nach des Lorentztag, anno quinto. Henrich, Her von Gutenstein. [Nadpis]: Dem gestrenngen vnnd vesten hern Ludwig von Eyb, Ritter der Pfalcz in Bayern, ficzthum, meinem besunndern gutten freundt. List papír. se zachovalou pečetí, v král. kraj. archivu v Am- berce č. 2068 Böhmen. 1505. 4. září. (V Norimberce.) Norimberští oznamují Plzenským, že posílají k nim svého posla 628. M. Hanuše z Plzně, aby se na místě nich dohodl se Školou, Le- schengrubrem a Zeleckým a žádají, aby posla jejich v té příčině podporovali. Lieber freund. Wir haben disen gegenwurtigen vnnsern diener, Meister Hannsen von Pilsen, mit einem schrifflichen beuelh abgefertigt, Bey den erbern vnnd vesten Jan von Sskola von Teple, Balthar Leschengruber von Reczpachw vnd Hordi- ber Zeleczky von Podsedicz, von vnnsern wegen hanndlung ze thun inn sachen, wie Ewer Lib von im vernemen werden vnd 66*

Strana 524
524 1505. demnach in sonderm vertrawen Bitten wir Ewer Weissheit mit freuntlichem vleiss, wollet vnns zu gut demselben meister Hann- sen einen auss ewerm Rat zu uerordnen, der in ewerm namen bey vnnd mit solcher seiner hanndlung sey vnnd vleiss thw, die sachen abzestellen, versehen wir vnns, ir sollet des vor anndern bey inen volg erlanngen vnnd euch hierinnen vmb vnnsern willen gutwillig beweysen. Das begeren wir in gleichem vnnd mererm, wo es zu schulden lanngt, vmb Ewer Weissheit freuntlich zu verdienen. Datum quinta post Egidii 1505. [Nadpis]: Pilsen. Norib. posil. kn. 55 f.. 71b. v král. kraj. archivu v Norimberce. Pod tímtéž datum bylo též zmíněným třem osobám dopsáno, že M. Hanuš z Plzně byl vyslán, aby s nimi o konečné dohodnutí jednal f. 72. 1505. 11. října. 629. Pokus o přátelské narovnání bratří Junišů z Pautnova s klášte- rem Rokycanským o zatopení některé části pozemků klášterních na Kokotsku. Smlouva nebyla od kláštera přijata. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činíme tímto listem všem vůbec, kdežto čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsme před některým časem učinili smlouvu dobrovolnú mezi důstojným otcem, knězem Václavem, proboštem i konventem kláštera Rokyckého s jedné a urozenými vladyky Štefanem, Jiříkem a Benešem Juniši, bratřími z Pautnova, s strany druhé o zatopení rybníku v Kohotště až do půl vsi s těmi lúčkami a s druhé strany rybníka Úlehle až do meze, kteréž jsou mezi nimi vysazené, takovúto, že nadepsaní bratří z Pautnova i jich dědici budoucí, za to, což se tím rybníkem zatopilo i za všecko, což jest nahoře jmenováno, mají platiti a vydávati nadepsanému knězi proboštovi a konventu i jich budoucím potomním každý rok platu ročního 20 grošů českých, to rozdílně počnouc ihned o sv. Jiří najprv příštím 10 gr. čes. a o sv. Havle ihned potom budoucím tolikéž 10 gr. čes., a tak potom vždy na ty časy již psané ten plat platiti a vydávati mají, a to do jich kláštera a konventu mají dávati na časy budoucí. A co se tkne zadržení některého léta, kteréž jsou nadepsaní bratří zadrželi a neplatili, o to jsme je také smluvili přátelsky tak, že nadepsaný Štefán a bratří jeho, když by kolivěk nejprve ten rybník spustili a lo- vili, mají dáti knězi proboštovi a konventu jeden džber ryb a dvě nebo tři štiky dobré. I potom jsme porozuměli, že by ta

Strana 525
1505. 525 smlouva mezi nimi učiněná, v nic byla obrácena, i vydali jsme k jich obojích žádosti Jana Jílka, Václava Kropáče, Václava Fencla a Petra Fránu, spoluradní naše, aby je slyšíce, o to přá- telsky srovnali, kdež jsou již psaní spoluradní naše před námi vyznali: jestli že by v časech budoucích častopsaní Štefán s bratřími svými, anebo jich potomní budoucí to držeti nechtěli, anebo že by toho neuživali, aby nebyli povinni ten plat vejš psaný knězi proboštovi a konventu více platiti, ale aby sobě listy zase obapolně navrátili a gruntu toho jim zase sstúpili, tu jest kněz probošt toho odpíral do dvú, do třikrát, nechtěje k tomu přistoupiti, až tak dlúho s ním o to mluvili a jeho k tomu přivedli, že jest k tomu řekl: Buď to tak. A svrchu- psaní smlúvce ihned k tomu mluvili, aby to mezi nimi bylo dokonáno listmi s pečeťmi a kněz probošt nedal listu psáti, tak pravíc: Mám písaře doma, chci jej doma dáti napsati. A v tom jsou se rozešli, nedokonavše sobě toho, a v tom kněz probošt odjel jest pryč. Potom po několika dnech přijel zase vstúpě mezi nás do raddy, tu jest nám oznámil, že konvent a bratří jeho té smlouvy držeti nechtí, aby on vůli měl. Toho na svě- domí naší paměti i také spoluradních našich seznání pečeť naši městskú kázali jsme k tomuto listu přitisknouti, jenž jest dán léta 1505, v sobotu po sv. Diviši. Z registru causarum v museu plzeňském N. 39 p. 160. 1505. 22. října. Konvent kláštera chotěšovského prodal 21 kopu grš. míš. roč. platu na svém zboží konventu kláštera Černého v Novém Plzni za 266 kop míš. a zavazují se každý rok platiti na sv. Jiří 101/2 k. a na sv. Havel tolikéž. Rukojmí mezi jinými Václav Fencl z Tachova, Jan Štěpánek, Linhart Kramář, Václav Panoška, Pavel Žedek, měšťané v Novém Plzni. Ležení v Novém Plzni, aneb v jiném městě v pěti mílích od Plzně Dán l. 1505 tu středu po sv 11.000 panen. 630. Archiv čes. VIII. 539. č. 202. 1505. 27. října. Plat 1/2 kopy žákům do školy. My Jan Štěpánek purkmistr, Jan Mlynář a Václav Fencl, konšelee přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo či- nieme —, že — Prokop Malsa, spolusúsed náš, — prodal — kostelníkóm farským sv. Bartoloměje — puol kopy platu roč. 631.

Strana 526
526 1505. na domu svém1) — vedle Ješka sladovníka s jedné a za rohem sladovny Havelcovic strany druhé — za pět kop gr. míš., kte- rýžto plat má býti vydáván kumpanóm do školy, kteříž pod mistrovú kázní jsú, a to rozdielně na sv. Jiřie — patnáct groš. a na sv. Havla — tolikéž. [Další obvyklá forma braní základů. Toho na svědomie — dali sme pečeti své přivěsiti — k tomuto listu, jenž dán léta — tisícieho pětistého pátého v pondělí u vigilii sv. Šimoniše a Judy apoštoluov božích. Orig. perg. v museu plz. 252 304 1 37, z pečetí zbyly jen proužky. Na rubu poznamenáno současně: „List na domu Malsovém na 12 k. platu žákom do školy“. Sign. nov. N. 313. 1505. 20. listopadu. 632. Mikuláš z Tupadel a v Letkově adkazuje listy své na ves Letkov svědčící kostelu svt. Bartoloměje v Plzni a činí poručníky platů z Letkova vycházejících konšely m. Plzně. Já Mikuláš z Tupadl a v Letkově vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, jakož mám listy pod majestáty slavné paměti králuov českých Jich Mtí krále Jana2) a krále Karla, římského a českého3) a krále Václava4), potvrzující svrchupsaných těch majestatuov, jakož pak ti všickni majestátové v sobě světlejie ukazují a svědčí, na ves Letkov se dvorem poplužním i se vsí pustú, k témuž dvoru od starodávna příslušející, s lukami, s dědinami ornými i neornými, s lesy, s rybníky, s hory, s doly, s pustotinami, se vší zvolí a příslušenstvím, což k té vsi a k tomu dvoru i gruntóm jejiem od staradávna přisluší i s plným panstvím, protož já nadepsaný Mikuláš dal sem dobrovolně a mocí listu tohoto mocně dávám ty svrchudotčené majestáty, svědčící na svrchujmenovanú ves Letkov se dvorem poplužním, se vším mým právem k tomu příslušným i se vší zvolí k držení a k uží- vání tak, jakož sem sám držel a užíval s předky mými, nic tu sobě ani dědicóm svým ani komu jinému nepozuostavuje práva žádného, s dobrými vuolemi 5), první Oldřicha z Letkova, druhú Tuomy Pabiánka ze Štěnovic, třetí Keruše z Nového Plzně, dcery dobré paměti Mikuláše Korandy, čtvrtu Viléma staršieho 1) Č. 69. v VIII. čtvrti v ulici Perlové. 2) List kr. Jana z r. 1325. 1. května. viz Listář I. č. 23. 3) List cís. Karla zr. 1350. 13. října, Listář I. č. 65. — 4) List kr. Václava z r. 412. 2 března Listář I. č 234. 5) Z těchto uvedených dobrých vůlí není žádná známa.

Strana 527
1505. 527 z Račína a z Letkova, a vedle těch dobrých volí list hlavní na pargameně s visutými pečeťmi, kterýž mám od urozeného pána, pana Hynka Krušiny z Švamberka, svědčící na ves Letkov na padesáte grošuov, na pět kop a na pět grošuov na míšenský groš, vždy sedm peněz malých za groš, a na druhých padesát kop grošuov, kteréž mi král JMt ráčil jest dáti za muoj dluh, jakož pak ty všichni [sic] listy a dobré vuole mně na to uči- něné v sobě světlejie ukazují a svědčí, to všecko dal sem a mocí tohoto listu mocně dávám k faře a kostelu svatého Bar- toloměje v Novém Plzni a toho mocné poručníky učinil sem a mocí listu tohoto činím múdree opatrnosti pana purkmistra a radu téhož města Nového Plzně, nynější i budúcí, takovýmto obyčejem, aby hned po mé smrti v tu ves Letkov mocně se uvázali ku pravému dědičnému drženie, a při tom sobě z toho statku zuostavuji padesáte kop grošuov na míšenský groš a z těch jestliže bych komu co rozkázal dáti za dluhy mé, aby páni Plzeňští vydali a na pohřeb muoj naložili. A což by mimo to rozkázánie mé zuostalo, to nechávám při pánech Plzeňských a při faře svatého Bartoloměje. A co se dvoru poplužnieho dotýče s jeho příslušenstvím tu v Letkově, v ten se má po smrti mee uvázati urozený vladyka Staněk z Pavlovic a v Ypo- vicích s paní Elškú z Dražkovic, manželkú jeho, a toho uží- vati do jich obú dvú smrti kromě kusu dědinky, a dvú lúček malých [sic], kteříž podle tee dědinky ležie. Tu dědinku, s těmi dvěma lúčkama dávám a odkazuji lidem Letkovským vuobec budúcně, aby oni toho užívajíc, cesty na to opravovali okolo tee vsi a k tomu aby páni Plzeňští je přidrželi. A po smrti Staňkově a manželky jeho jich obú dvú mají se hned nade- psaní páni, purkmistr a rada, jakožto mocní poručníci v ten dvuor i s poplužím a se vším k němu příslušenstvím mocně uvázati, držeti a užívati, jakožto svého vlastnieho. Také často- psaní páni poručníci Plzeňští, když by se v ten dvuor výšpsaný poplužní uvázali, tak jakož svrchu dotčeno jest, po smrti téhož Staňka a manželky jeho, tehdy mají vydati po jich obú dvú smrti deset kop grošuov českých, rázu pražského, komuž by, anebo puokudž by oni o tom poručení učinili, a při tom také, když by se kolivěk v ten dvuor uvázali páni Plzeňští, tehdy hned povinni budú každý rok o suchých dnech letničních za mne Mikuláše, manželku mú i za mee všecky přejší duše vi- gilgie se dvanácti kněžiemi jmieti a na zajtřie mše svatá, totiž requiem aby byla zpievána a držána, a to činiti mají časy bu-

Strana 528
528 1505 dúcí. A z toho také aby páni Plzeňští vydávali kazateli far- skému, nynějšiemu i budúciemu, jednu kopu do roka a to roz- dielně při svatém Jiří puol kopy a při svatém Havle tolikéž puol kopy na míšenský groš, a kněz kazatel, nynější i buducí, povinen bude každú neděli na kázánie pána buoha prositi za duši mú i za mé všecky přejší duše; item čtrnádct grošuov míšenských platu ročnieho v Božkově na Pechovi Rozmatovi, ten plat obracuji tu na břev, aby byla opravována budúcně a ten plat aby rychtář té vsi vybieral, nynější i budúcí: pakli by tomu co rychtář nemohl učiniti, tehdy to mocně porúčiem nadepsaným pánóm, purkmistru a radě města plzenského, aby jemu v tom radni a pomocni byli, jakožto mocní poručníci Na potvrzenie toho i budúcí paměť pečeť svú vlastní dal sem k tomuto listu dobrovolně přivěsiti a prosiv urozeného pána pana Hynka z Roupova, seděním tudiež, a urozených vladyk Petra Ebrzvína z Hradiště, Mikuláše z Slatinee, Václava Ká- nického z Čachrova, Zděnka z Hrádku, že jsú také k tomu pečeti své jim bez škody, dali podlé mee na svědomie přivě- siti k tomuto listu a dobré vuole, jenž jest dán léta od na- rozenie syna božieho tisícieho pětistého pátého, ve čtvrtek před obětovánie panny Marie do chrámu. Listina perg. v museu plzeň. 322 274 † 45, s 5 visutými pe- četmi, poslední šestá chybí. První Mikulášova, ve štítě tři husí krky (2,1), opis: S. mikulass-ltkowa; druhá Hynka z R., ve štítě v pravo hledící orlice s rozpjatýma křídloma, nad štítem helm, na němž stojí táž v pravo hledící orlice, opis: hinek — ravpow; třetí Ebrzvínova, ve štítě trojúhelník, jehož rohy trojlístkem zdobeny jsou, nad štítem přilba, z níž poprsí člověka vystupuje, opis málo zřetelný; čtvrtá Mikuláše, ve štítě spatřuje se podkova konci vzhůru obrácená, nad štítem přilba též podobnou podkovou zdobená; pátá Kánického, pro- středkem štítu vyšší kůl, nad štítem kolčí helm s rohy, opis neznalý. — Na rubu listu v levém spodním rohu písmem z konce 16. stol. „V příčině vsi Letkova.“ — Starší sign. J., nov. N. 198. 633. 1505. 3. prosince. Závět Kubíka sladovníka. Prokop Malsa purkmistr, Matěj Kramář a Jan Štěpánek konšelee přísežní a měštanec města Nového Plzně, známo či- nieme —, že — Kubík sladovník, spoluměštěnín náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Ženě své odkazuje duchnu peřinu, kterúž jest k němu přinesla, a truhlu velikú, to napřed. ltem synu svému Martinovi proti tomu napřed chmelničku. It. jemu jsú povinno-

Strana 529
1505. 529 vati: Řieha, Černého zet ze Všerub, IIII k. minus VI gr., Repík ze Všerub II kopě; Pecha ze Všerub LV gr., na klášteře Chotě- šovském X k. XVIII gr.; Slav v Křimnicích VIII k. XVIII gr.; Mašulda v Křimnicích XVII. gr.; Hrubec v Střížovicích za kauf piva VI k. minus XX gr. a za druhý V k. XX gr. a na třetím zuostal LV gr.; Pytlík rychtář z Střížovic I k.; Pohlodek z Stří- žovic 11/2 k. IIII gr.; Čačanuov syn z Střížovic LXXV gr.; Jakub z Chrástu Šimanuov syn 11/2 k., Šiman sám LXX gr., Jan z Chrástu II k. XV gr. Co on komu jest dlužen: Maretce z Radobyčic LX k. minus 1/2 kopy, Muštovi z Kolovče LXX k. a ostatek žena dobře vie. Ten statek i jiný všecken — odkazuje ženě své a synu Martinovi na rovný diel, napřed aby z toho dluzi byli zaplaceni a žena aby byla hospodyní v domu — doniž by se syn neoženil a syn aby jí v tom byl poslušen — Psán léta — tisícieho pětistého pátého ve středu před sv. pannú Barború. [Nadpis]: Kšaft Kubíka sladovníka. Kniha závětí N. 223 f. 54. 1505. 15. prosince. Závět Nakeše Frány. Václav Fencl purkmistr, Václav Kropáč a Linhart kramář, konšelee přísežní a měštanee města Nového Plzně, známo či- nieme —, že — Nakeš Frána starý, náš spoluměštěnín — u. j kšaft —: Najprv synu svému Sigmundovi odkazuje duom svuoj, v kterémžto sám bydlí, a cožkoli v truhle jeho, zvláště jest odložil a chce, aby Sigmund — to napřed vzal bez rozdělenie, neb pravil, že jest Kašparovi, druhému synu, jiných věcí proti tomu dosti dal. A k tomu všeho hospodářstvie pravú polovici a k tomu aby jemu napřed dáno bylo pás střiebrný pozlacený, střiebrnici pozlacenú a XVIII lžic okovaných. Item Kašparovi, druhému synu, odka- zuje dvuor svuoj v Škvrňském předměstie a k tomu všecky dě- diny, všecky vozy, koně, pluhy, nádobí i to, což k hospodářstvie a k dielu dědin přisluší; také k tomu pravú polovici všeho hospo- dářstvie, všeho statku svrchnieho. Item ložních šatuov s VIII postelí, konví větších a menších XXII, cínových mis XX, i to všecko aby rovně rozdělili spolu. — Anno domini 1505 feria VI [sic] in die s. Valeriani. 1) Nadpis]: Kšaft starého Nakše Frány. Kniha závětí 223 f. 56. 634. 1) Sv. Valeriana a Maximiana bylo v pondělí a ne v pátek. 67

Strana 530
530 1506. 1506. 7. ledna. (V Norimberce.) 635. Norimberští děkují Plzenským za podporu jejich poslu osvědčova- nou v jednání jeho se Školou, Leschengrubrem a Zeleckým. Lieben freund. Ewer W. schreiben vnns yeczo mit disem poten getan, Berurend die handlung, die bey kurcz uerschinen tagen vnnser diener, Meister Hanns von Pilsen, auff vnnser In- struction vnd beuelh bey Balthazar Leschengruber vnd Jan Schkola in beywesen ettlicher ewer verordneten Ratsfreund hat gethan, vnnd wes sich die angezeigten Balthazar vnd Skola mitsampt Herdiber Zeledky auff berurt vnnsers dieners hannd- lung vnns anntwurt zu geben yeczo verfangen etc., haben wir vernomen vnnd darauss ewern getrewen vleiss zu vnnsern sa- chen vermerckt, alls sich dann der berurt Meister Hanns nach obberurter hanndlung von ewer lieb grosser furdrung, guts willens vnd enpietens bey vnns hat berombdt, des alles sagen wir Ewer Weisheit hohen vnnd vleissigen danck vnnd wollen solchs vmb Ewer Lieb, wo es ymer zu schulden langt, in vil grossem vnnd mererm mit freuntschafft vnnd gutem willen gern verdienen. Datum am Mitwoch nach Epiphanie 1506. Cedula: Wir haben ewerm poten ein gulden fur sein po- tenlon entricht. Datum ut in literis. Norimb. posil. kn. 56 fol. 11b, v král. kraj. archivu v Norim- berce. 1506. 12. ledna. (V Norimberce.) 636. Norimberští sdělují Plzeňským, že Škola, Leschengruber a Zelecký po česku psali dvěma jejich spoluradním, a že jim hned na to odpověděli, jak přiložený opis ukazuje. Nebyly jim přece od nich učiněny žádné přípovědi a při odchodu jejich od radního našeho ruka byla podána a vyrovnání s nimi též od jich posla bylo uči- něno Žádají proto Plzenské, aby těm třem předešlé vyrovnání znovu na paměť uvedli, že jim ničím více povinni nejsou. Lieben freunde. Die Erbern vnd vesten Jan Skolla von der Toppel, Walther Leschengruber von Reispachu vnd Herdibor Zeledky von Podsedicz haben vnnserm lieben Ratsfreunden Vl- man Stremeir vnnd Hannsen Harstorffer in Behamischen ge- zung geschriben, das nachuolgend durch denselben Harstorffer in taytsch gepracht vnnd vnns von inen furgetragen vnnd nach—

Strana 531
1506 531 uolgend gemelten Skolla, Leschengruber vnnd Zeledsky darauff geanntwurt ist, wie Euer Weisheit ab innligenden Copien der- selben schrifften, vernemen. Dhweil wir vnns nun bey ange- zaigten vnnsern Ratsfreunden vormaln vnnd yeczo haben er- kundigt vnnd nit befunden, das ine ainich zusagen, verwenung oder handtglubdt beschehen, dann allein inen durch dieselben vnnser ratsfreund in irem abschaiden vnnd gesegnen die henndt, wie pfleglich geschieht, gebotten, wie dann solchs denselben dreyen durch vnnsern diener Meister Hannsen von Pilsen vff vnnsern beuelh vnnd Instruction, wie E. W. hieuor genugsam vnndterrichtgung ist gethan, tragen wir irs manigfeltigen hohen ansuchens befrembden, hetten vnns auch versehen, Nachdem die durch ewer schrifften an vnns gefurdert sein, ir solten sy vff beschehne vnnsers dieners vollige vnndterrichtigung dauon auch zuweisen gehabt haben, vnnd bitten nochmals E. W. mit freuntlichem vleiss, die obberurten drey gulden [sic] daran zu weysen, irer anordnung vber vorbeschehne vnnser eerliche abfer- tigung abzusteen vnnd vnns vnnd gemelte vnser Ratsfreund ver- rers anziehens zu erlassen. Das wellen wir um E. W. mit freuntlichem vnnd allem willen gern verdienen. Datum Montag nach Erhardi 1506. [Nadpis]: Pilsen. Norimb. posíl. kn. 56 f. 296. v kr. kraj. archivu v Norimberce. 1506. 20. ledna. Splnění odkazu kaplana Jakuba, přítelkyni jeho Walpuře. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činíme —, že Walpura, manželka Henzla kramáře, zeti Benátského — měla odkázáno — od kněze Jakuba, kaplana od oltáře sv. Petra, u fary sv. Bartoloměje, LX zl. rýn., kterýchž LX zl. dal Janovi Jílkovi, poručníku svému, — schovati, jemu poručiv Walpuru přítelkyni svú, když by jí pán buoh k městu pomohl, aby jí to vydáno bylo. — Walpura před námi stoje vyznala, že — těch LX zl. r. — přijala od — Jana Jílka a že jeho — propouští — Actum fer. VI. ante Purificacionis Marie virginis, anno etc. voe to VI °. [Nadpis]: Kvitancí Jana Jílka od Walpury, manželky Hanzle, zeti Benátského, na LX zl. rýn. Lib. empt. 212 f. 97b. 637. 67*

Strana 532
532 1506. 1506. 6. února. 638. Kněz Stanislav, probošt v Touškově, prokurator kláštera kladrub- ského, pro škody ohněm zdlužil se v znamenité peníze na opravu probošství. I se svolením opata i všeho konventu zastavil louku od probošství jménem Miroslavku, pod Touškovem ležící, podle louky Robotěžky, Václavovi Kotovskému měštanu v Nov. Plzni, bratru svému, ve 20 k. gr. čes. úplně zaplacených. V pátek po Hromnicích l. 1506. Archiv čes. VIII. 540 č. 203. 1506. 1. března. Na Budíně. 639. Král Vladislav daruje Staňkovi z Pavlovic na Ejpovicích panství na těch lidech ve vsi Kyšicích, kteří příslušejí k záduší svt. Petra pod Řebříkem My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, jakož máme vrchnost na tři člověky ve vsi Kyšiciech, Malčov- ském, Starým Randovi a Kubovi, k záduší a k kostelu svatého Petra pod Hřebříkem přislušející, na kterýchžto od starodávna k témuž záduší a kostelu plat jest, kterýž nadepsaní lidee dá- vati povinni jsú, i prošeni jsme od slovútného Stanka z Pavlo- vic, věrného našeho milého, abychom tu vrchnost, kterúž my po předciech našich, králích českých, na týchž lidech máme, jemu a dědicóm jeho z milosti naší příti a dáti ráčili, kdež my hledíce na věrné služby jeho, kteréž jest nám činil a potom tiem lépe aby nám činiti mohl, čiem nás pána k sobě milosti- vějšíeho pozná, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a raddú věrných našich, mocí královskú v Čechách, dali jsme jemu, dědicóm a budúcím jeho ty tři člověky ve vsi nahoře psané s plným a celým panstviem i s pústkami při té vsi le- žícími, i s jinými příslušnostmi a vrchností tak, jakž jsme my to sami jměli a v držení byli, k pravému, dědičnému jmění a požievánie, a mocí listu tohoto dáváme, však na takový spuo- sob, aby nadepsaný Staněk s dědici a budúcími svými nynie i budúcně na týchž lidech a gkruntech ve vsi Kyšiciech nade- psané vrchnost a panstvie pravé a celé jměl, je i s svými dědici a budúcími dědičně jměl, držel a požieval tak a tiem obyčejem, jakožto jiní obyvatelé královstvie českého svých

Strana 533
1505 533 dědičných panstvie a vrchnosti, kteréžto na lidech mají, požie- vají, a to bez naší, budúcích našich i všech jiných lidí všeliké překážky, než plat na týchž lidech k témuž záduší a kostelu přislušejícému [sic], ten odtrhovati, odcizovati a k svému užitku obraceti nemá, ani dědici a budúcí jeho, než má před se z týchž lidí a gruntuov častopsané vsi teež jako prve k témuž záduší a kostelu svatého Petra pod Hřebříkem ten plat i z pústek vy- cházeti a dáván býti beze všie jeho, dědicuov a budúciech jeho překážek a zdržování, jestli že by kdy ten plat změnil a o ty gkrunty jakou změnu učinil, ten plat na tvrzi své a dvoru Vaj- povicích má ujistiti, aby vydáván byl zúplna a docela, pakli by zadržán kdy byl, tehdy hajtman náš, nynější a budúcí zámku Křivoklátu Hrádku, na dědinách na jeho Vajpovicích ten plat bráti má vedle obyčeje starodávnieho platuov komorních a ten plat k záduší toho kostela našeho dobré obraceti a nikam jinam. Porúčejíce větším i menším úředníkuom desk zemských královstvie českého, nynějším i budúcím věrným našim milým, kdež byšte koli od svrchupsaného Stanka, aneb od dědicuov jeho požádáni byli, abyšte tu vrchnost s celým a plným pan- stviem, kteréž jsme jim na nahoře psaných lidech ve vsi Ky- šiciech dáti ráčili, ve dsky zemské zapsati a vložiti rozkázali i s listem tiemto bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně první neděli postní, kteráž slove Inuo- cauit, léta božieho tisícého pětistého šestého, království na- šich uherského šestnáctého a českého třidcátého pátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici d. d. Alberti de Colowrat et in Lybsstejn, supremi cancellarii regni Bohemie etc. [Na rubu]: Rlegistrajta. List perg. v museu plzeňském 397/263 † 55, s visutou znako- vou pečetí na proužku, porouchanou. Na rubu listiny pozd. rukou: „Vladislava list na 3 lidi poddané k sv. Petru pod Rebříkem." Nov. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 121. Srj. sign. N. 137. s tím listy z r. 1505, 26. května č. 699. a z r. 1488 11. břez. č. 310. 1506. 4. března. (V Norimberce.) Norimberští žádají. aby se Plzeňští vězně Winklera vyptali, byl-li 640. též při škodách, které se jim staly, a spolu aby jej jim k vůli ve vězení podrželi, až by Norimberští lepší a další zprávu v té pří- čině podati mohli.

Strana 534
534 1506. Lieben frunde. Vnns hat angelangt, wie Hennslein Winck- ler bey euch in gefengknus kommen, auff wes anregenn solchs beschehen, ist vnns verporgen, vnd dieweill, als wir wars wis- senn habenn, gemelter Winckler auff vunserm schadenn auch gewest, ist an euch vnnser fruntlich bitt, woltet ine derhalb bemeren vnnd zu red seczenn lassen vnnd vns auff das furder- lichst dasselb, auch auff wes anregenn solchs beschehenn sey, zu erofnen ; wo er aber auff nymands begern einkommen, wollet in auff vnnsernn costenn enthaltenn, vnnez wir euch der sa- chenn pass vnnd weytter berichten mogenn, das wollenn wir mit fruntlich willen vmb euch in einem merern vergleichenn vnnd begernn. Der ewr verschribne anntwurt bey disem vnnserm poten. Datum am Mitwoch nach Inuocauit, anno etc. sexto. [Nadpis]: Pilsen. Norimb. posíl. kn. 56 f. 124b. v král. kraj. archivu v Norimberce. 1506. 24. března. (V Plzni.) 641. Plzeňští žádají místodržícího v Hor. Falci, aby dal jejich souse- dům, kteří s dobytkem i jiným zbožím se přes hranice do Falce vypraviti chtějí, bezpečný průvod, neboť kdyby jej nemohli obdržeti, byli by nuceni jinou silnicí se bráti — Dále připomínají, že v příčině zabraného dobytka jejich sousedům mnoho psaní bylo posláno, ale až dosud poškození ničeho nedostali. A poněvadž doslechli, že nějaké peníze za ty voly, u těch kdož je koupili, byly zadržány, proto žádají, aby se nedopustilo, peníze ty vyplatiti ně- komu jinému, než sousedům jejich Vnnser willig dinst zeuoran. Edler, gestrennger, gunstiger, lieber herr. Etlich vnnser kawfflewt vnd hanttirer, die durch vnnsers genedigen herrn des pfalezgrauen lanndt vnnd auff einer furstlichen gnaden strasse viech vnnd annder guetter hinaus gen Nurmberg vnnd wider herab treiben vnnd fueren lassen, sein fur vns komen, anbringende, wie sy gewornet sein worden, das man ine auff bemelter strass welle vnnd vermain schaden ze thun, vnns gebetten, ewern gnaden derhalben ze schreiben, bitten wir Ewer Gnad, als vnnseren gunstigen herrn, Ewer Genad welle ansehen die furdrung, [die] wir zw allen zeyten des obgenantes vnnsers genedigen herrn vnderthanen thun vnnd furan thun wellen, vnnd wellet vnnser kawfflewt vnnd hantierer mit irem viech vnnd guettern in masz als vor, glaitten vnnd bey gewonliches strass behalten vnnd bleiben

Strana 535
1506. 535 lassen, wann solhes nit gesein mocht, musten sy sich auff ein andre strass wendten, das sy nit gerne thätten vnnd lieber bey dieser strass beliben; aber wir sein ye des getrawen zu Ewern Gnaden, Ewer Gnad werde vnns vnnd dy vnnsern vor mugen haben vnnd furdern. Auch gunstiger lieber herrn, als den vn- seren fferth, okhsen genomen sein worden vnnd aussen in der Pffalcz zw der Weiden, Ambergk vnnd anndern stetten verkaufft, derhalben vnnser gnedigster herr, der konig etc., auch die herren des lands, ir gnad, vnnd auch wir selbs mermallen ge- schriben, aber bisher nichts erlangt, sein wir bericht, wie etlich gelt vmb die aksen bey den, die sy kawfft haben, sey verpotten worden, das nit auszegeben. So dem, also bitten wir Ewer Gnad noch darob ze sein, das solh gelt nit aufgeben werde, damit dy vnnseren noch kondten ires schadens ergeczt werden. Bitten Ewer Gnad vmb verschribne antwurt bey disem botten. Datum feria III. ante Annuncciacionis Marie Virginis, anno do- mini etc. VIto Burgermeister vnnd Rathe der Statt Pilsenn. [Nadpis] : Dem edeln, gestrenngen Ritter, herrn Ludwig von Eyb, der pffaltz in Beyern viczdom, vnserm gunstigen vnnd lieben herrn. List papír. s čtyřdílnou pečetí v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. Poznamenáno: Presentata pfincztage nach Letare, anno sexto. 1506. 31. března. Místodržící v Hor. Falci oznamuje Plzenským, že nemůže za těchto 642. nepokojných časů zabezpečiti průvod jejich obchodníkům, jak za to žádali. Co se týče náhrady poškozeným měšťanům jejich, tu že zů- stává při svém posledním sdělení, že poddaní jeho pána nijak v tom zúčastněni nebyli. Mein fruntlich dinst zuuor. Ersamen vnd weisen, guten frundt. Ewr schreiben mir, ewer kauffleut vnd hantirer mit irem vich vnd gutern in massen ols vor, wergleiten vnd bey gewonlicher strasse behalten etc., das ir auch bericht, wie etlich gelt vmb die ochssen bey den, die sie kaufft haben sollen, ver- poten vnd darob zu sein, das solich gelt nit aussgeben werde, damit die ewern noch konnten irs schadens ergeczt werden, mir getan, haben des durchleuchtigen fursten, meins gnedigsten herrn pfalczgrauen vnd kurfursten etc. rat, in meinem abwesen

Strana 536
536 1506. empfangen, mir auff heut in meiner zukunfft furtragen, des alles inhollts hab ich horen lesen, vnd worinn ich euch vnd den ewern nachtbarlichen willen beweisen mocht, thet ich gern. aber nachdem der ort vmb allenthalben sich egenants meins gnedigisten herrn veindt vnd beschediger entholten, dieselben veindt seiner gnad, in seiner gnad glait greiffen, nemen vnd be- schedigen, will mir von seiner ghad wegen die ewern, noch ander, als ir selbs zu bedenken habt, nicht geheinben, disz zeit zu uerglaiten. Furter des gelts halben, das in verbot ligen soll etc., wois ich diser zeit nit, das einich gelt derhalb in verbot lige, darzu hab ich euch hieuor gestalt dersachen geschriben, doraus ir on zweiuels vernemen, das die meins genedigsten herrn, der sochen vnuerwant vnd vnschuldig sindt, wie den dosselben mein schraiben anzaigt, dobey loss ichs noch bleiben. — Datum eritags nach Judica, anno etc VI. Viczdom. [Nadpis] : An die von Pilsenn. Koncept listu v král. kraj. archivu v Amberce č. 2068 Böhmen. 1506. 7. dubna. 643. Konvent kláštera břevnovského vyzýná uroz. Zikše z Tryclar a v Týnci, aby se vzdal práva podacího ke kostelu sv. Jiří v Ko- stelci, které mu předešlý opat Kliment bez svolení všeho konventu odevzdal. My kněz Rehoř, opat břevňovský a všecek konvent téhož kláštera. Urozenému Zikšovi z Trycle a v Tejnci, přiezniteli našemu zvláštniemu, modlitbu svú s žádostí všeho dobrého vzkazujem. Pane Zikmunde milý! Po vzdánie opatstvie kněze Klimenta, téhož kláštera břevňovského někdy opatem, sic] srozu- měli sme, že by vám poněkud poručil podacstvie kostela sv Jiří v Kostelci nedaleko od Plzně Nového tenž kněz Kliment. Věděti račte, že jest kněz Kliment to učinil bez povolenie kon- ventu, bez vědomie klášteruov jiných, bez kderých moci a vuoli toho jest učiniti nemohl. A my známe, že ten jeho účinek jest nám a klášteru našemu k veliké lechkosti a škodě znamenité, a poněvadž on již opatem nenie, ale jiný, jménem kněz Řehoř řádně skrze nás a jiné konventy volen jest, protož podle něho i s ním, žádáme Vás s pilností, abyšte sstúpili a pustili to po- dactvie a tu žádné moci viec neměli a my abychom je vedle obyčeje a řádu našeho starodávnieho spravovali. Věříme Vám,

Strana 537
1506. 537 že to učiníte bez nesnází, [my pak] budúcími časy toho zasluhovati chcme; pakli by Vám se zdálo, něakú spravedlivost jmieti k tomu podactví, to k rozeznánie pánuov prelátuov na hradě pražském podáváme; než věříme Vám vždy, že jse podle žá- dosti naší zachováte a nám na to podactvie viec sahati nebu- dete, nebť jse jeho zbaviti nemieníme. Vedle toho vězte, milý pane Zikmunde, že pečeť opatská moci dále nemá, než dokud ten opat spravuje opatstvie, znajíc, že kněz Kliment opatstvie dobrovolně zdal, protož toho žádosť máme, abyšte nám toho podacstvie postúpili. Dán na Břevnově kláštera sv. Markéty, ten úterý před velikú nocí, léta etc. MDVI. List papírový v museu plzeňském s pečetí dole přitištěnou, velice otřelou, jen štít jest ještě dosti patrný, v němž se kmen ose- kaný spatřuje, šikmo z levého spodního rohu do pravého horního le- žící, s dvěma pahýly větví nahoře a jedním dole, nad štítem poprsí světce s mitrou. Sig. N. 232. Tento list nemá nadpisu žádného. Druhý list téhož obsahu též na papíře v těchže slovech znějící, nemá zase pečeti žádné, ale má nadpis: Urozenému vladyce panu Zikmundovi z Trycle a v Tejnici, přieteli našemu milému. N. 233. 1506. 30. dubna. Mikuláš z Tupadel a v Letkově postupuje dvě loučky a dědinku 644. v Letkově za roční plat 16 gr. míš., kterýžto plat má se obraceti na opravu cest kolem Letkova. Já Mikuláš z Tupadl a v Letkově známo činiem tiemto listem obecně přede všemi, kdežto čten nebo čtúcí slyšán bude, že s dobrým rozmyslem a dospělú svú radú i mocí listu tohoto dal sem a dávám dvě lúčce malé a dědinku u samé vsi Let- kova u dvořiště Pavlova rychtáře, kteréž jsú k dvoru mému poplužniemu tu v Letkově přislušely, robotnému Matějovi On- dřejovu, starého rychtáře synu, člověku svému a jeho dědicóm i budúcím náměstkóm jeho, i tomu každému, ktož by toho dvoru jeho v drženie byli dědičně a to pod plat věčný, aby z toho jmenovaný Matěj a jeho dědici, nebo budúcie náměstkové, ktož by toho dvoru jeho v drženie v budúcích časech byli, plat z toho dávali a platili, a to při každém sv. Jiřie platu VIII gr. míš. a při sv. Havle tolikéž VIII gr. míš. a to budúcně ten plat platiti a vydávati mají tomu, ktož by toho dvoru po- plužnieho v Letkově, kterýž sem k milému sv. Bartoloměji od- kázal, v držení byl, a ten dále aby ten plat rychtáři té vsi v Letkově, — aby jej vydával na opravu cest okolo té vsi časy 68

Strana 538
538 1506. budúcie. Pakli by se toho platu v časiech budúcích kdy ze- přeli dávati, tehdy dávám pánóm Plzeňským toho plnú moc a právo, je k tomu přidržeti, vsaditi a vězeti, a tudy plat nahoře psaný dobývati a na opravu těch cest okolo té vsi vydávati bez umenšenie v časiech budúcích. Tomu na svědomie pečet svú vlastnie kázal sem k tomuto listu přivěsiti dobrovolně, a pro dalšie toho svědomie prosil sem urozených vladyk Petra Ebrzvína z Hradiště, Krištofa z Záduba a v Božkově a Jana Jílka z Dúbravky, měštěnína v Novém Plzni, že jsú k žádosti a prosbě mé pečeti své vlastnie podlé mé kázali k tomuto listu přivěsiti sobě a svým budúciem beze vší škody, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícieho pětistého šestého, ve čtvrtek před sv. Filipem a Jakubem, apoštoly božiemi. Listina perg. v museu plzeň. 282 176 † 37, pečeti chybi. Na rubu: List na dvě louky a dědinku od p. Mikuláše z Tupadl. Led- kovo. Sign. N. 199. 1506. 22. května. 645. Prokop Malsa, měšt. plz, zaprodal 11/2 kopy roč. platu ke kostelu svt. Bartoloměje. Prokop Fegale, purkmistr, Jan Jílek a Jan mlynář, kon- šelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činíme —, že předstúpiv — do plné rady našie — Prokop Malsa, spolu- měštěnín náš, vyznal jest —, že — prodal — kostelníkóm far- ským sv. Bartoloměje, — puol druhé kopy platu roč. na lauce své, kterážto ležie vedle Václava Fencle z jedné a Křížem Bo- hatým strany druhé za dvadceti kop gr. míš., kterýžto plat — platiti — slibuje kostelníkóm farským počna na sv. Havla — příštieho XLV grošuov — a na sv. Jiřie — tolikéž, a tak jiná léta budúcie. — A jestli že by již psaný Prokop Malsa atd. (Obvyklá forma braní základů, jakož i výplaty proti 1/2letní výpovědi a při tom vrácení listu.) Toho na svědomí své jsme pečeti při- věsili k tomuto listu —, jenž dán léta božieho tisícieho pěti- stého šestého, v pátek po božiem vstúpenie. Listina pergamenová v museu plzeňském, pečeti chybí. Na rubu: „List na dóm Prokopa Malsy na 1/2 k. platu sv. Bartoloměji do ko- stela.“ Sign. N. 200.

Strana 539
1506. 539 1506. 23, května. Konvent klášt. břevn. oznamuje Janovi faráři u svt. Jiří v Ko- stelci, že právo podací přísluší konventu a nikoli p. Sigmundovi z Truclar, kterému předešlý opat Kliment sice právo to postoupil, ale na čas toliko a bez svolení konventu a proto aby se jen k nim ve všech potřebách obracel. Gregorius abbas, totusque conuentus cenobii Brzewnio- uiensis. Honorabili viro domino Joanni, plebano ecclesie diui Georgii in Kostelecz prope Nouam Plznam, fautori non sinistro. Salutem domine honorande pater. Non incognitum vobis esse suspicamur, quod dominus Clemens, noster predecessor, (qui abbaciam sponte animoque deliberato resignauit), collaturam parrochee s. Georgii in Kostelecz domino Sigismundo de Tryczel ad tempus concesserat, quod dominus Clemens, (licet id fecit), sine tamen consensu aliorum conuentuum id concedere nequi- uit. Illius autem negocii nos magnam nostri monasterii pensi- tantes iacturam inhonestatemque, vos cerciorem reddimus, (si vos nostrum preteriuit propositum), quod a prefato domino Si- gismundo eam plene tollimus collaturam, nullam sibi penitus autoritatem relinquentes, soli enim iure vetusto eam guber- nare iusticia mediante statuimus, quocirca nos, tanquam do- minos et collatores illius parrochee, si necessitas se obtulerit requiratis et preter nos neminem. Copiam, quam domino Si- gismundo de Tryczel paucis exactis scripsimus, temporibus 1) gracia pretacte parrochie, vobis ad perlegendum sub nostro abbatiali sigillo porrigimus, qua mediante vos tueri secure po- teritis. Preterea maxima nos capit admiracio, cum illi scripsi- mus et responsa ex eo cepimus nulla. Ex monasterio Brzewnio- uiensi sabato post Ascensionem domini, anno etc. MDVI. Bene feliciterque valete. [Nadpis] : Honorabili viro domini Joanno, dicto Bukacz, ple- bano ecclesie diui Georgii in Kostelecz prope Nouam Plznam, nobis sinceriter dilecto. List na papíře v museu plzeňském, s pečetí vosku červeného svrchu na listu přitištěnou, ale úplně neznalou. Sign. N. 231. 646. 1506. 27. května. Usnesení všech tří stavů kraje plzenského o zločince, o honění zlo- 647. dějů a lupičů, o nepřechovávání jich, o společném dobývání míst, 1) Spiše temporius (= zavčas) by se hodilo. 68*

Strana 540
540 1506. kde by se ukryli, o nestání v strážích, a o vydání chycených škůdců těm, jimž se škoda stala. Zápis trvati bude do pěti let. Léta božieho tisícieho pětistého šestého, v středu po sva- tém Urbanu papeži božiem, stala se jest konečná smlúva a do- brovolnee svolenie mezi urozenými pány, pány a urozenými vladykami a opatrnými městy kraje plzenského, kteříž jsú se na ten čas sjeli i také své povolenie jiným pánóm a přátelóm svým poručili a dali, a to takové: Item najprv co se nákeřníkuov, zločincuov a zlodějóv do- týče, aby se tak v tom všickni zachovali podle znění desk a zřiezenie, tak jakož od starodávna dskami jest zapsáno a za- vázáno. Item kdyžby kolivěk koho jali, nebo vozy že by vybili a koně vzeli, aneb jakúž kolivěk jimi škodu že by zlodějsky uči- nili, tehdy všickni aby honili a při kostelech k šturmu aby zvonili, a kteříž by kolivěk to zvoněnie uslyšeli, ti aby též ká- zali na všecky strany po všech kostelech zvoniti a po zámcích, tvrzech a městech též aby z hakovnic bíti rozkázali. Také všichni mají lidem svým přísně rozkázati honiti a jestli že by kteří nehonili, aby je ten pán jich skutečně tresktal vazbú i na jich statku. A na vrších stráže aby drželi, doly, silnice a mýta aby osadili a odtud nesjiežděli, leč by zvěděli, kterak jest ta věc konec vzela; pakli by jim žádný věděti nedal, tehdy to stuoj den a noc, a vystoje, potom těhni každý domuov. Item když by ti zloději utiekajíc utekli, aneb ujeli na který zámek, tvrz aneb město, a ten jistý, k komuž by ujeli neb utekli, jich vydati nechtěl, aneb právo naň pustiti, tehdy k tomu abychom se jměli jako k svrchudotčeným zlodějóm, aneb jestli že by je kto fedroval, aneb přechovával, a naň to skutečně shle- dáno a uvedeno bylo, k tomu abychom se teež jměli, jakožto svrchupsáno stojí v svrchniem artikuli. Item jestli že by kto jakú škodu kolivěk zlodějsky učině v kraji a na který zámek, tvrz aneb město v tom kraji že by ujel, jakož dotčeno jest, a ten jistý, k komuž by ten, nebo ti ujeli, jich vydati nechtěl, ani naň práva pustiti, tehdy abychme všichni naň veřejně táhli a strhnúce se, abychom z jednostajné vuole hajtmana, nebo hajtmané [sic] sobě volili, a ten hajtman anebo ti hajtmané aby sobě vzali počet lidí, kterýž by se jim zdál, že by s to obehnání dosti bylo a jiní aby zase domuov táhli, a páni Jich Milosti ať k tomu ráčí dáti děla a prachy

Strana 541
1506. 541 podle své možnosti a města též aby děla a prachy podle mož- nosti své dali a toho aby dobývali a dobudouce jeho k němu se jakožto k zhúbci toho kraje mèli. Item žádný aby v stráži nestál a jestli že by kto v stráži stál, aby jej též honili a dohoníce se jeho, aby k němu mlu- veno bylo, proč jest na stráži stál, a vyměří-li se z toho spra- vedlivě, aby toho užil, pakli by se slušně nevyměřil, aby se k němu též jměli, jako k jinému nákeřníku a zloději. Item jestli že by který ten zločinec, nebo zloděj takový vzat byl v lesiech, na poli, aneb v stráži, tehdy ten, komuž by škodu učinil, má jemu v jeho moc dán býti a on má toho vuoli, na kterémž kolivěk právě chce, že jemu právo muož učiniti; pakliby vzat byl v městečku nebo ve vsi, tehdy má tu na to právo dán býti a tu se jemu má právo státi, avšak toto se vymiňuje, že tato svuole má býti každému, právu jeho a jeho výsadám bez škody. A toto všecko svrchudotčenee svolenie slibujem sobě všickni třie stavové věrně, právě a ctně zachovati a zdržeti, jakož na dobré pány a dobré lidi záleží a přisluší, než toto se vymiňuje, jestli že by kto nechtěl v tom svolenie s námi státi, nejsa zde a nedav žádnému moci, ten nám oznam, abychom znali, že s námi v tom svolenie státi nechce. Kteréžto svolenie a námluva má mezi námi svrchudotčenými třemi stavy v tom kraji trvati do pěti let pořád sběhlých po datum této cedule. Vzato z opisu zachovaného v Střibrské knize relací sněmovních z let 1608. — Slovník historický 1884 str. 186. 1506. 29. května. Pí Voršila z Romšperka přijala 40 k. m., pojištěných jí na dvoře 648. druhdy p. Bavora (z Švamberka) od Matouše Raušara, držitele nynějšího. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činie- me —, že předstúpivše — do raddy našie ur. vladyka Petr Ebrzvín s Matúšem Raušarem a vyznal jest před námi, jakož jemu jest poručeno bylo od uroz. pí Oršily z Romšperku do- vzíeti od — Raušara XL kop míš., na kteréžto měla zápis knie- hami městskými na ten grunt Bavoruov, kterýžto — Raušar drží, že jest těch XL kop od — Raušara úplně — na miestě jejiem přijal, z kterýchž — propouští — Raušara — Actum f. VI. post s. Urbani pape anno etc. VIto. Lib. empt. 212 f. 98b.

Strana 542
542 1506. 1506. 9. června. (V Norimberce.) 649. Norimberští oznamují Plzenským, že Škola, Leschengruber a Zelecký opětně psali některým jejich spoluradním, což jest jim s podivením, neboť byli již spokojeni při odchodu svém od nich a pak s nimi služebník jejich učinil srovnání a proto jim již více ničím povinni nejsou, a žádají je, aby jim to též sdělili, tak aby již je na přístě zbytečně neobtěžovali. Lieben freund. Vnnser liebe Ratsfreund, Vlman Stromair vnnd Hanns Harssdorffer, haben vnns horen lassen ein schrifft, So von Balthazarn Leschgruber, Jan Kola vnnd Hordiber Ze- lessky, die auch zum tail verwandt sein, auss Ewr W. Stat an sie aussgangen ist, der vnnd der irer anntwurt darauff Copei wir E. W. zu uernemen hierin verwandt zuschicken vnnd dhweil wir vnns zu Ewr W. alweg vnnd noch alles freuntlichen ver- trawnlichen willens versehen, den ewr lieb als wir verhoffen, bey vnnsern voreltern vnnd vnns herwiderumb vnuerspart em- pfinden, wir auch E. W. hieuor diser anuorderung halben gnug- lichen vnnd gruntlichen bericht in schrifften vnnd durch vnn- sern diener, maister Hansen von Pilsen, thun lassen, haben wir vnns verhofft, Ewr W. sollte die bemellten Leschengruber, Skola vnd Zelessky von irem furgenemen geweist vnnd inen n t gestat haben, vnnsere Ratsfreund vber beschehne vnterrich- tung, wie oblaut, mit diser irer bedrolichen schrifft, abermals anzusuchen. Dann vnser Ratsfreund inen ainicher vertröstung, oder entdlichen verwenung wieuor mit nichten gestenndig vnnd sy alle drey vor irem Abschid durch gedachte vnnsere Rats- freund vs vnnserm beuelh eerlich vnnd zu gutem dannck abgefertigt sein, darumb wir E. W. nochmals freuntlichs vleiss bitten, bey den obbemelten Leschengruber, Skola vnnd Zeledsky zu uerfugen vnnd darob ze sein, Sich verrer vorderung vnnd anzugs gegen vnns vnnd gedachten vnnsern Ratsfreunden zu ent- halten vnnd irer warlichen bericht vnnd Re htpietens gesettigt sein, das wollen wir vmb Ewr Lieb, wo es zu schulden lanngt. in grossern vnnd mererm mit frunntschafft vnd gutem willen gern verdienen. Datum 3. post Trinitatis, anno etc. sexto. [Nadpis]: Pilsenn. Norimb. posíl. kn. 56 fol. 306. v král. kraj. archivu v No- rimberce.

Strana 543
1506. 543 [1506.] 11. června. Král Vladislav vyzývá vévodu bavor. Filíppa, aby poslal své posly 650. ke dni svt. Markéty do Plzně, aby se tu jednalo o záležitostech p. Jindř. z Gutšteina. Wladislaus, von gots gnaden zu Hungern, Behem etc. Kunig, Embieten dem hochgebornen Fursten, herrn Phillips, Pfalezgrauen bei Rein, des Reichs Erczdrucksassen, Curfursten vnd herczogen in Bairn, vnserm liebem Oheim vnd freunde, vnser lieb vnd freundschafft beuor. Hochgeborner furste, lieber Oheim vnd freund. Wailen iczt vorgangen der quatember zu pfingsten abredt ist, das in der sachen, die der Edel Heinrich von Gutenstain bey diser Zeit wider diese Crone zu Behem gevbet hat, darumb zu nachstem Montag nechstschirt Marga- rete [13. Juli] in vnser Stat Pilssen ein handelung furgenomen werden vnnd bescheen soll, Begern wir so noch an ewr lieb, so als der vnnsern ein obne anczal von allen Standen daselbst sein werden, daselbst hin auf die angezaigt Zeit in bester mey- nung Ewer Lieb viczdom in der Phalcz zu Baiern vnd andere ewer Rate, vmb die Slos vnd Stete, daraus vormalen die han- delung daselbst gewest, mit volmachtigen iglichen furderlichen gewalt zu gutlichait abschicken vnnd mag es gesein, das die muhe nit gespart, damit es dahin gebracht werde, das vnsers tails bey dem vnsern zu handeln fleissig bescheen sol, ob abir angefarlich die gutlichait nit bescheen mag, das es so furder bester, als der abscheyd vorigermass auf vns blieben vnd vor- schieben ist, haben wir ewer lieb im besten nit vorhalden wollen. Geben am tag Corporis Cristi, vnser Reiche des hungerischen ym sechzehenden vnd des Bemischen ym funf vnd dreissigisten Jaren. Ad mandatum domini regis. [Nadpis] : Dem hochgebornen fursten Hern Philipps, pfalcz- grauen bey Rein, des Romischen Reichs Erezdrucksassen, Cur- fursten vnd Herczogen in Baiern, vnnserm lieben Oheim vnnd freunndt. Pův. přípis s pečetí však odlomenou č. 915. Böhmen, v král. kraj. archivu v Amberce. Poznamenáno současněna rubu: Presentata Montags achacíi [sic] anno etc. VIto.

Strana 544
544 1506. 1506. 30. června. 651. Král Vladislav zaručuje bezpečný průvod poslům vévody bavor ského, aby k sjezdu 13. července v Plzni mohli přijeti v počtu od 10 až do 60 osob a tolikéž koní. Wladislaus, von gotts gneden zu Hungern, Behem etc. Kunig, Margraue Zu Mehrern etc. Bekennen, das wir des hoch- geborn fursten hern Philippe, Phalezgrauen Bey Rein etc., vnsers lieben oheims vnd freundts, Raten, so Ir Lieb zu kunffti- gen furgenomen tag in vnser Stat gein Pilszen Zu Montag noch nagst Margarete [13. Juli] in Botschafft vnd handlung furderlich dohin abschicken werden, uf solhe Zeit ab vnd zu zukomen, von zehen bisz in Sechczigk personen vnd souil pferden, myn- ter oder mehr ongefarlichen, sammtlich vnd sunderlich fur leib vnd gut, vnser kuniglich sichersten Starck Glait fur vns vnnd igliche die vnsern baide, Gaistlichen vnd wentlichen Standes, trewlichen hiemit gegeben vnnd das wissentlich mit kuniglichem insigel besigeln lassen haben. Data Dinstags nach der heiligen zwelfboten s. Peter vnd Pauls tag, noch Cristi geburt funfzehen— hundert vnnd im sechssten, vnser Reiche des hungerischen im Sechzehenden vnd des Bemischen im funff vnd dreyssigsten Jaren. Ad mandatum domini regis. Pův. list. v kr. kraj. archivu v Amberce. Pečet z větší části od- lomena. Böhmen N. 915. 1506. 5. července. Na Boru. 652. Jindřich z Příčiny, purkrabí na Boru, oznamuje p. Krišt. z Švam- berka, že p. Henrich (z Gutšteina) pojede k sjezdu do Plzně s 800 koní, z nichž něco vezme sebou do Plzně a ostatek nechá v Tachově. A jestliže se mu v Plzni nezvede, že hned míní škodu a zájem dělati. I připomíná proto pánu svému, aby byl opatrný, až do Plzně pojede. — Ex Bor dominica post visitacimis Marie a. d. etc 6. Arch. čes. XV. 78. č. 157. — Srj. o sjezdu tomto bezvýsled- ném, Palacký, Dějiny V. 2. 114. 1509. 9. července. V Krumlově. 653. Petr z Rosenberka p. Hendrichovi z Švamberka a na Zvíkovč, v příčině p. Hendricha z Gutšteina oznamuje, že týž byl toho úmyslu, že by rád houfy veliké měl za lesem, když do Plzně po-

Strana 545
1506. 545 jede, chtěje si tady rád nějaké slušné docíliti, neboť zná, že zle učiníl. Mělt kníže bavorský Albrecht sjezd v Mnichově, a tu pan Hendrich psal některým hrabatům a rytířům prose jich, aby s ním do Plzně na ten sjezd jeli; ale žádný z nich k tomu chuti neměl, a kníže také přikázal, aby nikdo nejezdil. — Ex Krumlov fer. V. ante s. Margarethae a. d. etc sexto. Archiv čes. X. 117. č. 1166. 1506. 1. srpna. V Budíně. Král Vladislav dává svolení své Mikuláši z Tupadel a v Letkově, 654. aby ves svou Letkov mohl odkázati kostelu svt. Bartoloměje v Plzni. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, chorvatský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, že jsúce prošeni jménem slovútného Mikuláše z Tupadl a v Ledkově, věrného našeho milého, oznamujíc nám úmysl jeho, že by chtěl pro své, předkuov a potomkuov jeho duší spasení, ves svú Ledkov s dvorem poplužním, se všiem jejím přislušen- stviem i se vsí pustú, k témuž dvoru od starodávna přisluše- jící, s lukami, s dědinami ornými i neornými, s lesy, s rybníky s hory [sic], s doly, s pustotinami, se vší zvolí, s plným a ce- lým panstviem tak, jakž to po předciech svých jistými zápísy najjasnějšiech kniežat, pana Jana, krále českého a polského, pana Karla, krále římského a českého, a pana Václava, krále římského a českého, předkuov našich králuov českých, má a držie, s těmi všemi listy a dobrými volemi na ně, k kterým on řádně přišel jest, i s tím se všiem právem, kteréž on těmi zá- pisy a listy na svrchudotčeném zboží má a držie, tudiež ten plat ve vsi Ledkově, kterýmž právem na list někdy urozeného Hynka Krušiny držie, k faře a kostelu svatého Bartoloměje, města našeho Nového Plzně, odkázati po své smrti chtěl, tak aby z toho zboží plat po věčné časy a jiné všelijaké toho zboží puožitky k tomu záduší vycházely, aby se tím na věčnost služba božie za jeho duši i jeho předkuov a potomkuov duší a prosba věčná za ně dieti mohla, abychom my povolení k tomu naše královské dáti ráčili. Kdež my znajíce jeho dobrý a upřiemý úmysl v tom, hlediec na jeho snažné prosby a majíce také zvláštní náchylnost a péči o tom, kudy by se služba božie roz- šieřiti a ruosti mohla, s dobrým rozmyslem a naším jistým vě- domiem, mocí královskú v Čechách a s raddú věrných našich 69

Strana 546
546 1506. milých, svolili jsme k tomu a listem tiemto jakožto král český svolujeme, moc a vuoli naši plnú a celú i povolení naše jemu k tomu dávajiece, aby on svrchudotčený Mikuláš k svrchu- jmenovanému kostelu a faře svatého Bartoloměje, města našeho Nového Plzně, svrchu řečenú ves Ledkov s dvorem poplužním, se vším jejím příslušenstviem i se vsí pustú, k témuž dvoru od starodávna přislušející, s lukami, s dědinami ornými i neornými, s lesy, s rybníky, s hory [sic] s doly, s pustinami, se vší zvolí, s plným a celým panstviem nic nevymieňujíc tak, jakž to všecko sám držie a má, odkázati mohl a moc jměl, a toho statku k vybierání těch platuov a duochoduov k tomu záduší a k zřiezení služby božie za jeho i předkuov jeho duše, aby opatrné purkmistra a konšely města našeho Nového Plzně, nynější a budúcí, poručníky zdělal a moc jměl, kteříž by to nyní i na časy budúcie věčné tak, jakž by rozkázal, řiedili a v moci své jměli a drželi a k těm službám přihlédali, a to bez naší, budúciech našich králuov českých i jiných všech lidí všeli- jaké překážky, kteréžto dání a vodkázání statku Mikuláše svrchu- dotčeného k témuž záduší, má tolikéž moci a pevnosti jmieti, jako by dckami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo bez umen- šení, přikazujiece většiem i menšiem úředníkóm desk zemských královstvie českého, nynějšíem i budúciem, věrným našim mi- lým, když byšte koli od nadepsaného Mikuláše, neb od opatr- ných purkmistra a konšel města našeho Nového Plzně, od nynějšiech aneb od budúciech, požádáni byli, takové jeho na- dání k témuž záduší a kostelu svatého Bartoloměje v Novém Plzni ve dsky zemské vložiti a vepsati rozkázali, vuoli v tom naši jistú znajiece a toho jináče nečiniece bez zmatku a všeli- jaké odpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú při- věsiti jsme kázali k listu tomuto. Dán na Budíně v sobotu den svatého Petra v vuokovách, léta božieho tisícieho pětistého šestého, a královstvie našich uherského šestnáctého a českého třidcátého pátého. Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici domini do- mini Alberti de Colowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. [Na rubu uprostřed]: Registrajta. [Nad tím jinou rukou]: Tento list ve dsky zemské vložen a vepsán jest z rozkázání najjasnějšieho kniežete a pána pana Vladislava, uherského a českého etc. krále JMi. Posel na to ke dskám od JKMi Ladslav z Šternberka a na Bechyni, naj-

Strana 547
1506. 547 vyšší kancléř království českého, z pánuov k tomu vyslaný. Stalo se léta božího MVCXIIII" v pátek den sv. Prima. [Něco níže pod tím pozdější rukou]: Tento list po shoření desk zase ve dsky zemské vložen a vepsán jest podle nového o dskách nařízení léta MVCXLII. v středu po rozeslání svatých apoštoluov. Orig. perg. v museu plzeňském 428/290 † 68, větší znaková pečeť na proužku. Na proužku písmem 16. stol.: „Majestat na Ledkov ves. Sig." starší N. 51. a nověj. N. 143. Mimo orig. zachoval se též přepis listiny této na pergameně, však bez pečeti z XVI. stol. též se sign. starší N. 56, novější N. 143. — Opis jiný přichází v Stehl. knize priv. měst. f. 106. Hruška, Pam. kniha str. 68. 1506. 5. srpna. V Budíně. Kr. Vladislav klade stavům sněm obecný do Prahy na 14. září 655. a při tom se zmiňuje: „Jakž nám píšete oznamujíce, když ste se nynie v Plzni sjeli, že ste tu o vysvobození urozených z Švamberka s Henrichem jednali.“ — Datum Budae fer. IIII. die Mar virg. de Nive, anno 1506. Palackého, Archiv VI. 341. Srj. téhož Dějiny V. 2. 114. V příčině sjezdu viz č. 650., 651. z t. r. z 11. a 30. června. 1506. 3. listopadu. B. m. Král Vladislav nařizuje, aby se zřídil landfrid v kraji plzeňském. 656. V čele budou dva oprávci na rok vždy jmenovaní, jim k ruce při- dána bude rada skládající se ze čtyř pánův, čtyř rytířů a po dvou z každého král. města v kraji. Úkolem opravců jest stíhati odboj- níky, pomáhati purkrabí praž, kdyby v sousedních krajích je stíhal a za pomoc požádal. Kdyby zámek nebo tvrz odbojníka byla obleh- nuta, užijí k tomu nejprve oprávci lidu z kraje, než by žold- neři přitáhli; žoldneři se najmou na výpravu tuto a budou se vy- držovati z berně, rozepsané v kraji na tu výpravu; proti loupežní- kům aby si na vzájem pomahali; kdyby statku některého škůdce dobyli, tedy ten oprávci k dobru kraje držeti mají; kdyby škůdce zajali, mohou jej dáti popraviti; kdyby kdo z kraje zajat a jinam zavezen byl, aby na společný náklad hleděli jej vysvoboditi; aby sobě neodpovídali, než právem se hleděli; podobně aby nikomu ze země neodpovídali; oprávcové pováleče k práci aby přidržovali, kdyby škůdce nějaký nešlechetnost v kraji provedl a před tím statek svůj někomu zapsal, takový statek aby opravcům byl vydán; král 69*

Strana 548
548 1506. se zavazuje na hrad pražský děla potřebná dáti, 200 ctů prachu složiti, ostatní stavové na svůj náklad opatří 300 ctů prachu, land- frid má trvati do tří let. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabie etc. Oznamujem listem tiemto všem, poně- vadž my z daru boha všemohúcieho v královstvie našem českém po mnohých válkách, nesnáziech, v tom královstvie předešlých časiech jsme řád a právo uvedli a v té zemi ustanovili s božie pomocí a věrných našich milých raddú, pánuov, rytířstva, vla- dyk a měst téhož královstvie českého, a v témž řádu a pokoji se až do tohoto času taaž země řídila a zachovávala, vidúce mnohé výstupky a výtržnosti od mnohých svévolných a zapo- menulých lidí, nechtíc aby jejich svévolnost k zniku a dalšiemu přijieti a jim trpěna býti měla, k překážce řádu a pokoje lant- frid v kraji plzeňském jsme ustanovili a tiemto listem naším mocí královskú, jakožto král český ustanovujem, chtiece tomu, aby všickni páni, rytíři, duchovní, vladyky, manové naši a města téhož kraje plzeňského toto ustanovení, s jich radú na obec- niem sněmu zavřené a zřízené i dckami utvrzené, aby neporu- šitedlně držáno a zachováno bylo a podle královského maje- státu pečeti své k tomuto lantfridu aby přivěsili a upevnili, jináč toho nečiníce, v kterémžto kraji plzeňském landfrid činíme a ustanovujem a to takový: Dva oprávce, jeden z pánuov a druhý z rytířstva, a k tomu aby k raddě přidáni byli čtyři z pánuov a z rytířstva, osm osob, a z měst z každého města v tom kraji z našeho města dvě osobě, a ti tak vybraní aby nám napřed a tomu kraji přísahu učinili a ti za raddu toho všeho kraje aby byli, že věrně a právě raditi oprávcem toho kraje mají, kteréž s volí naší vyvolí. A jestli že by kdy oprávce který se nám nelíbil a tomu kraji hodný nebyl, tehdy my jiného s volí a raddú toho kraje usaditi máme na to miesto, ten a takový od nás usazený s raddú jich oprávce také v tom aby vuoli jměl až do roka býti a trvati, a když by nechtěl oprávcí toho kraje býti po tom roce, tehdy my z toho jej pro- pustiti máme a jiného, který by se tomu kraji hodil s raddú jich ustanoviti máme vuoli. A jestli že by který z raddy toho kraje umřel buď pán, vladyka neb z měst, tehdy hned jiný na to místo volen býti má a který by se nám a tomu kraji hodil od těch živých zuostalých a oprávce, nahoře psaným spuoso- bem ustanovení, ve všem se mají dolepsaným zřiezeniem za-

Strana 549
1506. 549 chovati a spravovati a to raddú nahořepsanů a volenú a bez jich raddy nemají nic činiti, a když by jich koli oprávce toho kraje k raddě požádali, mají k nim hned jeti k jich obeslánie, a jim věrně a pravě k dobrému toho kraje raditi. A jestli že by potřeba přišla a oprávce by požádali jiných pánuov, z rytířstva, vladyk a měst toho kraje, k jich obeslání mají se sjeti a k té a takové potřebě, jakáž by byla, věrně a pravě raditi i poma- hati a to tolikrát, kolikrát by toho potřeba byla tak, že všickni páni, rytíři, vladyky, manové, proboštové, opatové, převorové, města, duchovní i světští, toho kraje obyvatelé, sobě věrně a pravě radni a pomocni býti mají na všecky práva odbojníky Jestli že by ktožkolivěk jakého koli stavu neb povahy člověk odboj protí právu učinil, tehdy od toho odboje ve čtyřech ne- dělích pořád zběhlých purkrabie pražský má svú mocí táhnúti, anebo na místě svém místo jeho držície na hradě pražském svú mocí poslati a oprávcem hned psáti toho kraje, v kterém se jest ten odboj stal, aby oprávce s tiem krajem, v kterém jsú oprávce, jemu pomahali; pakli by ten kraj s najvyšším pur- krabí moci s toho odbojníka proti právu nejměl, tehdy hned má dáno býti oprávcem najbližším k tomu kraji přísediecím, jednomu, dvěma, třem, a byloli by potřeba, až do najposled- nějšieho kraje, tehdy hned ti oprávce, kterýmž by tak ozná- meno bylo, svým krajem mají hned na pomoc táhnouti, a jestli že by v tom kraji zámek náš byl, tehdy úředník, který na tom zámku jest neb bude, s lidmi našimi podle toho kraje táhnúti má a to na to miesto a tu, kdež by jemu neb jim najprvnější oprávce oznámili a tažení ta mají býti každému bez škody, a tu ti oprávce s těmi kraji oblehnúce zámek, miesto neb tvrz toho odbojníka a mají tu oprávce lidi vyberúc, co by k tomu dosti bylo, obehnati a obženúce tři neděle ležeti a dobývati, a v těch třech nedělech mají žoldneři přijati býti a posláni k tomu zámku, městu, tvrzi, mají býti, a přitáhnúce tam mají dobývati a najvyšší purkrabie pražský s těmi oprávcemi a krajem, nebo popravcemi a kraji nemají od toho zámku, tvrze neb města odtahovati do těch tří nedělí, až žoldneři aneb ti lidee přijatí přitáhnú, a když žoldneři přitáhnú, tehdy krajové mají se domů vrátiti a za tři neděle má býti placeno těm lidem, kteří byli vybráni k tomu oblehnutie a berně má obecní dávána býti a též my ze všech duochoduov svých berni dáti máme a ta berně má ležeti u oprávce v každém kraji a jeden má k oprávcím z měst přidán býti, aby těm třem ta berně toho kraje svěřena

Strana 550
1506. 550 byla a na tu berni mají ti žoldneři přijímáni býti. A též také aby se jměli k laupežníkóm, násilníkóm a zlodějuom, kteříž by ten kraj plzeňský hubiti, kaziti chtěli, buď společně, neb roz- dílně, kterého koli stavu osoby, v tom sebe všickni neopúštějíc proti takovým, než sobě proti takovým věrně a pravě poma- hati i proti těm všem, ktož by takové laupežníky, zloděje, škúdce, zhúbce toho kraje aneb všie země přechovávali, sta- vuňky jim dávali, je fedrovali, nebo jim v čem nákladni byli, buď na zámcích, tvrziech, klášteřiech, v městech, městečkách, forbercích, ve vsech A jestli že by na který zámek, tvrz, klá- šter, anebo město kraje toho, aneb k komuž koli ujeli, aneb u koho koli zastiženi, v jakéž koli povaze a stavu člověka byli, hned je v moc oprávcem kraje toho a raddě jim volené vydati mají; pakli by nevydali, tehdy hned mají toho neb těch sobě pomoci dobyti a ten dobytý statek oprávce toho kraje k ruce naší držeti mají a to k dobrému toho kraje, pokudž tento lantfrid trvá, obraceti užitky mají tak, aby z toho statku napřed, komuž by se škoda stala, zaplacena byla, a což mimo to zbude, to aby k ruce naší držáno bylo. A kdež by se koli škoda stala, aneb kto jat byl, aby hned veřejně honili, neopú- štějíc toho až na místa, kam by ti zločinci, neb lúpežníci, neb zhůbce zemští ujeli v zemi naší české a odtud aby neodjížděli, leč by ti zločinci, lúpežníci a zhúbce zemští vydáni byli; pakli by vydáni nebyli, tehdy hned mají ten zámek, tvrz nebo miesto, na kteréž by ti zhúbce zemští ujeli, oblehnúti nahořepsaným spuosobem, a nemohli-li by sami v tom kraji dosti učiniti tak, že by se dotýkalo v tee příhodě velikého a mocného člověka, tehdy hned oprávce toho kraje mají najbližše oprávce, kteříž jim najblíže přisedí, obeslati ku pomoci, aby s svým krajem táhli, že to ti oprávce mají hned učiniti a táhnúti, a tak jedni oprávce druhé obeslati mají, pokudž by toho potřeba kázala, aby tak ze všech krajuov oprávce obesláni byli, aby s krajem svým, ač byla-li by toho taková potřeba, táhli po obeslání beze vší odpornosti a toho obženúc, dobyti ho mají a jej jako jiného psance a zloděje popraviti a statek jeho všecken k ruce naší pobrati, buď člověk kterého koli stavu, a oprávce toho kraje ten statek dobytý držeti mají a z toho statku škody, komuž se se staly, napřed nahrazeny býti mají vedle raddy jim volené; pakli by kto jat jsa, z toho kraje vynesen byl, o jeho vysvo- bození mají skutečně státi a jeho neopúštěti nižádným obyče- jem, až by jemu z toho vězení pomoci mohli. A jestli že by

Strana 551
1506. 551 ten, ktož jat jest, se šacoval, však podle povahy statku s vého vyvážen býti má a o ten šacunk máme státi, aby zase tomu kraji napraven byl i s náklady, stalo-li by se do cizie země, a toho neopúštěti. Také chcem, aby v tom plzeňském kraji žádný, jeden druhému, neodpoviedali, ani jeden na druhého v stráži stával, ani také jeden na druhého mocí aby nesahal, než každý aby sebe právem hleděli, k kterémuž by právu a saudu ta pře přiležela; pakli by kto na koho zjevně v tom kraji přes to mocí sáhl, odpověděl, neb na koho zjevně v stráži stál, na toho hned sobě pomoci mají, když je oprávce toho kraje obešlí s raddú k ním přidaných osob vedle prve řečeného spuosobu; pakli by to na pochybě bylo stání v stráži a tomu že by ten odpieral, na koho by praveno bylo, že by v stráži stál, tehdy hleď jeden druhého právem zemským. Také žádný toho kraje plzeňského nemá žádnému odpoviedati ven z země bez vuole a raddy opravcie kraje nadepsaného a raddy k nim přidané, než mají oprávce o něho státi, o jeho spravedlnost, s raddú jim přidanú, aby se jemu spravedlivě státi mohlo a opravce kraje toho s raddú svú mají každého držeti k tomu, aby se každému okolniemu z jiných zemí, byl-li by z čeho vinen, držeti podle smlúvy s tou zemí učiněnú, aby spravedlnost učinil od sebe podle toho znění, jak s tou zemí smlauva zní a mají on s raddů jim přidanú psáti a sjezd podle těch námluv držeti mají a na tom přestati má; pakli by kto z cizozemcuov, toho přijíti ne- chtěl a na tom nepřestal, a přes to tomu odpověděl, toho opravce s raddú i s krajem opustiti nemaji, než jemu radni a pomocni býti lidmi nebo penězi obecními mají, jakž by to oprávce s raddú svú a s krajem rozvážili vedle té povahy toho, ktož jemu odpověděl, pakli by se jemu spravedlivě státi nemohlo, že opravce s raddú jim přidanú k té odpovědi svoliti nemají, leč by to prve na pány a vladyky při suchých dnech na saud zemský vznesli a v tom se jimi oprávce zpraviti mají a bez vuole naší a bez raddy pánuov a vladyk z plného saudu takové odpovědi ven z země oprávce dopúštěti nemají. Také oprávce toho kraje pováleče všady vyzdvihovati mají, aneb je k tomu držeti, aby se nepováleli, než aby slaužili a dělali, a oprávce mají každého pováleče takového živnosti vyrozoměti, čím se živí, a byl-li by poznán v jakém zlodějství a neslušnosti, podle toho aby každý takový pováleč trestán byl. Také aby žádný pán, rytířský člověk, vladyka ani město, toho kraje plzeňského, žádného člověka svého zastávati v zlodějstvie nemá, než každý

Strana 552
552 150. každého na obeslání popravcie kraje toho postaviti jeho před opravcemi kraje toho a raddu má beze vší odpornosti a opravce se k němu zachovajte s raddú k nim přidanú podle účinku jeho; pakli by který zločinec pravil na pána kterého, neb rytíř- ského člověka, neb měštěnína kraje toho, mají jej obeslati a jemu oznámiti, co naň praví, a nevyvede-li se slušně z toho, mají se k němu zachovati podle svolenie zemského. A při tá- zání zločincuov, žádný se jeden na druhého hanbu ptáti nemá. A také opravce a radda téhož kraje plzeňského k nim volená, nemají se v žádné saudy zemské, komorní, městské ani v žádné saudy naše zřiezené dávati a na se táhnúti, kromě což se zlo- dějstva a těch neřáduov svrchupsaných dotýče. Item jestli že by kto odpověda v zemi, aneb jinú nešlechetnost učině, statek svuoj komu zapsal pod jakýmž koli svěřeniem, tehdy ten, ktož by takového statek držel, má od saudu zemského obeslán a tázán býti a má pravdu pověděti, a jestli že jest ten statek od toho pod jakým koli svěřeniem přijal, tehdy jeho má hned oprávcem toho kraje postúpiti a pakli by nepostúpil, má naň jako na jiného zločince saženo býti. A my máme děla polo- žiti hodná k dobývání na hradě našem pražském u hajtmana našeho čtyři a dvě stě centnéřuov prachu k obecné po- třeběa páni, rytířstvo, Pražané i všickni obyvatelé králov- stvie českého z obecné berně tři sta centnéřuov prachu po- ložiti mají. A my ze všech našich užitkuov a duochoduov, kteréž v české zemi máme, patnáctý groš dáti máme a páni, rytířstvo, Pražané, jiná města i všickni obyvatelé koruny české též ze všech duochoduov a užitkuov ročních mají dáti k po- třebě nahořepsaných věcí každý patnáctý groš, což do roka užive, a ta berně má vybrána býti do svatého Jiří najprv pří- štího po datum lantfridu tohoto, kterýžto landfrid mezi vámi státi má do tří let pořád zběhlých. Toho na potvrzení pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k landfridu tomuto. A my všichni páni, rytířstvo, města kraje plzeňského, toho všeho na zdržení, což se v tomto lantfridu píše a zavierá, pečeti naše dali jsme přivěsiti k tomuto listu, jako jednoho každého z pá- nuov, rytířstva a z měst na pendili pečeti jeho jméno jeho na- psáno jest, čí pečeť k tomuto lantfridu přivěšena jest, a ktož by pečeti své přivěsiti z obyvateluov kraje toho kteréhož koli stavu nechtěl, na toho sobě máme pomoci, a slibujem tak, jakož se napřed v lantfridu dotýče. Jenž jest dáň léta božieho tisícieho pětistého šestého, v úterý po Všech Svatých, daalo se

Strana 553
1506. 553 jest to let království našich uherského sedmnáctého a českého třidcátého šestého. Listina pergamenová zachovalá a dobře čitelná, byla majetkem zemřelého prof. Karla Kunze, pečeti však scházejí na zahnutém okraji. Znáti však jest hned z kraje prostřiženou dírku, kdež měla viseti královská pečeť; za tím visí tenký dlouhý pergamenový proužek s nápisem: „Albrecht z Kolovrat a na Libšteině, najvyšší kancléř království českého etc.“, pak jsou vystřiženy dva velké otvory za za sebou, nad prvním poznamenáno: „Tuto býti mají pečeti stavu panského“; nad druhým: „Tuto stavu rytieřského“; pak jsou nazna- čeny dvě elipsy pérem pouze, za tím pak zbývá ku konci místo, nad kterým jest zase nadpis: „Tuto stavu městského“. 1506. 29. listopadu. (V Norimberce.) Norimberští s politováním přijali zprávu Plzeňských o jich odpo- 657. vědném nepříteli Janu Bavorovi ze Švamberka a jeho pomocnicích. Žádosti jejich aby jim jednoho puškaře poslali, vyhověli, a s jedním o tom jednali, který jest ochoten k nim co nejdříve se odebrati. Lieben freund. Wie vnns Ewer Weysshait yczo von wegen irs abgesagten veinds Jan Bawers von Schwannbergk vnd seiner haimlichen helffer geschriben, haben wir mit weiterm begeren nach denselben zu trachten vnnd ewr lieb einen Buchsenmei- ster zu zesschicken etc., aller inhalts vernomen vnnd ist vnns solche vehdliche vbung, oder was Ewer Weysshait oder den irn in beschuldigung vnbillich begegent, mit trewn laid, wollen auch auff dis Ewrn Lieb ansuchen vnnd muntlich anzaigen vnns neben ewr schrifft, durch zaigern derselben gethan, durch die vnnsern allenthalben lassen bestellen, ob dieselben Ewr W. veind vnnd widerwertigen behembt oder eingepracht werden mochten, darinn vns ainichen vleyss oder arbeit Ewr W. zu freuntlichait vnnd guten nit beuilhen soll, wir haben auch mit ainem Buchsenmaister souerre lassen hanndeln, das sich der bewilligt hat mit dem schirsten zu E. W. zufugen, wollten wir Ewr Lieb guter maynung nit verhalten, dann derselbigen freunnt- lichen vnd guten willen zu beweysen, seien wir vnnerspart ge- naigt. Datum Sonntag nach Katherine anno etc. sexto. [Nadpis]: Burgermeister vnd Rate der Stat zu Pilsen. Norimb. posíl. kn. 58 f. 8. v král. kraj. archivu v Norimberce. 70

Strana 554
554 1506. 658. 1506. 5. prosince. (V Norimberce.) Norimberští posílají s tímto dopisem žádaného puškaře Plzeňským týž byl jejich přísežným puškařem a zavázali jej, aby jim s pil- ností a věrně sloužil, a doufají, že to též splní. Lieben freundt. Wir haben euch auff jungst ewr an- schreiben vnnd begeren zugeschriben, derselben ainen Buch- senmaister zum schirsten zu zeschicken vnnd denach mit gegen- wurtigem brieffs zaiger, der etlich zeit vnnser geschworner Buchsenmaister ainer ist gewest, gehandelt vnnd ine bewegt, sich in ewr Stat zu fugen vnd nach gefallen vermegklichs vleyss, wie wir ime auch mit ernst eingepunden, zu dienen vnnd das getrewenlichst zu hanndeln. Versehen vnns, er werde dem in- halt seins zusagens geloben, wolten wir E. W., der wir in sol- chem vnnd vil einem mererm zu freunntlichem willen genaigt sein, guter maynung nit verhalten. Datum Samstag nach Bar- bare anno etc. sexto. [Nadpis]: P lsen. Norimb. posíl. kn. 58 f. 16b. v král. kraj. archivu v Norimberce. 1506. 18. prosince. 659. Čech soukenický přijal od Oldřicha cihláře 200 kop míš. s tím, že bude platiti 20 kop míš. úroku věřiteli a kdyby ten zemřel a jeho manželka, tedy k oltáři sv. Petra ve farním kostele. My cechmistři a mistři všickni řemesla súkenického v No- vém Plzni známo činíme —, že jsme přijali od — Oldřicha cihláře a paní Valpury, manželky jeho, spoluobyvatel města našeho, dvě stě kop gr. míš., kterúžto summu — dávají s [sic] oltáři sv. Petra u fary sv. Bartoloměje v Novém Plzni a do cechu našeho súkenického, na takový spuosob, že my jmenovaní cech- mistři a mistři téhož řemesla — povinni jsme — jim každý rok — platiti 20 kop míš. — do jich obú dvů životuov a to — na sv. Jiřie — a na sv. Havel —. A po jich obú dvú smrti viece již nebudem povinni ižádnému z toho komu co platiti ani vydávati žádnú mierú, než ta summa dvě stě kop, aby při oltáři — sv. Petra a při cechu súkenickém zuostala. — (Forma výplaty cechu soukenického proti pololetní výpovědi.) Také jestli že by pán buoh v tom času neuchoval smrti — Oldřicha dřieve manželky jeho, a jestli že by po smrti jeho manželka chtěla se vdáti, — tehdy také hned nebudem viece povinni žádného platu

Strana 555
1507 555 komu viece platiti —, než ta summa zuostati má při témž oltáři — a při cechu súkenickém. — Tomu na svědomí — prosili jsme — p. purkmistra a raddu —, že jsú — pečeť městskú k tomuto listu přivěsiti dali, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho MVO VI. fer. VI. před sv. Tomášem, ápoštolem božiem. Lib. empt. 212 f. 101b. Viz zápis 1519. 23. září 1507. 8. ledna. Závěť vdovy Žofie Šimanové. 660. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Ovka, vdova po nebožci Šimanovi, měštka v Novém Plzni, vyznávám, že toto mé poslednie poručenstvie zřiedila sem —: Najprvé což jest nebožtík pan Šiman komu odkázal, tomu aby se napřed dosti stalo. Co se lauky dotýče, odkazuji z ní puol užitku panu Jetřichovi, bratru mému, až do smrti, a druhú polovici toho užitku aby poručníci prodadúce z toho láznu zádušní každý rok topili. A po smrti bratra mého aby ta lúka pro- dána byla od poručníkuov a z těch peněz aby bratranóm mým, Fridrichovi a Krištofovi, dáno bylo po L k. m. a ostatek po- ručníci aby naložili na skutky milosrdné. Item dvoru aby pan Jetřich užíval do své smrti, a po smrti jeho má prodán býti a z toho poručníci dáti mají paní Markétě, sestře mé, polovici těch peněz, a z druhé polovici aby Burianovi, bratranu man- žela mého, ač bude-li poslúchati a že by k letóm přišel, dali XXX k. m.; pakli by jeho pán buoh smrti neuchoval, poruč- níci aby to na skutky milosrdné naložili. Item chmelnice aby byla prodána a z toho dáno bylo na ornát zlatohlávový k sv. Martinu do fary XXX k. m., a což by zbývalo, odkazuji po- ručníkóm za jich práci. Což v komoře jest, v kteréž sem lé- hala, dávám paní Markétě, sestře své, a z toho aby Jetřichovi vydala s postel šatuov ložních. Poručníky učinila sem Václava Kropáče, Krištofa Mertlíka a Prokopa Fegale. — Na svě- domie — prosila sem slovútných v opatrnosti — purkmistra a raddu Nového města Plzně —, že jsú pečeť městskú — roz- kázali — přivěsiti, jenž dán léta MCCCCCVII° v pátek po třech králech. [Nadpis]: Kšaft paní Offky Šimanové. Z knihy závětí N. 223 f. 55b. 70*)

Strana 556
556 1507. 661. 1507. 8. ledna. Poručníci Jana Mlcaty vyplatili peníze na antifonář odkázané. Purkmistr a radda m. Nového Plzně známo činieme — že kostelníci sv. Bartoloměje Vilém súkenník a Petr Tomec vy- znali před námi, že jakož nebožtík Jan Mlcata byl odkázal XXXti k. m. na antifonář k faře sv. Bartoloměje v Novém Plzni, že — těch XXX k. přijali skrze poručníky —, Mistříka a Zádubského, od Nového pekaře, kterýžto pekař jim na domu téhož Mlcaty plnil, protož — poručníky — propouštějí — Actum fer. VI. post Epiphaniam domini, anno etc. VII°. [Nadpis]: Kvitancí poručníkuov kšaftu nebožtíka Jana Mlcaty. Lib. empt. 212 f. 100b. 1507. 11. ledna. (V Norimberee.) 662. Norimberští slibují Plzeňským, bylo-li by jim puškařů aneb stře- liva zapotřebí, že je v tom neopustí. Besonndern lieben freund. Ewr Weysshait schreiben vns yczo bey dem puchssenmaister, den wir euch hieuor auff ewr begeren zugeschickt haben, wir alles innhalts mit Ewr Lieb be- geren vernomen vnnd seind Ewr Lieb in dem vnnd vil mererm zu dinst vnnd freuntschafft genaigt vnnd willig, ob euch lawt ewrs schreibens einich not anstiess, darzu ir puchsenmaister oder geschoss notturfftig, wollen wir euch auff verrer ersuchen damit nicht verlassen, des solt ir euch zu vnns genczlich ver- trösten, das wir Ewr Lieb guter maynung nicht haben wollen verhalten. Datum am montag nach Erhardi anno etc. septimo. [Nadpis]: Pilssen. Norimb. posíl. kn. 58 f. 86b. v král. kraj. archivu v Norimberce. 663. 1507. (po 25. lednu. V Plzni.) Plzeňští do Prahy píší o zajeťí p. Bavora ze Švamberka. Službu svú vzkazujem etc. Tejno Vás nebuď, že jsme na nepřítele svého Bavůrka vojensky tento pondělí minulý [25. ledna] na noc vytáhli a tu jsme ho na Křínově na jeho tvrzi samého šestého šturmem dobyli a jali a tvrz vypálili, a při tom jsme dobytek jeho, kterýž tu ve dvoře měl, zajali, a tu než naši pěší přispěli, přijelo na padesáte rejtarův, nevíme odkud, i ten dobytek honcům našim odňali. Než za to máme, že se

Strana 557
1507. 557 toho doptáme, odkud a kdo jsou byli. VMí žádostivě pro- sime, že k takové naší pilné potřebě z sebe ze všech tří měst bez meškání vyslati ráčíte, neb my bez VMí přítomnosti a jiných pánův z měst, přátel našich, nic počínati nemíníme. (Bez roku a dne.) Plachý, Paměti Plz. 96. 1507. 31. ledna. (V Norimberce.) Norimberští s potěšením čtli zprávu Plzeňských o zajetí Jana 664. Bavürka ze Š. a posílají jim seznam škod, které se jejich měšťa- nům na území p. Šlika staly a při nichž někteří z těch zajatých zajisté že též jejich nepříteli Henzlu Baumanovi byli nápomocní a proto aby se jich na to otázali a pak jim to písemně oznámili. V doušce upozorňují na Michala Grofa, že ten byl tehdáž též u Chebu, když jim vozy jejich pobrány byly a ten aby byl tázán, aby pověděl, kdo druzí byli, kde se zdržovali, a o tom aby jim pak zprávu podali. Lieben freund. Ewr Weysshait schreiben mit anzaigen, was dieselbig am vergangen Eritag wider iren veind, Jan Bau- worcke von Schwanbergk, in eroberung seiner vesten gehan- delt vnd den mit andern zu ewern handen pracht hab, yezo an vnns gethan, ist vnns auff dato ein stund auff den tag ge- anntwurt, das haben wir alles inhalts horen lesen, sagen euch zuuorderst solcher verkundung vnnd angehefftem freunntlichem erpietens zumal hohen vnnd fleissigen danck, vnnd sein des ewern halb hoch erfreut. Nachdem wir aber auss ewerm schrei- ben vernemen, das ir villeicht mit denselben eroberten gefan- gen, die lenng vnd vbermorgen nicht verziehen werden, haben wir mit personlicher schickung der vnnsern, darzu wir am maisten genaigt weren, das nit mogen ereylen, sunder zaigen euch hierinn uerzaichent an, wass den vnnsern der art gein Behaim bey kurzen tagen in vnsers gnedigen herrn, der Schlicken gepiet, schaden bestehen, vnnd wess dieselben gefangen bey vns in gemain verdacht sein, das sie anczweiuel vnnserm veind Heincz Baumen vnnd andern vnnsern widerwertigen wider vnns vnnd die vnnsern hilff vnnd beystand gethan haben, Bitten Ewr Weysshait demnach statlichs vnd freuntlichs vleiss, ob ir mit den gefangen noch entlich nicht gehandelt hetten, ir wollet sie von vnnsern wegen ernstlich [mit] meren vyndfragen auff die angezaigten stuck vnd wass ir vorzukunfft, dits brieffs bey im

Strana 558
1507. 558 funden oder noch ze wissen notturfftig, vnns vnnerspart der potenlon auff vnnsern costen schrifflich verkunden, das alles wollen wir in gleichem vnnd mererm, wo es zu schulden lang, alzeit freuntlich vmb Ewr W. verdienen. Datum Suntag nach Pauli conuersionis, anno etc. septimo. Zedula: Wir haben den poten seins lons entricht vnd darzu vere- rung gethan, das er furderlich tag vnd nacht zu euch soll ver- lauffen. Alia zedula: Vnns ist aygentlich angezaigt worden, das Graff Michel vnnd sein geselschafft bey der tat, so man die wegen bey Eger in der herren von Schlicken glait auffgehawen, auch da man Heinrichen Flucken gefangen, zu fragen, wer dieselben gesel- schafft sein, mit namen zu besthimen vnnd wo sy auss vnnd einreiten vnd wass sy Heinzen Pawmen in seinem namen ge- holffen vnd auff welchen Raysen gedint vnnd wass sy sunst mer an andern orten wider vnns gethan vnd die vnnsern ge- handelt haben, auch wo sy Heinrichen Flicken hingefurtvnnd von einem ort zum anndern enthalten worden sey, solchs in eyl dieser Zeit, guter maynung anzaigen wollen, wie wol vnns solch namen vor offt angezaigt worden sein, will sich doch dieser Zeit dieselben in dem lannd zu besuchen, nit leyden. Item wolt vnns auch anzaigen die andern gefangen, so ir bey euch habt mit namen vnd von wan sie sein, zu beschrei- ben vnd vnns zu zeschicken. [Nadpis]: Pilsen. Norimb. posíl. kn. 58 fol. 120, v král. kraj. archivu v Norim- berce. 1507. 3I. ledna. (V Norimberce.) 665. Norimberští posílají opis předešlého listu, který po poslu Plzeň- ských odeslali, a žádají aby Graf Michel a po případě i druzí byli tázáni na škody, které se Norimberským staly, byli-li též při nich a pomahali-li Heincovi Paumanovi. Lieben freund. Auff Ewr W. schrifftlich sighafft verkunden, so ir vnns yczo ewr veindt halben gethan, haben wir derselben pei irem poten ein danksagung mit angeheffter ynnser pit zu- geschickt, hoffen, das soll euch furderlich zukomen, ob aber der pot auss ainichen vrsachen verhindert wurd, so vernimpt

Strana 559
1507. 559 Ewr Lieb den innhalt auss dieser hier inuerwarten copei vnnd dhweil wir dann fur vngeczweiuelt halten, das Graff Michel vnnd villeicht der andern mer auss diesen gefangen zu mer- malen auff vnnsern vnd der vnnsern schaden gewest sein vnnd vnnserm veind Heinczen Pawmen hilff vnd beistand gethan haben, so ist an Ewr W. abermalen vnnser freuntlich vnd vleissig pit, die woll vnns gegen denselben vnnsern beschedi- gern gestreng ernstlich recht gestatten vnnd ergeen lassen, was vnns dann mit purgschafft oder andern dagegen gepuren wirdet, sein wir auff ewr bericht onuerzug willig zu thun vnd darumb die vnsern mit gewalt zu euch ze schicken, Solt aber vorzu- kunfft dicz brieffs, (als wir vnns auss ewerm schreiben vermu- ten), gegen den gefangen enntdlich gehanndelt sein, so wollet vns doch nach laut vnnsers vorigen begerens, was ir bey den- selben vnnser vnd der vnnsern schaden halben gefunden hetten, verzaichent zuzesenden. Begeren wir mit fleiss freuntlich zu verdienen vnd bitten hierauff furderlich anntwurt mit diesem poten. Datum Suntag nach Pauli conuersionis, anno etc. septimo. [Nadpis] : Pilsen. Norimb. posíl. kn. 58 f. 121. v král. kraj. archivu v Norimberce. 1507. 31. ledna. Na Zvíkově. Krištofor ze Švamberka sděluje Petrovi z Rosenberka, že Bavürek 666. byl jat od Plzeňských a že zítra ráno fI. února] bude tázán Jali jej na tvrzi jeho Chřínově, poslavše něco jízdných a pěších, kteří zlezbi tvrz a Bavůrek se ještě někde zavřel, a tu oni pod ním zapálili a vzali ho sama šestého. To se stalo v pondělí mi.- nulé na úterý v noci [25. ledna]. Archiv čes. XI. 422 č. 1171. Dopisy rodu Hradeckého a Ro- senberského. Srj. dopis Plzeňských pánům Pražanům o zatčení Ba- vůrka č. 663, Palacký Dějiny, V. 2. 117., dále zprávu Starých Letopisů 663. 279, že „p. Bavor byl sťat sám třetí ve čtvrtek před Hromnicemi" (28. ledna). Mohlo to býti jen ve čtvrtek po Hromni- cích (4. února), jak ze všech ostatních okolností vysvitá. 1507. 2. února. [V Stříbře.] Stříbrští sdělují Andrlovi, že k jeho žádosti se přimluvili u Plzeňských 667. za bratra jeho, který byl při dobytí Chřínova spolu s Bavorem ze Švamberka zajat od Plzeňských Službu svú vzkazujem opatrný příteli milý. Jakož píšeš nám, že bychme my Plzenským radni i pomocni byli tehdáž,

Strana 560
560 1507. když jsú bratra tvého, jakož pravíš, bez viny na Chřienově jali s jinými, i prosíš nás, abychom my Plzenským věděti a je k tomu měli, aby bratra tvého bez viny pustili, že jest tam pro jinú příčinu přišel a že jest s tú věcí níc činiti neměl a že jest pachole dětinské a k té věci se nahodil etc., tomu jsme šieršiemu psanie tvému porozuměli. Přiteli milý! Než že jsme my tam při tom u Chřínova ani žádný z poddaných našich nebyli, neb nám toho žádná potřeba nebyla; což na nás jest, myť bychom velmi rádi s každým pokoj měli. I věz, že jsme hned, jakož nás tvé psaní došlo, do Plzně jeli, ačkolivěk tobě ani bratru tvému tu ničímž povinni nejsme, však proto pro- pána tvého JMst, pro tvé dobré, tovaryše a přátely k žádosti tvé za bratra tvého jsme se skutečně přimlouvali, napřed sami, a pány Pražany i jiná města o to jsme starali, že jsú podle nás všichni za bratra tvého též se přimlouvali, tak že děkujíce bohu ještě s bratrem tvým nic počínáno není, nébrž nad to páni Plzenští nám i pánóm Pražanům jsú toto za odpověď dali, že bratr tvuoj naší, pánóv Pražan i jiných pánov měst dobré přímluvy má užiti. [Nadpis]: A. 1507. f IIII. in festo purificationis Virginis Marie psáno Anderlovi na jeho list německý v tato slova česky. Odepsáno sub officio Martini Hromadonis. Kniha pamětní m. Stříbra při městě chovaná f. 79b. Srj. s tím Palackého Paměti str. 97. 1507. 18. února. (V Norimberce.) 668. Norimberští děkují Plzenským za poslání výpovědí Michla Grafa a žádají, aby i výpovědi druhých zajatých jim poslali, týkají-li se jich. Lieben freund. Ewr Weisshait schreiben mit eingeschlossner bekanntnus Graff Michels jungst an vnns gelangt, haben wir von Ewr Lieb zu sonnderm danck vnd gefallen vernomen, er- pietende das in gleichens vnd vil einem mererm mit freuntli- chem willen vmb Ewr W. verdienen vnnd bitten Ewr Lieb noch— mals freuntlichs vleiss, wollen vnns der andern gefangen vrgicht, wo die vnns oder die vnnsern wurd belangen, vff vnnsern costen zu schicken. Stet vnns vmb Ewr Lieb, alls vnnser besonnder gut freund freuntlich zu uerdienen. Datum Donerstag nach Cine- rum, anno etc. septimo. [Nadpis]: Pilsen. Norimb. posíl. kn. 58 f. 139. v král. kraj. archivu v Norimberce.

Strana 561
1507. 561 1507. 10. března. Anderle z Pachu žádá Plzeňské, aby mu vrátili koně, kterého půjčil Michlu Grafovi a kterého Plzeňští ukořistili při zajetí p. Bavora ze Švamberka, dále žádá, aby mu vrátili některé kusy zbroje. V doušce pak žádá, aby jeho bratrovi vydali koně a brnění, které mu ve vězení slíbil p. Jan Bavor ze Švamberka. 669. Mein willig dinst zuuor. Erbern vnd weisen lieben herrn. Ich lass euch wissen, das Ich den Graff Michel ain prawn plassaten gaull gelihn, den Ir bey Ewren hannden habt vnnd hab nit gewest, wohin er hat reytten wellen. Als dan ye zu zeytten ein gutt gesell dem andern ein gaul leicht vnnd wo ir meinen worten nit gelawben wolt, So fragt Ewren mitburger Siman furman, der hat mir den laykauff darumb gemacht, Als ich in von der wirtin zw Retz gekauff hab vnnd dyweil ich in den gaull onnerlich gelihen, hab euch noch nyemands wissende, dann zwewider ist mir bey Euch kain Zweiffel, den gaull zue- sambt ander hierinn vorzaichent vorzuhalten vnd bitt euch, meinem gunstig herrn, ir wellet mir den Gaull vnnd das gereth widerfaren lassen, das wil ich mit meinen gueten freundten vnnd gesellen vmb Euch vnnd di Ewern vergleichen vnnd ver- dienen. Item ich hab im gelihn panczer vnnd goller, prustplech, hantschuh, hurrenhawbel, wintten [sic], armbrust, Bit des ewer verschribne antwurt. Datum mitwoch nach Oculi anno etc. septimo. Auch lieben herren, mich bericht mein Bruder, wie im der Herr Waborku in der gefennknuss pferd vnnd harnusch geben hab, dabey dann eczlich Ewer Burger, die ir gehut haben, ge- west sein vnnd das gehort haben, des er forcht halben, dieveyl er bey euch gewest ist, nit hat melden wellen, derhalben ich Euch gar guttlich bitt vnnd ersuch, ir wellet meinem Bruder pferd vnnd harnusch geuolgen lassen, das will ich mit meinen freunden vnnd gutten gesellen vmb Euch vnnd dy Ewern gar gern verdienen, vnnd das pferd ist ein Swarcz Schimell. Des ewer beschribne antwurt. Datum ut in litera. Ennderl vom Pach. [Nadpis]: Den erbern vnnd weissen Burgermaistern vnd Rath mit sambt der gemain der Stat Pilsen, meinen gunstigen Herren. Opis v král. kraj. archivu v Amberce, N. 22. Böhmen. Srj. s tím vypravování Plachého, Paměti Plz. 97. 71

Strana 562
562 1507. 1507. 13. března. (V Plzni.) 670. Plzenští odpovídají Andrlovi z Pachu, že než dostali psaní jeho, kdež žádá, aby jemu a bratru jeho vrátili dva koně, pak zbroj, že již zajal některé sousedy jejich, kteří se ubírali na pout k sv. Anně, a to beze vší příčiny, a nabízejí se, má-li snad nějaké, jak myslí, požadavky oprávněné, že se podávají v té věci k rozhodnutí na p. Jindřicha z Gutšteina. Vnnsern dinst zuuor, lieber Annderl. Dein schreiben vnns yecz getan von wegen des prawn plassatn gaull vnd ettlicher geraits, auch deins Bruders halben, wie im der Bawurku das Sworcz Schimel pferd vnd harnusch in der fennknuss hab geben, mit mer innhalt haben wir vernomen vnd ee vnns dicz dein schreiben komen ist, hast ettlich dy vnnsern auff der kirchffart gen Sand Anna1) geuenklich angenomen vnnd mit glubnuss verpundten, das vnns nit wenig befrembdt, nochdem erpieten vnns getan hast, als wir dein Bruder auff dein schrei- ben vnnd fruntlich erpieten, auch auff furpeth des edeln wol- geboren hern hern Georgen von Gutenstain vnnd zw Scheraw, auch ander gueter lewt, gutlich von vnns lassen komen vnnd solichs gen dir nit versehen hetten, demnach wir dich auch in kainerley darzw nit vrsachen vnnd hetten gedacht, so yemandt anders aynicherlay gen vnns het furgenomen, dw hiest ine da- uon geweist vnnd noch deinem erbietten noch in getrawen, dw wellest solich dem furnemen gen vnns fallen lassen; ver- mainst aber aynicherlay gerechtigkait vnnd spruch zw vnns ze haben, Erbietten wir vnns des fur den Edeln wolgeboren herrn herrn Heinrichen von Guttenstain, zw Swarzburg etc., der sa- chen vnns mit dir vor sein genaden verhoren lassen, werden wir dir dann ader deinem Bruder, was pflichtig zw thun, wellen wir durch sein genaden thun. Datum Sambstag vor Letare, anno etc. VII°. Burgermaister vnnd rate der Stat newenn Pilsen. [Nadpis]: Dem Erbern Anndress vom Pach, vnnserm guetten gunner. Opis v král. kraj. archivu v Amherce čís. 22 Böhmen. — Srj. Plachý, Paměti Plz. 98. 1) Míní se tím kostelík svt. Anny 1/2 hodiny na severozápad od Plané za Stříbrem. Srj. o tom Plachý, Paměti Plzenské 98.

Strana 563
1507. 563 1507. 23. března. (V Plzni). Plzeňští podávají zprávu Ludvíkovi z Eybu, místodržicímu bavor., že Andrle z Pachu zajal dva šlechtice a tři jejich měšťany, a ozna- muji spolu, co na obci žádá, aby mu vydali. Obec však odepřela a Andrle hrozí jim válkou a žádají proto za odpomoc. Dále dota- zují se, mohou-li jejich měštané bezpečiti se na průvod, když by hnali dobytek přes hranice. 671. Vnnser willig dinste zeuoran. Edler gestrennger lieber herr viczdomb. Ewer Gnaden ist villeicht vnnserswigen, wie Annderl vom Pach in newlich vergangen tagen zwen edelman gefanngen vnnd hinaus eins land gefuert vnnd daneben auch drey vnnser vnderthan mit glubnuss verpundten, vrsach halben wir Ewern Genaden hierinn seines schreiben Copey schikhen, darinn Ewer Genad seinn aufrichtig Spruch vnnd vrsach er zw vnns seczt erkennen werdet. Vnnd als das datum seines schreibens laut auff mitwoch nach Oculi [10. März], hat er sy zuhanndt am pffincztag [11. März] geffenklich angenomen vnnd vnns ist sein brieff erst am freytag [12. März] darnach vmb vesperzeit komen, darauff wir ime dann geantwurt haben, wir Ewer Genaden auch hirinnen Copey schikhen, also hat er dy Edellewt mit ime hinaus gefuert vnnd dy vnnsern mit glub verpundten, das wir ime dy zway Ross vnnd harnasch, dy er in seiner schrifft nent, auff Sontag Judica [21. März] gen Tursenrewt sullen schikhen vnnd so wir das thun, bedorffen sy sich nit stellen, thu wir des aber nit, so sullen sy sich stellen auff bemelten Sontag zu dem negsten kirchlein hinder Pernaw, zw Sandt Elsbeth genant, das sy dann thun haben wellen vnnd auff weg gewesen, haben wir sy wider gefanngen vnd nit stellen lassen nach ratt vnnser gutlichen herrn vnnd frunden, nachdem Er sein Er, die er vil- leicht klain hat, ny gegen vnns bewart vnd vormallen den vnnsern mit den Oksen, Ewer Genad wol wissen ist, ein merk- lichen schaden vnns getan1) vnnd seins mutwillen gen vnns nit aufhoren wil, nachdem er dy Edellewt hinaws ein die Pfalcz gefuert, auch dy vnsern mit glubnuss hinaws verpundten, Bitten wir Ewer Genad, als vnnsern gunstigen herrn, Ewer Genad welle darein sehen vnnd solichs vndterkomen, damit nit was ergers dar- aus erstee, wann er hat sich horen lassen, der ganczen Cron von wegen des hochgeboren graffen vnnd herrn von Blawen etc. vnnd 1) Srj. Plachý, Paměti Plzeňské str 98., který těmiž slovy to vypra- vuje a k tomu tamtéž pozn. 1, co se vzetí volů týká. 71*

Strana 564
564 1507. herrn Venczla Elbogners veindt ze werden, als er wol dorzw hat angehaben dy gutten lewt vnbewart geffangen vnnd auss dem lanndt gefurt, Solt er dan aussen darzw behawst vnnd gefurdert werden, mag Ewer Genad abnemen, was weyttrs daraus komen mocht, darumb wer gutt, solichs pey zeitten vnndterkomen, wan wir horen wol. was geschray derhalben ist vnd sein des willens, das wir nit gern sehen, das vnserm gnedigen herrn, dem pfalczgraffen etc, seiner furstlichen genaden lanndt vnnd lewten, aynicherlay vnratt solt erstenn, wann wir wol wissen vnnd an zweiuel sein, das seiner furstlichen genad, noch ewer genaden willen zw solhem hanndel nit ist. Wann, womit wir zuuoraus vnnserm bemelten gnedigen etc, auch Ewern Gnaden gedienen kundten vnnd seiner furstlichen gnaden vndterthan furdern vnnd guetten willen beweisen, sein wir alweg willig. Auch bitten wir Ewer Genad welle vnns wissen lassen, wie es Ewer Genad zwm heyltumb2) mit dem Glaith halten werde, dann es sein dy vnnsern ettlich im willen, mit oksen vnnd ander ir notturfft, ob gott wil, zw derselben zeyt sich hinaws ze fuegen Datum feria III post Judica, anno domini etc VII. Burgermeister vnnd Rate der Stat Newen Pilsen. [Nadpis]: Dem Edeln Gestrenngen Ritter herrn Ludwig von Eybe, der pfalcz in Beyern viezdomb, vnnserm gunstigen herrn. Pův. přípis s 4 díl. pečetí městskou, červ. vosku, přitištěnou. N. 22. Böhmen, v král. kraj. archivu v Amberce. Poznamenáno na rubu: Presentata freytags nach Judica anno etc septimo [26. března]. 1507. 27. března. 672. Místodržící bavorský odpovídá Plzeňským na dopis v příčině Andrla z Pachu, že týž není poddaným vévodovým, ale že všude po panství vévodově vydány byly rozkazy, aby nikdo nepřechovával aniž jakkoli podporoval ty, kdož by proti Čechám válčili, tento rozkaz že znovu obnoví. Dále co průvodu se týče, o ten že jest pro jich měšťany postaráno, jakmile se u úřadů o něj přihlásí. Mein fruntlich dinste zuuor. Ersamen vnd weysen guten frunde. Ewer schreyben mir getan mit anzaig, wie Endrl vom Pach zwen edlman gefangen, heraus ins lande gefurt vnd da- neben auch drey ewer vnnderthan mit glaubnus verpunden, 1) Heyltumb byl den, kdy se v Norimberce ukazovaly říš. insignie a svátost [16. dubna].

Strana 565
1507. 565 das ir ime die zwey ros vnd harnasch off Sontag Judica [21. März] gen Tursenreut sollen schicken, wie dann solchs ewr brief verrners anzaigt, hab ich sambt inligender schrift, wie bemelter Endrl auch vnd ir ime hinwider geschriben, inhalts vernomen, vnd ist mir was euch oder den ewrn zuwider bege- gent, gancz nit lieb, vnd wiewol bemelter Enderl, meins genedi- gisten herrn, pfalczgrauen vnd Curfursten etc., gancz nichts verwant, noch vnderworffen, auch durch benanten meinen genedigisten herrn etc., seiner genad verordent Rete, so ettlich zeit hie oben gewesen vnd durch mich hievor offen Mandat vnd schriften in alle ambt der Pfalcz hie oben ausgangen sind, also das man nymant, der offen vehde oder veyntschaft hab wider di Cron zu Behem, vnd es betroff gleich, wen es woll, haw- sen, hofen, eczen, trenken, durch oder vnderslaipf geben, oder verhengen soll, sonder wo di betreten mogen werden, denselben nacheylen, sy vnd di nam, ob sy di an der handt hetten anne- men, venklich halten vnd bis vff verrnern beschaid verwaren soll, yedoch vnd damit ir nit anderst dann allen guten nach- parlichen willen spuren vnd befinden, so will ich abermals in alle meins genedigsten herrn ampt hie oben vnd sonderlich vorm wald schreyben vnd beuelhen lassen, wo sich Enderl vom Pach understen, di Cron zu Behem, ir zugewandten, euch oder di ewern, befehden oder beschedigen wurd, das sich dann ein yeder pfleger oder ambtman mit seinen ambtverwandten dem ob angezeigten ausschreyben vnd beuelch gleich vnd gemess halten vnd darob sein sollen, das Enderlein in iren ambten weder geeczt, getrenkt, gehaust, gehoft, durch oder vnderslaipf geben werde, wollt ich euch, als den ich mit fruntlichen willen genaigt pin, im pesten nit verhalten. Des glaits halben, hab ich vormals beuelch in die ambt gethan, wo dann ir oder die ewern irer gewerb halben heraus ziehen wurden, di sollen von wegen meins genedigten herrn bis hirhere gen Amberg vnd dannen bis vf Sulczbach verglait werden. Datum Sambstags nach Anun- ctiacionis Marie anno etc. VII°. Viczdom. [Nadpis]: Burgermeister vnd Rate der Stat Newn Pilsen. Koncept v král. kraj. archivu v Amberce, N. 22 Böhmen.

Strana 566
566 1507. 1507. 17. dubna. (V Norimberce.) 673. Norimberští děkují Plzeňským, kteří jim z kořisti při dobytí Kří- nova učiněné poslali dva koně a vyslovují politování nad nepřátel- stvím Andrle z Pachu a slibují, kde by jemu a jeho pomocníkům ze své strany škoditi mohli, že se o to přičiní. Lieben freund. Ewr Weysshait schreiben yczo an vns gethan, mit zuschickung zweier pferd, so vnns Ewer Liebe mitsampt den eltisten ewr gemain nach gluckhafftiger eroberung des Sycz Gruenaw vnnd fanngknus ewrs veinds vnns zu schencken, zugenaigt, haben wir verners innhalts vernomen vnd solh ver- erung der zweier fast wolgeschickten pferd in besunder freuntli- cher danckpergkait vnnd wolgefallen von ewerm Burger Maister Hannsen empfangen, Sagen Ewr Lieb derhalb vnd ewrs genaig- ten willens, den wir noch höher achten, freuntlichen danck mit erpietung, womit wir das gein euch vnd den ewern sollen vnd mögen verdienen, wollen wir zu allen zeiten genaigt vnd willig sein vnuergessen ze halten, dabey ist vnns mit trewen laid die vehd, damit ir yczo von Ennderlein vom Pach angefochten werden, vnnd was euch vnd den ewern sunst beschwerlichs oder widerwertigs zustet, wollen demnach mit allem vleiss ge- dencken vnnd trachten, ob wir durch die vnnsern demselben Ennderlein vom Pach oder seinen helffern ir mutwillig vbung gein euch und vnns mochten prechen vnnd abstellen, des sollt vnns kein cost, muhe oder vleiss betawren, denn wir sein E. W. zu freuntlicher dinstparkait ganncz woll genaigt. Datum am Samstag nach dem Suntag quasimodogeniti, anno etc. septimo. [Nadpis]: Newenpilsen. Norimb. posíl. kn. 59 fol. 23 b. v kr. kraj. archivu v Norimberce. 1507. 25. května. V Budíně. 674. Král Vladislav daruje městu Plzni tvrz a ves Křínov, zboží Jana Bavůrka ze Švamberka. My Vladislav, z boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, jakož urozený Jan Bavuorek z Švamberka zúmyslně a svévolně zjevným nepřietelem, maje právo a řád před sebú a nás v tom jakožto krále a pána svého zanetbavše, měšťanóv našich Plzeň- ských jse jest učinil a je k škodám nenabytým s pomocníky svými připravil, pro kteruožto jeho takovú zprotivilú svúvolnost

Strana 567
1507. 567 nám netoliko hrdlo, ale i všeckeren statek svuoj, kterýž jest koli měl, propadl, pak my majiece lítost nad týmiž měšťany našimi Plzenskými pro škody, které jsú vzali, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách, dali jsme týmž měšťanóm našim Plzeňským svrchudotčeným všeckeren náš nápad a právo, a tiemto listem naším dáváme, kterýž jest týž Bavuorek k tvrzi a vsi Křínově,1) na kteréž jest s některými pomocníky svými dobyt a odtud vzat, s jich pří- slušenstviem, i k jinému ke všemu a všelijakému statku jeho, kterýž jest koli buď na zemi, neb na čemž kolivěk jiném nic nevymieňujíce, jměl, tak aby oni toho užívati, neb s tím jako s svým vlastniem učiniti, nic méně jako my sami mohli a moc jměli, bez naší, budúciech našich králuov českých i jiných všech lidí všelijaké překážky, porúčejiece větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie českého, nynějším i budú- ciem, věrným našim milým, abyšte, kdyžkoli od týchž měšťan našich požádáni byli, jim takový statek podle tohoto dání našeho ve dsky zemské vložiti a vepsati rozkázali, a v tom se tak, jakož vám píšem, zachováte bez zmatku a všelijaké odpor- nosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně v úterý den svatého Urbana papeže, léta božieho tisícieho pětistého sedmého, a krá- lovstvie našich uherského sedmnáctého a českého třitcátého šestého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici domini d. Al- berti de Colowrat in Liebsstein, supre- mi cancellarii regni Boemie etc. [Na rubu]: Registrajta. List. perg. v museu plzeňském 405, 200-64, s visutou znakovou pečetí na proužku. [Na rubu poznamenáno]: „Tento list ve dsky zemské vložen a vepsán jest z rozkázání najjasnějšího kniežete a pána p. Vladislava, uher. a česk. etc. krále JMsti. Posel na to od JMsti byl jest ke dskám Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie českého, z pánuov k tomu vyslaný. Stalo se léta božího MVC XIV. v pátek den svatého Prima [9. června].“ [Pod tím později poznamenáno]: „Léta božího MOVCXLII°, ve středu po roze- slání sv. apoštoluov [19. července] tento majestát zase ve dsky zemské vložen a vepsán jest podle svolení sněmovního.“ Na proužku při pečeti 1) Křínov, (něm. Gröna) jest ves jižně od Plané za Stříbrem, kdež měl Jan Bavor tvrz a nikoli v Křenově u Horšova Týna, jak omylem udáno u Palackého V. 2. str 117. II. vydání a jak též v P achého Pamě- tech 95 pozn. 3. jsem sám to dle toho určoval.

Strana 568
568 1507. pospod písmem 16. stol.: „List od krále Vladislava na Křínov.“ Starší sign. N. 55., novější N. 98. Opisy v Stehl. knize priv. měst. f. 114 a u Tannera. — Plachý, Paměti plz. 100. 1507. 10. června. (V Plzni.) 675. Plzenští vypisují p Petrovi z Rosenberka, jaké škody město jejich několikerým ohněm utrpělo. Službu svú vzkazujem VMti, vysoce urozený pane, pane nám laskavě přieznivý! VMti tajno nebuď, kterak se jest nám znamenitá a nenabytá škoda úkladem zlých lidí stala, takže tu sobotu po božím těle [5. června] času nešpornieho oheň kladený vyšel jest v předměstí škvrňském, tu jest ten den shořelo dvoruov znamenitých devět; a potom hned v pondělí [7. června] vyšel jest též oheň kladený v městě na několikero, v jednu hodinu času polednieho, kdež jsme tomu nikoli odolati nemohli pro- veliké horko a vietr přielišný, tak že jest města bez mála něko- lik domuov polovice vyhořelo a mnoho dobrých znamenitých domuov pod cihlami s dobrými sklepy na grunt vyhořely, k tomu brána škvrňská s věží, též na městských zdech, bráně i mnoho městských věží do gruntu vyhořely, k tomu množstvie domuov vobito. Též při tom času hned v tu hodinu vyšel jest oheň v témž předměstie, takže ostatek té strany polovice toho před- městie vyhořelo i ten dvuor s marštalemi, v kterémž jste VMt při sněmě koně jměli, až do zdi městské. Pane milý! znajíce VMt takovou znamenitú záhubu a ne- nabytú naši škodu, VMti prosíme, že nás VMt v takové příhodě litovati ráčíte. Také VMti prosíme, jakožto pána na nás vždy laskavého, majíce k VMti vždy zvláštní dověrnost a naději, že nás. VMt v takové věci neráčíte opustiti, a že nám XL nebo L pěších aspoň do čtyř neděl pro zachovánie zámku poslati ráčíte do dalšieho našeho opatřenie, neb se ještě dalších příhod zlých lidí, kterých se vystřieci nemuožeme obáváme. A dále VMti věděti račte, že úmysl náš jest, králi JMti, pánu našemu najmi- lostivějšímu, vyslati k JKMti, tuto příhodu oznámiti, při tom JMké za opatřenie prositi; neb jestliže od JMké pomoci jmieti nebudem, strach jest, že ta strana shořelá polovice se neosadí. Protož VMti prosíme, že VMt ráčíte také za nás k JMké pří- mluvu milostivú učiniti, aby ten zámek některak zase mohl osazen býti, a tu přímluvu k JMké že ráčíte při tomto poslu poslati, toho my VMti, jako pánu vždy na nás laskavému,

Strana 569
1507. 569 budúcně rádi zasluhovati chceme. Datum fer. V. in octava Corporis Christi anno domini etc. VII. Purkmistr a radda mèsta Nového Plzně. Item pane milý, když se tento list VMti psal, ve čtvrtek v ochtáb těla božieho, času nešpornieho opět vyšel jest oheň v městě, a tu XIII domuov z gruntu vyhořelo a jiné všecky vobili domy, že jednoho ve všem městě celého nenie. Při tom hned, jakž v městě se zapálilo, předměstie škvrňské na několik miest se zapálilo, takže všecko to předměstie, až do bašty nové z gruntu vyhořelo, a mnoho lidí se zasuli a shořeli v městě i v předměstie. [Nadpis]: Vysoce ur. p. p. Petrovi z Roznberka etc., pánu nám vždy laskavě přieznivému. Original v archivu Třeboňském čís. 3486. — Archiv čes. XI. 124 č. 1173. Srj. k tomu Plachý, Paměti 103. 1507. 16. června. (V Norimberce.) Norimberští upřímnou lítost vyslovují Plzeňským nad škodami, 676. které město požárem utrpělo. Plzeňští měli v podezření Anderle z Pachu, že byl příčinou požáru a Norimberští slibují, že budou jim všemožně proti němu a jeho soudruhům nápomocnými. Lieben freund. Ewr W. schreiben mit verkundung, was mercklichen schadnus derselben an gemainer irer Stat durch verreterey mit vnfursehner prunst eingelegts fewrs die vergan- gen wochen zugestannden sey, haben wir nit mit clainer be- trubnus vnnsers gemuts vernomen vnnd souil mer, wie Ewr Lieb auss dem vertreulichen willen, so ir zu vnns habt, her- widerumb zu aller freuntschafft vnd gunst genaigt, Souil zu grosserm mitleiden sind wir in eroffnung solchs ewrs grossen schadens gegen derselben Ewr Lieb bewegt, nachdem ein ver- trautter freund mit dem anndern in insteenden widerwertig- kaiten nit vnbillich bekumernus tragen soll, sind doch ewern halb zu dem almechtigen der tröstlichen hoffnung, der werde Ewr W. vmb empfangen schaden in anderm gnedige ergeczung thun vnnd vor weyterm nachtail bewaren, obweil aber solche prunst nach anzaigung eingelegter zettel ewer schrifft durch zuschub ewr veind vnnd widerwertigen Ennderlein vom Bachs vnd seiner anhenger beschehen, wie Ewr Lieb dess auss be- kantnuss eines, so ir zu ewr fanngknus pracht, bericht seit, ob 72

Strana 570
570 1507. wir dann durch kuntdschafft, die wir daruber wollen bestellen, oder ainich annder mittel, dieselben ewr widerwertigen erobern, oder abbruch thun vnnd Ewr W. sunst wider dieselben hilff lich erscheinen mochten, sol bey vnns alles vleyss nit mangel erscheinen. Dann etc. Datum mitwoch nach Viti, anno etc. septimo. [Nadpis]: Pilsenn. Norimb. posíl. kn. 59 fol. 140. v král. kraj. archivu v No- rimberce. 1507. 19. června. B. m. 677. Petr z Rosenberka Plzeňským vyslovuje svou lítost nad škodami ohněm spůsobenými a slibuje jim pomoc. Službu svú vzkazuji, múdří a opatrní páni, přietelé milí! List váš jest mi dodán ten pátek po sv. Vítě [18. června] k samé noci, kterýmž mi oznamujete škodu, kteráž se vám ohněm stala od zlých, nešlechetných lidí. Buoh zná, že mi jest toho srdečně líto a vám té škody nepřeji, kteráž se jest vám stala od zlých, nešlechetných lidí, a že mi nic méně líto nenie, jako by se mně samému stalo, toho mi konečně věřte. A dále, kdež mně prosíte, abych znaje takovú znamenitú záhubu a nenabytú škodu, vás v tom litoval a vám té zvláštnie dověrnosti a naděje, kterúž ke mně máte, XL nebo L pěších do čtyř neděl, pro zachovánie zámku do dalšieho vašeho opa- třenie, poslal: i přijměte sobě na muoj náklad L pěších a já vám hned nemeškaje peníze pošli, a netoliko za čtyři nedéle, ale i dále k potřebie vašie já je vám na svuoj náklad držeti chci; neb mi se zdá užitečněji, abyšte sami sobě po své vuoli vybrali, kteříž by se vám k potřebě vašie hodili, než-li bych vám odsud dáti jměl. Pak to k vám připúštiem, co se vám v tom užitečnějšieho zdá, to mi oznamte nemeškajíc, neb já vás penězi meškati nebudu, jak s nimi smluvíte; pak-li předce chcete, abych vám pěšie poslal, to já rád udělám, jen mi ne- meškejte oznámiti. A netoliko to, ale všecko mně možné pro vás učiním, jako pro své milé přátely a vás v tom neopustím. Což se pak přímluvy tkne k králi JMsti o vás, psal mi jest p. Henrich z Švamberka, bratr muoj milý, prve než mně psanie vaše došlo, oznámiv mi tu příhodu, kteráž se vám stala, a při tom mne prosil, jestliže jste mne za též nežádali, jako jeho, abych já proto přímluvčí list k JMti o vás psal a jemu

Strana 571
1507. 571 poslal, že jej on vám svým spolu pošle; i za to mám, že jej již máte. Pak teď ho vám přípis posílám, kterak JKMi o vás píši. I zdá-li se vám dobře, buď při vás; pak-li se vám zdá co viec přičiniti, to mi oznamte, to já pro vás rád učiním, jako pro své milé přátely. Datum sabbato post s. Viti, anno XVCVII Petr z Rozmberka. Koncept listu v archivu třeboňském č. 3456b. Archiv český XI. 125 č. 1175. 1507. 26. června. [V Plzni]. Plzeňští děkují p. Petrovi z Rosenberka za slíbenou pomoc a pří- 678. mluvu ke králi. Službu svú vzkazujem VMti, urozený pane, pane nám laskavě přieznivý! Psaní laskavé a přátelské, kteréž jste nám VMti učiniti ráčili, litujíce a věrně nepřejíce té škody, kteráž se nám jest úkladně od zlých a nešlechetných lidí stala; při tom VMt dotknúti ráčíte, že se VMti užitečněji zdá, abychme my pěších L, kteříž by se nám a k potřebě naší hodili, najali, a že je VMt na svuoj náklad držeti a penieze poslati a nás v tom opustiti neráčíte etc., tomu všemu jsme vyrozuměli. Kdež z takové přieznivé, přátelské a laskavé dobré vuole, kterúž VMt k nám jmieti a vskutku okázati ráčíte, toho vysoce od VMti jsúce vděčni, VMti, jakožto pánu na nás laskavému, velmi děkujem. Dajž milý pán buoh, abychme se VMti toho všiem dobrým odslúžiti mohli. A poněvadž se VMti tak zdá, nám se to také velmi dobře líbí. I věděti račte, že jsme již některé služebné zjednali a na týden po půl zl. rýn. bez stravy najali. To znajíce VMt, prosíme, že nás již v tom VMt opustiti neráčíte. Z přímluvy laskavé králi JMti, pánu našemu nejmilostivějšímu, kterúž jste VMt za nás učiniti a nám poslati ráčili, VMti z toho velmi děkujem a VMti toho budúcně rádi odslúžiti chceme. Dajž pán buoh VMti v dlúhém zdraví dobře a šťastně se jmieti, toho bychme VMti jako pánu nám laskavě přieznivému, věrně rádi přáli. Datum sabbato ipso die s. Johannis et Pauli martyrum, anno domini XVCVII°. Purkmistr a radda města Nového Plzně. [Nadpis]: Vysoce uroz. p. p. Petrovi z Roznberka etc. pánu nám laskavě přieznivému. Orig. v archivu v Třeboni č. 3486. c. — Archiv čes. XI. 126 č. 1176. 72*

Strana 572
572 1507. 679. 1507. 28. června. Závět Erharta soukeníka. Václav Panuoška, purkmistr, Václav Kropáč a Jan Ště- pánek, konšelee přísežní a měšťanee města Nového Plzně známo činieme —, že — Erhart súkeník, náš spoluměštěnín — t. s. p. r. — u. j. —: Napřed odkazuje všecky své koflíky, aby z nich udělán byl obrázek sv. Anny pozlacený na oltář sv. Jana a ten obrázek i křížek aby manželka jeho chovala v moci své až do smrti, a po smrti jejie aby pan Vilém s Benediktem Urleychem, strýcem mým, to spravovali k témuž oltáři sv. Jana. Item pivovár aby od poručníkuov prodán byl za XC k. a na tyto skutky milosr- dnee aby z toho dáno bylo: Na kur sv. Bartoloměje X k., do Čer- ného kláštera na varhany X k., bratřiem Bosákóm na potřeby X k., do Tachova dvěma dcerám Kykovým XX k. a ty ať jsú najprv vydány; k oltáři sv. Petra X k., aby za ně lázně topena byla, pokudž jich statčí; na ornát a na pendile k sv. Janu X k.; na městskú opravu X k.; k sv. Jakubu V k., aby za to mše svaté byly slúženy; panu Vilémovi V k. Pakli by ten pivovár dráže prodán byl, — aby ty penieze všecky obráceny byly na skutky milosrdnee. Item odkazuji Benediktovi Urleychovi, strýci svému, puol lauky, aby mu vyměřena byla od mé dědiny a do řeky k Kraupově dědině. A druhú polovici té lauky s dědinami dává — manželce své a po smrti manželky jeho aby — spadlo na Bene- dikta i s vinicí. ltem dva postavy hrubee aby kúpili a chudým — rozdávali. Item bude-li v tom panská vuole, odkazuje faráři — dědinu další k Dobřanóm vedle pruohonu s platem městským, kterýž na ní jest, aby on i budúcí farář z toho platili k městu, a za to aby — držel každý rok vigiljí s svými kněžiemi trium leccionum a na zajtřie mše svatá zádušní aby zpievána byla s zvoněniem vždy na ten den, na kterýž by umřel a jeho pamětný den byl, při tom aby prošeno bylo na kazatelnici za duši jeho a všecky jeho přejšie duše a k tomu každý kněz farský má collectu na den jeho pamětný pro defunctis vložiti. A pan Erhart má přidati faráři kuoň a X lib. žita a mají se ihned v tu dědinu uvázati kněz farář po sv. Bartoloměji naj- prv příštiem —, buď pan Erhart živ nebo nehuď. Item — odkazuje — Kateřině, své manželce, duom svuoj a k tomu dvuor i jiné dědiny a všecko hospodářstvie i — co sú jemu dlužni, i sukna, kteréž má, i penieze, aby na duši jeho pamatovala vedle slibu svého. Item lampa aby u sv. Jana hořela

Strana 573
1507. 573 a tu aby manželka jeho s Benediktem Urleichem z toho užitku berúce z luk i z dědin na tu lampu nakládali, a po smrti man- želky aby to Benedikt spravoval až do své smrti. K tomu aby každý rok do smrti své XXX mší svatých drželi a za to pánuov prosí, aby to kniehami městskými opatřiti ráčili. Item když by pán buoh manželky jeho smrti neuchoval, jestliže by Benedikt Urleich dvuor jmieti chtěl, aby zaň sto kop dal poručníkóm a z toho aby Kantorovým dětem vydáno bylo XL k. m., do Černého kláštera na varhany XXX k. a na opravu špitálskú XX k. a chudým v špitále na potřebu X k. ltem Hanzlovi služebníku svému dávniemu, odkazuje z toho statku X k. a kabát damaškový s nohavicemi, jestli, když by jeho buoh smrti neu- choval, aby manželce jeho pomáhal řemeslo spraviti i s Bene- diktem —. Item Bartlovi do Tachova čubu lisí světlým suknem pošitá [sic]. Item Jirsovi, strýci svému, sukni brunátnú, knězi Va- vřinci VII loket sukna černého, knězi Bernartovi též VII loket, knězi Bartošovi též VII lok., aby jeho na svých modlitbách v paměti měli; knězi faráři našemu též VII loket sukna černého; knězi faráři starému dva zl. rýn. Item co mu jest Hanzl barvieř dlužen Rech, i za jiné, a zase co on jemu dlužen, ať se to sečte a srazí, a ostatek ať dodá Káči a Anně mykačkám po kopě, anebo po sukni; Dorotě Benácké kropeného sukna s sukni; sedlářce též kropeného sukna s sukni, sestře sedlářčině též sukna s sukni. Item bude-li Jan Kantor řemeslo dělati, tehdy jemu odka- zuji rám Homolovský a k tomu přípravu, což k súkeni- čiemu řemeslu přísluší; pakli by řemesla nedělal, manželka jeho ať to obrátí, kam se jí zdáti bude. Item odkazuji Nedviedkovi hony dědiny v hlinné jámě, jako má své včely postaviti; Benediktovi, strýci svému, rám nový a kotel v ba- revně; Kobližkovi rám proti novému rámu. Item Bosákyniem dává kauf piva starého, chudým do špitála, kteříž by chudší byli, po střevících aby jim kúpili. Item postav sukna vlčatého aby na mne vložili a ten aby potom k Bosákóm dali, aby Basilius z toho sukni a kápí měl a jiní bratřie, komuž by gar- dian rozdal. Jestliže by — manželka jeho se vdala, aby z toho statku do špitála dala III° kop a páni konšelee aby to — spravo- vali, aby viece chudých státi mohlo. — Poručníky učinil jest manželku svú, p. Viléma súkeníka a Benedikta Urleicha. — Na svědomie — pečeti své — k listu — dali jsme přivěsiti, jenž jest dán léta tisícieho pětistého sedmého, feria II in vigilia sanctorum Petri et Pauli apostolorum.

Strana 574
574 1507. [Nadpis]: Kšaft Erharta Súkenníka. Kniha závětí N. 223 f. 56. [1507. před 2. červencem] B. m. 680. Petr z Rosenberka píše Plzenským, aby poslali někoho spolehlivého k němu, aby mohl býti přítomen, co ti paliči, které ve vězení má, vyznají, a po tom poslu že jim též vzkáže, co se nehodí psáti. Sděluje jim dále, že chytil dva, kteří mu Třeboň vypálili, a po- dobně, že se i Budějovickým děje. Archiv čes. XI. 126. č. 1177. Dopisy rodu Hradeckého a Ro- senberského. 1507. 2. července. [V Plzni.) 681. Plzenští oznamují p. Petrovi z Rosenberka, že se ničeho nemohli dozvěděti o původu ohně od vězňů, kteréž dali právně tázati. Službu svú vzkazujem VMti vysoce urozený pane, pane nám laskavě přieznivý! Psanie VMti, kteréž jste nám VMt nyní psáti ráčili, kterak by VMt na psanie naše mezi jiným psáti ráčili, za to žádajíce, bychme čemu srozumněli, odkud jest zpuosobena škoda, kteráž se nám stala, abychme to VMti ozná- mili, že tomu jsme vyrozuměli. VMt věděti račte, že jsme hned na psanie prvnie VMti druhého posla k VMti vyslali, za to majíce, že jest VMt dojíti v té chvíli měl, v tom VMti oznamujíce, že nic jistého ani co gruntovnieho dosieci nemuožeme, ačkoli jeden při tom ohni popaden jest byl, kterýžto hned právem tázán byl a kterýž vyznal, že jest příčina toho ohně, že jest kladl knoty; při tom hned, pokudž vyznal, na ta miesta byl veden, kdež pravil, že jest knoty i trubičky plechové s prachy klásti měl, a tak se všecka znamenie podle jeho vyznánie nalezla. Při tom vyzná- nie pravil jest na jednoho knapa, že by od toho najat byl, a ten knap že by od Andrli jmieti měl; kdež pak týž knap byl z města ušel. A my zvěděvše o něm, i poslali jsme hned poň na Čer- vené Hory, a když byl přiveden, tehdy první byl zase právem tázán, a při tom tázánie všeho jest odpieral, což jest prve pra- vil, a že by nebyl tiem pálením aneb ohně kladením vinen. A když jsú byli v hromadu svedeni, tehdy vždy první pravil a na tom stál, že o tom nic nevie, „než že sem to z strachu a z bolesti pravil“. Všakž nic méně přes to dali sme knapa také právem otázati a nemohli jsme nic na něm o vohni co

Strana 575
1507. 575 zvèdèti, než toliko, že jsú oba spolu při tom ohni brali a kradli, komuž co vzieti mohli; kteřížto oba dva za své již vzali. I protož pane milý, VMt jistě věděti račte, bychme co konečného a jistého zvěděti mohli, VMti bez meškánie nebylo by tajno. A VMti, jako pána vždy na nás laskavého, prosíme, co se těch, kteréž VMt v vazbě jmieti ráčíte, dotýče, jestli byste VMt znáti mohli, že toho neb jiného jaká příčina byli, že nám VMt to oznámiti ráčíte; pak-li byšte VMt psaniem neráčili, ale osobně bychme k VMti o to vyslati chtěli. Kdež tu celú a do- konalú k VMti vieru máme, že to VMt pro naše budúcie zaslú- ženie VMti učiniti ráčíte. Datum fer. VI. ipso die Visitationis glor. virginis Mariae anno etc. VII. Purkmistr a radda města Nového Plzně. Nadpis]: Vysoce uroz. p. p. Petrovi z Rozmberka etc., pánu nám laskavě přieznivému. A jakož jste nám VMt oznámiti ráčili, že jste tyto dni také dva lapili, kteříž VMti a poddaným VMti takovým úkladem také páliti měli, a prve že by nětco drahně vypálili, při tom VMt oznamujíce, že netoliko nám, ale i VMti i také Budějov- ským se též děje etc, kdež my VMti ani Budějovickým věrně toho nepřejem, žádajíce VMt, jestliže rozumieme, odkud se nám to děje, abychom VMti psaniem oznámili. Pane milý! jistě věděti račte, bychme co jistého a krun- tovného znáti mohli a zvěděli, od koho aneb z čieho návodu to se dèje, nikoli by VMti tajno nebylo; než nic konečného nevieme, ačkoli při tom ohni v krádeži jeden lapen jest a podle práva tázán, kterýž vyznal, že jest příčina toho, že jest oheň kladl, i na ta miesta byl veden, kdež pravil, že jest kladl a tak se našla znamenie; i na jiného pravil, že jeho na to navedl; a když jsme je třetie den spolu svedli, tehdy všecko to, což prve vyznal, zapřel, praviece, že jest z bolesti mluvil. Též na druhým jsme právem nic dobyti nemohli, než že jsú při tom ohni spolu krádež činili, komuž mohli. Protož VMti prosíme poněvadž takové VMt u vazbě máte, že se na nich ráčite dáti zeptati, zdali by byli jaká příčina této naší škody, aneb z čieho návodu bylo, a bylo-li by co toho, že nám VMt to tajně znáti ráčíte dáti, jakož bychme my též pro VMt i mnohem viece rádi učiniti chtěli. Datum ut in literis. Orig. v archivu třeboňském č. 3486. e. — Archiv čes. XI. 227 čís. 1178.

Strana 576
576 1507. 682. 1507. 7. července. Závěť Wolfa šenkéře. Linhart kramář, miesto purkmistra, a Václav Fencl kon- šelee přísežní a měštanee města Nového Plzně, známo činieme — že — Volf šenkéř, náš spoluobyvatel, — t. s. p. r. —u. j. —: Všecken statek svuoj — i dluhy všecky odkazuje manželce své a z toho — aby manželka jeho vydala Jiříkovi, bratranu svému, IIII zl. rýn., Anničce, schovanici své, V k. m. a s postel šatuov ložních pro- středních, do Černého kláštera na potřeby II k. a k sv. Ja- kubu v témž klášteře 1 k. Item komu jest co dlužen: Mertovi do Jemnice III k., Sigmundovi formanu XIX k. Item jemu dlužni: Adam pójčených Il k., a za to jemu od podružstvie dlužen od sv. Jiří; Provazníček, jako Matúšovu pojal, I k. — Poručníky učinil jest — manželku svú — a ku pomoci připro- sil Linharta Peštrnaka a Bartu Pšeničkovic — a každému za práci aby kopa dána byla. Tomu na svědomie etc., jenž jest dán léta 1507. feria IV. post sc. Procopii. [Nadpis]: Kšaft Wolfa šenkéře. Kniha závětí N. 223 f. 57b. 1507. 29. července. (V Norimberce.) 683. Norimberští s upřímnou lítostí přijali zprávu Plzeňských o novém požáru města a k žádosti jejich, aby jim půjčkou vypomohli, na- bízejí 300 zl., je-li jim to vhod, na ten spůsob, kdyby v 10 ná- sledovních letech peněz těch potřebovali, aby Plzenští jim je zase na žádost jejich splatili. Lieben freund. Ewr W. schreiben jungst ann vnns gethan, darinnen ir neben anndern abermalen angezaigt, den verderbli- chen schaden, so ewch vnd den ewern mit eingelegtem fewr verreterlich ist beschehen vnnd vnns derhalb gepeten, das wir in solchen grossen notturfft euch mit ainer hilff nach vnnsern guten willen nicht sollten verlassen etc., haben wir verners innhalts vernomen vnnd ist vnns in warhait solcher ewr vnd der ewern zugefugter schad vnnd was sunst Ewer Lieb beschwer- lichs vnnd widerwertigs möcht zusteen, mit gannczen trewen leid, wie wir euch dann in nechsten vnnserm schreiben auch haben entdeckt, vnd sind demnach auss sonnder freuntschafft, darinnen ewer vnd vnnsere vorfaren, auch wir zu baidentailen mit einannder lannge zeyt sind herkommen, bewegt, ewerm begern in dem willen zu erzaigen, nemlich wollen wir euch

Strana 577
1507. 577 mit einem anlehen bis in 300 guldin reinisch ze statten komen, dergestalt, das ir vnns dagegen ain zimlich verschreibung geben, Ob wir in X jaren den nechsten solh gelihen gelt an euch eruordern wurden, das ir vnns die alsdann widerumb zu ent- richten verpflicht sein sollen. Wo euch nw solhs dermassen zu gefallen ist, mogt ir mit ainer solhen verschreybung zu vnns sennden, oder ymand in vnnser Stat beuelh thun, solh gelt von vnns zu emphahen, dem wollen wir das lassen vberantwurten. Euch furter damit zu gewarten, das wollten wir E. W., der wir zu freuntschafft vnd guttem willen allzeyt genaigt sein, auff derselben schreyben gutter maynung nicht verhalten. Datum quinta post Jacobi, anno etc. VII. [Nadpis[: Newen pilssen. Norimb. posíl. kn. 59 fol. 221b. v král. kraj. archivu v No- rimberce. 1507. 17. srpna. Na Krumlově. Petr z Rosenberka dává výstrahu Pražanům, že Kopidlanský má 684. 200 koní a 100 pěších pohotově a chce jim škodu učiniti, až po- jedou do Plzně na jarmark sv. Bartoloměje. Ex Krumlov f. III. post Assumptionem b. Mariae, a. etc. VII. Archiv čes. VI. 350. č. 71. 1 507. 26. srpna. [V Plzni.] Plzeňští podávají Petrovi z Rosenberka k jeho žádosti zprávu 685. o Johanesu písaři a o Svátkovi, že jsou na Točníce, ale jiného více že se dověděti nemohli. Spolu prosí jej, kdyby co o jejich záhubě ohněm je stihlé věděl, aby jim to oznámil. Datum fer. V. post s. Bartholomaei a. d. 1507. Archiv čes. XI. 130 č. 1182. Dopisy rodu Hradeckého a Ro- senberského. 1507. 12. září. Na Budíně. Král Vladislav dovoluje městu Plzni, aby mohli raziti do desíti 686. let minci na totéž zrno jako v Hoře Kutné. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, etc. král, margkrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický margkrabě etc. Oznamujem tiemto listem, že my vzhledše na mnohé a veliké škody, kteréž jsú na domech a 73

Strana 578
578 1507. statcích svých opatrní purgmistr, konšelé i všecka vobec města našeho Nového Plzně, věrní naši milí, od zlých a výtržných lidí, lúpeží, páleniem i jinak vzali, lítost nad nimi majiece pro jich poddanost a věrnost, kterúž jsú se nám a předkóm našim, králóm českým, vždycky zachovali a líbiti hleděli, chtiece jim za to z štědroty naší nějakú milost a pomoc učiniti tak, aby se oni zase opravovati a z těch škod něco povstati mohli a potom aby se v budúciech časiech nám a dědicóm našim tím lépe, věrněji a poddaněji zachovali, čím milost naši k sobě náchylnější poznají, tuto jsme nadepsaným měšťanóm milost učiniti ráčili a tiemto listem činíme, aby oni od datum listu tohoto do desíti let pořád zběhlých na též zrno, jak se v minci naší v Hory mince dělá, v městě jich Novém Plzni mincovati a minci bíti a dělati mohli, však na ten zpuosob, na zrno a přísadu, kteráž se v minci naší Hor Kuten zachovává, na to zrno ať by dělati mohli beze všeho umenšení a jináč nic, a k tomu má jim minemajstr náš, nynější i budúcí, dáti frzuchara, kterýž nám přísahu učiniti má, aťby se v tom mincování na zrnu i na minci, váze i rázu bez umenšení zachoval sprave- dlivě, věrně a právě tak, jakž se v minci naší drží a zacho- vává, jakž jemu od minemajstra našeho vydáno a oznámeno bude. A také skrze toho minemajstra našeho rázy vydány býti jim mají a těmi rázy vyrážeti mají a jinými nic, a to bez naší a budúciech našich králuov českých i jiných všech lidí všeli- jaké překážky, však toto znamenitě vyměňujem, aby toto dání a milost naše nic déle netrvala než do desíti let pořád zběhlých, a jakž ta léta vejdú, tehdy hned mají již psaní měšťané toho mincování přestati a tee mince viece nebiti beze vší odporno- sti. Přikazujíce minemajstru královstvie českého, nynějšiemu i budúcím, věrným našim milým, abyšte nahoře psané měštany naše Nového Plzně při tomto obdarovánie a milosti naší jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, v tom jim žádných překážek nečiníce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budúciech našich králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši krá- lovskú rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Dán na Budíně v neděli po narození matky božie, léta božieho tisícieho pěti- stého sedmého a královstvie našich uherského sedmnáctého a českého třidcátého šestého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici d. d. Alberti de Colovrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie. [Na rubu]: Rſegistrajta.

Strana 579
1507. 579 List. perg. v museu plzeňském 435/235 † 73, s visutou znako- vou pečeti na proužku. Na proužku vespod písmem 16. stol. „Na dě- lání mince.“ Starší sign. N. 59., novější N. 34. Opis u Tannera. — Hruška, Pamět. kniha str. 69. Srj. též Plachý, Paměti Plzeňské 105. Nikde v zachovaných knihách městských není zmínky o tom, zda-li též skutečně v Plzni kdy toho roku a v následujících letech se min- covalo. Nejspolehlivější doklad pro to by byly rejstříky příjmův a vydáni purkmistrovských, ale ty bohužel scházejí v Plzni vesměs. Podobně není dodnes známa žádná mince, jejíž značka by ukazovala na Plzeň, i lze proto pochybovati, že se mincovalo tehdáž v městě. 1507. 20. září. Závěť vdovy Voršily. Pavel Zietko, miesto purkmistra, Jan Bielek a Petr Tomec, měšťané města Nového Plzně známo činieme —, že — vdova Voršila, Benešové formanové sestra, naše spoluobývající, t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé Benešové, sestře své, odka- zuje X kop, k tomu prach a peří, kteréž má, s Telecí- hubovú a z toho aby ji k hrobu připravila. Co jsú za husy dlužny, to aby z husy platily a ostatek Benešové odkazuje. Item Kvietkovi, synu svému, a Kateřině, dceři své, odkazuje IX k. na potřeby, aby jim Benešová vydávala po kopě anebo po dvú —. Item více odkazuje Kateřině — duchnu peřinu, dva pol- štáře, jednu podušku a černý klok. Item za prostici soli dlužna jest pánom, to aby sestra jejie Benešová zaplatila. — Poručnici učinila Benešovú formanovú — připrosiv Petra Tomce a Jana Bielka, aby jí radni byli. Actum feria II. ante Mathei apostoli et evangeliste anno etc. VII°. [Nadpis]: Kšaft Oršily Benešové formanové vdovy. 687. Z knihy závětí 223 f. 58. 1507. 4. října. Závět Donata Kislinka, kováře. Pavel Zietka, miesto purkmistra a Krištof kramář z star- 688. ších obecních, přísežní měšťanee v Novém Plzni, známo činieme —, že — Donát Kislink, kovář, náš spolusúsed —, t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé jest — odkázal duom svuoj i všecken statek svuoj — dětem svým na rovný diel; pakli by buoh dietek neuchoval, tehdy to všecko odkazuje Oldřichovi pláteníku, švagru svému, z toho aby dluhy všecky zaplaceny byly. — Item hotových peněz jest XIII zl. rýn. a VII k. m. a některý groš, dva prsténky střie- 73*

Strana 580
580 1507. brná. Item bratří jeho dlužni jemu VIII k. m., ty jim odpúští. Item Kašparovi Fránovi dlužen jest 1 k. Item sestře ženy jeho dává všecky šaty ložnie a jeden zlatý rýnský. Item do Černého kláštera zlatý jeden rýnský, Bosákóm na potřeby jeden zl. rýn. — Poručníka učinil — Oldřicha pláteníka, švagra svého. — Tomu na svědomie své pečeti — dali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán léta etc. VII, fer. II. in die sc. Francisci. [Nadpis]: Kšaft Donata Kislinka kováře. Kniha závěti 223 f. 58. 1507. 15. října. 689. Jiřík a Václav Kořenští, z Terešova a na Vlhlavech, postupují ves Koterov p. Fridrichovi, purkrabí z Donína a na Valečově. My Jiřík a Václav Kořenští, bratřie z Terešova a na Vl- hlavech, vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej uzříe nebo čtúce uslyšie, že ten zápis na pargameně, jímžto najjas- nejšie knieže a pán pan Jiří, slavné paměti král český a mar- krabie moravský etc. JMst, zapsal jest ves Kotherov, kanovníkuov kostela svatého Apollinaříše, ve čtyřech stech kopách grošuov peněz dobrých, střiebrných, urozenému a statečnému rytíři Mathúšovi ze Všechovic tak a s takovými přimienkami, jakož týž zápis pod JMsti pečetí visutú to vše plněji a šíře v sobě zavierál), kterýžto list a majestát téhož krále Jiřieho, paměti slavné, týž Mathúš ze Všechovic dal jest dobrovolně na svrchu- psanú ves Kotherov s dobrú volí svú a s celým i plným právem svým urozenému vladyce Petrovi Kořenskému z Terešova, otci našemu a nám svrchupsaným Jiříkovi a Václavovi, synóm jeho, jakožto dědicóm vlastním, my pak svrchupsaní bratřie ten zápis krále Jiřieho i tu dobrú vuoli, témuž otci našemu i nám svědčící, dali jsme dobrovolně a mocí tohoto listu dáváme, urozenému pánu panu Fridrichovi, purkrabí z Donína a na Valečově, i jeho dědicuom a budúcím, moc i plnee právo naše jim dávajíce, to nač zápis výše dotčený i s naší dobrú volí svědčí, jmieti a dr- žeti a toho požívati i s tiem a s týmž zápisem i s dobrú volí naší, když a což se jemu a jeho dědicóm líbí nebo líbiti bude, jakožto s jich vlastním učiniti bez všelikého našeho i jiných všech lidí odporu a překážky. A ktož koli tento list dobré vuole měl by s dobrú volí nadepsaného pána pana Fridricha Donín- 1) Viz čís. 131. z r. 1466. 27, ledna a čís. 202. z r. 1171. 27. prosince.

Strana 581
1507. 581 ského, nebo jeho dèdicuov a nebo mieti bude, tomu i tèm všecko právo těchto dobrých volí i s majestátem svrchudotče- ným přislušeti má, jakožto nám, nebo dědicom našim. Na potvr- zenie toho všeho, což se svrchu píše, pečeti naše vlastnie dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně, připrosivše pro lepšie a jistčie svědomie urozeného pána pana Lacslava z Šternberka a na Bechyni, najvyšieho komorníka královstvie českého, a uro- zených vladyk Bohuše Kotunského z Utěšic, Mikuláše z Kola a Jana Zerzavého a na Dobronicích, že jsú své pečeti vedle nás dali přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán léta ot narozenie syna božieho tisícieho pětistého sedmého, ten pátek před sva- tým Havlem. Orig. perg. v museu plzeňském 285/150+42, z šesti pečeti zůstala zachovalá pouze pečet p. Mikuláše z Kola. Ve štítě dole oblém spa- třují se podávky vzhůru obrácené. Minusk. opis: S. miculass z kola. Na rubu novější poznamenání: „Dar Koterov.“ Sign. nov. N. 1401/2. 1507. 3. listopadu. Závěť Henzla koželuha. Václav Fencl, purkmistr a Linhart kramář, konšelé pří- sežní a měšťanee města Nového Plzně, známo činieme —, že — Henzl koželuh, náš spolusúsed —, t. s. p. r. — u. j. — Najprvé odkazuje Václavovi koželuhovi, kterýž má přítelkyni jeho Annu, puol dvoru a puol zahrady a konev dvúpinetní a dvě polupintě. Druhú polovici dvoru a polovice zahrady odkazuje man- želce své a k tomu lúku, ložní šaty všecky — i to, což v komoře jest, v kteréž léhá, a všecko hospodářstvie — v domu. A z tee komory aby nebyla vytištěna, doniž by stavu svého neproměnila, neb doniž by jeden druhého nezplatil. K tomu manželce své dává III krávy, kteréž jsú na Uterém a z toho všeho aby ševcóm do cechu zaplatila XXX. k. m. — Poručníka učinil Jiříka Brúše- ného — Na potvrzení — své pečeti dali sme k tomuto listu přivěsiti, jenž dán anno 1507, feria II post Omnium Sanctorum. [Nadpis]: Kšaft Henzle koželuha. 690. Kniha závětí N. 223 f. 58 b. 1507. 5. listopadu. Závěť Vavřince Komínka. Vilém súkeník, purkmistr, Jan Štěpánek a Linhart kramář, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, znamo činieme, 691.

Strana 582
582 1507. — že — Vavřínek Komínek, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé činí poručníka pana Václava Chrta, otce svého, a jemu všecken statek — porúčí, a manželku i dietky své. Jestliže by buoh všemohúcí neuchoval dietek jeho, aby ten statek zuostal při paní Anně manželce jeho —. Item dluzi, komu jest co zuostal dlužen: Václavovi brannému u Litické brány V kop a za ten základ má dva koflíky střiebrná; panu Chrtovi XLVII 1/2 kopy. Item co jsú jemu dlužni: Václav Panuoška VI kop; za dvuor k špitálu kúpený XXX kop a ty penieze p. Václav Chrt dobře vie, kam je obrátiti má. Tomu všemu ku pevnosti — své jsme pečeti přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán — tisícieho pětistého sedmého, v pátek před sv. Linhartem. [Nadpis]: Kšaft Vavřince Komínka. Kniha závětí N. 223 f. 59. 1507. 21. listopadu. V Budíně. 692. Král Vladislav daruje obci m. Plzně na 5 let komorní plat od svt. Apolináře, aby ho užili na opravu kostela svt. Bartoloměje, který nedávným požárem byl poškozen. My Vladislav, z boží milosti uherský a český etc. král, etc. Oznamujem listem tímto všem, že my vzhlednauc na tu škodu a záhubu, kterú jsau v nedávno minulém času obyvatelé No- vého Plzně skrze oheň i na městě i na kostele jich sv. Barto- loměje vzali, a chtíce jim pro jich víru, kterú jsau k nám všecky časy jako ku pánu svému stále zachovali, nějakau vždy pomoc učiniti, aby kostel ten zase opraven byl, tu jsme jmeno- vaným obyvatelům města Nového Plzně milost učiniti ráčili, aby ten plat, který od sv. Apollinaříše Nového města Pražského do komory naší se platí, do pěti let pořád zběhlých, jim byl vy- dán a na stavení téhož kostela obrácen, protož přikazujem podkomořímu našemu, nynějšímu i budaucímu, aby jmenovaný plat jim beze vší odpornosti vydal a spravil, tak jakož se svrchu píše, do pěti let a dále nic. Tomu na svědomí pečeť naši krá- lovskau k listu tomuto přitisknauti jsme rozkázali. Dán na Budíně v tu neděli po sv. Alžbětě, léta božího 1507, a krá- lovství našeho uherského 18. a českého 37. Ex commissione propria regiae majestatis. Z allegat ke kronice Tannerově v museu plzeň. č. 113. f. 83. (Oddělení Stehlíkovské.) Hruška, Pam. kniha str. 70.

Strana 583
1507. 583 1507. 4. prosince. Petr Ebrzvín z Hradiště vkládá obci plzeňské ves Koterov do desk 693. zem. se svolením královým Petr Ebrzvín z Hradiště přiznal se před úředníky pražskými, že dědictvie své zápisné Koterov, ves celú, dvory kmetcí s platy, kterúž kaupil od Fridricha z Donína tak, jakož majestát a dobré vuole a na tauž ves a na majestát plněji svědčí, i se všemi dobrými volemi tak a v témž právě, jakož též dobré vuole v sobě plněji svědčí, i s tím právem, kteréž témuž Fridrichovi od Jiříka a Václava, bratří Kořenských z Terešova, dskami pa- mátnými K 29 plněji a dále témuž Petrovi od téhož Fridricha i s tou zprávou dal jest a tiemto zápisem dává po své smrti a prve nic, purkmistru a konšeluom i vší obci města Nového Plzně, — v témž právě, jakož sám má, k jmění, držení, k zpra- vování tak a potud, jakož téhož Petra dobrá vuole šieře uka- zuje, — purkmistru a konšeluom, a učinění jako z svého vlast- ního v témž právě, žádného práva sobě tu k nadepsaným dě- dinám zápisným dále nepozuostavuje. K kterémužto ve dcky kladení Vladislav, z buoží milosti uherský, český etc. král, ráčil dáti své povolení. Relator na to ke dekám byl jest Albrecht z Kolovrat a na Libštejně, najvyšší kancléř královstvie českého, z pánuov jsa k tomu od JMké zvláště vyslaný. Stalo se léta buožího MDVII. v pondělí před sv. Ondřejem apoštolem buo- žiem. [Nadpis]. V prvních Václava z Chvojence MII. Tento vejpis dán jest z desk zemských s povolením uro- zeného p. p. Jiříka Bezdružického z Kolovrat etc., nejvyššího sudieho královstvie českého, pod pečetmi Mikuláše z Brukšteina. místokanovníka a Václava z Chvojence, místopísaře téhož krá- lovstvie českého. Léta buožího MDXV. v sobotu po sv. Ondřeji apoštolu buožím. Václav z Chvojence, místopísař královstvie českého. Tento vejpis zase podle nového o dskách nařízení a vy- zdvižení ve dsky zemské vložen a vepsán jest léta MDXLIII., v pondělí po sv. Matěji apoštolu buožím. Z registru causarum N. 39 p 213. DZ. 2 B. 28. Viz k tomu zápis téhož Petra z r. 1509. 22. června.

Strana 584
584 1507. 1507. 9. prosince. Závěť mládence Jana Zářeckého. Ondřej Rejsek, purkmistr, Jan Štěpánek a Jan Kantor, konšelee přísežní a měštanee města Nového Plzně, známo činieme, že — poctivý mládenec Jan, nebožce Zdenka Zá- řeckého syn, náš spoluměštěnín, — t. s. p. r. u. —: Odkazuje všecken diel svuoj, kterýž jemu náleží, Petrovi, bratru svému — pakli by pán buoh Petra, bratra jeho, smrti neuchoval, nežli by k letóm — přišel, ten diel aby připadl na pana Oldřicha Šatavu a z toho aby p. Oldřich Šatava vydal sestrám jeho, Kateřině a Anně, sto k. gr. č., a jestliže by pán buoh které smrti neuchoval, aby diel s umrlého spadl na druhé živé. K tomu aby k sv. Bartoloměji dáno bylo z jeho dielu XX k. a cožkoli dluhuov jest, aby se z toho zaplatily. Co se pana Petra Frány dotýče o dluh, což by byl povinnovat, za to prosí, aby v tom Petr Frána — právě bratru jeho Petrovi učinil — Poručníky učinil jest Petra Fránu a Václava Kropáče. — Toho na svědomie etc. Dán léta MDVII", feria V post Concepcionis Marie. 694. [Nadpis]: Kšaft Jana Zdenka Zářeckého. Kniha závětí N. 223 f. 62. 1507. 13. prosince. Závět vdovy Anny Cunprlové Vilém súkeník, miesto purkmistra, Petr Frána a Pavel Zietka, konšelee přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo činieme —, že — vdova Anna Cunprlová, spolu- mě- štka naše, — t. s. p r. — u. j. —: Odkazuje duom svuoj i všecken jiný statek — nábožné panně Markétě, dceři své, a ona aby z toho statku napřed dluhy jejie splatila a komuž by co odká- zala, aby to vydala. Item na obraz sv. Franciška k Bosákóm aby V k. dala a na obraz sv. Anny X k. též k Bosákóm. Duoře aby vydala XX k. a peřinu, podušku a dvě prostěradle. Apoloně Černé, bude-li živa, aby dala V k. a pláštiek súkenný dlúhý, Bartlovi Peckovi z Černic kotel a hrnec mosazný. Item kto jsú jí povinnovati: Hanzl, Benátského zeť, XIIII k., Jiřík z Línuov XII k. IIII gr., Ovsíková V1/2 k., Bartoš Ridiger z Lobez XI k. minus VI gr., Novák z Černic V k. minus VI gr. pójčených a meč za kopu, druhý z Černic, jako má Vávrovú, za krávu II1/2 k. a puojčených II1/2 k., Andresová barviéřka VII k. má dáti 695.

Strana 585
1508. 585 o vánocích. Item komu co jest sama povinnovata: Raušarovi XX k., Hyncovskému okolo XLti gr., jednu kopu minus III gr. za šafrán. Item lúka aby prodána nebyla, než aby z ní plat do Černého kláštera šel ročně L gr. Item prosila, aby Škořepkovi řezníku popřáli bytu v jejiem domu, aby tu hospodařil, doniž by se duom neprodal. — Poručníky učinila Jana Kantora a Václava zlatníka. — Tomu na svědomie etc. Datum feria II. in die sc. Lucie anno etc. VII°. [Nadpis]: Kšaft Anny Cunprlové. Kniha závětí N. 223 f. 59b. 1508. 9. února. Smlouva mezi obcí a Janem mlynářem o šlejfernu. 696. Stala se jest smlúva dobrovolná mezi panem purkmistrem a pány s jednee a Janem mlynářem strany druhé o šlajfernu platnéřskú, kterúžto páni na gruntu Janova mlynáře na svuoj náklad jsú postavili, a to taková, že páni za ten za všecken náklad, kterýž jsú na tu šlejfernu naložili, mají od platnéře 20 kop míšenských vybrati na roky vdolepsané, najprv má po- čieti platiti berníkóm na sv. Jiřie příštieho 2 k. míš. a na sv. Havel potom budúcie tolikéž 2 k. míš. A tak vždy na ty časy jmenované po 2 k. míš. až do vyplněnie summy svrchupsané, a po vyjitie tee summy má ten grunt i s tú šlejfernú panu Janovi mlynáři a jeho dědicóm zase svobodný zuostati. A při tom vymienili, dokudž by páni svrchupsané summy zúplna ne- vybrali, jestli žeby jaké náklady aneb opravy na tu šlejfernu přišly, tehdy páni mají na svuoj náklad na to naložiti, také když by kolivěk voda malá byla, ješto by mlýnu jeho ke škodě a ujmě byla, tehdy platnéř tee chvíle nemá šlejfovati ale sho- venie jmieti, až by voda větší byla. Actum feria IV. post s. Dorothee Virginis, annorum Domini MDVIII°. [Nadpis]: Smlúva mezi pány a Janem mlynářem o šlej- fernu. Z lib. empt. et vend. N. 212 f. 105. 1508. 3. března. Závěť Kubíka ševce My Linhart kramář, miesto purkmistra — a Václav Pa- nuoška, konšel tehdáž a oba přísežní měšťané, známo činíme , že — Kubík švec, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j. —: 74 — 697.

Strana 586
586 1508. Najprvé — odkazuje všeho statku svého, duom i — jiný statek a nábytek pravú polovici manželce své a druhú polovici dětem svým na rovný dil. A jestli že by pán buoh kterého dietěte smrti neuchoval dřieve let dospělých —, tehdy s umrlého díl jeho aby připadl na živé; pakli by pán buoh obou dvou dětí smrti neuchoval —, tehdy ta polovice jich aby zase připadla na jeho manželku. A z toho statku aby dluzi napřed zaplaceni byli a na duši jeho aby pomněla —. Poručníky učinil jest — Ondřeje Kejslíka a Ondráška Žida, ševce —. Toho všeho na svědomie — své sme pečeti — přivěsiti dali. Datum anno 1508, feria VI. ante Translacionis s. Wenzeslai. Z knihy závětí 223 f. 60b. 1508. 10. března. 698. M. Mašek Týnský zavazuje se sirotkům p Jiříka Dobrohosta z Ronšperka zaplatiti 82 k 3 gr. míš. a postavuje v dluhu tom dvadcet rukojmí vesměs měštany plzeňské. Jakož jest byla ruoznice mezi ur. p. p. Jiříkem Dobroho- stem z Romšperka a na Tejně JMtí a M. Maškem, spolusúsedem naším — o statek sirotkuov téhož pána JMti, kterýžto statek mistr Mašek za sebú má, protož o ten statek M. Mašek s těmi sirotky smlúvu s povolením téhož pána — učinil takovúto, že těm sirotkóm JMti vydati má LXXXIII kop a III. grš. míš., na roky. — Najprvé X k. míš. na sv. Jiřie — a od toho v rok — XV k. m., a tak na každý sv. Jiřie po XV k. m. až do vyplně- nie sumy nadepsané a najposlednější rok přijde — dáti XIII k. m. a III grš. A za tu sumu mistr pánu JMti a sirotkóm k ruce rukojmie postavuje — zejména Viléma Súkeníka, Václava Kro- páče, Václava Fencle, Jana Štěpánka, Linharta Kramáře, Petra Fránu, Ondřeje Rejska, Mikuláše Principala, Benedikta Urlejcha, Jana Dunaje, Krištofa Kramáře, Václava Palečka, Duchka Sú- keníka, Matesa Raušara, Petra krajčieře, Kozu mlynáře, Erharta cihláře, Erharta Malého, Vavřince apatekáře a Ozwalda, měst- ského písaře, avšak na takový spuosob, jest-li že by — M. Mašek tomu dosti neučinil, tehdy rukojmie — každý za svuoj diel, což na koho přijde, slibují a dáti svuoj díl mají. Kterážto smlúva jest kniehami městskými zapsána — pp. Jiříkovi Dobro- hostovi z Romšperka JMti a sirotkóm k ruce, jenž se jest stalo léta od narozenie syna božieho MVC' VIII° f. Vl. ante domini- cam Invocauit.

Strana 587
1508. 587 [Nadpis]: Smlúva zapsaná při tom rukojmie za mistra týn- ského za LXXXIII k. p. Jiříkovi Dobrohostovi a jeho sirotkóm. Lib. empt. 212 f. 105 b. 1508. 23. března. Mocní rozhodčí ve sporu obce m. Plzně s p. Alex. z Ronšperka o statek p. Jana Bavůrka rozhodli tak, že Křínov má zůstati Plzeňským, kterým jej král dal jakožto statek na komoru spadlý. 699. L. MVCVIII ve čtvrtek před hodem P. Marie zvěstovánie, stala se jest vejpovèď skrze ur. p. p. Albrechta z Kolovrat na Libštejně, najvyš. kancléře královstvie čes. a p. Jetřicha z Gut- štejna mezi ur. pp. Alexim z Ronšperka s jednee a purkmistrem a konšely i vší obci města Nového Plzně s strany druhé, jakož jsú teež strany mocně přestaly na svrchupsaných páních o sta- tek všecken nebožtíka Bavuorka v Chřínově, o tvrz, dvuor poplužní, ves, dvory kmetcí s platem. Tu nadepsaní paani vzavše naučení od pánuov JMstí a vladyk na plném soudu zemském, takto mezi nimi vypovídají: Poněvadž jsú oni měš ané Plzenští nepřietele svého odpo- vědného na tom statku [jali] a jeho dobyli, že ten statek podle zřiezenie zemského, na kterýž se oni měšťanee Plzenští táhli, jeho Bavuorkuov, na krále JMst spadl a král JMst ten statek jim Plzenským měšťanóm i vší obci jest, jakožto těm, kterým se škoda stala od téhož Bavuorka, podle zřiezenie zemského dáti jest ráčil. A pan Alexí toho neprovedl, by ti lidé člověčen- stvie jemu slibovali, než oni Plzeňští pokázali svědomie těch lidí, že jsú jemu nic neslibovali, než poručeni byli, tak jakž teež svědomie šíře ukazuje, ani také spravedlnosti k tomu statku jest ukázal, a protož podle dání krále JMsti je purkmistra, konšely i všecku obec, k čemuž týž Bavuorek spravedlnost jměl na tom Křínově, pro provinění jeho Bavuorka zuostavují. A jakož jest p. Alexí prokazoval spravedlnost k svrchkuom, i také pravil se tam něco svého jmieti, a protož, chce-li on Alexí o ty svrchky, kteréž jest tam měl, k tomu právem hleděti, právo se jemu nezavierá. [Nadpis]: Vejpověď mezi uroz. p. p Alexím z Ronšperka z jedné a purkmistrem a konšely, i vší obcí m. Nového Plzně strany druhé o Křínov. A to jest také zapsáno v pamětních deskách. Z registru causarum 39. str. 74. — Plachý, Paměti plz. 99. 74*

Strana 588
588 1508. 1508. 15. května. Závět Jakše. Jan Štěpánek, purkmistr, Jiřík zlatník a Václav Panuoška, konšelee přísežní a měšťané města Nového Plzně, — známo činieme —, že — Jakeš, spoluměštěnín náš —, t. s. p. r. — manželce u. j. —: Najprvé všecko, což má — odkazuje své a synu svému na rovný diel. a jestliže by pán buoh syna jeho smrti neuchoval, nežli by svých let — došel, tehdy polo- vice dielu jeho aby spadla na máteř jeho a z druhé polovice dielu V kop míš aby dány byly dceři jeho Anně zlatníkové a ostatek aby rozdáno bylo na skutky milosrdné. — A z toho statku najprvé aby tyto dluhy byly zaplaceny: Knězi proboštovi do špitálu sv. Máří Majdaleny X k. m., item do Žďáru faráři a kostelu za Blovic [sic] X k., knězi kazateli farskému X k., Strakovi do Kozolup X k. za slady, Tuomovi sladovníku za slad II k. XX gr. — Poručníky učinil jest — Mikuláše Princi- pála a Jana pecníka. — Toho na svědomie — my — purgmistr a konšelee své jsme pečeti vlastnie — k tomuto listu přivěsiti dali, jenž dán anno M'VC VIII feria II. in die sc. Sophie virginis. Nadpis]: Kšaft Jakše Unterkeyffle. Kniha závětí N. 223 f. 59. 700. 701. 1508. 26. května. Závět Henzla formana. Ve jméno svatee a nerozdilnee Trojice amen. Já Henzl forman, měštěnín v Novém Plzni, vyznávám — že toto mé poslednie poručenstvie — zřiedil sem —: Najprvé kto jsú mi povinnovati: Petr Kladrubských XXX k., Jan Štěpánek XXXII k., u pana Linharta kramáře XXX k., Janek provazník V k., v Kaubě strýc muoj pekař V flor. rýn. Item lauku a dědiny od Vopršala odkazuji těm sirotkóm, kteréž při sobě chovám, aby spolu byli; pakli by buoh kterého z nich smrti neuchoval, aby diel umrlého spadl na živého; pakli by obé zemřeli, aby to zase spadlo na manželku mú. Pacholku mému staršiemu odkazuji dědinu Bar- chanovskú a k tomu puol koní a vuoz formanský, budú-li se moci spolu sbejti s manželku mú; než s pole aby jí pomohl skliditi. Item lauku velikú, kteráž jest pod městem, odkazuji bratróm mým, Sigmundovi Ucovi a strýci mému, Ucovu synu, nerozdielně vespolek; pakli by kterého buoh z nich smrti ne- uchoval, diel umrlého spadni na živé až do poslednieho. Vosta-

Strana 589
1508 589 — všecko manželce své Markétě poraučiem a dávám. tek Purkrabí, pacholku mému, V k. m. Obraz k matce buoží do Časty [sic] aby byl kupen za C k., pan Linhart kramář o tom dobře vie, jemu to poraučiem. — ltem tři nebo čtyři postavy sukna po IIII k. aby koupili a chudým aby rozkrájeli. — Man- želce své věřím, jestliže mne pán buoh smrti neuchová, že na duši mú pamatovati bude a XXX mší svatých najprv aby čísti dala a k tomu na každý rok po tři léta aby dvě lázně topili s špandú, almužny svaté aby dávala. — Bosákóm kauf piva starého a mnichóm do Černého kláštera také kauf piva sta- rého. Item do bratrstvie sv. Jakuba do cechu poraučiem V k. — Poručníky učinil sem — Linharta kramáře, Pavla Zietku. — Na svědomie toho — prosím — pana purkmistra a radu města Nového Plzně —, aby pečeť svú městskú k tomuto listu — dali přivěsiti, jenž jest — dán léta — Mrvě osmého v pátek po sv. Urbanu papeži. [Nadpis[: Kšaft Henzle formana. Kniha závětí N. 223 f. 60. 1508. 9. října. (V Norimberce). Norimberští sdělují Plzeňským, že nemohli v příčině dluhu Sigm. 702. Ochsenfeldra, svého měštana, židu plzeňskému Turkovi proto ničeho učiniti, že Ochsenfelder již dlouho v městě jich nebyl. Lieben freund. Ewer Lieb schreyben von wegen ires In- woners Turck juden ainer geldschuld halb, darinn im vnnser verwandter Sigmund Ochssenfelder laut zugeschickten Copien verschriben ist, yczo an vnns gelangt, haben wir horen lesen, vnd wollen Ewer Lieb gutter maynung nicht verhalten, das gedachter Ochssenfelder lennger dann in jar vnd tag nicht in vnnser Stat gewest, darzu ist er, wie vnns angezaigt wirdet, ain vngeraten kund, desshalben wir seins abwesens halb nach ewerm begern mit im nich[t] handeln konn[tjen, womit wir sunst, Ewer Lieb freuntschafft vnd guten willen mogen erzaigen, findt ir vnns zu allen zeyten genaigt. Datum 2° Dionisii, anno etc. octauo. [Nadpis]. Der Stat Newen Pilsen. Norimb. posíl. kn. 62 fol. 148. v král. kraj. archivu v Norimberce.

Strana 590
590 1508. 1508. 24. listopadu. 703. Otík a Fridrich z Račína, měli od paní Offky Šimanové odkázáno po 50 k. m. na louce Žabinci, kteréž peníze přijal otec jejich místo nich My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činie- me —, že — předstúpil — do plné raddy — ur. vladyka Kri- štofor z Račína s Otíkem z Račína, otcem svým, a s Jiříkem Cukrem z Chylic, a vyznal —, jakož nebožka paní Ofka, man- želka nebožce pana Šimana, teta jeho, jemu odkazala L kop- míš. na lauce, kteráž ležie vedle lauky Martina Stupníka, kteráž slove Žabinec s jedné a vedle řeky, s druhé, že těch L k. přijal od poručníkuov — Václava Kropáče, Prokopa Fegali a Krištofa Mertlíka, — z kterýchžto L kop — je propauští — Potom — Otík z Račína oznámil —, jakož synu jeho druhému Fridrichovi z Račína též nebožka paní Ovka z Račína, teta jeho, — odkázala na též lauce L kop m., že těch L k. na miestě syna svého přijal —, z kterýžto poručníky propauští — pak-li by kdy o tu věc v časech budúcích od kohož kolivěk byli napomínáni, — tehdy za to přiřiekají — ur. vladyka Jiřík Cukr z Chylic s paní Markétu Račínkú z Račína, aby o to bylo k nim hleděno a k žádnému jinému. Actum fer. VI. in profesto s. Catherine virginis, anno 1508. [Nadpis]: Quitancí poručníkuov nebožce Šimanové od Krištofa z Račína. Lib. empt. 212 f. 108 b. 1508. 22. prosince. 704. Nejstarší syn Tomana Colce, ustanovený od otce za poručníka nad bratry a sestrami, odstěhoval se z města a tím se též poru- čenství vzdal, i rozdělen všechen zbylý statek z rozkazu konšelů mezi sedm dětí a matku jejich. Já Colc z Lokte vyznávám —, že jakož nebožtík muoj otec Toman Colc — několik let prve než umřel, mne najvyšším poručníkem nad sirotky svými — učinil, já pak pro uvarovánie budúcieho zlého, kteréž by vzniknúti mohlo mezi bratřiemi mými, nechtěl sem takové poručenství sám na sebe vzieti, vznesl sem svú věc na — p. purkmistra se pány JMti do plné raddy, proše za milostivé naučenie —, kdežto Jich Milost ráčili jsú pověděti, abychom obapolně s máteří volili sobě přátely,

Strana 591
1508. 591 kteříž by nás o to smluvili, kdežto máte volila po své straně Petra krejčíře a Erharta cihláře, svého hospodáře, a já po své straně volil jsem Petra Střelce a Mikuláše zámečníka, kteřížto — váživše všeliké věci i bylo mezi nimi uhozeno: aby — šaty všecky ložnie máteři a těm dvěma dievčikám byly dány a to proto, jest-li že by — se vdaly, aby se tiem počestněji odbýti mohly. Potom jsme na každého rozečtli, co peněžitého má kaž- dému přijíti z těch peněz za duom, totižto po V1 k. m. a III gr. m. Co se pak svrchkuov dotýče, to jsme zvláště rozvážili — na sedm dieluov —. Najprvé aby mátě jměla jeden stuol, truhlu svú velikú, potom almaru, jednu mísu větší, taléř cínový a konev najvětší. It. Duoře truhlu Cimprlovu, jednu mísu z větších, taléř cínový, konev a medenici. It. Petrovi jednu mísu z větších, dvě konve zlámané a šavlici. It. Voršile Michalovu truhlu, malú truhličku, mísky dvě menší najlepší a taléř cínový a konev. It. Jakubovi a Wolfovi i Linhartovi, těm třem bratřiem, stuol složený, tři konvičky, IIII mísky, dvě kuše, přední plech, židli před stuol a pět noží krejčieřských. It. o vinici mají se ještě všickni sděliti, ješto nenie prodána. It. nade všecko oznamuji, že sem některé klenoty odsud vzal po ohni, otce mého nebožce, totižto čéšku střiebrnú, kteráž váží XI /2 lotu, it. ně- která spinadla, palečník střiebrný, pektoralík, to tree váží pět lotuov, it. tři lžíce dřevěné s stříbrnými držadly, it. XX sta- rých grš., dva nová grš., najprvnějšíeho rázu krále Vladislava JMti a jeden uh. groš a s hádkem druhý a Il míš. Tehdy po smrti otce mého zakládal jsem máteř svů s menšími sirotky až do X k. m. a VI gr., pak z těch peněz dala nětco za nebožtíka otce našeho a větší diel na opravu domu našeho, ješto jej byli před ohněm vobili a ostatek s dietkami protrávili. Pak já boje se, abych nějakého vokřiku na sobě od sirotkuov neob- držel, když jsme těch deseti k. m. a VI gr. na těch VII dieluov srazili, tehdy já svuoj osmý diel, kterýž mně měl přijíti, dal jsem jej mezi všecky sirotky, aby se jim tudy zase nahradilo, co mladí sirotci protrávili. It. mám také v zástavě některá spi- nadla a korálový páteř v II1/ k. m. a v pěti grš. míš., i protož bude-li který z sirotkuov chtieti ty — klenoty sobě vyplatiti, já jim toho rád chci přieti, neb já jich nechci jmieti v těch penězích. It. mátě má dvé děvčat u sebe chovati s jich dielem, pokudž postatčí; jest-li že by která z nich k stavu manželskému přišla, aby je mátě o šaty ložnie sdělila — podle jejieho svě- domie dobrého. Však tuto moc sobě pozuostavuji, změní-li mátè

Strana 592
592 1508. stav svuoj a děvčata s otčimem nemohly [by] setrvati, tehdy ať mi oznámí, prve než svuoj diel utratí, abych je mohl tiem lépe opatřiti a k řemeslu dáti; pak-li by z nich který sirotek v tom času sešel —, tehdy diel spadni s jednoho na druhé- Kteréhožto zřiezení — nemaje zde svého obydle, mocně to porúčím p. Mikulášovi Principálovi, aby on na miestě mém ty sirotky opatroval, jakož bych já tu sám při nich osobně byl. Actum fer. VI. post festum s. Thome apostoli, anno domini MOVC VIII°. Nadpis]: O statku Tomana Colce krejčieře a sirotkuov jeho. Lib. empt. 212 f. 109. 705. 1508. 2. dubna. Arlikule cechu řeznického v Plzni v 31. odstavcích Vejtah artikulův, který od předkův našich pevně držané byly a nyní od nás se zachovávají od léta 1508. Snešeno v družebnou neděli a od nás některé dle uznalosti zapotřebné přidané a ode všech stvrzené jak následuje: 1. Kdykoliv [by] kdo cech obsílati dáti chtěl, ten povinen půl kopy ihned odvésti, které do pokladnice náležeti mají. Byla-li by pak mezi některýma nějaká rozepře, kdoby v to upadl, ten tuž pül kopy škodovati má. 2. Kdybykoliv toho potřeba ukazovala a páni starší skrze mladšího mistra ostatním pánům spolumistrům by na vědomí dali, by do plnosti cechu přišli, a jim jistá hodina jmenována byla, kdo by koliv se tak nezachoval, bude povinen 2 lib. vosku do pokladnice složiti a prv, než by viko k prodaji masa spůstil, leč by jeho nemoc nějaká v tom omluvna činila, aneb nějaká důležitá příčina byla, ten má pánům starším se umluviti. 3. Žádný aby cechu snešení nepronášel ani v střízlivosti ani opilství, ten a takový, na komž by se to shledalo, má na jeden celý rok řemesla prázen býti; pakli by po vyjití roku toho zase přivtělen býti mněl do plnosti cechu a po druhé toho dočiniti se osmělil, více žádné milosti užiti nemá, nýbrž na věčnost řemesla prázen býti má. 4. Času pak nedělního též svátečního, aby žádný dobytka ani hovězího ani drobního neporážel, leč by předně pánům starším na vědomí dal a oni potřebu toho důležitou uvažujíc při něm by nařídily, aby od JMi pana prelata dovolení vzal, ten a takový který by se tak nezachoval, bude povinen do po-

Strana 593
1509. 593 kladnice 2 lib. vosku složiti dřív, než-li by takové maso od- prodával. 5. Žádný aby dne nedělního též svátečního s víkem spu- štěným maso neprodával mimo svátku sv. Tomáše, jenž trhový den jest, pod 2 lib vosku pokuty. 6. Žádný aby nedělního ani svátečního dne déleji než-li do rané mše sv. maso neprodával, však rozuměti se má s víkem zavřeným, leč by toho důležitá potřeba byla, ten a takový, chtěje maso prodávati, by povinen byl pánům starším se ucházeti a příčinu téhož prodeje oznámiti. 7. Aby žádný, kdož má svý dva krámy vlastní, sobě jiných nenajímal; kdož by měl svůj jeden krám, tehdy také sobě dru- hého najímati nemá, než kaupiti sobě můž, to jemu hájeno není. 8. Žádný mistr žádného učedlníka přijímati nemá, dokud listu zachovacího rodičův svých psaní od sebe by neukázal, rok za rok, ani na jeden toliko rok přijímati se nemá, anobrž na dvě léta proti slušné záplatě. 9. Aby žádný stoje před víkem kupce jinému od víka ne- odvolával a neodluzoval pod pokutau 2 lib. vosku. 10. Aby žádný v sobotu a v pondělí dobytka nepřivážel bez vůle starších pod pokutau 2 lib. vosku. 11. Drobu vepřového aby žádný neprodával, dokudt maso v krámích jest. 12. Velký pátek aby žádný dopoledne hovado ani drobný neskoloval, ani víka k prodeji masa žádným spůsobem nespau- štěl, pod uvarování pokuty od pp. starších naň uznalau [síc]. 13. Aby žádný dne sobotního maso dřív sazení od p. p. p. žádnému nezamlauval, meněji odprodal, pod pokutau 2 lib. vosku. 14. By žádný braukáním aneb nenáležitými slovmi lidé kupující maso neodbejval, nýbrž a počestně a náležitě jednoho každého se vyptajíc, co by potřeboval, obzvláštně matrony vzáctnější, spíšeji fedrovati hleděl, pod uvarováním přísnýho trestání. 15. Aby jedenkaždý vážně a chvalitebně v krámích se choval, lání, oplzlostí, roztržitosti všelijaké zanechal, tak aby čeledi zlým svým příkladem pohoršení nedal, pod uvarováním přísnýho trestání. 16. Žádný jeden na druhého ani hovězí ani drobný z žádného auplatu aby nezabil, než spravedlivě jeden od druhého kaupíce bíti, se nezhazuje pod uznalau pokutau. 17. Žádný nemá jeden druhému ani v městě ani ve vsi 75

Strana 594
594 1509. nic vykaupiti pod stracením z téhož hovada kůže, která cechu přináležeti bude. 18. Šlák od pánův starších na tejden uznalý a ustanovený, žádnému přebíti nesluší pod pokutau zaslaužilau, leč by toho důležitá potřeba ukazovala, z dovolení pánův starších se státi může. 19. Kdyby se tomu přihodilo, co se již za časté stalo, z náhodau neb velikým parnem dobytek, buď veliký neb malý se udychtil a z rukauch vyjíti chtěl, ten a takový má dle možnosti okolo sebe, (pokud by nalézti mohl), světka povolati, pak-li by žádného se dovolati nemohl, můž takové hovado sko- liti, krev chytiti a domů sebau na ukázku přinésti, pokud za- třebí, též attestací od prodávače, že dobytek zdravý kaupil, při- nésti povinen bude, pak-li by toho neučinil, takový kus k pro- dání folkovati se nemá. 20. Na ofěry, mše sv. zádušní jedenkaždý pilně najíti dáti se má, neb jednomu každému skrze mladšího mistra v známost se uvozuje, pokudž by toho některý dobrovolně zameškal a při pánův starších sám životně omluvena se neučinil, má pokutu 2 lib. vosku složiti. 21. Krámy masné jednoho každého čistotny býti přisluší, jestli že by pak některý z nedbanlivosti, neb z neopatrnosti čeledína svého, neb sám zasmraditi dopustil, ten a takový 2 lib. vosku pokuty složiti povinen bude. 22. Každému věděti přisluší, aby váhy, libry spravedlivé měl a žádnému vážením masa křivdu nečinil, ano i [k] čeledi své [s] bedlivostí dohlídal a nic nepřehlídal, pokudž by co ta- kového na někoho dokázáno a uznáno bylo, ten a takový má řemesla prázen býti na měsíc a kdyby se toho více dočinil, řemesla dokonce prázen býti má. 23. Přijatí do plnosti cechu mistrův, učedlníkův, též zá- pisův mistrovských synkův žádnému mimo hlavní schůzky, jenž v neděli smrtedlnau se držívá, folkováno býti nemá. Při tom znamenati sluší, aby dne sobotního vstaupení před tím u před- ního pana staršího sobě do plnosti cechu vyžádal. 24. Žádnému domácí bití mimo vepřův, co by na krámě svém prodávati chtěl, se nefolkuje pod pokutau od pánův star- ších uznalau. 25. Kdo by koliv řemesla našeho pánům sausedům nětco od dobytka zabil, a to merkujíc, že by k prodaji buď na čtvrtě, neb na libry přijíti mnělo, bez meškání na pány starší to snésti

Strana 595
1509. 595 má, též žádnému v krámích masných jinýmu hovado porážeti k cechu nenáležejícímu nemá, bez vědomosti pánův starších. 26. Žádný jeden druhému aby čeledi nelaudil pod žádnau vymyšlenau věcí, jestli že by se kdo toho dopustil a to naň uznáno bylo, trestání pánův starších neujde. 27. Co se čeledi jednání dotýče, žádný ani z mistrův ani vdov na tejden a týhodní jednati nemá, ale na rok summau jmenovitau, co by který zaslaužil, projednat může. 28. Trinkeltu neb spropitní aby žádný tovaryši svému ne- dával, toliko z hovada ledvinky, mozek, kořen, rozumí se játra, plíce, srdce, dršky, z toho bude povinen obecní aušlok též ce- chovní odvésti, držkářce též zaplatiti, z vepře žaludek, z telete okruží, z skopce dršku, kdo by se tak nechoval, má 6 lib. vosku pokuty dáti. 29. Jest-li že by pak někteří z mistrův tovaryši svému bez slušné příčiny by odpuštění dal, ten povinen bude do času toho, do kterého u něho v službě pozůstával, náležitě jej kon- tentirovati, mistr pak takový náležitě od pánův starších strestán býti má. 30. Pokudžby ale tovaryš zjednajíce se na rok, v službě bez slušné příčiny zůstati nemínil, aneb odpuštění bral, nemá od žádného fedrován býti, pod pokutau naň uznalau, ten pak mistr bude povinen na pány starší to vznésti. Co by takovému tovaryši od pánův starších nalezeno bylo, bude povinen to pod- staupiti. 31. Posléze v auterý den masopustní komu by přes čtvrt hovada viseti zůstalo, nemoha takové odprodati, ten a takový naproti té přetrpělé škodě právo míti má k svátkům velko- nočním zase znovu před jinými hovado zabiti. Opis pozdější z 18. stol. na čtyřech foliových pergamenových listech v deskách svázaných, bez podpisu a bez pečeti, u společen- stva řeznického v Plzni. [1509. Matěj Rak z Plzně domahá se již šestý rok na Janu Šobrovi 706. z Amberka dlužných 100 zl. rýn., které mu týž za voly prodané povinen jest. Matěj Rak a Anna, měšťané z Plzně, vinnie Hanz Šober z Amberka ze sta zl. rýn. za voly, kteréžto jsú jemu prodali a nemohúce svého mieti mnohé jsú náklady činili, do Amberka jezdiec a tam několika neděl tráviec i posly od svých pánóv 75*

Strana 596
596 1509. s listy šelíc k panu fictumovi i k konšelóm, na druhé sto zl. jsú protrávili a naložili. A ten jistý Hanz Schober, chtě nám platiti, prodal jest dům svuoj Silberseilerovi Střiebrnému, pro- vazníku, ale pan ficthum držel nás na tom ty všecka létha, když za duom týž provazník platiti bude, že ty penieze chce do kanceláře vzieti a nám dáti, i toho dodnes nevieme, vzal-li pan ficthum, čili nic. A v tom jsú války byly a mor, že sme konce mieti nemohli, nebo tomu na šest let jest, a o tom páni Amberští dobře vědie, nebo jich listy máme i od pana ficthuma, kteréž jsú psali pánóm našim, a ty se bohda ukáží, když k složení přijde a k spravedlivému rozeznání. Z opisů z kr. říšského archivu v Mnichově [11. ad 225 kopie) chovaných v zemském museu v Praze. 1509. 13. ledna. 707. Valentin, probošt špitála, prodal dědinu špitálskou u Všech Sva- tých Hanzlovi barvíři za roční plat 25 gr. čes. My kněz Valentin, probošt špitálu svatee Mářie Majdaleny v pražském předměstie, Václav zlatník, Prokop Malsa, toho času poručníci a kostelníci téhož špitálu, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsme postúpili a motcí listu tohoto postupujem dědiny naše k témuž špitálu přieslušející, kterážto podlee chmelnic špitál- ských s jednee a silnice ke Všem Svatým strany druhee leží, a to s volí a s vědomím vzácnee múdrosti pánuov purkmistra a raddy města Nového Plzně, pánuov našich milých, pod plat opatrnému muži Hanzlovi barvieři i dědicóm a budúcím ná- městkóm jeho ku požívání a budúciemu dědičnému drženie, tak že nadepsaný Hanzl s dědici i s budúcími náměstky svými budú povinni naam i budúcím proboštóm, náměstkóm našim, k témuž špitálu pětmezcietma grošuov českých pražských, platu ročnieho staalého, právem purkrechtniem každého roku platiti a to roz- dílně, počnúce na svatý Jiří, po dánie listu tohoto najprve přie- štieho, puol třinácta grošuov českých pražských a na svatého Havla potom přieštieho tolikeež, a tak po všechna jinaa budúcie leeta ten plat vydávati a platiti budú povinni a bez odporu všelijakého. A takee nadepsaný Hanzl s dědici a s budúcími náměstky svými bude jmieti plnú moc i právo, tu dědinu pro- dati, změniti, zastaviti a s tiem jakožto s svým vlastniem dě- dičným, pokudž se jemu zdaati a líbiti bude, učiniti bez pře-

Strana 597
1509 597 kážky každých lidí všelijakee, avšak bez umenšovánie a za- držovánie téhož platu k špitálu, nebo toto znamenitě vymieněno jest, jestli že by ten plat výš jmenovaný od nadepsaného Hanzle neb dědicuov a budúcích jeho náměstkuov scházel a nebyl k témuž špitálu tak, jakož svrchu dotčeno jest, vydáván, bud skrze opuštěnie tee dědiny a neopravovánie, tehdy probošt ny- nější i budúcí náměstkové jeho budú motci v tu dědinu se zase uvázati a odjieti a k témuž špitálu obrátiti a tento zápis potom viece žádnee motci ani kteree pevnosti mieti nemaa, ale má jim v jich moc vrácen býti beze všie odpornosti. Tomu na po- tvrzenie i pevnost my všichni svrchupsaní pečeti naše probošt- skú i kostelníci dali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest daan leeta od narozenie syna božieho tisícého pětistého devátého, tu sobotu v ochtáb slavného hodu svatých tří králuov. List. perg. v museu plzeňském 312/180 + 48, s třemi pečetmi na proužcích. 1. Valentinova pečeť, loďkovitá černého vosku, upro- střed postava na podstavci stojící v mnišském rouchu se září kol hlavy v pravo obrácená, držící v pravici jakousi nádobu. Opis minus- kulní: S: walentini ppositi... — hospitali(s) in Plsna. 2. Václava, štít oblý s písmenou W, z které tři květy vynikají, nad štítem pís- meny V : P Opis: S.wencz: aurifabri. 3. p. Malsova, štít oblý s dvěma sekyrama, křížem položenýma, opís neznalý. — Na rubu listu pozdější rukou: O tomto zápisu trh najdeš Blažejovi Kyselovi svědčící f. IV. post Corporis Christi 1572. Sign. N. 296. 1509. 31. ledna. Na Falkenšteině. Jindřich Khocz, úředník (Pfleger) na Falkenšteině oznamuje falekrabí rýnskému Wolfgangovi, že Plzeň před dvěma léty ohněm utrpěla veliké škody a nebylo tehdáž možno dozvěděti se, kdo to spůsobil, až teprve teď asi před desíti týdny byl žhář ten od Plzen- ských chycen (bis ietz ungefahrlich bei zehen wochen ist derselbig prenner durch die von Pillsen auch betretten und angenomen worden). 708. Z opisů z říš. archivu v Mnichově odd. Böhmen a Oberpfalz M. XII. v archivu zemského musea v Praze. 1509. 5. února. Půhon pro dluh. Zalman Turek, žid z Plzně, pohnal Kašpara Bernáška z Zebnice, viniti jej chce z podvodu takového, kdež týž Ber- nášek jemu židu list na se na 20 zl. rýn. a na lichvu z nich 709.

Strana 598
598 1509. udělal, k kterémužto listu pečeť cizí a ne svú jest přitiskl, a toho dluhu pečeti i zapsání svému otpíraje, jemu židu platce býti že zanedbává a k tomu z nákladuov. Feria II. post Blasii 1509. [5. února]. Týž Žid pohnal téhož Kašpárka z 7 kop gr. čes. a k tomu z lichvy a z nákladuov, kterémužto dluhu jemu jeho otpíraje, platce býti že zanedbává. Datum ut supra. Týž Žid pohnal k svědomí Václava, písaře města Plzně měšťana. Stanné právo. Feria II. ante Benedicti. [19. března. Z knih půhonných soudu komorního v zem. museu 1a. F. fol. C. 9. 1509. 7. února. (V Norimberce.) 710. Norimberští na oznámení Plzeňských, že Petr Schneider se na- bízí jim do služeb jako znalec hradby vozové, sdělují, že děkují jim i Schneidrovi, ale že pro tu chvíli není jim toho zapotřebí. Lieben freund. Ewer Weysshayt schreyben von wegen derselben burgers Peter Schneyders, der sich als ein Wagen- purgmaister vnd mit andern Kriegssachen zu vnnserm dienst angezaigt vnd darzu an vnns ze furdern gepotten hat etc., yzzo an vnns gelangt, haben wir alles inhalts mit berumung desselben Peter vbund vnd schicklichayt vernomen, Sagen E. W. solcher verkundung, auch gedachtem Peter seines anpietens freundtlichen danck, mit erpietung das gein euch vnd ime, wo es zu schulden raycht, in freuntschafft vnd gutem willen zu uerdienen vnd zu beschulden, wollen euch aber guter meynung nicht verhalten, das wir diser zeit kains Wagenpurgmaister notdurfftig sein, deshalben on frucht were, sich dorumb herauss ze fugen, das wollen E. W. demselben Peter lassen eroffnen vnd womit wir widerumb E. L. dinstlichen willen mogen er- zaigen, finden vns die zu allenzeiten genaigt. Datum am Mit- woch nach Dorothea anno etc. nono. [Nadpis] : Newen Pilsen. Norimb. posíl. kn. 63 f. 91. v král. kraj. archivu v Norimberce. 1509. 15. února. 711. Blažej Neustup odkazuje statek svůj zeti svému Benediktovi Ur- lejchovi, který má však vyplniti učiněné odkazy. My purkmistr a radda Nového Plzně známo činieme že předstúpili — do raddy našie — Václav Kropáč a Sigmund

Strana 599
1509. 599 řezník, spolupřísežní a spolu měštanee naši, oznamujíce nám, že jsú prošeni od — Blažeje Neústupa, aby k němu do domu jeho přišli. Kteřížto k jeho prosbě — do jeho domu jsú šli, kdežto — Blažek Neústup, nemohše sám pro nedostatek života svého choditi, oznámil jest jim, že — vzdává Benediktovi Ur- lejchovi, zeti svému a paní Barboře, dceři své, duom svuoj, domek, sladovnu se vším hospodářstvím —, aby toho všeho s ním společně požívali. It. k tomu jim vzdává louku, zahradu i pivovár, toho také všeho aby s ním požívali hned společně a po smrti jeho aby — Benedikt s paní Barború — byli mocní hospodáři toho všeho statku —. A jest-li že by manželka Neústu- pova živností přetrvala manžela svého —, tehdy — Benedikt s manželkú — mají ji počestně smrti dochovati, a po smrti — Blažeje Neústupa z toho statku aby do deseti let každý rok dali láznu topiti a třikrát v roce chudých XII aby krmili a XXX mší sv. slúžiti dali a po těch desieti let nebudú nic viece po- vinni činiti, než co z dobré své vuole učiní. Také z toho statku ať dva postavy sukna mezi chudé lidi rozkrájejí. Item toto viece povinni budú z toho statku vydati: Bosákóm V k., do fary k sv. Bartoloměji X k., do Černého kláštera X k. Item viece z toho statku pozuostavuje dceři své pí Barboře C k., jest-li že by jí pán buoh prve neuchoval smrti než manžela jejieho, aby ona vuoli měla dáti, komuž chce. Item odkazuje paní Markétě Fegalové XXX k. míš. A což kolivěk komu odkazuje —, aby prve nebylo nic dáno než-li po jich obú dvú smrti — Actum fer. V. post s. Valentini martiris, anno domini 1509. [Nadpis]: Zdánie puol statku všeho Benediktovi Urlejchovi od Bláhy Neústupa. Lib. empt. 212 f. 110b. 1509. 28. března. Anna Komínková prodala pod jistými podmínkami dvůr špitálu 711. za 50 kop. My purkmistr a radda města Plzně známo činíme —, že předstúpili — do raddy naší Václav Chrt a Václav Kropáč moc majíce od paní Anny Komínkové s kostelníky špitálskými Pro- kopem Malsú a Václavem zlatníkem a oznámili nám, jakož taaž paní Anna s manželem svým nebožcem Vavřincem Ko- mínkem prodali dvuor svuoj v pražském předměstie k tomu špitálu za L kop, jakož o tom šíře kniehy lidkupnie ukazují a v tom že ten dvuor z dopuštěnie božského anebo snad zlých

Strana 600
600 1509. lidí že jest shořel a paní Anna že od toho dvoru pauští, všakž na takový spuosob, jestli že by děti jejie — živy zuostaly a k létóm — dospělým přišly, tehdy aby ten špitál a kostelníci — dali těm sirotkóm jejiem a toho požádali X k. míš.; pak-li by v tom pán buoh jich neuchoval, — tehdy těch X kop aby při témž špitálu zuostaly. Actum fer. IIII. ante dominicam Pal- marum a. d. 1509. [Nadpis]: Smlúva mezi pí Annú Komínkovú a kostelníky špitálskými o dvuor. Lib. empt. 212 f. 117b. 1509. 10. dubna. 713. Vyznání některých lidí ohledně příslušnosti několika dvorů v Kyši- cích k špitálu svt. Máří Majdaleny v Plzni. My Jan Kocovský z Kocova, Vilém z Prostiboře a na Pod- moklech a Štěpán z Putnova a v Malesicích, známo činíme tímto listem obecně všem, kdež čten neb čtauce slyšán bude, že jsme prošeni od vzácných opatrností purkmistra a raddy města Plzně, abychom vyslyšeli některých osob paměť a svě- domie, kteréhož by k spravedlnosti své potřebovali a toho svě- domí, což ty osoby vyznají, abychom jim list dali pod našimi pečetmi, kdež my k takové žádosti jich slušné a pro spravedl- nost to jsme učinili a ty osoby dole psané vyslyšeli. Nejprv Matěj Bauček z Utušic, kterýž se na Kyšicích rodil, před námi stoje vyznal jest, že pamatuje z mladosti své více než od pa- desáti let, že Matěj Malevský, otec Jana Starého, seděl na tom gruntu v Kyšicích, na kterémž ještě nyní sedí Jan Starý, syn téhož Matěje Malevského, a že ten Matěj Malevský více jest nedával platu na Řebřík než 20 gr. na míšensko a to rozdílně k sv. Jiří 10 gr. a k sv. Havlu tolikéž 10 gr., kterýžto jmeno- vaný plat náleží tu k sv. Petru pod Řebříkem, a dadauce těch dvadceti grošův, že jest žádné povinnosti ani žádných jiných poplatkův na Řebřík nečinil, než panstvím a úrokem, kterýž jest na sobě měl, že jest přislušel do Plzně pánům Plzenským a k záduší k špitálu sv. Máří Majdaleny i jinými poplatky, kury, vajci, robotami i fůrami, když mu rozkázali, že jest vždy činil, žádných překážek že jest neměl. Kateřina Kozlová Lazarová, kteráž se jest v Kyšicích rodila na tom gruntu, na kterémž nyní Jan Starý sedí, kteráž nyní v Plzni v pražském předměstí bydlí, před námi stoje též vyznala jest, že pamatuje od šede-

Strana 601
1509. 601 desáti let a více, že otec její též na tom gruntu jest seděl, na kterémž nyní Jan Starý sedí a že jest otec její mnohá léta rychtářem byl v Kyšicích od pánův Plzenských usazený a že jest více neplatil na Řebřík, nežli 20 gr. na míšensko, a to rozdílně při sv. Jiří polovici a při sv. Havle druhau polovici a dadauce ten plat, že jest žádné povinnosti více k Rebříku nečinil, při tom pamatuje úředníka v ty časy na Řebříce jmé- nem Smysle a ten úředník, když jest přijížděl do Kyšic k nim chmele kupovat, že jest ty peníze a ten plat od něho bral a jiných žádných poplatkův; než do Plzně že jest přislušal pan- stvím, úrokem, robotami i jinými poplatky, kury, vajci, fůrami, vojnami, když kolivěk potřeba bylo, že jest vždy činil a nikam j nam se neutíkal, než vždycky ku pánům Plzenským o všechno, což potřebí bylo, a potom se jest z toho gruntu vyhostil od pánův Plzenských a do Plzně že jest z člověčenství z toho gruntu propuštěn. A to což před námi vyznali, to berau k své duši, že jinač není, a bylo-li by kdy toho potřebí, že by to též ústně vyznati chtěli. A my vyslyševše jmenované osoby úplně a docela toho jich seznání, pečeti vlastní naše dali jsme k to- muto listu na svědomí přitisknúti dobrovolně, sobě i svým bu- daucím bez škody, jenž jest dán léta páně tisícého pětistého devátého, ten úterý v svátcích velikonočních. Z krátkého nástinu historie špitála sv. Máří Majdaleny v museu plzeň. č. 167 f. 4b. Srj. s tím svědectví podobné z r. 1505. 26. května čís. 609 a z r. 1488. 11. března čís. 310. 1509. 19. dubna. Závět Jana Samce bečváře. 714. Petr Frána, — purkmistr, Matěj kramář a Sigmund řezník, známo činieme —, že — Jan Samec bečvář, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé duom, nábytek, dobytek i to všecko, cožkolivěk před rukama jest —, i všecky dluhy — od- kazuje manželce své s Benešem, dietětem svým, kteréž spolu mají, a z toho aby vydali — synóm jeho s první ženú po II k. m., Vankovi a Bartošovi, a dluhy, kteréž jsú na ceduli na- psány, ty aby vyupomínali a dluhy všecky aby zaplatili, komuž jest co povinnen, pánóm i všem jiným. — Poručníky učinil — Jiříka Mistříka a Urbana postřihače, spolusúsedee [sic] naše — Na svědomie — ku prosbě — Samce bečváře pečeti své dali 76

Strana 602
602 1509. jsme etc. Dán anno domini 1509., feria V. post conductum Pasche. [Nadpis]: Kšaft Samce bečváře. Z knihy závětí 223 f. 60b. 1509. 27. dubna. 715. Obec m. Plzně koupila svobodný dvůr v Doubravce se dvěma pustými dvory za 130 kop gr. čes. od Majdaleny, Kateřiny, Doroty a Jo- hanky, sester z Doubravky. Kateřina a Dorota sestry vlastní z Daubravky s jedné a purkmistr, radda i všecka obec města Plzně s strany druhé, přiznali se, že jsau mezi sebau takovútu smlúvu učinili, kteráž slovo od slova takto napsána stojí: Já Mandalena z Vothova, Kateřina, Dorota a Johanka, sestry vlastní z Daubravky, všechny jistci zápisu a trhu nade- psaného, vyznáváme tímto listem obecně a společně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že s dobrým rozmy- slem a s raddú přátelskú a dobrovolně prodali jsme pravým a konečným trhem a stúpili i mocí listu tohoto prodáváme a stupujeme dvoru svého dědičného a svobodného Daubravky se dvěma pustými dvory a to s dědinami ornými i neornými, s lukami, s pastvami, s pastvištěmi, s chrastmi, s chrastinami, s luhy, s rybníky, s lesy, s horami, s doly i se vši zvuolí, s plným panstvím i s tím se vším, což k tomu dvoru a dvoři- štěm od starodávna přisluší, v týchž mezech a hranicích, jakož vyměřeno a vysazeno jest, a jakož jsme sami drželi a užievali, nic sobě tu ani svým budúcím nepozuostavujíce ani žádnému člověku živému nižádného práva ani které zvláštnosti, toho všeho jsme společně prodali a stúpili, vzáctné opatrnosti pá- nuom, purkmistru a raddě i vší obci města Plzně, nynějším i budúcím jich, i tomu každému, ktož by tento list jměl s jich dobrú a svobodnú vuolí, za sto a za 30 kop gr. českých dobrých střiebrných, rázu pražských, kterúžto summu již psanú mají nám splniti a zaplatiti, počnúce na den svt. Jiří po datum listu tohoto najprv 30 kop gr. čes. a na den sv. Havla příštího 50 kop gr. čes. a ostatních 50 kop gr. čes. na den sv. Jiří potom budúcího. Protož my nadepsané prodávající mocí listu tohoto dobrú naší vierú křesťanskú slibujem, všechny společně a ne- rozdílně, to zboží naše prodané, svrchudotčené, ve dsky zemské vložiti a zapsati svrchupsaným pánuom Plzenským i tee vší

Strana 603
1509. 603 obci a to zpraviti, osvoboditi a očistiti před věny, sirotky a přede všemi zápisy duchovními i světskými, křesťanskými i ži- dovskými, i konečně před každým člověkem, ktožby kolivěk na to zboží sáhl aneb sáhnúti chtěl, a to na den sv. Víta naj- prvnějšího, a nebo konečně ve dvú nedělích potom, tím spuo- sobem, jakož svrchudotčeno jest; pakli bychme toho neučinily a toho zboží svrchupsaného ve dsky zemské nevložily a je ne- osvobodily a očistily, tak jakož svrchu jmenováno jest, tehdy my dáváme častopsaným pánuom Plzenským a tee obci plnú moc i celé právo nás k tomu jmieti a napomínati, jakoby list na nás jměli hlavní na pargameně s visutými pečeťmi, tím vším právem, jakož země česká za právo má. Toho všeho na svě- domí a zdržení i pro lepší jistotu prosili jsme urozených vladyk Petra Ebrzvína z Hradiště, Jana z Kocova a Zděnka z Hrádku, že jsau k prosbě naší pečeti své přitiskli k tomuto listu sobě a svým budúcím bez škody, jenž jest dán léta ot narození syna božího MDIX, v pátek po sv. Jiří. DZ. 41, K. 25., památný černý od 1541—1545. Po straně připsán vklad: 1542, v pátek po sv. Ondřeji [1. prosince]. Opis v rejstříku rozepří č. 39 st. 206 a 209 v museu plz. 1509. 25. června. Závěť Jana mlynáře. 716. My Jan Kantor — purkmistr, Matěj kramář a Linhart kra- mář, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činie- me —, že — Jan mlynář, spoluměštěnín náš, — u. j. r. t. — Najprvé aby — dluzi byli zaplaceni všecky a ostatek — aby při paní Markétě, manželce jeho, zuostalo a z toho aby — dala Václavovi Kropáčovi, bratru jeho, II° kop groš. míš., Klí- movi, služebníku svému starodávniemu i také otce jeho, z lásky odkazuje X kop míš., — Matúšovi Maucovi též X kop. — Po- ručníka učinil — Václava Kropáče, bratra svého, věře jemu, že pí Markétu — bude obhajovati a křivdy že jí nedá žádnému činiti a že jí ve všem — pomocen bude, jako bratr jeho věrný a pí Markéta — aby za duši jeho i všech přejších duše pama- tovala a za ně činila — Tomu — na svědomie — své pečeti — sme přivěsiti dali. Dán léta — XV° VIIII°, feria II. post Johannis Baptiste. [Nadpis]: Kšaft Jana mlynáře. Kniha závětí 223 f. 61. 76*)

Strana 604
604 1509. 1509. 22. června. 717. Petr Ebrzvín z Hradiště odkazuje městu N. Plzni ves Kotorov k dědičnému držení, s povinností platiti kaplana ve farním kostele u oltáře Všech Svatých. Já Petr Ebrzvín z Hradiště, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ten zápis na pargameně, jímžto najjasnější knieže a pán, pan Jiří, král český a markrabě moravský etc. JMt, slavné paměti, zapsati jest ráčil ves Kotorov kostela svatého Apolináře ve čtyrech stech kopách grošuov peněz dobrých, střiebrných, urozenému a statečnému rytieři Matúšovi ze Všechovic s takovými přieměn- kami, jakož týž zápis pod JMkú pečetí visutú to vše plněji zavierá a svědčí, 1) kterýžto list a zápis téhož pana krále Ji- řieho, slavné paměti, týž Matúš ze Všechovic dal jest na svrchu- psanú ves Kotorov urozenému vladyce Petrovi Kořenskému z Terešova a jeho dědicóm, s svú dobrú vuolí, řádně psanú, jakož o tom dobrá vuole šieře ukazuje a svědčí,2) a Jiřík a Václav, synové téhož Petra Kořenského, jakožto praví dědicové, ten zápis svrchudotčený krále Jiřieho, na ves Kotorov svěd- čící, s tú dobrú vuolí otci jich a jim svědčící, dali jsú takee urozenému panu Fridrichovi, purkrabí z Donína a jeho dědi- cóm, svú s dobrú vuolí řádně psanú, 3) jakož ty dobré vůle obě šieře v sobě držie a zavazují, a týž pan Fridrich z Donína ten zápis krále Jiřieho svrchudotčený na ves Kotorov i s těmi do- brými volemi svrchudotčenými dal mi jest svú dobrú vuoli řádně psanú, jakož o tom dobrá vuole jeho šieře ukazuje a svědčí, 4) a při tom mi takee týž pan Fridrich z Donína zpra- vuje tu summu v témž zápisu krále Jiřieho a to dckami zem- skými, jakož o tom šieře dcky pamětné ukazují. A já nade- psaný Petr Ebrzvin ten zápis krále Jiřieho svrchudotčený na ves Kotorov i s těmi dobrými vuolemi poručil sem a motcí listu tohoto mocně porúčiem po svee smrti múdree a vzácnee opatrnosti panu purkmistru a pánóm konšelóm i vší obci města Nového Plzně, nynějším i budúcím jich, moc i plné právo mee jim dávaje i s tú správú, kterúž mám od téhož pana Fridricha z Donína dckami zapsanú, mieti a držeti ves Kotorov bez pře- kážky všech lidí a odporu všelijakého, avšak s takovúto vy- mienkú porúčím, vieře svrchupsaným pánom a obci téhož města 1) R. 1466. 27. ledna viz č. 131. 2) R. 1471. 27. prosince viz č. 2 2. 3) R. 1507. 15. října viz č 689. 4) List tento se nezachoval.

Strana 605
1509. 605 svrchudotčeného, a to s plným a celým dúfániem nad jinee přátely svee a dobree lidi, že držiece a vybierajíce plat na lidech a ve vsi v Kotorově, mají a povinni budú vydávati každý rok podlee mého tuto v dole rozkázánie a sepsánie: Najprvee aby vydávali dvanácte kop grošuov českých pražských kaplanu mému a budúcím kaplanóm oltáře mého tu v Plzni u fary, kterýžto oltář ustavil jsem ke cti a chvále pánu Buohu a jeho milee matce Panně Mariji a všem božím svatým na spasenie duše mee a mých předkuov i jiných duši křestanských, a to rozdielně aby bylo vydáváno při svatém Jiři šest kop grošuov českých pražských a při svatém Havle teež šest kop grošuov českých pražských, a tak jiná léta budúcí vždy vydávati mají na ty roky a časy svrchudotčenee po šesti ko- pách grošnov českých pražských a kaplanee od téhož oltáře buďte zavázáni každý týden pět mší svatých slúžiti u téhož oltáře mého, první mši na památku umučenie božieho a druhú mši o svatee Trojici a třetí mši ke cti a chvále Panně Mariji podlee času a hodu jejieho, čtvrtá mše Všem Svatým, jakož týž oltář posvěcen jest, a pátá mše zádušnie pro fundatorech [sic téhož oltáře. A když by sě který svátek v tom téhodni při- hodil, tehdy buď držáno o tom hodu první opust a zvláště ne- opúštěj neděle puostnie i takee adventnie; pakli by kaplan také kterú mši opustil z těch pěti mší svrchudotčených v tom téhodni bez příčiny hodnee podlee svědomie jeho, tehdy kaplan každý od téhož oltáře buď zavázán dáti žákóm do školy dva groše česká pražskaa na jich potřeby, a žáci aby za to zpievali na ten den u téh ožoltáře mého responsoř o Všech Svatých a k tomu Salve regina. A co [se] dotýče od téhož oltáře rúcha mešného, kalichuov, pectoraluov i ampulek střiebrných pozlatcených, i tudiež poddacieho, to takee mocně porúčiem svrchudotčeným pánóm i vší obci téhož města Nového Plzně, nynějším i budú- cím jich, věře jim také s plným dúfániem nad jiné, že to ka- planstvie na místě mém ráčie zpravovati časy budúcí a to pro odplatu věčnú; však pro umenšenie práce pánóm, že ráčie po- ručiti ty všechny věci od téhož oltáře mého svrchudotčeného a zvláště svátečnie a to hned po mee smrti súsedu a člověku hodnému, aby on ty věci oltářnie choval a opatroval a vydával kaplanu k hodóm a svátkóm výročním, a zase vezma od ka- plana schoval, a za práci jeho pan purkmistr i s obcí, aby jemu vydávali každý rok puol kopy grošuov českých pražských roz- dielně neb společně, a jestli že by pán Buoh od smrti neucho-

Strana 606
606 1509. val téhož súseda, pan purkmistr se pány konšely mají jiného daati súseda hodného k témuž chování a opatrovánie svrchu- dotčených oltářních věcí. A takee jestli že by pán Buoh od smrti neuchoval kdy kterého kaplana u téhož oltáře mého, tehdy páni poddací mají jiného dáti v poluletí pořád zběhlém: pakli by sě kaplan v tom času nahoditi nemohl beze lsti, tehdy toho platu kaplanského polovici buď obráceno na opravu oltáře mého a druhú polovici platu buď obráceno na mše svatee zá- dušnie tricesimi za fundatores téhož kaplanstvie. A takee pan purkmistr se pány konšely i s obcí mají vydávati každý rok na opravu téhož oltáře mého puol kopy gr. čes. praž. a to těm osobám, ktož budú chovati ty věci oltářnie, avšak ty osoby těch peněz nemají nikam obracovati bez vědomie pana purk- mistra a jiných pánuov. A takee pan purkmistr se pány kon- šely i s obcí mají každý rok zádušní lázeň kázati topiti za duši mú i mých předkuov a k tomu třidceti mší svatých zádušních. A při tom takee připomínám, aby lidí neobtěžovali mimo jich poplatky spravedlivee a zvláště, co se sirotkuov a vdov dotýče, aby milostivě nakládali s nimi, a co viece platu zbude ve vsi Kotorově po tomto mém rozkázánie, to zuostaň při pánech Plzenských a při obci jich, a jestli že by kdy výplata přišla na svrchupsanú ves Kotorov, tehdy nadepsaní páni, aby jinde plat spuosobili a kúpili, aby tak ten plat nescházel podlee mého svrchudotčeného rozkázánie. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečeť mú vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto listu dobro- volně a pro dalšie a širšie svědomie prosil jsem urozeného pána pana Jiříka Dobrohosta z Romšperka a na Týně a uro- zených vladyk Jana z Kocova, Sigmunda z Truclar a v Týnci, Jana z Merklína, že jsú takee pečeti svee jim bez škody dali podlee mne přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán léta od na- rozenie syna božieho tisícého pětistého devátého, ten pátek před sv. Janem Křtitelem božím. List. perg. v museu plzeňském 403/256+46, pět visutých pečetí na proužcích. První pečeť Ebrzvínova, štít okrouhlý, ve štítě uprostřed trojúhelník, jehož hroty zdobeny jsou trojlístkem, nad ští- tem kolčí helm, z kterého vyrůstá půl postavy ženské, opis: Petr — berzw — in: z hr — adisse. Druhá Dobrohostova v červ. vosku, štít okrouhlý, na čtyři pole rozdělený, v druhém a třetím poli jelen v běhu, v prvním a čtvrtém beran, opis málo zřetelný. Třetí Jana z Koc., štít okrouhlý rozpoltěný, s levou vyšší polovicí, v pravé po- lovici uprostřed vodorovné vystupující břevno; nad štítem kolčí helm s šesti péry. Opis: S. IA . . . K — OCZOW. Čtvrtá Sigmun- dova, štít okrouhlý, ve čtyři pole rozdělený, v nichž každém troj-

Strana 607
1509. 607 lístek úzký se spatřuje, nad štítem kolčí helm s dvěma křídly, opis úplně otřelý. Pátá Jana z Merkl., štít oblý s dvěma gotickými fia- lami, jednou dole, druhou nahoře, nad štítem kolčí helm s rohy: opis nezřetelný. — Nov. sign. N. 99. — Hruška, Pam. kniha 70. Srj. též s tím č. 693 z r. 1507. 4. prosince. 1509. 14. července. Na hradě pražském. Kr. Vladislav vybízí Petra z Rosenberka, poněvadž se všichni tři stavové zavázali pode ctí a věrou podle krále dopomahati práva proti Krištofovi z Gutšteina, aby též osobně přitáhl se svým lidem a dal se najíti u Plzně v den sv. Vavřince (10. srpna). — Datum ex arce nostra pragensi sabbato post Margarethe a. d. 1509. 718. Archiv čes. XI. 141 č. 1200. Dopisy rodu Hradeckého a Ro- senberského. — Viz o tom Palacký Dějiny V. 2. 164 a násl. 1509. 7. září. (V Norimberce.) Norimberští vyslovují své podivení, že Plzenští měšťanu jejich Tom. Harerovi dělali překážky v příčině obchodní, a poukazují k tomu, že Plzenští u nich větší přízně a svobody, než jiní užívají, a dou- fají, že to zůstane zase při starém poměru mezi oběma městy. 719. Lieben freund. Wie vnns yczo vnnser burger Thoman Harer etlich sein anligend beswerung furgetragen vnd geben hat, vernemen Ewer Lieb auss diser hierinn verwarten Zettel, die wir euch seiner notdurfft halb gutter maynung zuschicken, wo nw angezaigt ewer furnemen vnd verpot, on sonnder ver- schuldigung der vnnsern dermass beschehen, wer es vnns mehr vnpillich zu befrombden, angesehen, das den ewern an irem gewerb in kauffen, noch verkauffen bey vnns bissher kainerley betrubung oder verhinderung ist begegent, sonnder dieselben allemal vor anndern ausswertigen gunstiger vnd freyer gehal- ten, Darumb an Ewer Lieb hiemit vnnser freuntlich bitten, die woll verner ir vnnachparlich furnemen furderlich abthun vnd dem obgemelten Thoman Horer, auch anndern den vnn- sern gestatten, irn handel vnd gewerb wie mit allter herkomen bey euch zu treyben vnd sy daran vnuerhindert lassen, oder vnns der vrsachen solchs verpots durch schrifft berichten, mit so freundtlicher vnd guttwilliger erzaigung, wie wir nicht Zwei- uels tragen, wollen wir in gleichem vnd mererm mit willen gern verdienen vnd begern des ewer schrifftlich anntwurt hie- mit. Datum am freytag [vor] Natiuitatis Marie 1509. Nadpis]: Pilsen.

Strana 608
608 1509. Norimb. posíl. kn. 64. fol. 218b. v král. kraj. archivu v No- rimberce. Viz smlouvu z r. 1499. 3. června č. 486. — Plachý v Pa- mětech svých str. 110 uvádí důvod, proč se Plzenští ze smlouvy hleděli vyprostiti: „Když shledáno, že smlouva tato žádné slušné možnosti, proto že norimberští kupci daleko Plzenské v možnosti pře- vyšují a jim rovni býti nemohou, v sobě neobsahuje, na odpor tomu ode vší obce nastoupeno bylo, že ta námluva odpolu a na díle toliko více, poněvadž toliko od purkmistra a konšelův samých učiněna jest, k čemuž richtář, starší obecní a všecka obec tehdáž ani potom ne- přistoupili, kteřížto purkmistr a konšelé, byvše do roka k jisté správě vystaveni co úředníci ničehož toho na věčnost říditi neměli a nemohli. A protož žádáno, aby cla od Norimberčanů brána a k dobrému obec- nímu obrácena byla, nebo že v tom světlá naše škoda jest, poněvadž Norimberčané téměř sami tu silnici obsáhli, a jináč hojněji, než-li bylo před léty těmi, důchody obce zdejší užívají. K tomu strana strany v tom bezděk držeti nemůže, což na jednu stranu s ziskem a na druhou s škodou se býti uznává, nebo taková inaequalitas est contra naturam contractus permutationis, qui est bonae fidei“ 1509. 12. září. Na hradě pražském. 720. Král Vladislav chtěje přispěti městu Plzni, které požárem veliké škody utrpělo, postupuje obci komorní plat města Zatce na šest let a osvobozuje město Plzeň na deset let od každoročního platu podkomořímu král. My Vladislav, z boží milosti uherský, český, dalmatský, chorvatský etc. král, margkrabě moravské, lucemburské a slezské knieže a lužický margkrabě etc. Oznamujem listem tímto všem, že přistúpili před velebnost naši někteří starší, vyslaní jsúce k nám od opatrných purkmistra, konšel i vší obce města No- vého Plzně, věrných našich milých, a předložili jsú nám jich veliké škody a záhuby, kteréž jsú oni a město to od zlých lidí v nedávních časiech ohněm vzali, prosiece nás jménem týchž purkmistra, konšel i vší obce téhož města snažnými a pokor- nými prosbami, abychom jim z milosti své některú pomoc na stavení a opravu města toho učiniti ráčili, neb zdi, věže a do- mové městské [sic] i v předměstí ohněm pokaženi jsúc, zna- menitého nákladu, s kteréhož oni sami býti nemohú, na mno- hých místech potřebují, k takovýmžto jich snažným prosbám, majíce lítosť nad nimi, jakožto věrnými poddanými našimi, kteříž jsú se nám a předkóm našim, králóm českým, věrně a upřímně se vší poddaností službami a povinnostmi svými po všecky časy zachovati hleděli a zachovati hledí, milostivě nakloněni jsúce,

Strana 609
1509. 609 s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Če- chách a raddú věrných našich milých, tyto jsme jim dolepsané mi- losti učiniti ráčili a tímto listem jakožto král český činíme. Prvotně aby oni nadepsaní purkmistr, konšelé i všecka obec ten všec- ken plat, kterýž nám opatrní purkmistr, konšelé a všecka obec města Žatce, věrní naši milí, do komory naší každý rok na svatého Martina, na Hromnice i sic jakžkoli platí a dávají, sobě a městu tomu na pomoc, počnúc na ty časy obyčejné, hned po datum listu tohoto najprv příští, totiž od najprvněj- šieho placení počítajíc, až do šesti let pořád zběhlých a déle nic, od týchž měšťan našich Žateckých každý rok brali a vy- bierali a to na opravu města jich a nikam jinam neobraceli, chtiece tomu a přikazujiece purkmistru a konšelóm napřed psaného města Žatce, nynějším i budúcím, věrným našim mi- lým, aby jim ten plat nahoře dotčený do těch šesti let pořád zběhlých, jakž se svrchu píše, každý rok na ty časy obyčejné vydávali beze vší odpornosti a zadržování všelijakého. Druhé jakož tíž měšťané naši Plzenští podkomořiemu našemu krá- lovstvie českého každý rok jistú summu platí a dávají, že jsme jim také tu milost učiniti ráčili a je z toho platu až do desieti let pořád zběhlých, počnúc od toho času, jakž jest od nás sta- tečný Burián Trčka z Lípy na Lipnici úřad podkomořstvie krá- lovstvie českého na sě přijal, vyňali, vysvobodili a propustili a tiemto listem propauštíme tak, aby témuž Burianovi ani budú- ciemu podkomořiemu až do vyplnění těch desieti let té summy nevydávali, ani platiti povinni byli; poraučejíce podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúcím, věrným našim milým, abyšte též měšťany naše Nového Plzně při tom při všem, což se na- hoře píše, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, pod uvaro- váním hněvu a nemilosti naší i budúciech našich, králuov če- ských. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti jsme k tomuto listu rozkázali. Dán na hradě našem pražském tu středu po hodu narození Matky boží, léta božieho tisícieho pěti- stého devátého, a královstvie našich uherského devatenáctého a českého třitcátého vosmého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici d. d. Ladislai de Sternbergk et in Bechinna, supremi camerarii regni Boemie. [Na rubu]: Rlegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 415/270+ 90, s visutou znako- vou pečetí na proužku. Vespod na proužku písmem 16. stol.: „Na ža- 77

Strana 610
610 1809 teckej plat.“ Starší sign. N. 61., novější N. 35. Opisy v Stehl. kn. priv. měst. f. 112. a u Tannera. Hruška, Pam. kniha 72. 1509. 2. listopadu. 721. Kněz Bernart (Urlejch) z Plzně daruje všechno dědictví své v Plzni po smrti své Benediktu Urlejchovi, strýci svému. Já kněz Bernart z Plzně vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neb čtúce slyšán bude, že dobrovolně a s dobrým mým rozmyslem dal jsem i mocí tohoto listu dávám po mé smrti všechen statek svůj, kterýž mám neb mieti budu, buďto na dědinách, na lukách, kterýmž by koli jménem mohl jmenován býti, slovútnému Benediktovi Urleychovi v Plzni, mě- šťanu, strýci mému milému, tak aby on mohl a plnú moc měl po mé smrti s tím se vším statkem svrchujmenovaným učiniti, pokudž se jemu zdáti a líbiti bude, jakožto s svým vlastním a dědičným bez všelikerého odporu a překážky každých lidí. Na potvrzení i budaucí paměť toho pečeti své nemaje prosil sem urozeného vladyky Jana z Kocova, že jest pečeť svau sobě beze škody dal přitisknauti místo mne k tomu listu a prosiv dále urozeného vladyky Štefána z Putnova a v Malesicích a slovútných mužův Prokopa Fegaly podle téhož Jana z Kocova přitisknúti k témuž listu, jenž jest dán léta od narození syna bož. 1509, ten pátek po slavném hodu Všech Svatých. Orig. v archivu kapitoly pražské Z, x1., opis v zem. arehivu v Praze. 722. 1509. 14. listopadu. Závěť Jakuba zedníka. Václav Kropáč, miesto purkmistra a Matěj kramář, kon- šelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činieme —, že — Jakub zedník, náš spolusúsed, — t. s. p. r. — u. j. — Najprv odkazuje na boží duom k sv. Bartoloměji V k. m., it. Bosákóm též V k. a to rozdielně, polovici na božie duom a polovici na jich potřeby, it. do Černého kláštera též V k. m., polovici na boží duom a polovici na jich potřeby, it. do špitála též V k., it. pacholeti Martinovi, Špačkovu synu, puol domu svého dává a k tomu třidceti k. m., též šaty chodící i také ložní všecky a k tomu konev cínovú velikú, pět talé- řuov cínových a mísu cínovú. A jestliže by jeho buoh smrti neuchoval, nežli by let svých — došel, tehdy poručníci moji

Strana 611
1510. 611 — aby to — na skutky milosrdné — obrátili. It. druhú polo- vici domu svého odkazuje — Jírovi mečieři, zeti svému, a k tomu svrchky a všecko hospodářstvie —, což by mimo toto rozkázánie zbývalo, to aby též při Jírovi, zeti jeho, zuostalo, a co se peněz dotýče, kteréž nahoře komu odkazuje, ty se u Jiříka mečieře, nalézti mají hotové, a což by viece pe- něz zbývalo —, aby též při Jiříkovi zuostalo — Poručníky učinil jest — Sigmunda řezníka a Jiříka mečieře, zeti svého, spoluměšťany naše —. Toho na svědomie — své jsme — pe- četi — k tomuto listu přivěsiti dali, jenž jest psán anno M�VCIX°, feria IV. post sc. Martini. [Nadpis]: Kšaft Jakuba zedníka. Z knihy závětí 223 f. 61b. 1510. 11. ledna. Závět Václava Palečka. 723. Václav Fencl, miesto purkmistra — a Mikuláš Principál kramář, konšelee přísežní a měštanee města Plzně, známo činie- me —, že — Václav Palček, spoluměštěnín náš —, t. s. p. r. — u. j. —: Najprv statek svuoj všeckeren — odkazuje Kate- řině, manželce své, — a dětem, které spolu mají, na rovný diel, a jestliže by buoh kterého dietěte smrti neuchoval, prve nežli by let rozumných — došlo, tehdy diel umrlého spadni na živé, it. dluzi, — komuž co jest povinnovat, i kostelní, o kterýchž manželka jeho dobře vie, ať jsú z toho statku zaplaceni, it. — odkazuje — XV zl. rýn. a nic viece. Tomáškovi, synu jeho, — Poručnici učinil — Kateřinu, manželku svú, — a Prokopa Fegali, bratra jejieho. Toho na svědomie — své pečeti vlastnie jsme přivěsili, jenž jest psán anno domini XVCX, fer. VI. post Epiphanie domini. [Nadpis[: Kšaft Václava Palečka. Z knihy závětí 223 f. 62b. 1510. 14. ledna. Žid Mekl postupuje synu svému Zalmanovi, řč. Turek, všechen 724. statek svůj. My purkmistr a radda města Plzně známo činieme —, že předstúpivše — do raddy našie Mekl žid starý, obyvatel města našeho, s Zalmanem, synem svým, — vyznal jest —, že — 77*)

Strana 612
612 1510. vzdal — všecken statek svuoj, movitý i nemovitý —, k tomu také všecky dluhy zde i jinde, ktož jemu jsú povinovati, Zal- manovi synu svému řč. Turek a jeho dědicóm, aby — mohli s tiem nakládati, — jako s svým vlastniem, — však — kdež jest sobě — Mekl — vymienil —, aby Turek, syn jeho a děti, jeho Mekle starého do jeho smrti — počestně dochoval. — a k tomu aby dceru jeho Meklovu a svú sestru, když by se vzdáti měla, z toho statku opatřil, kdežto Turek — slibil tomu všemu dosti učiniti —. Actum fer. IIII. ante s. Anthonii anno domini XV decimo. [Nadpis]: Vzdánie všeho statku Mekle, starého žida, synu svému Turkovi židu. Lib. empt. 212 f. 112. 1510. 14. února. 725. Závět Vavřince Kelbla. My Kašpar řezník a Kašpar Frána, měšťané města Plzně, — známo činieme —, že — Vavřinec Kelbl, náš spolusúsed s povoleniem pana purkmistra a rady — t. s. p. r. — u. j. Najprvé odkazuje — všecken statek svuoj — Anně, manželce své, s dětmi na rovný diel, a jestliže by pán buoh smrti kterého neuchoval dřieve, nežli by let — došly, diel umrlého aby spadl na živé. It. bratru svému Jakubovi odkazuje kuoň svuoj a dru- hému bratru Erhartovi — čubu černú, kabát a nohavice. It. dlužen jest sirotku nebožce Vávry ševce XLVIII zl. rýn., it. Henrichovi do Prahy dlužen IIII k. a XX groš. It. co se Glenara z Kadaně dotýče, pověděl, že jest mezi nimi pře o nějaký dluh a — když by na najtěžší přišlo, že by toho bylo o pět kop a Ondřej Rejsek že o tom dobře vie, a přijde-li k tomu, že by měl placen býti, tehdy Rejsek toho puol dáti má a on druhú polovici. Takový dluh i jiný — spravedlivý aby manželka z toho statku vyplnila s sirotčím dluhem. It. pan Jan Dolský dlužen mu jest X kop, it. Šilhánek dlužen jemu za kuoň šest kop a X groš., it. Pražská ze Všerub — za tunnu herinkuov VII kop minus X groš., it. Motl z Přimdy XXIII k. a L groš., kterýžto dluh aby manželka jeho vyupomínala — Poručníky učinil jest — Václava Kropáče a Sigmunda řezníka, spoluměšťany naše — Tomu na svědomie my nadepsaní — své pečeti — dali sme

Strana 613
1510. 613 k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán léta etc. desátého, fer. V. in die sv. Valentini martyris. [Nadpis]: Kšaft Vavřince Kelble. Kniha závětí N. 223 f. 62b. 1510. 14. února. Konvent dominikánský koupil Hradiště za Homolkou od bratři 726. Junišů z Pautnova a zavazuje se z něho obvyklé platy k obci odváděti. My kněz Blažej Rabeš, toho času převor, kněz Tomáš supprior, kněz Michal šafář, kněz Marek kazatel, i všecken kon- vent kláštera svatého Ducha v Plzni, řádu a zákonu kazateluov svatého Dominika, známo činieme tiemto listem obecně přede všemi, ktež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož jsme kaupili k témuž klášteru a konventu sobě a budúciem bratřiem svým od urozených vladyk Štefana a Jiříka Junišuov, bratřie z Paut- nova a v Malesicích, Hradiště za Homolkau mezi grunty měst- skými a Černickými tak, pokudž meze samy v sobě šíře uka- zují, a jakož týmž Junišóm bratřiem, kšaftem od nebožky paní Anny Šefránkové šíře svědčí, z kteréhožto Hradiště nadepsa- ného my kněz Blažej převor i všecken konvent, nynější i bu- dúcí, slibujeme a tiemto listem se zavazujeme, že beze všie od- pornosti a všelikého jiného předsevzetie nic sobě ku pomoci ne- berúce, žádným vymyšleným obyčejem toho neodpierati, platuov z toho platiti, kteréž od starodávna placeny jsú společně neb rozdílně z těch gruntuov do města Plzně slovútnee opatrnosti pánóm purkmistru a raddě a všie obcí, nynějším i budúciem, i desátky z těch gruntuov, od starodávna kteréž placeny jsú šafářóm našim svatého Bartoloměje, kteréžto také povinovati budeme platiti beze všie odpornosti; při tom sebe také zava- zujeme, jestli že by kdy berně obecní od králuov JMstí, nyněj- ších i budúcích, aneb ode vší země položena byla, tehdy my nadepsaní převor i všecken konvent, nynější i budúcí, máme a povinni budeme z těch gruntuov Hradiště podlje nadepsaných purkmistra, konšeluov i všie obci, pokudž by na jiné grunty uloženo bylo, teež tu berni královskú neb zemskú dáti i na vojnu, beze všech výmluv a odpornosti všelikteraké tak, jakož se svrchu píše. Tomu na svědomí a zdrženie my nadepsaní kněz Blažej převor i všecken konvent pečeti naše převorskú i konventskú rozkázali jsme a dali k tomuto listu přivěsiti do-

Strana 614
614 1510. brovolně, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisíciého pětistého desátého, ve čtvrtek den milého svatého Valentina, mučedlníka božieho. List. perg. v česk. zem. museu v Praze, pečeti chybi. 727. 1510. 8. března. Závět Barty Stehlíka, rybáře. Jan Štěpánek miesto purkmistra a Sigmund řezník, kon- šelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činieme —, že — Bárta Stehlík rybák, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé dvuor, zahradu, kterúž má po nebožce máteři své, dědinu od Pražského i jiný všecken statek, mohvitý i nemohvitý, — odkazuje Anničce, manželce své, a dietkám svým na rovný diel, jestliže by — manželka jeho stavu svého neproměnila. Jestliže by z nich kterého pán buoh smrti neuchoval, aby diel umrlého spadl na jiné živé; také jestliže by pán buoh neucho- val smrti manželky jeho prve, nežli dietek, diel jejie všecken aby při dětech zuostal, neb jest jemu přiřkla, cožkolivěk svého statku má, že ten nechce od dětí svých i jeho odlúčiti; pakli by — stav svuoj proměnila, aby jí dáno bylo toliko z statku jeho X k. m. a s tiem aby od dětí oddělena byla. Co se dlu- huov dotýče, o tom manželka dobře vie, ty aby vyupomínala, a jestliže bych komu co dlužen byl, aby zaplatila. — Poručnici učinil manželku svú a ku pomoci přidává — Ondřeje Keyslíka, Ješka sladovníka a Jana Plzáčka, spolusausedy naše —. Tomu na svědomie — my nadepsaní pečeti své — dali sme k tomuto listu přivěsiti —, jenž jest dán léta etc. desátého, v pátek ante dominicam Letare. [Nadpis]: Kšaft Barty Stehlíka, rybáře. Kniha závětí N. 223 f. 63. 728. 1510. 14. června. Závět Matěje Pražského. Vilém saukeník, purkmistr, Jan Štěpánek a Pavel Zietka, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činieme —, že — Matěj Pražský, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j. — Najprvé odkazuje Vondrovi z Vraždně X k., truhlu a šatuov s postel, čubu modrú a sukni vlčatú, it. Janovi z Vraždně dvě kopě míš., it. Barboře Brožové z Třemošné II k., it. Ondrovi

Strana 615
1510. 615 do Zruší II k., do špitála k sv. Máří Majdaleně IlI k., it. do fary sv. Bartoloměje v Plzni XX k. na kalich, it. Holému z rynku XV k., it. Jírovi od Hory, kteréhož z mladosti vychoval, jestliže se najde VIII k., Šimkovi pernikáři I k., Václavovi, synu Roch- lovcovu II k., Riehovi Kraupovic I k., Kausalce I k., Albrech- tovi písaři II k, městskému písaři II k. a to, což komu odka- zuje, aby placeno bylo, berúce z tee dědiny, kterúž od něho Bláha Kraupa jest kaupil. A což zbude, aby při manželce jeho zuostalo. It. Bártovi Hošťálkovi, bude-li z čeho, V k. m. It. manželce jeho duom 1) s hospodářstviem i všecken jiný statek a grunty — odkazuje, věře jí, že na duši jeho pamatovati bude —, však na takový spuosob jí ten statek dává, jestliže by zde nemienila býti a chtěla se kam jinam odstěhovati, tehdy aby jí dáno bylo toho všeho statku polovici a druhú polovici aby poručníci naložili na skutky milosrdné a chudým lidem. It. dluhy všecky —, jakož vedle registříku jsú napsány, ty též od- kazuje manželce své. — Poručníky učinil — Jana Adama a Víta Kozu, spolusausedy naše, — a za práci — každému — odkazuje po V k. m. Tomu na svědomie etc., jenž dán fer. V.. ante sc. Viti anno 1510. [Nadpis]: Kšaft Matěje Pražského. Kniha závětí N. 223 f. 63b. 1510. 18. června. Jakub z Rochlova, měšt. plzeň, zaprodal 4 kopy čes. roč. platu na 729. domě svém k oltáři Nejs. Trojice u svt. Bartoloměje purkmistru a konšelům m. Plzně. Václav Fencl —, purkmistr, Václav Kropáč, Jan Kantor, konšelé přísežní a měšťané města Plzně, známo činíme —, že předstúpiv — do plné rady našie slovútný muž Jakub z Roch- lova, spoluměštěnín náš, a vyznal —, že — prodal — čtyři kopy gr. čes. platu ročnieho na domu 2) svém i na jeho městišti, kterýž leží na rynku vedle Ondřeje Rejska na rohu z jedné a Václava zlatníka strany druhé, i na dvoru s pivovárem, kterýž leží podle Stodského z jedné a Kašpara Frány strany druhé, i na jiném na všem statku svém —, za šedesáte kop gr. purk- mistru a konšelóm v Plzni — a kaplanu — oltáře sv. Trojice u fary sv. Bartoloměje v Plzni, kterúžto summu — úplně — 1) Dům č. 210 v IV. čtvrti v ulici Sedláčkově. 2) Dům č. 292 v IV. čtvrti, Rejskův č. 201 rožní a č. 203 Václava Zlatníka.

Strana 616
616 1510. přijal —, slíbiv — ten plat — každý rok platiti — rozdielně počnúc na sv. Havla — dvě kopě groš. — a na sv. Jiří — tolikéž dvě kopě groš. a tak i jiná všecka léta beze všeho za- drženie —. A jestliže by již psaný Jakub etc. (Obvyklá forma braní základů a výkupu platu toho proti 1/ letní výpovědi.) Toho na svědomie atd. — léta tisícého pětistého desátého, ten úterý po svatém Vítu, mučedlníku božím. Listina pergamenová 366 187+37, v museu plzeňském, pečeti chybí. Na rubu: „List na Jakuba Rochlovce 40 kop gr. čes.“ — Sign. N. 201. 1510. 11. července. 730. Racek z Přestavlk vede spor s Plzenskými o 35 kop, ve kterých se zaručil za p. Jana Bavora z Švamberka. 1510. fer. V. ante Margarete. Racek z Přestavlk pohnal purkmistra a raddu i všechnu obec m. Nového Plzně, viniti je chce jakožto držitele statku po někdy p. Janovi Bavorovi z Švamberka z 35 kop gr. míš., kterúžto summu za téhož p. Bavora Zikmundovi z Truclar rukojmie za díl svuoj dáti musil a oni Plzenští statek držíc, jemu též sumy navrátiti zanedbá- vají a k tomu z škod a nákladuov. [Po straně poznamenáno]. Fer. II. divisionis apostolorum [15. července] puovod poručil Janovi z Merklína na zisk a ztrátu. Svolily se obě straně dobrovolně Racek z Př. puovod i také Plzenští pohnaní, aby ta pře mezi nimi v dobré míře stála bez práva obú stran pohoršení a to místo hojemstvie od dnešního dne za čtyři neděle, to jest do čtvrtku po sv. Ludmile [19. září najprv příští, tak aby strany zase stály před etc. na týž den a a hodinu XVIII. Stály obě straně Racek i Plzenští. JMt p. p. Zděnek etc. té pře stranám odložiti ráčil na naučení pánuov JMí a vladyk do plného saudu zemského, tak aby stály fer. V. post Galli [17. října], hodinu XIX. — Na týž spuosob odloženo do pon- dělího najprvnieho [21. října], k hodině XIX. — Též odloženo do středy, najprv příští [23. října]. Knihy půhonné soudu komorního 1aF. fol. F. 14. v zem. museu.

Strana 617
1510. 617 1510. 26. července. Půhon některých měštanů plzenských jako rukojmí v dluhu. 1510. fer. VI post. Magdalene. Purkmistr a radda města Písku pohnali Viléma z Prostiboře na Podmoklech viniti jej chtíce z 16 k. 40 gr. čes. jistiny, proležaného 221/2 gr. čes., k tomu z škod a z nákladuov ze 2 k. gr. čes., vše dílu jeho, kdež jest rukojmie vedle jiných za Zalmana Turka, žida z Plzně, za 100 kop gr. jistinných. Tíž pohnali Jiříka zlatníka, Jana Štěpánka, Václava Pa- nošku, Matesa Raušara z Bezvěrova a Václava Švanka, mě- šťany města Nového Plzně, z téhož viniti je chtíce. Stané právo. Datum ut supra. Stáli Písečtí puovodce ku právu svému, ale Vilém z Pro- stiboře nestál, i dáno jest jim Píseckým za právo stanee. Feria III. post Egidii [3. září]. 731. Z knih půhon. v zem. museu v Praze 1aF. fol. G7. 1510. 20. srpna. Půhon rukojmí pro dluh. Zalman Turek, žid z Plzně, pohnal p. Jana z Ziberka na Týnci, viniti ho chce z dílu jeho, což naň přijde z LXXXIII kop jistiny, k tomu z lichvy na to vzešlé, z škod a nákladóv, kdež jest za jmenovanau jistinu rukojmie vedle jiných za Václava Perglara z Perglosu. Feria III. ante Bartolomaei 1510. 732. Z knih půhon. v zem. museu v Praze 1aF. fol. G14. 1510. 6. září. Závět Bláhy Habenty. Jan Štěpánek, purkmistr — a Sigmund řezník, konšel pří- sežný, a měšťanee města Plzně, známo činieme —, že - Bláha Habenta, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprv statek všecken — odkazuje manželce své Lidmile s dietkami svými, kteréž spolu mají, na rovný diel. Jestliže by kterého pán buoh smrti neuchoval, nežli by let svých došly, tehdy diel umrlého aby spadl na jiné na živé, též i na máteř a to rovným dielem; pakli by manželka jeho stav svuoj vdovský proměnila, tehdy vezmúce svuoj diel, kterýž jí náležeti bude podle práva, tiem aby oddělena byla a potom nápadu žádného aby nečekala od sirotkuov. — Poručníky učinil — Viléma saukeníka a Bláhu 733. 78

Strana 618
618 1510 kramáře, spolusausedy naše — a jim ty dietky poraučí a zvláště staršieho pacholíka, aby jeho tresktali k dobrému vedúce a že jeho k nějakému řemeslu dadie, za to jich prosí jako svých milých přátel. Tomu na svědomie etc. Dán léta — tisícieho pětistého desátého, v pátek před Narozeniem panny Marie. [Nadpis]: Kšaft Bláhy Habenty. Z knihy závětí 223 f. 64. 1510. 2. října. 734. Závět Jana Kožky, koželuha. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Jan Kožka koželuh vyznávám, že s povoleniem pana purkmistra a pánuov učinil sem rozkázánie takové; Napřed odkazuji Vavřinci, synu svému, duom svuoj a zahradu pod sv. Mikulášem napřed před jinými dětmi svými a k tomu aby ve všem statku jiným s dětmi mými diel měl rovný. Item jiný všecken statek muoj odkazuji dětem všem na rovný diel a jestliže by kterého z nich pán buoh smrti neuchoval, nežli by k létóm došel, diel umrlého aby na jiné živé spadl až do poslednieho. Manželce své odkazuji XXX k. m. a s postel šatuov, kteréž jest ke mně přinesla. Nad těch XXX k. m. pan purkmistr a páni v radě s povoleniem poručníkóv přidávají manželce jeho XL k. m., X sýruov a pothu másla a něco přediva z té příčiny, aby chovala toho děťátka malého do pěti let, kteréž spolu mají a na ně aby se věrně starala beze všie práce poručníkuov a po pěti létech aby je poručníkóm zase v moc dala. Kterýchžto XL k. poručníci mají manželce jeho vydávati každý rok po VIII k. m. až do těch pěti let; pakli by to dietě dřieve umřelo, proto vždy jí mají těch XL kop přece vydati. Item do fary k sv. Bartoloměji odkazuji V k. m., na kruchtu do bratrstva u sv. Bartoloměje V k. Po- ručníky činiem: Ondřeje Macha a Erharta koželuha, a Mach aby po smrti mé hned v duom i ve všecken statek jiný se uvá- zal a jej do sirotčích let spravoval. Pakli by pán buoh všech mých dietek smrti neuchoval, toho statku polovici spadni na Macha a druhá polovice aby rozdána byla mezi přátely mé chudé, aby za nás pána buoha prosili, a také chudým aby z toho statku dáváno bylo i lázně zádušní aby topena byla, aby se za naše duše všech prosba dála. Item jsú mi povinno- vati Linhart Pestrnák XIX k., Martin švec III k., XLV gr., Řieha švec XVII k., Zelený, švec VII k., Slavík švec X k.,

Strana 619
1510 619 Turek švec IIII k., Smolík švec VI k., Oldřich pasieř XVIII k., Dýmek švec XI k. XX gr., Hainz sedlář II kopě, Kaudele a Ješek z Rokycan 11/2 k., Šrámek a Řepa, měšťané z Klatov, XC k. a 111/2 k. a V gr., a ty mají dáti o sv. Bartoloměji; Slavík a Dýmek, ševci za XX centuov sádla, jakož cedule ukazují; Duchek, klobúčník II kopě; Hanzl, klobúčník IIII k. XX gr.; Jakub Krotký V11/2 k.; Šimková Šidsvú od mostu IIII k.; Žid švec III k. XIl gr.; Černý švec VII/ k. V gr.; Ryšavý sedlář C gr.; Beránek švec IIII k.; Jíra z Rokycan V k.; Matúš švec ze Všerub VI k.; Hluožek švec VIII k. XX gr.; Kešta švec ll kopě X gr.; Němec švec VII k. XX gr.; Erhartík za XVII kamen vlny po 1 1/2 kopě; Koktánek XI k.; Guldánek řezník X k., Němec Spálený, švec V k. XV gr., Jan Štěpánek XVIII k. a na to mám koflík střiebrný; Nový pekař IIII k.; Prstek v ma- lickém předměstie VIII k. Kterýžto kšaft Václav Fencl, — purk- mistr, k sobě přijav do plné rady jest přinesl a pánóm oznámil, a my pečeť naši městskú jsme k tomuto kšaftu přivěsiti a utvr- diti dali, jenž jest dán léta — M'VC desátého, ve středu před sv. Františkem. [Nadpis]: Kšaft Jana Kožky, koželuba. Kniha závětí N. 223. f. 64b. 1510. 3. října. Půhon pro dluh. 1510. fer. V. post Remigii. Turek žid pohnal Václava z Chříňova v Merklíně z 10 kop gr., ze 22 gr. vše českých, dluhu Meklovi židu za někdy otce jeho spravedlivě povinného, k kterémužto dluhu on Turek spravedlnost má, z škod a ná- kladóv. Fer. V. post Brikci [14. list.]. Týž žid pohnal Jiříka Kfeléře z Zakšova, na Hrádku hejt- mana, ze 12 zl. rýn. jemu spravedlivě povinných, z škod a ná- kladuov. Datum ut supra. Z knih půhon. v čes. zem. museu 1aF. fol. H 17. 735. 1510. 3. října. Půhon rukojmí pro dluh. 1510. fer. V. post Remigii. Václav Kropáč pohnal p. Václava z Lobkovic na Chlumčanech, viniti jej chce ze sta kop gr., 25 k. gr. čes. jistiny, z proležaného ze 35 grš., k tomu z škod poslóm zvláště, kdež jest rukojmie vedle jiných za pana Václava 736. 78*

Strana 620
620 1510. Zmrzlíka z Svojšína, kterýž p. Václav jistec v sumě VII1/2 kop gr. čes. vsi své jemu Kropáčovi zastavuje, jakož týž list a ta- kové rukojemstvie to v sobě všecko šíře zavírá. Z knih půhon. v čes. zem. museu 1aF. fol. G 17. 737. 1510. 27. listopadu. Anna z Slavic daruje dům Šim. Purkrábkovi. Já Anna z Slavic a na Komárově známo činiem —, že sem — dala Šimanovi Purkrábkovi z Huti Slepý duom,1) kterýž sem od Beránka v Plzni kaupila nárožní, mezi domem p. Cukra 1) a Duchka Ovsieka 1) — všecko právo, kteréž sem na tom domu měla, — jemu vzdávajíc, aby — Purkrábek všicku moc měl, pro- dati nebo v kniežky klásti podle města práva, tak jako bych při tom sama byla. A na svědomie — prosila sem ur. vladyk Jana z Mitrovic a v Újezdě, Jindřicha Hřebeckýho z Krchleb, aby podle mne pečeti své k listu tomuto sobě bez škody při- tiskli, jenž jest dán léta od — MVCX, tu středu před sv. Ondřejem. Lib. empt. 212 f. 115. Srj. s tím č. 739. 1510. 3. prosince. 738. Mates Raušar z Bezvěrova zapisuje 50 k. m. na dvoře svém v Malicích Janovi z Merklína My purkmistr a radda města Plzně známo činieme —, že předstúpil — do raddy našie — Mates Raušar z Bezvěrova s ur. vladykú Janem z Merklína a vyznal —, že jest dlužen — Ja- novi z Merklína padesáte kop gr. míš., kteréž jemu dáti — má na sv. Jiřie — příštieho — i s úrokem — A v tom — Raušar za těch L kop m. miesto základu zapisuje jemu dvuor svuoj, kterýž ležie za malickú branú —. Actum f. III. in profesto s Barbare virginis, anno domini etc decimo. [Nadpis]: Zápis na dvuor Raušaruov Merklínskému. Lib. empt. 212 f. 115. — Zápis přetrhán. 1) Dům tentoč 116 v I. čtvrti jest na rohu ulice Zbrojnické, č. 115 byl Ovsíkův a č. 117 Cukrův.

Strana 621
1511. 621 15 10. 9. prosince. Rada m. Plzně svědčí, že Anna z Slavic darovala dům Šim. 739. Purkrábkovi. My purkmistr a radda města Plzně známo činieme —, že Šiman Purkrábek z Huti Slepý před námi oznámil jest, že — ur. paní Anna z Slavic, manželka ur. a stat. rytřeře p. Ku- naty Pešíka z Komárova, — s povolením pana manžela svého dala mu duom v Plzni — vedle p. Jana Cukra a Duchka sau- kenníka. K žádosti téhož Purkrábka vyslali páni z sebe Vác- lava Švanka spoluradného, Linharta Jílkova syna a Ondru Chlupatého z obecních, kdež v přítomnosti jich — pí Anna vy- znala jest, že témuž Purkrábkovi ten duom dobrovolně — dala, kdej týž osoby v plné raddě to oznámily —. A pro lepší paměť — pí Anna, nemohše sama pro nedostatek zdraví svého osobně přijeti, list poslala pod svú a jiných dobrých lidí pečetí -, kte- rýž takto — zní: (Vepsán list pí Anny ze Slavic z r. 1510 d. 27 list., viz č. 737.). A při tom jest žádala — Vác. Švanka —, aby ten duom na místě jejím kladl — Šimanovi v knichy naše městské podle práva v lidkupní i také v saudnee. Actum fer. II. post Concepcionis gloriose Marie virginis a. d. etc. decimo. [Nadpis]: Vzdánie domu Purkrábkovi od pí Anny Nezvěsické. Lib. empt. 212 f. 115. 1511. 16. května. (V Plzni.) Plzeňští žádají radu m Chebu, aby podporovali jejich měštana M. 740. Erharta, kterého k nim vyslali vypátrat, kam se dostaly klenoty s obrazu P. Marie ve farním jejich kostele. Unser fruntlich vnnd willig dinste zeuoran. Ersam, weis, lieben frunde. Meister Erhart Ziegler, vnnser mitburger, raicher dicz briues, hat an vns pracht, als er yecz aussen bey euch gewesen sey, er bericht worden, wie der Vbelthater zw Wun- sidl in venknuss sitz, welcher vor ettlicher newlich vergangner zeyt in vnser pfarrkirchen ettlich klainat dieplich von vnnser lieben frawen pilden genommen vnnd gestolen hat, darinn er sich als mitburger der pillikait nach weiter gemuet vnnd sich gen Wunsidl gefuegt vnnd da am herrn Castner vnnd Obrikait erlangt, das man ine zw demselben vbelthater gelassen, an dem er dann erfarscht hat, wo er solich klainat verkaufft, auch verseczt hab, die er dann ein gueten tayl E. W. Mair Judn zw Rebicz, ver- seczt hab, derhalben benanter maister Erhart Ewrer Weishait

Strana 622
622 1511. angelangt, des ir ime dann ain geschrifft an die von Rebicz gegeben vnnd sich darinnen gepurlich gehalten, des wir E. W. grossen dank sagen. Wiedem allen schikhen wir benanten mai- ster Erharten derhalben wider hinaus vnnd bitten, E. W. wellen sich mit bedachten Juden vergewissen, nach dem er auff solich klainat, darinn dann hayltumb sein, leicht ader die kaufft, vnnd was dann bemelter maister Erhart weiter gen ime der pillikait nach furnemen vnnd handeln wiert, sich darinn von vnseren willen gepurlich halten, als wir dergleichen, so es indert zw solhem kom, auch thun wollen, wann, womit wir E. W. in solhem oder vil merem dergleichen konden zw willn werden, sein wir alweg willig. Datum an freytag nach Sophie, anno domini 1511. Burgermeister vnnd Rat der Stat Pilsen. [Nadpis] : Dem Ersamen weisen Burgermaister vnnd Rat der Stat Eger, vnnsern günstign vnnd guetn frundn. Pův. list na papíru s pečetí měst. čtyřdílnou přitištěnou v archivu m. Chebu. 1511. 23. května. (V Norimberce.) 741. Norimberští žádají, aby jim Plzeňští věznů svých jména udali a dále se jich otázali, zda-li nebyli též při škodách, které se jim staly, a výpovědi věznů aby jim odeslali. Lieben freund, Vnns hat angelangt, das etliche ewere widerwertige bis in newnzehen kurcz uerschinen tag zu fangknus einkomen sein sollen, dhweil aber dieselben, wie wir vnns auss atlichen anczaigungen vermuten, auff vnnsern vnd der vnnsern scheden gewest vnd vnns doch ire namen vnbekant sein, ist an Ewer W. auss ainem sonndern vertrewlichen willen vnnser freunt- lich bitth, die wolle vnns derselben gefangen namen in schrifften bey gegenwertigen vnnsern potten anzaigen vnd dabey, ob es sich fuglich schicken will, geflissen sein, dieselben thetter vnn- sernhalben auch zu befragen vnd ob die befragt wurde, vnns ir vrgicht vff vnnsern costen zu fertigen, das wollen wir in dergleichen vnd ainem grossern vmb Ewer W. mit freuntschafft vnd dinstlichen willen gern verdienen. Datum freytag nach Cantate 1511. [Nadpis]: Pilsenn. Norimb. posíl. kn. 66 f. 237b. v král. kraj. archivu v Norimberce. [Poznamenáno]: In eadem forma an Burgermaister vnd Rat zu Glattaw.

Strana 623
1511. 623 1511. 11. června. Dlužní úpis Mikuláše Karasa, krejčího, na 121/2 kopy míš. cechu 742. řeznickému v Plzni Já Mikuláš, krejčí, řečený Karas, měštěnín v Plzni, jistec a první dlužník dluhu dolepsaného, a my Petr krajčí, Jan Vo- dička krajčí, měšťané v Plzni, rukojmie jeho s ním a zaň, vy- znáváme —, že jsme dlužni opatrným cechmistróm a starším i všemu cechu řemesla řeznického v městě Plzni, měšťanóm a věřitelóm našim, i tomu každému, ktož by tento list měl s jich dobrú vuolí — puol třináctý k. gr. míš., kterúžto jistinu — sli- bujem, tak aby z nás rukojmí žádný v tom dluhu a slibu od druhých se nedělil ani zaplacením dielu svého kterakkoli děliti se k odbytí mohl, dáti týmž věřitelóm našim na sv. Jiří — najprv přieštieho, neb konečně ve dvú nedělí potom i s úrokem po té summě přišlým a hotovým, groši dobrými i střiebrnými zaplatiti —. Pakli bychom toho neučinili. (Obvyklá forma ležení v Plzni, kdyby se pořádně plat neodváděl.) Na potvrzenie a zdrženie toho my všichni, jistec i rukojmie — pečeti naše vlastnie — dali jsme přivěsiti k tomuto listu —, jenž jest dán léta od narozenie syna božieho tisícého pětistého jedenáctého, tu středu o suchých dnech letničních. Listina pergamenová v museu plzeňském 325, 168 † 31 s třemi zachovalými visutými pečetmi. 1. Karasa, štít dole oblý, v něm pár rohů volských a mezi nimi růže šestilistá se spatřuje, opis otřelý; 2. Petrova, ráz pečeti i opis již neznatelný; 3. Vodičky, ve štítě nůžky rozevřené, opis: S. lan: wodez[k]a. — Sign. N. 384. 1511. 11. července. Remeslo kožešnické prodalo výkuš za 17 kop míš. Anno dom. MVCXI fer. VI. ante s. Margarethe virginis. Stal se trh — o výkuš s městištěm, kterýž ležie vedle Cábové? s jedné a Pilátovy sladovny2) strany druhé, mezi staršiemi a všemi mistry řemesla kožišnického a Janem Švihovským tak, že — Jan — za ten výkuš dáti — má — XVII kop míš., — hned zavdati má V kop a o sv. Václavě v roce V kop a od toho do sv. Václava v rok II k. a opět od toho sv. Václava v rok II kopy a ostatních III kopy opět v rok při témž času sv. Václava. A nadepsaní starší a to řemeslo mají jemu ten výkuš 1) Dům Cábové č. 59 v ulici Veleslavínově. 2) Sladovna při domě č. 61 tamtéž. 743.

Strana 624
624 1511. svoboditi, jakž toto město za právo má. Při tom byli Václav Švank — purkmistr, Václav Fenel a Prokop Fegale, konšelee. Lib. empt. 213, f. 9b. 1511. 23. července. 744. Urovnání sporu kněze Bernarta Urlejcha s Janem Kantorem a Benediktem Urlejchem. My purkmistr a radda města Plzně známo činíeme —, že předstúpili — do raddy našie — kněz Bernart Urlejch s Janem Kantorem a Benediktem strýcem svým a oznámili nám, jakož jakož jest byla nějaká ruoznice mezi týmž knězem Bernartem a Janem Kantorem tudiež i Benediktem o nějaké dluhy a zá- pisy, kteréž jsú mezi sebú jměli, že o to o všecko mezi nimi stala se smlúva — a to skrze ur. p. p. Oldřicha Vranovského z Valdeku, JMti, a ur vladyky Jana z Kestřan, Jana z Merklína, Pavla Snětského z Snět a — p. M. Jiříka z Planee, kostela pražského kanovníka, na takový spuosob, že — Jan Kantor a Benedikt Urlejch mají propustiti kněze Bernarta ze všech zápi- suov, kteréž jest na sebe udělal buďto kniehami městskými nebo registry i jinými zápisy —. A ty zápisy jeho, kteréž by u sebe jměli, ty jemu zase vrátiti mají, jmenovitě ty listy na ten dvuor poplužní, kterýž ve vsi Kozolupech jest a kněz Bernart za ty všecky dluhy, kteréž jim povinovat byl, Janovi Kantorovi, po- ručníku nebožce Václava Urlejcha louku svou — pod Škvrňany pozuostavuje v LXXX k. m. a to —, jestli že by kněz Bernart tu louku svou chtěl zase jmieti —, tehdy má jemu rok napřed dáti věděti a potom — jemu sumu — LXXX k. v moc polo- žiti a v svú lúku se zase uvázati — Jest-li že by pak kněz Bernart v držení jsa úmysl měl kdy tu louku komu k dědictvy prodati, tehdy má před tiem vznésti na — strýce své, jest-li že by ji chtěli kúpiti; pak-li by sě o to sami smluviti — nemohli, mají s obú stran vydati po dvú dobrých přátel a pokudž by ti mezi nimi vyřkli, zač by spravedlivě stála, v tom ji má kněz Bernart nechati, pak-li by ti přátelee jich o to smluviti nemohli, tehdy kněz Bernart bude moci své prodati, komuž bude chtieti. Actum f. IIII. ante s. Jacobi apostoli, anno domini etc. XI°. [Nadpis]: Smlúva mezi Janem Kantorem a knězem Ber- nartem Urlejchem. Lib. empt. 212, f. 116b.

Strana 625
1511. 625 1511. 26. července. Závět Jakuba Petrasa. 745. Prokop Fegal a Benedikt Urlejch, konšelee přísežní a mě- šťanee města Plzně, známo činíme —, že — Jakub Petras, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprv všecken statek — odkazuje manželce svee, toho aby užívala jako mocnaa ho- spodyně do smrti svee a po smrti její aby — připadl na zeti jeho Bláhu Kotvu a na dceru jeho Mandalenu. A jestliže by manželka jeho stav svuoj proměnila, toho všeho statku aby připadlo polovice na manželku a polovice na — Bláhu a dceru jeho. Z hotových peněz odkazuje dceři svee a zeti sveemu sto zl. rýn. a ostatek manželce svee. It. do špitála II k. a do fary II k., do Černeeho kláštera I k., Bosákóm I. k. It. dluhy všecky — aby manželka jeho dobývala kromě u Štěpánka, ty v své moci stuojte, komu sem je prvee rozkázal —. Poruč- níky učinil — Václava Fencle a Voršulu, manželku svú — Tomu ku pevnosti a na svědomie etc. Dán léta — tisícého pětistého jedenácteeho, v sobotu po sv. Máří Majdaleně. [Nadpis]: Kšaft Jakuba Petrasa. Z knihy závětí 223 f. 69. 1511. 22. listopadu. V Katovicích. General řádu něm. odporučuje Jana Sigesa z Bavor za správce 746. špitála sv. Máří Majd. v Plzni. Paulus Pauli, ordinis militarium Jerosolymitarum theutoni- carum s. Mariae, commendator generalis, honorabili viro do- mino Mathaeo Zahorka, curato animarum in Nova Plsna, filio et fratri amantissimo. Cupis a me, ut gererem curam hospi- talis s. Mariae Magdalenae et providerem illud cum praeposito, scribens pro fratro Wolfgango juniori, qui homuncio est inex- pers omnis hospitalitatis ac debiti, nec valet pro loco isto ; sed in eo videri multo valentior esset filius meus dilectus, Joannes ille Ssiges Bavarus, qui et utrumque ideoma scit, illi pro hac vice commendetis et si post locus placuerit sibi et officium, postquam ad me venietis, confirmabo eum. Vale. Ex Katowitz, anno 1511, die 22. Novembris. Z krátkého nástinu historie špitála sv. Máří Majdaleny, chova- ného v museu plzeňském č. 167. f. 2. 79

Strana 626
626 1512. 1512. 27. ledna. 747. Bernart Urlejch z Plzně, oltářník, daruje kapitole kostela praž. listy, svědčící na nápravu ve vsi Kozolupech. Já kněz Bernart Urlajch z Plzně, toho času oltářník na hradě pražském, kaply urozeného pána, pana Jana Zajíce z Haznburka a z Kosti etc., Jeho Milosti, vyznávám tímto listem všem vuobec, kdež čten neb čtúcí slyšán bude, jakož mám dva listy hlavní, na mě dědickým právem přišlé, a to po někdy Mi- kulášovi Urlejchovi z Plzně, dobree paměti otci mým vlastním, kteřížto listové svědčí a vztahují se na nápravu a službu z též nápravy ve vsi Kozolupích, první list od duostojného kněze Pavla, božím smilováním opata, kněze Tomy převora, kněze Jana kantora, kněze Jana a kněze Alexandra a kněze Jana a všeho konventu kláštera Kladrubského, řádu a zákona sv. Be- nedikta, item druhý list hlavní na dvanáct kop grošuov na tauž nápravu zapsáno na zástavu služby, kteréž nápravě od duostojného kněze Prokopa, z boží milosti opata, kněze Jana probošta v Přešticích, kněze Jana probošta v Tauškově na Mži, kněze Alexandra i všeho konventu kláštera Kladrubského, řádu a zákona svatého Benedikta, tak a v ta práva se zapsavše, jakož ti hlavní listové, o nichž svrchudotčeno jest, všecko v sobě plněji drží, svědčí a zavírají, též i dobrá vuole témuž někdy Mikulášovi, otci mému od Racka Rakúsa z [Sltachova svěd- čící, na ty již dotčené listy ukazuje, já nadepsaný kněz Bernart dal sem dobrovolně všecko právo své dotčené nynie i po své smrti, kteréž mi koli na těch dvú již dotčených listech a spra- vedlnostech náleželo a mocí tohoto listu nic sobě tu více ne- pozuostavuje s svú svobodnú a dobrú volí dávám a to veleb- ným pánóm prelátóm a vší kapitole kostela pražského na hradě pražském, na budúcí a věčné časy, moc jim i plné právo dá- vaje, to nač svrchupsaní listové aneb zápisové svědčí, jmíti, držeti a toho požívati, i s tím jakožto s svým vlastním učiniti tak jistě a svobodně, jakož by jim samým zejmena svědčili, bez všelijakého mého i všech přátel mých i jiných všech lidí, du- chovních i světských, jakéž koli k těm svrchupsaným zápisóm po mně právo míti chtějících otporu a všelijaké překážky. Tomu na svědomí a na jistotu a zdržení pečeti své nemaje při sobě připrosil sem urozeného vladyky Václava z Vítence, že jest svú pečeť vlastní na místě mém přivěsil k tomuto listu a pro další a širší svědomí též sem prosil urozeného pána, pana Jana

Strana 627
1512. 627 Hroznaty z Vrtba na Podvini etc. a urozených vladyk pana Záviše Sulka z Hrádku, hajtmana hradu pražského a pana Otíka Zádubského z Šontálu, že sau oni své vlastní pečeti k tomuto listu přivěsili sobě bez škody, jenž jest psán léta od narození syna božího tisícého pětistého dvanáctého, v úterý po obrácení na víru sv. Pavla, apoštola božího. Orig. perg. v museu plz. 286,218 + 49, pečeti všechny chybí. Sign. nov. N. 400. 1512. 6. února. Pí Kunka Mikšicová dává ornát k oltáři sv. Blažeje ve farním 748. kostele a svěřuje jej po smrti své cechu ševcovskému. My purkmistr a radda města Plzně známo činieme —, že předstúpila — do raddy paní Kunka Mikšicová s poctivým řemeslem ševcovským a oznámila, jakož má ornát zlatohlavový, že ten — dává — po smrti jejie — k oltáři milého sv. Bla- žeje u fary tu v Plzni a tomu cechu ševcovskému na takový spuosob, aby pí Kunka moc jměla ten ornát při sobě za zdravie svého jmieti, — jej puojčovati, komu a kamž by se jí zdálo — a po smrti jejie aby jej hned — cechmistři v moc svú vzali a k tomu oltáři jej chovali, pokudž by se jim najlépe zdálo a vidělo. Actum a. d. 1512, fer. VI. in die s. Dorothe virginis. Lib. empt. 212 f. 118. 1512. 18. února. Na Budíně. Král Vladislav na prosbu Plzenských prodlužuje ještě o další tři 749. léta lhůtu, aby komorní plat ze Žatce na opravu města odváděn byl. My Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, chorvatský etc. král, margkrabě moravský, lucemburské a slezké knieže a lužický margkrabě etc. Oznamujem tiemto listem všem. Jakož jsme před časem opatrným purkmistru a konšelóm i vší obci města našeho Nového Plzně, věrným našim milým, měvše lítosť nad nimi a nad tiem městem pro záhubu přílišnú a škodu, kterúž jsú ohněm skrze zlé lidi vzali, týmž měšťanóm našim do šesti let všecken plat náš roční, kterýž nám opatrní purk- mistr, konšelé i všecka obec města Žatce, věrní naši milí, do komory naší platí, dáti jsme a na týchž Žateckých jim ukázati ráčili, tak jakož list náš jim daný to všecko v sobě šíře drží 79*

Strana 628
628 1512. a zavierá1); ale poněvadž to město na mnohých místech opravy potřebuje, prosili jsú nás tíž Plzeňští skrze některé k nám vy- slané starší své snažnými prosbami, abychom jim některé léto k prvniem přidati a ten plat na týchž Žateckých ukázati ráčili. K kteréžto prosbě a snažné žádosti milostivě nakloněni jsúce, k tomu také hledíce na jich věrnost a povolnú poddanost, s dobrým rozmyslem, našim jistým vědomiem a raddú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách, tuto jsme jim další milost učiniti ráčili a tiemto listem činieme, že jim Plzeňským k prvniem letuom, v listu našem položeným, tři léta přidáváme, tak aby oni ten plat, kterýž nám Žatečtí každý rok do komory naší platí, po vyjití prvních let ješče za tři léta pořád zběhlá na opravu města bráti mohli a moc jměli a jim to skrze pod- komořieho našeho, nynějšieho neb budúcieho, jakž ten plat Ža- tečtí položí beze všech odtahuov a odporností aby vydáváno bylo, však také té summy jinam obraceti než na stavení ne- mají, a z toho podkomořiemu aby počet učinili. Protož přika- zujem statečnému Burianovi Trčkovi z Lípy na Lipnici, pod- komořiemu královstvie českého, nynéjšiemu i buducím, věrným našim milým, abyšte týmž Plzeňským v braní té summy až do vyjití všech nahoře psaných let, žádných zmatkuov a překážek nečinili, ani komu činiti dopauščěli, než jim to zúplna bráti do- pustili, jináče nikoli nečiniece. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně v středu po svaté Julianě léta buožieho tisícého pětistého dva- náctého, královstvie našich uherského dvamezcitmého a českého čtyrytcátého prvnieho. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici domini Zden- konis Leonis de Rozmital et Blatna, supremi purgrauii pragensis etc. [Na rubu]: Rſegistrajta. List. perg. v museu plzeňském 350 237 † 57, s visutou znako- vou pečetí na proužku. Vespod na proužku: „Na plat žatecký za III léta.“ — Starší sig. N. 63. novější N. 36. — Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 119. — Hruška Pam. kniha 73. 1) Viz 1 st. č. 720 z r. 1509. d. 12. září na hradě praž. daný.

Strana 629
1512. 629 1512. 26. března. Jan Bílek prodal 1/2 kopy roč. platu na domě svém kazateli far- 750. ního kostela. Pavel Zietka, purkmistr —, Václav Švank a Linhart Jílek, konšelee přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo či- nieme —, že předstúpiv — do plné rady našie — Jan Bielek, spolusaused náš, vyznal —, že — prodal — kostelníkóm far- ským sv. Bartoloměje — puol kopy platu ročnieho na domu svém a na jeho městišti, kterýž ležie na rohu vedle starého Tomce z jedné a Štraubingara domu strany druhé, i na tom na všem, což má nebo jmieti bude, za pět k. gr. míš. —, kterýžto plat dále má vydáván býti kazateli farskému — a to rozdielně — na sv. Jiřie — patnáct groš. a na sv. Havla — tolikéž a tak jiná léta — bez zadrženie. A jestliže by již psaný Jan Bielek etc. (Obvyklá forma braní základů a výkupu platu proti 1/2letní vý- povědi.) Toho na svědomie atd. — léta — tisícieho pětistého dvanáctého, v pátek po zvěstovánie panny Marie. Listina pergamenová v museu plzeňském 300/164 † 28, pečeti chybí. Na rubu: „Jan Bílek predicatori 1/2 sex.“ Sign. N. 202. 1512. 15. dubna. (V Norimberce.) Norimberští oznamují Plzenským, že nemohli Sig. Ochsenfeldra 751. v příčině dluhu jeho 30 zl. židu plz. Turkovi vyslechnouti, poně- vadž není doma; ale matka jeho se vyjádřila, že nebude za syna nic platiti, poněvadž mu byly peníze do hry půjčeny a syn byl ještě neplnoletý. V doušce sdělují, že právě obeslali Ochsenfeldra, který se podobně vyslovil, že není židovi ničím povinen, poněvadž mu byly peníze do hry půjčeny a že chce i před soudem Turkovi odpírati. Besonnder lieben freund. Wir haben Ewer Weisshayt schrey- ben, betreffennd XXX guldin, die vnnser burger Sigmund Ochssenfelder ewrm Inwoner Turck Juden soll schuldig sein, alles innhalts vernomen, fugen E. Lieb darauff zu wissen, das wir nach bemellten Ochssenfelder alspald geschickt haben, aber befinden, das er diser Zeit nit hie, vnnd hat vnns sein mutter, die desshalb fur vns ist besendt, zu erkennen geben, sie verhoff, das sie dieser oder annder schulden fur iren Sone zu bezalen nit pflichtig, nachdem er ir vngeuolgig vnnd vngehorsam, zw- sambt dem so sey im solch gelt vom Juden am Spyl geliehen vnnd inn seinen mindern Jaren, aber nichts destweniger, dhweyl

Strana 630
630 1512. gemellter Ochssenfelder in kurcz soll hieher komen, so verr dann Durck imer hie ainem cristen, der im darczu geliebt, desshalb seinen gewallt vbergibt, wollen wir auff ersuchen euch zu gefallen benannten Ochssenfelder, so er hieher kompt, ge- mellter schuld halben, wie sich gepurt, hanndthaben, das wir Ewer Weyssheit, der wir freuntlich dinnst vnnd willfarung zu erczaigen genaigt sind, vff ir schreyben gutter maynung wollten entdecken. Datum am donnerstag nach Tiburcii 1512. Zetula: Wir haben nach beschliessung dicz brieffs Sigmunden Och- ssenfelder zw vnnsern hannden bracht, der zaigt an, nachdem im angezaigt gellt zum Spyl geliehen, im auch alsspald farlich abge- wonnen, sey er sein achtens dem Juden darumb nicht schuldig, wis im auch im Rechten desshalb zu enntpfliehen, darumb haben wir im daruber zw weitterm mit fuegen nit konnen dringen, soferr aber der Jud ainen anwaldt hie bestellt, wollen wir demselben zu ersuchen gegen vnnserm burger furderlichs vnuerlengs rech- ten vnnd wes er in Recht erlanngt, Execution verhollffen. Da- tum, vt in literis. [Nadpis]: Bilsenn. Norimb. posil. kn. 68 fol. 143b., v král. kraj. archivu v Norim- berce. 1512. 30. dubna. 751. Konšelé odhadují dům, v němž jest apateka, za 400 kop míš. Stala se jest výpověď mocná skrze pana purkmistra a pány. Jakož Jan Kantor a Vavřinec apatekář strany obě pře- staly na pánech o duom, v kterémž jest appateka, i takto o tom p. purkmistr se pány výpověď činí: Že ten duom šacují IIIIC k. na míš. groš, a Jan Kantor předkem vuoli jmieti má, chce-li jej v tee summě ujieti; pak-li by se jemu nezdálo —, tehdy aby jej Vavřinec ujal. A co se rokuov dotýče, najprv při sv. Havle — aby dány byly XXV kop míš. a při sv. Jiřie tolikéž a tak vždy — až do vyplněnie summy každého na dielu jeho lI kop míš. A jestli že jej Jan Kantor ujme, tehdy aby se Lorenc apa- tekář ve čtyřech nedělech — ven vystěhoval —. A jakož prve ten duom byl skrze — appatekáře šacován ve V stech, kdež se jest pánóm zdálo za nepodobné, i přestaly obě straně na panu purkmistru a páních, kdež Jan Kantor obávaje se pří- mluvy od sirotka, aby tiem od něho nebyl honěn, připomenul jest to pánóm v plné raddě, kdež páni výpověď učinili, že to

Strana 631
1512. 631 žádné straně k žádné přímluvě býti nemá. Actum fer. VI ante s. Philippi et Jacobi, a. d. etc. XII°. [Nadpis]: Výpověď mezi Janem Kantorem a appatekářem. Lib. empt. 212 f. 120b. 1512. 19. května. Starší přísežní mlynáři ze Starého a Nového města pražského roz- hodli rozepři mezi soukeníky a mlynářem o mlýn podpříkopní: Aby mlynář měl dvě kola a soukeníci jedno pro valchu; aby jez držen byl až k cejchu, který byl od nich nově dán; kdo by se tak neza- choval, aby pět kop pokuty zaplatil na radnici. 753. Léta božieho tisícieho pětistého dvanáctého, v středu před božiem vstupení. Co se pře dotýče mezi saukeníky v Plzni z jednee a Valentú mlynářem a Sigmundem řezníkem strany druhé o mlýn podpříkopní,1) kdež o to obě straně žádaly pana purkmistra a pánuov Staroměstských, aby vyslali starší pří- sežné pány mlynáře, aby tu věc mezi stranami ohledali a roze- znali. I učinili jsú tíž starší přísežní nález takový: Když by ta kola u prahu hořejší sešly a měl nová dělati, aby udělal řebe- nář, a saukeníci sobě jedno kolo pozuostavili valchu a při tom žlebě budú-li chtieti sobě co připraviti k svému řemeslu aneb duochodu, že to učiniti mohú, kromě šlejferny, a při tom aby se zachovali, mlynář na dva žleby a saukenníci na třetí, a když nedostatek vody, aby jednostajně se zachovali těženiem vody a ktož by se v tom tak nezachoval, aby pánóm propadl pokuty na rathúz pět kop gr. českých. Kdež k tomu jezu dán jest cejch nový pod královským úřadem a pod svými přísahami, aby k tomu cejchu ten jez držán byl, pokudž cejch ukazuje i s sta- vidly k cejchu na prahu mlýnském, kteréž nad koly jsú a mly- nář aby sobě jez k cejchu srovnal od vrby, jakž nový jez uka- zuje až do břehu. Item Vavřinec Kaněra, kteréž kolo má, aby prah tří prstů níže pod cejch položil a tak aby se jednostajnú mierú zachovali, při tom aby byli při prahu kladenie i také při jezu spravovánie Burian Petlič2) a Koza mlynář3), a ktož by 1) Podpříkopní mlýn stával na sever před branou malickou. Zaníkl za války třidcetileté. Valcha či příkop mlýnský byl v letech 1870. zasypán. 2.) Burian Petlič držel mlýn na Mži nejvýš ležící, nyní zvaný Kalikovský. 3) Václav Koza držel mlýn t. zv. podhorní (molendinum sub monte), který stával na pravém břehu Mže v místech, kdež se dnes v Fekle říká. Mlýn zanikl za války třidcetileté.

Strana 632
632 1512. se při cejchu kterýžkolivěk mlynář nezachoval, ten též aby po- kutu svrchupsanú propadl pánom na rathúz V kop gr. A to za právo dávají pod svými přísahami Václav Vrbský z Starého města přísežný, Blažek též z Starého města přísežný, Matěj z Nového města přísežný, Petr z Šerlinku též z Nového města přísežný, Burian Petlič též přísežný. Actum anno et die, ut supra. [K tomu poznamenáno]: Item připlet v řece aby vrby vyse- kal a kamení svrchu aby tak vysoko nekladl, a připlet aby uprostřed byly vrata, co by s lodí mohl jeti a vrata aby byly lokte našeho zšíři. [Nadpis]: Nález o vodu na mlýn pod přiekopem Sigmundu. Z liber empt. et vendit. 212 f. 120 v museu plzeňském. 755. 1512. 29. května. (V Norimberce). Norimberští dali k žádosti radního plz. Linharta Jílka zatknouti jistého žebráka, o kterém tvrdili Plzenští, že byl též zúčastněn při plenění při požáru města. I byl útrpně tázán a výpověd jeho po- sílají Norimberští Plzenským dokládajíce k tomu, že nemohou více k obviněnému právně přistoupiti, ješto obvinění jeho jest příliš všeobecné a nespolehlivé. Zakládá se totiž pouze na výpovědi ženy, která v Plzni ve vězení tak vypovídala, ale hned na to zemřela. Lieben freund. Wie Ewer Lieb auff anpringen vnd bericht derselben ratsfreunds, Linhart Gilgen, von wegen des gefann- gen, den bemelter ewer Ratsfreund auss verdacht vnnd zigk- nuss misstetiger verhandlung bey vnns zu verhafft hat pracht etc, yczo an vns geschriben, haben wir alles innhalts verno- men, vnd wiewol vnns dauor nach statlichem angekertem vleiss der grundt angezaigte verdachts vnd beschuldigung fur gepurlichen angesehen vnd noch auss vrsachen gemeltem Gilgen vnd anndern den ewern vor vnd yczo entdeckt, haben wir doch nichts destmynnder zu erfarung mer grunde nach ewerm begern abermals den gefangen mit grossem ernst peinlich merfrJen vnd fragen lassen, aber kain annder bekandtnuss von im pringen mogen, dann wie ir an diser eingelegten Zettel vernempt, dar- auff er endtlich will besten, vnd dhweil dann Ewer Lieb auss irer selbe verstentnuss vor vnns wissen zu bedencken, das nach anzaig der recht in peinlichen sachen, die Judicia vnd ver- mutung ainer solhen m'sshandlung sollen lautter vnd clar sein das aber in disem fall nicht erscheindt, darumb zu uerwarung

Strana 633
1512. 633 vnnsers gewissen ser beschwerlich, disen gefanngen mit weytter marter lassen anzegreiffen, vnd noch mer pfendtlicher vnd schwer, ob er gleich die tat widerumb bekennen vnd darauff besten wurd, darauff als ain zweiuelhafftig vngewiss dingk, vrtail ze sprechen, dann ob wol die maid bey euch solhs dermassen an- gesagt hat vnd darauff gestorben, ist wol muglich, das diser gefanngner des vnschuldig, dauon nichts gewisst vnd durch die andern seine gesellen, die dozumal mit im zu Pilsen gewest oder annder personen, der sy zu benennen hat verscheut, das die maid selbs nicht bekandt, das sy von disen petlern aini- cherlay schannckung mit gelt, allain vertrostung ains claids em- pfangen des sy doch von inen irs abwesens halb nicht gewiss oder sicher gewesst, vnd dem allem nach an Ewer Lieb vnser gutlich pith, ir wollet dise sachen zur notdurfft bey euch er- wegen vnd betrachten, vnd dann derhalben vnns ewers willens vnd wolmaynung bericht thun, was sich nachuolgend verner von rechts wegen furzenemen oder ze hanndeln gezimpt, soll an vnns nicht mangel erscheynen, dann wir sind Ewer Lieb in vil mererm zu freuntschafft vnd dinstlichem willen genaigt, der wir solhs auss notdurfft gutter maynung nicht wollten verhal- ten. Datum am hailigen Pfingstabend, anno etc. XII. [Nadpis]: Bilsen. Norimb. posíl. kn. 68. fol. 212. v král. kraj. archivu v Norim- berce. 1512. 14. září. Na Budíně. Král Vladislav stvrzuje závět paní Markéty z Rožmitála ze dne 756. 14. pros. 1496. My Vladislav, z buožie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem tiemto listem všem, že jsú nám ukázali opatrní purkmistr a konšelé města Nového Plzně, věrní naši milí, kterak jest někdy urozená Markéta z Rožmitálu, vo statku svém zřiezení, neboližto kšaft učinila a ten statek k záduší a na milosrdné skutky odkázala, učiníc pravé poručníky téhož kšaftu svrchupsané měšťany Plzenské. Kterýžto kšaft takto slovo od slova sám v sobě zní. (Následuje doslovné znění kšaftu pí Markéty z Rožmitála ze dne 14. prosince 1496. viz č. 446 ) I prošeni jsme od týchž měščan, abychom jim toho kšaftu milostivě potvrditi ráčili, k jejichžto prosbě pro jich věrnosť a poddanosť, kterúž se nám hledí zachovati, a jsúce také k tomu 80

Strana 634
634 1512. naklonèni, aby služba buoží se rozmahala a tudy ruosti mohla, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí krá- lovskú v Čechách, svolili jsme k tomu a tiemto listem svolu- jeme, potvrzujíce jim nahořepsaného kšaftu ve všem jeho znění, položení, v punktích, klausulích a artikulech, tak jakž sám v sobě zní, chtiece tomu konečně, tak aby týž kšaft trvalivě a neporušitedlně jmien, držán a od nich i ode všech a všelijakých lidí zachován a držán byl bez umenšení a to bez naší budú- cích našich králuov českých i jiných všech lidí všelijakých pře- kážek a hyndruňkuov, přikazujíce větším i menším úředníkóm desk zemských královstvie českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte, kdyžkoli od svrchupsaných purkmistra a konšel Nového Plzně požádáni budete, ten kšaft i s majestátem ve dsky zemské vložili a vepsali, znajíc v tom konečnú vuoli naši. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten úterý na den sva- tého kříže vyvýšení léta buožieho tisícého pětistého dvanáctého, královstvie našich uherského třimezcítmého a českého čtyřitcá- tého druhého. [Na ohybu v pravo]: Ex comissione propria regie maiestatis. [Na rubu uprostřed]: Rregistrajta. [Na spodu též na rubu jinou rukou]: Tento list ve dsky zemské vložen a vepsán jest z rozkázání najjasnějšieho knie- žete a pána pana Vladislava, uherského a českého etc. krále JMi posel na to ke dskám byl jest Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie českého, z pánuov k tomu vyslaný. Stalo se léta božího MDXIIII v pátek v den svatého Prima. [Pod tím jinou rukou]: Léta božího tisícieho pětistého čty- řidcátého druhého, v úterý den svatého Prokopa, tento list jest zase ve dsky zemskee vložen, a vepsán jest podle svolení sně- movního. Orig. perg. v museu plzeň. 824/554 +90, pečeť na šňůře z nití bílých a červených visící, větší znaková, velice již otřelá. — Hruška, Pam. kniha, 73. s chybnými jmény svědků.

Strana 635
1512. 635 1512. 15. listopadu. Anna apatekářka zastavila špitálu louku v 80 k. míš.. Umluveno 757. pojištění jistých sum mezi Annou a mužem jejím. My purkmistr a radda m. Plzně známo činieme —, že předstúpili do raddy — kněz Ondřej, probošt špitálský, s Annú manželkú Vavřince apatekáře, a oznámila —, že zastavila — proboštovi lauku svú — v LXXX kop míš. a to do pěti let, jestli pak že by Anna tee lauky v těch pěti létech — nevy- platila, tehdy kněz probošt tu lauku držeti a užívati má dotud, dokud by jí — nevyplatila, kdežto Anna z těch LXXX kop dává Lorencovi manželu svému L kop, kteréž po sobě jmeno- vala na smluvách svatebních, a zase proti tomu Lorenc — za- pisuje jí — na domu svém sto kop míš., kterýž ležie vedle Štefle Šefránka a Ondry Rebolta — a k tomu se v plné raddě přiznal. Actum fer. II. ante Elizabeth, a. d. XVCXII°. Lib. empt. 212, f. 122. 1512. 1. prosince. Závět Matiáše, měštěnína. 758. My Linhart kramář a Benedikt Urlejch, konšelee přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činieme — že — Ma- tiáš, spoluměštěnín náš, — t. s. p. r. — u. j. —, s povolením Matěje kramáře, purkmistra toho času —: Napřed všecken statek svuoj odkazuje paní Anně, manželce své, a z toho aby zapla- tila, komuž by co dlužen byl, a zase, ktož by jemu dlužni byli, aby vyupomínala, jakož o všech dluziech dobře vie. Item jsú jemu dlužni Kadeřavého syn z Lobez za svého otce X k. m., Vaněk, kožešník v Praze, XII k. m., Linhart Nekeš ve Hbě X zl., Linhart z předměstie III . k., Vaněk Bliživský V k., Barchan starý za paustku VI k. XX gr. Item komuž on dlužen jest: Bratru manželky jeho Václavovi XXXVIII k., Benediktovi Urlej- chovi VII1/2 k., paní Elšce Chlumčanské XXXV zl. a sirotkóm X k., it. Fuxová má peněz sirotčiech X k., Štěpán krejčíř III k A jakož praví kmotra má Kelblová, že bych jí byl dlužen XII k., a já to beru k své vieře a k svému svědomí, že nejsem viece dlužen nežli C groš míš. a učinil sem jí počet, a při tom byl Fegal a Benedikt, a jí se nezdálo počtu přijieti a potom mi nic neřekla, ani mne napomínala —. Poručnici činí Annu, manželku 80*

Strana 636
636 1513. svý —. Tomu na svědomí pečeti své vlastnie etc., jenž jest psán léta XVCXII, v středu po sv. Ondřeji, apoštolu božiem. [Nadpis]: Kšaft Matiáše. Kniha závětí 223 f. 65b. 1513. 14. ledna. (V Plzni.) 759. Konšelé i všecka obec na domluvné listy podkomořího, že by kon- šelé ku právu zemskému stávati nechtěli a tím že by krále byli urazili, odpovídají, že proti králi nic nepředsevzali, než že jen o spravedlnost a svobodu svou usilují, k půhonu zem. z dědin svo- bodných, lidí zběhlých a z čeledi že vždy chtějí stávati. Pane milý VMst! Jakož jste nám dvau listuov krále JMi, pána našeho milostivého, podati ráčili, jednoho konšelóm, kteříž jsú toho léta seděli na raddě i ještě sedí, a druhého starším obecním a všie obci, kdež JKMst obojím podle zprávy ráčí psáti, že by někteří z konšel ku právu zemskému stávati nechtěli a že by takovú neslušnú věcí, kterúž jsú před se vzali, JMKskú těžce urazili, na své přísahy nepomniece etc. K tomu my všichni spolu pravíme, že žádných takových osob zvláštních stavu měst- ského a výtržných mezi konšely, ani mezi obcí my nemáme, nebo co se toho předsevzetie stavu městského dotýče o stá- vánie ku právu zemskému a o práva a o svobody naše městské, tu jsú konšelee bez vědomíe a bez vuole našie nic neučinili a my bez nich také, než všecko spolu a z jednostajné vuole kon- šelee podle nás a my podle nich, a tiem jsme dobře jisti, že jsme tu nic před se nevzeli, aniž buohda mienieme, což by bylo proti cti našie a proti králi, pánu našemu najmilostivějšiemu, neb nestojíme o žádnú věc zbytečnú a neslušnú, než z veliké potřeby o spravedlnost naši a svobodu práv našich, kteréž od JMKské a od předkuov JMi dané a stvrzené máme, při kterýchž JKMst nás zachovati a proti každému obhajovati ráčil jest řéci. A což se práva zemského a ku puohonóm stávánie dotýče, toho jsme my nikdy před sebú neměli a nemáme, abychom ku právu zemskému nestávali z těch věcí, pokudž jsme se právo zemské trpěti podvolili, totižto z dědin svobodných, z lidí zběh- lých a z čeledi, než tomu buohda dosti činiti chcem i právo obhajovati, pokud práva stává, a VMi se vší žádostí prosíme, že VMt pánem a přímluvcem naším laskavým k králi JMi, pánu našemu, nám milostivému, býti ráčíte, aby JKMt nás poddané své, kteříž se JMi věrně a právě vždycky přidržíme a buohda

Strana 637
1513. 637 nepohnutě přidržeti budeme, při našiech práviech, vajsadách a spravedlnostech zachovati ráčil. A o VMi také plnú vieru máme, že nás při tom, jakožto pán a úředník KMi nad námi posazený, zachovati ráčíte. Actum fer. VI. ante Marcelli, A. D. 1513. [Nadpis]: Odpověď panu podkomořiemu od konšel a od obce spolu. [Připsáno]: Pane milý! Kdež jste ráčili oznámiti, aby všickni konšelee zejména byli napsáni, VMi prosíme, že ráčíte nás všicku obec vedle nich zapsati, neb jsú bez vuole našie nic nejednali, což by bylo proti králi JMi, pánu našemu, a my JMi chcem věrnosť zachovati, jako pánu našemu milostivému. Z konceptu vloženého do knihy: Liber contractuum et quittan- ciarum N. 222. f. 5b. — Srj. k tomu Palacký Dějiny V. 2. 205. 1513. 14. února. Petr Ebrzvín z Hradiště odkazuje plat na Prostiboři p. Alex. z Ronšperka a Burianovi a Sezemovi, bratřím z Vrtby a na Prostiboři. Nadání oltáře s. Trojice u s. Bartoloměje, totiž 4 dvory v Bušovicích, svěřuje ku správě konšelům plzenským. 760. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Já Petr Ebrzvín z Hradiště vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, jakož mám obdarování majestá- tem od najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava, krále uherského a českého etc., avšak toho času toliko krále českého a markrabí moravského etc.1), pána pana mého nejmilostivěj- šího, abych mohl svuoj statek dáti i odkázati i poručiti spo- lečně nebo rozdílně, komuž mi by se zdálo a líbilo, i poručníky sdělati všeho statku mého, a takové mee dání i odkázánie a poručenie tak má mocno býti, jakož bych to dskami zem- skými zapsal, jakož pak majestát mně na to daný od JMkské všechno v sobě šíře a plněji ukazuje a zavierá. I protož já nadepsaný Petr Ebrzvin z Hradiště maje takové obdarovánie od JMké a také nechtěje, aby po mé smrti které nesnáze jměly býti o muoj statek, kteréhož mi jest milý pán Buoh z milosti své svaté ráčil popříti na tomto světě, při tom také oznámuji, že sem, děkuje Pánu Bohu, na zdraví i na rozumu, bez pře- kážky všelijaké, i činím mocný kšaft a dánie i rozkázánie i poručenie a to mocí z obdarovánie výše dotčeného a mocí 1) Viz list z r. 1482, 8. září v Praze, č. 267.

Strana 638
638 1513. kšaftu a listu tohoto. Item najprvé oznamuji, že sem dílen s nebožtikem urozeným vladykou Václavem Eberzvínem z Hra- diště, bratrem svým, jakož o tom dílu dsky zemské šíře uka- zují; již pak oznamuji, jakož mám deset kop gr. praž. čes. platu ročnieho, komorního, v summě zapsané na Prostiboři, na hradě a na tom zboží, jakož o tom dsky zemské šíře ukazují, takto o tom platu i o šummě rozkázánie činím, to mocně dávám po smrti své urozeným pánuom, panu Aleximu z Ronšperka a panu Burianovi a panu Sezemovi, bratřím z Wrtby a z Prostiboře, aby mú památku jměli a Pána Boha za mne prosili. A co se dotýče lidí v Bušovicích, čtyř dvoruov kmetcích s platem, ka- planských, od oltáře svaté Trojice u fary v Plzni sv. Bartoloměje, kteréžto lidi sem spravoval podle nadání a zřízení nebožtíka urozeného vladyky Jošta z Tupadl, jakož o tom dsky zemské a akta ukazují, i poručil sem dále ty lidi v Bušovicích kaplan- ské po smrti své a to mocí z obdaření výš dotčeného a moci téhož Jošta zřízení a nadánie a to múdrým vzácné opatrnosti panu purkmistru a pánuom konšelóm města Plzně, nynějším i budúcím konšelem, věře jim s plným daufáním, že ty lidi Bušovské kaplanské od svrchu dotčeného oltáře spravovati budau časy budaucí tím vším právem, jakož sem sám podle svěření spravoval; avšak aby ty lidi Bušovské spravovali vedle prvního nadání po mých předcích, kteréžto nadání mají od Kašpara Ebrzvína, týž pana konšela. A což se dotýče mých všech svrchkuov, movitých i nemovitých, kterýmiž by koli jmény mohlo jmenováno býti, buďto na hotových penězích, to sobě pozuostavuji všechno, a pokudž bych o tom rozkázání a dání, anebo poručenie učinil, společně aneb rozdílně a utvrdil takové mé dání a poručenstvie listem pod svú pečetí, aneb jiných dobrých lidí pečetmi dvú neb tří, tak má mocno bejti, jakož bych tímto kšaftem svým zřídil a dal a poručil. A při tom také tuto moc pozůstavuji, jestli že by se mi zdálo toto zřízení a kšaft zrušiti a jiné zřízení udělati, abych toho plnú moc měl, a to mé zřízení aby mi na překážku nebylo ižádným právem a při tom pokorně prosím najjasnějšího knížete a pána pana Vladislava, uherského a českého krále etc. a markrabí moravského etc- JMsti, pána mého nejmilostivějšího, aby ráčil dáti své milostivé povolení, aby toto mé zřízenie a kšaťt ve dsky vepsáno bylo; pakli by JMká v zemi nebyl, tedy túž pokorú prosím pánuov JMstí, kteříž v saudě seděti ráčí, když bych já požádal, anebo ti, komuž by náležela podle tohoto zřízení a dání a poručen-

Strana 639
1513. 639 ství, aby kšaft tento ve dsky slovo od slova vepsán byl. Na potvrzení toho mého zřízení a dání i poručenstvie svú vlastní pečeť přivěsil sem k tomuto listu a kšaftu a dobree vuoli, a pro- širší toho svědomie prosil jsem urozeného pána pana Jiříka Dobrohosta z Ronšperka a na Tejně, a urozených vladyk Jana z Kocova a Zikmunda z Truclar a v Tejnci, Zdenka Lukav- ského v Hrádku, že sú své pečeti ku prosbě mé dali přivěsiti na svědomí k tomuto listu a kšaftu i dobré vuoli jim bez škody, jenž jest dán léta od narození syna božieho MDXIII, ten pon- dělí den sv. Valentina biskupa [sic]. DZ. 3. L. 3., trhový červený 1542. Zápis do desk stal se 1542 v pátek před sv. Máří Majdalenou. 1513. 21. července. Závět Baltazara barvíře. 761. Vít Koza, purkmistr, Prokop Fegal a Jan Dunaj, konšelee přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo činieme —, že — Baltasar barvieř, spoluměštěnín náš, — t. s. r. u. —: Napřed odkazuje Apoloně, manželce své, sto k. m. na domu svém a k tomu všecko hospodářstvie. — It. Bosákóm — na stavenie a jich po- třeby XXX k., it. Bosákóm do Tachova X k., it. do Černého kláštera X k., it. do špitála X k., it. Kateřině, jestliže by ženy jeho poslúchala a k svým letóm rozumným přišla, odkazuje X k. pakli by svých let nedošla, aneb že by poslúchati nechtěla, tehdy těch X k. aby dány byly k sv. Bartoloměji na faru. I1. jestliže by ten duom dráže byl prodán, nežli za summu výš psanú, ty penieze zbyteční aby rozdány byly s volí poručníkuov na boží domy. — Poručníky učini. Linharta kramáře a Sigmunda řezníka. — Tomu na svědomie pečeti své vlastní etc. Datum feria V ante sc. Marie Magdalene. [Nadpis]: Kšaft Baltazara barvieře. Kniha závětí N. 223 f. 66. 1513. 7. prosince. Hanzl kamenník zapisuje na domě svém 40 kop sirotkům zemřelého 762. měšečníka. My purkmistr a radda m. Plzně známo činieme -, že — Hanzl kameník — oznámil nám, jakož jest přijal k sobě peněz sirotších nebožce Mikuláše měšečníka, Markéty a Doroty, XL k.

Strana 640
640 1514. m. gr. a s postel každé šatuov a že — tèch XL k. a se dve postel[e] šatuov zapisuje — sirotkóm na domu svém — vedle hajtmana bělského a městské zdi, — i na všem, což má —, když by — sirotci k létóm svým rozumným přišli a svého po- žádali, aby jim vydáno bylo, však s panskú volí. Actum fer. IIII. post s. Nicolai, anno domini XV XIII°. [Nadpis]: Zápis na domu Hanzle kamenníka, sirotkóm ne- božce Mikuláše měšečníka. Lib. empt. 212 f. 125b. 1514. 13. ledna. 763. Poručník pí. Markéty mlynářky, vydal M. Tomáši Maškovi za domnělou spravedlnost jeho z milosti 21 k míš. My purkmistr a radda města Plzně známo činieme —, že jakož byla ruoznice mezi Václavem Kropáčem — a M. Tomášem Maškem —, kdež M. Tomáš domnieval se jest jmieti spravedl- nost k statku nebožky paní Markétě Janové mlynářky a to přátelstvím příbuzným, kterúžto spravedlnost chtěl jest dosieci na jmenovaném Václavovi Kropáči, jakožto poručníku jejiem etc., kdež jsme mezi nimi učinili smlúvu přátelskú —, že Václav Kropáč — M. Tomášovi dáti má ne z práva, ale z milosti a k přímluvě ur. p. p. Adama z Hradce etc. JMti, tudiež k pří- mluvě našie a p. richtáře hradeckého, XXI k. míš., a páni jemu také přidali na stravu II k., kdež M. Tomáš jest toho velmi vděčen s přátely svými. — A při tom jsú byli s Václavem Kro- páčem Petr Frána, Jan Kantor, Linhart Jílek, Václav Švank a Václav Smrštil, a s M. Maškem byli jsú ur. vladyka Jindřich z Hartenštorfu, richtář hradecký, a Jan Koza mlynář, zet jeho M. Maška. Actum f. VI. in octava Epiphanie, a. d. XV XIIII". [Nadpis]: Smlúva mezi M. Maškem a Václavem Kropáčem. Lib. empt. 212 f. 126b. 1514. 27. ledna. 764. Smlouva o dluh 650 zl. rýn. Bernartovi Šallarovi v Brně od bratří zemřelého Bart. Guntara povinný. My purkmistr a radda města Plzně známo činieme —, že předstúpivše — do raddy našie — Ondřej Rejsek, Petr Vít a Krištof, vlastní bratří nebožce Bartle Gunthara, spoluměšťanee naši, s Sigmundem služebníkem Bernarta Šallara, měštěnína z Brna, a oznámili nám, že jsú povinovati dluhu — Bernartovi

Strana 641
1514. 641 — Šallarovi V11/2° flor. rýn. a že jsú s Sigmundem služebníkem smlúvu — učinili — takovúto, že — Bernartovi Šallarovi dáti — mají o svátosti najprv příští Il flor. rýn. a v rok opět o svá- tosti II1/2 flor. rýn. a hned potom o sv. Bartoloměji aneb ve dvú nedělech konečně potom ostatních II° flor. rýn. A ty zlaté a pe- nieze klásti mají — v Normberce tomu, ktož by list mocný mě od téhož Šallara, polovici zlatými rýnskými, polovici penězi dobrými, v ty časy bernými. A v tom jemu za základ zastavují grunty své, dva dvory, kteréž ležie za škvrňskú branú, jeden Rabšovský a druhý Kumpanovský, a dědiny dva diely, pro- střední Pšeničkovské i jiné, kteréž jsú se Vítovi na jeho díel dostaly, na takový spuosob, jest-li že by v tom času který dvuor aneb dědina prodána byla, aby napřed Bernartovi Šalla- rovi, zač by prodáno bylo, penieze dány byly —; pak-li by se tomu — dosti nestalo —, tehdy Šallar má se v ty grunty — uvázati, a je prodati, zač by slušně stály, — a vezma napřed své, ostatek, což by zbývalo, to aby jim vydáno bylo. Actum f. VI. post Conuersionis s. Pauli a. d. XV XIIII.. Připsáno pod tím]: A jestli že by jací dluhové předešlí byli domácie, že by se zdejších dotkli, ti aby z toho statku napřed byli zaplaceni. Actum ut supra. [Nadpis]: Zápis na statku synuov Bartlových Šallarovi. Lib. empt. 212 f. 128. 1514. 15. března. (V Norimberce). Norimberští žádají, aby Plzeňští dopomohli měštanu jejich Jeron. 765. Guldenmundovi k dluhu, který má u Ondřeje Rýska v Plzni. Besonder lieb freund. Wie wir vmb furschrifft an E. W. ersucht sind von vnnserm burger Iheronimus Guldenmund der schuld halb, die im ewer burger Enndres Rischko zu tun ist, vernempt ir auss innligender Zettel, vnd dhweyl dise schuld wechselweyss gemacht, die vor anndern pillich vnnerzugig wurd entricht, so ist vnnser freuntlich bith, Ewer Lieb wollen dem vnnsern derselben vnseumlich bezallung verhelffen, vnd darinn so gutwillig erzaigen, das im vnnser furpith nuezlich erschein, wie wir in bedacht der pilligkait vnns versehen vnd vmb Ewer Lieb freuntlich wollen verdienen. Datum am Mitwoch nach Re- miniscere 1514. [Nadpis]: Bilsen. Norimb. posíl. kn. 72 fol. 55., v král. kraj. archivu v No- rimberce. 81

Strana 642
642 1514. 1514. 27. března. (V Plzni.) 766. Plzenští přimlouvají se u Ludvíka, kurf. falc a vévody bavor, aby měšťanům domažlickým, kteří od poddaných falckých byli přepadeni a koně jim pobráni, byla náležitá náhrada dána a na příště aby se nic podobného nedálo. Dvrchlewchtige, Hochgeporne fursten, Gnedige vnnd gne- digste Herrnn. Vnnser gantz willige dinste Sind ewern furst- lichen genaden Zuuoran bereit. Genedigste Herrn. Die von Tawss, Burgermeister vnnd Rath, haben durch Ir potschafft an Vnns bracht, wie newlich in vergangen wochen auss Ewer f. g. lanndt durch ettlich E. f. g. vnnderthanen mit namen Fleisch Hennssell, Burger zw Waldtmunchen, Cuntz dess Haubtmans diener da- selbst, Gredinger vom Treselstein, Kultzer mitt seinem Sone vonn Hylterssriedt, mitt andern Iren helffern, Iren furlewten vf freyer Strass aus zweyen wegen Ross genomen vnnd hynaus in Ewr f. g. lanndt gefurt Vnnd da die furlewt Irem schaden nach ge- ritten vnnd auf sie komen sein, haben sie dieJhenigen hardt geschlagen vnnd eynen gancz ermordet vnnd Im aber vier Ross genomen. Als sie dann Im Irem schreyben E. f. g. klerlich er- finndern werden. Vnns, alls die mit allen anndernn koniglichen Steten mitt Ine verpundten, vmb Rath, beistandt vnnd furschriefft der halben an Ewr f. g. gebeten, Solichs wir Ine verschreybung halb pflichtig zw thun vnnd nit versagen mogen. Wie dem Gne- digste Herrnn, Bitten wir E. f. g. demutiglichen, Nachdem E. f. g. solich thätt nit lieb haben vnnd an Zweifell E. f. g. will vnnd wissen dapei nit ist, Ewer f. g. wollen darob sein, den bemel- ten vonn Tawss solche nam an entgelt widerkert werde vnnd abtrag bescheh vnnd furtann solich that vnndtherstandten wer- den, Angesehen wir auch anderer Stete E. f. g. vnndtherthanen, wo wir konnen vnd mugen, Zw allen Zeytten gernn fudernn vnnd guetenn willenn beweysen, Das wollenn wir mitsambt der pilligkeyt vmb Ewr f. g. vnntherteniglich vnnd williglich ver- dienen. Vnnd Bitten dess Ewer f. g. gnedige annttwoortt. Datum Montags nach Letare, anno domini XVCXIIII. Burgermeister vnnd Rathe der Statt Pilssenn. [Nadpis] : Den Durchlewcht genn, hochgebornen fursten vnnd Herrnn, Herrnn Ludwigen, des heyligen Romischen Reichs Ercz- drucksess vnnd Churfurstenn, vnnd herrnn, herrnn Fridrichen

Strana 643
1514. 643 gebruder Pfalczgrauen bei Rhein vnnd Herczogen In Bairnn etc., Unnsernn gnedigen vnnd gnedigsten Herrnn. Původní list se zachovalou 4dílnou pečetí městskou v král. kraj. archivu v Amberce čís. 936. Böhmen. V téže věci psali témuž Lud- víkovi v témž smyslu, jak původní zachovalé dopisy svědčí: Magister ciuium et senatus ciuitatis Glatouie. Datum Glatouie fer. III. post Dominicam Letare, anno 1514. [23. března]. Mag. ciuium consulumque totius ciuitatis regalis Misensis. Ex Strziebro fer. V. post Letare, annorum 1514. [30. březnaj. Mag. ciuium consulesque ciuitatis Domazlicensis. Datum sabato ante dominicam Judica, annorum 1514. [1. dubna]. Mag. civium, senatus ac magistratus Antique et Nove ciuita- tum Pragensium Prage sabato ante Gregorii anno 1514 [22. dubnaj. 1514. 26. dubna. Petr Ebrzvín z Hradiště odevzdává vsi Koterov a Bušovice po smrti 767. své k správě konšelům plzeňským, kteří se zavazují platy vychá- zející na kaplanství jeho obraceti. My purkmistr a radda i všecka obec města Plzně, nynější i budúcí, známo činieme tiemto zápisem a těmito kniehami městskými, jakož urozený vladyka pan Petr Ebrzvín z Hradiště poručil jest nám po smrti své ves Kotorov s lidmi i se vším panstvím k nim příslušným, též také ves Bušovice s lidmi k kaplanství přislušejíciemi a to k spravovánie nynějším panu purkmistru, konšelóm i všie obci na časy budúcí, aby oni to v moci své majíce, tiem kaplanstvím po věčné časy dosti uči- nili, jakož pak na ty obě vsi listy na pargameně s visutými pečetmi od téhož pana Petra Ebrzvína šíře v sobě vypisují a zavierají i s dobrými vuolemi. I protož my nadepsaní purkmistr a radda i všecka obec, nynější i budúcí, slibujeme a těmito kniehami se zavazujeme, tomu všemu poručenství, pokudž ko- livěk jest zřiedil, jakož v týchž listech šíře o tom svědčí, dosti učiniti a jeho vuoli v tom naplniti po časy budúcí věčné, jinak nečiniece beze všeho umenšenie. Actum feria IV post conductum Pasce, anno domini XVCXIIII. [Nadpis]: Zápis na ves Kotorov a na ves Bušovice, kdežto pan Petr Ebrzvín poraučí po smrti jeho ty vsi k spravovánie s těmi lidmi panu purkmistru a konšelóm i všie obci města Plzně, nynějším i budúcím. 81*

Strana 644
644 1514. Z liber empt. et vendit. N. 212. f. 129b. — Opis jiný v Re- gistru causarum č. 39. p. 213. [1514. 28. července.] Jan a Bernart z Walštejna prodávají obci m. Plzně vsi Dolany, Druzdovou, Senec, Chrást a Zruče, se vším příslušenstvím za 1792 kop 58 gr. pr. Jan a Bernart, bratřie z Walštejna, přiznali se před úřed- níky pražskými, že dědictvie jich totižto Dolany, Drustova a Senec a Chrást a Zruče, vesnice celee a dvory kmetcí s pla- tem, dědinami, lukami, lesy, potoky, s kurmi, vajci, robotami, ospi i se vší zvolí, což k tomu přisluší, s plným panstvím, i to všecko, což sú tu koli k týmž vesnicím sami měli a drželi a také tak, jakož mezi nimi o ten trh smlúva učiněná plněji svědčí, žádného práva ani panství sobě tu dále nepozuo- stavujíce, prodali purkmistru a konšelóm i vší obci města No- vého Plzně, nynějším i budúcím, za sedmnácte set kop gr., za devadesát kop gr., za 2 kopy gr., a za 58 gr., vše pražských českých, úplně zaplacených, a jim toho dědictví dědičsky po- stúpili, zpraviti mají oni prodávající před každým člověkem právem zemským a zvlášť před věny a sirotky, jakož země za právo má, čímž mají neb mieti budú třetinú vajš; pakliby ne- zpravili, tehdy úředníci pražští mají zvésti je kupující na dědiny zpravcí etc., jakož za právo [ete], s takovú vymienkú, že svrchu- psaní Jan a Bernart bratří, neb jich dědici, budú moci nade- psanee dědictví svrchudotčenú summú zase od nich, purkmistra a konšel i vší obce města Nového Plzně, buď od nynějších neb budúcích, vyplatiti a to když by koli strana straně neb jich dě- dici a budúcí dali sobě rok napřed věděti, oni Plzenští listem pod pečetí města Plzně a jinými dvěma pečetmi, a strana druhá pod pečetmi svými a též jinými dvěma pečetmi, a to při sva- tém Havle neb při svatém Jiří, že po vyjití toho roku, napřed daného věděti, oni bratří neb jich dědici mají jim Plzenským, nynějším neb budúcím, summu svrchupsanú zasě dáti, a oni Plzenští, buď nynější neb budúcí, přijmúce tu summu častopsanú a vyberúce prve úroky a duochody na svrchupsaných lidech, mají jim bratřím neb jich dědicóm dědictví častopsaného zase bez umenšení postúpiti a ve dsky zasě vložiti bez odpornosti pakli by po vyjití toho roku napřed daného věděti, oni bratři nebo jich dědici jim Plzenským, buď nynějším neb budúcím, summy častopsané nedali, tehdy tó dědictví častopsané má jim 768.

Strana 645
1514. 645 Plzenským bez výplaty dědicsky zuostati, a též také jestli že by po témž roku napřed daném věděti oni bratři neb jich dědici jim Plzenským, buď nynějším neb budúcím, summu zasě často- psanú dali a tíž Plzenští by jim toho dědictví svrchu jmenova- ného zasě nepostúpili a ve dsky nevložili, tak jako se napřed píše, tehdy oni bratří neb jich dědici, s jedním komorníkem pražským budú se moci uvázati v dědictví svrchupsané všecko a k tomu a nad to v dědictví týchž Plzenských v Černice, ves celú a dvory kmetcí s platem, i v to ve všecko, což k tee vsj přisluší, a to ku pravému právu dědickému bez vší odpornosti jich Plzenských, nynějších i budúcích, s takovú také výměnkau, že nadepsaní Plzenští, nynější ani budúcí, nemají ani moci budú lidí žádných svrchupsaných z člověčenství propúštěti, ani lesuov nadepsaných mýtiti, leč by jim to tak, jako se svrchu píše, dědicsky zuostati mělo, tehdy budú moci s tím učiniti, co by se jim zdálo a líbilo, jako s svým vlastním dědicským. Kterémužto ve dsky kladení najjasnější knieže a pán pan Vla- dislav, uherský, český král etc., ráčil dáti své povolení. Posel na to od JMsti ke dskám byl jest Ladslav z Šternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř království českého, z pánuov k tomu vyslaný. Stalo se léta a dne, jakož nahoře psáno stojí. 1) [Hned pod tím připsáno]: Tento vajpis dán jest z desk zem- ských z rozkázání uroz. p. p. Jiříka Bezdružického z Kolovrat a na Buštěhradě, najvyšího sudího — království českého, JMti, pod pečetmi Mikuláše mladšího z Brukštajnu, místokomorníka král. čes., Václava z Chvojence, místopísaře král. čes., léta bo- žího MVCXIIII, v pátek po svaté Anně. Václav z Chvojence místopísař král. čes. Opis papírový, v museu plzenském, velice poškozený, s při- tištěnými dvěma pečetmi, které jsou však již úplně odpadé. Nadpis opisu: „Ve dskách trhových léta 1514. ve čtvrtek po sv. Anně etc. Sig. N. 100. — Viz k tomu konečný prodej těch vsí z r. 1517. 1. října. — Opis též v registru causarum č. 39 p. 199. 1) V předu před zápisem není žádného data,

Strana 646
646 1514. 1514. 21. srpna. (V Budíně.) 769. Legat papežský Tomáš k žádosti faráře a obyvatelů m. Plzně dává svolení k tomu, aby se každý měsíc jednou mohlo konati slavné processí s tělem Páně po hřbitově farního kostela v Plzni a udílí k němu 100denní odpustky. THOMAS. miseratione diuina tituli sancti Martini in monti- bus sacrosancte Romane ecclesie presbiter cardinalis Strigonien- sis, patriarcha Constantinopolitanus, ad Hungarie, Bohemie, Polonie, Datie, Noruegie et Suetie regna, nec non Prussiam, Russiam, Liuoniam, Lithauiam, Valachiam, Slesiam, Lusatiam, Morauiam, Transiluaniam, Sclauoniam, Croatiam et Moscouiam, omnesque et singulas regnorum et prouintiarum predictarum ciui- tates, insulas, terras atque loca illis subiiecta et alia eis adia- centia, apostolice sedis legatus, dilectis nobis in Christo, mo- derno et pro tempore existenti plebano, parrochialis ecclesie sancti Bartholomei oppidi Blznensis, Pragensis diocesis, nec non dicti oppidi incolis et habitatoribus nunc, et pro tempore exi- stentibus, salutem in domino sempiternam. Ex parte uestra nobis oblata petitio continebat, quod uos ex magno deuotionis feruore, quam ad sacratissimum et uenerandum eucharistie sa- cramentum geritis et habetis, et ob diuini cultus augmentum ac populi christiani deuotionem augmentandum, cupitis prefatum uenerabile eucharistie sacramentum cum debitis reuerentia et honore per dicte ecclesie rectorem, pro tempore existentem, aut per te deputandum sacerdotem idoneum, cum solemni pro- cessione per circuitum seu cimiterium ipsius ecclesie semel singulis mensibus cuiuslibet anni deferre seu deferri facere, quod uobis licere dubitatis absque sedis apostolice dispensa- tione seu licentia spetiali, quare supplicari fecistis nobis humi- liter, uobis et successoribus uestris, dicte ecclesie sancti Bar- tholomei pro tempore existentibus, super his per nos miseri- corditer prouideri. Nos igitur attendentes, quod in his, que ad diuini cultus augmentum pertinent, fauorabiles esse debemus atque benigni, uestrisque in hac parte deuotis supplicationibus inclinati, auctoritate apostolica, qua per litteras eiusdem sedis apostolice sufficienti facultate muniti fungimur in hac parte, ut uenerabile eucharistie sacramentum per te ipsum, domine ple- bane, seu pro tempore dicti ecclesie rectorem, aut per te seu per ipsum deputandum sacerdotem idoneum, per circuitum seu cimiterium predicte ecclesie, cum tempus serenum, in sua de-

Strana 647
1514 647 monstrancia, cum uero obscurum et tenebrosum fuerit, cooper- tum, cum debitis reuerentia et honore ac hymnorum et aliorum diuinorum officiorum decantacione, in solemni processione sin- gulis mensibus cuiuslibet anni, cuiusuis alterius licentia minime requisita, deferre seu deferri facere possitis et ualeatis, uobis et successoribus uestris tenore presentium licentiam et liberam im perpetuum concedimus facultatem. Et insuper omnibus et singulis utriusque sexus, Christi fidelibus uere penitentibus et confessis, qui huic processioni et officiio diuinis in singulis, uidelicet infra octauam sancti Bartholomei et quatuor temporum, quintis feriis deuote interfuerint, et pro aliorum diuinorum offi- ciorum conseruatione et manutencione manus porrexerint adiu- trices, pro singulis diebus predictis, quibus id fecerint, centum dies de iniunctis eis penitenciis misericorditer in domino rela- xamus, presentibus perpetuis futuris temporibus duraturis, con- cedentes preterea uobis, ut si festum prefati sancti Bartholomei feria quinta occurrerit, processio huius modi per circuitum seu cimiterium ipsius ecclesie nichilominus non differatur. Datum Bude, Vesprimiensis diocesis anno incarnationis dominice mil- lesimo quingentesimo quarto decimo, duodecimo Kalendas Septembris, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Leonis, pape decimi, anno secundo. [V levo]. Visa de Comi[tibus]. [Na ohybu uprostřed]: A. pp. Chasnensis. [V pravo na ohybu]: A. Laudeli. [Na rubu]: Registrajta. (Pod R touž rukou): Chorapheus (pod tím pak jinou rukou): Nicolaus de Wam .... ia rſegistrajtor. Pod textem hořejším připsáno]: Johannes Zak, archiepisco- patus Pragensis administrator etc, omnia et singula hic con- tenta, rata et grata habentes. auctoritate nostra ordinaria rati- ficamus, approbamus et confirmamus, presentibus in testimo- nium sigilli officii nostri appensione conmunientes. Anno quo supra, die XIV. mensis Octobris, quod et protestamur manu propria. [Dole při okraji levém na straně do vnitř přeložené připsáno]: Frater Matheus de Swihow, ordinis Theutonicorum, plebanus in Plzna, curam mei habuit et Linhardus Gilko Dubrauius. Listina pergamenová v museu plzeňském 450 260 + 44, pečet utržena, visela na provázku. [Uprostřed na rubu připsáno pozdějším pismem]: „Thomae cardinalis Bulla super cireuitu quintis feriis.“ Sign. N. 144a. Opis u Tannera. — Hruška, Pam. kniha 75 s chybným da- tem, v překladě.

Strana 648
648 1514. 1514. 25. srpna. Na Blatné. 770. Zděnek Lev z Rožmitála žádá p. Jindřicha z Ryzmberka, aby mu oznámil, kdy bude sjezd kraje plzenského a vybízí jej, aby se též sám k sjezdu dostavil a k tomu působil, aby někteří ze sjezdu do Benešova byli vysláni. — Dán na Blatné v pátek po sv. Barto- loměji, léta 1514. Archiv čes. VII. 91. č. 94. 1514. 21. září. V Budíně. 771. Král Vladislav obnovuje obci m. Plzně privilegium krále Václava IV. na odúmrt, z r. 1372. 20. října, které ohněm shořelo. Vladislaus, dei gracia Hungariae, Bohemiae, Dalmaciae, Croaciae, Ramae, Seruiae, Galliciae, Lodomiriae, Cumaniae, Bulgariaeque rex, marchio Morauiae, dux Silesiae et Lucen- burgensis ac marchio Lusaciae etc. Notum facimus tenore prae- sencium vniuersis, quod nobis nomine circumspectorum ciuium Pilsnensium est significatum, qualiter litterae predecessoris no- stri, serenissimi principis domini Venceslai, Bohemiae, regis diuae memoriae, super successione ipsis donate, voragine ignis sunt consumptae, supplicantes, quatenus illas, quarum fide dignum transsumptum et vidimus conspeximus, graciose innoua- re, litteris nostris inserere et confirmare dignaremur. Quarum quidem litterarum tenor talis est: Venceslaus, dei gracia Bohe- miae rex, Brandenburgensis et Lusaciae marchio et Silesiae dux 1). Notum facimus tenore praesencium vniuersis, quod desiderantes pro- fectui ciuitatis nostrae Pilsnensis cura benigni fauoris intendere ita, vt eius ciues et incolae, fideles nostri, celsitudini regali Bohemiae eo quidem melius seruire valeant, quo benignius fuerint regiae libera- litatis clemencia consolati, quapropter animo deliberato, sano princi- pum, baronum ac procerum regni et coronae Bohemiae, nostrorum fidelium accedente consilio, auctoritate regia Bohemiae, de certa nostra sciencia et regiae celsitudinis gracia singulari, supradictis ciuibus, heredibus, successoribus, posteritati et vniuersitati eorum et eidem ciuitati Pilsnensi, nec non inhabitator bus, qui sunt vel pro tempore fuerint, infrascriptam graciam pro nobis, heredibus et successoribus nostris, regibus Bohemiae, fecimus, dedimus et concessimus, facimus, damus et concedimus in perpetuum, virtute presencium graciose vide- 1) Část tato jest shodna s začátkem listu kr. Václava IV. též z r. 1372. z 20. října, viz Listář I. č. 111.

Strana 649
1514. 649 licet, quod ex nune in antea omnes et singulos ciues et inhabitatores dictae ciuitatis Pilsnensis, 1) quoscumque 2) sine donacione, testa- mento, ordinacione seu disposicione3) non existentibus, scilicet aut non extantibus, 2) vtriusque sexus legittimis heredibus, ciuibus et incolis, qui in solucionibus steure, exactionum, lozungarum et aliarum contribucionum onera cum antedicta ciuitate sustinent, ab hac luce migrare contingeret, huiusmodi hereditates ad celsitudinem nos- tram pertinentes, 2) ex tunc vniuersae et singulae possessiones, 4 proprietates, allodia, agri, census, redditus, domus, bona mobilia et immobilia, in quibuscumque rebus consistant, intus et extra ciuitatem Pilsnensem predictam aut alibi, vbicumque talia sita noscuntur, 3) pro- municione dictae ciuitatis auctoritate nostra2) libere et iure he- reditario deuoluantur3) absque omni posterorum ac successorum nostrorum impedimento. 2) Praesencium sub nostrae regalis maie- statis sigillo testimonio litterarum. Datum Pragae anno domini MOCCLXXII. XIII Kalendas Nouembris, regni vero nostri anno decimo. 5) Quum igitur vota supplicancium potissimum eorum, qui sese semper fideliter et indefesse in necessitudinibus nostris et predecessorum nostrorum erga nos exhibuerint, libenter exau- diamus, non per errorem aut improuide, sed animo deliberato, sano ad hoc procerum nostrorum accedente consilio, de certa nostra sciencia, auctoritate regia, tamquam rex Bohemiae, pre- dictas litteras et priuilegium domini Venceslai regis, prout su- perius exprimitur, innouamus, approbamus, ratificamus et con- firmamus per praesentes, decernentes omnia et singula inibi contenta pro praefata ciuitate Pilsnensi et consequenter ciuibus Pilsnensibus, modernis et futuris, plenum, firmum et inuiola- bile firmitatis perpetuae robur obtinere. Nulli ergo hominum liceat hanc paginam nostrae innouacionis et confirmacionis in- fringere, aut ei ausu temerario contraire, prout quis indigna- cionem nostram et successorum nostrorum, regum Bohemiae, voluerit euitare. In quorum fidem has nostras fieri sigellique nostri appensione muniri precepimus. Datum Budae in die 1) Tato část, 14 plných řádek, shoduje se doslovně s počátkem listu cís. Karla IV. z r. 1372. 19. září, Listář I. č 110., až s tím, že tam jest „singuli cives ac,“ tedy nem. místo acc. 2) Tato místa jsou samostatně vsu- nuta, aneb odjinud vzata. 3) Vzato zase z listu Karlova ) Zde vynecháno z listu Karlova slovo „hereditates". 5) Shoduje se s listem kr. Václava č. 111. až na slovo „regalis“ a na letopočet, zde římskými číslicemi daný, místo slovy vypsaný. 82

Strana 650
650 sancti Mathaei apostoli, anno domini etc. MDXIV, regnorum autem nostrorum Hungariae vigesimo quinto, Bohemiae vero quadragesimo quarto. 1514. [Na ohybu v pravo] : Ex commissione propria regie Maiestatis. [Na rubu]: Registrajta. List perg. v museu plzeňském 645/282 † 85, s visutou pečetí znakovou na červenobílé šňůře, ráz pečeti již vylámán. Na rubu listiny pozdější rukou: N. 64. Vladislava de dato Budae 1514. Nov. sign. N. 37. — Opisy v Stehl. knize priv. měst. f. 117 a u Tannera. Privilegium toto potvrdili městu kr. Ludvík 1523. dne 15. března na hradě praž., kr. Ferdinand I. 1527. d. 17. září na hradě praž., cís. Maximilian II. 1567 d. 14. dubna na hradě praž., cís. Rudolf II. 1578 d. 16. dubna ve Vídni, cís. Matiáš 1617 d. 30. ledna na hradě praž., cís. Ferdinand II. 1627 d. 7. srpna ve Vídni, cís. Ferdinand III. 1640 d. 3. října v Řezně, vesměs všeobecně, pak cís. Leopold I. r. 1660 d. 2. června ve Vídni, cís. Karel VI. r. 1713 d. 12. května v Laxenburku, cís. Marie Terezie r. 1770 d. 8. června ve Vídni a cís. Josef II. r. 1784 d. 20. ledna ve Vídni, v doslovném znění, všeobecně pak cís. František I. r. 1793 d. 22. listop. ve Vídni a cís. Ferdinand r. 1836 d. 21. února. Prof. Dr. Čelakovský uveřejnil v II. dile „Codex juris municipalis" pod č. 514 str. 672 3 list odúmrtní kr. Václava z r. 1372. 20 října bez všeliké námitky. Na konci dílu toho v poznámce na str. 1187 vy- slovil však pochybnost o hodnověrnosti listiny a sice z důvodů těchto: 1. že ve 14. stol. není známo o žádném městě, že by bylo dostalo právo odúmrtní, 2. že jest v listině užito slova hereditas, které za doby Karla IV. znamená „dědinu, statek zpupný“, ve smyslu pozů- stalost, což jest nesouhlasné pro 14. stol., 3. že jest nápadným, že se nezachoval original listu tohoto. Všimněme si podrobněji listiny této. Listina tato jest z větší části vzata z listu cís. Karla IV. z r. 1372. 19. září v Praze viz Li- stář I. č. 110. Listina naše má 311/2 řádku, z těch jest vzato z listu Karlova, (který má 42 řádek), plné 24 řádky; 31/2 řád., začátek a konec shoduje se s listem kr. Václava z t. r. a z téhož dne, viz Li- stář I. č. 111, a pouze 31/2 řád. jest samostatně vloženo, aneb odji- nud vzato, z kterého však listu, nemohl jsem určiti. Podivné jest, že v listě tomto vydaném od kr. Václava IV. ještě za živobytí otce jeho Karla IV. a sice téhož dne jako č. 111 téhož kr. Václava na svobodné odkazy, schází důležité připomenutí, jímž kr. Václav v listě č. 111 prohlašuje, „quod de . .. Karoli IV. speciali mandato ..." stvrzuje právo volného odkazu. A zde v tomto listě vzdává se král neméně důležitého práva odúmrtního ve pro- spěch obce, a proto bychom tím spíše očekávali, že to učiní za sou- hlasu otce svého, ale ten souhlas zde schází, a přece vydány oba listy téhož dne. Obec odvolává se v konfirmaci Vladislavově na to, že jí list Václavův shořel. Právě nedávno před tím, r. 1507 bylo město sti-

Strana 651
1514. 651 ženo velikým požárem, ale všechna privilegia starší tedy ze 14. i 15. stol. se zachovala až do dnes v originalech, a jest proto oprávněné podezření, že by právě jen toto privilegium se bylo ztratilo. Ovšem z vše- obecné zmínky, že bylo požárem zničeno, není jisto, míní-li se tím ten veliký požár r. 1507, aneb nějaký jiný před tím. Rovněž podivné jest následující. V I. polovici XVI. stol. sdělán byl od tehdejšího měst. písaře Jana Šumara — asi kolem r. 1543, — opis všech privilegií městských, a sice v knize Stehlíkovské privilegií měst. v museu plzeňském. Před opisy celými jsou podány seznamy všech privilegií toho kterého panovníka, a tu při kr. Václavovi IV. není uvedeno privilegium na odúmrt z r. 1372, ale uvádí se teprve při kr. Vladislavovi list tento výše otištěný z r. 1514 na od- úmrt. A přece měla-li obec toto privilegium již před Vladisla- vem, — a tak bychom soudili, neboť předložili kr. Vladislavovi opis neb hodnověrné vidimus listu, — tedy jest podivné, proč není to privilegium zapsáno též za kr. Václava IV. Nedopatření toto ukazovalo by spíše na to, že tu nevědomě dán průchod pravdě, že právo odúmrtné obec si zjednala r. 1514, až za kr. Vladislava. Rozhodujícím by bylo, kdyby se daly uvésti doklady pro uží- vání práva tohoto v době od r. 1372—1514, tedy ve 142 letech. Ale tu není ani jednoho spolehlivého dokladu. Marně pídíme se v nejstarších soudních měst. knihách, z let 1407—1487 zachovaných, po nějaké stopě, nikde není ani zmínky, že by se obec ujala nějakého pozůstalého statku právem odúmrtním. Zmocnila se ovšem obec hoj- ného majetku za válek husitských, ale to dle privilegia kr. Sigmunda z r. 1420. 19. prosince v Bělé daného, jímž král daroval obci statky měšťanů pro víru odběhlých, na opravu zdí a příkopů městských, Listář I. č. 268. Pro století 16. a 17. jsou doklady v městských knihách, že obec užívala práva tohoto a přichází v těchto zápisech vždy zřejmé odvolání se na to, že obec ujímá se toho kterého statku jakožto odumřelého. Proto shrneme-li vše, dojdeme k tomu výsledku, že dlužno dáti za pravdu prof. Čelakovskému, že listina jest podvržena. Byloť Star. m. pražskému teprve r. 1499 uděleno od kr. Vladislava právo odúmrtní a Novému m. praž, r. 1504. (Čelakovský, Codex juris munic. I. č. 191 a 196.) 1514. 27. září. Poručníci oltáře sv. Václava přijali od Vác. Panošky dluh 110 kop míš. 772. My purkmistr a radda města Plzně, známo činieme že předstúpili — do plnee raddy našie Václav Kropáč a Ondřej Rejsek s Václavem Panuoškú, všichni spoluměšťané naši, [a] ozná- mili nám, jakož Václav Kropáč a Ondřej Rejsek byli jsú po- ručníci od pánuov oltáře sv. Václava pod zvony, že jsú pójčili byli Václavovi Panuoškovi C a X kop míš., na kterúžto summu — jim list učinil, kterýžto se ztratil, i že těch C a X kop 82*

Strana 652
652 1514. zase úplně — přijali od Václava Panuošky hotové. kteréž pánóm zase v moc dali, — i protož — z těch G a X kop míš. Václava Panuoška propauštějí — A jestli že by se ten list kdy po- tomně našel, tehdy aby moci žádné neměl, než aby tiemto zá- pisem byl umrtven a v niveč obrácen. Actum fer. IIII. ante s. Venceslai, a. d. XV XIIII°. [Nadpis]: Quitancí Václava Kropáče a Ondřeje Rejska, po- ručníkuov, a Václava Panuošky. Lib. empt. 212, f. 130b. 1514. 11. prosince. V Budíně. 773. Tomáš, legat papežský, nařizuje, aby se vyšetřily stížnosti faráře plzeňského na Dominikány a Františkány, kteří káží v dni nedělní a sváteční v tutéž hodinu, kdy se i ve farním kostele káže, čímž se děje ujma kostelu farnímu, a je-li tomu tak, jak farář udává, ať se mnichům v tu dobu kázání zapoví. THOMAS, miseratione diuina titulo sancti Martini in mon- tibus sacrosancte Romane ecclesie presbiter cardinalis Strigo- niensis, patriarcha Constantinopolitanus, ad Hungarie, Bohemie, Polonie, Datie, Noruegie et Suetie regna, nec non Prusiam, Russiam, Liuoniam, Lithuaniam, Valachiam, Slesiam, Lusatiam, Morauiam, Transiluaniam, Sclauoniam, Croatiam, Dalmatiam et Moscouiam, omnesque et singulas regnorum et prouinciarum predictorum ciuitates, insulas, terras atque loca illis subiecta et alia eis adiacentia, apostolice sedis legatus de latere, dilectis nobis in Christo decano et archidiacono Pragensi et vicario reuerendo in Christo patris, dei et apostolice sedis gratia archi- episcopi Pragensis in spiritualibus generali, salutem in domino sempiternam. Conquestus est nobis Matheus, ordinis Theutoni- corum, rector plebanus nuncupatus parrochialis ecclesie plebis, nuncupate sancti Bartholomei de Pilzna, dicte diocesis, quod licet alias iuxta ritum et morem ecclesie predicte, tam rector, quam presbiteri, ex antiqua et approbata hactenusque pacifice obseruata consuetudine singulis dominicis et festiuis diebus missas et sermonem ad populum ac alia diuina officia in dicta ecclesia, prout de iure tenentur, celebrauerint et habuerint, neque unquam aliquid perpetrauerint, propter quod diuinum officium huiusmodi in eadem ecclesia deficere seu derelinqui et populi concursus ad illud audiendum impediri vel aliud au- diendum astringi deberet; tamen nonnulli tam Minorum quam

Strana 653
1514. 653 Predicatorum fratres, in districtu et infra limites dicte parro- chialis existentes, in eorumdem ecclesiis seu monasteriis in hora, sub qua in predicta ecclesia parrochiali uerbum diuinum populo parrochiano pred cari consueuit, ambonem ascendunt plebemque dicte parrochialis ecclesie atrahunt dictumque ple- banum propterea oblationibus et aliis rebus, que ex laudabili consuetudine fieri et offerri solebant et ex quibus ipsi et sui capellani viuunt, indebite spoliant, candelas in purificationis, auenam in sancti Stephani prothomartiris, palmas in ramis palmarum, ignem in vigilia pasce, resurectionis, festiuitatibus, contra regionis et patrie consuetudinem prescriptam benedicunt in maximum parrochie, rectoris et capellanorum suorum pre- iudicium, pariter et grauamen. Quare pro parte ipsius rectoris nobis fuit humiliter supplicatum, ut sibi super his iustitie mi- nisterio subuenire de benignitate apostolica dignaremur. Quo- circa atenta antiqua et approbata consuetudine, qua cauetur, ne fratres hora, qua in ecclesiis parrochialibus uerbum dei po- pulo predicatur, huiusmodi predicatione durante predicationibus incumbant, et ut soli ecclesiarum parrochialium rectores supra- dicta temporibus premissis benedicant, discretioni uestre aucto- ritate apostolica, qua per eiusdem sedis apostolice literas suffi- cienti facultate muniti fungimur in hac parte, mandamus, qua- tenus vocatis dictis fratribus et aliis, qui fuerint euocandi et constito vobis prius legitime de allegata consuetudine prescripta et eius iuridiſca] obseruantia, si rem ipsam ita esse reperitis, prout superius enarratur, ut iidem fratres a talibus in futurum desistant, inhibeatis, facientes, quod decreueritis, per censuram ecclesiasticam firmiter obseruari. Testes autem qui fuerint no- minati, si se gratia, odio uel timore sub raxerint, censura si- mili appellatione cessante compellatis ueritati testimonium per- hibere, non obstantibus, si eisdem ordinibus a sede apostolica indultum existat, quod interdici, suspendi aut excommunicari, seu extra uel ultra certa loca ad iudicium trahi non possint per literas apostolicas, non facientes plenam et expressam ac de verbo ad verbum de indulto huiusmodi mentionem, et qua- libet alia dicte sedis indulgentia generali uel speciali, cuius cumque tenoris existat per quam, presentibus non expressam, vel totaliter non insertam, nostra iurisdictionis explicatio valeat in hac parte quomodolibet impediri, quoad hoc ipsis nolu- mus aliquatenus suffragari ; quod si non omnes his exequendis potueritis interesse, duo aut vnus uestrum eo nichilominus exse-

Strana 654
654 1515. quatur. Datum Bude, Vesprimiensis diocesis, anno incarnatio- nis dominice millesimo quingentesimo quarto decimo, tertio Idus Decembris, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri, domini Leonis, diuina prouidentia pape decimi, anno secundo. [Dole v levo]: Visa B. de comitibus. [Na ohybu uprostřed]: A. prepositus Chasmensis. [V pravo dále]: B. Fuscius. [Na rubu]: Johannes de Caulp. [Pod tím níže jinou rukou]: Rescriptum in forma sua nobis pro reverendo patre Domino Matth[eo] etc, rectori parochiali in Noua Pilzna. Listina pergamenová v museu plzeňském 465 282 + 39, s po- rouchanou pečetí na červené hedvábné šňůře v plechové schránce visící. — Starší sign. Q., nov. N. 144. Opis listu v allegatech Tan- nerových. — Hruška Pam. kniha 76. uvádí listinu v česk. překladě. 1515. 10. ledna. 774. Matěj Raušar prodal na domě svém roční plat 4 kopy gr. čes. k oltáři nejs. Trojice ve farním kostele. Matěj Kramář, purkmistr —, Václav Kropáč a Vilém Sú- kenník, konšelé přísežní a měšťané města Plzně, známo činíme —, že — předstúpiv — do plné rady naší — Mates Raušar, spolusaused náš, vyznal —, že — prodal — čtyři kopy gr. čes. platu ročnieho na domu svém i na jeho městišti, kterýž leží na rynku vedle Ondřeje Kejslíka na rohu z jedné a Volfa z Stra- konic strany druhé —, za šedesáte kop groš. pánóm, purkmistru a konšelóm v městě Plzni — a kaplanu — oltáře sv. Trojice u fary sv. Bartoloměje též v Plzni, — slíbiv ten plat — věřitelóm i kaplanu oltáře — na každý rok platiti —, na sv. Jiří najprv příštího dvě kopě groš., — a na sv. Havla hned tolikéž dvě kopě groš. A jestliže by již psaný Mates Raušar etc. (Obvyklá forma braní základů a výplaty platu proti 1/2 letní výpovědi.) Toho na svědomie (atd.) — léta — božieho tisícého pětistého pat- náctého, v středu po svatých třech králích. Listina pergamenová v museu plzeňském 307/171 18, s třemi visutými pečetmi, první pečeť chybí, na druhé pečeti v oblém štítě spatřuje se písmě R, uprostřed vodorovně přetržené, opis otřelý; třetí pečeť úplně neznalá. Na rubu: „List na duom Matesa Raušara na 100 kop, 20 kop, plat ročni 8 kop k sv. Trojici“, sign. N. 205.

Strana 655
1515. 655 1515. 10. ledna. Matěj Raušar zaprodal na domě svém roční plat 2 k. 54 gr. míš 775. k oltáři svt. Václava ve farním kostele. Matěj Kramář — purkmistr, Václav Kropáč a Vilém Sú- kenník, konšelé přísežní a měšťané města Plzně, známo činíme —, že předstúpiv — do plné rady naší — Mates Raušar, spolu- saused náš, vyznal —, že — prodal — purkmistru a raddě města Plzně, najvyšším poručníkóm oltáře sv. Václava u fary sv. Bartolo- měje též v Plzni, — tři kopy bez šesti grošuov míš. platu roč- ního na domu svém a jeho městišti, kterýž leží na rohu vedle Ondřeje Kejslíka z jedné a Volfa z Strakonic z strany druhé — za dvadceti a za devět kop groš. míš. —, kterýžto plat — slíbil — poručníkóm plniti — na sv. Jiří — osmdesáte a sedm groš. míš. a na sv. Havel — tolikéž. — A jestliže by již psaný Mates Raušar atd (Obvyklá forma braní základů a výplaty proti 1/2 letní výpovědi.) Toho na svědomie (atd.) —, léta — tisícého pětistého patnáctého, v středu po svatých třech králích. Listina pergamenová v museu plzeňském 280,175 † 16, z pe- četí dvě zbývají, druhá jest utržena. První pečeť v štítu oblém spa- třuje se písmě M a nad ním kříž, opis: S. matey — Kramarz. Třetí pečeť má znak i opis úplně otřelý. Na rubu: „List na Matesa Rau- šara na 11/2 kopy méně 3 gr. k oltáři svt. Václava každého 1/2 léta." Sign. N. 204 15 15. 24. ledna. V Horneku. Velmistr řádu rytířů něm. stvrzuje Matouše, (faráře plzeňského), 776. za kommendatora řádu pro Čechy a Moravu. Johan Adelman de Adelman Feldenn, hospitalis beate Marie theutonicorum per Alamaniam et Ytaliam partesque transmari- nas magister generalis. Salutem amantissimi et singulares He- sterna luce peruenit nostram ad arcem quidam Andres Xeno- dochiarches, Pilsne presbiter et nostri ordinis frater, qui nobis attulit nonnullas litteras vestras hisce, inter cetera laudes, pre- conia et dispositiones, quibus Matheus, frater prefati nostri ordinis, (qui ad aliquod tempus curator animarum vestrarum fuit), nitet et lucescit, eloquimini. Et harum laudum, preconiorum et di- spositionum intuitu in commendatorem generalem per Boemiam et Morauiam a fratribus nostri ordinis sit electus, petentes eum gratiose confirmare. Cum igitur vobis speciali gracia inclinatus ac a prememoratis fratribus nostri ordinis pariforma petitione

Strana 656
656 1515. inquisitus, intuitu vestrarum prefatarum precum ac electionis prenominatorum nostri ordinis fratrum, predictum Matheum in commendatorem generalem per Boemiam et Morauiam in vir- tute nostre superioritatis, nostris litteris confirmamus, quod haud vos latere voluimus, vnice desiderantes, prenominatum commen- datorem generalem jam confirmatum suos nostri ordinis subiu- ges ac ordinem nostrum conmendantes habere, a suis osoribus tueri ac ipsis in causis obuiantibus, auxilio, consilio et admini- culo esse, qua in re nobis nihil exhibetis gracius vberiore grati- tudine compensandum. Datum Hornegk vigesima quarta die mensis Januarii, anno etc. XV. [Nadpis] : Honorabilibus, nostris amicis, Sfincelris et singula- ribus, magistro ciuium et juratis ciuitatis Pilsnne. List. papír., pečet odlomena, v čes. zem. museu v Praze. 777. 1515. 23. února. Závět Jakuba pernikáře. My Jan Dunaj — purkmistr, Jiřík zlatník, Benedikt, kon- šelé přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Jakub pernikář — t. p. z. — u. j. —: It. což jest komu dlu- žen. It. panu Točníkovi LX k a ten ječmen na Hluchpecnovee sladovně, it. do Prahy za med Bartošovi Seliatovi XL k., do Stříbra strejci svému XIIII k., Krištofovi kramáři III 1/2 k., pod- rychtáři IIII k. It. dluhy, ktož mu dlužen jest, žena o tom dobře ví v Královicích. Což by mimo to zuostalo, všecko dává ženě své s dětmi na rovný díl. — Poručníky činí p. purkmistra s pány konšely. — Toho na svědomí — pečeti naše dali sme k tomuto listu přivěsiti, jenž se jest stalo — léta XVC XV° v pátek u vigilji sv. Matěje. [Nadpis]: Kšaft Jakuba pernikáře. Kniha závětí N. 223. f. 81. 778. 1515. 10 března. Závěť vdovy Markéty Mikšicové. Prokop Fegal a Benedikt Urlejch —, konšelee přísežní a mě- šťanee města Plzně, známo činíme —, že — vdova Markéta Mikšicová stará, spoluobývající mezi námi, — t. p. r. — u. j. —: Najprvé jako pan Bláha nebožtík odkázal XLV k. k zá- duší, tee summy polovice přišlo na mne a na sirotka, na mne

Strana 657
1515. 657 a na sirotka, na mne přijde XI k. XV gr., ty má pan Kantor vypraviti. It. jako mi paani puojčili V k. na duom, kterýž Be- rúnský drží, ty aby pánóm vráceny byly. It, jakož kšaftem ne- božky Marty, dcery její, jí a sirotku polovici domu náleží, svuoj díl prodala panu Kantorovi za LXXX k. a co jí na to vydal, má psáno v registrách svých. It. pan Kanfor má koflík stříbrný a dva pásky stříbrný sirotší, it. Anna má korálový páteře dva, jeden veliký a druhý menší, it. polovici šatuov ložních, hospo- dářstvie, cínovee nádobí, lžíce stříbrnee, toho všeho polovici s sirotkem má při sobě a cožkolivěk svého má, to všecko dává Anně, kteraa u ní jest, a poraučí ji mocně panu Kantorovi a paní, a ona aby jich poslúchala; pakli by nechtěla, aby pan Kantor moc měl jí toho nevydávati, ale aby to obrátil za duši její —. Poručníka učinila p. Jana Kantora —. Toho na svědomí pečeti svee — dali sme k tomuto listu přivěsiti. Datum anno etc. XVe XV, sabbato ante Oculi. [Nadpis]: Kšaft Markéty Mikšicové starý. Z knihy závětí 223 f. 68. 1515. 15. dubna. V Prešpurce. Kr. Vladislav vyzývá obec m. Nov. Plzně, aby spolu s třemi praž- 779. skými městy a jinými ještě hleděli sebrati 1000 kop, jakožto pomoc m. Mostu, požárem těžce postiženému. Vladislav, z božie milosti uherský, český etc. král, a mar- krabie moravský. Opatrní věrní naši milí! Jakož vás tajno není, jaká se škoda opatrným purkmistru, konšelóm i vší obci města Mostu, věrným našim milým, ohněm stala, ješto sme tím ne- málo zarmúceni, i chtiece tomu, aby se zase stavěli, pokudž nám na tento čas možné bylo, jim sme některé milosti a pomoc učiniti ráčili; protož vás také žádáme s pilností, abyšte vy s po- ctivými Pražany všech tří měst a s jinými městy našimi v krá- lovstvie českém, srovnajíce se o to, týmž Mostským tisíce ko- pami grošuov českých na stavení a opravování téhož města pomeznieho pomohli a tu pomoc pro jich takovú záhubu, kterúž vohněm vzali, učinili a nám k vuoli tak se k nim přátelsky na- jíti dali, kdež my vám to vším dobrým nahrazovati a milostí naší spomínati ráčíme. Datum Posonii, in octava pascze, anno domini etc. XV., regnorum autem meorum Hungarie XXV., Boemie vero XLIIII. [Dole v pravo]: Ex commissione propria regie majestatis. 83

Strana 658
658 1515. [Nadpis]: Opatrným purkmistru a konšelóm města Nového Plzně, věrným našim milým. Schlesinger, Stadtbuch von Brüx č. 445, orig. na papíře v arch. mosteckém. 780. 1515. 29. dubna. Závět Velka Němečka. Václav Panuška purkmistr, Jiřík zlatník, Linhart kramář, konšelee přísežní a měštanee města Plzně, vyznáváme —, že — Velek Němeček — t. p. z. — u. j. —: It. to, což má, od- kazuje dětem a manželce své na rovný díl, a neuchoval-li by buoh kterého z dětí smrti prve, než by let svých došly, s umrlého aby na živý spadlo i na ženu, dokud by stavu svého nezmě- nila; pakli by změnila, tehdy napadu míti nemá. It. napřed zvláště Františkovi, synu svému, odkazuje lauku a když by ho buoh smrti neuchoval —, aby spadlo na živý podle spuosobu svrchního. It. do fary k sv. Bartoloměji dává IIII k., it. do klá- štera Černého II k., it. Bosákóm II k. it. do špitála II k., it. písaři II k., it. kop třidceti má hotových, o kterých žena dobře vie. Dluh z toho statku, jmenovitě XX k., aby zaplacen byl — Činí poručníky Kašpara řezníka a Benedikta Urlejcha —. Toho na svědomí — pečeť naši k tomuto listu kázali sme přivěsiti, jenž se jest stalo léta XVC XV“, v neděli před sv. Filipem a Ja- kubem, apoštoly božiemi. [Nadpis]: Kšaft Velka Němečka. Z knihy závětí 223 f. 81b. 781. 1515. 19. července. (Na Zvíkově.) Henrich ze Švamberka píše p. Krištofovi z Švamberka, že by rád, aby kostelík při špitále v Boru byl co nejspíše vyzděn až po okna, aby jej mohl vysvětiti biskup, sufragan biskupa Olomuckého, který 25. července bude v Budějovicích, odtud jede na Blatnou a pak na Planou, aby tu světil kostel sv. Anny. Je-li potřebí k urychlení díla, aby poslali do Plzně, neb jinam pro zedníky. — Datum Zwiekow f. V., ante Mar. Magdalane a. 1515. Archiv čes. XV. 112. č. 202.

Strana 659
1515. 659 1515. 11. srpna. (V Norimberce). Norimberští žádají Plzenské, aby jejich měštanu Fridrichu Haue- 782. rovi dopomohli k zaplacení dluhů které má u některých jejich mě- šťanů, kteří bud zboží u něho odebrali, neb někteří se u něho vy- dlužili hotové peníze a jiní zase jsou rukojmí. Besonnder lieb freund. Wir sein von vnnserm Burger Fri- drichen Hauer etwouil schuldenhalb, die im etliche ewer burger, in eingeleibter supplication benent, vmb kauffmansswar vnd ann- ders, so er ine geporgt vnd gegeben, auch dafur ir etlich gegen im sind purg worden, vmb furdrung an euch petlich ersucht, wie ir auss derselben Suplication vnd die Summa vnd die ge- legenhait eins yeden schuld darynnen vernemen werdet, dhweyl er dann den ewern seine gutter vnd kauffmansswar vff vnzwey- fenlich zuuersicht gewiser bezalung, darumb das sy burger in ewer stat sind, geporgt vnd vertraut, auch mermals vmb be- zalung derselben angesucht, vnd vber solhs der mit mercklichem seinem nachtayl bisshere hat mussen entpern, auch zu erhal- tung vertrewlicher kauffmanshanndtierung in der gleichen fellen gegen den schuldigern billich verholfen wirdt, so ist vnnser freuntlich bit, Ewer Lieb wollen mit irn Burgern ernstlich ver- fugen, dem vnnserm angezaigter schulden on ferner verlenge- rung gutlich zu enntrichten vnd euch darynn so gutwillig er- zaigen, das ime dise vnnser furpith zu nucz gedeyhe, alls wir vnns der pilligkait nach zu beschehen genczlich versehen gein Ewer Lieb in gleichen vnd mererm freuntlich zu uerdienen. Datum am Samstag nach Laurentii 1515. [Nadpis]: Pilsenn. Norimb. posíl. kn. 74 fol. 123., v král. kraj. archivu v Norim- berce. 1515. 28. srpna. (V Plzni.) Konvent dominikánský pronajímá louky své Micholky zvané na 10 783. let za 4 kopy roč. platu Pavlu Zítkovi, měšťanu plzeň. Já bratr Sylvester, písma sv. lektor, zákona bratří kaza- telov převor kláštera sv. Ducha v Novém Plzni, bratr Wolfgang Kamrech supřevor, bratr Benedikt, písma sv. lektor a německý kazatel, bratr Jan, sv. písma cursor a český kazatel, bratr Urban šafář, otcové starší i veškeren konvent, známo činíme tímto listem, gdež čten aneb slyšán bude, kterak múdrý a opatrný pan Pavel Zítka, měščěnín a obyvatel Plzně Nového, předkóv 83*

Strana 660
660 1515. úřadu našeho i tudiež nás prosil, abychom jemu do některého času zapsali lúky naše, jenž slovú Micholky, aby mohl toho požívati a opravovati a nám vod nich plat dávati: protož my svrchu psaní otcové a konvent, znamenajíc a vážíc svrchu me- novaného pana Pavla Zítky lásku a dobrú vuoli k nám a k našemu konventu, jemu zapisujem štyři lúky Micholky tímto listem a jeho potomkóm za deset let po datum listu tohoto a to tím obyčejem a s takovú výmienkú, aby pan Pavel svrchu psaný, aneb kdož by ten list měl, gdyž těch deset let mine, nám pověděl a list ten navrátil, a to má pan Pavel Zítka opa- trovati jako své a nám má dávati vedle obyčeje starého každý rok tu neděli před svatým Bartolomějem čtyři kopy míšenské bez prótahóv všelijakých a ty lauky tak opatrovati, aby po de- seti letech konvent na nich žádné škody neměl. Jenž jest dán a psán den sv. Augustina, léta božieho tisícého pětistého. patnáctého. A k svědomí pečeti konventskú a převorovu sme přivěsiti kázali. Orig. perg. zachovalý v museu plzeň. 316/187 + 30, pečeti chybí. Na rubu listiny novější rukou: „Přenechání luk, klášteru sv. Ducha patřících, Pavlu Zítkovi na 10 let“. Sign N. 256. 1551. 5. prosince. 784. Konšelé plz. zajištují si u měšť. svého Vác. Kropáče právo, kdyby chtěl svou řeku Mukáni prodati, aby oni před jinými ji od něho za 148 k. míš. ujati mohli. My purkmistr a radda města Plzně, známo činíme — jakož — Václav Kropáč, spoluradní náš, kaupil řeku Mukáni1) kteráž jest pod Hrádkem, od Ondřeje Rejska a ji penězi svými vlastními sobě k ruce zaplatil, však z dověrnosti nám a obci naší ve dcky jest kladena, protož my tiemto zápisem vyzná- váme, že jest to řeka jeho vlastní, penězi jeho zaplacena, a on jí vlásti a užívatimá, jakožto statku svého vlastního; však jme- novaný Václav Kropáč k tomuto jest vuoli svú dobrovolně dal, že když by on tu řeku prodati chtěl, že má to prvee na nás vznésti a my dadúc jemu CXLVIII kop míš. gr., kterúž on sám za tu řeku dal, tehdy budeme motci ji ujíti a dědičně držeti tak, jakž nám a obci naší ve dckách k drženie a k užívánie 1) Mukání jmenuje se až podnes čásť řeky Mže od kostela sv. Jiří k Bílé hoře pod Plzní, pod ústím Úslavy.

Strana 661
1516. 661 kladena jest, a po smrti jeho, komuž by tu summu odkázal, — býti. Actum fer. II. ante vigilia s. tomu má od nás dána Barbare, anno etc. XVto Lib. empt. 212 f. 134. Zápis jest přetrhán a při tom pozna- menáno: „Anno 1531 f. III. postridie Barbare, Anna Kropáčová v plné raddě přiznala se, že z tohoto zápisu p. purkmistra a pány propu- stila, jej v niveč obracujíc. Actum za Jana Fencla, purkmistra t. č.“ 1516. 23. února. (V Norimberce). Norimberští žádají Plzenské za přispění v záležitosti dlužní jejich 785. sousedu Hanušovi Deglerovi. Lieben freund. Wie vnns vnnser Burger Hanns Degler yczo abermals zu erkennen geben hat, vernemen Ewer Weiss- hait ab hierynn uerwarter seiner Suplication zettel, die wir Ewer Weishayt hiemit gutter meynung zuschicken, dinstlichs vleys bittende, Ewer Weishayt wollen nochmals vnnsern Burger obgemelt in gunstigen beuelh haben vnd hilfflich erscheinen, damit er seiner ausstennd geltschuld furderlich entricht vnd bezallt werd. Das begern wir vmb Ewer W. mit vleys zu ver- dienen. Datum Samstag nach Kathedra Petri 1516. [Nadpis]: Pilszen. Norimb. posíl. kn. 75. fol. 102. 1516. 27. února. Závět Bárty kotáře. Prokop Fegal, Mikuláš Principál, konšelee přísežní a mě- šťanee města Plzně, známo činíme —, že — Bárta kolář, spolu- saused náš, — t. p. s. r. — u. j. —: Najprv odkazuje do fary k sv. Bartoloměji V k., do Černého kláštera V k., a Bosákóm V k., it. k sv. Mikuláši II k., it. ke Všem Svatým II k., it. sestře svee IIII k. Jiný veškeren statek svuoj, mohvitý i nemovitý, — odkazuje manželce svee, aby za duši jeho činila a dluhy splatila. It. pan Volf Točník dlužen mu zuostal V k. bez XXIIII gr. — Poručníky činí Zikmunda řezníka a Benedikta Urleycha —. Toho na svědomie etc. Actum anno — MDXVI°, feria IlII post Oculi. [Nadpis]: Kšaft Barty koláře. 786. Kniha závětí N. 223 f. 73b.

Strana 662
662 1516. 787. 1516. 20. března. Závěť paní Máří Peterkové. Prokop Fegal, Jan Dunaj, konšelee a přísežní měštanee města Plzně, známo činíme —, že — paní Máře Peterková —, t. s. r. — u. j. —: Najprvé odkazuje veškeren statek svuoj — Krištofovi Cáhlavskeemu, hospodáři svému, i s tím dluhem, kterýž jí povinnovat, jmenovitě LXXXVII kop míš. a z toho aby vydal všecko, jakž vdole psáno stojí: It. do Černého klá- štera na stavenie IIII k., it. do fary k oltáři sv. panny Barbory na vosk IIII k., it. Bosákóm na potřeby IIII k., it. Markétě s mateří IIII k., it. Kunce a dětem jejím IIII k., a Lídě, kteráž jest tu ve dvoře, H k., it. Šputilovým synóm, Janovi a Blažkovi, X k. m. a dvěma dcerám mladším X k. m.; pakli by který z nich prvee, než by let svých rozómných došel, umřel, tehdy aby s jednoho na druhého spadlo, a jestliže by všickni zemřeli —, těch XX kop ať jsú dány do fary k sv. Bartoloměji na obrázek nebo křížek. It. týmž Šputilovým dcerám odkazuje dva polštáře, dvě podušky, II duchničky, II prostěradle, čubku černú a kožich, it. laučku, kteráž leží pod Daudlevci, tee polo- vici odkazuje do špitála chudým na oděv a polovici k sv. Anně u sv. Mikuláše na stavenie a ta laučka aby byla prodána za XII k. Více chudým do špitála přidává V k., it. na kruchtu k sv. Bartoloměji V k., it. aby tři lázny byly topeny zádušní a španda byla rozdávána, it. do Litic k sv. Petru na kostel od- kazuje III k. — Poručníka učinila jest Krištofa Cahlavského, hospodáře sveeho —. Toho — na svědomie a pevnost dali sme svee — pečeti k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán ve čtvrtek před hodem velikonočním, anno etc. XVI°. [Nadpis]: Kšaft paní Máří Peterkovee. Kniha závětí 223 f. 66. 788. 1516. 7. dubna. Závěť Jana Holého. Václav Panuoška a Jakub zlatník, konšelé přísežní a mě- šťané města Plzně, známo činíme —, že — Jan Holý, spolu- saused náš, — t. p. r. — u. j. —: Najprvé Václavovi, zeti svému, to což jest vyplatil, toho při něm nechává a k tomu, jakož po dceři své měl dáti X k., ještě XX k. k tomu přidává, a summa toho činí XXX k. m., a tím dceru

Strana 663
1516. 663 svú odděluje, aby ona na nic více se netáhla; it. statek svuoj veškeren — odkazuje synóm svým a manželce své na rovný díl a s jednoho aby na druhého spadlo, it. z toho statku, což komu jest dlužen, aby zaplaceno bylo: Nikodémovi z Klatov II k. minus XV gr., Hynšovskému za drva C gr., panu Krišto- fovi I k. a některý (groš, it. pánóm II k. — Poručníky činí Petra Fránu a Hynšovského. — Tomu na svědomie — dali sme své vlastní pečeti — přivěsiti. Dán léta XVCXVI“, ten pondělí po sv. Ambroži. [Nadpis]: Kšaft Jana Holého. Kniha závěti N. 223 f. 69. 1516. 18. dubna. Závěť panny Anny Hořovské. Jan Kantor — purkmistr, Prokop Fegal z konšeluov, mě- šťané města Plzně, známo činíme —, že — poctivá panna Anna Hořovská — t. s. p. r. — u. j. —: Najprv veškeren statek svuoj — odkazuje Ondřejovi Rejskovi, bratranu svému, a když by pán buoh smrti jí neuchoval, aby na pohřeb naložil a za duši její a předkuov jejich XXX sv. mší čísti dal; — it z toho aby vydal panně Johance, sestře své, truhlu, kterúž s sebú má, a duchnici svrchní a prostěradlo. — Poručníka činí — Ondřeje Rejska — Toho na svědomie — pečeti své — dali sme — při- věsiti, jenž se jest dálo — léta božieho XVCXVI°, ten pátek před sv. Jiří. [Nadpis]: Kšaft panny Doroty Hořovských. 789. Z knihy závětí 223 f. 73b. 1516. 13. června. (V Norimberce.) Norimberští přimlouvají se u Plzenských opětně za svého souseda 790. Fridricha Hauera, aby mu přispěli v jeho dlužních záležitostech Lieben freund. Wir sind von vnnserm burger Fridrich Hauer von wegen der schuld, so ime Ewer Weisheit burger vnd verwandten schuldig sein sollen, abermals vmb furschrifft er- sucht werden, wie E. W. ab hierynn ligender Zettel haben zu vernemen vnd ist darauff an E. W. vnnser freuntlich Bith, die- selb wolle nochmals mit den ewern verfugen, benanter Hauer seiner ansstendigen langgeporgten schulden gutliche bezalung ze thun, oder ime derhalben gegen inen, wie pillich ist, mit

Strana 664
664 1516. entlichen Rechten, des er fug vnd recht hat, zu uerhelffen, mit so gunstlicher erweysung, das er diser vnnser furdrung genossen empfind vnd wir derhalben weytter anlauffens vber sein, wie wir vnns der pilligkait nach versehen vnd vmb E. W. mit ge- naigtem dinstlichen willen gern verdienen wollten. Datum Frey- tag nach Barnabe 1516. [Nadpis]: Bilsen. Norimb. posil. kn. 75 fol. 200b. v král. kraj. archivu v No- rimberce. 791. 1516. 26. června. Závět Pavla Zídka. Mikuláš řezník purkmistr, Václav Panuoška, Jakub zlatník, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Pavel Zídko, spolusaused náš, — t. s. r. — u. j. —: Naj- prvé odkazuje Lidmile, manželce svee, hospodářstvie, dvuor, dědiny všecky kromě Barchanovskee, ovce, krávy, a čtyři koně, všecko obilee a pivo v pivnici, a svú duši jí poraučí, aby z toho vydávala na milosrdnee skutky —. To jí dává se dcerami, každý rovný díl; pakli by pán buoh dcer neuchoval, aby ty díly na syna jeho přišly, pakli by pán buoh syna neuchoval, aby to všecko přišlo na jeho manželku, aby ona hojněji na duši jeho spomínala, a teež děti zase mají od manželky nápad míti, dokud by stavu sveeho nezměnila. Item odkazuje do Černého kláštera k opravě božieho domu V k. m. a V k. m. bratřím a do téhož kláštera knězi kazatelovi českeemu kopu gr. —. Manželka jeho aby dala u fary za duši jeho XXX mší svatých slúžiti, it. aby láznu každý rok do dvanácti let dala topiti, it. kněze Mikuláše aby tiem spuosobem držala, kterým já jeho držím, až do jeho smrti; pakli by jí pán buoh neuchoval, aby to opatřila, aby to držáno bylo. Bosákóm III k. m. Dceři své Heleně jeden stříbrný koflík a stříbrný pás a šaty její matky, dobré paměti paní Marty. Janovi, synu svému, odkazuje duom a dědinu Beránkovskú a z toho aby zaplatil dluh tetě; stříbrný koflík a jeden kuoň, se tři lože ša- tuov a čtvrté na čeleď, XXX kbelcuov žita a XX kbelcuov ječmene, štandu a pět mis, sedm žejdlíkuov, jednu pintu a konev třížej- dlíkovú, dvě konvice puoldruhého žejdlíkové. Čubu liščí a lin- dyšku figalovú a ostatek šatuov ženě se dcerami. Kašparovi pět k. m. V domě činí hospodyní manželku svú až do opatřenie Jana, syna jeho, a potom chce-li v domu zuostati, dává jí pokoj,

Strana 665
1516. 665 který se jí líbiti bude, dokud by stavu svého nezměnila. Dvě polausudcí vína také manželce a dcerám i všecko pivo odka- zuje, a aby všecky dluhy vyupomínala a z toho všeho aby kšaft tento vyplnila a všecky dluhy platila, a k tomu dala XI kop. kteréž jsú smlúvce vypověděli. — Poručníky učinil Prokopa Fe- gali a Václava Fencle. — Toho na svědomie atd. Dálo se léta M'DXVI" ve čtvrtek dne sv. Jana a Buriana,1) mučedlníkuov božích. [Nadpis]: Kšaft Pavla Zydky. Kniha závětí N. 223 f. 66b. 1516. 9. srpna. Závěť Benedikta Urlejcha. Martin Stupník a Kašpar řezník, konšelee přísežní a mě- šťanee města Plzně, známo činíme —, že — Benedikt Urlejch, spolusaused náš, — t. p. r. — u. j. —: Cožkoli statku má, ten veškeren odkazuje paní Barboře, manželce své, jakž měst- skými kniehami zapsáno jest, to všecko jí dává, a co se do- týče lauky, vinice a dědiny po strejci svým, to také dává man- želce své a z toho ze všeho má dluhy platiti, o kterýchž ona dobře vie. Cožkoli zbude, — tomu věří, že mu ona dosti učiní, pokudž mu jest slíbila. — Poručníka učinil jest — Prokopa Fegali —. Toho na svědomie — pečeti svee vlastní — dali sme přivěsiti, jenž se jest to dálo léta XVCXVI, sabbato ante Tiburcii. 792. [Nadpis]: Kšaft Benedikta Urleicha. Z knihy závětí 223 f. 68b. 1516. 29. srpna. Závět Víta Kozy. Prokop Fegal, Jakub zlatník, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Vít Koza, spoluměštěnín náš —, t. p. z. — u. j. —: It. napřed že má s Jakubem Pur- krábkem smlúvu, kdež jemu jest jmenována summa po ženě jeho, při tee smlúvě nechává. It. co se dotýče čtvrti dědiny po jich otci, tee při Kozovi mlynáři nechává —, aby dluhy na ty roky platil, a toho jest summa XLVIII k. m. It. veškeren statek jiný — odkazuje manželce své a dítěti tomu, aby dluhy z toho pla- tily kromě jmenovaného dluhu, pakli by Koza nemohl neb 793. 1) Správně Jana Buriana a Pavla 84

Strana 666
666 1516. nechtěl platiti toho dluhu, aby ta dědina zuostala při manželce a dítěti, a ony aby platily a dluhy také — vyupomínaly. It. jestliže by pán buoh dcery dříve let jejich rozumných smrti neuchoval, aby to na máteř spadlo. It. komuž jest co dlužen: Mlynáři do Stodu XX k. m., it. Mikulášovi, kterýž u pánův slúží, V k. m. — Poručníky činí Blažeje Kraupu, Václava Toho na svědomí — pečeti Stockého a Jana Kozu mlynáře své dali sme k tomuto listu — přivěsiti, jenž jse jest dálo léta — XVCXVI, v pátek před sv. Jiljí. [Nadpis]: Kšaft Víta Kozy. Z knihy závětí 223 f. 78b. 1516. 8. listopadu. (V Norimberce.) 794. Norimberští žádají Plzenské, aby dopomohli Filipu Panholzrovi k zaplacení dluhu od Jana Guntera a Wolfa Erle v Plzni. Lieben freund. Wie wir von vnnserm Burger Philipsen Banholczer etlicher schuldhalb, die im ewer Burger Hanns Gunther vnd Wolff Erler zu thun, vmb furdrung an euch ange- langt sind, vernemen Ewer W. [sus] einuerwarter seiner Suplication vnd dhweyl gutlichen porg billich danknemb entrichtung soll nachfolgen, bitten wir freuntlichs vleys, ir wollet mit ine ver- fugen, dem vnnserm oder seinem anwald seiner aussligend schuld on verner verzug gutlich bezalung ze thun, mit gutwil- ligen erweysen hyerin, das im dise vnnser furdrung zu guttem nucz gedeyhe, we Ewer Lieb den irn in gleichen fall zu be- schehen begert, das wollen wir vmb dieselb E. L. freuntlich vnd gern verdienen. Datum am Samstag nach Leonhardi 1516. [Nadpis]: Pylsenn. Norimb. posíl. kn. 76 fol. 71b. v král. kraj. archivu v No- rimberce. 1516. 8. listopadu. (V Norimberce.) 795. Norimberští přimlouvají se u Plzenských, aby dopomohli jejich sousedu Hanuši Teglerovi k zaplacení dluhu jeho od jejich mě- štana Wolfa Erle. Besonnder lieb freund. Vnns hat vnnser burger Hanns Tegler von wegen 63 fl. 18 schock in gold, die im Ewer Weishayt burger Wolff Erler hinderstellig schuldig ist, mit hierinn ligen- der Suplication vmb vnnser furdrung an euch ersucht, dhweyl

Strana 667
1516. 667 dann seins anzaigens gemelter Erler seinen furgewandten auss- zug, mit dem er sich der bezalung vermaint aufzuhalten, nach zwayen zugelassen verschinen fristen, nit beweisen hat, so ist vnnser freuntlich bith, E. W. wollen mit im ernstlich verschaf- fen, vnnserm burger oder seinem anwald berurter Summa gelts on lennger verzug gutlich bezalung zu thun, oder im darumb, wie sich gepurt, verhelffen mit so gutwilligen erzaigen darynn, das im vnnser furpith zu nucz erspriess, wollen wir in gleichen vnd mererm gen Ewer Weishait freuntlich verdienen. Datum am Samstag nach Leonhardi 1516. [Nadpis]: Pilsen. Norimb. posíl. kn. 76 fol. 72 v kr. kraj. archivu v Norimberce 1516. 12. listopadu. Jiřík krejčí z Planě, poněvadž dělal špatné dílo, byl od cechu plzen- ského zbaven řemesla a to též potvrdil cech krejčovský v Praze. I odvolal se Jiřík k radě Starého města praž., ale ta vyslechnuvši obě strany, uznala rozsudek obou cechů za správný a odkázala Jiříka, chce-li řemeslo provozovati, aby se ucházel o dovolení u svého cechu v Plzni. 796. Jakož jest Jiřík krajčí z Plzně obeslal cechmistry a mistry řemesla krajčovského a na pana purkmistra a na pány vznesl, kterak oni k zvnesení krejčí plzenských jemu sau řemeslo slo- žili a jej za toho člověka drží, kterýž by řádně v svém řemesle se nezachoval, ješto ti krajčí plzenští z nějaké zlosti to jsú proti němu vzali a v to se dali, svědky shledávali, ješto ten žádný z těch lidí jeho z toho nevinil, ani kdy co naň uvedl, aby komu co měl povinovat býti. Proti tomu cechmistři a mistři krajčovští mluvili, že co sú učinili, že sú to dobře učiniti mohli, nebo mistři krajčovští z Plzně to jsú na ně vznesli a jim po- kazovali dílo jeho, kterémuž se znal a potom jeho popíral, a to jesti bylo falešně krájeno, k tomu že i škody lidem se díly od něho a maje z drahně loket sukna větčí dílo dělati, dělal, ješto zbýti musilo a z toho zbytku i nohavice sme viděli, kdež dělal nějakému pekaři kabát a nohavice, a sukno jednostajné bylo, ještě z toho počtu loket mělo víc vyjíti a jináče se udělati, a na to pokázali svědomí. Proti tomu zase mluvil Jiřík, pravě, že to svědomí, kteree jest před plánským richtářem učiněno, tak do- statečnee není, než že oni jezdili a na to se vyptali, ješto jim toho neslušelo učiniti; ale že na odpor tomu svědomí od téhož 84*

Strana 668
668 1516. Baltazara svědomí maa, kteréž jest jistší a sám je podlee práva učinil před purkmistrem a raddau v Plané a je pokázal žádaje, aby to s něho sňato bylo, což jest jemu skrze takovee vzne- sení učiněno a že jemu jest řemeslo složeno. Tu pan purk- mistr a radda slyšíce jich obapolní řeči a svědomí, i toho s pil- ností pováživše, tak to o tom vypovídají: Poněvadž cechmistry a mistry řemesla krajčovského našeho města proti němu Jiří- kovi tato věc jest nepřišla, než mistry plzenskými a že ti se- znavše účinek Jiříkóv, ješto by proti právu a pořádku jich byl, proto trestání na Jiříka položili, vzavše o to dotaz s cechmi- stry a mistry cechu tohoto, jakožto vrchního, a oni stojíc po- věděli na své přísahy, že to, což sú viděli, a jim od plzenských mistruov jest pokázáno, že jest proti řádu jich a řádu děláno, a oni jim, jakožto vrchní cech, toho jsú potvrdili, že jeho spra- vedlivě trestati pro to dílo mohou, i z tee příčiny, chce-li on toho hledati u mistruov plzenských, aby jemu řemeslo jeho puštěno bylo, to můž učiniti, poněvadž cechmistři a mistři města tohoto tee věci na zprávu mistruov plzenských jsú podlee přísah svých potvrdili. Actum a. d. MCCXVI° feria V. quinque fratrum 1) za purkmistra p. Zikmunda z Lestkova. Liber sententiarum 1128 f. E16, druhá paginace, v archivu města Prahy. 797. 1516. 2. prosince. Závět Václava Chrta. Ve jméno svatee a nerozdielnee Trojice, Boha otce, syna i ducha sv., vše jednoho hospodina, amen. Já Václav Chrt, mě- štěnín v Plzni, známo činím —, že — učinil sem — poslední — rozkázánie takovee: It. paní Anně Kropáčovee, dceři svee, což sem jí dal na smlúvách svadebních, tím ji odděluji, a jakož u ní mám dluh — padesáte osm k. m. gr., kteréž sem jí a man- želu jejímu prvnímu nebožci Vavřenci Komínkovi puojčil, ten dluh odkazuji po smrti mé dcerám jejím, Markétě a Kateřině, na rovný díl, a jestliže by pán buoh kteree z nich smrti ne- uchoval, prve než by k létóm — přišla, díl umrlee aby spadl na živú; pakli by pán buoh obú prve, než by k letóm rozumným přišly, smrti neuchoval, ten dluh aby spadl na paní Annu, matku jich, a ona aby na duši mú pamatovala — It. co sem dal paní Dorotě, druhé dceři své, na smlúvách svadebních, teež 1) Pěti bratří bylo fer. IV. a ne fer V.

Strana 669
1516. 669 ji tím odděluji a poraučím Janovi, synu svému, aby jí vydal po smrti mé z svého dílu tolikéž, co sem puojčil Anně Kropá- čové, totiž LVIII k. m.; a ty aby jí Jan vydával po málu, když by jí jaká potřeba přišla, buďto v roce, ve dvú neb ve třech letech, a jestliže by jí v tom času pán buoh smrti neuchoval, tehdy statek aby při Janovi — zuostalo. It. Pavlovi, synu svému, odkazuji dvuor hořejší Bernáškovský a lauku Lemberkovskú, puol čtvrti dědiny, kteráž leží u příkopa za baštú. It. jakož sem Pavlovi na někderee jeho potřeby vydal a co jest od pánuov peněz hotových vybral, summa podle cedule sepsanee učiní dvě stě kop a čtyři kopy míš. groš., k tomu jemu přidávám sto kop hotových, aby jemu Jan vydal v roce po smrti mee. Více odkazuji Pavlovi — se dvě posteli šatuov ložních, s jednu lepších a druhú čeledních, totiž dvě peřině, dvě duchně, dva polštáře, čtyři podušky a šest prostěradl, jakéž jemu Jan dá, ty aby — přijal, it. XIIt: lžic s stříbrem, kteréž mu Jan dá, ty aby přijal, dva ubrusy stolní, jeden dobrý a druhý horší, čtyři mísy cínovee, na kterých jídáme, dvě polaupintí a jednu pintu, to všecko jest mu vydáno, k tomu přidávám čubu svú dobrú, brunátnú liščí, a tím Pavla odděluji. It. ostatek všecko, duom, dvuor dolejší podle Bernáškovského, pivovár, lauku, kteráž slove veliká, lauku Karlíkovskú a malú za mlýnem, čtvrt dě- diny, kteráž leží vedle Panuošky, a polaulání po otci, kterúž mi dal nebožtík kněz děkan, a Bernáškovskú i všeckeren statek jiný —, buďto v domu, ve dvoře neb jinde, dobytek i nábytek, a všecko hospodářstvie, svrchky i slady na sladovně u Šimka Kotvy; it. dluhy všecky, kteréž v registrách mých jsú zapsány, o kterých Jan o všech vie, to všecko dávám Janovi, synu svému druhému, a z toho aby vydal, co sem Pavlovi — a paní Do- rotě, dceři své, odkázal, a na duši mú aby pomněl a za ni činil i za všecky předkuov našich duše — Poručníka činím Jana, syna svého, a jemu na pomoc připrosil sem Václava Kropáče —, a my Kašpar řezník, toho času purkmistr, Vilém súkeník, Matěj kramář, konšelee, jsúce od — Václava Chrta — žádáni —, vyznáváme, že to poslední vuole jeho jest byla k těm všechněm věcem, jakž v tomto kšaftu — zapsány jsú. Na svèdomie toho — pečeti svee — dali jsme k tomuto kšaftu přivěsiti. Actum feria III. ante Barbare, anno etc. XVI°. [Nadpis]: Kšaft Václava Chrta. Kniha závětí N. 223 f. 71.

Strana 670
670 1517. 1517. 6. května. Na Blatné. 798. Zděnek Lev z Rožmitála p. Krištoforovi z Švamberka píše v pří- čině sjezdu kraje plzenského, který p. Albrecht z Šternberka do Plzně obsílá, že se mu to svolání z některých příčin nelíbí, poně- vadž do Plzně někteří nepojedou; jest potřebí v tom kraji všem opatrnosti, neb psal mu p. Jan z Rabštejna na Hostouni, že mu nejstaršího syna do Němec unesli. Dán na Blatné ve středu po sv. Florianu 1. etc. 17. Archiv čes. VII. 174 č. 185. 1517. 12. května. B. m. 799. Jan Pflug z Rabštejna a na Bečově píše p. Krištoforovi z Švam- berka, že ke sjezdu do Plzně nebude moci přijeti, ale že chce držeti rád vše, cožkoliv dobrého zjednají. Datum v úterý po Cantate, a. 1517. Archiv čes. XV. 133. č. 227. 800. 1517. 15. května. Závět Václava Hlada. Matěj kramář, purkmistr, Jan Dunaj a Jakub zlatník, kon- šelee přísežní a měšťanee města Plzně, — známo činíme —, že — Václav Hlad, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j.: Najprvee Anně, manželce svee, odkazuje domek i — hospodář- stvie v něm k tomu XXX k. m. gr. hotových peněz, u pana Petra jest XX k. a X k. jse najde, it. u paní Hazukový dcery má II k., it. IX kaufuov piva a dva věrtele, it. u pánuov X k. It. co mu kde povinnovati: It. Vávra Veliký, pacholek v Tře- mošný, III k., it. Matúš Homole VII k. minus X gr., za kauf piva, it. Jakub Smolák v Kotorově III k. XX gr., it. Březda odtud L gr., it. Novák v Dolanech III k. XIIII gr., it. Erhart ko- želauh C gr., it. Hanuš vinař za potomek, it. Hrádecký puol k., it. Vít z Slatinee I11/2 k., it. Prokop Veliký z Žílova 1/2 k., má dáti o sv. Bartoloměji, slíbil za to Žezhule z Příšova, it. krčmářka z Křimnic za kauf piva a více I11/2 k,, za to všecko ať jednee daa VIII k., ostatek jí odpauští. lt. co on komu dlu- žen: It. dlužen jest XXI1/2 k., manželka jeho dobře vie, komu, it. do Chotíkova poplužníku XX k., it. Červenkovi z Břízy 11/2 k., it. děvečce, která u nich slauží na první léto I11/2 k. minus V gr. a na toto nic nevzala, a nad to nade všecko aby jí jedna

Strana 671
1517. 671 kapa přidána byla, it. dva postavy sukna chudým aby rozdány byly, it. na vosk III k., it. viece za duši jeho aby dali LX mší svatých slúžiti a dvě lázně zádušní topiti, it. k sv. Mikuláši odkazuje I k. — Poručníky učinil jest Mikuláše Hazuku a Hav- líka Čermenského — Toho na svèdomie svee — pečeti — dali sme k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán léta — ticícého pětistého sedmnáctého, v pátek na den sv. Žofiji. [Nadpis]: Kšaft Václava Hlada. Kniha závětí N. 223 f. 67. 1517. 30. července. Obec m. Plzně koupila od Ondřeje Rajslíka z Plzně dvůr poplužní 801. v Tejnci za 1751 k. gr. praž. Vondřej Rajslík z Nového Plzně přiznal se před úředníky pražskými, že dědictvie své v Tajnci, dvuor poplužní s poplu- žím, s dědinami ornými, s lukami, pastvami, chrastinami, s luhy, s řekau i se vší zvolí, což k tomu přisluší, i to vše, což tu sám držal a měl, tak a v témž plném právě, jakž jemu dsky od Tasa z Perutce plněji svědčí, žádného práva sobě tudíž dále nepozuostavuje, prodal purkmistru a konšeluom i vší obci města Nového Plzně, — za puol druhého sta kop gr. a za 25 kop gr. vše praž. čes., úplně zaplacených, a jim toho svrchupsaného dědictvie dědicky postaupil. Zpraviti má on prodávající před každým člověkem právem zemským a zvláště před věny a si- rotky, jakož země za právo má. K kterémužto ve dsky kladený Vladislav, — uher. a český etc. král, ráčil dáti své povolení majestátem svým napřed l. 1507 v pátek po sv. jedenádsti ti- sicích pannách ve dsky vloženým. Stalo se léta 1517 ve čtvrtek den sv. Abdona. Desky zemské 6. B 23. Nový zápis v deskách stal se r. 1545 v pátek před obrácením sv. Pavla na vírn. Opis v registru causarum N. 39 p. 195 v museu plzeňském. 1517. 1. října. Jan z Walšteina a na Krupce po smrti bratra svého Bernarta 802. propouští obci m. Plzně vesnice Dolany, Druzdovou, Senec, Chrást a Zruč v úplné panství, začež jemu od Plzenských k dřívější summě přidáno bylo ještě 200 kop. Jakož urození páni pan Jan a někdy pan Bernart, bratří z Walštejna a na Krupce, dědictví své Dolany, Druostova, Se-

Strana 672
672 1517 nec, Chrást a Zruče, vesnice celeé a dvory kmetcí, s platem, s dědinami, lukami, lesy, potoky, s kurmi, vajci, robotami, ospi i se všie zvolí, což k tomu přisluší s plným panstvím i to všecko, což jsú tu koli k týmž vesnicem sami měli a drželi, žádného práva a spravedlivosti sobě tu nepozuostavujíce prodali jsú byli opatrným purkmistru a konšelóm i všie obc města Nového Plzně za summu jistú, tak jakž zápis mezi nimi dskami učiněný, to v sobě šieře ukazuje a zavierá, na takový spůsob, že nadepsaní páni a jich dědicové to sobě pozuosta- vili, když by strana straně, dědicové neb budúcí jich, rok napřed dali věděti, že dadúc zase tu summu jmenovaným pánóm Plzen- ským, měli též dědictví zase a mohli vyplatiti tak a pod tú pokutú, jakž týž zápis, dskami zemskými stvrzený, ukazuje, kdež pak purkmistr a konšelé i všecka obec města Plzně vedle téhož zápisu dali jsú byli jmenovaným pánóm rok napřed věděti, že dědictví jich jim postúpiti chtie a zase svú summu podle téhož zápisu vyzdvihnúti. A když ten rok napřed daný věděti o sva- tém Havle, nynie příštím, měl jest přijíti, tu urozený pár pan Jan z Walštejna a na Krupce po smrti pana Bernarta, bratra svého, dal se jest s týmiž pány Plzenskými v smlúvu dobrovolnú a přátelskú, kdež skrze obojí strany svolenie a skrze prostředek slovutné a vzáctné poctivosti pány, purkmistra a raddu Starého města pražského, stala se jest mezi jmenovaným panem Janem z Walštejna a pány Plzeňskými smlúva celá a dokonalá, a to taková, že pan Jan nemoha pro krátkost času dotčeného dědictví zase od Plzenských vyplatiti, téhož dědictví a vesnic, jakož nahoře dotčeno jest, a zápisu, dskami učiněného, k dědičnému drženie pánom Plzenským, nynějším i budúcím, tak jakž sám v sobě zavierá, při tom nechává, tak aby to dě- dictví dotčené jim i jich budúcím na věčné časy k dědičnému drženie zuostalo a s ním jako s svým vlastním aby učiniti mohli beze všie jeho pana Jana z Walštejna dědicuo i budú- cích jeho překážky a otpornosti, i takee bez výplaty předpo- věděnee, jeho dědicuo i budúcích jeho. Teež páni Plzenští hledíce na spravedlivost i na pána jmenovaného přátelství a zvláště že by to dědictví za větší summu stálo, k tomu jsú přivedeni, že jsú jemu panu Janovi z Walštejna dvě stě kop grošuov českých, pražských, ku první summě v zápisu položence při- dali a hotové jemu položili, k kteréžto smlúvě dobrovolné, celee a dokonalé, a z obú stran za sebe i za své dědice a budúcí učiněnee, my Jan z Walštejna a na Krupce, jakožto strana

Strana 673
1517 673 jedna, a my purkmistr a konšelee i všecka obec města Nového Plzně, strana druhá, pečeti naše vlastní jsmy přivěsili na jistotu a zdrženie, požádavše slovútné a vzáctné poctivosti pánuov purkmistra a raddy Starého města pražského, jakožto smluvčí a prostředkuo, aby svú také pečeť k této smluvě našie přivěsiti vedle nás dali a dopustili na svědomie, sobě i budúcím svým bez škody, kterúžto smlúvu pečetěnú jednu pan Jan z Walštejna a druhú jmenovaní páni Plzeňští jmieti mají. Stalo se leeta božieho tisícieho pětistého sedmnáctého, ve čtvrtek den svatého Remigia. List perg. v museu plzeňském 300 19735, s dvěma pečeťmi na proužcích visícími, první pečeť Jana z Walštejna chybí, druhá poškozená pečeť m. Plzně, čtyřdílná vosku červeného, třetí Star. m. praž. též poškozená, v níž poprsí zbrojence s korunou, držícího v pravici obnažený meč, levice zdvižena, dále jest typ odlomen. Opis majuskulní: SECR......VIVM X PRAGENSIUM. Na rubu listiny připsáno pozdější rukou: „List na vesnice Dolany, Drustovú, Senec, Zruče a Chrást svědčící.“ Nov. sign. N. 100. — Hruška, Pam. kniha 77 s chybným datem. Srj. s tím zápis z r. 1514. č. 768. 1517. 19. listopadu. Závěť Fojta, z předměstí škvrňského. 803. Jakub zlatník, Václav Smrštil, konšelee přísežní a měšťa- nee města Plzně, známo činíme —, že — Fojt z škvrňského předměstí — t. s. z. — u. j. —: Najprvee do fary k sv. Bar- toloměji odkazuje II k., it. do téhož kostela k oltáři sv. panny Barbory 11 k., it. do Černého kláštera dvě kopě, it. Bosákóm II k., it. k sv. Mikuláši II k., it. do téhož kostelíka k oltáři sv. Anny II k., it. do špitála II k. Ostatek — všecko odkazuje man- želce své, při tom tuto vuoli svú oznamujíc, když by ona stav svuoj změnila, aby po změněnie stavu v roce pořád zběhlým to všecko, což nahoře psáno stojí, vypravila a tomu dosti z toho statku učinila. — Poručníky činí Mikuláše orlojníka a Hanzle zámečníka —. Toho na svědomie etc. Actum feria V in die Elizabeth, anno 1517. [Nadpis]: Kšaft Fojtuov z škvrňského předměstí. Kniha závětí N. 223 f. 70. 85

Strana 674
674 1517. 1517. 26. listopadu. (V Norimberce.) 804. Norimberští se přimlouvají za svého souseda Filippa Panholzra, aby mu Plzenští dopomohli k dluhům jeho u měštanů svých Jana Gunthera a Wolfa Erlera. Lieben freund. Vnns hat vnnser Burger Philips Panhol- czer von wegen etlicher schulden, so im Ewer W. burger Hanns Gunther vnd Wolff Erler fur kauffmanswar zu bezalen schuldig vnd in Ewer W. Statpuch verschryben sind, betlichen ersucht, wie ir ab hierinn uerschlossner Zettel vernempt. Dhweyl nun angezaigte schulden vnspening auch dem vnnsern, wie er an- zaigt, in Ewer W. Statpuch verschryben, er auch derselben biss- her nit mit kleinem nachtayl vnd schaden gemangelt, so ist an Ewer L. vnnser gutlich bith, dieselb wollen mit iren burgern verfugen, dem vnnsern seiner ausstennd, verschriben vnd lang- porgen schuld zu entrichten vnd derselben nach aussweysung irer bekanntnus vnclaghafft zu machen, oder seinem gesannd- ten anwald darumb gegen inen verhelffen mit so gutwilliger erzaigung, das im dise vnnser furpith zu nucz erspriess, wie wir nit zweyfeln vnd das vmb Ewer Lieb mit genaigten dinst- lich gern widerumb in gleichem vnd merern verdienen wollen. Datum am Pfincztag nach Katherine 1517. Norimb. posíl. kn. 77 fol. 140. v král. kraj. archivu v No- rimberce. 805. 1518. 11. února. Závět Jíry Mistříka. Vilém súkeník miesto purkmistra, Matěj kramář, Blažej Kraupa, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo či- níme —, že — Jíra Mistřík, spolusaused náš, — t. s. p. r. — — u. j. —: Najprv co se Kateřiny Lokatovee dotýče, jiných peněz jejich nemám než ty, které jsú nalezeny, okolo osmi kop a k tomu jí dávám polovic lauky pod Češníkem, kterúž sem za- platil. It. jako u pánuov svých mám XXX k. m. z těch aby po smrti mee vydáno bylo Bosákóm X k. a do fary k sv. Barto- lomèji X k., do Černeeho kláštera V k. a do špitála V k., it. Rejtarovi odkazuji X k. a aby při manželce mee byl v domu do její vuole, it. jiný veškeren statek — odkazuji — manželce mé a lauku na Bradavě také, kterúž sem sám zaplatil, aby ji držela do smrti svee a po smrti aby připadla na dceru a na

Strana 675
1518. 675 vnuky, kteří jsú v Radobyčicích. Pakli by manželka má živnosti míti a tee lauky zachovati nemohla, tehdy pro potřebu svee živnosti aby měla moc ji prodati a s ní učiniti — jako s svým vlastním. — Poručníky — učinil sem Václava Smrštila a Ja- kuba zlatníka. — Toho na svědomie — svee pečeti — dali jsme k tomuto listu přivěsiti, dán léta — XVCXVIII°, ve čtvrtek před sv. Valentinem. [Nadpis]: Kšaft Jíry Mistříka. Z knihy závětí 223 f. 67b. 1518. 19. února. Závět Jana Pecníka. 806. Václav Panuoška purkmistr, Prokop Fegal, Krištof kramář, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Jan Pecník, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j.: Naj- prvee veškeren statek svuoj — dává manželce svee, aby za duši jeho činila, it. do fary k sv. Bartoloměji odkazuje na stavenie V k., it. Bosákóm kauf piva z noveeho, it. Markétě od Princi- pála s postel šatuov, it. do špitála I k., it. postav sukna aby mezi chudee byl rozdaan. — Poručníky — učinil jest Mikuláše Principála a Mikuláše řezníka —. Toho na svědomie — pečeti svee — dali sme k tomuto listu přivěsiti, jenž jest dán léta — XVCXVIII°, v pátek po sv. Valentinu. [Nadpis]: Kšaft Jana Pecníka. Kniha závětí N. 223 f. 68. 1518. 26. března. Závěť Jíry Voldana. Jan Dunaj, Jakub zlatník, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Jíra Voldan, spolumě- štěnín náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Cožkolivěk má, — veške- ren statek svuoj — odkazuje — Anně, manželce svee a dětem svým na rovný díl, jí toho nad jinee věříc, že ty dítky opatro- vati bude, jako věrná matka jich. — Toho na svědomie — pe- četi své dali sme — přivěsiti. Actum feria VI. ante palmarum, anno etc. XVIII. [Nadpis]: Kšaft Jíruov Voldanuov. 807. Kniha závětí N. 223 f. 72. 85*

Strana 676
676 1518. 1518. 14. června. 808. Mik. Principal zavazuje se dluh 120 zl. rýn. v určitých lhůtách splatiti Fridr chovi Honarovi v Norimberce. Léta božieho MDXVIII. fer. II. in vigilia s. Viti, stala se jest smlauva -- mezi Mikulášem Principálem a Hanz Khnodem na místě Fridricha Honara, městěnína v Normberce, o dluh, za kterýž jest jmenovaný Mikuláš Principal Fridrichovi Hona- rovi za Linharta Jílka rukojmí, jakož pak schuldprief — uka- zuje, kteréhožto dluhu jest resto CXX zl. rýn., kterúžto summu — Mikuláš Principal má Fridrichovi Honarovi daati — na roky v dole psanee. Najprv má na sv. Bartoloměje —, nebo dvě neděle potom — XL zl. rýn. dáti, potom po roce také při sv. Bartoloměji XXX zl. rýn., potom opět po roce XXX zl. rýn. a naposledy se dáti dostane XX zl. rýn. —, ty peníze mají vy- pravovány býti — Fridrichovi Honarovi v Normberce bez jeho nákladuov. Item co se dotýče Linharta Jílka, jakož jest — Fridrichovi Honarovi XLV zl. rýn. povinovat podle zněnie schuldpriefu, tu summu, kterúž jest zadržel, má jemu v tomto času mezi sv. Bartolomějem dáti a v Normberce položiti. A tato smlúva jest v tyto městckee knihy přišla s volí a vědomím p. purkmistra a pánuov. Actum vt supra. [Nadpis]: Smlúva mezi Principalem a Honarovým po- ručníkem. Lib. empt. 212 f. 135. 809. 1518. 28. června. Závčt Václava puškaře. Jan Dunaj, Jakub zlatník, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že Václav puškař — t. p. z. — u. j. —: It. Jírovi, synu svému, odkazuje VI k., it. statku, — což má, — odkazuje manželce a Dorotě dceři své; pakli by man- želka stav svuoj proměnila, aby Dorotě dceři své z toho statku vydala XXIIII k. m. a k tomu výpravu. — Poručníky činí Lin- harta kramáře a Mikuláše Hazuku — Toho na svědomie — pečeti svee dali sme — přivěsiti, jenž jest stvrzen léta etc- XVIII°, v pondělí u vigiljí sv. Petra a Pavla, apoštoluov božiech. [Nadpis]: Kšaft Václava puškaře. Z knihy závětí 223 f. 87.

Strana 677
1518. 677 1518. 12. srpna. Na Budíně. Král Ludvík prodlužuje obci m Plzně lhůtu, aby nebyli povinni 810. každoročním platem podkomořímu král., ještě o nových pět let. My Ludvík, z boží milosti uherský, český etc. král, marg- krabě moravský etc. Oznamujem tímto listem všem, že jsú před- stúpili před velebnost naši některé osoby jménem purkmistra a konšeluov i vší obce, poddaných našich věrných milých města Plzně, oznamujíc nám, kterak najjasnější knieže, král Vladislav, otec náš najmilejší, slavné paměti, znajíc záhubu a skázu, skrze zlee lidi vohněm na městě našem, na kruntích a statcích jich milost jim učiniti jest ráčil a do deseti let plat, kterýž platí při obnovování a osazování úřadu konšelského, podkomořiemu na- šemu královstvie českého, Jeho milost královská toho platu prázdna a svobodna učiniti jest ráčil, 1) jakož list od Jeho milosti nad to ukazuje, prosíce při tom nás s velikými a pokornými prozbami, poněvadž ještě nemohúc bez pomoci naší takový škody znamenité k nápravě toho města našeho přivésti, aby- chom jim nad těch deset let, kterýž jim Jeho milost královská, otec náš najmilejší, slavné paměti, dáti jest ráčil, do některého léta toho platu aby prázdni a svobodni byli, dáti ráčili. My pak vzhledše na jich veliké prozby a věrné a poddanné zachování i služby jich, kteréž jsú činili otci našemu najmilejšímu a nám činí a činiti aby snažněji a lépe mohli, z milosti naší králov- ský přidali jsme a přidáváme do pěti let pořád zběhlých, aby toho platu prázdni a svobodni byli, protož my motcí naší krá- lovskú v Čechách podkomořiemu našemu, nynějšiemu a budú- címu, přikazujeme, aby je při tom zuostavili a pokojně zacho- vali až do vyjití svrchu jmenovaných let od datum listu tohoto a toho jináče nikoli nečiníce pod uvarováním hněvu našeho těžkého. Datum Bude feria quinta post festum sancti Laurentii, anno domini milesimo quingentesimo decimo octauo, regnorum autem nostrorum Hungarie et Bohemie anno tercio. [V pravo dole]: Ex commissione propria regie magestatis. Original papírový v museu plzeňském s přitištěnou pečetí zna- kovou, již však velice vylámanou. Listina má formát listu. Na rubu: „Od krále Ludvíka osvobození platu panu podkomořímu etc. do pěti let pořád zběhlých.“ Sig. nov. N. 39a. Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 136. Hruška, Pam kniha 79. 1) Viz č. 720 z r. 1509 d. 12. září, na hradě praž.

Strana 678
678 1518. 811. 1518. 13. listopadu. Závět Tůmy Sychry. Jakub zlatník, Václav Zmrštil, měštanee města Plzně, vy- znáváme —, že — Tůma Sychra — t. p. z. — u. j. —: It. od- kazuje Linhartovi synu svému, vinici, chalupu a čtvrt dědiny a laučku a hospodářství všecko — Poručníky činí Linharta, syna svého a Kaněru — Toho na svědomí — pečeti naše — kázali sme přivěsiti, jenž jse jest stalo léta božieho XVCXVIII“, v sobotu den sv. Briccí. [Nadpis]: Kšaft Tuomy Sichry. Z knihy závětí 223 f. 82b. 1518. 16. listopadu. 812. Konšelé plzenští byli od Kašp Ebrzvína u komorního soudu obža- lováni, že po smrti jeho strýce vzali z komory truhlici zamčenou s cennými věcmi v ní uloženými A poněvadž se Plzenští nedo- stavili, dáno Kašparovi za právo. Kašpar Ebrzvín z Hradiště pohnal purkmistra, konšeluov i vší obce města Nového Plzně léta 1518 v pátek před sv. Be- nediktem, viniti je chtěl z toho, že jsú komoru po smrti ne- božtíka Petra Ebrzvína odtudž z Hradiště, strýce jeho vlastního, odevřeli a v tee komoře truhlici zamčenú téhož Petra jsú vzali, v kteréžto truhlici byli jsú listovce na peníze a jiní listovee, peníze hotoví, zlatee mince, rozličná prsteny a jiné klenoty, a k tomu truhla veliká a pečeť s tobolkú, též takee byly jsú rúcha mešná, vornaty, kalichy i jiné potřeby, což k tomu meš- nému růchu přísluší, vomiraly, perlovce a šaty jiné chodící a oni ty všecky věci přijali k sobě, k kterémžto věcem on Kašpar — právo a spravedlnost se praví jmíti po témž Petrovi po pří- buzenství, kterýchžto věcí pokládá sobě on Kašpar tisíc kop gr. čes. tak, jak týž puohon ukazuje. Tu osvícenee kníže a p. p. Karel, kníže Minstrberské etc., hajtman království čes. etc., se pány a vladykami krále JMi raddami, saudíce stání i ne- stání, takto o tom nalézti ráčili: Poněvadž oni purkmistr, kon- šelee i všecka obec města Nového Plzně po třikrát jsúce k saudu voláni i nestáli jsú, z tee příčiny JMt dali jsú jemu Kašparovi Ebrzvínovi puovodu proti purkmistru, konšeluom i vší obci města Nového Plzně pohnaným pro jich k saudu nestání za právo stanee. Dal památnee. Stalo se v úterý před sv. Alžbětú.

Strana 679
1518. 679 [Po straně připsáno]: A. 1523. f. III. post s. Andree [1. pros. dána relací tohoto staného práva i pro škody útratní ke dskám zemským Kašparovi Ebrzvínovi na purkmistra, konšely i všicku obec města Nového Plzně, škod jmenovitě 100 kop gr. čes. Registra půhonná vejpovědí J. 3. fol. D7. v museu zemském v Praze. [1518. Stížnosti osadníků fary svt. Jiří v Kostelci na pana Jiřího Zi- 813. keše z Truclar a v Týnci. Paměť, co se tkne fary sv. Jiří a osadných lidí našich 1) z Božkova, z Lobez, z Bukovce, z Aujezce, z Sence, z Dau- bravky a z Týnce. ltem že se pan Jiří Zikeš poddacím pánem činí. ltem také se uvazuje v jakús lauku, kteráž k buožiemu domu přislušie, prve ji najímal na penězích, avšak z ní nic ne- platil, potom když pan farář povolenie dal kostelníkóm, aby ji najeli a ten puožitek k buožiemu domu obrátili, juž pan Zikeš na to sahá a chce sobě z tee lauky dráhy jmieti a dobytek svuoj na ní pásti, kdež toho předkové jeho nečinili. Hem také předkové jeho, když pohřeb v buožím domu jměli jsú, a země odevřena bývala, dávali kopu k buožiemu domu, a on juž teď od otce jeho a máteři nic nedal z tee pří- činy, že se podacím pánem činí a k tomu řekl, že na všecky vosadné nic nedbá, a z té příčiny jsu jeho vosadní nenapomenuli. Item vosada zjednali dílo u buožieho domu z puol pat- nácté kopy a k tomu že žito dáti smluvili, a zedníku zavdali puol kopy, a pak skrze jeho nějaké protivné řeči on toho pří- čina, že se pánem podacím činí, to dílo jest zanecháno až do- savád. Item skrze takové jeho hlášenie nemuožme žádného usta- vičného faráře jmieti než nájemníky, nyníčko dobrého kněze máme, však ani on, ani předkové jeho, kteříž tu faráři bývali, nikdo od předkuov pana Zikše ani od něho puojčovánie tee fary nepřijímali. Prosíme, aby kněz opět JMst a konvent JMst, páni podací, nás v takéž věci opatřili předkem i kněžie duom. Item z osady a z sebe jsme tyto dolepsané proto vyslali: Pavel z Božkova, Prokop z Bukovce. 1) Rozuměj, kláštera břevnovského, patřilať fara u sv. Jiří právem podacím klášteru břevnovskému od dávných dob.

Strana 680
680 1519. Z opisu na papíře v mus. plz. sign. N. 239. — Srj. k tomu listy z r. 1506 ze 7. dubna a 23. května č. 643 a č. 646. Pan Sig- mund z Truclar a v Tejnci jmenuje se v drženi od r. 1501—1518. Synové jeho byli Jiřík a Jan, proto zápis tento jest po r. 1518. 1519. 20. ledna. V konventě plzenském. 814. Valentin z Olomuce, převor kláštera dominikánského v Plzni, činí dobrodince kláštera Buška z Újezdce a manželku jeho Kateřinu z Ročova, účastnými všeho duchovního dobra řádu. Deuotis et in Christo sibi dilectis, nobili domino Bussek de Vgezdeze eiusque contorali, domine Katherine de Roczowa, Pragensis diocesis, frater Walentinus de Olomuncz, conuentus Plznensis humilis prior, salutem et omnium bonorum incremen- tum. Cum effectu fautorem vos fidum nostri conuentus hactenus demonstrastis in futurumque hoc idem spoponditis, digna requirit exigencia vestri pii deuotique affectus, quem ad nostrum geritis ordinem, beneficía, nostro sancto ordini a copiosa clemencia nostri saluatoris ipsi ordini collata, vobis graciosius impartiri, quare per presentes vobis participacionem concedo in omnibus bonis spiritualibus, videlicet missis, oracionibus, jeiuniis, absti- nenciis, vigiliis, laboribus, predicacionibus, obedienciis ceterisque huiusmodi, que per fratres conuentus iam dicti, actor omnium bonorum (dei filius Jhesus Cristus) fieri dederit in vita pariter et in morte, quatinus his fulti spiritualibus presidiis hic copio- sam graciam tandemque gloriam promissam et eternam adipisci valeatis. Datum in conuentu nostro Plznensi cum appensione sigilli officii mei anno domini 1519, ipso die sanctorum marti- rum Fabiani atque Sebastiani. Orig. perg. zachovalý v museu plzeň. 257/172+31, pečeti chybí, st. sign. N. 457. 815. 1519. 20. ledna. Závět Anny Rejskové. Prokop Fegal a Jan Dunaj, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — paní Anna Rejsková — t. s. p. r. — u. j. — o summě, po vzdání statku manželu svému sobě pozuostavenee, tímto spuosobem: Jakž jest statek svuoj Václavovi Čihanskeemu, manželu svému dobrovolně vzdala a při tom sobě sto k. m. pozuostavila, aby mohla dáti neb od- kázati, — komuž by se jí zdálo, že těch sto k. m. dává —

Strana 681
1519. 681 Linhartovi Rejskovi, synu svému, a Václav Čihanský aby jemu je vydal. Toho na svědomie — pečeti svee vlastní dali sme — přivěsiti. Actum feria V. in die Fabiani et Sebestiani, anno 1519. [Nadpis]: Kšaft paní Anny Rejskové. Z knihy závětí 223 f. 70b. 1519. 15. února. Závěť Jana Provazníka formana. 816. Václav Panuoška a Krištof kramář, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Jan Provazník forman, obyvatel náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé zna- menají se dluhové, komu on co jest povinnovat: It. Mitrlovi z Střiebra VIII k. m., it. Staňkovi kožešníkovi VI k. m., it. Ko- piníkovi L gr., it. Křížovi první rok zuostává IIII k., na druhý rok vzal od Jana Kladrubských VII k., od Tarašky I k., zuo- stanú mu II k., it. u Jana Libáka v Nepomuce 11/2 k., it. na Písek Pražákovi VII k., it. v Hradci rychtáři sem dlužen, ale nepamatuji co, než k němu se pauštím jako k dobreemu člo- věku, že mi v tom právě udělá, a na to sem jemu dal XIIII k., kterýž jest vzal od Faltana a ještě mu zuostává okolo XIIIIti k., it. Dobrovodskee synu IIII k., it. hospodáři v Hradci nepama- tuji, co sem dlužen, než věřím, že mi v tom věrně učiní, a zdá mi se, že okolo tři k., it. Prokopovi koláři IIII k. minus X gr., it. kováři Lívovi LII gr. bielých, it. Hruškovi v Peldřimově X1/2 k., it. Masatovi II k., it. hospodáři v Peldřimově II k., it. Sixtovi v Budějovicích III k., na to má mlýnský kámen, it. Klikovi za kámen II k. Tuto znamenají se dluhové, kdož je mu co dlužni jsú: It Vovsíková II1/2 k., it. Kukla II k., it. Honar V k. a pan- cieř, it. Mikuláš, páně Jíruov syn z Klatov, XIII k., it. Petr krejčí III k., it. Štěpán z Měřieče VI k., it. Jíra z Chvalenic I k. za kuoň, it. Kukla z Litic II k. za kuoň. lt. všeckeren statek svuoj odkazuje — synu svému a z toho aby placeni byli dluhové a upomínáni a z toho aby dáno bylo ženě mee a dceři její X k. společně, a více odkazuje bratru svému do Ostromeči III k. — Poručníky činí Václava Stockého a Ondřeje Kopiníka. — Toho na svědomie — dali jsme své — pečeti k tomuto listu — při- věsiti. Dán léta M D'XIX“, v úterý po sv. Valentinu. [Nadpis]: Kšaft Jana formana. Kniha závětí N. 223 f. 69b. 86

Strana 682
682 1519. 1519. 4. dubna. 817. Závěť Václava Valty. Krištof Cahlavský — purkmistr, Václav Panuoška, spolu- radní přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, kterak Václav Valta, spoluměštěnín náš, — t. s. z. — u. j. —: Naj- prvé na kruchtu pánóm literátóm odkazuje IIII k., it. bratřím ženy svee po třech kopách a ostatek všecko — manželce svee, it. Mydláři najal lauku na šesti kopách a dal na to II11/2 k. on Mydlář. — Poručníky činí — Šimka kramáře a Bartoše Purkrábka. — Toho na svědomie — pečeti svee — dali sme k tomu listu — přivěsiti. Actum f. II. post Laetare, anno 1519. [Nadpis]: Kšaft Václava Valty. Kniha závětí N. 223 f. 70b. 818. 1519. 13. června. Závěť Ondřeje Kejslíka. My Jakub zlatník, toho času purkmistr, Krištof kramář, Václav Stodský, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Ondřej Kejslík, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j. —: It. duom dává ve třech stech kopách míš. Ješkovým synóm na takový spuosob, aby toho domu mimo syna jeho neprodávali, leč by on ho kúpiti nemohl, nebo nechtěl. It. manželce svee odkazuje — L k. míš., a byt svuoj aby měla nahoře v světničce a komoru do stavu svého změněnie. It. Šebestiána aby synovee Ješkovi, až do let jeho rozumných chovali. It. témuž Šebestovi, synu svému, odkazuje se dvě lože šatuov a ostatek manželka ať sobě pobéře a o cínové nádobí aby se spolu rozdělili. It. témuž Šebestovi truhlu novau. It. Šimkovi Ješkovi dluhy, stuol, a o jiné stoly aby se mátě s Še- bestú rozdělili. It. jiný veškeren statek, — krámy i peníze, od- kazuje synu svému, a jestliže by buoh jeho smrti neuchoval. než by let svých rozómných došel, ten statek jeho aby připadl na Ješkovy syny a na manželku jeho na rovný díl. — Poruč- níky učinil Šimka Ješkova a Jíru Hrubého. — Toho na svě- domie — pečeti svee — dali jsme k tomuto listu — přivěsiti. Actum anno XVCXIX° feria II" pentecosten. [Nadpis]: Kšaft Ondřeje Keyslíka. Z knihy závětí 223 f. 72b.

Strana 683
1519. 683 1519. 21. června. (V Norimberce). Rada m. Norimberka stvrzuje, že od Plzenských přijali 400 zl. 819. jakožto druhou splátku na zapůjčených 1000 zl. rýn. Wir Burgermaister vnd Rat der Stat Nurmberg, Bekennen offenlich mit disem brief, das vnns die Ersamen vnd weysen Burgermaister vnd Rath der Stat Pilsen, vnnser besonnder gutt freund, an den 1000 fl. rheinisch, so wir in verganngner Zeyt gelihen, auff heut dato durch irn burger, Caspar von Pilsen, abermalen zu dank aussgericht vnd bezalt haben 400 fl. in gold, darumb wir genante Burgermaister vnd Rath der Stat Pilsen, ire nachkomen vnd gemaine ir Stat, fur vnns vnd vnn- ser nachkomen vnd gemaine vnnser Stat hiemit quit, frey, ledig vnd loss sagen. Zu Vrkundt dis briefs mit vnnser Stat Nurmberg zuruck auffgedruckten Secret Insigel versigelt vnd geben am Eritag nach Trinitatis, den 21. tag des Monats Junii, nach Cristi gepurt 1519. Norimb. posíl. kn. 80 fol. 54., v král. kraj. archivu v Norim- berce. 1519. 23. září. Olařích cihlář slevuje cechu soukenickému z dlužné summy 200 k. 820. míš, polovici. My purkmistr a radda města Nového Plzně známo činime , že — sausedee naši řemesla saukenického všickni — s Vol- dřichem cihlářem — mezi sebau smlúvu učinili takovú: Jakož Voldřich cihlář má na pány saukeníky list pot pečetí měsckú, na dvě stě kop svěčí, tak že páni saukeníci měli jemu a man- želce jeho vydávati — platu ročnieho XX kop etc., tak že páni saukeníci za tu jeho spravedlivost mají dáti sto kop míš. na sv. Havla najprv přieštieho, aneb dvě neděli po tom. A když páni saukeníci na ten čas peníze jemu dadí, má jim jich list navrátiti. Actum fer. VI. post Mathei, anno MDXVIIII°. Lib. empt. 212 f. 136. — Viz zápis z r. 1506 18. pros. č. 659. 1519. 11. října. Kněz Bernart Ulrejch z Plzně postoupil svůj dědičný pustý dvůr 821. v Kozolupech kapitole kostela pražského, začež obdržel hotově 10 kop prž. a každý rok bude dostávati platu 6 kop míš. až do své smrti. Já kněz Bernart Ulrejch z Plzně známo činím všem vuo- bec, že jsem z své dobré a svobodné vuole dal dědicstvie své 86*

Strana 684
684 1519. dvuor pustý v Kozolupech tu u Plzně s poplužím a s tiem, což k tomu náleží, velebným a duostojným, mistru Janovi dě- kanovi a vší kapitole kostela pražského, tu sobě nic nepozuo- stavuje, jakož jsem dobrú vuoli na to jim učinil a dal, kdež pak jmenovitě ukázavše vděčnost svů ráčili jsú mi dáti deset kop gr. praž. a k tomu mají dáti každý rok šest kop gr. na miešeňsko až do mé smrti, jakož list mám od nich učiněný, kterýžto slovo od slova znie takto: A my mistr Jan děkan a všecka kapitola kostela praž- ského, známo činíme tiemto listem všem vuobec, jakož jest nám ctihodný kněz, Bernart Ulrejch z Plzně, postúpil dvoru pustého v Kozolupech tu u Plzně, kterýž jemu dědicky náležel, na bu- dúcee věčné časy, sobě tu nic pozuostavujíc, jakož pak dobrá vuole od téhož kněze Bernarta v sobě nám daná šíře ukazuje a zavierá, my vážiec jeho kostelu našemu pražskému nakloně- nie a dobrodienie, kteréž jest učinil, aby seznal vděčnost naši skutečně nynie i budúcně, dali jsme jemu deset kop gr. pr. a tuto jistotu tiemto listem jemu činíme a dáváme, aby on již jmenovitý kněz Bernart etc. platu toho šest kop gr. na miešen- sko, kterýž vybierá z toho dvoru, požíval, bera z rukú našich, anebo komory našie rozdielně, polovici na sv. Jiřie a polovici na sv. Havla, kterýžto plat my i budúcí naši povinni budem na každý rok vydávati bez překážky i odporuov všelikterakých a to až do smrti jeho, tak aby — kněz Bernart o ten plat k žádnému jinému nehleděl, než-li k nám; pakli bychom my, neb budúcí naši, po napomenutí ve čtyřech nedělech jemu toho platu ne- vydali rozdielně, jako se svrchu píše, tehdy listem tiemto dá- váme jemu moc, lidi naše z Kozolup obstavovati, pokudž by jemu summa svrchu dotčená nedána byla i s náklady. A kdyby jeho pán Buoh neuchoval, tehdy prosba za něho a za jeho před- šie a všecky přátely má se dieti [jako] za jinee dobrodience před řečeného kostela našeho pražského. Toho na svědomie a lepší jistotu pečeť naši, kteréžto obečejně užíváme, dali jsme přivě- siti k tomuto listu. A já kněz Bernart svrchupsaný pro lepší jistotu a svědomie nemaje své vlastnie pečeti prosil sem duo- stojných otcuov kněží, kněze Mathúše z Švihova, komendatora v Čechách, zákona pruského a faráře ty časy plzenského, a kněze Šimana Smutka, kaplana, a múdrých a opatrných měště- nínuov pana Mikuláše Principála a pana Fencle Mantuana, že jsú svee vlastnie pečeti přivěsili k tomuto listu, jenž jest dán a psán na hradě pražském, léta božieho patnádctistého devate- nádetého, v úterý před sv. Havlem.

Strana 685
1519. 685 Orig. perg. v museu plz. 406/216 +82, z pečetí zbyly jen proužky. Sign. nov. N. 439. 1519. 28. prosince. Vyrovnání sporu mezí obcí plzenskou a paní Klárou Lichtenstei- 822. nerovou o podíl její 200 k. čes.. na Křínově jí pojištěných. Léta božieho 1519. v středu dne sv. Mláďatek stala se jest smlúva skrze urozenee vladyky pana Jana Číčovče a pana Humprechta z Hrádku smlúvce a to mezi urozeným vladykú panem Krištofem Račínem, na místě urozenee vladyky paní Kláry Lichtenšteinerové s jednee a panem pur mistrem, radau i vší obcí města Plzně strany druhee, o 200 kop gr. čes., kteréž jest na polovici Křínova dluhem dekami zapsané měla a má, že páni Plzenští mají jí dáti za tu spravedlivosť všecku, dckami jí zapsanú, 250 kop na míšenský groš počítajíc, a to na takový spuosob, že jí mají list hlavní na tu summu udělati obyčejný vedle notule kanceláře pražské a v tom listu má státi, že paní nemá vuole míti jich upomínati z jistiny a to do tří let pořád zběhlých, než po vyjití těch tří let, když by jim dala puol léta napřed věděti, že jí mají tu summu dáti a položiti, a dotud, dokud by jí summa svrchupsaná dána a vyplněna ne- byla, mají páni Plzenští jí z Křínova vydávati každý rok 6 kop gr. čes. rozdílně, počna při sv. Jiří najprv příštím 3 kopy gr. čes., a při sv. Havle tolikéž, a to jest-li by jí vydáváno nebylo, aby jich mohla ležením upomínati. Ale páni Plzenští tuto vuoli v tom znamenitě vymieněnú mají, když by koli nadepsané paní puol léta nebo čtyři neděle napřed věděti dali, buďto při svt. Jiří aneb při sv. Havle, aby ona tu summu též přijala a list navrátila. Item za uživánie, z kteréhož jest Plzeňských pohnala, mají jí za to dáti o hromicech najprv příštích 25 kop míš. a všecky věci mezi nimi nadepsaní smlúvce zdvihajie a v nic obracujie. Item jsú-li lidee v Křínově paní co povinovati, neb má-li tam jaké obilíčko z užitkuov předešlých, to aby sobě vy- upomínala a pobrala. lt. paní má pánuom Plzenským právo své, které má, ve doky zemské vložiti a to v tomto času až do suchých dní najprv příštích. A to jsú z obú stran sobě naučili. A jestli že by paní na tom svém právě jakú závadu učinila, tu má očistiti a opatřiti, aby jejím právem i pro užitky i pro žádnú věc na ně žádný se nenavracoval. Z konceptu smlouvy do registru rozepří N. 39 vloženého. — Srj. s tím zápis z r. 1504. 7. října č. 573.

Strana 686
686 1519. [1519.] V Olomouci. 823. Světicí biskup olomoucký Martin objednal si v Plzni nové mísy a žádá Matouše, faráře plzeňského, aby je, až budou hotovy, za něj prozatím zaplatil, že mu ihned peníze pošle. S. 1) Negocium, quod familiari meo Mathie commisi de nouis scultellis faciendis Plssne, oro charissime domine plebane, sit uobis iterum comendatum, quod si facte fuerint ad tempus nundinarum, Pragam mittantur domino magistro Georgio, ca- nonico Pragensi, nouit, cui eas committere debet ad me perfe- rendas, pecuniam, quamcumque exponet paternitas vestra, ego ipse aut Olomuncii, uel vbicumque placuerit, cum gratitudine singulari restituam; sin vero necessitas aliqua paternitatem ve- stram vrgeret, uti crebro illis, qui patres familias agunt, risu accidit: conueniatis meo nomine venerabilem patrem dominum Clementem, prepositum Chotissouiensem, is interea ad bonum computum paternitati vestre mutuabit, facietis mihi rem gratis- simam, quam non modo erga paternitatem vestram, ymo in omnes vestros humanitatis officio studebo promereri. Dominum Leonhardum notarium saluum iubete, cui, ut singula ad uota sua succederent, fauerem plurimum. Valete. Datum raptim ex Olomunc. Martinus, episcopus Nicopoliensis, suffraganus et officialis Olomucensis. [Na rubu nadpis]: Venerabili viro domino Mathie, anima- rum rectori in Pilssna et commendatori ordinis Theotunicorum generali per Boemiam etc., amico in Christo dilecto. Orig. na papíře, v archivu zem. musea v Praze, po pečeti čer- vené přitištěné zbyly jen sporé stopy vosku. 824. 1520. 1. února. Závěť Jaklíka. Vilém súkeník, Jan Dunaj, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Jaklík, spolusaused náš, — p. z. s. — u. j. t. —: It. dluhy na ceduli sepsaný — aby z toho statku zaplaceny byly. It. co se Anničky, dcery jeho, dotýče, kterúž Mikuláš maa, jakož jest po ní na smlúvách jme- 1) S(alutem).

Strana 687
1520. 687 nováno X k., ty aby jí — vydány byly a přidává jí V k. m., tím ji oddělujíc — It. ostatek všecken statek svuoj odkazuje manželce svee a dětem jiným krom nadepsanee Anny, synu a dceři, na rovný díl, a když by kterého z nich, buďto manželky neb dětí, pán buoh smrti neuchoval, aby s jednoho na druhého spadlo, a ti nápadové aby trvali do let dětinských rozómných a manželce do jejieho stavu změněnie — Poručníky činí On- dřeje Strachotu a Šimka Kotvu. — Toho na svědomie — pečeti své dali sme k tomuto kšeftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta — XV:XX“, v středu v vigiljí Hromnic. [Nadpis]: Kšaft Jaklíkuov. Z knihy závětí 223 f. 86. 1520. 20. února. V Římě. Ve sporu kláštera domín. v Chebu s klášterem v Plzni o vzájemné 825. hranice obou stala se úmluva, které však klášter plzenský neza- choval. I vedl si klášter v Chebu prostřednictvím provinciala do- minik. v Lipsku stížnosť a tu velmistr řádu oběma stranám na- řizuje, aby se k žádným jiným soudcům než-li z řádu neobracely; vše co proti chebskému klášteru se stalo, aby bylo odvoláno; aby zřizeni byli noví rozsudí, kteří by nový nález vynesli a dokud by pře nebyla rozhodnuta, aby se nikdo z kláštera plzenského neopo- vážil překročiti hranice, které ode dávna patřily ke klášteru chebskému. In dei filio sibi charissimis, reverendo priori provinciali et priori conventus Pilsnensis, provinciae Bohemiae, ordinis Praedicatorum, frater Garsias de Loayza, sacrae theologiae pro- fessor ac tocius eiusdem ordinis generalis, humilis magister ac servus, salutem et spiritus sancti consolationem. Exposuit mihi rev. prov. provinciae Saxoniae, quod cum aliquibus [sic] exorta fuisset contentio inter fratres conventus Egrensis et dicti Pils- nensis super terminis et stationibus, in quibus quilibet conven- tus debet praedicare et elemosinas fidelium petere, vos provin- cialis vnacum dicto provinciali Saxoniae in hoc convenistis, quod coram vobis, vel a vobis deputandis, fratres utriusque con- ventus comparerent, jura sua ostensuri, et tunc fieret, quod iusticia dictaret. Conqueritur idem rever. provincialis Saxoniae, conventioni huic non esse statum per vos, sed fratres vestrae provinciae Bohemiae conari per vim expellere fratres conven- tus Egrensis a terminis, in quorum possessione fuere per multos

Strana 688
688 1520. annos et insuper ad instanciam vestram quendam dominum ad- ministratorem Pragensem et Brachdiaconsem [sic] 1) Zacensem, ut judices apostolica auctoritate, apud quos dictos fratres Egrenses de iniusta terminorum possessione accusastis et eos eiici petistis, eos ipsos fratres Egrenses fuisse eiectos et revo- catam fuisse admissionem eorum in dicto terminio per dictum administratorem Pragensem prius indultam, petens sibi justi- ciam ministrari. Quam administrare utrique volens, inprimis vo- bis in virtute spiritus sancti et sanctae obedientiae praecipio sub poena absolutionis a vestris officiis, quam contra faciendo ipso facto incurratis, ut in dicta causa terminorum nullo praetenso colore ad quemcunque iudicem extra ordinem recurratis, aut si iam recurri- stis, ne ullo pacto causam prosequamini, cum per literas apostoli- cas ultimo calamo generali aceptas et in actis eius insertas, id sit gravissime prohibitum, nisi prius causa coram judicibus ordinis fuerit agitata. Et sub eadem poena absolutionis similiter vobis precipio, ut quecunque ad instanciam vestram per dictos iudices contra fratres Egrenses facta sunt et gesta, irritari, re- vocari et cassari faciatis ; ut autem ius suum unicuique redda- tur, precipio vobis sub praedicta poena absolutionis et omnibus fratribus dictae provinciae et praesertim conventus Pilsnensis sub poena gravioris culpae et perditionis causae, quam ipso contrafaciendo iucurratis, aut intra mensem a noticia praesen- tium vos unum deputetis, vel vos ipse provincialis ille sitis et rever. provincialis Saxoniae vel personaliter assit, vel alium deputet loco sui, qui duo in loco convenienti congregati videant utriusque conventus jura in terminis quibuscunque et justiciam faciant, quod si ipsi duo discordes fuerint in sententia, eligant ipsi tertium et ex tribus hiis duorum sententia secundum alle- gata et prolata prevaleat, sub praedictis aut praecepto et poenis, quousque causa illa fuerit hoc modo determinata, nullus frater conventus Pilsnensis vel cuiusvis alterius vestrae provinciae praesumat intrare terminos, quos conventus Egrensis habuit, ut dicta auctoritate olim magistri Berengarii, generalis ordinis nostri, ab annis ducentis et tribus dans per praesentes auctori- tatem priori eiusdem conventus Egrensis, ut contrafacientes capiat et in suo conventu poena gravioris culpae et etiam car- ceris, si opus sit, puniat, invocato etiam, si opus sit, auxilio brachii secularis, non obstantibus quibuscunque in contrarium 1) Dle smyslu by se zde hodilo: archidiaconum.

Strana 689
1520. 689 facientibus. In quorum fidem et robor praesentes sigillo officii mei feci muniri. Romae 20. Februarii MDXX. F. Garsius de Loayza, magister ordinis, manu propria (A. M. anno 20). Z vidimu z t. r. 1. dubna daného, chovaného v klášteře domi- nikánském v Chebu. Opis obstaral mně ochotně Dr. Vik. Pro- cházka c. k. professor. Viz k tomu číslo následující. 1520. 1. dubna. V Lipsku. 826. Herman Rabe, inkvisitor a provincial dominikánského řádu v Sasku, posílá domin. klášteru v Chebu opis listu velmistra řádu domin. v příčině sporu o hranice mezi klášterem chebským a plzenským. In dei filio sibi charissimis, venerandis et religiosis patribus, priori, suppriori caeterisque omnibus patribus et fratribus divi Praedicatorum ordinis, conventus Egrensis, insuper et omnibus aliis, praesentes literas visuris, lecturis vel audituris, Fr. Her- manus Rabe, sacrae theologiae professor, hereticae pravitatis inquisitor ac dicti ordinis per almam Saxoniae provinciam ge- neralis provincialis prior et servus, salutem. Noveritis, quod reverendissimus magister generalis totius nostri sacri Praedica- torum ordinis reverendo patri provinciali Bohemiae quasdam literas sigillo sui offiicii et signeto familiari ac registratura con- sueta, videlicet R. 8. fol. 162 P. R. Fr. Franciscus de Vuorma, sigillatas et signatas, inhibitorias ac pro judicibus memorato rev. provinc. Bohemiae ac paternitati meae pro defendenda lite, quae inter ipsum conventum Pilsnensem ac vestrum pendet, deputandis scripsit et misit in hanc, quae sequitur, formam (Následuje doslovné znění listu z r. 1520 20. února v Římě, viz č. 826.) Et ego Fr. Hermanus Rabe, qui supra in praemissorum omnium testimonium has literas transsumi et scribi sigilloque officii mei provincialatus communiri ac manu notarii publici roborari et auscultari feci, meque manu propria subscripsi. Datum et actum in nostro conventu Lipsensi anno salutis 1520., die 1. Aprilis. F. Hermanus Rabe, qui supra. [Nadpis]: Wilhelmus Gulden, clericus Herbipolensis dioce- sis, sacra imperiali auctoritate notarius publicus, stvrzuje, že original listu s přepisem se shoduje. Opis listu v rukopise Monumenta de erectione conventus Egren- sis fol. 134 v klášteře dominikánském v Chebu. Opis laskavě mně opatřil Dr. Vikt. Procházka, c. k. professor. 87

Strana 690
690 1520. 1520. 11. května. 827. Vít Hrdina, měšt. plz., dluhuje 10 k. m. kazateli far. kostela. Prokop Fegal, purkmistr —, Mikuláš Hazuka, Jan Mantuan, konšelé přísežní a měšťané města Plzně, známo činíme —, že předstúpiv před nás Vít Hrdina vyznal —, že jest dlužen — deset kop míš. knězi kazateli — u fary v kostele sv. Bartolo- měje, v kteréžto summě — Vít Hrdina — za pravý základ za- stavil jest chalupu svú s měštištěm i se vším právem k tomu příslušným, kteráž leží podle Rauše z jedné a Matúše pekaře strany druhé, i to všecko, což má nebo mieti bude, z kteréžto summy týž Vít Hrdina — slíbil — knězi kazatelovi — úrok spravedlivý platiti a dávati 1 kopu na míš. groš počítajíc a to rozdielně, počnúce na sv. Havla — puol kopy míš., a na sv. Jiří — tolikéž a tak potom též jiná léta. Jestliže by pak — Vít Hrdina atd. (Obvyklá forma braní základů a výplaty proti 1/2 letní výpovědi.) Toho na svědomie atd. — Dán léta božieho tisícého pětistého dvadcátého, v pátek po svatém Stanislavu. Listina pergamenová v museu plzeňském 276/172 † 23, pečeti chybí. Na rubu: „Vit Hrdina 1xga pro predicatore annuatim.“ Sign. N. 218. 828. 1520. 21. května. Závět Jana Šídlovce. Mikuláš Hazuka a Jakub zlatník, přísežní měšťanee města Plzně, vyznáváme, že Jan Šídlovec — t. p. r. — u. j. —: Od- kazuje panu Václavovi, strajci sveemu, což má v komoře, a u něho má L k. a II k., i to při něm nechává a při dětech jeho. It. odkazuje na veliký oltář ubrus, it. na panny Marie oltář také kmentový ubrus, it. na veliký oltář III svíce, každá svíce ze čtyř liber, it. na panny Marie oltář též III svíce po IIII. librách, na kruchtu II k. — Poručníka činí Václava Stodského —. Toho na svědomí — pečeti svee dali sme k tomuto listu — přivěsiti, Jenž se jest stalo léta XVCXX°, v pondělí po božiem vstúpení [Nadpis]: Kšaft Jana Šídlovce. Kniha závětí 223 f. 83.

Strana 691
1520. 691 1520. 1. června. 829. Závěť paní Anny Zikmundové. Prokop Fegal, Petr Frána, konšelee přísežní a měšťané města Plzně, vyznáváme —, že — paní Anna, někdy Zikmun- dová, — t. s. p. r. — u. j.: Najprv Markétě, dceři své, napřed odkazuje sto kop míš. z toho statku a krám jeden vedle Dau- dleba a se dvě postele šatuov předních a perlovec spodní a svrchní, pás jeden stříbrný a čtyři páteře korálový, a což jest koli zavitý, to všecko Markétě, dceři svee, odkazuje. Ostatek — statku — na gruntech i na peniezích odkazuje Jiříkovi, man- želu sveemu a Markétě, dceři svee, na rovný díl. It. jestliže by jí buoh smrti neuchoval, odkazuje z toho statku Bosákóm kauf piva a dva postavy sukna za XIII k. It. X k. k oltáři sv. Alž- běty, kteréž sem já držala po Budeckým, manželu svým, aby z toho statku napřed vypraveno bylo nerozdílně. It. odkazuje Káči, děvečce své, blány starý a sukni, v kteréž každý den chodila. It. Markétě, teež děvečce, odkazuje pláštiek černý, jako v něm každý den chodila. It. Staré Markétě IIII k., ty aby jí manžel její vydal a do smrti ji choval a ona aby dcery její pilna byla a ji opatrovala. It. co se sirotka Vávrova ševce do- týče, aby manžel její s ním počet učinil, a což jemu po počtu zuostane, aby mu — vydáno bylo nerozdílně, jakož pak mezi sebú cedule řezaný mají. It. co se nápadu dotýče, neuchoval-li by smrti pán buoh Markéty, dcery mee, tehdy z jejího dílu od- kazuji panu Kraupovi L k. m. a ostatek dílu jejího aby spadl na Jiříka, manžela jejího, a z toho nápadu aby vydal na kruchtu X k. m. It. dluhy, kdož jsú jí povinnovati: It. mlynář pod pří- kopem za mlejn XXXVII k. a tu summu má vyplniti po dva- krát, it. Bohuslávek řezník za duom zuostal CXX k. m. — Činí poručníky Jiříka, manžela svého, a Blažeje Kraupu —. Toho na svědomie — pečeti svee vlastní dali sme k tomuto kšeftu při- věsiti, jenž se to dálo léta XVCXX“, v pátek před sv. Trojicí. [Nadpis]: Kšeft paní Anny, někdy Zikmundové. Kniha závětí N. 223 f. 74. 1520. 8. června. 830. Rada m. Plzně, jakožto poručník oltáře matky boží sněžné ve far- ním kostele na kruchtě, dává dva listy bratří Jana a někdy Ber- 87*

Strana 692
692 1520 narta z Valśteina na 400 kop míš. znějící slovít měštěnínovi Ja- novi Roblížkovi My purkmistr a radda města Plzně a poručníci oltáře matky božie Sněžnee v kostele sv. Bartoloměje v Plzni na kruchtě vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten, nebo čtúce slyšán bude, že ty dva listy hlavní na pargameně s vi- sutými pečeťmi, kteříž nám svědčí dluhu spravedlivého, první dvě stě kop gr. míš. —, anebo sto kop gr. čes., anebo za tu summu zlatých uherských nebo rýnských jakž a po čemž zlatí času plnění platiti budú, a úrok z nich; druhý list teež na dvě stě kop gr. míš. —, nebo sto kop gr. čes. — aneb za tu summu zlatých uherských nebo rýnských —, po čemž zlatí času plnění budú platiti, a z nich úrok, v kterýchžto listech obú dvú jistci týchž dluhuov jsú urození páni, pan Jan a někdy pan Bernart, bratřie z Walštejna a na Krupce, a ru- kojmě za ně v obú dvú listech také výš dotčených jednostajní jsú, jmenovitě urození páni, pan Albrecht z Šternberka a na Zelené Hoře, pan Jan z Kolovrat a na Mašťově, pan Henrych z Enzidle a na Tejřově, urozenee vladyky pan Šlajbor Pracek z Svinnee, pan Jan Číčovec z Číčova a v Těňovicích, pan Petr Holý z Chrástu a v Petrovicích, tak a na ty časy i pod těmi pokutami a tiem obyčejem plniti se zapsavše, jakož tíž listové oba a každý obvlášť to šířě v sobě drží, a zavierají, dali jsme dobrovolně s dobrým naším rozmyslem i mocí toho listu s naši plnú a svobodnú dobrú vuolí dáváme slovútnému Janovi Ko- bližkovi, spoluměštěnínu našemu plzeňskému i jeho dědicuom, moc i plné právo jim nebo jednomu z nich při tom dávajíce, těmi listy oběma výš dotčenými, ze všech dluhuov v nich za- psaných i ze dvú úrokuov poluletní v každým listu zadržalých, na to přišlých, upomínati a toho mocně dobývati, i s tiem se vším a s týmiž listy oběma, neb jedním z nich, když a což se jim nebo jednomu z nich líbí, nebo líbiti bude, jakožto s jich vlastním učiniti, bez všelikého našeho i jiných všech lidí odporu a překážky. Na potvrzenie i budúcí paměť toho pečeť města našeho — dali jsme přivěsiti k tomuto listu —, prosivše uro- zených vladyk pana Jiříka Cukra z Chýlic etc., pana Bozděcha Vejpovského z Šťahlav a v Sedlci, pana Štefana z Pautnova a v Plzni, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědo- mie podle nás přivěsiti k témužto listu, jenž jest dán leeta od narozenie syna buožieho patnáctistého dvadcátého, ten pátek po sv. Boniſácii biskupu.

Strana 693
1520. 693 Listina pergamenová v museu plzeňském 286/244 + 36, s čtyřmi pečetmi visutými na proužcích První pečeť m. Plzně čtyřdílná roz- lomená, z druhé Jiř. Cukra vylomen ráz celý; v třetí Bozděchově, tři vodorovná břevna, nad štítem kolčí helm s křídlem o pěti perech, opis již nezřetelný, čtvrtá Štefanova ve štítě zuamení v podobě A z jehož obou dolních konců jsou vedeny do vnitř šikmo dvě ramena se proti- nající, nad štítem kolčí helm, z něhož vyrůstá strom s 6 kořeny a 8 větvemi, po 4 na každé straně. Opis na pásce: Stepani . . . Na rubu listu poznamenáno: „Platy k matce boží sněžné na kruchtu od pánů z Walšteina“ Starší sig. A, nov. N. 219 1520. 28. června. Závět Jíry voštináře. Václav Stocký a Jan Fencl, konšelé přísežní a mě- šťané města Plzně, vyznáváme —, že — Jíra voštinář — t. p. z. — u. j. —: It. nejprvé všecken statek — odkazuje manželce své s dítkami — na rovný díl; pakli by pán buoh kterého z nich neuchoval smrti, tehda aby spadlo s jednoho na druhého; pakli by pán buoh všech smrti neuchoval —, aby polovici jich dílův spadlo na syna v Stříbře a polovici na máteř těch dětí. It. ko- muž jest co dlužen: It. knězi Vavřencovi III k., it. Potúčkovi ševci L groš. míš. — Poručníky činí Martina Stupníka a On- dřeje Chlupatého —. Toho na svědomí — pečeti své dali sme k tomuto listu — přivěsiti, jenž jest sě dálo léta — XVCXX°, ve čtvrtek u vigiljí sv. Petra a Pavla apoštoluov. [Nadpis]: Kšaft Jíry voštináře. 831. Z knihy závětí 223 f. 79b. 1520. 10. srpna. Závět Vondráčka krejčího. Václav Stodský, Vondra Chlupatý, měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Vondráček krajčí, — t. p. z. — u. j. —: It. napřed z toho statku odkazuje Anně, dceři své, X kop a V konvi aby sobě vybrala a z toho statku aby spla- tili dluh dole psaný, a máteři mee aby vydali II k., a potom cožkolivěk pozuostane po tom dluhu, odkazuji manželce a Anně, dceři své, na rovný díl; pakli by pán buoh Anny, dcery mee, smrti neuchoval, nežli by let rozumných došla, tehdy aby ten statek spadl na manželku mú; pakli by buoh neuchoval manželky mee prve, než by svuoj stav proměnila, tehda aby ten statek spadl na Annu dceru mú. It. dluhy, což jest povin- 832.

Strana 694
694 1520. novat komu: It. Jírovi z Kuňovic X k., tomu aby předkem dány byly, it. Jírovi pláteníkovi VI k., it. Křížovi II k. minus XX gr., it. Martinovi sladovníkovi II k. XX gr., it. Strakovi do Kozolup za slad XII k., it. zadržalých peněz V k. XX gr., it. na domu zuostalých XV k., it. Křížovi v rathauze V k., na to sem šaty dělal. It. což jsú mně dlužni: It. Matěj ve Všerubech Hnie- vučka, LXX gr., it. týž Matěj za sukni tovařiši svému I k., it. Šálík ve mlýnci za pivo III k., it. Aflas švec za sudy XLII gr., it. Říha na Bochově za ručnici L gr., it. Martin z Bochova za stuol XVIII gr. a za kbelec ovsa VIII gr., it. Voříšek z Uněšova 1 zl. rýn., jenž sem mu půjčil. — Činí poručníky Erharta ko- želuha a Hanzle zámečníka — Toho na svědomí — pečeti naše — k tomuto listu dali sme přivěsiti, jenž se jest dálo léta XVCXX“, v pátek den sv. Vavřence. [Nadpis]: Kšaft Vondráška krejčíře. Z knihy závětí 223 f. 80. 1520. 18. srpna. 833. Závěť Jana Beránka, ševce. Valenta Slavík švec, Václav Zeman švec, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé odkazuje X k. máteři a brat- róm a sukni višňovú, it. dítěti tomu, kteréž manželka jeho nosí, X k. a s lože šatuov, it. ženě své — XIII k. a jiný všecko, — a ona aby dluhy z toho zaplatila. — Poručníka činí Pavla koláře, tchána svého —. It. toto také jest poručil: Ne- uchoval-li by pán buoh toho dítěte, aby těch X k. na man- želku jeho spadlo i ty šaty. Toho na svědomí sekrety své dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta božieho MDXX°, tu sobotu před sv. Bartolomějem. [Nadpis]: Kšaft Jana Beránka, ševce. Z knihy závětí 223 fol. 84., a zase 92b, táž závěť po druhé jest zapsána. 834. 1520. 17. října. Závěť staršího u pana faráře. Štefán zlatník, Jiřík pecník, měšťanee města Plzně, vy- znáváme —, že Starší u pana faráře — t. p. z. — u. j. —: lt. kdo je mu co dlužen: It. Petr Zářecký X1/2 k. m., it. Tom- cová II k. VIII groš., it. z těch peněz odkazuje bratru svému

Strana 695
1520. 695 IIII1/2 k. a šaty svee. lt. mzdu, kterúkoli má u pana faráře, aby z toho na pohřeb naložil a ostatek aby ostalo panu faráři a co mimo tu summu peněz, to na boží duom. — Činí poruč- níky Jana Šenka a Škorni. — Toho na svědomí — pečeti naše k tomuto listu kázali sme přivěsiti, jenž se jest stalo léta — XVUXX", ten den po sv. Havle. [Nadpis]: Kšaft Staršího od pana faráře. Z knihy závětí 223 f. 82b. 1520. 23. října. Závěť Petra lazebníka. 835. Jan Snížek, Jakub Brichcího, přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, kterak — Petr lazebník v lázni naší předměstské — t. p. r. — u. j. —: Cožkolivěk maa — všecken ten statek svuoj — odkazuje — Markétě, manželce své, a dětem svým a jí mocně všecko poraučí —, a — poručnici ji činí, a pan purkmistr a páni přidali jí Jakuba zlatníka a Šimona Purkrábka — Stalo se léta -- tisícého pětistého dvatcátého, ten úterý po sv. panně Voršule. Toho na svědomie a k žá- dosti Petra lazebníka pečeti své dali jsme přivěsiti k tomuto listu a kšeftu. Actum ut supra. Nadpis]: Kšeft Petra lazebnika. Kniha závětí N. 223 f. 72b. 1520. 8. listopadu. Závět Matouše Krákory hrnčíře. 836. Ondřej Strachota, Jiljí konvář, konšelee přísežní a měšťa- nee města Plzně, známo činíme —, kterak — Matauš Krákora, spolusaused náš, — t. p. s. r. — u. j. —: It. kdež sem kaupil chalupu od Mikšovee za XXIII k., na to sem jí vydal XIIII k. a zuostávám jí IX k., a tu chalupu sem zase prodal Markétě, přítelkyni svee, za XX k. a na to mi dala III1/2 k., ostatek ať ona svee doplatí Mikšový. It. tuto chalupu sem kaupil od pana Blažeje Kraupy za LX k., na to sem mu dal XXV k., it. Vo- dička, hrnčíř z Žatce, jest mi dlužen VI k., it. Říha, pastorek jeho, XX gr. bílých, it. Dřímota od dvojích kamen I k., it. Holý švec L gr. a na to mi něco obuvi udělal., it. Karlový muž za kamna I k., it. Štěpán krejčíř V gr. bílých, it. Jíra kovář v praž- ským předměstí za kamna 1/2 k., it. paní Kropáčová od kamen

Strana 696
696 1520. III k. a na to mi dala 1 k., it. Šilhánek XLV gr. za kamna a za hrnce VII gr. bílých a na to mi přivezl VIII vozuov hlíny, čtyři vozy po VI gr. a čtyři po VII gr., it. Baltazarka Miku- lášková IX gr., it. dal sem Kraupovi schovati X k., it. dlužen sem panu Linhartovi kramáři za IIII lokty plátna XVI gr., it. Rochlovci od komory 1/2 k., it. panu Kraupovi za řídkee pivo L gr., it. to všecko, cožkoli mám, — odkazuji manželce své s dítětem, aby z toho také dluhy zaplatily; pakli by jich pán buoh obú smrti neuchoval, aby to spadlo na Kraupu, on aby za mú duši činil a ten ostatek aby na milosrdnee skutky byl obrácen a z toho aby máteři najprv dal V k m. a to po málu, a Václavovi, bratru mému V k. m. — Poručníky činím pana Kraupu a manželku svú — Toho na svědomí — pečeti své vlastní dali sme k tomuto kšeftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta — tisícého pětistého dvatcátého, ve čtvrtek po svatým Lin- hartu. [Nadpis]: Kšaft Krákory hrnčíře. Kniha závětí N. 223. f. 77. 15 20). 13. listopadu. 837. Závěť Martina Hostny, pekaře. Václav Stodský, Jan Snížek, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, že — Martin Hostna pekař, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Statek veškeren — odkazuje Brigidě, manželce svee, s dětmi — na rovný diel; pakli by buoh neuchoval tee Bridy —, aby spadlo na děti, jestliže by buoh neuchoval dětí jeho a manželka zuostala, aby všecko na ni spadlo a z toho aby dluhy zaplatila, pakli by pán buoh manželky i dětí jeho neuchoval, — aby ten statek spadl na bratra jeho — v Tachově. It. dluhy, kdož jsú mu povinno- vati: It. Krištof v Tauškově III k., na to mám XL liber loje, it. Bejček ve Žluticích za čtyři vepře po 11/2 k. po VII gr. It. Láskovi do Litic za dva vepře I k. V gr., za pšenici LXXX gr., it. Michalovi, svému podruhu, 1 zl. rýn., it. Křížovi z Utušic za XXX kbelcóv žita, kbelec po 1/2 k., it. panu Linhartovi kramáři za XXX kbelcóv pšenice po XXVIII gr., it. Jíchovi z Chlumčan V k., za žito obecní IIII k. — Poručníky činí Fridricha Rozvoru a Mikuláše pekaře —. Toho na svědomie — pečeti své dali

Strana 697
1520. 697 sme přivěsiti k tomuto listu, jenž se dálo léta MOD°XX], v úterý na den sv. Brichci. [Nadpis]: Kšaft Martina Hostny pekaře. Z knihy závětí 223 f. 92b 1520. 29. listopadu. Závět Jiříka Pecníka. Jan Mantuan, Václav Stodský, konšelee přísežní a měšťa- nee města Plzně, vyznáváme —, že — Jiřík Pecník — t. p. z. — u. j: Najprvé bratru svému odkazuje X k. a kožich, it. ostatek všecko — odkazuje manželce své. — Poručníky činí manželku svú a pan purkmistr s pány Ondřeje Kopiníka jí k pomoci přidali — Toho na svědomí — pečeti své dali sme — — přivěsiti, jenž se jest dálo léta božieho XVCXX, ten den před sv. Ondřejem. [Nadpis]: Kšaft Jiříka Pecníka. Z knihy závětí 223 f. 80. 838. 1520. 29. listopadu. Závět Václava Petrase. Jíra Hrubaj, Bartoš Purkrábek, měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Václav Petras — t. p. r. — u. j. —: It nejprvé Markétě, manželce svee, odkazuje všecken statek s dít- kami svými na rovný díl a jestliže by kterého buoh smrti neucho- val, aby s jednoho na druhého spadlo, a jestliže by Markéta, jeho manželka, stav svuoj změnila, aby jí z toho statku vydali. XX k m. a s postel šatuov. Což jest komu dlužen: It. cihláři starému za II tisíce cihel II k. a za III sta cihel XVIII gr., it. panu Ondřejovi Strachotovi za potomek LXXX gr., it. bratru své man- želky V k. m. — Činí poručníky Vávru Křížka a Matěje Raka —. Toho na svědomí — pečeti naše k tomuto listu — kázali sme přivěsiti, jenž se jest stalo léta XVCXX , ve čtvrtek u vigiljí sv. Ondřeje, apoštola božieho. [Nadpis]: Kšaft Václava Petrasa. Z knihy závětí 223 f. 83b. 839. 1520. 14. prosince. Závěť Jana Chrta Vilém súkeník purkmistr, Petr Vladař, Jan Dunaj, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že jsúce po- 88 840.

Strana 698
698 1520. žádáni od — Jana Chrta, spoluměštěnína našeho, když jsme k němu přišli —, toto svee poslední zřízenie — oznámil —: It. odkazuji paní Anně, sestře svee, duom, dvuor, pivovár, lauky, dědiny i jiný veškeren statek, — i dluhy, kteréž kde u koho mám, a z toho — má učiniti to, což vdole psáno stojí, kromě toho, což — odkazuji Pavlovi, bratru sveemu, a Dorotě, sestře mee, a Achylešovi. It. bratru sveemu odkazuji dvuor Ber- náškovský, v kterýmž jest, a lauku, kterúž sem od něho kau- pil, slove Lemberkovská, a to na takový spuosob, aby toho do smrti svee užíval a moci neměl prodati, ani zastaviti žádnému, a po smrti jeho aby spadlo na děti, bude-li je míti; pakli by neměl, aby to spadlo k kostelu sv. Bartoloměje, prodadúc ty grunty, aby z těch peněz udělán byl obraz milee sv. Anny a to stříbrný. It. Dorotě, sestře svee odkazuji lauku Karbíkovskú —, aby tee lauky neměla moci prodati ani zastaviti, než má jí uží- vati do smrti svee, ale na smrtedlnee posteli aby mohla — odkázati, komu se jí zdáti — bude. It. Achylešovi odkazuji čtvrt dědiny proti pastuší chalupě a k tomu postel šatuov, aby mu sestra vydala, bude-li živ; pakli by umřel, než by let svých rozómných došel, aby to spadlo na kruchtu k panně Marii Sněžnee oltáři, a jestliže by chtěl tu dědinu prodati, aneb marně utratiti, nebo se na ni dlužiti, aby páni toho nikoli nedopúštěli, než aby ji najímal a užitek aby mu z toho šel. It. paní Anna, sestra má, aby toto, což komu a kde odkazuji, vydala — lt. najprvee Panuoškovi — XX k. m., it. Janovi Kladrubskému XX k. m., čtrnádcte jest mi dlužen, ty mu odpauštím a VI aby mu — přidala. Item z toho statku aby sestra má kaupila plat k věčnosti, aby byla spuosobena mše svatá jedna do téhodne spívaná o početí panny Marie a to vždy na ten den, který by se toho roku ten svátek trefil na takový spuosob, aby napřed světlem dostatečně opatřena a slavně se dvěma ministranty držána byla a na varhany aby k ní hudeno a u veliký zvon zvoněno bylo a pacholata aby v komžičkách spívali. A k ta- kovému spuosobenie k věčnosti a drženie tee svaté mši odka- zuji, aby sestra má p. Anna z toho statku dala sedm set k. m. gr., aby za ty peníze plat kaupen byl a ne aby po smrti mee lichvili, než dokud by se plat ten nekaupil, aby ona tu svatú mši spravovala tak, jakž svrchupsáno stojí. Pakli by se zdálo panu purkmistrovi a pánóm a chtěli z některee vsi ten plat vydávati, puokud by se s panem farářem o to smluvili —, jim bych toho raději přál než komu jinému. lt. což mi kolivěk Vít

Strana 699
1520. 699 dlužen, toho při něm nechávám. It. paní Anna, sestra má, maa z toho statku vydati k sv. Bartoloměji na opravu kostela XX k. m., it. na kruchtu XX k., it. Bosákóm XX k., it. do Černého kláštera k sklepuom prostředním, když se dělati budú, aby — dala XL k., it. ke Všem Svatým V k., it. k sv. Mikuláši V k., it. do špitála V k., it. Krištofovi přiřekl sem prodati puol lánu, dědiny mimo jiného, kterýž leží mezi dědinú Kropáčový a Kri- štoforovee — za sto k. a nic dráže —, a o peníze aby se s sestrú mú smluvil, a to, co jest voseto, aby sestra má brala, it. chudým na oděv aby sestra vydala XL k. m. a to — při každým sv. Bartoloměji dva postavy. It. každému poručníku odkazuji za práci XX k. m. a panu Fegalovi šenkuji čubu kuní lvové barvy. — Činím poručnici paní Annu, sestru mú, a přidávám jí Prokopa Fegali a Václava Panuošku —. K kterémužto — poří- zenie — na potvrzenie pečeti svee vlastní dali jsme k tomuto kšeftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta ticícého pětistého dvatcá- tého, ten pátek po sv. panně Luciji. [Nadpis]: Kšeft Jana Chrta. Kniha závětí N. 223 f. 75. 1520. 31. prosince. Závět Linharta Rejska. 841. Vilém súkeník purkmistr, Jan Dunaj, Václav Stodský, kon- šelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Linhart Rejsek, spolusaused náš —, t. s. p. r. — j. u. —: It. Johance, manželce svee, odkazuje napřed duom se vším hospo- dářstviem —, lauku Penížovskú a čtvrt dědiny někdy Adamov- skee a všecko osiní, kdež sme cokoli osili s otčimem a ještě síti z jara budem. It. dítěti, ktereež manželka pod svým srdcem nosí, odkazuji, bude-li syn, aby měl rovný díl ve všem statku s máteří, pakli bude dcera, aby jí dáno bylo sto k. m. a s po- stel šatuov dobrých, a druhé dceři mé Anně tolikéž. Pakli by buoh kterého dítěte smrti neuchoval, aby spadlo s jednoho na druhého, jestliže by pak pán buoh obú dětí neuchoval —, aby spadlo to na — manželku mú. A z toho nápadu odkazuje na kostel sv. Bartoloměje na opravu X k. m., it. Bosákóm do kláš- tera X k. m., it. na kruchtu pánóm literátóm V k. m. It. co se vrkafu s otčimem mým dotýče, jakož sem k němu svých peněz hotových přiložil sto a XXVI k. minus XX gr. — a Václav, otčim muoj, sto a XIII k., ta summa, kterúž sem já přiložil, 88*

Strana 700
700 1520. aby dána byla — manželce mee. Co se těch suken vejš dotýče a jiných věcí, kterýž sme za společní peníze kupovali do domu, koní i hospodářstvie, dluhy, kteréž mezi lidmi společně máme i lidem dlužni sme, to všecko k otčimovi připauštím —. lt. ktereež mi odkázala matka má sto k. u otčima, ty aby také dány Johance, manželce mé, byly. It. viec u otčíma za perlovec mám VII k. a z těch CVII kop aby sobě vzal XX k., ty jemu odkazuji, a ostatek aby jí vydal. — Činí poručníky Johanku, manželku svú, Václava, otčima svého, a Mikuláše Principála — Toho na svědomie — pečeti svee — dali sme k tomuto kšeftu přivěsiti, jenž se jest to dálo — léta — tisícého pětistého dvatcátého, ten pondělí před Novým létem. [Nadpis]: Kšeft Linharta Rejska. Kniha závětí N. 223 f. 74b. 1520. b. d. 842. Závět Jiříka měšečníka. Václav Smrštil, Jiřík zlatník, přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Jiřík měšečník, spoluobyvatel v městě našem, — t. p. r. — u. j. —: Najprv znamenal dluhy, což komu povinnovat zuostal: It. Anně, sestře ženy jeho, VIII kop puojčených, it. Matiášovi XX gr., it. pasíři XXIIII gr., it. knězi Vavřenci v kaplanským domu II k., it. Purkrábkovi za VII loket plátna. It. což kdo jemu povinnovat: Volfgang jirchář XVI gr., it. Bartoš měšečník XVI groš. bielých, it. Petr kolář za domek XXIIII k. m., it. paní Kantorová VIII gr. It. což ko- livěk mimo dluhuov zaplacení statečku jeho pozuostane to všecko odkazuje dětem svým; pakli by pán buoh dětí jeho dřéve let rozómných smrti neuchoval, všecko odkazuje Anně, sestře ženy jeho, aby za duši jich činila. Na svèdomie — pe- četi své dali jsme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — XVCXX°. [Nadpis]: Kšaft Jiříka měšečníka. Z knihy závětí 223 f. 73. 843. 1521. 28. února. Závět Blažeje Třepce. Petr Vladař — purkmistr, Václav Stodský, Jan Fencl, konšelee a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Bla-

Strana 701
1521. 701 žej Třepec spolusaused náš, — t. p. s. r. — u. j. —: Jakož jest prvee zřiedil, že statček — všecken máteři své — odka- zuje, že při tom při všem tak zanechává, a ta vuole poslední jest jeho, než což jest komu dlužen, matka aby zaplatila a ji — poručnici činí, — a páni přidali jí za poručníka Jana Du- naje —. Toho na svědomie pečeti své — dali sme — při- věsiti, jenž se jest dálo ve čtvrtek před nedělí postní, jenž slove Oculi, léta XVCXXI. [Nadpis]: Kšeft Blažeje Třepce. Z knihy závětí 223 f. 76. 1521. 4. dubna. Závět Václava Hodoně 844. Jan Fencl purkmistr, Prokop Fegal, Mikuláš Hazuka, kon- šelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Václav Hodoň, spolusaused náš —, t. p. r. — u. j. —: It. od- kazuje — Kateřině, manželce své, napřed všecky svrchky, což- koli v domu jest, a k tomu hotové peníze, a dluhy dolepsané aby sobě vyupomínala. It. Staněk kožešník na domu zuostává LXXVI k. a když tu summu vyplní, Kateřina — má ten duom jemu svoboditi. It. Hynčovský na dvoru zuostává IIII k. a když to vyplní, teež aby mu svobodila. It. Jíra Hrubý VI k. za chmel, it. Vlach III k., it. Vávra Jechovec z Bělé III /2 k., it. Cábová IIII k., it. Markéta, jako chléb peče, III k. lt. z toho aby Ka- teřina — vydala Voršule, kteráž u mne slúží, s lože šatuov dobrých a V k. m., it. dvuor od Malsy, jako Havlík řezník ode mne kaupil za L k. m., na to mi jest dal X k. a zuostal mi za krávy krmné II k. a od nájmu dvoru II k. a za trávu I k., učiní XLV k. It. z toho dvoru odkazuje na kruchtu k Sněžné matce boží XX k. a ke Všem Svatým X k. a k sv. Mikuláši X k., ostatních V k. při Havlíkovi nechává. It. odkazuje Kašpa- rovi řezníkovi dvě lauky, kteréž má, od Štěpánka jednu a od Bílského druhú, kteréžto vedle sebe leží podle Petra Zářeckého s jedné a Kašpara strany druhé, aby z toho dvě stě kóp vydal, najprvé dětem Bielské pekařky, Jiříkovi, synu jejímu, když by k letóm přišel LXXX k., prve nic, a dokudž by jemu tee summy nevydal, aby mu každý rok na oděv dával III k., it. Anničce, dceři Bielské, aby — vydal XXX k., když by k letóm — přišla —, a dokudž jí ta summa vydána nebude, aby jí — každý rok dával 11/2 k. na oděv, it. Lídě, dceři Bielské, kterúž měla

Strana 702
702 1521. s prvním mužem, XXX k., když by k letóm — a k místu přišla, a dokudž by jí ta summa vydána nebyla, aby jí — vydával na oděv každý rok 11/2 k. Pakli by buoh kterého dietěte smrti neuchoval —, s jednoho aby na druhé spadlo a po obú smrti na máteř jich, it. rychtářovu synu do Tauškova Janovi X k., it. ostatní L k. ty aby byly obráceny na špitál na stavenie. It. chmelnici, kterúž má od Štěpánka, odkazuje Cábový a z toho aby vydala do Černého kláštera X k. a Kateřině, manželce jeho, XXX k.; pakli by toho učiniti nechtěla, tehdy Krištof Ca- hlavský aby tu chmelnici tak ujal a žádný jiný. It. chmelnici, kterůž má — od Šimona, odkazuje — Krištofovi Cahlavskému, kmotru svému, a k tomu dluh — u pánuov XXIX zl. uher. a za Kejslíka XXIII k., a jakož mu jest Krištof sám dlužen XXVIII k., těch při něm nechává, a on z toho ze všeho toto má uči- niti: It. tři lázny s špandami má zpraviti a při každý lázni má dáti XXX mší svatých slúžiti a tři postávy chebské a II štuky plátna aby chudým rozdával — Poručníky činí Krištofa Ca- hlavského a Kašpara řezníka —. Toho na svědomie — pečeti své dali sme k tomuto listu — přivěsiti, jenž se jest dálo léta — XV XXI“, ve čtvrtek po hodu velikonočniem. [Nadpis]: Kšaft Václava Hodoně. — Kniha závětí N. 223 f. 84b. 845. 1521. 2. května. Závět Havla Holubáře. Blažej Kraupa, Jan Fencl, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, že — Havel holubář, spolusúsed náš, — t. s. p. r. — u. j. —: It. statek všecken — odkazuje Dorotě, manželce svee, a Mandaleně, dceři svee, na rovný díl; pakli by Mandelena — prve, nežli by let rozómných došla, umřela, aby díl její spadl na máteř; pakli by Dorota — prve umřela, nežli by svuoj stav proměnila, aby teež spadlo na Mandelenu —. Což jest povinnovat: It. Janovi sirotku XI1/2 kopy, it. Machovi do Chotíkova za XX kbelcóv ječmene po XVI groš. — Poručníky činí Ondřeje Zádubského a . . . Balvína. — Toho na svědomie — pečeti svee dali sme k tomuto listu — přivěsiti, jenž se jest dálo léta — MDXXI, ve čtvrtek na den sv. Zikmunda. [Nadpis]: Kšaft Havla Holubáře. Z knihy závěti 223 f. 91b.

Strana 703
1521. 703 1521. 27. srpna. Závět Václava Belšana. Fridrich Rozvora, Jakub Kotovský, přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, kterak Václav Belšan, saused náš, — t. p. z. — u j. —: It. najprvé znamenal, kdož mu co povinovat jest: It. Kaněra puoldesátý k., it. Hanzl, Polákuov švagr, za domek XVI. k. a — má dávati při každým sv. Jiří po dvú kopách až do té summy vyplněnie, it. Prchal ze Lhotky, z Libštejnského zboží, dlužen za dvuor X k. a IIII kbelce těžkého obilee. It. odkazuje do fary k sv. Bartoloměji na opravu I k., it. k sv. Máří Mandeleně I k., it. do Černého kláštera konventu na mše božie I k. a na opravu božieho domu 1/2 k. It. cožkoli pak statku pozuostává, to všecko odkazuje manželce svee — Poručníky činí Mikuláše řezníka a Pavlíka řezníka — Toho na svědomie — pečeti svee dali jsme k tomuto listu — přivè- siti, jenž se jest dálo léta XVCXXI, ten úterý po sv. Bartoloměji. [Nadpis]: Kšaft Václava Belšana. Kniha závětí N. 223 f. 77b. 846. 1521. 30. srpna. Závěť Mikuláše krejčího. Václav Stodský, Jan Snížek, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Mikuláš krajčí, spolu- saused náš —, t. p. s. r. — u. j. —: It. kdo jsú jemu co dlužni: It. pí Švanková XLI gr. vod diela, it. Lívová kovářka XIII gr., lt. Veliká Káče, Janova žena V gr., it. Hynčovský XVI gr. a na to jsem jemu zajse dlužen za VIII achtelíků řídkého piva, dva achtelíky za V gr. a za letoší za III achtelíky, za to nevím, co bude. It. Vrchce z Radobečic XII gr., it. Holej z Sence X gr., it. Markéta Nemluvných od sukně VIII gr., it. Motl kožešník od táhlýho kabátu V gr., Motlů syn od plátna III gr. It. já Mikuláš dlužen jsem: Jiříkovi postřehači za bílý saukno za loket VI gr., it. za žlutý saukno za loket VIII gr., za tři čtvrti bílého IIII gr. IlI den. it. Hanušovej na domu dlužen jsem VII k., it. zádušních peněz na domu X k., it. manželce svee, jestliže by mne pán buoh smrti neuchoval, odkazuji všecko — s dietkami na rovný diel; pakli by pán buoh ženy mé smrti neuchoval prve, nežli dětí mých, aby to všecko spadlo na děti mee, pakli by buoh všech neuchoval, aby za ten statek kalich a ornát kaupen byl k Bosákuom, a což by mimo to pozuostalo, aby bylo obráceno 847.

Strana 704
704 1521. na svaté mše —. Poručníky činím manželku svú a Ondráčka krajčieře, Jana Plzáčka —. Toho na svědomí — pečeti svee vlastní dali jsme k tomuto listu — přivěsiti. Actum anno — XV° XXI°, Felicis et Aucti. [Nadpis]: Kšaft Mikuláše krajčíře. Z knihy závětí N. 223 f. 76b. 1521. 10. září. (V Norimberce.) 848. Norimberští půjčili Plzenským 1000 zl. na tažení proti Turkům. Item der von Pilsen geschickten ist auff ir schreiben vnd pillich ansuchen willfart, mit tausent guldin reinisch anlehens zum Turkenzug gein Hungern auff ir obligation, berurt Summa in dreyen Jaren den nechsten widerumb zu bezalen. Her Hanns Imhof und Sigmund Furer. Actum tercia post Nativitatis Marie 1521. Norimb. radní kn. N. 12 f. 27b. v král. kraj. archivě v No- rimberce. 849. 1521. 23. září. Závět Říhy pláteníka. Mikuláš Hazuka purkmistr, Prokop Fegal, Jan Fencl, kon- šelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Říha pláteník, spolusaused náš —, t. s. p. r. — u. j. —: Item najprv znamenají se dluhové, kteréž on jest lidem povinnovat: lt. panu Kašparovi L k. míš., it. Pavlovi do Kornatic XVIII k. XVIII gr. a zlatý dal Janovi, bude-li knězem, nebude-li, ať zase navrátí; it. Pavlovi do Zdic za ječmen XXII /2 k.; pakliť povie více, ať mu dáno jest, it. Suché do Utušic XXII k., it. Šimonovi sedláku 1/2 k. III gr. a na to má dvě kopě hřebuov; it. Jiříkovi pláteníkovi II1/2 k. neb III k. minus X gr., it. Klementovi tovaryši II 2 k. a puol verštatu jemu dává a druhú polovici, jestliže by žena jeho řemesla nechala, odkazuje do cechu, it. Jiříkovi kra- mářovi 1/2 k., it. Mikulášovi, bratru svému XX k. a tím ho odděluje, it. Jakubovi Gubernatovi z Hoříkovic I zl. rýn., it. do Šlovic za máslo I zl. rýn., it. Brumovi X k. It. co kdo jemu dlužni: It. Tchoř L k., it. Matauš sladovník za duom LXXXIII k., it. Katra z Stodu XIIII k. minus III gr., it. Jan Maříkovic, rychtář v Uhercích, XXII k. XL gr., it. Marek Litický XI1/2 k., it. Teplej rychtář za panem Račínem III1/2 k. It. statek svuoj — odka-

Strana 705
1521. 705 zuje polovici Kašparovi, synu svému, a druhú polovici man- želce a Janovi, a z toho aby každý na svuoj díl dluhy platil a upomínal společně. It. Jiříkovi, bratru svému, a dětem jeho odkazuje X k. a dvě krávě, a do Litic na kostel jednu krávu a z těch aby nebrali než libru vosku. It. Kašpar vie, kde sem mu poručil dáti X k. a dvě krávě, tomu aby dosti učinil tak po letech. It. do fary kostelníkóm odkazuje I k. a do klášteruov po kopě —. Poručníky činí Kašpara, syna svého, a Mikuláše Pšeničku, bratra svého —. Toho na svědomie — pečeti svee dali sme k tomuto kšaftu přivěsiti, jenž jse jest dálo léta — patnáctisteeho dvatcátého prvního ten pondělí po svatým Maurici. [Nadpis]: Kšaft Říhy pláteníka. Kniha závětí N. 223 f. 87b. 1521. 18. prosince. Rada m. Prahy oznamuje Plzenským, v jakém pořádku lid jejich 850. táhnouti má a sice za Lounskými, ale před lidem Klatovských. Službu svú vzkazujem opatrní páni přietelé naši milí. Jakož před některými časy vznikla jest byla nesnáz mezi vámi s jedné a pány Klatovskými s strany druhee o miesto taženie vojenského, na kteréž jste se táhli, že jeho podle toho, jakž prve bývalo, užiti byšte chtěli tak, jakž Vám, za to máme, v paměti jest, kdež ačkolivěk času nedávnieho v tee potřebě, pro kterú jsme v JKMti, pána našeho osoby a toho královstvie uherského bezpečenstvie, lid vojenský do koruny uherské byli vyslali, byli jsme našim hajtmanóm a rotmistróm, kterak Vy a Vaši služební zachováni a kde postaveni býti měli, poručili, ale poněvadž i tehdáž stal se jest skrze písaře omyl, kterýž ten řád vojenský z registr našich obecních vojenských vypisoval a protož aby na časy budúcie v tom Vám zpráva dána byla, toto vězte, že za slavné paměti krále Vladislava, JMti pána našeho, když na korunovánie královstvie uherského z této země českee s lidem velikým a znamenitým jeti ráčil, stalo se jest zřízenie skrze JKMt mezi všemi městy, kto, kde a na kterém miestě polem vojensky táhnúti, klásti a postaviti se má, mezi kterýmžto zří- zenie i to stojí, že za pány Litoměřickými táhnúti mají páni Žatečtí, potom páni Launští, potom páni Plzeňští, potom páni Klatovští a tak dále, jakž teež zřízenie plněji svědčí. I z těch příčin Vám toto předkládáme, abyšte sami majíc mezi sebú dobrý pokoj obci Vašie to oznámili, že na časy budúcie tak se 89

Strana 706
706 1521 zachovati má a Vy také při tom zuostaveni býti máte. Prage feria IV. ante Thome apostoli anno domini MCCCCCXXI. Purkmistr a radda města Prahy. [Nadpis]: Opatrným pánóm purkmistra a konšelóm města Plzně, přátelóm našim milým. Z registru causarum N. 39. f. 75 v museu plzeň. — Plachý, Paměti Plzeňské 226, týž na str. 112, a násl. vypisuje spor s Klatov- skými o přednost při taženích. 1521. 20. prosince. 851. Závět Vávry Kaněry. Jan Matějuov z konšeluov a Havel Nemluvný, měštané města Plzně, vyznáváme —, že — Vávra Kaněra, spolusaused náš, — t. p. z. — u. j. —: It. najprv odkazuje manželce svee všecku chalupu, zahradu potud, puokud Atlas kaupil, a po smrti manželky aby na Šimka, syna jeho, spadlo. It. Dorotě, dceři své, odkazuje kausek štěpnice proti Atlasově zahradě a toho má jeho manželka užívati až do smrti a jestliže by pán buoh tee dcery jeho smrti neuchoval, má zase spadnúti na manželku, a jestliže by pán buoh neuchoval smrti manželky, tehdy má spadnúti na Šimka. It. manželka jeho má toho statku všeho užívati až do smrti své a jestliže by se Šimek voženil s máteří volí, tehdy mají toho statku spolu užívati do smrti a dluhy z toho platiti. It. manželka s Šimkem mají vydati Jí- rovi, synu jeho, XV k. m. a to v pěti letech, — a tím aby byl oddělen s dětmi svými. It. všecko nádobí rybářskee odkazuje Šimkovi, synu svému. It. dluhy, komu jest co povinnovat: It. do špitála X k. m., it. ševcóm do cechu X k. m., it. Principálovi III k., it. Atlasovi XXV k. — Poručníky činí Martina Atlasa a Jana Plesnicara —. Toho na svědomie — pečeti své dali sme při- věsiti k tomuto kšaftu, jenž se jest dálo léta — XVCXXI“, v vi- giljí sv. Tomáše, apoštola božieho. Z knihy závětí 223 f. 86b. 852. 1522. 7. dubna. Závěť Markéty Ješkové z Radobyčic. Blažej Kraupa, Jan Fencl, konšelee a města Plzně mě- — šťanee, vyznáváme —, že — Markéta Ješková z Radobyčic t. s. p. r. — u. j. —: It. polovici statku odkazuje muži sveemu

Strana 707
1522. 707 kterauž mu na smlúvách dala, it. Dorotě, bratraně své, s postel šatuov, duchnu najvětší a peřinu najlepší, dva polštáře, dvě podušky, pět prostěradl. It. Bosákóm na ornát X k., it. k sv. Petru do Litic X k., it. Ryndovi s manželkú X k., it. Dorotě puol lauky pod Daudlevci a k tomu X k., it. z mee polovice, zuostalo-li by, ať jí ještě vydáno jest sukně a bílený rubáš a pláštiek. Ostatek všecko poraučí panu purkmistru a pánóm, aby na boží domy a skutky milosrdné obrátili. Toho na svě- domie — pečeti svee dali sme k tomuto listu — přivěsiti, jenž se jest dálo léta — MDXXII, ten pondělí v postě po neděli, jenž slove Judica. [Nadpis]: Kšaft Markéty Ješkové z Radobyčic. Kniha závětí N. 223 f. 91. 1522. 17. června. Závěť Mikuláše krejčíře. 853. Pavel Daudleb, Ondřej Kopiník, konšelee přísežní a měštanee města Plzně, vyznáváme —, že — Mikuláš krejčíř, spolusaused náš, — t. p. r. — u. —: It. statek svuoj veškeren — odkazuje Alžbětě, manželce svee, aby z toho vydala Lidmile, dceři jeho pět k. m. a to po kopě, it. Markéty a Mandeleny, dcer svých, těch jest odbyl na smlúvách svadebních. It. což mu kdo dlužen: It. Petr Hrbek II k. a VII groš., it. Bláha v Rakolišcích III k. XII gr., it. Brávek z Třebobuz sto gr., it. Zima sto gr. — Po- ručníky činí Blažeje Kraupu a Václava Kvintatora —. Toho na svědomie — pečeti své dali sme k tomuto kšeftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta — patnáctistého dvatcátého druhého, ten úterý po sv. Trojici. [Nadpis]: Kšaft Mikuláše krejčíře. Kniha závětí N. 223 f. 86. 1522. 25. srpna. Závěť Anny, dcery flašneřovy. 854. Pavel Daudleb z konšeluov a Václav Čihanský z starších obecních, přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Anna, flašnéřova dcera —, t. p. z. — u. —: It. jakož má dluhu — na domu flašneřovským i také u Balcle sumu CV k. m., té summy polovici odkazuje dítěti svému —, pacholeti a muži svému druhú polovici a což muž její prvee po ní má, 89*

Strana 708
708 1522. toho všeho při něm nechává a to dítě jemu poraučí. — Po- ručníka činí Petra koláře, muže svého — Toho na svědomie pečeti své dali sme — přivěsiti, jenž se jest dálo léta božieho XVe XXII°, ten pondělí po sv. Bartoloměji, apoštolu božiem. [Nadpis]: Kšaft Anny, flašneřovy dcery. Z knihy závětí 223 f. 85b. 1522. 24. září. Závět vdovy Anny Pražské. Mikuláš Hazuka, Ondřej Kopiník, konšelce přísežní a mě- šťanee města Plzně, vyznáváme —, že vdova Anna Pražská — t. p. z. — u. j. —: It. najprv odkazuje k sv. Bartoloměji do fary IIII k. m., it. Bosákóm do kláštera IIII k. m., it. do Čer- ného kláštera IIII k. m., it. Adamovi odkazuje kus laučky ke břvi, kterú v držení měl a toho svědom pan Václav Stodský a Pedal, it. Adamovi těch VII k., kteréž jí dlužen jest, odpauští, it. teež Adamovi odkazuje puol stráňky u Lobez podle luhu Šefránkový, it. Vankovi Rochlovcovi II k. m., it. Starý Kotvový I k. m., it přítelkyni její, kdež o tom Kateřina, dcera její, dobře vie, máteři I k. a dceři také I k., it. Kateřině, dceři své, od- kazuje polovici včel, kteréž má s Rochlovcem, it. Barušce, vnutčce své polovici včel, kteréž má s Kvítkovau, it. osm kop míš., kteréž má u Balvína, odkazuje Kateřině, it. cožkoli viece zuostane, to všecko — odkazuje Kateřině — a Barušce — Poručníky činí Jindřicha Školu a Matúše Balvína —. Toho na svědomie — pečeti své dali sme k tomuto kšaftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta — XVCXXII°, tu středu před sv. Václavem. [Nadpis]: Kšaft Anny Pražskee. 855. Kniha závětí N. 223 f. 85. 1522. 24. září. Na hradě pražském. 856. Král Ludvík vyzývá Plzenské, aby jemu ihned odepsali, zdali chtějí se jím říditi. Ludvík, z božie milosti uherský, český král a markrabě moravský etc. Opatrní věrní naši milí! Oznamujem Vám, kterak těchto časuov poznáváme, kterak předešle i nyní mnozí neřádové v tomto královstvie povstali i ještě povstávají, pro kteréžto neřády v věcech našich též také i tohoto královstvie mnohé překážky se činily i činí; ješto taková věc sama jest

Strana 709
1522. 709 z sebe nepovstala, ale povstati musila z příčin osoby neb osob, kteréž sú k tomu dávaly; avšak nechtíce v tom ke škodě naší též také i tohoto královstvie žádných průtahuov činiti ani také žádné osobě, aby takové neřády měl rozmnožovati a nám je činiti, déle trpěti, nébrž k skutečné nápravě míníme to při- vésti, do Vás jisté naděje jsúce, že k nám věrnost a poddanost jakožto ku pánu svému zachováte, též také i povinnost, kterúž jste podle zápisu dskami učiněného nám a právu královstvie tohoto našeho českého dlužni a povinni zachovati. A protož toho žádáme od Vás psaniem Vaším a pod pečetí Vaší věděti hned bez meškání po tomto poslu, chcete-li se k nám v pod- danosti i v povinnosti nahoře dotčené zachovati, a buď proti osobě aneb osobám, kterýž by nám zpletky aneb překážky v věcech našich a tohoto královstvie činiti chtěly, podle nás v tom státi, nás neopúštěti, než proti takovému každému podle nás se zapříti, abyšte nám to oznámili, tehda bychom my k sobě od Vás za to přijali, že poddanosti i povinnosti k nám dlužné zachovati nemíníte, ač té naděje do Vás nejsme, neb i to mieti konečně chcme, abyšte vy se žádným jiným nezpra- vovali, nežli námi, jakožto pánem svým a podkomořiem naším královstvie tohoto našeho českého potud, pokudž úřadu jeho v tom náleží; pakli bychme Vás v tom jiné býti poznali, jistě bychom Vám toho nikoli ani žádnému z poddaných svých ne- trpěli; neb My se toho dopustiti nemíníme, aby kto v rozkazo- vání Nám náležité poddaným našim se vkládal a tudy z Nás panování snímajíc na se vtahoval, poněvadž My a ne jiný krá- lem českým jsme a Vaším pánem dědičným, a Vy ne jiného, ale naši poddaní jste. A protož v tom již světlú vuoli naši znajíc při ní se zachovajte, toho jinak nečiníce pod uvarová- ní[m] hněvu a nemilosti naší i budúcího od náš těžkého tre- stání. A toho posla nám nedržte, než bez meškání nám tak, jakž nahoře píšem, jej zase vypravte. Dán na hradě Pražském v středu po svatém Mauricii, anno 1522, královstvie našich uherského a českého sedmého. Ex commissione propria regiae majestatis. Ze Stehl. knihy priv. měst. f. 157. Viz č. 858. 1522. 29. září. Závět Doroty Nejedlé. Vít Cáhlavský, Jakub Kotovský, přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Dorota Martinová Nejedlá — t. p. 857.

Strana 710
710 1522. z. — u. j. —: It. najprvé odkazuje Martinovi, muži svému, X k. míš. a synu Markovi též X k. míš. peněz hotových a těch XX kop mají najíti u Bartoše, zeti jejího, když by jim třeba bylo, aby jim po málu vydával, it. cožkoli jest svrchního sta- tečku, o to Martin — s Markem — aby se rozdělili. A když by pán buoh smrti neuchoval z nich kterého, tehdy s jednoho aby na druhého připadlo. — Poručníka činí Bartoše, zeti svého. — Toho na svědomie — pečeti své dali sme — přivěsiti, jenž se jest dálo léta božieho XVCXXII°, na den sv. Michala arch- anděla. [Nadpis]: Kšaft Doroty Martinové Nejedlé. Z knihy závětí 223 f. 87. 1522. 4. října. V Plzni. 858. Obec m. Plzně slibuje věrně při králi Ludvíkovi státi a jemu proti všem jeho nepřátelům nápomocna býti. Najjasnější králi, pane, pane náš najmilostivější! VKMti v dlúhém i dobrém zdraví sčastného panování přejíce a vždycky vinšujíce, služby naše v pravé a upřemné poddanosti a povol- nosti vždy hotové vzkazujeme. Psaní, které ste VKMi, co se poddanosti a povinnosti k VKMi zachování od nás, k nám uči- niti ráčili, tomu vyrozuměvše, VKMi oznamujem, že kdož VKMi v takovú pochybnosť vésti, abyšte VKMt o poddanosti a povin- nosti naší, neb jak bychom se osobú VKMi, jakožto pánem naším dědičným a ne jiným spravovati měli, nás se dotazovati ráčili, usiluje, věděti nemuožeme, neb předkové naši i my též vždycky na jiném jsme nebyli, ani býti chcme, než k VKMi jakožto pánu svému dědičnému a milostivému všecku poddanosť i po- vinnosť upřemně zachovati a od VKMi nikam se neuchylovati, než podle VKMi proti každému býti, pomáhati i do přemožení našeho trvati a zvláště proti těm nebo tomu, kdožby Vaší KMi moc k sobě táhnúc a duostojenstvie ubližujíc panování aneb rozkazování sobě osobiti chtěl, jsúce tiem VKMi povinni a majíc to slušně podle poddanosti a muožnosti naší učiniti. Protož VKMi pokorně prosíme, že takovým správám neupřemným místa u VKMi dáti a viery přikládati neráčíte, znajíc, že viece z ne- lásky k nám poddaným VKMi, nežli z lásky pocházejí, ješto tomu jsme velmi neradi, že po příjezdu VKMi do královstvie tohoto tak dlúho v panování mocné a skutečné držení vpuštěni nejste a svého vlastního držeti málo ráčíte, neb my ničehož

Strana 711
1522 711 více žádostivi nejsme, než v mocnosti a panování VKMi a v žádného jiného rukú býti, v tom VKMt naším milostivým pánem býti ráčíte. Dán v Plzni v sobotu na den sv. Fran- ciška, léta 1522ho. Vaší královské Milosti poddaní purkmistr a konšelé i všecka obec města Plzně. Z Stehl. knihy priv. měst. f. 157. Viz č. 856. 1522. 15. října. Obec koupila kamenný lom. A. d. MDXXII" f. IIII ante Galli, stal se trh — o horu lomní, v kderéž kámen lámají, se dnem i se vším pravem k tomu příslušným, od strauhy, jako někdy strž se udělala, až po Stankovu kožešníkovu dědinu tak, jakž meze ukazují, a to mezi Petrem Zářeckým a p. purkmistrem a konšely i vší obcí tak, že jmenovaní paani — Petrovi za ten grunt dáti mají — XXII kopy na míš. gr., kderéž jsú dali, — a Petr má ten grunt pánóm svoboditi, jakž toto město za právo má. Při tom byli Ondřej Kopiník — purkmistr, Mikuláš Hazuka a Šimon Mar- krabie, konšelee. 859. Lib. empt. 213 f. 70. 1522. 3. listopadu. Závěť Linharta kramáře, měštěnína. Mikuláš Hazuka, toho času purkmistr, Prokop Fegal, Vác- lav Stodský, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vy- znáváme —, kterak slovútný Linhart kramář, spoluměštěnín náš, — toto svee poslední rozkázánie a kšaft — svú vlastní rukú sepsav učinil jest: It. všecken statek —, totiž duom na rynku, a druhý v židovské ulici, dvořec v malickým předměstie, grunty, krámské věci, šaty, klenoty, hotový peníze, — buďto v zlatě nebo v minci, — a všecky dluhy, který jsú v registrách mých psané, a bohdá spravedlivé, odkazuje paní Elšce, man- želce své, s syny jich, totiž s Šebastiánem, Ludvíkem a Bern- hardinem, na rovný diel, s některú v dole psanú výmienku. A neuchoval-li by pán buoh kterého dietěte smrti, nežli by let svých rozómných došel, aby toho diel na jiné děti i manželku, ač by stavu svého neproměnila, spadl; pakli by stav svuoj pro- 860.

Strana 712
712 1522. měnila, aby jí — bylo vydáno tři sta kop míš. a šaty ložné, kteréž k němu přinesla, a k tomu ještě jedno lože jeho pro- středních šatuov a pás střiebrný, který jest jí kúpil, i některé jiné klenoty, kteréž k němu přinesla. A těch padesáte kop, které jsú mu po ní jmenovány, aby sobě s jinú svú spravedl- ností na bratru svým Jindřichovi dobyla. Ale kdež celú vieru k ní má, že juž vdání nechá, a pánu Bohu slúžiti a děti opa- trovati a k dobrému vésti bude, i jestliže to učiní, tehda aby v tom statku do vuole své — hospodařila jako prve, leč by stav svuoj proměnila, nebo se spolu sbýti a srovnati nemohli. It. bude-li Kateřina, dcera jich, živa a zachová se poctivě a přijde ke vdánie, po ní aby dali, ač pán buoh zachová zlý pří- hody a škody na statku, dvě stě zl. rýn. a to na minci, vždy čtrmezcietma groš. čes. za zlatý; při smlúvě jmenovati mohú sto kop, nebo pokud se zdáti bude, a těch podle práva a oby- čeje dáti, a ostatek šedesát kop na jistých dluzích okázati a vzdáti, třeba-li přede pány JMti, a k tomu výpravu poctivú podle možnosti. Pakli by pán buoh synuov všech neuchoval smrti, dokud by let svých rozómných nedošli, aby také podle máteři své nápad měla etc. — Poručníky činí pí Elšku, man- želku svú, pana Kašpara řezníka, p. Víta a p. Krištofa bratry, oba kramáře, přátely své přirozené, věře jim všem a pro- siec jich a najvejše manželku, kteráž při dětech bohda zuostane, aby již o nich péči měli a k dobrému vedli, a to jest zvláště vuole jeho, chtěl-li by který pacholík býti netrefný a žádal dielu svého, aby mu až do let rozómných nebyl vydán etc. Toho na svědomie — sekrety naše dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta MDXXII“, v pondělí po hodu Všech svatých. [Nadpis]: Kšaft Linharta kramáře z vlastní ruky jeho pře- psaný. Z knihy závětí 223 f. 94. 1522. 6. prosince. Na hradě pražském. 861. Kapitula kostela metropolitního v Praze posýlá městu Plzni tři kůstky z ostatků sv. Bartoloměje. Ego Joannes, Andreae de Tyn Horssouiensi, decanus eccle- siae metropolitanae Pragensis, arcium magister etc,, recognosco tenore presencium notum faciendo vniuersis et singulis, quod consensu uenerabilis ac tocius capitoli Pragensis, magistro

Strana 713
1523. 713 ciuium et juratis, fotique comunitati ciuitatis Plznensis ad suppli- ces preces eorundem, ex singulari affectu, fauore ac erga deuo- tas de seque semper bene meritas eorum mentes speciali libe- ralitate, tres particulae de reliquiis uel ossibus sancti Bartho- lomei apostoli ipsis condonatae ac traditae sunt, presentibus venerabilibus uiris, domino magistro Georgio Planensi de Hra- disst, canonico et cantore chori eiusdem ecclesiae Pragensis, preposito Melnicensi etc., atque domino Nicolao de Budweis, eciam canonico ecclesiae Pragensis etc., ad hoc deputatis. In quorum fidem ac robur secretum meum recognicioni huic sub- appressi. Datum et actum in arce Pragensi sabbato in die sancti Nicolai, anno domini supra millesimum quingentesimo uigesimo secundo. Orig. dopisu toho na papíře v museu plzeňském s pečetí při- tisknutou, sign. nov. N. 146. — Hruška, Pam. kniha 80. 1523. 12. ledna. (V Norimberce.) Norimberští se přimlouvají u Plzenských, aby ovdovělé měšťance 862. jejich Markétě, dopomohli k jejímu podílu, který jí smrti bratra jejího Jiř. Pernhamra, souseda v Plzni, připadl. Gutten freund. Wir werden von vnnser burgerin Margre- then, Hannsen Frumolcs selichen Haussfrawen, ains erbtheils halben von weiland eurm burger Jorgen Pernhamers, irm pruder seligen herrurend, laut einuerwartter Suplication angesucht, wie Eur Lieb daraus zu uernemen haben, E. W. freuntlichs fleis pittend, mitt obgedachtem eurm burgers verlassen wittiben, der- massen zu uerfugen, bemellter vnnser Burgerin aller irs pru- ders verlassen hab vnd gutter darlegung vnd benemung zu thun, dieselben souil ir gepur, gutlich vnnd vnuerczaigennlich zuzustellen, damit sy vnnser furpit hierinn fruchtparn nucz be- find vnnd einer solchen gestallt, wie ir den eurn bey vns zu beschehen begerten, wollen wir vmb Eur W. freuntlichs vleis verdienen. Datum Montag nach Erhardi 1523. [Nadpis]: Pilsen. Norimb. posíl. kn. 84 fol. 155. v král. kraj. archivu v No- rimberce. 1523. 14. ledna. Klára z Plzně, jeptiška v klášteře sv. Anny, jinak sv. Vavřince v Starém městě pražském, uvádí se při prodeji dvora klášterního L 1523 v středu před sv Antonínem. Palacký, Archiv VIII. 561. 863. 90

Strana 714
714 1523. 864. 1523. 24. února. Závět Martina Stupníka. Jan Dunaj purkmistr, Prokop Fegal, Simon Purkrábek, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Martin Stupník, spoluměštěnín náš —, t. s. p. r. — u. j. —: It. bratru svému odkazuje lauku dlúhau hned od samé brzvičky a z toho aby něco dal na sv. mše za duši jeho —. It. lauku velikú za mlejnem odkazuje manželce svee —, aby každý rok na sv. mše vydávala XX k. m. do tee summy vyplněnie, kteráž by se rozčetla, zač by ta lauka stála. It. jiný všecken statek, — i duom i svrchky odkazuje manželce svee — Poručníky činí Ondřeje Strachotu a Matěje Raka —. Toho na svědomie — pečeti své dali sme k tomuto kšaftu přitisknúti, jenž se jest dálo léta — XVCXXIII", na den sv. Matěje apoštola božieho. [Po straně připsáno]: Anno MOD°XXIIII° feria IIII° [17. srpna post Assumpcionis Marie, pan purkmistr a páni, šacovali jsú tu lauku ve třech stech kopách míš. a na ty peníze aby držán byl kaplan u voltářuov sv. Václava a Šebastiána, a paní Stupní- ková to ujala a tomu dosti učiniti v radě přiřekla. [Nadpis]: Kšaft Martina Stupníka. Kniha závětí N. 223 f. 88. 865. 1523. 25. února. (V Norimberce.) Norimberští prodlužují Plzenským lhůtu k zaplacení 1000 zl. Auff ansuchen Caspar, flaischhacker von Pilsen, ist Burger- maistern vnd Rate daselbst in der namen gedachter Caspar vff ein schrifflich Credencz neben Her Hansen von Obernicz, Schulthaissen, bey einem Rate gehandelt hat, bewilligt, das sie die Tausent gulden anlehens, so inen ain Rath hieuor furge- streckt hat, zu den dreyen schirst kommenden sannt Bartel- mustag, yedesmal ain drittail bezalen sollen vnd mit erstem dritten tail ze schirstem sannt Barthelmestag anzufangen. Quarta die post Mathie 25. Februari 1523. Norimb. radní kn. 12 f. 145. v král. kraj. archivu v No- rimberce.

Strana 715
1523. 715 1523. 27. února. Smlouva mezi Petrem Fránou a synem jeho a plnomocníkem Borše 866. Kelementha z Galantu o dluh, který se Frána zavazuje splatiti v ustanovených lhůtách. My purkmistr a radda města Plzně známo činíme — jakož jest byla ruoznice mezi panem Petrem Fránú a Františkem, synem jeho, z jedné a — Jakubem Solarem na místě — Borši Kelementha z Galandu a paní Fromky, manželky neboštíka Schnoble z Trnavy, z druhé strany, kdež jest pan Jakub Solar vinil p. Petra Fránu a Františka, syna jeho, z šesti set zl. uher. a LXV zl. uh., jakož schultpriffem a knihami městskými bylo jest zapsáno, pravil Jakub, že by jemu na tu summu nebylo dáno než sto zl. uh. a XIIII zl. uh. a že jsú jinee summy po- zuostalé jemu platiti zanedbali —. I stala se smlúva taková, že Jakub Salor na místě jmenovaných věřiteluov odpustil p. Petrovi a Františkovi, synu jeho, sto zl. uh. a jeden zl. uh. a k tomu odpustil jim všecky škody, které jest pro ten dluh až do toho času vzal, a tak ještě p. Petr a syn jeho ostávají jemu dlužni puol páta sta zl. uh. a mají jemu na místě jmenovaných věřiteluov platiti — najprvé na letnice hned přišlé — L zl. uh. —, na sv. Mikuláše — též padesát zl. uh. a potom každý rok na letnice — šedesát zl. uh. až do tee summy vyplněnie. Také jest toto zvláště od p. Jakuba poručníka — vymieněno, jestli by p. Petr Frána chtěl z těch gruntuov, vedle schuldpriffu v zá- kladu jemu zapsaných, co prodati a tu sumu — věřiteluom neb p. Jakubovi na místě jich zaplatiti, že jemu v tom p. Jakub vuoli dává, avšak aby bylo s vuolí p. purkmistra a pánuov. A paní Dorota Fránová zapisuje v ten dluh z svého statku puol druhého sta zl. uh.; pakli by tomu tak, jak se svrchu píše, — dosti neučinili, — tehdy aby — věřitelovee neb p. Jakub Salor, na místě jich, mohli jich napomínati z těch sto zl. jim odpu- štěných a ze všech škod, kteree by na to prve vznikly a potom přijíti by měly a budú jmíti moc na všecken dluh sáhnúti podle schuldpriffu —. A pro lepší jistotu a na žádost p. Jakuba dali sme pečeť města našeho k této smlúvě přitisknúti však sobě a obci naší bez škody. Datum et actum loco vbi supra, fer. Vl. ante Reminiscere anno a natiuitate virginei partus MDXXIII. [Nadpis]: Smlúva mezi Jakubem z Trnavy a p. Petrem Fránú, synem jeho Františkem, a pí Dorotú Petrovú o šest set zl. uh. a o LXV zl. uh. 90*

Strana 716
716 1523 Lib. empt. 212 f. 142. Zápis přetrhán a po straně připsáno jinou rukou: „Tento zápis jest vyškrten i summa v něm zapsaná všecka vyvazena, kdež pak i od věřiteluov kvitancí mají, protož jest vymazán." 867. 1523. 3. března. Závět Kateřiny Hodoňové. Václav Stodský, Pavel Daudleb, konšelee přísežní a mě- šťanee města Plzně, vyznáváme —, že — vdova Kateřina Ho- doňová, spolusauseda naše, — t. s. p. r. — u.: It. Janovi, kte- rého z mladosti odchovala, odkazuje lauku podle paní Petrovee a XXX zl. uher., XVIII lžic stříbrných a X mis cínových a X konví a s postel šatuov dobrých. It. jakož nebožtík Hodoň od- kázal u Cábové do Černého kláštera na stavenie X k. m., teež ona tu odtud svých — na teež stavení přidává X k. m. It. dluhy, kdož jí co povinnovat zuostal: It. Staněk kožešník po smrti nebožtíka dal jí XX k., it. Hyncovský zuostává II k., it. Mar- kéta, jako kšaft Hodoňuov ukazuje, dlužna III k., it. Voršule má dáno býti, pokud jí odkázáno, V k. a s lože šatuov, it. Jíra Hrubý dlužen VI k., it. Zaubek za seno III k. minus XX gr., it. Kozová tři k., it. dceři svee Tomcovee odkazuje zahrádku pod sv. Mikulášem a X k. m., it. vnučce X k. m., it. ostatek všeho statku odkazuje Janovi, Linhartovi, Volfovi, Bláhovi, bratřím, synóm Tomce nebožtíka, na rovný díl —. Poručníky činí Prokopa Fegali a Blažeje Kraupu —. Toho na svědomie — pečeti svee dali sme k tomuto kšaftu přitisknúti, jenž se jest dálo léta — MDOXXIII°, v úterý po neděli postní, jenž slove Reminiscere. [Nadpis]: Kšaft Kateřiny Hodoňovee. Kniha závětí N. 223 f. 88b. 868. [1523.] 10. března. Závět Ondřeje Zádubského. Jan Dunaj purkmistr, Blažej Kraupa, Pavel Daudleb, kon- šelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Ondřej Zádubský, spolusaused náš, — t. p. s. r. — u. j. — Najprvé statek svuoj — odkazuje manželce svee. It. sestře své v Staňkovech IIII k., it. k panně Marii do fary na vosk II k., it. Vítovi sladovníku s mateří IIII k., aby pomohl dluhuov na- pomínati, it. starému cihláři věrtel piva mladého, it. bratru

Strana 717
1523 717 manželky své L k. a bude-li jí poslúchati, muož mu lépe udě- lati, it. dluhy s cedule sepsané: Dluh co sem já dlužen: It. Štěpánovi do Litic 1/2 k., it. Křížovi v Plzni II k. LVI gr. kromě vápna, co jest vzal, toho sme nepočetli, it. Švehla v Losinee zuostal mi III k., odpauštím mu 11 k. pro jeho dítky, aby mi z toho dal kopu, rychtář a jiní o tom vědí, it. Pavel Vejpovský, který jest v Kotorově, hotových puojčených 1/2 k. na drva, it. Šiman Surovec z Daudlevec L gr, Kuos z Radobyčic XL gr., it. Rys z Radobyčic puojčených XL gr., it. Budík z Radobyčic LXXX gr. za pivo, it. Prstek II1/2 k., ať mi dá kopu, neb má dítky, it. Křížík z Utušic II k. X gr. VIII den., it. kovář z Šlovic XX gr., it. Jindra z Šlovic 1/2 k. a věrtel, it. Bláha v Liticích III k. minus XX gr., it. kovář v Liticích kopu, rukojmě Jan Maudek, bratr jeho Bláha, it. Sopník v Liticích VI gr. a 1/2 k. rukojmie zaň Žák, it. Motl v Liticích 1/2 k., it. Bartoň v Škvr- ňanech kopu puojčených, it. Spěl v Škvrňanech kopu, it. Smolík v Škvrňanech 1/2 kopy, it. Calún z Hluhova VI k., it. rychtář Rydel starý z Hluhova XLIII gr, it. Homulka ze Zpířic IIII /2 k. bez některého groše, it. Barchan III1/2 k., odpauští jemu 11/2 k., dvě aby dal, it. mlynář v Božkově L gr., it. krčmář v Dejšině kopu a jeho švagr na Boru má dáti kopu, na to mám rukojmie Ješka a druhého konšela z Boru, it. Štefan, zlatník v Plzni, LXXX gr. za pivo, it. pan Jan v Snopaušovech kopu, it. pan Jan v Předenicích kopu, Šilhavý [v] Vejprnicích XL gr., ruko- jmie zaň Křížek, it. pan Dolský za polauvozí starého piva III k. minus X gr., it. Sedlářík z Domažlic IIII k., rukojmě zaň Vlha kovář, Mates kapelník, Jíra mečíř, rukú společnú, it. rychtář v Losiný XL gr., it. v Košeticích na Vanzatovým místě Tossuov syn 11/2 k., it. Stašek krčmář II k. za pivo, Rudla z Klenovic VI a 1/2 k., it. Anděl pivovárník sám kopu a dcera jeho také kopu za pivo, sám otec za to slíbil —. Poručníky činí Václava Stodského a Ondřeje Kopiníka a odkazuje oběma po V k. m. a Markétu, manželku svú, najvyšší poručnici činí. Toho na svědomie — sekrety své dali jsme přivěsiti k tomu listu —, jenž se jest dálo léta [MDXXIII] v úterý před sv. Řehořem [Nadpis]: Kšaft Ondřeje Zádubského. Kniha závětí N. 223 f. 95.

Strana 718
718 1523 1523. 15. března. Na hradě pražském. Král Ludvík potvrzuje obci m. Plzně všechna privilegia. Ludouicus, dei gracia Hungariae, Boemiae, Dalmatiae, Croa- tiae, Ramae, Seruiae, Gallitiae, Lodomiriae, Cumaniae Bulga- riaeque rex, marchio Morauiae. Lucemburgensis et Silesiae dux ac marchio Lusatiae etc. Ad perpetuam rei memoriam. Notum facimus tenore praesentium vniuersis et singulis, ad quos prae- sentes litterae nostrae pervenerint, quod quamuis ex regiae celsitudinis nostrae debito singulorum subditorum nostrorum vtilitatibus et commodis prospicere, eosque, prout de praede- cessoribus nostris et nobis bene meritos cognoscimus, singulari etiam fauore et gratia nostra vicissim praeuenire et extollere astringimur, ad hoc enim excelsum regale fastigium a deo optimo maximo in terris inductum cognoscimus, vt sicuti cae- teros dignitate et auctoritate excedimus, ita subditis nostris, prout hos nobis regnoque nostro affectos inuenerimus, propitio etiam munere aliquo et gratia nostra occurramus, vt hos et regamus beneuolentia, liberalitate attrahamus, et pro merito suo insigni aliquo praemio remuneremus ac prouehamus ex, quo animi eorum veluti stimulo quodam succensi ad ampliora deinceps obsequia feruentius ac officiosius concalescant, illi tamen amplioribus beneficiis sunt cumulandi, quorum et fides conspectior et merita luculentiora reperiuntur. Quum itaque praesentiam nostram accessissent prouidi ac circumspecti con- sules iuratique ciues ciuitatis nostrae Pilsnensis, fideles syncere nobis dilecti, maiestati nostrae humiliter supplicantes, quatenus ex regia benignitate nostra et innata nobis clementia, priuilegia reipublicae ipsorum eis a foelicis recordationis praedecessori- bus nostris, Romanorum imperatoribus et Boemiae regibus signanter autem Joanne, Carolo, Wenceslao, Sigismundo, Alberto, Ladislao, Georgio et Wladislao, parente nostro charissimo, data donata et concessa, que omnia nobis sana, salua, incorrupta, non cancellata ac prorsus omni suspitione carentia, exhibue- runt, gratiose suscipere eaque more praedecessorum nostrorum innouare, acceptare, ratificare, approbare et confirmare digna- remur. Nos itaque iustis ac rationabilibus ipsorum praecibus merito permoti, attendentesque pariter multiplitia fidelitatis obsequia, praedecessoribus nostris, Boemiae regibus, nobisque et regno nostro per praefatos ciues prompte, constanter ac fide- liter exhibita et in futurum eo promptius exhibenda, ideo non 869.

Strana 719
1523. 719 per errorem aut improuide, sed animo deliberato, sano proce- rum, baronum et aliorum fidelium nostrorum ad id accedente consilio, de certa nostra scientia, auctoritate regia tanquam Boemiae rex, bullam scilicet auream ac omnes et singulas eorum litteras, gratias, libertates, emunitates, donationes, con- cessiones, iurisdictiones, laudabiles et approbatas consuetudines, iuditia, statuta, indulta ac iura vniuersa a serenissimis Roma- norum imperatoribus et Boemiae regibus, praedecessoribus no- stris charissimis, praefatae ciuitati ac ciuibus et incolis eius- dem data, donata et concessa, siue datas, donatas et concessas, quibus iure et consuetudine fruuntur et in quantum rite ac rationabiliter processerunt, innouamus, acceptamus, ratificamus, approbamus et tenore praesentium gratiosius confirmamus in omnibus suis punctis, clausulis, articulis et sententiis, ac si omnia omniumque tenores de verbo ad verbum his nostris litteris forent inserti, decernentes et regio edicto nostro firmis- sime constituentes, omnia et singula inibi contenta, plenum firmum et inuiolabile robur obtinere perpetuis futuris tempori- bus, supplentes nihilominus omnem defectum, si quis circa prae- missa seu praemissorum aliquo dubia et obscura interpretatione verborum aut sententiarum obscuritate, solemnitate iuris aut alterius conditionis obmissae compertus fuerit, de praedicta nostra regia auctoritate et potestate, mandantes ac seriosius praecipientes omnibus et singulis offitialibus et subditis nostris, cuiuscunque status, gradus, dignitatis aut conditionis existant, fidelibus syncere nobis dilectis, ne praedictos ciues, praedia, loca, possessiones, bona, homines atque subditos eorum, contra praedicta priuilegia et iura ipsorum vllo modo molestent, in- quietent, turbent, derogent, aut impediant, nec ab aliis turbari, inquietari, molestari, derogari, aut impediri permittant, quin ipsos potius circa ea omnia et singula suprascripta manuteneant, protegant, defendant ac tueantur, nec contrarium faciant sub indignatione nostra grauissima et poena in priuilegiis eorum contenta, quam contrafacientes, nouerint se irremissibiliter in- cursuros. In quorum fidem praesentes sigilli nostri regii appen- sione muniri praecepimus. Datum in Arce nostra Pragensi domi- nica die Letare, anno domini milesimo quingentesimo vigesimo tertio, regnorum autem nostrorum Hungariae et Boemiae septimo. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici d. Adae de Noua Domo, supremi regni Boemiae cancellarii etc. [Na rubu]: Rlegistrajta.

Strana 720
720 1523. List perg. v museu plzenském 550 370 † 118, s visutou znako- vou pečetí na červenobílé šňůře. Na rubu poznamenáno: Ludovicus. Starší sign. N. 65, novější N. 38. — Opisy v Stehl. knize priv. měst. f. 149 a u Tannera. — Listinu tuto stvrdil cís. Leopold r. 1660. d. 2. června ve Vídni a podobně cís. Karel VI., cís. Marie Teresie a cís. Josef II. jako čís. 771 v doslovném znění a cís. František a cís. Ferdinand všeobecně. 870. 1523. 27. dubna. Plat roční dvou kop žákům do školy. Petr Vladař purkmistr, Prokop Fegal, Jan Dunaj, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, známo činíme —, že — Jakub zlatník, spolusaused náš, — prodal dvě kopě platu ročního na domu svým —, kterýž leží vedle Jakuba Rochlovce s jedné a Wolfa Kantora strany druhé, — žákóm komunikantóm za dvat- ceti kop, na míš. groš počítajíc —, slíbiv platiti — na sv. Havla — a na sv. Jiří —. A jestliže by atd. (Obvyklá forma jako č. 217.) Toho na svědomie a na potvrzenie — pečeti vlastní jsme při- věsili k tomuto listu, jenž jest dán léta od narozenie božieho 1523, v pondělí po svatým Jiří. Orig. perg. v museu plzen. 278/171 † 23, z pečetí zbyly jen proužky. Na rubu současným písmem: „Plat komunikantóm do školy, Jakub zlatník 2 kopy“. Pod tím později, ale ještě písmem 16. stol. připsáno: „Ty peníze má za sebú Jan Herš, jakž zápis v kniehách městských f. 190, anno 1558 f. IV. post Prisce, zní.“ Sign. nov. N. 316. 1523. 12. května. Na Budíně. 871. Král Ludvík povyšuje slovt. Blažeje Kroupu z Dubnice do stavu vladyckého. My Ludvík, z boží milosti uherský, český, charvatský etc. král, markrabie moravský, lucemburgské a slezské knieže a lužický markrabie etc. Oznamujem k věčné paměti. Známo činieme listem tiemto všem, že povážievše toho, kterak králov- ská vyvýšenosť ozdobuje a vychvaluje poddaných svých, vá- ží-li cnostnie skutky, aby vedle zásluhy jednoho každého po- vahy větším také obdarovániem a milostmi nad jiné lidi obda- řeni byli ti, kteříž toho věrně zasluhují, aby takovým příkla- dem jiní jsúce zbuzeni, takových také milostí, obdarování i jména dobrého a chvalitebného zaslúžiti se snažili, protož jsúce zpra- veni od některých rad, věrných našich milých, svědectvím, kterak

Strana 721
1523. 721 slovútný Blažek Kraupa z Dubnice, věrný náš milý, až dosavád poctivě jse jest v svém stavu obcházel a zachoval, a potom tím lépe a poctivěji aby svuoj stav vésti mohl, s dobrým roz- myslem, naším jistým vědomím, mocí naší královskú v Čechách, a jakožto markrabie moravský, nadepsanému Blažejovi Krau- povi z Dubnice a jeho dědicuom, od něho řádně manželsky pošlým, kteréž již má aneb ještě jmíti bude, obojího pohlaví, puojčujem po věčné časy a z štědroty naší královské dáváme erb, nebo znamení vladycství, kteréžto v listu tomto rukú a vtipem umění malířského jest světleje namalováno, totižto štít, v modrém poli strom dubový celý a mezi listím žaludy, to vše zlatee, a nad helmem dva rohy, jeden zlatý pravý a druhý modrý levý, a fafrnochy teež zlaté a modree, tak a tiemto spuo- sobem, jakž i v štítu, a to všecko rukú a uměním] vtipu maléř- ského v prostřed listu jest vymalováno a vypsáno, kteréhožto erbu i titule, neboližto nápisu slovútný Blažej Kraupa z Dubnice i jeho dědicové od něho řádně pošlí, ti, kteréž nyní má aneb jmíti bude, budú moci užívati na pečetěch, na sekretích i při jiných rytieřských činech, buďto přísných neb kratochvilných, totižto v bitvách, honbách, kolbách, jakožto jiní vladyky v krá- lovství našem českém a markrabství moravském požívají z práva neb z obyčeje, bez překážky všelijakých lidí. Chtíce tomu ko- nečně, a přístně přikazujíce pod uvarovániem těžkého hněvu našeho, aby všickni [pojddaní královstvie našeho českého a markrabstvie moravského nadepsaného Blažeje Kraupu z Du- bni[ce i jeho dědijce od něho pošlee ... jměli, drželi a nepo- rušitedlně zacho[vali] ... a to pod ... naší a túto pokutú do našé královské komory... při . . . i naší nechtěl tak držeti, jich jmíti a zachovati ... nám a budúcím .., králuom českým a markrabí moravským . .. a jeho dědicuom ... seti má na po- tomnie věčné časy a to tolikrát, kolikrátž by .. . našemu mlu- viti .. . šiti našemu duostojenství k lehkosti; avšak ... za rovné to z ... štítu mají bez škody. Tomu na svědomí pečeť naši krá- lovskú k listu tomuto ... na Budíně v úterý po neděli, jenž slove rogationum, léta božieho tisícieho pětistého třimezcitmého, král... ho českého etc. osmého. [Dole v pravo]: Ex propria commissione Regie Maiestatis. Listina pergamenová v museu plzenském 565/347 † 116, pečet chybí. Listina jest velice porouchaná, erb z prostředku jejího jest vy- střižen a mimo to celé části vlhkem úplně odpadlé. Na rubu rukou pozdější poznamenáno: „List, aby kšaftovati mohl [sic].“ Sign. nov. N. 138. 91

Strana 722
722 1523. 1523. 15. května. V Budíně. 872. Král Ludvík osvobozuje obec m. Plzně na nových ještě pět let od platu král. podkomořímu povinného za obnovování konšelů. My Ludvík, z boží milosti uherský, český etc. král, a markrabě moravský etc. Oznamujem tiemto listem všem, že jsú před nás někderé osoby jmenem purkmistra a konšeluov i vší obce, poddaných věrných našich milých města Plzně, před- stúpili, oznamujíc, kterak jsú od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava, uherského a českého etc. krále, slavné pa- měti, otce našeho najmilejšieho, pro nedostatek a shoření města tu milost obdrželi a jměli, že toho platu, kterýž při obnovo- vání a osazování úřaduov konšelských podkomořiemu našemu dávati povinni byli, do desíti let prázdni a svobodni jsú uči- něni, a potom my na jich ustavičné prozby také po vyjití těch deset let z milosti naší pět let přidati jsme jim fristuňku ráčili, a to aby jse zase opraviti ti chudí lidee mohli, kdež i nyní s velikými a pokornými prozbami prosíce, poněvadž ještě ne- mohúc bez pomoci naší takové škody znamenité k nápravě toho města našeho přivésti, abychom jim nad těch deset let, kteréž jim JMst Kská, otec náš najmilejší, slavné paměti, dáti jest ráčil, i nad těch pět od nás přidaných, do některého léta toho platu, aby prázdni a svobodni byli, přidati ráčili. My pak shledše na jich veliké prozby a věrné poddané zachování i služby jich, kteréž jsú činili otci našemu najmilejšiemu a nám činí a činiti aby snažněji a lépe mohli, z milosti naší královské přidali sme a přidáváme nad léta již psaná ještě do pěti let pořád zběhlých, aby toho platu prázdni a svobodni byli. Protož my mocí naší královskú v Čechách podkomořiemu našemu, nynějšiemu i budúcímu, přikazujeme, aby je při tom zuosta- vili a pokojně zachovali, až do vyjití svrchujmenovaných let od datum listu tohoto pořád zběhlých a toho jináče nikoli ne- činíce, pod uvarovániem hněvu našeho těžkého. Tomu na svě- domí a pro lepší jistotu pečeť naši královskú k tomuto listu jsme přitisknúti rozkázati ráčili, jenž dán a psán v Budíně ten pátek po božím vstúpení, léta božieho tisícého pětistého tři- mescitmého, královstvie našich uherského, českého etc. osmého. [Dole v pravo]: Ex propria regie Maiestatis commissione. Listina papírová v museu plzeňském s pečetí prostě přitisknutou. Na rubu pozdějším písmem poznamenáno: „Osvobození platu panu podkomořímu až do jistých let.“ Starší sign. N. 67., novější N. 39b. Hruška, Pam. kniha 80. Viz k tomu č. 720 a 810.

Strana 723
1523. 723 1523. 3. července. Závět Jíry Kaněry. Šimon Kmet, Vít Cáhlavský, přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, kterak — Jíra Kaněra — t. s. p. r. — u. j. —: Cožkoli má statku svého, — odkazuje manželce své s dítkami, it. Matěj, bratr jeho, dlužen mu XV k., který mu otec odkázal na jeho diel, it. Kub Břenkovic z Křimnic jest mu dlužen XXXIIII gr. a na to má 1/ kbelce hráchu a čtvrt pše- nice. — Poručnici činí manželku svú —. Toho na svědomie sekrety své dali sme přivěsiti —, jenž se jest dálo léta božieho MDXXIIIO, v pátek před sv. Prokopem. [Nadpis]: Kšaft Jíry Kaněry. 873. Z knihy závětí 223 f. 93. 1523. 23. července. Závět Kateřiny vdovy po Jírovi pivovárníku. Šimon Purkrábek a Jan Kladrubských, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — vdova Ka- teřina po nebožci Jírovi pivovárníkovi — t. s. p. r. — u. j. —: It. odkazuje Anně, dceři svee vinici i to všecko, cožkoli má, z toho aby ona předkem dluhy zaplatila a ji smrti dochovala, než toto vymieňujíce duchnu, peřinu, polštář, to odkazuje scho- vanici své Anničce — Toho na svědomie — sekrety své dali sme přivěsiti —, jenž se dálo léta božieho MDXXIII°, ten čtvrtek po sv. Máří Majdaleně. [Nadpis]: Kšaft Kateřiny, nebožce Jíry pivovárníka. Kniha závětí 223 f. 97b. 874. 1523. 31. července. Závět Matěje Kamaryta. Vít Cáhlavský, Kašpar saukeník, měsťanee přísežní města Plzně, vyznáváme —, že — Matěj Kamarýt, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. —: Veškeren statček — odkazuje — man- želce svee a ji činí — poručnici a pánóm svým věří, že jí v tom žádné překážky nedadí učiniti — Tomu na svědomie — pečeti své dali sme — přivěsiti, jenž se jest dálo léta božieho MDXXIII, ten pátek před sv. Petrem v uokovách. [Nadpis]: Kšaft Matěje Kamaryta. Z knihy závětí 223 f. 89. 875. 91*

Strana 724
724 1523. 876. 1523. 7. října. Závěť vdovy Kateřiny Václavové pekařky. Pavel Daudleb, Jan Kladrubských, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, že — vdova Kateřina, Václavova pekařka, — t. s. p. r. — u. j. —: It. dluhy, kderéž jsú jí kdo, aneb ona komu povinnovati aneb povinnovata, ty všecky knězi Mikulášovi, bratru zákona sv. Dominika, synu svému, odkazuje, aby každému, komuž co jest povinovata, za- platil všecko a nic na duši její nenechával, it. jinee všecky věci a statek odkazuje knězi Mikulášovi, synu svému, jemu toho nad jinee věře, že za duši její a otce svého činiti bude. It. k sv. Bartoloměji do fary I kopu. Poručníky činí Bartoše pekaře a Jiříka Vejpolta —. Toho na svědomie — pečeti svee dali sme přivěsiti k tomuto listu, jenž se jest dálo léta M'D°XXIII, v středu po sv. Francišku. [Nadpis]: Kšaft Vácslavovee Kateřiny pekařky. Z knihy závětí 223 f. 93. 877. 1523. 16. října. Závěť Jana Zídka. Mikuláš Principál, Jan Kladrubský, konšelee přísežní a mě- šťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Jan Zídka, spoluměště- nín náš, — t. s. p. r. — u. j. —: It. cožkoli má —, to všecko odkazuje manželce svee. It. dlužen jest paní Fenclové LXX k. minus II gr. míš., a o tom manželka jeho že najlépe vie i jiných dluzích, i o tom, co jsú jemu dlužni. It. jakož zastavil Vaňkovi Kladrubskému kožich kuní v III1/2 k., jako se saudil a u Če- bivského býval, jakž pak sám se svú rukú zapsal. — Poručníky činí Ondřeje Kopiníka a Václava Stodského — Toho na svě- domie — pečeti svee dali sme k tomuto kšaftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta — MDXXIII“, ten pátek před sv. Lukášem. [Nadpis]: Kšaft Jana Zýdky. Z knihy závětí 223 f. 89b. 878. 1523. 21. listopadu. Půhon pro zadrženou sumu peněz. Kašpar Ebrzvín pohání Wolfa z Urlejch, měštěnína plzen- ského, syna Jana Kantora z Urlejch, z 250 zl. rýn., kteréž k sobě Jan Kantor přijal od Petra z Hradiště a k nimž on

Strana 725
1523. 725 Kašpar praví se míti právo a spravedlnost. Poněvadž se Wolf nedostavil k soudu komornímu, dáno jemu za právo. V sobotu po sv. Alžbětě 1523. Z knihy půhon. v zem. mus. v Praze J. 3. fol. D. 17. 1523. 23. listopadu Závět Linharta Peštrnáka. Václav Stodský, Ondřej Strachota, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Linhart Peštrnák, někdy spolusaused náš —, toto poslední svee rozkázánie — učinil jest takové. It. jakož na domu, kterýž jest prodal, má ještě dluhu sto kop míš., těch C kop m. i všecko jiné — od- kazuje Markétě, manželce svee, a ona z toho aby vydala Ži- dovi ševci X k. m. — Poručníky — činí Markétu manželku svú a Žida ševce — Toho na svědomie — pečeti své dali sme — přitisknúti a přivěsiti, jenž se jest dálo léta božieho tisícého pětistého dvatcátého třetího, v neděli na den sv. Klementa. 1) [Nadpis]: Kšaft Linharta Peštrnáka. Z knihy závětí 223 f. 88. 879. 1523. Petr Kladrubský z Buksic pohání richtáře, starší obecní a obec 880. m. Plzně, pak Jana Hradeckého z malického předměstí, a Hum. Markvarta z Hrádku k svědomí proti radě plzenské. Podobně Mik. Karas pohání richtáře a starší obecní z též příčiny. Petr Kladrubský z Bukšic obsielá Jana Hradeckého v před- městí malickém Plzně Nového proti purkmistru a konšeluom m. Nového Plzně k svědomí. Rok v pátek na suché dni letniční, najprv příští [27. května]. Actum fer. VI. in die s. Stanislai [8. května]. Petr Kladrubský z Bukšic obsielá Humprechta Markvarta z Hrádku a na Řencích proti Plzenským k svědomí. Terminus fer. II. post s. Jacobi [27. července]. Actum fer. III. in vigilia s. Johannis Baptistae [23. červnaj. Týž obsielá richtáře, starší obecní i všicku obec m. No- vého Plzně proti purkmistru a konšeluom téhož města Plzně k svědomí. Terminus die s. Martini proxima [11. listopadu]. Actum fer. III. post s. Galli [20. října). 1) Sv. Klementa bylo však v pondělí toho roku.

Strana 726
726 1524. [Po straně poznamenáno]: Anno 1523 f. III. ante Elizabet [17. list.] vyšel duohon od Petra Kladrubského z Bukšic na richtáře, starší obecní i všicku obec města Nového Plzně. Ter- minus na zajtří sv. Kateřiny [26. list.] Týž Petr obsielá Ondřeje Kopiníka, Bláhu Kraupu a Vi- léma saukeníka, měštan z Plzně, proti purkmistru a konšeluom téhož města Plzně k svědomí. Terminus fer. III. [sic] die s. Martini [11. list.] Actum f. III. post s. Galli [20. října]. [Po straně poznamenán duohon na tyto měšťany tak jako výše. Anno 1523. fer. V. post Katerine [26. list.], Bláha Kraupa a Vilém saukeník podle obeslání i dohnání jsúce stáli jsú na týž den, k kterému jsú dohnáni, chtěli rádi svědomie dáti i ne- věděli, co mají svědčiti, poněvadž on Petr z Bukšic jim podle tajchž listuov obsélacích neoznámil, jakého svědomí na nich žádá podle zřízení zemského. Mikuláš Karas z Plzně obsielá richtáře, starší obecní i všecku obec m. Nového Plzně, proti purkmistru a konšeluom téhož města Plzně k svědomí. Terminus die s. Martini proxima [30. list.]. Actum fer. IV. post s. Galli [21. října]. [Po straně]: Anno 1523 fer. III. ante Elizabet [17. list.] vyšel duohon na richtáře etc. Terminus f. V. na zajtří s. Kateřiny [26. list.]. Knihy půhonné v zem. mus. v Praze 1b F. fol. C16. a 20., D 3. a 4. Srj. s tím Plachý Paměti str. 125—131. 881. 1524. 23. února. Závět vdovy Anny Švankové. Václav Stodský, Pavel Daudleb, konšelee přísežní a mě- šťanee města Plzně, vyznáváme —, že — vdova Anna Švan- ková, spolusauseda naše, - t. s. p. r. — u. —: It. najprvee od- kazuje dívčičkám Bílkovým po pěti k. m. a synu také V k. m., it. Zaubkovi X k. m., it. do Černeeho kláštera na klenutie XX k. m., it. do špitála V k. m., it. ostatek všecko — aby bylo obráceno na skutky milosrdný —. Poručníky činí Šimona Pur- krábka a Fridricha Rozvoru — Toho na svědomie — pečeti svee dali sme k tomuto kšaftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta M'D"XXIIII, ten úterý po neděli postní, jenž slove Remi- niscere. [Nadpis]: Kšaft Anny Švankovee. Kniha závětí N. 223 f. 89.

Strana 727
1524. 727 1524. 25. února. Závěť Václava Budíka z Radobyčic. Mikuláš Hazuka, Jan Fencl, přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Václav Budík z Radobyčic — t. s. p. r. — u. j. —: It. Matúšovi staršímu předkem odkazuje X kop a k tomu ve všem díl rovný. Manželka aby rovný díl měla se všemi dětmi, šatuov aby od dětí neoddělila, než co na její díl přijde. It. k sv. Petru do Litic III k. Což mu kdo dlužen: Matúš saukeník XL k., it. Smolák XX k., it. Ženíšek VIII k., dal na to . . ., it. páni XX k. Co on komu dlužen: Reboltovi X k. nebo XI, on mu zase povinnovat, it. Kusovi III1/2 k., Kubíkovi řezníkovi vzala ona XL gr. a on neví kolik, it. Johance u Zá- dubských IIII k., it. Principálovi LXXX gr. minus II gr., it. Zá- dubskýmu za věrtel piva, it. Pavlíkovi I k., neb více okolo sto gr., it. Vondrovi II k. minus X gr., to společně aby platili. — Činí poručníky Jíru, Jana Kepku a Šimona —. Toho na svědomie — pečeti svee dali sme přivěsiti k tomuto kšaftu, jenž se jest dálo léta — MDXXIIII , ve čtvrtek na den sv. Matěje. [Nadpis]: Kšaft Václava Budíka z Radobyčic. 882. Z knihy závětí N. 223 f. 90. 1524. 19. března. Závět Doroty Holubářky. Pavel Daudleb a Jiřík zlatník, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, že Dorota Holubářka, spolu- sauseda naše, — t. s. p. r. — u. j. —: It. první pachole má prvee díl po otci svým, it. Jiřík postřihač má vzíti XI . k., it. tento muž mi se jest v tom podvolil, že mu chci přidati, aby mu toho všeho s těmi XI1/2 k., bylo dáno XI k., it. dluhy jiné jsú zapsanee kšaftem Havla Holubáře, druhého muže jejího, it. ostatek — všecko odkazuje tomuto muži sveemu a dítěti tomuto a z toho aby dluhy placeny byly. — Poručníky činí Ondřeje Zádubského a . . . Balvína —. Toho na svědomie — pečeti svee dali sme — přivěsiti, jenž se jest dálo léta božieho M"DOXXIIII°, tu sobotu před květnú nedělí. [Nadpis]: Kšaft Doroty Holubářky. 883. Z knihy závětí N. 223 f. 91b.

Strana 728
728 1524. 1524. 25. března. Závět Kašpara Frány měštěnína. Šimon Purkrábek a Pavel Daudleb, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — slovútný Kašpar Frána, spoluměštěnín náš —, t. s. p. r. — u. j. —: Najprv kdež jest prodal panu Principálovi dědinu, jako ji drží Šilhánek za LXXII k., aby každý rok dával po X k., a zavdal X k., když by se v ni uvázal, kterážto dědina leží vedle panské dědiny a Bernartovský dědiny. Item prodal Šilhánkovi dědinu, kteráž leží nahoře podle Kozovský, kterúž Kříž drží, s jednee a s strany druhé podle Šilhánkový, kterauž má Vohankovskau, ta aby mu svobozena byla, když ji doplatí, neb jest za ni ještě dlužen XIIII kop, kteréžto — má dáti na sv. Kříže a X kbelců žita k tomu a třetí mandel obilee z té dědiny, kterúž drží Principál. It. dědinku a lauku za sv. Mikulášem — odkazuje dětem bratra svého nebožtíka Zikmunda na rovný díl a s jednoho aby na druhého spadlo; pakli by — všichni sešli, aby spadlo na jiné přátely najbližší. It. z dědiny, kterúž panu Principálovi prodal, týmž dětem odkazuje XX k. míš., it. panu Principálovi též XX kop z tee dědiny, it. Linhartovi Jílkovi X k míš. teež z tee dědiny, it. panu faráři IIII kopy, it. ostatek aby Principál na skutky milosrdnee za duši jeho obrátil, it. cožkolivek v domu má, to nechává dětem bratra svého a nevěstě spolu na rovný díl —. Poručníky činí Krištofa Cáhlavského a Mikuláše Princi- pála —. Toho na svědomie — sekrety svee dali jsme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo na veliký pátek léta M°VCXXIIII°. [Nadpis]: Kšaft Kašpara Frány. Z knihy závětí N. 223. f. 106b. — 884. 1524. 7. června. V Budíně. 885. Linhart Jílek, přísežný písař, podává zprávu radě m. Plzně o svém jednání v záležitostech obce u dvora královského v Budíně. Službu svú VMtem vzkazuji, slovútné opatrnosti paani moji milí a mně přízniví. Napřed VMtem všem zdraví dobrého přejíc i ščeští a všecko dobree vinšujíc, rád bych tím potěšen byl, abych dobře zjednajíc s VMtmi ve zdraví shledati se mohl, tím spíše, neb tak jakž na tento čas mimo naději mú všecku velmi netoliko mně, ale všem těžkee a nepřístupnee jednánie

Strana 729
1524. 729 zde jest, již se nám všem stejzště s pravú vierú, co tomu na překážku jest, jakž rozum muoj dosáhnúti muož, to potom bohda VMtem oznámím, než toto račte věděti, že o všecky věci k JMi panu kancléři sem se utekl i také od JMi nejednú po- vlovně a milostivě vyslyšán sem a skrze JMt potřeby VMtí při JMKé jednány a spuosobeny býti musí, pokud bude možnee, neb ne všecko tak býti muože, jakž doma smys]líce chtěli by- chom míti, ale o tom všem gruntovněji a šíře psáti pro krát- kost času nemohu, ješto JMi páně kancleřu posel hned spěšně a stiežně nahoru jeti musí, toto pak aby VMtí tajno nebylo, že JMt pan kancléř1) velmi v srdci svém hořkost nějakú nésti ráčí pro příhodu, kteráž se jest teď mezi ochtabem božieho těla v Hradci v klášteře Bosácským přihodila a jakž rozoměti mohu, že jistě těch bratří, kteří jsú JMi odtud nočně nedobrým spuosobem mocí nějakú a neslušně vzati, litovati mínie a snad i psaní, jakž tomu z daleka porozomievám k VMtem, o to nè- jakce učiniti ráčí, jestli že by ty jisté osoby, aneb ti bratří z toho kláštera vzatí k nám do města skrytě neb jakžkoli podáni byli, neb JMt o tom konečnú správu jistú mieti ráčí, že by starší zákona Bosáckého u nás jsa odtud psaní a takovce poručenie na Bechyni a odtud dále, jakožto do Hradce, učiniti mèl a ta- kovee poručenie že by z Plzně vyjíti mělo a já zvěděvši to, hned sem s jedním dobrým a znamenitým člověkem, panem Mezenským, kterýž také smlúvu s Štěpánkem činiti pomahal i dokonati, rozmluvenie obzvláštnie měl a jeho žádal, (jakož jest v raddě pána JMi najbližší), aby JMi to předložil, aby JMt tomu nikoli viery přikládati neráčil, aby VMtí ani raddú ani skutkem o tom jaká vědomost byla, a on jakožto přítel VMtí dobrý, na správu mú to učiniti rád řekl a jistě učiní, protož znajíc takovú věc a zvláště v těchto VMtí potřebách, kterých skrze žádného dosáhnuti a spraviti než skrze JMti nenie možnee a na JMti pána laskavého mieti znáti ráčíte, račtež na to dobře mysliti, kterak JMt sobě vážiti máte, o to já již dále nechci sahati, VMti lépe než já umiem a mohu na tento čas vypsati, což jest mezi JMtí a VMtí přátelstvie dobrého založeno a při- povědieno, znáti a věděti ráčíte. Také račte věděti, jakož ste mi psáti ráčili, co se pánuov prelatuov hradu pražského o plat sv. Apolinaříše dotýče, že sem JMti panu kancléři tak, jakž ste mi psáti ráčili i šíře podle rozomu svého oznámil to všecko, 1) Adam z Hradce, nejv. kancléř od r. 1523 92

Strana 730
730 1524. ale JMt ráčil mi pověděti, poněvadž prve nenie než na míšen- sko počítajíc placeno, abyšte se o to nestarali, že taková věc při soudu zemským opatřena dobře býti muože; ale to, což ste při tom psáti ráčili, spuosobiti se nemuože, neb toho aby král JMt, slavné paměti, k kostelu našemu ten plat, dokud by oni v držení toho kostela nebyli, ukrátiti ráčil, ničímž sem poká- zati nemohl, neb ste mi toho neposlali ani listu legata nebo kardinalova, který máte, ješto bych jej měl, proto bych se o něco, což bych mohl, pokusil, ale všech těch věcí a jednánie jiný rozóm jest, kterého já pro krátkost času VMtem nemohu dostatečně vypsati. A já jsa již zde více než tři neděle, tepru dnes u JMti pana arcibiskupa slyšenie sem valnee a rozmluve- nie mieti mohl, ale u JMti neznám pro velmi veliké zane- prázdněnie a znamenitee ustavičnee jednánie, aby brzskee komu vypravenie bylo, ješto i posly kniežete JMti i jiných pánuov od pěti i šesti neděl držeti ráčil a některé ještě drží. Nevím jiných VMtem psáti novin, než že JMKá s královú Její Mtí často se projíždějí a kratochvíle i milovánie jest Jich Mtem více, než co jiného k mysli. S tím dajž nám pán Buoh se ve zdravie shledati. Datum Bude feria III. post Bonifacii, anno XVCXXIIII°. [Připsáno]: Žádal sem jednoho dobrého člověka, pánu JMti milého, kterýž JMti kuchmistrstvie spravuje, že jest do Hradce psal, aby tyto listy VMtem po poslu naschvál poslány byly, protož račte poslu dobře zaplatiti. Linhart Jílek etc. [Nadpis]: Vzáctnee a slovútnee opatrnosti pánóm, purk- mistru a raddě města Plzně, pánóm mým milým a mně pří- znivým. List papírový v čes. zem. museu v Praze. Na rubu sign. N. 13. 1524. 24. června. Na Budíně. 886. Král Ludvík uděluje obci m. N. Plzně tu milost, aby mohli k městu zakoupiti platy na zemi až do dvou set kop gr. čes. a vložiti si je též do desk zemských. My Ludvík, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský, etc. král, margkrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický margkrabě etc. Oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od opatrných purkmistra a konšel i vší obce města Nového Plzně, věrných našich milých, abychom jim pro dobré a užitečné toho města platu na zemi až do dvú

Strana 731
1524. 731 set kop grošuov českých, kdež by se jim to kolivek nahodilo, k tomu městu kaupiti a ve dsky jim to zemské vložiti a ve- psati milostivě dopustiti a rozkázati ráčili. K jejichžto prosbě nakloněni jsúce, pro dobré téhož města, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách, svolili jsme k tomu a tiemto listem mocně svolujem, jim toho dopauštějíce, aby oni purkmistr a konšelé i všecka obec jmenovaného města Plzně, nynější neb budúcí, takový plat na zemi až do dvú set kop grošuov českých, buď společně neb rozdílně, k tomu městu, kdež by se jim to kolivěk nahodilo, kaupili a kaupiti mohli a kaupíce jej jměli, drželi a k dobrému toho města obrátili a jeho užievali a užievati moc měli, tím vším právem a obyčejem, jakožto jiní obyvatelé královstvie českého statkuov, platuov, aneb důchoduov svých, buďto z práva neb z obyčeje užievají a užievati mohú bez umenšení, a to bez naší, budúcích našich králuov českých i jiných všech lidí všelijakých překážek, při- kazujíce větším i menším úředníkom desk zemských královstvie českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, když byšte kolivěk od již jmenovaných obyvateluov Plzenských požádáni byli, abyšte jim takový plat až do dvú set kop grošuov českých společně neb rozdílně ve dsky zemské vložiti a vepsati i s li- stem tiemto dali a rozkázali bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozká- zali jsme přivěsiti. Dán na Budíně den svatého Jana Křtitele, léta božího tisícého pětistého čtrmescitmého, královstvie našich uherského a českého devátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici d. d. Adam de Noua Domo, supremi regni Boemiae cancellarii etc. Listina perg. v museu plzeňském 390 226 † 70, s visutou zna- kovou pečetí na proužku. Starší sign. N. 70. novější N. 42. [Na rubu poznamenáno]: „Léta božieho tisícieho pětistého čtyřidcátého tře- tího, v sobotu v vigilii svatého Jana Křtitele božieho, tento list ve dsky zemské vložen a vepsán jest.“ — List tento potvrzen od těch panovníků jako čís. 771. — Opis v Stehl. knize, priv. měst. f. 143 a u Tannera. — Hruška, Pam. kniha 81. 1524. 24. června. Na Budíně. Král Ludvík potvrzuje obci m. N. Plzně list krále Vladislava z r. 887. 1502 d 19. března na hradě praž., v doslovném znění. My Ludvík, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský, etc. král, margkrabě moravský, lucmburské a slezské 92*

Strana 732
732 1524. knieže a lužický margkrabě. Oznamujem tiemto listem všem, že jsú přistaupili před osobu naši vyslaní poslové od opatrných purkmistra, koušel i vší obce města Nového Plzně, věrných našich milých, prosíce nás pokorně, abychom jim zlaté bulle, kterúž jest jim dal najjasnější knieže pán Sigmund, ciesař římský a král český, prapraděd a předek náš milý, a kterúž také naj- jasnější knieže, král Vladislav, otec náš najmilejší, slavné pa- měti, potvrdil, milostivě potvrditi ráčili. Kterýžto list a potvrzení téhož otce našeho najmilejšího slovo od slova takto v sobě zní: [Následuje věrné znění listu kr. Vladislava od 19. března 1502 na hradě pražském, viz č. 531]. K jichžto prosbě pro služby jich, kteréž nám činili a činiti budú povinni, čím k sobě milost naši náchyl- nější poznají, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a raddú věrných našich milých, mocí královskú v Čechách, potvrdili jsme jim všech práv, svobod, milostí a vajsad, kteréž jest jim kolivěk svrchupsaný král Zikmund, předek náš, v zlaté bulli zapsati a vysaditi ráčil, i také téhož listu otce našeho najmilejšího, a tiemto listem ve všem jeho znění, položení, v punktiech, klausuliech a artikuliech, tak jakož tuto slovo od slova vepsán jest, potvrzujem a při tom při všem je zuosta- vujem, chtiece tomu, aby oni žádných berní, cel, mejt ani do ungeltu našeho, jakž v sobě tiž listové znějí, nic nedávali, ani platili, než při tom při všem aby zachováni byli bez přeru- šení všelikterakého, přikazujíce všem poddaným našim krá- lovstvie českého, kteréhož by koli řádu, stavu neb povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte svrchu- psané obyvatele města Nového Plzně, nynější i budúcí, při těch všech milostech a obdarovánie, a jakž v sobě tento list otce našeho najmilejšího slovo od slova zní, a tomto našem po- tvrzení jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom zmatkuov ani překážek nečiníce ani komu činiti dopau- štějíce, pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší a budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši krá- lovsků k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budině den svatého Jana Křtitele, léta božieho tisícého pětistého čtr- mezcitmého a královstvie našich uherského a českého devátého. Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici d. d. Adam de Noua Domo, supremi regni Boemie cancellarii etc. [Na rubu]: Re[gistralta.

Strana 733
1524. 733 List. perg. v museu plzeňském 670,425 † 125, s visutou zna- kovou pečetí na červenobílé šňůře. Na rubu současným písmem: „Po- tvrzenie krále Ludvíka na zlatou bulli.“ Starší sign. N. 68. novější N. 41. — Opisy v Štehl. knize priv. měst. f. 146 a u Tannera. 1524. 2. července. Na Budíně. Král Ludvík potvrzuje obci m. N. Plzně list krále Vladislava z r 888. 1504 dne 1. listopadu na Budíně, (na zakoupení platu do 60 kop, na osvobození od cel a na židy,) v doslovném znění. My Ludvík, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, margkrabě moravský, lucemburské a slez- ské knieže a lužický margkrabě etc. Oznamujem tiemto listem všem, že přistaupili jsau před osobu naši vyslaní poslové od opatrných purkmistra, konšel i vší obce města Nového Plzně, věrných našich milých, a ukázali jsú nám list najjasnějšieho kniežete, pana Vladislava, uherského a českého krále a marg- krabě moravského etc., otce našeho najmilejšíeho JMti, slavné paměti, prosíc nás pokorně, abychom jim takového listu milo- stivě potvrditi ráčili, kterýžto list slovo od slova takto v sobě zní: [Následuje věrné znění listu k. Vladislava od 1. listop. r. 1504. na Budíně č. 575.] K jichžto prosbě pro služby jich věrné, kteréž jsú nám činili a potomně činiti rádi chtí a povinni budú, jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, s raddú našich věrných milých, moci královskú v Čechách, takového listu otce našeho najmilejšieho potvrditi jsme ráčili a tiemto listem ve všem jeho znění, položení, v punktích, klausulích a artikuliech, tak jakž v tento list náš slovo od slova vepsán jest, potvrzujem, chtiece tomu, aby oni purgmistr, konšelé i všecka obec jmenovaného města Nového Plzně, nynější i bu- dúcí, při takovém cle nedávání ode všech stavuov jm eni, držáni a zachováni byli, beze všelikterakého přerušení, přikazujíce všem úředníkóm a poddaným našim královstvie českého, kteréhož by koli řádu, stavu neb povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyšte dotčené obyvatele města Nového Plzně, nynější i budúcí, při tom při všem, jakž týž list otce našeho v sobě a tomto našem potvrzení [to obsahuje], jměli, drželi a nepo- rušitedlně zachovali, žádných jim v tom zmatkuov a překážek nečiníce ani komu činiti dopauštějíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti naší. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně den navštivení

Strana 734
734 1524. Panny Marie, léta božieho tisícieho pětistého čtrmescitmého, královstvie našich uherského a českého devátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici d. d. Adam de Noua Domo, supremi regni Boemie cancellarii etc. [Na rubu]. Rſegistrajta. Listina perg. v museu plzeňském 720 420 † 115, s visutou zna- kovou pečetí na proužku. Na proužku vespod současným písmem: „Krále Ludvíka na přikaupenie platu pozemského k městu.“ Starší sign. N. 66, novější N. 40. List tento potvrzen od těchže panovníků jako — Opisy v Stehl. knize priv. měst. f. 138 a u Tannera. č. 771. 1524. 2. července. V Budíně. 889. Král Ludvík nařizuje, aby příště v klášteře dominikánském ne více než 8 a v klášteře bosáckém ne více než 10 bratří bylo chováno. My Ludvík, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský, etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc. Oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás od opatrných purkmistra a konšel města Nového Plzně, věrných našich milých, vznešeno, kterak dva kláštery u nich jsau, a že vždy mimo starodávní obyčej a zvyklost, bratří do nich přibývá, ješto obyvateluom téhož města na tom nemalá obtížnost jest, i prošeni jsme, abychom jim k tomu po- voliti ráčili, aby bratří zákona svatého Dominika v témž klá- šteře přes osm chováno nebylo a Bosákuov v druhém klášteře přes deset. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, majiece zřezení [sic] na chudobu téhož města a rozvažujiece obtížnost, která by na ně přijíti mohla, dali jsme naše k tomu povolenie a tiemto listem s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí krá- lovskú v Čechách, dáváme, aby v nahoře dotčených klášteřích, totiž zákona svatého Dominika přes osm bratří a Bosákuov přes deset nebývalo chováno; pakli by týmž Plzenským více jich tu trpěti snesitedlné bylo, to jim na dobré vuoli dáváme a je při tom beze všech lidí všelijakých překážek zuostavujem. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně, den Navštivení Panny Marie, léta božieho tisícieho pětistého čtyřmezcítmého, královstvie našich uherského a českého devátého. [Na ohybu v pravo]: Ad relacionem magnifici domini domini Adam de Noua domo, supremi regni Boemie cancellarii etc. [Na rubu]: Registrajta.

Strana 735
1524. 735 Orig. perg. zachovalý 308/222 † 68, se znakovou pečetí na proužku visící, v museu plzeňském. Sign. starší N. 69 a novější N. 257. Opis v Stehl. knize priv. měst. f. 140. — Hruška, Pam. kniha 81. 1524. 2. srpna. Závěť vdovy Doroty, staré Kantorové. 890. Krištof Cáhlavský, Mikuláš Principál, konšelee přísežní a měsťanee města Plzně, vyznáváme —, že — vdova Dorota, stará Kantorová, — t. s. p. r. — u.: It. na kruchtu do fary odkazuje IIII kopy, it. knězi Volfovi Velikému I podušku. It. dlužna jest do Malkovic Šimkovi II k. míš., it. zahradu svú od- kazuje — Václavovi Čihanskému, a jiný statek všecken — a jeho činí — poručníka a věří, že což jest koli dlužna a komu co odkázala, že to zaplatí a vypravie. Tomu na svědomie — pečeti svee dali sme k tomuto kšaftu přivěsiti, jenž se jest dálo léta — tisícého pětistého dvatcátého čtvrtého, ten úterý před Matku boží Sněžnú. [Nadpis]: Kšaft Doroty, staree Kantorovee. Kniha závětí N. 223 f. 89b. 1524. 31. srpna. Jakub Rochlovec pojištuje p. Petru Cehyncovi z Říčan dluh na 891. domě svém. Stala se jest smlúva dokonalá — mezi ur. p. p. Petrem Cehyncí z Říčan — a Jakubem Rochlovcem — o dluh, LXXXVII k. XXX gr. míš., kderúžto — jistinu Jakub Rochlovec p. Petrovi má dáti o sv. Jiří najprv příštím a tu summu uji- šťuje na domě — podle Blažeje Kraupy a Jakuba zlatníka — že jestli by — Jakub Rochlovec sumy svrchupsanee p. Petrovi nedal —, tehdy — p. Petr a p. purkmistr a paani, jakožto naj- vyšší poručníci všeho duchovenstvie pro dluhy všecky, kteříž [sic by kde k kterému duchovenstvie povinovat byl, mají se v ten duom uvázati a jemu Jakubovi má pokoj, v kterémž by byť svuoj mieti mohl, jakožto světnička a komora ukázána býti a v tom pokoji má on do roka a nic déle — tu býti a v tom roce bude-li motci ten duom prodati, má toho vuoli mieti —. A tato smlúva jest učiněna skrze Šimona Purkrábka a Krištofa Cá- hlavského, ode pánuov k tomu z raddnee světnice vyslanee [sic]. Stalo se jest léta božieho MDXXIIII v středu před sv. Jiljí.

Strana 736
736 1524. [Nadpis]: Smlúva mezi ur. p. p. Petrem Cebyncí z Říčan — a Jakubem Rochlovcem. [Po straně připsáno]: Anno 1525 f. VI. post Laurencii p. Petr Cehynce se přiznal, že od tohoto zápisu pauští, že svee má ujištěno. Lib. empt. 212 f. 147. 1524. 18. září. Závět Linharta, starého Petrasa. Šimon Ješek, Jakub Kotovský, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Linhart, starý Petras, — t. s. p. z. — u. j.: Najprvee odkazuje Markétě Petrasovee, bratraně svee, zahradu s chmelničkau, kteráž leží pod sv. Mi- kulášem, it. z tee zahrady aby vydáno bylo Jírovi, bratranu jeho, XX k. m, každý rok dvě kopè až do vyplněnie, it. sirot- kóm Petrasovee odkazuje X k. na krov při krytí, ty má dáti Petraska, bratrana jeho, kdež má hotový, it. u Vlčkový má XX k., kteréž jí puojčil, když lauku kupovali, it. více za dvě krávě, kdež jsú je zajeli z Škálovic mlýna pod Bělau, ty počítá v šesti kopách, ty je zajel Vlček, it. více u Vlčka má, kdež jest dal za ječmen za něho LXXX gr., it. kdyby se Vlček chtěl spierati tee summy jmenovaný, že mu stravu dával, tee že jest on zasluhoval, dělal, což mu kázal a pokud mohl, a za tu robotu pokládá sobě XX k. It. má Vlček dáti na kruchtu IX k. z tee summy, kterúž mu povinnovat, it. na špitál II k. též z summy Vlčkové, it. také puojčil Vlčkovi XII kbelcóv ovsa, it. kdyby Vlček chtěl toho všeho dluhu spierati, to on béře k své víeře a duši, it. cožkolivěk zuostane té summy, ať se rozdělí bratrana Petraska s bratrem svým Jírau —. Poručníky činí Matěje Raka a Vávru Křížka — Toho na svědomie — sekrety naše dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta MDXXIIII v neděli před sv. Matúšem, apoštolem božiem. [Nadpis]: Kšaft starého Linharta Petrasa. Kniha závětí N. 223 f. 95b. 892. 1524. 2. září. 893. Jindřich z Domažliček a bratří Zikšové očistují dům Sefránkovský panu Štefanovi z Pautnova. My purkmistr a radda města Plzně, známo činíme tímto zápisem a těmito městskými kniehami, že jsú předstúpili před

Strana 737
1524. 737 nás do raddy naší urození vladyky pan Jindřich z Domažliček, pan Jiřík a pan Jan, bratří Zikšové z Truclar a v Týnci a vy- znali, že jakož mají spravedlnost na domu Sefrankovským a to po nebožce paní Hedvice Matiášové zápisy na to svědčícími a napřed v těchto kniehách zapsanými tak, jakž všichni ti zápi- sovee v sobě znějí a ukazují, majíce o to o všecko mezi sebú smlúvu přátelskú a dokonalú, že ty všecky zápisy na svrchu- jmenovaný duom dobrovolně beze všeho přinucenie moří a tímto zápisem propauštějí a ten duom očistují urozeneemu vladyce panu Štefanovi z Pautnova, nic sobě málo ani mnoho tu nepozuostavujíc, slibujíce, takovými zápisy ižádným právem na to více nenavracovati od sebe i od dědicuov svých nynie i na časy budúcí. A co se těch 20 kop míš. na záduší ukáza- ných dotýče, ty jest pan Jiřík ukázal na Pavlovi Daudlebovi a ty mají o sv. Jiří najprv příštím od něho vzaty a tam, kdež týmž zápisem nahoře dotčeným ukázány jsau, obráceny býti. Stalo se jest léta božieho MDXXIIII v pátek na den sv. Jeronyma. [Nadpis]: Propuštění zápisuov a očištění domu Šefran- kovského. Z liber empt. et vend. 212 f. 147b. 1524. 2. října. Závět Bláhy kramáře. Jan Fencl, purkmistr, Blažej Kraupa, Jan Kladrubských. konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Bláha kramář, spolusaused náš —, t. s. p. r. — u. j. —: It Janovi Jílkovi jest dlužen XI k. a prve mu dal III k, it. Kuncl má psaný dluh a jest toho některá a XL k., o tom žena jeho že dobře vie, it, panu Krištofovi, a o dluzích všech že žena dobře vie, it. Lidmila, dcera jeho, že jest vybyta, it druhé dceři s první ženú odkazuje V k. a s postel šatuov dobrých a počestnú výpravu, it. ostatek — manželce své s dítkami dává, aby je opatrovala, jako děti své, a s jednoho na druhého aby spadlo a jestli by jí pán buoh smrti neuchoval dřéve stavu změněnie, tehdy aby to všecko na děti spadlo a též podle dětí dřéve let rozomných aby nápad měla. — Poručníky činí Václava Stodského a Matúše sladovníka. Toho na svědomí — pečeti naše dali sme — přivěsiti —, jenž se jest dálo léta božieho MDXXIIII°, v neděli po sv. Remigiovi. [Nadpis]: Kšaft Bláhy kramáře. Z knihy závětí 223 f. 96b. 894. 93

Strana 738
738 1524. 895. 1524. 27. listopadu. Závět Jana kloboučníka. Jan Fencl, Jan Kladrubských, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, že — Jan klobaučník, saused náš —, t. p. s. r. — u. j. —: It. cožkoli má, odkazuje — man- želce svee a dietkám na rovný díl; pakli by pán buoh dětí neuchoval —, aby spadlo s jednoho na druhého, týž také na máteř s dětí a s máteře na děti, jestliže by prvee umřela, než by stav svuoj proměnila, a děti teež, když by prvee umřely, než-li by k letóm rozómným přišly, aby na ni spadlo, ale když by k létóm rozómným přišly, aby svého mocny byly. It. peněz hotových, jakž mu žena pověděla, jest okolo XXXti anebo XLti k., a ty že jest řekla dítkám chovati. I. k sv. Máří Majdalenskee do špitála odkazuje I k. m. It. pověděl, že ještě má vlny as IIII kameny —. Poručnici najvyšší činí ženu svau a k ní při- dává Mikuláše Principála a Jiříka zlatníka —. Toho na svědo- mie — pečeti svee dali sme k tomuto listu — přivěsiti, jenž se jest dálo léta MDXXIIII", první neděli v advent. [Nadpis]: Kšaft Jana klobúčníka. Z knihy zavětí 223 f. 92. 896. 1524. 13. prosince. Závěť Jiříka Hekala. Václav Stodský a Ondřej Kopiník, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Jiřík Hekal, spolu- saused náš —, t. s. p. r. — u j. —: Najprvee zahradu s chmel- ničkau a laučkau i se vším příslušenstvím, kteráž leží podlee silnice za škvrňským předměstím a mezi Dřiemotovau, odka- zuje synu sveemu Ondráškovi, z toho gruntu aby každý rok dvanácte chudých — jednau do roka krmil, dokudž by v držení — toho gruntu byl; pakli by — ten grunt chtěl prodati, aby taková povinnosť na tom gruntu nezuostala, než aby s něho sňata byla a on aby za svobodný prodati mohl. It. což za duom má dáno býti, to také při synu svým zuostavuje a jemu to dává, a z toho aby manželce jeho vydal XX k. m. a šatuov ložních i chodících, což jejího bylo i k němu přinesla, to aby při ní zuostalo. It. truhlici, kderáž jest tu při něm pod nohami jeho, tu také synu odkazuje s tím se vším, což v ní jest —. It. co se nádobí zámečnického dotýče, což by se koli — shledati mohlo, to aby dáno bylo — pacholeti Jírovi, kteréhož dal k ře-

Strana 739
1524. 739 meslu; pakli by dřéve, než by toho potřeboval, umřel, tehdy aby to spadlo na druhého bratra jeho Jakuba a pakli by ten též, než by toho potřeboval, umřel, tehdy aby zuostalo při má- teři jeho. It. dceři své k tomu, což jí prvee dal, přidává V k. m., aby jí od syna jeho — vydány byly a tím ji odděluje — It. přípověď že má k domu někdy Petra Vydry pro IIII k., kteréž mu byl puojčil. It. žádaa pana purkmistra a pánuov, jestliže by poručníkuov spuosobiti nemohl, aby páni ráčili po- ručníky — voliti a JMem syna svého poraučí —. Z vuole pana purkmistra a pánuov poručníci jsú Krištof Cáhlavský a Mikuláš Principál. Toho na svědomie — sekrety naše dali jsme při- věsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — M'VCXXIIII°, v úterý na sv. Lucii u večer. [Nadpis]: Kšaft Jiříka Hekaly. Kniha závětí 223 f. 107. 1524. 21. prosince. Bušek z Oujezdce dává radě m. Plzně list dlužní na obec m. Do- 897. mažlic 500 kop gr. čes. Já Bušek z Aujezdce a na ten čas v Domažlicích, známo činím tímto listem zjevně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož mám list hlavní na pargameně s visutými pečetmi napsaný, mně svědčící na múdré a opatrnee pány Do- mažlické, na purkmistra a na raddu města Domažlic i na všecku obec téhož města, kterýžto list hlavní svědčí na mne na summu jistinnú na pět set kop grošuov českých, vše peněz podvoj- ních, dobrých stříbrných a berných, rázu pražského, i s úroky, jakož list hlavní v sobě oznamuje, v kterémžto listu hlavním jsú mně rukojmě s nimi a za ně, urozené vladyky Bohuslav Rochce z Ottova etc., Zděnek Ulička z Ulic a v Hořejším Me- telště, Jindřich Purkart z Hořešovic a v Vidicích, Mikuláš Voj- slav z Branišova, toho času purkrabě na Domažlicích, Jan Videršpergar z Vidršperku a na Mutěníně, Václav Henigar z Ží- berku a v Nahošicích, tak a pod těmi pokutami plniti mi se zapsavše podle znění téhož listu hlavního, já Bušek nadepsaný z Aujezdce již já ten list jmenovaný a na ten list dávám svú dobrú, svobodnú a plnú vuoli, jsa toho dobře mocen, múdrým vzácné opatrnosti pánuom, purkmistru a raddě města Plzně, nynějším i budúcím, aby oni tím listem, pokudž by se jim libilo a zdálo, vlásti mohli podle znění téhož listu hlavního upomí- 93*

Strana 740
740 1525. nati z jistiny neb z úroku neb z listu obnovení tak, jakž týž jako já sám, anebo jakož by jim ten list zejmena svědčil, bez mé překážky všelijaké i jiných všech lidí překážky. A toho na pravú jistotu a budúcí paměť já nahoře psaný Bušek, pečeť svú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu a mé dobré a svobodné vuoli, a pro lepší jistotu připrosil sem urozených vladyk, pana Jetřicha z Oračova a v Záhořanech, pana Jana z Merklína, na ten čas v Ronšperce, pana Mikuláše Vojslava z Branišova, purkrabě na Domažlicích a pana Zdislava z Stropčic a v Miř- kově, že jsú svee pečeti k tomuto listu a k mé dobré vuoli přivěsili podle mé na svědomí, však sobě bez škody, jenž jest dán a psán léta tisícieho čtyřmezcitmého, v středu na den sva- tého Tomáše, apoštola božího. List. perg. v čes. zem. museu v Praze, pečeti na proužcích za- věšené, chybí všechny. 898. 1525. 4. února. Závět Kašpara bečváře. Jan Kladrubských, Jakub Kotovský, konšelee přísežní a měšťanee města Plzně, vyznáváme —, že — Kašpar Bečvář, spolusaused náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé dětem svým odkazuje CXX k. m. a jestliže by kterého z nich pán buoh smrti neuchoval, aby s jednoho spadlo na druhého; pakli by pán buoh neuchoval obau, tehdy aby spadlo na Valpuru, man- želku jeho, a zase, jestliže by pán buoh neuchoval man- želky prve, nežli by stav svuoj změnila, a sirotci živi zuostali, tehdy aby na ně všecko spadlo. It. Benešovi ujci sveemu, X kop míš, a to nádobí, co k řemeslu přináleží, a to na takový spuo- sob, aby mu to vydáno nebylo leč by se osadil a živnost svú provozovati mínil. It. tu summu nahořepsanú aby manželka v moci svee měla a tím se i děti živila, až by k svým letóm rozómným přišly. A ostatek — odkazuje Valpuře — a ji po- ručnici — činí —. It. kdo mu co dlužni: Polák jirchář L gr. a 1/2 k. za řídké pivo, it. Potměšil II k. XXI gr., it. Slavil I k it. pan Ondřej Strachota XL gr., it. pan Šimon Ješek za haltéř XL gr. a za polauvěrtelí V gr., it. Hadr řezník C gr., it. Havlík Čermenský III k. a na to mu dělá slady, it. Hlaváček, tovaryš řemesla jich, LXX gr. — Poručníka k manželce své přižádal Samce bečváře a pan purkmistr a páni na žádosť její přidali k němu Matúše Lelka. — Toho na svědomie — pečeti svee

Strana 741
1525. 741 dali sme k tomuto listu — přivěsiti, jenž se jest dálo léta — tisíce ho] pětisteeho dvatcátého pátého, v sobotu před sv. pan- nau Hátau. [Nadpis]: Kšaft Kašpara Bečváře. Z knihy závětí 223. f. 90b. 1525. 24. února. Jan Guntar, měšt. plz., zavazuje se dluh 80 k m. v určitých lhů- 899. tách p Mik. Zibarovi z Dešenic zaplatiti. Anno domini MDXXV° fer. VI. in die s. Mathie apostoli stala se jest smlúva — skrze ur. vladyku p. Jana Olbrama z Hanštruku, purkrabí švihovského, a p. purkmistra a konšely města Přeštic tu v Přešticích a to mezi Tomášem z Klatov a jinými od p. Mikuláše Zibara z Dešenic a v Klatovech s mocným listem — vyslanými — s jednee a Janem Guntharem strany druhee o těch LXXX kop míš., pro kteréž se jest tu na právě přeštickým obstavunk byl stal, tak že Jan Gunther má — p. Mikulášovi platce býti penězi hotovými — na roky dolepsanee: Najprvé o sv. Bartoloměji — o jarmarce našem má dáti — XI k. a potom v rok o týmž jarmarce — XI k. a tak vždycky potom na každý rok — až do vyplnění a poslední rok dostane se dáti XIIII k. míš A na zdrženie toho vystavil — Jan Gun- thar rukojmie pí Kateřinu manželku svú, kteráž jest se přiznala před Janem Fenclem a Václavem Kladrubským, spoluradními našimi, že za to slibuje na statek svuoj, — že se tomu tak a na ty časy za dosti státi maa. Actum, ut supra. [Nadpis]: Smlauva mezi p. Mikulášem Zíbarem z Dešenic a Janem Kladrubských nebo Guntharem. Lib. empt. 212 f. 149b. 1525. 26. února. Závět Blažeje Vlka. 900. Václav Stodský a Jan Kladrubských, konšelee přísežní a měšťané města Plzně, vyznáváme —, že — Blažej Vlk, spolu- saused náš, — t. p. z. s. - u. j. —: It. statek veškeren — od- kazuje Kateřině, manželce své, aby dluhy platila a s lidmi se umlúvala, it. Jakubovi, Fridrichova synu, a jeho dětem spolu odkazuje II k. míš., Kašparovi v Rokycanech a jeho dětem II k., Janovi, Kašparovu bratru, jako slauží v Litoměřicích II k. —

Strana 742
742 1525. Poručníky činí Kašpara řezníka a — manželku svú — Tomu na svědomie — sekryty své dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo v neděli po sv. Matěji, apoštolu božím, léta MDXXV. [Nadpis]: Kšaft Blažeje Vlka. Z knihy závětí 223 f. 138b. 1525. 27. února. V Soběslavi. 901. P. Jindřich z Rosenberka žádá pány, rytíře, vladyky i města kraje plzenského, kdyby byli od p. Lva k tomu obesláni a k válečnému běhu proti němu vybízeni, aby se toho nezúčastnili, že on nic proti králi nechce činiti, nýbrž že se k němu jako věrný poddaný za- chovati chce. P. Lev proti němu brojí, protože pravil o něm, že by s důchody země zle se nakládalo. Dán na Soběslavi v pondělí po sv. Matěji 1525. Archiv čes. XIII. 86 č. 1449. [1525. únor.] Na Hrádku. 902. Bohuslav Břekovec z Vostroměře a na Hrádku oznamuje p. Kri- štoforovi z Švamberka, že k jeho předešlému vyzvání, aby s ním k jeho potřebě do Plzně jel, jemu rád to k vůli chce učiniti. (B. d. a r.) Archiv čes. XV. 166 č. 277. 903. 1525. 16. března. Závěť Mikuláše, řezníka. Fridrich Rozvora, purkmistr a Šimon Purkrábek, Krištof Cáhlavský, Jan Kladrubských, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Mikuláš řezník, spolumě- — štěnín náš, — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvee odkazuje Vincencímu, synu svému, krám mastný, kteréhož v držení — jest. It. druhému synu Krištofovi — odkazuje druhý krám mastný — podle toho, kterýž Vincencí drží, a podle Kuldánka s strany druhee. It. díl svuoj dědiny tee, kterůž má s Bláhau z Daudlevec, odkazuje — Voršule, dceři svee a tím ji odděluje. It. duom a krám mastný i jiný veškeren statek — odkazuje Johance, manželce svee, — aby toho všeho statku užívala a jím vládla do smrti svee a jestliže by na ni jaký nedostatek přišel, aby ona pro potřebu svú mohla z toho statku uprodati,

Strana 743
1525. 743 a což by koli — pozuostalo po smrti její, to aby spadlo na Vincence a Krištofa, syny jeho oba dva, aby se o to pěkně bratrsky rozdělili — Poručnici číní manželku svů a k ní při- dává Jana Snížka — Toho na svědomie — sekrety naše dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta patnácti- stého dvatcátého páteeho, ve čtvrtek po druhee neděli v postě. [Nadpis]: Kšaft Mikuláše řeznika. Z knihy závětí 223 f. 107b. 1525. 6. dubna. Závět Jíry Žežhule z Božkova. 904. Jan Fencl z konšeluov, Jan Dunaj z starších obecních, vyznáváme —, že Jíra Žežhule z Božkova — t. s. p. r. u. j.: It. Janovi, synu svému, odkazuje tu všecku polovici, na kterú jest jeho přijal, tak jakž jest smlúva mezi nimi byla před úředníky, kromě tee dědiny, kterú má od Adama. It. tu dědinu — odkazuje Janovi, aby z ní vydal Důře Bartový IIII k. a Káči v Vlčicích za Hradištěm IIII k., it. druhú polovici toho statku v Božkově odkazuje synóm svým kromě Jana, a oni aby — vydali Apoloně, sestře svee vejpravu a k tomu V kop a Jan aby jí vydal II k. z tee dědiny Adamovskee. It. všickni aby na tom statku máteř chovali a jí žádnee křivdy nečinili, a ona zase proti tomu muož jim dobře učiniti. It. dluhy, kdo mu co dlužni jsú: Říha Kotorovský IIII k. minus XV groš., it. Němec Šmaur za statek XXIIII k., it. Ryšavý kolář XXII k., byl dlužen XXXIII k., ale dal na to XI k., it. Havlík za LXXX kbelcuov ječmene po XVII groš., Jan Spielač za XX kbelcov ječmene po XVII groš. It. ten dluh, kterýž má v Kotorově u Šmaura XXIIII k., ty odkazuje manželce svee, it. Apoloně odkazuje ty čtyry kopy u Říhy v Kotorově, it. Janovi těch XXII k., kteréž má u Ryšavého koláře, it. dluh — u Havlíka a u Jana Spie- lače, odkazuje všem třem synóm kromě Jana. It. všickni bratři i s máteří ať Rudlový, sestře jeho, — dadí lI k., it. Jan, Rudlový syn, dlužen mu XV1/2 k., ty odkazuje všem vespolek, synóm i dcerám. — Poručníky činí Annu manželku svú a Jana syna svého —. Toho na svědomie — pečeti naše dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — MDXXV“, v neděli na květy. [Nadpis]: Kšaft Jíruov Žežhuluov z Božkova. Z knihy závětí 223 f. 93b.

Strana 744
744 1525. 1525. 22. dubna. 905. Konšelé plzenští pohnáni od Doroty z Hradiště pro ublížení jí na poctivosti k soudu komornímu. Panna Dorota z Hradiště obsielá purkmistra a konšely i všecku obec města Nového Plzně, viniti je chce z toho, že jsú tíž Plzenští jí k nepoctivosti a k její lehkosti, posměšně rozkázali sú ji Dorotu v městě svém některým měštkám, man- želkám svým, na jejím životě přehledávati jako podezřelú a zle zachovalú a tudy na její poctivost sú sáhli vysoce beze vší příčiny slušné, nemajíce jí toho učiniti, kdež ona Dorota takový posměšný skutek od nich Plzenských jí učiněný pokládá sobě dva tisíce kop gr. čes. Actum sabato ante Georgii 1525. [Poznamenáno]: Purkmistr, konšelé i všecka obec města No- vého Plzně, vyslavše s plnú mocí Bartoše pekaře z konšelův a Pavla Daudleba z starších obecních, aby učinili poručníka této pře, i poraučí Janovi Žateckému z Waykerštorfu tuto při na zisk i na ztrátu. Anno 1526. f. V. ante Egidii hojemství do pondělí po sv. Kateřině [26. list.] Anno 1527. f. IV. die s. Augustini do pondělího po třech králích [7. ledna]. Knihy půhonné soudu komorního v čes. zem. museu v Praze. F. 2. fol. B. 2. 1525. 5. května. 906. Jan Adam pouští stráň klášteru Cernému, kterouž měl týž Adam odkázanou od Anny Pražské. Purkmistr a radda města Plzně známo činíme —, jakož byla ruoznice mezi — knězem převorem a konventem kláštera našeho Černého s jednee a Janem Adamem strany druhee o straaň, kterúž nebožka Anna Praská temuž Janovi Adamovi — odkázala tak, že na žádost naši Jan Adam od tee straani pauští a otec převor a konvent kláštera Černého mají tu stráň bez všelijaké překážky držeti — Actum fer. VI. post Floriani, anno etc. XXV°. [Nadpis]: Vejpověď mezi kn. převorem a konventem klá- štera Černého a Janem Adamem. Lib. empt. 212 f. 149b.

Strana 745
1525. 745 1525. 8. května. Závět Antona Potůčka. 907. Šimon Purkrábek, purkmistr, Blažej Kraupa, Václav Klad- rubský, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Anton Potuoček, spolusaused náš —, t. p. z. — s. u. j. —: Najprvee odkazuje — Dorotě, manželce svee, statek svuoj veškeren —, buďto což na domu má, dvuor, lauku, dě- diny, chmelnici, — buďto na gruntech, neb na hotových peně- zích, na svrchcích i jináč. It. na faru kostel sv. Bartoloměje, odkazuje X k. m., it. na kruchtu do bratrstvie X k. m., Matě- jovi Šilhavému Knapu X k. m., it. Matějovi Komorovi, bratru- svému, II k. m. — Poručníky činí Václava Stodského a On- dřeje Žida ševce — Toho na svědomie — sekrety naše dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — MDXXV°, v pondělí na den sv. Stanislava. [Nadpis]: Kšaft Antonie Potuočka. Kniha závětí N. 223 f. 99. 1525. 3. června. Na Švamberce. Písař Švamberský oznamuje p. Krištoforovi z Švamberka, že píše do Plzně, aby ten chmel, který tam sám koupil, byl vydán těm, kteří tam o svátcích letničných budou posláni. Dále se zmi- Ex Sswamberk sabbato ňuje o vření mezi sedláky pro roboty. ante Pentecosten anno 1525. Archiv čes. XV. 166. č. 278. 908. 1525. 6. června. Na hradě pražském. Nejv. sudí zemský přimlouvá se u rady m. Plzně za Erazima 909. Freye z Freyunku, aby jemu rada dopomohla k právu jeho, které měl v Plzni dle úmluvy s Blažkem pernikářem na statku otce téhož Blažka. Službu svú vzkazuji múdré opatrnosti páni přátelé moji milí. Oznamuji vám, že jest na mě vznesl slovútný Erazim Frey z Freyunku, měštěnín pražský, spravujíc mne, kterak by jemu před lety statek jeho pobrán byl od některých spolu oby- vateluov vašich, kdež pak s Blažkem pernikářem o to pobrání námluvu jest měl a to na ten konec, že když mu koli otec umře, že jemu ty škody rád chce napraviti i zaplatiti. Kdež 94

Strana 746
746 1525. pak již jest témuž Blažkovi otec umřel v vašem městě a jeho že doma není, než že jest v Polště. I páni přátelé moji milí, já vás na místě JM kniežetské žádám a od osoby své přátelsky k vám se tímto listem za téhož Erazima Frey přimlúvám, po- něvadž jest věc taková, muožte znáti, že Erazim Frey věci spravedlivé žádá, že jemu přípovědi a stavunku na ten statek dopustíte a jej tak opatříte, aby on Erazim k svému přijíti mohl, kterýž jest po otci tu v městě vašem téhož Blažka po- zuostal před jinými věřiteli, však tak, jestli že týž Erazim Frey k čemu spravedlivost míti bude a to před vámi ukáže, kdež sem té víry do vás, že to na mú žádost učiníte a jemu toho stavunku dopřejete, aby on Erazim ještě mohl k napravení svých škod přijíti a v tom mé přímluvy aby u vás mohl užíti. Datum in arce Pragensi feria III. post Bonifacii, anno domini M°VCXXV“. Zdislav Berka z Dubé a z Lipého na Zákupí, najvyšší sudí království českého. [Nadpis]: Múdré opatrnosti pánóm purkmistru a raddě města Plzně, přátelóm mým milým. List. papír. v čes. zem. museu v Praze. 910. 1525. 6. července. Na hradě pražském. Zděnek Lev z Rožmítála p. Krištoforovi z Švamberka. Sděluje, že psaní jeho, které mu hejtmané kraje plz. po- slali, oznámil knížeti a kníže že míní, aby, ješto svým bytem jest blíže od Plzně, lidi své měl pohotově a sám doma zůstal. Rozvažovala se pak ta věc, jestliže by sedláci povstávali a ti, kteří jsou obesláni, v Plzni státi nechtěli a mělo na ně saženo býti, že by bylo potřebí míti tím více jízdných a méně pěších; neb kdyby se pěšími selskými přemnožilo, že se neví, kterak by věrnost zachovali, jsauť mnozí nakaženi a jest proto potřebí k víře přihledati. Sděluje dále, že kníže změnil svůj úmysl jeti do Rakovníka a pojede již tuto sobotu [8. července do Plzně; neboť přijeli někteří z rytířstva z kraje plzenského ke knížeti oznamujíce, co se sedláků těch dotýče, kteříž po- vstali, že jest potřebí, aby kníže ráčil hlauběji do toho kraje vjeti. I z toho přišlo k tomu, že kníže jede do Plzně. Dán na hradě pražském ve čtvrtek po sv. Prokopu l. etc. 25. Archiv čes. VIII. 251 č. 311.

Strana 747
1525. 747 1525. 28. července. Na hradě pražském. Karel, kníže Minsterberský, píše radě m. Plzně v příčině uprchlých 911. vězňů, dále uvězněného Havla z Čermné a vyzývá je, aby vyslali některé osoby k němu k jednání o potřeby krále a země. Karel, z boží milosti knieže Minstrberské v Slezi, Olešnické a hrabie Kladské etc., najvyšší hajtman krále JMti královstvie českého etc. Opatrní nám milí! Psanie, kteréž jste nám učinili, což se tee příhody dotýče, kteráž se při poslánie těch vězňuov zběhla, porozuměli sme. I to již tak musí býti, než máte shledati, že na to tak se ptáti chcem, doptajíc se, to opatřiti, že bez sku- tečného trestánie to jim a takovým nemá prominuto býti, kteří sú to učinili. Což se pak toho Havla z Čermné dotýče, kdež píšete, že jeho poslati nesmíte, obávajíc se též neb horší pří- hody, kteráž se při prvních poslaných stala, žádajíce dále v tom za naučenie. I vězte, že sme vám včera psali, oznamujíc, abyšte sem na den menovitý osoby z sebe vyslali pro některé potřeby krále JMi i zemské, i již ať to tak trvá až do našeho s vámi spolu shledánie, již my těm, které sem vypravíte, úmysl náš oznámiti chcem, pokud a jak se k témuž Havlovi zachovati mieti budete, než jedno jej vazbú do toho času opatřte dosta- tečně, jakž na to slušie. Tee naděje k Vám sme, že tak učiníte. Dáno na hradě pražském v pátek po sv. Anně, léta páně etc. XXV°. [Nadpis]: Opatrným purkmistru a konšeluom města Nového Plzně, nám milým. List. papír. v čes. zem. mus. v Praze. 1525. 7. srpna. Závět Františka Frány, měštěnína. Jan Fencl a Václav Kropáč, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Francíšek Frána, spoluměštěnín náš —, t. p. s. r. — u. j. —: Najprvé odkazuje statek všecken — Anně, manželce svee, s dítkami na rovný díl; pakli by pán buoh některého z dětí neuchoval, tehdy aby toho umrlého díl spadl na máteř a na jiný děti na rovný díl; jestliže by pán buoh máteře neuchoval prve, než by stav svuoj změnila, aby její díl spadl na všecky děti živee na rovný díl a tak vždycky aby od jednoho umrlého na všecky pozuostalee 912. 94*

Strana 748
748 1525. spadlo až do najposledního — lt. že jest naložil na šlojíře LXXXII k., to všecko aby při Anně a dětech jeho na rovný díl zuostalo na ten spuosob —, jako nahoře psáno stojí. It. kdež mu Jan a Bartoš, švagrovee jeho, měli dáti V1/2 k., jakž jest kniehami městckými zapsáno za Petra nebožtíka, to také ženě odkazuje a dětem na rovný díl. It. kauf piva a polauvozí starého také jim odkazuje, it. třetí díl dluhuov po nebožci otci, bud v Norberce, neb kde jinde, teež manželce svee s dítkami odkazuje na rovný díl, it. koník ten, který jest kaupil za V k., ten jim také odkazuje; pakli by pán buoh manželky jeho a dítek všech neuchoval, tehdy aby ten všecken statek — spadl na pana Mikuláše a paní Mandalenu i na dědice páně Miku- lášovy. It. ten z Budějovic, který od něho sejr kaupil, že jest mu dlužen III1/2 k., ty také manželce s dítkami odkazuje — Poručníky činí Mikuláše Hazuku, otce svého a Václava Stod- ského —. Toho na svědomie — sekrety naše dali jsme při- Vo věsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo — léta — MVCXXV v pondělí před sv. Vavřincem. [Nadpis]: Kšaft France Frány. Kniha závětí N. 223 f. 108. 913. 1525. 14. prosince. Plat 1 k. gr. do školy chudým žákům. Václav Kropáč purkmistr, Krištof Cáhlavský a Jan Dunaj, konšelee přísežní a měšťanee města Nového Plzně, známo či- níme —, že Benedikt Hauzka — prodal — jednu kopu platu ročnieho na domu svým, — kterýž leží vedle Brichty s jednee a Jana Dunaje s strany druhé, — za deset kop gr. — míš. — chudým žákóm do školy na maso, při faře kostela sv. Barto- loměje a kostelníkóm téhož — kostela —, slíbiv každý rok — platiti — na sv. Jiřie — a na sv. Havla —. A jestliže by etc. (Obvyklá forma výkupu platu proti 1/2letní výpovědi.) Toho na svě- domie — své vlastnie pečeti dali jsme přivěsiti k tomuto listu, jenž jest daan a psán léta od narozenie syna božieho 1525, ve čtvrtek po svaté panně Luciji. Orig. perg v museu plzenském 301 177 † 25, z pečetí jen proužky zbyly. Na rubu současným písmem poznamenáno: „Žákóm do školy na maso, Benedikt Hauzka, od Melchisedech a sau vzaty z Ovsíkovic domu“. Sign. nov. N. 315,

Strana 749
1526. 749 1525. 14. prosince. Plat k oltáři sv. Jakuba. Václav Kropáč purkmistr —, Krištof Cáhlavský a Jan Dunaj, konšelee přísežní města Nového Plzně, známo činíme —, že — Benedikt Hauzka — prodal jednu kopu roč. platu na domu svém i jeho městišti, kterýž leží vedle Brichty z jedné a Jana Dunaje z strany druhé, za 14 kop gr. míš. knězi ka- planu oltáře sv. Jakuba v kostele sv. Bartoloměje a poruční- kóm téhož oltáře, slíbiv, každý rok rozdílně platiti na sv. Jiřie a na sv. Havla. — Dán a psán 1. od narozenie syna bož. 1525, ten čtvrtek po sv. panně Luciji. 914. Listina perg. v museu plz. 272, 157 + 16, z tří pečetí zbyla jen první Kropáčova, a ta má ještě celý okraj olámaný. Na pečeti spa- třují se jakési neurčiré písmeny jako WK. Na rubu současně při- psáno „Plat k oltáři sv. Jakuba v kostele u sv. Bartoloměje. Bene- dikt Hauzka.“ Sign. nov. N. 206. 1526. 22. ledna. Na hradě pražském. Zděnek Lev z Rožmitála purkmistru a radě města Plzně. Vzneseno jest na něj, kterak by německý kazatel v Čer- ném klášteře rauhavě kázal, dotýkaje se všetečně Říma a na den božieho narození že i sv. Josefa na pokoji nenechal, blázny jemu dávaje. I žádá konšely, aby toho tomu kazateli netrpěli, ale aby jej bez meškání poslali pánům prelatům na hrad praž- ský, aneb aby jej z kláštera vyhnali a převoru a mnichům roz- kázali, aby takových věcí mezi sebú netrpěli, nechtí-li všichni vyhnáni býti; nebo mělo-li by se lotrovství u nich rozplozovati, tu za lepší pokládá, aby do času klášter ten pust byl. A ač pánóm Švihovským a jemu též něco do toho kláštera náleží, ale o to může býti snadně srovnání, že jimi bohda nic v tom nesejde, což na dobré křesťany přisluší. Dán na hradě praž. v pondělí sv. Vincence 1. etc. 26. Arch. čes. VIII. 256 č. 324. Viz č. 925. 915. 1526. 27. ledna. Na Blatné. Zděnek Lev z Rožmitála píše Mikuláši Bechyňovi z Lažan, že svoluje k jeho žádosti, aby Petr Vladař v Plzni mu na jeho dluh vydal 50 kop gr. čes., jak již bylo dopsáno témuž Vladaři. — Dán na Blatné v sobotu po sv. Pavlu na víru obrácení l. 1526. Archiv čes. VIII. 276 č. 353. 916.

Strana 750
750 1526. 1526. 30. ledna. Na Blatné. 917. Zděnek Lev z Rožmitála radí svému nemocnému švagru Jindři- chovi z Rizmberka, poněvadž má nejblíž do Plzně, aby poslal pro Frantu a v čas své zdraví opatřil. — Dán na Blatné v úterý před Hromnicemi l. 1526. Archiv čes. VIII. 281 č. 358. 1526. 27. února. Na hradě pražském. 918. Zděnek Lev z Rožmitála žádá Plzenské, aby vypravili své vyslané ke dni 8. března, tak aby v pátek (9. března) k němu s jinými vyslanými z druhých měst na hrad se sešli a tu se domluvili o žá- dosti ke králi, kdy sněm pro výstupky od některých páchané, by položen býti měl. — Dán na hradě praž. v úterý po sv. Matěji l. 1526. Archiv čes. VIII. 312 č. 418. 919. 1526. 14. března. Na hradě pražském. Zděnek Lev z Rožmitála oznamuje šlechtě i městům kraje plzen- ského, že král změnil své nařízení, jakož se všichni obyvatelé tohoto království měli strhnouti u vsi Rotvínova ve středu po provodní neděli (11. dubna), k dopomáhání práva, že to odkládá do pon- dělí po bož. těle (4. června). Dán na hradě praž ve středu po sv. Rehoři I. etc. 26. Archiv čes. IX. 20 č. 460. 1526. 24. března. Na hradě pražském. 920. Zděnek Lev z Rožmitála panu Janovi Muchkovi z Bukova a na Osece, hejtmanu kraje plz oznamuje, že by chtěl za 25 aneb 30 kop gr. č. ovec z kraje plzenského, s nimiž na poli stávají, koupiti a žádá jej, aby mu odepsal, jak by nejslušněji k těm ovcím i s jehňaty v tom kraji plzenském a za jaké peníze přijíti mohl, neb jest nyní toho čas, kdož by ovce kupovati chtěl. — Na hradě praž. v sobotu před Zvěstováním matky boží l. etc. 26. Archiv čes. IX. 54 č. 491. 1526. 18. dubna. Na hradě pražském. 921. Jan Žák, administrator arcibiskupství, nařizuje radě městské, aby přihlížela k tomu, aby zákoníci a bosáci nepřekáželi faráři při pohřbích a ješto Němci bludy nakaženi jsou, aby proto raději česky

Strana 751
1020. 751 lidu se kázalo, neboť kázáními německými by se bludy jen uvedly a město tak znamenité by se zněmčiti mohlo. Slovútné opatrnosti pánům, panu purkmistru a raddě města Plzně, pánuom a přáteluom, zvláště milým. Modlitbu svú vzka- zuji, múdří a opatrní pane purkmistře a páni milí. Napřed zdraví i všeho dobrého přeje. Oznamuji VMi, kterak prve i na tento čas sneseno jest na auřad muoj, kterak by bratří zákoníci a zvláště Bosáci v vašem městě obyčeje některé na se bráti směli, spoléhajíce na obdarování nějaká od stolice svaté apoštolské, kterak koli vyžádaná proti svobodě a k ujmě práva a užitku kostela fary vaší, zvláště při pohřebích těl mrtvých, jichžto duše duchovním pokrmem i svátosti užíváním milostí v nich založených, jsúce v tomto světě, opatrovány byly, více tomu kostelu povinni byli, kterýžto matka osadních jest a do nebe fortna a že toho prve se za předkuov vašich nedálo, protož VMí žádám i napomínám, abyšte obešlúce je zákoníky takové jim oznámili, poněvadž farář o duše osadních péči má a správu kostela toho od auřadu arcibiskupského a takoví zákonníci potomně do města přijati z milosti, aby ku pomoci byli jemu, ne k ujmě živnosti jeho starobylé, neb stolice svatá apoštolská dávající obdarování jednomu kostelu aneb zákonu, nemíní tudy ujíti jinému a taková privilegia, nebožto obdarovánie mají prvy od ouřadu našeho očištěna a schválena býti, než-li ohlašována, o kterýchž my nevíme, protož chceme, aby, jakž od starodávna bylo při pořádcích kostelních zachováváno, tak ještě aby při tom stálo spravedlivě. Také z příčin hodných času tohoto nebezpečného, v němžto německý národ z buožího dopuštění zprzněn jest a takovým starým kvasem bluduov nakažen, vás zvláštní milostí pán buch a předky vaše zachovati ráčil, na tento čas aby v městě vašem přirozeným jazykem k lidu obec- nímu slovo buoží kázáno v kostelích a klášteřích bylo česky, aby raději Němci česky se učili, než-li by české tak znamenité město zněmčiti se mělo, a kdež prve od bludných jazykem při- rozeným nakaženi býti nemohli, již německým a cizím v po- horšení nebyli uvedeni, vašie opatrnosti dále porúčím, rozumem VMi to opatrovati, ač milý pán buoh jiné povětří milostivější ráčí nám dáti. S tím jeho svaté milosti buďte poručeni. Ex castro Pragensi f. IV. post dominicam Misericordias, [anno] do- mini 1526. [Na rubu]: Johannes Žák, arcibiskupství pražského admi- nistrator, probošt litoměřický, manu propria.

Strana 752
752 1526. Koncept na papíře v zem. museu v Praze. — Plachý, Paměti Plz., 94 uvádí regest listu tohoto. 922. 1526. 7. května. Závět Kateřiny Mistříkové. Jan Snížek a Kašpar saukeník, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — vdova Kýra Mistří- ková, spolusauseda naše —, t. p. z. — u. j. —: It. Staňkovi, bratranu svému, dává mu duom, chmelnici, hospodářstvie všecko, i piva i dědinu, a z toho aby vydal, co dole psáno stojí: It. Bláhovi do Bříze V kop, it. . . . do Dolan III k., it. Machovi do Drustové II k., it. krávu k kostelu k sv. Máří Majdaleně aby kaupili za III k., it. Vítovi do Dejšiny čubky dvě, jednu vodie- vací, druhú chodící, a k tomu polštář, it. Anničce, sestřenici své, II k., it. Strejčka, starého služebníka jejího, aby Staněk ho do smrti dochoval a vodíval, it. Němcově dceři do Dolan od- kazuje duchnu a peřinu a prostěradlo kmentové, it. Martínkově dceři do Dolan — duchnu peřinu a prostěradlo kmentové, jako jí Martínek vočim... — Poručníky činí Blažeje Kraupu a Jakuba zlatníka. — Toho na svědomie — sekrety naše dali sme při- věsiti —, jenž se jest dálo léta M°VCXXVI°, v pondělí před sv. Stanislavem. [Nadpis]: Kšeft Kýry Mistříkové. Z knihy závětí 223 f. 108b. 1526. 9. června. Na Ronšperce. 923. Albert z Gutšteina zmiňuje se v dopise k Janovi z Rosenberka, že na den sv. Jana příští ſv neděli 24. června] má býti sjezd v kraji plzenském. — Datum Ronsperk, sabbato ante Viti a. 1526 Archiv čes. XII. 106 č. 1466. 924. 1526. 18. června. Závět Markéty Pedalové. Šimon Purkrábek purkmistr, Jan Kladrubských a Václav Kladrubský, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyzná- váme —, kterak — Markéta Pedalová, spolusauseda naše, — toto své poslední zřízenie o summě, kterúž sobě zápisem měst- ckým kniehami pamětnými zapsaným pozuostavila, učinila ta- kové: It. Václavovi Tarantovi, bratru svému, odkazuje XXX k.,

Strana 753
1526. 753 it. dítkám jeho, dvěma synóm a Kateřině dceři, LXXte k. m., když by k letóm svým přišly a děvečka k místu sveemu, aby každému z nich — vydáno bylo po XXIII k. XX gr.; pakli by pán buoh kterého z nich — smrti neuchoval, tehdy aby s jed- noho na druhého spadlo. It. týž Kateřině, dceři bratra jejího, s postel šatuov dobrých a čubu její k ní, černým suknem po- šitú, it. Divišovi, její matky bratra synu, V k. m., it. do fary na božie duom k sv. Bartoloměji X k. m., it. na opravu cesty na dlážděnie k Přešticóm jedauc tři k. m. a božie mauky ať jsau tu postaveny někde a bude-li chtíti muž její Lorenc co přidati, to stuoj při vuoli jeho, it. chudým aby byly dva po- stavy sukna kaupeny a mezi ně rozkrájeny. It. jestliže by pán buoh Václava, bratra jejího, dříve let rozomných jeho dětí smrti neuchoval, tehdy žádaa manžela svého, aby jich neopúštěl, ale aby jim na šatky, nebo na jinee potřeby po málu vydával a což by jim vydal, aby to na summě svrchupsanee — sraženo bylo. It. jinej veškeren statek — odkazuje Lorencovi, manželu svému, buďto na gruntech nebo penězích i jiných všech věcech, i na dluzích i těch sto kop, kteréž má u nevěsty svee paní Markéty Pedalovee v Nepomuce a to smlúvau, kterúž spolu mají, i tu spravedlivost, kterúž měla na listu, kterýž svědčil nebožtíkovi Janovi Pedalovi, synu jejímu, a jí, v němžto jistec jest pan Jan [z] Sternberka etc., kdež jí přiřekl pan Mikuláš Do- brovodský, že jí v tom chce spravedlivě učiniti — Poručníky činí Lorence, manžela svého, a Jiljího konváře —. Toho na —, svědomie — pečeti svee dali sme přivěsiti k tomuto listu jenž se jest dálo léta MDXXVI°, v pondělí po sv. Vítě. [Nadpis]: Kšaft Markéty Pedalovee. Kniha závětí N. 223 f. 97b. 1526. 9. července. Na hradě pražském. Zděnek Lev z Rožmitála napomíná převora kláštera kazatelského 925. v Plzni, aby žádného německého kazatele neměl, poněvadž rozličné věci z Německa řádům křesťanským odporné povstávají, ale je- dnoho neb dva české aby měl, kteří by vedli lid podle řádu kostela římského. — Dán na hradě pražském v pondělí po sv. Kiliánu l. 1526. Archiv čes. IX. 94. č. 550. Viz č. 915. 95

Strana 754
754 1526. 926. 1526. 17. července. Závět Víta Slámy. Blažej Kraupa a Jan Kladrubských, konšelee přísežní a měštanee města Plzně, vyznáváme —, kterak poctivý mládenec Vít, nebožci Slámuov syn, skrze nesčastnú příhodu ohně na těle nezdráv —, t. p. s. z. — u. j. —: It. Kardatové staree do Žílova odkazuje X k., it. synóm jejím třem teež do Žílova každému po XX k., it. dceři Luterově kožešníkově X k. J ne- uchoval-li by jí pán buoh smrti dříve let rozomných, aby spadlo na Kardatovau, bábu její, it. na faru, na stavenie kostela sv. Bartoloměje, XX k. Ostatek všecku spravedlivosť svú, kterúž má k statku po nebožci otci i máteři pozuostalým, odkazuje — Václavovi Smrštilovi a Vávrovi Krkovi v Rokycanech, ujci svému, a poručníky je činí — Toho na svědomie — sekrety své dali jsme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — MDXXVI°, v úterý na den sv. Alexí. [Nadpis]: Kšaft Víta, Slámova syna. Z knihy závětí N. 223 f. 100b. 1526. 30. července. Na Frankšteině. 927. Karel, kníže Minstersberský, oznamuje radě m. Plzně, že k roz- kazu královu přijde do města úředník v ungeltu, kterého v jeho jednáních k prospěchu královu mají podporovati, zaslané listy aby veřejně dali přibíti a vyvolati. Karel, z boží milosti kníže Minstrberské v Slezi, Olešnické, etc., krále JMi najvyšší hajtman království českého etc. Opatrní nám milí! Tajno vás nebuď, že jest nám psáti ráčil najjasnější kníže a pán pan Ludvík, uherský, český etc. král a markrabie moravský etc., pán náš milostivý, poraučejíc nám, že JKMt tak míti ráčí, abychom neprodlévajíc podle slo- vútného panoše Jana Kozla z Potštejna, úředníka JKMi v un- geltu vám psali, vuoli a rozkaz JKMi vám oznámili, kdež vám teď připis vuole a poručení JKMi posíláme, při tom na místě JKMi přísně poraučejíc, od naší osoby žádajíc, abyšte podle vuole a rozkazu JKMi se zachovali, nikoli jináč toho nečiníc pod uvarováním hněvu, nemilosti JKMi. Také vám teď posíláme listy, kteréž dáte přibíjeti v místě vašem, též podle nich a k tomu rozumu vyvolávati, aby se při tom každý věda spravil a za- chovali, a škody se uvarovali. A jestli že by nahořepsaný Jan

Strana 755
1526. 755 Kozel na místě JKMi vás všech vespolek, aneb kterékoli zvlášť k takové JKMi potřebě a duochodu potřeboval, že se z toho vytahovati nebudete, než v tom se poslušně a poddaně proti JKMi zachováte, jakožto každému poddanému proti pánu jeho dobře sluší tak učiniti a se zachovati. Dán na Frankštejně v pondělí po sv. Jakubě, léta páně MVCXXVI°. [Nadpis]: Opatrným purkmistru a raddě města Nového Plzně, nám milým. List. papír. v čes. zem. mus. v Praze. 1526. 20. srpna. Závět Viléma soukeníka. Krištof Cáhlavský purkmistr, Jan Fencl, Václav Kropáč, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme — kterak — Vilém súkeník, spoluměštěnín náš —, t. s. p. r. u. j. —: Najprvé odkazuje do fary kostela sv. Bartoloměje XXX k. míš., it. Bosákóm XX k. m., it. Brichcímu XX k. m. a při tom oznámil, že s ním počet má řádný o všecko, it. Kubí- kovi, příteli svému XV k. m., it. Janovi, příteli svému XV k. m., it. Kláře X k. m., it. Fránovi X k. m., it. na Černý klášter X k. m., it. na špitál XX k. m., it. na klášter kladrubský XXX k., za těch aby byla udělána tabule na oltář v kaple u Všech Svatých, tu kdež mátě a syn jeho leží, it. Bosákóm dva postavy sukna za VIII k., it. mezi chudé aby vydány byly tři postavy sukna za XII k., it. k oltáři sv. Petra XL k. a ty aby poručníci ujali k sobě a kaplana spuosobili, kterýž by každý týden jednu svatú mši za duši jeho i předkuov jeho tu slaužil a za to aby mu vydáno bylo každý rok dvě kopě míš. až do té summy vyjití —. A to se má všecko najíti a bez pro- dlévánie — zaplaceno býti. It. Anežce, manželce svee, duom, puol lauky, kterúž s ní má, i jiný veškeren statek odkazuje — Poručníky činí Ondřeje Kopiníka a Brychtu —. Toho na svě- domie — pečeti svee dali sme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — MDXXVI°, v pondělí před sv. Bartolomě- jem, apoštolem božím. [Nadpis]: Kšaft Viléma súkeníka. 928. Kniha závětí N. 223 f. 94b. 95*

Strana 756
756 1526. 1526. 23. srpna. Závěť Jana Zahrádky. Mikuláš Hazuka a Václav Stodský, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Jan Zahrádka, spolusaused náš —, t. p. s. z. — u. j. —: It. mátě s syny aby měla rovný díl všeho statku a dvuor a duom aby ze spolka platili z toho statku všeho. Jestliže by se který z nich oženil, aby jeho z toho statku odbyli, dcery ty jsú odbyty, it. Petr, syn jeho, aby na dvoře v Škvrňanech dědicem byl a matku a jiný syny spravoval, avšak mátě aby proto vládla a spravovala. A duši svú manželce poraučí, aby za něho z toho statku uči- nila —. Poručnici činí Annu, manželku svú, a jí přidává Staňka a Jana, sausedy v Škvrňanech —. Toho na svědomie — se- krety naše dali sme přivěsiti k tomuto listu a kšaftu, jenž se jest dálo léta božieho MDXXVI°, ve čtvrtek před sv. Bartolo- mějem. [Nadpis]: Kšaft Jana Zahrádky. Z knihy závětí 223 f. 99b. 930. 1526. 18. prosince. Závět Anny Hejtmanové. Ondřej Kopiník, purkmistr, Blažej Kraupa a Václav Stod- ský, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme —, kterak — Anna Hajtmanová — t. s. p. r. — u. j. —: Najprvé odkazuje — na faru k sv. Bartoloměji jeden slad, it. Bosákóm jeden slad, it. pánóm literátóm na kruchtu jeden slad, it. k oltáři sv. panny Barbory do bratrstvie jeden slad, it. u Šilhavého Němce XIIte sladuov, it. Voršule nevěstě blány podbříškový, it. Regině chmelnici a s jejího lože šaty, jednu peřinu, jednu duchnu, jeden polštář, čtyři podušky a truhlici, kteráž jest pod ložem a což jest v ní všecko a blány, jedny nový a druhý vetchý, a deset kop hotových. It. Tomáškovi všecka piva a ho- tový, kteréž jsú anebo se najdú, i všecky dluhy a hospodář- stvie, it. Václavovi, manželu svýmu, pět kop míš. It. co se dlu- huov dotýče: It. Václav Kvintator VIIII1/a k. a má na to dva vary drev, a těch polovici peněz odpauští Kvintatorovi, a Bar- boře, dceři Kvintatorově, I k., it. Jonák z Hoříkovic III k. minus XX gr., it. Kub z Vejprnic III k. minus XX gr., it. Šiška z Nej- řan sto gr., it. Blažek z Nejřan IIII k. minus XIII gr., it. Václav Kladrubský 11/2 k. VI gr., it. Jan Dolský 1/2 k., it. Vrbatka

Strana 757
1453. 757 z Auheřic XXXIIII gr., it. rychtář z Aujezda 11/2 k., it. Pavel z Aujezda sto gr., it. Vaněk z Vlkýše za kauf piva VI1/2 k., věrtel piva, it. Starej z Křimnic za věrtel piva LXXX gr., it. Kubík z Křimnic za věrtel piva LXXX gr., it. rychtář z Litic XVI gr., it. Žák z Auheřic 1/2 k., it. rybák z Hradce IIII k. minus XX gr., it. Mydlář lonskeeho II k. — Poručníky činí Beneše bečváře a Václava Zemana —. Toho na svědomie — sekrety svee dali jsme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — MDXXVI°, v úterý před sv. Tomášem, apoštolem božím. [Nadpis]: Kšaft Anny Hajtmanovee. Kniha závětí 223 f. 97. Dodatky. 1453. 23. listopadu. Svědectví některých konšelů, co při svatbě Doroty vdovy, smluveno 931. bylo o sirotcích po prvním muži jejím Niklovi pinteřovi. My purkmistr a konšelee přísežní města Nového. Plzně vyznáváme tiemto listem —, že vstúpivše před nás do plné raddy osobně múdří a opatrní mužie Martin zlatník, t. č. purk- mistr, Zikmund zlatník z raddy, přísežný, Jakub Smutek, Jan Hladek, Frána řezník, Jan Černoch, Ondrášek súkenník, Vávra Pšenička a Beneš súkenník, přísežní a měšťané města Nového Plzně, i vyznali jsú, kterak, když jsú byli při úmluvě k vdani panie Duory, manželky někdy nebožce Niklasa pinteře, opatr nému muži Janovi, synu Panuoškov, že vymluvena jest o sirot- ciech Niklasa nadepsaného, aby jim Jan Panuoška dal a vydal, když by k letóm přišli, XL kop gr. a s postel rúcha Aničce k vdaní aby od něho jí vydáno bylo a jich těch sirotkov aby choval na chlebě svém do let jich dojití a dluhy všecky aby podstúpil a zaplatil. A tak vedle té úmluvy v ten statek uvázal se jest. Tomu seznánie jich na svědomie pečeť naši městskú k tomuto listu přitisknúti kázali jsme, jenž jest dán a psán léta od narozenie syna božieho M'CCCCLIII°, ten pátek na den sv. Klimenta, biskupa duostojného. Z knihy soudní 2 f. 106b. Zápis jest zanesen při soudě r 1463. ve středu po Nalezení sv. Kříže (4. května).

Strana 758
758 1471. 1512. 1464. 22. listopadu. V Chotěšovech. Jan z Rochova, notarius publicus, dává Jiřímu, proboštu kláštera Chotěšovského, opis ztracené bully pap. Pia II. z r. 1463 na zá- kladě svědectví některých duchovních mezi nimiž též Jiřího Na- chvala, řádu sv. Augustina, t. č. kazatele v Nov. Plzni. Mezi svědky uvádějí se Tomáš, farář v Nov. Plzni, řádu P. Marie z domu německého, Tobiáš, kazatel v kostele sv. Bartoloměje v Non. Plzni, Jan z Ročova, oltářník sv. Tomáše apoštola ve farním ko- stele v Nov. Pluni. 1464. die mensis Nouembris XXII., hora ve- sperorum, in maiori estuario monasterii Chotiessouiensis. 932. Orig. perg., pečeti chybí, v cís. knihovně v Praze. — D1. Ant. Schubert. Die Urkundenregesten der aufgeh. Klöster č. 1657. 1471. 19. prosince. V Nov. Plzni. 933. Fr Cristofforus de Witbach, ordinis Minorum de Obseruantia, Laurentii, episcopi Ferariensis, sedis apostolice cum potestate le- gati de latere, in facto indulgenciarum plenariarum et cruciate contra hereticos specialis commissarius substitutus, dává Jiřímu, proboštu kláštera Chotěšovského, za jeho účast v boji proti kacířům svolení, aby si mohl zvoliti zvláštního zpovědníka, jenž má právo dáti mu všeobecné odpuštění všech jeho provinění Datum in Noua Plzna, in loco (nostro) s. Marie Virginis 1471. fer. IIII., XVIIII mensis Decembris Orig. perg. v cís. knihovně v Praze, z pečeti zbyl jen kousek. — Dr. Schubert. Die Urkundenregesten der aufgehob. Klöster čís. 1669. 1512. 31. března. 934. Linhart Knap prodal 1 k. míš. roč. platu na domě svém. Linhart Jílek, purkmistr, Benedikt Urleych a Jan Dunaj, konšelé přísežní a měšťané města Nového Plzně, známo činieme, — že předstúpil před nás do plné rady opatrný Linhart Knap, spolusaused náš, — vyznal —, že přejal na domu svém od — kostelníkuov farských sv. Bartoloměje XX kop míš. a to na takový spuosob, aby Linhart Knap a jeho budúcie náměstci dali — jednu kopu na lázně topenie a to s povoleniem — ko- stelníkuov farských a vědomiem —, až do vyplněnie summy

Strana 759
1515. 759 dvadceti kop. Pakli by toho neučinil a že by každého roku které lázně netopil a té kopy že by nevydával, tehdy svrchu- psaní kostelníci budú jmieti právo — Linharta — upomenúti z summy ostatnie, kteráž by ještě byla pozuostala a nebyla vyplněna, aby ji pojednú vyplnil a zaplatil beze všeho vymlú- vánie. Tomu na svědomie — pečeti své — jsme přitisknúti dali k listu tomuto, jenž dán léta — tisicieho pětistého dvanáctého, v středu před sv. Ambrožem, papežem božiem. Listina perg. v museu plzeň. 312/146 + 42, s třemi visutými pečetmi; 1. p. Jílkova, ve štítě dole dva snítky a z nich vzhůru tři kvítky (lněné) vystupující, nad štítem kolčí helm s rohy bůvolími; opis nezřetelný. 2. p. Urleicha, houba s kloboukem kropenatým, opis: S — Benedikt: Urlich — 3. p. Dunaje, bez štítu, uprostřed ná- doba (?), z níž vzhůru tři tyče vynikají, opis zašlý. — Na rubu listu poznamenáno: „Linhart Knap, pro balneo, Kunka kramářka.“ Sign. nov. N. 203. 1515. 2. prosince. Závěť vdovy paní Kateřiny Erhartové. Jakub zlatník purkmistr, Matěj kramář, Václav Švank, konšelee přísežní a města Plzně měšťanee, vyznáváme — kterak — vdova paní Kateřina Erhartová —, t. p. s. z. — u. j. —: It. pánóm všecko v moc dává a odkazuje k oltáři sv. Jana u fary, aby ten oltář dostatečně nadán byl, it. Bosákóm X k., it. do Černého kláštera na ambit X k., it. do špitála V k., it. Bosakyniem V k. It. hotových jest CXII k. m., XCte zl. rejn. It. dva páteříky korálový dítkám pana purkmistra, it. jeden křížek, it. mísy cínovee rozprodati a dáti na skutky milosrdnee, it. konví všech XIte a dvě měděnice, svícny dva jeden o třech a druhý o čtyřech rozích, it. XIIIte mís., it. XIIIt taléřuov, it. III mísky malý, it. Markétě děvečce s lože šatuov a menší plá- štiek, it. suknici některý dívčici chudý, it. poručníkóm po V k., a písaři V k., it. Jan postřehač jest dlužen VI k., it. pan Kraupa VI k., it. Zídko III k. XV gr., it. Benedikt V k. a XL k. na při, a to puojčila k věrné ruce, ale on že z registr vymazal, it. Martin pekař XIIII kbelcuov žita po XX gr., na to dal II k., it. více tenetur XXV1/2 kbelcuov pšenice, po čem najziščí — Poručníky činí Mikuláše Principála a Zikmunda řezníka — Tomu na svědomie — sekrety svee dali jsme přivěsiti k tomuto listu —, jenž se jest dálo léta — MODOXV“, v neděli před sv. pannú Barború. [Nadpis]: Kšaft Kateřiny Erhartovee. Z knihy závětí 223 f. 104b. 935

Strana 760
760 1451. 1454. 1458. Další doplňky. 1451. 6. května. (Praha.) 936. Kateřina Brázdová odkazuje všechen statek svůj v Star. m. pražském a v Plzni synu svému Tobiášovi. Já Katheřina Brázdová měštka Starého Města Pražského, vyznávám —, že ačkoliv — toto mé poslednie poručenstvie — činím obyčejem takovýmto, tak že duom muoj, v němž bydlím, kterýž leží mezi domem někdy Michalovým zlatníkovým s jedné a domem mistra Borotína strany druhé, i všecko právo mé věnné, i to věno jmenovitě CCL k. gr., kteréž mi jest Václav, dobré paměti někdy Pabiankuov syn, města Nového Plzně měštěnín, zapsal na domu svém a městišti jeho tu v Plzni, kterýž leží na rohu podle domu Oldřichova postřihačova, a k tomu na dvoru jeho, v předměstí již pověděného města ležícím proti klášteru bratří Menších, i na dědinách téhož dvoru, na lukách, na nábytciech i na všem, což k tomu při- slušie, jakož list s jeho a jiných dobrých lidí visutými pečetmi na svědomie na to učiněný a mně vydaný plnějie svědčí, a podle toho i všecken jiný statek muoj — dala sem a poručila — po mé smrti i s tiem listem věnním — Tobiášovi, synu mému mi lému, a jeho dětem. — Datum feria Va post Philipi et Jacobi. Z knihy závětí Star. m. praž. 2119 fol. D. 3b. Viz č. 264. 1454. 29. září. V Chotěšovech. 937. Ve zprávě o smrti probošta kláštera chotěšovského Václava r. 1454. 22. září a o volbě nového probošta dne 29. září Jiřího z Tachova, z kláštera teplského, dané v přítomnosti Václava probošta s. Appo- linaře v Praze a jiných, uvádí se též Václav, oltářník oltáře sv. Ondřeje ve far kostele v Nov. Plzni. — Datum Chotiessowicz 1454. die vicesima nona Septembris. Orig. perg. s pečetí konventu zachovalou v cís. knihovně v Praze. — Schubert, Die Urkundenregesten der aufgehob. Klöster . 1651. 938. 1458. 15. září. Sigmund zlatník odkazuje statek svůj svým synům. Ve jmeno božie amen. Já Sigmund zlatník, měštěnín města Nového Plzně, vyznávám tiemto listem —, že — domy mé [v městě

Strana 761
1458. 761 Novém Plzni] i všecken jiný statek muoj — po mé smrti otdá- vám — Sigismundovi a Jankovi, synóm mým, na rovný mezi ně rozdiel. — Jenž jest dán léta — tisicieho čtyřistého padesátého osmého v pátek po Povýšení sv. Kříže. Z knihy závětí Star. m. praž. 2119 f. 310. 1458. 23. prosince. Urovnání rozepře mezi pí. Markétou Blažkovou a poručníky 939. zemřelého muže jejího. Jakož sě jest byla pí. Margreta nebožce Blažkova kraj- čeřova z Plzně, odvolala na súd páně podkomořého a p. pod- komořie slyšav žaloby i odpor s jich obú stranú, kázal jest jim přátely s obú stranú vydati, a tito jsú přietelé vydáni: Paní Margreta vydala Jana Vlašimského z Prahy a poručníci vydali Prokopa Sviňáka z Plzně, a tito jim byli přidáni k raddě z roz- kázánie p. podkomořého Ondrášek Oremus z Prahy a Dobiáš. A tuto výpověď učinili jsú — a tíž přietelé pováživše s obú stranú žaloby a odpor i s raddú jim přidanú v tom plnú moc majíce od — p. podkomořieho i od stran, — takto jsú vypověděli: Pře, kteráž jest byla mezi paní Margretú vdovú s jedné a Rešem, Homolí a Jakubem Košíkem s strany druhé, o pade- sát kop grš., kterýchžto 1 k. gr. bylo jest odkázáno nebožcem Blažkem, manželem panie Margrety, kšaftem pastorkyni panie Margrety, otcem téhož sirotka, kterýchžto 1 k. grš. — odkáza- ných a spadlých na děti panie Margretiny po smrti — sirotka, těch peněz — púštějí — poručníci k její vieře a duši, aby jim udělala s tiem právě, jakožto věrná mátě, a z toho poručníci nemají panie Margrety viece nařekati, ani sirotci poručníkóv, ani také máteře své. Dále jakož kšaft svědčí, — aby dáno bylo VIII k. gr. čes. na kalich, a čtyři zl. uh. na pozlacenie k kostelu sv. Bartoloměje. Také jakož paní Margreta list má na lúku Krásného, kterýž svědčí na čtyřidceti kop grš., aby jej vydala poručníkóm, a toho listu poručníci mají chovati s rúchem, kteréž jim bylo vydáno s svrchupsaným sirotkem, dětem panie Magretiným do let rozumných. A když by sirotci let rozumných došli a chtěli svój list vzeti i s rúchem od poručníkóv, tehdy sirotci mají Rešovi to, což jest na — sirotka naložil, buďto ku pohřebu, neb na oděv, neb na stravu, to jemu mají sirotci i s máteří zasě navrátiti, také což by hodným svědomím mohli provésti. Dále jakož kšaft svědčí, aby paní Margreta sirotkóm 96

Strana 762
762 1461. dala XXX k. gr. a s nimi diel pravý jměla; pakli by nepřilo- žila, aby těch XXX k. gr. na jejím dielu bylo jí srazeno. A jest-li že by pán buoh neuchoval sirotkóv prve let rozumných, než-li panie Margrety, aby poručníci zachováni byli při kšaftu a panie Margreta také, a poručníci nemají viece nařekáni býti od sirotkóv proti této přátelské smlúvě ani mátě jich. Datum sabato post festum Thome apostoli, anno etc LVIII°. [Nadpis]: Smlúva mezi pí. Margretú Blažkovú a poručníky Blažka krajčíře, totiž Rešem, Homulí a Jakubem Košíkem. Z knihy smluv 212 f. 2. [1461.] 940. Maretka, vdova po Ondráškovi z Hodusic, richtáři, odkazuje vše- chen statek svůj dceři své Lucii. Ve jmeno božie amen. Já Maretka, manželka slovútného někdy Ondráška z Hodusic, rychtáře v Novém Plzni, vyznávám tiemto listem obecně —, že — činím — všeho statku mého — slovútnú paní Lucii, dceru mú milú, pravú a mocnú poručníci a ten všecken statek muoj, jmenovitě duom muoj v městě No- vém Plzni a dvuor v předměstí tudiež, s dědinami, lukami, vinicemi — a k tomu také všecko právo, mé mně k rychtářství tudiež v Plzni kterakkoli příslušné, — i to také, což mi jest kšaftem a posledním poručenstvím svrchupsaný Ondrášek, manžel muoj, aby mi z toho rychtářstvie vydáno bylo, rozká- zal, a tak konečně to všecko — též Lucii, dceři mé, a dětem jejím mocně otkazuji. — A přidávám jie k radě i ku pomoci slovútné panoše Jana Rusa z Čemín a Danuše Smolíka z Slavic, přátely mé milé. — Potom pak oznamuji, že v těchto dluziech osobám nížepsaným povinna zuostávám: Najprvé mnichóm z Šerého kláštera v Plzni dlužna jsem X kop gr; — panie Dobroničkové V kop, — Rohanovi dvě k. gr. Item Němcj někakému z přisúzenie pánuov Plzenských 1 k. XL gr. — Item oznamuji, že páni Plzenští zuostali sú svrchupsanému Ondráškovi — dlužni z třetiny vin, kteréž týž muž muoj nebožtík popsal, leže na smrtedlné posteli, lx kop gr. Z těch peněz, kdyby dcera má — jich dobyla, — aby Janovi Rusovi svrchupsanému — vydala XXX kop gr. A pak po smrti muže mého výš praveného také s některých měšťan viny brány jsú, jakož když toho potřebie bude, s kterých vzato jest, jmenováni — budú jim, s kterýchžto také na nás třetina má připadnúti.

Strana 763
1483. 1487. 763 Item jakož paní Regina, nebožce muže mého prvnie manželka, i také týž manžel muoj — poručili sú i rozkázali dáti LXXX kop gr., paní Regina L kop a on XXX kop, na kaplanstvie k oltáři sv. panny Barbory v kostele v Plzni z toho plzenského rychtářstvíe, když by nám jeho Buoh a statku toho dobýti po- mohl, tak já nadepsaná Maretka panie Lucii, dceři mé, též také to porúčiem, aby ona s mého statku — XX kop gr. při- dala, — aby kaplanstvie to zjednáno bylo a došlo od královy milosti povolenie k tomu i potvrzenie, ač by toho potřebie bylo. Z knihy závětí Star. m. praž. 2119 f. 94. 1483. 23. června. Vít, měštěnín Star. m. pražského, odkazuje všechen statek svým 941. dvěma dcerám. Já Vít z Nového Plzně, měštěnín Star. m. praž., vyznávám, že — to zbožie mé a zvláště to, kteréž mocí zápisuov ciesaře Sigmunda a krále Jiřieho, slavných pamětí, s urozeným panoší Janem Sosnovcem z Vlkanova držíme spolu a sobě zapsaný máme, dal sem — panie Offce a panie Johanně, dcerám mým, a dětem jich, list jim dobré vuble na to pod mú a jistých pánuov i jiných dobrých lidí podlé mne na svědomie pečetmi visutými, jakož obyčej v této zemi jest, učiniv řádně, poručiv to urozenému pánu panu Samuelovi z Hrádku a z Valečova, — švagru mému, — aby když by mne pán Buoh ot smrti neuchoval, jim to tak — po mé smrti bylo vydáno. Také duom muoj, v němž bydlím, chci aby při panie Offce, dceři mé a dětech jejich, — zuostal. — Jenž jest dán — ten pon- dělí v vigilii hodu sv. Jana Křtitele. Z knihy závětí Star. m. praž. 2119 f. V. 8. [1487.] Seznam věcí patřících k oltáři Víta soukeníka, a seznam lidí 942. v Neuřemě, kolik ročně odváděti mají k témuž oltáři. Providus et circumspectus vir, dominus Vitus pannifex, civis Plznensis, pro altario suo, quod per eum fundatum et erectum exstat ad honorem gloriose Virginis Marie intemera- teque semper, in ecclesia parrochiali Noue Plzne, quod quidem altare roboratum et inscriptum est in tabulis terre Boemie et 96*

Strana 764
764 1487. [ratificatum] et confirmatum actis ecclesie Pragensis!), cum omnibus et prouentibus et pertinenciis ad id altare, prout litere desuper date clarius ac perfeccius sonant. Ideo has infrascriptas res et ornamenta pro eodem altario propriis sump- tibus idem Vitus comparauit et ob noticiam presencium et futurorum in hunc librum inscribi iussit et procurauit, ne per successum temporis dispereant. Item primo duo calices, vnus trium marcarum, argenteus, deauratus; alter calix similiter argenteus minor, duarum mar- carum; it. ornatus flauens cum toto apparatu, humerale de margaritis ; it ornatus albus cum toto apparatu, humerale ar- genteum deauratum; it. ornatus rubeus cum toto apparatu, humerale cum margaritis; it. ornatus ferialis cum toto appa- ratu; it. pectorale, crux argentea; it. missale maius in rubea cute emptum xlinj florenis vngaricalibus monete 1486; it. missale minus similiter in cute rubea; it. quatuor candelabra de ere; it. pallas duplices festiuas et feriales; it. ampule due. Census pro altario supranotato in villa Nevrzemo: It. Vaniek platí 1 k. 1111 gr. jednú a druhé tolikéž; 111 slepice, 1/2 k. vajec, x dní roboty; it. Mašek platí IXxx gr. a druhé tolikéž, vi slepic 11/2 husy, 1 vajec, xv dní roboty; it. Martin platí 1 k. vi gr. a druhé tolikéž; 111 slepice, 1/2 k. vajec, hus, x dní roboty; it. Biskup platí 1 gr. a druhé toli- kéž, 1/2 k. vajec, 1111 slepice, a hus, a x dní roboty; it. Chomlík platí IXXXVI gr. a druhé totikéž, vi slepic, 11/2 husy, 1 vajec a xv dní roboty; it. Zavrba platí ixx gr. a druhé tolikéž, 1/2 k. vajec, in slepice a hus, a x dní roboty; než kury, husy a vajce platie při každém sv. Havle. Pro benefactoribus huius altaris: It. za paní Martu duši, manželku páně Vítovu; ít. za duši panie Margetu Otěšinovu; it. za Janovu duši, otce Vítova; it. za Ozačinu duši, matku Vítové; it. za Bláhovu duši, bratra Vítova; it. za Katrušinu duši, sestru Vítovu; it. za Ondřejovu duši, děda Vítova; it. za Jana Drslavského duši, ujce Vítova; it. za paní Kateřiny duši, tetu Vítovu; it. za Vavřencovu duši, otce Vítové; it. za Václavu duši, matku Vítové; it. za duši Petra Střelce; it. za Kačinu duši, první manželku Střelcovu; it. za Mařinu duši, druhú manželku Střelcovu; it: za Margretu, 1) Viz čís. 276. z r. 1485. 25. dubna a č. 278. z r. 1485. d. 5. května, pak závěť téhož Víta č 303. z r. 1487. 21. září.

Strana 765
1500. 765 dceru Petra Střelce; it. za duši Ambrožovu Vaječkovu; it. za Aničku, první manželku jeho; it. za Barboru, druhú manželku jeho; it. za Strýcovu ševcovu duši; it. za Přibu, manželku jeho; it. za Margretu, dceru Vítovu; it. za Pavlovu duši, syna Vítova; it. za Dorotu, dceru Vítovu; it. za Václavovu duši, syna Vítova; ít. za Tomáškovu duši, syna Vítova; it. za Ozančinu duši, dceru Vítovu; it. za Aničinu duši, dceru Vítovu; it. za Janovu Otěši- novu duši; it. za paní Annu, sestru Otěšinové; it. za Víthocha, otce jejieho; it. za Janovu duši, syna jejieho; it. za jich všecky předšie duše. Z missalu v knihovně zem. musea v Praze. Sig. XV. A. 5. Fol. 1. [Kol. 1500.] Poznamenání dcel města Plzně, kteréž se od starodávna v branách 943. téhož města vybíralo. Předkem sedlák z každého koně, buďto že nětco na trh veze, aneb s prázdným jede, z jednoho každého koně 1 denar. Forman z všelikého nákladu, krom nížepsaných věcí, dá 8 gr., z vozu 2 gr. a z koně po 3 den. Karník z všelikého nákladu dá 4 gr., z káry 1 gr., z koně po 3 den., z tuny oleje, medu, herinkův a z kopy provazů 1 gr., z vozu 2 gr. a z koně 3 den., z centnýře sýra, sádla, másla, medu, loje, vosku, peří, koudele a vlny 1 gr., z vozu 2 gr., z koně po 3 den.; z prostice soli 1 gr. 2 den. Z postavu barveného i nebarveného krom jar- marku, kdež se toliko z ládunku dává po 1 gr., z vozu 2 grš., a z koně po 3 den., z nákladu sudy (sic) 8 gr., z vozu 2 gr. Z kopy jehnětin, teletin, skopovic, kozlovic, též z kopy železa a z kopy kbelců chmele po 1 gr., z vozu 2 gr., z koně 3 den.; však veze-li forman, neb karník hovězí kůže, dá z každé kůže po 2 den., z vozu 2 gr. a z koně po 3 den. Když zdejší koželuzi hostem kůže prodávají, ten komuž prodá, z každé hovězí kůže má dáti 1 den. až do 7, telecích a skopových od desíti 1 den., z třidceti 1 gr., z kopy 1 gr. 4 den. Když koželuzi od sedláků kůže kupují soukromí, tehdy branným, kteří k bráně přisedí, mají přinésti z každé kůže hovězí po 1 gr. a to má jemu zase sedlák navrátiti. Když by se pak na kterým voze od jakýchkoli koží celého ládunku navezlo, tehdy z té každé kůže po 2 den., a z malého po 1 den., a to až do 7 kusů, od ostatního pak ládunku, co by na témž voze měl, dá tak, jako jiný 8 gr., z vozu 2 gr., z koně po 3 den. Sedlák, když hovězí kůže při-

Strana 766
766 1500. veze, z každé daj 2 gr. až do sedmi koží, z drobných dvadcíti 1 gr. 4 den., z desíti 1 den., z třidcíti 1 gr. a z kopy 11 den. Tak i karník dá z každého kusu až do 7 koží, neb postavův suken, jako jiný forman z ladunku 8 gr., z káry 4 gr. a z koně 3 den. Formané pak hostinští když sousedům domácím co sem vezou, též z ládunku po 8 gr., z koně po 3 den. platiti mají. Co se lidí hostinských dotýče, kteří sousedům z peněz aneb z prosby je- dou, buď jedou z peněz neb z prosby] kromě stavěcího lesu, všichni mají dclo dáti bez odporu. Formané zdejší cokoliv ve- zou hostinského, mají toliko z ládunku dáti. Když forman veze sousedův zdejších zboží, z toho se nedá nic, než forman dá z ládunku 1 gr. a z koně po 3 den. Koníř z koně dá 6 den., z příhončích volův uherských, polských po 4 den., též z volův, krav, vepřův krmných domácích a přespolních dá 4 den., z nekrmného po 2 den. Z vozu ryb 4 gr., z koně po 3 den. Z kaufu piva i z koně 8 den., z polouvozí 4 den., z věrtele 2 den. z půl věrtele 1 den. Tak i z řídkého piva, z vína, když se zde láduje, 8 den., z vozu 2 gr., z koně po 3 den. Nosič chmele dá 1 gr., z mlýnského kamene 3 gr. 5 den., z vozu vápna 3 gr. 5 den. Pozdější opis v archivu místodržitelském v Praze. Fasc. P. 106. subnum. 23.

Strana 767
Adam 576, 708, 743. — Jan 744, měl spor o stráň 744. — Jiřík 353, manž. jeho Barbora 353, dvakráte vdaná po jeho smrti 353, spor o statek 353, mocné roz- hodnutí konšelů v tom 354. — Sigmund z Teplé 254, závěť je- ho 254, manž. Barbora a děti 254, v Teplé měl sedláka a jiné dědi- ctví 254, Barbora závěť činí 328, 329, odkazy její 328, 329, dcery její Markéta a Kateřina 328, Jiřík první muž 329, Jan, třetí muž její, 329, Fencl, syn Sigmunda, 329, si- rotek nebožce Sigmunda 354. — viz z Hradce Jindřichova A., viz Plasy A. opat. Adamová 257, stará 329. Adamovské městiště 464. Adámkové syn Janek 1. z Adelman-Feldenu, (Velden, sev. vých. Norimberka), Adelman Jan 655, velmistr řádu něm. 655. Adlička vdova, závěť činí 1, 2, odka- zy její 1, 2, pohřeb v kostele sv. Bartoloměje aby byl 2. administrator arcibiskupství 153, 236, 392, 688, Ambrož z Plzně 416, Hi- larius 115, Jan Žák 647, 751, mí- stoadmin. Václav z Plané 252, pe- čeť úřadu 237, 253, 323, 647. — strany pod obojí Pavel 461, 462. Aberední sexznam jmen osoh, míst a větí. [Číslice značí stránky, jen u hesla závěť značí otištěné listy.] sv. Adriana viz Štěpán kardinal sv. Adr. Achac, soused plz. 340, zastavil dům v dluhu 340. achtelík 703. aksamit červený 450, aksamitový viz ornat aks. Alamanie viz Německo. Albert, král. viz Albrecht. Albík mr. 24. Albrecht falckrabí rýnský a vévoda bavorský, comes palatinus Reni, superioris ac inferioris Bavariae dux, Pfalzgraf bei Rein, Herzog in Ober- u. Nieder-Baiern 303, 305 až 309, 311, 313, 412, 414, 430, 437, 440, 469, 545, důchodní jeho v Nordgavě, (Rentmeister) 307, místodržící jeho (viczdom) 313, pečeť jeho 313. — král český 15, 217, 718. viz z Leskovce Al. podkomoří. — Matuš, měšť. plz. 418, manž. Hedvika 418, koupili spolu dům 418. agnus dei když zpívají 386. akta arcib. úřadu 72, 236, 237, 255, 256, 420, 764. — písař 615. Aleš krejčíř 8. 97

Strana 768
768 Alexander kardinal diakon, pfi ko- stele sv. Kosmy a Damiana 415, kněz kláštera | Kladrubského 219, 226. — VI. papeź 416. allodia odumfelá na obec spadnouti maji 649. Almania viz Německo. almara 423, 473, 591. Alsacia viz Elsasko. almuŻna, elemosina, 164, 236, 366, 589. ambit v klášteře Černém 327, 759. Amberk 481, 488, 493, 502, 506, 520, 535, 565, 595, 596, radové 506, 520, viczdom, fictum (místodržící) 502, 596, konšelé 596. z Amberka Hans Schober 595, 596, prodal dům 596. Amberští páni 596. Ambrož z Plzně, děkan kostela praž. 322, a administrator arcib. 416. Almosen 104, — mö68t&nin 156, zâvèt učinil 156, domek jeho 156, vinice 156. — moZit 321, 322, závét ucinil 349, Anička, dcera v Pfeśticich 349, Jan syn, vandruje 349, manżelka jeho 349, dům jeho 349, na polovic s Kmoškem 352, otec jeho ženy v Újezdě 349, sestra jeho Dura v Štěnovicích 349. stolař 95. — švec 380, závěť učinil 380, dům jeho 380, Linhart, jeho zeť 380, dcera jest v Hoře 380, syn Havel, kněz 380, dcera druhá Kateřina 380. ametist kámen 273. Amcha viz z Borovnice A. Jindřich. ampule 764, cínové 160, z koflika aby udělány byly 511. ampulky stříbrné pozlacené 605. | Anděl pivovárník 717, dcera ieho 717. Andresoyá barvífka 584. Andrlíkovic Tomášek, měšť. plz. 53, 57, závěť učinil 955—957, manželka jeho Hedvika 56, syn Janek 59, 56, 57, syn zemřelý Ondrášek 56. dcery: Marketa 55, 57, muž její Václav Kantor 56, 57, Elška 56, 57, déti jeií 55, 56, muZ její Hanuš Gerstner v Chebu 55, otec jeho 56, 57, düm na rinku 55, d. v Chebu 55, platy na mésté 55, platy na mé&tanech 55, 56, kaplanství ieho 55, 56, kaple sv. Barbory v Šerém klášteře aby byla sklenuta, odkaz 56, němý do smrti aby dochován byl 56. | Anička, dcera Ambrože nožíře 349, schovanice Wolfa šenkýře 576. anniversaria (— zádušní mše) 11, 252, 358. Anna, flašneřova dcera 707, 708, zá- věť činí: Petr Kolář, muž její 707, 708, dítě ieií 707. mlynáfka, podruhyně Špačko- va 298, 299, závěť učinila 298, se- stra její Dorota 298, švagr její He- reš 298, odkazy 298, 299. mykačka 573. Šteflová, kramářka 363. 588, zlatníková dcera Jakše unterkäufla 588. sv. Anny kláster viz Praha sv. A. kl. kostel u Plané 562. antiiona, antiphona (stiídavy zpév mezi hlasem solovým a sborem v kostele) 255, 258, Salve Regina 255, 258, Regina coeli 255, Cristi virgo 255, o milé Matce boží 258. antifonář, knihy velké na pergameně 450, odkaz na něj 494, 556. Antoniottus, kardinal knéz, pfi ko- stele sv. Praxedy 415. 

Strana 769
Antonín Jakub, kardinal při kostele sv. Vita v Rimë 185, 186, pečeť jeho 186. apateka düm, prodána 630. apatekař Vavřinec 586, 630, 631. sv. Apolináře kapitola viz Praha sv. A. k. : apparat zlatohlavovy 160, k ornatu 173, 764. apoštolů 12, aby bylo spůsobeno 276. apoštolský viz legat, symbol, stolice. appelace, appellatio 54. approbatio (stvrzení) privilegií 15, 39, 43, 50, 51, 199, 215, 216, 649, smlouvy trhové 63, vyzdvižení ol- táře 236. arbitri viz rozsudí. arcibiskup (archiepiscopus, oificlum archiepiscopi, Erzbischof) 106, 143, 165, 385, 730, 751, ieho ordinarius 106. arcibiskupství praZ. administrator viz administrator. visitator Pavel 234. arcidékan 117, plzeüsky Jan z Ro- kycan 237. areipfist 450, Jan 482. Argela z Valdova 291. archiv v Norimberce 397. Arnošt kurfürst saskÿ 202, syn falc- krabí rÿn. 174. artikule cechovní 266, cechu fezni- ckého 592, privilegií 15, 52, 200, 215, 432, 732, 733, od konšelů sne- sené 408, pro Židy od konšelů u- stanovené 425, pro dobré krajů ustanovené 180. artificium viz řemeslo. Aschacher Vilém 521, obroční (Kast- ner) v Neumarkté 521. atlasevy viz ornat atl. attestaci řezník od prodavače do- bytka si opatřiti má 594. "| Ausias, kardinal 184, 185, odpustky udéluie 184, 185, 186, pečeť ieho 185, 186. Austria viz Rakouský vévoda. aušlok obecní 595, cechovní 595. Ave Maria 155. Bába Jana 285, pfitelnice 373. babist viz papež. bafesner viz paveznik. Bachová 70, nevěsta pí Anny Panen- kové 70, syn její Šimon 70. bakalář. baccalareus, Jiří z Kadaně, 237, 238. Bakalář Mikuláš, měšť, plz. 319, dlužen 319, v dluhu zastavil dům 319, děti jeho 327, měly odkázáno od Markety Žatecké 327. Balcl 707. Balile viz Caltova B. Baltazar barvíř 639, závěť činí 639, manželka jeho Apolona 639, dcera jeho Kateřina 639, dům jeho 639, odkazy jeho 639. Balvin Matü$, poručník 702, 727. | Balvinova 347, 467, otec její Pavel 347. Balvínovic Kateřina 335, Václav 347. 708, Benholczer Filip viz Norimberk B. F. Baptista, kardinal při kostele sv. Ja- na a Pavla 415. sv. Barbory bratrstvo viz bratrstvo sv. B. Багеупа za pivovárem obecním 427, 573. Atlas švec 694, dluh jeho 694, Mar-|Barchan 463, 717, stary 635. tin poručník 706. Atlasova zahrada 706. Barchanovská dědina 463, 588, 664. Barchovský viz Bartovský. 97% 

Strana 770
770 Baroch viz z Blovic B. Barones regni viz páni. Barrati Jan, písař (v Římě) 156. pí Barská 387. Bárta kolář 661, závět činí; manžel- ka 661, sestra 661. Bartoloměji, kardinal při kostele sv. Klementa 184, 185, odpustky udě- luie 184, 185, 186, pečeť ieho 185, 186. kard. 415. — kramář, purkmistr 342, rukoimí 340. Bartoň, pekař, poručník 724. viz Škvrňany B. Bartoš, kněz 573. při kostele SV. Agathy měšečník 700. pekař, konSei 744. švagr France Frany 748. zeť Doroty Neiedlé 710. Bartová Dura 743. Bartovsky, Barchovsky, Plzeňské 267. barvíč Baltazar 639, manželka jeho Apolona 639. — Hanzl Rech 573, 596, 597. barva lvová 699. barvífka Andresová 584. bašta 669, nová 569. Ba&tová 187, chmelnice její 187. Baudetus, písař v kanceláři papež., 89. Baumen, Paumen, Heincz 557, 558, 559, nepřítel Norimberských 557, 559. bavlna 332. Bawer, Bavor viz z Švamberka Ba- vor Jan. z Bavorova Mikuláš 76, syn pí Mach- ny Hynkové 76, pečeť ieho 76. Bavory, Baiern, Beiern, Bayern, Beyern, Beiren, Payrn 48, 510, 511, pohnal 512, 514, vévoda 519, Albrecht vé- : voda 469, Filip vévoda 480, 496, Fridrich vév. 643, Jindfich 49, Otto 519, Ludvík 46, v Plzni 47, srovnání s kr. Jiřím 47, syn Al- brechta 174, místodržící (Viczdum, ficzthum, viczdom, Vitzthum) 313, 349, 492, 495, 507, 523. Bavůrek viz z Švamberka B. Bazilij Petr, kněz v klášteře Černém 385. Betav, Petschau 203, na B. z Rab- &teina Jan Pilug 670. bečvář Beneš 757, Janek 303, Jiřík 504, Kašpar 740, 741, Obořil 490, Ondra 303, Jan Samec 601, 740. Bechyně 365, 729, Bosáci 365, viz z Lažan B. Mikuláš. na —i viz z Šternberka Ladislav na B. Bejček viz Žlutice B. Belšan Václav, soused plz., 703, činí závěť 703, manželka jeho 703, dlu- hy u lidí 703, odkazy 703. Benátská Dorota 573 (snad manžel- ka B. Jana). Benátský Jan 300, poručník 307, manželka ieho 300, zeť jeho Hanzl; kramář, 531, 584, manželka jeho Valpura. Beneda viz z Šťahlav B. Milota. Benedikt, dluh jeho 759. — XI. papež 178. -— br. B., lektor sv. pisma, 659. sv. Benedikta řád viz Kladruby klášter. ; beneficium církevní trvalé ženo 236. Beneš, bečvář, poručník 757. — forman 334, manželka ieho 579, dům jeho 334. — Jiřík 224, dům ieho 224. vyzdvi- 

Strana 771
Beneš, soukeník, 7, 27, 58, konšel 41, soukeník 7, 27, 88, konšel 41, 757, poručník 25, ubrman 140, pe- Cet jeho 26. — tuiec, Kašpara bečváře 740. Benešova dcera Mandalena 326. Benešov 177, 648, sněm v B. 177. Beňoves 369, mlynář Šrámek v B. 369, dcera jeho Dorota 369, žena jeho 369. Beran 443, dům jeho 443. Beránek 340, 455, 620. Jan, kramář, soused plz., 325, 326, 332, 333, 379, 405, 454, dluh do Norimberka 325, 332, 333, dům jeho 326, 425, 454, 620. Švec 619, 694, závěť učinil 694, manželka jeho 694, dítě jeho 694, tchán jeho, Pavel Kolář, 694. Beránkovská dědina 664. Berard, kardinal, 142. pí Berbetová Marketa 9, 20, 21, zá- věť učinila 9, sestra Anička 9, se- střenice Anička 9, nadala oltář sv. Ondřeje 9, 10, 193, kaplan Václav 9, 20, 21, dům její 10, 21, domek, v němž jsou u ní panny Uršula, Anna a Mandalena, 9, bratr její Prokop Reš 193. Berengar, velmistr řádu Kazatelské- ho, 688. Berka viz z Dubé B. — viz z Přeštic B. Bernard, kardinal, biskup při koste- le sv. kříže v Jerusalemě, 415. Bernart Jan, konšel přís., 277, 280, 320, 353, purkmistr 298, dům jeho 208, 350, závěť učinil 350, 351, ka- planství zřídil 351; bratr jeho Ber- nart 350, odkazy jeho 350, 351. mladý, konšel, 280, 271, závét učinil 373, manželka jeho Markéta 373, odkazy jeho 373. 771 Bernart, knéz z Pizné, 573, 610, strýc jeho Benedikt Urlejch v Plz. 610. viz z Norimberka B. Václav, dům jeho na náměstí na rohu, 47. Bernartovä Johanka 56, Duora 180. odkazy jeií 180. Bernartovskä dědina 728, louka 464. Bernášek Jan, viz z Zebnice B. J., düm jeho 363. starý, nebožtík, 347. pi Bernášková Dorota 347. Bernáškovský dvůr 669, 698. Bernow viz Pernov. berně steura, královská, 191, 613, 649, k městu vyměřena 111, 112, prominuta 207, 208, 214, 417, obec- ní 549, 552, osvobození od b. 430, 483, 732, na vojnu 613, městské za- držalé 106, 166, 208, 417, zemská 175, 191, 613. berník, měst. berně, 585. Beroun 101, 135, v B. Martin, bratr Duchka, sladovníka v Plz., 310. Berounský, Berúnský, 657, drží dům 657. z Bezdědic Křištan Sigmund, úředník kláštera sv. Jiří, 325, pečeť přiv. 325. Bezdružice viz z Kolovrat Jan na B. a z Kolovrat Jiřík B. Bezvěrov, Wesserau, 339, 475, 476. 617, 620. z — Mates Raušar 475, 476, 617, 620, koupil Kfínov 475, 476, dvür ieho za branou malickou v Plz. 620, zá- pis na ném 620. z — Jirkl 319. Bela, fara, 510, hejtman na B. 640, dim jeho v Plz. 640, mlyn Skalovic pod B. 736, Jana na B. 280, Vávra Jechovec z B. v Plz. 701, pekařka 

Strana 772
772 Bělská 701, Jiřík, syn, 701, dcery Anička 701, Lída 701. bělizna (bílá kožešina), sukně b. pod- šitá 103. Běšín viz Domažlice B. z Bibersteina, Pibersteina (v Hessen- 81, liščí 369, 387, podbřiškové krá- líkové 387, podbřiškové 756, nové 370, 756, starć 691, vetchć 756. blanky 329. Blatná 648, 658, 670, 749, 750, na Bi. viz z RoZmitala Zdének Lev. sku blíž Fuldy) Fridrich, 147, 148. |Blaven viz Plavno. Bilek Jan 579, 629, dívčičky jeho|z Blažčic, Blažtic, Lipolt 191, pečeť 726, dům jeho rožní 629. Bilina 44, 196, farář Václav Holas privesil 191. — Vy&ek 221—224, 246, 251, 208. z řádu něm. 196, celé okolí bludy | Blažej z Plané viz z Plané Bl nakaženo 197, za faráře navržen Václav z Chrudimě 197. biřic 42. Birge Krištof viz Norimberk B. K. Bisarion, biskup Tuskulský, 142. biskup lavantiský Rudolf 120. světící, sufragan olomucký 658, Nikopolskÿ Martin, sufragan olo- mucky, 686. Simbaliensky Jan 392, Biskup viz Nevřem B. bitva 132, 721. Bláha kramář, poručník, 617, 618, u- činil odkaz 656. kramář 737, závěť učinil 737, žena jeho 737, dcera Ludmila již vybytá 737, druhá dcera S první ženou 737, dluhy ieho 737. (Blasius), 251, 254. v Bříze 752. v Liticích 294. u Štěpána 294. Bláhová Dorota 472, 472, muż jeji 472, 393. sladovnik, richtóf, závěť učinila sestřenice její arciděkan Horšovský 164. kmet v Střapoli 115. viz DejSina Bl. kmet. Blažek, farář v Malesicich, 268. krejčíř, purkmistr, 9, poručník 27, nebožtík 761, manželka Mar- keta 761, 762. mlynář, přís. z Star. m. praž., 632. pernikář 745, 746. — pláteník 6, 8, dům ieho u Špi- tálu 6. richtář v Kotovicích 68. řezník, konšel, 41. — Blažkovic, Blažkův Šimon 287, 289, 290, 291, 380, konSel pris. 241, 260, 322, 324, 336, 337, 342, 343, 372, 444, 459, poručník 345, 358, purkmistr 255, 257, 394, 395, 396, 472, richtär 192, 194, starší obecní 353, ubrman 215, louka Blažkové Šimanové 244. — syn Martina Üterského 27. tkadlec u zadního mostu 75. Václav 459. Kateřina 472, dům její nárožní 472. |Blažkův syn Jakubek 27, Jíra 459. Blahústy, ves na Plz, 296, Jan Mní-|Bleigker, z Steinachu, místodržící v šek z BL, panoš, 296. z Blanice Jan 23. blány 285, 298, 423, králíkové 369, Bavofich, 313. " Blížev (Blížejov, ves v Klatovsku), 296, Jan panoš z Blíževa 296. králíkové hřebtové 388, 405, kuní | Blíživský Vaněk 635. 

Strana 773
Blovice 588, z Bl. Baroch 459, z B. Bubníčkova 328, z B. Čestan 156, v Bl. Holaus 327. bludy, errores superstitiosi, 141, 142, bludů kvasem národ německý na- kaZen 751, Bohatý viz Kříž B. Bohemia viz Čechy. Bohemus Martin viz Čech M. Bohuslav viz z Doupova B. Bohuše z Olomouce 385, v klášteře sv. Ducha v Plz. 385. Bochov viz Vochov. Boleslavsky arcidékan viz Herten- berger Jan B. ar. Bolkenhain, Polkenheim, m. v prus. Slezsku, 47. Bor 189, 279, 365, 658, 717, iara ko- stela sv. Mikuláše 365, oltáf sv. Jana Kit. 365, plat kaplanu aby koupen byl 365, kostelík při špi- tále se staví 658, biskup olomucký má jeji vysvětiti 658, měšťané 365, konšel 717, purkrabí na B. Zdebor z Příčiny 367, Jindřich z Příč. 544. na Boru u Plz. dědina 45. Borek, ves u Volevce, 18, Pumba, měšť. v Plz., daroval ji klášteru Šerému v Plz. 18, Ambrož v B. 64, Hašek v B., nádeník, 106, Ně- mec z B. 490, Petr z B., poddaný plz., i06. — Mnichový 376, Káče v B. 376. Boreš, zahradník, 75. Borotín viz Praha, Star. m. B. v Borovách viz z Bukova Muchek Jan. z Borov viz z Bukova Muchek mld.. z B. z Borovnice Amcha Jindřich, panoš, 210. Bořita víz z Martinic B. Bosáci v Bechyni 365, v Horažďovi- 718 cích 365, na Krupce 362, v Ta- chové 32365, klásterüm Bos. odkaz na almuzny 366. Bosáci v Plz. viz klášter Šerý v Plz. Bosakyně v Plz. sestry 369, 447, 466, 759, domek zádušní, v němž bydlí, 345; düm Pfechovsky 443, iim od- kázán, aby v ném věčně bydlely, 446, odkazy 369, 447, odk. na po- třeby 472, dříví k palivu 443, 447, k stavení 443, 447, kauf piva 573, dvě louky, pastviště 448, stráň 448, žaltáře dva 450. |Bouček Matěj viz Utušice B. M. Božek, rybář, 455. . Božkov, Boškov 11, 16, 174, 253, 464, luh nad B. 11, řeka nad B. 11, ves B. zdědil Jindřich z Čemín po Janovi z Buksic 16, dvory dva zákup. právem vysazeny 174, Blá- ha Ryba je držel 174, 175, plat roční 175; mlynář v B 717; richtář v B. 528, Pech Rozmata v B. 528, plat na něm zakoupen 528, lidé v B. osadní fary sv. Jiří 679. Božkova Hoštálková Markéta 253, odkaz k sv. Jiří učinila 253, se- střenice Dorota 253. Pavel 670. — Jíra Zezhule 743, závěť učinil 743, syn Jan 743, druzí synové 743, manželka Anna 743, sestra jeho Rudlová 743. a z Záduba, 422, 444, 458, 538. Brada Jan 174. Bradatý Jan, úředník bratrstva sv. Jakuba v Černém klášteře, 429. Bradava (řeka) 446, 674, louka na B. 446. Bradovský dům v Plz. 10. brána města 129, 765, mezi branami, aby nic se nekupovalo, 321, obilí před br. nemá se kupovati 378, po- Kristoior panos, Zitky od bran 28. 

Strana 774
774 Brána litická 10, 443, 446, 582, mali- cká 214, 321, 458, 460, 620, praZ- ská 45, 87, 103, 272, 331, 359, škvrňská 45, 641, br. škvrň. S vě- ží vyhořela 568. — y v Rokycanech 372, clo v nich o výr. trhu 372. Branibory, Brandenburg, markrabí, 42, 49, 508, 509, 648, Fridrich mark. 435. . z Braniśova Vojslav Mikuláš, pur- krabi na Domażlicich, 739, rukoj- mě 739. branka v Klatovech 100. branný 378, 765, Václav br., u liti- cké brány, 582. bratr nedílný 226, tětěný 157, br. díl sestry nedílné k sobě přijal 287. bratran Jiljí Argelly z Waldova 421. Jira Linharta Petrasa 736. Ondřej Rejsek panny Anny Ho- řovské 663. Staněk, Kýry Mistříkové, 752. bratrana Dorota 707, Káče 310, Mar- kéta Petrasová 736. z Bratronic Jan, panoš, 234, 259, 263. bratrstvo, fraternitas, confraternitas sv. Barbory viz klášter Černý, br. sv. Jakuba víz klášter Černý, br. literatů viz literati. bratří konventualní viz klášter Šerý. brav 249. Bravek viz z Třebobuz B. Brázdová Kateřina 251, závěť 760, manžel Václav Pabianek 760, syn Tobiáš 760, dům její v Star. m. praž. 760. Bretenstein viz z Preitensteina. breve papežské, kopie jeho, 114. Brichta, poručník, 755, dům jeho 748, 749. Brikcí Jakub 402, 755, Stan 695. přísež. činí Brikci koZeluh 501. Okřínek 360, 361. řezník, závěť učinil, 402, Jakub 402, manželka jeho 402, dům ieho 402. brnění, Panczer, 561. brníř, lorifex, Michal z Plz, Michá- lek, 64, 88, 111, 140. Prokop 45. brnifi viz cech brnířů a jin. řemesel. z Brna Jan, registrator král., 43, 52. Brno, kr. Jiří chystá sem siezd, 134, Bernart Šallar, měšťěnín, 640, 641, služebník jeho Sigmund 640, 641. Brod Něm 240, 490. z Brodů na Zvíkovci Váciav, panoš, 115, prodal plat v Střapoli a Po- povicích 115. syn Brož, člověk podd. v Cernicích, 417. Brožová Barbora z Třemošné 614. z Brukèteina Mikuláš mldš., místo- komorník, 583, 645. Brum 704. Brúšený Jiřík, konšel, 320, 327, 368, 372, 373, 394, 410, 414, 423, poruč- ník 581, purkmistr 412, dům 454. břeb u řeky u mlýna 631, v Hrádku 456. ; Břekovec Bohuslav z Ostroměře a na Hrádku 742. Břenkovic Kub z Křimic 723. břev (lávka, můstek), úroky ke b. 414, v Božkově aby b. byla opra- vována 528, loučka ke b. odkázá- na 708. | Břevnov 537, klášter sv.. Markety 537, 539, konvent 536, 539, 679, opat 537, 679, Kliment opat 536, 539, Řehoř op. 536, 539, drží po- dací kostela sv. Jiří v Kostelci u Pizné 536, 539, 679, spor o né S Zikm. a Jitíkem z Trycle a v Týn- ci 536, 539, 679, pečeť opatská déle 

Strana 775
l -1 Qt moci nemá, než dokud opat spra-|Bukov, ves u Podbořan, Muchek Jan vuje opatství, 537. Březda viz Kotorov B. . Březí 269. na Březině, Jan Harant z Vařín, 301. Bfin, ves na Plz., 27, farář 27. z Bříště Jan, heitman 131, 133. z Slatiny Penizek Jan 287. Bříza, ves u Plzně. Bláha v B. 752, Červenka z B. 670. ves u Tachova 328. Buben, hrad, 169, na B. a z Přestavlk Vilém 228. Bubník, obyv. v Plz., 156. Budecky Jakub 274, 376, 490, 491, poručník 467, manželka jeho 467, 490, závěť učinil 490, 491, dluhy 490, dům 490, strýc Matúš v Bro- du 490. 691, manželka jeho Anna, někdy Zikmundová, 691. Budéjovice, B. Ceské, Budweis, 5, 71, 112, 153, 165, 202, 203, 658, 748, farář 153, hejtman v B. 200, 202, kanovník Mikuláš z B. 713, Sixt v B. 681, siezd jednoty pan- ské 112, sném 130, B. vypáleny 374, 575. Budéjovièti 150, 153, 183, 184, 203, 240. Budétice 153, faraf 153. Budík 459, Vaclav z Radobytic 717, 727, závěť učinil 727, dluhy 727, děti a manželka 727. Budín, Buda, Ofen,.165, 198, 202— 204, 293, 380, 381, 407, 414, 438, 479, 502, 533, 546, 547, 567, 578, 582, 628, 634, 647, 649, 721, 722, 730—734. Bukač Jan, farář u sv. Jiří, 429, 539. Buková za Boškovem 11. vojska král, 654, 677, ! z Bukova 19, 23, 24, stary 167, dostal odûmrt v FHoromyslicich, sed. v Borovách, 33, syn ieho Jan 166—168, bratr jeho Toman, Tomá- nek 166—169. z Bukova a z Borov Muchek Jan mli. 167—188, rukojmi 188, poruć- ník oltáře sv. Ondřeje ve far. ko- stele plz. 193. a na Osece Muchek Jan 750, hejtman kraje plz. 750, lidé jeho v Deišině 505, viz Deišina. Bukovec, ves paní Anny Šefránkové z Putnova, 393, 394, 441, robotní lidé 99, dědiční lidé 393, patří k faře sv. Jiří 679, Martin z B 99, synové jeho Jan, Štěpán a Tůma 99; richtář Vrazil z B. 393, Blažei, bratr jeho, 393, Prokop z B. 679, dědiny poplužní 441, dědiny kmet- cí 441. Buksice, ves u Plzně, zaniklá, 16, dvůr poplužní, spadl na krále, 16, B. za Boškovem 464; robotní lidé Jakub a Jan Hoštálkové 11, Jan Kladrubský z Plz. koupil B. 464. z Buksic a z Božkova Jan 16. a z Čemín Jindřich Raus, Rus, panoš, 16, 175, a z Přestavlk Vilém 464. Kladrubský Petr v Plz. 726. Bulharsko, Bulgaria, král Ladislav, 14, 35, 38, Ludvík 718, Vladislav 648. Bulin Jan z Dei&iné, svědek, 72. 725, bulla papežská, olovéná, bulla plum- bea, 114, 120, 121, 123, 125, zlata Sigmundova potvrzena 15, 52, 217, 430, 431, 732, vidimus jeji 430; proti Jifímu 139; b. nebo list hlav- ní 181. 

Strana 776
776 Buně, Bouně, Zbraslav B. z Olše, pa- noš, 85, 99. z Burgova, markrabí, kr. Ladislav, 14. Burian, Burjan, hospodář, 166, ho- spoda u B. 166. — postřihač 31, 32, 166—169, 270, koupil dům 31, 32, 270, koupil lou- ku u Škvrňan 31, 32, s povinností každou neděli 12 chudých krmiti 31, 32, 270, synové jeho Mikuláš 270, 379, a Petr 270, richtář 140, 156. viz z Gušteina B. pí Burjanová (asi manželka B. z Gu- šteina) 284, 449, syn p. Krištof 284. Bušek viz z Hřešihlav B. Bušovice, ves, 117, 638, 643, lidé ka- planští ze čtyř dvorů v B. 638, k oltáři sv. Trojice v Plz. odkázaní 638, 643, ves Petra Ebrzvína z Hradiště 643, k správě obci Plzeň- ské poručena 638, 643. Buštěhrad viz z Kolovrat Jiřík Bez- družický a na B. z Buzic Bušek, purkrabí na Zvíko- vě, 160. bydlitelé města 57, 58. Cábová 623, 701, 702, 716, dům 623, chmelnice její 702. Cadana viz Kadaň. Cahlavský Krištof, hospodář pí Maří Peterkové, 662, kmotr Vác. Ho- doně 702, konšel 742, 748, 749, purkmistr 682, 755. — Vít, přísežný měšťan, 709, 723, 735, viz Domažlice C. V. Cáchy 468. de Callio Jan, písař v papež. kance- láři, 144. Calta Jan viz z Kamenné hory C. J. calta (koláč, vdolek) 80, 91. z Caltova Balile 23, Oldřich 65. Camb viz Kouba. Camprut Prokop 316, poručník 316. Canibal, hora u Olevce, 84. candat, cendat, 79, 90. Carda v Plz. 329. de Caulp Jan, písař, 654. cedule, Zettel, 472, 661, od desk vy- daná 336, na c. dluhy napsané 275, 277, 310, 342, 343, 346, 601, 619, 669, 686, 717, řezané, vyřezané 473, 474, 691, vlastní rukou napsa- ná 339, 446, pečetí zapečetěná 446, zavřená, eingelegte, verschlosse- ne Zettel 128, 569, 674. Cehince, Cehnice Jan z Ríčan, pa- noš, 226. — Jan 262, 292, prodal dům v Plz. 260, 262. cechovník 266, 267. cechy, bratrstva řemesel, collegia mechanicorum, 113, 318, 374, mistři v c. 384, mladší mistr 592, 594, starší mistr 397, 398, 592, mistra do c. přijetí 594, plnost c. 289, 592, 594, 704. cech řemesla krejčovského a postři- hačského 289, cechmistři 389. — řezníků 291, 592. — sladovníků 289, mistři a starší 289. — soukeníků 273, 412, 413, 554, 555, cestmistři 182, 554. — ševcovského řemesla 406, 581, 627, 706, cechmistři 627, ornat k oltáři sv. Blažeje jim odevzdán 627. — společný řemesel: zámečníků, brnířů, konvářů, mečířů, nožířů, sedlářů, uzdařů 266, 267, artikule od konšelů potvrzeny 266, mistři 266,267, tovaryši 266, 267, na sv. Barboru k ofěře všichni jíti mají 266, pokuty 266, 267, řád a obyčej zachovávati 267, na sv. Barboru

Strana 777
777 nesmí se dělati 266, na Boží tělo svíce a korouhev tovaryši nesou 266, za to mistři půl řádu jim pla- titi mají 266. — zámečníků, brnířů a uzdařů 374, 402, od obce dostal ke správě oltář sv. Barbory ve farním kostele 374, koupil plat k tomu oltáři 402, star- ší 374, jiná řemesla toho cechu 384. čka 426, vnuk, syn Lucijin, 426, zeť Krištof 426. Cíle Petr z Svojšic, vladyka, 444. Cilka Jan, měšť. plz., 17, manželka Klára 17, dcera Dorota 17, dvůr jeho ve Škvrňanech 17. Cimprlová, Cumprlová Anna, vdova, 316, závěť učinila 584, 585, dům její 584, 585, dcera její náb. panna Marketa 584, odkazy 584. — viz též řemesla. — viz klášter Černý bratrství sv. Jakuba. cejch u jezu 631, 632. censura církevní (ecclesiastica) 54, 106, 114, 144, 236, 653. cent 500, 619. centnýř 552. cesta, silnice, obecní, 46, 187, 427, 479, projezdná 12, vozní 231, k hal- teři 427, pod jezem skrze řeku 75, na louku 75, přes louku 274, na zahradu 8, ke kostelu sv. Blažeje 445, k Liticům 29, z Nepomuka 249, k Norimberku 302, 303, z Pra- hy 249, k Přešticům 753, od Přim- dy 248, k Račicům 231, přes Stříb- ro 248, od Tachova 248, od Teplé 248, od Všenic 118, oprava cest 284, 527, 537, 538, 753, spor o c. 230. cihelna zadní 279. cihla 411, 568, 697, cena cihel 697, domy pod cihlami 568. cihlář, Ziegler, Erhart 586, 591, 621, 622, starý 697, 716. cícha 298. Cichnar Vavřinec (Lorenc), soused v Plz., 288, závěť učinil 288, man- želka a dcera 288, vnučka Doro- ta 288. Cichnarová M., sousedka, závěť u- činila 426, dcera druhá, žena Vik- torova, 426, schovanice 426, vnu- cín 466, viz mísy, nádobí, pinty, talí- ře cínové. circuit (procesí), který se každý pá- tek za duše zemřelých děje, 192, 376, 380, 383. církev římská, universalis ecclesia, Romana, militans, sancta catho- lica, mater cunctorum fidelium et magistra 88, 114, 127, 128, 130, 138, 141, 142, 143, 147, 148, 152, 155, 184, 185. císař římský, imperator, römischer Kaiser, kaiserliche Gnade, römi- sche kaiserliche Majestät 126, 130, 147, 149, 152, 206, 217, 222, Karel 372, Sigmund 217, 431, 718, 732. cizoložství 92. cizozemci 551, do Plzně přijati 133. clo, theloneum, Zoll, ze zboží v mě- stě 765, 766, na cestě do Norim- berka 314, ze všeho, co se žene neb vede do Němec, 378, osvobo- zení od cla v Domažlicích, Přimdě a Tachově Plzeňských, 249, 250, výpověď o to 250, osvob. Plzeň- ských od c. vůbec 430, 431, 478, 479, 732, 733, různice o c. Plzeň- ských se Stříbrskými 248, 249, k richtě v Plz. c. příslušné 79—83, 89, 162. — v Rokycanech od Plz. bráno ve branách 372, na mostech 372, na silnicích 372, ale to zrušeno 372.

Strana 778
778 Cole Tüma, Toman, krej&ít, 362, 590, 592, manželka jeho 591, dcery: Důra 591, Voršila 591; synové: nejstarší (asi Jan 361) jest v Lokti 590, a ustanoven od otce poruční- kem 591, 592, druzí: Petr 591, Ja- kub 591, Wolf 591, Linhart 591; dům 591. collecta, za zemřelé (modlitba při mši po Gloria) (pro defunctis) sloužena býti má v den úmrtní 572. collector komory papežské 151. Comanie viz Kumánský král. Condulmar Jan, depositáf papeZsky, 151. crinale viz vínek. Croacie viz Chorvátsko. Cropatsch Wenzla viz Kropáč Vá- clav. sv. Cruciata 150. 151, depositarius 150, 151, generální kommissaři 150, 151, zvláštní kommissař 758. Ctibor Wolśtain 419. Cukr viz z Tamfeldu C. Jan, viz z Chylic C. Jiřík. Cumanie viz Kumansky král. Cunprlová Anna viz Cimprlová A. Cuntz viz Waldmunchen C. cupka (druh ryb) 90. Czemukł viz Pernov Cz. Hans. Caban viz StïiZovice C. z Čachrova Kánický Jan 341, man- želka Dorota, vdova po něm, 341, synové Jan a Václav 341. K. Václav, vladyka, 456, 528. Calun z Hluhova 717. Capek Václav, obyvatel v Plz., závét učinil 176, Anna, manželka jeho, 176, dvě dítky 176. Čas Pavel z Kotovic 68. Časta viz Čistá. Častolar viz z Hořovic Č. Beneš. z Častolovic Jan mr., děkan univer- sity, 24. čbán 417. Čebivský 724, Č. Krištof, vladyka, 455. Čech; Bohemus, Martin, obchodník v Plz., 240, 241. Čechové 132, 133, Č. kacíři, Bohemi heretici, 151. Cechy 48, 204, 731—734, Ceské krá- lovství 38, 125, Bohemia, regnum Bohemiae 13, 15, 16—18, 35, 37, 39, 88, 113, 114, 126, 127, 141, 143, 144, 154, 159, 163, 197, 239, 262, 272, 414, 646, 652, 655, Beham Ke- nigreich, Krone, Land, Reich zu Beham, Behaim, Behaym, Beheim, Behem, Behemen, Pheheym 3, 146, 147, 148, 151, 152, 440, 469, 471, 489, 490, 492, 493, 495, 496, 501, 503, 506, 512, 513, 515, 516, 518, 519, 520, 522, 523, 543, die Krone 492, král český 12, 38, 70, 86, 89, 97, 107, 119, 131, 171, 206, 211, 215, 216, 224, 261, 270, 293, 430, 441, 478, 532, 545, 546, 548, 566, 577, 578, 582, 608, 609, 627, 628, 633, 634, 657, 671, 677, 708, 709, 720, 722, 730, 731, 733, 734, 754, Bohemie rex 14, 15, 17, 18, 35, 37, 38, 43, 51, 53, 60, 62, 88, 115, 138, 161, 163, 199, 233, 235, 237, 648, 649, 718, 719, konig, kunig zu B., die koniglich wird zu Beheym 304, 308, 491, 501, 502, 512, 514, 543, viz Jan, Jiří, Karel, Ladislav, Lud- vík, Václav, Vladislav a Zikmund král; Bohemie regni capitanei, no- biles, barones, milites, clientes, burggravii, officiales, subditi, 15, král čes., pán dědičný, 217, 293, die herren zu B. 471, inwohner 148, landherren, ritterschaft und stete 519, 522, unterthanen der Kron zu B 152. 

Strana 779
čeleď 367, 384, 417, 474, 593—595, 636, 664, &. pristavnä 351. čeledín 180, 594. z Čemín Rus Jan 71, 94, 762, rukojmí | 71, syn jeho Markvart 94, pocho- ván v Plz. 94. a z Buksic Raus, Rus Jindřich 11, 12, 16, 175, 253, 259, 263. Čemíny, ves u Touškova, Duora z Č., 284, krčmář 300, Martin 300. z Čenova a na Helienburce Vlček Václav 201. Čermenský, Črmenský Jan 112, ú- ředník špitála 179, 150. Havlík 740, poručník 671, Václav 373, manželka Dorota 372, bratr jeho 373, dům jeho 373. 747, vězeň 747. Čermná, Havel z Č., Černá Apolena 584. Černice, Črnice, ves u Piz., 87, Broz 417, Henzl 359, Bartoš Hudec 31, Kotaska 417, Krpil starý 359, Mar- ta Krpilka 417, Motl forman 417, Michal Némec fé. Kymayr, 416, Novák 416, 584, Opozdilàv zeť 359, Bartl Pecka 347, 584, Míka Petr 31, Mikuláš Srb 400, Šimek Miku- lův z Radobčic má dědictví v Č. 396, Vávrová 584, grunty 613, ves celá, dvory kmetcí, dědictví Plzeň- ských, 645, rybník nový založen 359, zatopeno zboží některým li- dem 359, 416, 417, náhrada dána 350, 416, 417. Černoch Jan, měšť. v Plz., 757. Černochová 65. Černý, švec, 619. Červenka, Črvenka, Říha sladovník, 279, 280, dům jeho 359, 381. viz Bříza Č. Červenková, provazníková, 381, dům její 381. Cestan viz z Blovic C. Ceśnik, louka pod C. u Radobtic, 674. 779 'z Ceśtic Příšek rukojmé, 71. "z Citova Ciéovec Jan a v Ténovi- cich, vladyka, 692. ! Citovec Jan, vladyka, 685, viz z Čí- čova Č. J. číhadia u Střapole 118. 'Cihansky Vaclav 680, 681, porucnik 735, starší obecní 707, manželka jeho Anna, vdova Reiskova, 680. čin kratochvílný (honba, kolba) 721, č. přísný ( bitva) 721, č. rytířský 721. Cistá, Casta, 589, na obraz k Maice boží odkaz 589. číše maličké stříbrné 457. Mikuláš, číška, češka, stříbrná, 193, 591. z Cizic Zeman 490. člověčenství slibovani 587, z č. pro- puštění 601, 645. člověk poddaný 95, 106, robotný 196, 537, rytířský 551, opata teplského zraněn 398, ušel z gruntu 393, za člověka ve vsi města Plz. nemá Němec býti přijat, česky neznají- cí 410. Črmenský viz Čermenský. Črnochová viz Černochová. Črný viz ze Všerub Č. Crvenka viz Červenka. čtverec pozemku (fundus per qua- drum) 237. čtvrcení zločince 41. čuba, dčuba, dšuba, šuba 423, bru- natná liščí 669, črná 298, 336, 361, 612, červená, podšitá pilmajzem, 403, modrá 614; běliznová 449, ku- ni 449, kuni damaskem obložená 449, kuní harasem černým pošitá 449, lasičková 449, lisí, liščí 81, 336, 369, 405, 472, 664, |. odívací 387, liščí černým harasem pošitá 450, liščí světlým suknem pošitá 

Strana 780
780 573, podbřišková 490, šilnéřem po- | šitá 194, tchořová 494; chodící suk- nem černým pošitá 388. čubka, dčubka, šubka 273, 405, čen- ná 369, 662, č. plátenná 426, čer- vená 329, šilheřová všední 388, chodící 752, vodívací 752. Dacian 56, 57. Dachman Jíra 28. Dalmacie, král., 14, 17, 18, 35, 37, 38, 148, 293, 430, 478, 532, 545, 548, 566, 577, 608, 627, 633, 648, 718, 730, 731, 733, 734, legat 652. damaśek, Cuba damaskem obložená, 449. damaškový viz ornat d. daň, zvláštní daně nebo obtížení, 259. dání (— dávka) 191, 278. klášteru 113, d. mocné a rozká- záni 420, 637, d. zřízení a: poru- čenství 638, 639. Dánsko, Datie regnum, 646, 652, le- gat Tomáš 646, 652. dar, donationes, 15, 39, 51, 115, 216, 719. Dathus L., registrator papež. kance- láře, 138, 144. deky viz desky. dčber (ryb) 524. dčuba, dčubka viz čuba, čubka. Degler Jan 661, měšťan v Norimber- ce 661. Dehetník, lesy dehetinské, dehetni- cké, 442, 443, 447, paní Anny Še- fránkové z Pautnova 443, hajní le- sů 444, 447, právo nasekati si dříví k palivu k domu Hladkovskému dá- no 443, a k domu Přechovskému Bosakyním k palivu i k stavení 443. Dejsina, Dajsina, ves, 33, 68, 69, fara 69, farář 68, 69, 72, f. Petr 33, 72, f. Václav 68, 72, kostel 68, 69, 72, 52, 104, krčmář 717, osadní 69, úředník 490, Blažej 72, Jan Bulín 72, Hora 490. Hroch 490, Jícha 490, Šimon Mar- šat 72, Vávra Váňovic 490, lidé páně Muchkovi (Jana Muchka) Ko- zel Václav a Valach Matéi 504, 505, dědina v Kcockotě dána kostelu 33, 72, lán lesa v Kokotě přikoupen k faře 68, 72. demorstrancia viz monstrance. den, mastné d., 290, postné d. 290. denar 417, 418, 424, denarii usuales, desätek, faräri, 54, 484, 486, v Hra- dišti ke kostelu sv. Bartol. 613, v Střapoli ke kostelu v Stupně 118. currentis monete 237. desky dvorské 83, 111, písař Martin z Polné 83, posel ke d. 111. menší (tabulae minores) 77, pí- sař při nich 77. zemské, dcky, dsky, tabulae terrae, Landtafel, místopísař 444, písař nejvyšší 262, úřad d. z. 234, úředníci 234, úř. větší i menší 225, 478, 533, 546, 567, 634, 731, posel (relator) ke d. 115, 116, 233, 546, 547, z města z obce vyslání ke d. 336, památné, pamětné desky 583, 587, 604, — dluh zapsaný dskami 685, nařízení nové o d. 547, 583, otevření d. 234, poručníci d. udéláni 448, přístup není ke d. 234, shoření d. 547, statky měšťanů až do 60 k. do d. dovoleno vložiti 478, statky obce až do 200 k do d. vložiti do- voleno 730, 731, věno zapsáno d. 325, vklad do d. 20, 58, 59, 63, 111. 194, 225, 229, 233, 234, 246, 279, 287, 336, 341, 377, 428, 441, 442, 448, 475, 478, 533, 540, 546, 547, 583, 602—604, 634, 638, 644, 645, 660—672, 685, 709; 720, výpis z d. 233, 235, 444, 583, 645, nadání k oltáři deskami svrzeno 763, 764. devolutio viz odáümrt. 

Strana 781
z Dešenic a v Klatovech Zibar Mi-|dědin špitálské u Všech Sv. 596. — u Véech Sw. kfíZovníkü 483— kuláš 741. dědictví (dědiny, hereditas, statek| 486. pozüstalf); plat z d. k méstu 106,1 zápisné 583. d. postoupeno k držení 278, 644, 672, pravé 11, 33, 99, k oltáři od- kázáno 231, prodáno 278, rozdíl o d. 107, 322—324, ves Bukovec a Üiezd d. Anny Sefránkové 441, ves Černice d. Plzeňských 645, d. za- topeno rybníkem 278. dědička neodbytá 301, pravá 301. dědiny, hereditates, 40, 58, 74, 77, 84, 104, 111, 112, Adamovské 699, Bar- chanovská dědina 664, Beránkov- ská 664, Bernartovská 728, Jakuba Budeckého 490, Erharta soukeníka 572, Kašpara Frany 728, Beneše Homole 315, Henricha zedníka 167, Jana Kladrubského 463, Kotvova 473, Kozovská 7258, Kropáčova 473, Pabiankovské 268, Palečkovic 445, dédinka 412, 728. dékan 669, kostela praZ. 53, kapitoly sv. Apolináře 250. Děkanová, sestra manželky Heřmana z Žernovníka, 339. dělník 192, 321, 379. dělo viz dílo. děťátko 103. Dětřich kněz z Černého kláštera 68. — Theodorus, kardinal, 185, 186. dčvečka (— dcera) 753, u. Vác. Hla- da 670. i diamant 347, 449. díl, na rovný d. statek manželce a Ant. Potůčka 745, Barb. Puškářky 156, Jana Rejska 473, Anny Rešové 187, 214, Stanka kožešníka 711, Tománka 168, Tůmy Sichry 678, Jana Špačka 346, Bened. Urlejcha 665, Valenty 350, Vohankovská 728, ZbiruZkovská 412. na Boru 45, v Doubravce 602, v Doudlevcich 381, 412, v Dola- nech 672, v Drustové 672, u Hradi- &té 445, v Hrádku 456, v Chrástu 672, .v Koterové 119, 583, v Letko- vé 526, 545, 546, na Lochotíné 187, v Malicích 187, pod Raéici 220, v|dilo, (= výrobek Senci 672, v Stfapoli 117, 258, za Škvrňany 315, v Týnci 110, 671, u Volevce 76, v Zruči 672. orné i neorné, 79, 190, 456, 526, 545, 546, 602. mnichovská 87, 88, 407. panské 728. poplužní 441, 442, 445, 452. svobodné 58, 59, 636. dětem odkázán, 274, 292, 414, 611, 612, 614, 617, 664, 665, 6087, 693, 695—697, 702, 703, 711, 727, 738, 747, 748, 756. statku se zemřelých dětí na ži- vé spadnouti má 411, 457, 459, 463, 471, 490, 501, 510, 584, 586, 588, 592, 611, 612, 614, 617, 618, 662— 664, 666, 668, 687, 699, 702, 711, 728, 738, 740, 747. sirotéí 227, 4365. dilna, verstat, pláteníka, 704. řemeslníků) 321, 667, 668, 703, d. (— stavby a opra- vy při městě) na dílo městské od- kaz 354, d. u božího domu (tedy oprava) sv. Jiří zjednáno 679, d. to pro odpor zanecháno 679. dílo, (== práce) 190, 540, 541, 552. — (—stavba, oprava) viz d. ko- stela sv. Bartoloméje, klástera Cer- ného, kl. Serého, Spitála. 

Strana 782
782 Dios Gyer, Diosdier, zamek na Slo- vensku, 202, vězněn tu p. Bohuslav z Švamb. 202. dítky povržené chovány mají býti ve dvoře na praž. předm., dle odkazu pí Anny Seiránkové 448, na vy- chování jich zapsána tvrz Směd- čice s příslušenstvím 448, páni (= konšelé) Plzeňští učinění po- ručníky toho 448. dláždění kostela farního 257. dluh, pravý, spravedlivý, jistý, Schuld, Geldschuld, 58, 64, 182, 213, 233, 275, 277, 342, 343, 346, 347, 357, 391, .419, 490, 500, 529, 576, 580, 582, 584, 601, 612, 618, 619, 669, 686, 756, dluhy domácí před cizími zaplaceny býti mají 641, ležení pro dl. 71, nařeknutí pro d. 82, odpuštěny 64, 269, 276, pro- vésti dl. dle práva 330, v radě pro- vésti dl. 332, přisouzení dl. 332, připovědění k dl. dle práva 332, smlouva o d. 363, stavování pro d. 71, vyplnění, placení dl. 33, 56, 57, 70, 88, 168, 169, 171, 183, 195, 213, 220, 227, 273, 277, 286, 315, 446, 457, 458, 603, 611, 614, 641. dluhy obce 6, 8, 32, 33, 38, 48, 49, 200. Dobiáš, měštěnín Star. m. praž., 83, 761. Dobra Pusta viz Pusta D. cesta, silnice, 463, 753. dobrá vůle, list d. v., 50, 82, 93, 97, 98, 99, 113, 120, 172, 211, 214, 222, 229, 233, 251, 302, 364, 366, 419, 526, 527, 545, 580, 581, 583, 604, 626, 639, 643, 684, 739. i dobré obecné 195, 293, 320, 360, 422. Dobrohost viz z Ronšperka D. na Dobronicich Jan Zerzavy 581. pí Dobroničková, v Plz., 173, 762. 2x Dobrovodsky Mikula brovodského 681. z Dobrše Koc Jindřich 430. Dobřany 70, 153, 572, iara 387, hrnéit z D. 295, Jírovi sirotci v D. 501, Patefová z D. 405, Rejšová z D. 295, Dura Teiralová z D. 429, Vrk- Éovy děti sirotci 70. dobří lidé viz lidé d. na Dobříši z Lobkovic Děpolt 367. | dobytek, Vieh, 93, 192, 377, 381, 439, 534, 533, 556, 601, 669, 679, drobný 592, 593, hovězí 592, 593, malý 594, velký 594. doch (— došek) 368. z Dolan a z Vrtby Bušek 110. Dolany, ves, též D. Veliké, ves u Plzně, p. Albrechta z Kolovrat na Libiteiné 452, v. Jana a Bernarta bratří z Waldšteina 644, 645, 671, 672, v. obce m. Plzně 644, 645, 671, 672, dvůr dědičný 452, dvůr po- plužní 452, při něm dvě louky od hradu Vížky 452 — lidé tudíž: Bár- ta 280, Bureš 452, Dalk 452, Janek 452, Laš 452, Machek 452, Marti- nek, dcera jeho, 752, Němec 452, 752, Novák 452, 670, Steblo 452, Suchy 452, Sicha 452, Vácha 452, Vladyka 452, Vondra 452, Zajíc 452, Zevl 452, Zák 452, platy lidi těch 452, robota 452. Dolsky Jan pan 612, 717, 756.. domácí (člověk, obyvatel), 80, 90, 91, 363, 378, 383. z Domašic Petr 78. z Domašiček Hedvika 233, 234, 372, mé&tka v Plz. 497, 498, manZelka Albrechta z Týnce 233, manžel (druhý) Matiáš 372, 497, 498. Jindřich, purkrabí na Libšteině, 497. Domažlice, Taus, civitas Domazlicen- sis, 158, 246, 642, 643, město krá- 753, syn Do- 

Strana 783
183 lovské kraie piz 377, lidć z D. byli; sv. Dominika zakon (== fad) 734. ve Falci poškozeni 642, obec 246, 739, purkmistr 246, 642, 643, 739, konšelé 246, 643, rada 642, 730. du 400, purkrabí: Racek z Švam- berka 169, Mikuláš Vojslav z Bra-! nišova 739, 740, z Oujezdce Bušek 739. , üfad v D., 363, 364, 366, 367, 400, 401, úř. držel Henrich z Švam- | berka a na Zvíkově 400, na úř. pí Kateřina z Pecky měla zapsanou summu peněz 364, dvě louky od úř, držel klášter pivoňský 367, pí- sař při úř. Václav 400, pomocník jeho při listech německých Vít Ca- hlavský 401. | Běšín z D. 246, clo v D. 249, iežení v D. 246, průvod z D. 249, schůze zástupců kr. Jiřího a vé- vody bavor. 46, Sedlářík z D. 717, Stach z D. 246. z Domažliček Jindřich, vladyka, 737. Domažličtí páni 244, 245. domček, při špitálu pro kaplana, 365. domek, Acháce v předm., 340, Am- brože 156, Václ. Beláana 703, pro- dán Hanzlovi, $vagru Polákovu, 703, pí Mark. Berbetové 9, Václ. Hlada 670, Jiříka měšečníka 700, Machka Kolucha 427, Křížka peka- ře v předm. špitál. 333, Blažeje Neustupa 599, Brikci Okfinka v předm. špitál. 272, Ondřeje Paldry- je 294, Petra koláře 700, Vávry puškaře 297, zádušní 327, 345, v kterém zákonice třetího zákona sv. Františka bydlí 370, d., v němž panny Urś$ula, Anna a Mandalena bydli, 9. v Klatovech v pfedm. 100, pi- saře při úřadě v Domažl. 400, 401. Dominik, kardinal, 415. hrad 400, domek na grunté hra- | ! 1 Dompnica viz Jan, kardinal. domy boží viz kostel farni, klaStera Cerného a Serého. z Donína a na Valečově Fridrich, purkrabí, 580, 583, 604, dostal ves Koterov 580, prodal iej 583, 604. Dorner Krištof, kancléř vóv. bavor. Ludvíka, 49. Doubravka, Dübravka, dvür dédié- ný a svobodný D. prodán obci plz. 602. z Doubravky Dorota, Johanka, Ka- teřina, Mandalena, sestry vlastní, 602, 603, prodaly dvůr obci 602, Jílek, měšť. plz., 538. Doudleb Pavel 691, 737, konšel přís. 707, 716, 724, 726—728, starší obec- ní 744. Doudlevce, Düdlevce, Doudlebce, ves u Plzně, dědina Zbiružkovská u D. 412, lidé robotní 269, louka pod D. 662, 707, nový most n D. 260, 281, D-šií, Radobyčičtí a Útu- šičtí maii jej společně opravovati 260, jizba kamenná u mostu 381, starší z obce 381. — Beneš Hromada 368, závěť uči- nil 381, 382, dvůr jeho 381, man- żelka Katefina 381, 382, synové: Bláha 381, 382, Ondrášek 382, Ši- mon 382. — Bláha 742, Jan Kus 95, Němec 300, N. Matěj, řč. Marchal, 381, Jan Probošt 95, Simon Surovec 717, Martin Zoubek 381, 382. 2 — Surovec Jar, závěť učinil, 95, 96, manželka jeho Marketa 95, Vávra, bratr jeho, 95, sirotek Vá- clav, syn bratra jeho, 95. | z Doupova, Dúpova Beneš, 131, z D. a na Šťahlavech Bohuslav 422, z D. Jan 259, 275, mistokomornik 172, Nevlas 10. 99 

Strana 784
784 Doupovec Jan 244, v radě měst. 267, 299. Důbravka viz Doubravka. Dračovská 292. z Drahonic Adam, purkrabí na Hel- fenburce, 158. drahota 418. dráhy u Hradiště 445, z louky od sv. Jiří chce dráhy míti Jiří Zikeš v Týnci 679. z Dubé a na Dřevenicích Berka Jind- řich, nejv. sudí, 444, z Lipého na Zákupí Berka Zdislav, nej. sudí, 746. Dubnice, ves, zaniklá u Plzně za Boškovem, dvůr popluž. 227, pod- sedkové 227, dědictví Jana Mikuly z Plz. 226, prodáno Tůmovi Krou- povi v Plz. 226. z Dubnice Kroupa Blažek 721, od krále Ludvíka do stavu vladycké- ho povýšen 720, 721, erb jeho 721. z Dražkovic Eliška pí 527, Staněk z Pavlovic a v Ejpovicích, muž její, 527. z Dražovic Dluhomil 65, Nos Miku- láš, místosudí král. českého, 172. Dreswitz, Treswitz, m. v Hor. Falci, správce tudíž (Pfleger zu D.), 440. drob od husy 320, vepřový 593. drškářka 595. dršky 595, d. ze skopce 595. Drustová, ves, 354, p. Jana a Ber- narta, bratří z Waldšteina, 644, prodána obci plz. 644, 645, kostel sv. Máří Majd. 752, kráva aby k němu koupena byla 752, — Mach v D. 752. Dubravius viz Jílek Linhart D. Dub, Petr z D., 27, manželka jeho Eliška z Plz. 27. důhon (druhé pohnání k soudu) 726. sv. Ducha klášter viz klášter Černý. Duchek 368, kloboučník 619. — pekař, závěť učinil, 342, man- želka jeho Kateřina 342, synové jeho 342, zeť jeho Počapský 342, dům jeho 342, dluhy 342, odkazy 342. — sladovník, konšel přís., 282, purkm. 276, 277, poručník 300, zá- věť učinil 310, manželka Marta 310, bratr Martin v Berouně 310, bratrana Káče 310, dům jeho 310. drvo, dřevo, dříví 45, 379, 663, 717, 756. držadlo stříbrné, u lžíce 591. Dřemota viz Dřímota. soukeník, pannifex, poručník, 368, rukojmě 586, dům jeho 454. — Jakub soukeník 351, manželka Marta 351. na Dřevenicích z Dubé Berka Jind- řich, nej. sudí, 444. Dřímota, Dřemota, 501, 695, 405, Jan 434, dům jeho 347, manželka Ka- teřina 434, otec její Koza mlynář 434, bratr její Vít Koza 434. — Jan, mistr řem. souk, 172. duchna 102, 107, 195, 294, 326, 669, 723, 752, 756, čelední 387, lepší 473, menší 298, největší 326, 707, peřina 387, 472, 528, 579, 752, ve 4 poly 423, prašňá svrchní 403. — Matěj 311, 346, manželka Ka- teřina 347, 501. dšuba viz čuba. duchnice, duchnička, 327, 369, 494, 662, lehká 473, svrchní 663. důchodni, Rentmeister, 304.

Strana 785
důchody 443, 448, 644, krále 552, 755, oltáře 374, špitálské 366, ze- mě 742. duchovenství, purkmistr a páni, po- ručníci všeho duchovenství 735. 785 držitel má 262; vařiti (pivo) smí držitel d. 262. — odumřelý na obec spadnouti má 649, d. svévolně odběhlého měšťa- na obci darován králem 222. duchovní m. Plzně 113, 120, 125, kra-| — pouhý Němec nemá najimati je plzeň. 548, 549. dukat 150, 151, 449. düklad, soudní, 34, 35. dům, apateka, 630, domy boží viz - kostely: farní, kláštera Černého a Šerého; d. Jana Hladka na před- městí, v němž Observanti bydlí, 53; d. chudých při špitále sv. Jana Křtit. 365; d. kněží u sv. Jiří 679; d. obecní šenkovní 290, 378, 408; d. richtáře na rinku 91, 100, svo- hodný 91, šosů, obtěžování a sou- dů měšť. prázdný; 91, prodán obci 210, 211, 212; d. veliký (nová rad- nice) 359; d. na krále spadlý 96, prodán od obce 96. — Kaplanskÿ: novÿ 243, starý 243, domy kaplanů 237, 238, 276, kapla- né tu bydlící za obec prositi maií 243. — , kněžské domy: chotěšovský 260, 262, 263, též d. proboštský 422; plaský 275, též opatský 422; teplský 425, opatský 422; zákona kiíZovnického (— fara) 483. — , pod cihlami s dobrymi skle- py, 568, domy v městě i předměstí ohněm pokaženy 568, 569, 608, do- my vobity při ohni 569, d. v mě- stě se sladovnou 7. — koupen pravým trhem 221, 409, a zaplacen 221, 264; v knihy měst- ské vložen s provoláním po tři- kráte 221, 282, 409, sstoupen v plném zahájeném soudě 264, 265, 409; osvobozen a očistěn, jak mě- sto za právo má, 262, uvedení prá- vem v d. 264, z d. poplatky platiti 410. — kdo nemá, nesmí šenkovati ani piva vařiti, 321, 411, ani obilí pře- kupovati 321. — kdo, rodilý jsa v městě, si na- jme, ten smi Senkovati a hosti chovati, 423. | — , měšťanů jednotlivých: Achá- ce 340, Matůše Albrechta 418, Am- brože nožíře 349, Amb. ševce 350, Andrlíkovic na rinku 55. — Mik. Bakaláře 319, Baltazara barvíře 639, Jiř. Beneše 224, Be- ranův 443, Jana Beránka, kramá- ře, nárožní 326, 425, 454, 620, Mark. Berbetové 10, Jana Bernar- ta 298, 350, Václ. Bernarta 47, Ber- náška 363, Bělského heitmana 640, Jana Bílka rožní 629, Doroty Blá- hové rožní 472, Blažka pláteníka 6, Bradovský 10, Brichty 748, 749, Brikcího řezníka 402, Jakuba Bu- deckého 490, Buriana postřihače 270. U — Cábové 623, Jana Cehince z -Říčan 260, 262, Tomana Colce krej- čího 591, Cukriiv 454, 620, 621, Anny Cimprlové, Cumprové, 584, 585. — Éermenského 373, Rihy Čer- venky 359, 381. — Matěje Dfimoty 347, Duchka pekaïe 342, Duchka sladovníka 310, Duchka soukeníka 454, Jana Dunaje 443, 748, 749. — Erharta soukeníka 443, 572, Er- molause 404. | 99% 

Strana 786
786 dům Filipa sladovníka 171, Flašne- řovský 707, Matěje Formana 204 282, Kašp. Frany 728. Václ. Hadra 402, Hanuše lékaře 67, Hanuše římského, kreičího, 287, Hanzla kameníka 640, Mik, Hara- praska 183, Havla před praž. bra- nou 331, 360, 361, Havelcové 359, 381, Jit. Hekala 384, 738, Henricha zedníka 167, Jana Hladka v předm. 53, Hladkovský v městě 446, 447, Jana Hluchpecníka 445, Václ. Ho- doné 701, Jana Holého 460, Bene- še Homole 315, Mark. Homolové 387, Bened. Houzky 748, 749, Mi- kul. Hizky 300, Hromadův 443, Jana Hrubého 375, Huplíkové 171, Jana Hyncovského 316. Václ. Chlupatého 341, 372, Ja- na Chrta 669, 698, Václ. Chrta 262, 669,: Jana Chudoby 40. Jakuba kováře 404, Jakuba zedníka 610, 611, Jakubové vedle lázně 10, Jana Jílka 358, 409, 410, Jana koláře 316, Jana konváře 100, Jana postfihaGe 348, Jana souke- nika 194, Jaro$ové kramárky 418, Jeka sladovnika 526, Jiry metire 96, Jíry, zeté Kroupova, 280, Fi- lipa Juniśe 207, Stefla Junise 497. Kantoräv 445, Wolfa Kantora 720, Petra Karkose 207, Kláry | Karlové kožešníkové 311, Ondřeje Keplíka 654, 655, 682, Kislinka ko- váře 579, z Kladrub Ondry 269, Jana Kladrubského 463, z Klatov Tomy 101, z Klatov Viktora 101, Šimka Kmoška 352, Linharta Kna- pa 758, Vâcl. Kolence 291, Kolin- ských 10, Matěje Kominka 301, Pavla Kotvy 404, Jana Kozky 618, Krefa 331, 360, 361, Krištofora 341, 372, 443, 445, BlaZeje Kroupy 735, Kubika sladovnika 529, Kubika ševce 586, Jana Kumpóna 224, 275, Kutského sladovnfka 73. düm Anny Leskové 402, Lidmiléin proti Kolínským 10, Linharta kram. na rinku 711, téhož v židovské ulici 711, Linharta, zetě Ambrože ševce, 380, Havla Lichvičky 306. — -Prok Malsy 526, Vâcl. Manetin- ského 94, Maretky, staré richtáfo- vé, 74, 78, 762, Matouše sladov- nika 704, Lukáše Mertlika 227, Mik. Měčínského 73, Mik. Mikšice 312, Jíry Mistříka 674, Kýry Mi- stříkové 752, Mikuláše iircháře 65, Mikuláše krejčího 402, 703, Jana Mlcaty 443, 494, Mark. Mluvné 358, Mik. Myslínského 204, 282, 284. — Frány Nake$e star. 529, Bláhy Neustupa 275, 599, Nikláska krei- číře 96. Jana Očka 73, Brikcí Okřínka 331, 360, 361, Oldřicha postřihače 760, Ondráška kreičíře 694, On- dráška ševce 445, Ondry bečváře 303, Duchka Ovsika 620, 621, Lud- mily Ovsíkové 324. Katef. Pabiankové 222, Václava Pabianka 760, Packové 10, Stefana z Pautnova 737, Linharta Peštrná- ka 725, Pilátův 623, Pimprlikovský 446, 448, Petra Pizdy 207, Pořád- kovic vedle lázně 182, Antona Po- tůčka 745, Matěje Pražského 613, Prachatickć 96, Vacl. Prunefe 96, Prokopa písaře 315, Anny Predbo- rové 45, Přechovský 443, 446, Ma- těje Pšeničky 375, Duchka Pur- krábka 425, Prokopa Purkrábka střelce 251, 383, 390, Šimona Pur- krábka z Slepé Huti 620, 621, Bar- bory Puškářky 156, Jana Puškaře z Zaječic 171. — Filipa Radka 325, Matese Rau- ara na rinku 654, 655, Ondřeje Rebolta 635, Jana Rejska 390, 473, Linharta Reiska 699, Ondfeje Rej- ska 615, Prokopa Reśe 193, Anny * 

Strana 787
Rešové 314, Jakuba z Rochlova, J. Rochlovce 363, 390, 615. 720, 725. — Řehořův v židovské ulici 194, Říhy pláteníka 445, 704. — Jana Samce bečváře 601, Václ. Sekerky 445, Ondř. Slámy 194, 251, Anny z Slavic 620, 621, Sig- munda zlatníka 760, Smutkovic 224, Václ. Sobékurského 95, 404, To- my Stodského, mlynáfte, 412, Stra- dalovic 10, Strachoty 406, Volta z Strakonic 654, 656, Martina Stup- níka 714. — Benedikta Safränka 221-—223, Mikuláše Šafránka 221, Štefle Saf- ránka 635, Anny Šetfránkové 341, 372, Seiránkovsk$ na rinku 448, 445, 497, 737, Jana Sa£ka ševce 406, Skolové 472, Jana Socha fez- níka 343, Ka¶ Socha 375, Ja- na Špačka 346, Anny Steflové kramálky 363, 369, Stépána krei- číře 383, 390, Štěpána ševce 31, Štěpánka 406, Jana Štolcara 204, 282, Štraubingera 629. — Bernarta Točníka 207, Martina Tocha 336, Tomce starého 629, Sig- munda z Truclar 359, Jakuba Treskuty 50. — Vaclava Urlejcha 460, Urlej- chovic 303, Martina Úterského 40. — Simona Vackovic 102, 103, Vá- clava tesafe 358, Václava zlatníka 460, 615, Váchovský 101, Vavřince apatekáře 635, Vechův 65, Viléma soukeníka 755, Vrtichvostové 31, Petra Vydry 739. — Jana Zahrädky 756. — Hermana z Zernovníka 339, Va- vřince Žižky koláře 251, 383, 390. důl, v dolech starých zlato, stříbro a jiné. kovy hledati dáno povolení 413. 787 iDunaj Jan konšel, 639, 662, 670, 675, 676, 680, 686, 697, 699, 720, 748, 749, 758, kostelník od sv. Miku- láše 429, poručník 701, purkmistr 656, 714, 716, starší obecní 743, dům ieho 443, 748, 749. |Dúpov viz Doupov. Dipovec, pan, 318, Jakub pekaf 365. Dura, podruhyné, 327, Matči, muž její, 327, schovanice 339. Durinští místodržící 77. Durck žid, viz Turek žid. "duše, na duši aby pamatováno, aby za duši prosili, za d. aby obráceno bylo, za d. prosba aby se dála, na d. aby pomněl, za d. aby mše slouženy byly, 2, 46, 56, 70, 157, 193, 194, 254, 274, 285, 295, 301, 307, 310, 358, 376, 383, 446, 589, 603, 615,. 618, 657, 663, 664, 669, 671, 675, 696, 700, 724, 755, 756. za duši lázeň aby ztopena byla 274, 298. dvéře kostela farního (hostium, ja- nua) 228, 232, 235, d. do pivovára 427. z Dvora Kr. Jindřich, richtář plz., 208, 209. dvořané královi 227. dvořiště 10, 76, 602. dvůr dědičný, svobodný, 602, kmetcí 58, 231, 441, 583, 587, 638, 644, poplužní 16, 17, 19, 77, 117, 587, pustý 602, 684, špitála 582, 599, 600. — před, za branou: malickou 214, 458, 460, 620, škvrňskouw 45, 601. — před městem s chalupou 7. — v předměstí: litickém 446, 463, malickém 711, praźskóm 447, 448; : škvrňském 207, 467, 529, 568, dvůr s máàr&talemi 568. 

Strana 788
788 dvůr Bavora z Švamberka 460, Jana `Вегпаг!а 350, Kašpara Bernáška z Zebnice 413, Bernáškovský 669, 698. — Filipa sladovnika 207, Bartle Guntara 641. - — Havlika řezníka 701, Henzle kożeluha 581, Hodaňův 458, Bene- še Homole 315. Jana Chrta 698, Váciava Chrta 669. nise 207. Machka Kolucha 427, Kotlafov- ský, Prokopa písaře 315, Pavla Kotvy 404, Kumpanovsky 641. — Barbory Lemberkové 467, Lin- harta kraméare 711. Malsüv 701, Maretky, richtafove, 74, 762. Frany NakeSe 529. Ondry z Kladrub 269, Ludmily Ovsíkové 324. Vác. Pabianka 760, Máří Pe- terkové 662, Antona Potůčka 745, Prchala ze Lhotky 703, Prokopa písaře 315, Anny Předborové 45, Barbory Puškářky 45. Rabšovský 641, Matese Rauša- ra z Bezvěrova 620, Jana Reiska s pivovárem 473, Prok. Re$e 192, pak Anny Rešové, manželky jeho, 192, Jakuba z Rochlova s pivová- rem 615. ; Barty Stehlika 614, Tomy Stod- ského 412. Anny Šefránkové s dvěma pi- vováry 446, Šimanové 555, Jana Špačka 346. — Václava Urlejcha 460, Pavla Zítka 664. _ dvory v BoZkové 174, 175, v Bu- kovci 441, v Busovicich 638, v Do- lanech 452, 644, Doubravka, dě- staré Jana kożeluha 207, Filipa Ju- | dičný, svobodný d., 602, v Doudlev- cích Hromadüv 381, 382, v Dru- stové 644, v Dubnici 227, v Eipo- vicích 533, v Chrástu 190, 191, v Ch¥inové 587, v Koterové 583, v Kozolupech 624, 684, v Kyśicich: Václava Lazara 263, Matěie 263, Jana Starého 505, v Letkově 3526, 527, 587, 545, 546, v Liticích 54, v Lobzích 111, 112, 196, v Malicich 186, v Pernové (v Bavotích) 492, v Roudné 77, v Senci 644, v Střa- poli 117, ve Škvrňanech: Cílkov- ský 70, Jana Zahrádky 756, v Týn- ci 110, 671, v Újezdě 441, ve Vo- levci 58, v Zruči 644. dvůr krále, curia regalis, 17, hofmistr 244, mistr 233, 262, sudí 17, úřed- : míci 17. papežský, římský, apostolicae, 138, 164. dýka 408. Dýmek, švec, 619. curia sedis Eberhard, podpfevor, supprior, 237. z Ebrnic a na Nekmifi Leitolt 187, synové jeho Jiřík, Hanuš a Vilém z E. 187, 188. Ebrzvín viz z Hradiště E. Eger viz Cheb. Eibu, Eybu, Ludvík, rytíř, místo- držící ve Falci v Bavořích (Vicz- thum, viczdomb, vicdom, ficzthum der Pfalz in Baiern) 439, 481, 482, 488, 492, 495, 502, 503, 507, 510, 511, 512, 522, 515—520, 523, 535, 543, 564, 565. Ejpovice, Ypovice, dědiny, 533, dvůr 533, lidé špitála sv. Máří Magd. v Plz. v Ei. 298, panství nad nimi Plzeňským dáno 298, tvrz 533. z — Mareš 33, z Štáhlav seděním -v Ej. 69. |z — az Šťahlav Mikuláš, 298. Z 

Strana 789
v — z Pavlovic, Staněk vladyka, 527, 532, 533, manżelka jeho Eliška z Drażkovic 57. Eliška z Nov. Plzně 27, E. z Plzně, jeptiška v klášteře sv. Anny v Praze, 228. ` Elpogner Václav (Vencla) 564. Elsasko Alsatia, lantkrabě, 14. Endres viz z Pachu Andrle. z Engelstatu, Ludvík, 49, Ludvík mla- dý 49. z Enzidle a na Teifové Jindfich 692, rukoimé 692. Frazim 369. erb neb znameni vladyctvi udéleno 721. ° 7 Erbachu Schenk Filip 47. Erhart cihlář, meister Erhart Ziegler, 586, 591, 621, 622. koželuh 618, 670, poručník 694. — soukenník viz Urleich Erhart s. Erlberlin 499. Erler Wolf, méit. v Plz., 666, 667, 674. Ermolaus, soused v Plz., 404, dim jeho 404. z Eugabio Antonin, prokurator, 142. Ewich Jan (pisaí legatüv) 155, 159. Ewolt viz Norimberk E., písaf Spalt- nerové. Erhartík 619. Fabrica ecclesiae viz kostel stavba a oprava. Fafrnochy u Śtitu, 721. Fakal viz Fegal. Falc, Pfalcz in Baiern, 439, 480, 482, 488, 489, 492, 495, 496, 503, 506— 189 512, 515, 516, 521, 523, 535, 563, 565, místodržící Falcsky viz z Eibu Ludvík; služebníci falcští 492, úřa- dy tamtéž 565. falckrabi, Pialzgrai, Pialezgraue und Kurfurst, Churfurst, bei Rhein Pi. und Herzog in Baiern, 46— 48, 438, 440, 493, 507, 515, 516, 519, 521, 535, 565, viz Albrecht, Filip, Fri- drich, Ludvik a Wolfgang. Falkenštein, m. v Bavorsku, jz. od Brodu bav., 597, Jindfich Khocz, û- fednik na F., 597. Faltan 681. Faustinus viz de Valle F. fara, stavení farářské v Plz., 363, vo- da s něho má jíti na dvůr sousední 363, ostatně viz kostel farní sv. Bartoloméie. sv. Jiří v Kostelci 539, 679, prá- vo podací kláštera v Břevnově 539, osvojuje si právo to p. Jiří Zikes v Týnci 679. malesická 268. farář, viz kostel farní sv. Bartolo- měje farář. Vícovsky 349. Farnberk, kláster za lesem, v Ba- vorsku, záp. od Přimdy, 421, po- hřeb p. Waldewerů tam 421, na opravu klástera pí Argella z Wal- dova odkazuje 421. Fegale, Fakal, Prokop, 2. syn Jan viz niże; syn Filibef Pertold z Ta- chova 65. Jan 73, 208, 213, 274, 335, kon- šel 218, 227, 241, 244, 260, 265, 273, 276, 282—285, poručník 256, 286, purkmistr 254, 270, 288, starší obec. 283, synové jeho 335. Prokop 387, 471, 472, 610, 635, 699, bratr Václava Palečka 611, 

Strana 790
790 konšel, spoluradní, 472, 639, 624, 625, 656, 661—663, 665, 680, 691, 701, 704, 711, 714, 720, poručník 388, 555, 590, 665, 699, 714, purk- mistr 538, 675, 690. fíky 79, 80. Filibeř Pertold viz z Tachova P. F. Fegalová 310, 388, pí Eliška 387, Lid- milka stará 387, pí Marketa 599. Fegalovic oltář sv. Alžběty ve far. kostele 442, kaplanství při něm 442, zahrada před malickou branou 458. Felden viz Adelman F. Fencl jirchář 6, 65, Marta jirchářka vdova 326, 327, závěť činí; krá- mec na rinku 327, odkazy 326, 327. — Jan, konšel přísežný, spolurad- ní, 693, 700, 702, 704, 706, 727, 738, 743, 747, 755, purkmistr 737. Filip, falekrabí rýnský, Pialzgraf bei Rhein, Erztruksess, Herzog in Baiern, 407, 469, 480, 498, 501, 502; 508, 512, 514, 515, 519, 543, 544, strýc a přítel kr. českého 480, 543, 544, vyzván k sjezdu do Plzně 407, jeho radové do Plzně 480, syn jeho Ruprecht 469, vévoda bavor- ský, strýc jeho, 519, místodržící jeho v Amberce 502, 512, 514, viz z Eibu Ludvík; poddaní jeho 515; úředníci jeho ve Falci 502, 514. Filip, kardinal, při kostele sv. Mar- cela, 184, 185. — sladovník, braseator, v Plz., konšel, 101, 121, purkm. 73, poslem rady do Vratislavě k legatovi 122, zpráva jeho o tom 128, 129, dům jeho 171, dvůr jeho 207. — Linhart 461. — Václav, spoluměšť., 370, 399, 538, F. V. z Tachova, měšť. v Plz., 525; konšel 270, 272, 336, 346—349, 353, 360, 369, 410, 426, 576, 624, poručník: 324, 501, 625, 665, purk- mistr 357, 358, 372, 529, 581, 615, 619, místopurkmistra 611, rukojmě 340, 525, 586. Filipová, paní, 337. fiscus (pokladna) obce 63. Flašneř, dcera Anna, 707, provdaná za Petra koláře 708. flaštička malá cínová k vínu 160. Fleisch Henzel viz Waldmünchen F. H. — proboštův, obyv. v Plz., 257. — viz Mantuan F. Fenclová Anna z Plzně 423, muž její Jan 423. Flick Jindřich viz Fluck J. Fluck, Flick, Jindřich, 558, byl zajat u Chebu 558. Ferara, Vavřinec biskup, F—ý a le- gat, 171, 758. Ferdinand I., král. čes., 650, F. II. 650, F. III. 650, F., císař rakou- ský, 650. Ferrecis comes viz Pfirt. Ficthum (místodržící) 596, viz z Eibu Ludvík f. Fojt, Foyt Ondřej, tesař, závěť uči- nil, 292, manželka Ludmila 292, synové: Baltazar, Jan a Mikuláš 292, dcera Anička 592. — z škvrňského předměstí, závěť učinil, 673, manželka jeho 673, od- kazy jeho 673. fojt, Vogt, Landvogt, 147. forberky (= dvory), škůdce aby ni- kdo ve f. nepřechovával 550. z Fiktum bratří 130.

Strana 791
forman 80, 90, 248, 249, 377, 378,| 765, 766, f. hostinský 766. — Henzl 245, 288, závě učinil 588, 589, manželka jeho Marketa 288, | 589; závěť učinila 288, synové: Mot! 288, a druhý Švec 258, bratr jeho Sigmund Uc. 588. — Matěj 96, 204, 282, dům ieho 204, 282. — Petr 407. — Polak 303. | Frankštein, m. Provazník Jan 681. Sigmund 314, 330, 332, 340. m 191 Frána fezník, 19, 87, poruéník 25, 29, priseZnÿ mésian 757. ve Slezku pruském, 755. | Franta (lékař v Plz.) 730. Frantisek, kardinal diakon, 415. zakladatel řádu Minoritského, 164. I., císař rakouský, 650. sv. František, zákonice řádu ieho, 369. z Freiberka Wieland 48, 49. |Fremut viz z Stropcic Fr. Tima 303. Foyt viz Fojt. Freimark viz trh. Frana Frantisek 715, závěť učinil 747, 748, Anna, manželka, 748, dít- ky 747, otec jeho, Mikuláš Hazuka, 748, švagrové jeho Jan a Bartoš 748, dluhy v Norimberce 748, od- kazy jeho 748. Kašpar 363, 580, 612, 615, zá- věť učinil 728, Zikmund, bratr je- ho zemřelý, 728, dům ieho 728, odkazy 728. Mikuláš, poručník, 254, Nakeš starý 529, závěť učinil 529, syno- vé: Sigmund 529 a Kašpar 529, dům jeho 529, dvür na Skvri. predm. 5259. Petr 343, 353, 449, 455, 457, 640, konsel, spoluradni, 301, 306, 316, 353, 394, 404, 405, 525, 584, 691, poručník 344, 663, purkmistr 315, 373, 378, 456, 601, richtář 455, ru- kojmě 586, manželka jeho pí Jitka 449, pfitelkynć pi Anny Sefranko- vé 449, syn František. 715, dcery 449, — nebožtík 748. | Frey Erazim víz z Freyunku F. E. z Freyunku Frey Erazim, měštěnín pražský, 745, 746. Fridrich (IIL), 148, 151, 165. — falckrabi rÿnskÿ, 47, 489, 496, 642, 643, meškal v Plzni 47, byt jeho zde 47, iednal s kr. Jiřím 48, bratr jeho Ludvík 642, 643. kardinal diakon, 415. měštěnín praž., 208, měl richtu v Plz. 208, dědicové jeho ii pro- dali 208. Fridrichův syn Jakub 741. Frimbercík Jan 465, bratr tetěný Ja- na Kladrubského 465. 2° frinolt neboli snídaně v nedélské dni a sváteční v době mší zapovězen 408. iristunk (— lhůta) k dolování v okolí Plz. dána 413; f. na 5 let obci po- volen 722. Fross Kašpar 201. císař římský, 137, Frumole Hans viz Norimberk F. H Futi, tesař, 295. 

Strana 792
792 fundatorové oltáře viz kostel farní oltáře. Grinpergh viz Zelená hora. Gropatsch viz Kropáč Václav. fůra 314, 455, 505, 600, 601. Fuscius, písař? legata, 654. Fuxová 273, 280, 635. groš bílý, český, rázu praž., široký, 245, 260, 271, 278, 297, 366, 377, 385, 411, 572, starý 308, 591, nové, rázu kr. Vladislava, 591, za zlatý rýnský 24gr. čes. 712. de Gahete A., písař v Římě, 185. Galant, Galand, město na Slovensku; Borš Kelement z G. 715, měl dluh u Petra Frány 715, zástupce jeho Jakub Solar 715. — míšenský s mečíky, mečový, rázu mečového, stříbrný, široký, 233, 245, 260, 278, 372, 527, za groš míšenský 7 malých peněz 527. — uherský 591. — s hádkem 591. Grunaw viz Křínov. Galicia viz Halič. Gensstyn viz z Jenšteina. Gerber Jan viz Norimberk G. J. Gerstnar Hanuš 55, zeť Tomáše An- drlíka 55, Eliška, manželka, 55. — starý v Chebu 55, dům tamže 55. Gilge Linhart viz Jílek Linhart. Glato viz Klatovy. Glatovia viz Klatovy. gleit (průvod) 180. Glenar z Kadaně 612. Gotfrid, opat nepomucký, 24. Graf, Grof, Michal, 558, 561, jeho soudruzi 558. Grumnperg viz Zelená hora. grunt, krunt, = pozemek, 22, 258, 298, 407, 416, 442, 484, 505, 525, 526, 532, 533, 585. — kmetcí 442. — příkupný 382. , poddaný sběhl s gr., 393. na — domy vyhořely 568. ra —ech k záduší do 20 k. odká- zati dovolil král 441. grunty viz též pozemky. Gubernat Jakub z Hoříkovic 704. Guillermus, biskup Ostijský, kardinal 142, 415. z Graispachu viz z Mortani i z G. de Graseda T. (písař papež.) 416. Gratianus Marcel, písař papež., 146. Greinar, Greyner, Jakub, klerik, 322, 323, Mikuláše Myslínského pastorek 323, Apolonie, matka je- ho, 322, 409, otčím jeho, Mikuláš Myslínský, 409, 410, sestra jeho Barbora 322, vdala se za Jana Štolcara 410; vedl s obcí plz. spor o dědictví 322—324, spor s Janem Jílkem o dům 409, 410. Gukenpuhler Zik: viz Norimberk G. Z. Guldánek, řezník, 619. Gulden Vilém, klerik, 689, notář ve- řejný v biskupství Würzburském (dioecesis Herbipolensis) 689. Guldenmund Jeronym viz Norim- berg G. J. Guntar, Gunther, Bartoloměj, měšť. v Plz., 640, 641, synové jeho: Kri- štof, Ondřej Rejsek a Petr Vít,

Strana 793
793 640, 641, dvory dva jeho za bra- nou škvrňskou 641. — Jan, Hans, měšť. v Plz., 666, 674, jinak Jan Kladrubský 741, dlu- huje do Norimberka 666, 674, a Zibarovi v Klatovech 741, manžel- ka jeho Kateřina 741. Habsberg, Hobsberg, v hor. Falci, 496, Ludvík z H. 496. Habsburský hrabě, comes, 14. hádek u groše, 591. Hadr řezník 740, Václav 402, dům jeho 402. Gutenstein, Gutenstain, Gutenstayn, Gutstein, Kukstein, Albert z G. 752. z Gutsteina Burian 24, 149, 151, 158, 201—203, seděním na Nečtinách, Preitensteině, 65, 66, 147. — Jan 66, seděním v Trpistech 86. — Jetřich 587. — v Pernově Jindřich 491, 492, 494, 495, 497—499, 508, 509, 515, 516, 518, 520—522, 544, 545, jest obyvatelem v Čechách 497, 498, 516, 518, 520, dvůr a zámek jeho v Pernově 492, byl správcem (Píle- ger) v Pernově 500, seděním na Schwarzburce 510, 562, měl spor s Plzeňskými, že lidé jeho uloupili voly, 491, 492, 494, 495, 497, 498, 499, 503, 507, 509, 515, jel ke sjez- du do Plzně 544, se silným průvo- dem 544, a měl houfy lidu poho- tově za lesem 545, chtěje škody činiti 544; pí Burjanová, její mi- lost, 284, 449, syn její Krištof 284. hadruňky (sváry) 193. Heinc sedlář 619. háj (nemus), 18, ve Volevci 58, k richtě patřící 162. hajný, lesů Dehetnických a Újezde- ckých 444, 447. hák, ve štítě, 358. hakovnice (ručnice) 540, z h. aby bíti rozkázali po zámcích, tvrzích a městech při honění zlodějů 540. haléř 80, 90, 356. Halič, Galicia, král H. Ladislav 14, 35, 38, Vladislav 648, Ludvík 718. haltéř k rybám, 427, 740. hanba řemesla a lehkost, 384, při tázání zločinců jeden na druhého hanbu ptáti se nemá 552. Hanal viz z Tachova H. Hancko Fabian, faktor Vratislavské obce v Římě, 129, 133. z Hanštruku Olbram Jan, purkrabí švihovský, 741. — Jiří na Všerubech 562. — Krištof 440, 607. Linhart 146, 148. Wolf 458. —páni 469. Habart viz z Strochovic H. Habenta Bláha, soused v Plz., zá- věť učinil, 617, 618, manželka jeho Ludmila 617, dítky 617, 618. Hanuš Římský řč., krejčíř, 286, 287, 383, 510, dluh do Norimberka 286, 287, dům jeho 287, dědina a za- hrada 287. — lékař mr. 8, 9, závěť učinil 66, 67, manželka jeho Dorota 67, Anna, dcera jeho 67, zeť jeho Vít 67, dům jeho 67, zahrada 8. — vinař, kostelník sv. Mikuláše, 429, bratr a pútník sv. Jakuba 388, dluh 670.

Strana 794
794 Hanuš, syn Petra zedníka, 361. Hanušová, 703. Hanzl, barvíř, 596, 597. kameník 639, 640, 640. kloboučník 619. zámečník 673, 694. , švagr Polákův, 703. , ktery dólal u Mlcaty, 494. — dim jeho Harant viz z Vařín H. Haraprask Jan z Hodusic 278. Mikuláš 183, po smrti jeho obec ustanovila poručníky statku 183, dům jeho 183, bratr jeho Janek 183. Haraprasková Machna pí, 183. haras černý (látka vlněná dle m. Arrasu zvaná) 449, viz čuba po- šitá h. č. harasový viz klok, ornat, suknice. Harer, Horer Toman viz Norimberk H. T. Harstorfier, Harsdorfer Jan, viz No- rimberk HO. 3. z Hartenstoria Jindfich vladyka 640. Hasenburka, Haznburka Jan 146, 148, Oldřich 146, 148, páni 147. a z Kosti Jan 626, kaple jeho v kostele sv. Víta 626, oltářník Bernart Urleich z Plz. 626. Zajíc Zbyněk 47. Hašek, rybář v Plz., 8, nádeník v Borku 106. Hauer Fric viz Norimberk H. F. . z Havel, kněz, Ambrože, ševce z Plz., 380. zahradník na praž. předm. 272, soused 331. syn Havelcová Anna, závěť učinila, 102. Ondrášek muž, 102. — 359, dńm její 381, sladovna Ha- velcovic 526. | Havlík řezník 701, 743, koupil dvůr 701. Havlová, kuchařka pí Markety Ho- molové, 388. z Haznburka viz z Hasenburka. Hazuka Mikuláš 338, otec France Frány 748, konšel přísežný 690, 701, 708, 711, 756, přísežný 727, purkmistr 704, 711, poručník 671. 676, 748. Hazukové dcera, 670. hedbáví zelené 160. hedbávník (hedbávný šat) 370. Hedvika viz Šťahlavská H. pí, z Do- mášiček H. Matúše Albrechta manželka. Heidelberk, Haydelberg, 498, 519. herink 79, 90, 612, 765. hever (ke kuším) 474. heitman, království čes. p. Jan z Ja- novic 300, 304, 311, 314, Vok z Rožmberka 311, 314, Albrecht z Leskovce 311, 314, a Mik. mls. Trčka 311, 314, Karel kníže Min- sterberské 678, 747, 754, 755. — nejvyšší: zemí českých krále Matiáše, Bohuslav z Švamberka, 198. na Plzni, Sezema z Malonic 174, na Plz. a Budějovicích Jan Plan- knar z Kinšperka 200. -— vojska královského 153, vojska Pražanů 705. viz též Bělá h., Hrádek Křivo- klát h., Praha hrad h., Risenber- ský h., Zvíkov h. 

Strana 795
hejtmané viz kraj h. : Heitmanová, Haitmanová Anna, zá- véf uCinila, 756, 757, manžel Vá- clav 756, dluhy 756, Vordula 736, odkazy 756. Hekal Jiří, zámečník, 384, 738, 739, nevěsta iejí! 795 Herštein, listy dlužní na H. svědčí- cí, 24. {Hertenberger Jan, kanovník praž., arciděkan boleslavský, 322. Hefmanovic Mach v Koterové 389. auos . . . vu 'Hilarius, děkan, viz z Litoměřic H. A v we . m - o l závěť učinil 738, 739, dům 738, Za- Hirsov, Hirschaw, m. v Horní Falci, hrada s chmelničkou a loučkou 738, manželka jeho 384, 738, syn On- dráček 738, 739, dcera 739, bratr |? jeho Jakub 739, odkaz jeho, aby 12 chudých jednou v roce krmeno, 738. Mikuláš 96, 213, kostelník u sv. Mikuláše 179, Marketa, žena ieho, 213, 214, děti jeho Janek a Lucie 213. Helfenburk, purkrabí Adam z Dra- honic 157, Václav Vlček z Čeno- va 201. heim 721. Henrich mr. zedník 167, závěť učinil 167, manželka Kunka 167, 168, děti 167, dům 167. Henzl koželuh, poručník, 288, 292, 326, závěť učinil 581, manželka 581, přítelkyně Anna 581, dvůr je- ho 581. kramář, zeť Benátského, 531 manželka jeho Valpura 531. Henzlik Simek 459. Heralt viz z KunStatu H. Herbipolensis dioecesis, Würzburk- Ská diec., 689. z Hermansgriimt Thym, ńfednik na Plavně, 202. Herš, Hereš, Mikuláš, 278. švagr Anny, mlynatky, 298, 299, manželka Dorota, sestra Anny, 298, děti jejich 298. měšť. plz., bylo ' Hlad mydlář 500, 439, 517, 518, správce tudíž. Hintenbachu, Hittenbach, Fric ze Sekendoriu a z H., 475, 476. závěť učinil 670, 671, manželka Anna 670, domek 670, dluhy 670, odkazy 670. Hladek Jan 28, 140, 141, 447, (ze- mřelý 218), konšel 67, 757, poruč- ník 11, 73, purkmistr 1, 41, 78, smlouva ieho s kr. Jiřím 28, list na obec na 100 k. 318, v domě je- ho na předměstí bydleli bratří Ob- servanti 53, manželka jeho Uršula 140, 141, 218, 219, 318, 319, učinila závěť 242, 243, syn Jan 218, 219, sestra Uršuly panna Dorota Se- iránková 242, 243, Ur&. chce míti pohřeb ve far. kostele 242, žila do- sud v Norimberce 243, oltář jejich matky boží na Nebevzetí 242, 442, odkazy k němu 242, Wolf, vnuk, 242, 243, 318, 319. Hladkovský dům na rinku (č. 130), 443, 447, držela pí Anna Šefránko- vá 443, odkázala jej pí Zikuně hra- běnce z Ortenberka jen do smrti její 446, 447, po ní měl jej zděditi vnuk Hladkove Wolf 443, 447, držitelé domu dostali právo ročně nasekati si dříví k palivu 443, 444, ve dvoře domu: světnička 447, tři sklepy 447, pivnice 447, a maštal menší 447. hladie 195. Hlaváč Jan hofrichtéř 427. viz Stupno H. 

Strana 796
796 Hlaváček, tovaryš bečvařského ře- mesla, 740. Hiaváčkovic Jan viz Koterov H. J. hlína 696. Hlohová, ves na Klatovsku, 104, od- kazy Anny z Chfinova 104, 106, pa farní kostel sv. Jiljí 104, k oltáři sv. Petra 104, 105, kaplan při něm 104, 105, 106, povinnosti jeho 104. z Hlohové, Hluhové, Čalún 717, Ry- del, starý richtář, 717. Hluboká, název pomístný u Radoby- čic, 376. Hluchpecník Jan 445, 468, poručník 435, dům jeho 445, sladovna 656. Hluožek, $vec, 619. Hnévucka viz Všeruby. Hnilicovic Marta 317, u oltáře sv. Jana, který nadala, 317, konají se mše za duši její 317. hnízda jestřábí 65. Hobsberk viz Habsberg. Hodaň viz Hodoň. hodiny, chudí žáci zpívají h., 79, 331, 361, 404. Hodoň, Hodaň, Václav, 343, nebožtík 716, soused 701, 702, poručník 352, 373, konšel 353, 354, závěť učinil 701, 702, manželka Kateřina 701, 702, dům: 701, dvůr 458, 701, dluhy 701, 702, odkazy 701, 702, Vor- šula, která slouží u něho, 701, 716. Hodoňová Kateřina, vdova, spolusou- seďa, závěť učinila, 716, dcera iejí Tomcová 716, vnučka 716, Jan, kterého odchovala, 716, dluhy me- zi lidmi 716, odkazy 716. z Hodusic, Hodušic, Haraprask Jan 278, 456, dědictví své v Hrádku prodal i s řekou 278, 456, a dědinu za vinicemi k Volevci 278. z Hodusic a v Chvalenicích Jan 259, 456, Chvalenský Jan 297. Ondřej, Ondrášek, richtář v Plz., 36, 81, 209, 761, závěť ieho 209, Regina, první manželka, 763, Ma- retka, druhá manž., 762, 763, kšaft její 762, dům její 762, dvůr v před- městí 762, dědiny, louky, vinice 762, dluhy její 762, Lucie, dcera ie- ho a Maretky, 23, 25, 28, 29, 35, 79, 83, 85, 86, 89, 209, 762, 763, muž její Bušek z Hřešihlav 35, 36, 79, 81, 83, odkaz Ondráška, Reginy a Maretky k oltáři sv. Barbory 763, aby kaplanství zřízeno bylo 763. Zigmund, 76, 86, 87, syn pí Machny Hynkové 76, vyměnil s obcí plz. dědiny 76. hofmistr nejvyš. království českého, Bohuslav z Švamberka, 181, Jan z Roupova 233, 244, 245, 257, 262, (Albrecht z Kolovrat) 451. hoirichtéf 41, 42, 101, království čes.: Jan Hlavač 427, Sigmund z Chmelic 461—463, Ondráéek Ore- mus nékdy h. 177. —- Jan, Jan z Plzně panoš, též h. plzeňský neb h. nad muchami (?) krále uherského Jan Laštovice viz Panoška Jan. z Hognestu Hoštálek Jan a na Vikýši 247, Ruprecht, bratr, 234, 247, man- želka tohoto Dorota 247. hojemství, 616, 744. hojení Se pro neplacení platu 272, 340, pro neplnění smlouvy dlužné 276. | (— léčení) pacholíka, 361. hokyně 321, nemají ptáků prodávati 321, nemají kupovati drůbež a jiné, dokud vích stoií, 379. Holas Václav, farář v Bilině, z řádu něm., 196. 

Strana 797
Holaus, viz Blovice H. z Holejče Šlikovna Konstancie 279. Holub Pavel, lazebník, 180, 181, 152, lázeň jeho vedle krámů mas. a zdi městské 182. lazebník 373. Holubář Havel, soused, závěť učinil, 702, manželka Dorota 702, dcera Mandalena 702. Holubárka Dorota závét Cini, 727. holábek viz zápona s h. Holy, Holley, Jan, Hanns, 246, 302, 304, 307, 662, 663, też H. z rinku 615, závěť učinil 662, manželka 663, synové 663, zef Vaclav 662. —. Janek, pachole, 315, dim jeho 460. mlećka 419, žena jeho 429. Holý švec 695. Petr viz z Chrástu H. P. vla- dyka. viz Senec H. Homole Beneš 284, konšel přís. 241, 266, 269, 301, 315, 338, purkmistr 303, 304, richtář 272, závěť učinil 314, 315, Marketa, manželka, 314, 315, mát jeho 315, dům a dědiny 315. Matúš 670. — Vaclav, 2, konSel 41, 55, 67, 69, 70, 101, 167, kostelnik farsky 179, poruéník 25, 26, 179, 761, 762, purk:- mistr 174. Homolová Marketa, vdova, závěť u- činila, 387, sestra jeií Neustupová stará 387, dcera této Barbora 387, kuchařka její Havlová 358, podru- hyně její Karasová 388, dům 387, dvůr, zahrada, chmelnice a louky 387, kaplanství při oltáři sv. Ka- teřiny, 367. kT co k] Homolovský rám (soukenický) 573. Homolka (vrch u Plz.) 412, 613. Homulka ze Spific 717. hon (— míra dědin) 573. Honar viz Norimberk H. Fridrich. honec dobytka 556. hora Canibal u Volevce 84. lomní, prodána obci piz., 711. vysoká u Střapole 118. Hora viz Kutná H., Olivetská h, Ze- lená h. viz Dejšina H. obyvatel. Horažďovice 202, Bosákům od Mar- kéty z Rožmitála odkaz 365, Ma- retka v H. 180. horčičná viz mísa. Horneck, Hornegh, m. v Bavor- sku (?), 656, hrad (arx) 655, sídlo velmistra něm. řádu 655. Horomyslice, ves u Plz., 19, dvůr popl. Johanka z Nov. Plz. odümrtim na kräle spadl 19, Jan Muchek z Bukové dostal jej 19. Hor&toriar, Horstorfer, Jan, minc- mistr, 383, Horšův Týn viz Týn H. Hory Červené 574. z Hořešovic Prokop a Jan, bratří, 23. a na Vidicích Purkart Jindřich 730. viz z Křimic Točníková Mark. a z H. z Hoříkovic, Gubernat Jakub, Jonak 756. z Hořovic a na Hradišti Beneš Ča- stolar 377. Hořovská Anna, panna, závěť učinila. 663, bratran jeji Ondfei Rejsek 663. 704, 

Strana 798
798 Hořovská Důra, panna, 180. Hořovský Bláha 388, 403, konšel pří- sežný 270, 273, 291, 294, 297, 298, 372, 394, 402, 410. — přísežný obecní 301, poručník 315, purkmistr 368, 390, Dorota manželka 403, syn viz Komínek Matěj. — Ondřej 193, konšel 218, 227, po- ručník 183, 194, purkmistr 196, 207. hospoda (v Plz.) 189, u Burjana 166, u Stoda 167. z — Jan z Rabsteina, 670. Hoštálek 169, nebožce 334, Barta 615. — viz z Buksic H. robotný člo- věk. — viz z Hognestu H. Ruprecht. Hoštálková viz Božkov H. Marketa. hotovizna, 242. houf (veliké houfy) 544. Houzka, Hůzka, Benedikt, 748, 749, dům jeho 748, 749. hospodář (= hostinský) 166, 189, 273, 285, 299, 315, 378, 379, 408, Burian 166, Koza 369. — starý z Lobez 357. — Mikuláš, závěť učinil, 300, man- želka Kateřina 300, dům jeho 300, dluhy 300, odkazy 300. — (= správce statku nemovitého) 475, 476, 500, 591, 599, 662. hospodářství domové, h., což jest v domu, všecko h. v domu, 9, 45, 103, 194, 269, 300, 324, 327, 328, 361, 412, 581, 611, 615, 639, 664, 669, 670, 678, 699, 752, 756. hovado 249, 593, 594, 595. Hozlarova dcera Majdalena 345, pří- telnice Markety Penížkové 345. Hozman kolář spoluměštěnín, závěť učinil, 276, Marketa manželka 179, 277, dítky 277. — v pivováře 97. v sladovně 599. hospodyně (= žena služebná) 285, 348, 405, 501. — paní statku jest manželka po smrti muže 222, 223, 529, 625. nost (= obchodník přespolní) 80, 90, 91, 93, 353, 378. — (= cizí příchozí vůbec) 377, 411, 423. z Hostivice Voduc panoš, 325. Hostna Martin pekař, závěť učinil, 696, 697, Brigita manželka 696, děti 696, bratr jeho v Tachově 696, po- druh jeho Michal 696. Hostoradice, Jan z Chebu v H. 197. Hostouň, Hostúň, 421, farář tudíž 421, obec 421. — řezník, bratr předešlého, poruč- níkem, 277. hra, 81, 91, 629, 630. Hrad Nový viz Nový h. hradba 455, h. a podsebití v před- městí špitálském 333, 334 hradba vozová, Wagenburg, 429, mistr hr. voz., Wagenburgmeister 598. viz zdi městské. Hradčany 325. Hradec (ves u Stoda), Nikl z H. 257, Rybák z H. 757, Velek z H. 10, kostel tamtéž 274, předkové Jíry Opozdila v Plz. tu odpočívají 274. odkaz jeho na koupení krávy ke kostelu 274, richtář 681. — Jindřichův, Nova domus, 197, 729, 730, klášter bosácký 729, A-

Strana 799
799 dam z H. 640, nejv. kancléř 719, 731, 732, 734, Jindřich 147, 148. — Králové, Sigmund kanovník Praze u sv. Apolinaříše 116. — Proboštův 490. Hradecký, 368, 670. Hrádek u Plz. proti sv. Jiří 18, obec prodala louku pod H. 18, řeka v H. 278, řeka Mukaň pod H. 660. V berně na H. prominuty 161, dala Anna Šefránková k domu svému v Plz. 445, Junišové z Pautnova prodali H. klášteru domin. v Plz. 618. — ves na Klatovsku 104, lidé po- platní Anny z Chřínova: Martin Chotík 104, Mikuláš 104, Zíka 104, 105, plat na nich ke kostelu v Hlo- hové 104, panství nad lidmi Anna si vyhradila 105. — u Plz. za Všemi Svatými, 187, 278, 279, 456, Bláha odtud 187, Jan hradecký v předměstí malickém 725, Jitka z H. 2, dědictví v H. prodáno 278, něco z něho zatopeno novým rybníkem 278, vloženo zbo- ží H. v desky zemské 279. Z u Blovic, Vlčice za H. 743. město na Moravě 204. — Ebrzvín Bernart 9, 21, 24, purk. v Plz. 21, dům jeho 9, 21, dvořiště a zahrada v předm. litickém 10. z Hrádku Humprecht vladyka 685. — Kule Jan, vladař kláštera cho těšov., 10. — Linhart a Jan, bratří, 228. — a v Hořejší Lukavici Oldřich, panoš, 399. — Lukavský Zdeněk, 528, 603, 639. — a na Řencích Humprecht Mark- vart, 725. — Záviš Sulek, hejtman hradu praž., 479, 485, 627. — a z Valečova Samuel 763, švagr Víta z Nov. Plzně, měšť. v Star. m. praž., 763, podkomoří 200, 212, 218. — a z Vostroměře Břekovec Bo- slav 742. — viz z Ríčan a Hr. Jan. na — (= Křivoklatu) hejtman Jiřík huslav 742. Kfeleř z Zakšova 619, purkrabí Ji- Hradiště u Plzně za Homolkou, 166, Ondráškovi Pšeničkovi zadržalé — Dorota panna 744. — Ebrzvín Jiřík panoš 85, 99, 119. — Kašpar 678, 679, 724, 725, kon- šel 638. — Petr 24, 225, 230, 468, 504, 528, 583, 604—606, 643, měštěnín v Plzni 244, 284, vladyka a soused v Plz. 455, závěť činí 637—639, uroz. panoš: 279, 297, 392, 399, 418, 422, 456, vladyka: 399, 418, 541, 603, bratr Václava Ebrz. 229 a strýc Kašpara Ebrz. 678, ves svou Kotorov dal obci plz. 583, 604—606, 643, oltář jeho P. Marie ve farním kostele 605, kaplan při něm 605, odkaz k němu 605, kaplanství svěřeno konšelům plz. 605, měl na Prostiboři plat 638, v Bušovi- cích 4 dvory 638, 643, z nichž plat vycházel k oltáři sv. Trojice 638, zeť jeho Václav Urlejch 418. z — Václav 99, 234, 263, 638. z — a z Hořovic Častolar 377. z — Jiří z Plané, kanovník pražský, 713. hrách 195, 723. 101

Strana 800
800 hranice, Marck, 475. hráz, 46, 231, 368. Hrbek Petr, 707. Hrdina Vít 690, chalupa jeho 690. Hrdinová viz Podlesí H. hrdlo propadnouti, ztratiti, 124, 126, 130, 377, 408, 567, o h. pfipraviti 42, s hrdly a statky na milosti býti 92, hrdel i statků odvážiti se 50. hrnec 696, za 3 denary 417, do kamen 418, mosazný 584. hrnčík, 415. hručíř Krákora Matouš 695, 696, Kunz 326, Vodička z Žatce 695. z Dobřan 295. hrnéífské femeslo viz řemeslo h. hrob 70, 256, 299, 579. Hroch viz Dejśina H. Hromada viz Doudlevce H. hromádka, 93, od hr. koží suchých poplatek 93. Hromadovské pastviště 448. Hroznata viz z Okrúhlice H., z Vrtby H. Jan. Hrubec viz Střižovice H. Hruby, Hrubai, Jan, poručník, 293, dům jeho 375, 376. Jan v Koterové 389. Jira, 697, 701, 682. Hruška viz Pelhřimov H. Hřebecký viz z Krchleb H. Jindřich. hřebenář (kolo mlýnské) 631. Hřebřík viz Řebřík. Hřešihlavy, Bušek, Kmošek z Hř., richtář plz., 23, 28, 20, 30, 45, 46, 50, 51, 55, 64, 66, 69, 70, 73, 78, 79, 81—83, 85, 86, 209, manželka jeho Lucie z Hodusic 28, 29, 64, 79, 81—83, 85, 86, 209, 762, 763, učinil smlouvu o richtu s obcí 28, 29, král Ladislav stvrdil mu richtu 35, 36, prodal richtu 79, 83, 209. hiivna stříbra 245 (za 5 k. 20 gr.), 431. Hubka rybář 490. Hucák starý z Kotovic 68, ml. z K. 68. Huksa 389. humeral, oméral, omiral, vomiral, 45, 256, 285, 450, 678, stříbrný po- zlatitý 173, 764, h. z perel 764. Humprecht viz z Hrádku H. Hungern, Hungaria viz Uhry. Huplík Václav 42, 167. Huplíková Barbora 167, dům její 171. huntéři domácí 271. huntování, sekání lesa má se diti bez h., 444. 716, poručník Hůrky, Ješek v H., 295. Hurta Václav, probošt špit., 6, 8, 9. husa 195, 320, 379, 579, 769, krmná 80, 91, drob od h. 320. husařky 320, 379. hřbitov v Plz. u far. kostela 81, 91, Husitské kacířství (haeresis Husita- plat z míst prodavačů richtáři 81, rum) 114. s 91. . ‚huf zednickä 362, nádobí v h. 362, — u Všech Svatých 483, 486. odkázáno na stavení kláštera Čer- hřeb 704. ného 362. 

Strana 801
801 z Huti Slepé Šimon Purkrábek držel nárožní dům v Plz. 620, 621. Hůzka viz Houzka. Hvozdíř viz z Prostiboře H. Jan. Hýkal švec 6. z Hyltersriedu (m. v Bavorsku sev.— z. od Brodu) Kultzer 642, syn jeho 642. Cheb, Eger, 5, 42, 122, 136, 203, sjezd kr. Jiřího s falekrabím rýn. 43, purkmistr a rada 122, 140, 170, 179, 200, 203, 622, občané 200. — klášter kazatelský, fratres Prae- dicatorum ordinis, 687—689, pře- vor 688, bratří 687—689, konvent 687—689. hymna, zpívání h. (decantatio hymno- rum), 647. — Gerstnar starý 55, dům jeho 55, Hanuš Gerstnar 55, manželka Eli- ška 55. Hyncovský, Hynčovský, Hynšovský, 585, 663, 701, 703, 716. — Jan, závěť učinil, 316, manželka Kateřina 316, děti 316, dům 316, krám 316, louky 316, odkazy 316, poručník 292. Hynek Mikuláš, 24, 34, závěť jeho 34, synové: Janek 34, 35, dcera toho- to Anna 34, 35, Hynáček 34, 35, Mikulášek 34, 35, dcera Machna 24, 34, 35, 55, 67, 68, 76, synové této: Sigmund z Hodusic 76, Mi- kuláš z Bavorova 76. v — Hbě, Nakeš Linhart, 635. — Jan Schorizer, komendator řá- du něm., 197. chléb 244, 321, 367, 368, 702, bílý 80, 90, 91, 353, pekařský 353, přípec- ný 352, režný 81, 91, slušný 352, ch. nasazen (= zdražen) 417, na ch. sirotky chovati (= živiti) 757. chlebiti, bratr se sestrou do smrti chlebil, 35. z Chlenec Lucie 104. z Chlumu Bohuslav, 33, prodal plat na Tachově 65. z hyndruňky (překážky) 634. Hynkovic Jan 67, manželka jeho Ka- truše Olbramka 67. Hyrschau, viz Hiršov. Chalupa 7, 494, 678, 690, 695, 706. — pastuší 698. Charvátsko, Croacia, král ch. Ladi- slav 14, 17, 18, 35, 37, 38, Fridrich 148, Vladislav 293, 430, 478, 532, 545, 566, 608, 627, 633, 648, Ludvík 718, 720, 730, 731, 733, 734, legat Tomáš, 646, 652. Chlumčany, Chlumčanský, z Chl. Petr, 169, 263, držel hrad Buben 169, z Přestavlk Petr 188, Jícha 696. — Matouš, písař komory král., 461—463. na — z Lobkovic Václav 619. Chlumčanská Eliška pí 635. Chlupáček viz z Vochova Ch. Chlupatý Ondřej, Ondra, obecní star- ší, 621, poručník 693, Václav 341, 372, dům jeho 341, 372. z Chasmenský probošt (praepositus Chasmensis) A. 647, 654. z Chcebuze Mikeš, hejtman král. voj- ska, 131, 133. chmel 130, 192, 280, 463, 601, 701, 745, 765, 766. Chmel Vávra z Utušic 30. z Chmelic Sigmund, hofrichtéř král. čes., 461—463. 101*

Strana 802
802 Chmelík viz Nevřem Ch. chmelnice 45, 46, 75, 157, 187, 193, 269, 279, 298, 300, 315, 336, 350, 387, 447, 463, 465, 471, 490, 495, 555, 702, 736, 745, 732, 756. — pod Homolkou 412, v Lobzích 112, s rybníčkem a sadem k Lob- zům 446, u Malesic 268, faráře u Malesic 398, pod sv. Mikulášem 736, pod Račici 220, u Škvrňan 242, špitálská u Vš. Svatých 596. chmelnička 337, 736, 738. chmelyně 320, 411. Chocna Václav viz z Chrudimé Ch. Chody Nové, ves u Chod. Plané, 65. Chochole z Kotovic 68. Chocholka Václav 180. Chomutov, Kometawen, 44. Chorvátsko viz Charvátsko. Chotěšovy, Chotěšov, Chotiszchofi, 337, klášter 10, 54, 136, 158, 369, 525, 529, 758, 760, ieptišky, jung- frawenkloster, 136, 176, konvent 10, 260, 525, probostové: 10, 171, Jiří (z Tachova) pr. 181, 758, 760, Klement 686, Tristram 262, Václav 760. — Johanka, dcera Jana Rei- ska, z Plz. jeptiška, 457, vladař kláštera: Jan Kule z Hrádku 10, dům kláštera v Plzni 260, 262, 263, dvůr v Liticích 54, podací v Liti- cích 54. Chotík Martin viz Hradiště x Klatov Ch. M. Chotíkov, krímáfka, 295, Mach 702, Marketa 284, Slav 490, Strýček 490, poplužník v Ch. 670. Choustník, purkrabí Vít ze Rzavého na Ch., 71. chrást 602. Chrást, ves u Plzně, dvůr Jana z Klenového, 190, dědiny 190, 191, louky, pastvisté 190, 191, plat z nich 191, lidé robotní 190, 191, Si- man z Ch. a syn jeho Jakub 529, Jan 529. — ves Jana a Bernaria, bratii Z Walšteina, prodána obci plz., 644, 645, 671, 672. z — a v Petrovicích Petr Holý, vla- dyka, 692, rukoimě 692. z — pí Kunka 68, držela v Kokotě zboží 68. z — p. Purkart prodal lán lesa v Kokotě faráři v Deišiné 68, viz též Kokot. chrastiny 602, 671. Chrt Jan, kostelník Šerého kláštera. 179, závěť učinil 698, 699, bratr ie- ho Pavel 698, sestry: Anna 698, 699, Dorota 698, — düm 698, dvür 698, dluhy 698, louky 698, pivovár 698, odkazy 698, 699. Petr sladovník, 75. Václav, 466, 599, konšel 208, 218, 260, 320, 327, 353, 355, 360, 361, 304, 404, 410, 419, 425, po- ručník 467, 582, přísežný obec. 301, purkmistr 294, 295, 406, 454, závěť učinil 668, 669, dcery jeho: Anna Kropáčová 668, Dorota 668, synové: Jan 669, Pavel 669, viz výše, — düm jeho vedle rathouzu 262, 669, dvür hofei$í BernáSkov- ský 669, dvůr dolejší 669, pivovár 669, dluhy 669. Chrudim, Václav řč. Chocna z Chr. farář v Týně Horšově, 196. Chiásta Jan viz z Olešné Ch. J. Chřínov, ves na Klatovsku, pí Anna z Ch. 104, vdova po Sezemovi ze Sedlce 104, otec její Hynek z Ch. 

Strana 803
104, matka Lucie z Chlenec 104,| syn Mikuláš 104, — učinila nadání do Hlohové 104, 105 a do Plzně k sv. Duchu 104, 105. z — v Merkliné Václav 619. z — Vilém 110, týž na Skočcích 188, týž na Merkliné 399. viz též Křínov. chudina, 368. Chudoba Jan, 40, dcery jeho 40, düm jeho spadl na krále 40. chudí spravedliví po městečkách a vsích, kteří se žebrati stydí, aby byli vyhledáni, 366. chudý, spravedlnost aby se jemu dála 91, a práva aby jemu šla ja- ko bohatému 222. chudých 12 aby každou neděli bylo nakrmeno, čtyři krmě za oběd aby dány byly, 31, 32, 270. 12 aby jednou v roce nakrme- no bylo 468, 738. 12 aby třikráte v roce bylo na- krmeno po 10 let 599. chudym odkazy sukna, nebo na suk- no, na odév, 2, 8, 9, 56, 64, 205, 354, 465, 467, 572, 589, 599, 671, 675, 699, 702, 753, 755, — 20 ko- žichů aby koupeno bylo 64. na lázeň 100, 102, 244, 442. máslo a sýr aby rozdány byly 103. aby dům při špitále sv. Jana Křt. k obývání byl vystavěn 365. almužny 104, 106, 236, 242, 256, 362, 369, 421, 501. do špitála na polepšení 70, 108, 274, 280, 573, na sukno 369, po střevících 573, viz též | vdovy :ch-ym do chudé, viz Jan mlynář, špitála. ; 803 Chvalenice, Jira odind 681. v — z Hodusic viz Hodusice Jan. Chvalenský Jan viz z Hodusic Ch. J. | Chviie Mártin viz Kotovice Ch. M. z Chvoience Vâclav, mistopisaï desk. zem., 444, 479, mistopisaï králov- ství Ces. 583, 645. Chylice, zaniklá ves u Mairo$ova, 328, kostel sv. Jakuba 328. z — Cukr Jiřík, vladyka, 590, 692. In, řeka, 149. Italie, 655. Jakeš, 490, děti jeho 490, manželka 588, dcera, Anna zlatníkova, 588. Jaklík Jan, rybák, 8, 75, 357, v praZ. předměstí 460, přikázal se městu se svobodným dvorem v Lobzích 111, manželka Dura 112, syn Jan 112. spolusoused, závěť učinil, 686, 687, manželka 687, dcera Anička oddělená 686, 687, Mikuláš (zet?) 686, syn 687, dcera nedospélá 687. Jakub, Fridrichův syn, a děti jeho, 741. kaplan při oltáři sv. Petra ve ' far. kostele 531. pernikář, závěť učinil, 656, že- na a déti jeho 656, dluhy jehe 650, ve Stříbře strýc jeho 656. rektor školy, 31. veliký v Lobzích 357. zedník, závěť učinil, 610, 611, dům 610, 611, odkazy 610, zeť jeho Jíra mečíř 611. zlatník, měšťan, spolusoused, 678, 720, konšel přís. 602, 664; 665, 

Strana 804
804 670, 673, 675, 676, 678, 690, poručník 675, 695, 752, purk- mistr 682, 759, düm ieho 720, 735. Jakub viz Praha, SV. Apolináře ko- stel J. kněz. sv. Jakuba apoštola oltář v Černém klášteře 386, 388, bratrstvo při něm 386, poutníci sv. J. 386, 388. jakubová, 10, düm ieií 10. jalovice 195. jáma hlinná 573. Jamný, Jemné, boží dům, 338, 357, kostel sv. Petra 338, odpočívají tu předkové Heřmana Žernovníka v Plz. 338, farář Václav 157. Jan arciděkan v Týně (Horš.), 150. — arcipřišt plz., 482, odkazy jeho kostelům 482. — Baptista kardinal při kostele sv. Cecilie 150, 151, 184, 185. — biskup, z bratří Bosákův, 369. — Colcüv syn, 361. — hofrichtéf viz Panuska Зап В. 415. «= kardinal pfi kostele sv. Marie, 415. — Antonin kardinal, — kardinal, biskup Portský, 150, 151. — — při kostele sv. Praxedy, 185, 186. . sv. Prisky 415. sv. Susany 415. — z klástera Kladrubského, kan-| tor, 226. — — — probošt v Pfeśticich, 226. — — — — v Touškově 226. — — Černého v Plzni, převor, ; — postfihać 759, přísežný | Jan z kláštera Černého, kursor a če- ský kazatel, 659. -— klerik 252, — kloboučník závěť učinil 735. kolaf 316, Dorota, vdova po něm, 316, Kašpar Syn, vstoupil do zákona, 316. — koželuh 207, dvůr jeho 207. — král český 22, 23, 43, 82, 86, 89, 208, 249, 526, 545, 718. — kfiżovnik v Piz. 46. — mlynář 345, 585, 603, Коп$е! 320, 353, 357, 372, 394, 410, 412, 427, 454, 464, 525, 538, kostelník а prokurator bosäcky 482, poručník 460, purkmistr 355—357, 390, zá- věť učinil 603, manželka jeho Mar- keta 603, 640, bratr. ieho Václav Kropáč 603 (640), Klíma služebník jeho starodávní 603, mlýn veliký 356, povinnost z něho do špitála chudému každému po haléři platiti každou neděli 356. — mydlář, závěť učinil, 337, 338, manželka jeho Marketa a děti 337, 338. : — bratr, Nikopolského Vaclava 371. biskupa — Ondřejův, doktor práv., 173. — pasíř 288, poručník 288. — pecník, konšel přís., 295, 380, 394, 402, poručník 356, 588, závěť učinil 675, manželka 695, odkazy 695. — písař 577. postřihač starý 348, závěť učinil 348, manželka- 348, přítel jeho Vávra postřihač 348, düm jeho 348. — plítel, Viléma souk., 8. — od Rozvorü, knéz, 387. 

Strana 805
805 Jan sirotek 702. — soukeník 194, dům jeho 194. — soused v Plz. 8, soused v Škvr- ňanech 756. — spělač 743. — švagr France Frány 748. sv. Jana pašije menší, 255. — Křtitele špitál, v Plz., 364. p Jan v Předenicích 717. — v Snopoušovech 717. Jana, kuchařka Šimona Vackovic, 102. Janúšek, bratr Martina Pobožného, 411. jarmark 80, 90—93, 318, 367, 411, 479, nový městu povolen, druhé pondělí v postě, 93, starý sv. Bar- toloměje 93, 741, o jarmarce šenk a kuchyň před městem zakázány 411. Jaroš kramář, konšel, 227, 265, ru- kojmě za obec 213, závěť učinil 285, 286, manželka Anna 285, 286, 418, syn Linhart 285, byl knězem kláštera na Karlově v Praze 418, odkaz k oltáři sv. Šťastného a Zbožného 285. — spoluobývající v Plz., závěť u- činila, 284, muž její nebožtík 285, Dura přítelnice její 284, Jan Špa- ček, hospodář, u něhož bydlela, 285. Jarošová Anna, vdova, závěť učini- la, 467, sestra její Jirsová 467. játra 595. Janák, v Plz., 284. Janek bečvář 303, kožišník na hrázi 368, provazník 588. — syn Ambrože nožíře 349. Jankovic Jíra z Koterova 389. Janova žena, Káče Veliká, 703. Janovice 169. z Janovic Bavor 42, 44, 169. z — a na Petršpurce, Jenec, nejv. purkrabí, 201, 267, 304, 311, hejt- man království čes. 299, 300, 304. 313, 314. — Heřman 437. — Racek 2. — Volf 377, prodal zámek Riesen- burk 377. Janovský Bavor viz z Janovic B. Jantoff, žid v Plz., 78, syn jeho viz Mekl žid, dům jeho 334, manželka Lya, má na něm zapsáno věno, 334. Javrba viz Nevřem J. jazyk přirozený, český, 751. německý a cizí 751. ječmen 118, 195, 294, 300, 303, 355, 436, 664, 704, 736, 743. jednota mezi kr. Jiřím a vévodou bavorským 46. — měst královských 417. — panská 112, 137. jehně 195, 750. jehnětina 765. Jechnik viz Týnec J. Jechovec Vávra z Bělé 701. Jemnice 576, Mert v J. Jemný viz Jamný. Jenec viz z Janovic J. z Jenšteina Pavel, 225. jeptišky chudé 370, dům jejich v Plz. 370, viz též Bosakyně. Jeronym, biskup Prenestský, kardi- nal, 415.

Strana 806
806 Jerusalem, víz Bernard kardinal. Ješek Šimek, sladovník, 526, 740, konsel pfis. 736, porućnik 614, 682, rukojmě 717, synové jeho 682, dům jeho 526. viz z Rokycan J. Marketa Ješková viz Radobyčice J. M. jez 75, 631, nový 631, opravování je- ho 631, cesta řekou pod jezem 75. Jezovec Bárta z Kotovic 68. jídla čtyři každou neděli chudým k obédu dána byti mají 32, j. k obédu sedm, k večeři šest, 377. Jihlava 240. | Jílek Jan, 342, 358, 388, 409, 410, 461, 483—486, 737, kramaf 323, 324, z Doubravky 538, konšel, spo- luradní, 260, 282, 301, 320, 322 326, 353, 358, 372, 381, 382, 410, 419, 423, 510, 525, 538, kostelnik Černého kláštera 319, 328, 429, po- ru&nik 312, 315, 329, 342, 388, 406, 457, 531, purkmistr 265, 326, 331, 337, 411, 444, mistopurkmistra 351, 354, 504, dim ieho 358, 409, 410. — Gilge Linhart, syn predeSlého, 640, 676, 728, Doubravskÿ (Dubra- vius) 647, Konsel pris. 629, 632, obecni 621, purkmistr 758, poslem obce ke králi 729, 730, dlužen do Norimberka 676. Jili, konvář, konšel pfis., 695, po- ručník 753. Jílková Dorota z Slaného, v Star. m. praž., 99, 100. Jindra ze Šlovic 717. Jinoš, Junoš, Janoš Konrad, měště- nín praž., 22, 23, 208. Jíra bečvář, pintéř, 294, 338. od Heliáše 24. Jíra od hory 615. — kovář v praž: předm. 693. — mečíř 96, konšei 121, 169, 176, 218, 227, poručník 611, 727, ru- koimé 213, 717, koupil S manžel- kou“ Katuší dům 96, zeť Jakuba zedníka 611. — pivovárník 723, Kateřina, vdo- va po něm, 723, učinila závét 723, dcera jeii Anna 723, schovanice Anička 723. — pláteník 694. jirchár Fencl 6, 65, F—â Marta, iir- cháfka, 327. Mikulášek 65. Polák 740. Wolfgang 700. Jirka, 345. "| Jirsa řezník 464, manželka jeho, se- stra vdovy Jarošové, 467. -— strýc Erharta soukeníka 573. Jirsův pastorek Václav 368. Jiří, Jiřík, Girzicus, Jersicus, Geor- gius, de Konstat Gersicus, z Podě- brad, 5, 114, 122, 137, 139, 141, 142, 152, 155, 221, správce a hof- mistr 28, král: 42, 43, 46—48, 51, 52, 58, 60, 61, 70, 88, 89, 93, 97, 98, 101, 107, 108, 110, 115, 119, 130, 131, 134, 136, 150, 151, 160, 171, 199, 206, 209, 215, 217, 238, 580, 604, 718, 763, pân dědičný 131, 132, 133, mél siezd v Domażli- cích 46, v Chebu 42, v Plzni 46, 48, v Roudnici 134, — král kacíř 130, král domnělý 130, 131, uchva- titel království 141, kacíř koruno- vaný 128, kacíř zatvrzelý 143, 144, syn nepravosti 138, syn záhuby 141, příznivec kacířů 144, obháice kacířství husitského 114, 143, 144, mezi kacíři vychovaný 142, od- 

Strana 807
padlík od pravé víry 141, prona- sledovatel katolíků 143, zbaven všech hodností i panství svých 144, i potomci za neschopné k jich nabytí prohlášeni 144, — Johanka, králová, 123, 124. Jiří bratran Wolfa šenkéře 576. farář v Plz. 317, 362, 380, 381, 445, f. starÿ 483. kazatel v Černém klášteře 385. kněz z Rokycan 179. kramář 704. krejčí 667, 668, vyloučen z ce- chu pro špatné dílo 667. Jiřík měšečník, závěť učinil, 700, děti jeho 700, dluhy 700, domek jeho 700. : mlady knéz 483. — Nigri, převor řádu kazatelské- ho v Kadani, provincial, 237—239. pecník 694, závěť 697, manželka jeho 607. pláteník, 704. postřihač, 703, 727. učinil — probošt kláštera chotěšovské- ho, 181, 758. zlatník, 511, 617, konšel 266, 269, 322, 368, 370, 372, 387, 390, 394, 410, 490, 588, 656, 658, 700, 727, poručník 460, 738, starší obec. 324, 353. Jan 94, dcera jeho Manda 94, muž její Václav Vrhaus 94, dim je- jich 94, ves Lobzy od nich obci postoupena 94. — jan beécvái, závét ucCinil, 504, manZelka 504, dcery: Anna, Mar- Keta a neimladSi Maidaiena 504. sv.. Jiří mučedlník, 393. viz kostel sv. Jiří. Jiskra Pavel, 358. iistec listu dlużniho, 187, 190, 228, 245, 246, 379, 391, 419, 602, 623, 692. jistina, 57, 78, 182, 188, 189, 281, 312, 373, 379, 391, 419, 420, 617, 619, 735, 740. jizba, jizdba, 298, 381. jizdni, Rewter, Reuter, 487, 489. Johánek z Plzně 24. Johanka, kněžna a královna, 124. Jonák z Hoříkovic 756. 123, Joset IL, císaf, 650. sv. Josef, 749. Jost biskup, 134. probošt rokycký 428. — z Pruku, hejtman Zvíkovský; 401. Julian, kardinal diakon, 415. Junes, Junis Filip, 78, 207, Anna manželka 207, dům 207, dvůr 207. — Štefl a bratří jeho 497. —- viz z Pautnova Juni. Junoś Konrad viz Jinoś K. Junuš Jan viz z Senprunfrosa J. J. Kabat 424, 612, 667, dama&kovy 573, táhl$ 703. kabátec 27. Касй, hereticus, 114, 126, 127, 129, 130, 136, 137, 142, 144, 151, 155, 168, 171, 176, viz kr. Jiří kacíř.. kacířství, heresis, 129, 141, 144, in- kvisitor br. Valentin 337, br. Her- man Rabe, řádu kazatelského, 689. 

Strana 808
808 Káče nabieračka 385, mykačka 573, Veliká, žena Janova, 703, (z Mni- chového Borku) 376. | kostelník | sv. 140, 194, Kačička Mikuláš 64, Mikuláše 179, ubrman 204, 218. Kačičková, 359. káď, 434. Kadaň, Cadana, 3, 143, kaplan Jiří v K. 345, Jiří Nigry, převor v K., provincial řádu kazatelského, 237 —239. z Kadaně Jakub, registrator králov- sky, 71, 94, 108. | Glenar 612. Kadeřavý viz Lobzy K. kahanec, 418. kachel prostý 418, řezaný 418, spod- ní bední 418, starý 418. kachna, auca, 231. kalich 45, 157, 173, 183, 255, 274, 285, 327, 365, 392, 490, 510, 615, 678, 703, 761, 764, nový 450, po- zlacený 420, 450, 467, 764, stříbrný 310, 764, stř. v prostřed pozlace- ný s křížkem pozlaceným 160, ka- lichů kostelů a klášterů v městě obec plz. na obranu víry užití mů- že 155. — s uzly pozlacemými 347. Kamaryt Matěj, závěť učinil, 723. Kamb viz Kouba. kámen, lámání k., 46, 187, 711, dluh za k. 681. ametist 273. mlýnský 681, 766. vlny (cena) 350, 619, 738. .kamének 449, 473, brunatny 473, ru- bín 449, zelený 473. |Kamenice, (lom u Plzně); odkázána "obci a k dílům kostelním 46, 187. cesta skrze ni 46, 187. z Kamenice Bozděch, poručník, 105. Olbram Jan, panoš, 296. Kamenná Hora, Steinberk, Jam Cal- ta z K. H. 49, 50. Kaminsky viz Kánicky. kamna 418, 695, 696, překládání k. 418. Kamprle Jan, 102. i Kamrech Wolfgang, podpřevor, 659. Kamýcký Otík 244, viz z Stropčic K. O. | v kancelář císařská 149, pražská 685, místodržitelská ve Falci 596. kancléř královský 19, 36, 39, 43, 52, 62, 63, 299, 729. — nejvyšší království českého Jan z Šellenberka 432, z Kolovrat na Libšteině Albrecht 451, 479, 484, 509, z Šternberka na Bechyni Lad- slav 546, 547, 634, 645, z Hradce Jindřichova Adam 719, 731, 792, 734. | | Kaněra Vavřinec, rybák, 405, poruč- ník 678, závěť učinil 706, symové jeho: Jíra 706, chalupa Jíry 706, &tápnice 706, Simek 706, dcera Dorota: 706, manželka jeho 706.. — Jíra, závěť učinil, 723, manžel- ka a dítky 723, bratr Matěj 723. Kánická Dorota z Teina 399, 446, 450. — viz z Cachrova Dorota. Kánicky viz z Cachrova K. Jan. kanovník viz Praha k. sv. Apolináře a k. na hradě. i kantor Jan, kláštera kladrubskóho; 112. = 

Strana 809
809 Kantor Jan 294, 407, 461, 510, 511, 573, 640, konšel přís. 584, 615, po- ručník 585, 624, 630, 631, přítel a příbuzný Bened. Urlejcha 407, purkmistr 603, 663, K. J. z Urlejch 724, syn jeho Wolf z Urlejch 724, 725. — Václav 56, 57, zeť Tomáše An- drlíka, manželka jeho Marketa, dcera Andrl., 55, 56, 109, 110, 404, dům na rinku má odkázaný 56, poručník 57, dcera Anička 55. kaple Jana Rejska 457. — Všech Svatých v klášteře Kla- drubském 755. Kaplíř ze Sulevic viz Winterberk K. z. S. kapr 79, 90. kára 80, 90, 91, 248, 249, 765, 766. Karas Mikuláš, krejčí, 623. Karasová, podruhyně Markety Ho- molové, 388. — Wolf z Urlejch 720, 724, 725, dům jeho 720. Kantorová 64, 700, stará Dorota, zá- věť činí, 735, odkazy 735, zahra- da její 735. kapalin (přilba) 474. kapelník Mates, 717. kápě, kapa, 449, 450, 573, 671. kapička 450. Kapistrán Jan 3, 5. kapitola viz Praha kapitola. kaplan v Boru 279, v Hlohové při oltáři sv. Petra 104—106, ostatně viz kostel farní, kaplani při něm, oltářníci. Kardatová stará viz Žílov K. st. kardinal Alexander 415, Antonín Ja- kub 185, Antoniot 415, Ausias 184, 185, Baptista 415, Bartoloměj 184, 185, Bartoloměj 415, Bernard 415, Dominik 415, Filip 184, František 415, Fridrich 415, Jan Baptista 184, Jan při kost. sv. Praxedy 185, Jan při kost. sv. Prišky 415, Jan při kost. sv. Susany 415, Jan Antonín 415, Jan v Dompnici 415, Jeronym 415, Julian 415, Oliberius 415, Ra- fael 415, Rajmund 415, Štěpán 415, Theodor 185, Tomáš 646, 652, Vav- řinec 415, Vilém (Guilermus) 415. kardinálové římští 88, 133, 143, 150, 151, domy jich, residence, 185, 186, 416. kaplanský dům, d. kaplanů, 237, 238, starý 243, 345, 700, nový d. s pře- dešlým sousedící darován kapla- nům od Víta souk. 243, sousedící s klášterem Černým 237, v knihy zapsán 243, k domu tomu od klá- štera Černého kus pozemku k za- hrádce najato 237, poplatek za to ročně klášteru 237, odkazy do domu kapl. 345, 450, 465. Karel IV., císař říms. a král. čes., 23, 48, 65, 82, 86, 89, 123, 199, 208, 217, 372, 526, 545, 650, 718. — VI., císař římský, 650. — kožešník 311, manželka Klára 311, učinila závěť. 311, dcera 311, dva synové 311, dům 311. kaplanství v Úterém 27. — v Plzni viz kostel farní, ka- planství při jednotlivých oltářích. kaple sv. Barbory, v klášteře Šerém, 56, odkaz na sklenutí její 56. Karf Jan, rybák v špitálském předm., 272, 360, 361. Karkoš Petr sladovník, konšel, 9, 101, chmelnice jeho 45, 46, půjčil obci peníze 207. Karlová 695, muž její 695.

Strana 810
810 z Karlovce Jiřík, panoš, 306, 309, 338. Karlovský opat, klášter, viz Praha K. o. k. karník 765, 766. kasanka (zástéra?) kmentová, nejlepší 387. i 426, Kašpar bečvář, závěť učinil, 740, 741, manželka Valpura 740, 740, ujec Beneš 740, dluhy 740. řezník 438, 439, 612, 683, 704, 714, konšel 665, poručník 702, 712, 742, purkmistr 669. — soukeník, pKíseZny měšťan, kat, henger, 135. Kateřina, přítelkyně Barbory škářky, 157. katolíci 131, 137, 143, 150, 155, katolicka jednota 153. katoličtí pani 150. 701, 638, Pu- 159. Katovice 625. Katra ze Stoda 704. Katuse z Plz 24, dcera. ieií Anna 24. Kaubek, bratr Bárty Üterského, 357, 358. KauCe Jan wmistosudi 444. kaui piva, 80, 91, 195, 300, 303, 351, 357, 450, 464, 529, 573, 589, 670, 675, 691, 748, 757, 766, prázdný 294, 414. i| kázání, praedicátio, 239, 285, 680. kazatel, viz: kostel farní kazatel. český a. německý viz klášter Černý. kazatelna (ambo) 653. kazatelnice 573. kazatelsky fad viz klášter Cerny bratří kazatelů. děti jeho 723. !kbelec, 118, 195, 280, 338, 355, 369, 376, 459, 664, 694, 696, 703, 723, 728, 736, 743, 759. Kdyń, silnice tudíž, 377. Keislik, Keyslik Ondfei, 654, 655, po- ručník 586, 614, závěť učinil 682, syn jeho Šebestian . (Šebesta) 682, düm jeho 654, 655, 682. Kelbl Vavřinec, závěť učinil, 612, manželka Anna: 612, děti 612, bratr jeho Jakub 612, druhý bratr Erhart 612, dluhy 612. Kelblová, 635. Kelement Boreš viz z Galantu K. B. Kepka Jam 727. Kera z Nov. Plz. 174. Keselhut K. B. z Kestřan Jan, vladyka, 624. kmotra MatiaSe mest, Baltazar viz | Norimberk Kešta Švec, 619. Kieléř viz z Zakšova K. Jiřík. Khnod Hanz viz Norimberk K. H. Khocz Jindřich, úředník na Falken- steině, 597. z Kinšperka Planknar Jan, nejv. hejt- mam v Pizni a v Budějovicích, 200—202, krále uherského hejtman 202. | kirchov víz hřbitov Vš. Svatých. Kisling Donat, kovář, závěť učinil, 579, 580, děti jeho 580, bratři jeho 580, švagr jeho Oldřich pláteník 579, dům 579, odkazy 580. kláda, za rvačku v domě šenkovním týden seděti v kládě, 408. Kladrobský, Kladrofský Jan viz Klad- rubský J. Kladrubce, Hynek v K., 257. 

Strana 811
811 Kladrubsky, Kladrobsky, Kladrofsky, lz Kladrub Kozel, .202. Jan, Jhan, Johannes, 304, 307, 309, 311, 313, konSel 244, 294, 299, 300, 301, 337, 347, 353, 354, 357, purkmistr 218, 241, 291, 292, kou- pil Buksice 464, byl oloupen v Ba- vofich o penize 302, 303, 307, 313, ucini závét 463—406, manželka Anežka 463—465, dcery: Barbora 463—465, Kateřina 463, 464, symo- vé: Pavel 463—465, Václav 463, 464, má v Uhřích peníze na ku- pectví 464, odkazy jeho 463—465, bratr jeho Štěpán 465, bratr tetě- ny Jan Frimbercik 465, Petr, syn manżelky, jeho pastorek, 465, švagr jeho Fencl 465. — Jan 681, 69, konsel piis. 723, 724, 737, 738, 740—742, 752, 754, jinak též Guntar Jan, viz toho. — Petr 588, z Buksic 725, 726, porucnik 464. — Václav, Vaněk, 724, 741, 756, konšel přís. 745, 752. Kladruby, klášter řádu zákona sv. Benedikta, 112, 219, 226, 626, 755, konvent 112, 113, 219, 220, opat 531, Ruben 24, Pavel 112, 226, 626, Prokop 219, 220, 226, 626, pře- vor Toma 112, 226, 626, proboSt Jan v Pfeśticich 219, 226, 626, pro- bošt Jan v Touškově n. Mží 226, a Stanislav probošt tamtéž 531, : kantor Jam 112, kněz Alexander 219, 226, 626, knéz Jan 219, 226, 626, prokurator klástera 531, — pečeť opata 113, 220, konventu 113, 220, měl dvůr nápravničí v Kozo- lupech 112, 113, 220, kaple Všech Svatých v kostele 755, oltář v ní 755, odkaz na tabuli od Viléma souk. v Plz. 755, matka jeho a syn jeho tu leží 755. — město, kostel sv. Jakuba, 465. — Prokop, — Ondra, měšř. v Plz., závěť uči- nil, 269, manželka jeho Kateřina 269, sym Jan 269, dcera pi Anna 269, muž její Vaclav, zet jeho, 269, Káča, která jej v nemoci hlídala, 269, dům, dvůr, pivovár, hospo- dářství jeho 269, list na 100 k. na Březí 2609. děkan kostela praź.,. 20. Kladsko 42, 160, 238, hrabě ikladskć, Karel kníže Minsterberské 747. Klár, zámečník, 358. Klaric Řehoř, úředník na Třeboni, 200. klášter Černý, sv. Ducha, sv. Mar- kety, řádu a zákona kazatelského, řádu a zákona sv. Dominika, mo- nasterium s. Spiritus, domus fra- trum Praedicatorum, 156, 237, 243, 371, 385, 388, 392, 613, 659, 680, 724, 734, 744, ambit 327, 328, 759, kaple sv. Ducha 477, oltář v ní 477, kostel sv. P. Markety: od delší doby se staví 145, odpustky k dostavění jeho 145, 146, odkazy: na dílo, na dílo božího domu, na dí- lo kostelní, na stavení kostela sv. P. Mark., ma opravu téhož kostela, 10, 45, 101, 103, 273, 274, 295, 300, 301, 310, 316, 324, 326, 327, 328, 336—338, 339, 342, 343, 346, 348, 349, 351, 354, 358, 362, 368, 369, 373, 387, 388, 392, 405, 420, 423, 448, 457, 466, 468, 501, 504, 661, 664, 703, 716, na klenutí 726, na krytí kostela cihly odk. 411, k sklepům prostředním, když se dě- lath budou, 699, — kiir v kostele 344, 385, oltář sv. Jakuba apošt. 385, 386, 388, 389, 392, posvěcem 392, odpustky nadán 393, viz vice o něm bratrstvo sv. Jakuba; oltář. 

Strana 812
812 10.000 svatých mučedníků vysvě- cen 393. klášter, odkazy: na okno do ambitu 327, 328, na sklo 312, na sklo v kuře 344, na kalich 327, na monstranci 449, na obraz Matky boží 285, na tabuli 327, na varhany 572, 573. odkazy do kláštera bez udání nač: 104, 179, 180, 242, 277, 284, 316, 345, 356, 370, 412, 467, 472, 497, 501, 580, 585, 599, 625, 658, 661, 664, 673, 674, 702, 708, 758. — pohfeb v klás$teie 94, 327, příznivci kláštera 680, 749. majetek: klášter koupil Hradi- ště za Homolkou 613, pronajal čty- fi Jouky Micholky 659, 660, koupil plat roč. od kláštera chotěšov. 525, plat na louce za mlýnem Pe- tličovským 447. měl spor o stráň 744, pozemek pronajal za plat k domu kaplan- skému, viz kaplanský dům, měl spor s obcí o plat z louky obcizny 371. — konvent, 237, 239, 337, 371, 385, 386, 389, 613, 659, 600, 680, 687, 688, 689, 744, převor: 105, 179, 386, 389, 687, 744, 758: Jan 477, Michal, kursor sv. písma, 385, Blażej Rabeś 613, Silvestr, le- ktor sv. pisma, 659, Mikulaś Su- nenberger 237, Valentin z Olomou- ce 680; podpievor: Eberhard 237, Wolfgang Kamrech 659, Michał 477, Sebestian 385, Tomáš 613; bratří, kněží mniši, v klášteře: 104, 105, 179, 237, 361, 386, 387, 450, 589, 664, zákoníci 701, Bohuše z Olomouce 385, Dětřich 68, Jan 68, Marek kazatel 613, Michal ša- fář, 613, Mikuláš, sym Vócl. pe- kaře z Plz., 724, Petr z Basileje 385, Urban $afar 659, otcové star- ší 659. klášter, kazatel český, praedicator Bohemorum, Jan, kursor sv. písma, . 659, 664, Jiřík 3585, Marek 477, Martin 237, spíše dva kazaielé če- ští aby tu byli 753. kazatel německý, praedicator Theutonicorum, Benedikt, lektor sv. písma, 659, Michal 477, Sebe- stian 385, Tomáš 237, — něm. ka- zatel rouhavě kázal 749, žádný něm. kazatel aby tu nebyl 7533. — kursor sv. písma: Jan 659, Mi- chal 385, lektor sv. písma: Benedikt 659, Silvestr 659, senior 105, ša- fář Michal 613, Urban 659. kostelnící kláštera: Jan Jílek 319, 328, 429, Ondřej Němeček 179, Linhert Peštrnák 328, 429, 482, Prokop Sviňák 179. pečeť konventa: 238, 613, 660. pečeť převora: 613, 660, 680. počet mnichů: bratří v klášteře nemá býti více než osm 734, kdyby rouhavě kázati se mělo, lépe aby klášter do časw zůstal pust, 749. 386, 477, 238, 386, 477, — spor: s farářem o kázání 653, o pohřby 751, s klášterem Cheb- ským o almužny, v kterých kra- jinách sbírati mohou, 687, 688. odkazy bratřím: duchnice, pro- stěradla a poduška 369, kauf piva 450, 589, postav bílý (sukna) 387, 510, postavník vosku 468, na po- třeby, na živnost, 327, 338, 345, 348, 361, 405, 442, 448, 466, 477, 576, 610, na mše zádušní, na zá- duší, 67, 68, 370, 426, 442, 477, 703. bratrstva; sv. P. Barbory, řemeslníků, 239, učiněno účastným všech modliteb, mší,“a p. od bratří konaných 230. sv. Jakuba, při oltáři jeho v ko- stele P. Markety zřízeno 385—389, 

Strana 813
813 od poutníků sv. Jakuba 385, 388. bratří a sestry kolik platiti mají 385, v rejstříku jsou zapsáni 386, ofěry dávati mají 386, pokuty pro nepřítomnost 386, oltář při všech mších má býti osvícen 386, svícen s pěti svícemi před oltářem má viseti 386, správu vésti mají čtyři starší 385, 386, mají peníze vybí- rati a vosk 385, a každý rok počet činiti 386, úředníci: br. Jan Bra- datý 429, Jan Zumr 429, odkaz bratrstvům: 466, 573, 576, 589. klášter kněží, bratří, zákoníci, fratres religiosi, 120, 121, 125, 177, 178, 335, 338, 369, 427, 673, 729, 751, jsou chudí 164, almužen potřební 164, konvent 17, 164, 177, kvardian 17, 164, 177, bratři: Basilius 573, Jan 164, otec Jan biskup 369; po- čet mnichů k žádosti obce na 10 omezen 734, mše ráno na bílou so- botu v klášteře sloužená ke ko- stelu farnímu byla přenesena, 159. — inkvisitor kacířství br. Valentin, meškal v klášteře, 337. klášter Šerý sv. Františka, matky Boží, Bosáků, bosácký, gri- seum monasterium, domus b. Marie Virginis ordinis fratrum Minorum Conventualium, fratrum Minorum, fratrum de Observantia, regulae s. Francisci, locus s. Mariae Virg. in N. Pilzna — vystavěn od Konven- tualů 53, odevzdán Observantům 53, 54, 61, bratří Konventualé mají vstoupiti buď k Observantům, a- neb jíti do jiných klášterů řádu 54, kl. bratří Menších 760. odkazy: na mše za duši 369, — 370, 423, 426, 442, 494, na potřebu 64, 273, 274, 276, 277, 280, 284, 285, 288, 294, 295, 301, 310, 329, 335, 336, 338, 344, 345, 349, 361, 365, 368, 369, 405, 412, 448, 442, 457, 465, 467, 472, 494, 497, 501, 510, 572, 580, 610, 625, 639, 658, 661, 662, 664, 674, 691, 699, 708, 755, 759, kuřenec aby byl koupen 298, kauf piva 357, 450, 589, 675, 691, postavník vosku 468, na sukni 573, vůl 450. — spory: s farářem o pohřby 177, bratří mohou pochovávati osadní- ky bez překážek faráře 178, nové obyčeje na ujmu kostela far. za- váděny 751. — odkazy: na dílo kostelní, na dí- lo božího domu, když by se dělalo, na opravu božího domu, na opravu kostela, na stavení, na klášter, do kláštera bosáckého: 8, 10, 45, 78, 103, 273, 280, 287, 288, 294, 300, 319, 326, 335, 337, 338, 346, 356, 369, 373, 420, 448, 501, 705, 762, kaple sv. Barbory 56, na klenutí její odk. 56, oltář sv. Bernardina v kostele 335. — odkazy: na ampule 511, na ka- lich 336, 703, na lampu 335, na monstrancí 449, na obraz sv. Anny 584, na obraz sv. Františka 584, na ornat 336, 703, 707, na vosk 335, 349, 369. — o zpověď 177, bratří mohou zpovídati i bez svolení faráře osad- níky 177, 178. — o kázání v stejnou hodinu jako ve farním kostele 653, bratřím zapověděno 653. — majetek: ves Borek u Volevce 18, jiný Borek, ves pustá, 61, pla- ty: v Nebylovech 61, na domech v městě 61, louky, pole a jiné zbo- ží 61, haltéř k rybám 427. — prokuratory kláštera konšelé plz. ustanoveni od kr. Jiřího 61, prokurator Václav soukeník 335. — kostelníci, prokuratoři, 365, Jan Chrt 179, Jan mlynář 482, Linhart

Strana 814
814 kramář 482, Jan Reisek 319, 328, 429, Benedikt Sefränek 179, Vá- clav soukenik 328, 429. klášter, správcové, 442. — Kristof z Vitbachu z i. Obser- vantů dlel zde 758, starší zákona bosáckého dlel v Plz. 729. chotěšovský viz ChotéSovy kl kladrubský viz Klaďruby kl Markety viz Břevnov kl. SV. sv. M. — pivoñskÿ viz Pivonka kl. plaský viz Plasy kl. svatojifsky .viz Praha, hrad, klášter sv. i.. Klatovy, Glatovia, Glato, 9, 100, 309, 469, město král. kraje plzeňského 377, obec 10, purkmistr a rada 643, siezd jednoty panské se stra- now p. o. 112, siezd o urovnání sporů mezi králem čes. a falckra- bim 174, leżeni pro dluhy v Kl. 246, měšťané: Řepa a Šrámek 619, branka 100, lázeň 100, mlýn s val- chou 100, přeďměstí pod brankou 100, pivovar v něm s dvěma dom- ky 100. z — Jíra kupec 330, 332, Mikuláš, syn jeho, 681. z — Toma, mládenec, měší. v Plz., závěť učinil, 100, 101, bratr jeho Viktor 100, majetek ieho v Klato- vech 100. v Klatovech p. Mikuláš Zibar z De- šenic 741. Klatovští měli s Plzeňskými spor © přednost při taženích vojenských 705, maii misto za Plzeñskÿmi 705. Klecavy Jan, mistr femesla soukem., 172. Klech, rybák, 370. |Klement probost viz Choté$ov klá- ster, K. pr. — tovary$ u Rihy platenika 704. z Klenic Ondrášek, farář radnický, 160, nadal kaplanství ve far. ko- stele v Plzni pfi oltáti P. Marie a sv. Jakuba Vét&. 160. klenoty, kleinat, 192, 242, 256, 346, 347, 403, 457, 463, 472, 591, 621, 622, 678, 711, 712. klenotky 287, 315, 449. z Klenového Jan 190, 191, 377, 440, prodal dvür v Chrástu 190, právem podacím lidem tudíž 190, 191. z Klenovic Rudia 717. kletba, bann, 121, 124, 125, 126, 134. reichsacht 469. klíče zlaté, ve znaku městském, 138. Klika, dluh jemu za kámen, 681. Klíma řezník, závěť učinil, 340, žena jeho 340, matka jeho 340, bratr je- ho 340. ‚ služebník Jana mlynáře i otce jeho, 603. Klímovská louka 18, 25, 26. klín dědiny 445. z Klinšteina Čeněk, prokurator král., 115, 116, 133, 172. klobúček železný, 113. klobûtnik Duchek 619, Jan 29, závěť učinil 737, Hanz! 619. klok 284, 342, 423, 426, 467, črný, 298, 579, černý harasový 403, čer- ný mechelský, kterýž mysi na- hryzly, 449, harasový, 387, modrý 387. , z Klušova Václav, 105. kment, 107, kmentová kasanka viz kasanka km. 

Strana 815
815 knížky červeným aksamitem povle- čené s stříbrnými a pozlacenými puklicemi 450. kmet (= poddaný člověk), villanus, 84, 100, 105, 116, 118. Kmet Šimon, přísežný v Plz., 723. Kmošek viz z Hřešihlav Bušek. — Jan 352. — Šimek, nožíř, závěť učinil, 352, dům jeho 352, manželka a děti 352. knap (tovaryš) 574, 575. Knap Leksa 388. — Linhart, 758, 759, dům jeho 758, 759. — Matěj Šilhavý, 745. Knebel Bartol. viz Norimberk K. B. kniha, dvě truhle kněh Šimon Vac- kovic odkazuje 103. knihy kázací, 450, oltářní (k oltářům patřící) 236, 256, 392, 415, 450, ve- liké na pergameně 450. — městské 99, 140, 260, 275, 317, 333, 334, 347, 398—400, 420, 427, 468, 643, 736, dluh zapsán v kn. m. 248, 330, 674, 715, 748, dům, dvůr třemi soudy zapsán, vložen a osvobozen 111, 221, 223, 243, 409, 620, kšaft zapsán 356, 381, louka zapsána 244, odkaz z. 573, smlouva z. 187, 219, 265, 292, 335, 409, 586, 676, statek z. 169, věno z. 325, výpověď k svědomí z. 141. — — čteny 222, 409, slyšeny 222, jich se dokládáno 264, 356, právo jimi provedeno 221. z — městských výpisy pod pečetí 264, 265. — lidkupní 383. knoty, při ohni kladené, 574. Kobližek Jan, měšťan, 573, 692. Kobyla Jan v Újezdci u Týna zemřel i manželka jeho 17. Koc viz z Dobrše K. Jindřich. Kocánek ze Škvrňan 342. Kocart, obyv. v Plz., 303. z Kocova, Kocovský, Jan 65, 600, 601, 603, 606, 610, 639. Koepel Jiřík viz Norimberk K. J. koflík 193, 511, 572, dřevěný na no- žičkách stříbrem obložený 193, malý 464, malý na nožičkách 464, na nožičkách 463, stříbrný 285, 464, 582, 619, 657, 664, stříbr. bílý 449, stř. pozlacený 107, 347, stř. málo pozlacený 449. Kohotsko viz Kokotsko. kohút stříbrný, 473. Kohút Jan, poručník, 280, dědina Ko- hútova 483, 485, louka K. 472. Kojatová Kateřina, 50, 51. z Kokořova Jan, panoš, 66. Kokot, Kohotsko, zašlá ves u Dejši- ny, 33, 68, 69, rybník ve vsi 524, r. Úlehle 524, půl vsi zatopeno 524, — p. Purkart z Chřástu držel tu zboží 33, pí Kunka z Chř. též 68, 69, p. Jan z Chř. 69. — — zápisy 265, 330, 445, 624, 665, 737. — městské lidkupní 599, 621. — — pamětné 462, 752. — soudní 75, 97, 282, 284, 451. Knín, 43. — 72. bratři Purkart a Mikuláš v K. — bratří Junišové z Pautnova v K. 524. Koktánek 619. z Kola Mikuláš vladyka 581. 103

Strana 816
816 kolář, rotiiex, Bárta, 661, Hozman, 277, Pavel 694, Petr 700, 708, Pro- kop 681, Ryšavý 743, Žižka Vávra, |- Vavřinec, 251, 383, 390. z Koldic Tima, Timotei, panos, 196. Kolenec, Kolence Václav spolumésté- nín, 342, závěť učinil 291, Anna, "manželka jeho, 291, 426, syn Vá- clav 291, dcera 291, dluhy 291, dům, krám a statek 291. Kolešovský Jan, purkmistr, 100, 102. Václav 207, 208, richtář 196, rukoimé 213, fïednik Spitäla 179. obec byla mw dluzna 207, zasta- vila mu nékteré vsi své 207. Kolešovská Markéta, vdova, závét učinila, 276, dcera Uršula 276, Káča schovanice 276, odkaz na lázeň zá- dušní 390, 391. Kolín n. L., Colonia super Albea, 199, 208, Regina z K., manželka Ondř. Oremusa, richtáře plz., 199, 208, 210, 211. Kolin, Kóln, nad Rýnem, 512—514. Kelínskych dům 10. kolo, u mlýna, 631, řebenář 631, u valchy 631. Kolouch Machek, soused, 246, 268. Koloveć 7, Muśt z K. 529. z Kolovrat páni, 153, Hanuš 56. seděním na BezdruZicich Jan 59, Purkart 181, Jiřík 391, nejv. su- dí král. čes. 583, z K. Bezdruži- cký Jiřík na Buštěhradě, nejv. su- dí, 645. seděním na Krakovci 391, 419, 421. sedéním na Kornhause Zbynék, 391. Jindřich na Libšteině Beneš 22, 271, Jaroslav 391, 444, Albrecht 451 — 453, nejv. kancléř a hoimistr neiv. kancléř 479, 480, 484. 333, 546, 567, 578, 583, 587. z Kolovrat seděním na Maštově Jan 391, 692. —* — na Novém Hradě Jan 391. ma Střelé Jindřich 59. koltra (záclona) 327, zelená 183, z. tafatová 449, z. modrým plátnem podšitá 473. Koluch Machek 427, dvůr jeho na bře- hu 427, domek jeho 427, postoupii halter Bosäküm 427, 428. Kolvín, Novák z K., 277. Komárov, z K. a z Slavic Anna, 620, dům její v Plz. 620, manžel iejí Z K. Pešík Kunata rytíř 621. z — Otík a Pešík 371. komendator zákona pruského viz z Švihova Matuš k. z. p. Kominek Matéj, syn Hotfovského, 328, konšel 282, purkmistr 87, zá- vét ucinil 301, manZelka Ludmiia 301, 328, 340, bratr ieho Jan Rei- sek 301, sestra jeho Dorota 301, syn ieho 301, düm jeho 301. Ut A Co CH MN — Vaviítnek, 599, 668, závét uci- nil 582, Anna, manželka jeho, 582, 599, 600, prodala dvůr na praž. předm. 599, dcery Marketa a An- na 668, tchán jeho Václav Chrt 582. Komora Matěj 745, bratr Antona Po- tůčka 745. komora 298, 315, 327, 555, 581, 678, 682, 690, 696. — královská, 36, 92, 93, 372, 414, 431, 461, 582, 609, 628, pisaï 461. — papežská 151, collector v Pol- sku 151. — Jana z Rožmberka 71. 

Strana 817
komorník pražský 645. — neiv. království čes. pp. La- clav z Šternberka a na Bechyni! 561, 609. kompaktata 88, ea, que tamquam compactata per nos confirmari pe- ' tebant, nullam vim habere, (Pius! II. Plz-ým píše), 88. komtur řádu německého, 44. komunikanti viz Záci k. komże, 160. komżicky, 698. koncil Kostnick$, concilium genera- | le Constanciense, 143. konev 387, 591, 693, 716, 759, cínová 405, 423, 464, 473, 610, menší 529, větší 529, největší 59i, zlámaná ..991, tfíZeidliková 664, viz konvice, koník 748. konif 766. Konrad, arcibiskup praź., 24 jeho dlužní listy na Herštein 24, a na "Týn Horšův 24. Konstantinopolsky patriarcha Tomás 646, 632. konšelé, k. přísežní, páni konšelé, " páni, p. na radnici, p. plzeňští, iu- rati consules, 1, 6, 7, 9, 11, 23, 26, 28, 29, 31, 35, 51, 55, 57—59, 61, 62, 75, 76, 78, 83, 84, 87, 88, 89, 92, 96, 100—102, 107—110, 113, 122, 125, 134, 154, 156, 161, 166, 167, 169, 176, 179—181, 183, 187, 192, 196, 204, 205, 207, 210, 212— 214, 218, 224, 227, 230, 231, 241, 245, 251, 254, 255, 257, 260, 266, 269, 270, 272—274, 276, 277, 279— 282, 284, 285, 288—295, 297, 298, 300, 301, 303, 306, 310—312, 315, 316, 320, 321, 324, 326—328, 331, 335—338, 342—344, 346—349, 351— 354, 357—361, 368—370, 372, 373, 817 378, 380, 381, 383, 384, 387, 394, 395, 307, 398, 402, 404— 408, 410—412, 414, 416, 419, 423, 425—427, 444, 456, 458, 459, 472, 483—486, 490, 493, 510, . 525, 528, 529, 538, 572, 576, 581, 583—585, 587, 588, 602—606, 610. 611, 614, 615, 617, 629, 635, 639, 643, 644, 654—656, 658, 661—665, 670, 673—676, 678, 680—682, .686, . 687, 600, 691, 693, 695, 697, 699— 704, 706—709, 711, 714, 716—720, 723—788, 735—738, 740,—745, 747— 749, 752, 754—759, scabini 154. 375, 390, 406, 420, — ve čtyřech lavicích sedící 140. — dva s richtářem ‘bÿwali uw zá- větí 261, příště purkmistr s dvě- .ma konSely byti maií 261. konvár Jilii, kon$el 695, poručník. . 758. Konvár Jan, 100, dům jeho na rinku - 100. konváři viz cech společný zámeční- ků, konvářů atd. Koňata Jan Olesnice 71, rukojmé 71. konvent viz kláštery Černý, Šerý, kludrubský, chotěšovský. konvice cínové 369, püldruhého Zei- dlika 434, 473, 664, třížeidlíkové 403. konvicka 591, malá 298, druhého žeidlíka, 403. rytá, půl- kopa 193, hfebü 704, sena 195. Kopidlansky (Jifík), 577. kopie, Copey, 114, 488, 589. Kopinik Ondfei, 681, 726, konšel přís. 707, 708, 724, 738, 755, purkmistr 711, 756. Väclav 394. koräle, 1, koralovy päter 103, 403. 103# 

Strana 818
818 Koranda Mikuláš 174, 526, dcera jeho Kera 174. — Václav, bakalář, 24, mistr 24, děkam 24, dispensator 24, 25, exa- minator 24, 25, mistokancler 25, rektor 25, vicerektor 25, smrt jeho 25. | — Vaclav mr. Corandiceus 25. Kornatice 704. Kornhaus (zámek v Rakovnicku), z Kolovrat na K. Zbyněk, 391. korouhev, tovaryši o processí nesou, 266. korporal (rouška na kalichu, na niž se klade hostie) 160. kortina (záclona) nad lożem 369. koruna česká, corona Boemie, Kron zu Beheim, die Cron zu Behem, 134, 147, 152, 170, 323, 375, 385, 407, 552, 563—565, 648. — uherská (— země) 705. korunování na království uherské kr. Vjadislava 705. Ladi- Korutany, Karinthia, vévoda, slav král, 14. kořen (játra se slezinou) 595. Kořenský Petr viz Z Terešova. Kořenští z Terešova na Vihlavech, Jiřík a Václav, bratří, 580, 583, viz Koterov. kosa, 80, 90. Kosma viz de Medicis K. Petr. kostel sv. Anny u Plané vysvěcen 658. kostel farni svt. Bartoloméie, boží düm sv. B. fara sv. B., fara V kostele sv. Bart, kostel sv. Bart. ve faře, ecclesia parochialis, 78, 157, 224, 232, 233, 235, 242, 267, 276, 281, 292, 374, 420, 690, 760, viz více dílo. kostel farní, ampulky stříbrné po- zlac., 603. — antiionáf 556. | — apo&tolü 12, aby bylo spüsobe- no 276. — bpratrstvo viz kruchta br. — cirkuit v pátek konany 192, viz též procesí. číška stříbrná faráři odkaz. 193. — desátky z pozemků V „Hradišti 613. — na dilo farní kostela, d. kostelní, opravu fary kostela, na stavení do fary, na boží dům, do fary, na o- pravu, fabrica et reparatio eccle- siae, odkazy, 8, 27, 45, 46, 51, 56, 57, 64, 70, 78, 88, 101, 103, 145, 179, 187, 248, 273, 274, 277, 287, 288, 292, 294, 301, 310, 316, 326, 335—338, 340, 344—346, 348, 356, 357, 369, 370, 373, 374, 380, 387, 394, 405, 406, 448, 457, 466, 472, 497, 582, 599, 618, 625, 639, 658, 661, 664, 673—675, 698, 699, 703, 705, 708, 724, 745, 748, 753—756. na dláždění odkaz 257. — dvéfe, oltáf sv. Trojice 1 dveří, 228, 235. — dvůr v Malicich odkázán, 196. — fara, stavení farâïské, 363, vo- da s něho na sousední dvůr jiti může 363. — fara = kostel, viz též dílo. — (farář, plebanus, rector eccle- siae parochialis, curatus animarum, 97, 98, 113, 116, 120, 125, 159, 177, 178, 180, 193, 264, 358, 383, 441, 484, 572, 573, 646, 652, 698, 728, 751, starý f. 580, zástupce i. (eius vices gerens) 178. 

Strana 819
kostel far., faráři: Jiří 317, 362, 350, 381, 445, J. star$ 1. 453; Matouš ze Śvihova, ordinis theutunicorum, 647, 652, 654, 684, stal se komendatorem řádu 655, 656, 684, 686, (týž psán) M. Záhorka z řádu německého 483, 625, 684, 698; Petr 483; Tomás, Tomá&ek, 78, 97, 98, 106, 157, 196, 317, 738. - fortna do nebe jest k. f. 751. — hřbitov, cimiterium, 646. — chamelnice na dílo k. f. odkázá- na 187, k oltáti odk. 242. kalich 157, 173, 310, 605, 761. kaplani ve faře, farští, 468, 653, Šimon Smutek 684. 'kaplaní při oltářích, olhtářníci: Jakub 531, Jan z Ročova 107, On- drášek z Tachova 253, Petr (z Plané) 180, 228—230, 235, 236, 258, Václ. Rathouzky$ 9, 20, 21, 700. Tomás 317, Vavřinec 700. : — kaplanský dům viz dům К. — kaplanský plat 30, 55-—57, 115, 160, 173, 192, 229, 232, 235, 236, 255, 387, 420, 425, 605, 714, 755. — kaplanské povinnosti 116, 157, 236, 255, 256, 317, 420, 442, 466, 468, 605, 755. — kaplanství*): 1. Tomáše Andrlí- ka 55—57, 2. Argely z Waldova 420, 3. Markety Berbetové 9, 10, 4. Ja- na Bernarta, maji porućnici zfiditi, 350, 351, 5. Petra Ebrzvína z Hra- diště (11) .643, 6. Erharta soukení- ka 572, 759, 7. Fegalovic (1) 442, 8. Uršuly Hladkové a Doroty Šefrán- kové (9) 242, 9. Markety Homolo- vé (5) 387, 10. Hvozdíře z Prosti- *) Čísla v závorkách ukazují, při kterém oltáři kaplanství zřízeno bylo, viz proto heslo »oltář«, str. 820. 819 boře (13) 115, 11. Ondráška z Kle- nic (10) 160, 161, 12. Barbory Puś- kafky (4) 157, 317, 13. Prokopa Rese (21) 192, 14. Martina Stupni- ka (22) 714, 15. Anny Seiránkové (12) 441, 16. Markety Šefránkové 11, 17. Jošta z Tupadl 638, 18. Víta soukenika a Marty manželky (19) 228, 232, 255, 763, 764, 765, 19. ce- chu soukenického (16) 172, 173, 182, 20. cechu zémetnického (2) 374, 21. při oltáři sv. Tomáše, ale neznámo, čí, 22. Ondráška z Ho- dusic richtáře a Reginy, manželky jeho (2) 763. — (kaple Sternberská) r. 1493 Zdeněk ze Šternberka zmiňuje se, že na sv. Barborw konal službu boží pfedküm svym v Plzni, 324, a viz k tomu poznámku. — kazatel 2, 46, 192, 224, 285, 345, 360, 390, 442, 528, 588, 629, 690, Tobiáš 106, 758. — klenoty s obrazu P. Marie ukra- deny 621. ` — klenutí, 192. — -kněží farářovi, křížovníci u fa- ráře, 192, 358, 375, 381, 383, 450, 484, 573, 652, Jan 45, Ondrášek kfiZovnik 429, 758, Ondřej Xeno- dochiarch z řádu něm. 655, Petr křížovník 284, Vavřinec, probošt ve Spitále, 483, Wolf maly 483, Wolf veliký 483, Matouš Záhorka 483. — konšelé svěřují oltář sv. Bar- bory 374, sv. Václava 651, 652, sv. Vavřince 420. — konvent, 362, 445, 483. — kostelnici farśti, 45, 78, 281, 331, 361, 362, 390, 391, 510, 535, 526, 538, 556, 629, 705, 748, 758, 759, Vác. Homole a Prokop písař 179, Matëj PobéZovskÿ a Kristofor 

Strana 820
820 328, Vilém soukeník a Petr Tomec | kostel jar., Olivetská hora (sousoší) - 429, 482, 556, Václav Kropáč a - Ondfej Rejsek 651, 652. kostel far., kruchta, kur, 405, 472, 572, 662, 690, 695, 699, 735, 736, bratrstvo na kr. br. literati, 365, 466, 618, 682, 699, 745, 756, oltát P. Marie Sněžné 698, 701. — křížek, odkaz na k., 662. — lampa, w oltářů, 255, 258, 572, 573. — Letkov ves odkázána 527, 5 545, 546. v Lobzích plat koupen 45. — louky dvě na Madliné odkázá- : ny 242, 317. matka -osadnich iest k. f. 751. ministranti 698. monstrance, 9, 103, 449. — mśe ranni na bílom sobotu z . kláétera Minoritského přenesena 159. od Jana Chrta nadána 698. — mše zpívaná zádušní 285, viz více mše. obraz stříbrný sv. Anny 698. obrazek 662, stfibrny P. Marie 335. — obyčej a řád kostela (ritus et mos) 652, consuetudo longe obser- vata 155. — -odpustky 155, 186, 647. — oiéry: pii svécení ohné (ignis in vigilia Pascae resurectionis) 633, ovsa (avenae in s. Stephani) 653, ratolestí (palmarum in ramis Pal- marum) 653, svíci (candelarum in Purificationis) 653. ohněm škodu vzal 582. — mše zpívaná o Početí.P. Marie | zřízena 155, odpustky nadána 155. oltář veliký 690, na tabuli na něj odkaz 193. — 1. sv. Alžběty (7)*) 442, 691, 2. sv. Barbory (20, 22) 374, . 402, 415, 416, 662, 673, 763, 3. sv. Blažeie 272, 627, 4. sv. Jana (12) 338, 382, 495, 426, 572, 573, 759, kaplan čtyři mše v témdní slouZiti mél 317, 5. sv. Kateïiny (9?) 387, 6. na kruchté P. Marie "Sněžné 662, 698, 701, 735, 7. SV. Kříže 109, 8. sv. Martina 555, 9. Matky bożi na Nebevzeti (8) 242, 276, 442, 10. P. Marie a sv. Jaku- ba (11) 160, 161, 749. 11. P. Marie (5) 716, kaplan pět mší sloužiti měl v témdni 605, 12. sv. Máří Mai- daleny (15) 140, 441, 442, 13. sv. Michala a sv. Andělů (10) 115, 14. sv. Michala a sv. Jana (12) 157, 15. sv. Ondřeje 9, 10, 20, 193, 760, 16. sv. Petra (19) 95, 172, 182. 755, kaplan iednu msi v témdni slou- Ziti má 755, 17. sv. Stastného a Zbožného 285, 18. sv. Tomáše 107, 19. sv. Trojice a Marie Zvěstování (18) 232—236, 763, 764, kaplan čty- . ři mše v témdni sloužiti měl 255, 20. sv. Trojice (17) 615, 638, 654, 764, 21. sv. Václava pod zvony (13) 192, 651, 655, 22. sv. Václava a sv. Šebestiana (14) 714, 23. sv. Vavřince. (2) 420, 24. nový oltář aby se zřídil 11. oltéfnici, viz kapłani. — oprava kostela viz dílo k. — na opravu a na stavení plat od sv. Apolináře v Praze od krále na pět let kostehr darován 582. +) Čísla +v závorkách odkazují na kapianstvi, Gi kaplanstvi u kterého oltáře bylo. 

Strana 821
kostel iar. ornat 9, 160, 405, 412, 420, | kostel far., zvon veliký, 698. - == 955, 0/2. — Záci viz škola. — pektoral 605. kostel sv. Blažeje 445, cesta k němu — pektorálík pozlatitý, 9. — pendile 572. — piva kaui odkázán 450. | — pleban viz farář. — na plechy pocinéné ke krytí střechy odkaz 465. — podací oltáře konšelům svěře- mo 228, 229, 232, 236, 374, 420, 605, 638. — pohfeb, v k. 2, 242, 338, 442, . 466. — postavník vosku odkázán 468. — právo. patronátní oltáře 116, 157, 232, 236. — procesí, prosecí, které se v pá- tek déje, 193, slavné proc. se svá- tostí po hfbitové jednow v mésíci dovoleno 646, odpustky nadano 647. — spor s Dominikány a Minority o kázání 652, 653, s těmiž o zpo-| věď a pohřby 177, 178. — starší u p. faráře 694. — na sukní odkaz faráři 573. -— svíce 690. — na tabuli na veliký oltář odkaz — ubrus 690. — varhany 698. vedoucí 445. — sv. Ducha viz klášter Cerny k. sv. D. sv. Jana Křtitele víz špitál sv. Křt. v Plzni. — Sv. Jití a sv. Voitécha viz Ko- stelec u Plzně. | — P. Marie na Nebevzetí viz kla- &ter Sery. | — sv. P. Markety víz klášter Čer- ný. — sv. Máří Maidaleny viz špitál sv. M. Maid. — sv. Mikuláše 179, 345, 387, 405, 466, 467, 497, 429, 448, 618, 661, 662, 671, 673, 699, 701, 716, 728, kostelníci: Mikuláš Kačička a Mik. Hekal 179, Jan Dunaj a Hanu$ vi- naf 429, oltáf sv. Anny v ném 673, na opravu a ma stavení 345, 405, 448, 662. — sv. Petra viz Řebřík k. sy. P. — pražský sv. Víta viz Praha, k. sv. V. —Ó Všech Svatých, 45, 345, 387, 405, 429, 448, 478, 483, 484, 486, 497, 501, 596, 661, 699, 701, na dílo, opravu odkazy, 45, 345, 405, 448, kirchov ar Vš. Sv. 483, 486, kostelntk Vaclav Fencl 429, silni- ce ke VS. Sv. 596, vrch u V. Sv. 483, 486. — včely k oltáři sv. Petra odká- [Kostelec u Plzně 184, 237, 253, 536, zány 95. — vosk, odkaz na v., 56, 157, 173, 662, 716. — zâdusi 97, 192. — zahrada k oltáři odkázána 317. 539, fara 679, kostel sv. Jiří 497, 536, 539, 679, sv. J. a sv. Vojtěcha 184, farář, plebanus, Jan Bukač, 429, 539, Stépán 237, 253, kalich odkázám 327, louka kostelní 679, na opravu a na stavení k. odkazy 

Strana 822
822 184, 183, 253, 497, 679, odpustky | uděleny 184, osada farní, patří k ní Božkov, Bukovec, Doubravka, Lob- zy, Oujezdec, Senec a TY*mec, 679; podací kostela patřilo klášteru v „Břevnově 536, 539, 679, opat Kle- ment bezprávně je svěřil p. Zik- šovi v Teinci 536, 539, opat Ře- hof je požadoval zpět 537, 539, právo pod. osoboval si p. Jiří Zi- 'keš 679; pohřeb v kostele: měli předkové p. Jiříka Zikše 679. kostelní díla 46, na k. d. Kamenice odkázána 46. — registra 205. — véci aby Zidé nekupovali ant na né pûicovali 425. kosti, z k. sv. Bartoloměje tři kousky kostelu do Plzně dány 713. z Kosti viz z Hasenburka a z K. Za- jic Jan. kostky, hráti v k. o peníze zakázáno, 289, 377. Kostnicky obecny koncil 143. Ko&ietice, Manzat z K., 300, Tossüv ; syn v K. na Vanzatovém místé; 717. Košík Jakub, konsel, 67, 87, porut- nik 70, 76i, 762. — Matéi, závěť učinil, 276, man- želka Kateřina 276, syn Jan 276, bratr jeho Kříž 277. Koštová Marketa, závěť učinila, 273, bratr její v Rakovnice 273, - Jan Lelek, hospodář, u něhož. bydlela, 273. Kotaska v Černicích 417. . kotek 584, v barevně 573, ve dvoře 194, veliký 474. Koterov, Kotorov, Kotorovy, ves u 405, 446, 580, 583, 604—606, 643, 670, 717, 743, ves kanovníků sv. Apolináře v Praze 119, 120, 171, 580, 604, zapsána od kr. Jiřího Ma- tou&ovi ze V&echovic 119, 120, 171, 580, 604. Týž postoupil ii Petrovi Kořenskému z Terešova 172, 580, 604, Jiřík a Václav, synové Petro- vi, postoupili ves Fridrichovi, pur- krabí z Donína, 580, 581, 604. Týž prodal ii Petrovi Ebrzvínovi z Hra- disté 583, 604. Ten postoupil i obci plzeňské 583, 604—606, 643, za to aby platili kaplana u oltáře iP. Marie v Plzni 605, poddací oltá- ře svěřuje konšelům 606, přebytky ze vsi mají zůstati při obci plz. 606. - — lidé poddaní nemají novými po- platky a robotami býti obtěžování 120, I. příslušejí ke kaplanství 643. v — Březda 670, Heřmanovic Mach 389, Hlaváčkovic Jan 389, Hrubý Jan 389, Huksa 389, Jankovic Jíra 273, 389, manželka jeho 389, Pavel Veipovsky 717, Jecha Ryplův syn, 389, Říha 743, Šmaur Němec 745, Bláha Žaludovic 389, Jíra ZeZnu- lovic 389. |Kotlárovsky dvůr, 315. kotlík malý 474, měděný 387, na no- žičkách 2098. Kotorov viz Koterov. Kotorovy viz Koterov. Kotovice 68, lidé odtud: BlaZek rich- tář, 68, Pavel Cas 68, mlady Hu- cák 68, starý Hucák 68, Martin Chvíle 68, Chochole 68, Bárta Je- zovec 68, Milek 68, Tüma Pátek 68, Průcha 68, Šíma 68. | Kotovsky Jakub, konšel, 736, 740, přísežný 703, 709. Pizné, 119, 120, 171, 273, 368, 389,| — Vaclav 532. 

Strana 823
Kotunský viz z Utčšie K. Bohuš. Kotva Bláha 625, zeť Jakuba Petra- | sa 623, manzelka jeho Mandalena 625. Pavel, zavét učinili, 404, man- Zelka Jíta 404, 405, dcery ieho: Mandalena a Kateřina 404, 405, ze- tové Jiřík a Šimek 404, 405, vnuk ieho Blažek 404. Šimek 669, poručník 687, sla- dovna jeho 669. Kotvová Jita, vdova, závěť učinila, 406, dcery viz výše. stará 708. Kouba, Camb, pohraničné m. v Ba- vořích, 481, 585. koudel 765. Koudele víz z Rokycan K. Kousalka, 615. kov, kovy hledati aneb znovu doby- vati okolo Plzně povoleno, 413. kovadleń nožířská veliká 349. kovář 295, 351, Kislink Donat 579, 560, Jíra v praž. předm. 695, Líva 681, Mikuláš v škvrň. předm. 45, Viha 717. v Liticích 717, Hanuš v Radni- cích 326, ze Šlovic 717. kovářka Lívová 681. koza, 377. Koza Jan mlynář 665, 666, zef m. Maška 640. Petr mlynář, závěť učinil, 3535, 356, 369, 434, 435, manželka jeho Marketa 356, držel mlýn v Leštně 855, a mlýn podhorní v Plz. 355, dcery jeho (Kateřina a Urśula) 355, 434, syn starší Jan 355, 356, ujec jeho Rehof 355. Vít (syn Petrův) 414, 434, (mly- 823 purkm. 639, sestry jeho Kateřina Dřímotová 434, Uršula 434, závěť učinil 665, 666, manželka jeho 663. dítě jeho 665. , hospodát Anny Randové, 369. zahradnik 75. Kozel Jan viz z Potšteina K. J. Vaclav viz Dejśina K. V. Kozlová Kateřina viz Lazarová K. Kat. z Kozího na Zvíkově Markvart, ú- ředník, 163, 164. Kozinec, louka, 166—168, 500. kozlovice (kůže vydělaná z koz) 765. Kozlík Václav 18, vdova po něm Ka- truše, 10, 25, 26, 98, 99, prodala lou- ku Klímovskou 25, 26. Kozlíkovská louka pod rybníkem plz. 08. Kozolupy u Touškova, ves na Mži, 112, 220, 588, 624, 626, 684, ves patřila klášteru kladrubskému 112, dvůr Mirošův nápravniéí 112, 220, náprava, služba nápravničí zasta- vena bratfim z Stachova, 220, Ra- cek Rakus z Stachova postoupil ji Mikuláši Urleichovi v Plzni 22, 295, 624, po něm zdědil ii kněz Bernart Urlejch 626, 684, a daro- val ji kapitole kostela pražského 626, 684. kostel 276, zvonice tudíž 276. Straka v K. 588, 694. Kozovská dědina 728. koželuh, Erhart 618, 670, 694, 765, Jan 207, Henz! 288, 292, 326, 581, Kozka Jan 618, 619, Brikcí Okří- nek 272, 501, Václav 581, manžel- ka jeho Anna 581, Vech 6. host, 80, 90. nář 586, 631), poručník 414, 615,|koželužské řemeslo viz řemeslo k. 

Strana 824
824 kožešník, kožišník, Janek na hrázi, 368, Karel 311, Luter 754, dcera jeho 754, Motl 703, Staněk 681, 701, 711, 716, Vaněk v Praze 635. kožešníci 81, 91, k. hostí 93. kožich 64, 81, 284, 662, 697, kuní 724. Kožka Jan, koželuh, závěť učinil, 618, 619, manželka jeho 618, Va- vřinec syn, 618, jiné děti 618, dům 618, dluhy mezi lidmi 618, 619, od- kazy 618. kožník (poduška kožená) 183, 387, 388, starý 473, zánovní 388. z Kračína na Vidicích Ucháček Kri- štofor, panoše, 259. krádež, furtum, 241, 574, 575, 621. kraj litoměřický 201. — plzeňský 136, 146, 175, 179, 195, 233, 550, 551, 746, 750. — — hejtmané 746, Jan Muchek z Bukova a na Osece 750, Bohu- slav z Švamberka 179, 181. — landfrid, ustanoven od krá- le, 549—552. — — obyvatelé 426, 549. — — oprávce 549—552. — páni, rytířstvo, vladyky, města, 324, 540, 541, 549—552, 742, 750, duchovní 548, manové 548, 549, proboštové, opatové, pře- vorové, 549, rytířstvo 375, 377 380, 746. — města královská: Domažli- ce, Klatovy, Plzeň a Stříbro 377. — — sjezd 325, 648, 740, 752. — zámky, tvrze, kláštery, for- berky, vsi 550. — podbrdský 179, 195, hejtman Zdeslav ze Šternberka 179. — prachenský 179, 195, hejtman Lev z Rožmitála 179, města krá- lovská: Písek, Sušice, Vodňany 377, rytířstvo 377. — rakovnický 201. — slánský 179, hejtman Beneš z Kolovrat a na Libšteině 180. žatecký, 201. kraje plzeňského a prachenského ry- tířstvo a města královská koupilí zámek Risenberk 377. krajů dobré 180, d. obecné 195. — řád a obyčej 191. krajčí, krajčíř viz krejčí. Krákora Matouš hrnčíř, závěť uči- nil, 695, 696, manželka jeho a dítě 696, bratr jeho Václav 696, cha- lupa 695, dluhy mezi lidmi 695, 696. na Krakovci viz z Kolovrat Jindřich a na K. král viz Čechy, a český král, pak též Jan, Jiří, Karel Ladislav, Lud- vík, Sigmund, Václav, Vladislav král. králíkové blány viz blány kr. králová 124, 730. královna 124. království české viz Čechy. — uherské viz Uhry. krám, krámec, 271, 291, 327, 682, masný 182, 593—595, v Teplé 329, 343. — masný Jana Hyncovského 316, Krištofora 742, Kuldánka 742, Mi- kuláše řezníka 742, Vincence 742, Anny Zikmundové 691. — postřihačský 348. — na rinku 80, 91. kramář Bartl 340, Beránek Jan 332, 333, 379, 425, Bláha 617, 618, 737, Jaroš 213, 260, 418, Jílek 323, 350,

Strana 825
Jiřík 704, Krištoř 579, 586, 640, 641, 656, 675, 651, 682, 712, Kunc 330—332, Linhart 394, 395, 404— 406, 458, 467, 471, 482, 510, 581, 585, 586, 588, 603, 635, 639, 638, 676, 711, 712, Matěj 241, 504, 601, 603, 635, Oldřich, Oldřišek 45, 64, Mikuláš Principal 611, Šimek 682, Simon 56, Steil 457. kramářka Jarošová 418, Anna Stei- lová 363, 390, 394, 395. krámská.véc 80, 90. Кгарё (== odtok vody dešťové) 363. Krásná 285, 343, Důra 466. Krásný Jan 41, chtěl zkaziti a za- vésti obec 42, osoby některé a hrdla chtěl připraviti 42, obec o- kradl, radu iinou chtěl saditi 42, souzen na - soudé komorním 41, čtvrcen býti měl 41, Zíka bratr ieho 41. Krásného louka 761. Krašov, faráři v K. odkaz 27. Kratl, 338. 80, 90, 91, 182, 192, 195, 274, 368, 370, 376, 377, 414, 459, 581, 664, 701, 705, 736, 752. 180, 455. kráva 347, 473, = гёта krčmář z Čemín 300, v Deišině 717, Stašek 717. krímárka v Chotíkové 295, z Kii- mic 670, z Litic Dobronka 46. Kret, soused z předměstí praž., 331. kreičí, krejčíř, kraičíř, kraičí, 320, Aleš 8, Blažek 9, 761, Toman Colc 592, Hanuš římský 286, 287, Jiřík 667, 668, Mikuláš Karas 623, Mi- kuláš (snad jako předešlý?) 357, 703, 704, 707, Mikulášek 64, On- dráček, Vondráček, 693, 694, 704, Petr 468, 586, 591, 623, Petřík 45, 82 o Štěpán 357, 383, 390, 635, Jan Vo- dička 623, Jan Zumr 388. kreicifová Barbora 334. krejčovské řemeslo viz řemeslo kr. z Krchleb Hřebecký Jindřich, vlady- ka, 620. krmení 12 chudých každou neděli, 31. krmě, 270. krov, 736. kruchta, viz kostel farní sv. Bart. kr. Kristus, 123, 124, 130, 141, 235, 239. Kristei 426, 663, 699. iC. Birge 363. kramář 640, 641, 656, konšel 675, 681, 682, poručník 712, ru- kojmě 586, starší, obecní 579. zet M. Cichnafové 426. syn Bartle Guntara 640, viz Guntar B. Kristofor konšel přís. 241, 251, .270, 272, kostelnik farsky 328, poruć- ník, 310, švagr Jana Kladrubského 464, dům jeho 341, 372, 443. Krištoforové dědina 699. Krk Vávra viz Rokycany V. K. Kropáč Václav, Cropatsch, Kro- patsch, Gropatsch, 302—304, 307— 309, 473, 599, 612, 619, 620, 660, Konsel, spoluradni, 525, 529, 572, 598, 615, 654, 655, 660, 747, 759, poručník 345, 359, 382, 457, 491, 555, 584, 590, 603, 640, 669, purk- mistr 404, 405, 748, 749, mistopurk- mistr 610, rukojmě 586, bratr Jana mlynáře 603, — manželka jeho Anna, dcera Václava Chrta, 668, první muž ieii Vavřinec Komínek 668, dcery ijeif Marketa a Kateřina 668. . 

Strana 826
826 Kropáčová 695, 699. Krotký Jan koželuh 318, Jakub 619, Václav 180, učinil závěť 395, dcera Anička 395, dva synové 395. Kroupa Bláha, Blažej, Blažek, 615, 666, 695, 735, z Dubnice 720, 721, 726, konšel 674, 702, 706, 716, 737, 745, 754, 756, poručník 691, 696, 697, 716, 752, dům 735, chalupa 1е- ho 695, do stavu vladyckého od kr. Ludvíka povýšen 720, 721, er- bem nadán 721. Ríha 615. — Tůma 226, 227, 303, koupil dě- dictví v Dubnici dvůr poplužní s dvěma podsedky 227. Kroupová Kateřina 246. Kroupova dědina 572. Kroupův zeť Jíra, závěť učinil, 280, 281, manželka Marketa a dítky 280, dům a statek jeho 280. Krpil starý, 3509. Krpilka Marta v Černicích 417. Krsy, 357, oprava kostela 357. Krumiov 71, 198, 200, 545, 577, purk- rabi na K. 200. z Krumlova Jan dr. spoluadministrator 71. kostela praž. dě- Václav dr. administrator, kan, 4, 5, 6, 19, 61, 164. Krupka 345, Bosákům na dílo odkaz 362, Jan a Bernart, bratří z Vai- šteina na K., 671, 672. Krušina Hynek viz z Švamberka H. K. křest, 121, 125. Křimice, Křimnice, lidé odtudž: Kub, Kubík Břenkovic 723, 757, Mašulda 529, Matúš 490, Nesvačil 414, Slav 529, Starej 757, Šimek 343, Žižkův syn 295, kramářka 670. z Křimic Točník Purkart 399. 7 — Václav, 28, 29, 60, 83, 85—87, 99, synové ieho Jan a Vá- clav 220. Z — Václav mlš. 230, 231, 260, 268, -348, 490, 656. v — z Hořešovic Točníková Marké- ta 398, 399, lidé v Račicích pod- daní její 398, povinnost ke kostelu v Malesicích 399. Kfinov, Chfinov, Grunaw, Gruenaw, Grunenaw, ves u Plané, dvůr po- plužní 587, dvory kmetcí 587, tvrz 559, 567, dobyta a vypálena 556, 559, 560, ves 567, 587, lidé tudíž 685. — drZitelé vsi: Klára z Lichten- $teina 475, 476, 685, Bavürek ze Švamberka 556, 559, 567, iat na tvrzi od Plzeňských 559, král Via- dislav daroval ves se vším obci plz. 567, 587, 685. | Krise, ves, 446. Kříštan viz z Bezdědic K. Sigmund. kříštal, 2, 160. Křivoklát Hrádek 533, hejtman krá- lovský na H. 533, vybírá plat z li- dí v Kyšicích, kteří patří ke ko- stelu sv. Petra pod Řebříkem, 533. kříž u cesty k Liticům 29, oprava ie- ho 29. kamenný, má ziednán býti na to místo, kde byl nebožtík urazen (— zabit) 468. na ornáté 173, 420, aksamitov* 173, perlový 387, stříbrný 347, 764, zlatý 160. Kříž (soused plz.) 681, 694. 717, 728, v rathouze 694. * Bohatý 538. Línský (měštěnín plz.) 414. 

Strana 827
827 Křiž Martin 354, manželka jeho Du- ra 354. křížek 572, 662, 759, dřeva božího v zlatě 382, s korály 1, na nožičce i, na páteři 403, pozlatitý 9, stříbrný 351, pozlacený s kaménky 473, stř. vysoký s patú a s kříštalem kamenem 160, stříbrem obdělaný 382. Kuldánek 742, masný krám jeho 742. Kulhavá Marketa 450. Kulper Jan viz Kumpan Jan. Kule Jan viz z Hrádku K. J. Kultzer viz z Hyltersriedu K. Kumanie, Cumania, Comania, král, Ladislav 14, 35, 38, Vladislav 648, Ludvík 718. Křížek, pekař v předm. špitálském, 333, 334, domek jeho 333, za ním byla hradba s podsebitím 333. — Vávra, poručník, 697, 736. Křiženec, ves, 381. Křižík z Utušic 717. křížovník viz kostel farní, kněži kří- žovníci. kumpan, viz škola, kumpáni. Kumpan, Kulper, Jan, 224, 246, 251, 259, 284, 369, 399, konšel přísežný 218, 227, 241, 260, 270, 275, 293, 297, 298, poručník 109, 110, pří- sežný obecní 301, syn Prokopa Reše 192—194, ubrman 194, věz- něn v Chebu 179, — dům jeho 224, 275, dvůr 641, koflík 464. kšaft viz závěť. Kšice, Michal z K. 411, dcery jeho Barbora a Kateřina 411. Kune hrnčíř, závěť učinil, 326, Eliška, manželka, 326, děti 326. Kub viz Kyšice, Vejprnice K. Kubík, bratr Václava soukeníka, 510; pacholek 423; pekař proti Bosákům 368; přítel Viléma souk. 755, řez- ník 727; sladovník, závěť učinil, 528, 529, syn jeho Martin 528, 529, dům jeho 529; švec závěť učinil 585, 586, manželka jeho 586, děti 586, dům 586. — kramář 330—332. Kunel, 737. Kunka a dětí její 662. — viz z Chřástu K. pí. kůň, Gaul, Pferd, Ross, 45, 80, 90, 91, 113, 135, 182, 188, 192, 194, 231, 240, 287, 303, 306, 431, 464, 473, 481, 529, 535, 540, 544, 561— 563, 565, 566, 568, 572, 588, 612, 642, 664, 681, 700, 765, 766. od Kubíků puškářka 387. Kubíková Marta někdy Duchková 351. kuchařka Dura 335, Jana 102. kuchmistrství 730. kuchyně a šenky před městem o jar- marce i mimo něj zakázány 411. kukla, kukle, 424, 450, židovské k. 320. Kukla (obyv. plz.) 681. z Kukšteina viz z Gutenšteina Jan. kuní blány viz blány k. Kuňovice, Jíra odtud, 694. z Kunratic Přech panoš 12, 26, 64, ubrman 28. z Kunštatu viz Jiří král. — na Plumlově Heralt 247, 248. kupec, kauflewt, hantirer, 248, 249, 330, 331, 377, 396, 397, 438, 534, 535, 593.

Strana 828
828 kupectví (věci na prodej) Kaufmanns- ware, 248, 249, 253, 396, 397, 401, 464, 659, 674. kur (kostela) v Malesicích 449, v Žákavě 449. květy na ornatu 160, 173, na pendile 160, 161. Kvintator Václav 756, poručník 707, dcera jeho Barbora 756. kura (slepice) 84, 228, 263, 505, 600, 601, 644, 672, 764. kursor sv. písma viz klášter Černý k. sv. p. Jan. Kurtin Jan 242. Kurtinová Dorota učinila závěť 241. Kurtinovské dědiny 346. kuřenec, 298. Kus 727, Jakub z Radobyčic 395, 717. kvitance, 205, 242, 250, 381, 382, 395, 418, 430, 445, 531, 683. Kvítek 579. Kvítková, 708. Kyburk (ve Švýcarsku), hrabě K. Ladislav král 14. Kyk, obyvatel v Tachově, 572, dce- ry jeho 572. Kymaier Michal Němec v Černicích 416. — Janek z Doudlevec 95. z Kusy Mikuláš kardinal 5. kuše, armbrust, 474, 591, 561. Kutná Hora, Montes Cuthnae, 108, 207, 234, 262, 383, 578, bratří Jan a Václav z K. H. 108, minemistři: Beneš z Weytmilu 207, Jan Hors- torfer 383; měštěnín Tyrman Leymvater 208. Kutský Jan sladovník 73, 74, dům jeho 73. — Vaněk, kmet v Střapoli, 118. Kyšice 263, 505, 532, 533, 600, dvory tři patřily panstvím k špitálu sv. Máří Majdaleny v Plz. 263, 505, 600, ale plat z nich šel ke kostelu sv. Petra pod Rebříkem 263, 505, 532, 533, 600, dvory ty daroval král Vladislav Stankovi z Pavlo- — vic a v Ejpovicích 532, 533, chmel v K. kupován 601, na prvním dvoře seděli Václav Lazar 263, richtář 601, který se přestěhoval do Plzně 601, po něm Matěj 263, bratří Martin a Říha 505, Barta 505, Matěj Malevský, či Malčov- ský 505, 600, a posléze Jan Starý 505, 600, 601; na druhém seděl Kub 532, a na třetím Randa starý 532. kůže 80, 90, 93, hovězí 765, suché 81, 91, vydělané 93, skopové 765, surové 80, telecí 765, volové 314, — pelles asperiollorum ungarica- lium 240. kvalt (= násilí) 454. kvardian viz klášter Šerý kv. kvas (bludů) 751. kverk viz těžař. Květoň Mikuláš, 6, 7, 8, manželka Anna 7, dcera Uršula provdaná 7, Janek zeť 7. Lab Ondřej, měšť. praž., 273. Labe, Albea, viz Kolín. Labuta viz z Švamberka L. Burian. Ladislav, Laszla, král, 12, 13, 14, 16, 17, 18, 19, 22, 35—40, 50, 70, 77, 82, 86, 89, 98, 199, 209, 217, 221, 718, korunovace jeho v Praze 12. ladunk viz náklad.

Strana 829
lahvice, 90. laga, 79. lampa, 255, 258, 281, 335, 572, 573. lán, 33, 68, 72, 84, 464. landirid v kraji pizefiském od kr. Vladislava ustanoven na tři leta 548—552, v čele budou dva volení oprávci na rok 548, a budou míti radu k ruce 549, maií v kraii sti- .hati odbojniky 549, hubiti loupež- níky a zloděje 550, pomáhati z vě- zení těm, kdo by z kraje byli za- jati, 550, dopomáhati k spravedl- nosti každému 551, přidržovati po- valeče k práci 551, nemají se v Zádné soudy dávati 552, rada sklá- dá se z pánů (4), rytířů (4) a z měst (8) 548, v kraji jeden druhé- mu nemaji odpovídati 551, ani ze země ven 551, král a stavové bu- dou chovati po hotově prach a děla 552, král i stavové maií při- spívati každým I5tým grošem 552. z Landshuta Jindřich, kníže, 49. lání, v krámích masných se zapo- vídá, 593. Láska viz LiticeL. Laštovice Jan 169, nejv. hofrichtéř nad muchami krále uherského 170, viz Jan Panoška. Laurentius viz Vavřinec kardinal, V. mučedlník. Lavantsky viz Rudolf biskup L. lavice, (v nichž konšelé sedají) 140. Laxenburk, zámek u Vídně, 650. Lazar Václav, 194, 195, 263, seděl dříve na gruntu v Kyśicich 601, byl tam richtářem 601, dědic Spi- tálský 6, 8, dvůr jeho na Vídni v předměstí 194, dcera ieho Kate- 829 řina 600, provdaná Kozlová 600, 601. . lazebník Holub Pavel 180—182, 373. Petr v lázni pfedméstské 695, Se- sták 373. lázeň zádušní 10, 100, 180, 183, 274, 276, 277, 280, 285, 298, 345, 354, 361, 362, 366, 369, 373, 390, 391, 405, 442, 466, 468, 472, 494, 555, 572, 589, 599, 606, 618, 662, 664, 670, 702, 758, 754. Pavla Holuba 182. Petra 695. žid v křesťanské |. nesmí myti 425. z Lažan Bechyně Mikuláš 749. lebka (= přilba) 474. Ledce 388, farář v L. 338. ledvinky, 595. legat papežský 730, Rudolf, biskup lavantsky, legat, 120, 121, 125, 154, 155, biskup Vratislavsky 158, 159, Tomáš 648, 652, Vavřinec, biskup ferarský, 171, 758. z Leining (v Porýnské Falci) Hes, hrabě, 47. Leitolt, obyv. plz., 257. jékař, 36i, mr. Hanuš, 8, 66, 67. 244, 329, 370, lazebníka pfedméstská, se lekce, vigilie tří lekcí, 356. Leksa Knap 388. lektor sv. písma br. Benedikt 659, br. Silvestr 659, viz klášter Černý, Lelek Jan 273, 274, děti jeho 490. Matouš, 740. Lemberk Tůma, koršel přís., 24i, 265, 270, 320, 326, 328, kostelník farský 281, poručník 256, 324, přís. obecní 301, purkmistr 227, 326, — pohřben u oltáře páně Vítova ve far. kostele 466, manželka jeho 

Strana 830
830 Barbora, závěť učinila, 466, 467, dvůr v škvrň. předm. 467, odkazy 466, 467. Lemberkovská louka 669. léno, Lehen, koruny české, 407, 519. Leopold L, císaf, 650. les, holtz, Wald, 17—19, 68, 69, 79, 80, 89, 91, 162, 438, 440, 448, 475, 645. (== dříví) 321, 1. stavěcí 766. lesy Dehetnické 442, 443, 447, l. v Dolanech 644, 672, l. v Doubravce 602, 1. v Drustové 644, 672, l v Hrádku 278, 456, l. v Chrástu 190, 644, 672, 1. v Křínově 476, 1. v Let- kové 525, 1. u Radobyčic a Cernic 400, 1. v Senci 644, 672, 1. Ujezdskć, Ujezdeckć 442, 443, 1. ve Zruči 644, 672. Leschengruber B. viz z Reczpachu L. B. Lesková Anna 402, dům její 402. Leskovce Albrecht, podkomoří král. čes., 271, 272, 427, 461—463, heitman král. češ. 311, 314. z Lestkova Jan, písař král., 70. Z Le&tany, ves na Plzeňsku, krčmář odtud 257, richtář 257. Leštno, ves u Benešova, 355. Letkov, Ledkov, ves u Plz., 526, 545, dvůr poplužní 526, 527, 537, 545, 546, ves pustá, k dvoru pří- slu£eitcí, 526, 545, 546, lidé tudíž 527, oprava cest u vsi 527, 537, richtář Pavel 537. Letkova Oldřich 526, Vilém z Ra- čína a v L. 527. z Leuchtenberka landkrabě, 47. Lev X. papež 647, 654. — viz z Rožmitála Zdének Lev. 527, Levecko, zaniklá ves u Busovic, 118. *YiX Hoře, 208, koupil richtu v Plzni 208, Petr a Jan L., dědici ieho, 208. Ježáci, v krčmách aby nebyli pře- ckováváni, 180. ležení pro dluhy 71, 188, 189, 214. 246, 261, 379, 525, 685. ze Lhotky Prchal, ze zboží Libštein- ského, 703. Lhotský Vác. viz ze Zásmuk L. V. Libäk 481. Jan viz Nepomuk L. J. libra, 79, 80, 90, 91, 266, 500, 592— 594, 696, 705. Libstein, Libštain, 453, purkrabí na L. Jindřich z Domašiček 497, ostat- ně viz z Kolovrat sed. na L. Be- neš, Jaroslav, Albrecht. Libsteinské zboží, 703, viz ze Lhotky Prchal, Lička Jan ze Sontalu 367. Lida, ve dvoře pí Máří Peterkové 662, sirotek 300. lid, I. obecný, populus, vulgus, plebs, Volk, 113, 115, 120, 127, 164, 290, 751, vojenský, Kriegsvolk, Leute, die Reisigen, 124, 126, 130, 1353, 168, 435—497, 469, 513, 705. fide 180, 191, 234, 569, bludni 484, dědiční osedlí, 257, dobfi 131, 132, 167, 203, 204, 212, 218, 222, 231, 234, 244, 245, 247, 275, 291, 301, 320, 330, 332, 333, 339, 340, 353, 409, 423, duchovní a světští 226, hostinští, přespolní, 271, chudí, po- třební, 50, 190, 191, 361, 615, ka- planští 638, poddaní 50, poplatní, censuales 104, potřební 361, ro- botní 98, 99, 260, 452, sběhlí z dě- dín 180, urození 168. Lichtenstein, z L. Klára, Lichtenstei-- | nerová K., 475—477, 685, Ondřej. 

Strana 831
z L., muž její, zemřelý, 475, 476, srovnala se s obcí plz. o Křínov 685. lichva 78, 350, 424, 597, 617. Lichviètka Havel, 307, Marketa manželka jeho synové 306, dům 306. 500. m jindiška íijalová 664. Linec 75, 147, 149. Liné, Líny, ves na Choté$ovsku, Jiřík 584, Kříž z L. 414, Matěj z L. 300. Linhart, kramář, 588, 589, 658, 696, konšel přís. 394, 395, 404—406, 458, (467), 510, 529, 581, 603, 635, ko- stelník a prokurator bosácký 482, poručník 429, 589, 639, 676, purk- mistr 471, místopurkmistra 5/76, rukoimé 586, závěť učinil 711, 712, pí Eliška, manželka jeho, 711, dce- ra Kateřina 712, synové Šebestián, Ludvík a Bernardin 711, dům na rinku 711, druhý v židovské ulici 711, dvůr v malickém předm. 711, dluhy 711, — bratří jeho Vít a Kri- štof, kramáři, 712, Jindřich, bratr pí Elišky, 712. nádenník 494. pacholík, 261. písař, notarius, 199, 686. závěí učinil, 306 3 z předměstí 635. z Lipé, Jindřich, nejv. maršálek, 111. a z Dubé Berka Zdislav 746. Lipnice viz z Lípy na L. z Lipy na Lipnici Trčka Burian, pod- komoří král., 609, 628. Lipsko, 689, konvent řádu kazatel- ského 659, převor Herman Rabe 689. Liscius Mikuláš, 36. list, zápis, litterae, briu, briv, 8, 15, 33, 39, 63, 76, 79, 81, 98, 99, 121, 06, | 631 145, 146, 136, 212, 299, 431, 754, bezpečný 47, císařský 147, 145, 152, 222, dluZni, Schuldbriei 8, 32, 48, 49, 55, 57, 80, 174, 183, 187— 190, 192, 213, 214, 245, 247, 255, 269, 281, 299, 318, 651, 678, 683, 692, 715, l. dobré vůle 211, 231, 419, hamfestnÿ 238, hlavni, Haupt- brief 75, 172, 181, 226, 229, 255, 340, 391, 392, 419, 475, 327, 603, 693, 739, holdovní 168, na kaplan- ství 160, královský 82, 89—94, 199, 206, 208—211, 217, 219, 222, 364, 441, 526, 648, 1. kr. na Koterov 119, 120, kšaftovní 57, 97, 209, s majestatem, pod majestaty 65, 66, 526, mocny, valens, 109, 110, 309, 394, 441, 442, nadační, k oltáři, erectionis, fundationis altaris, 173, 235, 236, 237, napravni¢i 113, 226, německé 401, obecní na Černice 87, ob. na Olevec 299, ob. na Škvr- ňany 255, obsílací, citationis, 143, 726, odpovědný 150, 151, odpust- kový 146, 184, 185, otevřený, pa- tentes litterae, offner brief, 61, 302, 308, papežský, apoštolský, 61, 113, 114, 120, 121, 128, 511, 738, na pa- píře 72, 446, s pečetmi, pod pečetí 251, 431, 446, 472, 525, 621, s peč. přitištěnými 210, s peč. visutými . 81, 210, 211, 235, 391, 527, 603, 643, 692, 739, na pergamené 72, 73, 211, 345, 391, 525, 603, 643, 692, 739, na plat 11, 74, 181, 228, 253, 338, promléelÿ a starÿ 371, provolaci, proclamacionis 17, 19, 40, 77, 111, prfmluvéi 570, purk- rechtní, na právo zákupní 174, 175, 278, s rukojmémi 213, 247, 345, smluvní 251, na svědectví, creditoriae litterae, 68, 69, 240, 309, amofen a umrtven 82, 212, 652, vénny 22, 221, 222, 251, 296, 326, vzaty, moci pobrany: 50, zachovaci 593, na zmatek dobytý 50. 105 

Strana 832
832 listu do kněh vložení 72, 73, kvitování, moření, 210, neporušenost: litterae sanae, integrae, non viciatae, non cancellatae nec in aliqua sui parte suspectae 114, lit. s., L., n. c. non aliquo vicio aut rasura viciatae sed omii suspicione carentes 72, obnovení 649, 740, 758, pokaza zlý- mi molovými dírkami 190, pokaza porušením na pečetech 190, 259, potvrzení 719, rejstrování 50, pře- pis, výpis, transsumptum, vidimus, 106, 125, 181, 648, vyzdvižení 50, zkažení ohněm 648, ztracení 74, 241, 259, 651. liščí blány 369, Cuba 403. literati, viz kostel farni, kruchta bra- trstvo lit. Litevsko, Lithavia, legat Tomáš pro L., 646, 652. Litice, ves u Plz., kláštera chotě- Sovského, 29, 54, 303, 368, 376, 381, 396, 662, 681, 696, 705, 707, 717, 727, 757, dvůr kláštera 54, byl v držení Viléma z Risenberka a Švihova 54, pak Děpolta z Ris. 54, pak Protivy z Plz. 54. cesta z Plz. do L. 29, kříž u ní 20, oprava jeho 29. kostel sv. Petra 376, 381, 662, 705, 707, 727, podací 54, vsi k ně- mu příslušné Doudlevce 381, Ra- dobyčice 376, 396, 707, na zvon odkaz 396. lidé odtud: Beneš 303, Bláha 717, Dobronka krčmářka 46, ko- vář 717, Kukla 681, Láska 696, Mach 303, Marek 704, Motl 717, Michal Pfibyl 368, richtar 303, 757, Sopnik 717, Štěpán 717, Žák 717. Litoměřice 741, Hilarius z L. děkan kapitoly Vš. Svatých v Praze a administrator arcib. 72, 52, 62, 104, 115, probošt a admin. 153, 154. Litoměřický kraj 201, probošt Jan Žák administrator 751. Litoměřičtí 705. Líva kovář 681, kovářka Lívová 703. Livorsko, Livonia, legat Tomáš pro L., 646, 652. z Lobkovic na Dobříši Dépolt 367, 401, na Chlumtanech Vâclav 619. Lobzy, ves w Plz., 94, 111, 112, 196, 357, 446, 490, 584, 633, 679, 708, co někdy Václav Manětický držel, obci plz. postoupeno, 94. — dvory: svobodný Jana Črmen- ského 111, 112, pak Jana Jakiíka 111, 112, viz Jaklik Jan, Prokopův 196, Tichavky 112, Tfepñùüv 112, Ulitküv 196, Vañküv 196. dédiny 112, chmelnice 112, 446, louky 112, stranka 708. lidé odtud: Húska starý 357, Jakub (Veliký) 357, 490, Bartoš Ridiger 554 k faře sv. Jiří přísluší 679. Lodumeria viz Vladiměrsko. loď, 632. Lochotím u Plzně, 46, cesta na L. 46, dědiny, louky, rybníček na L. 187, kamenice na L. 46, ostatně viz Ka- menice. Lokatová Kateřina 674. loket 180, 338, 667, 696, 700, 703. Loket 5, 169, 590, Colc Toman, krejčí z L., 590, 591. Loketský kraj 5. Lolardův Jan, písař v kanceláři pa- pež., 416. : lopata železná 80. Losiná, krčmář z L., 490, richtář 717, Švehla v L. 717. « lotr, 245. Jotrovství (v klášteře domin. rouha- vá kázání) 749. 

Strana 833
o lot, (páteř váží se vším 7 1.) 40 loučka, lúčka, 46, 355, 527, 662, 708, 738. louka, luh, 16, 17, 19, 31, 32, 55, 56. 56, 61, 75, 76, 79, 84, 95, 98, 99, 109, 112, 117, 119, 157, 187, 190— 192, 205,.210—212, 230—232, 233, 240, 244, 258, 268, 274, 278, 279, 281, 301, 315, 316, 317, 329, 336, 346, 350, 367, 369, 381, 387, 399, 413, 417, 419, 428, 445—447, 452, 455, 456, 465, 466, 471, 473, 476, 490, 501, 526, 538, 555, 572, 581, 588, 590, 599, 602, 624, 635, 658, 665, 669, 671, 672, 674, 682, 698, 699, 701, 707, 708, 728, 745, 755, 761. — dlouhá 714, Hluboká v Radoby- čicích 400, Kozinec 166—168, 500, Kozlíkovská 98, 99, malá 669, Mazín 109, M. pod Račici 220, 230, 465, ra Madliné 242, Micholka 660, Miroslavka pod Touškovem 531, obecní v Cernicích 417, obciz- na v Plz. 371, Robotézka pod Tou- Skovem 531, veliká 117, 588, 714, zádušní 109, 168, 244, 270, Žabi- nec 590. | 678, Louny 5, Lounští 705 . loupeż, Raub, 180, 308, 492, 507, 578. łoupeźnici zemśti 550. Louštěk Martin 244. louż, luże, v Stfapoli, 118. lovy, venaciones, 18, ptačí 79, 89, rybné 79, 89, zvěří 79. de Loyaza Garsias, velmistr rádu Ка- zatelského v Rímé, 689. loZe 269, 387, 682, 694, 701, 712, 756, 759, viz postel. Lucembursko, Lucemburg, Licmburk, vévoda, kníZe, dux, kr. Ladislav 14, 17, 23, 35, 39, kr. Jiří 43, 51, 533 V]a- 224, 545, 648, 733, 60, 62, 70, 89, 97, 107, 119, kr. dislav 199, 206, 211, 215, 216, 261, 270, 293, 430, 478, 532, 548, 566, 577, 608, 627, 633, kr. Ludvik 718, 720, 730, 731, 734, Lucie pi viz HreSihlavy, L. manżel- ka Buśka richtafe. Ludvik hrabś z Mortani a Graispa- chu 48. z Eibu viz z Fibu L. — král český a uherský, 650, 677, 708—711, 720—722, 750, 731, 733, 734, 754. — vévoda bavor. 46—49, 481, 642. luh viz louka. luj 500, 696, 765. Lukáš sladovník učinil závěť 294, Anna manželka 294, dluhy 294. Lukava Václav viz z Racína L. V. Lukavice Dolejší, Jan z Renec sedé- ním v D. L., 181. Hořejší, Oldřich z Hrádku a v H. L., 399. Lukavsky Lvík vladyka 455. — Zdének viz z Hrádku L. Z. Lupáček Matěj 463. lupič, 377. Luter kożeśnik, 754, dcera jeho 754. Lutko Jan 29. Lužany, Fremut z Stropčic a v L., 245. Lužice, Lusatia, markrabě, marchio, vévoda, král Ladislav, 35, 39, kr. Jiří 43, 51, 60, 62, 70, 89, 97, 107, 119, kr. Vladislav 199, 206, 211, 215, 216, 224, 261, 270, 293, 430, 478, 532, 545, 548, 566, 577, 608, 627, 633, 648, kr. Ludvík 718, 720, ` 105% 

Strana 834
834 730, 731, 733, 734, — legat Tomás pro L. 646, 652. Lya, židovka, 334. lžíce 494, dřevěné s stříbrnými drža- diy 591, od stříbra, z holého stří- bra, stííbrné, 103, 327, 463, 657. 660, 716, stííbrem okované 473, 494, 529. Tacedcñané 123. Madlina, dvé louky na M., 242. Mach viz Rokycany M. stary. v Drustové 752, Heřmanovic 389, z Chotikova 702, Ondfei, po- rućnik, 618. Machek Koluch, 426. pí Machna viz Hynek Mikuláš pí M. z Machovic Kunáš, rukojmí, 71. majestat (== listina královská) 25, 26, 35, 36, 39, 51, 62, 82, 98, 172, 181, 208, 210, 222, 223, 248, 249, 411, 526, 580, 581, 583, 634, 637. — osoba panovníkova, 62, 215, 233, 480, 507, 509, 516, 657, 677, 709, 721, 722. ij Mala Strana viz Praha M. S. Malčovský viz Kyšice M. 3 maléfka stará 424. Malesice u Plzně, 268, 398, 399, 449, 450, fara 449, 450, lidé z Račic pří- slušejí sem 268, farář 399, Blažek 268, kápě odkázána 450, knihy ká- zací odkáz. 450, kostel 399, na opra- var jeho odkaz 399, monstrance 449, veliký pás na ni odkázán 449, pa- cem odkáz. 450, podací držel, 268; richtář Němec 273, spor s Rači- ckými o cestu 399. Anna Sefránková z Poutnova a na M. 268, (449, 450). — Štěpán z Poutnova a na M. 600, 610. z Malevic Jan 191. Malevskÿ Matëi viz Kysice M. M. Malice, předměstí u Plz., dvůr v M. 45, dvůr pí A. Rešové 1586, dědiny, jouky, &tépnice 187, zahrada Smi- lovic v M. 187, (zahrada) Bláhy Hradeckého 187. z — Oldřich, konšel, 41. malická brána, malické předměstí viz brána, předměstí m. Malkovice 735, Simek z M. 735. z Malonic Bedfich 191, Sezema, pa- nos, 166, 167, heitman na Plzni 174. Malovec, 163. Malsa, Maltsch, Malsche, Prokop, řezník, 302, 303, 304, 307, 429, 500, 501, 525, 526, 538, konšel přís. 266, 282, 290, 301, 303, 304, 372, 402, 406, kostelník špitálský 328, 429, 482, 596, 599, obecní starší 299, poručník 316, 596, purkmistr 279— 281, 306, 310, 369, 528, richtář 395, 396, — dcera jeho nevdaná 429, syn jeho menší 429, — byl obrán o peníze 303, 307, — dvůr jeho 701. manové kraje plzeňského 548, iiní 549. Manda viz Jiřík Jan dcera M. 450. mandel 195, 728. mandle 79, 90. Manětický Václav, 94, dům v městě a vše, co měl v Lobzích, to po- stoupeno obci plz., 94. Manetin, 157, pi Marta 157, Uršula 157. Manholt, 294. Mantuan Fencl Jan 684, konše! přís. 690, 697. Manzat viz z Košetic M. sv. Marce! viz Filip kardinal sv. M. s při 

Strana 835
Marek kazatel! viz klášter Černý M. k. řezník 328, konšel přís. 337, 344, 395, 396, poručník 328, rukojmi 340. zahradnik 328. Marková, řezníková, 328. Mareš sladovník, konšel přís., 30, z mésta vyhostén 42, statek jeho spadi na krále 42, manželka ieho Barbora 44. Maretka, stará richtářová, 74, dům její 74, 78, 79, 762, dvůr její 74, 762, dluh židovi 74, viz více z Ho- dusic Ondrášek richtář, manžel je- jí; z Hodusic Lucie dcera. Marchal viz Doudlevce Němec Ma- těj řč. M. Marie Teresie, císařovna, 650. Marburk, zámek, 132. Markéta děvečka 759, jako chleb pe- če 701. Markhauser Nickel 514. markrabě viz Lužice, Morava m. Markvart viz z Kozího M. maršálek nejvyšší Jindřich z Lipé, 111. Maršat Šimon viz Deišina M. Š. marštal 447, 568. Marta, pekařka, vdova, závěť učinila, 344, Vít syn 344, druzí synové 344. 7 Martic Burian 66. Ctibor, 17, 70, písař kanceláře král., 70. Martin pekař 759, písař městský 194, 376, sladovník 694, švec 618, zlat- ník purkmistr 7, 64—66, 757. kazatel viz klášter Černý M. k. viz Nevfem M. Markrabě Šimon, konšel, 711. со Qt i Martin víz Olomouc, M, biskup. z Martiric Bořita, 153. Maříkovic Jan viz Úherce M. J. Masat, 681. | máslo 103, 618, 704, 765. тпазо, 255, 271, 321, 417, 592—594. Masopust Bláha závěť učinil 293, 294, Havel 6, 75. Mašek Tomáš mr., spoiusoused plz., 586, 587, 640, zeť ieho Jan Koza mlynář 640. viz Nevřem M. Maštov, m. u: Žatce, z Kolovrat na M. Jan 391, 692, Léva z M. panoš, místosudí král., 229, 230. Ma&ulda viz Křimice M. Maternová Svata, vdova, závěť uči- nila, 405, hospedyné jeii Beranko- vá 405, Mikhanzovy děti ve Stří- bře, vnuci její 405. Mates kapelník, 717. Matěj kněz v Praze 429. kramář 352, 353, konšel přísež- ný 241, 270, 274, 276, 279, 280, 282, 285, 288, 301, 303, 304, 315, 373, 504, 528, 601, 603, 610, 654, 6553, 669, 674, 759, purkmistr 273, 312, 383, 635, 670. — mlynář přísežný z Nov. m. praż- ského 632. Matéjüv Jan, konšel, 706. Matheus farář plz. viz kostel farní, Matouš f. p. Matiáš císař, 650. král uherský 159, uh. a český 161—163, 165, 169, 197, 198, 200, 202—204, 206. | , měšť. v Plz., závěť učinil, 635, pí Anna, manželka jeho, 635, dluhy 

Strana 836
836 jeho 635, kmotra jeho Kelblová 635, Václav, bratr manželky jeho, 635. Matiáš, manžel pí Hedviky z Doma- šiček, 372, 497, 498. Matiášová Hedvika (†) 737. Matouš, Matheus, viz kostel farní M. farář. měch, v šlejferně, 349. Meindl viz z Tuhnic M. Henrich. mejcení lesů 268. Mekl žid, 329, 413, 619, Jantofův syn 334, žid starý 611, 612, obyvatel plz. 611, syn jeho Turek 413, Lya, macecha jeho, 334, dům jeho 334, dcera jeho 612. v Načetíně 347. pekař 690. sladovník 704, 737. soukeník 727. — starší 727. — viz z Všerub M. matrona vzácnější, 593. Mauc Matouš 603. Maudek (v Liticích ?) 717. z Mayenthalu Jiří viz z Neuenburka J. Z M. Mayer Martin, rada kr. Jiřího, 117. Maximilian II. císař, 650. mazance 377. mazání 318. Mazín, louka, 109, 220, 463, 465. meč 584. mečíř Jíra 96, 121, 213, 218, 611, 717, zeť Jakuba zedníka 611. mečířský cech viz cech společný zá- mečníků-mečířů. med 195, 286, 338, 765. Medek viz z Valdeka M. Merhern viz Morava. z Merklína Jan vladyka 381, 399, 455, 606, 620, 624, na Ronšperce 740. — a z Chřínova Václav 619. a — Vilém 399. Mertlík, Mertlíkovic, Krištof, konšel přís., 406, 472, poručník 555, 590, purkmistr 402. — Lukáš, konšel, 218, richtář 224, 227 (†), pí Anna manželka 227, dům jeho 227, zboží Roudná 227, roz- dělení o to 227. — Martin, úředník špitálský, 74. — Martin kněz, bratr Lukáše, 227, 335, 457. z Merunic Bavor, 17. Metelsko Hořejší, Zděněk Ulička z Ulic v M. H., 739. Mendl Markvart viz Norimberk M. M. Meynl Jiří, 201. p. Mezenský, 729, v radě p. kanclé- ře Adama z Hradce Jindř. 729. a medenice (umývadlo) 591, 759, cíno- vá 387, 403, 464, malá 434, veliká 473. de Medicis Cosma Petr, depositař Sv. Cruciaty, 150, 151. mez, hranice, 8, 119, 230, 400, 427, 428, 602, 613, 653, 711. mezník, 231. Měčínský Jan 74, Mikuláš řezník, 73, dům jeho 73. mechliška, černá sukně, 403, na ní premy perlové okolo vobojka až do pasu 403. z Měřice (snad Miřenice u Plánice) 681, Štěpán z M. 681.

Strana 837
mě 340, 360, 361, 375, 383, 623, 654, 655, 5, 690. mésto, civitas, urbs, Stat, Stete, 37, 126, 129, 478, 485, 507, 516, 519, 540, 541, 543, 550. — kraje plzeńskóho 324, 375, 380, 540, 551, 552, královské kr. plz. 377. kraje prachenského 380, králov- ské kr. prach. 377. z krajů 179, 180, 549. českého království 548, 657, královská 417. pomezní Most 657. měšec perlový, 450. " xx měšečník (kdo měšce dělá), Bartoš 700, Jiřík 700, Mikuláš 630. měštky, přehledávající podezřelé a zle zachovalé ženy, 744. Micková stará, 423. Michal kazatel něm. viz klášter Čer- ný, M. k. n. kursor viz klášter Černý M. k. podruh, Hostny pekaře, 696. — podpřevor viz klášter Černý M. p. — šafář viz klášter Černý M. š. —- Michálek brníf (lorifex), 64, 87, 88, 111, 140, poruénik 88, ubr- man 140, zet Marty Zbirohové 88, manželka jeho Vozanka 87, pivo- vár jeho 187. Micholky, lonky kláštera Černého, 660. Míka viz z Crnic M. Petr. Mikhanz viz Stříbro M. Mikš, poručník, 292. Mikšice 268, Mikuláš, konšel přís., 260, učinil závěť 312, manželka je- ho Marketa 312, dluhy jeho 312, stisté 96, 103, 186, 243, 331, 334. | 837 dům ieho 312, děti jeho 312, dcera nejstarší Kateřina 312, bratr jeho Pavel 312. Mikšice Šimon konšel 41, 78, měšťan přísežný 50, 73, úředník špitálský 74, — chmelnice jeho 75. pí Mikšicová Kunka 627, dává ornat k oltáři sv. Blažeje 627. Markéta, vdova, závěť učinila, 656, 657, dcera její Marta (T) 657, Anna, která u ní jest, 657, — dům její 657, odkazy 657. Mikšová, 695, chalupa její 695. Mikula viz Radobyčice M. Mikuláš, Mikulášek, jirchář, 65. kněz 664. kovář 45. krejčí, strýc Jana mlynáře, 357, 402, dům jeho 402, závěť učinil 703, 704, manželka a dítky jeho 703, dluhy 703, odkazy 703. | krejčí, závěť učinil, 707, man- želka Alžběta 707, dcery odbyté Marketa a Mandalena 707, dcera Lidmila 707, dluhy 707. měšečník, 639, 640, sirotci jeho Dorota a Marketa 639. mnich řádu sv. Dominika, 724. orlojník, 673. pekař 346, 362, 363, 368, 372, konsel pris. 266, 337, 342, 344, 369, 370, poručník 342, 696, purkmistr 337. нор mr. Jana Reiska syn, 407.7 / 5 703, 742, 742, Kri- jeho y 5 -— řezník 424, poručník 675, purkmistr 664, závěť učinil 743, manželka jeho Johanka, dcera Voršula 742, synové: Stof a Vincenc 742, — dům 742, krámy masné dva 742. služebník u pánů, 666. stolařík 64. 

Strana 838
со 83 Mikuláš zámečník 591. — 748, manželka Mandalena 74S. viz z Tachova M. viz též Niklas, Niklásek. Mikulášková Baltazarka 696. Mikušek Jaroš, poručník, 315, man- želka Dorota 315, 472, děti 471. míle, miliare, 63, 413. Mílek z Kotovic 68. Milevsko 163. z Miličíma Domaslav 167. Milin Jan, písař. papežské kancelá- ře, 138. Milito viz Milota. Milota Bartl, 6, 78, kramář 4. Miloúsová nebožka 358. Maruška 381. mince, moneta, Muenss, 48, 147—149, 152, 237, 251, 308, 425, 578, 678, 711. mincmistr království čes. 578, Beneš z Waitmile 207, Jan HorStorfar 383. ministrant, 698. Minorité, Fratres Minores Conven- tuales, de Observantia viz klaSter Sery. z Minsterberka Karel, kníže, 678, 746, 747, 754, nejvyšší hejtman krá- lovstvi Ces. 678, 747, 754, kníže v Slezi a Olešnické a hrabě Kladské 747, 754. míra 80, 90, 93. Miroslavka, louka pod Touškovem, 531. Miroš viz Kozolupy M. Mirotice 396, Pecha kovář 396. z Miřetic Eliška 325, drží dům v Plz. 325, muż jeit Bartoš z Tachova, měšť. plz., 325. v Miřkově a z Stropčic Zdislav vla- dyka, 740. mísa, scultella, 434, 664, 656, cínová 11, 298, 387, 405, 428, 464, 478. 529, 610, 716, 759, horCicná 403, malá, menší, 387, 403, 423, pro- střední 473, veliká, větší, 357, 423, 591. misal, mšál, papírový promíšený per- gamenem, 160, m. malý v červené kůži 764, m. velký v červ. kůži 764. mísky 591, cínové 269, chřenové 473, malé 759, malé, medenice 434. místo o trhu 80, 81, 90, na hřbitově 81, 91, na rinku 81, 91, poplatek z nich richtáři 80, 81, 90, 91, 93. místa hofrichtéř královský Ondráček Oremus 264, 265. komorník král. čes. Jan z Dou- pova 172, Burian Medek z Valde- ka 444, Mikuláš z Brukšteina 583, 645. — písaf, desk zem. vicenotarius, Ondřej z Tyšnova, 229, 230, 233, Vaclav z Chvojence 444, 583, 645, království čes. Jan z Písnice 444. — podpürce 383. — purkmistr 273, 351, 353. — purkrabí, na hradě praž., 549. —— richtář Prokop Reš 87, Jira Stod 79, Prokop Sviňák 1, 167. sudí království čes. Jan z Kau- če 244, Leva z Maštova 229, 230, Mikuláš Nos z Dražovic 172. mistr viz cech m., škola: městská m. popravní 312. | MistFik Jíra, Jiřík, poručník, 280, 304, 336, 343, 494, 556, 601, dluh jeho 459, závěť. učinil 674, 675, manželka jeho 674, 675, dcera jeho v Radobyčicích 675, vnukové jeho 675, — dům jeho 674, louky: na 

Strana 839
839 Mistříková Kýra vdova, závěť uči- nila, 752, bratran Staněk 752, se- střenice Anička 752, starý služeb- ník její, Strejček, 752, — dům 752, chmelnice 752, odkazy 752. z Mitrovic a v Újezdě Jan vladyka, 620. mládenec poctivý 100, 344, 349, 407, 584, 754. mláto, 436. Mlcata Jan, 493, 556, závěť učinil 494, manželka jeho 495, děti jeho 495, — dům 443, 495, 556, odkazy: 495, na antifonář 556, — stav od- kazuje Hanzlovi, co u něho dělal. 494. mlynář v Beňovsi Šrámek 369, v Božkově 717, v Radobyčicích Sta- něk 459. mlynař viz Praha ml. mlynáři starší přísežní, 631. mlýnec 694. Mnich, ves v Táborsku, Oldřich Smrčka z M. panoš, 367. Mnichov, München, 414, 545. Waldmünchen, u hranic čes. v Bavorsku, 510. Mnichový Borek, ves na Plzeňsku v Blovicku, 376. Mníšek Jan viz z Blahúst M. J. Močidlo, 358. Mojžiš, 124. molové dírky, 190. Bradavě 674, a pod Češníkem 674, dluhy jeho 674. mlečka Holý, 419, 429, žena jeho, Valtová stará, 429. Mlsbaba viz z Podčapl M. Hynek. Mluvná Marketa, 358, dům její 358. mlýn v Klatovech v předměstí 100, Skalovic pod Bělou 736, v Starém Plzenci 79. — v Plzni: hořejší 168, držitelé: Tománek 168, Burian Petlič 168, 447. — podhorní 355. — podpříkopní 631, 632, valcha soukenická při něm 631, jez u mlý- na 631, držitel Sigmund řezník 631. monstrance, 244, 449, 647, m. k tělu božímu 103, m. stříbrná pozlatitá s kaménkem červeným 9, do m. aby vdělána byla zápona zlatá 449, do m. u Bosáků aby prsten zlatý s třemi kaménky byl vdělán 449, do m. do Černého kláštera prsten záponovým dílem s rubínem aby byl vdělán 449, do m. k faře do Malesic zápona zlatá odkázána 449, na m. tuto odkázán veliký pás o pěti hřivnách 449, m. v kostele Žakavském s nohou měděnou 449. mor, 227, 228, 596. Morava, Moravia, 114, 176, 197, 204, 239, 646, 652, 655, 656. — Ondráškův 40, 41, též zvaný veliký 356, 357, Jana mlynáře 427, 585, valcha pod mlýnem 40, 41, - povinnost z mlýna chudým do špi- tála 356, 357. mlynář 277, Jan 320, 464, 482, 585, konšel 394, 410, 411, 454, purk- mistr 390, Koza 369, 434, 435, 586, 631, Burian Petlič 631, 632; pod příkopem 691, Valenta 631. — markrabě, marchio, Margraf, margraue, kr. Ladislav 14, 17, 18, 35, 37—39, kr. Jiří 43, 51, 60, 62, 70, 89, 107, 119, 131, 171, kr. Vla- dislav 199, 211, 215, 216, 224, 253, 261, 270, 293, 430, 441, 478, 480, 501, 532, 544, 545, 548, 566, 577, 608, 627, 633, 648, 657, kr. Ludvík 677, 708, 718, 720—722, 730, 731,

Strana 840
840 733, 734, 754, legat Tomáš pro M. 646, 652. mord, 180. z Mortani a Graispachu, Ludvík hra- bě, 48. Moskva, Moscovia, legat Tomáš pro M., 646, 652. most 619, nový u Doudlevec 381, v Rokycanech 372. Most, Pons, 3, 153, 240, 657. z Mošňova Jan, 153. Motl formam 358. — v Cernicích forman 417. 260, — syn Henzle formana 288. — kozeSnik 703. — viz v Liticích M. — z Pfimdy, 612. mouky viz muka boží. mozek 595. | moždíř 403. mrav dobrý 50, 103, 254, 269. Mráz, obyv. plz., 277. mrcha 384, (vhozena do záchodu). mšál viz misal. mše ve farním kostele, u oltáře sv. Jana, Barbory Puškářky, čtyři mše v témdni 317. — u oltáře P. Marie Petra Ebrzvína, pět mší v témdni: 1. na památku umučení božího, 2. o sv. Trojici, 3. ke cti P. Marii, 4. ke cti V&. Svatych, 5. za fundatory 605. — u oltafe sv. Petra jedna mše v témdni. — woltdfesv. Trojice a P. Marie, Vita souk. čtyři mše v témdni: v pondělí o sv. Trojici, ve] středu zádušní za hříchy, v pátek Jana, v sobotu, o milé matce boží 255. mše ve far. kos., nedbalost kaplanů v sloužení pokutována grošem 116, 236, 256, dvěma groši 603. —. ve far. kost. o Početí P. Marie, slavná zpívaná, každý týden, za Jana Chrta, 698, dva ministranti pfi ni pfisluhovati maji, pacholata v komžičkách zpívati, světlem do- statečně aby byla opatřena, na varhany aby bylo hudeno a ve- likým zvonem zvoněno 698. ranní 10, r. na bílou sobotu 13535, 156. — o Početí P. Marie a tělu páně zpívaná z kláštera Šerého přene- sena 159. | ii ímská zv. — o těle páně každý pátek, 155. -— zádušní, za zemřelé, 236, 5%, 599, 606. — — čtené 1, 9, 104, 255, 348, 420, 441, 442, 468, 494, 589, 603, 663, 664, 671. — — zpívané, requiem, 46, 2532, 299, 365, 441, 442, 468, 527, 572. — , ve far. kost. odkazy na né: 106, 156, 157, 236, 276, 285, 317, 344, 349, 369, 373, 441, 572, 603, 702, 704. — v klášteře Černém v témdni dvě mše nadala Johanka ze Ptice: jednu zádušní a druhou o sv. Du- chu, 477; odkazy na m. 370, 385, 426; zádušní m. u oltáře sv. Ja- kuba 386. — v klášteře Šerém, bosáckém, -odkazy na ně 370, 426. — v špitále sv. Jana Křtitele kaž- dou sobotu zpívaná ku poctě P. Marie 365, a o sv. Janu Křtiteli zpívaná se šesti kněžími 266. o umučení božím s menší pašijí sv.| Muček viz z Bukova Muchek Jan. 

Strana 841
841 mučení, Marter, 42, 633. Mukáň, (název pomístný, a část ře- ky Mže tamtéž, pod Hrádkem, pod kostelem sv. Jiří) 660. dářství 194. v huti 362, na kovadleň nožířskú 349, postřihačské 348, ry- bářské 706, k řemeslu bečvářské- mu 504, 740, zámečnické 738. muka, mouky boží, postaveny býti mají při cestě k Přešticům 753. Münchaw viz Mnichov. Mušt viz z Repan M., Koloveč M. na Mutětíně z Videršperku Vider- šperger Jan 739. mydlář 682, 757, Hlad 500, Jan 337. mykačka, (která vlnu česá) Anna 573, Káče 573. z Myslína, Myslínský Mikuláš, 174, 175, 204, 282, 284, 409, 410, man- želka jeho Apolena 204, 282, 409, 410, pastorek jeho Jakub 282—284, 409, 410, sestra Jakubova Barbo- ra Štolcarová — viz v příčině Ja- kuba: Greinar Jakub. myš, 449, myši klok nahryzly 449. mytí chudých 100, 102, viz též lázeň. mýto, Mawt, 92, 93, 253, 397, 430, 431, 540, 732. mzda, Botenlohn, 388, 469, 470, 471, 558, 695. Mže 219, 220, 226. Nabíračka, Káče, 388. nábytek, 45, 192, 194, 195, 381, 446, 586, 601, 669. z Načetína (v Horšovotýnsku) Ma- túš, 347. nadání oltáře, (dotatio) viz kostel farní, kaplanský plat. nádenník Hašek 106, Linhart 494, Švehla 327. nádobí 529, cínové 327, 423, 434, 464, 472, 657, 682, drobné 434, k hospo- nádobky, svrchní, 2. v Nahošicích (ves v Klatovsku), z Žeberka Henigar Václav 739. Nachval Jiří, kazatel v Plz., 758. nájem 447, 701. nájemníci sladovníci 354. nákeřníci (= zákeřník) 540, 541. náklad (zboží), ladunk, 765, 766. náklady, (= výlohy, útraty), impen- se, 59, 109, 182, 198, 301, 323, 353, 417, 551, 598, 616, 617, 619. nákladník (při dolování), 413. z Nákla Racek, panoš, 392. nákončí s přeskou na pásku, 449. nákrčník, Goller, 561. nález, inventio, sententia, 35, 42, 68, 85, 102, 111, 140, 167, 250, 259, 267, 323, 331, 333, 357, 409, 410, 631, 632, 678, viz též výpověď. náměstek richtáře 92. náměstí, rink, circulum, 55, 56, 81, 100, 222, 227, 228, 232, 321, 327, 378, 443, 615, 654, 655, 711. nápad, 34, 35, 44, 55, 70, 166, 167, 193, 219, 409, 434, 617, 658, 664, 687, 699, 712. náprava (= manská dědina) v Ko- zolupech, 113, 220, 226, 295. nápravník, 113, 220. náprsník, Brustblech, 561. národ německý kvasem bludů na- kažen 751. z Násilé Jiřík, panoš, purkrabí na Hrádku (Křivoklátě), 391. násilníci, kraje hubící, 550. naučení, 223, 282, 590, 616.

Strana 842
542 Nebilovy, ves, 61, plat věčný tu klá- &tera Minoritského v Plz. 61. -z Nebilov, Nebilovský, Jindřich, 263. a z Netunic Vilém, 181, 188. na Nečtinách z Gutšteina Burian 65, 66, 147. Nedvídek, obyv. plz., 573. Nejedlá Martinová Dorota, učinila závět, 709, 710, muž její Martin 710, syn Marek 710, zet Bartoś 710. Neiřany viz Nýřany. Nekeš Linhart viz Cheb N. L. na Nekmiři z Ebrnic Leitolt panoś 187, synové jeho: Jiřík, Hanuš a Vilém 187, koupili 20 k. roč. platu |- od obce plz. 187, 158. Nemluvný Havel 369, 706, poručník 269, 504. Nemluvných Marketa 703. Nepomuk 180, 195, 249, klášter, kon- vent v N., 24, sjezd 195. z — Jan Libak 681, Matiášův syn, knéz, 1, Jan Pedal (T) 758, Zena jeho Marketa 758. pepfitel, veindt, fihend, 77, 131, 132, 192, 201, 499, 536, 569. odpovědný, abgesagter Feind, 514, 553, 566, 587. neřád (— nepořádek) 552, 708, 709. Nesvatil Jan, závěť učinil, 342, 343, manželka jeho Barbora 343, bratři jeho: Matěj a Václav 343, dluhy 342, 343, viz též z Křimic N. Nešpery, Nešpory, ves u Vlašimě, Škaředek Jan z Nešpor, 23. nešpory, vesperae, 116, 184, 186, 386, 393, 404, 415. Netoličtí, 146. z Netonic, Netunic a z Nebělov Vi- lém 181. Netoricka stara, v Plz., 257. Netref, 295, syn ieho 295. Neüburk, na Inu, u Pasova, Jan na N., 149. Neumarkt, m. jv. Norimberka, 9521, Vilém Aschacher, obroéní v N. 521. Neuenberg, Newenburg, Newmberg. Neueburgk, m. v H. Falci záp. Brodu bav., 475—477, 495, 496, 500, písař v iN. 517, 518. Neüstup Bláha, Blažek, Blažei, 275, 284, 368, 599, zet ieho Benedikt Urleich 599, Barbora, dcera jeho a manželka Urlejceha, 387, 599, dům a domek jeho 599, sladovna s hospodářstvím 599, pivovár 599, louka, zahrada 599. Neustupová, 387, sestra Marty Ho- molové 387. nevěsta, 70, 728, 753, 756. Nevřem, ves na Plzeňsku, 228, 229, 231, 235, 236, 255, 256, 764, dvory kmetcí (curiae rusticales): Bisku- pa 231, 764, Chmelika 231, 764, Javrby 231, 764, Martina 231, 764, Maška 231, 764, Vaňka 231, 764, '— měšť. Vít zakoupil tu plat k ol- táři svému sv. Troiice 292—236, správu toho odevzdal konšelům plz. 228, 229, 236. nezbednost 282, 283, 455. - Nezvěstická Anna viz z Slavic N. A. pí. | Němček Ondřei pekař, konšel, 121, 169, kostelník Černého kláštera 179, purkmistr 167. Němec, 158, 751, za souseda nemá býti přijat v Plzni 410, 411. — 

Strana 843
Němec Michal Kymayer v Černicích 416, Šmaur v Koterově 743. Spálený, švec v Plz., 619. Šilhavý 756. viz Doudlevce N. Dolany №. — — péiaky 762, Maretka, vdova po richtáti v P., dluZna jemu, 762. Némecko, Alamania, Almania, 113, 125, 154, 159, 180, 325, 378, 655, 670, 753. německý národ 751. Němeček Velek, závěť učinil, 658, manželka a děti 658, syn František 658. Němečková 324. němý, 56, k smrti aby byl dochován, vodíván, jídlem a pitím opatřen, 56. z Něšova Jan mlš. 131, Mikuláš pa- noš 33. Nigry Jiří, viz z Kadaně N. J. Niklas, Niklasův syn, Jan, soukenik, 172, 180, 182. pintéř (+) 757, manželka jeho Dorota 757, provdala se za Jana Panošku 757, sirotci Niklasovi 97, 757, dům, pivovár 97. Niklásek krejčí, 96, 294, 337, dim jeho 96. Niklová Markéta 357. Nikodem viz Klatovy N. Nikopolský biskup Martin, suffragan olomucký, 686. — — Václav 371, Jan, bratr jeho, 37. ' nit, 160. niva, 329. nocleh, 101. noha měděná u monstrance 449. nohavice, 27, 424, 573, 612, 667. 843 Nordgau, Nordgaw, Norgkaw, v sev. Bavorsku, 304, 307, Wilém Schali- dorier, obroéní, 307. Norimberk, Nornberk, Normberk, Nurmberg, Nuremberg, Nürnberk, 4, 6, 12, 32, 33, 153, 288, 302, 303, : 808, 314, 325, 326, 330—333, 303. 396, 397, 534, 535, 641, 676, 683, 748. | . — kuiha soudní 451, konšelé, rad- ni 422, 451, kupci 396, 397, měšťa- né a kupci od cla v Plzni osvobo- zeni 396, 397, překážky se dály to- mu od Plzeňských 607. měšťané a obyvatelé: Bernart 330, 332, měl dluh u Kun- ce kramáře v Plz. 330—332, u An- ny Stefflové v Plz. 363, 395; man- Zelka jeho Kristina 363, 394, slu- Zebník jeho Tomás 330, 332, pak Kristof Birge 363. Hans Frumolcz 713, Marketa, manželka, 713, Sigmund Faurer 704. Hans Gartner 4, Sigmund Gu- kenpuhler 394, 395, Jeronym Gul- denmund 641. — Hans Harstorffer, radni, 530, 542, Toman Harer, Horer, 607; Fricz Hauer 451, 453, mél dluh uw plz. měšt. 659, 663, Fridrich Honar 676, měl dluh u Mik. Principala v Plzni, 676, posel jeho Hans Khnod 676. Hans, Imhof 704. Bartolmes Knebel 32, 33, Anna iKnopfová 482, 483, Jiřík Koeppel 243. Linkenhager 330. Markvart Mendl 243. — Sigmund Ochsentelder, 589, 629, 630, dlużen do Piz. Żidu Turkovi '629, 630. Filip Panholcer, Banholcer, 666, 674. 

Strana 844
844 Norimberk Martin Regel 432—434, 453, měl dluh u plz. měštanů 432— 434. — Seytel Sebald, Sewald, 286, 287, 330, měl dluh u Hanuše krej- čího v Plz., 286, a u Kunce kra- máře 330, Kristina Špaltnarová 325, 326, 332, 333, měla dluh u Be- ránka v Plz. 325, 332, Ewolt její písař 333, Baltazar Keslhut, slu- žebník její, 325, 332, 333; Ulman Stremaier radní, 530, 542, Ulstat Hans 32, 33. — Hans Tegler, Degler, 661, 666, 667, měl dluh v Plz. 666. — Zeydler, 286. — nepřítel města: Heinz Bauman 557, 558, Anderle z Pachu 487. — obec 4, oděvy hedbávné do Plz. prodány 482. — pečeť města 243, 397, 683, posel městský 513, 523, 524, 530, 531, práva měst. nešla 333; přátelství od dávna mezi N. a Plzní 576, purk- mistr a rada 396, 683; puškař pří- sežný 554, puškaři a střelivem chtějí pomoci Plzeňským 556. — rada měst. 153, radnice 434, 453. — služebník městský Jan Gerber 437. — z Plzně kůže vezeny do No- rimb. 314, dobytek hnán a zboží vezeno 534. Nos Mikuláš viz z Dražovic N. M. Nosek viz Rokycany N. notář veřejný, Jan z Rochova, 758. Nothaft, Nothofft, Hans, 499, 500. notule kanceláře pražské 685. Novák Václav z výkuše, závěť uči- nil, 337, žena jeho 337, syn Jíra 337, vnuk Vít 337. viz Černice N., Dolany N., z Kolvína N. Nové Chody viz Chody N. Nové město, Neustadt v Dol. Rak., 149—152, noviny, Newezeitung, 165. Nový hrad, v Měčíně u Nepomuka, Jan z Kolovrat na N. hr. rukojmě, 391. Nový, pekař, 556, 619. nožíř Ambrož 321, 348, 349, Šimek Kmošek 352. nožíři viz cech společný zámeč. a nožířů. nůž 408, krejčířský 591, postřihač- ský 348. Nycský viz Měčínský Mikuláš. Nýrsko, silnice nýrská, 377. Nyřany, Nejřany, 168, Blažek z N. 756, Šiška z N. 756. Norimberšti, die von Nürnberg, 3, 4, 6, 12, 32, 33, 394, 429, 433—437, 440, 451, 469, 470, 482, 483, 487, 495, 499, 506—509, 511, 512, 514— 516, 522, 534, 542, 553, 556, 557, 560, 566, 569, 570, 576, 577, 589, 598, 607, 622, 632, 633, 659, 663, 664, 666, 667, 674, 704, 713, 714. Norvežsko, 646, 652, legat Tomáš pro N. 646, 652. Obcizna, louka u Plz., 371, malá 464. obec panská 192. —země české 50. města Plz. viz Plzeň. (= pastvina u Račic) 230, 231. obecní, viz starší obecní. oběd 270, 366, 377. obchod, Handel, 302, 308, 320, 607. obchodník, negociator, 240. obilí 45, 146, 321, 342, 350, 355, 378, 455, 664, 703, 728.

Strana 845
845 obilíčko 685. obležení města Plz. 37, 126, 130. obojek, vobojek u sukně, 403. Obořil, bečvář, 490. obrana města, 37, 198. obraz sv. Anny 584, sv. A. stříbrný 698, sv. Františka 584, P. Marie 621, matky boží stříbrný 2, 510, 589, odkaz na obraz matky b. 288. 17, 19, 110, 111, 648, viz právo od- úmrtní. offéra, 266, 267, 386, 421, 594. oheň, Fewr, Brunst, 568, 569, 574— 576, 582, 608, 627, 648, 657, 677. ohniště, 401. ohrada, vohrada u Vš. Svatých, 483, 486. obrázek 2, 662, sv. Anny pozlacený 572, stříbrný P. Marie 335, matky boží s děťátkem na pektoralu 160. Obrnice, Obernicz, 714, Hans Schult- heis z O. 714. obruč 79. Observanti, fratres ordinis Minorum de Observantia viz klášter Šerý. obstavunk pro dluh na právě přešti- ckém 741. okno, v ambitu v Černém klášteře, 327. okrslek fary, districtus parrochiae, 653. z Okrúhlice Hroznata 23. okruží (střeva menší), 595. Okřínek Brikcí, koželuh, 272, 331, domek jeho před praž. branou 272, 360, 361. Olbram Jan viz z Hanštruku O. J., viz z Kamenice O. Jan. obuv 398, 695. Olbramka Katruše 67, 68, muž její Jan Hynkovic 67. obyčej, consuetudo, 15, 39, 51, 52, 54, 63, 82, 85, 90, 91, 93, 206, 211, 215—217, 241, 261, 411. obyvatelé, habitatores, Inwohner, 39, 62, 63, 147, 431, 582, 731—733, 750. Očko Jan, 73, dům jeho 73. odboj, Aufruhr, 523, 549. odbojník práva 549. oděv, Gewand, 1, 236, 354, 482, 699, 701, 761. z Oetinku Ludvík hrabě 47. Ochov viz Vochov. Ochsenfelder viz Norimberk O. Sig- mund. odpustky, indulgentiae, 145, 146, 155, 164, 171, 176, 184, 185, 392, 393, 416, 647. odúmrť, devolutio, successio, (= sta- tek úmrtím na někoho spadlý) 16, Oldřich cihlář 554, 555, 683, manžel- ka jeho Valpura 554, odkázali k oltáři sv. Petra peníze 554, 555. — kramář 45, 46, 64, chmelnice Oldřichovská 187. — pasíř 619. — pláteník 468, švagr Donata Ki- slinka kováře 579, 580. — postřihač 760, dům jeho 760. Smrčka z Mnichu 367. olej, 79, 90, 91, 765, dřevěný 79, 90. z Olešné Chřásta Jan, panoš, 32, 33, 68, 69, 72, 73. Matěj 292. z Olešnice Koňata Jan panoš 71. Olešnické kníže, Karel z Minsterber- ka, 747, 754. Olevec viz Volevec.

Strana 846
846 Oliberius kardinal, SabinskX biskup, Ondrášek Jan, kon$el pfis., 218, 227. 415. Olivetská hora (sousoší) při iarnim kostele vystavěna 155, odpustky nadána 155. Olomuc, Olomuncz, 159, 163, 206, 238, 686, biskup Protas 134, 137, sufragan 658, suiragan Martin, bi- skup Nikopolsky, 686. z — Bohuš, mnich v klášteře Čer- ném v Plz., 365. — Valentin, převor kláštera Čer- ného v Plz., 680. Olomučtí 136. z Olší, Buně, Bauně, Zbraslav panoš, 85, 99. oltář, altare, viz kostel farní ol., klá- štery Černý a Šerý ol. oltáře nového založení, fundatio et dotatio, 115, 116, 235, 236. oltáfik malf, s kamenem serpenti- nem, posvěcený, 160. oltäfnik, altarista, viz kaplani, ko- stel farnt kaplanstvi. v kostele sv. Víta v Praze, v kapli Jana Zajíce, 626. améral, omiral, viz humeral. Ondra bečvář, pintéř, 300, závěť uči- nil, 303, 304, Barbora, manželka jeho, 303, 304, dětí 304, dluhy 303. viz z Kladrub O. Ondráček, Vondráček kreičí, závěť učinil, 693, 694, manželka jeho 693, Anna dcera, 698, dluhy u lidí 694, dluhy lidem 694, dům jeho 694, po- ručník 704. Ondrákova dcera, Lucie, 19. Ondrášek, hofrichtéř z Prahy, 41, 42. křížovník u faráře, 429. sladovník 102. soukeník 7, 64, 107, poručník 65, piíseZny měšťan 757, držel mlýn veliký před praž. branou 40, 41. švec 445, dům jeho 445. viz z Tachova O. Ondráškova Barbora, sestra teténá pí Barb. Puškářky, 157. Ondřej, probošt špitál. Máří Majda- ‘leny, 635. | — richtář plz. 23, 209, manželka jeho Regina 209. opat, Abt, 136, 549, kladrubský Pa- vel 112, 181, Prokop 219, 220, klá- štera plaského Adam 275, klášte- ra teplského 349, 425. opatsky düm v Plz. 423. opevnéní mésta, munitio civitatis, od- úimrti na op. obráceny býti mají 649. opis, transsumptum, Abschriit, 4, 490, 512, 648. oplzlosti v krâmech masnÿch zapo- C vézeny, 598. Opozdil Jindfich viz ze Strhaf O. J. — Jíra, učinil závět, 274, 275, Ka- tefina manželka 274, 275, syn Lin- hart 274, dcera Anička 274, Do- rota již provdaná 274, přátelé jeho: Jan Lelek, Vávra a Jakub Bude- cký, 274, v Hradci u Stankov od- počívají předkové ieho 274. — Linhart, závěť učinil, 344, máť jeho 344, bratr a sestra jeho 344, odkaz 344. ” oprava města 111, 112, 339, 572, 608, 609. 

Strana 847
847 — zlých cest 284, 527, 537, 538. oprávce kraje, 548—552, jeden z pá- nů a druhý z rytířstva, a povin- nosti jejich, viz tamže. opust, 605, (přihodil-li by se svátek v témdni a mše při oltáři nemohla býti konána, buď držána o tom hodu první opust). z Oráčova a v Zahořanech Jetřich, vladyka, 740. ordinarius arcibiskupův 106, místa 177. orel (ve znaku města) 138. Oremus Ondřej, Ondrášek, 81, 83, 85, 86, 129, měštěnín Starého m. praž., z Prahy, 79, 89, 162, 199, 208, 210, 211, 259, 261, 261, 264, 265, 761, panoš 96, hofrichtéř 101, 177, místohofrichtéř 96, 264, 265, rich- tář plz. 79, 89—94, pečeť jeho 83, 210, věrnost a zasloužení jeho o kr. Jiřího 91, — manželka jeho Re- gina z Kolína nad Labem 85, 86, 89, 99, 100, 199, 208, 211, pečeť její 210. — držel dům na rinku k richtě 100, 162, d. byl od všech platů osvo- bozen 91, d. na krále Matiáše spadl 162, týž jej daroval obci plz. 162. — koupil richtu v Plz. 79—82, 85, 86, 89, král Jiří to stvrdil 89—94, a práva richtáře rozhojnil 89—94, richta spadla na kr. Matiáše 162, týž daroval ji obci 162, obec viněna z bezprávného držení 177; kr. Vla- dislav stvrdil jí Oremusovi 199, 200, richta obci prodána 208—211, 261. orlojník, Mikuláš, 673. ornat, 103, 173, 255, 256, 285, 336, 365, 405, 412, 572, 678, 703, 707. — aksamitový červený 9, 420, ak. s zlatým křížem 160; a. modrý s žlutými květy 173, a. zelený 160. — atlasový bílým protykovaný s křížem aksamitovým 173. — bílý 764. červený 764, č. bílým protyko- vaný 173. damaškový červený 345; d. — modrý 160; d. zelený 420, 450. — harasový černý 173, h. zelený 173. — s křížem a koly, zlatem pro- ražený, 173; s kříži 420. — šamlatový 285. — všední 764. — zlatohlavový 555, 627, zl. čer- vený 387; zl. s květy podšitý plát- nem červeným 160. — žlutý 764. ortel 265, 268, 331, 409. z Ortenberka Zikuna hraběnka 445— 447. Ořehledy viz Vohřeledy. ořech, vořech, udělaný v stříbře a vnitř zlacený, 449. osada sv. Jiří (u Plz.) 679. osadní, laici parrochiales, populus parrochianus, 69, 72, 653, 679, 751. na Osece viz z Bukova na O. Mu- chek Jan. osení, osiní, 455, 699. osep 644, 672. osnova 423. ostatky, reliquiae, sv. Bartoloměje, 713. Ostijský biskup Guillermus kard 142, 150, 151. oprava kostelů viz kostel farní a jiné kostely. — vydlužil se peníze 99, zapsal je na domě 99, 100. 107

Strana 848
848 Ostromet, ves na Klatovsku, 651. z Ostroměče (hrad u Sedlčan) a na Hrádku Břekovec Bohuslav 742. Ostřihom, Strigonium, 646, 652. ostřižky, Ševci ven Z města nositi mají, 378. Osvračím, Vuosvračín, (u Horš. Tý- na), Václav z O. 174, prodal dva dvory v Božkově 174. otava 45. otdim 282, 409, 699, 700—752. Otěšín Jan 256, Marketa manželka, 256. Otin, Uttenreut, (ves u Plané za Stříbrem), Hainz Schutz z Ot. 475, 477. Otto, vévoda bavorský, 510. Anna 324, pi Marta, druhá dcera, 324, dům, dvůr, pivovár, zahrada 324. Ovsikovä 584, 681. ovsiště 45, 46. Ozwald, 586, písař městský, 586. Ozwaldová, 294. z Paběnic Had, 199. Pabianek Jiří 109. — Tobiáš 22, 222, 251, 268, 760, matka jeho Kateřina 222; Kater. Brazdová 760. Tomáš (1+) 356, 357. — Václav 760, dům ieho 760. | z Otova Rochce Bohuslav vladyka | pacem (tabulka s ostatky k líbání) rukojmě 739. z Ouheřic Vrbatka 756, 757. z Oujezda Pavel 757; richtář 757. z Oujezdce Bu$ek, na ten čas na Do- mažlicích 739, 740, pečeť ieho 740. ovce, 80, 90, 91, 192, 195, 300, 340, 376, 377, 436, 455, 473, 664. oves 118, 183, 195, 338, 694, 736. ovoce 80, 90, 93, 377, 379. Ovsík Duchek 620, dům jeho 620. Jan, konšel, 42, 67. — Jan, muž třetí Barbory Ada- mové, 354. Ladislav vstoupil 403, dcera jeho 403. Martin 263, konsel přís. 216, 224, 227, 241, 254, 260, 265, 267, 270, 284, 289, 290, 311, purkmistr 251, 269, 282, misto purkmistr 277. 757, Žák do kláštera Ovsíková Ludmila učinila závčť 324, synové Jan a Ladislav, 324, dcera 173, 450, veliké, okolo pozlacené, - - 457. Packová, 10, dům její 10. Pacovský Václav mr. 25. z Pachu Andrle, Andres, Anderlein, Enderlein, Enderlin, Enderle, 487— 489, 491, 493, 496—498, 501, 507, 508, 511—514, 520—522, 560—566, 569, 574, služebník Jindřicha z Gu- tensteina a Pernova 491, 496, 507, odpovědný nepřítel markrabí bra- nibor. 487, a Norimberských 487, bratr jeho zajat na Křínově 560, 562; zajal měšťany plz., ubí- rající se na pouť k sv. Anně u Pla- né, 562, 563. pacholek 188, 423, 454, 588, 670. Paldryie Ondfei, závěť učinil, 294, Uršula manželka 294, Anička dcera 204, domek se zahradou 294, od- kazy 294. s Paleček, Palček, Palečkovic, Václav 287, 468, rukoimé 586, závét uci- nil 611, Kateřina, manželka, 611, 

Strana 849
syn Ermolaus, zabit od p. Bavora, 468, syn Tomášek 611, — bratr jeho Prokop Fegal 611. Palečkovic dědina 445. palečník stříbrný 591. palič, 574. palivo, 443, 444, 447. palla (k pokrytí kalicha) 173, čer- vená damašková 420, p. sváteční 764, p. všední 764. palma 160, (p. sprostnější, kterouz pfikryvaji), palmy tkane nitmi mo- drými 160. památné (při soudě) 97, 167, 204, 215, 219, 227, 283, 284, 302, 394, 678. — memoriale (— zápis pamětný) 359. páni, viz konšelé. Pizeňští viz konšelé. páni urození, barones regni, Banner- herren, Herren, 15, 50, 124—126, 130, 137, 144, 155, 160, 179, 184, 201, 202, 206, 217, 234, 238, 324, 375, 471, 478, 484, 492, 493, 499, 503, 506—510, 513, 519, 522, 523, 535, 540, 548—552, 616, 678, p., rada králova, 371, 648, 719. pancéř, pancíř, 113, 474, 681. Panenková Anna, závěť učinila, 69, 70, Bachová, nevésta ieií, 70, St&- pán $vec, bratr iejí, 70, odkazy 70. pánev (v pivováře), 103, 315. Panholezer Filip viz Norimberk P. F. pankart, 49. panny v domku bydlící: Uršula, Anna a Mandalena 9, Marketa nábožná p. 584. Panoška Jan, soukeník, 6, 55, 96, 97, 290, konšel: 41, 67, 102, 121, 849 pečeť ieho 27, poručník 101, 157, purkmistr 26, 101, místopurkmisir 102, správce oltáfe fem. soukeni- ckého sv. Petra 173, — 1. man- Zelka, pí Dura, vdova po Nikla- sovi pintéH, 757 (1433), Janek a Vaclav, pastorkové, 96, 97, Anička pastorkyně 96, 97, děti Niklasovy 757, 2. manželka, pí Anna, 213, po smrti Janově provdaná za Sig- munda z Truclar 213, sirotci jeho, syn Jan 212, 213, dcery a druhý syn 213. — Týž P. J. hofrichtéř krále uherského, 166, 167, 169, 170, Jan z Plzně, hofr. království česk., 180, 193, hofr. plzeüsky, 197, slo- vůtný panoś 194, — hofr. nad mu- chami krále uher. Jan Laśtovice 170. Panośka Vaclav 360, 500, 501, 582, 617, 651, 652, 698, konsel 490, 585. 588, 662, 664, 681, 682, poručník 699, purkmistr 572, 658, 673, rukojmi 525, vydlužil se peníze 651. panství (nad lidmi poddanými), do- minium, d. temporale, 58, 144, 227, | 232, 236, 298, 526, 532, 533, 600— 602, 643, 644, 672. papeZ, papa sacratissimus dominus, successor principis apostolorum, sanctissimus dominus, summus pon- tifex, pont. romanus. Sua Sanctitas, servus servorum dei, Babist, 123, 126—130, 133, 138, 146, 150, 151, 155, 159, 185, 186. papír 72, list na p. 446, m£al papíro- vý 160, žaltář na p. 450. pargamen viz pergamen. Parsperger Kristof 49. pás 347, stříbrný 45, 205, 504, 664, 691, 712, stř. menší 205, stř. větší 205, stř. pozlacený 103, 157, 403, 457, 463, 529, stř. mužský 103, ve- liký o 15 hřivnách, na jehož po- zlacení dáno 15 dukátů, 449. | 107* 

Strana 850
850 pásek 64, 65, maličký 449. — perlový 449, 450. — stříbrný 103, 205, 346, 657, stř. pozlacený 103, 274, 449, 474. pasíř Jan 288, Oldřich 619, (700). pastorek 96, 97, 323, 343, 409, 465, 695. pastorkyně 96. pastucha 698, chalupa pastuší 698. pastva, pastvy, pascua, Weide, 18, 79, 85, 162, 455, 475, 476, 602, 671. pastviště, 190, 428, 448, 602. pašije menší sv. Jana 255. Pata Petr, 101. pata (křížku) 160. Pátek Tůma z Katovic 68. pateř korálový (= růženec) 228, 329, 403, 494, 504, 691, se zrny stříbr- nými pozlacenými 473, veliký 103, 274, 504. Pavel řezník, učinil závěť, 292, Apo- lona, manželka, 292, test jeho Jan Hyncovský 292, děti 292. sv. Pavel 123, 124. pavezník, Bafesner, 435. Pavlík řezník 703, 727. z Pavlovic Staněk vladyka 468, a v Ejpovicích viz Ejpovice. Pavlův Pavel, komendator generální řádu něm., 625. pecen chleba 81, 91, sádla 195. Pecka viz Černice P. z Pecky (hrad u Nové Paky) Kate- řina pí 364, 401, máť Markety z Rožmitála 364. pecník (= pekař) viz Jan, a Jiřík p. pečet, sigillum, Insiegel. — administratora arcibiskupství 237, 253, 323. — viz bulla. — císaře 147, 152, kardinalů 185, 186, konventu 113, 173, 220, 238, 386, 477, 613, 660. pateřík koralový 759. Pateřová z Dobřan 405. patriarcha Konstantinopolský Tomáš 646, 652. Pautnov viz Putnov. Pavalka viz z Vochova P. Pavel administrator strany plo 461. — arciděkan žatecký, kanovník praž., 322. — kolář 694, tchán Jana Beránka ševce 694. — z Moravy, z řádu Observantů, 176. — opat kladrubský 181, 226. — II., papež, 113—115, 125, 136— 139, 141, 145, 150, 155, 158, 159. — probošt Zderazský, visitator, 234. — královská 72, 219, 721, přivěše- ná 16, 17, 19, 36, 37, 39, 52, 62, 63, 71, 94, 98, 120, 163, 200, 206, 212, 216, 217, 225, 262, 272, 293, 480, 533, 544, 546, 552, 567, 578, 582, 609, 628, 634, 649, 719, 731— 734, přitištěna 24, 38, 69, 722, ma- jestátní 649, menší 24. — legata papež. 115, 155. — města Hradčan 325. — města Norimberka 243, 397, 683. — města Plzně: 26, 48, 59, 85, 99, 110, 161, 173, 190, 214, 226, 230, 246, 259, 264, 265, 303, 308, 315, 335, 339, 345, 351, 375, 431, 462, 466, 467, 472, 484, 486, 525, 555, 584, 585, 588, 644, 673, 683, 692,

Strana 851
709. 757, přitisknuta 715, 111, ve vosku červeném 138. pečeť města Rokycan 119. — — Starého pražského 673. měšťanů 2, 26, 27, 46, 51, 37, 67, 76, 99, 101, 102, 104, 110, 156, 157, 168, 176, 182, 194, 196, 204, 224, 229, 252, 268, viz též závěti pečeti konšelů. opatská i13, 181, 220, 537. panošů, vladyk, 26, 29, 33, 59, 60, 66, 69, 71, 76, 83, 85, 99, 110, 166, 167, 172, 175, 181, 190, 191, 210, 226, 234, 259, 263, 279, 296, 298, 325, 392, 436, 538, 620, 639. — pánů 59, 66, 71, 149, 181, 296, 325, 401. probošta 181, 253, 597, pfevo- ra 238, 386, 477, 613, 660, 680, prev. provinciálního 238. purkmistra a konšelů při závě- tech viz závěti od č. 316, dále; richtáře 83, 88, 92, 210, rich. purk. a konšelů při závěti viz zá- věti od č. 1—316. země, 492, 503. s tobolkou (== sáčkem) 678. Pedal Jan 753, Lorenc 708, 753, man- želka jeho Marketa, závěť učinila, 752, 753, nevěsta její Marketa v Ne- pomuce 753, muž její P. Jan 753. Pehm Jan 423, manželka Marta 723, syn Jan 423. Pecha viz Mirotice P. kovář, viz Všeruby P. pekař 667, Bartoš 724, 744, Duchek 342, Důpovec Jakub 368, Martin Hostna 696, 759, Křížek v špitál. předměstí 333, 234, Kubík proti Bosákům 268, Matúš 690, Mikuláš, konšel, 368, 369, 696, konšel 266, menší | 851 337, 342, 344, 246, 34S, 370, 372, Ondrášek Němček 121, Nový 619, Václav 357, 368, Vaněk 95, Vavři- nec, purk., 192, Zíka 368. pekaf v Koubé 5688. pekaři viz řemeslo pekařské. pekařka Marta vdova 344, Rozvo- rová 365, Kateřina Václavová vdo- va 724. Pekelská, 88. pektoral (křížek náprsní) 345, 605, obdlüZny stříbrný s obrázkem na zad matky boží s děťátkem 160, se svátostmi 347, p. kříž stříbrný 764. pektorálík 591, s kříšťálem po- zlatitý 9. Pelhřimov, Peldřimov, 681, Hruška z P. 681. pendile 572, při pečeti 552, všední soukenné s květy zelenými a bru- natnými 160, z zeleného hedbáví, totiž z taffatu, plátnem modrým pod&ité, 160. peníz, penize, pecuniae, 80, 90, 91, 96, 155, 182, 242, 262, 287, 290, 348, 372, 641, 678, 701, 711, 74, bílý 377, český bílý rázu praž. 372, drobné 157, gerlické 262, malé vždy 7 na groš míš. 527, podvojné, stříbrné rázu praž., 739, sirotčí 635, 639, staré 342, špitálské 291, zádušní 703. Penizek viz z Slatiny P. Oldřich. Penizkova Marketa 360, 361. Penizkovska louka 473, 699. pentlik (H Gelenka?) perlovy 474. pepř 80, 91. Perce viz Řebřík p. P. pergamen, pargamen, 72, 73, 160, knihy veliké na p. 450, list na p. 345, |. hlavní na p. 391, 392, 527, 2 => 

Strana 852
852 603, 692, 739, zápis na p. 580, 604, žaltář na p. 450. z Perglosu (u Falknova) Perglar Vá- clav 617. Peterková Máře, závěť učinila, 662, Krištof Cahlavský, hospodář její, 662, Lída, která ve dvoře jest, 662, odkazy 662. perle, margarita, 11, 449, 474, 764. perlovec 274, 329, 347, 424, 678, 700, lepší 193, spodní 403, 691, svrchní 691. perlový kříž 387, perlové premy o- kolo obojku sukně 403, perl. vě- nec stavěcí 403. perné (šaty) 424. pernice (= nádoba hlíněná větší) 183. Petlič Burian 631, 632, mlýn Petli- čův, 447. Petr viz Borek P. — farář v Dejšině 33, 72; f. v Plz. 483—486. — forman 294, 407. — kaplan 180, 228, 229, 232, 235, 258. — kolář 700, 707, 708, Anna, man- želka jeho 707, 708, domek jeho 700. Pernhomar Jiří, měšť. v Plz., 713, sestra jeho Marketa, manželka Ja- na Frumolce v Norimberce, 713. — krejčí, 468, 586, 591, 623, 681, nabízel se Norimberským jako znalý v řízení válečných vozů 598. pernikář Blažek 745, 746, Jakub 656, Šimek 615, Simon 338. Pernov, Pernaw, Bernaw, m. v Ba- vorsku, 487—489, 491—493, 495, 498, 499, 500, 503, 506, 507, 515, 516, 522, 563, kostelík sv. Alžběty za P. 563, richtář v P. Hans Cze- mukl 515. — křížovník ve faře plz. 284. — lazebník, v lázni předměstské, učínil závěť, 695, Marketa, man- želka, 695, děti jeho 695. zedník, učinil závěť, 361, 362, manželka 361, syn jeho Hanuš 361, 362, přítel jeho Linhart 361, huť jeho 362, odkazy 361, 362. z Pernsteina, Bernsteina páni, 469. z Peruce Tas 671. peří 579, 765. peřina 102, 103, 107, 294, 584, 669, 723, 752, 756, duchna 472, 528, 579, 752, menší 298, 473, nejlepší 707, pruhatá 473, bez povlaky 473, spod- ní bez povlečení 403. sv. Petr 123, 130, sv. P. a Pavel apo- Štolé 123, 138, 144, 145, 184, 393. Petras Jakub, závěť učinil, 625, Vor- šula, manželka, 625, dcera Man- dalena 625, zeť jeho Bláha Kotva 625, odkazy 625. pes, 455. Pešček, 8. Pešík viz z Komarova P. Peštrnák Linhart, dluhuje, 618, ko- stelník Černého kláštera 328, 429, 482, poručník 576, závěť učinil 725, Marketa, manželka, 725, dům jeho 725. starý, Linhart, závěť učinil, 736, Marketa, bratrana jeho, 736, Jíra, bratran, 736, odkazy 736, zahrada s chmelničkou 736. — Václav, závěť učinil, 697, Mar- keta, manželka, 697, dítky jeho 697. Petraska, bratrana, 736, viz P. Lin- hart, Marketa. —

Strana 853
Petrova pi 716, Béta 179. z Fetrovic Jan, purkrabi na Zviko- vě, 94. na Petrovicích viz z Chrástu n. P. Holý Petr. Petřík krejčí, 45. pěstuna Kateřina 103. pěší (== lid), Fussknechte, 132, 147, 203, 429, 491, 506, 507, 522, 556, 568, 570, 571. Pfirt, Ferrecia, v Elsasku, hrabě Pi., král Ladislav, 14. Pilug viz z Rabšteina P. Piberstein viz z Bibersteina. Piccolomini I. G. D. 89. Pikhardi, Pikharti, 180, 484, 485. Pilat, měšť. v Plz., 623, dům a sla- dovna pii ném, 623. 461, 463, pilmaiz, Cuba éervená pilmajzem pod- šitá, 403. Pimperle Hanuš, jinak Jan z Tacho- va, měšť. v Piz., 101, 102, 140, dům Pimperlovský 446, 448. pinta 473, 664, 669, cínová trojžejdlí- ková 367. Pinták, 56. pintéf (= bednář) 450, Ondra 300, Reivar 46. písaf, notarius, Albrecht, 615. desk dvorských, Martin z Pol- né, 83. Jira 338, menších, Jan z Plané, 77. zemských, Matiáš z Round- nice, 172, Ondrášek z Tišnova 301, nejvyš. p. desk zem. Jan z Roupo- va 233, 244, 245, 265. při domažlickém úřadě, Václav, 400. 858 písař Johannes, 377. kanceláře královské: Ctibor z Martic 70, Jan z Lestkova 70. Matouš z komory královské Chluméan 461—463. méstskf (plz. 183, 279, 324, 327, 356, 405, 615, 658, Linhart 686, Martin 194, Oswald 586, Prokop 25, 26, 45, 98, 99, 150, 161, 192, 218, 315, 316, Anna, manželka je- ho, závěť učinila, 471; — Silvestr 322—324, Václav 598, Šumar Jan 651. . (města Prahy) 705. — probošta Rokyckého 525, na Rábí Havel 2. — Švamberský 745, Švihovský 202. m. Vratislavé 129, Würzburské dioecese Vilém Gulden 689. Písek 617, město král. kraje Pra- chenského 277, purkmistr a radda 617, Pražák v P. 681. písma sv. kursor 385, kurs. Jan 659. lektor br. Benedikt 659, br. Sil- vestr 659. z Písnice Jan, místopísař království čes., 444. | | pitancí (== výživa kněží) 366. Pius II. papeź 53, 54, 60, 88, 758. pivnice, 447, 457, G64. pivo, 80, 91, 93, 182, 193, 292, 303, 321, 351, 411, 417, 436, 450, 464, 529, 664, 665, 670, 675, 691, 694, 717, 727, 748, 752, 756, 757, 766. bílé 342, bílé hostinské 93, mla- dé 436, 716, obecní 290, řídké, na- řídké, 195, 379, 436, 696, 713, 740, 766, staré 426, 573, 589, 717, 748. plat z p. richtáři 93. cena za kauf p. 529, 757, kdo smí vařiti p. 262, 321, 411, 436, 

Strana 854
854 kolik smi soused vafiti 436, z va-|Flasy, klášter, 174, ření p. pomoc králi 292. Pivoňka, ves za Ronšperkem, 267, klášter 367, převor kl. 367. pivovâr, Dfimotûv 501; Erharta souk. 572; Václava Chrta 669, zdédil Jan Chrt 698; Ondry z Kladrub 629; Jana Kladrubského v pfedm. liti- ckém 464; 2 p. Mikuláše Květoně 2, Blažeje Neústupa 599; sirotků Niklase pintéře, Janka, Václava a Aničky 97; Ludmily Ovsíkové 324; obecní, postaven, 427; Prokopa pí- saře měst. 315; Anny Předborové 45; Barbory Puškařky 156, 157; Jana Rejska 473; 2 p. Anny Rešo- vé 187, 214; Jana z Rochlova 615; Slupníküv 45; 2 piv. Anny Šefrán- kové při dvoře v litickém předm. 446; Kateřiny Šimkovic 187; 2 piv. Sigm. z Truclar před praž. branou 359; Jakuba Třeskuty 50; 2 p. Šim. Vackovic před praž. branou 103. pivovárník Anděl 717, Jíra 723. pivovarnici mistii 411. Pizda Petr 55, 207, dům jeho 207. Planá, za Stříbrem, sv. Anny svěcen 658, purkmistr a radda 668, richtář, 667. z Plané Blažek, kanovník kapitoly sv. Apolináře, 250, 252, kanov. a kantor při kostele praž. 416. — Jan, písař menších desk, 77. — Jiřík, kanovník kostela praź., 624, 713. — Petr, kaplan v Plz. 235. Václav, děkan místoadministrator 252. na — viz z Žeberka Bohuslav. Planknar Jar viz z Kinšperka P. J. Jiří, kaplan v Kadani, 345. 228, .„ <- 232, vyšehradský, arcibiskupství, 347, 658, kostel. konvent 174, 275, opat Adam 276, převor Šimon 275; dům v Plz. 275. plášť, pallium, 11, 156, 273, 369, čer- ný 205, 472, krátký 329, kropený 261, modrý 2635. 275, 275, pláštík 707, černý 691, dlouhy 584, menší 759. plat, dědičný, holý, svobodný, věčný, census, exactio, 16, 17, 19, 20, 37. 46, 55, 56, 58, 61, 63, 65, 78, 79, 84, 88, 98, 99, 100, 104—106, 108, 116, 155—157, 160, 175, 187—192, 196, 205, 228, 229, 281, 225—237. 253, 255, 257, 258, 263, 272, 281, 299, 300, 331, 350, 356, 390, 406, 407, 420, 452, 467, 478, 483, 486, 533, 572, 605, 606, 613, 038; 649, 654, 655, 677, 722, 730, 731. pláterik Jifík, Jíra, 694, 704, Oldfich 468, 579, 580, Řehoř 444, 445, Říha 704, 705. platnér, (kter$ zbroj dělá), 558. plátno, 103, 696, 700, 702, 703, červe- né 160, 450, Inéné 388, modré 160, 473. Plavno, Plawen, m. v Sasku sev. Aše, Jindřich z P. 146, 148, páni z P. 147, 202, 203, 562, Thym z Her- mansgriinu na P. úředník 202. zbroie), dlouhý pl. 591. plech (= čásť 474, přední pl. plechy pocíněné ku krytí střechy ko- stela 465. Flesnicar Jan, 706. z Fleinic Ulicky Jan, 228. Plch Bláha, učinil závěť, 419, man- želka jeho 419, 429, dcera Dura Tejralová v Dobřanech 429, se- stry manželky: jedna v Přešticích 429, jiná ve Vstiši 429, bratr Blá- hův ve Škočcích 529. plíce, 595. 

Strana 855
plíšek, tenký mosazný, 393. plnomocnik, Anwalt, 412, 630, 666, | 667, 674. pluh 194, 473, 529. Pluhař Jan, 356, 435. na Flumiové viz z Kunstatu n. P. Heralt. | Plzáček Jan, 614, 704. Plzenec Starý 79, 81, mlýn zde patřil k richtě v Plz. 79, viz Stará Plzeň. Plzeň 1—3, 5, 16, 18, 24, 27, 28, 40, 41, 43, 44, 46—49, 54, 63, 70, 90, 92, 97, 101, 111, 120, 125—127, 132, 136, 137, 158, 157, 160, 161, 164, 167 —169, 172, 178, 177—180, 182, 183, 187, 192, 194, 196, 197, 200, 202— 204, 206, 211, 212, 214, 227, 228, 242, 246, 247, 250, 257, 259, 260, 261, 263, 264, 268, 271, 278, 279, 288, 310, 324, 325, 338, 340, 344, 362, 366, 371, 375, 377, 407, 412, 416, 417, 420, 421, 423, 430, 437, 449, 456, 480, 485, 505, 547, 560, 577, 595, 597—600, 602, 603, 605, 607, 610,—615, 617, 620, 621, 623— 627, 631, 634, 628—640, 648, 647, 667, 668, 670, 673—678, 680—680, 651, 652, 654—656, 658, 660—665; 690—697, 699, 700—704, 706—709, 711, 713—716, 720, 722—731, 725— 742, 744—747, 749—756, 759, Plzna, Pilsna, Pilsnna, Filssna, Plssna, Plzina, civitas Pilsnensis, 13—15, | 18, 39, 40, 43, 108, 122, 154, 237, 323, 648, 649, 656, 686, 713, 718, opidum Flznense, Bisnense, 112, 130, 138, 145, 159, 646, Plsen, Plssn, Plzenn, Pilsen, Pilsenn, Pillsen, Pillssen, Pilssen, (Pilzen, Pilzn, Phillsen, Pylsen, Pilltsen, Bilsen, Billsen, Bilsenn, Bylssen, 4, 7, 13, 32, 34, 44, 77, 135, 136, 140. 147, 148, 165, 170, 174, 202, 203, 302, 304—306, 208, 311, 313, 396, 397, 428, 429, 433, 436, 437, 439—441, 431, 453, 470, 480, 481, 483, 487— 496, 499, 500, 501, 50?, 512—514, 516, 518—523, 53 524—586, 542—544, 558, 554, 55 570, 597, 607, 622, 630, 63 641, 642, 659, 661, 664, 666, 667, 683, 704, 713, 714, — Nový Plzeň 1, 2, 7—9, 11, 13, 14, 17, 19, 20, 21, 23—26, 29—31, 35, 37—39, 45, 50, 51, 53, 55—62, 64—66, 69, 71— 74, 76—79, 81, 82—89, 92—100, 102, 104, 107, 109—111, 115, 122, 134, 153, 156, 158, 162, 164, 166—108, 171, 173, 174, 176, 181, 185, 187, 192, 196, 198, 199, 204—211, 213— 218, 220, 223, 224, 226—238, 239, 241, 248, 252—255, 257, 259—261, 266, 2690, 270, 272—289, 291—298. 300, 301, 303, 306, 309—212, 314— 317, 819, 322—328, 8331, 324—259, 257—365, 368—370, 372—375, 379, 380, 382, 383, 385, 387—390, 392— 395, 398, 400, 402—407, 411—415, A18, 419, 423, 425—427, 429, 480, 434, 44], 443, 444, 448, 454; 456, 458— 461, 466—468, 471, 472, 477-—479, 482—485, 490, 497, 500, 504, 510, 524, 525, 527—529, 591, 526, 588, 539, 541, 545, 546, 554, 556, 569, 571, 572, 575, 576, 578, 579, 581—584, 587—590, 596, 598, 604, 605, 608. 609, 616, 617, 625, 627, 629, 633, . 634, 635, 639, 644, 654, 658, 659, 671—673, 678, 679, 683, 725, 726, 730, 782—794, 744—749, 755, 757, 758, Nova Pilzna, N. Plzina, N. Pilsna, N. Plzna, 11, 13, 14, 17, 19, 20, 21, 35, 37, 39, 51, 122, 162, opidum Nove Plzne 53, Newpilsen, Newenpilzen, Newnpilsen, 3, 122, 434, 564, 565, 577, 589, 598. — asylum insigne christianorum 127, celebris et famosa urbs 127, egregia u. 127, gloriosa u. 127, in- clita u. 126, královské m. kraie plzeňského 377, receptaculum ca- tholicorum 162, znamenité české město 751. 

Strana 856
856 Plzeň obec všecka, communitas, uni- versitas civitatis, Gemeinde, Ge- mein, 8, 22, 28, 29, 38, 51, 57, 59, 62, 70, 83—85, 93, 94, 108, 110, 111, 121, 122, 124, 129, 134, 137, 150, 151, 159, 206, 210—213, 216, 246, 248, 257, 259, 217, 230, 245, 261, 262, 271, 293, 296, 320, 321, 323, 333—335, 354, 367, 378, 410, 411, 417, 427, 430, 436, 478, 511, 561, 579, 602, 604, 608, 613, 616, 627, 636, 637, 643, 672, 711, 713, 725, 727, obtěžována proti svobo- dám 129, okrádána 42, soužena, hubena a dobývána, 50, uražena 454, zavedena 42. Plzeň, minci v městě raziti povoleno, 147—149; na deset let dovoleno 578. — pro Norimberské pěší lid 429, 435—437, a někteří lidé v řízení hradby vozové znalí najímáni 429. — obležení města 126, 130. — odpadnutí m. od kr. Jiřího 127, 130. — odúmrť od kr. Vladislava po- tvrzena městu, na opevnění 648, 649. — opevňování m. proti kr. Jiřímu 134. — cechu zámečnickému a druhým s ním spojeným řemeslům řád po- tvrzen 266, 267. — na opravu města odkaz 339. — cizozemci do města přijati, 133, totiž Švábové a Švýcaři 136. — dluhy měšťanům 50, 207, 213, 242, 247, 248, 255, 257, 258, 318, 467, 674, dl. do Norimberka 577, 683, 704, z dluhů král Matiáš obci pomoci slíbil 198. jednota s druhými městy o po- — moc vzájemnou 417. — kníže Karel Minsterberský v městě 746, král Vladislav v m. (1483) 227. — král uher. Matiáš propustil obec ze závazků 206. — osvobození od cla a ungeltu potvrzeno 478, 479, od placení dlu- hů 38, od platu kapitole svt. Apo- lináře 155, od platu podkomořímu na 10 let 609, ještě na pět let 677, a opět na pět let 722. — plat od sv. Apolináře na pět let postoupen 582; pl. na městě cís. Karlem zapsán 65; p. komorní z Žatce na šest let obci darován 608, 609, ještě na tři leta prodlou- ženo 627, 628; pl. z krámců řezni- ckých k městu 271; pl. k obci do 60 k. zakoupiti povoleno 478, do 200 kop povoleno 730, 731; plat na statcích svých obec prodala 188—190. — majetek obce: dvůr v Doubrav- ce koupen 602, 603, dv. ve Škvr- ňanech 70, dv. v Týnci s řekou 671, hora lomní koup. 711, Hrádek k. 279, kamenice (= lom) odkázá- na 46, čásť Lobez odkáz. 94, ves Křínov darována 567, 587, 685, richta koup. 210, 261, Roudná koup. 306, vesnice: Dolany, Drustová, Chrást, Senec a Zruč koup. 644, 645, 672, 673. pomoc králi z vaření piva 298, — městu Mostu 657. poslové do Vratislavě vysláni 127, 155. — poslušenství slíbeno: kr. Ma- tiáši 159, 162, 206, kr. Vladislavovi 206, papeži 127; pos. vypovězeno kr. Jiřímu 127—130. — požáry v městě 568—570, 576, 577, 597.

Strana 857
Plzeň, právo pečetiti voskem červe- ným 128; pr. podací oltáře sv. Vavřince svěřeno 391, 392, 420; pr. podací oltáře matky boží na kruchtě far. kostela obec vykoná- vá 692; p. voliti si richtáfe obci udéleno 168, 261. — privilegia udělena, potvrzena, concessio, ratificatio — privilegio- rum: od kr. Ladislava 14, 15, 88, 43, od kr. Jifího 51, 52; kr. Vladi- slava 206, 217, 430, 431, od kr. Lud- víka 718, 719, 732—784, privilegii nedostatky týž král doplňuje 719. -— průvod bezpečný Falcí do No- rimberka pro obchodníky žádán 534, 535, 564. — přednost před Klatovskými při taženích 705. — přijetí do obce zamítnuto 42. — příměří s kr. Jiřím 134, s Rac- kem ze Švamberka 169, s kr. Vla- dislavem 201; příměří vypověze- no 201. — puskari v Norimberce naiímáni 553. — richta obci darována 162; pak koupena od obce 210. —- sjezdy v městě: Slechty a měst z Plzeňska, Prachenska a Podbrd- ska (1474) 179, 180, krajský (1451) 2; (1494) 224, 325; (1497) 375; (1506) 540, 541; (1514) 648; (1517) 670; — strany Rosenberské (1452) 3; strany katolické (1466) 112, (1467) 153, (1471) 170; poslů kr. Vladislava a falckrabi Albrech- ta (1472) 174; kr. Vladisl. a falckrabí Filipa (1500) 407, 412, 430; (1505) 519; kr. Jiřího s Ludvíkem bavor. (1489) 47, 48; — poslů Albrechta bavor. a Heřmana z Janovic (1502) 437, 440, rad falc. Filipa a kr. Vladi- — válku vede obec s kr. oo on EN Pikhartů 461; — stavů (1504) 471; (1505) 519; stavů čes. s Jindři- chem z Gutšteina (1506) 543, 547. Plzeň, smlouva s Norimberskými o vzájemné osvobození od poplatků v obou městech 396, 397, překážky se dály od Plzeňských 607. — spor obce s Alexím z Ron$per- ka 587; s Anderlem z Pachu viz z Pachu Anderle; o clo se Stří- brskými 248, 249, o clo se Zdeň- kem ze Švamberka na Rokycanech 253, s Janem Bavorem ze Švam. 553, 556, 557, 567; s Kašparem Ebrzvínem z Hradiště 678; o jar- mark s Rokyckými 371, 372; s Mi- kulášem Karasem 725, 726; s Pe- trem Kladrubským z Buksic 725, 726; o meze u Raécic s Уас!. Тоё- níkem z Křimic 230, 231; o mon- stranci s DomaZlickymi 244—246; o obciznu s klášterem Černým 371; o panství nad lidmi v Eipovi- cích 298; o plat z Olevce s mistry kollegiaty 299; o pivovár s Janem mlynářem 427; o škody s p. Jen- cem 267; o úroky zadržalé s ka- pitolou sv. Apolináře 250, 255, 461, 462, o voly zabrané ve Falci 493, 495, 496, 499, 501—508,' 506—508, 513—517, 521, 522. — statky k záduší odkázané svě- řeny obci ku správě: Bušovice 643; Koterov 583, 604—606, 643, Letkov 527, Neviem 228—232, 236. — k svědomí obec pohnána 725, 726. —. svolání obce 121, 125. — trh druhý výroční, druhé pon- dělí v postě povolen 93. Jiřím 134. — při víře král Vladislav slíbil obyvatele zachovati 206. 

Strana 858
858 Plzeň, vsi některé zastaveny, 207. — při závětech purkmistr a dva kon&elé maií býti, aneb ien dva kon&elé, 261. — znak od papeže o dvě pole roz- hojněn 138. — zrádce krále Jiřího obec 132. židy z města vypověděti obci povoleno 479. z Plzně Ambrož mr. děkan sv. Apo- lináře v Praze 250, 222. — Hanuš, meister Hans, 528, 524, služebník obce Norimberské 530, 531, 542. — Jan, panoš, hofrichtéř viz Pa- noška Jan. Keruše 526. ve službách falckrabí — Matouš, rýn., 481. — Prokop, arciděkan a kanovník kostela praž., 177, 178, 196, 197. Protiva 54, najal dvůr v Liti- cích 54. Přibík Petr 200. — Racek 24, Anna dcera jeho 24. Plzeňští, Plznenses, Pilsener, 22, 23, 109, 117, 124, 130—134, 137, 139, 150, 151, 154, 159, 177, 184, 198, 200, 202, 203, 212, 219, 231, 238, 244, 245, 247—249, 251, 254, 267, 268, 267, 371, 372, 420, 421, 498, 503, 508, 511, 527, 528, 533, 559, 560, 574, 577, 616, 628, 645, 672, 685, 725, 750. Pizeńsko 146, 153, 158, 160, 377. Poběžovský Matěj 245, 212, 327, 389, konšel přís. 227, 265, 273, 282, 258, 300, 316, 320, 324, 372, 375, 383, 390, 394, kostelnik farsky 328; obecní starší 244; poručník 254, 281, 329, 354, 406, purkmistr 260, 298, 301, 387. Pobožný Martin, Kroupa, kon$el piis., 270, 320, 326, 331, poručník 304, 310, závěř učinil 411, manželi- ka ieho Kateřina 412, bratr jeho Václav 411, sestry jeho Kateřina a Marketa 411, sestřenec ieho Ře- hóř 411, schovaničky jeho Kate- řina a Barbora 411. pocty, k richtě v městě příslušné, 59. Fotarskÿ, zet Duchka pekaře, 342. počet z kšaftu 109, 110, 183. řádný činiti 205, 207, 229, 232, 236, 256, 325, 635, 691, 755. — z příjmů a vydání každý rok má činiti starší bratrstva sv. Ja- kuba 386. o lichvu židé před aby činili 424. — richtářem podací kaplanské v špitále sv. Jana Křtitele 367. oltáře ve farním kostele 229, 232, 255, 256, 317, 374, 420, 605, 606. přišlo na obec, poněvadž podací všichni zemřeli, a po tro- jím provolání v kostele žádný se nemohl optati, 374. kostela sv. Jiří v Kostelci (col- latura parrochiae) 536, 537, 539, 679, v Liticich 54, v Malesicich 268. — „právo viz právo purkrechtni p. z Podéapl Mlsbaba Hynek, 131. poddaní, Unterthanen, der Cron ver- wandte, 134, 198, 200, 516, 517, 519, 521, 565, 720, 732, 732. z Poděbrad Jiří viz Jiří z P. král. podkomoří, p. království českého, 22, 36, 37, 42, 52; 61, 67, 68, 93, 94, 98, 212, 217, 262, 272, 291, 427, 582, 609, 636, 637, p. pán a úředník K. Msti nad mésty posazeny. 637; 

Strana 859
859 obnovuje radu 290; plat komorní ze Žatce má odváděti do Plzně na opravu města 628; plat z Plz. jemu povinný od obnovování úřa- du obci darován na řadu let 677, 722, richtář plz. jen před soudem krále aneb podkomořího má od- povídati 91, odvolání k soudu je- ho 761. podkomoři Albrecht z Leskovce 271, 272, 461—463, Burian Trčka z Lí- py na Lipnici, 609, 628, Samuel 218, Vaněk (z Valečova) 129, 251. Podlesí, 327, Marta Hrdinová z P. 327, sestra její mlynářka v Žákavě 327. na Podviní (ves u Libně) viz z Vrtby Hroznata Jan na P. podvod 597, pohnání z p. 597, 598. poduška 102, 103, 298, 369, 387, 403, 423, 473, 579, 584, 662, 669, 707, 735, 756. pohlaví mužské, ženské, 370, dobyt- ka 80, 90, 91. Pohledek viz Střížovice P. pohřeb, pochování těla, 9, 103, 121, 125, 177, 178, 183, 285, 335, 349, 361, 424, 472, 527, 663, 695, 751, 761, v kostele 2, 338, 679. pochválení výpovědi nižšího práva vyšším 223. Podmokly, tvrz u Touškova, 158, od Němců obléhána 158. na — z Prostiboře Vilém 600, 617. podpřevor, supprior viz klášter Čer- ný p. pokladnice (cechovní) 592, 593. Pokmandl Pavel mr., farář tachov- ský 284. podpůrce; rukojmím miesto podpuor ce a za základ pravý zastaven dům 340, zahrada s dědinou 383, dvůr 458. podrichtář 656. podruh 377, 378, Michal, p. Hostny pekaře, 696. podruhyně Anna mlynářka, sladov- níka Špačka, 298. — pí Marty Fenclové Dura 327. — pí Marty Homolové, Karasová, 387. podružné, Petr zedník za p. zasta- vil dva zlaté, 362. podružství 414, 576. podsebití při hradbě v předměstí špitál. 334, oprava jeho 333, 334. podsedek 227. z Podsedic (ves u Lovosic) Zelecký Hrdibor, Zeledky Herdiber, Zeles- sky Hordiber, 523, 530, 531, 542. pokoj v domě (= světnice) 341, 447, 457, 664, 665, 735. z Pokonic Mikuláš 81, 82. pokrm duchovní 751. pokuta 89, 92, 93, 98, 124, 256, 258, 259, 266, 267, 289, 320, 368, 378, 386, 398, 408, 411, 592—595, 631. Poláčková Eliška 286. Polák, forman, 303, jirchář 740, Po- lákův švagr Hanzl, 703. pole, role, 16, 17, 19, 40, 61, 84, 162, 232, 446, 649. — štítu 138, 721. polem vojensky táhnouti jak mají města 705. políček 80, 90, 408. Polkenheim viz Bolkenhain. z Polné Martin, písař desk dvor- ských, 83. pololán, polulání, 76, 669. polopinta, polupinta, 195, 387, 388, 403, 423, 434, 473, 581, 669.

Strana 860
860 polosoudek, 663. polouvérteli 740. polouvozi, poluvozí, 80, 91, 195, 450, 717, 748, 766. polozemé, poluzemé, 174, 175. Polsko, z. Polská, regnum Polonie, 151, 154, 159, 257, 646, 652, 746. polštář 102, 103, 183, 294, 298, 579, 662, 669, 707, 723, 752, 756, menší 298, 387, 473, lepší 473, největší 327, s povlečením 403. polštářík 369. pola viz půle. Popel Matéj, kon$el pfíseZ. 10, Po- pelová 192, P. Anna 312. Popovice, ves, 115, 116. pomezí 476. pomoc panská (== konšelů) a poruč- nická 256, města králi 578, z piva vaření 293. pomocníci 134, 553. ponücka, p. z domu, 55, 214. poplatek, tributum, Aufschlage, 55, 58, 76, 84, 89, 91, 113, 120, 162, 175, 177, 191, 207, 212, 214, 397, 414, 431, 486, 600, 601, 606. poplużi 54, k richté v Plz. príslušné 79. v Dolanech orné i neorné 452, v Chrástu 190, 191, v Stíapoli 117, 118, v Teinci 671. popluZnik 295, 670. popravni mistr 312. porážka (lidu voiensk.) 201, 202. Pordenone, Portus Naonis, 14. porostliny, rubeta, 17, 18, 118, 278, 452, 456. Portskÿ biskup Jan, kardinal (Por- tuensis), 142, 150, 151. portik (u školy) 467. poručnice závěti 167, 254, 275, 276, 285, 286, 295, 301, 312, 315, 347. poručník, commissarius, viz Závči. v radč řádný počet činí 183, 203, od rady propuštěn z povin- nosti své 183, 205, 429, 430, 435, za práci mu dáno 27, 103, 183, 257, 274, 335, 339, 405, 615. — oltáře 104—106, 161, 272, 382, 651, 652, 749, má věci sešié z na- dání opravovati a přikupovati 161, všechny potřeby oltáře v své moci míti a kaplanům je vydävati má 256. nejvyšší všeho duchovenstvi purkmistr a páni konšelé, 739. — y rada k vyplnění závěti usta- noviti má 183, 256. — y sirotků konšelé učinění 656. povržených dítek S povo- ustanovení — y lením krále páni plz. 448. pořádek v cechu 668, kostelní 751. Pořádek Tůma, 296, manželka jeho 296, dům 182. Porädkevä Anna 180, závěť učinila 179, dcera jeit panna Barbora 179. posádka, 180, (nových posádek aby nebylo děláno). posel, nuntius, orator, Bote, pote, 12, 88, 120, 125, 129, 133, 150, 155, 203, 290, 363, 433, 436, 440, 441, 469, 492, 534, 535, 709, 729, 730, ke dskám 233, 645. poselství, Botschaft, 12, 544. posluhování viz Domažlice úřad p. Posonia viz Preśpurk. postav sukna 2, 9, 64, 70, 366, 457, 467, 510, 589, 599, 671, 675, 691, 699, 753, 755, 766, bily 180, 387, 510, hrubý 572, chebský 702, lev- ský 107, p. pucpach 107, cena po- 101, 470, 

Strana 861
--- stavu 559, 691, 755, 765, p. uebarvenf 763. postavník, 468, [tfi postavniky aby spůsobeny byly, každý o čtyřech librách vosku]. postel 55, 205, 248, 276, 291, 294, 315, 329, 337—339, 342, 357, 360, 370, 411, 412, 422, 434, 447, 494, 529, 555, 576, 614, 618, 640, 5, 691, 698, 699, 707, 716, 787, 3, 797. | elední 669, lepsi 669, prázdná p. barveny i cx 183. postfihać, tonsor, pannitonsor, 31, 32, Burjan 166, 168, 169, 270, Jan stary 348, 759, Jifik 703, 707, Urban 601, Vávra 348. 'postřihačské řemeslo viz řemeslo p. posvícení v klášteře Černém 3866, v špitále sv. Jana Křtitele 366. potaz (== rada) 140, 204, 208. Potměšil (asi v Pilz.) 740. potok, rivus, 16—19, 58, 89, 476, 644, 672. potomek (== potomni Gas?) 277, 670, 697, [dluh za p.l. potřeba víz dům kaplanský, klášter, kostel farní a oltáře, škola, špitál. z Potštejna Jan Kozel, úředník v un- geltu, 754, 755. Potůček švec 693. Antonín, závěť učinil, 745, man- želka Dorota 745, bratr jeho Ma- těj Komora 745, dům, dvůr 745, louka, dědiny, chmelnice 745, od- kazy 745. potupa rady 290. pouzdro viz štuk s p. potvrzení privilegií, confirmatio, od krále, viz Plzeň, potvr. privilegií. poustka, půstka, 532,533, 635. S61 pouf, püt, (do Cách), 468, sv. Jaku- ba 385. poutníci sv. Jakuba 385, 388, bratfi, kteří byli na pouti u sv. Jakuba apoštola [ve Španělích], 385. pováleč 279, 551. povlak, (u peřiny), 473. povlečení 403. póvod 92, [kdyby richtář polapil zlo- čince, tedy vše, co při něm jest, patří richtáři, kromě toho, po čem póvod jest]. pozemek, fundus, grunt, 22, 237, 350, 393, 407, 441, 484, 525, 613, 615, 641, 698, 711, 715, 745, kmetcí 442, obecní 416, plužní 442, příkupný 382. pozemky v Bukovci 393, Černické 613, v Eipovicích 298, v Hradišti 613, v Kyšicích 505, 532, 533, 600, 601, v Letkově 526, Račické 398, v Škvrňanech 258. 268, 585, 738, po- pozlacení (pasu Zenského) 449. požár a vohnisté v Domažlicích, (== spáleniště) 401. požitek, 46, 79, 89, 91, 93, 95, 112, 120, 177, 191, 212, 220, 228, 279, 280, 374, 403. Pracek viz z Svinné P. | Praemonstrati, mniši, 153. praesentace oltáře, 374. prah mlýnský 631. Praha, Praga, Prag, Brag, Brach, civitas Pragensis, 5, 12, 13, 16, 17, 19, 22, 23, 28, 41, 52, 58, 59, 62, 63, 71, 78, 81, 94, 101, 120, 135, 139, 151, 153, 172, 174, 200, 212, 216, 217, 218, 225, 227, 249, 290, 318, 420, 462, 485, 627, 761. hrad pražský, castrum arx Pragensis, Schloss, 102, 237, 247, 

Strana 862
862 o N , 272, 304, 323, 325, 335, 431, 79, 532, 607, 609, 626, 650, 709, 13, 719, 729, 746, 747, 749—751, 753, heitman 552, Záviše Sulek z Hrádku 479, palác veliký ve hr. 247, neiv. purkrabí 304, 549, Jan z Janovic 304, Zdeněk Lev z Rož- mitála a na Blatné 628, sněm na hr. pr. 412, — klášter sv. jiřský 325, úředník Sigmund Kristan z Bezdědic 325. Praha, kostel pražský, metropolitní, Ha NI ©) wo NO A 164, 322, 420, kanovníci hradští, | mistři kollegiati, páni praelati, ca- noníci praebendati, 164, 177, 197, 230, 299, 300, 322, 462, 537, 626, 729, 749, Blażek z Planć 250, 252, {7% kantorem 416, Jan farář 222, Jan z Uterćho 250, 252, 322, Jan Hertenberger, arcidékan bo- leslavský, 322, Jiří z Plané 624, 696, týž kantorem a proboštem mělníckým 713, Mikuláš z Budě- jovic 713, Pavel, arciděkan žate- cký, 322, Václav kazatel 317, Vá- clav scholastik 322, — arciděkan pražský 652. | — kapitola 72, 230, 235, 420, 684, 712, probošt Pavel 234, 322, děkan 164, 652, Ambrož z Plz. děk. 250, 252, 322, 416, Jan dék. 684, Ondtei z Hors. Tÿna dék. 712, — dvür v Kozolupech ji darován 626, 684, реёеё 1е! 322, 416, 684. — kaple při kostele praZ. Jana Za- jíce z Hasenburka 626, oltářník při ni Bernart Urleich z Plz. 626. — k sv. Václavu (kapli) odkaz 335. — Menší město 273, Ondřej Lab měštěnín 273. — Nové město, Nova civitas Pra- gensis, 62, 582, magister civium, senatus ac magistratus 648, kon- šelé 461, přísežní mlynáři: Matěj 632, Petr z Šerlinku 632. Praha, klášter sv. Karla, 316, zákona sv. Augustina 418, konvent 418, opat .298, Matou$ op. 418, Linhart kanovnik 418, — Kašpar z Pilz. vstoupil do klaśt. 316. — kostel sv. Apolináře, ecclesia s. Apolinaris in monte ventoso, 58, 59, 62, 63, 155, 171, 582, ka- cíři jej drželi 155, — kapitola při něm: 250, 252, 462, kanovníci ka- pitoly: 58, 59, 171, 580, Jakub 461, Sigmund z Hradce Král. 116, To- biáš z Tišnova 237, 250, 252, dé- kan Augustin 462, probošt Václav 116, Pavel administrator p/o 461, 462, — ves kapitoly Koterov 119, 171, 580, 604, spor s Plzeňskými o üroky 250, 252, 299, 461, 462, — Olevec prodán Plzni 462, spor o plat odtud s Plz. 462, — plat od sv. Apolináře 729, darován Plzni na pět let 582. — kostel Zderazský 234, Pavel probośt 234. — Staré město, 34, 78, 100, 221, 228, 299, 461, 713, purkmistr a ra- da, magister civium, senatus ac magistratus: 34, 98, 221, 631, 649, 672, 673, 705, 706, konšelé 461, purkmistr Jan Pytel 265, Zikmund z Lestkova 668, pecet rady 673. — .— — měšťané odtud: Bo- rotin 760, Brázdová Kateï. 760, Dobiáš 78, 83, Michal zlatník 760, Ondftei Oremus 79, 85, 86, 89, 129, 199, 208, 211, 261, 264, 265; Vit z Nov. Plzně 763, dcery jeho Johan- na a Ofka 763, švagr jeho Samuel z Hrádku 763, Mikuláš Zárobský 97, 98, syn jeho Jan 97, 98, — pří- sežní mlynáři: Blažek 632, Vá- clav Vrbský 622; — obývající tu: Dorota Jílková ze Slaného 100, — domy měšťanů 760. — právo staroměstské 462. 

Strana 863
Praha. radnice staroměstská, 461,| sněm v ní 461. — registra obecni vojenská 703, řemeslo kreiCovské a postiihalské, | vydalo práva řemeslníkům v Plz., 289, 667, 668, cech pražský, cech | vrchní, 668. | — klášter sv. Anny, jinak sv. Va- vřince, 228, 712, Klára jeptiška z; Plz. 713, — dům klášteru patřící | prodán 228. schůze kr. Vladislava s Al- brechtem bavor. 430. — sněm v P. 112, 126, 129, 500,| 77 507, 508, 509, 547. Frahy Bartoš Seliat, 656, Dobiáš 761, Erazim Frey z Freyunku 745, 746, Havel v Plz. obyvajici 273, 274, Henrich 612, Jan Mikule 227, Jan, písař královský, 17, Ondra- šek (Oremus), hofrichtét, 41, 761, Vaněk kožešník 635, Jan Vlašim- ský 761. prach 388, p. a peří 579. (střelný) 540, 541, 552, 574. Frachatická, 96, dům iejí 96. Frachersko, 377, 380. Franntner Jakub 438, 439, 440, správ- ce, Pfleger, v Hiršavě 429. prase 195, 377. právo, jus, církevní, 116, dědičné, dědické 84, 94, 172, 341, dobré vůle 172, duchovní 59, 75, 76, 106, 110, 143, 190, 247, 258, 259, 265. fentovati 391. | — hledéti právem nékoho, 267, 551, 587, horní 414. — kostelní 121, 125, království 709. mésta Plz., méstské pr., 85, 92, 111, 171, 221, 262, 264, 330, 410, 620, 636, 637, 711. 863 práve nápravničí 113, nižší plzeňské 268. a obyéei mésta 241, 282, odbojnik práva 549, odümrtní '651. patronátní, praesentace, 116, 236, 374, plnost práva 223, 604; podací viz purkrechtní; podkomo- řího 68; pohoršení práva 42, 191, 616, potvrzení 206, 217, 430, 636, 719, promlčení 22, předkupní 660, ==, 283, 650, purkrechtni a zakupne 84, 174, 175, 190, 596. richty plzeńskć 89—94, 208— 210, 212. v femesle 271, 289, 668. soudní 85, stanné 617, 678, 679, světské 59, 190, 247, stavování práva 59, 75, 76, 106, 110, 116, 142, 258, 259, 265. svobody městské 626, 637. a c před věřiteli domácími i cizími v dům se uvázati 363. k vkladu do desk zem. 234, 428; vymíněno při prodeji, po ro- ce moci zase statek v též ceně vyplatiti, 672; vyssi 68, 223, 268, 410. zákupné viz purkrechtní; zápis s Pražany o pr. 485; zemské, ze- mě, 247, 419, 465, 551, 603, 636, 644, 671. sv. Praxedy kardinal viz Jan k. sv. P. Pražák viz Písek P. Pražané 5, 268, 485, 552, 557, 560, 577, 657. | Pražská Anna viz Pražský Matěj. dioecesse 53, 113, 138, 154, 159, 165, 184, 185, 239, 415, 646, 680. Fražský Matěj, soused plz., 281, 326, 347, 358, 414, 614, závěť učinil 614, 615, Anna, manželka jeho, 613, 109 

Strana 864
864 744, závěť učinila 708, dcera Ka- teřina 708, Baruška vnučka její 708, — dům jeho 615. precl, preclík, 367, 368. Predikatoři viz klášter Černý. z Preitenšteina viz z Gutšteina Bu- rian a z P. preláti království 114. — v Plzni 113, 120, 121, 125. pražští 232, 299, 462, 537, 729. království uherského 165. premy (= obruby) perlové 403. Preneste, Jeronym biskup kardinal, 415, 416. pres (postřihačský) 348. Prešpurk, Posonium, 165, 657. Prchal ze Lhotky 703. Principal Mikuláš, kramář, 432—434, 451, 453, 471, 482, 676, 684, 706, 727, 728, konšel přís. 611, 661, 724, 735, poručník 315, 350, 588, 592, 675, rukojmě 586, 676. — písař městský, notarius, 25. 26, 31, 45, 98, 99, 150, konšel přís. 192, 194, kostelník farský 179, po- ručník kaplanství 161, poslem k papeži 150, ubrman 218, závěť uči- nil 315, majetek jeho: dům, dvůr, chmelnice, louka, pivovár, zahrád- ka, dědina za Škvrňany, dvůr Kotlářovský 315, — manželky je- ho: Dorota 98, 99, Anna 315, 471, synové Martin a Valenta 315. — Veliký viz z Žílova P. V. — zlatník 10, manželka Marketa Rohanová 10. Prokopová Anna, vdova písařova, závěť učinila, 471, odkazy její 471, zeť její Mik. Principal 472, man- želka jeho Marketa 472. prokurator bosácký viz klášter Še- rý, prokuratoři kláštera. Frokop viz z Plzně Pr., kanovník kostela praž. Principálová Marketa 471, 675. privilegia, městu potvrzena viz Plzeň, pr. potvr. probošt viz Chotěšovy, Praha ko- stel hradský, Přeštice, Rokycany. špitálský viz špitál sv. Máří Majdaleny. Probošt Jan viz z Doudlevec P. J. Proboštův Hradec 490. procesí, prosecí, 116, 266, 647, pr., která se v pátek děje, 193. prohnání, projetí mýta, 93. Prokop brníř 45. — kancléř viz z Rabsteina P. k. — kolář 681. viz z Lobez Pr. opat viz Kladruby Pr. op. — — královský, (fiscalis regius) Če- něk z Klinšteina 116, 172, Dobrost z Ronšperka a na Týně 181. — papežský (pr. fiscalis et cau- sarum fidei promotor) Antonin de Eugabio 142, 143. proležané (= peníze v ležení pro- trávené) 617, 619. prosecí viz procesí. prostalé a kradené věci žid bez vě- domí richtáře nesmí jinam voziti 425. prostané, (židé obyčej mají richtáři opovídati při) 93. prostěradlo, prostěradlko, 327, 342, 387, 584, 662, 663, 669, 707, čelední 473, dobré bílé 284, hrubné 195, hrubší 298, kmentové 298, 473, 752. plátěné 102, 103, 369, 403, 473.

Strana 865
Prostiboř, hrad a zboží, 638, plat ko- morní tu zapsán Petrovi Ebrzví- novi z Hradiště 628. Z — viz z Vrtby Sezema a Rurian. — Hvozdit Jan, pano$, 26, 28, 29, 33, 113, 119, zřídil oltář sv. Mi- chala a sv. Andělů ve farním ko- stele v Pl. 115, 116, a nadal jej platy v Střapoli a v Popovicích 115. na Podmoklech Vilém 600, 617. prostice (soli) 80, 90, 579, 765. Protas viz Olomouc Pr. biskup. Protiva Jan knéz, 9. z Plzně 54, najal dvůr v Liti- cích 54. protrz (— hráz) 46. proužky pergamenové (presulae) 72. provaz 765. provázek, dvojramenný, 393, ko- nopný, (cordula canapina) 113. provazník Janek 588, Stříbrný viz . Amberk Stř. pr. Provazníček 576. Provazník Jan, forman, (jinak Jan forman), závěť učinil, 681, žena je- ho 681, dcera 681, syn 681, bratr v Ostromeči 681, dluhy u lidí a lidem 681. Provazmíková Červenková 381. provincial viz z Kadaně Jiří pr., Ra- be Herman prov. provincialat (provincialatus officium) 689. próvod (— dükaz) 282, 301. Frstek v piedm. malickém 619, 717. prsten 192, 288, 361, 678, stříbrný pozlacený 473, se zafirem 193, zla- tý 273, 274, 347, 463, s kamenem ametistem 273, zl. z šesti dukátů s diamantem, rubínem a smarag- 865 dem 449, zaporowym dílem s ru- bínem 449. prstének stříbrný 579, zlatý 103, 329, s kamenky zeleným a brunatným 473, zl. s brunatntm kaménkem 472. prühen svobodn* 118, 572. Prücha z Kotovic 68. z Fruku (Brod, móstećko u Plane) Jošt 401, hejtman zvíkovský 401. Pruckler Jon, mé&t. v Plz., 2. Prunéř Václav, měšťan přísežný, 26, 27, konšel 41, poručník 10, nebož- tík 95, — dům jeho spadl na krále 96, d. prodán od obce 96. Prusko, 646, 652. :prüvod, conductus, Geleit, glayt, ge- laitt, 170, 249, 250, 303—309, 311, 313, 438—440, 480, 517, 520, 534, 536, 544, 558, 564, 565. pře, různice, causa, lis, 85, 96, 140, 142, 143, 206, 218, 221, 248, 249, 282, 314, 383, 353, 398, 309, 400, 409, 427, 439, 524, 586, 587, 616, 617, 619, 630, 640, 685, 687—689, 725, 726. z Přečiny, Příčiny, Želebor 367, Jin- dřich 544, purkrabí na Boru 367, 544. Předbor krejčíř 45, Anna, manželka ieho, 45, 187, Ondrášek, bratran její, 45, Zuzana, bratrana její, 45. Předenice 717, p. Jan na Př. 717. p. Předenička Bohuslav 459. pfedivo 618. Přehořav 444, Václav z Př. 444. z Přehýšova Beneš 277, v Př. Bárta 280. Přech sladovník, 101, ubrman 194. Prechovsky dim pi Anny Sefranko- vé 443, 444. 109* 

Strana 866
866 předměstí (m. Plz.) 92, 261, 436, 478, 608, 635, litické, před branou liti- ckou, 10, 340, 446, 463, 464, ma- lické 619, 711, 725, pražské, před pražskou branou, 272, 331, 337, 447, 448, 596, 599, 695, škvrňské 207, 467, 529, 568, 569, 673, 738, špitálské 157, 333, 360, 361, na Vídni 194. Přiba viz Vávra puškař, manželka Př. Přibík Petr z Plz. 200. Přibyl Michal viz z Litic P. M. z Příčiny viz z Přečiny. přídavky na ječmen při várce 436. příjemné 81, 91, dáti má, kdo ku- puje, 84. — v Klatovech 100. překup (obilí) 378. přepis listu, bully, transsumptum, 120, 125, 130, 235, 689. Přerovský Václav, vladyka, 455. přeska 449. z Přestavlk Racek 616. — a v Chlumčanech Petr 188. — a na Bubně Vilém, rukojmě, 228, prodal Buksice 464. Přeštice 244, 741, 753, purkmistr a konšelé 741, právo přeštické 741. z Přeštic Anička, dcera Ambrože nožíře z Plz., 349. — Barbora, dcera Černínova, 387. — Berka 500. v — ích Jan probošt, kněz klášte- ra kladrubského, 219, 226, 626. z — Jan řezník, v Plz. bydlící, zá- věť učinil, 500, 501, Ludmila, man- želka jeho, 500, bratří jeho Václav a Tůma z Újezda 501, hospodyně jeho Kateřina Dřímotová 501. přijímání plo, (communio sub utra- que), 88, 227. příkop 669, 691, v předměstí litickém 340, v předm. špitálském 334, o- prava příkopů 222. Přimda 248, 249, Motl z Př. 612. příměří, Steen, 134, 153, 169, 180, 198, 201, 238. přípecky chleba 352. příplet v řece 632. příprava k oltáři 160, k ornatu 173, 345, 412, k soukenickému řemeslu 573. přísaha, juramentum, Eid, 72, 114, 130, 144, 222, 223, 304, 355, 384, 668. přísežný viz konšelé přísežní, ge- schworne des Raths. — obecní viz obecní př. Příšek Mikuláš viz z Cestic P. M. Příšov, Markvart z Ulic sed. v Pří- šově, 188, 228, 230, Žežhule z Př. 670. příze 426, bavlnová 388, s osnovú 423, soukenická 424, plátenická 424, šlojířová 424. — Ješek 500. — Plchové sestra 429. Šimek švec s tovařiši 500. převor viz klášter Černý, kladrub- ský, plaský. — provincialní Jiří z Kadaně 237, 239. převorové z kraje 549. psanec 550. pšenice 45, 46, 195, 321, 376, 696, 723, 759. Pšenička Bárta 464, 504, poručník 576. — Matěj 375, syn Bláhy v Rado- byčicích 376, měl dům v Plz. 375.

Strana 867
Fšerička Mikuláš, bratr Říhy pláte-; nika, 703. — Ondrášek 166. | — Vávra, konšel, 41, 121, 169, 181, 227, poručník 161, 183, purk- mistr 45, 176, přísežný z rady 107, | 757, ubrman 204. u od PSenickü panna vladyka 387. PSenickovsko-OndráSkovské pastvi- été 448. 1 pták, hokyně ať ptáků neprodávají, 321, hokyně nesmí ptáky kupovati, dokud vích stojí, 379. z Ptice (ves v Rakovnicku) Johan- ka, uroz. pí, 477. pucbach (postav p.) 107. Pudík viz Tasnovice P. pühon 423, 636, 678, zdvižen 259, 267, žádný měštěnín nemá státi k p. k soudu zem. než z dědin svobod. a z čeledi zběhlé 417. puklice pozlacené 450. Pumba, měšť. plz., 18, daroval ves Borek u Volevce klášteru Šerému 18. poly, půle, 423. purkmistr, magister civium, Bürger- meister, 1, 7, 9, 10, 26, 28, 20, 35, 45, 50, 54, 55, 57—59, 62, 66, 67, 70, 75, 76, 78, 88, 84, 87, 92—96, 99, 100—102, 106—111, 113, 120— 122, 125, 184, 140, 147, 154, 156, 161, 166—108, 171, 174, 176, 179— 181, 183, 192, 196, 198, 204—208, :210—214, 217, 218, 223, 224, 228— 230, 235, 241, 245, 248, 254, 255, 257, 259, 260—262, 269, 271, 273— 277, 279, 280, 282, 284—288, 290— 293, 296—298, 300—303, 306, 308, 310—312, 814—217, 219, 324—328, 331, 334, 335, 397—349, 351, 352, 354, 355, 358, 359, 361, 364, 368— duchna ve ćtyfi poly, e 867 370, 372—376, 380—383, 385, 387— 396, 398, 400, 403—407, 412—414, 418—420, 423, 425—427, 430, 434, 436, 439, 448, 455, 456, 458—400, 466—468, 472, 482, 490. 49i, 497, 504, 511, 517, 518, 521, 524, 531, 595, 541, 553, 555, 556, 561, 562, 564, 565, 569, 571, 575, 578, 584, 585, 588, 589, 596, 602, 604. 608, 611—613, 616, 618—621, 624, 627, 629, 630, 633—635, .639, 640, 642, 643, 654, 655, 656, 658, 660, 664, 665, 672, 673, 675, 676, 682, 683, 698, 707, 711, 714, 715, 720, 730— 735, 737, 739, 748, 745—749, 755, 757, 759. purkrab, (= slużebnik, pacholek), 504, 589. Purkrábek Bartoš 682, 697. — Duchek, soukenik, 382, 425, 426, dim jeho 425. — Jakub 665. — Prokop 251, konšel přís. 241, poručník 272, 274, 354, střelec 272, 274, 591, dům jeho 383, 300. — Šiman viz z Huti Slepý P. S. Šimon, konšel pfis., 714, 723, 728, 735, 742, poručník 354, 726, purkmistr 745, 752. | — Václav kněz 338, kanovník ko- stela praź. 339. Václav, Vaněk, souk., konšel, 101, mistr řem, souk. 172, bratr Barbory Puškářky 156. purkrabí 147, na Boru 267, na Do- mažlicích Mikuláš Vojslav z Bra- niSova 739, 740, z Donína Fridrich 580, na Hrádku (Kriivokláté) Jiřík z Násilé 291, Krumlovský 200, Švi- hovský, Jan Olbram z Hanštruku 741, na Zvíkově Jan z Petrovic 96, Mikuláš ze Rzavého 78. — nejvyšší, oberster Burggrave, pražský, 549, Jan z Janovic 304, 

Strana 868
868 Zdének Lev z Rozmitála viz z Roźmitala Z. L. purkrabství pražské 151. purkrecht viz zákup. Pusta Dobra 40, z P. D. Erazim bratří 40. pustotimy v Letkové 526, 545, 546. puškař, Buchsenmeister, schucz, 435, 553, 554, 556. — Václav, Vávra, 297, 676. Puškař Jan viz z Zaječic P. J. Puškářka Barbora 317, učinila zá- věť 156, 157, manžel její Jan Puš- kař z Zajetic 156, 157, bratr její Vaněk Purkrabek 156, sestra jeji pí Marta 157, sestry tetěné Bar- bora Ondrášková, Marta v Ma- netíně a Uršula v Manetiné 157, bratr tetěný, Václav farář v Jam- ném, 157, zřídila kaplanství při ol- táři sv. Michala a sv. Jana ve far. kostele v Plz. 157, 317, dům její 156, dvůr její 156, louka, chmel- nice, zahrada, 157. puškářka od Kubíků 387. pitt viz pout. Putnov, Pautnov, (ves u Teplé), bra- tří Beneš, Jiřík a Štěpán Juniši z P., 442, 445—447, 449, 524. z — a na Malesicích Štěpán 600, 610. z — a na Malesicích, Juniši bratři, Štěpán a Jiřík, 618. — a v Plzni, Štěpán vladyka, 692, 737. viz též Šafránková A. z P. původ (== žalobce), 616, 678. pych (moc, násilí), 399, 454. pytel sladový 434. Pytel Jan viz Praha Staré m. P. J. purkmistr. Mikuláš a Puchsen- | „Pytlík viz Střižovice P. | Quentinoti Jan [písař v Římě] 155. Rabeš Blažej, převor v Plz. klášte- ra domin., 613. Rabšovský dvůr v Plz. 641. |na Rábí purkrabí 158, písař Havel 2. viz z Risenberka Půta a na R. Rabštein, Rabenštein, na R. Jan Cal- ta z Kamenné Hory, 49. z — viz na Bečově z R. Jan Pflug. iz — viz na Hostouni z R. Jan. z — a na Svarcenburce Hyncik Pilug 296; Jan Sebestian Pilug 296, manželka jeho pí Hedvika z Rožmitála 296. z — Prokop, kancléř kr. Jiřího, 19, 36, 42, 52, 62, 63, 71, 98. Racek viz z Plzně K., z Nákla R. panoś. Račice, Radčice, ves u Plz., 220, 230, louka Mazín pod R. 220, spor mezi Plzní a Vác. Točníkem z Kři- mic 230, 231, řeka 231, lidé z R. 231, 399. Račína Fridrich 590. Jan 111. Krištofor, 704. Lukava Václav 12. pí Marketa Račínka 449, 430, 590. , — pí Ofka (zemřela) 590, (teta Otika). Otík, otec Krištořa a Fridricha, 7 Z Krištof, 590, 685, Příbram, panoš, 66. — Vilém, otec Jana, 111, 119. 

Strana 869
z Račína a z Letkova Vilém starší | 526, 527. Raéínka viz z Račína pí Markéta R. rada, r. plná, poctivá, consulatus, consilium plenum, gesammter Rath, 38, 42, 43, 92, 94, 95, 99, 106, 107, ]11, 115, 121, 122, 124, 125, 140, 147, 166, 168, 171, 173, 179, 181, 183, 198, 205, 218, 219, 222, 226, 229, 230, 237, 242, 243, 248, 260, 266, 267, 270, 274, 275, 282—284, 286, 287, 289—291, 302, 308, 307, 308, 314, 317—319, 321—2 23, 332— 334, 340, 353, 339, 368, 374, 375, 381—383, , 390, 394, 396, 399, 402, 410, 413, 416—418, 434, 445, 454, 455, 458, 468, 473, 504, 517, 518, 521, 524, 525, 535, 553, 571, 575, 590, 598, 599, 611, 615, 619— 621, 635, 636, 651, 654, 656, 737, 757. ; obnoveni 290, 410, 677, 722. potupa její 290. stará 67, 68, 282, druhá 97. der äussere Rath, 308. 407, 409, 439, 444, P Širší, pro vyplnění r. přibráni obecní přísežní místo nepřítomných kon- šelů 301, 353. krále na soudě komorním 678. — —, consilium procerum, 199, 217, 253, 261, 271. — oprávcüm kraje z pánů, rytířů a měst přidaná 548, úkol její 548— 552. Radecký, 481. Radek Filip 325, dům jeho 325. radlice 80. radnice, rathauz, 68, 100, 280, 472, 631. 167, 262, nová, veliký dům, zasedli v něm 359, páni konšelé poprvé (1496), S69 360, v radní světnici dlouhý stůl 463, kříž v r. 694. Radnice, Hanuš kovář v R., 326, Anna Stfelcová v R. 326, Ondrá- šek z Klenic, někdy farář R., 160, Václav, farář, 339. Radný Havel, 246. Radobyčice, ves u Plz., lidé robotní. 260, 395, společně opravovali most s Doudlevskými a Útušickými 260, loučka na Hluboké 376, rybník ho- řejší 376, starší v R. 376, pí Anna Šefránková měla spor o kus lesa a o stráň 400. z Radobyčic Bláha, učinil závěť, 376, manželka jeho 376, synové jeho: Jíra, Matěj Pšenička, Říha, Vá- clav a Mikuláš, 376, 400. v — Blažek Václav 400. v — Budík 31, 717, B. Václav, závěť učinil, 727. v — Markéta Ješková, učinila zá- vét, 706, 707, Dorota, bratrana je- jí, 707, odkazy 707. v — Jíra, sedlák, 396, odkázal zvon do Litic 396. v — Jakub Kus 395, 717. z — Maretka, 529. v — Rys 717. v — Staněk, mlynář, závěť učinil, 459, manželka jeho 459, Říha, strýc jeho, 459, bratří jeho Hrubek a Vá- clav 459, Pavel, švagr jeho, 459. v — Šimek 342, závěť učinil 395, 396, manželka jeho Kateřina 395, 396, Staněk, švagr jeho, 396, od- kazy 396. z — Vrchce, Vrchcí, 400, 703. Radyně 169, Kořenský na R. 169. Rafael, sv. Jiří, na kardinal diakon při kostele 415. 

Strana 870
870 Rajslik viz Rejsek. rajstrování listu (= zapsání do se- znamu) 50. Rak Matěj, z Plz., 595, 596, poručník 697, 714, 736, manželka Anna 595, 596. Rakolišce, Rakolusy, Bláha v R., 707. Rakousy, Austria, Ladislav vévoda, dux, 14, 17, 18, 35, 37—39, Fridrich, vévoda, 148. z Rakové (u Šťahlav) Jan 59. Rakovník 273, 746, kraj rakovnický 201. Rakús viz z Stachova R. rám (soukenický) 573, nový 573. Rama (= Bosna), Ladislav král R., 14, 35, 38, Vladislav 648, Ludvík 718. rámec 160. Ramsperg viz Ronšperk. rána ohavná 80, 90, pokuta z r. 80, 90. ráz mečový 233, pražský (grošů) 372. rázy k ražení mincí 578. Rebicz, žid Mair z R., 621. Rebolt Ondra 635, 727, dům jeho 635. Reczpach, Reispach (v Bavorsku), Baltazar, Walther Leschengruber z R., 523, 530, 531, 542. Regel, Regl, Martin, 453, viz též No- rimberk R. M. Regina, richtářka plz., 23, 82, 209, muž její Ondráček 82, 209. — viz Oremus Ondrášek, R. z Ko- lína n/L, manželka jeho. — Mikuláš, 357. registra, rejstřík, bratrská, sv. Ja- kuba, 586, dlužní 65, 330—332, 342, 348, 357, 449, 450, 615, 624, 657, 669, kostelní 205, městská 340, obecní vojenská 705, poručníků zá- věti 183, richtářská 330. registrování listů královských, ozna- čeno na listu »registrata«, 17, 36, 39, 63, 98, 120, 138, 200, 206, 212, 272, 293, 432, 479, 216, 218, 262, 578, 609, 628, 634, 533, 546, 567, 719, 732, 734. Randa Bárta 244, konšel 67, purk- mistr 69, 70. — Starý viz Kyšice R. St. Randová Anna 244, závěť učinila 369, odkazy 369. statku 103. registrator král. kanceláře Jakub z Kadaně 71, 94. rarohy (pták druhu jestřábů), 455. rathauz viz radnice. Rathouzský, Rathúský, Václav ka- plan, 20, oltářník při oltáři sv. On- dřeje 9, 20, 21, 760. — papež. kanceláře L. Dathus 138. Rech Hanzl, barvíř, 573. Reispach viz Reczpach. Reivar bednář, pintéř, 46. Raus, Rauš, 263, 690. Raušar Matěj, Matúš, 541, 585, ru- kjmě 586, spolusoused plz. 654, 655, dům jeho na rinku 654, 655, viz též z Bezvěrova R. M. Rajmond, Raymundus, kardinal při kostele sv. Vitališe, 415. Rejsek, Rajsek, Reysko, Jan, konšel, 260, 270, 291, 292, 308, 320, 340, 353, 372, 373, 412, 414, kostelník bosácký 319, 328, 429, poručník 256, 286, 339, 382, purkmistr 293, 294, 324, 346—348, 361, 370, 416, 417, nebožtík 473, 474, — bratr

Strana 871
jeho Matěj Komínek 301, — dům jeho 390, koupil řeku 278, závěť učinil 457, manželka jeho Anna 457, 473, 474, 680, 681, provdala se za Vác. Cihanského 6S0, se- stra jeho Dura 457, dcera ieho Jo- hanka v klášteře chotésovském 457, 663, . Anna 473, 474, synové je- ho: mr. Mikuláš 457, 473, Ondrá- ček 473, 474, Linhart 473, 474, od- kazy 457, kaple jeho 457. Reisek Jan, purkmistr, 584, dům jeho 472. Linhart, závěť učinil, 699, 700, manželka Johanka 699, 700, dcera Anna 699, otčim Václav 699, 700, dům jeho 699, odkazy 699. Ondřej 612, 615, 641, 671, po- ručník oltáře sv. Václava pod zvo- ny 651, 652, rukojmě 586, bratran panny Anny Hořovské 663, dům ie- ho na rinku 615, prodal řeku 660, prodal v Teinci dvůr popl. obci plz. 671. — Rischko, Endres, syn Bartle Guntara, 640, 641, byl dlužen do Norimberka 641, bratří jeho: Petr Vít a Krištof 640, 641, viz Guntar Bartl. Reitar (služebník) 674. reitaři 556. relace k deskám zem. 115, 678. relatar, ad relationem (na listinách král.) Prokopa z Rabsteina (1457— 1460), 26, 52, 62, 63, 71, Zdenka ze Sternberka (1457) 37, Váci. z Vale- čova podkomořího (1462) 94, Sa- muela z Hrádku a Valečova pod- komoř. (1477) 200, Peneše z Weit- mile, mincmistra (1478), 206, Al- berta z Leskovce, podkomof. (1490), 272, Pavla z JenSteina (1482) 225, Jana z Roupova (1487) 262, Jana z Šellenberka, nejv. 871 kancléře (1502), 432, Alberta z Kolovrat a na Lib&teiné, neiv. kancléfe (1504—1507), 479, 508, 546, 567, 578, Ladislava z Stern- berka a na Bechyni, nejv. kan- cléře (1509), 609, Adama z Hrad- ce, nejv. kancléře (1523, .1524), 719, 731, 732, 734. rendlik, redlik médénÿ, 474. residence (donec iterum altarista re- sidenciam circa altare realiter fa- ceret) 104. responsoř, o Vš. Svatých, 605. Reš Jan rybář 8, bratr jeho Zíka 8, poručník 157, syn jeho Janek 192. — Prokop 174, konšel 41, 45, 67, 169, poručník 10, 30, 57, 179, 761, 762, por. oltáře sv. Ondřeje 193, purkmistr 50, richtář 10, 26, 96, 100—102, 107, 121, místorichtář 87, nebožtík 376, 381, — sestra je- ho Marketa Berbetová 193, man- želka jeho Anna 186, 192—194, maietek jeii 186, 187, provdala se po smrti jeho za Sigm. z Truclar 214, 215, syn jeho Jan Kumpán 9, 192—194, viz více Kumpán JL, závěť učinil 192, 192, dům jeho 193, kaplanství jeho při oltáři sv. Václava 192, plat kaplana 192, od- kaz: na cirkuit 192, 376, na tabuli na vel. oltář ve far. kostele 193. Rešík, 368. Rec, viz Rötz. Ridiger viz Lobzy R. Bartos. richta v Plz., richtáfství, judicium ci- vitatis, judicatum officium iudicii, 13, 14, 79, 82, 89, 90, 92, 162, 177, 199, 208—212, 261, 262, patří k ní clo 208, dům svobodný 91, 162, 211, 212, louka 211, 212, platy v Staré Plzni 162, požitky jiné 177, 199, 212, nemovitosti jiné 162, třetina z vin 762. | 

Strana 872
872 richta, listy král. na ni, 22, 23, 205, | 210, kšaitní I. Reginy 23, Ondrá- čka 23, 1. Lucie z Hodusic 23. odňata Konradu Jinosovu 23, ale zase jemu vrâcena, 22, 208. obci dána od kr. Ladislava 18, zase od obce postoupena Buškovi richtáři 28, 29, 35, 36. obci dána od kr. Matiáše 162. prodána Ondráčkovi Oremusovi a Regině manželce 89, ten prodal obci 210—212, 261. smlouvy mezi Albrechtem z Týnce a richtářem Ondráškem oj r. 23. richtaf, judex, Richter, Schultheiss, | 14, 42, 79, 80, 90—93, 147, 425, 454, 455, 714, 725, 726. obec dostala (1465) od legata moc voliti si richtárte 115, podob- né od kr. Matiâse 163. — měšťané maií býti ochránci jich 92. — náměstek 92, viz téZ místo-, richtář. při závětech neměl býti 261. práva jeho: platy o jarmarky vybírati a myta bráti 92, 98, pii polapení zločince, pfi prohnánf myta 93, od kożeśniki soukeni- ků o jarmarcích 93, pokuty 408, z viny před soudem krále aneb pod- komořího má jen odpovídati 91. řichtáři dědiční Konrad Jinoš 22, Re- gina 23, 763, Ondřej, Ondráček 23, 36, z Hodusic 762, Václav a On- dřej bratří 23, Bušek z Hřešihlav 23, 28, 30, 36, 45, 50, 55, 64, 66, 67, 69, 73, 78, Ondráček Oremus viz Oremus O. ` a c — Frokop Res (1463) 90, 107, 121, voleni cd «obce: (1453) 10, (1455) 26, (1464— 1466) 100—102, richtáři Burian (1466—146S) 140, 156; Mik. Urlejch (1472—1474) 174, 176, 181, Šimon F lažkův (1476) 192; Vá- clav Kolešovský (1477) 196; Bla- žek Špaček řezník (14581) 215; Lu- káš Mertlík (1452) 224; Blažej sladovník (1487) 281, 254; Bárta Úterský (1497) 255; Beneš Homo- le (1490) 272, Vilém soukeník (1498) 379; Prokop Malsa (1499) 395, 396. v Bukovci Václav Vrazil 383; v Božkově 528; v Hluhově Rydl 717; v Kyšicích 505, Václav Lazar 601; v Letkově Pavel 537; v Li- ticich 303, 757; v Losiné 717; v Malesicich Němec 273; v Oujezdě 757; v Plané 667; v Siřižovicích Pytlík 529; v Touškově 702. richtářová stará Maretka viz Ma- retka s. r. rink 55, 56, 81, 100, 227, 228, 235, 321, 327, 378, 443, 61 655, 711. Rischko Endres viz Rejsek Ondřej. Risenberk zámek 377, prodán od Wolfa z Janovic 377, vězení tam- též 377. z Risenberka, Rizmberka, 147, Dě- polt 54, 146, 148, Jindfich 131, 648, 750, Nachval 166, Wolf 244. 5, —- a Švihova Půta 238, nejv. sudí 306, 308. — — Vilém 54, 238. Robčice, Roch z R., 303. robenec (— pacholík), 426.. robota 2i, 84, 120, 190, 191, 228, 231, 452, 476, 505, 600, 601, 644, 672, 736, 745, 764. Robotézka, 531. robotní lidé 11, 99, 174, 175, 260, 452. g louka pod Touškovem, 

Strana 873
873 z Ročova Jan, oltáfník u sv. Tomó-'z Ronśperka, Romśperka, Ramsper- $e ve jar. kostele plz., 107, 753, Kateřina, manželka Buška z U- jezdce, 650. rodilý v Plz., ač domu svého nemá, | dopouští se mu v domé najemném šenkovati, 423. — — kdo tu obydlí má, požívá, práva osvobození od ungeltu. Rohan, 762, dluh jemu 762. Rohanová Marketa, manželka Pro- kopa zlatnika, 10. Rochce viz z Ottova R. Bohuslav. z Rochlova (u Stříbra) Jakub, panoš, 458, slovútný muž, méštčnín plz., 615, dům jeho na rinku 615, dvůr s pivovárem 615. Rochlovec Jakub 363, 390, 391, 735, 736, dům jeho 390, 735, Václav, Vaněk, 615, 708. 720. z Rachova Jan, notAf vefejny, rok (— lhůta) 188, 254, 262, 286, 300, 332, 414, 644, 672, 723. z Rokyc Střela Mikuláš, král. vojska, 131, 133. Rokycany 119, 133, 179, 327, 619, 741, 754, purk. a konšelé clo v branách 372, na mostech 372, na silnicích 372; konvent 428, 524, 525, probošt Jošt 428, Václav 482, 524, 525, proboštství kláštera mat- ky boží 428, — na R. Zděnek 367. Rokycan, Rokycky, Jakub, 24, Jan, arcidókan plz., 237, Ješek 619, Jí- ra 619, kněz Jiřík 179, Kašpar 741, Koudele 619, kovář v Plz. 368, Vávra Krk, 754, ujec Víta Slámy v Plz. 754, Mach, starý richtář, 327, Nosek 327. Rokyčtí (obec) měli spor s Plzní o trh výroční 371, 372. 696, syn 758. 280, 676, heitman 367, 119, N role viz pole. | ga, Rorisperta, Alexi, 587, 688. i — Dobrohost, Dobrohosch Jiří. i 147, 148, 150, 158, 169, 247, 248, na Týné 296, 556, 606, 639, neiv. prokurator 181. 1 —— i a v Merklíně Jan, vladyka, 740. Oršila, Uršula, 541. | — a na Tfné Zdenék 458, 482, bratr jeho Jiří 451 (výše imeno- vaný). | 1 2 4 | Rorbach (v Horních Rakousích) 149. z Rosenberka, Roźmberka, von Ro- sinberg, pan, pani, 5, 77, 153, 160, 200, Jan 27, 42, 43, 47, 71, 78, 94, 133, 146, 152, 158, 160, 163, 164, 198, 752. Jindfich 27, 742. Oldfich 3, 5. Petr Vok, 203, 311, 313, 314, 375, 380, 544, 545, 568—571, 574, 575, 577, 607. rotmistri 705. Rotvínov, ves (v Táborsku), 750. Růtz, Rec Řec, m. v Bavorsku, Frá- na z Ř. 42, 44, hostinská v R. 561. | Roudnä, Rudná, Rudné, ves a tvrz | u Plz., 77, 227, 336, obec plz. kou- pila 336, a vlożila do desk zem. 336. Roudnice, Rudnice, 71, 134. z — Matias, pisaf desk zem., 172. roucho, rücho, 51, 761, chodicí 2, 45, 103, 182, ložní, postelní, s postel, 2, 182, 192, 193, 205, 276, 293, 800, 339, 342, 357, 876, 412, 434, 504, 757, mešní 173, 316, 457, 605, 678. Roupov 246, 377. z — Hynek 528. — Jan, neivy$. písař král. čes. | (protonotarius) a nejv. hofmistr 

Strana 874
874 (magister curiae), 233, 244—245, 262. Roupovští páni 450, sestra jich pan- na Ludmila 450. Rous viz z Cemin R. | rozkázání poslední viz závěť. Rozmata Pech viz Božkov R. F. Rozsekaný Řehoř, 218. rozsudí, arbitri, 322, 380. roztržitosti zapověděny v krámech masných 593. Rozvora Fridrich 696, 703, 726, purk- mistr 742. Rozvorová pekafka 368. .od Rezvorü Jan kněz 387. RoZmberk viz z Rosenberka. 7 RoZmitála Hedvika, vdova, 296, muż jeji Jan Seb. Pflug 296. Marketa 264—367, 623, v zá- véti ustanovuje, aby byl v Plzni vystavěn špitál sv. Jana Křtitele, 365, závěť od kr. Vladislava po- tvrzena 633, 634, manžel její Hein- rich z Švamberka 364, matka ieif pí Kateř. z Pecky 364. na Blatné Zdeněk Lev 166, 167, 202, 616, 648, 670, 742, 746, 749, 750, 753, hejtman kraje prachen- ského 179, nejv. purkrabí praź. 628. Rožmitalorová, 286. rubačka (— sekera s dvojím ostřím) 474. rubáš bílený 707. Ruben, opat kladrubský, 24. rubim 449. ruénice, 694. Rudlová, 742, syn jeií Jan 743. Rudla z Klenovic 717. Rudna viz Roudná. | Rudolf, biskup Lavantský, legat pa- pežský, 113, 114, 120, 125, 127, i 128, 130, 131, 159, 154—156, biskup | Vratislàvskf 158, 159. IL, císaf, 650. rücha viz roucho. ruka oděná 132, společná 377, sp. a nerozdílná 58, 71, 379, věrná 82, 220. ruku ztratití má, kdo by zbraň na někoho vytrhl, 408. rukáv pokošmový 387, zelený 450. rukavice, Hantschuh, 561. rukojemství, viniti z r., 238, vyvaditi z r. 238, 383, 459, zastaviti v r. 458. rukojmé, 81, 188, 189, 213, 214, 246, 260, 275, 291, 340, 419, 623, 676, 692, 739. Runděj Petr, učinil závěť, 368, Lu- cie, manželka jeho, 368, bratr jeho Jíra Voldan 368, dluhy 365, odka- zy 368. Rúpov viz Roupov. 228, 586, Ruprecht vévoda, syn Filipa, falckra- bí rýnského, 469. Rus viz z Čemín R. Jindřich. Rusko 646, Tomáš, legat pro R., 646, 652. Ryba Bláha viz Božkov R. B. ryba 79, 90, 321, 524, 766, suchá 80, 90, haltéř k r. 427. Rybák viz z Hradce R. rybäk Karf 360, 361, Bárta Stehlík 614. | ryba Bożek 455, Hašek 8, Hubka 490, Jaklik Jan 8, 75, 460, Reś 8, Vaclav 460. rybářka Zuzka 1, z Rybího Tobiáš panoš 3909. | Rybka, posel, 163, 164. 

Strana 875
875 rybníček u Lobez 446, v Malicích 187, v Radobyčicích 459. rybník, Teich, 16, 17, 475, v Černi- cích nový 359, 416, 417, v Dou- bravce 602, v Kohotště Úlehle r. 524, v Křínově 476, v Letkově 526, u Olevce 76, 84, 99, 106, 278, hořejší v Radobyčicích 576, k rich- tě plz. příslušné 79, 89, 162. Rybštein Mikuláš, měštěnín tachov- ský, 284. Rydel viz z Hlohové R. Rychlík 335, Anička Rychlíkovic 335. Rynar Jan, Rynner, kramář v Plz., 121. Rýnský falekrabí, bei Rhein, Ryne, 42, 47, 48, viz dále Albrecht, falc- krabí, Filip, falckrabí, Fridrich, falckrabí. Ryplův syn Jecha viz Koterov R. S. J. Rys viz Radobyčice R. Rýsek Jan viz Rejsek J. Ryšavý kolář 743, sedlář 619. rytíři němečtí viz řád r. n. rytířstvo, Ritter, Ritterschaft, 126, 130, 147, 179, 184, 234, 324, 375, 380, 478, 485, 492, 499, 503, 506, 507, 513, 519, 548, 551, 552. Ryzmberk viz Rizmberk. rýže 80, 90. ze Rzavého (na Táborsku) Mikuiáš, purkrabí na Zvíkově, 78. — Vít, purkrabě Chustnický, 71. de domo theutunica, hospitale b. Marie Theutunicorum, 44, 197, 483, 485, 647, 684, 686, 758, ko- mendator v Hostoradicích 197. kom. pro Čechy a Moravu 655, 656, majetek ř. 44, velmistr ma- gister generalis, 44, 655, zemský komtur 44, viz též kostel farní v v Plz. farář, a kněží křížovníci při něm. řád kostela římského 753. křesťanský 753. města 409, 410. práva 428, 548. — rytířský 188. a obyčej při kšaftech v Plz. 261. — v řemeslech 266, 267, 289, 318, 321, 398. — země české 82, 189, 211, 419. — a pokoj 548. — a práva kostelní 121, 125. řebenář viz hřebenář. Rebřík, Hřebřík, zaniklá ves na Zbi- rovsku, 263, 505, 532, 533, 600, 601, kostel sv. Petra pod Ř. 263, 505, 532, 533, 600, páni na Ř. 263, 505, p. Perc z Perče 505, Tas z Peruce 505, Burian Labuta z Švam- berka 505, zámek R. 263, plat ze tří dvorů v Kyšicích šel ke ko- stelu sv. Petra 263, 505, 532, 600. Řec viz Rötz. řecké víno 79, 90. Rehoř v Plz., rozdělení o statek po jeho smrti, 194, 195, manželka je- ho Katruše 194, 195, dcera Anička 194, 195, bratr jeho Václav, — dům v ulici Židovské 194. Řád, zákon, sv. Benedikta, 219, 226, viz Kladruby klášter. — kazatelský, ordo Praedicatorum viz klášter Černý v Plz. — rytířů německých, křížovnický, pruský, ordo s. Marie Prutenorum — pláteník, v Plz., 444, 445, dům jeho a statek jiný 444, 445.

Strana 876
876 řemeslníci, mechanici, 113, 239, 352. řemeslo, poctivé, artificium, 120, 266, 279, 592, 618, mistři ř. 125, řád a poslušenství v ř. 266. Rehoř, ujec Petra Kozy mlynáře, 355, řemeslo řeznické 216, 271, 272, 291, 592—595, 623, cechmistři 623, star- viz Koza P. ší cechu 271, 623, mistři 271, růz- — opat viz Břevnov R. o. nice jeho o prodej masa v sobotu řeka 75, 372, 590. 271, artikule cechovní 592—595, — (Mže) u Malesic 268, u Ra- privilegia od kr. Jana udělená čic 268, u louky mazínu 230, stvrzena kr. Jiřím 43, a kr. Vla- 231, u Škvrňan 31, pod jezem v dislavem 215, tovaryši 595. Plz. (?) 75, u Týnce 233, 428, 671, v Hrádku 278, Mukáň pod Hrád- kem 660, v Chrástu 190. — (totiž Radbuza) u barevny 527. — (totiž Mže) Kristinkova 428, kláštera rokyckého 428, Zikmun- da z Truclar 428, Ondřeje Rejska 660, Václava Kropáče 660. — bečvářské 504, nádobí k ře- meslu b. 504, 740, tovaryš Hlavá- ček 740. — soukenické 40, 41, 173, 182, 273, 413, 554, 555, 573 631, 683, cech 413, 554, 555, cechmistři 182, 554, mistři 173, 554, oltář ve far. kostele sv. Petra si zřídilo 173, plat k oltáři tomu zakoupen 182, vystavělo si valchu 40, 41, rozepře o vodu na valchu 631, rám k ř. příslušný s přípravou odkázán 573. — sladovnické 289, 355, mistři ř. 289, plný cech 289, starší přísežní 289, 355, tovařiši služební ř. toho 355, hra v kostky v cechu jich za- kázaána 289. — hrnčířské 418. koželužské, 318, řád a obyčej — ř. 318, ř. počestné 318, tovařiši všichni chtěli odejíti 318. — kožešnické 623, starší ř. 623. — krejčovské 320, 667, 668, k han- bě a škodě řemesla šaty po ně- mecku u jiného krejčího šity 320, řád a vysazení ř. 320, žalovali u cechu praž. pro špatné dílo 667, viz též Praha ř. k. — nožířské 321, práva a řády je- ho 321, viz ř. zámečnické. — pekařské 352, 367, 368, snesení jeho o pečení chleba, preclů a špiclíků 367, 368, starší ř. 352. — postřihačské 289, cechmistři a mistři ř. 289, dostalo potvrzení práv a řádů svých dle řemesel v Starém m. praž. 289. — ševcovské, 397, 406, 627, cech š. 397, 706, starší mistři 397, 398, řád o prodeji věcí na trhu ustano- ven 398, dva tovaryše a jednoho učedlníka má míti mistr 398, do- stalo ornat k oltáři sv. Blažeje v opatrování 627. řemesla, zámečnické, brnířské, nožíř- ské, mečířské, konvářské, uzdař- ské a sedlářské snesly se na řádu a pravidlech 266, jež jim konšelé potvrdili 266, cech neb bratrstvo jich 374, 384, chtěli vyobcovati z cechu jednoho 384, páni konšelé to v dobrém urovnali; tovaryš c. zám. 384. —zámečnické, bratrstvo, 374, 402. viz též cech. . Řenec, Řenče (ves u Přeštic), Jan z Ř. sed. na Dolejší Lukavici, 181. z — Suda, seděním tudíž, 181, 188.

Strana 877
ra Rerci z Hrádku Humprecht Mark- | vart 725. Repa viz z Klatov R. N AX epik viz Vseruby R. E Řešíce (ves u Strasecfho), Mandale- na v Ř., 423. řetěz 414, m k vozu 47 řezák (— nůž) 408. Řezno 4, 5, 219, 650, biskup Ř. 153. řezník Bohuslávek 691; Brikcí, zá- věť učinil, 402; Frána 87, přísežný měšťan 757; Guldánek 619; Hadr 740; Hozman 277; Jan z Přeštic 500, 501; Jirsa 464; Frana Kašpar 612, 658, 669; Klíma 340; Kubík 727; Prokop Malsa 266; Marek 228, 237, 340, 343, 344, 346, 395, 396; Mikulaś Měčínský 73; Miku- láš 424, 703, 742, 743, purk. 664; Pavel 292; Pavlík 703; Matěj Po- pele 10; Sigmund 361, 599, 612, 631, 639, 661, 759, konšel 601, 614, 617; Smil 100—102, 109, 110, 121, 156, 194, 205, 384; Skoïepka 585; Jan Soch 343; Blažej Špaček, richtář, 218; Vácha 354. z Říčan Jiřík 191. — Cehnice, Cehince, Jan panos, 226, 230, 275, 297, prodal dim Svůj v Plz. 260. Cehince Petr 735, 736. a z Hrádku Jan 210. Říha Črvenka sladovník 279, 280, 359. pastorek Vodičky, hrnčíře ze Žatce, 695. pláteník, závěť učinil, 704, 705, manželka ieho 705, syn Kašpar 705, druhý syn Jan 705, — bratři jeho eren [u Zlutic] Mu&t pano& 240.: alý klaničný 474, veliký | 2 1 SN] ЛИК a Mikuláš Pšenička 705; dům ieho 704. | Říha švec 294, 618. viz Koterov, Radobyčice, Vše- ruby, Ř. | Кот, Roma, 89, 114, 136— 138, 144, 146, 150, 151, 185, 415, 416, 689, 749, kostely v Ř.: sv. Agathy, sv. Cecilie, sv. Eustacha, sv. Jakuba a Pavla, sv. Jiří, sv. Klementa, sv. Kosmy a Damiana, sv. Nerea a Achilea, sv. Praxedy, sv. Prišky, sv. Pudenciany, sv. Sergia a Baccha, sv. Susany, sv. Theodora, sv. Vitáliše, vesměs 415, kardinalové při nich 415, viz též kardinal. 22 од, římský císař, římská církev, viz cí- sať f., církev f. Římský Hanuš, kreičí v Plz., 294, 382, manželka jeho 383. říše svatá, das heilige Reich, 146— 148, 152, 480. Sabinsky biskup Oliberius, kardinal, 415, 416. Sack Oldtich, 77. sádio 195, 500, 619, 765. Sadník viz z Vochova S. sad, pomerium, 17, 214, 446. safir, zafír, 193, 449, malý 347, ve- liký 347. | de Salas Jan, písař kanceláře papež., 138. a Salcpurk 56, Elsenhaymer v S. 56. Salor, Solar Jakub viz z Trnavy S. J. Salve regina, Z4ci maji zpívati, 360, 442, 605. 

Strana 878
878 Samec Jan bečvář, učinil závět, 601, 602, manželka (druhá) ieho 601, syn Beneš, 601, synové z prvního manželství: Bartoš a Vaněk 601. — bečvář poručník, 740. samostříl (== luk veliký) 113. Samuel podkomoří viz Z Hrádku: S. p. Sasko, Saxonia, 688, 689, kníže sa- ský 169, Arnošt k. s. 169. de la Scala Jan 47. Seckendori, Fricz viz z Hittenpachu S. Fr. sedlák 84, 254, 396, 455, 745, 746, 765, 766. sedlář Hainc 619, Ryšavý 619. zámečnické sedláři viz řemeslo a sedlářské. Sedlářík z Domažlic 717. Sedlec 118, Janek v S. 295, Klech v S. 295. ze Sedlce Sezema 104, 105, pí Anna z Ghřenova, manželka jeho, 104, 105, syn jeho Mikuláš 105, Sedmihradsko, Transylvania, 652, Tomáš legat pro S. 646, sekera 80, 90. Sekerka Václav 445, rožní 445. Sekerková, Sekyrková, 357. sekret, 313, 397, 694, 713, 717, 723, 728, 736, 739, 742, 745, 752, 754, 759. sekta, 142. sele, 379. Seliat viz Praha S. Bartoš. Sena, (město v Italii), 54. Senec, ves u Plz., 644, 645, 671, 672, k faře sv. Jiří příslušná 679, — Holý ze S. 703. 646, 652. dům jeho ná- 721, 748, Seneka, 123. z Senezie sv. Kateřina, 356. seno 45, 168, 195, 414, 716. | serpentin 160. Servia viz Srbsko. sestra tetčná 157. sestrenec 302, 411. | shofeni mésta Plz. 722, domu 442. Schaltdorier Vilém, düchodni (Rent- meister), 304, 307. z Schaumberka Wolfgang hrabě, 47. Schernovník viz Žernovník. z Schónburka Vilém, zem. komtur něm řádu, 44. Schorizer viz z Chebu Sch. Jan. Schutz Hainz viz z Otína S. H. Schwanberg viz Svamberk. па Schwarzburce viz z Gutšteina na Sch. Jindřich. schovanice 276, 329, 339, 426, 723. schovanička 411. Siges Jan z Bavor, 625, navržen za probošta špitála do Plz. 625. Sigmund, král český, 15, 51, 54, 82, 89, 199, 209, 217, 718, 732, císař římský 15, 51, 23, 24, 50, 82, 123, 209, 217, 222, 223, 430, 431, 732, 763, praděd kr. Vladislava 430, 431, prapraděd kr. Ludvíka 732. — forman 314, 330, 332, 340, 383, 462, 576. — feznik 361, 611, 631, kon&el 617, přísežný 598, 599, 601, 614, po- ručník 639, 759. — služebník viz Brno Salar Ber- nart, S. sl. soused plz. 461. — zlatník (56?),64, 760, 761, kon- šel 1, 10, 757, purkmistr 30, syn 

Strana 879
jeho 64, Janek 761, Sigmund 761, dům jeho 760. spinadla viz z Tepié S. Sigmundová Anna pí, učinila závči, 691, dcera Marketa 691, manžel, 601, dčvečka její Káča 691, Mar- keta 691. : Sichra Tuma, 192, 368, závěť učinil; 678, syn Linhart 678, dům jeho 192, chalupa 678, vinice, dědina, leučka 678. Silberseiler, Stříbrný provazník, silnice, Strasse, 180, 249, 303, 377, 411, 438, 479, 517, 534, 540, 642, kdyňská 377, nýrská 377, obchodní 48, 254, stříbrská 377, ke Všem Svatým u Plz. 596, za škvrňským předměstím 738, tepl- ská 377. 596. 372, 533, Silvestr, písař městský, notarius ci- vitatis v Plz., 322, 324 (pozn.). lektor sv. písma, pfevor klá- štera viz klášter Černý. Simbalienskÿ biskup Jan 392, 393. sirotek 51, 95, 96, 195, 213, 227, 242, 270, 282, 285, 300, 351, 409, 603, 644, 671, 736. Sixt IV., papeZ, 185, 186. viz Budéiovice S. siezd kr. Jiřího v Chebu s falc. ryn. (1459) 42; jednoty panské se stra- nou p/o 112; pánů, rytířstva, Bu- dějovic a Plzně v Strakonicích (1475) 184. — viz Plzeň, sjezdy. Skalovic mlýn pod Bělou 726. sklenutí fary (totiž far. kostela) 192. sklep (== klenutí), 447, 457, 568, 699. sklo 312, 344, viz též truhlice sklem zadělaná. 879 | Skočce, ves u Přeštic, Plehův bratr ze Skočec 429, Vilém z Chfínova na Skočcích 188. skopec 80, 90, 91, 459, 595. skopovice 765. skříně, cistae, 155, 473. skutky milosrdné, 27, 156, 176, 193, 205, 219, 241, 248, 254, 205, 299, 310, 327, 328, 336, 342—344, 346, 362, 366, 373, 388, 403, 405, 422, 424, 458, | 467, 472, 490, 494, 504, 555 555, 615, 664, 696, 707, 726, 728, slad 46, 294, 295, 355, 588, 669, 740, 756. sladovna 7, 321, 355, nájemná 355. Havelcovic 526, Hluchpecnova 656, Šimka Kotvy 669, Blažeje Ne- ustupa 599, Pilatova 623, Martina |. Tocha 326. sladavník nájemník 321, 354, neusedlý 355. Bláha, Blažei richtář, 251, 254; | Říha Črvenka 279, 280; Duchek 284, 200, 301, purk. 284, závěť učinil 310; Filip 73, 101, 121, 207, 218; Petr Chrt 75, Ješek 526, 614; Kubík 528, 529; Jan Kútský 73, 74; Lukáš 294, 295, Mareš 42; Martin 694; Matouš, 704, 737; On- drášek 102; Petr 9, Přech 101, 194; Špaček 298; Václav 294; Vít 716. sladovnícké řemeslo viz řemeslo sl. Sláma Ondřej 194, 251, dům jeho 194, 251, syn jeho Vít, závěť učinil, 754, ujec jeho Vávra Krk v Ro- kycanech 754. Slané, pí Dorota. Jílková ze Sl. 99, 100. iz Slatiné, Slatiny a na Zvikovci Bo- | huslav 391. 111 

Strana 880
880 z Slatinć a v Břízště Jan 287, měši. |. ' plz. 319, sestra jeho Kateřina 257. Mikuláš 504, 528. — Oldřich Penízek, měštěnín plz., 287, závčť učinil 287, 288, Marke- ta, manželka ieho, 287, bratr ieho Jan viz výše. Vít, 670. Slav viz Chotíkov S., Křimice S. z Slavic Smolík Danuš 762. Slavice, Anna z Sl. na Komárově, 620, 621, manželka Kunaty Pěšíka z Komarova 621. Slavík Valenta švec, 618, 694. Slavil, 740. Slavonie, Sclavonia, (část Kraiiny), 14, 646, 652. slepice 195, 231, 379, 764. slepička stříbrem okovaná 457. Slezsko, Silesia, vévoda, kníže, dux, král Jiří, 43, 51, 60, 62, 70, 80, 97, 119, král Vladislav 206, 211, 215, 216, 224, 261, 270, 293, 430, 478, 532, 545, 548, 566, 577, 608, 627, 633, 648, král Ludvík 718, 720, 730, 731, 733, 734, legat pro S. Tomáš 646, 652. v — kníže viz Minsterberský kníže Karel. Slupnik Jakub 46, 50, konšel 66, 67, 101, dům jeho 46, pivovár 45. Mikuláš 46. — služba boží 9, 46, 121, 125, 242, 364, 366, 421, 545. — klášteru 113, králi 111, 119, 199, 225, 261, 677, nápravničí 220, viz též náprava. | služební (— žoldnéři) 571: služebník duchovní i světský 134, Klima 603, krále uherského, Bo- huslav z Švamberka, 198, měště- nínky v Norimberce 320, richtáře 92, sousedský 455, Streiček 752, Vít 45.. smaragd 449. Smetice, Smědčice, ves, 20, 21, pí Anny Seiránkové 448, zapsána od ní k chování dítek povrZenÿch 448, Šimon z S. robotník (laborio- sus) 20, 21. | Smil řezník 193, konšel 100, 121, 156, 169, poručník 103, 109, 110, 194, 205, purkmistr 102, 183, nebožtík 334, — Kateřina, vdova, 334, 335, učinila závěť 334, 335, — Dura, kuchařka jeií, 335. Smilovic zahrada v Malicích 187, 335. z Smilova Burian 339. smlowva 41, 70, 78, 97, 169, 180, 227, 238, 260, 262, 271, 282, 302, 359, 363, 624, 685, 706, 707, 735, 736, dobrovolná 96, 319, 427, 468, 524, 525, 540, 672, konečná 28, 247, 262, 283, 254, 410, 427, 540, mocná 28, přátelská 140, 195, 204, 218, 244, 245, 247, 250, 252, 292, 301, 319, 410, 468, 640, 672, svatební 635, 707, zápisná 100. 211, 292, smlouvce 230, 525. Smolák 727, viz Koterov, S. Bartoš, S. Jakub. Smolík švec 619, viz Škvrňany S. — Danus viz z Slavic Sm. D. Smrčka Oldřich z Mnichu 367.: Smrśtił Vaclav 640, 678, konšel pfi- sežný 673, 700, poručník 675, 754. Smiutek Jakub 757, dim Smutkovic 224. ‘ — Simon, kaplan v Plz., 684. Smutková 294. Smysl, úředník na Řebříce, 601. 

Strana 881
881 sněm, Landtag, v Benešově (1474) soud zemský 224, 377, 417, 551, 552, 587, 616, 638, 730. 177. — v Budějovicích (1466) 129, 130. soudek, 500. — v Hoře Kutné (1483) 234. soukeník Beneš 7, 41, 88, 757, Du- chek, též D. Purkrábek, 351, 368, — v Plzni (1505) 484, 485, 568. 425, 426, 454, Erhart (asi Urlejch) — v Praze (1465) 112, (1466) 126, 218, 295, konšel 266, purkmistr 130, (1478) 380, (1503) 461, 463, 273; viz Urlejch E., Kašpar 752, Matúš 727, Ondrášek 7, 65, 757, (1505) 492, 500, 507—509, (1506) 547, Jan Panoška viz Panoška J. Vá- 548. clav (řč. Purkrábek) 101, Václav z Sněť (v Čáslavsku?), Snětský Pa- 307, 328, 340, 346, konšel 282, 300, vel vladyka, 624. 301, 387, purkm. 274, 349, 360, viz snídaně, 408. Urlejch V., Vilém souk., 349, 351, Snížek Jan 342, konšel, přísežný, 490, 510, 584, Vít s. 41, 64, 65, 88, 695, 696, 703, 752, poručník 743. 156, Urlejch Václav 456, (asi týž jako výše Václav s.). Snopoušov (ves u Přeštic), p. Jan z S., 717. Soběkurský Šimon 246, 251, 268, dům jeho 404, závěť učinil 414, žena jeho a děti 414. — Václav starý, 95, dům jeho 95, syn jeho Martin 95, zahrada jeho 95, včely jeho 95. Soběslav 152, 742. Sopník viz Litice S. Sosnovec Jan viz z Vlkanova S. J. soud, 59, 75, 81, 91. — komorní, 42, 179, 218, 251, 267, 417, 552, 678, 725. — před králem a jeho radou 253. — královský 552. — městský, plný, zahájený, osa- zený, 17, 30, 31, 34, 41, 42, 67, 74, 96, 101, 140, 168, 169, 186, 204, 221, 265, 268, 282, 283, 409, 552, dům, dvůr třemi s. v knihy zapsán 111, 112, 221, odpor před třemi zahájenými s. učiněn 222, dvě ne- děle napřed provolán bývá s., než jest osazen, 222. — podkomořího 761, odvolání k němu 761. soused 46, 118, 175, 266, 268, 291, 333, 355, 410, 411, 436, 683. — a spolutrpící podle zvyklosti starodávné a vedle práva města má první právo k statku dlužníka a po něm jiní věřitelé z jiných měst 330. de Spada S. (písař v kanceláři pa- pež.), 146. Spálený viz Němec Sp. švec. Spěl viz Škvrňany S. spělač Jan 743, Švehla 419. Spiczmir Mikuláš, kollektor papež. komory, 151. spinadla, spinadelka, 591, stříbrná 361, na sukni 403. ze Spiřic, Zpiřic Homulka 717. spolek švábský, 469. — s cizími lidmi 431, v statku za- psaný 472. spolu-přísežný 283, 682. — radní 472, 525. — slibce (= rukojmí) 188. v Souměři (ves u Přimdy) z Vider- šperka Jiřík 367. 111*

Strana 882
882 sprävce, Pileger, 500, 517, 518, 565. Srb Mik. viz Cernice S. Mikulás. Srbsko, Servia, král. Srb., Ladislav, | 14, 35, 38, Vladislav 648, Ludvik | 718. srdíčko s křížkem při páteři 403. Srna, v Plz., 280, bratr ieho 280. srp 80, 90. stádo 455. p. Stach 245. z Stachova (ves u Kasper. Hor) Ra- kis Petr panos, 112, 113. Racek, panoš, bratr předešlé- ho, 220, 226, 626. — Václav, bratr předešlých, 220. — Rakus Jan z Kozolup 226. Staněk, kožešník, 681, 701, 711, 716. viz z Pavlovic St., Radobyčice . St. mlynáf, Skvrüany St. Stanková stará 45. Stankovy 716. Stara Plzeń, Vetus Pilzna, Plzenec St. Staré město viz Praha St. m. 162, viz starší obecní, die eltisten der Ge- mein, 244, 267, 299, 320, 353, 354, 378, 397, 398, 408, 410, 411, 416, 422, 424, 436, 566, 608, 621, 628, 636, 707, 725, 743, 744, pXibráni do rady místo nepřítomných kon- šelů 301. cechu, řemesla, 267, 352, 592, 594, 595, přední st. c. 594, viz též řemesla jednotlivá. v Doudlevcich 381, — v Olevci 84. — rytifstva i mést, 377. — zákona bosáckého 729. Starý Jan viz Kyšice St. J. Staše ek krčmář, 717. | stateček, statček, 274, 700, 701, 723. | statek, viz závěti, v nichž skoro v každé mluví se o statku. dědičný 225, manský 225, ná- bytkový 195, nepřítele dobytý 587. | | odemfelf piisouzen 102. otběžený (po otbéhlych oby- vatelích města) 222, 223. — propadlÿ 377, spadlÿ na ‘krâle 16, 19, 40, 42, 44, 77, 110, 111, — svrchní 194, 381, 473, 529, 710. — spálen na rinku 222. stav (soukenickÿ?) 494. stavení, stavování právem pro úroky, 38, 461, zločince richtářem 92. — (= stavba), viz kláštery Čer- ný, Šerý, kostel farní, špitál dílo jich, stavení. — města Mostu 657. — a oprava města 608. — (= stavba) domu, dáno právo sekati dříví v lesích 443, 447. stavidla (na jezu) 631. stavové, 112, 180, 414, 493, 494, 499, 503, 506, 509, 516, 541. stavunk, 550, 746. Stehlík Bárta, rybák, učinil závěť, 614, Anička, manželka, 614, dítky jeho 614, dvůr, zahrada jeho a sta- tek movitý i nemovitý 614. Jan 75. z Steinachu viz Bleigler z S. Steinberg viz Kamenná hora Calta. Stiria viz Štýrsko. Stod Jíra 96, 167, místorichtář 7, 9, poručník 67, přísežný 107, ubrman 140. Stodo 666, Katra z St. 704, mlynář v St. 666. 

Strana 883
Stodsky Tůma, mlynář v Pilz., učinil závěť, 412, manželka jeho 412. sy- nové jeho Bláha, Jan (Hansl), Vá- ciav 412, dcera Marketa 412; dům a dvůr jeho 412. Václav (syn předešlého), 615, 666, 708, konšel přís. 682, 693, .696, 697, 699, 700, 703, 711, 716, 725, 726, 738, 741, 756, poručník 681, 690, 717, 724, 737, 745, 748. stolař Ambrož 923. stolarik Mikuláš 64. stolec 298, viz též stůl. stolice apoštolská, sedes apostolica, 54, 61, 88, 113, 114, 117, 123, 130, 131, 137, 154, 155, 159, 164, 234, 648, 652, 751. 473. Stass viz Toss. Stradal, 10, dim jeho 10. Strachota Ondřej 406, 697, 740, kon- šel přís. 695, 725, poručník 412, 687, 714. Straka viz Kozolupy, Všeruby Str. Strakonice 184, 195, Wolf z Str., soused plz., 654, 655, dim ieho 654, 655. strana p/o spůsobou 461. stráň 400, 412, 445, 448, 744. sträfika 708. Strašecí, Martin ze Str. jinak z Ú- jezda, arciděkan kostela praž., ka- novník a spoluadministrator, 72. Straubinky, Straubingen, m. v Ba- vorsku, 313. strava 571, 640, 736, 761. stráž 540, 541, 551. ze Stráže Jindřich 47. Strážský Vaněk 358. Strejček, starý služebník, 752. 883 Stremeier Ulman, radní v Norimber- ce, 530, 541. Strhafe, Jindfich Opozdil ze Str., 381. Strigoniensis viz Ostiihomskf. z Strochovic Habart Jan pano$ 66, rukoimé 228. . a na Vrtbé, smlouvce, 230. z-Strojetic a v Václavé Jan panos, 275. z Stropčic, Otík Kamýcký z Str., 377, a v Svrčovci 245. a v Lužanech Fremut, 245, ru- koimě 245. a v Miřkově Zdislav vladyka 740. strouha 394, 711. strýc 227, 357, 510. Strýc švec, 7, 765, poručník 27, uči- nil závěť 64, manželka Přiba 64, 65, 765, dluhy u lidí 64, odkaz 64. Strýček viz Chotíkov St.. strž 711. Stfapole, ves, villa, u Plz., 115—119, &hadla Lipoltova 118, drZitel vsi Václav z Bred na Zvíkovci 115, dvůr poplužní 117, 118, kmeté Bla- Zei 118, Vanék Kütsky 118, Janek Sulek 118, Václav 118, Vaniš 118, Matěj Uhléř 118, Jan Žižka 118, lidé robotní 117; louka veliká 117, louže 118. střecha 465. Střela viz z Rokyc Stř. Mikuláš. | ma Stfele (u Strakonic) viz z Kolo- | vrat Jindřich sed. na Stř. | střelec viz Purkrabek Prokop stre- lec. Petr 764, první manželka 764, Máře, druhá manž., 764, Marketa dcera 764. 

Strana 884
884 c Strelcová Anna viz Radnice S. A. | strelive, Geschoss, 336. r H rz 6, кт ! střevíce, tfevice, 9, 192, 573. stfiebrnice 327, pozlacenâ 529. . stříbro 103, 193, 245, 382, 413, 431, 463, 478, 494. Stříbro, Mies, civitas sto královské, 201, 290, 405, 446, 448, 643, 656, 681, 693, cesta, silnice stříbrská, na! Stř. 248, 249, 377, klášter mnichů | 446, 448, měšťané a konšelé 643, (purkmistr) Martin Hromada 560. | z — Mikhanz 405, Mitrle 681, Skva- rek 280. Stříbrští 248, 249, 560. 327 , mě- 261, Misensis, 248, 249, z Střižovic (u Přeštic) Čačanův syn 529, Hrubec 529, Pohlodek 529, Pytlík richtář 529. studánka za Vš. Svatými u Plz. 42. stůl, 80, 183, 434, 473, 591, 682, 694, dlouhý 473, dl. v radní světnici, kdež listy svázané leží, 463, lepší 423, nejlepší 327, složený 591. Stupník Jakub 248. Martin 248, konšel přís. 504, 665, poručník 412, 491, 693, purk- mistr 493, 510, manželka jeho Kor- dula 248, 714, — závěť učinil 714, bratr jeho 714. Majetek jeho: dům 714, louka dlouhá 714, louka ve- liká k zřízení kaplana u oltáře sv. Václava a Šebestiana odkázána 714. stupné 84 (má dáti, kdož prodává). Stupno 118, farář Jakub 118, 119. z — Hlaváč 277. sud, 93, 694. Suda 169. sudí dvorský (iudex curiae regalis), 17. sudí neivyssi království čes., obri- ster Richter, Jiřík Bezdružický z Kolovrat, 583, 645; Zdislav Berka z Dubé a z Lipého na Zákupi 746; Půta z Risenberka 306. sufragan biskupa olomukého 658, Martin 686. Suchý Zalman Zid 74, 78. sukně 156, 205, 376, 449, 691, bílá mužská 405, brunatna 403, 573. černá s kožichem 27; černá mechlička a na ní premy perlové okolo vobojka až do pasu 403, čer- ná mužská 405. — červená 205, podšitá plátnem “ 103. — kropená 426, z kropeného suk- na 573. modrá 284. nové barvy hfbety podsitá 157, n. b. s kožichem 8. šamlatová modrá s devíti páry spinadel 403, Serä 285. višňová 694, vičatá 614. zelená 205, 329, s běliznami 103, plátnem podšitá 103, z vlaského zeleného sukna 81. suknice 759, krátká harasová pod- šitá 361. сито 64, 70, 75, 183, 205, 256, 256, 257, 327, 328, 357, 266, 269, 387, 424, 457, 467, 572, 589, 599, 667, 671, 675, 691, 699, 700, 753, 755, bílé 180, 703, černé 388, 573, 753, kro- pené 573, světlé 573, vlčaté 573. žluté 703, -— bud&ovické 75, jin- dřichohradecké 75, písecké 75 plzeňské 75, vlaské zelené 81. sůl 80, 90, 378, 579, 765, sutá 80, 90. Sulek viz z Hrádku S. Záviš, v Střa- poli S. Janek. az. 

Strana 885
885 Sulzbach, (m. v Hor. Falci sev. od Amberka) 509, místodržící a ra- dové v S. 509. sumovina 80, 90. Sunnenberger Mikuláš převor, 237. supřevor viz klášter Černý s. Surovec Blažek z Plz. 264, 265, otec jeho Martin Úterský 264, 265, dům jeho 264, 265. — Jan, Šimon, viz Doudlevce S. J., S. Š. Sušice, město král. kraje prachen- ského, 377. Svata 180, Maternová 405. svatčina 266. Svátek 577. svátost, sacramentum eucharistiae, 178, 347, 646, 647, viz též truhlice s svátostí. světnička 447, 682, 735. svíce 266, 386, 690. svícen, čtyřrohý, 473, o třech ro- zích 759, o čtyřech rozích 759, s pěti svícemi 386, sv. z kovu 764. svíčník mosazný, 160. svíčníček malý 160. svině 80, 90, 91, 192. z Svinné (u Zbiroha) Šlejbor Pra- cek panoš, vladyka, 246, 445, 449, 455, poručník 275, 391, 442, ru- kojmě 692, sestra jeho Dorota 449. Sviňák Prokop 20, 761, kostelník Černého kláštera 179, konšel pří- sežný 64, 65, 67, 101, 102, 121, 169, 196, místorichtář 1, 167, po- ručník 30, 67, 73, purkmistr 55, 156, ubrman 28, 194. — louka Sv. u Týnce 428. Svetia viz Švédsko. svěcení, benedictio, avene (ovsa) 653, candelarum (svíček) 653, ignis (ohně) 653, palmarum (ratolestí) 653. svědectví (sub juramento testium personaliter et corporaliter ad imaginem crucifixi tangencium) 72. svědek 81, 91, 222. Svědlá Anička sirotek 285. svědomí, svědectví, testimonium, Zeugnis: dobrým sv., konšely sta- rými provésti 75, sv. si dobyti 333, hodným sv. prokázati 92, jistším sv. pokázáno 668, obeslati k sv. 725, 726, odvolati se na sv. 264, podati se na sv. 333, ke ško- dě bylo sv. 333, sv. vážiti 223. svět, universum, 126, 287, 403, 464. světlo 365, 698. světnice 227, 315, radní 463, 735, v novém rathouzu, kdež páni sedají, 359. svítky (pečivo) 368. svobody, emunitates, immunitates, libertates civitatis, 15, 39, 92, 206, 216, 217, 430, 636, 719, 732. svobodník, Freie, 147, 152. z Svojšic (u Sušice) Petr Cíle vla- dyka 444. z Svojšína Zmrzlík Václav 619, 620. svolení, consensus regis, 233. , smlouva, 260. — cechovní 266. — sněmovní 293, 634. v Svrčovsi (u Klatov) z Stropčic Otík Kamýcký 245. svrchky (= nábytek, nářadí) 227, 287, 350, 424, 446, 467, 500, 587, 591, 611, 638, 669, 701, 745. syn, jest-li by neposlušný a marno- tratný byl, má býti odbyt od po- ručníků závěti 30 k. a nemá více žádného práva v statku vedle dru- hých, 464.

Strana 886
886 Synek, śvec, 192. synkové mistrovsti 394, lich přijetí ; do cechu 594. | = . | sypka 167, připověděli se k sypce, pravíce, že by tu lepší právo měli, než-li kdo jiný, 167. sýr 103, 618, 748. Sacunk 551. šatář Michal kláštera Černého 613, Urban 659, š. kostela sv. Barto- loměje 613. Safran 585. Šatránek Mikuláš 107, nebožtík 221, — manželka jeho Markéta závěť učinila 11, nebožka 107, synové Benedikt 11, 107, a Jiří 11, dcery: Uršula 11, 102, manželka Jana Hladka 140, panna Dorota 107, a p. Cecilie 107. | — Benedikt 55, 102, 121, 169, 174, 179, 221—223, konšel 121, 169, 218, 227, kostelnik Serého kláste- ra 179, — manżelka Anna 140, 141, sestra jeho Uršula 102, — dům ie- ho 221—223. — Stefan, Jiřík a Beneš, vlastní bratří, 442, viz z Putnova S. J. a B. bratří. Šafránková Anna, 302, 318, 319, 341, 441, 464, 613, měla rozepři s ru- kojměmi Jošta z Tupadl 246; — taż z Pautnova se imenuie 268, 372, 398, 394, 399, 400, 441, méla spor o pozemky u Račic 268, o ce- stu tamtéž 399, měla podací v Ma- lesicích 268; připověděla se k lou- ce odbéhlého poddaného v Bu- kovci 393, 394; méla spor s lidmi v Radobyticích a Černicích o les a louku 400; drZela domy v Plz.: Safrankovsky narozni 341, 372, 445, týž odkázala 445, — d. Hlad- kovský 443, 444, 447, d. Přechov- ský 443, 444, 446, 448, d. Pimprlí- kovský 446, 448, drZela Vochov ves 446, Smedčice 448, Hradiště 445, ves Újezd 441, lesy ieií Újez- decké a Dehetnické 443, 444, dvůr v předm. litickém 446, dvůr na praž. předm. 448, o tom viz »dít- ky povrZené«, — ucinila zá- vét 441—444, 445—448, odkazy hojné; skvosty její 448—450, ka- planství její při oltáři Sv. Máří Maidaleny 441, otec a matka její leží před oltářem sv. Alžběty Te- galovic 442, — strýc její Jan Ja- nuš z Šenprunírosa 447, přírození přátelé její: Štefan, Jiřík a Beneš Junišové, vlastní bratří, 449. — Dorota panna 242, učinila závěť 242, 243, sestra ieií Uršula Hlad- ková 242, žila s D. v Norimberce 243, oltář jejich matky boží ve farním kostele 242, 243, kdež obě pohřbeny býti chtějí 242. šál (nádoba k pití) 198, stříbrný 198, 347, veliký pozlatitý 193. šálek stříbrný 2. Šálek, ve mlýnci, 694. Sallar Bernart viz Brno S. B. £amlat (= látka z srsti velbloudí), odkázán na ornat, 285, šamlatová sukné viz sukné $. &amlatka černá (sukně) 450. Šandrvašta Havel 414, dlužen za po- družství 414. | Šašek Jan švec 406, 407. Šatava Oldřich 584. šátka (— malý šat) 753. šaty 287, 350, 361, 467, 472, 664, 694, 711, 727, chodící 192, 193, 291, 315, 224, 326, 328, 423, 424, 500, 610, 678, 738, ch. nové 425, ch. staré 425. 

Strana 887
šaty ložní, s lože, postelní, s postel, | 156, 273, 285, 287, 291, 315, 324, 326, 328, 329, 369, 370, 395, 405, | 411, 423, 424, 426, 447, 463, 500, 529, 555, 580, 581, 591, 610, 614, 618, 640, 657, 664, 669, 675, 682, 694, 697—699, 701, 707, 712, 716, 737, 738, 753, 756, 759, ložní prostřední 494, 576, 712, přední s postel 691. — po německu 320. šavle 454. šavlice 591. Šebestian, podpřevor a něm. kaza- tel v Černém klášteře, 385. Šeitel, Šeytl, viz z Norimberka Š. z Sellenberka (u Vożice v Tábor- sku), Jan 380, nejvyšší kancléř království čes. 422. šenk, před městem o jarmarce, 411. Šenk Jan, poručník, 695. šenkéřka Václava, bílého piva, 342. z Senprunirosa Junu$ Jan 447, stryc pi Anny Sefránkové z Pautnova 447, syn jeho Kašpar 447. z Serlinku Petr, Nov. m. praž., přísežný mlynář 7 632. Šerý klášter viz klášter Š. bratří Františkánů. Šesták lazebník 373. Šesterníková 354. šestinedělky chudé 466, aby šaty ložní jim byly půjčovány. Šídlovec Jan, učinil závěť, 690, strýc jeho Václav 690. Sidsvü viz Simková S. Sikl 337. Silhánek 612, 696, 728. Silhavy Jan 340, Matěj Knap 745, Němec 756, v Vejprnicich 717. 887 šilhéř (tkanina z harasu) 194, Cuba positá $. 194. Silink (peníz) 286. Silinküv syn 295. | Šíma viz z Kotovic $. Siman 450, 463, 555, 561, — man- -želka jeho Ovka, Ofka, 590, teta Otíka z Račína 590, vdova, učinila závěť 555, Jetřich, bratr ieii, 555, Fridrich a Krištof, bratrané její, 555, pí Marketa, sestra její, 555, Burian, bratran manžela jejího, 555. viz Chrást Š. Šimek viz Křimice, Radobyčice Š. kramář 682, pernikář 615, Švec viz z Přeštic Š. š., tkadlec z předm. praž. 337, zeť Pavla Kotvy 405, manželka jeho Majdalena 405. Šimková, Simkovic Kateřina, 187, pivovár ieif 187. — Sidsvü, od mostu, 619. Siml, 561. Simon kramái 56; :pernikář 2 po- ručník 727; převor viz Plasy Š. př.; sediák 704. Šiška viz z Nýřan Š. Šiškova Kateřina, rybákova dcera, učinila závěť, 78. Škaředek viz z Nešpor Š. Jan. Škola Jan z Teplé 489, viz z Teplé Š. J., Školová Kat. Jindřich 708. škola, 101, 252, 365, 482, 248. 70, 251, communitatis, 31, 180, 192, 205, 248, 258, 277, 312, 331, 361, 404, 442, 450, 454, 467, 748, znovu postavena scola 154, 255, 369, 526, odkazy: na cirkuit 192, louka odkaz. 31, na maso 255, 748, na 

Strana 888
888 oděv 1, na kaui piva 450, na za- koupení platu 205, 251, 265, 404, 454, 720, plat se má žákům společ- né vydávati 331, na portík u Skoly 467, na potřeby 255, 258, 605, na střevíce 9, 192. škola, správu platů a pod. vedou stelníci farští: 331, 361, 404, mistr 101, 255, 361, 404, rektor 31, 454. 526, — žáci, žáčkové, chudí, scolares, semicones, scientifices socii, 1, 9, 31, 70, 101, 116, 154, 180, 183, 192, 205, 236, 251, 252, 255, 258, 312, 331, 361, 365, 369, 404, 442, 450, 454, 605, 720, 748, kumpáni chudí 154, 361, 404, 526, komunikanti 720, truncati 404, Z. byli oloupeni 154. — žáků povinnosti: hodiny mají zpívati 70, hodiny na hod matky boží na nebevzetí až do oktavu 361, 404, — Salve maji zpívati 369, Salve každou sobotu u oltáře sv. M. Maid. 442, každý den po mši u oltáře Víta souk. Salve re- gina aneb jinou antiphonu o P. Marii 255, po velikonocích Regina coeli 255, — čtyři anniversaria 252, o suchých dnech v pátek při zádušní mši 365, —- každý pátek Tenebre v poledne zpívati mait 205, v sobotu v špitále sv. Jana Kit. při mši zpívati maií 365, každý den po mších antiphony zpívati mají 258, responsoř o Vš. Sva- tých zpívati mají 605, a Salve re- gina 605. Školová Kateřina, učinila závěť, 370, ° muž její Škola Jan 370, dvě dítky 370, dům jeií v Plz. 472, viz Škola Jan. Škornč, poručník, 695. Škořepka řezník 585. Škvarek, 369. Škvrňany, ves u Plz., 17, 31, 70, 242, 255, 257, 277, 315, 351, 357, 405, 406, 419, 447, 455, 495, : 500, 624, 717, 756, dvr Jana Cilky 17, 70, dv. Jana Zahrádky 756, plat k oltáři Víta souk. na vsi prodán 255, 257, 258. ze — Bartoň 717; Jan Cilka 17, manželka jeho Klara a dcera Do- rota 17; Jan 756; Kách 31; Keclík 447; Kocánek 500; Prokop 277; Smolík 717; Spěl 717; Staněk 756; Jan Zahrádka 756, syn ieho Petr; Ženíšek 357. šlak (porážka dobytka) 594. Sleiferna Ambrože nožíře 349, platnéřská 584, 631, obce postavena 585. Šlik Matěj 5, 203, území Šliků 557. nákladem Šlikovna viz z Holejče Š. Konstancie. 3fojić 64, 302, 340, 748, nový na ńi- tech nestřený 388; $. s žlutými a širokými kraji 320; š. aby židé nedělali ani je nekupovali 424. Šlovice 168, 704, 717, kovář z Š. 717, Jindra 717. Šmaur viz Koterov Š. Němec. šmelc bílý 449. Šmurna kněz 352. Sncbl viz z Varů Š. Jan. Šober viz Amberk Š. Hanz. Šoch Jan, řezník, učinil závěť, 343, žena jeho 343, děti 343, přítel je- ho Мас!. Hodoň 343. Kašpar 375, dům jeho 375. z Šomtálu, Šontavy (u Stříbra), Jan Zádubský 131. Lička 367. Otík Zádubský, vladyka, 627. 

Strana 889
šos městský (= plat z domů) 91, 268, 447. Špaček Jan, mladý hospodář, 285, 299, závětí učinil 346, manželka je- ho Kateřina 346, 357, děti jeho 346, — bratr jeho Václav 346, — dům, dvůr a louka ieho 346. — řezník, ubrman, richtář, 218. — sladovník 298, podruhyně jeho Anna mlynářka 298, Káče od Špa- čků 298. Spaltnarová viz Norimberk Š. Kri- stina. Spanda (= almuZna) 183, 244, 369, 373, 466, 494, 589, 662, 702. Špatný Václav, ubrman, 204. špeh, 201. špiclíky (pečivo) 368. špitál v Boru 658. sv. Jana Křtitele v Plz. 365, má býti dle odkazu Markety z Rožmitála vystaven 265, s koste- lem sv. Jana Křtitele s třemi oltáři 365, s domem pro chudé 365, a s domkem pro kaplana 365, povin- most kaplana 365, 366, chudi mají býti živeni a odíváni 366, lázeň zá- dušní aby každý rok jim byla vy- topena 266, almužny aby každý rok do bosáckých klášterů dávány byly 366. | sv. Mafi Majdaleny, v . pfedméstí $pitálském, hospitale s. Mar. Magdalenae, za hradbami města 108, dědic špitála Lazar 6, 8. | na dílo, na opravu, na sta- vení odkazy: 45, 179, 180, 273, 226, 345, 405, 421, 448, 457, 466. 501, 573, 702, když by zdi délány byly 10, když by se slušně od kamene dělalo 192, když kur budou délati 354. S89 špitál sv. M. Maid., chudí v něm: 56, 64, 70, 101, 108, 280, 338, 662, odkazy iim vůbec, 301, 328, 335, 387, 497, 501, 3503, 600, 610, 615, 625, 639, 658, 673—675, 699, 7083, 726, 736, 738, 755, 759, na potřeby 179, 274, 276, 405, 411, 423, 442, 466, 501, 573, na oděv 662, piva kauft 450, na střevíce 573, na sukno 357, 369, V Spitále po haléři v reděli kaž- dou má se dáti chudému z veli- kého mlýna 356, 337. kněží: probošt 356, 362, 387, 442, 588, 635, Väclav Hurta 6, 8, 74, Vavřinec 253, 483—485, Valen- tin 596, 597, navržení Jan Siges z Bavor 625 a br. Wolfgang mldš. 625; Ondřej 635. kostel, na opravu ieho od- kazy, 421, 448, na kůr 354. kostelníci majetek v Eipovicich 298. vice Ejpovice; v KySicich 263, 505, 600, 601, viz též Kyšice; dědiny 596;dvür koupen 582, 599; chmel- nice 596; zahrada 8; zahrádka 157. — — pečeť špitála 6, 8, probošta 597. | — — viz úředníci, práva bratří Václava a Ja- na z Kutné Hory 108, předkové jich darovali špitálu statky 108. správu jeho král Jiří ode- vzdal obci 108. úředníci, kostelníci, ty usta- novovati dáno obci, 74, 76, 108, 179, 263, Jan Črmenský 179, Jakub Žatecký 179, Václav Kolešovský 179; Martin Mertlikovic 74, Šimon Mikšice 74, Vít soukeník 74; Pro- kop Malsa 429, 482, 596, 599, Vá- clav zlatník 429, 596, 599. Sputil 662, dcery jeho 662, Blažek a Jan 662. synové 

Strana 890
890 Šrámek mlynář viz Beńoves Ś. m. viz z Klatov S. Šrámovitý Matúš 338. Šťahlavská Hedvika 64. Šťahlavský Bohuslav, z Doupova, 422, 468, vladyka a soused v Plzni 433. z Stahlav a v Sedlci Vejpovský Boz- déch, vladyka, 692. sed. v Ejpovicich Mareš — 69, 72. — a v Eijpovicích Mikuláš, panoš, 2098. — Beneda Milota, panoš, 298. štanda (nádoba) 473, 664. z Štavavu (síc) Mikuláš 131. Štefan zlatník v Plz. 694, 717. Steïl 394, 464, kramář 457. Steflova Anna kramâïka 363, 390, 394, 395, düm její 363, 390. z Šternberka páni 77, 469. Albrecht 670, na Zelené hoře 692. Jan 165, 753, syn Zděnka, níže uvedeného. Jindřich 47. na Bechyni Ladislav, Ladslav, nejvyš. kancléř, 546, 547, 634, 645; nejvyšší kanovník 581, 609. Zděnek 37, 38, 146, 148, 169, 184, relator krále 37, 38, 163, heit- man pánů katolických 150, purkra- bí pražský 151, dostal od cís. Fri- dricha III. právo na 10 let raziti minci 151, 152, řiditel království čes. 179, starší na Zelené hoře 324, činil službu boží v Plzni před- kům svým 324. — na Zbirové, zu Zwiro, Zdének, 170, na Zebráce 305, na Zelené ho- fe 306, 309, viz výše Jan. z Šternberka Zdeslav, heitman krále podbrdského, 179. Štěnovice 158, Důra v Št. 349. z — , Štěnovský Jan, vladyka, 455, soused v Plz. 455, rukojmě 458. z — Pabianek Tůma 3526. Štěpán kardinal, při kostele sv. A- driana, 184. kněz starý 327. — krejčí 2357, 635, 695, dům jeho 383, 390. — tesař 75. — švec, 31, 70, bratr pí Anny Pa- nenkové 70. — 294, viz v Liticích St, Koste- lec Št. farář. ; Štěpánek Jan 297, 346, 388, 406, 588, 617, 619, 625, 701, 702, 729, konšel přís. 394, 402, 406, 410, 411, 425, 454, 456, 528, 572, 581, 584, 614, purkmistr 414, 525, 588, 617, mí- stopurkmistr 614, rukojmě 525, 586, — dim jeho 406. Stépánová Nemluvná 369. Stépnice 187, 706. štika 79, 90, 524. z Štipoklas Markéta 338, teta Heř- mana z Žernovníka 388. štokfiš (treska) 79, 90. Štolcar Jan 204, 282, 314, 409, 410, manželka jeho Barbora 204, 283, 314, byla sestra Jakuba Greynara 410, — dům jeho 409, 410. Straubingar, 629, dim jeho 629. štuk (kus, dělo,) 107, 183, 702. Šumar Jan, písař měst., 651. šturm (poplach) 540. , Styrsko, Stiria, Steier, 14, 148. Éuba viz Cuba. Svabové 136. 

Strana 891
Švabsko, 469, spolek švábský 649. švagr 298, 348, 464, z Svamberka pän 3, 77, 170. Bavor, Bavürek, Bawer, Va- borku, Jan, soused plz., 320, 323, 329, 392, 422, 454, 455, 458—460, 468, 566, 567, 616, odpovědný ne- přítel Plzeňských 553, 557, 566, zajat na Křínově, tvrzi své, 556, 557, 559, 567, statek jeho Křínov dán Plzni 567, 587, — sestra jeho pí Uršula z Ronšperka 460, 541, — dvůr jeho v Plz. před branou ma- lickou 458, 460, 541. Bohuslav 23, 146, 148, 153, 158, 197, 200, 247, 248, hejtman kraie plz. 179, 181, 195, nejv. hofmistr 181, nejv. heitman krále uhers. 198, držen v zajetí v Uhrách 202. B. — Henrich 279, 312, 324, 325, 364— 366, na Zvíkově 400, 544, 570, 658, držel hrad a úřad v Domažli- cích 400, 401. Hynek, 527. Jan, mistr strakonický, 195. Krištof 544, 658, 746. Krištofor, 559, 670, 746. —- Labuta Burian, téZ jen Burian, 468, 505. Mares 325. Racek 169, purkrabi na Doma- Zlicich 169. . — Zdének na Rokycanech 233, 254. Svamberskÿ pisaï 745. Švank Václav 617, 640, konšel pří- sežný, spoluradní, 621, 629, 759; purkmistr 624. . Burian viz níže z Šv. Labuta Krušina Hynek, 202, 742,. 745, 891 1 Svanková Anna 708, vdova 726, zá- vét ucinila 726. na Svarcenburce viz z RabSteina na S. švec 288, 378, 398, Atlas 694, Jan Beranek 619, 694, Cerny 619, Dy- mek 619, HluoZek 619, Hykal 6, Kesta 619, Kubik 585, 586, Martin 618, Matúš ze Všerub 619, Němec 619, Němec Spálený 619, Potůček 692, Říha 294, 618, Valenta Slavík 618, 619, 694, Smolík 619, Strýc 7., 27, Synek 192, Šimek z Přeštic 500, Štěpán 31, 70, Turek 619, Viktor 45, Zelený 618, Václav Ze- man 694, Žid, Ondrášek ž., 445, 586, 619, 725, 745. | viz řemeslo ševcovské. Švédsko, Svetia, 646, 652, Tomáš legat pro Š. Švehla nádenník, 327, spělač 419. v Losiné 717. z Švihova, Švihovští páni 202, 440, 749, záleží jim na klášteře Černém v Plz. 749. — Jan, měšťan plz., 623. | — Matouš, Matheus, farář v Plz., | 647, 684, komendator zákona pru- | ského v Čechách 684. a z Risenberka viz z Risen- berka a Šv. Půta, Vilém. Švihovský písař Mikuláš 292, pur- krabí Dominik z Újezda 212, 213, purkr. Jan Olbram z Hanštruku 741. Švýcaři 136. | Tabule, na oltáři, 198, 327, 755. taiat (— samet) 160, zelený 450. Tachov, Tachaw, Tachawe, 65, 189, 248, 249, 295, 328, 469, 480, 481, 

Strana 892
892 510, 544, 639, 696, Basáci v T. 365, 639, cesta od T. 248, farář M. Pavel Pokmandl 284, měštěnín Mikuláš Rybstein 284; měštěnína Kyka, dcery, 572. z Tachova Vác. Fencl, měšť. v Plz., 525; Hanal a dcera jeho 102; bratr Hostny, pekaře v Plz., 690; Jiří, probošt chotěšovský, 760; kněz Mikuláš bečváře syn, 284; kněz Ondrášek, oltářník v Plz., 253; Fi- libeř Pertold, syn nebožce Fegalov v Plz., 65; Jan, jinak Hanuš Pim- perle, měšť. plz., 102. T. 248, 249, 377, — dům opata v Plz. 425, konvent 155, opat teplský 155, 349, 350, 399. z Teplé viz Adam Sigmund, měšť. plz. — Škola, Schkola, Kola Jan, 489, 495, 496, 521, 523, 530, 531, 542, není v Plz. usazen jen žena jeho tu bydlí 488. — Stockpaur 4. Teplej, richtář, 704. z Terešova Kořenský Petr panoš 169, 172, 580, 604, držel Koterov 172, 580, 604, synové jeho Jiřík a Václav 580, 581, 604. v Tajnec viz Týnec. talíře cínové 298, 403, 434, 464, 473, 591, 610, 759. z Tamfeldu Cukr Jan, 294, 504, 505, dům jeho v Plz. 454, 620, 621. tanec 408. Tarant Václav 752, 753, bratr Mar- kety Pedalové 752, dva synové jeho 753, dcera Kateřina 753. Taraška, 681. Tas viz Rebřík T. z Peruce. Tasnovice 347, Pudík z T. 347. Tatiná 371. Taus viz Domažlice. Tegler Hans viz Norimberk T. H. Teinz viz Týn. Tejn viz Týn. Tejnec viz Týnec. Tejralová Dura z Dobřan 429. na Tejřově viz z Enzidle na T. Hen- rich. tele 377, 595. Telecíhubová 579. teletina 765. tenebre, žáci mají zpívati, 205. Teplá, Toppl, 4, 248, 249, 530, 531, 542, klášter 760, cesta obchodní od tesák 408, 455. tesař Fučí 295; Ondřej Fojt 292; Ště- pán 75; Václav 204, 282, 358, dům jeho 204, 282. tesť 292 v Těnovicích viz z Číčova Jan v T. těžař, kverk, 84, 413. Theodorus viz Dětřich kardinal. Thun, Tschiny, hrabství ve Švýcar- sku, kr. Ladislav hrabě Th. 14. Thym viz z Hermansgrünu T. tchán 694. Tchoř v Plz. 704. Tichavka, viz Lobzy dvůr Tichav- kův. Tirschenrent, Tursssenrewt (m. v Hor. Falci při hranicích čes.), 492, 563, 565. z Tišňova Ondřej, Ondrášek, místo- písař desk zem., 230, 233, 301, 302, Anna, manželka jeho, 301, 302. — Tišnovic Tobiáš, kněz, kanov- ník kapitoly sv. Apolináře, 237, 250, 252. titul (erb) 721. tkadlec Blažek 75, Šimek z praž. předměstí 337.

Strana 893
tkanice černá 449; červená 403, 449; ziatá 450; zlatohlavová červená s nákončím 449, bez nákončí 449. tkarička zlatá 450. Tlucna u Bělé 339, Anička z T. 339. Tobiáš, kazatel při kostele sv. Bar- toloméje v Plz., 106, 758. tobolka (na pečeť) 678. Točník Bernard, mśśt. v Plz., kon- šel, 101, 121, 169, poručník 30, 73, ubrman 218, dům jeho 31, 207. Václav, konšel z staré rady, 68, 75. viz z Kfimic T. Vaclav. panoš (asi z Kfimic T. Vaclav) 193, 280, 295. Wolf pan, 661. hrad, 577. Toch Martin, učinil závěť, 336, man- želka jeho 336, bratr jeho 336, otec jeho 336, sestra jeho 336, — dům, louka. chmelnice, zahrada se sladovnou 336. Tochová Marketa, závěť 458, dcera Dorota 458. Tolna, m. v Uhrách, 428. Toma, Tomáš, viz z Klatov T. v Plz. učinila, Toman, Tománek, bratr Jana Much- ka, 166—169. Tomáš, Tomášek, farář v Plz., 78, 07, 98, 106, 157, 167, 173, 196, 317, 756, 758. kardinal při kostele sv. Mar- tina »in Montibus«, 646, 652, 653. kazatel německý v klášteře Černém, 237, podpřevor v klaste- ře Černém 613. rytíř z řádu strakonického, vyslanec bisk. Jošta v Římě, 133. viz též Tůma. 893 Tomášek, Tomáškovic Jan, Janek, 64, 205, konšel 67, poručník 63, 103, Anička, dcera jeho, 205, za duši ieho peníze rozdány 205. Tomec Petr 338, 579, starý 629, konšel 380, 410, 426, 458, 466, ko- stelník farský 429, 482, 556, dům jeho 334, 629, — synové T. ne- božtíka, Jan, Linhart, Wolf a Blá- ha 716. Tomcová 716, dcera Kateř. Hodo- ňové 716. 334, 303, 311, 313, v Bavorsku. Tosse, Stoss Heintz, škůdce Plzeňských Touskov, Tus$kov na MZi, 46, 219, 220, 226, 532, 626, 696, 702, pro- boSt Jan v T. 219, 226, 626, pro- bošt Stanislav 532, louky Miro- slavka a Robotězka u T. 532. v — Jan, syn richtáře, 702. tovaryš viz řemesla jednotlivá. k bitvě 132, při dolování 413. tovaryšstvo v Norimberce (asi ku- pecké) 394. Transilvania viz Sedmihradsko. tráva 501, 701. Trčka Burian z Lípy na Lipnici, pod- komoří, 609, 628. Trtschka, Tetschker, Mikulaś mis. 311, 314, heitman království čes. 311. Trčková, sestra manželky Heřmana z Žernovníka, 339, Barbora krej- čířová, její dcera, 339. Z Treselsteina Gredinger 642. trestání pro špatné dílo v řemesle 668. panské 318, 398, 424, trest, poena, Strafe, 37, 39, 52, 106, 117, 130, 131, 147, 152. tézké 384, 

Strana 894
894 trh na rinku aby byl a nikde jinde; 321. — výroční 371, viz více jarmark. — pundinae, 355, 378, 417, 492, 686. | — , frajmark, masa v sobotu, 271; | v chlebé 352. trinkelt (zpropitné) 595. Trnava, m. v Uhrách, 715, Schnobl v Tr. 715, Fromka jeho žena 715; jeho poručník Jakub Šolar 715. trní 84. z Trnové Jan, heitman na Zvíkově, 202. Prokop 131. v Trpistech viz z Gutensteina Jan sed. v T. truba (do kamen) 418. trubičky plechové s prachy při ohni kladeny 574. z Truclar, Tryclar, Tryzle, Sigmund, Zikeš, 213—215, 359, 381, 428, 616, z Tr. a v Teinci 392, 422, 428, 536, 537, 606, 639, Ť manželka je- ho Anna 213; druhá manželka An- na Rešová 214, 215; třetí manžel- ka Dorota z Tejnce 359, — dům jeho v Plz. 359, pivováry dva v Piz. 359; koupil plat na Tynci i S řekou 428; držel podací kostela sv. Jiří v Kostelci 536—539. — a v Týnci, Jiřík a Jan, bratří Zikšové, 736. — Jiří Zikeš 679, činí se ne- oprávněným podacím pánem fary sv. Jiří 679; předkové jeho mají pohřeb v božím domě u sv. Jiří 679. truhla 45, 103, 133, 183, 327, 342, 357, 369, 423; 450, 473, 614, 663, novä 682, velikä 298, 591, 678. 339, 529, 528, | truhlice, truhlicka, 273, 349, 387, 591, 738, 756. —- bratrstva sv. Jakuba 385; do níž starší peníze a vosk vložiti mail 385. s svátostmi zlatem položená 160; s svátostmi na čtyři strany sklem zadělaná 160. — zamčená 678, v níž listy na pe- níze byly, peníze hotové, zlaté mince, prsteny a klenoty 678. trunkati (žáci) 404. z Trycle viz z Truclar Sigmund. Třebíč 228, kr. Vladislav v Tř. 228. z Třebobuz Brávek, 707. Třeboň 200, 574, hejtman na Tř. Ja- rohněv z Usuší 71, 163; úředník třeboňský Řehoř Klaric 200. z Třemošné Brožová Barbora 614. v — Vávra Velikÿ, pacholek, 670. Třemšín 257, David z T. 257. Třepec Blažej, učinil závěť, 701. Třepeň 112, 357, dvůr jeho v Lob- zích 112. třepně (třepení) 337. Třeskuta Jakub, závěť učinil, 50, 51, Marketa, manželka ieho, 51, dce- ra Ludmila 50, 51, zet Jakub Slup- nik 50; sestra Kateřina Kojatová 50, 51, dům a pivovár jeho 50. třevíce viz střevíce. Tschiny viz Thun. z Tuhric Meindl Henrich, panoS, 275. Tüma Forman 303, 316. — převor kláštera kladrubského 226. sladovník 588. viz též Tomáš, Tomášek. tuna herinků 612, 765, medu 286, 765, prachu (peří) 388, ryb 79, 90. 

Strana 895
z Tupadl Jošt vladyka 59, S1—83, 119, 226, 229, 246, 446, 63S, prodal dédiny v Stfapoli 117, 11S. Mikuláš 446, 44S, kové na opravu břvi v Letkově odkázal 528. Tuplar, 286. Turci, die Turken, 165, 704. Turek, Turck, Durck, Zalman, plz., 413, 589, 597, 598, 617, 619, 629, 630, syn žida Mekla 413. Tursseurewte viz Tirschenreut. TuSkulsky biskup Bisarion, kardinal, 142, 150, 151. Tuškov viz Touškov. tvrz, municio, 540, 549, 550. — v Eipovicích 503, v Kfínové 556, 557, 567, 587, v Roudné 77, Směčice 448, v Týnci 428, v Ú- jezdě 441, 442. Tym, Tein Horšův, Horšovský, Teinz, Thin Horssoviensis, 24, 150, 189, 196, 386, 482, 712; Jan, arci- děkan, 150; Václav řč. Chocna z Chrudimě, farář, 164, 196. z Týna H. Jan Ondřejův, děkan ka- | pitoly metropolit. kostela v Fraze, 712; Tomáš mr. 500, 501. v Týně bratr Martina Tocha, mést. plz., 386. na — viz z Ronšperka na T. Dobro- host Jiří, a Zděnek. Tynec, Teinec, ves u Plz., 110, 168, 233, 428, 671, 679, dvůr Jechníka v T. 110, 111; dvůr Albrechta z T. 233; dv. Ondřeje Rejska z Plz. 671; tento koupila obec plz. 671; řeka v T. 233, 428, 671; tvrz v T. 428; — dědiny, louky v T. 110, 233, pastviště v T. 428; lidé z T. ~ L. v Letkově; 526—828, 527, 838, dal kostelu v| Plz. Letkov 527, plat svůj v Bož-| žid 164, |. 895 | přísluší k faře sv. Jiří v Kostelci | 679. /|z Tynce Albrecht panos 23, 82, 86, 87, 209, 233, 234, manzelka jeho 234. — Dorota, manželka Sigmunda z Truclar, 359. | |v Teinci viz z Truclar a v T. Sig- mund. | na — z Zeberka, Zíberka Jan pano$ 617. Tyrman viz Leimvater T. Tyrolsky hrabé, král Ladislav, 14. Ubrman (rozsudí přátelští) 28, 29, 97, 140, 204, 218. ubrus 173, 669%; kmentový 473, 690; oltářní 420, 690; ruční 473; stolní 208, 473, 669. ubrusec, 298. Úc Sigmund 588. učedlník, 398, 593, 594. učení 362, pro lepší prospčch uč. po školách vandrovati 362. udělení privilegií viz Plzeň privile- gia udčlena. z Udim& Ondrej, kově, 163. z Údrce Jindřich, panoš, 65. úředník na Zví- uhel) 411, pivovárníci nemají uhle hasiti, dokud není rozkázáno. Üherce, ves, 168, richtát 168, sou- sedé 168; Jan Mafikovic, richtář, 704. Uhler Matěj viz Střapole U. M. Uhry, Hungaria, Hungern, 202, 464, 704, království 13, 16, 17, 19, 36, 163, 304, 308, 414, 440, 646, 652, král uherský: Ladislav 14, 17, 18, 35, 37, 38, 209, Fridrich (císař) 148, Matiáš 159, 160, 206, Vladislav 113 

Strana 896
478, 480, 491, 543, 546, 548, 627, 628, 633, 671, 733, Ludvik 708, 718—720, 722, 730, 731, 734, 754, — Jan Planknar, heitm. krále uh., 202. Ucháček viz z Kračína U. Krištofor. ujec 349, 740. Újezd, Újezdec, ves u Plz., 249, 441, 442, tvrz Ú. 441, 442, dědiny kmet- cí 441, děd. poplužní 441, louky a 441, 532, „ 608, 566, 634, 677, 733, 645, lesy Ujezdeckć 442, 443, — lidé' z U. přislušejí k faře sv. Jiří 679. — Kamenný 295, Janek v U. 295. v — z Mitrovic Jan vladyka 620. z — Dominik, purkrabí na Svihové, 212. — Martin viz ze Strašecího M. Újezdec (u Týna), ves, 17, držitel Jan Kobyla 17. z — Bušek, 680, manželka Kateř. z Ročova 680. úlehle (země nevzdělaná) 118. Úlehle rybník 524. ulice, 321, 378. u litické brány 443, dům Pře- chovský v ní 443. židovská 194, 711, domy v ní: Jana soukeníka 194, Linharta kra- máře, 711, Řehoře 194, Slámy 194. Ulice, ves u Plz., 169. z — Jan z Plešnic 228. —: Lvík panoś 181, 228. sed. v Příšově Markvart 186, 228, 230, 232. a v Hořejším Metelště, Ulička Zdének, 739. p. Ulicky 399. ulička 427. - 501, | Ulička, 196, dvůr jeho V Lobzich 196. Ulstat viz Norimberk U. Hans. mimerál viz humeral. umění malířské 721. uncey zlata, 285. z Uněšova Voříšek 694. ungelt (= clo ze zboží) 431, 478, 732, úředník v u. Jan Kozel z Pot- šteina 754, 755. Uničov, m. na Moravě, 204. unterkäufel Jakes 588. Urban postfihaë 601; $afáf v kláSte- ře Černém 659. urbura 413, 414, ur. se nemá platiti z. dolování okolo Plzně po 10 let. Urlejch, Urlajch, Urlich, Benedikt, 510, 572, kon$el 625, 635, 656, 758, poručník 658, 661, rukoimć 586, 599, zeť Blažeje Neústupa 599, — strýc U. Erharta souk. 572, a strýc kněze Bernarta Ur. 610, 624, učinil závěť 665, Barbora, manžel- ka, 665. Bernart, syn Mikuláše Url, 407, 408, chtěl pro lepší učení po školách vandrovati 362, kněz 624, oltářník na hradě praž. v kapli p. Jana Zajíce z Hasenburka 626, po- stoupil dvůr svůj V Kozolupech kapitole praž. 684. — Erhart, mistr řem. soukenické- ho, též jen Erhart soukeník zván, 172, 218, 241, 338, 362, 510, 572, konšel 260, 265, 270, 273, 295, 410, purkmistr 208, 423, poručník 296, ' 362, 382, utinil závét 572, 573, Kateřina manželka 572, 573, strýc jeho Jirsa 573. Benedikt Ur. 573, — dědiny 572, dům, louka, odkaz k oltá- fi sv. Jana 572, slużebnik ieho Hanzl 573, — Katefina vdova 

Strana 897
897 úředníci, Amtleute, ve Falci hor., 438, 492, 565. 759, učinila závět 759, Maretka děvečka její 759, odkazy 759. Urlejch Jan, syn Mikuláše, 241, man- želka jeho, sestra Jana Kurtina, 242, sirotci jeho 242. — Mikuláš 226, 241, 626, konšel 227, obecní starší 244, richtář 174, 176, 181, ubrman 204, — Kateřina vdova po něm 295, stará Urlicho- vá 296, učinila závěť 295, odkazy 295, děti 295, synové: Bernart a Jan viz výše. — Václav soukeník 241, 456, 460, nebožtík 624, konšel přís. 375, 459, strýc Bernarta 362, zeť Petra Ebrzvína z Hradiště 418, dům jeho 460, dvůr 460, koupil Hrádek 456. z Urlejch Wolf, syn Jana Kantora z U., 724, 725, viz více Kantor W. úročníci, 12. úrok, census, Zins, roční, dobře o- sedlý, z nemovitostí: 11, 58, 59, 84, 89, 98, 118, 196, 250, 252, 299, 462, 475, 476, 505, 600, 601, 644; k oltáři 140, 257; z peněz 182, 224, 251, 269, 275, 341, 379, 391, 419, 421, 690, 692, 740; na světlo a lam- pu v kostele 281; ke břvi 414. — viz plat. Uršula, jako víno pálí, 343. úřad, officium, Amt, administratora arcibiskupství praž., 105, 106, 142, 177, mistoadministratora 253; desk zem. 234; domažlický 363, 364, 400, 401; konšelský, obnovení jeho, 290, 427, 677, 722; královský 631; pro- bošta špitála 8. — královští, 15, 43, 52, 61, 114, 125, 212, 217, 262, 264, 265, 272, 431, 637, 719, 733; kr. jsou richtáři plz. 92, 93, 98; nad městy (= pod- komoří) 637. obce plz., obecní, 99, 115. — pražští 231, 583, 671. přísežní (= konšelé) 223. — soudu 259. — v ungeltu 754; úřadu domažli- ckého 401. na zámku král. 549. z Úsuší Jarohněv, hejtman třeboň- ský, 71, 163. uši pozlacené 403. Utenreut viz z Otína. Úteré 27, 136, 581, kaplan tudíž 27, kostel 136, k. sv. Jana 339. z Úterého, též Úterský Bárta, 337, 357, konšel v Plz. 241, 266, 270, 274, 277, 279, 280, 282, 294, 295, 300, 301, 306, 310, 312, místopurk- mistr 273, 274, purkmistr 284, 285, 288, 291, 297, 316, richtář 255, 257, — učinil závěť 357, pí Kunka, man- želka, 358; bratři jeho: Jíra, Kou- bek, Martin 357; sestra jeho Mar- keta 357; Pavel Jiskra, švakr je- ho, 358. Jan, kanovník kapitoly sv. A- polináře, 250, 252, kanovník ko- stela praž. 322. (= okres podřízený,) 565. úředníci, urzednicones, beneficiarii, officiales, Amtleute: v Bavořích 514; bratrstva sv. Jakuba 429; desk zem. 234; větší i menší 225, 428, 478, 533, 567, 634, 731; dvora král., curiae regalis 17, 77. — Jan, konšel přísež., 312. — Martin, učinil závěť, 26, kšaft jeho 264, 265, Anna manželka 27, syn Blažek 27, též Bl. Surovec 264, 265; bratran Vávra 27, — dům jeho 264. z Utěšic Bohuš Kotúnský 581. 113*

Strana 898
898. Utusice, ves u Plz, 30, dvür tudíž 30, lidé robotní 260, — Matéi Bou- ček 600; Vávra Chmel 30, 280; Kříž 696; Křižík 717; Suchá 704. 46. Svatých 483, 486. zámečnické úvarec 45, úvoz u Vš. uzdafi viz řemeslo a uzdafské. uzel pozlacený při kalichu 347. Vaborku viz z Švamberka Bavůrek Jan. Vacík v Plz. 312. Vacek, Vackovic Šimon, učinil zá- vét, 102, 103, dcera jeho Kateřina 103, péstouna jeho Kateïina 103, Kuchaïka Jana 102, — dûm 102, 103, dva pivováry 103. Vâclav, brannÿ v brâné litické, 582. kanovník, kazatel kostela praž. sv. Víta, 317. kaplan viz Rathouský V. k. kmet viz Střapole V. k. koželuh 581. IV., král čes., 23, 24, 48, 68, 82, 89, 199, 208, 217, 248, 356, 526, 545, 648, 650, 718. — pekař 357, 368, 369, 724, Kate-| řina, vdova po něm, učinila závět, 724, syn kněz Mikuláš, řádu do- minik., 724. — písař m. Plz. 598; písař při úřa- dě domažlickém 400. — probošt sv. Apolináře v Praze 116, 760. — probošt kláštera chotěšovské- ho 760. probošt Rokycký 482, 524, 525. probošt viz špitál sv. M. Maid. V. Hurta p. 1 Václav pu&kaf, ucinil závét, 676, man- Zelka 676, syn Jíra 676, dcera Do- rota 676. richtáf plz. 23, 209, Ondiei, bratr jeho, richtář plz., 209. — rybář na praž. předměstí 460. scholastik kostela praž. sv. Ví- ta 322. sladovník 294, 312. soukenník 300, 327, 346, 362, konšel přís. 276, 279, 282, 300, 301, 310, 311, 320, 324, 328, 331, 355, 358, 370, 372, 373, 383, 387, 390, 394, 395, 456, kostelnik, prokurator bosácky, 328, 335, 429, mistopurk- mistr 353, poručník 277, 294, 296, 307, 328, 343, purkmistr 274, 326. 359, 360, 378, rukoimé 340, 383, do- stal dovolení od kr. Vladislava do- lovati v okolí Plz. 413, — učinil závěť 510, 511, Marketa, manželka jeho 510, děti 510; bratr jeho Ku- bík 510. — tesař 204, 282, 358, dům jeho 204, 282, 358. vikář v Horšově Týně 164. — zlatník 294, 350, 413, 460, 615, kostelník špitálský 328, 429, 596, poručník 585, dům jeho 350, 460, 615, — dostal od kr. Vladislava do- volení dolovati v okolí Plz. 413. — sv., dědic český, 259, 267, 393, oltář jeho ve far. kostele v Plz. 192. Václava, šenkéřka, 342. v Václavě viz z Strojetic a v V. Jan. váček červený aksamitový 450. váha 93, 233, 594. Vácha řezník 354. Vaječko Ambrož 765, Anička první manželka 765, Barbora druhá 765. z Vajkerstoriu Żateck$ Jan 744. g 

Strana 899
- Valach viz Deisina V. Matéi. Valašsko, Valachia, 646, 632. z Valdeka Burian Medek 444. Vranovský Oldřich 624. Valdevef Jilii 421. Valdeveři páni 421, předkové p. Ar- gelly z Valdova, maji pohřeb ve Farnberce za lesem 421. Waldmünchen (m. v Hor. Falci u hranic čes.) 642, Hensl Fleisch, měšťan, 642, heitman v W. 642, Kuntz, ieho služebník, 642. — z Valdova (u Horš. Týna) Argella, vdova po Ctiboru Volštainovi, 391, 392, 419—421, kaplanství její v Plz. u oltáře sv. Vavřince 420, bratran její Jiljí Valdeveř 421, viz též Val- | deveři. z Valečova Václav, Vaněk podko- moří, 22, 67, 94, 108, 129, 251. — a Hrádku Samuel podkomoří 200, 212. na — Fridrich, purkrabí z Donína, 580. valcha řemesla souk. 40, 41, 631. v Klatovech v předměstí u mlý- na 100. Valenta, Valentinovic Havel, 360, 361, dům jeho 360, 361. — Martin 350. — mlynaf 631. — „syn písařův, mládenec, učinil závěť, 349, 350, bratr jeho Mar- tin: 350, sestry jeho 350, jeho 350, švagr jeho Mik. Princi- pal 350, louka, chmelnice a dédina jeho 350. Valentin, inkvisitor kacířství, 337. — probošt víz špitál sv. M. Maj- dal. V. pr. de Valle Fantinus, vyslanec papež- ský, 88. iz Valšteina bratří Berrart a 899 válka, 180, 201, 221, 222, 377, 426, 489, 403, 513, 517. Val&tein 24. Jan 644, 671, 672. Volstaina, Ctibor, 391, 419— 422. a na Krupce Bernart a Jan, 692. | Valta Václav, učinil závěť, 682, man- želka 682, odkaz 682. Valtová stará, 429. Vaněk kožešník v Praze 635. — viz Nevřem V. pekař v Plz. 95. viz Bliživský V., Lobzy dvůr V., Strážský V., z Vlkýše V. Vaniš viz Střapole V. kmet. vánoce 80, 91. Váňovic Vávra viz Deišiná V. V. vápno 248, 717, 766. var (piva) 756, žádný soused nemá valiti přes 20 varů 378, 436, ječ- mene se čtyři vary cizím sladov- níkům nájemným povoleny 355. varba, 411. varhamy, 698. | várka, trvati má od sv. Havla do roka, 378. Vary (Karlovy) 399, Jan Snobl z Va- гйу 399. matka | z Vafin (u Radnic) Jan Harant 246, na Bfeziné J. H. pano$ 391. Vávra postiihaó 348, poručník 424, Anna dcera 423, Zena jeho 423. — puškař, učinil závěť, 297, Přiba manželka 297, syn 297; domek jeho 297. 612, $vec, sirotek jeho, 691, Éevcová Vávrová 467. 

Strana 900
900 Vávra Veliký viz Třemošná V. V. Vávrová bečvářka 490, děti její 490. — Kateřina, vdova, postřihačová stará, učinila závěť. 423, sestra její Mandalena v Rešicích 423. Vavrůšek zlatník, konšel přís., 336, 349, 353, 361, pivovár jeho 359, vinice jeho 483, 486. Vavřinec, Laurentius, Lorenc, apa- tekář, 630, 635, rukojmí 586, Anna, manželka, 635. Vejpolt Jiřík, 724. Vejpovský viz z Štahlav V. Bozděch — viz Koterov V. Pavel. Vejprnice, Kub z V., 756, Šilhavý v V. 717. Velbloud Mikuláš, dvořan kr. Vla- dislava, 227, 228. Velden viz Adelman z Feldenu. vepř 594, domácí 766, krmný 766, nekrmný 766, hladovitý 464, pe- kařský 378, 696. — biskup ferarský 758. — kněz v domě kaplanském 693, 700. — pekař, purkmistr, 192, 194. — probošt viz špital sv. Majd. V. veronika malá v rámci [obraz Kri- stův, vera icon] 160, větší v rámci 160. pr. sv. — oltář, viz kostel farní ol. SV. V. sv. — viz Praha, klášter sv. Anny jinak sv. Vavřince. Waidhaus, Weidhausen, m. v Bavo- řích, 439, 440. z Waytmille viz z Weitmile. vazba, vězení, gefenknus, Fenknus, 49, 179, 200, 258, 264, 377, 454, 534, 540, 550, 561, 562, 569, 574 575, 621, 622, 747. včely 95, 195, 405, 573, 708. vdovy 411, chudé 70, vdov sirých poručníci nejvyšší jsou purkmistr a konšelé 298. večeře 377. Vech koželuh 6. Weiden, Weyden, m. v Bavořích, 492, 493, 500, 503, 511, 514, 535. Weidhausen viz Waidhaus. z Weitmil, Waytmille, Weitmule, Be- neš, minomistr, 207, páni z W. 469. vejce, ova, 84, 228, 231, 452, 505, 600, 601, 644, 672, 764. verštat viz dílna. ves, vesnice, villa, 279, 366, 378, 541, 550, 644, 672. — městská 187, 207, 259, 260, 410, 436, 698. pustá 367, 441, 526, 545, 546. Vesprimská diecese 647, 654. Veseraw viz Bezvěrov. věnec perlový 45, 285, 463, v. p. sta- věcí 403, 474. věno, dos, 58, 63, 233, 325, 510, 603, 644, 671. věrduňk (= čtvrt míry) oleje 79, 90; pokuta věrduňk (= 1/4 L) vosku 386. věrtel (piva) 80, 91, 303, 450, 670, 716, 717, 727, 757, 766. věřitelé, věřící, 182, 188—190, 246, 258, 259, 363, 379, 413, 715. vězení viz vazba. vězňové 201, 202, 747. věže (v hradbách) 568, 608. z Věžník Arnošt, panoš, 210. viezdomb, vitzthum, viczdum, fytz- thum, = vicedominus (místodrží-

Strana 901
cí), 313, 438, 440, 482, 488, 490— 492, 495, 496, 499, 502, 508—512, 514—517, 519, 522, 585, 536, 563, 564. Vícov 349, farář Jan ve V. 349. Vídeň, Wienna, Wihen, Wen, 36—39, | 165, 440, 650. předměstí plz. 194. z Wideršperka a deršpergar Jan, 739. Jiřík 367. na Vidicich viz z Kračina na V. U- cháček. a v Souměři z Hořešovic Jindfich .Purkart 739. ; vidimus (opis) listu, 430, 462, 648. vigilie (pobožnost večerní a před -ur- čitým výročním dnem) 46, 104, 239, 386, 421, 442, 468, 527, 572, 680. vich 321, 379, obili na vozich aby nekupoval, dokud vích dolů ne- staví, 321; viz hokyně. Viklicky, Wiglicko, Jan, 488, 495, 496, 521. víka, spustiti pfi prodeji masa, 592, 593; s víkem zavřeným v neděli smí se maso prodávati 593; od ví- ka kupec se nemá odluzovati 593. soli 90. Viktor viz Klatovy V. v Plz. 278. švec 45, syn jeho bude-li kně- zem 45. Viktorir z Plz. 456, prodal Hrádek 456. Vilém soukennik 351, 726, kon&el - pris. 410, 444, 472, 493, 510, 654, 655, 669, kostelník farský 429, 482, 556, poručník 572, 573, 617; 686, purkmistr 406, 419, 425, 458, 467, l na Muténíné Wi-| 901 614, 697, 699, mistopurkmistr 490, 584, 674, richtát 379, rukoimé 379, 586, učinil závěť 755, Anežka man- żelka jeho 755, matka a syn jeho leží v kapli Vš. Svat. v kladrub- ském klášteře 755, — dům jeho == 499. i i Vilém, posel kr. Matiáše k Plzeň- ským, 198. syn Albrechta, falckrabí rynsk., 174. vévoda saský, 40, 77, 139. | vina, králova, královská, 81, 89; 92, 290, v., z níž richtář třetinu má, 762. vinař. Hanuš 388. 670. Winckler Jan, Henslein, 534. vínek, věnec, crinale, z perel, 11. Ambrože 156, Tomana Colce Erharta souk. 572, Kateřiny, 723, Maretky richtářky 762, Mar- kety Kostové 273, Jana Mlcaty 494, Anny ReSové 187, 214, Tümy Sichry 678, Bened. Urleicha 665, Vavruška zlatníka 483, 486, Petra Zaječího 279. při cestě k Liticům 29, u Račic 230, u Volevce 278. víno 160, 249, 346, 665, 766, pálené (= kořalka) 343, řecké 79, 90. Winterberk 377, na W. Kaplíř Sulevic 377. Vít kramář 712. Petr viz Guntar Bartl, P. V. syn. vinice . 891, Ze z Nového Plzně, měštěnín Star. m. praž., viz Praha Star. m. V, — služebník, 45. ' soukenník, pannifex, 64, 172, 180, 182, 185, 228, 229, 221, 233, 235, 236, 248, 763, 764; V. Janův 185, konšel přís. 7, 41, 169, 218, 

Strana 902
902 'poručník 65, 88, 156, 176, 179, 183, 205, purkmistr 121, 224, üfedník špitálský 74, manželka jeho Mar- ta 156, 185, 256, 764, učinil závěť 255—287, otec jeho, Jan Otěšín, 256, 764, matka Markéta 256, 764, Bláha, bratr, 764, Katruše "sestra 764, Ondřej děd 764, Jan Drslav- ský ujec 764, pí Kateřina teta 764, synové Vítovi: Pavel, Václav, To- má&£ek 765, dcery Vítovy: Marke- ta, Dorota, Ozánka a Anička 765, zřídil si při oltáři sv. Troiice a P. Marie ve far. kostele kaplan- ství 228—236, 763, 764, kaplan jeho Petr z Plané 235, zřídil dru- hého kaplana 255, 256, — daroval kaplanům dům 243, seznam věcí k oltáři patřících 764, seznam 9O- sob, za úěž modlitby se konati mají, 764, držel ves Nevřem 228. Vít viz Deišina V., kařka V. syn. v Urlejchovic domě 303. viz Marta pe- zeť lékaře Hanuše 67, Anna manželka 67. sv. Vita. kardinal viz Antonín Jakub 'k. u sv. V. sv. Vitálite kardinal viz Ausias k. u sv. V. z Vitbachu: Kriśtofor, br. servant, 171, 176, 758, substitut legatirv 171, 758, v Plzni meškal 758, udčluje odpustky 171, 176. z Vítence Václav vladyka 626. vitice (svíce) 173, (odkaz na vosk k viticům). vizina (maso z ryby zv. vyza) 80, 90. ) Vížka hrad, u Druzdové, 452, louky u hradu 452. vladař viz Chotěšovy klášter, ví. Vladaf Petr 749, 697, purk. 700, 720. konSel pris. z řádu Ob- © Vladiměřsko, Lodomeria, král Ladi- slav, 14, 35, 38, Vladislav 648, Lud- vík 718. Vladislav, král český, 174, 200, 203, 206, 209, 211, 215—220, 225, 227, 228, 233, 235, 237, 240, 253, 261, 271, uherský, český král, 293, 380, 407, 426, 428, 480, 431, 437, 478—480, 501, 502, 513, 514, 532, 543—546, 548, 566, 567, 577, 5 582, 583, 607—609, 627, 628, 634, 637, 688, 645, 648, 650, , 657, 671, 677, 705, 718, 722, v Plzní 227, v Třebíčí 228, v Jihlavě 240. vladyka 238, 540, 548, 549, 551, 603, 616, 638, 639, 678, 721. Vlach, 701. vlaské sukno viz sukno vl. 179, 199, Vlašimský Jan z Prahy 761. Viéek 736, Vlčková 736. Václav viz z Cenova V. V. Víčice za Hradištěm 743. Vlha kovář 717. VIhlavy viz Kofensti na VI. Vik Blażej, učinil závěť, 741, Kateïina manzelka 741, 742. sladovnik 280. z Vikanova Sosnovec Jan panoś 763. Ho- 742, na VIkysi viz z Hognestu na VI Stálek Jan. z Vikyse Vaněk 757. vlna 64, 350, 619, 738, 765. vnučka 708. vobojek viz obojek. vodka (prádio?) 473. voda, 79, 162, 309, 311; 362, 427, 430, 631. Vodička Jan hrnéíf viz Zatec V. | Jod. 

Strana 903
903 Vodička krejčí, 623. Vodňany, král. město kraje prachen- ského, 377. vodotočiny, Wasserflussen, 79, 89, 475. Vohánka 728, dědina Vohánkovská 728. Vohřeled, Ořehled, mlynář, 277. Vochov, Ochov, Bochov, ves u Plz., 446, pí Anny Šefránkové 446, po- plužník v V. 295, Říha v V. 694. z — Chlupáček 295, Mandalena ro- dilá z Doubravky, z V., 602, Mar- tin, 694, Pavalka 300, Sadník 295. vojín pěší, Fussknecht, 435, 436, 487, 489. vojna 601, 613. Vojšice viz z Svojšic. sv. Vojtěcha viz Kostelec u Plz. Voldan Jíra, bratr Petra Runděje, 368, učinil závěť 675, Anna man- želka 675, děti jeho 675. Volevec, Volovec, Olevec, ves u Plz., 18, 58, 62, 63, 84—85, 299, 462, patřil kapitole sv. Apolináře v Pra- ze 58, 62, 63, koupila jej obec plz. 58, 62, 63, povinnosti a práva upra- veny 84, 85,: 20 lánů patří k obci 84, plat z nich 84, obyčej vsi ve přích 85, k vyš. právu přislušejí do Plz. 85; spor o plat ze vsi 299, 462, kmeté vsi 84, sedláci 455, vi- nice městské u V. 278. z — Mikuláš 303. Wolf viz z Janovic W. — Malý a Veliký kněži viz kostel farní kněži W. M. a W. V. — z Strakonic soused plz. 654, 655. — šenkéř v Plz., učinil závěť, 576, manželka jeho 576, Jiřík, bratran jeho, 576, Anička, schovanice je- ho, 576. Wolf viz Hladek Jan, W. vnuk. Wolfgang, falckrabí rýnský, 597. — jirchář 700. — mlš. kněz 625, viz též špitál sv. M. Majd. z Wolšteina viz z Valšteina Ctibor. vomiral viz humeral. Vondráček viz Ondrášek krejčí. Vopršal v Plz. 588. Vormský biskup 47. Voršula 701, 756, — sestra Benešo- vé Formanové, závěť učinila, 579, dcera Kateřina 579, syn Kvítek 579. Voříšek viz Uněšov V. vosk 9, 45, 95, 157, 173, 183, 266, 289, 335, 349, 369, 385, 421, 468, 592, 662, 671, 705, 716, 765. z Vostroměře, Ostroměře a na Hrád- ku Břekovec Bohuslav 742. Vosvračín viz Osvračín. Voštinář Jíra, učinil závěť, 693, man- želka a dítky jeho 693, syn v Stří- bře 693, dluhy jeho lidem 693. votčim viz otčim. Vovsík viz Ovsík. Vozanka, dcera Marty Zbirohové, 87, manželka Michala brníře 87, 88. vozataj 248, 249. Vranovský viz z Valdeka V. Oldřich. vrata u jezu 632. Vratislav, Presla, Breslau, Wrati- slavia, 77, 115, 122, 131, 133, 139, 155, 159, 241, 323, biskup 122, b. Rudolf, legat papež., 158; Dominik měšťan 240; Fabian Hanko, posel obce u papeže, 129; kapitola 122; konšelé, rada m., 122, 133, 241;

Strana 904
904 opat na Písku (in Arena) 323, purk- mistr 122; smlouva ve Vr. 238. Vratislavšti, 123, 126— 129, 139. Vrazil viz Bukovec V. richtář. z Vraždně, Vražné (u Manetína) Jan 614, Vondra 614. vrba, vrbí, 231, 631, 632. Vrbatka viz z Ouheřic V. z Vrbna Václav, děkan univer., 24. Vrbský Václav viz Praha St. město V. V. vrch u Vš. Svatých 483. Vrchce, Vrchcí viz z Radobyčic V. vrkauf 699. Vrňaus Václav 94, 295, manželka Manda 94. z Vrtby Bušek, panoš, 20. 21, Sezi- ma, 153. — a z Dolan Bušek 110. — a na Podvini Hroznata Jan 626. — a na Prostiboři, bratří p. Bu- rian a Sezema, 638. na — ze Strochovic Jan Habart 230. Vrtichvostová 31, dům její 31. ze Všechovic Matouš, 119, 120, 171, 580, 604, viz Koterov. 766, v. polský příhončí 766, v. u- herský příhončí 766. vůle dobrá viz dobrá v. — poslední viz závěť. Vunsidl, m. v Bavořích, 621, důchod- ní, Castner, 621, vězení v V. 621. z Vuorma František br. 689, regi- strator ř. kazatelského v Římě 689. vůz, Wagen, 75, 79, 80, 90, 91, 192, 194, 231, 240, 248, 249, 287, 314, 321, 431, 443, 446, 447, 464, 473, 529, 540, 588, 642, 696, 765, 766. z Vydzina Levhart Petr panoš 458. výjezd na sporné grunty 400. výkuš (= věž v hradbě městské) 337, 623, 624. Výmar 40, 77. výnos v rozepři 223. výplata dluhu 233, listů 219, vsi 120, 606, zboží 645. výpověď, vyřčenie, vyřknutí, králov- ská, 253, 371, 372, konšelů, rady, mocná konšelů, soudu, 35, 75, 85, 96, 107, 140, 302, 314, 332, 353, 354, 630, ubrmanská, přátelská, 141, 204, 218, 223, 231, 245, 354, 409, 587. Všenice, ves, 118, cesta u Vš. 118. z Všerub Černý 316, Matěj Hněvni- čka 694, Matouš švec 619, Pecha 529, Pražská 612, Říha, zeť Čer- ného, 529, Straka 388. viz též nález. výprava dcery, sestry, 55, 291, 310, 676, 712, 737, 743. výsady města Plz. 371, 372, 430, 637, 732. na Všerubech viz z Gušteina na Vš. Jiří. Vstiš 429, sestra Plchové ze V. 429. vůl, Ochs, 80, 91, 249, 438, 439, 450, 486—489, 492, 499, 501, 502, 506, 507, 509, 511—514, 518, 520, 522, 523, 535, 563, 564, 595, v. domácí Vyšehradský děkan Václav z Planě 252, mistoadministrator arcibiskup- ství 252. Výšek viz z Blažčic V. vzdané 81, 91. vzdání domu 621, statku 599, 612. vzpoura (rebellio,) Plzeňských 117.

Strana 905
Xenodochiarches Ondřei. něm. v Plz., 655. z Záduba viz v Božkově a z Z. Kri- štofor. | Zadubsky Ondfej, soused plz., 280, 468, porućnik 336, 494, 556, 702, 727, učinil závěť 716, 717, manžel- ka Marketa 716, 717, sestra jeho v Stankovech 716, dluhy jeho 717, Johanka u Zádubských 727. víz z Šontalu Z. Jan, Z. Otík. záduší, věčné, 97, 98, 109, 248, 256,. 265, 270, 273, 298, 328, 251, 364, 381, 443, 478. — dítek povržených 448, kostela sv. Petra pod Řebříkem 263, 532, 533, oltáře 374, oltáře sv. Jakuba + c 385, špitála sv. Máří Maidaleny 600, sv. Václava 192, — na záduší aby držitel na gruntech až do 20, kop odkázati mohl 441. zádušní viz lázeň, louka, mše. zádušnice 183. zalír viz safír. záhon (— míra dédiny) 463. Záhorka Matouš viz kostel farní fa- rar M. Z. z Zahofanm a z Oráčova Jetřich vla- dyka 740. — Jindřich 10. zahrada 7, 8, 46, 95, 157, 187, 194, 205, 287, 294, 317, 324, 335, 336, 382, 387, 405, 408, 472, 581, 599, ‚614, 618, 706, 735, 736, 738. zahrädka, hortulus, 237, 238, 157, 204, 315, 716. | Zahrádka Jan, učinil závěť, 756, man- želka Anna 756, synové 756, dce- ry 756, Petr syn 756, dům jeho v městě 756, dvůr ve Škvrňanech kněz řádu 905 zahradník Boreš 75, Havel 272, Ko- za 75, Marek 368. | záhuba města ohněm 568, 570, 582 677. i záchod 384. | | zajatec, zaiatý, der Gefangene,‘ 3537, | 559, 560, 633. a Zaječí Petr, učinil závěť, 279, 280, Kateřina manželka 279, mát jeho 279, Anička bratrana 279, odkazy 280, dluhy 280. z Zajećic Pu$kaf Jan 26, 59, 71, 86, ' 87, 99, 156, 171, — 1. manželka jeho Barbora (Puškařka) 71, učinila zá- věť 156, 157, bratr její Vaněk Pur- krábek 156, sestra její pí Marta 157, — 2. manżelka Majdalena 171, —držel v Plz. dům, dvůr, 7» pivo- vářa a dědiny, po první manželce, 156. i zájem, Nam, Nahme, 487—490, 499, 502, 506, 507, 515, 518. | Zajíc viz z Hasenburka Z. Jan. Zajíčková Dura 450. zakázka zboží 398. základ (— záruka) 65, 74, 92, 93, 140, 182, 189, 249, 272, 287, 319, 326, 340, 241, 359, 383, 413, 424, 425, 582, 620, 715. zákon, řád, ordo, 403, sv. Augustina 418, sv. Benedikta 226. bosácký, bratří Dominika, kfiżovnick$, německý, viz řád kazatelsky, f. německý, dále klášter Černý, kl. Šerý. kazatelů, sv. pruský, zákonice, tYetího zákona sv. Franti- $ka, 360, 370. zákoníci v Plz. viz klá&ter Sery, kné- ži Zz. z Zakšova Kíieléř Jiřík, na Hrádku 756. hejtman, 619. 

Strana 906
906 zakup, purkrecht, právo zakupni,, purkrechtní, 11, 84, 118, 119, 174, 175, 190, 278. na Zakupi a z Lipého z Dubé Berka Zdislav 746, nejv. sudí království čes. 746. Zalman viz Suchý Z. žid, též Turek Z. žid. zámečník Hanzl 673, 694, Klár 358,! Mikuláš 591, viz též řemeslo zám. zámek, Schloss, 132, 136, 151. 152, 160, 540, 541, 543, 549, 550, Ber- nov 492, Risenberk 377, Řebřík 263. (= město Plz.) 568, 570. zápis v knihách měst. 75, 94, 260, 265, 275, 288, 409, 624, 643, 736, 752. zápisy viz listy dlužní, královské. Zapolia Štěpán, hejtman kr. Matiáše ve Slezsku, 201. zápowa zlatá 449. zápomka holoubkem dělaná, bílým šmelcem položená, 449. Zárobsky Mikuláš, měšť. Star. m. praZ., 97, 98, závét ieho stivrzena od kr. Jiřího 97, 98, — syn jeho Jan 97, 98. Zářecký Jan, mládenec, učinil závět, 584, bratr jeho Petr 584, sestry Anna a Kateřina 584. Petr 584, 604, 701, 711. Zdeněk, otec předešlých, 584, konšel přísežný 267, 276, 282, 301, 326, poručník 275, 325, purkmistr 311. ze Zásmuk Lhotský Václav 203. zatopení dědin u Borku 106, v Čer- nicích 357, 416, v Kohotště 524. závazek 206, 218, 384. závdava (= závada) 119. závdavek 81. závěť, kšaft, mocný, rozkázání po- slední, vůle poslední,“) 1, 18, 15, 34, 59, 67, 71, 75, 77, 81, 93, 99, 105, 111, 114, 115, (122), 176, 194, 209, 225, 285, 300, 302, 303, 316, 320, 321, 322, 324, 325, 326, 329, 330, 333, 334, 336, 337, 338, 342, 343, 344, 346, 347, 348, 349, 351, 353, 355, 356, 359, 364, 368, 369, 371, 376, 377, 378, 389, 393, 394, 395, 397, 404, 406, 407, 409, 410, 412, 414, 415, 416, 417, 418, 419, 420, 421, 422, 423, 424, 425, 426, 427, 428, 481, 433, 435, 442, 446, 448, 449, 451, 455, 456, 460, 465, 468, 474, 484, 485, 491, (493), 495, 496, 497, 504, 506, 510, 516, (517), 520, 523, 545, 547, 548, 555, 556, 558, 563, 564, 565, 570, 571, 588, 593, 602, 608, 615, 632, 633, 634, 660, 679, 687, 688, 690, 691, 694, 695, 697, 700, 701, (704), 714, 716, 717, 722, 723, 725, 727, 728, 733, . 784, 745, 758, 761, 777, 778, 780, 786, 787, 788, 789, 791, 792, 798, 797, 800, 803, 805, 806, 807, 809, 811, 815, 816; 817, 818, 827, 828, 829, 831, 832, 833, 834, 835, 836, 837, 838, 839, 840, 841, 842, 842, 844, 845, 846, 847, 849, 851, 852, 858, 854, 855, 857, 860, 864, 867, 868, 873, 874, 875, 876, 877, 879, 881, 882, 883, 834, 890, 892, 804, 895, 896, 898, 900. 903, 904, 907, 912, 924, 926, 928, 929, 930, 935. — kšaft aby se s vědomím richtá- ře dělal a pečeť jeho aby při něm zástava 119, 219, 226, 394, 479, viz též základ. záští 204, slunečné 134. *) Čísla při závěti uvedená značí „ čísla listů či kusů a ne stránky. 

Strana 907
907 zedník 192, 658, 679, Jakub, závěť učinil, 610, 611, mr. Henrich 167, mr. Petr 361, 362. napřed byla 92; aby richtář a ně- kteří konšelé při tom byli 261; richtář aby více při kšaftech nebyl 261; purkmistr a někteří konšelé aby při tom byli, aneb jen kon- šelé, 261; kš. aby se mohl promě- niti, kolikrát by se chtělo, 243; k. byl zmatečný a potvrzení ne- došel 282; kš. v plné radě stvrzen 338, 340; kš. pečetí městskou za- pečetěn 339; kš. poddaného ve vsi před dvěma konšely a dvěma star- šími ze vsi učiněn 376, 381; od kš. písař dostal 2 k. 405. Zběroh, Zbirůžek, 87, syn jeho Janek 87, dědina Zb. 412. Zběrohová Marta, učinila závěť, 87, dcera Vozanka 87, zeť Michálek brníř 87, 88, — pivovár její 87, měla list na 10 k. na Černice 87. zboží (= statek nemovitý), 58, 69, 76, 82, 84, 85, 97, 175, 219, 222, 247, 258, 278, 279, 336, 341, 359, 478, 602, 638, 649, 703, viz též statek. — (kupecké) 243, 249. zbraň, braň, 408. zbroj, harnisch, harnasch, 136, 257, 561—563, 565. Zdice, 704. z Zebnice Ondřej panoš 275, 297. — Bernášek, učinil závěť, 347, 348, Kateřina, manželka jeho, 347, 348, synové jeho Kašpar a Jan 347, bratr Jan 347, 348, švagr jeho Vá- clav Točník z Křimic 348. — Bernášek Jan 392. — Kašpar 379, 413, 597, 598, dvůr jeho 413. zdi městské, murus civitatis, 37, 73, 107, 182, 222, 334, 568, 608, 640, viz též hradba měst., brána, věže, výkuš. Zelecký viz z Podsedic Z. Hrdibor. Zelená Hora, Grinperg, Grunperg, 150, 158, 305, 306, 692, viz též z Šternberka na Z. H. Albrecht, Zdě- něk. Zelený švec 618. zeman, zemené, 50, 130, 234. Zeman Václav švec 694, 757. —viz Čižice Z. země (terra arabilis), 162; = (h rob) 679, z. cizí 551. česká 59, 76, 159, 188, 189, 198, 211, 419, 550, 603, 705. Zerzavý viz na Dobronicích Z. Jan. zeť 280, 281, 342. zetlení 161, (věci zetlením sešlé). Zeydlar viz Norimberk Z. Žežhula viz Koterov Ž. Jíra. Zhořelec 201. zhoubce kraje 541, 550, zemský 550. Zibar viz z Dešenic Z. Mikuláš. Zídko viz Zítko. Zíka pekař 368. viz Hradiště na Klatovsku Z. Zikeš, obecní starší, 336, dům jeho 380, 381. — viz z Truclar Z. Zikmund viz Sigmund. Zima 329, 707, schovanice jeho 329. Zítek, Zídko, Zídka, Jan, učinil závěť, 724. — Pavel 338, 582, 659, 660, konšel př. 584, 614, purkmistr 629, misto- purkm. 579, učinil závěť 664, Lud- mila manželka 664, 665, dcera He-

Strana 908
908 lena 664, syn Jan 664, — dům, dvůr, hospodářství jeho 664. zlatník Jakub 662, 664, 665, 675. 720, 735, 752, 759. 695, — Jiřík 266, 269, 322, 324, 370, 353, 372, 387, 390, 460, 490, 511, 588, 617, 658, 700, 727, 737. — Martin 64, 66, 67, 757. — Prokop 10. — Sigmund, 1, 10, 757, 760, 761, jeho syn 64, 761. — Václav 294, 328, 418, 429, 460 596, 615. — Vávra, Vavrúšek, 349, 361, 486. | Zlatniky, ves, 17, v Z. Bavor z runic 17. zlato, 233, 286, 382, 413, 711. zlatý 80, 91, 213, rýnský 213, 220, 233, 242, 245, 246, 260, 273, 274, 286, 296, 303, 307, 324, 332, 333, 337, 347, 361, 683, za zlatý rýnský 24 gr. 712, uherský 123, 210, 213, 220, 233, 242, 245, 246, 247, 269, 308, 319, 339, 361, 764. zločinec, Teter, Thater, Ubelthater, 92, 304, 492, 540, 541, 550, 621, 622. zloději 377, 540, 541, 550. zlodějstvo 551, 552. Zmrštil viz Smrštil Václav. Zmrzlík viz z Svojšína Z. Václav. znak méstsk$, arma civitatis, 138, o dva klíče a ozbrojence půl orla držícího rozhojněn 138. Zoubek 716, 726. viz Doudlevce Z. M. Zoufalý 245. 3 v 48 Me- 219, 262, 308, 641, Ces. 219, 262, ze Zpific viz ze Spific. zpovéd, coníessio, 177, ! zprcpitré 595. "zrada Verreterey, 42, 132, 569. | źrcadlo světa (kniha na papíře) 450. | zrno, stříbrné pozlacené, 473. mince 578. | Zruč, ves u Pizně, Jana a Bernarta, bratří z Walšteina, prodána obci plz., 644, 645, 671, 672. ze — Ondra 615. i zřízení zemské 587, 726. Zteklý Jiřík, 413. . | Zul Jan, 20. Zumr Jan, kreiéf, 362, 388, 429. Zuzka rybářka 1. Zvíkov, 78, 94, 160, 163, 164, 199, 202, 658; hejtmané: Jan z Trnové | 202, Jošt z Pruku 401, purkrabí: | Mikuláš ze Rzavého 78, Jan z Pe- trovic 94, Bušek z Buzic 160, (ú- ředník) Markvart z Kozího 163, 164, Ondřej z Udimě 163. pa — z Švamberka Henrich 400, 401, 544. Zvíkovec viz z Brodů na Zv. Václav, ze Slatiny na Zv. Bohuslav. Zwiro viz Zbirov. zvod (= uvedení věřitele ve statek dlužníka) 81, 91. zvon 192, 396, 651, 652, veliky 698. 103, zvonec od stííbra, zvoneécek, 160. zvonéni 183, 572. zvonice 276. zvyklosti, zvyky, consuetudines, 330, 653, 719, 734. Žabinec, louka, 590. | žáci, žáčkové, viz škola žáci. i Žák Jan, administrator arcibiskup- ství, 647, 751. 

Strana 909
Zák viz Litice Z. Zakava 327, mlynátka v Z. 327, kostel v Z. 449, 450, odkazy pí A. Ša- iřánkové k němu: antifonář, ka- lich, knihy kázací, koltra zelená na kápi, pásek pozlacený na kápi, záponka do monstrance 450. žaloba 81, 91, 140, 204, 221, 223, 265, 282, 301, 409. žaltář tištěný na papíře 450. — na pergamené 450. Žalud viz Koterov Ž. Bláha. žaludek 592. Zatec, Sacz, 5, arciděkan Ž. Pa- vel, kanovník, 322, měšťané 609, 627, 628, 705, purkmistr, konšelé i všecka obec 609, 627. z — Vodička hrnčíř, v pastorek jeho Říha 695. Plz., 695, žatecký kraj 201. Žatecký Jakub konšel 121, 169, po- ručník 176, purkmistr 140, 151, ú- ředník špitála 179, — Marketa vdo- va, závěť učinila, 327, 328. — Jan viz z Vaikr&tortu Z. J. Zdár 588, farát tudíZ 588, kostel 588. z Zeberka, Zíberka, Bohuslav, sed. na Plané, 59. gar 739. na Týnci Jan 617. žebrák, Petler, 633. Žebrák, 247, 305. Žedek Pavel, v Plz., 525. Zeidlik, Zeitlik, 403, 423, 434, 473, 664. železka (na pásku) 449. Zelezny v Piz. 280. Zelezo 80, 90, 765. a v Nahošicích Václav Heni- | 909 | Ženíšek 727, viz Škvrňany Ž. ženy podezřelé na životě prohledá- vány od měštek 744. z Zernovníka Hefman panoś, 131, 175, 2834, 279, mé&ténin v^ Plz. 241, - 242, 263, 287, 308, 338, 339, 382, kon$e] 255, 257, 260, 301, 308, purk- mistr 300, 320, 328, učinil závěť 338, 339, manželka jeho leží v ko- stele far. v Plz. před oltářem sv. Jana 338, teta jeho Marketa z Šti- poklas 338, schovanice jeho Dura 338, sestry ženy jeho Trčková a Děkanová 339, bratří ženy jeho Václav, farář v Radnicích, 339, Vaclav Purkrábkovic, kanovník kostela praž., 339, — předkové je- ho leží v Jamném 338, matka v Úterém 339. Žežhula, Žežhule Jíra viz z Božko- va Ž. J. žhář 597. zŽíberka viz z Žeberka. Žid Ondrášek švec 619, 725, poručník 586, 725. židé 182, 189, 281, v městě bydlící 37, 424, 425, Jantauf, Jantof, 78, 334, Mekl 329, 334, 413, Zalman Suchý, 74, 78, Turek, Zalman T., 589, 597, 598, 611, 612, 629, 630, — ž. školní, který ostatní vyslýchá, 425, list věnný žid. 334, právo a obyčej žid. 334, 425, platy obci od- váděti mají 37. richtáři o sv. Martině krmnou hus 80, 91, o vánocích libru pepře 80, 91, o velikonocích zlatý a libru pepře dávati mají 80, 91. u richtafe zaklady zapisovati mají 93, základy do roka nemají prodati 424. domácí i hosti v kuklách cho- diti maií 320, ženy jejich v Šlojí- 

Strana 910
910 řích s žlutými a Sirokfmi okraïi 320. židé: obchodů křesťanských nemají vésti 320, šlojířův nemaii délati 320, 424. lichvu bráti mohou a kolik 424. — pemají püicovati na plízi Zád- nou 424, ani na šaty ložní 424. nemají nových oděvů prodávati 424, šatů nových do města na pro- dej nemají voziti 425. koupí-h ukradenou věc a ime- nují zloděje 425, zapřou-li však, tedy pokutu zaplatí, 425. ukradené věci bez vědomí rich- táře jinam voziti nesmí 425. nemají se mýti v lázni křesťan- ské 425. nemají kostelní věci ani na ně půjčovati 425. — kupovati zdejší cizího žida do města vpravovati bez vědomí purkmistra nemají 425. cizí jen do třetího dne v městě pobyti smí 425. žádné mince páliti nesmí 425. — z města dle vůle konšelů a obce mohou býti vypovězeni 479, neboť byli obci k užitku dáni 479. | židle 473, 591. i židovka Lya 334. židovky 425 (platí pro ně všechny předpisy jako pro židy). z Žílova Brikcí 295, Kondrátová sta- rá 754, Prokop Veliký 670. žito 118, 183, 195, 363, 376, 459, 572, 664, 679, 696, 728, 759. Zivnost 219, 273, 275, 280, 318, 321, 339, 352, 423, 447, 462, 607, 675 740. — (= život) 599. Život postřihač 55. Žižka (Jan) 222. — jan viz Stfapole Z. J. — viz Kfimice Žižkův syn. — Vavřinec, Vávra kolář, 251, 383, 390, dûm jeho 251, 383, 290. žlab, žleb, umlýna, 631. Ziutice 696, v ZI. Bejček 696. Zold, Beesoldung, Lohn, Sold, 429, 435, 482. Zoldnér, Soldner, Diener, 163, 521, 549, 550. 

Strana 911
Opravy, doplňky a chyby tiskové. Str. 72., 2 78., 3 92., 11 105., 19 105., 6 124., 13 133., 16 137., 16 142., 144., 154., 163., 164., 3 165., 13 171., 17 172., 11 4 177., 4 177., 9 195., 5., 14 řádek shora místo ze Svamberka čti ze Švamberka. 11., 15 „ ceruale čti crinale. 14., 11 za „Srj.“ vlož: č. 30 a — 19., 23 „ místo Ad čti A. d. juro „ jure 19., 27 „ č. 310 čti 313 a místo č. 311 čti 314. zdola 22., 6 nedeli čti neděli. 31., 11 fruutlichen čti fruntlichem. 32., 14 32, 6 14. října čti 21. května. Chřasta čti Chřásta. 32., 42., č. 59 čti č. 58. 44., č. 54 „ č. 53. 45., Frna „ Frana. 51., 12 juratorum, consulum čti juratorum consulum. zaštiženi, zaštižen čti zastiženi, za- stižen. ubeunque čti ubicunque. emerunt et comparauerunt čti eme- rint, comparauerint 85 čti 84. smlúce čti smlúvce. naměstek čti náměstek. dominis čti domini. altario „ altari. vystrahy „ výstrahy. pečtí pečetí. kotoličtí „ katoličtí. rei publice čti reipublice. L. dathus „ L. Dathus. Rudolphu čti Rudolphus. quociecunque cti quociescunque elemosinis čti elemosinas. V phert " VC phert. 18. ledna „ 18. prosince. Kořeňského čti Kořenského. s richtářství „ o richtářství. s jiné čti o jiné. 1472. má státi: 1477. shora zdola 59., 10 „ shora 61., 5 „ zdola 1 63., 8 shora shora zdola shora zdola shora zdola shora zdola „ „ zdola „

Strana 912
N NN NIS 197., 197., 197., 207., 208., 214., Of OSMO MO bý I I SI ST S ~ - 2 © N N N DA DO OO OQ» VW Ot - -1 L © > NO 458., 454., 459., 466., 473.) 480, 480., 486., 490., o 3 11 14 17 řádek shora misto refortmari Gti reformari. » » » »” n n ” 9 ecclesisias , ecclesias. iucarrant , incurrant. Koželuha , koZeluha. nahoře místo roku 1479. stůjž 1480. 1 řádek zdola místo stakte čti statek. nahoře místo roku 1479 stůjž 1482. 15 řádek zdola místo svrchem &ti svrehkem. číslo 271. po straně přidej k ř. 3 zdola. shora místo in nomini čti in nomine. 6 13 13 O i IE OO HA O jm A m E 19 16 zdola shora » „ zdola » shora ” zdola shora » zdola shora zdola shora ? » zdola shora ? » ? » n zdola shora zdola shora zdola » shora » zdola shora zdola n ? 3 condes-cendimus stijź conde-scen- dimus. po straně místo 255. stůjž 281. misto Krčmář stůjž krčmář. » pokladá čti pokládá. číslo po straně místo 122. stůjž 312. místo Eechartovi čti Erhartovi. n A » „ ” II zl. ryn. čti 21/, zl. rýn. dali čti daly. VI k. gr. čti VI!/, k. gr. Kožešníkové čti kožešníkové. alicu čti alicui. vynech uprostřed řádku „že“. místo vkladá čti vkládá. » klašter „ klášter. Plan „ Plane. připečly čti připecli. duochodouv čti duochoduov. byly čti byli. landes čti laudes. Archilei čti Achilei. k [1501. září] přidej v Tolně. místo k trhu, platu čti k trhu platu. „ » » » » n jejich čti její. panmu oj čti pán muoj. Senprunfrofa čti Šenprunfrosa. 550 čti 549. 551 „ 550. 552 , 551. velihé čti veliké. třktí čti třetí. domu „ dvoru. měštska čti měštka. prstnének óti prstének. nkrásti éti ukrásti. konclére &ti kancleïe. dinstz uuor čti dinst zuuor. před ,z Chotikova* patří: pod čáru po- , v . , , známka, že tu vynecháno jméno osobní. 

Strana 913
583., 599., 608., 666., 668., 679., 688., 698., 694., 720., 785., 743., 756., 757., 760., 764., 764., 764., 764., 764., 9 7., 17 2 315, 10 , 18 9 SE , 16 11 26 , 10 řádek shora místo und were, wie čti und, wie. 12 , 12 zdola „ sein, unnd das, &ti sein, das. , „ vnnseru čti vnnsevrn. s „ sie čti sich. shora, uhhrada čti náhrada. zdola vlož za: das, ještě [weder]. místo: [sic], kteříž, čti, kteříž [sic]. , » domini Joanno cti domino Joanni. » „ Slovník čti Sborník. shora , gewest cti gewust. leicht čti leiht. » » » , vnnserswigen Óti vnuerswigen. » „ auch éti euch. . [Nadpis].. má pfijiti na konec stránky dolů. zdola přidej za formanové vdovy jestë [sic]. » misto: mistokanovnika ¢&ti mistokomornika. shora , 82 k. sthj 83 k. > S arlikule čti artikule. » 1 pül stůj půl. » „ za-třebí čti zapo-třebí. » „ Ji čti jej. zdola „ u teh oZolta¥e Gti u téhož oltáře. » theutoni-carum „ theutoni-corum. » vlož za slovo bratří ještě [synové]. shora místo Domino čti domino. zdola letočet misto 1551 čti 1515. shora místo [sus] čti [aus]. = „ proti Ťádu jich a řádu děláno, čti proti řádu jich děláno. zdola „opět čti opat. » „ iucurratis éóti incurratis. shora voštinář čti Voštinář. zdola za "Zeman švec, vlož: vyznáváme, — Że — Jan Beránek švec —. shora přidej za „.. „do školy“ zakoupep. zdola vynech [sic]. a 10 řádek zdola místo Spielač čti spielač. řádek shora přidej po straně číslo 929. » misto rybak cti Rybak. „ vynech ,aókoliv*. místo ixxx Gti Ixxx gr. » „ 1 vajec ét 1 vajec. » » 1 gr. čti 1 grš. » , Iixxxvi Gü ]xxxvi gr. » „ Axx gr. , lxx gr. 

Strana 914

Strana 915